Projekt Constantine II
od: 09. srpna 2016 17:00 do: 20. ledna 2017 10:05
Dobrodružství vedl(a) Morigu
| |
 |  |
| |
| soukromá zpráva od II pro Ráno s kocovinou a vinou |
| |
 | soukromá zpráva od Sofie pro Věř a víra tvá tě uzdraví ? Vážně? Opravdu tomu blábolu někdo věří? Věř a víra tvá tě uzdraví? Opravdu? Já věřila, věřila jsem že má sestra bude po mém boku stále, věřila jsem, že rodiče ruku v ruce uvidí své dcery vyrůstat, studovat, zakládat rodiny a taky jsem věřila, že pro mou sestru se najde lék,l něco co ji pomůže a kam mě má víra dovedla? Držím se za hlavu a přemýšlím, proč mi v hlavě banda trpaslíků hraje na bubny, proč je kruci ta záchodová mísa tak daleko, i když, vlastně už není co bych ji nabídla, vše zůstalo někde v podzemce spolu s mou soudností a vnitřnostmi. Studená sprcha mi pomohla cítit se alespoň čistě i když ne jako člověk, jak se můžu cítit jako člověk když jsem zrůda, zradila jsem svou sestřičku, nechala ji napospas jejím démonům, nepomohla jsem ji. Kouknu se na hodinky a zasténám, měla bych jít, ale má to cenu? nemohla bych si lehnout do kouta a pojít jako zraněné zvíře? Nejspíš nemohla, obléknu se prsty si prohrábnu dlouhé vlasy a na oči nasadím brýle. Cesta je jako z hororu, různé vůně, křik, ještě že nemám co zvracet, jen ty permonící by mohli v mé hlavě ubrat na hlasitosti. The Royal London Hospital Před vstupem do nemocnice se zastavím, pořád mám chuť utéct, ale jak bych mohla? Má sestřička tam leží a....kousnu se do rtu až na jazyku ucítím pachuť vlastní krve a vstoupím do nemocnice. Orientační plánek slouží leda tak jako laciná výzdoba, nebo se jen mě zdá, že je vše jinak a nelogicky? Raději se zeptám na cestu a za chvíli stojím před pultíkem. Márnice, jak tady mohou mít na recepci někoho takového? Čekala bych starou bábu v brýlích a ne usměvavou školačku a s ňadry deroucími se z těsné halenky a s úsměvem od ucha k uchu. Jak ráda bych ji ten úsměv smazala a nejraději vlastní pěstí. Cítím jak se mi prsty svírají v pěst a musím se nadechnout, pomalu, velmi pomalu až poté mohu pohlédnout na to nevinné stvoření, jenž v tu chvíli se oklepu zimou. Je to jako by vás šoupli ze Sahary přímo do mrazáku, cítím jak mi bradavky pod trička ztuhly, cítím jak se mi chloupky vzadu na krku ježí a na spáncích cítím ledový pot a ta holka se pořád jen usmívá. Na těle cítím pohled , pohled tak odporně slizký, cítím ho všude, jako by se plazilo cosi po mém těle, jako by mě zkoumal slizký had, propátrával zákoutí mého těla, hledal, zkoumal a , přinášel strach. S námahou polknu, a k uším mi dolehne sladký hlásek mláďátka ač ne o moc mladšího než jsem já, připadám si hrozně staře. „Chcete vidět tělo?“ Ne, kurva jasně že nechci vidět tělo, nechci se dívat na mrtvé tělo své milované sestřičky, nechci koukat do její tváře a vědět , že se už nikdy neusměje, že se na mě nikdy nepodívá svým smaragdovým pohledem, stejným jako mám já. ,, Doveďte mě k ní." Nedokážu se usmát ani říct to kouzelné slůvko prosím, jen čekám až se mláďátko zvedne, bezstarostná a tak živá a dovede mě za Carly, snažím se přitom ignorovat ten hnusný pocit , pocit pohledu který cítím, ale nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro The Royal London Hospital Recepce patologie. Jelikož jsem nečekala nic jiného než to, že mláďátko pohne svou rozkošnou prdelkou, která se sem hodí stejně málo jako ona sama, ponořila jsem se do svých pocitů. Do svých hnusně slizkých pocitů, které se skoro dotýkají mého těla. Klouzají po křivkách a zanechávají pocit hnusu a pošpinění. V tu chvíli jako by neviditelná ruka neznámého útočníka atakovala můj klín, syčivě nasaji vzduch a rozhlédnu se kolem, stává se ze mě blázen? Zbystřím ve chvíli, kdy mláďátku vysvětluje, že mě nemůže doprovodit, ale že mě navede orientační tabule. Vážně? Další tabule? Zamračím se když pocit slizkosti nemizí, naopak sílí, je to jako by někdo prošel mezi mnou a slečinkou, jako by se téměř otřel o mé tělo a zároveň mě slizce osahával, zmateně o krok couvnu. Vidím jak se dívence mění výraz tváře, drobná ústa tvoří slova, ale jejich význam mi uniká, ztracena v čase nebo jen ve svém nitru? Další úryvek slov která zachytím mě donutí podívat se mláďátku tvrdě do očí. Můj smaragdový oheň se zabodne do očí mláďátka. "Rozhodně chci vidět naposledy svou sestru a ne podepisovat nějaké papíry." Nečekám na další slova a vydám se podle instrukcí, celou cestu až k výtahu cítím zvláštní pocit mezi stehny, stejně jako ten chladně slizký útok na mé tělo. Nastoupím do výtahu a zatajím dech, uzavřené prostory moc nemusím, ale naštěstí to netrvá dlouho, vyjdu na chodbu a za chvíli se objevím před dveřmi márnice.Urovnám si bundu a nervozně zatahám za pramen vlasů, teprve pak zaklepu na dveře. vzhled  |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro The Royal London Hospital Ještě než jsem stačila zahnout za roh a zmizet Mláďátku z očí, zaslechla jsem její další slova, slova pro mě tak nedůležitá, slova tak zbytečná. Jak můžu myslet na nějaké papíry když moje sestra už nedýchá. Mnohem víc mě zajímá stín, o to víc, že to tolik připomíná Carly a její vymysli, kolikrát jsme se pohádali když tvrdila, že viděla cosi, ale neměla pravdu? Vždyť co jsem to teď cítila? Že by jen kombinace alkoholu a léků? Nejspíš ano, ale nepříjemný pocit ze sebe jen tak nesklepu. Konečně ten slizký pocit slábne, jak víc se vzdaluji od Mláďátka, ale pachuť čehosi podivného zůstává.Plánek který míjím je stejně k ničemu jako tisíce jiných, pomalu se sunu chodbou, tichi, ticho léčí, ticho zabíjí, všudy přítomné ticho rušené jen klapotem mých bot. Klap-zabilas ji, klap- zabila ji tvá lhostejnost, klap- zabilas ji, klap- zabilo ji to, že ji nikdo nevěřil. Žluč mi bobtná v ústech , musím se na chvíli zastavit, opřu se o studenou stěnu a prudce oddechuji, ač nemám co zvracet ten pocit tady je, pocit zhnusení sama sebe. Pomalu se vydám dál, před sebou lítačky tolikrát rozražené, tolikrát otevřené, brána do světa mrtvých, brána kterou prošla i Carly, ale co to postava v plášti, živá, kráčí přímo ke mě, podivně zkroucená. Podivnost se vysvětluje ve chvíli kdy odkládá mobil. Jeho slova slyším, ale trvá hodnou chvíli než zareaguji, dlouze si ho prohlédnu, za jiných okolností přitažlivá tvář teď však jen někdo, kdo je na rozdíl od mé sestry živý. Nenamáhám se natáhnout ruku, jen si prsty prohrábnu vlasy dlouhé až k pasu a několikrát polknu abych mohla promluvit. "Ano, to jsem já...kde je....kde je Carly , doktore?" Chci to mít za sebou, nevím jak dlouho vydržím chovat se civilizovaně, už teď mám chuť servat úsměv z tváře každému živému člověku, Carly se tak krásně smála. Chodbou zazní tichý vzlyk. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie – suterén Muž, či snad doktor, neřekl titul, přesto kdo jiný by to mohl být, nezaváhal a pokynul mi ať jdu za ním či s ním, není to jedno? Na konci bude jen smrt, smrt mé krásné sestřičky. Kráčím tedy dál, další zvuk dopadajících podrážek narušují ticho mezi námi, nemluví zdá se, že chápe, že v těchto místech není na slova prostor. Otevřou se jedny dveře, poté druhé, tentokrát jištěné a já se ocitnu v místnosti chladné jako mé nitro, otřesu se, bradavky reagují a chloupky na krku se mi zježí. Nevyhnu se pohledu na mladé tělo, prsa pevná dokonalá, k čemu po smrti, pohledem putuji dál, a musím polknou, odvrátím pohled jsem ráda, že tohle není Carly. Kráčíme dál, doktor je jako dravec na svém území, pohybuje se jistě, soustředěně, neváhá kráčí k boxu a vytahuje tělo, tentokrát nemůže dojít k mýlce. jeho další slova to jen potvrdí, ale já nevnímám, nechci slyšet nic o tom, jak si ničila své krásné tělo, kolik škodlivin spolykala, kolikrát nůž zajel do její bělostné kůže než dokonal dílo zkázy posledním, fatálním řezem. Doktor se sklání, mluví jemně konejšivě, přesto mám chuť ho odtáhnout pryč, srazit ho k zemi za to, že kouká na mou sestřičku, za to, že je tak blízko. Udělám krok , prsty jemně přejedu studenou tvář, nádherné oči, stejné smaragdy, které vidím v těch svých, krásné vlasy do pasu, které každý den pročesávám i já, jen připadám si teď o dost starší, o stovky let starší než tělo mé sestřičky přede mnou. Zatočí se se mnou svět a já cítím jak padám k zemi, poslední myšlenka , která mi prolétne hlavou je, když si zlomím vaz, pohřbí nás v jedné rakvi? |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro The Royal London Hospital Patologie – suterén Na chvíli zapomenout, dotknout se pomyslného bodu odkud není návratu, necítit, nemít žádné výčitky, neslyšet své svědomí. Jenže stále vidím ty prázdné smaragdy, pořád cítím ten chlad pod prsty, pod prsty? Člověk prý používá jen omezenou kapacitu mozku, já mám teď pocit, že nemám žádný, nejdříve nasaji vzduch, je to chladný sterilní vzduch, uslyším tóny, stejná slova mi znějí v hlavě, stále dokola, proč? Proč zrovna taková píseň? A pak ten všudy přítomný chlad, cítím ho nejen pod prsty, ale i pod rameny, pod celým tělem, chladí mou holou kůži, ale.... Vykulím oči abych v okamžiku prudce zamrkala a zase je zavřela, chladné bodavé světlo a cosi v mém krku, Studené, kovové chladné. Znovu otevřu oči, smaragdy se pokusí vyhledat tvář doktora, zjistit co se děje, proč celé tělo mám odhalené, chlad se mi zakusuje do kůže, zatím co mezi stehny jako protiklad horkost? A hlavně co za předmět plení má ústa , proč? Hněv vyšlehne mi z očí, hněv spolu se strachem, který se snažím ukrýt, neboť co víc dokáže potěšit případného šílence? Teď je čas na odpovědi, a rozhodně je čas na odchod, bude mi umožněn? |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro The Royal London Hospital Patologie – Suterén Ten hlas, ta tvář, proč je tak blízko? Proč jsem vůbec nahá? A proč mám podstoupit výplach žaludku? To jsem zvládla už v podzemce, pochybuji že v mém žaludku zůstalo něco co by bylo potřeba vyplachovat. Tolik otázek, co je to co mě tlačí na hrudi, proč? Proč? A proč to přivítání mezi živými? Nebyla jsem mrtvá , jen jsem omdlela, oč tady jde? Nejraději bych utekla , jenže zkuste si utíkat když jste nazí a v krku máte něco, co tam rozhodně nepatří. Pak doktor pohne tím čímsi v mém krku a já se prohnu, mezi kříží a chladnou deskou vznikne mezera, je to jak v záchvatu, agonie, ale kdo by se divil, každý den nemáte v krku kovový předmět. Jediné co zvládnu je zasténání a další zuřivý pohled věnovaný doktorovy, slibujíc krutou pomstu, pokud mě okamžitě nepustí. Poodstoupí, snad tedy vysvobození? Nikoliv, jde hledat další mučivé nástroje? proč, proč..... |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro The Royal London Hospital Nadpisy jsou v pořádku, ani slůvko protestu jsem nevznesla, a ano pochopil jste správně onu část zad. A proč trpně čeká? Ono chtít vstát s kusem železa v krku, by nejspíš nebyl nejlepší nápad :-) Patologie – Suterén Člověk by si přál aby to byl sen, přelud z prášků a alkoholu, reakce na smrt Carly, přepracování, cokoliv co by vysvětlilo to co se se mnou děje. Jenže chladný kov zakusující se mi do zad, stejně jako chladný a velmi nepříjemný kov v mém krku, nejsou snem, jsou skutečností s jedinou otázkou, proč? Tvář doktora, ano Alex se jmenuje, Alex Denisof, ale je to lékař? Však kdo jiný by to byl? Dostala jsem se snad do rukou šílence? Jeho tvář má konejšivě zvídavý výraz, jeho ruce jemné a uklidňující , v jiné situaci a na jiném místě, jako ruce milence, klidní mé tělo, jeho slova snaží se uklidnit mou mysl, ale je něco takového vůbec možné? Krom zuřivého pohledu, který by mohl vraždit pokud by něco takového bylo možné, nemohu reagovat nijak na jeho slova a pak, pak už ten odpudivě hnusný pocit. Cítím jak se mi plní žaludek, ale vlastně bez mé pomoci, je to tak....tak odporné, cítím jak pocit na dávení nabírá na síle, cítím jednu horkou slzu stékající po mé tváři a chci aby to skončilo. Jedna ruka zatnutá v pěst, druhá jak pařát zachytí se doktorova pláště netušenou silou, slyším divné chrčení a uvědomuji si, že to jsem já, jak dlouho ještě? Je to můj trest za sestru? |
| |
| The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén. Nekoná se probuzení, není to žádná noční můra, ale skutečnost, odpudivá chladná skutečnost která nutí můj žaludek vydat vše do poslední kapky. Jeho slova , jeho uklidnění pomalu ani nevnímám, snažím se uklidnit, doufat, že to skončí, že to opravdu bude dobré a pak ucítím jemný dotek. Prsty putující po mé tváři, uvědomuji si, že mám vlasy rozprostřeny stejně jako Carly a chlad mi přejede přes tělo . Bradavky reagují znovu a znovu na okolní podněty, zatím co mozek se snaží zpracovávat ostatní vjemy. Konečně utrpení končí, konečně je železo taženo ven a snad bude vše pryč, snad se dozvím proč. Pak ty doteky, ta skoro smyslná pouť po mém těle je až zvrhle vzrušující. Oklepu se a polknu, ano konečně mohu polknout, jde to těžce s námahou, ale krk je už zase můj, nic mi nebraní . Jeho slova mě donutí podívat se na svou ruku která drtí plášť a pak se pokusím zvednu, neodtrhuji zrak z jeho tváře. "Do...doktore, pokud tedy jste doktor a ne šarlatán, nejraději bych vás už nepustila a dotáhla vás někam, kde by vám udělali to co vy mě. Kdo vám dal právo mě svléknout? Proč jste mi vypumpoval žaludek? Nic mi nebylo a rozhodně od vás nechci žádnou injekci nebo jakýsi detox, chci své věci a vypadnout." Mluvení mi jde hodně špatně, ale rozhodně mu chci říct vše co mám na srdci. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Vstřebám jeho slova, snažím se uklidnit dech, rozbouřené emoce, posbírat každou špetku rozumu a soustředit se. Pomalu a zhluboka se nadechnu, přitom mé ňadra zvednou se do výšky a já si znovu uvědomuji ty nemístné doteky. To , že nepracuje s lidmi v šatech , ano možné vysvětlení, ale vysvětlení pro nemístné doteky. Svou rukou vezmu jeho ruku a pokusím se ji odstranit, pak několikrát zamrkám. "Budiž, teď bych ráda zpět své oblečení a velmi ráda bych odešla a nebojte, budu vstávat velmi pomalu." Rozhodně nechci momentálně vzbudit doktorovu nelibost, chci být pryč. Pokud nějaké sympatie k mužné tváři doktora, proběhli mou myslí, teď chci jediné, zmizet pryč. " Takže, když jsme si ujasnili, že jste doktor, ve mě už není ani kapka jedu, myslím, že tím naše setkání končí, souhlasíte?" Velmi pomalu se snažím posadit, vlasy jak bohatá svatozář halí mou nahotu a já rozhlížím se po svém oblečení, zatím co zvědavé bradavky vykukují z hedvábného závoje. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Celé to je podivné, chování doktora, to proč to vše dělá, a vlastně je toho mnohem víc, ale na další otázky bude času ještě dost. "A já bych byla raději, kdyby má sestra žila, vidíte ani jednomu z nás se přání nevyplnilo..." odseknu a pomalu se zvedám do sedu, to co tížilo mé tělo skouzne mezi má stehna, trochu sebou trhnu a pomnalu se natáhnu pro křížek. Jemná práce, ne moc velký o to podivněji působí na tomto místě, tázavě se podívám na doktora. "Co to má znamenat?" Cítím i nadále laskání jeho ruky, je to uklidňující ač bych to nikdy nepřiznala, a možná i , možná svým způsobem vzrušující. " Injekci mohu dostat i oblečená.....nebo se pletu?" Nejsem zvyklá být tak odhalená mužskému pohledu, byť ten pohled patří lékaři, svírajíc v jedné ruce křížek, spustím opatrně štíhlé dlouhé nohy dolu z podivného kovového lůžka, doufajíc, že konečně dostanu své oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Téměř uklidňující doteky cítím stále na svém těle, je to jako by prsty milence odhalovali šiji dřív než ji pokryjí jemnými polibky, až na to, že tohle není milenecké dostaveníčko, pokud vaší milenkou není smrt. Do stehen se zakousne ledový chlad a rozvibruje celé tělo, bradavky opět hrdě vztyčí své hlavičky, chloupky znovu postaví se do pozoru, a nic na tom nezmění ani další doteky, ba naopak. Jemně dráždivý pocit v klíně, tak nepatřičný v tomto místě. Prsty pohladí křížek a když slova pronesená tak blízko, tak mazlivě u mého ucha dozní a rezonují v místě kam dorazit měla, prudce se narovnám, vytřeštím dva zářivé smaragdy a zavrtím hlavou. Snad nechali na patologii dělat blázna? "Upír? Doktore, příliš se koukáte na televizi, že? " A s vědomím, že bláznům se nemá odporovat, doufám, že zmizím co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Patologie-suterén Dráždivý pocit v klíně, kříž mezi prsty a vzpomínka na teplo, se kterým ses probudila. Vztyčené chloupky i bradavky hrdě se tyčící. Doktorova dlaň stále v tvojí a zdá se On nijak neprotestuje. Prsty z ramene už dostali se po klíčku až k šíji a palec lehce stoupá po krčku vzhůru pod ouško. Půlka zad už je zcela odhalená, na rameni cítíš chvíli teplo něčího dechu v těsné blízkosti. Jen na chvíli vystřídá je chlad, to když ses v sedu narovnala zcela, ale jen krátce. „Víc času trávím zde, ani nevíte, kolikrát jsem tu už měl nemrtvé. Pravda častěji jsou to ghůlové a upíry jen vzácně, ale vy jste přece jen přišla po svých…“ Ta slova jsou stále vážná a cítíš zaujetí v jeho hlase, který zase cítíš tak blízko své kůže, až na závěr dotkl se jí rty. „… mohu vás ujistit, že jsou stejně reální jako vy.“ Rty opět dotkly se tvé kůže na odhaleném rameni. Krátce po nich putují, až sejdou se spolu. Jeho dlaň opět objímá tvůj krk. Prsty skouzly po klíčku k jamce mezi nimi a palec zvedá se po krčku, až dotkl se oučka. Poznámka pod čarkou vaší: Nebudu táhnout to nyní do delších dějů a slov, myslím že tato chvíle je až příliš náchylná na všemožné přerušení. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Stále ten pocit, že ne ruka doktora, ale ruka milencova zkoumá mé tělo, dotýká se, hladí a laská, nervozně se ošiji. Ten pocit co se mi rozlévá tělem je tak zvláštní, tak nemístný. "Doktore děláte si ze mě srandu? Zkoušíte zda mi funguje mozek? Nebo mi opravdu chcete říct, že jako vážně něco takového existuje?" Pak, je to jen pocit? Ne, opravdu se jemné rty dotkli mé kůže, syknu a zachvěji se. Smaragdy v mých očích zaplanou, převaha sil je jasná, pokud by se mělo něco dít tak on má navrch, ale zatím mám pocit, že jde o něco jiného. Pevně sevřu v ruce křížek a sklouznu ze stolu, když se narovnám zjistím, že doktorovi dosahuji sotva k ramenům. "A co když nejsem reálná? Co když se vám jen zdám?" Zašeptám , zmatená jeho rty , jeho doteky i svou nahotou, v nevýhodě, zranitelná a...vzrušená. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Místo chladu a smrti se na malou chvíli změnilo v taneční sál, jak zadeček odlepil se od chladného stolu a nohy dotkli se země, stále držíc dlaň doktorovu, celé se to změnilo téměř v menuet. Otočka, krůček se, krůček tam, zakončení tak, že pyšné bojovnice tlačí se k doktorově hrudi a nejen ony, celé tělo tiskne se k pevnému tělu doktorovu, když on nijak proti tomuto spojení neprotestuje. Smaragdy pozvednu výš, k jeho očím, dech neposlouchá, rozběhl se vlastním tempem když rty formulují další otázku, " jak to, že jsem nikdy žádného neviděla, proč to není v mediích? To je hloupost, to není možné.." Slova odumřou na rtech když hlava doktorova sklání se níž, nezbedný jazýček sám navlhčí náhle suché rty, " jak...jak jste si to ověřil?" Vydechnu nakonec i když se bojím odpovědi, dělal snad doktor nějaké pokusy, nebo jen tím že mi vypumpoval žaludek? |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén To téměř milenecké objetí zahnalo veškerý chlad z mého těla, naopak teď horkost sužuje mě, s největší koncentrací mezi stehny. Prsty jemné štíhlé prsty co pozvedávají mou bradu, mohla jsem couvnout, věděla jsem co přijde, ale neudělala jsem to.Proč? Zvědavost, tvé jméno je žena. Dotek jemný jako motýlí křídla navštíví mé rty, pronesené slovo a další setkání. Pohyb dlaně, váha na boku a další setkání rtů. Tiše vydechnu, překvapena tím, že neprchám, tím, že tady stojím nahá v objetí cizince, nechám si vše líbit a ještě se chvěji touhou. Další slovo a další setkání, tentokrát zdá se poslední, když odkloní se rty aby někdo jiný nahradil jejích přítomnost. Zvědavá špička jazýčka přivítá ty štíhlé společníky, ovane je tichý povzdych a nepatrné zasténání. "Doktore já...ne, to není možné. Prsty se dotknu svých rtů v místě které opustili společníci, pak jedním prstem obkreslím doktorovu křivku úst jako by v omamném oparu. "A co vy, jste člověk?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Ponořena do podivné snad latergie, snad omámení , nebo by bylo snazší svést to na účinky léků? Proč dovolím drzým průzkumníkům cestu k středu svého já, proč nebráním se. Jak nehorázné chování na tomto místě omluvit a neshořet studem před sebou samou. Další doteky, další spojení, křížek padá k zemi, mé prsty putují po jemných rtech a ty jeho, "...ah, doktore, to nemůžete" Nemůže, opravdu ne? Sama cítím jak vlhkost ho vítá, jak nohy se mi podlamují pod přívalem touhy.Prsty ze rtů utíkají, vyhledat ty jiné drzé, zastavit je v pokračování, nedovolit pokořit a vyhrát i když stačí pohled do smaragdů zamžených touhou a vzrušením, je jasné kdo je tady vítěz. Druhá ruka pouští dlaň,a dech tak nemístně zrychlený nutí hrdé bojovnice otírat se o mužnou hruď a přinášet další a další šípy bolestné touhy do mého těla, v hlavě mám zmatek, chci utéct či podlehnout a jak bych mohla podlehnout? Slastí se mi točí hlava a tělo se třese, rty formulují slova jenže jak vyložit si význam? "....prosím" Ano prosím, ale chci víc, nebo chci ukončit to sladkobolné mučení? |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Tohle už zdaleka není jen starost o mé zdraví a já, já jak jsem mohla zapomenout na svou sladkou sestřičku a zcela se podmanit tomu vzrušujícímu pocitu? Jak mohu dovolit doktorovi aby tak vpadl do mé svatyně, překonal mou obranu, ale bránila jsem se vůbec? Nikoliv. hanebně jsem zklamala. Ač vzrušená, těžce oddychující, ňadra se dál třou o hruď a prsty, bože ty dráždivé prsty si dál kradou mou chlípnou pozornost, přesto se pokusím ruku odtlačit a trochu se odtáhnout i když stůl za zády moc možností nedává. "Doktore...prosím, já ...asi bych měla už jít." Rozhodně by jsi měl použít studenou sprchu nebo si dát pár facek, copak tohle je normální...ale dozvědět se o existenci upírů, taky není moc normální. "Dáte mi mé oblečení?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Tanec nabral jiné obrátky, prsty jeho pronikají obranou, která bez studu vzdala veškerou snahu a podlehla slasti, jemné pevné sevření na krku, jako známka majetnictví přesto neubližují, jen víc a víc vzrušují.Chladná hrana stolu tlačí mě do zadku, zatím co tělo se zaklání , smaragdy hledí do jeho očích kde naleznou touhu a chtíč. Slyším tiché zasténání, tichý vzlyk rozkoše a vzápětí uvědomím si, že to má ústa sténají, to já podléhám omamnému pocitu a vyklenu tělo víc vstříc jeho tak slastně mučícím prstům. Už dávno mé tělo převzalo vládu a mozek byl zatlačen do pozadí omámen rozkoší. "Nikam....nepospíchám" Prsty nakonec vzdají snahu odtlačit ruku a vjedou do doktorových vlasů abych si jeho rty přitáhla ještě blíž a s tichým výdechem spojila ve smyslném a zcela dobrovolném polibku. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Myslím sluší se v této chvíli už znát tvář toho muže, pravda trochu méně upravou než na fotce :D Patologie-suterén Dva kacíři vpadli do svatyně, cítíš pokrčené klouby zbylých prstů, jak zabořili se do tvého klína. Přesto není to jak první dotek, první prolomení brány, ať jakkoliv prudké. Spíše jako jeden z mnoha, možná krátce přerušených. Tvé prsty pouští jeho paži a jeho stále zakroucené, tisknoucí se ke kosti, odměnili se. Vyklouzli takřka ven, až špičky ohnutých druhý vklouzli mezi rty a znovu prudce vnikli do svatyně. S každým tvým vzdechem, slovem, znovu a znovu konají svou pouť a stále víc navádí tvé tělo, aby jim vystavilo své brány. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Ten pán se mi velmi zamlouvá, děkuji :-) Patologie-suterén Ještě nikdy jsem nebyla tak vzrušená jako právě teď na nejméně vhodném místě, popravdě mé milostné zkušenosti nebyli nikdy žádná sláva, spíš nic než něco, ale tohle je uragán pocitů, záplava vášně a omámení mysli. Prsty si pohrávají s tělem i touhou, lákají, nabízejí a a ponechávají bolavou touhu říct si o víc. Už neodtahuji se, už se sama tisknu na ty pokušitele, sama rozevírám ústa v chtivém polibku, vzlykám ve vášnivém tanci chtíče. V záklonu mé prsty kloužou po mužné hrudi, zadrhnou o drobnou bradavku , tiché zakňourání unikne mi ze rtů. Cítím ty nezbedné poutníky jak něco hledají, jak na chvíli oddálili vpád aniž si to uvědomím zklamaně zasténám.... |
| |
| soukromá zpráva od II pro Zkusím najít vám tu tvář drahá :D a jelikož jsem puntičkář zatracený, musel jsem si všimnout detailu drobného a to je, že on je stále oděný :D Patologie-suterén
|
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Rozpálené tělo volá po dalších dotecích, tiché sténání tak nezvyklé v tomto místě, stejně jako to co právě se zde odehrává. Prsty drzí dobyvatelé, rty tak dychtivé a pak touha a chtíč, to vše se stupňuje s každým dotekem, s každým doktorovým vpádem. "Doktore...vaše ehm, vaše oblečení trochu překáží." Tiše zašeptám, ano už nedokážu sama sobě lhát a předstírat že nechci jeho vášeň, že nechci aby to byl on kdo vezme mé tělo útokem, přeji si aby to byl on kdo uhasí ten požár, který způsobil. Vlhký dotek vítám vzrušeným vzlykem a zakláním se víc, povoluji obranu a sama se tisknu na dobyvatele. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Slova v tu chvíli byla zbytečná, doktor jimi nechtěl plýtvat a mě se nedostávalo dechu. Tělo mám v jednom ohni, vášeň mě spaluje a pocity, které ve mě probouzí naprosto neznámí muž se nedají srovnat s ničím, co jsem do této chvíle prožila. Již jen okamžik mě dělí od úplné kapitulace, od podlehnutí jemu i své vášni, dech zrychlený, hrdé hroty krocené jsou něžným hadem a dobyvatel právě našel vstup a vyrazil na steč. Vykřiknu a pak už nemyslím, mozek mizí v oparu vášně a chtíče, omotám štíhlé nohy kolem doktorova pasu a vpustím to drzé zvíře dál. Sál do míst kde ho vítá horkost, vlhkost a probuzená touha. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Jako by známé pohyby, jako by mé tělo vítalo dobyvatele co vrací se z útoku, pocit, že není to první vniknutí. Všechny myšlenky jsou odsunuty stranou když mé tělo je vyplněno aby bylo zase opuštěno. Prsty které zkoumají, podepírají a hladí, laskají a mačkají. Každý dotek, každý pohyb, žene mě až na okraj sebeovládání a ještě dál, bičuje mou touhu, můj chtíč. Dech se mi zrychluje, tiché sténání uniká mi z úst když tisknu se k dobyvateli, když vycházím mu vstříc. "ah...ano.." |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Obrana padla a bašta byla dobyta. S tichým výkřikem kapitulovala jsem a vítala vpády zvířete . Divoký, mocný, a rozhodně jist si tím co dělá a co chce. Prsty jak pomocníci dál hnětou mačkají, přidávají do poháru vášně a zvíře se vzpíná na pokraji až i ono kapituluje. Jen hlasité oddechování je slyšet, vůně prožitku naplnila místnost a já cítím jak mi něco stéká po noze, jako by deja vu, jako by už to tady bylo. Mlha co zastřela rozum pomalu se vytrácí a myšlenky kolují mi v hlavě a vyvolávají otázky a ty otázky vedou k dalším otázkám. Trochu se zavrtím pod doktorovým tělem, byl to nádherný zážitek nejsem takový pokrytec abych to popřela, ale je toho spousta na co bych se chtěla zeptat a první otázka zní "doktore mohla bych se někde umýt?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén "Pokud nechci na stole...? Vy, vy čekáte že budeme pokračovat, ale", přimhouřím oči a zabodnu pohled do doktorovi tváře, i když je pohledný něco zde nehraje. Zachvěji se a nasaji vzduch i se spodním rtem. "Myslím, že vy ...už máte vybráno." V hlase mi zazní náznak humoru a je jasné, že narážím na chvíli bezvědomí, kdy nejspíš byl tam co nyní i bez mé asistence. Vezmu do ruky zvíře a jemně stisknu. "Nepospíchám, ale toto místo...a sprcha je taky příjemné útočiště, myslím, že tady jistě nějakou máte, a pak mi můžete zodpovědět nějaké mé otázky, souhlasíte?" Nepouštím , teď už zkrotlé zvíře z ruky a upírám pohled do doktorových očí. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Nepochopení a vznikla situace, že jindy bych se styděla a červenala, ale poté co jsem podlehla naprostému cizinci, není pro stud místo. Pak prohodí, že takhle to nepůjde a já si uvědomím, že stále držím dobyvatele v ruce, dobyvatele, který hrdě zvedá hlavu a dává o sobě vědět, ještě jednou přejedu celou délu a pak ruku stáhnu. "To je pravda, to by bylo nepohodlné...ukážete mi kde je tedy sprcha?" Uvolněná, ale i celá ulepená a zpocená, rozhodně uvítám vodu která spláchne důkaz mé kapitulace. "Uvidíme po sprše, nedokáži teď příliš myslet, takže....? Nedokončím větu, ale je jasné, že čekám až mi doktor ukáže kam jít. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Tělo doktorovo odtáhne se a s ním i dobyvatel, mé tělo ovane chladný vzduch a já se zachvěji. Na rovnám se a trochu protáhnu. Nedokážu se nedívat na doktorovu chloubu kterak hrdě se tyčí z kalhot, pomalu polknu. "Děkuji.." Pak následuji doktora zahalená jen do svých vlasů, neboť oblečení jsem opět nedostala, doktora, který se nenamáhal zapnout se, projdeme chodbou a zastavíme se před dveřmi kde dostanu přednost. Strohé vybavení, ale nejspíš účelné. Co čekat, nejsem v hotelu, vejdu do vnitř a ohlédnu se přes rameno. "Ručník...najdu uvnitř?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Pohledem přes rameno jsem se vlastně chtěla ujistit, že doktor za mnou zavírá dveře, ale vše je jinak.Neodchází, nezavírá dveře, je stále tam a co víc, svléká své oblečení. Nervozita projede mi tělem, ano rozkoš na chladném stole byla nečekaná báječná, ale zdálo se, že je po všem, i když mám neodbytný pocit, že doktor udělal víc než jsem se probrala. "Vy...já..." Polknu, zavrtím hlavou a raději jdu opravdu dál, ani tady není žádný luxus, ne že bych ho očekávala, vše je zastaralé, ale účelné. Ovšem co si budeme povídat, jsem na patologii, zdejší pacienti si asi stěžovat nebudou. Nevím kde se ve mě ta myšlenka vzala, ale následný smích co mi vytryskl z hrdla byl osvobozující , krátký ale úlevný. Vejdu do jedné z kojí, našteluji vodu a pak se zavřenými oči se postavím pod proud teplé vody a vychutnávám si jak kapky dopadají na mé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suteren. Připadala jsem si jako v nějakém starém filmu, jen těžko jsem odháněla myšlenku na horor. Představa zvrhlého doktora, který si užil a teď na mě bude dělat pokusy, nebyla příliš povznášející. Z myšlenek mě vytrhl dotek na mé šiji, musím se přiznat jen stěží jsem nevykřikla, ale skoro smyslné pohlazení mě uklidnilo. Pravda, mé románky rozhodně nezačínají sexem s člověkem kterého neznám, ale celá tahle situace není....řekněme standartní. Jemná pěna, či mýdlo jsou rozetírány po mých zádech a já ke své hanbě neprotestuji, rukama se opřu o kachličky a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Jemné doteky pomalu zahánějí hororové představy a vzbuzují představy jiné. Představy dvou těl propletených ve vášnivém objetí, tiché i hlasité sténání, vůně rozkoše. Zachvěji se, ruka ta zrádná pokušitelja bloudí po mém těle, myje a laská, vyhledává všechna zákoutí jako by chtěla odhalit dávná tajemství. Hněte, laská, vzrušuje. Už dávno nemyslím na nepatřičnost situace, na to, že tohle se přeci nedělá. Aspoň jednou nechci být ta zodpovědná a tak když zadečku dotkne se ten drzý dobyvatel, otočím se pokod ruce dovolí, prohlédnu si lékařovo tělo a s pomalým smyslným úsměvem si předním kleknu a vezmu dobyvatele do úst. Veškeré obavy jdou alespoň na chvíli stranou a já si užívám krocení toho drzého chlapíka. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Názna vzdoru, neochota mě pustit ze sladkého uvěznění , ukázka možné nadvlády. Jako by říkal, že jen na něm je zda a kdy se podvolí. Tepající touha v mém klíně zrádně tuhle nadvládu vítá, nakonec však ustupuje a já mohu se kochat drzostí dobyvatele, trestak ho svými ústy, svírat ho v ruce a na chvíli mít pocit, že nadvláda je má. Pod jeho tělem jak po střechou jen pár kapek na mě dopadá a nic nebrání zvolit větší intenzitu, kdy ruka vydala se na průzkum po zajímavém okolí a snad doprovodit dobyvatele k vrcholu. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Dobyvatel v zajetí hebkosti vlahých úst, kořen a podmaňován hlob a dál. Aby za odměnu na chvíli na svobudu byl propuštěn, kdy vrhnut dravě zpět do sladkého sevření. Pořád dokola, dál využívám chvíle nadvlády, do okamžiku kdy se blíží náznak kapitulace, prsty ti drzí přisluhovači chtějí mě odtáhnout, však nehodlám vzdát se vítězství kdy horká láva naplní hebké vězení. Tedy pokračuji dál, vedu dobyvatele k okraji a doufám, že kapituluje se ctí. Pozvednu pohled a vyhledám pohled doktorův, pak zrychlím finální snahu, potajíc jeho zrak, zrakem svým. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Už blížilo se vítězství mé, už jen krůček chyběl a šelma by byla zkrocena, jenže zvíře se nevzdává, ač zmítán chtíčem který se zrcadlí v jeho očích, bojuje nevzdává se, nechce podlehnout. Nakonec ruka i prsty, ti zrádci kazí mé tažení za vítězství, vedou mě vzhůru, kdy boj je marný, vím kdy bitvu vzdát. Narovnám se, opřu záda o chladné kachličky, s námahou dýchám kdy klenoty prudce zvedají se a klesají, pohlédnu do tváře svého mučitele. V klíně žár, a touhu prozrazují drobné hroty co pyšně se tyčí a hlásí světu mou touhu. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Doktor dělá mi trochu čáru přes rozpočet, zvlášť když si na jeho místě představuji vás :-D Patologie- suterén. Vše je jinak, touha vibrující v těle, žhavá láva v klíně a pak jeho ruce, jeho náznaky. Dobyvatel kopíruje mé tělo, hladí a laská a já se chvěji ještě víc, oč je to vše tiché o to víc je to vzrušující. Absence slov v tomto případě nevadí. Pak naznačí abych si prohlédla kachličky a otočila se, tlak kdy mám se předklonit a povolit vstup dobyvateli za brány. Zatím jen na hradby klenuté klepe dobyvatel, čeká a nehodlá se vzdát. Prohnu se roztáhnu nohy aby mohl vklouznout a naplnit mé lůno stejně jako uhasil mou a snad i svou vášeň. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od II pro _Logo_003.jpg/revision/latest?cb=20141102161903){kind=logo} |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Marioneta vedená svým pánem, tak si na chvíli připadám, kdy zcela poslušná příkazům oddávám se tlaku, rozvírám brány rozkoše a sténám pod jeho vpádem. Drzí bojovník proniká, dráždí a uchvacuje, aby se dal na ústup a znovu nastoupil na steč. Je to nádherný pocit a ve chvíli kdy si myslím, že už se blíží konec, nebo že nic jiného nepřijde, doktor mění taktiku a klepe na jiné dveře. Na chvíli ztuhnu, tohle není mé nejčastější zpříjemnění sexu, ale není ani první, přesto se trochu zavrtím a jen pomalu se uvolním abych dobyvateli umožnila vstup do této svatyně, zadržím dech a zachvěji se... |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Další brána padla, dobyvatel vítězí a pokračuje v plenění. Nemohu říct, že nepodlehla jsem dobrovolně a s chutí. Ano prožitek to byl nádherný o to víc oč je vlastně , inu zakázaný, nevhodný , neetický? Tak a ještě jinak by se to dalo nazvat. Dech stále zrychlený po kapitulaci zvířete se uklidňuje, nohy se klepou stejně jako tělo, rozechvělé, unavené vlastním i doktorovým chtíčem. Sotva se držím na nohou a hledám oporu na chladivé stěně staré koupelny. Pomalu vracím se z toužebných luk do reality a uvědomuji si kde a s kým sem. " Mu...musíte mi pomoc doktore, nohy mě neunesou." Zašeptám rozechvěle, hledajíc oporu u jeho pevného těla. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén. Pokud doktor oddechoval těžce i já s námahou lapu po dechu. Prožitek to byl silný, umocněný neznámem. Vím, že přijde chvíle kdy budu přemýšlet co jsem to udělala, ale ještě je čas. "Život je krárký, jak sám jistě víte, musím pospíchat." Ocitnu se v jeho náručí, nahé tělo tiskne se k jeho pevné hrudi, připadám si chvíli hrozně malá, bezvýznamná. Posadí mě, ručník spíš škrábe než suší, ale lepší něco než nic. Doktor odešel a já doufám, že mi přinese oblećení, vážně je čas jít. Mé otázky mají čas, rozhodně mám o čem přemýšlet. Ručník si dám kolem těla, sotva mi zakreje zadek a prsa se taky derou ven, vlasy mi splihle spadají k bokům a doktor nikde, opatrně vykouknu ze dveří "....doktore?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Nahlédnutí do sprchy, zrak můj spočine na těle, končeně si mohu já prohlédnout toho cizince , co vzal útokem mé tělo, dobyl a vyplenil. Zdá se, že doktor mě neslyšel, otázkou je, co teď. Čekat až se osprchuje a vrátí? Doufat, že mi dá mé věci a nebude protestovat i když, co víc by mohl chtít? Ještě jeden pohled na předmět sladkého hříchu, syčivý nádech přes rty mi unikne, ale vědoma si toho, že přes vodu není nic slyšet, pomalu za sebou zavře dveře. Mohla by jít zpátky a v chladné místnosti hledat své oblečení, ale nikde ho neviděla, nejspíš by to bylo zbytečné. Usadí se zpět na lavičku, kolena přitáhne k bradě a zamyšleně čeká na návrat doktora. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Celé to nabírá na bizarnosti, před chvílí dva milenci, pohlcení vášní a teď? Dva cizinci, plni chladné zdvořilosti, byť jeden úplně nahý i když ne na dlouho a druhý jen v ručníku. Musím se pousmát nad jeho slovy a jako správně vychovaná slečna odvětím " rádo se stalo doktore" I když pravda je jiná, mít zde své věci, nejspíš by našel jen vlhký ručník a kaluž pod lavicí, teď ho tedy následuji a na jeho omluvná slova jen přikývnu, "každý občas pochybí, třeba jste se spletl i v něčem jiném." Nerozvádím to dál, nechci slyšet utvrzení v tom, že upíři existují, opravdu to nepotřebuji znát, nebo ano? S děkovným úsměvem vezmu svou hromádku a rychle se obléknu, prsty prohrábnu vlasy, víc s tím neudělám a rozhlédnu se kolem. "Nu pokud je potřeba něco podepsat sem s tím a jinak, měla bych už jít" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Vkládám krátký dovětek, než půjdu spát a zítra přes den snad nakouknu a budu vás vyhlížet. Pokud jsem myslela, že doktor nechá slova, otázku zapadnout, spletla jsem se. Jako bumerang se ke mě vrací a čeká na další hod. "Inu doktore, co když jste se spletl v existenci těch...bytostí? Víte, já pořád nějak nemůžu pochopit, že by něco takového existovalo aniž by si toho někdo všiml. Takže, nemohlo dojít k mýlce? Bohové, opravdu tady hodlám diskutovat o existenci upírů? Měla jsem nad tím mávnout rukou a jít. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Co jsem čekala? Možná fanaticky plamenou obhajobu toho co říká, utvrzování, přesvědčování, ale rozhodně ne klid, nadhled a veselí. Jeho slova neútočí, nepřesvědčují, jen konstatují a o to je to mrazivější. Cítím jak mi tvrdnou bradavky, tentokrát nikoliv vášní, ale podivným chladem. Rychle se doobléknu a zaměřím se na papíry, ovšem doktor pokračuje. Po jeho dalších slovech se mi v hlavě rozdrnčí poplašný zvonek, měla bych rychle zmizet, ale....zvědavost mě jednou zabije. "Jak to myslíte doktore? Co...mi chcete ukázat?" Upřu na něj svůj pohled a jsem lapena, chytla jsem se na vějičku, chci vědět víc, třeba porozumím tomu co se stalo s Carly. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén Sleduji poletování doktora z místa na místo, je to jako by byl dirigentem ve své koncertní síni, a na jednu stranu to tak i je, tohle je jeho místo, jeho území. Trochu se rozhlédnu, cítím lehkou nervozitu, nejspíš jsem se neměla ptát, ale zvědavost je u mě velkým hnacím motorem. Na stole je miska s vodou a doktor chystá další, "nejsem si jistá doktore, zda jsem ta pravá na nějaké experimenty, já raději jasné důkazy, hmatatelné." Ale je to skoro jako když neříkám nic, možná mě neslyšel a na stole, po otevření další koje, kde k mému překvapení nebylo tělo, ale různé propriety, přibila karafa s další tekutinou, druhá miska je naplněna a jen doktor ví co to je. Když mě pobídne abych se napila, chvíli váhám, pak ale první misku vezmu, tu o které vím, že je v ní voda. "No doktore, tohle klidně ochutnám, ale to druhé...víte když pominu co se právě stalo, neznám vás takže jistě pochopíte, že nebudu pít něco, o čem nevím co je." |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén " Ne každý experiment je na místě." Nehodlám se hádat, ale jeho jak to říct, nadřazenost, netečnost, ignorace toho všeho kolem, nebo dokonce smířenost s tím čemu jak říká věří, to vše mě hrozně drásá a rozčiluje. Je to jako když vás štípne komár a vy máte nutkání se pořád drbat, nebo když vidíte že někde na zdi je křivě pověšen obraz a máte touhu ho narovnat, prostě mě dráždí. Nakonec se on napije a tak natáhnu ruku po druhé misce, " možná jste jen příliš vychytralý, nebo jste naopak takový blázen, který si vychutnává můj pocit bezpečí a pak to přijde, totální zkáza. Třeba se vám nelíbilo ničit tělo v mdlobách, naopak se vám líbilo co se dělo v koupelně a teď mohl přijít čas na hrůznější činy." Už co to povídám je mi jasné, že to tak nebude, ale myšlenky si poručit nedají, vezmu misku a napiju se, i v té druhé je voda..."takže, co bylo účelem tohoto experimentu?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén. Popravdě trochu zmateně sleduji co doktor dělá a co povídá, většinu času nemám problémy s úsudkem, ale teď si připadám mimo. "Doktore nějak nechápu co mají společného misky s vodou a Carly." Něco mi říká seber se a uteč, ale ta temnější, zvědavější stránka mého já, následuje doktora jako můra lapená světlem. Fascinovaně sleduji jeho tanec mezi stoly a pomalu ho následuji. "Třeba jste novodobý doktor Mengele, co já vím." Odseknu trochu nervozně, nehodlám probírat své vzplanutí, jelikoż běžně s muži co neznám nespím, tohle je pro mě velmi nezvyklá situace. Dojdeme k boxu kde je Carly, když ji opět pohlédnu do tváře mám co dělat abych se udržela. Mám vztek , že to vzdala, že nebojovala, že už není a já s tím nic neudělám. Slova doktora mě vytrhnou ze zamyšlení, vykulím na něj oči. "To jako myslíte, že já budu nějak experimentovat na své sestře? To jste se zbláznil? Nestačila poviná pitva? Co zamýšlíte dělat s mou sestrou?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén. Pokud se nezbláznil on, asi k tomu nemám moc daleko já. On tady klidně vyzdvihuje šíleného vědce, tvrdí, že jsou upíři a kdo ví jaká havěť a přitom tvrdí, že je naprosto v pořádku? Zavrtím hlavou až mé vlasy zahalí mé tělo jako plášť. "Doktore, tohle celé je poněkud , já nevím zvrácené. Koukněte na to z mého pohledu, jak by jste se asi tvářil, co by jste říkal?" Bezmyšlenkovitě hladím jemné vlasy své sestry a mám pocit, jako by se mi do těla zakousl chlad z jejího nitra, jako by mě právě naplnila její prázdnota. Pomalu ruku stáhnu a po krátkém zaváhání namočím houbu do vody. "jen otřít modřinu vodou říkáte?" Nevím proč nakonec udělám to co po mě chce, ale je to tak, má ruka jako ruka milence, přejede po těle mé sestry.... |
| |
| soukromá zpráva od II pro Tak ať už jste to tak myslela či ne drahá, tak budu předpokládat, že vaše slova padla až po té, co vás On vyzval k experimentu. Dělám to proto, že jinak nám ty kalhoty času začínají pěkně pajdat. Tři výměny mimo čas už určený dalším dějem, jsou prostě moc. Takže doufám, že nebudete se za mě na to zlobit :* Patologie-suterén Hladíš rozprostřené vlasy tvé sestry, tak jako on činil to na začátku, snad už před sto lety. Ještě když svět byl celkem jasný, až na pár divných ksichtů a pocitů. Ještě před šílenými doktory, upíry a sexem v márnici. Vidíš i jeho prsty, jak s něhou a snad také vlastně mimoděk, hladí tělo tvé sestry. Cítíš chlad, jiný než ten co prolézá tě po celý pobit v této kovové kapli. Tento není přirozený, není způsobený teplotou. Je to smrt, pokud měla bys věřit výrazu tvé sestry tichá a klidná, přesto něco v tobě ti říká, že tak tomu není. „To netuším, když se vás snaží klient sežrat, nemáte čas se tvářit… ale rychle vás to přiměje rozšířit si obzory… ano jen to.“ Vatový tamponek na dlouhé tyčince, namočit do misky s vodou a potřít modřinu. Nezdá se to být ani záhadné ani složité, a když tamponem jedeš po stehnu své sestry, od vnitřního nahoru na jeho pomyslný vrchol, nic zvláštního se neděje. Ani doktor nezdá se být vývojem nějak překvapený. Jeho prsty dlaň hladí čelo, přejíždí přes vlasy tvé sestry, zatímco jeho pozornost se soustředí na tvé počínání. Jeho reakce je prostá, jen spokojené přikývnutí. Těžko říct, zda nad tím jak jsi to provedla či výsledkem samotným. „Dobře…. A teď prosím proveďte přesně to samé s druhou miskou, slečno McKinley.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Na jednu stranu mě to děsí, ač oblečená celé mé tělo se chvěje. Není to chladem v místnosti, je to jako by kolem číhalo něco ve stínech, něco nehmotného a přesto děsivého. Olíznu si okoralé rty a sleduji jak se mi tampon v ruce chvěje, než potřu modřinu vodou, zvednu pohled k doktorovi. Stojí bez nějakého zvláštního výrazu, slova vnímám jen okrajově. Přetřu Carly modřinu a , samozřejmě se nic nestalo. Doktor by měl být zklamán, pokud chtěl něco dokázat, ale zdá se, že ho to nepřekvapilo. " Třeba si pacient řekl, že jste prostě k sežrání." Konstatuji suše, uklidněna že se nic nestalo namočím tampon v druhé misce a než znova přejedu modřinu, políbím Carly na čelo, teprve pak se dotknu modřiny. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Po jeho slovech musím polknout, žluč cítím až v krku z představy takto znetvořeného člověka. Nikdy jsem neholdovala hororům a teď, jako bych se v jednom probudila. Pomalu vydechnu a sleduji doktorovi prsty, ještě před chvílí takto laskali mé tělo. Zatřepu hlavou abych zahnala myšlenky a namočím tampon do druhé misky Chvíle váhání, nevím proč, záchvěv chladu a pak se pět dotknu modřiny V tu chvíli mé hororové vize ožijí a místnost naplní puch tak silný, že přebije i dezinfekci. "Kruci doktore, to je nějaký trik? Co se to děje s mou sestrou?" O krok couvnu a zakryji si ústa dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. "Popravdě doktore nevím čemu věřit, chcete mi říct že sestra je nějaký upír? Nemohla to být nějaká chemi cká reakce? A...vlastně, upíři jsou nesmrtelní, tak co jsem to viděla?" Tohle přeci není možné, Carly měla svůj svět, ake aby nebyla člověkem? To je hloupost. "Jak, jak vlastně zemřela? Předávkování? Co ji pomohlo k rozhodnutí? Alkohol? A ty modřiny, vypadají jak od prstů, co mi tajíte doktore."? Přejdu k němu, chytím ho za rameno a chci ho otočit tak aby mi koukal do očí, potřebuji znát pravdu. Roztřeseně si olíznu rty. "Co mi nechcete říct, prosím musím vědět co se jí stalo." |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Je to jak rána, jako když vás někdo zákeřně bodne do zad. Slova, která slyším od doktora mi vypalují cejch viny. Pokud Carly viděla a slyšela všechno to co povídala, pak jsem já vinná její smrtí, nepomohla jsem jí, nevěřila ji jediná nejbližší osoba. S každým doktorovým slovem je má tvář bělejší a bělejší, jako by mi z těla zmizel veškerý život. Uvědomuji si, jak mé ruce hledají něco čeho by se chytli, hučí mi v uších, před očima mám mlhu a jediné co vnímám je, že jsem zabila svou sestru. Vnímám doktorovy prsty a je mi jedno co je zač, prostě hledám útěchu v jeho objetí, tisknu se k jeho tělu, a ze rtů mi uniká tichý vzlyk. "Chcete mi říct, že to všechno byla pravda a jediný člověk, který ji měl stát po boku a věřit ji donutil se zabít? " Vinu mám vepsanou ve tváři, celá se třesu a jen s námahou se nerozbrečím. ...Carly, jak jsem jen mohla?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Připadám si jako by mě něco rvalo zevnitř, jako bych byla rozcupována vinou. Jen těžko lze uvěřit tomu, že vše co mi povídala byla pravda, že stačilo abych měla trochu víc pochopení, abych víc naslouchala. Doktor mi poskytuje útěchu, jeho ruce, jeho doteky, nakonec i rty na mém těle. Zachvěji se, ale tentokrát ne chladem, jeho rty zaženou ten vše prostupující chlad a zažehnou oheň. "Proč mi neukázala to co vy, mohla najít někoho kdo by mě přesvědčil, pomohla bych ji..." Poslední slova zaniknou v zasténání, doktorovo objetí je pro mě jediný záchytný bod, chtěla bych ho obvinit,m říct mu, že kdyby mi neukázal tohle vše, necítila bych se vinná za smrt své sestry, ne tolik jako teď. jenže by to nebylo fér, chtěla jsem odpovědi. Jeho ruka na mém těle zamíří kousek pod kříž, zvednu oči a spojím svůj pohled s tím jeho, olíznu si rty. "Nemohla jsem ji pomoc, že? Udělala by to, dřív nebo později by to stejně udělala, ale co mám teď dělat já?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén Ten pohled plný soucitu, lítosti, ale i něčeho jiného. Nenazvala bych to zrovna chtíčem, ale zájem? Byl to zájem, co jsem už v jeho očích viděla? nebo jen prostě využívá situace? Každopádně jeho další slova mi k mému překvapení, přinesou střípek útěchy, vědomí, že jsem nemohla pomoci je , ano, je trochu uklidňující. Nedá se vrátit čas, nemohu Carly už nijak pomoci, mohu jen nezapomenout. Jemný dotek na oblince zadku, prsty stoupající po páteři až k vlasům zahánějí ten vnitřní neklid, ten chlad který se mě zmocnil chystající se pohltit mou duši . "Nejspíš máte pravdu, nejde zapomenout na to co se stalo, ale nezměním to." Když dodá poslední slova, nevěřícně zamrkám, ale kupodivu zvítězí můj smysl pro humor, celá situace je absurdní tak proč v tom nepokračovat, přehodím si vlasy k jedné straně a kleknu si, v očích mi zajiskří. "Chcete mi dát ...pokání doktore?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od II pro 100 |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro  |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Na jeho slova mohu jen jediné, zakloním hlavu a z mého hrdla vytryskne osvobozující smích. Nevhodné na tomto místě? Možná, ale tolik potřebné, cítím jak ze mě padá sevření viny, nezapomenu, budu i nadále litovat, že jsem nevěřila, ale k přihlédnutí k tomu co vím a co hsem věděla, nemůžu za smrt Carly, ne přímo. Olíznu si rty v tom dávném gestu všech žen co svádějí a lákají, pomalu začnu rozepínat svatostánek doktorův a vysvobozovat jeho chloubu, nejdříve mé prsty pohladí toho kacíře. " Tomu nelze odolat..." Šeptnu a mé rty se skloní aby polaskali dobyvatele a vyplnili to oč si tak rázně řekl. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Ruka ve vlasech jako požehnání, jak svolení k činům , které hodlám vykonat. Vůně mentolu polechtá můj nos, když poprvé jazykem olíznu dobyvatele a s tíchým spokojeným výdechem vezmu krocení do svých rukou, respektive úst. Zatím co ústa činí se na kacíři, zvědavé prsty hladí nejbližší okolí, laskají, mačkají a zkoumají, ústa postupně zrychlují a nebo naopak zvolňují tempo aby co nejvíce užila si tichou nadvládu. Čas slije se v tiché mlaskání a občasný výdech, teď je jen on v mých ústech a možnost vrátit doktorovi úlevu jakou poskytl mému tělu, rozhodnuta dovést kacíře k spasení, nepolevuji má ústa ve snaze poskytnou rozkoš a úlevu. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén I když vytrvalostí se honosí, nevzdávám své snažení, občas ústa nahradí něžné prsty a dlaně, pak zas do zajetí vlhkého žaláře kacíř je uvržen aby byl napraven aby se vzdal. Nespěchám, užívám si plnost v ústech stejně jako nadvládu, byť jen chvilkovou. Přes vytrvalost a ocelové odhodlání nevzdávám snahu o vítězné vyvrcholení téhle situace, kdy kacíř podlehne. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Ač snažím se na maximum, vzdoruje. Ještě chvíli si pohrávám s tím odolným dobyvatelem, než se postavím a ukáži na kovové lůžko. "Byl by jste tak laskav a položil se na záda?" Slova mi podbarvuje smích, je to celé zvláštní, toliko intimností a stále ta chladná zdvořilost.Pokud doktor uposlechne mého přání, mé oblečení opět padá z mého těla a jako správná vůdkyně co nechce přijít o nadvládu, osedlává si svého bojového oře a vyráží na zteč. Mé počínání vzrušilo i mě a tak je kacíř přivítán vlhkým sevřením kde těsnost komnaty překvapuje a svírá , něžně přitom pevně, rozhodnuta nevzdat se vlády a zvítězit. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén I když doktor mění směr jakým se ubírá má touha, výsledek je nakonec stejný, krotím kacíře, který se pomalu vzdává a činí pokání. Místnost naplňuje tiché sténání, zvuky dvou těl narážejících do sebe. I když je to dlouhá jízda, přesto se pomalu blíží vrchol a královna vede vítězné tažení do konce. Záchvěvy těla pode mnou jsou jasným znamením a já vítězně zasténám. Tisknu v sobě vzpurného kacíře a ženu ho k vrcholu s vědomím, že to jsem já, kdo má teď navrch. Spokojená a naplněná nechám aby uvolnil veškerou svou touhu... |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Cesta k úspěšnému vítězství je tentokrát opravdu náročná, tichou místnosti se ozývají steny a zrychlený dech, kacíř odolává a bojuje statečně o své postavení. Svíravá něžnost ho nutí pokořit se, sklonit se a padnout na kolena. Nakonec jemné záškuby i celé tělo doktorovo dává tušit, že vrcholný okamžik se blíží, že mé počínání bude zakončeno úspěšně. Byť na chvíli převezme vládu a určí tempo, nepouštím ho ze sevření, vězení je těsnější a vábivější, dech rychlejší a kratší. I mé tělo rozvibruje blížící se zakončení této slastné jízdy aby chvíli po vítězství nad kacířem, zalila ho i má touha, poté unaveně klesnu na doktorovu hruď, hedvábný plášť vlasu nás zakryje a je slyšet jen těžký dech a cítit ještě stále chvějící se tělo. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Unavena vítěznou bitvou oddechuji a zachvěji se zimou, jeho dlaň hřeje, ale okolí není tak schovívavé, naopak, chlad mě celou rozechvívá. Cítím drzé prsty a rty mi zvlní úšklebek po jeho slovech, ovšem veškerou snad i zvrácenou chvilku naruší obyčejné prozaické zakručení mého žaludku. "Myslím doktore, že teď je čas nakrmit oběť aby měla sílu ty zvrácené pokusy vydržet, mohu vás pozvat na...ehm kolik je hodin? Na snídani, večeři, oběd? " Po to krocení kacíře, jako by ze mne spadla část provinění, jako by s vyvrcholením odplula i část tíhy. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Trochu se zavrtím a odhodím vlasy z tváře, rozcuchaná hříva halí můj obličej stejně jako šimrá doktora. S trochou námahy se postavím a unaveně se pousměji. "Nejspíš jsem vás tím vším zdržela od práce, ale dovolte mi poznámku...tahle práce vám neuteče. Ovšem pokud nechcete další čas už trávit v mé společnosti pochopím to." Rozhlédnu se a najdu papírové ubrousky, otřu se a pak opět obléknu a zadívám se doktorovi do tváře, "rozhodnutí je čistě jen na vás." |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Když tedy vše dokonáno, očista i úprava oděvů, doktor je neoblomný a na jednu stranu chápu, že jen tak nemůže opustit pracoviště. Jeho další slova jsou však trochu, nevím nečekaná. Ano, to já ho pozvala na jídlo, ale vzít ho k sobě domů? "Na jak dlouho vidíte ještě tu práci? A když jsem to navrhla, dáváte přednost domácí stravě nebo se sejdeme někde v restauraci? " Pokud zvolí domácí stravu, budu muset dojít něco nakoupit, pokud restauraci, budu mít čas se jít převléknout a dát trochu do pořádku. Pořádný panák něčeho ostřejšího by se hodil. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie - suterén Sleduji pozorně každý doktorův pohyb, ale zdá se, že všechny bitvy jsou dnes již dobojovány. Prsty si prohrábnu vlasy a pousměji se, v celém těle cítím onu příjemnou únavu po proýité vášni a příliv energie. Ano, někdo je unaven, ale já naopak s každým stykem příjemným, jsem nabitá energií. Sáhnu do kapsy u kalhot kde mám pouzdro a vytáhnu vizitku s číslem a adresou, " v sedm vás tedy čekám doktore, máte rád italskou kuchyň? A ne, nemyslím dovezenou pizzu." Pozvat si šíleného doktora? Nějak to s tou šíleností musím přehodnotit, měl spousty možností jak mi ublížit. " Myslím, že se nebojím, takže v sedm, zatím se tedy rozloučím pokud nemáte ještě co by jste mi řekl? " |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Omlouvám se, nějak jsem zapomněla co je Sofie zač, ale tak neříkejme tomu vizitka, ale má pár papírků s tel číslem, to by šlo ne? Patologie - suterén "Myslím, že dořešíme ty papíry? Tedy pokud je to vše co tady mohu udělat, když vás jsem už udělala, nebo je toho víc? Myšlenka na prožitý sex mi proběhne hlavou , ale rychle zamrkám a pousměji se. Pokud jde o večeři, nemám problém něco uvařit a pokud se doktor živý převážně jen aby něco snědl, tak by mu mohlo i chutnat. "Tak jestli mi dáte potřebná lejstra, podepíšu to a vyrazím něco uvařit, aby jste neřekl, že jsem vás nalákala k sobě na jídlo a nic vám nenabídla." |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-suterén. Doktorův pohled i poznámka mi trochu vyrazí dech, chtěl by ještě? Ne, jistě si to jen špatně vysvětluji, určitě chce mluvit o Carly a tohle vše bylo jen....jen co? Využití, či zneužití situace? "Pokud jde o ostatky, jak rychle potřebujete nějaké rozhodnutí, popravdě nevím co mám dělat, co je potřeba a podobně." Chtěka jsem dodat, že sestru nepohřbívám každý den ,ale bylo by to zbytečné. "Myslím, že vy si dovolíte lecos doktore, nebo se pletu?" Není v tom ostrý podtón, jen snad něco jako laškovné konstatování. Počkám až vytiskne zprávu a nakonec i prázdný formulář. "Jestli vám to nevadí, myslím, že v tomhle vám věřím, jen to tedy podepíšu a mohu jít?" |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie- suterén. Slova, já se o Carly postarám, způsobila, že jsem se zachvěla. Co tím myslel? Vzpomínka na svěcenou vodu, jeho zápal a to jak se Carly dotýkal...jenže co když mám jen bujnou fantazii? Skloním se a podepíšu první hromádku papírů, z jeho pohledu vyčtu , že není zdaleka ukojen jak by se mohlo zdát, nervozně si olíznu rty a podepíšu zbytek. "Dobrá tedy, svěřím vám Carly a vy mi za to u večeře povíte v čem rád experimentujete ano ?" Natáhnu k němu ruku abych se prozatím rozloučila. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie – suterén Překvapeně se nechám přitáhnout k jeho hrudi a místo potřesení ruky, cítím na rtech polibek. Tichý překvapený vzdech zahraje o jeho rty, ale dál už nic není, jen ujišťující slova ohledně Carly a náznak toho co by mohlo být. " Já ještě jednou děkuji doktore, za vše." Jestli do toho zahrne i milostné vzplanutí, to už nechám na něm, já myslela jedině na Carly tamto ostatní, no to si musím srovnat v hlavě. "Děkuji, cestu najdu sama, tedy kolem sedmé ano? " Pak, pokud mě už nikdo a nic nezdrží, proběhnu nemocnicí a zastavím se až venku abych se nadechla vzduchu a zamířila domů, domů kam jsem poznala neznámého muže se kterým jsem měla sex...opakovaně. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Cesta ven Klapot bot je jediným zvukem krom bušení mého srdce, který je zatím slyšet. Jakmile zmizela blízkost doktora, jako by se ba mě snesla tíseň tohoto místa, mnohem víc, prudčeji, naléhavěji. Výtah mě vyplivne na známé chodbě, už vidím i nechutně zářící úsměv melírka a tiše si povzdychnu. Pak se můj pohled zabidne do šedivého stínu, je možné že ona ho nevidí. Pocit, hako by někdo, něco propátrávalo mé tělo je silný a odporný. Zase ta slizkost, hra stínů a pobouřená mysl? Co je to co se mi vtírá do mého těla, atakuje můj klín. Vzpomínja na dojtora na chvíli rozjasní šedivou skvrnu a já rychle projdu, dokonce věnuji melírkovi úsměm a rychle proběhnu ven. Pocit vlhké slizké stopy na stehně, nemá nic společného s prožitkem v suterénu, nebo ano? Zamířím do malého obchůdku na rohu ulice, snažím se vypudit z hlavy slizkost a těším se na bezpečí domova a sprchu. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Patologie-recepce Pokud jsem myslela, že zážitek na cestě sem, je to nejhorší co mě mohlo potkat, jak moc jsem se spletla jsem pochopila ve chvíli kdy temný stín začal plenit mé nitro, zkoumat, obracet proti mě každou myšlenku, každý pocit a najít na něm byť jen zrníčko špatnosti a proměnit ho v horu zla. Sliz co mapuje doktorovu stopu, dotírá na svědomí, ukazuje mi jak špatná, jak zvrácená jsem. Pro? Vždyť tělesný prožitek není nic špatného, snad místo? Snad doba kdy smrt mé sestry měla zcela zaujmout mou mysle a nikoliv chtíč. Zachvěji se když slizká stopa mění vše příjemné, když chladná ruka svírá mé útroby, drtí a mačká. Obejmu se rukama a snažím se zachytit pohled melírka, kdy aspoň náznak dobra, trochu slunce zahnalo by ten stín který se mi rozpíná v mysli, zahaluje vzpomínky na krásu a nutí mě hnusit se sama sobě. Copak to nevidí? Necítí, že je něco špatně? Jak tam může stát a tvářit se , že se nic nestalo? Snažím se vymanit se ze stínu, dostat se ke dveřím a nadechnout se čerstvého vzduchu nebo alespoň zachytit sluníčkový úsměv melírka. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Objímám se rukama a snažím se zahnat ten pocit hnusu, nejen ze slizu který jakoby prolézal každé zákoutí mého těla, ale i z myšlenek které se pokrývají slizem a dělají mě horší, zvrácenější, nemravnější. Konečně dokážu zachytit melírkovo sluníčko, jas úsměvu zahnal sliz zpět, alespoň tolik abych dokázala jasně uvažovat. Rozhodně se nesmím zapomenout zeptat doktora co to je. Ač jsem se snažila melírkovi vrátit úsměv mám pocit, že to byl spíš škleb. Konečně vyjdu z nemocnice, opřu se zády o zeď a pomalu z hluboka se nadechnu. Snad budu moc teď jasněji uvažovat o tom co se stalo, co jsem cítila, o doktorovi i Carly. Teď je potřeba nakoupit, mé kroky vedou do malého italskèho obchůdku a pak domů, soustředit se na přípravu večeře. |
| |
| soukromá zpráva od II pro The Royal London Hospital |
| |
| soukromá zpráva od II pro Whitechapel road – Stepney Green |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Konečně nakoupenu a mohu se vydat na cestu domů, kousek po ulici a pak jedna stanice podzemkou. Jindy mdlý, špinavý Londýn mi po nepříjemném zážitku v nemocnici a tím nemyslím dovádění s doktorem, přijde jako nádherné barevné místo. Připadám si trochu divně, jako bych vnímala víc, nebo je to tím, že se mé tělo zbavilo alkoholu? Každopádně kráčím, na rtech lehký úsměv který zachytí prodavač květin a hned se ke mě hrne, když odmítnu zastrčí mi alespoň jeden květ do vlasů, jak podivné a nečekané. Kolona aut vypouští do vzduchu opar kouře, plazí se pomalu spíš rychlostí kroku, než co jiného. Z myšlenek a pozorování mě vytrhne zvuk sirény, přijde mi to, nebo je dnes siréna pronikavější? Otočím se za hlukem a v tu chvíli ucítím náraz, nakup mi padá z ruky, ruce které chtějí pomoci minou, vidím žampiony kterak se válejí po ulici, slyším omluvné slova a mezitím vším na zemi sedí modrovlasé stvoření. Tiše si povzdychnu a natáhnu k dívce , pokud to je dívka, dnes člověk neví, natáhnu k ní ruku abych ji pomohla na nohy. " Jsi v pořádku? Neublížila sis? Můžeš vstát? " Doufám, že se můj nákup nezatoulá moc daleko, přeci jen, z něčeho vařit musím, že když už jsem si pozvala dravce na večeři? Zarazím se v myšlenkách, proč jsem nazvala doktora dravcem? Sama netuším, teď má však mou pozornost to modré stvoření. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Sofie Sofie, vy provokujete mě prodavačem a květinami :D Copak nevíte jak dráždí mě to, k té scéně, když ji sama přivoláváte se vrátit a rozvíjet ji :D :D V pořádku, dělám si srandu i když přiznávám, kdyby napadlo mě s tím něco zajímavého nebo šlo o něco většího, klidně se vrátím a použiji to, ostatně právě z náhodných a neúmyslných okamžiků jsou nejzajímavější scény. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Whitechapel road – Stepney Green To modré stvoření je opravdu dívka, naprosto nevinný obličej, bezelstný výraz a úlek v očích. I když mám vztek kvůli nákupu, protože mám obavu, že lahev vína asi nevydržela, nemohu se na ni zlobit. "Asi to odneslo jen víno, ostatní by mělo být v pořádku. Hele co ty, opravdu ti nic není?" Rozhlédnu se kolem a začnu sbírat nákup, z tašky vyklepu střepy a naštěstí víno bylo jen v tašce se zeleninou, kterou to nepoznamená, papriky, okurku , vše půjde omýt. Ještě sesbírám zatoulané žampiony a kus masa . Zdá se, že mám vše, jen tedy budu muset dojít koupit nové víno a nebo se spolehnout, že doktor jako návštěva nějaké donese. Tiše si povzdychnu a pořád mám pocit, že mi v žilách koluje víc než jen krev, mám dojem jako bych byla něčím nadopovaná, omámená, svět je příliš barevný. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Ale kdeže nijak mi to nevadí, pokud při té invenci počítáte s tím, že můžu to také využít. Pokud ano, tak právě naopak klidně nahazujte, co přijde vám příhodné :D Stepney Green O igelitku a flašku lehčí pokračuješ ve své cestě. Kolem šedivého pruhu silnice a vybledlých aut, kolem výloh které občas jsou mnohem méně mámivé než by nejspíše chtěly být. Blížíš se ke stanici, vypadá šedě a stejně podivně neotře, jako připadala ti chodba v suterénu nemocnice. Samotný vchod, kterým pohybují se lidé sem a tam, připadá ti jak černá díra do temnoty. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Whitechapel road – Stepney Green Modřenka zdá se slušně vychovaná a já už dávno nejsem z těch, co posuzují podle vzhledu, takže ji věnuji přátelský úsměv a zavrtím hlavou. "V pořádku, vždyť se nic nestalo, pokud nejde o život....měj pěkný den." Mávnu za dívkou a pokračuji k podzemce, ještě se ohlédnu abych už jen viděla její drobnou postavičku jak na prkně zahýbá za roh. Pomalu se blížím k podzemce a připadám si trochu divně, tak jak byl svět kolem veselý a živý, čím víc se blížím ke vstupu, tím víc na mě doléhá stísněnost a šedivost okolního světa. Kam se poděla pestrá paleta barev? Kam zmizel rozkošný kaleidoskop? U vchodu se na chvíli zarazím, lidé vchází a vychází a já se oklepu, mám pocit, že bych měla vstoupit do samotného pekla. Nadechnu se a minu vchod do podzemky, jsem rozhodnuta jít domů pěšky, pokud nepojede nějaký bus. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Není proč kopati a i když rád ruku bych na vás vztáhl nebylo by to v gestu agresivním drahá. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Procházka byl rozhodně dobrý nápad, pomalu kráčím a ještě si dovolím malé ohlédnutí za zářivě modrou, ano, opravdu mi ta dívka připadala zářivá a její úsměv i když mě stál lahev vína, byl velmi příjemný. Mikina i s majitelkou zmizí za rohem a já pomalu pokračuji dál. Mám pocit, že můj pohled na svět, nebo přinejmenším na mé okolí, se změnil. Něco je ostřejší, něco utlumené a přesto tak jiné? je to jen pocit? Jsem rozhozená ze smrti Carly? Ano, jistě že jsem, rozhodně nechci ani na chvíli předstírat, že se nic nestalo, ale v přítomnosti doktora jsem měla pocit, že má vina není tak velká. Je to taky důvod , proč jsem ho pozvala na večeři? Nebo je v tom i něco jiného? To, že dokázal probrat mé tělo z latergie a dopřát mi chvilku zapomnění ve vášnivém opojení? Jistě, nebyla jsem panna, ale mé příležitostné známosti a že jich nebylo moc, nikdy za nic nestáli a od té poslední uplynula už dlouhá doba. Zamyšlena dojdu až ke starému chrámu, je to jako by najednou neexistovalo nic kolem, tak ostře vidím to hrdou stavbu tyčící se přede mnou, mé kroky snad samovolně zamíří do dveří a já mám pocit jako bych byla vítaná? Je to možné? Nebo si jen mysle se mnou hraje? Nikdy jsem nebyla příliš zbožná , ale teď, teď mám touhu, potřenu vejít . Vkročím do chladu chrámu a rozhlédnu se kolem, nádherný klid a mír se kolem mě rozprostře a já mám na malou chvíli pocit, že vše bude v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Zobrazit SPOILER Zamyšlena vcházíš do chrámu. Pocit tepla, který tě obklopil i přes všeobecnou tezi o nevytopitelnosti chrámů. Bělostné skoro až zářící stěny. Dřevěné lavice v poněkud netypickém uspořádání. Klid, nejen ten co rozprostřel se ti v tvé mysli, ale i uvnitř chrámu. Je zřejmé, že právě neprobíhá žádná mše. Chrám je skoro prázdný, lidí co bys na prstech spočítala. Tři babky vedle obětního stolu, dvě v jedné lavici a jedna za nimi. Ve světlosti chrámu, zdají se šedé nevýrazné, zvláště pak jedna z těch co sedí vpředu, ta co na tebe kouká jak na zloděje co vkradl se do jejího domu. Procházíš pod klenbou boční lodě, míjíš muže, sedícího vzadu skoro u východu s hlavou skloněnou až zdá se, že zbožnému rozjímání propadl až příliš a usnul. Na rozdíl od šedých dam, jeho vlasy, oblečení, sic samo o sobě nevýrazné a vybledlé, zdá se jasnější než jejich. Mladá žena a muž, kostýmek a oblek, obojí už od pohlednu hodně kvalitní, luxusní a drahé. A přesto při pohledu na ně, zvláště pak na něj znovu ježí se ti chlupy, když vidíš, jaký protipól světlosti chrámu tvoří, jako by veškerý jeho jas, v blízkosti té dvojice has. Míjí kropenku, ostatně také jsi ji minula, míří do středu chrámu a přitom k nevraživosti tří bab spolu ne zcela potichu mluví. Slyšíš smích té mladé ženy, a přesto nezdá se ti ani trochu zvonivý, ale spíše jako jed. |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Pomalu, skoro váhavě vcházím do kostela, rozhlížím se a skoro okamžitě mě pohladí po těle i duši klid. Tiše vydechnu a zakloním hlavu, na malou chvíli zavřu oči abych vstřebala tu sílu, tu naději pro kterou sem chodí spousty lidí. Kostel je skoro prázdný, jen málo duší dnes tady hledalo útěchu a můj pohled přeskakuje z jednoho na druhého. Stejně jako venku i zde mám dojem, že chvíli vidím jásavé barvy tak živé, pulsující a chvíli jen nevýraznou šeď. Postupuji dál, vnímám ten klid, uvědomuji si jak alespoň na chvíli napětí mizí z mého těla, stejně jako pod doteky doktora. Ah, jak hanebné myslet na tělesné blaho v chrámu? Nemyslím si. Mé rozjímání je vyrušeno podivným pocitem, všechny chloupky na těle mám v pozoru, velmi nepříjemný pocit mám z dvojice, která právě vchází. Turisti? Míjí stejně jako já zbožnost v podobě svěcené vody a kráčí dál, ovšem nikoliv v tichém rozjímání, hlasitý hovor ruší, zabodává se do mých uší a vtíravě se mi dostává pod kůže podobně jako ten sliz v nemocnici. Ač luxusně oblečeni pohled na ně mi zastírá temnota, stín? nebo jen klam? Nevýrazné barvy stařenek ustupují pod náporem zla, které zavane z té dvojice. Vážně zlo? nebo ještě stále pod vlivem léků nedokáži jasně uvažovat? Nevím proč, pokřižuji se a z nějakého důvodu podivnou dvojici sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Guardian Angels Roman Catholic Church |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Znáte ten pocit kdy cítíte, že je něco špatně, ale nevíte co? Ta chvíle kdy jste si jisti , že je něco špatně, ale vy nemůžete udělat vůbec nic? Přesně tak jsem si připadala v tom kostele, pohlcena jeho nádherou, přesto obklopena temnotou. Zní to jak klišé? Možná, ale proč se mi to děje, nikdy jsem neměla takový pohled na okolní bytosti, proč jsou jedni světlý druzí zahaleni tmou a co dělají ti dva evidentně nobl lidé zde , respektive jaké mají úmysly? Temnota která jak sliz z nemocnice útočí na mé smysly, vztahuje světlo a pomalu získává svou nadvládu, oč jde? Vidím to jen já? Jak to, že v božím chrámu může vládnout tma? Chvíli váhám, nákup jsem již dávno odložila do jedné z lavic a teď vedena nějakým smyslem přikročím k muži který přešel do středu, rty pohybujíc v neslyšném proslovu, pevně ho uchopím za paži a trhnutím se pokusím aby se podíval na mě. " Ztratil jste se?" první slova která mě napadnou nezní příliš inteligentně, ale přeci na něj nemohu křičet ať přestane pohlcovat teplo a světlo. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Guardian Angels Roman Catholic Church |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Ten pocit, nedá se s ničím co jsem dosud prožila srovnat, přesto jako bych věděla, že něco je jinak. Jak bych to mohla tušit? Děje se to opravdu, nebo mě žal nad smrtí Carly připravil o rozum a tohle je jen přelud? Co když jsem zavřená někde v sanatoriu a tohle není skutečné? Jenže na druhou stranu, co když to je skutečnost? Dívám se na boj dobra se zlem? Netuším, přesto mě něco nutí zasáhnout, všechny smysli mám napnuté a když se ke mě mužova tvář obrací nevědomky zatajím dech. Jeho slova jsou hladká jako samet, kloužou, s konejší, přesto vím, že něco není dobře. Snad jen náhoda k tomu chtěla, že jsem zachytila nepatrný pohyb a tak dřív, než cizinec uvěznil mou ruku ve své, stáhla jsem se o krok zpět. "Omlouvám se, zdálo se mi, jako by jste se se svou společnicí ztratili, omlouvám se pokud jsem vás vyrušila z modliteb. " Ač mě to stojí velké úsilí, z nějakého důvodu mu věnuji okouzlující andělský úsměv a nakloním hlavu ke straně. "Pokud tedy jste na správném místě, nepřejete si zavolat kněze aby vám požehnal, jistě jste přijeli z daleka....", co mě nutí k takovým slovům? Vědomí, že setkání s božím sluhou by se jim rozhodně nezamlouvalo, stejně jako to, že by rozhodně nechtěli přijít do styku se svěcenou vodou? Ale proč? Tázavě a popravdě i rozechvěle čekám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Guardian Angels Roman Catholic Church |
| |
| soukromá zpráva od Sofie pro Pocit čehosi zvláštního, bohužel ne v tom dobrém slova smyslu, na mě stále dotírá. Jaká si nepatřičnost způsobená jak tím mužem, tak pocity, které mi prolétly myslí. Proč právě teď a tady? Jeho tvář by se dala nazvat pohlednou, pokud by člověk koukal jen na zevnějšek, ale ten chlad, ta odtažitost a pohled v jeho očích, utváří úplně jiný dojem, dojem, ze kterého mrazí. " Je snadné odsoudit lidi jen za to, že jsou ostražití pane, copak nesledujete dění? Většinou jsou na svých skutcích biti právě ti, co to myslí dobře a chtějí pomoci. I já se v této chvíli cítím nepatřičně , že jsem vás vyrušila z rozjímání v mylném dojmu, že potřebujete pomoc. Snažím se mluvit, překonat jistou stísněnost a podivný pocit, který se mě zmocňuje s každou vteřinou víc a víc. Nemusí vědět, že mé rozhodnutí oslovit ho bylo učiněno z jiného důvodu než mu pomoci, ale mám pocit, že on ví víc než bych si přála. Rozhlédnu se kolem a vidím ty stařenky, vidím i jeho společnici, všichni se snaží zaslechnout alespoň slůvko z toho co se tady řeší. Nad jeho drzostí povytáhnu obočí, vezmu si doutník a s pohledem do jeho očí ho zlomím, " možná vás o to nepožádají ony, ale já rozhodně. Jste z těch co si potřebují dokazovat nadvládu nad nebohýma stařenkami? Pak jsem se spletla, nepotřebujete pomoc, jste hulvát. A nebo je to jen omyl a vy ten doutník zhasnete, omluvně se usmějete na ty milé dámy a nazveme to...klukovinou?" Nemyslím, že bych ho přesvědčila, ale pokud má za lubem něco horšího, pochybuji, že by se chtěl zviditelnit doutníkem, "rozrušená? Myslím, že jste si spletl rozrušení z rozhořčením. Útěchu kněze nepotřebuji, a bát se vás? Mám k tomu snad důvod? Proč bych se měla bát muže v kostele? Nepřeceňujete se trochu pane? " Nevím proč jsem poslední slova vyřkla, ale už se stalo, teď jen doufám, že onen smradlavý doutník uhasí, neboť dámy v lavicích se začali vzrušeně dohadovat, nejspíš o tom, která dojde pro kněze aby sjednal pořádek. |
| |
| soukromá zpráva od II pro Tedy technick: Jeho přímá řeč je přerušena pouze textem, který toliko říká co dělají jeho ruce, zatímco jeho ústa dopřála si jen malou pomlku. To není vaší chybou, na Andoru je to běžné (málokdo opravdu reaguje až tam kde chce navázat či přerušit post toho druhého) a já koledoval si o to tím, že jsem slova rozdělil a nijak vás neupozornil. Tedy dovolím si vaše slova první odsunout až k připalování, které dává vám dost času na to reagovat. Z logiky věci tedy předpokádám, že když spojím vaše dvě první vyjádření tak ta část s omluvou a nepatřičností už tam nebude. Guardian Angels Roman Catholic Church Z úst linou se uhlazená slova, ruka během nic vylovila dva štíhlé elegány a jednoho ti nabídla. Mluví klidně, slova kloužou jak po sametu a ty jsi si zcela jistá, že vnímá tvoji nervozitu. Jak na povel jeho slov se tvá pozornost na chvíli zaměří na stařenky, které jsou stále víc temné a stále víc dotčené nejspíše nejen jím ale i tebou. Vždyť z jejich pohledu jsi stejná jako on, jsi tu vetřelcem a chováš se nepatřičně a přitom z tvého pohledu jsou ony čím dál více podobny jeho společnici, která svižně obchází chrám a jen na chvíli delší než by měla, zmizí ti z dohledu za sloupy, co podpírají klenbu. Domluvil, strká doutník do úst, jeho úmysly jsou zcela jasné a tobě dávají dost prostoru promluvit. Na chvíli se zdá, že tvá slova zapůsobila, vždyť jeho ruka třímající hořící sirku klesla a drobné trhnutí uhasilo neduživý plamen. Jeho tvář, kterou snad proto, aby nebafl ti přímo do tváře, před tím natočil nahoru a bokem, vrátila se k tobě. Usmívá se, je spokojen a jestli oheň v jeho ruce byl neduživý v jeho očích poskakují mnohem živější jiskřičky. „Pletete se slečno, já nikoho neodsuzuji a už vůbec ne ty dámy. Naopak zcela souhlasím s jejich jednáním, jak sama říkáte, biti jsou ti co to myslí dobře, chtějí pomoci a nestarají se o své. Ty dámy popouzím to jistě, ale hledí si svého a nakonec budou mít minimálně měsíc o čem klevetit. Takže nakonec, když se to vezme kolem a kolem, mé vyrušení jejich stojatých vod jim přinese užitek. Proboha proč jen bych si chtěl něco dokazovat na úkor těch dam, ale stejně tak nemám v úmyslu se na ně usmívat či se jim za cokoliv omlouvat…“ Jeho tvář znovu natočila se a zvuk co provázel jeho poslední slova, znovu zažehl sirku a ta dokončila to, co její nebohá sestra nezvládla. Vyfoukl obláček ovoněného dýmu, ale vnímáš, že jeho pohled i když jen boční patří tobě. Čeká na tvou reakci… ne nečeká, přímo tě k ní vyzívá, těší se na ni. Jen zeptám se, abych nedopustil se toho, co sám snažím se uhasit. Budou platit tvé poslední dva odstavce, či chcete na nich něco změnit drahá v reakci na něj? PS: Samozřejmě jako reakci zcela legální považuji i to, že pokusíte se mu zabránit v onom připálení. Pokud byste takové úmysli pojala prosím řekněte a zjistíme jestli se vám to podařilo :D |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.. Bimba |