Škola Furry
hrálo se Denně
od: 25. ledna 2017 21:32 do: 21. prosince 2017 11:33
Dobrodružství vedl(a) Karl Drago
| |
 | Prozatím soukromé dobrodružství. Později možná budeme přijímat spoluhráče ale určitě budete upozorněni reklamou :P ;) |
| |
| Byl první školní den. První den na střední, no prostě bomba! Při příchodu do školy Vám bylo řečeno, že se máte dostavit do učebny A11 a počkat na učitele. |
| |
 | Když jsem dorazila do školy, hned jsem zamířila ke třídě, kde jsem měla být. Chvíli mi trvalo, než jsem se do ní přes davy na chodbě dostala. Posadila jsem se do jedné ze zadních lavic a nedočkavě čekala, kdy přijde profesor. Rozhlížela jsem se přitom po třídě a prohlížela si svoje nové spolužáky. |
| |
 | První den na střední a já jsem byla nadšená. Popravdě já byla nadšena s každé pitomosti, tak proč ne ze školy. Vešla jsem do třídy a dívala se kolem sebe. Mám ráda školu spousty vrstevníku ale zas mám nějaké hranice a dopředu nehodlám jít. Tak jsem hledala své místo v zadní části třídy. Bohužel byla už volná jedna židle už v zabrané lavici. Tedy doufám že je volná. Jdu rovnou k volné židli a k lavici pošlu po zemi napřed tašku. Ta zacinká když se o nohu lavice zastaví. “Nazdar krásko! Máš tu volné místo nebo budu muset někoho vyděsit k smrti.” |
| |
| K lavici přijela nejdříve taška a pak až její majitelka. Zaculíla jsem se na ní. "Nazdar... Zatím tu je volno, ale jestli chceš někoho děsit, počkej chvíli někoho si sem posadím a můžeš začít se svým veledílem..." Mrknu na tebe šibalsky a posunu se abys měla v lavici místo. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Chvilku jsem se dívala kolem než se mi pohled zastavil na dívku vedle mě. Podívám se na ní od hlavy až po paty. “Mě každý říká Ka. Těší mě. Jsem z města Wolten.” Podám ti vesele ruku. Má kapuce na hlavě trošku sjede a tak mi vyskočí jedno ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “Víš. Otec mě přivezl asi před pul hodinou a má starost byla zatím jen najít správnou třídu. tedy doufám že je správná.” Zasměji se vesele. “Takže nejspíš intr. Nebo snad nabízíš něco lepšího? Šla bych klidně do domečku na stromě.” Mrknu na tebe a pak se zas podívám kolem sebe. “No, začíná se to tu solidně plnit. Koukej je to býložravec. Tak tomu říkám odvaha! A tamhle další, tak to chápu, jich je víc. Možná gang.” Zašklebím se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “Au” Zakňourám mezi smíchem. “To byl určitě ten gang, už jdou po mě” Povím a odvalím se na čtyři a postavím se pak hned zvednu židli a posadím se úplně stejně jako před pádem. “Jo to bydlení.” Povím když se přestanu smát. “No, máš nějaký ten inzerát u sebe. Musím se nejprve podívat kolik chtějí. Znáš to, jen abych měla představu zda se to vyplatí.” Podívám se a ještě si hladím hlavou kde mi nejspíš naroste boule jako šiška. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "Na... Je tam všechno napsaný a i nějaký fotky..." Usměji se na tebe. Inzerát  |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “fajn to beru. Můžeš jím napsat že máš záškodníka do party.” Řeknu nadšeně. a dívám se kolem sebe. Býložravci si už naší srandy všimly a začali se na nás dívat podezíravě. Nejspíš nevědí proč se smějme ale dívají se často k nám. Když si toho všimnu zvednu ruce “já přitel. Já neublížím. Já hodná holka, jistých mezí.” Pak se podívám na tebe. “je to jasný. Už jdou po nás. Dnes si kryj záda. Útok králíku jsou nečekané. protože to nikdo od nich nečeká.” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Podívám se jejich směrem a trochu do tebe dloubnu, aby ses na mě podívala. Kouknu na jednoho z králíků a mile mu zamávám ale pak se usměji, až mi vyjedou špičáky, po kterých si přejedu hladově jazykem. Pak se ale zasměju i když slyším tebe, jak na ně mluvíš. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “Chudinka malinka. takhle ho vystrašit.” Zaculím se. “No, ale aspoň někdo kdo mě respektuje takovou jaka jsem. Ne že bych takové neznala jen ti co jsem znala šli na jinou školu.” Stáhnu si kapuci a objeví se stejně rudé vlasy jako jsou mé oči. “No a jaká bude tvá profese. nebo zaměření? Já mám chirurgii.” |
| |
| Den první Všude po škole byla kupa lidí. Prváci, druháci, třeťáci... Jako kdyby najednou nacpali všechny mladé chlupáče na jedno místo. Byl tam takový zmatek, že jediná informace, kterou jste mohli zahlédnout byla velká cedule: TŘÍDA PRVÁKŮ A8 Když jste vešli do třídy, v zadních lavicích už seděli dvě dívky. (Ka a Terry) Pár studentů sedělo také různě po třídě ale zatím byla třída spíše prázdná... |
| |
 | První den Cestou do mé nové třídy jsem se cítil docela stísněně. Ono to bylo docela stresující první den na nové škole a ještě k tomu všude spousta chlupáčů které jsem v životě neviděl. Po chvíli zoufalého bloudění po škole jsem dorazil ke své třídě. Zhluboka jsem se nadech a vydechl a vkročil do poloprázdné třídy. Můj zrak ihned padl na prázdnou druhou lavici odzadu u okna. Okamžitě jsem tam zamířil. Shodil jsem tašku, sesunul se na místo a vylovil z kapsy sluchátka a pustil si nějakou hudbu odkaz. |
| |
 | Nástup do třídy Auto zastavilo a já z něj vystoupil, hned co jsem zavřel dveře auto odjelo. Vyšel jsem schody před dveřmi a zastavil se před nimi. Dveře školy byli jako brána, brána do jiného světa, který mě nejspíš ovlivní na celí zbytek života. Uklidním se a vejdu dovnitř. Hned jsem zapadl do houfu lidí putujících po chodbě. Nevím jak, ale podařilo se mi podařilo najít svou třídu. Otevřu dveře a rozhlídnu se po třídě. Je tam celkem pusto. Zatím tu skoro nikdo není. Prohlédnu si řadu u okna a všimnu si, že poslední lavici už někdo zabral. No předposlední taky není k zahození. Přijdu k ní a usadím se, zívnu a založím hlavu mezi ruce. Večer jsem zase moc nespal, tak se nevidím, že na mě začala útočit dřímota. |
| |
 | První den A je to tady. Dneska začíná má další cesta skrze školu. "Bože, kdy už bude konec?" "Nemel. Dojez a padej, nebo přijdeš pozdě hned první den." ozvala se rázně matka, která se taky pomalu připravovala do práce i když ji má vlastně v baráku. "Jo furt, vždyť už jdu," sebral jsem ze stolu tousty a vyrazil z baráku na svou novou životní cestu. Už teď vím, že si na ni rozbiju hubu. Zastavil jsem před školou zrovna, když jsem dojedl snídani. Trochu mi to zvedlo náladu a s novou dávkou energie jsem se postavil do tlačenice. Tohle je stejné všude. Každý rok. Noví studenti, starší a učitelé. Všichni se mačkaj, aby zjistili, kam mají jít. Po pár loktech pod žebra a jedno přišlápnutí ocasu jsem to taky zjistil a tak jsem radši rychle hledal onu prokletou místnost, kde strávím dalších pár let svýho života. "Zdar všici" mávl jsem na pozdrav, když jsem vešel do třídy a zabral si lavici úplně vzadu u stěny. Na zdi se dobře spí. |
| |
 | První školní den Ráno jsem nějak přežila a netrvalo dlouho a bloudila jsem chodbami školy a pokoušela se najít třídu. Sic jsem se snažila držet se od davů, tak to prostě nešlo. Moc tvorů nacpaných do malých prostor. Nakonec jsem se ale nachomýtla k ceduli, která odkazovala na třídu prváků. To asi bude patřit i mě... Děkovala jsem všem ochráncům za to, že jsem se naučila číst z toho co přinesli z měst. Když se mi podařilo prodrat se k dané třídě, ulevilo se mi, že jsem tu včas. Už jsem ani nedoufala. Vkročím do dveří a přejedu poloprázdnou třídu pohledem. Okamžitě sklopím zrak. Jak jsem si myslela. Srst a všude samá srst. O podlahu zacvakají mé drápy na sprárech, na kterých chodím, když se přesouvám k nějaké lavici hned u dveří. Nechci si k nikomu sedat, už jen z důvodu, že jsem si všimla, jak na mě pokukují na koleji. Možná to ale bude tím, že kimono není to pravé ořechové k nošení...? Budu si muset zajít pořídit něco jiného. |
| |
2062.jpg) | Ve vlaku jsem byla ještě v pohodě, ale teď už se dostavil pocit úzkosti. Stála jsem před školou. Všude tolik vlčic, vlků, psů, koček... Nechtěla jsem cítit úzkost, ale vždy to přišlo samo od sebe, zase budu sedět jak pařez a budu zticha. Ale někdo to prostě neumí. Vešla jsem dovnitř a hledala svoji třídu. Neztratit se, to není můj styl. Ale potom jsem zahlédla tabuli: ,,Třída prváků A8...bezva, tak aspoň nepřijdu první den pozdě, když už." Vešla jsem a zastavila se, abych se rozhlédla po místech. Zadek je obsazený...zatraceně Šla jsem a sedla si do předposlední lavice v prostřední řadě na místo blíž k oknu, nerozhlížela jsem se, ale šla přímo k židli. Letmo jsem jen zahlédla vlčici a kočku v poslední lavici a pár vlků ve vedlejší. Potom co jsem si sedla tak jsem se začala dívat po ostatních. Třída byla poloprázdná, pár vlků, pejsků, jedna kočka a...drak?Ne...dračice.V kimonu.Dračice moc nemusím, to je pravda...ale kimono měla úžasné. |
| |
| Tam kdesi hóóódně vzadu ve třídě "Jasně. Na předsudky je moc brzo..." Ušklíbnu se na Ka a trochu jí dloubnu loktem do žeber. "Na to, začít tě nesnášet mám ještě dost času..." Vypláznu na ní drze jazyk. "Já bych chtěla být jednou polda..." Uculím se na ní a sleduji, jak do třídy přichází další spolužáci. Před nás si sednou dva hafani a třetí do lavice vedle. Zvědavě jsem povytáhla obočí a chvilku je pozorovala. Mávla jsem přátelsky na kluka, co hned pozdravil. Po chvilce jsem se naklonila přes naší lavici, abych dosáhla na sluchátka, která si jeden z klučinů dal do ucha. Jedno jsem mu drze vytáhla a dala si ho do svého ucha. Hlavu jsem volným uchem přitiskla k jeho. "Jůů... Dobrá hudba!" Zazubím se na něj drze, zatím co ležím na své lavici a bradu mám opřenou o jeho rameno. |
| |
| “Cože? Fízl?! Tak to jsem v háji!!” Zasměji se vesele a dívám se na nové studenty. Když si prohlížím nové kluky, kousnu se do spodního rtu a hned na to olíznu ten vrchní. ”Hmmm... Vypadá to na hodně dobré zákusky! Tak moc, že bych si dala hned pár ještě před obědem!” Pak se Terry naklonila k jednomu z nových studentu. Chvíli mi nebylo jasné, co plánuje ale když jsem viděla krádež sluchátka, podumala jsem si. ”Tak takové fízly opravdu nesnáším. Káží vodu, pijí víno!“ Řeknu a než hafan bude mít jedinou šanci na Terry zareagovat udělala jsem to samé, jen na druhé straně. “Hmm... Máš pravdu Terry, není to vůbec špatné!” Se svým zadečkem jsem začala kroutit do rytmu hudby. |
| |
| Někdo do mě vrazí a to mě probudí z dřímoty. Rozhlídnu se kolem sebe. Všimnu si, že ten kluk vedle mě už nemá sluchátka. Místo toho je mají dvě holky pohupující se do rytmu. Jedna z nich znovu vrazí do mé židle. Ten vedle mě si nejspíš neví rady. Postavím se a vezmu těm dvěma zrůdičkám sluchátka. Ty to vůbec nečekali a jedna z nich mě poté okřikla. Podám sluchátka vrátím původnímu majiteli a znovu se usadím. |
| |
| Co se to proboha děje? V naprostém klidu si poslouchám svoje oblíbené písničky, když mě o jedno sluchátko připraví ta vlčice co seděla za mnou a pochválí můj vkus. Její kamarádka udělá to samé a začne se vrtět do rytmu. Well, hlavně klid, Izzy. Hlavně klid. Problesklo mi hlavou a než jsem stačil něco udělat, zachránil mě můj spolusedící. Asi si všiml meho zoufalého pohledu. Stokrát jsem si vynadal za tu svoji zatracenou stydlivost a vysoukal ze sebe :Dě-děkuju. Jmenuju se Izzy a ty? |
| |
| ,,Já jsme Berry. Těch holek si nevšímej, nudí se a myslí si, že z tebe bude dobrá hračka kterou se v případě potřeby zabaví." Znovu si dám hlavu mezi ruce a zkouším znovu usnout. |
| |
| Poslouchám hudbu, než i mě oberou o sluchátko. Jo. Já vím, že nebylo moje ale i tak! Když se naše oběť zeptá na jméno svého spolužáka, hned jsem zareagovala však stále přitiskla na jeho ucho. “No, já jsem přeci Ka!” Pousměji se šibalsky a ruka mi zajede k druhému klukovi, kterého hned chytnu za ocasek. ”A tohle je především moc zlobivej kluk!” Podívám se na něj a držím ocasek pevně ale ne tak, abych mu působila bolest. Ocásek držím jen asi minutu, než ho pustím a sednu si na svou židli. |
| |
| Uculím se, když Ka udělá to samé, jako já. Méně mile se ale zatvářím na toho druhého hafana. "Hej! Klídek..." Prohodím v klidu a usměji se. "A já Terry..." Ušklíbnu se ale když poslouchám toho drzého blonďáka, sundám hlavu z chlapcova ramene. Nejdřív mu ale vlepím pusu na tvář. "Třeba by chtěl být naše hračka... Ale tys mu to teď zkazil..." Vypláznu jazyk na Berryho a zase se posadím zpět ke Ka. Hodím si nohy na stůl a rozhlížím se po zbytku třídy. "Takže ty chceš být řezník, jo?" Uchechtnu se na Ka zvědavě a hodím hlavou, aby mi nepadali vlasy do obličeje. |
| |
 | První den Po snídani sednu do auta, kde ale nesedí náš řidič. Na místě řidiče sedí má matka. Boha, proč ona. Určitě mě hned ztrapní jak má ve zvyku. Při pohledu na ni si odrfknu. Jakmile vyjedeme začnu dělat mou klasickou ranní rutinu. Sjet všechny sociální sítě, které používám. V tom mě ale matka přeruší. “Traffíku už jsme skoro u školy.” V ten okamžik prudce šlápne na brzdu, jelikož nám před autem proběhlo nějaké psisko, a mě vylítne telefon z ruky ven a rozbije přední okno. Samozřejmě to telefon nepřežil. To už sme ale u školy a já vystoupím. Matka rychle vyběhne za mnou a dá mi klasickou uslintanou pusu na tvář, já rychle odběhnu a ona zavolá: “Traffíku hlavně přijď domů včas!” Prostě proč tohle musela udělat… Nečekaně jsou před školou už davy, které hledají svou kmenovou učebnu. Ve vstupní hale je velká cedule s nápisem TŘÍDA PRVÁKŮ A8, takže se prorvu davem ke své nové třídě. Přede dveřmi ze sebe utřu poslední zbytky matčiných slin a vejdu dovnitř. Ve třídě už pár osob sedí. “Zdravím” povím trochu hlasitěji a nasměřuji si to k předposlední lavici u zdi. Posadím se a upravím si kravatu. |
| |
| První školní den Fajn, Tome, hlavně se uklidni! Jsou to jen děti! Nemusí vědět, že to je tvoje první třída, kterou máš na starosti. Do třídy nakoukla hnědá vlčí hlava, rozhlédla se a pak zase zaplula na chodbu. "Fajn, Allistere, že jsi tu. Tak pojď, jdeme na ně." Řeknu přátelsky a vejdu dovnitř, stojím nejdříve pár minut u dveří a třídu si zkoumavě prohlížím. Až když zazvoní, poprvé na ně promluvím. "Tak se posaďte. Začneme." Vydám se k učitelskému stolu a položím na něj stoh papírů. "Dobré ráno, studenti. Já jsem Thomas Tempr a jsem váš třídní učitel. Tohle je Allister. Je z druhého ročníku a bude vám pomáhat tu první rok zvládnout. Můžete se na něj obrátit s různými dotazy ohledně výuky, ubytování a dalším..." Představím Alla a nechám ho, jestli chce něco říct, aby to udělal. Potom vezmu papíry a pošlu je studentům. "Tohle mi prosím vyplňte, ať to můžu odevzdat v ředitelně. Mezitím byste se mi mohli představit, říct něco o sobě a hlavně říct, jaké zaměření jste si na škole vybrali." Řeknu klidně a posadím se na jednu z židlí a nabídnu Allovi druhou. Formulář Zaměření |
| |
| Podívám se s úsměvem na Terry. “Já bych řekla, že jen žárlí, že jsme se nenalepily na něj.” Odfrknu si “No jo, řezník. To víš prsíčka, stehno, pár řízků… Prostě pohoda.” Zašklebím se, když si všimnu plaza… Snad drak. “Hele! To je drak? Co tu dělá? Nejsou oni trošku mimo a tak malinko uzavřený?” Zeptám se zvědavě a dračici si začnu se zájmem prohlížet. ”Proč přišla v županu?” Pousměji se. “Myslíš, že jen se zapomněla převléct a nikdo neměl odvahu jí to říct?” Zeptám se zamyšleně a vzpomenu si na dost podobnou noční můru. Zaklepu se jak mi projede husina po zádech. Pak přišli další dva a jeden je určitě had. “Hmm, podívej se na toho hafana tamhle. Nepřijde ti trošku nervozní? Možná by potřeboval trošku zapojit. Možná někde v uzavřené místnosti, když to tady ten zkazil tomuhle chlapákovi...” Zasměji se ale trošku se zarazím, když se představí. “No, tak to si děláš prdel. Takový mladík… Vrrr!” Poslouchám ho ale při tom se dívám kolem sebe, hlavně na dračici a pokud se na mě podívá vesele ji zamávám. Poté dostanu papír, vezmu ho tak aby nebylo vidět, co píši za jméno. Nechci aby věděl kdokoliv, jak se jmenuji. Formulář Pak nekompromisně vstanu a podívám se na třídu. “No fajn. Tak mě říkejte Ka. Jsem z města Wolten. A chci se stát chirurgem. Do mých koníčku vám nic není ale jsou dost zábavné.” Zazubím se. “Doufám, že se třídou budu vycházet dobře. A věřte, že já se měnit kvůli někomu nehodlám. Jsem taková jaká jsem!” Pak si sednu a dívám se zvědavě na dalšího. |
| |
| Učebna A8 Očka se mi poněkud rozzáří, když do místnosti vejde někdo, z koho neodpadávají chlupy. A bude nám pomáhat. To asi budu potřebovat. Urputně se snažím nevnímat, že jsem přes třídu zaslechla slovo drak. To se mě přece vůbec nemusí týkat... Připutuje ke mne papír a já si ho přečtu. Nechá ve mě však jenom zmatení. Tak za prvé nemám nic na psaní a tohle vypadá dost křehce a tence, na to, abych do toho psala drápem. Za druhé jsem vůbec netušila, že budeme volit svůj studijní obor. Nehledě na to, že netuším, co půlka těch slov znamená. Něco tuším co je, protože mi o tom vyprávěl Sky, ale i tak... A to co vím co znamená, tak mě nijak neláká. Trochu zmateně a s jistou vzrůstající panikou odložím papír zpět na stůl a poslouchám dívku zezadu. Ohlédnu se k ní. Tak ta má rozhodně jasno. Ovšem... co to je chirurg? |
| |
 | Přivítání ve škole Thomas Tempr a prváci "Vypadáte nervózní, pane profesore..." Rýpnu si do vytrémovaného vlka, nervózního ze své první hodiny se svou první třídou. "Zhluboka se nadechni a zkus se soustředit na svůj tep, než klesne na klidovou hladinu." Poradím mu a sám si přiložím demonstrativně prsty ke krku. Tam se mi vždy měřil nejlépe. Vzhled |
| |
| UČEBNA A8 Když spatřím mého třídního profesora, tak mě napadne jediná věc. Bude sranda si s ním hrát, jelikož je to stejný případ jako na minulé škole. Nejistý a uklepaný. Zato ten Allister je jiný kafčo oproti profesorovi. Dostanou se ke mě papíry s nějakým formulářem, tak se do něj zadívám a ze saka si vytáhnu pero a pustím se do vyplňování. formulář S představením následuji styl, který použila Ka. Postavím se poněkud rychle a schodím židly. “No, tak to není ten nejtišší začátek, ale nevadí. Jsem Traffy a jak jde asi poznat miluju tetování. Zde hodlám studovat umění. Snad tu s váma bude fajn.” |
| |
| Učebna A8 Pobaveně pozoruji Ka. "Co já vím... Já draka nikdy neviděla!" V tom ale vybuchnu smíchy. "Ty jsi pako!!!" Směju se. "To je kimono, ne župan!" Uchechtnu se a strčím do ní trošku. Potom se zaměřím na kluka u dveřích. Zkoumavě si ho prohlížím. "Hele já ti nevím. Nebude to spíš..." Nedořeknu a on se představí a já se zas začnu smát a plácnu Ka po zádech. "Jo! Jdi do něj! Třeba ti napíše omluvenku!!!" Culím se a pak začnu pročítat papíry, které nám učitel poslal. Formulář Poslouchám i toho šupinatýho fešáka, co přišel s učitelem a mile se na něj zaculím. Dloubnu do Ka. "Hmmm... Doučko z biologie... Anatomie jednotlivých druhů... Dokážu si to doučko představit." Ušklíbnu se. Když se představí Ka a pak i druhej kočičák ve třídě, postavím se já. "Čauves lidi! Já jsem Terry. Mám ráda různé sporty a hodně ráda trávím čas venku. Jako zaměření mám státní správu." Usměji se na ostatní a zas si sednu na své místo. |
| |
| A8 Thomas Tempr, Draca, Ka a Terry, zmíněn Traffy Možná nemám dobrý sluch... Ale nejsem hluchý. Navíc tu kupu hormonů bych cítil i kdybych byl hluchý, slepý a zavřený v vedlejší místnosti. Ani holý kocour svým hlukem na kultivovanosti nepřidává. Proto jsem potichu vstal a omluvil se panu profesorovi. |
| |
| Učebna A8 Allister Poslouchám představování spolužáků a jsem čím dál tím nervóznější. Co budu dělat, až přijde řada na mne? Pak se ten, který se představil jako Allister rozešel k těm co se představili. Donutím se neotáčet hlavu, jen tiše poslouchám. Co tady vlastně dělám? Říkali, že mi uznají domácí výchovu a že patřím sem, ale vážně, je to správné? Zaberu se tak do vlastních myšlenek, že vůbec nepostřehnu, kdy se dostal až ke mne. Trhnu sebou, když promluví, až zavíří dlouhé chlupy na ocase, jak s ním poplašeně škubnu. Zvednu k němu momentálně skoro temně růžové oči. "Mé jméno je Scorpia. Já..." zaváhám a špička ocasu mi cukne sem a tam, nakonec pohled zase sklopím, "já mám problém s výběrem oboru..." zamumlám nakonec. To je asi to nejdůležitější. To že nemám jak psát přece můžu vyřešit i mimo staršího spolužáka. Stáhnu šupinaté tlapy s drápy do klína a sjedu k němu koutkem oka, abych viděla, jak se tváří. |
| |
|
Vyslechl jsem Allovu kritiku holek za mnou. Rozhodně musím uznat, že si umí sjednat respekt. Jeho proslov mi dokonce dodal odvahu se představit. Bylo mi jasné, že v něm najdu oporu a za to jsem byl vděčný. Moje stydlivost mě vždycky omezovala. Celou základku jsem se ji snažil překonat, ale neměl jsem nikoho o koho se opřít, ale teď se to změní. Určitě. Doufám. Posbíral jsem odvahu, nadechl se, postavil se a začal s představováním. "A-ahoj, všichni. Jmenuju se Izzy. Doufám, že s v-vámi budu vycházet dobře. Budu tady studovat humanitní vědy. celý rudý zase dopadnu na své místoa studem schovám hlavu do dlaní. Formulář Zobrazit SPOILER |
| |
| Učebna A8 To co All řekl my jen potvrdilo moji domněnku. Podle jeho slov, s kterými musím naprosto souhlasit, jsem usoudil, že se nejspíš v nejbližší době spřátelíme. Na Izzyho, nejspíš také zapůsobil, protože se odhodlal představit se. Bylo to krátké a přímé, tak jak jsem čekal. Teď přišla řada nejspíš na mě. Postavím se a spustím jako všichni ostatní. Čau já jsem Berry, studuji strojírenství a zajímám se o bojové umění. Jinak doufám, že to tu spolu nějak přežijeme a spřátelíme se. Zobrazit SPOILER |
| |
| Jen jsem seděla a sledovala, co se děje kolem. Náš třídní vypadal docela vyklepaně. Chudák…vypadá, že ho za chvíli roznesou v zubech. Ale řekla bych, že teď už si to nikdo nedovolí…alespoň do té doby, než Alister odejde ze třídy. Usmála jsem se v duchu, když jsem po očku shlédla celou scénu za mnou. All ty holky slušně zpražil. Vypadá jako férový týpek, který má přehled a respekt. Takové jako on mám ráda. Škoda jen, že není vlk… Ale co, na tohle je ještě brzo, jsem přece jen v prváku. Vyplnila jsem tedy formulář potom, co domluvil Traffy. Potěšilo mě, že nejsem jediná, která se chystá tímto směrem. Zobrazit SPOILER Asi bych se měla představit. Achjo..proč mám vždycky strach? Vždyť to je úplně zbytečné, zdá se, že víc lidí je tady na tom s odvahou bídně. Třeba tady tenhle..Izzy. Podívala jsem se na něj, když se představoval. Povzdechla jsem si, zvedla se ze židle a představila se: Aoj, říkejte mi Tani. Budu studovat umění. Ráda vás poznávám. Sedla jsem si zpátky a pořád nechápala, proč mi tolik tluče srdce. Vždyť se nic neděje. Kolik koncertů jsem odehrála v klidu..a tady mě vyděsí říct tři věty před novou třídou. To se nikdy nespraví, zdá se… |
| |
| Učebna A8 Zadní část třídy Sedím v klidu a poslouchám okolí a co je důležitý, držím se tak abych nevybouchla. Terry mi dává zabrat. Tak aspoň nejsem jediná. Když v tom se k nám začne přibližovat druhák. Poslouchám ho a spíš než, že by mě děsil mě spíš pobavil. Chladnokrevnost mají v povaze a hadů znám dost. Jeden je můj kmotr. Pobaveně se usměji. “Zdá se, Hadíku, že jsi nikdy nepotkal opravdu dobrého chirurga.” Pousměji se. “Ale kdyby jsi mi chtěl dát pak na zadek, dej vědět.” Můj hlas však držím tak, aby zůstal jen v zadním prostoru. Když se na mě podívá pošlu mu pusinko a mrknu. “Já to tu povinné mám.” Uvelebím se na svém místě. A dívám se, kdy se začne smát i Terry. “Je komické, když tě poučuje někdo o rok starší. Nedokázal to bratr, proč jeden z hadů.” Pak se prudce otočím a vzpomenu si na to jméno. Hned na to se podívám na Terry. ”Se mu to mluví. Řeknu ti pak něco, jen co vypadneme.” Zašeptám do ucha Terry. |
| |
| Když k nám zamířil ten druhák, zkoumavě jsem zvedla obočí a čekala, co se bude dít. Když ale začal mluvit, trochu mi zklaplo. Cože?! Snad jsem tolik neřekla! Vždyť si tu jen povídám se spolužačkou! Co se do toho vůbec plete, neměl by to řešit učitel?! Trochu jsem zavrzala zubama a koukala na kluka ne zrovna přívětivě. Ka si s ním ale hned věděla rady a já se musela trochu uculit. Poslouchala jsem je ale nic neříkala. Až když mi Ka něco zašeptala. "Jasně..." Uculím se na ní a poslouchám, kdo další se bude představovat. |
| |
| A8 Ka, Terry a Draca, zmíněn Izzy a Berry Takže kočička má i drápky? Ochutnal jsem opět vzduch jazykem a spražil aktivnější dívku pohledem. Vlčici jsem tedy spíš místo toho naštval. Na obě jsem se nakonec jen usmál a odešel. Je nebezpečné hrát s hady jejich hry. Snadno se dostanete... do smyčky. |
| |
| A8 všici Jelikož jsem zatím seděl sám, hodil jsem si nohy na sousední židli a zády se opřel o zeď, abych měl přehled o okolí. Postupně přicházeli další a další studenti, až nakonec přišel starší vlk v doprovodu hada. Jak se ukázalo, je to náš třídní a ten had je starší student. Radši jsem si sedl už notmálně, abych nedostal zprda hned první den. A taky mi bylo jasné, že toho hada asi moc rád mít nebudu. Očividně si libuje, když může někoho poučovat. No co, každý má něco rád. Když přede mě přistály papíry, vytáhl jsem z kapsy propisku a protočil ji mezi prsty, načež jsem se pustil do vyplňování papírů. Zobrazit SPOILER Když se většina představila a had si zalezl ke dračici, postavil jsem se já. "Tož tak zdravím. Jsem Samuel Varro. Rád hraju hry, poslouchám hudbu, sleduju filmy a odpočívám u vodní dýmky. Tady se zaměřím na práci s kompem, čili výpočetka. Rád vás všecky poznávám a snad to tu bude v pohodě." |
| |
| Učebna A8 Allister Jen kývnu hlavou na souhlas. A kousek se poposunu, abych nezabírala prostředek lavice. Lehce se k němu natočím, abych mu mohla hledět do očí, když se mnou mluví. Nevím jak zdvořilé či nezdvořilé je to tady, tak snad se ozve. Na další otázku opět kývnu. Sice netuším co to znamená, ale proč ne. Sleduji ho a pozorně ho poslouchám. Spousta slov nedávají smysl, ale alespoň něco se mi vyjasnilo, či upřesnilo. "V léčitelství jsem nikdy nebyla nijak dobrá..." zamumlám, sklopím pohled a uvažuju nad tím co řekl. "Policista? To jsou ti co střeží pořádek a klid? Voják..." horlivě se snažím vylovit co mi Sky říkal,"není to to samé?" optám se váhavě. "Hasič..." zabrumlám mezi rty. "Nepotřebujete tady u vás při fyzické pomoci určitou velikost nebo třeba křídla?" Vyjedu k němu koutkem oka. Díky to mu mě nevzali do Hlídek. Ani se jim nedivím. Další věci mi buď neříkají vůbec nic. Ale vůbec nic, nebo to dělat nechci. Vychovatelství mi nikdy nebylo blízké. Dráčata umí být krutá. Ale nějak pomáhat bych asi chtěla. "Upřímně, ještě jsem nad tím příliš neuvažovala..." zamyslím se. Proč tady vlastně jsem? Kromě toho, že chci někam patřit... |
| |
| Učebna A8 Během toho co se Berry představoval, jsem se nenápadně ze zvědavosti mrknul na jeho formulář. Dočetl jsem se, že bude bydlet v bytě a docela mě zajímalo, jestli už má spolubydlícího. Koneckonců tady nikoho neznám a taky jsem chtěl bydlet v bytě. Rozhodl jsem se ho zeptat. Tedy až se trochu uklidním. Potom, co jsem už asi třikrát odložil mou otázku s tím, že jsem pořád ještě docela vyklepaný jsem se Berryho nejistě zeptal: "Ehm, Berry? M-můžu se tě prosím na něco, ehm zeptat? Máš už nějakého spolubydlícího? No, já tady nikoho neznám. Tak mě...no napadlo mě, ž-že bychom třeba mohli bydlet spolu." Dost nervózně jsem se usmál, ale moc velké šance jsem si nedával. Kdo by chtěl taky bydlet s takovým poděsem jako jsem já, že? |
| |
| Učebna A8 Poslouchal jsem studenty a upřímně, dělalo se mi trochu nevolno. Musím se sebrat! Takhle jim budu jen pro legraci... Což už očividně jsem. Zadíval jsem se na dívky vzadu. Než jsem ale stihl něco říci, vydal se k nim All, což mi dost pomohlo. Narovnal jsem se na židli a pozoroval Alla. Toho kluka je na tanec škola. Měl jít na pedagogiku! Rozhodně má momentálně víc respektu než já. Chvíli jsem přemýšlel, zda do jeho konfliktu zasahovat ale když to sám nechal, nevěnoval jsem tomu taky dále pozornost. Dívka u dveří nevypadala, že by se chtěla zbytu třídy představovat a tak jsem se rozhodl jí do toho ani nenutit. Navíc se jí ujal Allister. "No... Moc mě těší studenti. Pokud máte nějaké dotazy, klidně se ptejte. Pokud ne, All zájemcům ukáže kde co je." Podívám se na něj, jestli s tím počítá a pak pokračuji. "Formuláře mi prosím nechte tady na stole. Své rozvrhy dostanete zítra na první hodině. Sejdeme se tady a odtud si vás odvedou oborový vedoucí na hodiny. Užijte si dnešní den a doufám, že se vám tu bude líbit." Usměji se na ně. |
| |
| Učebna A8 Terry, All, Scorpia Už jsem myslela, že fláknu hlavou o stůl ale to už se to náš mladičký učitel rozhodl rozpustit. “Ano!” Zajásám a rychle vstanu, nekompromisně chytnu Terry za ruku a táhnu jí ven. Pokud se nechá, tak jí držím jak dítě, co vedu ze hřiště. Když jdeme kolem Alla, poklepu ho po hlavě. ”Tak zas příště, drsňáku. Tedy pokud mě nechceš jít někam potrestat.” Vypláznu drze jazyk a podívám se na dračici. ”Čau, já jsem Ka a tohle Terry. Jen ti chci říct, aby sis dávala bacha na hady. Fakt! Eva by mohla vyprávět. Ta kdyby ho neposlouchala, má leháro!” Zašklebí se a než bude mít All šanci zareagovat, vypláznu znova jazyk a Terry táhnu z třídy. ”Jeho matka je těžká soudkyně… Možná proto ze sebe dělá důležitého.” Zasměji se ale řeknu to aby to slyšela jen Terry. “Tak fajn. Kde je ten dům? Nebo ho musíme nejprve najít?” |
| |
| A8 "Ano, to jsou přesně oni." Usměji se. Zdá se, že asi moc o civilizované společnosti ostatních neví. "Vojáci jsou něco jiného. To jsou válečníci, kteří bojují s jinými válečníky. Policisté jsou něco... jako lovci. Loví ty, kteří porušují zákony, aby mohli být potrestáni soudem." Snažil jsem si jí přizpůsobit slovní zásobou. "Chápeš rozdíl? Vojákovo poslání je zabíjet a ničit v době války. Policistův strážit a prosazovat zákony." |
| |
| Učebna A8 Allister, okrajově Ka Válečníci! Trochu se napřímím a hlavou mi prolítne představa, jak s bojovým řevem vrazím do řady nepřátel. Otřesu se. No to asi ne. Lovci.. Ochránci zákonů. Nu těch u nás moc není. A jsou to spíše moudří, než rychlí či silní... A skuteční lovci... Ti mě mezi sebou taky nechtěli. Kývnu na souhlas, že ten rozdíl už chápu. "A ti třetí... Jak to bylo... hasiš?" doložím rychle otázku, protože tenhle obor zatím jako pomáhání ostatním zněl. Rozmanitost... Vyznávají rozmanitost! Mohla bych jim pomáhat! Když budu pilně cvičit, určitě budu užitečná. Trochu se rozsvítím. Sice jsem opět několika slovům nerozuměla, ale už jsem pochopila princip. A těší mě to. "Dá se tedy obor změnit?" zeptám se a lehce nakloním hlavu na stranu. "Koníčky?" zeptám se a opět si přijdu, že bych si měla projít nějaké slovníky. Protože velká pečeně to asi nebude. Ta procházející dívka si napřed vysloužila maličké zavrčení, ale pak se rozhodnu reagovat jinak. Nasadím milý přeslazený úsměv, ač nevím jestli to vůbec na mordě rozezná. "Scorpia. Myslím, že to zvládnu posoudit sama, díky," odvětím jí. Připomíná mi vrstevníky od nás. Moc pěkné pocity to nevyvolává. "Možná moc o městech nevím, ale hlava mi snad na krku stále sedí," pokrčím lehce rameny v jistém neurčitém gestu. |
| |
| Hurikán KaTřída A8, chodba Ka, Sam, okrajově Scorpia a All Poslouchala jsem, jak se ostatní představují a už jsem začínala propadat podobnému stavu, jako Ka vedle mě, když jsem zaslechla slova "vodní" a "dýmka". Dohromady to bylo jako andělská arie pro mé uši! Podívala jsem se směrem na hafana, který ta dvě magická slova vyštěkl a usmála se na něj a pokud se na mě podíval, mile mu zamávala. Dopředstavil se i zbytek třídy, tedy až na dračici ale ta měla očividně plno práce s Allem. Učitel nám dal v podstatě pohov a než jsem stihla se trochu vzpamatovat, byla jsem tažena ze třídy ven. Trochu zoufale jsem chňapla po své tašce, kterou jsem jen tak tak chytla a nechala se táhnout hurikánem Ka. Samozřejmě si nemohla odpustit se zastavit u plazí dvojce a tak jsem měla chvilku času na popadnutí dechu a zkontrolování, zda jsem si z lavice vzala všechno. Vytrhla jsem Ka její formulář a položila ho i se svým zatím učiteli na stůl. Hurikán plynule pokračoval na chodbu. "Soudkyně? Hmm... To sedí." Uchechtnu se tiše. "No... Teoreticky... Mělo by to být asi dvě ulice od obchoďáku... Jenže tu je menší problém. Netuším kde je obchoďák!" Zasměju se. "Můžeme se zkusit zeptat někoho ze třídy. Určitě je někdo odtud." Usměji se a otočím se k východu ze třídy a koukám, kdo bude vycházet. |
| |
| A8 Ona neví kdo jsou to hasiči? No tak to je divný. A horší než jsem myslel. |
| |
| A8. Poslouchám Terry.”No…Já odtud nejsem ale mám nápad.” Pousměji se šibalsky. Vrátím se ke dveřím a kouknu do třídy. “Bando? Mám otázku. Kdo tu žije, nemá chuť mě zaškrtit a řekne mě a kámošce, kde je obchoďák a dobrý bar? První sklenku mému hrdinovi zaplatím!” Usměji se šibalsky. |
| |
| A8 Hmmm zvlaštní to idividua to mám ve tříde. Pomyslím si. Poslouchm těch pár slo v od třídního, které měl skoro stejný problém vyslovit, jako Izzy. A to raději ignoruji tu Dracu, která se zdá být v tomto světe poněkud ztracená. Snad jí Allister pomůže se tu zorientovat, když si hraje na takového šéfa a peskuje holky, které sedí kousek ode mě. To už to tu ale třídní rozpouští a Ka s Terry okamžitě běží ven, připomínají mi hurikán, který za sebou nechal pouze formuláře na stole a nyní stojí ve dveřích. Následuji v jejich stopách, jelikož mě zajmají jejich příjmení, zejména tedy Ka. Při tom, jak dávám svůj formulář na stůl se rychle podívám na její celé jméno. Kaeria Ziroanová, to příjmení zní povědomě. Poprosím otce ať se na něj podívá. Třeba mi o něm řekne víc. Ve dveřích stále stojí holky, tak se k nim přidám. "Čauec, obchoďák sice nevím kde je, ale můžu zavolat řidičovi ať nás do nějakého hodí, nebo můžem jít do místního baru." |
| |
| Učebna A8 Allister "Ničení plamenů?" zamrkám. A to je profese? Vážně? Tam u nás mě naopak hanili za to, že oheň neumím zakládat dle libovůle. A když si kýchnu, tak oheň uhasím. Emm. "U nás se s... požáry moc nesetkáme. Není tam moc hořlavých věcí a ty které jsou, většinou hořet mají. Draci jsou dost... Ohnivzdorní..." Znovu se musím zamyslet. "Ráda se ostatním nemotám pod tlapy, aby na mě nemuseli křičet..." zamumlám, ale to tím asi nemyslel. "Mám ráda výšky a lezení!" zničehonic mě napadne, "a taky rostlinky..." nakloním hlavu na stranu a snažím si vzpomenout ještě na něco. Většinu svého času jsem trávila tím, že jsem se snažila nepřekážet ostatním. Kývnu na souhlas. "Pokud tu něco takového je, velmi ráda. Je tu víc cizích pojmů, než jsem si myslela!" |
| |
| Traffy, Terry Tak přeci jen se někdo ozval. Mile se usměji a podívám se na všechna viditelná tetováni. ”No, možná tomu neuvěříš ale nejde o nákupy ale o styčný bod při hledání domu, kde bychom mohly přebývat.” Pousměji se. ”Ale mohly bychom se zeptat toho řidiče, kde obchoďák je a ty nám můžeš říct, kde bar. Hned co se ubytujeme bychom mohly jít na tu skleničku. No, já rozhodně se tam zastavím.” Řeknu klidnějším hlasem. |
| |
| Terry, Ka “Jo takhle.” Rozhodně sem nečekal, že to bude jejich bod při hledání bydlení. “Jenom mám malinkej problém. Jsem bez telefonu, jelikož moje úžasná matka neumí řídit a prolítnul oknem. Tak jestli by byla jedna z vás hodná a půjčila mi ho. Mimochodem slyšel jsem o školním baru, který by se měl nacházet někde v areálu. Takže tam mužem skočit než by Alfréd přijel.” |
| |
| Traffy, Terry Teď jsem si uvědomila co říká. Jo, jako bych byla doma… Ne, chci vypadat jako normální a normální holku to asi uchvátí nebo jen zlatokopku?. Posměji se a podívám se na Terry. ”No, mohly bychom tam na chvíli skáknout. Co myslíš Terry?” Podívám se zvědavě. Pokud bude souhlasit podívám se na Traffyho. “Tak si tedy dáme. Koukám, že nechceš přijít o svou skleničku zdarma, co?” Zazubím se. |
| |
| Chodba před třídou A8 Ka, Traffy Naším hrdinou byl očividně kočičák. Ka musela být nadšená a taky byla. S úsměvem jsem koukala, jak se baví a trochu zkoumavě si ho prohlížela. Tetování všude možně, oblek a ještě jak mluví...To bude nějaká vyšší vrstva a dokonce má vlastního řidiče... Nemám nic proti takovým, pokud nemají kecy na tu chudší část populace. Z mého zkoumání a rádoby detektivní analýzy mě vytrhla až Terry. "Jasně... Jsem s nima dohodnutá, že tam dorazím něják během dne a skončili jsme celkem brzo tak nemyslím, že by s tím byl problém. Jen jim napíšu, že už mám spolubydlící, ať nám to místo nechají volné." Mrknu na ní a z kapsy vytahuju mobil. Hned jak dopíšu smsku podám ho chlapci. "Na..." Usměju se na něj a poodstoupím trochu od dveří aby mohli ostatní spolužáci kdyžtak vycházet ze třídy. |
| |
| Chodba před třídou A8 "Díky" pousměju se a začnu vyťukávat do telefonu číslo na Alfréda, který to během chvíle vezme. Z telefonu se ozve nedůvěřivé "Haló? Kdo volá?" Rázem odpovím. "No tady Traffy, mohl by si přijet před školu tak za hodinu? Máti řekni, že se spozdím, mám s sebou společnost." "Ano, dobrá provedu." a položí telefon. Telefon vrátím Terry. "Takže odvoz tu máme za hodinu, tudíž máme docela dost času na nějakej ten drink." Poškrábu se na hlavě a usměji se na Ka. "Jo a na ten rink zvu já vás." |
| |
| Cesta k baru. Terry, Traffy “Jde se oslavit nový rok, novou školu a nové tváře.” Zasměji se a rázně vyjdu ze školy a nechám se vést. “No, Traffy tvoji rodiče tě pořádně vyfikli na první den, co?” Mrknu na něj. Když si všimnu bílého tygra stát v obleku. Dost to ve mě hrklo, zvlášť když se díval na nás. “Mohl by mít i ceduli.” Zasyčím potichu a hodím hlavou, jako bych toho muže neviděla. “No, dneska to tu je blázinec. Tak ať tam jsme v baru první.” |
| |
 | Bar Dračí Hnízdo
Můj bar byl uklizený a prázdný. Byl jsem v něm jen já a jedna servírka, co chodí do třeťáku. Dívka seděla kousek od baru a něco dělala na noťasu, zatím co já jsem se líně opíral o pult. U jedné ruky jsem měl sklenici a v ní whisky. Sem tam se napiji. Mám na sobě bílou košili s vyhrnutýma rukávama a tmavé kalhoty. “Dneska to tu bude narvaný…” Povzdechnu si a dívka jen zvedne hlavu. “Přijde i Míša?” Zeptá se tiše. Podívám se s laskavým úsměvem. ”Neboj, nenechal bych tě tu samotnou. Určitě ne dneska.” Mrknu na ni. Dívka se jen usměje. ”A vyvěsil jsi to?” Protočím oči. “Někdy mám pocit, že šéf jsi tu ty! Jasně, že jo. Uvidíme jestli někdo z prváku bude chtít brigádu.” Zasmál jsem se. Dívka pak dál rychle ťukala na klávesnici. Když už jsem měl jistotu, nenápadně jsem se vytratil ven. V ruce držím křídu a rychle začnu psát na tabuli vedle dveří. “PRO PRVNÍ ROČNÍK: BRIGÁDA-SERVÍRKA/ČÍŠNÍK. Fajn vy zvířata! Pokud máte vážně zájem si přivydělat, poptejte se barmana!” Pousměji se a když se chci vrátit zastavím se stojí tam ta praštěná liška, tedy servírka. “Takže jsi to neudělal. Co tu budeš beze mě dělat?” Povzdechnu si. “No, asi si odpočinu!” Řeknu a kolem ní projdu, dívka hned na to jde na své místo a čeká na první hosty, co si sednou jinam než k baru. |
| |
| Chodba -> Bar Dračí Hnízdo Ka, Traffy, Kas Koukám na kocoura, jak telefonuje a pak si od něj vezmu mobil zpátky do kapsy. "Díky, jsi zlatej..." Usměji se na něj mile, když nám řekne o odvozu a navíc, že nás na drink zve on sám. Ka se samozřejmě ujala vůdcovství a tak jsem jí s úsměvem následovala. Všimla jsem si ale i její reakce na tygra, co na nás koukal a trochu si ho změřím pohledem. Třeba nějakej ne zrvona oblíbenej známej. Pokrčím rameny a už vyrážím k baru. Všimla jsem si cedule a trochu se uculila. Brigáda by se mi moc hodila a dělat v baru může být i celkem zábava. Mohla bych se na to optat. "Tak kam si sedneme, bando?" Zeptám se těch dvou kočičáků, když vejdeme dovnitř. |
| |
| Cesta do baru, bar Následuji vedení Ka, která nás během chvíle dostane do baru. Zde ale není zatím skoro ani noha, kromě barmana, servírky a nás. "No hele proč si rovnou nesednout k baru?" Bez čekání na odpověd je chytnu kolem ramen a dovedu je přímo k baru. "Zdravíčko šéfe." Podívám se na holky. "Tak co si dáte? Pro mě je to jasná volba. Whisky." Po objednávce si sáhnu do vnitřní kapsy saka a vytáhnu si doutník. "Dámy doufám, že vám nebude vadit když si zapalím." |
| |
| Bar Dračí Hnízdo Terry, Traffy, Kas Jdu rychle až do baru, jakmile vstoupíme konečně se uklidním. Sakra. Proč mi nedá pokoj! Kdo by mi tady chtěl ublížit?! No, až na Alla ale on má důvod! Sedneme si k baru a když Traffy vytáhne doutník, zasměji se “To si piš ty prasáku! Ten kouř tu nebudu čichat!” Povím s předstíranou zlostí. Hned na to vytáhnu krabičku cigaret a jednu si vezmu do pusy. Pak si prohlédnu barmana. Je tak jasný. Jeho barva je neobvyklá. Modrou kočku či vlka jsem viděla ale rudá? Otázka je, zda je to jeho přirozená nebo je jen přebarvený. Ať je to jakkoliv, je zajímavý. Usměji se na něj. “Já asi budu ta méně chápavá, neboť já bych si dala pivečko, prosím.” Pak se podívám zvědavě na Terry, co si dá. |
| |
| Dračí Hnízdo Ka, Kas, Traffy Traffy nás zavedl rovnou k baru. Ruce na ramenou se ani moc nebráním. Rozhodně to není věc, která by mi dělala problém nebo starosti. Traffy vytáhne doutník a Ka hned začala namítat, tak jsem se spokojeně usmála. Když jsem ale viděla, jak vytahuje cigára, povzdechla jsem si. "Jen si dejte ale nefoukejte ten kouř prosím na mě..." Řeknu smířená s tím, že mi kožich zase načichne kouřem. A já se těšila, že když nebudu doma, tak to čmuchat nebudu... Otočila jsem se s úsměvem na barmana. "Vodku s energiťákem..." Mrknu na něj a vyskočím si na barovou židličku. |
| |
| Dračí Hnízdo Servírka se hned usmála a byla připravena vyskočit na nohy. Když si však všimla toho, že jdete k baru pokračovala ve své práci. Podívám se na vás a pousměji se. “A heleme se. Vítejte v Dračím hnízdě. Tak šup, co si dáte, mláďata?” Řeknu a vyslechnu si objednávky. Podívám se na Traffyho a podle obleku mi hned bylo jasné, že nemá smysl mu nabízet nějakou tu lacinou kořalku, co se na whisku jen hraje. Hned jsem postupně dával objednávky na stůl. “Chcete to psát každému zvlášť či dohromady?” Všechny se prohlédnu a dám popelník mezi Ka a Traffyho. Pak se usměji na Terry. “No, je to bar. Tady musíš počítat s tím, že načichneš. Ale pokud bys pak chtěla tak v tamhleté místnosti je nekuřácká část.” Pak se sám napiji. “Ještě něco panstvo? Něco malého k zakousnutí?” |
| |
| Dračí hnízdo Nachystám si doutníček a začnu ho pomalu kouřit ignorujíc falešné řeči od Ka. První várku dýmu schytala přímo do tváře. "Dej to dohromady." Napiju se whisky a je mi hned jasné, že tohle nenaleje jen tak někomu, jelikož už podle vůně šlo poznat, že to není kousek, který nalejou v každém non-stopu. "Hele Ka, jak jsi to myslela, že jsi tu z donucení?" |
| |
| Dračí hnízdo Napiji se a podívám na Traffyho. “Co prosím? Po tobě snad rodiče nechtějí aby jsi vystudoval? A já mám ještě ke studiu jiné důvody. Řekněme že nechci dělat v rodinné firmě.” Mrknu na Traffyho |
| |
| Dračí hnízdo "No jak bych to řekl." Lehce se napiji a poškrábu se na hlavě. "Jako jo chtějí, ale mohl sem mít soukromého učitele, ale raději jsem šel na normální školu, jelikož být takhle osamotě není můj styl." Stále mi leží v hlavě příjmení Ka, jelikož se mi zda opravdu hodně povědomé. Potáhnu z doutníku a dým vydechnu nyní do prázdna. "Proč nechceš dělat v rodinné firmě? Já se na to naopak docela těším." Opětuji její mrknutí. |
| |
| Dračí hnízdo Traffy, Terry, Kas Pousměji se a podívám se trošku vážně. “Nemám ráda únosy, mučení, vydírání, vraždy, výhrůžky a tak dal prostě obyčejný pracovní dny někoho kdo vede nějakou firmu.” Zašklebím se. “Ne, jen prostě mě neláká dělat v rodinné firmě. Naštěstí mám staršího bráchu. Tak aspoň jsem měla jednoduché otce přesvědčit ať mě nechá rozhodnout samotnou o své profesi. Ale málem to sním seklo když slyšel že chci být chirurg.” Znova se napiji a popotáhnu s cigarety. “Hmmm, soukromí učitel. Tak to by byla nuda. Ty tu žiješ dlouho?” |
| |
| Dračí hnízdo Nad jejím "vtipem" se pořádně zasměju. "Tak ten byl dobrej. To máš dobrý, že máš sourozence. Já jako jedináček nemám moc možnost volby. Naštěstí jsem s tím byl obeznámen už v utlém věku, takže mi ten fakt, že jednou převezmu rodinej podnik nevadí. Vlastně se na to docela těším." Dopiju whisku a znovu potáhnu. "Šefe, dej mi ještě jednu prosím." Trochu se ale u toho zakuckám, jelikož jsem ještě nevydechl všechen kouř než sem začal mluvit. "No právě že ne, přistěhovali sme se sem poměrně nedávno. Převážně kvůli businessu, než kvůli mému vzdělání. Tudíž pro mě normální škola byla jasná volba, jelikož jsem tu do teď kromě rodiny nikoho neznal." |
| |
| Dračí Hnízdo. Traffy, Terry, Kas. Poslouchám a u toho popíjím. “Jo, tak zas můj bracha. Tak ten se vyloženě těší až mého otce nahradí.” Pak jen zaťukám na prázdný půllitr. “hele jako nic proti rodičům. Ale prostě my potřebujeme vrstevníky kolem sebe. Ne jen kupu obchodníku a pracovníku.” Mrknu přátelsky. “Dá se vůbec uměním v dnešní době uživit? Jen abych tě jednou nepotkala na mostě, kreslit portréty.” Podívám se kolem sebe, bar se začal plnit, to jasně říkalo že už první hodiny konči v celé škole. Když v tom se mihl Panter. Jeho oblek byl snad na niť stejný jako u tygra. Rychle se zas podívám na Traffyho. “Doufám jen že mě nesežere All. Nic proti ale opravdu nemám ráda když se nade mě povyšuje někdo kdo je jen o rok starší.” |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Terry, Kas Rozhlédnu se kolem sebe abych viděl, jak se bar začíná plnit žáky všech ročníků. Poté se kouknu na hodiny, které visí na zdi a zjistím, že ten čas sakra plyne, jelikož Alfréd tu bude za 25 minut. "Hele to vůbec nevím, jestli se dá uměním uživit. Vybral jsem si to jen proto abych tu zabil čas něčím zajímavým a lehce i prospěšným. Jelikož ten podnik se ubírá trochu jinym směrem, ale tady o něm mluvit nechci." Spozoruju jak Ka pokukuje po ostatních kočkách a jim podobných a nemůžu si odpustit nerýpnout si. "Hele hlavně nezačni šilhat z toho pokukování. Myslím, že to by ti moc neslušelo." Začnu se usmívat. "Toho se neboj, podle mě je sice docela moudrej, ale na tvrďáka si jen hraje aby zapůsobil." |
| |
| Dračí Hnízdo. Kas, Terry, Traffy. Hlasitě se zasměji. “Tak to se neboj, ani já moc nechci rozebírat práci mého otce.” Když už Kas konečně dolije pořádně se napiji. “Omluv mě, hned budu tady.” Pomalu se vydám k záchodům. Než ale zmizím za dveřmi přijde ke mě Panter. Začne ukazovat k baru a něco říkat. Chvíli se jen divám a pak do něj strčím a je vidět že mu odpovím dost důrazně, pak zmizím v oné místnosti. Panter si sedne ke stolu ale tak aby vyděl na bar. Netrvá to dlouho a vrátím se. “No, už jsem se lekla že budeš pryč s nějakou babou.” Vytáhnu cigaretu a zapálím. “Tak máš navrch na další konverzaci?” |
| |
| Dračí doupě Jakmile Ka odejde na záchodky, tak se pořádně rozhlédnu po baru. Pár zajímavých kousků se zde najde, ale má aktuální společnost je více než dostačující. V jeden okamžik se můj pohled zastaví u Ka, která akorát peskuje nějakého Pantera a ukáže směrem sem. Tak hezky zamávám a usměju se. Není nic lepšího než nasrat někoho cizího. Pak se Ka vrátí k baru. "Pfff co si o mě myslíš? Já a jen tak odejít? Sice tu zajímavé kousky jsou, ale vaše společnost je mi mnohem milejší slečny." Další návrh na konverzaci jo? "Tak co třeba tetování? Máte nějaké?" |
| |
| Dračí Hnízdo. Kas, Traffy, Terry “Má společnost je někomu příjemná? Jedna fajn, náhody jsou. Ale dvěma, tady se něco stalo. Někdo se vrátil do minulosti a zašlápl motýla!” Pobaveně se usměji. “Tetování. No, mám sice dost krátkou srst ale i přesto mi přijde že by to u mě bylo trošku zbytečné.” Povím zamyšleně. “Ale mé tělo zdobí zas piercingy. Tuhle ozdobu tu ale určitě nehodlám ukazovat.” Nakloním se k Traffymu. “Ale opravdu mi moc sluší, všechny tři.” Povím drze a ocáskem Traffyho švihnu po zadku. |
| |
| Dračí DoupěTraffy, Ka, Kas Traffy a Ka se spolu začnou bavit a tak jsem se otočila k barmanovi. "Hele, venku máte ceduli. Furt sháníte servírku?" Zeptám se s úsměvem a jedním uchem poslouchám ten kočičinec vedle mě, jak se baví. No jistě... Nikdo nechce pracovat v rodinné firmě. Když tak na ně koukám, pochybuji ale, že oni to nechtějí, kvůli vyšším cílům, jako já. Trochu se oklepu když si vzpomenu na tu začouzenou autodílnu mého otce. Pak vedle mě přišla řeč na tetování a piercingy. "Tak to pardón. V tomhle směru jsem absolutně nepolíbená. K státňákům nepřijímají s viditelným tetováním a ani s piercingama bych tam nepochodila, takže bohužel..." |
| |
| Dračí Hnízdo. Školáci přišli zapít první den. Dolil jsem i těm na baru a poslouchal okolí. Panter v obleku se mi moc nelíbil a tak jsem si na něj dával pozor. Pak se jedna z prvních dívek zeptá na brigádu. Opřu se o bar. “Jasně stále je volné místo. Jsi první.” Mrknu na ní s úsměvem. “Máš opravdu zájem?” |
| |
| Dračí doupěKas Pousmála jsem se. Mám ráda dobré zprávy a to, že jsem první beru rozhodně jako dobrou zprávu. "Jasně, že mám. Jinak bych se na to neptala." Mrknu na barmana a upiju ze své sklenky. |
| |
| Dračí Hnízdo. Teryy “No, umíš nosit půllitry? Znáš základní drinky?” Povím zvědavě ale mile se usmívám. “Jen základní mzda. Pak jsou tu dýška. Když jsi tu sama jsou tvoje. Když jste tu dvě nebo tři, dávají se dohromady a pak se rozdělíte. Kdy tu máš být, se dohodneme tak, aby ti to vyhovovalo se studiem. Ale musíš být průbojná.” Mrknu a zas připravuji nějaké drinky. Je vidět, že svůj bar znám dokonale a zvládal bych to i poslepu… Hned se zas na tebe podívám. “Tak kde jsem to skončil. Jo průbojná. Řekněme, že většina hostů si myslí, že ke slušnému chováni patří sem tam štípnout či plácnout servírku po zadku. A pokud se mi tu budeš stydět dát někomu pohlavek, tak tu nevydržíš. Tak pořád máš zájem?” |
| |
| Dračí doupěKas "Já Terry..." Představím se hned po něm a mile se usměji. Pozorně ho poslouchám a trochu se uculím, při představě jak by asi vypadal víkend s partou, kdybych se styděla při plácnutí po zadku. "S tím rozhodně problém nemám." Uchechtnu se a napiju se. Pozorně sleduji, jak připravuje drinky a čepuje pivo. Očividně to má dost zmáklé. "Já to beru všema deseti!" Usměji se na něj |
| |
| Dračí Hnízdo. Terry “No, jsi dost nažhavená, co? Tak fajn, běž si smazat tabuli.” Pousměji se. ”Kdy budeš moc jít na svoje poprvé?” Usměji se rošťácky. |
| |
| Dračí doupěKas Vesele se usměji. "Super!" Vyskočím ze své židličky a vydám se s hadrem ven k tabuli. Pořádně jí smažu a vrátím se zpět. "Hotovo, šéfe!" Uculím se a podám mu hadr zpátky. Posadím se zpátky. "Zítra dostaneme rozvrh, takže bych se přišla dohodnout zítra hned po škole?" Usměji se na tebe. |
| |
| Dračí Hnízdo. Terry Zrovna jsem naléval.”Tak jo, zítra po škole se tu stav. Dohodneme se jak dál Terry.” |
| |
| Dračí hnízdo Trochu přeženu reakci“Auč, tady si někdo chce hrát.” a zvědavě se na ni podívám. “Opravdu? Tak to bych je rád někdy viděl.” Šibalsky se pousměju. Poté se ještě jednou raději podívám na hodiny. Zbývá nám takových 10 minut do příjezdu auta. "Myslím, že je načase pomalu jít, jelikož odvoz tu bude do deseti minut." "Šefe rád bych zaplatil.! Pomalu vytáhnu z kapsy u kalhot peněženku. |
| |
| Dračí hnízdo. Traffy “jasně” Jdu ke kase a přinesu účtenku. |
| |
| Dračí Hnízdo. Terry, Traffy, Kas Šibalsky se usměji a nečekaně dám pusu Traffymu na nos. “A kdo by nechtěl.” Zasměji se a zas se narovnám. “Hmmm, Tak fajn. Hele zná to tu, tvůj řidič. Možná kdy by mu Terry řekla adresu, mohl by nás tam rovnou hodit. Ať se tu nepotulujeme.” Podívám se tázavě na oba. Přitom zvedám ze země batoh. “Příště platím já!” Řeknu rázně. |
| |
| Dračí hnízdoKas, Ka, Traffy Usměji se na Kase a přikývnu. "Jasnačka, šéfe!" To už ale Traffy zavelel k ústupu a tak jsem rychle dopila svou skleničku a koukala na Traffyho, zda přikývne. "Jo, to by bylo super, aspoň bysme se nemuseli s těmi taškami tahat po celým městě." Usměji se na Ka a pak se uculím. "Jo.. a já vás příště obsluhuju!" Zasměji se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Dračí hnízdo Na akci od Ka nevím jak zareagovat a povím jen tupě “Wow”. Zaplatím Kasovi za drinky a nechám mu tam dýško. “Jo Terry, tak to se budu těšit. Takže asi můžeme vyrazit ke vstupu do areálu.” Vykročím jako první a cestou ven ještě se jednou vysměju Panterovi. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Vyjdu ven a pantera si nevšímám. Venku hodím batoh na záda. Tentokrát nechám Traffyho vést. Po chvíli za námi jde bílý tygr, co byl před školou. Na rozdíl od pantera, tenhle je o dost starší. Jde stále za námi a i když se snaží být nenápadný jeho stavba těla mu tuto snahu ničí. “Ehmm. Můžete mě vy dva omluvit.” Povím s úsměvem. Hned se na to otočím a jdu přímo k němu. Bez jediného slova ho kopnu mezi nohy. Pak jako by se nic nedělo se vrátím. Tygr za námi byl na zemi a jeho bolest teď může pochopit jen chlap. ”No, můžeme pokračovat. Kdepak parkuje ten tvůj řidič, ó královské blahorodí?” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Dračí doupě a cesta z nějKa, Traffy Ťapu si to za nimi se spokjeným úsměvem na tváři. Jsem tu první den. Mám bydlení. Mám kamarády. A teď, teď mám i práci! Líp už být nemůže... Ani jsem si díky svému šťastnému cukrování dokonalého života nevšimla tygra, který nás sledoval. Až když se nám Ka omluvila, nechápavě jsem jí sledovala pohledem. Trochu se mi zkřivilo obočí soucitem. Nejsem sice chlap a nemám koule ale věřím, že to děsně bolí! Trochu zděšeně jsem se podívala na Ka, když k nám přicupitala zpátky jakoby nic. "Co-co to bylo? To děláš často? Já jen, jestli mám bráchovi říct, ať si vezme suspenzor, až mi sem poveze nějaký věci. Jednou bych chtěla být teta..." Kouknu se na ní nejistě. |
| |
| Cesta k autu Když Ka řekne aby jsme ji nachvíli omluvilo, tak sice pokračuji pomalinku v cestě, ale podívám se za sebe. Jelikož nás celou dobu ten panter sledoval, tak se nedivím, že Ka bouchla. Čekal jsem nějaké facky, ale tohle bylo trochu moc. Možná je mi ho i trochu líto, protože se do toho opravdu opřela a chudák se válí bolestí na zemi. “Hele Ka nepřehnala si to trochu? No aspoň nyní opravdu vím, že jsi velice výbušná.” Vesele se zasměju. “Toho divnýho oslevní nech prosím, neřeknu kdybych byl nějaký král, ale jsem jen Traffy nikdo víc. Jinak řidič by měl čekat u cesty, která vede k hlavnímu vstupu do areálu školy.” auto řidič Když dojdeme k autu, tak z něj vykoukne Alfréd, který má překvapený výraz v obličeji. Jelikož nečekal, že si dovedu dámskou společnost už dopoledne v první den školy. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Když se vrátím, mám stejně milý úsměv. “Já a výbušná? Nikdy! Má trpělivost je opravdu veliká. Nevím jak vy ale já nemám ráda stalkery.” Povím pobaveně. “Klídek, Terry. Pokud mě nebude sledovat, nic mu neudělám a ty Traffy, neboj se. Já ti neublížím. Tedy pokud mi nedáš důvod… Jsem hold kočka s pořádně nabroušenýma drápkama…” Pak přijela limuzína. Podívám se na ni a pak na Traffyho. “Jako fakt? No tak jo, jenom Traffy. Ale ne, že nás někam uneseš.” Pak jdu ke dveřím a otevřu je. Při tom se pokloním ”Nastupujte, má paní, můj jenom Traffy.” Zašklebím se a až jako poslední nastoupím. Dívám se jak ti dva šašci, tygr s panterem k nám běží jak šílenci. Protočím oči a rychle vlezu do auta a hned je zavřu. ”Stalkéři tu jsou zas. Mě by zajímalo, po kom tak jdou…” Zeptám se pobaveně. “Terry, je čas říct adresu.” Pak se podívám na Traffyho. Kdo pak jsi kluku, že ti praštění přisluhovači mého otce mě chtějí od tebe tak udržet? |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Před školou a autoOčividně nejsem jediná, komu se to zdálo moc. Traffy má asi o důvod víc k soucitu. Uculím se trochu. Ka je fakt magor... Když jsem uviděla auto a současně s tím slyšela Traffyho řeč plnou skromnosti, trochu mi spadla brada. Do prdele! Takový fáro a já v něm pojedu!!! Nebudu mu jenom měnit olej, seřizovat převodovku nebo tak! Můžu si sednout dovnitř a nikdo na mě nebude řvát, že ušpiním sedačky! Teda doufám... Ka nám otevřela dveře, jak kdyby bylo auto její a tak jsem tam skočila. Vevnitř jsem se rozhlížela jak Alenka v říši divů. "No, vzhledem k tomu, že jediný s kým se zatím bavili jsi ty, tak bych řekla, že po tobě." Vypláznu na ní jazyk a dál se kochám interiérem auta. Probrala mě až žádost o adresu a tak jsem jí hned nahlas přečetla. "Mělo by to být tři ulice doprava od obchoďáku a tam doleva." Dodám ještě pro upřesnění. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro V autě, cesta k obchoďáku “Zdravím ve spolek, tak kam to bude? Jo jinak Traffy chytej.” Alfy po mě hodí novej telefon. Sice si příjdu blbě, že mi Ka otevírá dveře, ale co už. Nastoupím po Terry a sleduju její reakce, jak lítá pohledem po celém autě a oči jí září nadšením. Mimo to mi v hlavě šrotuje proč vůbec ti “stalkeři” jdou po Ka. Věci se mi lehce začínají spojovat dohromady. Jelikož chování toho tygra a pantera mi přišlo velice povědomě, jako chování “goril”, které mě dříve hlídavali, když jsem kamkoliv šel. “Alfy odvez nás prosím na tu adresu. Kdyžtak nás vem ale cestou, která to bere trochu oklikou, jelikož to vypadá, že nás bude někdo sledovat.” Otočím se na Ka. “Myslíš, že po nás už nepůjdou, nebo lépe řečeno po tobě?” |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Usadím se ale na rozdíl od Terry mě to moc neuchvátí. V takových už jsem jela. Měla jsem radši pancéřovaný transportní auto. Není tak pohodlné ale mnohem zábavnější. Podívám se pobaveně na Traffyho. “Po mě? Já jsem ta nejvíc nevinná holka na světě. Možná jdou po tobě… Přeci jenom, panterovi ses líbil.” Mrknu na Traffyho. Pak jsem se pousmála na Terry. Její pohled byl jak dítěte o vánocích. Pak se zas podívám na Traffyho. “Klidně, ať jede rovnou. Řekněme, že mě nechtějí ublížit. Ale jen otravovat. Jak jsem ti říkala, můj otec vlastní firmu a taky paranoiu.” Usměji se klidně. “A my budeme radí, když už se konečně zabydlíme, že jo, Terry?” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro AutoSe zaujetím stále pozoruji své okolí. Musí to vypadat opravdu hloupě ale teď mi to bylo celkem fuk. Pozornost ale věnuji i rozhovoru ohledně těch dvou pronásledovatelů. “Takže něco jako bodyguardi?” Kouknu na ní zkoumavě. Skvěle! Kam jsem se to dostala?! Ten má osobního řidiče, ta dva bodyguardy! A co mám já? Kupu otravných sourozenců, telefon po bráchovi, tablet z výprodeje, na který jsem si vydělávala celý prázdniny a navíc jsem všem doma ukradená. Asi z toho prostředí tady budu mít deprese… Začínám si připadat trochu nevyvážená. Před chvíli jsem z toho byla nadšená a teď řeším svůj mindrák… Achjo… Občas si říkám, že je fajn, že mi nikdo nevidí do hlavy… “Jasně. Musíme si vybalit a začít panikařit co všechno jsme nechali doma.” Mrknu na ní s úsměvem ale v hlavě zase šílím. Klídek holka! Měla by sis přestat tolik brát takovýhle věci... |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Auto Při pohledu na Terry uvidím její utrápený obličej, ale zatím to nechám být. Pravděpodobně je to na ní moc nových vjemů a situací najednou. Naháněčky od bodyguardů nejsou v mém světě nic nového. „Dobrá tedy, jedeme přímo madam.“ Alfy přidá na plyn a jede nejkratší cestou k obchodnímu domu. „Hele Ka, co je tvoje rodina zač, že tě naháněj už první den tvoji bodyguardi? Ty nemám ani já.“ Zasměju se. Když se ale znova podívám na Terry, tak ta má stále poněkud utrápeny výraz. „Co se děje Terry, proč takovej smutnej až utrápenej výraz?“ |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Traffy, Terry Když se auto rozjede, rozjedou se mi koutky. “Prosím tě. V dnešní době si muže každý najmout partu namakaných troubu. Stačí otec, co vidí vše tak černě.” Mrknu na Traffyho. Ale vyhnu se otázce, co můj otec dělá. Nechci aby to věděli. Posledně to nebylo dobrý. Spíš naopak, každý pak je kamarád… Netoužím po kamarádech, kteří slyší jen na peníze. Terry by taková nemusela být ale vypadá to, že bude nejspíš patřit k druhé skupině, co se takovým jako jý vyhýbají. “Hele Terry, poprvé v takovémhle autě? Co myslíš, jsou okna neprůstřelná a auto pancéřované?” Podívám se potom drze na Traffyho. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Auto vyjelo a rozhovor se otočil na rodinu Ka. Nebyla to blbá otázka. Taky by mě zajímalo, co její táta dělá, že nás honí ti dva. Ka se tomu ale krásně vyhnula. No jak jinak... Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdyby můj táta viděl všechno černě a musela jsem se uculit. Obojek, krátký řetěz a vypojený internet... Rychle jsem se otočila na Traffyho. Mohlo mi být jasné, že si toho všimne. "Nic..." Zalžu rychle a zatvářím se co nejvíc nevinně. Opravdu se mi nechce mu vysvětlovat, co se mi právě honí hlavou. Jednou jsem to zkusila a víckrát ne děkuji! Tenhle zážitek si nechci zopakovat. Kdyby to bylo jen z poloviny stejné, vyhodili by mě za jízdy ze dveří... "Moc pěkný auto..." Uculím se i na Ka a prohlídnu si okna. "No to fakt nevím... Zas takový tank to asi nebude." Mrknu na ní a omluvně se usměji na Traffyho, aby nebral nějak zle, že jsem mu neodpověděla. |
| |
| A8 "To chápu. Musí to u vás být o mnoho jiné než tady. Snad se ti podaří adaptovat příjemně a rychle. Kde jsi vlastně ubytovaná? A měla by jsis pořídit mobil." Poradím jí. Jojo, mobil je jistota vyspělosti v moderní společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Auto Chování Ka je opravdu podezřelé, jelikož jen tak někdo nepošle hlídací gorily po své dcerce. Navíc se stále vyhýbá jakékoliv konverzaci o její rodině, takže si myslím, že nepůjde o nic legálního. Tudíž by mi otec opravdu mohl pomoct. Když se Ka zeptá na pancíř, tak se pobaveně zasměju. “Tohle zrovna není ten typ auta, který je opancéřovaný, ale i ten sme dříve měli. Bohužel skončil na vrakovišti.” Alfy se na nás otočí. “Zachvili jsme u toho obchoďáku, kam se mám vydat od něj?” |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Podívám se na Traffyho. ”Tak tomu já říkám ironie.” Zasměji se a pak se natáhnu k řidiči a stejně jak mi to Terry řekla popíšu cestu řidiči. Zas si sednu a podívám na ty dva. Sáhnu do batohu a vy uslyšíte trhaní papíru a pak začnu na ten kus něco psát. Podám ho Traffymu. “To je moje číslo a přezdívka na FurryBook. Tak si mě když tak přidej. A ne, že mi budeš posílat hanbatý esemesky. “ Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "Na vrakovišti?" Zvednu obočí a podívám se na Traffyho. "To jste ho fakt rozstříleli?" To už ale Ka štrachá něco v batohu a pak podává Traffymu papírem s kontaktama na sebe. Divím se, že nemá vizitku. Ka - Šílenosti všeho druhu Volejte na: .......... Zazubím se při té představě a pak se podívám na Traffyho. "Vzhledem k tomu, že se tý opice asi moc nezbavím, tak mě najdeš asi když tak přes ní..." Uculím se a mrknu na něj. |
| |
| První den
|
| |
 | Příchod do školy, A8 Kostelní hodiny mne upozorní, že bych již měl být na cestě. První den do školy a hned přijdu pozdě. Ale boží cesty si jeden skutečně nevybere. A přece nemohu nechat Otce, aby mši odsloužil sám. napadne mne při pohledu na několik osob, klečíc v kostelních lavicích. Sám mám na sobě ministrantský oděv, poslouchajíc slova místního kněze, která už znám zpaměti. Po skončení se zamířím narychlo převléci a o pár minut později už svižným tempem mířím směrem ke škole. Podle hodin je něco po půl deváté. Jsem zvědavý na prostředí, kterým taková škola může být. Zjevně se to bude hodně lišit od domácí výuky. ,,A8? Fajn, to by nemělo být tak těžké najít co? I když cestu ze zlatého světla asi čekat nemůžu." ušklíbnu se a zamířím najít tabuli s informacemi, kde se třídy nacházejí. Nemusím naštěstí hledat dlouho. Přede dveřmi do učebny se obtěžuji jen s mírným klepáním. ,,Dobré ráno. Jmenuji se Leon a omlouvám se za pozdní příchod. Jeden z ministrantů v kostele onemocněl a bylo potřeba, abych za něj převzal ranní bohoslužbu." vysvětlím směrem k učiteli, pokud mi věnuje pozornost a rozhlédnu se po třídě, kam bych se mohl posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Auto Vezmu si útržek papíru s informacemi. "Dobrá beru navědomí, posílat čunačinky Ka." Podívam se na ni a zazubím se Proč si Terry myslí, že by to auto skončilo tak lehce na vrakáči? "Neblázni, střely z obyčejnýho samopalu by nestačili." V tu chvíli auto zastaví. "Jsme na místě určení, Traffy nezapomeň si pak zprovoznit ten telefon a zavolej mi až budu zas potřeba." Alfréd vystoupí a oběhne auto aby mohl otevřit dámám dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Terry, Traffy “No skvělý, někoho budu muset nakopnout.” Zamračím se. Když zastaví auto vystoupím jako první a pak se do auta nakloním. “Tak díky za svezení. Uvidíme se když tak zítra. Pokud se nic hrozného nestane. ”Vypláznu jazyk a pak chytnu za ramena Terry. “Jsi v pohodě? A je tohle ten dům?” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Auto, před studentským domemPokrčím rameny. "Já nevím... Asi by nevypadalo zrovna hezky i kdyb po něm stříleli jen beretama..." Mrknu na něj s úsměvem. Proč by po něm ale stříleli? To už jsme ale zastavili a tak jsem vystoupila. Ka se opět ujala hlavní iniciativy a rovnou se s Traffym rozloučilo. Podívala jsem se na něj pokrčila rameny a nechala se opět táhnout Ka. "Eh... Tak ahoj, Traffy." Usměji se ještě rychle za ním přes rameno. "Hele není blbý ho rovnou posílat pryč? Pozval nás na pití a ještě nás sem odvezl..." Špitnu směrem ke Ka nejistě a pak se podívám na dům před námi. "Jo, to bude on..." Uculím se, když vidím vyset podprdu z jednoho z oken. Tady bude prča... "To neřeš..." Mrknu na Ka, když se ptá co mi je. Nejspíš stejně myslí to samé, na co se ptal Traffy. |
| |
 | První den v A8 Zamáčknu budík, už asi potřetí, a zívnu. Rozhlédnu se po pokoji. Doma je ticho, ostatní už zřejmě odešli. Vytřeštím oči. Ostatní odešli!? "To ne, to ne, to ne!" Vyskočím z postele tak rychle že zakopnu o oblečení na zemi a natáhnu se na zemi. "Sakra. Nestíhám nestíhám nestíhám!" panikařím a hledám čisté oblečení. Kouknu na budík: 8:27! Během dalších šesti minut se zvládnu oblíknout do bílého trička a šedé mikiny, na nohy hodím tmavě zelené džíny a bílé tenisky. Popadnu z lednice mrkev a čokoládu (díky mami!) a vyběhnu ven. Před vitrínou cukrářství si ještě rychle prohrábnu a upravím vlasy. Ke škole to mám kousek a běhám rychle, takže je 8:41, když probíhám hlavní branou. A8, A8, A8! Kde to je!? Stydím se zeptat, ale pak uvidím nápis A8 u jedné ze tříd. Oddechnu si a rozejdu se ke třídě. V pohodě, jsem tady. Jen se představit a- a vrazím do studenta mezi dveřmi. "Prom-iiik!" vyjeknu, zakopnu a spadnu na zadek. Kapuce mikiny mi zakryje částečně tvář, za což jsem ráda, protože je mi do breku. První den a já se takhle ztrapním! "Já..totiž...promiň..jsem nešika.." hlesnu a popotáhnu. Sedím na zemi před učebnou, zírám do podlahy a čekám až se mi ostatní studenti začnou smát. |
| |
| A8 Po ktrátké konverzaci s Berrym, během které jsem se dozvěděl, že spoluubydlícího ještě nemá, jsem mu nabídl, místo u mě v bytě. Moje úžasná sestra mi tady ve městě zařídila menší byt tak akorát pro tři lidi. " To-to bude super, že budem spolu bydlet. U-už se moc těším." Ještě jsem se chystal něco říct mému kamrádovi, když do třídy přišel nový vlk, který se nám představil jako Leon. Vypadal docela sympaticky. Nakonec jsem úplně zapomněl co jsem chtěl Berrymu říct a vyrazil jsem k Allovi, který nás měl provést po škole. Došel jsem zrovna k lavici ce které seděl s tou dračicí, když do třídy vletěla jako blesk králičica a hned se vysekal přímo přede mnou. Nechápal jsem co mě to popadlo, ale hned jsem byl u ní a pomáhal jí na nohy. "Nestalo se ti nic? |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Traffy. Terry Podívám se na dům i na auto. Ještě zamávám Traffymu a rázně se vydám do domu. |
| |
| Učebna A8 Laia, Lion Seděl jsem ještě ve třídě a čekal, až všichni odevzdají formuláře. Zatím jsem si je pročítal, když v tom dovnitř vstoupil ještě jeden žák. Zvedl jsem k němu hlavu. "Ahh.. Říkal jsem si, že nám někdo chybí a ještě jedna slečna by se měla..." V tom dovnitř vpadla zajíčice. Rychle jsem kouknul, jestli po dopadu ještě žije. "Skvěle... Tady jí máme... Jste v pořádku?" Podíval jsem se na ní dolů a pak už jsem hned podával formuláře našim dvoum opozdilcům. "Ostatní už jsou na odchodu, takže vám jen ve zkratce zopakuju, co jsem říkal... I když toho moc nebylo. Můžete se potom přidat támhle k Allovi, který vás tu provede po škole." Mrknu na ně začal jsem ukazovat, jak se vyplňuje formulář a jak si vybrat zaměření. "No... Jinak hodina začíná zítra ráno. Dostanete rozvrh a půjdete na hodiny se zaměřením..." Usměji se na ně. "Nějaké dotazy?" Formulář Zaměření [/b][/b] |
| |
| Učebna A8 ,,Měla. Ahoj, to vždycky máš takový dynamický nástup?" otočím se k dívce, která právě vpadla do třídy. Doslova. ,,To je v pohodě. Mě nic není a tobě očividně taky ne, tak si s tím nelam hlavu." mávnu nad tím pobaveně rukou. Roztomilý začátek dne. Dívky se už ujme jeden z dalších žáků, takže mohu svou pozornost vrátit zpátky k učiteli. ,,K Allovi? Fajn, to bude milé." mávnu na hadího mladíka přátelsky a pohledem přelétnu konečně ostatní spolužáky pozorněji. Jo, tady by se mi mohlo docela líbit. Převezmu si formulář a druhý podám dívce, která přišla ještě o vteřinu později než já sám. ,,Za mě ne. Bude fajn si prohlédnout školu a když Bůh dá, třeba se ani do ničeho nezapletem hned první den." zasměji se. Dost na ten pozdní příchod, ještě se tak zamotat do nějakého problému. Narychlo si ve stoje vyplním formulář, když mě něco napadne. ,,Je možné si případně odebrat, přidat jiné hodiny později?" zeptám se na otázku, která mi přijde přeci jen na mysl. |
| |
| Učebna A8 Leon Podívám se na chlapce. "No... Je to tak, že některé hodiny máte všichni společně a některé jsou tedy v tom zaměření. To si vybíráš jen jedno. Je pravda, že se stává, že si ho někteří studenti v průběhu školy změní, takže v podstatě ano." Usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Před studenským domem Sleduju jak dívky vylezájí z auta a tiše jim zamávám, poté Alfy zavře dveře a nasedne zpět k volantu. "Myslím, že je načase jet domů. Mám několik otázek na otce, které ho určitě budou zajímat. Jelikož mu určitě prospějou." "Jak si přejete." Nastartuje motor a vyrazí, ještě naposledy holkám zamávám a začnu si nastavovat nový mobil, který mi dovezl. Po prvním spuštění si spustím Furrybook a přidám si Ka do přátel. |
| |
| Učebna A8 Allister "Velmi. Děkuji. Požádala jsem o ubytování školu, takže na Internátě...." věta se vytrací do ztracena a jsem ráda, že přes šupiny není vidět, když je mi trapně. "Co prosím?" mrknu na něj opět vůbec netušíc, o čem to mluví. Ale asi to bude důležité. "Hory mám ráda, tam odtud pocházím," usměji se, když konečně pochytím alespoň část slova. "Vpodstatě?" nakrčím trochu nevěřícně čumák. "A pomáhá to ostatním?" zeptám se zvědavě. Vděčně se na něj usměji, když mi potvrdí, že slovník nebude problém mi obstarat. Budu to asi opravdu velmi potřebovat. |
| |
| A8 Sedím na zemi a přemýšlím, proč neslyším žádný výbuch smíchu, když ke mně přistoupí nějaký kluk. A je to tady, pomyslím si. Zakryju si hlavu. A on mi..pomáhá na nohy!? Jsem tak šokovaná, že zůstanu jen zírat. Ten druhý, co jsem do něj vrazila je taky moc milý. Trochu mě to překvapilo-a potěšilo. Pak si uvědomím, co se děje: držím kluka za ruku! Rychle se mu vytrhnu a zamrkám. "Pro-pro-pro-promiň! Totiž..děkuju!" vyhrknu. Cítím jak rudnu. Jemně si odkašlu, když přijde pan profesor. Řekne mě a tomu novému co a jak. "Můžete se potom přidat támhle k Allovi, který vás tu provede po škole." Kouknu na toho o kom mluví profesor. "Eeeek!" vypísknu. On je ha-ha-had!? Těch jsem se vždycky bála-jsou nepříjemní. Jeden býval u nás ve škole-a pořád mě šikanoval. Podívám se na vlka, co mi pomohl ze země: je celkem hezký. Vypadá plaše. Při té myšlence, že asi vypadám stejně trochu zčervenám. Vlk, do kterého jsem vrazila vypadá...jinak. Něco z něj vyzařuje. Ale co? Popadnu formulář. Nějaké dotazy? Spousta! Chvilku se hrabu ve svém batohu než najdu penál. Pak vyplním formulář-u Zaměření váhám nad Uměním a Humanitními vědami- a obratem ho vrátím panu profesorovi. Dotazy..bych měla. Dva totiž. Ehm...kolik je nás ve třídě?" "A taky...nevím kde budu sedět, ale...máte tu neobsazenou lavici? Někde..stranou? Chtěla bych sedět sama..prosím..." Formulář |
| |
| A8 ,,Bezva. Přeci jenom někdy předměty nesplní očekávání nebo jsou trochu jiné. A nerad bych chodil někam, kde by mě to nebavilo a otravoval sem tam ostatní." přikývnu a předám vlastní vyplněný formulář učiteli. Zobrazit SPOILER ,,A vaše jméno ještě? Asi bych měl vědět, ke komu chodím na hodiny." zeptám se ještě vyučujícího. Zdá se, že z formalit to bude momentálně všechno. ,,Proč bys seděla stranou? Jeden by si myslel, že máš něco na skrývání." zasměji se nad požadavkem zaječice. ,,Přece se nebojíš ostatních, že tě kousnou. A jestli jo, vždycky s tím jde něco udělat." zlehka si promnu pěst do dlaně, ačkoliv na tváři a v očích mi hraje veselí. |
| |
| A8 ti co zbyli Všichni vyplnili své papíry a pak to učitel rozpustil. Holky a oškubaná kočka někam zmizely a já tam zůstal sám s hadem, dračicí a dalšími dvěma. Byl jsem zvědav na prohlídku školy a okolí. Přeci jen to tu nemusí být až tak zlé, že? Už jsem se zvedal, že přijdu k šupinaté dvojici vepředu, když dovnitř vešel další pes a za ním vpadla králičice. Musel jsem se pousmát, když jsem ji viděl. Je roztomilá. "Bude vadit, když se k vám přidám k té prohlídce?" zeptal jsem se Allistera, když jsem přišel blíž a pak se koukl na ty dva nové. "Já jsem Samuel. Těší mě," kývl jsem jim na pozdrav. |
| |
| A8 Laia, Berry, Allister Serpent, Leon, Sam, Scorpia *Draca* "Jsem rád, že sis nic neudělala. Promiň, nestihl jsem se představit. Jsem Izzy. Jo a jedna volná lavice je hned vedle mě a Berryho, tak jestli chceš..." Věnuji jí milý úsměv. Stal se zázrak. Dokázal jsem mluvit, aniž bych se zasekl! Možná to je tím, že je taky tak stydlivá. Počkám na odpověď, a zeptám se Alla. "Kdy vyrazíme na prohlídku?" Nemol jsem se dočkat až uvidím jak vypadá celá škola. Sestra říkala, že je naprosto úchvatná. |
| |
| A8 -> Škola "Podle mě, každá profese pomáhá ostatním... Sice tím nezachraňuješ život, ale když má někdo s někým rozházené vztahy, květina to celkem často zlepší." Pokrčím rameny, když si všimnu, že se třída začíná relativně plnit lidmi, co čekají na mé průvodcovství. Knihovna Procházím pomalu knihovnou, aby se tady mohli rozkoukat a vedu je k výklenku s hodinami, za kterým se nachází schody do dalšího patra. Stačí jen přejít chodbičku s otevřeným výhledem vpravo zase na knihovnu z jiného úhlu a po chvilce se místo ní objeví stěny a pak skla, které ukážou četné židle a stolky. "Tady je Kantýna. Dám se tady celkem dobře najíst, ať už svačina, nebo oběd, za rozumnou cenu, ale knížky se tady číst nemohou, alespoň ne ty z knihovny, aby se nestala blbá náhoda a nezničili by se. To by jste je museli uhradit." Řeknu a zavedu je skrz místnost se stoly do druhé, kde byl stolek a za ním menší kuchařské zařízení. Vše čisté a uhlazené a žirafa, která dělala obsluhu se mile na prváky usmívala. Ukázala také v nabídce seznam lehkých jídel, jako byly saláty, bagety, panini, toasty a další, i z sekce sladkých zákusků a slanějších pochutin. "Pokud budete chtít, a máte hlad, můžeme se tady na chvíli zastavit na něco malého před obědem zakousnout. I když, nové příležitosti by se měly oslavit. Tudíž všechny zvu na lízátko. Já si dám jahodové prosím." Řeknu a převezmu jej, načež sladkost brzo strčím do úst a s menším huhláním dodám: "Takže kdo máte zájem, nahlašte tady paní Rosalie typ a příchuť z nabídky a já to zaplatím." Což jsem taky, po objednání všech, udělal a vydal se dál, pokud tady tedy nechtěli chvilku pobýt. Kantýna Hned vedlejší místnost vypadala pohodlně na první pohled. Byla celkem malá, zato útulná. Jednalo se o něco jako skromný, vnitrní park, kde se květináče o něco rozrostly. Respektive v něco, co vypadalo jako malé kousky zenové zahrádky, kterou nikdo moc neupravoval, a rostliny se proměnily v menší stromky, které se nadšeně tyčili až ke stropu, který částečně zakrývaly zelenými korunami, ve snaze dosáhnout na umělé světlo. Na rohožích se tu povalovalo dost červených pytlů na kde mohlo sedět klidně pět lidí, nebo se válet v počtu dvou. "Toto je Odpočinková místnost. Je to tu dost příjemné a máte tady příležitost si svobodně nabít mobil a o přestávce si počíst, nebo se tady učit. Já to tak alespoň dělám." Řeknu a ukážu k bílým sloupkům, u kterých se schovává pár zásuvek. Odpočinková místnost V opojení lízátka se vydám zpátky, směrem, odkud jsme přišli, ale tentokrát nikam nezabočím a jdu rovně, stále s lízátkem v ústech. "Tělocvična není jen místo, kde se roní krev pot a slzy, ale využíváme ji také jako dějiště Maturantských plesů, které se konají každý rok v zimě, nebo na různé školní, kulturní akce, jako jsou taneční, nebo hudební vystoupení." Místnost je postavená tak, aby můj výklad u dveří byl slyšet i v vzadu, na opačné straně tohoto obrovského sálu. "Samozřejmě se tady odehrávají i některé soutěže, ale záleží jak v čem. Třeba skok do dálky se trénuje venku, kde má tělocvik taky pár vyhrazených prostor." Dodám, načež se otočím. Tělocvična "Tohle by bylo z Hlavní budovy všechno. Je tady pár roztroušených tříd, které fungují spíš jako jazykové třídy. Většina jich je ale v západním křídle, tedy ve Vedlejší budově." Vysvětluji, když se mezi prváky snažím prosmýknout, abych mohl jít zase zpátky. Teď ale zabočím zase příliš brzy a díky skleněným dveřím se dostanu ven. Popojdu ještě pár metrů, aby získali lepší výhled na vnitřní vizáž školy z pohledu parku a pak začnu ukazovat. "Táhle to je tedy hlavní budova. Vidíte, že jsme prošli jen její první část. Támhle ve druhé, menší, kterou s tou první spojuje tady mostek s arkádami, jsou spíš kanceláře a kabinety profesorů a Aula. Také tam najdete Ředitelnu. Má to svůj strategický význam. Když jdou profesoři na hodinu, obvykle chodí tady přes park a mohou popohnat studenty, kteří se tady opozdili, jelikož zde není zvonek pro upozornění na hodinu. Je třeba si hold hlídat čas." Pokrčím rameny a mávnu rukou, aby mě opět následovali, vstříc druhému, zahnutému křídlu komplexu, takže škola vypadá jako podivně zpracované A bez spojovací čáry. "Ve Vedlejší budově, tady, jsou pak už jen třídy a podobné učební prostory, jako jsou třeba ateliéry, nebo počítačové učebny." Řeknu, když se zastavím před onou částí areálu a položím si s zamyšleným výrazem ruce na boky. "Zapomněl jsem na něco? Snad ne. Jo, a když vás náhodou začne obtěžovat tlupa lidí a ptát se vás: Kam vám lezou šmoulíci? odpovězte, že na nervy. Jsou schopní vás pronásledovat celý den." Prohlásím, jako by to byla rutinní záležitost a vyndám lízátko z úst. "Kde jsou Studentské domy a Kolej všichni snad už víte. Kousek od nich je také studentský bar, Dračí doupě. Tam obvykle pokračují kratochvíle z plesů pro odolnější jedince. Jsou nějaké otázky? Jestli ne, kdo jde na Kolej, doprovodím vás, a s vámi ostatními se uvidíme zítra. Ještě bych vám měl připomenout svou nabídku doučování z sociálních věd a biologie, kterou mohli později příchozí přeslechnout a také možnost podílet se na organizaci školy ve Školní radě, kde je za každý ročník jeden zástupce. Volby bývají obvykle na podzim." |
| |
| A8 -> Škola Než mi stihne pan profesor odpovědět, už se mě ptá ten nový. "Co!? Ne! To jen..já..nic neskrývám..a nevím, jestli mě..nekousnou. Nebylo by to ...poprvý..ale prostě jsem radši sama...je to lepší...nemůžeme prosím změnit téma?" zeptám se úzkostně. Panikařím. Proč se o mě tolik lidí hnedka zajímá? Přijde ke mně nějaký další vlk, představí se jako Samuel. Tiše pozdravím, a dál koukám do země. Ten vlk co mi pomohl ze země se představí jako Izzy. "Ahoj.." řeknu a plaše se usměju. Svoje jméno mu neřeknu. Proč by taky? Čím déle neznají moje jméno, tím déle to bude trvat než si mě zapamatjí a zaměří se na mě. Naposled mi to vydrželo měsíc; jak dlouho to zvládnu teď? Izzy mi nabídne místo vedle sebe a nějakého Berryho. Neměla bych..jen se to zhorší. Neljepší by bylo sedět co nejdál od ostatních. Ale..nevyčnívala bych trak ještě víc? A to nechci! Navíc, ta lavice je prý prázdná, takže budu sedět sama i tak... Chvilku se rozmýšlím a šoupu špičkou boty po zemi. "Jestli ti to nevadí...děkuju.." špitnu a mírně se usměju. Cítím že jsem zase celá rudá, a tak jen koukám do země a mlčím. Ten had, Allister k nám přijde a představí se. Při tom, jak se na mě koukne mě zamrazí a zježí se mi všechny chlupy na těle. Ten je tak hrozivej! A neříkal že je druhák? Ale co ten tady dělá? Jak prochází okolo mě na chodbu, otře se o mě a já tiše vyjeknu hrůzou. Okamžitě si zakryju pusu rukou, a tak zůstanu ještě polovinu prohlídky. Celou dobu se raději držím jako úplně poslední vzadu. Prohlídka samotná je ale úchvatná: při příchodu jsem moc neměla šanci si jí prohlídnout, ale je moderní, světlá, prosluněná. Na zdech visí obrazy. Mírně se ušklíbnu. Moderní umění? To jsem nemohli dát skutečné umění-co Manet, Cézanne nebo Caillebotte? Nebo Fra Angelico? Ale jinak se mi škola moc líbí. Knihovna je velkolepá, asi dvakrát rozsáhlejší než u nás na staré škole. Zaplněná je až pomalu ke stropu. A vidím hned několik zapadlých koutků-a jistě objevím další. Tam se budu moci schovat-jen já a kniha! Yaayy! Nemůžu si pomoct, ale při té myšlence se zeširoka usměju. Budu tady mít útočiště, své vlastní soukromé místečko, kam budu moci utéct před světem a být sama. Nikdo mě na takovém místě nenajde. A to že učebnice nemusíme kupovat je taky bezva. Šetřila jsem na ně celé léto, a místo toho ty peníze můžu použít na ten nový stojan co jsem viděla ve městě. A kolik plátna a barev za to nakoupím! Celá se rozplývám, ta vidina mi skoro vhání slzy do očí. Další na řadě je Kantýna. Je parádní: moderní a tak. Žirafa za pultíkem vypadá mile, a hned nám ukazuje nabídku. Allister nám nakonec koup lízatka. Vidím tam jedno karamelové, ale nakonec si nevezmu žádné-nechci mít u toho hada dluhy. Děsí mě. Teda on, ne dluhy. Odpočinková místnost nevypadá špatně-přesně takové to místo, kde studenti můžou vydechnout-ale nevydím tu moc zapadlých koutů. Tady nemůžu být. Je to moc otevřené. Možná, když tu nikdo nebude..ale stejně asi zůstanu v knihovně.. moc se mi ale líbí to zařízení: pytle na sezení, rostliny, hodně světla. Je to skoro jako bych seděla někde v parku nebo na louce. Poslední zastávka v Hlavní budově vede do Tělocvičny. Jen vejdeme, už se mi dělá blbě-tělocvik nesnáším. Nikdy mi nešel a přijde mi abslutně zbytečný. Jediné co mi kdy šlo byl běh a gymnastika, ale nechala jsem toho. Učitelé byli moc pedanti. "Udělej dalších třicet kliků!" "Neflákej se!" "Tomuhle říkáš kopnout do míče Laio!?" Hrůza.. celá místnost je ale obrovská. Tady by mohli hrát i tři nebo čtyři týmy florbalu najednou! Nemůžu než žasnout. A profesoři tu zatím vypadají mile. Allister se zmíní o jazykových třídách a já narovnám uši, abych dobře slyšela. Při přechodu do Vedlejší budovy porcházíme hezkým parkem, a Allister se zmiňuje o zvonění. Nezvoní!? Ajajaj.. "Ve Vedlejší budově, tady, jsou pak už jen třídy a podobné učební prostory, jako jsou třeba ateliéry, nebo počítačové učebny." U slova Ateliéry zpozorním. Tak tam budu asi hodně času! Allister ještě zmíní Studentský dům a Bar, a nabídne svoje doučování. "Dračí hnízdo?" To nezní moc bezpečně...tam asi moc chodit nebudu..a doučování? Bioloie i sociální mi jdou, ale i kdyby ne-u něj nikdy! Je strašidelnej! Eeek! Pak už to vypadá na rozchod a cestu domů. Chvilku přešlapuju na místě, cití mjak se potím nervozitou. No tak Laio, to zvládneš! Jedna otázka a pak půjdeš domů! Odhodlám se. Nadhodím si na zádech batoh a pomalu přijdu zezadu k Allisterovi. "Prosím..pane Allistere. Mů-mů-můžu se z-z-z-zeptat?" To nic není, zvládnu to! "Totiž...eee...k té Kan-kan-kantýně..mají tam i-i-i jídlo...totiž..pro v-v-v-v-" Hrozně se klepu, nedokážu to zastavit. Řekni to, no tak! "..Vegetariány?" Dořeknu to a sklopím hlavu. Zavřu oči, čekám co přijde. |
| |
| A8 -> Škola Byl jsem rád, že se jí nic nestalo. Byla docela roztomilá. Nech si zajít chuť Izzy. Na to nemáš. Okřikl jsem sám sebe, když mi přišla smska od sestry, že byt je zařízený, ale věci si tam budu muset nanosit sám, že mi je nechá u sebeb v autě a za hoďku mě s Berrym vyzvedne. Usmál jsem se tedy na zaječici a vyrazil říct tu novinku Berrymu. V tu chvíli jsme vyrazili na prohlídku s Allem. Jako první jsme zamířili do knihovy. Sestra říkala, že je úchvatná, ale ani ve svých nejdivočejších snech jsem nečekal nic tak velkého. Jen tak zběžně jsem proletěl pohledem police plné knih a div jsem udržel pusu zavřenou. Bylo tady snad všechno. Od učebnic, přes odbornou literaturu až po beletrii. Myslel jsem, že jsem v ráji. Tady budu rozhodně trávit hooodně času. Když All zmínil učebnice bylo mi jsné, že si budu muset koupit vlastní, protože jsem si do nich vždycky dělal poznámky. Po chvilce, kdy jsem s ohromeným výrazem prozkoumával knihovnu jsme zamířili do kantýny. Byla docela moderně zařízená. Prohledl jsem si seznam nejrůznějších jídel, které si tady můžu dát a asi nejvíce času jsem studoval saláty. Zbožňuju je. "Pokud budete chtít, a máte hlad, můžeme se tady na chvíli zastavit na něco malého před obědem zakousnout. I když, nové příležitosti by se měly oslavit. Tudíž všechny zvu na lízátko. Já si dám jahodové prosím." All nás pozval na lízatko. No, ne že bych byl zrovna nějaký extra fanda lízátek, ale jednou za čas si rád dám. "Do-dobrý den, dal bych si jedno s-s příchutí kyselého jablka. Jakmile si vemzmu tu mlsotu, otočím se na Alla a velmi uctivě povím Děkuji moc, Alle. a obdařím ho milým úsměvem. Dále jsme zamířili do odpočinkové místnosti. Byla zařízena docela moderně, ale byla malá a to znamenalo že bude zázrak, jestli se sem dostanu. Jinak ty polštáře byly úžasný nápad. Asi bych nám do bytu mohl pořídit něco podobného. Když jsme dorazili k následující přestávce jsem málem dostal infarkt. Obrovská tělocvična. Velmi dobře vybavená a to nevěstilo nic dobrého. Tělocvik byl pro mě vždy utrpení. Upřímně jsem doufal, že tady strávím čím jak nejméně času. Prohlídku jsem zakončili venku před hlavní budovou. Neubránil jsem se úsměvu, když nám náš pan průvodce radil tu hloupost se šmoulíky. Bylo to blbost, ale radši jsem se rozhodl si ji zapamatovat. Ehm, A-Alle? Tělocvik je povinný? Nedá se z něj nějak vyvlíknout? |
| |
 | Knihovna -> kantýnaSedím v knihovně za pultem vedle Lišky s brýlemi, vypadající jako typická knihovnice, a snažím se psát na notebooku; při bližším pozorování jde vidět, že mi každé ťuknutí trvá aspoň tři vteřiny. Se zívnutím se protáhnu a zaregistruji nově příchozí skupinu. Oi, to musí být Allister! Vůbec se za prázdniny nezměnil, i když... ne, určitě měl menší bicáky, že by se připravoval na zvedačky? S úšklebkem, o kterém zkušení vědí, že představuje úsměv, skupince zamávám a se zaklapnutím počítače se k ní přidám. "Ždravím, vy mushíte být nová krev, víítám vás na nové šchkole! Jeshtli shi někdo ž vásh vybral umění, uvidíme she na hodině umění. Nejshem shi ješchtě jishtá, jak to bude ve vašchí tchídě sh matematikou a zemjepishem. Jmenuji she Žirke Ché." Zastříhám ušima na přivítanou a obrátím se na druháka: "Na chvilku she k vám pchipojím, jeshtli nemášch nič proti. Shtavím se v kantýně na něčo malého, shnad budeme mít chvíli shpolečnou česhtu. Jak shish užil léto?" Upravím ocelový přístroj na svém kopytě, aby z něj nečouhal "prst", kterým předtím musela psát na klávesnici. "Mimochodem, objednali jshme nové taneční oblečení, bude she ti líbit." V kantýně důvěrně pozdravím žirafu a objednám si jeden ze salátů s rajčaty. Na Allovu nabídku se opět zašklebím: "Inu, odmítnout shlavit nemohu ani já, ale víšch, že dluhy nežapomínám." Vyberu si jedno s jahodovou příchutí - jahody jsou koneckonců jedním z důvodů, které jí pomohly s rozhodnutím, v které zemi pracovat. Ještě než skupinka odejde, sednu si se salátem k jednomu ze stolků a nad něčím se zamyslím, občas kopytem vyťukám krátkou sekvenci na plastovou židli a zase pokračuji v jídle. |
| |
| Kantýna -> Park "Áááá, dobrý den, paní profesorko." Pozdravím ji s vřelým úsměvem, ale při tom přemýšlím, co se vlastně Zirrque snažila přes svůj přízvuk říct. Důležitá ale byla spíš slova, která věnovala mě. |
| |
| Park Allister Zatraceně, musím uznat, že All umí přesvědčovat. A ty oči, hmm, těm nejde odolat. Tělocvik nemám rád, protože si ze mně na základce dělali všichni legraci. Nikdy jsem nebyl rychlý, ohebný a ani skákat nebo šplhat jsem neuměl. Ale na druhou stranu, výdrž jsem měl vždycky, to jo. S tázavým výrazem jsem se podíval na Alla. "A-asi máš pravdu. M-možná začnu běhat. P-přidal by ses?" V tu chvíli se v mé hlavě rozsvítil ooobrovský rudý alarm. Co...jsem...to...pravě...Já se nepoznávám. Snad si o mně něco nepomyslí, to bych si mohl rovnou vykopat hrob. |
| |
| A8 -> procházka po škole Tak hurá na obhlídku. zamířím směrem za hadem Allisterem. Zdá se, že alespoň na první den bude fungovat jako náš zdejší průvodce. Školu jsem si příliš při mém příchodu neprohlédnul, ale přijde mi, že je v ní spousta věcí navíc. Všude spousta laviček na sezení, květináče s rostlinami, které se snaží budit dojem nějaké pohody. Ale nakonec proč ne, někomu to může vyhovovat. Místnímu modernímu umění příliš nerozumím, ale zřejmě je to lepší než holé zdi. Já jsem spíš na praktickou stránku věci, než na estetiku. ,,Hezký." přikývnu uznale na vybavení knihovny. Na školu je to skutečně slušný prostor, ani bych neřekl, že by snad někdy mohla být využita kapacita knihovny na maximum. Přesto mi přijde dobré, že nemusím bůhvíkde shánět učebnice. Ale určitě nějaký notes na poznámky, když už logicky nebudeme moci zapisovat přímo do školních knih. Dokonce se k nám přidá v knihovně jedna zebřice. Podle jejího a Allisterova hovoru bych si tipl, že se jedná o člena učitelského sboru. Na chvilku stočím pohled ke konci naší skupinky, kde zůstává ona přehnaně stydlivá dívka ze třídy. Skoro mi to přijde jako až panický strach z většího množství lidí, než jen obyčejná ostýchavost. Následuje na naší prohlídce kantýna. Jednoduše zařízená, účelově, tak jak by to mělo být. ,,Lízátko?" zarazím se nad tou nenadálostí ohledně "oslavení". ,,Asi citronové, díky." pokrčím nakonec rameny a drobnou sladkost prozatím skryji do kapsy. Další místnost vypadá na něco, kde normální osoby odpočívají. Alespoň na první pohled. Vypadá to jako pohodlnější verze knihovny. Umím si představit, že by se tady ostatní rozvalili s knížkou nebo hudebním přehrávačem se sluchátky a jenom tak lenošili. Ale to jenom proto, že nevědí, jak krásně tichá dokáže být vnitřní loď kostela. Naplněná zvláštní energií a umožňující se mnohem lépe soustředit. I když je to jiné prostředí, stále mne můj nynější domov láká odpočinkem více než tato místnost. Zdá se, že se naše prohlídka pomalu chystá ke konci. Poslední destinací se stává tělocvična. ,,Slušný, slušný... hmm...." zamyšleně se zastavím a přelétnu tělocvičnu pohledem. Před očima se mi začne rýsovat, co všechno by se sem dalo vecpat v rámci výcviku a na chvíli se vrátím ve vzpomínkách do minulosti. Bahnité lázně, natažené dráty....ale kdo by to potom uklízel co? ušklíbnu se pro sebe, když si uvědomím, že sem trochu zaspal za skupinou, snad kromě Laii. Pospíším si za naším hadím průvodcem, který začne popisovat funkci tříd. Žádné zvonky? Kvůli nějakému zákazu nebo zvýšení odpovědnosti studentů? napadne mne, protože pokud vím, tak zvonek je klasické vybavení na každé škole. Poslouchám ještě ukončení Allisterova výkladu o škole, o zmínkách o doučování a školní radě. ,,Školní rada? To je na můj vkus až moc starostí a zodpovědnosti." zavrtím hlavou. Ne že bych v tomto ohledu měl práce o něco méně, ale pro podobnou instituci mi prostě nezbývá čas. ,,Za mě žádný otázky, to doučování podle toho, jak ty předměty půjdou." shrnu situaci z mého úhlu pohledu, než se rozhlédnu po ostatních. ,,Máte někdo cestu do města nebo všichni zůstáváte na kolejích nebo studentských domech?" oslovím zbytek třídy, protože to vypadá, že dnešní školní den je víceméně u konce. |
| |
| Učebna A8 – škola – školní pozemky Usměji se, když si představím, jak v květinovaném kimonu sázím kytičky a opečovávám lístečky. Nicméně když mi padne pohled na mé spáry opět trochu pohasne. To by asi jen tak funkční nebylo... Nicméně... Už aspoň trochu tuším. Kdyžtak se to potom změní. Snad to půjde. "Mohu si to půjčit?" padne mi pohled na propisku, kterou předtím vyndal. Když svolí, velmi opatrně jí vezmu do spár a kostrbatým písmem vyplním svůj formulář. Formulář To už se kolem lavice srocuje celkem dost tvorů, takže se postavím a když se začnou trousit na prohlídku, položím formulář učiteli na stůl s rozpačitým úsměvem. Uvědomím si, že All si zpět nevzal svou propisku, tak si jí opatrně zaháknu za lem kimona. Upravím se, když mi po mém manévru sklouzne jeden rukáv po šupinách dolů. Pak už pozorně poslouchám a cvakám si to na drápech za nimi. Narozdíl od nich totiž nemám žádné boty a při pohledu na mé spáry je to asi celkem pochopitelné. Nebo tady třeba mají boty na to jak vypadám. Co já vím. Místnost se slovníky! Rozzářím se. Když budu pilně studovat, rychle je doženu. Určitě. Věřím tomu! Osloví nás paní, která vypadá, že bude patřit mezi učitele. Umění jsem si nezapsala, takže jsem se raději rozhlížela po, pro mě dost neuvěřitelném, výhledu mnoha knih. Když dojdeme do kantýny v břiše mi silně zakručí. Vlastně jsem se od příjezdu pořádně nenajedla. No, ale to asi nechám až na potom. Zajímalo by mě, zda tady dostanu něco jako doma? Lízátko? Zvědavě koukám po ostatních, když si berou cuc na tyči. Když nás zve, proč nezkusit něco nového. Ale co si vybrat? Projíždím pohledem příchutě. Nakonec si vyberu rybízové. To jsem zvědavá! Zvědavě mlsnotu vybalím a zkouším, jak mi to půjde. Zamrkám. To je dobré! Zachytím ho mezi ostré zuby a spokojeně ho cumlám celý zbytek prohlídky. Zase ten mobil! Musím si najít, co to je. Tělocvična? Očividně nějaké velké prostory. Později z jejich řeči pochopím, že jde o místo na cvičení. No bezva. Měla bych si začít ty cizí pojmy psát. Napadne mě, když opět z jeho řeči tak půlku nepoberu. Ale je dobré to vidět. Z koleje už jsem jednou trefila, takže kývnu hlavou na souhlas. Ovšem zpozorním a dost nahlas se uchechtnu, když zazní název nějakého místa. Jestli je to tam skutečně jako v dračím doupěti, pak není o co stát. Když skončí a začnou se spolužáci ptát, jen klidně stojím a čekám, až skončí. Budu se vracet na kolej, abych si vzala něco, za co bych se mohla najíst, takže využiji jeho nabídky doprovodu. |
| |
| Park Izzy Poslechnu si Izzyho návrh a na tváři se mi hned objeví úsměv. "Jasně, ve dvou se to vždy nejlépe běhá. I když, pokud myslíš běh, jako běhání v praku a tak, ten je především na výdrž. Na to, aby jsi zhubnul a také na nohy. Ty by jsi spíš potřeboval maličko zesílit." Prohlédnu si ho bedlivě, jako bych hodnotil jeho fyzickou stavbu. "Ale běh je dobrý. Výdrž je dobrá. Víš, asi jde viděl, že se o cvičení zajímám a při cvičení není síla jádro, ale výsledek. Když jdeš cvičit a sedřeš se jako kůň, nic tím nezměníš. Tvé tělo vyhodnotí, že když je to jednou za čas, je výhodnější uložit energii do zásobních látek - tuků. Když ale uděláš před spaním blbých pět kliků a budeš jíst víc masa, aby jsi tělu dodal bílkoviny, tak si tvé tělo na konstantní nároky zvykne a adaptuje se. Je pro něj teď mnohem výhodnější vylepšit svalovou hmotu než cpát energii do zásobních látek. Cvičení je umění o poznání sebe sama. Své vůle. Svého těla. A svých limitů i možností. To co mám teď mě stálo dva roky cvičení a rok udržování. Teď už to mám spíš jako relaxaci a musím říct, že při fyzické námaze si mysl skvěle odpočine." Rozvášním se, neboť jsem netušil, že bych se o tomto s někým mohl víc bavit a byl jsem z toho celkem nadšený. |
| |
| Park Berry, All Vyslechl jsem si všchno co mi All pověděl a napadlo mě, že bych to "cvičení" mohl zkusit. Podíval jsme se na mobil, abych zjistil, kolik je hodin a všiml jsem si, že zanedlouho už nás tu vyzvedne moje sestra. "B-budu se tě-těšit. N-napíšu ti j-ještě. Už b-budeme muset jít. Rozloučil jsem se s Allem a ostatními. Následně jsem naznačil Berrymu, ať jde za mnou, protože Yoko bude čekat před vchodem do školy. Po cestě jsem se ještě otočil a nesměla zamával ostatním. Asi po deseti minutách čekání zastavilo před školou auto mé sestry. "Hoj, Izzy, tohle je ten tvůj kamarád? Já jsem Yoko, těší mě. Stavíme se ještě pro tvé věci a pak vám ukážu váš byt. S Berrym jsme nasedli do sestřina auta a vyrzili vyzvednout Berryho věci a následně jeli domů. Yoko Podle Yoko, je náš byt asi patnáct minut pěšky od školy. Popsala nám cestu ke škole, dala mi klíče, objala mě na rozloučenou a odjela. S Berrym jsme si vynesli ty hromady kufrů a tašek do třetího patra a začali se zabydlovat v našem bytečku. Byt |
| |
| Areál školy "Eeeek!" vyjeknu, když se na mě Allister otočí. Vypadá jako když mě chce zabít. Co proti mě má? To je jako ostatní hadi!? Mluví se mnou ale mile-mám v tom bordel. Jeho mimika je naprosto v rozporu s jeho vyjadřováním. Jsem ale ráda, že Kantýna je i pro vegetariány, a tak se mírně usměju. Když na mě ale mrkne, vylekám se. On mě uhání!? Tak brzo? A On!!? "C-c-c-c-coo!?"Vytřeštím oči a odběhnu o kousek vedle. Otočím se zády k Allisterovi a začnu si mnout ucho. To neudělal...tohle přece neudělal... Pak si radši začnu prohlížet školu. Tahle škola je skvělá! Všichni jsou tak milí, mají sny a plány, profesoři jsou chápaví...třeba ta zebří profesorka. Má divný přízvuk, ale od prvního poslechu cítím že je dobrosrdečná. Mám štěstí že jsem se sem dostala. S tou myšlenkou kouknu nenápadně po Izzym. Je to milý kluk. Ráda bych s ním šla domů...teda, stejnou cestou, ne jakože k němu! Neznáme se, určitě se mu ani nelíbím...a on mě? Ne nijak zvláštně; neměla jsem moc příležitostí nad těmahle věcma přemýšlet. Moc se bojím... Poslouchala jsem Allistera, jak se bavil s Izzym o tělocviku. Ten had má pravdu, uvědomím si. Možná bych se mohla k běhu vrátit..a možná i k té gymnastice... Zbystřím, když se ten nový student zmíní o odchodu. Váhavě zvednu ruku. "Já..totiž.." Odkašlu si. "Já jdu domů...mám to..kousek...půjdem?" zeptám se. Izzy už někam zmizel, a já bych nejraději taky šla. Když s tím novým, taky dobrý. Stejně nevypadá že by toho moc namluvil-dobře... |
| |
| Prohlídka školy skupina u All Zúčastnil jsem se prohlídky školy spolu s ostatními. Jsem zvědavej, jak velké to tu mají a hlavně co všechno tady je. Šel jsem jako poslední a rozhlížel se kolem sebe, abych si toho co nejvíc zapamatoval. Zamířili jsme do knihovny, kde bylo tolik knížek, že bych je určitě nepřečetl všechny ani do konce mých studijních let tady. A je tu prý od každého něco, takže paráda. Nemusím se bát, že bych něco nenašel nebo nedozvěděl se o tom. Díval jsem se na studenty, kteří tu už byli a jak si četli. Já osobně dávám přednost počítači, ale knihy taky ujdou. Najednou k nám někdo přistoupil. Zebra. A pěkná zebra. Představila se jako učitelka a já se musel usmát. Mluví zajímavě. Už se těším na první hodinu s ní. Vypadá jako slušná a férová profesorka, takže nemusím mít strach, že si na mě zasedne za pár vtípku. Další na řadě přišla kantýna. Celkem prostorná a hezky prosvětlená. Krásný moderní design. A taky tady něco krásně voní. Určitě tu vaří výborně. Když nás All pozval na lízátko a paní učitelka někam odešla pojíst, řekl jsem si o jedno jahodové a spokojeně jsem jej vložil do úst. Možná že All nebude zas tak špatný. Ale stejně nezmění můj názor na to, že je to ukecaná držka. Pak přišlo místo na odpočinek. Místnost, kde byly i stromy. Tady bude parádní šlofík o volných hodinách. Ještě musím nějak přesvědčit třídního, abych tady mohl donést vodní dýmku. Nakonec byla tělocvična. Prostorná. Dobře vybavená. Tady určitě toho zažiju spoustu. A taky se tady určitě dost nasměju i nadřu. Nevěřil bych, že to řeknu, ale začínám se tady na to všechno těšit jak malé štěně na vánoce. Nakonec jsem vyšli ven, kde nám ukázal prostory kolem školy a druhou budovu. Taky jak to chodí se zvoněním a kde jsou učitelé a další třídy. Také se zmínil o místě zvaném Dračí Doupě. Je to prý studentský bar. Mám pocit, že tam brzo jako třída půjdem a já zase skončím pod stolem. Nebo budu vyvádět kraviny a dostanu zákaz vstupu. "Možná tak pokladníka bych dělal. Matika mi docela jde." řekl jsem, když jsem zaslechl něco o školní radě. "Mohu se taky vetřít?" zeptal jsem se, když jsem přišel k Leonovi. "Bydlím tady kousek, možná náš dům znáš. V přízemí je květinářství Ráj, které patří mamce." Ani nevím proč jsem to řekl. Asi proto, že mě nic jiného nenapadlo a stejně by se to dřív nebo později dozvěděli. vlastně nemám proč to tajit. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Traffyho dům, Furrybook Když přijedu domů, tak si to namířím k otcově pracovně. Dveře jsou zavřené, což znamená, že tam má nějakého výše postaveného člena rodiny, tudíž zaklepu a otevřu dveře. "Otče omlouvám se, že ruším. Ale mám na tebe dotaz. Seznámil sem se s jistou kočkou, jež nese příjmení rodiny Ziraon, nebo nějak takhle neměl sem moc času si to pořádně zapamatovat. Jelikož jsem to přečetl letmo při odevzdávání nějakých formulářů. Celý den se chovala divně. Zejména, když se někdo zmínil o policii. To ale není vše, také za ní furt lezli dva bodyguardi. Moje otázky tedy zní, co je zač?" Otec se na mě podívá poněkud nadšeně-zmateným výrazem. "Vydrž mám tu jednání, ale to jméno znám. Nyní odejdi." "Dobrá." S těmito slovy odejdu z pracovny a zavřu za sebou dveře. Nyní mám namířeno do svého pokoje. Lehnu do postele a vytáhnu telefon z kapsy. Otevřu FurryBook a najdu v kontaktech Ka. "Čaues číčo, máte nějaký plán na odpoledne?" |
| |
| Park Mávnu Izzymu na rozloučenou. |
| |
| Park Když se dají do řeči a řeší spoustu věcí, přestanu dávat pozor a rozhlížím se po parku. Bude nezvyk nemuset každý den muset šplhat, když se budu chtít někam dostat. Když se Allister otočí ke mne, opět mu věnuji pozornost. Kývnu na jeho otázku a usměji se. Na druhou otázku kývnu také. "To by bylo skvělé! Mohla bych rovnou po zbytek dne studovat..." a on mi jistě doporučí nějaký na začátek, který budu nutně potřebovat. Nemohu přece třídu zdržovat tím, že neznám věci, se kterými se setkávají od malička. Spokojeně se usměji. A pak už mi ke spokojenosti chybí jen ten plný žaludek. |
| |
| Park -> Knihovna -> Kolej "Mimochodem, pokud se někdo zajímá o práci s technologií, mohl by vám založit skupinu na Furrybooku. My si tam dáváme zadání úkolů a další důležité info ke škole i k třídě. Dost se to vyplatilo. Třeba ty Same, neříkal jsi náhodou, že pracuješ s počítači? Pošlu ti seznam jmen." Řeknu, než se obrátím ke Scorpii a kývnu k ní na znamení toho, že můžeme jít pro slovník. |
| |
| Nový byt Izzy, Berry Náš byt byl naprosto úžasný. Krásný obývák tak akorát aby se tam mohlo sejít i šest lidí. Maličká kuchyňka která bohatě stačila mým nízkým nárokům. Celou dobu mi záleželo hlavně na mém pokoji, protože tam jsem vždycky trávil nejvíce času. Nasměroval jsem Berryho k pokoji určeného pro něj. Byl téměř totožný s mým, jen neměl balkón a nábytek byl žluto-bílý místo zeleno-bílé. Nevěnoval jsem Berrymu moc pozornost a začal nosit své kufry a krabice do pokoje a začal vybalovat. Z krabic jsem do poličky nad psacím stolem stohy knih. Od beletrie, která čítala díla jako Zaklínač, Assassin´s creed, Warhammer až po naučné knihy a učebnice jako Japonština pro začátečníky, Norština pro začátečníky 1 a 2, pár slovníků a tak dále. Když jsem vyskládal knihy a zlikvidoval krabice, bylo na čase nastrkat oblečení do skříně. Ta hromada triček, černých kalhot a kostkovaných košil byla snad nekonečná. Hmm, to opravdu nosím pořád skoro to samé? Potom, co jsem uschoval i oblek objevil jsem balíček. stálo na něm: Pro Izzyho od Yoko. Nedočkavě jsem strhl papír a viděl krásnou bílou moderní košili a černou vestu. Hádal jsem, že mě sestra chtěla připravit na zahajovací večírek. Odložil dárek na stůl, oblékl peřiny a běžel připravit večeři. Po jídle jsem popřál Berrymu dobrou noc a šel na kutě. Už se nemůžu dočkat na zítřek. Těším se jak malý. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "Čauves! Ty budeš asi Ricky, viď? Já jsem Terry, psali jsme si spolu. A tohle je Ka..." Usměji se na kluka. Ten nás hned přivítá a jde nám ukázat pokoj. "No... Jinak asi všechno víte... Tak se hezky zabydlete! Kdyby něco, mám pokoj dole..." Mrkne na nás a odejde. Zůstaneme v pokoji samy. "Zabírám si postel u okna!" Zasměju se a hodím si na postel batoh. Ricky |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Vejdu do domu a celý snad prošmejdím. Má zvědavost nemá mezi takže mě musí cestou do pokoje vyhánět z jiných pokojů. Když dorazíme do pokoje zabere si Terry postel.” Chci být taky u okna!!” Zamumlám si . “Tak tu máme problém. Jedíný jak to vyřešit je, dáme postele k sobě co ty nato?” Podívám se a nebezpečně se zazubím. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Chytnu postel a začnu jí s tebou přemisťovat. Pak otevřu tašku a začnu vytahovat věci a dávat si je do skříně. Pár knížek si nechám na stole a pak menší batůžek, kam si začnu dávat věci na zítřek do školy. "No... Jak se ti zatím zdají lidi ve škole?" Mrknu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Když dáme postele k sobě lehnu si na ně. “Kde budeš ale spát ty??” Zasměji se a pak vyskočím na nohy a začnu vybalovat. Pár věcí a pak noťas nějaká ta kniha. Podívám se na Terry.”NO, zatím nevím. První den a jediný kdo se projevil byli dva suchaři.” zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Kantýna "Nebojte, až do parku vásh pronáshledovat nebudu, jdu jen na shvačinku." Zaujatě si vyslechnu Allovo vyprávění o létě, se zmínkou o jeho brigádě vyprsknu smíchy (a velice dlouho se nezastavím). "Tak to jshi to měl kráshné. Moji první krev brala Žebra, sh kopytem žrovna jako já... paničké hrůžy ž doktorů jshem she žbavila až tady." povzbudivě se na Alliho usměju stylem - neboj, kvůli tobě určitě nikdo noční můry mít nebude. A když, tak je to normální. "To já shi pchesh léto žajela domů, ne, že by she něčo změnilo - bratchi jshou pochád shtejní povaleči a budižkničemové a rodiče shi nemají nač shtěžovat. Taky jshem pchemýšlela nad letošchními projekty, ale žatím marně. Budu mushet improvižovat." Pokrčím rameny a ušklíbnu se po svém - jako bych kdy dělala něco jiného. "Vyshvědčení?" Věnuji Allovi velice zmatený pohled, načež se mi blýsknou zuby v úsměvu zebry, která pochopila jakýsi interní vtip. O vteřinu později se zakaboním a přísně si před Alla stoupnu. "Je mi líto, pane Sherpente, ale lížátkem shi lepší žnámku opravdu nekoupíte - a veliče mě uráží, že jshte she o něčo takového vůbeč pokushil! Ať she to neopakuje!" Nakonec zvednu kopyto a vysunu ocelový prst, kterým mu pohrozím. Nějakým zázrakem se mi daří se nerozesmát ani po tomhle gestu. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "No, tak něják... Kluci před námi vypadali jak kdyby jim uletěli včely... No a Traffy... Ten byl celkem fajn. Co myslíš?" Uculím se na tebe a protáhnu se v posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Lehnu si s noťasem vedle tebe. “No, Traffy. JO zdá se v pohodě ale myslím že si dnes chtěl užívat víc než jsme mu to dopřály.” Zašklebím se a počítač pustím. “Hele ty dva co nás pro následovaly. Nedělej s toho vědu. Můj otec by mě nejradši zavřel do klece a měl na očích. Ale ne protože by mě měl rád, spíš jen aby se o něm netvrdilo že se neumí postarat o rodinu, kdy by se mi něco stalo.” Povím otráveně. A pouštím FurryBook. Kde přijmu žádost Tryffyho. “Hmm jsi pěkná vlčice. Dej si na mě bacha ať tě neznásilním.” Zasměji se vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Když už jsem se dostala na počítač, uvidím jak mi píše Traffy. Než vůbec napíšu, podívám se na jeho profil a hledám informace, třeba i jen ve fotkách. Pak teprve odepíši “Čau, kocoure. :P No, zatím nic v plánu nemáme. Teď jsme vybalili a ležíme. Copak? Už se nudíš?” Pousměji se. Můj profil. Informace tam nejsou a nebo je jasný že jsou smyšlený. Fotky. Spusty fotek jsou s výletů. Pár kámošů, poté se objevují ale fotky kde držím zbraně, sedím na tanku nebo v Jeepu. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro FurryBook Na mém profilu moc věcí nenajdeš, nebo najdeš ale všechny sou fiktivní. Jelikož po odchodu z města jsem svůj původní FurryBook raději smazal a založil nový. Jediné co zde je podle reality je moje profilová fotka. Poté co mi napíše Ka jí hned odpovím, jelikož nemám nic moc na práci a v televizi pouštěj stejný blbosti furt dokola. "Hele docela i jo. Ta tvoje akčnost, jestli se tomu dá tak říčt, mě docela nabila a doma není co dělat. Tak mě napadlo jestli nechceš/te jěště něco podniknout. Nebo aspoň někam vyrazit hned zítra po škole." |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "No jasně..." Pronesu trošku ironicky ale moc se nad tím nezastavuju. Zasměju se. "To víš, že jo! Já se budu bránit... Abych ti nenasadila klepeta, hned jak je budu mít..." Vypláznu na tebe jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “hele už mi Traffy píše. Zda nechceme něco podniknout teď nebo zítra po škole.” Podívám se zvědavě na Terry. “Hele, Já bych to dnes zabalila a vyspala se… Ale jestli ty chceš tak mu odepíši…” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Když mi Terry odpověděla, hned jsem začala psát. “No, tak jsme se s Terry shodly že dneska už to zabalíme. Zítra bychom ale mohly někam zajít. Terry zkusí někoho sehnat aby se jedna z nás nemohla cítit osaměle. Ale jestli někoho vezmeš sebou, tak dej vědět. Ať víme. To víš holky musí být opatrný.” |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “A máš ty pouta tady? nebo musíme čekat až je dostaneš ??” |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro ,,Určitě. Stejně to vypadá, že nás víc nebude. Tak se na tu pouť vydáme hezky ve třech." udělám rádoby slavností gesto rukou. ,,Takže květinářství? Normálně bych řekl, že je to zvláštní volba živnosti pro tvory s citlivými nosy ne? Ale sám vím, že to je otázka zvyku." odvětím nad Samovou poznámkou o tom, co dělá jeho máma. ,,Má cílová destinace je kostel. Ale asi první doprovodíme domů dámu? Řekneš nám své jméno?" stočím pohled na Laiu. Pořád vypadá tak plaše, skoro by dokázala vyvolat jakýsi ochranářský komplex. Ale tahle škola nevypadala, že by se v ní kdokoliv po komkoliv vozil. Což zase možná bude nuda, uzemnit pár velkohubých blbů nikdy není na škodu. A zažene to občasnou nudu. ,,Co vlastně tak děláváte ve volným čase?" zeptám se znenadání svých dvou společníků. Raději se ptám první, protože má náplň volného času bude jiná než ta jejich. A rád bych o nich věděl něco víc. |
| |
 | Nočný príchod Izzy, Berry Vedela som že nemôžem začať školský rok normálne. Po hodine jazdy vlakom sme dostali poruchu a pol dňa som presedela v nehybnom stroji. Ďakovala som všetkým svätým, že so mnou do kupéčka nastúpila banda mladých, ktorý vystupovali len pár zastávok predo mnou. Aspoň som nebola sama, čo bola moja prvá obava. Výhoda bola, že mi tie hodiny, ktoré sme sa nehýbali, rýchlo prešli. Na miesto prídeme s generálnym meškaním. Vonku je už tma a mne je jasné, že s kufrom a dvoma veľkými taškami sama na miesto určenia nedoletím. Byt nebol najbližšie pri stanici. Môže byť rada, že som ho zohnala. Aký budú spolubývajúci? Bože, ja sa na nich tak teším. Nebudem bývať sama, budeme až traja! Kufor ťahám na koliečkach, jednu tašku mám položenú na ňom, opierajúc sa o držiak kufra a druhú prevesenú cez plece. Z tašky vylovím mapku, aby som sa ešte raz uistila, kadiaľ mám ísť. Keď sú niekde rozcestníky či značky, na počudovanie vždy prídem až tesne pri ne so žmúriacimi očami, a až potom sa vyberiem daným smerom. Cestou premýšľam, aké som mala šťastie, že som tu zohnala také skvelé ubytko. Vedela som, že byt patrí mladej vlčici, s ktorou som komunikovala, a bude tam bývať jej brat. Dokonca mi dovolila poslať sem popredu moju posteľ, bez ktorej by som sa nezaobišla. Hlavným jej aspektom bolo, že mala drevenú konštrukciu, ktorá sa nad ňou týčila až k stropu a na ktorú som sa mohla v noci zavesiť. V polovičke cesty natrafím na párik mačkovitých, ktorý mi po krátkom rozhovore pomôžu odniesť batožinu po zvyšok mojej trasy. Bývali iba kúsok a vraj im to nevadilo, tak som ich pomoc jednoducho prijala. S nenormálnym očakávaním vyjdem na tretie poschodie, strčím kľúčik do dverí a vrazím dnu. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Nový byt, nový spolubývajúci Izzy, okrajovo Berry (môžeš počuť príchod a pripojiť sa! ^^), úplne mimo All (príkaz od Izzyho nech ťa zahrniem :D) Zavriem za sebou dvere a s pootvorenými ústami sa obzerám okolo. Akosi si zabudnem zažať, ale z pootvorených úst vyšlem echolkáciu a zistím, že byt je fakt priestranný. Haló? Ozvem sa, ale žiadna odpoveď. Už spia? Potichu a potme, keďže to pre mňa nie je nič neprirodzené začnem skúmať. Najskôr narazím na kúpeľňu, no tu si už zažnem. Pána, krásne! Rozprávam sa ďalej sama so sebou a ku všetkému idem zblízka. Ako druhú izbu našťastie zbadám svoju. Nechám si tam veci, ale začnem cítiť úzkosť, že so nestretla mojich dvoch čoskoro kamošov. Určite sú tu, však? Nie som tu sama...hádam by ma nenechali spať tu samú, nie? Uisťujem sa a s miernymi obavami zamierim k ďalším dverám. Otvorím ich a padne mi pohľad na mladého vlka s čiernou-bielou srsťou, ako leží na posteli a v ušiach má slúchatka. Si tu! Zvýsknem natešene a bez rozmyslu sa ako čierno-cyklamenová guľka vrhnem na teba. Normálne skočím s poloroztiahutými krídlami a napoly doplachtím, napoly padnem na teba posteľ. Okamžite ťa objímem. Bála som sa že tu budem sama. Som Ame! Yoko ti hovorila? Vlním chvostom a natešene na teba pozriem kdesi od tvojej hrude. _______________________________________________________________________ vzhľad: 153 centimetrová útla čierna netopierica so zloženými krídlami s cyklamenovými blanami a rovnakou farbou vlasov po ramená, iba s bledoružovou ofinou. Vykúkajú z nich dve velikánske uši. |
| |
| soukromá zpráva od Izzy pro Nová spolubydlící Ame Už jsem si nějakou tu chvilku ležel v posteli a poslouchal hudbu. Uvažoval jsem jak bude probíhat násldující den, protože jsem se nemohl dočkat až uvidím své spolužáky. Zrovna začal hrát můj oblíbený, lehce depresivní song, když se otevřely dveře do mého pokoje a bez varování rychlostí blesku na mě skočí nějaká holka. Byl jsem tak zmatený, že jsem zpočátku, vůbec nevěděl co říct. "Ehm...ahoj?" Moment Y-yoko? Jak já zbožňuji svou sestřičku, takže to nové věc byly jako omluva za todle? "Já jsem Izzy. Vedle v pokoji spí Berry. No ségra mě chtěla asi překvapit." Mile jsem se usmál a vypl hudbu. "Určitě máš hlad. Dáš si něco? Jdu si dát večerní svačinku. Vysoukal jsme se spod Ame a vyrazil do kuchyně připravit míchaná vajíčka, protože moc toho v lednici není. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Zoznámenie by sme mali za sebou predovšetkým Izzy Huh? Zamrkám prekvapene, zatiaľ čo si ťa až z nepríjemnej blízkosti obzerám a môžeš si všimnúť, že nasajem tvoj pach. Vyzerá sympaticky! Myslela som že o mne bude vedieť, už s nečudujem že tu bolo také ticho keď som prišla. Ale zareagoval veľmi pozitívne vzhľadom na to, že nikoho nečakal. Len očkom mrknem, čo počúvaš a uznanlivo pokyvkám hlavou. Hej, máme podobný hudobný vkus Izzy. Ako sa začneš hýbať zleziem z teba a čakám kým vstaneš. Takže Berry a Izzy. Škoda že Berry už spí, chcela by som vidieť aj jeho. Asi až ráno. Mohla by so vstať skôr a spraviť im wafle. S jedlom sa vždy lepšie zoznamuje. Práve preto vôbec neprotestujem na jeho návrh, ale cestou do kuchyne ťa chytím za cíp trička, akoby som sa bála že mi ujdeš. V kuchyni ťa pustím. Sestra si z teba často takto...vystrelí? Spýtam sa, zatiaľ čo hľadám v chladničke alebo na kuchynskom pulte nejaký kúsok ovocia. Viem že to vybavovala ona, ale aj tak ďakujem, že tu môžem bývať. Nemohla by som bývať sama. Priznám úprimne a hrabem sa aj vo vašej zásobe zeleniny. Moc tu toho nie je... Pozerám, ako si berieš vajíčka. Chceš k tomu spraviť nejakú prílohu? Zajtra by som mohla behnúť na nákup, vstávam dosť skoro takže budem mať do začiatku školy dosť času, a aspoň by sme si mohli urobiť veľké raňajky. Trkocem uvoľnene ďalej, akoby som neprišla pred piatimi minútami. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Zůstala jsem na tebe nechápavě a trochu nejistě koukat a mlčet. Neměla jsem teď co říct, i když bych rozhodně něco říct měla... |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Hmmm, je sladká. A je moc krásné když je tak mimo!! |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Kousla jsem tě jemně do rtu a začala ti polibky vracet a hladit tě po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "Ka.. Notak... Tohle bysme neměli..." Špitnu ti tiše do ouška a zároveň tě do něj jemně kousnu. Mé dlaně přejedou ze zad jedna na zadeček, který ti zmáčkne a druhá na prso, s kterým si začne hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Přitom sjedu hlavou mezi nohy a začnu tě rychle lízat… Nic mě nezastaví. Začnu tě šukat dvoumy prsty. Jakmile uslyším tvůj orgasmus, teprve pak zas zvednu hlavu a dlouze tě políbím. Na mích oči je jasný že doufám že mě teď povalíš ty. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Pak se k tobě ale skloním a začnu tě líbat na krku, pak prsech a postupně po bříšku jdu až mezi nohy, kde tě začnu lízat a prstit u toho kundičku i zadeček. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Užívám si to dokud se neudělám. Pak si tě přitáhnu a políbím. “Myslím že budeme fajn kámošky” Usměji se sladce a vydýchávám se |
| |
| soukromá zpráva od Izzy pro Jídlo :D Ame "Yoko? Ta si ze mně střílí pořád. Ale tohle bylo příjemné překvapení." Usměju se na Ame a podrbu se pravou rukou na zátylku. "Omlouvám se za tu malou zásobu jídla. Dneska jsme se přistěhovali a krom rýže, vajíček a nějakých jablek tu toho moc není. No, ale už jsem psal jednomu druhákovi a zítra mi ukáže kde můžeme nakupovat." Otočím se k plotně a promíchám vajíčka, abych je náhodou nespálil. "Jako, jestli vstáváš brzy, tak se můžeš mrknout v okolí po obchodě, nachystám ti seznam. Pokud se ti podaří sehnat všechno, připravím úžasnsou ovocnou dřeň." Páni, já se nepoznávám. Já mluvím a ani se nezakoktávám! To je bezva. Dodělám vajíčka a zeptám se: "Dáš si?" Pokud ano, tak Ame položím misku s vajíčky na dobrý jídelní stolek a přisednu si k ní. Seznam |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “To víš. už jsem taková. Jsi fajn. Bala jsem se že budu jediná kdo si dokáže život pěkně užit… Myslím že společně tu školu zvládneme na pohodu.” mrknu na tebe |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro “Neboj, myslí, že i já to nebudu mít nejednoduší. nejdu na debilní kreslení.” Pousměji se. “ale je fajn mít kámošku se kterou můžu trošku odreagovat.” Mrknu na tebe a jen se přikryji. “Půjdu už asi spát. A´t jsem zítra při silé.” Zazubím se |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro môj spolubývajúci vie variť, +1 bod Izzy Prekvapene našpicujem jedno ucho a otočím ho smerom k tebe. Príjemné? Knííí, ty si milý. Povyskočím a skrčím nosík. Keď si povedal, že si o mne nevedel, nebola som si istá čo si naozaj myslíš. A dokonca mu nevadia ani dotyky, čo je skvelé, lebo potom by som mala problém keby tu Berry nie je...a to vlastne ešte ani neviem či si Berry nestráži svoj osobný priestor. A tvoja sestra, Yoko, už doštudovala? Čo robí? So živým záujmom sa spýtam, popričom rozrežem jedno jablko na polovičku a popri konverzácii z neho uhryzávam. Pri slovách "ovocná dreň" mi zasvietia očká a na krátko ti objímem celú pažu. To by bolo úžasné! Milujem ovocie! A ja k nej urobím wafle, alebo palacinky ak tu nie je waflovač, a kúpim na ne nejaký čokoládový toping. Máš rád sladké? Lebo ak nie tak môžem spraviť aj niečo iné, napríklad...napríklad chlebíčky. Viem chutné pomazánky! Prevezmem od teba zoznam, ak ho hneď spíšeš. Hmm, možno som nemala hovoriť že pripravím raňajky, mohlo to byť pekné prekvapenie. Ale to nevadí, aspoň neurobím niečo čo by mu nechutilo. Na otázku o vajíčkach ukážem nedojedenú polovičku jablka. Ďakujem, ešte mám, vo vlaku som si kúpila večeru takže nie som až taká hladná. Sadnem si za stôl tak, aby som si neprisadla zložené krídla. Hmm, asi by som nemala rozprávať keď bude jesť, nie? Ale keď...ja mám toľko otázok. Vydržím tak zo desať sekúnd v tichosti, keď na teba poočku mrknem. Spomínal si že nejaký druhák ti tu má ukázať obchod...poznáš sa s veľa deckami z vyšších ročníkov? |
| |
| soukromá zpráva od Sam pro "Kostel? Jdeš se pomodlit nebo je tvůj táta zdejší...ne...to by nešlo. Nebo? Kněží žijí v celibátu, ne?" koukl jsem na Leona. Nebo se tam má prostě asi s někým sejít. Snad jsem ho nějak neurazil. "No já hodně času trávím hraním. Hry atd. Asi jsem na to tym závislej. Ale chodím i ven a tak. Občas třeba sednu v parku na deku na trávu. Rozdělám vodní dýmku a jen tak sedím a pozoruju ostatní. Někdy se dokonce přidaj i kolemjdoucí, je to sranda. A co vy?" se zájmem jsem koukl na své společníky. Jsem zvědavej jak se baví oni. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro "Dobrou noc..." Šeptnu tiše a zavrtám se do peřiny. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro pak jsem ještě nastavila budík. zapálila si s okna a když už jsi přišla byla jsem v postely. “Tak dobrou noc” Špitla jsem a po zhasnutí jsem hned usnula spala do rána. |
| |
| Celé město Odpoledne a večer uplynul relativně rychle, což u příjemně stráveného času bývá zvykem. Noc byla klidná (Alespoň doufám, pokud jsou nějaké námitky tak máte jednoduše smůlu). Ráno zařinčel budík, pokud jste si ho tedy nařídili... |
| |
| soukromá zpráva od Izzy pro Povídání u jídla Ame Pomalu ujídám vajíčka a povídám se Ame. Bože, jak já jsem rád, že nemusím mluvit. "Yoko? Jo, ta už dostudovala. Teď skládá hudbu pro nějakou skupinu. Jasně, mám rád sladké. Je bezva, že umíš super chlebíčky večer možná budeme mít společnost tak mi pomůžeš s jídlem ju? No, neznám tady téměř nikoho. Ten druhák nám má pomáhat během začátků školy." Nadzvednu ruku a podívám se na hodinky. Boha, to už je tolik?! Radši půjdu spát. Odložím misku do dřezu a zívnu si. "No, už je dost pozdě. Asi bychom měli jít spát. Tak zatím dobrou noc, uvidíme se ráno před snídaní." Mile se usměju a zamířím si to do své postele. Pro jistotu zkontroluju budík, že je zapnutý a dám si mobil na nabíječku. |
| |
| Chvíli jsem se ještě uvelebovala, než jsem našla tu správnou polohu pro spánek. SEN - Prosím nezneužívat v příběhu! Prudce jsem se na posteli posadila a rychle chytala telefon, na kterém zrovna hrál budík. Když se mi to podařilo, rychle jsem se otočila, jestli je Ka už vzhůru. Nakloním se k ní. "Ka? Vstávej... Už je šest!" Zvednu se z postele a zamířím k šatníku, odkud si vytáhnu věci na běhání a začnu si je oblíkat. |
| |
| Studencký dům. Terry Můj spánek byl tvrdý a klidný. Jediný, co si ještě uvědomuji je důsledek spojení postelí. Terry jsem objala jak velkého plyšáka. Ráno mě neprobral budík, ale ne můj, Terry. “Co. Šest? Já tě snad zabiju! Vstávat tak brzo je vražda!!!” Povím rozespale. A v tomhle stavu jsem si neuvědomila, že koupelna je na konci chodby a to, že jsem usnula nahá. S rozespalýma očima jsem suverénně vyrazila do koupelny. Teprve, když jsem se vrátila, tak mi došlo proč se všichni dívali tak pitomě. Hlavně ten kluk, co si čistil zuby. “Ehmm, příště mi prosím tě připomeň, že jsem opravdu na lehko.” |
| |
 | Školní pozemky Žádný budík neslyším, ale najednou z mého nahého těla zmizí hřejivá přikrývka a já se šokem probudím. „Nesnáším, když mě takhle budíš, nemůžeš mi prostě dát normálně pusu?“ Zahudruju a mžourám proti světlu. „To teda ne, vstávej. Musím se podívat na tu tvoji ruku.“ Protočím oči v sloup, ale poslušně vstanu studenou podlahu ani moc nevnímám. Za mnou se dolů z postele spustí dlouhý, tlustý ocas zakončený ploutví. Na jeho svrchní části vrhají blyštivé odlesky světle modré šupiny uspořádané v úzkých pruzích. Ani se neobtěžuji nějak narovnat zmačkané a rozházené peřiny a zamířím rovnou do koupelny, kde už stojí Angela. Zobrazit SPOILER Poslušně jí ukážu levou ruku zamotanou do obvazu. Odmotá ho a začne se ve zranění šťourat. Už ani nesyknu bolestí, zápěstí je stále mírně rudé, ale ten příšerný otok, co tam byl včera, už zmizel. „Je to v pohodě, vždyť jsem to říkala.“ Obdaří mě skeptickým a vyčítavým pohledem, ale nakonec přikývne. „Už to vypadá líp. Můžeš jít do té školy, do které se tak těšíš.“ Teď je řada na mě, abych protočila oči. Napatlá mi na to nějakou mastičku a poté ji překryje pevným obvazem. Následuje klasická ranní očista. Čištění zubů, česání vlasů, jejich lakování. Speciálních rozprašovačem si postříkám žábry na krku. Obléknu se do šedého, upnutého trička. Černé kožené bundy a kožených kalhot. Rychle zhltnu kus něčeho, co mi Angela připraví k snídani, aniž bych moc vnímala, co to vlastně je. V poměrně velikém a sportovně vypadajícím batohu mám vše potřebné. Znovu projdu, zda jsem v bytě nic nezapomněla, hodím si batoh přes rameno a vyrazím za ní k autu. Projíždíme městem a blížíme se ke škole. Z toho si pranic nedělám, ale upírám zlověstný pohled na svou levou ruku. Pitomá ruka. Vždyť to skoro nebolelo, ale ne. Prostě to musí natéct zrovna první den školy. Ne že bych do té školy nešla i s nateklou rukou, ale Angela prostě nedala jinak. Smůla, že jsem spala zrovna u ní. Nebo štěstí? Kde bych vlastně sháněla jinou omluvenku od doktora? Ještě než vystoupím ze škodovky, obrátím se k řidičce. Zobrazit SPOILER „Díky.“ Se zubatým úsměvem jí vlepím polibek a vyskočím z auta. „Když budeš zase…“ Neposlechnu si, co má na srdci a zabouchnu dveře od auta. Bez otočení pokračuji dál ke školnímu kampusu. Musím uznale pokývat hlavou nad vzhledem celé budovy i jejího okolí. Do začátku vyučování mám ještě chvíli času, takže se rozhodnu si budovu obejít a prohlédnout. |
| |
| dobré ráááno Izzy, Berry S Izzym sa rozlúčime na dobrú noc a ja neochotne zájdem do svojej prázdnej izby premýšľajúc, či by bolo už moc cez čiaru keby pár krát za týždeň navrhnem spoločné prespávanie v jednej izbe. Vytiahnem si hygienickú tašku a uterák z kufra a v tichosti sa zavriem ešte do kúpeľne. Netrvá dlho a už visím na drevenom tráme postele, krídlami obalené celé telo a paplón zachytený na drápkoch na konci krídel ma obaľuje ako kuklu. Verná svojim slovám sa zobudím tesne po piatej. Pustím sa z konštrukcie a ako paplónové burito padnem na mäkký matrac. Hmmmmh...Nath? Zamrmlem, zatiaľ čo sa vymotávam z prikrývok a až keď poriadne rozlepím oči tak si uvedomím, že nie som doma. Spomeniem si na včerajšok a svoj návrh nakúpiť. No jasné! Izzy, Berry, raňajk...ovocná šťava! Vyskočím na nohy a za necelých desať minút už vylietavam z okna aj z veľkou prázdnou plátenou taškou v rukách. O hodinu a pol sa už zvŕtam v kuchyni. Našla som obchod asi 15 minút od nášho baráku, kvôli môjmu zraku mi ale trvalo trochu dlhšie než som ho objavila. Nebol to zrovna supermarket, takže zo zoznamu mi chýbali Nori, sushi ryža a krevety, ale kúpila som do zásoby aspoň obyčajnú ryžu a vedľa mňa na kuchnskom pulte teraz trónila aj veľká nutella. Trocha ma znervózňuje, že je tu všade ticho a chlapci ešte spia, tak si popri robote aspoň potichu pospevujem. Bytom začne čoskoro rozváňať podmanivá vôňa palaciniek. |
| |
| Studentský dům Ka Oblíbené kraťasy a tílko, jsem už měla na sobě a zavazovala jsem si boty, když jsem si uvědomila, že v pokoji už není Ka. Zpozorněla jsem. Vždyť byla... nahá. Polkla jsem a napjatě poslouchala, co se bude dít na chodbě. Žádné extra reakce jsem neslyšela. Konec konců, bylo dost brzo a navíc, kdo by si stěžoval na takové probuzení. "Jasně. Promiň já si nevšimla, že jsi odešla..." Podívám se na ní omluvně a začnu se protahovat. "Jdeš si zaběhat se mnou?" Uculím se na ní mile. |
| |
| Traffyho dům, třída A8 Po přečtení zprávy od Ka si jen v duchu povím: "No nechám to na nich, stejně tu nikoho jinýho pořádně neznám." a odpovím jednoduché "Ok". Pak už jen chilluju v pokoji zalezlej za PC a čtu si články o novinkách ve světě tetování. Do toho poslouchám hudbu. Po několika hodinách na mě ťukne matka abych se šel s nimi najíst. Po jídle si mě otec pozve do pracovny a odpoví mi na mou otázky. Jsem poněkud v šoku, ale něco v tom smyslu jsem očekával. Pak se odeberu do koupelny a na kutě. První den byl poněkud náročnější než sem očekával. V posteli ještě chvíli čučím do mobil, který mi spadne do obličeje, jelikož jsem u toho usnul. .... Ráno se vzbudím kolem sedmé hodiny, tak jak to mám ve zvyku. Nasnídám se a Alfréd mě odveze před areál školy. "No nezbývá mi nic jiného než vykročit do nového školního dne, díky za odvoz." a vyjdu vstříc novému dni. Nejdu nijak moc rychle, spíše se courám a koukám po výrazech ostatních studentů, kteří tu sou o trochu dříve jako já. Po chvíli jsem si docoural do mé třídy A8, kde se posadím na své místo a zas začnu civět do mobilu. |
| |
| Dům, A8 Začnu se oblékat. “Co-Cože?! Tak kvůli tomu?! Jestli chceš abych tě zabila, probuď mě takhle brzo kvůli běhání ještě jednou!” Pousměji se a naplácnu se do postele. “Běž, utíkej! Než tě zabiju!” Můj hlas je ztišený díky tomu, že mám obličej zavrtaný do matrace. Nechám Terry se proběhnout a teprve když už se vrátí vstanu. Mám na sobě dnes kraťasy a černé tílko. Jdeme na čas a tak nemusíme pospíchat a díky tomu, že z domu tam jdou i jiní studenti nemusíme se bát, že se ztratíme. Když vstoupíme do třídy rozzářím se. “Nazdar chuligáni!!!” Usměji se na třídu a jdu s Terry do poslední lavice u okna. “Tak snad to dnes dáme.” |
| |
| Ranní cvičení, další den ve škole. Ráno se probudím před pátou hodinou. Už jsem si za ty roky zvykl, vstávat pár minut před budíkem. Přesto si ho raději nastavuji, jako pojistku. Po ranní hygieně se obléknu do šusťáku a zamířím ze svého pokoje dolů do hlavní lodi kostela. Otec patrně ještě spí, což považuji za dost nespravedlivý přístup, vzhledem k tomu, že mne stále nutil tak brzo vstávat, až jsem si na to zvykl. Věnuji pět minut krátké modlitbě v tichu prázdného kostela, než zamířím na pravidelný ranní běh. Venku je ještě tma a klid, takže cestou ani nikoho nepotkám. Po návratu ještě zamířím do sklepení do malé tělocvičny. Nazývat to tělocvičnou je i tak dost přehnané, osvětlená místnost se třemi cvičnými dřevěnými panáky. Celé cvičení mi zabere něco kolem hodiny a půl, takže mi zbývá dost času na snídani a odchod do školy. Je to zvláštní pocit, obvykle mi cvičení zabere více času a po něm sice jdu studovat, ale jiné věci než jsou běžné školní předměty. Když opouštím kostel, po pár metrech se otočím a zadívám se na tu církevní budovu. Nejsem si jistý, co sledují tím, že mám chodit do normální školy, ale osoby tam vypadaly sympaticky. Včerejší krátký doprovod Laii a Sama....takto nějak se dělají kamarádi. Aspoň myslím. Ve škole zamířím do naší učebny A8. První reálně vzdělávací den v této instituci. Usadím se na volné místo, kde včera nikdo neseděl a zamyšleně si prohlížím již přítomné studenty, když dovnitř vtrhne nějaká rudovlasá kočka v doprovodu modrovlasé vlčice. ,,Dobré ráno. Čím jsme si vysloužili takové srdečné oslovení?" zeptám se jí pobaveně. Snad jí ta energie vydrží přes celý den. |
| |
| Studentský dům -> Parčík ve městě -> Učebna A8 Ka, Traffy, Leon a kdokoliv další ve třídě Zasměju se, když vidím reakci Ka. Lenoch jeden... Vyběhnu z domu a zamířím nazdařbůh ulicemi. Ještě to tu neznám, takže svou běžeckou trasu si budu muset teprve časem najít. Dnešní nebyla nic moc. Většinu času jsem běžela po chodníku a vyhýbat se u toho lidem nebylo nic moc. Nakonec jsem našla menší park. Vypadal celkem hezky. Nebyl sice moc upravovaný ale to bylo právě to, co mu dávalo to osobité kouzlo. Zamířila jsem tam a pod velkým košatým javorem jsem se posadila a nějakou dobu se protahovala a cvičila. Pak jsem doběhla po chvilce bloudění zpět k domu. "Skočím si jen rychle do sprchy..." Mrknu na Ka ve dveřích a skočím do koupelny. Pak už jsem si v rychlosti vysušila vlasy a navlíkla na sebe džíny a tmavě modré triko. Na záda jsem si vzala batoh a ze svých prozatímních zásob jídla vytáhla jablko a nějaký mysli sušenky. "Tak pojď loudo..." Vypláznu na Ka jazyk a vyrazíme do školy i s ostatními z domu. Když jsme přišli do třídy, už tam byl Traffy. Uculila jsem se, když jsem viděla jak čučí do mobilu a tak, když jsem procházela kolem něj, jsem mu ho vytrhla a položila hned na lavici za ním. Vyplázla jsem na něj jazyk a přátelsky mrkla. "Kazíš si sociální zázemí..." Uchechtnu se a posadím se na své místo vzadu u okna. "Jasně, že dáme. Nevidím jediný důvod, proč bychom to dát neměli." Mrknu na ní a z tašky si vytáhnu blok a penál. Zaznamenala jsem tu i novou tvář. Usmála jsem se na něj. Vypadal... Zajímavě. Trošku jinak než všichni ostatní kluci tady. |
| |
| A8 Terry, Traffy, Leon Posadím se tak abych se cítila nejlépe. Takže jsem nakonec měla nohy na stole a podívala jsem se na nové tváře. “Čau. Já jsem Ka, tohle je Terry. K tvé otázce, možná jen mé přání. Dobráčci jsou nudný a taky otravný… To víš, rádi poučujou druhé.” Vesele se usměji a urovnám si na krku jak obojek tak i řetízek s přívěškem… Podívám se i na Traffyho a mile se usměji a kývnu na něj. |
| |
| A8 Ka, Terry, třída ,,Těší mě, já jsem Leon. A přání je dobré mít, akorát by mělo být reálné ne? Jak by to vypadalo, kdyby na sebe všichni byli nepříjemní. Ti slušní tady musejí být, aby pořádně štvali ty ostatní." nadhodím s lehkým úšklebkem. ,,Ani bys nevěřila, kolik práce s takovýma chuligánama je. Jen malý procento z nich pochopí co se sluší a patří bez toho, aby jim jeden vymáchal rypák v kopřivách. A přece svoji dokonalou moudrost a pozitivitu nebudem dávat ostatních zadarmo ne?" popíchnu rudovlásku a otočím se na židli čelem k female dvojici v zadní lavici. ,,Ale všichni jsme Boží děti koneckonců." nasadím provokativní tón s pohledem na Kain přívěšek. Těmto symbolům jsem dávno přestal dávat vážnost jako takovým, ale spíše jim přiřazuji identitu, se kterou se můžeme ztotožnit. A nebo třeba jen vypadají dobře jako doplněk. Nakonec i Ka může vidět můj vlastní růženec s dřevěným křížkem. |
| |
| A8. Leon. Poslouchám Leona. Chvíli mi to přišlo zábavné ale za pak mi spadla spodní čelist. Zní úplně stejně jako ta banda magoru před naším barákem. Něco podobného řvali na nás přes zeď. Hned jak si uvědomím, že na něj zírám s otevřenou pusou, tak ji zavřu. “Děti.. Děti boží? Jako fakt? Jsem si jistá že, pokud jsem potomek nějakého boha. Bude to nejspíš Hádes.” Zasměji se pobaveně. Vlastně nemám nic proti víře jako takové. Věřím, že je důležité věřit, že po smrti něco bude. Ale s fanatiky, co nosí tenhle znak na hrudi. No, to už je jiné kafe. Sakra, jak někdo muže být zástupcem víry, co hlásá lásku a mír ale její základy jsou založeny na krvi a bolesti. “Jo, a co se těch chuligánů týče. Záleží na úhlu pohledu. Jsou chuligáni a chuligáni. Jedni jsou opravdu parchanti, co si zaslouží okovy a druhy jsou ti, co se prostě nechtějí ohýbat před zastaralými hodnotami.” Mrknu vesele. Můj hlas nezní arogantně ani povýšeně ale pobaveně. |
| |
| Ráno a škola Berry, Ame a později zbytek třídy Probudím se okolo čtvrt na šest a docela odpočatý sejdu z postele. Popadnu ručník a vyrazím do koupelny. V bytě je naprosté ticho. Hm, Ame už asi vyrazila. Osprchuju se, vykonám běžnou ranní rutinu a vrátím se do pokoje, kde se začnu prohrabovat šatníkem až nakonec vytáhnu černé kalhoty, zeleno-černě kostkovanou košili kterou si přehodím přes černé tričko s logem BMTH. Jakmile jsem oblečený naházím si do tašky pár propisek, zápisník a 7. díl Zaklínače který mám zrovna rozečtený. Když zaslechnu hluk z kuchyně okamžitě zamířím ke zdroji. Bylo mi jasné, že to nemůže být nikdo jiný než Ame, protože Berry ještě spí. "Bré ráno, Ame. Co to tady tak voní? Palačinky?! Ty jsei úžasná, tak já nachystám svačiny. MIle se usměju a vezmu tu hromadu ovoce co Ame koupila a přeunu se s ní na malý jídelní stolek, abych jí něpřekážel a pustím se do přípravy ovocného salátu na svačinu. Poté posnídáme všichni tři společně a vyrazíme do školy. Po cestě se snažím odpovědět Ame na všechny její otázky, pokud nějaké má. Dovedu ji k naší třídě a nervozně zvednu ruku na pozdrav: "Hoj, všichni." Necháme Ame, ať si vybere nějaké místo a s Berrym zapadnem do naší lavice. |
| |
| A8 Ka, Leon, třída Když si začal povídat s Ka, poslouchala jsem je a usmívala se. Leon... Pěkný jméno. Když ale zmínní kopřivy, zasměju se. "Zajímavá technika získávání pořádku a respektu, jsem celkem rád, že jí na nás včera nepoužil All." Mrknu na Ka, na kterou se ale podívám a ona zrovna vypadá, jak kdyby viděla ducha. Nebo... Uculím se. "S tím souhlasím... Hádes, Pluto, Mínos, Styx nebo možná i Vepvovet... Ne! Už to mám! To je dítě bohyně Eris! To sedí nejvíc! Bohyně svárů a konfliktů!" Zasměju se na Ka a vypláznu na ní jazyk. Potom se usměji na Leona. "No, a co máš za zaměření Leone?" |
| |
| A8 Ka, Terry, třída ,,Hádes, Cronos, Kálí nebo třeba Fenrir? Každý máme nějaké kořeny. Ale nejsem tak naivní ani fanatický, abych tomu slepě věřil. Ale je fajn mít nějaké místo na světě ne?" nadhodím směrem Ka nad jejím uvažováním o svém božském původu. Pravda, s Fenrirem jsem si trošku rýpnul, přirovnávat kočičí slečnu k takové bestii. Do toho se do hovoru vmísí Terry. Už bych si myslel, že nás bude jenom pozorovat. ,,O bozích by se dalo mluvit ještě hodně dlouho a každý k nim má určitě nějakou teorii." mávnu nad tím rukou. Teologické debaty si můžeme nechat na nějaké hodiny, kde by se to případně probíralo. ,,Já jsem tedy spíše zaměřený na tu tvoji první verzi chuligánů. Na rebelství nevidím nic závadného, pokud to někomu cíleně neubližuje." do mého hlasu i očí se vžene zapálený tón. ,,Jenom....okovy.....pár pořádných do zubů je v dnešní době praktičtější. Dneska se každej druhej ohání právy a svobodou projevu. V takovým případě je potřeba vzít tu právní knížku a letáky a nacpat mu je do krku. Nebo klidně někam jinam." trochu příliš se rozjedu, naštěstí mne vytrhne z mého monologu Terry svým dotazem. ,,Státní správu. Potřebuji vědět, jakým způsobem funguje, integrované systémy a tak podobně. Už kvůli mému pos-....no prostě statusu a práci, které bych se chtěl věnovat později." přebreptnu se. Není potřeba o sobě vysypat všechno, nehledě na to, že to spadá pod určitý stupeň utajení. Ale neměl jsem možnost si promluvit s vrstevníky už nějakou dobu. ,,A co vy? Jakým směrem chcete nasměrovat svoji budoucnost vy?" otočím otázku na Terry s Ka. ,,Modelka a její manažerka?" napadne mne, když si vezmu, jak má Ka od prvního pohledu prořízlou pusu a Terry na pohled vypadá velice dobře. |
| |
| A8 Leon, Terry, Izzy, Berry Vyslechnu oba dva. Leonovi pusa jen jede, to se musí nechat. U této konverzace si hraji s pramínkem vlasu. “Jo, Eris. Tak ta se toho fakt nebála.” Zašklebím se Pak se nás zeptá na zaměření a mě se objevili plamínky v očích. “No, jak to říct. Já se stanu bohyní. Ta jenž rozhoduje o životě a smrti. Dává znova šance na život. Budu uctívána a obávaná. Já totiž budu nejlepší chirurg v téhle dimenzi!” Zazubím se rošťácky a pobaveně. “Konec konců, jestli bohové, andělé a podobné bytosti jsou. Jsou to lékaři, hasiči, policisté. Ti jenž rozhodují o životě a smrti každý den.” Pousměji se a pozdravím další příchozí. Před nás si sedla dvojce trdlounu. Jeden stydlivej a druhý až přehnaně akční. “Nazdárek kluci. Tak co Izzy? Budeš dnes pouštět nějaké hudební pecky?” Usměji se na něj. Pak se zas podívám na Leona. “Co přesněji chceš dělat až skončíš ve škole? Poldu? Vojáka? Nebo snad sociálního pracovníka?” Podívám se zvědavě. |
| |
| A8 Ka, Leon, třída "Naprosto souhlasím! Zdravá dávka rebelství je potřeba!" Zazubím se na Leona. Trošku nakloním hlavu na stranu a poslouchám, jak dál mluví. Usmívala jsem se. Líbilo se mi, jak se rozjel. "Fakt?! To je super!" Ozvu se možná až moc nadšná z toho, že budeme chodit spolu na stejný obor. Protočím oči v sloup ale zazubím se, když slyším proslov Ka. Když ale Leon začne o modelce a managerce, zasměju se a podívám se na Ka. "No jasně!" Strčím do ní. "Hele, odvolej to focení pro Marie Clair! Musím si skočit do solárka. Jsem celá pobledlá!" Napodobím hlas kdejaké fifleny a zasměju se. "Ne, to fakt ne! Já jdu taky na Státní správu. Chtěla bych být detektiv." Usměji se na něj a podívám se na stydlíny před námi. Ka je zase provokovala ale já se rozhodla je trošku ignorovat. Včera nevypadali nadšený z toho, že jsme se s nima chtěli bavit, takže pochybuji, že dneska by se jim to líbilo. |
| |
| A8 Ka, Terry Sotva si sednu, už na mě vybafne Ka. Leknutím nadskočím a pomalu se otočím směrem k ní. "A-ahoj. No, mám pár nových, ale n-nemyslím, že se ti budou líbit." Docela nervózně se usměju. Ale notaak, Izzy, zase? Proč se nemůžu přestat zadrhávat? Vždyť už mi to šlo. Vytáhnu z tašky mobil se sluchátky a nabídnu je Ka. "Ch-chceš si je poslechnout? Pokud ano, tak pustím těchto pár songů: Hello Sleepwalkers, Kono to De, The Mephistopheles Of Los Angeles. |
| |
| A8 Ka, Terry, třída ,,Nerad ti kazím radost, ale jako doktor je tvojí povinností udělat všechno pro to, abys ten život zachránila. Ne rozhodovala o tom, kdo bude žít a kdo ne." zakřením se na Ka a její ohnivý proslov. Na chvíli mi úsměv opadne, když mi pohled odcestuje někam do vzpomínek. Na druhou stranu, jeden nepotřebuje být ničím zvláštním, aby rozhodoval o životě a smrti. Lehce se otřepu a vrátím se pohledem k dívkám. ,,Po škole? Myslím, že to můžeme nazvat veřejně tajná služba. Popravdě o tom teď nemůžu přímo mluvit, chápeš státní tajemství a tyhlety kecy okolo toho. MI6, agenti 00 a tak podobně." mrknu jedním okem na Ka. Je to ledabylé gesto, které se snaží budit dojem provokativního tajnůstkářství, ale má to svůj krycí účel. ,,A detektiv? Soukromé očko nebo v policejním sboru?" zeptám se zájmem, protože pokud by se jí skutečně podařilo prosadit, byla by budoucí spolupráce hodně prospěšná. Možná bych na ni neměl být tolik drzí.....jo, skoro bych tomu sám na vteřinu i věřil. ,,Takže doktorka a detektivka. To zní na velice zajímavé duo. Skoro jak z nějakýho seriálu. Ale držte se toho holky, vybrali jste si dobře." pronesu povzbudivě k oběma. ,,A i kdyby to nevyšlo, pořád tady máte variantu s modelingem." |
| |
| A8 [/center] Ka a Terry vtrhly do třídy jako dvě furie. Terry mi ihned vytrhla telefon z ruky a já se na ní usměju. "Dobré ráno holky." Vezmu si telefon ze zadní lavice a schovám ho do kapsy. Mezitím na mě kýve Ka a usměje se. Úsměv opětuji a zamávám jí. Nestihnu s ní ani navázat konverzaci a pustí se do konverzace s novým psiskem ve třídě. Dle vzhldu bych soudil nějaký pobožný a začnou se "hádat" o božstvu a chuligánství. "Rád bych k tomu vyjádřil svůj názor. Ka má pravdu, že existují dva druhy chuligánství. Na tom není nic špatného. Ale mě furt neleze do hlavy myšlenka náboženství, jelikož mi přijde poněkud zvláštní věřit v něco, co ani nevíme zda existuje. Proto radějí věřím jen v moc a sílu peněz." Z konverzace vyplynulo, že jeho jméno je Leon. Poněkud zvláštní jméno pro psisko. Kdyby se mi takhle někdo představil po telefonu čekal bych nějakou kočku. Každopádně si před ním musím dávat bacha na to, co říkám, jelikož kdybych se prokecl mohl by z toho být malér. "Mimochodem dovol mi se představit. Jsem Traffy, těší mě" a podám mu přátelsky ruku. |
| |
| Domov -> A8 Leon, Sam; pak všichni ve třídě "Aahhh.." vydechnu když se vynořím. Prohrábnu si vlasy a posadím se. Objímám si paže, pozoruju jak se zrcadlo v koupelně mlží. Tohle mi dělá dobře: horká vana. Kapky mi odkapávají z pramenů vlasů před obličejem. Přemýšlím. ----------------- Včera mě doprovázeli Leon se Samem domů. To bylo tak divný! Trošku mě to vyděsilo. Skoro jako by to bylo rande nebo tak. Snad se některému z nich nelíbím!? Nenene, Laio v klidu to prober. Je na to moc brzo. Buď neviditelná a budeš v pohodě. Sam se zmiňoval o květinářství-to se mi líbí. Květiny jsou dobré, mám i jednu chryzantému v pokoji na parapetu. To bych mohla dělat..teda pokud mi nevyjde primární plán.. nedokážu ale přestat myslet na to co přišlo v rozhovoru potom. "Ale asi první doprovodíme domů dámu? Řekneš nám své jméno?" Proč!? Proč bych jim říkala svoje jméno? Přesně toho jsem se bála-někdo zjistí jak se jmenuju, a zapamatuje si mě. Nedej bože aby se dověděl někdo o mém celém jméně...! Měla jsem ale štěstí: zrovna jsem jim řekla že ráda čtu a tak, když jsme došli k sousedově domu dva bloky od nás. Řekla jsem oběma že jsem doma a rozloučila. Počkala jsem než odešli, pak jsem doběhla domů a rovnou do postele. Jméno jsem jim ale zůstala dlužna, a asi se zeptají znovu.. ---------------- Vylezu z vany a začnu se sušit. Ještě s ručníkem na hlavě a osuškou kolem těla dojdu do pokoje. Doma už nikdo není: sestra s náma nebydlí a rodiče jsou v práci brzo. Kouknu na budík: 6:54. Vstávala jsem před necelou hodinou, celá rozechvělá co dnešní den přinese. Musela jsem se naložit do vany. Teď už se dosuším a pověsím osušku i rucník pověsím na balkon. Pak už si jen obléknu zelenomodré tričko bez rukávů, modré džíny a svoji oblíbenou šedou mikinu. Na nohy nazuju bílé tenisky a jdu do kuchyně. Připravím si sendvič s mrkvovou pomazánkou-mňam! Přihodím k tomu bílý jogurt ve skle a jablko a všechno sbalím do batohu. Pak už vyrazím do školy. Cestou se trochu potuluju. Odpoledne musím zajít k Pierrovi-snad ještě bude mít otevřeno... Do školy dorazím s předstihem. Cestou k A8 stihnu ještě vrazit omylem do nějakého ptáka a vyrazit mu učebnice z ruky. Už jsem u třídy-tak tedy jdem na to. A s tím vkročím. Ucítím, že jsem se zasekla špičkou boty o práh. Co to- stihnu jen pomyslet, než sebou šlehnu s vyjeknutím o zem. To snad není možný! Zase!? Rychle se zvednu a poohlédnu se po třídě. Dojdu k lavici vedle Izzyho a nějakého vlka-asi Berry; ale má v sobě i něco dalšího..-a s tichým "a-ahoj.." se posadím. Už aby začala hodina... |
| |
| A8 třída ,,Na chuligánství není nic špatného? Asi si pleteš pojmy a dojmy. Až ti nějakej smrad roztříská okna jenom proto, že se mu chce a nudí se, třeba se na to špatné budeš dívat jinak. To co máte na mysli vy dva mi přijde jako pohled starších lidí, kteří se dívají na to, že další generace vyrůstá jinak, než by si představovali." odvětím kocourovi. Nad jeho poznámkou o penězích mi nezbývá než se pousmát. Může se považovat za realistu, ale z mého úhlu pohledu je značně krátkozraký. ,,Víra není od toho, aby se dokazovala. Víra existuje, aby bylo možné nalézt vnitřní klid, smíření a udržení si naděje. Věříš v moc peněz, jako drtivá většina dnešní společnosti. Na tom není nic špatného, dokud se nestáváme otroky peněz a jejich systému. Já věřím ve vyšší moc, v sílu duše a těla. A v kvalitní ráži, když přijde na problémy." dodám mimochodem a podám kocourovi ruku. ,,Leon." představím sebe, načež stočím pohled ke vchodu, kde se, podobně jako včera, natáhla naše spolužačka-zaječice. S tím rozdílem, že teď tam nebyl nikdo, o koho by se zastavila. |
| |
| A8 Laia, Leon, Berry, Izzy, Terry, Traffy. Debata se rozjela a přidal se i Traffy. Trošku se začínám ztrácet. Kdo se teď jen baví a kdo se pomalu dostává k hádce. “Hele jo… Prostě každý něčemu věří. Někdo na bohy, jiný na sílu vesmíru, další na peníze a pak jsou tu ti, co věří v sílu a násilí… Tak to je, bylo a bude.” Mrknu na oba dva a podívám se na dívku co se natáhla. “Co tam děláš? Chytáš zají…” Zaseknu se když se postaví. “Jeeee... Ahoj.” Usměji se a zamávám na dívku. Pak se nakloním i k Izzimu a vezmu sluchátku. “Dneska nic moc kamaráde. Nic moc.” Mrknu na něj vesele. |
| |
| A8 Ka, Berry, Laia "Říkal jsem ti to." Odvětím mile. Bylo mi jasné, že ty první dvě se jí líbit nebudou. Ale ta poslední? Radši naf tím nebudu uvažovat a tak sluchátka strčím zpátky do tašky a vytáhnu si Zaklínače. Už tu knížku chci dočíst, nemůžu se dočkat až zjistím jak to skončí. Koutkem oka si všimnu zaječice, jak si sedá na místo, které jsem jí včera nabídl. Zvdnu hlavu od knížky a s úsměvem ji pozdravím: "Ahoj. Ehm...včera jsem se n-nezeptal, a-ale, jak se vlastně jmenuješ? |
| |
| Učebna A8 Ka, Leon, (Izzy, Traffy) Ka si poslouchala hudbu od Izzyho a já se usmívala jak sluníčko. Nevím proč ale bylo mi dneska krásně. Snad možná to, jak jsem se těšila na první hodiny našeho zaměření, nebo prostě jen dobrý spánek... Uchechtnu se při představě, jak Ka zachraňuje život ale pak jí to přestane bavit a tak se prostě zvedne a odejde. Věřila bych tomu, že by toho byla schopná... Vzrušeně jsem vytáhla obočí na Leona, když začal mluvit o své budoucnosti. "Wau... To je úžasný... To už to máš jako domluvený jo? Sakra to ti fakt závidím. Musí to být hrozně zajímavý a zábavný. ALe upřímně, kdo si jako malej nehrál na tajný agenty nebo něco podobnýho!" Uculím se na něj a pak přikývnu. "Nejradši bych dělala přímo u státní policie. O vlastním podnikání jsem ještě vůbec nepřemýšlela..." Zasměji se. "No jasně... Sběratelé kostí... To je Kůstka a já jsem Booth! Ale tady jsme v utajení, takže pšššt!" Mrknu na něj vesele. Debaty o náboženství jsem se moc nechtěla dále účastnit. Už jenom proto, že tohle jsem sama nikdy neměla v hlavě srovnané, i když mě moc zajímali báje a pověsti hlavně starých civilizací. |
| |
| Učebna A8 Laila (Leon, Izzy, Terry, Traffy, Ka) Okolí školy se mi zalíbilo, ale stejně jsem se rozhodla poznat před začátkem vyučování ještě své spolužáky. Musím přeci vědět, s čím budu pracovat. Neobtěžuji se s hledáním třídy A8, místo toho cestou odchytím nějakého medvěda s horou učebnic v ruce a na cestu se zeptám. S dobrou náladou zamířím na místo, kde bych měla nelézt svou třídu. Otevřu dveře a vkráčím do třídy. „Nazdar. Tak s vámi tu budu letos zavřená.“ Pozdravím klasickým, trochu hrubším hlasem. Moc nás tu zatím není a nevidím žádnou netradiční rasu. Nevadí i jednotlivé osobnosti mohou být zajímavé, ne jen vzhled. A tamhle je? Oooo můj bože, zaječice. Tak ta je skvělá a…sedí sama? No to se musí napravit. S širokým úsměvem, který jako obvykle zahrnuje i mou sadu pěkně ostrých zubů, zamířím přímo k ní. „Ahoj. „ Pozdravím zvesela, jako by to byla stará známá. „Nemohla jsem si nevšimnout, že někdo tak roztomilý sedí sám. Nebude vadit, když si přisednu?“ Jednu ruku položím na volné místo na lavici, druhou mám zahálkou za popruh u batohu. |
| |
| A8 ,,Domluvené? Pokud to je boží záměr, kdo jsem já, abych se tomu vzpíral." odvětím pobaveně Terry nad jejím nadšením. Kdo si nehrál na tajný agenty.....je fakt, že k nim má naše sekce asi hodně daleko. ,,Sběratelé kostí, pravda. V tomhle se zrovna nevyznám, jenom nebuď zklamaná, jestli zjistíš, že některé věci jsou jinak než v seriálu. Nehledě na to, že ti Kůstka odkvačila." zasměji se, když Terry použije svůj příměr ve chvíli, kdy Ka se odebere poslouchat sluchátko. ,,Co je ty navigátore. Dneska špatnej signál?" popíchnu Ka, když prohlásí, že dnešní hudební skladba není nic moc. Ale s tím sluchátkem v uchu sem si nemohl pomoci na takový příměr. Zalétnu pohledem k Izzymu, zajímalo by mě, co tam tak může poslouchat. Skoro mi to přijde, jakoby čekal na rozsudek od Ka. |
| |
| Ranní budíček Ráno mě vzbudila příjemná písnička. Jen jsem rozespale vystrčil čumák zpod peřiny a se zalepenýma očima hledal mobil, abych učinil přítrž tomu kraválu a spal v klidu dál. Jenže osud prostě nechce a tak zasáhla vyšší moc. Dveře se rozrazily a vletěla dovnitř matka. "Vstávej z tý postele! Venku už je krásný den!" řvala zvesela a než jsem ji stihl zastavit tak roztáhla žaluzie. Do očí mě udeřila záře a já měl pocit, že mě bůh spražil. "Neee!" zalezl jsem zese pod peřinu, ale máma je mocnější a peřinu ze mě strhla. Nezbývalo tedy nic jiného, než se jít tedy připravit na další den ve škole. Umyl jsem si své tesáky, natáhl havajskou košili a volné béžové kalhoty. Dole jsem si vzal pár zapečených toastů a vyrazil do cvokhauzu. "Zdar všici" mávl jsem, když jsem vešel do třídy a usadil se na svém místě Nohy jsem si hodil na volnou židli a zády se opřel o stěnu a pozoroval ostatní. Vypadá to, že byli uprostřed nějaké debaty. zajímalo by mě, o čem byla. |
| |
| škola volá relatívne celá skupinky okolo Izzyho, Berrho, Ka... Privítam Izzyho v kuchyni so širokánskym úsmevom a objatím na popriatie dobrého rána. Ránko! Sľúbila som predsa, že urobím niečo dobré na raňajky, nie? Niektoré veci z toho zoznamu neboli v obchode, tak po škole budeme musieť určite čo-to dokúpiť. Oznámim a keď povie, že nachystá desiate, vďačne kývnem hlavou. Naozaj mám obrovské šťastie že som vychytala zrovna Izzyho ako spolubývajúceho. Je bombový! Ale kde je druhý? Nalejem posledné zvyšky cesta na panvicu. Čo myslíš, dokedy bude spať Berry? Veď on ešte ani nevie že tu bývam. Rada by som ho konečne spoznala. Dúfam že mu nebudem vadiť. Vyjadrím svoje obavy, vypnem sporák a začnem natierať palacinky nutellou a strkať do nich napoly nakrájané jahody, ktoré som ráno kúpila. Berryho nakoniec predsa len spozám. Len čo vojde do kuchyne, vyletím od kuchynského pultu a s radostným hlasom sa mu predstavím, zatiaľ čo ho stískam v objatí, podobne ako ráno Izzyho. Po raňajkách prevezmem od Izzyho svoju desiatu, pridám ju do tašky k zošitom, peňaženke, mobilu, slúchatkám a ostatným drobnostiam a vydáme sa do školy. Izzy mi chce ukázať triedu, ale ja chcem ešte behnúť za učiteľom ospravedlniť sa za včerajšiu neprítomnosť, tak ho poprosím aby mi opísal kde ju nájdem a potom sa od chlapcov oddelím. Trochu mi trvá nájsť kabinet, no nakoniec tam trafím. Rovno si vypýtam aj rozvrh no dozviem sa, že ten ešte len budeme dodávať. Našťastie za včerajšie celodenné meškanie nemám vôbec zle, a tak onedlho už trielim do triedy. S prižmúrenými očami si na dverách ešte overím, že som správne. Tak, a...do toho! Nakuknem dnu. Bolo tu už relatívne plno. Prejdem hneď k prvej lavici, najbližšie pri tabuli a zložím si ta veci. Potom nájdem Izzyho podľa oblečenia, v ktorom išiel do školy a po pachu si overím, že tá zeleno čierna šmuha je naozaj on. Páni, koľko veľa spolužiakov je okolo neho. Oni sa už všetci poznajú zo včera, to som riadne skafrala že som to zmeškala. Pretrasiem si krídla a bez ostychu vezmem svoju stoličku z predu. Vyzerá to tam na živú debatu. Húpavým energickým krokom prídem medzi Izzyho lavicu a lavicu za ním, kde z čuchu šípim vlčicu a mačku. Ahojte! Môžem sa k vám pridať? Musím sedieť vpredu a tam sa nikto moc nezdržuje, a nie som zrovna nadšenec samoty. Volám sa Ame, som Izzyho a Berryho spolubývajúca. Odrapocem so zubatým úsmevom, zatiaľ čo stoličku položím do "uličky" medzi dvoma radmi lavíc a sadnem si na ňu s prekríženými nohami v tureckom sede. |
| |
| Kolej - Škola - Noc - A8 Potom, co jsem si spokojeně odnesla z Knihovny slovník na kolej, vzala jsem si něco peněz a vyrazila zpět do školy. Pořádně jsem se najedla, načež jsem se opět vrátila na kolej, kde jsem se začetla do slovníku. Když jsem narazila na první pojem, který jsem nepochopila, zjistila jsem, že si to nemám kam psát, když už mám propisku, tu jednu, který mi zůstala po Allisterovi. Sebrala jsem se tedy a doptala jsem se do krámku, kde bych mohla něco jako blok koupit. Pořídila jsem si několik sešitů a notes, kam si hodlám zapisovat slova, která si pak budu hledat ve slovníku. Stejně tak náhradní písátka. Vrátila jsem se na pokoj a zbytek dne jsem strávila trénováním psaní, držení propisky a listováním ve slovníku. Zabrala jsem se do toho tak, že jsem ani nepostřehla, že je pozdě. Ráno mě vzbudily vnitřní hodiny, nikdy jsem nepochopila, nač potřebují ty uřvané věci, co je tahají z postele. Po ranní hygieně jsem zjistila, na co jsem zapomněla... Oblečení. No snad to nebude ještě dneska takový problém. S tím jsem na sebe navlékla tmavě rudé, skoro až hnědé kimono. Když jsem zkontrolovala, že u sebe mám vše potřebné, vyrazila jsem do školy. Můj krok provází klapání drápů o zem, vzhledem k tomu, že chodím na spárech bosa. Mířila jsem stejným směrem jako včera, když jsem vešla do třídy, už tu bylo celkem živo. Pokud se někdo mého příchodu všiml, v pozdravu jsem mu pokynula hlavou. Usadila jsem se skoro na to samé místo jako včera, tedy poblíž dveří u stěny. V hrudi mi lítají motýlci. Mám trochu obavy, abych stíhala ve vyučování ostatní. |
| |
| A8 8:00 Procházel jsem formuláře ze včerejška. Byl jsem celkem zabraný do práce, takže jsem uvítal, když mě probrala studentka, která se přišla omluvit, že se nedostavila včera. Po jejím odchodu jsem se zvedl a vyrazil do třídy. Vešel jsem v podstatě se zvoněním a hned si sedl ke stolu. "Zdravím studenti! Jak se dneska máte?" Zeptám se v klidu. Druhý den není rozhodně tak stresující jako ten první. "Studenti, kteří tu včera nebyli prosím vyplní dodatečně formuláře. Za okamžik přijdou učitelé na zaměření a zavedou vás do specializovaných učeben a vše vám tam ukáží." Rozdávám formuláře studentům, kteří je ještě nedostali a pak se vrátím pro rozvrhy. "Vaše rozvrhy jsou vcelku jednoduché. Každý den máte nejprve svá zaměření a po obědě společné předměty. Není jich moc, takže doufám, že nebudeme muset řešit nějaké problémy s docházkou." Rozdávám během toho rozvrhy dle zaměření a čekám, kdy přijdou ostatní profesoři. Formulář |
| |
| A8, B16.
Noc byla živá a já jsem šel spát až někde kolem jedné. Moc jsem se nevyspal. Už v šest ráno jsem musel na koleje. Přesněji na střechu. Začátek nového roku a byl tu první kolaps. Tam jsem strávil hodinu a žáka poslal do nemocnice. Když už jsem doufal ve spánek, přišel ředitel. Začal vychvalováním, jako pokaždé když něco chtěl. Není to blbý začátek… Ale na mě už ty kecy fakt neplatí a tak jsem ho trošku nerudně popohnal k hlavnímu tématu. I přes mé protesty mě nakonec ukecal. Podívám se na hodiny a volným krokem jdu do školy. Mám na sobě černé kalhoty a bílou košili. Boty nenosím, nejsem jejich příznivcem. Pomalým ale klidným krokem jdu po chodbě a dívám se na označení tříd. A8 Uviděl jsem označení, co jsem hledal. Povzdychl jsem si a ještě chvilku uvažoval nad útěkem na odlehlé ostrovy. Nešlo o to, že bych měl z nich strach ale učit! Sakra to je naprd. Vejdu do třídy a pozoruji třídního učitele. Teprve když domluví jdu k tabuli. Sednu si na lavici a s úsměvem pozoruji třídu Chvíli ticha a pak jsem si odkašlal. “Dobrý den. Já jsem Kas. Jsem školní psycholog. Doufám, že mě každý kdo bude mít problém navštíví. No, ale proč jsem tu. Profesor Zig, který měl mít zdejší skupinu Statní zprávy. Řekněme, že chtěl potvrdit svou teorii, že psi nezaútočí na Furry, jenž jsou ze skupiny psovitých šelem. Abych to zkrátil, neměl pravdu a teď je v roztrhaném stavu v nemocnici. Tak a to je důvod mé přítomnosti. Budu vás místo něj tímto oborem provázet. Zvedněte ruku každý, kdo je přihlášen na tohle zaměření.” “Tak paráda. Pěkně se zvedněte a pojďte za mnou… Jo, pokud někdo bude mít otázku zvedne pacičku a zeptá se. Jestli budete kecat a vyrušovat mě. Dám vám projímadlo ať si pokecáte na záchodu!” Zašklebím se. Hodím hlavou na učitele a pak odcházím ze třídy. ”Zamnou pomatenci.” Zavelím, jen aby měli jasno a vedu je školou. Dojdeme do učebny B16. “Tak fajn, sem budete chodit na předměty ohledně vašeho zaměření.“ Otevřu dveře a pustím je tam. Uvnitř je velký kruhový stůl na jedné straně a pak dost místa na druhé. Na stěnách jsou různé mapy, ať historické či moderní. U zdi jenž je naproti tabuli je velká knihovna. Ukážu na stůl. “Sedněte si.” Povím a pak začne první hodina. Nic moc to nebylo. Nejprve seznam učebnic co budou potřebovat, pak seznámení. První den byl volný, kvůli novému prostředí. Nové to nebylo jen pro žáky ale i pro mě. Přes to jsem ale nevypadal ztraceně, nervozně nebo snad vyděšeně. Teprve pár minut do konce jsem dal prostor pro otázky. |
| |
| Učebna A8 a B16 Leon, Ka, Sam, Ame, a další Do třídy vešla další nová tvář. Uculíla jsem se, když jsem si všimla, že to je žraločice. Usmála jsem se a kývla hlavou na pozdrav. Pak jsem se ale věnovala zase Leonovi. Mile jsem se na něj uculila. "To se neboj... Je tak na gumičce. Občas si někam odběhne ale hned se zase vrátí..." Mrknu na něj a snažím se to říct tiššeji, aby to Ka neslyšela. To už ale do třídy přišel i náš hafan oblečený, jak kdyby dnes prázdniny začínali a za půl hoďky mu startovalo letadlo na Maui. Kývla jsem na něj podobně jako na žraločici. "Čauves..." To ale dokráčela další prozatím neznámá spolužačka, netopýřice! To je hrůza, kolik lidí se na to včera vykašlalo... "Ahoj, jasně! Pokud máš dost odvahy, jen se přidej! Já jsem Terry. To je Ka. Tohle Leon a Traffy. Tady bručouna a stydlivku asi teda znáš. A zbytek se ti bude muset představit sám, protože si vážně ještě nepamatuju všechny jména." Zasměju se potom, co jsem si krásně zopakovala jména mých společníků. Zazvonilo a učitel vešel dovnitř. Zpozorněla jsem a usmála se natěšená na slibované hodiny zaměření. Prohlédla jsem si svůj rozvrh a spokojeně se uvelebila v lavici. "Tak to si nechám líbit! Tělocvik a bojový umění každej den! Prostě bomba! A psychologie... No uznej! To je senzační rozvrh. Už se jen něják ulejt z matiky a jazyků a budu nejspokojenější tvor na světě!" Komentuju tiše svůj rozvrh ke Ka. To už ale do třídy vešel... Kas?! Co ten tady dělá? Zkoumavě jsem na něj koukala. Barman, psycholog. To je pěkný! Sakra ten kluk bude asi dost talentovanej! Co tu ale dělá? To se nám šel jenom představit? Pak ale začne mluvit o učiteli, který nás měl učit a já na něj zůstanu zírat s otevřenou pusou. Když mi došlo, co vlastně říká, jen těžko jsem potlačovala chuť nadšeně vypísknout. "Kruci! Mám asi toho nejvíc cool učitele na ty nejúžasnější předměty vůbec!" Špitla jsem a vyplázla jazyk na Ka. Zvedla jsem ruku a když Kas zavelel k odchodu, zvedla jsem se, pobalila si věci a společně s ostatními zamířila ze třídy. Ještě jsem ve dveřích mávla na Ka a Traffyho a vydala se do specializované učebny. Prohlížela jsem si učebnu jak Alenka v říši divů. Posadila jsem se na jedno z volných míst a pozorně poslouchala. Zaznamenávala jsem si do bloku všechno důležité informace, co jsme se dozvěděli. Přihlásila jsem se a když mě Kas nechal mluvit, zeptala jsem se. "Jak to bude s hodnocením? Nějaké průběžné testy, nebo pololetní písemky? A ještě jeden, jak to bude s praxemi? Budou?" Usměji se na Kase mile. |
| |
| A8, ateliéry Živě si pamatuji, jak jsem minulý rok na první den školy nemohla usnout. Byla jsem trochu vystresovaná z neznámého a zároveň natěšená, každopádně uklidnit se mi podařilo až k ránu. Na výuku mě adrenalin a další hormony probudily, ale hned po obědě jsem zapadla do kabinetu a probudila se až když mě vyháněla uklízečka, že musí zamknout. Letos to bylo jiné; věděla jsem co mě zhruba čeká... a nemohla usnout právě proto. Při příchodu do třídy jsem zrovna míjela jednu skupinku a... Kase?! Chudák, tohle není zrovna jeho šálek. Hodím po něm tázavým pohledem, a když se ujistím, že bude opravdu učit, nahradí jej pohled soucitu s pokrčením rameny. Optám se ho později. "Dobré ráno." kývnu na školáky a zhluboka se nadechnu před vstupem do učebny. Hlavně vykročit pravou nohou. "Dobré ráno studenti!" chvíli se zadrhnu, protože se mi poprvé podařilo říct s, a to je přece malý důvod k oslavě... ne teď. "Poproshím-" sakra "shkupinu, která shi vybrala umění, aby mě náshledovala do shpecializované učebny. Jmenuji she Žirke Che, věchím, že shpolu budeme vychážet." Mile a už zcela bez nervozity se zašklebím svým úsměvem a prohlídnu si svou skupinu. "Ateliéry jshou poměrně daleko, na jakoukoliv otážku odpovím po česhtě. Už by tam na násh měli čekat shtarší shtudenti." Kývnu na pozdrav třídnímu učiteli a vydám se chodbami na více než dvě stě metrovou cestu do prostorné místnosti. Tak je to zase tady... čtyři třídy, nesourodá skupina individuí, který chce každý něco jiného a já se musím věnovat všem zvlášť, nebo zapadnout do osnov s tím, že ve škole se vlastně naučí jen něco, co nikdy umět nechtěli. Evokuje dvě slova. Chaos. Na jednom konci je taneční pódium, ve středu místnosti technika pro fotografy a na druhém konci místo pro malíře. V na první pohled náhodných místech se nachází židle a starší studenti, většinou se spolu baví, ukazují si své výtvory přes prázdniny, tančí... jeden dokonce zrovna recituje báseň své kamarádce, ale dojdeme příliš pozdě, abychom z ní zachytili víc, než její reakci - hod gumovým jablkem ze zátiší. Díky jablku váš pohled zachytí i prostor za rohem vedle pódia, hudebnu. Jsou v ní i bubny a elektrická kytara, mikrofony, klávesy i křídlo. A umění. Všechny části jsou svým způsobem propojené, tak, aby mohli jedni fotografovat tanec na hudbu z hudebny, aby nebylo vidět jen z hudebny na malíře. Můžete si také všimnout, že hodně žáků má na krku sluchátka. Nejčastěji špunty. "Dobrá, tchído!" upozorním na náš příchod, "Tohle jshou vaši noví shpolužáči, můžete o shobě něco chíčt, napchíklad jak she jmenujete a které čáshti umění byshte she chtěli věnovat." Pobídnu prváky a posadím se na jeden ze stolků poblíž. To budu potřebovat v první řadě já. |
| |
| A8 Na Leonovu reakci nijak už nereaguji a raději sleduji příchod nových tváří do třídy. Nejdříve příjde do třídy jakásy Králičice, či Zaječice, nikdy mi nešlo tyhle dvě rasy rozlišit na první pohled. A hodí hubu hned ve dveřích, to mi vykouzlí na tváří úsměv. Pohybuje se celkem nejistě ke svému místu a sedne si. Vypadalo to, že se nás snažila pozdravit, ale nebyla téměř slyšet. Náslendě si to do třídy nakráčí Sam v poněkud netradičním outfitu, pozdraví sedne si a hodí nohy na stůl. Otočím se na něj a stroze ho pozdravím. "Čau" To už do třídy vstoupí Žralocice a jde za plachou Králičicí. Jako poslední nová tvář se ze dveří oběví na první pohled velice veselý netopýr. Už zde chybí jen Draca, která přišla po pár minutách. Když došel třídní, který rozdál novým formuláře a ostatním i rozvrhy. Když se podívám do svého, tak se tam objeví jméno, které opravdu nevím jak přečíst. Hmmm Zirrque Xeik sem zvědavej, kdo to je. Do třídy vejde Kas, který by měl být v baru, ale realita je jiná je to školní psycholog a nynější učitel pro skupinu státní správy, kterou si okamžitě odvádí. Při zavírání dvěří jde z chodby slyšet klepání kopyt o školní podlahu. Dveře otevře zebra, která se nám představí jako Žirke Che. To asi bude ta učitelka na umění. A odvede si nás do ateliéru. Cesta k ateliéru a ateliér "Paní profesorko, je zde nějaké cvíčení, které se týká tetování. Nebo nějaké praxe? Je mi jasné, že se většina hodin bude týkat malby." Po zodpovězení mého dotazu klidně pokračuju do ateliéru, kde už sedí starší studenti. No nezbývá mi nic jiného než se znova představit novým spolužákům. "Zdravím vás, já sem Traffy a jsem tu kvůli tomu, že se hodně zajímám o tetování, ale to je dle mého zjevu už poznat." |
| |
| A8 – B16 Netrvá dlouho a do třídy vchází učitel. Jen matně jsem si všimla, že jsou ve třídě nové tváře. Ani před tím jsem si je moc neprohlížela, ale vypadá to, že alespoň nebudu ve třídě jediná... Inu jednodruhová. Když se mi do drápů dostane rovrh, prohlédnu si ho. Nakloním lehce hlavu na stranu. No. Tak to potěž šutr. Něco co vím, že o tom absolutně nic nevím. Doufám, že zvládnutelné. Něco co ani netuším co je a doufám že zvládnutelné. No a pak... Uvidíme. Skutečně uvidíme. Do třídy vejde tvor, na kterém mě jako první zaujme, že stejně jako já neholduje botám. Pousměji se. Konečně někdo. Představí se a začne vykládat. Pozorně si ho prohlížím. Skutečně velmi zajímavé. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že vlastně i já jsem nakonec zvolila toto zaměření, tak tedy nakonec zvednu ruku. Když promluví s další částí, trochu nechápavě se podívám na své spáry. Pacičku? Nicméně poslušně capkám za ním. Snažím se našlapovat lehce, aby se cvakání moc neneslo. Vpustí nás do učebny a ukáže na stůl. Podívám se na něj trochu pochybovačně, protože si nejsem jistá, zda nás udrží ale opatrně jsem se na něj posadíla, víceméně se spíše opřela o kraj než co jiného. Špička ocasu mi lehce nervózně poškubává sem a tam. Pozorně poslouchám a nacvičeným opatrným držením si zaznamenávám vše, co budu potřebovat, primárně seznam učebnic,které budu potřebovat si vypůjčit. Když dá prostor pro dotazy, přejíždím si pohledem své kostrbaté poznámky a nechávám mluvit ostatní. |
| |
| Střelec A8 na B16 Zaměření Státní správa ,,Ne že byste tu gumičku jinak potřebovali i na něco jiného. Ka mi nepřipadne, že si potrpí na svazování." zlehka vypláznu na Terry pobaveně jazyk s mrknutím očí. ,,Dneska mám nějakou urýpanou náturu, budu se muset po škole modlit za rozhřešení svých činů." uctivě sklopím čenich směrem k zemi. To už do třídy přichází učitel s informace a rozvrhy. A během mého hovoru se také objevilo několik nových tváří. Nakonec je tady hodně lidí, což je fajn. ,,Boha jeho...." promnu si oči při pohledu na rozvrh, konkrétně na položku "Bojová umění". Z toho mám trochu obavy. Kdo ví, co si pod tím mám představit. Ku*va, čekal bych, že mi ta nevšímavost vydrží trochu déle. Ale třeba první hodina bude jenom o tom, co se bude dít a pak už se z toho nějak vyvléknu. Následně už si nás přijde vyzvednout učitel. Kas se jmenuje. Vypadá docela normálně, takže poslušně zvednu ruku na dotaz výběru zaměření. Když se rozhlédnu po třídě, abych zjistil reakce ostatních žáků, zdá se, že jsou různorodé. Nakonec se vydáme do B16. Což je dobře, alespoň se naučím kde jednotlivé učebny jsou. Posadím se ke kruhovému stolu. Zvláštní volba, tipuju, že tady budou probíhat spíš debaty než nějaká konkrétní výuka. Projdu si seznam učebnic, ale podle Allisterových slov by měly být k dostání v knihovně. Když přijde řada na otázky, Terry jich ze sebe vychrlí docela dost. Nutno podotknout, že jsou k věci. Té praxe se ale holka asi moc nedočkáš. Určitě ne v prvním ročníku, to bych byl hodně překvapený. Ale lepší otázky, než ty které padly mne nenapadají. |
| |
|  A8, Ateliér Zirr, Taff, Nanešťastie som sa ledva stihla zoznámiť s pár spolužiakmi, keď sa otvoria dvere a nakráčajú sem učitelia. Trochu s ľútosťou že som sa nestihla porozprávať viac im kývnem, Izzymu zdvihnutými palcami zaželám šťastie a aj so stoličkou sa rýchlo odpracem dopredu, kde už s očakávaním pozerám na príchodzích. Do rúk sa mi dostane rozvrh a formulár. Ostatný ho asi už vypĺňali. Rýchlo ho preletím očami, nie je dlhý, a preto ho takmer okamžite vyplnený vraciam späť k učiteľskej katedre. Zobrazit SPOILER Najskôr začne hovoriť vlk, o ktorom hneď zistím že sa volá Kas a je školský psychológ. Akože za ním môže hocikto prísť a porozprávať sa s ním? Hmmm..možno keď nebudem mať nikoho po ruke tak budem môcť za ním chodiť aby som nebola sama. Potichučky zahmkám nad tou myšlienkou, ale ako sa ukáže, berie si so sebou Štátnu správu, čo nie som ja. Odvedie so sebou celkom slušnú skupinku mojich spolužiakov. Obzerám sa po zvyšku. Kto so mnou odíde na umenie? Oči mi padnú na kocúra, ktorý má viditeľne potetovanú kožu a celkom by sa tam hodil. Rýchlo ale začnem počúvať ďalšiu učiteľku. Táto je moja! Žirke...To si musím pamätať. Akonáhle padne slovo umenie, rozjasním sa ako slniečko. Okamžite vstanem a idem za ňou. Vstane aj kocúr. Úsmev smerujem aj naňho. Super tetovania! Šepnem uznanlivo. Drtivá časť môjho tela až na chvost a krídla bola osrstená, takže mi nikdy nenapadlo potetovať sa, mala som totižto za to, že na krídlach by to riadne bolelo. Páni. Hlesnem potichu keď vojdeme do ateliéru. Okamžite moje oči priláka zrkadlová stena a pripevnenou tyčou a takmer ma až oziabajú nohy, ako sa tam chcem rozbehnúť. Poposkočím na mieste od nedočkavosti, keď mi začne vyučovanie, a radšej si obzerám spolužiakov z vyšších ročníkov. Och, on tiež tancuje...a to dievča kreslí ten tanec! Páni, a vzadu sa dá na niečom hrať. A tamto sa fotí...spraví mi niekto peknú fotku? V rámci praxe! A možno by som konečne mala aj tanečného partnera...všetci vyzerajú tak pohodovo. A takmer všetci majú slúchatká. Takže si ich môžem cez vyučovanie strčiť do uší a stratiť sa v svojom svete? A akú hudbu počúvajú ostatný? Možno objavím dobré nové kapely. Asi..asi som sa práve dostala do neba. Keby sa to dá, mám v očiach srdiečka. Som si úplne istá, že túto miestnosť nebudem chcieť absolútne opustiť. Ťažko sa po tomto bude sústrediť na nejakú matematiku. Všetci v triede uprú pozornosť na nás a zdá sa, že mi pozornosť vôbec nerobí problémy. Priam sa chvejem od nedočkavosti spoznať toľko nových furry, koľko to len pôjde. Prvý sa predstaví Traffy. Možno keď požiada, nájdu alebo kúpia preňho nejaký tetovací strojček. Nikdy som žiadneho tatéra nepoznala, a v našom okolí nikto nebol, tak by som sa ho potom mohla spýtať...a možno si nejaké dať. MOŽNO. Pohupujem sa zo špičiek na päty, pričom zakaždým to trošku zaškrabká, ako mi z bosých nôh cvaknú pazúry o zem. Ja sa volám Ame, zbožňujem hudbu ale hlavne by som sa chcela venovať tancu. Prenesiem zvučným hlasom a oči mi túžobne znova zamieria k zrkadlám a tanečnej časti učebne. |
| |
| Studenský byt, ráno Když mi Izzy ukázal náš byt tak jsem tomu nemohl uvěřit. Je velmi prostorný a moderní. Izzy mě navedl rovnou k mému pokoji který byl celí v žlutém a bílém složení, žlutou sice nějak moc nemusím, ale i tak se mi líbí. Zavřou se dveře a začnu si vybalovat svůj kufr. Vzal jsem si většinu věcí z mého pokoje, když jsem je teď vidím namačkané v kufru. Oblečení dám do skříně a začnu si vyndavat své věci. Sand se Izzy nevyleká až sem vejde a uvidí tu válící se zbraně. Teď jsou na řadě knihy. Vyndám je a všechny položím na poličku, jednu jsem však vynechal, zvednu ji ze dna tašky. Vývojová evoluce. Podívám se na svou druhou ruku a jako by si ji prohlédnu. Teď to nebudu řešit, mám na to ještě spoustu času. Zasunu ji mezi ostatní a jdu do koupelny, protože to držím už dost dlouho. Brzo ráno jsem si byl zaběhat. Když jsem se vrátil byly asi čtyři tak jsem si šel ještě zdřímnout. Ráno na mě čekalo okřídlené překvapení jménem Ame. Zdá se mi v pohodě tak jsem ani nic nenamítal když jsem zjistil že, je naší novou spolubydlící. Skvělé první noc a hned další spolubydlící, to jsem nečekal. Ve škole se posadila do pření lavice. Popravdě jsem byl rád že, je od nás tak daleko. Při jejím přestavování mnou drklo když zmínila mé jméno, ale to je jen z nezvyku. |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro B16
Hned na začátku mě překvapila dračice, co si sedla na stůl. Podívám se na ní a usměji se. Hmmm, moje chyba. “Ehmm, slečno...” Podívám se do papírů. “...slečno Scorpia, lepší to bude jako ostatní na židli u stolu.” Řeknu mile. “Omlouvám se, že jsem to řekl tak špatně.” Pokračoval jsem v klidné řeči až přišel čas na otázky. Většina byla po tichu, jen Terry se ozvala. “Dobrá tak pěkně popořadě. Hodnocení, bude z průběžných testů. Budu vám dávat z každého předmětu test vždy v pátek, tak buďte připravení. V pondělí by s vámi nebyla moc řeč, že?” Pousměji se a chodím kolem stolu jak kdybych hrál, chodí pešek okolo. “Dál. Praxe. Tak něco jako praxi budete mít v druhé půlce. Pokud vás pustím. Praxe bude založena na širším rozsahu, tak nečekejte nějaké to přesné zaměření. Budete po ruce úřadům v celém městě, jako pomocníci, levná pracovní síla.” Zasměji se. “Ale zas na druhou stranu se vám ta praxe bude počítat v budoucnu při získávání práce.” Mrknu na ně vesele. Sednu si pak ke stolu taky. “Tak většina studentů budou mít všechny hodiny. Mě to pro dnešek stačí. Ale zítra budete mít všechny učebnice. Tak váš první úkol je, až zazvoní mazat do školní knihovny. Nemějte strach. Půjčka knihy nic nestojí… Tedy pokud ji nezničíte.” Pak se ještě podívám po třídě. “Máte ještě nějaké otázky? Jen se nebojte.” Povím mile. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Recese hned tak z rána? pohlédnu pobaveně na dračí dívku. Nebo jen chce předvádět nohy? Její motivy můžou být různé, ale nedivil bych se. ,,Pátek?" brouknu si sám pro sebe. Nejideálnější by byl čtvrtek, ale zase bychom v pátek moc nevnímali výuku s tím, že už je vlastně víkend. Nad pojetím pomoci ve státní správě se na chvíli zamyslím. Tady bych se asi mohl angažovat, kdyby s tím měl někdo problém. Nerad bych se spoléhal na kontakty školy, abych neskončil někde u zkartovačky. ,,Plánuje se něco jako seznamovací večírek nebo to bude čistě na nás, jak k sobě najdem cestu?" zeptám se, když si vzpomenu na věc, která by nemusela být úplně od věci. Něco podobného jsem kdysi podstoupil, ačkoliv to bylo mnohem vznešenějšího rázu. Umím si představit, jak by něco takového vypadalo ve školním prostředí. |
| |
 | Příjezd do školy Dorazil jsem do školy a zamířil k učebně, ve které jsem se měl zjevit již včera. No to bude sranda. Vstoupil jsem do učebny a zamířil ke katedře. Dobrý den, jmenuji se Adrian Vaxen. Včera jsem nedorazil do školy, protože jsem měl vychlastaný mozek. Doufám, že to pochopíte. Sebral jsem formulář, vyplnil ho a strčil mezi ostatní. Nenápadně jsem pohlédl mezi ostatní studenty. Byli... různorodí. Formulář Jméno: Adrian Vaxen Zaměření: Lékařství Ubytování: Studentský být Schopnosti: neznámé |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Ateliér Jak jsem slíbila, odpovím Traffymu ještě po cestě. Po dlouhém přemýšlení se dokonce na chvíli zastavím a prohlídnu si ho. Tak jo, máme tu člověka v obleku, který má rád tetování, ale bude se jím chtít živit? Těžko... přesto, zeptat se musím. Jinak si totiž vybral špatný obor. Vydám se znovu na cestu. "Jestli she chčeš tetováním živit, žaložit shi vlashtní shtudio, mushíš být doktor, nebo vyučený koshmetik s rekvalifikačním kuržem - který žačíná na 28 000,- . Pchípadně shi můžeš najít garanta, který tohle má a platit mu, jako kdyby něčo dělal. Do konče života. Jinak na tetování nejshme vybaveni, mohl bysh opravdu jen kreshlit. A i kdyby shish doneshl vlashtní náshtroje, bylo by to shtejné, jako bysh totéž dělal doma, zíshkáš praxi tečka. Kvalifikači ne. Ničméně jshi žván na první hodinu Umění a máš nějaký čash she rožhodnout, do týdne není problém pcheshtoupit, požději se mushí pshát shlohová práče na téma: Proč chči pcheshtoupit." Tohle bylo složitější, než jsem čekala hned první hodinu, ale tak to holt chodí, nikdo studentům pořádně neřekne, co se jim bude v životě hodit, a co ne. Musím taky přiznat, že přítomnost netopýra by mohla dát společným projektům nový rozměr - totiž doslova, vzhledem k tomu, že umí lítat. Po té, co se všichni představí, si promluvím prvně s ní. "Ahojky, Am. Čo she tanče týče, máme tu několik shkupin. Balet, breakdanche, bchišní, latinshko-americké a shtep." Během vyjmenovávání tanců ukazuju postupně na některé starší studenty. "Doshtaneš she ke všem, i ke shpoushtě dalších, ale je fajn shi vybrat jeden a věnovat she mu víče." |
| |
| A8Než mi stihne králičice odpovědět vejde do třídy učitel a tak se prostě posadím. No ono to prostě není až tak jednoduché, jelikož ten kdo vymýšlel tyhle židle, asi nepočítal s někým, kdo za sebou potáhne přes metr dlouhý ocas, který není zrovna nejohebnější. Na první pokus se do opěrky židle praštím, takže se skřípěním o podlahu se posune stranou. „Sakra.“ Zanadávám a židli si prostě postavím opěrkou do boku. Tak tohle bude chtít vychytat, ale což, na takové trable jsem docela zvyklá. Následuje problém s nalomeným levým zápěstím, které při zásahu fakt bolí. Samozřejmě na to zapomenu v průběhu sundávání batohu a zatížím ruku víc, než je zdrávo. Zpod obvazu mi vystřelí bodavá bolest a na chvilku zatnu zuby a zavřu oči. Omluvně se ušklíbnu na králičici, shodím teď už opatrněji objemný batoh na zem a konečně si sednu.„Mimochodem. Jmenuju se Calisto.“ Mrknu jejím směrem, vylovím z postranní kapsy batohu čero-modrou propisku a dám se do vyplňování krátkého formuláře. Zobrazit SPOILER Zašklebím se nad podivností onoho dotazníku, ale pokrčím rameny a rozhlédnu se kolem. Žáci se postupně začínají zvedat a odcházet za svými učiteli, ale ten kdosi, kdo bude mít tu čest učit mě, zatím nedorazil. |
| |
| soukromá zpráva od Allister Serpent pro Hodina Umění Můj den... normální. A nic vám do něj není! |
| |
| Hola hoj. Pjka tenhle týden má nabitý, samé učeni. Takže nové rozkazy. Profesoři - Dojděte si pro študáky. Terry, Leon, Draca. - Pokud nemáte žádné dotazy, můžete do knihovny. Dokud se Pjka nevrátí od inkvizice, co jí budou mučit. Budu já něco sem sepisovat. ;) |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro Základní informace Má povaha - Mám veselou povahu. Jsem trošičku sukničkář. Rád pomůžu komukoliv. (Ovšem pokud se dotyčná osoba nehodlá změnit, tak má smůlu.) Práce - Psycholog, učitel (poprvé). Vlastním bar. Mám pár špiclů, či snad lidí, co sledují první ročníky. Dělám to i osobně a vyučování je pro mě výhodou. Dělám totiž psychologické profily žáků. Hlavně ve státní správě. Poprosím učitelé, co tu nejsou první rok o krátké představení. Pak si klidně můžete mezi sebou napsat podrobnou historii. Jen soukromě. |
| |
| A8 -> Ateliéry Určitě budu padat mezi dveřma každej boží den! Ach jo, pomyslela jsem si a snažila se nevnímat poznámku kočky o chytání zajíců. Sedla jsem si a poslouchlala rozhovor skupinky kolem-podle všeho právě probírali náboženství. Já raději mlčela, o těchle věcech se raději nebavím. Zpozorním až když mě osloví Izzy. "Ahoj. Ehm...včera jsem se n-nezeptal, a-ale, jak se vlastně jmenuješ?" Při té otázce málem spadnu ze židle. C-c-c-c-c-c-coo!? Počkat...COŽE!?!? To neudělal! Druhý den a on se už zeptal na jméno!? Jako by nestačilo že jsem tomu už včera utekla! Polkla jsem a otevřela pusu. "Já..." No tak, nic to není! Tak dělej Laio! A co, tak bude jeden chlupáč znát tvoje jméno?! Ale není mi to jedno: jméno znamená pamatovat si mě. A to je špatně! Chci mu říct že ho to nemusí zajímat. Ale včera byl ke mně milý, nezaslouží si ublížit. "Já..totiž...ee.." ŘEKNI TO!! "..jsem Laia." Špitla jsem a doufala že to slyšel jen on; ale s tou skupinou okolo je to nepravděpodobný. Tak jsem jen složila hlavu a zakryla si tvář ušima, aby nebylo vidět jak rudnu. A zrovna když to vypadalo že bych mohla už být v klidu, přiřítila se jiná pohroma. "Nazdar. Tak s vámi tu budu letos zavřená.“ Otočila jsem se ke dveřím. A vypískla. K-K-KDO TO JE!? Eeeeek!! Žraločice, aspoň tak dva metry dvacet, samý sval a úsměv plný ostrých zubů. A namířila si to ke mně. Takže takhle to skončí!? Zmlátí mě svalnatá žraločice!? Zakryju si hlavu, ale ona se mě ani nedotkla.Místo toho udělala něco ještě horšího. "Ahoj. Nemohla jsem si nevšimnout, že někdo tak roztomilý sedí sám. Nebude vadit, když si přisednu?“ Co!? Já a roztomilá- teda, sedět u mě? Proč!? Aby mě mohla šikanovat i o hodiny!? Proč? Ale ne. Laio, seber se a řekni jí že tady sedět nebude! "Eee...promiň al-" A ona si už přisedla! Ani nepočkala na odpověď! Skončila jsem-cely můj středoškolský život právě skončil. A teď se i představila-fajn, takže můj hlavní problém se jmenuje Calisto. Skvěle, aspoň vím, jaké jméno mám volat až ji budu prosit aby mi neubližovala... To že přišel Sam jsem skoro nevnímala, příliš jsem se zaobírala faktem že jsem predem mrtvá. Až teprve když přišla nějaká holka a začala se představovat, jsem zvedla hlavu. Jé, ona je to netopýrka! Ta je hezká! Ty velký veselý oči-pro ty by většina holek zabíjela! Trochu jsem se na ni usmála. S tou se chci seznámit.. Pak už přišel profesor a rozdal nám rozvrhy. Ta vlčice-někde jsem slyšela že je to Terry?-byla zjevně nadšená. Koukla jsem na ten svůj. Páni, tolik hodin Umění, až se mi z toho motá hlava štěstím! A jen jedna hodina tělocviku, bezva. Trochu mě zamezelo že je to tak moc zaměřené-kromě umění jsem se ráda věnovala jazykům a Filosofie by mě zajímala...ale zase je to lepsí pro naši budoucnost, nezatěžovat se tím, čemu se nechceme věnovat. Vešel nějaký vlk, podle všeho profesor a odvedl si sebou Terry, tu dračici i Leona a další. Pak přišla ta zebra ze včerejška. Její přízvuk je legrační-musela jsem si zakrýt pusu aby nebylo vidět jak se uculuju. Takže Zirrque Xeik? Neobvyklé jméno..to se snadno pamatuje.. Ukáže se že je to profesorka Umění, a jen co vyšli ostatní jsem se zvedla taky a šla jako poslední. Po cestě jsem se chtěla zeptat, jestli je možné nějak chodit i na hodiny jiných zaměření. Ale.. Tady ne; co když je to hloupost a zesměšním se? Počkám a zajdu za ní později. Přišlo mi to jako nejlepší rozhodnutí. --------------- Ve třídě-ateliéru se na chvilku zarazím. A rozzářím se. Je toho tu tolik! Tamhle fotografie, vzadu taneční parket...a tamhle? Malířský kout! To je nádhera! Někdo zrovna dopřednesl poezii! Taková krása, ten intelekt-tady je to boží! A mají sluchátka-takže propojují vícero umění do sebe. Jde se zamilovat do kolektivu nebo do učebny? Mě se to asi stalo-miluju to tady!! Pak mi dojde, jak asi s otevřenou pusou a užaslým výrazem vypadám. Rychle nasadím normální výraz-tedy zrudnu jak rajče a ohnu ucho, které si vzápětí začnu mnout. Všimnu si netopýrky od nás z A8: evidentně je z toho stejně na větvi jako já. Skvěle, spřízněná duše. Konečně někdo kdo ocení krásu umění plnými doušky; konečně nějaká citlivá duše, jež touží po rozletu-nikoli tedy doslovném.. Profesorka Xeik zrovna vybízí abychom se představili a řekli čemu se chceme věnovat. Ale ne-další představování!? zasténám v duchu a zůstanu se sklopenou hlavou stát za ostatními. Až teď si všimnu kdo všechno je tady: stejně staří i starší studenti. Poznávám toho potetovaného kocoura, netopýrku a...Allistera!? On je tu taky? To snad ne! V duchu zaúpím-taková smůla! Když se představí netopýrka Ame-tanec? Paráda!-i ostatní, dojde i na mě. "Já...ehm.." zakoktám se. Ale proč vlastně? Jsem tu mezi svými.. "Já..jmenuju se Laia, jsem v prvním ročníku a chci se věnovat především malbě. Ráda vás poznávám," řeknu s překvapivě pevným hlasem. Cítím jak se červenám, ale nevadí mi to. Tady jsem na svém místě, mezi svými. |
| |
 | A8 – dílny, počítačová místnost 1 a C3 Do školy vejdu celkem pozdě. No přesně to rozhodně nebylo. Náladu jsem zrovna růžovou neměla. Nějaký vtipálek se rozhodl, že zrovna dneska bude zastavovat malá zvířátka a otravovat je. Jestli ještě dneska uvidím uniformu, tak asi prokopnu dveře. Jak se mi honí myšlenky hlavou, tak si odfrknu a hodím pohledem po každým, kdo se opováží shlídnout. Ha tady to je. Tak jo, jdem na ty spratky. Natáhnu ruku a otevřu si. Taky by mohli začít dělat ty kliky níž. Vejdu dovnitř a všimnu si hned několika věcí. Je tu nějak podezřele vlků. Je tu nějak podezřele málo studentů. Tom vypadal celkem klidně, na to jak vyšiloval. Uchechtnu se a otočím se ke třídě. Mých téměř 70 centimentů převyšuje o kousek velký huňatý ocas. Mám povětšinou zrzavou srst. Spodek ocasu, delší chlupy a srst na hlavě je čistě bílá. Na jedné ruce mám hodinky, co vypadají jak malý orloj a není to jediné divné na mě. Mezi bílou srstí a pod ušima se ztrácí brýle, které skoro vypadají jako svářečské. "Brýtro bando. Jmenuji se Sassy Aurantia a jsem tu od toho, abych se postarala o ty z vás, co chtějí svou budoucnost předhodit byznysu technologií," přejedu je pohledem, abych zjistila, kdo bude reagovat, "nebudem to prodlužovat, ukážu vám, kde se budete nechávat mučit," kývnu na ně a opět se vydám ke dveřím, tam se ještě zastavím a natočím se na ty co se zvedají. "A zkuste mě neztratit... Nikoho pro vás posílat nebudu," pokynu jim. Vyjdu ven, počkám až se vyplahočí všichni, a pak vyrazíme do druhé budovy. Ti vnímavější si mohou všimnout již z dálky, které místnosti nás budou zajímat, protože mají o něco nížeji posazené kliky. Otevřu první místnost a nechám je nahlídnout dovnitř. Je to celkem prostorná místnost, po jejímž okraji jsou zavřené i otevřené skříně a uprostřed jsou pulty, na kterých jsou vidět i přípojky na elektřinu a další vymoženosti. "Dílny," okomentuji to jen a zase je šupem vyženu ven. Popojdeme chodbou o kus dál. Tentokrát je nechám dovnitř vejít. Jedná se o počítačovou učebnu. Jsou to různé stoly po třech místech, různě veliké pro rasovou odlišnost. Židle si taky budou muset vybrat ty vhodné pro sebe. Zatím všechny stojí v koutě. Samozřejmě na každém místě stojí moderně vypadající počítač. Na konci třídy je vyvýšený stůl s velmi vysokou židličkou, za ním je obrovská obrazovka. Na stole stojí stroj, který vypadá, že své lepší časy už má za sebou. Všímavější oko může poznat známky častého přestavování. "Počítačovou učebnu myslím všichni poznáte. Dle všeho tady spolu budeme trávit spoustu času... Takže si rovnou můžete vybrat místo, kde budete sedat a vyberte si židli..." pokynu jim a počkám, až tak každý udělá. Bezva. "Tak jo, jdeme," pokynu jim, počkám až vyjdou a třídu za sebou zamknu. Přejdeme k učebně označené jako C3. Otevřu a při vcházení je upozorním, že poslední za sebou zavře dveře. (Přibližně.) Odrazím se po pár krocích a přistanu ve své židli. Pokynu jim, ať se také usadí. Každá židle je trochu jiná, takže předpokládám, že budou chvíli vybírat. Také je každá vybavená manipulovatelnou plošinkou na psaní. Když se všichni pohodlně usadí, zpoza stolu, co stojí skoro u zdi místnosti vyletí malý vznášející se disk. Stojí na něm poměrně velká miska preclíků. Pomalu oblétává studenty. "Vemte si co hrdlo ráčí," pokynu jim, ale pečlivě sleduji, kdo si vezme kolik. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro ateliér all, laia, zirr, traff Učiteľka sa na mňa obráti s menšou poznámkou. och, to dáva zmysel. Keď ja som si nikdy nevedela vybrať konkrétny druh tanca. Možno latino, alebo balet, tie ma bavia asi najviac. Hlavne balet, je tak nádherný a ťažký. Podvedome sa na chvíľku postavím na špičky a potom klesnem znova naspäť. Umh, nie som so istá ktorým smerom by som sa chcela predne uberať, ale ak sa musím rozhodnúť teraz tak ny to bol balet. Môžem dostať pár dní? A potom sa rozhodnúť definitívne? Navrhnem smelo inú alternatívu, aj keď som vlastne načrtla, ktorú možnosť si pravdepodobne vyberiem. Poočku pokuknem po triede, či uvidím niekoho iného v baletnom, no to už pristúpi a predstaví sa Allistar, na ktorého priamo ukázala keď zmieňovala ten krásny druh tanca. Prestúpil z liečiteľstva? Vau, odvážna zmena. Ale je fajn že tu bude s nami, ak sa definitívne rozhodnem pre balet, budem mať s kým trénovať. Bolo by skvelé sa zoznámiť. Spomenie nejaké kostými. Už je naplánované nebodaj nejaké predstavenie? Ďalšiu z našej novej skupinky spoznám Laiu, ktorá pôsobí trochu placho. Povzbudivo sa na ňu teda usmejem a natočím k nej obe uši. Maľba? Hodila by sa podľa stavby tela aj na tanec, ale ak je taká nesmelá ako vyzerá tak maľba sa jej veľmi hodí. Budeme už aj dnes niečo hneď robiť? Nenapadlo mi zobrať si veci na prezlečenie sakra. Ale keby máme len tak hodinu maľby alebo hudby nevadilo by to. A možno by som poprosila TraffHo alebo Laiu aby mi pomohli. Pri pohľade na zajačicu mám chuť ju vystískať, ale to môže byť aj tým, že ja som mala potrebu stískať a štuchať a dotýkať sa niekoho takmer stále a všade. Úprimne aom sa chcela čo najskôr dotknúť aj Allistairovej kože. Tam kde sme žili veľa hadích furry nebolo, a vraj mali nenormálne jemnú pokožku. Predstavovala som si ju nejak tak ako svoje blany na krídlach. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Ateliér Po té, co se mladá krev představí, si stoupnu a tlesknutím vynutím pozornost těch, kteří snad měli lepší zábavu, než vnímat představování. "Výuka probíhá takto - v pondělí she každý věnuje shvému žaměchení, v úterý she první týden v měshíči chodí na akči, kterou shi sami vyberete - žítchejší vám tedy vybrali shtarší shtudenti - a bude to divadlo Maryša." odmlčím se ze zkušenosti, že několik studentů vyjádří nesouhlas s výběrem většiny, ale do dvou vteřin je zase ticho, "Další úterý bych shi pchála, abyshte žkushili něčo nového, pchipravím jakáshi shtanoviště - taneč, který není v žaměchení, keramiku, práči na počítači jako shtchih a animači nebo čo mě žrovna napadne. Ve shtchedu budou dvě hodiny teorie," znovu se musím odmlčet, "a po nich she pokračuje v žaměchení. Ve čtvrtek žrovna tak - 2 a 2 hodiny - a pátek je konžultační den - pokud byshte uvažovali o nějaké shoutěži a chtěli she na ni pchipravit, budu she vám věnovat v pátky. Plush je pátek pchípravou na tchídní projekt - shpolečné pchedshtavení. Téma na tento rok vám ještě neprožradím, žato věchte, že je nač she těšit. Kabinet mám hned první dveche ža odpočívárnou, kdybyshte čokoliv potchebovali. Barvy, foťáky a podobně jshou k dishpožiči, ale neodnášet bež domluvy. Běda vám, jeshtli budu něčo hledat!" Přeruším monolog, když si všimnu, že za jedním z oken se dva ptáčci přetahují o pírko a rukou na ně upozorním staršího Pavouka s foťákem, který zareaguje snad instinktivně. Pak si jde sednout k počítači a fotku promítne na plátno. Je trošku rozmazaná, ale to už si s ní začne hrát ve Photoshopu. "Kde jshem to shkončila... ano, žádné pomůčky nebudete potchebovat. Takže, pokud nejshou žádné dotažy, pushťte she do čeho chčete, budu vásh obcházet a radit, nebo to za mě udělají shtudenti čtvrtého ročníku." Usměju se a všichni si začnou rozebírat pomůcky. "Čo she oblečení týče, mushíš shi ještě počkat." mrknu na Alla šibalsky. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Ateliér 2// myslela jsem, že stihnu šalinu, ale ujela, takže jupí, mám čas to dopsat :D Otevřu postranní dveře do místnosti krabic, žíněnek a dalšího harampádí, odkud vytáhnu i krabici s cvičebním oblečením v nejrůznějších velikostech v pánském i dámském provedení. To si můžou rozebrat všichni, kdo nemají vlastní úbor (což se týká asi osm furry), zatím všechny voní práškem na praní s esencí růže. "To mi pchipomíná, v shobotu půjdu na workshop na výrobu voňavky, kdyby měl někdo žájem she pchidat, jshou volná míshta, ale vshtup vásh vyjde na 500 korun. A kdyby shnad někdo potcheboval doučování ž matematiky, jshem tu jen pro vásh." Vůbec se netrápím tím, že sotva můžete poznat, co mi to připomnělo. |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Ateliér Všimnu si, že Ame po mě kouká. Usmívá se. Proč mám pocit že mě sjíždí pohledem od hlavy k patě? Když se naše pohledy setkají, vykulím oči a zčervenám, načež jen sklopím hlavu. Profesorka Xeik nám zatím vysvětluje, jak to bude fungovat přes týden. Příští úterý bude zkušební? Možná že bych zkusila i něco jiného než malování...hudbu mám moc ráda a rodiče říkají že zpívám dobře...fotografie mě neláká-je příliš umělá, příliš snadná..a tanec? Nikdy jsem doopravdy netančila. A stydím se! I když jsou to Furry naladění na stejnou vlnu, pořád je jich tu moc, abych před nimi tančila! Ale v soukromí..bych to možná zkusila. Z gymnastiky mi zůstala mrštnost a ohebnost, to se může hodit. Pak mě napadne něco, co mě potěší a znervózní zároveň. Možná by mi mohla pomoct Ame. Sama to asi nemá jednoduché, ale jestli je tak zapálená pro tanec, mohla by mi pomoct.. Profesorka nás ještě instruuje, abychom pomůcky neodnášeli z Ateliéru. Samo sebou, to by tu pak nic nezbylo. Když nás nechá jít si dělat svoje, ohlédnu se po Ame, než zajdu za profesorkou. "Ehmm..paní profesorko..totiž..." začnu a nervózně si mnu ucho, "..chtěla jsem se zeptat...m-můžeme si vyzkoušet i jiné u-umění? A šlo by...abych si p-p-přinesla..vlastní pomůcky? Mám své barvy a..a...je to pro mě důležité, abych mohla dobře..p-pracovat..šlo by t-to, prosím..?" Jsem nervózní. Co když si pomyslí že jsem divná? A co ostatní studenti? Přijmou mě, nebo zavrhnou? |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro B16 - Leon. Pak ostatní.
Pousměji se na Leona. “Jako učitel vám nic nepřichystám. Myslím, že už nejste děti, jenž by potřebovaly vytvořit prostor, kde se seznámit. O víkendu však bude dost prostoru se pořádně seznámit.” Povím vesele. “Jo, ještě něco. Nemějte strach, tento pátek ještě testy nebudou.” Pak se podívám na studenty. Jsem zvědavý, zda se budou ptát teď nebo až budou ztracení. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Základní infoUčí ve škole druhý rok, na konzervatoři byla v této zemi, předtím ale hodně měnila školy na cestách s rodinou. Je málo míst, které neviděla, ale vypráví o nich jen když je opilá, radši něco dělá, než mluví. Povaha: má ráda změnu a nevytváří hluboké vztahy (ani pozitivní, ani negativní, moc nechápe urážky a nezajímají ji), chce se učit - jen to, co dokáže uplatnit, teorii minimálně. Často se účastní akcí, kde zažije něco nového, tuhle sobotu plánuje workshop výroby voňavky, na které vás pozve, pokud si myslí, že by vás to mohlo zajímat. Ve čtvrtky se odpoledne zdržuje v knihovně. Pokud ji znáte opravdu dobře, tušíte, že chce po 4 letech učení (tedy za 3 roky) odejít a založit vlastní školu ve své rodné zemi, kde by (se) mohly učit i Antilopy, jelikož patří k chudé rase a typicky pracují v nevěstincích a nočních klubech a tak je všichni vidí. Ne, že by jí na tom tak záleželo, ale dokud má nějaký cíl a práci, nemusí se vdát, aby nezostuzovala rodinu a dostávala od ní peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Sassy Aurantia pro Velmi zvláštní osůbka, co se na škole nachomýtla během minulého roku. Jako pomocník vedoucího oboru Technologie a IT technik na škole. Po jeho odchodu tento rok převzala obor a bude první rok učit. Nebyla z toho nijak vystresovaná, ani z nich neměla strach. Má celkem jasný názory, které nikomu nevnucuje, ale ani je nijak netají. Je dost otevřená všem, i studentům, zastává názor, že každý by měl vědět vše, co chce. Nemá tedy problém studentům prozradit něco, co by vědět neměli. Je jí tak nějak jedno, že je to neprofesionální. Je to tlama proříznutá, nemá problém srovnat kohokoliv, kdo se jí snaží urazit, někdy možná až trochu přehnaně, za což je dost často káraná. Když si nemůže vybít vztek otevřeně, jistě najde jiný způsob. Když se jí na to zeptáte, zazubí se a odpoví "prostě svůj vztek vypustím do sítě". Celkově moc nerespektuje autority. Nicméně není to nepříjemná osoba, umí být i hodná a milá, jen jí nesmí nikdo naštvat. O plánech do budoucna nemluví ani o své rodině, či čemkoliv co se jí více týká. |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro Něco málo o mé maličkosti Velmi zvláštní osůbka, co se na škole nachomýtla během minulého roku. Jako pomocník vedoucího oboru Technologie a IT technik na škole. Po jeho odchodu tento rok převzala obor a bude první rok učit. Nebyla z toho nijak vystresovaná, ani z nich neměla strach. Má celkem jasný názory, které nikomu nevnucuje, ale ani je nijak netají. Je dost otevřená všem, i studentům, zastává názor, že každý by měl vědět vše, co chce. Nemá tedy problém studentům prozradit něco, co by vědět neměli. Je jí tak nějak jedno, že je to neprofesionální. Je to tlama proříznutá, nemá problém srovnat kohokoliv, kdo se jí snaží urazit, někdy možná až trochu přehnaně, za což je dost často káraná. Když si nemůže vybít vztek otevřeně, jistě najde jiný způsob. Když se jí na to zeptáte, zazubí se a odpoví "prostě svůj vztek vypustím do sítě". Celkově moc nerespektuje autority. Nicméně není to nepříjemná osoba, umí být i hodná a milá, jen jí nesmí nikdo naštvat. O plánech do budoucna nemluví ani o své rodině, či čemkoliv co se jí více týká. Zirrque Xeik Základní info Učí ve škole druhý rok, na konzervatoři byla v této zemi, předtím ale hodně měnila školy na cestách s rodinou. Je málo míst, které neviděla, ale vypráví o nich jen když je opilá, radši něco dělá, než mluví. Povaha: má ráda změnu a nevytváří hluboké vztahy (ani pozitivní, ani negativní, moc nechápe urážky a nezajímají ji), chce se učit - jen to, co dokáže uplatnit, teorii minimálně. Často se účastní akcí, kde zažije něco nového, tuhle sobotu plánuje workshop výroby voňavky, na které vás pozve, pokud si myslí, že by vás to mohlo zajímat. Ve čtvrtky se odpoledne zdržuje v knihovně. Pokud ji znáte opravdu dobře, tušíte, že chce po 4 letech učení (tedy za 3 roky) odejít a založit vlastní školu ve své rodné zemi, kde by (se) mohly učit i Antilopy, jelikož patří k chudé rase a typicky pracují v nevěstincích a nočních klubech a tak je všichni vidí. Ne, že by jí na tom tak záleželo, ale dokud má nějaký cíl a práci, nemusí se vdát, aby nezostuzovala rodinu a dostávala od ní peníze. Kas Základní informace Má povaha - Mám veselou povahu. Jsem trošičku sukničkář. Rád pomůžu komukoliv. (Ovšem pokud se dotyčná osoba nehodlá změnit, tak má smůlu.) Práce - Psycholog, učitel (poprvé). Vlastním bar. Mám pár špiclů, či snad lidí, co sledují první ročníky. Dělám to i osobně a vyučování je pro mě výhodou. Dělám totiž psychologické profily žáků. Hlavně ve státní správě. Poprosím učitelé, co tu nejsou první rok o krátké představení. Pak si klidně můžete mezi sebou napsat podrobnou historii. Jen soukromě. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Ateliér Nevím proč, ale podobnou odpověd sem čekal, jelikož o tom mám něco zjištěno, ale za pokus to stálo. Přeci jen je to veliká škola, tak to tu třeba mohli mít. Třeba bych mohl zatlačit na otce, aby něco přihodil do školní kasy a přidat toto oddělení. "Nebojte paní profesrko přestupovat rozhodně neplánuji, jelikož malba mě také zajímá." --------------------- No musím uznat, že je jí občas těžké rozumět, ale určitě se na to dá zvyknout. Když se Žirke zmíní o pomůckách, tak mě zajímá, jaké kvality vůbec tyto pomůcky jsou? Jestli to bude stejné jako na každé jiné škole, tudíž tragédie, tak to si donesu vše své. V tom se Laia zeptá zda si může donést své vybavení, k tomuto dotazu se také připojím. "Mě by to také zajímalo, jelikož mám doma také své věci. Myslím si, že každému se dělá na svém lépe než na zapůjčeném." Při mluvě o vybavení mě napadne další otázka. "Mimochodem je potřeba donést nějakou ukázku z naší práce? Jako například starší obraz, či pro jiné zaměření kousek skladby, video tance a podobné?" Sice sem poněkud zvídavý, ale co už. |
| |
 | Rachnera Cesta do školy -- A8 Kruci! To mi ještě chybělo, uvíznout v zácpě.. nadávám v duchu, když jedu autobusem. První den opravdového učení-to se mi nemohlo stát včera!? To jsem přišla včas, vyřídila papíry a bylo. Ale dneska-! Vylezla jsem z busu a cupitala rychle do školy. Už jsem tu byla dvakrát, ale stejně mi pohled na ni bere dech: majestátní budova, slibující kvalitní výuku budoucím generacím. Otázkou je, jestli splní očekávání. No, moji studenti budou vynikající, o to se postarám. S potěšením vidím, že na chodbách se už nikdo neprohání. Jen ale zahnu za roh, prožene se kolem mýval a málem do mě vrazí. "Ale ale, kampak pospícháme tak moc, že málem porazíme profesorku?" zeptám se se smíchem. Mýval vysouká omluvu-prý spěchá na Tělocvik. Pustím ho a on už zdrhá. Já se otočím a pokračuju ke třídě, kterou mi svěřil ředitel. Včera to bylo vůbec zajímavé: rozhovor se táhl skoro půl hodiny, během které jsem dostala instrukce ohledně učebního plánu-který při svém učení stihnu do pěti měsíců, pff-také seznam studentů a nakonec i "důrazný zákaz konzumace alkoholu ve škole." Co si myslí že jsem-alkoholička!? Nakonec jsme si potřásli rukou-nehnul ani brvou, frajer-a já šla domů, kde na mě čekal zlodějíček a lahev červeného. S obojím jsem udělala kràtký proces.. A teď jsem tady, před třídou A8. No, směle do toho. A s tím nasadím úsměv a vpochoduju do třídy. "Dobré ráno studentíci a studentky!" zvolám vesele a založím ruce v bok. "Jmenuji se Rachnera Morishige, a několik z vás budu učit Lékařství. Moc se těším na naše hodiny," dodám tajemným hlasem a zazubím se, aby byly vidět moje ostré zoubky. "Promiňte kolego za ten vpád, ale autobus se sekl. No a vy kteří jste moudře zvolili nejúžasnější z vědeckých disciplín: za mnou!" houknu a otočím se ke dveřím. Před třídou počkám než se sejdou všichni, pak za námi zavřu dveře a vydám se pomalu ke třídě. Mezitím instruuju žáky. "Musím říct, že jste na mě udělali všichni dojem. Vypadáte jako nadějní studenti, kteří mohou něčeho ve světě medicíny dosáhnout. Z mnohých z vás se stanou lékaři, chirurgové, záchranáři i vojenští medici-o to poslední se postarám ve spolupráci s vaším tělocvikářem." Zahneme za roh, kde se zastavím a obrátím ke studentům. "Samozřejmě, život jde ruku v ruce se smrtí," uculím se na žáky a zamrkám všema šesti očima "a proto se budeme náležitě věnovat i patologii a anatomii obecně. Mám v tomto oboru značné zkušenosti," pronesu a mrknu na několik chlapců, včetně mladého zrzavého lišáka. Obrátím se a mávnu na ostatní aby mě následovali. "Jsem pro každou srandu, ale chci vás varovat: neposlušnost, ignoraci a nedejbože šikanu spolužáků trestám velmi specifickým způsobem.." pronesu temným hlasem. To už vcházíme do třídy. Tedy, spíše do operačního sálu. Je uzpůsobený většině druhů Furry a celkem dobře vybavený-připomíná modernější verzi těch historických sálů. odkaz "Takže," obrátím se na studenty "V úterý a ve čtvrtek budeme v učebně kterou vám za chvíli ukážu-tam bude probíhat teoretická výuka. Zde, na operačním sále bude probíhat praxe a ukázkové hodiny anatomie. To bude v pondělí, ve středu a v pátek. Navíc," zvednu prst a rozhlédnu se po všech studentech "budeme jednou za čtrnáct dní chodit na výlety-do přírody, na záchranářskou stanici, do pitevny a tak podobně. Teď pojďte-podíváme se do učebny pro teoretickou výuku." S tím vyjdu ven ze sálu a zamířím doprava a rovně. Dojdu ke dvojitým dveřím a rázně otevřu. Tady se naskytne pohled na auditorium. odkaz Každé sedadlo je navíc vybaveno malým vysouvacím stolkem a držadlem na pití. Pro své svěřence chci jen to nejlepší! "Teď už jste asi viděli vše. Pokud máte dotazy, sem s nimi. Hlavu vám neukousnu," usměju se a vycením zoubky. |
| |
 | Podlezávaná To je blbí nejen, že přídu do školy o den pozdě, ale ještě přídu pozdě ten den. Přiběhnu ke škole. Tady jsou snad jediný dveře v okolí kde se nemusím sklánět. Probíhám chodbami, krčím se a zase se zvedám. Po třech minutách už konečně najdu správný kabinet. Zaklepu, sehnu se a vejdu, uvnitř sedí hnedý vlk. Narovnám se a podívám sae na něj. Zdravím vy byste měl být můj třídní učitel. |
| |
| A8, Rachnera Morishige, Adrian Sedím v lavici a téměř zívám. Když vstoupí barman a představil se nám, začala Terry vyvádět a vysmívat se mi. Kopla jsem ji do nohy. “Potvoro!” Za chvíli se to tu začalo vyprázdňovat a já čekala na svého učitele. V tom jsem uslyšela klapaní nohou. Zvednu hlavu a málem jsem dostala infarkt. Pavouk… S lebkou na zadku! Chytnu palce a prosím ať je třeba na přírodní vědy. Bohužel tomu tak nebylo a tak jsem se zvedla. Hodím batoh na záda a jdu za učitelkou po chodbě. Dívám se kolem sebe a poslouchám ji. Nevím co si mám myslet. Kdybych byla sama za sebe tak cítím jen strach, bohužel mám i v hlavě kecy otce co o pavoučí rase nikdy nemluvil zrovna dobře. V jeho příbězích byli vždy záporáci. Našťestí pro profesorku, dělám vše abych se co nejvíce odlišila od otce a tak se na ni usmívám ale uši jenž jsou stažený prozrazují můj strach. Prošli jsme místnosti a přišel čas na otázky. “Hmm, neukousne? To je fakt to dělají snad kudlanky.” Zamumlám si pro sebe. Pak se na profesorku podívám. “Jak to je s testy? Známkovaní? A praxe? Tenhle rok či až druhý? Taky bych poprosila o seznam všech učebnic co si máme v knihovně sehnat. Ať tu pak nekoukáme bez přípravy, co si mužem dělat doma, když se budeme nudit…” Jsem narovnaná a mluvím k profesorce bez mrknuti oka či zakoktání. Jediný co ukazuje strach jsou uši co jsem si ani neuvědomila. |
| |
| Cesta do C3 Seděl jsem zády opřený o stěnu a pozoroval ostatní, jak se baví a blbnou. Přišlo ještě pár studentů, kteří se včera neukázali. To mi připomíná, že jím musím říct o té akci. Tedy jestli budou mít zájem. Bavil jsem se s našimi a že mi to prej budou strhávat měsíčně z kapesného. Kolik? to neřekli. Asi bude záležet kolik toho všichni propijou a sežerou. Ale jak jim to mám říct? Možná že...ale to by tu museli být všichni. Teď už jich několik odešlo za svými učiteli do různých učeben, kde je profesoři seznámí co a jak je čeká. Hmm...zajímalo by mě, jakej bud profesor na informatiku a technologie. Asi nějakej přísnej týpek. Odhaduji to na jelena. Nebo nějaká šelma? Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla špička ocasu s ušima. Kdo to je? Naštěstí to došlo doprostřed třídy před tabuli, takže jsem měl docela dobrý výhled. Je to veveřice. Je roztomilá. Další žák? To jsem ještě netušil, jak šeredně se pletu. Když jsem zjistil, že se jedná o učitelku technologie...no prostě mi z toho spadla čelist. Tohle jsem nečekal. Postavil jsem se a došel k ní. "Já jsem Samuel...asi tedy patřím k vám, slečno Sassy," představil jsem se ji a pak ji následoval do druhé budovy. První místnost, kterou nám ukázala byly dílny. Tady asi budem provádět nějaká ty technologické věcičky a možná i něco stavět a programovat...že by tu byla i kybernetika? To by ale nemuselo být až tak zlé... Než jsem se ale stačil zeptat, co tu přesně budem dělat, vyhnala nás ven a zamířila do jiné učebny. Už vím, že ty dveře s nízkou klikou jsou její. Když jsem uviděl počítačovou učebnu musel jsem se usmát. Tady budu jako doma. Jen by to chtělo druhý monitor a herní židli. Ale jinak to nevypadá zle. I ty počítače vyhlížejí modernizovaně a ne jako školní vykopávky v minulého století. Vybral jsem si místo hezky u okna a po chvíli zkoušení a hledání jsem našel i tu správnou židli pro můj zadek. Sice to není moje herní křeslo ale co. Tahle je taky pohodlná a nebudou mě bolet záda. Jenže tím naše prohlídková trasa neskončila. Sotva jsme se všichni pohodlně usadili, už nás zase hnala ven. Prošli jsme chdbou a zamířili do C3...škoda že né C4. To by bylo přímo bombový, usmál jsem se a vešel dovnitř. Už tam na nás čekaly spešl židle s vlastní sklopnou deskou na psaní. Každá byla samozřejmě jiná. No jo no. Sto zvířat. Sto prdelí. Když jsem našel tu, která pasovala na můj zadek, pohodlně jsem se usadil a od létající talířku s preclíky jsem si pár vzal a položil na desečku u židle. Tahle učitelka se mi líbí čím dál tím víc. Je roztomilá, umí to s počítačem. A má preclíky. "Slečno Sassy." lehce jsem zvedl ruku, aby mě postřehla. "Jen jsem se chtěl zeptat...co budem dělat v těch dílnách?" |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Když jsem slyšela, že testy budou každý pátek, tak jsem na něj vykulila oči. To jako fakt! No to bude sranda! Poslouchám i co říká o práci. Trochu jsem s tím počítala, že nebudeme řešit případy, hasit ohně atd... Seznamovací večírek mi zněl jako plán. Uculila jsem se a přikývla na souhlas. "Uděláme si vlastní." Mrknu na Leona. "Už tu znám jeden super bar, tam můžeme uspořádat seznamovací večírek. Vede to tam takovej sympaťák, ten nám to určitě dovolí." Uculím se na Leona a po očku koukám, jak Kas bude reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro Zadával jsem zrovna zbylé studenty do počítače, když někdo zaklepal na kabinet. "Dále?" Ozval jsem se. Trochu se mi automaticky sklopili uši, když dovnitř přišel golem v podobě žraločího studenta. Zhluboka jsem se nadechl, abych si dodal odvahy. "Jistě. To nejspíš budu. Pokud tedy jste z prvního ročníku." Prohlédl jsem si ho pozorněji."Jakto, že jdete tak pozdě?" |
| |
| B16 -> Knihovna ,,Dobře. Nerad bych byl nucen absolvovat nějaké ty ptákoviny, oficiální představování vedení školy a tak podobně." přikývnu na Kasovu odpověď, než se otočím k Terry. ,,Bezva, třeba bude aspoň nějaká sranda. Hned takhle dopoledne? Budeme mít alespoň tolik slušnosti si dojít pro ty učebnice?" naznačím váhavě, pak pohledem zalétnu ke Kasovi. Asi by se mu to moc nelíbilo jakožto učiteli našeho zaměření. To se to hezky rozjíždí hned první den. Vlastně druhý. Pokud už tedy nikdo nebude mít žádný další dotaz, vstanu. ,,Tak asi půjdeme. Hezký den." rozloučím se s Kasem a zamířím ze třídy směrem ke knihovně. Je vcelku jedno jestli jde někdo se mnou nebo ještě někdo zůstane v učebně. V knihovně zamířím k pultu. ,,Pánbůh vám žehnej..." osobo... mám chuť dodat a potměšile se pro sebe ušklíbnu. ,,Potřeboval bych učebnice pro obor Státní správy prosím." požádám obsluhu, čekajíc zda mne odkáže na nějaké regály či jestli mi dopřeje toho luxusu přípravy úhledné strukturované hromádky seřazené podle abecedy. |
| |
 | "Bože, za co mě trestáš?!" zabručel jsem a otočil jsem se na bok. Bohužel, jak jsem záhy zjistil, neležel jsem na svým letišti, ale na gauči a tak jsem přistál čumákem na plovoučce. "A ještě toho taky trochu," zanadával jsem a postavil jsem se. Nedopitá medovina a puštěná televize mi napovídají, že jsem včera usnul u filmu. Sáhl jsem po krabičce cigaret a jednu, shodou okolností tu poslední, jsem si zapálil. "Kolik je hodin?" zeptal jsem se sám sebe, jelikož jsem nemohl najít hodinky na ruce. Vzal jsem do tlapy ovladač na televizi a najel na informace. Sedm deset ráno. Asi přijdu pozdě. Kruci. Rozešel jsem se do ložnice a při tom se poškrábal na zadku. Tohle bude zase protivnej den. Když jsem se konečně oblékl do černých kalhot, nátělníku a košile, nasadil jsem si ještě koženou bundu. "Hele, hodinky," pousmál jsem se, když jsem sáhl do kapsy. Jsem rád, že jsem je neztratil. Tyhle mi koupil táta, když jsem nastoupil na školu. "Ach jo, tati. Byl bys na mě hrdý?" zeptal jsem se sám sebe v zrcadle u vchodu do bytu a radši už vyšel ven. Mám ještě tak dvacet minut, než začne vyučování. To stihnu tak tak. Nechal jsem svou motorku na parkovišti před školou a rovnou vešel dovnitř. Podle emailu co mi přišel od ředitele se má nová třída nachází kdesik na této chodbě... "A8...A8...A8...Aaa, tady" mumlám si pro sebe, zatímco jdu po chodbě a hledám třídu. Míjel jsem studenty, kteří mě pozdravili, jiní jen mlčeli ale našlo se i pár, co mi zamávali a usmáli se. Je pravda, že někdy jsem mrzký medvěd nebo nepříjemný. Ale jinak umím být i hodný. Záleží na samotném jedinci jaký má ke mě přístup. Otevřel jsem dveře a prvně do třídy vplulo mé menší břicho, za ním čumák a já. Ohlédl jsem se po třídě...tedy po té zbývající části. To jsou ksichty. "Tak jo. Bez dalších okolností jdeme na to. Ti nešťastníci, co si vybrali jako předmět studia přírodní vědy ať mě následují. Ukážu vám co a jak." řekl jsem a vyšel ze třídy na chodbu, kde jsem počkal na ostatní. "Jste všeci? Tak jdeme," řekl jsem, když se přede mnou shromáždil hlouček studentů a vyrazil do vedlejší budovy do své učebny. Sešli jsme dolů do suterénu školní budovy, kde je mimo jiné i kotelna a další technické místnosti. "Tady je můj kabinet," zastavil jsem se u bílých prosklených dveří na kterých byl nápis Baribal Haggard. "Můžete za mnou přijít kdykoli s čímkoli. Ať už se jedná o konzultaci, pomoc při pochopení látky nebo prostě jen tak na pokec. Pokusím se vyjít maximálně vstříc. Záleží však čistě na vás." řekl jsem jim drobné info ohledně mých konzultačních hodin a pokračoval dál chodbou do učebny označené L2. Otevřel jsem se a pustil všechny dovnitř. "Laboratoře" řekl jsem, abych jim potvrdil jejich domněnky. Vybavé moderními přístroji a mikroskopy. Jsou tam skříně s různými látkami a kostmi. Na poličkách jsou různé nástroje z každého oboru něco. Od lahviček a zkumavek až po přístroje na měření radiace."Zde budeme trávit většinu času, když mě nebudete srát. Můžete se těšit na různé pokusy z fyziky a experimenty s chemii. Taky nějaké to mírné pitvání nižších živočišných organismů v biologii. Na dotazy odpovím ve třídě. Rozpis kdy budem ve které učebně bude vždy vyset vedle mých dveří, takže se můžete podívat jestli půjdete do L2 nebo do L1, která je dál touhle chodbou. Jsou tu vlastně jen dvě třídy. Teď všichni ven na chodbu a pokračujte dozadu do L1. To je hlavní třída." řekl jsem a počkal až všichni odešli a pak zhasl a zavřel. Došel jsem za nimi a otevřel jim dveře. Třída vypadala jako obyčejná třída přírodních věd. Na zdí byly mapy s kostmi některých zvířat. Periodická tabulka prvků. Rizikové ukazatele pro požáry, kyselinu atd. "Zde budeme taky trávit poměrně dost času. Je to tu uzpůsobené, abychom na sebe krásně viděli." zazubil jsem se a posadil se do křesla za katedru. "Vemte místo, žáci," řekl jsem a připálil si cigaretu, kterou jsem si koupil po cestě sem. "Kdo chce kouřit, může. Popelniky jsou támhle na poličce. Tohle je můj menší dárek pro vás. A doufám, že to zůstane jen mezi námi. Teď bych ocenil, kdyby jste postupně přišli před katedru. Vyfasujete seznam učebnic který si seženete, okopírujete nebo stáhnete do počítačů, ale budete je mít. Při tý významný příležitosti se mi představíte a řeknete něco málo o sobě. ale začít bych měl já. Tak tedy. Mé jméno je Baribal Haggard. Ti všímavější z vás si to mohli přečíst na dveřích mého kanclu. Jak spolu budeme vycházet nechám jen na vás. Já vám přislíbil různé pokusy a experimenty. to platí pouze pokud nebudete dělat bordel a budem si hezky rozumět." usmál jsem se na třídu a potáhl si cigarety. Detektory kouře tu nejsou kvůli pokusům, takže nemusím mít strach, že by spustili. |
| |
 | soukromá zpráva od * Kesed pro InformaceVysoký, dobře stavěný jelen, který si vždy užíval přírody a ctil tradice. Zůstalo z něj mnohé z jeho domova, jelikož jeho rasa je velmi konzervativní. I když je na naše měřítka mnohem otevřenější, stále se zdá být zpátečnický a zaujatý vůči vlkům a obecně psovitým šelmám, neboť tyto dvě rasy nebyly nikdy přátelské a v historii vedli krvavé války o vládu nad širými hvozdy o pozici králů lesů. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Ateliér Počúvam inštrukcie ohľadom výuky a musím sa veľmi krotiť, aby som od nadšenia netlieskala. Raz za mesiac nejaká akcia? A hneď divadlo...páni, takže ak chcem niekam o mesiac ísť, stačí podať návrh a možno sa to zrealizuje? Ježiši ježiši...to by bolo... páni, to by bolo skvelé! A potom skúšať nové veci? Keramika! Mohla by som Izzymu a Berrymu vyrobiť hrnčeky keby mi to ide! To by bol peekný darček vďaky za to, že ma vzali k sebe. A spoločné predstavenie, to bude bomba. Bude pred celou školou? Och, dúfam že to stihneme dobre nacvičiť. Chcem aby to vyzeralo dobre. Teória...ak to budú dejiny tanca, som všetkými desiatimi za. A ostatné..to pôjde. Učiť sa o umení je určite väčšia zábava ako chémia. Musím si žužlať peru, aby som od radostí nevískala. Žirke ale preruší svoj monológ aby upozornila žiaka, fotografa, na niečo vonku. Natiahnem krk a zbadám dva vtáčiky. To je úžadný individuálny prístup, okamžite ho zapojila. Napadne ma, že som dostala tú najúžasnejšiu učiteľku zo všetkých. Keď sa spýta, či by niekto nechcel ísť na výrobu voňaviek, okamžite vystrelí moja ruka nahor, až nadskočím. Ja by som šla rada! Nikdy som nič podobné neskúšala. Zašvitorím so širokým úsmevom, z ktorého mi trčí dvojica ostrých zubov. Laia sa spýta, či budeme mať možnosť vyskúšať si aj iné zamerania. Och, myslela som že na to sú tie utorky, že to bude také voľnejšie. Počkám si ešte na odpoveď a potom, keďže vlastné veci nijak moc nepotrebujem, sa vrhnem na náhrandé úbory, pričom hľadám čo najviac vykrojený chrbát, aby nezavadzala látka krídlam. Bola som zvyknutá nosiť svoje veci, ktoré neboli až tak priamo...baletné, najradšej som totižto tancovala modernu ktorá spájala balet s inými štýlami a tancovala sa vúčšinou na inštrumentálne verzie moderných skladieb alebo na skladby, ktoré mali pomalší ráz. Hlavne mi chýbajú teraz moje špičky, keď ale jeden deň to zvládnem aj v požičaných. Nájdem si v zákulisí divadelnej časti ateliéru nejakú stenu alebo aspoň veľkú rekvizitu, za ktorou sa môžem prezliecť a už sa aj náhlím k zrkadlám. Pustím sa do rozcvičky, pričom občas požiadam nejakých iných tanečníkov, aby ma dotlačili do krajnej polohy pri naťahovaní. Na oplátku sa ponúknem že pomôžem ja im ak budú chcieť a rovno sa aj zoznámim. Každého, s kým sa zoznamujem, bez výnimky objímem. Okamžite mám pocit, že som ako doma. Po rozcvičke zase nájdem jedného furry z hudobnej časti, ako si čosi mixuje v programe na počítači, pravdepodobne svoju skladbu. Ani jeho neobíde objatie a následná prosba, čiby mi mohol na pódium do repráku pustiť nejakú príjemnú hudbu na základné figúry. Trocha sa zakecáme, dokonca si pár skladieb ktoré mi ukáže stiahnem aj do mobilu ktorý vytiahnem z tašky. Potom sa na konci sálu, kde som si vybrala miesto, rozľahne hudba. Nie je moc nahlas, aby nerušila ostatných,, a počuť ju takmer iba v okolí môjho stanoviska. Nádych, výdych.. a začnem tancovať. V podstate iba skúšať veci, ktoré som si pamätala z baletných častí tanečnej akadémie, ktorú som navštevovala doteraz vo voľnom čase popri základnej škole. Pri výskokoch ale vidno, ako si jemne pomáham krídlami, takže padám pomalšie a skáčem vyššie, čo vytvára plynulejší pohyb. |
| |
| A8, Rachnera Morishige, Ka Posadím se do nejbližší lavice a čekám, co se bude dít dál. Několik studentů již odešlo se svými učiteli a ten náš pořád nikde. Vytáhl jsem si z brašny papír a začal si tam něco čmárat. Přerušilo mně klapání něčích nohou. Vzhlédl jsem ke vcházející do učebny bytosti. Dočista mi vytřela zrak. Osminohá, fialovlasá pavoučice na nás mrkala všema svýma očima a já v tu chvíli zjistil, že budu patřit právě ji. Zamířil jsem za ní na chodbu a společně s ostaními studenty jsme pomalu mířili k naší učebně. Je zvláštně a roztomile děsivá.Poslouchal jsem výklad paní profesorky a když na mě zamrkala, pod kožichem jsem zčervenal. Však to nejde pod tou srstí vidět, tak co. Uklidňoval jsem se. Očividně to někdo nebral tak v klidu jako já. Nebo to alespoň tak nevypadalo. Černá kočka kousek ode mně měla svá ouška těsně přimknutá k lebce. Chtěl jsem se zeptat na pár věcí ale ta černá kočka mě předběhla. Pokládala stejné otázky a opakovat se mi to nechtělo, tak mi nezbývalo nic jiného, než ji asi podpořit. Přistoupil jsem ke kočce a profesorce. Paní profesorko, stejně jako má kolegyně, také bych rád znal odpovědi na tyto otázky. Kočka má pořád stáhnuté ouška tak jsem pohlédl profesorce do očí a vyčkával odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Sharp pro Kabinet třídního učitele. Ano jsemz prvního ročníku.Pokud jde o můj velký pozdní příchodtak jsem včera byl něco řešit na úřadě a trochu se to protáhlo, a dnes jsem zaspal. Zazubím se. Zobrazit SPOILER Poté co vyplní formulář si něco uvědomím. Nevím kde mám třídu! Emh pane učitely, mohl byste mi prosím říct kde mám třídu? |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro |
| |
| Třída B16 Vyšel jsemz kabinetu a řídil se učitelovy pokyny. Takže jak to bylo, druhá budova v přízemí. Prej by t nemělo být těžké najít tak snad bude. Po malé chvilce dojdu do druhé budovy, chvíli hledám, ale za chvíli najdu třídu s označením B16. Před vstupem jsem plný stresu, trochu i úzkosti. Jací budou, co si o mě pomyslí, jaký bude učitel, zapdnu nebo ne a spoustu jiných věcí. Nadechnu se a zaklepu, chvíli počkám a pak vstoupím. Dříve než se pozdravím a pak se rozhlídnu po třídě. Dobrej, omlouvám se za svůj pozdní příchod, ale hold to jinak nešlo. Rozhládnu se po třídě a jako první se můj pohled zastaví na našem učitely s rudým kožichem. Vypadá komicky a stěží potlačuji smích, naštěstí se mi to povede. Pak se podívám na zbytek třídy, tentokrát se můj pohled zastaví u nádherné vlčice s modrými vlasy. Kouknu se, kde je volno a posadím se co nejblíž k té vlčici. |
| |
| soukromá zpráva od Scorpia *Draca* pro Uh. Takže všechny učebny stejné. Sedátka a písátka. To taky mohl říct hned. Hodím po něm napůl rozpačitým napůl omluvným pohledem a srovnám se na židli. Zvednu hlavy, když mi dojde co to znamená. Testy každý týden? Zamrkám. Eeeh. To abych se vážně začala učit rychle. Doufala jsem, že budu mít více času na to ostatní dohnat. Na kraj papíru si poznamenám: praxe. Asi ten slovník začnu nosit s sebou. Nicméně pochopím, že jde asi o nějaké pomáhání někde. A že nám to pomůže se začleněním. Takže asi něco užitečného. Půjčit učebnice ještě dnes. To zní rozumně. Stejně si je chci projít, abych si rovnou mohla začít hledat slova, kterým nebudu rozumět a která v tomhle oboru budu potřebovat. Podívám se po tom tvorovi, co se ptá na seznamování. Mám trochu obavy, že většinu času budu spíše zahrabaná v učebnicích, než že bych se extra s někým seznamovala, takže doufám, že nic nebude povinné. Stejně tu nezapadám naprosto stejně jako doma. Jen tady je více takových tvorů jako já. Pak přijde konečně první pořádně pozitivní informace. Tento týden máme ještě čas se něco přiučit. To zní dobře. Vypadá to, že spolužáci se rozhodli uspořádat si ten večírek, ať už je to cokoliv, sami. Celkem se mi na tom vlkovi líbí, že myslí na vyučování a hned spěchá půjčit si učebnice. Vypadá to, že je tu i někdo zodpovědný. Z ostatních jsem zatím takový pocit úplně neměla. Skoro už se zvedám, že se rozloučím a následuji jeho příkladu, když do třídy vejde další šupináč. Trochu zvědavě nakloním hlavu na stranu. V původní třídě jsem ho neviděla. Oni se sem vážně trousí jak dráčata na večeři. Zarazí mě to v myšlenkách natolik, že ještě chvíli zůstávám sedět. |
| |
| soukromá zpráva od * Rachnera Morishige pro Učebna Lékařství A11Jedna kočka se zeptá na hned několik věcí. Jistě, tohle jsem jim měla říct rovnou. No, ještě že tu máme tak bystrou studentku. A ten lišák jí hnedka kvituje. "Nač tak formálně pane Adriane?" Zašveholím vesele a mile se na oba usměju. Je vidět, že ze mě má Ka respekt-stažené uši o tom vypovídají naprosto jasně. Takové věci se prostě naučíte vnímat, když se vás bojí skoro každý. "Jistě, děkuji. Testy budou přepadové, pouze velké, to jest čtvrtletní a pololetní testy budu hlásit." řeknu a ignoruju nespokojené mručení některých jedinců. Nemůžu je vodit za ručičky-rozhodně ne, pokud chtějí něčeho dosáhnout. "Co se známek týče, známkuji téměř výhradně na základě výsledků v tom daném testu-takže to, že se budete hlásit jak o život a nosit mi pamlsky vám sice zaručí moji oblibu, ale čtyřku vám to na trojku nezlepší." Rozhlédnu se po ostatních. Někteří vypadají zklamaně, většina se tváří, jakože přesně to čekali. Dobře. To vše usnadní. "Váš dotaz ohledně praxe je vskutku na místě, slečno Ziroanová. Praxe budete mít od tohoto roku, a začneme už zítra-čím dříve se do toho pustíte, tím víc času budete mít na to získat špičkové znalosti," zdůrazním slovo špičkové. "Jaké učebnice použijete je čistě na vás studentech. Chtěla bych, abyste byli schopní odlišit zrno od plev, poznat v kterých knihách najdete to nejlepší. Některé lepší učebnice jsou ale těžko k sehnání, a i když je zdejší knihovna ohromná, neměla jsem čas zjistit jestli tu máte vše potřebné. Doporučím vám proto pro začátek "Souhrnný seznam anatomické terminologie pro střední školy" od Van Digsena, rozšířené vydání "Anatomie Furry" paní Lefebvre a samozřejmě Akroanovo "Pojednání o historii Lékařství a anatomii s důrazem na lékařské postupy dávné a dnešní". To by mohlo pro začátek stačit-pokud chcete ještě něco dalšího, přijďte prosím dnes do mého kabinetu na konci 5. hodiny, a já vám dám seznam literatury a radu kde ji najít. Které si vyberete je ale opět na vás." Dojdu dopředu a otočím se k ostatním. "Mám ještě nějaké vyřizování, a ráda bych to stihla do zítřka. Pokud tedy nejsou další otázky, měla bych pár otázek já na vás. Každému z vás dám nějakou základní otázku z biologie, a kdo odpoví dobře, může jít. Uvidíme se zítra. A začnu rovnou s Vámi, slečno Ziroanová. Jistě Vám něco říkají pojmy Genotyp a Fenotyp-co je to a jaký je mezi nimi rozdíl?" "A vy pane Adriane: Co je Dopamin, k čemu slouží a kde se nachází? No?" |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Rychle jsem vytáhla tablet a začala si do něj zapisovat všechny informace. Hmmm, podle svého. No All by mi mohl pomoc. V jeho rodině lékaři jsou snad budou mít pořádné materiály. Dívám se na profesorku a ouška se mi pomalinku vrací nahoru. V klidu jsem poslouchala. A přepadovka se mi ani trošku nelíbí. Na druhou stranu ale pacienti taky nebudou umírat vždy podle rozpisu… Pak přišla otázka. Ač vypadám, že vše mám na háku, o prázdninách jsem se dost připravovala a tohle je svým způsobem základ všeho. Hlasitě polknu a uši mám zas jak vlasy. “Genotyp a Fenotyp. Pro ulehčení. Pokud to tedy nevadí. Přeci jen je první den tak by nemělo.” Usměji se. Můj postoj je jasný. Mám strach ale nehodlám aby si někdo myslel, že jsem srab. Takového chirurga nikdo nechce. Prostě musím se strachu postavit a jít do toho. “Je to kódování. Jako počítače. Když budeme brát těla jako počítač. Takže Genotyp je kódování DNA. Takže i ten počítač. Prostě musí být dobře zakódovaný systémy jinak nefunguje a to je i u těla. Genotyp je kódování aby vše fungovalo jak má. Fenotyp, je vlastně taky kódování. Však Genotyp je takové to základní kódování co musí mít každý počítač. Fenotyp je kódování jenž se přizpůsobuje okolí. Pro lepší pochopení. Jsou dva počítače, můj a vládní. Oba máme stejný základní programováni a kódování. Teď přichází na scénu Fenotyp. Ten vládní počítač na rozdíl od toho mého je pod neustálými útoky. Dělá víc věcí než můj a tak musí mít navíc kódování programu pro jeho ochranu. Genotyp je základ, Fenotyp je kódovaní navíc které je ovlivněno okolím.” Konečně zavřu pusu. V duchu doufám, že je to správně a nespletla jsem si to s něčím jiným. Samouka není asi zrovna to nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro B16. Pozdní příchod |
| |
| Státní správa- Učebna B16, chodba Leon, Scorpia, Kas, Sharp Ušklíbnu se na Leona. Tss.. Prý ptákoviny. "Jasně. Myslela jsem, že bychom se pak dohodli na té společné hodině s ostatními spolužáky a dohodli nějaký čas a termín." Mrknu na něj a usměji se i na Kase. Leon hned vystartoval ze třídy, nejspíš do knihovny. Začala jsem si balit věci zpátky do tašky, když někdo zaklepal. Zvedla jsem zvědavě tašku. Nikdy jsem neviděla nikoho tak vysokého. Jen tak tak jsem se ovládla abych uznale nepískla. Wow.. Tak jen je dobrej. Doufám, že ho nebudu mít jako protivníka na bojová umění. To bych asi neměla moc velkou šanci. I když, třeba by si mě ani nevšiml. Ušklíbla jsem se nad svou představou a usmála se na žraloka. Kas nekompromisně prohlásil, že mu vše přeříká znova. Klidně bych se ho ujala ale očividně to měla být nějaká forma trestu, tak jsem dozabalila věci a dala se na odchod. Když jsem procházela kolem Kase, usmála jsem se na něj. "Nashledanou, pane profesore." Ze dveří jsem se usmála i na zbytek osazenstva třídy a vyšla ven. Hned na chodbě jsem si ale uvědomila tu svou včerejší osudovou chybu. Nebyla jsem na prohlídce školy. Kde tu sakra je knihovna? Trochu rozpačitě jsem zůstala stát za dveřmi. Fajn... Počkám až skončí a zeptám se Kas-profesora! To bude šílený. Asi mu budu říkat profesore i v práci. Opřela jsem se o zeď naproti dveřím a čekala, až ze dveří výjde někdo, kdo by mohl tušit kde knihovna je. |
| |
| soukromá zpráva od Sharp pro B16 Kas Poté co si vyslechnu učitelovo kárání. Které naprosto ignoruju, takže nemám páru co řekl. Místo toho jsem totiž přemýšlel o té vlčici, která před chvílí odešla. Je volná, mohl bych se jí líbit. Opřu o lavici a snažím se dělat, že poslouchám jeho výklad. Myslím, že říkal něco o tomhle zaměření a co budu moct dělat potom. Aspoň v to doufám. Hodina naštěstí uplynula jak voda a už mi říká, že můžu jít. Konečně. Co jsem to... Ehm pane učiteli, kde je knihovna, něco bych z ní potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Adrian pro Formálně? Zamručím si pro sebe. Profesorka se na nás mile usmála a doporučila nám pár knih ke studiu. Přepadovky, tom trochu štve ale nic s tím neudělám. Nebude nikomu nadržovat, což je z její strany fér. Všichni si budeme v podstatě rovni. Praxe už zítra? Co budeme na praxe potřebovat? Bílý plášť a kalhoty? Snad si vše stihnu sehnat. Dobře a teď ten Dopamin. Dopamin je hormon ovlivňující nervovou soustavu. Funguje v jistých částích mozku jako přenašeč impulzů. Poškozením dopaminových drah může vést k Parkinsonově chorobě a také schizofrenii. Uvolnují ho nervové buňky na synapsích, kde se váže na příslušné receptory a umožňuje přenos nervových impulsů z jedné nervové buňky na druhou. Také způsobuje vznik příjemných pocitů. Tímto jsem svou odpověď ukončil a čekal na reakci pavoučice. Ústní zkoušení opravdu nemám rád. |
| |
| soukromá zpráva od * Rachnera Morishige pro A11Přísně se podívám na Ka. "Vaše odpověď není zcela správně-ve skutečnosti je genotyp souborem všech genů jedince; fenotyp je pak soubor znaků-či genů, chcete-li, které se projeví navenek. Příklad: můžete mít od rodičů genové předpoklady pro zelené nebo modré oči. Ale pokud máš modré, znamená to že se projevil jeden z genů genotypu-a to je fenotyp. Vaše odpověď není úplně špatně, ale je dosti neúplná." Snad jde jen o dočasný výpadek-Ka vypadá na nadějnou studentku. "Měla jsem v plánu Vás nechat tady opisovat učebnici, ale protože vážně pospíchám, nechám Vás jít. Zítra se ale stavte po vyučování u mě v kabinetě, dostanete práci na doma." Pak si vyslechnu Adriana. Usměju se. "Velmi dobře pane Adriana, máte naprostou pravdu. Jediné co Vám v odpovědi chybí jen to, kde se Dopamin tvoří-a to v hlubších oddílech koncového mozku, zvaných Substantia nigra. Pokusy o vyléčení Parkinsonovy choroby pomocí injektování Černé substance selhávají, protože tělo si zvyká a dál nereaguje na léčbu. Přesto, velmi dobře-můžete na oběd," odpovím s úsměvem. "Jo a: dobrý dotaz. Všichni si zítra přinesou laboratorní plášť a sadu pomůcek: preparační jehlu, skalpel, gumové rukavice. Všechno včetně pláště bude naprosto čisté a desinfikované. A teď k dalším otázkám.." Po pár minutách mám dozkoušeno. Čtyři studenti včetně Ka neprošli. "Tak už běžte, všichni. Slečno Ziroanová, vy a Vaši tři společníci se za mnou zastavte zítra, ano?" zašveholím a vydám se do sborovny. |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro B16
|
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro AteliérZatímco tanečníci se převlékají, věnuji se dalším prvákům. První za mnou dojde nesmělá Králičice, která se představovala o dost sebejistěji jako Laia. Hmm, bojí se snad mě? Má vlastní myšlenka mě překvapí tak, že zvednu obočí. "Kdybysh byla she shvou pračí hotová dchív, můžeš jít, kam chčeš - dokud tím nikoho nebudeš rušit. Požorovat oshtatní, pomočt jim, nebo she i pchidat, žáleží jen na domluvě. Někomu vyhovuje i čtvrt hodinka během práče na pročištění hlavy - nemám nič proti. Jinak she k něčemu jinému doshtaneš v úterý, kdybysh měla konkrétní žádost, shtačí chíct, ale máločo she tu během roku neobjeví. Vlashtní pomůčky?... by neměly být potcheba, jshme vybaveni opravdu dobche, ale bránit ti shamožchejmě nebudu." Usměju se, než se stejným dotazem přijde i potetovaný Kočičák... Trav.. Traffy, což už mě nutí k obraně mého zaměření. Přesunu se ke stolu s barvami - tempery, akvarely, olejové i akrylové barvy - štětci, tužkami, uhly, papíry několika barev a velikostí, tvrdé i měkké, nůžky i lepidly a několika málo knihami pro inspiraci. Než se stihnou ohradit, že jim tu chybí voskovky a plastelína, vydám se s nimi do další vedlejší místnosti, skladu tentokrát pro malíře. Tady lze najít zásoby již zmíněných pomůcek, ale také spreje, plátna, stojany a v krabicích se najde i kde co dalšího. "Kdybyshte na shtole nenašli, co jshte chtěli, máme tu čelkem shlušné žáshoby. Pchedevším díky štědrým shponžorům, které žashe lákají naši shtudenti, nebo si myshlíte, že tu jshte na nudné stchední škole, kam chodí lidé, ktechí neví, čo lepšího sh životem?" Zazubím se a dveře komůrky zase zavřu. "Jak jshem chekla, bránit vám noshit shi vlashtní věči nebudu, ale mushíte shi na ně dát požor shami. Shtudenti je mohou považovat ža majetek školy a proshtě shi je půjčit, žatímčo budete žabraní do shvé práče. Nebudu vásh už ždržovat; budu během vyučování procházet všemi učebnami a mimochodem, vlashtní díla donášet nemushíte - žato dnešní bych vidět chtěla." Pokud už nemají další dotazy, propustím je a pomalu dojdu k tanečníkům, kterým pomohu s rozcvičkou. "Opravdu bysh chtěla? Workshop she koná od dvou hned naproti žashtávče Malá, hledej nápish "Vonný krám". Nahláshím tě hned čo donesheš peníže." Potěšená z něčího zájmu krátce sama obejmu Ame a pomáhám s rozcvičkou ostatním. Její "sestavu" ke konci hodiny pozoruji velmi pozorně. Jak jsem se bála... "Bravo, to nebylo vůbeč špatné, ale jak shi čelý život pomáháš kchídly, máš shlabé nohy. Budeš mushet poshilovat, nebo ashpoň běhat. Taky doporučuji čvičení na chodidla." Na samém konci hodiny seskupím studenty v hudebně, rozdám text (odkaz na mobilu už po mně nechtějte, najděte si něco vtipnýho od Nohavici). Kdo nezpívá, zapojí se jinak. "Těším she na další hodinu, dobrou chuť vám pcheji!" Rozloučím se nakonec a zamknu, jen co odejde poslední žák. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro To, že jsem to nejspíš řekla špatně jsem předpokladala. Nejspíš jsem jen špatně pochopila to, co jsem četla ale když přišel trest, dost mě to naštvalo. Tak moc, že strach zmizel. Čekám na to až tu bude co nejméně Furry a pak jsem se podívala na profesorku. “Profesorko, nevím na jakou základní školu jste chodila vy. Ale já jsem chodila do školy, kde byly jen základní informace a z biologie jsme probírali jen kostí pár svalů a tlusté střevo. Ano, nejspíš jsem na vaší otázku odpověděla špatně. Ale to mě máte naučit vy. Tohle není vysoká, kde se učím sama. Takže se opravdu cítím podvedeně za to, že mě chcete potrestat za to, co jste mě nenaučila. Ani jste nemohla, jsem tu poprvé.” Povím s hlavou vztyčenou. Nejsem jedna z těch, co si nechají na zádech sekat dříví a nic neřeknou. Já se nenechám trestat za něco, co jsem nemohla vědět. Místo pochvaly, že jsem měla snahu si zjstit něco málo o tom, jsem byla potrestána. |
| |
| Chodba Terry Máte pravdu, v takhle velké škole jsem ještě nebyl. No a snad tu knihovnu najdu a nebojte zítra už v příjdu v čas. Možná. Naskle.Rozloučím se a vypadnu ze třídy. Přitom se nejen praštím do hlavy, ale málem vrazím do té vlčice, která se mi předtím zalíbila. Jsem v rozpacích, na blízko je ještě hezčí, ty vlasy a oči do kterých by se chtěl furry potopit. Kdybychch mohl začervenal bych se. Rychle se však vzpamatuju. Promin, málem jsem tě přehlédl. Nastane na chvíli naprosté ticho. Na koho tady čekáš? |
| |
| Chodba Sharp Už jsem se zvedala, že zaklepu a budu doufat, že se Kas nebude zlobit, že ruším. Když v tom se dveře otevřeli a vyšel - tedy spíše vypadl ten opozdilec. Překvapeně jsem na tebe koukala. "Jsi v pořádku?" Podívala jsem se nahoru na tebe a starostlivě se usmála. "Nojo... Jsem lehce přehlídnutelná." Uculím se na tebe a trochu poodstoupím, abych nemusela tolik koukat nahoru. "Jdu ještě za profesorem. Zapomněla jsem se ho zeptat ještě na pár věcí." Ušklíbla jsem se vesele a pak jsem se otočila k profesorovi. "Pane profesore..." Udělala jsem pár kroků k němu. "Chtěla jsem se zeptat, jestli byste mi prosím neřekl, kde je knihovna. Taky jsem se chtěla domluvit ohledně tý práce v baru. Mám tedy přijít po matice?" Usměji se na Kase ale je vidět, že jsem z nervózní, jestli mu mám říkat profesore nebo Kasy. |
| |
| Chodba. Mile se usměji. “Ovšem Terry. Už jsem to pověděl jemu.” Ukážu na Sharpa. “Určitě ti pomůže.” Mrknu na ni. ”A ano. Pak v baru … Podepíšeme papíry a začneš makat.” Podívám se na na oba a zamknu dveře od učebny. “No tak zatím nashle.” |
| |
| Chodba Terry Podívám se na Terry. Terry takové krásné jméno, hodí se k ní, ale musím se vrátit do reality. No učitel říkal, že u hlavního vchodu by měla být mapa školy, tak by jsme se tam měli vydat. Jdeme chodbami tohoto labyrintu, nakonec se dostaneme až k mapě. Celou cestu jsem z ní nemůžu spustit oči. Nemůžu uvěřit, že jdu s ní, ještě k tomu o samotě. Klid, uklidni se nebo uděláš nějakou blbost. Podívám se na mapu, abych se uklidnil. Proč je ta škola tak velká. Naštěstí za chvíli knihovnu najdem a vydáme se k ní. Znovu se na ní podívám. Co asi potřebuje za knihy, no za zeptání nic nedám. Jen tak mě napadá, jaké knihy potřebuješ? Při pohledu na ní nezačnu div koktat, snad si toho nevšimla aspoň v to doufám. |
| |
| Chodba -> KnihovnaKas, Sharp Kas mi hned začne odpovídat. Otočím se na žraloka a usměji se na něj. "Dobrá. Tak hned po škole dorazím. Děkuji a nashledanou." Kývnu na Kase a pak se otočím zpátky na spolužáka. "Super." Uculím se. "Tak jdem najít mapu. Doufám, že z ní umíš číst líp, než já. Na tohle jsem fakt levá..." Zasměju se a jdu vedle něho chodbami. "Jo... Já jsem Terry..." Představím se mu a zvednu pohled nahoru. "Potřebuju si půjčit učebnice na státní správu, ať si je nemusím kupovat a taky by se mi hodilo něco navíc o psychologii. Tu nemám moc zmáknutou." Usměji se a když dojdeme do knihovny, rovnou zamířím k regálům s knížkami. "Budeš si taky půjčovat učebice?" Zeptám se, mezitím co z tašky vytahuji seznam učebnic, který jsem si na hodině napsala a začnu podle něj hledat knížky. Pořád se po očku koukám po spolužákovi a sem tam se na něj uculím. |
| |
| Knihovna Terry, Sharp, (možná Scorpia, pokud si také půjde pro učebnice) ,,Ahoj. Co vás tak zdrželo? Snad jste se neztratili?" zeptám se s kupkou knih již nachystaných v době jejich nepřítomnosti. ,,Co máte vlastně v plánu teď, před společnou hodinou na konci? Přijde mi to otravný, mít takové volno a pak zase další hodinu." protáhnu znuděně ruce za hlavou. ,,Chtělo by to něco podniknout. Co ten bar? Prokážete nám tu laskavost a zavedete nás do toho doupěte neřesti a hříchu?" otočím se k Terry, která předtím něco takového zmínila a vysmeknu jí přehnanou poklonu jak někde od dvora. ,,A chtělo by to taky sehnat víc lidí. Nebo dáváte přednost takové komornější atmosféře?" zeptám se pobaveně a protočím v ruce menší knížečku. Normálně bych věděl co dělat, ale když je tady možnost trochu líp poznat ostatní, tak proč ne? Nemusíme se přece vídat jenom na vyučování. |
| |
| Knihovna Terry, Leon Jo, budu a taky bych se tu chtěl podívat ještě po něčem. Vyndám si svůj seznam. Ani nemusím moc hledat jelikož to Terry většinou najde dřív než já a naštěstí pro mě, máme skoro stejný seznam. Ještě že ji tu mám. Mám už všechny knihy až na jednu, tu se mi však podaří najít o chvíli později v jiném regálu. Snad v ní něco najdu. Podívám se na Terry, která už asi má všechny knihy a usměji se na ní. Pořád se na ní musím dívat. Je na ní prostě něco co mě přitahuje, ale zatím nevím co. Málem jsem si nevšiml dalšího žáka, který byl mezi regály. Tak nějak jsme se s ním dali do rozhovoru. No dalo by se tak říct. Na zbytek otázek odpověděla Terry. |
| |
| KnihovnaSharp, Leon Usměji se. "Tak super..." Podávala jsem mu učebnice, které už jsem našla a měl je také na seznamu. Celou dobu jsem se culila jak sluníčko. To nás ale potkal Leon. "Čauves... No já jsem nevěděla, kde je knihovna, tak jsme jí tady s Sharpem hledali." Mrknu na žraloka vedle sebe. "No nevím, jestli je bar dobrý nápad. Přecijen máme pak ještě jednu hodinu, tak ať na ní nedorazíme jak děla." Zasměji se. "To by nám matikář asi nepoděkoval..." Uculím se. "Jdu tam ale hned po škole, tak jestli chcete můžeme se tam stavit po matice." Mrknu na kluky. "Můžeme ale sehnat ještě další lidi a skočit třeba na oběd do pizzerky nebo tak..." Podívám se z jednoho na druhého a čekám, jak se k tomu vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Ateliér Když mě a Laia vezme profesorka Žirke do skladu, tak my sjede pouze čelist dolů. Jelikož sem nečekal, že tu budou mít stejný výběr sprejů, jako ten který mám doma. Dalo by se říct, že je i větší. Vytáhnu si krabici ve které jsou všechny různé barvy sprejů. K tomu si najdu roušku, rukavice, plachtu, stojan na plátno a samotné plátno. Své řádění ve skladu završím tím, že najdu všelijaké drobné věci. Od špejlí, štětců až po mysky. S těmito věcmi vyjdu ze skladu ven a začnu si někde v ústranní atelieru chystat náčiní. Napnu plachtu, abych nezasvinil celé okolí od sprejů, postavím stojan s plátnem, přisunu si židličku a pustím se do práce. Při práci se čas od času podívám na Ame, jak si poskakuje a občas spadne. Po zhruba třech hodinách práce jsem hotový. Následně vyhledám profesorku Žirke. "Paní profesorko, tak já mám hotovo." Dovedu ji k mému pracovišti. "Co na to říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Ateliér Trochu znervózním, když si Traffy hned na první pokus vybere spreje, ale vzhledem k tomu, že nezapomene plachtu, rukavice, ani roušku se rozhodnu mu věřit. Vypadá, že ví, co dělá. Zhruba dvacet minut před koncem hodiny mi oznámí, že má hotovo. Ještě dokončím kritiku obrazu jednoho čtvrťáka slovy: "Proshím, už žádné parodie na Poshlední večechi..." a následuji Traffyho - ne, že bych jeho místo nepoznala, žádné větrání by nebylo schopné se zbavit několikahodinové práce se spreji v dohledné době. Díky otevřenému oknu ale aspoň v hudebně o spreji vůbec netušili a na tanečním parketu jej zase přebil pach potu. K obrazu se blížím aniž bych na něj koukala, a když se Traffy zastaví, vyprázdním si hlavu a podívám se na jeho dílo. Po krátkém celistvém pohledu popojdu blíž a zkoumám techniku a detaily, potěžkám si i spreje, pro zajímavost, kolik barvy spotřeboval. "První počity: nevím, kam she dívat, pchijde mi to rožtchíštěné. Líbí she mi kombinače barev, čítím ž něj inshpirači, chči fantažírovat. Myšlenka není hluboká, ani originální; čo je ale na tomto díle shkvělé jshou detaily a technika. Miluji povrch planet, i jejich temnou auru, užonkou a prečižní. Tu shpodní čásht jshi udělal kapkami vody?" Celkově vypadám velmi spokojeně. "Pchíště bych chtěla podobný komentách shlyšet od tebe - čeho shi čeníš, jaká myšlenka tě k dílu pchivedla. A doufám, že budeš shtejně pečlivý i v úklidu." ušklíbnu se na Traffa nakonec a pokud nemá co dodat, odejdu se věnovat dalším studentům. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Ateliér Sleduju profesorku, jak přistupuje k obrazu a dívá se na jednotlivé detaily. Načež příjde otázka ohledně rozmazaných teček na spodní části. "Ano ty jsem dělal vodou, kterou jsem měl na štětci. Ten sem zde nechal lehce okapat. Přišlo mi to jako zajímavé zpestření." No snad podobný komentář zvládnu. Nikdy jsem o své práci takhle nepřemýšlel, prostě sem něco na ten papír, nebo plátno hodil. "Jo budu se snažit, ale víte nikdy to po mě nikdo nechtěl, tak nevím jaké to bude. Určitě se můj komentář bude týden od týdne zlepšovat. Mimochodem viděl jsem, jak jste si těžkala spreje, myslíte, že jsem toho spotřeboval hodně?" S těmito slovy se pustím do úklidu. Nejdříve odnesu zpátky do skladu spreje, roušku a rukavice. Následně vytáhnu mobil a vyfotím si svou práci. Aspoň si teď můžu šplhnou u Ka. Poté sundám opatrně plachtu, nechci si od ní umazat oblek, a odnesu ji do skladu, kde ji následně opláchnu a vrátím tam kde byla. Pak už jen zbývá uklidit stojan na plátno a samotný obraz. Stojan také odnesu zpátky do skladu a cestou z něj ještě skočím za profesorkou se zeptat kam mám dát ten obraz. "Paní profesorko, kam mám dát ted obraz?" Následně konám dle instrukcí a počkám až budu moct odejít. |
| |
| Učebna - Knihovna Terry, Sharp, Leon Trochu jsem se zapomněla, nicméně jsem proklouzla z učebny, než jí stačil učitel zamknout. Vyrazila jsem přímo do Knihovny, kde jsem odchytila hned za dveřmi někoho, kdo by mi pomohl shromáždit všechno co potřebuji. Zmizela jsem tedy mezi regály, než přišli ti dva. Pokud jsme se potkali mezi regály, pokynu jim hlavou v pozdravu, ale soustředím se na to, abych měla vše co potřebuji. Občas se zapomínám, když narazím na zajímavý titulek a nedá mi to a nahlížím dovnitř. Takže se s náručí učebnic vynořím až, když jsou uprostřed hovoru. Netuším o čem se baví, tak se na ně jen usměji a spíše poslouchám vysvětlení knihovnice, jak si knihy půjčit. A jaká jsou pravidla výpůjček. |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Ateliér Profesorka Xeik mi odpoví kladně-díkybohům! Moje vlastní barvy jsou pro mě hodně důležité, jsem s nimi spjatá. Je to..osobní záležitost, vlastními pomůckami pracuju lépe. Stejně tak radostně beru i to, že si můžu vyzkoušet i další umění; bohužel to asi nebudu moc stíhat, obrazy dělám dlouho. Možná mi ani nebudou stačit ty čtyři hodiny denně...a to mám dneska ještě méně. Poděkuju profesorce a vydám se za ní na prohlídku skladu. Po očku pozoruju Traffyho. Páni, jak se rozzářil. Ten má asi spreje hodně rád..mě nikdy nelákaly-ne tolik, abych je zkusila. Přijdou mi nemotorné, neumím si představit že bych kreslila porcelánový šálek sprejem... Ve skladu si vezmu pár temperových barev navíc, abych nemusela další míchat. Taky si vezmu sadu olejových barev a štětců, jeden kelímek a stojan s plátnem. Při odchodu ze skladu stojan málem upustím, ale nakonec ho chytnu a zrudlá studem se odeberu do rohu místnosti, zády ke stěně, aby nikdo nesledoval co maluji. Pak se do toho pustím. Je to nádhera, žasnu pokaždé když maluji: jemné i silnější tahy, pomalé i rázné, dlouhé i přerušované. Je to jako tanec, kde štětec a plátno v páru, odění do barev tančí za rytmu mé předtsavy, pod taktovkou mojí ruky. Dostávám se do transu, nevnímám nic a nikoho-i paletu pozoruju sotva koutkem oka, když namáčím špičku štětce do té či oné barvy. Kdyby mi teď někdo poklepal na rameno, možná bych si ani nevšimla. Z toho transu se dostanu až ke konci hodiny, když začnu vnímat že ostatní už uklízí. Podívám se na svůj výtvor-a zamračím se. Není to ono. Umím to lépe. Není ale čas; profesorka chtěla vidět naši práci. Vezmu rám s nataženým plátnem a když mi přijde že se nikdo nedívá, přistoupím k profesorce. "P-p-paní profesorko...je to..hotové (odkaz)...není to tak dobré...kdybych měla víc...a svoje..barvy, tak.." snažím se hořečně vysvětlit. Červenám se; co si o tom pomyslí? |
| |
| Knihovna Scorpia, Terry, Sharp ,,Kdo říkal něco o tom, že bychom tam měli dorazit jak děla." odpovím Terry naoko ublíženě. ,,Snad si nemyslíš, že bych si vzal váš první den na svědomí? Ještě bych vás z tama musel sám tahat, to tak." vypláznu na Terry jazyk, aby přesně věděla, jak to myslím. Dětinské gesto, ale sranda musí být. ,,Ta pizzerie zní fajn. Můžeme to zfouknout rovnou i s obědem." přikývnu na její návrh. Pohledem zalétnu k dračí, která sem také dorazila pro učebnice a zamířím i za ní. ,,Půjdeš s náma ne? Přece nebudeš vysedávat někde sama. Vlastně ani nevím jak se jmenuješ? Já jsem Leon." představím se dračici a ať už s námi půjde či ne, otočím se zpět k Terry. ,,Tak veďte Kleopatro, směrem do Alexandrie. Nebo jak se ta pizzerka jmenuje?" |
| |
| soukromá zpráva od * Kesed pro A8 -> B9 Izyy Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsem přeci jen otevřel dveře. Oblečený do zelené košile a černé vesty, spolu s kalhotami. Natočím hlavu, abych se mohutným pahořím vlezl do dveří. Krátkým, i když upřeným pohledem jsem přejel poloprázdnou třídu a pohledem spočinul na podivně pigmentované psovité šelmě. Emo na první pohled i když ne tak ufňukaný. Ne, tento je mnohem živější. Jako by přejal jejich styl s osobitým nádechem jakéhosi života. ”Ty musíš být ten, který si vybral humanitní obor, že ano?” Řekl jsem. ”Omlouvám se, málem bych na tebe zapomněl. Vezmi si prosím věci a pojď se mnou. Budeme obvykle pobývat v B9. Je to třída zasvěcená historii.” Vysvětlím mu a počkám na něj, než se připraví. Opět musím učinit ten nepohodlný manévr, který se stal rutinou, a dostanu se na chodbu, kde zabočím vpravo. Jdu jen pár sekund do prostoru s třídami B a projdu kolem několikati dveřmi, než vejdu do zmíněné třídy. Na stěnách mezi okny jsou kmenové masky, nebo mapy kontinentů, či rozvržení průběhu slavných bitev. Ve třídě už bylo několik žáků a nabídl jsem mu volnou lavici. ”Tak, jen pro informaci, týden je rozdělen podle oborů. V pondělí vás učím Jazyky, úterý Politologii, středu Filozofii, čtvrtek Historii a v pátek zase jazyky. Tady máš seznam učebnic.” Podám mu papír kde je seznam učebnic, každá s tématem pro jeden z oborů. ”Zrovna jsme se představovali. Můžeš navázat…” Pousmál jsem se na něj a počkal, než se představí a pak se představil sám. ”Dobrá tedy. Já jsem Kesed. Můžete mne oslovovat “pane profesore”. Chtěl jsem začít s historií politologie, ale napadlo mě, že by si každý z vás mohl zpracovat formu vlády, kterou vaše národnosti udržovaly ve své historii. Máte volnost čerpání zdrojů, ale chraň vás ruka Hvozdu, pokud mi to obšlehnete z internetu. Jde o vaši rasu.” Upozorním je ještě, než se podívám na hodinky. Dnes na mne něco leze a nerad bych zmeškal ordinační hodiny svého lékaře. To poslední co chci je pocení se v posteli. ”Snad si všimnete, že mé hodiny bude více interaktivní, neboť vážně nemám rád robotické diktování definic, dat a jmen. Proto bych také chtěl v Politologii naplánovat argumentační souboje, aby jste si zkusili práci politiků, po tom ,co probereme formy vlády a zákonodárství. Má teď někdo nějaké dotazy? |
| |
| soukromá zpráva od * Rachnera Morishige pro A11, Ka -- Knihovna Usměju se tak, abych ukázala svoje zoubky. "Slečno Ziroanová, je mi vskutku líto, že na Vaší základní vás učili tak povrchně a trestuhodně, ale za to já nemůžu. Chcete být doktorkou? K tomu patří samostudium-doktoři studují celý život. Já se rozhodla učit, nikoli léčit-a přesto nadále studuji, vzdělávám se. Samostudiem." Pak se přísně zamračím. "Látky je tolik, že ani s mým učebním plánem nebudu schopná naučit vás všechno. Máte zajisté pravdu, že od učení jsem tu já, ale nečekejte že za Vás oddřu všechno-nedokážu to ani kdybych chtěla. Mé pokyny platí: kabinet po hodině. Teď mě omluvte." dořeknu a projdu kolem Ka na chodbu. Snad to k něčemu bylo-nerada promlouvám studentům do duše. Vzpoměla jsem si že musím do knihovny. Jen co tam dojdu, uvidím partu Furry u jednoho z regálů. Moc si jich nevšímám, zajdu do oddělení Lékařské etiky. Chvilku to trvá, ale nakonec najdu správný svazek a předložím ho knihovnici. Pak už s knihou v rukách zamířím do kabinetu-tolik práce, papírování, a ještě ti čtyři studenti...ach jo.. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Ateliér Souhlasně pokývám hlavou, když Traffy potvrdí mou myšlenku. "Je důležité experimentovat, že tchí až čtych shtejných obražů týdně by she furry žblážnil. Málokdo o shvých obražech mluví, ale podle mě by obraž měl něčo vyjadchovat, a když už by she vám opravdu nechtělo pchemýšlet pchi tvorbě, sheshmolit to během poshledních pěti minut není takový problém a tcheba vám to pomůže pchi shlohových pračích. Barvy jshi shpotcheboval pchiměcheně.. na jednu práči, ale shpreje tu nikdo nepreferuje, tak jshem jich moč neobjednávala. Hodně druhů, ale málo od každého. Žměna je život. Tvůj obraž, jeshtli sh ním nemáš plány, shi půjčím a pchiložím k objednávce shprejů, jednak to žvýší šanči na shlevu, druhak je dobré být vidět. Pokud nemáš nič proti, nech mi ho na shtole, ještě je navlhlý. A měl bysh mu vymyshlet jméno." Přemýšlím, co bych ještě dodala, když si jedna druhačka polije výkres tuší. Černou. Vzdálím se a snažím se s dívkou vymyslet, co teď s tím. Nakonec prostě zamalovala celou pravou stranu do tmava. Po vychutnaných 30 vteřinách klidu za mnou dojde Laia i s obrazem. Přes ujištění, že je to hotové, se nezdá být spokojená. Chvíli uvažuju, jestli chci obraz vůbec vidět, dokud s ním nebude spokojenější - přece jen jsem zvyklá, že žáci přetahují, když pracují na něčem větším, a nerada posuzuji něco nedokončeného. Proč ne, kdyby nechtěla kreslit, nebyla by tady. "Můžeš ho dodělat doma, jeshtli chčeš, a donésht žítra. Po divadle ještě bude chvíli čash. Kdykoliv jindy bysh ho mohla dodělat i pchíští hodinu, ale ráda bych to viděla čo nejdchív a nemyshlím, že by ti to vadilo." navrhnu stydlivé Králičici s úsměvem a laserem na kovové protéze ukážu na polici s vaky na obrazy. "Jeden shi půjč. A nech obraž žashchnout, ať she nežničí." Jestli myslela vak, nebo obraz, se asi nikdy nedozvíš. Můj pohled zachytí hlouček fotografů u počítače. Ten na tom nepracuje první den. Co na to říct, miluju tuhle třídu. Pomalu se přesunu k hudebně a svolám žáky na společnou píseň. |
| |
| soukromá zpráva od Izzy pro A8 -> B9Profesor Kesed Seděl jsem ve třídě a začínal jsem mít obavy. Koneckonců všichni mí spolužáci odešli se svými profesory a já tady zůstal sám. Už jsem chtěl jít za naším třídním, když se otevřely dveře a do třídy vstoupil jelen s nádherným parožím."Ty musíš být ten, který si vybral humanitní obor, že ano?” V ten okamžik jsem se zmohl jen na přikývnutí. No tak, Izzy! Co děláš?! Nemusíš se bát.”Omlouvám se, málem bych na tebe zapomněl. Vezmi si prosím věci a pojď se mnou. Budeme obvykle pobývat v B9. Je to třída zasvěcená historii.” Popadl jsem svou tašku a bez přemýšlení jsem vyrazil za profesorem který zatím vyšel ze třídy a vyrazili jsme ke třídě B9. Cesta k mé radosti netrvala dlouho a během pár chvil jsme vcházeli do třídy. Byla úžasná. Bylo mi jasné, že tady se mi bude líbit. Pan profedor mě nasměroval k volné lavici do které jsem okamžitě zapadl. Dostal jsem robněž seznam učebnic který jsem jen letmo prohlédl a zastrčil jej do tašky. V momentě kdy mi bylo řečeno, že se mám představit mě málem ranila mrtvice. S chvějícím se hlasem a rudými tvářemi jsem se postavil a pronesl. " J-jmenuji se Izayashi Amano, ale říkejte mi prosím Izzy. Mou zálibou jsou hlavně jazyky." Potom jsem se rychlostí blesku posadil a poslouchal profesora, který se představil jako Kesed. Po jeho úvodním proslovu mi bylo jasné, že tyhle hodiny budou nápor na moje, protože mluvit před vícero lidmi...to není můj šálek kávy. Nastala chvíle na dotazy. Přihlásil jsem se a položil otázku: "Promiňte, pane profesore, jak to bude s vyučováním jazyků? Které jazyky nás vlastně budete učit?" |
| |
| Knihovna -> Ven ze školy Sharp, Leon, Scorpia K naší skupince přišla i dračice, tak jsem se na ní usmála a položila svou hromádku knížek na pult u knihovnice. Nezdálo se to ale bylo jich dost a pěkně těžké. "No já nevím... Ještě nevím, jak zkušené pijany ve třídě mám. Na základce jsme měli lva, kterýmu stačilo jedno pivo a byl totálně hotovej!" Zasměju se na Leona. "No a teď si to přiznej, že bys nás rád táhl... Nevím, jestli by jsi nás teda všechny utáhl najedou ale určitě bys to něják zvládl. Věřím ti." Mrknu na Leona vesele a otočím se k knihovnici. Vyřizuju s ní celou půjčku a pak rovnám knížky do tašky. Ufff... Ta se najednou pronese! "Jistě! Tak to jsi ale César a ty Marcus Antonius!" Uculím se i na Sharpa. "Tak příští zastávka Pizzerka! Nastupovat!" Zasmála jsem se. "Pššššt!" Okřikla nás knihovnice a tak jsem na ní jen omluvně kývla, chytla kluky za paže a táhla je ven z knihovny. Pokud Scorpia souhlasila, že jde s náma, obtočil se jí kolem zápěstí můj ocásek a táhl jí ven dost podobně. |
| |
| Směr pizzerie Terry, Sharp, Scorpia ,,Pití není o tom, jak kdo vypadá. Musíš mít dobrej základ a taky trochu už vycvičený játra. Vzpomínám si, když jsme jednou s....." na chvíli se zarazím, hledám správný výraz: ,,s ostatními bratry a ministranty si vypůjčili pár lahví mešního vína." zasměji se při té vzpomínce. Ne že bych potom skončil líp než ostatní. A slovo vypůjčil je dost přehnané, pokud vím, dodneška tam ty láhve pořád chybí. ,,Proč mám být já César? To mám jako skončit s kudlou v zádech? Tohle mi přeješ?" zeptám se obviňujícím tónem. Nechám se nakonec vyvést ven z knihovny i se svým nákladem učebnic. Přesto je na mé tváři vidět jev vcelku nezvyklý. Upřímný úsměv. V předchozím učení jsem k takovému výrazu neměl moc příležitostí. Ale je to fajn pocit. Spousta nových lidí, na první pohled příjemných. ,,Zvládneš to s těmi knihami? Nechceš s nimi pomoct?" zeptám se, když si uvědomím váhu vlastních knih a je mi jasné, že Terry na tom bude dost podobně, plus mínus nějaká knížka. |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro Co se dělo v dnes v Ateliéru?Kyle Falberg Zirque Xeik Živě si pamatuji, jak jsem minulý rok na první den školy nemohla usnout. Byla jsem trochu vystresovaná z neznámého a zároveň natěšená, každopádně uklidnit se mi podařilo až k ránu. Na výuku mě adrenalin a další hormony probudily, ale hned po obědě jsem zapadla do kabinetu a probudila se až když mě vyháněla uklízečka, že musí zamknout. Letos to bylo jiné; věděla jsem co mě zhruba čeká... a nemohla usnout právě proto. Při příchodu do třídy jsem zrovna míjela jednu skupinku a... Kase?! Chudák, tohle není zrovna jeho šálek. Hodím po něm tázavým pohledem, a když se ujistím, že bude opravdu učit, nahradí jej pohled soucitu s pokrčením rameny. Optám se ho později. "Dobré ráno." kývnu na školáky a zhluboka se nadechnu před vstupem do učebny. Hlavně vykročit pravou nohou. "Dobré ráno studenti!" chvíli se zadrhnu, protože se mi poprvé podařilo říct s, a to je přece malý důvod k oslavě... ne teď. "Poproshím-" sakra "shkupinu, která shi vybrala umění, aby mě náshledovala do shpecializované učebny. Jmenuji she Žirke Che, věchím, že shpolu budeme vychážet." Mile a už zcela bez nervozity se zašklebím svým úsměvem a prohlídnu si svou skupinu. "Ateliéry jshou poměrně daleko, na jakoukoliv otážku odpovím po česhtě. Už by tam na násh měli čekat shtarší shtudenti." Kývnu na pozdrav třídnímu učiteli a vydám se chodbami na více než dvě stě metrovou cestu do prostorné místnosti. Tak je to zase tady... čtyři třídy, nesourodá skupina individuí, který chce každý něco jiného a já se musím věnovat všem zvlášť, nebo zapadnout do osnov s tím, že ve škole se vlastně naučí jen něco, co nikdy umět nechtěli. Evokuje dvě slova. Chaos. Na jednom konci je taneční pódium, ve středu místnosti technika pro fotografy a na druhém konci místo pro malíře. V na první pohled náhodných místech se nachází židle a starší studenti, většinou se spolu baví, ukazují si své výtvory přes prázdniny, tančí... jeden dokonce zrovna recituje báseň své kamarádce, ale dojdeme příliš pozdě, abychom z ní zachytili víc, než její reakci - hod gumovým jablkem ze zátiší. Díky jablku váš pohled zachytí i prostor za rohem vedle pódia, hudebnu. Jsou v ní i bubny a elektrická kytara, mikrofony, klávesy i křídlo. A umění. Všechny části jsou svým způsobem propojené, tak, aby mohli jedni fotografovat tanec na hudbu z hudebny, aby nebylo vidět jen z hudebny na malíře. Můžete si také všimnout, že hodně žáků má na krku sluchátka. Nejčastěji špunty. "Dobrá, tchído!" upozorním na náš příchod, "Tohle jshou vaši noví shpolužáči, můžete o shobě něco chíčt, napchíklad jak she jmenujete a které čáshti umění byshte she chtěli věnovat." Pobídnu prváky a posadím se na jeden ze stolků poblíž. To budu potřebovat v první řadě já. Traffy Do třídy vejde Kas, který by měl být v baru, ale realita je jiná je to školní psycholog a nynější učitel pro skupinu státní správy, kterou si okamžitě odvádí. Při zavírání dvěří jde z chodby slyšet klepání kopyt o školní podlahu. Dveře otevře zebra, která se nám představí jako Žirke Che. To asi bude ta učitelka na umění. A odvede si nás do ateliéru. Cesta k ateliéru a ateliér "Paní profesorko, je zde nějaké cvíčení, které se týká tetování. Nebo nějaké praxe? Je mi jasné, že se většina hodin bude týkat malby." Po zodpovězení mého dotazu klidně pokračuju do ateliéru, kde už sedí starší studenti. No nezbývá mi nic jiného než se znova představit novým spolužákům. "Zdravím vás, já sem Traffy a jsem tu kvůli tomu, že se hodně zajímám o tetování, ale to je dle mého zjevu už poznat." Ame Oči mi padnú na kocúra, ktorý má viditeľne potetovanú kožu a celkom by sa tam hodil. Rýchlo ale začnem počúvať ďalšiu učiteľku. Táto je moja! Žirke...To si musím pamätať. Akonáhle padne slovo umenie, rozjasním sa ako slniečko. Okamžite vstanem a idem za ňou. Vstane aj kocúr. Úsmev smerujem aj naňho. Super tetovania! Šepnem uznanlivo. Drtivá časť môjho tela až na chvost a krídla bola osrstená, takže mi nikdy nenapadlo potetovať sa, mala som totižto za to, že na krídlach by to riadne bolelo. Páni. Hlesnem potichu keď vojdeme do ateliéru. Okamžite moje oči priláka zrkadlová stena a pripevnenou tyčou a takmer ma až oziabajú nohy, ako sa tam chcem rozbehnúť. Poposkočím na mieste od nedočkavosti, keď mi začne vyučovanie, a radšej si obzerám spolužiakov z vyšších ročníkov. Och, on tiež tancuje...a to dievča kreslí ten tanec! Páni, a vzadu sa dá na niečom hrať. A tamto sa fotí...spraví mi niekto peknú fotku? V rámci praxe! A možno by som konečne mala aj tanečného partnera...všetci vyzerajú tak pohodovo. A takmer všetci majú slúchatká. Takže si ich môžem cez vyučovanie strčiť do uší a stratiť sa v svojom svete? A akú hudbu počúvajú ostatný? Možno objavím dobré nové kapely. Asi..asi som sa práve dostala do neba. Keby sa to dá, mám v očiach srdiečka. Som si úplne istá, že túto miestnosť nebudem chcieť absolútne opustiť. Ťažko sa po tomto bude sústrediť na nejakú matematiku. Všetci v triede uprú pozornosť na nás a zdá sa, že mi pozornosť vôbec nerobí problémy. Priam sa chvejem od nedočkavosti spoznať toľko nových furry, koľko to len pôjde. Prvý sa predstaví Traffy. Možno keď požiada, nájdu alebo kúpia preňho nejaký tetovací strojček. Nikdy som žiadneho tatéra nepoznala, a v našom okolí nikto nebol, tak by som sa ho potom mohla spýtať...a možno si nejaké dať. MOŽNO. Pohupujem sa zo špičiek na päty, pričom zakaždým to trošku zaškrabká, ako mi z bosých nôh cvaknú pazúry o zem. Ja sa volám Ame, zbožňujem hudbu ale hlavne by som sa chcela venovať tancu. Prenesiem zvučným hlasom a oči mi túžobne znova zamieria k zrkadlám a tanečnej časti učebne. Zirrque Xeik Jak jsem slíbila, odpovím Traffymu ještě po cestě. Po dlouhém přemýšlení se dokonce na chvíli zastavím a prohlídnu si ho. Tak jo, máme tu člověka v obleku, který má rád tetování, ale bude se jím chtít živit? Těžko... přesto, zeptat se musím. Jinak si totiž vybral špatný obor. Vydám se znovu na cestu. "Jestli she chčeš tetováním živit, žaložit shi vlashtní shtudio, mushíš být doktor, nebo vyučený koshmetik s rekvalifikačním kuržem - který žačíná na 28 000,- . Pchípadně shi můžeš najít garanta, který tohle má a platit mu, jako kdyby něčo dělal. Do konče života. Jinak na tetování nejshme vybaveni, mohl bysh opravdu jen kreshlit. A i kdyby shish doneshl vlashtní náshtroje, bylo by to shtejné, jako bysh totéž dělal doma, zíshkáš praxi tečka. Kvalifikači ne. Ničméně jshi žván na první hodinu Umění a máš nějaký čash she rožhodnout, do týdne není problém pcheshtoupit, požději se mushí pshát shlohová práče na téma: Proč chči pcheshtoupit." Tohle bylo složitější, než jsem čekala hned první hodinu, ale tak to holt chodí, nikdo studentům pořádně neřekne, co se jim bude v životě hodit, a co ne. Musím taky přiznat, že přítomnost netopýra by mohla dát společným projektům nový rozměr - totiž doslova, vzhledem k tomu, že umí lítat. Po té, co se všichni představí, si promluvím prvně s ní. "Ahojky, Am. Čo she tanče týče, máme tu několik shkupin. Balet, breakdanche, bchišní, latinshko-americké a shtep." Během vyjmenovávání tanců ukazuju postupně na některé starší studenty. "Doshtaneš she ke všem, i ke shpoushtě dalších, ale je fajn shi vybrat jeden a věnovat she mu víče." Allister Serpent Můj den... normální. A nic vám do něj není! Ne, samozřejmě vtipkuji. Nedělal jsem nic moc světoborného. Snad se připravoval na tento moment... Po netopýrovi jsem povstal ze své židle já. "Ahoj. Jsem Allister, většina mě už zná," usměji se na své spolužáky, který mi gesto oplatí. "přestoupil jsem z oboru Léčitelství a budu se věnovat hlavně tanci." Posadil jsem se zase a svou židli. Sluchátka jsem neměl, nevěděl jsem, že je to trend. Když paní profesorka zmínila balet a ukázala na mě, ztuhl jsem a pokusil se o úsměv. Stále to byl podivný pocit... Připadal jsem si... Nepatřičně. "A... Paní profesorko? Ohledně těch kostýmů..." Zmíním v návaznosti na naši včerejší debatu. Laia Ve třídě-ateliéru se na chvilku zarazím. A rozzářím se. Je toho tu tolik! Tamhle fotografie, vzadu taneční parket...a tamhle? Malířský kout! To je nádhera! Někdo zrovna dopřednesl poezii! Taková krása, ten intelekt-tady je to boží! A mají sluchátka-takže propojují vícero umění do sebe. Jde se zamilovat do kolektivu nebo do učebny? Mě se to asi stalo-miluju to tady!! Pak mi dojde, jak asi s otevřenou pusou a užaslým výrazem vypadám. Rychle nasadím normální výraz-tedy zrudnu jak rajče a ohnu ucho, které si vzápětí začnu mnout. Všimnu si netopýrky od nás z A8: evidentně je z toho stejně na větvi jako já. Skvěle, spřízněná duše. Konečně někdo kdo ocení krásu umění plnými doušky; konečně nějaká citlivá duše, jež touží po rozletu-nikoli tedy doslovném.. Profesorka Xeik zrovna vybízí abychom se představili a řekli čemu se chceme věnovat. Ale ne-další představování!? zasténám v duchu a zůstanu se sklopenou hlavou stát za ostatními. Až teď si všimnu kdo všechno je tady: stejně staří i starší studenti. Poznávám toho potetovaného kocoura, netopýrku a...Allistera!? On je tu taky? To snad ne! V duchu zaúpím-taková smůla! Když se představí netopýrka Ame-tanec? Paráda!-i ostatní, dojde i na mě. "Já...ehm.." zakoktám se. Ale proč vlastně? Jsem tu mezi svými.. "Já..jmenuju se Laia, jsem v prvním ročníku a chci se věnovat především malbě. Ráda vás poznávám," řeknu s překvapivě pevným hlasem. Cítím jak se červenám, ale nevadí mi to. Tady jsem na svém místě, mezi svými. Ame Učiteľka sa na mňa obráti s menšou poznámkou. och, to dáva zmysel. Keď ja som si nikdy nevedela vybrať konkrétny druh tanca. Možno latino, alebo balet, tie ma bavia asi najviac. Hlavne balet, je tak nádherný a ťažký. Podvedome sa na chvíľku postavím na špičky a potom klesnem znova naspäť. Umh, nie som so istá ktorým smerom by som sa chcela predne uberať, ale ak sa musím rozhodnúť teraz tak ny to bol balet. Môžem dostať pár dní? A potom sa rozhodnúť definitívne? Navrhnem smelo inú alternatívu, aj keď som vlastne načrtla, ktorú možnosť si pravdepodobne vyberiem. Poočku pokuknem po triede, či uvidím niekoho iného v baletnom, no to už pristúpi a predstaví sa Allistar, na ktorého priamo ukázala keď zmieňovala ten krásny druh tanca. Prestúpil z liečiteľstva? Vau, odvážna zmena. Ale je fajn že tu bude s nami, ak sa definitívne rozhodnem pre balet, budem mať s kým trénovať. Bolo by skvelé sa zoznámiť. Spomenie nejaké kostými. Už je naplánované nebodaj nejaké predstavenie? Ďalšiu z našej novej skupinky spoznám Laiu, ktorá pôsobí trochu placho. Povzbudivo sa na ňu teda usmejem a natočím k nej obe uši. Maľba? Hodila by sa podľa stavby tela aj na tanec, ale ak je taká nesmelá ako vyzerá tak maľba sa jej veľmi hodí. Budeme už aj dnes niečo hneď robiť? Nenapadlo mi zobrať si veci na prezlečenie sakra. Ale keby máme len tak hodinu maľby alebo hudby nevadilo by to. A možno by som poprosila TraffHo alebo Laiu aby mi pomohli. Pri pohľade na zajačicu mám chuť ju vystískať, ale to môže byť aj tým, že ja som mala potrebu stískať a štuchať a dotýkať sa niekoho takmer stále a všade. Úprimne aom sa chcela čo najskôr dotknúť aj Allistairovej kože. Tam kde sme žili veľa hadích furry nebolo, a vraj mali nenormálne jemnú pokožku. Predstavovala som si ju nejak tak ako svoje blany na krídlach. Zirrque Xeik Po té, co se mladá krev představí, si stoupnu a tlesknutím vynutím pozornost těch, kteří snad měli lepší zábavu, než vnímat představování. "Výuka probíhá takto - v pondělí she každý věnuje shvému žaměchení, v úterý she první týden v měshíči chodí na akči, kterou shi sami vyberete - žítchejší vám tedy vybrali shtarší shtudenti - a bude to divadlo Maryša." odmlčím se ze zkušenosti, že několik studentů vyjádří nesouhlas s výběrem většiny, ale do dvou vteřin je zase ticho, "Další úterý bych shi pchála, abyshte žkushili něčo nového, pchipravím jakáshi shtanoviště - taneč, který není v žaměchení, keramiku, práči na počítači jako shtchih a animači nebo čo mě žrovna napadne. Ve shtchedu budou dvě hodiny teorie," znovu se musím odmlčet, "a po nich she pokračuje v žaměchení. Ve čtvrtek žrovna tak - 2 a 2 hodiny - a pátek je konžultační den - pokud byshte uvažovali o nějaké shoutěži a chtěli she na ni pchipravit, budu she vám věnovat v pátky. Plush je pátek pchípravou na tchídní projekt - shpolečné pchedshtavení. Téma na tento rok vám ještě neprožradím, žato věchte, že je nač she těšit. Kabinet mám hned první dveche ža odpočívárnou, kdybyshte čokoliv potchebovali. Barvy, foťáky a podobně jshou k dishpožiči, ale neodnášet bež domluvy. Běda vám, jeshtli budu něčo hledat!" Přeruším monolog, když si všimnu, že za jedním z oken se dva ptáčci přetahují o pírko a rukou na ně upozorním staršího Pavouka s foťákem, který zareaguje snad instinktivně. Pak si jde sednout k počítači a fotku promítne na plátno. Je trošku rozmazaná, ale to už si s ní začne hrát ve Photoshopu. "Kde jshem to shkončila... ano, žádné pomůčky nebudete potchebovat. Takže, pokud nejshou žádné dotažy, pushťte she do čeho chčete, budu vásh obcházet a radit, nebo to za mě udělají shtudenti čtvrtého ročníku." Usměju se a všichni si začnou rozebírat pomůcky. "Čo she oblečení týče, mushíš shi ještě počkat." mrknu na Alla šibalsky. Otevřu postranní dveře do místnosti krabic, žíněnek a dalšího harampádí, odkud vytáhnu i krabici s cvičebním oblečením v nejrůznějších velikostech v pánském i dámském provedení. To si můžou rozebrat všichni, kdo nemají vlastní úbor (což se týká asi osm furry), zatím všechny voní práškem na praní s esencí růže. "To mi pchipomíná, v shobotu půjdu na workshop na výrobu voňavky, kdyby měl někdo žájem she pchidat, jshou volná míshta, ale vshtup vásh vyjde na 500 korun. A kdyby shnad někdo potcheboval doučování ž matematiky, jshem tu jen pro vásh." Vůbec se netrápím tím, že sotva můžete poznat, co mi to připomnělo. Laia Všimnu si, že Ame po mě kouká. Usmívá se. Proč mám pocit že mě sjíždí pohledem od hlavy k patě? Když se naše pohledy setkají, vykulím oči a zčervenám, načež jen sklopím hlavu. Profesorka Xeik nám zatím vysvětluje, jak to bude fungovat přes týden. Příští úterý bude zkušební? Možná že bych zkusila i něco jiného než malování...hudbu mám moc ráda a rodiče říkají že zpívám dobře...fotografie mě neláká-je příliš umělá, příliš snadná..a tanec? Nikdy jsem doopravdy netančila. A stydím se! I když jsou to Furry naladění na stejnou vlnu, pořád je jich tu moc, abych před nimi tančila! Ale v soukromí..bych to možná zkusila. Z gymnastiky mi zůstala mrštnost a ohebnost, to se může hodit. Pak mě napadne něco, co mě potěší a znervózní zároveň. Možná by mi mohla pomoct Ame. Sama to asi nemá jednoduché, ale jestli je tak zapálená pro tanec, mohla by mi pomoct.. Profesorka nás ještě instruuje, abychom pomůcky neodnášeli z Ateliéru. Samo sebou, to by tu pak nic nezbylo. Když nás nechá jít si dělat svoje, ohlédnu se po Ame, než zajdu za profesorkou. "Ehmm..paní profesorko..totiž..." začnu a nervózně si mnu ucho, "..chtěla jsem se zeptat...m-můžeme si vyzkoušet i jiné u-umění? A šlo by...abych si p-p-přinesla..vlastní pomůcky? Mám své barvy a..a...je to pro mě důležité, abych mohla dobře..p-pracovat..šlo by t-to, prosím..?" Jsem nervózní. Co když si pomyslí že jsem divná? A co ostatní studenti? Přijmou mě, nebo zavrhnou? Traffy Nevím proč, ale podobnou odpověd sem čekal, jelikož o tom mám něco zjištěno, ale za pokus to stálo. Přeci jen je to veliká škola, tak to tu třeba mohli mít. Třeba bych mohl zatlačit na otce, aby něco přihodil do školní kasy a přidat toto oddělení. "Nebojte paní profesrko přestupovat rozhodně neplánuji, jelikož malba mě také zajímá." --------------------- No musím uznat, že je jí občas těžké rozumět, ale určitě se na to dá zvyknout. Když se Žirke zmíní o pomůckách, tak mě zajímá, jaké kvality vůbec tyto pomůcky jsou? Jestli to bude stejné jako na každé jiné škole, tudíž tragédie, tak to si donesu vše své. V tom se Laia zeptá zda si může donést své vybavení, k tomuto dotazu se také připojím. "Mě by to také zajímalo, jelikož mám doma také své věci. Myslím si, že každému se dělá na svém lépe než na zapůjčeném." Při mluvě o vybavení mě napadne další otázka. "Mimochodem je potřeba donést nějakou ukázku z naší práce? Jako například starší obraz, či pro jiné zaměření kousek skladby, video tance a podobné?" Sice sem poněkud zvídavý, ale co už. Ame Počúvam inštrukcie ohľadom výuky a musím sa veľmi krotiť, aby som od nadšenia netlieskala. Raz za mesiac nejaká akcia? A hneď divadlo...páni, takže ak chcem niekam o mesiac ísť, stačí podať návrh a možno sa to zrealizuje? Ježiši ježiši...to by bolo... páni, to by bolo skvelé! A potom skúšať nové veci? Keramika! Mohla by som Izzymu a Berrymu vyrobiť hrnčeky keby mi to ide! To by bol peekný darček vďaky za to, že ma vzali k sebe. A spoločné predstavenie, to bude bomba. Bude pred celou školou? Och, dúfam že to stihneme dobre nacvičiť. Chcem aby to vyzeralo dobre. Teória...ak to budú dejiny tanca, som všetkými desiatimi za. A ostatné..to pôjde. Učiť sa o umení je určite väčšia zábava ako chémia. Musím si žužlať peru, aby som od radostí nevískala. Žirke ale preruší svoj monológ aby upozornila žiaka, fotografa, na niečo vonku. Natiahnem krk a zbadám dva vtáčiky. To je úžadný individuálny prístup, okamžite ho zapojila. Napadne ma, že som dostala tú najúžasnejšiu učiteľku zo všetkých. Keď sa spýta, či by niekto nechcel ísť na výrobu voňaviek, okamžite vystrelí moja ruka nahor, až nadskočím. Ja by som šla rada! Nikdy som nič podobné neskúšala. Zašvitorím so širokým úsmevom, z ktorého mi trčí dvojica ostrých zubov. Laia sa spýta, či budeme mať možnosť vyskúšať si aj iné zamerania. Och, myslela som že na to sú tie utorky, že to bude také voľnejšie. Počkám si ešte na odpoveď a potom, keďže vlastné veci nijak moc nepotrebujem, sa vrhnem na náhrandé úbory, pričom hľadám čo najviac vykrojený chrbát, aby nezavadzala látka krídlam. Bola som zvyknutá nosiť svoje veci, ktoré neboli až tak priamo...baletné, najradšej som totižto tancovala modernu ktorá spájala balet s inými štýlami a tancovala sa vúčšinou na inštrumentálne verzie moderných skladieb alebo na skladby, ktoré mali pomalší ráz. Hlavne mi chýbajú teraz moje špičky, keď ale jeden deň to zvládnem aj v požičaných. Nájdem si v zákulisí divadelnej časti ateliéru nejakú stenu alebo aspoň veľkú rekvizitu, za ktorou sa môžem prezliecť a už sa aj náhlím k zrkadlám. Pustím sa do rozcvičky, pričom občas požiadam nejakých iných tanečníkov, aby ma dotlačili do krajnej polohy pri naťahovaní. Na oplátku sa ponúknem že pomôžem ja im ak budú chcieť a rovno sa aj zoznámim. Každého, s kým sa zoznamujem, bez výnimky objímem. Okamžite mám pocit, že som ako doma. Po rozcvičke zase nájdem jedného furry z hudobnej časti, ako si čosi mixuje v programe na počítači, pravdepodobne svoju skladbu. Ani jeho neobíde objatie a následná prosba, čiby mi mohol na pódium do repráku pustiť nejakú príjemnú hudbu na základné figúry. Trocha sa zakecáme, dokonca si pár skladieb ktoré mi ukáže stiahnem aj do mobilu ktorý vytiahnem z tašky. Potom sa na konci sálu, kde som si vybrala miesto, rozľahne hudba. Nie je moc nahlas, aby nerušila ostatných,, a počuť ju takmer iba v okolí môjho stanoviska. Nádych, výdych.. a začnem tancovať. V podstate iba skúšať veci, ktoré som si pamätala z baletných častí tanečnej akadémie, ktorú som navštevovala doteraz vo voľnom čase popri základnej škole. Pri výskokoch ale vidno, ako si jemne pomáham krídlami, takže padám pomalšie a skáčem vyššie, čo vytvára plynulejší pohyb. Zirrque Xeik Zatímco tanečníci se převlékají, věnuji se dalším prvákům. První za mnou dojde nesmělá Králičice, která se představovala o dost sebejistěji jako Laia. Hmm, bojí se snad mě? Má vlastní myšlenka mě překvapí tak, že zvednu obočí. "Kdybysh byla she shvou pračí hotová dchív, můžeš jít, kam chčeš - dokud tím nikoho nebudeš rušit. Požorovat oshtatní, pomočt jim, nebo she i pchidat, žáleží jen na domluvě. Někomu vyhovuje i čtvrt hodinka během práče na pročištění hlavy - nemám nič proti. Jinak she k něčemu jinému doshtaneš v úterý, kdybysh měla konkrétní žádost, shtačí chíct, ale máločo she tu během roku neobjeví. Vlashtní pomůčky?... by neměly být potcheba, jshme vybaveni opravdu dobche, ale bránit ti shamožchejmě nebudu." Usměju se, než se stejným dotazem přijde i potetovaný Kočičák... Trav.. Traffy, což už mě nutí k obraně mého zaměření. Přesunu se ke stolu s barvami - tempery, akvarely, olejové i akrylové barvy - štětci, tužkami, uhly, papíry několika barev a velikostí, tvrdé i měkké, nůžky i lepidly a několika málo knihami pro inspiraci. Než se stihnou ohradit, že jim tu chybí voskovky a plastelína, vydám se s nimi do další vedlejší místnosti, skladu tentokrát pro malíře. Tady lze najít zásoby již zmíněných pomůcek, ale také spreje, plátna, stojany a v krabicích se najde i kde co dalšího. "Kdybyshte na shtole nenašli, co jshte chtěli, máme tu čelkem shlušné žáshoby. Pchedevším díky štědrým shponžorům, které žashe lákají naši shtudenti, nebo si myshlíte, že tu jshte na nudné stchední škole, kam chodí lidé, ktechí neví, čo lepšího sh životem?" Zazubím se a dveře komůrky zase zavřu. "Jak jshem chekla, bránit vám noshit shi vlashtní věči nebudu, ale mushíte shi na ně dát požor shami. Shtudenti je mohou považovat ža majetek školy a proshtě shi je půjčit, žatímčo budete žabraní do shvé práče. Nebudu vásh už ždržovat; budu během vyučování procházet všemi učebnami a mimochodem, vlashtní díla donášet nemushíte - žato dnešní bych vidět chtěla." Pokud už nemají další dotazy, propustím je a pomalu dojdu k tanečníkům, kterým pomohu s rozcvičkou. "Opravdu bysh chtěla? Workshop she koná od dvou hned naproti žashtávče Malá, hledej nápish "Vonný krám". Nahláshím tě hned čo donesheš peníže." Potěšená z něčího zájmu krátce sama obejmu Ame a pomáhám s rozcvičkou ostatním. Její "sestavu" ke konci hodiny pozoruji velmi pozorně. Jak jsem se bála... "Bravo, to nebylo vůbeč špatné, ale jak shi čelý život pomáháš kchídly, máš shlabé nohy. Budeš mushet poshilovat, nebo ashpoň běhat. Taky doporučuji čvičení na chodidla." Na samém konci hodiny seskupím studenty v hudebně, rozdám text (odkaz na mobilu už po mně nechtějte, najděte si něco vtipnýho od Nohavici). Kdo nezpívá, zapojí se jinak. "Těším she na další hodinu, dobrou chuť vám pcheji!" Rozloučím se nakonec a zamknu, jen co odejde poslední žák. Traffy Když mě a Laia vezme profesorka Žirke do skladu, tak my sjede pouze čelist dolů. Jelikož sem nečekal, že tu budou mít stejný výběr sprejů, jako ten který mám doma. Dalo by se říct, že je i větší. Vytáhnu si krabici ve které jsou všechny různé barvy sprejů. K tomu si najdu roušku, rukavice, plachtu, stojan na plátno a samotné plátno. Své řádění ve skladu završím tím, že najdu všelijaké drobné věci. Od špejlí, štětců až po mysky. S těmito věcmi vyjdu ze skladu ven a začnu si někde v ústranní atelieru chystat náčiní. Napnu plachtu, abych nezasvinil celé okolí od sprejů, postavím stojan s plátnem, přisunu si židličku a pustím se do práce. Při práci se čas od času podívám na Ame, jak si poskakuje a občas spadne. Po zhruba třech hodinách práce jsem hotový. Následně vyhledám profesorku Žirke. "Paní profesorko, tak já mám hotovo." Dovedu ji k mému pracovišti. "Co na to říkáte?" Zirrque Xeik Trochu znervózním, když si Traffy hned na první pokus vybere spreje, ale vzhledem k tomu, že nezapomene plachtu, rukavice, ani roušku se rozhodnu mu věřit. Vypadá, že ví, co dělá. Zhruba dvacet minut před koncem hodiny mi oznámí, že má hotovo. Ještě dokončím kritiku obrazu jednoho čtvrťáka slovy: "Proshím, už žádné parodie na Poshlední večechi..." a následuji Traffyho - ne, že bych jeho místo nepoznala, žádné větrání by nebylo schopné se zbavit několikahodinové práce se spreji v dohledné době. Díky otevřenému oknu ale aspoň v hudebně o spreji vůbec netušili a na tanečním parketu jej zase přebil pach potu. K obrazu se blížím aniž bych na něj koukala, a když se Traffy zastaví, vyprázdním si hlavu a podívám se na jeho dílo. Po krátkém celistvém pohledu popojdu blíž a zkoumám techniku a detaily, potěžkám si i spreje, pro zajímavost, kolik barvy spotřeboval. "První počity: nevím, kam she dívat, pchijde mi to rožtchíštěné. Líbí she mi kombinače barev, čítím ž něj inshpirači, chči fantažírovat. Myšlenka není hluboká, ani originální; čo je ale na tomto díle shkvělé jshou detaily a technika. Miluji povrch planet, i jejich temnou auru, užonkou a prečižní. Tu shpodní čásht jshi udělal kapkami vody?" Celkově vypadám velmi spokojeně. "Pchíště bych chtěla podobný komentách shlyšet od tebe - čeho shi čeníš, jaká myšlenka tě k dílu pchivedla. A doufám, že budeš shtejně pečlivý i v úklidu." ušklíbnu se na Traffa nakonec a pokud nemá co dodat, odejdu se věnovat dalším studentům. Traffy Sleduju profesorku, jak přistupuje k obrazu a dívá se na jednotlivé detaily. Načež příjde otázka ohledně rozmazaných teček na spodní části. "Ano ty jsem dělal vodou, kterou jsem měl na štětci. Ten sem zde nechal lehce okapat. Přišlo mi to jako zajímavé zpestření." No snad podobný komentář zvládnu. Nikdy jsem o své práci takhle nepřemýšlel, prostě sem něco na ten papír, nebo plátno hodil. "Jo budu se snažit, ale víte nikdy to po mě nikdo nechtěl, tak nevím jaké to bude. Určitě se můj komentář bude týden od týdne zlepšovat. Mimochodem viděl jsem, jak jste si těžkala spreje, myslíte, že jsem toho spotřeboval hodně?" S těmito slovy se pustím do úklidu. Nejdříve odnesu zpátky do skladu spreje, roušku a rukavice. Následně vytáhnu mobil a vyfotím si svou práci. Aspoň si teď můžu šplhnou u Ka. Poté sundám opatrně plachtu, nechci si od ní umazat oblek, a odnesu ji do skladu, kde ji následně opláchnu a vrátím tam kde byla. Pak už jen zbývá uklidit stojan na plátno a samotný obraz. Stojan také odnesu zpátky do skladu a cestou z něj ještě skočím za profesorkou se zeptat kam mám dát ten obraz. "Paní profesorko, kam mám dát ted obraz?" Následně konám dle instrukcí a počkám až budu moct odejít. Laia Profesorka Xeik mi odpoví kladně-díkybohům! Moje vlastní barvy jsou pro mě hodně důležité, jsem s nimi spjatá. Je to..osobní záležitost, vlastními pomůckami pracuju lépe. Stejně tak radostně beru i to, že si můžu vyzkoušet i další umění; bohužel to asi nebudu moc stíhat, obrazy dělám dlouho. Možná mi ani nebudou stačit ty čtyři hodiny denně...a to mám dneska ještě méně. Poděkuju profesorce a vydám se za ní na prohlídku skladu. Po očku pozoruju Traffyho. Páni, jak se rozzářil. Ten má asi spreje hodně rád..mě nikdy nelákaly-ne tolik, abych je zkusila. Přijdou mi nemotorné, neumím si představit že bych kreslila porcelánový šálek sprejem... Ve skladu si vezmu pár temperových barev navíc, abych nemusela další míchat. Taky si vezmu sadu olejových barev a štětců, jeden kelímek a stojan s plátnem. Při odchodu ze skladu stojan málem upustím, ale nakonec ho chytnu a zrudlá studem se odeberu do rohu místnosti, zády ke stěně, aby nikdo nesledoval co maluji. Pak se do toho pustím. Je to nádhera, žasnu pokaždé když maluji: jemné i silnější tahy, pomalé i rázné, dlouhé i přerušované. Je to jako tanec, kde štětec a plátno v páru, odění do barev tančí za rytmu mé předtsavy, pod taktovkou mojí ruky. Dostávám se do transu, nevnímám nic a nikoho-i paletu pozoruju sotva koutkem oka, když namáčím špičku štětce do té či oné barvy. Kdyby mi teď někdo poklepal na rameno, možná bych si ani nevšimla. Z toho transu se dostanu až ke konci hodiny, když začnu vnímat že ostatní už uklízí. Podívám se na svůj výtvor-a zamračím se. Není to ono. Umím to lépe. Není ale čas; profesorka chtěla vidět naši práci. Vezmu rám s nataženým plátnem a když mi přijde že se nikdo nedívá, přistoupím k profesorce. "P-p-paní profesorko...je to..hotové (odkaz)...není to tak dobré...kdybych měla víc...a svoje..barvy, tak.." snažím se hořečně vysvětlit. Červenám se; co si o tom pomyslí? Zirrque Xeik Souhlasně pokývám hlavou, když Traffy potvrdí mou myšlenku. "Je důležité experimentovat, že tchí až čtych shtejných obražů týdně by she furry žblážnil. Málokdo o shvých obražech mluví, ale podle mě by obraž měl něčo vyjadchovat, a když už by she vám opravdu nechtělo pchemýšlet pchi tvorbě, sheshmolit to během poshledních pěti minut není takový problém a tcheba vám to pomůže pchi shlohových pračích. Barvy jshi shpotcheboval pchiměcheně.. na jednu práči, ale shpreje tu nikdo nepreferuje, tak jshem jich moč neobjednávala. Hodně druhů, ale málo od každého. Žměna je život. Tvůj obraž, jeshtli sh ním nemáš plány, shi půjčím a pchiložím k objednávce shprejů, jednak to žvýší šanči na shlevu, druhak je dobré být vidět. Pokud nemáš nič proti, nech mi ho na shtole, ještě je navlhlý. A měl bysh mu vymyshlet jméno." Přemýšlím, co bych ještě dodala, když si jedna druhačka polije výkres tuší. Černou. Vzdálím se a snažím se s dívkou vymyslet, co teď s tím. Nakonec prostě zamalovala celou pravou stranu do tmava. Po vychutnaných 30 vteřinách klidu za mnou dojde Laia i s obrazem. Přes ujištění, že je to hotové, se nezdá být spokojená. Chvíli uvažuju, jestli chci obraz vůbec vidět, dokud s ním nebude spokojenější - přece jen jsem zvyklá, že žáci přetahují, když pracují na něčem větším, a nerada posuzuji něco nedokončeného. Proč ne, kdyby nechtěla kreslit, nebyla by tady. "Můžeš ho dodělat doma, jeshtli chčeš, a donésht žítra. Po divadle ještě bude chvíli čash. Kdykoliv jindy bysh ho mohla dodělat i pchíští hodinu, ale ráda bych to viděla čo nejdchív a nemyshlím, že by ti to vadilo." navrhnu stydlivé Králičici s úsměvem a laserem na kovové protéze ukážu na polici s vaky na obrazy. "Jeden shi půjč. A nech obraž žashchnout, ať she nežničí." Jestli myslela vak, nebo obraz, se asi nikdy nedozvíš. Můj pohled zachytí hlouček fotografů u počítače. Ten na tom nepracuje první den. Co na to říct, miluju tuhle třídu. Pomalu se přesunu k hudebně a svolám žáky na společnou píseň. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Ateliér Podrobnosti o workshope si rýchlo zapíšem do malého noteska, len čo sú mi nadiktované a prisľúbim, že peniaze donesie hneď na druhý deň. Finančne sme na to nikdy neboli zle, a tak som si mohla dovoliť takéto záujmové aktivity. Občas pri zložitejších prvkoch spadnem, občas ma zachránia krídla, niekedy si vypýtam radu alebo pomoc od starších, celý tréning mi ale nezmizne šťastný výraz z tváre. Ku koncu ma síce už omínajú členky a celkovo nohy, ale to sa dá čakať. A toto bude takmer každodenná náplň mojej školy? Je niečo vôbec lepšie? Budem tráviť tancom omnoho viac času ako doteraz, lebo mi ho nebude doobeda zaberať vyučovanie. Už teraz som mala v mysli toľko vecí, ktoré budem konečne stíhať trénovať a skúšať. Ku koncu ku mne príde profesorka a ja sa pred ňu poslušne postavím a so vzpriamenými ušami počúvam, čo mi vraví. Trochu previnilo zašúcham jednou nohou, keď upozorní na moje nohy. Už pred tým mi vravela trénerka, že si uľahčujem tanec, ale keďže som nemala tréningy tak intenzívne, príliš som sa tomu nevenovala. Ale tu je to iné. Chceš to robiť profesionálne, tak budeš musieť začať. Aj tak ráno vstávaš skôr, miesto leňošenia si môžeš chodiť každé ráno zabehať. Prikývnem a pozriem sa jej nahor do tváre. Dobre, budem sa viac sústrediť na nohy. Môžem posilovať aj v rámci hodín tu v škole, že by som si odkrojila hodinku zo samotnej techniky tanca alebo to mám mať skôr ako domácu prácu? Spýtam sa. Popravde, po tom čo poukázala na tento môj nedostatok som mala chuť začať posilovať hneď teraz. Prekvapí ma, že na konci hodiny spievame, ale prijmem to s nadšením. Celkom čistým hlasom bez falošných tónov sa nahlas rada pridám do spevu s očami prilepenými na texte a v ohromne dobrej nálade odchádzam z hodiny. Pretlačím sa k Laie a Traffymu a oboch ich vezmem bez varovania za tlapky. Hej, ako sa vám páčila prvá hodina? Podľa mňa je skvelé že máme toľko voľnosti v tom robiť, čo chceme. Nie ste hladný? Chcem vyskúšať školskú jedáleň, pridáte sa? Rozhovorím sa hneď na úvod. |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Ateliér Pozorně si vyslechnu profesorku. To jsem ráda! Nevěděla jsem že to můžu dodělat doma nebo i zítra...jen jestli to bude stačit..ty nejlepší obrazy trvají i týdny...ale profesorka po mě přece nechce umělecké dílo první kategorie....ne? "D-d-dobře, já..vezmu to domů, a..dodělám t-to..." špitnu a sklopím uši-mrzí mě že jsem to nestihla. Vezmu jeden h vaků a po ujištění že obraz nezaschl ho nechám ležet u obrazu v rohu. Pak jdeme zpívat. Hudbu jsem měla vždycky ráda, a představa zpěvu ve sboru mi až tak moc nevadí-v něm se můj hlas ztratí. Zpívám potichu, ale čistě a neustále se rozhlížím jestli mě někdo nepozoruje. Po zpěvu zajdu k obrazu-už je suchý, tak ho strčím do vaku a vezmu sebou ze třídy. Nějak se nachomýnu k Traffymu, a tak jdeme vedle sebe.Je zvláštní, takového kocoura jsem ještě nepotkala. Ale líbí se mi jeho tetování, je to jeho vášeň. To je dobré. Každý by měl mít něco pro co hoří. Pak mě někdo popadne za rukua já jsem málem u stropu-malá ručka s drápky. Ame. Málem omdlím-ta mě tak vylekala!! A..DRŽÍ MĚ ZA RUKU!? Zježím se a jen tak tak potlačím nutkání vytrhnout se a utéct. Nemám ráda fyzický kontakt-nejsem na něj zvyklá. Jediný kontakt na škole jsem měla s těmi co mě šikanovali-a na topení v záchodě se nevzpomíná jak na dobrý fyzický kontakt. Ame mi ale nic nedělá, jen vesele švitoří a povídá. Je moc zajímavá: zdá se pořád veselá, nic ji netrápí, nic ji nerozhodí. Usmívá se a směje se. Je fakt zajímavá. A hezká. Při té myšlence lehce zčervenám, ale na otázky jí odpovím. "Moc s-s-se mi líbila, je to...nové a krásné..a tak...ty možnosti..." špitnu a zlehka se usměju. Pohled upírám do země, snažím se zklidnit dýchání. No tak, Laio to zvládneš-krok za krokem, nádech, výdech. Co na to že tě někdo drží za ruku? Nádech... "J-j-já bych ji zku-zkusila..takže se přidám..jestli to..nevadí.." Zajímalo by mě, jestli si tam můžu namíchat salát..hmm.. |
| |
 | soukromá zpráva od Kyle Falberg pro Ateliér Ame, Laia, Traffy, All, Zirrque V Ateliéru jsem byl už dlouho před příchodem profesorky a nových prváků. Nedělal jsem téměř nic. Byl jsem rád, že vůbec stojím, protože včerejší zkouška se, mírně řečeno, protáhla do pozdních hodin a já byl tak unavený, že bez kávy bych prospal celé vyučování. Tak ttedy do příchodu prváků jsem seděl v hudebně a popíjejíce laté jsem studoval text k jedné z našich písní. V momentě kdy dorazili noví studenti jsem se musel usmát. Tak netradičně vyhlížející skupinku jsem už dlouho nezažil. No, Kyle, měl by ses přestat flákat a trochu se blejsknout. Vstal jsem tedy z mého oblíbeného místečka a poprosil Jima aby mi do repráků pustil tu instrumentálku kterou jsme včera celý večer nahrávali. Tentokrát jsem svou kytaru nechal ležet, poněvadž, už byla nahraná. Sundal jsem mikrofon ze stojanu který se hodí jen pokud bych hrál i na kytaru a nadchl jsem se. Moje noha začala sama od sebe vyklepávat rytmus a já s úsměvem pronesl. "3...4!" A začal jsem zpívat. V ten okamžik jsem přestal vnímat co se okolo mně děje. Samozřejmě, že mi čas od času vypadl text, ale proto to tady cvičím, aby se mi tohle nestalo během koncertu. A cvičil jsem takhle i pár dalších kousků až do konce výuky. Pak přišla chvíle na spollečnou píseň. Jako obvykle jsem sse chopil kytary a doprovázel tu šílenou směsici hlasů a jedním očkem pokukoval po prvačkách. Když už bylo po hodině a všichni se začali balit jsem rychle nacpal svou kytaru do obalu a vyrazil se seznámit s nováčky. Během chvíle jsem doběhl tu zvláštní trojčlennou skupinu a postavil se před ně. "Ahoj. Omlouvám se, že vás takhle přepadám, ale tak nějak jsem se nepředstavil na hodině. Jmenuju se Kyle. Jsem rád že jste si vybrali zrovna umění. Vždycky rádi vidíme nové tváře. Oj, vidím, že jdete do kantýny, nemám pravdu? Nevadí, když se přidám? Zvu vás." Usmál jsem se a připojil ke skupince. |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Ateliér Po mé otázce ohledně úklidu obrazu následuje další studená sprcha. Boha, nejdřív že prej o tom budu muset něco říct a teď ještě k tomu název. Proč kolem obrazu je takovejch zbytečností. Podle mě by uplně v klidu stačilo obrazy číslovat. Při této myšlence se netvářím velice mile. Mezitím, co dávám profesorce obraz na stůl mě to přejde. Teď u ní stojí Laia, která si to asi bude brát domu. Jakmile obraz opatrně položím na stůl aby uschnul, tak se vydám k východu, kde dostihnu Laiu a ihned k nám doběhne energetická Ame. Nechápu kde bere tolik energie, po tom co tu 4 hodiny nonstop skákala. Musí mít zajímavej matroš. Ta nás chce pozvat do školní kantýny. "Ale jo řekl bych, že to bylo dobrý. Sice sem to mohl udělat důkladnější, ale v časovém limitu bych řekl, že jsem odvedl slušný výkon." Vytáhnu telefon a ukáži holkám fotku, kterou jsem před chvílí pořídil. "Jo do kantýny bych zašel. Mám už docela hlad. Jen mám malinkej problém, tak nějak nevím kde je. Jelikož jsem se první den hned vypa..." V tom mě přeruší neznámý spolužák, který se představ jako Kyle. "No vida, čau, to nám můžeš rovnou ukázat nějakou zajímavou zkratku." Zazubím se |
| |
| Chodba před Ateliérem Kyle, Traffy, Ame Traffy nám s Ame ukazuje fotku svého obrazu. Je fakt pěkný, střídání ostrých linií a jakoby rozmazaných oblastí. Planety mám celkem ráda, ale ještě nikdy jsem je nekreslila-přijdou mi moc pochmurné. Mrtvé, bez života. Raději kreslím přírodu a hodně světla. I tak se mi obraz moc líbí. "Je to..moc pěkné..vážně.." zablekotám a zčervenám. Zrovna poslouchám Traffyho, jak mluví o kantýně, když před nás někdo vběhne. "Eeeek!!" vyjeknu a odskočím stranou-a obejmu Ame. Počkat, co!? Teď zase odskočím od ní a zůstanu stát s pohledem probodávajícím zem. Kéž bych se tam mohla propadnout. Nejraději bych zalezla někam pod kámen a umřela tam. Rudá musím být jako ten kluk před náma. Lehce na jeho otázku přikývnu, a dál mlčím. Po očku ho sleduju. Červená panda...ty jsou celkem vzácné, ne? Ale vypadá mile..ale ne, červenám ještě víc! Když se rozejdeme směrem ke kantýně, mlčím a tiše je následuju. |
| |
| Chodba pred ateliérom --> cesta do jedálne Laia, Traffy, Kyle Takmer sa zdá, akoby som si ani nevšímala Laine rozpaky alebo zježenú srsť. Venujem jej začudovaný pohľad, ale hneď nato sa vrátim k svojmu usmievavému ja a jemne jej tlapku stisnem, dávajúc pozor na svoje pazúriky. Traffy nijak neprotestuje, takže ho jednoducho držím ďalej. Juu obom sa tu zatiaľ páči. Teda, nie že by som čakala doslova iné odpovede, prečo inak by sem nakoniec išli, však? Ale aj tak, je to tu LEPŠIE ako som si predstavovala. Traffy dokonca vytiahne mobil a ukáže nám, čo namaloval. Nakloním sa nad obrazovku a nahnem sa bližšie ako ostatný, s mierne prižmúrenými očami. Nakloním hlavu mierne na jednu stranu, až mi uško plesne o druhé. Páni, videla som ťa so sprejmi ale nikdy som nechápala, ako nimi viete robiť tieto vecičky. Pripomína mi to pohľad cez mikroskop, ale ja som nikdy nemala oko na maľby. Všetko mi príde úplne krásne lebo sama viem nakresliť tak paličkového panáka. Máte môj obdiv že sa do toho rozumiete, obaja. Znova sa vystriem od mobilu a následne musím mierne rozvinúť krídla, aby som udržala rovnováhu po tom, čo sa na mňa Laia celá nalepí. Automaticky ju jednou rukou chytím okolo pliec a pomocou opory, ktorú druhou rukou nájdem v Traffym udržím rovnováhu. Inak ale nevyzerám, že by mi nejako veľmi vadilo, že na mňa Laia skočila. Zároveň začujem hlas, ktorý som dnes na hodine podvedome zaregistrovala popri svojej tichej hudbe a otočím hlavu. Niekto hrdzavý. Čo je zač? Prižmúrim oči. Zacítim že Laia sa ťahá preč a nechám ju len preto, aby som mohla pristúpiť bližšie k druhákovi. Keď som na dosah ruky, konečne zaostrím. Oj, panda červená! Pokiaľ si moje uši dobre pamätajú, tento hlas na hodine spieval. A moje uši alebo nos sa málokedy mýlia. Pri jeho slovách pomrvím ňufákom a nadšene prikyvujem hlavou. Páči sa mi, aký sú všetci v našom zameraní priateľský, a že ako prváci sme boli hneď tak prijatý. Ahoj Kyle, ja som Ame. Predstavím sa okamžite a s tými slovami sa naňho vrhnem a na zoznámenie ho vrelo objímem. Ideme, pozvanie sa príjma! Osobne som už riadne hladná, a celkom rada si aj sadnem. Zazubím sa a otočím sa na Laiu a Traffyho. Keď zbadám že im to nevadí, s očakávaním sa pozriem na Kyleho, nech nás vedie. Traffy má pravdu, ani ja neviem kde vlastne jedáleň je. Počkať, znamená to že nie som jediná, kto tu včera nebol? Potešene sa pozriem na potetovaného kocúra, znova chytím Laiu za ruku, akoby som nevidela jej rozpaky a otočím sa na Kyleho. Nemýlim sa keď poviem že si dneska spieval, však? Nemám moc dobrý zrak, ale dala by som palec na nohe za to, že si to bol ty koho som počula. Doteraz mám tú melódiu trochu v hlave..Hmmm hh mm. Názorne zahmkám podobné tóny, ako tie ktoré som si zapamätala v prestávkach medzi tancovaním. Vieš aj hrať na nejaký nástroj? Vyzvedám ďalej. Pôvodne som sa chcela spýtať Traffyho na tetovania, ale aj tak som chcela o každom zistiť čo sa dalo a Kyle mi vbehol akurát do rany. Ostatných môžem vyspovedať pri jedení. |
| |
| Směr pizzerie Terry, Leon, Scorpia Cesta mi přišla nekonečná a ne jen proto, že jsem byl pořád zahleděný do kráčející Terry, ale i proto, že jsem měl velkou chuť jí říct, že se mil líbí. Bylo by nejlepší jí to říct někde osamotě, ale kde? Pak mě něco napadne. Hele, chtěl bych uspořádat takovou menší třídní párty a chtěl bych vás tam všechny pozvat, co vy na to? Nebude to nic extra jen taková menší párty u bazénu. Tak teď jenom zařídit, abychom tam s Terry byli na chvíli osamotě, což by nemělo být moc těžké. Teď jsem ještě víc nervozní spíš z její reakce, než z toho, jet-li jí to vůbec řeknu. Proč musím být ze všeho tak nervní? Protože pak bych to nebyl já odpovím si. |
| |
| soukromá zpráva od Sassy Aurantia pro Sam, správně i Berry Jen jeden z mála studentů měl tu slušnost představit se hned, ale tak zatím jsem je k tomu nevybízela. Každopádně na hafana se mile usměji a kývnu na důkaz toho, že jsem vzala jeho představení v potaz. Po prohlídce, když se všichni usadili a nabrali si preclíků k nim promluvím. „Něco málo úvodem. V první řadě k preclíkům,“ zazubím se na ně,“každý jste si nějaké vzal, později v hodině, mi za každý řeknete něco o sobě. Stačí něco jednoduchého. Jak se jmenujete, co rádi děláte, s čím to umíte,“ pokynu jim hlavou, že teď ne, aby si to promysleli. Otočím se i s židlí na Samuela. „V prvním ročníku půjde především o porozumnění hardwaru počítače a tomu jak to k sobě všechno pasuje. Chci aby vám tlapama prošli všechny součástky počítače.“ Odpovím. „Několik věcí, které byste asi měli vědět dopředu. Vaše odborné předměty budou fyzika, technologický vývoj, výpočty a počítače. V rámci vašeho zaměření, jak vám již dozajista došlo,“zakřením se na ně,“budete hojně využívat počítač. V první hodině v počítačové učebně dostanete přihlašovací údaje na vaše osobní účty, které budou fungovat všude po škole. Také budete mít své oddíly disku na centrálním serveru školy. Tam půjde ukládat vaše veškerá práce. I já mám podobný úsek paměti, kam budete zase pro jistotu ukládat vaše hotové práce.“ „Kdo mi hodlá v počítačové učebně či v dílnách jíst, nemusí se obtěžovat chodit. Tak jako tak to bude znamenat absenci v hodině, protože s jídlem vás prostě vyhodím,“ upozorním je na něco, co by měla být samozřejmost, ale co kdyby náhodou. Seskočím ze židle a na tabuli jim napíšu seznam povinné literatury. Ta je nízko u země, ale když dopíšu, zatáhnu za ní a ona povyjede výše, aby viděli, co je tam napsané. „Učebnicím sice příliš neholduji, ale něco málo byste mít měli, také vám to pomůže dohnat to, co nepochytíte v hodinách.“ „Taaak. A teď k vám...“ Vrátím se do židle. „Pokud nemáte dotazy, poprosím vás o splnění preclíkového slibu,“ mrknu na ně a nechám je postupně mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Terry, Traffy Ahoj doufám, že po škole půjdete do baru. Potřebuji panáka a nějaký sprej na pavouky, jednoho otravného se musím zbavit! |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Spojená konverzace na FurryBooku Ka, Terry Čau, no jako zašel bych, potřebuju ten dnešek nějak vstřebat, jelikož mě poněkud bolí hlava z přemýšlení o tom, co vlastně profesorka říkala. Určitě se zasmějet až se to pokusím imitovat. :D Jinak Ka neříkej, že máš už s někým problém? |
| |
| Směr - pizzerie Leon, Sharp, Scorpia Uculím se. "Ty asi nebudeš zas takový andílek, co?" Zasměji se ale pak zakroutím hlavou. "No sry... Ale tys mi předurčil mnohem horší smrt! Kleopatru přece uštkli vlastní hadi! Uznej... Zrada od vlastních mazlíčků je horší než od kámošů..." Mrknu na něj. V tom mi ale zazvonil mobil. Začala jsem štrachat v těžké tašce, až jsem ho vyndala a přečetla si smsku. "Skvěle. Ka a Traffy chtějí jít po škole taky do baru, tak už nás bude dost..." S úsměvem se rozhlédnu po celé skupince, něco naťukám do mobilu a zas ho uložím do tašky. Otočím se na Leona. "Díky to je milé ale ty máš určitě taky těžkou tašku. Zvládnu to. Navíc musím přece trénovat na tělák a bojový umění, ať vám zvládnu nakopat zadek!" Zašklebím se. Pak ale Sharp přišel se skvělým nápadem. "To by bylo super. Mohla by to být něco jako seznamovací párty..." Usměji se na Sharpa mile. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Traffy, Ka Zdarec. Já tam určitě musím. Jsem domluvená s Kasem, že se dohodneme ohledně brigády. Nejspíš nás tam půjde víc. Už jste skončili? My jsme zrovna na cestě do pizzerky, tak jestli chcete, můžete se stavit. ;) |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Traffy, Terry No já už skončila. Máme ještě jednu hodinu. Traffy, jo učitelka! Dala mi hned otázku a taky trest a to, že neznám odpověď. Sakra jsme na střední a ne na vejšce! |
| |
| Cesta do jídelny --> Jídelna Laia, Traffy, Berry, Ame "Jasně. Pojďte za mnou." Usmál jsem se na ně a kývnul rukou aby mě následovali. Střihl jsem to přes knihovnu, protože to byla asi nejkratší cesta od ateliérů do knihovny. Cestou jsem ještě stíhal odpovídat na dotazy té roztomilé netopýrky Ame. "Jop, to jsem byl já. Snad jsem tě tím svým krákoráním nevyděsil?" Uskočil jsem na stranu, abych nesrazil nějakou ovečku s hromadou knih. "Co? Em, nástroje? No, hraju hlavně na kytaru a klavír, ale umím i něco málo na housle." Tou dobou jsme už vcházeli do kantýny. Podržel jsem dámám a Traffymu dveře a pak s nimi zamířil přímo k výdejnímu okénku. "Bré poledne. Poprosím salát caesar, jako obvykle...jo a cokoliv pro ně. " Usmál jsem se a ukázal na skupinku u mě. Počkal jsem než si objednají a pak zalovil v zadní kapse kalhot ze které jsem vylovil peněženku. Rychle jsem zaplatil útratu a rozhlédl se po jídelně. Jídelna byla skoro plná, ale jako zázrakem jsem dokázal najít jeden volný stůl. Neváhal jsem dlouho a zamířil k němu, protože pokud bych si nepohnul zabral by jej někdo jíný a to nepřiapdadlo v úvahu. Podržel jsem místa dámam a až o nich jsem se posadil na místo co nejblíže zdi. Nesměl jsem zapomenout obtočit si ocas okolo nohy aby mi ho nikdo nepřišlápl. Nepřál bych vám zažít tu bolest. "No, tak jak se vám líbil první den výuky?" |
| |
| soukromá zpráva od Traffy pro Spojená konverzace na FurryBooku Ka, Terry Já taky skončil, ale teď jsem na cestě do kantýny, nějakej druhák pozval prváky na oběd, tak sem se přidal. Ka upřímně mi je tě líto, jelikož u naší profesorky sice někdy nevíš, co říká, ale máš volnost v tom, co děláš. Před hodinou vám něco ukážu. :) |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Neboj, na matiku se vrátíme. ;) Traffy, tak si dej něco pořádně mastného :D Ať lituje! No, Kas je jako učitel taky celkem fajn... Ikdyž nám očividně nic nedaruje. Každej pátek píšeme testy ze všech předmětů, takže ve čtvrtek se na mě neopovažujte ani mluvit! :D Budu šprtat zákony :D |
| |
| Knihovna - směr někam Terry, Sharp, Leon Když mě osloví, trochu zmateně se na ně podívám. Oni mě někam zvou? Vážně? A dobrovolně? Přejedu mezi nimi pohledem. „Já...“ trochu zaváhám,“měla bych se spíš učit,“ zamumlám. Potřebuju je strašně moc a strašně rychle dohnat. „Scorpia.“ Kývnu mu hlavou. Požádala jsem o nějaké zavazadlo, protože knih bylo o něco více, než jsem čekala. Nedělá mi je problém unést, ale nechci je někde hned první den rozsypat. Nakonec velmi pochybovačně vyrazím s nimi. Nemám tušení kamže to jdeme, ale asi bych neměla odmítnout, když se chtějí stýkat se mnou. Kdo jiný to udělá? Capkám tedy za nimi, avšak jediné co ze mne je slyšet, je cvakání drápů. Do hovoru se nemíchám, stejně povětšinou nemám tušení o čem se baví. |
| |
| Směr pizzérie Terry, Scorpia, Sharp ,,Na učení ještě budeš mít hromadu času. Nemůžeš taky sedět pořád nad knihami." mávnu rukou nad Scorpiiným argumentem. Že by s námi jen nechtěla ani nikam jít? Nad prohlášením Terry ohledně Kleopatry se zamyslím. ,,Víš, ona existuje možnost, že Kleopatru zabil Octavián, podle posledních průzkumů. Podle všeho, Kleopatra neměla osobnost způsobilou k tomu, aby spáchala takto sebevraždu. Podle odborníků se jednalo o nejpromyšlenější vraždu v dějinách. Ale kdo ví, co se ženským honí v hlavách v že?" pohodím zlehka hlavou v gestu "ženským nerozumíš". ,,A je proti mým zásadám nakopávat ženským zadek. Možná tak naplácat v rámci předehry." zasměji se. Pak přijde ten velký žralok s návrhem ohledně párty u bazénu. ,,Hustý, ty máš doma bazén? To by stálo za hřích. Co říkáš Scorpi?" otočím se na dračí, která zůstává potichu s výjimkou klapání drápů. Objective: Socializovat naši dračí spolužačku. Jak to vůbec bude s tou pizzou? Ono se to nezdá, ale na pizze jeden pozná kdo je co zač. Vegetarián a tak. Co vlastně asi dělá ta zaječice? |
| |
| ObědKyle, Ame, Laia, Traffy Po hodině s panem profesorem jsem zamířil přímo do kantýny. Cítil jsem se mezi tou hromadou furríků příšerně nesvůj, ale bylo mi jasné, že si budu muset zvyknout. Byl jsem neskutečně rád, že nás Allister včera provedl po škole, protože by mi jinak trvalo najít kantýnu neskutečně dlouho. Když jsem vstoupil do přeplněné místnosti radš jsem se ani nerozhlížel. Izzy, čeho se pořád bojíš?! Tady ti nikdo neublíží. Nadechl jsem se a zamíři k výdejnímu okýnku. " D-dobrý den. Poprosil bych kuřecí bagetu. Během té krátké chvíle, kdy paní za pultem vyřizovala mou žádost jsem pohledem prolétl celou jídelnu. Spatřil jsem pár známých tváří. Ame! A jsou s ní Laia a Traffy, ale kdo je ta panda? Asi nějaký starší student. Z mého přemýšlení mě vytrhla až paní za pultem která mi podávala bagetu a čekala než zaplatím."Ano, jistě. O-omlouvám se. Tady." Vylovil jsem z tašky peněženku a zaplatil. Potom jsem si se svým oběděm zamířil přím ko přátelům a přisedl si na poslední volnou židli. "Eem, ahoj. Jak se daří?" Podíval jsem se na pandu. Vypadá mile. " A jo, m-málem bych zapomněl. J-já jsem Izzy. R-rád tě poznávám." |
| |
| Jedáleň Izzy, Kyle, Traffy, Laia Vydesil? Iba trošičku. Uškrniem sa dobromyseľne, ale úplne je počuť, že si ho len doťahujem. Mala som vo zvyku správať sa k druhým akoby som ich poznala omnoho dlhšie, ako tomu bolo naozaj. Páčilo sa mi to. aj keď som toho nepočula veľa, iba sem tam ku mne niečo doľahlo. Nepremýšľal si nad kapelou? Nadhodím. Keď vymenuješ, na čo vieš hrať, celkom jasne mi v očiach žiari obdiv. Páni, keby sa naklonuje, nepotreboval by do kapely už veľa členov. Ktovie či sa tu niekde v okolí hrávajú aj koncerty. U nás ich moc nebolo, ale veľmi rada by som sa na nejaký dostala a zabavila sa. U okienka sa popýtam, či nemajú nejakú ovocnú misu alebo niečo podobné a keď ju dostanem, šťastná húpavým krokom idem aj s Traffym a Laiou ku stolu, ktorý Kyle vyberie. Keď sa usadzujeme, strčím hlavu nečakane pod stôl a pozorujem, ako si Kyle upratuje chvost. Ježiši, do toho by som sa hádam vedela celá aj zabaliť, aký je krásne huňatý. Možno keď sa ho raz spýtam dovolí mi to skúsiť! Vytiahnem hlavu znova nad stôl a sadnem si. So svojim chvostom nemám problémy, keďže je tenký a dobre pohyblivý, tak ho stočím dopredu a nechám voľne visieť zo stoličky. Pustím sa do obhryzkávania manga, zatiaľ čo zbadám, ako k nám mieri Izzy. Okamžite sa mi vztýčia obe uši, dvihnem ruku a zamávam mu, aby som na seba upútala pozornosť. Heej Izzy, ahoj. Poď sem, sem. Potiahnem stoličku vedľa mňa a nechám ho, nech sa zoznámi s Kylom, na ktorého sa potom obrátim. Umenie je BOMBA. Naozaj si neviem predstaviť niečo lepšie, čo by som mohla robiť v škole. Je tam naozaj všetko. Teda... Pozriem na Traffyho a spomeniem si, ako sa zhováral so Zirrque. Nemajú tetovací strojček, však? Je to škoda, bolo by zaujímavé sledovať ako tetuješ Traffy. Myslíš že by sa mi dali potetovať krídla? Nie sú na to moc tenké? Mierne jedno roztvorím, aby bolo vidno cyklamenovú blanu. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro PizzerieSharp, Scorpia, Leon Probodla jsem Leona skeptickým pohledem. "Skvěle.. To, že budu zavražděná zní mnohem líp..." Uškllíbnu se a vypláznu na Leona drze jazyk. Pak se zas uculím. "Opravdu... Andílek vážně nejsi." Zasměji se a čekám, jak Sharp bude pokračovat s plánováním své seznamovací párty. Pomalu jsme došli do našeho vysněného cíle. "Tak jsme tady..." Uculila jsem se na své společníky a vešla dovnitř. Táta vždycky říkával, že do hospody vchází první chlap, aby kdyžtak dostal pullitrem on a ne žena. Při té vzpomínce jsem se trošku uculila a na okamžik jsem se nejspíš netvářila tak vesele jako obvykle. Posadila jsem se ke stolu hezky do rohu, zády ke stěně. "Tak co? Jakou si dáte?" Usmála jsem se na ostatní a čekala, až se taky posadí.  |
| |
| soukromá zpráva od Berry pro Do třídy vejde nová žačka. To jsem si jen myslel dokud se nám nepředstavila jako učitelka Technologie. Vcelku mě zaskočilo, že zrovna ona bude mojí učitelkou, ale časem si snad zvyknu. Nejdříve nám ukazuje dílnu. Líbí se mi a hlavně všechny různé ty různé přístroje co tu jsou. Než jsem se stačil zamyslet nad tím co všechno za báječné věci zde budeme dělat, už nás z ní vyhání. Jako další je je počítačová učebna.Je prostorná a dle mě dobře vybavená. Když nám řekne, abychom si našli nějaké místo, hned vyrazím hned za Samem jelikož se mi zdá, že on na tom bude s učením lépe, než já a to by se mi do budoucna mohlo vyplatit. Když tam přijdu teprve uvědomím, že každá ta židle je jiná. Chvilku hledám, ale nakonec se mi podaří najít takovou která je snad stvořená přímo pro mě. Znovu musíme opustit třídu. Už mě sice nebaví to neustálé chození sem a tam, no snad další třída bude stát za to. Dovede nás až ke dveřím na kterých je C3. Otevře dveře a vejde. Jelikož jsem šel poslední tak jsem musel zavřít dveře, což mi nijak nevadí. Znovu si všimnu, že tu jsou také různé židle. Ostatní už mají místa vybrané a já tam chodím jak retard a hledám takovou která by mi nějak nevadila,naštěstí za chvíli takovou najdu. Uslyším nějaký zvuk. Otočím se a uvidím jak ze stolku v rohu vyletí malí disk, na němž je mísa s preclíky. Učitelka řekne ať si nabýdnem, sice nemám chuť, ale i tak si jeden vezmu. |
| |
| soukromá zpráva od Berry pro Sam, Sassy Stal jsem se obětí preclýkového podrazu. Když si to uvědomím, nemohu jinak než se usmát. Dostala mě, no tak přece si možná trochu mého respektu zaslouží. Nejdříve nám říká o hardwaru a o součástkách počítače. Poté nám trochu rozebírá co se týče odborných předmětů. Když uslyším o osobních účtech začnu ještě více naslouchat. Díky tomu nepřeslechnu zákaz jídle, který bych byl nejspíš schopný brzo porušit, ale radši si to dobře rozmyslím. No kdybych přinesl i něco učitelce třeba by mi to pak odpustila. Opíšu si seznam učebnic a ten si dám do kapsy. Je toho sice málo, ale i tak se radši stavím v knihovně. Všichni po jednom se představujeme, až příjde řada na mě. Odkašlu si. Takže zdavím, jsem Berry Bladr, kromě programování se zajímám o bojová umění a zbožňuji lukostřelbu a horolezectví. Sice jsem toho řekl málo, ale snad vám to stačilo. Sice mě teď napadá spousta dalších věcí co bych mohl říct, ale myslím, že by byly zbytečné. Posadím se a čekám na zbytek spolužáků. Přitom stále upírám pohled na učitelku. |
| |
| A8 Vyšla jsem ze školy a párkrát kopla do první věci, co jsem potkala. Neměla jsem na nic náladu a tak jsem se procházela a v hlavě přemýšlela nad tím nejhorším, co by se mohlo mé učitelce stát. Pak jsem vydala do třídy A8. Poslední hodina a pak honem na panáka a shánět repelenty. Vešla jsem do třídy a rovnou jsem zamířila na svou židli. Vytáhnu si mobil a sluchátka. Pustím si audio knihu a položím hlavu na lavici. |
| |
 | Nová škola Probudí mě otravný zvuk budíku. Vypnu jej a posadím se na posteli. Promnu si oči a podívám se na kalendář. Druhý den školy. Protáhnu se a lehnu si zpátky do postele. “Moment” skoro vykřiknu a prudce se posadím DRUHÝ?!?! Vyskočím z postele a pohled mi sjede na kufr vedle ní. Napůl zbalený. Přeběhnu ke skříni a prudce ji otevřu. Popadnu celé hromádky oblečení a shodím je do kufru. Když vypadá víc než plný, zavřu jej, posadím se nahoru a po troše zápolení zavřu zip. Popadnu nacpaný kufr a rozběhnu se ke dveřím. Cestou ale zahlédnu svůj obraz v zrcadle a zastavím se. Do vlaku bych se asi měla obléct. Pomyslím si a vrátím se do skříně kde na sebe rychle něco nahodím. Po vyběhnutí z pokoje mě v kuchyni zastaví mamka, “Co si dáš k snídani?”. Jen zavrtím hlavou, “Promiň, musím stihnout vlak”. Chytí mě za ruku a je jasné, že mě čeká hádka. O půl hodiny později opustím domov nejen s kufrem, ale i s batohem plným jídla. Dojdu na vlakovou zastávku kde je naprosté prázdno. Dojdu k okýnku, vylezu po žebříku a koupím si lístek. Při pohledu na čas si povzdechnu, budu ráda když ve škole stihnu oběd. Konečně dorazím do školy. Po čuchu si to namířím rovnou do jídelny. Pořád s kufříkem dojdu doprostřed a rozhlížím se kolem po většinou značně velkých Furry. Tak něják nevím co dělat tak jen stojím uprostřed a snažím se rozkoukat/najít někoho kdo by mi pomohl. Popis: 50cm vysoká myš, “měkčí” postavy, na sobě má tmavé kalhoty a bílé triko. Kufřík je alespoň z poloviny tak velký jako ona sama. |
| |
| Jídelna Laia, Ame, Izzy, Kyle, Nina Když zjistím, že to Kyle myslel vážně, tak se zamyslím, jak se mu budu moc revanšovat. "Já si dám támhletu bagetu" ukážu na bagetu, která má v sobě něco od každého. Nějakej salát, maso, majonézu, papriku, rajče. No prostě mi to připomělo šašlik v bagetě. Bagetu si převezmu a poděkuji. Koukám, že Kyle a Ame už sedí, tak si přisednu na volné místo vedle Ame, která akorát dává hlavu pod stůl. Když se vynoří jsou jí v očích vidět hvězdičky, jelikož jak jsem jí zatím stačil poznat, tak dostala nějaký nápad a je z něj děsně šťastná, asi tak jako ze všeho jiného. Následně začne na někoho mávat, tak se otočím a on to je Izzy, tak na něj v pozdravu kývnu. No to už ale Ame věnuje pozornost Kylovi, který na nás měl otázku. "Jo byl dobrej, teda až na jedno lehký zklamání, který bylo lehce očekáváný." Pomalu to nestihnu doříct a Ame už zase něco vyvádí, tentokrát vytáhne křídlo a zeptá se mě jestli by jí šlo potetovat křídlo. "Jo asi by to šlo, ale packu do ohně za to nedam, případně by to bylo značně nepříjemné. Když budeš chtít, tak o tom něco zjistít a pak ti řeknu." Při pohledu na to křídlo v pozadí zahlédnu nějakého malého furryho, který s sebou táhne skoro stejně vělký kufr jako on sám. "Hele nepříjde vám ten furrýk nějakej zmatenej?" a ukážu na prcka. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Terry, Sharp, Scorpia ,,Minimálně to zní mnohem zajímavěji než nějaká sebevražda." oplatím Terry vypláznutí jazyku. Mám dojem, že se z toho stane jakýsi zvyk. Po vstupu do restaurace se rozhlédnu a nasaji okolní vzduch. Všechny ty ingredience voní ve vzduchu, na to furry nepotřebuje ani nějaký lepší čich. ,,Kuřecí maso, nivu a olivy." zahlásím Terry, která patrně bude hromadně objednávat u obsluhy. Pak stočím pohled na Scorpiu, zvědav zda se posadí opět nějak originálně jako na první hodině přímo na stůl. Zajímalo by mne, odkud je, protože to nevypadá, že by se ve společnosti pohybovala moc často. |
| |
| Jídelna Dojdeme konečně do jídelny. Opatrně se rozhlížím a poslouchám rozhovor naší skupinky. Kyle hraje na housle? Možná..by nám mohl zahrát. Něco klasického.. Kyle nás pozve na oběd, z čehož jsem nervózní-nemám ráda dluhy. Musím mu to někdy splatit; třeba zítra? K výdejně dojdu poslední. "Dobrý d-den...jeden..zeleninový salát...prosím," špitnu a za chvilku mířím s miskou salátu ke stolu, kam se usazují ostatní. Je to zvláštní, pomyslím si zmateně. Nikdy jsem takhle neseděla, vždycky jsem byla sama. Připadám si nesvá. Když se Kyle ptá na náš první den v Ateliéru, trošku se usměju. "B-bylo to...fajn..je toho tolik...krása.." Nestyď se tak Laio! okřiknu se v duchu, ale nemůžu se přestat červenat-je to pro mě nové, povídat si se spolužáky. Zmateně sleduji Ame jak strká hlavu pod stůl a pak se ptá Traffyho na tetování. Občas jsem přemýšlela nad tím že si nechám udělat tetování, ale nikdy jsem nenašla odvahu. Ani nevím co bych si dala tetovat! Izzy vypadá stejně plaše jako já-to je dobře, je fajn tu mít někoho kdo ví jak se cítím. Zbystřím, když Traffy zmíní nějakého Furry. Ohlédnu se, zatímco chroupám mrkev, a vykulím oči. Myška?! Než si uvědomím, co dělám, zvedám se od stolu a s pocitem že vypadám jako idiot dojdu k té malé. Nebude mít víc než půl metru, stojí uprostřed jídelny s kufříkem. "A-a-ahoj," oslovím myšku a zčervenám "n-nechceš si s-sednout ke mně? Totiž...k..nám..?" Je mi jasné, jak to vypadá: cizí holka ji zve ke stolu. Snad si nepomyslí něco špatného. Proč jsem za ní vlastně zašla? Nevím.. |
| |
| Stůl, prostřený stůl, pln hladových dravců.. Laia, Ame, Izzy, Kyle, Traffy Koukám kolem a všimnu si vysoké dívky která má ke mně namířeno. Pozoruji ji jak se blíží a prohlížím si její dlouhá ouška- zaječice! nicméně při pohledu na ostatní je to možná jediný hlodavec krom mě samotné. Sklopím hlavu a počkám až příjde, tak něják nevím co bych měla dělat. "A-a-ahoj," osloví mě a zčervená se "n-nechceš si s-sednout ke mně? Totiž...k..nám..?" Ozve se, teď už nade mnou, zaječice, asi třikrát vyšší než já. Trochu se mi uleví když zní tak vyděšeně jako já se cítím. “Ahoj. To bych opravdu moc ráda, děkuji.” Natáhnu k ní nahoru pacičku, “já jsem Nina Cheese, těší mě, že tě poznávám…?” mile se usmívám a čekám že doplní své jméno. Rozejdeme se ke zmíněnému stolu. Natáhnu pacičku nahoru a chytím ji za její, zatvářím se trochu provinile ale držím ji jemně takže kdyby chtěla, může se vysmeknout bez problémů (v takovém případě ruku spustím, omluvím se a dál pokračuji krok pozadu, červenající se a sklopenýma ušima). Tiše jdu se zaječicí ke stolu kde si, pokud možno vedle ní, vylezu na židličku na které zůstanu stát. “Ahoj, já jsem Nina Cheese a… a jsem myš… a... jsem tady první den…” tak něják se mi rozpadá věta při pohledu na kočku a ostatní dravce kolem stolu “...a nevím co mám dělat… a kde mám jít večer… a vůbec nic” posadím se, čímž se téměř schovám pod desku stolu a zakryju si oči oušky. |
| |
| soukromá zpráva od Scorpia *Draca* pro Leon, Terry, Sharp „Musím vás dohnat...“ Zamumlám mu na to, když smete mou snahu o dopnění vzdělání jako nic. Trochu sebou cuknu, když se otočí ke mne a pokusí se mne zavést do hovoru, kterému jsem se chtěla vyhnout. Když mi tedy dojde, že je to zkrácenina mého jména. Trochu se zachruju v kimonu. „Co je to bazén?“ Optám se nakonec potichu a dost nesměle.To že netuším co je party raději moc rozvádět nechci. Docházíme k místu, které moc pěkně voní. Vešla jsem za nimi a zvědavě se rozhlížím. O něco mi zatrnulo, když mi došlo, že asi bude potřeba objednat něco o čem nemám nejmenší tušení co je. Když se usadí, sednu si opatrně, abych si nic nepřisedla, tentokrát však již poučena, co je na sezení. Když však jeden z vlků zahlásí něco co znám, lehce zvednu hlavu. „Um... něco s... masem?“ zeptám se nakonec opatrně, očekávajíc, jaký úžasný trapas se mi povede tentokrát. Na to, jak jsem vždy byla u nás přímá a aktivní, začíná mi připadat, že tady mi asi bude milejší samota. |
| |
| soukromá zpráva od Sam pro Berry, Sassy Když se zmínila o preclících a že za každý máme něco říct, podíval jsem se na menší kupku, která byla na desečce přede mnou. Hmm bezva. Krásně jsem se chytl. Na ni si musím dát bacha, tady nebude nic zadara. Dále pak už jen zmínila co všechno se od nás bude očekávat a jak si to představuje. Dostali jsme seznam učebnic, které si musíme opatřit. Doufám, že nebude vadit, když je budu mít v elektronické podobě na noťasu. Asi ne. Je to přeci IT tak by to mělo být v pohodě. Docela mě zamrzelo, že si nebudeme moct během hodin na ničem pochutnávat. Já strašně rád trestám gumový medvídky při práci s počítačem. Pomáhá mi to při soustředění. Tohle bude pro mě těžký. Postupně se začali všichni představovat. Někteří jsou zajímaví, jiní zase obyčejní. Ale svým způsobem jsou určitě zajímaví. Postavil jsem se jako jeden z posledních a smutně koukl na hromádku preclíku u mého stolečku. "Tak jo. Mé jméno je Samuel Varro. Ale říkejte mi Same, mám radši když se mi tyká. Jinak...jsem vášnivý hráč her, především střílečky a akční. RPG mi taky nevadí a šíleně ujíždím na cyberpunku. No...jinak mám rád metal a rock. A taky epic. Vodní dýmky mi pomáhají při relaxaci a v budoucnu bych se rád podílel na vývoji augmentací či robotů." |
| |
| Jídelna Když už jsme všichni seděli u stolu, který jsem vybral, začal jsem odpovídat na otázky které mi Ame položila cestou sem. " Heh, jsem rád že se ti to líbilo. Jo k té kapele...tak v mám kapelu." Pobaveně jsem se usmál. Jmenuje se BamBoo. Jsem zpěvák a kytarista. Hm, tak mě napadlo...no, tuto sobotu máme koncert tady v Dračím Hnízdě. Nechtěla by sis se mnou zazpívat nějaký ten duet? Na hodině jsi zpívala dost dobře." Nechal jsem Ame aby si to promyslela když jsem si všiml jak Laia přivedla za ruku nějakou novou studentku s kufříkem který byl pomalu větší než ona sama. Aaaa, ta je roztomilá. Doufám, že tady studuje umění. Bylo by to bezva. Ona malá myška která se nám představila jako Nina, vypadal docela zoufale. Posadila se vedle mě a Laiu a když si sedla, tak ji skoro nikdo neviděl. Bylo mi ji líto a tak jsem natáhl ruku a rozcuchal ji vlásky. "Ahoj, Nino. Já jsem Kyle. Em, no jestli budeš chtít tak tě tady provedu. Joo a co se toho bydlení týče, tak mám v bytě docela volno, tak pokud bys chtěla..." Nabídl jsem ji a s úsměvem čekal na odpověď. |
| |
| Jedáleň Traffy, Nina, Izzy, Kyle, Laia Traffy navrhne, že by mi vedel o tom zistiť viac a mne sa rozjasní celá tvár. Vzrušene zamykám nosom. To by si bol úúúplne skvelý, nemusíš to ani zisťovať hneď, má to čas, iba som bola zvedavá. Obrigado! Venujem mu jeden zo svojich úsmevov. To už ale odpovedá Kyle a tak presuniem pozornosť na neho a hneď ako dopovie, doslova mi padne sánka. Naozaj mám pootvorenú papuľku, vidno dva dlhé, tenké špicaté zuby a pár sekúnd na neho len pozerám. Potom potichu zapištím a naširoko roztvorím jantárové oči. To myslí vážne? Počul ma na konci hodiny medzi všetkými ostatnými? A myslí si že by som to zvládla...Ja, na pódiu, pred ostatnými furry, a spievať s kapelou duet? S naozajstnou kapelou, so svetlami a reproduktormi a všetkým? Vzrušene začnem šuchotať krídlami. Áno! Ak si nerobíš zo mňa prču tak áno! Zaspievam to najlepšie ako viem, naozaj nič neskazíš, čestné netopierie! Zdvihnem dva prstíky s drápkami ako prísahu a znova trochu zapištím. Cítim, akoby sa mi v hrudi nafukoval akýsi balón plný šťastia a takmer prepočujem Traffyho, odchod Lai si ale všimnem. Ešte stále natešená ako slniečko na hnoji pozorujem, ako k nám dovedie malú myšiu slečnu, ktorá je ďalší z opozdilcov. Ahooj, ja som Ame. Predstavím sa takmer okamžite. Laia je zlatá ako ju hneď išla pozvať k nám, aby sa necítila chúďa taká stratená. Naozaj mám šťastie na spolužiakov. Málokedy som videla niekoho o toľko nižšieho ako som ja. Strčím si do úst kus ananásu a kým ho prežúvam, nakloním sa na stôl, takže som oňho opretá takmer celou hornou časťou tela, aby som na Ninu dobre videla. Pokiaĺ si pamätám dobre z rozvrhu tak teraz budeme mať spoločnú hodinu, tak sa iba drž pri nás. Prižmúrim oči v úsmeve. Kyle jej ponúkne ubytovanie. Takže tiež býva na nejakom byte v meste? Kde asi? Znova sa otočím na pandu. Hej Kyle, a ak teda...ak ten duet naozaj platí, tak kedy, a kde ho nacvičíme? Do soboty nie je veľa času, budeme sa musieť stretávať po škole každý deň. Začnem rozvíjať ten nápad, a keď sme už pri duetoch, napadne ma niečo ďalšie. Zalovím v taške, vytiahnem z nej mobil a sluchátka, nájdem pesničku ktorú mi ukazoval dneska jeden tretiak pri ktorom som sa zastavila v ateliéru a šuchnem to k Izzymu. Má rád hudbu čo som si všimla, a mohlo by sa mu to hodiť do vkusu. Mrknem na neho. Vypočuj si to, mohlo by sa ti to páčiť, dneska som to objavila. Spokojná sama so sebou a nadšená z našej pomaly sa rozrastajúcej partie pokračujem v jedení ovocia. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro PizzerieLeon, Scorpia, Sharp Protočím oči v sloup. "No jasně..." Nikdy jsem nepřemýšlela, jaká smrt by byla nejzajímavější a trochu mě děsilo, že jsem nad tím opravdu začala přemýšlet. "Mě příjde nejzajímavější smrt asi taková: Uděláš si oprátku ze struny nebo lanka, napatláš si ruce průmyslovým lepidlem, přilepíš si dlaně k tvářím a obvěsíš se. Vypadalo by to, jakoby sis utrhnul hlavu..." Ušklíbnu se zamyšleně. Tohle bych možná neměla říkat nahlas. Kdyby mě slyšel někdo ze školy, asi by mě rychle vyhodili z mýho oboru. Když se Scorpia, začala ptát, trochu překvapeně jsem se na ní koukla. Byla opravdu zvláštní... "No... Bazén je taková velká díra ve který je voda. Je to udělaný uměle... Vlastně takový čistý rybníček..." Mrknu na ní přátelsky. Ve chvíli, kdy všichni řeknou, co by si dali, objednám nám to u servírky, spokojeně se posadím a pozoruji naší skupinku. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Terry, Scorpia, Sharp ,,Máš dost morbidní smysl pro humor. A budeš pak ostatní strašit jako bezhlavá rytířka smrti nebo něco na ten způsob?" zeptám se Terry pobaveně nad její teorií o nejlepší a nejokatější sebevraždy. Rovněž stočím pohled na Scorpiu, když se zeptá, co je to bazén. Začínám si dělat vážné starosti o to, že někdo zanedbal její výchovu. ,,V bazénu se prostě koupeš, bavíš se s ostatními nebo můžeš jenom tak plavat, když se ti chce." dodám k Terryině popisu bazénu jako takového. Když se posadíme a je chvíli takové trapné ticho, nahodím do placu téma. ,,Co vás vlastně přimělo jít zrovna na tuhle školu?" zeptám se ostatních. ,,Já osobně jsem neměl moc na výběr, takže se zeptám asi hloupě, je ta škola vůbec dobrá? Jakou má reputaci?" |
| |
| Jídelna Izzy, Laina, Nina, Kyle, Ame Laia přivede ke stolu prcka, Ninu, o které jsem před chvílí mluvil. Je poněkud vystrašená, ale poněkud jiným způsobem než Laia. S plnou pusou jí také pozdravím "Ahoj, já jsem Traffy, bát se nemusíš myši já nerad." Následně se podívám na čas do telefonu a zjistím, že zachvíli začíná hodina. Spolku poslední sousto a řeknu to ostaním. "Hele bando asi bysme si měli máknout, jelikož zachvíli začíná společná hodina." Načež vstanu od stolu a jdu vyhodit papír od bagety. Pak jen počkam až ostatní vstanou a budeme se moct vydat společně na další hodinu. |
| |
| ObědTraffy, Laia, Nina, Kyle, Ame Laia ke stolu přivedla malou myšku. Aww, ta je roztomilá. "A-ahoj, já jsem Izzy." Usmál jsem se na ni. V tu ránu přede mě Ame strčila mobil se sluchátky. Prý si mám poslechnou nějakou písničku. Strčil jsem si tedy sluchátka do uší a zaposlouchal jsem se do tónů písně. "P-páni, Ame, ta je krásná. Slyším ji poprvé, ale ty autory jsem už někde slyšel." Když nás Tarffy upozornil na blížící se konec obědovky, málem mi zaskočilo. To už je tolik hodin? Aspoň, že dneska máme Jazyk. Matiku bych nepřežil. Vrátil jsem Ame mobil, rychle vyhodil obal od bagety a připojil se k Traffymu který čekal na ostatní. Tolik úžasných Furry. Doufám, že spolu budem všichni vycházet. Bylo by to fajn. |
| |
| Jídelna Izzy, Traffy, Nina, Kyle, Ame Přístup myšky mě trochu překvapí, ale odvážím se ji potřást rukou. "L-Laia.." představím se a pokynu Nine ke stolu. Rozejdeme se. Pak mě Nina chytne za ruku. Chytla mě za ruku!? "Eeeek!" vypísknu vyděšeně, až se na mě několik Furry otočí. "Promiň," špitnu provinile; červenám se i na zadku. Co si pomyslí? Ninu nepustím a s ušima sklopenýma před tváří dojdeme ke stolu. Nina se představí a Kyle jí hned nabídne bydlení u sebe. Trošku čekám že myška odmítne-Kyle je fajn, ale stejně. Nastěhovat se k cizímu klukovi!? Neskutečný! Ame pak připomene hodinu Jazyků a já si uvědomím, že už bychom měli jít. Ještě že je tu Kyle; vůbec nevím kudy. To už to zmiňuje i Traffy a on a za chvilku i Izzy se vydají pryč. Rychle dochroupu salát a misku vrátím, pak se došoupu k ostatním a když vyrazíme, držím se opět až vzadu. To by mě zajímalo, jaké jazyky budeme brát-ráda bych francouzštinu nebo staré jazyky.. Takhle hloubám až do doby, než dojdeme ke třídě. |
| |
| Dopoledne uteklo jako voda. Učitelé už vás všechny pustili na oběd a samy si šli dát něco na zub, než budou mít další hodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Sassy Aurantia pro Uculím se, když si všimnu, jak se po mých slovech třída trochu zarazila. Chvíli trvá než se vůbec někdo rozmluví, ale pak se se třidou podělí o nějaké ty informace o sobě. Každému kývnu, když domluví. Chvíli se zastavím na Berrym ale nic nakonec neřeknu a pokračuji k dalšímu. Samuel. Jeden z těch zdvořilejších. A koukám že mlsných. Usměji se, když se rozmluví. I jemu kývnu. „Tak to by bylo něco k vám...“ přejedu je pohledem. „Položím vám takovou otázku a zajímala by mne vaše odpověď...“ Odmlčím se. „Máte dvě místnosti. V jedné je zásuvka a tři kabely. V druhé jsou tři počítače, klasické staré bedny, které vyhrabete někde na směťáku,“ zakřením se na ně,“potřebujete zjistit, který kabel vede ke kterému počítači... Mezi místnostmi však můžete přejít jen a pouze,“ zvednu jeden prst, abych slova zdůrazníla,“jednou. Jak to uděláte?“ rozhlédnu se po nich, ale pak mi pohled padne na hodiny, trochu jsme se zdrželi v těch učebnách. „Máte o čem přemýšlet. Vaše odpovědi si poslechnu zítra. A teď mazejte na oběd,“ s tímto je z učebny propustím. Počkám až všichni odejdou a označím nepoužité židle. Pak se odstraní. Vydám se udělat to samé i do PC učebny. |
| |
| soukromá zpráva od Scorpia *Draca* pro Leon, Terry, Sharp "Takže takové jezírko?" Zeptám se a v očích mi zasvítí, když se konečně dostaneme k něčemu, co mi něco říká. "Jediná, kde mě přijali..." Zamumlám sotva zřetelně na položenou otázku po okamžicích trapného ticha. Když přede mne postaví to vonící horké kolo, napřed ho párkrát očuchám a pozoruji ostatní, jak to jí, abych si neutrhla další ostudu. Když se ujistím, že to budu jíst dobře, zmizí ve mne rekordní rychlostí ještě když se z ní kouřilo. Nevypadá to, že by mi jakkoliv vadilo, že byla horká. Na mordě se mi usadí spokojený najedený výraz. Pak se ale zarazím. "Kdy se máme vrátit?" Zeptám se po krátkém zaváhání. |
| |
| Jedáleň --> trieda A8 Traffy, Izzy, Nina, Kyle, Laia Však? Môžme si ju doma spievať! Aj tak musím trénovať na víkend. Vyhodím nadšením packy do vzduchu ako striedavo skáčem pohľadom z Izzyho na Kyleho. Ten nápad s duetom na živom koncerte ma asi okamžite riadne chytil a neplánovala som sa ho len tak pustiť. To už ale Traffy všetkých upozorní na čas. Za bleskurýchleho žuvania a prehĺtania do seba nahádžem zvyšok ovocia, ktoré mi ešte zostalo v mise a hneď potom vyskočím zo stoličky. Nechceme predsa prísť neskoro prvý výukový deň! Keď už som včerajšok zmeškala...emh. Poskakujem okolo stola kým sa všetci nezdvihnú. Chmatnem Kyleho za lakeť, druhou packou malú Ninu a spokojná s tým, že som obkolesená spoločnosťou rýchlo s nimi v závese spolku s ostatnými ako skupinka zamierime do triedy. Sem tam sa obzriem a zavetrím, či sme všetci a keď už mám Ninu takto pekne pri sebe, dám si záležať aby som si zapamätala jej pach. Ak sa po ceste ešte rozvinie nejaká konverzačná téma, s okamžitou platnosťou sa do nej pridám. Pred triedou sa rozlúčime s Kylom, ktorý je o ročník vyššie, a pustím aj Ninu "na slobodu". Vyskočím na pandu, aby som ho objala okolo krku a o sekundu som už naspäť na zemi. Ešte sa uistím, že to s tým duetom myslel vážne a v rýchlosti mu na kus papiera načarbem číslo so slovami, nech mi zavolá aby sme sa dohodli. Potom už vojdem do triedy a zamierim k svojmu miestu úplne vpredu. Takmer nikto nikdy nechce sedieť v prvej lavici, nemôžem tam niekoho ťahať len aby som nesedela sama. A ja tu sedieť musím. Dám pozor pri sadaní na krídla a potom si opriem bradu do dlaní a netrpezlivo čakám, jemne švihajúc končekom chvosta. |
| |
| Pizzerie -> TřídaLeon, Scorpia, Sharp (pokud tam ještě někde je), Ka "Tak trošku..." Uculím se jako andílek, když Leon zmíní můj smysl pro humor. Chvilku to trvalo, než nám donesli pizzu a objednané pití. Leon se rozhodl nás přinutit dále konverzovat a tak jsem se jen uculila. "No co já vím, tak je to jedna z nejlepších škol pro přípravu na vysokou... Zvlášť v našem oboru!" Usměji se mile. "Takže proto to pro mě byla jasná volba... Chtěla bych jednou být detektiv..." Usměji se na své společníky a se zájmem poslouchám i jejich povídání. "Scorpio, promiň že se tak ptám. Snad se neurazíš ale... Odkud ty vůbec jsi?" Kouknu se na ní trochu zkoumavě. Ta holka je vážně zajímavá... Když nám donesli pizzu nadšeně jsem se do ní pustila. Z té úžasné žranice mě probrala až Scorpia. "No... Podle rozvrhu bychom tam měli být na šestou hodinu, což by mělo odpovídat že začínáme ve 12:45, ne?" Koukla jsem se na kluky pro ujištění a pak na hodiny. "Kruci... Měli bychom máknout, ať nepříjdeme pozdě...." Hodím do sebe ještě kousek pizzy a zbytek si nechám zabalit sebou. Třeba si dá Ka. Bůh ví, jestli měla pauzu na jídlo... Když se i ostatní zvedli, vzala jsem krabici od pizzy a vydala se do školy... "Tak zatím..." Mrknu na ostatní, když dojdeme do třídy a rovnou zamířím ke Ka. "Nazdárek, zlato! Něco ti nesu..." Mrknu na ní a položím na stůl krabici s pizzou. |
| |
| A.8 Dojdeme ke škole a všichni se vydáme do třídy A.8. Za chvíli jsme u ní . Nechám ostatní vejít do třídy, pak se ohnu a také vejdu dovnitř. Hej Terry nemohl bych sedět s tebou? No za zeptání nic nedám. Čekám na její odpověď. Znovu po ní jezdím pohledem, snažím se soustředit na něco jiného, ale nejde to, jakoby kolem nás nic kromě nás nebylo. Tak jak tedy? |
| |
| Dodatečná prohlídka školy Po hodině jsem se vydal do jídelny. Jsem dost vybíravý takže jsem si udělal vlastní jídlo. Otevřu batoh a vyndám z něj svůj oběd. Mňam tortilla. Poté co se najím se vydám opět do útrob školy. Bylo by dobré se tu trochu zorientovat ať tu pak nebloudím. Prošel jsem celou školu křížem krážem a zjistil jsem zajímavou věc. Nejsou tu kamery a jelikož je škola teď prakticky prázdná tak bych tu mohl i ..... Hodinky na zápěstí se rozsvítí. Zvednu ruku a kouknu se na ně. Sakra za chvíli už začne hodina. Běžím chodbami dokud nedoběhnu k naší třídě rychle vlezu dovnitř a usadím se na své místo. |
| |
| Třída - Sharp Otočila jsem se na Sharpa a mile se usmála. "Promiň, já už sedím s Ka." Podívám se směrem do zadní lavice, kde seděla skleslá Ka. "A momentálně vypadá, že potřebuje společnost. Promiň..." Mrknu na něj a pak už jsem zamířila ke Ka. |
| |
| Pizzerie -> Třída A8 ,,Jo, to už jsi mi říkala paní Colombová. Nebo spíš Colombo. Paní Colombovou nikdy nikdo neviděl." upřesním ještě, když se Terry znovu vyjádří ohledně svého vysněného povolání. Ale ostatní o tom ještě neví a nakonec jsem se ptal. Oběd proběhl v poklidu. Až velkém, protože než se nadějeme, je čas se vrátil zpátky. Čas tady vážně hodně letí. ,,Když Bůh dá, tak tam dovalíme včas. Ale spěchat s plným břichem se prý nemá. Sem někde četl." dodám nad tím, že někam teď spěchat se mi opravdu nechce. Ale asi nebude zbytí alespoň rychlé chůze. ,,Díky." kývnu Sharpovi na jeho otevření dveří. Těžko si nevšimnout toho, že celou dobu hledí na Terry. I když těžko se mu divit, Terry je, jak se říká, kus. Aspoň by si nemusel slintat na boty. napadne mne veselá myšlenka, když se usadím na své původní místo. ,,Zdár." pozdravím protáhle Ka, sedící v lavici s Terry. ,,Doufám, že máš ráda ananas." rýpnu si, zvědav jak Ka zareaguje na hawaii pizzu. Ne že bych tušil, jakou jí to vlastně Terry přinesla. |
| |
| Jídelna->A8Zamířil jsem s celou tou naší skupinkou k třídě A8. Motal jsem se spíše vzadu kousek od Laii, která očividně je taky radši na okraji skupinek. Hmm, co bude dělat po škole? Chtěl jsem jít běhat s Allem, ale celý den jsem ho nepotkal. Možná bych mu mohl poslat zprávu přes Kyla?...Ne. To je blbost. Uvídíme jak to půjde zítra. Naše drobná skupinka se rozpustila ve chvíli kdy jsme dorazili k třídě. Kyle se od nás oddělil a my vklouzli do místnosti. Hned jsem zamířil na své místo a Berrymu jen mávl. Co to se mnou dneska je? Tašku jsem pohodil vedle lavice a sám jsem se na lavici natáhl. Dlouhou chvíli během čekání na začátek hodiny jsem si chtěl zkrátit polospánkem. |
| |
| Zpátky do učebny "Ze severu. Divoký kmen." Odvětím i když netuším, zda jim to něco řekne. Pokrčím rameny. Vážně netuším, jak to zde funguje. Když u nás někdo někoho potřebuje, prostě zařve přes údolí. Pak už se na mne nikdo neobrátí, takže jen přidám do kroku, to mi nedělá problém abychom byli zpět včas. Když se skupinka rozpadne a oni se vydají ke svým přátelům, na chvíli zaváhám, ale pak zapluji do lavice, kde jsem již byla, skloním hlavu a zrak upřu do lavice. |
| |
| První společná hodina - jazykDo třídy dojdu dvě minuty po zvonění. Po cestě na nikoho nenarazím, všichni tedy třídu našli, nebo jsou úplně v háji. "Ždravím, tchído!" hned ve dveřích kopytem pokynu, abyste si sedli, případně ani nevstávali. Ze skříně vytáhnu dataprojektor - jediný výdobytek moderní doby, který se mi podařilo zavést i v této učebně - a na svém notebooku spustím youtube, zatímco vysvětluji náplň dnešní hodiny. "Jelikož naše škola nabíží několik jažyků, v dnešní hodině vásh sh nimi shežnámím. Vyberete shi jeden, podle počtu žájemčů a žměn na výplatní pásče kolegy Kesheda dva, a pchiroženě, kromě jažyka she budeme věnovat i kultuche. Žačněme nordickým jažykem - lotyšštinou. Pokud she nemýlím, tímto jažykem mluví i chada draků?" tázavě loupnu očima po jediné dračici ve třídě. Ačkoliv si nedělám iluze o tom, kolik z nich ji umí v celé její rozmanitosti a slovní zásobě. Tu mají na svědomí spíš ptáci. Jestlipak by mohla znát Stacy.. kolik let už jsem ji neviděla. Hudbu pustím naplno, přesto v zadních lavicích nemůže být srozumitelná; netvářím se, že by mi vadili studenti dočasně opouštějící své místo. Mezi různorodou směsicí zpívajících Furryů ptáci mírně dominují. "Jedná she o ukážku Shlavnosti píshní a tančů, jedné ž nejdůležitějších shlavnoshtí severských zemí." Nechám píseň dohrát a začnu hledat novou. "Mým oblíbeným - východním a mimochodem hojně užívaným pandami - jažykem je japonština. Je využitelnější, ale o požnání shložitější. Pravděpodobně na ni otevchu v pondělí kroužek - pokud mě tedy nepchekvapíte a nevyberete shi ji." mrknu do třídy a ozvou se tóny pro většinu snad nezvyklých nástrojů. "Mushím chíčt, že moderní proud této kultury mě pchíliš nežaujal; věnovali bychom she i opravdu tradiční kultuche, moderní proud je ale nutné žnát, jinak nemá shmyshl she jažyk učit." Nechám žákům prostor na dotazy a přesunu se dále. "Čo she jihu týče, mohu nabídnout shvůj matechshký jažyk. Sh jeho uplatněním nepočítejte, na druhou shtranu je velmi jednoduchý." Z reproduktorů se ozve velmi strohá píseň s titulky, bez kterých by nebylo možné ani odhadnout, že se vlastně radostně zpívá o smrti. "Náš jažyk by shi opravdu žashloužil chadu reforem, to ale není práče pro mě. Bádat roky nad knihami a shepishovat náchečí... ve vyšších kružích - rožumějte lvy - praktičky neexishtuje už teď." Možná vteřinu je má tvář zahalena neurčitým smutkem, další vteřinu už spokojeně hledám poslední video. "Jak už vám zchejmě došlo, poslední jažyk je žápadní - němčina. Perfektní uplatnění pro vaše podmínky, pchijatelná náročnosht, ale velmi nudná volba." Zazubím se na třídu a spustím známé Rammsteiny. Nakonec se posadím na stolek katedry a s lišáckým pohledem založím ruce. "Žbytek hodiny máte čishtě na rožhodnutí, který jažyk shi vyberete. Argumentujte, hledejte další videa, shhodněte se, nebo shi užijte tu vaši shlavnou demokračii. Máte možnosht ovlivnit život nejen shvůj, ale i vašich shpolužáků. Tak kdo žačne?" Do konce výuky zbývá půl hodiny. |
| |
| A8-Terry, Leon, Sharp, Učitelka Zirrque Xeik Konečně se začala třída plnit. Když přišla Terry podívala jsem se na ni. Chvíli sleduji jen ústa, co se otevírají. Bylo to zajímavý. V uších mi běžela audiokniha Zaklínač. Sundám si sluchátka a narovnám se. Kolem bylo nějak plno. Dost možná za to mohl někdo koho neznám. Podívám se na obra a se zaraženým pohledem promluvím. “Hele! Za prvé, z jakého cirkusu si u všech bohů utekl? Za druhé, Terry je moje! A bacha koušu, drápu a vím, kde mají žraloci slabiny!” Mrknu na něj a usměji se tak, aby mi vykoukly špičáky. Potom se podívám na krabici a pak na Leona. “Neboj, jsem holka. Tak mi určitě holčičí pizza nebude vůbec vadit. Když pár chilli papriček by to určitě nezkazilo.” Mrknu na něj a podívám se na Terry. “Ale já nechtěla pizzu ale sprej na obtížný hmyz!” Protáhnu se a nahlas zívnu. “No schválně… Kdo z vás dostal dneska trest za to, že jste se nenarodili jako zázračný dítě, co má všechny vědomosti světa?” Povím naštvaně. Ještě to chvíli trvalo, než přišla učitelka. Já měla plnou pusu a tak jsem nemluvila ale jen kývala, aniž bych věděla na co. Prostě jídlo je jídlo a já se soustředím jen na chuť. Když přišla učitelka tak jsem měla ještě plnou pusu. Rychle jsem polkla, když začala mluvit. Celou dobu jsem seděla zařezaně. Tahle hodina mě baví ale ne kvůli jazyku ale kvůli učitelce. To, že jsem nerozuměla polovině toho co řekla mi vytvořilo krásnou detektivní zábavu, kdy jsem se snažila rozluštit záhadná slova. Někdy jsem se otočila na Terry, aby mi odpověděla. Když už učitelka utichla, zvedla jsem ruku. “Ehmm… Co jazyk pavouků? Jestli je, naučím se ho.” Nakloním se rychle k Terry. “Abych uměla nadávat v pavoučím jazyce.” chle se podívám na učitelku. “Ale pokud není možné, tak asi půjdu do toho medvědího jazyku.” |
| |
| Třída Terry, Leon, prof. Zirrque Ka se na Sharpa vrhla jak vzteklý trhač a já na ní jen zůstala překvapeně koukat. "Wow... Ty si mě bráníš..." Uculím se a konejšivě jí poplácám po zádech, aby se sklidnila. Pak už se ale vrhla na pizzu a já se uculila směrem na Leona. "Je jako zvířátko... Vzteká se dokud nemá plnou pusu..." Poplácám Ka po hlavě, jako hodný zvířátko. "Promiň ale v pizzerce repelenty neprodávají..." Mrknu na Ka a pak si z tašky vyndám tablet. "Ty máš trest?" Otočím se překvapeně na Ka. "Z první hodiny? Bože je ta učitelka švihlá?!" Protočím oči v sloup. To už ale přišla učitelka jazyků ajá na ní zůstala jen nevěřícně koukat. A sakra... Tak to bude sranda! Podobně jako Ka jsem u poloviny slov odhadovala, co má znamenat. Když se Ka zeptala na pavoučí jazyk, uchechtla jsem se tiše. "Ty jsi trubka! Máš se naučit nějaký, kterýmu nebude rozumět. Takhle nevystrčíš z jejího kabinetu ani nos!" Špitnu tiše. "Mě je asi výběr jazyku vcelku fuk. Německy trochu umím, takže raději bych se spíše naučila základy jiného jazyka. Jinak mi to je šumák." Usměji se na učitelku. |
| |
| TřídaJazyk? Máme si vybrat? Umřel jsem a jsem v nebi? Ne! Todle je realita. Ale který si vybrat? Japonštinu miluji, ale mateřština profesorky Xeik je taky zajímavá varianta. Ten jazyk zní docela zajímavě. Podrbal jsem se za ouškem a vysoukal ze sebe svůj názor. "P-paní profesorko já osobně bych byl pro japonštinu nebo vaši mateřštinu. Vypadá docela zajímavě a-a mě jazyky docela dost baví." Posadil jsem se zpátky na místo a očekával názory ostatních spolužáků. |
| |
| A8 Na začátku hodiny automaticky vstanu, když vejde profesorka do třídy a ta nás zase rychle usadí. Je to ta stejná zebra, kterou jsme již měli tu čest vidět. Její styl hovoru je nanejvýš zvláštní. A podle okolních pohledů asi nebudu jediný, kdo jí nebude úplně dobře rozumět. Minimálně Terry a Ka. ,,S čínštinou tady asi neuspěju co?" pronesu do prostoru, zatímco nám profesorka přehrává různé skladby s různým jazyků. Popravdě toto mne příliš nezajímá, cizí jazyky, ale pokud si budu muset nějaký vybrat, asi si vyberu ten nejjednodušší. Japonštinu zavrhnu hned na začátku. Sice zní úplně jinak, ale nerad bych, aby se mi nějaké slovo zapletlo do mojí malé slovní zásoby čínštiny, kterou jsem pochytil z dřívějška. Mistr by mi utrhl hlavu, kdybych před ním udělal takovou botu. napadne mne neveselá myšlenka. ,,Já bych to viděl na němčinu." zhodnotím nakonec složitost výslovnosti i jazyků. Pravda, ruština by byla také dobrá. Navíc se s rusy dá vycházet mnohem lépe, pokud umíte pár slovíček a ukážete snahu o to se ji naučit. ,,Ale musel bych oponovat, i kdyby byl jenom jeden student na jeden jazyk, tak by měl mít možnost se ho učit, i kdyby sám." odvětím profesorce na její proslov o demokracii, možná až moc dospělácky. |
| |
| A8, Jazyky Ve třídě se opatrně rozhlédnu. Pak pomalu dojdu ke své lavici vedle Izzyho a Berryho, kde se usadím. Trochu mě překvapí že tu není ta žraločice, ale nestězuju si-je děsivá. Jak může být vůbec holka tak hrozivá? Pak si ji všimnu na místě vedle mého a málem se mi zastaví srdce. Pane Bože, on to nebyl zlý sen... Začne hodina a profesorka Xeik, jež právě vešla nám představí nabídku jazyků. Lotyšština? Kdo tím vlastně mluví? Ale nebyl by to jediný nepoužívaný jazyk, kterému bych se učila...francouzština je dobrá, na základce mi šla. Ale něco nového by neškodilo..možná němčina? Nemůžu se rozhodnout, tak zůstávám zticha a poslouchám co si vyberou ostatní. Nakonec se rozhodnu. 3 jazyky stačí. "Já-já..bych si vybrala...francouzštinu..prosím.." Snažím se na sebe neupozorňovat, ale tady je to pořád o upozorňování. Na minulé škole jsem mohla sedět, ani nedutat a učit se. Ach jo, ten středoškolský život.. |
| |
| A8 První se ozve na první pohled energická kočičí slečna. A hned se pokusí mou nabídku rozšířit o jazyk pavouků. Kdybych tak tušila, co to je za jazyk.. nebo aspoň jestli existuje. Zadívám se na ni trochu skepticky, ale než stačím něco odpovědět, zdá se, že si pavoučí jazyk rozmyslí a hlasuje pro němčinu. Ani mě nenapadne to psát na tabuli; chci vědět, jak se třída dokáže domluvit a kdo je ochotný mluvit, což mi pro výuku jazyků přijde nejdůležitější. Přesto mi přijde netaktní přejít prvního odvážlivce mlčením, tak alespoň krátce se ujistit, že "medvědí jazyk" není nic jiného. "Výborně, máme tu první hlash pro nemčinu." Její spolužačka už zní o poznání méně nadšeně. Tedy alespoň se nezdá, že by se nad výběrem jazyku příliš zamyslela - nač umět základy bez dalšího rozvíjení? Takže tu máme dvě studentky, které tu kvůli jazyku nejsou, jeden hlas pro němčinu a jeden pro... nic. To není tak zlý začátek. Hned další student se k mému menšímu překvapení přizná, že ho jazyky baví. Hned vypadám o něco veseleji, tím spíš, že hlasuje i pro japonštinu. "To je slovo chlapa!" zazubím se a uvědomím si, že se mi dnes už podruhé podařilo říct s. Co to bude příště? Začne pršet horká čokoláda? Jeho vlčí kolega mi ale nasadí brouka do hlavy. Ne čínštinou - na ni reaguji popravdě jen zvednutým obočím a jeho domněnku o neúspěchu s tímto jazykem vůbec nevyvracím - ale myšlenka individuálního jazyku pro každého mě opravdu zaskočí; trochu se stydím za svou reakci ("Hahhaha!- ne."), která měla od dospělosti opravdu daleko, ale po několika dlouhých vteřinách se mi v hlavě začne rýsovat jakási vize při notné dávce štěstí funkčního systému. Ve své zadumanosti dokonce Laiu přeslechnu a vrátím se k vlkovi: "Myshlíte to sh individuálními jažyky vážně? Chtěli byshte she radši učit shamoshtatně, v malých shkupinkách v jedné tchídě - komunikače v jednom jažyče by rušila oshtatní? Rodilé mluvčí byshte shlyšeli jen ž vlastních shluchátek, těžko bych mohla poradit she vším - ačkoliv bych she shnažila... je to odvážné, ale chči vědět, jeshtli máte jashnější pchedshtavu. Čo she týče možnoshti she učit doma, nebudu ji komentovat víče než takto: Škola vásh nemá naučit, čo chčete. Má vásh naučit, co po vásh chče shyshtém. Neshouhlashím sh tím - proto sh vámi chči diskutovat - ale jshem jen učitelka. Jishtě chápete." Mluvím se zaujatým, vážným výrazem, který si uvědomím až po skončení malého monologu a trochu si povzdechnu. Na tohle jsem moc stará. Ne vážně, kolika si myslíte, že se dožívají zebry bez lékařské podpory a vzdělání? |
| |
| A8 Za pomoci Kyla se naše skupinka rychle dostane do třídy. Ve které už sou skoro všichni. Naštěstí ještě nezvonilo, tudíž si dojdu sednout na mé místo a vyčkávat na příchod jazykáře. Z chodby jsem slyšel lehký klepot kopyt o zem. Rázem do třídy vejde profesorka Žirke. No to bude sranda, už při hodině umění jsem měl problémy jí některá slova rozumět, ale při nějakém cizím jazyku? To bude opravdu zajímavé. Následně spustí nějaká videa ke každému jazyku o kterém akorát mluví. Asi se rozhodnu pro němčinu, jelikož tenhle jazyk je u náš doma velmi často slyšet, když má otec nějaké schůzky s pratnery jiných ras, tudíž by se mi určitě mohl hodit. "Já bych si asi vybral němčinu pokud o ní bude zájem." |
| |
| A8 Keď sa zjaví Zirrque, viditeľne sa vystriem- Uši sa mi obe natočia k nej a na tvári sa mi zjaví velikánsky úsmev. Aj keby nepočujem jej hlas alebo necítim jej pach, aj s mojím chabým zrakom by som ju spoznala hneď vďaka charakteristickým pruhom. No nie, moja učiteľka umenia učí aj jazyky? Tak to potom určite nebude taká nuda! Okamžite začnem dávať pozor a z prvej lavice na ňu pozerám takmer zbožným pohľadom. Áno, za pol dńa som si ju veľmi rýchlo obľúbila. Vypočujem si všetky ukážky, ktoré nám dá a začnem šrotovať v hlave, zatiaľ čo sa vyjadrí pár spolužiakov. Sua, ak to beriem z toho pohľadu že sa budeme učiť kultúru, japonština by bola skvelá, ale... už len naučiť sa tie znaky by bola hrozná fuška,a to nehovorím o samotnom jazyku...a nie som si istá či by som to zvládla ako plne známkovaný predmet...zato taký krúžok? Tam by to bolo určite voľnejšie a skôr založenéna tom, koľko sa chceme my sami naučiť, nie? Takže aj keby si nevyberiem japonštinu ako hlavný jazyk, stále by bola možnosť do nej trocha zabrdnúť... A ako hlavný..Nemčina, Brr,a le zato Lotyšština? To znelo dobre. Zvažujem aj možnosť južanského jazyka, ale ak naozaj tak upadal...potreboval som nejaký jazyk ktorý by sa dal využiť. To by sedelo na nemčinu, tá mi ale neznela v ušiach dva krát vábne. Laia dokonca navrhne francúštinu, a to bolo už zase o inom. Vo francúštine boli krásne pesničky. Zastrihám ušami keď zozadu počujem čosi o pavúčom jazyku a pobavene sa potichu zachichocem. Mňa by určite zaujímala Lotyština, ale ak o ňu nebude záujem tak najviac sa prikláňam k Francúzštine. Ozvem sa do hlasov do triedy a usmejem sa zoširoka na Laiu. |
| |
| A8 Vysvětlení profesorky komentuji s pokrčením ramen. ,,Otázka je, jestli nám má ten systém co nabídnout, když už se mu máme přizpůsobovat." pronesu ledabyle. ,,Ale chápu, co tím myslíte. Jen mi přijde nefér vůči ostatním, že by nemohli studovat ten jazyk, který chtějí, jen proto, že by o něj byl menší zájem. Co třeba samostudium, konzultace a závěrečné zkoušky z daného jazyka pro takové jednotlivce? A nemuseli by tím pádem být přítomni na oficiálních hodinách cizího jazyka a skládat zkoušky z něj?" nadhodím profesorce svoji představu o demokratické volbě. Pak už však se svojí debatou dám pokoj, přeci jen tohle není soudní dvůr při obhajobě svobodné volby jednotlivce. A jediné, co může učitelka udělat, je přednést to na poradě ve sborovně. A pokud se pak začne něco dít, to už je otázka těch nejvyšších míst. |
| |
| Kabinet -> A8 -> Dračí hnízdo Ka; později Baribal a příp. kdokoli kdo se přidá "Aah, to je vopruz!" lamentuji pro sebe. Všechno to papírování, potvrzení o seznámení se školním řádem, papíry kvůli postu školní zdravotnice...sotva začal školní rok a už mám těchhle věcí nad hlavu a po krk. Podrážděně zahodím propisku a zbylé papíry hodím do šuplíku. "Do zítra to počká." Nemám už nic dalšího na práci, takže můžu jít domů. Počkat, vlastně.."Já mám ještě zkoušet slečnu Ziroanovou! Kruci! A hodina jim končí kdy? Za dvacet minut?" Jsem podrážděná. Slečna musí dostat úkol jako 'odměnu' za svou neznalost. Ale po dnešku... Nakonec se rozhodnu. Vyjdu z kabinetu a zamknu. Kráčím chodbama školy, hledám třídu A8. Když tam dojdu, zaklepu a bez vyzvání vejdu. "Á, kolegyně Xeik. Zdravím. Nemá tu být kolega Kesed?" povytáhnu tázavě obočí. Po její odpovědi pokračuju. "Omluvte mě kolegyně, jen musím něco vzkázat slečně Ziroanové," vysvětlím a otočím se ke třídě. Okamžitě si všimnu své svěřenkyně, zjevně nadšené že mě vidí. Usměji se. "Slečno Ziroanová, musím se omluvit, ale bohužel mám něco neodkladného na práci, takže Vaše dnešní návštěva u mě v kabinetu se ruší." S tím se otočím ke dveřím. Mezi dveřmi se otočím a zazubím. "Přijďte ke mně zítra ráno před první hodinou, ideálně tak půlhodinu před začátkem vyučování. Buďte přesná. Nashledanou," rozloučím se s profesorkou Xeik a vyjdu ze třídy. "A teď k té neodkladné práci.. Najít ve městě bar "Dračí doupě" nakonec není tak těžké. Jen vejdu, zjistím že jsem tu dosti brzo a skoro nikdo tu není. Dojdu k baru, kde zůstanu stát-židle tu pro pavouky prostě nejsou dělané. "Barmane, jednu Margaritu...kolego Kasi, to je mi překvapení!" Zazubím se a položím peníze na bar. "Margaritu a rychle, potřebuju se rozptýlit," dodám na vysvětlenou. Potřebuju vzpruhu, jinak se zcvoknu. |
| |
| Dračí Hnízdo Rachnera V baru byl klid. Aby ne, když škola skončí až za hodinu. Znuděně jsem seděl za barem a sepisoval poznatky a spousty dalších věcí. V tom jsem zaslechl klapavý zvuk a zvednul hlavu. “Koho to sem nožky nesou, Rachnera Morishige.” Usměji se mile a dám na stranu papíry. Když si řekne o pití hned ho začnu připravovat. “Tak tady to mate, paní učitelko. Vlastně, tento rok dokonce kolegyně.” Zazubím se a napiji se piva. “Tak jaká byla první hodina? Doufám, že jsi byla milá a hodná na ty ptáčátka, co poprvé vyletěla z hnízda.” |
| |
| Dračí hnízdo Kas Sleduju jak mi připravuje drink, a musím se usmát. Minulý rok jsem měla románek s jedním barmanem, milým ale upovídaným. A ty jeho vtipy, brr. Ale věděl jak na mě...je to jen rok, ale přijde mi že už je to déle. Ten čas tak letí.. "Ale to víš že byla, tak jak to jen umím," zazubím se. "Dala jsem jim otázky na prozkoušení znalostí. Čtyři to nedali, takže zítra budou muset psát náhradní úkol. Život je tvrdej" dodám na vysvětlenou. "Jinak musím říct že vypadají slibně. Obzvlášť ta červenovlasá kočka, slečna Kaeria Ziroanová. Říkají jí Ka. Už jsi o ní slyše? Byla mezi těmi 4 nešťastníky. Ale má přístup, to se mi líbí." Zamyslím se. "Kasi-můžu ti tykat ne?-co o těch studentech víš? Konkrétně o Ka, o tom lišákovi Adrianovi a té vlčici...Tinny? Tarry? Tak nějak?" |
| |
| Dračí Hnízdo Ráchnera “Klidně mi tykej.” Povím mile. “Takže jsi zkoušela děcka ze základek, jako by tu aspoň rok byli. Tak to je drsný.” Zasměji se. “A víš, že tě za tohle mohou nahlásit? Nemůžeš někoho zkoušet z něčeho, co jsi s nimi neprobírala. Tohle není vysoká škola.” Povím přátelsky. Pořád se usmívám a sem tam něco zapíšu. “Tak Ka... Výbojná, cílevědomá. Otázka je, co je její cíl. O tom lišákovi nic moc a Terry... Řekl bych, že dost nadaná holka bude z ní dobrý polda. Pokud ovšem vydrží její psychický stav. Kdyby jen tušili, co se na ně chystám. Docela mi je jich líto.” |
| |
| Dračí hnízdo Kas "Hele hele, za to já nemůžu," zvednu omluvně ruce "ty děcka to maj' umět, nechtěla jsem po nich nic než znalosti základní školy. Navíc, medicína je i o samostudiu, hm?" Nemůžu je vodit za ručičky. Musí zjistit že život je tvrdej, a čím dřív jim o dojde tím lépe. "Jo, Ka vypadá na něco zvláštního, má v sobě cosi co mě inspiruje. Ale potřebuje trochu zkrotit. Terry chce být policistkou? Zajímavé..co se na ně chystá? A kde mám drink?" Zazvoní mi mobil. Omluvím se a zvednu to. "Ahooj...jo, jde to..ne, vážně..jasně že přijdu, těš se...pa.." Ach ten Thomas, vždycky tak nedočkavý. |
| |
| Dračí Hnízdo Rachnera Zasměji se. “Tady je tvoje pití.” Opřu se lokty o bar a podívám se zamyšleně. “Tvůj přístup je z jisté stránky dobrý. Však pro mě je to problém. Tenhle styl akorát dává více práce mě. Když ty je rozložíš, tak já je musím poskládat. Můj názor je, že někoho hodit do vody a nechat ho tam dokud se nenaučí plavat je špatný, zvlášť v jejich věku. Však je to jen můj názor a každý si učí podle svého.” Zase se napiji a něco zapíšu. “Co já chystám je tajné. Nerad bych, aby to někdo odposlechl a zkazil mi test.” Vytáhnu papír s fotkou Ka. “Ka. Opravdu mě překvapuje, že se vydala tímhle směrem. Ka tě bude chtít porazit. Dokonce to podle mě bude chtít udělat podle tvých pravidel. Její rodina je víc než bohata a vlivná. Jejich rodiny byznys je ale opačný. Zatím co tahle kočička chce zachraňovat, její rodina děla vše aby ona měla v budoucnosti dost práce.” Schovám papír. “Ale co Ka. Máš více studentů. Třeba podle mě se tihle dva složí hned, co jim ukážeš první mrtvolu.” Podám ti dva papíry s informacemi o dvou studentech s prvního ročníku. “Jak asi víš, přes prázdniny jsem měl dost práce abych zjistil dost informací o studentech a tihle jsou chytří, problém bude až přijde na řadu praxe.” |
| |
| Dračí hnízdo Kas "Na tom se shodneme: každého názor. Díky," odvětím a napiju se Margarity. Pozvednu obočí. "Zvěsti nelhaly-vážně jsi lepší než jak vypadáš," zasměji se. Převezmu si složky studentů, zatímco poslouchám Kase. "Koukám že sis to tu ošéfoval co? To se hodí...takže Ka mě bude chtít porazit jo? No, bude to sranda," konstatuju a naklopím do sebe zbytek drinku. "Hoď mi tam ještě jeden, ano? K těm dvěma..nejen u nich to vypadá na problém s praxí. Sedmadvacet procent studentů medicíny se vzdá studia po prvním semestru pro lenošství nebo-ve většině případů-pro neschopnost jejich žaludků udržet jídlo tam kde má být. Před dvěma lety jsem na jiné škole měla třídu zoufalců. Věřil bys že mi tam jeden pes nazvracel přímo do otevřenýho hrudníku subjektu?" Zatvářím se naoko zoufale, pak se usměju. Jestli mi tohle slečna Ziroanová provede, skončí v mém kabinetě na dlouhé zodiny a hodiny.. |
| |
| Hodina běží Další hlasy putují opět němčině a lotyšštině. "Frančoužshky..." odkašlu si a po nádechu to zkusím znovu, protože tohle bylo opravdu špatné; "Frančouzsky umím opravdu jen pár fráží, ale uvidíme, jak she domluvíme." Vlka si vyslechnu mlčky a s odpovědí si dám na čas - mezitím vejde kolegyně Morishige. Nemá tu být kolega Kesed? "Dobré poledne. Bohužel, kolega Keshed je jakshi... nedoshtupný." pokrčím rameny, jakože o tom nic bližšího nevím. "Momentálně nejshem... náhradní učitel," při představě vyslovení slova "supl" se mi udělá lehce mdlo, "nýbrž ofičiální jažykáchka. Poshlužte shi." Vzkaz slečně Ziroanové, ať už je to kdokoliv, mi téměř vyrazí dech. Tomu říkám buzerace, je to vůbec legální?! Myslím, že tu ještě bude veselo... Po jejím odchodu se přesunu k notebooku a pustím něco na odlehčení. The fact she's propably not gonna return and quiet song fills you with determination. "No, k věči. Čo vám může škola nabídnout? Škola shamotná tak možná papír sh nápishem "Maturitní vyshvědčení". Shamoshtudium je žáklad, to byshte shi měli žapamatovat. Jeshtli bude jediné, čo shi že školy odneshete to, že o práždninách pojedete na dovolenou a míshto abyshte ji proleželi na pláži si pchečtete něčo o hishtorii, o budovách a pchírodě, které vidíte, nebo shi dokonče žapamatujete žákladní fráže tamního jažyka, budu na vásh pyšná. Opravdu. Jinak byshte shi měli odnésht žnaloshti a dovednoshti, které budete potchebovat v povolání - vše že Žaměchení - a pchedshtavu o shvětě shkrže oshtatní pchedměty. A tentokrát opravdu k věči - nemohu vásh nechat v době vyučování mimo učebnu, nebo by mě takový úshtupek že shtrany školy opravdu pchekvapil a úplně sh ním shama neshouhlashím. Učte she čo chčete, ale ž něčeho vásh mushím ožnámkovat - ž vaší práče. Aneb nechči ani, aby shi někdo bilingvní vžal jažyk, který už umí, a měl volno, čož nemám jak žkontrolovat, pokud ani nebude ve tchídě. Individuální výuka v jedné tchídě už mi prošla na Umění a věchím, že shi ji obhájím žnovu, ale musheli byshte mi ža ty trable shtát, obhájit shi, že to má výžnam, chtít she učit. Protože pro mě to žnamená další hodinu chaoshu a nejishtoty ohledně funkčnoshti mé výuky." Do konce hodiny zbývá už jen pár minut, ukončím ji tedy slovy: "Do pchíštího týdne máte možnosht mě pcheshvědčit, že shtojíte o individuální jažyk, v opačném pchípadě to bude jednotná němčina, učebniči a shešit upchesním pchíští týden. Nechám to na vásh. Kráshné odpoledne." Uklidím projektor a zmizím do svého kabinetu, kde mě čeká dobrá hodinka mailů. Nejasně si uvědomuji, že nevím o opravdu volném víkendu na půl roku dopředu. |
| |
| Dračí Hnízdo Rachnera Otočím se, udělám další drink a dám ho před tebe. “Jestli uvěřil? Já jsem omdlel při první pitvě. No, možná to bude tím, že druhý učitel se schoval pod stolem a vrazil ruku do mrtvoly zespod a když ten náš ji rozřízl, tak na nás vyskočila cizí ruka.” Hlasitě se rozesměji. “Nebo ty jsi snad byla geniální dítě, co první den ve škole uměla vše a žádné problémy nebyly?” Povím zvědavě. |
| |
| A8 Zalétnu pohledem k pavoučí osobě, která se objevila ve dveřích. Mám z ní divný pocit, ale za to možná může fakt, že je to právě pavouk. Od takových jeden nikdy neví, co čekat. Ale podle vzhledu a také jejích slov se jedná o zdejší vyučující. Mluví ke slečně Ziroanové? pohlédnu na Ka, protože i na ni se profesorka dívá. Takže to zřejmě bude ona. Návštěva v kabinetu? To si hned první den stihla udělat průšvih? zakřením se na ni, zdá se, že pro dnešek z toho vyvázla. Následuje odpověď na můj návrh a vlastně mi jen potvrdí to, co jsem si myslel. Kdepak volnost při učení, hezky se držet systému. Následně profesorka Zirrque ukončila hodinu tak nějak....ve spěchu? Každopádně dost rychle. ,,I vám hezký den a ať vám provází Bůh." mávnu za profesorkou familiérně. Ať už má výslovnost jakoukoliv a chování všelijaké, přijde mi, že hodně dbá na žádosti studentů a jejich návrhy. ,,Tak co teď? Dneska mám volný odpoledne, na jídle už jsme byli, tak nějaký návrhy co dělat dál?" zeptám se ostatních ve třídě hlasitě, zda nemají nějaký nápad. Jistě, mohl bych je vzít někam i já, ale nevím jestli by se to všem líbilo, tak bych rád slyšel nějaké jejich návrhy. Co mají rádi, kam chodí ve svém volnu. |
| |
| Dračí hnízdo Kas"Dobrá, tohle bylo dost hnusný. Tam chápu žes omdlel-i já bych z toho byla na stropě, doslova. Ale pozvracet plíce mrtvého lišáka? Navíc příčinou smrti byla, pokud se dobř pamatuju, rakovina plic. Není to ironie?" odvětím vesele a napiju se. "Dokonalá jsem nebyla, ale byla jsem cílevědomá a dala si záležet abych byla vynikající studentka. Tenhle systém zkoušení jsem si nevysnovala, předala mi ho profesorka ze střední. První hodiny mě její tempo překvapilo, ale chytla jsem se a v pololetí byla premiantkou." Znovu upiju. "Ale dost už o škole; od té jsem si sem přišla odpočinout. Proč si se mnou nedáš drink Kasi? Připijem si na studenty a na naše nervy," dodám se smíchem. Kas vypadá na vážně sympatického mladého muže. |
| |
| Konec výuky Ka, Leon Spolužáci si vybírali dost rozmanité jazyky a já už se začala děsit, aby nakonec nevyhrála nějaká šílenost, kterou ani nebudu znát. Když vešla pavoučice, trochu překvapeně jsem zamrkala. To byla určitě ta učitelka na lékařství. Uculila jsem se a dloubla do Ka, na kterou začala mluvit. "Tak tomu říkám, mít kliku! S ní bych se v jednom kabinetu fakt bála!" Špitnu, když už je učitelka na odchodu a zas poslouchám tu naší... Díky bohům to vypadalo, že je velice vstřícná. Jak jí ale dokázat, že za to stojíme? No?! Nějaké návrhy? Naše hodina skončila a já si začala skládat věci do tašky. Uculila jsem se na Leona. "Hele, já musím do Dračího hnízda. Mám s Kassem... Teda s profe... Sakra jak mu mám říkat?! No prostě s barmanem mám domluvenou brigádu..." Mrknu na něj. "Co vy? Půjdete semnou, nebo máte v plánu se jít učit?" Dloubnu loktem při té poznámce do Ka. |
| |
| Dračí Hnízdo Rachnera Doliji si pivo a zvednu půllitr. “Já přeci mám co pít. Hold dávám přednost pivu a vínu.” Povím pobaveně. “Tak na nový školní rok.” Povím s úsměvem a napiji se. |
| |
| A.8 Hodina probíhala celkem v pohodě, než vstoupila další osoba. Když učitelka začala ke mě mluvit, měla jsem chuť jít domu a vrátit se v tanku. Křečovitě svírám pěsti a když odejde potichu zakleji a udeřím hlavou o stůl. “To je potvora!” Když hodina skončí, hodím přes rameno batoh a podívám se na Terry. “Já jdu na panáka a pak pro zbraň. Měl by někdo jít na personální a říct jim, že by měli sehnat nového učitele pro můj obor!” Povím naštvaně a trochu i zasyčím. |
| |
| A8 ,,Na učení bude dost času později." mávnu rukou na Terrynu poznámku o učení, která byla evidentně myšlena velice zlehčujícím způsobem. ,,Zlatko, nic si z toho nedělej. Ne s každým můžeš být kamarádka hned od pohledu, ale třeba si k sobě cestu najdete ne?" zakřením se na Ka. Musím říct, že už mne z toho přiblblého úsměvu poněkud bolí čelist, nejsem zvyklý být v takové společnosti a takové náladě. ,,A pro zbraň.....myslím, že tady ti repelent nebo deodorant se zapalovačem asi příliš nepomůžou. Nebo máš na mysli nějakou konkrétní?" zeptám se zvědavě, třeba mne tahle, momentálně rozčilená dívka, příjemně překvapí. ,,A já jsem pro, měl bych se podívat, kde se bude trávit část našeho studentského života ne?" zeptám se na půl vteřiny se zarazím. Studentský život? Vážně si můžu myslet, že bych si mohl užívat něčeho takového? Boží zkouška, která mne má vést dál po vytyčené cestě? |
| |
| A8 Do triedy vojde veľká pavúčica. Docela zvedavo si obzerám jej osem nôh. Videla som už pavúčich furry, ale väčšinou tak polovičnej veľkosti ako bola práve ona. Pochopím, že je profesorka, a preto sa úctivo usmejem na privítanie, aj keď kvôli mne tu nie je. Po tomto malom vyrušení už Zirrque zhrnie výsledok nášho dohadovania sa. Individuálna výučba na umení je paráda, ale že by som sa až tak chcela venovať jazykom...eh, nie, asi nie. Ja rozprávam pohybom. Takže hoci nemčina ma zrovna neprivádza do vytŕženia, skôr beriem jednotný jazyk ako individuálny. Rozhodnem sa teda nezapájať do nejakej iniciatívy presadiť individuálne vyučovanie. Zamávam profesorke na rozlúčku, už teraz sa tešiac na najbližšiu hodinu umenia, vykĺznem z lavice a doťapkám k Izzymu. Bohužial, zistím že mu niečo behlo do nášho plánu ísť nakúpiť a že musí zistiť, či sa vôbec koná dnešná návšteva v našom byte. S tým sa vytratí. Akoby to nestačilo, Kyle mi tiež neodpisuje. Nafúknem líca. Čo teraz? Všetky plány sa mi zrútili. Možno..možno by som mohla ísť cvičiť. Predsa len, musím sa začať rýchlo zlepšovať, tak by som mohla vybehnúť niekde do parku a... Jedno ucho sa mi natočí k skupinke za mnou keď zachytí slová ako "barman", "dračie hniezdo" a "panák." Otočím sa, až zasviští chvost a s novo nasadeným úsmevom sa pozriem na Terry. Hej, hej, mohla by som sa k vám votrieť? Ešte som tam vôbec nebola, a zapiť začiatok školského roka...to znie ako dobrý plán. Pozriem sa na nich tým najlepším prosebným pohľadom aký zvládnem spraviť. |
| |
| Ze třídy do Dračího doupěte + telefonátKa, Leon, Ame "Jestli jí zabiješ, slib mi prosím, že mi to řekneš, abych tě mohla zatknout a dělat děsně chytrou při vyšetřování!" Zaculím se na Ka a přitáhnu si tašku na rameno. Leonův přístup se mi líbí. Nesouhlasím se vším co říká ale líbí se mi. Je to jiné než u většiny furry co znám. "No ještě jí v tom podporuj!" Zasměju se při zmínce o zbraních. Přidala se k nám i Ame. "Jasně! Čím víc nás bude, tím větší kšeft." Uchechtnu se a mrknu na ní. "Tak směr Dračí hnízdo!" Zavelím se smíchem a vydám se ven ze školy a směrem k baru. Najednou mi ale začal zvonit telefon, zvedla jsem ho. "Nazdárek, bělásci! Jakpak se máte? Vážně?! To je úžasný!!! Dej mi ho k telefonu." Můj hlas je nadšený a plný lásky ale teď se změnil na takový ten dětinský. "Nazdárek Tomíku. Tady Terry. Jakpak se má moje alfa, co? Tak ty už prej sám papáš! To jsem moc ráda! Buď hodnej na strejdu, ano? Tak pá!" Hlas se mi zase změní. "A co holky? Jsou v pohodě? To je super... Hele Joshi, já vám zavolám večer, jo? Jdu si zařídit brigádu." Na chvíli se zarazím a zvážním trochu. "Aha... Dobře." Povzdechla jsem si. "Jdi do mého pokoje a v tom hrnečku po mamce by mělo ještě něco být. Snad to do konce měsíce vydrží... Jo. Měj se. Pa." Uložila jsem telefon do kapsy a s trochu smíšenými pocity pokračovala v cestě. Trochu mi to v hlavě teď šrotovalo. |
| |
| A8 - Dračí doupě Přiřadí se k nám také malá netopýří furry. Proč mi přijde, že je tady spousta furry menšího vzrůstu? ,,Jasný. Což mi připomíná..." rozhlédnu se po třídě a zastavím se pohledem na naší dračici, která má zjevně problém se orientovat v základních věcech. Dojdu k ní, opřu se rukama o její lavici. ,,Ahoj, nepůjdeš s námi? Máme v plánu na chvíli zajít do zdejšího klubu, trochu líp se poznat, pokecat a tak." navrhnu jí se zubatým úsměvem, doprovodím to povzbudivým šťouchnutím do ramene. Ať už se rozhodne jakkoliv, tak se s naší malou skupinou vydám do zmíněného baru. Cestou obdrží Terry zvláštní telefonát. ,,Všechno v pohodě?" zeptám se Terry, protože na chviličku její pohled uteče někam mimo realitu. Co přesně by mělo ještě do konce měsíce vydržet? Při vstupu do Dračího doupěte přidržím dívkám dveře. Jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat. Jestli to bude nějaký z těch nemožně vypadajících klubů, tak to možná otočím rovnou na patě. |
| |
| Dračí hnízdo Kas; Leon, Ka, Terry příp. další Lehce se ušklíbnu. "Měl by ses naučit pít na úrovni kolego Kasi," pronesu s úsměvem a zvednu skleničku. Na naše nervy-budou se hodit," pronesu svůj přípitek a kopnu do sebe půlku Margarity. Usměju se. Takové dny jsou nejlepší-pohodička, nezávazné klábosení s kolegy profesory..připomíná mi to moje vlastní studentská léta. "Problém je," navážu na Kasův přípitek "že se v tom roce dá ta důležitá látka stihnout jen při rychlém-hodně rychlém-tempu a samostudiu studentů. Aby sis nemyslel," mrknu na něj "harmonogram školy se dodržet dá. Je ale příliš-" Moji analýzu přeruší zvuk otevíraných dveří. Zvědavě se ohlédnu; kdo by to tak mohl být, takhle odpoledne? Hnízdo je barem, a ty se plní obvykle k večeru... Vždyť to jsou studentíci! Zaznamenám tu, o které se mluví jako o Terry-tu nadějnou policistku. Usměji se. Jsou s ní i další, ale mě zaujme obzvlášť jedna konkrétní studentka. "Omluv mě Kasi," houknu a otočím se ke studentům. Pozvednu Margaritu. "Slečno Ziroanová! Jaké to překvapení! Pojďte se napít!" |
| |
| A8 -> Cesta domů Nevypadalo to že by profesorka Zirrque Xeik vnímala moje vyjádření, ale nějak zvlášť mi to nevadilo-bylo fajn jen tak sedět a poslouchat jak ostatní diskutují, aniž bych do toho musela být zatažena. Napadlo mě, že individuální výuka by mohla být velkým přínosem; ostatně, v Umění to fungovalo, jak poznamenala profesorka. Bylo zajímavé poslouchat, jak rozdílné názory na jazyky tu byly. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla...PAVOUČICE?! Myslela jsem že omdlím a začala se se sepjatýma rukama modlit. "Pater noster, qui es in Caelis, sanctificetur nomen tuum. Adveniat..." Nevšimla si mě, zajímala se o Ka. Nakonec odešla a já se trochu uklidnila. Srdíčko mi ale bušelo a z vědomí že jsem se asi ztrapnila jsem zase zrudla. Co se jazyků týče, to profesorka uzavřela s tím, že příští týden se rozhodne. Budu za ní muset zajít-němčinu nijak zvlášť nemusím a neláká mě. Jak to říkala-není to jazyk medvědů? Nebyla jsem si jistá. U zajíců to byla řečtina, to ještě vím, ačkoliv jsem jím nemluvila léta a teď bych se sotva představila. Asi bych to mohla vypilovat-koneckonců, je to řečtina. Z úvah mě vytrhne to, že se ostatní začnou trousit pryč. Tak se seberu taky. Naskládám pečlivě věci do batohu, hodím ho na záda a jako poslední vyjdu ze třídy. Ohlédnu se za partou Furry, co chtějí jít do nějakého Dračího hnízda-nejspíš nějaký klub nebo tak. Ty se takhle jmenují, ne? Vteřinku se za nimi dívám, pak se seberu a vyjdu ze školy. Vydám se domů, směrem ke své teplé posteli, umění a všemu co mi dodává jistotu. Protože po dnešku si zase připadám ztracená uprostřed chaosu. |
| |
| Dračí Hnízdo Studentům skončila škola a tak se bar začal plnit. Podívám se na profesorku a pousměji se. “Já na úrovní piji. Sice na své ale pořád na úrovni.” Zasměji se a začnu připravovat pití pro ostatní. |
| |
| A.8-Dračí Hnízdo Terry, Leon, Ame, Rachnera, Kas Dívám se na ostatní. “Repelent? Já přemýšlím o tanku nebo bojovým vrtulníku.” Řeknu naštvaně. “No, už mám chuť se napít a když tam bude makat Terry tak by mohla být i sleva, ne?” Pak celou cestu mlčím a přemýšlím o prvním dnu. Když dorazíme do baru, už jsem se chtěla rozveselit a hned křičet o pivo, když jsem zahlédla mou učitelku. “Jo velké překvapení. Jdu se napít.” Řeknu stroze a podívám se na ostatní. “Pokud uvidíte, že chci po ní skočit, zastavte mě.” Povím jejích směrem a zamířím ke stolu, jako by tam učitelka nebyla. |
| |
| Dračí hnízdo Terry, Ka, Ame, Rachnera, Kas ,,No podívejme. Zdravíčko!" pozdravím vesele pavoučici-profesorku. Za barem postává Kas, což je pro mne další překvapení, ačkoliv ne tak moc velké. Tak nějak mi do tohohle prostředí pasuje. Pohlédnu úkosem na Ka, přemýšlejíc, zda ji trochu poškádlit. ,,Paní profesorka, nechcete si k nám přisednout? Třeba nám říct, čím si tady naše kamarádka vysloužila hned první den trest?" kouknu na Ka, připraven uhnout případné ráně. ,,A nečuč tak, je přeci dobře slyšet i názor z druhé strany ne? Jeden by si měl poslechnout obě verze." vysvětlím Ka svoji nabídku. Snad se neurazí a neodejde pryč, to bych byl nerad. ,,Kdo si co dá? První runda jde na mě. Berte to jako příspěvek svaté církve pro nové studenty." vybídnu přítomné, třeba to trochu obměkčí Kainu momentálně napjatou náladu. |
| |
| Dračí hnízdo Leon, Ka, Rachnera, Kas "Jo... Jasně..." Usmála jsem se rychle na Leona, když jsem si uvědomila, jak to asi vypadá. "Všechno v cajku..." Mrknu a snažím se na to teď nemyslet. Když jsme vešli do hospody, už tam pár furry bylo. Pár známých furry. Pavoučí profesorka se k nám hned připojila a když jí ještě Leon pozval k našemu stolu, uculila jsem se. "Dobrý den. Omluvte mě já musím za Kasem. Zatím tu buďte hodný!" Poslední věta jasně patřila Ka a její poznámce. Nechala jsem je tam v trochu napjaté situaci ale to nebyla zrovna věc, kterou bych teď potřebovala řešit. Byly tu důležitější věci a já se Kasovi opravdu potřebovala zalíbit. "Ahoj..." Usmála jsem se na něj přes bar. "nebo dobrý den, pane profesore? Jsem teď trochu zmatená." Dodám zamyšleně s čekám na Kasovi pokyny. |
| |
| Dračí hnízdo Leon, Ka, Ame; Terry, Kas Špatnou náladou Ka se nenechám otrávit-dnešek je docela fajn, a to že si to nemyslí má svěřenkyně, to není moje vina. Zazubím se a kopnu do sebe zbytek drinku, spokojeně vydechnu. Tohle je něco! Okamžitě zaregistruju poznámku mladého Furry. "Jistě mladý muži, mileráda si přisednu!" houknu zvesela a přicupitám hned k nim. "A k tvému dotazu: moji studenti dostali každý po jedné otázce z oblasti Biologie Furry, a kdo odpověděl špatně, dostal úkol: zítra se staví u mě v kabinetě a sepíšou si u mě dvoustránkovou práci na téma, ke kterému se vázala jejich otázka." Dojde mi, co znamená výraz Ka a zatvářím se překvapeně. "Och, já Vám to ještě neřekla slečno Ziroanová? To bude podstata Vašeho úkolu," usměji se, zatímco si užívám Ka nasupenost. "Jste tak roztomilá když jste navztekaná!" Leonova nabídka u mě zahraje přesně na tu správnou strunu. "Tak teď jste zaperlil podruhé! Kasi, hoď mi sem prosím panáka vodky-jde to tady na gentlemana!" Pak mi dojde, že oslovovat ho jen pane, muži nebo chlapče není úplně ono. Otočím se se zájmem zpátky na Leona. "Jakže se to jmenujete mladý muži?" |
| |
| Dračí Hnízdo Rachnera, Leon, Kas, Terry Když uslyším Leona zavrčím. ”Ty chceš připomenout co udělal s tvou vírou Napoleon, co?” Zasyčím naštvaně a dívám se jak k nám jde učitelka. Dívám se i na Terry, co mě tu nechala. Mam teď chuť zabíjet a mé oběti jsou i u stolu, no skvělý. Podívám se na učitelku “No já vím, že bych si měla pročíst pravidla, školní zákony a řád, ať vím, co si můžete jako učitelka dovolit. Konec konců od toho tu ten školní řád je, ne?” Povím chladně a podívám se zas na Leona. “Hele neměl bys být doma a převyprávět si bláboly, kterým věříš?” Nakloním hlavu a divám se na něj s tazavým výrazem. |
| |
| Dračí Hnízdo Terry Dívám se jak se mi bar plní a i na dívky, co přišli na brigádu. Přišla i Terry. “No, ahoj. Teď klidně Kasi. Tady nejsme ve škole.” Pousměji se a napiju se. “Tak, jaké dny by ti vyhovovali? Třeba středa a pátek, víkendy budu dávat různě. Jak se vám to bude hodit, ano?” Zrak mi přejede na kočku, která vypadá, že brzy vybuchne. Trošku se zarazím. První dny jsou krutý a tohle může být hodně špatný. Doufám, že to Rachnera nepřežene… Podívam se na Terry s úsměvem. “Tak co? Vyhovuje?” |
| |
| Dračí hnízdo Kas Nejistě se usměji, když řešíme otázku oslovování. "Dobře, Kasi..." Není přece o tolik starší než já, ne? "Ty dny mi vyhovujou. Klidně můžu dělat i pondělky, kdyby bylo potřeba..." Usměju se na tebe. "Jen ne prosím čtvrtky, to se budu muset učit. Náš učitel je šílenec, hrozně nám toho napařil!" Uculím se provokativně a pak se zadívám k našemu stolu. Ka vypadala, že brzo bude potřebovat svírací kazajku, a to bych nerada... "Tak jo... Mám se do toho pustit už dneska nebo jsme dnes měli jen pohovor?" Usměju se. Upřímně bych radši šla za ostatníma a uklidnila trochu Ka ale pokud Kas bude chtít, nebudu odmlouvat. |
| |
| Dračí Hnízdo Terry “Supr.. No jsou tu i jiní. Takže středa a pátek, víkendy se rozdělí. Neboj dám ti vždy vědět dopředu. Ale kdyby někdo odpadl, byl bych rád kdybych ti mohl zavolat. To mě přivádí k tomu aby jsi mi dala na sebe číslo.” Po větě o učiteli jsem se zasmál. “No, hold musíš zjistit jak na něj…” Mrknu vesele. “No, dneska tu už mam dvě holky takže až zítra, ano…” |
| |
| Dračí hnízdo Kas, Ka, Leon, Rachnera "Jasně, samozřejmě! Upřímně budu ráda za každou směnu." Usměji se na tebe mile a pak už jen přikývnu. "Dobře, tak moje číslo je............. Zítra zase hned po škole? Tak jo, půjdu radši zkrotit Ka, než bude shánět obrovskou botu na zašlápnutí pavouka..." Pronesu konec tišeji. "Očividně si moc nesedli..." Pokrčím rameny a pak už se vydám zpátky k našemu stolu a taky si objednám něco k pití. Posadím se vedle Ka a když vidím její výraz zblízka, trochu se uculím. Cholerička střelená... Pod stolem jí jemně pohladím, abych si získala její pohled a co nejmileji a nejpovzbudivěji se na ní usměji. "Nebuď na Leona, zlá..." Zamračím se pak trochu káravě a usměji se i na něj. "Myslím, že se zbytečně dohadujete... Nevím, jestli jste nezměnili téma od doby co jsem byla pryč ale stejně... No tak lidi! Je po škole! Úsměv a neřešte teď kraviny!" Uculím se na ně vesele a podívám se i na profesorku. "Jo... Omlouvám se. Já jsem Terry. Studuji Státní správu." Představím se jí. |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Rachnera, Ame, Terry ,,Leon Hellsing, státní správa, slečno?" představím se s lehkou úklonou, která si nezavdá s chováním anglické vyšší společnosti. ,,A tedy dvě stránky." přisvědčím a zalétnu pohledem ke Ka. Ocitám se v situaci, kdy mi není příliš jasné, co se jí honí hlavou. Přijde jí zřejmě ten trest moc. Osobně jsem čekal něco horšího. ,,Napoleon byl velký vojevůdce, trochu nedůtklivý a označení napoleonský komplex označuji za hodně výstižné. Jenže je rozdíl něco dělat s vírou a něco dělat s těmi, kteří se jí zastřešují. To jsou dva podstatné rozdíly. Ani já neschvaluji spoustu věcí, které zastánci víry dělají. Protože každý máme své pojetí o víře." odvětím Ka na její slova, která jsou však reakcí mírnější, než bych čekal. Povzdechnu si, když si neodpustí poněkud hulvátsky a hloupě vyřčenou poznámku o blábolech. ,,A označovat něčí víru za blábol je krátkozraké a hloupé." pousměji se, přesto je v mém pohledu něco vážnějšího, než jen debata o podstatě víry. ,,Můžeš věřit v co chceš, o tom to je. Já tě budu posuzovat jen podle toho, co budeš konat. Takže buď teď té lásky boží a něco si objednej, hm?" přejdu na přátelštější tón. Kdyby to byl nějaký furry mužského pohlaví, asi bych tolik trpělivosti neměl. Ale občas je potřeba se pokusit ovečky vyvést z bludného kruhu. Když se k nám vrátí Terry a prohlásí svoji poznámku o kravinách, na chvíli zavřu oči, abych po ní něco neštěkl. Ale podle všeho neměla ponětí o čem se bavíme. ,,První kolo jde na mě, tak si dej na co máš chuť." otočím se k Terry a usadím se na místo u stolu. Hezky klidně dýchat, na tohle mě přece taky upozorňovali. Ignorace, posměšky, klasický život. Normální život. Úsměvné, ale měli pravdu. Je dobré tohle poznávat. |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Leon, Ame, Terry; Kas Nutno poznamenat, že Ka se toho nebojí: pustit se do mě s takovým sarkasmem, a do Leona ještě víc...nemůžu než obdivovat její náturu. Jestli mě ale chtěla rozhodit tak má smůlu. Už jsem zmiňovala jak roztomilá právě teď je? "Ale ale ale," pronesu ke Ka utěšujícím tónem a poplácám ji po hlavě, "přece se tu nebudeme takhle rozčilovat. "Aa, pan Hellsing! I o Vás jsem něco zaslechla. Jak se má Otec?" zeptám se konverzačním tónem. Tenhle je opravdu zajímavý, pomyslím si. Takový milý chlapec. A hezký.. "Ano, dvě stránky," přisvědčím a kopnu do sebe panáka. "Aa, to je něco...já vím že dvě stránky jsou nic, jenom nervová zakončení levé ruky lze rozepsat na pět a půl strany..ale nechci své studenty nadměrně vytěžovat už ze začátku." To je pravda-k takovým esejím se časem dostaneme, ale takhle brzo je to zbytečné. Při Leonově reakci na Ka pokyvuji hlavou. "Ačkoliv pro existenci Boha nebo kterékoliv jiné entity, ani pro jakýkoliv ze 'zázraků' svatého Písma není žádný vědecký důkaz," stočím omluvně pohled k Leonovi, "popírat jakoukoliv víru jako blábol je něco, co od rozumné Furry ve své třídě neočekávám. Pokud se chcete s mladým gentlemanem přít, doporučuju použít výraz z vědeckého hlediska vysoce nepravděpodobné." S tím zavolám na Kase, aby mi přihrál ještě půllitr piva."A vůbec-slečna Hormborn má pravdu, nechme si to na školní šarvátky," mrknu na Terry a usměji se. "Těší mě slečno Hormborn. Státní správa? Lecos jsem o Vás slyšela. Jen to dobré tedy," dodám s úsměvem. "Teď mě napadá: nebude vám vadit, když vám budu mimo školu tykat? Přijde mi to..vhodnější," zazubím se. |
| |
| Dračí Hnízdo - Nervy na pochodu Terry, Leon, Rachnera V mé hlavě začala nejspíš bitva. Válka mezi: buď v klidu nejsi jako otec a zabij je, ať je na tebe táta pyšný! Pevně stisknu ruku v pěst tak, že mi prokřupnou klouby. Podívám se zas na Leona. “Hloupý? Jako fakt? Tvá víra nese jen utrpení, násilí a nenávist. To vše skrývají za úsměvnou frázi, lásku a mír. Bylo by mi příjemnější, kdyby jsi tu běhal s pravicí nahoře nebo s kladivem a srpem. Bylo by to mírumilovnější.” Pak se podívám na učitelku. “Politická korektnost mi může skočit na zadá. To čemu věří jsou pohádky. Nic víc. Dokonce jsou to pohádky, co ukradli jiným vírám. Když budu mít chuť na pohádky, přečtu si bratry Grimmy. Jsou propracovanější a celkově lepší. Konec konců Římani byli dobří válečníci ale pohádky jim nikdy moc nešli.” Zhluboka se nadechnu. Dnešek mě vytočil natolik, že to co bych normálně přešla, dnes nedokážu. Zas se podívám na Leona. “Pokud se mnou chceš být za dobře a bavit se se mnou bez toho abych ti chtěla rozervat krk, tak se mnou mluv bez přidávání svatýho ducha a podobně.” Postavím se a zase se zhluboka nadechnu. “Piti si zaplatím sama.” Povím stroze a jdu k baru, kde si objednám pivo a vrátím se až s půllitrem. Posměji se na Terry a naznačím, že bych si nejraději prostřelila hlavu, nebo jiným. |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Leon, Rachnera Mile se na Leona usměju. "Super, díky!" Uculím se a objednám si energiťák s vodkou. Usmála jsem se i na učitelku, když mi dala za pravdu. Když ale řekla, že o mě ledacos slyšela, trochu překvapeně jsem zamrkala. Slyšela o mě? Co o mě sakra mohla slyšet?! "Mě to rozhodně nevadí..." Usmála jsem se na pavoučici a pořád po očku pozorovala tu bublající sopku jménem Ka. Ta si nedá pokoj... Povzdechnu si a opravdu jsem se snad i začala modlit aby to Leon i Rachnera jen tak přešli a začali řešit konečně i něco jiného. Cokoliv jiného! Když Ka na okamžik odešla k baru rychle jsem se na zbytek osazenstva našeho stolu podívala. "Prosíííím! Jakékoliv jiné téma u kterého se nebudete hádat a rejpat do sebe!" Tvářím se opravdu naléhavě. Nesnáším hádky... Opravdu hodně nesnáším hádky... Po návratu Ka ke stolu se na ní usměji. "No... A co třeba máte rádi za hudbu nebo co rádi děláte ve volném čase? Nějaký sporty někdo?" Zeptám se s úsměvem a naprosto jasným záměrem zavést řeč jinam. |
| |
| Dračie hniezdo Terry, Ka, Kas, Leon, Rachnera Vďačne sa pripojím k skupinke smerujúcej k baru a cestou počúvam, ako vlčica telefonuje. Hrnček po mamke? Chúďa, znamená to že Terry je bez maminy? A čo tam majú hľadať? Do niečoho takého by som si dávala..hm, možno peniaze? Nechám myšlienky voľne plynúť, načo si začnem rozpomínať na dnešnú hodinu umenia, keďže ma napadne, že peniaze musím doniesť aj ja profesorke, za tie voňavky. Preto v celkom prekvapivosti dôjdem do baru v tichosti a tam sa musím už len diviť, keď zbadám pavúčiu profesorku. Och, alkohol sa tu asi neberie príliš prísno, čo? Zasadnem za stôl a vezmem do ruky nápojový lístok vo chvíli, keď Leon prizve pavúčicu k nám a ešte nám aj povie, že prvé kolo je naňho. Páni, poďakuj cirkvi. Zazubím sa, ale vyzerá to, že som si myslela že to čo povedal, je skôr vtip. Zhupnem sa zo stoličky, aby som na barmana nekričala a pri bare sa postavím na špičky, aby mi netrčali len uši. To sa ale rozpráva s Terry, a tak čakám, obe uši otočené k nim. Budeš tu pracovať? Vaau, budú aj nejaké tie spolužiacke zľavy? Zazubím sa na Terry. Sme tu druhý deň, ako si stihla hneď nájsť brigádu? Šikovná vlčica, ja som leda našla triedu. Usmejem sa na ňu a keď odíde, otočím sa na barmana. Umh, mohol by si mi prosím spraviť nejaký miešaný ovocný drink? Nejaké jahodové daikiri alebo pina coladu? Vypýtam si. Vrátim sa k stolu akurát do roznietenej debaty o....náboženstve? Nechápavo pozerám z Leona na Ka a na Rachneru. U nás doma sme náboženstvo nikdy nijak neriešili, boh, aláh, buddha...nie je to fuk? Ty si naozaj tak prudko veriaci? Otočím sa na Leona. Asi ten drink na svätú cirkev nemyslel ako žart. Zamrkám naňho. Doteraz som nepoznala žiadneho veľmi veriaceho furryho, a on s tým piercingom v ústach na to teda dva krát nevyzeral. |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Terry, Ame, Rachnera Jen si povzdechnu nad tím, jaký přístup má Ka k principu víry, který ji očividně minul. Její tvrzení jsou tvrzením osoby, která za každou cenu chce, byť nesmyslně, popřít cizí víru v nadpřirozeno. A ohání se tak vágními argumenty, jako je utrpení, násilí a nenávist. A který agresor se něčím takovým neoháněl? S tvrzením pro vyšší dobro? Ani nekomentuji záměrné ignorování těch dobrých věcí, které se staly právě díky církvím. O osobách, které pomáhaly a pomáhají druhým. ,,Pravačka nahoře či srp a kladivo...nedivím se, že by jí to nevadilo, tyto režimy přesně vystihují její chování. Netolerantní, bez logického názoru, popírající nepohodlné fakty." shrnu jednoduše svoji myšlenku, když se Ka vzdálí. Ne že bych měl potřebu neříkat své tvrzení před ní, aby se náhodou neurazila. Ale už kvůli Terry, jejíž výraz při cestě sem jasně říkal, že ten telefonát nebyl úplně pozitivní. ,,Nikoliv Terry, já se s hádám jen s malým procentem osob. Ale také nebudu jenom tak sedět a nechávat urážet komunitu, ve které sem vyrůstal od mala." odvětím vlčici nesmlouvavě. Po chvíli se vrátí naše malá netopýří furry Ame s otázkou směrovanou na mne, čímž se znovu vrátí k tématu, od kterého se Terry chtěla už dostat pryč. ,,Silně věřící....je asi to správné označení. Určitě ne ortodoxně. Vzhledem k tomu, že bydlím v kostele, pro mne odpadá jakási povinnost ho často navštěvovat. Pár let dozadu jsem v něm ani nebyl za žádným náboženským účelem. Ale to už je jiný příběh." mrknu na netopýří jedním okem. Není dál potřeba se vracet k tomuto tématu. Stočím hlavu na chvíli zpět k pavoučí profesorce. ,,Omlouvám se za mírnou ignoraci. Otec se má dobře, jako vždy. Těžko to na něm poznat, jakou má zrovna náladu. Vy jej znáte?" zeptám se pavoučice. Nikdy se mi nezmiňoval o tom, že by znal někoho ze školy. Na druhou stranu, Otec zná tolik zvláštních furry, že by mi to ani nepřišlo divné. ,,Hlasité koncerty Terry. Hodně hlasité, abych pravdu řekl. Aspoň se snažím se na ně dostat, když se zrovna neplahočím džunglí v Kambodže nebo nešlapu túru po Číně. Takže kdybych někdy nepřišel do školy, tak si někde léčím sluch." vrátím se zpátky k dobré náladě, na chvíli přerušené předchozí debatou. Říkám to žertovným tónem a přesto nelžu. Alespoň v rámci debaty o tom, kdo co rád dělá. |
| |
| Dračí hnízdo Ka, Leon, Terry, Ame Když Ka odejde, nesouhlasně zavrtím hlavou. Takový potenciál, ten temperament..a přesto: takové kontroverzní názory. Asi to z ní budu muset vyúkolovat. Při té myšlence se usměji. Jsou tu vskutku zajímaví Furry, to se musí nechat. U nás na škole to byl samý nabušený svalovec, navoněná fiflena a spousta šprtů-moje komunita. Ale tady, tady jsou tak rozmanité charaktery, až mi z toho jde hlava kolem! Na téhle škole bych mohla dokonce dopsat svoji knihu! Do reality mě vrátí poznámka Terry, na kterou reaguji pokývnutím a zářivým úsměvem. Leon se pak ke mně otočí. "To je celý on," zasměji se, "vždycky bylo těžké poznat, na co zrovna myslí. Známe se ze školy, chodil o dva..ne, tři roky výš než já. Seznámili jsme se v knihovně. Už tehdy byl citlivý, milující knihy a táák silně věřící. Po večerech s ním nebyla dvakrát zábava," mrknu laškovně na Leona. "K tvojí otázce, Terry," zdůrazním její jméno s úsměvem "osobně poslouchám vážnou hudbu-především operní skladby. Taky chodím na jógu a fitness. A musím přiznat," ztiším hlas a nakloním se k Terry, "že mám slabost pro Furry boybandy-slyšela jsi už nějaký?" uculím se. |
| |
| Bar Leon, Rachnera, Ka, Terry Bývaš v kostole? Naširoko sa mi otvoria oči v údive a očividne ma na jazyku páli minimálne päť ďalších otázok, no to už vlčica Terry utne našu tému. Nechápavo zamrkám, nevediac čo sa tu dialo keď som si bola objednávať pitie, ale poslušne prehltnem svoje zvedavé dotazy. Môžem sa predsa spýtať hocikedy, no nie? Ako prvý sa ozve na jej otázky, ktorými zmení tému Leon . Myknem uchom keď spomenie plahočenie v džungli. Ty tak veľa cestuješ? Páni, za akým účelom, a kde si všade už bol? Ja som sa doteraz ledva pohla z okolia mesta kde bývame, rodičia neradi chodia do cudziny. Celkom ti závidím, na verdade, hrozne by som chcela niekedy ísť do Brazílie kde som sa narodila a prejsť ju krížom krážom. Ku koncu malého monológu mám takmer až zasnávaný pohľad. Ozve sa aj pavúčia profesorka, ktorá sa medzi nami študentmi cíti celkom uvoľnene, aspoň to tak vyzerá. To ma poteší, nemala som rada takých tých upätých učiteľov ktorí žiakov pomaly ani nepozdravili. Oj, jóga s toľkými končatinami musí byť dosť náročná nie? Ale teda, nečakala by som že popri vážnej hudbe bude mať záľubu aj vo furryboy kapelách. Akonáhle sa ale spýta, či sme o nejakej kapele nepočuli, takmer až nadskočím na stoličke. Oi, ja som počula! Na umení je so mnou jeden druhák, Kyle, a on vravel že má kapelu! Majú cez víkend dokonca hrať koncert. Vmontujem sa do rozhovoru bez zaváhania šťastná, že mám nejaké info. |
| |
| Dračí Hnízdo Terry, Leon, Rachnera, Ame Chvíli se jen z zpovzdálí dívám na skupinu u stolu. Věřící, nikdy nepochopím tyhle osobnosti. To je tak slabý či hloupý, že opravdu věří těm pitomostem. Učitelka, rasa Araneae. Má rodina je nenávidí. Můj otec by provedl čistku jak v minulém století, co byla na býložravce. Naštvala mě. Neuvěřitelně. Jen doufám, že to není jedna z těch debilních učitelů, co jen sem tam něco přečtou ale veškeré vědomosti si budeme muset získat samy. Nesnáším takové učitele. Neučí, jen předčítají. To zvládnou i mé audioknihy. Terry, no, vlastně aspoň někdo s kým se budu moct uklidnit. Doufám jen, že to vydrží. Kdopak to je tam netopýr, hmyzožravec? Tak v mé škole tolik různých Furry nebylo. Mé přemýšlení zastaví pohled na tygra a vlka u dveří. Stejně šité obleky a stejně tupý výraz směřující ke mě. Tak a teď to dorazili. Ani tady nemám vlastní vůli. Pořád hlídaná jak vězeň. Zhluboka se nadechnu k dvojici u dveří pošlu jisté gesto, jež se nedá vyložit chybně a jdu ke své židli. Sednu si a pořádně se napiju. Půlka obsahu mého půllitru ve mě zmizela a já pořádně vydechla. Podívam se na Leona. “Promiň. Je to tvá víra, tvá volba. Jen tě prosím, když se mnou mluvíš nepřidávej k tomu dodatky aby jsi mi připomenul, že k té víře patříš.” Pořádně se protáhnu. Je na mě vidět, že to poslední co jsem řekla mi udělalo radost. Radost mi udělalo to, že tahle věta alespoň pro mě ukazuje, že nejsem jako otec. |
| |
| Dračí hnízdo Ame, Terry, Ka, Rachnera ,,Umím si představit, jak trávil večery." odpovím s pousmáním, ačkoliv je mi jasné, že profesorka tohle nebude chápat. A já nemám důvod ji to teď vysvětlovat. Vlastně jsem rád, že se na mne obrátí Ame s těmi pár otázkami. Uvědomuji si však, že i na ně nebudu moci odpovídat úplně....konkrétně. ,,Kambodža, Čína, Nepál, Tibet, Filipíny a pak pár ostrůvků po Indonésii. Takový řekněme studijní pobyt v rámci mé výchovy pro potřeby kostela a církve." vycením pobaveně zuby. V očích se mi však na okamžik zaleskne stín vzpomínek. Ne úplně dobrých. ,,A ano, bydlím v kostele. Je to můj domov. Ale je útulnější než by se mohlo zvenčí zdát." dodám ještě, aby si nemyslela, že tam žiji v nějaké izolaci odtržený od běžného života. To platí pouze napůl. ,,V Brazílii jsem nikdy nebyl, ale potkal jsem pár furry, kteří odtamtud pocházejí. Jsou to.....hodně veselé osoby. Ale jestli jsou takový všichni, to netuším. Silní, odvážní, asertivní." shrnu jednoduše svůj dojem z těch pár furry, s kterými jsem měl co do činění. ,,Těbůh....dámy mne jistě omluví, tohoto tématu se nezúčastním." protočím teatrálně oči, když zaslechnu slovo "boyband". Dojde mi, že tady také sedím na suchu, což mi slouží jako dobrá záminka pro vstaní od stolu, kde se mezi Ame a Rachnerou patrně rozběhne debata na toto téma. Otočím se akorát, abych zachytil pohled Ka, která se od baru však dívá ke dveřím. Zlehka skloním hlavu a očima zalétnu stejným směrem. Nějaká dvojice furry, která však nevypadá na to, že by se sem přišla nějak zabavit. Gesto, které jejich směrem Ka vyšle je více než výmluvné. ,,Přijímám tvou omluvu Ka. I já se ti omlouvám za své výrazy a budu se snažit tě nevytáčet." přikývnu mladé furry. Vypadá to, že se jí to rozložilo v hlavě alespoň trochu. Třeba s ní ještě bude rozumná řeč a najdeme nějaké společné téma. Minimálně jedno by se našlo hned v téhle místnosti. Dojdu k baru, kde si objednám gin s ledem a citronovou šťávou. S tím se vrátím zpátky ke stolu. Odložím si sklenku na stůl vedle sedící Ka, sehnu se a natočím zlehka hlavu ke kočičí furry. ,,Nějaké problémy?" zeptám se jí polohlasem, hlavou zlehka kývnu ke dveřím, kde stojí tygr s vlkem. Rozhodla se rozmyslet si svůj postoj ke mně, takže by bylo jen fér, abych se pokusil jí pomoci, pokud má nějaké nesnáze. |
| |
| Dračí doupě Ame, Leon, Ka, Rachnera Zasměju se na Ame. "Jojo... Potřebuju rychle brigádu, ale jak jsem zjistila, nebudu tu zas tak často, jak sjem doufala, takže si budu muset asi najít ještě něco..." Zamyšleně se zamračím. "A neboj. Pokud budu mít možnost, tak výhody pro kamarády, samozřejmě budou." Mrknu na ní. Ka se přišla kupodivu Leonovi omluvit. To mě opravdu potěšilo. Zrovna dneska by se mi nechtělo ještě navíc řešit nějaký problémy mezi spolužáky, bohatě mi stačí zprávy z domova. Je dobře, že jsem šla na školu? Možná by bylo lepší, když bych šla prostě pracovat. Neměli bychom pak takové problémy. Škola taky něco stojí a ty moji prcci mi chybí a Josh taky... Povzdechla jsem si a na chvíli se zdálo, jako bych u stolu ani nebyla a místo toho se ztratila někde ve vlastních myšlenkách. Na mou otázku o hudbě se rozvinula debata. Uculím se na Leona. "Tak čím hlasitější, tím lepší hudba! Aspoň tohle heslo razím já!" Zaculím se. "Jsem zvědavá, kdy mě bude chtít kvůli tomu Ka ukamenovat..." Profesorka s vážnou hudbou moc nepřekvapila. Trochu bych jí na to i tipovala ale boybandy mě fakt překvapili. Podívám se na Ame. "Fakt? Tak bysme mohli zajít se na ně mrknout, ne?" Debata se dále zaměřila na Leonovo cestování. S úsměvem a trochu zasněným pohledem jsem ho poslouchala. Já sama jsem momentálně nejdál od domova, co jsem kdy byla, což se asi jako cestování brát nedá... Podívála jsem se na Ka, která zrovna koukala ke dveřím. Zase stejné obleky a možná i ty stejní chlápci. Pohledem jsem sjela Kain výraz a nakloním se k ní. "To jsou zas ty samý, co včera?" Špitnu tiše a pozorně je pozoruju. Nevím proč Ka sledujou ale opravdu se mi nelíbí! |
| |
| Dračí Hnízdo Terry, Leon, Ame, Rachnera Sedím a popíjím své pivo. Podívám se na Leona a na Terry. “No, jak se to vezme.” Povzdechnu si naštvaně a dívám se na muže v oblecích. Oba už si sedli ale tak aby na nás viděli ale zároveň byli dost daleko. Drsný pohledy jak z filmu. Zajímalo by mě, jestli se je ty trouby učí, nebo se s tím jeden musí narodit. “Řekněme, že oni jsou jen důsledek paranoii.” Pak se podívám na stůl. Nebo jen chamtivosti… Žárlivosti… “Ale žádný problém, co bych nedokázala vyřešit. Ten tygr by mohl povídat.” Zasměji se a podívám na Terry. “Co myslíš? Vypadá dobře na to, že jsem ho včera málem vykastrovala, co?” |
| |
| Dračí hnízdo Terry, Ka, Ame, Rachnera ,,Málem vykastrovala? Cos to s ním sím tě prováděla?" zeptám se a usadím se zpátky ke stolu, protože to vypadá, že Ka tohle teď řešit nechce. Opřu se pohodlněji a hodím po dvojici dohlížejících furry jakýsi vyzývavě zaujatý pohled. Je mi jasné, že tady by mi asi nějaký průšvih jen tak neprošel, na druhou stranu, trocha adrenalinu a nějaké ty provokace nikdy nikomu neuškodili, ne? Ne, to bych lhal tohle tvrdit nahlas. Upiji ze sklenice s ginem. ,,Jakou vážnou hudbu posloucháte paní profesorko?" vystřelím zničehonic otázku směrem ke slečně Morishige a stočím k ní pohled. ,,Bylo to něco o opeře, nějaký konkrétní skladatel nebo díla?" |
| |
| Úterý - večer Den postoupil a slunce začalo pomalu zapadat. To, jak jste se dostali domů je vaše věc pomalu ale začínal nový den... Středa Když jste se probudili a podívali se z okna, zjistili jste, že dnes se Vám naskytl pohled na jeden z těch vyjmečných dnů, kdy ve městě prší. Obrovské dešťové kapky bubnovali do oken a studený vítr smýkal větvemi stromů. Když jste přišli do školy na první hodiny, ještě před začátkem výuky Vás obešel třídní učitel a rozdal vám nějaké papíry s informacemi. Informace k seznamovacímu kurzu |
| |
| Další den ve škole Další průběh večera byl už klidnější než začátek během odpoledne. Z Ka se nakonec vyklubala docela zajímavá osobnost, přestože její soukromí očividně zahrnuje dostatek vzrušení, o které se asi nechce podělit. Přesto opustím společnost svých spolužáků jako jeden z prvních. Přestože mám volno, zůstávat až někdy do večera v podobném zařízení mi nepřijde úplně pohodlné. Omluvím se ze společnosti ostatních a zamířím zpátky domů, do kostela. Část večera setrvám v hlavní kapli, než zamířím do svých obytných prostor, také sníst nějakou tu večeři a podělit se s Otcem o zážitky prvního dne ve škole. Byl to vlastně můj první školní den v podobném zařízení, kdy jsem tam šel s očekáváním toho, co bude. Na základní škole mě to skutečně příliš nezajímalo. Druhý den ráno mne probudilo bubnování dešťových kapek na parapet. To mě překvapilo, déšť je v této oblasti docela neobvyklá záležitost. Tím spíš, že z toho navlhne kožich a nálada ve společnosti bude pod bodem mrazu. Opravdu mi začalo snad záležet na tom, jakou náladu má moje okolí? Na cestu do školy se vybavím černým deštníkem a černým kabátem s kovovými cvočky podél páteře. ,,Dobré ráno. Co to je?" zeptám se našeho třídního, když mi předá papír s oznámením seznamovacího kurzu. Po zběžném přečtení se cítím rozpolcen. Jsem rád, že budu mít možnost trávit čas s ostatními, na druhou stranu být čtyři dny vyvázaný z povinností vůči kostelu je pro mě trochu děsivé. Cítím se kvůli ostatním bratrům trochu provinile. ,,Ahoj!" zahalasím, sotva vejdu do třídy na ostatní. ,,Tak co, jak se těšíte?" zamávám papírem s informacemi ohledně seznamovacího kurzu. |
| |
| Dračie hniezdo --> domov --> škola Jasné, bola by som veľmi rada! Rozžiarim sa smerom k Terry, keď nadhodí nápad o tom, že by sme mohli ísť na koncert spolu. Čo na to hovoríte? Otočím sa aj k ostatným. Mohlo by to byť niečo ako prvá triedna akcia. Nasledujúca debata o podozrivých Furrry ide pomimo mňa, keďže tam celkom neviem o čo sa jedná. Strávime v bare ešte nejakú tú chvíľu, rozprávajúc sa, a ja si k novým spolužiakom vytvorím okamžite, ako zvyčajne, pozitívny vzťah. Sedela by som s nimi dlhšie, ale stále som mala na pamäti radu Zirrque, a tak som chcela doma ešte stihnúť cvičiť. Preto odchádzam krátko po Leonovi. Keď sa lúčime, každého objímem skôr, ako by stihol protestovať, až na výnimku profesorky. V hlave mi znie rázny hlas mamky- správaj sa k pedagógom s rešpektom! Odoberiem sa teda do svojho nového bytu, prezlečiem sa hneď do športových vecí a s elánom sa behom vydám spoznávať okolie. Po pol hodinke na zahriatie si na internete nájdem rôzne cviky zamerané na silu nôh a vyskúšam aj cviky, ktoré mi profesorka ukazovala na hodine umenia. Vyčerpaná, ale spokojná večer zaspím, akoby ma do vody hodili. Druhý deň začnem cítiť miernu svalovicu, a tak sa po raňajkách ponaťahujem. Pri pohľade z okna zistím, že letieť do školy nepripadá do úvahy. Umh, aj tak by som mala v rámci tréningu pravdepodobne chodiť čo najviac pešo. Pri pohľade na silný vietor ma strasie aj napriek tomu, že som v bezpečí za hrubými oknami, a rozhodnem sa pre dlhé gate a hrubšiu bundu, spod ktorej mi trčia konce poskladaných krídel. Zbalím si veci do školy, hlavne nezabudnem peniaze kvôli workshopu na výrobu voňaviek a vyzbrojená dáždnikom sa vyberiem do školy. Vyrazila som skôr, keďže chodenie zaberie viac času ako lietanie, a do školy dorazím medzi prvými. Tak isto si ako prvá, sediac vpredu, preberiem papier a strčím si ho pred nos. Uši sa mi obe vzpriamia do pozoru. Páni, školský výlet hneď na začiatku roku? To je paráda! A urobia nám aj program. A budeme pri vode! Síce sa spí v stanoch, ale určite tam budú aj nejaké stromy na ktoré sa budem môcť zavesiť a ak bude pršať, proste si natiahnem nad seba celtovinu. Začnem nadskakovať na stoličke od natešenia a keď začujem Leonov hlas, neváham vyskočiť na rovné nohy a prihopsať si to k jeho lavici v okamihu, ako tam dorazí. Ránko! Podľa mňa to bude absolútna prča. Berieme si aj plavky, takže nás určite pustia aj do vody. Začnem štebotať s elánom, na úvod ho šťastne štuchnem dlaňou do ramena aby som uspokojila svoju potrebu po fyzickom kontakte a ku koncu sa vyhopnem na kraj jeho lavice, zatiaľ čo znova študujem papier. Pri pohľade na dni, ktoré sa to bude konať, mi len nebadane poklesne jedno ucho a pozriem sa na Terry. Ale zmeškáme ten koncert cez víkend. Je to škoda, aj keď si myslím, že určite budú v blízkej dobe hrať ešte niekde. Zazubím sa. |
| |
| Středa Tento den se pro mě moc nevydařil. Zvlášť když tam byli dva troubové a sledovali mě jak nějakou myšku. Brzo jsem odešla a ti dva hned za mnou. Pokud někdo šel za mnou mohl si všimnout jen jak odjíždím v autě s těmi dvěma. Do pokoje jsem přišla až pozdě večer. Terry jsem nic moc o tom neřekla a další den mě málem nikdo nemohl dostat z postele. Miluji spánek při dešti. Ten vzduch, ten zvuk. Takže Terry měla dost práce aby mě z té postele dostala. Když už se ji to povedlo musela jsem sebou hodit, abych to stihla. Když jsme konečně byli připraveni vydali jsme se do školy. Když jsme přišli do třídy, tak jsem vytáhla z tašky osušku a pořádně si sušila srst. “No nazdárek...” Povím klidně s úsměvem, když jdu ke svému stolu. Nejdřív jsem se pořádně osušila, pověsila na topení osušku než jsem si začala číst papíry. “No tak to je dost dobrý...” Zasměji se vesele a šťouchnu do Terry. |
| |
| “Super!” Zaculím se na na Ame. Postupně nás opustil Leon a pak i Ame. Rozloučila jsem se s profesorkou i s Kasem a vydala se za Ka, která už zmizla mezitím ven. Stihla jsem už jenom zaregistrovat, jak nastupuje do auta i s těma chlapama. Zkoumavě jsem se za ní koukala. V hlavě se mi odehrával jednoduchý boj. Mám volat policii nebo ne? Ka vypadala, že je zvládá. Pokud by nechtěla nastoupit, jistě by to nedělala… “Brouku? Vše OK? Mám volat poldy? K odpovědi přidej nějaký info, který můžu věědět jen já! ;)” Odeslala jsem SMS Ka. Zamyšleně jsem došla až domů. Převlíkla jsem se do kraťas a tílka, navlékla své milované běhací boty a vydala se do ulic města. Sluchátka vyhrávali motivační songy a já nezastavovala. Potřebovala jsem se vyběhat. Chyběli mi ti moji prcci. Co tam bezemě dělají? Povzdechla jsem si a zabočila do lesoparku. Chvíli jsem vydýchávala, než jsem se pustila do posilovacích cviků. Několik sklapovaček, dřepů… Po hodině jsem zůstala jen tak ležet na trávě, koukat do nebe a poslouchat hudbu. Doma jsem si večer ještě opakovala, co jsme dnes probírali s Kasem a přečtu si i něco navíc. Než Ka přijde, usnu s hlavou zabořenou do učebnice psychologie. Ranní budík zaplácnu jak mouchu a se spokojeným úsměvem zjistím, že Ka je už doma. Nebudu lhát, spadl mi kámen ze srdce. Oblíkla jsem se a vyrazila zase ven běhat. Miluju, když u cvičení prší! Když jsem doběhla zpátky domů, šla jsem si dát horkou sprchu. Stáhla jsem z Ka deku a pustila nahlas hudbu z mýho telefonu. “Vstávej, ospalče! Užíváš si do noci s nabouchanejma frajerama a pak se ti nechce vstávat?” Zasměju se. Pak už se jen obléknu a připravím si věci do školy. Když se nasnídáme, vyrazíme. Doběhli jsme už zase úplně mokrý, napodobila jsem svou kočičí kamarádku a ručníkem si osušila aspoň hlavu. Učitel nám rovnou rozdal nějaký papíry a po přečtení jsem se spokojeně usmála. “To zní skvěle!” Zaculila jsem se na Ka. Ame mě ale vyvedla z omylu. “Kruci! To je ale pitomý…” Povzdychla jsem si. “Tak snad na ten další… Aspoň si užijeme koupačku.” Mrknu na ní šibalsky. Leon moc nadšeně nevypadal. “Pustí tě tam Otec?” Podívám se na něj s milým starostlivým úsměvem. "Mohli bychom se jít kdyžtak přimluvit..." Mrknu na tebe mile. |
| |
| Dračí hnízdo -> Domov -> Kabinet Leonovu poznámku asi úplně nechápu, ale teď mě zajímají jiné věci. "Boyband? Tady? Tak to se tam snad uvidíme," mrknu s úsměvem na Ame. Leonovi odpovím na otázku vážné hudby (komorní 16. století), zbytek konverzace mých studentů jde ale povětšinou mimo mě. Jestli na mě někdo ještě mluvil, nevnímala jsem-s tím množstvím alkoholu už nejsem úplně při smyslech. Odecházím jako poslední, dosti zmožená alkoholem. Pamatuju si že jsem hulákala na autobusáka, ať udělá něco s tou hořící střechou; jako další už si vybavuju jen dnešní ráno. Probudí mě drnčení budíku, a já zasténám bolestí. Hlava se mi asi rozskočí. Ale stálo to za to. Pomalu vstanu, dojdu se osprchovat a po malé snídani - ovocný salátek - se obléknu do bílé košile, černočervené košile a přiléhavého kabátku. Až když dojdu pro kabelku, všimnu si že venku prší. S deštníkem v ruce vyrazím do školy. V kabinetě si začnu připravovat materiály na hodinu, a minutu před zvoněním se vydám za svými svěřenci do třídy. |
| |
| Domov -> Škola Vzbudí mě budík na telefonu. Dneska konečně vstávám včas. Ještě tedy ne, zatím jen ležím v posteli a koukám do stropu, přemýšlím. Včera jsem pracovala až do večera na obrazu do školy, přemalovávala některé části. Snad se bude profesorce Xeik líbit. Teď musím hlavně vstávat. Otočím se na bok...a slítnu z postele s hlasitým Žuch! "Už zase!?" zasténám a zvednu se. Zamyšleně stočím hlavu k oknu. Venku prší, dlouhé provazce vody buší do okna. Otřesu se, musím se obléct. Po horké sprše se obléknu do žlutého tílka, džínů a své šedivé mikiny, obuju se a narovnám uši. Popadnu batoh a vylezu ven. Jen vyjdu ven, dojdou mi dvě věci: 1) nevzala jsem si deštník ani osušku, a 2) zabouchla jsem si klíče! A už nestíhám vyzvednout klíče od sousedky! Moah, to je pech! Rozběhnu se do školy. Doběhnu tam dvě minuty před vyučováním. Na chodbě mě zastaví třídní profesor a předá mi oznámení o třídním kurzu. Kurz!? Cože? Další seznamování!? A plavky; já nechci plavat! Ne že bych neuměla, ale vždyť mě tam všichni uvidí!! Není ale čas; papír strčím do batohu a vyběhnu. Se zvoněním vpadnu do třídy profesorky Xeik. A nezakopnu! Paráda! Konečně něco pozit- V tu chvíli zakopnu o židli a přeletím přes ni a natáhnu se na břicho. "Au!" zaskučím. Pomalu se zvednu a zrudlá studem a s bolavým levým zápěstím se došourám na první místo kde si můžu sednout. |
| |
| Úterý Po škole jsem šel rovnou domů. Nějak sem neměl náladu se zakecávat s ostatími. Někdy si prostě radši zalezu k sobě, zatáhnu rolety, nasadím sluchátka a jdu rozmlátit nějaký ty zombie co terorizují svět nebo prostě vystřílet pár nácků. To mi hnedka zvedne náladu. Ta představa, že jsem někdo jiný než jen průměrný štěně co akorát dokáže hrát hry. Středa Zvuk toho protivného budíku jsem tetokrát neslyšel. Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo vstát dřív. Pár minut před tím strašným kraválem. Díval jsem se na něj, jak neúprosně odečítá vteřiny, které ještě mohly znamenat klidný a nerušený spánek. Ležel jsem tam pod dekou a zíral na svého úhlavního nepřítele. "Tak pojď! Doraž mě!" zavrčel jsem na něj. On se mi jen vysmíval. Věděl že můj čas příjde a já s tím nic neudělám. Hajzl se ale mýlil. Sebral jsem všechny své síly a vrhl se do útoku. Cvak. Zaklapl jsem toho malého protivu a hned jsem se cítil líp. První boss dne poražen. Dále už pak jen běžný ranní rituál skládající se ze sprchy, čištění zubů a oblékání. Rychle něco ukrást z lednice než se vrátí její strážce. Máma. Nenápadně a potichu se protáhnout podél stěny v chodbě a rychle ven, než mě někdo zmerčí. "Mission complete!" pousmál jsem se, když jsem vylezl ven. Je krásný další den a to, že leje jak z konve mě vůbec netrápí. Já mám déšť rád. Nasadil jsem sluchátka a kapuci a hurá do toho cvokhasu. Jsem zvědav co si tam na mě připraví dnes. "Zdar všici" pozdravil jsem, když jsem vlezl do třídy a oklepal se. Kdo seděl blízko dvěří měl smůlu a skončilo na něm několik kapek vody. Učitel mezitím rozdal jakési papíry a když jsem se usadil ve svý soukromý lavici vzadu u stěny, uráčil jsem si jej i přečíst. "Takže výlet...super..." řekl jsem trochu ironicky. Už vidím jak zas někde budu muset pobíhat jak pako protože si někdo připravil nějakou hru. Nebo nedejbože závod. Ale zase na druhou stranu... přejel jsem pohledem po spolužácích a usmál se. Tihle vypadaj na zajímavou bandu, tak proč nejet, že? |
| |
| A8 ,,Ahoj Ame. Koukám, že ten déšť ti neubírá na energii, co?" kouknu na svoji spolužačku. Pořád je to pro mě nezvyk, mít někoho s takovým označením. Ale líbí se mi její přímočarost. Když zmíní, že nestihne koncert nějakýho toho boybandu, nasadím hraný smutný výraz. ,,Tak to mě fakt mrzí, je to škoda propást takovou příležitost." soucitně potlapkám Ame po stehně, když se mi usadí na lavici. ,,Třeba vám to příště vyjde." dodám tónem, ze kterého je patrné, že v té době snad budu někde jinde, než na takovém koncertu. Asi by mi z takové hudby praskla hlava. Stočím pohled na Terry, když se zmíní o Otci. Pravda, přeci jen to budou tři až čtyři dny mimo službu. ,,Snad. Budu to muset ještě konzultovat a teďka nemůžu říct jistě nic." přikývnu, představa, že bych byl tři dny někde s touhle bandou ve mě probouzí očekávání. ,,A díky za nabídku Terry, ale tohle si musím obhájit sám. Přece jen už nejsem malej ne?" mrknu na ni jedním okem laškovně. ,,Kromě toho, měli bychom si pohnout na hodinu ne?" dojde mi, že má safírová vlčice stejné zaměření. ,,Kam to vůbec máme jít? Nebo to máme tady?" máchnu rukou a hřbetem dlaně omylem plácnu Ame do břicha. ,,Sory zlato. Asi zabíráš moc místa." zasměji se nad faktem, že kromě oné malé myšky je tady asi nejmenší ve třídě, a omluvně hravě si položím hlavu na netopýrčina stehna. |
| |
| A8--> pred učebňou umenia Leon, Terry, Ka Šťasne zahompáľam nohami visiacimi z lavice pri Leonovom privítaní. Ukážem bradou na dáždnik, odkvapkávajúci sa pri mojej lavici a poťahám sa za bundu na sebe. Kým je mi tepläčko, nevadí mi absolútne nič. Dážď je skvelý, krásne to po ňom vonia. Pohýbem noštekom, akoby som ešte stále cítila čerstvý vzduch zvonka. Skrz-naskrz dobre naladená kompletne prepočujem podtón v jeho hlase keď nás utešuje nad prepaseným koncertom. Keď ma potľapkáš po stehne, usmejem sa na teba, vďačná za fyzickú aj psychickú podporu. Ďakujeme za útechu. Ale Terry má pravdu, a výlet bude určite väčšia sranda. A pokojne si môžeme urobiť karaoke! Zoberiem repráky. Zastrihám, ušami medzi strapatými ružovými vlasmi a s nadšením sa pozriem na Terry, akoby som čakala, či mi to schváli. Ďalej počúvam rozhovor o Lenovi a "otcovi", čo mi dopne že bude nejaký ten... náboženský...duchovný...niečo. Nevyznala som sa príliš v takých veciach. Oj! Zhíknem prvý krát, keď Leon spomenie, že za chvíľu nám začína hodina. My máme vlastne dneska ísť do divadla! Čo ak sa už všetci stretli pred učebňou a ja prídem posledná? Pre Draculu, to by bola hanba. Otváram ústa že sa poďakujem Leonovi za pripomienku že je čas vyraziť a zároveň sa zapriem do rúk aby som zliezla z lavice, no presne v tú istú chvíľu sa Leon rozpriahne a trafí ma do brucha, čím ma efektne usadí naspäť. Ajj. Zhíknem po druhý krát, ale podarí sa mi udržať rovnováhu a iba sa rozchichocem pri jeho poznámke, berúc to ako dobre mierené podrypnutie. Rozžiarim sa ako vianočný stromček keď si položí hlavu na moje nohy. Vedela som o sebe že potrebujem vyhľadávať blízkosť druhých Furry, ale keď mi ju niekto poskytol bez toho aby som sa jej dožadovala, bola to veľmi vítaná zmena. Zaborím šťastne tlapku do srsti medzi jeho ušami a zľahka ho pazúrikmi poškrabkám. Aaale ale, keď ma chceš mať pri sebe ešte chvíľku stačí povedať. Vrátim mu to s hlasom podfarebným humorom a ešte pár krát ho pomaznám, keď neochotne uznám, že by som naozaj mala odísť ak nechcem byť dôvod, prečo ostatní čakajú. Jemne mu dvihnem hlavu z mojich stehien a zoskočím z lavice. Nerada, ale musím vás opustiť. Dnes ideme do divadla, nerada by som to prešvihla. Zabavte sa, vidíme sa na obede! Leona, Ka aj Terry objímem na rozlúčku a následne už upaľujem po chodbách k učebni umenia. |
| |
| Dračí Hnízdo. B16. A8 Terry, Leon. Tento den probíhal jako každý jiný v první týden školy. Seznamovaní, první zamilovanost... Tento den byl zajímavý. Má hospůdka byla velmi brzo plná i přesto jsem každou chvíli pracoval na podkladech a přípravách na seznamovací kurz. Ovšem, všiml jsem si i pár takzvaných goril. Chudák holka, povětšinou by asi její postavení brali za výhodu a jí by viděli jako nejsvobodnější Furry. Opak je pravdou. Je jedinou, která ani zde není svobodná. Být sledovaný na každém kroku je velmi nepříjemné. Brzo odešla a ti dva také. No, a pak vše probíhalo normálně. I když nejvíc opilí asi nebyli studenti. Další den začal příjemně. Déšť je pro mě něčím krásným. Ač vím, že z psychologického hlediska by tento den měl být smutný, pro mě to tak nikdy nebylo. Ráno jsem vstal a vzal si jen kraťasy a v nich jsem běhal v dešti jak malé štěně. Je fajn vypustit dítě v sobě. Když jsem doběhal, oblíkl jsem se a s deštníkem jsem vyrazil do školy. Čekám chvilku ve třídě B16. Zjevně žací zapomněli, kde mají být a tak jsem se zvedl a došel do třídy A8. Otevřu dveře a podívám se na žáky, co měli být jinde. “Ehm.” Odkašlu si. “Může mi někdo vysvětlit, proč žáci, kteří mají státní správu jsou zde a ne ve třídě B16? Společně tu máte být jen na šestou hodinu po obědě!” Povím vážně ale nic víc nepřidám. Jen se otočím a jdu zpět do třídy. Tam počkám na žáky a hned začnu. “Příště už si pro vás nepřijdu. Ti, co tu příště nebudou ani ten den nemusí chodit!” Povím takovým tónem, že určitě není pochyb o tom, že to myslím vážně. “Tak doufám, že svůj první úkol jste splnili. To co jste měli mít teď dejte před sebe na lavici!” Počkám, zda mají všechny tři knihy pro začátek. Základy pravá, Stát a Základy psychologie. |
| |
| Pozdní příchod hned druhý den? Ka, Ame, Sam, Leon, Kas Do třídy přišel ještě Sam. "Zdarec! Jedeme na výlet!" Zamávám na něj papírem ikdyž ho už musel vidět. "Těšíš se?" Pronesu s šibalským úsměvem. Zašklebím se, když vidím ty dva, jak se k sobě mají. "Ale notak, hrdličky..." Vypláznu provokativně jazyk. "Jo, to bychom asi měli!" Uvědomím si, že jsme ve špatné třídě. Asi za to zmatení může ten déšť. Natekla mi voda do uší a teď mi to nemyslí... To už ale přišel do třídy Kas. Rychle jsem si stoupla skoro do pozoru. "Omlouváme se, zrovna nám došlo, že jsme špatně..." Podívám se na něj s milým omluvným úsměvem a rychle ho následuji i s Leonem do třídy. Ve dveřích, ještě mávnu na Ka, Ame a Sama. Když jsme přišli do třídy, posadila jsem se na stejné místo jako předešlý den. Jak nás Kas vyzve k vyndání úkolu, hned si vytáhnu knížky, pro které jsem si předešlý den zašla do knihovny. Vyndala jsem si rovnou i svůj velký blok a penál s propiskami a zvýrazňovači. |
| |
| A11 - Pzdní příchod Rachnera Chvilku jsem se dívala do papíru dokud nepřišel učitel pro Terry a Leona. Zvedla jsem pohled a chvíli přemýšlela. “Sakra!” Zasyčím chytnu batoh, osušku a papír a mažu do třídy A11. Běžím co nejrychleji abych stihla co nejdříve být ve třídě. “Omlouvám se za zpoždění. Jsem blb co se utábořila ve špatné třídě.” Povím bez nějakých vymluv či servítek. Rychle se posadím a čekám další trest. |
| |
| Posun na středu - C3 Úterý uběhlo rychle, vzhledem k tomu, že jsem zařizovala, aby přebytečné židle z učeben zmizeli, vytváření oddílů pro studenty a tak podobně. Nakonec jsem zamířila domů. Neubráním se uvažováním nad tím, jak noví studenti vyřeší úkol, který jsem jim dala. Středa začala trochu pochmurně. Neobvyklý déšť. No tak to je bezvadný. Když jsem viděla ten vítr, rozhodla jsem se, že dneska asi nebude moudré, dopravovat se po vlastní ose. Ještě by mě hledali někde za městem. Poněkud rozmrzele jsem se tedy vydala do školy. Byla jsem tam o něco dříve, abych mohla začít řešit, co ze školy pojede s námi na kurz. Když už jsem se rozhodla, že také pojedu, chci toho využít, abych viděla, co za furry mám ve třídě a co zvládnou mimo svou komfortní zónu vytopené suché učebny. Čas se nachýlil a já vyrazila do učebny. Vcházím a překvapeně se rozhlédnu. "Kde jsou všichni?" Zamrkám a ohlédnu se do chodby. Nakonec však vejdu a zavřu za sebou dveře. Vyhoupnu se na svou židli a potměšile se ušklíbnu. Tak tohle bude zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od * Rachnera Morishige pro A11 - Začátek hodiny Ka "Dobré ráno studenti! Prosím uklidníme se a začneme s výukou, ne?" Třída zmlkne jako jeden Furry. Cítím to z nich: respekt. U některých strach. Respekt je dobrý, zajišťuje že studenti budou ukáznění. Strach je špatně, ale s tím už něco udělám. Pořád lepší než aby ze mě měli dobrý den. Naše profesorka chemie na střední byla až příliš benevolentní. A jak to dopadlo? Jeden z mých spolužáků - Gregor Fishtale - po ní hodil svoji svačinu. Vážně, kdo může být tak krutý aby po Žirafě, vegetariánce hodil šunku? Teď se ale musím věnovat svým svěřencům. Zrovna začnu o stavbě buňky, když se rozlítnou dveře a dovnitř vletí Ka. Je dobře, že se nevymlouvá. "Slečno Ziroanová, to je radost že jste se dostavila. Vytáhněte si pomůcky a začneme. Jo a mimochodem: zastavte se po hodině u mě v kabinetu. Nebude to na dlouho." Pak už jí nevěnuju ani pohled. "Ještě jedna věc třído: vím že jsme dnes měli mít praxe, ale vzhledem k tomu, že zítra odjíždí valná část třídy na kurz nechám praxe až na pondělí. Samozřejmě že nějaké to zkoušení vás čeká i na kurzu, kam s vámi jedu jako dozor," zazubím se. " Teď ale zpět k učivu, dotazy můžete mít po hodině. Musíme spěchat, jsme hrozně pozadu. Takže jak jsem již zmiňovala: buňku dělíme na rostlinnou a živočišnou-tedy Furry. Základním rozdílem mezi nimi..." |
| |
| Rychlý odchod směr B16 ,,No, tak to vypadá, že už to nestíháme." zhodnotím jednoduše, když se ve dveřích ukáže náš učitel a s dost jednoznačným gestem nás vytáhne za sebou do správné učebny. ,,Co je? Snad si nežárlila?" zlehka šťouchnu prstem Terry do boku, když se dostavíme před danou třídu. Ame je skutečně fajn holka. Možná trochu rozlítaná, ale jinak fajn. A šťouchnutím do Terry chci zjistit ještě jednu věc, jestli je lechtivá. Já sám za sebe se profesorovi neomlouvám, nemělo by to už smysl a omlouvat vlastní hloupost a nepozornost je nejlepší tím, že už se to opakovat nebude. Ve třídě se posadím na volné místo a na vyzvání se začnu prohrabovat taškou. Knihy by v ní měly být ještě ze včerejška a naštěstí jim nenarostly nožičky, aby odpochodovaly pryč. Nachystám si určené knihy před sebe a zvědavě se zadívám směrem ke Kasovi, v očekávání toho, co se dozvíme na první normální hodině. |
| |
| soukromá zpráva od * Kas pro Počkám až si všichni vytáhnou všechny knížky a pak se rozhlédnu. Už pár studentů zmizelo. Docela brzo. No, uvidíme. I když ani oni nemají jistotu, že je nechám projít. Všimnu si u jedné dvojce, že se na knihy vykašlala. Jejich posměšné výrazy rychle zmizí. “Tak pánové, běžte tamhle na druhou stranu a doufám, že víte jak se dělají tak zvané angličáky. Pokud ne, ihned se zabalte a jeďte domu!” Moc jim toho nezbylo a šli dělat co jsem jim řekl. ”Jo, dokud neřeknu nepřestanete!” Povím ještě než se podívám zas ke stolu. “Ták... Myslím, že konečně začneme!” První skutečná výuka jak pro ně tak i pro mě. Snažím se je ke všemu přiblížit příměry či názornými ukázkami, co jsem si připravil. Ty dva jsem nechal cvičit celou hodinu a tak mám jistotu, že to nebudou chtít zopakovat. První hodina byla právo a stát a druha přišla psychologie. “Tak myslíte si, že jste psychicky odolní?” Povím a touhle otázkou začnu hodinu. Na konci hodiny jim dám i úkol. “No budete ho mít do pondělí, neboť zítra se tu neuvidíme. Takže Terry, od tebe budu chtít zpracování nefunkčnosti rodin, kde se o děti musí starat jen starší sourozenci a jak vetšinou tyto děti dopadají. Určitě najdete spousty názorů v knihách či na internetu.“ Pak takhle postupuji až přijdu k Leonovi. “Ty mi sepíšeš všechny negativní důsledky křesťanství, od úplného začátku. Negativní důsledky jak pro jedince, tak i pro celé země. Doufám, že si s tím dáš záležet.” Všichni dostali úkoly přímo na míru. Byl to útok na jejich slabiny a některé výrazy, byli zoufalé už teď. Každý má věci o kterých nechce mluvit. Ať jde o rodinu či sám podrážet vlastní víru. Na opravování těchto úkolů se velmi těším. Těmito úkoly jsem ukončil druhou hodinu a zavelel k odchodu do tělocvičny. Třetí hodinu jsem zvolil něco lehkého. Jen se trošku vyběhat a pak fotbálek. Poslední naší hodinou má být bojový sport. “No, vím že některý z vás se chtěli porvat ale na to určité zapomeňte!” Povím a odvedu je do posilovny. ”Nejprve budete v dokonalé kondici.“ A nechám je cvičit na strojích. Těm co nevěděli jsem rád pomohl a ukázal. Ikdyž je fakt, že u holek to bylo víc než fajn je sle… Tedy! Je fajn jim pomoct. Když zazvonilo usmál jsem se a řekl kde najdou sprchy. ”Tak jo, jděte se vysprchnout a na oběd... Poslední hodinu máte společnou, Občanskou nauku.” Povím na závěr a nechám je odejít, no možná některé odplazit. Sám se vydám do svého kabinetu kde dodělávám papíry a řeším další svou část práce, než odejdu do Baru. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Leon, Kas Vyplázla jsem na Leona jazyk a plácla ho po tlapě, kterou do mě šťouchl. "Žárlit? Pfff... Jen jsem málem dostala cukrovku, jak jste byli sladký!" Zašklebím se provokativně na Leona. Kasův krutý trest za absenci učebnic mě překvapil. Při představě, že bych to měla dělat já se mi nedělalo nejlíp. Ne, že bych si myslela, že na to nemám, ale nechtěla bych aby mi navícc ušla celá hodina. Pozorně jsem poslouchala a zapisovala si vše důležité do bloku, nebo si dělala poznámky tužkou do knih. Jsem já psychicky odolná? Někdo jiný by měl asi jiný názor ale mě spíš zajímá podle čeho to hodnotit. Nesložím se při každý pitomině... Každý má ale téma, které ho postaví ze židle. Pro jiného může být triviální ale pro druhého otázkou života a smrti... Můj chod myšlenek přerušilo zadávání úkolů na pondělí. Zůstala jsem na Kase nechápavě koukát. Zadání rozhodně ale nebylo to, co jsem nepochopila. Odkud sakra tohle ví?! Ve školních záznamech jsem přece nic takovýho nezadávala a strejda má stejný příjmení... Sakra! Sklopila jsem pohled a zaznamenala si téma práce a její rozsah. To bude náročný víkend... Leonovo téma byla taky pěkná podpásovka. Jsem zvědavá, jak se s tím vypořádá. Mohli bychom to zpracovávat spolu. Víc hlav, víc ví... Další hodina byla sport a fotbal mě vždycky bavil o běhání ani nemluvím. Proč asi vstávám o dvě hodiny dřív ráno?! Takže každou chvíli jsem se řítila jak dravá šelma k bráně a střílela branky jedna radost. Na bojová umění jsem se těšila. Opravdu hodně. Posilovna mě trochu zklamala ale co? Chápu, že musíme mít kondičku, než začneme makat na pohybech, chvatech a úderech. Začala jsem teda pořádně cvičit a rozhodně jsem se nešetřila. Po hodině jsem zamířila do sprch a dopřála si pořádnou horkou sprchu. Po osušení kožichu jsem vylezla z šaten a čekala na Leona, doufám, že už neodešel někam pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro B16, tělocvična, posilovna Kas, Terry Zaraženě pozoruji, jakým způsobem se učitel vypořádal s dvojicí, která se nenamáhala s donesením knih. Na jednu stranu mi to přijde přehnané z jeho strany, na druhou stranu ode mě by se v podobné situaci asi dočkali ještě horšího trestu. Strach a obavy dokáží být velice silné motivace a představa další hodiny takto strávené určitě nikoho neláká. Průběh hodiny pozoruji a sleduji s tím, s čím mám zkušenosti. Musím říct, že normálně se právo opírá o spoustu věcí, které jsem dříve ignoroval. Ovšem také o spoustu byrokracie, která mi přijde nanejvýš obtěžující a přebytečná. Například různé promíjené tresty kvůli papírové chybě a podobné faktory. To je něco, co by jednoho zvedlo ze židle. Další hodinu, na první dotaz ohledně naší psychické odolnosti odpovím: ,,Ne. Na to obvykle není čas, řešit vlastní hlavu, ne? Myslím, že hodně kodexů chování takto vzniklo, aby se nad věcmi nemuselo tolik přemýšlet." kouknu po ostatních spolužácích. Možná jsem otázku špatně pochopil. Sepisuji si zápisky zjednodušeně, v hlavě si vytvářím místnost určenou na tento předmět. Trvalo mi, než se mi povedlo pochopit tento způsob pamatování si věcí. Přiřadit si myšlenky k objektům, takže kdyby mi někdo koukl přes rameno na papír, kromě krátkých vět by tam našel i jednoduše nakreslené věci jako je stůl, židle, váza.... Zvednu hlavu, když se začnou rozdělovat osobní úkoly. Ostatní se tváří trochu zvláštně a když dojde řada na mě, dojde mi proč. Zdá se, že se učitel informoval o našem zázemí, proč by jinak po mě chtěl vyhledávat špínu na moji vlastní církev. Pochopím, že to je zřejmě součást hodiny. Psychologický nátlak na studenty, to není zrovna moc etické. Stočím pohled na Terry, abych viděl jak se na to tváří a v jejích očích vidím podobný zmatek jako u ostatních. Přesto mi mé téma jako takové nevadí. Furry nesmí být zaslepený vlastní vírou, aby neviděl její nedostatky. Nebo spíše nedostatky institucí, které ji provozují. Podobné věci mi už vtloukal do hlavy Otec. ,,To je dost široké téma. Ale nějak to zkusím smrsknout do přijatelného obsahu." pronesu sebevědomě, když jsem upozorněn, abych si dal záležet. Tím líp pro mne, nemusím se u ničeho moc rozepisovat, nějaké obrázky na prezentaci, příklady, osobnosti.... Jen mám dojem, že učiteli nedochází, že pro některé furry se může jednat až o příliš citlivé věci. Nikomu není nic do toho, čím se zabývá ve svém soukromém životě. Tělocvik proběhl docela v poklidu, přestože jsem fotbal hrál vždycky jen okrajově v rámci jakéhosi udržení si povědomí o té hře, mám jiné přednosti, které se při utkání dají využít. Ať už jde o rychlost či akceleraci z místa. Přesto nějaké vedení míče a zázračná technika by se u mě hledala jen těžko. Ale Terry vypadá, že si hru užívá. Mohla se tomu někdy snad věnovat víc? Nebo prostě má jen ráda takovou činnost? Poslední hodina před obědem mne poněkud zklame. Především přístup učitele, u kterého jsem myslel, že chápe o čem vůbec bojové umění je. Možná mne to mělo trknout při tom označení "sport". Ale budu se pro teď muset spokojit s takovým přístupem. V posilovně nemám problém se orientovat, strávil jsem v ní od svých štěněcích let spoustu času. Občas dost bolestivých, když si tak vzpomenu, aby se tělo správně tvarovalo během růstu. Pokud vidím, že někdo necvičí tak, jak by měl, tak mu pomůžu. Nejhorší, co může dělat, je ničit si zbytečně klouby, svaly a šlachy. Ať už špatným pohybem nebo přetěžováním. Sám v posilovně spíše vyhledávám workout příslušenství, než abych zvedal nějakou umělou váhu. Pomůže mi to se protáhnout mnohem lépe. Zdvihy, přednesy, sklapovačky... Také si najdu čas poohlédnout se po ostatních, jak na tom jsou. Není to zase tak marné, jak bych čekal. Když vidím, jak se Terry huntuje, zamířím za ní a i jí doporučím, aby zvolnila, jinak si odvaří svalstvo a zítra nebude schopná zvednout ani lžičku z čaje. Posilovna je dobré místo pro nadšení, ale už horší místo pro bezhlavost. Po cvičení zamířím do sprch. Schválně sleduji, jestli se najdou furry, kteří by si, snad ze studu, dovolili sprchu odmítnout. Budu rád, když s nimi nebudu sedět v lavici. Akorát si upravuji růženec, když vycházím ze šaten, když na chodbě narazím na Terry. ,,Ahoj. Tak co, ještě tě nebolí ruce?" zeptám se a nechám už křížek křížkem. ,,Zajdem na ten oběd? Mám hlad jak vlk." zazubím se na vlčici. ,,Můžeš mi cestou říct, jak se ti líbil první den? Já bych teda pár výhrad měl." pronesu za sebe, abych nějak začal konverzaci. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Cesta do jídelny Leon Opřená o zeď jsem čekala na Leona. Nemůže mi přece dát takový úkol. To je týrání... Nebo by to rozhodně mělo být za týrání považováno! To mu mám jako vážně psát katastrofický scénář o tom, jak Kate a Míša budou jednou šlapat a Tom jim bude dealovat drogy, nebo co já vím, bude jejich pasák? To přece nejde! Tohle přece není náš případ... Máme strejdu a Josh se o ně zvládne postarat, je už přeci dospělej... Sakra asi jsem to v tý posilce fakt přehnala! Protáhla jsem si namožené ruce a břicho. To už ale vyšel Leon. "Jasně, že ne. Přece něco vydržím!" Usměju se na něj ale v hlavě se stále proklínám. "To mi povídej, hlady šilhám!" Řeknu a vyrazím směrem k jídelně. Dneska to vidím na pořádný kus mas! Ideálně s hranolkama! Podívala jsem se zkoumavě na Leona. "No, mě to přišlo celkem fajn... Až na tu psychologii..." Zavrčím trochu mezi zuby a podívám se stranou. "To se nás snaží co nejvíc vydeptat nebo o co mu jako tou prací jde? Už takhle dost, že nebudu moct jet na víkend za nima a ještě přemýšlet o tom co s nima bude až vyrostou? Ne, díky! Dokážu si představit mnohem lepší program!" Rozjede se mi pusa, jak kdybych neměla v plánu snad už nikdy zmlknout. "Příjde mi nefér, abychom měli takhle veřejně popisovat svoje slabiny! Sakra vždyť se v tý třídě vůbec neznáme! Nemůžeme si přece hned odhalit koho co trápí, štve nebo mu na tom prostě záleží! Já vím, že všichni mají témata na míru ale prostě... Chápeš co tím chci říct, že jo?" Nenechám Leona ani naznačit odpověď a pokračuji ve svém žvatlání. Je jasně vidět, že jsem rozrušená a celkem to i vysvětluje to, jak jsem v posilovně nedbala na kecy kohokoliv a jela jakfretka. Prostě jsem si potřebovala vyčistit hlavu. "Jako vím, že je o děcka dobře postaráno. Děláme přece všechno aby se měli co nejlíp ale vždycky se může něco zkazit co neovlivním. Co když z nich pak vyrostou... Nevím, třeba zloději, vrahové, feťáci... To přece nemůžu dopustit a on to ví! Chce abych měla výčitky že jsem na škole a nešla jsem rovnou pracovat aby se měli líp? Jo, nejspíš jo." Nejspíš v takovém žvatlání a rychlém tempu řeči pokračuju, dokud mě Leon nezastaví nebo nedojdeme do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Terry ,,Vážně? Tak neboj, to přijde." zazubím se na vlčici, pobaven představou toho, jak má problém zvednout ruce nad hlavu. Dobře si vzpomínám na svoje první krůčky v posilovně, kdy jsem se druhý den nemohl zvednout z postele. Terry se podělí o své obavy z psychologie. Řekl bych, že u ní učitel splnil svůj účel. Zmíní někoho, ke komu se nebude moci o víkendu vrátit. Nehledě na to, že bude spolu s ostatními bude na tom výletě školním. A možná i se mnou, pokud mě pustí. ,,Máš někde rodinu, ke které se vracíš na víkendy?" zeptám se, abych si upřesnil, že správně chápu její výklad, když se rozhovoří. Možná říká víc, než by normálně chtěla, ale teď je zřejmě dost rozrušená. Ví, že je o děcka dobře postaráno? Takže asi skutečně někde nechala nějaké mladé, aby mohla být tady. Musí to pro ni být těžké. napadne mne. Jen mi přijde, že si zbytečně bere tu práci. Kas přece nikdy neříkal, že ty práce budeme prezentovat veřejně. S tím i počítám a určitě s tím musí počítat i on. ,,Zloději, vrahové a feťáci?" podivím se a jdu po boku Terry, blížíme se k jídelně. Slova se z ní skutečně chrlí jak proud vodopádu. ,,Terry." chytnu ji za paži, pootočím o půl obrátky a tělem natlačím na zeď za ní. Je to intimnější gesto, než by situace vyžadovala, ale potřebuji dostat její vědomí zpátky do reálné roviny. ,,Za prvé, rozhodně není špatně, že jsi tady. Díky vzdělání a možná kontaktům téhle školy můžeš najít takové zaměstnání, díky kterému budeš mít čas na svoje blízké." začnu jí vysvětlovat a opřu se rukama kolem jejích boků o stěnu. Mluvím klidně, přesto vážně a v jakémsi smyslu dominantně, že by nebyl problém si má slova vysvětlit jako příkaz. ,,Za druhé, ano, snaží se nás vydeptat. Takže co mu ukázat, že se dokážeš porvat se svými kostlivci ve skříni?" nakloním hlavu na stranu a zadívám se Terry do tváře. Každý má něco podobného schovaného ve své minulosti. Jde jen o to, jak k tomu přistoupit. ,,A za třetí. Nikdo neřekl, že to budeš vykládat ostatním. Možná to učitel bere napůl jako terapii pro studenty, kdo ví. Využij tu práci pro to, abys našla nové možnosti. Něco co tě třeba doteď nenapadlo. A kdyby sis nevěděla rady, vždycky se můžeš obrátit pro pomoc na ostatní, včetně mě." během proslovu jsem se přisunul k Terry blíž. ,,Takže co, zkusíš se s tím poprat a posunout svoje sebevědomí o stupínek výš?" zazubím se na vlčici a pustím ji od stěny tak, aby měla zase kolem sebe dostatek prostoru. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Středa - divadlo Do školy dorazím velmi brzy, pěšky, super promoklá a nadšená. To pro mé studenty nikdy nevěstí nic dobrého. V učebně se pomalu schází známé tváře - mladší se snaží se mnou začít konverzaci týkající se deště, zatímco se potutelně usmívám, starší jen odevzdaně probírají všechno jiné a pomalu si připravují bílou látku a metr a pozorují dveře. Při příchodu obou prvaček zpozorní a s lehce vyděšeným výrazem zaúpí: "Ani jedna?!" Hned na to jsou u vás, zatímco mladší studenti se snaží ještě horlivěji mě zabavit. "To jste si fakt musely vzít džíny? Aspoň že jste z těch menších furry, to snad zvládnem." zavrtí - velice elegantně - hlavou labuť zatímco vás měří a hlásí velikosti spolužákům. Během dvanácti minut jsou na světě dvoje jednoduché, ale precizní šaty. "Autobush je tu - vyrážíme!" zavelím v 8:15 a konečně se rozhlédnu po třídě. Neubráním se úšklebku, když si všimnu dobře mi známého outfitu obou prvaček, ale spolknu jízlivou poznámku - snad za to může ten déšť - a vesele se vydám k autobusu. Já sama mám rudé vzdušné šaty, které od jistého momentu visí v mém kabinetě... a tím rozhodně nechci říct od toho, kdy jsem si bílé šaty šila na poslední chvíli sama, což je historka o kterou se s vámi spolužáci velice ochotně podělí, ideálně v momentě, kdy je slyším a nezbývá mi než se červenat, ocenit jejich rychlou práci a změnit téma. Po představení (Maryša) si můžete všimnout určitého napětí mezi studenty, když se shromáždíme v autobuse na zpáteční cestu - ne tak úplně zpáteční, jak se následně dozvíte. "Takže, jelikož máme jeshtě dvě hodiny a dala jshem shi tu práči, pojedeme teď ke shtudánče v leshe- " pošlu balíčky pláštěnek zájemcům, "jsou tam pchipravené kamery, hi-fi a pár dalších užitečných věčí jako tavná pishtole, žbytek je na vásh! Tančete, tvochte ž pchírodnin, dokumentujte... nikdo neshmí shtát shtranou! Ani já nebudu~" Po příjezdu ale nechám iniciativu na vás, kdo dřív přijde, abych se připojila, u toho budu, což se v podstatě rozhodne po cestě busem. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Leon "Sourozence..." Pronesu jen mezi chrlením dalších slov odpověď na Leonovu otázku. Až ve chvíli, kdy mě chytl za zápěstí a přitiskl ke zdi, jsem si plně uvědomila, co dělám a ztichla. Nejistě jsem couvla až úplně ke stěně a neopovážila se namítat jediné slovo. Zněl najednou tak silně, sebevědomě a vůdcovsky. Jako bych se pod silou jeho slov zmenšovala. Jen jsem tiše mrkala a koukala na něho. To se mu řekne. Jeho kostlivec je v podstatě veřejně známá věc ale tohle... To je sakra osobní a hodně... Když Leon domluví, sklopím na chvíli pohled. Má přece pravdu! Neměla bych se nechat takhle rozložit. Měla bych napsat práci, jakoby se mě to téma vůbec nedotýkalo... To by bylo nejlepší... Zvládnu to ale? Zvedla jsem oči zase nahoru k Leonovi. Pousmála jsem se a pevně jsem ho objala. "Díky... Magořím. Hrozně mě zaskočilo, že toho o nás tolik ví..." Pousměju se nejistě, když se zase odtáhnu. "Promiň. Nechtěla jsem na tebe tohle vychrlit..." Omluvím se a na chvilku se zamyslím. "Máme to doma složitější. Mamku ani tátu už nemáme. Bydlíme se strejdou a starším bráchou. Tři malý sourozenci... No prostě... Trefil hřebíček přímo na hlavičku." Sklopím zase pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Terry ,,Tolik ví....řekl bych, že jen věci které se dají dohledat. Pokud si mám tipnout, dáváš na furrybook hodně fotek se svými sourozenci, co děláte a tak podobně, ale zároveň ti chybí fotky s rodiči? Psycholog si z toho dokáže vyvodit nějaké závěry. Nedivil bych se, kdyby se u některých studentů netrefil v tom testování." nabídnu Terry vysvětlení, které by jí mohlo uchlácholit a také nabádat k větší opatrnosti ohledně toho, co sdílí na internetu. ,,Pokud jde o mě, nikdy sem se netajil tím, jaké hodnoty uznávám. I když to tak nebylo vždycky. Jak jsem řekl, všichni máme své kostlivce." mrknu na Terry záludně. ,,A neomlouvej se za to, že jsi cítící bytost. Klidně se svěř." zlehka jí prohrábnu hravě vlasy v gestu, že je všechno ok. ,,Navíc mám i své zkušenosti ohledně zpovědnice, takže pokud by ses chtěla vyzpovídat z nějakého hříchu, klidně se na mě obrať." uvolním trochu atmosféru přátelských tónem. Udělám krok dopředu, když si něco uvědomím, znovu udělám úkrok dozadu a nahnu se Terry k uchu. ,,A neříkej o tom Ka, myslela by si, že se tě snažím zfanatizovat." zašeptám s přehnaně prosebným podtónem. ,,Jdem jíst! Ať nám Pán odpustí pro dnešek fakt, že se přežerem!" zavelím se smíchem směrem k jídelně. |
| |
| A11, jídelna Hned jak jsem se usadila, vytáhla jsem noťas. Mám v něm knížky a všechno. Prostě proč nepokročit s dobou, když můžu. Začnu vše zapisovat, což není problém. Píšu tak rychle, že vlastně píšu vše co učitelka říká. No, můžu když tak chodit psát výpovědi u soudu. Když něco nepochopím či nerozumím tak nejsem potichu a rovnou se přihlásím a řeknu svůj problém. Nechápu, jak jiný můžou předstírat, že rozumí a hned po škole proklínat všechny bohy. Tímto stylem pozornosti pokračuji celý den. Nehodlám tomu hajzlikovi udělat radost. V naší rodině bude někdo, kdo životy nebere! Každou hodinu jsem brala zodpovědně a zvědavě. Možná už i otravně, ale co? Kdo se nezeptá neví. Když už odběhla poslední hodina podívala jsem se jestli mám zapsané úkoly a referát co mám udělat. Jo, aspoň trest není a tak konečně můžu vyrazit na oběd. Mám už fakt hlad a tak se vydám co nejrychleji ze třídy a rovnou pro jídlo. Pořádný kus masa muže vše jen rozjasnit! |
| |
| S andělem a ďáblem na obědě Leon, Ka Povzdechnu si. Tohle byla pravda. Výlety na dětské hřiště s Tomíkem, dámské jízdy s Kate a Míšou i opravování toho mustanga s Joshem. To všechno bylo na mým FurryBooku úplně běžně. Nikdy by mě ale nenapadlo, že by se to dalo až takhle využít. "Máš asi pravdu. Dávám tam dost fotek..." Usměju se provinile. "Víš... Na svěřování s nějakýma detailama se moc necítím. Ani to, že nemáme rodiče jsem nikomu nechtěla říkat. Mohl by sis to prosím nechat pro sebe? Jako zpovědní tajemství!" Vypláznu na tebe už veseleji a klidněji jazyk. "Neboj, tvé tajemství je u mě v bezpečí. Doufám stejně jako moje u tebe..." Mrknu a vyrazím do jídelny. Když už stojím frontu na pořádný steak s hranolkama, příjde do jídelny i Ka. Usměju se a zamávám jí, aby si nás všimla. "Pozor, právě přichází tvůj boží trest!" Špitnu ještě k Leonovi, než k nám Ka dojde. "Ahoj. Jaká byla dneska pavoučice?" Usměju se mile na Ka. |
| |
| Na obědě Jídelna Terry, Ka ,,Tak vidíš. Nejsou v tom žádná kouzla. Spíš sociální inženýrství. Ten pojem ti určitě něco říká." pronesu povzbudivě. ,,A neměj obavy, nebudu se o tvých soukromých věcech šířit." přikývnu a přidržím jí dveře od jídelny. Zamíříme spolu k okénku a z Terry hned vypadne objednávka steaku s hranolkama. Takový oběd těžko můžu schvalovat po cvičení, ale co, Terry stejně nevypadá, že by potřebovala držet dietu. Já sám to vidím na kombinaci hovězího s rýží a zeleninou. ,,Jakej boží trest?" zeptám se nechápavě a rozhlédnu se okolo. Všimnu si Ka, která se k nám blíží a dopne mi, co tím Terry myslí. Ka má možná jiné vnímání světa než já, ale za trest bych ji asi neoznačil. ,,Ahoj." mávnu na Ka přátelsky. Jsem rád, že vypadá v pohodě, aspoň co mohu posoudit z jednoho dne, co ji znám. Včera vypadala mnohem naštvaněji tak snad je to dobré znamení. |
| |
| Jídelna. Terry, Leon Když dojdu do jídelny uvidím Terry a Leona. No tak co… Rychle dojdu k nim. ”No, nazdárek fízlové!” Pousměji se vesele a hned jak můžu, nandavám si hlavně maso. “Terry, pavoučice… No nevím asi nebudeme kámošky. Co naděláš?!” Zaksichtím se. “Co vy? Je Kas tak parádní, jak jsi básnila včera? “ Povím a vydám se ke stolu, kde se utábořím a vrhnu se na jídlo takovým způsobem, že kdyby mi tam někdo sáhl, tak mu tu ruku sním taky. |
| |
| Piraně Ka Ka, Leon Uculím se na Ka. "Vždyť jste si včera v hospodě tak rozumněli!" Ušklíbnu se provokativně. Ka se pak zeptá na Kase a já si trochu povzdechnu. "Jo... Hodiny byli moc fajn. Právo, Sport i bojový umění... Jen psychologie je... No, řekněme, že má Kas netradiční vyučovací techniky..." Usměju se na ní i na Leona a posadím se k volnému stolu. Pustím se do jídla. Už jsem měla fakt hlad ale i tak, nevypadám rozhodě tak nenažraně jako má kolegyně. "Klídek! Vždyť se udusíš!" Zasměju se vesele. |
| |
| Jídelna Ka, Terry ,,Jeden nikdy neví, třeba si najdete společné téma." nadhodím, protože Ka vypadá skutečně, že toho má dnes až nad hlavu. Podobně jako Terry. Na otázku ohledně Kase se jen pousměji. ,,Netradiční? No....to teda nevím. Každopádně si asi nezískal moc sympatií ve třídě. Ale věřím tomu, že to nemyslí zle." mrknu na Terry důvěrně. S obědem zamíříme sednout si k volnému stolu. Ka se pustí do jídla tempem, že by snad potřebovala celý hrnec. ,,Ka, jak jsi vlastně dopadla včera po odchodu? Všechno v pohodě?" zeptám se a pozoruji její tvář, jestli se jí nějak změní mimika ve tváři, nějaké zaváhání nebo tak. Vím, že asi jen mávne rukou a nějak mne odbude, ale spíše mne zajímá její řeč těla. Podle ní by se dalo poznat jestli pro ni byl včerejšek příjemný či ne. |
| |
| Jídelna. Terry, Leon Po chvilce se odtrhnu od jídla a chvíli ještě trvá než sousto dožvýkám. “Netradičně? V čem je netradiční?” Povím ještě huhlající řečí. Pak se podívám na Leona s útočným pohledem. “To jsou posluhovači živého, skutečného boha! Nebo tak se vidí a i spousty dalších Furry ho tak vnímají.” Povím naštvaně. “No, oni tak nějak nebezpeční nejsou. Pro mě ne. Pro jiné by mohly být.” Povím a pokrčím ramena a napiji se vody. “Můj otec vidí nepřátele všude. Všude někdo pro ti němu kuje pikle a podobně.. Všichni jsou pro ti němu a proto jsem v ustavičném nebezpečí a byl by nerad aby mě Římané ukřižovali.” Protočím oči. “Když se podíváš pozorně zjistíš, že ti blbové, co straší za okny je nemyjí. Jaký idiot by je myl v dešti!” Podívám se na jedno z oken a za nim hned někdo něco dělal. “Možná jen smrt mě osvobodí…” Povím, když zkoumavě pozoruji toho matláka. “Hned jsem tady.” Povím a vydám se na záchody. Jsem tam chvíli, než se vrátím a zas si sednu. “No, tak co ten Kas?” Pozorně se podívám na oba dva a přitom si hladím pěst jako by byla naražená. |
| |
| Jídelna Ka, Leon Usměju se na Leona. Je hodnej, že to víc nerozebírá, ikdyž zrovna Terry by mi asi moc nevadila. Významně jsem se na Ka podívala. Ještě jsem se nedostala zeptat se na tohle téma a tak jsem byla sama zvědavá. Pozorně jsem jí poslouchala. "Takže je na tebe poslal táta?" zeptám se trochu udiveně. Co je ta holka asi zač? Koukla jsem se z okna. "Tak to jsou fakt debilové... Horší krytí si vymyslet nemohli." Podívám se na Ka a vyčítavě jí sjedu pohledem při zmínce o smrti. Když odejde, podívám se na Leona. "Hmmm... Vypadá to, že tu máme malou celebritu..." Usměju se a pokračuju v jídle. Když se Ka vrátí, všimnu si její ruky ale rozhodnu se to nekomentovat. "No, dal nám zajímavé referáty na... No velice zvláštní témata. Řekněme, že to není nic příjemnýho..." |
| |
| Sklerotik! všici, Sassy Aurantia Najednou do třídy vletěl jakýsik profesor a spustil co sedíme ještě ve své třídě. Úplně mi vypadlo, že jsem měl být už někde jinde. Rychle jsem složil papír a strčil jej do tašky přes rameno, vstal a vystřelil ven ze třídy. Proběhl jsem přes první budovu ven na pozemky školy a zamířil rovnou do druhé budovy, kde jsou třídy. "To bude průser!" mrmlám si pro sebe, když probíhám prázdnou chodbou k počítačové učebně. Vpadl jsem dovnitř a uviděl profesorku, jak už sedí ve své židli a zákeřně se usmívá. "Pa...pardon. Já... uff.... jsem úplně zapomněl, kaj to jsme." lapal jsem po dechu, když jsem vešel do třídy a zamířil ke své židli. Snad nebude profesorka moc naštvaná a nevymyslí nějaký trest. |
| |
| Jídelna Ka, Terry ,,Otázka je, co je pro lidi skutečný bůh. Bohužel žijeme v době, kdy to jsou jiné než duševní hodnoty. Ale taky se říká "zraň boha do krve a lidé v něj přestanou věřit". Čímž nemyslím, že by bylo dobře kdyby se tvojí rodině něco stalo. Ale má o tebe starost, i když je to někdy protivné. Hádám, že ti i prohledává osobní věci a tak co?" tipnu si, jestli jsem její rodinu odhadl dobře. V hlavě mi začne klíčit plán a v očích mi zahrají veselé jiskřičky. ,,Jen smrt? Ne, myslím že mám lepší nápad. Ale musím si to ještě promyslet." potutelně se pro sebe usmívám. Ka mezitím odejde na toaletu. ,,Malou celebritu? Myslím, že tahle má do Furries Hilton trochu daleko." zavrtím hlavou. ,,Ale třeba bychom jí to slídění mohli trochu zpříjemnit. Nebo minimálně jejího otce trochu vytočit, což by jí taky udělalo radost. Jenom nevím, jak se na to bude tvářit. A vlastně ani ty." pousměji se a vzpomenu si na Ame. Pravda, u té by to zabralo spíš, je to taková veselá povaha. Ka se vrátí po chvíli. Rychlým pohledem zhodnotím, že její návštěva toalety mohla být motivována mnoha věcmi. Ale to je její soukromá věc, nebudu se jí ptát, co tam dělala. ,,Učitel Kas se jen trefil do témat, které nejsou studentům moc příjemná. Něco si o nich zjistil a teď to využil na první hodině psychologie. A ty nebuď jak kakabus." vjedu zezadu Terry prsty do vlasů a zlehka ji poškrabkám za ušima. ,,Už jsem ti řekl, že ti s tím úkolem klidně pomůžu." stáhnu ruku zpátky. Terry se svěřila mě, asi by jí nebylo příjemné, kdyby se o pomoc musela obracet na někoho dalšího. ,,Ale jinak se to zdálo v pohodě. Řekl bych, že byl na to učení trochu moc natěšenej. Ale myslím, že když budeme mít splněný povinnosti, tak bude v pohodě." shrnu svůj dojem z prvního vyučovacího dne. |
| |
| Jídelna Terry, Leon Protáhnu se a zazubím na oba dva. “No, aby ne. Minulý rok díky němu prošli do druháku sotva půlka třídy. Kas tu má na starosti to, aby do statní správy neprošel někdo kdo na to nemá. Kontrola fyzičky a psychiky. To jste si nic nezjišťovali?” Povím zmateně a pobaveně. “Když chceš dělat pod státem tak si vybírají. On vám dělá posudky a doporučení. Asi to má snažší, když teď i rovnou učí.” Povím jako by nic a dojím zbytek jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Umenie Traffy, Laia, Zirrque Nechápavo zamrkám na labutiu furry keď sa zhrozí nad mojimi rifľami. Čo je na nich zlé? Očami prejdem na bielu látku, následne na nožničky a konečne si všimnem, ako sú ostatní oblečení. Pricapím si malú ruku na ústa pri tichom zhíknutí. No jasné. Divadlo. Akože...normálne divadlo. Tam sa chodí na slušno. Nechám sa bez protestov odtiahnuť a merať, dovoliac im so mnou manipulovať ako sa im zachce, pričom sa horlivo ospravedlňujem. Mňa to vôbec nenapadlo, sorryyy, vôbec som nad tým nepremýšľala. Zatvárim sa previnilo a po očku sa pozriem na Laiu. Aspoň v tom ani jedna nie sme sama, nie? Keď ma domerajú, sledujem ako šikovne a rýchlo vyrábajú jednoduché biele šaty. Poďakujem sa asi tak štyri krát v priebehu ich práce Potom mi ale niečo trkne. Hej, umh..ako sa voláš? Prepáč za komplikovanie, naozaj, ale...Mohla by si mi prosím ťa urobiť výstrih na chrbte? Alebo dva podlhovasté otvory? Inak ich neoblečiem. Na vysvetlenie mierne rozviniem jedno krídlo a jemne s ním pohýbem, dávajúc pozor aby som nikoho nestrafila. Keď sú šaty hotové, s uspokojením zistím, že môj ranný výber veľkých, pohodlných bielych topánok, aby mi v daždi nebola zima na nohy, sa farebne ešte aj hodí. Pani profesorka? Profesorka Zirrque? Prederiem sa medzi väčšími spolužiakmi až k nej, zatiaľ čo sa hrabem v teraz plne napchatej taške, kde skončilo moje pôvodné oblečenie. Vylovím stadiaľ peňaženku a podávam profesorke s úsmevom bankovky. To je na tú výrobu voňaviek. Poviem natešene. Chcela som jej ich dať ešte pred tým, ako nastúpim do autobusu, aby som na to nezabudla. Keď ich preberie, šťastne odcupkám na akékoľvek voľné miesto aké ešte zostalo, pozoznamujem sa s Furry predo mnou, za mnou aj cez uličku a po ceste sa celkom dobre bavím počúvaním rôznych historiek a príhod. Po predstavení sa znova nadšene zapojím do rozhovoru, ktorý sa tentokrát točí viac menej okolo divadla a som do toho taká zažratá, že si ani nevšimnem že za oknami je iný výhľad ako keď sme išli sem. Až keď sa ozve Zirrque, našpicujem uši a zľahka sa nadvihnem na sedačke, aby som na ňu dobre videla. Čože? Budeme vonku... v tomto počasí? Prekvapene pozriem na stále sivé a upršané nebo a mimovoľne ma strasie. Okamžite vytiahnem z priestoru nad hlavou svoju tašku a začnem vyťahovať svoje veci. Nemohla som síce tvrdiť, že vonku mrzlo, mimo dažďa bola teplota v podstate celkom prijateľná, ale predsa len, horúci letný deň to nebol. Preto sa bez akejkoľvek hanby prezlečiem priamo na sedačke späť do svojich teplých vecí, úhľadne zložím šaty a vrátim ich labutej furry, ak ich bude chcieť naspäť. Pláštenku vďačne prijmem a okamžite sa do nej zabalím a až takto vybavená vyjdem z autobusu spolu s ostatnými, rozhodnutá zostať čo najviac v teple a suchu výnimočne vynechám tanec a obsadím si miesto pri stole s taviacimi pištolami a inými pomôckami pre šikovné ruky, čo najbližšie pri hifi súprave, aby som mala spoločnosť hudby. Nevedela som síce príliš kresliť, ale manuálne činnosti ma bavili. Preto sa vyberiem do okolia najskôr pozbierať rôzne materiály, ktoré mi padnú do oka. Plnú náruč položím na stôl, roztriedim, v rámci možností ich otriem od vody a usuším a potom s hmkaním a podupkávaním si do prípadnej hudby začnem lepiť a tvoriť. Najskôr vezmem kusy dreva a kôry, ktoré som našla a začnem na ne lepiť pekné okruhliaky a vetvičky do jednoduchých kvetín. Zobrazit SPOILER Následne sa bavkám tým, že na pripravené papiere, ktoré tu boli, lepím listy a snažím sa z nich vytvoriť zvieratká. Zobrazit SPOILER Toto s nami mãe robila keď sme boli deti. Vtipné že, je vtedy a teraz to vyzerá úplne rovnako. Potichu sa zasmejem. Síce robím viac menej primitívne, jednoduché veci, ale vyzerá to že sa pri tom dobre bavím. |
| |
| soukromá zpráva od Sassy Aurantia pro Sam Chvíli se tak pohupuji na židli, než se konečně dostaví i nějací studenti. Uvítám je širokým úsměvem. Jeden by řekl, že se snad ani nic neděje. Po nějaké době sem vpadne i Sam. A to potom, co lomcoval klikou zamčené počítačové učebně, vzhledem k tomu, že výuka začíná ve třídě C3, což je naše učebna pro teoretické hodiny. Vletí dovnitř, bez klepání, bez pozdravu. Usměji se na něj tak, až odhalím všechny zuby. "Vítejte pane Varro." Uvítám ho. "Dobré ráno přeji." Dodám, jako bych ho snad ani neslyšela. Vydá se ke své židli. "Ale ne... nesedejte si... Pomůžete mi s praktickými ukázkami. A můžete začít s odpovědí na včerejší úkol." Vybídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Umění Netopýrka Ame nechápavě kouká na labuťí Furry, a já stejně tak. Pak mi dojde: My jdeme dneska do divadla! Já úplně zapomněla! To bych si vzala ty šaty s dlouhými rukávy! Labuť nám se spolužáky dá ušít jednoduché bílé šaty. Na mě trochu moc odvážné, ale nedá se nic dělat. Zajeu ještě za psí Furry která mi dodělává šaty. "Ahoj...m-m-mohla bys mi..prosím..udělat..." Nemůžu to říct nahlas! Je to prostě trapné. Tak se nakloním k jejímu oušku a zašeptám: "Výstřih na ocásek..?" Fenka je jen chápavě usměje a s pokynutím vezme do tlapky nůžky. Výsledek je docela hezký a slušivý, a potom co se zrudlá převléknu v prázdné učebně vedle musím říct, že šaty jsou i pohodlné. Ale pořád si připadám skoro jako nahá.. Nedá se nic dělat, autobus je už tady. Cestou do divadla sedím u okna vprostřed, pozoruju listí zmítané větrem, provazce vody, padající z oblohy. Přemýšlím nad uměním. Nad svou prací doma. Musím toho ještě tolik zarídit, objednat, a to mám už jenom pár týdnů! Kde mám do několika týdnů sehnat ručitele? Možná táta by se zaručil, Akademie ho zná...ale on není malíř... Nervózně si při těch myšlenkách mnu ucho. Divadlo je pak vítané rozptýlení: Maryšu mám moc ráda. Líbí se mi část, kde Lízal pochopí jak velkou chybu udělal, že dal Maryšu Vávrovi. Po představení, na cestě do školy se dovíme, co budeme ještě dělat, a mě se v hlavě začne líhnout nápad. Trocha borůvek, nějaký šeřík...počkat, v těhle šatech nemůžu ven! Rozhlédnu se kolem, a vyděsím se když si všimnu Ame, jak se klidně převlíká mezi studenty. Je to exhibicionistka!! Osobně počkám až dojedeme na místo, kde se převlíknu schovaná za keřem. Hodím na sebe ještě pláštěnku a kapucu si zatáhnu hluboko do čela. Strčím složené šaty do batohu, nadhodím si popruh na rameni a vyrazím do lesa. Dvacet minut na to se vrátím s náručí plnou větviček, listí, květin a okvětních lístků, mechu a dalšího a všechno si to rozložím naproti Ame na stole. A pustím se do díla. Do tří sklenic naskládám okvětní lístky-zvlášť fialky se zvonečky, pampelišky s petrklíčem a vlčí mák, co jsem našla na louce pět, šest minut běhu odtud. Do uřiznuté PET lahve vložím trochu jílu a z listů stromů přidám trochu vody a do druhé lahve přidám černou hlínu. Tu chvíli vdečně vduchuju. Miluju vůni černé zeminy, je tak omamná. Nakonec všech pět směsí lehce pokapu vodou a rozdrtím kamenem nadrobno. Chvilku trvalo, než jsem našla dostatečně velké kusy kůry. Pak si s pomocí nasbíraných větviček, trávy a tavicí pistole udělám sadu štětců odkaz. S pomocí takto připravených barev a štětců začnu malovat. Zase se dostávám do tranzu, nevnímám nic okolo. Jen já a moje dílo. Dílo a já. Pár minut před koncem mám hotovo, a už jen upletu z trávy provázky, na které svoje obrázky odkaz připevním tavicí pistolí. Na okraji prostranství zavěsím několik z nich na větve keříku. A teď za profesorkou Xeik, požádat o hodnocení. A s hlubokým nádechem za ní zajdu. |
| |
| Jídelna Leon, Ka Ve chvíli, kdy je Ka pryč, podezíravě koukám na Leona. "Co se ti v tý palici honí?" Když hodnotí učitele, jen souhlasně přikyvuji. Ka mě ale dostane. Zůstanu na ní nevěřícně čučet. Až když se trochu proberu, podívám se i na Leona, jak se na to tváří on. "Tak to je dobrá motivace napsat ten referát co nejlépe!" Uznale kývnu ale honí se mi hlavou, jak si před Kasem budu muset dávat pozor. |
| |
| Jídelna Ka, Terry ,,Co nejlíp? Myslím, že referát z psychologie není o tom, napsat ho co nejlíp, ale napsat ho podle sebe. Snad jenom gramaticky dobře a k čemu nám dal Bůh autokorekci že?" zakřením se. Když se Ka zmíní o tom, že nám Kas bude psát posudky, jenom pokrčím rameny. ,,Popravdě nezjišťoval, neměl jsem k tomu důvod. Nemá cenu se přetvařovat, prostě být sám sebou. A když jsme u toho, myslím, že já jako jediný z naší malé trojice tady jsem byl u cvokaře a mám i svůj generovaný psychologický profil. K tomu naštěstí Kas přístup nemá, spadá to pod lékařské tajemství. Ještě by mohl přijít na to, že sem vyšinutý násilnický maniak s poruchou osobnosti." zasměji se nad tou představou. ,,Každopádně Ka....říkala jsi, že tě otec hlídá na každém rohu? Jak moc jsi ochotná ho naštvat?" stočím pohled na naši temnou furry, v očích mi pobaveně zajiskří. |
| |
| soukromá zpráva od Sam pro "Úkol? Jaký úko....jo tohle.." vzpoměl jsem si naštěstí, co nám včera zadala na konci hodiny. Jedna místnost, tři vypínače. Druhá místnost, tři kompy. Kerej vypínač je ke kterému. "No...vezmu to popořadě. Prvně zapnu ten vlevo. Po hodině zapnu ten uprostřed a pujdu se podívat do vedlejší místnosti. Jeden bude vyplej a dva zaplé. Ten vyplej je vypínač vpravo. Ten nevíc zahřátý bude vypínač vlevo a ten ještě studený je prostřední." řekl jsem svou odpověď o které jsem si myslel že bude uspokojivá a podíval se na slečnu Aurantii, jestli se mnou souhlasí. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Terry, Leon Dívám se na oba dva a přimhouřím oči. “Naštvat? Jsem jeho dcera byla bych idiot kdybych hodlala udělat takovou chybu.” Zazubím se ale je vidět, že to je jak na dítě co ještě o životě nic neví. “No, jak to říct pro mého otce a mé dva bratry jsem já něco jako maskot rodiny. Jak ho naštvat tak aby byl úplně v háji? No, to mě uneste a nebo rovnou zabijte. To by snad pomohlo.” Zasměji se a zhoupnu na židli. “Co máte dneska v plánu? Já po hodině musím jít za pavoukem do její sítě. Nechcete mě někdo zastoupit? Co ty Leone? Ty máš na své straně toho boha, takže by jsi to snad mohl přežít ne?” |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Ka, Leon "Řekla bych, že mu půjde hlavně o nestrannost. Takže zahrnout tam i ty katastrofický scénáře, o kterých jsme se bavili..." Ušklíbnu se s povzdechem na Leona. "Vzhledem k tomu, co zjistil pomocí fotek na furrybook, bych ho nepodceňovala. Pokud dělá opravdu posudky pro vládu, měl by mít přístup i k lékařským zprávám..." Kouknu na Leona s úsměvem. "Takže máš smůlu, ty psychopate." Poslouchám pak jak se snaží Ka přemluvit na svůj doposud neznámý plán. Vytáhla jsem mobil a začala do něj něco ťukat. Až teď jsem si uvědomila, že jsem nedala ještě vědět domů, že nebudu moct přijet. Budou zklamaný ale s tím nic neudělám. Další víkend to snad vyjde... "Já po škole půjdu do knihovny sehnat si nějaký knížky na ten referát. Pak jsem přemýšlela nad návštěvou pláže..." Usměju se. Po tom dnešním cvičení v posilce si nedokážu představit nějakou aktivní zábavu na odpoledne. |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Ka, Terry ,,K lékařským zprávám nemůže mít přístup bez souhlasu pacienta, pokud není zbaven svéprávnosti." odpovím Terry zasvěceně a zním skutečně přesvědčivě. Zdá se, že s tímto mám své zkušenosti. ,,Z fotek se toho dá odhadnout víc, než si myslíš, nakonec o tom jsme se už bavili předtím. Stačí pár odhadů, dohadů a máš vytvořenou diagnózu jen na základě pár obrázků. Ještě teď si vzpomínám na všelijaké obrázky. Jen obrysy, ale jen podle odpovědí lze odhadnout, co jsi za osobu. Nedělej si s tím starosti Terry. Neví víc, než si ty můžeš domyslet. Není potřeba za tím hledat nějaké konspirace a navíc....snad se nestydíš za to, kdo jsi?" pronesu povzbudivě směrem k vlčici. Zdá se, že je pořád trochu vyděšená z toho, co o ní Kas dokázal zjistit. Na chvíli se odmlčím, než se otočím zpátky ke Ka. ,,Právě proto, že jsi dcera, ti projde mnoho věcí. Totiž, nevím přesně jaký je vztah mezi otcem a dcerou, ale pokud tě tak hlídá, tak na tebe také hodně dá a má od tebe určitá očekávání." odhadnu ze svého stanoviska, když už jsme u té psychologie. ,,Ale jak by se jim líbilo, kdyby si maskot rodiny našel kluka? Nebo ještě líp....holku?" kouknu bokem po Terry a potutelně se křením, taktak, že nevyprsknu smíchy. Přijde mi to tak absurdní, že by to mohlo vyjít. ,,Ne, Terry vystavit do takové situace by bylo nezodpovědné. Abych to řekl přesněji, co je přinutit si to myslet? Tobě stačí se tvářit zamilovaně, zbytek nech na mě." kouknu na Ka zvědavě, ačkoliv netuším, jak se na to bude tvářit. Minimálně by se její ostraha zaměřila na něco jiného, než na její osobu. ,,Tím, že máme odlišné hodnoty a rozdílné světy to bude působit o to víc zábavněji. Asi se nespletu, když mám domněnku o tom, že tvůj otec by se o mě snažil zjistit, co by se dalo. Popravdě, to samo o sobě dovede tvého otce....k nervozitě." představuji si imaginární vzhled jejího otce, jak hledí do těch pár řádků, které o mě jeho oficiální i neoficiální zdroje budou schopny zjistit. Založím si ruce před sebe a čekám na rozsudek Ka ohledně tohoto nápadu. Pokud to nebude brát příliš vážně, mohla by to být docela legrace. ,,Ka, dovolíš mi tě pozvat na rande? Slibuji, že tě nebudu nutit jít na bohoslužbu ani nikam do blízkosti kostela." zeptám se kočičí furry zvědavě nad obědem. Když už nic, třeba jí to pomůže vyplnit volný čas, který by jinak měla trávit s rodinou. A já si to budu moci dát do záznamu jako nácviku dohledu nad svěřenou osobou. |
| |
| soukromá zpráva od Sassy Aurantia pro Sam Nakrčím nesouhlasně čelo, když na mou výzvu zareaguje slovy: jo tohle. Zamračení však zmizí, když začne odpovídat. Kývnu hlavou na souhlas, když se na mne podívá, zda s tím souhlasím. "Ano, to je jedna z možných správných odpovědí." Pousměji se na Sama. "Samozřejmě to funguje pouze, pokud se počítače zahřívají. Moderní technologie nyní poskytují takové chlazení, že byste nepoznali, jen z vnějšku, který počítač je který. Od toho však poslouží software. Poskytuje informace o tom, jak dlouho počítač běží. Pak byste ani nemuseli čekat celou hodinu." Řeknu nakonec a tím uzavřu celý úkol. "Každopádně k vaší první hodině. Jedná se o fyziku, jak všichni jistě z rozvrhu víte. Dnes si řekneme něco o dynamice." Uvedu hodinu. Obecné principy, známá jména v dynamice, její vznik a vektory. To zatím pro první hodinu stačí. Při vysvětlování vzniku dynamické síly využiji Sama, abych předvedla rozdíl mezi mechanickou a silového pole. Pak ho pošlu si sednout. Přestávka a přesuneme se na druhou hodinu do dílen. Na každém místě stojí připravený case. Hodinu uvedu základními pojmy počítače, teoretickým rozdílem mezi hardwarem a softwarem. Také se trochu seznámíme s dílnami. V každém stole se nachází nářadí, které budou potřebovat. Na každém stole jsou zásuvky. Na hodinu výpočtů se vrátíme do učebny C3. Představím jim dvojkovou soustavu a převody z té desítkové a zpátky. Hodina tím uběhne vcelku rychle. Poslední hodinu trávíme v počítačové učebně. Rozdám jim jejich přihlašovací údaje a na interaktivní tabuli ukáži, kde je můj disk a kde jsou ty jejich. Ve zbytku jen nastíním nejstarší historii výpočetních zařízení. Zdůrazním, že dříve to vůbec nebyli přístroje pro technické obory, naopak pomáhali v demografii. S tím je požádám, aby vypnuli počítače a propustím je na oběd. "Uvidíme se zítra před školou." Uchechtnu se a mávnu jim, když odcházejí. |
| |
| soukromá zpráva od Ka pro Terry, Leon Poslouchám, co povídá Leon a zamyšleně přikyvuji, dokud nepromluví na mě. Zamrkám a hlasitě polknu. “Ehm, tak první věc, zjistit si informace o někom je v dnešní době lehké. Dostat se k osobním věcem je lehké taky. Jen naivka si myslí, že stát si je nekontroluje. No, to je jen k věci co se děje zde u Terry. Tak a teď to druhé, najít si kluka nebo holku.” Podívám se na Terry s pobaveným úsměvem. “Tak začneme popořadě. Můj otec je už naštvaný jen z toho, že jsem na zdravotním zaměření.” Povím a protáhnu se. “Hmm... Je určitě příjemná změna, když mě kluk pozve na rande nesloží se u toho strachy. To jsem ještě nezažila.” Zasměji se a pak se vážně podívám na Leona. “Jo ale možná to je jen kulišácký styl skutečného pozvání na rande. Třeba to tak od vás děláte.” Pobaveně a trošku drze dopovím větu. Pak se podívám kolem sebe. “No, radši si skočím ještě pro pití a promyslím to.” Povím s úsměvem ale než se vydám pro další pití, nechám tablet na stole otočený tak aby jste na něj viděli. Na něm je článek o Tomasi Alenzonim. Označen jako obchodník se smrtí či jako bůh smrti. Taky se tam píše o největším výrobci zbraní od berety pro poldy po letadlové lodě. Ve všech válkách, který teď probíhají se zabíjejí zbraněmi od rodiny Alenzon. Je tam i o dvojčatech Karl a Kastiel Alenzon, kteří pokračují ve vyšlapané cestě a pomáhají vyvíjet lepší a lepší zbraně. Je tam i jméno Karolan Alenzon. Nezbedná dcera, co každou chvíli někam zdrhá a v tomto článku je označená jako nejrozmazlenější princeznička. Já zůstávám dost dlouho mimo než jsem se vrátila a sedla si. Pak jsem se podívala na Leona. “Když budu brát tvou víru jen v tom nejlepším světle, tak jsem já a má rodina opakem.” Schovám do tašky tablet. “Ty články jsou fakt na prd. Co všechno jsem provedla… A ani o tom nevím.” Zasměji se. ”No po tom blbém trestu půjdu do baru tak jestli si chceš pokecat tak klidně.” Protáhnu se a pak se pořádně napiji. |
| |
| soukromá zpráva od Terry pro Ka, Leon "To není tak docela pravda. Pokud zpracovává zakázky pro stát, může k nim přístup dostat." Usměju se na Leona. "To máš v těch záznamech fakt, že jsi psychopat nebo čeho se bojíš?" Vypláznu na něj jazyk. Pronesla jsem to dost rejpavě na to, aby pochopil, že to je rekace na moje stydění se sama za sebe. Pozorně poslouchám Leonův plán a ve chvíli, kdy se koukne stranou na mě, sjedu na židli téměř pod stůl. Bože můj! Jsem mrtvola! Oni mě zabijou!!! Přez svůj vnitřní panický záchvat nevnímám co dál mluví a jen zamyšleně hledím před sebe. Probere mě až Kain odchod a zanechaný tablet s otevřeným článkem. Přitáhnu ho blíž tak, aby mohl číst i Leon. "Nebyla jsem zas tak daleko s tou celebritou..." Špitnu tiše k Leonovi. Když Ka zas přichází zpět, rychle dám tablet zpět na své místo a tvářím se jak štěně. Občas se i rozhlídnu po okolí, jakobych hledala Kainu ochranku nebo možná snipera! |
| |
| soukromá zpráva od Leon pro Ka, Terry ,,Tvůj otec může být jaký chce, ale pořád je to defakto jen tvůj otec. Proč bych se měl složit strachy jenom kvůli někomu, koho vlastně neznám." Kromě toho si takové chování ani nemůžu dovolit Ka. ,,Fajn, takže jsme domluvený, dneska večer." shrnu náš plán. Je potřeba začít ještě před výletem, aby se ti její bodyguardi taky trochu vyvenčili na čistém vzduchu. ,,Psychopat asi přímo ne. Ale řekněme, že sem nebyl vždycky tak hodný, jak jsem dnes." zadívám se na Terry jako andělíček. Po očku sleduji odcházející Ka, která nám tady zanechala svůj tablet, který si vlčice okamžitě přisvojila. Nevím co si myslet o tom, kdyby někdo takto lezl mě do věcí, ale když už jsme u toho... ,,Něco zajímavého?" zeptám se Terry a podívám se na obsah tabletu. Nějaký novinový článek. Každému by muselo dojít, že ten článek pojednává o Ka a její rodině. Na mé tváři se usadí výraz, který by tam asi moc furry nečekalo. Ani zděšení, výsměch nebo něco takového, ale podezření. Budu si muset promluvit s Otcem, jestli se moje domněnka zakládá na pravdivých základech. I když....na tom vlastně nesejde. ,,S celebritou asi ne. Ale nebral bych to zase tak moc vážně. Chápu, že na Ka dávají pozor, přestože si nemyslím, že by jí hrozilo nebezpečí, jaké se domnívají. Nebo bych v to alespoň rád doufal. A navíc, aspoň bude trochu adrenalinu ne?" pohladím Terry konejšivě po rameni. Mrzí mě, že se z ní vytratila ta příjemná živost a jakýsi flirt, kterým oplývala. Když se Ka vrátí, zlehka jí přistrčím tablet. Vím, že se Terry cítí provinile, jakoby snad čučela do cizího, ale podle mě je lepší upřímnost. ,,Neměla bys nechávat svoje věci jenom se tak válet." poradím kočičí furry s pousmáním. ,,Jasný, sejdeme se tam." přikývnu Ka souhlasně. Bar vypadá jako dobré místo k začátku naší "akce" proti jejímu otci. ,,Co je s tebou?" zlehka šťouchnu do Terry, která se vrtí na židli, jakoby měla blechy v kožichu a pořád kouká po všech koutech. |
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Umění "Výborně, první shtudentka, která nehodlá promarnit pchíležitosht!" Uložím peníze do obálky s obrázkem veselého tchoře a nechám ji v kabinetě. "Aaa, málem bych zapomněla, koná se to až pchíští sobotu, ve 3 odpoledne. Kdyby ti do toho něčo vlezlo, shtačí do pátku pchijít." Ostatní spolužáci vás nechávají v klidu tvořit, jen sem tam něco vyfotí a jdou si zase po svém. Největší skupinka asi šesti studentů včetně labutě a Zirrque se na začátku shromáždí přímo u studánky, různě si poposedá kolem a na ni a aspoň deset minut se snaží o brainstorming. Pak se během pár vteřin všichni vypaří. Menší problém představují dvě skupinky s různým hudebním vkusem, které si rafinovaně přebírají hifi, takže se asi pět minut střídá metal a reggae a žádná píseň nedohraje do konce, než se jeden býk naštve, soupravu jim zabaví a pouští písničky na přání střídaný novinkami měsíce. Po chvíli se do toho vžije a půl hodiny dělá moderátora; v přestávkách s mikrofonem obchází ostatní. "A teď pojďme omrknout tvořivý koutek! Máme tu tři kutily samotáře a jednu dvojici, mladé slečny mají přednost! Jak se vám zatím líbí na nové škole, co říkáte na svou třídu, jsou tam nějací pěkní kluci - nebo holky? - poznaly jste už Dračí hnízdo, nebo se tam teprv chystáte? A něco jiného co bychom o vás měli vědět?" po krátkém pohledu na Laiu ponořenou do práce posune mikrofon směrem k Ame a pobídne ji veselým pohledem. Skupinka se vrátí zhruba čtvrt hodiny před koncem v rozjuchané náladě s několika dlouhými lany se zapletenými květy a travinami, oblečení (také se převlékli do sportovnějšího) většiny z nich je nějak roztrhané, zablácené a mokré. Kdo chce, může se podívat na videa kde se na lanech houpou a pokouší se lépe či hůře o aerial rope vystoupení. V podání některých studentek místy připomíná spíš bondage... Labuť dojde k výtvarnému stolku, prohodí pár slov s dvojicí studentů zrovna pracující na vějíři a zastaví se i u Ame. "Vidíš, pořád jsem se ti nepředstavila. Loira... hodně roztomilý." se zahihňáním pokývá hlavou a sáhne si na oblázky tvořící okvětní lístky. "Přišli jsme o něco, když jsme byli pryč?" Další konverzaci nechá Loira na tobě, případně se vrátí ke skupince. Zirrque má na hodnocení evidentně mnohem menší náladu než včera, ale s úsměvem si obrázky prohlédne. "Uu, vlashtní barvy? Hodně dobrý nápad... jen she bojím, že to dlouho nevydrží. Chtělo by to kvalitnější pojidlo, ale čo she dá dělat. Moc pěkné. Vidíš, jak jshi na tom sh obrazem ze včera? Ukážeš mi ho ve škole, nebosh ho nechala doma?" po jejím tě místo pohlazení lehce šťouchne kopytem a zazubí se. "Tak mládeži, dokončujte shvou práči, za chvíli vyrážíme a mushíme zabalit všechny věci! Shama to dělat nebudu!" |
| |
Přestupující student Tak jo, je to tady. Pomyslím si, když se ocitnu před obřím komplexem budov, mojí novou školou. Zhluboka nasaju tu čerstvou vůni nového prostředí a spokojeně se zazubím. Deme na to! S rukama v kapsách projdu vchodovými dveřmi mezi své nové spolužáky. Pár z nich pozdravím a zeptám se na cestu do sborovny. Mám se hlásit u svého třídního, jakže říkali, že se to jmenoval? K... Kaz? Kas? Teď nějak nevím. Cestou koukám po prostředí, snažím se zapamatovat každý detail. Třídy, tváře spolužáků, zavřené i otevřené místnosti. No... škola to je pěkná, se musí nechat. Konečně naleznu svůj cíl. Zaklepu na dveře sborovny a bez vyzváni vstoupím. Zdravím, jmenuju se Reece, jsem ten nový přestupující student. Představím se a pohledem se rozhlédnu po místnosti. Můj třídní má být mladý hnědý vlk, tak se podívejme... "Řekli mi, že se mám hlásit u svého nového třídního, jen jsem jaksi zapomněl jméno. Nevinně se na přítomné tváře zazubím. |
| |
| soukromá zpráva od Ame pro Umenie Zirr, Laia, Keď zaregistrujem Laiu, ako si sadne oproti mne a popri svojej robote si stihnem všimnúť, čo približne robí, prekvapene prestanem na chvíľku lepiť kamene a rozšíria sa mi zreničky. Začala práve drtiť kvetiny? Prečo? Bohužial kvôli svojmu otrasnému zraku som si neni istá, či vidím dobre, a tak sa nahnem cez stôl takmer úplne tesne k nej. Pána, netušila som že z niečoho takéhoto sa dajú urobiť farby. To je bomba, ako ťa to vôbec napadlo? Obdivne pootvorím ústa do malého "O". Ešte pár sekúnd ju sledujem, kým mi odpovie, potom sa zazubím a nechám ju, nech sa venuje svojej práci. Na striedačku sa posediačky pohupujem do rytmu jamajskej hudby a rezolútne kývem hlavou na ostrejšie tóny, kým niekto nepreruší celý hudobno žánrový battle. Všimnem si že býčí furry im spacifikoval celú súpravu a napojil na ňu mikrofón a po očku pozorujem ako obeháva rôzne skupinky študentov. Keď sa blíži k nášmu tvorčiemu kútiku, prívetivo sa na neho usmejem na znak, že ho vnímam. Hej super, neobíde nás! Bavilo ma to, čo som robila, ale bola som tvor ktorý miloval interakciu s ostatnými, preto ma veĺmi poteší, keď sa mi prihovorí. S o nič menšou vervou ako on pokladá otázky, začnem ja odpovedať. Na chvíľu nechám moje listy listami a úplne prestanem pracovať. Woah, ty máš otázok. Paráda, vezmem ich pekne jednu po druhej, taakže...síce som tu len druhý deň, ale rozhodne sa mi tu páči. Špecializované hodiny umenia najviac, ale to dáva logiku, keďže kvôli nim som tu, nie? Pokrčím ramenami nad vlastnou rečníckou otázkou pred tým ako pokračujem. So svojou triedou sa ešte len potrebujem poriadne pozoznamovať, ale zatiaľ vyzerajú byť fajn, napríklad tuto Laia je veľmi milá, ešte som ju na nikoho nevidela ani len škaredo pozrieť. Zazubím sa na zajačicu s očividne dobrým úmyslom ju v pozitívnom svetle priniesť do rozhovoru. A čo sa týka pekných chlapcov, tak máme pár zaujímavých kúskov, ale takých som si všimla napríklad aj tu. Očami zamierim k rysiemu furrymu, ktorý predtým púšťal spolu s ostatnými metalovú muziku a teraz vyzeral trošku nabrúsene z toho, že mu jeho činnosť usekli. Zblízka som ho videla v autobuse, zaujali ma jeho krásne veľké uši s malými tunelmi, a teraz som ho rozpoznala podľa pachu a tvaru hlavy. Mrknem na neho s úsmevom úplne spontánne, aj keď neviem či sa pozerá alebo nie lebo nerozoznám detaily jeho tváre, a vrátim sa k býčiemu furrymu. V dračom hniezde som bola včera, síce iba na jednom drinku, ale bol skvelý, barmanovi to ide...a ummh, niečo o mne... och, mám dosť mizerný zrak, máme to v rodine, takže ak bude niekto niečo chcieť alebo tak, treba kričať, väčšinou si nevšimnem ak niekto máva alebo na mňa pozerá. Dokončím, zamyslene sa klepkajúc najskôr prstom po papuľke a ku koncu s mierne previnilým úsmevom za svoj defekt. Najradšej by som sa ho začala na oplátku teraz pýtať aj ja, ale je mi jasné že chce stihnúť obehnúť aj ostatných spolužiakov, a tak keď rozhovor skončí, iba mu veselo zakývam. Po zvyšok času dávam pozor na to, s kým hovorí a o čom, aby som sa aspoň dozvedela niečo o svojich spolužiakoch z umenia, aj keď akonáhle sa vytratí niekam ďalej, neviem už rozoznať pachy y obrysy tak dobre, aby som si priradila vďaka nim furryho. Preto si ukladám aspoň hlasy k útržkom rozhovorov, poprípade ak sa predstavia, tak mená. Keď sa vráti skupinka ktorá sa vytratila, tak sa na chvíľu vytratím od posledného papiera, na ktorý chcem lepiť listy, aby som sa pozrela čo stvárali. So záujmom sa pozriem najskôr na laná a aj si ich ohmatám, ak ma nikto nezastaví, a potom sa prederiem dopredu hneď tam, kde sa premietajú videá, aby som ich dobre videla. To je kráásne. Vyzerá to tak elegantne. Mrkám očkami a úplne mi ujde mierne erotický podtón. Pre mňa bol akýkoľvek druh tanca jednoducho tancom. Otočím sa na jednu líšku zo skupinky. Vyzerá to úžasne. Myslíš že by sa to dalo zrealizovať aj späť v škole, niekde v našej učebni? Spýtam sa, už teraz mám pred očami čo všetko by sa na tom dalo postvárať. Okrem toho, bolo by to určite prospešné aj pre budovanie mojej sily. Keď video skončí, poberiem sa dokončiť svoje "veľdielo". Hneď ako si sadnem, prídem do kontaktu s labuťou furry, ktorá mi predtým poskytla šaty. Ahoj Loira. Pekné meno, ešte som tkaé nepočula, skadiaľ si? Ja som Ame. Natiahnem packu k jej krídlu a keď mi ho podá, opatrne jej ním potrasiem dávajúc pozor, aby som jej pazúrikmi nerozcuchala perá. Och, robili sa tu rozhovory! Trochu zakloním hlavu a zaňuchtím vo vzduchu, pričom hýbem ušami, aby som zachytila zvukové vlny býka. Keď ho lokalizujem, myknem jeho stranou hlavu. Bola tu hudobná bitka o repráky, tak im ich zhabal a chodil s mikrofónom a v podstate nám tu robil program. Dozvedela som sa aspoň nejaké útržky o ostatných. Tvár mi pritom zdobí široký úsmev, ktorý sa zvýrazní keď mi malinkým komplimentom pochváli to, čo som tu vytvorila. Vďaka! Inak, ty šiješ šaty aj profesionálne, to je to čomu sa venuješ? Zaujímam sa. Možno by som si u nej nejaké niekedy mohla nechať ušiť. Na mieru, pre moje krídla. Väčšinou v mojej veľkosti nič nemajú. Svoje práce na konci opatrne naukladám na seba, zabalím do väčšieho kusu látky ktorý tu bol určený na tvorenie a rovnako opatrne ich uložím do tašky. Potom usilovne pomáham s upratovaním bordelu, ktorý sme okolo seba narobili, až kým nie je všetko čisté. |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro Reece Probíral jsem se přípravami na školní výlet, když někdo zaklepal na sborovnu. Zvedl jsem hlavu od stolu a pozorně poslouchal studenta. "Pan Reece? Skvěle! Dorazil jste trochu pozdě ale snad to nebude vyučujícím vadit." Pousměji se na vlka a dojdu až k němu. "Já jsem Thomas Temper. Mám na starosti první ročník. Pojď prosím zamnou do mého kabinetu. Vyřídíme společně záležitosti vašeho přestupu." Posbírám ze stolu štos papírů a vydám se i se studentem do svého kabinetu. "Posaďte se..." Ukáži na volnou židli na jedné straně stolu. V kabinetu byl velký psací stůl uprostřed místnosti. U stěn stály vysoké police s knihami a různými složkami. Ne, že by byly moje ale vyhodit je mi bylo líto, když jsem ten kabinet dostal... "Přestoupil jste právě v čas. Zítra odjíždíme na seznamovací kurz..." Usměji se a vytáhnu ze stolu několik lejster papíru. Jedno byl obyčejný školní řád v kterém nic neobvyklého nebylo. Další byl formulář s informacemi o tobě, který chtěl učitel vyplnit. A poslední byl papír s informacemi o seznamovacím kurzu. "Máš už zvolenou specializaci? Pokud ano, bylo by dobré pak zajít za učitelem a dohodnout se s ním, jestli si máš něco doplnit a jaké učebnice budeš potřebovat..." Informační formulář Informace o seznamovacím kurzu |
| |
soukromá zpráva od Reece pro Got ya! Povytáhl jsem koutek úst když na mě vykoukla osoba, kterou jsem hledal. Nějak jsem si ho u toho stolu předtím nevšiml. Thomas? Takže takhle to bylo. Následoval jsem mého nového třídního do kabinetu. Hmm... ale jsem si jistý, že říkali něco i o osobě jménem Kas. Ani jsem si pořádně nestihl prohlédnout sborovnu a byli jsme v kabinetu. Uprostřed se nacházel velký stůl a všude okolo plno knih a dokumentů. Trošičku těsno. Posadil jsem se a zahleděl se na tři dokumenty, které přistály přede mnou. První byl obyčejný školní řád, druhý... osobní údaje. A sakra. Nenapádně jsem zvedl k třídnímu svůj pohled. Vypadá jako fajn týpek, možná by nemusel řešit, kdybych odmítl zapsat svoje příjmení. Když už mu očividně nevadil důvod mého přestupu. Teoreticky ani nevím, jestli je minulá škola informovala o tom incidentu se zlomenou rukou a vůbec celkově o všech mých průšvizích. Raději jsem se ale nechtěl ptát, nechtěl jsem si hned ze začátku udělat špatné jméno. Když neví, tím líp. Už se to nestane... snad. S tím příjmením to ale vypadalo, že se špatnému jménu nevyhnu. Snad každý znal příjmení D. Harper. Příjmení dvou zločinců a členů podsvětí, kteří jsou stále na svobodě. Já sám, byť jsem to nechtěl, jsem před asi pěti lety narazil na fakt, že jsem ve státních dokumentech zapsán ne s příjmením svého strýce, ale těch proklatých lidí, co mě nechali. Podle strýce to bylo z důvodu mojí bezpečnosti. Že není moudré mít jeho příjmení, páč by se mi mohlo kvůli jeho práci něco stát? Jako by snad to, že nesu příjmení těch dvou znamenalo menší hrozbu. Pche! Možná jsem až moc dlouho zíral, z myšlenek mě probral až pohled třídního, který si mě všiml. Zprudka jsem zatřásl hlavou a znovu se podíval na dokument k vyplnění. Zobrazit SPOILER "Pane profesore," zamumlám během vypisování "můžu mít otázku?" Dopíšu svoje zaměření a vzhlédnu. "Teda, jedná se prakticky o tři otázky. Nejprve, je skutečně nutný psát své příjmení? Rodiče mě jako malý štěně opustili a já opravdu nemám rád, když to příjmení někam musím psát nebo s ním mít cokoliv společného. Taky, už od svých deseti let žiju tak nějak sám. Můj strýc je voják a nejsem si jistý, jestli vůbec já sám znám na něho správný kontakt. Rád bych tam tedy napsal sebe. Svoje číslo a e-mail, pokud by to nevadilo?" Zpříma jsem se na něj podíval. Tak nějak jsem chtěl, aby mou situaci pochopil, moc šancí sem tomu nedával. "Co se týče poslední otázky... ohledně ubytování, je to pro mě docela nové a tak nějak ještě nemám noc domluveného, ale rád bych zkusil ten studentský dům, pokud by to teda šlo. Opět jsem se zahleděl na dokumenty. Seznamovák? Takhle narychlo jsem to nečekal. Taky... Popravdě mi nebylo řečeno moc informací ohledně organizačních záležitostí. Jakmile tohle vyplním, kam mám dál jít? Je třeba ještě něco zařídit? |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Umění Byla jsem tak zabraná do přípravy barev a malování, že mě otázka Ame trochu poleká. "C-co? Já..viděla jsem to..u mého tatínka, on..je moc dobrý..jde o to, vědět která rostlina..to..pouští barvu.." Lichotí mi že se to Ame líbí, a lehce zrudnu při jedné další myšlence. Rozhovoru s býčím Furry jsem se chtěla vyhnout, ale pak Ame zmínila mě. "Ne! Já..prostě..to nic není...prostě jsem hodná.." Ame! Proč mi tohle děláš!? Chvilku sleduju jednu skupinku prqcující na jakési koláži, obzvlášť jednu hadí Furry, která shodila teepee z listů a větví. Pak se zase vrátím k malování. Došla jsem pro profesorku Xeik, a její hodnocení mě zmátlo. Je to pochvala, nebo kritika? "Já totiž..nemám to..správné pojidlo...ten obraz je hotový-mám ho..totiž...ve škole, u školníka v plátnu. Ukážu vám ho.." Doufám že se jí bude líbit. Nemaluju špatně, a dělala jsem na tom do noci. Přemalovávala jsem jeden strom, nehodil se tam-do přírodní krajiny zalité sluncem dub stínem v 5 stupních odkloněných od zbytku nepatří. Snad to bude dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro "Jistě, ptej se." Usmál jsem se a čekal na dotazy. "Příjmení je důležité. Pokud ho nerad používáš, jistě tě nikdo nebude nutit ho používat během výuky nebo ho říkat spolužákům. Já ho tu však musím mít kvůli případné administrativě. Co se týče kontaktů, nemáš nikoho, kdo by na tebe dohlížel? Nějakého opatrovníka? Pokud nic takového nemáš, budu tedy vše vyřizovat přímo s tebou. Napiš mi tam ale alespoň jméno strýce, ať s tím nejsou nějaké problémy, kdyby přišla kontrola." Povzdechnu si. Další složitý případ. Tak mě napadá, jestli je v dnešní době někdo, kdo má normální funkční rodinu... "Jestli chceš, můžu ti dát kontakt na nějaké studentské domy a můžeš se poptat, jestli mají volno. V jednom jsou myslím ubytované dvě tvé spolužačky... Terry a Ka. Nebo se můžeš domluvit přímo s nima. Nejspíš budou na obědě." Usměji se na Reece. Tohle mě baví. Na to, že ještě před dvěma měsíci jsem byl student já... "Jistě, máš specializaci Státní správu. Tu vyučuje kolega Kas. Je to červenočerný vlk s zeleným merílem. Zní to šíleně ale zas tak hrozně to nevypadá." Zasměji se a pokračuji dál. "Pro informace o svém oboru si musíš zajít za ním. Kabinet má nakonci chodby v pravo. Mimochodem. Dnes už škola nebude. Ostatní studenti to ještě nevědí, budu to muset vyhlásit rozhlasem. Máte volno abyste se připravili na zítřejší odjezd. Tak, pokud nemáš další dotazy, doporučuji si skočit za Kasem než odejde do baru..." Mrknu na studenta a posadím se zas za svůj stůl. |
| |
| ŠKOLNÍ ROZHLAS
|
| |
| soukromá zpráva od * Zirrque Xeik pro Umění končí - zpátky do školy Loira "Odkud jsem? Popravdě jsem tu rodák, tuhle školu studuje naše rodina už pár generací. Ale šít mě učila jen babička a nejsem si jistá, radši bych zkusila balet. Šití je fajn koníček, ale dělat to celý život bych fakt nechtěla. Jinak jestli si ten aerial chceš zkusit, bereme lano do školy, ty květy teda do pátku uvadnou, takže je budem muset vyměnit nebo vyhodit, ale zkusíme to zprovoznit. V pondělí po kurzu už to budeš mít připravené, jestli profesorka zase něco nevymyslí..." poslední větu řekne hlasitěji směrem k Zirrque a s úsměvem protočí oči. Ta na odpověď zahrozí kopytem. "Heh, bitva o repráky zní dobře, třeba to někdo natočil nebo jinak zaznamenal a úplně o ni nepřijdu. Škoda, že ji Karl zrušil, vždycky jsem říkala, že je to trouba. No nic, pokecáme zas příště, vypadá, že se tam zas něco děje." Ukáže na skupinku s lanem momentálně ovázaným kolem dvou studentů, lišky a lišáka, a vlka co se za všeobecného povzbuzování snaží vmotat mezi ně. Labuť se brzy k povzbuzování přidá. Zirrque Chudinka Laia vypadala z trochu odbytého hodnocení hodně zmatená. No tak, zaslouží si, aby ses snažila; trochu profesionality, když už tě za to platí. "Ale drahoušku já vím, že najít dobré pojidlo v pchírodě během hodinky je nadfurryjshký úkol, to ti rozhodně nevyčítám. Líbí she mi ten nápad i provedení vzhledem k možnoshtem. Jen she obávám, že za měshíc z nich nič nebude." Propánajána, co mám s tou dívčinou dělat. Nechat ji jít vlastní cestou až k době, kdy bude celý den zavřená sama doma kreslit obrazy, nádherné, ale těžko slavné s jejím přístupem, tudíž drahé na výrobu a ne tak výdělečné, a doufat, že ji to jednoho dne nepřestane bavit a nespáchá sebevraždu, protože přijde o to jediné, co má, nebo se pokusit jí ukázat něco jiného? Nebo se pokusit ji proslavit právě skrze její plachost a stydlivost... tohle bude složité. "Ještě to můžeme probrat ve škole u tvého obrazu, jeshtli chceš. Teď to tu mushíme zbalit, ať kvůli mně nejshte hlady." Ne že by to bylo poprvé a naposledy... Za pár minut je vše zabaleno, studenti na svých místech a louka v decentním stavu, ze kterého se do večera vzpamatuje. Autobus odjíždí... A přijíždí ke škole dvacet minut před začátkem další hodiny. Která vlastně pro prváky nezačne. |
| |
| soukromá zpráva od Laia pro Umění -> cesta do školy -> jídelna Asi je na mě až moc znát, jak jsem zmatená, protože profesorka Xeik se mě snaží povzbudit. "D-dobře, tak já...pak se sejdeme...po obědě u školníka..?" Je to hezké, to co říká. Že se mi to povedlo. Ale já vím že je to málo. Bez pojidla, bez lepších a pestřejších zdrojů barev, barvy jsou navíc nedostatečně syté, kontury by měly být ostřejší...je to málo. Dokážu určitě daleko lepší. Tak proč jsem to lepší neudělala? Jsem z toho smutná, a i když se na Zirrque usměju, do autobusu nastupuju zkroušená. Musím se víc snažit. To si slíbím. Doma na tom zapracuju, zajdu odpoledne po občance do lesa za školu, tam budu moci procvičovat. Ten nápad mi zase náladu trošku zlepší. Mám plán a vím co dělat. Cestou autobusem se všichni spolu baví, co dělali a jak se jim to povedlo. Já sedím u okna, koukám ven. Jestli si ke mně přisedla Ame, tak s ní trochu popovídám. Ale myšlenkama jsem většinu cesty jinde. U Té práce. Dělám na tom dlouho, je to moc důležité. Mám už hrubý náčrtek a obrysy. Jenže mi pořád chybí ty správné věci: syté barvy, správné, kvalitní štětce a dobré plátno. Je to jediný obraz který jsem kdy v životě kreslila nanečisto. Ale hotový musí být nejlepší, a k tomu potřebuju věci. A na ty potřebuju peníze. Hodně peněz. Ach jo, co budu dělat.. Před školou ještě vyhodím zbytky lepidla do tavicí pistole a do recyklu hodím papír, použitý na jednu koláž. Kolem projede psí Furry na kole a málem mě srazí. To se nemůže koukat na cestu? Neviděl mě nebo mě nechtěl vidět. Místo tesknutí ale pomůžu do učebny Umění vrátit rekvizity a materiály, a doběhnu za školníkem, velkým kozlím Furry s páskou přes oko. Jmenuje se Bert. Je letrační, s tou páskou a neustálým zakopáváním o všechno. Chápu co cítí, ale i tak se musím smát když se praští rukojetí lopaty a zamečí. "Jak se máte..Berte? Co zdraví? Čaj..pomohl..? Bert měl dýchací problémy, tak jsem mu dala cyprišový čaj. "Zdravý jako řípa. Díky, malá zaječko," zamečí Bert a šťouchne mě do ramena. Je to docela fajn Furry. Jen by měl méně pít. Pak se vydám na oběd. V bříšku mi kručí už od cesty autobusem. Snad budou mít nějaký salát, mňam. |
| |
soukromá zpráva od Reece pro "Jasně, rozumím." Přikývl jsem a prohrábl si vlasy. Pak jsem tužkou opravil zapsané údaje. Když to nejde, tak to nejde. Zobrazit SPOILER "Myslím, že by nebylo špatný bydlet se svými spolužáky. Zkusím se jich zeptat a uvidíme jestli mě nevykopnou. Nevinně se na třídního zazubím. Když se dozvím, kdo vyučuje můj obor, konečně mi svitne. Kas, no jasně! Nejspíš se na administrativě spletli. Když mi profesor sdělí vše, co potřebuju, vstanu a podám mu ruku. "Děkuju, pane." Když odcházím z místnosti, otočím se a ještě jednou se na něho zazubím. "Tak zítra na tom výletu." A s tím mizím ze dveřmi kabinetu a jdu sborovnou ven na chodbu. |
| |
Chodba -> kabinet Kase Když jsem konečně venku, zhluboka se nadechnu. Kolem mě prochází studenti, nejspíš jdou domů... nebo na oběd. Měl bych se pak ještě zastavit za těma holkama. Terry a Ka? Takhle to myslím že říkal. Rozhlédnu se po chodbě a zařadím se do davu. Sborovnu Kase se mi podaří najít na první pokus. To není špatný. Lehce se ušklíbnu a poté třikrát zaťukám. Snad ještě nešel do baru. |
| |
| Umenie - späť do školy = jedáleň Leia, Zirr, Leon, Ka, Terry V autobuse sa ocitnem vedľa Lai, a za Loirou, ktorú srdečne pozývam pri najbližšej hodine umenia skúsiť si balet so mnou, alebo ak to nebude stíhať popri svojom odbore, že by sme mohli niekedy vo voľnom čase skúsiť trénovať. Keď sa Laia na chvíľku otočí k nám, napadne ma skvostná myšlienka či už niekedy maľovala na látku, a že by s Loirou niekedy mohli vyrobiť spoločné šaty- Loira ich ušije a Laia by ich namaľovala. Moc sa do toho nevyznám, ale určie existuje nejaká látka na ktorú sú špeciálne farby, nie? Ak sedím poblíž furry, ktorí skúšali aerial rope, oduševnene sa s nimi dohadujem, či by ma naučili základy toho čo robili, že by som si to veľmi rada skúsila. Vôbec, takmer celú cestu sa mi nezastavia ústa s tým, že keď vychádzame z autobusu, so všetkými s ktorými som sa stihla pozoznamovať sa vyobjímam na znak nového kamarátstva a potom utekám zistiť k Zirrque, či si výrobky ktoré som spravila na lúke mám zobrať domov alebo sa nechávajú v škole. Laia mi popri všetko tom kamsi zmizne, a keď ju neviem vyňuchať v okolí, tak s pokrčením ramiein zamierim do jedálne. Cestou si vypočujem školský oznam. Juu, voľno? Balenie mi síce trochu potrvá, ale nie celé poobedie. Stihnem trénovať! Čo čert nechcel, pred dverami jedálne sa s ňou takmer zrazím akurát keď si dávam dole mikinu a natriasam trochu utlačené krídla. Heej Laia, kam si zmizla? Aj ty si už taká hladná? Poď, pozrieme, či tam nie sú niekde naši. Vychrlím na ňu okamžite. Vezmem o čosi nižšiu furry priateľsky okolo ramien a s veselým krútením končekom chvosta sa náhlim k jedlu. Taaak, čo to bude dneska? Dám si znova nejaké ovocie? Alebo preskočím na niečo iné? Chcelo by to aj čosi sýte... S pazúrikom pri papuľke rozmýšľam, keď mi pohľad padne na niečo, čo okamžite vzbudí môj záujem. Šťastne sa postavím pri okienko. Poprosím dva grilované hermelíny a k tomu zelené hrozno. Skombinujem ovocie so syrom, moje dve obľúbené potraviny. Kým čakám na Laiu, mykám ušami a so zdvihnutým ňufáčikom sa snažím medzi tým všetkým jedlom nájsť nejaké známe pachy. Privedie ma to k stolu, kde vidím čierno-modrú machuľu, vedľa ktorej žiari várazná červená machuľa a dopĺňa ich bledá. Hej hej, Laia, však sú tamto Terry, Ka a Leon? Spýtam sa pre uistenie, aj keď pach, zvuk, a farby mi sedia. Po konfirmácii sa šťastne rozídem k nim, pobádajúc Laiu aby išla za mnou. Aaahojte moji mäsožravci. Zatiahnem familiárne veselým energickým hlasom po tom, čo môj nos zacíti čo je na stole a prišuchnem sa na stoličku pri nich, opäť dávajúc pozor na krídla a chvost. Tašku si hodím pod stoličku spolu s mikinou, prevesenou cez ňu. Položím si tácku pred seba a začnem po kúsočkoch odkrajovať zo syra, ktorého stred je tekutý, a zajedať to hroznom. Aké ste mali dopoludnie? Dobre nám dneska osekali školu, čo? Pôjdete sa hneď baliť na zajtrajšok? Beriete aj nejaký alkohol? Nie že by som si to bez toho nevedela predstaviť, ale také pivko alebo vínko pri táboráku nemôže zaškodiť, nie? Začnem rapotať, pričom ma ani nenapadne že mohli mať predtým otvorenú nejakú tému, o ktorej sa bavili. |
| |
| Jídelna Ame, Leon, Ka, Terry Na cestě do jídelny myslím na ten obraz pro profesorku. Měla jsem na něm dělat víc. Je to první práce, neměla jsem si dovolit ten luxus šesti hodin spánku. Dvě hodiny navíc by mě nezabily. Jsem natolik myšlenkama jinde, že málem vrazím do netopýří Furry. A ona je to Ame! "A-a-ahoj Ame..já..byla jsem...u školníka. Jasně, ráda se n-najím," usměji se na malou netopýrku. Ta mě vezme kolem ramen a mě přeběhne mráz po zádech. Nemám ráda fyzický kontakt. Ale u Ame ho snáším trochu lépe. Je to divné: známe se sotva týden a ona se chová jako moje nejlepší kamarádka. Svým způsobem se mi to líbí. Ale asi to zatím nedokážu opětovat-jsem moc nesmělá. A tak tiše sleduju jak si Ame vybírá jídlo. "Po-po-poprosím salát..s mrkví a...řeřichou..a s tím hořčičným dre-dresinkem...děkuju.." Než stihnu cokoliv říct, už mě Ame zve za Terry, Ka a Leonem ke stolu. Tak si upravím kapucu kolem krku, zatřepu ušima, vezmu tác se salátem a vydám se za ní. U stolu si sednu vedle veselé netopýrky, přemýšleje jaké by bylo být tak hovorná jako ona. Je to jako nedosažitelný sen. U stolu si opatrně položím tác, tak abych ho neupustila, a s tichým "a-ahoj..." si sednu. Snad se mě nebude nikdo na nic ptát-chci se v klidu najíst a pak zajít za profesorkou Zirrque. Bude se jí ten obraz líbit? |
| |
| soukromá zpráva od Kyle Falberg pro Umění-cesta-jídelna Laia, Zirrque, Ame Probudil jsem se díky neskutečně otravnému mobilu který začal hrát mou kdysi oblíbenou Immortals, kterou jsem díky tomu budíku začal nenávidět. Pozitivní věcí na tom ránu bylo to, že jsem si mohl trochu přispat, jelikož ji Damien den předem zrušil kvůli nemoci. Po asi deseti minutách naprosto zbytečného ležení ve vyhřáté postýlce jsem se přehoupl přes její okraj a šouravým krokem jsem se "doplazil" do kuchyně. Ráno bez kafe, není ráno, ale peklo. Proletělo mi hlavou když jsem do varné konvice naléval vodu abych. Nechal jsem vodu vařit a zamířil do koupelny provést ranní hygienu. Odtamtud má cesta vedla opět do kuchyně, kde jsem si do jednou už použitého papírového kelímku z kavárny připravil kávu s mlékem kterou jsem odstavil na stůl aby nebyla zbytečně moc horká. S pocitem, že vše podstatné mám připraveno, jsem zamířil ke skříni s oblečením ukryté v ložnici za dveřmi a sáhl po poskládané bílé košili, červené vestě, béžových kalhotách a kravatě a vzhledem k počasí i kabát. Tenhle den do předu připravený outfit jsem na sebe natáhl během pár okamžiků a pak s kelímkem kávy vyrazil z bytu směrem ke škole. Zobrazit SPOILER Do třídy jsem dorazil mezi posledními. Jak nečekané, že. Nějak jsem nestačil ani pořádně zaregistrovat co se vlastně děje, protože to už tady byl autobus. Při nastupování jsem dal přednost jedné vydří furry a pak si sedl na jedno z míst přibližně uprostřed autobusu. S ne zrovna nejlepší náladou jsem společně se svými spolužáky shlédl ono představení, které jsem bohužel viděl už podruhé a poté vyrazil na místo kde jsme měli tvořit v přírodě. Lesní studánka. Alespoň, že je v té výbavě i foťák. Jinak bych tady si neměl moc co na práci. Oddechl jsem si a pokukoval po spolužácích zatímco jsem bral do tlapek školní zrcadlovku se kterou jsem se odebral právě ke studánce. Tak. Tohle by mohlo být ideální místo. Pousmál jsem se začal fotit. Tady trochu zazoomovat, tady zaostřit, tady popojít kvůli světlu... Kmitalo mi hlavou během zběsilého focení okolní přírody. Zobrazit SPOILER Cestou zpátky byla moje nálada už relativně spravená, ale i přes to, jsem stále seděl mlčky na stejném místě. Nechtěl jsem si svou náladu ještě zhoršit nebo ji zhoršit někomu jinému. Takto jsem dorazil až ke škole kde jsem zamířil k jídelně. |
| |
| Jídelna Terry, Ka, Laia, Ame ,,Nazdar holky. Jo, dneska to docela vyšlo. Asi nestíhají všechny ty přípravy a občanku nepovažují za tak důležitou, aby se nedala vynechat." tipnu si, když se nám u stolu objeví energická Ame s aktivní Laiou. Terry pořád vypadá trochu přepadle a nevím, čím jí teď vrátit stabilitu. Rozhovor a zjištění ohledně Ka na ní zanechalo silnou deku. ,,A masožravci možná jo. Rozhodně si dám raději kus masa než tohle tvoje divný kombo co máš na talíři." nakrčím zlehka nos nad tím, co si netopýřice přinesla ke stolu. Sýr s hroznem. Asi bych to chápal někde v nóbl společnosti. Ale kdo sem já, abych někoho soudil za to, co jí. ,,A ano, myslím že přípravy budou na místě. Pokud tedy všechno půjde tak jak předpokládám, tak se tam taky objevím. Ale s tím alkoholem si budeš muset najít někoho jiného. Otec si mešní víno dost hlídá." zakřením se na ni. Pořád mne nepřestává udivovat to, jak energicky se dokáže chovat. Asi je to jedna z těch furry, co pak přijde domů, hodí sebou na postel a instantně usne. |
| |
| soukromá zpráva od Sborovna pro Axel Z ředitelny odchází ne zrovna nadšeně jeden z žáků školy, když se ozve. “Další! Pan Axel Cole!” Sekretářka žáka odvede k řediteli. Mohutný ředitel sedí za svým stolem. (HP) “Tak trošku pozdě, pane Cole. No, hlavně že jste už dorazil. Jak se tak koukám se do vašich papírů, je to zajímavé. Máte tu nějakou podmínku za ublížení na zdraví...” Než může student cokoliv povědět ředitel pokračuje. “No co?! Nová škola, nový start, ne? Fajn, takže už jen pár papíru, co musíš vyplnit.” Zavolá do druhé místnosti o formulář a sekretářka ho přinese. Informační formulář “Tenhle vyplň. Koukal jsem, že chceš jít do státní správy. Tak to tam napiš. Jména učitelů a tvůj rozvrh najdeš hned vedle dveří do ředitelny. (HP) “ Pak vytáhne další formulář. Informace o seznamovacím kurzu “Tohle je jen informační... Kdybys náhodou neměl nějaké z těch věcí, můžeš si požádat o rezervní u školníka. Ale teď už hodiny skončily, tak si hlavně sežeň učebnice, ať se učitelé nezlobí. Jsou vypsané na intranetu pod jménem tvého učitele. Doufám, že už máš už ubytování zařízené, pokud ne měl by jsi s tím začít.” Povím dosti razantně. U toho jak mluví na nového žáka stále podepisuje papíry a pracuje i na jiných věcí. “Ještě jedna věc. Jestli máš potřeby se někde vybouřit, jdi do tělocvičny a pověs si pytel a do něj se vymlať. Velice to pomáhá, veř mi. Teď už můžeš jít.” Poví klidně a kývne na důkaz propuštění. Hned co nový žák odejde, ozve se hlas ženy, která vola dalšího studenta. |
| |
| Posun. Den proběhl tak jak měl. Výuka, tresty… Ovšem dnes asi moc zábavy nebylo neboť se všichni museli připravovat na seznamovací kurz. Další den začal dost podobně jako minulý. Bylo sychravo a mrholení bylo dosti nepříjemné. Autobus však už čekal na studenty a před nim pod deštníkem stal Kas a čekal až všichni přijdou. |
| |
| čtvrtek-Seznamovací kurz Celý den se vydařil. Potkal jsem dalšího studenta, co teprve teď nastoupil a tak jsem mu řekl o knihách a hodinách. Pak jsem vyrazil do baru, kde jsem připravoval rozpis na víkend. Brzo jsem zavřel a odešel se vyspat. Ráno jsem se probral velmi brzy zapomněl jsem zavřít okno a tak mě probralo mrholení co dopadalo přímo na můj obličej. “Sakra! Tak tohle fakt pěkně začíná. Možná jsem je měl vzít jen do bazénu!” Zamumlal jsem si a vstal. Připravil jsem všechny papíry a vyrazil do jídelny. Tam jsem zkontroloval potraviny a s dalšími pracovníky jsme je naskládaly do autobusu. Pak jsem šel do skladu. Vzal deky a stany pro každého a pár náhradních kdyby náhodou. Když už jsem měl vše zařízené, opřel jsem se o autobus. I řidič ještě dospával opřen o volant. “Doufám, že nebude pokračovat při cestě.” Řekl jsem potichu při pohledu na ten výjev.. Z kapsy vytáhnu mobil a podívám na čas. “No, už by měly pomalu přicházet.” |
| |
| Čekání na studenty u autobusu na seznamovací kurz zatím jen Kas Potom, co se všichni vypakovali z učebny, jsem zamkla a probrala svůj kabinet. Potom jsem se naposledy ujistila, že všichni ví, co vzít ze skladu a dobrala se domů. Musím si zabalit. Připravila jsem vše, co jsem chtěla vzít na kurz a zjistila jsem, že bych potřebovala tak stěhováky. Takže jsem to zase zredukovala. Nakonec však vyrazím spát. Ráno vstávám časně. Zapnu svůj přístroj, nastavím pár aplikací, když budu pryč a zase ho vypnu. Venku je naprosto stejně hnusně jako včera. Takže stejně jako včera po vlastní ose. Tohle bych stejně na tom svém stroji neuvezla. Když přicházím k autobusu, stojí tam zatím jen Kas. Já se ztrácím pod krosnou, která je větší než můj ocas a v rukou táhnu ještě obří sportovní tašku. Tedy rozhodně na mé poměry. Pro ně jsou to dvě malá zavazadla. Přese mne i krosnu je velká pláštěnka, která mou srst drží alespoň trochu od deště. Dojdu až ke Kasovi, trhnu hlavou v pozdravu. "Vše co jsem určila ze skladu technologií je naložené?" Zeptám se ho a položím tašku na zem. Promnu si zápěstí. |
| |
| Odjezd na seznamovací kurz Čtvrtek Kas, slečna Aurantie Když jsme se najedli, rozloučila jsem se se spolužáky a vydala se na brigádu do Dračího hnízda. Večer, po zavíračce jsem se vrátila do pokoje ke Ka a zabalila si věci na cestu. Před spaním jsem ještě telefonovala se sourozenci a strýčkem a omluvila se, že nedorazím na víkend... Ráno mi už jako tradičně zvonil brzy budík, vyběhla jsem ven a vzala to svojí obvyklou trasou do parku, kde jsem si zacvičila a vrátila se na rychlou sprchu. "Ka! Vstávej ty lemro líná! Musíme do školy!" Strhnu z Ka deku a jdu se zatím nasnídat. Když se vrátím, hodím si na záda batoh a vydám se se svou spolubydlící do školy. "Dobré ráno..." Pozdravím u autobusu Kase a tu učitelku na technologie. "Můžeme už nastupovat?" Zeptám se s úsměvem a pokud dostaneme povolení, zamířím až dozadu na pětisedačku. |
| |
| Odjezd na seznamovák |
| |
| Pobalené kufre, vyrážame! Po obede a škole sa vyberiem domov, kde zložím školské veci, vezmem si kreditnú kartu a vyberiem sa s hmkaním preskúmať okolité obchody na tajomné zásoby na výlet. Večer potom strávim balením pri počúvaní muziky a pred sprchou si prejdem cvičenia na špičky z baletu. Spať idem spokojne vyčerpaná. Ráno vstanem a keďže sa hneď aj môžem mračiť na počasie, namiesto behania si pocvičím doma v teplúčku a suchu, hlavne pokojné naťahovačky. Spravím si raňajky, skladajúce sa z miešaných vajíčok s malými cherry paradajkami a kúskami mäkkého tmavého chleba a skontrolujem, či mám nabalené naozaj všetko čo potrebujem. Po vystrčení ruky po lakeť z okna na seba nahádžem dobré tri vrstvy oblečenia a vezmem veľký výrazný fialový dáždnik. S ním aj prídem pekne pešo pri autobus. 2/3 drobného tela vrátane krídel, takmer až do polky stehien, mám zabalené buď vo veľkom šále, alebo malej deke, nedá sa to celkom rozoznať, na hlave mám natiahnutú kapucňu z mikiny, spod ktorej sa črtajú obrysy sklopených uší. V oboch rukách držím dáždnik, keďže je väčší ako by som zvládla s jednou a chvostom vedľa seba ťahám za rúčku stredne veľký kufor, pričom na chrbte mám ešte batoh. Ránko! Popravde, na toto ročné obdobie by som čakala že bude omnoho teplejšie. Začnem hneď kecať, ale aj napriek nespokojnosti mám na tvári úsmev. Nič ale nemôže pokaziť dobrú náladu z výletu! Packou teda ešte zamávam profesorom aj spolužiakom a začujem, ako sa Terry pýta na nastupovanie. Keď dostaneme povolenie, naložím si batožinu a v podstate vytrielim za ňou. Terry, hej Terry, môžem sedieť vzadu pri vás alebo ste dohodnutí niekto piati? Spýtam sa zvedavo, sťahujúc kapucňu z čela a prosebne na ňu žmurkajúc veľkými očami. |
| |
 | Novy start na seznamovaku Muj pobyt v ředitelně byl celkem zvlaštni. Bylo poznat že ředitel je velmi razantni a nepustil mě teměř ke slovu a pote co mi vše vysvětlil a upozornil mě poslal mě pryč. Zbytek dne jsem stravil schanenim knih a balenim věci na zitřejši kurz. Rano mě probudi zvuk budiku a ja protivně zamručim a zamačknu ho. Mě se nechce vstavat. Po chvilce ale vstanu a začnu se připravovat k odchodu. Oplachnu se obleču a popadnu svuj velky batoh nasadim sluchatka s muzikou ktere zakryju kapuci a vyrazim. Trochu i prši ale to je mi jedno a jdu jen dal až konečně dorazim k autobusu. Venku stoji profesoři aspoň myslim a mam pocit že sem někoho zahledl uvnitř což budou asi žaci. Jdu rovnou k profesorum. Dobry den jsem Axel Cole jsem ten novy student můžu už nastoupit? Pokud je odpovezeno kladne nastoupim a rozhlednu se tu. Vidim ze zadni sedačky jsou obsazene a nechce se mi cpat moc blizko k nim ale nechci byt ani vepředu. Sundam tedy kapuci i se sluchatky a sednu si přibližně doprostřed a koukam z okna. |
| |
| Zájezd začíná novodobým peklem Po obědě jsem rovnou počkala na svůj trest. Pak už jen domů, kde jsem si připravovala věci na zítřek. Když už jsem měla vše připravené skočila jsem za Terry do baru. No, upřimně sluší ji to tu. Brzo jsem odešla domu kde jsem si lehla a sem tam odepisovala Leonovi. Ale netrvalo to dlouho a odpadla jsem. Ráno jsem byla jako pokaždé zachumlaná jak housenka v kokonu a odmítala jít do toho novodobého pekla. “Pche… prej oheň a síra. Venku je jen něco co ani není déšť a síru necítím ale i tak se mi tam nechce…. Hej Terry, nemáš sýr?? Nějak jsem na něj dostala chuť!” Podívám se vedle sebe, pak i pod postel a ona tu prostě není… Nechápavě jsem pokrčila rameny a natáhla jsem se zpět na postel. Už pomalu jsem se začala ztrácet ve snech plných čokoládových řek, když v tom se otevřely dveře. “Jako fakt?! V tomhle jsi šla běhat a tak brzo?! Jsi ty vůbec normální?? Doufám, že aspoň jsi běhala za nějakým pořádným kusem masa, jinak jsi jen blázen.” Vstala jsem a lehce jsem Terry praštila do ramene. ” Však ty víš za co! Krást mi čokoládové řeky!!” Zamumlala jsem při odchodu do koupelny. Pohled na jiné studenty mi napověděl, že jako obvykle nevstávám nějak brzo a tak jsem vše urychlila. A s deštníkem a velice nasraným pohledem jsme s Terry odešli na autobus… Když jsme se usadili vzadu, jen jsem ji šťouchla lehce do žeber a drze jsem špitla. “Tak co? Už na tebe něco zkusil tvůj šéf? A jestli ne on, co učitel? Prý jsou oba dost velký sukničkáři!” Pousměji se a opřu hlavu o rameno Terry. ”Já chci umřít a jít do světa plného čokoládových řek!” Dalším co přicházeli jsem zdravila jen zvednutým ukazováčkem. |
| |
| Nová technologie, nadšení i vražedné pohledy Terry, Ka, Sassy, Alex, Ame, Leon Po chvíli čekání jsem uviděl tu novou technologii, chodící bágl. Geniální to vynález! Ušetří mnoho energie! Musím si taky jeden pořídit. Za chvíli jsem se upřimně zasmál. “Á kolegyně, měla jste si znevolnit nějakého žáka ať vám s tím pomůže. A ano, vše co jste chtěla jsem už naložil do autobusu.” Povím s milým úsměvem. Ukážu na otevřené dveře do kufru. “Tak doufám, že si to pořádně užijeme. Vybral jsem docela pěkné místečko.” Schválně jsem tajil místo kde budeme těch pár dní pobývat i před dalšími učiteli. Chtěl jsem aby taky měli ten zážitek z prvního pohledu na to okouzlující místo. Pak už začali přicházet první studenti, Terry, Ka a kousek za nimi Ame. Chtěl jsem nahodit nějaký vtípek na zlepšení nálady ale nejspíš by mi Ka vyrazila zuby, tak jsem se jen usmál s nataženou rukou, která ukazovala do autobusu. ”Jistě, nastupte ale zavazadla si dejte dolu. Sebou do autobusu si vezměte jen nějaké pití.” Pak přišel i Leon. “Dobrý den. Doufal jsem že mi u šéfa alespoň vyhádáte nějaké to dobré počasí.” Povím s úsměvem a z opakuji to, co jsem řekl děvčatům. Pak přišel další student. Chvíli jsem si ho podezíravě prohlížel, než mi došlo kdo to je. “No ovšem. Dobré ráno, klidně už nastupte nemusíte tu se mnou stát v dešti.” Usměji se. |
| |
| Sláva nazdar výletu! Kas, Sassy, Ka, Ame, Leon, okrajově Axel Hned jak jsme dostali povolení se nalodit, hodila jsem si batoh do kufru a vydala se do autobusu. Ame šla v podstatě hned za námi. "Zdarec!" Usměju se. "Zabrala jsem to tu tak nějak pro tu naší skupinku, tak sem koukej naklusat!" Zaculila jsem se na ní. Její energičnost se mi hrozně líbí. Současně jsem zamávala na Leona, který se rozhlížel po autobusu. "Ka!" Vykulila jsem na ní oči. "Drž hubu!" Zakryla jsem jí rychle pusu dlaněmi a podívala se starostlivě, jestli nás Kas neslyšel. Zakroutila jsem hlavou. "To je blbost. Kas je hrozně milej a slušnej, to jsou nějaký pomluvy!" Ušklíbnu se na tebe ale pak se uculí. "Ikdyž je to fešák a asi by mě nemusel dlouho přemlouvat..." Zasměju se tiše. Když si Ka, která se očividně moc dobře nevyspala, o mě opřela hlavu, uculila jsem se a objala jí. "No neboj... Už ti jde polštářek..." Špitnu rejpavě, jak se přibližuje Leon. Do autobusu nastoupil i někdo koho jsem ještě neviděla. Nejspíš další novej student... Zvědavě jsem ho přejela pohledem. "Tak jak jste se těšili, bando? Ka ty ani nemusíš odpovídat, tvá gestikulace mluví za vše..." Zasměju se a pohladím jí po vlasech. |
| |
| Před autobusem především Kas a okrajově procházející žáci Když se začne smát hodím po něm vražednej pohled, který mít o něco větší sílu, tak ho právě omlátil o autobus. "Rozhodně nehodlám studentům ukazovat kde bydlím. Na to je ještě času dost..." Odvětím mu. Pokrčila bych rameny, ale sedí mi na něm těžká krosna. Teprve potom, co mi potvrdí, že vše potřebné naložil, se mi tvář rozvolní do úsměvu. Hodím do kufráku i tašku a potom tam velmi opatrně zaklíním krosnu. I tu chvíli, kdy musím sundat pláštěnku kvůli sundání krosny je dost, takže jsem v ní poté hned zase navlečená. "Víte vy tajnůstkáři. Skoro jsem nejela, když jste odmítl říct kam vlastně." Zakřením se na něj. Můj názor na tajemství a zadržování informací je celkem známá věc. Všem procházejícím studentům jsem jen pokynula v pozdravu hlavou a ignorovala všechny divné pohledy. |
| |
| V autobuse |
| |
| "Energeťáky" - v autobuse Terry, Ka, Leon, Po odpovedi Terry zasalutujem a fakt za ňou zvyšok autobusovej uličky prejde napoly poskakovaním, napoly klusaním. Ka pozdravím zamávaním packou. Rozkaz madam! Tam sa usadím vedľa Leona a začnem odbaľovať zo seba kus látky, z ktorého sa vykľuje velikánsky šál. Veľmi opatrne si položím batoh pri nohy a odložím dáždnik na zem pri stenu autobusu. Medzitým sa mi hýbe jedno ucho, zachytávajú rozhovor Ka a Terry vedľa mňa. V istej chvíli sa neudržím a zhíknem, načo sa rozchichocem. Takže si na také výrazné typy čo, Terry? Aj keď sa ti nečudujem, má niečo do seba, a vyzerá že pod tým tričkom schováva zaujímavé veci. Zazubím sa na ňu v predklone, aby ma videla, hovoriac tlmeným hlasom. Keď som si objednávala drink v bare a bola dosť blízko aby mi neprekážala krátkozrakosť, videla som ako mu na chvíľu priľnulo tričko a nevyzeralo to špatne. Aj keď je to predsa len náš učiteľ, tak prestaň rozmýšľať AMe. To by bolo prinajmenšom vtipné...a trochu čudné, keby s dá s niekým dokopy, aj keď Terry vyzerá dospelo. Zatiaľ sa Terry spýta, či sa tešíme a Leon, koľko mám energeťákov, a tak sa rozhodnem odpovedať im naraz. Ja veľmi, a veru mám aj niečo na energiu, nechcela som prísť nepripravená, takže mám o sebou tekuté ríbezle, hrozno, a čučoriedky. Veľmi jemne pohnem batohom, aby bolo počuť tlmené zacinkanie. Po škole, keď som lustrovala mesto, ma nos zaniesol priamo do vínového obchodu, a kúpila som si dve svoje obľúbené ovocné a jedno klasikcké biele. U nás doma sme si celkom normálne dali za jeden pohárik večer, všebecne mal náš druh veľmi dobrú znášanlivosť na alkohol. Naširoko sa usmejem. Veľmi ochotne sa podelím ak bude niekto chcieť. Mrknem na nich. |
| |
| Před Autobusem S milým úsměvem se podívám na Sassy. “Ale kolegyně… Nebo snad pro ten výlet dáte přednost tykání? No ale zpět... Svět strašně pospíchá a za chvíli budeme znát všechno a vše začne být nudné. Nechte se překvapit, věřím že se vám to bude líbit a cenou za trpělivost je spousta endorfinu.” Zasměji se. “No, ale doufám že jste se aspoň dobře vyspala. Ikdyž první dny ve škole bývají hektický.” |
| |
| Já umírám! Oni oživají. Určitě vysavají mou energii Terry, Ame, Leon Přicházejí další studenti a já mám chuť zabíjet. Kde berou takovou náladu v takové ráno. Tohle počasí je jen na to aby se jeden schoval pod peřinu a chrněl dokud se to nevyjasní. Vše jsem tak nějak ani moc nevnímala než se mě Leon dotkl. Uši se mi vzpřímili a chvilku to vypadalo, že mu pošlu zvedák na bradu.” Ty…U samotné nejvyšší matky, ani na to nemám sílu. Ale neprovokuj.” Podívám se na Amy. “Co jsi sakra zač? Už to mám, to jsou ty nové baterie, co? Jasně, protože tohle přirozený není. A řekla bych, že ty je bereš taky, co Terry.” Pousměji se. “Řeknu vám jedno, klidně si se mnou ten učitelek muže dělat co chce, pokud jedem do krajů čokoládových řek, kde rostou stromy jménem gumový medvědovník. Jo a už by gumový medvídci mohli být dozrálý a padat přímo do pusy!” |
| |
| Pochod, chlast, hyperaktivita a náhubek Ka, Leon, Ame Ame vzala můj "rozkaz" celkem doslovně. Upřímně, být větší a těžší, bála bych se aby se autobus nepřevrátil. Zasmát sem se ale musela. "Řekněme si to na rovinu. Kas je fakt hezkej a navíc, je to barman a ještě k tomu učitel... A upřímně, mezi námi dost dobrej učitel. Ale tak víte jak to je..." Mrknu na ně a šibalsky se uculím. "Jasně, Ka! Momentálně si s tebou může dělat kdokoliv co chce a bude ti to jedno!" Zasměju se a podrbu jí za uchem. "A ty si nestěžuj... Polštář jedna z tří nejoblíbenějších věcí Ka. Ty zbylý dvě jsou postel a deka!" Ušklíbnu se a mrknu smířlivě na Leona. Debata se stočila na Ame a její energiťáky. Když netopýrka zatřásla batohem ušklíbla jsem se. "Tak to já to mám vychytanější... Namixovala jsem si sebou rovnou rum s kolou do dvou petek od koly. Není to tak nápadný a necinká to..." Zasměju se. "No moment... To že chodím ráno běhat a cvičit neznamená, že jsem hyperaktivní... Musíš to brát, že to je vlastně něco jako kdybych se šla před školou učit, vzhledem k mému oboru..." Bráním se hned, když zazní nařčení od Ka. Když koukám, jak Leon pohladí Ka po krku, ušklíbnu se. "Bacha, Ka má každé ráno těžké... Navíc si zapomněla vzít do autobusu náhubek, takže kouše..." Zasměju se a pohladím jí zas po vlasech aby se trošku zklidnila. "No tak Ka... To bude dobrý... Pořád ještě nevidím nikde tu tarantuli, tak třeba si odpočineš aspoň od ní..." Špitnu tiše. |
| |
| Na zádi autobusu Ka, Terry, Ame ,,Nové baterie? Jakože je Ame robot jo?" ohlédnu se na druhou stranu na netopýřici. Fakt vypadá, že má trochu víc energie, něco jako puberťák s cukrovkou na anfetaminu. ,,Přibrzdi, seš rozjetá jak lokomotiva. Díky za nabídku, třeba se to ještě bude hodit. Normálně bych to využil na nějakou zábavu, ale nerad bych, aby nás vyváděli z autobusu." Když se Terry zmíní o tom, že má sebou kolu s rumem, stočím hlavu k ní. ,,V pet lahvích? To jako fakt?" protáhnu čenich. ,,Měj mě za snoba, ale to považuji za poněkud barbarské. Ale uznávám, že v takových polních podmínkách si jeden nemůže moc vybírat. Takže asi....dobrá práce." zasměji se, pak si protáhnu ruce a stáhnu ze sebe mikinu, protože v autobuse je docela teplo. Hodím ji nahoru do přihrádky a usadím se zpátky vedle Ka, která právě dokončila své přání ohledně čokolád a gumových medvídků. Na chvilku se zamyslím, než se k ní nahnu s otázkou: ,,Znám jedny čokoládové lázně. Zajedeme tam příští víkend?" navrhnu jí, pobaven jejím výrazem únavy. Taky jsem měl kdysi podobný problém, vyhrabat se z postele. Ale furry dokáže změnit své návyky, když najde důvod a princip. ,,Třeba i nějací gumový medvídci by se našly?" zeptám se přemlouvavě. Schválně, jestli to její přání o řece čokolády bylo jen přání nebo by do toho skutečně šla. |
| |
| Před autobusem Kas, okrajově Leon Jen s povytaženým obočím hodím pohledem po vlkovi, ale nekomentuji, na pozdrav mu pokynu hlavou. Jemně s ní zavrtím, když mi chce pomoci s krosnou. Jsem na ní dost háklivá to vypadá. Otočím se ke Kasovi a pokrčím rameny. "Záleží na Vás, mě je to tak nějak jedno." Zabrumlám nakonec dost nenaloženě. "To Vás dost lituji, pokud si neumíte najít zábavu i v moderní době." Vycením zoubky v úsměvu. "Nesnáším překvapení. Většinou z nich koukaj problémy." Dodám tišeji. Zbytek jeho věty raději nekomentuji. Mávnu rukou nad hektičností. "To nic není. Ale to počasí by se mohlo umoudřit. Kdo v tomhle má cestovat. Vždyť bych na sebe potřebovala přivázat cihlu!" |
| |
 | Odjezd.. bohužel... Jak se mi povedlo přežít první týden? Já ani nevím. Dávala jsem pozor jen při hodinách, ve volném čase jsem byla začtená nebo se věnovala vlastní práci. Úspěchy ale taky byly... malé... Například se mi povedlo sedět v hodinách a i na obědě párkrát sama. A taky jsem nezapomněla na papír se zaměřením... Zobrazit SPOILER No ve zbytku času se už jen učím a balím. Kromě věcí ze seznamu přihazuji ještě dvě knížky a kreslící sešitek. Když už musím jet, měla bych se taky nějak zabavit. Upřímně doufám, že se koupat nebudem... Z rádoby klidného spánku mě budí mobil s pozitivní melodií která naprosto neodpovídá mé náladě a ani venkovnímu počasí. Vymotám se během půl hodiny, skoro se vším všudy, ale pak se ještě vracím pro osušku navíc a velký černý deštník pod který se i s větším batohem pohodlně vejdu. Výsledkem je, že k autobusu rozhodně nedorazím jako jedna z prvních. "...rý den," zamumlám, protože je slušné zdravit učitele, ale nikdo netvrdí, že můj pozdrav musí slyšet. Třeba si mě nevšimnou... To je ten Kas co se o něm baví v souvislosti se školním barem? Možná by se mi i vyplatilo vědět co jsou učitelé zač... nebo i žáci... Tak nějak vypozoruji kam se ukládají batohy (radši si ale do autobusu vezmu knihu kterou schovám pod mikinu aby moc nenavlhla) a snažím se nenápadně vklouznout dovnitř, což u dveří moc nejde ale což. Sedám si kousek za polovinu autobusu, někam kde budu sama. Doufám, že to tak i zůstane... Mou knihu vytahuji téměř vzápětí a pokud by si ke mě někdo chtěl sednout, odtáhnu se co nejvíc k okýnku, abych se ho ani náhodou nemusela dotknout. |
| |
| Seznamovací kurz aneb věčné flákání hodin začínáRáno se probudím v polorozpadlém přístřešku téměř dva kilometry od města s nepříjemnou kocovinou. V duchu si zanadávám a aniž bych moc zkoumala co nebo kdo se tu válí, zamířím poklusem k domovu. Naštěstí vstávám brzo. Když svítí Slunce, Ke škole se dostanu včas, zájezd ještě neodjel; chvíli si promýšlím, co chci říct, než se pomalým krokem vydám k dvojici kolegů. "Ráno!" mávnu ze vzdálenosti tří metrů kopýtkem. "Jak she těšíte na "dovolenou?" " ušklíbnu se stylem, že jim to vůbec nezávidím a nakloním se ke Kasovi, aby mě slyšel jen on. "Nechci Vásh zklamat, ale obávám she, že jshem na to pchišla. Letosh vásh rozhodně najdu." Narážím na minulý rok, kdy mi byl seznamovací kurz odepřen podobně jako letos, a přes veškerou snahu jsem skončila na nepříjemné kamenné pláži uprostřed ničeho. Ne že by to nebyl zábavný víkend, ale hořké zklamání na něm lpělo jako babka. Nešlo ani tak o kurz samotný, jako o nevyluštěnou záhadu. Aby se kolegyně necítila přehlíženě, věnuji se chvíli i jí. "Vím, že to chíkám pochád, ale tahle věcička je naproshto dokonalá." zahýbu kovovými prstíky své protézy na pravém kopytě. "Nevím, jak Vám za ni poděkovat. Kdybyshte měla nějaký nápad, shtačí chíct." mrknu na ni. Očkem nenápadně sleduji více či méně nadšené studenty v autobuse a trochu netrpělivě zkontroluji obsah své taštičky - vše v pořádku. Není kam spěchat. |
| |
| Výlet, hurá všici Zdálo se mi, že slyším nějakou hudbu. Pootevřel jsem oko a vykoukl z pod peřiny. Díval jsem se na budík. Nevím jak dlouho jsem na něj civěl, než mi došlo, že zvoní. Vyletěl jsem ven z postele a ten krám umlčel. Pak mi konečně došlo, proč zvonil. Rychle jsem se oblékl a sáhl po cestovní tašce. Jenže ouhle. Ona nebyla tam, kde jsem ji včera večer nechal. "Kde sakra je?!" zavrčel jsem a začal ji hledat všemožně po pokoji. Bezvývnamě. Nikde prostě nebyla. "To si snad děláte prdel?" zasténal jsem a seběhl dolů do kuchyně, kde by měla mamka připravovat snídani. A taky že jo. Byla tam matka i moje taška nachystaná u dveří. "Mě tak děsit po ránu. Mě chceš zabít?" sesunul jsem se na židli a rychle do sebe naházel snídani a zapil po džušem. "A nedělej hlouposti!" volala za mnou matka, když jsem vyrazil na cestu na náš první třídní výlet. Ani nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu se těším, ale na druhou stranu mám strach. I když...vetšina z nich nevypadala na nějaké problémové nebo že by měli potřebu někoho šikanovat. "Prostě se nadechni a dej tomu volnej průběh," řekl jsem si pro sebe a nasadil sluchátka a zapl hudbu. Když jsem konečně dorazil k autobusu, bylo tam už několik spolužáků, ale naštěstí nejsem poslední. "Pardon, že mi to tak trvalo, trochu jsem se po cestě zaposlochal a zapoměl," omluvil jsem se našemu vedoucímu, Kasovi (?) a pak nestoupil do autobusu za ostatními. "Ahoj všichni," usmál jsem se a sedl si k nim na nějaké volné místo. |
| |
| Seznamovák..zajímavé... Ráno jsem vstávala o něco dřív, musela jsem se ještě podívat na ty testy co mi slečna Ziroanová psala za trest. Měla jsem trošku obavy, ale nakonec mě..celkem příjemně překvapila. A tak jsem se s lepší náladou nasoukala do košile a přiléhavého kabátku s výhledem na hezký den ve škole. Ještě zkouknu Furrybook, kdoví co tam objevím. Dneska jde všechno tak kupředu, že Furry nestíhá jít s dobou. Chvilku znudeně listuji stránkami, pak ale narazím na zajímavou konverzaci mezi liščím Furry a jeho kočičím kamarádem. "Takže kurz jo? I s mými žáky?" hvízdnu překvapeně. Nemá cenu se ale zaobírat něčím takovým jako proč o tom nevím; koneckonců, je 7:23.. Mám ještě malou rezervu, když se dvěma kufry na kolečkách a velkou taškou přes rameno napochoduju k autobusu. "Kolega Kas! Takže vy taky jedete? Tak to je o zábavu postaráno," pozdravím s upřímným smíchem. Všimnu si dalších kolegyň. "Kolegyně Xeik! My už jsme měly tu čest, ne? Je radost že jedete. A kolegyně Aurantia! Moc ráda vás poznávám!" složím své pavoučí johy pod sebe, abych byla Sassy co nejblíže. Nabídnu jí ruku k potřesení. "Obdivuji váš intelekt! A vaše závěrečná práce na škole: ten obsah, ten potenciál..nebesa! Skoro jsem tomu nerozuměla, ale po vysvětlení od jednoho ze studentů jsem nemohla než zůstat zírat!" Možná o neví, ale za mých studentských let se o Aurantii mluvilo na všech školách jako o géniovi století. Po krátkém popovídání s profesory a odpovědi na jejich případné dotazy si pečlivě uskladním zavazadla a nastoupím do autobusu. S potěšením si všimnu dvou věcí: zaprvé, v předu je místo dost velké i pro mě. Zadruhé...je tu má oblíbená žačka. A tak spustím přes celý autobus. "Slečno Ziroanová, dobrý den! Ráda vidím že jedete taky! Mimochodem: ta práce co jste psala u mě v kabinetu...samozřejmě tu je místo pro zlepšení, ale i tak. Já věděla že ve Vás je velký potenciál," mrknu na Ka. To už k ní dojdu a předám jí list ze včerejška, s červeně psaným hodnocením: 98,5/100. Pak se posadím dopředu a s úsměvem očekávám kdy vyrazíme. |
| |
| Seznamovací kurz... Budík ani nestihne zazvonit a už ho vypínám. Kouknu na hodiny: 6:21. Hromada času. Pomalu se vykopu s postele a došourám se do kuchyně, kde si udělám ovocný salát a rajčatovo-mrkvový shake. Včerejší den byl katastrofa. Nejdřív ten nedokonalý obraz, pak děsivý oběd s Ame a nakonec jsem musela odevzdat ten obraz do kabinetu profesorky Xeik. Půlku noci jsem malovala svůj poslední výtvor, druhou půlku noci jsem se marně snažila usnout. Ale kvůli těm obrazům nemůžu spát! Argh!! Dupnu si naštvaně nožičkou a posadím se ke stolu. Najím se a vyrazím do..do ško... "Bah!" tehnu sebou a zvednu se ze stolu. Soudě podle celeru na obličeji jsem usnula a padla hlavou do snídaně. Jasně. To se může stát jen mě. Pak mi to dojde: zase jsem zaspala! To snad není možný!!" křiknu na prázdný dům a rychle vběhnu do koupelny. Za pět minut jsem venku ze sprchy, za dalších pět minut mám v sobě snídani a vyčištěné zoubky. Chci si ještě připravit do školy, když si všimnu papíru dole pod učebnicemi. Vytáhnu to. "DNESKA JE TEN KURZ!?!?" Tašku hodím do kouta, až převrhnu jeden prázdný stojan na plátno. Kouknu na mobil. 7:38. Ksakru! Vytáhnu ze skříně velkou sportovní tašku, takovou tu se dvěma krátkými popruhy. Vypadá jako posprejovaná. Rychle tam hodím všechno ze seznamu, přidám tam lékárničku a můj skicák, který dám až dno. Chvilku rozmýšlím jaké plavky - dvojdílné jsou přirozenější, ale odhalujou zbytečně moc! - než tam hodím i bikini i jednodílné. Ne že bych na dvojdílné neměla postavu, jsem vlastně docela dobře vyvinutá; ale cítím se pak trapně! Vejde se tam nakonec i ten spacák. Super. 7:51. NE SUPER! Hodím sportovní tašku na záda jako batoh - díky mému vzrůstu jsou mi popruhy tak akorát - a vysprintuju ven z domu. "Ten deštník!" zakleji zoufale, ale už nemám čas ho popadnout. Klíče mám, sbaleno mám, mobil mám...bude to muset stačit. 8:00. Zrovna dobíhám k autobusu, když mi začne pípat mobil. Jsem tu načas, ufff. "Dobrý d-den profesoři...o-omluvám se, trošku jsem..totiž, zaspala.." Zrudlá jako rajče a s provinilým výrazem, uklidím si tašku a nastoupím do autobusu, přesvědčená že ostatní už si o mě určitě špitají. Sednu si nalevo, kousek na prostředek autobusu, tam kde je nejmíň Furry a kde můžu sedět sama. Posadím se k oknu, strčím si sluchátka do uší, kde mi hraje ten nejlepší ovčí Furry vůbec: Beethoven. Z batohu jsem si vyndala skicák; ten si otevřu a začnu kreslit. |
| |
| Před autobusem profesorstvo a opozdilci Nově prošlým i příchozím pokynu hlavou v pozdravu, nenamáhám se však mluvit. Už tak to stejně zvládá Kas sám. Dojde kolegyně. Něco šeptá Kasovi, pak se však otočí na mne. Napřed na ni nechápavě hledím, co tím myslí, ale když zvedne kovovou protézu, dojde mi to. Trhnu rameny. "Neudělala jsem nic víc, než že jsem doladila práci mého předchůdce, který to měl připravené." Odvětím. Na pochvaly nejsem zvyklá a je to znát. Vždy když s tím začne, tak se jí radši vyhnu nebo omluvím. I teď zvažuji úprk z deště do autobusu. Nakonec jí to jen odkývu, že jistě a zase to vypustím, protože mne konsternuje příchod další kolegyně na až moc nohách. Přijmu její ruku k potřesení, i když to vypadá pravděpodobně velmi komicky. Její slova mne však zcela vykolejí. Kde krucinál vzala mou závěrečnou práci? To se tu jen tak volně potulují složky profesorů? Jsem si zcela jistá, že mimo ředitele nikdo netuší, kde jsem studovala. Tomuto tématu, stejně jako své minulosti se striktně vyhýbám. Zůstanu na ni tedy trochu zamyšleně, trochu vyděšeně zírat. Pak mi dojde, že bych asi měla něco říct. "Em... Ugh. Díky...?" Vyrazím ze sebe. Zmizí v autobuse. Potřesu hlavou a podívám se na Kase. "Jdu se schovat, než se tady rozpustím." Pokynu mu hlavou a protáhnu se dopředu do autobusu. Sundám ze sebe pláštěnku a usadím se na některé ze sedadel vepředu. Je skutečně fascinující, že se dopravci skutečně snaží dělat univerzální autobusy. |
| |
| Tak to začíná Opřená o rameno Terry jsem tak na půl vnímala okolí. Tohle počasí je víc než na spaní. Koukám jedním okem jak se plní autobus. “Medvídci?! Kdo má medvídky? Ty Leone? Tvůj taťka nebo duch rozdává medvídky?? Že by nová strategie?? No nic jestli je máš naval nebo tě začaruji v bezsrstého.” Zaksichtím se a narovnám. Pořádně se protáhnu a u toho zařvu pomalu jak nějaká lvice. Ovšem tenhle řev jsem v půlce přerušila. Klap klap. Zvuky nohou pekla! “Brý ráno profesorko…” Polknu. Tenhle pohled mě pravě skvěle probudil. “No tak to fakt pěkně dnes začíná!” Špitnu tiše, když už profesorka odešla. |
| |
| Tak poslední studenti a odjezd Pro všechny Zasmál jsem se. “Ale prosím vás kolegyně. Netvrdím, že se nedokážu zabavit v moderním světě. Co si budeme nalhávat. Tak před sto lety by mě za mou praxi nejspíš upálili.” Zasměji se vesele. Čím déle jsem stál na tom dešti tím víc se mi zlepšovala nálada. Jestli teď pořádně bude pršet, zbylé dny budou krásné. Pak jsem uviděl profesorku umění. “Dobré ráno” Popřeji s úsměvem. “Nemějte strach. Jako vždy jsem po škole rozmístil nápovědy a kdykoliv budete vítána. Tak snad nás navštívíte.” Mrknu mile. Za chvíli začal přicházet i zbytek třídy a autobus se začal plnit. Pak přišla i další kolegyně. Pokaždé když jí vidím jak se pohybuje, naplní mě zvědavost. Pořad mě zajímá jak si bytost uvědomuje tolik končetin. “Dobré ráno, ovšem že jedu… Tenhle výlet jsem připravoval.” Když i učitelé se schovají do autobusu a já si odškrtnu poslední jméno zavřu zavazadlový prostor a sednu si za obří volant. Už jako dítě jsem měl rád traktory, autobusu či tahače. Jen kvůli velikosti volantu. “Tak dobrá panstvo. Jedeme!” Zavelím a nastartuji. Párkrát autobus sebou zacuká. “Sorry!” zasměji se a rozjedu se. Jedem několik hodin. Pouštím hudbu a sem tam někomu odpovím ale víc dávám pozor. Nerad se moc rozptyluji když řídím. Když jsme vyjeli, déšť začal v plné síle, takže to chvíli vypadalo, že máme ponorku a ne autobus. Kolem dvanácté se ale začali mraky trhat a objevovali se první paprsky. Ve dvě odpoledne už slunce hřálo a obloha byla čistě modrá. Kolem třetí se před námi objevilo jezero. Velké jezero. “No už jsme tu!” Zakřičím abych když tak všechny probral a pomalu zajížděl na parkoviště. “Tak jo! Všichni ven, vezměte si věci a ti nejsilnější vezmou i pár věcí navíc! Nebudu to tahat sám rozumíte!” Zasměji se a vyjdu ven pořádně se protáhnu a podívám kolem sebe. Jako by jsme byli úplně jinde. Na jiném kusu planety. Tady na rozdíl od školy bylo nádherně! Díval jsem se na jezero s pobaveným pohledem. ”Tak fajn poberte věci a jdeme!” Povím a sám vezmu dost věci i krosnu profesorky Sassy. ”Snad vám nebude vadit menší pomoc. Já jsem si vzal tašku na kolech.” zasměji se. Poberu vše co zvládnu nést a ostatním studentům rozděluji věci, co jsem přibalil. Pak jsem s celou skupinou šel podél jezera až k rybářskému přístavu, kde čekala loď. “Tak všichni na palubu!” Zavelel jsem a šel taky. Hned jak se všichni nalodili, loď se dala do pohybu. A všem už bylo jasné kam plujeme. Na střed jezera, kde byl pěkný ostrov. “No, panstvo! Mám pocit, že takhle nějak začínají horory, takže doufám, že jste všichni nadšený!” zasměji se vesele. Jakmile se loď zastavila u mola rychle jsem všechny vyhnal ven s věcmi a když jsem zkontroloval, zda tu jsme všichni, dal jsem znamení k odplutí lodi. “Tak a my jdeme až na středa ostrova, kde postavíme stany!” Řeknu se smíchem. Vezmu zas věci a dám se na pochod ke středu ostrova. Jakmile tam dojdeme. Položím věci na zem a dám rozkaz postavit stany. “Až je postavíte, posbírat suché dříví. Nic ale nekácejte! A jakmile bude vše připraveno, je tu studený oběd. Nebojte, večeři si uděláme teplou. Do ní pak máte volno na průzkum ostrova! Jo a je tu stan pro každého ale nemám nic proti, pokud chcete jeden stan pro dva.” Sám se dám do stavby zásobovacího stanu a pak toho svého. |
| |
| Ostrov |
| |
| Medvídková aféra, moje první zpověď a stanové šílenství |
| |
| Autobus -> seznamovací kurz na ostrově Ame, Ka, Terry, Sam, Kdokoliv další Mezi řečí si všimnu, že do autobusu přibývají další studenti a několik nových tváří. Na seznamování bude ještě dost času, takže teď se můžu věnovat osobám kolem sebe. ,,Co takhle chvilku poslouchat, co-.....říkají ostatní?" šťouchnu napůl loktem do Ka, když se začne znovu ohánět medvídkama. Její zívnutí je přerušeno příchodem profesorky Morishige. ,,Dobrý den. Nevěděl jsem, že jedete s námi." pozdravím profesorku. Je to skutečně tak, věděl jsem, že pojede Kas, ale že pojede tolik dalších členů profesorského sboru mne nenapadlo. Vlastně jde přímo za Ka ohledně práce, kterou vyhotovila. Rachnera na to brzy odejde do přední části autobusu. ,,Nedělej, nebudeš se přece kabonit hned první den." pronesu smířlivěji ke kočičí furry. Na to už se zavřou dveře autobusu, značící brzký odjezd. ,,On řídí? No to teda-" zaseknu se, když autobus poskočí o kus dopředu. Pravděpodobně si Kas úplně nerozumí se spojkou. ,,-bude zážitek." zavrtím hlavou s povzdechem. Snad tuhle cestu přežijeme bez potíží. Terry se ozve ohledně požadavku zpovědi nebo posledního pomazání. Kdyby to byl někdo jiný, asi bych mu řekl pěkně od plic svůj názor, ale v tomto případě by stálo za to si to rozmyslet. ,,Poslední pomazání je ve tvém případě stejně hloupost, to se používá pro nemocné nebo smrtelně zraněné. Takže pokud ti z oka netrčí tužka, tak ti v tomhle nemůžu pomoci. A pokud jde o zpověď....klidně můžeš, ale nejsem kněz takže nejsem vázaný církevním tajemstvím. Takže si dej bacha, co mi vyklopíš, mohl bych to použít proti tobě." poukáži na Terry varovně prstem, ale v očích mi hraje pobavení a smích. ,,Kromě toho, kněží a faráři jsou většinou čestné a neproviněné osoby. Což já nejsem a ani nikdy nebudu." ušklíbnu se. Vlastně by mě zajímalo, jestli je Ka skutečně takové kvítko, za jaké se snaží tvářit. ,,Vzbuďte mě, až dorazíme na místo nebo se něco uděje." rozhodnu se nakonec a vylovím z kapsy sluchátka, která napíchnu na telefon a nasadím si je. Pohodlněji se uvelebím na sedačce, nastavím trochu vyšší hlasitost a zavřu oči. Kdyby někdo chtělo vyloženě špicovat uši, mohl by ze sluchátek slyšet melodii odkaz. Pokud nikdo nic nechce, ze svého "stavu" se proberu až když cítím, že autobus zastavil. Se zívnutím se protáhnu a sundám si sluchátka, vezmu si svoji mikinu a zamířím ven z autobusu. ,,Vzít věci? Jo, jasně." trochu se podivím nad tím oznámením, ale na nic moc dalšího se neptám. Vezmu si svoji krosnu na záda a pak naberu pár dalších věcí, které jsou určené k přenesení. Zdá se, že sebou bereme nějaký ten erár. Vezmu věcí, kolik unesu, abych se pod nimi nemusel vyloženě prohýbat. ,,Takže ostrov. A horory? S tím bych to nesrovnával, inteligence hororových postav jen málokdy dosahuje trojmístné cifry." odvětím Kasovi na jeho nadšení. Mám rád horory, ale chování aktérů v těch filmech je občas rozčilující. Cestou na ostrov nás naštěstí nenapadne žádný šílený vrah s hokejovou maskou, takže se bezpečně znovu vylodíme. Jako student musím říct, že je to zajímavé místo, jako zodpovědná osoba mi to přijde docela riskantní. Jenže tady dnes nejsem za toho zodpovědného výjimečně. Zvláštní pocit. Rozhlédnu se okolo, když stojíme uprostřed ostrova. Zajímalo by mne, co nás tady čeká za aktivity. Alespoň to tady není prolezlé všelijakou havětí. Pomohu Kasovi se stavbou zásobovacího stanu, pokud bude potřebovat a pak se vrhnu na stan vlastní. Nad návrhem Terry se jen pobaveně ušklíbnu. ,,Beztak chceš být při skupině, protože se bojíš večer někde venku." zašklebím se na ni. ,,A navíc je od tebe pěkně nefér, že si chceš Ka nechávat na noc pro sebe." dodám pobaveně a ujmu se stavby vlastního stanu, který budu přes noc sdílet pravděpodobně sám. Co si jen sám se sebou počnu? Stavba stanu mi jde rychle. Není to poprvé, co se zaobírám s tímto improvizovaným přístřeším. Navíc obvykle bylo nutné jej postavit a sbalit až v extrémním čase. Věci si uložím dovnitř a převléknu se do zelených maskáčových kalhot a na sebe si obléknu černou riflovou vestu se čtyřmi kapsami na prsou na suchý zip. Kolem levého stehna si upevním pás, na kterém je v pouzdře zasunutý nůž odkaz. Odhadem podle velikosti pouzdra může mít čepel okolo patnácti centimetrů. Zkontroluji náprsní kapsy - rychloobvazy, křesadlo, čokoládová tyčinka.....jo všechno na svých místech. Po převléknutí se zamířím pro dřevo, které po nás chtěl profesor. Podle toho, kolik je tady lidí, bude potřeba větší oheň, takže bude lepší najít větší kusy spadaného dřeva, které vydrží hořet déle. A také nějaké menší pro základ a něco na troud. O to by se snad mohli postarat ostatní. Sám se vydám do lesa najít nějaké větší větve a nanosit je na hromadu k budoucímu ohništi. |
| |
| Jizda autobusem a vyšlap na ostrov Všichni Pečlivě sem poslouchal rozhovory v autobuse ale nejvic mě zaujali ty co seděli vzadu a občas sem se tomu co řikali musel i pousmat. Nakonec jsme se rozjeli a po několika hodinach jsme dorazili na misto. Vystoupil jsem z autobusu a rozhližel se po te nadherne krajině. Wow takhle venku jsem už nějakou dobu nebyl. vzal sem si sve věci a ještě něco navic a vydal se na cestu s ostatnimi. No nakonec by to mohl byt přijemně straveny seznamovák u vody na nas čekala loď na kterou jsme nastoupili a pluli s ni pro mě neznamokam az sme přikluli k nadhernemu ostrovu na kterem jsme vystoupili. Parada . šel jsem vepředu s profesorem a dalšimi a nadšeně se rozhližel. Pote se začnou bavit že to je jak začatek hororu. S tim souhlasim i s tou inteligenci postav. Nakonec dorazime na misto kde si postavime stany a pote co dostavim ten svuj si před něj spokojeně sednu. Vypada to jako dobry novi start. |
| |
| Kurz? Jiný výraz pro akci na které lovíš Furry.. Kas; všichni Cesta mi docela pěkně ubíhala. Nějakou dobu jsem četla kuriozní van der Høgenovo "Pojednání o etice medicíny", pak jsem to ale zaklapla a bavila se posloucháním rozhovorů studentů. Obzvlášť mě pobavila zmínka jednoho Furry o tom, jak nalitej na párty pil ze záchoda. Hahaha! Několik studentů začalo zpívat a jeden fešný student (červená panda, hm?) vytáhl kytaru. Tak jsem je poslouchala, domud jsem neusnula. "Hm? Už jsme tady?" trhnu sebou a rozhlédnu se kolem. Autobus stojí, Furry lezou ven z autobusu..jo, jsme tady. To jsem ale netušila, na čem se povezeme teď. "LOĎ!? Kolego Kasi, tohle vědět tak jsem si píchla morfík abych to nemusela vnímat!" Z lodí mi bylo vždycky zle. No nic no; popadnu všechny svoje zavazadla a navrch ještě několik tašek studentů. A s hlasitým polknutím nastoupím. "Jak já nesná- BLEEH!" ozve se a moje snídaně letí přes palubu. Ach jo, to jsme nemohli aspoň, já nevím...letět!? Konečně jsme na pevné zemi. Žaludek už je taky lepší, a tak se rozejdu na svých nožkách lesem, dokud nedojdeme na mýtinu ve středu ostrova. Studentům předám jejich batohy, sama si začnu stavět svůj příbytek kus za utvořeným kruhem stanů. Velký samorozkládací stan mě stál dost peněz, ale stojí to za to. Nakonec je asi dvakrát větší než většina stanů. Na nějaký povyražení to dělané není, ale ta pravá zábava musí stejně být pod širákem. Romantika! jakmile mám i vybaleny nejnutnější věci, jdu pomáhat se stany dalším studentům. |
| |
| Ostrov pokladů... Všichni okolo Při prvním poskočením autobusu mi knížka málem vypadne z tlap a já na okamžik ztratím své místo na stránce. Ale poté už mě tak do tří čtvrtin cesty od knihy nikdo neodtrhne. Hlavu zvedám až když je většina mých spolužáků i učitelů spící nebo alespoň klidná. Zjišťuji, že už neprší a že krajina se jen lehce změnila. Proto až do konce cesty uvažuji nad otázkami života a smrti nebo zkoumám vzor na sedačkách. Zapoměla jsem si sluchátka, napadne mě v jednu chvíli ale zavrhuji možnost, že si je od někoho půjčím. Zas tak životně důležitá nejsou. Ke svému batohu přiberu i něco menšího co bych mohla unést. Ať mě nemají za lenocha... Sice nejsem nejsilnější ale snad se něco najde. A když ne, vezmu i něco co uzvednu ale neponese se mi to dobře. Loď? Ostrov? vydechnu když mi to dojde. Konečně se usmívám. Plavbu trávím u zábradlí ne proto, že by mi bylo špatně ale kvůli vodě. Tak trochu mě fascinuje... sice se občas bojím toho co by v ní mohlo být ale zato... Je modrá... Byla bych si sáhla, nebát se že spadnu nebo že na mě profesorka Morishige hodí šavli. Hezké rozptýlení končí když přistáváme a zase se kamsi táhneme. Horory? Copak není svět strašidelný už tak? pomyslím si ale nahlas radši ani muk. Přikyvuji téměř na většinu nápadů co padnou a pak si beru stan, sama pro sebe ale kdyby se ke mě někdo hlásil asi ho nedokážu odmítnout. Jenže... jak se to staví? Prohlížím si vzniklou změť tyček a snažím se jak to je jde. A právě to nejde. Neodvažuji se nikoho požádat o pomoc. Jsem tak nemožná... Zkouším to znovu a znovu... dokud to nevyjde nebo mě něco nedonutí přestat... |
| |
| Výýýýlet Všetci Pozriem sa na Ka, keď sa ma spýta čo som zač a zvedie to a baterky. Zazubím sa, až sa zalesknú ostré trojuholníkovité zúbky. Akonáhle zbadáme ostrov, užasnuto sa vrhnem hlava nehlava k oknu a potom sa medzi prvými tlačím von, natešene štebotajúc o tom ako sa teším. Doknca ani pavúčia profesorka, ktorá vyvráti obsah žalúdku na lodi i neuberie na entuziazme, keď som naklonená polkou tela cez zábradlie a sledujem kam ideme, vlny, užívam si vietor. Pochod zvládnem ľavou zadnou, skackám okolo našej malej skupinky, pýtam sa kto rád pláva, kto už bol stanovať (...lebo ja som ešte nebola, viete, my sme mali s rodinou karavan takže keď sme niekam chodili tak vždy v ňom..., či poznajú hviezdy, a vôbec všetko čo ma napadne, pričom ťahám svoje veci, keďže viac som nevládala vziať. Konečne sa dostaneme na miesto, a ja sa zastavím keď všetci začnú stavať stany a v tom momente mi čosi dopne. |
| |
| Vzhůru na ostrov a stavění kempu Netrvá dlouho a nastupuje i Kas a vyrážíme. Když se rozjedeme přískokem hop, hodím po něm trochu nedůvěřivým pohledem. Možná jsem to měla risknout po vlastní ose. Pak už to ale vypadá v pořádku, takže se zahledím z okna a pozoruji ubíhající krajinu. Když se před námi vynoří obrovské jezero, trochu mi zatuhnou svaly v obličeji. No super. Fakt super. Třeba pojedeme dál… Chvíli doufám, ale to už Kas sjíždí na parkoviště a budí autobus. Žene všechny ven. Nejraději bych tu i se svými věcmi zůstala, nicméně je mi jasné, že je tu až moc přeochotnělých tvorů, takže se také vykopu ven. Pořádně se protáhnu. Když se Kas sápe po mé krosně, plácnu ho přes tlapu. „Huš. Pokud mi chcete pomoci, vemte ty věci ze školy, nebo tuhle tašku. Ale pozor, nic z toho nesmí přijít do kontaktu s vodou.“ Podívám se po něm s dost nenaloženým pohledem. „To je do terénu vskutku velmi praktické.“ Okomentuji ten jeho vtip. Opatrně uvolním svou krosnu a navléknu si ji na záda. Pak již skupinu následuji do přístavu a stále pohledem kontroluji, kde jsou zavazadla. „Opatrně na ty věci.“ Zabručím, když se skládají věci na loď. Tohle vědět, tak je všechno v nepromokavých sáčcích a to ještě v nepromokavé tašce. Takhle se musím spokojit s tím, že jediné nepromokavé zavazadlo je má krosna. Minimálně její obsah to přežije bez úhony. Když loď vyrazí, přejdu na příď a hledím na ostrov. Přeci jen se mi drobný úsměv na tváři objeví. Kdo by si kdy pomyslel, že jednou skončím tady… Při zvuku zvracení se pootočím zpět. No milá pavoučice očividně zbožňuje vlnky. Přesun do středu ostrova probíhá stejně jako dotlapání k lodi. Začnou tvořit kruh stanů. Já v zavazadlech najdu svou sportovní tašku. Podívám se po romantickém stanovém městečku a odvlečuji jí kus stranou. Sundám tašku, aby se ukázal jakýsi polotovar. Poodstoupím a trochu do toho kopnu. Přede mnou se postaví pro mne celkem prostorný stan. Minimálně to tak zvenčí vypadá. I tak je menší než všechny ostatní. Přeci jen, výšky naše rasa moc nepobrala. Kdo dával pozor si všiml, že vnitřek je dost mechanický, jak se tyče rovnaly samy od sebe. Dokonce se výstřelem a vypružením zasekaly kolíky do země a vypjaly tak vnější plachtu. Když se stan postaví protáhnu se dovnitř s krosnou. Poté ke svému stanu dovleču zbylé věci co jsem nechala zabalit. Postavím je na plachtu a zbytkem je přehodím, aby nezmokly. Pokud mi chce někdo pomoci, bránit se nebudu. Poté znovu zmizím ve stanu. Vyjdu ven již v tábornickém. Tedy od mého běžného oblečení se to liší jen tím, že místo světlých látek jsou v něm zelené a má to více kapsiček, ale i tak je to alespoň nějaká změna. Přejdu ke kruhu stanů, podívat se, zda někdo nepotřebuje s něčím pomoci. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR