Scavengers
hrálo se Dvakrát týdně
od: 21. září 2020 23:01 do: 17. března 2021 17:03
Dobrodružství vedl(a) Lukas Griswold
| |
 | Vnější okraj Mléčné dráhy 5. SC, 3251 AD Záznam z komunikace lodi Luisiana 2, volacího znaku SCA-21"Bobe, pusť to tam." "Už to letí, Jacku." "To je parádička. Tak se na tu holku podíváme. Celkem velká, co?" "Hm, nějakých dvě stě na délku, pade na výšku a šede na šířku. Marble říkala, že jí používali na převoz surovejch materiálů. Možná tam najdeš ještě kusy nějaký rudy." "Bobe, jakej typ zdroje by to mělo mít?" "Vydrž Sam, podívám se. Tak kde to... jo tady. Hale, reaktor třetí třídy." "Na ty si dej majzla Samy, to byli pekný mrchy." "Neříkej Johne, fakt?" "No jeje, křehký a náchylný na votřesy." "Slyšel tam tu ironii, že jo?" [Smích] "Čemu se směješ?" "Ale ničemu. Hele, děcka, měli byste máknout. Za dvacet minut vás chci mít zpátky na palubě." "Já se už vracím. Hele, Bobe, co je dneska k žrádlu? Snad ne zase syntetický hovězí?" "Stejně to sežereš." [Smích] "Zase syntetika, ale dneska k tomu bude zelka z hydroponickýho skleníku." "Nekecej, Marta uvolnila něco ze svých zásob?" "Jo jo, prej má pěknou úrodu. Počkejte, přijímám vysílání, na chvilku se odmlčím." "Že by volal starej?" "Těžko říct. Kde je vlastně Marcus? Za celou dobu, co jsme venku jsem ho neslyšela říct ani slovo." "Mám ho na radaru asi tři stovky daleko a pade vysoko od tvojí prdelky." "Aaa jop, už ho vidím. Jak jinak, řeže jak zběsilej." "Panstvo, všichni zpátky na Luisianu. Starej mi právě dal hlášku, že se k nám blíží teritoriální hlídka. Necháme je to tu zkontrolovat a zejtra se vrátíme. Teď si dáme voraz na Hellinově stanici." "Jasný šéfe, vracím se. Jack konec." "Na cestě domů. Sam konec." [Procvaknutí vysílačky] Luisiana 2 zmizela dvě hodiny před přistáním v docích na Hellinově stanici umístěné na vyšší orbitě planety Ygry A1a. Oficiální důvod jejich přítomnosti v systému Ygry 42-5NC11 byl čistě obchodního rázu. Měli dovést 50T eruvidia na místní stanici a poté se vrátit do domovského systému YAR 269, kde na ně už čekal úkol v podobě rozebrání několika lodí po nedávné potyčce pirátů s teritoriální hlídkou. Luisiana 2 je totiž scavengerská loď. |
| |
| Mléčná dráha Informační příspěvek
Píše se rok 3251 našeho letopočtu a planeta Země uběhla už spoustu světelných let od dob, kdy Trump pomalu a líně likvidoval Ameriku, Prymula vyhrožoval zavřením hranic a Putin si pomalu budoval doživotní mandát na vládu nad Ruskem. Ze Země se, po dvou světových válkách (dalších dvou - pozn. vypr.) konečně rozhodla, že nemá smysl se prát, když je venku něco, co se dá dobývat. A tak se, po dlouhých letech dohadování a usmiřování konečně sjednotila. Nikdo už ale ani neví jak a proč. Všechny věrohodné historické prameny o tom mlčí a nikde o tom není ani špetka záznamu. Existuje sice pár konspiračních teoretiků, kteří vám řeknou, že Putin vstal z mrtvých a silou dobil a sjednotil celý svět, ale věřte jim, když mají na hlavě alobalové čepičky (to, že spousta umělých inteligencí spravujících vesmírné doky a spousta operátorů mluví s výrazným ruským přízvukem je jen čistá náhoda - pozn. vypr.). Tak jako tak, vznikla Federace*. Ta se jako první zaměřila na domovský systém, systém Sol. Nejdříve kolonizovali Měsíc. Ten jim přestal být dost nóbl, tak se přesunuli na Mars. I ten začal být malý (po terraformaci, pořád je tam dost písku) a tak se začali rozhlížet všude kolem. Hvězdný systém Sirius, Bernardova Hvězda, pás Orionu a tak dále. Federace se roztahovala, až musel vzniknout nový orgán, zvaný Koloniální správa**. Ta, se sídlem na Marsu, získala práva a povinnosti spravovat a dohlížet na všechny vzdálené kolonie a k tomu dostala i svou armádu, takzvanou Koloniální armádu (nepřipomíná vám to něco? - pozn. vypr.). Ale už moc detailů. Jak léta postupovala, bylo skoro až nutné aby vznikla nějaká opozice Federaci. A taky že jo. A hned tři. První a nejmocnější z nich je Impérium* (ne, tohle nevrací úder). Začalo vznikat v pátém kvadrantu vnitřního pásu Mléčné dráhy, zprvu jako lokální koloniální vláda (což Federace kolikrát nechávala bez povšimnutí) a posléze jako monstrum, které Federace přehlédla. Chvilku spolu bojovali (dodnes se dá najít spousta vraků rozsetých mezi prvním a pátým sektorem), ale pak toho nechali, protože se zformovali další dva protihráči. První, silnější z nich, byla Aliance*, druzí byli takzvaní Nezávislí*. Aliance se brzy silou vyrovnala Impériu a v mnohém jej i předčila a Nezávislých zase bylo tolik, že si je nikdo nedovolil napadat. Už jen proto, že většina nezávislých světů bylo schopno se navzájem podpořit a spojit se proti utiskovatelům. A tak vznikla čtyřčlenná "koalice" silných, kteří mezi sebou udržovali jakýsi status quo. A víte co je na tom nejlepší? Že původně federální instituce Koloniální správa se svou Koloniální armádou, se stala natolik silnou (hlavně díky neustále se rozrůstající se armádě), že je v momentální chvíli jakýmsi hlídacím psem mezi těmi čtyřmi. Když je někde lokální válka, Koloniální správa tam pošle expediční vojska, bez ohledu na to, jestli je to kvadrant Impéria nebo Federace. Prostě se stali policajty, kteří hlídají, aby status quo vydržel (kdyby ne, znamenalo by to zánik lidské rasy - znáte to, stejné kecy, jiné hračky). Samozřejmě, že vzniklo spoustu jiných frakcí, které se hlásí k té či oné supervelmoci. Ty si pak řídí své systémy v jakémsi rámci sebesprávy a hlavnímu hráči odvádí nějaké ty daně a podobně. Také je jasné, že se technologický boom v každé velké frakci rozvíjí jiným, ale dosti podobným způsobem. Přeci jen, pořád mezi sebou obchodují ať už se surovinami, tak i s technologiemi. I když většina takových obchodů je ilegálních. Stejně jako obchod s lidmi (Impérium ho dovoluje) a stejně to furt funguje. Co tím chtěl básník říci je, že se můžete setkat s různými druhy technologií. Ale většinou budou mít stejný nebo podobný design, stejnou nebo podobnou funkci apod. (aneb, máte určitou volnost ve vymýšlení technologií, jen popisovat funkčnost a vzhled, a nemusí to být jen fyzická technologie, ale i programy, implantáty apod. - pozn. vypr.). _____________________________ |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Tři měsíce. Tolik uběhlo od chvíle, kdy si pan Kelmer mladší vyvěsil na galaktické síti náborový leták, že hledá nové zaměstnance. Martin Eugene Kelmer druhý, znám také jako král sběračů, jediný a dědičný majitel Kelmerových záchranných a dopravních služeb. Oficiální autority věděli, že když je třeba v daném sektoru galaxie něco rozebrat a zlikvidovat, mají volat Kelmerovo hochy. Dobrej výcvik, skvělá technika a hlavně, ta rychlost. Navíc, nikdy si neúčtoval moc a jediné co chtěl, bylo nechat si vše, co ve vracích najde. Nikomu to nevadilo. |
| |
 | Nový domov Hvězdný systém YAR 269 Stále mě překvapuje, jak velký kus cesty jsem už zvládla ujít. Od té malé holky, která vzhlížela ke hvězdám, přes mechanika na těžařské lodi, pilota Koloniální správy, až sem...ke Kelmerovi. Nedalo se říct, že by mě výcvik přímo nebavil. Ráda jsem se učila nové věci, a k řezání kovů jsem se zatím nikde nedostala. Navíc bylo nesmírně vtipné přitom pozorovat naši doktorku. Už jsem se ale nemohla dočkat, až nás pošlou ven, za nějakou skutečnou prací. Když se tedy celá posádka shromáždí v zasedačce, cítím, jak mnou cloumá nadšení. Konečně je to tady! Kelmer mi ale rychle smazal úsměv ze rtů. Samozřejmě, že jsem tu smlouvu nepřečetla úplně celou...to přece nedělá nikdo! Takové ošklivé překvapení na úvod jsem skutečně nečekala. Věnovala jsem Nathovi krátký, trochu tázavý pohled. Šla jsem tam, kam šel on. Pokud by se teď zvedl, následovala bych ho. Zcela bez zájmu o nějaký zatracený dluh. Vesmír je dost velký na to, abychom tomu dokázali utéct. I když ten ztracený měsíc by mě štval. Možná lepší ještě počkat. Starej nám chce něco ukázat, a já byla vždycky zvědavá potvora. Nakonec rozhodně nelituji, když se žaluzie zvednou a nám se naskytne pohled na naši loď. Neodolám a přistoupím až těsně k oknu, snad abych měla na ten kolos ještě lepší výhled. První myšlenka je vyděšený výkřik. Jak mám něco takového vůbec pilotovat? Čekala jsem něco malého, a nepříliš atraktivního. Rozhodně ne bitevní loď. Jak se k ní asi Kelmer dostal? Trochu mě uklidní až informace o tom, že loď je vybavena umělou inteligencí. S její pomocí bych snad neměla mít problém. I tak se ale nedokážu ubránit pocitu, že jsem si ukousla příliš velké sousto. Stejně jako všichni ostatní, se tedy nyní obrátím k Nathanovi. Svěřit svůj osud do rukou kapitána, to je, svým způsobe, nesmírně osvobozující. |
| |
 | Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Tři měsíce. Takovýho zabitýho času strávenýho na totálních blbostech. Polovina věcí, co nás učili byly totální základy, které jsem měl zmáklé už dávno. Druhá půlka byla o zacházení s řezákama a to mě moc nebavilo. Když já skončím s nepřátelskou lodí, tak toho moc nezbyde. |
| |
 | První krůčky Hvězdný systém YAR 269 Chop, chop, starej... klepal jsem prsty o desku stolu jako bych tak snad mohl Kelmera popohnat. Na stanici jsem byl už nesvůj, chtěl jsem ven. Kvůli tomu jsem byl koneckonců tady. Ty tři měsíce se táhly a čert vem, co jsem vlastně podepsal... Při zmínce o dluhu jsem tak jen zamručel a několikrát přikývl hlavou. Kdo by to byl čekal, že se nás pokusí ojebat? Asi by mě to mělo štvát, ale smlouvu jsem vůbec nečetl. Našel jsem jen čáru, kde chtěli můj podpis a podepsal. Ale co ostatní? Bezděky jsem si prohlédl zbytek posádky, se kterou budu sloužit. Tak komu to překazilo plány? Skoro celou dobu jsme se věnoval tomu, co tu všechno můžu vyzkoušet, a tak jsem ani po třech měsících pořádně neznal lidi, se kterými budu sdílet náš nový domov. Jasný, je tu kapitán a jeho plus jedna; co je mezi nimi jsem mohl jen odhadovat, ale... co mi po tom vlastně je, že? Pak tu byla doktorka, takový zvláštní stvoření, ale tušil jsem, že se s ní dá zaplést i trochu jinačejší rozhovor, než jsme často vedli v šatnách s ostatní chlápky, co měli být na lodi pro tu těžší práci. Prvně jsem si dokonce myslel, že bude kapitán ona. Naleštěný botky a hodně škol, začala být u nás častá volba, když jsme odcházel. Tady mě to ale nečekalo. Co jsem mohl soudit, byl Nathan z jiného těsta. Nebylo těžké odhadnou, čím se dřív živil. Tak snad nám to bude ku prospěchu. Velké odhalení naší lodi jsme si nijak moc neužíval. Pro mě nastane až když už budu na ní. Začala ve mě zrát pochybnost, že něco takového zvládneme obsloužit v tak nízkém počtu, ale možná mě to jejich vylepšení ještě překvapí... uvidíme. Brzy na to přijde první rozkaz a já se bez jediného slova vydám pro svoje věci. |
| |
 | Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Kelmer je opravdu roztomilý. Ta jeho smlouva je skoro mistrovské dílo, když jsem jí četla hodně jsem se pobavila a když už jsem byla u toho tak ve chvíli kdy jsem mu jí podepsanou vracela přidala jsem tam i pár úprav, které by měl v budoucnu zakomponovat. Některé formulace nebyly vpravdě tak vágní jak si myslel. Výcvik se dal přežít. Sice nevím proč k tomu nutili i mě, protože já tohle dělat nebudu dokud mi mi nepůjde o život, ale co již. I na takovém místě se najde něco co vám projasní den. Když víte kde a s kým mluvit. A to já vím a stejně tak i mám čím platit. Testy jsem udělala jen tak aby se neřeklo a gustem se konečně zbavila toho smradlavého skafandru. Asi bych chtěla po nich příliš kdyby ho měli vyčistit aby nebyl cítit jako něčí zvratky. Snad nás na lodi čekají nějaké lepší. Když už jsme na lodi, tak na mě to dojem nijak neudělalo. Nevyznám se v nich a tohle mi přijde jako velká kraksna. Kdyby to byl nějaký závodní člun, to bych dokázala ocenit, jenže ten se na takovou práci jaká tyhle lidi čeká příliš nehodí. Jediné co mohu doufat je, že bude řádně vybavená. Ještě nějaké další řeči a pak je konečně konec. Sbaleno již mám, protože jsem něco takového čekala, takže jenom popadnu své kufry a nasednu do člunu, který nás má transportovat na místo. Ještě si vyndám příruční terminál a zkusím se napojit. Chci vědět zda již máme přístup, že bych rovnou začala s inventurou zdravotnického materiálu. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Jakmile Nathan zavelel posádka se rozprchla. Někteří aktivněji, jiní zase s výrazem, který kapitána posílal do míst, kde slunko nesvítí. Ovšem všichni zmizeli do svých ubikací, pobrat své věci a v šibeničním termínu se nalodit do dvou člunů. Nathan, stejně ta i Alyssa v nich hned poznali další vyřazený vojenský materiál, tentokrát malou výsadkovou loď Karanak, kterou v předminulém století používali mariňáci. Do dnešních dnů se používá převážně pro výcvik, nebo meziplanetární dopravu zboží. Ve zlatých časech tohohle člunu se do něj vešlo celé družstvo maríny (cca 10-15 lidí) i se čtyřmi buginami a dvěma paletami zásob. Teď byl člun upraven pro maximálně šest lidí ve skafandrech a velkým nákladovým prostorem. "No do prdele. Na tom se snad proháněl ještě Starýho dědek ne?" zasměje se Děda a vláčným krokem si to zamíří do kabiny prvního z člunů. "Kočko," kývne na Alyssu, "dvojka je tvoje. Tak nasedat, kovbojové, čeká nás rachota." Posádka se kdejako rozesadí do obou člunů a zatímco Alysson s Moem začnou předletovou kontrolu, na displejích kopilota začnou rolovat informace z nepojmenovaného cruiseru. V první řadě se jedná o informace technického rázu. Stav systémů, kontroly jednotlivých uzlů, procedury spouštějící podporu života, kontroly kontrol a další serepetičky. "Pohodlně se usaďte, cesta potrvá hodinku a půl. Tyhle mršky sice získali hodně místa v nákladovém prostoru, ale ztratily ze své rychlosti," ozve se ve vysílačce hrubší hlas muže, ve kterém mnozí poznají Burkova. Zasedl si místo vedle Moea. Jakmile se čluny odlepí od stanice, začnou se pomalu otáčet čumákem k mateřské lodi. Doktorka mezitím začne dostávat požadované informace. Ač je Kelmer škrt, ví jak se o své lidi postarat. Zdravotnická jednotka lodi hlásí plnou připravenost, sklady zdravotnického materiálu nacpané k prasknutí a dokonce se ohlásí i autonomní operační sál. Ať už tahle loď sloužila armádě k čemukoliv, vybavení měla skvělé. Nebo alespoň to, co z něj zůstalo. Takže i když je zdravotnická jednotka lodi stará, stále je plně funkční a ve velmi dobrém stavu. Čluny (klidně si je pojmenujte) klidně plují tichým vesmírem a čím více se blíží k mateřské lodi, tím více si všichni uvnitř uvědomují, jaký je to kolos. Loď postupně rozsvěcí poziční světla a když se čluny dostanou na kilometr od trupu, začne se na boku otevírat obrovská vrata do hangáru. V tu chvíli se pilotům do sluchátek ohlásí umělá inteligence. Dobrý podvečer. Já jsem Otec, umělá inteligence starající se o chod lodi. oznámí tichý melodický hlas staršího a moudrého muže. Nebo tak by si ho mnozí představili. Právě jsem zachytil čluny a přebírám kontrolu. Prosím uvolněte ovládací panel a zpomalte svůj člun, abych vás mohl bezpečně navést do hangáru. "Jasně táto," zasměje se ve vysílačce Děda. Jeho člun začne postupně zpomalovat, až se skoro zastaví. Krátce na to znovu začne akcelerovat a ladnou hrou pozičních trysek dostane člun do správné polohy vůči lodi. Mezitím povolila ovládání a snížila rychlost i Alyssa. Na displejích se ihned objevil nápis hlásající, že byl zapnut autopilot. Autopilot aktivován, automatické dokování spuštěno. Pohodlně se usaďte a užívejte si jízdu. ozvalo se ve sluchátkách Alysson a Nathana. Oba hned napadlo, že si budou muset pohrát s vyjadřováním Otce. Byl až slizce přítulný. Ani ne o dvacet minut později už oba čluny seděli na milimetr přesně vedle sebe v hangáru, který se právě tlakoval a plnil kyslíkem. O dalších deset minut později se v kabinách člunů rozsvítili zelená světla a otevřeli se přechodové komory. Vítejte ve svém novém domově. Prosím všechny, aby následovali modré šipky. Dovedou vás do vašich ubikací. V ubikacích prosím věnujte pozornost skříňce po levé straně dveří. Najdete v ní komunikátor, který mějte vždy a za každé situace u sebe. Loď je sice vybavena interkomem, ale s komunikátory je jisté, že vaše požadavky vždy uslyším. uvítá všechny Otec a na podlaze a stěnách se rozsvítí modré šipky směrující hlouběji do lodi. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Těch pár pár osobních maličkostí mám pobalených během chvilky a jsem připravená k odletu. Spolknu kousavou poznámku o tom, že to já bych tu měla určovat, kdo si vezme který člun. Už při výcviku jsem ale zjistila, že Moe je palice dubová a já teď rozhodně nejsem v náladě se dohadovat. Ujmu se tedy pilotování druhého člene, a dám se do předletové kontroly. Už je to pěkná chvíle, co jsem naposledy seděla za kniplem. Ale tohle je jako plavání, to se prostě nezapomíná. V prvním okamžiku mě sice příval nových dat zcela paralyzuje, rychle se ale vzpamatuji a během chvíle jsem připravená k odletu. Cesta sama o sobě není nijak zajímavá. Mám alespoň čas si pořádně prohlédnout loď, ke které plujeme. Je vidět, že už má ta nejlepší léta za sebou...vlastně má možná za sebou už i ta horší léta a my budeme rádi, když se nám nerozpadne pod nohama. I tak jsem ale nadšená. "Věřil bys tomu, že někdy budeš velet zrovna téhle lodi?" Prohodím, lehce šťouravě, k Nathanovi. Když se mi ve sluchátkách ozve hlas lodního počítače, zarazím se. "Rozumím." Potvrdím krátce a nechám člun přejít na autopilota. Averzi dám, pro tuhle chvíli, stranou. Otče mu ale rozhodně říkat nebudu. Třeba bych se v něm ale mohla trochu pošťourat a najít osobnost, která by mi tolik nebrnkala na nervy. "Domove, sladký domove." Protáhnu se, jako spokojená kočka, když se konečně ocitneme na palubě lodi. Na nic nečekám, a jdu najít svou kajutu. Zdržovat se v ní ale rozhodně nechci. Spěchám, abych se co nejdříve mohla podívat na můstek. |
| |
 | Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Prokurátor byl debil. To je jasná zpráva a o tom se vůbec nemusíme bavit. Jediný proč mu nerozfackuju tlamu je to, že díky němu už nehniju v těch blbejch dolech. Možná, ale opravdu jen možná, když teď vím jaké je to v dolech, bych si tenkrát vybral armádu. Zase takhle, ruku na srdce. Když Vám soudce řekne: Hej Kurionko! Dva roky na Proximě nebo deset let v armádě?! No chlapče vyber si! Kdo by si vybral deset let v pakárně, plný debilů. Takhle jsem byl v pakárně plný extrémních debilů. Tak jsem to podepsal tady Starýmu, kterej podle jeho proslovu se řadí do kategorie extrémní debil. Jako takhle, mě bylo absolutně u zádele, že tam byl nějaký dluh. Já už jsem netvrdnul na Proximě a to pro mě bylo absolutně nejlepší. Ten tří měsíční výcvik jak tomu říkali byl děsný opruz, ale tak dalo se to vydržet, čím rychleji to bude za náma, dostaneme se odsud. V dosahu orgánů jsem se cítil fakt blbě poslední dobou. Naše nová loď byla nějaká vojenská kocábka. Ono jako je to asi fuk. Hlavně, že to lítá, ale je pěkná a velká. Aspoň tam bude nějaké to soukromí od těch ostatních blbů. Hlavně kapitán vypadá nějaký divně přehypovaný. Bez tak nějaká stará armádní guma. Bez komentářů jsem nastoupil do člunu, který řídil Dědek, protože u něj jsem tušil nějakou zkušenost. Rozumnějte já měl u sebe malý batůžek, kde je ještě jedno triko, zapalovač, krabička cigaret a tam jsem skončil. Můj skromný majetek fakt není velký. Překvapený jsem byl UI, která s námi komunikovala. Z dřívějška jsem znal jen jedinou a to byl "Dozorce" na Proximě. Poznámka: Fakt jste ho nechtěli naštvat. Vylezu do lodi a dost se rozhlížím, protože jsem na podobné lodi nikdy nebyl. Jo pokud nepočítáte ten vězeňský transport na Proximu, ale tam jsem si nemohl jen tak vykračovat. Podíval jsem se na modré šipky a vyrazil rovnou po nich. Ohlížel jsem se po ostatních, ale nějak více mě nezajímali. Chci svůj kutloch a pěkně si zalézt a dát cíčko. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Rychlým krokem dojdu do své aktuální ubikace, dobalím pár věcí a velký vojenský batoh si hodím přes rameno. Ke člunům jsem chtěl jít společně s Alyssou, ale ta byla tak nedočkavá, že snad přímo běžela. Potichu tedy dojdu až k člunům, které si kriticky prohlédnu. Nejdřív nakouknu do prvního, abych zkontroloval, kdo tam je a není. Pak se podívám do druhého, když vidím Alyssu, tak si tam odložím svůj batoh a jdu si stoupnout před čluny. To proto, aby všichni, co přijdou později věděli, že tu už měli být. Když vidím, že jsme všichni, tak zabouchám na první člun, aby dědek věděl, že může zavírat. To samé zabouchání se ozve po mém nastoupení do druhého člunu. "Můžeme letět," dodám ještě, zatímco se připoutávám. Cesta je dlouhá a tak můžu přemýšlet o jménu pro loď. Přemítám nad názvy starých battlecruiserů až si vzpomenu na "Shannon", který má původ někdy ve dvacátém století a naposledy byla loď se stejným jménem aktivní někdy před ti lety. I když možná to byla zrovna tahle. Z myšlenek na jméno téhle staronové lodi mě vyruší Alyssa. "To mě popravdě nikdy nenapadlo. Tyhle plechovky jsou už nějakou dobu vyřazené. Počítal jsem se stejnou třídou, ovšem novou," odpovím jí věcně. Víc si toho už nestihneme říct, protože zrovna naskočil Otec a poslední fáze letu. Projdu si ještě znovu pár dalších jmen, na která si mohu vzpomenout, ale Shannon se mi líbí nejvíc. Takže mám jasno. Po přistání jen zkontroluju, že se nikdo nefláká a všichni míří po modrých šipkách. Případné loudaly popoženu. Jsem zvědavý na kapitánskou kajutu a doufám, že tam budu mít připravené detaily mise. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Hvězdný systém YAR 269 Soupis kterým listuji mě vskutku potěší. Čekala jsem to mnohem horší. tohle je plně vybavená ošetřovna za kterou by se nemuselo stydět ani mnohem luxusnější plavidlo. Popravdě na něco takového již skoro ani nejsem zvyklá. Počítala jsem s tím, že budu muset improvizovat jako již tolikrát. Vskutku příjemná změna nemuset se uchylovat k praktikám ze starověku. Hlášení AI poslouchám jen tak na půl ucha. Jakmile přistaneme v hangáru vydám se podle instrukcí najít svou kajutu. Ta vypadá obstojně. Už jsem žila v horších dírách, takže za mě spokojenost. Otevřu šatní skříň a vložím do ní svůj kufr. Vybalovat budu až někdy později, teď si připnu komunikátor, který tam leží na poličce, zašklebím se na vyrytý nápis: Weyland Yutani neplatí. Musel ho tu nechat nějaký předchozí nájemník. Určitě tu bude takových legrácek víc. Občas je zábava takhle cestovat do minulosti a přemýšlet o tom proč a kdo tohle psal. Teď ale na to nemám čas a zamířím najít své pracoviště. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Menší prácička pro zahřátí Od: M. E. Kelmer 25.10.3252, 14:52 C.E.T.* Reynoldsi, mám tu zakázku od Federace. Teda přesněji od Reokadského spolku. Hlásí se k Federaci. No, to je jedno. V systému Reokad, zhruba 50 LS od centrální hvězdy se nachází několik vraků po boji pirátů s teritoriální hlídkou. Mělo by se jednat o pět stíhaček třídy Interceptor a čtyři útočné čluny třidy Archelon. Chci abyste tam všechno posbírali, zpracovali a přivezli zpět. Hlavně, je to prej vytížená trasa, takže je potřeba to rychle zpracovat. Systém se nachází zhruba 15 LY daleko, už jsem do navigačního počítače poslal souřadnice systému. Přesný souřadnice místa střetu nemám, budete muset hledat. Ale od toho máte loď prošpikovanou senzorama. Každopádně tam koukejte naklusat, než to někdo vyžere. Počítám, že ty Archelony něco vezly. A dost možná tam narazíte i na vrak nějakého nákladního člunu. Tak oči na stopkách a senzory naplno. Mnoho úspěchů, M. E. Kelmer, jednatel Kelmerových záchranných a dopravních služeb. _________________________ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stav lodi Informační příspěvek Můstek je vyčištěný a nablýskaný, byť jde vidět, že byl notně používaný (popis můstku v HP). Hned z prvního pohledu poznáš, že se loď dá ovládat minimálně třemi způsoby. Buďto v plně virtuálním prostředí, kdy se v podstatě staneš součástí lodi (nasazená helma, ovládací prvky na těle - hlavně rukavice, boty). Intenzivní způsob pilotování, dobrej pro stíhače, protože loď de facto ovládáš celým tělem a odezvu máš okamžitou. Jistě už existují i nové typy tohoto ovládání (třeba přes neurální rozhraní - přímé napojení mozku k lodi - zatím v experimentální fázi, slyšela jsi jen zvěsti), ale tenhle je pořád parádní. Pak existuje další způsob a to částečně virtuální. Máš virtuální ovládací prvky (konzole, klávesnice apod.), ale žádnou helmu, jen se před tebou zobrazí několik holografických displejů. Je to nejčastější způsob ovládání takto velkých lodí. Pilot má přehled a navíc, neovládá loď sám ale za výrazné pomoci UI (tak je tomu i u plně virtuálního modu). Není to tak intenzivní, ale je to bezpečné a celkem i přesné. A pak je tu poslední, jeden z nejstarších způsobů ovládání. Kompletně manuální, přes analogové vstupy. No, dobře, analogové se tomu jen tak říká, ale jedná se prostě o ovládání za použití hardwaru, kdy máš knipl a spoustu tlačítek a páček. Je to jeden z nejsložitějších způsobů ovládání, zvláště pak u takto velkých lodí. U stíhaček a menších člunů se to dá a je to kolikrát i vyžadováno, ale tady je to holý nesmysl, leda bys potřebovala opravdu milimetrovou přesnost. Protože díky tomuto způsobu ovládání ji dokážeš dosáhnout. Zdravím, slečno Andrews, ozve se hlas umělé inteligence. Vítám Vás na Vašem novém pracovišti. Můstek Shannon je Vám plně k službám. Většina ovládání na můstku je prováděna za pomoci hlasových příkazů, stejně tak i můžete pilotovat samotnou loď. Samozřejmě bylo ponecháno i původní ovládání, kdy je ale třeba větší kapacity posádky, než je loď aktuálně schopna přijmout. Všechny monitory, holografy i virtuální displeje se začnou postupně rozsvěcovat, jak se můstek probouzí k životu. Na přehledových displejích se začnou objevovat informace o stavu lodi, které tě zaujmou. Například se dozvíš čím vším je loď vybavena (viz HP) a také se dozvíš, že krom centrální podpory života jsou na lodi ještě lokální. Každá lokální je situována u jednotlivých sekcí a aktuálně jsou všechny mimoprovoz a na vzdálené zapojení nereagují. V lodní navigaci zaznamenávám první cílovou destinaci, přejete si ji zobrazit? ozve se najednou Otec a na stole, jež se nachází uprostřed můstku a jež slouží jako holografický projektor, se zobrazí notně zmenšený model Mléčné dráhy. Hned na to se začne centrovat na vaši aktuální polohu, načež skončí zaměřený na planetu YAR 269 A1, kde ti ukáže jako malý rudý bod Kelmerovu stanici a jako malý zelený bod, jež je aktuálně centrem celé mapy, i vaši novou loď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lékařská paluba Nové pracoviště Vzhledem k tomu, že loď má v záznamech všechny informace o své posádce a na všech palubách jsou rozmístěné senzory (o kterých nevíš, ale brzy začneš tušit), tě modré šipky zavedou do jiné části lodě než ostatní. Vyjedeš výtahem o jednu palubu výše, kde tě dveře vypustí do malé předsíně. Z předsíně vedou celkem tři chodby. Rovně, doleva a doprava. Chodby do stran jsou normálně otevřené, bez jakýchkoliv dveří, zatímco chodba před tebou je uzavřená hermetickými dveřmi, které mají uprostřed namalovaný červený kříž. Šipky tě však vedou doleva a i když tě to táhne rovně, vydáš se po nich. Dovedou tě do tvé kajuty, která je hned naproti dalším dveřím, jež jsou velmi podobné těm, které jsi viděla v hale. Hermetické a s rudým křížem uprostřed. Dveře kajuty se před tebou otevřou (vedle nich je tvá jmenovka) a vpustí tě do skromně zařízeného pokoje (viz HP, pro představu). Není moc velká a zatím ani moc útulná, ale brzy se to může změnit, stačí jen chtít. Moc dlouho se však v kajutě nezdržuješ. Jen si odhodíš věci, vezmeš komunikátor a zase vyběhneš ven. Zdravím doktorko Owensová. Jsem Otec, umělá inteligence lodi. Dovolte mi, abych Vám dělal průvodce po Vašem novém pracovišti. ozve se ti v uchu melodický hlas staršího chlapíka. Zároveň s tím se na zemi i stěnách rozsvítí zelené šipky, které tě směrují přímo rovně do dveří s červeným křížem, které se právě otevřeli. Dovoluji si Vám představit lékařskou palubu, Vaše nové působiště. Na této palubě naleznete vše co budete potřebovat k péči o posádku, oznámí ti, načež začne vyjmenovávat vše, co zde nalezneš (viz HP). ____________________________________________ |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Stav lodi Hvězdný systém YAR 269 Shannon? Hezké jméno Vybavena svým komunikátorem vstoupím na můstek. Ten je sice trochu zastaralý, ale vše je čisté a nablýskané. Až mě zaskočí, jak moc. Vypadá to navíc, že mám hned několik možností, jak tuhle loď řídit. Bez pomoci IU to zřejmě opravdu nepůjde, ale proč ne, třeba si Otce nakonec i oblíbím. Posadím se do křesla hlavního pilota a sleduji rozsvěcující se holografické displeje. Opět se na mě valí moře informací a já jimi proplouvám, jako ryba oceánem, a snažím se pochytit co možná nejvíc z toho všeho. Nevadí, že loď, i její systémy, jsou trochu zastaralé. Naopak se tu, díky tomu, cítím ihned jako doma. Tady je totiž stále ještě potřeba zkušený pilot...ne jako u těch moderních autonomních letounů. Trochu mě zarazí, že systémy podpory života fungují jen centrálně. Možná by, do budoucna, chtělo se na to podívat. Když to tak sleduji, je tady spousta věcí, které by se daly vylepšit. Vím, že z téhle lodi už bitevník nikdy neudělám, a ani by to neměl být můj záměr. Má to ale přeci být náš domov, tak nevidím nic špatného na tom, chtít si ho trochu "zútulnit". "Otče...ne...hmm, ty...Daddy." Jo, tohle by šlo. "Nakonfiguruj ovládání na částečně virtuální a připrav loď k odletu." Zvednu se z křesla, a přejdu ke stolu, který se nachází uprostřed můstku. Přímo před mýma očima se na holografické mapě objeví naše aktuální poloha. "A teď mi ukaž cílovou destinaci." |
| |
| Po modré Hvězdný systém YAR 269 Tak to by to hezky šlo, pískal jsem si zatímco jsem se táhnul chodbou k člunům, co nás měli dostat na loď. Skupinku řezačů jsem znal nejlíp, a tak jsem se do člunu somroval hned za nimi. Cesta neměla být nijak krátká, tak jsem s nimi mohl alespoň rovnou probrat, co si myslí o té lodi a jaké tam čekají přesně vybavení. Anebo alespoň spát. Nakonec jsem tím druhým strávil víc času a probral jsem se až když náš člun dosedl v hangáru. O pár minut později už můžeme vyjít ven a umělá inteligence nás rovnou směřuje dál do lodi. Čas se tu rozhodně neztrácí, to mi bylo po chuti, možná už na nás někde čeká i práce? bezděky jsem se otočil na kapitána, který letěl v druhém člunu. Zatím se o ničem nezmínil. Možná to bude překvapení i pro něj, usoudil jsem. "Stejná cesta?" prodloužil jsem svůj krok, abych dohnal menší partičku, co už se vydala po modrých šipkách. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Hvězdný systém YAR 269 Přečtu si zadání naší první prácičky, vypadá to jednoduše. Vzhledem k tomu, že máme chvátat, tak nehodlám plýtvat ani další minutu a vyrazím ze své kajuty přímo na můstek. Cesta je to krátká a přesně dle očekávání tam narazím na Alyssu, která se už ptá na cíl naší cesty. "Alys, zlato, připrav loď k odletu, máme všechno potřebné," začnu familiérně, když tu nikdo není a nemám zapotřebí se tvářit nějak extra profesionálně. "Letíme do systému Reokad, je to jenom 15 světelných let, takže to vypadá na jeden skok. Rozeberem tam pár menších lodí a vypadá to, že to chvátá," vysvětlím cíl naší cesty a posadím se do kapitánského křesla. Očekávám, že přípravy začnou okamžitě a tak rovnou přejdu k další věci, kterou jsem chtěl udělat. "Otče, rozhodl jsem se pojmenovat tuto loď Shannon. A protože je Shannon i ženské jméno, tak bych chtěl, aby jsi změnil hlas na ženský a od teď slyšel na jméno Shannon," oznámím AI a očekávám potvrzení. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Hvězdný systém YAR 269 Než vyrazíme, tak přes interkom, všem na lodi oznámím: "Mluví k vám kapitán Reynolds. Vítám vás všechny na scavangeru Shannon. Nezapomeňte na výcvik a nemalý dluh, který musíme všichni splatit. Pevně věřím, že se nám to podaří v rekordním čase a loď bude brzy naše. Jako kapitán očekávám respekt, splnění všech rozkazů a stoprocentní nasazení. Pokud s vámi budou problémy, tak budete vyloučeni z posádky a Kelmer vám nechá v lepším případě zlámat všechny končetiny." Udělám kratší pauzu, aby tuhle infomaci mohli všichni vstřebat. "Doufám, že se to nestane a že mé rozkazy budou plněny stejně rychle jako na válečném plavidle. Na oplátku se můžete spolehnout, že vás dostanu z kdejaké šlamastyky a že vám vždy vyjednám ty nejlepší podmínky. Od dnešního dne jste má posádka a tím pádem za každého jednoho z vás nesu plnou odpovědnost. Můžete se spolehnout jak na mne, tak na ostatní. Protože na mém plavidle se, na rozdíl od jiných scanvanger lodí, o svůj život bát nemusíte." Po další kratší pauze se dostanu k naší první misi: "Nyní parametry mise. Loď se právě připravuje na skok do hyperprostoru. Čeká nás jen jeden skok. Hledáme několik menších lodí, které rychle rozebereme, pokud narzaíme na náklad, tak ho zabavíme a hned jak to půjde, tak vypadneme. Připravte se řezat posádko!" Po tomto oznámení si najdu spisy všech členů posádky, abych zjistil na koho si mám dát pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Konfiguruji ovládání na částečně virtuální. Ovládání nakonfigurováno. Pro individuální úpravu ovládacích prvků se prosím usaďte do pilotního křesla a nasaďte si helmu pro plnou virtualizaci, oznámí Otec Alysse. Zahajuji předletovou kontrolu. na stavových displejích začnou postupně zelenat všechny položky potřebné k letu. Spolu s tím se začne nejdříve ozývat tlumené hučení, jak naskočí motory a korekční trysky začnou loď směřovat k přednastavenému cíli. Mezitím tlumené hučení začne pomalu dostávat basový podtón a na holostole se, vedle mapy systému, objeví i detailní mapa okolí planety, stanice a malého holomodelu lodě, který se právě začíná pomalu otáčet. Ve chvíli, když holostůl odzoomuje, aby Alysse ukázal cílovou destinaci, vejde na můstek Nathan. Rozumím, kapitáne. Přenastavuji konfiguraci hlasového výstupu, zaznamenávám jméno lodi a generuji volací znak. Otec, vlastně teď už Shannon postupně mění hlas z hlubokého mužského na příjemný jemný hlas ženy. Kurz nastaven na systém Reokard. Vzdálenost patnáct celých osm set devadesát tři světelných let. oznámí Shannon. Nové jméno lodě bylo zaneseno do registru lodí, přidělený volací znak je SH25N. Zahajuji zrychlovací fázi, aktivuji akumulaci energie. Dostatek energie pro skok bude za hodinu, dvacet pět minut a třicet tři sekund. oznámí Shannon, zatímco basové dunění se postupně vytrácí, jak loď akceleruje a nabírá rychlost. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Modré šipky všechny odvedli do ubikací, kde nalezli své komunikátory. Bylo až překvapivé, že každý člen posádky měl svou vlastní kajutu. Většina z posádky totiž byla zvyklá na společné kajuty. Dědek se hned jal prohlížet okolí lodě a dokonce jako první vyzkoušel i komunikátor. Otec jej hned navedl, či spíše mu za pomoci komunikátoru promítl mapu, kde mu vyznačil jeho pozici a jím hledanou místnost. "Děcka, todle musíte vidět," ozval se všem v komunikátoru jeho hlas a když si někteří zobrazili mapu, uviděli jeho signál vycházet odněkud z vrchu "hrbu". Podle toho, co Otec ukázal, se Dědek nacházel ve vyhlídkové palubě. Netrvalo dlouho a loď se začala jemně otřásat. Zpočátku tlumené hučení přešlo v tiché basové předení, které se postupně začalo vytrácet. A pak se po celé lodi ozval interkom a z něj hlas kapitána: "Mluví k vám kapitán Reynolds. Vítám vás všechny na scavangeru Shannon. Nezapomeňte na výcvik a nemalý dluh, který musíme všichni splatit. Pevně věřím, že se nám to podaří v rekordním čase a loď bude brzy naše. Jako kapitán očekávám respekt, splnění všech rozkazů a stoprocentní nasazení. Pokud s vámi budou problémy, tak budete vyloučeni z posádky a Kelmer vám nechá v lepším případě zlámat všechny končetiny." Pro ty, co se zrovna dívali do mapy se náhlá změna jména lodi projevila v pravém dolním rohu, kde se tři otazníčky změnili na jméno Shannon a pod tím se objevil nápis SH25N. Po krátké odmlce se kapitán opět ozval: "Doufám, že se to nestane a že mé rozkazy budou plněny stejně rychle jako na válečném plavidle. Na oplátku se můžete spolehnout, že vás dostanu z kdejaké šlamastyky a že vám vždy vyjednám ty nejlepší podmínky. Od dnešního dne jste má posádka a tím pádem za každého jednoho z vás nesu plnou odpovědnost. Můžete se spolehnout jak na mne, tak na ostatní. Protože na mém plavidle se, na rozdíl od jiných scanvanger lodí, o svůj život bát nemusíte." Opět následovala kratší pauza, zatímco loď stále zrychlovala a i ono tiché basové dunění se vytratilo. "Nyní parametry mise. Loď se právě připravuje na skok do hyperprostoru. Čeká nás jen jeden skok. Hledáme několik menších lodí, které rychle rozebereme, pokud narzaíme na náklad, tak ho zabavíme a hned jak to půjde, tak vypadneme. Připravte se řezat posádko!" Po kapitánovo proslovu bylo na lodi chvilku ticho a to až takové, že šlo zaslechnout tiché cinkání v pancíři lodě a když se někdo dotknul stěny, ucítil její vibrace. Shannon pracovala na plný výkon a loď stále zrychlovala. Upozornění, do proražení hyperprostorové bariéry zbývá jedna hodina, dvacet tři minut a padesát jedna sekund. Prosím posádku, aby se dostavila do společenské místnosti, usadila se a připoutala, případně se připoutala v sedačce na chodbách k tomu určeným. ozve se lodí příjemně modulovaný jemný ženský hlas. "Hodina času? Tak to ještě stíháme prolézt loď," ozve se ve vysílačce opět Dědkův hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Osobní složky Usadíš se do křesla a necháš si zobrazit složky své posádky. Jako první zadáš požadavek na vyhledání nejproblémovějších členů. Z dvanácti jmen se ti zvýrazní pouze dvě jména: Pjoter Yurov Kurionka a Samantha Koliee. U Pjotra hned po rozkliknutí zjistíš, že si prošel několika gangy, byl několikrát trestán a jeho poslední trest byl v solných dolech v systému Proxima Alfa (planeta Proxima Alfa A5). Dostal dva roky, které sotva přežil (většinou se říká, že ten, co dostane dva a více jde vlastně na smrt) a hned na to ho kurátor uvrtal ke Kelmerovi. Samantha je trochu jiné kafe. Narodila se v celkem prominentním systému, ale byli deportování, kde padla mezi gangy. U nich strávila pět let, než byla chycena. Přeskočila plot a na deset let byla u jiného gangu v utajení. Pak, stejně jako ty, hozena vládou přes palubu, když krytí selhalo. Nyní se ukrývá. Při pročítání složek posádky se ti vedle pravé ruky objeví malý virtuální displej, který ti ukáže plány celé lodi. Na nich spatříš malé modré body, které zobrazují polohu všech členů posádky, nebo minimálně jejich komunikátorů. Všimneš si, že Pjoter je v jedné z kajut, Samantha zase v jiné, oba dva na jiném konci chodby. Dědek je na vyhlídkové palubě a přesouvá se pomalu do společenské místnosti. Deborah se zase nachází na lékařské palubě. Zbytek posádky je vesměs ve svých pokojích, společenské místnosti nebo v kuchyni (John a Kassandra). Také si na plánu lodi všimneš zbrojnice a vedle ní uvidíš podlouhlou a prázdnou místnost. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek Hvězdný systém YAR 269 Kývnutím pozdravím Nathana, přeci jen, je to sotva pár chvil, co jsme se viděli naposledy. Budu si ale muset zvyknout na to, že teď je to zase kapitán a podle toho s ním také musím jednat. Alespoň před ostatními členy posádky bych mu měla projevovat respekt. Ženský hlas Shannon je mi o dost sympatičtější, než Otcův hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Deborah Owens pro Vnější okraj Mléčné dráhy h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Všechno to zběžně prohlédnu a ujistím se, že je to připravené k použití. Také, že soupis sedí s tím co tu je skutečně uskladněné. Ne, že bych dělala celkovou inventuru, ale zběžně to zkontroluji zda to není rozkradené. Zdravotnický materiál dokáže být hodně cenný když na to přijde. Jakmile mám tohle hotové a vyslechnu si kapitánovo hlášení sednu si do křesla na ošetřovně, vyndám inhalátor a dopřeji si tolik odkládanou radost. Všechno hned vypadá světlejší a ve výraznějších barvách. Chvilku si jen tak lebedím a nechám příjemné pocity prostupovat tělem. Po těch týdnech strávených na stanici si to rozhodně zasloužím. Jakmile začne prvotní euforie opadat otočím se k monitoru. "Otče, zobraz chorobopisy posádky," vydám příkaz. Je na čase si prohlédnout jak na tam jsou ostatní abych jim mohla v případě nouze pomoci. Jestli má někdo nějaké alergie, sníženou hybnost kloubů a tak dále. Tohle je potřeba vědět. Složky otevřu hezky popořadě. Začnu kapitánem, pak jsou piloti a postupně se propracovávám dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Pjoter Yurov Kurionka pro Vnější okraj Mléčné dráhy h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Cesta na ubikace byla poměrně klidná, rozhlížel jsem se po okolí a byl jsem celkem v klidu. Vypadalo to tady teda jak na bachařské lodi, ale tak to asi všude na vojenských lodích. Nakonec jsem se dostal do své kabiny a spokojeně zahvízdnul. Vypadá to tu líp než na Proximě! Blbá poznámka, ono to všude vypadalo líp jak na Proximě. Někomu to tady asi připadalo sparťánské, ale pro mě to byl učiněný ráj. Ani u nás doma to nebylo takové. Tam to teda vypadalo jak v nějakém hnoji. Jako jo, musím říct, že jsem si rozhodně polepšil. Otázka je, co za debila nás bude řídit. Poslouchám jeho povídání a jen kroutím očima. No super, takže vojenskej kretén. To je z bláta do louže. Je dobrý, že si můžu nadávat jak chci. Jo asi to tu budou poslouchat, takže je otázka jak moc můžu, ale to je fuk. Mě dluhy nesraly, protože jsem to tu dostal přidělený a prostě nějak bylo a nějak bude. Uvidíme kolik kápne a kolik mi zůstane za prstama. Joo Dědku jdeme! Kde je sraz? |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Hvězdný systém YAR 269 Čas na smalltalk určitě přijde, teď jsem tě ale nechal věnovat se své práci a na nic dalšího jsem se neptal. Místo toho jsem, zatímco jsi začala loď zrychlovat, do interkomu přednesl svůj úvodní proslov. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Hvězdný systém YAR 269 Nastavím si sledování komunikátorů těch dvou - Pjotera i Samanthy. Chci mít zaznamenané, kde se pohybují, jak dlouho tam jsou a s kým se stýkají. Podívám si jestli jde nastavit i nějaké jiné sledování než jen na základě komunikátoru - přístupy do systému, otevření dveří, interakce s AI, cokoliv. Pak zkusím zjistit, co má být zač ta místnost vedle zbrojnice. Pokud to nepůjde z počítače, tak tam vyrazím fyzicky. Nejdříve se tedy zastavím ve své kajutě pro zbraň. Připnu si pistoli na stehno, tu budu nosit vždy a všude. Teprve pak vyrazím ke zbrojnici.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ošetřovna Sedíš v křesle, čekáš, až ti Otec vypíše složky, ale nic se neděje. Omlouvám se, doktorko Owensová, ale na oslovení Otec již nemohu reagovat. Můj hlasový výstup i reakční oslovení je nyní Shannon, stejně tak i jméno lodi. Prosím formulujte svůj příkaz znovu. ozve se po nějaké chvilce ze sluchátka ženský, jemně a přívětivě modulovaný hlas. Přeformuluješ tedy příkaz a na virtuální obrazovce se ti začnou objevovat složky. K tvému překvapení jsou složky prázdné. Žádné lékařské záznamy posádky nejsou dostupné. Žádné jsem nepřijala. ozve se znovu Shannon, dříve, než se stihneš na cokoliv zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ubikace Nějakou chvíli trávíš v kajutě, kterou jsi vybral za svou a přemýšlíš, co dělat. Dveře kajuty jsou sice automatické, otevírají se, jen co se u nich objevíš (otisk DNA), ale nejsou vzduchotěsné. Když se tedy podíváš na mapu, kterou ti vyplivne komunikátor před oči, zjistíš, že spousta lidí z posádky vyrazila na průzkum lodi, než skočí do hyperprostoru. Stejně tak i na mapě uvidíš Dědka, který se právě nachází na vyhlídkové palubě. A pak si i všimneš, že se, krátce po kapitánově proslovu a oznámení lodní umělé inteligence, změní název lodi na Shannon. Stejně tak se i změnilo oslovení umělé inteligence a to z Otec na Shannon. "Dotáhni zadek na vyhlídkovou, mladej," ozve se ti ve sluchátku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Na virtuálním displeji s plánem lodi se ti zobrazí dvě modré tečky (ostatní jsou zelené). Když je prstem zvýrazníš, zjistíš, že je to Pjoter a Samantha. Jakmile nastavíš sledování komunikátorů, od Samanthy se ti začne ozývat jen tiché pobrukování nějaké staré písničky, zatímco od Pjotera zaslechneš "Kde je sraz?" a hned na to odpověď, podle hlasu poznáš, že Dědkova: "Dotáhni zadek na vyhlídkovou, mladej." Další možnosti sledování nejsou dostupné. Detektory známek života ve vnitřních prostorách lodi jsou vyřazené z provozu, stejně tak i senzory DNA. Pro jejich použití prosím reaktivujte nastavení vnitřního sledování. POZOR! Detektory vnitřního sledování jsou poškozené. V sekci tři až dvacet jsou nedostupné. Prosím informujte údržbářskou sekci, nebo doplňte zásoby v údržbářském skladu. vypíše se ti na monitor, když se pokusíš najít jiné možnosti sledování. Jsou tu, ale nejdříve musíš zjistit jak je zprovoznit a co vše chybí*. Pro hlasovou interakci s vnitřními systémy lodě je potřeba záznam hlasu. Přejete si pořídit záznam hlasu Pjotera Yorova Kurionka a Samanthy Koliee? objeví se opět na displeji a hned pod tím klasické dvě tlačítka "ANO" a "NE". Jakmile odklikneš "ANO", Shannon ti vypíše, že provedla všechny potřebné přípravy pro záznam hlasu a rovnou i vytvořila jednoduchý program, který zaznamená, kde všude hlasově pracovali s UI, případně kde všude je mikrofony lodi zaznamenali. Poté ses vrhl na záhadu místnosti u střelnice. Nejdříve si zadal dotaz do systému, na který ti Shannon nebyla schopná odpovědět (Požadovaná informace byla smazána z databáze), proto ses rozhodl vzít si svou zbraň a jít se na to podívat osobně. S nastavenou navigací, kterou ti komunikátor zobrazoval jako průhledový displej kousek před okem, nebyl až takový problém zbrojnici najít. Sotva ses přiblížil ke dveřím zbrojnice, ty se otevřeli a odhalili ti velkou místnost, která dříve sloužila jako skladiště všemožné smrtící technologie. Ať už to byli jen obyčejné nože, nebo poloautomatické pistole na obstarožní nábojnicové střelivo, nebo hypermoderní těžké plazmové vrhače, na které musel mít voják celý postroj, aby zbraň se zásobníkem vůbec unesl. Nyní se zde skrývalo dvacet čtyři laserových řezaček a dvacet čtyři drapáků, plus nepočetně náhradních dílů na případné opravy. Podle mapy by do záhadné místnosti měli vést dva vchody. Jeden z chodby, zhruba dvacet metrů od zbrojnice, a pak jeden přímo ze zbrojnice. Chvilku jsi pátral, obhlížel zdi, až jsi nakonec, za jednou z nosných skříní, našel zaslepené dveře. Musel jsi odtáhnout jednu skříň, abys dveře viděl pořádně. Uprostřed dvoukřídlých dveří se táhl ne zrovna povedený svár, který by, dle tvého uvážení, nemělo být tak těžké rozříznout. ______________________________ |
| |
| soukromá zpráva od Pjoter Yurov Kurionka pro Ubikace - Vyhlídková paluba No, že moje dveře nejsou vzduchotěsné mě vlastě trošku zaráží. Myšlenka, že spím něco nás přepadne a potom se jen budu dusit, protože budu rozespalej a nebudu tušit co a jak. No holt to je asi riziko povolání by jeden řekl. Podle všeho každý skoro loď zkoumá, no tak proč by taky ne. Na asi hodně dlouhou dobu je to náš domov a jediná možnost se povyrazit. Prohlížím si mapu lodi než se ozve Dědek. Té změny jména si skoro nevšimnu. Je mi vlastně jedno, na kterých neckách letíme, protože ovládání stejně prd rozumím. Už tam jdu! Prej mladej! No jakože on je zase Starej, takže to asi sedí. Ne, že bych potřeboval vyhledávat lidskou společnost, ale musím aspoň tušit, co jsou Ti lidi zač. Podíval jsem se ještě jednou na mapu a vyrazil na vyhlídkovou palubu. Jako je tu možnost, že se ztratím, ale od toho máme to AIčko no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Deborah Owens pro Ošetřovna "Och, skvělé," kysele protáhnu obličej. Čekala jsem, že když je Kelmer taková zavedená firma a má tolik řečí, že se aspoň postará o něco tak základního jako je tohle. No nic, budeme to muset udělat tou složitější cestou. Dřívější mužský hlas se mi asi líbil víc, takže to začnu zadávat do počítače ručně a sestavím rozpis kontrol posádky. Proženu to počítačem tak aby se to nekrylo se službou a letovým plánem a každý na to měl potřebné volno. Jakmile to bude hotové nechám to rozeslat Shannon do ručních terminálů posádky, aby o tom byli zpraveni a mohli se připravit na lékařskou prohlídku. |
| |
 | První kroky Hvězdný systém YAR 269 V pravdě nové zařazení my nepůsobí zrovna radost na svém původním post se my líbil o osobě šéfa se nebavím. Přesto jíst se musí a nějak peníze vydělat musím. Naštěstí nás rychle vyexpeduje k polním testům venku. Volný vesmír a já jsme staří známí stejně tak opravárenské zařízení. Rychle a zkušeně si obleču skafandr a zkontroluji kontrolky i funkčnost. Samotná ukázka našeho hlavního vybavení mě zaujme, ikdyž obě dvě už jsem držel v rukách a pracoval s nimi. Je o lepší než poslouchat řeči našeho šéfa. Trošku neochotně se vysvlékám ze skafandru a vracím se za šéfem. Na první pohled na své nové pracoviště se zhrozím. Krásná loď se takto skriplená jako stín původní slávy ve mně vyvolává podvědomí odpor, přesto se neubráním uvažování: „Vytrhat původní rozvody by pravděpodobně bylo moc práce, takže bude mít základní výhody vojenské konstrukce. Silné pancéřování, vnitřní výztuhy sekcí a spousta záložních vedení. To bude lepší když se něco stane.“ Najednou my dojde, že to dává větší prostor a objem kabeláže o které se budu muset starat a trošku protáhnu obličej. „No máto i stinné stránky.“ Když náš nový velitel vydá rozkazy mlčky se svižně se přesunu pro své věci, naštěstí se my všechny pohodlně vejdou do jednoho batohu, který jsem už měl sbalený a připravený takže si ho hodím přes rameno prakticky bez zastávky opustím místo jenž jsem přebýval dosud. V raketoplánu usedám na nějaké volné místo a mlčky si pozorně prohlížím zařízení raketoplánu a odhaduji v jakém stavu je de opotřebení jednotlivých součástech a povrchů vedení kolem nás. Rád bych byl na svém pracovišti co nejdříve, let vesmírem je pro mě stejně běžný jako pro jiné jízda autem a tak si dokonce na chvilku zdřímnu. Vzbudí mě hlas našeho AI a to je pro mě první překvapení. Sice jsem už pracoval s AI ale většinou to byli základní podpůrné typy. Tento Otec vypadá jako úplně jiná třída. Po východu z raketoplánu pokrčím rameny nad pokyny kapitána a sám se svým svižný krokem se vydám do své kajuty. Kde složím své věci. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Burkov pro Hvězdný systém YAR 269 V kajutě odložím své věci tak aby nezavazeli a také nepoletovali, kdyby se změnila gravitace. Když se ozve náš kapitán poškrábu se na bradě. „Hodina a něco. To je dost abych se tu porozhlédl.“ S tím chvilku dumám co udělat první a pak my vytane na mysl vzpomínka a aktivuji spojení s otcem. „Ehm, Otče mám dotaz má tato loď funkční jak se to nazývalo. Jo centrálu oprav krom postu na můstku? A pokud ano kde? Kde jsou uskladněny skafandry a ruční těžební zařízení? “ Mlčky čekám na odpověď od lodní AI. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Sledování se mi zapnout nepodařilo. Teď to řešit nebudu, ale až rozebereme ty lodě, tak si zavolám Burkova a nechám ho se na to podívat a sledování reaktivovat. Ve zbrojnici chvíli hledám a pak s funěním odtáhnu jednu skříň. "No vida, tady jsi," usměju se pod vousy, když objevím dveře. Prohlédnu si svár a protože po těch třech měsících umím s řezačkou vcelku obstojně, tak se jí rovnou chopím a dveře si otevřu. Vzhledem k tomu, že je tohle MOJE loď, tak chci mít jistotu, že tu nejsou žádní kostlivci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyhlídková paluba Vyrazil jsi na vyhlídkovou palubu, Shannon ti ihned, jakmile jsi vyšel z kajuty, poskytla před levé oko (komunikátor jde do levého ucha) malý virtuální průhledový displej, na kterém i ukázala mapu. Na mapě byla vykreslena tvá aktuální poloha a pak i Dědkova, spolu se zvýrazněnou nejkratší cestou. Dokonce ti i dala na výběr z několika modů zobrazení. Buďto jako klasická mapa s linkou, nebo v podobě virtuálních ukazatelů. Ať sis vybral jakýkoliv mod, na vyhlídkovou palubu ses dostal poměrně rychle. Tam už jsi spatřil dědka, jak stojí opřený o zábradlí a sleduje cosi dole. "A, seš tady, poď se na to kouknout," ohlédl se až ve chvíli, kdy slyšel jak se otevřeli a zavřeli dveře. Sotva se tak stalo, málem jsi dostal šok. Podlaha i stěny místnosti, která byla téměř dokonale oválná, zmizeli, což ti navodilo pocit jako bys stál ve vzduchoprázdnu. Když ses rozhlédl kolem sebe, uviděl jsi celou krásu místního systému. Malou bílo modrou planetku, od které se loď vzdalovala, miniaturní blikající tečku vesmírné stanice, patřící vašemu zaměstnavateli a nakonec i malé žluto rudé slunce, které se též zmenšovalo. "Mazec, co?" zasmál se Dědek a dál cosi sledoval. Když jsi došel až k němu, všiml sis malé rudé tečky. "To je systém kam letíme," všimne si tvého pohledu a ukáže na hvězdu. Pak dá k sobě palec s ukazovákem a prudce je odmrští od sebe. Malá rudá tečka se bleskově přiblíží a kousek od ní vyběhnou malé údaje. Systém Reokad - rudý trpaslík. 10 těles. Bezpečnost: střední Ekonomika: agrární Poč. Ob.: 4 000 000 |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zbrojnice Svár ve dveřích je slabý, velmi špatně udělaný, takže ani nepotřebuješ řezačku nastavenou na "Pilu", ale stačí jen přímí paprsek. Jakmile jej namíříš na dveře a spustíš, sváry se doslova vypaří. Takhle tio uděláš třikrát, než zmizí i poslední. Otevírací mechanismus poškozen, prosím použijte manuální otevírání objeví se ti před levým okem malý virtuálni displej. Když si s ním před okem prohlédneš dveře, zjistíš, že ti vykresluje rozšířenou realitu a dokonce i ukazuje, kde se mechanismus na manuální otevírání nachází. Shannon ti ochotně poskytne rychlý návod, jak jej použít a dveře se brzy otevřou. Jakmile vejdeš do dveří, objeví se před tebou rozlehlá a hlavně dlouhá místnost. Odhaduješ to na nějakých dvě stě metrů, ale je to jen odhad, v místnosti je tma a zdá se, že osvětlení nefunguje. Ovšem od Shannon hned dostaneš radu, že komunikátor obsahuje i menší reflektor, který následně rozsvítíš. Není sice bůh ví jak výkonný, ale na to, abys zjistil, co je to za místnost to bohatě stačí. Právě ses ocitl na střelnici. Je sice opředená pavučinami, plná prachu a s nefunkčním osvětlením a nejspíše i ventilací, ale pořád je to střelnice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ubikace Omlouvám se, pane Burkove, ale na oslovení Otec již nemohu reagovat. Můj hlasový výstup i reakční oslovení bylo změněno na Shannon. Prosím formulujte svůj dotaz znovu. ozve se najednou jemný ženský hlas. Děkuji. Servisní centrum je funkční a nastaveno na základní opravy. Pro komplexnější opravy je zapotřebí lidské asistence. Vyznačila jsem Vám jeho lokaci na mapě znovu promluví UI, když přeformuluješ svůj dotaz a jen co domluví, před levým okem (komunikátor jde do levého ucha) se ti objeví virtuální displej, na kterém se zobrazí přehledná mapa lodi a tam vyznačený bod servisního centra. Po krátkém studování zjistíš, že se nachází o pět palub níže a téměř na zádi lodě (v podstatě hned pod "krkem" můstku). Skafandry a nástroje jsou uskladněny ve zbrojnici na páté palubě opět ti vyznačí místo na mapě, které se nachází jen jednu palubu nad hangáry. Sklad skafandrů je pak kousek před přídí lodě, u hangárů a v dalším skladu kousek od zbrojnice (viz popis v HP). Krom zvýrazněných bodů na mapě si i všimneš, že ti zobrazuje kde se nacházejí jednotlivý členové posádky. Pár jich je na ubikacích, velká část pak ve společenské místnosti, dva se nacházejí na vyhlídkové palubě (Pjoter a Dědek), na můstku je osamocená pilotka, doktorka je zase o palubu výše, na lékařské palubě a kapitán se právě teď nachází u zbrojnice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Sotva vyskočíte z hyperprostoru a loď se dá do brzdných manévrů, zapípá ti signál, který oznamuje nějaký kontakt na radaru. Když se na něj podíváš, spatříš tam tři malé body, které se k vám blíží. Stíhač třídy Interceptor Příslušnost: teritoriální patrola Odměna: žádná Objeví se ti na přidruženém displeji. Hned na to začne blikat kontrolka nasvědčující, že se s vámi chtějí spojit a asi si chtějí i pokecat. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Loď stále zrychlovala, vzdálené hvězdy se zdály více rozmazané a Kelmerova planeta se stále zmenšovala. Co? Kelmerova planeta? Vy jste to nečekali? Jasně, Kelmer tu plentu vlastní, stejně tak vše, co je na ní. Ale to je teď nepodstatné. V nejbližší možné době se zastavte na ošetřovně. objeví se všem zpráva před levým okem*. Zároveň s tím se i objeví mapka s ukazatelem, kde se ošetřovna nachází. Zatímco loď stále akceleruje a akumuluje energii, posádka se postupně ubytovává. Kassandra nalezla pěkně zařízenou kuchyni, ve které právě teď začala kralovat a vše uspořádávat tak, aby byla schopna se v ní co nejefektivněji pohybovat, Dědek se ve společnosti Pjotera pustil do průzkumu lodi a mladičký Omar mezitím zkoumal virtuální sekci společenské místnosti. Snad jen Samantha nebyla nikde k vidění a ti, kdož se podívali na mapu si všimli, že její komunikátor bliká v jedné z kajut. "Kuchyň je připravená k výdeji, jen by to chtělo doplnit zásoby." ozve se v komunikátorech všech tichý, smutný ale i tak melodický hlas Kassandry. Čas do proražení hyperprostorové bariéry je nyní třicet dva minut a padesát jedna sekund, ozve se pro změnu z lodních reproduktorů ženský hlas umělé inteligence, nyní nazývaný láskyplně Shannon (ano, UI slyší už jen na toto jméno). Zrychlovací fáze ukončena. Akumulace energie na devadesáti procentech. Prosím posádku aby se usadila do nejbližší sedačky a upoutala se. Akumulace energie na devadesáti dvou procentech. neuběhlo ani dvacet minut, když se znovu ohlásí UI. Loď začne opět trochu vibrovat, basové dunění motorů se opět začne ozývat a prohlubovat. Kapacita akumulátorů na sto procentech. Skok za deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, začne odpočítávat, hluk motorů zesílí nad únosnou míru a inerciální tlumiče přestanou stíhat. Loď se začne silněji otřásat a jakoby protahovat. To je ale jen zdání, jak se zvedá odpor prostředí a přetížení. Někteří dokonce i zaslechnou skřípění kovů o kov, jiní zas tiché pinkání rozžhaveného kovu v náhle chladném prostředí. Tři, dva, jedna, skok iniciován. Hyperprostorová bariéra proražena. Prosím zůstaňte sedět na svých místech, dokud nebude skok ukonče... poslední slova jsou slyšet jako ve snu. Loď najednou šíleně zrychlí, mnohým se rozmaže vidění, Omar dokonce omdlí (jako jediný, není zvyklí, chudáček malá). Kdyby se někdo někoho zeptal na to co slyší, určitě by mu bylo řečeno, že divné zvuky (týká se hlavně Alyssi - tohle vidíte při pohledu ven z lodi). Tohle vše trvá asi pět minut, i když se všem zdá, že je to věčnost. A pak najednou loď vyskočí z hyperprostoru a jakoby se nic nedělo. Žádné divné zvuky, jen tiché pravidelné předení motorů, které právě začali zpomalovat tu mnohatisícitunovou masu různě poskládaných kovů, plastů a skla. Skok dokončen, nyní se můžete volně pohybovat po lodi. Vítejte v systému Reokad. oznámí jako zkušená stevardka Shannon. Ještě se zeptat na to, co si kdo dá k pití a bylo by to dokonalé. Jenže to neudělala. _____________________ |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Vnější okraj Mléčné Dráhy h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Jak se energie akumuluje, a my se blížíme ke skoku do hyperprostoru, přeběhne mi po zádech mrazení. Je to takové příjemné zamrazení, radost a očekávání. Kapacita akumulátorů na sto procentech. Jak sladce ta slova zní. Přenechám řízení na Shannon a připoutám se v křesle. Snažím se sledovat, jak se vesmír kolem nás smršťuje, a opět roztahuje. Jak se sama loď, jakoby, mění. Ale nakonec stejně zavřu oči. Když smysly hlásí něco jiného, než mozek, dělá se mi z toho špatně. Skok netrvá dlouho, ale stejně mám pocit, že to byla celá věčnost. Převezmu opět řízení lodi. Ještě se ani nestihnu pořádně nadechnout a už vidím, že se s námi snaží spojit teritoriální patrola. "Kapitáne, máme tu tři stíhače třídy Interceptor. Náleží k teritoriální patrole a chtějí se s námi spojit. Mám otevřít kanál pro komunikaci?" Prsty mě svrbí, ale tohle rozhodnutí je na Nathovi a já jen udělám, co mi řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Zbrojnice Poradím si s dveřmi a prohlédnu si vedlejší místnost. No, vlastně mě to mohlo napadlo. Co by asi jiného bylo hned vedle zbrojnice. Moje zvědavost je uspokojena a je načase vrátit zbrojnici do původního stavu - dveře na střelnici zavřu a skříň posunu zpět na místo, kde předtím byla. Nesnažím se o to "zamaskovat" svoje slídění, spíš nechci nechávat dveře dokořán jako pozvánku pro všechny. Ještě by se tam někdo zranil. Co se střelnicí můžu vymyslet později. Teď je načase se vrátit na můstek. Bohužel jsem se moc zdržel a tak mne hlášení o skoku do hyperprostoru zastihne na cestě. Najdu se tedy nejbližší sedačku a tam se usadím a vyčkám skoku, kterých jsem zažil už tolik, že jen zavřu oči a nechám to přejít. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Vnější okraj Mléčné Dráhy h.s. Reokad Mohlo tě překvapit, že nejsem na můstku. Odešel jsem po nějaké době, co jsem měl proslov. Vlastně jsi si ani nevšimla, kdy přesně. Musela jsi se tedy se mnou spojit přes komunikátor. "Jasně, spoj nás. Za chvíli jsem na můstku," odpovím ti téměř okamžitě. Můžeš slyšet, že jsem právě vstoupil do výtahu. "Kapitán Reynolds, ze Scavangeru Shannon, volací znak SH25N. Plníme kontrakt na odklizení vraků po boji s piráty. Aktuálně nevezeme žádný náklad a jsme připraveni na sken." nahlásím hned, jak zaslechnu, že došlo ke spojení. Jsem zvědavý jestli chtějí něco víc, nebo jde jen o standardní "přivítání". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Komunikační kanál Poté, co Nathan udělí povolení pro otevření komunikačního kanálu a Alyssa příkaz splní, lehkým pípnutím dá Shannon vědět, že je kanál otevřen. Než ale stihnou piloti stíhaček cokoliv říci, kapitán je předběhne. [Smích] "Vítejte v systému Reokad, kapitáne Reynoldsi. Tady poručík Choren, hlídková squadra Reokardského spolku. Očekávali jsme vás, kapitáne. Skenovat vás nebudeme, není třeba, pan Kelmer naše velitelství ujistil, že i když máte vyřazený křižník, tak na palubě nejsou žádné zbraně. Jsme tu hlavně proto, abychom vás doprovodili k místu střetu," ozve se z vysílačky, zatímco Alysse na doprovodném displeji u radaru zabliká ikonka přijímané zprávy. "Právě vám zasíláme koordináty místa střetu, kde na vás čeká několik vraků. Podle uzavřené smlouvy o odklizení je vše, co na daných koordinátech naleznete vaše," pokračuje poručík, zatímco se Nathan dostane zpět na můstek. "Každopádně, měl bych na vás malou prosbu, kapitáne. Chvilku prosím," ozve se znovu poručík a chvilku se nic neděje. Jen uslyšíte cvaknutí a na displeji se objeví značka, že se jedná o uzavřený a chráněný kanál. "Někde v tom bordelu tam se pohybuje stíhačka s volacím znakem Alfa Delta dva dva pět. Na jeho palubě by se stále mělo nacházet tělo pilota, co vím, tak stíhačka doplatila na zničené motory a silně poškozenou podporu života. Měla by být v jinak relativním pořádku. Ale o co mi jde," na chvilku se odmlčí a na displeji se objeví další blikající zpráva. Když ji Alyssa otevře, objeví se tam fotka malého předmětu. "Je to talisman, který patřil mé sestře. Pilot by jej měl mít nejspíše kolem krku, nebo bude někde v kabině. Švára bez něj nikdy nikam nechodil. Byl bych vám hodně vděčný, kdybyste ho našli. Samozřejmě bych vám vaši námahu zaplatil. Řekněme, nějakých třicet tisíc kreditů?" |
| |
| soukromá zpráva od Martin Burkov pro h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Když mě AI opraví, že na původní oslovení neslyší v duchu zakleju nad takovou náhodnou změnou, ale s vědomím, že za to to AI nemůže zopakuji dotaz. Když my vyskočí mapa zvažuji kam dříve na konec si vyberu skafandry a zařízení. To, že AI na mapě přímo ukazuje mou současnou pozici mě zrovna netěší, ale asi s tím zatím nebudu moci nic udělat. Takže se vydám do skladu, jen si z batohu vytáhnu svůj pás s nářadím. Většinou jsou to malé a lehké nástroje s výjimkou bočního tabletu, ručního skeneru a dlouhého vybronože s izolovanou rukojetí. Někdo by to nazval zbraní, ale pro mne je to jen pracovní nástroj nebezpečný, ale takových co by spadali do této kategorie by se v obyčejné opravárenské sadě našlo. „Ok Shannon naveď mě k těm skafandrům.“ Cesta je sice delší než jsem zvyklí, ale přesto mám spoustu času před skokem, když dorazím na místo. Neztrácím čas a začnu kontrolovat jednotlivé skafandry. Ještě než se zahrabu do práce aktivuji svůj tablet a nastavím si aby my vyzváněl dvě minuty před předpokládaným startem. Pak začnu, každý jednotlivý skafandr vytáhnu z jeho pozice napřed ho vizuálně zkontroluji jestli nemá nějaké viditelné opotřebení nebo poškození, pak mu spustím testovací diagnostiku, jestli dokáže udržovat tlak, teplotu zásobu kyslíku a energie. Všechno krom kontrolek co se my rozsvěcují na tabletu kontroluji i ručně skenerem. Zvláště pozorně hlídám změny tlaku a prudké výkyvy kyslíku. Po ukončení diagnostiky doplním kyslík a energii co jsem spotřeboval v obleku, ještě jednou zkontroluji zda je všechno jak má být a vypnuté načež vrátím oblek přesně tam kde jsem ho vzal. Pokračuji oblek po obleku, pokud jsou tam nějaké speciální pojmenované, tak na ty zatím nechytám dokud se nedomluvím na specifikacích co mají splňovat s jejich majiteli. Když se my na rozezní zvonek ukončím diagnostiku co právě dělám a vrátím oblek na místo. Načež usedám do nějakého bezpečnostního křesla co by mělo být poblíž, případně když žádné nevidím nechám se navést. Hyperprostorové skoky jsou pro mě už roky rutinou, ikdyž nepříjemnou, protože pokud se něco má utrhnout nebo přestat fungovat je silná pravděpodobnost, že se tak stane během nebo těsně po skoku. Přesto se rozhodnu ukrátit si čas. „ Shannon mohla bys my přeposlat specifikace toho servisního centra?“ Po dokončení skoku vstanu a vrátím se ke své původní činnosti. „Shannon kolik je nyní členů posádky.“ Zeptám se informativně abych věděl kolik skafandrů mám případně kontrolovat. Na každý pád dělám svým tempem dokut nejsem hotový s testy obleků, pak si vyberu jeden oble( co prošel bez závad) a fixou mu na rameno napíši B a začnu si ho upravovat aby my co nejlépe seděl a také abych si na něj mohl rychle připnout své věci. Hlášku, že se mám v nejbližší době dostavit na ošetřovnu, zatím odložím do pozadí. „Nestálo tam okamžitě, takže to má čas.“ Při tom se ušklíbnu, protože moc dobře vím, že se s pravděpodobností hraničící s jistotou jde o vstupní lékařskou prohlídku, což rozhodně není na mém žebříčku co mám rád opravdu vysoko spíše naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Komunikační kanál Jsem rád, že Kelmer všechno domluvil. Dělat všechno oficiálně je jediné, co znám, tak jsem byl trochu nervozní z toho, jestli tu nejsme napůl načerno. "Tak to rád slyším poručíku, bál jsem se, že tu budeme skenovat celý systém ještě zítra." odpovím poručítkovi když zmíní, že nás přišli doprovodit až k místu boje. To je dokonce lepší, než co jsem očekával. Poručík opatrně pokračuje, to už si sedám do kapitánského křesla. Jak zmíní odměnu, tak se musím uchectnout. Tenhle chlapík moc dobře ví, že jen s prosbou by nepochodil. "Rozumím poručíku, zdůrazním to posádce. Díky té odměně si ho určitě nikdo z těch pacholků nenechá. Ozveme se vám až skončíme," ujistím chlapíka, že s tímhle nebude problém. Pak přímo na Alyssu houknu, i když počítám s tím, že tahle holka už stejně stihla změnit cíl cesty: "Alys, vezmi nás tam." Počkám jestli mi ještě něco chce a pak promluvím k posádce. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Prosba h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad V tichosti naslouchám komunikaci kapitána s poručíkem Chorenem. Jakmile nám přijdou souřadnice vraků, ihned je zadám do počítače. Shannon mezitím na stole za zády ukazuje holografickou mapu našeho okolí. Otevřu příchozí zprávu a vyskočí na mě fotka talismanu. Pocítím přitom bodnutí smutku. Někde je nějaká velmi smutná a osamělá žena. Nejsem úplně dobrák od kosti. Naučila jsem se, že na prvním místě mám mít sebe samu, protože jsem asi jediný člověk, který na mě tak myslí. Ale když jde o pomoc nějaké ženě, tak nemám problém přiložit ruku k dílu. "Jdeme na to. Shanon, přebírám kontrolu." Tiše se zasměju, když loď pod mým dotykem opět ožije. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy h.s. Reokad Trvá to jen pár minut poté, co jsme vyskočili z hyperprostoru. Můžete cítit, jak se změnil kurz a opět nabíráme rychlost. Tentokrát však už jen na cestovní rychlost. A v tu chvíli se opět ozvu. "Mluví k vám kapitán. Máme souřadnice našeho cíle a zrychlujeme na cestovní rychlost. Zajděte si pro řezáky a skafandry, za necelé dvě hodiny budeme na místě. Pak buďte připraveni na okamžitý výsadek." začnu pomalu promlouvat. "Od místní patroly jsme obdrželi prosbu. Až budete venku, tak se podívejte po stíhačce s volacím znakem Alfa Delta dva dva pět. Na jeho palubě by se stále mělo nacházet tělo pilota, který by měl mít kolem krku talisman" do komunikátorů vám přepošlu vizualizaci předmětu. "Ten kdo ten předmět nalezne, dostane navíc třicet tisíc kreditů. Tak se po něm nezapomeňte kouknout. To je prozatím vše." ukončím svůj druhý proslov a odmlčím se. |
| |
| soukromá zpráva od Pjoter Yurov Kurionka pro Vyhlídková paluba Zvolil jsem si klasickou mapu s linkou. Dalo se podle toho celkem dobře jít a zároveň testovat, jestli jsem střízlivý nebo už bych měl přestat chlastat. Klasické tak se nám tu projděte po čáře. No samotného mě překvapilo jak rychle jsem se dostal za Dědkem. Rozhodně jsem to čekal delší tu cestu. Teď se tam opíral a čučel na něco dolů, aniž si mě skoro všimnul, když už mě teda vzal na vědomí, tak jsem se vydal za ním, ale to co přišlo potom mi přivodilo těžkou závrať. Kurva! To jsi mi nemohl něco říct?! Vztekám se, když zmizí podlaha. Jako bylo to božííí! To jako ne, že ne, ale prostě proč sakra něco neřekl. Z tohohle jsem se málem zeblil, ale teď už jsem si zvykl a užíval jsem si ten pocit. Ohlédl jsem se po stanici, která se nám vzdalovala. To je sakra hustý! No minimálně pro toho kdo to nečeká, tak je to k posrání, ale jinak je to super. Četl jsem si záznam o systému kam letíme a do toho mě přerušila Shannon. Tady prostě nemůže člověk nic v klidu udělat. Střední bezpečnost toho systému mě ujistila, že to tam vypadá jako všude jinde. U planety dobrý a ve vnější části soustavy vládne kdo chce. No, aby jsme si našli kam usadíme prdel co? Najdu si sedačku k sezení, která by tady rozhodně měla být a potom už jen přetrpím celé to cestování. Fakt ho nemám rád, je to dost nepříjemné a už jsme se těšil, až to přejde. Naštěstí to moc dlouho netrvá. Už jsem chtěl něco říct, ale myšlenky mi přeruší náš nejvyšší. No tak jsem myslel, že teda dojdu na tu ošetřovnu jak chce naše sličná doktorka, ale velitel rozhodl jinak. Tak jdeme do skafandrů? Co se vsadit? Kdo najde ten náhrdelník dostane od druhého deset piv? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sklad skafandrů Vybrala jsem nejrychlejší cestu, oznámila ti Shannon, když jsi ji požádal o vyznačení cesty ke skafandrům. Před okem se ti opět objevil malý průhledový displej, který ti ukazoval šipky. Ty vedli přímo do gravitační šachty, které se nacházeli snad ve všech výškových budovách snad v celé obydlené galaxii, stejně tak i na většině vesmírných instalací a lodí. Hupnul jsi do rychlého proudu (jsou tři, pomalý, středně rychlý a rychlý) a za ani ne dvě minuty jsi byl už na správné palubě a o dalších deset minut později jsi byl již u skafandrů. Diagnostika skafandrů ti zabrala poměrně dost času. Do skoku jsi stihl provést diagnostiku u pěti pracovních skafandrů (viz HP). Servisní centrum Stav: Aktivní, vyčkává Aktuální konfigurace: drobné opravy, základní údržba Počet servisních jednotek: 25, z toho jsou 4 aktivní, 19 deaktivován Historie hlášených škod: 0 Mám spustit diagnostiku lodě? (ANO) (NE) Aktuálně se na lodi, i s Vámi, pane Burkove, nachází dvanáct členů posádky. Loď je v aktuální konfiguraci stavěna až na dvacet čtyři členů. odpoví ti ihned na tvůj dotaz. Mezitím se vrátíš k další diagnostice skafandrů. Postupně se jimi propracováváš, každý prohlídnutý dáváš stranou. Nakonec se dopracuješ k číslu dvanáct. Dvanáct zkontrolovaných a provozuschopných skafandrů v perfektním stavu. A dalších dvanáct, které buďto prověříš, nebo uskladníš. Ať ses rozhodl jakkoliv, vrátil ses ke skafandru, který ti nejvíce vyhovoval a který sis i podepsal. Přes komunikátor i tablet si jej propojíš, nastavíš si do něj svůj profil a vyšperkuješ si ho tak, aby ti co nejlépe seděl. Nakonec si jej i podepíšeš, ať už na helmu, nebo přímo ramena obleku. A pak se ozve kapitán, oznamující přílet do systému a loď měnící kurz směrem k místu mise. Zbývají ti ještě dvě hodiny k dobru. Myslel jsem, že to dám, ale nedám, omlouvám se. Prosím, v psaní mi ve vztahu já se píše měkké i. My s ypsilon(y) se píše ve vztahu nás. Prosím, dávej si na to pozor, strašně to drásá můj smysl pro gramatiku (není bůh ví jak dokonalý, ale tohle je nepřehlédnutelné). Děkuji ti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyhlídková paluba Dědek se zasměje, když se zavztekáš a ohlédne se na tebe. Až teď si všimneš, že drží cigaretu. "To teda jo," přikývne a opět se začne rozhlížet. V tichosti ti nabídne cigaretu, kterou ti i připálí (pokud ji přijmeš) a dál si v tichosti bafá. "Hm, Shannon, rozsviť prosím tě dvě bezpečnostní křesla," houkne do vzduchu, načež se tak stane. Nedaleko od dveří se slabě rozsvítí dvě slabá světélka, která ukazují kde se nachází křesla. Dědek k jednomu hned zamíří, zatímco cestou típne cigaretu, kterou nechá ležet na zemi. Chvilku na to ze zdi vyjede malý robůtek, který vajgla ihned sebere a odstraní veškerý popel ze země. "Maj to taj vychytaný," zašklebí se a ukáže ti, abys taky zahodil cigaretu (pokud sis ji vzal). Když to uděláš, opět se objeví robůtek, který ji uklidí. Vzhledem k vaší současný poloze na lodi máš jedinečný výhled (přesně to vidíš i slyšíš) na cestu hyperprostorem. Loď, nebo snad vesmír okolo jakoby se protáhl a pak se najednou vše rozmazalo. Skok jsi ustál a tak ses mohl těšit z jedinečné podívané. "Prdele kyselí," odplivne si Dědek, když loď opět vyskočí zpět do vesmírů a vyhlídková paluba vám zprostředkuje výhled na rudého trpaslíka a krátce na to i tři přibližující se stíhače. "Vypadá to na hlídku," zareaguje Dědek, když si jich všimne, otře si pusu od slin a zapálí si cigaretu. A pak přijde hlášení od kapitána, to už loď mění svou polohu a opět nabírá rychlost, zatímco stíhači se zařadí kamsi vlevo od lodi a též nabírají rychlost. "Beru," zakření se dědek a podá ti na vaši sázku ruku. Má poměrně hrubou dlaň, ale hlavně pevný stisk. "Na skafandr brzo, mladej. Máme eště dvě hodiny času. Šel bych čeknout řezáky a drapáky, pak teprva skafíky. Doufám, že nás ta kočka dostane k těm lodím co nejblíže." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přepis zachycené komunikace Pjotera Yurova Kurionka Na virtuálním displeji u kapitánského křesla ti zabliká zpráva: Zachycen hlas p. Kurionka Aktuální lokace: Vyhlídková paluba Společnost: Moe Whe Yong Následuje přepis zachycené komunikace: Y: A, seš tady, poď se na to kouknout K: Kurva! To jsi mi nemohl něco říct?! Y: Mazec, co? To je systém kam letíme. K: To je sakra hustý! No minimálně pro toho kdo to nečeká, tak je to k posrání, ale jinak je to super. Y: To teda jo. K: No, aby jsme si našli kam usadíme prdel co? Y: Hm, Shannon, rozsviť prosím tě dvě bezpečnostní křesla. Y: Maj to taj vychytaný Y: Prdele kyselí Y: Vypadá to na hlídku K: No tak jsem myslel, že teda dojdu na tu ošetřovnu jak chce naše sličná doktorka, ale velitel rozhodl jinak. Tak jdeme do skafandrů? Co se vsadit? Kdo najde ten náhrdelník dostane od druhého deset piv? Y: Beru Y: Na skafandr brzo, mladej. Máme eště dvě hodiny času. Šel bych čeknout řezáky a drapáky, pak teprva skafíky. Doufám, že nás ta kočka dostane k těm lodím co nejblíže. Konec záznamu. Přejete si záznam archivovat? (ANO)(NE) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Ovládání je Vaše, slečno Andrews, ozve se ti Shannon ve sluchátku a ty ucítíš, jak ovládací knipl jemně zavibruje. Nedá ti to a musíš si to prostě vyzkoušet. Lehce hneš kniplem a na příslušných displejích se ti ukáže, že zabírají poziční trysky, kolik energie spotřebovávají a jaký mají tah. Lehkým, plynulým tahem srovnáš knipl, protichůdné trysky se rozžehnou a poslechnou tvůj příkaz. Loď reaguje krásně, hladce a jemně. Je to radost ji ovládat. Sice to není žádný malý prcek, přeci jenom, je to téměř dvoukilometrový kolos, s čímž musíš při manévrech pomáhat, ale spoustu toho dělá Shannon sama a díky tomu ti umožňuje s lodí manévrovat jako kdyby to byl desetkrát menší člun. Postupně přidáváš tah hlavním motorům, sleduješ jak se rychlost potěšeně šplhá do vyšších čísel. Zároveň ale stále vnímáš, že se nedaleko od vás pohybují ony tři stíhačky. Sice v uctivé vzdálenosti, ale pořád tam jsou a ty o nich prostě víš. A ne jen díky radarům. Je to, jako bys byla součástí lodě a cítila jejich přítomnost. Shannon ti na jednom pomocném virtuálním displeji vytyčí trasu k cíli a zároveň ti tam i zvýrazní místa, kde bys měla začít snižovat rychlost, abys ono místo nepřelétla. Přeci jen, je to obrovská loď a pokud to půjde dobře, měla by se "ukotvit" pokud možno co nejblíže troskám. Rychlost se ustálila na jediné hodnotě a spíše začala pomalu klesat. Není to až taková dálka, ale i tak to potrvá minimálně hodinu a tři čtvrtě, než se loď dostane na místo. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Jsem zase ve svém živlu. Neodolám a trošku loď otestuji. Ráda bych zjistila, co všechno tahle kráska umí, ale s tím, že k cíli naší cesty to není daleko, a navíc se stíhačkami na dohled, se mi nechce příliš pokoušet štěstí. Nechci, aby si mé manévry nějak špatně vyložili. Přizpůsobím se tedy vytyčené trase, a vyrazím k místu, kde bychom měli najít vraky. |
| |
| h.s. Reokad Aktivuji komunikační okruh lodi a všem pošlu zprávu. „Drzí kolegové Prosím vás pokud některý z vás má specifické požadavky na svůj pracovní skafandr, prosím abyste my je oznámili co nejdříve, abych je případně stačil aplikovat na skafandr. Děkuji za pozornost. Martin Burkov konec“ S tím ukončím svůj proslov a čekám na odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Pjoter Yurov Kurionka pro Vyhlídková paluba Co se musí Dědkovi nechat, tak uměl pracovat s lodní umělou inteligencí. Což jsou věci, které se já budu muset ještě naučit. Přeci jenom lodě fakt nejsou moje doména. Já jsem spíš na to tiché kradení všude po všech koutech, ale ne tady tyhle lodní a technické věci. Už ten malý robotek co sesbíral naše nedopalky byl super. V base to dělal vždycky ten nejmladší na cele. No teda nejenom to, ale o tom bych dost nerad mluvil. Ten výhled je sice úžasnej, ale nic pro mě. Já se tady necítím rozhodně dobře tak jako tak. Dokud loď "stojí" je to cajk, tohle prostě ne! Tak to jsou moje slova. Doprdele to je takovej humus tohle to. Pohled na toho trpaslíka nebyl nic moc, ale ty tři stíhačky už byly zajímavější. Rozhodně to nebyly žádné slabé kusy. Byly nějaké velké, takže bych je odhadoval na nějaké těžké stíhače, protože jinak prý jsou stíhače menší a mrštnější. Jo a je pěkně divný dívat se na ní a bejt v klidu. Tak platí! Pevně stisknu ruku Dědkovi a musím říct, že má pěkný stisk. Jo je tam vidět, že má něco odmakáno. V hlavě jsem si udělal poznámku, že bude dobré se ho držet a koukat pod ruce. Když to říkáš já nemám tucha. Na to nářadíčko bych se rozhodně podíval. Hej Shannon ukaž nám cestu! Nechám si ukázat cestu a pokynu Dědkovi. Přece jenom je starší a má přednost. |
| |
| soukromá zpráva od Choeros pro Vnější okraj Mléčné Dráhy h.s. Reokad Zůstal jsem ve své kajutě až do chvíle, než jsme se vyloupli v systému Reokad. Zaměstnával jsem se pročítáním malých písmen ve smlouvě a hloubání o ničem. Až se dostane na místo, budu mít co dělat. Teď jsem byl jen nepotřebný článek a nejlépe mi bylo takhle odklizenému stranou. Nějakou dobu jsem lodí neletěl, a tak jsem mohl alespoň v klidu znovu vnímat, jak se chová. To staré dobré vrnění mi chybělo. Nic ale netrvá věčně a lodní počítač se brzy ohlásil s tím, že budeme na místě. Dlouhé minuty se mi táhli, než jsme konečně vyskočili. To byl teprve čas pro mě. Bezděky jsem se vyloupl ze sedadla, do kterého jsme se předtím připoutal. "Shannon?" zkusil jsem, zda se mi lodní počítač ozve, "kudy ke skafandrům?" mapu lodi jsem ještě pořádně neprozkoumal, a tak jsem se chtěl nechat dovést přesně tam, kam jsem potřeboval. Upsal jsem se tady tomu koneckonců na dost dlouho, abych si prozkoumávání mohl nechat na jindy. Sotva jsem zatočil za první roh, ozval se mi uchu hlas velitele. Takže tu ještě hledáme cennosti, ušklíbl jsem se. Konečky prstů už mě brněli od toho, jak už jsem chtěl mít řezák v ruce a pustit se do práce. Poznávací znak stíhačky jsem si ale přesto v duchu opakoval. Ne, že bych jí tam venku šel hledat, ale pokud na ní narazím... |
| |
| soukromá zpráva od Choeros pro Vnější okraj Mléčné Dráhy Skafandry a řezáky h.s. Reokad Shannon se ukázala jako skvělý navigátor. Bez zbytečných zastavení jsem procházel lodí přesně tam, kam jsem chtěl. Chodby byli zatím prázdné, a tak jsem tam buď mířil jako poslední nebo jako mezi prvními. Dost možná se ještě někdo pral s následky tohohle letu. O některých členech jsem věděl, že mají nalétáno svoje, u jiných jsem to tušil, ale byli i tací, na které jsem byl zvědaví, jak si s tím tady poradí. Svižným krokem jsem došel až k místu označenému na mapě. Přivítalo mě několik skafandrů a jediní Burkov, co měl ten svůj vytažený. "Už ses vrhl na ty požadavky?" navázal jsem na jeho proslov, který jsem si vyslechl, "nebo zatím nic?" přešel jsem k Martinovi a zkoumal jsem, zda už nějaké úpravy provedl. Ne, že bych hned poznal jaké, ale všechny skafandry si zatím byli podobné. Něčeho navíc nebo něčeho méně bych si všiml. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Burkov pro Vnější okraj Mléčné Dráhy
Stojím u svého skafandru a upravuji aby my mimo jiné co nejlépe seděl, když se ozvou kroky a přijde další člen posádky. Pozdravím ho kývnutím hlavy a vrátím se ke své práci. „Zatím si jen upravuji skafandr, aby my lépe seděl. Jinak zatím nikdo nic nevzkázal, takže jsem udělal jen takové ty úpravy. Jako doplnění kyslíku a energie, kontrola jestli skafandr hřeje a těsní. A takové ty základní věci co mají lidi ve skafandru rádi.“ Na okamžik se odmlčím a pak se spíš pro sebe usměji. „To jestli funguje vysílačka, nebo magnetické podrážky si každý rychle zjistí sám.“ Pak zvážním a otočím se k nově příchozímu. „Pokud chceš vyber si nějaký skafandr z těchto. Ty jsem zkontroloval a měli by být v pořádku.“ Rozmáchlým gestem ukáži na jedenáct mnou zkontrolovaných skafandrů. „Budeš chtít nějakou úpravu? Jinak já jsem Martin Burkov. Volací znak Goliath. A ty?“ Pohlédnu na svého nového společníka. Zatím co se vracím ke své práci |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Sledovala jsi na virtuálních monitorech jak loď pomalu ukrajuje světelné sekundy a cíl cesty se pomalu blíží. Cesta opravdu zabrala skoro dvě hodiny, ale ty jsi měla aspoň šanci se pořádně seznámit s ovládáním a zjistit, jak loď reaguje. Asi hodinu a půl po startu začal blikat komunikační monitor. Když ses na něj podívala, uviděla jsi volací znak teritoriální hlídky. "Scavengere Shannon, tady poručík Choren, hlídková squadra Reokardského spolku. Zhruba za půl hodiny dorazíte k místu střetu. Tady vás opustíme, volají nás zpátky k navigačnímu majáku. Kapitáne Reynoldsi, jakmile to najdete, víte jak mne kontaktovat. Ještě jednou vám děkuji a přeji hodně štěstí. Poručík Choren konec." zazní z reproduktorů, když otevřeš komunikační kanál. Detekuji velký shluk trosek. Provádím sken okolí, ozve se o půl hodiny později Shannon, načež ti doporučí snížit rychlost a po levé ruce ti zobrazí další virtuální panel, na kterém ukazuje vaši polohu a polohu trosek. Je jich tam opravdu hodně, bitka tu musela být velká. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Asi o hodinu a půl později, od chvíle, co jste vstoupili do systému, se opět ozve z reproduktoru poručíkův hlas: "Scavengere Shannon, tady poručík Choren, hlídková squadra Reokardského spolku. Zhruba za půl hodiny dorazíte k místu střetu. Tady vás opustíme, volají nás zpátky k navigačnímu majáku. Kapitáne Reynoldsi, jakmile to najdete, víte jak mne kontaktovat. Ještě jednou vám děkuji a přeji hodně štěstí. Poručík Choren konec." O dalších půl hodiny později začne loď zpomalovat a Alysse se u levé ruky objeví další virtuální panel. Ze svého místa ale nevidíš co ukazuje. Ovšem stačí krátký pokyn a brzy vidíš to, co ona. Výseč vesmíru před vámi, kde jsou zobrazené trosky letounů a vaši aktuální polohu vůči troskám. Už jen od pohledu na displej vidíš, že tu musela proběhnout velká bitka. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Hlídka nás doprovodí skoro až na místo bitvy. Celkem se mi ale uleví, když se s námi rozloučí. Nikdy se mi nelíbilo být pod dohledem. S pomocí Shannon se brzy ocitneme přímo na místě střetu. Se zájmem si prohlížím virtuální panel, a zkoumám trosky. "Řezači budou mít co dělat." Brouknu tiše, ani nevím, jestli ke kapitánovi, nebo k UI. Možná jen sama pro sebe. "Shannon, můžeš obhlédnout okolí? Asi by bylo lepší se ujistit, že na nás, tam venku, nikdo nečíhá." Počítač mi sice žádnou další loď nehlásí, ale raději se chci ujistit. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad
|
| |
| U trosek h.s. YAR 269 -> h.s. Reokad Po slíbených dvou hodinách se z interkomu opět ozve můj hlas. Tak trochu jste ho čekali, když loď začala zpomalovat. "Hovoří k vám kapitán. Jsme na místě. Připravte se na výsadek. Hodně štěstí posádko," řeknu stroze. Měli byste totiž vědět, co teď máte dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Choeros pro Vnější okraj Mléčné Dráhy Skafandry, řezáky a brzy stav beztíže h.s. Reokad Prohlížím Martinovu práci a zlehka přitom přikyvuju. Možná jsem měl přijít o něco dřív, probleskne mi hlavou, ale pak si hned vzpomenu na to, jak dlouho tu budu. "Jasný, jsi rychlej," výběr mi moc práce nedá, vezmu první, co tam je a odnesu ho stranu, abych se do něj mohl pomalu začít soukat. Burkovově práci věřím, a tak se ani neobtěžuju něco kontrolovat. "Zatím dobrý, řekl bych," odtuším, "a no jo vlastně, promiň mladej," upustím od oblékání a udělám několik kroků k Martinovi, abych mu nabídl ruku. Tvář se mi přitom zaplnila vráskami, jak jsem se za tu malou chvíli snažil přijít s nějakým volacím znakem. "Kronos ale jinak Choeros," zazubil jsem se na něj, "asi máme oba slabost pro straší věci," neodpustil jsem se menší poznámku, "což je asi dobře," gestem ruky jsem ukázal na vnitřek místnosti. Naše loď nebyla špatná, ale patřila k těm starším. Určitě by se našli i lepší kocábky, ve kterých se dalo letěl. Vrátil jsem zpátky ke svému skafandru. Pokud se chtěl Burkov bavit, odpovídal jsem. Pomalu se k nám přidávali další (přepokládám, že NPC postavi přišli) a loď začala zpomalovat. Netrvalo dlouho a ozval se i kapitán. Zběžně jsem si znovu zkontroloval, že mám všechno a začal jsem se sunou k přechodové místnosti na výsadek. "Už si byl vlastně takhle venku?" optal jsem se Burkova. Patřil k těm členům posádky, o kterých jsme toho moc nevěděl a než nás úplně vykopnou z lodi zbýlo ještě pár minut. Tak akorát, abych ještě něco málo zjistil. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Burkov pro Vnější okraj Mléčné Dráhy Skafandry, řezáky a brzy stav beztíže h.s. Reokad Když my nově příchozí nabídne ruku otočím se a s úsměvem mu jí stisknu. „Potěšení na mé straně. Ok Choerosi snad spolu budeme dobře vycházet.“ Když se můj společník začne soukat do skafandru nechám své práce na svém obleku, která je bez tak už hotová a já jen dolaďuji drobnosti, a přistoupím k němu. „Dovolíš?“ S tím mu začnu pomáhat do obleku, je vidět že to nedělám poprvé. Nad otázkou svého kolegy se zamyslím. „Hmm jestli se ptáš na práci tak je pro mě novinkou, ale pár let jsem působil jako technik na nákladní lodi. Takže o pohybu ve volném vesmíru a práci v nulové gravitaci něco málo vím.“ Pak se začnu sám soukat do obleku s rutinou, kterou jsem dělal nesčetně krát s tím nemám problém. Klidně si přepnu věci z opasku na pás svého obleku rukavice si zatím nenasazuji, kdyby někdo z nově příchozích potřeboval pomoc nebo upravit oblek. Kryt helmy si nechám zvednutý a trošku se usměji na kolegu. „Co ty byl jsi venku poprvé při výcviku?“ S tím se protahuji abych si zvykl na pohyblivost obleku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Skenuji okolí lodě. ozve se ti ve sluchátku a na virtuálním displeji se ti ukáže jeho průběh. Nedetekuji žádnou známku života mimo loď. dodá po chvilce. Na všech displejích, které zobrazují okolí lodě je vidět akorát rozložení trosek, a že jich je. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Specifikace lodi - v HP neuvedené Krom toho, co je v HP se ti ještě podařilo zjistit, že většina zbraňových uložení byla nějakým způsobem zaslepena. Shannon ti ta uložení ukáže na virtuálních displejích, stejně tak ti i vypíše specifikace zaslepení. Už jen z přečtení ti dojde, že to bude zaslepené stejně lajdácky jako ve střelnici. Co ty sám víš je, že loď byla v dobách své slávy celkem dobře vybavená. Krom raketových výmetnic a klasických pulsních laserových děl, nesla i vrhače plasmy a v čumáku, mezi rameny, měla i zbraň třídy X, což je většinou nějaká paprsková zbraň, která byla většinou schopná zlikvidovat celou loď stejné třídy jako Shannon na jeden zásah. Ovšem tuto zbraň již není možné instalovat a to hlavně z důvodu nedostatku místa. Energetická zásoba by na ní ale byla. Zjistil jsi i více informací o štítech lodi, které nejsou jako klasické štíty, které pohlcují energetické zbraně a projektilové většinou odráží, či nutí vybuchnout předčasně (dokud samozřejmě nezkolabují). Také zjistíš veškeré dostupné info o podpoře života (viz HP) a předělávek lodi. Jedním pozitivem přestavby lodi je ten, že vnější plášť byl trojnásobně zesílen oproti původní konfiguraci. Také zjistíš, že motory jsou výkonnější a loď je tak schopna větších skoků, než původně byla. Ovšem je to závislé na celkové váze. Na rychlosti sice loď nezískala, ale má lepší manévrovatelnost (o hodně citlivější) a uveze mnohem vyšší masu nákladu, než tomu bývalo dříve. Pokud jsem na něco zapomněl, nebo je ještě něco jiného, co jsem neuvedl a rád bys věděl, napiš. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy Hvězd. syst. Reokad Loď konečně zastavila a kapitán vydal rozkaz. Zatímco Burkov už měl dávno připravené skafandry pro všechny, ostatní se teprve teď začínali pomalu trousit do skladu. Mezi prvními dorazil Choeros, krátce po něm Dědek s Pjoterem. Teprve až po nějaké chvilky se z gravitační šachty vynořila poněkud rozcuchaná a i trochu ospalá Samantha. Tu po nějaké chvilce následoval Omar se Sally a jako poslední přišli John a Kassandra. "Já si to udělám," Dědek se hned aktivně vrhnul k jednomu ze skafandrů a začal si ho narychlovku upravovat dle svého. Samozřejmě si ho nezapomněl popsat. Jakmile měl hotovo, nasoukal se do něj a vyběhl do hangáru, aby připravil Karanak. "Pojď se mnou, mladej, pomůžeš mi," houkl ještě na Pjotera, než zmizel. Mezitím si všichni navlékli skafandry, nastavili si jejich rozhraní a pomalu zamířili do hangáru. Když se všichni dosoukali do hangáru, Dědek už měl připraveného jednoho Karanaka. Mával na ostatní z pilotní kabiny. "Nástroje jsou už na palubě. Dovnitř se asi všichni nevejdete, takže jsem s mladým připravil i vnější úchyty," ozve se na veřejném kanálu. "Tak nasedat, jedeme na rodeo," popožene všechny a nahodí motory člunu. Mezitím se v hangáru rozbliká výstražné oranžové světlo. Pozor, brzy bude odčerpán vzduch. Pozor, brzy bude odčerpán vzduch. ozve se Shannon z interkomu. K světelné výstraze se přidá i siréna a jakmile Shannon zaregistruje, že mají všichni aktivovanou podporu života ve skafandru, začne odčerpávat vzduch a siréna se stane velmi tlumenou. "Jestli nás vyklopíš, tak tě zabiju," ozve se ve vysílačce tichý bručivý hlas Johna. Na to se Dědek jen zasměje a jakmile se otevřou hangárová vrata, vyletí s člunem ven. Nutno dodat, že velmi zkušeně. "Můstku, tady Karanak jedna, opouštíme hangár a míříme do chumlu," nadšení z Dědkova hlasu přímo srší. Sotva to dopoví, všem se ve sluchátkách ozve tlumená hudba. Člun hladce oblétává loď, pomalu směřuje k nejbližším troskám. "Hej, kočko, nahoď motory, budeme potřebovat, abys tu krasavici dostala co nejblíže k troskám. Přece taj nebudeme lítat jak paka s těma kusy šrotu," ozve se znovu Dědek a Alysse dojde, že je to cílené na ni. "Sice sme s mladym trochu upravili Karanaka, ale jen na tahání," dodá Dědula, zatímco plynule směřuje člun k prvním troskám. O nějakou chvilku později se všem před očima vyloupnou trosky několika menších člunů a stíhaček v různé podobě zkázy. "Jsme tady panstvo, vemte si inštrumenty a šupajda do rachoty. Číča nám dotáhne Shannon blíž ke hřišti a já se s mladym zatím pustim do tahání vzdálenějších kusů sem," člun zastaví, ve vnitřních prostorách se rozsvítí zelené světlo a přechodové dveře se otevřou. Spolu s tím se otevře i zadní část člunu a odhalí všem pracovní nástroje. "Tak fajn, jdeme na to, bando," ozve se poprvé melodický hlas Samanthy a jako první vystoupí z Karanaku. Vezme si jeden drapák, připevní ho ke skafandru a pak sáhne po řezačce, který taky připevní ke skafandru. O chvilku později ji následují i ostatní, zatímco ona se už za pomoci trysek pomalu a kontrolovaně šine k prvnímu menšímu vraku. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy Hvězd. syst. Reokad Vzhledem k tomu, že jako jeden z prvních mám na sobě skafandr ještě než většina vůbec dojde, můžu si dovolit pracovat volněji. Klidně přecházím mezi jednotlivými lidmi a pomáhám jim se oblékat a případně upravovat skafandry. „Až bude oblečení tak si každý zkontrolujte vysílačku a magnetické podrážky bot. Životní podporu a integritu jsem kontroloval já, ale kdyby se vám něco nezdálo dejte hned vědět.“ Když jsou všichni ve skafandrech i já se doobléknu a zaklapnu helmu. Sám rychle zkontroluji funkčnost vysílačky a podrážek, když vejdu do hangáru a zaslechnu, že se někdo má držet venku nasadím pod krytem helmy jízlivý výraz. „Nejlepší je aby ty úchyty testoval ten, kdo je přivařoval. Tak se nejlépe pozná dobře odvedená práce.“ S tím bez váhání nastoupím dovnitř a hned se nechám palubním AI navést k nářadí, které si vezmu, ikdyž si ho nepřipínám abych zas tak tolik nezavazel. Přechod do stavu vzduchoprázdna sleduji s lhostejností člověka, který ho zažil nesčetněkrát. Let si nevychutnávám, ale ani z něj nejsem vystresovaný, ikdyž těm co zůstávají venku raději neříkám, že to, že je vyklopí, je ještě mnohem lepší než možnost že je rozmáčkne. Když se otevřou dveře a první opustí prostor tak si konečně připnu drapák i řezačku a vyjdu pomalu ven. Rychle se rozhlédnu kde jsou ostatní a pak se připojím k Samantě v jejím putování k prvnímu vraku. S tím aktivuji komunikační okruh. „Tady Burkov/Goliath zbytku. Jak se rozdělíme při práci? Dvojčlenné skupinky? Pracovat solo při téhle práci je kapánek nezdravé. Goliath konec.“ Už během hovoru spouštím senzory obleku a zjišťuji co proti sobě máme za plavidlo a čím by mohlo být zajímavé. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy Hvězd. syst. Reokad Spokojeně kývnu hlavou, když mi Shannon oznámí, že v okolí lodi není nic, co by, naše udatné řezače, mohlo ohrožovat. Když tak koukám na trosky, rozházené po displeji skeneru, je mi jasné, že tohle nebude práce na pár minut. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy Jdeme ven, děcka Hvězd. syst. Reokad "Jsem tam jako doma," odpovím ještě Burkovovi, než se do místnosti nahrnou další a jí vyplní hluk, jak se všichni snaží nasoukat do skafandrů. Díky jeho pomoci už to mám za sebou, a tak se vydám ke Karanaku, abych tam nepřekážel. Cestou znovu kontroluju, že všechno funguje, jak má. Omladina mě tím nakazila, sám pro sebe jsem se zašklebil. Dědkovo hlášení mě zastihlo, akorát když jsem se blížil k lodi. Vzal jsem si tak to potřebné a zůstal u vnějších úchytů. Když se dostavil i zbytek naší malé výpravy, zapnul jsem podporu života a čekal až se objeví tolik známí pocit beztíže. K troskám nás dědek vmanévroval jako by se proto narodil. Zkušenosti a talent mu tedy nikdo neupře. Teď bylo ale na nás, abychom ukázali, co dokážeme. Odpoutal jsem se od lodi a dokonalým obloukem jsem mířil k nejbližší stíhačce. Boty narazily na povrch a ozval se velice vítaný zvuk magnetických podrážek, co mě alespoň prozatím drželi na místě. "Burkove," ozval jsem se do vysílačky, "chceš začít tady?" nabídl jsem mu. Kus šrotu, ne kterém jsem zrovna stál už nenabízel nic zajímavého ke zpracování, ale o kousek dál by to mohlo být lepší. Navíc se mi zamlouval nápad pracovat v menších týmech. To se vždycky hodí. |
| |
| Vnější okraj Mléčné Dráhy Hvězd. syst. Reokad V hangáru jsme nebyli jako první, takže jsem se pokusil být aspoň trošku milý. Nazdar ve spolek! S tím se začnu soukat do svého skafandru. Jako není to úplnej tuzex, protože jsem to dělal naposled při výcviku, ale snažím se co nejdřív. Hlavně když mě Dědek popohání. Jako je fajn se spolčit s někým takovým, ale trošku se děsím jestli s ním stihnu držet krok. Když jsem ve skafandru a mám ho nastavený, což mi chvíli trvá vezmu to poklusem za Dědkem. Sakra chlape, já nejsem tak rychlej. Ty už jsi párkrát tohle dělal já ne! Hučím na Dědka, ale pomáhám mu naložit věci do raketoplánu a potom upravit Karnak. Jako přivařování úchytů mě bavilo, ale rozhodně jsem na nich nechtěl být uchycený. Já pěkně využiju toho, že jsem tu dřív a povezu si zadek pěkně vevnitř. Takže když začnou chodit lidi a spustí se povyk, tak jim to jasně vysvětlím. Nasrat. S tím zalezu do Karnaku za Dědkem. Pomalu se přibližujeme k našemu cíli a já obdivuju, jak Dědek bravurně vede loď i všechno okolo. Je to prostě starej klasik, i styl hudby celkem sedl. Vlastně bez mýho přičinění i chtění jsem byl usazen v lodi a nemusel jsem teď ven. Ty Dědku, jakože ne že bych měl potřebu, ale naučíš mě tohle? Jako víš co, bejt jen někdo kdo řeže je super, ale když budu umět lítat, tak třeba až mi bude hořet u prdele, tak se z toho třeba vysekám sám a nebudu muset čekat, až takovej starej prďola jako Ty přiletí. Rukou obsáhnu celý kokpit, aby to bylo jasný. Jako jo, hned to nepůjde, ale kvalifikace navíc se hodí, přece jen pro toho pošahance nebudu makat pořád a potom se to bude hodit. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Dědek dopraví Karanak k nejbližšímu shluku trosek, zatímco Alyssa tak učiní se Shannon. Na přídi lodi, mezi rameny, se rozžehne soustava světel, aktivují se vstupy pro pece a procesory a oranžová světla dají najevo, že se aktivovali zámky, jež mají za úkol udržet trosky uprostřed ramen. "Nápad dobrej, Burkove. Po dvou to bude rychlejší," odsouhlasí ve vysílačce Dědek, zatímco sleduje, jak ostatní opouští člun. "Ty zůstaň," ukáže na Pjotera. Jakmile je i poslední člen posádky venku, rozžehnou se opět motory přepravního člunu a ten zamíří k nejbližším troskám. "Karanak jedna pracovním týmům, táhnu vám pro začátek malýho broučka, doručím ho mezi ramena, tak se připravte," radostně zahučí Dědek a ti, co sledují karanaka, vidí, jak vlečným paprskem (skoro to samé jako drapák, jen větší) zachytí nejbližší, asi jednou tak větší člun a velmi jemnými a přesnými pohyby ho dotáhne mezi čelisti velké lodě. Vrak zachycen a zafixován. ozve se melodický hlas Shannon všem ve sluchátkách. Toho se hned chytne John s Kassandrou a ti se pustí do práce. "Má proražený okna, takže se nemusíme bát komprese. Jen si dávej pozor na trysky a energetické jádro," ozve se na veřejném okruhu Johnův hlas na což se mu v odpověď ozve souhlasné ženské zamručení. Za okamžik se rozžehnou řezací lasery, jak se oba dva, John i Kassandra, pustí do práce. "Burkove, Choerosi, vezu vám stíhačku. Vypadá neporušeně, když si odmyslíte chybějící motorovou část," znovu se ozve Dědek a karanak opět zkušeně vmanévruje menší plavidlo mezi čelisti lodě. Vrak zachycen a zafixován. ozve se opět Shannon. "Tak fajn, mladej. Chop se kniplů," ozve se najednou Dědek, když karanak "vycouvá" z dosahu čelistí. "Poletíme něco ulovit holkám," kývne hlavou směrem ke dvěma skafandrům, které se volně vznáší v prostoru. Když se na ně Pjoter podívá, zobrazí se mu jména Sally a Samanthy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stav vraku Příspěvek pouze informativního rázu Mezi čelistmi Shannon se právě nachází dvě plavidla. Jeden člun (viz odkaz o několik postů níže) a jedna stíhačka. Na člunu aktuálně metodicky pracují John s Kassandrou a jde jim to hezky od ruky. Na vás dva zbyla stíhačka. Nepatří mezi nejmenší plavidla, ale ani to není bůh ví jak velký obr. Aktuálně mne nenapadá nic k čemu bych to přirovnal, ale s klidem na duši mohu říci, že fotbalové hřiště ta stíhačka vyplní celé. Když ji obhlédnete, zjistíte, že má zdevastované trysky, ale motorová sekce je v relativním pořádku. Sken z helmy skafandru vás upozorní, že ve stíhačce je stále tlak a je stále pod proudem. Také vám odhalí, že zásobníky munice (v tomto případě rakety a rotační kanony) jsou z poloviny plné. Samotný sklad lodi je prázdný. Teď něco z výcviku: Do procesoru (září modře) patří hlavně vnější plášť a kostra samotné lodi. Zbytek, tedy vnitřní obšívka, skla apod. patří do pece. Zbraně, munice, vnitřní vybavení, elektronické prvky (světla, terminály apod.), trysky, zdroje apod. patří do collectoru. Věci z kolektoru se dají slušně prodat, případně využít na Shannon. Pokud budou nějaké dotazy, pište mi je jeskynní poštou, případně diskuzí. Jo a není to ta stíhačka, kterou hledáte kvůli bonusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Alyssa zkušeně navede loď blíže k troskám a jakmile ji ukotví na jednom místě, Shannon aktivuje stabilizační trysky, aby loď opravdu udržela na jednom místě. Krátce na to aktivuje procedury nutné k práci. To už Dědek tahá vzdálenější trosky blíže k lodním čelistem. Jakmile je v nich uchyceno první plavidlo, aktivuje se na můstku soustava virtuálních panelů, které začnou promítat dění mezi čelistmi. Nathan i Alyssa mají práci posádky jako na dlani. První várka vysoce kvalitního materiálu byla uskladněna. ozve se znenadání Shannon, před Nathanem vyskočí virtuální panel se stavem skladiště a v ní se objeví první položka. John s Kassandrou se opravdu činní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ošetřovna Sama samotinká sedíš na ošetřovně, čekáš až se někdo dostaví, ale to se neděje. Loď se mezitím dostala do cílové destinace a posádka se rozutekla za svými povinnostmi. Přemýšlíš co dělat, do čeho píchnout, když tu se ti najednou zobrazí virtuální displej a na něm životní funkce všech členů posádky, vyjma tvých, Alyssy a kapitána. Dojde ti, že data získáváš skrze skafandry, ve kterých se teď posádka nachází a ty je tak díky tomu můžeš sledovat. Prohlížíš si jednotlivá data a zjišťuješ pár zajímavostí. Například, že Dědek má poměrně rychlý tep a horší dýchání. Mladému Omarovi buší srdce jako splašené, stejně tak i dýchá hodně rychle, zatímco John a Kassandra jsou naprosto klidní, jak s tepem, tak i dechem. Stejně tak se vykazují i Samantha a Sally. Burkov a Choeros jsou taky poměrně v klidu, zatímco PJoterovi se tep začíná trochu zvedat. I tak to ale nenahradí vyšetření, které bys ráda provedla, abys věděla, jak na tom tví svěřenci jsou. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Mladej odpoví a já se usměji, ikdyž komentovat na hlas to nemám potřebu. „Ono bylo úplně jasné, ještě před tím než odpověděl, že dobrovolně si ven stoupnout nepůjde. To by byl blbec.“ Takže se usmívám ještě když oblétám náš kus šrotu. To že dědek můj návrh schválil mě ani tak nedojímá, jako fakt, že jsme se rozdělili na skupiny. „Až se vrátíme budeme muset probrat nějakou organizaci, protože takto to není šťastné. Alespoň se nerveme o to kdo bude pracovat na stíhačkách. To by bylo blbé.“ Senzory my ukazují co ukazují a já se zachmuřím a aktivuji vysílačku. „Tady Goliath náš vrak má tlak, jdu dovnitř abych ho snížil. Kronosi jestli chceš pojď se mnou, ale na každý pád počkej s rozebíráním vnější obšívky nerad bych aby mě se dekomprese snažila nacpat ven dírou z lodi. Goliath konec.“ S tím hledám přechodovou komoru nebo nějaký jiný vstup, plavidlo této velikosti by ho mělo mít. Zatím si vyvolám naše AI. „Shannon jak řešíš překládání munice z poškozeného plavidla na loď? Budeme posílat jednotlivé pásy a rakety nebo nám na ně pošleš přepravky? Chtěl bych abys také provedla výpočet zda se plavidlo na kterém právě dělám vejde do colektoru. Díky.“ S tím pracuji na přechodové komoře, aby se otevřela a pustila mě dovnitř bez dekoprese. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Po vydání mého posledního příkazu jsem si nechal zobrazit polohu každého, abych měl přehled kde je a co dělá. Do organizace práce se jim pléct nebudu, na to tam mají dost zkušené mazáky. Budu je ale poslouchat na pozadí, abych mohl případně odchytit možné problémy a zabránit rozbrojům. Ještě spolu nikdy nemakali, tak čekám nějaký problém. Druhá věc, které se bojím jsou piráti. Zrovna si tu porcujeme takové malé bohatství, tak čekám, že se někdo objeví. Proto nechám Shannon nažhavit scannery na maximum a skenovat pohyb v galaxii, abychom včas věděli, že se k nám někdo blíží. Protože mne však ani jedna činnost plně nevytěžuje, tak se pohodlně opřu a kouknu na pilotku. Popravdě jsem překvapen, že stále mlčí. Obvykle nezavírá pusu. Asi je stále vyplesklá z téhle lodi. "Jak se ti pilotuje loď téhle velikosti? Trochu se mi stýská po mojí staré lodi. Obratná, rychlá, moderní, vyzbrojená po zuby. Tam bylo víc znát, kdo tu loď řídí." začnu konverzaci, pro zkrácení dlouhé chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek Otočím se, i se svým křeslem, na Nathana. Nohy poskládám do tureckého sedu a udělám si pohodlí. Teď už mi vážně chybí jen ten šálek kávy. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Při zmínce o zbraních se rozpačitě usměju. "Jo, tak z toho jsem taky nervozní jak pašerák na koloniálním checkpointu," odpovídám stále s úsměvem. "Proto jsem se v tom trochu šťoural a neměl by být problém nás vyzbrojit," pokračuji, zatímco naťukávám do terminálu věci, které ti chci ukázat. "Vypadá to, že odzbrojení bylo provedeno jenom tak, aby se neřeklo. Takže s trochou snahy nebude problém přimontovat zbraně na jejich původní místa. Tedy až na hlavní chloubu týhle krásky. Ale z toho by byli pak všichni nervózní a i bez hlavní zbraně tu je dost míst pro zbraňový systémy." měla bys vidět místa, kde byly dřív zbraně. "Volil bych automatický systémy, možná pár fixních tady vepředu. Co myslíš?" zeptám se tě na závěr. Je vidět, že tohle je asi ta věc, které jsem secelou dobu věnoval. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek Obrátím se zpátky k monitorům, kde už mi Shannon zobrazuje místa, kde měla loď původně zbraně. Trochu mě mrzí, že jsem jí neviděla v době největší slávy, ale co už. Takhle máme alespoň možnost, upravit si loď podle sebe. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Už už jsem se zvedal, ale Dědkův hlas mě přimrazil na místě. Kdo jsem, abych se hádal s Dědkem a jeho "starší" autoritou. Ne, že by mě nějak extra vadilo, že nemusím ven. To bych jako kecal. Tady jsem byl pěkně v klidu a pohodě a nemusel jsem plachtit prázdným černým vesmírem. Sledoval jsem práci, kterou odváděl Dědek a i když jsem to na sobě nedal znát, tak jsem měl úctu k někomu kdo ví co dělá a dělá to dobře. No Pjotře, aby ses neposral. Holt Stařík ví jak se to dělá s kniplem. Drž hubu kreténe. Z rozjímání mě vytrhne Dědek, který mi předal řízení lodi. Vyvalím oči a chytím se kniplu. Doprdele! Takhle rychle bez přípravy? Dědku kurva ty si magor! Line se ze mě výplach mého nejlepšího slovníku a pevně držím ovládání Karnaku a každý kdo loď viděl si musel říkat co se sakra děje. Já bych jim to řekl jednoduše. Jeden magor dal řízení druhému magorovi. Snažil jsem se otočit loď a potom jsem požádal naší UI, aby mi pomohla. Shannon hej holka nasměřuj mě k nejbližšímu vraku, ať Ty naše holky nemaj prostoje!! Řekl jsem asi s větší sebejistotou než jsem cítil. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek Na tvou poslední větu jen zavrtím hlavou. "Když pořídíme automatický turrety, tak posádku zvyšovat nemusíme. Toho bych se nebál. Ale jinak máš pravdu, mastný to bude a doufám, že na piráty do té doby nenarazíme. Snad to budou mít brzy hotové," odpovím ti a zkontroluji status posádky. |
| |
| soukromá zpráva od Choeros pro Na vraku
Skončili jsme se stíhačkou. Chvíli jsem poletoval kolem ní, abych si prohlédl s čím vlastně pracuje. Senzory pracovaly perfektně, a tak se mi kousek po kousku ukazovalo všechno, s čím si budeme muset poradit. "Bojíš se, že nám někdo sebere hračky?" gestem ruky jsem ukázal na zásobníky munice. Podle skenerů nás tam čekalo překvapení. Nic, co by nás neučili, ale zrovna první milý kousek to nebyl. "Rozumím, počkám," odtušil jsem načež jsem po plášti doskákal do blízkosti přechodové komory, "kdybys potřeboval ruku, dej vědět," houkl jsem na Burkova, než se pustil do práce. Nezbývalo mi než čekat až se do lodi dostane. Mohl jsem tak jen okukovat krásy vesmíru a práci ostatních. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Loď má k dispozici pět malých dronů, určených pro převoz reaktivního materiálu. Vysílám je na vaši pozici, pane Burkove. Vydržte, provádím výpočty. zareaguje Shannon na Burkovo dotazy a zatímco vypočítává potřebné kalkulace, směrem k Burkovovi a Choerosovi vyrazí dva malé drony. Drony se dostanou do bezpečné vzdálenosti od stíhačky, kde se stabilizují a otevřou nákladový prostor. Není bůh ví jak velký, ale munice ze stíhačky se do něj vejde. Drony jsou na místě. Dle výpočtů nemohu vašemu požadavku vyhovět. Stíhač je moc velký. dodá Shannon. Mezitím se John a Kassandra činí u svého člunu. "Johny, pomůžeš mi tu s těmi tryskami? Vypadají v dobrém stavu, tak bych je dala do kolektoru." "Jasná věc, vydrž, už letím." Zasílám vám souřadnice nejbližšího vraku, pane Kurionka. ozve se mezitím Shannon Pjoterovi a na průhledovém displeji mu vykreslí nejbezpečnější cestu k vraku. Je jím stíhačka s povědomým volacím znakem na boku. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Jako ne, že by ch se do toho začínal dostávat, ale po pár vteřinách, co jsem měl řídící páky v rukou, jsem se začínal cítit jistěji. Shannon byla extrémně rychlá a než jsem se nadál, tak už jsem měl tu svoji cestu na displeji. Díky holka! Zabučím a snažím se loď dirigovat tím směrem, který mi ukazuje. Jako rád bych řekl, že mi to jde, ale myslím, že to vypadá asi jako když ožerete jedenáctiletou holčičku a posadíte jí do auta. Soustředil jsem se asi jako nikdy v životě, protože jsem nechtěl zabít sebe ani nikoho jiného. Celkem si myslím, že se Dědek perfektně bavil tím, že já jsem posraný až na krku. Ty Dědulo, vypadá to, že jsme našli náš Jackpot. Pokud si teda pamatuju čísla, tak ta stíhačka vypadá jako ta co hledáme! Nadšeně skoro povyskočím ze sedačky, ale jen skoro, protože to bych tu loď strhnul asi někam úplně špatně a to bych dost nechtěl. Pokusím se stíhačku zachytit a když vesmír dá, tak se mi to i podaří. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Projdu přechodovou komorou a trochu protáhnu obličej když se Kronos rozhodne čekat venku. Na druhou stranu naše pracovité AI pošle drony a tak se můžeme dát oba do práce. +++ Tady Goliath pro Kronose. Začni překládat munici do dronů. Mělo by to jít i z venku. Pod palebnými posty by měli být dvířka pro doplňování munice, ale měla by se dát od tamtu i vyjmout. Goliath konec+++ [/b] Vejdu dovnitř lodě a prodírám se k nějakému ovládacímu panelu, kde bych začal snižovat tlak. Zatím opět aktivuji vysílačku. +++ Tady Goliath pro Shannon 1 dotaz. Tahle stíhačka má zničené pouze trysky, ale zbytek lodi se zdá v pořádku. Nebylo by lepší jí opravit a prodat v celku? Celý bojový letoun má větší cenu než jeho jednotlivé součástky. Ptám se než začneme s rozebíráním, protože pokud ně některém z vraků stejného typu jsou trysky v pořádku dali by se přemontovat. Zatím čekám na snížení tlaku v lodi, ale potřebujeme odpověď než začneme s vyjímáním elektroniky. Goliath konec+++[/b] Zatím než dostanu odpověď procházím po palubě letounu a hledám věci co by se nám mohli hodit, než klesne tlak. Teplo a vzduch mě zas tak tolik nedojímají, bez tlaku se můžeme pustit do řezání a to při této velikosti vojenské lodi bude za chvilku. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek "A nebo můžeme vzít zavděk tím, co je k dispozici." Oči se mi rozzáří, když ve vysílačce zaslechnu Burkova. Vypadá to, že stíhačku bez problémů našli. A na její palubě určitě nějaké zbraně budou. Možná by bylo možné je využít. Minimálně bychom nebyli už zcela bezbranní. Dívám se na kapitána, a čekám, co Burkovovi odpoví. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad
|
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Můstek
|
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad "Holky, vezeme vám stíhačku. Měla by to být ta hledaná," ozve se Dědek ve vysílačce a detailně ukazuje Pjoterovi co dělat a kam ji zavést. Vrak zachycen a zafixován. zazní všem ne sluchátkách, Sally ukáže směrem je karanaku zvednutý palec, zatímco Samantha nažhaví řezák a pustí se do práce. "Díky Dědo," zamává Sally a přidá se k Sam. Za chvilku se od vraku už jen jiskří. "Fajn, jdeme najít další," pronese Dědek a na displeji karanaku se objeví nejbližší vrak. Tentokrát je to člun. Sotva se scavengerský člun otočí od čumáku lodi, ozve se kapitán s odpovědí na Martinův dotaz. Dědek hned zarazí Pjotera, aby počkal. "Tak nám tu krásku připravte na odtažení, my vám zatím dotáhneme další kousek," zareaguje a opět popožene Pjotera. Karanak se vzdálí, zatímco ostatní pracují na svých úkolech. "Našla jsem přívěšek," ozve se najednou melodický hlas Samanthy. Chvilku na to se v éteru ozývají nadšené výkřiky ostatních, než se zase vše zklidní. "Můstku, máme hotovo. Dědku, dotáhni nám další," ozve se po nějaké době pro změnu John. "Už jedeeeem. Máme jeden člun. Není toho moc, ale furt lepčí, než wogartskej červ v prdeli," zasměje se a po chvilce se opravdu objeví karanak táhnoucí nepěkně roztrhaný vrak. "Tak fajn, vyměníme to. Ukaž tohle udělám," pokračuje Dědek, zatímco si od Pjotera přebere řízení. Pohyby člunu se najednou stanou mnohem plynulejší. Stařík zkušeně vytáhne z držáku stíhačku a vymění ji za poškozený člun. Vrak zachycen a zafixován. Poté se opět rozžehnou směrové trysky karanaku a ten vystřelí směrem k mateřské lodi. "Vezeme stíhačku, udělejte místo," zanotuje si, zatímco zkušenými pohyby vede tažný člun k boku lodi, kde se již otevírá hangár. "Jedna stíhačka, dle přání. A teď zpátky." Plavidlo zachyceno. Keranak se vrátí zpět před čumák lodi, zpět do víru trosek, kde se před pár dny odehrála bitva. Ještě dvakrát přiletí s vraky, které posádka rozebere, ale už nedokáže najít žádný takový, který by se dal vzít celý. Nakonec likvidace bitevního "pole" trvá necelých šest hodin. Dědek spolu s Pjoterem ještě z bojiště posbírají velké kusy trosek, které navozí ke kleštím, kde je ostatní rozdělí, dle kvality. Nakonec se všichni nalodí na člun a ten zamíří zpět do hangáru. Hladina kyslíku v normě, ozve se Shannon jakmile karanak přistane v hangáru a hlavní vrata se zavřou. Blikání oranžového světla zmizí a nahradí jej bílé světlo zářivek. "Co s tím chcete dělat?" zeptá se John, když si sundá helmu a podívá se na Martina a Choerose. "Jestli tohle vopravíte, tak ti ho možná i blafnu," zasměje se pochybovačně Samantha a s mávnutím zamíří ke gravitační strži. I ostatní se s trochu nechápavým výrazem podívají na Burkova a stíhačku a postupně zamíří k výtahům nebo gravitačním stržím. Jediný, kdo zůstane u stíhačky, je malá postava ve skafandru s černým pruhem na helmě. "Hej, prcku, deš? Dáme žvanec," ozve se Dědek, který z karanaku vyleze jako poslední, ale mladík stojí u stíhačky nijak nereaguje. Dědek jen pokrčí rameny a zamíří k výtahům. "Vy to fakt chcete opravit?" zeptá se po chvilce mladý černoch Martina a Choerose. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Soupis vytěženého materiálu 4x hlavní pohonná jednotka ze stíhačky - 2x poškozená 3x funkční energetické jádro 150x kinetická munice 30x reaktivní munice (rakety, granáty, výbušné projektily) 20x laserový kondenzátor 5x laserové zbraně třídy K (velikost na stíhačky, fixní) 250 kg elektronického materiálu 250 t vzácného kovu (opláštění lodí) 350 t běžného kovu (vnitřní obšívka lodí) Vypisuji pouze to, co se dá slušně prodat, nebo znova použít |
| |
|
Systém Reokad Jasný, jdu na to," odpověděl jsem a bez dalších řečí jsem se pustil do práce. Tohle jsem uměl, s municí jsem dělal; učili mě to dřív a učili mě to znova tady. Prováděl jsem tak automatické pohyby a pomalu plnil drony, které sem přilétly. Ještě předtím, než je má práce hotová, se rozhodne o tom, že celou stíhačku bereme s sebou. "Dobrá práce," zazněl éterem můj hlas. Měl jsem radost, že se na loď dostane něco, čemu se snad budu moct i věnovat a nebudu si muset jen okopávat kotníky z nudy. Radost mi tak kazily jen další trosky, o které jsme se museli postarat dřív, než se budeme moct podívat na tenhle kousek. "Hej, Goliathu, chceš jí nějak říkat?" dávno jsem rozřezával jinou loď, když jsem se na to zeptal. Myšlenkami jsem už byl zkrátka jinde. Práce mi tak nakonec utekla, ačkoliv se mohlo zdát, že je to pro mě ta největší řehole a trest. Byl jsem zkrátka takový, blbé kecy byly moje palivo a čím víc jsem toho naremcal, tím lépe se mi pracovalo. XX Varovné světlo doblikalo a já jsem s hned sundal přilbu. Už jsem v tom krámu byl dost dlouho. Zakroutil jsem hlavou, sem, tam a zase zátky, abych si protáhl alespoň krk. Co s tím chceme dělat? Sám pro sebe jsem se ušklíbl a vydal se ke stíhačce. Odpověď tak zůstala na Burkovovi, ke kterému jsem došel hned, co jsem si stíhačku znovu prohlédl. "Asi to bude chtít dost práce," oznámil jsem prostě. Do hlasu se mi přitom vloupalo skoro dětské nadšení. "No... jo," odpověděl jsem mladému černochovi a otočil jsem se na Martina. Byl to koneckonců on, kdo jí chtěl přitáhnou, takže její osud ležel víc v jeho rukách, než v těch mých. Já jsem byl jen pouhé +1, co chtělo pomoct. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad Dědek se spojí s holkama a já se zatím snažím chytit a zafixovat stíhačku. Jako ono se to řekne, chyť a zafixuj stíhačku, ale když to děláte prvně jako já, tak jste posraní až za ušima. No rozhodně jsem na sebe nebyl hrdý, ale povedlo se mi to a já zažíval dětskou radost. Trošku mě teda naštvalo, že vlastně my nezískáme ten náhrdelník. Ty Dědku, ale takhle oni jako první dostanou tu věcičku a naše sázka je prčicích. To jsme nedomysleli! Už jsem se chytal procvičit se na dalším člunu, ale zarazil mě kapitán. No nakonec stejně pokračuju a jenom pak vztekle zakleju, když se ozve Samatha. No já to říkal! Ovšem co nadělat, my jsme byli Ti za kniplem a oni jsou venku. Takže vlastně ať si to nechají a třeba sežerou. Tady je rozhodně lépe. Čím více budu umět lítat s lodí, tak možná nebudu muset tolik do vesmíru a možná i přežiju déle. Čistá vypočítavost nic více. Nakonec si Dědek vezme řízení a já jen kroutím hlavou nad jeho přirovnáním. Sice toho červa neznám, ale cokoliv prdeli je nepříjemná myšlenka. Zbytek už odřídí Dědek a je znát i větší rychlost a preciznost. Mám se rozhodně ještě co učit, ale to asi před nikým nepřiznám. V hangáru sleduju pochybovačně tu stíhačku a pokud se s ní někdo chce zabývat, tak je to jeho boj. Mě to fakt neláká, ale rozhodně mě láká Samatha. Jestli chceš někoho přeblafnout, tak se zastav v mojí kajutě, já se pobízet nenechám. Dle mě k něčemu takovými není potřeba opravit stíhačku, to se dá dělat i bez toho. Teď je plán jasný, jídlo, pití, sprcha a postel. Přesně v tomhle pořadí, hlava mě bolela ze soustředění při řízení a chybělo mi cigáro. |
| |
| Okraj mléčné dráhy Systém Reokad Cruiser Scav. Shannon 25. 10. 3252 Začnu si sundávat výbavu a před tím, než jí odložím doplním kyslík. Za samantou se zasměji. „Neměla bys slibovat něco co nejsi ochotna splnit. Pokud jste odflákli svou práci vy tak ano.“ Dojdu k drobné postavě před poškozeným letounem. „To pro nás pracují i děti?“ „Ano chci ho opravit, pokud nebude mít nějaké skryté vady. Jinak já jsem Martin jinak volací znak Goliath a ty kolego.“ S tím klukovi nabídnu ruku s úsměvem. „Pokud budeš chtít rád příjmu pomoc, ale bude to spíš makačka a piplačka než cokoliv jiného.“ Pak kývnu na Cronose. „Ta stíhačka nám neuteče. Já se zatím mrknu kde začneme.“ S tím aktivuji komunikaci s lodí. Shannon máš seznam součástek co jsme získali z ostatních stíhačů? Odmlčím se a začnu pracovat na sundávání krytů z poškozených trysek. Pak si na něco vzpomenu a aktivuji komunikaci. „Shannon prosím naveď mě do řízení oprav.“[/i] S tím se vydám omrknout v jakém stavuje naše plavidlo. |
| |
| Vnější okraj Mléčné dráhy Systém Reokad
|
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Než stihla posádka zpracovat trosky, tak jsem na hvězdné mapě našel nejbližší stanici, kde budeme moct získané díly prodat. Pokud tu informaci Shannon v databázi má, tak uřpednostním vyšší výkupní cenu před vzdáleností. Tedy klidně si párkrát skočíme, když budeme na místě do zhruba 24 hodin. Až takovou stanici najdu, tak její koordináty nasdílám Alysse. Po tom, co se Samantha ozvala s tím, že talisman našla, tak si otevřu konzoli a pošlu poručíku Chorenevi stručnou zprávu: "Kapitán Reynolds poručíku Chorenovi. Talisman jsme našli. Zastavte se než opustíme hvězdný systém." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Zadáš Shannon aby ti vyhledala nejbližší stanice pro prodej. Na jednom z displejů se ti objeví ikonka, že se připojuje k Síti a zadává vyhledávání. Chvíli to trvá, ale výsledek nakonec stojí za to: Stanice Rawencraft, systém 33-PA-1C (35 LY - 2 skoky), DAP* 10.536,32 LS (cca 3 hodiny cesty jen z DAP ke stanici), AT** cca 5 hod. Stanice Helops 2, systém Kierra (45 LY - 3 skoky), DAP 870,63 LS, AT cca 3,5 hod. Stanice Sierra Bravo, systém Mackron 12-T (97 LY - 6 skoků), DAP 1125,49 LS, AT cca 7,5 hod. Vypsané stanice vykupují získané lodní části. Výkupní ceny neuvedeny. Pouze stanice Sierra Bravo vykupuje i zbraňové systémy a munici. Výkupní ceny neuvedeny. Na tvou zprávu ti poručík odpoví pouze souřadnicemi a časem, kdy se na nich setkáte. Místo ze souřadnic se nachází zhruba pět set světelných sekund od vás, což je zhruba dvaceti minutová cesta. ____________________ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Přechodové dveře můstku se otevřou a dovnitř vejde Samantha. "Pěkný to tu máte," zašumí místo pozdravu a rozhlížejíc dojde až ke kapitánovi. "Tady je ten medailon, šéfe. Tu odměnu navíc nechte ve společný kase," položí medailonek na opěradlo kapitánského křesla a dál se rozhlíží. Pak dojde k jedné konzoli a přejede po ní prsty. Chvíli u ní stojí, prohlíží si ji a pak se usadí do křesla. Konzole před ní ale zůstává stále tmavá. "Hádám správně, že je to místo pro operátora zbraní?" zeptá se tak nějak do prostoru a na křesle se otočí tak, aby viděla jak na Alyssu tak i na Nathana. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hangár "Jmenuji se Omar, ale říkají mi Černoušek," přestaví se klučina Burkovovi a na jeho nabídku pomoci s radostí přikývne. Pak se sebere a zamíří ke schodům. Burkov pak zadá dotaz na Shannon a místo odpovědi se mu před okem objeví virtuální displej s výpisem získaného materiálu. Seznam zpeněžitelného materiálu: 4x hlavní pohonná jednotka ze stíhačky - 2x poškozená 3x funkční energetické jádro 150x kinetická munice 30x reaktivní munice (rakety, granáty, výbušné projektily) 20x laserový kondenzátor 5x laserové zbraně třídy K (velikost na stíhačky, fixní) 250 kg elektronického materiálu 250 t vzácného kovu (opláštění lodí) 350 t běžného kovu (vnitřní obšívka lodí) Jakmile podá druhý dotaz, ukáže mu v rohu displeje malou mapku a šipky, směřující do technické sekce lodi. Burkov nakonec odejde z hangáru, kde zůstane už jen Choeros. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Servisní centrum Shannon tě do místnosti dovede nejkratší možnou cestou. Navigace skončí před dvoukřídlými dveřmi, které nesou nápis Servis Centrum. Sotva k nim dojdeš, otevřou se ti. Uvnitř se nachází několik menších dronů, jež jsou aktuálně zadokovaní, dva speciální skafandry určené pro velmi nehostinné prostředí (radiace apod.) a upravené tak, aby se v nich dalo pracovat a poté police s různým nářadím. Dále se ve středu nachází kruhová konzole s velkým množstvím klasických i virtuálních displejů určená pro operátora oprav. Z místnosti pak vedou další troje dveře, dle mapy jsou jedny do skladu náhradních dílů, další vedou k reaktoru a poslední jsou do dílny, určené primárně pro opravu menších dronů. Ovšem ta se dá využít i jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ošetřovna Celkem znuděná doktorka pomalu usíná v křesle, když se najednou ozve zapípání dveří. To ji probere z letargie a jakmile povolí vstup, dveře se otevřou a v nich stojí John a Kassandra. "Jsme tu správně na prohlídku?" zeptá se opatrně John a rozhlédne se po ordinaci. "Taky jdete na tu kontrolu?" ozve se tichý hlas Sally, která právě dorazila. |
| |
| soukromá zpráva od Alyssa Andrews pro Můstek Prohlédnu si koordináty, které mi Nathan poslal, a nechám Shannon, aby naplánovala letovou trasu. Na to, že se nevracíme za Kelmerem, neřeknu ani popel. Na mé tváři je však vidět velmi spokojený úsměv. Poslední dobou jsme si toho křiváka užili až až. Budu ráda, když se na jeho xicht nebudu muset pár dní podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Reynolds pro Přišly ti následující koordináty: Stanice Sierra Bravo, systém Mackron 12-T (97 LY - 6 skoků), DAP 1125,49 LS, AT cca 7,5 hod. Ovšem než se dala loď do pohybu, tak se změnily na nějaké místo v této soustavě, cca 20 minut odsud. "Poručík se ozval," vysvětlil jsem krátce tu změnu. Sice jsem čekal, že se tu ukáže než se stihneme připravit ke skoku, ale tohle nás moc nezpozdí. Opět jsem se přepnul na obrazovku skenerů, na které jsem vlastně většinu času. Lepší vědět, že se někdo blíží a připravit se na skok, než to podcenit a nechat se rozstřílet. Než jsem se stihnul ponořit do příchozích dat, tak se otevřely dveře a v nich rudovlasá dívka. Napochodovala si to sem až moc sebejistě a podobně sebejistě a drze se mezi námi posadila. "Děkuji za amulet a přátelské gesto. Myslím, že za to bude slušná party, na které se všichni dobře poznáme. Dobrá práce...", automaticky jsem chtěl doplnit hodnost, ale nic takového tu nemáme. Poprvé v mém životě mluvím s podřízeným, který nemá hodnost. Fakt, že teď můžu použít jedině její jméno je na jednu stranu příjemný a na druhý je těžké ho jen tak vyslovit. Po vteřinové pauze se mi to podaří: "Samantho." Vezmu talisman z opěradla svého křesla a strčím ho do kapsy. Na Alyssinu poznámku se jen ušklíbnu. "Osobně doufám, že brzy nějaké zbraně opět pořídíme, pak bude mít to místo větší význam. Ze služby v armádě si moc dobře pamatuji, jak lodě bez zbraní končí. Zvlášť když vezou cenný náklad." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Můstek Samantha se opět obrátila zpět k pultu a znovu po něm mazlivě přejela prsty. "Možná bych o něčem věděla," řekla tiše, ale i tak dost nahlas, aby to Alyssa i Nathan slyšeli. Chvilku si prohlížela konzole, přejížděla po nich prsty a skoro až se zdálo, že čeká na vyzvání, aby pokračovala v mluvení. "V systému 22 Kors se nachází tři opuštěné stanice. Jedna z nich je stará těžařská stanice na geostacionární dráze u jednoho měsíce. Myslím, že v katalogu ho najdete pod číslem Alfa Delta dva pět pět. Další dvě stanice obíhají okolo nedaleké planety. Jedna je vojenská a co si pamatuji, byla dobře ozbrojená, ta druhá byla zase obytná, hlavně pro dělníky z těžařské stanice," rozpovídá se, aniž by výzva přišla. "Těžko říci, jestli tam ještě jsou, ale vím, že jsou vyřazené z provozu už pár let a vše, co na nich bylo tam i zůstalo," dodala po chvilce, pak naposledy přejela prsty po konzoli a bez dalšího slova odešla. Systém 22 Kors byl, minimálně Nathanovi, známí. Alespoň z doslechu. Jednalo se o systém striktně spadající pod správu Koloniální armády, ve kterém se testovali zbraně, těžil se materiál na jejich výrobu a též sloužíval k výcviku. Jenže to vše platilo před více než sto lety a od těch dob z něj nepřišla žádná zpráva, snad krom lakonického: "Provoz základny Kors byl ukončen." To mohlo ve vojenském žargonu znamenat cokoliv. V důstojnických kruzích se tu a tam o Korsu někdo zmínil, většinou ale jen ve smyslu jaké to bylo plýtvání peněz, nebo že armáda nemá prostředky na to, aby systém dokázala dál provozovat v plném rozsahu. Párkrát se i objevila zpráva, že se v Korsu stala nějaká velká nehoda, která vyhladila kompletně všechen život v systému a že je zatraceně nebezpečné se tam pohybovat. Nathan i Alyssa věděli, že Kors je taková malá krabička, kterou armáda vzala a zahodila. A aby se okolo krabičky nic nemotalo, všem nakecala, že se tam stalo něco strašně zlého. Jenže oba dva věděli, jak to u armády chodí, takže věděli, že když se snaží armáda něco zamést, dělá to většinou tak, že si sežene obrovskej fukar a prostě to rozfouká. A ono se to nějak vyvrbí. Jedna věc ale byla jistá, Kors by mohl být dobrý zářez na pažbě, pokud se někdo chtěl napakovat a měl na to dost velké koule. Nebo dost velkou loď s obrovskou nákladovou kapacitou a za zadkem schopnej tým. Zároveň to byl ale velký risk. |
| |
| soukromá zpráva od Deborah Owens pro Ošetřovna Vstanu ze sedačky a usměji se na příchozí. "Hezky jeden po druhém," vyzvu je a pokynu jím dál. Na kapesním terminálu si otevřu záložky s jejich jmény abych si mohla dělat poznámky. Poté každého usadím do lékařského křesla, nasadím jim měřiče a zapnu diagnostiku. Chvilku sleduji data, která mi to ukazuje. Nastavené to je správně. Kalibrace hotová, nyní stačí jenom počkat. Čas, ale hodlám využít i k něčemu dalšímu. "Kassandra Siemee," oslovím ženu a s tím nechám zatáhnou zábrany, která nás izolují od zbytku místnosti aby nás nikdo nerušil. "Tohle je pouze preventivní prohlídka abych se seznámila se zdravím členů posádku. Nemusíte se ničeho bát. Nyní bych se ráda dozvěděla něco o vás. Trápí vás něco? Nějaké bolesti nebo jiné obtíže?" začnu se vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Choeros pro Hangár Systém Reokad "S tím problém nemám," vycenil jsem zuby v úsměvu "jen si seženu něco k jídlu a lepší hadry," zatahal jsem za okraj propoceného trika, "prostě tě tu pak potkám... a tebe taky?" otočil jsem se na mladého kluka, co se nám představil jako Omar. Na jazyku mě pálilo dalších pár otázek, ale klučina už se měl k odchodu a Burkov pomalu taky. Sám jsem nejdřív zamířil do své kajuty, abych se převlékl, a pak jsem se nechal nasměřovat do jídelny. Podle pokynů kapitána nám k nejbližší stanici zbývalo několik hodin, a tak jsem nijak nechvátal. Krom toho Burkov mířil do technické části lodi, a tak jsem nečekal, že se ke stíhačce jen tak vrátí. Ne, že bych se sám nechtěl pustit do práce, ale respektoval jsem, že to byl jeho nápad a neměl bych se tak do ničeho jen tak pouštět, protože se mi zrovna chce. "Hele, Shannon," zamručel jsem, když už jsem dojídal své jídlo, u kterého mě nikdo nevyrušil, "je tady někdo okolo?" sám jsem se ohlédl jako bych snad mohl někoho zahlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Burkov pro Hangár Systém Reokad S úsměvem kývnu na chlapce. „Rád tě poznávám kolego.“ Na cronosovu otázku pokrčím rameny. „Ještě skočím na centrálu oprav mrknout se jak to vypadá s lodí a něco pojíst. Pak asi ano.“ S tím se rozloučím s kolegy a vydám se na centrálu. Drony a skafandry mne zatím moc nezajímají, ale dojdu k panelu a aktivuji ho. Chvilku si jej prohlížím a pak si zažádám o datum poslední celkové kontroly. Usadím se na nějakou židli co by tam měla být a procházím stavové hlášení hlavních systémů, doslova systém po systému. Sice to není zábavná práce, ale je jí potřeba udělat jako první, abych získal přehled o stavu lodi. Když jsem hotový protáhnu se a vydám se najíst a trošku si odpočinout. Než se pustím do práce. Při jídle si vyžádám od našeho palubního AI aby my připravila v hangáru nějaké nářadí co budu potřebovat, třeba stabilizační úchyty. Po jídle se vrátím do hangáru, kde je umístěna poškozená stíhačka. Začnu jí znovu procházet a jako první z ní vyndám jakoukoliv munici co ještě zbyla. Shannon můžeš snížit nebo úplně vypnout gravitaci jen v mé části hangáru?“ Zeptám se AI, protože by my hodně pomohlo, kdybych se nemusel starat o váhu součástek. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR