Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 10. července 2018 23:41

Vypravěč - 10. srpna 2018 13:26

Dost věcí se nečekaně vymklo z rukou. Začínající občanská válka na Mon Cala tě při diplomatické misi, kdy jsi doprovázel senátorku Padmé Amidalu jako její ochránce, dostala nejednou do úzkých. Válka Republiky se Separatisty nemá konce a pomyslné vítězství na dosah je jednou nakloněno té, podruhé oné straně, a teď ještě tohle.. na každý pád jste museli zabránit tomu, aby se Mon Cala přidala k Separatistům. Na pomoc v nejhorším vám přispěchal na pomoc nejen mistr Kit Fisto, ale i Ahsoka a klonoví vojáci. Střet se však neobešel bez obětí, ani zraněných. * "Mrzí mě to," ucítil jsi drobnou ruku na svém rameni, stejně jako jsi v tu chvíli nasál jemnou vůni známého parfému. "Určitě bude brzy zase v pořádku," snažila se tě Padmé uchlácholit provinilým tónem, ačkoliv těžko mohla za to, co se stalo. Tebe ale přemáhá vnitřní neklid a melancholie. Ahsoka ti náhradní maskou zachránila zadek, pomohla přežít i mladému princi, ale sama neunikla. A ani tys jí nedokázal uchránit před tím, co mělo přijít. Stále před sebou vidíš prázdný pohled jejích modrých očí. Stav Ahsoky se zlepšil, stále však nemá vyhráno. Mnoha četné rány po výbuchu na jejím těle medi-droidi ještě pořád dávají dohromady, potřebuje podporu dýchání a netušíš, jestli nedošlo k nějakému dalšímu poškození, protože nereaguje a její tělo chvílemi připomíná prázdnou schránu. A je tomu tak i nyní, když vás dělí průhledná stěna ošetřovny. "Anakine?" Amidalin stisk zesílil. "Měl by sis odpočinout. Pojď."

Anakin Skywalker - 15. srpna 2018 20:35

Nechtěný padawan Mělo to být jednoduché, prostě pomoci na Mon Cale místním obyvatelům upokojit rozbroje a s novým králem podpořit Republiku. Jasně Separatisti do toho strkali nosy, ale to oni vždy. Vše mohlo jít hladce. Měli jsme sebou Padmé, která mohla být v jednáních velmi nápomocna, ale ne ono se to muselo všechno pokazit, jako vždy. Ještě teď před sebou vidím výjevy kruté a nelítostné bitvy, která zde byla svedena. Mnoho životů bylo ztraceno, aby mohla být Mon Cala svobodná. Poslední bitvu na Mon Cale jsme vyhráli, ale neznamená to, že vše bude nyní v poklidu. Ano Quarrenové se spojili opět s Mon Calamari, ale to ještě neznamená klid a mír. Separatisté se jen tak nevzdají a určitě brzy podniknout ještě protikroky, aby vše zase destabilizovali. Můžu být jen rád, že se nakonec objevili Mistr Fisto, Ahsoka a klonoví vojáci a v zápětí také Jar Jar s Gungany, bylo to to, co bylo zapotřebí, abychom otočili bitvu v náš prospěch. I tak byla cena až příliš vysoká. Opět jsem zvedl oči ke sklu za kterým se rýsoval pokoj, kde ležela Ahsoka, stále v bezvědomí netečná ke svému okolí. Vypadala strašně a to už její zranění ošetřili medi-droidi. Bezděky jsem zatnul zlostí zuby a levačku v pěst. "Kdyby mě nepřišla zachránit a nedala mi náhradní dýchací masku možná by se nic nestalo, ale ona pro mě přišla zachránila mě a sama se nestihla dostat včas od epicentra výbuchu, poškodilo jí to masku, způsobilo četná zranění a málem jí to zabilo. Kdybychom jí nenašli utopila by se tam." Černé myšlenky mi kolují pochmurně hlavou. Ze všeho mne vytrhne až hlas Padmé, která se mne snaží uchlácholit. Pokusím se smutně pousmát, její hlas je sice uklidňující, ale mé obavy a pocit viny to moc nemírní. "To mě taky.......v to můžeme jen doufat." Odpovím jí a opět se zahledím k Ahsoce za sklem. Když Padmé opět přivolala mou pozornost zesílením stisku na mém rameni, vdechl jsem vůni jejího parfému. Připomínal svěží vzduch na Naboo a jeho podivné stromy jejichž názvy jsem si doteď nezapamatoval, ale jejich květy voněly stejně. Pomalu jsem vstal ze židle a jemně sevřel její ruku ve svých a stáhl ji z ramene. "Děkuji, že se o mne staráš Padmé. Událo se toho dost a dost jdi si odpočinout, já.....nemohu teď odejít." Mírně jsem si povzdechl a pustil její ruku pak jsem se znovu podíval ke sklu a položil na něj ruku. "Vím, že toho nemohu nyní moc učinit, abych jí pomohl, ale zůstat jí nablízku je to to nejmenší, co mohu udělat, bez ní bych tu už nestál." Vysvětlím ztěžka. "Nedělej si o mě starosti Padmé." Usměju se na ní, je to jeden z těch úsměvů, které jsem míval ještě, jako malý kluk na Tatooin, když jsem Padmé viděl poprvé. Pak jsem přešel ke dveřím zmáčkl čudlík a ty se skoro neslyšně otevřely, já vešel a ony se za syknutím zajely zpátky. Přešel jsem pomalu k posteli, kde ležela Ahsoka a posadil se na stolek vedle ní. Přišlo mi to, jako věčnost, kdy jsem mlčel a hledal vhodná slova a doufal, že se mezitím probudí. "Ah....neměla jsi to dělat Štěkno. Kdybys.....ah...kdyby ses držela primárního úkolu a nevracela se pro mě nemuselo se ti nic stát." Svraštím nešťastně čelo a zadívám se na její nehybné tělo, pak mi pohled sklouzne k podlaze, lokty jsem se opřel o kolena a spojil ruce. Oči jsem upíral někam na ně, nebo za ně na podlahu. "Víš Štěkno já vlastně padawana nikdy nechtěl. Byl jsem tehdy tak naštvaný, že mi tě mistr Yoda přiřadil bez jakékoli konzultace, jen tak a Obi-Wan se na tom určitě podílel. V prvních chvílích jsem doufal, že si tě po misi zase odvedou do Chrámu a přidělí někomu jinému. Nejsem dobrý učitel a parťák se ke mě moc nehodí.....pletl jsem se. Jsem rád, že tě můžu mít za padawana. I když nejsem dobrý učitel jsem rád, že mi tě svěřili. Že jsi to se mnou vydržela......Já.....neumím si představit, že bych tě najednou neměl po svém boku. Už jsem si na tebe zvykl Štěkno....ta tvoje držkatost by mi chyběla....ty bys mi chyběla." Pousmál jsem se a nejistou rukou roztřesenou od starostí o svou padawanku jsem lehce přikryl drobnější ruku Ahsoky, která bezvládně ležela na posteli vedle těla, bledšího, než obvykle. "Tak to teď prosím nevzdávej Ahsoko. Čekám tu na tebe, vrať se zpátky k nám. Čeká nás ještě spousta dobrodružství. Musíme porazit Separatisty a hraběte Dookua. Prober se prosím. Pokud se v mém životě objevilo něco opravdu dobrého, byla jsi to ty." Z mého hlasu se postupně vytrácí intenzita, až se skoro dá přirovnat k šepotu. Oči upírám někde k její ruce schované pod tou moc. "Měl jsem to být já ne ty." Zavřel jsem na okamžik oči.

Vypravěč - 23. srpna 2018 20:48

Padmé byla tvou reakcí očividně překvapena. Sice chápe, nakolik je pro tebe Ahsoka důležitá, ale i tak brala jako samozřejmost, že jí tady necháš v klidu odpočívat a zvolíš raději senátorčinu společnost. Několikrát zamrkala, ale nakonec nevydala ani hlásku a mlčky se za tebou dívala, jak mizíš za dveřmi ošetřovny. Tvůj hlas zněl do tichého šumu okolních přístrojů a cvrkotů droidů, kteří tě sice brali v potaz, ale nijak si tě nevšímali. Možná jsi doufal, že se probere, že tvá slova donutí něco v ní najít cestu zpátky, ale místo toho tam tvá padawanka dál nehnutě leží, oči zavřené. Přes kůži cítíš jen její slabý puls. Tep. Tep. Tep. Vůně parfému Padmé se už úplně vytratila a ošetřovnou jen občas zavane jemná vůně desinfekce, na kterou si tvůj nos už stejně zvykl. Tep. Ani nevíš, kdy přesně jsi usnul. Prostě se to stalo. V jeden okamžik jsi litoval toho, že nejsi na Ahsočině místě, a v druhý už ses nořil do hlubin vlastních nejasných snů. Nezačínaly, nekončily, byly to jen pokroucené střípky vzpomínek. Dobré i ty špatné. Tep. Tělo, jako by nebylo tvé, a přesto jsi v jakémsi polospánku cítil nepohodlnost židle i vlastního posedu, ve kterém jsi usnul, její ruku stále ve své. Pak se ale něco změnilo. Místo monotónního tepu jsi ucítil jak se ruka Ahsoky pohnula, jako by zatnula pěst a zase povolila. Jenže mlhavý závoj únavy se kolem tvého vědomí trhá jen velmi pomalu.

Ahsoka Tano - 23. srpna 2018 20:49

Život na vlásku Sem tam přemýšlím, kolik z misí, které podnikáme, bych nazvala rutinní. Většina z nich se nějak zvrtne a rozhodně je vždy potřeba počítat se vším, co se jen může stát a hlavně pokazit. Počítala jsem s tím, že tohle bude stejné. Proč by taky ne? Stačí jen vybrat správnou cestu. Situace na Mon Cala nebyla dobrá, ale na druhou stranu nešlo ani o nic zas tak speciálního. Dařilo se mi držet prince v bezpečí a dokonce popíchnout mistra Skywalkera tím, že jsem mu zachránila s novou dýchací maskou zadek. Byl by se z toho určitě nějak dostal sám, ale takhle.. A někdy potom přišel výbuch. Neočekávaný. Náhlý a to tak, že ačkoliv jsem do té doby pracovala se Sílou jako obvykle a držela se správné cesty, najednou vše zmizelo v temnotě a bolesti. Ještě nějakou dobu jsem vnímala. Snažila se zadržovat dech, ale brzy se voda prodrala do plic. Cítila jsem, jak z ran uniká krev, jak se bezvládně propadám do hlubin. Jak jsem sama. Potom vše utichlo, zmizelo, jako by nikdy nic neexistovalo. Probírám se jen pomalu, ale i skrz zavřená víčka vnímám okolní ostré světlo. Dýchám. Ztěžka. Celé tělo mě bolí. Pokusím se pohnout, ale jediné, čeho docílím je, že dokáži pohnout prsty na obou rukách. S jednou to jde normálně, ale druhou něco tíží. Nadechnu se a vydechnu. Žádná voda. Světlo. Bzukot.. Zhodnotím v myšlenkách dřív, než otevře oči a zamrkám. Ošetřovna. Jistě. Mám pocit, že mi to vůbec nemyslí. Hlavu mi zaplní poslední vzpomínky na to, co se stalo, a špatně se skrz ně dostává. Matně si vybavuji i to, co se dělo po tom – jak mě vytáhli z vody, převáželi a něco i z toho tady na ošetřovně. Ruka. Přeběhne mi mráz po zádech, když pomyslím na to, že tíha možná jen maskuje fantomové bolesti a o ruku jsem přišla. Jenže když otočím hlavu, překvapí mě že na stolku sedí spánkem zmožený Skywalker, v pozici tak akorát dvě vteřiny před tím, než spadne. "M-mis-tře..?" zašeptám ochraptěle.

Anakin Skywalker - 23. srpna 2018 21:12

Mezi vědomím a nevědomím Nevím, kdy jsem usnul, prostě to přišlo. Únava mne přemohla a závoj vzpomínek a snů mne zahalil do svého pláště. Propadl jsem se do nich až příliš rychle. První, co mi vytanulo, byla bitva na Geonosis, kde nás zajali. Byl jsem tehdy tak hloupý a tehdy vypukly klonové války, při naší záchraně, mé, Padmé a Obi-wana, který nás chtěl najít. Mnoho dobrých Jediů tam zemřelo. Při té vzpomínce mne jímal smutek, ale pak se sen projasnil, najednou jsem byl na Christopsis. "Kapitáne jdeme do nich! Pomůžeme trochu Obi-Wanovi!" Slyšel jsem se vydávat rozkaz a pak už jsme skákali, já jedním dlouhým skokem. Kapitán Rex a jeho muži s lehkými zážehy trysek, když jsme se snesli na chodící pavoučí droidy a zahájili ofenzívu.......pak jsem se viděl o kus dál. "Tak už Vám přidělili nového padawana o kterého jste žádal mistře?" Usmál jsem se na Obi-Wana, když jsem viděl poprvé Ahsoku. "Vypadá to tak. Jsem Obi-Wan Kenobi a budu tvým novým mistrem." "Ráda Vás poznávám mistře Kenobi, ale byla jsem přidělala Anakinu Skywalkerovi." Opět jsem prožíval ten údiv a šok......a pak se vše seběhlo a už jsme zachraňovali toho malého Huttského smraďocha......nesnáším Hutty. Další mlhavý záblesk, když jsme se řítili vesmírem v našich stíhačkách následování letkou v útoku proti separatistům. "Dávej si větší pozor Štěkno ten poslední tě málem dostal, pověsil se ti na ocas až příliš rychle." Upozornil jsem jí tehdy do vysílačky.....záblesk a souboj s Grevousem a mnohé další souboje, které následovaly. Bitvy, které jsme spolu protrpěli a vyhráli. "Pouto mezi učedníkem a mistrem zvláštní je. Hmm?" Slyšel jsem slova mistra Yody, když jsem si s ním povídal o svých dojmech z Ahsoky a znovu mu potvrzoval, že jí chci za svou padawanku, když si myslela Rada, že ještě není připravená. "Vycvičím chlapce, když to bude potřeba, tak i proti vůli Rady." Slyšel jsem najednou slova Qui-Gona Jina, už tak dávno zapomenutá...... "Taky jí vycvičím, i kdyby to bylo proti vůli Rady mistře." Vytanula mi odpověď v snových myšlenkách. A pak jsem byl opět v moři v Mon Cale a rozsekával se zadrženým dechem jednoho droida za druhým. Viděl jsem, jak se Ahsoka blíží a chtěl jsem na ní zakřičet, aby odtamtud zmizela a nechala mě tam, ale nešlo to.....brzy zase vše vybuchne a ona u toho skoro umře..... Najednou jsem něco ucítil. Síla se lehce pohnula a rozhrnula částečně závoj mého otupělého nevědomí a přivedla do polospánku. Ucítil jsem, jak se cosi v mé ruce pohnulo. A pak jsem uslyšel tichý hlas......trhl jsem prudce sebou, když jsem opět nabral vědomí, vytřeštil oči a zhluboka se nadechl, jen abych se zřítil s rámusem ze židle a za chvíli se zase pomalu zvedal zpátky k posteli. Ahsočina ruka mi samozřejmě vyklouzla, tedy naštěstí, jinak bych jí shodil z postele asi sebou. "Štěkno!.......Vítej zpátky." Vydechl jsem ta slova s úlevou a opět jsem se posadil vedle ní. "Nahnala jsi nám pořádný strach. Jak ti je?" To byla asi dost hloupá otázka a taky jsem se za ní hned v duchu vyplísnil. "Omlouvám se Ahsoko. Je to moje chyba, že se ti tohle stalo. Mrzí mě to." Sklonil jsem zahanbeně oči a sevřel ruku ve zlobě sám na sebe v pěst. "Jak mohu být dobrým Mistrem, když jsem jí znovu zklamal." Byl to příšerný pocit, tíživý pocit viny a zlosti sama na sebe, které se mísily.

Ahsoka Tano - 23. srpna 2018 21:49

Ošetřovna Skywalkerův pád mi vrátil do tváří jemný úsměv, byť jen na chvíli, než jsem si uvědomila, že se to nesluší. Jenže věci byly přesně takové, jaké mají být, a můj mistr se zdál v pořádku. Alespoň nějaké dobré zprávy. "Je mi..," chtěla jsem říct cokoliv jen proto, abych si pročistila krk a rozhýbala hlasivky, aby můj hlas zněl zase normálně. Místo toho mě přerušila omluva. "Není to vaše vina," odmítnu, "nebyla jsem dost pozorná k okolí. To se.. stává," zapochybuji. Stávat by se to rozhodně nemělo, což víme oba. Lehkomyslnost a obyčejný nepozornost může mít očividně ošklivé následky. Jak ho to vůbec napadlo? "Tak-že," přeskočí mi hlas, "nemáte se za co omlouvat," dodám tiše. "Teď mi řekněte vy – jak na tom jsem?" pousmála jsem se a znovu se pokusila pohnout, přesněji posadit. Tělem mi projela vlna mírné bolesti, stačila však k tomu, abych se znovu položila na lehátko. Asi mizerně.

Anakin Skywalker - 24. srpna 2018 15:50

Rozhovor s Ahsokou Její hlas byl tak uklidňující. Vždy, když ke mě mluvila cítil jsem se lépe, vyrovnanější a klidnější. Dřív jsem si toho vlastně ani nevšiml, ale bylo to tak. "To se stává....." Ta věta mi hučela v hlavě, jako otravný obří komár na Tatooinu. Snažil jsem se tu myšlenku vypudit. Zvedl jsem oči zpátky k ní, když se ptala, jak na tom vlastně je. "Sama se musí cítit mizerně, ale nemůže vědět, jak špatně dopadla." Pomalu se nadechnu a srovnám si myšlenky v hlavě. "Na to, že jsi byla u epicentra nemalého výbuchu jsi na tom po fyzické stránce docela dobře. Pohmožděniny, oděrky, lehké řezné ranky a spáleniny od žhavých kousků, které tě zasáhly. Ztratila jsi dost krve, než jsme tě našli a nějakou dobu jsi byla bez přísunu kyslíku pod vodou. Z plic ti dostali docela dost vody, ale podařilo se jim tě stabilizovat. Trvalo to dost dlouho, než jsme tě našli zaklíněnou mezi troskami na mořském dně......myslím si, že jsi musela přejít do nějaké automatické fáze meditace, když jsi ztrácela vědomí, jinak si neumím představit, jak jsi mohla přežít bez kyslíku tak dlouho.....no a po psychické stránce jsi byla pár dní v kómatu. Mezitím tě dali medi-droidu dokupy. Už jsme si dělali starosti, jestli se nám vůbec probereš." Přiznal jsem pravdu takovou, jaká byla. "Na Mon Cale stále probíhají nepokoje....nebo spíše už zase. Vyhráli jsme a obyvatelé Mon Caly jsou na straně Republiky, ale tvrdě za to platí, na odlehlé straně planety se snaží Separatisté vysazovat svá vojska......udržet ochranu orbity je dost těžké. Asi nás tu ještě nějaká práce čeká. Ale ty si musíš nejprve odpočinout a nabrat sílu." Usmál jsem se na ní konejšivě.

Ahsoka Tano - 01. října 2018 16:02

Ošetřovna Výčet toho, co všechno se mi stalo, působí mnohem děsivějším dojmem, než jak se ve skutečnosti cítím. Tedy, cítím se dost mizerně, ale se špetkou nadhledu myslím, že by mi mohlo být i podstatně hůř. Přesto se celou dobu neusmívám a můj výraz se pohybuje někde mezi zamyšlením, smutkem a mírným vztekem nad tím, že se taková věc vůbec stala a hlavně, že jsem ji dopustila. "Hmm," nejsem si jistá, jak zareagovat, tak jen uhnu pohledem do strany, kde jsou na monitoru zobrazeny mé životní funkce. "Zní to, jako by byl nejvyšší čas se z toho všeho konečně vylízat," prohnu rty do neveselého úsměvu, "a co nejdřív opustit ošetřovnu po svých," usměji se už o kousek spokojeněji. Jestli mě něco umí povzbudit, pak je to dobrý plán. "Stejně.. ať se stalo cokoliv.. zdá se, že to nebylo úplně marné, že?" to už na Anakinovi visím pohledem, byť trochu zoufale, protože se mi úspěšně nedaří udržet konverzaci. "Princ a senátorka jsou v pořádku?"

Anakin Skywalker - 02. října 2018 19:30

Ošetřovna "Jo to by byl asi fajn začátek." Lehce jsem se usmál a koukl po Ahsoce. Ona vždy věděla, jak vzít věci z toho lepšího konce. "Hmm marné to určitě nebylo. Mon Cala je mocný spojenec, kterého získala Republika. Jejich loděnice jsou.....jedny z nejlepších, které znám. A každá planeta, která odmítne Separatisty a přidá se k nám je malé vítězství pro Republiku. Jen doufám, že za to nebudou moc těžce platit. Musíme to tu zabezpečit. Už připravují jednotlivé výsadkové čety, které začnu čistit oceány od nepřátelských záškodníků." Opřu se zády o opěrku židle a složím si trošku zadumaně ruce na prsou. "Oba z toho vyvázli dobře. Senátorka si šla odpočinout a princ.....myslím, že teď probírá strategii a další postupy v ohledech bezpečnosti planety se svými a našimi důstojníky. Slyšel jsem, že s dalšími prapory má dorazit i Obi-Wan, abychom posílili pokrytí a urychlili náš postup." Pak koutkem oka pohlédnu zpátky na Ahsoku a lehce se usměju. "Nemáš náhodou hlad štěkno? Z toho nicnedělání ti určitě vyhládlo co?" Šibalsky se na ní usměju, jako bych měl něco za lubem.

Ahsoka Tano - 02. října 2018 21:23

Ošetřovna Nepravidelně přikyvuji. "Dobře. To je dobře," rty se prohnou do jemného úsměvu, když mi řekne všechny ty dobré zprávy. A pak si to neodpustím, i když každý naznačený nebo vyslovený souhlas patřil ke Skywalkerovým slovům všeobecně: "Někdo vás musí hlídat, takže je dobře, že dorazí Obi-Wan Kenobi," abych svá slova podpořila, s těžce skrývaným úsměvem znovu pokývám hlavou. Věřím, že mi moje vtipkování projde, i když si třeba vysloužím nějaké to popíchnutí nazpátek. Nad jeho otázkou hraně, tiše, zaúpím. "Rozhodně mám!" zkoumám rysy mistrovy tváře, ale nejsem schopná z jeho výrazu vyčíst nic konkrétního. "Rex říkal, že od někoho důvěryhodného slyšel, že prý dobře vaříte. Víte, jak to je.. leccos se povídá, ale málo co je pravda," povytáhnu obočí. Evidentně jsem za tu krátkou chvíli pookřála. Pořád vypadám zesláble, strhaně a nemocně, ale v pohledu mi už poskakují rozjařené jiskřičky.

Anakin Skywalker - 02. října 2018 21:35

Ošetřovna "Obává se, že Obi-Wan bude mít dost práce Štěkno navíc z toho, co vím, tak jeho a mé rozkazy jsou dost odlišené, je nepravděpodobné, že bychom se v prvních fázích plánů potkali." Pokrčím nenuceně rameny a mírně se ušklíbnu. "Musíš se dát do kuby aby mě měl kdo otravovat." Popíchnu jí, jak se sluší a patří. "Ta Rex říkal jo? No to si s ním ještě vyřídím.....každopádně.....jak se říká pravdu nezjistíš, dokud jí nevyzkoušíš. Asi mi nedáváš na výběr." Pousmál jsem se a zvedl se ze židle, celý ztuhlý jsem se musel protáhnout a pak jsem nabídl Ahsoce otevřenu dlaň. "Chceš jen podpírat, nebo tě mám na večeři odnést?" Cukl mi koutek a v očích se mi pobaveně zablýsklo. "Skočila jsi po návnadě Štěkno, teď už se z toho nevyvlíkneš.....musím Rexovi poděkovat, že jí vykecl zrovna tohle....a pak mu vynadat, že si ze mě dělá šoufky." Utvořím si v hlavě další část plánu a vyčkám, jak se Ahsoka rozhodne.

Ahsoka Tano - 02. října 2018 22:08

Ošetřovna Nevyšlo to. Jak to?! Jak to, že to nevyšlo? Odbyl mě, jako by o nic nešlo, ale neušlo mi, jak se ušklíbl. Občas byl vážně lišák a já ho sem tam špatně odhadla, a podcenila. Che. Jenže pak zvolna naváže na Rexe a vaření. Nedůvěřivě měřím Skywalkera pohledem, ale on to asi myslí vážně. Zaškaredím se a hned na to odhodlaně usměju. Z pohotově otevřených úst nakonec žádná odpověď nevyjde, protože zaváhám. "No..," slova mi drhnou v krku. "Zkusím to po svých," odpovím najednou v rozpacích. Myslel to vážně, nebo mě jen dál popichoval? A já? Vážně jsem mu chtěla říct, aby mě odnesl? Zlehýnka nad sebou zavrtím hlavou a nechám otázky plavat. Pomalu se nadzvednu. Cítím, jak se svaly zdráhají, protestují, jak zacelené rány nezapomněly, kde byly.. celé tělo mě najednou rozbolí o dost víc, než předtím, ale snažím se to na sobě nedat znát. Přijmu nabízenou ruku, pevně se jí chytím a jakmile se posadím, na nohy se nechám spíš „vytáhnout“, než abych prostě sklouzla přes měkký okraj postele. Vděčně se usměju a ruku pustím, i když se svět kolem mě roztočí, až musím přivřít oči. "Jen chvíli..," hlesnu. Slepě nahmatám připojené přístroje, ale to se už doslova přiřítí jeden z medických droidů, aby vyjádřil svůj nesouhlas a odpojil monitorování životních funkcí. Jistě, že si jsem vědoma toho, že bych ještě měla odpočívat a tak dále, a tak dále.. "Ještě, že je pod námi vodní planeta. Tomu vašemu vaření stejně moc nevěřím. Víte, jak to máte - přistání pádem.. a tak dále," pronesu, jakmile nejhorší nevolnost přejde.

Anakin Skywalker - 03. října 2018 17:30

Vzhůru na večeři Lehce kývnu hlavou a sleduji, jak se pomalu Ahsoka souká z postele. Je vidět, že i posadit se je pro ní výkon a upřímně se jí nedivím. Na druhou stranu je to Jedi, zotavuje se rychleji a čím dříve bude schopná se hýbat tím dříve se dá zase dokupy. "Hlavně hezky pomalu." Vybídnu jí a rukou jsem jí oporou, aby mohla do sedu, nebo se i postavila. Nevypadá to, že by jí bylo ve stoje dvakrát dobře a medidroid taky nesouhlasí s naším počínáním. "Bohužel ne všemu rozumí." Poodstoupím, aby mohl odpojit droid přístroje a pak lehce sevřu Ahsoce rameno. "No zdá se, že to jídlo budeš muset risknout Štěkno jinak zpátky do nohou sílu nezískáš." Usměju se na ní vlídně. "A upozorňuji z tohohle žádný katapultážní systém není." Chvilku počkám jestli bude schopná chůze, ale její pohyby jsou tak vrávoravé, že jí raději opět přichytím, tentokrát dlaní za záda. "Takhle se na večeři nikdy nedostanem. Počkej pomůžu ti." Mírně se sehnu a podeberu jí nohy pod koleny a zvednu opatrně do náruče. Nikdy bych si nepomyslel, že je tak lehoučká. Svaly na rukou se mi napnou a já si upravím úchop, aby se mi má Padawanka dobře nesla. Pak k ní slétnu koutkem oka a mírně se ušklíbnu. "Příště neseš ty mě." Roztáhne se můj úšklebek ještě více. Mohl bych jí táhnout vzduchem za sebou na Silovém polštáři, ale tohle je jednodušší, přirozenější....vhodnější. Klidnými kroky se vydám směrem k našim ubikacím. Vzhledem k bojovému stavu si nelze moc vybírat a je div, že alespoň pro Jedi vymezili zvláštní kajuty, ani těch nebylo dost. Má byla s mou padawankou. Obi-Wan měl dostat druhou s tím, že pokud se objeví někdo z další z Řádu bude ubytován u něj. Ubikace klonových vojáků byly naplněné k prasknutí též.

Ahsoka Tano - 03. října 2018 22:36

Ošetřovna a cesta do kajuty Ze všech sil jsem se snažila být pevná v zádech i v kolenou, ale tělo mě odmítalo poslouchat a fungovat na plný výkon. Trpělivost, připomínala jsem si to slovo snad každou vteřinou, ale byla to právě trpělivost, která mému mistru došla dřív, než mě. "N-ne..!" zaprotestuju, ale nemůžu sebou mlít jako ryba, protože bych taky nešťastnou náhodou mohla vypadnout z kádě. Tedy náruče. "To nemůžete.. není to fér! Vždyť jsem se snažila," cítím se ve Skywalkerově náručí nepatřičně, "hah, já vás? To zrovna," zaškaredím se na něj. Jakmile opustíme ošetřovnu a prostory označené jako lékařská zóna, cítím, jak mě s prvním, koho potkáme, poleje horko. O nic sice nejde, ale nechat se někým nést, navíc svým mistrem, nejsem na to ani zvyklá, ani připravená. Proč by čekal, že ano.. to je celý on. Pousměju se, protože mi dojde, jak jsou mé starosti směšné proti tomu, jaké musel poslední dny a hodiny zažívat on. "Pořád vám nevěřím.. To to opravdu myslíte vážně?"

Anakin Skywalker - 04. října 2018 19:43

Večeře "Já vím a oceňuji tvou snahu, ale i droid říkal, že ještě potřebuješ odpočívat. Musíš získat nejprve trošku síly, nohy se ti třesou více, než mistru Yodovi." Pousmál jsem se provokativně. "Jestli chceš seženu ti i hůlčičku." Neodpustím si, abych si jí trošku nedobíral. Těch, které míjíme si zase tolik nevšímám. Do mého počínání jim nic není a navíc, jak na tom byla Ahsoka vědí v podstatě všichni. "Pche zase tak těžký nejsem." Odfrknu si na oko uraženě a pohybem ruky otevřu dveře do našeho pokoje a nechám se zase se zasyčením zavřít. Pak Ahsoku spustím do pohodlné židle a dám si ruce v bok. "No jistě, jak večeři tak nosení." Zlověstný úšklebek a už jsem zamířil k našemu kuchyňskému koutku, bylo tu vše potřebné. Z chladícího boxu jsem vytáhl pár kusů masa a začal si s nimi hrát, porcovat je a za pomocí Síly si pomáhat s jejich úpravou, následně jsem to nechal upéct nad plamenem a na kousky nakrájené naservíroval na talíři Ahsoce. "Dobrou chuť Štěkno a pozor ať tě to nekousne." Usmál jsem se spokojeně a opřel se o svou židli, složil ruce na prsou a pozoroval její nedůvěřivý výraz. Pravda maso vypadalo zvláštně a připomínalo něco z mořského dna. "Neboj se je to jen žralok.....hold co čekáš jsme nad vodní planetou." Pokrčil jsem poklidně rameny a vzpomněl si na žraločí humanoidy, kteří se účastnili bitvy na straně Separatistů.

Ahsoka Tano - 09. října 2018 17:44

Večeře Uvelebím se v židli, ale po chvíli polohu změním, a pak ještě jednou, dokud nejsem opravdu spokojená, což znamená, aby mě tělo bolelo co nejméně. Ostražitě přitom sleduji Skywalkera, protože jeden nikdy neví, z jaké strany zas přiletí nějaký jeho vtípek nebo popíchnutí. Překvapí mě jeho zručnost, i když si většinu času pomáhá Silou, snad o to líp se na jeho snahu dívá. Nakonec se přistihnu přitom, že se pobaveně, ale zároveň fascinovaně usmívám. "Páni..," začnu pochvalně, ale skončím u jediného slova, protože Skywalker zase až moc mluví a tak do masa opatrně píchnu vidličkou. "Budu to muset zabít znovu?" píchnu do masa podruhé, i když pochybuju, že by se něco stalo. Okořenit mi to nějakou pekelnou směsí by si vzhledem k mému stavu netroufl. Slova o žralokovi mi moc klidu do žil nevlijí. "Noo.. Po takovém varování bych tomu jídlu nevěřila kdekoliv ve vesmíru," usměju se. Ukousnu si z napíchnutého kousku masa. Párkrát žvýknu, než spokojeně přikývnu a zajiskří mi v očích. "Zodpovědně můžu říct, že příště, až bude někde třeba polního kuchaře, přihlásím vás jako dobrovolníka," pochválím ho se špetkou zlomyslnosti v hlase. Další kousek, další žvýkání. Jazykem si sousto posunu do koutku pusy, abych mohla mluvit. "Tak mě nějak bavte," pobídnu ho. "Nesluší se holku pozvat na jídlo a pak jí nechat, aby se nudila."

Anakin Skywalker - 10. října 2018 09:21

Podivná žádost u večeře "Ymmm.....možná?" Pokrčil jsem neurčitě rameny při pohledu na její talíř. Samozřejmě ve skutečnosti nebylo čeho se bát, ale proč jí trošku nepotrápit. Když můj výtvor pochválila zatvářil jsem se mírně překvapeně, nějak jsem nečekal, že by jí to mohlo nějak extra chutnat. Tázavě jsem povytáhl obočí nad zmínkou o polní kuchyni. "Yhmmm.....ve skutečnosti moc nevařím. Vlastně byla to jen taková zkouška...." Přiznám s lehkým úsměvem a pak přejdu do ofenzívy. "Jestli já budu polní kuchař, tak budu servírovat pečenou Štěknu na víně." Varuju jí klidně mírně a s úsměvem, ale vzhledem k tomu, že já jsem všeho schopný......představa Ahsoky s jablkem v puse opečené na velkém tácu a obložené zeleninou je opravdu zvláštní. Z míry mne však vyvede až její poslední žádost. Bylo to, jako by někdo připnu omezovací pojistku droidovi. "Bavit jí? Pozvání na večeři? To že jsme udělal?.....No vlastně asi ano.....ale bavit jí co tím kruci myslí?" Hlavou se mi míhají myšlenky, jako při závodech kluzáků na Tatooin. "Já neříkal, že to bude zábava, jen že se musíš najíst......a jak bych tě měl zabavit? Chceš snad po jídle zahájit zase svůj výcvik?" Lehce se zamračím, protože mi to nepřijde, jako moc dobrý nápad. Zrychleně bušící srdce, jako správný Jedi brzy zklidním.

Ahsoka Tano - 10. října 2018 22:43

Večeře Hledím víc do talíře, než na Skywalkera, takže si moc nevšímám toho, jak se tváří ani ničeho dalšího. "Doteď vám to šlo docela dobře," podotknu s jídlem už zase nacpaným v koutku pusy, "jen bych ráda jedla - což ostatně vy chcete, a ne vám pořád nahrávala na ty vaše vtípky," uculím se a kratince vzhlédnu, jakože já nic. Ta provokace na konci věty není moje vina. "Ale když už jste to nakousl, tak výcvik bude muset asi ještě chvíli počkat," přiznám méně ochotně. "Hmm. Bude i dezert?" na to, že jsem chtěla klidně jíst a nemluvit mi pusa jede až až. Vidličkou kloužu po talíři a šťávou z masa na porcelán kreslím kolečka a čárky beze smyslu dokud nedožvýkám a nepolknu. Připadá mi, jako bych nejedla už celé dny. Jak dlouho je to ve skutečnosti? Úplně mi to vypadlo z hlavy. Krátce se zamračím nad tím, že nevím. Horší je, že ani nevím, jestli mi to říkal - a protože nevidím logický důvod, proč by mi to mistr Skywalker neřekl, sázím zase na to, že prostě nevím. To se mi nelíbí.. nemůžu si dovolit mít výpadky paměti, ani když se jedná o sebevětší prkotinu. Díky tomu všemu nesmyslnému přemýšlení a snahy přitom Skywalkera poslouchat se zapomenu a když se zvednu, zase mi zakolísá tlak. To zapůsobí jako facka na mou mysl a protože nechci znemožnit sama sebe, i tak pomalu vyrazím pro sklenici a vodu.

Anakin Skywalker - 11. října 2018 08:56

Večeře "Dobře ale nečekej, že se budeš flákat moc dlouho." Usmál jsem se. Věděl jsem, že teď ještě potřebuje čas na zotavení ale lelkovat zbytečně dlouho nebude, nehledě na to, že ještě neví, o datakartách s teorií k učení, kterou jí hodlá přivést Obi-Wan. No to nyní zmiňovat nebudu, netřeba kazit náladu. "Fuh....dezert? No to teda nevím...." Odtuším, nějak mě moc nenapadá, co bych tak mohl na rychlo zařídit, jako dezert. "Snad bude něco v chladícím boxu." To už se ale Ahsoka zvedá a na okamžik to vypadá, že sebou sekne, určitě se jí zatočila hlava, i když nechce jde to poznat. Ruka mi vystřelila téměř automaticky, ale když jsem viděl, že to zvládla, tak jsem jí zase v půli pohybu spustil a nechal jí, aby svou snahu dokončila. Přece jen nebudu jí omezovat a dělat z ní malomocnou, to by jí na sebevědomí nepřidalo. Mezitím přejdu k chladícímu boxu a kouknu, co v něm je. "No nic moc teda.....snad tohle...." Vytáhnu na talířku podivně vypadající želatinový výtvor, který tam někdo nechal trošku přimrazit. "No....užij si dezert, já ho asi oželím, nemám rád věci, co se hýbou." Zašklebím se a postavím ho na stůl. O okamžik později se přistihnu, že se na Ahsoku už nějakou chvilku dívám, když si napouští vodu do sklenice a tak přesunu pohled někam jinam po kuchyňské lince. "Předtím jsem si nevšiml, jak jí to vlastně sluší až teď zpětně...." Zaplaším zmatené myšlenky.

Ahsoka Tano - 11. října 2018 21:46

Večeře Pomalu se dovleču k lince, kde si z lodních zásob napustím vodu a ještě na místě se napiju. Otočená ke stolu zády si tak dávám načas. Je toho příliš. Výbuch, Zotavení. To, jak mě nesl.. i večeře. Sumíruji proběhlé události a mezi tím znovu usrknu vodu, přičemž jen polovičatě vnímám, co mistr Skywalker vlastně říká. "Hmm?" otočím se. Pohled mi sjede na podivnou věc na stole. "Co to..," kousnu se do jazyka, protože nevím, jak k tomu želatinovému blobíku došlo. Chvíli váhám, ale nakonec usoudím, že tohle ani Jedi během takové krátké chvilky není schopný jakkoliv vytvořit, tudíž mistra nemám jak urazit. Snad. Vyrazím na strastiplnou cestu zpátky ke stolu a když si sednu, ještě pořád zírám na želatinu. Pak na Skywalkera. Na tu věc. Na skleničku s vodou. "To je milé, ale nakonec to vypadá, že ten žralok.. ehm.. bude stačit," pousměju se, na vidličce napíchnutý jeden z posledních kousků masa. "Zkoušel jste to vůbec? To maso. Ne.. tohle..," otočím vidličku a tupým koncem do želatiny strčím. Neděje se nic víc, než co by se s kouskem želatiny dělo. "No. Ehm," prsty druhé ruky poklepu o stůl. "Jindy nebývám vybíravá," dodám na svou obranu.

Anakin Skywalker - 15. října 2018 21:09

Večeře "Ymm...co?" Zamrkám, když si uvědomím, že na mě Ahsoka mluvila. "Promiň ne nezkoušel....proč?" Otážu se lehce zmateně. "Kde jsem se tak ztratil v myšlenkách sakra." Pokárám sám sebe v duchu a opět věnuji plnou pozornost své Padawance. "Dobře takže dezert tedy vynecháme." Demonstrativně jsem hned na to strčil onoho želatinového vetřelce zpátky k ledu. "Nebýváš ale u tohohle se tvářila, jako tehdy na to Huttské mimino na naší první misi." Uchechtl jsem se. Ještě teď se mi vrátil při té vzpomínce jen zápach do nosu. "Nesnáším Hutty....." Připomněl jsem si, ale ta vzpomínka byla jiná, nebyla zlá. Díky Ahsoce se z toho stalo něco, co jsem nepovažoval za chybu. Samotného by mě nikdy nenapadlo zachraňovat smrdutého Hutta. "Kruci...co bych měl teď říkat? Je to divné...." Odolám tendenci začít si hryzat nervózně ret. Proč je najednou vše tak těžké, tak jiné?

Ahsoka Tano - 20. října 2018 22:47

Večeře Zatvářila jsem přísně, když zmínil malého Hutta, ale ve skutečnosti jsem z té poznámky nebyla pohoršená. Naneštěstí jsem čekala, že bude nějak pokračovat a proto jsem si nacpala pusu zbytkem večeře – jestli chtěl zkusit, měl si říct zavčasu – a pak mi došlo, jaké v místnosti vládne ticho. Pomalu jsem žvýkala a skoro se bála vzhlédnout, ale všechny vtípky a popíchnutí se mi vykouřily z hlavy. Ticho nepříjemně houstlo, jako bychom si byli cizí. "Děje se něco?" Moc chytré, Ahsoko, vážně. Určitě ti tu bude vykládat něco o svém životě a tom, co ho trápí.

Anakin Skywalker - 27. října 2018 10:49

Večeře Hlas mé padawanky mne probral ze zamyšlení, zamrkal jsem a slétl očima k ní. Lehce jsem se usmál a krátce zavrtěl hlavou. "Ne....to ne, jen je to zvláštní.....víš tohle všechno, že máme chvíli klidu. Obvykle vlastně nemáme moc čas na odpočinek a relax, pokud nepočítáme pár hodin spánku, nebo meditací. Vždy se řeší něco okolo války se Separatisty, tohle je jiné....." Mírně zhoupnu židli o kterou se opírám a zase se na ní narovnám. "Skoro mi přijde, že jsme zapomněli, jak žít normálně..." S lehkým zamračením přejdu po pokoji směrem k holografickému obrázku znázorňujícímu výjev slavících lidí z jedné z bitev, které jsme absolvovali. "Která že to byla vlastně planeta?......Už ani přesně nevím." "Umí vlastně žít Jediové normálně?" Vyřkl jsem tu otázku, která mne tížila polohlasně ale dost slyšitelně pro Ahsoku. Zarputile jsem se díval na obrázek. Bylo to něco, nač jsem si nedokázal odpovědět. Jediné, co jsem vlastně znal byl Chrám, trénink, náš kodex a výcvik, naše mise za záchranou obyčejných lidí a těch, co to potřebovali, ale žili jsme i my vlastně vůbec normální životy? Možná kdysi dávno, ale ta doba, kdy jsem byl malý chlapec na Tatooine mladší, než Ahsoka a měl rodinu je dávno pryč....

Ahsoka Tano - 31. října 2018 15:00

Večeře Připadalo mi, že mluví víc o sobě a tom, co ho trápí, než aby myslel nás všechny – Jedie. Pro mě byl můj život zábavný, přestože jsem byla svázána povinnostmi a v posledních měsících čas strávený na misích převyšoval ten volný, jenže jsem kolem sebe měla lidi, na kterých mi záleží, se kterými byla v těžších chvílích legrace. Nepřišlo mi to jako prázdný nebo nenaplněný život. "Co znamená žít normálně?" přesunula jsem celou svou pozornost k němu a nespouštěla ho z očí. "Sloužíte Řádu, je to dobrá věc. Pokud vás ale trápí, že nežijete.. že nemáte svůj život, měl byste s tím něco dělat. Nebo se pokusit. Vím, že to v naší situaci není snadné," špatně se radilo, když nebylo moc možností co s tím. "Měl byste si o tom promluvit s Radou. Každá ruka dobrá, ale vyhořelé uhlíky jsou k ničemu. A to to nemyslím zle, jen.. být pod tlakem z čehokoliv není dobré a věcem to víc škodí. Kdyby to šlo, vyžádala bych si vás jako svůj dohled, než mi bude lépe, ale obávám se, že Rada by něco takového shledala za nepodstatné a dost hloupé," povzdechla jsem si. Vážně bych mu chtěla nějak pomoci. "Takže.. takže..," bylo to tím úrazem? Jak mě něco takového vůbec mohlo napadnout? Váhala jsem, jestli mu to říct, ale byl to Skywalker – uměl na věci a problémy nahlížet jinak, jeho mysl byla otevřená a uměl tolerovat leccos z toho, za co by na mě jiní hleděli jako na blázna a nehodnou toho být Jedi. "Takže pokud vám nestačí těch pár volných chvil, kdy se můžete jít klidně pobavit s námi – s Rexem.. a tak.. i když je to opravdu minimálně, vždycky se můžete stáhnout. I bez vědomí Rady," mohla jsem stydlivě sklonit pohled, ale řekla jsem, co jsem řekla, a chtěla jsem si za tím stát. "Prostě dokončit misi a chvíli, když to podmínky dovolí, setrvat na tom místě. Asi to nebude normální život v pravém slova smyslu.. alespoň na začátku ne. Nikdo vás nemůže nutit se vrátit," vyslovila jsem ještě troufalejší myšlenku, než před chvílí.

Anakin Skywalker - 31. října 2018 18:05

Večeře Na tváři se mi mihl kyselý úsměv. "Promluvit si o tom s Radou? Děláš, jako bys je neznala. Už je slyším...." Přešel jsem do malé seschlé shrbené pózy o hůlčičce. "Hledat ty sebe sama v nitru svém ty musíš mladý Skywalkere." Zaparoduji mistra Yodu vzápětí se napřímím jako tyč a nasadím chladný přísný výraz mistra Windua. "Tvé myšlenky jsou znepokojivé Skywalkere. Budeme na tebe muset více dohlédnout." Má póza se opět změní tentokrát do zamyšlené s typicky jednou rukou podpírající loket zatímco tou druhou si hladím imaginární vousy. "Měl by ses více soustředit na svůj výcvik Anakine. Teď nesmíme polevit, válka se Separatisty vrcholí a my si nemůžeme dovolit se čímkoli rozptylovat." Nasadím naléhavý a moudrý tón mistra Kenobiho. "A s nimi bych měl vážně mluvit o něčem takovém?" Pousmál jsem se pobaveně a pak posunul rty do spikleneckého úsměvu. "Zase tak dlouhá tvá rekonvalescence nebude, navíc nějakou dobu budeme vypomáhat ještě tady proti Separatistům, aby Mon Cala byla opravdu svobodná, takže si myslím, že není problém na tebe dohlédnout. Žádný rozkaz k přesunu nepřišel ani o tvém transferu a já nepovažoval za důležité o něco takového žádat." Zatvářil jsem se nevinně. To, že jsem něco nenahlásil, když jsem mohl neznamená, že jsem musel. Když ostýchavě vyřkla svůj návrh dlouze jsem se nadechl. Ne, abych jí peskoval ale protože jsem potřeboval čas rozmyslet si, co odpovědět. Přece jen i mě se hlavou honily podobné myšlenky. "Myslím si, že by to přineslo více potíží, než užitku.....navíc nerad bych, aby mě shledali nevhodným pro tvé vedení. Už jsem si na tebe zvykl a nechtěl bych o tebe přijít Štěkno." "Vážně jsem to řekl nahlas a takhle?" Raději se nad tím moc nepozastavím a zadívám se někam za Ahsoku. "Máš pravdu nikdo mě nutit nemůže, nebo by neměl......ale copak bych dokázal stát bokem od toho všeho? Nepomáhat těm, kteří nás potřebují? Každý zachráněný život je cenný....jen se raději neohlížím k tomu, kolik jiných kvůli tomu vyhaslo." Zatvářím se trošku bolestně nad tou myšlenkou. "Možná ani neumím žít jinak, než takhle. Je na tom ale určitě i kus něčeho dobrého.....kdybych žil obyčejný život, nikdy bych nepotkal mistra Qui-Gona ani Obi-Wana, Rexe ani tebe." Na poslední slovo jsem dal zvláštní důraz, kterému jsem se sám trošku divil. "Tebe nikdy netrápilo to, jak hodně nás Kodex a Rada Jedi svazuje? Je spousta věcí, které bychom dělat neměli.....kdybych měl počítat kolikrát jsem už porušil Kodex nebo nařízení Rady....." Nechám myšlenu vyznít do prázdna, to číslo by bylo velmi nehezké.

Ahsoka Tano - 01. listopadu 2018 11:13

Večeře Když mistr začal s parodováním ostatních, v první chvíli jsem ztuhla. Co kdyby někdo přišel? Mistr Kenobi se občas objevil dřív, než bývalo v plánu, a sem tam přesně v takových chvílích, kdy by si jeden jeho přítomnost rád odpustil. Jenže pak jsem se rozesmála. Anakin měl pravdu. Přesně tak by to bylo, do puntíku přesně. Jsou už takoví. Zpátky k vážným věcem. Smích utichl, ale ještě nějakou dobu jsem se usmívala, jenže jak pokračoval, vytratily se i poslední náznaky veselosti. Pociťovala jsem mírnou úzkost, kapku studu, ale ani tak jsem se na něj nepřestala dívat. "Někdy ano," promluvila jsem tiše. "Někdy mě trápí všechen ten dohled a nedůvěra v jejich očích. Sledují, soudí, ale mlčí. Kodex sám o sobě by byl tvárný, víte, že záleží na výkladu slov a ta se často dají dobře ohnout..," odmlčela jsem se. Nechtěla jsem nikoho zpochybňovat. "Pravdou je, že ačkoliv uznávám moudrost Rady, není mi vždy příjemné s nimi komunikovat. Jenže sám víte, že to bude tím.. tím, že jste jiný. Nenechal jste se svázat a já s vámi strávila už tolik času, mistře, že jsem od vás leccos pochytila," pousmála jsem se. "To dobré, i špatné, ale za nic na světě bych vás nevyměnila," zarazila jsem se a očima zabloudila do strany, do prázdného rohu. Mírně jsem našpulila rty, abych ještě něco dodala, ale nešlo to. Po předchozím vyjádření jsem měla v hlavě najednou prázdno. Potom se mi ale vybavilo, co všechno už sám řekl. Bavíme se otevřeně, ostatní bych to třeba neschvalovali, ale neměli bychom se stydět za to, že.. Nám na sobě záleží. Odkašlala jsem si. Pochopitelně, že nám na sobě záleží. Strávili jsme spolu spoustu času, věříme si, chráníme se, svým způsobem sdílíme svoje životy a žijeme spolu. "Nějak jsem se v tom ztratila," zazní omluvně. "Podstatné je, že nějaké řešení vždycky je. Otázkou je, jestli chcete být jako ostatní a držet se pevně toho, v co věří ostatní i s jejich zatvrzelostí a oddaností Kodexu, nebo si to přizpůsobíte. Budete víc svůj a půjdete si za tím, co je blízké vašemu srdci."

Anakin Skywalker - 01. listopadu 2018 20:17

Zamyšlené rozpravy Bylo příjemné slyšet Ahsoku se smát. Bylo to takové světýlko a konejšivý hudba ve všem tom boji a zmatku, který tradičně panoval. "To máš sice pravdu Štěkno mezi konvenční Jedie moc nezapadám.....to spíše Obi-Wan je příkladem toho, jak by měl správný Jedi vypadat." Občas jsem mu tu jeho vyrovnanost a klid asi i záviděl. Nad její poznámkou jsem se usmál, nezdálo se to ale zahřálo to u srdce. "Snad na tebe nemám až příliš zhoubný vliv." Koukl jsem po ní. Některé naše, akce, jednání a chování by Rada nikdy neschválila. Alespoň, že Obi-Wan byl v těchto věcech u za dob mého tréninku trošku chápavější. Na to, jak bývala Ahsoka často držkatá a neurvala.....ne že já bych teda nebyl....tak měla dobrý pohled na věc a uměla věci podat. No jo hold i v diplomacii byla lepší, než já, na to mě nikdy úplně neužilo. "Dobře víš, po jaké cestě kráčím Ahsoko." Odpověděl jsem jí rozhodně. Vím, že nectím úplně ve všem Kodex, a ne vždy Radu natchnu a i když jsem Řádu věrný, tak se neustále pohybuju na hraně nože a daleko za hranicí toho, co dělají konvenční Jediové. Ale takový už jsem a taková je má cesta a jiné to asi nebude. Přešel jsem těch pár kroků k Ahsoce a rukou jí lehce spočinul na rameni a jemně ho sevřel. "Ale jsi si jistá ty, že mne chceš v této cestě následovat? Mohlo by se ti to stát osudným." Slétl jsem k ní očima. Bylo to její svobodné rozhodnutí. Věděl jsem, že se na ní mohu kdykoli spolehnout, ale ona taky musela vědět, že pokud mě bude dál následovat může to dojít do bodu, kdy se můžeme Radě hodně znelíbit, už teď mě většina z nich nemá ráda.

Ahsoka Tano - 08. listopadu 2018 12:33

Rozhodnutí Stála jsem před ním, s rukou na rameni, a neměla jsem se o čem rozmýšlet. Když jsem nesouhlasila, vždycky jsem se ozvala, ale nikdy nešlo o nic, proč bych se od něj chtěla jakýmkoliv způsobem odtrhnout. Nyní tomu nebylo jinak. "Jsem si jistá," brala jsem to upozornění vážně, ale i tak jsem věděla, že toto je správné. Ne podle názoru všech, ale podle mého určitě. "Jsem si zatraceně jistá, že vás chci následovat," pousmála jsem se, "mistře," zazubila jsem se. V další sekundě jsem ho bez rozpaků objala, až mě rozbolely ne zcela zhojené rány a já tiše sykla.

Anakin Skywalker - 08. listopadu 2018 18:15

Nezlomná opora Asi jsem úplně nečekal, že mě obejme. Možná jsem v to trochu doufal, ale nepřipouštěl jsem, že by to mohla udělat. A její slova mě zahřála u srdce, bylo hezké vědět, že i kdyby se vše obrátilo naruby a celý řád Jedi by mě nesnášel a šel mi po krku vždy tu bude jedna osoba, která se na mě bude dívat jinak. "Když je nablízku nacházím zvláštní vnitřní klid..." Uvědomím si a lehce se usměju. Poddám se tomu příjemnému pocitu a jemně jí obejmu a přivinu k sobě také. Úlevně vydechnu a vnímám jen její přítomnost a blízkost. Za tu dobu, co se známe a co je mou padawankou hodně vyspěla a stala se z ní mladá krásná žena. Dříve jsem tyhle věmy odsouval stranou, dnes jsem si jich však všímal do nejmenších detailů. "Děkuju." Zašeptal jsem k ní tiše, tak že bylo jisté, že patří má slova jen a jen jí.

Ahsoka Tano - 09. listopadu 2018 12:56

Kajuta "Za to se neděkuje," pomyslně nad tím mávnu rukou, zatímco ho pustím a poodstoupím, a abych si ulevila, opřu se rukou o stěnu. Nic moc velká úleva to není, ale aspoň se nekymácím. Ve tváři mám neurčitý výraz. Je víc zmatený a rozhozený, než abych se cítila kdo ví jak šťastně z toho, jak si rozumíme a souhlasíme spolu. Už dlouho jsem z ničeho nebyla dojatá, natož v takové klidné chvíli, kdy nehrozí, že mě - nás - něco nečekaně vytrhne a zaměstná. "Prostě to tak je. Věci se občas.. dějí..," omluvně se s těmi slovy uculím, protože mi šlo jen o to, abych nemlčela.

Anakin Skywalker - 12. listopadu 2018 19:13

Kajuta Zadíval jsem se na Ahsoku, když odstoupila. Bylo vidět, že jí není ještě dobře. Asi jsem jí objal příliš pevně. Trošku mě to zamrzelo. Už aby byla zase zdravá a vše, tak jak má být. Pomalu jsem se dlouze nadechl. "V tom máš pravdu, věci se prostě dějí." Usmál jsem se na ní a zadíval se na digitální hodiny oznamující mezihvězdný čas. "Měla by sis odpočinout Ahsoko. Prospat se ti pomůže. Tělo se ti zase trochu zregeneruje, bude ti lépe. Kdyby něco budu tady a...." Hledám správný výraz toho, co bych měl dělat během toho, co ona bude spát. "Budu meditovat....jo meditovat." Činnost, kterou jsem dělal zřídka a neměl jsem jí moc rád. Tohle byla Obi-Wanova parketa. "Mohu ti s něčím nějak pomoci?" Optám se jí starostlivě.

Ahsoka Tano - 12. listopadu 2018 21:18

Kajuta "No jasně, odpočinout si," nemohla jsem odmítnout, protože neexistovala dost dobrá výmluva na to, proč si po jídle lehnout a dát se do kupy. Nikdo nečeká, že budu po pár hodinách spánku v pořádku, ale už několikrát jsem se přesvědčila, že vydatný spánek je lepší než deset lékařských droidů. "Do postele si zvládnu zalézt sama, žádný strach. Koukněte, jaké máte štěstí – horní palanda bez hádek," vesele jsem se na něj zaculila mířící pomalu k posteli, do které jsem zapadla a spokojeně se na matraci uvelebila. "Hezké meditování," s tím jsem zavřela oči.. a ležela. Ani trochu se mi nechtělo spát, nepomáhalo vůbec nic. Zkoušela jsem odpočívat, klidně ležet a poslouchat, snít, představovat si páté přes deváté, plánovat, ale nic mě nedokázalo uspat. Naštěstí jsem svým počínáním strávila dost času v klidné poloze na to, abych nerušila svého mistra. Jenže jak se minuty měnily v hodiny a ty se dál a dál táhly, skončila jsem u zírání do šera. Pomalu jsem se posadila, spustila nohy z postele a zadívala se Skywalkerovým směrem.

Anakin Skywalker - 13. listopadu 2018 19:01

Meditace Ušklíbl jsem se na ní, když se rozhodla, že tentokrát jí stačí spodní palanda. "Dobře se vyspi." Kývl jsem k ní a posadil jsem se skříženýma nohama na polštář na opačném okraji místnosti a zavřel jsem oči. Vnímal jsem její přítomnost, její dech i občasné převalení. Cítil jsem, jak se pomalu nořím do meditačního stavu, ač na jednu stranu jsem stále zůstával bdělý. Obklopil mě mír a klid....tedy na chvíli, než se ta harmonie změnila ve výjevy bitev, které jsem zažil, nebo bych snad měl teprve zažít? Nikdy jsem nebyl z těch, kteří by došli toho skvělého klidného stavu, jako Obi-Wan nebo mistr Yoda. Ty mé vždy byly divoké a zmatené a nelíbily se mi, až na výjimky byly spíše varovné a stresující, než cokoli jiného. Proto jsem tak nerad meditoval. Místo uvolnění jsme cítil napětí a ztuhlost. Občas mi cukl nějaký sval, vše trvalo moc dlouho, rozhodl jsem se však vše, co mi meditace chtěla sdělit vytrpět a počkat až se pozvolna navrátím k vědomí. Bylo to prudší, než jsem čekal, ale i tak jsem otevřel oči pozvolna a promnul si kořen nosu. Aniž bych se podíval její směrem věděl jsem, že už nespí pokud vůbec spala. "Nedaří se ti usnout?" Vzhlédl jsem do šera k Ahsoce, která seděla na své posteli. Protáhl jsem si ztuhlé tělo vstáváním a přešel jsem až k ní. Bez ostychu jsem se posadil vedle ní a lehce jsem se usmál. "Z toho si nic nedělej moje meditace stála taky za prd. Ostatně, jako obvykle." Uchechtl jsem se a zadíval se do šera. "Jsme to ale dvojka koukat takhle do tmy." Zavrtěl jsem nad tím lehce pobaveně hlavou.

Ahsoka Tano - 25. listopadu 2018 01:03

Rozhovor ve tmě "Nedaří," připustila jsem polohlasně a stejně tiše, jako bych snad někoho mohla rušit, jsem i pokračovala. "Zřejmě jsem se naspala víc než dost a nemám už na spánek nárok, minimálně nějakou dobu," nestěžovala jsem si, jen jsem to shledala jako nejrozumnější možné vysvětlení. Cítila jsem se ale vinná tím, že Skywalker přerušil svou meditaci. Neměla jsem v úmyslu ho rušit. Jeho následující slova mne ale vyvedou z omylu. "Vážně?" podivila jsem se. Snad se o tom už někdy zmínil, snad ne, ale netvářila jsem se kdo ví jak překvapeně. I mě se občas stalo, že meditace neprobíhala podle mých představ, a bylo jedno, co v tom sehrálo podstatnou roli – jestli neklid v okolí, nebo podstata výjevů. Matrace klesla pod jeho vahou a já se nepatrně zhoupla. "Dva naprostí tragédi," pousmála jsem se, aniž bych se na něj podívala. Hleděla jsem do prázdna před sebou, ruce v loktech opřené o kolena a prsty jedné ruky objímající druhou. "Celý dnešek je zvláštní," pokračovala jsem s nádechem melancholie v hlase. "A to jste se tak snažil..," měla jsem na mysli jeho starostlivost i přípravu večeře. Nedokázala jsem si představit, že by pro mě něco podobného udělal někdo jiný. Proč taky? Medi droidi odváděli skvělou práci, postarali se i o jídlo, nebylo třeba se mnou nějak víc zabývat. Navíc v těchto časech má každá dost starostí s vlastními úkoly. V tu chvíli mě napadlo, že asi konečně chápu, co tím Skywalker předtím myslel – nebo částečně mohl myslet – protože mi z toho najednou nebylo jen smutno, ale opravdu úzko. Lehce jsem se otřásla v ramenou. "Ani jsem nepoděkovala. Nebo ano? V každém případě jsem vám vděčná, mistře," v hlase mi chybí všechna obvyklá radost a rozpustilost. Jediné, co mě uklidňovalo byla jeho přítomnost. Jenže to nebyla jen přítomnost, ale taky bezprostřední blízkost, která mě zároveň trochu.. znejišťovala? Už abych byla v pořádku. Najednou se sama v sobě nevyznám.

Anakin Skywalker - 25. listopadu 2018 22:20

Temná noc "No alespoň nebudeš unavená." Ušklíbl jsem se do tmy. Dobře jsem věděl, že spánek jsme oba potřebovali tak, jako tak. "Jo ale tím se netrap už jsem si docela zvykl." Trošku trpký úsměv, ale naštěstí tma jej skryla. Rukama jsem se opřel o okraj postele na které jsem seděl a musel jsem se nahlas zasmát nad její poznámkou. "Asi ne nadarmo se říká, jaký učitel takový žák." Při jejích dalších slovech jsem dlouze vydechl a mírně pokývl hlavou. "Je zvláštní jen nevím ještě jestli je to dobře, nebo špatně." Slétl jsem očima k její potemnělé siluetě. "Zvláštnost ne vždy nutně znamená špatnost." Zadíval jsem se na okamžik do tmy. Cítil jsem, jak se pohnula a zmenšila se do sedícího klubíčka. Pevněji jsem sevřel kovový okraj postele a lehce zaváhal. Pak jsem se však uvolnil a rozhodl se nechat vést prostě instinktem. Tak jak jsem to dělával v boji. Nad jejími slovy jsem nevěděl co zrovna říci. Bylo to takové.....příjemné a milé slyšel. Nakonec jsem jí prostě vzal jemně rukou okolo ramen a trošku jí přivinul k sobě. "Neudělal jsem nic zvláštního." Připustil jsem nakonec. Bylo příjemné jí držet a cítit pod prsty její kůži. Nebýt výcviku, který mi pomáhal zklidňovat tep a dech, obojí bych měl zrychlené, takto alespoň nepůsobím tolik nepatřičně. "S Padmé bych takhle uprostřed noci nikdy sedět a povídat si nemohl.....je prostě....jiná.....Ahsoka je....je jako já, nespoutaná svá....." Usmál jsem se pro sebe. "Jsem rád, že jsi to se mnou vydržela." Zašeptal jsem nakonec.

Ahsoka Tano - 25. listopadu 2018 23:41

Ve tmě Snad by bylo lepší ucuknout. Vyhnout se tíze jeho paže na mých ramenou nějakým elegantním pohybem, jenže místo toho se ke Skywalkerovi akorát nakloním a když už jsem takhle blízko, opřu se o něj i hlavou. "Chcete se o tom hádat?" nadhodila jsem k tomu, že neudělal nic zvláštního. Mé argumenty by nebyly z těch nejlepších, ale nějaké by se našly. "Ať si myslíte cokoliv.. můj vděk je na místě," dodala jsem rychle, "prostě to jen vidíme každý jinak," rozpojila jsem ruce a tou bližší jeho tělu jsem ho zlehka, váhavě, objala. Horkost ve tvářích, rozlévající se následně celým tělem, jsem už nedokázala zastavit, ale podařilo se mi záhy zkrotit alespoň srdce, které se tehdy rozbušilo o poznání rychleji. Podobně, jako když mne vzal do náruče a absolvoval se mnou cestu z ošetřovny. "Já?" přivřela jsem víčka a přitom se pousmála. "Mohl jste to utnout hned na začátku, mistře, když jste mě nechtěl," pokračuji velmi tichým hlasem, "vydržet s vámi potom, to už šlo skoro samo. Jsem ráda, že je tu někdo, na koho se můžu spolehnout."

Anakin Skywalker - 26. listopadu 2018 17:57

Povídání ve tmě Musel jsem se pousmát nad jejími slovy, prostě ona věděla, jak z každé situace udělat něco úsměvného. Lehce jsem nad tím zavrtěl hlavou. "Ne asi nechci, možná příště." Neodpustil jsem si drobnou poznámku, aby věděla, že nemá ještě zcela vyhráno. Bylo to zvláštní cítit její hlavu opřenou o mou paži a její ruku, která mne objímala, stejně, jako ta má ji. Zvláštní, ale příjemné. "Jsem rád, že jsem to tehdy neudělal.......jooo....tak to máš naprostou pravdu, je to fajn." Usmál jsem se spokojeně a na okamžik taky zavřel oči, aby si těchto momentů užil a niterně si je vychutnal. "Ale pořád jsi stejná Štěkna....jen o trošku větší a..." Usmál jsem se a otevřel oči. Při těch slovech jsem jí volnou rukou vzal jemně za bradu, abych zvedl její pohled k mému, pak jsem prsty sklouzl po její hebké tváři. Vzhledem k tomu, že to byla pravačka, kterou skrývala rukavice, tak se pak na okamžik zarazil. "Promiň občas zapomínám, jaká má ruka je." Není to jako dotek normálních prstů, přece jen je to mechanika a i když rukavice a technologie zajišťují, že ruka vypadá normálně, na dotek je ten chladný rozdíl technologie a živé tkáně znatelně poznat. Raději ruku stáhnu z její tváře opatrně zase zpět.

Ahsoka Tano - 26. listopadu 2018 23:49

Ve tmě Jako obvykle mě těmi svými řečmi provokoval. Většina z těch chvilek byla jednoduše prima, podobně, jako tahle. Dokázalo mě to vytrhnout z přílišného přemýšlení i okamžiků, kdy jsem se cítila přešlá. Vyhledala jsem v šeru jeho oči a ani mě nenapadlo přemýšlet o tom, kterou rukou mi zvedl bradu. Pořád to byl on a rty, které měly náběh k tomu protestovat proti přezdívce, kterou mě tak rád častoval, se téměř neznatelně chvěly. Skywalkerova další slova mě vrátily zpátky do reality, ale nechtěla jsem to vzdát tak lehce. Tedy.. co vlastně? "Ne.. ne.. to nevadí," zavrtěla jsem hlavou a usmála jsem se. Sice mi bradu už pustil, ale jeho mechanickou ruku jsem zachytila ještě v pohybu a nekompromisně ji přitáhla zpátky. "To je v pořádku," poněkud nešikovně jsem si jeho ruku přitiskla ke tváři. "Minimálně pro mě.. je to hezké gesto," řekla jsem upřímně, ale krátce na to jsem se tiše rozesmála nad tím, jak je tahle moje „akce“ směšná. "Ale ne.. myslím to vážně..," povolila jsem sevření na protéze, aby ruku dle libosti klidně stáhl, a dál jsem se culila, "jen.. ah.. Dnešek je plný bizarností. Omlouvám se. Nechtěla jsem.. být nezdvořilá." Na chvíli jsem sklopila pohled, ale byl to jen okamžik, sotva jedno dvě mrknutí.

Anakin Skywalker - 27. listopadu 2018 11:59

Ve tmě Zahřálo mě u srdce, když si Ahsoka přitáhla mou ruku zpět ke tváři a řekla jí, že jí to nevadí. Bylo to....příjemné připadal jsem normální, obyčejný a celý. S ní jsem mohl zapomenout na to, že mne mladická nerozvážnost připravila o ruku. S ní jsem mohl být otevřený a sám sebou. "Děkuju, jsi milá." Usmál jsem se v šeru a ruku ještě nějakou dobu nechal na její tváři a palcem jí jemně pohladil. Když na chvíli sklopila oči a pronesla onu větu zkroutil jsem jeden koutek do úšklebku, který pro mě byl tak typický. "Možná máš pravdu, ale není proč se omlouvat." Ubezpečil jsem jí a cítil jsem, jak občasně nezvládám kontrolovat svůj srdečný rytmus, takže občasně byl rychlejší, než bych chtěl připustit. Blízkost její tváře, ten úsměv, ty oči, dráždilo mě to, táhlo mě to k ní. Byl to tak neodolatelný pocit, kterému jsem se chtěl tolik poddat, ale někde v nitru mě svíral osten strachu. Proč vlastně jsem si sám nebyl jistý. Nakonec jsem však podlehl pocitu, vzal její tvář do dlaně a sklonil se k ní. Její těsná blízkost mne rozhodila natolik, že jsem cítil i třes v ruce, kterou jsem spočíval na její tváři a pak jsem jí políbil na ty krásné hebké rty. Krátce ale přece. Když jsem se odtáhl snažil jsme se opět zklidnit své rozbušené srdce, ač neúspěšně. "Jaaa....promiň já vím....Jediové by neměli podléhat citům...." Zašeptal jsem, opět mě svíral ten strach, ale ne proto, že bych se bál vyjádření Rady, ale protože jsem se bál toho, jak zareaguje ona.

Ahsoka Tano - 27. listopadu 2018 13:56

Ve tmě Asi bych nikdy dřív nepřipustila, nakolik mi chybí něčí dotek. Kdo ví, jestli by mě to vůbec napadlo? Přemýšlela jsem nad tím, když mi prstem jezdil po tváři. Občasné pochvalné poplácání, chlácholivé sevření ramene, ale všechny takové chvíle byly úplně jiné. Nebrala jsem si je k srdci, jen zlehčovaly nebo podtrhovaly danou situaci, nic víc. Ale teď? Zmatek uvnitř mě sílil. Na jednu stranu jsem si to užívala, na druhou se obávala. Byla jsem tak zabraná do vlastních pocitů, že jsem jen stěží vnímala, že podobně se sebou bojuje i on. Najednou se ke mně skláněl a jeho rty se tiskly na mé. V tu chvíli ze mě všechno spadlo. Přestala jsem se kontrolovat a jen na něj hleděla, neschopná slova, s krví divoce proudící tělem. I když se odtáhl, pořád jsem na rtech cítila ten příjemně něžný tlak, nečekaný, ale krásný. Co jsme to dovolili? Od mého procitnutí z bezvědomí se věci zdály jiné, ale myslela jsem si, že jde jen o mé vlastní vnímání světa a všech, kteří do něj patřili. Pochopitelně se jednalo hlavně o něj, protože byl jediný, s kým jsem od té chvíle byla v kontaktu, a obecně jsem s ním trávila nejvíc času. Podpořil to náš předcházející rozhovor, ale nenapadlo by mě, kam až to může dojít. Netajila jsem se tím, že je mi blízký, ovšem nechtěla jsem si připustit, jak moc. Najednou bylo vše jasnější.. a mě přepadl pocit provinilosti. Přiměla jsem ho k polibku svým jednáním? Chtěla jsem mu být blíž, ne nás postrčit vstříc obrovskému problému. Co až to Rada zjistí? Jak s námi naloží? Rozdělí nás? Zničí nás to? Nejsme jen pobláznění vším tím napětím, nebezpečím a znovu shledáním? Druhý hlas v mé hlavě však měl jasno. Ponoukal mě.. nutil mě neřešit, co bude. Proč se bránit? Konej dřív, než bude pozdě, pořvával a udupával všechny pochybnosti a strachy. Celou jsem na něj jen hleděla, zorničky rozšířené, ústa mírně pootevřená, ale němá. Jak dlouho? Nevím, ale mohlo se to zdát nekonečné. "Mě je to jedno," hlesla jsem roztřeseným hlasem v odpovědi na omluvu, ještě pořád plná nervozity, a natáhla se k němu, jenže jsem kousíček od jeho tváře zaváhala. Když to udělám, nebude cesty zpět. V další vteřině už nás ale dostanu do větších nepříjemností, než do kterých nás dosud dostala Anakinova iniciativa, když svá slova stvrdím zprvu váhavým políbením. Při něm mu volnou rukou vjedu na šíji, abych ho stáhla níž a sama nemusela tolik napínat uzdravující se tělo, a druhou dál spočívám na jeho zádech.

Anakin Skywalker - 27. listopadu 2018 19:04

Projevené city Ten okamžik, kdy tam jen tak seděla dívala se na mě a při tom do prázdna, kdy byla ztracená sama v sobě a já byl vydán na milost a nemilost očekávání, jaká slova nakonec vyřkne se zdál nekonečný. Srdce mi bušilo, jako o závod, ani když jsem seděl v kokpitu, nebo za volantem kluzáku při závodech, jsem nebyl tak napjatý a rozrušený, jako nyní. Až nakonec přišla ta slova. "Mě je to jedno." Rezonovalo mi v hlavě ještě několikrát, to co řekla. Ještě několik následujících chvil jsem si nebyl stoprocentně jistý, že opravdu vyřkla tyto slova, přišla mi tak neuvěřitelná. Postupně ze mě však opadala obrovská tíha, která se vzala kdo ví odkud. Cítil jsem, jak ze mě spadl šíleně těžký kámen, když jsem si dovolil konečně pochopit plný rozsah jejích slov. Neskutečně se mi ulevilo a pocítil jsem příval harmonie a klidu, který se prohloubil, když jsem ucítil opět její jemné sladké rty na těch svých. I když to bylo opatrné políbení, jako to mé, bylo to políbení, byla to Ahsoka, bylo to to, co jsem si přál a to co jsem těch. Po čem jsem toužil, a do nedávna si to nedokázal připustit. Ucítil jsem prsty drobné ruky na svém krku a ve vlasech, když si mě přitáhla níž k sobě. Podvolil jsem se, věděl jsem, že pro ní musí být namáhavé se natahovat a tak jsem se snížil k ní, jen aby mi se svým políbením neutekla. Když se naše rty od sebe na okamžik odpojily usmál jsem se a mechanickou rukou jí pohladil po tváři. Dotýkat se jí nyní bylo tak jiné, oproti tomu nač jsem byl zvyklý. Najednou to bylo tak důvěrné, tak bláznivě krásné. Několik chvil jsem se díval jen do těch krásných očí. "Je mi jedno co si bude myslet Řád nevzdám se tě." Zašeptal jsem jí téměř do rtů a pomalu jsem se nadechl. "Nikdo nás už nerozdělí." Abych ztvrdil svůj slib znovu jsem jí políbil, tentokrát již s větší jistotou a mnohem hlubším citem.

Ahsoka Tano - 27. listopadu 2018 21:21

Zakázané ovoce.. Nechala jsem jej dokončit polibek a odtáhla jsem se, ale jen proto, abych se částečně schoulila do jeho náruče. V ruce, položené dosud na jeho zádech, jsem pevně sevřela látku a dál ho držela. "Čtete mi myšlenky?" zeptala jsem se tiše, zírající do prázdna před sebe. Nepotřebovala jsem žádný vizuální záchranný bod, jen jsem chvíli chtěla vstřebávat, co se mezi námi stalo. "Nebo se prostě jen obáváme stejných věcí?" dodala jsem stejně tiše. Hned na to jsem si povzdechla, ale nepomáhalo to. "Přijdou na to, že..?" každého člena Rady znal mnohem lépe, než já. Z jeho slov jsem ale i tak usoudila, že bude zle.. hodně zle, ale přesto jsem toužila slyšet pravý opak. Ujištění, že k žádné katastrofě nedojde.

Anakin Skywalker - 27. listopadu 2018 21:32

Uskalí tajemství Přivinul jsem jí lehce k sobě a přejel jí zdravou rukou po zádech. Měla stejné obavy, jako já, ale teď už na tom nezáleželo. Když jsme k sobě našli cestu a když už víme kudy chceme kráčet, nezměním směr jen ze strachu. Takový já nejsem. "Možná od obojího trošku." Lehce jsem se pousmál. Oba jsme věděli, že myšlenky číst neumím. Její obava o to, že nás odhalí byla pochopitelná. Vyslovila mé vlastní obavy nahlas. Bradou jsem se lehce opřel o její hlavu a políbil jí mezi rohy, které jí tam vyrůstaly. "Možná jednou ano......Mistr Windu byl vždy podezřívavý a nepříjemný, vždy vše viděl z horší stránky, takže věřím, že není ztěch, kteří by se na nás v tomhle zaměřovali.....Mistra Plo Koona znáš možná lépe, než já ostatně to on tě přivedl do chrámu, ale myslím si, že jeho pohled na věci je umírněnější navíc má dost svých starostí.....Samozřejmě je zde spousta jiných Mistrů.....z těch, kteří by něco mohli poznat, nebo vycítit tu jsou asi hlavně Mistr Yoda, před tím se špatně něco skrývá a pak Obi-Wan.....ale věřím v jeho úsudek a to, že zrovna on by si to nechal pro sebe, spíše by nám promlouval do duše....tedy myslím...." Vyčetl jsem svůj názor na věc a dlouze jsem se nadechl. "Až k tomu mostu dojdeme tak ho společně překročíme. Teď nemá smysl se tím zbytečně dopředu trápit hm?" Snažil jsem se vše odlehčit a vzít z té lepší stránky. "A pokud by byl Řád cenou za tebe. Jsem ochoten jí zaplatit. Nikdo přece neříká, že nemůžeme pomáhat i když, bychom beyli součástí Řádu." Ano obava o to, aby se pak nepostavil někdo z Řádu proti nám a nepokusil se nás potrestat za náš pohled na věc tu byla, ale nehodlal jsem jí nyní dát šanci se projevit, až něco takového nastane vypořádáme se s tím.

Ahsoka Tano - 27. listopadu 2018 22:21

Zastřená budoucnost i minulost Zatímco on se snažil vidět věci z té lepší stránky, já to nyní nedokázala. V hlavě se mi objevovaly výjevy, které jsem nechtěla zažít, a strach přitom živil jen další katastrofické scénáře. Jeden za druhým, jako v nějakém špatném příběhu s nešťastným koncem. "Sice to nemá smysl, ale nepřemýšlet nad tím jde jen těžko," přiznám se. K čemu by bylo něco před sebou navzájem tajit? "Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem se cítila takhle.. tak bezradně," zabořím obličej do jeho hrudi a chvíli jen tak vdechuji jeho vůni. Vím, že bych měla být šťastná – a to v nitru skutečně jsem – ale pořád jsem i zaskočená a obávám se. Zítra má přiletět mistr Kenobi a pokud se Anakin mýlí.. "Věděl jste to?" třebaže jsem ho ještě před chvilinkou líbala, dál mu vykám a nepřipadá mi to nijak zvláštní. "Myslím, když jsme se bavili předtím, u večeře, o všech těch věcech.. přemýšlel jste nad tím, jak to skončí?" změnila jsem lehce téma hovoru. Nakonec téma odloučení se od Řádu tady dnes bylo už podruhé. "Nebo když jste mě odnášel o ošetřovny..," přemítám nad tím, co všechno se stalo. Vím, že mi bylo trapně, trochu úzko, ale ani v nejmenším mě v tu chvíli nenapadlo, že by všechny ty rozpaky mohly vést až k této chvíli. Šla bych za ním z pouhého přesvědčení i jako padawan, jako přítel, ne jako.. hm, co vlastně jsem? "Mě to asi nikdy předtím tak úplně nenapadlo. Prostě jste tady vždy byl, to stačilo. Nepřemýšlela jsem nad ničím víc. Na ničím hlubším. Připadalo mi normální mít někoho svým způsobem rád a ten způsob samotný jsem už hlouběji neřešila. Vlastně.. trochu jsem si myslela, že je ve vašem životě důležitý někdo jiný."

Anakin Skywalker - 27. listopadu 2018 23:40

Přemítání nad budoucností "V tom máš asi pravdu." Přikývnu nad její obavou ohledně toho, že prostě neřešit tohle všechno v podstatě nejde. Stejně si nás to nachází podvědomě. Když položila svou otázku. Tázavě jsem se na ní dolů zadíval a počkal jsem až to trošku rozvede. Přemítal jsem nad jejími slovy a snažil se si v duchu na ně odpověď a nalézt pravdu. "Věděl jsem to?" Ptal jsem se sám sebe a na chvíli zůstal v zamyšlení. "Upřímně? Nevěděl, nepřemýšlel jsem během večera nad tím. Ne až takhle do hloubky. Jo věděl jsem, že se něco změnilo od té chvíle, co jsem za tebou přišel na ošetřovnu, ale nevěděl jsem, jakým směrem. A nebo jsem si to prostě nechtěl podvědomě připustit a nechal to nevědomky někdy v pozadí." Na okamžik jsem se odmlčel. "Myslím, že jsem ale své pocity až do posledního okamžiku nedokázal správně popsat a hlavně odhalit, co se za nimi skrývá.....prostě....až když jsem se nechal vést svým nitrem udělal jsem to, co jsem považoval za správné a po čem jsem toužil." Trošku zamyšleně svraštím čelo. "Někdo jiný? Koho máš na mysli? Obi-Wan je můj učitel a dobrý přítel a Rex je prostě Rex spolubojovník a přítel, ale ne zase v tomhle směru.....takže...." Tak nějak tápu v tom koho mohla mít Ahsoka na mysli. Nehledě na to, že představa, že bych měl mít něco bližšího s Obi-Wanem nebo Rexem byla opravdu zvláštní.

Ahsoka Tano - 28. listopadu 2018 00:17

Ve tmě "M-hm," takže jsme na tom byli stejně. Ani jeden si to neplánoval, nic neskrýval, jedině sám před sebou a to ještě nevědomky. Nejít o něco tak vážného a osobního, smála bych se, jak ze dvou nic vzniklo během pár hodin něco. Během té krátké chvíle jsem se uklidnila. Dokázala jsem jakž takž uvažovat s čistou hlavou, horkost z tváří zmizela, stejně jako se mi přirozenou cestou zklidňoval tep. V jeho náručí jsem se cítila bezpečně, nedotknutelně, a to byla příjemná změna. "Nechtěla jsem vyzvídat. Jen když už spolu mluvíme tak otevřeně..," zlehka pokrčím rameny, "neměla jsem na mysli nikoho konkrétního. Jen prostě někoho," snažila jsem nemotorně vysvětlit předcházející myšlenkové pochody, které jsem vyslovila nahlas. "Hodilo by se to k vám. Jste magnet na problémy," snažila jsem se v tónu hlasu nedat znát pobavení, ale jen co jsem dořekla větu, zacukaly mi koutky. Tohle pošťuchování se mě asi nikdy neomrzí.

Anakin Skywalker - 28. listopadu 2018 18:44

Noční popichování "Tak hodilo jo? Heh....to by asi Obi-Wana moc nepotěšilo." Ušklíbl jsem se. A mírně jsem nad tím zavrtěl hlavou. "Ne nikoho opravdu v tomto smyslu nemám. Jen teď tebe.....tedy doufám." Bylo zvláštní připustit, že teď k sobě patříme i jinak, než jen jako parťáci, než jen jako Mistr a Padawan, ale nebylo to nepříjemné. Naopak přišlo mi, že se náš vztah posunul správným směrem a vyvinul se dál. "Navíc pamatuju si dobře jednu mladou Padawanku, která hned na první misi těch problémů házela pod nohy svého Mistra až až." Usmál jsem se lišácky. Ne na Christopsis se zapomenout nedalo....bylo to podobné, jako Tatooin.....doteď si jasně vzpomínám, jak Ahsoka aktivovala nechtíc všechny ty droidy, kteří se nás snažili zabít. "Řekl bych ale, že v těch neumyslných pokusech zabít jeden druhého si nemáme moc co vyčítat." Pousmál jsem a lépe jí přivinul k sobě. "Nad čím teď přemýšlíš?" Zvedl jsem hlavu z té její a naklonil jsem se do strany dolů směrem k ní, abych na ní lépe viděl.

Ahsoka Tano - 29. listopadu 2018 00:22

Kajuta "Ale vy vždycky vzpomínáte jen na polovinu toho, co se stalo," namítnu okamžitě a aniž bych chtěla, v hlase je slyšet obvyklý nakrknutý tón. Určitě tím myslí i Christophsis, naposledy jsme to měli na pořadu dne sotva před týdnem.. na to ho užije, aby mi pořád připomínal tu maličkou chybu a nepozornost. I tu další. Na co si ale už nikdy nevzpomene je to, že jsem mu hned vzápětí zachránila život. Nebo si vážně myslí, že jsem ten obří kus nechala spadnout jen tak, aniž bych věděla, co dělám?! Tak či onak, zrovna tahle eskapáda se mi taky zaryla hluboko do paměti. Nad jeho otázkou se dlouho nezamýšlím. "Myslíte krom toho, jak rád překrucujete co se stalo?" jedním koutkem se rošťácky zazubím. Potom ale úsměv opadne a já se opatrně, a hodně nerada, vymaním z jeho teplé náruče. "Vlastně na nic. Zvláštní, ne? Ještě před chvílí jsem měla hlavu plnou otázek, strachu a nejistoty, ale všechno je to pryč. Proč se ptáte? Myslíte si, jak se v duchu raduju ze své jedinečnosti?" kmitám očima mezi jeho tváří a zdí kousek vedle. Nikdy jsem neměla problém s tím na něj hledět zpříma, ale teď jsem cítila kapku studu. "Možná.. možná se nad tím vším ale prostě jen snažím nepřemýšlet, když vím, že to nemá smysl," zavrtím hlavou, "prostě se to nějak vyvine," konečně jsem se zase usmála. "No a pochopitelně mi tím nenápadným plísněním za kdejakou chybičku narušujete kontinuitu myšlenek," na oko se zamračím. Ruka na zádech zůstává, druhou ale mimoděk pomalu sjíždím přes jeho hruď.

Anakin Skywalker - 29. listopadu 2018 19:12

Noční rozhovor "To asi proto, že ty průsery se nedají zapomenout." Zazubil jsem se na Ahsoku mírně škodolibě, ve skutečnosti jsem to tak nemyslel, jen mě bavilo jí škádlit. "Já nic nepřekrucuju." Zvednu ruce v obranném gestu a pak jí chvíli pozoruji, když se odtáhne a začne povídat. "Hmm asi máš pravdu. Opravdu nemá smysl se nad tím zatěžovat právě teď." Kývl jsem k ní na souhlas, i když na rozdíl od Ahsoky já se malého červíka obav o to, co se stane až se to jednou podělá, nedokázal zbavit. "Che....jakožto správný Jedi bys měla umět koncentrovat svou mysl, i když tě něco nebo někdo rozptyluje." Zvednu učenecky prst a napodobím přednášku Obi-Wana, kterých jsem měl v minulosti bezpočet. Pozvednutou ruku jsem opět spustil dolů a při tom jí dlaní lehce přitiskl na tu Ahsočinu, která mi spočívala na hrudi. Usmál jsem se a pak mě něco napadlo. "Pojď něco ti ukážu tohle se ti bude líbit." Mrkl jsem na ní rošťácky a zatvářil se záhadně zároveň. Pak jsem její ruku ve své dlani jemně sevřela a pobídl jí, aby vstala s čímž jsem jí pomohl už jen tím, že jsem nepouštěl její ruku.

Ahsoka Tano - 02. prosince 2018 23:12

Pod rouškou noci "Nenapadlo vás někdy, že všechno to koncentrování prostě jen má skrýt vás samotného před ostatními?" povytáhnu obočí do tmy. Jistě, že takové jednání dokázalo jednoho ochránit v boji, ale leckdy jsme dost věcí tajili i jeden před druhým. Tedy, ne nutně my dva, ale princip to nijak nemění. "Jasně, že se to leckdy hodí.. ale já se teď koncentrovat nechci. Jednou v životě, po takové době..," ustaraný výraz nahradil úsměv. Jednoduše jsem chtěla dát volný průběh všemu, co se dělo i co se ve mně dělo, ať už to bude mít jakékoliv následky. Budu litovat? Nebudu? Když to nezkusím, nikdy se to nedozvím. A masku „nedostupnosti“ za každých okolností můžu nosit kdykoliv. O to tady ale nešlo. Přestala jsem uvažovat nad zcestnými myšlenkami a zvědavě sledovala a vnímala každý Skywalkerův pohyb, i když se jen zvedal. "Teď?" zeptala jsem se tiše. "Kam jdeme? Co se bude dít?" ptala jsem se a přitom se pomalu zvedala. Bylo snadnější než před pár hodinami, ale pořád ne úplně v pořádku.. ovšem tak za den až dva bych mohla být v obvyklém „jen rozlámaném“ stavu jako po těžší misi.

Anakin Skywalker - 05. prosince 2018 08:55

Neočekávaný výhled Musel jsem se nad Ahsočinou dedukcí lehce usmát. Vždy věděla, jak udeřit hřebíček na hlavičku. "Občas zníš jako mistr Yoda." Popíchnu jí za její moudré řeči, ale stejně s ní musím souhlasit. Když vstane téměř automaticky jí položím dlaň na bedra, abych jí mohl trošku vést a korigovat. "Neboj jen pár kroků, ale bude se ti to líbit." Slétl jsem k ní očima s tajemným úsměvem. Pak jsem jí převedl k jedné ze stěn našeho pokoje a volnou rukou mávl ve vzduchu. Síla se zavlnila a kus stěny se odsunul ve výřezu a odhalil vesmír, skrytý za oknem, které jsme zde měli. Bylo vidět Mon Calu, modrou a pokropenou mlhavými kresbami, byly vidět planetky a asteroidy téhle soustavy a také slunce, které tomu všemu dávalo život. Za normálních okolností by mohl působit vesmír více ponuře, ale díky roji meteorů, které prolétaly v dálce po obloze a nechávaly za sebou ohnivé čáry, erupcím na slunci, jenž ukazovaly jeho sílu a hlavně planetě tam dole, která vypadala tak mírumilovně a poklidně, to působilo docela harmonicky. "Myslel jsem, že by se ti tenhle výhled mohl líbit." Usmál jsem se a podíval se z okna. "Navíc to slunce má stejně divokou jiskru, jako míváš ty v očích." Podotkl jsem to, jen tak úplně mimochodem, jako by to byla naprostá samozřejmost.

Ahsoka Tano - 08. prosince 2018 23:37

Výhled Neměla jsem žádná očekávání a proto byla náležitě zvědavá, co že mi to chce ukázat. Nechala jsem se ten kousek cesty vést, a každý krok, který jsem učinila, byl velmi opatrný. Několik hodin jsem ležela a poslední minuty jsme strávili v sedě, svaly mi za tu dobu ztuhly. Každý další krok byl ale snadnější, lehčí, sebevědomější. Když jsme došli ke stěně, trochu jsem zapochybovala o tom, co se bude dít. Jenže místo nějakých hloupých vtípků mi Skywalker odhalil okno, nad jehož existencí jsem dosud ani nepřemýšlela, a skrz něj se mi tak naskytl úchvatný výhled. "Nádhera," koutky vylétly vzhůru ve fascinovaném úsměvu. Jediné slovo ještě nějakou dobu viselo ve vzduchu, zatímco jsem se kochala výhledem a dala zapomenout všem starostem, které mi více či méně tížily hlavu. "Kéž by takových klidných nocí bylo víc," pronesla jsem polohlasně. Dokázala bych se vzdát nynějšího života? Dokázala jsem si to jen těžko představit. A vůbec, proč se neustále pídím po tom, jak změnit svůj život? Copak těch několik polibků vše změnilo? Povzdechla jsem si. "Ale žít bych tady nechtěla," dodala jsem víc nahlas. Mon Cala bude další planetou, která se mi zapíše do vzpomínek. Bohužel ne těch veselých. "Od kdy jste romantik?" potřebovala jsem zahnat pomalu se plížící špatnou náladu, takže jsem udělala to nejjednodušší, co se udělat dalo - rýpnout si.

Anakin Skywalker - 09. prosince 2018 20:34

Noční výhled "Snad se jich jednou dočkáme.....ač si trošku říkám jestli to pak nebude příliš velká nuda." Pousmál jsem se a chvíli se díval z okna, než jsme slétl očima dolů k Ahsoce. "Vodní ani písečná koule nejsou zrovna ideální místa k životu, teda pro mě určitě ne." O okamžik později se zatvářím šokovaně a naprosto nevinně. "Co já?.....Ne....to jen...." Trošku jsem se zasekal a nakonec dlouze vydechl. "Jen jsem si myslel, že by se ti ten výhled mohl líbit." Připustím nakonec popravdě. Nakonec jí vezmu za ruku a propletu si s ní prsty své holé zdravé ruky a lehce stisknu. "Chtěl jsem, abys měla za dnešní večer a noc na co pěkného vzpomínat....přece jen náš každodenní život zase tolik hezkých a klidných momentů nepřináší." Lehce jsem se usmál a opět se podíval k oknu. "Minimálně já budu na dnešek vzpomínat rád." Palcem jí bezděky pohladím po hřbetu ruky. "Jen mi přijde, že ten zbytek dne utekl až příliš rychle." Pomalu se nadechnu.....vůbec se mi nechce vracet do každodenního života, který nás ráno opět čeká.

Ahsoka Tano - 08. ledna 2019 22:14

Výhled "A-ha..?" zarazím se nad tím, jak se sám zarazil nad tím, co jsem řekla. "Tak to pak beru zpět, co jsem naznačila," dodám sice ochotně, ale i tak mi v jenom okamžiku zacukají koutky. Tak jsem si totiž v koutku mysli myslím své a jen tak něco to nezmění. Je přece hezké mít o lidech kolem nějaké naivní ideály, ne? "Mohla jsem vzpomínat už na hezké odpoledne, když jsem se probrala. Svým způsobem je to vlastně to nejhezčí, co se mi dneska mohlo stát," z pobavení přejdu k vděčnému úsměvu. Moc jsme o tom nemluvili, ale jistě, že mi má nehoda a vše kolem leží v hlavě. Jen mě, momentálně, netrápí natolik, abych se k ní víc vyjadřovala. "Ale i tohle je prima," úsměv se rozšíří. "Všechno, co se stalo," zesílím stisk prstů na našich propletených rukách. "A zítřek na tom jen málo co změní," dořeknu rozhodně a na několik vteřin se odmlčím. "Bude to jiné, ale stejné. Vždycky je co skrývat. Svým způsobem. A věci se vždycky nějak vyvrbí. Nestane se nic, co by dnešek udělalo méně, hm, důležitým dnem. Prostě jen dostanete sprda za to, že jste mě odnesl z ošetřovny a tak," zaculím se a vzhlédnu k jeho tváři.

Anakin Skywalker - 09. ledna 2019 17:08

Noční rozprava "To máš asi pravdu." Kývl jsem mírně hlavou nad jejím prohlášením, že její probuzení byla ta nejlepší událost dne. Nyní zpětně je těžké si představit, že by tam dál ležela a nikdo by nevěděl, jestli se ještě probudí. Byl jsem vděčný za to, že je v pořádku, že je zde se mnou a že vše snad bude lepší, než kdy dřív. Musel jsem se lehce usmát při zmínce, že je dnešní večer prima. Měla pravdu, byl více, než prima a zapomenout na něj mne nikdo nepřinutí. Raději bych se postavil samotnému Sith Lordovi, než přijít o vzpomínku na dnešek. "Občas si říkám zdali tě tajně nevyučuje nějaká moudra některý jiný z mistrů, protože ode mě tohle určitě nemáš a pokud je to ze tvé hlavy, tak je to.....znepokojivé." Zašklebil jsem se na ní v dalším mírném popíchnutí ale i přesto jsem sevřel propletené prsty s těmi jejími pevněji, ale ne tak, abych jí drtil ruku. "A toho sprda nějak přežiju. Nebude první ani poslední, který dostanu za nějakou neuváženost, ale zrovna téhle neuváženosti litovat nebudu." Usmál jsem se a když ke mě vzhlédla, přivilnul jsem jí lehce, jako by byla křehký kousek křišťálu, k sobě, sehnul se a políbil na rty. Tentokrát již jistěji a s veškerým citem, který ve mě k Ahsoce dřímal. "Jsi krásná. Ani obě slunce na Tatooin nezáří tak jasně, jako ty." Zašeptal jsem jí tiše do rtů.

Ahsoka Tano - 13. ledna 2019 20:55

Moudrost světa a tak dál "Kdyby to bylo tak jednoduché..," hraně si povzdechnu nad popíchnutím o moudrech, protože mám vás a nikoho jiného, musím občas poslouchat za dveřmi nebo za rohem, abych načerpala taky trochu jiného přístupu. Zároveň se tak líp cvičím na mise, protože mě nikdo nesmí nachytat, vidět, ani slyšet. Takže to ze mě udělalo moudrou super agentku v rouše beránčím. Říká se to tak, že? tvářím se neutrálně, ale z toho, jak intonuji je jasné, že si jen dělám legraci. Tedy do určité míry. Je jasné, že během celého mého učení se od nejlepšího pilota v galaxii slýchám i hodně od jiných. Od členů Rady. Nepřátel. Senátorů. "A něco je i z mé hlavy. Stojíte o nějaké ty soukromé lekce moudrosti do kapsy?" povytáhnu obočí, přičemž dál usilovně bráním koutkům, aby se zvedly do pobaveného úsměvu. Zbytek přejdu pouhým mlčením. Oba víme, jaký Obi-Wan je a vůbec to všechno.. a mlčím až do chvíle, kdy mne políbí a zalichotí mi. Nejistě se zavrtím. Cítím, jak mi hoří tváře i nos, když mé nitro zaplavila vlna spokojenosti. V první chvíli chci jednoduše pronést něco o tom, že lichotky nejsou nutné a tak dále, ale místo toho jen využiji Skywalkerovy blízkosti a polibek mu oplatím. Bez prvotního váhání, bez nejistoty a strachu. Jako bych zapomněla na vše kolem, co nás svazuje.

Anakin Skywalker - 14. ledna 2019 11:29

Ztracené myšlenky "Che....možná si někdy o nějakou řeknu, nebo lépe až bude třeba vyjednávat nechám to na tobě." Zašklebím se na ní ještě před tím, než jsme se políbili. Polibek, který mi následovně vrátila chutnal tak sladce. Možná o to více, že měl být zakázaný. V minulosti bych asi nikdy nad něčím takovým ani nepřemýšlel, ale teď v tuto chvíli ve mě zažehl plamen, který se mi příjemně rozlil do břicha a všech ostatních útrob. Procházel tělem formou mravenčení až do konečků prstů. Celé ty roky mého výcviku šly v tuhle chvíli stranou. Srdce mi bušilo, jako o závod a se mi zrychlil. Bylo to nezvyklé nemít věci pod kontrolou, ale vlastně mi to asi ani tolik nevadilo. Teď bylo teď a na tom záleželo a stejně, jako Ahsoka jsem si hodlal tyhle okamžiky užít plnými doušky. Její políbení ještě trošku prodloužím a rukou jí přejedu jemně přes její leku, které jí spadaly z hlavy až na ramena. Kůže na nich byla mnohem jemnější, než byl očekával. Rtů, které mi byly svoleny ochutnat jsem se nemohl nasytit. Musel jsem je líbat zas a znovu. S každým políbením o to vroucněji, jako bych chtěl vědět, že jsme opravdu zde v tuto chvíli, že to není sen a že opravdu žijeme. Druhou rukou jsem jí přejel přes lopatky dolů na bedra a jemně k sobě přitiskl, tak abych jí moc nerozbolavěl hojící se rány. O pár okamžiků později, když už bylo třeba se trošku nadechnout jsem využil tohoto prostoru, abych se jí zadíval do očí. Měl jsem pocit, že se v nich ztrácím. Ale nebál jsem se. Být takto ztracen bylo příjemné a cítil jsem se obklopen jejím vřelým úsměvem a laskavým dotekem. Být správný Jedi neměl jsem něčemu takovému podlehnout ani dovolit, aby to došlo tak daleko.....ale já nikdy nebyl správný Jedi a v tento moment jsem chtěl aby to došlo ještě dál. Záleželo jen na tom, že jsme spolu a že víme, co k sobě cítíme. Nic jiného teď neexistovalo. Nic jiného zde nemělo nyní své místo.

Ahsoka Tano - 14. ledna 2019 13:05

Vyměním moudrost za blízkost S narůstajícím počtem polibků jsem zapomínala na bolest. Ačkoliv byla stále přítomná, připadala mi nepodstatná. Od doby, co jsem přišla do chrámu a stala se učednicí uběhla už dlouhá doba. Myslela jsem si, že znám různé způsoby jak si dostat z hlavy myšlenky a jak nevnímat okolní svět, ale měkké příjemné prázdno ztrácející se v nezřetelných ornamentech, které vidím pod zavřenými víčky, jsou úplně nové. Neprobádané. Jako by pocity naplnily každičký kousek těch míst, kterými běžně vnímám. A tak, i když jsem pod rukama stále cítila jeho teplé tělo, látku šatů a pevnost svalů, byla jsem spíš jako omámená. Doslova. Když se ode mne odtáhl a mezi vlhkými rty mi do plic pronikla potřebná dávka vzduchu, procitla jsem.. ale zoufale přitom toužila vrátit onu chvíli naprostého ztracení se sama v sobě. Znovu podlehnout kouzlu okamžiku. Podrobit se mu. Natiskla jsem se blíž ke Skywalkerovu tělu, až mezera mezi námi přestala existovat, a po krátkém opětování jeho pohledu jsem ho lehkým tlakem ruky v zátylku přitáhla nazpátek. Jeho rty k mým. Můj dech mísící se s jeho. Jazyk hledající cestu do mistrových úst a jedno podmanivé zhoupnutí se v bocích ze strany na stranu, abych udržela rovnováhu. Touha po blízkosti nenápadně se měnící v chtíč. Přesto na něj nenaléhám, netlačím, a vystačím si s málem. Když prsty zvolna přejíždím po odhalené kůži, je to úplně jiné, než kdy dřív. Dotýkala jsem se ho už tolikrát, ale nikdy ne takhle. V každém takovém pohybu je patrná sebejistota, neváhám ani se neostýchám, a ani mě neděsí, že nevím – šlachy pod kůží se pohnou a napnou, ale jen těžko se mi odhaduje, co udělá. Nejsme jedno. Jsme jen spolu.

Anakin Skywalker - 14. ledna 2019 20:14

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Moudrost je nepotřebná, když jí zatemňuje srdce Horko, které se mi rozlévalo tělem ještě stouplo a vehnalo se mi i do hlavy a tváří, když jsem ucítil Ahsočino tělo přitisknuté na mé. I před oblečení jsem cítil teplo její kůže a stejný chtíč, jaký se probouzel ve mě. Když mi projela prsty po krku a přitáhla si mě níž, s příjemným mrazením po zádech jsem se sehnul, abych se opět setkal s těmi úžasnými měkkými rty, kterým jsem nemohl říci ne. Jazyk, kterým mi přejela po rtech mne snad na okamžik zaskočil, ne však nepříjemně. Pootevřel jsem rty a vyšel jí svým jazykem vstříc, propletl se s ním, pohladil ho a pak splynul ve vášnivých pohybech, které jsem si vychutnával při každém dalším polibku. Instinktivně jsem Ahsoku trošku sevřel v obětí, když se zhoupla. Měl jsem obavu, že by mohla upadnout, ale nakonec to mělo jen za následek toho, že jsem sjel rukou z jejích beder na její pevný oblý zadeček. Pomalým krouživým pohybem ruky jsem si vychutnával možnost se jí takhle dotýkat. Hladit jí zatímco jsem si užíval jejího doteku na kůži. Bylo to, jako by jí pod prsty problikávaly jemné výboje statické elektřiny, jak mě po jejím doteku příjemně mrazilo. Vím, že ještě před pár okamžiky jsem měl v hlavě ještě rozvířeno mnoho myšlenek. Teď tam však nebylo nic.....nic než Ahsoka, její blízkost, její sladké rty a vášnivé polibky, její hřejivé doteky a oči ve kterých jsem se ztrácel. Rukou, kterou jsem jí hladil po leku, jej jemně odhrnul na její zády a sklonil se níže, minul její rty a políbil jí na obnažený krk. Vášnivě a chtivě, v závěru jsem jí lehce kousl a odtáhl se v políbení. Už i druhá ruka našla našla zadeček, za který jsem Ahsoku přitiskl ještě více k sobě. Vlastně nikdy jsem si předtím asi neuvědomil dost dobře, jak málo toho ve skutečnosti obsahuje její Jedijský oděv. Nicméně pokud jsem si toho dříve nevšiml dostatečně nyní jsem za to byl vděčný plně. Až o okamžik později jsem si uvědomil že jsem udělal pár drobných kroků proti Ahsoce až se zády dotkla zdi našeho pokoje.

Ahsoka Tano - 14. ledna 2019 21:44

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Roztoužená těla, zatemněná srdce Náhlá opora za zády mě překvapí. Nemít Skywalker ruce tam, kde je má, o zeď bych se opřela a využila jí. Takhle budu jen spoléhat na to, že nemám kam spadnout. Vystoupám rukama po jeho pažích a jednou mu krátce vjedu do vlasů, přičemž ho znovu nenechám utéct a škádlit mě. Ne tak lehce. Chci si ještě nějakou dobu vychutnávat polibky tak, jak přicházejí. Se vší jejich naléhavostí. Něžností. Jenže s každým dalším sílí potřeba se ho dotýkat. Prozkoumávat jeho tělo a v nepochopitelné změti pocitů chtít víc. Nechám prsty sklouznout níž, abych povytáhla část tuniky, kterou má na sobě. Brzy však zjistím, že dokud jí spolu se zbytkem oblečení drží masivní opasek, nepůjde to tak lehce. Nakonec se tedy hýžděmi přece jen musím namačkat jak na zeď, tak i jeho ruce, abych mezi námi vytvořila kousek místa. Kupodivu je to příjemnější, než jsem čekala, a na rtech se mi v krátkém okamžiku nádechu mihne pobavený úsměv. Přezka tiše cvakne a opasek se pod tíhou vlastní váhy sesune o několik centimetrů níž. Tam ho zadržím a opatrně, byť ne zcela soustředěně a šikovně, odhodím na blízký stůl. V tu chvíli si už ale vychutnávám další polibek. Prázdnou rukou se vrátím k tunice a dalším nezbytným částem Skywalkerova oblečení, se kterým se hodlám nenásilně vypořádat a dostat ho z něj.

Anakin Skywalker - 14. ledna 2019 22:22

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Horké ruce, horká těla Úplně jsem se oddal polibkům, které jsem si vyměňovaly, ať již jsem pouze ochutnával Ahsočiny zvlhlé rty, nebo jazykem zkoumal ten její a nechával se být zkoumán. Mírně mě překvapilo, když se natiskla zády a zadečkem na stěnu a tedy i na mé ruce. Tedy ne, že by to nebylo příjemné moci jí pevněji stisknout. Přece jen trénink a ten nekonečný čas strávený na misích se i na jejím těle podepsal tím způsobem, že svaly vyztužil, tělo zocelil a místa, jako zadek hezky zpevnil. Na druhou stranu bylo to zvláštní být najednou v Ahsočině moci, měl jsem ruce uvězněny za jejím tělem a vyškubávat se mi je nijak nechtělo. Cítil jsem její ruce, jak mi se mi zručně pohybují po pasu, ucítil jsem mírné zatahání, jak se vypořádala rychle i v tom malém prostoru s přezkou, která povolila. Zazvonění o kovový stůl mě ubezpečilo, že můj opasek společně se světelným mečem je dost daleko z našeho dosahu, aby nám v tuhle chvíli nepřekážel. Celý můj výcvik mi Obi-Wan vtloukal do hlavy, ať mám svůj světelný meč stále u sebe a nespouštím ho z očí.....ale to bylo v tuhle chvíli jedno. Meč nikam neuteče teď tu byla Ahsoka a její horké krásné tělo. Cítil jsem, jak mi tunika pod jejími šikovnými prsty postupně povoluje, až jí bylo možno přetáhnout přes hlavu. Využil jsem toho okamžiku, abych jí na okamžik přitiskl opět těsněji k sobě věnoval jí hluboký vroucný polibek, přesunul ruce z jejího zadečku na její boky a tím se osvobodil. Jí jsem dal otevřenou možnost mi v příští chvíli tuniku svléknout, ale rozhodl jsem se nezůstat pozadu a prsty jedné ruky jsem odepnul i sponu jejího opasku, který za chvilku zazvonil na stole vedle mého. Až nyní jsem si uvědomil, že na rozdíl od mého úboru ten Ahsočin je více kompletový a bude jej třeba sundat, jako celistvé šaty. Ruce mi mimoděk zabloudily po bocích níž prsty jsem zajel pod okraj Ahsočiny sukně, kde jsem jí přejel pomalu zdola nahoru po vnějších stranách stehen, tím jí asi lem šatů trochu nadzvedl a také si mohl vychutnat dotek přes tenkou látku na jejích nohou. Následoval další polibek, kdy jsem jí lehce kousl do rtu a nabral opět na vášni v dalších polibcích. Nechtěl jsem přestat ne teď, když to bylo tak krásné. Aniž bych si to nějak více uvědomoval dlaněmi jsem stoupal dál pomalu nahoru po jejích stehnech až k bokům.

Ahsoka Tano - 15. ledna 2019 10:21

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Rozechvělé já Pomalu se táhnoucí dotek prstů na stehnech mě rozechvěl a přestože se mnou rozlévala horkost, naskočila mi z toho na krátko husí kůže. Ta zmizela záhy se škádlivě kousavým polibkem. Šaty se bez většího odporu vysunuly a pružná látka zůstala shrnutá v úrovni konce šedých legín. Využila jsem pozice vlastních rukou, kterými jsem před okamžikem vysvobodila mistra z tuniky a nechala ji spadnout na zem, a po paměti nahmatala na svých vlastních šatech zapínání za krkem. Jakmile patent povolil, svezla se celá část kryjící můj krk dolů a zakryla umně umístěný výstřih. Prázdnými dlaněmi, a částečně předloktím, jsem se na několik okamžiků opřela o Anakinovu horkou hruď, abych je následně nechala klesat, prsty jemně kopírující linie jeho vypracovaného hrudníku. Zastavila jsem je v oblasti pasu, kde jsem jednou rukou zvolna přešla na hranici mezi jeho vlastní paží a mechanickou rukou, kterou k sobě tak na krátko víc přitisknu. Druhou rukou zatím bezostyšně pokračuji níž, právě kolem mechanické ruky, až se konečky prstů ocitnu za lemem látky jeho kalhot. Čistě po hmatu pokračuji až k jejich zapínání, to ale zatím nechám být. Raději si vychutnám další hluboké políbení. Roztouženými rty ale vzápětí uteču a pomalu Skywalkera zahrnu drobnými polibky od koutku úst přes bradu, až na krk a pokračuji ke klíční kosti. V tu chvíli povolím tlak na mechanické ruce a mezi prsty mu vsunu skrčenou látku, zbytek šatů totiž stačí už jen vyhrnout a obdobně jako tuniku přetáhnout přes hlavu. Neomámená silou opětovaných polibků se přitom zastydím. Nikdy dřív jsem v podobné situaci nebyla. Jenže touha je silnější než stud, a tak k němu s úsměvem zvednu pohled a prsty povolím rozepínání jeho kalhot.

Anakin Skywalker - 15. ledna 2019 10:47

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Hořící vášní Cítil jsem, jak Ahsoka občasně jemně zachvěla, to i na rtech vykouzlilo lehký úsměv. Bylo příjemné sledovat, co s ní dělají mé dotyky a zároveň si užívat těch, kterými mne zahrnovala ona sama. Tunika, která zůstala ležet někde za mnou byla to poslední, co mne v tuhle chvíli zajímalo. Lehký večerní chlad mi přeběhl po holých zádech a hrudníku. Ale díky horku, které sálalo z mého nitra a horkým dotekům Ahsoky jsem nějakou výraznou změnu teploty vlastně ani nevnímal. Očima jsem se upnul na její ruce, když si rozepnula šaty za krkem a ty se samy svezly a zůstaly převěšeny, přes její hrudník. Už stačilo tak málo, abych jí je mohl svléknout. Zhluboka jsem dýchal a přejel jí dlaní po již částečně holých zádech. Její přístup k mechanické části mého já, byl....konejšivý a hřejivý. Nebrala mou ruku jako nástroj, který ke mě byl připojen, abych mohl lépe fungovat, ale jako mou součást s ní jsem si připadal, jako bych o ruku nikdy nepřišel. Srdce mi začalo bít snad ještě rychleji ve chvíli, kdy jsem ucítil její doteky okolo zapínání mých kalhoty. Polibky, kterými mne najednou zasypala byly, jako příjemné horké želízka, které působily rozkoš, bezděky jsem k ní k krk trochu nastavil, aby měla k polibkům lepší přístup. Využil jsem však momentu, kdy se v pohybu zastavila a vložila mezi prsty spodní lem šatů a postupně jí z nich vysvobodil. Padly asi na stejně neurčité místo, jako má tunika. Touhou se mi dech zachvěl, když jsem si mohl i já vychutnat nahotu jejího těla. Dlaněmi jsem jí přejel po bocích a chvíli jí za ně jen držel. Pak jsem začal rukama stoupat přes její bříško nahoru k těm krásným zakulaceným ňadrům, která byla už od pohledu pevná. Nijak mi nevadilo nejsou kdo ví, jak velká. V mých očích byla dokonalá. O to více, když jsem se jich mohl dotknout konečky prstů a pak po nich lehce přejet, abych je nakonec vzal jemně do dlaní a mírně stiskl. Ve chvíli, kdy povolovalo zapínání mých kalhot věnoval jsem jí další vroucné políbení a na chvíli se opět přitiskl blíže k ní. Nejspíše jí do zad zastudí stěna, která nám zde byla stále oporou, ale na druhou stranu věřím, že naše rozpálená těla se o sebe dostatečně zahřejí a tisknout se holým hrudníkem na ten její bylo tak příjemné. Skoro jsem si říkal, jestli mi nevyskočí srdce z hrudi, nebo se neprobije skrz naše těla a neusídlí se u toho jejího. "Ahsoko..." Byl jsem schopen zašeptat jen její jméno, než jsem se k ní opět sklonil. Spustil ruce opět k jejím bokům a začal zahrnovat vášnivými polibky její krk a ramena.

Ahsoka Tano - 15. ledna 2019 12:54

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Ve víru touhy Na rozdíl od Anakina jsem se nezmohla na jediné slovo a pootevřenými ústy unikají neslyšné zrychlené nádechy a výdechy. Dokázala jsem vnímat jen jeho doteky a polibky, a mezi tím se ztrácet v přívalech stále intenzivnějšího vzrušení prostupujícího celým tělem. Snadno jsem si pak poradila i se zbytkem zapínání kalhot, načež jsem se prsty obou rukou vzdálila od podbřišku na boky. Takhle jsem měla možnost natisknout jej k sobě ještě těsněji. Sálající teplo z jeho těla se spojilo s mým. Přesto jsem si v první chvíli připadala mnohem chladnější a dychtivě jsem se k němu natiskla i spodní částí, slabinami na slabiny. Naklonila jsem hlavu mírně na stranu, oči přivřené. Každý další polibek na mých ramenou ho nutil se o kousíček posunout a tak se kůží třel o mé vzrušením ztvrdlé bradavky tyčící se hrdě uprostřed dvorců tmavších, než zbytek mé kůže. Ač nenápadné pohyby, přesto mne dráždily víc, než bych si kdy byla ochotná připustit. Za lemem kalhot dosud otálející články prstů zabraly ve snaze látku posunout níž. Po prvním váhavém pokusu jsem přidala na síle a byla vděčná, že zeď za mnou je poctivě pevnou oporou. Ačkoliv jsem už od počátku nevnímala bolest, která tu a tam přece jen projela oslabenou tělesnou schránkou, těžko se daly přehlédnout dosud světlejší jasně se rýsující jizvy. Medičtí droidi odvedli skvělou práci, ale bude nějakou dobu trvat, než připomínka poslední nehody zcela zmizí. A je jisté, že některé z větších jizev mi už zůstanou. Čím méně toho na sobě mám, tím zřetelnější následky výbuchu jsou. Většina jizev je drobná a nerozměrná, ale na jedné straně se táhne mnohem větší šrám od boku až na záda. Kůže tam je zvláštně hebká a napnutá. Podobně jako jizvy jsou na tom i pohmožděniny. Díky specifickému odstínu mé kůže většina z nich není vidět, ale kousek nad jednou z kyčlí se rýsuje jasně tmavá skvrna. Další obdobné, jen menších rozměrů, mám na pažích i na zádech. Nohy, dosud skryté v legínách, na tom budou podobně. Klínem natisknutá ke slabinám mého mistra můžu jen těžko nevnímat tlak v nich. Nohou obepíšu malý půlkruh, abych ji následně zlehka zvedla a otřela se lýtkem o jeho. Konečky prstů přitom zaberu zřejmě naposledy, se vší touhou, která ve mně dřímá a chce objevit víc z něj. Něco ve mně ale stejně namítá, že se jej jen tak nenabažím.. možná nikdy. Levou dál sunu kalhoty níž, kam až dosáhnu, ale pravou mu laškovně přejedu po podbřišku a pokračuji dolů, mírně do strany, k tříslu.

Anakin Skywalker - 15. ledna 2019 16:51

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Zahlcen vášní Cítit, jak je mé tělo natisknuté na to Ahsočino bylo nepopsatelné. Čím víc jsme se k sobě tiskli tím více ve mě sálalo vzrušení a touha. Cítil jsem, jak mi úd v kalhotách tvrdne. I ona to musela cítit, když jsme byli na sebe přitisklí celými těly. Musel jsem se spokojeně usmát, když mi nastavovala svá holá ramena, polibky jsem po nich klesal, až jsem byl k ní skloněný a ohnutý, jako luk, jen abych jí mohl políbit i nad ty nádherná prsa. Stále mě uchvacovala Ahsočina tmavá pleť a co teprve ony tmavší dvorce okolo bradavek. Díky její snaze mi kousek po kousku kalhoty klesaly z boků a jediný důvod, proč jsem jí ještě nezačal líbat i na hruď byl ten, že díky tomu, jak se na mě tiskla a jaký byl rozdíl mezi našimi výškami nebylo možné se dobře k těmto místům ohnout. Nemohl jsem si nepovšimnout jizviček, i větší jizvy na jejím těle. Modřiny a podlitiny, méně patrné ale stále tam byly. Trošku mě to zamrzelo, ale bohužel nyní s tím nešlo nic dělat snad jen jí postupně celou zulíbat a doufat, že to pomůže aby bolest odplula v dál. Prsty své zdravé ruky jsem jí jemně přejel po větší jizvě z boku na záda a usmál jsem se. Byl jsem rád, že byla v pořádku nezáleželo na tom, že jí zůstane jizva. Sám jsem jich měl po těle rozeseto dostatek. Drobnější i větší, na různých místech, podle toho, jak se někdy něco nepovedlo při tréninku, nebo některé z misí. A válka, která zuřila jich přidala dalších pár. Jizvy značily zkušenosti, chyby a boje, které jsme přežili nebylo třeba se za ně stydět. Abych o tom Ahsoku ubezpečil znovu jsem jí vášnivě políbil a jemně jí kousl do spodního rtu. O pár okamžiků později, díky její šikovné snaze sklouznou kalhoty přes napnutý úd ukrytý v trenýrkách a sklouznou dolů na podlahu ke kotníkům. Tolik jsem po ní toužil. Rukama jsem jí sjel kolem pasu, přes boky dolů pod zadek a stehna. Zahákl pod něj předloktí a vyzdvihl si jí výše k pasu, aby se mě musela kolem pasu přidržet nohama, naštěstí stěna za ní nám byla dobrou oporou a nyní, když byla trošku výše jsem si mohl plně užít polibků její hrudi. Nakonec jsem přejel jazykem po levé bradavce a nakonec jí vzal jemně mezi rty a laškovně dráždil jazykem. Jednou rukou jsem si jí dál přidržoval za zadeček, aby zbytečně nezklouzla a druhou jí přejížděl přes legíny po stehně.

Ahsoka Tano - 15. ledna 2019 19:52

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro V milostném objetí Skywalkerova iniciativa překazí vlastně veškeré mé dosavadní snažení. Chamtivě se v poslední chvíli natáhnu aspoň pro krátký polibek, než mě zvedne a já se jej dle očekávání pevně chytím nohama. Najednou nevím co s rukama, protože doba strávená po jeho boku mě naučila mu jednoduše věřit a to natolik, že se nebojím pádu. Navíc, i přes můj horší zdravotní stav vím, co si můžu dovolit, a že jen tak nespadnu – i díky chladné stěně za zády. Obě ruce mu nakonec dám kolem krku, ale jen prsty jedné z nich vjedu do hustých vlasů a laškovně je prohrábnu. Polibky v oblasti hrudníku však během okamžiku odvedou mé myšlenky od vískání a kromě obvyklého výdechu se mezi rty prodere do šera pokoje i polohlasné zasténání. Hned na to si ústa zakryju rukou, jenže místo pobaveného uchechtnutí se nejsem daleko od dalšího zavzdychání.

Anakin Skywalker - 15. ledna 2019 20:07

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Malé klíště Ahsočino tiché zavzdychnutí bylo to pravé, co mě přimělo se přesunout polibky i na druhou bradavku a semknutou mezi rty za ní lehce zatahat a následně políbit. Užíval jsem si jejích prstů ve svých vlasech a byl jsem rád, že se jí mé laskání líbí. Když jsem se opět narovnal, abych opět vyhledal její rty a znovu si připomněl jejich sladkost, objal jsem jí volnou rukou okolo zad, aby mi nespadla a bez větší námahy s ní zavěšenou na sobě pomalu přešel k posteli, kde jsem s ní pomalu klesl, aby se mohla zabořit do měkké matrace a pokrývek. V tu chvíli, když konečně ležela jsem jí rukou sjel na bříško a zabloudil za okraj legín. Lehce jsem za ně zatáhl a stáhl jí je krapet dolů. Následoval další polibek na rty, krku a pak na prsa. Sjel jsem zaháklými prsty okolo shrnutého lemu legín a zajel jí pod zadek, abych mohl lépe legíny pomalu ale jistě stahovat níž a níž, přes stehna, ke kolenům, kotníkům, a pak konečně dolů s nimi, abych Ahsoku osvobodil z dalšího kusu přebytečného oděvu. Následně jsem se již mohl dotýkat jejích horkých stehen a mírně jsem si na ní nalehl, abych mohl být v této sice užší a ne úplně praktické dvoupatrové posteli, ale přeci, hlavní bylo, že jsem cítil její horkost a touhu a také to, že jsme se již dotýkali téměř navzájem nahými těly.

Ahsoka Tano - 15. ledna 2019 21:25

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Drobnými krůčky vstříc extázi Bez legín jsem se cítila nahá a úzké bezešvé kalhotky z jemné látky na tom nedokázaly nic změnit. Nutně nepřekážely, ale taky jen pramálo zahalovaly, vzhledem k tomu, jak těsně textilie obepíná můj klín. Jenže tíha Anakinova těla a naše bezprostřední blízkost ve mně probudila další touhu, snad ještě silnější, než dřív. Jeho letmé dotyky na stehnech pak už jen burcovaly každičký centimetr mého těla a já po něm víc a víc lačnila. Prstem pod bradou jsem vrátila jeho rty nazpátek k mým a vášnivě jej políbila. Vzájemný tanec jazyků mne pohltil natolik, až jsem nedokázala přestat. Líbala jsem ho hluboce a přitom docela něžně, bez zvířecí divokosti, ale jasně vyjadřující chtíč. A tak jsem se ztrácela mezi vědomím a naprostou odevzdaností okamžiku, rukama hladící pevné tělo, a prsty náhle vklouznuvšími pod okraj jeho spodního prádla. I v úzkém prostoru mezi našimi těly jsem našla skulinku vedoucí ke slabinám. Dlaní jsem se mazlivě otřela o celou délku jeho ztopořeného údu, načež jsem zkrotila své polibky a částečně se soustředila na to, co dělám. Prsty jsem obemkla pulsující chloubu a jala se zápěstím zlehka pohybovat tam a zpátky, abych Skywalkera poškádlila.

Anakin Skywalker - 15. ledna 2019 21:42

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Kouzelná noc Upnuté kalhotky na Ahsoce vypadaly svůdně a zakrývaly jen to nejnutnější, dříve bych si asi neuměl představit, že by mohla nosit takové hezké kousky spodního prádla. Teď jsem však myslel jen na to, jak krásně musí vypadat pod zbytky toho kousíčku oblečení. Tok myšlenek se rozplynul v jejích dalších vášnivých polibcích, kdy se naše jazyky znovu a znovu setkávaly a proplétaly, zkoumaly každičký kousíček úst a rtů toho druhého a stále se nemohly navzájem nabažit. Když jsem ucítil její ruku zajíždějící pod jediný zbytek mého oblečení zalapal jsem mezi polibky po dechu. Projela mnou další vlna vzrušení, zvláště, když mě začala laskat svou drobnější ručkou. Bylo to úžasné, cítil jsem, jak tvrdnu ještě víc a můj úd se tyčil ve své plné délce a opíral se tak o Ahsočin klín v touze dostat se z pod látky ven a užívat si její doteky plnými doušky. Nenechal jsem však toto zlobení jen na ní a tak jsem udělal mezi nám trošku místa a svou biologickou rukou sjel přes její bříško na okraj kalhotek a pak níž do jejího klína, kde jsem jí chvíli přes spodní prádlo jemně krouživými pohyby hladil. V následující okamžik jsem rukou vystoupal opět o trošku výše a pozvolna zajel prsty za okraj kalhotek na podbříšek a pak ještě trošku níže, až jsem se konečky prstů dotknul jejího poštěváčku po kterém jsem začal pomalu přejíždět a kroužit. Zároveň jsem občasně sjel ještě trošku níž prostředníčkem, abych nabral trošku vlhkosti z její štěrbinky a způsobil jí také krapet rozkoše. "Jsi skvělá, když se mě dotýkáš.....jen doufám, že tohle není sen..." Zašeptal jsem jí toužebně do rtů, kdy jsem spokojeně přivřel oči a znovu jí dlouze políbil. "A pokud je nechci se už probouzet." Usmál jsem se na ní a abych na ní zbytečně neležel zkusil jsem se posunout trochu na postel také, vedle ní, aby nám to nezabránilo v našem laskání, ale také abychom měli trošku větší pohodlí.

Ahsoka Tano - 15. ledna 2019 22:10

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Co se škádlívá.. Vydala jsem se mu na milost a tak přišly okamžiky, kdy jsem pohlcena vlastním blahem zapomínala na jeho rozkoš, ke které jsem se ale včasně vracela a snažila se rukou udržovat pravidelné tempo. Tiché výdechy se měnily ve slabé steny, a ty jsem se už neobtěžovala mírnit rukou, docela dobře k tomu posloužily i polibky, kterými mne zasypával. Slova, která šeptal.. horkost ve tváři se zdá být na maximu. Kdybych měla čas nad tím přemýšlet, vsadila bych se, že ruměnec na mých lících je už zcela jasně viditelný. Krátce se pousměji, podpořená jeho pochvalou, ale jediné, na co se zmůžu je slabé: "Mlč..," po kterém znovu proklouznu jazykem do jeho úst. I na bojišti byly chvíle, kdy jsem byla příliš hrr. Většinou jsem si to uvědomila pozdě, když už chyby nešly vrátit ani napravit, a musela jsem se přizpůsobit nově vzniklé situaci, kdy se misky vah naklonily ve prospěch nepřítele. Jenže Anakin není nepřítel. I tak ale využiji jeho nenápadného posunutí se, pustím ho, vytáhnu ruku a vyhoupnu se nad něj. Tím mu ostatně poskytnu dost prostoru pro to, aby se posunul ještě o kus dál a vzájemně si tak na úzké posteli nepřekážíme. Kdyby mě to napadlo dřív, klidně matraci z postele shodím na zem i s přikrývkami, minimálně by nám to zajistilo dostatek místa pro.. cokoliv. Jeho ruka zůstala uvězněná mezi mými stehny, ale ne na dlouho. Jakmile jsem byla nad ním, kolena se mi pochopitelně rozjela od sebe na šířku jeho těla. Přesto jsem na něj zcela nedosedla a pomohla si špičkami nohou a jednou rukou, díky které jsem se udržela několik centimetrů nad ním. Posunula jsem se mírně dozadu, jednu nohu na okamžik přitáhla k tělu a drze se zbavila toho posledního, co na mě zbylo, a bez zájmu odhodila kalhotky stranou. Teprve poté jsem si nad něj klekla a s rošťáckým úsměvem a jiskrou v oku se opětovně chopila jeho údu.

Anakin Skywalker - 15. ledna 2019 22:26

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Tam kde rozumu třeba není Vše se stalo mnohem rychleji, než jsem to tak nějak postřehl. V jednu chvíli jsme se vášnivě líbali a leželi namáčknutí vedle sebe, v té další už Ahsoka seděla obkročmo na mých nohou a o další kratičký okamžik později už byla úplně nahá. Znovu jsem zalapal po dechu, když jsem měl možnost vidět jí v cele její kráse. Toužebně jsem se na ní pár okamžiků díval, připadal jsem přemožený její krásou a uvězněný její vášní, když tak byla nade mnou. Úsměv, který se jí objevil na tváři a laškovné jiskřičky v očích jsem znal, ale tentokrát to bylo za úplně jiné situace, než normálně a s úplně jiným účelem. Účelem mnohem lepším, než všechny předtím. Mezi zuby mi uniklo roztoužené zasténání, když jsem cítil opět její ruce pohybující se po mém údu. Oběma rukama jsem jí chytil za nohy těsně nad koleny a vystoupal po hebké pokožce až na stehna. Jedna ruka pak zabloudila po boku nahoru k jednomu z ňadrů, aby jej mohla lehce mačkat a ta druhá naopak ze stehna na podbříšek a opět do Ahsočina roztouženého klína, který jsem laskal přejížděním dvěma prsty po celé délce její štěrbinky, abych jí více poškárlil občasně jsem konečky prstů zabořil i do ní a pak zase pokračoval v hlazení. Horká hebká kůže jejího klína byla tak neodolatelná....nedovedl jsem si představit, že bych měl nyní v našem mazlení přestat. A můj úd byl dle své tvrdosti a vztyčenosti stejného názoru, jen onen zbytek mého oblečení byl trošku na překážku ale velkou hlavu jsem si s tím nedělal, byl jsem si téměř jistý, že si s tím Ahsoka v případě potřeby rychle poradí. Červeň, která se jí hnala do tváře a kterou jsem patrně měl v obličeji také byla na Ahsoce příjemným dokreslením, roztomilým a svůdným, tak že dokázala vykouzlit spokojený úsměv na mé tváři. Úsměv plný rozkoše a touhy.

Ahsoka Tano - 16. ledna 2019 12:43

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Daleko od reality Nořící se do hlubin vlastního uspokojení jsem mírně zvrátila hlavu dozadu, uvolněná a spokojená, ale dlouho mi to nevydrželo. Dřív mě nenapadlo přemýšlet o tom, jaké by bylo Anakina líbat, ale když už jsem jeho rty okusila, chyběly mi. Připadala jsem si zbytečně daleko. Zanechala jsem tedy jeho dráždění a vytáhla ruku z trenýrek, abych se mohla pohodlněji sklonit a políbit ho. Ačkoliv nemám ponětí, kolik by mohlo být hodin a kdy nás někdo přijde otravovat, připadalo mi, že na tom nezáleží a že pro sebe máme celou věčnost, takže není kam spěchat. Zahltila jsem Skywalkera polibky a dávala mu jen málo možností k tomu se nadechnout. Toužila jsem po něm, ale zároveň jsem nesnesla pomyšlení na to, že bych se o nějakou píď jeho těla musela připravit. Po jednom takovém nádechu, krátkém, ale dostatečným na to, abych mezi rty laškovně promnula jeho ušní lalůček, jsem mu přejela jazykem po rtech a uhnula polibku. Poměrně rychle jsem se naučila skrývat vzdechy v polibcích, jenže drobné záchvěvy těla prozrazovaly víc než dost o rozkoši, jež mi působil, stejně jako jemné pohyby pánví, kterou jsem stále častěji vycházela vstříc prstům. Chytila jsem jeho zápěstí, abych mohla odtáhnout jeho ruku od vlhkého klína, aby mě už nepokoušel a nepřiváděl k hranici extáze, kterou jsem se snažila co nejvíc oddalovat, a znovu jej chtivě políbila.

Anakin Skywalker - 16. ledna 2019 19:31

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Ztraceni v sobě Opětoval jsem Ahsočiny polibky, když na mě ležela bylo to příjemné. Nebyla těžká, pouze hřejivá a polibky mne nutily k úsměvům. Zkroucené rty, pro mě tak typické. Po chvilce jsem však neměl čas se soustředit na úsměvy, když vlna polibků byla příliš silná a skoro mi nedala se nadechnout. Kdybych se teď udusil asi by mi to ani tolik nevadilo. Umřít takhle by bylo hezké. Roztouženě jsem jí přejel prsty po celé délce zad, když mě kousla o ucha, vzrušeně jsem sykl a přivřel spokojeně oči. Rozkoš se mi rozlévala celým tělem. Když mou ruku odtáhla od svého klína propletl jsem si s ní prsty, než mne odzbrojila dalším chtivým políbením. Volnou rukou jsem jí chytil za zadek a přitáhl blíže k sobě. Políbil jí na tvář, špičku nosu, opět na rty a pak vášnivě kousl do krku. Následný polibek ulpěl na jejím leku, než jsem se opět vrátil k jejím rtům. Prsty propletené s jejími jsem pevně svíral a užíval si každého jejího pohybu. Druhou rukou jsem přejížděl po zadečku, přes bok na stehno a zase zpátky. Do podbříška patrně Ahsoku tlačil přes trenýrky můj úd, který stejně, jako já po ní neskonale toužil. Slastné výdechy jsem mírnil stejně, jako ona mezi polibky, ale i tak jsem se někdy neubránil. Chrám city zakazoval, tohohle rázu určitě, ale komu co bylo po chrámu, když měl u sebe Ahsoku, roztouženou a nahou, kdo by to byl řešil, když všechny pravidla spálil právě cit vůči ní. V dalším dlouhém políbení jsem promítl svou veškerou touhu po ní a přitiskl k sobě v obětí.

Vypravěč - 26. února 2019 20:29
	- nerušit -

Ahsoka Tano - 04. dubna 2019 13:28

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Kdo by řekl, že to zajde až takhle daleko? Omámená, ztracená,.. Chvílemi jsem cítila jak mi svědomí napovídá, abych přestala, abych utekla, dokud je čas. Dokud se nestalo příliš mnoho, abych se nemusela cítit poskvrněná. Vinná. A hlavně, abych se mohla podívat do očí kterémukoliv z členů Rady a nemusela niterně tajit, co se dnešního večera událo. Dokud je čas. Jaký čas? Co se stalo nevrátíme. Ani nechci.. protože to, co chci, je jednoduše víc. V jeho sevření se cítím příjemně a tlak těla na tělo budí ve vlnách chtíč, který mne – na rozdíl od občasných myšlenek – ponouká k dalším „špatnostem“. Je to, jako by mne vedla cizí mysl, ale přesto má. Odevzdaná sama sobě, odevzdaná jemu. Zlehka přejedu jazykem po jeho rtech a ruka mi sklouzne k jeho slabinám, k napnuté látce trenýrek, pod kterou se klene připravený úd. Zaháknu poslední články prstů za elastický okraj a potáhnu látku spodního prádla níž, ale ne zcela. Jen dostatečně – dostatečně na to, abych se nadzvedla v pánvi a trochu nešikovně se nastavila klínem vůči jeho chloubě a zvolna ho do sebe nechala proniknout. V tu chvíli jej nelíbám, ani nehladím. Nevnímám víc, než nový pocit rozkoše, intenzivní tlak a jemné tření, stejně jako nepochopitelný pocit určitého vítězství nad situací. Má oční víčka jsou opět zavřená a záda prohnutá, stejná jako krk do výšky. Z pootevřených vlhkých rtů pomalu uniká vzduch, který jsem před okamžikem vdechla.

Anakin Skywalker - 05. dubna 2019 10:18

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Ztraceni mezi časem a prostorem Jakmile látka trochu povolila vztyčil se můj úd v celé své kráse a délce. Se zatajeným dechem jsem pozoroval Ahsoku, jak na něj klesá a přišel ten úžasný a slastný pocit, když jsem začal mizet v jejím roztouženém klíně. Vydechl jsem, abych mohl nabrat nový vzduch do plic ale skoro bych zapomněl dýchat nad tím, jak mě zahltily pocity rozkoše. Užíval jsem si každého dalšího kousku, o který mne pustila dál do sebe. Užíval jsem si její těsnost i to, jak si na mě postupně přivykala. Až když na mě plně dosedla uniklo mi ze rtů tiché spokojené zasténání. Přes přivřená víčka jsem jí pozoroval a volnou rukou, kterou mi nesvírala ve své jsem jí dlaní a prsty přejížděl od podbříšku na břicho, pomalu sem a tam nahoru a dolů. Viděl jsem, jak je propnutá, jak si užívá každého pohybu a v tu chvíli mi přišla, jako neskutečně krásná bohyně. Jako někdo koho znám již dlouho ale vlastně jí začínám poznávat naplno až nyní. Obavy z toho, co děláme šly už úplně stranou zmizely někde do koutku mysli, kde se za nimi zavřely dveře a zamkl se zámek. Teď jsem chtěl poznávat ji. Poznávat jí víc a přál jsem si, aby se alespoň na okamžik čas zastavil, abychom spolu mohli strávit věčnost. Vše co jsme znali se v ten okamžik totiž zdálo být úplně zbytečné a bezvýznamné. Válka....Republika....Řád Jedi.....Sithové.....celý vesmír. Důležití jsme byli v tuto chvíli právě teď a tady jen my dva splynutí v jednu osobu. Rukou jsem vystoupal výše, abych jí chtivě ale ne příliš pevně stiskl prso a dál jsem si jí vychutnával. Měla mě ve své moci a jak jsem vždy nesnášel, když měl nade mnou někdo navrch. Nyní mi to ani za mák nevadilo.

Ahsoka Tano - 17. května 2019 14:26

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Netrvalo nijak dlouho, abych se od opatrných pohybů pánví osmělila k rychlejšímu a naléhavějšímu tempu, které mi nějakou dobu plně vyhovovaly. Pravda, že v těch chvílích jsem, lapená chtíčem, přihlížela hlavně k vlastní spokojenosti. Jakmile jsem zvolnila, dokázala jsem otevřít oči a nesobecky vnímat, že tady rozhodně nejsem sama. Ve tváři mi probleskl jemný úsměv a nepatrným tlakem hrudníku na jeho ruku naznačila, že se chci sklonit – a to tak nízko, abych mohla jeho rty zasypat vášnivými polibky. Nepřestávala jsem přitom vrtět zadečkem, jak mi to jen nově zvolená poloha dovolovala, a za krátko mi bylo jasné, že takhle je mi to mnohem příjemnější a že co nevidět dosáhnu vrcholu – tělo mne znovu popohánělo k rychlejšímu tempu, zatímco polevila frekvence polibků a prodlevy mezi nimi stále častěji vyplňovaly tiché vzdechy. Jenže červík v hlavě zahlodal. Třebaže jsem slyšela leccos a tohle poprvé bych tak jako tak řadila mezi ty hodně zdařilé, musela jsem si přiznat, že netoužím dobývat, ale být dobývána. Ne, že by to takhle bylo špatně, jen jsem toužila po pocitu, že nemám navrch. Uvěznila jsem ho tedy hluboko mezi svými stehny a lehce tahem trupu na jednu stranu naznačila, abychom si vyměnili místa. Postel je malá a úzká, nehledě na mrzutou výšku spodní části horní palandy, ale i tak by to s trochou snahy mělo jít bez problému. Potrápí mne jen hojící se zranění, ale takřka jim nevěnuji pozornost. "Možná byste mi měl ukázat, jak na to.. mistře," poškádlila jsem ho šepotem kousek od ucha, které jsem vzápětí neváhala zlehka olíznout, a hned na to sklouzla rty spolu se dvěma rychlými kousavými polibky na stranu Anakinova krku.

Anakin Skywalker - 18. května 2019 00:06

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Každý další rychlejší příraz jsem si užíval. Nevěřil bych, že ten pocit může být tak opojný a příjemný. Občas jsem měl pocit, že při vášni, do které se ponořila jí snad ani nestíhám s dechem, ale pak se vše zase uklidnilo a zpomalilo. Ucítil jsem tlak jejího prsa o mou ruku, když se snažila sklonit, přejel jsem rukou kolem hrudníku bokem dokola na záda přivinul jí k sobě. Bylo to, jako přitisknout k sobě dvě řozžhavená želízka, která planou nyní společně. Občas jsem opět zapomínal dýchat, protože vášnivé polibky nabraly opět na intenzitě a já nechtěl přijít ani o jedinou možnost ochutnat její sladké rty. Ahsoka nebyla jediná, které unikaly mezi rty steny rozkoše. Cítil jsem, že s každým pohybem, při kterém se na mě zhoupla a její zadeček na mě opět dosedl jsem byl blíž a blíž vrcholu. Při posledním hlubokém dosednutí jsem slastně vydechl a usmál jsem se, když se chtěla vyměnit. Neváhal jsem a s její pomocí jsem se převalil na bok a pak pomalu na ní, aniž bych přišel o ten příjemný pocit z toho, že jsem byl hluboko v jejím nitru. "Au...kruci..." Sykl jsem a sklonil hlavu níž, když jsem se praštil hlavou o vrchní pryčny, protože jsem neodhadl, jak málo prostoru tady vlastně máme. Slova, dech a jazyk na mém uchu mi přinesl příjemné mrazení, které se mi šířilo od ramene a zátylku směrem na záda. "Dnes jsi nějaká učení chtivá Štěkno." Ušklíbl jsem se na ní, abych jí vrátil poškárlení. Trošku jsem jí nastavil krku a pak jsem jednou a následně druhou rukou přejel po jejích pažích nahmatal její dlaně propletl si s ní prsty a přitiskl jí je nahoru za hlavou a využil je trošku i jako opěry, takže ruce měla uvězněny pod mými. Rošťácky jsem se usmál a pak jsem začal pomalými dlouhými přírazy a vychutnával jsem si moc, kterou jsem nyní nad svou krásnou padawankou měl. Mezi přírazy jsem se někdy také sehnul níž k ní a políbil, nebo kousl jí na krk, nebo na prsa, kde jsem občasně neodolal, abych nevzal mezi rty jednu z jejích bradavek, abych je ochutnal jazykem. "Pokud takhle chutná temná strana, pak jsem jí propadl." Usmál jsem se spiklenecky a pomalu jsem dlouhé přírazy zrychloval a zkracoval. Vzrušené vzdechy jsem už neměl pražádnou snahu zadržet.

Ahsoka Tano - 24. června 2019 14:37

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro "Ne.. jen vám dávám šanci se vytáhnout svým umem..," zasmála jsem se tak tiše, až jsem si sama nebyla jistá, jestli jsem ona slova vůbec řekla nahlas. Po chvíli na tom už ale nezáleželo. Stejně šlo jen o zvyk a o to, že teď se všechno škádlení nabízelo a nebylo bráno nijak vážně. Myšlenky na vyřčené nahradil pocit naprosté spokojenosti z Anakinovy převahy. Bylo to docela jiné, než před chvílí, a svým způsobem mnohem lepší. Těžko to srovnávat s čímkoliv, co jsem už v životě zažila, a že takových zážitků není málo. "Někdo vás uslyší..," broukla jsem s lehce pozvednutými koutky na poznámku o temné straně, ".. a bude zle..," dodala jsem v další chvíli. Nadzvedla jsem hlavu a políbila jej, ale jen tak zlehka, abych se jeho dech mísil s mým a přitom nehrozilo, že o něj přijde. Rukama jsem přitom bloudila po jeho těle, po horké kůži s kapičkami potu, po svalech se rýsujícími pod nimi. Přidržela jsem ho kousek od lopatky a chtivě mu začala pánví vycházet vstříc, náruživěji a chtivěji s dalším dalším přírazem. Vyvrcholení přišlo záhy. Snad příliš rychle a netrpělivě, snad příliš intenzivně, takže jsem místo další spolupráce jen napjala tělo a s hlavou pevně přitisknutou mezi jeho rameno a hlavu zůstala prakticky nehybná zatímco mi mezi rty uniklo hlasité slastné zasténání.

Anakin Skywalker - 02. července 2019 19:22

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Mezi rty mi unikl spokojený sten, když jsem se chtěl nad jejími slovy pousmát, ale tak nějak jsem měl více práce soustředit se na to, abych nezapomněl, při zrychlujících se přírazech dýchat. To by asi dvakrát vhodné nebylo. Užíval jsem si každý její pohyb. Pokaždé, když mi vyšla vstříc jsem ucítil, jak v ní mizím až nadoraz. Bylo to příjemné, opojné, kouzelné....až příliš opojné. Asi by mi teď bylo úplně jedno, kdyby nás přistihla Rada a vyhostila z Řádu. Za tenhle zakázaný pocit by to vše stálo. Ahsoka stála za všechny možné i nemožné strasti. Když se v dalším stenu propnula, jako luk a došla na vrchol blaha přidržel jsem si Ahsoku za bok, aby mi náhodou neutekla. Zpomalil jsem trochu přírazy, aby si mohla svůj vrchol užít a pořádně vychutnat a cítil jsem, jak při těch dlouhých pohybech se blížím i já s každým pohybem blíže vrcholu. Přišlo mi to jako jen pár okamžiku, co pomalu začínala Ahsoka uvolňovat své tělo, než jsem ucítil, jak mi v údu zaškubalo a v dalším přírazu jsem zasténal a přitiskl na svou padawanku ještě těsněji. "Oh...Ahsoko..." Vydechl jsem slastně při dalších pomalých přírazech, kdy jsem cítil, jak do ní proudí mé semeno. Svaly jsem měl rozechvělé a dech stále zrychlený. Mé pohyby se zastavily a já si pouze užíval toho, že jí mám, že jsem v ní a celá tahle noc byla tak krásná.

Ahsoka Tano - 03. července 2019 14:05

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Když můj nečekaný milenec dosáhne vrcholu, jsem už mnohem uvolněnější a při sobě. S drobným úsměvem na rtech a velkým zaujetím sleduji, jak se mění jeho výraz tváře, a pobavený a zároveň i spokojený pohled mu věnuji i potom. Na výčitky a úvahy je už pozdě, nyní se musíme vyrovnat s následky. Skloním se a krátce jej políbím na rty. Mysl mám ještě rozdováděnou, ale tělo náznaky záškubů v některých svalech napovídá, že druhé číslo jen tak nepřijde. Nebráním se, nepřemáhám, a nechám se vést – takže klesnu celou svou vahou na mistrovu hruď a uvelebím se tak, aby se leželo pokud možno pohodlně mě, i jemu. Nevydržím tak dlouho, ale na krátký mazlivý odpočinek to bude stačit, a to je přesně to, co chci. Chvíli jen tak být, mít pocit, že nejsem sama a že je všechno v pořádku. Však to za to taky stálo.. určitě. Rozhodně! Rozjařeně se z ničeho nic usměju a prstem přitom zvolna kroužím po jeho zpocené kůži na rameni.

Anakin Skywalker - 11. července 2019 17:37

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Když jsme se k sobě s Ahsokou přitulili, vdechl jsem její vůni a objal jí lehce okolo pasu a ramen, abych jí k sobě přivinul. Dotek jejího prstu mě šimrá na rameni, musím se tomu pousmát a slétnu očima dolů k těm jejím. Nikdy jsem se necítil tak spokojený. Nikdy jsem necítil tolik, že jdu po správné cestě. Všechna ta zlost, která se ve mě nahromadila vůči Dookovi, Sithům, Tuskenům a všem za můj život najednou odplula v dál. Veškerá vášeň a potěšení, které jsem zažíval při bojích, jako Jedi, vzrušení, které mě jímalo vždy, když jsem pilotoval stíhačku. To vše bylo najednou kdesi v pozadí a vše nahradil pocit z toho, že mám Ahsoku. V tyto okamžiky jsem si byl jistý, že jsem udělal správně, když jsem byl dnes u ní, než se probudí a že jsem nešel s Padmé. Pohladil jsem jí palcem po tváři. "Změnila jsi od základů můj život Ahsoko. Od prvního dne, co mi tě poslali, jako Padawanku." Usmál jsem se na ní. Mé oči bývaly pevné, škodolibé, odhodlané....dnes byly naopak měkké, spokojené a klidné. Už dlouho jsem takový klid a vnitřní vyrovnanost nezažil. "Děkuju." Zašeptal jsem k ní. Věděl jsem, že ode dneška se vše v našich životech změní a byl jsem, za to rád. Kdybych měl zítra umřít věděl bych, že umřu spokojený, ale já umřít ještě nechtěl. Měl jsem někoho pro koho stálo za to žít.

Vypravěč - 13. srpna 2019 16:20
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemoc. Těhotenství. Léto. Budeme pokračovat hned, co toho budu schopná.

Ahsoka Tano - 27. září 2019 20:29

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro Pomalu mi začalo docházet, co se tady stalo. Pomalu, plíživě, ale ani tak jsem si na to neuměla udělat názor. Bylo to špatné? Bylo to dobré? Jsem spokojená, trochu překvapená z něj i sebe, ale jaký to bude mít dopad? Spokojenost střídaná pochybami, jenže co se stalo se nemůže odestát. Nakonec jsem pochopila, že to všechno, co se mi honí v hlavě, prameni hlavně ze dvou věcí – jednou byla tvrdá výchova, kterou jsem ctila i přesto, že jsem kolikrát díky různým rozhodnutím mohla vypadat lehkovážně, a druhou bylo – co teď? Jak ho mám oslovovat? Jak se chovat? Místo silné a odhodlané padawanky jsem byla jen holka, co najednou neví. Uculila jsem se jak svému vnitřnímu poznání, tak i jeho slovům. "Já nevím..," vydechla jsem po chvíli ticha, kdy jsem se sice snažila rozmyslet si co říct, ale na nic kloudného jsem nepřišla. "Vlítli jsme do pořádného průšvihu, ne, že ne," zhodnotila jsem celou situaci upřímně a rozesmála se. Tiše, ale upřímně. Bylo to bláznivé. "Ale bylo to fajn," zakřenila jsem se. "Docela vám to šlo, mistře," popíchla jsem ho hned na to rychlostí blesku. Asi mě nikdy úplně neomrzí si s něj utahovat a popichovat ho, ani v takové chvíli. Navíc vtípky pročistí vzduch a zklidní atmosféru, jinak by taky mohlo dojít na řeči o budoucnosti, vztahu, a z toho nejsem ani trochu moudrá. Vyrostu někdy? Utřídím si myšlenky dostatečně na to, abych dokázala čelit takovým rozhodnutím? Jsme Jediové, ne jen tak někdo. Rada bude vždy sledovat naše kroky.

Anakin Skywalker - 07. října 2019 19:36

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro "Nepovídej Štěkno." Ušklíbl jsem se nad jejím zhodnocením toho, všeho, co se dnes stalo. To byla prostě celá Ahsoka, dělat si legraci z vážných věcí, zajímalo by mě od koho tenhle zlozvyk má. Každopádně bylo to lepší, než lamentovat, nad tím, co se stalo. Nebyl k tomu vůbec důvod, prostě jsme se oddali vlastním pocitům. A Řád nezakazuje city, jako takové jen se nestaví otevřeně k blízkým vztahům.....no někdy je asi třeba zahájit změny ve zvyklostech, třeba jsme ten první krok. "Ty se hlavně teď douzdrav ať můžeš znovu do akce.....patrně se ještě nějakou dobu u téhle vodní koule zdržíme. Problémů tu mají vice, než dostatek." Pousmál jsem se a objal jsem jí okolo ramen. Hleděl jsem spíše do stropu, ale plně jsem Ahsoku vnímal. Tahle planeta, tohle místo už nikdy nebude jen neznámá vodní koule. Navždy to bude místo, které zůstane zapsáno nezapomenutelně v mém srdci. "Měla bys ještě trošku dospat, brzo bude svítat.....teda myslím, těžko se to odhaduje, když je tu pořád jen modro." Uchechtl jsem a trošku jsem se taky uvelebil. Vůbec jsem se na ranní vstávání netěšil, tentokrát ne. Měl jsem až příliš lenivé pocity a nejraději bych prospal vedle Ahsoky zbytek nadcházejícího dne, ale vím, dobře, že mě budou čekat Jedijské povinnosti a tak trochu jsem uvažoval i nad tím, jak se nyní ke mě bude stavět a chovat Padmé. Přece jen, jsem jí asi trošku pokazil její záměry a to nejspíše přinese své následky......inu, co se stalo se, k tomu co přijde se postavím čelem.

Ahsoka Tano - 18. října 2019 19:03

soukromá zpráva od Ahsoka Tano pro "No.. já se uzdravovat chtěla, ale nedal jste mi příležitost pořádně si odpočinout," zamumlám schválně, aby to neznělo jako další pobídka k tomu se špičkovat, i když přesně to by se mi líbilo. Teď jsme měli čas se tomu i zasmát, užít si ten pocit, že jeden druhého bavíme.. tedy, snad. Jindy podobné situace přichází nečekaně a kolikrát si ani nestačím uvědomit, jak plynule dokážeme provokovat jeden druhého, aniž by se jeden z nás urazil. Občas si ty chvíle přehrávám zpětně a i když nějaký ten úsměv následuje, není to ono. Ještě několik minut střídavě hledím do zavřených víček a do přítmí společné kajuty, než mě přepadne spánek.

Vypravěč - 18. října 2019 19:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Den druhý Vzbudilo tě nepohodlno. Na jednom z boků s rukou pod hlavou jsi spal příliš dlouho a mačkaná strana těla se začala ozývat a hlásit se o změnu. Od toho byl už jen kousíček k vystřízlivění ze sladkého spánku. V pokoji vládlo příjemné šero navozující pocit, že se nacházíš na planetě, kde za necelou hodinku vyjde slunce. Kolik hodin je doopravdy těžko říct, ale je jasné, že někdo musel světla buňky nastavit tak, aby přišlo nejen umělé svítání, ale také probuzení. V pokoji se nic nezměnilo, až na to, že je tu prázdno. Úplné prázdno. Své svršky zahlédneš přehozené přes jednu ze židlí, Ahsočiny věci ale nikde nevidíš – tedy kromě těch, které tady byly už během jejího pobytu na ošetřovně. Nezmizelo ani špinavé nádobí a nepřebývá žádná umně nachystaná snídaně. Není to dvakrát romantické probuzení. Do toho se, jako naschvál, se ozve bzučák dveří. A podruhé, o špetku naléhavěji. "Anakine..?" zaslechneš zkreslený tlumený hlas Padmé skrz interkom, "potkala jsem Ahsoku. Říkala, že budeš co nevidět vzhůru," dodala poněkud nervózně a tys hned poznal, že se obává vlastního familiérního způsobu, kterým s tebou mluví. Kdyby ji někdo slyšel, co by si asi tak pomyslel?

Anakin Skywalker - 28. října 2019 18:49

soukromá zpráva od Anakin Skywalker pro Ranní budíček Se zívnutím se převalil, abych zjistil, že jsem v posteli a vlastně i v pokoji sám. Rozespale jsem si promnul prsty oči. "Kolik může být?" Znovu jsem zívl a posadil jsem se pomalu na posteli. Přelétl jsem očima pokoj, abych zjistil, kde mám věci a co se tu dalšího změnilo...dle všeho nic. "Štěkna jedna." Pousmál jsem se a rukou jsem si prohrábl vlasy, abych je trošku urovnal, došoural jsem se k židli a začal jsem se oblékat. Dlouze jsem vydechl, když jsem uslyšel nepříjemný bzučivý zvuk zvonku a hlas Padmé. "No to je mi budíček." Přetáhl jsem přes hlavu rychleji tuniku a Silou přitáhl ze stolu světelný meč, který jsem zavěsil za opasek a zamířil ke dveřím. "Jsem vzhůru, jsem vzhůru už jdu." Zívl jsem a došel ke dveřím, sepl spínač a otevřel je. "Dobré ráno Padmé." Pozdravil jsem a zavřel za sebou. "Děje se něco?" Otázal jsem a slétl zkoumavě očima na senátorku. Ten divný včerejšek mezi námi bude asi ještě nějakou dobu viset.

Vypravěč - 06. listopadu 2019 15:57

Den druhý Republikový křižník nad Mon Cala Padmé překvapeně zamrkala nad tvou lhostejností, kterou z tebe vycítila – a zřejmě by to tak bylo v jakémkoliv případě, vzhledem k tomu, že jsi ji nepozval dovnitř, ale stojíte na chodbě. V očích se jí mihlo zklamání a spodní ret se zachvěl jako dítěti chvíli před tím, než začne natahovat. "J-já..," najednou těžko hledala slova a tak provinile sklonila pohled k zemi. "Vlastně jsem chtěla vědět, jestli jsi v pořádku. Vypadal.. včera jsi vypadal dost sklíčeně a rozlazeně. Napadlo mě, že bychom mohli společně posnídat. Třeba by tě společnost zahřála na duši," jemně se pousmála a konečně zvedla hnědé oči zpátky k tobě. "Mimo to, že jsem tady i v zájmu jiné věci," dodala pohotově. "Princ Lee-Char by s námi chtěl mluvit. Osobně. Nejsem si ale jistá tím, jestli po tom všem je dobré vést diplomatické rozhovory na jejich území," promnula o sebe rty. Těžko říct, jestli nervozitu v ní vzbuzuješ ty, nebo její obavy o to, co by se ve vodním světě mohlo stát. "Možná by bylo lepší navrhnout jednání tady?"

Anakin Skywalker - 06. listopadu 2019 17:55

Snídaně a jednání? Znovu jsem trošku zívl a podrbal jsem se ve vlasech, zároveň jsem je tím trošku urovnal, aby nebyly tak rozcuchané. "Jsem v pořádku neměj obavy. Jen jsem měl starosti o Ahsoku." Trošku jsem se zamračil při vzpomínce na to, co se stalo. "Přece jen mé selhání vedlo k tomu, že jí zranili." Dopověděl jsem a pak jsem na Padmé znovu vzhlédl. Nabídka snídaně byla nevinná, ale přesto z toho koukala citová past a možná nepříjemná situace. Naštěstí z dilematu, jak z toho vyjít dobře mě vytáhnou její vlastní další slova. "Takže princ chce další jednání.....ach...no řekl bych, že tomu se asi, jako vyslanci Republiky nevyhneme." Mírně jsem si povzdechl a pak se mi po tváři mihl můj starý známý úšklebek. "Osobně si myslím, že by bylo dobré navrhnout nějakou neutrální půdu k dalšímu jednání, která bude předem prověřená našimi silami, aby byla bezpečná. Ale pokud by princ jednal na naší půdě mohl by to jeho lid brát tak, že jej k něčemu Republika dotlačila......nicméně diplomatická jednání jsou spíše tvoje parketa." Nadhodil jsem a pousmál jsem se. Snažil jsem se chovat, tak jako vždy, ale něco nebylo přece jen úplně stejné. "No tak abychom asi nenechali prince čekat co? Kdo se má toho jednání účastnit?" Otázal jsem se, když jsem se rozešel chodbou.

Vypravěč - 14. listopadu 2019 13:58

Ve tváři měla potlačované zklamání z toho, jak rychle ses chytil informace o princi a jednání, nikoliv však o snídani. "To jsou, ale tady si nejsem jistá vůbec ničím. Po tom všem, co se stalo," povzdechla si, "se bojím udělat nějaké větší rozhodnutí. Připadá mi, jako by s posledním bojem padla i část mé rozhodnosti," slabě se pousmála, spíš sama pro sebe. "Takže mi přijde vhod jakákoliv rada přítele," dodala. Cítil jsi, že ta slova vybrala schválně jen aby zjistila, jak se k vašemu vzájemnému vztahu stavíš. Ujdete sotva pár kroků a zahnete tak za roh, za kterým pokračuje hlavní chodba a kde stojí zahloubaný Obi-Wan. Prsty si ve známém gestu pročesává vousy. Nebývá zvykem, aby někde jen tak postával, pokud ovšem ještě před chvilinkou s někým nemluvil. Periferně zahlédneš jak se Padmé lekla a pevně semkla rty k sobě. Zřejmě vás oba napadla i další možnost - mohl vás slyšet? Domněnku záhy zažene úsměv na Jediově tváři. Pochopitelně, že se vás všiml. “Anakine. Senátorko Amidalo,“ kývl vám z dálky na pozdrav, načež se rozešel vašim směrem, “už jsem o tom slyšel.“

Anakin Skywalker - 20. listopadu 2019 17:35

Obi-Wan na scéně Nechtěl jsem Padmé nijak ublížit, ale bohužel nejspíše očekávala něco jiného, než bylo realné. "Dobře víš, že na moudré řeči mě nikdy neužilo. V tom byl vždy lepší Mistr Yoda, nebo Obi-Wan. Každopádně s jednáním nesmíme moc otálet, nemůžeme dát příležitost těm, co nesouhlasí s aktuální vládou, aby začali rozvracet stabilitu Mon Caly." Odpověděl jsem jí za chůze. "Dlouhá jednání pro mě moc nejsou, ale vím, že jsou důležitá." Gestikuluji u chůze rukou, když najednou v záhybu chodby spatřím Obi-Wana. Lehce překvapeně se zarazím, než se znovu rozejdu kupředu. Na druhou stranu prvotní zaražení a obavy rozptýlil Obi-Wanův úsměv a přítomnost, bylo dobré ho zase vidět. Vyšel jsem mu vstříc a pak jsem mu vřele podal ruku. "Je dobře, že jste tady Mistře. Bez Vás se jednání na Mon Cale určitě neobejde. Škoda, že jste se nestihl účastnit příliš bojů na planetě se Separatisty." Trošku jsem se rozvášnil, jako obvykle. "A jaký je Váš názor na celou věc Obi-Wane?" Optám se ho nakonec, vzhledem k tomu, že je v obraze.

Vypravěč - 02. ledna 2020 19:50

“Občas mám dojem, že někteří souhlasí s jednáním jen proto, aby získali více času pro svou vlastní věc,“ posteskne si Obi-Wan zamyšleně, “naštěstí se ale většina z nich sveze na nějakém nedokonalém plánu vůdců. Výhoda pro nás,“ dokončí myšlenku v pozitivním duchu. “Separatisty musíme držet na uzdě. Tady, i kdekoliv jinde. Jakkoliv dovolíme, aby jejich převaha přerostla v prachobyčejné masakrování, selhali jsme. Obyvatelé Mon Calamari jsou pro nás cennými spojenci, nesmíme takovou příležitost zahodit. Senátorko-,“ podíval se na Padmé. Ta mu v krátkosti řekla to, co tobě, jen vynechala vlastní obavy a přesun jednání na loď navrhla jako jedno z řešení. Obi-Wan se zamyslel jen krátce. “Anakine, byl jsi dole. Jak hodnotíš možnost vrátit se dolů? Slyšel jsem, že Ahsoka utekla z ošetřovny ještě včera, zvládne další misi? Bez ní bychom zbyli na ochranu senátorky jen my dva,“ zjevně nejdřív zvažuje možnost, že byste se vrátili do vod Mon Caly.

Anakin Skywalker - 06. ledna 2020 17:12

Obi-výslech Nechal jsem Obi-Wana aby řekl, vše co mu leželo na mysli, sám jsem mezitím probíral v hlavě možnosti a zaujal skoro až typickou pózu svého mistra, kdy jsme si rukou mnul bezmyšlenkovitě bradu a soustředil se na plánování naší výpravy, z toho mě vytrhla až jeho otázka. Vzhlédl jsem a pomalu jsem se nadechl. Uspořádal jsem si myšlenky. "Osobně si myslím, že další jednání by měly probíhat mimo podvodní prostory, nebo republikové území. Měli bychom vybrat neutrální území, kde bude moci jednání probíhat tak, aby lid Mon Caly viděl, že jejich panovník není do ničeho tlačen, nebo ovlivněn. Separatisté mohou mít v jejich řadách stále své špehy." Odtušil jsem a nad zmínkou o Ahsoce jsem rozhodil ruce v bezmocném gestu. "Vím, že se včera konečně probrala a bylo jí už lépe. Ale nejspíše byste se jí sám měl zeptat, jak se cítí a jestli takovou misi zvládne Mistře. Já Ahsoce i jejím schopnostem věřím, ale základem, který musí rytíř Jedi poznat je, na co v danou chvíli má an a co ne." Nahodil jsem věcně. "Zníte, jako byste očekával větší potíže Obi-Wane." Přelétl jsem ho zkoumavým pohledem.

Vypravěč - 15. února 2020 20:54

Obi-Wan slabě přikývne tvému tušení. “Očekávám, že klid bude jen do chvíle, dokud nezačneme jednat. Respektive, dokud se nezačne cokoliv dít. Do té doby mohou obě strany sbírat síly,“ krátce se odmlčel. “Takže jsme se všichni shodli na tom, že nejlepší místo pro další jednání rozhodně neleží na Mon Cale. “Nejsem si jistá, jestli s tím bude princ souhlasit.“ „To je už vaše parketa, senátorko. Dohodněte to nejlepší, co můžete.“ „Jistě, ale.. ale..,“ krátkým pohledem u tebe Amidala hledala něco, co tam nebylo, ale dost dobře možná ani netušila do vlastně hledá. Podporu? Důvěru? “Senátorko,“ promluvil znovu Obi-Wan, “tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení se každá diplomatická situace mění jen v naší hlavě. Je to vnímání, pocit bezprostředního ohrožení, který si pak můžeme nést dál. Krčit se v jeho stínu nikomu neprospěje,“ promlouval k ní vřele, zatímco ona se tvářila, jako by jí káral. Jako by selhala. “Můžeme to probrat společně. Najít místa nejvhodnější pro takové jednání. Pokud už nic nemáš, Anakine, uvidíme se za pár okamžiků,“ dodal, pokynul Amidale rukou a společně se vydali na můstek. Ostatně, tam se jim podobná rozhodnutí budou dělat nejlépe.

Vypravěč - 15. února 2020 20:55
	Na chodbě jsi ale nezůstal sám dlouho. Spíš jsi její přítomnost vycítil, jako by vás včerejšek spojil víc, než se zdálo, než že bys ji hned zahlédl nebo slyšel kroky.

Ahsoka Tano - 15. února 2020 21:03

Cítím se hůř, než ráno. Podle toho i vypadám a taky se chodbou spíš vleču, než abych kráčela energickým krokem kupředu, nadšená z dalšího dne, který nás čeká. Rozhovor slyším velmi vzdáleně a nepřikládám mu větší váhu, protože kdo by se choval tak neopatrně? Rukou si přejedu po boku, který bolí, ačkoliv na něm už není viditelné zranění. Jsem nepozorná, hledím k zemi, a nelámu si příliš hlavu s tím, na co bych mohla narazit. Nebo na koho. Takže ve chvíli, kdy sotva pár metrů přede mnou zaregistruji siluetu, je už pozdě na to rovnat se v zádech. Utahaně se pousměju. “Na snídani je už trochu pozdě, mistře,“ ani únava mě nedonutí být vážná. Ne teď a tady. Přesto jsem na pozoru a rozhlédnu se, jestli tady není někdo další. Nikoho však nevidím a tak se svým vlastním slimáčím tempem sunu kupředu. “Budu v pořádku. Žádné velké následky, jen pár jizev. Prý se potřebuju hlavně pořádně vyspat,“ i to pronesu lehce rýpavým tónem, “ale zaslechla jsem, že by co nevidět měl dorazit mistr Kenobi.“ Snažím se na sobě nedat znát, že jsem nesvá.

Anakin Skywalker - 22. února 2020 21:07

Přípravy k dalším jednáním "Jak řekl Obi-Wan pokud je tu někdo, kdo vyjedná nejlepší podmínky, pro další spolupráci s Mon Calou, pak stojí tady před námi." Pousmál jsem se na Padmé. To, že jsem si jí odmítl pustit k tělu až natolik, jako Ahsoku neznamená, že pro ní nemám místo, jako pro blízkého přítele, podobně, jako pro Obi-Wana. Mírně jsem se uklonil svému mistru. "Samozřejmě mistře. Za chvíli tam budu." Odsouhlasil jsem. Mé myšlenky se stočily k tomu, kde by mohla být zrovna teď Ahsoka, abych jí nemusel složitě hledat. Síla mi byla nakloněna, protože za chvíli jsem ucítil mírný pohyb v ní, když přicházela Ahsoka. Ohlédnu se na ní a nasadím vážný výraz. Zahrozím jí učebnicově ukazováčkem. "Na dobrou snídani, není nikdy pozdě má mladá padawanko......ač přiznávám dnes na ní asi moc času nebude." V druhé části jsem už propukl v úsměv a krátké zasmátí. Srovnal jsem s ní krok. Zklidnil jsem svůj dech i své emoce. Rychlé meditační kroky v tom dobře pomáhaly. Teď jsme si nemohli dovolit být rozhození. "Za jizvy se není třeba stydět, jsou důkazem toho, že jsi dokázala přežít......a co se spánku týče, pak inu nemáš vést tak dlouhé meditace." Zacukal mi koutek, její rýpavá mne přiváděla do té správné nálady. Pak jsem opět zvážněl a mé rysy se trošku napjaly. "Obi-Wan už je tedy, před chvílí jsem s ním a s Padmé mluvil. Čekají na nás a plánují další jednání s princem Mon Caly." Pak jsem jí letmo povzbudivě položil ruku na rameno, lehce stiskl a zase jí spustil. "Hej. Bude to dobré...budem si krýt záda tak, jako vždy hm?" Povzbudivě jsem se pousmál.

Ahsoka Tano - 04. března 2020 22:59

Na jazyku mě vsrbí ještě několik poznámek, ale zmínka o mistru Kenobim mě zaskočí. “Opravdu? Ani jsem..,“ pochopitelně, že jsem nic nezaznamenala, když jsem myšlenkami úplně jinde, než bych měla být. Musím se rychle srovnat, jinak budu příliš nápadná a všechno se pokazí. A ono se nic pokazit nesmí. “Nepostřehla jsem jeho přítomnost. Dobře, že to vím. Následky zranění chtějí čas, určitě se to dá brzy dohromady,“ oba víme, že to říkám jen tak. Možná trochu i jako trénink pro chvíli, kdy bych něco musela vysvětlovat nejen Kenobimu, ale jakémukoliv členu Rady. “Takže.. takže Mon Cala chce jednat? Je dobře, že to všechno přece jen k něčemu bylo. Už jsem v to ani nedoufala a považovala situaci za ztracenou. Přece jen to, co se dole děje, můžeme ovlivnit jen do určité míry. Naše vůle nemusí být jejich. A naposledy to rozhodně nevypadalo, že by převažovalo stanovisko přidat se k nám.“ Chodba se krátí. K situaci ve vodní říši nemám moc co říct. Viděla jsem jejich představitele, vím, co zhruba všechno se dole děje, ale odhadovat vývoj jakýchkoliv situací není moje parketa. Pokud se ovšem nejedná o někoho blízkého, jako například Skywalker. To se pak jeden nebojí na něj shodit třeba betonový blok. Na povzbudivými slovy mi zacukají koutky. “Víte, že to znělo strašně, že?“ krátce ke Skawalkerovi stočím pohled, “ale souhlasím. Nic lepšího nám ani nezbývá. Jen mi vrtá hlavou, proč se toho jednání máme účastnit i my? Diplomacie není naše nejsilnější stránka.“

Anakin Skywalker - 11. března 2020 17:40

Debatování o politice "Někdy je docela obtížné všimnout si, že se někde Obi-Wan objevil. Vždy uměl splynout s davem." Pousmál jsem se a pak jsem si zamyšleně za chůze promnul bradu svou mechanickou rukou. "To je možná pravda nicméně na druhou stranu viděli, jak jsou Separatisté nebezpeční a kolik utrpení působí. Myslím si, že nynější nový král Mon Caly povede svůj klid k bezpečí a to mu může Republika nabídnout....samozřejmě to neznamená, že bude planeta jednotná." Spustil jsem ruku a před vstupem do místnosti jsem jí věnoval pobavený úšklebek. "Jo to asi znělo. Nezapomněl jsem to, jak ses mě pokoušela při naší první společné misi na Christopsis pokoušela neustále zabít." Pošťouchl jsem jí a pak se se zasyčením otevřely dveře. Složil jsem si ruce za záda a zamířil dál. "Možná právě proto nás tam chtějí. Třeba se obávají obtíží a právě proto chtějí sebou i někoho kdo.....má při vyjednávání i jiné netradiční způsoby." Povytáhl jsem několikrát obočí, jako bych u ní hledal souhlas. Ale jinak jsem s Ahsokou naprosto souhlasil. Na sjednávání podmínek tu byl vždy nejlepší Obi-Wan a Padmé. To, že letíme taky je.....znepokojivé.

Ahsoka Tano - 04. dubna 2020 23:12

“Hmm. Možná,“ nejsem si jistá vůbec ničím, připadá mi to kdovíjaké a nakonec se rozhodnu, že nad tím ani nechci přemýšlet. K čemu taky? Kola osudu se točí a my jsme opět vrženi do událostí, které ovlivníme až posléze, pokud vůbec. “Nezdržujme. Čím dřív se to vyřídí, tím lépe pro všechny,“ snažím se najít ztracený optimismus, ale nejde mi to. Nejen, že se bojím, že někdo pozná co se stalo, ale navíc mám obavy z toho, že budeme muset zpátky v rámci mise, na kterou dle mého nemáme kapacity. "A nesnažila jsem se vás zabít, ale pomoct. Aby bylo jasno!“ dodám rychle a významně se na Skywalkera podívám, přičemž slova potvrdím několikerým pokýváním hlavou.

Vypravěč - 04. dubna 2020 23:48

Když dorazíte, je jasné, že si senátorka Amidala s Obi-Wanem vyměnili víc informací, než pár přátelských rad. Kromě nich jsou zde i Kit Fisto a několik vyšších důstojníků, kteří zajišťují spojení s planetou ale také občas něco přidají k probíhající poklidné diskusi, takže vy dva nakonec nepůsobíte tak nepatřičně, jak jste si na chodbě mysleli. Každá porada si žádá členy jednotlivých operačních sekcí, můžete se považovat za některou z nich. Přítomní se po vás jen krátce podívají, Amidala věnuje Anakinovi vřelý, i když ne úplně veselý úsměv, ale nijak vás nevítají. Máte čas zabrat si strategicky dobrá místa a naslouchat hovoru. V podstatě už od začátku je rozhodnuto, dolů se nikomu znovu nechce. Je to akce příliš nebezpečná na to, aby se jí kdokoliv v tuto chvíli účastnil. Zanedlouho se ve středu místnosti objeví ohlášené holo vysílání prince Lee-Chara. Po úvodním nutném proslovu z jeho strany se odmlčí a podívá se na každého z vás. “Je jasné, že potřebujeme vaši pomoc. Naše situace je nejistá, ale jsem rozhodnutý dostát svého a nenechat Mon Calu nepříteli. Sami ale tuto bitvu nevyhrajeme. Stabilizovali jsme situaci, ovšem nevíme, na jak dlouho. Jménem svého lidu vás žádám o pomoc. Riff Tamson musí být zastaven.“ Nastane krátké ticho. “Riff Tamson zřejmě nebude jediný váš problém,“ pronese Obi-Wan váhavě, v očekávání, že princ opravdu má nějaké informace, které by vám pomohly. Od začátku je celá situace nepřehledná, každý druhý se jeví jako zrádce a tím spíš v tuto chvíli. Po tom, co se diplomatická mise nezdařila, je na pováženou, komu věřit. Princ sice chce pro svůj lid to nejlepší, ale má jen malou základnu jednotek, kterou může poskytnout. Operovat na vodní planetě je náročnější, než jinde. Vše se musí dobře zvážit. “Znáte další jména? Jejich útočiště? Kdybychom se k nim dostali blíž, mohli bychom být úspěšní bez větších ztrát na životech, než kdybychom bránili Mon Calu jako takovou.“ Princ zaváhal, ale pak zavrtěl hlavou. “Takovým informací máme poskrovnu,“ přizná, načež se obraz mírně zachvěje. “Nejsme na takové-,“ ohlédne se. Z vaší pozice nic nevidíte, ale slyšíte tlumené dunění. “Není čas. Riff Tamson se nevzdá, chce mou hlavu a chce, aby celá Mon Calamari padla v područí separatistům. Pomozte nám. Budeme-“ spojení nejdřív ohluchne, takže vidíte, jak prince divoce gestikuluje, ale potom se přenos zcela ukončí. “Útočí.. jsou pod útokem. Musíme něco udělat!“ řekne roztřeseně, ale zároveň rozhodně z Padmé Amidala.

Anakin Skywalker - 11. dubna 2020 20:36

Rychlá porada Ještě jsem se stihl na Ahsoku pobaveně pousmát. Její záchrannou akci si moc dobře pamatuju doteď, málem ze mě byl lívanec, byla to spíše vůle Síly, že mě to nerozmázlo, ale zásluhy jí neberu. Společně se svou padawankou jsem se ve strategické místnosti zastavil v hloučku ostatních. Úplně jsem nečekal, že tu bude i mistr Fisto, ale nějak to bylo asi pochopitelné, když se účastnil operací na Mon Cale už předtím. Začínal jsem si říkat, že v místnosti je skoro více, Jediů, než ostatních důstojníků. Padmé jsem v odpověď přikývl hlavou. Do úsměvu mi moc najednou nebylo, ne kvůli ní, ale kvůli tomu, co budeme následovně řešit, všichni jsme okolo toho měli starosti. Znám Padmé, vím, že i jí se toho hodně honí hlavou. S rukama založenýma na prsou jsem ze svého místa pozoroval holopřenos s Mon Caly, kde byl princ Lee-Char a prosil nás o pomoc. "Takže budeme jednat naslepo....jako obvykle." Mírně jsem si povzdechl. Některé věci se prostě nemění. A jak už to tak bývá, tak zase nejnebezpečnější misi slízne moje jednotka.....tedy ne, že bych na tom neměl obvykle své přičinění. Náhlé přerušení celého přenosu je jasný signál k tomu, že bude třeba jednat. "Kruci! Nemáme času nazbyt." Slétl jsem rychle očima všechny přítomné v místnosti. "Meeting se ruší. Obi-Wane spoléhám na Vás, že dohlédnete na senátorku Amidalu. Potkáme se na Mon Cale." Dvěma prsty přiloženými k hlavě jsem mu mávl a pak jsem se otočil na patě ještě jsem věnoval úsměv říkající "o mě se neboj" Ahsoce a rozběhl jsem se zpátky odkud jsme přišli a zmáčkl zápěstní komunikátor. "Rexi?! Máme okamžitou pohotovost, nažeň chlapy do výsadkových lodí za dvě minuty jsem tam! Čeká nás tvrdá akce pod vodou. A tentokrát chci ty nejšílenější piloty, kteří se nebojí na to šlápnout. Budeme vyskakovat za jízdy." Upozornil jsem ho a sprintoval jsem si to rovnou do hangáru, ze které obvykle vylétal výsadek mých chlapů. Mistr Fisto a Obi-Wan si už poradí se zbytkem. Trošku mě mrzelo, že jsem tam musel tak Ahsoku nechat, ale na druhou stranu potřebovala ještě odpočinek.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR