Raina
| autorefresh |
hrálo se Domluvený termín
od: 01. července 2018 11:06 do: 21. března 2019 09:30
Dobrodružství vedl(a) William La Crua
| |
 | Soukromá jeskyně, více v dalším příspěvku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Možná si neměla cestovat sama a najmout si někoho, kdo by tě ochraňoval. Peníze sis na to vzala dostatek. Ono totiž cestovat sama po tak nebezpečném kraji se rovná sebevražedné misi, kdy sis můžeš rovnou vykopat hrob a nikam nejít. Myslela sis… vlastně nejspíše si nemyslela, když sis zabalila to nejpotřebnější a utíkala oknem ven vstříc možné svobodě,.. že to jsou jen povídačky a něco takového se ti nestane. Samozřejmě, nepolíbená krutostmi světa, neboť ses narodila do dobré rodiny a ke všemu si byla tolik mladá. Jen co si udělala pár kroků ze svého přepychového domu, ač tobě to přišlo jako pozlacené vězení, tě dostali do spárů. Cortéz, velký šéf gangu. Nebezpečný ve všech směrech. Všechny ulice mu patří a ty teď taky, ač se tomu snažíš ještě z posledních sil vzepřít. Tedy jestli se tomu dá tak nazvat. Dostali tě pomocí paralyzéru. Není to vůbec příjemná zkušenost. Tvé tělo sebou v agonii házelo, mezitím, co oni se tomu náramně bavili. Donedávna si myslela, že se už nic takového nevyrábí, ale opak byl pravdou. Bolestivé uvědomění si. První den poté byl ve jménu mučení. Sama si na vlastní pěst pocítila, báchorky o tom, co všechno se dá s lidským tělem provést. A ano i znásilnění tam bylo započítáno. Furt tě se ti navaluje z té vzpomínky. Ač je hodně rozmazaná díky droze, kterou ti píchli do těla, aby s tebou byla větší sranda. Další den nebo je to snad teď… či je to stále ten první den, tak nějak ses ztratila v čas… ač tak či tak, momentálně už nějakou dobu visíš pouze v spodním prádle za ruce, hladovějící a vyprahlá jako samotná poušť. Celé tělo tě bolí, ale to už tak nějak není tvůj mozek schopný vnímat. Celé to mělo účel toho, aby tě zlomili, což se jim nejspíše i podařilo. Zaslechla si, že tě snad chtějí někomu prodat, jako nějaký ocejchovaný dobytek. Cejch… stačilo říct a bolestivé zranění na pravém stehně se projevilo. Možná zůstat doma a nechat se prodat, tedy přesněji provdat nebyl ten nejhorší nápad. A možná by nebylo špatné zavřít oči, usnout tím příjemným spánkem napořád. Proč vlastně bojovat? Možná bys i zavřela oči, kdyby tvou pozornost nezaujaly, vzdálené výstřely, které jako kdyby se snad blížily. Mohl to být klidně i ohňostroj. Tvou mysl to zaujalo a tak si představovala různé možnostosti. Jenže ty zvuky se čím dál tím víc blížily. Ale ty si to neřešila. Co by ti mohli ještě udělat? Zabít tě? To by bylo vysvobození. Dveře do místnosti, kde ses nacházela, někdo rozrazil. Neviděla si jeho obličej. Všude byla temná tma. Cítila si jen pak jeho pyžma, ruce které se tě opatrně dotýkaly a sundávaly tě dolů… a potom tvoje tělo, jako kdyby nějakým záhadným způsobem si řeklo, že je v bezpečí, vypnulo. Začalo fungovat až po hodně dlouhé době. Kdy jako první na sebe upoutalo pozornost to, že si ležela na studeném kovu. Pořádně ses nemohla hnout, protože si byla připoutána k němu, aby sis neublížila a nad hlavou si měla půlkruh, který všechno monitoroval. Modul RLP  Mozku chvíli trvalo, než ti vysvětlil, že to v čem jsi, je modul RLP - Rychlá Lékařská Pomoc. Tvá rodina ho vyráběla, už nějakou řádku let. Proto jste tam kde jste a mohli jste žít v New Yorku, v jednom z mála dochovaných měst a to díky tomu, že tam sídlila jedna velmoc a to RUN. Měla pod palcem všechno na se dalo pomyslet a ano, přesně i ten modul. Dostala ses z města a to byla možná ta největší chyba. Ale zpátky k tomu… k té otázce, která se ti hnala hlavou a to, zda jsi v bezpečí nebo ještě ve větších sračkách. A odpověď na to tvou otázku, jako kdyby na zavolanou přišel, měl ten muž, pozorně prohlížející, jak si na tom. A jak si vlastně na tom? Měla by si asi poděkovat za to, že do tvého těla dostal spoustu oblbováků, že vnímáš jen vzdáleně bolest celého těla. A jako kdyby jen okrajově si uvědomuješ, co se ti stalo a je ti to tak nějak jedno. Kručení v tvém břiše na sebe upotá pozornost. Možná by to chtělo jídlo. Pořádný žvanec. ”No tak, nehrajte to na mně… už nějakou dobu vím, že jste vzhůru. Co si dáte k snídani?” Pronese neznámý muž a trpělivě čeká na tvou odpověď, nejspíše spokojen s výsledky testů. / Ikonku toho muže si ještě vybírám. Ale tak, aby ses nemusela nudit a věděla do čeho jdeš. |
| |
 | soukromá zpráva od Raina pro Takhle jsem si svůj život ani v nejmenším nepředstavovala. Všechno bylo špatně. Já chtěla něčeho dosáhnout, něco zažít a pak teprve bych se vdala...z vlastní vůle...za někoho, koho bych si sama vybrala. A ne, že mě rodina jednoduše prodá prvnímu, kdo se namane! No, první vlastně asi nebyl. Měla jsem privilegium narodit se do bohaté a vlivné rodiny a tohle byl jen způsob, jak upevnit další moc. Jenže bez mého souhlasu. Jako kdybych byla nějaká věc, prostě jen výhodný obchod. Tak takhle tedy ne. Přišlo mi jako skvělý nápad prostě se sebrat a někam zmizet. Měla jsem dost peněz, abych se bez problémů dostala kamkoliv bych si zamanula. Chtěla jsem začít úplně nový život, jako někdo jiný. To se povedlo, jen ne tím způsobem, jaký jsem si představovala. Své nově nabyté svobody jsem si mnoho neužila. Skoro okamžitě poté, co jsem opustila dům a zmizela v ulicích New Yorku, jsem padla do rukou jednoho z místních gangů. Udělala jsem dva kroky a pocítila ostrou bolest, mé vlastní tělo mě přestalo poslouchat a já se svíjela v křeči na zemi, nade mnou burácel smích mužů, které jsem neznala. Další události už jsou trochu v mlze. Ztratila jsem pojem o čase, vnímala jsem, že jsou kolem mě lidé, ale už jsem si nevšímala tváří. Bylo jich příliš mnoho a dělali mi příšerné věci. Chtěli mě zlomit, ale to nebylo třeba, nejsem velká bojovnice, spíš rozmazlená slečinka. Zdrogovali mě a znásilnili. Stále se při té vzpomínce chvěju. Mám ráda tvrdí sex, ale tohle bylo jiné. Ještě nikdy se mnou nikdo nezacházel tak krutě a bezcitně. Ocejchovali mě jako dobytek a chtěli mě prodat. Nebyla jsem pro ně lidská bytost, jen kus masa, hračka se kterou se pobaví a pak jí prodají dál. Měla jsem zůstat doma, měla jsem se podřídit vůli rodičů. Třeba by se mi ten chlap i začal líbit. Třeba bych ho nakonec měla ráda. Hlavou se mi honí poraženecké myšlenky, zatím co moje tělo úpí v bolestech. Mám hlad, ale ještě horší je žízeň. Ruce mě bolí, jak jsem na nich už celé hodiny zavěšená. Nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že se něco děje. Venku se ozýval hluk, střelka a křik. A všechno jako kdyby se to přibližovalo. Tohle mě ale netížilo, těžko bych na tom mohla být hůř, než jsem teď. I kdyby mě snad zabili, bylo by to spíš vysvobození z téhle mizérie. Ozve se rána a dveře se otevřou, možná bych i zvedla hlavu, ale teď na to nemám sílu. Vnímám mužské ruce, které se mě dotýkají. Zachvěju se, ale on se ze mě nesnaží servat zbytky oblečení. Naopak, jeho dotyky jsou jemné, jako kdyby mě nechtěl ještě víc zranit. Pouta povolí a já se sesunu do jeho náruče, vnímám jeho vůni i obětí. Jeden dobrý skutek a já bych byla ochotná mu slíbit cokoliv. Zavřu oči a propadnu se do slastného bezvědomí. *** Na zavřených víčkách mě šimrá namodralá záře. Cítím chlad kovu pod svým tělem i to, že se kvůli poutům nemůžu pohnout. To mě na okamžik vyděsí. Pootevřu oči a uvědomím si, kde to ležím. Ta pouta jsou pro mou vlastní bezpečnost. Uklidňuji sama sebe a opět oči zavřu. Je příjemné jen tak ležet, ještě chvíli bych chtěla mít tak lehkou hlavu ale velmi rychle se mi opět plní starostmi i prožitými vzpomínkami. Zaslechnu kroky ale zůstanu bez pohnutí ležet. Třeba mě nechá být, když si bude myslet, že ještě spím. Takové štěstí já ale nemám. Muž zřejmě moc dobře ví, že už jsem vzhůru. Možná mě prozradily přístroje, které monitorují můj stav. Velmi pomalu otevřu oči a konečně si prohlédnu svého...zachránce? Alespoň v to doufám. Je docela hezký, sympatický. I když moje standardy jsou teď celkem nízko. Skočím kolem krku komukoliv, kdo se mnou bude zacházet hezky. Jako v odpověď na jeho otázku mi hlasitě zakručí v břiše. "Cokoliv...a tak litr kafe." Odpovím a dokonce na rtech vykouzlím slabý, rozpačitý úsměv. Stále jsem opatrná, nechci si dělat zbytečné naděje. I tenhle muž na mě může během mrknutí oka skočit. Napnu se v poutech a tázavě se na něj podívám. "Pustíte mě?" |
| |
 | soukromá zpráva od Robert Müller pro Měl jsem na to Cortézovo skladiště už nějakou dobu spadeno. Rychlý nebezpečný prachy. Tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Neměl jsem v úmyslu zachraňovat prdel nějaké holce. Za to mně nikdo neplatil. Jenže když jsem se dostal do té místnosti, kde ji měli přivázanou jako nějaký výstavní kus masa, nemoh jsem si pomoct. V tomhle ohledu jsem strašný měkota.  ”Slečna asi je z bohatého kraje.” Pronesu a ušklíbnu se. ”Kafe je totiž velmi vzácné zboží. Téměř nesehnatelné tam, kde se teď nacházíme.” Vysvětlím jí trpělivě, jako malému děcku a zároveň tak vysvětluji, jak jsem k tomu přišel, odkud vlastně pochází. ”Mám jenom břečku, která se tváří jako kafe, ale má od toho hodně daleko. Nicméně časem si na tu chuť zvykneš.” Pohlédnu na ní s jasnou výzvou v očích, zda si troufne to zkusit. Pro někoho s tak vytříbenými chuťovými pohárky to bude připadat, jako kdyby žral hlínu. Což o to, hlína je tak trochu součástí toho nápoj. A pak ta otázka. Založím si ruce na prsou a chvíli se tvářím, jakože nad tím pořádně přemýšlím. Než se nakonec dám do rozvazování pout. ”Hlavně opatrně. Jsi ještě pořád slabá. ” Rozhodl jsem, že pěkně seru na nějakou etiketu. Teď je u mně a nějakou dobu tu pobude, vzhledem k tomu, že jí musím pomoct si sednout a potom se dostat na nohy, na kterých se bez pomoci neudrží. Míříme to do pokoje, kde je přeci jen ta postel pohodlnější než to kovové lůžko. Mezitím co tak jdeme, tak jí ukázuju ještě kde se nachází malý sprchový kout s toaletou. Moc návštěv tu prostě nemám. ”Tak a jsme tady.” Kdyby nebyla tolik slabá, tak bychom tam došli dřív, nebylo to zas tak daleko od ošetřovny, kde se nacházela předtím. Jen ob dvě dveře, abych byl přesnější. Pokoj byl malý. Co se týče vybavení, tak se tam nacházela skříň a postel, u které byla židle. Nic víc a nic míň. Muselo jí být jasné, že vzhledem k tomu, že to všechno smrdělo po mně, tak ten pokoj byl můj. No jo, jsem holt srdcař a vyspím se na gauči. Za to ona si potřebuje pořádně odpočinout a až se tak stane, tak vyřešíme co bude dál. ”Hned se vrátím.” S tím jsem odešel, abych našel nějaké jídlo. Měl jsem spoustu proteinových tyčinek, stačilo mi to. Ale asi budu muset pro návštěvu koupit něco lepšího a teplejšího. Nicméně zatím na zasycení to postačí. Modul RLP do jejího těla dostal dostatek tekutin a potřebnou výživu, tak by mohla vydržet, když se na chvíli zdekuji pro jídlo. Nalil jsem do hrnku pro sebe onu břečku a v případě toho, že to chtěla odvážně vyzkoušet tak i pro ni. A ještě jako bonus velkou láhev s vodou. ”Chyběl jsem ti?” Zeptal jsem se, když jsem vešel do pokoje s těmi všemi věcmi. ”Mimochodem… říkaj mi JD.” Slušnost jsem ještě nezapomněl, podal jsem jí věci a posadil se na židli naproti posteli. ”Jak ses vůbec dostala do takového průseru?” Porušil jsem snad všechna pravidla, která se píšou pro život tady mimo město. Jako například to, že jsem zachránil úplně cizí osobu. Ošetřil ji a mám v plánu jí ještě nakrmit. Což značí další hladovej krk navíc. Jo fajn. Díky tomu, jak jsem ty chlápky od Cortéze vykradl, tak mám docela slušné prachy, které mi měli zajistit spokojený rok. A to nemluvím o tom, že se zajímám o někoho a následně jí pravděpodobně nabídnu pomoc. Jsem prostě neponaučitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro No jo, tady asi jsem z bohatýho kraje. Vlastně jsem z bohatýho kraje kdekoliv jinde na planetě. Zastydím se za to, jak snobsky jsem musela znít, když jako první jsem si poručila právě kávu. "Jo, tohle bude stačit." Vyhrknu na jeho nabídku té břečky. Stůj co stůj mu chci dokázat, že zase nejsem taková princezna. Vystraší mě, jak slabá si připadám. Kdyby mi muž nepomohl, ani bych se sama neposadila, natož abych se zvedla a odešla z ošetřovny. Pevně se ho držím a dělám pomalé krůčky, takže nám cesta trvá neskutečně dlouho. Mezitím mám alespoň možnost se tady trochu porozhlédnout. Palácem se to těžko dá nazvat, ale alespoň jsem tu v bezpečí a za to jsem v tuhle chvíli vděčná nejvíc. Sklouznu na postel a zády se opřu o stěnu. I tahle mikro procházka mě vyčerpala. Pohledem přelétnu skříň a židli. Postel je rozestlaná, její majitel se stlaním očividně ráno nezabýval. Opět mě bodně osten studu, když si uvědomím, že mi přenechal svoje vlastní lože. Muž zmizí a já jsem chvíli sama, zavřu na okamžik oči a s vypětím všech sil si přitáhnu kolena k hrudi a obejmu je pažemi. Raději však oči ale rychle otevřu, byla bych schopná tady okamžitě usnout. Muž se vrátí a představí se mi, usměju se. "Já jsem Raina." Vezmu si od něj hrnek a přičichnu k němu. Tohle vážně jako káva nevoní, zatím jen držím hrnek a hřeju si o něj ruce. Na to, abych se napila, budu muset nejprve posbírat odvahu. S odpovědí na jeho otázku se trochu ošívám. "Já jsem utekla z domu." Přiznám nakonec po pravdě, ale když to říkám, tak se na něj nedívám. Nyní si velmi dobře uvědomuju, jakou hloupost jsem udělala. Jak jsem si jen mohla myslet, že se o sebe dokážu postarat sama? Doma jsem byla někdo, ale tady venku jsem jen maso, jehně vydané na pospas, v podstatě komukoliv. Nic neumím, jsem jen roztomilý přívěšek. "Vím, byla to hloupost. Měla jsem se vdávat za bůh ví koho a já si řekla, že to tak nechci. Cortéz mě chytil v podstatě hned po tom, co jsem utekla." Při zaznění toho jména se zachvěju a trochu poposednu. Na zadku mám vypálený cejch. Znak Cortézova gangu, znamení, že nejsem plnohodnotný člověk ale jen něčí majetek. Trochu se mi z toho udělá nevolno a tak se napiju břečky v hrnku, ne, že by to tomu nějak pomohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Nelze si nevšimnout, jak má problém s odpovědí na to, jak se dostala do spárů tak ohavnému chlápkovi Cortézovi. Fakt, že utekla jsem si myslel. Jen jsem nechápal proč. Nikdo by se dobrovolně nevzdával takového luxusu, který ve městě měla. A chvíli to vypadá to, že to nechá všechno na mé fantazii, která bude vymýšlet různé možnosti, proč by něco takového udělala… než se nakonec dozvím, jak se věci mají. Měla se vdávat. A dostala se do špatných rukou. Taková smůla… vlastně blbost… takový život. Bylo mi jí líto, až se to mně samotnému vůbec nelíbilo. Vždyť jsem byl na pěkné cestě si k ní tvořit nějaké pouto…. vztah. Znak toho gangu, jsem si na ní všiml. Každý nějak cejchuje. Sám mám na sobě tři značky. Zarazilo mně, jak se napila té břečky a obdivoval jsem jí za to, že to udržela v puse a nakonec spolkla. Možná není tak úplně ztracený případ. ”Nejsi jediná, kdo má cejch.” Pokusil jsem se o povzbuzení. Položil jsem na zem hrnek s kávou, abych následně rozepl košili a mohl jí ukázat dva z tří cejchů. Oba dva se totiž nacházeli na prsním svalu, každý pěkně na jednom. Chystal jsem se opět si zapnout košili, aby si nemyslela, že mám v plánu i něco jiného.  Určitě si musela prohlížet moji hruď, která byla posetá spoustou jizev. Vlastně všude na mém těle by se nějaká našla. Nejspíše jí zaujali svaly. Byla pěkná. O tom žádná. Její kůže byla hebká a krásně voněla i potom všem… A ano, byl jsem zatraceně dlouho sám. Jenže nemohl jsem si jí vzít. Měl jsem svoje zásady. I někdo, jako já, je měl. Nejsem andílek, to o sobě netvrdím. Vždyť jsem před chvíli chladnokrevně kvůli penězům a pomstě zabil spoustu chlápků, ani jsem přitom nemrkl. ”Budeš se chtít vrátit do bezpečí domova?” Zeptal jsem se, když už jsem měl zapnutou košili a hrnek s pseudo kafem v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Překvapeně na něj pohlédnu, když zmíní cejch gangu, skoro jako kdyby mi četl myšlenky. Ještě víc se mi však oči rozšíří, když se začne svlékat. Víc, než na cejchy na jeho hrudi ale hledím na jeho vypracované tělo. Samozřejmě, že jsem už dřív viděla muže, ale takovéhle svaly neměl žádný z nich. Pravda, také to všichni byli mě podobní, smetánka, která si žije v luxusu a nemusí se denodenně rvát o holý život. "Od čeho jsou ty jizvy?" Vyhrknu, snad ve snaze ještě chvíli ho donutit nechat košili rozepnutou. Prstem při tom ve vzduchu kopíruji tvar největší z jizev. Přesto, že by jizvy měly být něco ošklivého, jemu překvapivě přidávají další body. Vypadá díky nim ještě mužněji. Cortézovi muži to byl jeden slizák vedle druhého a já se bála, že se kvůli nim na muže už v životě nebudu chtít podívat, ale tady bych si dala říct. Pocítím nával zklamání, když zakryje hruď, odvedu svojí pozornost ale jiným směrem. Chci se vrátit domů? "Já vlastně nevím." Přiznám po chvíli váhavě. Když jsem visela v tom skladišti, dala bych cokoliv za to, abych mohla říct ano nějakému snobovi, kterého by mi otec vybral a dál si v klidu žít svůj privilegovaný život. Jenže teď se situace změnila a já opět zvažuji své možnosti. Nebuď blbá, vždyť dobře víš, že se o sebe nedokážeš postarat! Křičí na mě moje vnitřní já, ta část, která má rozum a neroztekla se v hromádku rosolu, když si JD sundal košili. "Asi bych měla, totiž, nevím co jiného. Přišla jsem o všechny peníze i věci, které jsem si z domovu vzala. Bylo to hloupé. Měla bych se vrátit." Nezním přesvědčivě ani sama sobě, natož jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Viděl jsem na jejich očích, jak mne sleduje. Stejně jako já jsem sledoval ji a to byl právě důvod, proč jsem si dal na sebe zpátky tu košili. Možná jsem udělal chybu. Vypadala celkem zklamaně. Jenže nezná mně. Cítí se zranitelně. A já… kurva… kurva. Nemůžu prostě. Její odpověď jsem čekal. Samozřejmě, že je zmatená. Nemá nejmenší tušení, co teď se svým životem potom všem. Už nebude tou, kterou bývala předtím. Teď si okusila realitu a fakt, že to není tak pěkné. Vím, že budu litovat toho, co se chystám udělat. Určitě ano. Protože stále porušuji pravidla. Ale… k čertu. Kdysi dávno jsem byl na jejím místě. ”Můžeš tu nějakou dobu zůstat. Než se dáš dohromady. Až budeš mít víc sil, tak tě můžu naučit, jak se bránit mnoha způsoby. Klidně ti vysvětlím, jak to tu chodí… a pak se budeš moc rozhodnout, jestli se vrátíš do svého pozlaceného paláce nebo budeš žít krutou realitu.” Navrhnul jsem jí. Vypadala jako zatoulané štěně a já si prostě nemohl pomoct. Zlomilo mně to. Ženy mají ty své zbraně a já proti nim nezmůžu nic, můžu být ostřílený jak chci. Mlčky vyčkávám a dávám jí čas na to mi odpovědět. Mezitím usrkávám pseudo kafe, abych se nějak zabavil. A v hlavě si střádám plány, jak to celé udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Znovu se napiju, než odpovím. Na jazyku mi zůstává hořká pachuť a já se neubráním úšklebku. Pak ale opět zvážním. "To bys pro mě vážně udělal?" Tázavě se na něj dívám přes okraj hrnku a nemůžu uvěřit svému štěstí. Nebo spíš, štěstí v neštěstí. "Totiž, nemám ti za to co nabídnout a taky tě nechci obtěžovat." Pohledem přelétnu místnost, jako bych se tím snažila naznačit, že tady nemá moc místa a já nechci překážet. Jeho nabídka mě ale velice láká. Mám možnost vyzkoušet si skutečný život, ale nebudu na to sama. Bude tu někdo, kdo mi pomůže a poradí. Bude tu někdo, kdo mě naučí se bránit tomu zlému světu tam venku. A když budu mít pocit, že to nezvládám, prostě se seberu a vrátím se poslušně k rodičům a vezmu so toho, na koho ukážou. "Já...moc ráda bych tady chvíli zůstala." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Jo… nejspíš jo.” A tak jsem vzal veškeré pravidla přežití, roztrhal je na kousíčky a vyhodil je do koše. ”V pohodě. Taky jsem byl na tvém místě. Vím, jaké to je.” Bylo na mně vidět, že nemám v úmyslu ke své minulosti říkat cokoliv dalšího. Pohřbil jsem ji hluboko a už nikdy ji nevykopu zpátky. Natáhl jsem k ní ruku, abych tím stvrdil onu dohodu, kterou jsme si dali. Takové gesto ulice. ”Budu muset nakoupit. Nemám tu moc jídla. Což ti asi došlo, vzhledem k tomu, že jsem donesl jenom ty tyčinky.” Začnu mírně rozpačitě. A to nemluvím o tom, jaký je tady nepořádek. Prostě něco úplně jiného, než na co je zvyklá. ”Chtěla bys něco?” Zeptám se jí. A pak mi dojde, že stejně to co seženu nebude takový luxus na který byla zvyklá. ”Ty se můžeš zase v klidu prospat. Potřebuješ to, jako sůl.” Postavil jsem se na nohy a pomalými kroky se vydával z pokoje. ”Hned budu zpátky.” Nebylo to sice hned. Trvalo to zhruba něco přes dvě hodiny, protože jsem si vyřídil pár věcí navíc. Nicméně vzhledem k tomu, že spala, když jsem se vrátil… tak to ani nepostřehla. Nechal jsem jí ještě nějakou chvíli spát a pustil jsem do vaření. Jednalo se nějaké to maso, kde se o jeho původ nezajímáte, ochutil jsem ho a osmažil. Není nad dobrý steak. K tomu jsem udělal rýži. S hotovým jídlem, naservýrovaným na talíři, jsem šel do jejího pokoje a opatrně ji vzbudil. ”Tady konečně něco teplého.” Nabídl jsem jí. Posadil jsem se na zem, opřel se o postel a pustil se do své porce. Zapíjel to přitom pivem. Musím uznat, že se mi to opravdu povedlo. Určitě to bylo způsobené její přítomností. ”Jak se cítíš?” Zeptal jsem se po chvíli a bylo na mně vidět, že se opravdu zajímám a není jen fráze. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Slibuju, že nebudu přítěž." Řeknu proto rychle a doufám, že budu schopná to splnit. JD odejde a já zbaštím dvě tyčinky a dostanu do sebe ještě několik loků toho přejusiabytobylokafe. Poté se schoulím v jeho posteli, přitáhnu si deku až k bradě a zavřu oči. Až nyní si uvědomím, že jsem tady celou dobu jen ve spodním prádle. Moje šaty skončili roztrhané někde ve skladišti. Zvláštní, že jsem vůbec necítila stud. To ale teď hodím za hlavu a během chvilky se propadnu do hlubokého spánku. *** Probudí mě vůně jídla. Otevřu oči a uvědomím si, že se cítím tak o sto procent lépe. Dokonce se už sama dokážu posadit. Hladově si přitáhnu talíř s masem a rýží a dám se do jídla. Na nějakou etiketu vůbec nehledím, jen spokojeně tláskám jídlo. "Je to skvělé." Dostanu ze sebe jen mezi sousty. Talíř je prázdný a já se po dlouhé době zase cítím jako člověk. Napiju se, jen abych zjistila, že břečka je za studena ještě odpornější. "Je mi skvěle." Řeknu, a je vidět, že to tak skutečně cítím. "Děkuju, že jsi mě dostal od Cortéze pryč. Radši ani nechci myslet na to, co by se mnou jinak bylo." Je vidět, že mě ta myšlenka skutečně děsí. Zároveň mi ale na tváři může číst jistou odhodlanost. "Musím se naučit chránit, musím se naučit postarat se sama o sebe." |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Tři dny trvalo, než její tělo zregenerovalo a ona nabrala potřebné síly, kdy už byla schopná stát na vlastních a chodit bez pomoci. Tři týdny jsem ji učil cvičit, aby nabrala nějakou svalovou hmotu. Zároveň taky základní techniky boje. Tři měsíce jí trvalo, než se jí podařilo v jednom boji, který jsme spolu vedli, mne přeprat. To jsem bral, jako konečnou část. Vzhledem k tomu, že to dnes byly ony tři měsíce, kdy jsem ji našel a zachránil, rozhodl jsem se uspořádat menší oslavnou večeři. Co si budu nahlávat, za tu dobu jsem si k ní vytvořil nějaký cit. Nebyla mi lhostejná. Stala se mou velkou částí a byly chvíle, kdy jsem nebyl daleko k tomu, abych ji políbil. A už jsem prostě nemohl dál pokračovat v této hře, že pro mne nic neznamená… no a proto ta večeře. Zařizovala něco venku. Nějakou prácičku, která byla pouze o tom předat balíček z bodu A do bodu B. Nic nebezpečného. A i kdyby, už si věděla poradit. Jídlo bylo připravené. Dokonce jsem pořídil i svíčky. Oholil jsem se a oblékl se do společenského oblečení, dokonce i vykoupal. Kvůli tomuto večeru jsem i pořídil přehravač, aby nám k tomu hrála hudba. Klíčky v zámku oznamovali její příchod a já byl ještě nervóznější než jsem byl do této chvíle. Bude mně vůbec chtít? Nebude se chtít vrátit? Vdát se za toho cizího chlápka a zapomenout na to celé? Kdybych byl na jejím místě, asi bych se vrátil. To co je tady, není život. Samozřejmě, podařilo se jí osamostatnit. Nebyla pro mne přítěží, jak jsme si oba dva mysleli, že to tak bude. Byla pro mne skvělou společností. A já tu teď stál v kuchyni, u stolu s nachystanou večeří a cítil jsem se jako pes, kterému přišla panička domů. ”Ahoj. Jak si se měla?” Pronesl jsem, když vešla do kuchyně. Uznávám muselo to vypadat komicky. Já v obleku, hrající jazz… a honosná večeře a svíčky.  ”Je to moc?” Zeptám se po chvíli rozpačitě. ”Už jsou to tři měsíce, co jsi vkročila do mého světa a naprosto jej změnila.” Pronesl jsem naprosto vážně a usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Když pak konečně JDho položím na lopatky, je mi báječně. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že něčeho takového budu schopná. Ale teď jsem tady, zpocená a unavená, ale peru se, a rozhodně ne jako holka. Teď už se nebojím vyjít sama ven. Zvykla jsem si na lidi, které tu potkávám a i když mě ze začátku děsili, teď to beru jako samozřejmost. Sem tam si i vydělám nějaké peníze, abych JDmu oplatila to, že se o mě celou tu dobu stará. Na začátku se mi stávalo, že mi tady muži nabízeli peníze za sex. Tedy, stává se mi to pořád, ale teď už to tak neberu. Poprvé, když se mi to stalo, byla jsem v prdeli. Jenže tady je to běžná součást života, tak proč si s něčím takovým dělat těžkou hlavu. Navzdory tomu, že bych si asi mohla docela slušně vydělávat vlastním tělem, nikdy jsem na to nekývla. Díky JDmu mám teď zpátky svojí hrdost a navíc docela vysoké sebevědomí. Dodělala jsem práci a konečně jsem doma. Zvykla jsem si, že teď je tohle moje "doma". Líbí se mi to. Několikrát jsem přemýšlela, že bych to vzdala a vrátila se. Ale to bylo na začátku, teď už tyhle myšlenky nemám. Není to jednoduchý život, ale alespoň mám svou svobodu. Vejdu do bytu a zamknu za sebou. Ve vzduchu se vznáší vůně jídla a mě se okamžitě začnou sbíhat sliny. JD je skvělý kuchař, na rozdíl ode mne. "Voní to tady úžasně." Hlásím ještě před tím, než vejdu do kuchyně. Asi dobře, protože ve chvíli, kdy tam vkročím, najednou ztratím slova. Hudba, večeře, jídlo...a ten oblek. A já na sobě mám potrhané džíny, koženou bundičku a vysoké boty, které jsou navíc pěkně špinavé. "Tohle je...nečekané?" Snažím se najít správná slova. "Ty mě zveš...zveš mě na rande?" Vypadne ze mě konečně a na tváři se mi objeví trochu hloupoučký výraz. Jasně, že se mi JD líbí, líbil se mi od první chvíle, nebo minimálně od té chvíle, kdy si sundal košili. Jenže nikdy nic nenaznačil a já mu byla příliš vděčná za to, co pro mě dělá a bála jsem se, že bych to nějakými city zkazila. Což ale neznamenalo, že jsem se mu nepověsila kolem krku kdykoliv se jen naskytla příležitost. Nejblíž k tomu, abych ho políbila jsem byla v okamžiku, kdy jsem ho přeprala. Ležel vyčerpaný na zemi a já ležela na něm, byla jsem tak šťastná a tak vyčerpaná. Ale neudělala jsem to. A on tady teď stojí chybí mu už jen kytka. Kurva! Udělám k němu několik váhavých kroků. "Tohle je od tebe vážně milé a věř mi, ty jsi můj život změnil mnohem víc. zachránil jsi mě a za to ti budu navždycky vděčná." |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Asi to tak bude.” Pronesu a nervózně si prohrábnu rukou vlasy. Nemůžu si pomoct, ale v tom oblečení, které se nehodí na večeři, jí to naprosto sekne. Vlastně jí to sekne ve všem. Zamiloval jsem se… k čertu. A ten její hloupoučký výraz, mne srazil naprosto na kolena. Jsem rád, že popojde pár kroků ke mně. Aspoň tu oba dva nestojíme jako sochy na vzdáleném konci kuchyně. ”Nechci, abys odjela.” Vypadnou nečekaně ze mně ta dvě slova. S tím jsem udělal pár kroků, přesněji tolik, abych byl u ní. Mé ruce jako kdyby poslouchaly něco jiného než mozek, putovaly po jejich bocích a následně prostor mezi námi ztenčily. Naklonil jsem se k ní a políbil jí. Něco, co jsem chtěl udělat tak strašně dlouhou dobu. A pokud se nelekla, tak ten polibek trval snad věčnost. Vyjadřující všechno, co jsem jí neřekl a celou dobu se tvářil, že pro mne nic neznamená… skončil ve chvíli, kdy nám docházel dech. ”Jsem rád, že jsem tě zachránil.” Pronesl jsem a usmál se. Což je něco, co jsem se naučil díky ní. Opět jsem získal chuť do života. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro To bych mu chtěla říct, jenže toho nejsem schopna. Jako paralyzovaná sleduji, jak se ke mě blíží. Sice je to nezvyk, ale musím uznat, že ten oblek mu opravdu sluší. Proberu se až ve chvíli, kdy ucítím jeho ruce na svém těle. Není to poprvé, co se mě JD dotknul, ale je to poprvé, kdy to má tenhle význam. Hezky voní. Prolétne mi hlavou myšlenka, když se ke mě nakloní a políbí mě. Ruce mu obtočím kolem krku a ještě pevněji se k němu přitisknu. Pootevřu rty a pozvu ho dál, naše jazyky dovádějí v mých ústech a kdyby nám nedošel dech, asi by to trvalo na věky věků. Trochu se odtáhnu, ale jen natolik, abych mu viděla do očí. Tváře mám celé červené a oči mi svítí nadšením. "To bys měl být, teď už se mě totiž nezbavíš." Mrknu na něj lišácky a vtisknu mu pusu na tvář. "Mám na sebe taky hodit něco slušného, než si sedneme k večeři?" Zeptám se a marně přemýšlím, jestli ve svém skrovném šatníku mám něco příhodného a vhodného tohoto okamžiku. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Na posteli něco máš.” Samozřejmě i s tím jsem počítal. Prostě když večeře, tak se vším všudy. Stálo mně to sice hodně, ale bude to stát za to. Nemohu se dočkat toho, až si je oblékne a já je budu z ní moct sundat. Sakra… vážně nad tím přemýšlím? Nicméně, proč ne. ”Ať to netrvá moc dlouho kvůli jídlu.” A taky kvůli tomu, že se nemůžu dočkat na to, až tě uvidím. To už však neřeknu. A tak si sednu ke stolu, čekajíc na to až přijde moje žena. Moje žena… krásně ta slova zní. Mezitím, co já čekám, tak opravdu na posteli něco objeví a to černé šaty elegantní šaty. Dokonce k tomu i nové spodní prádlo, které se k tomu bude krásně hodit. (Jaké šaty to budou nechám na tobě.) Když ji spatřím, krom toho, že si imaginárně poplácám po rameni, mi to prostě vyrazí dech. Je vážně dokonalá a já mám neskutečné štěstí. ”Jsi dokonalá.” Nemohl jsem si pomoct a musel jsem to říct nahlas. Pomohl jsem jí se usadit a ještě jsem nám oběma nalil skleničku vína. Ne, není to co znala, ale je to lepší než nic. Chuť nebude tak špatná, protože jsem udělal docela slušný kšeft a vybral to nejlepší. I na té večeři jsem si celkově dal záležet. Mezitím, co jsme společně večeřeli, tak nám hrál jazz. Toto bude prostě nezapomenutelný večer. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Špitnu a rozeběhnu se do ložnice. Srdce mi divoce buší a to jsme se jen políbili. Jaké to asi bude, ulehnout s ním do postele? Ne na tohle bych neměla myslet. Alespoň ne teď...ne hned. Přesto se té myšlence nedokážu ubránit. Vlastně by to ani nemuselo být do postele. Vejdu do ložnice, kde na posteli skutečně leží krásné černé, večerní šaty. Rozhodně to není žádný cudný kousek, ale já ani cudná dneska večer být nechci. Chci se mu líbit a ještě mnohem víc. Obléknu se a v malém zrcátku se prohlédnu, raději neuvažuji nad tím, kolik tyhle šaty a krásné, krajkové prádlo, mohly stát. Nemám k šatům bohužel žádné vhodné boty, ale to mi nijak nevadí, prostě se vrátím do kuchyně bosa. Trochu červená studem. JD mě sice viděl ve spodním prádle, a to ne jednou, ale tohle je přeci jen něco jiného. Usedneme ke společné večeři, která je mimochodem opravu výborná. Popíjíme víno, skvěle se bavíme a já nemůžu uvěřit tomu, kolik toho udělal, jen aby byl tenhle večer tak perfektní. Nemůžu z něj při tom spustit oči. Odmítla jsem si vzít muže, který byl starší než já a utekla jsem z domu, abych padla do náruče jinému muži, který je starší než já. Jaká ironie. V žádném případě bych ale neměnila. Jak se blíží konec večeře, začínám být nervózní z toho, co oba dva víme, že přijde. Samozřejmě jsem na sex s JD myslela už kolikrát, jen mě nikdy nenapadlo, že by na to skutečně mohlo přijít. Co když ho zklamu? Nejsem příliš zkušená a on je určitě zvyklý na divoké kočky. Přesto, že mám strach, tak jsem vzrušená jen z pohledu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro A tak jsem se rozhodl, že ten večer neskončí jen tím, že se jídlo sní a víno dopije. Postavil jsem se na nohy, abych došel po pár krocích k ní a vyzval ji k tanci. Něco mi říkalo, že tančit jistě uměla, neb pocházela z oné dobré rodiny. A divte se či nikoliv, to nechám na vás… i já jsem něco málo z toho tance ovládal. Hlavně to, abych jí nešlapal na její bosé nohy. Vybral jsem dokonalé šaty. Odhalovaly ramínka a její překrásné nohy. Prostě pohled pro bohy. Nemluvně o té podprsence, kterou jsem už nevybíral sám a nechal si s tím pomoct, ale to je vedlejší. Nicméně nebylo to pěkným oblečením, že byla dokonalá. Bylo to prostě celkovou její existencí, která mne uchvátila. V společné blízkosti jsme tančili. Bylo to dlouho, co jsem s někým naposled tančil. Vzpomínat na to nechci, protože je to minulost, která byla… a teď je teď. Teď je tato chvíle. Chvíle, kdy tanec pomalu končí, abych si ji mohl v kratičkém momentu prohlédnout se zájmem v očích. Ne však, jak by to dělali ostatní na mém místě, jako kdyby se jednalo o nějaké výstavné zboží… já se na ní totiž dívám jako na bohyni. Než se něco ve mně zlomilo a já už se nemohl pouze dívat. Opět jsem ji dlouze políbil. Znova naše jazyky vyzval k souboji. Rukou jí přitom sjížděl po zádech. A pak jsem si nemohl pomoct, ale polibky jsem jí sjížděl k jejímu hebkému krku. Vychutnával si přitom její vůni. ”Chci tě, už nějakou dobu tě chci.” Pronesl jsem tiše a na chvíli toho nechal, abych se jí podíval upřeně do očí. ”Ale pouze s tvým svolením.” Vzhledem k tomu, co se jí stalo, než jsme se poznali, potřeboval jsem vědět, že to chce i ona, stejně jako já. Pokud svolila, tak jsem jí opět líbal a pomalu nás oba směřoval do pokoje, kde je postel. Asi byste do mně řekli, že jsem měl spoustu ženských, ale opak je pravdou. Nehledám si ženu na jednu noc, jen abych ukojil svou potřebu. Hledám si ženu na celý život a je možné, že by to Raina mohla být. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Kde ses to naučil?" Zeptám se opatrně, protože nechci tuhle chvíli pokazit. Už jsem zjistila, že o své minulosti nechce příliš mluvit a já nemám odvahu se vyptávat. Pokud bude chtít, pokud mi bude důvěřovat, třeba se jednoho dne sám rozpovídá. Zatím se ale neznáme tak dlouho, abych měla právo slídit. Opětuji mu polibek, jeho vyznání mi ale vyrazí dech. Vypadá to, že nejsem jediná, kdo tady po celou dobu pečlivě skrývá své city. "Taky tě chci." Zašeptám skoro dojatě. "Ještě nikdy jsem se s nikým necítila tak dobře. Já myslím...myslím, že tě miluju." Stydlivě sklopím oči, ale poté se na něj zářivě usměju. Tohle přeci není něco, za co bych se měla stydět. Pomalu směřujeme do ložnice, ale ta cesta je proložena mnoha polibky. Už teď mám pocit, že úplně hořím a nejraději bych ze sebe ihned servala šaty. Nechci to ale uspěchat. Navíc ty šaty jsou dárek od JDho, měl by to být on, kdo mi je vysvlékne. Něco ale svléknout musím. Začnu mu proto rozepínat knoflíčky u košile. Ruce se mi při tom trochu chvějí, takže mi to moc nejde. Opět se mi ale naskytne pohled na jeho svalnatou hruď a vypracované tělo poseté jizvami. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Vnitřní alarm řádil o sto šest, že to co dělám není dobré. Měl bych jí poslat zpátky. Bolelo by mne a ničilo, ale zachránil bych tím nás oba. Teď jsem s takovou z ní udělal terč, pro mé nepřátelé. Chcete mi ublížit? Ublížíte mi tím, že ublížíte ji. K čertu. Měl jsem menší záchvěv toho, že to celé teď přeruším. Jenže to by nesměla říct to slovní spojení. A teď bylo na mně se na ní podívat, jako štěně. Tím co řekla, jsme byli ztracení. ”Já tebe taky.” Nebyla to sice řečená fráze, ale měl jsem problém s vyjádřením citů, což si u mně všimla, takže si bude muset na toto zvyknout. Než stačila k tomu, cokoliv říct, tak jsem jí umlčel spoustou polibků, které přesně směřovali do ložnice. Není jediná, kdo má problém zbavit toho druhého oblečení. Notnou chvíli soupeřím s jejími šaty, které bych taky s největší radostí z ní rozerval, ale zároveň bych je na ní ještě párkrát chtěl vidět. Nakonec se mi to však podařilo a stála přede mnou pouze ve spodním prádle. Šaty se váleli na zemi kousek od mé košile. Ještě pořád jsem na sobě měl kalhoty, ale to teď nebylo důležité. Svalil jsem nás oba do postele, kde jsem rukama sjížděl po jejím těle, společně s rty. Představoval jsem si tolikrát a teď jsem mohl porovnávat, jak je na tom má představa se skutečností a byl jsem ještě více potěšen. Hebkost její kůže i potom všem, mne vždycky dostávala z letmých doteků, ale z tohoto jsem šílel. Bloudil jsem po ní rukama, jako nějaký slepec, který vidí, koho má před sebou. Když jsem zavadil o její poprsí - dobře nezavadil, ale celou dobu tam směřoval, tak jsem opět notnou chvíli zápasil s podprsenkou, než se mi jí podařilo sundat a ruce našly svůj cíl, mezitím co rty byly přisáté na jejich a dožadovaly se pozornosti. Bohyně šílel jsem z ní a nejraději bych už naše těla propojil v jedno, ale nemohl jsem. Musel jsem si to vychutnat všemi doušky a také jí ukázat, že pro mně je víc. Na chvíli jsem nechal polibků a doteků a upřeně se na ni podíval.  ”Jsi nádherná.” |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro A to je přeci nejdůležitější. Šaty jsou pryč a já před ním stojím jen ve spodním prádle. Pohledem hltám jeho polonahé tělo, ale než mám čas z něj stáhnout i kalhoty, oba padneme do postele. Cítím jeho horký dech na své kůži a nehty přejíždím po jeho zádech. Celá jsem obalená jeho vůní, topím se v ní a topím se v polibcích. Tolikrát jsem o tom snila a teď se to stává skutečností. Nic víc bych si snad ani přát nemohla. JD mi sundá podprsenku a já se stydlivě uculuji. Je to spíš jen na oko, jsem na své tělo hrdá a příliš dlouho jsem chtěla, aby se tohle stalo, než abych se teď mohla stydět. Prsty jemně hladím jeho jizvy a celá se rozzářím při jeho dalších slovech. "Tohle neříkej, ještě bych mohla zpychnout." Zasměju se a začnu zápasit s přezkou na jeho kalhotách. Už nechci dál čekat. Chci ho teď a tady.  |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Sundal jsem i jí poslední část oblečení, která bránila tomu, aby se ona stala mou Evou a pak za spojení polibků, které byly dychtivější, jsem spojil naše těla v jedno. Nejdřív byly pomalé pohyby, které se stupňovaly, dle intezity toho, jak má drahá vzdychala. Zapřený jsem byl na rukou, abych jí svou váhou nějak neublížil. Pořádně jsem nemohl uvěřit tomu, že se něco takového děje. Mé rty zabloudili k jejími krku, kde jsem jí párkrát vlepil polibek a následně to pokročilo do momentu, kdy jsem jí začal okusovat.  A přitom přidal na intenzitě pohybů a zároveň zrychlil. Byl jsem o něco drsnější, což zřejmě bylo něco, co si přeci jen přála. Příště to bude vypadat jinak. Vychutnám si více její dráždění a provokování. Měl jsme tu jí, po které jsme toužil a chci si to pořádnými doušky vychutnat. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Pevně se k němu přitisknu a splyneme v dlouhém polibku. Zvu ho mezi svá roztažená stehna a on bez váhání plní mé přání. Bože! Prolétne mi hlavou, když do mě poprvé pronikne. Jsem ale příliš vzrušená, než abych cítila nějakou bolest. Naše těla do sebe krásně zapadnou a když mě JD začne pomalu šukat, slastně přivřu oči. Jeho doteky a polibky mě přivádějí na vrchol blaha. Vzrušeně mu sténám do ucha a popoháním ho k rychlejšímu tempu. Sama mu při tom vycházím vstříc svými boky. Už dlouho jsem se necítila tak báječně, jako teď. Cítím na své kůži jeho zrychlený tep a s každým přírazem jsem blíž a blíž extázi. Nijak se nesnažím krotit. Naopak chci, aby slyšel, jak moc se mi to líbí. Hlasitě křičím a nohama se ho držím jako klíště. Přeju si, aby tohle nikdy neskončilo. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Nejdříve byla ona, poznal jsem to, jak intenzivně vzdychala a poté pronesla mé jméno. Neskutečně se mi to líbilo, jak mi dávala najevo, jak moc je ze mně hotová. Bylo mi jedno, že by to mohl díky tomu vědět celej svět. Ať to ví. To je jen dobře. Netrvalo dlouho a chvíli poté jsem se na samotný vrchol blaha, dostal i já. Nestydatě jsem se udělal do ní a svým způsobem si tak označil své teritorium. Byla moje a já byl její. Ještě notnou chvíli jsem si vychutnával moment, kdy jsme byli propojení a má hlava spočinula na jejím poprsí, kdy jsem poslouchal zběsilý tlukot jejího srdce, které bušilo stejně zběsile, jako to mé. ”Že to bude takhle dokonalý, jsem si ani ve snu nepředstavoval.” Pronesl jsem a zvedl se na rukou, abych ji viděl do očí. Bylo na mně vidět, že to myslím smrtelně vážně a běda tomu, kdo by se o tom rozhodl pochybovat. Mezitím, co jsem naše těla oddělil. Neměl jsem však v úmyslu si jít lehnout, nýbrž si jen na chvíli odpočinout a dál pokračovat v dovádění. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Horko se mi rozlilo klínem i vnitřnostmi, a já nadšeně vykřikla. Byla jsem vyčerpaná. Ležela jsem na posteli a hřála se v jeho teple. Prsty jsem se jemně probírala jeho uhlově černými vlasy, oči spokojeně přivřené. Užívám si doznívající orgasmus i spojení našich těl. "Já taky ne, ale bylo to úžasné." S úsměvem se mu dívám do oči a konečky prstů ho jemně hladím po tváři. "Chceš pokračovat?" Zeptám se, jakmile se trochu vzpamatuji. Jednou rukou při tom vklouznu mezi naše těla a začnu ho znovu provokovat. Pomalu mu ho honím, aby neztratil chuť, ale asi by to ani nebylo potřeba. Pořád je krásně tvrdý, vzrušený a připravený. "Lehni si na záda." Jsem při chuti a chci si to užít. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Přivřu oči, když se dotýká prsty mého údu. Je to slast. A tak vyhovím jejímu přání, lehnu si odevzdaně na záda. Vyčkávajíc na to, co pěkné si na mne vymyslela. Pohled mám přitom upřený na ní. Se zájmem v očích jí pozoruji a nene zájmem, ale jistou dávkou fascinace. Žena mého života. Nevěřil jsem, že můžu být ještě někdy takto šťastný. Světe div se, mohu. Jenom k tomu byla potřeba, aby jí někdo unesl a já jí mohl zachránit. Lehce se pousměju při té myšlence. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Naprosto jsem přitom pohřbil veškeré varovné signály. Vem je čert, nějak to zvládneme. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Cítím vůni potu a chuť soli, mlsně ho chvíli olizuju, než ho nechám vklouznout do mých úst. Chvíli ho kouřím, hraju si s ním a dráždím ho. Jednou rukou ho honím a tou druhou mu hladím koule. Chtěla bych mu oplatit všechnu tu péči, kterou mi věnoval. To, že se o mě postaral, když jsem toho sama nebyla schopná. Tohle je můj způsob, jak mu chci vyjádřit svůj vděk. Po nějaké chvíli to už ale nemůžu vydržet. Moje tělo hoří touhou a já už to dál neprotahuji, obkročmo si na něj sednu a opět ho nechám vklouznout do své jeskyňky. Dlaněmi se opřu o jeho hruď a lehce se zakloním, rty pootevřené, vyjde z nich tichý sten, jak dosednu. Je ve mě úplně celý a já si několik okamžiků jen užívám to spojení. Teprve poté začnu pohybovat svými boky.
|
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Zbavuje mne dechu, myšlenek a rozumu, když si jej vezme do úst a začne jej dráždit. Oči mám přitom stále přivřené a ze rtů mi unikají slastné steny. Dostala mne tam kam chtěla a já se nezmůžu na nic, jenom si brát to, co mi dává. Nejsem jediný, které to celé pouze dráždí a touží opět po spojení. A tak se naše těla, která jsou k sobě stvořená, opět spojí v jedno jediné. Jako kdyby si osedlala své divokého hřebce a vzhledem k tomu, že nejsem krotký, tak to dávám náležitě najevo svými pohyby těla. Mám přitom jasno, že to nenechám jen tak. Hodlám jí podobným způsobem, jako ona mne přivedla na pokraj šílenství, přívest i jí. Mé ruce zabloudí k jejím vnadám, které se tak krásně pohupují a začnou je laskat. Jsou naprosto dokonalé, padnou do mé ruky, jako kdyby právě kvůli tomu byly stvořené. Čas se pro nás zastavil. Teď je jenom tato chvíle, kdy jsou naše těla spojená v jedno a nic jiného není potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Na svých prsou ucítím dotyk a skloním pohled k němu. Oči mi září spokojeností. Dívám se do jeho tváře pod sebou a čtu v ní přesně ty samé pocity, které mám já sama. Trochu zvolním. Chci sice dosáhnout vrcholu, ale také si to chci užít a vychutnat a my opravdu nemáme kam spěchat. Nalehnu na něj celým tělem a pohybuji pouze svými boky. Nabodávám se na něj a nechávám ho dovnitř vniknout celou jeho délkou. V tuhle chvíli by se mohlo kolem dít cokoliv a já bych to vůbec nevnímala. Celý můj vesmír se smrsknul na jeden jediný bod, a tím je právě JD. Teď už si neumím představit, že bych ho opustila. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Líbí se mi, jak se její tělo natiskne na mé. Nemohu si pomoct a tak se snažím vyhledat její rty, abych jí mohl opět políbit. Jako kdyby ty polibky bylo něco, co jsem tak dlouho potřeboval a bez čeho se už nemohu obejít. Stejně jako květina bez vody. Cítím opět blížící se vrchol rozkoše. Vzdychám přitom slastí a šeptám její jméno. A ve chvíli, kdy mým tělem projede vlna orgasmu a příjemně mne smete, kdy se opět udělám do ní, jsem příjemně unaven. Avšak ještě stále mám v plánu, jí to vrátit i s úroky. Jen co si na chvíli odpočinu. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Podle jeho stenů poznám, že se opět blíží vrcholu, usnadním mu to a zrychlím. Částečně i proto, že bych chtěla dosáhnout orgasmu v tu samou chvíli. To se mi bohužel nepovede. Cítím, jak se do mě JD opět udělal, ale já ještě musím několikrát přirazit, než se i mým tělem rozlije známé teplo a svaly se stáhnou ve slastné křeči. Hlasitě křičím, tělo propnuté jako luk, hlavu hluboce zakloněnou. Poté opět, zcela vyčerpaná, dopadnu na jeho tělo. Celá se chvěju vysílením, oči mám zavřené ale na rtech mám slastný výraz. "Tohle byla nádhera." Pošeptám mu do ucha a hravě ho kousnu do ušního lalůčku. Sklouznu vedle něj a hlavu si položím na jeho rameno. Tep se mi pomalu zklidňuje, oči ale nechávám stále zavřené. Prsty bloudí po jeho hrudi a kreslí na ní kolečka. Jsem sama na sebe pyšná. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Když mi leží na rameni, políbím jí do vlasů. Dech, stejně jako tep se mi pomalu uklidňuje. Oba dva bychom potřebovali pořádnou sprchu z toho, jak jsou naše těla orosená potem a ona ještě ke všemu má v sobě, pozůstatky vzpomínky na mé uspokojení. Nakloním se k ní, abych jí mohl dlouze líbat. ”Co bys řekla na společnou sprchu?” Zeptám se jí mezi polibky. Mám sice malý sprchový kout, ale oba dva se do něj krásně vlezeme. Sice to není ještě pořádně vyzkoušené, ale jsem si tím jist. Zvědavě si Rainu přitom prohlížím. Líbí se mi myšlenka toho, že bychom se vzájemně namydlili. Ona mně a já zase jí. Opět možnost se dotýkat jejího nahého těla. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "To je fantastický nápad." Nepřímím se v posteli, očividně nadšená z představy nás dvou v jedné sprše. Nehledě na to, že to opravdu oba potřebujeme. Zvednu se z postele a chytím se JDho za ruku, spolu pak vyrazíme k malé koupelně. Za těch několik málo měsíců jsem tenhle byt skutečně začala považovat za svůj domov. Teď si ale připadám jako ve snách, když přecházím chodbu a otvírám dveře do koupelny. Mám pocit, že tu místnost snad vidím poprvé v životě. "Můžeme?" Zeptám se, ale to už jsem vklouzla do sprchového koutu a zapínám vodu. "Alespoň ušetříme nějakou vodu." Najdu na tom i něco praktického. Do vlasů mi dopadnou první kapky vody a já zakloním hlavu, aby mi voda smáčela obličej a prsa. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Nad jejím konstatování ohledně vody se lehce pousměji, ale to už jsem zhypnotizovaný pohledem na to, jak jí voda smáčí tělo. Nejdříve vlasy, poté obličej a následně poprsí. ”Namydlíme se vzájemně?” Zeptám se jí a mrknu přitom. Vlastně ani nečekám na odpověď a nanáším na ruku sprchový gel, kterým ji začnu potírat její poprsí. Samozřejmě, co nejvíce pečlivě a zároveň provakativně. Přitom se na ní natisknu tělem a donutím jí přitom couvnou ke zdi, abych jí mohl, co nejvíce vášnivě líbat. Něco mi přitom začíná říkat, že to při pouhém nevinném sprchování neskončí. Když uznám, že jsou její prsa dostatečně namydlené, tak opět nanesu na ruku gel, abych jí mohl namydlit hezky jednu nohu a následně druhou. Ruce se přitom však zabloudí k jejími rozkroku, kde se rozhodnou zůstat a co nejvíce provokovat. Po chvíli to však už nemohu vydržet. ”Otoč se, prosím.” Požádám jí a pokud to udělá, tak se na její záda natisknu, jednou rukou laskám její vnady. Mezitím co se tou druhou snažím spojit naše těla v jedno. Následně jí tou rukou provokuji, zároveň co opatrně přirážím.  |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Užívám si, když se začne věnovat mému klínu, vlastně nejdřív nohám a pak klínu. Zády se opírám o vykachličkovanou stěnu za sebou, voda mi stéká po tváři a teče do úst, když vzrušeně sténám. Rozhodně ví, co dělá, kdyby ještě chvíli pokračoval, tak se stoprocentně udělám. On ale vymyslí něco lepšího. Nenechám se dvakrát pobízet, otočím se k němu zády a vyšpulím zadeček, aby do mě mohl vniknout. Dlaněmi se při tom opírám o stěnu před sebou. Hluboce zakloním hlavu, takže se temenem dotýkám jeho ramene. "Nešetři mě." Zakňučím prosebně a vzrušeně zároveň. Na mě rozhodně ohledy brát nemusí...spíš naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Zatraceně… asi jsem opravdu našel tu pravou. Začal jsem přirážet rychleji a silněji. Donutil jsem ji, aby se předklonila víc a přitom ještě couval dozadu, aby si nerozbila hlavu o stěnu. Rukou jsem jí zachytil za loket, abych si jí lépe přidržel a měl to tak pohodlnější.  Bylo ti divoké a tentokrát jsem nebyl potichu, nýbrž jsem vzdychal a vydával zvuky neskutečné slasti. Konečně se nám oběma zároveň podařilo udělat. Nemluvě o tom, že bylo naprosto skvělé, že jsme se nacházeli ve sprše. ”A teď opravdu umýt, vypadáš vyčerpaně.” Sám jsem tak vypadal. Jenže stálo to za to a bylo to naprosto úžasné. S touto ženou se toho sexu prostě nemohu nabažit a je mi jasné, že jen co se ráno probereme, tak budeme pokračovat. Ale teď bude opravdu nejlepší to ukončit. A tak jsme se namydlili, abychom se následně přesunuli do postele a zalehli. "Jak dlouhou dobu už ke mně něco cítíš?" Ani nevím proč se ptám, asi mi to přišlo zajímavé. U sebe bych to viděl v té chvíli, kdy mi ležela v posteli a poprvé pila pseudokafe. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Po tom všem jsem ale opravdu zralá jít si lehnout. Domyjeme se a já jsem ráda, že dojdu do postele po svých. "Ještě jedno kolo a musel bys mě sem odnést." Zasměju se a lehnu si, hlavu si položím na JDho rameno. Jeho otázka mě trochu zaskočí a dost překvapí. navíc se nad tím skutečně musím trochu zamyslet. "Hmmm...nechci ti lhát, ale myslím, že to bylo ve chvíli, kdy jsi mě našel." Usměju se při té vzpomínce. Je to pro mě stále tak čerstvé, jako kdyby se to stalo včera. "To, jak jsi mě sundal a vzal do náruče. V ten okamžik jsem věděla, že se o mě postaráš, že jsem s tebou v bezpečí." Zvednu hlavu, abych mu viděla do tváře. "a pak samozřejmě, když sis sundal košili. Tomu prostě nešlo odolat." Trochu zvážním, jednu ruku mu přehodím přes hruď a opřu si o ní bradu. "Měla jsem ti to říct dřív? Bála jsem se, abych nezkazila to, co mezi sebou máme. Navíc jsem měla pocit...no, že o takovou rozmazlenou slečinku, jako jsem já, bys stejně nestál." Přiznám a celá u toho zrudnu. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Takže jsem si ji získal tím, že jsem ji našel a zachránil. A já přitom jen zlotřile okrádal Cortéze pro vlastní potřebu a našel tam poklad v její podobě. Mrzí mně, že jsem připomněl i to, jak s ní Cortéz zacházel. Jenže teď už je tady se mnou v bezpečí a není tak slabá, jako tehdy. Naučil jsem jí, jak se bránit. Zacházet s nožem, pistolí a lekce sebeobrany. Nebojím se, že by se dala někým chytit tak snadno. Když se zmíní o košili, tak se pousměju. Jenže pak začne pokračovat úplně jiným směrem než jsem chtěl a tak jen nesouhlasně mlasknu. ”Neptal jsem se proto, abych ti něco vytkl. Možná bych to tehdy nebral tak vážně, jako teď. Myslím, že to tak mělo být.” S tím jsem se naklonil a dal jí pusu na čelo. ”A nejsi rozmazlená… možná si kdysi byla, ale teď jsi ta nejúžasnější žena, kterou jsem poznal.” Druhou rukou, na které neleží jí pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Děkuju, že jsi mě pustil do svého života." Přetáhnu přes nás deku a pohodlně se vedle něj uvelebím. Víčka mám těžká a tělo je příjemně znavená ze všeho toho sexu. Teď hlavně načerpat síly, protože nepochybuji, že si to ráno zopakujeme. Zavřu oči a skoro okamžitě se propadnu do snu. Takhle to prostě je, v jeho přítomnosti se cítím dobře, v bezpečí a chráněná. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Stále mne to nepřestalo. Je tak nádherná. Povzdechnu si v duchu. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že je se mnou. Po chvíli toho nechám, jelikož se rozhodnu jí udělat snídani do postele a tak opatrně vstanu, přesunu se do kuchyně, kde něco malého ukuchtím a samozřejmě udělám kafe. Následně se vracím zpátky s tácem, na kterém se nachází snídaně v podobě smažených vajíček a dva hrnky pseudokafe. ”Dobré ráno.” Nemůžu si pomoct a na tváři mi hraje úsměv. Jsem opravdu šťastný. Stále jsem se rozhodl ignorovat ten varovný hlas, který naříkal z toho, že si tak akorát koleduji o průser. Když jsme oba dva posnídali, chvíli jsem si jí mlčky prohlížel. Sváděl jsem sám se sebou souboj. Miloval jsem s ní sex. Ale také jsem miloval to, když jsem ženu mohl přivést k šílenství svými činy. Opravdu jsem se snažil s tím bojovat, ale nešlo to. A tak jsem vstal, abych přešel k zemi, kde se nacházela kravata, kterou jsem předtím měl na sobě. ”Dej ruce nad hlavu.” Požádal jsem a pokud mou žádost splnila, tak jsem ruce svázal k čelu postele pomocí té kravaty. ”Věříš mi, že ti nemám ani v nejmenším úmyslu ublížit?” Zeptal jsem se a tím také žádal o povolení, abych její tělo mohl dostat do rozkoše, kdy se u toho snad zblázní blahem. Opravdu jsem vyčkával na její souhlas. Nic si nedovolil, i když to bylo opravdu obtížné. To její tělo mně prostě připravovalo o mysl. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Rozlepím oči a usměju se na JDho, ještě víc se však rozzářím, když si všimnu, že v rukou drží tác se snídaní. Naučila jsem se tady spoustu věcí, ale co se mi prostě nedaří ovládnout je umění vaření. Neukuchtím ani vajíčko ke snídani. Na druhou stranu, proč se snažit. JDho míchaná vejce jsou jedna z nejlepších věcí, jaké jsem kdy jedla. "Ty jsi vážně poklad." Nadšeně se vrhnu do snídaně. Se zájmem sleduji, jak JD bere ze země kravatu, až když mi řekne, abych dala ruce za hlavu, pochopí, co chce udělat. Srdce se mi opět rozbuší o něco rychleji, ale bez otálení mu vyhovím a během chvilky jsem za zápěstí přivázaná k čelu postele. Trochu se v poutech zavrtím, ale spíš jen aby se neřeklo. Na rtech mám stále úsměv. "Já vím, že bys mi nikdy neublížil. Ale šetřit mě nemusíš." Mrknu na něj a už jen při pohledu na něj cítím, jak se moje tělo rozpaluje. Za chvilku by se vajíčka dala smažit na mých stehnech. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Kde jsi byla celý můj život?” Zeptal jsem se, s tím jsem ještě na chvíli vstal, abych došel k skříni pro další kravatu. Tou jí zavázal oči. Nešlo si ji neprohlížet. Jak tam leží, odevzdána mi na milost a nemilost. ”Roztáhni nohy a měj je za každou cenu roztažené.” Dal jsem jí další příkaz a věděl jsem, že ho bude chtít splnit. Nejdřív jsem ji líbal. Vychutnával si plnými doušky její rty. Hravě do ních kousal, sál je. Naše jazyky spolu měli jistou výměnu názorů, než se mé rty přesunuly k jejímu krku, který jsem nejdříve líbal a poté jemně okusoval. Rukama jsem nejdříve hladil její bříško, než stoupaly víš a to k jejím prsům. Mnul jsem je, mačkal, až měla tvrdé bradavky, jim mé rty začaly věnovat pozornost. Sál jsem z nich, jako malé dítě a lehce je okusoval. Dráždil a provokoval. Má ruka se přitom přesunula k její svatyni se kterou si hrála. Nejdříve jsem jenom dráždil klitoris, než do ní začaly vnikat prsty. Za začátku jemně, než se to stupňovalo a když jsem cítil, že se blíží chvíle, kdy bude, jsem toho nechal. V té chvíli se totiž mé rty už nemohly věnovat jejímu poprsí a přesunuly svou pozornost dolů. Provokovaly jí do doby, než jsem ucítil na jazyku šťávy jejího uspokojení. Sám jsem se přitom málem udělal. Neměl jsem v plánu, že to tímto skončí. Jen jsem jí dal chvíli na vydechnutí, než budu pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Poslušně roztáhnu stehna, skoro nedočkavě. Opětuji mu polibky a cítím narůstající vzrušení. Jeho ruce bloudí po mém těle a já slastně vzdychám. Bradavky mám tvrdé jako kámen a neuvěřitelně citlivé na jakýkoliv dotek. Jeho pozornost se přesune k mému klínu a já mám problém se hned neudělat. Chvíli mě prstí a já se málem udělám, jen málem. Těsně před tím, než to stihnu, tak přestane. Nespokojeně zasténám, ale to už pocítím v klíně jeho rty a jazyk. Zakloním hlavu a celá se propnu. Tohle je božské. Ještě nějakou chvíli mě líže, ale já už nejsem schopná to příliš kontrolovat a rychle se udělám. Svíjím se v poutech a hlasitě křičím v úžasném silném orgasmu. Chvíli trvá, než se zase zklidním, ležím a vnímám jeho tělo nad sebou. "To bylo úžasné." Zašeptám trochu ochraptěle. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Lehni si na břicho a dej ruce za záda. Jakmile mě poslechla, ruce jsem ji svázal. Donutil ji, aby nechala nohy rovně a obkročmo jsem si na ně sedl. Pronikl jsem do ní prudce a chytl se za její svázané ruce, abych se lépe držel.  ”Tak tohle se ti líbí, moje drahá?” Zeptal jsem se jí a začal silně přirážet. Po chvíli jsem nechal přidržování se její ruky, nejspíše z toho, jak mě to celé dohánělo k šílenství a natiskl jsem se na ní. Mohla si připadat jako nějaký sendvič. Pod sebou měla matraci, kterou jsem s ní vytíral a nad sebou mně.  Přirážel jsem silněji a silněji. Ignorujíc to, že bych jí mohl svým tělem ublížit. Veškeré moje přemýšlení šlo někam do háje a byla tu ta neskutečná potřeba se do ní udělat. Nic víc a nic míň. A když se tak stalo, tehdy se probudilo moje vědomí a já se z ní odvalil. ”Jsi v pořádku?” S tou otázkou jsem ji rozvázal a otočil ji opatrně na záda. Bylo na mně znatelné vyděšení. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Těší mě, že se přestal bát, že mi ublíží. Tentokrát je opravdu divoký a já si vychutnávám každý příraz. Když si pak na mě ještě lehne a zatlačí mě tak do matrace, málem se udělám jen z jeho blízkosti. Buší do mě a já dřu tváří o polštář a hlasitě křičím. Netuším, jak dlouho to trvalo ale nakonec exploduji do absolutního blaha. Jsem celá zpocená a chvěju se a cítím, že JD na tom není jinak. O to víc mě překvapí, když se náhle svalí stranou. Udiveně hledím do jeho ustarané tváře. "Bylo to fantastické." Na rtech mám blažený výraz. Přitáhnu se k němu a divoce ho políbím. "Já nejsem z cukru a tohle zacházení se mi moc líbí." Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Čili opět platí předchozí otázka. Kde jsi byla celý můj život?” Pronesu a usměju se. Vyděšený výraz šel stranou. ”Rád bych pokračoval, ale máme něco na práci. Takže bych doporučil jít společně do sprchy.” Odmlčím se, protože je nám oběma naprosto jasné, že to jen v té sprše neskončí a bude v tom víc. ”Teď si na řadě ty s mým umytím.” Dodám. Samozřejmě, že nemyslím prosté umytí, ale jak jsem jí já předtím uspokojoval, tak to stejné budu chtít po ní. Třeba to pak ještě skončí dalším kolečkem ve sprše. Pokud nenamítala, tak jsem se s ní vydal do sprchy a když jsme byli v ní, tak jsem jí k sobě přitáhl a dravě ji okrádal o polibky. Nechal se mydlit a další věci. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Ani mě se moc vstávat nechce, ale kdo nemaká, ten nežere...nebo tak nějak to je. Zamíříme proto společně do sprchy. Teď je řada na mě, abych mu projevila svou náklonnost. Chvíli se pod proudem vody líbáme a navzájem se namydlíme. Poté jdu ale do kolen a pěkně až do konce ho vykouřím. Celou dobu mi při tom na hlavu dopadá voda. Je to jako milovat se někde pod vodopádem. Teď už je ale čas něco dělat. Osuším se a rychle se obléknu, potrhané džíny, vysoké boty a košile zavázaná hned pod prsy. Kdyby mě viděla maminka, tak řekne, že vypadám jako prostitutka. Já se tak ale necítím, takhle si připadám volná. "Tak co máme dnes na programu?" Zaplétám si ještě vlhké vlasy a vyčkávavě se dívám na JDho. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Myslel jsem, že máš ještě nějakou práci.” S tím si na sebe obléknu košili. ”To co půjdu dělat, nevím, zda by se ti zamlouvalo.” Začnu a vůbec nevím, jak pokračovat. Nechci, aby to vyznělo, že jí nevěřím a myslím si, že by to nezvládla. Ale taky nechci, aby to v ní vyvolalo vzpomínky na to, co se jí stalo. Zatracené dilema. ”Fajn, tak narovinu. Získal jsem lokaci jednoho z Cortézových skladišť. Tak jsem tě našel. Mohlo by tam něco zajímavého být, co by se dalo prodat.” Nakonec jsem se rozhodl, že k ní budu rovný. Věřím, že se s tím nějak popere. Prošla si dlouhou trnitou cestou a už není ta holka, co dřív. Nemluvě o tom, že na to už není sama, ale jsme na to dva. Dám jí chvíli, ať si to rozmyslí. Mezitím si připravuji svou výbavu a hlavně zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Když si všimnu, jak kličkuje, aby mi nemusel přímo odpovědět, tak zpozorním. Naštěstí to z něj ale nemusím nějak páčit. Trochu však zblednu, když zjistím, co se chystá dělat. Nebo spíš...zbednu, když zaslechnu to jméno. Na Cortéze jsem skutečně ještě nezapomněla. "Nevím, hodila by se ti pomoc? Bylo by fajn se Cortézovi nějak pomstít za to, co mi provedl." Uvažuji nahlas. Sama si ale vůbec nejsem jistá, jestli chci jít a riskovat, nebo se radši budu držet svých bezpečných pochůzek, kdy vím, že se do žádných nepříjemností nenamočím. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Ruka navíc se vždycky hodí. A krásná společnost by byla velmi příjemná.” Možná maličku moc. Začnu opatrně. ”Možná to je tvá poslední zkouška. Postavit se svému strachu. A to uděláš tak, když se mnou půjdeš.” Pokračuji v tom. Nechci jí ublížit, ale musí bojovat a ne schovávat. To jsem jí celou dobu učil. ”Bude tam málo pár Cortézových chlapů. Nebudou o nás vědět. Překvapíme je. Zmasakrujeme je a vezme si věci, zmizíme. Rychlovka.” Dodám ještě povzbudivě a přitom si dopnu pásek na kterém mám zbraně. Zkontroluji jestli mám dost nábojů a granátů. Jsem vlastně připraven. Teď je to však na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Máš pravdu, když se tomu nepostavím teď, tak pro mě Cortéz bude strašákem už navždycky." Usměju se a seberu svojí mačetu "Jdu s tebou." Řeknu rozhodně, potěšená svým vlastním odhodláním postavit se všem těm démonům, co na mě venku čekají. JD má pravdu, schovávala jsem se už příliš dlouho a on mě připravil dobře. Je na čase to otestovat v praxi. "Řídím!" Vykřiknu přes rameno po cestě ke dveřím a vesele se na něj zašklebím. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Avšak nelíbí se mi to, že se rozhodně řídit mého miláčka. Už se chystám namítat, když mi dojde, že je moje partnerka čili jí musím nechat řídit. https://i.pinimg.com/564x/11/53/5d/11535da0515611d8b5cdfba783f96dfb--mad-max-mustangs.jpg ”Dobře. Ale buď na něj hodná. Jasný?” S tím jí hodím klíčky a sednu si na místo spolujezdce. Nikdy jsem tu neseděl a přijde mi to naprosto divné. Nelíbí se mi to a bude těžké si na to zvyknout, ale to nějak půjde. Zapnu hudbu, ať ta cesta má pořádné grády. ”Hlavně v klidu. Bude to v pohodě. Společně to zvládneme.” Snažím se Rainu povzbudit a mrknu přitom na ní. My dva proti celému světu. Naviguji jí podle souřadnic - které jsem dostal - a hlavně mapy, směr kam máme jet. Netrvá to dlouho, než dorazíme k místu určení. ”Tady zastav.” Poručím. Jsme totiž pár kilometrů od skladiště a zbytek cesty musíme dojít pěšky, abychom na sebe neupozornili. Teď si totiž mohou myslet, že to auto jelo někam naprosto jinam, než zrovna za nimi. Což se jí pokusím také náležitě vysvětlit. ”Je to moje taktika, jak na sebe neupozornit.” Každý máme svoje osvědčené způsoby. Vyjdu z auta, vytáhnu svůj zbrojní arzenál. ”Hele, klidně můžeš zůstat v autě a počkat na mně. Už taky si překonala strach tím, že jsi se mnou šla až sem.” Zkusím. Nevím proč, ale jsem z toho nějak nervózní. Jako kdyby se to mělo nějak posrat. Rozhodnutí je však na ni. Nechci ji do ničeho nutit. Jako moje rovnocenná partnerka se musí dobrovolně sama rozhodnout. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Neboj, bude to v pohodě." Ujišťuju ho a hned do začátku sešlápnu plyn až na podlahu. Spíš ale jen pro tu srandu, abych viděla jeho sinalý výraz. Zbytek cesty jedu úplně normálně, řídím se jeho instrukcemi a když řekne, že mám zastavit, zastavím. Jeho nápad, že bych zůstala v autě ale rychle odmítnu. "To ne, jdu s tebou. Ale neboj, budu se ti držet za zády a udělám přesně to, co mi řekneš. Slibuju." Dušuju se, protože vidím, že je z mojí přítomnosti nervózní. Možná jsem měla vážně zůstat doma. Ale JD mě přesvědčoval, že tady bude jen pár mužů. Navíc jsme zastavili dost daleko, takže by si nemuseli našeho příchodu vůbec všimnout. Bude to v pohodě. Ujišťuji sama sebe, když pěšky míříme ke skladišti. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Jenže jsem měl pocit, že mi něco uniká. Netušil jsem, co to je do doby, než jsme se neocitli v skladišti. Byla to léčka. Jako kdyby věděli, že tam půjdeme. Jako kdyby mně někdo práskl poté, co mi dal ony souřadnice. Kurva. Neměl jsem však v úmyslu se nechat dát jen tak bez boje. A to když se nás pokoušeli rozdělit. Hned jsem po jednom skočil, co se dotýkal Rainy a zmlátil ho. Tušil jsem, že to udělá i moje drahá. Asi si něco šlehli, protože po nás hned nevystřelili a jen to pozorovali. Jak každý bojujeme s jedním. Tedy protože si asi řekli, že já jsem velký, tak ke mně přihodili ještě jednoho. Měl jsem dost práce, takže jsem nemohl sledovat Rainu, jak to zvládá. Kdybych věděl, že ze začátku dostává solidně na prdel. Že jí vůbec nešetří a kašle na to, že to je žena. Tak to tomu hajzlovi nedaruji. Dostal jí dokonce na zem a tam do ní párkrát kopl. Vyrazil ji tím dech. Krev jí stékala po tváři od jedné rány a od další měla prokouslý ret. Jenže moje zlato se nedalo a nakonec toho hlupáka sejmula. V mém případě nebojovali vůbec čestně a měli nůž. Seznámil jsem se s ním velmi nepříjemným způsobem a získal tak šrám na boku, další jizvu do sbírky. Dostal jsem solidní výprask, ale nakonec se mi podařilo dostat na zem jednoho a potom tím, že jsem proti němu použil jeho vlastní nůž i druhého. To vypadalo, že se jim už přestalo líbit. A tak po nás vystřelili uspávací šipky. Oba dva jsme se vyváleli na zemi, jako pytel brambor. Měl jsem to krucinál tušit. To byla moje poslední myšlenka, než jsem omdlel. *** Raina se probrala visící za ruce a polonahá - pouze v spodním prádle, jako předtím. Ostudná připomínka minulosti. Bolela jí naprosto celá její osobnost. Pozůstatek z toho boje. ”Koukám, že se nám tu někdo probral.” Pronesl muž v klobouku, který připomínal z vyprávění uvaděče v cirkuse. ”Zjistil jsem, že se mi můj majetek vrátil zpátky. To jsou skvělé zprávy, že?” Bylo jasné, že tím majetkem myslí ji a nemluvě o tom, že si jistě všiml své vlastní značky. ”Pověz mi… opravdu si byla tak naivní a myslela sis, že se ode mne dostaneš daleko?” Zeptal se vztekle a aby nějak svůj vztek eliminoval, tak jí vrazil přesně mířenou ranou do břicha. ”Neslyším. Mluv nahlas.” Další rána, která mířila přesně k čelisti. Vypadá to, že si tady někdo z někoho udělal boxovací pytel. A tys měla tu smůlu, že ses jím stala. Pokud ses předtím stihla rozhlédnout, tak si nikde neviděla svého parťáka. Dostali ho stejně. Možná ho zabili. ”Hej, mluv se mnou, zlato.” Tentokrát žádná rána nepřiletí, ale drsně ti sevře bradu a otočí si tvou tvář tak, aby mu viděla do očí. ”Vyprávěj mi o tom, jak si byla naivní.”  |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Hovno! Museli o nás vědět, jinak si to neumím vysvětlit. Skoro to totiž vypadalo, že na nás čekají. Nesnažili se nás zabít, ale to neznamená, že by nás šetřili. Poprvé v životě jsem si tak mohla v opravdovém boji vyzkoušet, co mě JD naučil. Muž, který se proti mě postavil, se ale nijak nezabýval tím, že jsem žena a tak jsem brzy skončila na zemi. Obličej rudý od krve, celá pomlácená. A ten parchant se neštítil mě nakopnout. To mě dožralo. Koutkem oka jsem viděla, že JD má sám problémy, byli na něj hned dva. Ten mi nepomůže. Musím to zvládnout sama. Muž po mě opět skočil a přimáčknul mě k zemi. Jak jsem se zoufale snažila ho odstrčit, nahmatala jsem mu u pasu nůž. Bez přemýšlení jsem ho chytla a několikrát muže bodla do boku. Cítila jsem, jak mi tělo zalil pocit tepla - čerstvá krev, valící se z rány. Shodila jsem ze sebe mrtvolu a narovnala se, jen abych schytala uspávací šipku. Svět se se mnou zatočil a já ztratila vědomí. *** Probudím se a mám pocit, že mě bolí snad každý sval v těle. Co je horší, jsem zase na začátku. Zavěšená za ruce, polonahá, jako flákota masa. Stihla jsem se rozhlédnout jen natolik, abych si uvědomial, že jsem sama, JD tu nebyl a já dostala hrozný strach, že ho zabili. Jenže to už k sobě přitáhnul pozornost ten muž. Po zádech mi přeběhne mráz. Tak tohle je Cortéz. Dojde mi, když muž zmíní, že se mu vrátil jeho majetek. Rozhodně není šťastný, což mi v další chvíli potvrdí pořádnou ránou do břicha. Před očima se mi na okamžik zatmí. JD mě sice trénoval, ale na takové zacházení přeci jen nejsem zvyklá. Chvíli mám pocit, že se snad pozvracím, ale nakonec se ovládnu. Můj pohled těká po skladišti, jako kdybych snad doufala, že z nějakého rohu vyskočí můj zachránce. To se ale Cortézovi nelíbí, bolestivě mě chytí za bradu a donutí mě, abych se dívala na něj. Slizák jeden. "Já nejsem ničí majetek!" Vykřiknu, chtěla bych znít naštvaně ale v hlase se mi ozývá strach. Sakra! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Žádné takové. Ještě jsem neskončil.” Mlaskne nespokojeně. Z ledové vody se klepeš zimou a zároveň strachem. ”Takže ještě jednou, můj drahý majetku. Uvědomuješ si, že bych tě mohl zabít teď hned na místě?” S tím se natáhne pro elektrický obušek a přitiskne ti ho na břicho. Elektřina tvým tělem projede, to se začne bolestivě škubat. Připadá ti to jako celá věčnost, než toho nakonec nechá. Je ti jasné, že to není konec a bude to pokračovat, než se mu tě nakonec podaří zabít. Nejspíše by to udělal úplně na začátku, ale toto celé je pro něj hra. ”Už je ti to jasné?” Zeptá se, ale pohledem jasně naznačuje, že nemáš nic říkat. Krev z rozbité tváře cítíš v ústech a není to nic příjemné. ”Nicméně neudělám to. Máš pro mně větší hodnotu, když budeš naživu. Pro někoho tady znamenáš hodně a já ho budu tebou vydírat. Myslel si, že nám uteče a my na něj zapomeneme.” Tak nějak jsi tušila o kom mluví a že se bude jednat o tvého zachránce a přítele. ”Potřebuji, aby zase závodil. Jako odměnu za to, že to udělá, ti nabídnu volnost. Už se mi nebudeš muset zodpovídat.” Jasně takže to pěkné autíčko, co jezdí krásně rychle a má k němu vztah, bylo původně určené pro závody. ”To je mi skvělý plán.” Pronese potěšeně sám se sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Chvíli mám pocit, že se opět propadnu do milosrdné nicoty, jenže místo toho mě zalije ledová voda. Je to, jako kdyby mi někdo z plic vytlačil všechen vzduch. V první chvíli vůbec nemůžu dýchat. Celá se chvěju chladem a strachem. Dokonce ani nemám odvahu zvednout hlavu a podívat se na něj. On stejně nechce, abych odpovídala. Jeho slova o to, že by mě klidně zabil mě rozechvějí ještě víc. Koutkem oka si všimnu elektrického obušku, jenže to už je pozdě. Křičím a nekontrolovaně s sebou v provazech škubám. Mám pocit, že ta agónie trvá celou věčnost. Než dá obušek pryč. Bezvládně visím, hlavu skloněnou. Teď bych si možná přála být mrtvá. Je mi z toho do breku. Nejen, že jsem mu opět padla do rukou, ale ještě ke všemu mnou teď chce vydírat JDho. Jsem jeho slabina. Nějaký hloupý závod mě v tu chvíli vůbec nezajímá. Mám pocit, že jsem selhala. Po tvářích mi začnou téct slzy a tvoří si cestičky v krvavém škraloupu, který pokrývá můj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jenže ač to vypadalo, že je s tvou rezignací nebo v jakém stavu se nyní nacházíš, tak i přesto to pokračuje. Sundali tě, aby ti pevně drželi ruce, mezitím co ten hlavní Cortéz odněkud vytáhl oboustranný vibrátor, který byl snad v té největší velikosti. Donutil toho, co tě držel za nohy, aby ti je ještě více roztáhl. Narval ho do tvého těla. Pustil otáčky na maximum a bavil se tím, jak i přesto ten tvůj vzdor a nesouhlas ses udělala. Když ho představení přestalo bavit, tak ti dal konečnou ránu a tou ses propadla do bezvědomí. Probudila ses na posteli. Bolest, kterou si čekala si cítila velmi okrajově, neboť si byla opět zdrogovaná prášky proti bolesti. Cítila si jak tě někdo drží za ruku, což tě donutilo otevřít oči a uviděla si svého anděla, jak u tebe sedí na židli, který byl sice taktéž pomlácený, ale jinak celý. Spal, nejspíše z vyčerpání. Cítila si obvaz na břiše. Měla si obvázanou i hlavu. V zraněném rtu to tepalo. Nebylo to nic extrémního. Ale něco ti říkalo, že kdybys neměla ty léky na bolest, tak bys mluvila jinak. Nenacházeli jste se ve vašem domě. Ten pokoj byl mnohem vybavenější a mnohem přepychovější. Ale zatím jste žili a to bylo hlavní. JD musel pravděpodobně potvrdit účast na tom závodě, který by vám mohl zařídit svobodu. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Donutí mě roztáhnout stehna a narve do mě tu věc. Mám pocit, že mě snad roztrhnul na dva kusy. Jen okrajově vnímám, jak se muži smějí mé bolesti, i tomu, že mě to přes všechen odpor vzrušuje. Nakonec se skutečně udělám, ale trvá to snad celou věčnost. Poté dostanu ránu mezi oči a konečně upadnu do sladkého spánku. Probudím se a motá se mi hlava. Jsem zmatená a chvíli mi trvá uvědomit si, co se stalo. Tělo mě nebolí zdaleka tolik, jak by mělo. Ale když otevřu oči a zjistím, že se strop nad mojí hlavou hýbe, uvědomím si, že jsem už zase zdrogovaná. Na ruce cítím dotyk a když se podívám, uvidím JDho. Oči se mi zalijí slzami, i on je totiž ošklivě pomlácený. Pokoj, kde se nacházíme nepoznávám, ale jen odhaduji, že nakonec souhlasil s tím závodem. Pomalu se na posteli posadím a zjišťuji, že jsem skoro jako mumie, zabalená do obvazů. Tělo mě nechce poslouchat a tak chvíli trvá, než se dostanu k okraji postele, kde v podstatě padnu JDmu do náruče. Celá se otřásám tichým pláčem. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Bylo mi jedno, že se ze mně pokoušeli vymlátit duši. Byl jsem na pořádnou nakládačku zvyklí. Jenže toto si nezasloužila. Neměl jsem být sobecký parchant a měl jsem ji odvézt zpátky, když nabrala síly. Neměl jsem jí cvičit a myslet si, že mne nikdy nedostihne minulost. Když jsem jí viděl domlácenou, porval jsem se s nimi a vysloužil si od nich pár ran elektrickým obuškem. Přesněji do doby, než to nedalo tělo. Dotáhli mně do toho pokoje za ní, aby si ušetřili mých pokusů se za ní dostat. Což byl dobrý plán. Byla to chvíle, kdy jsem usnul z vyčerpání a probudilo mně až to, jak mi padla do náruče. Zamručel jsem bolestí, protože se dotkla zranění. Otevřel jsem oči, abych si ji mohl prohlédnout. Vůbec ji nešetřil. Naštěstí narozdíl ode mne, neměla zlomený nos. Prokouslej ret byl za to solidně nateklý a hlavu měla obvázanou. ”Parchanti.” Ulevil jsem si. Opatrně jsem jí pomohl zpátky do postele a vlezl jsem si za ní. ”Moc mně to mrzí, že jsem tě do toho dostal. Nechtěl jsem. Měl jsem tě poslat domů, kde bys byla v bezpečí.” Ničí mne jí takto vidět a vědět, že za to nesu vinu já. Objímám jí, hladím jí po zádech a vlasech, snažím se ji utěšit svou přítomností. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Tohle prosím neříkej. Neříkej, že jsi mě měl poslat domů, protože já nikdy nebudu litovat toho, že jsem s tebou zůstala." Šeptám mu tiše do ucha. Teď když jsme spolu je mi hned lépe. Rány bolí stále stejně a pořád jsme ve sračkách, ale alespoň jsme spolu. "Někdo nás podrazil, ale pořád je ještě šance se z toho dostat, nebo ne? Je to přeci jen závod. Jak těžké to může být?" Pokouším se být optimistická a zvednout nám náladu. Nechci, aby se vinil za to, že jsem dostala nakládačku. Chvíli jsem si říkala, že jsem s ním možná neměla chodit. Jenže pak jsem si představila, jak na něj doma zoufale čekám a on se nevrací a hodila to za hlavu. Takhle jsme alespoň spolu. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Pak začne přemýšlet. To jsem ji naučil já. Přemýšlet nad východiskem z té nejhorší situace. Jenže já žádné nevidím. Závod se musí prostě a jednoduše vyhrát. ”Není to obyčejný závod.” Začnu. Dojde mi, že o tom nic neví a vůbec netuší, jaké zvěrstva nás budou čekat. ”Když jsme byli mimo, tak nám implantovali do hlavy bomby.” Byla to pravda, nebyl to žádný pokus o to ji vyděsit. ”Zabraňuje to pokusům o útěk. A pro ty, co to sledují je to naprostá zábava, když někomu z ničeho nic vybuchne mozek.” Zarazil jsem se. Tohle byla zábava pro společnost RUN a bohatou smetánku. Je velmi pravděpodobné, že by se z toho mohla Raina dostat. ”Auta nepohání klasicky benzín, ale krev. Lidská krev. Jsou to speciální motory. Nejspíše se mi teď hrabou v autě, aby ho tam namontovali.” Dlouze si povzdechnu. ”Je to velmi nebezpečné, na každém rohu číhá smrt. Udělám všechno pro to, aby se ti nic nestalo.” Slíbím jí a myslím to vážně. Je mi jedno, že by to mělo znamenat moji smrt. ”Nicméně je velmi možné, že se na to dívá i tvá rodina. Třeba se jim podaří tě z toho dostat.” To je moje naděje. Je mi naprosto jedno, co se stane se mnou. Hlavně ať je ona v pořádku. ”Teď hlavně odpočívej a neber síly. Závod se bude konat za pět dní. Až se naše zranění o něco více zahojí. Nechtějí, aby to skončilo rychle, ale aby z toho byla pořádná šou.” Zkusím jí vysvětlit. ”Jsem tady a nikam nejdu.” Nemluvě o tom, že ani nemůžu a kdybych mohl, tak to neudělám. Ona je moje všechno. Opatrně jí vtisknu polibek. Dávám si pozor na její zraněný ret. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro To je chvíle, kdy jsem tak nějak vypnula. Prostě jsem přestala poslouchat, zcela ochromená touhle informací. Stačí, aby se někomu zachtělo (předpokládám, že ten někdo je Cortéz) a z mého mozku bude puding. Chvíli mi tak trvá, než se opět vrátím do reality a než poberu, co mi vlastně řekl. Auta, co jezdí na krev?! Tak to je další jobovka a mě se trochu zvedne žaludek. Ani nevím, co jsem si pod pojmem závod představovala, ale tohle to určitě nebylo. Vím, že benzín je neskutečně drahý, ale motor, který jezdí na lidskou krev...to už je hodně extrémní. Asi je na mě vidět, že jsem z toho všeho trochu rozhozená, protože se ani nesnažím mu polibek opětovat. Jen mu pevně svírám ruku a zírám někam nad jeho rameno. Kam jsme se to pro boha dostali? Chvíli se utápím v depresi, ale pak se proberu. Seber se. Kácet by se mohla stará Raina, ale ty už nejsi tak bezbranná, jako ona. JD mě toho opravdu hodně naučil a teď potřebuje, abych byla silná. "Vyhrajeme. Ať to stojí, co to stojí!" Řeknu rozhodně a dokonce se mi na rtech objeví úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Zatraceně. Už se dostala tak daleko, že jí beru jako někoho, kdo velkou část život nevyrůstal v pozlaceném paláci, ale venku. Už se chystám, že se jí omluvím za to, že jsem se tvářil jako kdyby se nic pořádného nedělo, když promluví a naprosto mne překvapí. Chvíli na ní zírám, div ne s otevřenou pusou. ”Miluju tě.” Konečně to řeknu na plnou hubu. Lepší chvíli pro vyjádření pocitů, které k ní cítím bych nenašel. Neb i přestože si uvědomuje v jakých jsme sračkách, tak se snaží bojovat a být optimistická. ”Přísahám, že až to dojedeme. Tak ho zabiju, za to, že na tebe vztáhl ruku.” V očích mi rudě žhlo. Byl jsem odhodlaný, že si to s Cortézem až to skončí, vyřídím a ukončím to s ním jednou pro vždy, až budu v rukách třímat jeho srdce. ”Teď bychom měli odpočívat.” Než se zarazím. Třeba by mohla mít hlad. Jenže v tomto pokoji kuchyni nenajdeme, je tu pouze toaleta a sprchový kout. Nicméně je tu telefon, kterým se přivolá služba, co nám donese jídlo až do pokoje. Cortéz ze začátku rád své závodníky rozmazluje. ”Máš hlad?” Zeptám se jí a držím přitom v ruce telefon na kterém lze vyťukat jen jedno číslo a to zmáčknout jedničku. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Já tebe taky." Na chvíli se k němu přitulím, ale pak se zase odtáhnu. Líbí se mi, že slibuje Cortézovi smrt. Pokud na to někdy dojde, sama si do něj chci kopnout. "Jo, něco bych snědla." Teprve, když se mě zeptá, jestli nemám hlad, si uvědomím, jak dlouho jsem nic nejedla. Vlastně ani nevím, kolik času uteklo od toho, co nás ve skladišti dostali. JD má pravdu, pokud máme oba v hlavě bombu, tak přemýšlet o útěku nemá smysl. Musíme se tedy co nejlépe připravit na závod, což v tomhle případě znamená odpočívat a vyléčit naše rány. Zatím, co JD telefonuje, zvednu se a dojdu do malé koupelny abych se prohlédla v zrcadle. Vypadám opravdu příšerně. Hlavu ovázanou a rozražený ret mám tak trojnásobný. Divím se, že se na mě JD vůbec dokáže podívat. Pomalu ovážu obvaz z hlavy a prohlížím si tržnou ránu ve vlasech. Parchant, za tohle zaplatí. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Jen ať to stojí za to a Cortéze to zabolí na peněžence. Až poté, co jsem to všechno objednal, tak jsem se vydal za Rainou do koupelny. Abych jí mohl obejmout zezadu. ”Ukaž. Podívám se na to.” S tím jsem hrábl pro lékarničku, která se nacházela v zrcadlové skříňce. Vzal jsem ji za ruku, abychom se přesunuli zpátky do pokoje a já se na to mohl lépe podívat. Převázal jsem ránu. Na ret jí dal speciální mastičku, která zrychluje proces léčení. ”Bolí tě to? Potřebuješ ještě prášky na bolest?” Zněl jsem starostlivě, protože jsem se o ní opravdu bál. Záleželo mi na ní, více než na sobě. Byla pro mne celičký svět. Poté co je ošetřena, si jí chvíli prohlížím. Jsem odhodlaný víc než, kdy jindy. ”Až to skončí… vzala by sis mně? Mohli bychom odcestovat. Daleko od Cortéze. Někam, kde budeme moct začít znova. S výhrou bychom si mohli zařídit lepší život.” Zasním se nahlas. Nejspíš jsem, ji tím musel překvapit. Vážně jsem si představoval jinak žádost o ruku, jenže nevím co zítra bude. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Ošetří mi ret, vymění obvaz, a z toho, jak se na mě dívá mě hřeje u srdce. Takhle vypadá skutečná láska. Jeho žádost mi vyrazí dech. Něco takového jsem nečekala a rozhodně jsem to nečekala tady. Chvíli mi trvá, než odpovím. Chytím ho za ruku a políbím ho na tvář. "Vezmu si tě klidně tady a teď." Zašeptám mu tiše do ucha. Pomlácený obličej mi rozzáří úsměv. Nemohla bych si po svém boku přát nikoho lepšího. Skutečně věřím, že to dobře dopadne. Věřím, že se nám závod povede vyhrát. Zabijeme Cortéze a pak zmizíme někam daleko. Zní to tak hezky a já se té myšlenky držím jako tonoucí stébla trávy. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Nemáme prstýnky. Nemáme nikoho, kdo by nás oddal. Chci, aby to bylo dokonalé.” Je na mně vidět, že mi na tom záleží. Přeju si, aby to pro Rainu byl nezapomenutelný den, protože ten den skutečně je. Všechno se v něm mění. Ze dvou se stává jeden. Než však cokoliv řekne, ukradnu si její rty. Umlčím jí polibky. Ruka mi zajede níž, k jejímu spodnímu prádlu, schovám ruky pod něj a začnu jí tam věnovat pozornost. ”Nehýbej se. Užívej si. Nech se unášet.” Šeptám jí přitom do ucha. Než se mé rty přesunou k jejímu poprsí, které naštěstí není schované pod obvazem. Mám v plánu ji přivést na jiné myšlenky. Zdá se, že se nakonec úchylné já, ujalo své role. Snažím se to dělat opatrně, abych jí nezpůsobil bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Než mám ale šanci něco říct, tak mě můj drahý umlčí polibkem a jeho ruka vklouzne do mých kalhotek. Tiše vzdychnu a sesunu se zpátky na postel. Oči přivírám ale jen natolik, abych na něj stále viděla. "Za chvíli nám přinesou jídlo..." Špitnu tiše, jako kdybych se obávala, že nás někdo nachytá, jak se tady muchlujeme. Ve skutečnosti je mi to ale jedno, nestydím se za to, co k němu cítím a nestydím se ani ty city projevit. Jen vím, že je unavený a nechci, aby se ještě víc unavoval. Jeho prstům a polibkům ale nedokážu vzdorovat. Tiše sténám a svíjím se pod jeho doteky. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Užívám si, to jak se stále svíjí a sténá. Vůbec to neomrzí. Jen začínám mít problém, co se týče toho, že mně něco tlačí. Jenže nechci své budoucí ženě ublížit. Nemluvě o tom, že jí chci prvně tímto způsobem uspokojit. Zvyšuji na intenzitě do té doby, než se udělá. ”Chtěl bych být v tobě, ale nechci ti ublížit.” Sdělím jí svůj problém. Může si všimnou, jak mě dřou kalhoty, protože se někdo probudil k životu. Rozhodnutí je však pouze na ní. Jsem schopný to nějakým způsobem zvládnout. Třeba by mi mohla pomoct ledová sprcha. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Samozřejmě jsem si všimla, že je vzrušený. "Nemusíš se bát. Budu v pořádku." Pobízím ho a začnu mu rozepínat kalhoty, abych mu ukázala, že já se skutečně nebojím se s ním pobavit. Rozepnu přezku a rukou zajedu do kalhot, vytáhnu ho ven a začnu ho honit. Ne, že by to potřeboval, je tvrdý jako skála a připravený do akce. "Ať jde Cortéz k čertu. Myslí si, že mě vlastní ale to se plete. Jediný, komu patřím, jsi ty." Skloním hlavu a políbím ho na špičku. Teprve po tom mu ho začnu kouřit. Nikam nespěchám, vychutnávám si ho, částečně i proto, že musím být opatrná ne svůj rozražený ret. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Stačí se na ní podívat a jsem tvrdý vzrušením, i tak si užívám její doteky. Přivírám přitom oči. ”Stejně tak, jak já patřím tobě.” Pronesu zastřeným hlasem. Protože v té chvíli mi ho začne kouřit. Slastně vzdychám, celou dobu ji přitom pozoruji. To jak si s ním hraje. Užívám si tuto chvíli. Jenže nemohu si pomoct a toužím být v ní jinak, než tím, aby mi ho kouřila. ”Stoupni si na všechny čtyři.” Přikážu jí. Tuto polohu jsme ještě nezkusili. Pokud tak učiní, tak se k ní opatrně natisknu a spojím naše těla. Rukou ji objímám zezadu, hraju si s jejím poprsím. Mezitím, co jsem o tu druhou zapřený a opatrně do ní přirážím. Chci si tuto chvíli náležitě vychutnat. Nemluvě o tom, že mám stále strach z toho, že bych jí mohl ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Skoro nadšeně si stoupnu na všechny čtyři a vyšpulím na něj zadeček. Slastně vzdychnu, když ho konečně ucítím uvnitř. Začnu se na něj narážet. Cítím jeho dlaně na bocích a na prsou a je to senzační pocit. Nehty zatínám do matrace pod sebou a prohýbám se v zádech, aby se do mě dostal co nejhlouběji. "Rychleji, rychleji!" Pobízím ho vzrušeným šepotem. Dech se mi při tom tají, jak je to báječný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Vyhověl jsem jejímu přání. Zrychlil jsem, přitvrdil jsem. Plácl jsem ji po zadku a líbilo se mi, jak na to zareagovala. A tak jsem to ještě párkrát zopakoval. Než jsem se do ní udělal. Těsně poté, kdy jsem si lehl na záda příjemně unavený, se ozvalo zaklepání na dveře. Hodil jsem na sebe trenky a šel otevřít. Všechno jídlo bylo prostřené na vozíku. Nemohl jsem se na to vynadívat. Zavezl jsem ho dovnitř, aby se mohla taky má drahá pokochat. ”Je tam všechno, po čem jsi kdy toužila a já ti to neměl, jak dát.” Pronesl jsem s úsměvem na rtech a prohlížel si ovoce. Vzal jsem do ruky něco červeného se zelenou stopkou. ”To je co?” Zeptal jsem se jí, když jsem jí s tím krmil. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Ležíme jen chvíli, když se ozve klepání na dveře. Zcela automaticky přes sebe přehodím deku, abych zakryla nahotu. zatím co JD jde otevřít. Mlsně hledím na vozík s jídlem a ani nevím, kam se dřív podívat. Tolik dobrot a...začichám...pravá káva. Takhle nějak vypadá nebe. Ležíme v posteli a navzájem se krmíme kousky ovoce. Jeho otázka mě překvapí a chvíli mi trvá si uvědomit, že ne každý se dostal k tak dobrému jídlu jako já. Donutí mě to se trochu zastydět. "To je jahoda." Usměju se a jednu mu strčím do úst. "Jahody se šlehačkou, tím se navzájem krmí milenci. Mám pocit, že je to snad považované za afrodiziakum. Ale ne, že bysme to my dva zrovna potřebovali." Zasměju se tiše a usrknu trochu kávy. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Chápu, co na té kávě viděla. Nádherně to voní a ta chuť. Jeden by si na to zvykl a opravdu si to každé ráno vychutnával. ”Jahoda.” Zopakuji jméno toho sladkého ovoce a přivírám slastně oči z té chuti. Poslouchám přitom, co mi říká. ”Afrodiziakum.” Ušklíbnu se. Natáhnu se po dalším ovoci, které vypadá jako zelené bobule na stopce. Chvíli si tu kuličku nespokojeně prohlížím s jistou obavou, že to je něco, co by nás mohlo otrávit. ”A to je co?” Ukážu na bobuli. Jediné ovoce, které znám je jablko. Ty jsou všude, ale teď povětšinou slouží spíše jako nějaká ozdoba, než jídlo. To stejné je v případě hrušek a třešní. Jediné ovoce, které se dá požívat a je v pořádku, je banán. Tím jak se ptám na názvy a co vlastně jíme, si přijdu jako nějaký neandrtálec. Jenže já jsem se k tomu nikdy nedostal. ”Mrzí mě, že toto se mnou nemáš.” Pronesu smutně, když si dopřeju další doušek kávy, která je božská. A když se k tomu dostaneme, tak je to ve chvíli, co nám jde o krk. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro "Nemám ponětí." Rozesměju se. "Nic si z toho nedělej. Já jsem ti zase musela připadat jako úplně neschopná, když jsem přišla do tvého světa. A znalost druhů ovoce není tak důležitá, jako schopnost umět se bránit." Převalím se na bok a políbím ho. "Je fajn napít se kávy, dát si čokoládu a ochutnat jahody. Ale mě to nechybí. Líbí se mi svět, ve kterém teď žiju a neměnila bych ani za nic." Teď vypadám trochu zadumaně. "Neříkám, že by to nebylo dobré. Žili jsme v bezpečí a měli jsme všeho dost, ale byla to taková zlatá klec. Už od malička jsem věděla, že jednoho dne se provdám, protože otec bude chtít upevnit nějaké obchodní vztahy, nebo něco podobného. Viděla jsem, jak přesně to udělala moje starší sestra a taky jsem viděla, jak je z toho nešťastná. Ještě aby nebyla. Její manžel vypadal jako opelichaný kohout. A já takhle skončit nechtěla. Vlastně by se dalo říct, že jsi mě zachránil dvakrát." Zářivě se usměju a hlavu si položím na jeho hruď. "Vím, že to teď nebude lehké, ale my to zvládneme." |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Nepřišla si mi neschopná. Spíše si mi přišla kouzelná. Tolik nevinná… a to mě fascinovalo.” A přesně díky tomu, jsem porušil všechna pravidla a opět se dostal sem. Polibek však zažene všechny špatné myšlenky. ”Tak to mi dovol, abych tě nazval maličko šílenou.” Pronesu a vykouzlím na své tváři úsměv, nemyslím to totiž nějak zle. Pozorně jí však následně poslouchám. Svým způsobem má pravdu s tou zlatou klecí. Společnost RUN se o to hodně snažila. Zachránit bohaté a vlivné, na ostatní se vykašlat. ”Což ze mně činí prince na bílém koni.” Pronesu s úšklebkem na to o té dvojité záchraně. ”Nějak budeme muset. Nezbývá nám nic jiného.” Stále se však nehodlám pustit myšlenky, že by jí z toho mohla dostat její vlivná rodina. Přeci jen by bylo pro ně potupné, aby v něčem takovém se angažovalo jejich jméno. Ona se pro ten závod nehodí a já to nějakým způsobem zvládnu. Mlčky jí pohladím po vlasech a užívám si přitom společnou chvíli. Která však netrvá dlouho, neboť se ozve zaklepání a následně do pokoje vtrhne velice neslušně Cortéz. ”Koukám, že jsou naše hrdličky v pořádku.” Pronese pobaveně. ”Večer se pořádá večírek a bylo by fajn, kdybyste na něj šli.” Dodá důvod toho, proč se ráčil sem jít. ”Polib si.” Zavrčím. Což jsem neměl dělat. Přivykl jsem si strašně svobodě, kterou jsem měl, až jsem zapomněl jak to chodí s bombou v našich hlavách a tak jsme oba pocítili neskutečnou bolest, jako kdyby nám ta hlava měla co nevidět explodovat. Což nebylo daleko od pravdy. Jak to však rychle začalo, tak to i skončilo. ”Ve skříni máte oblečení a vykoupejte se ještě předtím.” S tím se uklonil a zmizel, nechal nás samotné. Podíval jsem se na Rainu. ”Omlouvám se.” |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Večírek, nechci na žádný pitomý večírek. Prolétne mi hlavou ale JD je rychlejší a moje pocity shrne do těch dvou krátkých slov. To, co nastane po tom, je něco příšerného. Vykřiknu, protože mám pocit, že mi bouchne hlava. Někde vzadu za krkem cítím horko a udělá se mi zle od žaludku. Teprve, když pocit odezní, dojde mi, že tohle musel být vliv oné bomby, o které mluvil JD. Věřím tomu, že tohle byla jen malá ochutnávka. Tady se očividně o ničem nevyjednává a na večírek jdeme, ať už se nám to líbí, nebo ne. Na JDho omluvu jen potřesu hlavou. "Kdybys to neřekl ty, udělám to já. Takhle alespoň vím, co mám očekávat." Snažím se tvářit, že jsem v klidu, ale ve skutečnosti jsem stále ještě otřesená. Dopiju kávu a zvednu se, po tom šoku mě na jídlo úplně přešla chuť. Otevřu skříň, abych zjistila, co nám Cortéz nachystal. Něco mi říká, že když jsou auta poháněná krví, tak nepůjde jen o nějaký obyčejný večírek. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro Poprvé jsem se k tomu nechal přemluvit dobrovolně. Byl jsem mladý a možnost se někam dostat mě lákala. Dítě ulice, které se natáhne po první laskavé ruce, která jej pohladí, místo toho, aby mu dala pohlavek. Cortéz nestárne. Nevím, co se sebou udělal a vždycky mi to bylo svým způsobem jedno. Nikdy jsem se o to nezajímal. Možná tedy až do této chvíle, protože přemýšlím nad tím, jak ho zbavit života. Po chvíli se k nám připojují další závodníci, aby se ukázali těm, co budou sázet na to, kdo vyhraje. Nějak si je neprohlížím. Dobře, uznávám, že asi jako jediný upoutal mou pozornost divný klaun, elvis a jakýsi týpek, co si hraje na gentlemana a ten jeho divný společník. Dotkl jsem se ruky své drahé a opatrně jí zmáčkl, ve snaze poukázat, že tady s ní jsem. Do davu jsme bohužel neviděli. Bylo to hlavně kvůli tomu, že na nás svítili ty zatracené reflektory a nemluvě o tom, že všichni diváci měli na sobě masky, tak aby si udrželi svou anonymitu. ”Povězte, kdo by chtěl vidět pořádnou šou, než závod začne?” Zeptal se Cortéz a ta otázka vyvolala burácející dav. Ani v nejmenším se mi to nelíbilo, protože jsem netušil, co má v úmyslu udělat. ”Fajn, takže nechť zábava započne. Tedy přesněji dražba. Máte neskutečnou možnost si vybrat tady ze soutěžících a strávit s ním večer dle vašich představ.” Mohl jsem čekat, že něco takového vymyslí. A samozřejmě to, že nás rozdělí. Bránil bych se, ale asi mu to bylo jasné a tak mne před protesty zastavila bolest hlavy. Já jsem byl vybrán jako první, nějakou bohatou paničkou, která za mne dala nehorázný ranec peněz. Bylo mi jasné, kam ten večer půjde. Nestačil jsem říct ani žádná slůvka protestu a byla mi do děla vpíchnuta další droga, díky které jsem neměl nejmenší ponětí o světě. A hlavně o Raině. ***Situace u Rainy*** Dalo by se polemizovat, jestli to bylo štěstí či nikoliv, že tě koupil, kdo tě koupil. Poté, co jste se nacházeli v pokoji s mužem a ženou, kteří stále měli masky, takže jsi neměla tušení s kým máš tu čest. Nemluvě o tom, že stejně jako v případě JDho si byla zdrogovaná. A až když si je sundali, tak si měla možnost spatřit před sebou svého otce a matku. Neměla si možnost jim cokoliv říct, protože tvé tělo na onen mix drog nebylo zvyklé a nemluvě o tom, že s tebou ono zjištění, že tu máš rodiče, zamávalo… omdlela si. Probrala ses až v pokoji, který jsi velmi dobře znala s hlavou, která tě neskutečně bolela. Byla jsi zpátky doma, jako kdyby se nic nestalo a byl to jen hloupý sen. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Každopádně jsem asi mohla být ráda, že mám vůbec nějaké šaty. Na můj vkus trochu moc děr a prostřihů, ale co se dá dělat. Byla jsem nervózní a jak jsme stáli vedle sebe, každou chvíli jsem se dotkla hřbetem ruky JDho. Jen abych si trochu dodala jistotu. Nejsem v tom sama. To mi pomáhalo, jeho blízkost mě uklidňovala. Mrkám do silných světel ale v podstatě vůbec nic nevidím, světlo mě oslňuje a já jen tuším dav lidí, který si nás prohlíží. Jako kdybychom byli zvířata někde v Zoo. Nelíbí se mi a to nic dobrého nevěstí ani Cortézova slova. Udělá se mi zle, když nastíní, co se dnes večer bude dít. Chtěla bych se bránit, sáhnu po JDho ruce, ale dostanu šok a než se vzpamatuji, někdo mi píchne do těla další mix drog a já odpadnu. *** Hlava se mi motá, pokoje ve kterém se nacházím nepoznávám. Přede mnou stojí dvě postavy - muž a žena, ale oba dva jsou maskovaní. Všechno je jako v mlze, když si však sundají masky, okamžitě je poznám. Nejsem ale překvapená, droga mi brání cokoliv cítit. Ani se neptám, co tu dělají. Nemůžu. Poté se vše opět ponoří do tmy. *** Probouzím se s příšernou bolestí hlavy. Pomalu rozlepím oči, nemůžu i vybavit, co se vlastně stalo. Hledím na dobře známý strop, a pokouším se zachytit ten zvláštní, živý sen, který se mi zdál. Bylo to tak opravdové. Všechny ty emoce, které jsem cítila... Pomalu se posadím a do hlavy mi vystřelí další vlna bolesti. JD. Na rtech se mi objeví na okamžik slabý úsměv, když si na něj vzpomenu. Stále ho ale považuji jen za součást snu. Jen nechápu, jak je možné, že jeden sen může být krásný i noční můra zároveň. Vyhrabu se z postele, v ústech mám sucho a musím se napít. Vrávoravě vyrazím ze svého pokoje ven. Jak to, že je mi tak špatně? Co jsem dělala? Jak jdu ke kuchyni, jednotlivé střípky se mi dávají dohromady. Natočím si do sklenice vodu a zvednu jí k ústům. V tu chvíli ale do sebe všechno zapadne. Na rozdíl od snu se mi totiž začnou vracet vzpomínky. Cortéz. Závod. Ples. Rodiče. JD...JD! Sklenička mi vypadne z ruky a roztříští se o podlahu. JD. Jak jsem na něj jen mohla zapomenout. Museli mě sem přivést, když mě zdrogovali. Rodiče mě dostali ze závodu pryč, ale JD tam zůstal. Udělá se mi zle od žaludku. Musím zpátky. Musím za ním! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli na tebe mlčky hledí, neschopni slova. Z otcova výrazu můžeš vyčíst, že je tebou velmi zklamán a možná i znechucen. Matka zase na druhou stranu nemá nejmenší tušení, co si počít. Nechají sluhu udělat svou práci a potom ti naznačí, že máš jít za nimi do otcovy pracovny. ”Jsi ostudou naší rodiny.” Pronese otec, jen co se zavřou dveře pracovny, tedy přesněji jen co těmi dveřmi pořádně práskne. ”Utéct z domu, nedat o sobě vědět a poté být vidět na naprosto šíleném závodě. Co jsi sakra myslela, že děláš?” Třískne rukou do stolu. ”Mám to. Ty jsi vůbec nemyslela.” Celou dobu na tebe křičí. Tvá matka se ho tiše snaží chlácholit, než na tebe upře svou pozornost. ”Tvá matka o tebe měla strach. Myslela si, že jsi mrtvá.” Je pravdou, že co se týče tvých domluvených vdavek, tak to byl nápad tvého otce, který je hlavou rodiny. Tvá matka se ho bojí a tak s ním souhlasí. Je pravdou, že si na ní občas pomyslela, protože nikdy nebyla zlá a vždycky tě měla a má ráda, ale prostě byla jsi zamilovaná do JDho. ”Mluvil jsem s Harrisonem.” Vytrhne tě z myšlenek tvůj otec. Chvíli musíš zapátrat v paměti s kým, že to vlastně mluvil. Než ti dojde, že tak se jmenoval tvůj snoubenec, před kterým si utekla. ”Stále má o tebe zájem. Odpustil mu tvé šílenství.” Jeho další slova ti potvrdí tvou domněnku. Stále ho nepřešla představa tě vdát za toho muže. Jenže ty máš JDho, který jistě potřebuje tvou pomoc. Nemluvě o tom, že si dobrovolně souhlasila, že si ho vezmeš. |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Otec má zlost, to poznám už na první pohled. Já se jím ale zastrašit nenechám. Celý život jsem se ho bála a proto jsem dělala to, co mi řekl. S tím je teď ale už konec. Nejsem ta samá holka, která odsud utekla a už si nenechám mluvit do života. Otec na mě začne křičet ale já se na něj stále dívám s chladnou lhostejností. Počkám, dokud nedomluví a zhluboka se nadechnu. "Věř mi, že za svojí hloupost jsem zaplatila. Pro tvojí informaci mě hned po tom, co jsem utekla unesli, mlátili mě a znásilňovali. Pořád ale lepší, než svatba s Harrisonem." Plivnu otci zlostná slova do tváře. "Ale našel se někdo kdo mi pomohl, kdo mě naučil se tam venku o sebe postarat. A chceš něco vědět? Mě se to tam líbí. Takže já se teď seberu a do toho šíleného závodu se vrátím, protože ho v tom nemůžu nechat samotného. Jestli mě tady chceš udržet, tak mě budeš muset zamknout do sklepa, protože já si jinak najdu cestu ven!" Otočím se k otci zády a zamířím zpátky ke dveřím. Na matku se ani nepodívám, mám jí ráda ale nyní jí opovrhuji za to, že se mu nedokázala postavit a co hůř, že se nedokázala postavit za mě. "Jo a pokud se ti Harrison tolik líbí, tak se s ním klidně ožeň sám. Já si budu brát JDho." Zašklebím se na otce ještě přes rameno a prásknu za sebou dveřmi. Po tomhle výstupu zamířím do svého pokoje. Chci okamžitě odejít, v tomhle domě totiž nevydržím už ani jedinou minutu. Navíc se obávám, že otce jen tak lehce nesetřesu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi si byla dlouho pryč, že ti pořádně nedošlo, co jeho mlčení znamená a ten fakt, že ti neskákal do řeči. Nikdy to nevěstilo nic dobrého. Což se také vzápětí ukázalo. Měla jsi sice zamířeno do svého pokoje, ale nedošla si do něho. Poté co si práskla dveřmi, nasupeně udělala pár kroků oním směrem, tě rozbolela hlava. Stejně jako tehdy, když si byla chvíli s JDem na tom závodě. Měla si pocit, že ti vybuchne. Přesně tak… Stále si měla v hlavě bombu a jak to tak vypadalo, poté co otec otevřel dveře a tyčil se nad tebou, protože tě bolest dostala do kolen, to vypadalo, že k ní má spínač. ”Takže jak jsem řekl předtím. Svatba s Harrisonem bude.” Prones naprosto vážně a jako potvrzení slov, ještě přidá na intenzitě bolesti, až ti začne krvácet z nosu. Matka na něj jen ohromeně zírá, neschopná slov. To, že je její muž až tak nehorázná obluda, netušila. ”A ty na mně tolik nezírej. Je to tvoje dcera, ne moje… aby bylo jasné.” Vmete jí do tváře a tobě se tak najednou všechno vysvětlí. ”Takže vstaneš. Půjdeš se umýt. Oblečeš se a upravíš se, tak aby ses líbila. Harrison tu bude za pár hodin a bylo by skvělé, kdyby jeho budoucí žena vypadala k světu.” Po těch slovech, bolest hlavy přestane. Žaludek ti však udělá kotrmelec a je těžké udržet jeho obsah na svém místě. Vypadá to, že domluvil a tak se odkráčí do své pracovny. Nechávajíc tebe a matku o samotě. ”Je mi to líto.” Pronesla a s tím ti podávala ruku s úmyslem ti pomoct na nohy. Takže celý tvůj život byla jedna velká lež. Když ten chlap, který neměl problém tě mučit, není tvůj otec… tak kdo? |
| |
| soukromá zpráva od Raina pro Zvednu oči a podívám se na otce, který se nade mnou tyčí. Přes tu bolest nevidím zcela jasně. Nemůžu ale uvěřit tomu, že je to on, kdo mi způsobuje všechnu tu bolest. Vždycky ke mě byl chladný, ale myslela jsem si, že je to prostě jen jeho styl výchovy. Vše do sebe ale zapadne, když řekne, že nejsem jeho dcera. Překvapeně zalapám po dechu a pohledem na okamžik ulpím na matce. Jak mi mohla něco takového tajit? Všechno najednou dává smysl. Bolest se ještě víc vystupňuje a já se schoulím na zemi a tiše kňučím, dokud otec neuzná, že mám dost a neodejde. Ještě několik okamžiků ležím schoulená na zemi a pokouším se nepozvracet. Podívám se na matku, která mi nabízí pomocnou ruku, ale já na ní mám příšernou zlost. Odstrčím její paži a sama se vyškrábu na nohy. Musím se opřít o stěnu, protože hlava se mi motá. Bez jediného slova, nebo ohlédnutí, zamířím do svého pokoje. Na to, abych vzdorně práskla dveřmi však už sílu nemám. Padnu do postele a přetáhnu přes sebe deku, celá se chvěju, mám pocit, že mám snad zimnici. Netuším, jak dlouho jsem takhle ležela, než se mi podařilo se uklidnit. Útěk takhle nepřipadá v úvahu. Nakonec se rozhodnu vyčkat na správný okamžik. Udělám, co po mě chtějí. Budu milá a poslušná a až ztratí obezřetnost, tak uteču. Přeci mi nemůžou tu bombu nechat v hlavě navždycky. Musím doufat, že Harrison nebude chtít být tak krutý, jako otec. Jako otec... Vím, že bych tak o něm neměla smýšlet, když vím, že to není pravda. Přivádí mě to ale na myšlenku, kdo tedy je, můj skutečný otec? Možná jsem se měla matky zeptat, když jsem měla příležitost, ale jsem příliš hrdá, než abych za ní šla teď. Nakonec se vyhrabu z postele a zamířím do koupelny. Horká voda mi pomůže se trochu probrat. Vykoupu se a umyju si vlasy. Poté se vrátím do svého pokoje obléknu se a nalíčím. Celá v černém, protože pro mě je tohle chvíle smutku. Takhle ustrojená se posadím k oknu a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sice ti to všechno šlo od ruky. Bavilo tě se zdokonalovat. Jenže jak to říkal trenér, tady to vždycky vypadá tak snadno a v terénu to je potom opravdu boj na život a na smrt. A ty ses teď o tom sama mohla přesvědčit. Měla to být tvá klasická rutinní práce. Město okupuje příšera, ty jí najdeš a zlikviduješ. Zazvonil zvonec a konec. Jenže dopadlo to naprosto jinak a zapomnělo se, že to nebyla práce jednoho, ale vícero. Na což si doplatila a teď se válíš na studené podlaze s krvácející ránou na břiše, s nožem stále zabodnutým v těle. Poražena. Čekající na smrt. Nebyla si pro ně ani tolik důležitá, aby tě snad dorazili. Prostě tě tu nechali umřít na vykrvácení a že se z toho těla ta krev solidně válí. Před očima se ti odehrává pomalu celý tvůj život, který nebyl zase tak zábavný, jak by si jeden myslel. Otec zemřel, když ti bylo pět. Neměla si možnost ho lépe poznat. Matka ve tvých patnácti. Zůstala si na krku svému strejdovi, který nevěděl, jak tě má vychovat. A tak si nějak přežívala ze dne na den, až ses dostala do organizace, která ti změnila život. Co se týče vztahů, tak na to si moc štěstí neměla. Tvůj první přítel nebyl tak úplně člověk. Nebyl ani špatný, že by na něj byla vypsána odměna za jeho hlavu. Jenže si ho jednou načapala s jinou. Nevěřila si mu, i když se ti to snažil vysvětlit, že to tak skutečně není. Milovala si ho a po onom rozchodu, tak zůstala v tvém srdci velká prázdnota. A teď, když tu umíráš, tak tvoje poslední myšlenky budou mířit na něj. Kdyby to bylo jinak, možná bys tu neležela v skladišti. Možná… Cítíš, jak tě síly opouští. Asi začínáš i blouznit, protože si zaslechla kroky, které se k tobě blíží. Žádná však naděje na to, že by tě mohl někdo zachránit. Nikdo to tu nenajde. Jenže kroky se blíží a blíží… a pak spatříš tu tvář. Jeho tvář. A to je poslední co uvidíš, než tě obklopí temnota. Ani nevíš, jak dlouho to je, co jsi mimo… ale probudíš se na měkké posteli. Nos ti příjemně šimrá povědomá vůně. Když se ti po několik pokusech podaří otevřít oči, tak si uvědomíš, že to místo, kde se nacházíš, je ti velmi povědomé. Jsi u něj a nejsi mrtvá. |
| |
 | soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Takže bylo logické, že jsem to vyrazila řešit sama. Kolegové byli potřeba jinde a já už si nějak poradím. Omyl! Přesně to slovo mi znělo v hlavě, když jsem teď ležela na studené podlaze a umírala. Už ani sílu vytáhnout si z boku ten nůž, jsem neměla. Navíc bych tím jen urychlila ztrátu krve. Není kam spěchat. Přepadl mě záchvat kašle a já se chvíli svíjela v bolestech, než se tělo opět uklidnilo a uvolnilo. Jestli mám umřít, tak alespoň nechci dlouho trpět. Zrak se mi zakalil a já přivřela oči. Říká se, že když umíráte, před očima vám proběhne celý život. Jenže já jsem některé jeho části vidět nechtěla. Vždycky to byla mizerie a jediné, za co jsem kdy byla vděčná, byla tahle organizace. Můj život před tím, ten bych snad raději zapomněla. Tak jsem prostě začala u toho, vzpomínala jsem na své přátele a parťáky. A zcela logicky jsem se dostala až k němu. Darius. I přes všechnu tu bolest, kterou mi způsobil, jsem na něj nikdy nezapomněla. Jen jsem po tom všem trošku zahořkla. Byl to můj první, opravdový vztah a všechno se to tak nehorázně posralo. Je trochu ironické, že před smrtím myslím právě na něj. Mám pocit, že jsem zaslechla kroky, ale to si se mnou jistě jen hraje můj odkrvující se mozek, nikdo tady není. Nikdo mě tady nikdy nenajde. Možná, že za x týdnů, až jim bude divné, že se pořád ještě nevracím, tak sem někoho pošlou. To už ale možná ani nebudu k poznání. Možná si mě tady najdou divoká zvířata, nebo mě prostě sežerou krysy. Musela jsem blouznit, protože kroky jsem slyšela stále...a přibližovaly se. Konečně jsem otevřela oči a nade mnou stál on. Je to jen se...iluze. Pomyslela jsem si a upadla jsem do bezvědomí. *** Probouzím se a první, co vnímám, tedy krom toho, že ještě pořád nejsem mrtvá, je teplo. Už neležím na studené, krví pokryté podlaze, jsem v měkké posteli a cítím se dobře. Pomalu otevřu oči a udiveně zjišťuji, že nejen, že jsem naživu...já jsem u něj. Myslela jsem si, že to byl jen hezký sen, rozloučení před smrtí, jenže on pro mě opravdu přišel. Netuším, jak věděl, kde jsem a že potřebuji pomoc...ale přišel. Oči se mi z toho zalijí slzami. Velmi pomalu se posadím a tiše u toho sykám. Celé tělo mě bolí jako čert. Rána na břiše pálí a po celém těle mám spousty drobných oděrek. Položím si dlaň na obvaz, na břiše a chvíli to musím rozdýchávat, než shodím nohy z postele. Pohledem kloužu po pokoji a hledám své oblečení a zbraně. Případě svého zachránce. |
| |
 | soukromá zpráva od Darius pro Vzhledem k tomu, kdo jsem tak jen, co jsem zaznamenal pohyb v pokoji, tak jsem se pomocí stínu do něj přemístil. Jsem stínochodec a tak jsem se dostal k ní. Kdyby na mně nepomyslela, tak bych nestihl přijít včas. Nechal jsem stíny v jejím okolí, aby jí sledovali. Aby mne varovali, kdyby se cokoliv stalo. Kdybych neměl ještě něco na práci, tak bych možná přišel ještě víc včas. Důležité je však, že je na živu a přišel jsem. ”Okamžitě si lehni. Nechci ti to zase znovu zašívat.” Pronesu místo pozdravu, když se vynořím ze stínu v rohu pokoje. Na sobě mám přitom černé tepláky, u kterých na první pohled není poznat, že to jsou tepláky a černý rolák. ”Ztratila si hodně krve.” Konstatuji a přitom udělám první krok, vynořujíc se ze stínu. ”Proč si tam byla sama?” Zeptám se, přičemž se snažím každým krokem přibližovat. A musím se přiznat, že je těžké se k ní nerozběhnout. Pokoj není velký a není tam moc nabídku. Jedna postel, skříň a křeslo. Nic víc. ”Mohla si umřít.” Pronesu, když už u ní stojím a kleknu si. Hlas se mi maličko zlomí, aby jí odhalil, že i přestože to celé ukončila, tak k ní stále něco cítím. K čertu, kdybych necítil, tak tady není a je mrtvá. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Syknu bolestí a trochu se zamračím, pokusů vstát, ale zanechám a zůstanu sedět, ruku přitisknutou na ránu. "Nikdo se tě o to neprosil." Řeknu, i když vím, jak hloupě to nyní zní. Měla bych mu děkovat, za záchranu života. Já...jsem mu vděčná, jen to pro mě po tom všem není jednoduché vyslovit. Navíc teď začínám být trochu naštvaná, skoro to zní, jako kdyby mě obviňoval z toho, že jsem se nechala zranit. I přesto, vidět ho...znovu se mi rozbuší srdce. Ty city, které jsem k němu kdysi cítila, nikdy nezmizely. "Potřebuju se napít." Zabručím, ale nedokážu zůstat ostrá a nabroušená, když si přede mne klekne. Nyní zcela jasně vidím, že se o mě skutečně obával a to mě dojme. Kurva, seber se! Podváděl tě! Okřiknu sama sebe a jen to mi zabrání v tom, abych ho nepohladila po tváři, nebo nechytla za ruku. "Podcenili jsme je. Mysleli jsme, že to bude brnkačka. Proto jsem byla sama, zatím, co ostatní nahánějí smečku vlkodlaků." Konečně mu podám nějaké vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Při každé akci ji sledoval můj stín, připravený mne varovat, kdyby se cokoliv stalo. Nikdy však to nebylo tak vážné, jako před týdnem. Ano, už je to týden, co jsem tu měl spící krásku a modlil se za to, aby probudila. ”Dobře.” Počítal jsem s tím a tak vytáhnu z kapsy od kalhot petku s vodou a dám do toho ještě brčko, aby se jí pilo lépe. Byl jsem v kuchyni a chystal oběd, než se probrala a já se vydal k ní. Konečně se mi rozhodla odpovědět na mou otázku, proč je sama. Celou dobu na ni hledím a mlčím. Nechám ji, aby mi odpověděla.  V hlavě se mi žene přitom spoustu myšlenek. Nezměnila se. Je stále pěkná. A stále mně tou svou krásou a těmi svými kukadly dokáže odzbrojit. Kdyby mi jen dala šanci to vysvětlit. Jenže na to je moc tvrdohlavá. ”Než ses probrala dělal jsem oběd.” Neměl jsem v úmyslu se k té její organizaci vyjadřovat. Vlastně mi to celé přišlo, jako kdyby se jí potřebovali zbavit. Říct jí to, by však vedlo k hádce a já si opravdu užívám její přítomnost. ”Tolik si mi chyběla, zlato. Kdybys mi jen dala šanci to vysvětlit.” Pronesl jsem z ničeho nic po chvilce mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Díky." Mám příšernou žízeň, přijde mi, že bych teď dokázala vypít snad celou řeknu. Ale v půlce lahve se zastavím, neměla bych to přehánět, jestli jsem byla mimo delší dobu, tak musím být opatrná. V první chvíli se zaraduji, že se Darius rozhodl obrátit řeč, na takové bezpečné téma, jako je jídlo. Já jsem mizerná kuchařka, ale on vždycky vařil skvěle. Zmínka o obědě mi proto okamžitě zlepší náladu. Jenže on to musí pokazit tím, že se začne hrabat v minulosti. Myslela jsem, že tyhle věci dělají jen holky. Nálada mi okamžitě opět spadne někam k bodu mrazu. "Já se o tom nechci bavit." Utnu debatu v zárodku. Vím, co jsem viděla a i když mi snad tisíckrát zopakoval, že o nic nešlo, tak mu prostě nedokážu věřit. Znovu se pokusím vstát, ale spíš je to jen snaha dostat se od Daria trochu dál a moct se pořádně nadechnout. V jeho přítomnosti mi to prostě moc neuvažuje. "Děkuju, že jsi mě tam nenechal umřít, ale měla bych se vrátit na základnu. Ostatní už mě určitě dávno postrádají." Ano, to bude nejlepší. Zmizet odsud dřív, než se zase zamiluju, nebo než udělám nějakou pitomost. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Ono údajné načapání a důkaz nevěry byl o tom, že jí někdo volal z ústředny, že u sebe mám ženskou. Ano. Měl jsem jí. Ale bylo to úplně jinak. Měli jsme po úkolu. Byla vyčerpaná, tak jsem jí nechal ležet ve své posteli, aby si odpočinula a sám jsem se natáhl na gauči. Oblečení jsme měli špinavé z toho, jak jsme se brodili kanálem, takže jsem jí půjčil svoje tričko, které jí bylo velké a zakrylo velkou část těla. Odhalovalo sice nohy, ale nepotřeboval jsem se dívat, protože jsem měl na dívání jiné a samozřejmě nejen na to. Šel jsem si dát sprchu a když došla, tak jsem byl zrovna v ručníku a chystal jsem se vzít si nějaké čisté, protože jsem to v té únavě zapomněl. Jenže ona si stihla dát dvě a dvě dohromady. S tím, že ji podvádím a byl konec. K čertu… kdyby mně to nechala vysvětlit. ”Obávám se, že se na základnu jen tak vrátit nebudeš moct.” Začnu. ”Pochopitelně jsem jim volal a informoval jsem jim o tvém stavu. Taky jsem přitom poukázal na jejich chybu, že ti tam nedali někoho, kdo by ti hlídal záda.” Neřeknu jí však, že jsem je seřval jako malé haranty a poslal do patřičných míst. ”Potvrdili mi, že je pravděpodobné, že mají krysu a to celé se nemělo stát. A že bys měla nabrat síly u mně. Protože po tobě někdo jde.” Bylo mi jasné, že mi to nebude věřit a tak jsem jí dal mobil, aby si to mohla potvrdit. Byla tam smska s pokyny a rozkazem, aby u mně zůstala. ”Takže… dáš si oběd?” Promnul jsem si ruce a čekal, jestli bude souhlasit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Darius na mě vždycky měl dobrý vliv, o to víc mě ranilo to, co se stalo. Za jiných okolností bych se s ním asi hádala, jenže když mi ukáže smsku s rozkazy, přejde mě na hádky chuť. Jsem zvyklá riskovat svůj život na lovu. Ale představa, že mi někdo z našich, jde po krku, je děsivá. Tenhle pocit já neznám a nelíbí se mi. Náhle mám stažené hrdlo a je mi trochu špatně. Nechci to ale dávat příliš najevo a tak jenom krátce přikývnu a uhnu pohledem. "Jo, něco k jídlu by bylo fajn." Brouknu tiše. Navíc se ani v nejmenším necítím na to, abych nyní vstala a šla sama něco řešit. Možná skutečně bude lepší, zůstat tady a počat, jak se to vyvrbí. Mám tendenci všechno chtít řešit a ani tentokrát to není jiné. Ale sama dobře vím, že nemusím být všude. Jestli je v organizaci krysa, tak jí najdou i bez mého přičinění. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Pobaví mně její reakce na rozkazy, co obdržela od vedení. Žádné dohadování. Žádný vzdor. Jen plnění rozkazu, jako poslušný voják. To co s ní provedli, když.jsme byli tak dlouho od sebe se mi ani trochu nelíbí. Je jiná, než si pamatuji a nevím zda to je tak dobře. Je zajímavé, jak se jeden může během dvou let změnit. Nejde si však nevšimnout toho, jak je nesvá z představy, že by po ní mohl jít někdo z jejich. Zas se tomu tak nedivím. Nikdy jsem je neměl rád. A stejně stále trvám na svém, že mohou za to, že jsme se rozešli. Už nějakou dobu se nás snažili rozeštvat a takhle se to povedlo. ”Tak to jsem rád. Uvařil jsem tvoje oblíbené jídlo a ještě jako bonus, pořádný slepičí vývar pro maroda.” Mrknul jsem na ní a přitom jsem couval ve stínu, kterým jsem se nechal polapit, abych se objevil v kuchyni a mohl ji naservírovat jídlo do postele. Když bylo vše připravené, s pojízdným vozíkem jsem už normálně došel do pokoje a opatrně k ní na tácu položil polívku v misce. ”Opatrně je horká.’ Pronesl jsem a pozoroval se zaujetím, jak jí. ”Po jídle se ti podívám na ránu.” Pronesu po dlouhé chvíli mlčenlivého pozorování. ”Jak moc tě to bolí?” Zajímám se, protože potřebuji vědět, jestli ještě účinkují prášky na bolest. Nicméně musím uznat, že vzhledem k tomu, co je tak se jí to hojí mnohem lépe a rychleji, než obyčejnému člověkovi a to vzhledem k tomu, že není tak úplně člověkem. Lidskou stránku má po matce, ale její otec je záhadou. Nic se o něm nevím krom toho, že byl mocný a vypadal jako humanoid. Je spoustu teorii, co tak mohl být, ale nikdo je nebyl schopen potvrdit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Je vidět, že jsem při té představě celá pookřála. Vařit možná neumím ale jazyk mám mlsný. Navíc mě potěší představa, že si i po takové době pamatuješ, co mám ráda. Znovu mě při tom zamrzí, že jsme se rozešli. Vždycky jsem ale měla pocit, že nám něco stojí v cestě. A ani moji kolegové náš vztah úplně neschvalovali. Ale brala jsem to prostě tak, že ti nevěří, protože nejsi člověk. Sleduji, jak ses ztratil ve stínu a pohodlněji jsem se uvelebila na posteli. Mám strašný hlad a až sem je z kuchyně cítit vůně jídla. Naštěstí to netrvá dlouho a jsi zpátky. Nadšeně se vrhnu na polévku a samozřejmě si spálím jazyk. I přesto, že jsi mě varoval, že je horká. "Všimla jsem si." Brouknu, ale moje slova postrádají sarkasmus, je to spíš jen lehce pobavené konstatování. "Docela to jde." Odpovím hrdinky i přesto, že mi z rány při každém pohybu vystřeluje bolest. I tak bych řeka, že na to, jak jsem byla rozpáraná, jsem na tom celkem dobře. Vždycky jsem se rychle hojila, ale příliš jsem tomu nepřikládala důležitost. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Přes tvář se mi na chvíli přelije stín smutku z toho, jak to s námi dopadlo. Možná si jej všimneš a já potom částečně snad i toužím. Abys snad pochopila, že mi to, co se mezi námi stalo není jedno. Hlavně když mne obviňuješ z něčeho, co jsem neudělal a nedáš si prostě říct. V některých případech je prostě na houby, že jsi tvrdohlavý mezek. Pobaveně sleduji, jak si i přes varování spálíš jazyk. ”Neponaučitelná.” Nejen, že se mi to mihne hlavou, ale řeknu to i nahlas. Oba moc dobře víme, že je to pravda. Na tváři mi hraje úsměv. Je moc příjemné, mít zase možnost ti vařit. Když si to tu opustila, tak jsem s tím sekl. Neměl jsem chuť jíst jídla, které jsem ti s láskou dělával. Nechtělo se mi vybírat nějaké jiné. A tak jsem zůstal u klasického fast foodu. ”No jo. Ty moje drsňačko.” Nazvu tě s veškerou láskou v hlase, tak jak jsem ti povětšinou říkával. Samozřejmě. Nikdy si to nějak moc neřešila. Ten fakt ohledně tvého otce. Pro tebe byl vždycky tvůj otčím jediným otcem. Tak si byla vychovávána. Tvoje matka o něm nechtěla mluvit. Jediné, co se ví, že je to někdo mocný. A já se obávám, že právě kvůli tomu, jdou teď po tobě. Nahlas nic však neřeknu. Jen na tebe mlčky hledím. ”A co budem dělat do doby, než se vyléčíš? Zkoukneme nějaký film, jak jsme to dělávali, když si měla volno.” Navrhnu ti a čekám na to, jak se rozhodneš. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jenže já jsem byla vždycky tvrdohlavá a nedokážu jen tak lehce odpouštět, nebo zapomínat. Přesto jsem si už stihla všimnout, že to nevypadá, že bys tady žil se ženou. Už jen při té myšlence se mi rychleji rozbuší srdce. Zdvihnu misku k ústům abych vypila vývar. Sice jsem se spálila, ale polévka mi udělala opravdu dobře. Zase se začínám cítit jako člověk. "Mám odpočívat a ještě pár dní bude trvat, než se pořádně postavím na nohy. Klidně na nějaký film kouknout můžeme." Odložím misku a kouknu na tebe. Oba dva ale stejně dobře víme, jak to dopadne. S největší pravděpodobností ti u toho usnu s hlavou položenou na rameni. Být to před dvěma roky, ještě by tu byla možnost, že se místo toho pomilujeme, ale to by teď asi nebyl dobrý nápad a navíc se na to ani fyzicky necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro O to víc mně štve, že mi nedáváš možnost ti to vysvětlit. Že nejsi schopna si vyslechnout, jak to bylo. Máš ten svůj závěr. Vždycky mně to fascinovalo, ale teď mně to tak nehorázně rozčiluje. Ač jsme se dva roky neviděli, tak tě znám natolik dobře, že mi bylo jasné, co ti pomůže nabrat síly a ten vývar byl jednou z těch věcí. ”Odhadem bych to viděl tak zhruba ještě na pět dní.” Pronesu zamyšleně. Bude to pět úžasných dní, kdy tě budu mít tady u sebe, než zase odejdeš žít ten svůj život bez mé maličkosti. Jak se mi z té představy dělá zle. Převezmu od tebe misku, abych ji mohl následně vyměnit za další misku s kuřecím curry, tak jak to máš ráda. Při čemž se snažím, aby se přitom naše prsty lehce střetly a proběhlo námi to klasické mravenčení, jak tomu bylo vždycky. Opět mlčky hledím, nechávajíc tě jíst a v hlavě se mi přitom perou myšlenky. Některá slova se hlásí o to, aby byly vysloveny a ač se snažím za každou cenu mluvit, tak nakonec mi ze rtů něco unikne. ”Chybělas mi.” Zašeptám tiše a sklopím pohled. ”Jako kdyby s tvým odchodem, zemřel velký kus mně a já ho teď našel.” Dodám tiše a nejraději bych se teď dal panáka. Opět na tebe pohlédnu, jako kdybych chtěl, abys v mých očích poznala, že to myslím vážně. Rozhodl jsem se pro to být před tebou zranitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jenže teď se mi představa pěti dní, kdy nemusím dělat vůbec nic, náramně líbí. Prostě tu budu ležet a nechám se rozmazlovat. Ostatně ty jsi jediný, kdo mě kdy rozmazloval. Opět mě bodne u srdce, když si uvědomí, jak mi to chybí. Vezmu si od tebe misku s nádherně voňavým pokrmem a na okamžik zavřu oči. Sice jsem právě slupla celou misku vývaru, ale i tak se mi sbíhají sliny. Už se chystám vzít do úst první sousto, když ty to zase...pokazíš? Tón tvého hlasu mě donutí zvednout oči. Náhle jako kdybych se nemohla pořádně nadechnout. Vždycky jsem pro tebe měla slabost a jak zjišťuji, čas ani v nejmenším neotupil hrany. Pořád to bodá úplně stejně, jako v den, kdy jsem odsud odešla. Nejsem moc dobrá ve čtení lidských pocitů, ale ty jsi jako otevřená kniha a já zcela jasně vidím, že to co říkáš, myslíš naprosto vážně. Ta bolest, je náhle skoro hmatatelná a nemá nic společného s ránou v mém břiše. Na sucho polknu a položím misku vedle sebe na postel. Natáhnu se i když mi při tom v ráně sekne bolestí, obtočím ti ruce kolem krku a hlavu si položím na tvé rameno. Neřeknu vůbec nic,, jen zhluboka nasaju tvojí vůni. Hrozně jsi mi chyběl, jen já to nejsem schopná říct nahlas. Pravděpodobně proto, že bych se u toho rozbrečela a já nechci, abys mě viděl s uslzenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro A i přesto, i když jsem se ti snažil vysvětlit pravdu, jak to bylo… tak si mi nevěřila a viděla si to jediné. Proč? Otázku na kterou jsem si nikdy nedokázal odpovědět. Už čekám, že mně pošleš do háje. Ty místo toho necháš jídlo jídlem a natáhneš se ke mně. Srdce mi vynechá úder. Na malou chvíli nedýchám, ze strachu, že bych tuto chvíli mohl zničit. Na sucho polknu. Nejsi jediná, kdo se snaží udržet, aniž by dal najevo nějaké emoce. Cítím jak se derou. Protože teď tu jsi. Jsi tady a já se můžu zase uvolnit. Zase být sebou, aniž by mne za to někdo odsoudil. Opatrně tě pohladím po zádech. Nejdřív zlehka, jako kdybych se bál, že se jako sen rozplyneš. Než tě začnu hladit, tak jak se ti to líbí. Stejně jako ty, tak i já nasuju pořádně tvou vůni. Voníš stejně, jak si pamatuji. Ne, nemůžu dál. Ve tvé blízkosti nejsem drsňák. A je to tak dlouho. Emoce vyhrály svou válku a tak jim nechám průchod. ”Bože… jak si mi chyběla.” Pronesu a s tím se to ve mně zlomí. Propast emocí přeteče a dám se do pláče. Je mi v té chvíli jedno, jak to vypadá. Ty jsi můj kryptonit a zároveň moje tajná zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Možná jsem neměla tolik poslouchat své kolegy. Jenže to už je teď stejně jedno. Ty dva roky jsou pryč a já je ničím vrátit nedokážu. Ucítím velké, teplé ruce na svých zádech a je mi dobře. Tady jsem v bezpečí. K mému překvapení se rozpláčeš. Vždycky jsi z nás byl ten emotivnější. Nejde o to, že bych emoce necítila, jen je asi nedokážu správně prožít. Když mě něco trápí, zadusím to v sobě a překryju bolest něčím jiným. Třeba prací. "Prosím, nebreč, nebo se taky rozbrečím." Fňukám ti do ramene a cípem přikývky se pokouším osušit si nenápadně oči. Spolknu větu o tom, že jsem odsud neměla odcházet a že jsem si tě měla vyslechnout. To už by pro můj sebezpyt byla příliš velká nálož. Obejmula jsem tě, ale taky jsem první, kdo se odtáhne, i když je vidět, že to dělám nerada. "Mrzí mě, jak to mezi námi dopadlo." Není to omluva, ale je to začátek. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Možná kdybys řekla tu větu. Přiznala nahlas, že to celé není jen moje chyba, asi by to vypadalo jinak. Jenže to by na tebe bylo moc. Když se otáhneš, tak se natáhnu k zemi pro kapesníky a okamžitě si utřu slzy, vysmrkám se. Jeden ti podám. Chvíli mlčím a přemýšlím, co bych ti na to řekl. Ani jeden už nevrátíme čas, který jsme ztratili. Na druhou stranu nechci tě zase nechat jít. ”Tak to mezi námi poprvé dopadlo špatně.” Začnu a na chvíli se odmlčím. ”Když jsem tě viděl s tím nožem v břiše, ležící v kaluži vlastní krve. Myslel jsem v první chvíli, že jsem přišel pozdě. Že už tě nikdy neuvidím.” Upřeně ti pohlednu do očí. ”Nechci tě zase nechat jít. Chci o tebe bojovat. Dej mi šanci.” Svá slova myslím vážně. Dotknu se tvé ruky přitom. ”Nikdy jsem tě nepřestal milovat.” Zašeptám a nakláním se k tobě přitom pro polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Přesto nic nenamítám, když začneš mluvit. Vlastně mě tvoje slova dojmou, ale zoufale se snažím znovu se nerozbrečet. Srdce mi poskočí, když mi nabídneš, že bychom to spolu mohli zkusit znovu. Kolikrát jsem si přála mít tuhle možnost. Prostě hodit za hlavu všechno to co bylo, přenést se přes to a začít s čistým štítem. Ještě jednou se kolem sebe rozhlédnu. Poznala bych, kdyby tu žila žena, a ty tady zcela nepochybně bydlíš sám. Touha věřit ti nakonec zvítězí a já se na tebe slabě usměju. "Tak dobře." Souhlasím tiše. To, že tě miluji ale nezopakuju. Tak daleko jsem se ještě nedostala, i když ani já nemůžu popírat city, které k tobě stále chovám. "Fajn. Stejně se odsud teď ještě pár dní nehnu. Tak to zkusíme a uvidí se." Rychle se chopím té praktické stránky věci. Když to nepůjde, tak se prostě seberu, až na to budu dost silná, a odejdu. Někde hluboko si ale přeju, abych odcházet nemusela. Odkašlu si, abych našla ztracenou sebejistotu. Pak se chopím misky a v tichosti se dám do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro A pak samozřejmě promluví tvoje praktická část. To bys nebyla ty. ”Dobře. To zní dobře.” Pronesu a snažím se na sobě nedávat znát nadšení, které to ve mně vyvolalo. I když jsem uvnitř neskutečně šťastný. Začínám v mysli přitom spřádat si plán, aby jsi neměla důvod odcházet. Protože já si tě opět získám a už si tě nenechám ničím vzít. Stejně jako ty si odkašlu a začnu se tvářit, jako kdyby se nic předtím nedělo. ”Doufám, že vám chutná slečno neznámá. Dovolil jsem si přichystat tento pokrm a vnitřně jsem doufal v to, že by to mohlo být vaše oblíbené jídlo.” Rozhodnu se zkusit na to celé jít jinak. Jako kdyby jsme se čerstvě poznali. Jako tehdy. Akorát s tím rozdílem, že tehdy si byla jen zmlácená. Byla to tvoje úplně první akce. Šla si po sukubě, která si omotala spoustu chlapů kolem prstu a ty se ji snažili bránit zuby nehty. Kdyby se organizace nerozhodla mne kontaktovat, tak tě z toho nevysekám. Byl jsem vůči jejímu šarmu totiž imunní. A ano, tehdy jsem tě poprvé seznámil s kuřecím curry, použil na to tato slova a to jídlo se opravdu stalo tvým oblíbeným. ”Mimochodem, kde jsem dal svoje vychování. Jmenuju se Darius.” S tím jsem ti jako tehdy nabídl ruku na potřesení. ”A jsem k vašim službám.” Vykouzlil jsem na své tváři onen okouzlující úsměv, kterým jsem ti zamotal hlavu a rozbušil srdce. To všechno bylo řečené slovo od slova. Moc dobře si totiž vzpomínám na naše první setkání a občas si ho rád v hlavě přehrávám. Samozřejmě doufám, že v této chvíli vynecháš tu část, kdy jsi mi to jídlo chrstla do tváře a pořádně mi vrazila, a pak se pokoušela ode mně dostat. Při čemž si nedošla daleko, protože se ozvala zranění. Jenže tehdy jsi neměla nejmenší tušení, že jsem na tvé straně. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Také si dobře pamatuji, jak jsem tehdy zareagovala, i to, jak jsem pak skončila v bolestech na zemi. Tuhle část si ale tentokrát odpustím. Rány se ozývají i bez toho, abych se musela pokoušet od tebe prchnout. Navíc bych ani nechtěla. "Dobrý tip." Ohodnotím jídlo, které jsem do sebe za tu chvilku dokázala, skoro bleskurychle, naházet. Prázdnou misku dám stranou a stisknu ti ruku. "Já jsem Olivia, ale že jsi to ty, tak mi můžeš říkat Liv." Mrknu na tebe pobaveně. Líbí se mi tahle hra na cizince. Dává mi to možnost přehlédnout vše, co se mezi námi stalo. Ráda bych se dál zaobírala hloupostmi, ale moje myšlenky stále odbíhají k tomu, co mě uvnitř žere. Někdo se mě pokusil zabít a já chci vědět, kdo to byl. První, kdo mi přijde na mysl, byl samozřejmě ten, kdo mi misi zadal, ale nechci nic uspěchat. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Když mi podáš ruku, tak ti jí místo potřesení letmým dotekem rtů políbím a zároveň přitom odolávám nutkání se k tobě naklonit pro polibek. ”Liv. Překrásné jméno, na které nikdy nezapomenu.” Tehdy jsem to neřekl nahlas, protože jsem se válel na zemi s rozbitým nosem, ale myslel jsem si to. Nejde mi si nevšimnout toho, jak se zamyšleně tváříš. I když jsme byli od sebe tak dlouho, tak jsem nezapomněl, že tohle je přesně ten pohled, kdy se snažíš na něco přijít a moc ti to nejde. S určitou pravděpodobností se to bude týkat toho zrádce, který po tobě jde a díky, kterému si málem zemřela. Sám teď bojuji se sebou, že bych nejraději po něm šel a dal mu co pro to, ale stejně tak mám povinnost tě tady chránit. ”Liv, napadá tě někdo, kdo by ti to mohl udělat?” Nemůžu si pomoct, musím se prostě zeptat. Už delší dobu jsem měl podezření, že za tím je, ten kdo jim zadává úkoly a ten, kdo Liv zároveň učil. Ví všechno o ní a věřím, že je mu i známá totožnost jejího otce. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Já...nevím. Myslím, že jediný, kdo by mohl mít příležitost, mě do takové situace vmanipulovat, je můj mentor. Ale netuším, proč by to dělal." Teď mám na tváři vyloženě nešťastný výraz. Orwell pro mě byl skoro jako otec, nebo možná spíš bratr. Zrekrutoval mě, pomáhal mi a radil. Vždycky jsem věděla, že se na něj můžu obrátit s prosbou o pomoc. Teď si ale nejsem jistá, co si mám myslet. "Musím na to přijít. Šíleně mě žere, že jsem se takhle nechala...napálit." Myslela jsem si, že to, že mě na misi posílají samotnou, je známkou, že mi věří. Opak byl ale pravdou. Někdo, možná právě můj mentor, se mě pokusil tímhle způsobem zbavit. "Ani nevím, proč by mě chtěl někdo mrtvou. Nic špatného jsem neudělala a lovcům jsem obětovala celý svůj život." Frustrace se vyhrnou na povrch a já bych se nejraději rozeběhla do našeho úkrytu a zjistila pravdu hned. Jenže nesmím nic uspěchat. Nejsem ve stavu, kdy bych se mohla postavit komukoliv. Nejprve musím nabrat síly. "Pomůžeš mi zjistit, kdo se mě pokusil zabít?" Podívám se prosebně na Daria. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Na to, že nejsi tak úplně člověk, ale jsi míšená s něčím velmi mocným, jsem přišel tak, že ses velmi rychle hojila. Když jsem tě bral k sobě, tak si byla strašně domlácená. Normálnímu člověkovi by to trvalo snad dva týdny, ale ty jsi byla během skoro týdne fit a opět ve své kondici. Trénovali jsme spolu a dala si mi na frak. ”Možná si Orwell uvědomil, že představuješ riziko?” Bolí mně, že ti něco takového říkám, nicméně přikládám možnosti. Nemluvě o tom, že mne žádáš o spolupráci a mně to připomíná staré časy. ”Nechoval se k tobě nějak divně?” Zeptám se tě. Chvíli přemýšlíš, než si uvědomíš, že poslední týden byl takový divný. Odtažitý. Nebyla s ním žádná pořádná řeč a měla si pocit, že se ti vyhýbá. Což si nakonec nechala být s tím, že prostě má hodně práce. Nemluvě o tom, že když se nad tím zamyslím. Tak v podsvětě, jak nás nazvala její organizace, se k něčemu chystá. Všichni jsou napjatí a očekává se příchod nové éry. ”Víš, když se nad tím zamyslím. Tak celkově mi přijde, že se k něčemu schyluje. Jako kdyby se objevil nový hráč a byl neskutečně mocný.” Podělím se s tebou o svou myšlenku. ”Možná si Orwell myslel, že máš s tím něco společného a potřeboval se zbavit problému.” Uvědomím si, co jsem právě řekl a dám ruce nahoru v obranném gestu. ”Nemyslel jsem to tak, že jsi problém… ale chápeš mně.” Promnu si přitom obličej. Nesnáším takové situace. ”Můžeš mi říct, co se přesně stalo? Popsat to nějak?” Možná by nám to mohlo pomoct s pátráním. Stalo se to strašně rychle. Byla tma, měla si u sebe baterku, ale ta ti z nějakého neznámého důvodu přestala po chvíli fungovat. A pak se tam objevil muž celý v černém, měl na sobě i kuklu. Nicméně, když se nad tím zamyslíš, tak jeho postava by k Orwellovi poměrně seděla. No a pak si měla v břiše svůj nůž, ležela na zemi a čekala na smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bohužel Darius nebyl jediný, kdo postřehl, že se hojím rychleji, než lidé. Možná má pravdu a opravdu jsem začala pro Orwella a ostatní představovat riziko. Dokonce se ani neurazím, když mě nazve problémem. "Měla jsem ulovit ghůla, co dělal bordel a děsil lid. To by normálně nebyl problém. Dokážu sama vyčistit celé hnízdo. Jenže tentokrát...jako kdyby všechno bylo proti mě. Neměla jsem signál, baterka přestala fungovat a v pistoli byl jen jeden jediný náboj. Když jsem toho ghůla našla, byl prakticky už mrtvý. Ještě se cukal, tak jsem ho dodělala. Myslela jsem si, že jsem sama, ale byl tam někdo další." Dobře si uvědomuji, že postavou by muž skutečně Orwellovi odpovídal. Ale nechci si to připustit, nahlas to proto neřeknu. "Orwell se ale opravdu poslední dobou choval divně...odtažitě." Přiznám, že něco nebylo v pořádku. "Jenže on je hodně vytížený. Nemuselo to mít souvislost se mnou." Obvykle problémy řeším tím způsobem, že je prostě ignoruji a ony po nějaké době zmizí. Stejně tak jsem zacházela se zprávami z podsvěta. Prostě jsem dál dělala svou práci a doufala, že to zase vyšumí. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Ruce stisknu v pěst a odolávám nutkání si to jít s nimi vyřídit. Dostal bych velkou část, než by oni dostali mně. Ale stálo by to za to, protože ty mi za to stojíš. Můžeš si na mně všimnout onen vztek, který se ze mně dere vůči těm, co ti ublížili. Jenže s tím jak si zraněná mne potřebuješ. Nemůžu se vydat na sebevražednou misi. Nemluvě o tom, že jsme se pravděpodobně dali zase dohromady. Dlouze si povzdechnu. ”Nemuselo. Ale víš jak to chodí. Vím, že bys chtěla, aby to nebyl nikdo z nich. Jsou ti blízcí. Jsou pro tebe jako rodina.” Ano, rodina kterou si neměla. Orwell se tě ujal, protože v tobě viděl potenciál, když ses ho pokusila okrást. Byl to jeden z tvých útěků z domu od strýce, který ti nerozuměl a nevěděl, co si s tebou počít. Orwell, jako kdyby to věděl. Rozuměl ti a učil tě. Proto to musí být tak obtížné si to přiznat, že by se tě mohl pokusit zabít. Byl pro tebe otcem. ”Moc mně to mrzí, zlato.” Myslím to vážně. Ničí mně to tě takto vidět. Jako kdyby se ti rozpadl domeček z karet. Automaticky tě chytnu za ruku. Jako kdyby to mělo být gesto, které ti má říct, že na to nejsi sama a že jsem tu s tebou. ”Zjistíme, jak to bylo. Možná máš pravdu a třeba to je omyl… a on za to nemůže.” Abych byl upřímný, tak té možnosti moc nevěřím. ”Teď musíš hlavně odpočívat.” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Když se na tebe podívám, zcela jasně vidím, že zuříš. Jsem ale ráda, že to nijak neventiluješ a rozhodneš se v klidu zůstat sedět vedle mě. Stiskneš mi ruku a já ten dotyk automaticky opětuji. Začínám mít pocit, že jsme prostě jen navázali na náš vztah přesně tam, kde jsme skončili. Oba stále stejně zamilovaní, jen nejistí, co očekávat. "Máš pravdu, tohle nesmím uspěchat. Kdybych tam vtrhla a začala je obviňovat, tak docílím jen toho, že mě někdo zastřelí." Zhluboka se nadechnu a znovu se položím. Není to zdaleka tak jednoduché, jak by člověk čekal. Svaly na břiše mě bolí a v ráně začne okamžitě cukat. Schoulím se do klubíčka a zavřu oči. "Já si odpočinu a probereme to, až se probudím." Vím, že až se vzbudím, tak bude můj stav nesrovnatelně lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Maličko jsem se přepočítal. Ale to se občas stává. Naštěstí jsem se z toho nějakým způsobem dostal, i když mně teda solidně domlátili, skočil jsem do prvního stínu a byl jsem zpátky u tebe. Zrovna ve chvíli, kdy ses pomalu probouzela. ”Zlato. Myslím, že bych potřeboval maličko pomoct.” Poté, co jsem to prohlásil, jsem se skácel k zemi. Aneb příslib bezpečí, mne prostě ukolébal a adrenalin už přestal fungovat. Obličej jsem měl celý zkrvavený. Nos byl zlomený, na pravém obočí byla ošklivá rána, prokousnutý ret a drobnější krvavé oděrky. S velkou pravděpodobností otřes mozku, díky pěkně rozbité hlavě, kde by se šiklo pár stehů. Pár žeber bylo naražených, asi tři zlomené. Ovšem stejně jako ty, tak mi nebude dlouho trvat než se z toho stanu. Rameno jsem měl vykloubené. Nicméně nebyl jsem jenom já, kdo takto skončil. Kdyby si viděla ty druhé. Pokud budeš hledat lékárničku, tak je na tom stejném místě v koupelně, jako vždycky. Nic jsem na tom bytě nezměnil. Můžeš si všimnout i obrazu, který jsem maloval a na kterém jsi ty. Nebo taky fotky nás dvou. Neměl jsem sílu to dát pryč. Nemohl jsem ani. Nešlo to si přiznat, že je konec. Vlastně je to náš klasický paradox, že pro změnu teď potřebuji od tebe pomoct já. Byla to naše klasika, že si zachraňujeme život a staráme se jeden o druhého. Samozřejmě, že to nebylo na denním pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zcela automaticky vyskočím na nohy a až když si klekám na zem, vedle tebe, dožene mě bolest. I když nyní je to už spíš jen tupé připomenutí, že jsem byla zraněná. Tiše zakleju, když vidím, v jakém jsi stavu. Zeptala bych se, co jsi vyváděl, jenže mezitím ztratíš vědomí a já se můžu jen domnívat. Rozeběhnu se do koupelny pro lékárničku. Jak jsem mizerná kuchařka, tak jsem velice dobrý zdravotník. Tvé rány ale nevypadaly natolik vážně a já doufám, že jsi omdlel spíš vyčerpáním. Po cestě si všimnu, že se tu skutečně od mého odchodu vůbec nic nezměnilo. Trochu mě překvapí naše společné fotografie. Možná jsem ti skutečně křivdila. Nad tím ale nyní nemám moc času přemýšlet. I s lékárničkou v ruce vběhnu zpátky do pokoje a začnu ti ošetřovat rány. Většina potřebuje jen vydezinfikovat, některé obvážu, ale ránu na hlavě musím nakonec několika stehny zašít. Nemám sílu tě odtáhnout do postele, takže tě nakonec jen převalím na bok, aby ses mi ve spánku nezadusil a přikryju tě dekou. Po krátkém zaváhání vklouznu pod deku k tobě a přitulím se. Cítím, že ještě pořád nejsem úplně v pořádku. I jen tvoje ošetření mě dost vyčerpalo, takže nakonec vedle tebe opět usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Opatrně otevřu jedno oko a poté druhé. Párkrát zamrkám, jak si zvykám na světlo. Všimnu si, že se mi nezdálo o tom, že cítím tvoje tělo v těsné blízkosti u svého a že tě skutečně vidím. Na mé tváři to vykouzlí úsměv, který je však bolestivý skrz rozbitý ret a tak bolestí sýknu. Moje ruka ti sklouzne po zádech, po kterých tě pohladím. Je příjemné se tě dotýkat. Dovolím si se k tobě naklonit, zadržím přitom další bolestivé syknutí a políbím tě na tvář. ”Děkuji.” Šeptnu tiše a přitom pozoruji, jak se pomalu probouzíš. ”Jsi tak nádherná”. Byla to myšlenka, kterou jsem však řekl nahlas. Nějak jsme se to nesnažil zamaskovat, byla to prostě pravda. Naprosto dokonale jsem si užíval tuto chvíli, kdy jsem byl v tvé blízkosti. Kdybych věděl předtím, že se musím nechat zmlátit, abych toho docílil, tak bych to udělal už dávno. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Co si, sakra, prováděl?!!" Rozněžnělost, kterou jsem v první chvíli cítila je ta tam a já mám zlost. Částečně pro to, že se jí snažím zamaskovat, že jsi mě opravdu vyděsil a že jsem se o tebe bála. "Kde jsi byl?" Teprve nyní zjišťuji, že odpočinek mi skutečně udělal dobře. Už se můžu hýbat bez nějakých větších potíží. Jen s tou fyzičkou to asi bude trochu horší. To ale teď řešit zatím nemusím. Stále ještě ležíš na zemi a já se nad tebou tyčím jako bohyně hněvu. "Zešílel jsi? Co sis jako myslel! Co bych bez tebe asi tak dělala, kdyby tě, nedej bože, zabili?!" Soptím zlostně, na tváři nesmlouvavý výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Šel jsem do jednoho baru, kde se setkávají podsvěťané. Ptal jsem se barmana, jestli se neděje něco divného. Ten mi řekl, že ne. Chystal jsem se, že půjdu jinam a když jsem se vydal na toalety, abych vlezl do stínu, tak mne popadli chlápci a zmlátili mně.” Což je taky pravda, no a o tom, jak jsem se potom tady objevil, už víš. Líbí se mi jak reaguješ. Jak se snažíš maskovat to, že si o mně měla opravdu starost. Nemluvě o tom, že jsem vždycky miloval, když ses vztekala. Byla si a stále jsi přitom tak neskutečně k sežrání. ”Jsem tady. Mně jen tak nezabijí.” Pronesl jsem a s tím jsem se rozhodl tě k sobě zase přitáhnout, abych udělal něco velmi troufalého a to tě políbil. ”Děkuji, že ses o mně postarala.” Pronesl jsem mezi polibky, tedy pokud ses rozhodla v tom se mnou pokračovat. Nejlepší sex byl, když si na mně byla naštvaná. Vždycky mně to vzrušilo a tak jsme to měli lehce jako ve filmu pan a paní Smithovi. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Není to pochybnost, co slyšíš v mém hlase. Je to údiv nad tím, že už stačí tak málo, aby jeden dostal po držce. Dřív, nebo později si i já sama budu muset připustit, že se něco děje. Možná, že se nakonec budu muset zaobírat i tím, kdo vlastně je můj otec, a co jsem vůbec já. Teď mě ale naštěstí zbavíš těhle úvah, když si mě přitáhne a políbíš mě. V první chvíli se napnu a chci se odtáhnout. Sice jsem řekla, že tady zůstanu, ale nebylo tím míněno, že je všechno jako při starém. Ale nakonec stačí jeden jediný polibek a já vím, že nemůžu, a nechci, přestat. Vždycky jsi mi uměl zamotat hlavu, a na tom nezměnily ani dva roky od sebe. V jednom okamžiku jsem napjatá, jako šelma připravená ke skoku, a v tom dalším roztaju do podoby mazlivého kotěte. Hladově tě začnu líbat a moje ruka putuje po tvém těle. Dávám si ale dobrý pozor, abych se nedotkla žádného z obvazů. Nechci ti ještě víc ublížit. "Jen jsem ti oplatila laskavost. Navíc, kdybys vykrvácel, bude tu hrozný svinčík" I já se ke slovům musím nadechovat mezi polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Vždycky funguji na principu, že slova jsou kolikrát zbytečná a důležitější jsou činy. Kdybych to neudělal, tak bych si teď nevychutnával ty úžasné polibky. Svým způsobem jsme během chvíle, málem přišli jeden o druhého. Chybělo mi to a dle tvých reakcí, tak to vypadá, že stejně tak to chybělo i tobě. Cítím tvou ruku, jak putuje po mém těle a vychutnávám si to. Moje ruka dělá úplně to samé, užívám si, že se zase mohu dotýkat tvé hebké pokožky a že je úplně stejná, jak si pamatuji. Stejně tak jako ty, si dávám pozor, abych ti neublížil. ”Nemluvě o tom, kdo by to pak uklízel.” Zavtipkuji mezi polibky. Začíná se to však ve mně prát. Ta touha po tom mít ještě víc. ”Liv, strašně bych tě chtěl...” Rozhodl jsem se, že nechám na tobě, abys rozsekla můj vnitřní souboj a to i za cenu, že by to skončilo u pouhého líbání. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Před několika hodinami jsem ještě ani netušila, že se kdy znovu uvidíme a teď se spolu válíme na zemi a muchlujeme se jako dva puberťáci. A ty ještě ke všemu necháš tohle těžké rozhodnutí na mě. Nakonec se rozhodnu nad tím moc nepřemýšlet, stejně bych nic nevykoumala. Není dobré, nebo špatné rozhodnutí...je jen rozhodnutí. A já se nakonec poddám touze. Přeci jen, i já mám své potřeby. Odhodím deku a obkročmo si nad tebe kleknu. Za jiných okolností bych si na tebe sedla, ale nechci ti nějak ublížit. Košili jsem ti sundala, když jsem ti ošetřovala rány, takže mám alespoň z půlky vyhráno. Rychle se ale pustím i do sundávání kalhot. Já sama jsem nahá po celou dobu. Jediné co, tak mám obvaz, který překrýval ránu na břiše. Klidně bych se ale vsadila, že kdybys ho sundal, po ráně už nebude ani památky. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Nechal jsem to rozhodnutí na tobě, protože jsem ti dával šanci toho nechat. Jenže ty uděláš naprostý opak. Se zájmem v očích tě pozoruji, když mi sundáváš kalhoty a snažím se ti to ulehčit. Když jsou odhozené, zbývají jenom trenky, které jsou také hned pryč. Zatraceně. Jak mi tohle chybělo. Oba dva jsme byli nazí. Sice to už bylo po několikáté, ale připadalo mi jako kdyby to bylo zase poprvé. Chvíli jsem si prohlížel tvé nádherné tělo. Byla si dokonalá. Pak už jsem konal. Přetočil jsem se s tebou tak, aby si ležela na zádech, sám jsem přitom své tělo přitiskl na tvé. Mé polibky se stočili ke tvému krku a přitom jsem rukou sjel po tvém těle, až mezi nohy. Chvíli jsem tě tam dráždil. Vždycky se mi líbilo, jak si na to reagovala. A netrvalo to dlouho, protože jsem už to sám nemohl vydržet a tak jsem naše těla propojil v jedno, pohlédl jsem ti přitom do očí. Úplně jsem zapomněl na to, že mně přitom zmlátili. Bolest, jako kdyby byla zasunuta někam do pozadí. Teď jsme byli jen my dva. Pomalu jsem přirazil a v té stejné chvíli jsem tě opět políbil.  Být s tebou opět takto… to bylo něco úžasné. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tolik se od té doby stalo, ale já jsem pořád tajně doufala, že se třeba opět dáme dohromady. Teď je to tady a já bych snad nemohla být vzrušenější. Potěší mě, když se ujmeš vedení. Nejsem dominantní, ale nemám problém začít. Jsem zvyklá si vzít, co chci, protože takhle to prostě v mém světě chodí. Vždycky mě ale potěší, když najdu někoho, kdo si zase vezme mě. Nechám se převalit na záda a sleduji tvoje tělo. Dávám při tom bedlivý pozor, aby se některá z tvých ran opět neotevřela. Když se ujistím, že je vše v pořádku, obtočím ti ruce kolem krku a ponořím se do vášnivého polibku. Ochotně při tom roztáhnu stehna a nechám tě vklouznout dovnitř. Slastně přivřu oči a tlumeně zasténám. "Chyběl jsi mi. Tak mě nešetři." Zašeptám ti do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Začnu zrychlovat tempo. Tvrdě přirážím, moje tělo je namáčknuté na tom tvém a můžeš si tak připadat jako sendvič mezi mnou a zemí, která nepříjemně tlačí. Jenže tvé přání mi je rozkazem a tak neberu ohledy. Unáším se na vlně vášně a chtíče, jež jsem dlouho potlačoval. Jsem smyslů zbavený a jediné po čem toužím, je se dostat k vrcholu oné blaženosti. Zase se cítit plný, na ničem jiném nezáleží. A když cítím, že se blížím ke svému vytouženému cíli, tak svůj úd z tebe vytáhnu, abych do tebe prudce přirazil a toto opakuji snad dvakrát, než mé tělo zachvátí příjemný pocit naplnění. Svezu se na tebe, hlavu ti položím na prsa a stále v tobě, chvíli odpočívám a vychutnávám si onu chvilku. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Opravdu jsi mi chyběl. Dlouho jsem to v sobě potlačovala a hrozně se mi nyní ulevilo, když jsem to mohla, i sama sobě, přiznat. Hlasitě sténám a nehty ti zatínám do ramenou. Udělám se ještě dřív, než ty. Vychutnávám si vyvrcholení plnými doušky. To, že se do mě nakonec uděláš i ty, je třešnička na dortu. Zalehneš mě, oba dva jsme udýchaní a zpocení. Konečky prstů jemně hladím tvoje záda, oči mám zavřené, dech se pomalu zklidňuje. "To bylo úžasné." |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro A pak proneseš ta slova, která touží slyšet každý chlap po něčem takovém. Je to tak báječné, že se začínám bát, jestli se mi to náhodou celé nezdálo. Nicméně na důkaz toho, že je to skutečnost se ovze bolest z mých zranění. Tu se mi však podaří opět ignorovat. Nic nepokazí tuto chvíli. ”Ano, to bylo. Strašně mi to chybělo.” Pronesu a s tím se od tebe odtáhnu, tak abych tě nemačkal svou váhou. Naše těla už nejsou v oném slastném souznění. Na důkaz toho, že nemám v úmyslu nikam utéct, si ukradnu pár polibků. ”Možná by nebylo na škodu se přesunout na postel a odpočinout si.” Navrhnu ti. ”A ještě třeba předtím si můžeme dát společnou vanu.” S tím vstanu a podám ti ruku, abych ti mohl pomoct na nohy. Ani v nejmenším by mi nevadilo, kdyby se společné koupání přeměnilo na další sex. Nejsem obyčejný člověk a tak nemám problém si užívat až do rána, nemluvě o tom, že mi to strašně moc chybělo. Mám velkou vanu, tak abychom se tam pohodlně vlezli a mohli tam dělat hlouposti. Začal jsem jí napouštět, což chvíli trvá. Ale to nevadí, když tu mám tebe jako svou společnost a tak pokračuji v líbání. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tvůj nápad se mi líbí a tak tě odměním dlouhým polibkem. Skoro jako kdybych už zapomněla na to, že před pár hodinami pro mě byl jakýkoliv návrat k tomuto vztahu nemyslitelný. Pravda, nemyslitelná pro mě byla i představa nás dvou v jedné místnosti. Nemám ráda přehnanou galantnost, ale na nohy se vytáhnout nechám. Přeci jen pořád ještě nejsem úplně fit. Zamířím za tebou do koupelny a usadím se na okraj vany. Smočí si konečky prstů v horké vodě a usměju se. Jestli něco skutečně miluju, tak naložit se do vany plné horoucí vody. Čím teplejší, tím lepší. Dokázala bych strávit celý den takhle naložená. Stáhnu si tě vedle sebe a zatím co se voda napouští, tak se začneme znovu líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Pomoz mi sundat ty obvazy.” Stejně by se namočili a v této chvíli jsou už poněkud zbytečné. Sice nejsem úplně v pořádku, ale to důležité už je zahojené. Stejně tak pomohu já tobě. Se zájmem v očích si prohlédnu nepatrný šrám na tvém břiše, který je pozůstatkem té ošklivé rány. ”Být nadpřirozenou bytostí, má své výhody.” Konstatuji nahlas. Voda už je hotová a tak se do ní opatrně naložím, tak aby měla dostatek místa, tak aby si na mně mohla sednout.  ”Budeme pokračovat v tom v čem jsme přestali?” Zeptám se jí a musí jí být naprosto jasné, co mám na mysli, protože se opět jistá část probudila k životu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Jsi si jistý?" Vím, že se hojíš rychle, ale je to sotva pár hodin, co jsem tě obvazovala. Za takovou krátkou dobu se ani supernaturál nedokáže uzdravit. I přesto ti ale ochotně začnu obvazy sundávat. Máš pravdu, namočily by se a stejně bych je musela převazovat. Alespoň můžu zkontrolovat, že ti rány nikde nehnisají. Naopak zjišťuji, že se krásně hojí. Možná jim horká voda nakonec i pomůže. Z mojí rány zbyla už jen vybledlá památka. Během několika dní jizva zmizí úplně. Souhlasím s tvými slovy ale lehce se u toho zamračím. Sama sebe nazývám nadpřirozenou bytostí velice nerada. Výhodu v hojení to ale samozřejmě má. Sleduji, jak ses ponořil do horké vody, a jakmile můžu, přidám se k tobě. Spokojeně přivřu oči, když ucítím objetí horké vody, a tvých svalnatých rukou. Zakloním hlavu a opřu si jí o tvé rameno. Po rtech mi přelétne úsměv. Velmi dobře cítím tvoje vzrušení. Nenechá mse dvaakrát pobízet a lehce se nadzvednu, a nechám tě do sebe vniknout. Dál už ale zatím nic nedělám. Užívám si naše spojení a tvoje hlazení a jsem spokojená. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Jednou rukou tě hladím po prsech, které jsem si na tobě zamiloval. Druhá se snaží tě tam dole dráždit a opatrně přitom pohybuji svým tělem. Mé rty se opět spojí s těmi tvými, když se ke mně nakloníš. Ve chvíli, co mi odhlalíš svůj krk, tak jej opět začnu opečovávat polibky a jemně do něj párkrát kousnu. ”Chci, abys mi ho vykouřila.” Pronesu zastřeně po chvilce našeho dovádění. Vždycky si mně dokázala skvěle udělat pusou a to mi zatraceně chybělo. Už párkrát jsme to takto ve vaně dělali. Vlastně by se dalo přemýšlet o tom, kde jsme to vlastně nedělali. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zakloním hlavu a nechám tě, aby ses chvíli věnoval mému krku. Líbí se mi, jak to něžně šimrá a když mě kousneš, škubne sebou a zasměju se. Jsi galantní, ohleduplný a pozorný, a já to na tobě miluju. Ale co miluju ještě víc, když se začneš chovat dominantně. Mám ráda, když jsi rozhodný a odhodlaný. A i když bych tě za jiných okolností sjela, jako malého kluka. Tak teď jsem ráda, že řekneš, co přesně chceš. A ještě radši ti to splním. Otočím se, takže na tobě obkročmo sedím a dívám se ti do očí. Svým klínem se o tebe otírám. "Tak si sedni na kraj." V očích mi vidíš vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Se zájmem v očích tě sleduji, jak se ke mně přibližuješ. Spokojeně zamručím, když se tvá ústa dotknou mého penisu. Uvolním své tělo, abych si to mohl více užívat. Je to dlouho, tak strašně dlouho. Nespouštím z tebe svůj pohled, i když mám oči přivřené. Rukou ti sjedu po zádech, po kterých tě začnu hladit. Byli jsme od sebe dlouho, že jsem přestával věřit, že by se něco takového mohlo opakovat. A přeci jen jsme teď a tady, oba ve vaně a užíváme si přítomnost toho druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Kleknu si mezi tvoje stehna a začnu tě jemně dráždit. Nejdřív jen rukou, hraju si s tebou a schválně pomalu tě provokuju. Teprve potom skloním hlavu a vezmu tě do úst. Lehce tě oždibuju a několikrát naznačím kousnutí, dávám si ale dobrý pozor, aby tě to doopravdy nebolelo. Jazykem obkroužím špičku žaludu a pak tě začnu hladově kouřit. Teď už se nesnažím držet zpátky a naopak přidávám na intenzitě. Nehty jedné ruky ti zatínám do stehna, tou druhou si hraju s tvými koulemi. Vychutnávám si tě a čas od času k tobě zvednu oči. Chci vidět výraz na tvé tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Vychutnal jsem si luxusní hrátky s mým přirozením. Pak došlo k vzájemnému mydlení, kdy jsem si ani já sám neodpustil si hrát s tvou svatyní a stejně jako ty, jsem si vychutnával tvůj výraz. Nicméně voda začala pomalu chládnout, aby nám připomněla, že jsem ve vaně strávili spoustu času. Takže jsme byli donuceni vylézt a společně oblečeni v županu, jsme se opět došourali k posteli. Lehl jsem si na záda a tak, aby ses mohla uvelebit na mou hruď. ”Co budeme dělat?” Potřebovali jsme hlavně plán. Bez něho to prostě nejde. Něco ve mně mělo touhu se jí ještě zeptat na to, co bude dál mezi námi, ale teď jsem to nepotřeboval vědět. I kdyby mne poslala do háje, tak bych byl ochoten za ni riskovat život. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Přesuneme se do ložnice, kde se na něm spokojeně uvelebím, jako kdyby to byl polštář. Zavřu oči, ale i teď jsem nucena uvažovat nad svou situací. "Myslím, že tady odsud se nic nedozvím. Měla bych se tam vrátit, promluvit si s pár lidmi, tvářit se, že se nic neděje. Nemyslím si, že by se mě přímo na základně pokusil někdo zranit." Uvažuji nahlas. "Mohl bys jít se mnou, sledovat mě z úkrytu, hlídat mi záda, pro zatím zůstat skrytý ve stínech." Snažím se nedat příliš na sobě znát, že bych opravdu ocenila, kdybych se na základnu nemusela vracet sama. Nehce se mi se tam vracet vůbec, ale vím, že tohle musím vyřešit. A čím dříve, tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Jednou rukou jí přitom hladím po zádech. Nad jejími dalšími slovy se lehce nadzvednu, abych se na ní mohl lépe podívat a ona z mých očích mohla vyčíst, že to myslím smrtelně vážně. ”Už dva roky s tebou posílám svoje stíny, aby v případě tvého ohrožení, mne na to upozornili. Vážně si myslíš, že tomu teď bude jinak?” Nemluvě o tom, že to vypadá, že jsme zase pohromadě. Určitě bych jí nechal jít samotnou a riskoval bych, že by mi ji mohl někdo vzít. Že by jí mohl někdo opět ublížit. ”Zlato… věř si tomu nebo ne… ale nikdy jsem tě nepřestal milovat.” S tím jí políbím do vlasů a opět se uvelebím na posteli. ”Nicméně než cokoliv podnikneme, musíme nabrat potřebné síly. Oba dva jsme dostali pořádně zabrat a nebylo by to vůbec dobré, kdyby ani jeden z nás nebyl v dobré kondici.” Myslel jsem to vážně a měl jsem pravdu. Pokud by došlo k souboji a ani jeden z nás by neměl onu potřebnou energii, snadno by nás přemohli a to by nebylo dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tedy až do té poslední akce. Usměju se, když mě Darius políbím a znovu si položím hlavu na jeho hruď. Tlukot jeho srdce mě uklidňuje, mám pocit, že takhle to mát být. Že takhle je to správně. "Já tebe taky." Přiznám tiše. Toho, že jsem odešla jsem litovala v minutě, kdy se za mnou zavřely dveře. Nechám se vytrhnout ze vzpomínek a vrátím se k té praktické části celé věci. "Máš pravdu. Někdo z nich mi chce ublížit, a možná není jediný. A tobě chtějí ublížit úplně všichni. Jestli se opravdu...blíží něco velkého, měli bychom být připravení." Zachumlám nás do peřiny a svezu se tak, že ležím ve dle Daria a hlavu mám položenou na jeho rameni. "Vyspíme se na to, a teprve až načerpáme síly, tak vyrazíme." S tím zavřu oči a opět se nechám unést spánkem. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Where pretty girls are well, you know that I'm around I kiss 'em and I love 'em 'cause to me they're all the same I hug 'em and I squeeze 'em they don't even know my name Místnost ve které ses nacházela vypadalo, jako kdyby někdo hodně četl Tolkiena a inspiroval se jeho knihami. Působila na tebe klidným dojmem a nebylo to jenom tím, že se jednalo o hospůdku a ty jsi popíjela, kdo ví už kolikátou skleničku vína. 'Cause I'm the wanderer Yeah, the wanderer I roam around, around, around.. Nikdo kromě tebe tu však nebyl. Klid a ticho narušovalo rádio, ze které se stále do kola linula hudba. Z ničeho nic se hudba zasekla jednom úseku. 'cause I'm a wanderer...'cause I'm a wanderer...'cause I'm a wanderer A objevil se vedle tebe muž, který stál u baru a utíral skleničku, jako kdyby to dělal obvykle a vlastně tu celou dobu byl, nikoliv že se z ničeho nic objevil. Hudba zase pokračovala v dohrání skladby. Když ses chystala zarazil tě gestem ukazováku na svých rtech a vydal tiché pšššt. Až písnička dohrála, tak se na tebe usmál a mrknul na tebe. ”Vítej v mém skromném podniku, dceruško. Co by sis dala?” Až teď si jej detailněji prohlédneš, stejně jak on si prohlíží tebe. Můžeš si tak všimnout, že je oblečený v obleku jistě šitém na míru. ”Jsi překrásná.” Promluví po chvíli mlčením hlasem hrdého otce.  A ty nemáš ani nejmenší tušení, co se to stalo a proč jsi vlastně tady. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Ve chvíli, kdy se zhmotní tahle nevyřčená otázka, hudba se zasekne. 'cause I'm a wanderer... Jo, to by celkem sedělo. Kole v mojí mysli se dají do pohybu a náhle už se tak v pohodě necítím. Jsem v podniku sama. I na tuhle myšlenku navazuje reakce. A to v podobě muže, který stojí za barem a ledabyle otírá sklenici. Byl tady celou dobu? Přehlédla jsem ho? Nebo se tady teď zhmotnil? Už se chystám otevřít pusu, abych se zeptala. Ale muž jako by mi četl myšlenky, přitiskne si prst na ústa a já sklapnu. Oba dva v tichosti posloucháme, dokud hudba konečně nedohraje. Zírám na něj, jeho klidný úsměv mě lehce znervózňuje. Je to ale on, kdo první prolomí ticho. A taky mi vezme vítr z plachet. Dceruško??! Cokoliv, co jsem se chystala říct, se rozplyne a já mám v hlavě prázdno. "Žertuješ..." Obvykle mám ostré lokty a s nikým se nemažu. Ale teď moje slova postrádají jakoukoliv jistotu. Ostatně o svém otci nevím nic, takže tohle zase až tak nereálné není. "Tohle je sen?" Konečně se trochu oklepu. Vlak myšlenek se těžkopádně vrací do svých kolejí, bude mu ale ještě chvíli trvat, než se rozjede. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Rozhodl jsem se, že je na čase, abys mně poznala.” S tím jednu skleničku přisune k tobě a druhou si vezme do ruky. Pozvedne skleničku k přípitku a pokud uděláš to stejné, tak si s tebou přiťukne a poté se napije. Panáka však do sebe nekopne, neboť to dělat s tak drahou whisky je barbarské. Nad tvou otázkou se maličko zamyslí. ”Jak bych ti to vysvětlil?” Promne si rukou kořen nosu. ”Je to sen i není. Tvoje tělo spí a tvoji mysl jsem dostal na toto místo, protože si s tebou potřebuji promluvit.” Řekl jako kdyby se naprosto nic nestalo a napil se opět ze své skleničky. Začala hrát další sklatba. There's a reckoning a-coming and it burns beyond the grave its lead inside my belly cause my soul has lost its way Oh, Lazarus How did your debts get paid Oh, Lazarus Were you so afraid... Poklepává si do rytmu hudby a brouká si, úplně zabrán do hudby. "I've got blood, I've got blood on my name..." Zazpívá nahlas, společně s rádiem. "Pardon... nechal jsem se unést... kde jsme to skončili?"  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Z rádia se začne linout další song a já se uklidním. Opět se na okamžik obnoví pocit bezpečí a pohody, který jsem cítila z počátku. Ale muž tu stále je a já mám spoustu otázek. "Takže...tati..." Zarazím se, protože mi to nějak nejde přes rty. "Kdo doopravdy jsi?" Cvrknutím k němu pošlu prázdnou skleničku. Ať už jsou jeho úmysly jakékoliv, nelíbí se mi, že se mi takhle snadno někdo dokázal dostat do snů. "Mohl jsi za mnou normálně přijít. Mluvila bych s tebou, protože jsem vždycky chtěla vědět, co jsi zač." Mluvím, ale nedívám se na něj. Mnohokrát jsem si představovala, že se s ním setkám, ale nikdy to nebylo takovéhle. "Tak proč ses najednou rozhodl prolomit mlčení? Co se děje?" |
| |
| soukromá zpráva od Robert Müller pro ”Ne, nemohl… ještě nechci, aby se o mně vědělo.” Nakloní se k tobě, jako kdyby ti měl v úmyslu pošeptat nějaké velké tajemství, týkající se života, vesmíru a tak vůbec. ”Musí být překvapeni… a toho já využiji.” S tím se začne smát, jako nějaký pomatený blázen. Než jak rychle začal, také i přestane a opět vypadá normálně. ”Protože jsi málem umřela. Tvůj život visel na vlásku a tím myslím, opravdu teňoučký vlásek.” Pokusí se prstem naznačit jeho tenkost, ale marně. ”Potřeboval jsem se ujistit, že má dcera je v pořádku. A připravená na nadcházející bitvu.” S tím se napil ze své skleničky, aniž by si tentokrát měl v úmyslu přiťuknout. ”Čas změn se blíží, drahé dítě. Musíš být připravená, protože jenom to rozhodne. Jsi mocná a ani netušíš jak.” Zase se začne smát. ”Jak moc se tvá matka tomu všemu snažila zabránit… ale marně. Nemůže ti vzít to, kdo jsi.” S tím z ničeho nic stál za tvými zády a obě ruce ti položil na hlavu. Nejdříve to bylo příjemné, ale pak to začalo být velice bolestivé. Jako kdyby ti někdo na hlavu lil rozžhavené olovo. Musela si z té bolesti nejspíše omdlít. Ale neprobudila ses dle očekávání zpátky v tom zvláštním baru, nýbrž v posteli vedle tvého vyděšeného přítele, který se tě snažil probudit a byl celý nervózní. ”Liv… Liv.... jsi v pořádku?” Zeptal se tě po chvíli. V hlavě ti jen třeštilo, jako po nějakém opravdu silném flámu. Jinak si byla v pořádku… vlastně víc než to. Něco s tebou bylo jinak. Cítila ses plná energie a zvláštně mocná. Zatím však netušíc, jak. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Jo, je skvělé, jak se staráš. Rodina na prvním místě, že?" Ironie z mého hlasu odkapává jako jed. Je vážně hezké, že jsem nejdřív musela málem zemřít, aby se rozhodl se se mnou setkat. "Nikdy jsem neřekla, že ti hodlám pomáhat...ať už tady jde o cokoliv. Jsem nakloněná ti věřit, ale jen proto, že o svém otci nevím vůbec nic. Jenže to by mohlo nahrávat komukoliv." Řeči o matce mě ještě víc naštvou. Než mám ale možnost mu vmést do tváře, jak moc se zlobím, že nás opustil. Muž zmizí a znovu se objeví za mými zády. Položí ruce na mojí hlavu a já ucítím zvláštní hřejivý pocit. Je to příjemné a já se uklidním natolik, abych se ho nepokusila odstrčit. Příjemný pocit se rychle rozplyne. Vykřiknu, protože mám pocit, že se mi něco propaluje do lebky. Moje tělo mě ale náhle neposlouchá a já se nemám jak bránit. Ta bolest trvá možná několik vteřin, ale mě to přijde jako celé hodiny. Pak naštěstí ztratím vědomí. Probudím se s hlasitým výkřikem a palčivou bolestí hlavy. Nad sebou vidím Dariovu ustaranou tvář. Musela jsem křičet ze spánku a probudit ho. Vyškrábu se přes něj z postele a dopadnu na všechny čtyři na zemi. Čelem se opřu o chladnou podlahu a chvíli přemáhám nevolnost, abych se nepozvracela. "Vodu." Zachrčím, ale už nyní cítím, jak bolest odeznívá. Nahrazuje ji zcela jiný pocit. Nazvat to lze jen jediným slovem. Síla. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Když tu náhle otevře své oči a na to se dostane z postele ven, na chadivou zem. Po jejím vzoru se zvednu a zamířím do kuchyně, pro sklenici vody. Samozřejmě se tam přemístit pomocí stínu, takže to trvá jenom dvě mrknutí, než jsem zpátky u ní a podávám jí skleničku. ”Zlato… Co se stalo?” Pronesu starostlivě. Na chvíli se pozastavím. Něco je na ní jiného. Je to stále ona. Jen je jiná. Voní jinak. Předtím voněla jako jarní vánek a teď voní jako rozbouřené moře. Nechápavě si jí prohlížím, s jasnou otázkou v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zhluboka se napiju vody, než konečně promluvím. "Viděla jsem otce." I mě to zní divně, ale nějak nepochybuji o tom, že to nebyl jen sen a že jsme s ním skutečně mluvila. "Mluvil o nějaké bitvě, o tom, že musím být připravená, protože se blíží změny." Dochází mi, že otec byl opravdu, co se informací týče, dost skoupý na slovo. Zhluboka se nadechnu a opřu se o Daria. V téhle chvíli jsem mu hrozně vděčná za to, že tady je. "Co mám dělat?" Hlas se mi zlomí. Připadám si zmatená a opuštěná. Můj otec měl být mrtvý, ale není. A já nemám nikoho, koho bych se mohla vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Viděla svého otce. Vždyť celou dobu byla tady se mnou. Mlčím, vyslechnu si všechno, co mi k tomu sdělí. Chystá se bitva. To by vysvětlovalo, proč jsou všichni tak napjatí a proč mně napadli, když jsem se vyptával. Nechám svých myšlenkových pochodů, když se mi položí onu otázku a vypadá přitom, jako ztracené štěně, které nemůže najít svého páníčka. Obejmu ji, abych ji utěšil a přitom si k ní přivoním. Opravdu se mi to nezdálo a stále voní jinak. ”Co přesně se ti tam stalo? Co přesně ti udělal?” Ne, nemůžu si pomoct. Potřebuji vědět, co se stalo s mou milovanou ženou. Kdyby si dovolil jen jí zkřivit vlásek, tak ho najdu a zabiju ho za to. ”Ať se děje cokoliv. Společně to zvládneme.” Nesnažil jsem se tím chlácholit jenom jí, ale také sám sebe. ”Ze všeho nejdřív, budeme muset zjistit, kdo je tvůj otec.” S tím se od ní lehce odtáhnu, ale stále jsem v její blízkosti. Pokud se něco blíží, bylo by dobré vědět na čem jsme. ”Co mi o něm můžeš říct? Nějaký detail… cokoliv.” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Já nevím, co mi udělal. Hrála hudba, popíjeli jsme, bavili jsme se...ale byl hrozně nekonkrétní. Pak stál najednou za mnou a položil mi ruce na hlavu. Z počátku to nebylo nepříjemná ale pak to začalo příšerně bolet. Jako když se spálíš, ale mnohonásobně horší. A pak jsem se probudila." Polknu a vážně se mu podívám do očí. "Cítím se jinak." Ano, tohle je dobrý začátek. Zjistit, kdo je otec vlastně zač. Jenže ani po tom, co jsem se s ním setkala, nemám žádné vodítko. Ten bar jsem nikdy dřív neviděla a ve skutečnosti možná ani neexistuje. Stejně tak můj otec vlastně vůbec nemusí vypadat tak, jako muž v baru. Mohla to být jen iluze. Ale byl to můj otec. Tím jsem si jistá. Hlavu si opřu Dariovi o rameno. "Já nevím." Vzdychnu nešťastně. V hlavě si přehrávám větu o tom, že se moje matka tomuhle snažila zabránit. Jak to asi chtěla udělat? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Darius neměl ani pořádnou možnost tě utěšit a s tím, že to všechno společně nakonec zvládnete. Protože ve chvíli, kdy se k tomu chystal, tak někdo vyhodil do povětří vchodové dveře. Zábleskový granát, vás oslepil a tak jste byli chvíli dezorientování, což narušitelé využili ve svůj prospěch. Bránili jste se sice skvěle, ale byla to pořádný elektrický šok z paralizéru, který tě nakonec poslal k zemi. Poslední, co si viděla bylo, jak Darius zmizel pomocí stínu. Nechal tě jim napospas. Zpátky do reality tě probrala ledová voda, kterou na tebe někdo chrstl. Velmi nepříjemné probuzení. Ještě horší byl následně fakt, v jaké situaci jsi se nacházela a to že si visela pomocí silných řetězů, kterými jsi měla svázané ruce. Byla si maličko nad zemí, nohama si na ní nedosáhla. Nacházela jsi se v poměrně malé místnosti, která byla dokonale osvícená, tak aby nikde nebyl kousíček stínu, kterým by se mohl Darius za tebou dostat a zachránit tě. Světlo bylo poměrně nepříjemné a tak ti chvíli trvalo, než si oči na něj přivykli. ”Ale, ale… kdopak se nám to probudil.” Upozornil na sebe tvůj věznitel a ty jsi si ho mohla tak prohlédnout. Hlas ti byl velmi povědomý a tak nebylo překvapením, že jsi spatřila tvář tvého bývalého šéfa. ”Musí se nechat, že máš opravdu tuhý kořínek, Evansová.” Pronesl uznale.  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Probuzení ani tentokrát není příjemné. Není to bolest, ale nepohodlí, co cítím. Ruce skoro necítím a místo, kde do mého těla pronikla elektřina, mě pálí. Být to někdo jiný, pravděpodobně by měl pěknou modřinu, já na to ale regeneruji příliš rychle. Zamžourám do ostrého světla a nějakou chvíli trvá, než se rozkoukám. Popadne mě zuřivost, když před sebou spatřím svého šéfa. "Koukej mě pustit!" Vyštěknu vztekle a trhnu sebou v poutech. Řetězy se napnou a já se musím ovládnout, abych nezaskučela bolestí. Pravdou je, že tuším, o co jde. Darius měl pravdu, nebyla to náhoda, že jsem se na akci zranila. Někdo mi opravdu jde po krku. A teď už i vím kdo. Nadávám si, že jsem byla hloupá, podcenila jsem situaci. Očima pátrám v rozích místnosti, ale není tu žádný stín, ze kterého by se mohl vyloupnout zachránce. A navíc ani není důvod, proč by se ojevoval. Vždyť jsem sama viděla, že mě tam opustil. Na takovouhle zradu ale moje mysl už nemá kapacitu. Plně se tedy soustředím na muže před sebou. "O co tady kurva jde?!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ”O co myslíš, že jde?” Je to řečnická otázka. Jde na něm vidět, že od tebe neočekává žádnou odpověď. ”Samozřejmě, že jde o tvého otce. Ty huso hloupá. Myslela sis, že jde o tebe?” S tím tě opět udeří. ”Dlouho se skrýval a plánoval. Něco vymyslel. Už brzy se dozvíme co. Jenže já nikdy neměl v lásce překvapení.” Opět další rána. Stěží se držíš při vědomí. Některá žebra máš naražená a některá zlomená. Cítíš jak jedno žebro tlačí na plíci. ”Jenže máme tady tebe. Jeho dceru… budeme tě mučit do té doby, než se objeví s úmyslem tě zachránit. Nedovolil by, abys umřela.” Očekáváš ránu, ale ta se nekoná. Místo toho štěkne nějaké rozkazy do sluchátka, který má na uchu. Vzápětí řetězy na kterých visíš se s tebou sníží k zemi, do jeho úrovně, aby ti mohl hledět do očí. ”Věř mi, zlato, že to je teprve začátek.” S tím ti uštědří ránu a uvede tě do bezvědomí. Avšak netrvá to dlouho, co jsi v tak krásném stavu, kde tě nic nebolí. Zlomená žebra se ti zahojila, ale stále bolí jako naražená. To co tě probudilo bylo jak ti někdo naléval nějaký alkohol do pusy přes trychtýř a neutil tě to spolknout. Stále jsi byla přivázaná řetězy. Tentokrát jsi nebyla se svým bývalým vedoucím, ale společnost ti dělali známé tváře, tvoji bývalí kolegové. Alkohol, který ti nezmáčel oblečení a dostal se do tvého těla, z tebe dělal povolnější a povolnější. ”Víš kočičko… vždycky ses nám líbila.” Pronesl jeden a pohladil tě po vlasech. Mezitím co se do tebe ostatní snažili vyprázdnit celou láhev. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro V ústech mám hořkou pachuť. Dostanu jednu ránu a po ní další a další. Cítím, jak mi prasklo žebro, příšerně to bolí. Ale já nechci svému mučiteli udělat tu radost a křičet. Bohužel má pravdu, otec by mě pravděpodobně umřít nenechal. Nakonec se tu objeví. Ale otázkou je, jestli ze mě v té době ještě něco zbyde. Další rána mě naštěstí pošle do bezvědomí. Nevím, jestli jsou moje regenerační schopnosti takovou skvělou věcí. Znamená to totiž, že vydržím mnohem horší mučení, než kdokoliv jiný. Teď se ale probouzím a žádnou bolest necítím. Pohodlí samozřejmě také ne, a žebra mám obražená, ale rozhodně už srostla. Zakuckám se, ale abych se neutopila, musím polknout. Ani nevnímám chuť alkoholu, pouze cítím, jak mě škrábe v krku. Do dekoltu mi steče čůrek, který unikl z úst. Matně vnímám tváře kolem sebe. Lidé, které jsem považovala za své kolegy a přátele. Teď se na mě ošklivě kření. Cukám sebou v řetězech, ale na víc se nezmůžu. Můžu jen sledovat, jak se lahev nad mou hlavou pomalu vyprazdňuje. Žaludek se mi zvedá a hlava se začíná točit. Přivřu oči, náhle je mi to skoro jedno. Ruku ve vlasech sotva vnímám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě pár loků a láhev je dopitá. Trychtýř už netrápí tvá ústa. Místo toho spatříš, jak před tebou někdo připravuje injekci. Než stačíš cokoliv udělat, cítíš ji ve své paži a jak je pomalu její obsah vpraven do tvého těla. ”Jak jsem říkal, Liv. Vždycky ses nám líbila. Tato nová droga udělá to, že po tom budeš toužit a my ti splníme tvé přání.” A jak řekl, tak si najednou cítila podivné horko. Mezitím, co si analyzovala tužby svého těla, tě zbavili řetězů a dostali tě na zem, kde se po tobě začali sápat. Zbavili tě oblečení a začali tě ohmatávat. Cítila si, jak něčí ruka tě dole dráždila. Až si začala toužit po něčem víc. Jeden si hrál s tvýma prsama. Mezitím, co další drželi tvoje ruce, aby ses nemohla bránit. Nicméně proč taky. Ještě nikdy ses necítila tak nadržená. To snad chtěli, abys prosila a žadonila? |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Řetězy zmizí a já bych se nyní možná mohla začít bránit. Sice cítím, že mi někdo stále drží ruce, ale už mi to přijde zbytečné. Cítím, jak se po mě muži sápou. Zakňučím, když pocítím něčí prsty ve svém klíně. Je to tak příjemné a já chci mnohem víc, tohle mi ani v nejmenším nemůže stačit. Takhle nadržená jsem ještě nikdy v životě nebyla. Takovou touhu jsem necítila ani když jsem byla s Dariem. Nechci jednoho, ale chci je úplně všechny a úplně všude. Pokusím se setřást toho, kdo mi drží ruce. Ne proto, abych utekla, ale protože tady nemůžu jen tak ležet. Chci se na někoho vrhnout a v tuhle chvíli je mi úplně jedno, že mě ti muži drží v zajetí, že mě opili a zdrogovali. Moje tělo prostě potřebuje sex, jestli ho nedostanu tak zešílím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další se po jeho vzoru zbaví oblečení a následně zaplní volnou díru. Poslední si sundá kalhoty a sleduje to, jak se jeho kolegové baví a čeká až přijde na řadu. Tempo je ze začátku pomalé, než do tebe začnou bušit hlava nehlava. A až ke konci, tak ten co je na tobě, tak tě chytne za krk a začne tě lehce škrtit. S tím ještě více zrychlí, než se do tebe oba udělají. Ale ty jsi nenasytná a potřebuješ víc. V té chvíli přijde řada na toho, co čekal. Pomůže ti se dostat z toho propletence, aby tě následně mohl položit na zem a začít tě stejně tvrdě šukat. Doslova s tebou vytírat podlahu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Slastně sténám a svíjím se rozkoší. Cítím je oba hluboko ve svém nitru, vnímám, jak se o sebe přes tenkou přepážku třou a ten pocit je snad to nejlepší, co jsem kdy v životě zažila. Pořád mám ale pocit, že to nestačí. Natahuji se tak po třetím z mužů, abych ho alespoň mohla pořádně pohonit. Přitahuju ho k sobě blíž a mlsně se po něm natahuju ústy. Muži mě velmi rychle přestanou šetřit a tvrdě do mě narážejí. Stihnu se udělat dřív, než oni a pak si vychutnávám, jak do mě stříkají. Pořád mi to ale nestačí. Orgasmus na krátký pocit ukojil mojí touhu, ale ta se rychle vrátí a já, celá šťastná, roztáhnu nohy před třetím z mužů. Ten do mě buší jako šílený a já vřískám nadšením. Nohy mu obtočím kolem boků a přitahuji se k němu, zády při tom drhnu o zem. Zrak se mi mlží a tělo zoufale touží po další a další rozkoši. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ten co se tě rozhodne dusit, tě přidusí až do bezvědomí. Když jsi mimo, tak toho nenechají a stále pokračují, než je přemůže únava. Probouzíš se, cítíš se jako spráskaný pes. Z toho, jak tě opili máš kocovinu. Tělo je zničené z té tvrdé šukačky. Odřená záda tě pálí jako čert. Tentokrát nevisíš. Ani neležíš na zemi. Jsi připoutána na křeslu. Je to konstruováne tak, že máš nohy od sebe. Oděna v Evině rouši, takže cítíš chlad železné konstrukce. A až po chvíli si všimneš, jak tam stojí tvůj šéf. Je nahý a honí si ho. ”Nejsem jako oni. Mám raději, když je žena v nesnází a ví o tom. Líbí se mi, jak křičí, avšak ne že by to chtěla, ale dožaduje se pomoci.” S tím k tobě přijde a prudce do tebe pronikne. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Náhle ale pocítím nával paniky, kolem krku se mi opět sevřou ruce a začnou mě škrtit. Muži do mne ale ani na okamžik nepřestanou bušit. Před očima se mi zatmí a já ztratím vědomí. Probouzím se a je mi hrozně, hlava mi třeští, ale pokud můžu soudit, účinek drogy už odezněl. Bolí mě snad každý sval v těle, stejně tak obě díry. Sama netuším, kolikrát jsem to dělala. Alespoň, že touha už je pryč. Jsem stále nahá a připoutaná ke kovové židli. Pravděpodobně to byl právě chlad kovu, co mě probralo. Zvednu hlavu a zjistím, že jsem zase s tím zmetkem, který mě zmlátil. I on je nahý a já jako zhypnotizovaná sleduji, jak si ho honí. Nedokážu od té podívané udtrhnout oči. Boss je ale mnohem krutější. Z jeho slov je jasně patrné, že on si to užije, ale já nikoliv. Také do mě okamžitě velmi tvrdě vnikne. Kundička mě stále pěkně pálí, a tak zasténám bolestí. "Za tohle tě zabiju." Procedím skrz zaťaté zuby. Nechci mu udělat tu radost, abych ukázala, jak mě to bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Netrvá to však moc dlouho, než se udělá po vzoru svých kolegů. ”Jsem zvědavý, co s tebou všechno musíme provést, než se rozhodne objevit.” Pronese, mezitím co se začne oblékat. Ty si tak můžeš na malou chvíli vydechnout, kdo ví co si ten blázen vymyslí. ”Asi tě budu muset zabít.” Pronese už oblečený a opět tak na sebe upoutá tvou pozornost. Nevšímala sis ho předtím, takže nevíš, kdy si vzal pistoli, ale teď s ní na tebe míří. ”Vlastně by mně zajímalo, jak rychle se ti zahojí průstřel.” Následně s těmi slovy vystřelí. Vzhledem k tomu, že střílet v uzavřených prostorech není dobrý nápad, tak krom postřelené ruky, tak nic pořádně neslyšíš. Ruka tě však pálí jak čert a cítíš jak ti z těla opět uniká blahodárná krev. On to celé jen pozoruje s neskrývaným zájmem. Vzhledem k tomu, že kulka zůstala ve tvém těle, tak hojení nebude tak rychle, než kdyby se jednalo o čistý průstřel. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Mám chvíli na oddech. I já přemýšlím, co všechno mě otec nechá protrpět, než se rozhodne, že stačilo. Byla jsem tak zabraná do svých úvah, že jsem si nevšimla,, že muž sáhl po zbrani. Na krátký okamžik očekávám, že mě střelí do hlavy, nebo do hrudi a prostě to ukončí. On mě ale místo toho střelí jen do ruky. Zavyju bolestí a opět se mi udělá nevolno. Z rány teče krve, dobře ale cítím, že kulka zůstala v ráně. Pokud by se vyndala, dokázala bych se během několik dní zahojit. Takhle si nejsem jistá. Celá se chvěju, trochu šokem a trochu bolestí. Dochází mi, že tenhle muž je opravdu šílený. Nevím čeho všeho je schopen. Jak hrůzným věcem mě vystaví, než se mu otec konečně ukáže. Na další provokace už nemám sílu. Snažím se rozdýchat tuhle ránu a potlačit bolest. Když se na léčení soustředím, jde to ještě rychleji. Zase bych ale byla nerada, kdyby mi v ruce měla zarůst kulka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Netušíc, co si vymyslel, že provede s tvým tělem. Tentokrát by ses nejspíše nejraději neprobudila. Neboť se ten parchant rozhodl najít inspiraci v Biblickém příběhu a rozhodl se, že z tebe udělá Ježíše, který bude pykat za hříchy svého otce. Sama si neměla tušení, co tě bolí v té chvíli víc, jestli to jsou zabodnuté hřeby ve tvých rukách a nohách. Nebo fakt, že tě z váhy tvého těla boleli paže. Blbě se ti dýchalo a něco ti říkalo, že pokud tě nepřijde nikdo zachránit, tak ani to, že máš rychlou regeneraci tě nezachrání. ”Co myslíš? Bude tvůj otec, stejně lhostejný jak byl Otec vůči Ježíšovi?” Zeptá se tě, se zájmem si tě přitom prohlíží. Nestihneš však odpovědět, protože se ozve ohlušující rána někde blízko a k tvým uším se dostanou zvuky boje. ”Skvěle. Skvěle.” S narušitelem si nedělá sebemenší obavy. Přeci jen tu jsi jako jeho rukojmí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Chtěla bych se jednou probudit a nic necítit. Tahle bolest je příšerná. Chvíli mi trvá, než mi dojde, co se stalo. Když to zjistím, tak začnu ječet, dokonce mi po tvářích tečou slzy. Přibitá na kříž, dlaně a chodidla proražená velkými hřeby. Bolí mě ruce, jak je na nich celé tělo zavěšené. V téhle pozici se mi velmi špatně dýchá. Každý nádech mě bolí. Teď už chybí jen to kopí v žebrech. Skloním hlavu a snažím se šetřit silami. Začíná pro mě být i těžké udržet se při vědomí. Z dálky ke mě sice doléhají zvuky boje, můj věznitel tomu ale nevěnuje pražádnou pozornost. Já se ani neodvažuji hádat, kdo bojuje. Něco mi říká, že pokud by se tu ukázal otec, nezastavilo by ho vůbec nic. A Darius utekl, ten to bude těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ”Co myslíš? Bude to on osobně?” S tou otázkou udělá pár kroků ke stolečku, kterého si až teď všimneš a jak si přesně tipovala, nachází se na něm kopí. ”Snad sis nemyslela, že to nemám v úmyslu dotáhnout až do samotného konce?” Vezme ho do ruky a překoná pár kroků, které ho dělí od tvého těla přibitého na kříži a ty tak ucítíš, jak se předtím nejspíše kdysi cítila Biblická postava. Bodne tě s ním, ale tak aby hned nezasáhl srdce. Je na něm vidět, že nechce, abys umřela rychle, nýbrž pomalu a bolestivě. Je na něm vidět neskrývaná nenávist, avšak ne vůči tvojí osobě, ale vůči tvému otci. Jako dítě platíš za jeho chyby. ”Zajímalo by mně, jestli se mu podaří dorazit až sem a zachránit tě.” Vidíš jak se otáčí na podpatku a mizí z místnosti, nechávajíc tě tvému osudu. Stěží se držíš při vědomí. Možná jsou to zvuky boje, které ti brání jen tak zavřít oči. Narušitel a pravděpodobný zachránce se blíží. Dveře od místnosti se rozrazí a v nich spatříš naprosto neznámou tvář, která na sobě má hromadu krve, avšak je ti jasné, že to není jeho ale těch mužů, co střežili toto místo. Všechno to byli tvoji kolegové, kteří s tebou v dávných dobách spolupracovali, ale také dopustili toto. ”Ukřižování? Netušil jsem, že na to mají.” Pronesl uznale.  Jako kdyby tě s jeho příchodem opustili síly a ty jsi se ocitla v bezvědomí. Možná to tak bylo dobře, protože tě následně dostával z kříže a nebylo to nic příjemného. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Teď by byla asi ta správná chvíle, kdy bych měla začít škemrat. Prosit o život, připomenout mu vše, co jsme společně zažili, to, že jsem vždy byla věrná a poslouchala rozkazy. Nevím, co mají s mým otcem za problém. Jenže já prostě nemůžu. Mám v sobě příliš zloby. Kdybych měla nyní možnost, sama bych mu to kopí vrazila doprostřed hrudi. Stejně jako Kristus, ani já nejsem ušetřena příliš rychle. Kopí zajede do kůže mezi žebry a já vykřiknu bolestí. Modlím se, aby nezasáhlo nějaký důležitý orgán. Ale boss nechce, abych umřela rychle. Nechá mě tu klidně krvácet celé dny. Apaticky zůstanu viset na kříži a sleduji, jak odchází z místnosti. Zvuky boje už sotva vnímám, moje vědomí se opět začíná rozostřovat. Z rány se mi řine krev a já cítím, jak mi stéká k po boku a poté po stehně až ke špičkám prstů. Místnost naplní tichoučké kapání krve. Umřu tady. Otec mě opustil. Darius mě opustil. Všechny rány mě bolí. Žebra sice srostla, ale jsou obražená, v ruce mi stále tepe bolest, protože kulka zůstala uvnitř, maso srostlo, takže vyndat jí nyní bude mnohem obtížnější. A teď ještě bodná rána pod žebry. Už když jsem se přidávala k lovcům, věděla jsem, že nebudu mít hezkou smrt. Tohle jsem si ale nepředstavovala. Náhle se rozrazí dveře, apaticky zvednu hlavu a překvapeně se podívám na muže ve dveřích. Nepoznávám ho, nikdy dřív jsem ho neviděla a nevím, jestli mě přišel mučit, nebo zachránit. I když podle krve, kterou je olepený, bych si tipla spíš to druhé. Je mi jedno, že je všechny pozabíjel, nic lepšího si nezasloužili. Ne po tom, co mi tak ublížili. Spokojená s tím, že jsou moji věznitelé mrtví, zavřu oči a propadnu se do bezvědomí. Je to slastný pocit, obalí mě teplo, mysl se zatemní a mě je náhle dobře. Kéž by to tak už zůstalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cítila si, jak tě někdo vzal do náručí a dostal tě do bezpečí. Cítila si cestu v nějakém dopravním prostředku, protože se někdo nemohl tak rychle přemisťovat, jako Darius. Když vůz zastavil opět ses ocitla v něčí náručí. Někam tě nesl a netrvalo to dlouho, než tě položil na příjemnou matraci, kde začal léčebný proces. Vytáhli ti kulku z ruky, bolest si však nevnímala. Což bylo poněkud příjemné zjištění. Zašili bodnou ránu. Zdravou ruku ti napíchali, aby se ti do těla mohly dostávat živiny, mezitím co budeš mimo. A nakonec to nechali na tobě. Měla si pocit, že je to celá věčnost, než se ti podařilo otevřít oči. Probuzení bylo zvláštní, vzdáleně si cítila bolest tvého těla, protože krom živin, tak jsi v sobě určitě měla spoustu oblbováků proti bolesti. Nacházela jsi se v pokoji, který připomínal vším tím zařízením spíše nemocniční lůžko. Ale v nemocnici jsi jistě nebyla. Museli by toho spoustu vysvětlovat a nepochopili by tvou rychlou regeneraci. Netrvalo to dlouho, než se dveře od tvého pokoje otevřeli a ty jsi mohla tak spatřit tvář svého zachránce. Byl čistý. Na sobě měl obyčejné černé rifle a stejné barvy i tričko. ”Zdravím. Váš otec se bohužel nemohl dostavit a tak poslal pro vás mně.” Usmál se na tebe a došel rozhodným krokem ke tvému lůžku, prohlížel si údaje ve stroji, se kterým si byla pomocí různých drátků připnutých na tvé hrudi spojená. ”No jo… je poznat, že jste jeho dcera… máte tuhý kořínek.” S tím se posadil na židli, která se nacházela vedle postele a se zaujetím si tě prohlížel. Jako kdyby vyčkával, že se začneš ptát. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Cítím, že někam jedeme, ale ztratila jsem pojem o čase. Mohlo to trvat jen pár minut, ale také mohly uplynout celé hodiny. Chvílemi se ztrácím v mlze nevědomí, abych se pak opět vynořila nad hladinu. Dokonce i cítím, když mě muž ošetřuje. Řekla bych mu, že je opravdu šikovný, protože kulhku z mé paže vyndal poměrně rychle. Ale moje rty jsou příliš těžké, než abych dokázala promluvit. Navíc se mi stav, ve kterém se nacházím, docela líbí. Nic mě nebolí, nic mě netrápí. Nakonec jsem ale musela usnout. Pravděpodobně to bylo vlivem oblbováků. Probudit se je pro mě totiž nesmírně obtížné. Víčka jsou těžká a světlo mě štípe do očí. Konečně se ale rozkoukám, pokoj působí jako nemocniční, ale pochybuji o tom, že je. Následně se otevřou dveře a dovnitř vejde muž, můj zachránce. Tentokrát není celý od krve a na sobě mám dobře padnoucí černé oblečení. Takže to byl otec, kdo ho za mnou poslal. To by dávalo smysl. Posadím se na posteli a několik vteřin musím počkat, protože se mi zamotá hlava. "Kde je? Chci s ním mluvit." Nejsem na svého zachránce moc příjemná. Po tom, co jsem si prožila, mám ale pocit, že mi trochu neomalenosti odpustí. "Díky za záchranu, ale tady nemůžu zůstat." Chytím dráty, které mám přichycené na hrudi a které měří funkce mých orgánů, prudkým pohybem je strhnu. To, že jsem nahá, před zcela cizím mužem, mě nijak netrápí. Už mě viděl v horším stavu, než teď. "Potřebuju sprchu, oblečení a vypadnout odsud." Chytím kanylu a chci si jí vytáhnout z ruky. |
| |
 | soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Když tu teď sedím a pozoruji její počínání, jak ze sebe strhává monitorovací přístroje a má v úmyslu se odsud, co nejrychleji dostat, začínám v ní vidět jejího otce a moje pochybnosti jsou ty tam. Zatraceně. Zaúpím v myšlenkách. Stále však sedím a se zájmem pozoruji, jak si vytahuje kanylu z ruky. ”Opravdu si myslíte, že daleko dojdete? Ztratila jste hodně krve. Ještě jste slabá a hlavně ne zcela vyléčená. Jiní by se zraněními, které jste utrpěla už dávno byli mrtví.” Mluvil jsem k ní klidně bez sebemenších náznaků emoce. Stejně tak jak se mluví s vyšinutými blázny. ”A to nemluvím o tom, že se několika lidem podařilo utéct. Hlavně jejich vůdci. Měl jsem bohužel jasný úkol a to vás zachránit.” Kdyby bylo po mém tak nikdo se živí odtamtud nedostane. Pokud mezi mou řečí vstala, nohy jí neuposlechli a skácela se k zemi. Povzdechl jsem si, protočil oči v sloup a vstal jsem, došel jsem až k ní a zvrchu jí pozoroval. ”Jo teď už tu podobu vidím.” Přiznal jsem nahlas a bylo mi jasné, že mně její otec moc dobře slyší. ”Jak jsem říkal, jste slabá. Budete rozumná a zůstanete dobrovolně v posteli nebo vás k tomu musím donutit?” Dal jsem jí jasně na výběr a vyčkával jsem na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Já nejsem jako většina lidí." Odseknu zlostně. Když mi však řekne, že několika členům se podařilo prchnout, zarazím se. Jen na okamžik, nechci, aby na mě poznal nejistotu. "Dokážu si s nimi poradit." Řeknu sebevědomě, i když oba dva víme, že jsou to jen kecy. Možná seregeneruji rychle, ale v tuhle chvíli jsem slabá jako moucha. To mi také rychle potvrdí moje tělo. Zvednu se z postele, ale nohy mě odmítají poslouchat. Zavrávorám a rozplácnu se na chladné podlaze. Potěší mě, že se ke mě muž nevrhá a okamžitě se mi nesnaží pomoci. Ale ani to, jak na mě zvrchu shlíží, se mi nelíbí. Zamračeně k němu zvednu hlavu. "Ty se v tom vyžíváš, že mám pravdu?" On mi pro mě za mě může vykat, jak chce. Já k němu ale žádnou úctu necítím. "Buď ať sem nakluše můj otec, nebo mě nech na pokoji." Podaří se mi na zemi alespoň posadit. Stále na něj ale syčím jako vzteklý had. Jeho výhružku, že by mě k posteli klidně přivázal, ignoruji. Jen ať to zkusí. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Ano a to náramně.” Usměju se přitom. V mém hlase je konečně něco znát a to jak mne velice její momentální situace pobavila. Vzápětí však povytáhnu obočí a chvíli si jí se zaujetím prohlížím a přitom přemýšlím, jestli to myslí vážně. Zdá se bohužel, že ano. ”Obávám se, že to bohužel takto nepůjde.” Můj hlas zní pevně až neúprosně. ”Váš otec se sám rozhodne, kdy se vám objeví. Vy nic neurčujete.” S tím se k ní otočím zády k ní s úmyslem vyhovět jejímu přání a nechat ji na pokoji. U dveří se však zatím, když popadám za kliku a ohlednu se k ní. ”Jsem zvědavý, jak se dostanete zpátky do postele bez něčí pomoci, ó vaše veličenstvo.” Teatrálně se přitom ukloním a vyjdu následně z pokoje, zamykajíc přitom dveře. Rychle se přitom rozeběhnu do bezpečnostní místnosti, kde jsou televize na kterých uvidím záznam ze sledovacích kamer z jejího pokoje. Zajímalo by mně, jestli se nakonec dostane na postel. Obzvláště, když dělala tak velká ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Sprostě na jeho adresu zakleju, a kdybych měla něco po ruce, tak to po něm dozajista hodím. Jenže to už zůstanu v pokoji sama a slyším jen zamykání dveří. Docela vtipné, že zamknul dveře, když ví, že se ani nezvednu ze země. Doplazím se ke zdi a zády se o ní opřu. I to mě ale nesmírně vyčerpalo. Zakloním hlavu a zavřu oči. "Tohle všechno je tvoje vina. Nechceš se se mnou vidět, protože víš, že tohle jsi mi způsobil ty!" Nepochybuji o tom, že mě otec slyší. Podle toho, co jsem měla možnost poznat, tak je skutečně mocný. "Ty jsi vážně otec roku! Líbilo se ti sledovat, jak mě znásilňují a mučí? Neměl jsi ani odvahu se tam sám ukázat. Místo toho jsi poslala toho arogantního kreténa." V tu chvíli se podívám přímo do kamery. Chci, aby ten, kdo mě sleduje věděl, že já o něm vím. Potom znovu zavřu oči a uvolním se. Nemá cenu se v tuhle chvíli o něco pokoušet. Za pár hodin se moje tělo zregeneruje, a pak odsud vypadnu. Ať už se to mému zachránci/vězniteli bude líbit, nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Barem se line hudba, která odpovídá náladě. I see the bad moon rising, I see trouble on the way. I see earthquakes and lightnin´. I see bad times today. Zní text, který je opravdu přesný. ”Máš pravdu. Je to moje vina.” Když promluví hudba se sama ztiší. ”Nicméně chtěl jsem tě zachránit. Avšak nemohl jsem.” S tím přestane leštit skleničku a místo toho jí postaví před tebe, aby ti mohl nalít panáka. ”Tohle co vidíš, je totiž moje vězení. Nemůžu se odsud dostat.” Při první světě rozmáchne ruce, jako kdyby se snažil ukázat na celý bar. ”Ještě ne… ale mám plán.” S tím na tebe mrkne. ”Mělo mně napadnout, že tě ten Stínochodec neochrání. Ne proti těm, pro které si donedávna pracovala.” V jeho hlase slyšíš bolest. Zdá se, že mu není lhostejné, co s tebou dělali. ”V dávných dobách jsem byl velmi mocný a velmi obávaný. Jenže byl jsem zrazen tou, kterou jsem miloval a uvězněn… a poté jsem poznal tvou matku. Byla cestovatelka. Cestovala spousty dimenzemi. Dostala se ke mně. Tak dlouho jsem mluvil jenom sám se sebou, že jsem se s ní dal do řeči. Zamilovali jsme se do sebe.” Z jeho hlasu je znatelné, že tvou matku opravdu miloval. ”Když zjistila, že čeká dítě. Tebe. Zmizela a nechala mně zde. Dlouho jsem o tobě neměl nejmenší tušení.” Sklopí přitom pohled.  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zpočátku ho tedy ignruji, když zjistím, kde to jsem. Civím před sebe, hudbu, jeho hlas i skleničku se snažím vytěsnit a doufám, že se tak odsud dostanu. Jenže jeho slova mě dostihnou a já jsem nucena na něj pozornost zaměřit. "To jsem netušila." Řeknu tiše a připadám si při tom jako idiot. A nemyslím teď jen to, že je tu uvězněný. Já ani netušila, že moje matka dokázala cestovat dimenzemi. "Tvrdila mi, žes nás opustil." Náhle mě popadne hrozný vztek. Ta jediná pravda mého života se nyní ukazuje být lží. Kolikát jsem se na otce ptala a odpověď byla vždy stejná. Odešel od nás, neptej se. A přitom to bylo právě naopak. Možná proto vždycky uhýbala pohledem, nechtěla, abych v jejích slovech odhalila lež. Ta moje část, která je ovládaná city se právě rozsypala na drobný prach. Nejraději bych otce obejmula a udělala cokoliv pro to, aby se odsud dostal. Naštěstí je tu ještě moje analytická část, která mi našeptává, že to taky můžou všechno být jen kecy. "Je to čistě jen logická dedukce, ale předpokládám, že jsi nějaký prastarý démon." Se zájmem si ho prohlížím. Nenapadá mě, koho jiného by někdo chtěl takovýmto způsobem uvěznit. Tak to řeší lovci dodnes. Pokud to nelze zabít, je potřeba to alespoň uvěznit. "Takže kdo jsi...a teď žádné triky." Srdce se mi rozbuší. To on mě sem zavolal, aby mi vysvětli situaci. Doufám tedy, že je připravený odpovídat na moje otázky. Vážně to chceš vědět? Pokud je to démon, tak existuje dobrý důvod, proč je tu zavřený. A ty jsi pořád ještě lovec. Mám strach, že mě čeká velmi těžké dilema. A otec mi to nijak nezlehčuje. Stále jsem se nerozhodla, jestli mu budu věřit. Když ale mluví o tom, jak ho matka opustila a on ani neměl tušení o mé existenci, opravdu vypadá, že je smutný. K čertu! |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Přála si, abys měla normální život. Nemusela se stále dívat přes rameno.” Dodá ještě smutně. ”Prastarý démon?” Pronese a začne se smát. Následně do sebe kopne skleničku.  ”Omlouvám se. Takto mě ještě nikdo neoslovil.” Netrvá to dlouho a uklidní se. ”Nejsem jím. Jsem mnohem víc.” Chvíli to vypadá, že se opět rozhodne být tajemný, jako hrad v Karpatech. ”Jsem Smrt. První z prvních.” A aby dokázal pravdivost svých slov, tak na malou chvíli ukáže svou pravou podstatu. Vidíš jen temnou kápi a naprostou nicotu, která tě pomalu pohlcuje. Nejsi schopná od něj odvrátit pohled. Cítíš jak ti z toho pohledu krvácí oči. Notnou chvíli i zadržuješ dech. Máš pocit, že to trvá věčnost a ne krátkou chvíli, jak tomu skutečně je. ”Liv.” Slyšíš ztrápený hlas tvého otce a cítíš, jak ti utírá krvavé slzy do kapesníku. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Trhnu sebou, když se začne smát. Už se obávám toho, že zase začne mlžit, když mi vyjeví pravdu. Asi bych mu jeho slova nevěřila, možná bych se mu i vysmála. Jenže jemu záleží na tom, abych uvěřila, a tak mi ukáže svou pravou tvář. Zírám do prázdnoty a cítím, jak se mě zmocňuje děs. Chtěla bych se odvrátit, ale nedokážu to. Jediné, co vidím je mučivá nicota, nebytí. Myslím, že jsem v ten okamžik přestala dýchat. Cítím, jak mi po tváři kanou slzy, ale že je to moje vlastní krev, to už nevnímám. Přijde mi to jako špatný vtip a zároveň vím, že to vtip není. Smrt. Proberu se ve chvíli, kdy mi otec osuší oči. Celá se chvěju. Tak teď má, co chtěl. Věřím mu. Hlavou se mi honí tisíce otázek, ale většinu z nich potlačím, jako nesmysly. Tohle je naprosto obskurní situace. "Jak...jak je to možné?" Vydechnu, hlas se mi chvěje. "Když jsi tady uvězněný, jak to, že lidé umírají? Jak to, že máma umřela?" Mám nutkání od něj odstoupit, ale odolám tomu "A kdo tě vlastně uvěznil? A proč?" Zarazím se. "A proč tě chce někdo zabít? Smrt je přeci přirozenou součástí života." Celý život jsem si kladla otázku: Kdo byl můj otec? Teď znám odpověď a jsem z toho víc zmatená, než když jsem to nevěděla. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Jenže nad tvými dalšími slovy se zarazí. ”Ale tvá matka není mrtvá. Poznal bych to.” Je na něm vidět, že to myslí naprosto vážně. Jenže ty jsi viděla, co jsi viděla. Její mrtvé tělo, ležící v márnici. Nebo snad ne? Vzhledem k událostem posledních dnů, můžeš tomu vůbec věřit? ”Mám takový pocit, že ji vězní a udržují jí ve spánku.” Pronese maličko zastřeně. Jako kdyby na malou chvíli jeho mysl někde zatoulala. ”Ostatní chodci Smrti, tak se nazýváme. Báli se mě, protože jsem první.” Pronese a pousměje se. Jako kdyby byl hrdý za to kým je. ”Nechtějí mně zabít. Ale vymazat z tohoto světa, aby si mohli rozebrat mou sílu.” Opět tón učitelky. ”Ach dítě. Tolik toho nevíš.” Pohlédne na tebe, v jeho očích to podivně zajiskří. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro A nyní se mi chce brečet znovu. Odvrátím od něj tvář. Musela jsem se stát silnou, kvůli všem těm sračkám, na které jsem byla sama. Nechci, aby mě nyní někdo viděl v tomhle rozpoložení. "Takže ostatní...Smrtky, se proti tobě spikli. A ty se teď chceš osvobodit. Co potom uděláš?" Zhluboka se nadechnu a opět se na něj obrátím. Jsem ráda, že má opět lidskou tvář, přesto asi nikdy nezapomenu na to, co jsem viděla pod tou maskou lidskosti. Bude mě to pronásledovat ve snech. "A co se čeká ode mne? Řekl jsi, že musím být připravená, ale já ani nevím, na co. Nejsem...mocná. Jen se rychle regeneruji." Hlavou mi prolétne ironická myšlenka. I já jsem svým způsobem smrt. Zabíjím, většinou monstra, ale už jsem zabila i několik lidí. Možná jsem nevědomky dělala práci za svého otce. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Nesouhlasně mlaskne. ”Jsi mocná.” Na chvíli se zamyslí, jako kdyby hledal nějaká vhodná slova. ”Jen to chce svůj čas. Dlouho jsi měla zamknuté své schopnosti. Jsou zakrnělé. Časem to přejde.” Snaží se tě uklidnit opět tónem rodiče, který se snaží vysvětlit dítěti, jak si zavázat tkaničky. ”A proto tady je Chris. Ten ti s tím pomůže.” Jen co to řekne, tak se vedle tebe na židli objeví Chris, který si vezme skleničku s panákem, co mu stihl tvůj otec nalít a kopne ho do sebe. Poté se otočí na tebe a mrkne na tebe. ”Na mně nekoukej… taky z toho nejsem odvařenej.”  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Tak to mám pro tebe dobrou zprávu. Jestli se chceš mstít, tak na to jsem dobrá." Ne všichni, kdo mě zradili, tak zemřeli. Alespoň to mi řekl Chris. Pořád ještě se můžu pomstít za to, co mi provedli. "Když pomůžeš mě, tak já pomůžu tobě. Ale nemaluj si žádnou šťastnou rodinku někde na předměstí. To není můj styl." V tuhle chvíli nějak nevím, co si počít s představou svých rodičů. Měla jsem za to, že jsou oba mrtví. Teď se ukazuje, že tomu tak není, a že bychom snad dokonce mohli být zase spolu. Někde v hloubi duše cítím, že asi nejsem tou dcerou, kterou si máma představovala. Nechci být zklamáním. Pak se ale u baru objeví Chris a moje rysy ztvrdnou. "Jo tenhle." Zabručím a konečně se natáhnu po skleničce. "Neznamená to, že jsi tady, že spíš? Neměl jsi mě hlídat?" Neodpustím si rýpnutí. Ani nevím, co mě na něm tak rozčiluje. Vždyť mě přeci zachránil. Na rozdíl od Dariuse, který utekl. Měla bych se pokusit otočit list. "Promiň. To nebylo hezké. Co kdybysme začali od znova?" Rozhodnu se přijít s nabídkou smíru. "Já jsem Olivia. Ale můžeš mi říkat Liv." Napřáhnu ke Chrisovi ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Věnuji ji úšklebek a poručím si dalšího panáka. Odmítám ji na to odpovědět. A tak se role vysvětlování ujme její otec. ”On nespí. Je tu a zároveň sedí u tvého lůžka, potom co tě opět uložil do postele. Chris není člověk.” Odmlčí se, jako kdyby přemýšlel, jak tady dámě oznámit, že jsem z části ten, kterého by nejraději ulovila. Bohužel nemyslím v tom pěkném slova smyslu. I když s ní bych si raději nechal zajít chuť. Na její omluvu něco nesrozumitelného zamručím a vzápětí vidím jak napřahuje ke mně ruku. ”Jmenuji se Chris a jsem poloviční démon.” Pronesu a zazubím se na ní. Oči mi přitom změní barvu na důkaz toho, kdo jsem.  ”Tak co… budeš mně chtít za odměnu za to, že jsem ti zachránil krk zabít?” Zeptám se jí a povytáhnu přitom obočí. Na první pohled to vypadá, že sedím klidně, ale jsem ve střehu a v případě nutnosti, připraven se bránit. ”NIKDO, NIKOHO ZABÍJET NEBUDE!” Prohlásí Hlavní Smrtka tím svým ošklivým hlasem, který vyděsí i toho nejostřílenějího a máte okamžitě chuť se schovat pod stůl a tvářit se, že jste židle… doufat přitom, že vám to uvěří. Vzhledem k tomu, že s ním spolupracuji už nějakou dobu, tak sedím nehnutě na svém místě. ”Ti co tě učili, že démoni jsou špatní… byli ti stejní, co tě věznili a mučili. Nic není takové, jaké se na první pohled zdá.” Pokusí se vysvětlit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro To, že není člověk, jsem tak nějak tušila. To, že je to z části démon, ale nikoliv. "Už se mě víckrát nedotýkej!" Z nuly na sto za tři sekundy. Nelíbí se mi představa, že zatím co teď ležím, bezbranná v posteli, tak vedle mě sedí démon a sleduje mě. Už chci něco kousavého poznamenat, když se do toho vloží otec. Z jeho hlasu mi běhá mráz po zádech. Zachvěju se a instinktivně se přikrčím. "Abys věděl, tak já nejsem bezmyšlenkovitý zabiják." Cítím se takovým nařčením být skoro uražená. Vždyť můj vztah s Dariem je dostatečným důkazem toho, že dokážu vycházet i se supernaturály. A to víc, než dobře. O tom ale Chris nemusí nic vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Jo… jo… jsem z části anděl a z části démon. Sranda, co?” S tím do sebe kopnu dalšího panáka, který mi byl nalit… nebo jsem si ho já nalil? ”Rodiče si holt nevybereš… ale to bys měla vědět, zlato.” Ušklíbnu se přitom a je mi jedno, co jsem řekl. Vzhledem k tomu, že se dveře baru zavřeli a já opět klasicky sedím u jejího lůžka. Ona se přitom opět probouzí… tak to vypadá, že se mu to ani v nejmenším nelíbilo. Hups. Moc dobře ví, jaká nevymáchaná držka jsem, tak má co chtěl. ”Skvěle… probudila ses… takže já padám, když mně tak moc nechceš vidět. A pošlu za tebou někoho s jídlem.” S tím se postavím na nohy a dojdu rozhodně ke dveřím, u kterých se zastavím. ”Řekl jsem to tak pozdě, protože jsem měl obavy, které se potvrdili.” S tím jsem chvíli stál u dveří, jako kdybych na něco čekal… ale zatraceně na co. Je jedno, jestli vaše matka byla nějaký zkurvený anděl… obzvláště, když ten druhý rodič byl démon. Jen na tom vždycky záleželo. A právě to mne dovedlo k jejímu otci. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Náhle se zatmí a když otevřu oči, hledím do stropu. Jsem zpátky v "nemocničním" pokoji a ležím na posteli. nadzvednu se na loktech a s ulehčením zjišťuji, že už, alespoň na to, mám sílu. "Christophere, počkej." Zastavím ho dřív, než stihne odejít z místnosti. Hlas mám pro jednou tichý a smířlivý. "Nechtěla jsem se tě dotknout. Nebylo to fér a já se omlouvám." Pomalu se posadím a spustím nohy z postele. Hlavu mám skloněnou a dlouhé vlasy mi zakrývají tvář. "Jen toho je teď na mě moc. To, že jsem málem umřela, ta zrada, otec, i to, že mě Darius opustil. Vím, že to není omluva, ale je to alespoň vysvětlení." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Nic takového se nekoná, místo toho se mi to pokusí vysvětlit. Zatřepu hlavou. Opět nahodím svou obvyklou masku, někoho komu je celý svět u prdele. ”Když se sere, tak se sere pořádně.” Pronesu a vykouzlím na své tváři úšklebek. Popojdu pár kroků k ní. Držím si přitom jistou vzdálenost. To, že na mně zatím nejde s loučem neznamená, že by k tomu nemohlo dojít. ”Když si od ostatních držím odstup a odrazuji je svým chováním, tolik to nebolí… když poté, co zjistí kdo jsem… začnou vyvádět.” Ani nevím, proč jí to vlastně říkám. Asi nějaká slabší chvilka. Pak se zarazím. Nejmenovala náhodou toho Stínochodce? Ona s ním něco měla? ”Darius?” Zeptám se jí. Načež si uvědomím, že jsem pro ni stále cizí. ”Promiň… nechci vyzvídat… chtěl jsem tím spíše naznačit, že kdybys chtěla, tak se můžeš svěřit.” Pokusím se jí vysvětlit své záměry. ”Slyšel jsem, že to pomáhá.” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro S lehkým úsměvem si vyslechnu jeho slova. To, co říká, dává smysl. On je prostě už dopředu připravený na to, že lidi to pohorší. Na okamžik se zarazím. Nenapadlo mě, že opravdu poslouchal, když jsem mluvila o Dariovi. "Jo, Darius a já jsme spolu byli několik lit. Odešla jsem od něj, ne proto, že to byl stínochodec, ale proto, že mě podváděl. Myslela jsem si, že je zase všechno ok. Ale když si pro mě přišli k němu domů prostě se vypařil. Utekl a nechal mě tam." Je vidět, že mě tahle zrada skutečně tíží. Po krátkém zaváhání poklepu na postel vedle sebe. "Já tě nesoudím, ani jako démona, ani jako anděla. Nejsem taková jako...oni. Darius pro mě taky byl jen chlap. Nešlo o supernaturály, nebo nějakou magii. Prostě pár, co se rozhádá a rozejde se. Nechtěla jsem mu kvůli tomu uříznout hlavu. Nevidím svět černobíle...jen to jsem ti chtěla říct." Trochu se mi po tom ulevilo. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”To mně mrzí.” Pronesu a myslím to naprosto vážně. Je to už hodně dávno, co jsem někoho měl. Opustila mě, protože spatřila mou druhou část, démona. Nezáleželo však, že když jsem ho vypustil, tak jsem se jí snažil zachránit. Byl jsem pro ni stejná zrůda, jako ten, co ji napadl. Asi musela spatřit záblesk smutku v očích z oné vzpomínky, když se posunula na posteli a uvolnila mi tak místo, abych si k ní sednul. Je to malá chvíle, kdy váhám, jestli si k ní sednout… než se nakonec usadím. Když domluví, notnou chvíli mlčím. Než se nakonec rozhodnu, že se jí také svěřím. ”Tak to jsi první žena, která nevidí svět černobíle.” Pronesu a usměji se na ní.  Pustím se do svěřování o dívce, kterou jsem kdysi dávno miloval a byl s ní šťastný. A o onom nevydařeném konci, kdy mě opustila. ”Byl jsem pro ni nestvůrou, která jí svedla na scestí.” Úsměv mi z tváře během vyprávění zmizel. ”Zvykl jsem se chovat jako parchant. Je to potom snazší.” A tak bloudím světem sám. Představa, že by se na mě někdo podíval zase tak jako ona, mě od toho velmi odrazuje. ”Darius je idiot, že utekl a nechal tě v tom. Kdybych byl na jeho místě, tak bych položil život za někoho takového...” Pohlédnu na ní a zarazím se. Zatřepu hlavu a odkašlu si. ”No nic… asi bych měl jít pro jídlo. Mám hlad… ty ne?” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Ještě větším překvapením pro mě je, že se mi i on sám rozhodne svěřit. Tiše sedím a poslouchám jeho příběh. O to víc mě nyní mrzí, jak jsem se k němu prve zachovala. Chápu, že v tomto kontextu jsem se ho musela opravdu dotknout. Pro příště bych měla být obezřetnější na to, co říkám. Všechno se ale rázem zlepší, když se Chris usměje. Sakra, to je ale hezký chlap! Dá mi dost práce zachovat nehybnou tvář. Jen se nakonec trpce usměju, když nazve Daria idiotem. "Jsem prostě husa." Zvednu se z postele a protáhnu se. "Půjdu s tebou. Tedy, jestli mě tady nehodláš držet zavřenou. Potřebuju se trochu protáhnout." Tázavě se na Chrise podívám a pak se zamyslím. "A taky bych potřebovala něco na sebe." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Tvrdohlavý mezek, možná… ale husa ne.” Nevím, proč to říkám a ani proč mi vadí, že se přede mnou slovně shazuje. Když se zvedá z postele, pozorně ji pozoruji a dělám dobře. Udělá dva nejisté kroky a zahučela by k zemi, kdybych ji nezachytil a nepodepřel. ”Máš sice rychlé hojení, ale tvoje tělo potřebuje nabrat energii, protože vynaložilo úsilí na tom, aby si byla zase v pohodě.” S tím se společně s ní po boku rozejdu do kuchyně. Není to daleko. Byt, kde se nacházíme je poměrně útulný a do kuchyně vedou dveře naproti pokoje, kde se předtím nacházela. Pomohu jí se posadit na židli ke stolu a přesunu se k ledničce, kde se nachází zásoby. Nejsem kuchař a tak jsem nakoupil spoustu hotového jídla, které stačí dát do mikrovlnky a ohřát to. ”Kung Pao, pečenou křehkou kachnu nebo něco, co se ani nebudu namáhat vyslovovat?” Mezitím co to říkám, tak mám sám vybráno. Potom co mi je odpovězeno, tak její jídlo přesunu na talíř a nechám ohřát v mikrovlnce. To samé udělám i se svým jídlem. Když je i to mé hotové, tak se posadím vedle ní a s popřáním dobré chuti se do něj pustím. Nevím sice vařit, ale vybral jsem podnik, kde naprosto skvěle vaří, takže jsem naprosto spokojený. ”Po jídle ti skočím pro nějaké oblečení. Bude to chvilinka. Můžeš si mezitím dopřát pořádnou bublinkovou koupel.” Navrhnu jí a opět vykouzlím úsměv. Sám se divím, kde se to ve mně najednou bere. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Vydáme se směrem ke kuchyni a já se při tom opíráme dlaní i stěnu. Jsem Chrisovi vděčná, že se do toho nevkládá, nebo se mě nepokouší odnést. Moje pýcha utrpěla dost i bez toho. S ulehčením se sloužím ne židli. Ani jsem si neuvědomila, jaký už mám hlad. Vyberu si kung pao a zatím, co se jídlo ohřívá, rozhlížím se kolem sebe. Pokouším se něco z bytu zjistit, o svém hostiteli. Ale není moc čeho se chytit. Kromě toho, že Chris není bordelář, a má celkem styl, tak je to byt jako každý jiný. "Horká koupel by mi bodla." Souhlasně pokývu hlavou. Trochu si nechám přehřát svaly a určitě mi bude lépe. Moje tělo stále ještě není v pořádku a já pro svoje zotavení chci udělat maximum. Cítím ale jisté znepokojení nad tím, že bych tu měla zůstat sama. Chápu, že Chris nemá obavy, protože já očividně nikam neuteču. Ve stavu, v jakém jsem, se ale stále cítím dost ohrožená. Co když sem zase někdo vtrhne? Nebo se mi už Chrisova společnost zalíbila natolik, že se o ni nechci nechat připravit? |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Byt je zabezpečený. Chrání ho, jak normální ochrany, tak i velmi nebezpečné magické.” Vysvětlím jí a doufám, že pochopí, proč jsem naprosto v klidu a jistý tím, že si mohu odběhnout na chvíli pryč. ”Takže, když si budeš dopřávat příjemnou sprchu, budeš tady naprosto chráněná.” Dodám. Po jídle, posbírám špinavé talíře a vložím je do myčky na nádobí. Musím se přiznat, že nemám moc rád umývat nádobí rukou. ”Jsou nějaké preference ohledně oblečení?” Zeptám se jí, když jsem pomalu na odchodu. Poté co je mi zodpovězeno, vyjdu z bytu, zamknu bezpečnostní dveře a aktivuji ochrany. Vybral jsem si tak skvělou lokaci pro byt, že mám všechno kousek od něho. Netrvá tedy dlouho, než se ocitnu v obchodním centru, kde jsou krom obchodů s oblečením i nějaké restaurace a obchod s potravinami. Zhruba po půl hodině nakupováním všeho potřebného, kdy jsem obohacen šesti kabelami a moje peněženka je za to o něco chudší, se vracím zpátky. Na můj příchod upozornilo bouchnutí dveří, ono to jinak nešlo, než do nich kopnout. Došoural jsem se do kuchyně, kde jsem odložil tašky a poté s vybraným oblečením došel ke dveřím koupelny. Podle zvuků za dveřmi jsem došel tak akorát včas, kdy jí koupel končila. Naštěstí jsem myslel na všechno a v koupelně byl jak župan, tak osuška. Notnou chvíli jsem stál u dveří a vyčkával jestli neuslyším nějaké zvuky toho, že by padala… že jsem tak nějak nestihl odejít včas a tak když otevřela dveře, tak mě tam viděla stát s jejím novým oblečením v náručí. ”Ahm… ehm… hlídal jsem.” Pronesl jsem rozpačitě a podal jí oblečení, přesunul se urychleně do kuchyně, kde jsem nákup dával tam kam patří. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Nakonec tedy jen pokrčím rameny a nechám ho odejít. "Ať je to černé." Jediná preference, kterou mu dám, jinak je mi to jedno a sama už mířím do koupelny. Chtěla jsem dodat, že mám ráda kůži, ale vzhledem k tomu, že se tu nyní promenuji nahá, mi to přijde jako zbytečná provokace. Normálně bych se jen osprchovala a zase mazala z vody ven. Jenže teď si tak úplně nevěřím a jsem ráda, že si můžu sednout a chvíli jen relaxovat. Napustím plnou vanu horké vody. Během několika minut se celá koupelna naplní párou. Vymačkám do koupele nějaké Chrisovo mýdlo, abych si udělala bublinky a vklouznu do vany. Neubráním se spokojenému vydechnutí. Ponořím se pod vodu úplně celá a nakonec si namočím i vlasy. Zavřu oči, spokojeně se uvelebím a jen odpočívám. Nevím, jestli jsem náhodou trochu nezdřímla, protože se náhle proberu s lehkým cuknutím, pravděpodobně mě probudilo bouchnutí dveří. Na okamžik se začnu obávat, že do bytu stejně někdo vpadnul a že mě nyní konečně zabijí...nebo znovu znásilní a pak zabijí. Ale když slyším, jak se člověk pohybuje po bytě, dojde mi, že se jen vrátil Chris. Vypustím vanu, osuším se a zabalím se do ručníku. Župan nechám bez povšimnutí. Otevřu dveře a kolem mě se do chodby navalí pára a vůně Chrisova mýdla. Zarazím se v půlce kroku, rozhodně jsem nečekala, že na mě bude takhle čekat přede dveřmi. "Jasně...hlídal." Zakřením se na něj a vezmu si oblečení. "Díky." Znovu mu zavřu dveře před nosem a jdu se obléknout. Chris splnil mé požadavky do puntíku. Černé džíny, černé tílko, černé tenisky, o spodním prádle nemluvě. Mokré vlasy si stáhnu do neuspořádaného drdolu a zamířím za svým zachráncem do kuchyně. "Takže, co si vlastně otec představuje, že uděláme? Jak ho můžeme osvobodit?" |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Na druhou stranu to, jak se usmála, bylo velmi roztomilé. Zatraceně… dost. Okřiknu své myšlenky, které nejsou rozumné a snažím se zaměstnat skládáním věcí na své místo. ”Ze všeho nejdříve potřebujeme probudit k životu tvé schopnosti. Potom budeme muset osvobodit tvoji matku z rukou těch, co ji vězní.” Sdělím svůj plán a na malou chvíli se zarazím. Oba moc dobře víme, kdo její matku vězní. Ten stejný parchant, kterým byla mučena a před kterým jsem jí zachránil. ”Ale všechno popořadě.” Dodám po chvíli mlčení. Prohlédnu si ji zkoumavě. Musím uznat, že už nevypadá jako někdo, kdo jen tak tak unikl hrobníkovi z lopaty. Nemluvě o tom, že jí to černé oblečení opravdu sluší. ”Jak se cítíš? Připravená na menší trénink?” Zeptám se, poté co je všechno na svém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Už když ta slova říkám, tak vím, že tak jednoduché to nebude. Nemám proto problém, přiklonit se k jeho plánu a začít u sebe. Ostatně jsem sama zvědavá, co všechno se za mými "novými" schopnostmi skrývá. Na matku příliš myslet nechci. To, že je naživu můj otec jsem jen tak tak vstřebala. Ostatně mi matka vždycky říkala, že zemřel, když jsem byla ještě hodně maličká. Ale na maminku si pamatuji. Kruci! Pochovala jsem jí. Bylo mi patnáct a brečela jsem, protože jsem najednou byla sama. A teď se dozvídám, že je naživu. Že jí celou dobu někde drželi v umělém spánku. Pravděpodobně ti samí, kteří se tvářili jako moji přátelé a kolegové. Jakmile na to pomyslím, zvedne se mi tlak. Začnu se v kuchyni protahovat a rozhýbávám ztuhlé svaly. Už nemám pocit, že se kažřdou chvíli složím, i když stále jsem ještě nenabyla veškerou sílu. Normálně moje regenerace tak dlouho netrvá. Ale hádám, že s mými nově získanými schopnostmi to prostě bude chvíli trvat. "Jak si to představuješ?" Obvykle bych se vrhla na boxovací pytel a neskončila, dokud by ze mě nelil pot. Hádám ale, že Chris má na mysli trochu jiný trénink. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Nuže, asi gratuluji. Musím uznat, že jsem velmi překvapen.” Řeknu poté, co se mi podařilo se zvednou na nohy, vzhledem k tomu, že mně během posledního tréninku dala poměrně do těla a to jsem jí vůbec nešetřil. Dokonce i potekla krev a byla moje. ”Všechna čest.” Prohlásím, když se snažím utrhnout si kus látky a provizorně obvázat zranění na ruce. A to nemluvím o škrábanci na hrudi. Ještěže tato košile nebyla moje oblíbená. Ponaučil jsem se. ”Večeře?” Zeptal jsem se jí, poté co jsem po ní mrskl vodu, aby se napila a sám se jsem si svou láhev otevřel a osvěžil se. ”Měli bysme tvůj úspěch oslavit. Netušil jsem, že se ti takto povede.” Myslel jsem to vážně a na větší uznání jsem se prostě nezmohl. Vydal jsem se k zaparkovanému autu a měl v úmyslu opustit naše provizorní trénovací skladiště. Splnilo svůj účel, aby se trénovalo a nikdo nás neviděl. Teď se opravdu těším na pořádnou sprchu a pořádný žvanec. ”Zasloužíš si odměnu. Co bys chtěla?” Zeptám se jí, když jsme v autě a rozjíždíme se směrem do provizorního bydliště. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Karta se ale s každým dalším dnem pomalu začíná obracet. Jsem silnější, rychlejší a víc vydržím. Nakonec jsem to já, kdo stojí jako vítěz a vesele se kření. Docela jsem si na něj už zvykla. Po našich počátečních neshodách se vody uklidnili. Chris je vtipný a zábavný, i když pořád je to trochu mrzout s velkým egem. O to sladší je pocit, že jsem mu konečně nakopala zadek. "Díky. Byl jsi důstojný soupeř." Rýpnu si do něj se slovem byl, ale je to jen přátelské pošťouchnutí a není v tom nic špatného. Ráda si z něj utahuji, jen vím, že to nesmím přehánět. Chytím láhev vody a část si jí vyleju na hlavu, než se konečně napiju. Nebudu zastírat, že porazit ho, nebylo jednoduché. "Jo, večeře bude super." Pohodlně se uvelebím na sedadle a nohy si hodím na palubní desku. Paradoxně mám teď po tréninku snad ještě víc energie. "Chtěla bych jít prolézt naši starou základnu." Už jsem na to myslela několikrát. Pořád tam mám ještě nějaké svoje věci. Hlavně nějaké drobnosti, které mi zůstaly jako památku na mamku. Teoreticky by to mělo být celkem bezpečné, protože většina je mrtvá a zbytek pravděpodobně utekl. Pohledem střelím po Chrisovi, co na to říká. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Po matce má schopnost se přemisťovat, takže kolikrát z ničeho nic pufla a byla někde jinde. Což je dle mého názoru hlavní důvod mé prohry. Někdy ví, jak soupeř zareaguje a využije to ve svůj prospěch. Díky tomu mám to zranění na ruce. Samozřejmě v tom je stále započítaná její rychlá regenerace, síla a reflexy. Takový ten klasický balíček supernaturálů. ”Dobře. Takže večere.” Pronesu a přitom se na mé tváři neplánovaně objeví úsměv. Líbí se mi totiž ty chvíle, kdy jsme spolu a nebojujeme. Chováme se přátelsky a oproti začátku bych řekl, že je to opravdu neskonalý pokrok. Nemluvě o tom, že jsem si zvykl na její přítomnost a vlastně mě to těší trávit s ní chvíle. K čertu… toto by se však díť nemělo. Okřiknu se v duchu. Nečekal jsem, že její přání bude, abychom se vrátili do místa, kde si prožila nehorázné muka a ze kterého jsem jí zachraňoval. Ale budiž. ”Fajn. V tom případě tam pojedeme hned teď.” S tím jsem stočil volant. ”Jsi si jistá?” Zeptám se a nějak nezvládnu skrýt starost v hlase. ”Chci tím říct… při poslední návštěvě sis tam prožila muka.” Dodám ještě a doufám přitom, že to pochopí. Nemyslím to zle, ba naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zachytím obavy, v jeho hlase, když mu řeknu, co bych chtěla udělat. Nijak mi to nerozmlouvá, jen mi připomněl, co se mi minule stalo. Povzdechnu si. "Já vím, ale to je možná ten důvod, proč se tam potřebuji vrátit." Dívám se z okýnka a pokouším se vměstnat do slov to, co cítím. "Byli pro mě jako rodina. No a...sám jsi viděl, co mi udělali." Tvář mi polije ruměnec. Pořád si říkám, že jsem tomu mohla nějak zabránit, že jsem třeba mohla nějak vycítit, že všechno není v pořádku. Ale pak je ve mě část, která mi říká, že je to blbost. Tohle bylo dobře sehrané divadlo. Věřila jsem jim, protože mě vzali mezi sebe. Když nad tím zpětně přemýšlím, vzpomínám si, že jsem někdy zachytila divné pohledy, nebo zaslechla, jak si někdo za mými zády šeptá. Ale to se přeci stává každému. "Navíc tam mám nějaké věci, které bych si chtěla vzít. Doufám, že to tam nelehlo po tvé návštěvě popelem." Zasměju se a teprve teď se na Chrise s úsměvem podívám. Takhle z profilu vypadá moc dobře. Už mě párkrát napadlo, že je to vážně hezký chlap. Ale něco mi říká, že otec by nebyl moc nadšený. Hádám, že mu nedal za úkol mě vycvičit, abysme si my dva začli. Navíc by určitě neměl zájem. |
| |
| ”Chápu. Chceš to uzavřít.” Pronesu po té, co mi to vysvětlí. Stačí mi to. Taky nemám rád otevřené konce, protože vás pak honí a pronásledují všude kam se hnete. Sám jsem jich pár nezvládl uzavřít a to co se děje poté, nikomu ani ve snu nepřeju. ”Nelehlo. Sice jsem pohrával s tou myšlenkou, ale byla potřeba tě dostat do bezpečí. A zdá se, že je to dobře.” Pohlédnu na ní koutkem oka a všimnu si jejího úsměvu na tváři. Nemůžu si pomoct, ale taky se na mé tváři objeví úsměv. ”A pokud budeš chtít, tak to potom můžeme vyhodit do povětří společně.” Navrhnu jí. Po patnácti minutách jsem se dostali k budově, která působila zlověstně pustě. Měl jsem pocit jako kdyby mi vyčítala, že jsem velkou část obyvatel vyhubil a tu druhou vyhnal. Vystoupil jsem z auta jako první, abych ji otevřel dveře a vydal se jako první dovnitř. Stejně mně pak musela vést, takže jsem jí kryl záda. Musím uznat, že i přestože zdrhli, tak se postarali o to, aby tady nikdo nespatřil spoušť, kterou jsem zanechal, když jsem to tu navštívil. ”Jsou čistotní. To se jim musí nechat.”  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Nebo neřekne, nevím na kolik mi důvěřuje. I když já sama jsem si na něj opravdu za těch posledních pár týdnů zvykla. Po nějaké chvíli auto zastaví, já ale ještě několik vteřin jen sedím a civím na budovu před sebou. Proberu se až teprve, když mi Chris otevře dveře. Zhluboka se nadechnu a vystoupím. "Tak jdeme na to." Sama sobě musím dodat trochu odvahy, než vstoupím dovnitř. Místo je pusté a...čekala jsem, že to bude mnohem horší. Po zemi se neválejí žádné mrtvoly, i když na některých místech je vidět zaschlá krev. Jinak má Chris pravdu, je tu celkem čisto. Nepočítám s tím, že bychom tu někoho našli. Lovci byli vždycky opatrní a pokud jim základnu jednou takhle někdo rozbombardovali, stáhnou se. Vím i o jiných úkrytech, do kterých se mohli uchýlit, ale teď to nechci řešit. Chci se pomstít, ale nechci se tím stát posedlá. Procházíme budovou a já Chrise vedu k ubikacím. Malé pokojíky, alespoň trocha soukromí, kterou člověk v tom všem mumraji měl. Chvíli zaváhám, než otevřu dveře do toho, který býval můj. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Jsem tady a kryju ti záda.” Pronesu a obdařím jí povzbudivým úsměvem. Pohlédnu ji upřeně do očí. Jsem u ní tak blízko, že bych stačil udělat krok a přitisknout jí k sobě. Poté se sklonit a dotknout se svými rty na její. Stačí tak málo a třeba by se to mohlo proměnit na dlouhý polibek. Místo toho ruku hned od ní stáhnu, jako kdybych se snad popálil a tvářím se, že mně opravdu zaujal její pokoj. I když dalo by se říct, že ten pohled na něj je vlastně poměrně smutný. To jak je žalostně malý. A je to jen pár věcí, které vám těžce něco řeknou o majiteli. Otočím se k tomu pokoji zády, snažíc se tak dopřát trochu soukromí jeho majitelce. Zároveň dávám pozor, kdyby se náhodou někdo objevil. Sice o tom pochybuji, ale potřebuji se nějak vzpamatovat z toho, co se málem stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Trochu zmatená se obrátím ke svému pokoji a překročím práh. Postel, noční stolek, skříň a malý stolek s židlí. Všechny šuplíky jsou vytahané a můj majetek roztahaný po zemi. Někdo to tady důkladně prohledal. Budu ráda, když tady najdu něco, co zůstalo v celku. Z postele někdo serval povlečení a rozerval matrace i polštáře. Jako kdybych měla něco, co bych si mohla schovat. Nikdy jsem neměla žádné cennosti. Řetízek po mamince, ten jsem ale nosila neustále na krku. Měla jsem věci, které pro mě měly citovou hodnotu, ale pro ostatní to byly prostě jen staré krámy. Mámin hřeben, fotografii z jejího maturitního plesu...tenhle typ zbytečností. Krabice s mými poklady tady pořád je. Sice jí někdo prohledal, ale obsah pak bez zájmu vysypal pod stolem na zem. Fotografie je natržená, ale jinak je vše v pořádku. Shrnu věci zpátky do krabice a postavím jí na stůl. Čím déle jsem v pokoji, tím větší tíseň cítím. Tady jsem skutečně byla doma? To je příšerné. Seberu ze země několik kousků svého oblečení. Ty, které nejsou příliš špinavé, nebo roztrhané. Nakonec tady ale není mnoho, o co bych stála. "Asi bude lepší, když vypadneme." Brouknu tiše kle Chrisovým zádům. Krabici si tisknu k hrudi. Najednou si připadám malá a zranitelná. Myslela jsem si, že tím, že se sem vrátím, to hodím za hlavu. Ale jsem ještě víc zmatená, než před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Cestu zpátky si pamatuji, takže nepotřebuji vést a tak kráčím přímo k autu. Vzhledem k tomu, že jdeme pořád přímo a nic nás tu nedrží, spíše je to jako kdyby nás to pohánělo k odchodu, tak to trvá kratší dobu, než se objevíme venku u auta. Otevřu ji dveře a nechám jí se posadit do auta. Já si tam však ještě nesednu. ”Vydrž chviličku, prosím.” S tím se opět vrátím do budovy s jediným úmyslem, dokončit to, co jsem předtím neudělal. Netrvá to dlouho, než najdu potřebné hořlavé věci, aby to zvládlo spálit do základu celou budovu. Potom pouze zažehnu malý plamínek a rozeběhnu se ven. Musí být na mně opravdu úžasný pohled, jak se vyřídím z budovy a vzápětí budovu sejme výbuch s ohněm. Takový nádherný efekt, který používají ve spoustě akčních filmech. Akorát s tím, že zapomínají na realitu a to, že dotyčná by z té blízkosti měla být taky ohořelá a pěkně se proletět. Mně se však nic nestane, protože jsem poloviční démon a nejsem vůbec člověk.  Posadím se do auta na místo řidiče. ”Taky jsem to potřeboval uzavřít.” Dodám, než se rozjedu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Je mi jasné, co chce udělat, a i když bych se k němu za jiných okolností přidala, teď na to najednou nemám sílu. Prohlížím si předměty v krabici, zabraná do vlastních myšlenek. Konečně zvednu hlavu, akorát v okamžiku, kdy Chris opouští základní a za jeho zády vyšlehnou první plameny. Oči se mi při tom pohledu rozzáří. Teď je to skutečný démon. Fascinovaně sleduji plameny, která pohlcují základnu a cítím, jak se mi v duši rozlévá klid. "Díky. Tohle jsem potřebovala." Usměju se a po vteřině zaváhání se nakloním a vtisknu Chrisovi pusu na tvář. Pak se znovu vrátím k prohlížení obsahu krabice. Jako kdyby se ani nic nestalo. Po zbytek cesty domů, neřeknu už ani jediné slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Potom svou přítomnost přesune zpátky ke krabici a začne si ji prohlížet. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuju a nastartuji vůz. Stejně jako ona, tak ani já se k řeči nemám. Místo toho pustím rádio jako kulisu. Hraje nějaký jazz. Celou cestu musím myslet na ten polibek na tvář a to, že jsem jí u těch dveří malém políbil. Nemůžu už dál sám sobě lhát, že se mi nedostala pod kůži. Jakmile dojdeme do bytu, nechám jí, ať si první dopřeje sprchu a mezitím objednám jídlo, připravím všechno na tu večeři. A poté, co je hotová, tak si sprchu taktéž dopřeji. Akorát tam netrávím tak dlouhou chvíli, jako ona, jelikož to mám přesně vypočítané a ve chvíli, co se už oblékám do tepláků a trička zazvoní chlápek s objednaným jídlem. Převezmu jej od něj a můžeme se pustit do večeře. ”Chtěl bych si připít na skvělého žáka, který porazil svého učitele.” Pronesu přípitek a přiťuknu si s ní. Poté se pustím s chutí do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro S oblékáním nijak nespěchám, v obýváku se uvelebím na gauči a zapnu notebook. Od chvíle, co jsem zjistila, kdo je můj otec, se pokouším získat co nejvíce informací o smrtkách a o tom jak je možné je zničit/uvěznit. O osvobozování se nic nedozvím, ale dospěju k závěru, že když najdu nějaký poutací rituál, mohla bych snad přijít na způsob, jak kouzlo zvrátit. Vůbec ale nevím, jestli to není slepá ulička. Konečně nám dovezli jídlo. Zaklapnu noťas a zamířím do kuchyně. "Jsem jen tak dobrá, jako je můj mistr." Usměju se a dám se do jídla. Po očku opět Chrise pozoruji. "Děje se něco? Co jsme opustili základnu, jsi nějaký zamlklý." Obvykle mám pocit, že se Christopher mezi slovy snad ani nenadechuju. I slepý by si všimnul, že je něco špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Část mně opravdu touží po něčem víc, než jen vztahu mistra a žákyně. ”Nic… všechno je v pořádku.” Pronesu a nandám si pořádné sousto, abych jí ukázal, že nejsem schopen s ním mluvit. Takové to ukázkové zacpání si pusy jídlem.  Jenže díky těmto trikům je jídlo rychleji fuč a já mám prázdný talíř. K čertu. ”Vážně… všechno je v pořádku.” S tím vstanu a začnu uklízet špinavé nádobí. Snažíc se nějak zaměstnat. Nemyslet na to, že je tak blízko u mně a já bych mohl dělat jiné věci. A jak bych je zatraceně dělat chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Teď jsi mě fakt uklidnil." Zabručím, když se ode mne odvrátí. "Vyklop to, poznám, když se něco děje." Odsunu od sebe talíř s nedojezeným jídlem. Začínám být trochu nerudná, protože nesnáším, když mi někdo něco takhle očividně tají. "Myslela jsem, že jsme k sobě navzájem upřímní. Udělala jsem něco špatně?" Snažím se ho přimět, aby se na mě alespoň podíval. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Povzdechnu si. Je to dlouho, co jsem se dostal do podobné situace, jako je tato. Tak dlouho, že jsem zapomněl, jak z toho hladce vybruslit. Vnitřně se snažím uklidnit a hledám nějaký způsob, jak to vyřešit, abychom se nerozhádali, protože k tomu se asi očividně schyluje. A pak se mně zeptá, zda-li udělala něco špatně. K čertu. Zaúpím v duchu. Tohle jsem mohl čekat. ”Nic jsi neudělala.” Zatřepu hlavou. ”To je jen chyba ve mně.” Přiznám se a nechám nádobí, sednu si zpátky na své místo. ”Je to dlouho, co jsem něco takto cítil.” Asi mi není moc rozumnět, protože v té stejné chvíli, co to říkám, tak si zakrývám obličej do dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Ježiš, v klidu." Vypadne ze mě, protože empatie skutečně není moje silná stránka. "Jak to myslíš, co jsi necítil?" Na mé tváři je jasně patrné zmatení. Chtěla bych Chrisovi pomoci, protože ho očividně něco trápí, ale dokud mi neřekne, o co jde, nic s tím nenadělám. "Dodělám to nádobí." Zvednu se, protože někdo to udělat musí a on najednou vypadá, že se ani neudrží na nohou. Potřebuji se něčím zaměstnat, abych nezačala panikařit. A to jsem si myslela, jak hezky nám to spolu jde. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro A já nevím, jestli vůbec chci, aby to věděla. Pere se to ve mně. Jenže pak pro změnu vstane ona, aby se nějak zabavila. Znervózněl jsem jí. Teď nebo nikdy. Řekl jsem si po chvíli. Buď jí teď políbím a ochutnám její rty. Maximálně dostanu facku, ale bude to stát za to. Nebo už na to nikdy nepomyslím. S tím si ještě chvíli dodávám odvahy, než se postavím na nohy. Překonám dálku, která nás od sebe dělí a položím jí ruku na rameno, abych jí k sobě otočil. Slova mi nikdy moc nešla a tak jsem se rozhodl pro činy. Přitáhnu ji k sobě blíž, abychom byli v těsné blízkosti a políbím jí. Celou dobu se přitom cítím jako nějaký hloupý puberťák.  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro V prvním okamžiku zůstanu stát zcela bez pohnutí. Pokouším se vstřebat, co se právě stalo. Tak tohle ho trápilo!! Nebudu lhát, párkrát jsem na to už myslela. Ale někde hluboko v duši jsem pořád doufala, že se třeba ještě objeví Darius s nějakým vysvětlením. To teď ale všechno hodím za hlavu. Mokré ruce obtočím Chrisovi kolem krku a těsněji se k němu přitáhnu. Snad ze strachu, že by se rozhodl polibek předčasně ukončit. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Možná bychom se měli přesunout někam, kde to je aspoň trošku pohodlné.” Pronesl jsem po dlouhé chvíli mezi polibky. Vzhledem k tomu, že nejsem lidská bytost, tak nepotřebuji pořádně dýchat a to mně tím pádem v líbání ani v nejmenším neomezuje. Stejně tak tím není omezená Liv. Jen to jejímu mozku musí nejdříve dojít. Zvyk je stará košile. Jednou rukou jsem jí pohladil po neposedných vlasech a druhou jí sjel po zádech… no hádejte kam. ”Ale jestli nechceš… můžeme toho nechat.” Dodám po chvíli. Nezapomněl jsem na to, odkud jsem ji musel zachraňovat a co jí tam všechno udělali. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Gauč v obýváku, nebo klasika v ložnici?" Ani ho nenechám odpovědět a znovu ho políbím. Při tom ho už táhnu do obýváku. Čistě z praktického hlediska, je to blíž. Po cestě někde ztratím ručník, který jako jediný kus "oblečení" halil mé tělo. Celkem příhodné. "Ať tě to ani nenapadne." Pohrozím Chrisovi. Já v žádném případě nehodlám couvnout. Po pravdě už mi dotyk lidského těla docela začínal chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Jenže poté, co jí sklouzne ručník, tak by to šlo opravdu mnohem hůř, ale zvládl bych to. Ale její slova zní jinak. Vykouzlím na své tváři proto úsměv. ”V tom případě, abych to oblečení ze sebe taky sundal a dohnal tě.” Pronesu a jsem opravdu rád, že mám na sobě jen krátké tričko a tepláky. Netrvá to dlouho a ležím na gauči s ní. Opatrně jsem si na ní lehl a tak aby nemohla vidět mou jizvu na zádech. Což pokud se jich bude dotýkat, tak to pocítí. K čertu. Aneb, když vás zbaví křídel, jako trest za to, že nejsem čistokrevný anděl. Ale to je povídání na jindy. Teď tu mám něco zajímavějšího, co naprosto zaměstnává moje myšlenky a nejen je. Jenže to nechci uspěchat, chci se jí nejdříve dotýkat. Zkoumat. Sice jsem jí už viděl nahou, jen co je pravda, ale to byla zraněná a já jsem ji ošetřoval. Choval jsem se profesionálně. Nicméně teď to je něco jiného. A tak si mé ruce hrají s jejím poprsím mezitím, co jí opět dlouze líbám. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Možná to má co do činění s tím, že už mě stejně nahou viděl, možná prostě jen chci, aby mě viděl. Spokojeně se protáhnu a vystavím mu tak na odiv celé své tělo. Jakmile se ke mě připojí, trochu se stáhnu, abych mu udělala místo. Vypadalo to, že celkem spěchám, ale nyní i já zvolním. Konečky prstů mu přejíždím po kůži, hladím ho a užívám si jeho blízkost. Když rukou sklouznu na jeho záda, zavadím o zjizvenou tkáň, na okamžik se zarazím. Viděla jsem za svůj život spoustu jizev, ale tohle bude něco jiného. Nakonec to ale nechám být, můj dotek ho zřejmě nebolel a já tady mám na práci zajímavější věci. Znovu ho začnu líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Nezačne však o tom mluvit a já jsem jí za to neskonale vděčný. Kdyby si však měla v úmyslu prohlédnout mou hruď, tak si může všimnout, že mám na ní pár tetování. Povětšinou se jedná o nějaká ochranné runy, jsou tam dokonce i věci v dávno zapomenutých jazycích, které však znám a připomíná mi to, kdo vlastně jsem. Na hrudi mám také jizvy, jako například cejch pekelníků. V době, kdy jsem ještě byl jejich hračkou, než jsem z toho dostal. Na to však nechci myslet a proto se svými rty přesunu k jedné její bradavce, mezitím co moje ruka poputuje dolů a začnu jí tam dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Koneckonců, i moje tělo nese řadu jizev. Sice se dobře léčím, ale na pravém boku mám stále patrné drápance od vlkodlaka a na stehně zase otisk zubů ghůla. Prostě tělo lovce. Až nyní mě napadne, že vůbec netuším, jak starý Chris je. Napůl anděl, napůl démon, klidně by mu mohlo být několik set let. Ta myšlenka mě pobaví. Na takový věk totiž můj milenec vypadá velice dobře. Dlaní zatlačím na jeho hruď a pokusím se ho převalit. Chci se dostat nad něj a osedlat si tohohle hřebce. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Co si budeme nalhávat, uvnitř mně dostává menší panika. Přeci jen je to dlouhá doba, co jsem to však víte. Měl jsem moc práce a nějaké užívání si na jednu noc nebylo pro mně. Když s někým trávit tyto chvíle, tak s někým ke komu něco cítíte. A tak jsem ležel na zádech a doufal, že to bude pro ni něco nezapomenutelného. Protože se to ode mně očekává, když jsem anděl smíchaný s démonem. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Pravděpodobně spíš ne, moje myšlenky se v posledních dnech točily především kolem otce. Asi jsem byla vážně slepá, když jsem si nevšimla, jak na něj moje přítomnost působí. Měla bych mu to teď vynahradit. Původně jsem ho chtěla prostě jen ojet, jenže on ve skutečnosti nevypadá, jako chlap, co má rád zábavu na jednu noc. Možná je to jen strach, který ve mě zanechal Darius, strach, že se znovu spálím. To ale nyní hodím za hlavu. Klečím nad ním a jednou rukou se ujišťuji o jeho připravenosti. Rozhodně se nemá za co stydět. Skloním se k němu a začnu ho líbat na krku, rty a jazykem si hraju s jeho ušním lalůčkem. Trochu zvolním, přeci jen není kam spěchat. Pomalu ho honím a sama při tom cítím, jak vlhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Ze rtů mi unikne zasténání, když mně začne líbat na krku. A když si začne hrát s mým lalůčkem, tak těžce polknu, našla to místo, kde mně to nejvíce dostává. A jestli mněještě kousne do krku, tak budu v naprostém ráji. Cítím jak vlhne. Říkejte tomu instinkt. Výhoda toho být čím jsem. Musí se nechat, že jí to opravdu jde. Rukou ji opatrně zatlačím na rameno, abych jí nasměřoval dolů. Aby nepoužívala jenom ruce, ale i pusu. Zajímá mně, jaká kouzla ještě dovede. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Cítím, jak mi Chris jemně tlačí na ramena a já se nenechám dvakrát pobízet. Líbnu ho na rty a začnu se po jeho těle spouštět níž. S každým polibkem se posunu o kousek blíž jeho rozkroku. Mlsně se olíznu a vezmu ho do úst. Moc se s tím nemažu a hned ho polknu pěkně hluboko. Možná se před ním i snažím trochu předvést. Hlavně mě ale pohání touha prozkoumat to jeho krásné tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Ze rtů mi v té stejné chvíli unikne blažený vzdech. Mám pocit, že jsem se objevil v ráji. Tentokrát si dovolím odevzdaně zavřít oči a unáším se na vlnách rozkoše. A že to není jen tak ledajaká. Když cítím, že se pravděpodobně udělám a to jsme ani ještě nespojili naše těla. Rukou jí sjedu do vlasů a začnu tak koordinovat její pohybu. Než se nakonec udělám. Jenže to ani v nejmenším nevadí, jsem vytrvalý hřebec a toto rodeo můžeme dělat klidně celou noc. ”Chci ti to oplatit.” Šeptnu, když jí věnuji dlouhý polibek. Pobídnu jí tedy k tomu, aby si stejně jako já lehla na záda a nechala mně, abych se o ní postaral. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Vyzývavě si olíznu rty a pak ho ještě celého očistím, teprve poté jsem ochotná si vyměnit pozice. Padnu na záda a rozhodím ruce do stran. Chris se mnou nebude mít mnoho práce, už teď moje tělo hoří touhou. Vlastně bych se možná udělala už jen z pohledu na něj. Roztáhnu stehna a odhalím mu tak svojí vlhkou, horkou svatyni. Je to jen okamžik, ale v jednu chvíli to není Chris, koho nad sebou vidím. Darius. Kurva! Myslela jsem si, že jsem se s tím už srovnala, ale očividně mi stále ještě leží v žaludku. Ostatně milenec to byl ukázkový. Raději zavřu oči a nechám Chrise, aby mi Daria vyhnal z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Je mnohem delší než ten klasický a taky je rozdvojený, připomíná tak velmi ten hadí. S ním panečku dovedu kousky. Nešlo si nevšimnout jejího chvilkového záseku. Nemám v úmyslu se na nic ptát a místo toho svou hlavu ponořím, však víte kam a ukážu jí jakého čarování jsem schopen a že je aspoň v této věci výhodné být částečným démonem. Vlastně když to vezmu kol a kolem, tak ani nepotřebuji toho dole, abych udělal ženskou. Když podle dechu zaznamenávám úspěch, tak se rozhodnu, že ještě přidám k tomu jazyku i ruce. Takže ač ten zásek způsobil cokoliv, myslím, že si na to v této chvíli ani nevzpomene. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Ještě nikdy jsem nic podobného nezažila. Ten pocit je naprosto fantastický a já nejsem schopna ovládnout své tělo. Když pak ještě přidá prsty, cukám sebou a svíjím se, jako šílená.
Na Daria zapomenu během okamžiku. Hlasitě sténám a během chvilky cítím, že se udělám. Stejně jako on mě, i já mu nyní vetknu prsty do vlasů a ještě těsněji si ho k sobě přitáhnu. Jestli tohle dokáže jazykem, tak se mám rozhodně na co těšit. Ještě několik dalších okamžiků a tělem mi projede slastná křeč. Všechny svaly se napnou, částečně se zvednu abych v další chvíli padla zpátky na záda. Zrychleně dýchám a srdce mi buší jako splašené. Se zavřenýma očima a sladkým úsměvem uspokojení na rtech, si užívám vrchol blaha. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Vůbec se nebráním tomu, jak si mou hlavu ještě těsněji přitlačí k sobě. Vyhovím ji a začnu ještě víc přidávat na tempu a intenzitě. A když si udělá, tak ten božský mok z jejího orgasmu slýžu, jako kdyby se jednalo o javorový sirup. Naprostá slast. Nechám jí na malou chvíli vydechnout a začnu se věnovat jejímu poprsí. Saju z něho, jako nějaké malé batole. Jemně jej laskám a následně do něj opatrně něžně koušu. ”Cítíš se na pořádný akt nebo si chceš odpočinout?” Zeptám se jí po chvíli a pohlédnu na ní zvědavě. Já na pořádný akt už dávno připravený jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Že se vůbec musíš ptát." Zvednu se na loktech a políbím ho. Na jeho rtech ještě cítím chuť svých šťáviček. "Mám to ráda tvrdě, tak mě nešetři." Pobídnu ho. Následně se z jeho objetí vyvleču, lokty se opřu o opěradlo gauče a vyšpulím na něj zadeček. Laškovně ještě zamrkám přes rameno a zavrtím zadkem. I když při pohledu do jeho rozkroku je mi jasné, že povzbuzení rozhodně nepotřebuje. Sakra, ten chlap má výdrž. Je to parádní pocit, být s někým, kdo jen tak neodpadne. Možná proto mi i tolik vyhovoval Darius, nebyl to člověk a měl větší výdrž. Ovšem s Chrisem se měřit nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Tvé přání je mým rozkazem.” Prohlásím s úsměvem na rtech. Poplácám ji po jejím vystrčeném zadečku, jako páníček svou čubičku. Svým způsobem si i tak připadám. Kleknu si na kolena, abych to měl pohodlnější. Rukou nejdříve zkontroluji její prostupnost, než se do ní se svým údem vnořím. Chytnu ji za vlasy, jako klisnu za hřívu a začne rodeo. Nejdříve pomalé pohyby, které se však začnou po čase stupňovat. Rukou co ji nedržím za vlasy, tak se přidržuji jejího boku. Přírazy začnu stupňovat, zrychlovat a zdrsňovat. Než ho z ní vytáhnu celý, abych mohl okupovat jiný otvor. A to její překrásnou zadnici, kterou na mně předtím tak ukazovala podobně jako toreador provokuje býka rudým kusem látky. Nepustil jsem jí k tomu hudbu, navlhčil jsem jí to předtím než jsem ho tam vrazil. Chtěla to tvrdě a přání bylo vyslyšeno. A tak jsem začal řádit i v jejím pozadí, snad ještě drsněji než v pičce. Rukama jsem se opřel o postel a začal do ní bezmyšlenkovitě bušit s jediným úmyslem se do ní udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tímhle číslem ovšem můj hřebeček ještě nekončí. Nespokojeně se zavrtím, když ho ze mě vytáhne, ale jen proto, aby mi ho v následujícím okamžiku vrazil do mého vyšpuleného zadečku. "Bohové!" Vyjeknu. Naštěstí je z mé lasturky tak vlhký, že to vůbec nebolí. Krásně vklouzne celý dovnitř a hned se začne činit. Z úst mi vycházejí neartikulované steny a výkřiky. Tak takové to je, mít v posteli démona. Sakra, tohle jsem měla vědět mnohem dřív. Já si tady vedle něj už několik týdnů poklidně žiju a o tohle všechno jsem mezitím přicházela. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Rejdím v jejím zadku jako skučící démon, což částečně taky jsem, mezitím co pustím její vlasy, abych mohl rukou dráždit zase tu další díru. Na chvíli zmírním tempo. ”Takhle drsně si to chtěla nebo chceš ještě drsněji?” Zeptám se jí a přitom jí poplácám po zadku a vytáhnu ho celý, abych následně jí ho tam zase celý vrazil. Toto opakuji dvakrát. A jsem přitom zvědavý, jak se rozhodne. Protože samozřejmě to umím ještě drsněji. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Raději si to ale nechám pro sebe a jen se na něj přes rameno zakřením. "Sorry." Zaskučím, když ho do mě pěkně nešetrně vrazí úplně celý. Běhá mi z té nádhery mráz po zádech. "Ukaž, co umíš." Pobídnu ho, i když částečně je to spíš laškovné. Nečekám, že by mě ještě něčím dokázal překvapit. Ráda ale muže hecuju. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Opět ho z ní vytáhnu, abych s ní mohl lépe koordinovat. Trošku zacouvám, aby zacouvala za mnou a nehrozilo jí tak žádná zranění. Až jsem ujištěn, že je to tak v pořádku. Tak jí donutím si lehnout na břicho, sám si na ní lehnu. Spojím naše těla zase přes její zadeček. Prostě mně to rajcuje. Rukou ji chytnu krk a lehce přidusím. Do toho začnu bušit.  ”Jak se ti líbí mít v posteli démona?” Každý slovo je jeden pořádný příraz, že by se dalo předpokládat, že bych jí tím mohl snad tu prdel natrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Protočím oči v sloup. Odpověděla bych mu, že je to ta nejlepší věc, jakou jsem kdy zažila, ale nedostává se mi kyslíku. Musím si vybrat mezi dýcháním a sténáním. A tak skučím jako divá a vychutnávám si ten úžasný pocit, kdy mě úplně celou vyplňuje. Můj démon si mě pěkně osedlal. V jeho sevření se nedokážu ani pohnout, o to úžasnější je to prožitek. Alespoň trochu vyšpulím zadeček a udělám si tak místo pod svým tělem. Jednu ruku propašuji pod své tělo a začnu si mastit pičku. Tohle příliš dlouho nevydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro A tak ho z ní vytáhnu, abych ho do ní zase celý vrazil. Zopakuji si to ještě dvakrát a tělo prostoupí ten slastný pocit. Udělám se do ní, abych označil své právoplatné vlastnictví. Pustím její krk a doufám, že jsem jí moc neublížil. Slezu přitom z ní, aby mohla lépe dýchat a rozvalím se na záda, těžce přitom odechujíc. Pořád to ve mně je. Uvědomím si spokojeně. ”Tak takové to je s démonem.” Prohlásím a nejraději bych si po tak dobrém sexu zapálil. A kdyby tady byli nějací sousedi, tak věřím, že by si i oni zápalili. ”Neublížil jsem ti?” Zeptám se starostlivě a pohlédnu přitom na ní zkoumavě, hledajíc případný důkaz toho, že by se tak skutečně stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jenže to není možné, cítím, jak ho Chris vytahuje ven a cítím, že mi při tom stehna potřísnilo ještě pár kapek semene. Zůstanu vyčerpaně ležet na břiše a jen pootočím hlavu, abych na něj viděla, na tváři spokojený úsměv. "Tohle bylo úžasné." Ohodnotím jeho výkon. Kdybych na to měla sílu, tak se zvednu a políbím ho. Ale to si ještě chvíli počká. Nečekala bych, že mě někdo dokáže takhle unavit. "Tohle si budeme muset brzy zopakovat." Konečně se zvednu alespoň na lokty. "Neublížil jsi mi, ale jsem ráda, že ses pokusil." Je to vtip, ale hádám, že tohle by skutečně normální smrtelník jen těžko přežil. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”No to rozhodně budeme muset.” Souhlasím s ní. Je úžasné strávit tyto chvíle s někým, kdo je vašemu srdci blízký. Než s někým jehož jméno ani neznáte. ”Tak to jsem rád.” Myslím to naprosto vážně. Maličko se přisunu k ní, abych si mohl ukrást pár polibků. Nejsou to takové obyčejné, ale vášnivé. Můj jazyk si hraje s jejím a vyzývá ho na souboj. Mezitím, co jí rukou hladím po zádech, jelikož jsem si lehl na bok, tak aby moje záda nebyla vidět. ”Jsi naprosto úžasná a pozoruhodná žena. Víš to?” Zeptám se jí po chvíli a ukončím tak opravdu dlouhý polibek. ”Děkuji, že jsi mi dala šanci.” Potřeboval jsem, aby to věděla. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Začneme se líbat a moje prsty putují po jeho boku a jemně ho hladí a šimrají. "Zase to nepřeháněj. Jsem protivná lovkyně a zakládám si na tom." Zašklebím se ale stejně cítím, jak mě jeho slova hřejí na srdci. "Já tě mám taky ráda. I přesto, jaký jsi byl na začátku protiva." Je to asi ta největší lichotka, jaké jsem nyní schopna. Pravdou je, že ho mám opravdu ráda, ale po tom, co se stalo s Dariem se nechci znovu spálit. Nemůžu to slovo na "m" říct jen tak. "Hádám, že takhle si taťka naši spolupráci nepředstavoval." Sama se nad tou myšlenkou musím culit jak malá holka. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Nevím, co na to říct a poděkovat mi přijde hloupé… a tak jí věnuji jeden ze svých nejupřímnějších úsměvů. Neodpustím si ji následně lehce cvrnknout do nosu. ”Obávám se, že ne. A mám takové tušení, že se mu nebude ani v nejmenším líbit.” Podělím se s ní o svou ne zrovna příjemnou myšlenku. ”Jenže ty už jsi velká holka.” Zazubím se a přitom si dovolím ukradnout pár polibků. ”Která má právo se rozhodovat sama.” Dodám a s tím jí se skloním polibky k jejímu krku do kterého hravě kousnu. Maličko jí tím škádlím. Nicméně cítím u ní, že na další akt si bude potřebovat odpočinout. ”Co bys řekla na společnou sprchu? Namydlil bych ti záda.” Navrhnu jí po chvíli. I když jsme si jí předtím dopřáli, tak jí teď zase potřebujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Nedělej si s tím hlavu. Já už mu vysvětlím, že mu do toho nic nebo." Pohladím Chrise po tváři, a ukradnu si pár polibků. "Sprcha zní, jako fantastický nápad." Vesele se na něj zašklebím. Trocha horké vody, poškrábání na zádech a možná budu připravená na další kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Ale máš pravdu, teď nemá cenu se tím zatěžovat.” Usměji se na ní a to už jsem ukraden o polibky. Myslet tak na sprchu a na to, co by se v ní dalo dělat, je ještě dokonalým bonusem. A to poněkud nemravným. ”Dovolíš mi, abych tě tam odnesl?” Zeptám se jí. Pokud dovolí, tak jí vezmu do náruče a pokud ne, tak půjdem bok po boku. V obojím případě se ocitneme ve sprše pod tekoucí vodou, která je tak akorát. Jako částečný démon mám sice rád vařící, ale nerad bych ublížil tady dámě. ”A víš co… nechce se mi ti mydlit jen záda.” Pronesu, když si na ruku nanesu trochu mýdla. ”Budeme se mydlit navzájem.” Poté co to řeknu, tak si uvědomím, že nezabráním tomu, aby si neprohlédla mou jizvu. (Prostě nechce, aby ji viděla.) Avšak je mi jasné, že by k tomu nakonec někdy muselo dojít. ”Já první.” Dodám a s tím začnu u jejích rukou, potom se přesouvám k ramenům, které masážně promnu a následně se na delší dobu pozastavím u jejich vnad. Nemůžu si prostě pomoct a tak je začnu mačkat, vmasírovávat mýdlo a když ho voda smyje, tak z nich začnu opět sát, mezitím. Donutím jí se opřít o zeď a rukou jí zajedu mezi nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Obtočím mu ruce kolem krku a v podstatě mu skočím do náruče, nohy mu při tom obtočím kolem pasu. "Nemůžeš. Musíš!" Zašklebím se a celou cestu, co mě nese do koupelny, ho oždibuju na uchu. Zachvěju se, protože voda je opravdu horká. Už jsem si ale stačila všimnout, že Chris nemá se skoro vařící vodou problém. Chvíli se sice cukám, ale pak si zvyknu, kůže mi ale okamžitě zčervená. "Dobře." Sama si začnu mydlit ruce a když mi Chris začne omývat, alespoň mu hladím mýdlem ruce a ramena. "Budeš se muset otočit, abych ti mohla umýt záda." To už se ale Chris věnuje mým prsům a já se ochotně opřu o chladné kachličky a předu blahem. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Na chvíli toho všeho nechám a upřeně se na ní podívám. Je na mně vidět, že to myslím opravdu vážně a krom toho je v mých očích znatelná a velmi viditelná bolest. O křídla jsem sice přišel před strašně dlouhou dobou, ale stále mně jejich ztráta bolí. I když mám stejně jako, když přijdete o ruku nebo o nohu, pocit, že je stále mám. Taková Fantomova končetina. V mém případě spíše Fantomova křídla. Jakmile se mi zdá, že bude mé přání respektovat, tak pokračuju v přerušené činnosti. Mezitím, co mé rty dráždí její bradavku, tak mýdlo nanáším na její bříško a poté potuji níž. ”Zavři oči.” Myslím to vážně a nebudu pokračovat dokud, mě neposlechne. Když tak učiní, tak jí začnu umývat nohy, hezky ze shora dolů. Nechci, jak se skláním, aby přitom viděla mou jizvu. A když mám hotovo, tak se zase narovnám a nejdříve dvěma prsty zajedu do její lasturky, začnu jí tam dráždit. V té stejné chvíli si mé rty ukradnou ty její, ve vášnivých polibcích. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Dobře, jak si přeješ." Okamžitě ale pocítím silnou touhu, podívat se na jeho záda a zjistit, proč kvůli nim tolik vyvádí. Rychle ale přijdu na jiné myšlenky. Zavřu oči a tiše sténám, zatím co mi na tvář a na tělo dopadají kapky vody. Tenhle démon se opravdu vyzná a ví, jak ženu potěšit. Jeho ruka mezi mými stehny a jeho rty na těch mých. Přesně takhle by měla vypadat správná koupel. Znovu mu obtočím paže kolem krku. Dám si při tom pozor, abych skutečně měla ruce jen na krku, i když zvědavost mi radí, abych zkusila trochu zašátrat. Zase se ale bojím, že třeba má na zádech nějaké zranění a já mu nechci ublížit, nebo způsobit bolest. "Víš, že se přede mnou nemusíš stydět." Odtrhnu se od něj a vážně na něj hledím. Vrtí mi to v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Prý se nemusím stydět… zatraceně! Cítím, jak mnou projede vlna vzteku nad touto situací. Přijdu si zahnaný do kouta. ”K čertu.” Ulevím si. ”Fajn. Tak moc to chceš vidět, tak ti to ukážu. Ale nebudeš se na nic ptát.” Pronesu naprosto vážně a otočím se k ní zády, tak aby viděla, co mám na zádech. Jedinou památku, že jsem měl přenádherná křídla.  Ve chvíli, kdy se však pokusí na ně sáhnout, tak se otočím zpátky. ”A teď si to viděla. Spokojená?” Zeptám se jí a s tím vyjdu ze sprchy, hodím na sebe župan. ”Možná to byl špatný nápad.” Pronesu spíše sám k sobě a jdu si posbírat oblečení ze země, do kterého se následně obléknu, vydám se k barovému pultu, kde si vytáhnu láhev a pořádně si z ní přihnu, abych zapil tu hořkost a začínající vzpomínky na minulost. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Teď se ale sám rozhodnul svěřit mi své tajemství. Na nic se sice neptám, ale obočí mi tázavě vyletí vzhůru. Chvíli mi trvá, než mi docvakne, co ty dvě jizvy znamenají. Jenže to už je naštvaný Chris na cestě z koupelny. Povzdechnu si, smyju ze sebe pěnu a vypnu vodu. Tohle nešlo moc dobře. Ještě mokrá na sebe navléknu župan a capkám do obýváku. "Ty si vážně idiot." Utrousím a svalím se na gauč, kde jsme před chvílí spolu tak hezky dováděli. "Každý máme jizvy. Někdo je má na těle a někdo na duši. Sám jsi mě na svoje záda upozornil, tak přestaň fňukat." Přitáhnu si noťas a otráveně ho otevřu. Ani mě tak nerozhodily jeho jizvy, jako ta reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Je to dlouho, co jsem žil jako vlk samotář a prostě nevím, co mám dělat. ”Nefňukám. Jen po dlouhé době samoty, nevím jaké to je s někým být.” Příznám se jí. ”Když jsem byl sám, tak jsem si zvykl, že jsem se mohl po pokoji promenádovat bez trička a nikdo si tak nevšímal mých zad.” Pokrčím přitom rameny a pořádně se napiju.  ”Chci tím říct, že jsem zpanikařil.” Dodám a lepší omluvu ode mně nedostane. Posadím se vedle ní a nabídnu jí láhev. ”Měl jsem poměrně honosná křídla. Paradoxně šedá. Bylo úžasné lítat. Ten vítr.” Začnu vzpomínat. Dlužím jí to, potom jak jsem se zachoval. ”Jenže si mně jednou podali andělé, bylo jich hodně. Bránil jsme sice jako lev, ale proti přesile jsem nakonec nezmohl nic. Aby mě potrestali za to, že nejsem čistokrevný, odřízli mi je… a ta jizva je jediná vzpomínka na něco, co už nikdy mít nebudu.” Pronesu s hořkostí a vezmu si od ní lahev, abych se pořádně napil a spláchl to něčím ostrým. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Vezmu si od něj láhev a loknu si. Se zájmem poslouchám jeho vyprávění. "Je mi to lít." Nějak nevím, co lepšího na to říct. Připravili ho o kus jeho samého. Sebrali mu něco, co miloval a to se nedá omluvit. Podám mu láhev zpátky a odložím noťas. Po krátkém zaváhání si mu položím hlavu na rameno. "Je nějaký způsob, jak je získat zpátky?" Nevím, jak tyhle věci fungují. Hádám, že samy od sebe nedorostou, ale třeba by si je jeden mohl vysloužit nějakým činem. Co já vím? |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Moje křídla však nebyla úplně zničena.” Začnu opatrně, protože se jedná naprosto o sebevražednou výpravu. ”Ti, co mně napadli, je mají jako suvenýr.” Dodám po chvíli a pohlédnu na ní. ”Jenže je jich hodně. A nemám stoprocentní záruku, že je nakonec nezničili nebo že je zase budu moct mít.” To je právě ten velký háček, proč se mi nechce ji do toho tahat, ale zaslouží si to vědět. Už žádné lži a zatajování. ”Nemluvě o tom, že už máme jiné věci na práci.” Převezmu si od ní láhev a je to náročné nechat to jen tak být. Vždycky bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Pomoz mi osvobodit otce, a já se postarám o to, že dostaneš svoje křídla zpět." Vezmu jeho tvář do rukou a vážně se mu zadívám do očí. Myslím to smrtelně vážně. Má pravdu, máme jiné věci na práci, ale to neznamená, že si nemůžeme udělat čas na to, abychom mu pomohli. Pokud mu to udělá radost, udělám vše, co bude v mých silách. "Musí to být hezké, roztáhnout křídla a letět." Usměju se a na tváři se mi objeví zasněný výraz, pro mě trochu netypický. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Nevím, co bych jí řekl a tak místo slov tu naši dohodu stvrdím polibkem. Stejně tak jako ona se i já zasním. ”Ano, je to naprosto nádherný pocit. Tam nahoře, v oblacích jsi pánem. Hledíš dolů a všechno je tak malé.” Zasnění však netrvá dlouho, protože do hlasu se mi vrátí bolest. Poté co jsem ztratil křídla, bylo opravdu těžké se naučit chodit po dvou. Začal jsem se spoléhat na lidské vynálezy, jako jsou auta. Opět si pořádně přihnu z lahve. ”Co kdybychom pokračovali v tom, co se mi podařilo přerušit ve sprše a přesunuli se do pokoje?” Navrhnu jí. ”Dokud máme zatím ještě klid, tak by byl hřích nevyužít čas, jež se nám nabízí. Teda pokud se na to cítíš?” Poslední slova jsou myšlena opravdu provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zašklebím se, když mi navrhne, abychom se přesunuli do ložnice. "Po tom tvém výstupu by sis zasloužil spíš jednu přes držku." Ohodnotím tím jeho provokování, je ale vidět, že se dobře bavím. "Ale mám v sobě kus smrtelníka a tak nemám vůli tomuhle vábení odolat." Zasměju se a vstanu, chytím ho za ruku a zamířím do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Co bys řekla na to, kdybych tě svázal?” Zeptám se jí po chvíli a se zájmem v očích jí pozoruji. Nemůžu si pomoct, vždycky mně to lákalo. Cítit tu bezmoc toho druhého. Vidět tu danou osobu šílet touhou a potom ji udělat. S napětím v očích vyčkávám na její odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zasměju se, ale je slyšet, že si spíš dělám legraci. Rozhodně nemám nic proti tomu, si ještě trochu zadovádět, |Dobrá nálada se mi rychle vrací. Hlavně jsem ráda, že jsme si to zvládli tak rychle vyříkat. Chris se nechce držet za ruku a já se nechám zvednout do náruče a odnést. Ležím na posteli a se zájmem si ho měřím. Je vidět, že přemýšlím. Jeho prosba mě překvapila. Na druhou stranu on vypadá jako někdo, kdo by si v těhle věcech mohl libovat. Nakonec tedy jen pokrčím rameny, hlavně proto, že mu samotnému chci udělat radost. "Fajn, tak mě svaž." Trochu se toho obávám, protože naposledy, když jsem si mohla "užít" sex v poutech, tak jsem byla znásilněna. Možná ale, že to je dobrý nápad. Bylo by fajn, kdyby mi ty ošklivé vzpomínky překryly nějaké hezké. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Sednu si k ní a opatrně její tvář vezmu do rukou tak, aby se mi mohla podívat do očí. ”Hej… hej… poslouchej mě.” Začnu a chvíli si užívám pohled na její tvář. ”Nemám v úmyslu ti ublížit. Bude to zavázané tak, aby ses zvládla z toho sama dostat. Kdykoliv to můžeš zastavit a nechám toho.” Svá slova myslím naprosto vážně. ”Zabiju všechny, co na tebe vstáhly ruku.” Dodám ještě a je to slib, který hodlám splnit. Velkou většinu jsem zabil, ale ten parchant mi utekl. Jenže já ho dostanu a vychutnám si ho. Bude prosit, abych ho zabil. O to se postarám. Lze to vyčíst z mých očí. ”Lehni si na záda, prosím. Ruce natáhni nahoru.” Poté co to udělá, přejdu ke skříni, ze které vezmu tři kravaty. Dvě použiju na to, abych jí přivázal k čelu postele ruce. Snažím se přitom o to, aby z toho byla schopná se z toho dostat v případě potřeby. Poté ji dlouze políbím na rty. ”Slyšel jsem, že člověk si to mnohem lépe užije, když bude mít zavřené oči.” A pokud nějak nenamítá, tak jí zavážu i oči. ”A také je u toho dokonalá hudba.” Dodám a s tím vyhrabnu z šuplíku u nočního stolu starý MP3 přehravač a dám jí sluchátka do uší. ”Kdykoliv můžeš říct stop a já přestanu.” Ujistím se, že mi rozumí a pustím muziku. Mé polibky směřují k jejímu krku, kterému se věnuju. Líbám, jemně jí do něj koušu a podle vzdechů se rozhodnu přidat ruce, hladím ji po jejím poprsí. Všechno s naprostou něhou, abych jí zbavil strachu a zároveń přitom čekám na reakce jejího těla, abych věděl jak následně postupovat. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Zvednu hlavu, když chytí mojí tvář do dlaní. Jeh oči mi říkají ještě mnohem víc, než slova. Vím, jsem si tím naprosto jistá, že by mi nikdy neublížil. A taky cítím, že svoje slova myslí přesně tak, jak je říká. Dokonce věřím i tomu, že je hodlá splnit. Usměju se a políbím ho. "Tak dobře." Položím se a ruce zvednu nad hlavu. Sleduji Chrise, jak mě opatrně svazuje, nechám si zakrýt oči a souhlasím i s hudbou. Cítím jeho rty na holé kůži a vnímám jemné dotyky jeho prstů. Užívám si to naprosté odevzdání se někomu. Nemám strach, nepřipadám si ohrožená. Uvolním se a vychutnávám si jeho péči. Chris je něžný a pozorný a já bych si snad nemohla přát lepšího milence. Tiše sténám, ale své steny přes hudbu neslyším. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Své rty přesunu k jejímu poprsí. Hraju si s ním. Rukama jej mačkám a jazykem si hraji s bradavkou. Jemně jí do ní občas kousnu a užívám si pohled na to, jak ztvrdnou. Ještě chvíli si takto hraji, než svou pozornost přesunu jinam a to k jejímu bříšku. Bloudím po něm polibky. Hladím jej. Každou jizvu, která má svůj příběh políbím, jako kdybych se jimi snažil to vyléčit. Moje ruce poté poputují k jejím nohám. Rukama jí opatrně roztáhnu nohy. Tedy samozřejmě s její pomocí. Nechci jí přece ublížit. Rukama chvíli sjíždím po její podbřišku, po stehně a až cítím, že by chtěla víc, tak opět svůj jazyk proměním. Začnu jí jím dole dráždit. Nejdřív bloudím kolem, než s ním nakonec zajedu dovnitř. Rukou si přitom pomáhám. Když cítím, že se blíží k orgasmu, tak toho zanechám a vášnivě jí políbím. Rukama si začnu opět hrát s jejíma prsama. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Bradavky mi ztvrdnou na kámen a já se zachvěju, když postoupí po mém těle níž. Ochotně mu roztáhnu stehna a nechám ho, aby se věnoval mému klínu. Celá se v poutech napnu, když znovu ucítím ten jazyk. S takovou mu nedá moc práce, znovu mě dostat na vrchol. Bohužel pro mě, přestane několik okamžiků před tím, než se udělám. Pohoršeně vykřiknu, když jazyk zmizí a začnu sebou cukat. Chci aby pokračoval, ale on to záměrně oddaluje a mučí mě. I když jiným způsobem, než na jaký jsme zvyklá. "Tohle mi nedělej. Nechci tě prosit." Hlas mám trochu ochraptělý. To jak bojuji se svým vzrušením. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Chvílí ji pozoruji. Než si nakonec kleknu, ještě víc ji roztáhnu nohy a potom ho do ní celý vrazím. Chytnu ji oběma rukama pod kolenama, abych se mohl lépe v ní pohybovat a začnu přirážet. Nejdříve pomalu, než postupně začnu zrychlovat. Líbí se mi přitom jak se její prsa přitom houpají a uvažuji, že pokud k nějakému příště dojde, tak bych jí je svázal. Na malou chvíli ho z ní celý vytáhnu a potom ho do ní zase vrazím. Udělám to dvakrát. Je mi jasné, že se tentokrát udělá rychleji než já, ale pokračuji do doby, než se do ní nakonec taky udělám. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Prohnu se v zádech pohyby pánví ho pobízím k rychlejšímu tempu. Brzy do mě zase divoce buší a já slastně kvílím. Trvá to jen chvíli a tělem mi opět začne lomcovat orgasmus. Do toho do mě Chris nepřestává bušit a vyvrcholení jenom umocňuje. Ještě nějakou chvíli pokračuje, než se do mě udělá. Zrychleně oddechuji a pokouším se popadnout dech. Ta jeho démonická část je neskutečná. Věřím, že kdyby chtěl, doopravdy by mi dokázal vyšukat mozek z hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Poté si těžce lehnu na záda vedle ní a oddechuji.  ”Byl bych rád, kdybychom to někdy mohli opět zopakovat. A kdybys mi dovolila ještě pár věcí přidat.” Pronesu po chvíli mlčení a pohlédnu na ní. ”Jsem rád, že si mi věřila a oddala se mi.” Dodám ještě spokojeně a zavřu přitom oči. Nespím však. Jen se cítím neskonale příjemně. A to jsem si ještě před rokem myslel, že už nic takového nebudu nikdy moct zažít. A ani ve snu by mně nenapadlo, že by to mohlo být s ní. No jo… občas i mně něco překvapí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Cítím, jak mi povoluje pouta a rozvazuje kravatu, která mi zakrývala oči. Chvíli jen tiše ležíme vedle sebe. Oči upírám do stropu a pokouším se vstřebat všechny ty vjemy. "Ráda si to zopakuju. A možná ti dovolím, abys příště ještě trochu přitlačil." Usměju se a přitulím se k němu. Tohle se nedalo srovnat s ničím, co jsem kdy zažila. Ano, byla jsem svázaná, ale ani na okamžik jsem se necítila být v nebezpečí. Nevím, jak to Chris dělá. Položím si hlavu na jeho hruď a zavřu oči. Takhle je mi opravdu dobře. Čert vem otce, smrťáky i lovce. Tenhle okamžik je jen náš a já si ho hodlám užít. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Vykouzlím na své tváři ještě úsměv, věnují jí pořádný polibek na dobrou noc a zavřu oči spokojeně oči. Úplně nespím, jen nechávám tělo odpočívat, avšak v případě možného útoku jsem stále ve střehu. Je to takový zlozvyk. Nepřijdu ostatním tolik divný, řekl bych. Nemluvě o tom, že v takovém to stavu povětšinou přemýšlím… a že teď mám sakra o čem přemýšlet. Ráno vylezu z postele jako první. Hlavním důvodem je to, že už mně nebaví tak dlouho ležet a taky dalším, že bych jí rád připravil snídani do postele. Slyšel jsem, že to ženy milují. Vzhledem k tomu, že mám spoustu času, tak si ještě zacvičím a mezitím se dělá dokonalý mok, samozřejmě tím myslím kávu, v kávovaru. Moc neumím vařit. Jsem zastáncem rychlého občerstvení. Nicméně ve Francii jsem se naučil dělat, ten jejich toast, kterým se také rozhodnu pochlubit a tak se dám do vaření. Netrvá to dlouho a jídlo je připravené. Ještě vymačkám pomeranče na šťávu a snídaně do postele je hotová. Položím to na tác a odnesu to všechno ospalci. ”Dobré ráno. Co bys řekla na snídani a potom na ranní sex?” Pronesu a neodpustím si na ni vyzývavě mrknout, napiju se přitom své kávy.  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Probudí mě vůně jídla a čerstvě uvařené kávy. Rozlepím oči a rozespale zamžourám na Chrise. Sakra, já mám ale štěstí. Musím se pousmát. "Řekla bych, že na ten sex mám větší chuť. Jenže na rozdíl od toho kafe, ty budeš žhavý pořád." Zašklebím se a natáhnu se k němu alespoň pro polibek. "Díky, tohle jsem potřebovala." Usrknu horkou kávu a samozřejmě si spálím jazyk. Raději se vrhnu na jídlo. Nic nechutná tak dobře, jako snídaně v posteli. Tenhle toast je přesně to pravé, co jsem po ránu potřebovala. "Máme dnes nějaký plán?" Zajímám se mezi sousty. Každý den trénujeme a já jsem stále silnější a silnější. Ale zatím jsme neudělali nic, čím bychom mohli pomoci otci, nebo mé matce. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Polibek, pro který se natáhne, si náležitě vychutnám. Není to nic krátkého, ale něco delšího a vášnivějšího. Taková ukázka toho na co se má těšit. ”A nemáš zač děkovat. Říkal jsem si, že to budeš potřebovat po tom našem společném dovádění.” Stejně jako ona, tak i já se pustím do toastu, který se mi opravdu povedl. Je to jedno z mála jídel, ve kterých si věřím a jsem schopen ho dokonale udělat. ”Vzhledem k tomu, že jsi mě porazila, tak bych to viděl, že přestoupíme na druhou část a to hledání informací… Přesněji informátorů.” Svěřím jí svůj plán na dnešní den. ”Věřím, že tam někde pobíhá někdo, kdo bude vědět, kam se ta organizace přesunula a za cenu svého života nám bude schopen sdělit všechno.” Dodám a v očích se mi zaleskne. Je na mně vidět, že se těším zase do akce. Nemůžu prostě potlačit svou přirozenou povahu. Nemůžu jen tak sedět a nic nedělat. ”Ale s tím ranním sexem, jsem to myslel vážně.” Jídlo mi k životu nestačí. Abych byl silnější a schopnější, potřebuji sex, dalo by se říct, že je pro mně něco jako palivo. Jsem schopen bez něho fungovat, ale nejsem stoprocentně výkonný. Něco mi říká, že budeme v budoucích dnech potřebovat, abych byl plně nabitý a funkční odjištěná nálož. ”A dovolila bys mi teď víc?” Musí být jasné, co mám na mysli. S tím dojím poslední sousto a kopnu do sebe zbytek kafe, jako panáka. Kafe se mnou nic nedělá, ale zbožňuji jeho chuť. Onu chvíli, kdy dojídá, jí propaluji vášnivým upřeným pohledem, ze kterého jí musí být neskutečné vedro. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Co budeme dělat teď ale musí na chvíli stranou. Jsou tu palčivější záležitosti. Spolknu zbytek toustu a usrknu kávy. Po tváři mi přelétne úsměv. Opatrně odložím hrnek s kávou a teprve po tom se na Chrise podívám. Mám takový pocit, že i kdybych mu řekla ne, tak by si možná vzal, co potřebuje. Tedy rozhodně vypadá, že ho jen tak něco nezastaví. Naštěstí pro něj, i pro mě, já ho zastavovat nechci. "Máš chuť na nějakou pořádnou divočinu?" Zeptám se s nevinným výrazem v očích. Je mi jasné, na co má Chris chuť, a co jsem mu přislíbila, ale nedokážu odolat té troše provokace. Sama už se ale nemůžu dočkat. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Vypadám snad na to, že bych nechtěl?” Odpovím jí otázkou. A strhnu přitom ze sebe tričko, následně shodím na zem trenky, které jsem měl na sobě. ”Na chvíli vstaň a dej ruce za záda.” Pokud mě uposlechne, tak jí ruce svážu, tak aby v případě potřeby byla schopná si je uvolnit. Potom jí pomůžu si lehnout, tak aby ležela na zádech. Ještě ji uvedu do správné pozice. Poté si na postel kleknu přesně tak, abych ho měl na dosah její pusy. Roztáhnu nohy, tak aby to bylo pro oba pohodlné. ”Víš co máš dělat?” Je to spíše řečnická otázka, na kterou není potřeba opověď. Když se dá do práce, tak nepřijde zkrátka, protože jí rukou zajedu do klína a začnu jí taky dráždit. Vychutnávám si přitom, co dělá s pusou.  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Klidně to pořádně utáhni." Je zvláštní, že i po tom, co jsem si prožila, mi tohle nijak nevadí. Asi to bude tím, že Chrisovi naprosto důvěřuji. Lehnu si na záda a když si nade mne klekne, mlsně ho olíznu. Mám trochu omezené manévrovací schopnosti. vezmu ho do úst a když se Chris přisune blíž, nemám ani jinou možnost, než ho prostě začít kouřit. V podstatě mi uvíznul v ústech. To mi ale zase tolik nevadí a velmi ochotně o něj pečuji. Mezitím cítím, že mě Chris začal dráždit mezi stehny. Spokojeně předu a Chris má prsty velmi brzy ulepené od mých šťáviček. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Spokojeně svou ruku stáhnu k sobě a vlhkou ruku olíznu. ”Teď vstanu, takže se opovaž mi ho ukousnout, protože pak nebude žádná zábava.” Pronesu naprosto vážně a zalituji přitom, že jsem si nepořídil ten sex roubík s kulatým otvorem. Možná pokud budeme takto dál pokračovat, tak by se něco pořádného šiklo. Napadne mně a zase jako předtím jí zavážu oči šátkem. Následně přejdu k nočnímu stolku a vytáhnu z něj pár hraček, které vlastním. Skřipce na bradavky, které jí s radostí připnu na prsa. Vibrátor. Asi je to můj zlozvyk, ale miluju, když jsou obě díry něčím narvané. Donutím jí, aby roztáhla nohy. Do zadku ji dám vibrátor a nastavím na tu největší rychlost, mezitím co sám naše těla spojím v jedno. Jednou rukou si začnu přitom hrát se skřipcemi, který má na bradavkách a začnu přirážet. Jo, zlato… takový je sex s polovičním pekelníkem. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Trochu sebou cuknu a syknu, když mi na bradavky připne skřipce. Nikdy dřív jsem to nezažila a není to úplně přéjemné. Než si ale stihnu začít stěžovat na nepohodlí, Chris mi strčí do zadečku pěkně velký vibrátor, a já na všechno zapomenu. Obzvlášť, když mi pak druhou dírku zaplní jeho horký, vzrušený úd. Slastně vydechnu a to se Chris ještě ani nezačal snažit. Zatím mě jen protahuje, ale nijak nedivočí. Sem tam zatahá za skřipce. Ale jinak to nijak zvlášť drsné není. To však nevylučuje to, že je to všechno zatraceně příjemné. Spokojeně sténám, klín a stehna mám celé vlhké. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Až se to podobá klasické touze vyšukat z ní duši. Tahání bradavky nechám na pokoji a místo toho se rozhodnu jí těsně před koncem jí sevřít krk, lehce jí přitom přidusit. Mezi mou další fascinaci patří to, když žena přitom prostě lapá po dechu. Je to prostě dokonalý pohled. Udělá se sice dřív než já, ale mně to netrvá moc dlouho a může tak cítit horkost mého semene. Chvíli na ní fascinovaně hledí, naprosto uchvácen pohledem toho, jak leží na posteli svázaná pode mnou a já ho mám ještě v ní, než se rozhodnu naše těla od sebe odpojit. Sundám jí vibrátor ze zadku, potom jí rozvážu. ”Možná by nebylo na škodu si pořídit ještě nějaké hračky.” Napadne mně po chvilce a v očích se mi zlověstně zableskne. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Silný orgasmus mě málem dorazí. Pak už jen stěží vnímám, že Chris ještě chvíli pokračoval, než se i on udělal. Ležím na posteli, oči zavřené a snažím se popadnout dech. Řekla bych mu, že to bylo úžasné, ale prostě na to v tuhle chvíli nemám sílu. Jen nespokojeně zakňourám, když ho ze mě vytáhne a pak mě zbaví i vibrátoru. Zůstanu ležet bez pohnutí i potom, co mi Chris uvolní provazy. "Hmmm, tak jo. S tebou je vážně sranda." Usměju se trochu nepřítomně a konečně se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Zazubím se nad tím, jak nespokojeně zakňourá. Jako kdyby to tam chtěla mít v sobě snad celou dobu. Což mně přivádí k jedné věci. Asi jí pořídím vibrační vajíčko a ovládat ho budu já. ”To rozhodně je.” Přitakám a rukou jí sjedu na její prsa, která jí nejdříve pohladím a potom zmáčknu, tak aby to nebylo bolestivé. ”A jak jsi mi málem rozbila hubu, když ses dozvěděla, že jsem částečný démon.” Prohlásím a s tím se k ní nakloním, abych ji políbil. ”Pak si však zjistila, co dovedu udělat s jazykem ve tvé kundičce.” Lehce ji kousnu do rtu a rukou jí pohladím po přirození. ”Mohli bychom si dát společnou sprchu, i když nevím jestli by se zůstalo u sprchování.” Jsem upřímný. Navíc minulá sprcha nedopadlo moc dobře vzhledem k tomu, že jsem měl problém se svými jizvami a tím, aby to viděla… nicméně to už jsme si vyjasnili. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Na sprchu ale nadšeně přikývnu. "Jo, to by bodlo. Ale ještě před tím, bys mi mohl dát trošku okusit toho svého démona." Nenápadně naznačuji, že jeho jazyka se nemůžu nabažit a že přeci není kam spěchat a klidně bychom si mohli ještě trochu pohrát. Vyzývavě na něj při tom pomrkávám. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Roztáhnu jí nohy. Nejdříve jí políbím na břiše, do kterého ji následně hravě kousnu. Poté polibky sjedu níž a níž, než se dostanu k její svatyni. Vlastně ano, pro mně to jistým způsobem svatyně je a zároveň i Rájem na zemi. Nejdříve jí lehce olíznu a přitom se na ní provokativně podívám. Svůj jazykem kroužím kolem, než s ním zajedu dovnitř. Vychutnávám si přitom chuť svého spermatu smíchaného s jejími šťávami. Někomu by to nejspíše přišlo nechutné, ale pro mně to je slastný nektar. Následně jí jazykem začnu zajíždět dovnitř a ven, přitom v ní s ním ještě rotovat - lépe se to popsat slovy asi nedá - důležitý je však výsledek. A nakonec se rozhodnu ještě připojit ruku, kterou si pomáhám k tomu, aby se udělala. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Čím divočeji kmitá jazykem, tím hlasitěji já sténám a tím víc se vzpínám. Když pak Chris přidá ještě prsty, dlouho nevydržím. Užiju si nádherný orgasmus a nakonec se svezu zpátky do peřin a těžce oddechuji. Oči přivřené a rty stále pootevřené ve výkřiku. "Ty jsi vážně démon." Zasměju se a natáhnu se k němu pro polibek. "Fajn, teď už sprchu vážně potřebuju." Postavím se a chvilku mám pocit, že mě asi nohy neudrží. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro  Jo, kdo by tomu věřil, že se mi dva dáme takto dohromady a budeme zažívat úžasné společné chvilky a ještě lepší postelové hrátky. Když jsem ji poprvé viděl a myslím tím vzhůru, tak jsem si o ní nemyslel zrovna nejlepší. A jak se ukázalo, tak to bylo vzájemné. No a teď… vlastně si na nic nemám stěžovat. Je to prostě báječná a ke všemu mi dovolí nakoupit hračky. ”Dobře, takže jedna společná sprcha na pořadu dne.” Nelze si nevšimnout toho, že se na nohou drží stěží a tak k ní přistoupím a vezmu jí do náruče, odnesu jí až do sprchy, kam jí opatrně položím na zem a pustím sprchu. Tentokrát volím teplotu, která jí bude vyhovat. ”Takže společné mydlení s rizikem, že to skončí zase sexem nebo se každý umyjeme sám?” Zeptám se jí a přitom si ji mlsně prohlížím. Nemůžu si pomoct v její přítomnosti mám na ten sex neustále chuť. Vzrušuje mně. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Takhle to ale nepůjde. Nemůžu být pořád takhle vyšťavená, to bysme se moc daleko nedostali." Zasměju se, ale nemůžu popřít, že už nyní po něm zase mlsně pokukuji. Ostatně, ze své pozice, v sedě, na něj mám velmi dobrý výhled. "Pomož mi vstát a já si tě ráda umyju." Natáhnu ruce, aby mi pomohl se ze sedu zvednout. Minule to nedopadlo moc dobře, vlastně Chris ze sprchy v podstatě utekl. Ale teď už máme věci mezi sebou urovnané, nemám se čeho bát. Vlastně jsem opravdu ráda, že mi svoje tajemství, dá-li se to tak nazvat, svěřil. Znamená to, že mi důvěřuje a to je pro mě nesmírně cenné. Stejně tak je pro mě ale cenný i tenhle náš podivný vztah. Na to, jak jsme se na začátku do morku kostí nenáviděli, nám to nyní klape až překvapivě dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Jen se tě nemůžu nabažit.” S těmi slovy jí políbím. Poté se natáhnu po sprchovém gelu a podám jí ho. Nechám se přitom od ní umýt, užívám si jejich doteků a už se mi nepříčí myšlenka se k ní otočit zády, aby mi je mohla namydlit. ”Víš vzhledem k tomu, co jsem… tak nikdy nemám dost, takže mně budeš muset někdy brzdit, kdyby to už bylo nad tvé síly.” Pokusím se vysvětlit. Kdyby bylo po mém, tak jsem schopen mít sex klidně celý den a furt by mi to bylo málo. ”Možná bych se s tebou o trochu té energie, co mám, mohl podělit.” Napadne mně. Samozřejmě, že by to opět obsahovalo sex. ”Jsem plný energie a to jen díky tobě.” Pronesu s úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "To je možné?" Nadchne mě představa, že by se mnou mohl sdílet svojí energii. Nebo se o ní podělit. Nemám sice tušení, co by to obnášelo, ale rozhodně jsem nakloněná tomu, vyzkoušet to. "Jak to funguje?" Zeptám se, zatím co jemně masíruju Chrisovi záda. Dávám si pozor na jeho jizvy, protože mu nechci způsobit bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Budeš mi muset věřit a poslouchat mně na slovo.” Začnu přemýšlejíc o tom, jak vezme fakt, že k tomu bude potřeba i další osoba. ”Nejdřív se vykoupeme.” Rozhodnu ještě než se budeme mít k čemukoliv dalšímu. Poté, co vylezeme ze sprchy, na sebe obléknu kalhoty. Nebudu přece pobíhat po sousedech nahý. Tentokrát jsem se rozhodl, že budu na ní budu hodný a krom hlazení prsou, jí nebudu nějak více provokovat, aby si mohla vydechnout aspoň na chvíli. ”Budeme k tomu potřebovat třetí osobu. Nejlépe muže.” S tím se vydám ke vchodovým dveřím. Nemám ji v úmyslu nic vysvětlovat, neb nevím jak to udělat, aby to nevyznělo divně. ”Hned se vrátím.” S tím vyjdu ven, zabouchnu za sebou a lov může začít. Netrvá to dlouho než najdu nějakého chtivého dobrovolníka. Fajn. Chtivý je hlavně proto, že si nejspíše něco šlehl, ale vypadá dobře. Dotáhnu ho do našeho bytu, přesněji do postele, kde ho připoutám k posteli, pochopitelně nahého. Nevypadá vůbec špatně. Prohlédnu si jeho tělo a lehce si olíznu rty. Tato chvíle bude proč všechny nezapomenutelná. Pokud se nelekla a neutekla či nevznikla mezi námi nějaká hádka, tak jí poplácám po zadku. ”Začni ho kouřit a vyšpul přitom na mně zadek.” Poručím jí. Týpkovi jsem ještě při připoutání zavázal pusu, takže na nás jen překvapeně kouká. Pokud má drahá udělá, co jsem řekl, tak si sundám kalhoty a narvu do ní svůj ztopořený penis a začnu do ní přirážet, mezitím co mu kouří. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Chris kvůli tomu dokonce zapomene, že jsme si ještě chtěli ve sprše zašukat. Ale celkem mi to vynahradí, když se věnuje mým prsům. Umyjeme se a já se, zabalená v ručníku, posadím v obýváku na gauč. Zmateně se na Chrise dívám. Třetí osobu? "Jestli je to jen způsob, jak mě chceš dostat do trojky..." Začnu podezřívavě, ale už nedořeknu, že pokud chtěl trojku, tak to nemusí takhle naznačovat, stačilo říct. Netrvá to dlouho a můj milý je zpátky. Spolu s ním je muž, který vypadá, že si něco vzal, protože má úsměv od ucha k uchu. Nevypadá špatně. Následuji oba muže do ložnice a obezřetně sleduji, jak ho Chris váže k posteli. Nakonec muž dostane ještě roubík. Teď bych skoro řekla, že se začíná být, alespoň to mu vidím na očích. Mohla jsem to v kterékoliv části zastavit, jenže mě se prostě nechtělo. "Tak to zkusíme." Brouknu jen, když mi Chris řekne, co mám dělat. Sundám si ručník a kleknu si na okraj postele, mezi mužova stehna, skloním se a začnu ho kouřit. Chris ke mě mezitím přistoupí zezadu a začne do mě znovu bušit. Velmi rychle z hlavy dostanu, že tohle je vlastně trochu divná situace. Chris mě dokáže rychle vzrušit a já si to po pár příraze začnu opět plnými doušky užívat. A snažím se, aby si to pěkně užil i chlápek pode mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Neskutečně se mi líbí, jak má žena spolupracuje a snaží se toho neznámého uspokojit, stejně tak si užívám, když do ní přirážím. Po chvíli ho z ní vytáhnu, protože se rozhodnu přejít k další části. Neb vzhledem k tomu, jak umí se svým jazykem, bude ho mít chlápek určit už ztvrdlej. Přestaň mu ho kouřit. A teď ukaž, jak si umíš osedlat hřebečka. S tím si neodpustím ji poplácat a pokud mě poslechne, tak chvíli pozoruji, jak na něm dovádí. Užívám si ten pohled, jak na něj dosedne a vzhledem k tomu jak se snaží ten chlap skrz roubík sténat, tak i on na tom bude velmi podobně. ”Pořádně si ho osedlej.” Rozhodnu se, aby si užila chvíle té nadvlády, toho jaký to je pocit. Času je přece dost, než se rozhodnu pokračovat dál v tom, aby získala nějakou mou energii. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro   |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tohle se s tím ale nedá srovnávat, teď to mám pod kontrolou a ten pocit se mi líbí. Chris ze mě po chvíli vyklouzne a řekne mi, abych si ho osedlala. Začínám svojí drahou polovičku podezřívat z toho, že se mu prostě líbí sledovat, když šukám s někým jiným. Mě se to ale také líbí, je na tom něco hrozně vzrušujícího. Tím spíš, že vůbec netuším, jak se muž podemnou jmenuje. Podle tlumených stenů bych ale řekla, že se mu moje péče líbí. Nenechám se dvakrát pobízet a nasednu na něj. Je hezky tvrdý, díky mé péči vlhký a krásně do mě vklouzne celou svou délkou. Spokojeně se na něm zavrtím a pak začnu ve zrychlujícím se tempu přirážet. Dlaněmi se mu opírám o hruď a zatínám do něj nehty. I mě z úst sem tam unikne zasténání. Muž není tak obdařený, jako Chris, ale i tak se mi líbí, mít pro jednou nad někým nadvládu. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Ještě chvíli jí nechám dovádět, chlápek se jí snaží pomáhat pohyby své pánve, jen co mu to jeho svázané nohy dovolí. ”Měj ho v sobě a polož se na něj.” Rozhodnu se, že už je vhodná chvíle na hlavní hřeb večera, i když večer není. Jakmile se na něj natiskne, tak se opět vložím do hry. Kleknu si na kolena k ní a opět jí ho narvu do zadku a začnu do ní přirážet. Líbí se mi, že má obě dírky zaplněný. Ten chlápek dle zvuků si to užívá čím dál tím víc, nejspíše co nevidět bude, ale to ničemu nevadí. Věřím, že moje drahá bude schopna jej udělat ještě jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Užívám si tuhle divokou jízdu a málem bych zapomněla, že to všechno děláme kvůli výměně energie. Nevím, čím to je, ale Chris v sobě má něco, co mě nutí neustále myslet na sex. Takže když si to můžu dopřát, dopřeju si to plnými doušky. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Začínám přemýšlet, že toho chlápka budu častěji unášet, když si něco šlehne. Je vcelku můj typ a já si ještě s ním rozhodně budu chtít dopřát nějakou tu zábavu poté, co doplním energii Liv. Divoce do ní přirážím, stejně tak cítím, jak dovádí na něm a netrvá to dlouho, tedy pro něj, než se do ní udělá. Těla však zůstanou stále spojená, protože cítím, jak pomalu budu a v té chvíli se rozhodnu na vteřinku proměnit do své původní podoby. Kdy to nikdo nevidí, ale Liv může cítit zvláštní změnu a to díky tomu, že se mi v její prdcele trošku zvětší úd. Celý ho z ní vytáhnu a následně ho do ní opět celý vrazím. Po čtvrtém opakování se do ní udělám a s tím se do jejího těla vlije vlna energie. Proměním se zpátky do snesitelnější polohy a vytáhnu ho z ní. ”Teď mu ukážu, co dokáže takový démon a ty ho můžeš ještě osedlat, pokud budeš chtít.” S tím mu roztáhnu nohy tak, abych mohl vidět jeho prdel a díru, dle které usuzuji, že toto nebude jeho první rodeo. Zachvěje se a přes roubík zaskučí, když mu ho vrazím do prdele a začnu v ní rejdit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Náhle ale cítím, že je něco jinak. Jako kdyby snad ještě víc narostl. Skoro se mi z toho zatočí hlava, ale odolám nutkání se na něj otočit. Ještě několikrát ho do mě prudce vrazí a pak se také udělá. Spolu s tím se teplo rozšíří celým mým tělem. Mám pocit, jako kdybych zevnitř hořela, ale není to bolestivé. Zalapám po dechu, napřímím se a prohnu se v zádech. Teplo odezní, ale já se cítím úžasně. Jako kdybych se probudila po tom, co jsem celý týden prospala, nebo něco podobného. Plná života a energie. Chris ho vytáhne a já sklouznu na zem. Po stehnech mi teče semeno obou mužů, ale já to považuji spíš za vyznamenání, než něco, za co bych se měla stydět. Chvíli jen sleduji, jak se Chris pustil do neznámého muže. Ten přes roubík kvílí a já se rozhodnu, že bych si taky chtěla ještě trochu užít. Jsem jediná, kdo se ještě neudělal. Vylezu do čela postele a obkročmo si nad muže kleknu. Sundám mu roubík, ale než stihne začít křičet, sednu si na jeho ústa. "Teď se předveď ty." Pobídnu ho a mlsně se olíznu. Asi to nebude takový zázrak, jako když mě líže Chris, ale i tak si to chci užít. Jsem čelem ke Chrisovi, takže si ještě můžu užít pohled na to, jak muže divoce znásilňuje. Strašně mě to vzrušuje, vidět takhle dva muže spolu. Doufám, že tohle není naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Byl jsem na ní opravdu hrdý, učí se rychle. Nicméně kdyby se jen něco takového rozhodla zkusit na mně, musel bych ji pořádně potrestat a ukázat jí, že takové věci se nedělají, na to jí budu vodit hračky na pobavení, jako tady tohoto chlapce. Chlápek poslušně plní její přání a jazykem jí dole rejdí. Musí se mu nechat, že má nějaké zkušenosti a není to tak úplně marné. Holt pekelný jazyk je pekelný jazyk. Cítím, jak se jeho půlky stahují kolem mého penisu, kterým do něj čím dál častěji tvrdě vrážím, že si chudák pravděpodobně nebude moct pár dní sednout. Co chvíli bude, to je mi zřejmé a tak ještě více přitvrdím, že na chvíli nechá lízání kundičky, jak ho ti vyvedlo z míry. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro O takovéhle divoké jízdě se mi jen tak nesnilo. O to úžasnější je to ale pocit. Kochám se pohledem na Chrisovo vypracované tělo, sleduji výraz jeho tváře, ve které se jasně zračí vzrušení. Nakloním se k němu, rty pootevřené, žadoním o polibek. Nic by mě nyní nepotěšilo víc, než kdybychom se na tomhle cizinci oba dva udělali. Možná, že právě ta anonymita tomu všemu dodává kouzlo. Je mi jedno, co je chlap pode mnou zač a co s ním potom bude. Dost možná by se mnou ani nehlo, kdyby ho Chris na konci zabil. V tuhle chvíli je pro mě jen objektem k uspokojení. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Usměji se na ní a splním jí její přání a na chvíli přestanu přirážet, avšak zůstávám stále v něm, když se k ní taky nakloním, abych jí pořádně políbil. Ptát se na to, zda je spokojená ani nemusím, je mi totiž jasné, že je. Když se od ní odtáhnu, tak klasicky ho z něj vytáhnu a zase ho do něj narvu, že začátku bolestivě vyjekne, ale potom, co začnu, takto ještě několikrát přirážet a s pomocí Live se udělá. Já vzápětí po něm a on hotový tím vším omdlí. Vytáhnu ho z jeho zadku a vrhnu se jako dravec po mé drahé, kradnouc přitom o polibky. ”A teď ho umyj. Vezmi si kýbl z koupelny a houbičku. Ať je čistý, já ho pak donesu k němu do bytu. Pronesu po chvíli. ”Byla jsi skvělá.” Pochválím jí a sleduji, jak se s mytím cizince vypořádá. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Pak se ale můj drahý odtrhne a ještě několikrát ho divoce vrazí do toho krásného, bezbranného těla. Můžu jen tušit, že se udělal, ještě chvíli honím a moje prsty potřísní bohatá dávka semene. Asi se mu to taky líbilo. Já si lízání sice užila, ale světem to nepohnulo. Prsty proto vklouznu mezi svoje stehna a několik šikovnými pohyby se udělám. Mezitím mě Chris zuřivě líbá. Moje tělo se ještě vzpamatovává z prožitého orgasmu, ale Chris už vydává další rozkazy. Sice jsem nyní plná energie, ale i tak mám trochu roztřesené nohy. Zvednu se a zamířím do koupelny pro žínku a vodu, abych muže omyla, než ho Chris odnese pryč. Srdce mi v hrudi stále divoce buší. Nějak si nejsem jistá, jestli se mi to náhodou všechno jen nezdálo. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Ticho v pokoji a svázaný naháč mě vtáhne do minulosti, kde došlo tolikrát k podobnému aktu, akorát s tím rozdílem, že v té době jsem byl v roli naháče a dominantní byla jistá upírka, která mně zachránila, když si mně podali andělé a urvali mi křídla. Bez ní bych zemřel. Samozřejmě, že využila mé slabosti a rozhodla se probudit mou temnou stránku, která se do ní šíleně zamilovala a páchala s ní zvěrstva. Blbá minulost. Napadne mně a zatřepu hlavou, ještě předtím než se v pokoji objeví má drahá s kbelíkem s vodou a žíněnkou. ”Pořádně ho vyčisti.” Pronesu. Přeci jen je celý propocený a od semene, jak svého tak i mého. Nejsem přece nelida, abych ho takto posílal zpátky. Nemluvě o tom, že mně prostě baví, jak o něj má drahá opečovává. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Bude si to pamatovat?" Zeptám se, zatím co houbou smývá špínu z jeho těla. Až s ním skončí, nikdo nic nepozná. I když bych řekla, že zadek ho bude bolet ještě několik dní. Teprve nyní mi ale dochází, co se vlastně stalo. Znásilnila jsem bezbranného člověka. Trochu mě vyděsí, že jsem něčeho takového schopná. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Jako kdyby toho snad litovala. Napadne mně. ”Vzhledem k tomu faktu, že si ještě předtím něco píchnul a bylo to opravdu slušný matroš, by měl být rád, že skončil u nás a ne někde jinde, třeba mrtvej ve škarpě.” Pronesu naprosto vážně a jako dravec se k ní přiblížím. ”Lituješ snad toho?” Zeptám se jí se zájmem a rukou jí sjedu po zádech. ”Z toho jeho oddaného chování, usuzuji, že tohle nebylo jeho první rodeo.” Rukou jí sjedu až k zadečku, který na mně špulí a jemně ho zmáčknu. ”Cítil jsem z něho onu potřebu, jinak bych si ho nevybral. V tomhle mi věř, zlato.” Dodám a s tím se otočím a začnu se přehrabovat ve skříni, protože tepláky a volné tričko se nehodí, tam kam půjdeme. Je nejvyšší čas něco dělat. ”Půjdeme do baru, který patří podsvěťanům. Obleč se sexy.” S tím jsem vytáhl kožené kalhoty a černou košili, která se řadila do gothic stylu. Když byl chlápek umytý, tak jsem ho oblékl a vzal ho opatrně do náruče, odnesl ho do jeho bytu a opatrně ho položil na postel. Ještě jsem ho pohladil po tváři a vtiskl mu polibek na rty, než jsem se vrátil zpátky, kde už snad byla Liv oblečená. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Dokončím práci a Chris se mezitím oblékne. Když zmizí i s bezvládným tělem, sama se v koupelně trochu opláchnu, nalíčím se a upravím si vlasy. Vyjdu z toho, co měl Chris na sobě, a obléknu se v podobném stylu. Nakonec zvolím šaty, které jsou sice dlouhé, ale většina látky je průsvitná. Boty na podpatku a výrazné líčení a jsem skoro k nepoznání. Takhle oblečená a nachystaná vyrazit, čekám, až se Chris vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Jedná se o bar plný Podsvěťanů. Takže bude dobré, když se mně budeš držet a nejlépe se tvářit, že tam patříš stejně jako oni.” Poradím jí. Jsem z toho celého maličko nesvůj. Vím, že se o sebe umí Liv skvěle postarat. Nemám o tom sebemenších pochyb. Jenže mi na ní až moc záleží a byl bych nerad, kdyby se jí v mé přítomnosti něco stalo. Nabídnu jí rámě, když vyjdeme z bytu, poté co ho zamku a vydám se s ní k autu. Cestou v autě mlčím. Tomu místu jsem se od jisté doby poměrně dlouho vyhýbal. Je tam až příliš vzpomínek a stále si nejsem jistý, zda dobrých či špatných. Hlavní však je, že tam jsou osoby, ze kterých bych mohl dostat nějaké informace, které teď zoufale potřebujeme. Budova ke které dorazíme, kde se skrývá bar, vypadá stále stejně. Na první pohled by nikoho nenapadlo, že by se tam mohli scházet různí tvorové, kteří se ve dne tváří jako lidé a v noci číhají na svou kořist. Je to samozřejmě klam, který se snaží zvědavce odradit. Zasvěcení totiž vědí, co mají udělat, aby se dostali dovnitř. Stačí jen přiložit prst ke dveřím a ty se sami otevřou a vpustí nás dovnitř, kde to už vypadá úplně jinak, než samotná iluze. Hudba duní místem, že jeden má pocit jak je najednou hmatatelná. Osvětlení je strohé a spíše žádné. Protože návštěvníci nemají problém s viděním ve tmě. Jako obvykle je to tu narváno různou škálou návštěvníků. Kousek u vchodu sedí skupinka upírů, která si drží odstup o tančícíh vlkodlaků, jež si podrobili parket. Jsou tu nižší démoni a padlí andělé. Jedna nymfa se u baru opíjí. Prostě ráj podsvěťanů. Můj pohled zabloudí ke skupince upírů, ale nikde ji nevidím a stejně tak nevidím ani žádnou známou tvář, takže si mohu oddechnout. ”Půjdeme k baru.” Zařvu jí do ucha ve snaze přehlušit muziku a chytnu ji za ruku, abych jí cestou k němu neztratil, což se naštěstí nestane. Barmana znám, takže na něj na pozdrav kývnu hlavou a ten mi nalije mou klasiku, aniž bych musel cokoliv říct. Na tom si zakládají. Nechám Liv, aby si objednala a mezitím se rozhlédnu jestli nezahlédnu osobu, kterou potřebuji a která tady určitě bude, protože to je jeho tradice. ”Neviděli jste náhodou Informátora?” Zeptám se barmana, protože pokud tady bude, tak tomu to neunikne. Informátorovi se neřekne jinak, protože nikdo nezná pořádně jeho jméno. Kývne hlavou k místu, které se nachází nahoře a je určené pro významné osoby, což on je. Dotknu se ruky Liv, abych s ní šel, když jsem zaražen barmanem. ”Pokud se s ním chcete vidět, tak pouze vy.” Pronese vážně a je na něm vidět, že nedělá žádné vyjímky. Pohlédnu rozpačitě na Liv s jasnou otázkou. Nechce se mi jí tady nechávat, ale informace potřebujeme a pokud bych se tady s barmanem serval, tak by se s určitou pravděpodobností musel servat se všemi, co tu jsou. Což nevím, jak moc bych zvládl a ještě ke všemu byl schopen ochránit i jí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Budu se tě držet, neboj se. Ale kdyby něco, jsem připravená." Nadzvednu šaty a na stehně odhalím podvazkový pás, za kterým mám zastrčenou dýku. Nešla bych na takové místo neozbrojená a protože šaty odhalují poměrně dost, tohle je jediné logické místo, kam ukrýt zbraň. Nesmím zapomínat na to, že sice jsem nyní silnější, ale stále jsem jen člověk a většina těch, co budou v baru, bude mít nějaké schopnosti. Musím proto být připravená. Cesta uteče rychle a v tichosti. Chris je zabraný ve svých myšlenkách a já zase přemýšlím nad tím, kam asi jedeme a co nás tam čeká. Do barů chodím poměrně často, ale nepochybuji, že tohle bude zcela nevšední zážitek. To se mi také potvrdí hned poté, co se dostaneme dovnitř. Většina lidí chodí kolem a vůbec netuší, co se vlastně v budově skrývá. Chytím se Chrisovy ruky a nechám se dotáhnout davem až k baru. Usadím se na jednu vysokou stoličku a s úsměvem si objednám cosmopolitan. Přes hlasitou hudbu sotva slyším vlastní myšlenky, takže jen postřehnu, že se Chris vyptává barmana na jakéhosi informátora. Podle reakce to vypadá, že tady muž skutečně je. Už se chci zvednout, když barman naznačí, že se mnou mluvit nebude. Zarazím se, ale poté se usměju na Chrise. "Běž. Jsem velká holka, zvládnu to tady." Mrknu na něj a napiju se. Snažím se opravdu působit, jako že sem patřím a je to zcela všední záležitost. Ale se zájmem se rozhlížím kolem sebe a okukuju bytosti, které se tady baví. Kdyby jen tušili, že jsem bývalý lovec. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Moc nezlob.” Dodám ještě a vydám se k Informátorovi. Jestli jsem se bál oprávněně, že by ji mohl někdo ublížit, samozřejmě, že ano. Sice to tak v první chvíli nevypadalo, ale to tak bývá vždycky. Jsou věci, které prostě nejde tušit a to, že v baru kromě nás dvou bude i někdo z minulosti Liv a to někdo, kdo ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebovala, utekl. Jen co jsem odešel, rozhodl se ukázat. Tvářil se nenápadně a z povzdálí ji sledoval. Naučil jsem jí poznat, že na ní někdo civí. Takže pochopitelně neměla problém jej zmerčit. Když si uvědomil, že se nemůže tvářit nenápadně, tak se rozhodl vyjít ven, kde je klid. Tam čekal a doufal, že za ním půjde. Hlupák jeden. Kdybych o tom věděl, nic takového by si nedovolil a pokud ano, tak bych mu dal pár přes hubu, aby si to hned rozmyslel. Já jsem se však snažil dohodnout cenu za informace, které by nám řekli o místě, kde se momentálně nachází Organizace a že to bylo něco náročného. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Až natolik, že mi chvíli trvá, než si uvědomím pohled, který se do mě zavrtává. Trvá mi jen několik dalších okamžiků, než objevím, kdo tak neomaleně zírá. Srdce se mi na okamžik zastaví. Hledím na Daria a najednou nevím, co dělat. Čekala bych, že třeba půjde ke mě, ale on se obrátí a zamíří ven. Po pár vteřinách, kdy váhám, ho následuji. "Kdyby se Christopher vrátil, tak jsem šla na vzduch." Houknu ještě na barmana, než vyjdu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Je to dlouho, co jsi se takto přemísťovala, žaludek si měla naruby a trvalo pár vteřin, než si byla zase nějakým způsobem funkční. Před očima si měla mžitky, takže si nevěděla, kde přesně se nacházíš. ”Děkuji ti drahý, že jsi jí sem přivedl.” Zaslechla si ženský hlas, ale zatím se ti nedařilo k němu přiřadit tvář. ”Pro vás cokoliv paní.” Promluvil Darius omámeně a rukou ti přitom hrábl k stehnu, aby tě odzbrojil a následně zmizel.  ”Konečně shledávám tu, která mi odloudila mého démona.” A ty konečně vidíš s kým máš tu čest a také to, že se nacházíš v nějakém sklepě. Sice jsi beze zbraně, ale máš za sebou Chrisův výcvik. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Ale na nic z toho nemám čas. Ani nestihnu otevřít pusu. Chytí mě za ruku a oba nás přemístí. Žaludek se mi při tom obrátí vzhůru nohama, před očima mám mžitky a chvíli nevím, kde je nahoře a dole. Když se konečně rozkoukám, zjišťuji, že jsem v nějakém světle. Darius vypadá...divně. Skoro bych řekla, že není sám sebou, ale daleko větší starosti my teď dělá žena přede mnou. "Nemám ponětí, kdo jsi, a zcela upřímně...je mi to u prdele." Oznámím jí. Darius mi sice vzal mou jedinou zbraň, ale to neznamená, že jsem bezbranná. Chris mě vytrénoval dobře. Já ale nemám v plánu odhalit svoje trumfy hned na začátku. Raději vyčkávám na vhodný okamžik. Očima těkám kolem a přemýšlím, kudy bych odsud mohla zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Zdá se, že drahého Christophera, okouzlili prostořeké ženy. Jak potupné.” Povzdechne si a přestane si prohlížet nehty, místo toho si začne prohlížet tebe. ”Chtěla jsem vidět svou konkurenci a čekala jsem vlastně víc… než...” Zhluboka se nadechne. ”Opravdu zvláštní osobu, která i když vypadá jako člověk, tak vlastně jím není.” Na tváři se jí objeví úšklebek. ”Chtěla bys ven?” Zeptá se s úsměvem na rtech, ale je ti naprosto jasné, že to není žádný přátelský úsměv. ”Tak to budeš muset projít přese mně.” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Ty pro mě nejsi konkurence." Usměju se sladce při jejích slovech. "Jsi jen žárlivá děvka." Vypadá to, že jí můj "vztah" s Chrisem hnul žlučí, pokud by tomu tak nebylo, tak tady nejsem ani já. Docela dobře se tím bavím. Může se tvářit jako ledová královna ale já jí mám prokouknutou. "Uděláme obchod, já si nechám Chrise, a ty si zase můžeš nechat mého ex." Ani se mi nechce vyslovit jeho jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Obávám se, že žádný obchod neproběhne a ty odsud jen tak nepůjdeš.”  ”Kdyby nebylo mně, tak Christopher dávno už není. Ty jsi pouze jeho povyražení a on se ke mně nakonec stejně vrátí. Omrzíš ho, jako ho omrzela každá.” Cítíš, jak se na ní něco změnilo. Jako kdyby uvolnila energii a není to vůbec příjemný pocit, neboť je to něco starodávného a mocného. Je na ní vidět, že je připravena k útoku, ale nehodlá zaútočit první, jako kdyby to mělo být pod její úroveň. Na druhou stranu, pokud zaútočíš první, tak je jasné, že se bude bránit. Jediná cesta ven je přeci jen za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Vesele se na ženu culím. Není první, která si myslela, že má chlapa omotaného kolem prstu, a on jí stejně frnknul. A když se tak na ní dívám, ani se nedivím, že to Chris nevydržel. Ovane mě závan síly. Je mi jasné, že žena je, stejně jako já, připravená k boji. Ani jedna z nás se ale nepohne. Já nebudu ten, kdo zaútočí. To jí radši budu dál urážet a čekat, až jí bouchnou saze v komíně. Když chci, tak umím lidi solidně štvát. "Víš, takovýhle způsob komunikace je sice vážně skvělý, ale chlapi ho většinou neocení. Možná bys to na příštím sezení mohla probrat se svým cvokařem." Dám jí přátelskou radu. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Jsi opravdu vtipná, to se ti musí nechat.” Ještě přitom ironicky zatleská. ”Můžeme vést tento slovní souboj, mezitím co bude o Christophera postaráno. Přece si nemyslíš, že jsi tady jenom z toho důvodu, že s ním právě něco máš? Nebo snad ano?” Dodá a přitom se jí na tváři mihne opovržení. ”Nesmíte ho osvobodit. Nepatří sem a nikdy sem nepatřil.” Je jasné o kom mluví a to o tvém otci. ”Tak co… co budeš dělat teď?” Nevypadá, že by v tomto blafovala. S Chrisem jste rozděleni, aby se s vámi mohli lépe vypořádat a nějakým způsobem v tom má i prsty tvůj bývalý přítel. Tvůj otec si nadělal spoustu nepřátel. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Usměju se blahosklonně a v očích se mi zablýskne, když začne mluvit o mém otci. Tak nějak jsem tušila, že patří k dalším, kteří se mě budou snažit zastavit. "Takže ses rozhodla mi promluvit do duše? To je milé, ale zcela zbytečné. Najdu způsob, jak ho osvobodit a ty se s tím můžeš tak maximálně smířit." O tomhle nehodlám diskutovat. Stejně tak pochybuji, že by se Chris nechal jen tak zviklat. Nevím, jak to, že právě on pracuje pro mého otce. Ale nepochybuji o tom, že ho k němu váže něco silnějšího, než jen slib. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Nejspíše ztrácíme mluvením čas. Začíná to být nudné. Jsi tím zaslepená a mně už to přestává bavit. Stejně k tomu bude muset dojít, protože pokud se chceš dostat ven, tak budeš muset přeze mně. Tak vzhůru do toho.” S tím odhalí svoje špičáky.  Vrhne se na tebe, musí se jí nechat, že je opravdu neskutečně rychlá. Sice si to čekala, ale ta rychlost tě vyvedla z míry. A tak pocítíš na boku pálivý šrám od jejich ostrých nehtů, které si nechala prodloužit. Na druhou stranu je tak ve tvé blízkosti a ty se můžeš taky předvést. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Žena konečně odhalí svoji podstatu a já se neubráním myšlence na všechny ty upíry, které jsem kdy zabila. Ona bude prostě jen další na řadě. Je mi jedno, jak je stará a mocná. Já jsem dcera Smrtky, a Chris mě dobře vycvičil. I přesto se ke mě ale žena dostane a sekne mě po boku nehty. Je to jen povrchové zranění ale pěkně to pálí. Upírka se tím ale musela přiblížit a nyní je čas na odvetu. Kopancem jí podrazím nohy a skočím po ní, abych jí srazila k zemi. I já jsem totiž mnohem rychlejší a silnější, než člověk. Teď myslím jen na to, jak jí ten její hezkej ciferník rozmlátím o dlažbu. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Nepodaří se ti však jí rozmlátit ciferník o dlažbu, protože ve chvíli, co se o to pokusíš za tvými zády objeví Darius, který ti chytne ruce a zabrání ti v tom. Upírka tak neváhá ani chvíli a postaví se opět na nohy. Darius tě pevně svírá a ještě než tě napadne se uvolnit tím, že ho kopneš mezi nohy, tak se na tebe upírka vrhne a zakousne se ti do ramene. Začne ti pomalu sát životodárnou krev z těla, se kterou síly, které jsi doposud získala od Chrise, pomalu ubývají. Chvíli cítíš bolest, než na tebe upírské sliny začnou působit a najednou se cítíš volná, jako pták. Tvá mysl myslí na jediné, na to, abys tuto upírku cítila všude na svém těle. To na tvou mysl útočí ta její a takhle si nejspíše zotročila Chrise, poté Daria. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Ta však rychle odezní. Nahradí jí pocit daleko příjemnější. Najednou je mi všechno jedno. Mojí mysl obestře mlha a já se uvolním, přestanu se bránit, toužím po tom, aby pokračovala, aby ze mě pila a já už nikdy nemusela přemýšlet. Protože odevzdat se je tak příjemné a osvobozující. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Chtěla bys víc, má drahá. Chtěla bys, abych ti ukázala, co takové staré fosilie dovedou?” Zeptá se tě a při posledních slovech se zvonivě zasměje. Rukou ti přitom sjede po prsou, aby bylo jasné, co má na mysli. ”Darius by se k nám mohl přidat, pokud bys chtěla.” Dodá a políbí tě. Ucítíš tak v ústech chuť své krve. ”Nebo bys chtěla ochutnat, jak má krev chutná?” Zeptám se poté, co se odtáhne. Kdyby nebylo Daria, který tě drží, nejspíše bys ležela dávno na zemi, teď na něm visíš jako hadrová panenka. ”Asi by to chtělo jinou místnost, což?” Ta slova jsou mířena k Dariovi, který vás tři přenese do honosné ložnice a položí tě na postel. ”Tak… co… ” S tím její ruce začnou bloudit dolů. Kdybys nebyla oblbnutá upířími slinami, nejspíše bys jí nakopala, ale v této chvíli spíše vítězí něco jiného… zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Když se ode mne odtrhne, tiše, zklamaně zasténám. Toužím po tom, aby se mě dál dotýkala, aby pila mojí krev. Někde hluboko v hlavě mi sice křičí varovný hlásek, že pokud se napiju její krve, mohla bych tím zpečetit svůj osud, ale já ho neposlouchám. Nezáleží na tom. Šťastně se usměju, když mě Darius položí na honosně vyhlížející postel. Náhle mi i nenávist, kterou jsem vůči němu pociťovala, přijde bezpředmětná. Teď je tady a já toužím po jeho blízkosti, stejně, jako že toužím po blízkosti upírky. Malátně k ní natáhnu ruce, jsem příliš slabá, než abych se na něco zmohla. Náhle se sama nacházím v pozici hračky. Přišpendlená k posteli, neschopná se bránit. Což stejně nechci. Teď jen toužím po tom, abych cítila její hebkou kůži na té své. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Ukaž se můj drahý. Vždyť už jste spolu něco měli a jak vidím, tak už jsi připravený.” Pousměje se a pohladí mně. Věnuji ji úsměv a zbavím se přebytečného oblečení. Nahý si vlezu k ženám na postel a začnu opečovávat prsa naší návštěvy, mezitím co mocná se stará o její kudničku, nejdříve prsty a poté jí začne opečovávat jazykem. Zasténám rozkoší, protože si moc dobře uvědomuji čeho všeho je schopná, obzvláště poté, co se napije čerstvé krve. Není se tedy čemu divit, že je potom žena rychle hotová. ”A teď se předveď ty.” Vydá svůj rozkaz, který není ani potřeba a uvolní místo, aby mohl do ní vrazit svůj penis, mezitím co ona bude opečovávat o její prsa, při čemž se do jednoho zakousne a začne z něho opět sát krev. Je však na ní vidět, že danou osobu nemá v úmyslu zabít. Jen jí ukázat, co vlastně je ráj na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Darius mě hladí na hrudi a upírka se činí mezi mými stehny. Má velmi obratný jazyk a přesně ví, co se mi nejvíc líbí. Skoro jako kdyby mi četla myšlenky. Předvídá reakce mého těla. Takhle rychle jsem snad hotová ještě nikdy nebyla. Hlasitě křičím a cukám sebou, zatím co tělem mi lomcuje orgasmus. Zrak se mi opět rozostří a já sotva vnímám, že si ti dva vyměnili pozice. Darius mě začne šukat a moje tělo ho nadšeně vítá. Upírka se do mě mezitím opět zakousne. Opět následuje několik vteřin bolesti a pak...absolutní blaženost. Mám pocit, že se asi rozteču rozkoší. Moje tělo je tak citlivé a vnímavé. Chtěla bych tady, s nimi, v téhle posteli, zůstat už navždy. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Pořádně do ní přirážím, tak jak si to má Mocná přeje. Není se čemu divit, že netrvá dlouhou dobu, než se do ní udělám. Mocná stále saje její krev, vím co má v úmyslu udělat, to stejné, co dělala mně. Nevidím v tom nic špatného. Budeme jedna velká rodina. Mocná nepřestává v sání krve, mezitím co si prstem prořízne tepnu na své ruce a nechá pár kapek krve skanout na rty návštěvy, poté jí ruku přiloží k ústům. Pokud by tak neudělala, tak naše drahá návštěva zemře a to by byla škoda. Vytáhnu svůj úd z ní a vydám se do koupelny osprchovat. Mocné se nelíbí, když jí u toho pozoruji. Než za sebou zabouchnu dveře, ještě se otočím, abych viděl jak začne dívčino tělo reagovat na vysátou krev a na krev upírky, jak sebou začne třást a poté dívka omdlí. Neumře. Je mi jasné, že to Mocná nedovolí a tak pokračuji dál tam, kam mám namířeno. Mocná vyslechla dívčino nevyslovené přání o tom, aby mohla zůstat tady navěky s námi. Jen si bude muset opočinout, bude to náročný proces, během kterých bude ztrácet a získávat krev stvořitelky. Než zapomene na to kým byla. Na tu bolestivou a tíživou minulost. Teď jí bude čekat skvělá přítomnost a budoucnost. Nechal jsem ty dvě samotné i po sprše. Dívka se ráno probudí a bude potřebovat služby Mocné. Což se tak stalo, když ses ráno probrala. Naprosto slabá, spící vedle upírky. Matně sis vzpomínala, co s tebou provedla. Zpátky byl ten odpor a nenávist. Jako kdyby to upírka vycítila a tak se opět zakousla do části těla, které měla poblíž a tvá nenávist vyprchala, nahrazena byla opět touhou. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Upírka se na mě stále krmí, cítím, jak mi z těla mizí krev, jsem stále malátnější a malátnější. V první chvíli ani nepostřehnu, že mi do úst stéká její krev. Těch pár kapek je ale to nejlahodnější, co jsem kdy pila. Hladově se natahuji k ráně na její ruce. I já se chci nyní krmit. Upírka mi bohužel víc nenabídne. Zrak se mi opět zamlží a tělo se roztřese, poté mě vědomí opustí úplně. Probouzím se s bolestí hlavy a uvědoměním toho, co se předešlého dne stalo. Jsem slabá, natolik, že i dýchat je pro mě obtížné. Co ale můžu, je cítit vztek a nenávist. Ležím vedle upírka, přitisknutá k jejímu tělu a každou buňkou v těle jí nenávidím za to, co mi provedla. Přinutila mě ztratit sama sebe, vnutila my myšlenku, že se mi to líbí a že to chci. Teď jí chci doopravdy zabít. Než ale zvládnu sebrat dost sil, abych se alespoň odkulila z postele, žena vedle mě se probere. Jako kdyby moc dobře věděla, co nyní cítím. Okamžik na ní nenávistně hledím, jen tak dlouho, dokud se mi do kůže opět nezabodnou její špičáky. Vykřiknu, ale bolest znovu velmi rychle nahradí touha. Zlost mi z očí zmizí a já zbožně hledím na upírku, která se ze mě krmí. Vím, že ona mě nezradí, že se o mě postará, že mě miluje a dá mi všechno, po čem touží. I když nyní toužím jen po tom, aby se mě dotýkala. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Budu muset ještě chvíli spát, Darius se o tebe však postará a já ti to pak večer vynahradím.” Políbí tě a opět tak cítíš železitou chuť své krve v ústech. Polibek to není obyčejný, protože se ti do těla rozlije potřebná část energie, abys byla schopná se sama udržet na nohou a také fungovat. Není to nic světoborného, ale je to dar od Mocné a na tom záleží. Zavolá mně ve svých myšlenkách, takže se hned po onomu polibku objevím v místnosti. ”Postarej se o našeho hosta. Vyber jí šaty na večeři.” Pronese Mocná, než usne vyčerpáním. Chytnu našeho hosta za ruku a teleportuji se s ní do koupelny. Do pokoje mocné se nikdo jiný kromě mně a samozřejmě jí samotné, dostat nemůže. Má jej chráněný svou krví. Je mi jasné, co tím, abych se o hosta postaral, myslela. Napustím vanu a chvíli si jí se zájmem prohlížím. ”Je zvláštní nebýt sám, když odpočívá.” Samozřejmě, že se nenudím. Vždycky zalezu do rozsáhlé knihovny a pročítám si knihy, abych se zabavil. Nebo si pustím hudbu a relaxuji při ní. Jen je to prostě zvláštní teď tu mít někoho dalšího. ”Po koupeli připravím snídani. Co dobrého by sis dala?” Vykouzlím na tváři úsměv, mezitím co zkontroluji vodu a přidám tam trochu studené, aby se host nespálil. ”Mám odejít?” Zeptám se a přitom vyčkávám na její rozhodnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Místo toho se mi tentokrát tělem rozlije energie. Nevím, jak to udělala, možná jí do mě vdechla. Každopádně nyní jsem schopná alespoň vstát. V pokoji se objeví Darius a já se ho chytím za ruku. Moje mysl se vznáší někde vysoko, zabalená do jemných obláčků štěstí. Objevíme se v prostorné koupelně a já sleduji, jak pro mě muž napouští vanu horkou vodou. Bez otálení vklouznu dovnitř a spokojeně zapředu. "Míchaná vejce a vafle se sirupem." Odpovím Dariovi na jeho otázku. Jinak mu nevěnuji příliš pozornosti. On pro mě není důležitý. Jeho přítomnost mě nevzrušuje, je to upírka, ke komu mě to táhne a koho chci po zbytek života milovat. Proto ani netoužím, aby mi dělal společnost. Mávnutím ruky ho propustím a užívám si teplo, které mě obklopuje. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Koupel je úžasná a osvěžující. Mocná si potrpí na sprchových gelech, pěně do koupele, takže u vany můžeš spatřit neskutečnou škálu možností. Na věšáku se nachází nový čistý župan, takže se do něj po koupeli můžeš zabalit. Stejně tak jsou k dispozici ručníky. Musela si na chvíli usnout vyčerpáním, protože tě probere studená voda a následně klepání na dveře. Dlouho jsi nešla a já začal být nervózní, jídlo je už dávno hotové a pomalu začíná chládnout. ”Jsi v pořádku?” Zeptám se. Samozřejmě, že bych se mohl teleportovat dovnitř, ale nejsem si jistý, zda by to byl dobrý nápad, je zjevné, že o mou společnost nestojíš. Naprosto to chápu a snažím se potlačit pocity, které se derou na povrch. A to strach z toho, že budeš Mocné dělat náhradu za mně. Zatřepu hlavou, abych dostal špatné myšlenky z ní a čekám na nějakou odezvu, pokud se tak nestane, půjdu zkontrolovat situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Nakonec ten nepříjemný pocit zatlačím do pozadí mysli a užívám si tenhle okamžik. Umyju se nějakým krásně vonícím mýdlem a poté začnu v mýdlové vodě podřimovat. Asi jsem usnula, protože mě probudí chlad a klepání na dveře. Voda je studená a za dveřmi se ozývá Dariův nervózní hlas. "Hned budu hotová." Houknu trochu podrážděně. Vylezu z vany, osuším se a obléknu na sebe župan. "Můžeš dál." Zavolám, zatím, co si před zrcadlem rozčesávám vlhké vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Stojím přitom v pozoru, jako nějaký voják. Pozoruji jí přitom, jak si češe vlasy. Je v tom něco uklidňujícího. Mocná mi nikdy nedovolí jít za ní, když má koupel. Pro ní je vana něco jako svatyně. Čekám pokorně do doby, než je učesaná a přesunu nás do stejně honosné jídelny, kde už má naservírovanou snídani. Míchaná vejce a vafle, jsou teplotně akorát poživatelné. V hrníčku chladne káva a ve sklenici se nachází čerstvě vymačkaný džus. Bonus, který jsem si dovolil připravit. Stojím opodál ve stínu a pozoruji, jak naše návštěva snídá. Je to dlouho, co jsem takhle někomu vařil. Sám si sice jídlo udělám, ale nepotřebuji ho každý den. A pro Mocnou je palivem krev, i když z pouhé nostalgie popíjí víno a kávu. ”Až dojíte, ukážu ti tvůj pokoj a oblečení ze kterého si budeš moct vybrat, aby ses Mocné líbila.” Pronesu a poté popřeji dobrou chuť. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Za jiných okolností by mi možná přišlo zvláštní, jak kolem mě muž poskakuje a opečovává mě, ale teď mi to tak nepřijde. Prostě to takhle má být. On dostal za úkol se o mě postarat a to taky dělá. Usadím se ke stolu a napiju se kávy. "Díky." Odpovím jen krátce a pustím se do jídla. Přesto, že to na mě není poznat, představa, že se pro upírku budu moci hezky obléknout, mě těší. Vlastně mě možná ještě víc těší fakt, že tady mám svůj pokoj. To znamená, že Mocná chce, abych tady zůstala. Chce mě mít na blízku. Tahle radost je skoro hmatatelná. Spořádám celou snídani a cítím se mnohem lépe, silnější. Dokonce ani hlava už se mi tolik nemotá. Vypiju džus a vstanu. "Můžeme?" Obrátím se na svého průvodce. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Je podobně honosný jako pokoj Mocné, avšak ona ho má samozřejmě mnohem honosnější. Nechybí tu velká skříň, kde se nachází spousta oblečení. Od šatů po společenské kostýmy, všechno jsou to nové kousky. Stejně tak i na spodním prádle je vidět i cedulka, že se jedná o právě pořízené a nepoužité prádlo. Je tu i stůl se zrcadlem, kde se může zkrášlovat, neboť se tam nachází různá potřebná líčidla. Pokojem však nejvíce dominuje postel s nebesy, která vypadá nádherně. Je velmi měkká a prostě příjemná. V pokoji se nachází i toaleta, aby host nemusel zbytečně bloudit sídlem a také je tu sprchový kout, nicméně nic se nevyrovná pořádné koupeli ve velké vaně. Pohlédnu na hodinky, abych zjistil čas. ”Mocná se probudí až za dvě hodiny. Nejspíše budete chtít trochu samoty, takže až přijde ona chvíle, dojdu pro vás.” S tím ještě počkám, jestli náhodou nebude mít ještě nějakou potřebu, kterou bych jí mohl vyplnit. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jako první si všimnu té vůně. Srdce se mi při tom zatetelí. Mocná mě musí skutečně milovat, protože celý pokoje je provoněný jasmínem, mojí nejoblíbenější vůní. Zhluboka se nadechnu a na rtech se mi objeví úsměv. Tohle je opravdu přepychový pokoj. Skoro mám chuť se hned vrhnout do té úžasně měkce vyhlížející postele. Dokud je tu Darius tak zatím odolám. "Dala bych si šálek heřmánkového čaje a nějakou čokoládu." Poručím si ještě, když vidím, že muž otálí a očividně vyčkává, jestli ještě něco nepotřebuji. Poté shodím z ramen župan a jak dlouhá, tak široká se natáhnu na postel. Spokojeně zavřu oči a užívám si, jak se měkký samet, kterým je postel pokrytý, dotýká mé holé kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Netrvá to však dlouho, co se vrátím, avšak opět ke dveřím na které zaklepu s požadovanými věcmi. Dovolil jsem si udělat velkou konvici s čajem, aby neměla nedostatek a také jí vzal velkou misku vybraných čokoládových pralinek přímo z Belgie. Když mi byly otevřeny dveře, vešel jsem dovnitř, položil to na stůl. ”Kdyby cokoliv, stačí říct.” S tím jsem opět zmizel do knihovny, pokračovat ve svém rituálu. Zdálo se, že mou společnost nepotřebuje a mně to svým způsobem vyhovovalo. Oba dva totiž stojíme hlavně o pozornost Mocné. Ještě necelé dvě hodiny než se s ní opět setkám. S tou myšlenkou jsem se začetl do knihy a usrkával přitom černý snídaňový čaj. Dvě hodiny utekly jako voda a pokud jsem nebyl zavolán dřív, tak jsem se objevil právě včas před jejím pokojem, abych jí mohl opět přesunout do jídelny, kde na nás už bude čekat hladová Mocná a bude si žádat svou potravu. Pochválil jsem jí oblečení, sám jsem měl na sobě oblek šitý na míru a přesunul nás. Jak jsem předpokládal v čele stolu, už seděla mocná. Když nás spatřila, tak se usmála a pokynula nám, abychom se usadili. Pomohl jsem dámě se usadit a poté jsem si i já sedl ke stolu. ”Drahoušku, podej mi svou ruku.” Zacukrovala na hosta a poté, co jí ruka byla podána, tak se její ostré špičáky ponořili do ní a začne hodovat. Byl jsem z toho poměrně překvapený, že chtěla prvně od ní a až když měla dosti, tak se napila ode mně. ”Vážení, dovolila jsem si pozvat hosty. Co nevidět se tu ukáží a orgie budou moci započít.” Oznámí nám, poté co se nakrmí dosyta a já se následně vytratím pro připravené jídlo pro nás, abychom byli na ony orgie plni energie. Je to zvláštní zpestření, když se tu objeví přátelé Mocné. Vlastně se na to těším. S chutí se pustím do jídla a musím uznat, že se mi opět povedlo. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Chvíli se jen povaluji po posteli, ale poté se posadím ke kosmetickému stolku. Chci být pro mou paní krásná a tak si na sobě chci dát záležet. Pečlivě se nalíčím, možná trochu výrazněji, než je obvyklé. Ale vzhledem k tomu, pro koho se líčím, mi to přijde zcela přirozené. Poté zamířím ke skříni a začnu vybírat vhodné oblečení. Černé krajkové prádlo, boty na vysokém podpatku a šaty, které nedávají mnoho prostoru představivosti. Nakonec se ještě ozdobím výraznými šperky a spokojeně se prohlédnu v zrcadle. Dvě hodiny utečou jako voda a na dveře mi opět buší Darius. Dokonce mi pochválí, jak vypadám. Je tl hezké, ale od něj to slyšet nechci. Srdce mi radostně poskočí, když v jídelně spatřím upírku. Usadím se a velmi ochotně jí nabídnu své zápěstí. Moje tělo opět zaplaví ten úžasný pocit slasti. Stejně tak přijde i neskutečná únava, když žena s krmením skončí. Určitě mi nevzala tolik krve, jako minule, i tak mě to ale vyčerpalo. Na jídlo před sebou se podívám s trochu nakrčeným nosem. Vím, že bych se měla najíst, abych nabrala sílu, na tyhle "orgie", ale tohle není to, na co mám chuť. Prosebně se podívám na upírku, nic neříkám, ale nyní pošilhávám k jejímu zápěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Všechno popořádku. Nejdříve se najez večeře dokud je teplá a poté ti dám napít. Dřív to však nebude. Je tu jistý řád.” S klidem ve tváři jí vysvětlí, což mně lehce překvapí. Kdybych něco takového udělal, byl bych náležitě potrestán a to nemluvím o tom, že už dávno na její krev nemohu ani pomyslet. Když je večeře dojezená a talíře jsou prázdné, vezmu je a přesunu se s nimi do kuchyně, abych ty dvě nechal samotné. Stejně jako předtím si Mocná rozřízne pomocí ostrého nehtu zápěstí a pár kapek ti nechá skanout na ústa. Avšak stejně jako předtím ti víc nedovolí. ”Na orgiích se dočkáš víc, má drahá.” S tím tě pohladí po tváři a nabídne ti rámě, aby se s tebou volně přesunula do pokoje, který je přímo udělaný pro orgie. Je tam všemožné vybavení určené k hrátkám, které by se bez nás nekonaly. Oba dva budeme hračky se kterými si budou Mocní užívat. Samozřejmě i my si budeme užívat toho, že je bude moci potěšit. Mocná tě nasměruje na něco, co připomíná křeslo u gynekologa. Nejdříve tě zbaví šatů, které sis na sebe kvůli ní oblékla a poté ti pomůže se tam usadit, následně tě k tomu pevně připoutá. Sundá si šaty, aby tak ukázala svůj kožený sexy kostýmek. Následně ti připne na prsa skřipce, které mají kabel a vedou k zvláštnímu stroji. Na ukázku, abys věděla o co se jedná jej pustí a tvé tělo tak okusí elektrický šok. Nejdříve je to pro tebe bolestivé, ale později se to ukáže být velmi příjemné. ”Slíbila jsem ti, že ti vynahradím chvíli, kdy jsem potřebovala odpočívat.” S tím si k pasu připne nasazovací penis, kterým zajede do tvé svatyně a začne tě s ním naprosto drsně šukat a sem tam tvým tělem projde elektrický šok, jako bonus. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Teď už se bez zdržování dám do jídla. Je mi úplně jedno, co jím, nebo jak to chutná, jediné, na co dokážu myslet, je krev. Té se nakonec také dočkám, i když jde jen o pár kapek. Zřejmě je na mě patrné zklamání, protože Mocná mě ujistí, že brzy dostanu mnohem víc. Zavěsím se do ní a společně se přesuneme do místnosti, která mě v prvním okamžiku vyděsí. S údivem hledím na všemožné hračky a vybavení, u některých věcí ani netuším, k čemu slouží. Největší hračkou jsem tu ale zřejmě já samotná. Přesto, že jsme tu zatím samy dvě, Mocná mě vysvlékne a upoutá k trochu nepohodlně vyhlížejícímu křeslu. Kotníky, zápěstí, krk, nyní jsem zcela bezmocná a odevzdaná jejím hrám. Syknu bolestí, když mi připne skřipce na bradavky. A vykřiknu, když do mě pustí první dávku proudu. Cukám sebou a tiše kňučím ještě chvíli po tom, velmi brzy to ale přestanu vnímat jako nepříjemné a naopak mě to vzrušuje. Stejně tak mě vzruší pohled na mojí paní. Je úžasná, krásná a sexy. Když do mě drsně vnikne, slastně vykřiknu. Nikdy jsem po nikom netoužila tolik, jako po ní. Všechno, co dává, mi přijde úžasné a já chci víc a víc. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Mocná z tebe vytáhne připínací penis a přesune se k šuplíku, kde se nachází spoustu dalších hraček, vybere si masážní hlavici, která spíše připomíná zvláštní mikrofón než cokoliv jiného, ale dovede opravdu neskutečné věci a společně s ní se k tobě opět přesune, začne tě ještě více tvrději šukat a přitom ti přiloží na klín. Je to neskutečná slast, že se z té celé kombinace po chvíli uděláš. ”To je moje hodná holka.” Pronese spokojeně Mocná a poplácá tě po stehně. Vytáhne ho z tebe, avšak nečeká tě konec. Nahrazen je třemi prsty, kterými tě začne prstit. Já mezitím, co se o tebe Mocná stará, tak přivítám návštěvu v podobě Malkaviana. Velmi zvláštního upíra. Na přivítanou se políbíme a následně se do mně zakousne, je to neskutečná slast. Poté jej dovedu do pokoje, kde si s tebou Mocná hraje. ”Ach ne, zábava začala beze mně.” Pronese poté, co otevře dveře a zarazí se při pohledu na tvou maličkost. ”Drahá, je ti snad jasné, koho tady opečováváš?” Zeptá se mladík, který ti je povědomí, ale nemáš teď čas přemýšlet nad tím, odkud ho vlastně znáš. ”Ano… je… chtěl bys jí potrestat?” Zeptá se ho a on jen slastně kývne. Mocná tak přestane se věnovat tvému klínu a nechá mladíka, aby se o tebe postaral. Sundá si kalhoty a celého do tebe vrazí. Mezitím, co si Mocná začne pohrávat s elektrickými šoky a ty začnou cloumat tvým tělem. ”Líbí se ti to?” Zeptá se tě mladík a dál tě přitom tvrdě šuká. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Hlasitě křičím a poté zůstanu lehce omámeně viset v poutech. Upírka se mnou ale ještě neskončila, uměláka sice vytáhne, ale místo něj mi do kundičky vrazí prsty a začne mě s nimi mučit. Hlasitě sténám a v prvním okamžiku tak nepostřehnu, že do místnosti vešel někdo další. Ta tvář je mi povědomá, ale nejsem schopná vybavit si, odkud ho znám. On ale zřejmě ví, kdo jsem já. Alespoň to jsem pochopila z jeho slov. Následně vystřídá Mocnou a drsně mě začne šukat. V tuhle chvíli mě víc, než kdo to je, zajímá jeho výbava. A on rozhodně nezklamal. Prohnu se v zádech, když mým tělem projede další šok. "Ano, prosím." Zakňučím odevzdaně. Oči obracím v sloup, pro moje tělo je to příliš mnoho vjemů. Navíc nemůžu přehlédnout vůni krve, která je z mladého muže cítit. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Mladík ho z tebe vytáhne a stejně jako upírka se do tebe zakousne, přesněji do tvého pravého stehna. Oba dva upíři z tebe pijí, abys netrpěla strádáním, tak ti pro změnu mladík vrazí do kundičky prsty a začne s nimi dovádět. Mocná se od tebe jako první odtáhne, neb si je vědoma toho, kolik z tebe může pít. Avšak mladík nevypadá, že by měl v úmyslu přestat. ”Nech toho, Malkaviane.” Pronese rozčileně, ale on to ignoruje a dál pije. ”Přestaň s tím okamžitě nebo tě budu muset odsud vyrazit.” Dodá ještě důrazně a cítíš zvláštní energii, která z ní začne vycházet. Malkavian se však nezalekne a dál z tebe saje. Pomalu přestáváš mít cit v rukou a v nohou. Síly tě opouštějí. V hlavě ti podivně hučí a jakýsi varovný hlásek křičí, že je to hodně špatně. Vytáhne z tebe ruku, aby ji proměnil nehty proměnil v mocné drápy a rozřízne ti stehno ze kterého nepije. Bolest je to neskutečná a matně vidíš, jak se s ním Mocná začne být. Krev stéká ze tvé nohy, je ti neskutečná zima a necítíš bolest, necítíš vlastně nic. Oči se ti pomalu zavírají… a poslední co spatříš je tvář Mocné. Probouzíš se na posteli, cítíš se naprosto strašně. Opět jsi to ty. Netlačí na tebe žádné podvědomí. Bolí tě stehno, které ti ten upír rozřízl. V pravé ruce máš kanylu, která do tvého těla dodává ztracenou krev. Máš vyprahlá ústa a voda se sice nachází na stolku naproti, ale nejsi schopná se pro ni natáhnout. Jako kdyby na zavolanou do pokoje vstoupím já a vydám se k tobě, abych ti pomohl se napít. ”Mocná tě zachránila, málem jsi umřela. Teď odpočívá, protože jí to stálo síly.” Pronesu na úvod. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro To už se do mě ale zakousne i druhý upír. Ten si vybere mé stehno. Ta slast je neuvěřitelná. Skoro ani nevnímám, že mě mladík začne prstit. Mocná se po chvíli odtrhne, ale druhý upír ze mě dál pije, a to i přesto, že mu upírka říká, aby přestal. Ten příjemný pocit se pomalu vytrácí, nahrazuje ho zima a strach. Tělo je slabé a jen matně vnímám, jak se Mocná snaží upíra ode mne odtrhnout. Ten mi však ostrými nehty roztrhne druhé stehno. Bolest a pocit teplé krve, která mi stéká po noze. Já umřu. Poslední myšlenka před tím, než omdlím. Probouzím se a cítím se hrozně. I otevřít oči je pro mě namáhavé. Zrak mám stále trochu rozostřený, ale alespoň jsem to zase já. Mlha z mé mysli se zvedla a já můžu pro jednou uvažovat sama za sebe. Otřesu se při vzpomínce na to, co mi upíři provedli. Pohled putuje po místnosti, zaznamenám kapačku s krví, která proudí do mého těla. Teď už necítím její vůni, ani po ní netoužím. Jaká úleva. Chtěla bych se napít, ale nedokážu zvednout ruku, abych se natáhla po sklenici vody. V tu chvíli se ale v místnosti objeví Darius. Všechno se ve mě při pohledu na něj sevře vztekem. Jako kdyby mě snad zajímalo, co s ní je! Nemusela by mě zachraňovat, kdyby mě v prvé řadě nechala na pokoji. To ona mě spoutala a pustila ke mě tu zrůdu. "Nepřibližuj se ke mě, ty hade!" Hlas je jen sotva slyšitelný šepot, ale odráží se v něm všechna nenávist, kterou nyní cítím. Raději umřu žízní, než abych se na něj musela třebas jen podívat. Nechci, aby se přibližoval, nechci, aby na mě sahal. Chci aby vypadnul a nechal mě být. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Máš žízeň?” Zeptám se znovu a je mi jasné, že odpověď bude kladná. Chudák dívka. Nedivím se, že takhle předtím reagovala. Vždyť málem zemřela. Toto chování se panu Malkavianovi nepodobá. Mocná ho pořádně zřídila, než mi přikázala, abych ho vyhodil z domu. Poté omdlela a já jí nejdříve musel dostat do pokoje. ”Jak se cítíš?” Zeptám se jí a prohlídnu si zranění, hojí se sice rychleji než u lidí, ale ne tak rychle, jak se hojí Mocná. ”Mocné je velice líto, co se ti stalo a až bude moct, tak tě poctí svou návštěvou. Mezitím odpočívej. Je něco, co pro tebe mohu udělat?” Zeptám se s neskrývanou starostí. Nějak si na ní začínám zvykat. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Já vůbec nejsem zmatená, naopak, hlavu mám čistší, než kdykoliv předtím. Ale on to zcela ignoruje. Místo toho zvedne ze stolku injekční stříkačku s nějakou rudou tekutinou. Chtěla bych mu jí vyrazit z ruky, chtěla bych se zvednout a utéct, ale nemám sílu. Jen s hrůzou sleduji, jak se sklonil a sérum mi vpravil do těla. Opona kolem mé mysli okamžitě zase spadne dolů. "Mám." Přisvědčím a když mi přiloží sklenku k ústům, hltavě se napiju. Cítím se divně, tedy krom toho, že jsem slabá a stále trochu vyděšená, jako kdybych na něco zapomněla. Proč jsem se vlastně tolik hněvala? "Zachránila mě. Chtěla bych jí poděkovat. Omluvit se. Nechtěla jsem proti sobě pána poštvat, nevím, čím jsem ho tak rozlítila." Náhle mám pocit, že je to moje vina. To mojí vinou je nyní upírka oslabená. To já jsem to způsobila. Je mi skoro do breku. "Je mi zima." Popotáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Přikryju tě ještě dekou.” S tím se vydám ke skříni, ze které vytáhnu deku a opatrně jí na ní položím. ”Lepší?” Zeptám se a posadím se k posteli. ”Zvláštním způsobem jsi pro mocnou důležitá. Vidím ji to na očích. Všechno bude v pořádku. Hlavně se musíš uzdravit.” Pokusím se o přátelský úsměv. Část mně přitom přemýšlí nad tím, že by se dalo využít chvíle, kdy je takto bezbranná a mohl bych jí přiložit polštář na tvář, udusit jí. Zbavit se někoho, kdo by mě mohl nahradit. Mocná by mně však za to nejspíše také zabila a proto tu ošklivou myšlenku dostanu z hlavy. ”Ještě mohu s něčím pomoci?” Zeptám se jí a vyčkávám přitom na přání. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro S radostí v očích hledím na Daria. S blaženou nevědomostí, co se mu honí v hlavě, za tím jeho hezkým úsměvem. "Takhle je to dobré." Až po krk zabalená do deky, konečně trochu zapudím zimu, kterou jsem doteď cítila. "Nic nepotřebuji. Zkusím se trochu prospat." Jako kdybych vyslovila kouzelnou formuli. Oči se mu zavřou a já okamžitě upadnu do hlubokého spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Probudí tě kapky krve, které ti kapou na ústa a poté i ruka, která ti je k ústům přiložena. Podle velmi dokonalé chuti víš, kdo je majitelkou ruky a že se jedná o Mocnou. Nechá tě pít delší dobu než kdykoliv předtím. Do těla se ti vrací opět nějaká část energie, která však putuje do uzdravování. Mocná tě ještě nějakou dobu nechá pít, než stáhne svou ruku zpátky k sobě. ”Mrzí mně, co ti provedl ten lump. Byl za to potrestán, neboj se, má milá… postarala jsem se o to.” Pronese a pohladí tě po tváři. ”Jak se cítíš? Měla jsem o tebe strach.” Zeptá se a sundá si přitom boty. ”Posuň se prosím, ať si k tobě mohu lehnout.” Pokud tak učiníš, tak si k tobě lehne a obejme tě. ”Vyděsila si mě, víš?” S tím tě dlouze a vášnivě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Upírka mě nechá napít se, skutečně se napít a já hltám její krev. Neposílí mě to tolik, jako minule, ale o to lépe se moje tělo cítí. Uzdravuje se a to je nyní to nejdůležitější. Otevřu oči a podívám se na ní. Její úsměv je tak krásný. Posunu se, abych jí udělala místo. K mé radosti zjišťuji, že jsem toho pohybu schopna. Už nejsem tak slabá a bezmocná. "Já se omlouvám. Nechtěla jsem způsobit nepříjemnosti." Přitisknu se k ženě a zhluboka vdechuji její vůni. Zavřu oči, když mě políbí. Její rty chutnají po krvi. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Polibky sjede ke tvým ňadrům a jazykem je laská, dokud neztvrdnou, poté polibky sjede dolů až ke tvému klínu a přinutí tě rozevřít nohy, aby mohla dál pokračovat v hrátkách. Jako věděla o tvém zklamání, že tě tímto způsobem neprobudila. Jazykem s pomocí prstů tě za chvíli přivede k vytouženému orgasmu. I ona se ti omlouvá, avšak po svém. ”Jsi zvláštní osoba, víš to?” Pronese mezitím, co tě hladí po břiše a se zájmem v očích si tě prohlíží, leží přitom na boku. ”Je to už dlouho, co mi na někom takto záleželo, jako na tobě.” A aby potvrdila svá slova opět svá ústa natiskne na tvá. K mé smůle jsem to všechno slyšel a dospěl jsem k rozhodnutí a to za každou cenu se zbavit konkurence. Udělat to jako nehodu. Nebo ještě lépe, využít k tomu něčí nenávist. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Stále jsem ale velmi unavená a tak nakonec zůstanu vyčerpaně ležet. Žena mě hladí a já jsem v sedmém nebi. "Tolik jsem tohle chtěla slyšet." Zašeptám, šťastná z tohoto okamžiku. "Ani já jsem nic podobného necítila." Přivinu se k ní a jazykem vklouznu do jejích úst, zatím, co moje ruce kloužou po jejím těle a prozkoumávají ho. Chci jí mít celou jen sama pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”Chtěla bys mně uspokojit?” Zeptá se tě a na chvíli tak přestane ve vášnivém líbání. ”Víš, že bys měla odpočívat, že?” S tím si pohodlně lehne na záda a nechá tě, aby ses jí dotýkala a dělala si s jejím tělem, co si zamaneš. Něco takového nedovolila ani mně. K čertu. Nemůžu se na to dál dívat a tak zmizím najít Malkaviana. ”Ukaž mi co dovedeš, ma petite.” Pobídne tě a slastně si přitom olízne rty. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Začnu jí líbat na krku, ale postupně sestupuji po jejím těle dolů, přes prsa, ploché bříško, až k jejímu klínů. Se ženami zase tolik zkušeností nemám, ale zase vím, co se jim líbí. Začnu jí pomalu lízat a přitom do ní zasunu dva prsty, kterými jí dráždím. Rty přitisknu na její poštěváček a dopřeju mu příjemnou masáž. Nikam nespěchám a užívám si, že mi tohle dovolila. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro Jak se to zdá je tomu vždycky, co usneš, tak se zase probereš bez onoho omámení a zase při smyslech. Tentokrát ses nenacházela v posteli, nýbrž ses nacházela v místnosti, kde se konají hrátky. Byla si připoutána k jedné z těch šílených věcí a právě ses probudila ve chvíli, kdy jsem tě začal šukat. Perfektní načasování. Nejspíše ses mně chystala poslat do háje a kdo ví co všechno, ale nebylo ti pořádně rozumnět skrz roubík, který jsi měla v ústech. O všechno jsem se postaral. ”Jak se ti to líbí? Cože? Co říkáš? Já tě neslyším.” Pořádně jsem přitvrdil naprosto spokojený s trestem, který jsem si pro tebe vymyslel. Mně nikdo nahrazovat nebude a obzvláště někdo, jako jsi ty. ”Pamatuj si, že to je moje místo stát po jejím boku a ne tvoje.” |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Tentokrát nejsem v posteli. Vyděsím se, když zjistím, že jsem opět v místnosti, kde jsem jen před několika hodinami málem zemřela. Připoutaná, bez možnosti hýbat rukama, nebo nohama, a s roubíkem v ústech. Můj pohled padne na Daria. Je to v podstatě to jediné, na co se taky můžu dívat, protože je přímo přede mnou. Hrubě do mě vnikne a mě se udělá zle. Opět se mi vrátí všechny vzpomínky a jeho blízkost nijak nepomáhá tomu, abych se necítila mizerně. To, že si se mnou a mou myslí pohrává upírka, to je jedna věc. Ale to, že si na mě teď vyskakuje už i on...zrádce a zbabělec...to je na mě příliš. Začnu sebou cukat a protestovat, ale přes roubík je slyšet sotva neznatelné huhlání. O čem to sakra mele?! Vytřeštěně na něj pár vteřin hledím, než mi dojde, že on na mě žárlí. Bojí se toho, že bych mu snad mohla upírku odlákat. Jenže to já nechci. Sama odsud chci prchat, až mi bude za patami hořet. Kde jsi...Chrisi? Zuřivě začnu kroutit hlavou. Kdybych mohla mluvit, snad bych mu mohla vysvětlit, že tohle vůbec nemám v plánu. Že ho nechci nahrazovat a ať si tu zatracenou upírku nechá klidně celou sám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Darius pro ”A tohle není všechno. Ještě jsem přivedl návštěvu.” Pronesu, když ho z ní vytáhnu a hodím na sebe župan, abych nějak přítomnost dalších nepobuřoval. ”Chvíli počkej.” Ani nevím, proč jsem to řekl, jako kdyby snad mohla uniknout. Mám v plánu být přeci jen během chvíle zpátky. Jdu jen za Malkavianem, který na mně čeká… Jenže s ním čeká i někdo další. Nu, proč ne. Aspoň se na ní všichni vyřádí. Bleskne mi hlavou, když ty dva přenesu do místnosti. Nemám sebemenší přitom tušení, že ten jeden je někdo, kdo tady návštěvu moc dobře zná, podobně jako já. Dojde mi to ve chvíli, když ucítím jeho ruku ve svém těle a spatřím stát před sebou démona. Když ruku vytáhne, poslední vidím je moje srdce, které drží v ruce. Dopadnu tvrdě na zem mrtev. Další události toho, jak Chris zabije i Malkaviana nemám možnost vidět. Stejně jako to, když zbaví Liv pout… tak se jmenovala. ”Zatraceně… tohle jsem nedomyslel. Zabil jsem nám cestu zpátky.” Pronese naštvaně Chris. ”Budeme se muset dostat po svých. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo.” Už vypadá zase normálně. Ale asi se nezbavíš toho obrázku démona, který vyrval z těla tvého ex srdce a poté roztrhal upíra na malé kousky. Nicméně teď je tu a má v úmyslu tě osvobodit a to je to na čem záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Nechápu, proč mě Darius tolik nenávidí. Já ho přeci milovala, dokonce jsem mu odpustila nevěru. A on mě o přesto všechno nechal ve štychu a teď se na mě sadisticky ukájí. Přestanu se cukat, protože je to vyčerpávající, a jen čekám, až bude hotový. Je mi zle a smutno. O to hůř mi ale je, když spatřím tu jeho "návštěvu". Upír, který mě málem zabil a spolu s ním...Chris?! Copak on mě taky zradil? Ta myšlenka se mi mihne hlavou, naštěstí jen krátce. Démon se totiž ukáže ve své pravé podobě. Děsivý a zuřivý, ale ne vůči mě. S hrůzou, a radostí zároveň sleduji, jak nejprve vyrval Dariovi srdce z těla, a potom rozcupoval upíra na kousky. Ani jeden z nich proti němu neměl šanci. Na stehnech stále ještě cítím Dariovo teplé semeno, když mě Chris konečně osvobodí. Se slzami v očích se mi vrhnu kolem krku. Jsem slabá, ale velmi šťastná. "Chci odsud pryč. Pomotala mi hlavu, málem mě zabili." Křečovitě se držím démonovy ruky a teprve nyní si uvědomím, že se třesu. Oči při tom nedokážu odtrhnout od Dariovy mrtvoly. "Pojďme." Už tohle místo nechci nikdy vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Skončil jsem s ní a jí se to nelíbilo. Tohle byla její pomsta. Jenže zapomněla přitom, kdo jsem a čeho jsem schopen pro někoho ke komu cítím něco, co jsem myslel, že už nikdy nepocítítm. Díky pár domláceným informátorům jsem se dozvěděl, co se chystá. A tak jsem se dostal k upírovi, sehrál s ním nenávist vůči lovkyni, kterou byla Liv. Sežral mi to i s navijákem. Musel jsem v oné roli vydržet do doby, než se před námi objevil ten Stínochodec a přesunul nás k ní. To v jaké situaci jsem jí viděl ve mně vzedmulo vlnu vzteku a nenávisti, což probudilo mou démonskou stránku a tak jsem se proměnil. Bez lítosti oba dva zabil. Až poté mi došlo, co strašného musela vidět. Byl jsem svým způsobem stejné monstrum jako oni. Ale pokud ji chci zachránit a dostat ji odsud, tak musím ještě notnou chvíli být. Než se vydáme pryč, tak si sundám koženou bundu a pomůžu jí se do ní obléct. Společně s ní se pak vydám ven. Těsně u dveří od hlavního vchodu se upírka ukáže. ”Ale… ale… ale… přece byste nechtěli odejít. Vždyť je nám tu pěkně, že Liv.” Její slova nejsou myšlená ke mně, ale k mé drahé. Která jako kdyby mávnutím proutku se pustila mé ruky a vydala se k upírce. K čertu… dostala jí. Zavrčím nespokojeně a rozhodnu se udělat něco, co mi nejspíše nikdy neodpustí. Ještě než dojde k upírce, tak jí chytnu za ruku a přitáhnu si ji k sobě, abych ji následně omráčil. Poté její bezmocné tělo položím na zem a zabiju upírku, stejně jak toho upíra. Ač je silná jakkoliv nemá proti mně šanci. Vezmu Liv následně do náruče a odnesu jí domů. Kde si sednu k její posteli a čekám až se probudí. Doufám přitom, že to všechno, co jsem udělal pochopí. Jaká naivita. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Po zádech mi v první chvíli přeběhne mráz. Jenže pak se něco zlomí. Podívám se do těch jejích ledových očí a mou mysl opět zahalí mlha. Pustím Chrisovu ruku a vydám se k upírce. Já odsud chtěla odejít? Proč bych to dělala? Vždyť ona mě tolik miluje. Na to, že je tu Chris zcela zapomenu. Stejně jako moje mysl, i mé tělo je ztěžklé a omámené. Když mě tedy démon chytí, ani se ne příliš nebráním. Netuším, co se stalo...bolest a poté mě opět zahalí tma. Probudím se s trhnutím, zmatená a rozbolavělá. Hlava mi třeští a v ústech mám sucho. Ale jsem to já a nejsem v upírčině sídle. A to jsou dobré zprávy. Tenhle pokoj poznávám a stejně tak muže, který sedí vedle mé postele. Slabě se na Chrise usměju. Ale když se naše pohledy střetnou, hlavou mi problesknou krvavé vzpomínky z upírčiny "mučírny". Nezlobím se na něj, chápu, proč ty dva zabil, dokonce v tom ani není strach, co bych při pohledu na něj pociťovala...jen ho už asi nikdy nebudu vnímat stejně. "Děkuju, že jsi mě tam nenechal." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Já nechtěl jsem, abys to viděla… ale když jsem slyšel, co plánovali a viděl jak ubližují mé milované osobě… bylo to silnější.” Zkusím jí to vysvětlit, i když mám pocit, že to ani nejde. ”Děláš ze mně lepšího… a já jsem tě takto zklamal.” Na sucho polknu a zahledím se jí do očí, aby mohla spatřit, že svá slova myslím vážně. Dotknu se opatrně její ruky, doufám přitom, že neucukne. ”Nikdy bych ti neublížil. Záleží mi na tobě, jsi jediná osoba na které mi kdy záleželo.” Na malou chvíli sklopím pohled. Nevím, co si o mně může myslet krom toho, že jsem neskutečné monstrum. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "V životě mě zklamala spousta lidí, ale ty k nim nepatříš. Přišel jsi, když jsem tě nejvíc potřebovala. Zastavil jsi mě, když bylo třeba. Nebýt tebe, tak bych se odtamtud nikdy nedostala, nikdy bych se nezbavila jejího vlivu." Slabě se na Chrise usmívám. Ano, on je monstrum, jenže to já jsem taky. Jsem lovec podsvěťanů, napůl člověk a napůl smrt.Myslím, že my dva dohromady tvoříme skvělý pár. Asi nikdy nezapomenu na to, co jsem viděla. Ale myslím, že bych na to ani zapomenout neměla. Ta surová síla byla děsivá, ale já mu věřím, když tvrdí, že by mi neublížil. Udělala to, co Darius nedokázal a za to ho člověk prostě musí milovat. S obtížemi se posadím a zády se opřu o čelo postele. Vypadám zadumaně, ale jeho ruky se pořád držím. "Myslíš, že už byl pod jejím vlivem, když mě zradil? Nebo ho ovládla až potom?" |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Byl to božský pocit, být opět s ní. Naznačil jsem jí posunkem ruky, aby se se posunula a já si mohl vlézt za ní. Potřeboval jsem cítit blízkost jejího těla a pouhé držení za ruce mi nestačilo. Potřeboval jsem ji obejmout a políbit. Jenže ona se zeptá na toho, kdo jí ublížil. ”Netuším. Zkoušla na mně také ty svoje čáry, ale prokoukl jsem je.” Povzdechnu si smutně. ”Je možné, že byl pod vlivem, ale stejně tak je možné, že nikoliv… mrzí mě to.” Pohladím jí po tváři, na kterou jí následně dám pusu s veškerou něžností, jakou dovedu. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Na jeho slova jen smutně pokývu hlavou. Chtěla bych věřit tomu, že Darius byl pod vlivem upírky, když mě zradil. Ale nevěřím tomu. Vím, že v té době byl normální. Rozhodně to nebyla taková nemyslící loutka, jako byl nyní. Zapomeň na něj, Liv. "Jak jsi nás odtamtud vlastně dostal? Co se stalo s...s ní?" Otřesu se jen při myšlence na ženu, která mě tak dokonale pobláznila. Stále ještě mám na těle patrné stopy jejích zubů. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Zabil jsem jí. Věděl jsem, že se tě jen tak nevzdá. Že se tě bude pokoušet unášet k sobě a vzhledem k tomu, že nad tebou měla stále určitý vliv způsobený...” Místo slov se dotknu ruky, přesněji jedné z mnoha jizev na ní. ”Každého, kdo se ti rozhodne ublížit, bude čekat jedině smrt způsobená mou rukou.” Myslím to smrtelně vážně. V očích se mi objeví plamínky. ”Liv… já...” Zarazím se, protože to k čemu se chystám, není jen tak. Jenže díky té době, co jsem byl bez ní, jsem si uvědomil co všechno pro mně znamená. ”...miluji tě.” Kdysi dávno jsem věřil, že tato slova jsou naprosto bezvýznamná. Jenže jsem také pochopil, že v jejím světě znamenají hodně. Stejně tak jako ona znamená hodně pro mně. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Už se chystám znovu položit, když v Chrisových očích zahlédnu odhodlání. Tyhle plameny by dokázaly uškvařit člověk za živa. O to víc mě překvapí slova, která po nic následují. Nikdy by mě nenapadlo, že je uslyším právě od něj, ale upřímně, ani bych je od nikoho jiného slyšet nechtěla. Po tváři se mi rozlije šťastný úsměv. "Já tebe taky." Pohladím Chrise po tváři a pak ho něžně políbím. "Taky tě miluju." Chápu, že pro něj muselo být obtížné, tahle slova vyslovit. O to víc si jich ale cením. Díky němu se cítím neuvěřitelně silná i slabá zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Jenže nakonec se také dočkám, že je vysloví. Následně se na potvrzení jejich vážnosti políbíme a zpečetíme tak společný osud. A až v té chvíli si uvědomím, že to má i hlavní a tíživou nevýhodu. Stáváme se tak jeden pro druhého Achillovou patou. Nemám problém s tím, že po mně půjdou nepřátelé Liv. Budu jim čelit s úsměvem na tváři. Větší starost mi však dělají moji vlastní nepřátelé, kterých také není pramálo a než jsme k sobě přiznali ony city nahlas, tak se objevila upírka, která se rozhodla Liv využít. Ublížila jí kvůli mně. Odtáhnu se od ní na chvíli, ač je tahle chvíle přenádherná, musím ji narušit. ”Nevím, jestli je to správné.” Přiznám se a sklopím přitom pohled. ”Nechci, aby ti kvůli mně někdo ublížil.” Je na mně vidět, že mně stále trápí, co jí ta mrcha provedla. Zabil jsem jí, aby se to neopakovalo, ale nezměním co se už stalo. Nezměním to, že má na sobě jizvy od jejich špičáků. Nezměním to, co dělala s jejím tělem. Nic z toho nevrátím, i když bych šíleně chtěl. A nedokážu si představit, co by s ní udělali další. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Tohle ale nebyla tvoje vina. Byla to spíš...nešťastná shoda náhod. Chtěla mi zabránit v tom, abych otce osvobodila." Tohle je pravda tak napůl. První, co mi upírka řekla, že jsem jí odloudila Chrise. On už ale i bez toho vypadá dost zničeně a já mu nechci ještě víc ubližovat. "Neboj se o mě. Jsem silná a něco vydržím." Usměju se na něj povzbudivě, ale moc veselí v tom úsměvu není. Stále si živě vybavuji pocity hrůzy a paniky, když ze mě upír vysával život. Toho strachu se jen tak nezbavím. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Ale v této chvíli se rozhodnu raději mlčet, nechat ji, ať načerpá dostatek sil a potom ji až sdělím, že jsem se vlastně vůbec nikam nepohnuli. ”Neměl jsem nikdy pochyb o tvé síle.” Slova jsem řekl naprosto vážně. Ale jak jsem předtím přemýšlel, už se stalo a nejsem schopen to změnit. Nicméně jsem schopen jí pomoct přijít na jiné myšlenky a tak jí vášnivě políbím. ”Kdybych neměl strach, že ti ublížím, tak bych ti pomohl přijít na jiné myšlenky.” Nejde si nevšimnout, že část ní je ještě stále v minulosti, kde trpí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Nezlob se." Řeknu omluvně, protože vím, že Chris by mi velmi rád pomohl přijít na jiné myšlenky. Znovu se položím do postele a přetáhnu přes sebe deku. "Jsem jen...unavená. Trochu se prosím a zase budu v pohodě." Usměju se na něj ale následně se k němu otočím zády a zavřu oči. Opravdu se ještě necítím moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro Musel jsem uznat, že se jí opět do tváře vrátila její přirozená barva a nevypadala, že by co nevidět měla umřít. Nemluvě o tom, že už nepotřebovala, abych jí dělal podporu, když si šla odskočit na toaletu. Ztráta krve a omámení krví upírky, jí zbavilo hodně sil. ”Jak se cítíš?” Zeptám se jí, když jí servírují snídani. Tentokrát už jíme v kuchyni a zvládla sem dojít sama. Což je opravdu velký pokrok. ”Byla bys schopná zvládnout trénink?” Zeptám se jí a zakousnu se přitom do francouzského toastu. Musím se přiznat, že díky ní jsem se zdokonalil ve vaření. A musím se přiznat, že mně to začalo docela i bavit. Nicméně nikomu ani muk. Zkazilo by mi to jen reputaci. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Chris o mě celou dobu pečuje a já jsem mu za to nesmírně vděčná. Obraz zuřivého démona v mé mysli postupně slábne. Nahrazuje ho obraz Chrise, který mi nese jídlo do postele, a stará se, aby mi nebyla zima. Posadím se ke stolu, hrdá na to, že jsem cestu do kuchyně zvládla úplně sama. "Myslím, že už je na čase, abych zase začala něco dělat. Pomalu z toho začínám magořit." Na trénink se sice tak docela ještě necítím, ale už potřebuji vypadnout z bytu. Nadechnout se čerstvého vzduchu a protáhnout svaly. Ještě den v posteli a zešílela bych. |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Tak to bych viděl na procházku. Znám jeden naprosto nádherný park, kde bychom mohli vzít nějaké jídlo a udělat si tam i piknik.” Napadne mně po chvíli. ”Udělat něco pěkně normálního jako klasický zamilovaný pár.” Pronesu už s úsměvem na rtech a vyčkávám, zda-li bude souhlasit s mým návrhem. Uznávám, že to je částečně způsob, kdy se snažím jí ukázat, že jsem to stále já a ne ta démonická příšera, kterou viděla ve chvíli, co jí zabíjala jejího bývalého. Protože když jsem s ní, tak vyplouvá na povrch ta andělská část a ta druhá je potlačena. Nikdy bych neřekl, jak neskutečně se mi to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Jeho návrh s piknikem mě překvapí a potěší zároveň. Nikdy bych neřekla, že Chris bude romantik. Má ale pravdu. Tohle je dobrý způsob, jak se dostat na vzduch, mezi lidi a zároveň s příliš nenadřít. "Skvělý nápad. Půjdu moc ráda." Usměju se a políbím ho. "Jen se trochu upravím." Rychle dojím snídani a zamířím do koupelny. Posledních pár dní jsem na sebe opravdu moc nedbala a trochu se divím, že se mě Chris dnes ráno neleknul. Nakonec to trvá víc, než chvíli, ale když konečně vyjdu ven, s umytou hlavou, upravená a nalíčená, stojí to za to. "Můžeme vyrazit." |
| |
| soukromá zpráva od Christopher *Chris* pro ”Dobře.” Pronesu s úsměvem na rtech a mezitím, co se bude upravovat, tak mám čas všechno nachystat. Dokonce se mi podařilo v tomto domě najít i piknikový koš. Na mou duši tu byl ještě předtím, než jsem se sem nastěhoval. Udělal jsem do něj pár francouzských toustů, které jsem pěkně naskládal do přepravkových dóz. Do termosky jsem připravil kafe, protože té není nikdy dost. A jako bonus jsem vytáhl ze skříně víno, které se bude náramně hodit. Nezapomněl jsem na otvírák a místo skleniček jsem vzal plastové kelímky, holt se to bude pít trošku barbarsky… ale na tom tolik nezáleží. Dokonce jsem vyhrabal i nějaké sušenky. Takový skvělý hledač pokladů jsem. Nakonec, co by to byl piknik bez dek. Podařilo se mi sehnat dvě použitelné, což poměrně stačilo. Následně jsem se i já převlékl. Takže, když vylezla z koupelny, bylo všechno připravená a já jsem na ní už čekal, v ruce přitom držel plný piknikový koš a deky. ”Vypadáš skvěle.” Došlo mi, že by něco takového chtěla slyšet. Každá žena si skrytě přeje, aby jí byl pochválen vzhled. Jenže mně na tom tolik nezáleží. Zamiloval jsem se do ní, do její osobnosti. To jak vypadá je naprosto dokonalý bonus. ”Tak co… těšíš se na naprosto normální piknik?” Zeptám se, než začnu v kapse hledat klíčky a blbnout s věcmi, abych si uvolnil ruku. Samozřejmě Liv má také klíče od bytu, takže by bylo přeci jen rychlejší, kdyby se toho chopila sama. |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro "Ukaž, pomůžu ti." Chopím se klíčů a ještě mu seberu deky, aby toho neměl tolik. "Myslíš, že dcera smrti a poloviční démon/anděl, můžou mít úplně normální piknik?" Zrovna na nás dvou není vůbec nic obyčejného. O to víc pak po takových věcech toužím. Na druhou stranu, proč ne? Darius i upírka jsou mrtví. Jistě jsou tam venku i jiní, kteřé by si přáli naší smrt. Ale jaká je pravděpodobnost, že na ně dnes narazíme? |
| |
| Vidím na ní, že se nakonec nade mnou zželela a pomohla mi s odemykáním. Nějak jsem neprotestoval, neměl jsem sebemenší důvod. ”A proč by ne?” Zeptám se pro změnu já. ”Pokud se to někdo přeci jen rozhodne zvrátit, tak ho seznámím se zemí a to velmi velmi nepříjemným způsobem.” Mrknu na ní a vydám se k autu. Cesta k němu a následná cesta na ono místo byla poměrně bezproblémová. Krom klasické zácpy, ale to tak úplně nevadilo. Nebylo kam spěchat. A když jsme na místě, tak z auta vytáhnu opět všechno potřebné a zamknu jej. Můžeme pokračovat dál. Musím uznat, že toto místo je těžké si nezamilovat. Budí to tu naprosto klidný dojem a jeden těžko věří, že i přesto jaké to tu je, tak se vlastně stále nachází ve městě. Po chvíli pouhého procházení se nám podaří najít ono dokonalé místo, tak aby bylo na všechno vidět. A to myslím hlavně potůček. Rozprostřu deky, položím na ně piknikový košík, sundám si boty a sednu si na deku. ”Tak… co na to říkáš?”  |
| |
| soukromá zpráva od Olivia "Liv" Evans pro Je to jako najít oázu uprostřed pouště. Jen tady je to uprostřed rušného města. Chvíli se potulujeme parkem, než Chris najde ideální místo. Nechám ho rozkládat deku, a sama se zatím kochám výhledem. Jsem městský člověk, zvyklá, brodit se špínou vekloměsta. Ale takovýhle hezký kousek přírody dokážu ocenit. Zuju si boty a usadím se do tureckého sedu na deku. Vychutnávám si sluneční paprsky, které dopadají na mojí tvář. Ihned se cítím mnohem silnější. Všechny ty hrůzy, co se mi staly v tom světle blednou. "Tohle je opravdu krásné." |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR