Březen - Duben, rok 546 př. n. l.

Korint

Jsi tyranem Korintu, Psammétichu.
Korint je středem celého Řecka a Řecko je středem celého světa. Město Korint je předurčeno vládnout světu nehledě na osudy dalších měst. Korint byl vždycky nezávislý na ostatních a jako jediný si šel pouze vlastní cestou, mělo by to tak i zůstat nadále. V popředí jsou ale nyní města Sparta a Athény, proto bys jim měl pomoci zničit se vzájemně.
Na Peloponéském poloostrově je ale situace opravdu vypjatá. Sparta si brousí zuby na Argos a jeho spojence a válka je tedy nevyhnutelná. Jasné je i to, že Athény nenechají věc bez povšimnutí. Tím pádem bude dost záviset na čí stranu se přidáš. Vždy byl Korint více nakloněn Spartě a Argos a Athény byli vždy obchodní konkurencí, ale porážkou Sparty by ses stal novým pánem Peloponésu ty. Rozhodnutí je ale už na tobě. Zachovat neutralitu bude v této situaci velmi obtížné, jelikož se Korint nachází přímo mezi dvěma kovadlinami - Athénami a Spartou. Můžeš využít i nenávisti Théb vůči Athénám a s jejich pomocí svého konkurenta zničit.
Nesmíš ale také zapomenout na své vazaly u Jaderského moře, kteří jsou stále v ohrožení Epiru.
I přes všechny útrapy dosáhne jistě Korint slávy o které se mu ani nesnilo.

Sparta

Jsi králem Sparty. Budiž tvé jméno oslavováno, Aristóne.
Je jen otázkou času, než se všichni budou muset podvolit moci Sparty. V cestě nám však nyní stojí Tegea, která se stále odmítá přidat. Proto se budeš muset nejprve vypořádat s ní. Tegea však není sama, má svého spojence a také našeho největšího tradičního nepřítele - Argos. I toto proradné město lehne popelem.
Musíme brát také v úvahu důležitou roli města Korint, které je také naštěstí spíše přikloněno naší věci, i tak se na jejich spolupráci nesmíme stoprocentně spoléhat. Pokud se s Korintem spojíme, mohl by se stát nezměrně cenným spojencem v boji proti Athénám, které se považují za lepší než my, jen ať si to myslí.
Můžeme také rozšířit své území netradičním způsobem. Můžeme se vysadit na Krétě, obsadit ji a získat tak strategicky výhodný ostrov. Udělali to tak před mnohými staletími i Mykéňané a uspěli.
Rozhodnutí je ale už na tobě.
Peloponéský spolek nám zachovává věrnost a měli bychom ho využít ve svůj prospěch. I tak je nejlepší důvěřovat pouze síle Sparty.
Ať se stane cokoli, Sparta vždycky zvítězí !

Velká rada - Sparta

Jsi ve velké kruhové místnosti na zdobném mramorovém trůně. Naproti sedí i druhý král - Anaxandridas. Kolem dokola pak sedí dalších 28 postarších, již vysloužilých válečníků.
Rada trvá již nějaký ten čas a debatuje se především o Tegee. V tom vstal jeden z členů rady a silným, skoro až rozčileným hlasem pronesl : “Tegea musí být zničena ! Je na čase opět ukázat sílu Sparty a rozšířit své území. Tegea a její spojenci si už začínají myslet, že na ně nestačíme. Mezitím co tady stále sedíme a sbíráme síly k útoku na jejich město, tak oni staví stále silnější hradby a hledají si nové spojence. “ V odpověď se mu dostala pozitivní gesta s občasným zvoláním souhlasu. Ten nejstarší a hned po králích nejváženější člen rady, sloužící jako hlavní soudce a vynášející rozhodnutí rady - Kleombroros - pak vybídl Anaxandrida : “Králi Anaxandride, ty jsi se právě vrátil z Delf. Co říkalo Orákulum ?“. V tom vstal Anaxandridas z trůnu a postavil se doprostřed místnosti, přičemž se předchozí řečník opět stáhl na své místo. Anaxandridas pak promluvil s velkou vznešeností svým hlubokým hlasem: “Bohové jsou našemu cíli nakloněni. Prý náš útok na sever bude předzvěstí konce mnohých měst,” odmlčel se a pak pokračoval : “Tegeu rozdrtíme jako nic a už jsem nedočkavý utkat se s Argem, je na čase aby už ti pyšní rádoby vládcové Peloponésu okusili porážku z rukou Sparty. Dovolte mi vést tažení proti Tegee a Argu. Můj otec a před ním i jeho otec byli skvělými vojevůdci a já jsem nijak naši rodinnou tradici neporušil. Přinesu Spartě další kýžené vítězství !” Po tomto projevu se opět ozvalo mnoho souhlasů, ale mnozí členové rady pohlédli na druhého krále - na tebe. Bylo na čase, aby jsi se vyjádřil. Někteří členové rady by tam raději uvítali tebe a jiní by zase měli radši doma Aristóna, nežli Anaxandrida.

Argos

Jsi králem Argu, Alexandrosi.
Tvým domovem je Peloponés. Bývaly doby, kdy žili lidé na poloostrově v rovnováze. Mír a rovnováhu však narušuje sílící Sparta, která se mnohokrát snažila dobýt i Argos. Nyní má Sparta pravděpodobně v plánu zničit tvého spojence Tegeu. Bez spojenců se proti Spartě s největší pravděpodobností neubráníš, a proto je nutné Sparťany odrazit.
Hodilo by se najít si další silnější spojence. Velice ceněným spojencem by se mohly stát Athény, popřípadě Korint, který se však přiklání více ke Spartě.
Při obraně své vlasti můžeš využít sílu svých hradeb a pak se dát do protiútoku. Pokud se ti podaří Sparťany porazit, tak by ses stal novým vládcem Peloponésu ty. Nezapomeň, pokud porazíš vedení celého Peloponéského spolku, tak se všichni spojenci Sparty dají na útěk.
Jsi poslední nadějí svobodného Peloponésu. Nechť hrdé město Argos ukáže, že i Sparťany je možné porazit.

Athény

Jsi tyranem Athén, Peisistrate.
Jsi vládcem svobodného světa a hlavní mocnosti rozhodující o dění ve světě. Moc Athén je nepopiratelná, ale stále existují některé státy neuznávající tvou moc. Mezi ně se řadí hlavně Théby, které již dlouhou dobu touží po tom zničit Athény. Na Théby je třeba dávat pozor. Můžeš se je pokusit napadnout a osobně zneškodnit, ale s největší pravděpodobností se o to pokusí samy a nechají se tím naprosto zničit.
Neměl bys rozhodně odvracet pohled od Peloponéského poloostrova, kde se pravděpodobně schyluje k obrovské válce. Můžeš se přidat na stranu Argu a zničit tak svou konkurenci Spartu. O Korintu se teď jen můžeme s obtížemi dohadovat, jak se zachová, ale jeho posedlost tě předběhnout ho jednou stejně nejspíš poštve proti tobě.
Důležité je také udržet svou moc i na dalekých místech prostřednictvím spojenců a vazalů. Musíš dohlédnout na to, aby situace nevyužil některý ze tvých vazalů a nezradil tě.
Velké starosti také způsobuje Théra a Naxos olupující lodě všech obchodníků. Sice to popírají, ale něco na tom bude.
Všechna důležitá rozhodnutí jsou však jen na tobě.
Ať se stane cokoli, svobodný a hrdý lid Athén se před ničím nezastaví !

Knossos

Jsi králem Knossosu, Eurótási.
Knossos je předurčen vládnout celému ostrovu a měl by se stát kulturním střediskem celého Středomoří.
Situace na ostrově je celkem poklidná, ale některé státy na Krétě, jako hlavně Kydonia mají v plánu obsadit ostrov pro sebe. Proto bys měl sjednotit celou Krétu buď po dobrém, nebo v případě Kydonie násilím.
Měl by sis dávat pozor na to, co se děje na severu. Mezi Thérou, Naxosem a Parosem se schyluje ke konfliktu a ty by ses se do toho mohl přidat na něčí, nebo jen na své straně. Větší vliv v Egejském moři by se k proslavení Knossosu hodil.
Pozor si musíš dávat také na Spartu. Může to znít trochu paranoidně, ale útok z Peloponésu na Krétu vedli již Mykéňané.
Důležité bude nezůstat v pozadí a prosadit si své.
Je na čase vrátit slavné časy Mínojců a stát se vedoucí mocností v Řecku.

Théby

Jsi králem Théb, Pelopide.
Théby jsou nyní opomíjeným státem, který má však v rukou jednu z nejlepších armád v Řecku. Hlavně pyšní Athéňané si o sobě myslí bůh ví co. To se jim ale brzy stane osudným.
Dej si ale pozor, bezhlavý útok na hradby Athén nemůže skončit jinak, než fiaskem, proto musíš na ty proradné kupčíky chytřeji. Athény mají totiž svých problémů tolik, že budou nejspíše nuceny rozdělit své síly. Pak z nich bude snadný cíl.
Velice cenným spojencem v boji proti Athénám by pak mohl být Korint, který je nemá také v lásce.
Na Peloponésu se nyní schyluje k válce, to není nic nového. Můžeš se do ní také zapojit, ale jako jeden z mála států můžeš stát na vlastní straně a obsadit jen vylidněná území přeživších a haštěřících se států.
Za severní hranicí Théb se rozprostírá velké království Thesálie. Jaké mají záměry nikdo netuší, ale teoreticky by mohli napadnout Théby v domění, že se jim otevře cesta do kulturně rozvinutého Řecka. Ti barbaři …
Všechna důležitá rozhodnutí jsou ale již na tobě.
Jisté je to, že Théby vytrvají a všichni její nepřátelé budou zničeni !

Makedonie

Jsi králem Makedonie, Amyntási.
Makedonce berou všichni Řekové jako prosté brabary a někteří si dokonce myslí, že se jedná o království Thráků. To se však brzy změní.
Jediný způsob jak se prosadit je rozšířit svou sféru vlivu směrem k jihu - buď politikou, nebo mečem.
V cestě ti stojí Thesálie, která je Makedonii asi nejpodobnější a tudíž by z nich mohli být velice cenní spojenci. Pokud se s nimi spojíš, tak ale zamezíš dalším výbojům směrem na jih.
Nesmíš také zapomenout na své úhlavní nepřátele - Thráky. S některými kmeny sice vzkvétá obchod, ale většina z nich je nepřátelsky naladěná.
Měl bys dbát na kulturní rozvoj svého království, aby tě ostatní Řekové mohli uznat. Můžeš jim ale jejich odpor vůči tobě rozmluvit silou své armády.
Rozhodnutí je ale již na tobě.
Sláva Makedonii !

Théra

Jsi králem Théry, Aléte.
Théra je předurčená vládnout Egejskému moři a veškerému obchodu v něm. Tvá strategická poloha ti dává skvělé výhody, ale je lákavá i pro jiné státy, jako např. Athény, které by nebyly jistě proti získat Théru pro sebe.
Nejen na Peloponésu se chystá k válce. I v okolí Théry se situace jen těžko vyřeší diplomaticky. Všechny okolní ostrovy jsou si vzájemně konkurencí a olupování obchodních lodí nepřidává dobrým vztahům s Athénami a nebo třeba Korintem.
Nejvíce by ses měl mít na pozoru před Naxem a Parem. Jsou to dva konkurenti, kteří se s tebou v nejbližší době nejspíše střetnou. Boj s nimi je prakticky nevyhnutelný. Paros je navíc podporován Athénami, takže by sis měl hledat nějaké silné spojence. Pomoci by mohl Knossos, nebo některé další ostrovy.
Čekají tě mnohá těžká rozhodnutí, která budeš muset vyřešit.
Ale obyvatelstvo Théry vydrželo již mnoho a toto není v žádném případě konec. Počátek Théry jako velmoci právě začíná ...

Přípravy krále Argu

Bylo zrovna pozdní poledne, když jsem skončil s kontrolní prohlídkou argosské armády a vydal se zpět do královského paláce. Vyjma drobné skupiny tělesných stráží mne pak doprovázel i hrdinný Archinos, šampion Argu, v jehož doprovodu jsem se cítil naprosto bezpečně. Kdo by si v přítomnosti takového reka zkoušel cokoliv dovolovat, že?
Během pár okamžiků jsme prošli Héřinou branou, nejmasivnější částí městských hradeb. Tato bezesporná pýcha argosského stavitelství se pak mohla sebevědomě řadit mezi nejlepší městská opevnění celého Řecka. Pro prostý lid se určitě jednalo o jasný symbol bezpečí a svobody... svobody nad expanzivní politikou Sparty.
Jenom při vybavení jména tohoto prohnilého národa mi vždycky zahořkne v krku - Kolik už jen dobrých synů Argu musel Překupník odvézt kvůli těmto militárním nevzdělancům? A kolik jich ještě bude muset zemřít při obraně vlasti?
To, že v nejbližší době přijde další válka bylo bezesporu jasné, na nás nyní pouze ležela výzva se na tento nadcházející boj co nejlépe připravit.
To byl i jeden z důvodů, proč jsem svolal dnešní schůzi celého Argosského dvoru.
Při tomto lehkém zamyšlení jsem tak vcelku rychle prošel celým městem. Nakonec se přede mnou rozevřely ony honosně zdobené dveře královského paláce.
Zde na mne už čekal strýc Eurykrates.
"Eurykrate!" okamžitě jsem mu podal ruku, načež ho ještě přátelsky poplácal po zádech. On byl totiž přesně tím typem člověka, kterého jsem si coby všemi uznávaný vladař vážil. Sám byl vždy schopným a věrným rádcem, v soukromí však také dobrým a zejména upřímným přítelem.
"Také tě rád vidím Alexandrosi." oplatil mi vřele pozdrav, načež však opět, jak často dělával, nasadil vážnou tvář a pravil: "Rada již čeká, jsou zde bezodkladné záležitosti vyžadující tvoji pozornost."
"Pak tedy nesmíme ztrácet ani minuty." rozhodnu a ve strýcově doprovodu se pak vydám do jisté, skromněji vybavené malé místnosti (zato však dostatečně izolované na to, aby nás nemohl kdokoli mimo místnost odposlouchávat). Zde již všichni seděli.
"Výsosti!" první kdo si mě všiml, byl právě vrchní generál Ismenios, okamžitě vstal do pozoru, načež mi s notnou dávkou zakuseného vojenského drilu vzdal čest. Ostatní pak též v úctě vstali od stolu a hluboce se uklonili.
Sestupně dle důležitosti se jednalo o moudrého správce Alkibiada, tichého agenta Oidipa a několik dalších podřadnějších rádců.
"Pánové...", sám se tak rozhodnu započít radu. "...jak jste si už možná všimli, v poslední době nám vyvstalo několikero problémů, kvůli nimž jsem vás zde také ostatně svolal. Než tedy začneme s rutinou, tak by jsme měli už konečně vyřešit onu akcelující Spartskou otázku."
Jenom při vyslovení slova "Sparta" atmosféra v místnosti výrazně zchladla.
"Dnes jsem byl na rutinní inspekci naší armády - ano, musím uznat, že jsou nesmírně odhodlaní a jak je dobře znám, tak také zkušení a odvážní, avšak - přes to, přeze všechno, málo početní."
Nyní svůj pohled upřu střídavě na strýce Eurykrata a generála Ismenia. "Po vás chci, aby jste vycvičili šest nových vojenských praporů, nikoli však standartních hoplítů. Tentokrát by jsme vsadili na těžkou jízdu."
Krapet staromódní strýc se sice chystal říci něco proti, avšak při pohledu na souhlasného generála si to nakonec rozmyslel a jenom tak poukázal na "dlouhý výcvik a malou početnost těžké jízdy".
To mi však nevadilo. V mé budoucí strategii budou právě tito jezdci hrát klíčovou úlohu, pokud se tedy bude dařit vše, jak má. Nyní přišel čas na další razantní rozhodnutí...
"Také zavedeme vyšší daň, ne nebojte se, nikterak šílenou, spíše jen nutnou pro pokrytí zvýšených výdajů armády - řekněme, takových 23%." Několik přítomných sice při slovech "zvýšíme daně" jaksi zbledlo ve výrazu, ale při zjištění, že se navýšení týká pouze tří procent, se jaksi zklidnili.
"To by se zařídit dalo." potvrdil strýc, načež ještě posměšně dodal: "Prostá lůza si toho beztak povětšinou nevšimne."
V tom si ještě vzpomenu na jednu důležitou věc a tak svůj zrak zrychle zaměřím na dvorního agenta Oidipa. "Oidipe, Sparta je sice důležitá, ale momentálně by jsme potřebovali spolehlivějšího agenta v Mantineye, povolej tam Elektru. Argalovi zase pro změnu vzkaž, aby zastoupil Elektřino uprázdněné místo ve Spartě." Agent na to pouze přikývne, vstane od stolu a tiše odejde. Úkol dostal - nyní ho jde splnit... ostatně jako dosud vždycky.
"Můj pane..." o slovo se nyní uvolil správce Alkibiades. "Dovolte mi, Vám také navrhnout možné zadání stavby - ekonomika totiž byla, je a bude vždy důležitá, jak v míru, tak i ve válce. Náš přístav je stále malým a přes to je právě toto období ve světě tak čilý obchodní ruch. Postavte jej a Argos z toho vytěží nejednu dobrou drachmu."
Moudré Alkibiadovy projevy mne vždy fascinovaly a navíc jsem také s jistotou věděl, že právě tento člověk dělá přesně to v čem je dobrý a rozumí tomu přinejmenším dvojnásob, co já. Proto tedy souhlasně přikývnu a potvrdím jeho stavitelský návrh.
"Jestli tedy už nemáte další připomínky pánové..." rozhodnu se uzavřít zasedání, načež všichni uctivě povstanou a ukloní se. Potom odcházím.
Nu, co ještě zařídit? Snad už nic složitého... Rozhodnu se tedy vyrazit do obytné části paláce, navštívit svoji milovanou rodinu a mimo jiné také napsat nabídku spojenectví mocným Athéňanům. Jejich pomoci by v případě jakéhokoliv konfliktu bylo jistě zapořebí...



Zjednodušeně tedy řečeno: Zadání daně 23%, zahájení výcviku 6 těžké jízdy, zadání stavby přístavu 4. úrovně, prohození špehů ve Spartě a Mantineye.

Naxos

Jsi tyranem Naxosu, Karanosi.
Naxos je vzrůstající námořní velmocí v Egejském moři. Máš tím pádem ale také nové konkurenty - Paros a Théru.
Paros, ti zbabělci, se schovávají za své pány - Athény. Proto by sis měl na ně dávat pozor, aby si nenašli záminku pustit se do tebe. Théra je ale už skoro sama. Théra je také asi tvým největším sokem, se kterým se budeš muset dřív nebo později vypořádat.
Na ostrovech v Egejském moři se schyluje k válce stejně jako na vzdálenějším Peloponésu a tudíž by sis měl co nejrychleji najít nějaké silné spojence, kteří tě podpoří.
Pokud se do války vloží i Athény, tak se s nimi rozhodně nestřetni v otevřeném boji ale spíše je postupně oslab, aby samy přišly s mírovým řešením.
Celou válku můžeš ve vhodný okamžik sám vyvolat, ale můžeš také sbírat síly a počkat si na nevyhnutelné.
Rozhodnutí je již na tobě.
Nechť Naxos vládne mořím.

Obrana :
Dle Kimóna by byly síly v případě pozemního střetu Athén a Théb vyrovnané.
Velice důležité by bylo aby byly Athény schopny Thébany v případě útoku odrazit i mimo město, jelikož ztráta stříbrných dolů by byla pro ekonomiku fatální. Proto by nebylo vůbec od věci naverbovat více pozemních jednotek (hlavně hoplítů, ale prý i jízda na křídlech by nebyla špatná). Jiný nápad Kimón nemá, možná prý když bys zaútočil první ty, a porazil je, ale to už je moc riskantní …

Délský spolek :
Jaký by měl spolek ohlas, těžko říci. Musel by jsi se zeptat přímo jednotlivých spojenců, ale proč by museli do spolku jít, toť otázka. Každopádně by musel být pro ně výhodnější, než nynější spojenectví. Dokud nebudou mít ze spolku větší výhody, než ze spojenectví (které jim ochranu poskytuje také), tak souhlasit asi nebudou.
Chce to tedy vymyslet dost vyhovující pravidla spolku (tudíž žádné otroctví) a nebo ukázat přede všemi svou dominantu svými činy, po kterých si to radši hned rozmyslí.

Naxos :
Tvůj velice schopný námořní velitel Miltiadés odhaduje šance na vítězství dosti vysoké, ale hlavním problémem je to, že samotný ostrov dobýt už bude obtížné, protože hned za pláží se tyčí kamenné hradby. Stačilo by ale ostrov jenom odříznout a počkat co se poděje.
Na pomoc by ti mohla pak přijít Théra, která má s Naxosem nevyřízené účty.
Jim by na pomoc přišel nejspíš Efesos a Klasomenai, možná ještě někdo další. Jsi ale i tak stále v přesile.
Ztráty těžko odhadnout.

Korint - Nejmocnější městský stát

Je tomu již pár dní, co jsem se vrátil z jedné ze svých výprav. Stát po dlouhé době opět na pevné zemi je… silný nezvyk. Sotva jsem opustil mola, už jsem viděl, jak ke mně přichází Týdeus, můj mladší bratr. Tiše jsem si povzdechl. Hádám, že se na moře jen tak zase nepodívám. Jakmile mě bratr odchytává hned po výstupu z lodi, nikdy to nevěstí nic dobrého. Přinejmenším spoustu práce pro mou vladařskou maličkost.

„Rád tě vidím, bratře.“ Pousmál jsem se a rozpřáhl náruč, abych ho v ní přátelsky objal. „Tak co? Kdy už mi představíš svou snoubenku?“ Zasmál jsem se bodře. Patřilo to mezi naše obvyklá škádlení. On na mě chodil s povinnostmi a já zas na něj se ženskými… „Ženské a žerty stranou.“ Odtušil Týdeus, zatímco já jsem se pochechtával na jeho účet. Po chvíli jsem toho nechal. „Tak povídej.“ Povzdechl jsem si, zatímco jsem se připravil na záplavu jeho slov plné takzvaně „důležitých“ informací a postřehů. Mezitím jsme se vyšvihli do sedel a zamířili bok po boku k paláci. „Já vím, já vím… na válku jsou potřeba peníze, ale na tu nedojde. Ujišťuji tě. Rozhodně ne tak rychle. Ale dobře. Tak se postarej o rozšíření tržnice a hradeb. Nech vybudovat chrám. Myslím si, že to by mohlo i případné jedovaté jazyky umlčet a prosté obyvatelstvu to dodá také na klidu.“ Zakončil jsem. Poté jsem s Týseusem umlkli. Něco je lepší neřešit před zvědavýma ušima ostatních. Hradby… v případě obléhání rozumná volba, pokud by mě více neznepokojoval fakt, že máme nedostatek jídla. Kdyby šlo rozšířit sýpky a zvýšit dovoz trvanlivých potravin, byl bych klidnější. Třeba sušené maso... to vydrží hodně a do keramiky nakládat zeleninu… To by možná pomohlo více. Vážně bych se zde nebál o prolomení hradeb tolik jako hladovění.

V paláci nás již běžela přivítat Antigoné má manželka. Inteligentní a pro mé oči vždy ta nejkrásnější žena. Pohladil jsem jí po tváři a políbil. Hach… nikdy se nebudu moci nabažit jejího těla… stejně jako svých cest. Měl bych se jí věnovat více. Mno, za dobu mého pobytu bude mít mé pozornosti tolik, až jí bude proklínat. Pod vousy jsem se zasmál. „Má krásná žena mě přišla osobně uvítat. Zdá se, že se ti po mé přítomnosti opravdu hodně stýskalo.“ Pronesl jsem laškovně a políbil jí ještě jednou, než jsem jí ze svého náručí pustil.

Když jsem osaměl, přemýšlel jsem nad státní nelehkou situací. Naxos byl stát, který mi ležel v žaludku už jen kvůli naší pirátské rivalitě. Zabíral většinu místních ostrovů a vůbec bych se nebránil myšlence o jeho podrobení. Jenže to nepůjde tak lehce, jelikož mi mnohem více hýbal žlučí Paros, věrný Athénský pes. Díky němu jsem si nikdy nemohl být jist, že můj útok na Naxos proběhne hladce. Mohl bych tvrdit, že Naxos je klíčové území, které může rozhodnout o tom, komu připadne nadvláda nad Krétským i Egejským mořem. Jistě, měl jsem své spojence, ale síle Athén by se rovnat nemohli. Kdybych si podmanil Naxos, Paros tu byl s Athénami pro dobytí mého města, zatímco budu válčit na jiné frontě, a nebo si počkají, až si rozmlátím armádu o Naxos a poté mi vezmou vše, zatímco se budu snažit zberchat. Ne, nejlepší by bylo napadnout a dobýt Naxos za pomoci spojenců, ale zároveň by tu musel být někdo další, kdo by mi kryl záda a Théru. Někdo dostatečně silný, aby udržel Athény z dosahu. O Korintu se vědělo, že s Athénami soupeří již hodně dlouho, ale co by je mělo přimět mi pomoci? Hodilo by se je mít na dosah ruky… moci je využít, ale zároveň rychle odstrčit v případě, že by začali až příliš mocichtivě roztahovat své prsty. To už jsem více věřil Knossosu, se kterým jsem mimo jiné byl i relativně zadobře. Bude mě chtít ale podporovat?

K tomu všemu mi chyběly informace. I proto jsem se rozhodl vyslat do Parosu jednoho ze svých nových agentů. Nicméně je to nováček, nemohu od něj očekávat mnoho. Pro začátek se budu muset spokojit s tím, že bude mít oči otevřené a uši nastražené. Snad se nenechá tak rychle zabít… Stejně jako jeho čerstvý kolega v Aigině. Jestli mám později rozehrát na řeckém politickém pozadí velkou hru, budu potřebovat kompetentní agenty a ne děcka, kterým teče mléko po bradě. „Nechť se splétá příze osudu, která nás povede za bohatstvím, slávou a věčným životem.“ Zamumlal jsem si pod vousy.

Nabídka krále Argu tyranu Athén

Vážený tyrane Peisistrate,
jak už jistě sám víš, tak naše polis k sobě měla vždycky blízko. Obyvatelé obou národů tak žijí ve vzájemném respektu, při čemž ono dílo přátelství dokonává čilý obchod našich úspěšných kupců.
Je zde však jistá věc, která se ještě, ač je to při souznění našich národů velice ku podivu, nestala. Já sám jsem člověkem spíše přímočarým, proto již přestanu řečnit a prozradím ti, co naše národy dosud tolik neposílilo jako spojenectví. Důvodů k tomuto činu je vskutku mnoho...
V prvé řadě je třeba vyzdvihnout sílu našich zkušených vojáků a vašeho mocného námořnictva - kdo by se této sjednocené síle chtěl jenom rovnat? A pokud ano, jak vysoké by měl šance?
A to je právě druhý důvod toho, proč by byla pro obě strany spojenecká smlouva tak důležitá - právě v tuto dobu, co zrovna čteš moji správu, se obávaná spartská armáda chystá na další válku, válku, která by nemusela ohrozit jenom Argos, ale také mohla radikálně narušit samotnou rovnováhu v Řecku. Následky, které by z toho pro Athény plynuly si pak dovedeš zajisté sám představit.
Třetím plusem by pak mohlo být i hlubší propojení obchodu spojené s nárůstem moci, minimálně té vaší - kdokoli se na vás totiž následně pokusí zaútočit, už bude muset počítat i s hněvem Argu.

Spojenectví by bylo obranné - budete-li napadeni, my vám pomůžeme… budeme-li napadeni, vy nám pomůžete.

Promysli si tedy moji nabídku ctěný Peisistrate a užívej života.

Alexandros - Král Argu

SLAVNOSTI AFRODITÉ V KORINTU

Velká rada - Sparta

Sedím na trůně, dívám se po členech rady. Touha po válce, po boji s odvěkým nepřítelem je hmatatelná. Všichni jsou, zdá se za jedno. Válka. Tegea musí padnout. Nikdo nesmí vzdorovat moci Sparty.

„Orákulum promluvilo. Válka.“ Ani král Aristón není proti válečnému tažení. Nakonec je to Sparťanský král, který prošel Spartanskou výchovou a tedy cokoliv jiného, než jeho souhlas s tažením by se dalo vykládat jako zbabělost před nepřítelem. Krom toho on sám touží Tegeu a ostatní městské státečky pokořit a podrobit je moci Sparty.

Jedinou otázkou tak zůstává, kdo povede tažení a kdo zůstane doma a bude vládnout. Ne že by se Aristón vyhýbal vedení války, naopak sám by se rád postavil do čela armády. Ale Anaxandridus se již přihlásil o právo vést tažení a král Aristón mu vyhoví. Nakonec nic není důležitější než blaho Sparty, ani sláva, nebo snad pýcha jediného muže. I když je to král. Ne nějaké malicherné handrkování o vedení, není v zájmech Sparty.

„Pak tedy veď králi Anaxandriusi naše voje a získej Spartě vítězství.“ Nikdo si nesmí myslet, že by snad králové byly ve sporu ohledně války, nebo vedení. „Nebo ještě lépe, rozdrť mě Tegeu spolu.“ Možná menší porušení zvyklostí, kdy jeden král válčí, druhý sedí doma, ale co na tom. Válka je řemeslem Sparťanů, ne sezení doma.

KORINTSKÉ SLAVNOSTI

Zpráva o blížících se Korintských slavnostech se donesla až do Thér, kde vzbudila nemalý zájem. Možná kvůli tomu, jaké mohla účast na nich přinést politické výhody. Přece jen Athény leží v žaludku nejednoho národa. A tak král Théry Alétes, vyslal svého bratra jako diplomata a reprezentanta Théry, aby se slavností zúčastnil. Zda využije příležitosti a získá si ruku jedné z Korintských princezen, to ukáže jen čas stejně jako to, zda přinese zpět na ostrovy zajímavé zprávy z Korintského prostředí.

JEDNÁNÍ kNOSSOSU A THÉRY

Diplomacie:

Dopis spojenci

Spojenectví

Athény a Argos

Argos a Athény uzavřeli spojenectví. nyní již bylo vyhlášeno, že lid Athén a Argu táhne za jeden provaz. Tato zpráva jistě zajistí mír a blahobyt těmto národům a porážku všem jejich případným protivníkům.

Velká rada

Při tvém souhlasu s válkou bylo slyšet nadšení všech přítomných, ale když jsi se zmínil o účasti obou králů na jednom tažení, tak se mnozí z rady starších zarazili a se zoufalými pohledy na sebe podívali.
Už to vypadalo na patovou situaci, když v tom sis všiml, že Anaxandridas se usmívá. Zdálo se, že ho toto neobvyklé rozhodnutí nevyvedlo z míry, přeci jenom on moc znalý politiky nebyl, byl to jen voják.
Anaxandridas pak opět promluvil :
“Dobré rozhodnutí. Lepší, když příkladem půjdeme společně jako jednotná a silná Sparta. Bude to i třeba z toho důvodu, že budeme muset své vojsko rozdělit. Athéňané se spolčili proti nám s Argem a tudíž musíme mít ještě jednu armádu volnou, aby se mohla střetnout s přicházející Athénskou posilou. Můj plán tedy zní následovně : Já společně s našimi 7 000 vojáky a spojeneckou armádou Mantineie oblehnu město Tegeu a obsadím ho. Kdežto ty s 6 500 muži a armádami Elisu a Sykionu se postavíš na naši západní hranici a odrazíš pomocné armády Argu a Athén. Nebude to snadné, ale nechť i Athéňané okusí sílu spartských zdí. Zbylé jednotky ponecháme zatím ve Spartě. A zatím nás tady na čas zastoupí můj strýc Kleomenés.”
Všichni ostatní členové rady už neměli co říci, jelikož při shodě obou králů byli prakticky zbyteční. Nyní bylo na tobě, zda s nápadem svého spoluvladaře souhlasíš.

Velká rada - Sparta

Králi Aristonovi se plán líbí. Proč by něco namítal proti dobrému plánu, plánu, který by nejspíše navrhl sám, kdyby věděl o spojení Athén a Argosu. Tím je vlastně dán další cíl expanzivní politiky Sparty. Argos! A jeho filozofičtí spojenci. Ne Athény, král nepovažuje za rovnocenného soupeře. Jen za slabošský stát filosofů a učenců co pořádně neví jak držet meč, nebo zacházet s kopím.

„Argos a Athény vyrazí na pomoc Tegee?“ Král je zpočátku překvapen, ale vlastně to svým způsobem dává smysl. Nakonec Tegea je jedinou překážkou, která nyní stojí mezi Argosem a Spartou. Jaké bude jejich překvapení, když se setkají s další armádou Sparty a budou rozdrceni?

„Pak shromážděme vojska a vyrazme! Do války! Ať nikdo nepochybuje o moci a celistvosti Sparty!“ Dá se říci, že Sparta nepočítá jen s jednou válkou, ale hned se dvěma. A k tomu je třeba dvou vůdců armád, dvou králů, co by stály v čele vojsk.

Po shodě obou králů nic nebrání ve shromáždění vojsk a zahájení příprav k tažení. No a samozřejmě k vytáhnutí do pole, hned jak budou všechny přípravy dokončeny.

Agentka v Kydonii vyžaduje 800 drachem, aby byla akce proveditelná. Zkusí prý zjistit informace co nejdříve, ale chvíli potrvá, než podplatí dost lidí a vše zjistí.

Stavba zahájena

Stavba Korintského převozu byla zahájena. Na místo bylo přivezeno nespočet pracujících, ať se jedná o otroky, nebo svobodné občany snažící se si přivydělat.
Celá výstavba přitahuje velkou pozornost, ale vše je přísně utajováno a stavbu hlídá dokonce i armáda. Na místo nikoho pod dozorem ozbrojenců nepustí a nejeden zvědavec byl již z místa vyhoštěn pod pohružkou krutého lynčování.
Je jasné, že se jedná o odvážný stavební projekt, o který se ještě nikdo nepokusil. Ale kdo lepší, nežli zrovna korintští architekti by se měl tohoto přetěžkého úkolu chopit. Je také jasné, že celá výstavba potrvá dlouho a tudíž není jasné, co se ještě za tu dobu přihodí.

Přípravy na válku

Je rozhodnuto. Sparta jde do války s Tegeou. Porada tímto skončila a po vašem odchodu budou starosti o ekonomiku Sparty přenechány výhradně do rukou Kleombrota.
Byly také rozeslány zprávy všem členům spolku, aby se shromáždili na severní hranici Sparty, odkud se celá vojenská operace také rozjede. K dispozici jsi dostal 6500 mužů (poznámka od vypravěče : podívej se do deníku a vyber si jednotky, které chceš. Záleží to na tobě, ale ber také v úvahu, že i Anaxandridas potřebuje nějaké elitní oddíly, aby dobyl Tegeu. Celkově jednotky které zvolíš musí dát dohromady oněch 6500. Případně můžeš také určit koho na tažení vezmeš s sebou).
Co nevidět Spartská armáda vyrazí do války. Je však třeba počkat na reakce spojenců a kompletní shromáždění Spartských hrdinů.

Nápad Délského spolku se tvým spojencům nezamlouvá, jelikož v tebe nemají ještě stále důvěru jako v největší mocnost celých moří. Jejich spojenectví je také více důstojné, protože mohou stále říkat, že jsou ti rovni.
Existují ale i státy které zájem mají a těmi jsou - Paros a Chios (který je mimo jiné znám jako dlouholetý patolízal Athén).
Ostatní stále mají dojem, že spojenecká smlouva je lepší.

Tvůj posel se vrátil z Gortynu, ale nepřinesl nijak zvlášť dobrou zprávu. Velká rada mu prý odvětila prosté : “Ne”.
Toto lze už brát jako opovrhování tvojí dominancí.

Tvůj bratr Kimón tvrdí, že mezi nejlepší cíle, kde by se prokázala námořní dominanta Athén je jakýkoli námořní konkurent.
Navrhuje napadení Naxu nebo Théry, přičemž oba mimojiné negativně ovlivňují athénský obchod, stejně jako obchody všech ostatních. Tím pádem by ti za zničení Naxu nebo Théry byli jistě všichni vděční. Můžeš také zničit flotilu Korintu, ale to by asi vyvolalo pozemní odvetu.
Můžeš také prý prokázat, že jsi mužem svého slova a jakmile Sparta napadne Argos, což je nevyhnutelné, tak jim pomoci některými svými jednotkami. Dle jeho názoru ale nejlépe přesvědčíš určité státy o vstup do spolku tím, že jim přímo s něčím pomůžeš.

Diplomacie: Théby - Korint

Diplomacie: Théby - Thesálie

Spojenectví

Korint - Théby

Korint a Théby uzavřeli spojenectví. nyní již bylo vyhlášeno, že lid Korintu a Théb táhne za jeden provaz. Tato zpráva jistě zajistí mír a blahobyt těmto národům a porážku všem jejich případným protivníkům.

Záminky jsou vždycky. V tomto případě je hlavní záminkou vyčištění moře od pirátů.
Mezi Naxem a Thérou panuje konkurence a nepřátelství.
Co se týče pomoci, tak zatím žádný ze spojenců není v ohrožení. Jen Paros by uvítal zbavit se Théry a Naxu.

Rozdělení vojska:

Mobilizace Peloponéského spolku

Ze Sparty se nesou hrozivé zprávy do okolního světa, rozsévaje jenom děs a hrůzu.
Sparťané se shromažďují, ale nejedná se o žádné politické shromáždění, dokonce ani válka heilótům nebyla vyhlášena, Sparťané se shromažďují se zbraní v ruce.
Všichni spartští válečníci se scházejí z každého kouta Sparty a dohromady dávají mnohatisícihlavou armádu.
Mobilizace je znát také u městských států Mantineie, Elisu a Sykionu.
Tento hrůzný jev přinesl v historii vždy jen jediné - válku.

Diplomacie: Korint - Théby - Théra

Špionáž úspěšná

Tvému agentovi v Kydonii se špionáž zdařila.
Čísla nejsou stoprocentní, ale dle názoru agentky velmi přesná.

Pozemní armáda v Kydonii :
2500 lehkých hoplitů
100 palácové stráže
900 lučištníků
100 krétských lučištníků
300 peltastů

Námořnictvo :
10 triér
5 diér

Agentce se také podařilo zpozorovat posla, přijíždějícího z Gortynu.

Thesálie

Jsi králem Thesálie, Peirithási.
O Thesálcích se říká, že jsou to barbaři, ale nic z toho není pravda. Thesálie je jednou z největších vojenských mocností v Řecku.
Právě nyní není nikdo pro tvé království nijak velkou hrozbou a je tudíž nejvyšší čas toho využít. Mohl bys rozšířit své území o některé slabší státy, jako např. Aitólii a další.
Měl by sis ale najít i nějaké spojence. Velice cenným spojencem by mohla být Makedonie, nebo Épeiros.
Thesálie je ale od kulturně vyspělých Řeků izolována Thébami. Přes město Théby je však velice těžké se dostat. Můžeš ale počkat, než se Théby rozhodnout zaútočit na jimi nenáviděné Athény. Stal by se tak z nich velice snadný cíl.
Nesmíš ale zapomínat na nebezpečí hrozící ze strany Thráků, kteří by mohli zase vpadnout do zad tobě.
Rozhodnutí je ale už na tobě.
Ať se stane cokoli, Thesálie vždycky zvítězí !

Diplomacie: Théby - Thesálie

Diplomacie: Korint - Théby - Théra

Diplomacie: Théby - Athény

VÝZVA

Netrvalo dlouho a k mým uším se dostala dlouho předvídatelná novinka o spartském shromažďování armád. Odpověď, proti komu se vůbec chystali do války pak byla naprosto jednoznačná...
Já však překvapen určitě nebyl. Vše, co jsem za nejbližší dobu své vlády prosazoval, beztak vedlo k tomuto okamžiku. Proto na onu nemilou zvěst reaguji navýsost klidně, načež se vší obezřetností vydám několik příkazů:
Za prvé dám příkaz, aby veškeré argosské ozbrojené síly (od lodí po pěchotu) byly v té nejvyšší pohotovosti a shromáždily se v blízkosti našeho města.
Následně varuji nebezpečí nejvíce vystavenou Tegeu, kterou také ujistím o svém poskytnutí vojenské pomoci v případě spartského útoku. Dále napíši vzkaz Epidaurskému tyranu, aby v tuto napjatou dobu dočasně poskytl část své armády a poslal je shromáždit se do okolí Argu.
Následně neopomenu požádat o pomoc svého nejsilnějšího spojence - Athény. Do svých rukou tedy beru brk a píši...

Zdravím spojenče Peisistrate,
vše, co jsem už po dlouhou dobu předvídal, se přeci jen nakonec vyplnilo. Spartská armáda zahájila mobilizaci. Nejsou však sami a mají hodně spojenců. Osobně předpokládám, že možným cílem jejich útoku (pokud tedy neblafují a pouze "nechřastí" zbraněmi) pak bude Tegea a nebo sám Argos.
Je proto nutné, aby jsme na tuto možnost byli již předem připraveni. Jak nám totiž sama historie praví, většina zemí svoji válku prohrála už na samém počátku z důvodu fatální nepřipravenosti a podcenění protivníků... my mezi tyto země však zajisté patřit nebudeme.
Proto bych se tě čestný Peisistrate rád zeptal a zároveň tě požádal, zda by jsi nemohl uvolnit část ze své veliké flotily a nepřesunul ji do strategicky umístěného Argu, odkud by mohla pružně zareagovat už na samém počátku možné války. V opačném případě by se pak jednalo pouze o dočasnou záležitost.
Sám ti pak mohu sdělit, že ze spartského nebezpečí jsem vskutku nesvůj, vzhledem k nově uzavřenému spojenectví vám nepřátelsky naladěných Théb s mocným Korintem. Kryjte si týl.

Alexandros, král Argu
[/center]

NOVÁ ÉRA MAKEDONIE

ILYROVÉ

Diplomacie s Athénami

DIPLOMACIE - THESÁLIE

Dopis z Itanu

Rozumím ti příteli Eurótási a do očí bijící zaprodání se Gortynu Kydonii mě velmi rozčarovalo. Jen hanbu a smrt si zaslouží takoví narušitelé stability na ostrově.
Válka je tedy nevyhnutelná, ale i přes všechen vztek nesmíme jednat ukvapeně. Gortyn není tak silný a pokud má tvůj agent pravdu, tak jeho náklonnost ke Kydonii je nepopiratelná. Měli bychom bleskově napadnout Gortyn a začít válku jeho vyřazením ze hry. Samotná Kydonie už pak nebude tak silná.
Ani naše spojenectví bych ještě nevyhlašoval do světa, aby byl psychologický efekt z našeho náhlého spojenectví šokující a drtivý pro naše nepřátele.
Nech si můj návrh promyslet příteli, ale nesmíme příliš váhat, protože jakmile se jejich síly doopravdy spojí, tak bude válka rázem vyrovnaná.

Hyakinth
král Itanu

Diplomacie:

Rozkazy lidu Thébskému - Report

DIPLOMACIE - THESÁLIE

DIPLOMACIE: ATHÉNY - THÉRA

Investice:

KONEC I. KOLA

Tvůj bratr Komón radí, abys výzvu na domluvenou bitvu nepřijal, protože Théby nejsou důvěryhodné a i kdyby bojovali čestně tak proti tobě nasadí Svatý oddíl, který by celou bitvu obrátil ve prospěch Théb.
Radí aby ses s nimi utkal v plné síle na bojišti, které si sám zvolíš. Prý bys měl postavit celou armádu na hranice a terorizovat Thébské zemědělské statky. Tím je zaručeně donutíš k bitvě. Kimón ale také klade velký důraz na to, že je riskantní rozhodnout válku v jedné osudové řeži, ale co v této situaci není riskantní ?
Můžeš se samozřejmě schovat za hradby a je to i jistější, protože ti pak mohou přijít na pomoc spojenci, ale ekonomika bude tímto rozhodnutím bezpochyby poznamenána.

Sparta jde do války

Společně s králem Anaxandridem a vašimi armádami jste dorazili až k jižní hranici Tegee, kde také již na vás čekaly armády vašich spojenců.
Přišli v hojném počtu a vládcové těchto států se také nebáli přijít vyřídit věc osobně.
Král Mantineie Tisamenos s sebou na výpravu vzal 1500 hoplítů a 200 jezdců. Není to nic moc, ale přec jenom v Mantineie musí zůstat i dost velká obranná armáda, jakožto v nárazníku Peloponéského spolku.
Tyran Sykionu Eukleidas přivedl osobně armádu čítající 1500 hoplítů a 400 lučištníků. Zaslouží obdiv, že stihl přispěchat i se svou armádou až ze severu Peloponésu.
Nakonec král Elisu Oibalos shromáždil neuvěřitelných 2500 hoplitů a 150 jezdců. Neostýchal se ani na výpravu vzít svého prvorozeného syna Láia. Láios, silný a odvážný rek, byl zrozen aby se stal legendou. Oštěpem prý dokáže zasáhnout cíl až na několik desítek metrů s vražednou přesností a v boji muže proti muži je legendou. Každopádně bude přítomnost syna krále Elisu vítaným povzbuzením morálky tvých mužů.

Váš plán je tedy jasný. Anaxandridas s armádou Mantineie se vydá oblehnout město Tegeu a ty společně s armádami Elisu a Sykionu se postavíš na určené místo (místo, kde se sbíhají hranice Sparty, Tegee a Argu) tak, abys byl schopen odříznout cestu pomocným armádám a nebo aby s jim zatarasil cestu, kdyby chtěli napadnout Spartu.

Čekání již bylo dost a vaše armády stále netrpělivě vyčkávali na hranicích Tegee. V tom přistoupil se vší vznešeností hrdinný král Anaxandridas, beze slov překročil hranici a šel dál až do vzdálené Tegee. Jeho část armády ho následovala. Kdežto ty jsi se přesunul na strategické místo, kde se pravděpodobně svede nejedna bitva.

Válka

Zprávy od jižní hranice Tegee nevypovídají o ničem jiném, než o válce.
Početně armády Peloponéského spolku se shromáždily na jižní hranici a nakonec ji i Sparťané a Mantineiští Řekové bezostyšně a bez vyhlášení války pod vedením krále Anaxandrida přešli.
To však není vše. Sparťané svou armádu rozdělili a druhá polovina armády se i s armádami Elisu a Sikyonu vydala směrem kamsi k Argu. Je tu ale i něco nevídaného. Tuto armádu vede druhý spartský král Aristón. Je to dosud poprvé, co by někdy do války šli naráz oba králové.
Nejstrašnější je ale ten fakt, že Tegea je bez varování napadena Spartou. Tegea a její spojenci budou teď potřebovat přízeň bohů a nemalou špetku kuráže aby měli šanci takto mocného nepřítele porazit.

Cenná obchodní komodita - zbraně

Napětí mezi Egyptem a Perskou říší začíná sílit, protože vládcové obou zemí se považují za bohy. Velký faraon Psammetik III. si je vědom, že jeho nynější armáda není dostatečně dobře vyzbrojena, aby mohla stát perské přesile a tudíž se snaží shánět stále více řeckých žoldnéřů a hlavně odkupuje od Řeků zbraně. O řeckých zbraních je totiž známo, že patří k nejlepším na světě.
Pro Řeky je to dobrá zpráva, jelikož jim jistě přinese větší výnosy z prodeje vojenského vybavení v egyptských přístavech.

Zvěsti z Thrákie

Od severních lesů v Thrákii se šíří zvěsti o jakémsi náčelníkovi Seuthesovi, který prý sjednotil mnoho Thráckých kmenů a prohlašuje se za jejich krále. Celá Thrákie je také prý jedno velké bojiště a člověk si tam už nemůže být jistý ničím, ani tím, že se ráno probudí.
Sjednocení Thrákové by mohli pro jižněji položené Řecko představovat velký problém, ale krom zvěstí ještě nikdo nepředložil žádné důkazy a tím pádem je Thrákie pro Řeky stále jen velký a temný hvozd.

Ze spojeneckého města Epidauru přišla do války se Spartou posila od tyrana Jásona v podobě 1000 hoplitů a 100 těžkých jezdců. Celou armádu osobně přivedl k Argu a prý hodlá také vést své muže v boji.
S armádou přišel také rek Mékisteus, podobný bohům. Jeho přítomnost je samozřejmě také velkým plusem pro morálku tvé armády.
Jáson tě žádá, abyste společně vyrazili proti nepříteli a zachránili tak nebohou Tegeu před zničením.

Tuto zprávu slyším velice rád. Jsem ochoten zaútočit okamžitě. Akorát bude moje armáda muset ujít delší cestu, částečně i přes tvé území.
Jsem pro to, abychom naše armády spojily u hranic Gortynu a podrobnou strategii vymysleli až na místě.

Hyakinth
král Itanu

Květen - Červen, rok 546 př. n. l.

Slavnosti bohyně Afrodity

Afroditiny oslavy právě začínají. Lid Korintu jásá nadšením a v celém městě panuje dobrá nálada. Všichni řemeslníci, zemědělci a všichni ostatní hodili každodenní tvrdou práci za hlavu a přišli se pokochat velkolepou oslavou.
Do města také přijeli mnozí významní hosté. Přijel samotný král Théry Alétes, tyran Ambracie Automenes a v neposlední řadě také Pelopidés, král Théb. Přítomnost těchto mužů dodává celé slavnosti ještě větší důležitost.
Přijel také hojný počet slavných hrdinů.
O ruku jedné z tyranových dcer přišel bojovat rek Eteoklos, pověstný svou zářnou zbrojí, kterou mu kdekdo záviděl. Tento rek je také mimo jiné bratrem krále Pelopida, kterému dělá doprovod.
Zúčastnil se také bratr krále Aléta, inteligentní a skvělý řečník Týdeus. Týdeus není sic nijak zvlášť fyzicky zdatný, ale jeho důvtip mnohé předčí.
Her se dále zúčastnili silný boxer Étión z ostrova Paros, proslulý a všestranný atlet Átreus z Mantineie, významný aristokrat Ídomeneos z Efesu a také Glaukos, odvážný a silný šampion města Leukas v Akarnánii.
Už se zdálo, že to bude vše, když v tom ještě do města přijel velice výstředním a neočekávaným způsobem slavný rek Áiás, podobný bohům, z daleké Kerkýry. Přijel na voze zapřaženém za dvěma koňmi a v zářné zbroji sklízel obdiv lidu. Lidé ho už pomalu vítali jako vítěze, ale kdo bude do rodiny tyrana Korintu přijat záleží až na tyranu samotném.

Sparta jde do války

Kostky jsou vrženy, je čas hrát! Jedna část Spartské armády je na cestě k vítězství nad Tegeeou, druhá část, moje část čeká na místě kudy budou muset projít Argoské a Athénské posily na pomoc Tegee.

V podstatě je naším úkolem zde zastavit jakoukoliv pomoc pro Tegeu od jejich spojenců a přátel. V ideálním případě se nám tu podaří přimět ty filosofy k otevření bitvě v poli, kde mají naše jednotky nesporně navrch. Bez ohledu na počet nepřátel.

Jenom to čekání na ty Agroské a Athénské krysy je dlouhé a nudné. Jenom nyní nemáme jinou možnost.

Čas při čekání na posily můžeme věnovat přípravám bitevního pole k našim potřebám. Tedy k zajištění strategických bodů a samozřejmě zajištění včasného informování o příchodu nepřátel.

Reakce Tegey

Tegea je nyní na tom bezpochyb ze všech států v Řecku nejzoufaleji. Král Anaxandridas a jeho armáda pochodují přímo k jejich hradbám. Všichni Tegejští obyvatelé se evakuovali za vysoké Tegejské hradby v domnění, že je v následujících dnech zachrání.
Tegea ale nehodlá být v očích historiků jako slabý a zoufalý národ.
Když Anaxandridas v čele své armády vystoupal na jeden z vysokých kopců, tak se mu naskytl pohled na opevněnou a skvostnou Tegeu, která již desetiletí odolávala moci Sparty. První čeho si ale Sparťané a jejich spojenci všimli byl oběšený Mantinejský voják, pravděpodobně zvěd. Na hlavě mu seděla vrána a jednou za čas když měla hlad, tak pozřela z jeho očí, které mu už teď z větší části chyběly. Na krku měl pověšenou ceduli se vzkazem pro Anaxandrida a jeho armádu.

Αναξαδρίδας πηγαίνετε άμεσα στην αυτοκρατορία του Άδη ανόητο

Tento vzkaz dokazuje jenom sebevědomí a odhodlání Tegey postavit se Sparťanům. Jisté je to, že Tegea se nevydá lacino.

Tegea

Jak si Anaxandridas poradí s Tegeou je samozřejmě na něm. Ariston mu do toho mluvit nebude, jelikož má sám dost svých záležitostí, kterým se musí věnovat. Krom toho je Tegea daleko spojení není, kdo ví jak valné.

Což další věc, které se Aristón věnuje. Tedy chytání poslů, kteří by z Tegey mířili do Argosu, nebo Athén. A samozřejmě i posly mířící z opačné strany.

***

Nicméně jak na Tegeu:
*Plenit a drancovat okolí, kořist, zásoby…co nejde odnést, spálit.
*Útok na hradby se současnou obléhací technikou se nedoporučuje.
*Nejspíš nezbude, než čekat až Tegea vyhladoví. Což by nemělo trvat dlouho, městské zásoby po zimě nebudou moc velké a letošní sklizeň je ještě na polích nedozrálá ke sklizení.
*Samozřejmě komplet přerušené zásobování města.

To jen pár postřehů, ale jinak si o tom druhý král musí rozhodnout sám.

Do Argu přijel tryskem voják na koni s velice důležitým hlášením.
Jel tak rychle, že málem přejel nejednoho nic netušícího člověka. Před palácem hbitě sesedl z koně a po schodech vyběhl již po svých.
Doběhl až do místnosti, kde jsi zrovna ty a Alkibiadés. Postavil se doprostřed místnosti a pak znaveně v předklonu zhluboka dýchal. “Hlavně popadni dech”, poradil mu Alkibiadés a napjatě očekával co voják poví za tak důležitého.
“Sparťané, … Sparťané se zastavili u našich hranic. Král Aristón zastavil svou armádu na místě, kde se sbíhají hranice Argu, Tegey a Sparty. Jsou jich spousty.”
Voják sotva popadal dech, když v tom se ho Alkibiadés zeptal : “A kolik ?”
“Nevím, asi tolik co nás, nebo asi spíš víc.”
Odpověděl voják. Alkibiadés mu poručil, aby odešel a tvá garda mu umožnila cestu pryč.
Pokud jsou Sparťané už tam, tak do Argu jim zbývá opravdu málo.

Ctěný Peisistrate,
jak už jistě sám víš, tak právě v tuto dobu překročilo početné spartské vojsko hranice Tegey. Učinilo tak bez jakéhokoliv vyhlášení války, čímž zcela proti regulím čestného boje porušili mír s naším úhlavním spojencem v této oblasti.
Bez váhání jsem se tak rozhodl zakročit a vyhlásit tomuto agresoru válku. Jsem si však také vědom značné přesily, jíž můj nepřítel disponuje. Proto Tě počestný Peisistrate žádám o dodržení naší posvátné dohody a poskytnutí alespoň malé vojenské a diplomatické pomoci.
Jsem si plně vědom, v jaké složité situaci se nyní Athény nachází, proto od vás nutně nevyžaduji všechny vaše síly, ale spíše jenom menší zlomek vaší obranné armády pro případnou ochranu našeho města...

PS: Na thébskou nabídku určitě nepřistupuj, ten zlořád vlastní dost silné jednotky na to, aby v onom "poctivém" boji téměř s jistotou zvítězil. Vsaď spíše na vlastní spojence a vazaly...

Tímto ti tedy přeji mnoho zdaru v nadcházejícím nečase.

Alexandros, král Argu

Místo, kde tvoji vojáci už rozdělali tábor leží na vysokém kopci. Vlastně celé okolí je plné vysokých kopců a hor. Tvoje armáda se nachází na jednom z nejvyšších bodů v krajině, tudíž máš velký přehled.
Pokud by na tebe zaútočila armáda směrem od Argu (ze severu), tak by museli nepřátelé nejprve zdolat horu, než by se k tobě dostali. V zádech (na jihu) se ti rozkládá hustý porost borovicových klečí.
Celé pohoří není nijak moc vysoké, ale v bitvě by mohly i tyto kopce hrát svou roli.
Byli už vysláni do okolí i nějací zvědi, kteří by včas informovali o pohybech nepřátelských armád.

Válka s Argosem

Argos nám vyhlásil válku, zpráva se šíří rychle a vlastně nejde o nic co bychom nečekali. Právě to je důvod, proč král Aristón je se svými vojsky tam kde je. Jediná otázka zní, jestli čekat až Argoská vojska přijdou hledat boj, nebo udeřit jako první a zničit je dříve, než se zmobilizují.

Ale k tomu chybí informace.

Jsou proto vysláni rychlý zvědové k Argosu, aby nás informovali o mobilizace Argoských vojsk a jejich spojenců. Zároveň, nyní když nám vyhlásili válku, nám nic nebrání vyslat na Argoské území oddíly s cílem plenit jejich zemi, masakrovat a zotročovat obyvatele a samozřejmě ničit úrodu, zásoby, statky a vše možné. Zkrátka plenit a drancovat.

Otázka na zvědy tedy zní, když nám trvalo téměř dva měsíce zmobilizovat armádu, jak je na tom Argos v této věci?

Naxos

Jsi tyranem Naxosu, Karanosi.
Naxos je vzrůstající námořní velmocí v Egejském moři. Máš tím pádem ale také nové konkurenty - Paros a Théru.
Paros, ti zbabělci, se schovávají za své pány - Athény. Proto by sis měl na ně dávat pozor, aby si nenašli záminku pustit se do tebe. Théra je ale už skoro sama. Théra je také asi tvým největším sokem, se kterým se budeš muset dřív nebo později vypořádat.
Na ostrovech v Egejském moři se schyluje k válce stejně jako na vzdálenějším Peloponésu a tudíž by sis měl co nejrychleji najít nějaké silné spojence, kteří tě podpoří.
Pokud se do války vloží i Athény, tak se s nimi rozhodně nestřetni v otevřeném boji ale spíše je postupně oslab, aby samy přišly s mírovým řešením.
Celou válku můžeš ve vhodný okamžik sám vyvolat, ale můžeš také sbírat síly a počkat si na nevyhnutelné.
Rozhodnutí je již na tobě.
Nechť Naxos vládne mořím.

SLAVNOSTI BOHYNĚ AFRODITY

Princezna Krateia, budoucí vládkyně Korintu

NÁVŠTĚVA - "PODMÍNKY" SPOJENECTVÍ

Tvůj bratr tvé rozhodnutí chápe, ale říká, že tvé nové spojenectví s Thesálií by ti mohlo pomoci. Mohl bys prý zaútočit na Théby současně s Peirithásem z Larissy a dostat Pelopida do kleští.
Co se týče aliance Korintu a Théb, tak je stoprocentně jisté, že se v případě války přidají na stranu Théb.

Proti Svatému oddílu, Spartské falanze a Korintským těžkooděncům prý zatím neexistuje dost silný oddíl, který by je udolal svou silou. Spoléhat lze jen na počet a schopnosti velitele.
Podle Kimóna jsou ale hrdí Athéňané dost dobří na to, skolit jakéhokoli protivníka.

Město obleženo - Tegea

Tegea byla obležena Sparťany !
Všichni obyvatelé Tegee se nastěhovali ze svých polností za městské hradby a brána města se uzavřela.
Na hradbách byli seřazeni odhodlaní obránci a na celou situaci se přišel podívat i král Tegee Eudamidas. Pohled na několika tisícovou armádu Peloponéského spolku před hradbami města pro něj nebyl rozhodně pěkný.
Král Anaxandridas nechal kolem města vystavět obrovský tábor a odřízl tak město od jakékoli pomoci zvenčí. Tegea se náhle ocitla sama.
Spartský král také vydal rozkaz vydrancovat celé území a tudíž byli pochytáni a povražděni všichni, co se do města nestihli dostat včas.

Spojenectví

Thesálie - Athény

"Tak je to tady pánové," pravím, jen co má garda vyvedla k smrti vyčerpaného zvěda, odpočinout si do nižších ubikací královského paláce. V tento okamžik mne všichni upřeně poslouchali s tou nejvyšší vážností.
Další válka se Spartou... Postesknu si v duchu a pokračuji.
"Spartská armáda je v pohybu. Své síly rozmístili na první pohled zcela důmyslně a logicky. Na jihu nás provokuje Aristónova armáda, která však zaujala skvělou strategickou pozici a k tomu všemu je zřejmě také početnější, než naše vojsko. Na jihu se potom nachází druhá armáda pod vedením Anaxandrida. Pokud na tu zaútočíme, tak nám do zad okamžitě vlétne Aristón - o tom není pochyb..." uvažuji nahlas, při čemž se mnou ostatní rádci vesměs souhlasí... víceméně. Pravda, že někteří z nich by se nejradši okamžitě rozeběhli do Aristónovy důmyslné pasti, to by jsme ale tuto válku prohráli pravděpodobně už během prvního měsíce.
Alkibiadés asi vytušil, že klíč k řešení celé situace však znám a tak se významně zeptal: "A co tedy navrhujete, výsosti?"
Na to pokynu kapitánu Ismeniovi aby před nás na stůl rozvinul velkou mapu Peloponésu.
"Sparťané jsou tady a zde..." ukážu prstem.
"Ale tady...!" má ruka tvrdě udeří na emblém menšího města na západ od Argu. "Zde je nyní téměř nechráněná Mantineya. Právě sem musíme udeřit plnou silou! Dobytí tohoto města by nám přineslo možný rozkol v Peloponéském spolku a zaručil dobrou morálku našich mužů."
V tom mne taktně přerušil strýc Eurykrates: "Dobrá, plán je to jistě dobrý a ambiciózní, ale... jak chceš dobýt toto, kamennou hradbou chráněné město, když víme, že spartské síly k němu mohou připochodovat ani ne dva dny na to."
Já potom nahodím vypočítavý úsměv, načež i tichému agentu Oidipovi dojde, k čemu mé myšlenky spějí a tak se kupodivu všech ujme slova.
"Můj pán má jistě na mysli jednoho z našich nejlepších agentů, který by mohl využít situace, že se ve městě nenachází většina vojenských sil a jistou noc v určitou dobu otevřít brány města..." odhadne.
"Přesně tak!" potvrdím a pokračuji, "Když vyrazíme ještě dnes odpoledne, se slovy, že vyrážíme k jižní hranici na pomoc Tegee a hned z dohledu města se bleskově stočíme na Mantineiu, tak by náš příchod zdejší obyvatelé ani nemuseli vůbec čekat. Během noci dalšího dne potom přikročíme pod rouškou tmy k branám města a náš agent zajistí otevření brány... samozřejmě pod příslibem královské odměny. Pokud tedy vše uspěje, tak se během jednoho večera zmocníme celého města."
V tu chvíli se zdálo, že všichni souhlasí.
"S sebou bereme všechny vojáky, vyjma dvou set šermířů a pěti set lehkých hoplítů pod vedením tebe Eurykrate - ty musíš udržet Argos v případě obležení. Dohlédni také na to, aby se celý náš lid začal urychleně stahovat z ohroženého venkova za bezpečné hradby města.", vysvětlím strýci. Následně se ještě zeptám Oidipa.
"Kolik drachem by Elektra potřebovala k úspěšnému provedení této, zcela nepochybně náročné akce?"
Oidipus se na chvíli zamyslel: "Tak, jeden a půl tisíce... možná tři tisíce, pokud by jsme chtěli mít jistotu. Na tuto akci budou nutní ti nejlepší zabijáci, kteří zlikvidují stráž brány a zároveň pak na sebe vezmou ono veliké riziko, které jim hrozí při selhání."
"Dobrá, poskytni jí celé čtyři a půl tisíce drachem, je nutné, aby se jí tu bránu podařilo včas otevřít... přesně v den našeho příchodu, tudíž už zítra se začátkem tmy."
Dvorní agent usměvavě přikývl, načež se odebral ven ze síně vyplnit můj příkaz.
A tím vlastně i skončila dnešní důležitá porada.
"Dobrá, všichni se tedy vyjma mého dosavadního zástupce Eurykrata a Alkibiada připravte, hned s polednem totiž vyrážíme do války!"
Všichni povstali, vzdali mi hold a postupně se rozešli. Tak to by jsme měli. Pomyslím si, stále ještě vzrušen z nadcházejícího. Sám jsem však také věděl, že už za pár hodin budu muset urychleně vyrazit do války.
Na poslední chvíli se tak ještě vydám za nepostradatelným králem Jásonem s úmyslem mu v soukromí objasnit celý svůj ambiciózní plán. Mimo jiné si také neopomenu ušetřit i jistý čas pro rozloučení se svým synkem a Leandris.
Kdo ví, za jakou dobu je zase oba uvidím? A kolik lidí za tu dobu asi zemře?
Sám jsem odpovědi na tyto otázky neznal, možná jen sami bohové... Jedno však bylo jasné - Přišla válka a s ní neoddělitelně spojené krveprolití, na jehož konci už pro poražené nezbude žádného místa...

Mimo to je ještě třeba dodat, že správce Alkibiadés dal do výstavby novou úroveň řemeslnické dílny (7)
[/center]

SLAVNOSTI V KORINTU

Po dění posledního měsíce byly zahájeny přípravy na cestu do Korintu. Ač jsem zprvu plánoval, že Korint navštíví pouze můj bratr, nakonec kvůli diplomatickým záležitostem, jsem své přípravy zahájil i já, během nichž jsem i tak neopomínal na svou ženu a manželské povinnosti.

Byl jsem rozhodnut, že po dobu mé nepřítomnosti správu zdejšího království převezme manželka. Byla spolehlivá a moudrá. Lecčemu rozuměla a já kolikrát jejích moudrých nápadů a myšlenek při svém kralování využil. Asi by to muž neměl přiznávat, ale sám před sebou? Proč ne. Faktem zůstává, že naše cíle se shodují, jelikož jsme šťastnou rodinou. U rádců si tím člověk být jist nemůže… (pokud ovšem za rádce nemáte svého věrného bratra).

Byl jsem neklidný, když jsem opouštěl Théru. Ne, že bych se na novou „výpravu“ netěšil. Jen to bylo prvně, co jsem naše království okrádal i rozum a pevnou ruku svého bratra. Jestli Týdeus v Korintu uspěje, tak se to bude stávat častěji. Pomyslel jsem si kysele. Na jednu stranu jsem bratrovi přál štěstí. Jen málokdy se naskytne příležitost, aby i druhorozený syn zaujal své místo na trůnu, zatímco vládne i jeho starší bratr… Na druhou stranu i tak jsem o něj nechtěl přijít a stejně tak o naše pevné přátelství. I když je podmínkou, že se Týdeus zřekne své rodiny, v mém srdci bude napořád mým bratrem. A věřil jsem, že to bude platit i naopak… že by celá tato situace mohla značně napomoci Théře.

Cesta po moři utíkala jako voda v řece. Rychle a nekompromisně. A dokonce nám přálo štěstí, takže i klidně. Uvítání v Korintu bylo vážně velkolepé. Spousta lidí a je pravda, že oproti Théře i spousta skvostnějších budov.

…

Od samotného začátku slavností jsem byl celý napjatý. Očekával jsem různé věci… Pozvání na soukromou schůzku ohledně diplomatických záležitostí, všelijaké zprávy a při nejmenším jsem se alespoň snažil uhodnout, co bude úkolem uchazečů o ruku princezny Krateii. Samozřejmě jsem se snažil své napětí skrývat za zdvořilost a je pravda, že chvílemi jsem na své starosti i pro samou zábavu pozapomněl. Těsně před opuštěním našich plavidel jsem vydal také pokyn pro věrné bratry, mořské vlky, aby sbírali zdejší informace. Samozřejmě nijak závažné. Prostě místní drby, nejnovější novinky z okolí, at už šlo o politiku či obchodní flotily. Byl by hřích této příležitosti nevyužít. Víno, radovánky a…hmm… rozkoše rozvážou jazyk nejednomu muži či ženě. Kdyby nic jiného, alespoň bychom si měli čím krátit zpáteční cestu.

Prvního května zazněl zvuk trubek, rohů, bubnů a především radostných výkřiků a zpěv. Ano, bylo tu oficiální zahájení slavností. Slavnostní průvod městem až k soše bohyně Afrodity. Ne, že bych se staral o lid. Ne, že bych se staral o slavnosti jako takové. Mnohem více jsem byl zvědav (po dobu posledních dní) na tyranovu dceru a její kvality. Jistě, byla krásná, ale copak její povaha? V případě úspěchu, bude bratrovým spojencem, nebo mezi nimi povládne válečné hřmot při boji na manželském loži?! At tak nebo onak. Radil jsem bratru, aby využil těch pár chvílí a zjistil si, zda mu stojí tato klisnička za tu námahu při získávání její ruky. Ač jsem ho svým způsobem do této patálie navlékl, na druhou stranu jsem si uvědomoval, jak je důležité mít za svými zády milující ženu a ne zmiji, která bude usilovat o sesazení vlastního manžela.

A nakonec tu byl samotná chvíle pravdy: Jaké jsou podmínky získání si ruky Korintské princezny… A když opět vzrostl veselý šum, zábava a radování, na nějakou dobu byly myšlenky na tyto úkoly zapomenuty. Tedy až do doby, než padl soumrak. „Bratře?“ Setkali jsme se na balkonu. Můj hlas byl vážný a střízlivý. Zajímalo mě, v jakém rozpoložení najdu bratra. Ale… jestli jsem ho znal správně, tak na mol opilý nebyl a ba co víc, svou mysl soustředil k vyřčeným úkolům. Co jiného a lepšího se dá dělat, při pohledu na noční oblohu a hvězdy, které na nás shlížejí? „Přemýšlíš o těch úkolech?“ Ano, řečnická otázka, ale ani já si jí nemohu odpustit. „Už tě napadlo, jak se vypořádat s prvním z nich?“ Doufal jsem, že mi předestře pár svých návrhů, že… ho něco napadlo. Pak jsem se trochu stísněně zasmál. Před bratrem si nemusím na nic hrát. „Upřímně, zdá se mi to jako nelehký úkol. Korint je honosné město. Jako by mu zde nic nechybělo.“ Pronesl jsem, zatímco jsem se opřel vedle bratra a zadíval se na oblohu. „Mají všeho hojně a bavit a radovat se umí. Pochybuji, že honosnější sochou Afrodity je oslníš.“ Přemýšlel jsem na hlas. „Já jsem Týdeusi, prostý člověk, prostý muž moře a mou láskou je moře. Víš to lépe, jak já sám.“ Pousmál jsem se při svých slovech na severku, která svítila nejjasněji. „A již dlouhou dobu v mysli nosím myšlenku věčně hořícího ohně. Ohně, který zalije vodní hladinu. Ohně, který bezpečně přivábí člověka domů z jeho cest, z jeho dobrodružství, za jeho ženou.“ Vydechl jsem. „Rodina je důležitá. A domov také. Kolik námořníků se ze svých cest nevrátí? Chceš-li projdi se po místním přístavišti. Chceš-li prozkoumej zdejší pobřeží. Chceš-li v budoucnu mít památku na svůj domov a původ, zkus navrhnout Maják, vysokou stavbu s věčným ohněm, který přivede ztracené námořnické duše zpět domů… Snad jednou bude stát i v Théře a vábit tvůj pohled k rodnému krbu a půdě, po který si už jako malý běhal.“ Ukončil jsem svůj proslov a přátelsky bratra po rameni poklepal. Na to jsem se otočil a tiše odešel do svých komnat.

Diplomacie - Théby-Thesálie

Král Pelopidás, velectěný vůdce království Thébského,
souhlasí s vaším návrhem. A potvrzuje tak dohodu o neútočení mezi našimi národy přesně na dobu jednoho roku.

Ve jménu bohyně vítězství

Nedávné události míru nepřály. Útok na spojenecké město Tegea donutil i mírumilovné občany kolébky veškeré kultury řeckého národa odložit štětce či sochařská dláta a chopit se štítů a kopí. Občan Peisistratos, představený athénského občanského shromáždění, oficiálně svolal spojence Athén do zbraně. A v Bílými hradbami chráněném přístavu Pireos se již šikuje athénská flotila, nejsilnější mezi všemi.

Diplomacie:

Diplomacie: Sparta – Athény

Král Ariston je na válečném tažení, nějaké dopisy, nebo poslové cizích národů ho jen těžko někdo mohou někde zastihnout. Jestliže do Sparty přišel dopis z Athén, tak se mu bude věnovat potom, co se ze svého tažen vrátí.

Pokud se snad posel pokusil projít ke Spartskému táboru v poli, nejspíš je již mrtví, stejně jako kterýkoliv jiný špeh chycený při pokusu o špehování tábora. Zkrátka, král dopis nejspíš nedostal a pokud náhodou ano, tak mu nevěnuje velkou pozornost.

Čas slov minul, Tegea se musí sklonit moci Sparty a pokud se do toho chtějí Athény plést, tak je to jen jejich rozhodnutí.

Před hradbami Mantineye

Již mnoho hodin uplynulo od té doby, co jsi opustil město a lstivě změnil trasu své armády.
Tížil vás čas. Velitelé jednotlivých oddílů již začali pobízet vaše vojáky, aby přidali do kroku.
Na cestu vám už svítil měsíc a Mantineya byla na dohled. Nakonec jste doběhli co nejblíže k městu a celou armádu jste schovali za terénní vlnu. Tak velkou armádu schovat byl přetěžký úkol, ale zdá se, že vás stráž na hradbách nezpozorovala. Jak by ne, když si Mantineyští myslí, že se válka jejich města vůbec netýká a tudíž byla ostraha minimální.
Ležel jsi v suché trávě a jen hlavou vykukoval zpoza kopce. Připlížil se k tobě také Jáson a šeptem pronesl : “Nechápu, že jim to tak trvá. Je jen otázkou času, než si všimnou naší armády.” Pak se nakonec beznadějně zeptal : “Máš ještě nějaký plán ?”
Situace se zdála být zoufalá, když jsi se ohlédl, tak jsi spatřil několik tisíc krčících se Argosanů, osvětlené úplňkem, který by vás mohl každou chvíli prozradit.

****

Thérští nejvyšší představitelé, samotný král Alétes a jeho bratr Týdeus, dorazili do Korintu s prvními hosty. Pozvání na tak velkolepou událost, jakou jsou slavnosti bohyně Afrodity v jedné z největších řeckých metropolí, si nemohli nechat uniknout. Už jen třeba z toho důvodu, že zde byla možnost získat ruku Korintské princezny. Jiným poměrně významným faktorem byl také fakt, že se očekává od takto velkých událostí sjezd různých významných osobností z širokého okolí a je to tudíž skvělou příležitostí pro navázání nových přátelských diplomatických vztahů.

Krátce poté, co Thérské loďstvo bezpečně zakotvilo v místním přístavu, vyslal Thérský král na dvůr Psammétichosův svého posla, aby ohlásil jejich příjezd. Nedlouho na to již se svou věrnou gardou kráčel chodbami paláce a se svým bratrem se nechal uvést před místního panovníka. „Zdravím tě, tyrane Korintský a vzdáváme ti hold.“ Promluvil král Alétes s mírnou zdvořilostí úklonou, která má být hodna krále, čili jen drobné pokývnutí hlavou. „Děkujeme za tvé pozvání i pohostinství. Těchto slavností jsme se již nemohli dočkat.“ Pousmál se, načež pokynul bratru, aby mírně předstoupil. „Dovol, abych ti představil svého bratra, Týdeuse, bude se ucházet o ruku tvé dcery.“ Dodal, načež umlkl.

Týdeus se opětovně mírně uklonil, tak aby neurazil, a spustil. „Tyrane, na tvou počest a počest tvé dcery jsme si dovolili přivézt drobné dary.“ Zahájil svůj proslov Thérský princ. „Sochu býka z egyptského zlata, nechť zdobí zdejší palác a ať je důkazem Korintské osvěty.“ Na chvíli se odmlčel a nechal pár otroků před tyrana přednést zlatou sošku vysokou zhruba půl metru. Poté se otočil na Psammétichovu dceru. „A zde jsou vzácné Thérské perly, nechť jsou šperkem mnohem většího klenotu zdejších síní.“ Zakončil uctivě, načež nechal projít perly na jemném polstrovaném polštářku, aby poklekly před Korintskou princeznou. Sám se na to zařadil po bok svého krále.

Jenom bohové vědí, jaká doba uplynula od našeho příchodu ku městským hradbám. Situace byla napjatá, protože již padla noc a stále se nikdo nepokusil o plánované otevření brány. Situaci potom komplikoval úplněk, který začal osvětlovat už tak mizerně ukrytou armádu. Všichni jsme se však stále nevzdávali naděje a tiše vyčkávali.
"Ničeho se neobávej Jásone, v nejhorším případě pozměníme původní plán, ale ty se nyní zase vrať na své místo a vyčkávej." Klidním nedočkavého krále, načež si v duchu ještě jednou přehraju svůj útočný plán, který otevřením brány okamžitě vejde v platnost...
Sám jsem totiž společně se zhruba sty argosskými šermíři a hrdinou Mékisteem vyčkával částečně oddělen od hlavní úderné síly, které pak měl velet epidaurský král. Hlavní úderné síly se skládaly z toho nejtvrdšího a nejsilnějšího jádra celé naší armády. V čele mělo proti otevřené bráně vyběhnout na sto elitních hoplítů, kteří za vděk svým zkušenostem nepotřebovali zbroje, tudíž byli nejpohyblivější. Pro co největší šanci úspěchu je měl vést samotný Archinos, šampion celé armády Argu. Za touto rychlou sestavou jsem potom dal nasadit celou svoji královskou gardu pod osobním velením Jásona. Po zajištění brány by pak v závěsu za nimi mohl do města vpadnout celý zbytek naší početné armády.
Můj úkol pak spočíval v obsazení brány shora, tudíž ztečením hradeb za pomoci háků, kterými jsem svoji skupinu vybavil. Po obsazení hradeb by jsme tak plně kontrolovali ovládací mechanizmus brány a měli tím jistotu, že ji někdo uprostřed nadcházející tlačenice nezavře. Celý plán pak generál v záloze, Ismenios, ještě dokořenil následným nasazením střelců, kteří po obsazení hradeb, vylezou s pomocí háků nahoru a začnou obránce zasypávat zdrcující palbou. V ten okamžik bych už pokládal město za naše... pro tento případ jsem skrze nižší důstojníky mezi vojáky rozšířil zákaz následného pálení, či drancování města - samozřejmě pod tvrdým trestem. Místo toho, jsem jim přislíbil určitý podíl z městské pokladnice.
Plán to byl teoreticky dobrý... ale jeho použití v praxi? To zajisté brzy zjistíme... tedy pokud dnes večer Elektra uspěje a umožní nám zmocnit se Mantineye.
A pak to přišlo, ve věžích hlavní brány se začaly stupňovaně ozývat první zvuky boje a i hlasitý poplach obránců.
Takže je odhalili... Uvědomil jsem si nemilou skutečnost, přes to, stále připraven dobýt města, tasím meč a jeho zdvihnutím nad hlavou tak dám pokyn šermířům, aby vstali a připravili se. Stejně tak si i matně všimnu skupiny již stojících Argosanů v jejichž čele cosi tichého, o to však energičtějšího v posuncích pronášel rozlícený Archinos.
Brána ještě nebyla otevřena a tak, ač nerad, musel společně s Jásonem čekat na její otevření. Za to my jsme už vlastně mohli vyrazit. Riziko to bylo vskutku velké, nakonec jsem však zhodnotil, že tohle je Ten den - den našeho vítězství...
Obvykle by se ode mne asi čekal nějaký silný a povzbuzující projev, tentokrát se však jednalo o tichý noční útok - čím později si nás všimnou tím lépe.
Tak tedy za Argos!
S touto myšlenkou mávnu na znamení a celá má skupina se rozeběhne vstříc mantineyským hradbám. Zhruba ve shodnou chvíli s naším dosažením hradeb pak uslyším skřípavý sten otevírané brány.
V ten moment za hlasitého křiku vybíhá argosská armáda na krvavou zteč...

Vojska Argosu v pohybu

Tvé hranice překročila armáda Itanu v čele s králem Hyakinthem. Míří přímo k tvé hranici s Gortynem. Král Hakinth ti poslal následující vzkaz :

Příteli Euróte,
Má armáda se již vydala na pochod do Gortynu. Shromáždil jsem celé 2000 vojáků ochotných se takovému nepříteli postavit. Pošli k jižní hranici i své muže.
Věřím, že tuto válku vyhrajeme a také v to, že éra věčně se hašteřících Kréťanů zkončí a sláva Kréty začala právě tímto činem.

Ve jménu bohyně vítězství

Na volání do zbraně zareagovali mnozí athénští spojenci. Ze všech koutů Egejského moře do Athén míří početné oddíly pěchoty s nemalou podporou válečných lodí. Jsou i tací, kteří se ještě nevyjádřili, ale brzy se očekává, že athénský přístav bude přeplněn velkým počtem lodí.
Státy, které otevřeně poskytnou Athénám vojenskou podporu jsou :

(vazalové)
Chalcedon
Aigina
Chios

(spojenci)
Milétos
Halikarnassos
Byzantium
Lindos

Flotila a další úvahy

Jelikož jsou oba králové Sparty na tražení ve vnitrozemí, je flotila Sparty, všech třicet lodí podřízeno velení zastupujícího krále Kleomenése. Pokud spolek poslal nějaké lodě jako podporu, mohou být pod jeho velením také, nebo pod velením vlastních velitelů s tím, že Kleomenés má poslední slovo.

Cílem flotily by měla být ochrana pobřeží Sparty a spíše menší nájezdy na případné Aténské zásobovací trasy po moři. Pokud se rozhodnout ohrozit pobřeží Sparty.

Čistě teoreticky král Aristón zvažuje oslovit některé národy moře se kterými dosud nemá žádné velké kontakty ohledně spolupráce při ukončení Athénské námořní dominance. Nemám na mysli tedy nějaké začlenění mořských národů do spolku proti jejich vůli (zatím), ale spíš se nebrání tomu jim nabídnout spolupráci při nalomení Athénské námořní dominance a otevření tak nových příležitostí.

Nicméně král je nyní na tažení, a to poslední na co má čas, je přemýšlení, které námořní národy mají jaké vztahy s Athénami, nebo by mohly mít zájem na ukončení jejich námořní dominance. Na to bude čas později, po pádu Tegey.

Flotila Athén je stále v přístavu a do bitvy s Argosem zbývá tak jeden, možná dva dny. Čily diplomacie musí počkat po této bitvě.

Agent v Tegee a Argosu

Dá se předpokládat, že král Anaxandridas II. Ví o našem špehovi v tomto městě a má s ním své plány. Respektive aktivně využije jeho služeb při dobytí a ovládnutí města. Je to tedy na něm.

Agent Nabis je dobrý ve špionáži, a především v sabotáži, což se velice může hodit. Například pro zničení městských sýpek, otrávení městských studní, nebo otevření brány a vpuštění našich vojsk do města.

Aristón by osobně doporučil nejprve poškodit městské zásoby, tedy sýpky a sklady (zapálit by je stačilo), také otrávit studny (hodit tam nějaké mršiny, nepřítel pak chytne průjem, když už by neměl nic jiného k dispozici). Takový velký požár ve městě by bylo dobré ideálně načasovat na noc společně s otevřením brány. Ale to už je prostě na králi Anaxandridasovi.

Agent Dyrossos umístěný v Argosu by králi mohl doručit nějaké informace o městě a třeba i o plánech místního krále. Ten táhne jen s 9000 vojáky proti celému peloponéskému spolku, za tím by mohlo něco být.

Pokud má Dyrossos nějaké informace o co by mohlo jít, nepochybně si uvědomuje nutnost jejich sdělení nějakému z králů.

Bitva o Mantineyu

Třpyt tvého meče zasvítil na celou válečnou vřavu a na toto znamení se tvá skupina šermířů vybavená háky rozeběhla za tebou až k hradbám. Ve stejnou chvíli také hrdinný rek Archinos a jeho 100 argoských veteránů se vydali sprintem k hlavní bráně. Situace využil také Jáson, který pozvednul kopí na znamení a celá tvá garda se za ním rozeběhla též.
Zdá se, že vás v tom zmatku nepřátelé ani neviděli. Tvůj oddíl s háky se dostal k hradbám velice rychle a neuvěřitelně rychle se vám podařilo úspěšně zahákovat. Chytil jsi se pevně provazu a vydal se až na vrcholek několikametrové hradby, oddíl šermířů i s Mékisteem hned za tebou.
Koutkem oka jsi spatřil, že se brána města otevřela.
Rek Archinos ohýbal své rychlé nohy tak zběsile, aby stihl vběhnout do brány přesně v tu chvíli co se otevře. Když byl od brány asi 50 metrů, tak se otevřela. Za branou se sešikovalo asi 200 šermířů oděných jen v prostém šatu, jelikož si ani zbroje nestihli nasadit. Jakmile si Mantineyští všimli jak na ně s válečným pokřikem, ze kterého mrazilo až v zádech, nabíhá Archinos a jeho hrdinové, tak byli naprosto zaskočeni. I přes to se mantineyští šermíři postavili na odpor a narychlo utvořili značně mezerovitou štítovou zeď.
“Za slávu !”, zvolal rek Archinos, když probíhal branou.
“Za slávu ! Za Argos !”, s tímto pokřikem celý Archinův oddíl vrazil neskutečně velkou silou do štítové zdi obránců, čímž ji okamžitě rozervali.
“Utvořte falangu, hrdinové Argu !”, rozkázal Archinos a elitní a rychle reagující veteránští hoplité se seskupili ve falangu, mezitím co se obránci opět zvedali ze země.
“Kupředu !”, zvolal hrdina Argu a falanga se pomalu posunovala kupředu. Mantineyští se marně snažili pomocí svých mečů a štítů projít skrze neprostupnou bariéru argoských kopí. Každý obránce který vyrazil kupředu na falangu byl jedním nebo někdy i více bodnutími usmrcen.
Takto Archinův oddíl udělal kolem brány prostor, který v zápětí využil Jáson, jež tvou gardou posílil falangu a některé muže poslal ze spoda do věží, aby zajistil bránu.

Mezitím jsi už zdolal hradbu. Jako první jsi na ni vylezl ty společně s hrdinou Mékisteem. Hradba se zdála být prázdná, dokud z hlavní věže u brány přímo na tebe nevyletěl temný oštěp, který se pouze svým břitem prozradil. V tom ale neuvěřitelně pohotově zareagoval Mékistés a spasil ti život tím, že zastavil oštěp svým jiskřícím štítem zrovna ve výšce tvé hlavy. Pak hodil v odpověď i svým kopím.
Kopí hrdiny Epidauru se trefilo přímo do okna, ze kterého byl nepřátelský hod veden. V onom okně pak zasáhlo vyděšeného obránce přímo do bělavých zubů a vyjelo mu temenem hlavy. Nepřítel, jež si myslel, že jediným dobrým hodem možná ukončí válku, byl na místě mrtev.
Z věže se pak na vás rozeběhlo osm plně vyzbrojených nepřátel. Hrdinný Mékistés, podobný bohům, jim vyběhl naproti. První nepřítel na něj vedl útok kopím shora v domnění, že tak překoná jeho štít, zmýlil se. Mékistés se skrčil a přehodil protivníka přes jiskřící štít. Mantineyský voják pak přelétl přes okraj hradby dolů do města. Mával ve vzduchu nohama i rukama, dokud se nezastavil dole na kamenné dlažbě. Další z nepřátel zkusil také epidaurského reka probodnout kopím, ale jeho útok byl vykryt štítem.
Jsi sice král a nejdůležitější osoba celého tažení, ale jak to tak bývá, ti jejichž život má největší cenu nejvíce riskují. Rozhodl jsi se nečekat na své muže, kteří ještě hradbu nezdolali a s bojovým pokřikem jsi přiběhl Mékistésovi pomoct. Jednoho z nepřátel jsi kolem sebe nechal proběhnout, přičemž mu tvůj ostrý meč rozťal koženou zbroj i s břichem. Nepřítel zůstal za tebou na kolenou a chvíli hleděl na vlastní útroby, dokud se nevydal přes řeku Styx. Další na tebe zkusil zaútočit ostrou hranou štítu. Ty jsi se ale vyhnul a pod uzavřenou přilbu, kde měl nekrytý krk jsi mu zabodl meč.
Mezi tím už váš oddíl překonal hradbu a zbylých pět nepřátel se s hrůzou v očích otočilo zpět do věže. Všech sto Argosanů se je vydalo pronásledovat do útrob věže.
Ve věži neměl pomalu kdo klást odpor a všichni nepřátelé byli pobiti. Mechanismus byl zajištěn. Tu sis všiml několika mrtvých, nebo zraněných agentů a mezi nimi i Elektru. Zda přežila, těžko říci. Je vidět, že jste přišli včas, protože jinak by bránu opět zavřeli. Za chvilku k vám ze spoda přišlo několik tvých gardistů, kteří se jen přesvědčili, že jsi dokázal bránu obsadit.
Pak jsi se šel podívat z okna, jak se situace vyvíjí.
Bylo vidět, že brána je kompletně zajištěna a celá tvá armáda začala vbíhat do města. Ismenios se už se střelci vyšplhal na hradby také a jeho střelci zahnali na útěk zbytky obránců v dostřelu.
I přes to jsi v dálce spatřil, že se Mantineyští v ulicích opět srocují a tentokrát už připravení a po zuby ozbrojení.

U Tegee

S celým vojsem jsi se přesunul k Tegee.
Všichni vojáci očekávají bitvu a morálka je vysoká. Po cestě jste narazili na vypleněné vesnice, ukřižované obyvatele a spálenou zemi. Území Tegee se zdá být jedním velkým bitevním polem.
Když jsi dorazil na místo, kde měla být dle očekávání armáda Argu, tak jsi zjistil, že tu nikdo není. Jen v dálce bylo vidět obležené město Tegea tvým spoluvladařem Anaxandridem.
“Asi jsou dost pomalí, ale já bych řekl, že spíš vystrašení”, rádoby zavtípkoval Oibalos a posadil se na kámen, “počkáme na ně.”
V tom ale přispěchal posel od krále Anaxandrida i s dopisem :


Aristóne moji zvědové hlásí něco jiného. Alexandros, ten proradný červ nás obelstil. Jakmile se dostal z dohledu Argu, tak svou trasu stočil a donutil své vojáky k poklusu. Jeho směrem je naše město Mantineya ! Dorazí k ní za chvíli.
Já musím držet Tegeu v obležení, ale ty bys měl podle mého názoru oblehnout zase jeho Argos. Mantineyští sice protestují a chtějí, abychom za každou cenu pomohli jejich městu, ale podle mě stejně nemohou vzít hradby útokem a i kdyby, tak jejich podpůrná armáda je zanedbatelná.
Rozhodnutí je ale už na tobě.

Anaxandridas II.

Spojenectví

Thesálie - Makedonie

Thesálie a Makedonie uzavřely spojenectví. Nyní již bylo vyhlášeno, že lid Thesálie a Makedonie táhne za jeden provaz. Tato zpráva jistě zajistí mír a blahobyt těmto národům a porážku všem jejich případným protivníkům.

U Tegee

Král očekával bitvu a místo toho se mu dostalo zklamání v podobě úskoku. Ano jít oblehnout Argos by sice bylo příjemné, ale ničeho bychom nedosáhli. Dá se očekávat, že Atény by rychle přesunuli svoji flotilu a vojska do Argosu, takže by to město bylo jen těžko dobytelné.

Ne lepší je se střetnout s jejich armádou, nebo její částí v poli. „Budeme pokračovat k Mantinee, kde jim snad místní zamezí v dalším ústupu.“ O směru je rozhodnutu, tempo by mělo být svižnější.

Bohužel král má poněkud neblahé tušení, že jde jen o další trik krále Argu jehož cílem je prostě zdržovat a vyhýbat se bitvě zatímco mu Atéňané kryjí záda.

„Zprávu pro Mantineiu, k obraně by měly povolat co mají. Ať Argosanům znesnadní manévry, než dorazíme.“

Před několika dny jsi vyslal posla s důležitou zprávou ke králi Sparty - Aristónovi.
Osud tohoto posla je ale tragický. Poslední kdo ho viděl na živu byl jeden sedlák v Argu, který ho pohostil a u kterého posel nabral síly pokračovat v cestě.
Druhý den, prý když šel sedlák zkontrolovat, zda je spartská armáda na stejném místě, tak našel na zemi brutálně rozsekané a rozbodané tělo tvého posla. Když ho prohledal, tak žádnou zprávu už neměl.
S největší pravděpodobností se tak nejednalo na rozkaz samotného Aristóna, ale i tak to vypovídá, že spartský král o žádné vyjednávání nestojí.

Flotila Korintu

Korint shromáždil veškeré své loďstvo na svém východním pobřeží.
Učinil tak v reakci na nastalou situaci, kvůli které bylo již mnoho států vtaženo dobrovolně, či nedobrovolně do války. Korint tak prý hodlá ochránit své břehy a zabránit olupování korintských obchodních lodí.
Své vazalské státy a spojence ale do zbraně nepovolal.
Korintská flotila je nyní připravena vést jakékoli akce v Egejském moři.

Bitva o Mantineyu

Začal boj, Archinos si pro zatím vedl dobře a zajistil bránu ze spod po tom, co zlikvidoval okolo dvou set mantineyských šermířů. Ani já však nezahálel a s oddílem šermířů jsem se za minimálního nepřátelského odporu zmocnil hradeb okolo brány.
Následně s za Mékisteova válečného pokřiku oba vbíháme dovnitř jedné z věží, disponujících ovládacím mechanismem brány, kde jsme pak se zbývajícími obránci učinili krátký proces.
Když už je po všem, tak rychle poukážu na nehybnou Elektru. Dva členi královské stráže se tak odpojili od ostatních, načež se ji pokusili odtáhnout k nebližšímu léčiteli.
"Generále Ismenie!" zvolám na svého kapitána, který také se svými střelci zdolal hradby.
"Se stovkou šermířů a střelci držte nadále bránu, oddělte však všechny lukostřelce, ty budu potřebovat v pouličních bojích!" Lukostřelci by tak mohli pálit do jakýchkoliv početnějších oddílů nepřátel, aniž by stříleli do vlastních.
Následně se obrátím na svoji královskou stráž.
"Ostatní za mnou!" Vzkřiknu iniciativně a ještě si od jednoho z vojáků vezmu kopí do falangy. Krvavý meč pak zasunu zpět do pochvy.
Jen co vyběhnu ven před bránu, tak už vidím Archina i Jásona, jak dále vedou svůj agresivní útok rovnou do vně města. Jsou jako vzdutá vlna příboje… ty už nikdo nezastaví...
Nyní si jsem téměř s jistotou vědom blížícího se vítězství. Stále však musíme dbát, co nejnižších ztrát, proto popadnu za rukáv jednoho z nejbližších důstojníků.
"Rozdělte síly u brány, netlačte všechny naše jednotky do jednoho místa, místo toho je rozešlete do více ulic, tím se dostaneme do zad mnoha odporujícím obráncům a plně tak zúročíme svoji početní převahu!"
To byl zřejmě můj poslední příkaz, protože zrovna v ten okamžik došlo k drtivé srážce Archinových veteránů s početným oddílem mantineyských obránců.
"Pohleďte muži, tohle město bude brzy naše, do cesty se nám však staví obránci, kteří si myslí, že jsou lepší jak my. Pojďte je tedy se mnou pobít!" Všichni Argosané pak spustili bojovný pokřik a do jednoho se tak rozeběhli za svým nebojácným králem...[/center]

Bitva o Mantineyu

“Kupředu ! Rychle !”, pokřikoval Jáson na tvé muže a snažil se doběhnout Archina a jeho 100 hrdinů. Problém byl ale v tom, že jakmile se nepřátelské oddíly šermířů daly na útěk, tak se je Archinos rozhodl pronásledovat a rozeběhl se dál do města jako utržený ze řetězu. Jeho postup až zastavila ostrá palba nepřátelských střelců - prakovníků a lučištníků. První nepřátelská salva poslala k zemi asi 20 Argosanů a málem dostala i Archina běžícího s odstupem vepředu. Pak se už Archinův oddíl zpomalil a pomalu, kryje se velkými štíty, se přesouvali blíže k nepříteli.
Když už to vypadalo, že je všechny postřílejí, tak je konečně dohnal Jáson a společně v čele s epidaurským tyranem se všichni rozeběhli na nepřítele.
Proti této hrstce nejelitnějších Argosanů vedených Epidauřanem se postavila masivní falanga přibližně 500 hoplitů a zezadu je krylo střelectvo, které se částečně rozmístilo i po okolních stavbách.
“Do falangy !”, rozkázal Jáson, když už se jeho vojáci ocitli přímo před nepřítelem. Kamení a šípy, sic už jen v omezené míře, na ně neustále dopadaly. Těžká argoská falanga se tak vší silou opřela do té mantineiské. Bylo jasně vidět kdo má převahu. Jáson a jeho muži velice rychle zatlačovali Mantineiské dál do města.
V ten moment jsi přiběhl do boje také ty a s tebou dalších 500 hoplitů. V závěsu tě také doprovázelo 200 lukostřelců. Když jsi se přidal do boje tak se rapidně morálka tvých mužů znásobila a během chvíle se oddíly Mantinejců daly na ústup.
Hnali jste je před sebou, prchající kosili šípy a ty pomalé zabíjeli kopími. Už se zdálo, že máte vyhráno, když v tom vám cestu zatarasily další oddíly nepřátel, které vedl jakýsi velitel Diomédés. Stálo tam 100 elitních královských gardistů a dalších 700 hoplitů. Diomédés se postavil do čela falangy a co nejrychlejším krokem, jaký mu formace umožňovala se vydal přímo k vám, přičemž se jeho pohled střetl s tím tvým.
Jeho pohled značil pouze obrovskou nenávist a odhodlání tě zabít. S Diomédem jsi se mimochodem také už jednou na bojišti utkal, ale to už bylo dávno. Každopádně víš, že se jedná o velitele, který si potrpí na morálku, železnou disciplínu a z boje nikdy neutíká, právě naopak, vyhledává ho.
Ty sám stojíš už v první linii falangy společně s Jásonem. Rek Archinos už je někde uprostřed a Mékista jsi neviděl od té doby, co jste obsadili bránu.
Obě mohutné falangy se nyní nacházeli asi ve vzdálenosti 40 metrů, přičemž se ta vaše při pohledu na početné a odhodlané obránce váhavě pozastavila.
Jáson si všiml, že vaši muži váhají a tak jim dodal odvahy do nadcházejícího boje : “Lidé si nás musí pamatovat jako hrdiny, kteří bojovali pro svou vlast do posledního dechu. Jako hrdiny, kteří se nezalekli ani přesily. Jako hrdiny, kteří pro svou vlast padli. A jestli zahyneme, tak se tak stane z vůle mocných bohů, kteří si naše životy vezmou jako oběť pro věčnou nesmrtelnost Argu a Epidauru ! Za vítězstvím !”
Vaši muži si pak dodali odvahy souhlasným válečným pokřikem, načež se obě falangy do sebe opřely štíty, jelikož takové odhodlání na obou stranách prostě nedovolovalo typickému pasivnímu způsobu boje.
Vší silou jsi tlačil na svůj štít, abys jakýmkoli způsobem odkryl protivníka před sebou a někdo z tvým spolubojovníků ho mohl zasáhnout. Pak sis všiml, že tvůj soupeř (gardista) má odkrytou nohu. Oběma rukama jsi tlačil na štít, tak jsi alespoň uvolnil svou nohu a kopl do něj. Nepřítel pak ztratil rovnováhu a spadl na zem, načež jsi do něj zabodl kopí.
Dobrým znamením bylo také to, že nad hlavami vám létalo velké množství šípů dopadajících na zadní linie nepřátel.
Mezitím co se obě vaše falangy bez milosti masakrovali, tak se zbytek vaší armády rozptýlil všude po městě a ničil veškerý odpor. Někde bylo nepřátel víc a někde méně. Souboje formací v uličkách byly všude. Zdálo se také, že i mnoho Mantinejců bylo po městě rozptýleno a lacino se nedávali.
Akorát hrdina Mékistés společně se svými rodnými 300 Epidauřany se proplétal labyrintem uliček bez povšimnutí a odporu a mířil si to neznámo kam.
Kdežto ty a tvoje jádro armády jste se postavili převaze nepřátel. I tak se ale zdálo, že s podporou střelců je přemůžete.
Velitel Diomédés ale na žádnou porážku nepomýšlel a hrnul se mezi tvé muže s ještě větší vervou, aby Mantineicům dodal odvahy. Byl to hrdinský výkon, ale stal se mu osudným. Ocitl se totiž před svou falangou, kterou takto nechtěně opustil, jelikož mezitím co se on snažil zaútočit, tak jeho muži couvali. Z boku nekrytého Dioméda bodl jeden z tvých gardistů pod paži, která držela štít. Jeho obrana povolila a byly na něj vedeny další tři útoky, které ho v krvi poslaly k zemi. Vaše falanga se posunula o další krok dopředu a mantinejského velitele pohltila. Argosané mu ještě pro jistotu probodli hruď a klečícího a nebohého Dioméda nadobro skolili.
Mantineici ztráceli naději, když v tom jim ještě navíc vlétl do zad Mékistés a jeho 300 hoplitů, kteří se ulicemi města dostali takto do týlu nepřátelskému jádru. Obránci zpanikařili a falanga se změnila v mlýnek na maso. Z obou stran jste masakrovali Mantineiské Řeky. V neuvěřitelně krátké chvíli jste takto zdecimovali veškeré vojáky a nechali po sobě jen ulici s asi 1000 mrtvými. Boj u vás ustal a tvoji zbylí a unavení vojáci posílení o Mékistésův oddíl se rozhlédli kolem sebe. Někteří byli těmito jatkami rozhozeni a znaveně se posadili na zem, kde se vzpamatovávali, jiní se zase radovali a provolávali slávu Argu a Héře, která je patronkou jejich rodného města.
Tvá zbroj byla celá zakrvavená a sám ani nedokážeš spočítat, kolik nepřátel jsi zabil. Odněkud zezadu k tobě přispěchal Ismenios a radostně ti oznámil : “Město bylo dobyto. Poslední obránci města jsou mrtví a zbývá nám už jen královský palác.”
Nic už tedy nebránilo, aby ses společně s Jásonem a vaším oddílem vydal do paláce města.

V paláci nebyl nikdo. Celý byl vyrabován o nejcenější věci vlastními obyvateli, kteří stihli včas opustit město. Po králi a jeho rodině nebyli ani památky.
“Musíme vyslat naši jízdu pro královskou rodinu, když se nám dostane do rukou … Nemohou být daleko.”, vyhrkl Jáson již znaven bojem.

Dipolomacie Thesálie - Théby

Setkání v Korintu

Přepadení Mantineie

Podle dosavadních zpráv z Peloponésu se zdálo, že válka se nikam neposunula a spojenci Tegee zapomněli na svou dohodu. Ten kdo si to myslel se ale hluboce mýlí.
Vše nejprve započalo tím, že se armáda krále Aristóna přesunula k hranicím Argu, kdežto z města Epidauru se přesunulo menší vojsko pod vedením tyrana Jásona do Argu. Z Argu se pak král Alexandros a jeho armáda nyní posílená o Epidaurské vydala na pomoc Tegee.
Král Aristón okamžitě zareagoval a přesunul své síly na pomoc Anaxandridovi a jeho obléhatelům.
Všechno byla ale Alexandrosova velká lest. Armáda Argu se totiž v tu chvíli, co zmizela z dohledu vlastního města a případných zvědů, tak se poklusem vydala k Mantineie (člen Peloponéského spolku). Tím pádem namísto toho, aby argosská armáda dorazila k Tegee, kde na ni už Sparťané netrpělivě vyčkávali, tak místo toho se dostala až k Mantineie na kterou pod rouškou tmy zaútočila.
Zdálo se to jako nemožné, ale s nemalou dávkou štěstí a lstivosti se jim podařilo otevřít bránu Mantineie zevnitř. Obránci vůbec nic nečekali a tak nebylo divu, že se k hlavní bráně rozmístilo pouhých 200 šermířů oděných jen v prostém šatu. V tuto chvíli se zde poprvé na světle objevil rek Archinos, šampion města Argu, který společně se svými 100 elitními argosskými hoplity celou jejich štítovou zeď rozrazil a zahnal je během chvíle na útěk.
Samotný král Alexandros mezitím zdolal se svými oddíly šermířů pomocí háků mantineiskou hradbu a zajistil tak nadobro celou bránu.
Nic už nebránilo celé armádě Argu vtrhnout do města. Všechny ulice města se náhle změnily v obrovské bojiště a Mantineiští se již na boj připravili a byli po zuby ozbrojení.
Král Alexandros se společně s tyranem Epidauru Jásonem vydali v čele hlavního útoku, který mířil přímo hlavní ulicí až k paláci.
V tom je ale náhle zastavila přesila Mantineiců pod vedením královské gardy Manineie a hlavního mantineiského velitele Dioméda. V tuto chvíli dodal hrdinný vládce Epidauru Jáson odvahy svým spolubojovníkům :
“Lidé si nás musí pamatovat jako hrdiny, kteří bojovali pro svou vlast do posledního dechu. Jako hrdiny, kteří se nezalekli ani přesily. Jako hrdiny, kteří pro svou vlast padli. A jestli zahyneme, tak se tak stane z vůle mocných bohů, kteří si naše životy vezmou jako oběť pro věčnou nesmrtelnost Argu a Epidauru ! Za vítězstvím !”
Obě mohutné falangy se do sebe opřely vší silou a přes hlavy jim poletovalo nespočet projektilů z luků nebo praků. Z počátku to i vypadalo, že Alexandros přecenil síly, když v tom se ukázala neuvěřitelná odvaha a síla houževnatých Argosanů. Falanga Argu začala vítězit a početnější nepřítel začal pomalu couvat.
Diomédés však očividně neodhadl situaci a chtěl donutit svým příkladným hrdinstvím své muže k útoku. Vyrazil k nepřátelské falanze, ale udělal si tak nechtěně odstup od vlastních mužů. Takto odkrytého Dioméda muži Argu doslova rozsekali.
Aby toho nebylo málo, tak se Mantineiským do zad dostal 300 členný oddíl Epidaurských hoplitů a započala jatka. Mantineiští zpanikařili a když rozpustili falangu v domnění, že uprchnou, tak je během neuvěřitelně krátké chvíle všechny pobili.
Na kdysi krásné ulici plné obchodů zůstalo bezvládně ležet více jak 1000 mrtvých těl.
Bojovalo se všude ve městě, ale kupodivu nikdo z útočníků nezkusil ani náznakem loupit a drancovat.
Asi ve 3 hodiny ráno bylo po bitvě a Mantineia padla do rukou Argosu s Epidauru.
Mantineiců také nebylo nejméně a počet mrtvých na hlavní ulici je tedy jen zlomkem celkových ztrát.
Mantineici se ale lacino nedali a i mnoho argosských vojáků našlo ve městě smrt. Celkově se ale dá bitva vyhodnotit spíše jako velký debakl pro obranu města. Hlavními příčinami porážky byla nepřipravenost obrany města před podobnými situacemi a v neposlední řadě také obrovské štěstí Argosanů, kteří mohli být mnohokrát prozrazeni.
Dobrou zprávou pro obránce je však to, že královská rodina ještě nepadla do nepřátelských rukou a hlavní armáda spolku zatím bez újmy může tento troufalý čin pomstít.

Přepadení Mantineie

Podrobnosti o tom, co se v tomto městě děje král samozřejmě neví, ale že padlo do rukou nepřátel pravděpodobně zjistí v momentě, kdy se svými spojenci dorazí na dohled města. Zdá se, že vládce Mantineie je prostě neschopný, že neudržel své město ani jeden jediný hloupý den, zatímco obléhání Teggey se neskutečně táhne.

Nyní se nabízí jen velmi málo možností dalšího postupu. Buď místní obyvatelé sami napomohou svému osvobození tím, že otevřou brány, nebo budou škodit Argoským okupantům, nebo prostě budou trpět společně s armádou Argu při dlouhém obléhání.

Zkrátka, pokud Agros přijme otevřenou bitvu střetneme se v poli před městem. Pokud by bylo nutné obléhání města, tak odešleme naše spojence plenit a ničit území Argu. Plenit a ničit a vyhýbat se jakékoliv bitvě s jejich armádou co tam možná zůstala.

Také je otázka co dělají naši špehové v Argu a v Tegee.

Korintský spolek

Den po uvítání konečně přišel čas na to, kvůli čemu sem má Výsost vůbec přijela. Ano, asi bych se jinak slavností osobně neúčastnil, ale to je nyní vedlejší. Důležité bylo, že zasedání a jednání tří představitelů tří různých států bylo tímto dnem zahájené. Usadil jsem se po zdvořilém pokývnutí zbylým vládcům na pozdrav.

„Pánové, pokud si dobře uvědomuji, bylo mi předestřené, že tento vznikající spolek bude sloužit výhradně k obraně našich států. Chápu vaši nevraživost vůči Athénám. Ani v mých očích nejsou zrovna… hmm… nejlepšími společníky. Nazvu-li to jemně. Přesto ale odmítám se podílet na válce, která bude vyprovokovaná z vaší strany.“ Pronesl jsem vážně s mírným zachmuřením. Chápal jsem záměr a odhodlání Thébanů, ale to neznamenalo, že pro cizí pýchu nechám umírat své vlastní lidi zbytečně. Zvláště, když jsem si toužil vyřešit v prvé řadě vlastní problémy ve svém moři.

„Takže je asi nasnadě se zeptat, jaké jsou Vaše skutečné záměry a plány, týkající se tohoto Korintského spolku, Tyrane Psammétichosi?“ Odtušil jsem a zabodl jsem do jmenovaného zkoumavý, přesto stále vážný, pohled.

Po bitvě...

Začalo ráno. Symbolicky rudé slunce se pomalu vyškrábalo nad hradby, čímž osvítilo zcela zkrvavené ulice Mantineye. Na mnohých místech se povalovala mrtvá těla obránců i útočníků. Na celou nemilou podívanou pak z nejvyšší věže shlížela mohutná zástava Argu...
Ano, dnešní noci došlo k násilnému vniknutí Argosanů a Epidauřanů do města, čímž se během jediného večera stali novými pány Mantineye. Všem rozumným pak mohlo být jasné, že s dnešním svítáním přichází mnoho změn, které se v nejbližších dnech zcela jistě projeví.
Ne nadarmo se tedy onen vítězný vůdce, zvaný Alexandros, rozhodl svou řečí obeznámit zdejší lid o budoucích osudech města. Pro následný projev si vybral největší náměstí v centru města, které mimo jiné leželo rovnou naproti královskému paláci a Apollónově chrámu. Sem pak nechal shromáždit veškerý lid, který v uctivé vzdálenosti drželo několik set ozbrojených Argosanů.
Chvíli se nic nedělo, mrzutí Mantineici si tak mohli mezi sebou pouze polohlasně vyměňovat šokované názory na dobytí města.
Když v tom se otevřely dveře paláce a před nepřejícné zraky zdejších obyvatel vystoupilo pět hrdých mužů oděných v bohatě zdobených zbrojích. Z boku to byli největší řezníci včerejších pouličních jatek - šampioni Archinos a Mékistés. Následovali další důležití velitelé jako byl argosský generál Ismenios a statečný král Epidauru, Jáson.
Přímo uprostřed těchto mužů pak stál samotný král Alexandros. Předstupoval sice coby mocný dobyvatel, v jeho očích se však zračilo i cosi jiného, snad empatie?
"Lide Mantineye!", jeho silný hlas se významně roznesl již zcela tichým náměstím.
"Dnešní noci jsem se zcela zmocnil vašeho města a přes jediný večer se tak stal jeho novým pánem - to je fakt, který vám už nikdo nevymluví. Stejně jako to, že při zdolávání hradeb jsem musel zabít mnoho vašich lidí, abych se dostal právě na toto místo, kde nyní stojím." Názorně rozhodil rukama, načež se zvolna rozešel napříč celým náměstím blíže ku shromážděnému lidu.
"Vězte ale, že já si tuto válku nevybral a útok na vaše pradávné město nám rozhodně nečinil pražádné potěšení. Váš ustrašený král však jasně zvolil přisluhovačnou politiku Spartě a sám si při tom ani neuvědomil závažný dopad svého jednání na samou podstatu nezávislosti a suverenity všech států Peloponésu! Sparta nás všechny chce včlenit do svých spolků a udělat si tím z nás vlastní sluhy v jejich dobyvačném snažení..."
Nyní se však král Argu zastavil a upřímným pohledem se rozhlédl po okolním davu.
"Nebudu vám tedy nic nalhávat - toto polis jsem dobyl zejména z důvodů strategických a také coby názorné poukázání neschopnosti Peloponéského spolku, chránit jakékoliv jiné členy vyjma Sparty. Chápu tedy vaše dosavadní nesympatie vůči mně a všem ostatním dobyvatelům města. Sám si ale živě vybavuji Mantineyu z otcových vyprávění, jako silný, nezávislý stát... s tímto problémem bych se vám v budoucnu mohl pokusit pomoci, dají-li tak bohové a zvítězíme. Dnešní den se tedy ničeho nestrachujte... nejsem Sparťan, tudíž si i nadále můžete pochovat veškeré své statky a práva, která jste měli doposud." Dalších zřejmé benefity v podobě toho, že město nevyraboval a životy jeho obyvatel ušetřil, pak ani nemusel zmiňovat. Vzduch tak alespoň částečně naplnila přítomnost naděje. V tento moment uznal Alexandros za vhodné, že je již čas, obeznámit zdejší lid se všemi úskalími nově dobytých měst.
"Je však válka a tak, jako to u jiných dobytých měst bývá, se i v tomto budou trestat jakékoliv pokusy o srocování, rabování, či útoky na stráž a ani toto město nebude výjimkou, když vám už předem sdělím, že s každým soumrakem přijde přísný zákaz vycházení..." Argosan se na chvíli odmlčel, následně pokračoval, ale již zcela jiným hlasem - velmi zvážněl a možná... i zesmutněl.
"Vaši muži se bili jako lvi a bojovali prakticky až do posledního, vysloužili si tím úctu nejen v očích mých, ale také samotných bohů. Jejich statečnost byla rozhodně hodna hrdé Mantineye. Z tohoto důvodu tedy nabádám rodiny padlých - pohřběte své muže, nikdo vám v tom bránit nebude. Dle mého názoru si každý zde padlý válečník zaslouží důstojný pohřeb."
Těmito slovy zakončil onen vážný projev, načež se v doprovodu svých velitelů osobně vydal do útrob Apollónova chrámu, vzdát hold padlému vůdci obránců, Diomédovi.

Žádost o pomoc

Vážený Peisistrate,
tímto ti píši již druhý dopis s výzvou o pomoc. Sám nyní sedím na židli mantineyského krále, upíjím jeho vína a užívám povznášejícího vítězství. Pro zatím se mne drží štěstí...
Válečná štěstěna je však spojencem nestálým, proto se obracím právě za tebou a znovu po tobě žádám vojenskou pomoc.
Nyní jsou Peloponésští nesmírně zranitelní. Věřím, že dát dohromady nějakou bojeschopnou sílu je těžký úkol, vyžadující více času, avšak nyní je chvíle příznivá a Sparťané, ač se to nezdá, jsou nesmírně zranitelní - stačilo by jedno rozhodné vítězství ve veliké bitvě a mír pak bude mít zase šanci...
Předpokládám, že Mantineyu brzy oblehnou, proto je dost možné, že dokud tvá vojska něco razantního neučiní, tak toto bude má poslední zpráva.
Nechť bohové chrání naše polis a donutí tvrdě zaplatit všechny nepřátele!

Alexandros, král Argu

Úklid bojiště

V celém městě panuje ponurá nálada a ulice se plní rodinami hledajícími své mrtvé. Celý den se nese ve znamení pohřebních hranic.
Tvůj proslov k lidu sice vnesl do duší Mantinejců trochu naděje, ale z nesouhlasných a nenávistných pohledů lze vyčíst, že ti nejsou vůbec nakloněni.
Hlavní co však většinu Argosanů zajímá jsou ale osudy jejich vlastních spolubojovníků. Se vší úctou odnáší tedy vaši vojáci těla argských hrdinů. Celkové ztráty pro Argos byly napočítány 750 vojáků a 100 raněných, kdežto ztráty Mantineie byly 2500 vojáků a 300 raněných (jak s raněnými naložíš záleží na tobě). Lze tedy s jistotou říci, že se jedná o vítězství hodné hrdiny.
Úctu si zaslouží ale samozřejmě i mantinejští vojáci, kteří bojovali až do konce a v neposlední řadě také velitel Diomédés.

Po svém proslovu k lidu Mantineie jsi přišel k velké hranici, na které tělo Dioméda leží.
Smutné bylo, že krom tebe, Jásona, Mékista, Archina a hrstky kněží mu nikdo nepřišel vzdát úctu.
Po dřevěném žebříku jsi vylezl až nahoru a z kapsy vytáhl dvě mince pro převozníka, načež jsi mu je položil na obě oči. Jáson ti pak zespodu podal hořící pochodeň, abys završil obřad. Nyní jsi měl prostor pro rozloučení se s jedním z dobrých nepřátel.
V tu chvíli co pochodeň tvou ruku opustila jsi už jenom slezl dolů a počkal, dokud plameny nepohltily celé Diomédovo tělo a neodnesly ho se vší úctou do podsvětí.


Argos

Ztráty :

50 královské stráže
100 šermířů
100 elitních hoplitů
100 peltastů
400 hoplitů

Ranění :

100 hoplitů



Mantineia

Ztráty :

500 šermířů
1200 hoplitů
100 královské stráže
100 prakovníků
500 lehkých hoplitů
100 lučištníků

Ranění :
300 hoplitů

THÉRSKÝ BYZNYS = THÉRSKÁ DIPLOMACIE

„Rozumím Vám, kam tím míříte. Faktem ale zůstává, že má situace je nyní nestálá. Doufám, že se z mé strany obejdete bez diplomatických tlachů, které mají zamaskovat, jak si Théra nyní skutečně stojí…“ Ušklíbnu se kysele. „Budu mluvit otevřeně.“ Dodal jsem po krátké odmlce. Věřil jsem, že pro vznik spolku, je v prvé řadě důležitá důvěra. Jak může spolek směřovat k jasnému cíli, když ani neví, co se děje v jednotlivých členských zemích?

„Nepovažuji vás za hlupáky, ale i tak se zeptám, určitě víte, kde se Théra nachází?“ Pronesl jsem řečnickou otázku s potutelným úsměvem. „Ano, mé království je na širém moři. Přesněji jde o ostrovní království. Nicméně o tamní ostrovy se dělím ještě s Naxosem a Parosem.“ Opět jsem se na chvíli dramaticky odmlčel. Možná zvláště proto, abych smočil své rty ve víně, které mi velice lahodilo.

„Jestliže vy vstoupíte do války s Athénami a já vás přijedu podpořit, dávám Naxosu skvělou příležitost, aby zabral mé město. Nutno podotknout, že Naxos jsou v mých očích větší prevíti než Athéňané. Ničí mi byznys.“ Opět má slova doprovázel kyselý úšklebek. „Nicméně nesmím opomenout zdůraznit, že Paros je Athénský pes. Nejen, že obeplouvání jeho území mě zdrží, navíc mi je schopen vpadnout do zad… Mimoto…“ pokračoval jsem dál ve svých úvahách „…Díky této válce vyvolané Spartou si můžeme být jisti, kdo všechno táhne s Athénami, a neřekl bych, že svých spojenců a vazalů má zrovna nejméně. Jestli zaútočíme přímo, i po střetu se Spartou nás rozdrtí.“ Poznamenal jsem holý fakt.

„V prvé řadě bych se rád vypořádal s Naxosem. Jakmile si podmaním jeho ostrovy, získám tak i větší vliv v jižní části Egejského moře, díky tomu bych značně znepříjemnil proplouvání lodím Athénských spojenců. A ty se přece někudy vracet budou muset.“ Pousmál jsem se s vypočítavým leskem v očích. „A jestli pochybujete o hladkém průběhu tohoto konfliktu… s Athénami jsem uzavřel dohodu o neútočení. Čistě se záměrem, aby se do mých bojů s Naxosem nezapojovaly. I kdyby se chtěl zúčastnit těchto šarvátek sousední Paros, věřím, že by mu Athény odmítly spoluúčast. Krom toho… nyní bojují na jiné frontě…“ odtušil jsem očividný fakt.

„A proč zabíhám tak daleko do svých plánů… pomozte mi zlikvidovat a podmanit si Naxos a já se rád poté přidám do boje proti Athénám. Nicméně radil bych zaútočit z druhé strany.“ Dodal jsem lišácky. „To znamená, od jejich spojenců. Jestliže zaútočíme na dva tři jejich spojence najednou, Athény budou muset podpořit bud jen jednoho z nich, nebo rozdělit své síly. Kromě toho, menší státy budou mít po střetu se Spartou větší ztráty, než ohromné Athény… toť můj skromný předpoklad. Bude snazší podmanit si nejprve je. A alespoň si nevylámeme hned zuby na Athénách, aby nás vzápětí dorazili jejich slabší spojenci.“ Vzápětí se mi na tváři usídlil tázavý výraz. Snad jako gesto, že mě zajímají myšlenky zde přítomných pánů...

Postavení armád je následující. Král Anaxandridas a jeho armáda obléhají Tegeu. Král Alexandros a jeho armáda jsou právě v dobyté Mantineie a Aristón je Alexandrosovi nyní v patách.
Údaje o počtech armád nejsou k dispozici.

Takového úkolu by byl nejspíše hoden tvůj velitel Miltiades, který společně se svými zkušenými mořskými vlky dokáže velice efektivně provést nájezdy na spartském pobřeží.

Co se týče spojenců, tak ti dorazí s posilami do Athén s největší pravděpodobností v červenci roku 546. Do té doby se musíš spoléhat pouze na sebe a Argos.

Vyjasnění situace

Netrvalo dlouho a tělo kdysi silného nepřítele strávily plameny. Tím skončil celý pohřební obřad a já se tak mohl, i se svými pobočníky, vydat zpět do paláce, zpřehlednit si kompletní výsledky bojů a ujasnit si další budoucí plány.
Jen, co se tak za námi zavřely ony těžké dveře královského sídla, tak jsme se mohli opět zcela nezávazně a upřímně bavit.
"Pěkná řeč výsosti, opravdu..." začal Ismenios "...avšak se obávám, že v blízké budoucnosti nás zdejší obyvatelé stejně nebudou mít v lásce a při sebemenší příležitosti se nám pokusí vrazit nůž do zad."
Částečně měl pravdu, já však na sobě nedal nic znát a jenom rychle opáčil:
"Dle mého názoru se ničeho nemusíš obávat, generále. Právě z tohoto důvodu jsem vyhlásil jistá omezení, která by takovéto příležitosti spiknutí mohla zabránit. Sám vím, co tím naznačuješ, ale já nejsem Sparťan, neznesvětím toto pradávné město masakry a pleněním... již s ním mám své plány do budoucna." vysvětlím, načež se posadím na jednu z pohodlnějších židlí, ostatní pak vzali místa okolo mne.
"Jaké byly ztráty?"optám se generála, který mi svědomitě objasní, o jak velikou část armády jsme během včerejších bojů přišli.
"O raněné se postarejte, i o Mantineyce... samozřejmě pod dohledem." Pak pokračuji: "Nyní je vám pánové určitě jasné, že po tom, co jsme takto brilantně obelstili Spartu a ponížili ji svým úspěchem, tak následná odveta na sebe nedá dlouho čekat - proto se musíme připravit na obléhání města. Zvyšte tedy hlídky - jak na hradbách, tak i v ulicích města. Nesmíme udělat tu samou chybu, co naši předchůdci. Jakými zásobami proviantu tedy zdejší sklady disponují? Také bych potřeboval plánek města se všemi důležitými budovami."
Po tom, co mne mí dobří velitelé se vším obeznámí, řeknu: "Jo, abych nezapomněl, před dobýváním jsem slíbil vojákům, že dostanou určitý podíl z městské pokladnice... s tou však Mantineyci ke vší smůle prchli, takže naše muže odměňte z polní pokladnice a rozdejte mezi ně, dle zásluh, celé 4000 drachem. Snad se naše jízda brzy vrátí s alespoň malým zlomkem financí a přinejlepším i královskou rodinou" následně dodám, "A co Elektra, je naživu?"

Mantineia - odveta Sparťanů

Dorazili jste až k branám Mantinie. Argosané ještě ani pořádně nestihli pochovat mrtvé, když jste přišli.
Zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se Argosané dali do útoku. Nebylo divu, když byli ještě unavení z bitvy o město.
“Pokud na nás zaútočí, tak s největší pravděpodobností zítra, až budou opět čerství.”, upozornil Oibalos a pokračoval : “Ale nebylo by od věci jim ubrat na sebevědomí. Co takhle souboj šampionů před hradbami města. Každý přece ví, že naši muži jsou mnohem silnější, než ti jejich. To znamená, že šance na výhru by mohly být vysoké. Pokud by náš hrdina souboj vyhrál, tak by jim to na odvaze moc nepřidalo a v opačném případě, …, Sparťané jsou mnohem odolnější proti podobné psychologii. Napadl mě můj syn Láios. Pro něj je hračka skolit jakéhokoli Argosana. Nebo tvůj hrdina Agetos …”
Oibalos se na tebe tázavě podíval a pak ještě dodal : “Úspěšný souboj bychom pak mohli chápat za dílo samotných bohů, kteří nám tímto dají najevo svoji náklonnost v této válce. A navíc … by to mohl být konečně nějaký úspěch, který bude stát za vyhlášení do světa, protože přiznejme si to … ničeho jsme ještě nedosáhli, alespoň ne ničeho, z čeho by měli doma radost.”

Před hradbami Mantineie - návrh Oibalův

Slavnosti bohyně Afrodity

První den oslav je u konce a nastává den druhý. Tento den se nese ve znamení velké zkoušky pro všechny ucházející se o ruku sličné dcery tyrana Psamméticha. Všichni měli jeden den na rozmyšlenou, aby předvedli jak nadaní jsou. Pravda je, že svůj první úkol zadal tyran přesně, jelikož co víc může vystihnout Korint, nežli stavební projekt.

Celé davy se nahrnuly na velké náměstí, kde se mělo všechno konat.
Na schody velkého paláce se postavil bohatě oděný řečník a pronesl :
“Lide Korintu ! Dnes nadešel onen slavný den, kdy se našich 7 hrdinů ze všech koutů Řecka utká o ruku korintské princezny. Úkol byl naším vládcem již včera zadán a na nich je, aby se dnes předvedli, s čím přišli. Už nemá cenu to dále zdržovat. Nechť předstoupí první z ucházejících - Eteoklos z Théb !”

Dav zajásal, Eteoklos předstoupil a začal : “Zde je návrh velké knihovny, která by měla zvelebit město Korint především po stránce vzdělání. Není nic lepšího, než vzdělaný lid, který se nikdy nestane pouze tupým stádem. Ano, nechť knihovna zušlechtí lid Korintu.”
Jakmile domluvil, tak předal řečníkovi své návrhy a zařadil se zpět. Tato zkouška stejně není moc o proslovech, jako spíš o tom co je na papíře. Ale to zhodnotí až sám tyran.

Slavnosti bohyně Afrodity

Nadešel třetí den oslav a na velkém náměstí se sešli lidé v ještě hojnějším počtu, jelikož na tuto zkoušku všichni čekali. Byla to zkouška souboje.
Všech 7 účastníků se seřadilo doprostřed náměstí, kde na vyvýšené plošině už čekal velitel osobní tyranovy stráže - Damasen.
Stejně jako včera vše bylo ohlášeno hlavním řečníkem :
“Dnes jsme se tu opět všichni sešli v hojném počtu, abychom ohodnotili kvality našich soutěžících. Dnešní úkol bude opravdu přetěžký, jelikož se našich 7 hrdinů musí utkat s velitel tyranovi gardy - s Damasenem, který je znám jako jeden z nejlepších bojovníků v Řecku. Je mezi soutěžícími vůbec někdo, kdo dostatečně schopný na to, aby takového muže porazil ? To nyní uvidíme. Nechť předstoupí Eteoklos a změří síly s nejlepším bojovníkem široko daleko !”
Celé davy zajásaly a na plošinu vystoupal Eteoklos ve své zářné zbroji. Nyní bylo na něm, zda ukáže jestli je pod tou blyštivou zbrojí je válečník tak vysokých kvalit.

V Mantineie

Všechny tvé úkoly nechal okamžitě Ismenios předat dál, aby byly do puntíku splněny. Když přišla řada na to, jak naložit se zraněnými Mantinejci, tak Jáson si dovolil menší poznámku bez špetky humoru, myslel to smrtelně vážně : “Udělali by to samé i pro naše muže ?”
Když jsi se zeptal na plánek města s jeho budovami, tak to ho hned Ismenios předal. Jednalo se o Mantinejský plánek, který si zde nechal zhotovit tvůj předchůdce - mantineiský král. Pak ti ještě Ismenios oznámil : “Co se týče zásob, tak na tom nejsme zrovna nejlépe. Mantineia nebyla určena pro tak velkou armádu, tudíž by nás v případě obležení zásoby uživily asi jen na 4 - 6 měsíců.”
Na otázku jak je na tom Elektra ti odpověděl Jáson : “Slyšel jsem, že žije. Prý bude snad brzy v pořádku.”
Když Jáson domluvil, tak přesně v tu chvíli rozrazil dveře do místnosti jeden z vysokých epidaurských důstojníků. Na chvíli se důstojník zarazil a pak pokračoval : “Omlouvám se, že ruším. Ale je to naléhavé. Už jsme je málem dostali. Královská rodina i s pokladem byla doslova na dosah ruky, když v tom se objevili oni … Sparťané. Jsou tu. Celá Aristónova armáda. Je s nimi i armáda Elisu. Není jich málo. Myslím, že víc než zvládneme.”
Přesně v ten okamžik se opět rozezněly poplašné zvony. Armáda Sparty dorazila.

Zde jsou údaje o stavbách v Mantineie :

Zemědělství : 3
Řemeslnická výstavba : 4
Tržnice : 3
Kasárna : 4
Palác : 4
Hradby : 6 (dvě brány, každá na opačné straně města)
Chrám (Apollon) : 2
Kanalizace : 2

Athény jdou do války

Do války na Peloponésu se přidal Argos a Epidauros, ale dnes přibyl i další stát. Tím státem jsou hrdé Athény, které poslaly obrovské loďstvo i s armádou pod vedením Peisistratova bratra Kimóna do přístavu v Argu.
Všichni zdejší obyvatelé je vítali s otevřenou náručí a Athény tak daly Argu a jeho spojencům naději, že na to nejsou sami.
Celá flotila se pak po vylodění vojska okamžitě vydala na zpáteční cestu do Athén.

Před hradbami Mantineie

Ano souboj hrdinů, před branami obleženého města by jistě stál za pohled. Aristó nepochybuje, že by kdokoliv z jeho lidí dokázal snadno zvítězit. Ale prakticky tu jsou důležitější věci, než je hry se ctí.

„Ano, o něčem podobném jsem uvažoval. Alexandros nebude hlupák, nezaútočí mimo hradby města, když může sedět na prdeli a čekat na posily.“ Aristón si nedělá iluze, že by se město dalo dobýt podobným trikem, jakého se dopustili Argosané.

„Ano, vem své muže do Argu a spal jejich zemi na popel, získej tučnou kořist. Ale pozor na Athénské posily.“ Aristón souhlasí s vypleněním Argu, ale také varuje svého spojence, aby se nenechal zbytečně přimět k bitvě s Athéňany, kde by byl těžce přečíslen. Spíše by měl takticky manévrovat, způsobit Argu co největší ekonomické škody a přivést Athénské vojsko do pasti.

Zároveň bude druhý král informován so současném dění a případně i o pohybech nepřátel.

Posel z Ilýrie

Z velice nebezpečné a strastiplné cesty se ti vrátil jeden z vyslaných poslů do Ilýrie.
Prý se při hranici s Makedonií rozkládá území mocného kmene Ardijů. V celé jižní Ilýrii prý vládne velký rozkol mezi jednotlivými kmeny, ale tento kmen je z nich nejsilnější.
Tvůj posel byl prý uvítán a mohl pojíst i se samotným jejich náčelníkem - Pleuratem. Pleuratus by prý rád navázal dobré vztahy s Makedonií a chtěl by více zpřístupnit obchod. Prý vzájemná spolupráce těchto národů by mnohem více zviditelnila tyto Řeky málo probádané kraje a o Ilyrech by se nemluvilo jako o velké neznámé.
Pleuratus ti také posílá vzkaz :

Velectěný králi Amyntási,
jsem moc rád, že jsem měl tu možnost sejít se s tvým poslem. Musím říct, že bych někdy i sám rád Makedonii navštívil. Válka s mými sousedy mi to ale nedovolila. Nyní se však situace zdá být pod kontrolou a mohl bych uvažovat nad tím, že bych se i korunoval králem jižní Ilýrie. Na váženosti by mi pak mohlo dát spojenectví s někým jako jsi ty.
V krvi Makedonců také koluje velká část krve Ilyrů a tudíž bychom jako spřízněná krev mohli uzavřít plnohodnotné spojenectví. Stvrdit bychom mohli spojenectví sňatkem mezi mnou a tvou sestřenicí Tessalonikou o jejíž kráse mi tvůj posel vyprávěl.
Naše spojenectví bychom mohli využít především k efektivnějšímu boji s divokými Thráky, kteří nyní nabírají na síle. Ať tak či onak jsou naše záměry vůči vašemu království přátelské.

Pleuratus, vládce Ardijů

Oibalos opouští tábor

Druhý den obléhání je již Oibalos připraven vyrazit na drancování Argu. Bude dbát tvých rad a rozkazů jak nejlépe svede.
Před svým odchodem ti ještě řekl : “Nechám ti tu ještě 700 hoplitů a mého syna Láia. Mě 1950 mužů na tuto akci postačí. Pokud budu mít Athénské vojsko v patách, tak ho navedu přímo mezi tvou a Anaxandridovu armádu, abychom je sevřeli a zničili. Přeji hodně štěstí Aristóne.”
S tím král Oibalos odešel z tábora, aby se svou armádou zdevastoval půdu nenáviděným Argosanům.

Pozorování nepřátel

Jsi v obležení. Zásob moc nemáš a všichni tvoji vojáci se modlí v pomoc Athéňanů, kteří právě nyní jsou ve tvém domově - Argu. I přes to máš jako obránce obrovskou výhodu. Nepřítel nemá tušení, kolik máš mužů ve vojsku, kdežto tví vojáci na hlídkách již stačili odpozorovat přibližné počty Sparťanů.
Podle detailního sledování tvoji muži odhadují nepřátelské síly asi na 6 400 Sparťanů (včetně perioiků) a armáda Elisu má asi takových 2500 mužů. Přesný typ jednotek nelze odhadnout.

Druhý den obléhání jste si také všimli, že drtivá většina Eliských Řeků opustila tábor a vydala se směrem k Argu. Podle Jásona je jejich cíl jasný. Vyplenit okolí města Argos.
Společně s Jásonem jste zůstali na hradbách, on se chvíli zamyslel a pak ti řekl : “Sám nevím, jestli pomohou Athény nám, nebo Tegee. Ani nevím, jak v těchto podmínkách naše armáda dlouho vydrží. A vidíš ? Sparťanů je málo a jejich otrocký spojenec je opustil. Dnes je nejlepší příležitost zničit Aristóna. Jakmile se Elisští psi vzdálí.”
Pln odhodlání se na tebe podívá a pak zase na Aristónův tábor.

Posila přišla - Itanos

Netrpělivě jsi seděl ve velitelském stanu. Tvá armáda se již utábořila na hranicích s Gortynem, aby počkala na armádu Itanu, která měla již dávno přijít.
“Němej strach. Král Hyakinth je spolehlivý. Zajisté brzy přijde. Přeci jen, z Itanu je to nějaký kus cesty.”, uklidnil tě velitel Pandareos.
Okolo odpoledne se nakonec tvé očekávání vyplatilo a do tábora přišel Hyakinth i se svou armádou. Nebyla to bůh ví jaká síla, ale každý voják se nyní hodil. Armáda Itanu čítala 1500 lehkých hoplitů, 200 lehkých jezdců a 500 lučištníků.
První kam hned Hyakinth zamířil byl tvůj stan. Vešel dovnitř a hned se s tebou přivítal : “Zdravím příteli ! Omlouvám se za zdržení, ale cesta přes ty hory mě zpomalila více než jsem očekával. Mnohem radši bych se s tebou setkal na svatbě našich dětí, ale jsou zde neodkladné a ponuré úkoly, které zde musíme splnit.
Každopádně, až si moji muži chvíli zase odpočinou, tak můžeme vyrazit na zrádný Gortyn a jeho rádoby vznešenou Velkou radu. Chtěl bych ale znát, jaký máme plán. Jak budeme postupovat ?
Chtěl bych hlavně dodat mou hlavní podmínku. Přál bych si válku s co nejméně mrtvými a beze ztrát na civilním obyvatelstvu.”
Hyakinth se na chvíli odmlčel. O králi Itanu bylo známo, že je lidumil a mírný vládce.
Pak se na tebe tázavě podíval a čekal, jaký mu sdělíš plán.

Před hradbami Mantineie

Král Oibalos opustil tábor a vydal se svou armádou plenit Argos. To je v plánu a král Aristón doufá, že se bude držet celého plánu a nenechá se Athénany vyprovokovat k bitvě.

Nyní nezbývá, než čekat, jestli se Argosané odhodlají k bitvě, když je Spratský tábor nyní zdánlivě oslaben, nebo jestli budou vyčkávat Athénské posily a nechají svoji zemi zatím shořet na popel. Také je osloven spolukrál a informován o současném postupu a dalším plánu. Tedy o tom, že Oibalos zkusí přivést Athéénské vojsko mezi naše armády, kde je zničíme. Potom už bude Tegea i Argos odsouzen k záhubě.

Tábor Sparty a spojenců by měl být důkladně hlídaný, nechceme se nechat překvapit Argosany při nějakém nočním přepadu. Naopak, právě to očekáváme, takže snad budeme připraveni.

Chvíli pozoruji nově oslabené spartské vojsko. Poslouchám Jásona, dokud nedomluví, pak chvíli mlčím.
Dosti riskantní podnik, avšak - naskytla by se nám v této válce další taková příležitost? Asi ne... V duchu si před sebou snažím představit možnou bitvu. Početně by nás bylo o něco málo více, naši muži jsou na vrcholu svých sil a morálky, v případě prohry by jsme se pak mohli zase urychleně stáhnout za bezpečné hradby města... Ano!
Nakonec jsem se po několika složitých okamžicích váhání rozhodnul. "Aristón učinil velikou chybu, když tak osudově podcenil naše počty." Řeknu možná nadmíru optimisticky, načež Jásona chytnu za rameno a podívám se mu do očí.
"Konečně přišel čas zúčtování. Vše, co jsme dosud učinili, nás přivedlo zrovna na tohle místo." Následně se otočím a ještě za sebou zavolám. "Svolejte muže!"

***

Před branou bylo rušno. Všichni naši vojáci byli na nohou, někteří hlídali hradby a měli za úkol strážit město... drtivá většina těchto hrdinů se však rozhodla pokusit osud a vyrazit vstříc, venku rozmístěným Sparťanům.
Když v tom před ně nakrátko předstoupil Ismenios ve své, jizvami ošlehané, přesto stále zářící zbroji.
"Otevřít bránu!" Zvolal velitelským hlasem a brána se za nezaměnitelného skřípotu rozevřela. Skrz její malý průchod bylo už zdálky vidět formující se spartské vojsko.
To nás však nezastavilo a celá spojená armáda Argu a Epidauru urychleně vyrazila, rozmístit se před hradby do již předem zadaných pozic...

Střed: 3 200 hoplítů, 400 prakovníků a 100 lukostřelců pod vedením generála Ismenia bude mít jasný úkol udržet, případně prolomit střed protivníkovy sestavy, bitvu však začnou pokusem o získání střelecké převahy, aby donutili nepřátele první útočit.
Pravé epidaurské křídlo disponující 1000 epidaurskými hoplíty, 300 peltasty a po křídle rozmístěnou celou naší jízdou (100 těžké, 150 lehké), budou mít za úkol odlehčit našim silám a zejména vydržet nepřátelský nápor z této strany. Jízda pak bude mít ještě za úkol ve vhodnou chvíli na můj povel objet spartské řady. Zde se rozdělí, načež lehká jízda požene střelce a těžká jízda vtrhne na nepřátelské pravé křídlo, tím podpoří naše levé křídlo, které by dle mé taktiky mělo v této bitvě rozhodnout.
Velení na levém, hlavním křídle jsem pak svěřil dvěma zásadním velikánům armády, a to Mékistovi a Archinovi. Ti měli, v čele s 50 muži královské gardy v níž bude po tuto bitvu začleněn i Mékistés a 1 500 hoplítů, za úkol přemoci pravé spartské křídlo a tím tak plně získat nadvládu nad bojištěm. Pro vyšší úspěch pak bude za touto linií rozmístěno osvědčených 400 veteránů pod vedením Archina, kteří hned po srážce vojsk, osobně natáhnou řadu, čímž by se měli za menšího odporu dostat nepřátelskému křídlu rovnou do boku. Právě na toto křídlo v boji sázím nejvíc.
V záloze pak zbude 300 klasických a 100 královských hoplítů, jež osobně vyšlu vždy na to nejkritičtější místo. Sám tak volím pozici velitele, stratéga, který bude mít v bitvě dobrý přehled a hlavně bude moci účinně velet.
Osobně pak ale i já vyrazím do krutého boje, až se bude blížit samé finále bitvy. To je tedy onen bitevní plán...

Vojáci se konečně rozmístili, brána za námi zavřela, nastalo napjaté ticho.
V ten okamžik vyrazím vpřed, míje okolo sebe celé zástupy vojáků, než se dostanu do čela samotné armády.
"Vojáci Argu a Epidauru, zastánci svobodného Peloponésu a našich domovin..." Rozkřiknu se tak hlasitě, aby mne slyšelo co nejvíce mužů. Po křídlech pak měli mezitím své vlastní projevy ostatní velitelé.
"... konečně jsme se po nejedné útrapě a krveprolití dostali právě na toto místo! Cesta to zajisté nebyla jednoduchá, ale přečkali jsme ji, stejně jako věřím, že i dnes obstojíme!" V odpověď se mi dostalo jásavého souhlasu všech shromážděných mužů - celé armády. U každé, mnou zakončené věty se pak tento hlasitý, stupňující se ohlas opakoval.
"Právě dnes se nám totiž naskytla neopakovatelná šance, naplnit svůj hrdinný odkaz! Právě dnes se může celý svět dozvědět o naší odvaze a vůli bránit svůj vlastní domov! Dnes přišel den, kdy má čest a poctivost jedinečnou šanci nad úskočností a podlostí a den, kdy konečně zarazíme ony bláhové pověry o neporazitelnosti Sparťanů! Dnes přišel den našeho vítězství, ke kterému stačí už pouze jediné..."
Na to si odhodlaně nasadím svoji zdobenou helmu a energicky tasím meč. "...útok!!!"
V ten moment se celá, dle plánu rozmístěná armáda, odhodlaně pokřikujících Argosanů a Epidauřanů, nezastavujíc, ale zároveň zcela disciplinovaně ve formacích, vydala vstříc vzdálenému spartskému táboru...[/center]

Posila přišla - Itanos

Plenění v Argu

Z Argu se nesou smutné zprávy. I přes to, že nedávno přijela posila z Athén podpořit město ve válce, tak se malá armáda nesoucí vlajku Elisu dostala na argejská pole.
Elisští vojáci začali všechny zemědělské vesnice bezostyšně drancovat a všechna jejich pole pálit.
Pozitivní pro místní je alespoň to, že vesnice byly opuštěné a místní obyvatelé se již nastěhovali do města Argos.
Každopádně je to rána pro ekonomiku Argu.

Bitva u Mantineie

Argos vs Sparta

To že Sparťané pod vedením krále Aristóna oblehli Mantineiu a tím odřízli Alexandrose a jeho armádu od dění na Peloponésu už téměř každý Řek slyšel, ale to, že se Alexandros rozhodne prolomit obležení bez jakékoli pomoci od Athéňanů málokdo nečekal.
Možná tak učinil z hněvu, když mu začala armáda Elisu ničit zemi, nebo si Alexandros prostě jenom věří ?
O velitelských schopnostech obou vůdců - Alexandrose a Aristóna nikdo nepochybuje. Je také dost možné, že se právě dnes střetnou ti nejlepší vojáci z celého Řecka.

Se zavrzáním se brána města otevřela a z ní vyšla spojená armáda Epidauru a Argu. Velké množství oddílů se shromáždilo pod městskou hradbu a jistým krokem se falangy Argu po povzbudivém proslovu Alexandrose vydaly směrem ke Sparťanům již čekajících o kus dál.
Sparťané se mohou zachovat nyní jakkoli. Mohou i prchnout, ale to by byla neskutečná hanba pro Aristóna a rod Eurypóntovců. Morálka Sparťanů je jako vždy neotřesitelná. Jsou to stroje na zabíjení.
Jen bohové mohou rozhodnout kdo zvítězí.

Bitva u Mantineie

“Argosané ! Jsou tu !”, uslyšel jsi jak někdo z perioiků volá a běhá po táboře. Ze stanů se již řinuli vojáci v plné výstroji.
Jsi napaden. Z Mantineie vyšlo velké množství nepřátel. Odhadem můžeš spočítat, že se jedná asi o necelých 8000 mužů. Nepřítel je rozmístěn následovně :
Vidíš dlouhou a hlubokou řadu složenou ze všech jejich hoplitů. Na střed rozmístili také několik praporů střelců.
Pravé křídlo je složeno především z Epidaurců. Je navíc posíleno o pár oddílů peltastů a úplně na kraji jejich pravého křídla je rozmístěno asi 300 jezdců.
Levé křídlo není pravděpodobně posíleno o žádné další jednotky. Na pohled se zdá, že je to jen falanga hoplitů.

Tvoji muži jsou již na nohou a připraveni se s nimi bít. Morálka je vysoká a jediný kdo by mohl v boji utíkat jsou možná tak některé oddíly tvých perioiků, kteří se ale před Sparťany nechtějí zahanbovat. Tvoje armáda je připravena na tvé rozkazy.

Bitva u Mantineie

Argos vs Sparta

Aristó je vždy připravený na střet s nepřítelem. Krom toho něco takového bylo očekáváno. Pravda sice byl očekáván nějaký noční přepad, ale jen blázen, nebo hlupák by nečekal výpad z obleženého města za dne. Zdá se, že odchod velké části vojska Elisu plenit Argos na Argosany zapůsobil docela dobře.

Nyní tu proti Argosanům budou stát vojska Sparty, zbytek hoplítů Elisu a samozřejmě podpůrná vojska Sykionu. To je na první pohled celkem dobrý začátek pro každého válečníka Peloponéského spolku.

„Argos přistoupil na bitvu!“ Mluví král ke svým mužům, zatímco ti se rychle připravují k boji a staví se do řádných formací. „Jak jim odpovíme?!“ Odpovědí mu je jen sborové zvolání Sparťanů na souhlas.

Sparťané neustupují, válka je jejich řemeslem, jejich osudem. Ústup znamená hanbu a ponížení větší než smrt. Vlastně Sparťané smrt vítají, každý z nich nepochybně doufá v krásnou smrt na bitevním poli, potom co pobil množství svých nepřátel. „Se štítem, nebo na štítu!“ Tak zní zákon Sparty, to je jediný způsob jak mohou Sprarťané odejít z bitvy. Buď jako vítězové, nebo jako mrtví.

***

Aristón svému soupeři vůbec nedůvěřuje, král Argu se dosud projevil jako velice lstivý parchant, co jedná velmi zákeřně a něco jako čest válečníka je mu zcela cizí. Nepochybně má v plánu nějakou další lest, nějaký zbabělý trik. Ale co na tom. Jeho zbabělé triky mu budou proti Spartské odvaze k ničemu.

Střed falangy: Aristón, 100 x Královská garda, 100 x Lučištníci, 100 x Peltasté, 1 000 Hoplité (perioikové), 350 x Elitní sparťané, 1 000 x Spartští hoplité
Pravé křídlo: 700 Hoplitů Elisu, vojska Sykionu, 200 x Elitní Sparťané, 150 x Lehcí hoplité, 100 x Královská garda, 1 000 x Spartští hoplité
Levé křídlo: Agasikles, 200 x Elitní Sparťané, 100 x Královská garda, 2 100 x Spartští hoplité

Jak již bylo řečeno Aristón králi Argu vůbec nedůvěřuje. Čeká nějaký podraz, ale sám se spoléhá na své muže, kteří nepochybně vědí, co dělají a umí v boji myslet. Velením levého křídla, toho, které se střetne s Epidaurci je pověřen hrdina Agasikles. On elitní hoplité a královská garda by měli být více než schopni vyřídit nepřátelské jezdectvo, kdyby chtělo obtěžovat. Dá se očekávat pokus jezdectva o objetí našich řad, ale s tím by si měli být Spartské fanagy schopny poradit.

Pravému křídlu může velet král Sykionu, který by měl být dostatečně schopný na to si poradit s jakýmkoliv trikem co tam Argos může chystat. Neznám složení armády Sykionu, ale věřím že jejich král si dokáže poradit s čímkoliv a neustoupí tváří v tvář nepříteli.

Periodikové ve středu armády, navíc v blízkosti Krále by měli být více než motivování k mimořádným výkonům a odvaze.

Bitva u Mantineie

Rozkazy byly rozdány a tvoji muži se vydali směrem k nepříteli. Náhle se ti však naskytl šokující pohled.
Sparťané byli již seřazeni, když v tom odněkud z větší dálky přibíhají další oddíly nepřátel. Nesou vlajky Sykionu a sice jejich počet není nijak zvlášť velký, ale je dost velký na to, aby zamíchali kartami. Ke Sparťanům přiběhli poněkud zadýchaní a hned se přesunuli na pravé nepřátelské křídlo. Je s nimi i dost lučištníků. Armáda Sykionu je sice známá, jako banda vystrašených zelenáčů, kteří se do Peloponéského spolku přidali hlavně kvůli vlastní ochraně, ale takové posílení spartské armády může pro tebe skončit fatálně.
Nakonec se tedy Sparťané a jejich spojenci také seřadili. Jejich seřazení je následující :
Dohromady tvoří jednu velkou řadu. Na středu je samotný král Aristón a s ním tam je asi 1000 perioiků a další 1000 řadových Sparťanů.
Z tvého pohledu jsou mnohem horší křídla. Na pravém křídle jsou celé armády spartských spojenců a na levém křídle armáda plná spartských hoplitů. Obě jejich křídla skoro dvojnásobně převyšují na počet ta tvoje, kdežto na středu se to zdá být docela dobré, tam je to skoro obráceně. Celá jejich armáda nemá vůbec žádnou jízdu.

Bitva začala. Vaše šiky se pomalu vydali k nepříteli, přičemž je doprovázela povzbudivá hudba nesoucí se nad řadami vašich vojáků.
Pohotový Ismenios si všiml, že proti vašemu levému křídlu se postavilo několik praporů lučištníků ze Sykionu. Okamžitě poslal svých 400 prakovníků, aby je rozsekali.
Když se vaše armáda dostala na okraj kopce, za kterým jste se nedávno schovávali, tak se vaši prakovníci dostali na vaše levé křídlo a spustili palbu na jejich lučistníky.
Nepřítel byl sice na rovině a tudíž při svém útoku bys neměl pak žádnou výhodu, ale kopec ti přidával dostřel, který nepřítel zase ztrácel.
Vaše armáda se zastavila a nejprve započal střelecký boj.
Kamení a bronzové projektily dopadaly na Sykionské střelce, kteří postupně padali na zem mrtvi.
Sykionský tyran Eukleidas poslal bezhlavě lučištníky naproti a jakmile se dostali na dostřel, tak palbu opětovali. Pro Sykionské bylo ale příliš pozdě. Po cestě jich dost našlo smrt a zmohli se pak už jenom na jednu salvu.
Na tvé muže dopadlo pár šípů, přičemž ztráty tvých vojáků by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Zbylí nepřátelští lučištníci se dali na útěk pryč z dostřelu. Tvoji prakovníci po nich ještě házeli kamení a střelba se zaměřila i na některé nepřátelské hoplity, kteří se museli posunout o pár kroků dozadu, aby je některý z projektilů nepřipravil o život.
Nyní byla bitva na mrtvém bodě.
Stojíš na kopci, přičemž je nepřítel už z dostřelu pryč a jsi tedy nucen zaútočit.

Posel z Épeiru

Velectěný králi Peirithási.

Máte pravdu s tím, že bídní a arogantní Řekové z jihu opomíjejí, kvůli komu jsou jejich věčně rozhádané státy v bezpečí. Místo úcty se na nás posměšně dívají skrz prsty s těmi jejich samolibými úsměvy.
Jsem určitě proto uskutečnit mezi Thesálií a Épeirem plnohodnotné spojenectví. I ten nápad se spojenectvím s Makedonií zní rozumně. Záleží zda budou chtít i oni.
Co se týče Ilyrů, tak mám zajímavé zprávy. Prý při naší severní hranici vzniká poměrně mocný kmen jakýchsi Ardijů, kteří jsou k Řekům poměrně kladně naladěni.
Pokud se takto všichni spojíme, tak tím vznikne mocná aliance, s jejíž pomocí můžeme nejen efektivněji porážet Thráky, ale také můžeme vést tažení na jih, na jehož konci by o nás městské státy smýšlely lépe, pokud by na myšlení měly vůbec prostor.
Každopádně mám v plánu v nejbližší době využít napjaté situace na jihu a zaútočit na Korintské kolonie, které mi přímo před nosem nestoudně vystavěli, jako k nějakému divokému domorodci.
Ty bys pak mohl zničit Théby, které se podle mých zpráv brzy vydají na Athény.
Ať tak či onak, tvou nabídku spojenectví přijímám.

Damofón, král Épeiru

Posel z Aitólie

Z Aitólie přijel posel s následující zprávou :

Vážený králi Peirithási z Larissy.

Oba naše národy žijí na sever od Peloponésu. Peloponés je nehostinným místem plným válek a násilí.
Více na sever se však rozkládá velké území v okolí pohoří Pindos, které válku skoro ani nepoznalo. Mezi našimi národy nikdy žádná rozepře nebyla a tudíž bychom to tak rádi zachovali i nadále.
Proto vám nabízíme dohodu o neútočení na dobu 1 roku, kterou věřím, že kvůli jejímu přínosu pro naše země určitě jednou prodloužíme. A kdo ví ? Třeba se naše národy mohou jednou i stát spojenci.
Nehodláme však spěchat a myslíme si, že tato dohoda je dobrým prvním krokem ke spolupráci našich federací.

Velká rada oligarchů z Aitólie

Spojenectví

Thesálie a Épeiros

Naše armáda se brzy dostala na dostřel, již seřazeného protivníka.
Jako první mne samozřejmě překvapilo jejich netradiční rozmístění, kdy měli o dost početnější mužstvo na křídlech, než středu.
Jejich úmysly však byly více než prohlédnutelné a tak jsem ještě před střelbou samou, přikázal záloze (300 hoplítů) a dvěma stům mužů ze středu (také hoplítům), aby se urychleně přesunuli na naše pravé, slabší křídlo a podpořili tím znevýhodněného Jásona. Následně ze středu ještě odloučím osm set hoplítů, které dám urychleně přesunout na křídlo levé. Tím jsem se pokusil do budoucna zabránit sevření našich vojů spartskými křídly...
A pak to začalo - na naše levé křídlo se rozeběhlo několik praporů sykionských lukostřelců, které však pohotový Ismenios na místě zastavil našimi prakovníky, čerpajícími dvojí výhodu kopce a vyššího dostřelu praku oproti luku.
Za prakticky nulových ztrát, jsme tak zlikvidovali první nepřátelské prapory a získali palebnou převahu.
"Lučištníci a polovina prakovníků na pravé křídlo!" zavelím, načež můj rozkaz mezi muži dále roznáší ostatní důstojníci. Následně si toto rozhodnutí spíše sám pro sebe polohlasně zdůvodním: "Když se i nadále ostýchají útoku, tak je k nám pozveme se vší nádherou..." Pak už pokračuji zase nahlas: "Střelci na obou křídlech vpřed! Postřílejte těch divochů, co možná nejvíce! Na pravém křídle ať lukostřelci s prakovníky kryjí zejména peltasty!"
Tímto jsem dal jasně najevo, že se nehodlám vzdát výhody v podobě kopce a neustále budu na Peloponésany pálit všemožné projektily, dokud se neodhodlají k útoku. V ten moment by se naši střelci urychleně stáhli za bezpečí falang a přes ně pak dále zahazovali nebohé nepřátele...

Jedna velmi "poklidná" hostina ... kéž by ...

Bitva u Mantineie

Rozkazy byly rozdány a tvá armáda se rozmístila do obranného postavení. Jediné co bylo možná trochu špatné, ale zároveň také dobré bylo to, že přišla i Sykionská armáda, která si postavila tábor o kus dál za jedním kopcem, aby unikla pozorování nepřátel. Nevýhodu to má ale tu, že teď přiběhli jejich muži znavení. Proto je tyran Sykionu postavil do zadní linie. Tyran Sykionu je sice spíše politikem, než válečníkem, ale prý se cítí na to převzít na křídle velení. Láios mu v tom prý pomůže.
Všichni jste nyní připraveni na boj. Syn krále Oibala Láios při čekání na Argosany pronáší na svém křídle povzbudivé proslovy a Elisští vojácí mu dávají v odpověď svá rozzuřená zvolání.
Vaše oddíly sice stojí na rovině, ale kus před vámi (odkud přichází armáda Argu) se nachází ale poměrně vysoký svah, který v krajině připomíná jakýsi schod (za kterým se mimochodem také schovávali Argosané, když v noci napadli město), který je kolem dokola města.
Když se na okraj onoho kopce dostali Argosané, tak jste spatřili celou dlouhou řadu nepřátel.
Ačkoli jsou v roli útočníků, tak se jejich oddíly zastavili.
Spatřil jsi, že na pravém křídle Eukleidas (tyran Sykionu) uchystal do první linie lučištníky. Pravděpodobně se chystal přimět Argosany slézt z toho kopce pomocí šípů.
Argosané ale vytáhli svůj první trumf. Na okraj kopce postavili do první linie prakovníky a ikdyž to nikdo nečekal, tak okamžitě spustili palbu po Sykionských lukostřelcích. Bylo to poměrně na dálku, tudíž způsobily praky jen minimální poškození. Eukleidas si usmyslel, že při takto malém poškození může opětovat mnohem silnější odvetnou palbu.
Poslal tedy své lučištníky blíže k nepříteli, aby se dostal na dostřel. Neuvědomil si ale, že tím zvýší i přesnost a účinnost nepřátelských praků.
Sykionští lučištnící se ocitli v pasti. Dopadalo na ně velké množství projektilů, umírali ve velkém a tudíž stihli vystřelit jenom jednu salvu a pak se rozprchli.
Zdá se, že Eukleidův pokus o získání střelecké převahy skončil debaklem.
Prakovníci začali pak střílet i po vašich falangách, ale střely měly už tak malý účinek, že jste se posunuli jen o pár kroků dozadu a bylo po všem.
Nad řadami zavládlo napětí a mnozí v hloubi duše proklínali Eukleida z jeho ukvapeného začátku bitvy. Napětí nakonec ukončilo zvolání jakýchsi rozkazů v týlu nepřítele. 3 oddíly Argejských peltastů na nepřátelském pravém (na tvém levém) křídle se náhle rozeběhli k vašim mužům. Tvých 100 lučištníků zpoza tvého týlu na ně spustilo palbu v tu chvíli, co seběhli z kopce a byli někde v půli cesty.
Jejich peltasté se ocitli v pasti. Sice se krčili a schovávali za svými štíty, ale tvoji lučištníci jejich útok dočista zastavili.
V tom ale Argosané rozdělili své prakovníky na obě křídla a poslali z kopce dolů, tak aby opět získali dostřel. Asi 200 prakovníků začalo střílet po tvých lučištnících a dalších 200 jich střílelo na jednotky členů tvého spolku na pravém křídle. Na jejich pravé křídlo byl poslán i jeden oddíl lučištníků, který seběhl z kopce a spustil palbu po Agetovi a jeho hoplítech.
Zdá se, že Alexandros získal jednoznačnou palebnou převahu, chce ti zničit poslední střelecké jednotky a vyprovokovat tě k útoku.

Bitva u Mantineie

Tyran Sykionu je evidentě idiot, co v čele vojska nemá co dělat, ale nyní je pozdě s tím něco udělat. Nezbývá než doufat, že je Láios dostatečně schopný, aby tyranovi nedostatky kompenzoval. Že je Alexandros zákeřná svině, od které se nedá čekat ani v bitvě čestné jednání, na to Aristón upozorňoval od začátku obležení. Teď snad tyran Sykionu poučil a dále projevý lepší úsudek, nebo spíše poslechne radu zkušenějších válečníků.

Jelikož je kopec v dostřelu hradeb, bylo by pošetilé se na něj hrnout, nezbývá než o krok, dva ustoupit z dostřelu z kopce, aby byly jeho střelci nuceni sejít až dolů, čehož si lze všimnout a lze na to reagovat vlastními střelci co mohou vyjít kousek vpřed a zničit je, než se pod kopcem zformují.

Samozřejmě by měla být falanga připravena k přejití do útoku, kdy se hne jako jeden muž a kde se nakonec projeví Spartské válečnické mistrovství.

Diplomacie Thesálie - Aitólie

Bitva u Mantineie

Začalo to být zlé. Ale i tak jsi zkusil ještě posledními rezervami střelců opětovat palbu.
V tu chvíli co začali nepřátelští lučištníci a prakovníci sbíhat dolů, tak jsi okamžitě poslal lučištníky do první linie, odkud spustili palbu.
Šípy tvých střelců dopadaly na jejich prapor lučištníků a masakrovaly je. Situace ale využili nepřátelští peltasté, kteří nyní již nebyli pod palbou a rozeběhli se dál na Ageta a jeho křídlo. Tvoji peltasté, o kterých ještě nepřítel nevěděl a zároveň byli také tvou poslední střeleckou jednotkou (spolu s 1 praporem lučištníků), se ve vysoké trávě nepozorovaně přiblížili k jejich útočícím peltastům, už chystajících se zaházet Agetovi muže. V pravý moment se postavili a po vyděšených nepřátelích začali házet oštěpy. Oštěpy sice způsobovaly mnohem větší ztráty, než jiné střelivo, ale pouhých 100 oštěpařů muže jen ztěží ustřílet skoro trojnásobný počet střelců.
Nepřítel mezitím, co vedli vaši peltasté střelecký souboj, tak stáhl svůj prapor lučištníků, který byl z větší části už zlikvidován tvým střelectvem a zahájil ústavičnou palbu asi 200 prakovníky na tvůj oddíl lukostřelců. Ti se ale tentokrát nenechali rozstřílet tak snadno a hbitě se zase přesunuli za tvou falangu. Jejich 200 prakovníků se sice posunulo jen kousek blíže a už na tvé lučištníky dostřelili, ale už nebyli na kopci, tudíž za tvou falangu neviděli, a proto se účinně nemohli po tvých střelcích zaměřit.
Tvoji peltasté mezitím už střelecký boj začali prohrávat, ale bylo vidět, že jejich oštěpaři mají docela nahnáno z toho, že jsou tak daleko od vlastních řad. Toho hned využil Agetos a nařídil svému křídlu složeného ze Sparťanů na jejich peltasty s válečným pokřikem vyběhnout.
Stačil pouze náznak a jejich peltasté se okamžitě dali sprintem zpět k Epidaurcům. Mezitím už i tvoji opět zformovaní lučištníci v zadní linii vystřelili ještě salvu po prchajících oštěpařích.
Pro přehled :
Zahnal jsi jejich peltasty, téměř zničil lučištníky
Oni ti téměř zničili peltasty a zahnali lučištníky do bezpečí zadní linie.

Zbývali však ještě jejich prakovníci, na které jste již byli krátcí.
Agetos se zatím opět zařadil a váš střed včetně tebe jste se ustavičně kryli štíty před dopadajícím kamením.
Poškození bylo ale prakticky nulové, jelikož stříleli z maximálního, nikoli účinného dostřelu a vaši hoplíti s velkými štíty si z toho skoro ani nic nedělali. Jednotky peltastů a lučištníků jste schovali v zadní linii, kde jen sem tam někoho zranil zbloudilý kámen.
To samé bylo i na křídle složeném ze tvých spojenců, kde po nich také střílelo 200 prakovníků (také s minimálním účinkem).

Posel z Aitólie

Králi Peirithási.
Tak tobě záleží na míru, když nás strašíš válkou ? Za takto troufalou a nestydatou zprávu si zasloužíš akorát tak hanbu a opovržení v očích bohů.
Ale nevadí, pokud třeba procitneš ze svého šílenství, tak si svůj čin můžeš odčinit tím, že osobně přijedeš do Kalydonu, předstoupíš před radu oligarchů a všem se s omluvou pokloníš. Pak se musíš vydat do ulic a dát všem obyvatelům almužnu ve výši 100 drachem a omluvit se za své troufalé jednání.
Pokud tak neučiníš, tak si klidně přijeď pro válku, když po ní tak lačně toužíš.
Tak zní naše odpověď.

Velká rada oligarchů z Aitólie

Žoldnéři

V celém Řecku panuje neklid a několik významných států už spolu vede válku. Mnoho lidí kvůli válce strádá, přichází o domovy a proklíná ji, ale jsou i tací, kteří válku vyhledávají a vidí v ní jediný možný způsob obživy. Jsou to žoldnéři.
Velké počty se jich teď vyrojily v místech, kde jsou nyní potřeba. Na území silných států si však nedovolí. Mnohem raději se shromažďují do míst, kde nyní vládne anarchie a nebo do míst, kde ani samotný stát není dost mocný na to, aby udržel vlastní hranice.
Žoldnéři se nejvíce soustředí v oblasti Achaie, Aitólie, Akarnánie, Épeiru na území Ilyrů, na území Mantineie a dále i pak na dalších místech, kde ani ještě třeba válka ještě nevypukla, ale je nevyhnutelná.
Každopádně nabízí své služby jen tomu kdo nejvíce zaplatí. A vzhledem k tomu, že tihle vojáci válkou žijí, tak je rozhodně výhodné je mít na své straně.

Bitva u Mantineie

Bitva se vyvíjí všelijak, jen ne podle plánu. Král Ariston je podle všeho obklopen spíše nespolehlivými spojenci, kdy si jeden nechal ukrást město skoro bez boje a druhý zabral velení svým vlastním lidem. Skyonci měli být buď na středu armády, nebo zůstat v záloze. Ale na to už je nyní pozdě.

Vzájemné ostřelování je pravděpodobně u konce, když ani jedna strana nemá dost střelců pro efektivní využití. Přesto Argosané mají stále dost prakovníků, aby dokázali obtěžovat. Král ví, že v bitvě dokáže o vítězství rozhodnout i maličkost. Třeba pár stovek prakovníků se šťastnou muškou, nebo kluzký kopec na který musí útočící armáda šplhat.

Ne se štítem, nebo na štítu, jinak se Sparťané z války nevracejí. Buď zde zvítězí, nebo zemřou. Nemají jinou možnost a vědí to, jsou na to připraveni a očekávají to, argosané mají i jiné možnosti.

Ne nezbývá než vyčkat na útok Argosanů, kde o vítězství rozhodnou meče, kopí a štíty. Maximálně můžeme ustoupit o kus dál mimo dostřel nepřátelských prakovníků, kteří by se museli hodně přiblížit mimo bezpečí svých linií, aby jim kameny k něčemu byly.

Takový falešný ústup z dostřelu by se mohl jevit i jako ústup, což by Argosany mohlo vyprovokovat k úderu na který Spraťanská falanga zvládne efektivně zareagovat.

Problém představují nepřátelští jezdci, dá se očekávat, že se v nějaký příhodný okamžik pokusí objet naše řady a udeřit zezadu na slabá místa. Od toho je tu náš hrdina Agetos, aby takové snahy zmařil. Kdyby byl snad zaneprázdněn jinde, každý Sparťan jistě ví, jak se postavit jezdcům na koních. Zabít koně – ideálně kopím či oštěpem, nebo mu rozpárat bok mečem.

Bitva u Mantineie

Tvoji střelci se rozeběhli kupředu. Mezitím, co tvoji prakovníci a lučištníci stříleli po nepřátelských hoplitech, tak peltasté hbitě zdolávali vysokou suchou trávu. Mnozí z nich se dokonce radovali při pohledu na nekryté Sparťany. Když byli asi v půli cesty, tak je ale náhle překvapila sprška šípů, vypuštěná ze zadní linie nepřítele. Peltasté se rychle schovali za své štíty a krčili se v trávě. Jejich útok se zastavil.
V tom si tvoji prakovníci a lučištníci všimli, odkud přesně střílejí (jeden prapor nepřátelských lučištníků v zadní linii prostředku falangy Sparťanů). Rychle se tedy přesunuli pod kopec, aby na ně dostřelili. Jejich lučištníci toho ale hbitě využili a když se tvoji střelci opět formovali pod kopcem, tak vyběhli do první linie a spustili na ně palbu. Zaměřili se na tvé lučištníky.
Tímto činem ale přestali střílet po tvých peltastech, kteří toho využili a běželi dál. I ti byli ale překvapeni, protože se před nimi ve vysoké trávě, již velice blízko nepřátelské falangy postavil prapor Spartských peltastů. Nepřítel je okamžitě zaházel a mnoho Argosanů padlo k zemi. Ikdyž byli tvoji muži překvapeni, tak jich bylo více a brzy začali nad nepřátelskými peltasty střelecký boj vyhrávat. Na zemi se na obou stranách povalovalo spousty mrtvol proklátých oštěpy.
Mezitím se tvoji lučištníci dali rychle na ústup před nepřátelskými lučištníky, kterým se tak dostali mimo dostřel, ale oni byli stále v dostřelu prakovníků. Nepřítel se zachoval stejně a schoval své lukostřelce za falangu.
Tvoji peltasté vítězili, když v tom na scénu přišel Spartský rek a zároveň velitel Agetos, který stál v čele Spartského levého křídla. Využil své děsivé pověsti a také toho, že tvoji peltasté se cítili tak daleko tvé falangy v nebezpečí. S válečným pokřikem na tvé vítězící peltasty vyběhl a celé jeho křídlo se zachovalo stejně. Peltasté se z hrůzou v očích otočili a nekontrolovaně se sprintem dali na útěk zpět k Jásonovi, který jakmile doběhli se je snažil přesvědčit, aby bojovali dál. Oni se ale už očividně viděli zpět doma, tak jim domluvil, aby se alespoň schovali za Epidaurské křídlo a nechal je vzpamatovat se.
Jejich levé křídlo se opět srovnalo na své místo.
Střelecký boj jsi ale vyhrál a nyní jsi ostřeloval 400 prakovníky každé z jejich křídel, ale bez valného účinku. Sparťané se jenom schovali za štíty a na jejich lučištníky a peltasty jsi neviděl, jelikož se schovali za hoplity. Ismenios tedy nařídil střelcům po několika salvách se vrátit.

Šípy, kamení a oštěpy. To vše sršelo vzduchem. Naše početné jednotky oštěpařů konečně doběhly k nepříteli, čímž započaly krátký střelecký duel, ze kterého jsme však pro tentokrát nevyšli zrovna nejlépe.
I přes naši střeleckou převahu 1:3 se ukázalo, že peltasté zůstanou vždycky jenom peltasty a že mne ani v této bitvě nezklamou, když se po menším pohybu nepřátelské síly, všichni dali na divoký útěk zpět k našim liniím.
Nu dobrá... Řeknu si, načež poděkuji Athéně, že se ti prchající alespoň dovedli zase srotit pod Jásonovo velení.
...takže to nakonec budeme my, kdo zaútočí. Následně se ohlédnu na jednoho ze svých pobočníků. "Vyražte s celou jednotkou a pomozte Jásonovi na pravém křídle. Sdělte mu, ať oddělí 100 práčat a podpoří jimi střed. Zbytek střelců si může ponechat." Na tázavý pohled velitele gardy pak ještě dodám: "Já budu se zbytkem gardy velet levému křídlu. Vyřiďte někdo jízdě, že na mé zatroubení z levého křídla má přesně podle plánu vyrazit." Když konečně, pln odhodlání, vyrazím na levé křídlo, tak se ještě otočím k odcházejícím mužům své gardy a pravím: "Jo, a nezapomeňte Jásonovi sdělit, že sám má vydat hlavní rozkaz k útoku celé naší armády... ať si Sparťané myslí, že na tom křídle jsem i já osobně."
Pak už neváhám a rozhodným krokem neohroženého válečníka vejdu mezi své nejlepší muže levého křídla. Jejich pozitivní reakce a rozjasněné pohledy pak lehce ukočíruji zdvižením ruky, aby ještě nedošlo k prozrazení mé lokace.
Nakonec najdu i svoji padesátičlennou gardu, v jejíž společnosti se postavím do samého středu první linie levého křídla. Zde si také všimnu opodál vyčkávajícího Mékista. Oba na sebe v úctě kývneme a pak už jen vyčkáváme na Jásonův povel.
"Prakovníci, hlavně nezapomeňte nejprve vystřílet jakékoliv nepřátelské střelectvo, až pak palte po ostatních... v případě neúčinné palby se přesuňte na jinou část bojiště a tam podporujte." Stihnu ještě varovat své střelce.
A pak to uslyším. Jásonův bojový roh zněl zcela jasně. V tuto chvíli se celé spojené Argossko-Epidaurské vojsko dalo do pohybu. Všichni jsme za hrdého pokřiku vyrazili vstříc nepříteli. "Za Argóóós!!!" Stihnu ještě vzkřiknout z plných plic... pak už se naše řady srazily s krvežíznivým protivníkem.

KOMEDIE V KORINTU ANEB DIPLOMACIE

Thébanova slova mě rozesmála a věru, nesnažil jsem se to skrývat. „Zdá se, že tvá Athéna k tobě promlouvá skrze víno.“ Pronesu mezi vlnami smíchu, než se alespoň trošku uklidním. „Nebyl jsi to před chvílí právě ty, kdo se hrnul do boje proti Athénám?“ Uchechtnu se, načež si do úst hodím kuličku bílého vína a v dobrém rozmaru jí žvýkám.

Celá situace se vyvíjela…vtipně, nečekaně z Thébanovy strany a na druhou stranu očekávaně. Předpokládal jsem, že se ostatní pánové začnou cukat, až vznesu svůj požadavek. To, že mají větší a možná i o něco honosnější země ale neznamená, že kvůli tomu bude Théra jejich němým otrokem.

„Pelopide, připadáte mi mírně zmaten. Athény se svými spojenci již vyrazili do války. Je jen otázkou času, kdy tato jejich válka skončí a kdy se oslabení vrátí do svých domovů. V případě rychlé reakce je výhodné zaútočit na ně buď nyní anebo až budou zdecimovaní Sparťany a jejich spolkem. A jelikož jste to byl právě Vy, kdo se sápal ještě před pohárem vína dravě po Athénách a očekával při tom mou podporu, bylo vhodné vám všem ukázat mou… hmm… nelehkou situaci, která bleskovou válku znemožňuje.

Chcete po mně plnou podporu proti vašim vlastním sokům, ale pro mou zemi nejste ochotní učinit vůbec nic. Ba naopak ještě očekáváte zisk z drancování či jiné platby za vaše služby.“ Ležérním gestem jsem si dolil a nechal na své tváři se rozhostit neveselý úsměv. „Théra je jen ostrovním státem, ale nebude němým otrokem nikoho, ať už takovou pozici nazvete jakkoli… nebude ani vaším, ani Athénským!“ Zakončil jsem poměrně rázně a tvrdě položil číši na stůl. Nelíbilo se mi, jak si tu Théban otvíral chřtán posilněný vínem. Co vlastně ode mě a mých lidí očekává? Že se jen tak vrhneme proti jeho sokům bezhlavě a poslušni jeho rozkazů?! Korintský tyran zatím mlčel, takže došlo jen na výměnu slov mezi námi dvěma. Jak jsem zatím viděl reálný vznik spolku? Upřímně a bez optimismu na bodu mrazu. Jestli i Korint očekává poplatky za své služby, byl jsem rozhodnut se zvednout a opustit sál. Takhle bych si spojenectví a nějaký spolek nepředstavoval…

Diplomacie Thesálie - Makedonie

Diplomacie Thesálie - Ilyrie

Mobilizace - Thesálie

V dosud poklidné Thesálii se roznesla zpráva o mobilizaci. Všichni Thesálští jezdci a vazalové Larissy se musí shromáždit pod jeden prapor, Peirithásův.
Dosud uzavřela Thesálie mnohá spojenectví a nyní připravila vojsko, které patří k těm nejlepším v celém Řecku. Zdá se, že se chystá něco velkého. Nebo jenom Thesálci chtějí dokázat svou vojenskou sílu všem sousedům, aby je zastrašili.

DIPLOMACIE - ILÝRIE

THESÁLIE - POMOC

Diplomacie - Thesálie

DIPLOMACIE - ÉPEIROS

DIPLOMACIE - TRHÁKOVÉ

Diplomacie - Thesálie - Makedonie

DIPLOMACIE - MAKEDONIE ---> THESÁLIE