Andor.cz - online Dračí doupě

Alexander - 01. prosince 2019 17:29
	Soukromka

Alexander - 01. prosince 2019 18:53

soukromá zpráva od Alexander pro Kdysi dávno žily stovky míšenců. Ať už člověka a anděla nebo člověka a démona. Tito míšenci napříč kulturami byli vnímáni jako bozi, polobozi, démoni, andělé, titáni, mágové... Podle síly a povahy si lidé také určili kam daný míšenec patří. Ti, kteří měli přímo schopnosti se světlem byli vnímáni jako andělé a naopak ti s temnotou zase jako démoni. Většinou šlo přímo o jejich míšenecké potomky takže s tím neměli většinou problém. Dnes už démoni a andělé nechodí tak často do světa. nebo chodí ale už se s lidmi tolik nespojují. Ty jsi tedy jednou z mála míšenců dnešní doby, kteří jsou přímým potomkem anděla či démona. Mnoho lidí má také zvláštní schopnosti ale jejich míšenecký předek je daleko v historii. Ti, kteří jsou přímým potomkem mají údajně nejsilnější schopnosti a s každou další generací mohou být schopnosti stejné nebo jiné ale každopádně slabší... To vše ti vyprávěla matka a ty jsi už pár základních schopností objevila a tak víš, že ti nelhala. (Svou reakci napiš jako běžné ráno. probuzení, snídaně... něco o své postavě... )

Kira Holloway - 02. prosince 2019 17:45

soukromá zpráva od Kira Holloway pro S tichým zamručením se pokusím poslepu nahmátnou mobil vibrující vedle polštáře ve snaze zamáčknout budík posunout o ho o dalších deset minut, ovšem ta placatá zlomyslná věc mi vyklouzne z prstů a s třísknutím přistane na zemi, kde si vesele vyhrává dál na celý byt... Tedy pokoj, nejsem si jistá, zda se mé garsonce dá vůbec říkat byt. "Mno jo..." zamumlám, když se mi podaří vyklouznout z pod peřiny a mobil ulovit i ztišit. Z postele vylézám jen nerada, nemám ráda dopolední směny, sice je to na recepci v hotelu přes dopoledne klidnější, ale to ranní vstávání mě jednou jistě zabije. Chvíli se jen chaoticky ploužím po bytě, z koupelny ke kuchyňskému koutu, tuhle vzít z věšáku kalhotky, tam zase najít druhou stejnou ponožku, postavit si na kafe, zatímco kloktám ústní vodu. Pak teprve nastane ta pravá panika, když se snažím najít tu modrou košili, co jsem si ještě včera večer stačila připravit k hromádce oblečení než jsem potupně usnula u televize. Jenže košile nikde a do toho začne znovu vyhrávat telefon, aby mi připomenul, že se cestou do práce se musím stavit v čistírně se šaty, abych měla v čem jít na slavnostní večeři s prarodiči, kterou musím každoročně protrpět v den svých narozenin. Než najdu košili i punčocháče správné barvy je už pozdě. Snídani tak jako vždy odbudu jen rychle zhltnutou sušenkou zapitou horkou kávou, o kterou si tak akorát popálím jazyk, a kterou rychle dopíjím, zatímco se dooblékám. Ještě naposledy se zastavím před zrcadlem a kritickým okem shlédnu své zrcadlové já. Pomocí prstů se pokusím o to, co kartáč nezvládl a volné pramínky meděnných vlasů, co vyklouzly z ledabylého drdolu, si zastrkám za uši, i když vím, že tohle je marný boj. Z koutku rtů smetu drobky a opatrně prstem naberu spadlou řasu lenící si jen kousek vedle tmavého oka. Vždycky jsem si říkala, o kolik bych byla hezčí, kdybych měla zelené nebo modré oči, ale co se dalo dělat, po matce jsem podědila jen barvu vlasů a už ne tu jiskrnou irskou barvu očí. Spršku pih na nose a lících jsem pro tentokrát lehce zapudrovala, i když mi to stejně vydrží jen do doby, než si poprvé v práci zoufale promnu obličej. Po krátkém zaváhání i dopnu knoflíček blankytně modré pracovní košile, aby více skrývala výstřih a uhladím si ji na bocích. Na můj vkus je příliš upnutá, ovšem v elku už zase příliš plandám jako strašák do zelí. Pohledem zavadím o hodiny na mikrovlnce a... Samozřejmě. Už jsem dávno měla být z bytu pryč! Z bytu málem vyběhnu, div za sebou nezapomenu zamknout.

Alexander - 02. prosince 2019 18:25

soukromá zpráva od Alexander pro Vyběhla jsi ven a zamrazilo tě v zádech. Tohle nebyl ten klasický mráz když ti je náhle zima... Vždyť je létu a venku je krásně teplo... Byl to ten stejný pocit, který jsi už párkrát měla. Ten který by se dal nazvat 'instinktem'. Byl to způsob, jakým tvé tělo vnímalo démonické míšence. Za život jsi střetla jen dva. Jednoho odváděla policie když dělal na náměstí příliš velký bordel a povyk a druhý bydlí pár bloků od vás a obecně je známo, že je to problémový typ. U obou bylo to mrazení mírně odlišné a tentokrát bylo zase jiné. Bylo tedy zřejmé, že se ve tvé blízkosti nachází démonický míšenec, kterého jsi ještě neměla možnost potkat. Instinktivně se rozhlédneš a z protějšího chodníku vychází mladý 20-ti letý chlápek. Podíval se tvým směrem a šel jakoby tento instinkt neměl a netušil že jsi míšenkou anděla. Nevidíš na něm žádnou reakci až dokud z chodníku neodbočuje vpravo a míří jiným směrem než ty. Během odbočování pozvedne hlavu tvým směrem a letmo na tebe mrkne. Na tohle ale čas nemáš a spěcháš už do práce. Sedáš si do auta a jedeš co nejrychleji ti zákon dovoluje a občas i trošku přesáhneš povolenou rychlost. Ale už nějakou dobu auto máš a jízda byla bez problémů. Dojedeš na parkoviště, vystoupíš a vydáš se do práce když tě ale zarazí velký dav před vstupem. Jsou tam i tví kolegové a nikdo netuší co se děje. Od kolegů jsi zjistila těch pár drbů, které se k nim donesly. Majitel firmy už ve svém pokročilém věku podlehl stáří a syn, kterému je firma v závěti odkázána celou firmu zrušil a bude vám vyplaceno odstupné. Ještě se ale neví, jaké plány má s touto budovou a proč firmu zrušil i za cenu odstupného. To se snad někdo dozví až tento mladý dědic přijde osobně vyplácet odměny. Slyšíš tam několik lidí jak mluví o tom, že mu vymlátí zuby až se ukáže. Snad přijde s nějakou ochrankou a ne sám. Přecejen naštval jediným činem v jediném dni téměř 600 lidí a teď hodlá přijít mezi ně aby jim odstupné vyplatil osobně...

Kira Holloway - 02. prosince 2019 18:50

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Proti své vůli zpomalím a nejistě se rozhlédnu kolem sebe, sotva mi po kůži přejede mráz a něco uvnitř mne se sevře namísto varování. Démon! Naštěstí jsem jich příliš za svůj život nepotkala, ovšem nemusela jsem mít žádné super cítění, abych věděla, že tihle lidé znamenali akorát problémy. Mohlo za to snad jejich dědictví? Nevím. Lidé byli zlí i bez toho, aniž by v sobě měli byť kapku démonské krve. Tyhle myšlenky mne rázem přejdou ve chvíli, kdy se můj pohled střetne s pohledem mladíka a... Uhnu očima dělaje, že jsem nic neviděla a přidám do kroku. Ještě se naposledy ohlédnu jeho směrem než nasednu do auta a rychle nastartuji. Ne, že bych byla jindy ta nejvzornější řidička, ale čas na mobilu hozeném na palubní desce mě nutí na to šlápnout. Dnes si dokonce i zapomenu zapnout rádio, se kterým si obvykle zpívám. No, nejde to jinak, řídili jste někdy ve velkém městě? Zpívat si falešně společně s rádiem ty nemožné popíkové odrhovačky je jediný způsob, jak si zachovat příčetnost a aspoň zdání slušného člověka, co nekřičí z okýnka: "Kam se cpeš, ty debile!" Už když se ovšem blížím k práci, vidím... Že je něco... Špatně? Dav před budovou, do které se obvykle v tuto hodinu - bohužel - nemám problém dostat mne mate. Vrhnu se tak k první známé tváři, kterou na okraji toho chaosu najdu a... "Cože?! Jak... Ale... Co?! Jak že to tu zavřel? Vždyť..." Nechápu to stejně jako ostatní. Jak tohle někdo může udělat?!

Alexander - 02. prosince 2019 19:16

soukromá zpráva od Alexander pro Tomáš - Kolega, který tě informoval jen pokrčil rameny "Bohužel může i když za to musí všem platit odstupné... To mu ale asi zas tak moc nevadí protože jeho otec musel mít z téhle firmy tolik peněz vydělaných že to odstupné bude pro toho spratka jen drobný výdaj..." A bylo to tady. Všichni ztichli protože na místo přijely dvě auta. Z nich vystoupil mladý chlápek v obleku... Ihned jsi poznala, je to ten démonický míšenec, kterého jsi potkala dnes ráno. Mimo něj vystoupilo i dalších 6 chlápků. Z auta, které vezlo démona vystoupil řidič a spolujezdec. Z toho druhého Taky vystoupil řidič a spolujezdec a navíc i další dva, kteří seděli vzadu. Všech 6 chlápků je dobře stavěných v černé uniformě ochranky. Co hůř... Máš zježené chlupy a srdce ti bije jako nikdy dřív. Každý z nich... Z každého z nich máš jiný nepříjemný pocit... Každý člen jeho ochranky je míšencem stejně jako samotný dědic. Vždy to znamenalo problémy když byl někde jeden démon a tady jich náhle bylo dohromady 7! Mladík se uvelebil do křesla za stolem a okolo něj se seskupily jeho gorily. Ti vždy někomu pokynuli aby přišel, ten odevzdal pracovní průkaz a dostal odstupné v obálce. Přesně 3 platy

Kira Holloway - 02. prosince 2019 19:39

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Ani jsem nevěděla, že stařík měl syna," zamračím se, "no, aspoň, že dostaneme..." odstupné. Nedokončím myšlenku, natož větu, když moji pozornost stejně jako všech ostatních upoutá příjezd toho, na kterého tu všichni tak netrpělivě čekají, aby to sakra vysvětlil a řekl nám to do očí. V tu chvíli ani nevnímám, co mi Tomáš říká, strnu uprostřed pohybu a prostě jen zůstanu zírat na muže, který vylézá z auta obklopen tím až příliš velkým množstvím demence a testosteronu, jak by pravil klasik. Oh, ano a také démonickou aurou. Jakmile dojde, kdo je on, proč mi přijde povědomý, a kdo je jeho ochranka... Ustoupím o pár drobných kroků vzad a podvědomě se schovám za Tomášem a ostatními jako srna, když spatří smečku vlků. Ostře se nadechnu a k hlubokému výdechu se prostě nedokážu donutit. Nasucho polknu. Klid... Jsi velká holka, Kiro. O nic nejde. Beztak všichni tihle bohatí synkové a podnikatelé jsou zplozenci. Proto se jim tolik daří, když nemusí mít výčitky svědomí. Nelíbí se mi představa, že budu muset stejně jako všichni ostatní ke stolu jít, ale... Vždyť o co jde? Mrsknu tam svůj průkaz, vezmu si obálku a už mě tu nikdo neuvidí. Hroutit se můžu potom, no ne? Dodám si odvahy, trochu pomáhá i ta bojovně mrzutá nálada všech kolem. Co dělal v naší ulici? Nikdy jsem ho tam neviděla. Lehce nakrčím nos a obočí se mi samým přemýšlením svraští, zatímco stojím na místě, držím se ta loket a neklidně podupávám jako kůň, když cítí kouř požáru. A i když bych se nejraději otočila a odešla... Čekám. Co jiného taky zbývá.

Alexander - 02. prosince 2019 21:00

soukromá zpráva od Alexander pro Tomáš se na tebe zmateně podívá "Kiro, děje se něco?" Zeptá se jelikož si zřejmě všiml tvého nezvyklého chování. Postupně vás zvou ke stolu a dávají vám obálku. Po zhruba 45-ti minutách jsi přišla na řadu i ty. Přistoupila jsi ke stolu a převzala jsi svou obálku a mladý dědic ti znovu věnoval svůj pohled a usmál se "Přijdou větší změny... Tato patří k těm příjemnějším drahá" Řekne ti potichým hlasem aby jsi jeho slova slyšela jen ty. Teď už můžeš nasednout do svého autíčka a rychle odtud zase odjet. Ten pocit byl stále stejně nepříjemný a stejně silný. Docela ses tedy i těšila na to, až budeš zase doma daleko od těchto démonů

Kira Holloway - 02. prosince 2019 21:11

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nejistě se pousměji a vyhýbavě pokrčím rameny. "Jen mě to... Trochu rozhodilo," odpovím a vlastně ani nelžu. Jen už nedodávám, co přesně, ačkoliv ona nečekaná výpověď je také... Nu, mrzutá. Stejně jako to čekání. Palte bohy, chvalte krávy, prolétne mi hlavou, když konečně zavolají moje jméno, ačkoliv ta radost mi příliš dlouho nevydrží. Přikročím ke stolu, na jehož okraj k hromádce ostatních položím průkazku, podepíšu, co je potřeba a zbývá už jen vzít si obálku. Snažím se na sobě nedat najevo nejistotu, ale z mužů mi běhá mráz po zádech, je to silnější než já. Je to... Tolik nové. A tak, když najednou mladý dědic vysloví onu větu, která nedává smysl, a přesto je určena jen mě... Nechápavě na něj pohlédnu. "Co prosím?" přimhouřím oči než potřesu hlavou. S obálkou v ruce vyrazím k taktickému ústupu, přesto... Se ještě ohlédnu přes rameno než hnána pudem sebezáchovy z celé situace vycouvám a vyrazím spěšně pryč. Natolik spěšně, že se i zapomenu rozloučit s kolegy. Vlastně se těším domů jak už dlouho ne.

Alexander - 03. prosince 2019 16:04

soukromá zpráva od Alexander pro Mladý dědic ti na otázku odpověděl už jen úsměvem. Nejspíš ho netrápilo že jeho slova právě teď nechápeš a zavolal hned dalšího. Všimla sis, jak se na tebe jeden z členů jeho ochranky dívá. Nebyl to klasický pohled ani podezíravý. Prohlížel si tě jako kus masa, který se mu v obchodě zalíbil. Nakonec jsi ale cestou cítila slábnoucí pocit z přítomnosti démonů a tak se tvé srdce mohlo pomalu zase uklidnit. Když už jsi dojela domů měla jsi už jen pocuchané nervy ale nikde v okolí jsi žádného démona nevnímala a tak sis mohla oddechnout.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 16:37

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Slovy se nedá popsat, jak moc ráda odtamtud zmizím. Srdce mi stále ještě buším když sedám do auta. Nějakou chvíli tam tak jen sedím, dýchám a nutím se ke klidu. Tohle nebylo příjemné setkání. Celou cestu se paranoidně dívám do zpětného zrcátka a dnes mě ani nemrzí, když nezaparkuji přímo před domem. Domů mě nikdo nesleduje - bože, uklidni se, Kiro, proč by tě měl někdo sledovat? Zvládla jsi uklidnit opilé rusáky, přeci se nenecháš rozhodit něčím takovým jako bylo... To... I tak mi muž i jeho ochranka ještě nějakou chvíli nejdou z hlavy a trvá mi přesně dvě kafe a tři hodiny zírání na Gilmorova děvčata než najdu zpátky svůj vnitřní klid. Měla bych to zavolat našim... Napadne mě. Tedy ne setkání s démony, ale to, že jsem dostala padáka, ovšem rozhodnu se tuhle nepříjemnou záležitost odsunout... No, na jindy. Jo, ideálně na tu slavnostní večeři. Prarodiče se zvencnou... Ušklíbnu se. Zbytek dne trávím tak asociálně, jak to jenom jde. Ani uvařit se nedonutím, odbudu se rychlovkou a donáškou lasagní přímo ke dveřím k večeři. Samozřejmě mi to nedá, abych si během dne neotevřela laptop a nepokusila se si onoho tajemného dědice, co se objevil zčistajasna, vygůglit. Ani nevím proč, i když... Ne, to bych lhala sama sobě. Vím proč. I když ho už nikdy neuvidím, ráda bych věděla, s kým jsem měla tu čest. Hledání nové práce tak odsunu... No, s odstupným chvíli vydržím, času dost. A dost možná si přeci zasloužím malé prázdniny, ne? K večeru si i po zralé úvaze dopřeji horkou vanu, protože jak všichni víme, není nic lepšího na pocuchané nervy než horká voda s kachničkou plavající na hladině a sklenkou vína na okraji vany.

Alexander - 03. prosince 2019 17:37

soukromá zpráva od Alexander pro Hledání nebylo tak náročné. Zjistíš, že skutečně je jeho synem a donedávna žil ve Švýcarsku, kde se staral o další sérii firem, které pod sebou stařík měl. Způsobil nemalé haló když všechny firmy okamžitě zrušil a uzavřel. Na místě některých se rozhodl postavit bordel, na jiných, které byly blízko škol nebo obydlených částí zase probíhají demolice a na místě budovy je plánováno pořádné dětské hřiště a jinde, kde byla budova opravdu rozsáhlá se plánuje stavět park. Rozhovor s médii odmítá a jediný pokus o telefon byl odměněn takovou zásobou urážek že celá jeho dvouminutová odpověď byla kompletně vypípaná a tak je nahrávka telefonu jen na internetu. Nakonec najdeš i zmínky, že v pobočkách, které pod sebou měl ve švýcarsku opakovaně navrhoval zvýšení platů avšak stařík to vždy zatrhl. Bohužel i v závěti nechal uvedeno, že mzdu nebude zvyšovat. Pouze v případě zdražení potravin, nájmů a dalších potřebných poplatků a to úměrně ke zvýšeným poplatkům. Spekuluje se tedy, že tato omezení ho velmi naštvala a závěť mu nezakazovala zrušení jeho firem a vybudování nových podniků v jiném odvětví. Mimo veřejná hřiště a parky nechal jiné budovy přestavět na bordely, další 4 na obchody ve vesnicích či pod horama, kde to jinak místní mají příliš daleko a tak bude nový obchod mít větší úspěch a jinde zase nechal postavil sluneční elektrárnu a plánuje nabízet i velmi levnou elektřinu. Zkrátka se tento podivín vrhnul do téměř 50-ti akcí. z toho 12 jsou demolice za účelem parku nebo hřiště a zbytek je rozdělen na elektrárny, obchody a bordely. Vana, vínečko, relax... Co víc si přát... Mysl i tělo máš již kompletně uvolněné a náhle pocítíš zase ten pocit. Zase jako by poblíž byl démon. To už tě snad šálí i vlastní smysly?! Otevřeš tedy oči a zděsíš se. Člen ochranky, který se na tebe při tvém odchodu díval stál přímo v koupelně vedle vany a dívá se na tebe. Má jen kalhoty a na holé hrudi vidíš mnoho jizev. Škrábance i menší spáleniny.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 18:01

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Trochu jak schizoidní chameleon, napadne mě, když si pročítám jednotlivé odkazy a snažím se v tom najít nějaký jiný smysl, než že je syn staříka hyperaktivní démonský podnikatel. Nakonec svou malou rešerší zabiji více času, než jsem chtěla, ale na druhou stranu, pospíchám snad někam? Myšlenkami se k tomu sice po zbytek dne vracím, ovšem vana... To je místo, kde vypnu a užívám si jen praskání pěny na hladině, hudbu puštěnou nahlas v pokoji, která je dobře slyšet díky otevřeným dveřím - proč také zavírat, když v téhle špeluňce bydlím sama. Ostatně ta vana byla jediným důvodem, proč jsem ten byt hned vzala. Žádný nudný sprchový kout vmáčnutý v mini koupelce, ale velká vana... Zabírající skoro celou mini koupelnu. Jenže nic krásné netrvá dlouho. I přes horkou vodu mne zamrazí a žaludek se stáhne. Překvapeně otevřu oči a... Vlastně v tu chvíli nemám slov. Jen zírám na muže, co se mi jako přízrak objevil v koupelně a nechápu. Jestli je tohle sen, tak... Vyskočila bych na nohy, ale vlastní nahota skrytá ve vodě s pěnou mi v tom zabrání a já vlastně... V tom šoku ani nevím, co dělat více, než si polekaně pod vodou zakrýt prsa dlaněmi a přitisknout se k okraji vany bokem i zády jako by mne to snad mělo zachránit, zatímco zírám na démona jako králík na lišku. "... budu křičet. Sousedi zavolají policii," vymáčknu ze sebe po tom nekonečně dlouhém čase. Co já vím, co se v takových situacích říká?! Zmiz, zplozenče satanův? Tohle znělo pitomě dokonce i v mé hlavě. "Nevím... Jak jste se sem... Proč... Ale..." Probohy, ty jizvy... Ovšem nevyhrožuji nadarmo, protože pokud se byť jen pohne, začnu ječet a házet po něm všechny ty lahvičky od šampónů a mýdla.

Alexander - 03. prosince 2019 18:27

soukromá zpráva od Alexander pro Bělovlasý muž se ale jen usměje a sedne si na vanu zády k tobě "Nebudeš křičet ale poslouchat... Jestli zařveš vykloubím ti čelist abys měla důvod jasný? Přišel jsem tě varovat i když ne zadarmo ale to až potom..." začne a poté hned bez čekání či upřesnění své ceny pokračuje "Alexandr - ten kterej ti dal výpověď... To co se děje teď je jen první krok... Zdálo se že nic neumí což byla ostuda když má takové rodiče... Jeho matka je vysoce postavená démonka a otec synem jiného vysoce postaveného démona. Takové spojení bylo naposledy zaznamenané ještě před kristem... Jeho schopnosti se probudily až nedávno. Umí přivést zpět padlé a ovládat je. Mrtví nejsou jako zombie z těch idiotských filmů. Po všech stránkách by jsi věřila že jsou normální a živí... Jen ovládáni hypnózou, která je s jejich oživením spojena. Jeho otec byl jedním z nejmocnějších démonů světa. Jeho schopnosti mu umožnili živit se lidským stresem a v tolika pracovních budovách se našly stovky lidí, kteří byli ve stresu z různých důvodů... Pro něj je ale zdroj síly jinde. Vychází ze strachu a bolesti. Právě teď stovky lidí přišlo o práci a mnozí z nich se bojí co bude dál. Tím prvním krokem dostal od vás pěknou injekci strachu, kterou si vyzvedává když osobně předává odstupné... Brzy bude mít dost síly na první vlnu oživených... Jeho otec byl mocný ale nic víc. Neubližoval protože se mu líbilo jeho vysoké postavení a tak nechtěl mít potíže. Jen si užíval respekt ostatních a peníze. Alexander je ale jiný. Hodlá napravit poškozenou pověst jeho rodiny a to dost rázným způsobem. Pokud mu vše vyjde bude schopný sám vést válku. Válka splodí další strach a bolest a tím bude pro něj ještě silnějším zdrojem síly. Jinými slovy až začne jeho válka tak bude už jen sílit..." Když domluvil tak se zamyslel "Jo... myslím že tohle je všechno..."

Kira Holloway - 03. prosince 2019 18:40

soukromá zpráva od Kira Holloway pro I přes pádnost jeho argumentu se stejně nadechnu, sotva se pohne a popadnu do ruky poloprázdnou lahvičku od mátového sprcháče. Jediný důvod, proč nic z toho neudělám je ten, že... Se posadí na vanu zády ke mně. Jsem z toho snad ještě více zmatena. "Varovat? Co? Počkat, počkat jak potom... Co..." hlesnu, ovšem zmlknu ve chvíli, kdy začne mluvit. Ráda bych řekla, že v tu chvíli všechno pochopím, ale opak je pravdou. Tisknu si k hrudi sprcháč a sedím tu v chladnoucí vodě, zatímco poslouchám námět na americký akční trhák z úst polonahého démona, co se tu objevil... Prostě... Jako by nic. "Počkat, tohle myslel tou změnou? Ale proč by mi to proboha říkal? Nebo něco řekl všem, aby nás vystrašil?" Tak či tak z toho nejsem moudrá. Z ničeho. "Já... Ale asi nechápu... Proč mi to říkáš?" zamračím se. "Zní to sice příšerně, ale nevidím důvod, proč bys tu měl být... Takhle... Se mnou... A říkat mi to."

Alexander - 03. prosince 2019 18:53

soukromá zpráva od Alexander pro Mírně se zasměje na tvoji otázku "K tomu ti řeknu jenom to, že mám své důvody proč jít proti němu a tobě to říkám proto, že ses přímej míšenec anděla. Těch už dnes není tolik protože andělé mají do světa horší přístup a z těch, kteří dnes žijí jsi jediná... Nepočítám ty ostatní, kteří mají za anděla babičku nebo něco ještě vzdálenějšího... Ti by možná pomohli k odlákání pozornosti a já potřebuju víc... No... netušil jsem že jsi zrovna ve vaně když jsem se tady přemístil ale to nevadí, dokonale to vyhovuje mojí ceně" řekne a znovu se zvedne a prohlédne si tvé tělo, které už jen minimálně skrývá mizejicí pěna.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 19:03

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Takže mi to říkáš, protože předpokládáš, že po něm snad půjdu a zastavím ho?" povytáhnu obočí. Mám pocit, že démonovi přede mnou muselo pravděpodobně definitivně hrábnout? Nebo se to od nás očekává? Jakože když byl můj otec okřídlenej, tak... Mám co? Na tenhle úděl mě tedy rozhodně nikdo nepřipravil. Právě jsem se ocitla v jednom z těch filmů, na které se dívám obvykle než u toho usnu... "Ne, ne, ne, nemůžeš se sem jen tak... Přemístit, všechno to na mě vybalit a pak za to chtít nějakou... Platbu!" dobrá, teď už si nejen tisknu dlaně k ňadrům schovaným v údolí paží, ale i pokrčím nohy a tisknu je stehny k sobě. Nelíbí se mi, jak se na mě dívá. "Zase se rychle odmísti! Dřív než... Než... Tě usmažím andělským světlem!" bojovně vystrčím bradu. To, že vlastně vůbec nevím, jak se to dělá a jestli to umím... To... Už je věc vedlejší.

Alexander - 03. prosince 2019 19:41

soukromá zpráva od Alexander pro "A kdo jinej? Policie? Nechtěj mě rozesmát... A kdyby jsi uměla něco pořádného nejspíš bych měl o jizvu víc sotva jsi mě tady viděla ale ty jsi namísto toho hrozila křikem... Takže poslouchej andělská děvko... Máš teď hned několik důvodů proč dělat to co ti řeknu..." Řekne a poslední slova vyřkl s mírným arogantním úsměvem. Poté tě chytil za vlasy a začal táhnout nahoru. Bylo v tom dost síly na to aby tě donutil vstát pokud jsi tedy nechtěla riskovat pořádnou hrst vyškubnutých vlasů.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 19:54

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Jo? Nevidím ani jeden... AU!" Má slova vyniknou poněkud doprázdna, když po mě bezostychu hrábne a chytí mě za vlasy. Instinktivně jej s výjekem chytím za zápěstí ruky, která mě drží a se kterou se i chtě nechtě zvedám do stoje, což není úplně sranda vzhledem k tomu, že mi to ve vaně tak akorát klouže. Srdce se mi rozbuší a já poplašeně zatěkám očima kolem sebe, zatímco se snažím ruku z vlasů odtáhnout. "Okamžitě mě pusť! Proč bych ti zatraceně měla pomáhat?! Taky se můžu sebrat a jít to na tebe okamžitě naprášit tomu tvému Alexandrovi!" vyhrknu první, co mě napadne, jakkoliv naivně to zní než se v další chvíli skutečně nadechnu k tomu vyhrožovanému křiku. "POMOC!" je sice otřepaná fráze, jsem odhodlaná tím zkazit večer co nejvíce sousedům zvládnu.

Alexander - 03. prosince 2019 20:14

soukromá zpráva od Alexander pro Sleduje tě jak se snažíš ale příliš se ti nedaří jeho ruku rozevřít. Následně, když vidí, že se z hluboka nadechuješ k výkřiku tak se zamračí a sáhne po ručníku aby ti část jeho konce nacpal do pusy, kterou jsi otevřela k výkřiku. "Takže... 1) Určitě mu to půjdeš říct soukromě protože na veřejnosti by si mysli že jsi blázen... To by bylo stupidní protože by tě zabil dřív než začneš mluvit jelikož jsi v okolí jediná kdo by mohl být schopný dělat problémy... 2) Můžeš mi pomoct zastavit válku... Ta mimochodem nevynechá žádné město ani tohle... A poslední důvod: Můžeš mít na své straně někoho schopného nebo se modlit aby ti Alexander nezaklepal na dveře až se rozhodne tě odstranit..." Řekne ti a potom ruku přitáhne k sobě a táhne tě z koupelny ven. Kdyby tě tak pevně za vlasy nedržel tak by jsi nejspíš o stěnu vany nepříjemně zakopla. I když jsi i přesto nejspíš nohama nepříjemně do vany narazila.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 20:37

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Výkřik zdusí ručník a já v tu chvíli snad skrz opar paniky obestírající mysl a tlukot vlastního srdce pořádně nevnímám, co mi démon říká. A vlastně mě to ani příliš v tu chvíli nezajímá, protože tu sakra stojím nahá, kape ze mě voda a oslovení "andělská děvko" mě nenechává na pochybách, jak si představuje svoji platbu za informace, o které jsem se neprosila a vlastně netuším, co s nimi. Pustím ho a místo toho si rukama raději vytáhnu ručník z úst, abych mu na to hezky od plic mohla sdělit svůj andělský názor plný toho spravedlivého hněvu a rozhořčení, co si o sobě krucinál myslí a jestli chtěl pomoci, měl to udělat sakra jinak, ale on mě v tu samou chvíli začne táhnout z koupelny ven. Procítěný bolestný výkřik doprovází mé klopýtnutí, kdy se realita v podobě stěny vlasy srazí s mými holeněmi a já málem upadnu nebýt toho, že mě stále drží za vlasy a táhne sebou. "Kam mě... Au! Tak mě zatraceně pusť! Kašlu ti na válku! Co si myslíš, že děláš!" spustím, sotva mě už neomezuje ručník, který odhodím pod nohy a v tom návalu adrenalinu se po něm pokusím ohnat.

Alexander - 03. prosince 2019 20:51

soukromá zpráva od Alexander pro Jelikož tě táhne za sebou tak si nevšimne toho, že ses ohnala a ty ho udeříš do hrudi. On však s sebou jen škubl a táhne tě dál. Vzhledem k jeho jizvám ho nejspíš prostá rána od ženy příliš netrápí. Na tvá slova ti ale neodpovídá a dál tě táhne chodbičkou dokud nezahne do ložnice kde tě tahem ruky donutí klopýtat dál když už se on zastaví a tak se dostaneš před něj. Poté jen k tobě natáhne ruku a oči mu zčernají. Kolem tvého zápěstí se omotá podivné černé lanko. skoro ho ani necítíš a jeho okraje se rozplývají jako by to bylo tvořeno kouřem. Chvilku poté se to omotá i kolem tvé druhé ruky a následně nataženou ruku proti tvé hrudi mírně pozvedne nad tebe a lanka kolem rukou na to zareagují také a zvednou ti ruce nad hlavu tak vysoko dokud nestojíš na špičkách

Kira Holloway - 03. prosince 2019 21:45

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Do zlostného tónu mého hlasu se vloudí příměs strachu, když se proti své vůli ocitnu v pokoji, uvězněná v poutech démonské magie. Srdce mi tluče jako křídla kolibříka, když se snažím síle magie vzepřít, ovšem marně. Záhy se tak ocitnu téměř na špičkách s rukama nedobrovolně nataženýma nad hlavou. Zrychleně dýchám až ňadra téměř sama nadskakují v té rychlé čtverylce, oči mám v tu chvíli snad dvakrát takové a z mokrých vlasů stále kape voda stékající mi po zádech i hrudi. "To... Nemůžeš! Chceš moji pomoc? Tak mě sakra nech být!" křičím na něj se vzrůstající panikou, zatímco sebou škubu a kopu kolem sebe. A k čemu mi je moje andělství teď...

Alexander - 03. prosince 2019 22:06
	soukromá zpráva od Alexander pro Chvíli tě znuděně pozoruje "Opravdu? je to jen obyčejný stín... Z toho se dostane i podřadný míšenec... Trénovala jsi někdy své schopnosti? No... Teď to budu mít alespoň o to snadnější" Řekne nakonec s pokrčením rameny a prohlédne si tě, pak přejde k tobě a hrubě ti stiskne prsa a párkrát je v rukou mačká jako by zkoušel kolik toho vydrží

Kira Holloway - 03. prosince 2019 22:17

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Tak jsem asi ještě méně než podřadný míšenec! Skvělé, takže ti jsem k ničemu, můžeš se otočit a vypadnout, tadá!" odseknu rozhořčeně. Možná i maličko... Ublíženě. Vždyť mě právě urazil! Trénovala... No... Spíše netrénovala, vždyť ani nevím, jaké schopnosti mám krom toho mála, co se mi podařilo nějak zvládnout. Jeho poslední slova mě měla varovat, ale i tak... Překvapeně sebou trhnu, když mě chytí za prsa. Už je to... Poměrně... Dlouho, co se mě někdo dotkl. Možná bych se i červenala, kdyby mi hrubost toho dotyku málem nevyrazila dech. "Au!" vyjeknu hlasitě a dech mi povážlivě ztěžkne. V pudu sebezáchovy se ho v další chvíli pokusím nabrat kolenem, když už stojí tak blízko.

Alexander - 03. prosince 2019 22:22

soukromá zpráva od Alexander pro podařilo se ti to a on udělal krok dozadu a zamračil se. hned to ale napravil a další stíny ti omotaly stehna a lýtka tak. že máš teď nohy roztažené a pokrčené jako u gynekologa. Položí ti ruku na kundičku a začne tě po ni hladit "Jsi k ničemu jako pomoc v zastavení Alexandra ale to neznamená že pro tebe nenajdu využití" Řekne spokojeně a druhou rukou tu chytnne tvář a palec dá pod bradu a nastaví hlavu tak aby ses mu dívala do očí "Nakonec by byla škoda nevyužít situace a nechat tě jen tak..."

Kira Holloway - 03. prosince 2019 22:39

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Ne, ne, ne to..." jenže se můžu cukat jak chci, se stíny se dost dobře bojovat nedá. Nebo dá, ale já nevím jak, a i když se soustředím sebevíce vlastně ani nevím na co. Možná... Světlo? Světlo! Ale jak se to... Nevím! "Nesahej na..." hlas mi poskočí, když se mě dotkne na pahorku a prsty začnou klouzat přes ta citlivější místa. Dech mi ztěžkne, že si toho už může všimnout i on a já v tu chvíli visím všelijak, jen ne klidně. "Já nechci... Žádné jiné využití..." Hlavu se mu pokusím vyškubnout, ale je silnější než já a já se tomu nemám jak bránit. "Nebyla!" odseknu, i když hlas mi trochu zakolísá. To, jak se mě dotýká mě... Rozptyluje. "Jste... Všichni stejní!" znovu se pokusím hlavu vymanit. Nechci se mu dívat do očí. Zmetek! "POMOC!" znovu zvýším hlas, jen... O poznání zoufaleji.

Alexander - 03. prosince 2019 22:52
	soukromá zpráva od Alexander pro Zasměje se a je zvláštní že už mu nevadí tvé volání o pomoc "Samozřejmě. Nejsem lepší než on a proto nechci aby tou válkou příliš zesílil." Řekne s úsměvem a pokračuje dál v hlazení kundičky ještě chvíli než do ni zajede prstem a začne v ní rychle prstem klouzat.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 23:04

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nedá se říci, že bych od něj potřebovala... Potvrzení... Kousnu se do rtu a polknu. Na chvíli i přivřu oči, samolibý výraz v jeho tváři, sebevědomý lesk jeho tvrdých očí mě... Znepokojuje a jen živí tu frustraci a bezmoc, co ve mně roste. Tělo navzdory tomu, že bych mu nejraději naplivala do tváře, na jeho doteky reaguje. Do slabin se vlévá krev a já proti své vůli téměř vzdechnu, když mě začne dráždit a pohyb prstů zrychlovat. Další křik o pomoc se mi tak zadrhne v hlase, když mi málem uteče další vzdychnutí. Znovu ztěžka polknu, dech hrubne. Proč mi tohle... Dělá?! "Trhni si... Bastarde!" doporučím mu mile a znovu se marně vzepřu v poutech. "Za tohle... Za tohle se... Budeš..." těžko se mi vymýšlí výhružka.

Alexander - 03. prosince 2019 23:09
	soukromá zpráva od Alexander pro "Moc mluvíš" odsekne stroze ale stále s úsměvem a vloudí do tebe i druhý prst a ještě více zrychlí. Druhou rukou znovu stiskne jedno z tvých prsou ale kvůli tomu, že se více věnuje pohybu prstů se tolik nevěnuje síle stisknu a jen ti přitom prso masíruje a občas stiskne bradavku mezi prsty na malou chvíli než se vrátí ke slabšímu mačkání.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 23:16

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Nelíbí se ti to? Jaký... Je to pocit, hm? Naser si," div nezavrčím sarkasticky, jenže pak ten bídák namísto, aby toho nechal ještě přidá. Bradavky mám tvrdé, tlukot srdce cítím snad i v klíně společně s tím vzrůstajícím palčivým pocitem, který pomalu proti mé vůli sílí. Čelisti musím zatnout k sobě a rty pevně semknout ve snaze se ovládnout. Hlavu nakrátko zakloním dozadu a v tu chvíli spíše funím než cokoliv jiného, ale... Nemůžu dovolit... Och... Líce mi zrudnou. Tohle je tak... Ponižující.

Alexander - 03. prosince 2019 23:20
	soukromá zpráva od Alexander pro usměje se apalcem přitiskne tvuj poštěvák a začne s ním i kroužit. Pohyb prstů zrychlí jak to jen jde a stále se na tebe spokojeně dívá "Vlastně to vypadá že tobě se tohle líbí... A to sotva začínám..."

Kira Holloway - 03. prosince 2019 23:28

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Vážně se mě nikdo takhle... Dlouho nedotýkal. Ani nevím jak dlouho. Ale o to více se mi to připomíná, když mě začne dráždit i na tom nejcitlivějším místečku a já téměř zasténám. Téměř. Zpoza rtů mi unikne sotva krátké kníknutí, které vzápětí spolknu a uhnu před ním pohledem. "... nelíbí," odporuji aspoň slovy, i když i ta začínají být nepříjemně zadýchaná. "Takže... Mě nech... Být!" Zamrkám, když mi dojde, co právě řekl. Jak... Teprve začínáme?! "Pusť mě!" zopakuji už... Já ani nevím po kolikáté... To "mě" se mi ostatně maličko protáhne, když v tu chvíli zrovna zatlačí palcem tím správným směrem a já se prohnu v zádech.

Alexander - 03. prosince 2019 23:34
	soukromá zpráva od Alexander pro on se ale jen zasmál a pokračuje i přesto dál. Takhle tě trápí více než 5 minut bez přestávky než konečně přestane, pustí ti prso a jeho prsty z tvé kundičky vyklouznou ven a s nimi se od tebe odtáhne i ten dotěrný palec.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 23:42

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Šílím z toho. Nechci, aby se mi to líbilo, přesto se tu kroutím a hryžu se do spodního rtu, abych nesténala ani mu nedělala tu radost z toho... Co mi dělá. Kolik sebeovládání mě stojí mlčet a neškemrat, nerozkazovat, ať mě pustí... Ať toho buď nechá nebo to dotáhne dokonce! "Och..." téměř zklamaně vydechnu, když se najednou odtáhne a nechá mě... Jen tak! Vzrušení neopadá, naopak spíše... Bolí jako nenaplněná palčivá touha. V klíně cítím tu usvědčující vlhkost. Ošívám se ve stínových poutech, které mě drží ve vzduchu, přerývaně dýchám. Hlavu mám od něj odvrácenou, abych se na něj nemusela... Dívat.

Alexander - 03. prosince 2019 23:50

soukromá zpráva od Alexander pro Když slyším to odmítavé och tak se jen usměju "Neboj se, nenechám tu tvou zmáčenou dírku prázdnou dlouho..." Už při těch slovech si stáhnu kalhoty a tebe posunu níže aby si byla v úrovni pasu. Pak ti chytnu zase tvář jako předtím a otočím ji svým směrem. Můžeš vidět můj penis asi 19cm dlouhý jak žaludem zatlačil na tvou kundičku a hned ho tam zarazím celého což ve vlhké kundičce jde snadněji i když asi ne úplně hladce.

Kira Holloway - 03. prosince 2019 23:57

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Něco bych odsekla, ale... Zvuk toho, jak si spouští kalhoty mě přinutí mlčet. Stejně... Jsem mu jen... Pro smích! Mermomocí se snažím hlavu držet tváří ke straně, snažím se mu bradou uniknout a nerozpakuji se ani pokusit se ho do prstů kousnout, i když nakonec stejně vyhraje. Nasucho polknu, když spatřím, co v kalhotách schovával. Nedostanu už ani chvíli, v další chvíli do mě bez nějakých něžností celý vniká a já se tentokrát výkřiku už neubráním. Pevně zavřu oči, jen abych... Unikla aspoň jeho pohledu.

Alexander - 04. prosince 2019 00:11

soukromá zpráva od Alexander pro Kousneš mě a já rukou ucuknu a pustím ti obličej. každopádně ti za to kousnutí věnuji silnou fackou ale potom se opět usměju a položím ti ruku dlaní na pipku a prostředníček je na poštěváčku a zbylé okolo něj. Pak rychlými pohyby zleva doprava po něm začnu prsama jezdit a dráždit ho ještě víc než předtím a přitom začnu i přirážet pánví naproti tobě. Druhou rukou chytnu radši zadeček a pevně ho stisknu.

Kira Holloway - 04. prosince 2019 17:00

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Facka mě zastihne... Nepřipravenou, málem se sama kousnu do rtů, když přistane a tváří se mi rozlije ta štiplavá bolest, která se záhy slije ze zcela jiným... Pocitem. Netuším, proč to démon dělá, nesnáším ho za to a sebe mnohem více, když ze mě vyloudí to nedobrovolné zasténání, za které bych si nejraději vrazila facku druhou, ale... On... To... Tupá bolest se mísí s blížícím se vrcholem a já - ačkoliv mi to snad mělo být ponaučením - zdusím své své sténání, které mu... Nechci dát!... v jeho vlastním rameni, do kterého jej kousnu.

Alexander - 04. prosince 2019 17:08

soukromá zpráva od Alexander pro Pustím zadeček, chytnu tě za vlasy a odtáhnu ti hlavu od svého ramene aby sem tě na chvíli pustil a dal ti další facku. Hned ti zase chytnu pevně vlasy "Můžeš si kousat jak chceš. Podle toho tvého sténání a vlhnutí se ti to líbí tak si to už přiznej. V sebeobraně jsi opravdu k ničemu tak buď alespoň v něčem dobrá! S tímhle tělem se ani k ničemu jinému nehodíš!" Okřiknu tě naštvaně a pokračuju dál v mrdání tvé kundičky a rychlém dráždění poštěváka

Kira Holloway - 04. prosince 2019 17:19

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Tentokrát už vykřiknu, v očích se zalesknou slzy, tvář pálí. Prsty vpletené do vlasů mi už nedovolí hlavou pohnout a ještě musím čelit té... Urážce! "Ne," odseknu. Mám svoji hrdost. To čeká co, že mu odsouhlasím, že jsem dobrá jen jako nafukovací panna? Že se mi snad líbí, jak si mě tu bere, jak se mu zlíbí? "O tom si nech zdát. Ne. Ne," ta jednotlivá slova ze mě spíše vyráží než cokoliv jiného a já se musím kousnout do rtu ve snaze... Mít... Nějakou kontrolu. Hekám, spíše tlumeně kňučím než sténám, i když ani to už v tu vrcholnou chvíli před orgasmem neudržím.

Alexander - 04. prosince 2019 17:25
	soukromá zpráva od Alexander pro Začnu se smát když máš orgasmus "Lžeš jen sama sobě... Fajn, vymrdám ti mozek z hlavy dokud si to nepřiznáš" Řeknu posměšně, vytáhnu ho ze tvé kundy a zmáčeného ti ho začnu cpát do zadečku. Přitom ale nepřestávám dráždit poštěvák.

Kira Holloway - 04. prosince 2019 17:31
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Ztěžka oddechuji, ovšemm úlevy mi není přáno. Jenže...Vzrušení nevzrušení, tentokrát sebou začnu zoufale škubat az mítat se, když se démon rozhodne změnit pravidla hry a začne se mi dobývat na zcela jiné místo. "Co... Ne! Nech toho! Nech mě být!" křičím na něj div si hlas neochraptím.

Alexander - 04. prosince 2019 17:36
	soukromá zpráva od Alexander pro Zastavím a podívám se na tebe "Dobře... Uděláme tedy dohodu... Ty přestaneš lhát sama sobě a přijmeš co jsi a já na oplátku tvůj zadeček vynechám... Nebo ti ho tam nacpu a pěkně ti ten zadeček roztáhnu a vymrdám dokud nebudeš sama prosit o to abych se vrátil ke kundičce..."

Kira Holloway - 04. prosince 2019 17:44
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Mlčím, přerývaně dýchám. A věřím mu, věřím mu, že by to udělal. A ta vidině je pro mě natolik děsivá, že... Uhnu pohledem. Ostře se nadechnu. Nesnáším se za to. "Proč mi to děláš?! Nic... Nic jsem ti neprovedla. Nic jsem nikomu neprovedla..." polknu. "Užil sis, tak mě nech být..."

Alexander - 04. prosince 2019 18:20
	soukromá zpráva od Alexander pro Znovu se zasměju "Ale notak... Odkdy jsou hračky jen na jedno použití?" Zeptám se tě pobaveně a zakončím to slovy "Takže... Budeš hodná a přiznáš si, co už tvá kunda prozradila nebo ne?" Po těch slovech znovu zatlačím na tvuj zadeček abych ti připomněl k čemu povede odmítnutí

Kira Holloway - 04. prosince 2019 18:30
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Už se chystám odporovat a namítat, ale... V téhle pozici... Mi rychle dojde, že to není příliš moudré. I přesto se mi souhlas jen těžko dere skrze rty, ačkoliv mi démon rychle připomene svůj slib, co udělá, pokud ho ze mě nedostane "Dobře... Já..." spíše zamumlám než cokoliv jiného. "... jo."

Alexander - 04. prosince 2019 18:35
	soukromá zpráva od Alexander pro "Chci od tebe slyšet hezky pořádně... Co jsi?" Zeptám se tě znovu. Prosté jo mi zřejmě nestačí. Chci aby jsi sama řekla co z tebe je. Ale už ti netlačím na zadeček a znovu ti s ním pomalu zajíždím do kundičky dokud tam tím pomalým tempem není celý.

Kira Holloway - 04. prosince 2019 18:53

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Přimhouřím oči, ač když do mě začne opět vstupovat... Celá se napnu, promluvit teď, hlas se mi chvěje. Co po mně chce? Abych řekla, že jsem... Že jsem... Co? Děvka? Jeho hračka? Příčí se mi obojí. Zvednu bradu a lehce zakloním hlavu, svaly na krku se napnou. Užívá si to. Bastard. "Jsem... Jsem..." zaváhám, "... jsem holka, kterou jsi přepadl u ní v bytě, kam tě nikdo nepozval, a kterou jsi musel spoutat, aby sis s ní užil a dokázal si, že na to máš," vyplivnu ze sebe v tom náhlém návalu zlosti.

Alexander - 04. prosince 2019 18:59

soukromá zpráva od Alexander pro Zamračím se a dám ti další facku tentokrát z druhé strany a ještě silnější než předchozí dvě "Fajn andělská děvko... Vybrala sis to sama" Řeknu naštvaně a vytahnu ho z tvé jkundičky aby sem ti mohl žaludem zatlačit na zadeček. Pomalu tam zajedu žaludem a když je uvnitř špička a zdá se, že budu v pomalém tempu i pokračovat tak ho náhle zarazím do tebe celého a bez váhání ve tvém zadečku začnu jezdit po celé délce a zrychlovat tempo. Jednou rukou tě zase chytnu za vlasy a druhou tě plesknu silně přes prso. To potom hrubě chytnu a začnu silně mačkat. Po chvíli ho pustím, plesknu tě přes druhé a začnu trýznit mačkáním i druhé prso.

Kira Holloway - 04. prosince 2019 19:07

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Jestli to za ten krátký pocit, jak jsem mu to vpálila do ksichtu stálo? Pravděpodobně ne. Určitě ne. Tváří se mi rozleje nepopsatelná bolest, co mi vezme na chvíli den a pak... Křičím. Křičím na něj, ať toho nechá, volám o pomoc. Bolí to, bolí to jako každé poprvé, jen hůř. Vzrušení je pryč, zůstává jen touha, aby toho nechal, aby měl nechal... Zmítám sebou, jak mi pouta dovolí, ale nemám se jak bránit.

Alexander - 04. prosince 2019 19:22

soukromá zpráva od Alexander pro Začnu ještě zrychlovat a už nadržený z projíždění kundičkou to trvá jen dvě minuty a začnu ti plnit zadeček. Chytnu tě jednou rukou za vlasy a druhou pod krkem a mírně stisknu tak, že tě přidusím "Poslouchej... Jsi hračka a nic víc... Kus masa užitečný jen k vymrdání... Tvoje kecy a odmítání toho co jsi na tom nezmění nic. Až se naučíš být poslušná tak kdo ví... Třeba se dočkáš i lepšího zacházení..." Po těch slovech se vedle nás vytvoří černý kruh a v něm je vidět nějaký sklep. Tebe pouta nesou napřed a já jdu hned za tebou. Když jsme uvnitř sklepa tak portál zmizí a s ním i tvá pouta takže spadneš na zem. "Dávám ti poslední možnost být hodnou hračkou nebo kusem hadru..."

Kira Holloway - 04. prosince 2019 19:32

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Už nekřičím, jen lapám po dechu, kterého se mi nedostává. A na okraji toho všeho zní démonův hlas, krutý jako celé tohle. A pak se celá situace ještě více zhorší, když se vedle nás vytvoří portál a... Proč mě tam táhne?! Veškerá odvaha je v tu chvíli pryč, vyděšeně sípám. A když se portál zavře a já spadnu na zem... Všechno mě bolí. A bojím se. Překulím se na bok a stáhnu si kolena pod bradu do embryonální podoby. I to... Bolí... Polknu. "Já... Budu h-hodná, jen... Vrať mě zpátky..." vyhrknu rychle téměř bez rozmýšlení.

Alexander - 04. prosince 2019 19:36
	soukromá zpráva od Alexander pro "Už jednou jsi to porušila. Dokud mi to opravdu nedokážeš budeš tady zavřená." odseknu a odejdu. Vrátím se až po 4. hodinách a položím před tebe jídlo "Jez... Za hodinu si přijdu otestovat jestli jsi konečně pochopila k čemu jsi..."

Kira Holloway - 04. prosince 2019 19:45

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Ale..." Nedostanu prostor pro obhajobu, pro nic. Ocitnu se sama v tmavé místnosti a... Panika, která mě zachvátí se nedá slovy popsat. Sotva se mi podaří vstát, dojdu ke dveřím... Buším na ně. Křičím. Nic. Nakonec mě udolá únava a úzkost, se kterou se sesunu do rohu místnosti, obejmu se a... Čekám... Čekám snad celou věčnost... Co když mě tady nechá umřít? Co když už se nevrátí?... Trhnu sebou, když se otevřou dveře a objeví se v nich můj věznitel. Napjatě na něj hledím, když se přiblíží, aby přede mě položil... Jídlo? Mlčím. Cítím, jak se mi sevře žaludek, když mi oznámí, že... Mlčím. Jídla se ani nedotknu, ne... Ne dokud je tady... A dost možná ani pak ne, na kolik se mi udělá nevolno.

Alexander - 04. prosince 2019 23:00

soukromá zpráva od Alexander pro Nějak zvláště jsem neřešil, že nejíš hned. Každopádně je to tác a na něm skleněná miska s polévkou a talíř s vepřovým stejkem a bramborovou kaší. K tomu samozřejmě i přiložený příbor a lžíci. Po hodině jsem se vrátil a jen se podíval jestli jsi jedla nebo trucuješ. Tak nebo tak jsem ale řekl "Tak co? Jsi připravená ukázat jak hodná jsi? Nebo si to pořád odmítáš přiznat?"

Kira Holloway - 05. prosince 2019 17:41

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Žaludek zvládne jen polévku a ještě ne celou. Ovšem... To mi nezabrání v tom, abych nečekala na jeho příchod vedle dveří. Ani ho nenechám ta slova doříct, když si nakráčí dovnitř. Švihnu po něm talířem s kaší a stejkem, abych na něj vzápětí mohla zaútočit vidličkou v jedné ruce a nožem v druhé. Je to jediná šance, kterou teď mám... Jediná šance se aspoň pokusit odsud utéct!

Alexander - 05. prosince 2019 18:43

soukromá zpráva od Alexander pro To se ti povedlo. Opravdu ve své aroganci nečekal takový útok. Ačkoliv se vyhne s trochou štěstí talíři tak na tvůj nůž už stihne reagovat jen tak, že ruku rychle dá pohotově do směru tvé rány takže mu nůž zabodneš kousek pod rameno ačkoliv ruku s vidličkou ti odrazil. Démon se ale jen zastaví v pohybu a pevně ti za zápěstí chytne ruku s vidličkou svojí neporaněnou rukou a na tváři se mu objeví skoro až vyšinutý úsměv. Následuně se jednou nohou zapře, tebe za ruku přitáhne a druhou nohou ti věnuje kopnutí kolenem do břicha. Pustí tě aby si mohl vytáhnout nůž z ruky s mírným zavrčením a jen co ses vzpamatovala z prvního kopnutí tě hrubě chytne a podrazí ti nohy aby tě nechal spadnout na zem. "Hloupá andělská kurvo... Jak myslíš že jsem k jizvám přišel? Opravdu sis myslela, že mě s tímhle nožíkem porazíš bez jediného kouzla? Že mě taková drobná rána ochromí?!" vykřikne na tebe naštvaně a potom bez čekání na tvoji odpověď ti věnuje několik silných kopanců do žeber na levém boku. "Chtěl jsem k tobě být hodný ale ty si toho neumíš vážit... A to jsem si už včera říkal, že jsi to pochopila..."

Kira Holloway - 05. prosince 2019 18:57

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Vyjeknu bolestí, když se mi do břicha zaryje koleno, bolest z toho úderu mě na chvíli ochromí a pak... Pak věci naberou rychlý spád. Mohla bych se radovat, že se mi podařilo ho aspoň překvapit, ale... Zaskučím, když mě srazí na zem a před kopanci se už jen snažím krýt, aby žádný nezasáhl hlavu nebo břicho. Není to žádný výhra. Ztěžka dýchám, přes bolest vidím rudě. Ani se nepokouším zvednout, bojovat, vzdorovat, prostě jen... Prostě jen čekám až skončí. "Omlouvám se, omlouvám se..." zasípu. V ústech cítím pachuť žluči z podrážděného žaludku.

Alexander - 05. prosince 2019 19:09

soukromá zpráva od Alexander pro "A proč bych ti tu omluvu měl věřit? Říkáš jen to co musíš aby jsi měla klid než tě zase napadne další hovadina?" Zeptám se naštvaně "No... Za ten nůž jsi už potrestaná byla... A co se týče trestu za neposlušnost..." Řeknu ještě nakonec neúplnou větu a nechám tě ležet na břiše. Postavím se nad tebe a jednou nohou ti přišlápnu k podlaze pravé rameno jako bych chtěl aby jsi pevně ležela. Ze stínu si vytvořím bič. Ty už slyšíš jen jeho švihnutí a palčivý úder na tvé záda. Poté druhý, třetí, čtvrtý a pátý. Počkám 10 sekund a poté promluvím "Tohle ti snad vryje do paměti kde je tvé místo a jak se máš chovat!"

Kira Holloway - 05. prosince 2019 19:30

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Chtěla bych odseknout, že by mě nenapadaly hlouposti, kdyby mě neunesl a nezavřel tady, ale strach a bolest z pohmožděných žeber mi to tentokrát nedovolí. Druhý trest mě zastihne nepřipravenou, zcela... Nepřipravenou. Děje se to vůbec? Jak tohle může někdo... Dělat! Pokusím se vzepřít na rukách, ale noha mě drží na místě a pak zaslechnu ten zvuk a... První rána. Druhá rána. Třetí rána. Čtvrtá rána... Pátá rána... Hlas mám ochraptělý, s každým výkřikem více a více. Do očí mi vhrknou slzy. Vždy, když se ozve ten zvuk... A já vím, co bude... Vzlyknu, úlevou i strachem, když namísto šesté rány démon promluví.

Alexander - 05. prosince 2019 19:43

soukromá zpráva od Alexander pro Prohlížím si tvé záda ještě minutu než ti nohou podeberu bok a otočím tě na záda aby jsem se ti mohl podívat do tvé ztrápené tváře "Až začneš být poslušná hodná děvka tak se k tobě začnu chovat lépe. Do té doby budeš jen kus hadru, který se neumí chovat... Večer mám pro tebe něco připravené tak se vzchop. To ti ukáže, že by jsi měla být vděčná za možnost být jen moje hračka a ne nikoho dalšího..."

Kira Holloway - 05. prosince 2019 21:32

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Syknu a div se celá nezkroutím bolestí, když mě přinutí přetočit se na záda, přímo na čerstvé rány od biče. Od biče! Pořád mi to přijde tak... Neuvěřitelné, že se to děje. Vždyť ráno... Ráno bylo jako vždy a pak... Jeho slova mi nepomůžou. Ani trochu. "Večer?" hlesnu a strach zbarví můj hlas i výraz, se kterým k němu vzhlížím z té nedůstojní pozice na zemi. "To... Ale... Určitě mě už hledají... Já... Nic neřeknu, když mě pustíš, přísahám, že..."

Alexander - 05. prosince 2019 23:40
	soukromá zpráva od Alexander pro Povzdechnu si a znovu tě kopnu do hrudi "buď se ti líbí tohle zacházení nebo jsi opravdu tak hloupá a myslíš si, že tě pustím? Měla by jsi to už pochopit nebo budeš večer znovu potrestaná..." Pak tě tam nechám ležet a znovu odcházím

Kira Holloway - 05. prosince 2019 23:47

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Další kopanec mě umlčí stejně jako výhružná slova. A pak... Jsem zase sama. Žebra mě bolí, záda pálí a sama ve tmě, samotná, nahá a vyčerpaná... Jak raněné zvíře se přesunu do svého prázdného rohu, kde dlouho jen sedím, objímám sama sebe a bojuji s úzkostí, co svírá moji hruď a ze které mě v očích pálí neprolité slzy. Nakonec mě z toho natolik k tomu všemu ještě rozbolí hlava... Že usnu...

Alexander - 05. prosince 2019 23:53

soukromá zpráva od Alexander pro Večer přijdu a a vidím že spíš tak do tebe nohou mírně žduchnu aby ses probudila "Vstávej! Je čas aby jsi pochopila že můžeš být moje děvka nebo to může být jen horší. Žádné jiné možnosti nejsou... A pokud dáš najevo zase odpor tak budeš zase zmlácená takže ti radím být poslušná je ti to jasné?!" Křiknu na tebe. Prozatím jsem ale pořád neupřesnil co vlastně tě čeká.

Kira Holloway - 06. prosince 2019 11:09

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Škubnu sebou. Špatný nápad, tělo mi připomene, co vše s ním je špatně. Zamrkám a tak trochu dezorientovaně se rozhlédnu, avšak sotva démon promluví a můj pohled spočine na něm, strnu uprostřed pohybu. Nakonec se před jeho slovy, která na mě křičí, přikrčím. „Není mi… Dobře…“ zamumlám tiše, avšak vzápětí se zarazím a ztěžka polknu. „… rozumím…“ hlesnu ochraptělým hlasem přeci jen o něco více nahlas, ačkoliv k tomu, abych vstala, se příliš nemám. Vlastně vůbec. Neptám se ani nechci… Nechci vědět, o jakém překvapení to mluví.

Alexander - 06. prosince 2019 14:19
	soukromá zpráva od Alexander pro "Snad už u tohohle přístupu zůstaneš..." Řeknu spokojeně a otočím se se slovy "Tak jdeme" Tvůj stav mě zřejmě příliš nezajímá protože čekám jen pár vteřin než se pomalu dám do kroku.

Kira Holloway - 06. prosince 2019 19:23
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Neodpovím. Nechci. A nechci ani vstát, ale přesto se neohrabaně vytáhnu za tichého sykání na nohy, pomůže mi myšlenka, že se dostanu ven z místnosti. Možná... Možná bych mohla... Tyhle myšlenky zaplaším, když nejistě za démonem vykročím.

Alexander - 06. prosince 2019 19:44

soukromá zpráva od Alexander pro Počkal na tebe za dveřmi. Poté tě chytil za vlasy a otočil k sobě čelem aby ti druhou rukou pomačkat silně obě prsa postupně a spokojeně se usměju "Určitě už dnes budeš hodná a poslušná. Jinak začnu k trestům používat i magii a to už bude horší než pár kopnutí a 5 ran bičem..." Poté se otočím a pořád tě držím za vlasy ale už jen ležérně a příliš je netahám. Vyjdeme schody a vejdeme do chodby. Z ní vstoupíme do jedné z místností, která se ukáže být klasicky zařízenou ložnicí... Pár skříní u stěny, televize a velká manželská postel. Tam už na postelí sedí dva další chlapi. Žduchnu tě k nim blíže "Tak... Tohle bude tvá zkouška poslušnosti... Každý z nich si může užít pořádný trest pokud nebude spokojený a jelikož to jsou taky míšenci démonů tak nebudou nic odpouštět"

Kira Holloway - 06. prosince 2019 23:02

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zavrávorám, ale ruka ve vlasech mě nepustí. Tvář se mi stáhne bolestí a já téměř zakňourám. Nepokusím se ho odstrčit jen proto, že se bojím další rány. Pohledem zoufale zatěkám po chodbě, ovšem nevidím nic, co by mi mohlo pomoci. Co by mě mohlo zachránit. Neodpovím mu, jen stisknu rty a kousnu se do jejich vnitřku. Co může být horší než to, co mi už udělal? Tiše sykám, musím s ním jít ať už chci či nechci, ruka ve vlasech nedovolí nic jiného. Srdce se mi rozbuší snad ještě více, když vejdeme do místnosti a já uvidím... Je. Vystrašeně na oba míšence hledím a dobrovolně bych k nim neudělala krok ani náhodou, kdyby do mě démon nestrčil. "C-co?" hlas mi poskočí. Paže mám překřížené přes prsa, stehně pevně přitisknutá k sobě. "Jaká... Jaká zkouška poslušnosti?"

Alexander - 06. prosince 2019 23:40
	soukromá zpráva od Alexander pro "Potěš tyto dva pány..." Řeknu a posměšně se zasměju "Můžeš se snažit a nebo vzdorovat... No oni si stejně vezmou to, kvůli čemu přišli. Jen je otázka jestli z toho vyjdeš jen použitá nebo i ztrýraná..." potom odejdu a zamknu za sebou dveře. Chlapi si tě nejdříve prohlíží než jeden z nich po chvilce promluví rázným hlasem "Pojď sem děvko a ukaž se nám pořádně!"

Kira Holloway - 07. prosince 2019 09:23

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Hledím na něj, jestli to myslí vážně, ale očividne myslí. Zatěkám očima mezi jím i cizinci, ovšem to už se démon vydá k odchodu a... Zamkne? On mě tady s nima zamknul?! Téměř jako na povel stojím u dveří a zkouším brát za kliku, jenže je doopravdy zamčeno a ony doopravdy nejdou otevřít... Trhnu sebou, když na mě jeden z nich promluví. Nechci se ukazovat pořádně. Nechápu ani, proč by mě měli chtít... Vždyť... Rozcuchaná a zbitá se přeci nemůžu nikomu... Líbit... S polknutím přejdu o pár váhavý kroků vpřed, blíže k nim, i když stále ne dost na to, aby na mne snad dosáhli. "Tohle přeci není nutné..." hlesnu naléhavě.

Alexander - 07. prosince 2019 12:41

soukromá zpráva od Alexander pro "Cože? Na tvůj názor se nikdo neptal!" okřikne tě další a vstane aby se několika rychlejšími kroky dostal k tobě. I kdyby se pokusila před ním couvat tak přesto došel až k tobě když už by tě stěna dál nepustila. Chytl tě pevně za ramena a ruce ti dal za záda aby je chytl v policejním chvatu. Potom tě takto odtáhl k posteli před kterou tě shodil na kolena a znovu si sedl před tebe. "Poslouchej děvko, pravidla jsou jednoduchý... Budeš pěkně poslouchat a my budem spokojený... Budeš mít kecy nebo odmítat... A až si my dva užijem tak přivolám pekelného psa, kterému tě nastavím a nechám ho si s tebou užít... Pak si uvědomíš že můžeš být vděčná za to, že jsi děvka pro nás a ne fena pro psy..." Řekne ti a druhej se zasměje " Spousta děvek začíná jako feny aby byly potom pořádně vděčné za možnost být s námi místo těch čoklů... Ty jsi jedno místo přeskočila a když budeš vzdorovat tak nebude od věci aby sis vyzkoušela být fenou... Alespoň by ti to pomohlo lépe pochopit své místo a že bys měla být pěkně vděčná svému pánovi... Nejspíš si myslí, že andělé by neměli být shozeni až na tak nízkou úroveň ale on tady teď není..." Řekne a zlomyslně se zasměje Ten, který drží se na tebe podíval "Tak co? věřím že máš dobré důvody začít s radostí dělat co ti řekneme... Vstaň a pořádně se nám ukaž" Druhej přikývne "Dám ti radu: Lepší to je když při tom vrtíš pěkně i boky"

Kira Holloway - 07. prosince 2019 16:05

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Že tady se pochopení rozhodně nedočkám, pochopím vzápětí, když na mě jeden z mužů zakřičí a vstane. Vystrašeně před ním couvám, ovšem můj ústup až příliš rychle zastaví stěna. Zpacifikuje mě dříve než se stačím bránit, a tak se záhy ocitnu na kolenou před postelí. Před nimi. Pekelného psa? hrdlo se mi stáhne úzkostí. Nikdy jsem pekelného psa neviděla, nevěděla jsem ani, že něco takového existuje. Fena pro psy... Zní to tak strašlivě. Ovšem zdaleka ne tak strašně jako zjištění, že... Spousta děvek začíná jako feny pro psy... Bože, kolik dívek takhle museli už unést? "Svému pánovi?" nechápu. Jak svému... Já... Zlomyslný smích muže mě přinutí se nervózně ošít. Přinutím se vstát, když mě k tomu vybídnou, i když.... Vrtět boky? Mám pocit, že se nedokážu hnout z místa, natož abych jim tu... Tančila? Lehce se třesu. Je to silnější než já. "Omlouvám se, já... Nikdo mi nic... Nevysvětlil... Ani toho muže neznám, jen vím, čí je ochránce a pak se objevil u mě..."

Alexander - 07. prosince 2019 16:32

soukromá zpráva od Alexander pro "Ten co tě sem přitáhl... Jemu teď sloužíš takže je to tvuj pán. To ti zapomněl říct?" zeptá se jeden z nich zmateně a pokrčí rameny "No co... Začni pořádně sloužit... Stejně tě nakonec vymrdáme ať už budeš spolupracovat nebo ne. Otázka je, zda chceš potom v sobě mít i toho čokla" Řekne a zasměje se. "Začni pořádně tančit jako správná děvka nebo ti ho tam strčím hned!" Křikne druhý, který už je poněkud netrpělivý

Kira Holloway - 07. prosince 2019 18:06

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Nic z toho mi neřekl," zamumlám tiše. Pán. Potřesu hlavou, tohle zní tak strašně... Absurdně. Začni pořádně sloužit. Podívám se po muži, co mi říká všechny ty hrozné věci. Trhaně se pohnu, ale... Nejde mi to. Vážně mi to nejde. Namísto tance tak jen několikrát rozpačitě přešlápnu z nohy na nohu a neuměle zhoupnu boky, ale... "Omlouvám se, neumím tančit," zašeptám, rudá ve tváři, zatímco si držím ruce spojené na břiše. Vlasy mi spadají přes ramena tak, že aspoň částečně zakrývají moji nahotu.

Alexander - 07. prosince 2019 18:32

soukromá zpráva od Alexander pro Chytne tě za vlasy a stáhne dolů na kolena "Fajn tak mi ho pořádně vykouříš. A ne že to budeš flákat!" okřikne tě a druhý se zvedne a jde za tebe. Když stojí za tebou pohladí tě po zadku a pak tě přes něj pleskne "Jo... vyšpul ty díry pořádně " pobídne tě nadrženě a hned ti strká 3 prsty do kundy. 3x s nimi tvrdě přirazil dovnitř a pak je vytahuje. Hned na to cítíš jak ti na kundu tlačí žaludem a rve ho do tebe.

Kira Holloway - 08. prosince 2019 08:52

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Ocítám se zase na kolenou, tentokrát na všech čtyřech. Teď už začínám mít jasnou představu o tom, co se bude chtít, co chtějí, aby se dělo a málem se z toho pozvracím, z představy tohohle... Vláčku. Na rozdíl od muže za mnou nejsem naržená dokonce ani trochu, když mi tak necitilivě vrazí prsty do pochvy, zabolí to a když tam vzápětí začne strkat něco o poznání většího... Se zajíknutím reflexivně uhnu a namísto poslušného postoje na všech čtyřech se schoulím na zemi, na kterou spíše upadnu v tom úleku než abych to udělala kdovíjak schválně. Jednou rukou si kryji hlavu v očekávání rány, zatímco druhou chytím sedícího muže za nohu, psty obemkou kotník pod nohavicí. "Nechceš mi ublížit, nechceš mi ublížit..." pokusím se ta slova vetknout v té panice do jeho podvědomí, tak, jak to umím udělat lidem.

Alexander - 08. prosince 2019 11:18

soukromá zpráva od Alexander pro Ten, který sedí už zvedal nohu že ti na hlavu šlápne. Chytila jsi ho za kotník a... Nohu znovu položil na zem... Bohužel ten za tebou tě chytil v pase a přitáhl tak, že zase jsi v podstatě v pozici kleče jen tentokrát máš tělo položené na kolenou a jednu ruku na hlavě a druhé na kotníku druhého míšence. Ruce toho druhého jsou na tvých bocích aby jsi tentokrát neuhnula a začne ti ho tam znovu tlačit. Ten druhý však stále sedí. Ta náhlá změna názoru ho poněkud zmátla a teď zvažuje co dál.

Kira Holloway - 08. prosince 2019 11:36
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zazmítám sebou, ale v celku marně, ovšem... Druhý muž sedí. Žádný křik. Žádné kopance. Žádné rány. Fungovalo to? Fungovalo to! Cítím, jak do mě muž za mnou vniká, bolí to, ale nedokážu se mu vytrhnout, ovšem... "Chceš mi pomoc. Chceš ho zastavit!" vyšlu to spásné přání do míšencova podvědomí, snad dříve než si stačí uvědomit, co se děje. (47%)

Alexander - 08. prosince 2019 11:45
	soukromá zpráva od Alexander pro Tentokrát to bohužel nevyšlo. Nakonec toto bylo i náročnější a tak není divu že jen párkrát zamrká a pak se na tebe podívá a zamyslí se "Radši už mu neuhýbej... Jen to tím zhoršíš" Ten hlas byl skoro až soucitný. Ovšem Když teď nebude chtít s tebou nic dělat mohlo by to být poněkud divné z pohledu druhého míšence.

Kira Holloway - 08. prosince 2019 12:56

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Bojím se tlačit na něj dál, a tak se spokojím jen s tím, že jsem ho přesvědčila o tom, že mi nechce nijak ublížit... Jak na to zareaguje druhý démon... Nad tím ani nepřemýšlím, místo toho jen trpitelsky čekám než se mnou bude hotov. Nebráním se, nemám jak, avšak rozhodně se netvářím ani nechovám, že by se mi to líbilo... Zvláště, když mě stále bolí záda i na žebrech z předchozího trestu.

Alexander - 08. prosince 2019 13:53

soukromá zpráva od Alexander pro Ten za tebou si užívá zhruba 10 minut. Už po dvou minutách ten který seděl odešel. Řekl že má na práci jiné věci. Ty ale víš, že mu vadilo to sledovat ale kdyby zasáhl tak by měl pořádný problém a tak raději odešel. Druhý míšenec ho konečně vytáhl aby se neudělal přímo do tebe ale jen na zadek. Potom tě chytne za vlasy a zakloní ti hlavu tak aby ses podívala na něj "Za to jak jsi na záčatku uhnula splním to co jsem ti slíbil..." V tu chvíli se okolo tvého těla objeví tmavě fialové řetězy které ti od pasu omotávají tělo dál. Tedy hruď a každou ruku zvlášť od ramena k zápěstí a stejně tak nohy od stehen ke kotníku a pevně tě drží v klečící poloze. Potom přímo vedle tebe začne vytvářet pekelného psa. Vypadá to jako klasický pes akorát má rohy a je celý černý. Taky je poněkud mohutný. Kdyby jsi stála tak jeho hřbet máš někde u pupíku. Takto na 4 jsi ale menší než on. "Tak co? Líbí se ti? Snad po dnešku budeš vděčná za to, že můžeš hned sloužit a držet nám a ne těmhle mazlíčkům..." Řekne posměšně Zobrazit SPOILER

Kira Holloway - 08. prosince 2019 14:04

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Jen nerada nechávám odejít někoho, kdo je na mé straně, byť... Jen díky tomu, že jsem ho přesvědčila, že chce být na mé straně. Ale nemám ho jak zadržet, v tuto chvíli můžu považovat za vítězství, že odešel aniž by po mně chtěl to, co na začátku... V duchu se uklidňuji aspoň tím, že až tenhle skončí, bude po všem... Bude po všem... Opak je ale pravdou. "C-co?" vyhrknu, když mi zvrátí hlavu dozadu. "Ne... To ne! To nebylo schválně, to... To nebylo schválně... Jen jsem unavená... Udělala jsem, co jsi chtěl!" vzpírám se, ale řetězy utahující se kolem mého těla mě drží pevně na místě. A když se tu začne objevovat i ta bestie... "Ne! Prosím... Ne! Nic jsem... Neudělala!" skoro až hystericky naříkám.

Alexander - 08. prosince 2019 14:17

soukromá zpráva od Alexander pro usměje se a pohladí tě "Vážně? Od začátku jsi jen vzdorovala, o tanec ses ani nepokusila a teď mám věřit že to uhnutí bylo únavou a ne další projev vzdoru? Ať je to jak chce nemůžu tě přece ochudit o tuhle zkušenost... Někdy to je na týden, někdy na dva... Ty to budeš mít jen jeden večer ale alespoň si uvědomíš že můžeš být vděčná za to komu můžeš nastavit dírky... Kdo ví třeba ti tahle zkušenost pomůže se příště snažit..." řekne a zasměje se. Přitom tě pohladí po zadku a pleskne tě po něm. pak už za tebe navádí pekelného psa a sedne si. Pekelný pes ti skočil na záda a o chvíli později cítíš jak ti znovu něco roztahuje už jednou použitou dírku a začíná v ní rychle jezdit Míšenec se přitom směje a sleduje tě. Skoro se zdá, že si užívá tvoje reakce na něj.

Kira Holloway - 08. prosince 2019 22:30

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nevěří mi. Jistěže mi nevěří. A při pohledu do jeho tváře jsem si jistá, že by mi to udělal, i kdyby by věřil. Škubu sebou jak šílená, když tu bestii přivádí za mě, ale řetězy mi nic nedovolí, mohu jen klečet jak ta ovce a čekat, co bude dál. "Bastarde... Ty... Zvrácenej... Úchyle!" zaječím v té slabší chvilce, kdy na mě dopadne tíha psa a do boků mi bolestivě zaklesnou jeho drápaté pracky. Ochraptěle křičím, když se ta bestie ve mně začne pohybovat. Žaludek mám tak stažený, že bych i zvracela, kdybych měla co. A to jsem si myslela, že nic horšího mě už potkat nemůže. Opak je pravdou a pekelný pes mi to svým funěním na má záda připomíná s každým přírazem.

Alexander - 08. prosince 2019 22:53

soukromá zpráva od Alexander pro Nějakou dobu to trvalo než cítíš, jak ti tu dírku plní další dávka teplého semene... Jenže tahle nepochází od míšence... Ten se na posteli ušklíbl "Nuže? Začneš být hodná holka a pěkně se snažit?" Zeptá se provokativně a zamyslí se "Ty nadávky se mi ale nelíbily... Takhle se hodné holky nechovají... Takže ještě jednou si ten trest zopakuješ...." Řekne nakonec zlomyslně a navede ho znovu do tebe ale tentokrát do druhé dírky a cítíš jak ti roztáhl zadeček a znovu v něm začal rychle jezdit. Skoro se zdálo že ho ani moc nezpomalilo to, že je zadeček těsnější. Tentokrát to trvalo o něco déle ale zhruba po 10ti minutách ti plní i druhou dírku a míšenec mezitím dokouřil cigaretu a tipl ji o stůl "Tak... Už víš co čeká neposlušné holky? Tohle ber jako lekci... Takhle totiž skončíš když se nenaučíš pokoře..."

Kira Holloway - 08. prosince 2019 23:46

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Trvá to snad celou věčnost. Bolí to. Je to nepříjemné a s každou další vteřinou nepříjemnější a nepříjemnější... Je mi téměř do breku, když pes konečně skončí a já cítím, jak mi po stehnech stéká ještě horké semeno. Hlasivky už protestují proti dalšímu křiku, když jeden trest následuje druhý. Horší. Mnohem horší. Muži už nenadávám, avšak pohled, který mu v tu chvíli věnuji... Mísí se v něm zoufalství, odpor i nenávist. Bolestně sténám a kňučím, to je jediné, co můžu. Když je konec, nemám sílu ani vůli se po míšenci vůbec podívat, natož abych odpověděla.

Alexander - 09. prosince 2019 00:07

soukromá zpráva od Alexander pro Usmál se "Buď raději hodná holka... Možná tak hezkou hračku nechce příliš poškodit běžným výcvikem ale pokud se nezlepšíš tak je vždy možnost tě tam na týden poslat... Otázka je kolik trpělivosti s tebou asi bude mít..." Poté se oblékne a odchází. Pes i řetězy zmizí když za sebou zavře dveře. O půlhodiny později vejde dovnitř tvůj věznitel a podívá se na tebe "Asi tě dnes nechám spát tady... Pochybuju že se zvedneš"

Kira Holloway - 09. prosince 2019 18:05

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Trpitelsky čekám, co bude dál. Jestli něco bude dál. Když nakonec míšenec odejde, doslova spadnu na zem. Nehýbám se. Pohyb moc bolí. Oči mám zavřené, snažím se nemyslet na to, co se dělo, ale... Nejde to. Pálí mě oči a bolí hlava. Když se dveře opět otevřou, akorát pohnu hlavou, abych věděla, kdo přichází... On. Spát tady... Všechno je lepší než ta temná kobka, ale... Mám žízeň, bolavé svaly žadoní po teple, ale než se odplazím do postele, bude to chvíli trvat. A horká voda, bože, zabíjela bych pro vanu horké vody, ze které bych je všechny ze sebe... Smyla... Vydrhla je pryč... Klidně i s kůží... "Potřebuji... Pomoc... Prosím," hlesnu k němu tiše, ačkoliv se mi to protiví. Prosit jej. Ale... Nikdo jiný tu není.

Alexander - 09. prosince 2019 18:17
	soukromá zpráva od Alexander pro Už se chystal opět odejít. Nejspíše nečekal že budeš ještě dnes chtít něco jiného než odpočinek. Po tvých slovech se ale zastavil ve dveřích, otočil se a přešel k tobě. Sedl si na postel a podíval se na tebe. Nejspíše čekal alespoň upřesnění zda chceš pomoct do postele a nebo je žádost o pomoc spojená s něčím jiným jako je například pomoc se dostat do koupele.

Kira Holloway - 09. prosince 2019 18:24

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Přeci jen se pomalu vytáhnu do polosedu, ačkoliv to chce dost sebezapření. Do očí se mu nyní podívat nedokáži, vždyť bych to nedokázala ani sama sobě, pokud bych měla k dispozici zrcadlo... Och, jak teď asi musím vypadat? Úzkostně se otřesu a sklopím hlavu, před tvář mi spadnou prameny rusých vlasů. "Koupel... Mohla bych se... Někde vykoupat? A dostat nějaké oblečení, prosím," zachraptím.

Alexander - 09. prosince 2019 18:33

soukromá zpráva od Alexander pro "Koupel ti dovolím ale oblečení si budeš muset ještě zasloužit. Buď poslušná a časem si zasloužíš oblečení i jiné výhody. Zatím jsi ale byla prý jen vzdorovitá a vulgární... Ale taky ti údajně nechali ochutnat trošku toho, od čeho jsem tě já ušetřil... No teď už jsem si jistý, že budeš hodná protože nechceš dopadnout jako fena že?" Řekne a pohladí tě po tváři. Poté ti pomůže vstát a podpírá tě na cestě ven z pokoje. Jde pomalu a překvapivě tentokrát bere ohledy na tvoji únavu. Vyjdete na chodbu, zahnete vpravo a po minutě vstoupíte do dalších dveří. Tam je velká vana a pěkně zařízená koupelna. Čisté ručníky a různá mýdla. Posadí tě do vany a pustí vodu. Poté se vrátí zpět ke své poslední otázce "Takže... Odnesla sis z jejich lekce poučení?"

Kira Holloway - 09. prosince 2019 18:40

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Polknu námitku, i když představa, že nedostanu oblečení... Že to bude jen za odměnu? se mi nelíbí... "Nechci dopadnout jako fena," zopakuji po něm mechanicky ochraptělým hlasem. To raději zemřu než dopadnout takhle. Pohlazení si nechám líbit, bojím se, že mě uhodí, pokud uhnu hlavou. Až mě překvapí, když mi pomůže na nohy a chová se ke mně... Snad až... ohleduplně? Každý krok bolí jako by se mi v slabinách pohyboval rozžhavený pohrabáč. Neprotestuji ani když mě do vany posadí, jen sjedu zády níže a schoulím se v ní, zatímco sama sebe opatrně objímám a čekám až se naplní teplou vodou. "Ano, odnesla," souhlasím krotce. Už vím, jak na vás. Toho míšence jsem přesvědčila, že mi nechce ublížit. Pokud... Pokud to budu na nich cvičit, opatrně zkoušet... Zvládnu to. "Říkali... Říkali, že jsi teď můj... Pán?" zeptám se opatrně.

Alexander - 09. prosince 2019 19:09

soukromá zpráva od Alexander pro Sleduju jak se vana napouští vodou a opřu se o stěnu. Na tvou poslední otázku jen souhlasně přikývnu a zamyslím se "Aby jsem ti to vysvětlil... Určitě jsi už slyšela termín submisivní a dominantní. Ať už internet, televize, porno... Ty jsi z nás dvou ta submisivní... Dokud bude subina poslouchat svého pána bude si ji pán hýčkat... Ovšem pokud vzdoruje tak se musí prostě vycvičit aby své místo pochopila... Míšenci démonů tento výcvik většinou nechají na pekelných psech aby potom jejich subina byla vděčná za možnost sloužit jim a ne těm čoklům... Je to docela efektivní metoda a šetří nám to námahu... No a to mě přivádí k menšímu poučení... Když už ti to řekli tak se nauč že svému pánovi budeš pěkně vykat..."

Kira Holloway - 09. prosince 2019 19:22

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zamrkám a ve tváři se mi objeví zpola zmatený, zpola nešťastný výraz. "Ale to má být přeci jen... Hra... Žijeme v jednadvacátém století..." Polknu, že mi přeci nemůže ubližovat, aby mě nutil mu být podřízenou, ale... Už to udělal. A já nechci přijít o tuto chvíli klidu. Vana se plní vodou a já cítím její teplo. Ostře se nadechnu. Vykat. "Proč já? Určitě tu jsou... Desítky jiných, které by to dělaly... Dobrovolně..."

Alexander - 09. prosince 2019 19:33

soukromá zpráva od Alexander pro Zasměju se pobaveně a zavrtím hlavou "Nezajímá mě jaká je doba a nezajímají mě ani jiné ženské i když by to dělaly dobrovolně. Vybral jsem si tebe protože jsi krásná a já se rozhodl že to budeš ty i kdybych tě k tomu měl cvičit roky... A ty který to dělají dobrovolně... Upřímně většinou nevypadají zrovna moc hezky..." Poslední slova řeknu zamyšleně s mírným odporem. Po krátkém zamyšlení ti řeknu i druhý důvod "A navíc... Když si někdo dokáže ochočit anděla... Vidíš tyhle jizvy? Všechny jsou památky na různé bitvy proti míšencům jako jsi ty... Ti, kteří ovládnou světlo na vysoké úrovni jsou opravdu nepříjemní soupeři... Proto mít ochočeného anděla je něco velmi vzácného a dost to vyzdvihne jméno toho démona v komunitě... To přesně teď pro své plány potřebuju. Když už ty nejsi schopná mi pomoct zastavit tu válku tak tě využiju k tomu aby jsem si získal respekt a potřebnou pomoc jinde... Můžeš to klidně brát tak že tvá nová životní role nakonec poslouží k zastavení války aniž by jsi musela bojovat..."

Kira Holloway - 09. prosince 2019 19:40

soukromá zpráva od Kira Holloway pro ... i kdybych tě k tomu měl cvičit roky... Navzdory horké vodě mi po zádech přejede mráz a na pažích naskočí husí kůže z té představy... Jestli se ke mně budeš chovat takhle, dlouho hezká nezůstanu. "Ochočit anděla," zopakuji po něm plochým tónem hlasu. Jako bych byla nějaké zvíře. Skrze únavu zračící se v mé tváři probleskne v tu chvíli odpor, to zhnusení nad tím, co ze mě chce udělat. "Kdyby jsi mě to naučil... Byla bych schopná... Umím ty věci, jen... Nikdo mě neučil nic..."

Alexander - 09. prosince 2019 20:01

soukromá zpráva od Alexander pro Chvíli mlčím než s povzdechem řeknu "Dneska sis už užila trestů dost takže to tentokrát odpustím a naposledy ti připomenu, že svému pánovi budeš vykat... Až když budeš poslušná a já s tebou budu spokojený začnu ti postupně dávat výhody jako odměny za tvoji poslušnost... Oblečení, nebudou k tobě pouštěni další míšenci, bude s tebou lépe zacházeno... Budu tě pomalu učit a mít s tebou více trpělovisti ale jen když u tebe uvidím snahu... Rozumíš?" Poté zastavím vodu, která už dosahuje do tří čtvrtin vany.

Kira Holloway - 09. prosince 2019 20:07
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Když zmíní trest, podvědomě se přikrčím, avšak jeho slova jsou nečekaně... Laskavá a já se přistihnu, že se mi uleví. Sjedu zády po okraji vany ještě níže, abych se ponořila po vodu až po krk. Stále se objímám, nohy mám pokrčené. "Ano, rozumím," sotva znatelně přikývnu, pohled upřený na vlastní odřená kolena.

Alexander - 09. prosince 2019 20:25

soukromá zpráva od Alexander pro "Jsem rád, že už nejsi tak paličatá..." Řeknu spokojeně a vytáhnu z kapsy malou lahvičku se zelenou tekutinou "Vypij to... Nemusíš se toho bát, Mám to připravené jako první dárek až se začneš lépe chovat a nebudeš tak vzdorovitá... Uzdraví to tvoje rány a bolest pak už sama pomalu odezní... Alespoň ti takhle ukážu, že poslušné chování umím opravdu ocenit." Když to vypiješ tak to chutná hořce ale není to nijak zvlášť odporné. Jen trošku více hořké. Po vypitá se téměř minutu nic nedělo než jsi viděla, jak se tvé odřeniny pomalu léčí, modřiny blednou a naražené žebra také pomalu přestávaly bolet. Potom se opřu o stěnu a začnu něco dělat na mobilu. K tobě jsem ale bokem takže nehrozí že bych tě fotil nebo tak něco. Pak jen řeknu "Jen pro vysvětlení... Zůstávám tady jen proto, že tady je teď trošku více míšenců a kdyby sem někdo přišel... No nejspíš by si s tebou taky chtěl pohrát a ne každý je ochotný si nejdříve jít pro svolení když jsi sama..."

Kira Holloway - 09. prosince 2019 22:56

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Na podávanou lahvičku se dívám nedůvěřivě, ale nechci ho už provokovat ještě více, a tak si ji vezmu a po krátkém zaváhání i vypiju. K mému vlastnímu překvapení, to opravdu... Funguje. "Děkuji," zamumlám tiše a ignoruji v tu chvíli fakt, že nebýt jeho a jeho rozhodnutí, nepotřebovala bych to a nebyly by rány a pohmožděniny, které by mi musel léčit. Jeho vysvětlení, proč zůstává, mi příliš na náladě nepřidá, ale... Co s tím můžu dělat? Ještě chvíli váhám, než začnu... Se svojí očistou. Co nejpečlivěji ze sebe drhnu jakékoliv známky toho, co se mnou dělal on... Míšenec... Ten... Pes... Jen při té vzpomínce se mi stále dělá zle. "Když nebudou mít tvoje... Uch... Vaše?... Svolení... Nebudu potrestána, když se budu... Bránit?" jen s obtížemi ze sebe vysoukám větu, která je v samém základu špatná, ale... Nelíbí se mi představa, že je tu tolik bytostí, co by si se mnou chtěli... Pohrát.

Alexander - 10. prosince 2019 00:31

soukromá zpráva od Alexander pro "Nebudeš..." Odpovím ti bez přemýšlení "Jsi MOJE hračka" řeknu s jasným důrazem u slova moje. "Pokud tě někomu půjčím jako teď tak je to jedna věc ale pokud by si někdo s tebou chtěl hrát bez mého svolení tak se určitě bránit můžeš... A potom si to s ním vyřídím já..." Řeknu ti "A když budeš opravdu vzorná tak tě ani nebudu nikomu pujčovat a nechám si tě jen pro sebe..."

Kira Holloway - 10. prosince 2019 12:13

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Méně než to ochočené zvíře. Hračka. Přestávám mít veškeré iluze o tom, do čeho jsem se to připletla. „Takže to teď jsem, věc?“ zamumlám tiše, spíše jen sama pro sebe a snad si v tu chvíli ani neuvědomím, že jsem to vyslovila nahlas. A co když ho přestanu bavit? Nepustí mě. Nikdy mě nepustí, jen mě předá někomu dalšímu… Z té představy mrazí. Pokračuji v očistě, i když kůže pod neustálým drhnutím začíná pomalu rudnout. Opatrně se po něm podívám, pohledem utkvím na mobilu v jeho rukách. „Budou mě hledat. Rodina. Možná i otec,“ odvážím se… Podotknout. „A… Kdo vlastně… Jste? Nepředstavili jsme se… A co je tohle za místo?...“ řine se ze mě jedna otázka za druhou.

Alexander - 10. prosince 2019 13:21

soukromá zpráva od Alexander pro "Časem můžeš být víc než jen to... Ale zatím nebudeme předbíhat..." Řeknu zamyšleně a podívám se na tebe když se začneš ptát "Teď jsme v pekle..." Pak se ale usměju a zavrtím hlavou "Jsme v našem domě... Bratr pořádá nějakou otravnou oslavu tak jsem toho využil a představil tě ostatním... A co se hledání týče... Už velmi brzy začne válka a tvé jméno bude náhle jen jméno z mnoha zmizelých... Nebude čas ani prostředky hledat tolik lidí a tak nakonec až všechno skončí vás připíšou k obětem války..." Řekne ti a usměje se

Kira Holloway - 10. prosince 2019 13:40

soukromá zpráva od Kira Holloway pro „… a co?“ vylétne ze mě bez rozmýšlení, dokonce pro tu krátkou chvíli přestanu s drhnutím se mýdlem. Obsah lahvičky opravdu začal, necítím už skoro žádnou bolest, jen horkou vodu a únavu. Když vysloví, že jsme v Pekle, poplašeně se o něm podívám a vzápětí ulehčeně vydechnu, když mi dojde, že to byl jen… Žert. S tichým zamručením potřesu hlavou taky než se zamračím. „… ostatním… Těm dvěma?“ Proto je tady hodně míšenců! Jeho další slova mě ovšem nepotěší, a to ani trochu, žaludek mi sevře ledová pěst. „Takže má rodina… Oni…“ polknu. Jsou v nebezpečí! A já… Já… Trčím tady…

Alexander - 10. prosince 2019 14:11

soukromá zpráva od Alexander pro "Jednoho dne můžeš být i po mém boku jako moje družka. A to už tě budou respektovat i ostatní míšenci... Ale jak jsem řekl všechno má svůj čas..." Řeknu ti a pokračuji s dalšími odpověďmi "Ano, ti dva patřili k hostům... A co se tvý rodiny týče... Válka začne jinde než kde oni bydlí takže se dost možná stihnou evakuovat a dostat se do bezpečí... Každopádně na ně radši zapomeň. Bude to lepší..."

Kira Holloway - 10. prosince 2019 14:20

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Aha, družka. V mých představách chci tohle místo srovnat se zemí i se všemi těmi proklatými míšenci ne stát po jeho boku jako družka, a tak moudře mlčím. To mi ovšem nevydrží zdaleka tak dlouho jak bych si přála, když mi oznámí, abych na ně raději zapomněla. „Bude to tak lepší?“ zopakuji po něm hlasem vyšším než před chvílí. „Já… Já ale nejsem věc! Nemůžu jen tak zapomenout. Mám… Svůj život, svoji rodinu… Jak… Jak mi tohle můžeš jen tak… Říct!...“ vyhrknu rozrušeně.

Alexander - 10. prosince 2019 14:48
	soukromá zpráva od Alexander pro "No a? Ty už nevidíš je a oni nevidí tebe... Takže je lepší zapomenout než se trápit... Nenalhávej si, že se ke starému životu vrátíš" Odpovím ti s pokrčením ramen "Mimoto dokud neukážeš že stojíš za to tak nejsi nic víc než věc... I tohle by sis měla zapamatovat. Koupel skončina. Vylez..."

Kira Holloway - 10. prosince 2019 15:13

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Tohle zabolí. To tiché „ne“ si nechám tentokrát pro sebe, jen sotva znatelně na znamení nesouhlasu potřesu hlavou. Když přijde pokyn na znamení, že tahle malá chvilka klidu skončila, nechce se mi z vany vylézat, ale i přesto ze sebe rychle spláchnu zbytky mýdla a opatrně vstanu. Pomalu vylezu z vany a natáhnu se po ručníku, abych se mohla ještě osušit. Nejraději bych se do něj i zabalila, ale pochybuji, že by mi to povolil.

Alexander - 10. prosince 2019 15:38

soukromá zpráva od Alexander pro "Už jsi začínala vypadat zase nadějně..." Povzdechnu si zatímco se sušíš a potom tě beru z koupelny ale vyjdu s tebou schody a poté vejdeme do jiného pokoje. Ten je o něco lépe zařízený. Velká postel, skříně u steny, nástěnná televize... Spíše se ti zdá že jsi na návštěvě u někoho, kdo má dobrou práci nebo hodně dědil a já si tam sednu do křesla "Tak co? hodláš se začít učit nebo pokračovat v tom otravném protestu?"

Kira Holloway - 10. prosince 2019 17:26

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Dělám, že jsem to přeslechla. Co taky jiného? Ke cti mi slouží, že jej poslušně následuji chodbou i po schodech, ačkoliv jsem jako na trní a stále si jednou dlaní cudně zakrývám klín, zatímco přes prsa mám přistisknutou paži ruky druhé. Pokoj, kam mě zavede se tolik neliší od toho předchozího. Být na návštěvě, pochválila bych mu, že je to tu hezky zařízené, ovšem takhle... Jen se nejistě rozhlédnu po místnosti a zůstanu stát kousek ode dveří, zatímco si on sedá do křesla. "To není..." nadechuji se k námitce, ovšem spolknu ji. Je to trpké sousto. Přešlápnu z nohy na nohu. "Co bych se měla začít učit?"

Alexander - 10. prosince 2019 18:11
	soukromá zpráva od Alexander pro Chvilku přemýšlím "Začneme dost jednoduše... Nezakrývej se. Dej ruce podél těla... Možná nemusíš být hrdá na to co se z tebe stalo ale na své tělo hrdá být můžeš tak se za něj nestyď..."

Kira Holloway - 10. prosince 2019 18:15
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Ostře se nadechnu. "Kdybych dostala... Oblečení..." zamumlám. Stojí mě to dost přemáhání, abych ruce spustila volně kolem boků, avšak napětí se z mého postoje už rozhodně nevytratí. Cítím se nepříjemně, že tu takhle stojím a někdo se na mě dívá. Prsty na chvíli zatnu do dlaní a sbalím je v pěst, ovšem ani to nepomůže se aspoň trochu uvolnit.

Alexander - 10. prosince 2019 22:59
	soukromá zpráva od Alexander pro "Nauč se poslouchat a já ti ho dám..." Odpovím ti stroze "Chceš tak hodně oblečení? Tak fajn, pojď ke mě, klekni si a ukaž mi tu nejlepší péči, jakou tvoje pusa umí nabídnout. Pak si tě ještě vyzkouším i jinak... Vnímej to jako součást dnešního učení...

Kira Holloway - 10. prosince 2019 23:17

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "C-co?" hlas mi poskočí a já se z místa ani nehnu, oči málem navrch hlavy. Zdárně jsem se tomuhle vyhnula u onoho míšence, ovšem zkusit to samé na... Jak mu mám vlastně říkat? ... Bojím se. Bojím se, že kdyby to nevyšlo, našel by způsob jak mi sebrat i tenhle jediný způsob obrany jaký mi zůstal. "Já tohle... Uchm," cítím, jak mi rudnou tváře jen z té představy, že bych se měla sebrat, kleknout si k němu a bez řečí mu tady vykouřit.

Alexander - 10. prosince 2019 23:51
	soukromá zpráva od Alexander pro "Ty tohle... chceš" Dokončím nejdříve tvoji větu trošku jinak než jsi ji původně myslela a zakončím to slovy "Chtěla ses učit... Tak se uč"

Kira Holloway - 10. prosince 2019 23:58
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Polknu. No, stále se nemám k tomu se byť z místa pohnout. Vím, že bych to měla udělat, sotva to dořekl. Ale nedokáži se k tomu přinutit, ani vzpomínka na pekelného psa nepomáhá. "Chtěla jsem vědět, co bych se měla naučit..." pokusím se namítnout. "Já... Nikdy... Taková nebyla..."

Alexander - 11. prosince 2019 07:27
	soukromá zpráva od Alexander pro "Nauč se dělat co ti řeknu... nic víc vědět nepotřebuješ." Odpovím ti "Tak si pohni a začni s tím. Už mě ty tvoje řeči unavují..."

Kira Holloway - 11. prosince 2019 17:47

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nadechnu se a zase vydechnu. Na nějakou bláhovou chvíli jsem si myslela, že to... Že to nějak půjde. Že to zvládnu, že to... Nebude tak hrozné, a to i přesto, že mě jeho slova o mé rodině tolik rozhodila. Nikdy je už neuvidím? Na to jsem nebyla připravena, a to ani náhodou, jakkoliv to doma bylo jaké to bylo. "Já vážně nechci... Vzdorovat, ale... Nemůžu, nejde to," zavrtím hlavou a podvědomě se přikrčím.

Alexander - 11. prosince 2019 18:07

soukromá zpráva od Alexander pro Sedím a jen pozdvednu ruku. Přímo po tvé levici jen metr daleko se objeví černý kruh. Tam vidíš krvavě rudou hlínu jako by byla nasáklá a trvale zbrarvená krví, která tam byla proleta. Za vírem vidíš hned 3 mohutné psy ale trošku jiné než ten, kterého jsi měla. Tito byli ještě mohutnější a jejich penisy větší. Co hůř, jeden ho měl hrbolatý, druhý ve tvaru spirály a třetí měl dokonce dva. To jsou jen 3 pekelní psy, které skrze portál můžeš vidět a kdo ví, kolik jich je v blízkém okolí. "Ty tvoje kecy mě už fakt serou... Když nejsi schopná ani vykouřit tak sotva budeš ochotná pořádně držet... Naposledy můžeš zavřít zobák a začít plnit své povinnosti nebo tě donutím být vděčná za možnost nastavit svoje díry mě...."

Kira Holloway - 12. prosince 2019 17:58
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro S očima rozevřenýma dokořán hledím na tu hrůznou podívanou, která se mi naskytla a při pohledu na pekelné psy, při pohledu na to celé... Navzdory poučce jak bych měla stát se roztřeseně obejmu. Nadechnu se ke slovům, k odpovědi, ale ta nakonec rychle spolknu a kousnu se do rtu. Nakonec poslušně vykročím k démonovi...

Alexander - 12. prosince 2019 19:05

soukromá zpráva od Alexander pro Tentokrát se už na tváři neobjevil ani ten spokojený úsměv. Jen otrávený výraz který tiše říkal 'Doufám že to bude stát za to...' Bylo zřejmé, že svoji trpělivost již ztratil. Je téměř jisté, že tvé tělo ještě pocítí bolestivé tresty a sotva s tebou bude nadále zacházet tak trpělivě jako doposud. Věděla jsi ale že teď už můžeš jen sloužit nebo trpět. Žádné další rozhovory, žádná varování a žádný prostor ke svobodné vůli.

Kira Holloway - 12. prosince 2019 23:21

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Pomalým krokem dojdu až k němu, jeho výraz mi příliš nepomáhá. Po zádech mi přelétne ten mrazivý pocit zakusující se do útrob, když si před něj klekám. Teď už se mu do tváře nedívám, asi bych to nedokázala ani kdybych ji měla na své úrovni. "Mám já... Nebo... Vy?" zeptám se tichým napnutým hlasem, ruce položené pro tu chvíli na stehnech, pohled pro tu krátkou chvíli výmluvně upřu právě a jen na jeho rozkrok schovaný v kalhotách.

Alexander - 13. prosince 2019 18:48
	soukromá zpráva od Alexander pro Po krátkém zamyšlení odpovím jednoduše "Ty" A sleduju jak se ti bude dařit první samostatný úkol.

Kira Holloway - 15. prosince 2019 19:18

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Doufala jsem, že to neřekne. Nadechnu se a sbírám odvahu, abych k němu natáhla ruce. Dlaněmi se dotknu jeho kolen, musíš se snažit, musíš se snažit... Zní mi hlavou. Mám ty hrozné psy stála před očima... Dlaněmi sklouznu kolen po jeho vnitřní straně stehen až k rozkroku, kterému se začnu věnovat prsty a dlaní přes látku kalhot, zatímco druhá lehce se chvějící ruka se dá do neobratného rozepínání pásku. Příliš mi to nejde, jsem na to příliš nervózní.

Alexander - 18. prosince 2019 12:34

soukromá zpráva od Alexander pro Nějakou dobu to trvá a nezdá se, že by jsem ti s tím hodlal pomoct. Čekání na rozepnutí kalhot ale doprovází péče druhé ruky, která se přes kalhoty stará o to, aby tam pomalu tvrdnul a boule v kalhotách se postupně zvětšuje. Když se ti to konečně podaří tak se jen mírně nadzvednu aby jsi mohla kalhoty stáhnout z mého pasu a dostat se k penisu, který se podle zvětšující boule v kalhotách už těšil na další část

Kira Holloway - 19. prosince 2019 19:46

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Pomalu se uklidňuji, když reaguje na mé doteky, a to více než kladně. Dobré... Bude to... Dobré. Žádní psi. Žádný trest. Nakonec se mi podaří opasek rozepnout a ač se nezdá, že by mi démon hodlal nějak pomáhat, tak se lehce nadzvedne v tom jasném gestu. Nádech, výdech, stáhnu kalhoty i to pod nimi, abych vysvobodila ze zajetí látky tvrdnoucí úd. V tom, co dělám si nejsem příliš jistá, když se více natlačím tělem mezi jeho kolena. Do tváře se mu už nepodívám a přec krátce zaváhám, než vezmu rudolící se hlavičku žaludu do úst, abych mu mohla... Vykouřit, s čímž také začnu, zatímco si pomáhám jednou rukou a druhou nehty zatínám do vnitřní strany stehna.

Alexander - 20. prosince 2019 15:47

soukromá zpráva od Alexander pro Začnu spokojeně oddechovat a zavřu spokojeně oči. Užívám si tvoje kouření a po nějaké době se škodolibě usměju, chytnu tě za vlasy a přitáhnu tak, že ti do pusy můj penis vklouzne celý "Není to lepší?" zeptám se. Pokud jsi pokračovala v kouření celého penisu sama tak tě nechám pokračovat. V opačném případě bych tě chytil za vlasy a začal ti do pusy přirážet a tvou hlavou za vlasy pohybovat tak, že mi bude vycházet vstříc. Tak či tak to netrvalo dlouho nejspíš díky nadrženosti a po 3 minutách v puse cítíš jak mi v něm začíná škubat. Jen chvilku na to s posledními záškuby cítíš jak ti pusu plním semenem. Pokud sem tě držel za vlasy tak jsem ti i záměrně pustil hlavu aby sem viděl jak na to budeš reagovat.

Kira Holloway - 20. prosince 2019 17:54

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Lepší mi to rozhodně nepřipadá, zalapám po dechu - tedy spíše zafuním - když ho mám v ústech celého. Srdce mi tluče, nejsem si příliš jistá, co s tím dál, jak bojuji sama se sebou a snažím se potlačit dávivý reflex, avšak ruka ve vlasech i jeho vlastní pohyby pánví vůči mým ústům mi jasně napoví. I ty tři minuty působí jako celá věčnost, avšak nevzpírám se ani nebojuji, držím, dokud se neudělá a ústa mi nezaplaví ta slaná horkost. Ruka z vlasů je pryč, stejně tak ústa mám volná až na nadílku, co zůstala na jazyku. Reflex velí vyplivnout to okamžitě, jednou, dvakrát, dokud nebude vše z mých úst pryč, avšak vstříc vyčkávavému pohledu... I když mi do koutků očí vhrknou nakrátko slzičky, polknu to. Všechno. Ono vracivé "ugh" sice potlačit nedokážu, avšak nakonec to zvládnu. Strnule klečím, pohled nyní upírám na podlahu, když si hřbetem dlaně otírám ústa.

Alexander - 20. prosince 2019 19:20

soukromá zpráva od Alexander pro "No to šlo celkem dobře... Není lepší pusu používat k tomuhle? Nakonec to je to jediné co ti s pusou zatím šlo. Vždycky když si otevřela hubu si mě jen nasrala... Takže dokud se nenaučíš i to jak se mnou mluvit tak tohle bude jediná chvíle kdy budeš používat pusu..." Řeknu ti asi jen abych tě zase trošku naštval "A když už ti tohle tak pěkně šlo tak si myslím že můžeme přejít k další části učení... Klekni si na 4, prohni se v zádech pořádně vystrč dírky... Dnešní učení zakončíme tím jak dobře umíš držet..." Řeknu ti a pohladím tě po tváři

Kira Holloway - 14. ledna 2020 22:58

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nádech. Výdech. Ve tváři se mi zračí nesouhlas - no jistěže bych na to měla, co říct... A nebylo by toho málo! Ale i přes spravedlivý výbuch hněvu zůstanu mlčet. Nechci za těmi psy, vážně... Vážně ne... A tak s veškerým přemáháním držím rty sevřené. Ucuknu tváří, když se jí dotkne prsty v pohlazení a odtáhnu se od něj. Tím ovšem dnešní den očividně nekončí, protože přijde další pokyn. Chvíli jen strnule klečím na místě než se pomalu zvednu, abych mohla přejít k posteli a až na té si klekla na všechny čtyři, jak si přál. Srdce mi buší, žaludek mám sevřený.

Alexander - 15. ledna 2020 17:04
	soukromá zpráva od Alexander pro Přejdu za tebe a plesknu tě po zadečku a začnu ti otírat žalud o kundičku. pak ho začnu cpát do tebe celého. přitom si tě jednou rukoou chytnu za vlasy a přitahnu aby ses musela prohnout a více vystrčit zadek a tím i dírky.

Kira Holloway - 16. ledna 2020 23:13

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Mimoděk se zachvěji, když ho uslyším i ucítím za sebou. Jeho přítomnost se nedá ignorovat, ačkoliv se o to chvíli opravdu snažím, když sklopím hlavu a čekám, co bude dál. Dlouho mi to nevydrží, když mě chytí za vlasy a zatáhne, s bolestným syknutím se prohnu v zádech a už v té pozici musím zůstat, když stisk nepovolí. Nejsem zrovna vzrušená, není to tak úplně příjemný pocit, když do mě pronikne po celé své délce, a tak ani zvuk, co opustí mé rty není zasténání jako spíše výkřik.

Alexander - 16. ledna 2020 23:23
	soukromá zpráva od Alexander pro Skoro jako by mě tvůj výkřik vzrušil ještě více než kdyby ti z úst vylo zasténání začnu hrubě přirážet a hned zrychluju tempo. Stále si tě držím za vlasy a druhá ruka je na tvém pase. Občas ji dám z pasu dolů aby jsem tě pleskl přes zadek a zase ji umístil na pas a stále přirážím.

Kira Holloway - 17. ledna 2020 20:14

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Výkřik následuje ještě jeden, který se zlomí spíše do zakňučení. Bolí to, držím jen proto, že musím a ruka ve vlasech nedovoluje se příliš vzpírat. Nakonec se ani nesnažím předstírat, že se mi to líbí - protože nelíbí. Namísto vzrušení cítím ten bodavý tlak, jak se ve mně stále pohybuje sem a zpátky, sem a zpátky... Jak hrubě přiřáží, tak mi v jednu chvíli i málem podklouznou rozechvělé ruce.

Alexander - 17. ledna 2020 22:33

soukromá zpráva od Alexander pro Za sebou slyšíš jen nadržené vzdychání zatímco ti vymrdavam kundičku. Trvalo to zhruba 7 minut než mi v něm začne pulzovat a chvilku na to ti začnu plnit kundičku nemalou dávkou teplého semene. Pak si sednu po tvé pravici a za vlasy si tě přitáhnu do polibku. Pak sem tě tam nechal ležet na posteli Dočkala ses asi dvou minut odpočinku když jsme ucítili otřes doprovázený silnou ranou. V tu chvíli cítíš příchod dalšího démona. Jednoznačně to byl Alexander. Ten démon, který tě připravil o práci. Vidíš jak tvůj tryznitel znervoznil a zvedá se. Po pouhých par vteřinách se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl očividně naštvaný Alexandr a dívá se na vás. Tvůj věznitel je hned na nohou a podle postoje nečeká přátelskou návštěvu.

Kira Holloway - 17. ledna 2020 23:06

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Mám pocit, že to trvá snad celou věčnost, než se udělá. Kéž bych o něčem takovém mohla mluvit i já, ale... Na postel se téměř zhroutím, když je po všem, ztěžka oddychuji. Přitáhnutí k polibku mě překvapí, snad až zaskočí natolik, že snad ani v první chvíli neprotestuji až ke konci se zmůžu na to vzpupné gesto, když démona kousnu do rtu. Tak či tak... Ležím. Oddechuji. Odpočívám. Nejsem si jistá, jestli se mnou teď skončil, ale tu chvíli klidu si vlastně užívám. Ovšem... Ne na dlouho. S vypísknutím sebou prudce trhnu, když se ozve rána, a když bez varování vkročí dovnitř Alexander... Ten Alexander... Vytáhnu se do sedu, avšak tím můj pohyb končí. Zblednu a vzápětí zase zrudnu, když si vzpomenu na tu jednu jedinou větu, co mi Alexander řekl. Mimoděk si automaticky cudně zakryji dlaněmi ňadra a kolena držím u sebe, zatímco mám nohy složené pod sebou a napjatým pohledem těkám mezi tím, kterému bych měla říkat "Pane" a Alexandrem...

Alexander - 17. ledna 2020 23:29

soukromá zpráva od Alexander pro Alexander se podíval na tebe snad až lítostivým pohledem "Už jednou si se rozhodl vzepřít... Jeden by řekl že ty jizvy, které jsem ti na těle nechal budou stačit jako varování co se stane s takovými kretény... Ale co se dá dělat..." Potom zvedne ruku a náhle se celý pokoj mění na mnohem hůř vypadajicí obývák a stěny jsou náhle dřevěné. Dokonce i portály za tebou, za kterými byli psi zmizeli V další chvíli se mu v ruce objeví hořící bič, kterým švihne tvého trýznitele rovnou přes obličej. Dalším rychlým švihem obmotá bič kolem jeho krku a celé jeho tělo zčerná a po chvilce se rozpadne na hromádku černého doutnajícího prachu. Poté se Alexandr podívá na tebe a bič se mu z ruky rozplyne a pak se podívá na tebe "Vstávej...Nemůžeme se tady zdržovat" Řekne ti a nabídne ti pomocnou ruku. Ačkoliv si tě při vstupu celou prohlédl tak zbytek času se ti dívá jen do očí. Je klasicky oblečený v draze vypadajícím obleku ale v očích má i tak nejistotu. Těžko ale říct z čeho je stále nejistý.

Kira Holloway - 17. ledna 2020 23:42

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Sleduji, dívám se a nechápu. To, čeho jsem svědkem je tak neuvěřitelné až se mi tomu snad ani nechce věřit. S vypísknutím si zakryji ústa, abych umlčela sama sebe, když se pokoj nejenže promění, ale ihnivý bič v Alexanderově ruce vykoná své dílo. Svůj trest. S očima navrch hlavy pozoruji, jak se Pán bez varování rozpadá v prach a... Pořád tomu nemůžu uvěřit. Zabil ho?! Snad bych měla cítit jisté zadostiučinění, ale cítím jen strach. Srdce mi zprudka tluče jako křídla kolibříka bijící o stěny klece, zatímco upírám pohled doširoka rozevřených očí na hromádku popela. Lehce sebou trhnu, když na mě Alexander promluví a zalétnu k němu vystrašeným pohledem. Neprohlíží si mě jako kus masa, je tak lehké zapomenout na to, co mi o něm říkal démon. To on se ke mně choval většinu toho krátkého času jako netvor, ne... ne Alexander. A tak, když mě vybídne, když mi podá ruku nabízející pomoc... Dostane mě odsud? Zamrkám. Vnímám sice okrajově tu jeho... Zvláštní nejistotu, ale ty pocity odstrčím... Pryč. Pomůže mi pryč! A o to tu přeci jde... "A-ano... Jo... Děkuji, děkuji moc... On..." vyhrknu rychle, ale to už poslušně vstávám. Tuhle pomocnou ruku přijmu nakonec bez váhání.

Alexander - 17. ledna 2020 23:58

soukromá zpráva od Alexander pro chytne tě za ruku a vede tě pryč z místnosti... Ale jen do jiné místnosti. tam otevře skříň a začne vyhazovat z něj věci než ti podá tilko a tepláky "Oblékni se, jestli nechceš být venku takhle... Bohužel sprchu budeš muset ještě odložit..." Otočí se k tobě zády. jakmile ses oblékla tak tě chytne za předloktí a rychlým krokem tě vede z domku pryč. Z toho domu je náhle jen zastaralá chatrč. "Všechno ti vysvětlím až budeme v bezpečí... řekne ti a už jdete k autu a on si sedá na místo řidiče. Celou dobu mluví i chodí rychle. Zjevně chce od tama co nejrychleji vypadnout

Kira Holloway - 18. ledna 2020 10:52

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nechám se vyvést z místnosti, byť do jiné a nabízeným oblečením rozhodně nepohrdnu, vždyť mi málem z té maličkosti vhrknou slzy do očí. Tepláky i tílko na sebe natáhnu tak rychle jak to jen dokážu, je příjemné být zase... Oblečená. "Hlavně když se odsud dostanu pryč..." oželím sprchu, která není možná. Když se odsud dostanu, budu si moci užít horké vody kolik budu chtít, no ne? Interiéry domu se ovšem změní. Velmi výrazně. Předtím to nevypadalo jako taková pastouška, nechápu to. Vždyť... Ta koupelna... Ty pokoje... Nejde mi to do hlavy, ale neptám se, jen se snažím stačit Alexanderovi, který mě táhne ven k autu. Ani se mu nepokusím vyškubnout, když mě chytí za předloktí, byť mi to po tom všem... Není příjemné. Ovšem já tu nechci zůstat, i když je démon mrtvý. Snad. Měl by být. V autě si jdu sednout na zadní sedadla, pokud to Alexanderovi nevadí. Mít celou dvojsedačku jen pro sebe mi je příjemnější než sedět vepředu vedle něj. Ještě teď se celá třesu a... Snažím se to pochopit. Nedává to smysl. "Proč mi pomáháš?" nedá mi to, abych se nezeptala. Když jsem ho potkala předtím, měla jsem z něj zvláštní pocit. Po té výpovědi snad až strach. A teď... Mě... Zachránil? Obejmu sama sebe a ztěžka polknu.

Alexander - 18. ledna 2020 17:18

soukromá zpráva od Alexander pro Není to tak že by jsem to dělal pro tebe... Když to zkrátím tak tenhle magor měl ještě druhou schopnost... Přivést k životu různé bytosti z mýtů a legend... Jeho zdroj síly byl strach a bolest a míšenci andělů jsou pro nás mnohem lepší zdroj než jakým jsou lidé... Řekněme že strach a bolest jednoho míšence jako ty se vyrovná tomu jako by byl obklopen stovkou obyčejných lidí... Proto tě unesl a dělat ti ty věci... " vysvětlí ti a odmlčí se "I když už ve světě vytvořil desítky portálů chtěl jsem zabránit tomu aby jich nevytvořil stovky nebo tisíce... S tebou mu stačilo jen na to pomyslet a portál byl vytvořený tam kde si ho přál... A potom zase čekal na doplnění síly.... Čím déle by jsi tam byla tím větší chaos by ve světě nastal...

Kira Holloway - 18. ledna 2020 17:35

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Schoulím se na zadním sedadle, zatímco jej poslouchám a mám pocit, že mi praskne hlava. Tolik si to protiřečí s tím, co mi říkal ten démon... A já... Jsem z toho zmatená, tolik zmatená... "Já to asi... Nechápu?" hlesnu ze svého místa, zatímco si mnu spánky a snažím se přemýšlet. "Říkal mi... Že to je tvá schopnost, že tohle budeš dělat... Ty? Proto jsi nás propustil a taky... Proto mě našel? Abych tě zastavila, ale to já neumím a... Proto mě vzal... Já... Lhal mi, aby mě ještě víc vyděsil?" drmolím spíše sama pro sebe ve snaze si to v hlavě nějak přerovnat. Nebo ze mě mluví post traumatický šok? Nevím... Objímám sama sebe, je mi zima, proč bych se jinak tak třásla? "Chci domů," zamumlám tiše.

Alexander - 18. ledna 2020 18:10
	soukromá zpráva od Alexander pro "Jeho důvody se už nedozvíme ale ano... Lhal ti..." Odpoví ti a na chvíli se odmlčí "Půjdou po tobě i další démoni... Jsi míšenec, který se neumí bránit... Jestli chceš být v bezpečí tak se drž u mě."

Kira Holloway - 18. ledna 2020 18:42

soukromá zpráva od Kira Holloway pro To taky není úplně to, co jsem chtěla slyšet. Dlouze vydechnu a shrnu si pramen vlasů z tváře. "Nechápu to, do teď jsem měla... Klid..." hlesnu neadresně, to se vše pokazilo opravdu až v dnešní... Ne, co je za den? Nebyla jsem přeci dlouho pryč... "Tys o mně věděl. Viděla jsem tě. V to ráno," zamračím se, když konečně vyslovím nahlas své pochyby. "Počkat... Jak... U tebe?"

Alexander - 18. ledna 2020 19:08
	soukromá zpráva od Alexander pro "O tobě a dalších 3 jako ty... Ale nevěděl jsem koho z vás si vybere... Ostatní už vědí o tobě takže je velká možnost že po tobě půjdou další pokud nebudeš mít ochranu... "

Kira Holloway - 18. ledna 2020 19:30
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Ah..." nezmůžu se na jinou reakci. Chvíli jen mlčím, přemýšlím, nejistě sebou šiju na sedadle. "Myslíš tvoji ochranu?"

Alexander - 18. ledna 2020 20:11
	soukromá zpráva od Alexander pro Pokrčil rameny "jestli znáš míšenec, který tě dokáže ubránit a odrazit jejich pokusy tak to nemusím být já..."

Kira Holloway - 18. ledna 2020 20:20
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Sleduji jej, tedy spíše jeho zátylek. Krátce se zamračím a znovu si promnu spánky. "Neznám," přiznám poraženecky. Jsem... Tak.. Unavená... "Co to pro mě znamená?"

Alexander - 18. ledna 2020 20:31
	soukromá zpráva od Alexander pro "Že si na mě budeš muset zvyknout.... " Odpoví ti a po chvíli cítíš že zaastavujete "vyklidím jeden pokoj který bude tvůj..." řekne ti a vystupuje z auta. Jste u pěkného domku a on jde odemknout.

Kira Holloway - 18. ledna 2020 20:51

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Mám bydlet u tebe?" promluvím zaskočeně, i když jsem to asi měla čekat? "Ale... Můj byt.. Mám tam věci... A naši! Můžu si od tebe zavolat? Prosím, bude to jen... Krátký hovor... Musí šílet, prošvihla jsem důležitou večeři a..." zarazím se, sleduji jak zastavujeme a... Vlastně se mi z auta nechce vylézat. Bojím se. Cizí muž. Cizí dům. Nejistě vylezu z auta a rozhlédnu se kolem sebe. Kde to jsme?

Alexander - 18. ledna 2020 21:49
	soukromá zpráva od Alexander pro Viděla jsi mu na očích že je tady něco o čem ani nechce mluvit. na tvoji otázku ani nějakou dobu neodpovídá až dokud nevychází z auta "Našli tě ještě dřív než já... Na rozdíl od tebe je ale nepotřeboval... Mrzí mě to... Měl jsem tam být dřív..." Řekne s upřímnou lítostí v hlase a jde odemknout ty dveře.

Kira Holloway - 18. ledna 2020 22:13

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Ten výraz, který jsem spatřila v jeho tváři se mi vůbec nelíbí. Chvíli mi vlastně trvá než pochopím, co mi to vlastně říká. Co mi sděluje. Zamrkám. Cože? "Tím... Chceš říct, že... Že..." oči mě začnou pálit a zalévat se slzami z toho náhlého uvědomění, co těch pár slov skrývá za význam. "Ale... To přeci... Proč..." vydoluji ze sebe akorát nešťastně, zatímco strnule stojím na místě. Mám pocit, že jestli se pohnu, podlomí se mi kolena.

Alexander - 19. ledna 2020 00:32
	soukromá zpráva od Alexander pro "To nevím ale tipuju, že až by sis na to zvykla a necítila v sobě už tolik bolesti jako na začátku tak by ti ukázal jejich těla nebo jen fotky kdyby to bylo později aby v tobě znovu probudil tu bolest a mohl tě mít jako zdroj síly o něco déle..." Řekne ti zamyšleně a otočí se k tobě. Přesto ale k tobě nechodí ani tě nechytá za rameno. jen stojí u dveří a čeká.

Kira Holloway - 19. ledna 2020 11:34

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Nádech. Výdech. Těch nových zpráv je na mě... Tolik. Měla bych to nějak vstřebat, ale nevím jak. "Chci je vidět..." Chci vědět, že jsou doopravdy mrtví. Něčemu ve mně se tomu pořád nechce... Věřit.... "Až si dám tu sprchu... Vezmeš mě... Do mého bytu, prosím?" zeptám se tiše. Nakonec se donutím vykročit směrem k domu. Je mi zima a není dobře. Třeba horká voda pomůže...

Alexander - 19. ledna 2020 15:02

soukromá zpráva od Alexander pro Jen souhlasně přikývne "Když chceš..." Poté co jsi vešla dovnitř tě doprovodil ke koupelně a ukázal ti místnost kde bude. Domek vypadá moderně zařízený a rozhodně se na jeho výbavě nešetřilo. je prostorný a v koupelně jsou krásné obklady, vytápěná podlaha, obrovská rohová vana a ve vedlejším rohu i sprchový kout. Na žebřinovém topení jsou tam přehozené čisté ručníky a na poličce mezi sprchovým koutem a vanou jsou různé šampony a najdeš tam i různé vonné soli do koupele. Můžeš si dopřát koupel úplně dle vlastní libosti i s nějakými těmi příjemnými nebo relaxačními doplňky které tam jsou

Kira Holloway - 19. ledna 2020 20:50

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Chci. Nechci. Nevím. Luxus domu téměř nevnímá, jen mechanicky následuji Alexandera. Mlčky přikyvuji, ve tváři ten nepřítomný výraz. I v koupelně se soustředím jen na to, co musím udělat. Svléknout se, vlézt do vany, pustit horkou vodu. Vanu si tentokrát nenapouštím, vždyť celé se to stalo, když jsem byla ve vaně... A pak... Když mi démon dovolil vykoupat se... Nechápu to. Lhal mi? Vždyť v tu chvíli i působil... Jako člověk. Chvíli se ke mně choval skoro až mile. Ale... Najednou všechno bylo jinak a já teď nevím, co s tím. Vysprchuji se, pečlivě vydrhnu každý milimetr svého těla. Nevím, jak dlouho mi to trvá, pojem o čase jsem už ztratila před nějakou dobou. Nakonec se znovu obleču a zamířím do té místnosti, kde na mě čeká. Možná bych měla utéct, ale... Nejsem tu vězeň. Pomohl mi. Vezme mě domů.

Alexander - 19. ledna 2020 21:06

soukromá zpráva od Alexander pro Když jsi tam přišla tak se znuděně kouká na televizi. Ohlédne se na tebe a pomalu se zvedne. "Trošku jsem přemýšlel... U démonského míšence jsi už byla a sotva ti bude příjemné být v domě jiného míšence... Pokud budeš chtít tak potom, co ti ukážu rodiče tě můžu odvézt k tobě domů. Mám byt nedaleko takže na tvé bezpečí můžu dohlížet i takhle a pohlídat si každého míšence co půjde kolem. Myslím že ti to bude příjemnější než být tady... " Řekne ti a vychází z obýváku a do ruky bere klíče od auta.

Kira Holloway - 20. ledna 2020 17:26

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zastavím se na místě, když vstane a dál neudělám už ani krok, jen tam stojím, držím se za loket a... Poslouchám. Snad až překvapeně mu pohlédnu do tváře a zamrkám, tohle jsem... Nečekala? Ne, nečekala. "To bys pro mě udělal?" zeptám se. "Já... Děkuji," dodám, ale to už bere klíče od auta a mě je jasné, kam se půjde. Kam se pojede... Vykročím za ním. Čas čelit troskám toho, co mi zbylo ze života.

Alexander - 20. ledna 2020 23:18

soukromá zpráva od Alexander pro "Možná jsem taky míšenec jako byl on ale nejsem stejný jako většina z nás..." Odpoví ti na tvoji první otázku. Nasednete do auta a vyjedete. Vjíždíte brzy do města a projíždíte ulicemi. Auto zastaví kus od baráku protože tam jsou hasiči, kteří hasí požár "Podle toho co bylo ve zprávách se uvnitř držel plyn... Ještě prý není jisté co způsobilo jeho vznícení... Já ale vím, že tví tví rodiče byli v iluzi zatímco se plyn hromadil... Stopa jeho iluzí a magie tady je cítit ještě teď... Pro veřejnost - tím myslím obyčejné lidi ale vždy bylo nejlepší věřit v nešťastné náhody než aby se dopátrali skutečnosti o naší existenci..." Z auta ale nevystupuje. Pokud o to sama nebudeš stát tak nemá důvod tě doprovázet až tam.

Kira Holloway - 21. ledna 2020 22:26

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "To mi... Budeš muset potom asi vysvělit... Asi mi budeš muset hodně věcí vysvětlit," povzdechnu si. Myslela jsem, že mi sprcha trochu pomůže, ale cítím se pořád tak zvláštně otupená. Unavená. Asi bych měla mít i hlad a žízeň, ale necítím nic z toho. Ztuhle pozoruji dům v plamenech, ke kterému se přibližujeme. "... tak lepší..." zopakuji po něm plochým tónem hlasu. Bezeslov z auta vystoupím, i když nechci. Skoro jako ve snách jdu k hasičským autům, oči mě pálí. "H-halo... Tady, pane... Musím s někým... Mluvit!" snažím se na sebe upoutat pozornost jednoho z mužů v uniformě, který stojí u auta. "Já... Já jsem Hollowayová, to je náš dům, dům... Rodičů..." vydoluji ze sebe.

Alexander - 21. ledna 2020 22:42

soukromá zpráva od Alexander pro Jeden z hasičů se tě ujal a vyšel ti vstříc "Je mi to líto... Podle všeho nechali zapnutý plyn a podle všeho nastal zkrat v zásuvce který způsobil explozi a požár... Oheň už jsme dostali téměř pod kontrolu a uvnitř byly jen 3 osoby. Bohužel bylo pozdě už když jsme se k nim dostali... " Řekne ti váhavě a povzdychne si "Těla jsou natolik shořelé, že vzhledová identifikace nebude možná..." S těmi slovy ti položí ruku mezi lopatky a vede tě k vozu aby ses mohla posadit. Ruku má na tobě jen zlehka aby tě mohl rychle chytit v případě že by jsi omdlela nebo ztratila rovnováhu.

Kira Holloway - 21. ledna 2020 22:54

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zamrkám. Takže to je pravda... A také málem vyletím z kůže, když se mě dotkne. Instinktivně ucuknu a div se po jeho ruce i neoženu. Nechci, aby na mě kdokoliv sahal, žádným způsobem. A ani s ním nechci jít k vozu. Posadit se. Nic z toho. Žaludek mám stáhnutý, oči pálí, ale slz se mi nedostává. Před hasičem naopak couvnu a zavrtím hlavou. "Omlouvám se. Není mi... Promiňte... Já... Raději půjdu za... Přítelem... Tam v autě. Vy... Policie si mě pak určitě... Najde kvůli podrobnostem... A formalitám a... Musím jít, promiňte," vyhrknu rozrušeně. Zpátky k autu se málem rozeběhnu.

Alexander - 21. ledna 2020 23:09
	soukromá zpráva od Alexander pro Hasič ti nebránil a jen souhlasně na poslední slova přikývl a nechal tě jít Alexander už chtěl odjet. Nečekal, že se rozhodneš jít zpět k autu ale když si tě všimne tak zastaví a počká na tebe. Neříká ale ani slovo než se přecejen odhodlá k jednoduché otázce "Kam to bude?" Zeptá se tě zvědavým hlasem.

Kira Holloway - 22. ledna 2020 18:40
	soukromá zpráva od Kira Holloway pro Napůl překvapeně a napůl vyděšeně pozoruji, jak se Alexanderovo auto rozjíždí ovšem nakonec zastavuje a já k němu tak mohu dojít. Nejsem si jistá, jestli v tu chvíli dělám správně, možná jsem měla zůstat u domu? Kéž bych věděla. Unavená... Jsem... Unavená... "Domů, na byt, prosím," hlesnu, když nastoupím.

Alexander - 22. ledna 2020 22:30
	soukromá zpráva od Alexander pro Jen přikývne a odveze tě. U baráku, kde bydlíš zastavil hned u vchodu. Krom otázky před jízdou nic dalšího neřekl. Možná sis během cesty uvědomila že nemáš klíče ale naštěstí hasiči v takových případech přijedou a dokáží ty dveře otevřít během chvilky. Ale nemáš u sebe ani mobil...

Kira Holloway - 22. ledna 2020 22:53

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Až před bytem mi dojde, že u sebe nemám... Nic. A Alexander je už pryč. A já... Chvíli bojuji sama se sebou, abych se u dveří vlastního bytu nesesypala. Abych tam nezůstala v hysterickém pláči sedět až... Já nevím. Nakonec ovšem... Začnu klepat na sousedy. Jedny dveře za druhými, dokud se někam nedoklepu nebo nedozvoním s prosbou, zda si mohu zavolat, protože jsem si zabouchla klíče v zámku a s tím samozřejmě i zbytek věcí...

Alexander - 23. ledna 2020 17:58

soukromá zpráva od Alexander pro jeden ze sousedů ti otevřel a nechal tě si od něj zavolat. Potom přijeli hasiči a během chvilky jsi měla otevřeno. Mohla jsi jít konečně domů. Tam kde to vše začalo ale s přislíbenou ochranou se to snad nebude už opakovat. Bylo to zvláštní ale skutečně jsi poznala prvního míšence, který nebyl konfliktní, pomohl někomu s dobrými úmysly aniž by něco chtěl... Kterýkoliv jiný míšenec by si tě asi nahou jen odvezl k sobě a nutil k těm stejným věcem. Nakonec jsi o tom ale přestala přemýšlet. Bylo to už pryč, ty jsi byla zpátky doma... Tam kde to všechno začalo ale tentokrát i s přislíbenou ochranou, která s sebou nesla příslib, že už budeš v bezpečí.

Kira Holloway - 25. ledna 2020 17:37

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Když je po všem, kdy se ocitnu zpátky... Doma. V bezpečí svého bytu... I když... V bezpečí? Snad ano. Nezbývá než tomu věřit, než věřit Alexanderovi. Ale... Překvapivě... Se ke mně choval... Tak slušně. Možná bych mu měla věřit? Se sevřeným žaludkem vypustím vanu, která tu po mně zůstala, chvíli mi trvá než ze mě opadne všechen ten stres a úzkost, které nahradí... Prostě a jen únava. Shodím ze sebe oblečení, co jsem dostala a obleču se do svého tílka, košile a šortek. A vlněných tlustých ponožek. Bez jídla, na které nemám ani pomyšlení - a mám tu vůbec něco? Ani nevím, co ale vím je... Že chci spát. Všechno to zaspat, a tak to i udělám, když si zalezu do postele, pustím nahlas televizi a... Usnu. Následující týden mám jako v mlhách. Policie oficiálně potvrdí nešťastnou nehodu, při které rodiče zemřeli. Věci ohledně pohřbu zařizovat díky prarodičům nemusím. Zpopelnili je. Jaká ironie. Na oficiální obřad se čeká než bude moci přiletěl část matčiny rodiny z Dublinu. Asi. Nevím. Většinu dne stejně prospím nebo se jen dívám na televizi aniž bych vlastně věděla na co. Celý týden se úspěšně vyhýbám tomu, abych musela opustit byt, díky objednávkám jídla i nákupů až ke dveřím je to vlastně snadné... Tedy až do okamžiku, kdy se mi po bytě povaluje více špinavého prádla než čistého a... Nezbude mi než jej naházet do cestovní tašky a vyrazit do prádelny o několik bloků dál. Přemlouvám se k tomu skoro půl dne než se po poledni konečně přesvědčím, že musím. Že potřebuji i dát šaty do čistírny kvůli... Pohřbu. A že se tu nemůžu schovávat věčně. Z bytu se tak spíše vyplížím s taškou přehozenou přes rameno a s šaty v povlaku v ruce. Na chodbě se příliš nezdržuji, když se ostrým krokem vydám po schodech dolů. Chci tohle mít co nejdřív za sebou.

Alexander - 01. února 2020 23:12

soukromá zpráva od Alexander pro V televizi jsi občas sledovala zprávy, které občas hlásily vskutku podivné informace. "Zvláštní tvor zaútočil na malou vesnici. Hlášeno je 10 mrtvých... Svědci tohoto tvora popisují většinou jako mantikoru z bájí - Tvora, který má tělo a hlavu lva, křídla draka a ocas štíra..." "Začínají se hromadit zprávy od obyvatel na jihu, kteří údajně viděli draka. Zjevně se mají vyskytovat na více místech - převážně v hornatých oblastech a nejspíš mají i různá zbarvení. Byli viděni zelení, červení, černí a dokonce před pár hodinami přišla zpráva o dalším drakovi údajně zlaté barvy. Podle vyjádření mluvčího armády jejich šupiny odolaly dokonce i silným raketám a zdají se být imunní i vůči jedům, které už proti nim byly použity v plynné formě." "Z některých lesů utíká zvěř a odchází jinam. Důvody jsou zatím neznámé. Všechny týmy přírodovědců, který byly posláni do těchto lesů za účelem zjištění důvodů se ztratili. Hrstka obytel blízké vesnice hlásí, že v nocích slyší hlasité vytí a jeden člověk údajně z okna viděl v noci vlkodlaka jak se procházel na okraji lesa." "Už 15 lodí na moři bylo potopeno. Některé byly tankery s palivem, jiné rybářské a některé výletní. Zdá se, že v moři se objevil tvor známý jako hydra. Mohutná vodní bestie, která má zatím neupřesněný počet hlav. odhady jsou 5 až 10 hlav. S její ohromnou regenerací si s ní neporadila ani vyslaná námořní flotila, která s hydrou bojovala celých 7 hodin." "Nikdo netuší odkud se tyhle bestie vzaly. Proč se probouzejí tvorové z mýtů, legend a pohádek ale pár věcí jistých už je. Všechny z nich jsou extrémně nebezpečné a velmi agresivní. Už víme i to, že naše země není jediná napadená. Téměř všechny státy hlásí podobné potíže. Bylo tedy oznámeno brzké sezení Nato, kde se bude řešit tento zvláštní globální problém." Vydala ses dolů. Venku sis ničeho nevšimla. Tedy nikoho jsi alespoň neviděla ale cítila jsi to... Přítomnost jednoho démonského křížence. Můžeš jen doufat, že patří k Alexovi. Brzy jsi v čistírně a čekáš, až pračka dokončí svoji práci a během toho zvažuješ, zda se tady zdržet ještě déle a prohnat prádlo i sušičkou nebo rychle zapadnout zpátky domů a usušit si prádlo na šňůře. Přítomnost křížence je sice celou dobu velmi slabá a sotva jde cítit ale i tak tě ten pocit provází od momentu, kdy jsi vyšla ven ze dveří.

Kira Holloway - 08. února 2020 22:27

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Poslední dobou se toho dělo tolik. Tam venku. Ve světě mimo tyto zdi. Zdálo se to až neuvěřitelné, sama bych nad tím pochybovala, kdybych nevěděla již pár let své. Ale... Proč zrovna teď? Kvůli mě? To byla tíživý otázka, na kterou jsem neznala odpověď a nevěděla jsem, jestli ji doopravdy vlastně znát chci. Veškeré myšlenky přehluší ovšem ten jeden jediný pocit. Cítím tě. Nevím koho, a to je to, co mě děsí. Je to Alex? Možná, říkal přeci, že na mě dá pozor, ne? Možná prostě jen... Dělá, co slíbil. Ale necítím se kvůli tomu lépe, zvláště když ho nikde nevidím. Mohl by to být kdokoliv, a to je to vědění, co my stahuje žaludek. Zatímco čekám, než se dopere, mám pocit, že se z toho snad blázním. Nakonec... Ale... Nic se neděje. Dokud jsem uvnitř, nic se neděje. Jsem tady v bezpečí. Sotva mi to dojde... Mám problém vyjít ze dveří. Prádlo tak dám do sušičky a ještě nějakou chvíli tu tak otálím, než ho poskládám do tašky a nakonec... Vyjdu ven. Zamířím okamžitě zpátky do bytu.

Alexander - 09. února 2020 00:15

soukromá zpráva od Alexander pro Venku sice nebyl chaos ale ponurá atmosféra se i tak šířila ulicemi. Lidé byli nejistí, většina obchodů zavírala těsně před setměním a děcka byly zavřené doma. U školy sis všimla několika vojáků, kteří dohlíželi na bezpečí dětí... Vlastně tam byli jen pro lepší pocit rodičů protože jak zprávy řekly: Některé tvory nezranily ani rakety a výbušniny. Policejní hlídky také byly mnohem početnější. Pěší chodili po pěti a auta byly vždy dvě. Každý policista měl jednu ruku na zbrani pro případ že by musel pohotově zasáhnout. Přítomnost démosnkého křížence jsi cítila stále. Až když se za tebou po návratu zavřely venkovní dveře a ty jsi byla uvnitř domu ten pocit zmizel stejně náhle jako se objevil když jsi vyšla ven. To bylo možná taky zvláštní protože kdyby se vzdálil cítila by jsi ho vnímala postupně čím dál méně. (Pokud by jsi se rozhodla před návratem někam jít tak klidně to napiš. V opačném případě v dalším postu napíšu něco, co zase rozhýbe děj :) )

Kira Holloway - 09. února 2020 00:36

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Venku to bylo tak zvláštní. Tak jiné. Svět se za poslední týden změnil tak moc a tak rychle... Myšlenka, že bych se měla být jít ven i kvůli zcela jiným věcem než jsou potomci démonů je... Znepokojivá. Nelíbí se mi. Nebývala jsem taková. Neříkám, že jsem někdy byla velkou hrdinkou, ale nenechala jsem se zastrašit. Až do teď. A to celé.. Proč. Protože jsem jednomu muži řekla, že nezvládnu zachránit svět? Absurdní. Pohlcena vírem myšlenek se cestou... Uklidním. Nic se neděje. Nikde se nic neděje. Pocit, že mě sleduje míšenec sice přetrvává, ale já procházím místy, kdy jsou lidi, kde nejsem sama. Na zpáteční cestě se i rozhlížím po ulici, sleduji vojáky čekající u školy. To je to až tak špatné? Zamrkám. Cestou se nakonec ještě stavím ve večerce vedle domu. Nakoupím jen pár věcí, mléko, banány, vločky, věci na špagety a láhev červeného vína. Neměla bych sice moc pít alkohol při své náladě a na prášky na spaní, které si večer beru, abych se prospala, ale... Mám na něj chuť. A zasloužím si to. Zvládla jsem přeci vyjít z bytu! Až doma ale konečně vydechnu, ačkoliv mě zarazí... Že ho už necítím. Sleduje mě, když jdu ven? A co tady? Proč ho necítím? Dojde mi. Tedy, je pravdou, že cítit jeho přítomnost i tady, když tu jsem sama by mě rozhodně neuklidnilo, takhle... Vše je v pořádku. Vše... Je... V pořádku. Zamknu. Prsty se dotknu pepřového spreje v kapse kalhot. Jistota je kulomet. Tašku s prádlem hodím na zem a odnesu nákup do kuchyně, abych se mohla pustit do vaření a nalít si víno. // Snad takhle vyhovuje :))

Alexander - 09. února 2020 13:39

soukromá zpráva od Alexander pro Vše proběhlo poměrně hladce. Ve večerce sis vše nakoupila a potom šla domů. Tam jsi začala vařit a připravovat špagety. Když už jsi je měla skoro hotové tak sis nabrala na talíř, nalila sis sklenku vína a šla se dívat na televizi na nějaký film. Zbytek dne by relativně klidný dokud nezačaly večerní zprávy "Na menší město ---- dnes odpoledne zaútočil fénix. Jelikož byl tvořen ohněm vojáci proti němu byli bezmocní. Hasiči však s pomocí vody dokázali fénixe zničit a potom uhasili i všechny způsobené požáry." Vidíš tam ohořelé budovy, záběry, jak fénix velký asi jako autobus létá nad vaším malým městečkem, vydává kvílivé zvuky a spaluje ulice. Dokonce zaútočil i na váš barák ale okna ani beton nejevily žádné známky po ohni. okna měly popraskat a beton zčernat... Co je ještě divnější podle času a strany odkud na váš barák zaútočil jsi ho měla vidět když sis zrovna dělala špagety. Chvilku po tom co skončily zprávy ti zazvoní telefon. Volá ti cizí číslo...

Kira Holloway - 09. února 2020 14:37

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Vlastně by to byl normální klidný den, kdybych neudělala tu chybu a nepustila si večerní zprávy. Chvíli mi nedochází, na co se to vlastně dívám než... Mi... To... Dojde. Nehnutě sleduji záběry a snad se i štípnu do předloktí, protože... Ne, to není možné. Srdce mi buší, duní v krku a spáncích a... Škubnu sebou, když začne zvonit telefon. Polknu. Pohledem těkám mezi televizí, oknem a telefonem, který hlásí neznámé číslo až po něm nakonec rychle sáhnu a přijmu hovor dříve než si to stačím rozmyslet. "Ano?" vyhrknu bez představení.

Alexander - 18. února 2020 22:14

soukromá zpráva od Alexander pro "Zdar tady Alex... Sledovala jsi zprávy?" Po tvé odpovědi pokračuje slovy "Ve zkratce... Mám známého. Andělskýho křížence jako ty a dlužil mi službičku tak kolem tvýho baráku vztyčil ochranou bariéru proti démonům. Jednoduše žádný démon nemohl dovnitř a nemohl tě ani ucítit. No ale nebylo to dělané proti ohni fénixe. Bariéra sice vydržela ale je hodně oslabená a navíc to ti dementi dali do televize... Takže každej kříženec, kterej o tobě věděl teď navíc ví i o tom že jsi nějak chráněná a při oslabené bariéře je to problém chápeš? Asi tě to nepotěší ale čeká tě stěhování... Sbal si všechno, co chceš s sebou a vyjdi ven, budu tě čekat u vchodu... Jestli máš otázky o té bariéře nebo fénixovi tak si je nech na cestu... Teď si pohni s balením a můžeš si je u toho promyslet..." Řekl ti celkem naléhavým hlasem a hned zavěsil.

Kira Holloway - 18. února 2020 23:15

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Uch, ahoj... Jo, sledovala," odpovím zaraženě. A pořád to nechápu, ačkoliv... To začne pomalu dávat smysl. Jenže bonusem k tomu se dozvím něco, co jsem opravdu vědět nechtěla. Zaraženě poslouchám Alexovu rychlou řeč s poměrně jasnými instrukcemi. Ani nestačím dát dohromady odpověď, když mi v tom jasném gestu - "hejbni sakra zadkem" - zavěsí. Po pravdě se dobrou minutu nevzmůžu na nic více než se koukat ztuhle z okna, než mi dojde v plném významu, jak moc se to podělalo. "Proboha..." zamumlám, ale to už jsem v pohybu. Chaoticky pobíhám po bytě a snažím se naházet do cestovní tašky všechny své osobní věci, nějaké oblečení a hygienu. Skoro jako bych jela na tábor jen... Trochu jinak. Všichni o mě vědí? Z té myšlenky je mi zle. Jestli se tu objeví další... Přistihnu se, že zírám přesně na to místo, kde mě démon držel, zatímco si se mnou užíval. Snad se až zastydím a ruměnec mi pokropí tváře, když si vzpomenu, jak mě udělal. Až do té části, kdy se rozhodl, že ve sklepě mi bude nejlépe, to mohl být úplně obyčejný vzrušující zážitek. Potřesu hlavou, popadnu tašku a mobil a v další chvíli už jsem na cestě z bytu před dům.

Alexander - 19. února 2020 00:07

soukromá zpráva od Alexander pro Alex už tam netrpělivě pochoduje kolem Auta. Když vyjdeš ven uvidíš i ucítíš asi 12 kříženců démonů. Alex je třináctý. 4 kříženci mají na tváři šrámy, krvavé fleky na oblečení, unavené pohledy a jiné známky po souboji. Alexandr i přes svůj naštvaný pohled vypadá taky trošku unaveně.Když tě vidí tak pozvedne ruku a hned jde k tobě "Těch se neboj. Neublíží ti... " Ujistí tě a ukáže ti své auto. Naštěstí v něm budeš jen ty a Alex. Zbytek jede dalšími auty. Když hodíš své věci do kufru a sedneš si dozadu nebo na místo spolujezdce tak se rozjede a za ním i zbytek. Míříte mimo město. Venku to po útoku fénixe připomíná trošku apokalypsu. Místy plameny, ohořelé budovy, některé i poničené, na ulicích zmatek... "Čeká nás dlouhá cesta... Jestli máš otázky tak se ptej..." Řekne po chvíli s povzdechem.

Kira Holloway - 23. února 2020 22:59

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Zarazím se, když je spatřím. Jak málo stačí k tomu, abych se otočila a zbaběle utekla zpátky do bytu, ale přítomnost Alexandera mě přeci jen uklidní a přinutí setrvat na místě. Zvláštní. Měla bych se ho bát, ale... Já teď nic jiného nemám. Nikoho jiného. Jen tohoto podivína a démona k tomu. "Dobře," odpovím jen tiše. Stejně démony nedůvěřivě sleduji, dokud nenastoupím do auta k Alexovi a nerozjedeme se... Pryč. "Kam mě vezeš? Do toho tvého domu?" zeptám se. Je to první, co mě napadne, když nervózně pohlédnu z okýnka auta ven. Všude to vypadá... Strašlivě. "Tohle se teď děje... Jen... Kvůli mě?" polknu.

Alexander - 23. února 2020 23:19

soukromá zpráva od Alexander pro "Nevím kam jedeme... Většina kříženců zjistila, že pomáhám andělskému kříženci a mé jméno je na seznamu hledaných hned pod tím tvým... Díky bohu to co vybudoval otec zůstalo. Měl pod sebou spoustu démonů a všichni ho následovali v jeho snaze nastolit mír mezi námi... Bohužel ve světě je mnohem více těch, kteří tento přístup odsuzovali... především jedeme mimo města... Kam přesně ještě nevím..." Odpoví ti nejdříve a povzdechne si "Celý tenhle odjezd je příliš narychlo..." Nad další otázkou jen zavrtěl hlavou "Udělal by to i bez tebe jen by mu to zabralo více času... Nemusíš se z ničeho vinit" Ujistí tě nakonec v reakci na poslední slova a ozve se vysílačka "Hej Alexi... Asi 10 hodin na východ to vypadá dobře. Jen pár domků... Nedávno to tam vyčistila mantikora takže pár domů je i bez majitele" Alex se zamračí "Nic bližšího není?" A ve vysílače se jen ozve reakce "Bohužel... Těch pár vhodných míst je buď plných cizích kříženců nebo mají spoustu problémů s nějakou potvorou takže to nejsou zrovna bezpečné místa... Tohle je nejblíž kde je klid..." Alex si jen nespokojeně povzdychl "Takže to bude dlouhá cesta..."

Kira Holloway - 24. února 2020 23:26

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Kříženců... To zní... Fakt děsně," utrousím tiše, zatímco ho poslouchám. Dobré zprávy to rozhodně tedy nejsou, jen co je pravda. "Oh, to je... To mě..." Mrzí? Větu ani nedořeknu, ve vysílačce to zapraská a ozve se hlas. Lehce sebou trhnu, ale mlčím, jen strnule hledím před sebe na vozovku před námi. "Takže... Teď budeme prostě jen jezdit po místech, kde nás nikdo nenajde?" zeptám se, "nebo máš nějaký... Plán...?" podívám se po Alexovi než se nakonec zamračím. "Je tu jedna věc, já... Dost jsem nad tím přemýšlela a nechápu to," pokračuji nakonec, byť to zní poněkud podezíravě. "Předtím, v tom hotelu. Řekl jsi mi, že přijdou větší změny, a že tohle je ta příjemnější. Co jsi tím myslel? Pokud jsi chtěl tomuto všemu zabránit, tak..." nechám tu větu vyznít do ztracena. Nedává mi to... Smysl.

Alexander - 24. února 2020 23:52

soukromá zpráva od Alexander pro "Věděl jsem že po tobě půjdou... Ztráta práce byla příjemnější změna... Skutečnost, že tě měly čekat častější střety s kříženci, kteří tě budou chtít jen využít k síle - jak se to stalo... To byla ta méně příjemná změna na kterou jsem tě chtěl upozornit... Tehdy jsem častější boje mezi kříženci vnímal jako nepříjemnost a nenapadlo mě, že by se mohlo o pár dní později stát tohle... Doufal jsem, že tě tím postraším a zůstaneš doma a nenapadlo mě, že si pro tebe do toho bytu přijde... Plán už je nějakou dobu v chodu... Tebe držet co nejdál od jiných kříženců aby se to nemohlo zhoršit a mezitím většina mých lidí jezdí po světě, hledá ty portály a snaží se je zničit... Některé jsou ale už chráněné zfanatizovanými pošuky a už se jim podařilo zabít dva pětičlenné týmy mých lidí, kteří přijeli ke chráněným portálům..." Na tvá další slova jen nevěřícně zavrtěl hlavou "Zachráním tě před tím pošahancem... Posílám své lidi aby riskovali život ve snaze tohle celé zastavit a už nás i pár zemřelo a místo abych ti ubližoval a čerpal sílu tě chráním a udržuju v bezpečí a dočkám se jen podezírání... To je výborný... Možná se naseru a opravdu tě použiju k získání síly aby jsem mohl za svými lidmi a pomáhat jim s ničením portálů a zabíjením těch sviní namísto abych se namáhal s ochranou někoho kdo neumí ani poděkovat..." Řekne už značně podrážděně. "Chtěl jsem tomu zabránit... Ale nevěděl jsem kdo po tobě jde a než jsem ho stihl zastavit dokázal udělat tohle... Myslíš si že tohle je něco co jsem chtěl? Sledovat jak se všechno o co se otec snažil hroutí? On to dokázal udržet desítky let a já ztroskotám během pár týdnů... Ještě jednou mě nasereš s podezíráním nebo jen narážkou, že za tím stojím já tak ti slibuju, že se na tvoji ochranu pěkně vyseru a předvedu ti jak bych se choval kdyby jsem byl takový jak si teď myslíš"

Kira Holloway - 25. února 2020 21:31

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Naslouchám jeho vysvětlování stavu věcí. No, ta výhružka fungovala skvěle, z bytu jsem nevystrčila ani nos... K čemu to vedlo víme oba, ale... Tomu se nedalo zabránit, to v duchu uznám. Jenže pak se celý rozhovor začne zvrhávat. Nepříjemně zvrhávat. Strnule hledím před sebe, tichoučká a pokorná než se syčivě nadechnu. Tak takhle tedy ne. "Jen jsem se zeptala..." zamrkám, "ty o tomhle víš celou dobu, já... Teprve pár dní. Prostě se s tím jen snažím srovnat a pochopit to," pokusím se mu vysvětlit, ačkoliv v mém hlase ke konci mých slov probublává ta ukřivděná zlost. "Takže takhle to teď bude? Budu poslušná a vděčná nebo mi dáš důvod, abys mi připomněl, co pro mě děláš? A myslíš si snad, že jsem tohle chtěla někdy já?" nádech, výdech, nepomáhá to. Do teď jsem se bála, ale zrovna v tuto chvíli jsem naštvaná a ta zlost musí ven. "A teď co? Když tě naseru, tak co? Uhodíš mě?" syknu než se svezu na sedačce zády o něco níže a založím ruce na hrudi. "Děkovala jsem ti. Děkovala jsem ti předtím a jsem ráda, že jsi na mě dal pozor potom, ale tohle na mě už nikdy nezkoušej."

Alexander - 29. února 2020 16:38

soukromá zpráva od Alexander pro "Neříkám že máš bejt poslušná... Jen příště přemýšlej než budeš pokládat stupidní dotazy jestli za tímhle nestojím já..." Řekne ti a je vidět že má opravdu chuť tě za to pořádně praštit... Možná proto, že má už tak nervy v háji vzhledem k tomu, že vede své lidi ve velmi nevyrovnané bitvě a navíc jak sám řekl vše co jeho otec celý život budoval se mu v rukou takhle zhroutilo za pouhých pár týdnů. Přidej i agresi, kterou má v krvi každý démonický kříženec a výsledek je, že je vlastně zázrak, že odolal té touze tě přinejmenším alespoň jednou praštit ne-li víckrát... "Říká se, že nic neumíš... Je to pravda?" Zeptá se už klidnějším tónem aby změnil téma.

Kira Holloway - 29. února 2020 22:59

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Musela jsem se zeptat," trvám si tvrdohlavě na svém, "nebo bys snad byl raději, kdybych tě celou dobu podezírala jen v duchu?" zamračím se. Cítím z něho, že je naštvaný, že je hodně naštvaný, ale já... Já se přece jen zeptala na očividné! Naštěstí změní téma, což vlastně uvítám i přesto, že musím přiznat něco, do čeho se mi nechce. Pořád si vzpomínám, co mi říkal ten démon... "Něco málo... Ale... Skoro nic. Nikdo mě nic neučil," zamumlám.

Alexander - 01. března 2020 15:29

soukromá zpráva od Alexander pro On se nad tím jen zasmál "Čekala jsi až někdo přijde a jen tak ti nabídne trénink? Proč ses nerozhodla učit se to sama?" Zeptá se tě zvědavě a vidíš, že pomalu opouštíte civilizaci a projíždíte jen mezi kopci a rozlehlými pozemky, na kterých jsou pole nebo louky. Sem tam i nějaký ten domek ale je jich čím dál méně. Ve vysílačce se ozve "Budeme v cíli za hodinku... " Zní to celkem natěšeně... Kdo by se taky netěšil po té dlouhé jízdě konečně vstát a protáhnout se...

Kira Holloway - 27. března 2020 00:25

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Tiše odfrknu, když se začne smát. Vzápětí se zamračím a založím ruce na hrudi, zatímco si na sedadle poposednu. "Nenapadlo mě, že budu muset trénovat, protože když to neudělám, unese mě nějaký magor..." zamručím tiše. "Já ani dlouho nevěděla, že vůbec nějaké schopnosti mám a kdo byl můj otec. Prostě... Se občas děly zvláštní věci," pokrčím rameny. Vzápětí zpozorním. "Za hodinu? A jak dlouho tam vlastně budeme?" zeptám se.

Alexander - 29. března 2020 16:01
	soukromá zpráva od Alexander pro "Tak dlouho dokud to bude bezpečné..." Odpoví ti s povzdechem "A pokud nás tady nevystopují tak dokud se to šílenství nepodaří zastavit..." Doplní ještě odpověď a už opouštíte cesty a jezdíte jen po polních, které jdou sotva vidět...

Kira Holloway - 10. dubna 2020 11:19

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Skvělá vyhlídka na věčnost," utrousím tu poznámku, ačkoliv to nezní kousavě ba ani cynicky, prostě jen... Unaveně. Za poslední týdny se toho stalo tolik... A já vím, že takhle to dál nejde. Zbláznila bych se z toho čekání na to, co bude dál, z neustáléhp přehrabování trosek mého života. "A ty mě něco dokážeš naučit?" podívám se se zájmem po Alexandrovi. Pomohl mi a stále mi pomáhá. Má své důvody, není v jeho zájmu, abych sloužila jako zdroj moci jeho nepřátelům, tak proč toho nevyužít?

Alexander - 10. dubna 2020 20:01

soukromá zpráva od Alexander pro "Bohužel nemůžu... Mám jen teorii o tom z čeho čerpají sílu andělé a nulové znalosti o tom jak ji koncentrují a používají... Kdyby mi to nějaký vysvětlil tak by to teoreticky i šlo..." Odpoví ti Konečně přijíždíte k cíli. je to malá vesnice. pár domků a na kraji něco co připomíná menší statek. Celé to tady vypadá že to opustili narychlo... Dokonce ani obchod není zamknutý... Vybrali jste pěkný rodinný domek, který vypadá že byl postavený nedávno. "Hmmm... Jo, tenhle by šel" Řekne a vystupuje z auta a jde rovnou ke dveřím a zkouší otevřít. když to nejde tak je vyrazí magií...

Kira Holloway - 11. dubna 2020 17:07

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Teorie je stále lepší než nic, hádám. Já prostě jen nevím... Co dělat... Občas se mi daří ty schopnosti použít... Intuitivně, přiměla jsem jednoho z těch démonů, aby mne nechal být, takže... I teorie mi určitě pomůže. Času na cvičení budu mít zřejmě stejně dost..." pokusím se i o úsměv. Je to chabý úsměv. Ale přeci jen úsměv. Chvíli čekám v autě a rozhlížím se z okénka než vystoupím a vykročím za Alexanderem, co zrovna vyráží dveře. Je to tak... Zvláštní. Tohle býval něčí domov. A už není.

Alexander - 12. dubna 2020 21:46
	soukromá zpráva od Alexander pro "Asi chceš vlastní pokoj... Určitě tady není jen jeden tak si vyber a zabydli se" Řekne ti Alexandr a vysílačkou ostatní nabádá k tomu ať se podívají co zůstalo v místním obchodě... A jeden se smíche řekne "Jasný... Já vidím hospodu, tak zkontroluju co zustalo v ní" Řekne se smíchem

Kira Holloway - 13. dubna 2020 00:02

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Dobře, podívám se..." neprotestuji, jen si z kufru auta vezmu své věci a vydám se do domu. Místní hospodu... Pro panáka bych asi vraždila... prolétne mi hlavou, když slyším útržek hovoru z vysílačky. Dům si nejdříve celý opatrně projdu, stále je to pro mě tak divný pocit, bude mi chvíli trvat než se s tím srovnám. Pokud vůbec. Chci, aby byl pokoj... Co nejvíce neutrální. Stejně tak okamžitě sundávám ze stěn či polic jakékoliv osobní památky na předchozí majitele - fotky... Mé zabydlování je zkrátka jen, že hodím cestovní tašku na postel. Vybalovat si oblečení... No... Nakonec se vydám do kuchyně, abych zjistila v jakém je stavu.

Alexander - 15. dubna 2020 11:37
	soukromá zpráva od Alexander pro Pohodila jsi tedy cestovní tašku na postel a zbavila se fotek v pokoji. Potom jsi ještě měla asi 15 minut než ti na dveře zaklepe Alexander a počká si na vyzvání. Vejde dovnitř a řekne "Jdu do té hospody za ostatními... Mají tam prý pěknou zásobu takže dnes asi nikdo střízlivý nezůstane... A co ty?"

Kira Holloway - 15. dubna 2020 22:16

soukromá zpráva od Kira Holloway pro "Dále," pozvu Alexe dovnitř, když zaklepe. Povytáhnu obočí, když zmíní hospodu. Opít se. Zní to dobře. Zatraceně dobře. Ovšem když si tak v duchu projdu jeho... Náš démonský doprovod, už mi to jako tolik dobrý nápad nepřijde. "To... Chápu. Tak pozor na kocovinu," pousměji se. Můžou mít míšenci kocovinu? Hm. "Já... Projdu dům. Třeba tu zbyly i nějaké konzervy a tak z čeho bych mohla udělat něco k jídlu a pak si zalézt s nějakou knížkou..." I když nějaká ta láhev by tu snad mohla být taky.

Alexander - 16. dubna 2020 18:08

soukromá zpráva od Alexander pro "No dobře..." Řekne po chvíli ticha a zase odejde. Ty jsi v domě našla zmražené vepřové i kuřecí maso, nějaké rybí prsty, filé... V ledničce párky, salámy, sýry, máslo, mléko, zeleninu jako mrkev, celer, petržel ale i papriku a rajčata. Nějaké hroznové víno. Ve špajzu jsi taky našla mouku, těstoviny, nějaké konzervy... Celkově se zdá že byli nakoupit jen pár dní před tímhle šílenstvím takže máte relativně čerstvé suroviny. V obýváku potom najdeš na skříni vyskládané láhve vína nebo malé i velké okrasné lahvičky s whisky, vodkou nebo jiným alkoholem. na některých jsou cedulky "K narozeninám" atd... No... Když to tady nechali tak asi nebude tak moc vadit když něco zmizí... Ve vedlejším pokoji jsi našla ve skříni i metaxu...

Kira Holloway - 20. dubna 2020 10:34

soukromá zpráva od Kira Holloway pro Vyprovodím Alexe pohledem než se odhodlám dát si sprchu a převléci se do něčeho pohodlnějšího jako jsou šortky a bavlněná kostkovaná košile. Ještě s mokrými vlasy pak projdu dům kvůli zásobám, kterých je překvapivě... Dost. Mrazák nechám na pokoji stejně jako konzervované potraviny a vrhnu se na věci, co se zkazí jako první. Nakrájím si tak něco zeleniny, k tomu sýr, salám, trochu másla... Studený obložený talíř, který se dokonale hodí k vínu, co najdu též. Asi bych pít neměla, ale... Já vlastně ani nevím, co bych měla. A tak skončím se svojí improvizovanou večeří v tom rodinném obýváku u televize.

Alexander - 23. dubna 2020 15:19

soukromá zpráva od Alexander pro Den plynul. V televizi byly zprávy plné hrůz a katastrofických hlášení ze všech koutů světa. V Egyptě se dokonce objevil bůh Anubis ve své napůl psí podobě... Proti němu a jeho armádě, kterou vytvořil pomocí magie byl ve válce celý Egypt. Hlavní problém byl, že Egypt neuměl vytvářet nové vojáky a doplňovat tak rychle počty své armády. Tam byly následky po té schopnosti nejtvrdší. Nejspíš ses tedy rozhodla dívat na filmy a dělat jako by se nic nedělo... Večer, když ses už chystala připravit večeři jsi uslyšela jak se dole ozval Alexander už poněkud opilý ale úplně na šrot nebyl. "Doufám že jsem si nespletl barák..." Chvíli šoupavou chůzí bloudí po baráku než vejde do obýváku "Jé... Nazdar.... Cos dělala celej den?" ptá se opile a sedá si vedle tebe na gauč

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR