Andor.cz - online Dračí doupě

The Sons of Fenris they are, hardened in the forge of their harsh world, eager for battle and honour. They are the grey warriors, ashen like the wolf, whose greatest joy is to hear the clamour of steel amidst the din of war.

Jedná se o příběhy smečky Space Wolves - Skyclaws. Už dávno mohli být povýšení mezi Grey Wolves, dokonce i mezi Wolf Guard. Přesto se však rozhodli zůstat ve smečce Skyclaws, ve které začínali. Z původního počtu zůstalo jen pět členů. Z bitvy do bitvy, společně procházeli ohněm a krví. Vazby ve smečce byly ukuté roky bitev a nakonec mezi sebou nesnesli nové přírůstky. Jsou tak trochu potížisté i přes roky, které od jejich prvního nasazení uběhli. Jako by se s věkem nezměnili. Na druhou stranu v jejich stylu boje byl jakýsi chladný kalkul. Nepřátele nešetří, jejich útoky jsou přesné, krvavé a bez slitování. Smrt z nebes...

Impérium se nachází v nejtěžších chvílích od dob Hereze. Čelí útokům téměř všude - Tyranidé, Eldaři, Tau, Necroni a Chaos. Impériem na mnoha místech otřásají vzpoury. Jindy životem kypící Tesák je v těchto časech nezvykle tichým místem. Téměř všechny roty a smečky jsou nasazeny, aby čelili hrozbám, kterým je impérium vystaveno. V samotném Tesáku zůstalo jen několik málo smeček a runových kněží, aby dohlédli na výcvik nových smeček, které budou potřeba pravděpodobně dříve, než bude jejich výcvik dokončen. Více než samotných Vlků je nyní v Tesáku servitorů a služebníků. Jen některými síněmi zní písně skaldů o historii Vlků. Moc času na písně není, výcvik je tvrdý a intenzivní.

Ztemnělým vesmírným prostorem se k orbitě planety blíží černá, tichá lodě s inkvizičními insigniemi na trupu a nástavbách. Jedná se o jednu z menších černých lodí na úrovni fregaty. Kódovaná komunikace mezi lodí a Tesákem dozní a obrané plošiny a baterie laserů klidně pozorují přibližující se loď. Ta zastaví v nejodlehlejším prostoru a po chvíli se od ní oddělí malý člun, který rychle přistane v opuštěné části kosmodromu. Z ní vystoupí jen tři postavy. Dvě jsou zahalené od hlavy až k patě a není možné poznat, o koho se jedná. Třetí postavou je prošedivělý starý seržant, těžce ozbrojený a vybavený, s insigniemi elitních jednotek Inkvizice. Na místě přistání je čeká pouze jeden ze starších runových kněží. Ten se beze slov otočí a vykročím směrem k dalšímu místu. Za ním se vydají nově příchozí. Cesta vede nejodlehlejšími chodbami a částmi Tesáku. Nikdo o příchozích neví.

Runový kněz zavede příchozí do větší síně. Obyčejné, vyzdobená vlčí ikonografií a malbami. Kamenná síň, ztemnělá a chladná. V jednom z rohů je menší stolek s občerstvením. Na druhém konci stojí majestátní postava jednoho z největších válečníků Impéria. Samotný Velký vlk Logan Grimnar. V plné zbroji, mohutný, majestátní. Šedivé vlasy spadají na zbroj, vousy spletené do copů. Tvář poznamenána věky a bitvami. V ruce drží na lidské poměry obrovský pohár. Logan stojí na osvětlenějším místě. Ze stínu po jeho straně z části vyjde dreadnought. Insignie na jeho trupu značí Bjorna... nezvyklé pro takové setkání, ale celá tato doba je nezvyklá.

"Vítej v Tesáku. Když jsem tě viděl naposledy, bylas ještě dítě. Od té doby jsi ušla kus cesty."
Pronese dunivým hlasem Velký vlk. Jeho úsměv odhalí tesáky, typický to znak Synů Fenrisu. Jeho hlas se nese síní. Runový kněz stojí u Bjorna. Těžko si představit, že někdo takový, před kterým se třesou mocní nepřátelé se tak uvolněně dokáže smát i v takové době. Je to nejspíše něco z Lemana, co dělá z jeho Vlků živelná stvoření. O Vlcích jdou různé zvěsti a Inkvizice se o ně častokrát zajímala.
Jedna z postav v pláštích odhrne kápi a odhalí ženskou tvář. Seržant poodstoupí a obezřetně prohlíží okolí. Druhá zahalená postava podostoupí na druhou stranu do stínu. Zůstává neodhalena. Velký vlk se napije ze svého poháru a čeká na slova od příchozích.

Cesta na Fenris

Většinu času během letu na Fenris jsem trávila osamotě ve svojí kajutě. Měla jsem hodně o čem přemýšlet. To, co jsem se chystala udělat, bylo v přímém rozporu s rozkazy, které jsem dostala... ale byla jsem odhodlaná porušit zákaz. Věděla jsem, jaký trest přísluší za porušení zákazu. Ale na mém životě nezáleželo. Můj úkol byl mnohem důležitější a jeho splnění stálo nejen za můj život, ale i životy všech, co mne následovali.
Nechápala jsem, proč mi Inkvizice zakázala vydat se na tuto misi. I kdyby se jednalo o klamnou informaci, riziko bylo tak vysoké, že rozhodně to nemohlo být ponecháno jen tak. Pokud by plány nepřítele vyšly, znamenalo by to další strašlivou ránu Impériu. Otevřenou bránu pro armády největšího zrádce Abaddona. Takovou hrozbu přeci nikdo nemůže ponechat jen tak... bez preventivního opatření. To přeci není možné... A proto jsem se rozhodla jednat v přímém rozporu s nařízením Inkvizice a na svou vlastní pěst.

Když jsem před lety vstupovala do řádu Inkvizice, bylo to s nejčistší vírou, že takto nejvíce prospěji Impériu, že jako Inkvizitorka budu moci nejlépe sloužit Císaři a Impériu. Protože právě Inkvizici sám Císař založil, aby Impérium chránila. Má víra v Císaře a Impérium zůstala nezkalená a bez váhání bych položila život. Císař je naše jediné světlo... náš maják v temných hlubinách vesmíru. Ale má víra v Inkvizici, jakožto organizaci hlásající pouze Císařovu vůli, získávala trhliny a já byla stále víc na pochybách. Když jsem se obracela sama ke svému svědomí, k víře v Císaře... v jeho slova a v to, co kázal, jak jsem měla možnost studovat v Inkviziční knihovně, stále víc mi připadalo, že Inkvizice se odchyluje od podoby, jakou Císař chtěl.
A ten zákaz byl jen dalším důkazem, jak moc se Inkvizice vzdaluje Císařově vizi.
Ano, měla jsem svým způsobem výčitky... trápilo mne, kam se Inkvizice ubírala, ale v hloubi duše... při svém nejlepším vědomí a svědomí jsem věděla, že jejich rozhodnutí je špatné. A byla jsem odhodlaná se mu vzepřít... jednat na vlastní pěst, a pak přijmout případný trest.

Ale byla jsem na to sama... já, můj starý dobrý seržant, Garth a dva asasini. Potřebovala jsem pomoc, pomoc Adeptus astartes, neboť právě oni byli stvořeni Císařem, aby chránili Impérium proti všem nepřátelům. Byli dokonalí válečníci, silnější než lidé... Když jsem se na ně dívala, cítila jsem nesmírnou úctu a hrdost. Ve tváři, v očích každého z nich jsem viděla odraz samotného Císaře. Jen oni mi mohli pomoci... Nezávislí na Inkvizici. Proto jsem letěla na Fenris, požádat starého přítele mého otce o pomoc. Věděla jsem, že u něj budu spíše vyslyšena, než kdekoliv jinde. Pamatuji si, že nebyl příliš rád, když jsem mu řekla, že chci vstoupit do Inkvizice. Tehdy jsem to nechápala, ale dnes... s odstupem mi to už bylo jasnější. On viděl to, co já ve svém krátkém lidském věku vidět nemohla. Neměla jsem nikoho jiného, koho bych mohla požádat o pomoc.

V tichosti následuji runového kněze a naše kročeje se tlumeně rozléhají prázdnými chodbami Tesáku. Dívám se po vlčí výzdobě stěn s úctou a pokorou... tisíce let historie Impéria a Kapituly tady vystupují v podobě reliéfů, řezby a kreseb.
Do tváře mi není vidět... Celou mou postavu zahaluje karmínově rudý plášť s kapucí.

Runový kněz nás zavede do síně, kde už čeká mně dobře známý vlk. Když ho spatřím, s pohárem v ruce a uvolněným výrazem ve tváři, napětí ve mně povolí. Po dlouhé době vidím někoho známého, je to jak návrat do lepších časů. Podvědomě se usměji, ale úsměv pod kapucí vidět není. Ze stínu vystoupí sám Bjorn. Logan pak promluví, uvolněně a neformálně. Stáhnu si kápi z hlavy a s upřímnou vřelostí mu opětuji úsměv. Naposled jsem Logana viděla, když jsem mu říkala, že chci vstoupit do Inkvizice... příliš se mu to nezamlouvalo.
"Buď pozdraven, Velký vlku."
Pozdravím s hlubší úklonou hlavy, pak přejdu do o poznání méně formálního tónu.
"Ráda tě zas vidím, Logane, i když se setkáváme v potemnělé době."
Usměji se. Ráda vzpomínám na dětství, kdy Logan býval častým hostem na hradě mého otce. Pak má tvář zvážní, má přítomnost zde má svůj důvod.
"Žádám tebe i velebeného drednoughta Bjorna, abyste mne vyslechli."
Prosbu, se kterou na Fenris přicházím, se nehodí, aby byla probírána jinak než v soukromí. I celý náš utajený přílet a průchod Tesákem beze svědků svědčí o značně neobvyklé situaci.

Logan na tebe upře svůj vlčí pohled a nějakou dobu se tě prohlíží. Ne, nebyl rád, když ses dala k Inkvizici, ale každý slouží Císaři, jak umí. Vyprázdní svůj pohár a promluví:

"Dobře, maličká. Sigurde," osloví Velký vlk runového kněze, "odveď naše hosty do vedlejší místnosti, kde mohou počkat na svou paní. Ať jim přinesou něco k jídlu."
Velký vlk počká, až Sigurd splní je příkaz.

Loganův pohled snáším s klidem bez zjevných známek nervozity. Nevím, jestli vyhoví mojí žádosti o pomoc, ale jsem přesvědčená, že jsi mne alespoň vyslechne. A rozhodně mám víc naděje získat pomoc u něj, než kdekoliv jinde v celém širém vesmíru.
Lehce se usměji a přikývnu, když souhlasí.

Než runový kněz odvede mé dva společníky, ještě se na ně otočím.
"Pamatujte, že jste na půdě jedné z nejváženějších Kapitul."
To by jim jako připomínka toho, jak se mají chovat, mělo stačit.

Když ostatní odejdou a v síni zůstane jen Velký vlk, Bjorn a Inkvizitorka, zahájí Logan další rozhovor.

"Tak povídej, co tě sem vede? Jen navštívit starce si nepřijela, viď?"
Promluví Logan a dále tě upřené pozoruje. Jeho pohled ale není nepřátelský a občas v něm zableskne jiskra radosti. Vlci jsou zvláštní stvoření, ale rozhodně ne hloupí. Ať si to ale ostatní myslí. Dnes je těžká doba. Loganovi roty jsou na Cadii, kde bojují proti nejhoršímu nepříteli Impéria.

Logan sestoupí a vydá se směrem k tobě. Tyčí se nad tebou jakou obrovská hora. Je velké, obrněná ruka tě překvapivě vezme za ramena a přitáhne opatrně k sobě. Pak ti pokyne a vede tě ke stolu. Bjorn ve stínu zatím mlčí.

Když na mne Logan po nějaký čas hledí, v duchu si povzdechnu. Nemusím být zrovna psyker, abych dokázala cítit jeho myšlenky. Už tehdy s mým vstupem do Inkvizice nesouhlasil. Myslela jsem to vážně, byla jsem idealisticky přesvědčená, že Inkvizice je nejčistějším nástrojem odkazu Císaře.
Vědět tehdy, co vím dnes, asi bych se rozhodla jinak. Ale... Ale pokud bych nevstoupila do Inkvizice, neznala bych informace, které znám dnes... Věřím, že vše má smysl. Že někdy naše kroky vede Císař. A i přes zákaz Inkvizice jsem přesvědčena o tom, že musím zasáhnout. Že to má smysl.

Když všichni odejdou a zůstaneme jen tři, Logan na mě promluví, vzhlédnu k němu. Nikdy jsem vlky nepovažovala za hloupé. Jsou živelní a úplně jiní snad než všichni ostatní Adeptus astartes, ale mají silný instinkt. Vidí věci jinak, než ostatní... řekla bych, že více vidí tu pravou podstatu věcí.
"Ne, jen proto jsem nepřijela."
Usměji se, můj pohled však víc než slova říká, jak jsem ráda, že ho vidím.
Překvapivě jemně mne vezme za ramena a já se nechám odvést ke stolu. K Loganovi chovám obrovskou úctu a respekt, ale také osobní vztah, mám ho ráda.

"Nepřicházím za tebou, Velký vlku, jako inkvizitorka."
Začnu možná zdánlivě formálně, ve skutečnosti je to však osobní.
"Přicházím za tebou jako Genevieve, dcera Valdrika a tvého přítele. Přicházím tě požádat o pomoc..."
Pak mu upřímně vypovím, co se děje. Řeknu mu o informacích, které jsem získala. O plánech vyššího démona otevřít warpovou trhlinu i o spojitosti s Abaddonem. O tom, jak jsem tyto zprávy předala Inkvizici a jak ta se k tomu postavila... že mi bylo zakázáno v této věci něco podnikat, ale já to prostě nemohu nechat být. Pokud jsou ty informace jen z poloviny pravdivé, pokud by se to povedlo, pro Impérium by to byla další rána. Musím to prověřit a zabránit tomu.
Prostě mu řeknu celou pravdu... pomalu a klidně. Samozřejmě mě může odmítnout. Ale nemyslím si, že to udělá. Je jediný, na koho se v této situaci mohu obrátit. Nikoho jiného nemám... A myslím, že mu nemusím příliš vysvětlovat, co by otevření warpové trhliny znamenalo.

Když domluvím, nespěchám na odpověď.

Sedím ve svém pokoji. Po stěnách mi visí zbraně, trofeje a jediná věc, která připomíná mé kořeny. Je to už hodně dávno, co můj rod bojoval o kus země a v té bitvě mě tehdy vlastně zabili. Znovu jsem se zrodil jako Hvězdný vlk a začala má sága, dáli se to takto říci. Je to už drahně let, co jsem se jako mladý Krvavý spár svou tvrdohlavostí a krvelačností dostal mezi Nebeské spáry... A je to už drahně let, během kterých jsem přežil mnoho bitev. Vždy nás dokázali "ocenit" novým, šíleným úkolem. Z původní smečky nás zůstalo pět. Pět Spárů, které spolu přežili množství bitev. I přes nové přírůstky, které se nikdy nezdrželi příliš dlouho. Nakonec se usoudilo, že naše smečka zůstane tak, jak je. Přijali jsme náš osud a teď jej naplňujeme. Jednou z nás zbude poslední, který se stane osamělým vlkem a půjde napsat poslední část naší ságy.... Sága smečky Ragnarrok...
Zvednu se a rozhodnu se zamířit do naší společné místnosti. Na sobě má energozbroj, po boku oba meče. Štít nosím jen do bitvy. Vyjdu ven a zamířím do našich společných prostor. Ty jsou ozdobené hlavou tyranidského čehosi. Bylo to prostě velké, vedlo to spousty nepřátel a než jsme to se smečkou zabili, zabilo to několik Vlků. Opět jsem to byli mi, kdo přežili a noví členové padli. Není to jediná trofej, orčí hlavy i renegáti. Narazím tu na Gerolda a Velena. Kde jsou druzí dva netuším, ale oni se objeví.

"Zdravím, bratři."
Vstoupím do místnosti a posadím se do kamenného křesla pokrytého kůžemi. Meče položím vedle sebe. Urvu kus masa a začnu jíst.

"Kde je zbytek Ragnaroku?"
Prohodím mezi sousty. Za ta léta jsme zvyklí se moc jinde nevyskytovat. Vypěstovali jsme si iritující zvyk mít tváře zakryté v helmách. Moji bratři nosí helmy ve tvaru vlka, já mám klasickou s vlčím ohonem. Já jí sundavám, ale moji bratři ne. Jen mlčí, černé vlčí helmy na hlavách a rudé oči. Obzvláště u smrtelníků je to velice drásavé. Jsme prostě smečka velmi zvláštních vlků. Za ta léta naše zbroje zdobí runy a vlčí symbolika.
Jenže poslední dobou nemáme do čeho píchnout. Cvičíme nováčky, ale do bitvy jsme se nedostali, ačkoliv Velký vlk nasadil do boje na jedno místo všechny roty. Jenom my stále dřepíme v Tesáku. Třeba se to změní...

Neznatelně si povzdychnu a obrátím oči v sloup, když XV 88 promluví.
Čí nápad byl ho brát s sebou?
Jeho poslední poznámka ve mně zas vyvolá ten vtíravý pocit, že ve skutečnosti není tak strojový, jak se tváří. Někdy mám dojem, že se řídí pravidlem: Pokud chceš někoho naštvat, splň doslovně to, co řekne. Takže se, zatím celkem úspěšně vzhledem k tomu, že ještě nikdy nezlikvidoval někoho nebo něco, co neměl, učím velmi přesně formulovat rozkazy a to, co říkám.

"XV 88, následuj runového kněze Hvězdných vlků a počkej na mě na místě, kde ti ukáže."
Promluvím chladným, neutrálním hlasem. Už jsem se naučila, že je lepší držet se jasných a jednoduchých instrukcí. "Jdi do vedlejší místnosti" může znamenat, že pokud to náhodou nebude přímo vedlejší místnost, dostaneme se opět do koloběhu "negativní".
Asi ho zklamu... žádný dovětek "a pokud nepřijdu do xy minut, najdi mě a zlikviduj vše, co ti bude stát v cestě" nebude.

Skop svým "mechanickým" způsobem přitaká a je připravený se odebrat za Sigurdem do vedlejší místnosti. Ale tím to nekončí... Námitka seržanta vyvolá druhé tiché povzdechnutí.
"Ne, seržante. Počkejte vedle."
Můj rozkaz je zcela nekompromisní. Nepřipouštím žádnou další debatu na toto téma.
Jakékoliv další vysvětlování, proč nepotřebuji osobní stráž na Fenrisu v Tesáku a ve společnosti hrdinů Impéria jakými Logan a Bjorn jsou, bych považovala za urážku Vlků.
Vlastně se teď nacházím na jednom z nejbezpečnějších míst v celém Impériu.

Logan poslouchá velmi pozorně, bez ohledu na to, že u toho nenuceně pojídá a popíjí. O Vlcích se říká, že jsou... prostí, jednodušší a moc nepřemýšlí. Chyba, na kterou už narazila spousta nepřátel. Logan mlčí i dlouho po té, co jsi skončila...

"Nemáš zrovna dobré zprávy, Genevieve. Chápu, co chceš udělat. Tvůj řád ti to bude chtít vrátit. Vůbec bych se nedivil, kdyby někteří z nich byly poskoky Chaosu. Přístup by k tomu rozhodně napovídal."
Starý vlk se odmlčí a nechá plynout ticho i čas.

"Moc rád bych ti pomohl, maličká, ale všechny své roty jsem odeslal na Cadii proti Abaddonovi. Mám tu jen pár zelenáčů, a to bych ti moc nepomohl. Mohu ale stáhnout zkušenější smečku z Cadie, ale to bude nějakou dobu trvat. Těžká doba, dítě. Nepamatuji horší."
Slova starého vlk zní vzhledem k tomu, jak starý je, velmi pochmurně. Vlk se nadechuje, že něco dodá, když zazní kovový hlas Bjorna.

"Byly i horší časy, Logane...." zní kovově od Bjorna. Je to nezvyklé a trochu to nahání strach. ne kovovost hlasu, ale fakt, že je to někdo, kdo zažil 10 tisíc let historie Impéria.
"Pošli... Ragnarrok... jejich sága... bude naplněna..."
Dodá Bjorn a pak se opět odmlčí, ale po jeho slovech zůstane ve vzduchu něco neurčitého viset. Nedokážete to pojmenovat. Ale jak vlastně pojmenovat něco - pocit/stav/situaci - kdy slyšíte promluvit legendu....

Ticho přeruší burácivý smích Velkého vlka. Upřimný, uvolněný....
"Zatraceně Bjorne! Sakra dobrý nápad. Úplně jsem zapomněl, že jsou tady, když neudělali žádný průšvih! No, maličká, pošlu s tebou smečku vlků. Jsou to pěkně drsní parchanti, nevychovaní, ale nikdo nedokáže zabíjet nepřátele Impéria jako oni. Budou se ti hodit. Hodně moc. A kdyby ti zmetkové z Inkvizice chtěli dělat problémy, nech to na nich. Oni je zklidní."
Dodá Velký vlk po té, co se přestane smát. Pak k tobě přistoupí a opět tě vezme kolem ramen.

"Tvůj otec by na tebe byl hrdý. Dáli náš Otec, sejdeme se zase. Ať už v tomto životě nebo při Zlatém trůnu. Vždy tu budeš mít místo, maličká."
Je to vlastně skoro otcovský proslov, který jsi od Astartes nikdy neslyšela a už nikdy neuslyšíš. Ale máš, co potřebuješ - Vlky i podporu jejich kapituly.

"Také bych ocenil nějakou bitvu. Všichni jsou na Cadii a my tvrdneme tady."
Zavrčím a vzteky zahodím kost velikosti předloktí. Zaliji zbytky jídla pivem a pohodlně se usadím.

"Proženeme nějaké zelenáče, dáme jim za uši a pak vypadneme do hor na lov potvor, ať se trochu zabavíme. Jen nože, nic více."
Nadhodím do ticha rušeného praskáním a žvýkáním. Uvidím, co na to ostatní. Není to ale o moc jiné než v minulých dnech. Pak mě něco napadne.

"Zkusíme jiný druh lovu. Jsou tady asi tři nové smečky.... Necháme je lovit nás. V horách jen nás pět proti ostatním. Uvidíme, kdo pak bude lovit koho. Alespoň něco nového."
Jsem zvědavý, co ostatní.

Pomalu a klidně vyložím Loganovi celou situaci. Nic nezamlčím, na to si ho příliš vážím. Hlas mám vážný, ale klidný. Pak trpělivě čekám, až si vše promyslí. Dívám se na jeho ruce, na jeho zbroj... Necítím se nervozní ani neklidná... to snad v jeho přítomnosti a přítomnosti samotného Bjorna ani nejde. Z obou vyzařuje hluboký, rozvážný klid. Logan je v mých očích moudrý a úctyhodný starý vlk.

Když promluví, podívám se Loganovi do očí. Mlčky přikývnu. Jsem ráda, že mi Logan rozumí... že chápe co a proč musím udělat. Vím, že pokud se Inkvizice dozví, že jsem se rozhodla porušit zákaz, nebudu se mít kam vrátit. Ale upřímně... nečekám, že se vrátím. Pak Logan nahlas vysloví to, co mne trápí už nějakou dobu... že někteří z našich představených mohou být zrádci.
"Já vím."
Povzdychnu si a pevně semknu rty. Jak jinak si vysvětlit jejich reakci... I to je jeden z důvodů, proč poslední čas ztrácím víru. Ne víru v Císaře a Impérium, ale víru v Inkvizici. Jak může chránit čistotu duší někdo, kdo sám není čistý? Mám stále víc pochyb o tom, co a jak Inkvizice dělá. A myšlenka, že v jejím středu a na vyšších místech se může nacházet někdo padlý, kdo opustil Císaře a dal se k silám Chaosu, je pro mne opravdu těžká. Je to hanba. A já nesmím dovolit, aby plán přisluhovačů Abaddona vyšel.
Moje naděje na pomoc od Vlků trochu pohasnou, když Logan po chvíli pokračuje a řekne mi, že v tuto chvíli nemá nikoho, koho by se mnou mohl poslat. Odvolání některé jednotky z Cadii mne příliš netěší. Jednak to bude dlouho trvat... a já nevím, kolik máme času. A také oslabí své síly na bitevním poli, kde bude potřeba každého z Adeptus astartes i každé loajální duše, aby odvrátili Abaddonův útok.
Ano, je to těžká doba... když ani Velký vlk nepamatuje temnější časy. Na krátký okamžik se mi vrátí vzpomínka na Logana sedícího u ohně a vyprávějícího příběhy o slavných vlčích bitvách a udatných hrdinech. Na časy, které jsou nenávratně pryč.

Pak do rozhovoru vstoupí Bjorn. A když promluví, uvědomím si význam jeho slov. Bjorn... zažil herezi Primarchů, osudové zranění Císaře a odchod Lemana do warpu, po kterém tady zůstal sám a dál deset tisíc let vedl Kapitulu, chránil Fenris ... a čekal na svého Vlčího krále. Všichni vlci na něj stále čekají. Cítím z něj moudrost věků a klid... a naplňuje mne nesmírná úcta a pokora vůči někomu, kdo zažil samotného Císaře i Primarchy a Lemana, kdo zažil nejsvětlejší dny Impéria pod velením Císaře... a také největší pád.
Když pak řekne, koho má se mnou Logan poslat, zůstanu mlčet... vnímám jen dozvuk jeho slov, jeho hlasu... a vlastně i jeho přítomnosti. Síní se rozhostí posvátné ticho, které přeruší až Logan burácivým smíchem. Pod jeho vlivem se i já uvolněně usměji. Tohle mám na Vlcích ráda, jejich bezprostřednost... jejich schopnost se smát i v takovouhle chvíli. Na jednu stranu jsou nesmírně živelní a mezi jinými kapitulami mají pověst "totálních magorů", ale mají v sobě i moudrost a klid. Pak mi vylíčí jakou smečku se mnou pošle. Zasměji se, když o nich mluví. Vlčí smích a jejich životní nadhled je prostě nakažlivý.
"Bude mi ctí, Logane."
Odpovím sice stále s úsměvem, ale myslím to naprosto vážně.
Zmínka, že případně vyřeší problémy i s "mými" lidmi, by mne, jako Inkvizitorku, asi měla znepokojit, ale nestane se tak.
Vydechnu... Mám dobrý pocit. Vím, že nás čeká těžký úkol a že se nejspíše nevrátíme, ale věřím... Věřím, že s vůli Císaře a pomocí Vlků, budeme úspěšní... že to dokážeme. Rozhodně se šance na úspěch díky Loganově podpoře nepoměrně zvýšily.

Vzhlédnu k němu, když mne jemně, ale pevně uchopí za ramena. Zahledím se mu do očí, když ke mně promlouvá... tak otcovsky. Oči se mi zalesknou pod přívalem všech emocí, které k němu cítím... obrovskou úctu a respekt... nejen k němu jakožto hrdinovi Hvězdných vlků a Impéria, Velkému vlkovi, ale k Loganovi... pro to, jaký je on sám... a také lásku, ten prostý lidský cit, který k němu chovám od dětství.
Ano, sejdeme. Ať tak, či tak.
Usměji se na něj a přikývnu. Není třeba slov, on ví.

Runový kněz Vám ukáže cestu do jiné síně. Je menší, nachází se zde stůl s jídlem a pitím, kolem něj několik židlí. Runový kněz vstoupí do místnosti a vy se můžete zdržet zde a občerstvit se. Na zdích jsou různé výjevy z historie kapituly. Bitvy, Leman, Císař, bitvy. V tichosti zůstane z dveří. Na stole je maso, sýry a nějaké fenriské pivo.

Váš rozhovor přeruší kroky jednoho z nejmladších členů Krvavých spárů. Ve dveřích se objeví jeho postava, ve tváři směsice obdivu, drzosti a snahy se předvést. Chvílemi vypadá, jako by mu zbroj neseděla, ale je to o zvyk. Všichni mladí to tak mají, než si pořádně zvyknou na svá nová vylepšená těla a zbroje... prostě štěňata....

"Velký vlk si vás žádá."
Vypadne z mladýho. Svůj vzkaz sice vyřídil, ale zůstává ve dveřích a zvědavě kouká po místnost. Thorovi vidí do tváře, ostatním ne. Přestože se neodváží vstoupit, to už mladí zjistili, že je velmi bolestivá zkušenost, naklání se tak, aby viděl co nejvíce.

Příchod nového vlka... no spíše vlčete, přeruší můj úmysl odpovědět. Takže máme vyrazit za Velkým vlkem. To vypadá na akci, konečně. Už jsem začínal tuhnout. To mládě ale zůstává dál a pokukuje. Velen se zvedne dříve a vyrazí. Pak dostane za uši. Drzost se k seržantovi nepěstuje. Jeho nápad mi vnukne další. Na stole zbyla spousta jídla a pití.

"A tohle všechno taky, zelenáči. A vem k tomu ostatní. Pak se to tady bude lesknout!"
Plesknu po rameni mladého vlka, když kolem něj procházím. Od pasu vezmu komunikátor a zkontaktuji ostatní.

"Helfdane, Sigurde, nakluště do síně. Velký vlk si nás zavolal. Ihned!"
Vypnu komunikátor a vyrazím za Velkým vlkem.

"Jsme tedy domluveni. K dispozici dostaneš smečku Ragnarrok. Jsou trochu... jiní, ale jsou to dobří válečnici."
Uzavře debatu na toto téma Velký vlk. Vypije naráz celý svůj pohár piva a pak ještě dodá.

"V noci odlétáme na Cadii s novými smečkami. Bjorn si vezme na starost seznámení s Ragnarrokem. Pak dostanete potřebné vybavení a zásoby."
Pokračuje Logan. Evidentně dává vše, co může. Dal by i více, ale nyní je velice těžká doba a Tesák zeje prázdnotou. Vzhledem k tomu, že je v aktivní službě i Bjorn, je evidentní, že jsou připraveni k boji všichni, kteří mohou. Vlci mají i věrné služebníky, jejichž vojenský výcvik je minimálně stejně dobrý jako výcvik Gardy.

"Připravte komnaty pro našeho hosta... a přijdete více kožešin a tepla, ať nám nezmrzne."
Promluví do komlinku Logan a usměje se. Vlci se smějí, ale jejich viditelné tesáky jsou pro lidi spíše děsivé. Příkazy Velkého vlka jsou vykonány a ve dveřích se objeví služebník, který naznačí, že je vše připraveno.

"Hodně štěstí, Genevieve. Za Russa! Za Čas vlčí!"
Prohlásí na rozloučenou a pak se otočí k odchodu. Projde kolem Bjorna a jde nějakým jiným vchodem. Bjorn chvíli zůstává, cítíš, jako by se na tebe díval. Pak se otočí a těžkými kroky odchází také. Zůstala jsi jen ty a služebník, který je připravený odvést tě do tvé komnaty.

"Doufám, že to bude nějaká mise. Řekl bych, že další zastávkou bude Cadia. Smečky štěňat jsou vycvičené a budou se hodit."
Osobně doufám, že to tak bude. Nerad bych se dozvěděl, že máme zůstat tady a dohlížet na další výcvik. To už by mě asi dost naštvalo. Ale vzhledem k tomu, že jsem zaslechl, že na Cadii vyrážím sám Velký vlk, nezůstaneme ani my.

"Zaslechl jsem, že se chystá odlet. Neřekl bych, že nám dají někoho nového, to už se nestalo hodně dlouho a už to tak i zůstane."
Pokračujeme v cestě, během níž se k nám přidají Sigurd a Helfdan. Oba mají na hlavách vlčí helmy. Jdeme dále a vejdeme do sálu.

Mám dobrý pocit. Logan mi neodmítl pomoc, ba právě naopak. Že je ta smečka jiná, jak říká, mi starost nedělá. Věřím Loganovi a tedy věřím i těm, které se mnou posílá. On a Bjorn by nevolili špatně. A nepochybuji ani, že jsou skutečně dobří válečníci... jsou Vlci. A to, že jsou jiní... ani já nejsem zrovna ukázkou toho, jak vypadá Inkvizitor... a náš úkol už ze své podstaty vyžaduje odlišný přístup. Takže se vlastně těším, až se s nimi seznámím.

Při jeho dalších slovech mám smíšené pocity. Na jednu stranu je mi velkou ctí, že sám Bjorn mne seznámí s Vlky, ale trochu mne mrzí odlet Logana.
"Děkuji, Logane... za vše."
Za tvé příběhy, když jsem byla dítě... za tvou pomoc v těchto těžkých časech a za tvá slova...


Z toho, co řekne do komunikátoru, vyrozumím, že dnešní noc strávím na Tesáku. Je to pro mne čest... a pocit bezpečí. Ano, bezpečí. Poslední klidná noc, než se vydáme na naše tažení. Pohled na vlčí tesáky odhalené v úsměvu mě neděsí, ani z něj nemám nepříjemný pocit, takže mu úsměv opětuji.

Když se loučí, přistoupím k němu a vzhlédnu do jeho očí.
"Císař nechť tě provází, Velký vlku. Tebe i tvé Vlky."
Pak na jeho hrudním plátu naznačím znamení Orla... požehnání Císaře.
Nejsem smutná, že odchází do boje. Když jsem byla malá, vyprávěl mi o dávných Fenriských zvycích. Ženy válečníků neplakaly, když muži odcházeli do války. Věřili, že to přináší smůlu, protože když se žena o muže bojí, znamená to, že on je slabý. Logan a vůbec všichni vlci jsou vše možné, ale rozhodně ne slabí. Obrovští Astartes zakutí ve svých zbrojích jsou válečníci, kterým se nic nevyrovná. Oni jsou štítem a mečem Impéria, v jejich očích vidím odkaz samotného Císaře.
Takže můj pohled je pevný a hrdý.


Logan odejde a já zůstanu na okamžik sama s Bjornem. Cítím na sobě jeho pohled, ale není to nepříjemné. Otevřu svou mysl, abych mohla citlivěji vnímat jeho přítomnost... to, co z něj vyzařuje. Kdyby byl čas, jiná doba... tak ráda bych si poslechla o dobách, které zažil. O Císaři a Lemanovi... Nechápu, že ty, kteří dnes vedou Impérium ve jméně Císaře, tyto jeho zkušenosti nezajímají. Když se otočí k odchodu, položím pravou ruku na srdce a skloním hlavu na znamení úcty, jak bylo kdysi dávno Terranským zvykem.
Odejde a já ještě chvíli zůstanu tiše stát...

Pak se pomalu nadechnu, vydechnu a obrátím se ke služebníkovi, který po celou dobu trpělivě čekal. Kývnu na něj, aby mne odvedl do mojí komnaty. Cestou se rozhlížím po chodbách a síních, kterými procházíme. Vidět Tesák znamená vidět historii Hvězdných vlků. Jen dnes je prázdný a naše kroky se rozléhají opuštěným prostorem. Ale věřím, že se sem zas vrátí život. Impérium povstane z těchto temných časů. Moudrý Bjorn má pravdu... bylo i hůře.

Fenris - Tesák

Usadím se v křesle pohodlněji a navážu spojení s Garthem.
Na tváři se mi objeví podvědomý úsměv, když uslyším jeho hlas. Po Loganovi a Bjornovi on ví nejvíc o tom, co se děje a co chystáme. Ze všech na lodi věřím nejvíc jemu.
"Mám dobré zprávy."
Promluvím do komunikátoru.
"Vlci nám pomohou. Velký vlk mi přidělil jednu smečku Astartes."
Počkám, co mi na to Garth poví.
"Dnes v noci budu spát na Tesáku, ráno přijdu i s Vlky."
Aby na nás Garth čekal v hangáru, nemusím dodávat. Jak ho znám, bude tam stát majestátní ve své plné terminátorské zbroji. Garth... větší a mohutnější než je i u Astartes běžné, navíc ve zbroji terminátora. Garth... můj stín, má pevná skála, zabiják démonů jakému není rovno. Jediný, kterého "neslyším". Vím, že některé Inkvizitory to zneklidňuje a znervózňuje... ale mne ne, jeho přítomnost mě uklidňuje.

Myslím, že on jediný nebude namítat nic proti mému nocování mimo loď. Při jednom z našich rozhovorů jsem mu říkala, že Logana znám ještě z dětství.
"Dobrou noc, Garthe. Uvidíme se ráno."

Věnuji se pročítání starých grimoárů. Sedím ve své kajutě sousedící s mou osobní zbrojnicí a prostorem pro výcvik. Tato část sousedí s částí, kde má loď můstek a kde jsou hlavní ubytovací prostory. Na Nordsternu jsem strávil už hodně času po té, co jsem před mnoha lety byl přidělen k inkvizitorce Vanden. Čas od času se prostory lodě naplnili větším počtem mých bratří a inkvizičních jednotek, ale vždy jsem pak zůstával i po jejich převelení. Nepamatuji si však, že by loď byla tak prázdná, co se týká bojových jednotek. Mám jistá tušení, ale nechávám si je pro sebe. Napiji se ze sklenky vína a věnuji se pročítání. Z něj mě vyruší komlink. Podle kódu, a vzhledem k tomu, že mi volá přes soukromý kanál, to bude inkvizitorka. Přijmu a vyslechnu si příchozí zprávu. Hm.. takže Vlci zjevně uvolnili jednotky na misi, kterou Inkvizice odmítla. Inkvizitorčina očekávání byla správná. Zajímavé. Vlčí kapitula je schopná, i přes své obrovské nasazení, uvolnit jednotky, které Inkvizice nemůže přesto, že její zdroje jsou téměř neomezeno. Nepřísluší mi sice soudit rozhodnutí inkvizice, ale tohle mi přijde divné. Stisknu tlačítko komunikátoru:

"Rozumím, inkvizitorko. Budu Vás očekávat zítra ráno v hangáru."
Pronesu klidně a pokud už inkvizitorka nic nemá, vypnu komunikátor. Vrátím se ke grimoárům a dále se jimi pročítám. Hledám, co budeme potřebovat, osvěžuji své znalosti. Když dojde víno, usoudím, že bych si mohl zkontrolovat zbroj. Zbytek času se věnuji údržbě své zbroje.

Cesta vás zavede do velké síně. Seržant Thor vejde jako první a vy ostatní za ním. Místo Velkého vlka zde vidíte stát Bjorna a postava zahalená do pláště. Velký vlk nikde. Když dojdete blíže, Bjorn na vás promluví:

"Velký vlk odletěl na Cadii s ostatními vycvičenými smečkami."
Kovový hlas se odmlčí. Je tedy zřejmé, že vy na Caddii neletíte. Vypadá to, že asi zůstanete na Tesáku a budete dále cvičit mladé.

"Váš úkol je jiný... doprovodíte našeho hosta.... jedná se o velice důležitou misi."
Pokračuje dále Bjorn. Jeho slova jsou jasná. Na Tesáku také nezůstanete. Máte doprovodit někoho, koho neznáte někam, neznámo kam.

"Velký vlk vybral Ragnarrok."
Dodá jen Bjorn a pak se zase odmlčí. Postava v zahalená do pláště působí tajemně. Vypadá velmi drobně v porovnání s vámi, natož v porovnání s Bjornem. Přesto je to evidentně někdo, kdo je schopen požádat Velkého vlka o smečku a dostat jí. Kam pak vás tato cesta zavede?

Do sálu vešlo pět Vlků. Jsou to rozložité postavy. Z některých čiší divokost, z jiných spíše ledový klid. Přestože jsou na Tesáku, mají u sebe zbraně. Jejich kroky duní na kamenné podlaze. Působivá ukázka síly.

Vydám potřebné rozkazy a promluvím si s Garthem, pak vypnu komunikátor. Kontaktovat mě mohou jen v případě poplachu, zprávy nižší priority dnes už nepřijímám.
Odložím komunikátor na stůl a vydechnu. Pak si svléknu plášť i oděv, který nese insignie Inkvizice. Jen v prádle si sednu na postel, na kůži cítím hebký dotyk kožešin. Sednu si až úplně dozadu na velké lůžko ke zdi, zachumlám se do kožešin a kolena přitáhnu k bradě. Nechce se mi spát, mám hodně o čem přemýšlet. Dnešní setkání s Loganem i Bjornem mi pomohlo... nejen v tom, že mám podporu, kterou jsem tolik potřebovala, ale Loganova přímost a Bjornova moudrost mi otevřely v některých věcech oči... nebo spíše mysl. Reakce Inkvizice na mou žádost o jednotky se dá těžko vysvětlit jinak, než zrada. Napadalo mne to a uvědomovala jsem si to, ale nikdy jsem se neodvážila to vyslovit nahlas. Je to příliš těžké a tíživé... Logan to dnes řekl nahlas poprvé. A já souhlasila. On neměl problém to říct nahlas... vlčí přímost.
Zklamal mne dnes přístup mého seržanta. Naskytla se mu výjimečná příležitost setkat se s Velkým vlkem a dokonce legendárním Bjornem... kolik smrtelníků, krom Fenrisanů sloužících Vlkům, může říct, že měli tuto čest. A on si z toho nic neodnesl... Cítila jsem z něj nezájem a lhostejnost. Někdy si říkám, že lidem Astartes nějakým způsobem vadí. Na jednu stranu je sice mají v úctě... nebo je to spíš strach z jejich velikosti...? Ale nemají je rádi. Nechápu to... Je to snad žárlivost?
A Inkvizice... to je kapitola sama pro sebe. Přehlíživá a arogantní. Je mi z toho smutno... takhle to přeci Císař nechtěl. Astartes stvořil jako nejmocnější smrtící sílu na obranu Impéria, ale oni přeci nejsou jen nástroj, jen zbraň. Moudrý Bjorn, Logan... přemýšlivý Garth. Jsou mnohem víc, odkaz Císaře... v nich stále přetrvává něco z něj samotného. Bjorn, který zažil samotného Císaře... slavné dny Impéria... deset tisíc let cenných zkušeností a Inkvizice to přehlíží. Žádný smrtelník nemůže dosáhnout jeho věku a zkušeností. Když si uvědomím, jak Císař Inkvizici založil, s jakou vizí... Přeci sloužit v Inkvizici znamená sloužit Impériu. Vstoupit do Inkvizice znamená odložit své vlastní ambice... není důležité, co je dobré pro nás, ale co je dobré pro Impérium. Dá se ještě pochopit touha po moci u šlechty, která vedla sváry a intriky od nepaměti, ale Inkvizice? Ta přeci má být osvícená... následovat Císaře věrně a bez touhy po vlastním prospěchu. Jenže to tak není... najdou se i tací, co se odvrátili od Císaře a přijali temnotu Chaosu, zrádci a přisluhovači.
Ale Bjorn má pravdu. Řekl jen pár slov... ale jejich význam byl velký. Byly i horší časy. Hereze Primarchů, zrada Hora a dalších... kdy bratr bojoval proti bratru a vše bylo završeno fatálním zraněním Císaře. Loajální Primarchové byli mrtví, nebo ztracení... a Leman odešel do warpu hledat lék pro Císaře.
Vždy tu budou zrádci... a když mohli být i mezi Primarchy... ani Inkvizice není imunní. Ale dokud budou i věrní a loajální lidé i Astartes, Impérium má stále naději. Stejně jako Vlci, kteří stále čekají na svého Krále...
A zítra... zítra se začne psát naše sága.

S touto myšlenkou a vědomím, že s požehnáním Císaře naplním svůj osud a splním svůj úkol, nakonec usnu...

Vejdu do síně a spatřím Bjorna. Velkého vlka nikde nevidím, skoro přehlédnu zahalenou postavu. Předstoupíme před Bjorna. Jsem v energozbroji, s mečem po boku. Následují mne moji bratři. Má zbroj je popsána fenriskými runami, jeden z ramenních plátů je z části pokrytý vlčí kůží, na druhém je znak smečky. Dávný znak z minulosti - původní znak Storm Claws z dob Lemanových. Zbroj je dobře ošetřena. Na opasku je kromě meče také bolt pistole. Na pravé noze mám ozdobu z vlčího ohonu, na krku má vlčí náhrdelník.
Zastavím se a vyslechnu Bjornova slova. Poznání, že už jsou všechny vycvičené smečky s Velkým vlkem na Cadii, mě zrovna nenadchne. Takže všichni jsou na cestě do boje a my trčíme tady. To je blbý. Pak ale Bjorn dodá, že nás Velký vlk vybral pro úkol. Budeme dělat chůvy... Ale to není zrovna ve zvyku našeho Velkého vlka. A fakt, že někomu, slíbil pomoc a dal mu smečku k dispozici někomu, o kom nic nevíme. Tohle bude hodně zvláštní.
Pohlédnu na zahalenou postavu. Moje jantarové vlčí oči zchladnou a ztvrdnou. Stejně tak rysy v ostře řezané tváři, rty se roztáhnou a zablesknou se mi tesáky. Nasaji pach do chřípí... lidská žena, necítím strach, jako u jiných lidí, kteří se s námi setkají. Cítím směsici různých pachů, některé neznám. Cítím i povědomé pachy, které jsou spojené s Tesákem. Tudíž tu musela nějakou dobu strávit. To, že máme dělat chůvy se mi nelíbí a je to na mě vidět. Začínám být navrčený.

"Máme tedy dělat chůvy?"
Zavrčím z části. Ani trochu se mi to nezamlouvá. Měli bychom být v boji, ne si hrát na chůvy... zatraceně. Moje navrčení vycítí i smečka. Opět zavětřím. Mám nepříjemný pocit, že se postava v kápi usmívá.

"To máme za trest?"
Vylétne ze mně vztekle a zavrčím. Sice vnímám něco o tom, že je to důležité a kdo ví, co ještě. Chceme bojovat...

Ráno se probudím v kožešinách odpočinutá. Nový den, nový úsvit... nový začátek. Noc na Tesáku mi prospěla... po dlouhé době jsem spala klidně a netrápily mne zlé sny.
Vstanu, vykoupu se a obléknu. Jeden ze služebníků mi donese snídani a oznámí mi, že se mám setkat s velebeným dreadnoughtem Bjornem a smečkou Ragnarrok. Posnídám, obléknu si karmínový plášť a hlavu skryji pod kapuci.

Opuštěnými chodbami následuji muže. V kamenném sále již čeká sám Bjorn. Pozdravím ho opět úklonou hlavy s pravou rukou na srdci. Projevit úctu není slabost. Pak se postavím vedle něj s očekáváním jakou smečku Logan a Bjorn pro mne vybrali... zvláště po té, jak o nich Velký vlk mluvil...
Pak vstoupí s duněním v plné zbroji i se svými zbraněmi do síně.
Pěkně drsní parchanti...
Vzpomenu si na Loganova slova. Na tváři skryté pod kápí se mi objeví lehký úsměv.
Jsou... fascinující.
Vždy je velmi působivé setkat se s Astartes a nadto s Vlky.

Ani tváří v tvář této neobvyklé smečce Vlků necítím strach, nebo nervozitu. Jsem klidná... spíše zvědavá, jací jsou.

Jejich velitel se naštve, podle jeho reakce se dá usuzovat, že má poněkud problém s disciplínou... i na Vlka. Takže začínám chápat význam Loganových slov. Jeho vrčením ani tvrdým pohledem upřeným na mne se ale nenechám rozhodit. Zachovám klid. Zvednu ruce a pomalu si stáhnu kápi z hlavy. Vlkům se tak odhalí pohled na mou tvář. Jsem lidská žena, poměrně mladá... ale to už asi poznal dříve, než jsem sundala kapuci. Má pleť je světlá, jemné rysy bez příkras líčení a šminek. Vlasy mám blond... a mé modré oči se klidně podívají do Thorových vlčích. Jeho pohled ani vyceněné tesáky a hrdelní zavrčení mi nenahání strach.
"Nepotřebuji chůvy."
Promluvím klidným a pevným hlasem.
"Potřebuji Adeptus astartes, potřebuji hrdé a mocné válečníky schopné zlikvidovat všechny nepřátele Impéria. Protože úkol, který nás čeká, nikdo jiný nedokáže splnit. Proto jsem se obrátila na Hvězdné vlky a Velký vlk vybral vás."
Stále se mu dívám do očí, neuhnu.
"Ale... možná jsem se spletla..."
Dodám po krátké odmlce. Můj pohled se změní v tázavý.

Vstupuji na zatraceně tenký led. Ale náš úkol je vážný a já musím vědět, že se na ně mohu spolehnout... za všech okolností. A navíc si tou svojí nevychovaností docela koledoval.

Skoro cítím, jak se vlk ve mě probudil a začal vztekle vrčet. Vidím se, jak se vrhám na drzou lidskou ženu, kterou rozervu na kusy. Vlk uvnitř mě doráží, aby to udělal. Zuřivě se dere ven, cítí svobodu a krev. Stojí hodně úsilí jen v klidu udělat krok k ženě a upřít na ní svůj pohled. Tvář má staženou a tesáky vyceněné. Nasaji vzduch, ale necítím strach. To mě trochu udiví a vlka uvnitř také, trochu se zarazí, ale zuby stále vyceněné.

"Kdyby ne, už by tu všude ležely kusy tvého těla."
Tyčím se nad ženou a vypadá to, že vlk ve mě, i když nerad, přeci jen ulehl. Nespokojeně vrčí, ale už nezuří. Ovládl jsem svého vlka a zase poodstoupím. Vypadá to, že žena necítí strach, asi v ní bude něco víc, než se zdá. Bude zajímavé to zjistit.

"Co je naším úkolem?"
Poodstoupím zpět a postavím se na své místo před ostatními Vlky. Jsem zvědavý, kam nás cesta zavede. Doufám, že to za to bude stát.

Cítím, jak se po mých posledních slovech, probudit ve Vlkovi jeho vnitřní vlk. Vidím ho v jeho očích... a je vzteklý, nesmírně, strašlivě vzteklý... a jeho vztek je zaměřený na mne. Dovolila jsem si hodně. Uvědomuji si, jak moc si zahrávám s ohněm... Vidím v jeho myšlenkách, co se mnou chce udělat. Ani se nemusím snažit použít své schopnosti, i tak je to velmi intenzivní a živé.

Astartes ke mně vykročí. Podvědomě čekám, že vlk v něm se vydere na povrch, on se rozeběhne, popadne mě pod krkem a urve mi hlavu. Jeho tvář je změněná vztekem, stažené rty odhalují špičaté tesáky, v očích je ledový vlčí vztek... Po zádech mi přejede mráz a dech se mi zadrhne v hrdle, ale neucouvnu. Neustoupím, nezačnu se třást strachy, nebo omlouvat. Stisknu zuby a neuhnu ani pohledem. Stojí mě to snad veškeré sebeovládání, ale prostě neustoupím, zůstanu stát a dál se mu dívám do očí. Musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře, když se nade mnou tyčí... obrovský, vzteklý a hrozivý. Už chápu, co ve Vlcích jim dává tu nezdolnou sílu, když přijdou o všechny zbraně a všechno selže, vrhnout se na nepřátele jen drápy a tesáky. Ale i tak necítím strach... Pořád něco ve mně věří, že jako věrná služebnice Císaře nemám důvod bát se jednoho z jeho věrných synů... ať je sebehrozivější. A ani nemohu ustoupit, potřebuji Vlky... můj úkol je příliš důležitý, než abych teď ustoupila. Vlk na mne chvíli hledí, upřeně a tvrdě, ale jeho touha po mojí krvi pomalu ustoupila. Se zavrčením pronese větu o kusech mého těla. Pak odstoupí a zeptá se na úkol. Vím, že to nebyla jen planá slova... Bylo to poněkud vyostřené první setkání, ale věřím, že jsem získala, co potřebuji...

Pomalu se nadechnu, a pak promluvím klidným hlasem... jako by mne před chvílí nechtěl rozervat na kusy.
"Jeden z Abaddonových vyšších démonů se chystá otevřít trhlinu ve warpu a vypustit další armádu..."
Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, co by to znamenalo... pro Impérium, pro všechny jeho bratry, kteří teď bojují na Cadii...

Podařilo se ti se trochu rozhlédnout po Tesáku. Dostal jsi se na do jedné z místností, které vypadá nadějně. Vstoupil si tedy dovnitř. Náhle se však něco stalo. Místem, kterým jsi prošel dovnitř, projely jako ruka silné mříže ze shora dolů. Proti tobě vylétl zášleh hořícího prométhia. To by asi bylo ještě v pohodě, jenže ouha.... cítíš, jak těsně kolem tvého těla prolétla šipka a následována dalšími. Zášlehy prométhia se opakují v rozličných intervalech. Několik kratších, pak několik delších následovaných po chvíli zášlehem pokrývající celou místnost.... Do toho šipky z různých částí. Mříže občas zmizí, aby zase vyjely z boku... vždy chvilku trvá, než se tam zase mříže objeví.

Podařilo se ti dostat z prostoru. Ale ne jen tak. Z nohy ti trčí šipka a záda máš ohořelá, sice na kůži, ale bylo to o fous. Trochu se s tebe kouří. Cestu k hangáru sice znáš, ale když se dostáváš dovnitř, můžeš vidět, jak loď začíná startovat. Ještě tě k ní kus cesty čeká.

Odlet na Nordstern - XV a seržant

Podaří se ti přerušit start a nabrat ještě druhého společníka, který vypadá, jako by ho někdo vzal plamenem. Pak pokračujete zpátky na loď. Na lodi přistanete v pořádku a zbytek času do příletu inkvizitorky a dalších jednotek strávíte po svém.

Ačkoliv moje smečka reaguje na můj vztek a můj vzhled už srazil na kolena i silnější, žena můj pohled opětuje a neucouvne. Něco v ní zjevně je. Něco, co i Velký vlk shledává dostatečně hodným pozornosti. Dobrá tedy. Vyslechnu si, co nás asi čeká. Nás pět a půlka za tu... ženu proti vyššímu démonovi. To se vlkovi ve mě velice zalíbí a opět se probere, jako by tomu chtěl pozorně naslouchat. Vyšší démon znamená velkolepou bitvu. Otočím se a podívám po svých bratří. Jak dlouho už spolu bojujeme ve válkách s nepřáteli lidstva? Už bychom to asi jen tak nespočítali. Nebudeme na Cadii, kde bychom bojovali proti Abaddonovi. Budeme někde, kde nikdo nebude vědět, že jsme tam byli. Přesto si říkám, že to může být dobrá část naší ságy....

"Kdy se vydáme na cestu?"
Nemá smysl nějak více se zdržovat. Další může být řečeno cestou. Stejně tak kdo je ta žena a co má vlastně přesně v plánu. Nepochybuji o tom, že je připravená.

"Můžeme vyrazit ihned."
Dodám ještě a očekávám, zda ještě někdo něco dodá. Sbalit vybavení a zbraně zvládneme rychle. Hlavně, abychom se dostali do zase do bitvy, po které vlci v nás touží.

Po jednání v síni jste se odebrali k thunderhawku, který vás má dopravit na loď. Pět Vlků a lidská žena. Vedle thunderhawku, který je určen pro vás, je ještě jeden člun, do kterého jsou servitory nakládány zásoby. Vše je připraveno a obě lodě dostávají povolení k odletu. Cesta atmosférou je podivně klidná, pak už je jen prázdný prostor. Po nějaké době se blížíte k lodi. Při přibližovacím manévru si část lodi poměrně dobře prohlédnete. Inkviziční ikonografie napovídá, že se jedná o jednu z černých lodí. Přistáváte v hangáru lodě, nejprve thunderhawk a pak nákladní člun. Rampa dopadne zem a můžete vystoupit. Nejprve Vanden a za ní skupina Hvězdných vlků. Otevře se vám pohled na hangár, kde je několik menších člunů. V hangáru stojí jednotka inkvizičních vojáků v popředí se seržantem, dvě blíže neidentifikovatelné postavy a postava v terminátorské zbroji. Ta se tyčí na všemi přítomnými a upoutává na sebe pozornost. Evidentně přišli uvítat nově příchozí. Postava v terminátorské zbroji vystoupí směrem k Vanden.

Setkání s "mou" vlčí smečkou bylo poněkud bouřlivější, než by většině smrtelníků bylo milé. Vstoupila jsem sice na tenký led, že mi jejich seržant urve hlavu, ale neudělal to... a já získala někoho, na koho se mohu spolehnout. Takže se vracím s pocitem, že s vůlí Císaře a smečkou Hvězdných vlků za svými zády se nám to podaří, splním svůj úkol.
Odlet z Tesáku proběhl rychle, vlci snad byli sbalení na cestu už dopředu, zřejmě očekávali, že poletí za ostatními svými bratry na Cadii.

Z člunu vystoupím jako první následována pěticí Adeptus astartes v plné zbroji. O krok za mnou je jejich seržant, pak dvě dvojice Vlků. Oblečená jsem do karmínového pláště, pod kterým se stále skrývá moje celá postava, ale kápi mám z hlavy staženou, takže do tváře mi je vidět. Krátce pohledem přelétnu celou mou nastoupenou posádku kromě XV 88. Toho jsem dnes "nebudila", pokud pro něj nemám cíl, je asi nejlepší ho nechat "spát". Seržant a Garth dostali ode mne zprávu s určením příletu, čeká na nás i Mori. Nepochybuji o tom, že ji sem dostal Garth, na něm jediném se zastavím pohledem o něco déle. Hangár je vlastně poloprázdný... dříve tu bývalo mnohem víc jednotek, zůstalo nás vlastně už jen pár.
Po krátkém zastavení sejdu po plošině a za mnou zaduní kroky mohutných vlků.

Zastavím se před seržantem.
"Je vše připraveno k odletu?"
Počkám na odpověď. Pak se obrátím k Adeptus astartes.
"Buďte vítáni na Nordstern."
Promluvím oficiálním tónem, jak se dá očekávat. Pak pohlédnu na jejich seržanta, uvědomím si, že vlastně neznám jeho jméno a on mé. Nebyli jsme si představeni... jaksi se na to nedostalo.
"Seržante, až se ty a tví Vlci ubytujete, přijď za mnou do mé pracovny."
To je už znatelně méně formální, ostatně on mi také nevykal, když hovořil o kusech mého těla všude kolem. Chci si s Vlkem promluvit, není to rozkaz a není to ani prosba.
Servitoři jim ukáží jejich kajuty i další prostory lodi a stejně tak i cestu k mé pracovně, která se nachází vedle můstku.

Náš thunderhawk přistane na palubě inkviziční lodě. Nemám rád Inkvizici. Většina z nich jsou jen arogantní zmetkové. Zajímalo by mě, proč se Velký vlk rozhodl pomoci v něčem Inkvizici. Pravda, trochu mě překvapí to, že na lodi vidím jen hrstku jednotek. Obvykle se jich kolem inkvizice motá více. Nasaji pachy, kterých je loď plná. Některé jsou známé, jiné ne. Zastavím se a počkám, až inkvizitorka sejde do poloviny rampy a pak za ní jdu také, následovaný ostatními Vlky. Jsem ve své energozbroji. Po levé straně mám štít - černé pole a na něm znak a několik pečetí. Zbroj je pokryta runami a vlčí ikonografií. Vyzbrojen jsem mečem a bolt pistolí. Jsem bez helmy. Ostře řezaná tvář s vlčíma očima. Úzké rty v lehce cynickém úšklebku. Prohlédnu si osazenstvo hangáru. Gardisté, nějaké monstrum, které by ani nemělo žít a už jen svou přítomností pošpiňuje vše v co věřím, a postava terminátora. Barvy a znak nějak nemohu zařadit, ale určitě bude možnost zjistit, co je zač. Vlk ve mě se probral a nespokojeně vrčí. Uklidňuji jej, ale bude chvíli trvat, než si zvykneme. Prohodím tiše něco ke svým bratřím. Ti jdou za mnou a jejich nálady jsou obdobné. Rozhodnu se prohlédnout si ty, co na nás čekají.

Nejprve začnu terminátorem. Pozorně si jej prohlédnu a pak lehce kývnu hlavou. Pak se pohledem svezu na gardisty. Více pozornosti věnuji jejich seržantovi, vypadá, že už prošel bojem. Ale jen jeden oddíl mě udiví. Obvykle se snaží předvést více. Naposledy se zastavím pohledem na tom monstru. Vlk zpozorní a temně zavrčí. Tuším, že by rád zabíjel. Nechápu zálibu inkvizice ve zrůdách. Přehlédnu jí a nechám to pro teď být. Inkvizitorka promluví.

"Ano."
Zareaguji a kývnu na své Vlky.

"Helfdane, Sigurde, dohlédněte na vyložení zásob a na naše vybavení.""
Na thunderhawku jsme si přivezli vybavení pro nás. V nákladním člunu jsou zásoby, které Velký vlk uvolnil pro tuto misi. Pak se s Velenem a Geroldem vydáme za servitory.

Vlci

Prostory, kam vás servitoři zavedli, jsou obrovské. Společné prostory s velkým stolem a křesly. Společné prostory jsou vyzdobeny různými obrazy z bojů Inkvizice s nepřáteli Impéria. Ze společných prostor vede několik menších dveřích do kajut, každá je pro jednoho a je dost velká pro velkou postel, stolek a křeslo. V kajutách jsou také stojany na zbraně. Jsou jen prostě vybaveny, bez jakýchkoliv dekorací. Další větší dveře, vedou do zbrojnice. Je zde zařízení pro výcvik i pro nasazení zbrojí. Z tohoto prostoru vedou další dveře, nejspíše do dalších kajut. Prostor je evidentně připraven pro transport jednotky Astartes. Vypadá to, že pro velikost smečky nebo spíše, dle kodexu, pro oddíl. Možná se prostory pro Astartes větší, ale více nevidíte. Pokud je loď vybavena na transport Astartes a evidentně ne jen na transport, ale dlouhodobější nasazení, je zvláštní, že přivítat vás byl jen jeden.
Po nějaké době dorazí Helfdan a Sigurd s vaším vybavením. Serviteři jej umístí tak, jak mají ve svých prázdných myslí naprogramováno. Pak zmizí. Mýte prostory jen pro sebe.



Seržant a gardisté
Vlci vystoupí z lodi. Z jejich pohybů čiší sebejistota a majestátnost. Jejich divoký zjev budí respekt, u většinu smrtelníků strach. Jejich velitel na vás upře oči, sjede vás pohledem a pak pokračuje dále. Na terminátora kývne. Inkvizitorka jej požádá o schůzku. Vlk vyštěkne několik rozkazů ke své smečce a část z ní se vydává za servitory do kajut. Jeden z Vlku, který zde zůstal se na tebe a tvé muže obrátí:

"Seržante! V tomto člunu jsou zbraně, střelivo a výbušniny pro vaše muže. Jsou tam bedny i s potravinami a nějaké lékařské vybavení. Je to dar od Velkého vlka. Zařiďte jejich vyložení."
Pak se otočí a věnuje se vykládání vybavení pro Vlky. Servitoři si s tím poradí rychle a Vlci je následující do přidělených prostor.



Mori
Garthovi se z tvé přítomnosti opravdu špatně neudělá. Tvoje chování toleruje, neboť tě považuje za nástroj vhodný pro boj s nepřáteli Impéria, který by byla škoda rozbít. Nijak na tebe nereaguje. S Vlky by to mohlo být zajímavější. Z jejich pohledů je evidentní, že tě asi nebudou mít rádi. Spíše to vypadá, že by ti zakroutili krkem, ale dále to neřeší. Asi na ně nepůsobíš nejlépe. Kdo ví? Vlci jsou tak trochu zvláštní a je otázkou, jak by reagovali oproti jiným na tvůj dar. Inkvizitorka je rozdá příkazy a odchází. Garth se vydává za ní. Vlastně jí následují od té doby, cos v inkvizitorčině doprovodu objevila. Bylo jen málo příležitostí, kdy se inkvizitorka někam vydala bez Gartha. Část Vlků se vydá do kajuty a část zůstává, aby dohlédla na vyložení vybavení a zásob. Jeden z nich se obrátí i na seržanta a řekne mu o vybavení a zbraních v nákladním člunu. Uvítání skončilo, můžeš se vydat do své kajuty.

Servitoři nás dovedli do naší kajuty. Je dost velká. Alespoň se nám sem vejde všechno naše vybavení. Stálo by za to mít tu něco k jídlu, napadne mě, když si prohlížím výzdobu kajuty. Obrazy, které zachycují nějaké ty boje Inkvizice s nepřáteli. Zaujme mě menší obraz se dvěma postavami. Císař je nezaměnitelný, ale druhá postava v kápi je trochu zvláštní. Postava je o dost menší, drží v pravé ruce hůl s orlem na vrcholu, pobledlá tvář, nad levou rukou se vznáší symbol, který je dost podobný tomu, co má jako svůj symbol Inkvizice. Přečtu si nápis pod obrazem - Císař a Malcador "Hrdina". O Malcadorovi jsem už slyšel. Pokrčím rameny a odejdu do jedné z menších místností, kde odložím štít a helmu. Zbraně si nechám, nějak se mi nechce chodit po téhle lodi jen tak. Vrátím se do společných prostor a sednu si do křesla čelem ke dveřím. Napadne mě, že kajuta a další prostory, včetně nábytku, jdou dost vhodné pro Astartes. Evidentně se s nimi na této lodi počítá, ale je tu jen jeden. Nebo je jeden nás přišel uvítat. Zvláštní. Za nějakou dobu dorazí Helfdan a Sigurd s tím, že je vše zařízení. Doprovází je skupina servitorů s naším vybavením, které umístí dle svého programu. Vrátím se do společných prostor a usadím se. Počkám, až přisednou i ostatní bratři a servitoři zmizí. Pak probluvím:

"Loď, která je uzpůsobená na pobyt Astartes, ale viděli jsme jen jednoho a ještě z dost divné kapituly, o které nic nevíme. Malá jednotka gardistů a nikde jiní. A k tomu nějaká zrůda. Pak tu máme inkvizitorku. To vypadá na všechny jednotky. Nějak se mi to nelíbí, bratři."
Odmlčím se a přemýšlím. Za chvilku bych měl vyrazit za inkvizitorkou. Nelíbí se mi, že nevím nic o téhle lodi, ale to se dá změnit.
"Gerolde, ty zůstaň tady. Velen, Sigurd a Helfdan - vy se projdete po lodi. Chci vědět, jestli tu jsou nějaké další jednotky a jak to tu vlastně vypadá. Sbírejte informace a," na chvilku se odmlčím, "chovejte se slušně a nenechte se vyprovokovat. Jasný? Já jdu za inkvizitorkou. Udržujte spojení."
Počkám na reakci a pak se vydám za inkvizitorkou. Najdu si v záznamech, kde má inkvizitorka kajutu a vydám se za ní. Před její kajutou dám zaklepu na vstupní dveře. Rukavicí ve zbroji to docela zní.

Nordstern

Proběhne krátké uvítání Astartes na palubě lodi a loď je připravená na cestu. Vydám tedy pokyn, abychom po ukončení vykládání zásob opustili orbitu a vydali se směr zadané souřadnice. Pak už není další důvod, abych zůstávala v hangáru. Vlky do jejich kajut uvedou servitoři. Loď je uzpůsobena i pro pobyt Astartes, takže zde najdou dostatečné prostory... vlastně více jak dostatečné vzhledem k současnému počtu posádky lodi. Pohyb Vlků po lodi není omezen s výjimkou můstku, kam v tuto chvíli smí jen jejich seržant.

Následována Garthem se tedy vydám do své pracovny vedle můstku. Moje pracovna a soukromá kajuta se nachází v této části lodi.

Má pracovna i osobní kajuta se nachází v těsné blízkosti kajuty Gartha. Za tu dobu, co jsme spolu, jsem zvyklá na jeho přítomnost. Vím, že některé psykery přítomnost Astartes z jeho kapituly zneklidňuje, protože nejsou schopní číst jejich myšlenky, ale u mne je to spíš naopak. Když jsem obklopena lidmi, stále vnímám jejich mysl... je to jako neustálý šepot, když se nesoustředím, neslyším přímo slova, ale jen šepot... ale nikdy neutichne. Zatímco Garth je klid, tichý všudypřítomný stín. Jeho mysl neslyším a je to pro mne uklidňující. Jeho přítomnost mne neruší, když si čtu, nebo medituji. Ačkoliv ho jako psyker "neslyším", po dlouhé době s ním vnímám jeho přítomnost.

Garth jako jediný ze všech na palubě ví, co přesně se děje. Chci, aby to samé věděl i Vlk. Oni oba musí mít úplné informace, náš úkol je příliš důležitý než aby závisel jen na mně. A pokud by se něco stalo, bude na nich dvou, aby naše poslání dokončili... společně. Takže si myslím, že bude dobré, abychom si promluvili všichni tři.
Tedy když projdu dveřmi do pracovny, otočím se na Gartha a kývnu, aby mne následoval. Posadím se do svého křesla. Garth se postaví po mém boku a osloví mne jménem. Vzhlédnu k němu a podívám se mu do očí. Jménem mi říká jen někdy... když jsme spolu Je mi to příjemnější než formální oslovení Inkvizitorko... zvláště poslední dobou.
Pozorně mu naslouchám, když hovoří. Vůbec jsem netušila, že podobná technologie existuje. To samo o sobě je překvapující. Asi by mne mělo překvapit i to, že něco takového má právě Garth, ale popravdě on je velmi neobvyklý Astartes... a to i vzhledem k ostatním členům jeho Kapituly. Takže pokud taková technologie existuje, chápu, že ji mají právě Exorcisté...
Garth má pravdu, nejspíš to skutečně budu potřebovat. Jestli někomu na této lodi věřím nejméně, je to právě Mori. Ne kvůli jejímu daru, ale spíše povaze a smýšlení. Někdy mi přijde, že je nositelkou právě onoho dogmatismu a fanatismu, který v mých očích Inkvizici oslabuje...
Přikývnu na znamení, že rozumím, jak mám se zařízením zacházet.
Natáhnu svou drobnou bílou ruku... tak drobnou oproti obrovské dlani astarta v terminátorské zbroji. Podobný pohled ve mně vždy vyvolá jemné pousmání. Svým způsobem vnímám Garthovu velikost jako přirozenou, ale asi nikdy mne nepřestane fascinovat, když vidím nás dva vedle sebe... Je to jako den a noc, dokonalé protiklady.
"Děkuji."
Odpovím tiše. Jak si takového daru cením, ani nemusím vyslovovat nahlas. Je to velmi silná technologie, která mne může ochránit. Starobylá a vzácná technologie. Kdo ví, kolik takových zařízení vůbec existuje... A cením si ještě jedné věci... a to skutečnosti, že Garth mi ji dal. Je to jen další způsob jeho ochrany... Náš vztah už dlouho není jen čistě chladný... Inkvizitor a Astartes, ale je mnohem hlubší. Důvěřuji mu, záleží mi na něm... svým způsobem ho mám ráda. Je mi nejblíže ze všech. A jeho snaha a vůle mne chránit ... to, že v mé dlani teď je ta malá studená věc je jen důkazem oboustrannosti toho vztahu. O to víc to pro mne znamená.
Je velmi zvláštní slyšet v mysli jeho hlas... Litanii v cizím jazyce známém jen lovcům démonů. Dívám se na něj, na ostré rysy v jeho tváři a na chvíli zavřené oči zatímco v duchu odříkává litanii.
Když skončí, pečlivě si uschovám onen předmět. Nejspíše jej vložím do symbolu Malcodorovy pečeti, který nosím na krku... Symbolu, který má vyjadřovat smysl existence Inkvizice... a kterému se někteří tolik zpronevěřují.

Než přijde Vlk, vydám jednomu servitorovi pokyn, aby donesl do mé pracovny občerstvení. Po chvíli donese podle mého přání tři číše, jednu malou a dvě určené pro Astartes, karafu a džbán. V karafě je víno z našich zásob, ve džbánu fenriské pivo, které se v hojném množství nacházelo v zásobách, které nám dal Velký vlk.

Netrvá dlouho a ozve se zabouchání na dveře, podle síly úderu se dá snadno usuzovat, kdo stojí před mou kajutou.
"Vejdi."
Odpovím a nechám otevřít dveře.

Před dveřmi mé pracovny stál Vlk, když vejde, uvidí, že na něj čekám já pouze v přítomnosti dalšího Astartes.
Má pracovna se nachází v prostorách lodi, které byly původně určeny pro Astartes, takže je dost prostorná, aby se zde oba cítili pohodlně. Povstanu, nadešel čas se konečně představit, při našem prvním setkání se jaksi nenašla příležitost.
"Mé jméno je Genevieve Vanden."
Lehce se ukloním hlavou, je to zvyk ještě z dvora mého otce. Skutečnost, že jsem Inkvizitorka nepovažuji za nutné předestírat.
S gestem dlaní otevřenou nahoru ukáži na bledého Astartes s černými vlasy po mém boku.
"Seržant Garth."
Pak se odmlčím, aby se i Vlk mohl představit.

Na stole je k dispozici občerstvení. Sama si do malé číše naliji víno, Astartes mají na výběr mezi vínem z naší lodi a Fenriským pivem.

Dveře se otevřou a já vejdu dovnitř. V kajutě je inkvizitorka a podivný Astart. Inkvizitorka se představí a stejně tak představí i Astarta. Chvilku si je prohlížím a chřípí se mi rozšiřuje. Vnímám pachy, které tu jsou. Většinu z nich už rozeznávám. Rozhlédnu se kolem a pak se rozhodnu sednout si, nalít něco fenriského piva.

"Seržant Thor Bloodhunter ze smečky Ragnarrok."
Představím se také a pak si urvu kus masa a zakousnu se do něj. Pak se podívám na Gartha a promluvím.

"Co jsi zač, bratře? Nejsou mi vědomi znaky tvé kapituly."
Zeptám se na přímo a nevidím důvod proč bych se na to neměl zeptat. Pak se podívám na inkvizitorku.

"Máš tady divnou sebranku, inkvizitorko. Ale co mě překvapuje je to, že na svou misi nemáš moc sil."
Natáhnu se ke stolu a naliji pivo do další velké sklenice. Nepředpokládám, že by inkvizitorka pila naše pivo. Myslím, že by jí z toho dobře nebylo. Ale Garth by mohl. Zvednu druhou sklenici a podám jí Garthovi.

"Když spolu máme bojovat, můžeme spolu i pít, že? Co myslíš, inkvizitorko?"
Zkouším je oba. Je to tak nějak vlčí. Je dobré poznat své... spojence ještě před bojem.

Prohlížím si Vlka, když vejde, rozhlíží se po kajutě. Je velký... sice ne tak velký jako Garth, který svou velikostí překonává většinu Astartes, ale majestátní. Dlouhé vlasy spletené z části do copánků, a pak ten vlk v jeho nitru... Nedá mi to, abych se při vzpomínce na vlka lehce nedotkla jeho mysli. Bez ostychu se zeptá Gartha na jeho kapitulu a nalije si z džbánu fenriské pivo. Lehce se usměji. Vlčí bezprostřednost.
Pak ohodnotí členy mojí družiny, které viděl v hangáru. Trochu se ušklíbnu.
Má pravdu... Ale málokdo by si dovolil říct ji tak otevřeně.

Posadím se.
Co a jak mu Garth řekne o své Kapitule, to ponechám zcela na něm. Je mi jasné, že ti dva se musí seznámit... ať už to v jejich pojetí bude znamenat cokoliv.
"Genevieve bude stačit."
Ano, už tohle je dost podivné... ale vzhledem k tomu, co mu chci říct dále, to, myslím, pochopí. Oslovení Inkvizitorko mi poslední dobou není moc příjemné... mnohem milejší mi bylo, jak mi říkal Logan. Ne, teď nejednám za Inkvizici... jednám za sebe, za svou víru v Impérium a Císaře.
"Máš pravdu, Vlku. A k té "divné sebrance" mi Velký vlk přidělil vás..."
Podívám se mu do očí a lehce se ušklíbnu. Není to žádné znevažování jejich schopností... ale přiznejme si, že oni také nepatří zrovna mezi ukázkové jednotky...
"Ale ani moje mise není zrovna obvyklá."
A popravdě nevím, kdo jiný by se na ni hodil lépe, než zrovna oni. Důvěřuji Bjornově volbě a i samotné se mi zamlouvá.

Thor provokuje Gartha, což u mne vyvolá pousmání. Připomíná mi mladého Ragnara z Logenových příběhů.
"Tak jest."
Odpovím se smíchem na jeho úvahu o společném boji a pití.
Vezmu si číši vína, pozvednu ji krátce do vzduchu v gestu přípitku, a pak se napiji.

Pak se na chvíli odmlčím. Je načase, abych Thora seznámila s tím, co nás čeká... a co náš úkol znamená.
"Získala jsem informace o vyšším démonovi, který chce otevřít warpovou trhlinu a umožnit tak vpád dalších Abaddonových armád. Inkvizice mi však zakázala v této věci cokoliv podniknout..."
Řeknu to zcela klidným hlasem. Ano, klidně mu tady oznamuji, že v tuto chvíli jednám proti přímému zákazu svých představených. A proto jsem přiletěla na Fenris, proto jsem přišla o pomoc žádat Velkého vlka a on mne vyslyšel... protože nikdo jiný než Hvězdní vlci by mi v tomto nepomohli.
Pomalu se nadechnu. Není mi lehko z toho, že jsem se rozhodla vzepřít. Ale věřím, že to musím udělat. Musíme tomu zabránit za každou cenu... Pak mu pomalu a klidně vypovím vše, stejně jako jsem nic nezamlčovala před Loganem a Bjornem, stejně jako o všem ví i Garth.
"Jen my tři na této lodi známe celou pravdu."
Nejsem si jistá, jak moc se na některé z nich mohu spolehnout... Někteří by možná víc ctili rozhodnutí představených, než zjevné zájmy Impéria. Jiné by možná zastrašila vidina trestu, za takovýto čin.
Uzavřu, co jsem chtěla říct, a pomalu vydechnu. Pořád mne trápí, co se děje... Nemohu se vyrovnat s tím, co ten zákaz znamená... Ale od chvíle, co Velký vlk nahlas a přímo vyslovil to, k čemu mne přiváděly myšlenky, můj pohled se jakoby projasnil. Rozhovor s ním a velebeným Bjornem, ačkoliv ten řekl jen málo, mi velmi pomohl... To je ta síla starých moudrých vlků.
Nadechnu se a dám Thorovi čas, aby si to celé přebral.

Podívám se na Vlka a také ho hodnotím. Drzí, arogantní... Jako všichni Vlci... Přesto jeho kapitula patří mezi ty, které věrně brání Impérium. Zajímalo by mě, jestli je to jejich skutečnou věrností nebo jsou prostě tak mimo a kdosi je postavil na správnou stranu vybíhání proti nepříteli. Vlk se s naprostou samozřejmostí posadí a nalije si. A začne vyzvídat a hodnotit.

"Já jsem z Excorcistů. Nejdříve nás posednou démonem a když přežijeme, tak z nás udělají Astarty. Není to tak vidět, jako tvoje zuby, ale je to celkem užitečné."
Odpovím z naprostým klidem Vlkovi a několika loky vyprázdním velkou sklenici s pivem.
"Není to špatné. Možná kdyby bylo silnější, chutnalo by lépe."
Dokončím a zcela nepokrytě se dívám do tech vlčích očích. Můj pohled je naprosto klidný. Užívám si případné pěnění od našeho vlčího společníka.
Jeho hodnocení našeho doprovodu je ale trefné, to se musí nechat. Ale není na výběr a udělat to musíme.
Inkvizitorka zasvětí našeho vlčího společníka do jádra věci. Je to celkem jednoduché, tedy to, co se udělat musí. Provedení bude ale mnohem složitější a bude toho hodně na udělání.

Thor na tebe než odešel zavrčel a ty ses chvíli po něm vydal na průzkum lodě. Cesta tě vede různými částmi lodě, vnímáš pachy oleje, chemikálií i lidské. Některé pachy jsou pro tebe neznámé, ale jen Russ ví, co všechno se na téhle lodi plavilo. Jdeš nejprve po palubě, kde jste ubytovaní. Kromě servitorů nikoho nepotkáváš nikoho ať už lidi nebo Astartes. Je to docela zvláštní. Během poflakování po lodi ti bratři přes uzavřený okruh sdělují, že ani oni ne moc posádky nebo jednotek nenarazili. Po nějaké době tě napadne takový plán. Protože jste vlčí cháska nezbedná, napadne tě, že byste si mohli gardisty vyzkoušet. Zkontaktuješ tedy své bratry - Helfdana a Sigurda a seznámíš je se svým plánem. Zkusíte si malý lov na gardisty. Vyzkoušet si jejich připravenost a reakce. Minimálně po dobu cesty se můžete zabavit.

Při slovech o posednutí démonem a se na Gartha podívám a ruka mi bezděky sjede na jílec meče. Pak ale místo jeho vytažení, do sebe naliji pivo.

"A to jsou nějaké specifické druhy démonů? Co když je to třeba démon Nurgla, to se pak nějak projevuje? Obdobně jako u jeho přisluhovačů?"
Ptám se vlčím úsměvem. Zajímalo by mě, jestli je to pak nějak poznamená. Třeba jsou krvavější, nebo více smrdí... Však já tě vytočím...

"Když ti tak chutná, tak pokračuj, polodémoní bratře."
Pokračuji s vlčí samozřejmostí. Pak se otočím na inkvizitorku.

"To nás čekají zajímavé věci, Genevieve. Myslím, že měl Velký vlk Inkvizici rozmáznout už když se snažila dělat rameny na naší kapitulu. Měli jsme je pobít všechny... Takže my jsme jediná síla proti Abaddonově plánu... Už bylo i hůř...
Dodám a několika málo loky do sebe obrátím svou sklenici piva. Ano, už bylo i hůře. Velký vlk nám tímto úkolem prokázal velkou čest.

"Plán je dostat se na místo, pobít nepřátele a překazit plány. Co ty, polodémoní bratře, jak se těší na setkání s kamarády z Warpu?"
Zeptám se mile Gartha.

Garth Vlkovu provokaci opětuje po svém. Začínám mít tušení, že tohle celé dopadne... zajímavě. V podstatě tu teď stojí dva Astartes zakutí ve zbrojích, jeden větší než druhý... a já se nacházím tak nějak mezi nimi.

Vlkova provokace je přímá a prvoplánová. Snaží se Gartha vyprovokovat, možná to je způsob jeho seznamování, nebo je to prostě jen nevychovaný parchant, který byl moc drzý i na Vlky... a to je už hodně co říct.
Podívám se na Gartha. Jeho pohled je chladný a nečitelný stejně jako jeho myšlenky. Nebudu Thora klidnit, když provokuje Gartha. Garth je Astartes, je seržant, velmi schopný válečník a hrdý muž. Mezi je dva se nebudu plést. Nebudu se Gartha zastávat, protože on to nepotřebuje... je více než schopný si Vlka zpacifikovat sám. Přišlo by mi vůči Garthovi nedůstojné, i když jako Inkvizitorka jsem v podstatě jeho velitelka, ale vím, jaké jsou staré Fenriské tradice...
Jen se lehce usměji na Gartha a neznatelně pokrčím rameny. Dávám mu tak na srozuměnou, že je na něm, co udělá... a já z toho nebudu vyvozovat žádné důsledky. Chci, aby ti dva byli schopni dokončit úkol, i kdybych já padla... musí být schopni spolupracovat i bez mého dohledu. A pokud je k tomu třeba, aby si nejdříve vyjasnili své pozice, ať se tak stane teď. Znám příběh o setkání Lemana s Císařem... Skutečná věrnost není o bezmezné poslušnosti, ale o víře a loajalitě. V každém z Vlků jsou obě části z Lemana... jeho vzdorovitost a i jeho věrnost.
V koutku duše si musím přiznat, že jsem vlastně i zvědavá na Garthovu reakci. Co mohu očekávat od Thora, vím. Ale u Gartha si nemohu být jistá, nepamatuji si, že by ho kdy někdo zkoušel provokovat, nebo ho rozlítil. Bude to ještě... zajímavé.

Pak to Thor zkouší i na mne. Zřejmě čeká, že se urazím, nebo rozohněný projev na téma nepostradatelnosti a svátosti Inkvizice.
Upiji ze své číše a dívám se na něj a jen lehce povytáhnu obočí. Nemusím být psyker na to, aby mi bylo jasné, o co mu jde.
"A nebyla by to škoda?"
Opáčím s úsměvem na jeho projev o vyhlazení Inkvizitorů.
"Nebýt mne a toho, že se Velký vlk rozhodl dát mi vás k dispozici, tak byste teď dál trčeli na Fenrisu zatímco tvoji bratři píší své ságy krví nepřátel na Cadii."

Polodémoní bratře? Přijmu sklenici a opět jí vyprázdním, jako by to byla jen voda. Pak natáhnu ruku se sklenicí k Vlkovi.

"Ještě bych si dal trochu té... vody, wulfení bratře."
Pronesu klidně a čekám, až mi Thor nalije. Jestli je tohle způsob, jakým se máme poznat, tak proč ne. Uvidíme, kam nás to přivede. Inkvizitorka se také jen tak nedává. Vlci potřebují ukázat sílu, pak jsou schopní respektovat toho, se kterým mají bojovat. Dokážu to pochopit.

"Inkvizice má svoje... o tom není pochyb. Ale i my, Astartes, jsme Impériu ublížili. Tedy ne přímo naše kapituly, ale padlí Astartes jsou jedni z největších nepřátel Impéria, wulfení bratře."
Pokračuji a pak se odmlčím.

XV 88

Před Thorovým příchodem jsem usoudila, že by bylo vhodné připravit Skopa na náš nadcházející úkol. Sice přesně nevím, co nás na planetě čeká, ale určitě se bude hodit, když dostane veškeré dostupné informace o planetě a jejích obyvatelích...
Takže se přihlásím do počítače a připravím sekvenci pro ukládání informací do jeho paměti.
Mapu planety - zejména hlavní město, rozmístění armády, chrám a jeho okolí. Také přehled a rozmístění jednotek, informace o vládnoucím rodě. Zatím sice není nikde označený cíl, který má zabít, ale to už pak jde jen doplnit.

Všichni členové mojí družiny včetně nově příchozích Vlků dostanou status - nedovolené cíle. Veškeré obyvatelstvo planety, kam směřujeme status - dočasně nedovolené cíle.

Při zmínce o wulfenech zpozorním a trochu vycením tesáky... Tak náš polodémon ví o věcech, o kterých ví jen málo čehokoliv. Cítím ve vzduchu výzvu, na kterou je vhodné odpovědět.

"Ne, to nebylo. Inkvizice neví, co je čest. Nemyslím, že by jí náš Otec chtěl takovou, jaká je." Pronesu bez jakékoliv snahy o nějakou diplomacii nebo snahu nedotknout se mých společníků. "Naše kapitula se setkala s několika, kteří čestní byli, ale je jich málo tam, kde by to mělo být běžné." Dokončím svou myšlenku.
Tak ty si tak zaujatý naším pivem.... Výborně. Zableskne se mi v očích a promluvím.

"Když ti tak chutná, polodémoní bratře, tak bychom si mohli zkusit zopakovat trochu historie. Co myslíš, Gen?"
Otočím se na inkvizitorku a zkrátím její jméno. Zatím se oba nenechají jen tak, a to se mi líbí.

"Když se náš Vlčí král setkal poprvé s Císařem, vyzval jej Leman na souboj v pití, jídle a boji. Tak co kdybychom si to zkusili taký, bratře? Všeho je dostatek, souboj beze zbrojí jen s meči?"
Pronesu klidně, ale je vidět, že to myslím vážně. Tohle bude zajímavé, alespoň poznám, jak Exorcista bojuje.

Garth reaguje na provokace a pokus o urážku s chladnokrevným klidem. Podívám se na něj, jeho bledá tvář je stále nehybná. Líbí se mi to na něm... ten nečitelný klid a chlad, který z něj vyzařuje. Ale po době strávené s ním vím, že o některých věcech přemýšlí mnohem více, než by se mohlo zdát. Je přemýšlivý, inteligentní a sečtělý. A jeho znalosti se ukáží hned v jeho odpovědi, kdy připomene Vlkovi temné prokletí jeho Kapituly. Snad žádná Kapitula není bez nějaké kletby. Každý si v sobě neseme cosi temného, je ale na nás, jak se s tím dokážeme vypořádat... Ano, ani Astartes, kteří neznají strach, nejsou imunní vůči chaosu a jeho silám.
Garth mluví rozvážně, ovšem už s menší rozvahou pije fenriské pivo. Ale já ho nijak mírnit nebudu.
Je to zajímavý večer... a popravdě se mi určitým způsobem líbí. Trochu mi připomíná příběhy, co mi Logan vyprávěl.

Opřu se v křesle a upiji ze své číše s vínem. Thor promluví na téma Inkvizice. Vím, že teď bych se měla ohradit, měla bych říct, že to tak není, že to není pravda... Bezděky se dotknu amuletu na krku v podobě Malcadorovy pečeti... znaku Inkvizice. Zhluboka se nadechnu. Ne, nemám na Thora vztek, jeho slova mě neštvou... spíš zraňují. A ani ne tak jeho slova ale to, že má pravdu. Nezlobím se na něj za to, že to řekl... ani že to řekl tak otevřeně a neomaleně.
Má pravdu... A kdo jsem já, abych mu ji vymlouvala? Vždyť naše sama přítomnost tady je toho důkazem...
"My nejsme ti, kdo mají soudit Inkvizici, Astartes, Impérium a už vůbec ne vůli Císaře. My máme sloužit... Císaři a Impériu. A věřím, že toto nás spojuje bez ohledu na insignie na našich zbrojích."
Nebudu se Inkvizice zastávat, sama si myslím, že není v pořádku, co se s ní děje... Jenže Inkvizice je jen taková, jací jsou lidé v ní. Na jednu stranu zažívám pochyby a krizi víry v Inkvizici, nikdy jsem ale neztratila ani na okamžik víru v Císaře a Impérium. Kdo z nás může říct, co je dobré a co špatné... Kdybych nevstoupila do řad Inkvizice, a pak neprohlédla, nestála bych dnes tady... a neměla šanci zastavit plán jednoho z Abaddonových démonů. Takže na druhou stranu věřím, že věci mají svůj smysl... A dokud budou v Impériu loajální duše ochotné bojovat za víru v Císaře a jeho světlo, Impérium nezanikne.

Thor stočí rozhovor k pití. Když v té souvislosti naráží na historii, tuším, kam tím směřuje. Za uši mě ale zatahá zkrácenina mého jména. Trochu se mi zúží pohled, ale ani tentokrát se nenaštvu.
"Genevieve, Vlku."
Důrazně a pomalu vyslovím své jméno, jak bych to brala, že si ho jen nezapamatoval.
"Zdá se, že ti přemíra fenriského moku už zamotává jazyk, vaerangi. Zajisté víš, jak Leman dopadl. Nebojíš se, že skončíš na měsíc ve Vlčí mlze?"
Ušklíbnu se na Thora a pohedem ukáži na Gartha, který překonává svou velikostí a mohutností všechny astartes, které jsem kdy spatřila.

Mým vlčím smyslům neunikne to, že se inkvizitorce nelíbí zkrácení jejího jména... no budiž... Náš polodémoní bratr je stále klidný, tak musíme zkusit něco jiného... Bez váhání se vymrštím a inkvizitorčin krk se octne v sevření mé ruky. Ale velmi jemně, jak to je jde, přesto tak, aby jí pevně držel. S pohledem do jejích očí a s vyceněnými tesáky zavětřím.... Nicméně necítím strach, tak moc, jak bych čekal.

"Wulfení bratr má hlad a ty voníš dobře!"
Zavrčím na inkvizitorku a čekám, kdo a jak zareaguje. Vlk ve mě jen tak sedí a čeká, co bude dál. Ví, že jí nezabiji, tak se nijak nezapojuje. Copak ale udělá náš polodémoní bratr?

Thor se bez varování vymrští mým směrem a chytne mě pod krkem.
V první chvíli se samozřejmě leknu, nic podobného jsem nečekala. Ztuhnu a podívám se mu do očí. Nevidím v jeho pohledu ale vztek, soustředím se i na jeho vnitřního vlka, který jen sedí... a jakoby pozoruje se zvědavostí, co bude dál. Stejně tak si uvědomuji, že mne Vlk drží pevně, ale zároveň opatrně a jemně. Dává si dobrý pozor, aby mi skutečně neublížil, což je při jeho velikosti co říct. Zůstanu v klidu, nesnažím se vymanit, ani se nevyděsím, i když mi v první chvíli přeběhl mráz po zádech.
Přiblíží se obličejem k mé tváři a zavětří, neucuknu. Naopak... zadívám se mu hluboce do očí, tak hluboce, jak to dokáže jen psyker.
Pohled mých očí ho pohltí, v jejich hloubi vidí odraz mé pracovny, vidí sebe a mne... je tady i jeho vnitřní vlk, má podobu jakou mu dal on sám ve své mysli. V té vizi nemám na krku znak Inkvizice ale amulet má podobu erbu... znaku jedné z planet, která je pod ochranou Fenrisu. Na sobě mám sametové tmavé šaty s vlčí kožešinou na ramenou.
Podívám se Thorovi do očí, a pak... velmi pomalu... natáhnu ruku k jeho vlkovi. Beze strachu a s důvěrou se k němu pomalu přibližuji. V jednu chvíli vycení špičáky a hrdelně zavrčí, ale pak se zas uklidní... zůstane sedět. A já se s respektem a úctou zlehka dotknu vlkovy hlavy mezi ušima.
Dívám se klidně do Thorových očí.
"Vím, že mi neublížíš."
Odpovím tiše melodickým hlasem.

Thor se bez varování vymrští mým směrem a chytne mě pod krkem.
V první chvíli se samozřejmě leknu, nic podobného jsem nečekala. Ztuhnu a podívám se mu do očí. Nevidím v jeho pohledu ale vztek, soustředím se i na jeho vnitřního vlka, který jen sedí... a jakoby pozoruje se zvědavostí, co bude dál. Stejně tak si uvědomuji, že mne Vlk drží pevně, ale zároveň opatrně a jemně. Dává si dobrý pozor, aby mi skutečně neublížil, což je při jeho velikosti co říct. Zůstanu v klidu, nesnažím se vymanit, ani se nevyděsím, i když mi v první chvíli přeběhl mráz po zádech.
Přiblíží se obličejem k mé tváři a zavětří, neucuknu. Naopak... zadívám se mu hluboce do očí, tak hluboce, jak to dokáže jen psyker.
Dívám se klidně do Thorových očí.
"Vím, že mi neublížíš."
Odpovím tiše melodickým hlasem.

To, co v mé mysli vidím, mě trochu překvapí. Napadne mne, že inkvizitorka patří mezi rody na planetách pod naší ochranou. To vysvětluje, co o nás ví. Pak se dotkne mého vlka. Ten sice nejprve párkrát cvakne svými zuby, zavrčí, nejprve cukne, ale pak si nechá položit ruku mezi uši. Chvilku tak nechá a pak vyskočí a já se proberu. Cítím na krku meč a slyším mluvit Gartha.

"Však já ti jí neukousnu, bratře."
Pustím inkvizitorku. Z pachu cítím, co chce Garth udělat a nijak mu v tom nebráním. Ve chvíli, kdy se inkvizitorka ocitne za ním, zaútočí. Jeho rány jsou tvrdé a dobré. Můj silový meč mi vylétne do ruku a začnu se bránit. Garth má výhodu, já svou bestii v sobě. Do boje se vrhneme naplno, ale ani jeden z nás neútočí na hlavu toho druhého. Vybavení kajuty se mění v trosky.

Planeta New Hope

Planeta New Hope je dávno zapomenutá planeta na okraji soustavy. Jedná se zemědělský feudální svět. Vládne mu nižší šlechta. Hlavní město je spíše starý, kamenný hrad, starý stovky let. Pod jeho hradbami se rozkládá největší město planety. Celková populace 500 tisíc obyvatel. Středně velký kosmodrom, který je určen pro nakládání desátku v podobě zemědělské produkce. Povrch planety je tvořen pěti obydlenými kontinenty a jedním neobydleným. Ten je už stovky let v karanténě. Byl zde temný chrám, který byl vypálen nukleárními náložemi. Z celého kontinentu zůstaly pouze trosky bývalého chrámu. Ostatní kontinenty jsou obydlené, zemědělská produkce.
Obrana je tvořena regimentem planetárních obranných sil v síle 1000 vojáků. Žádná těžká technika. Planetární obrana žádná. Jednotky jsou rozmístěny především v hlavním městě a po menších jednotkách na každém z pěti obydlených kontinentů. Planeta je věrná, od incidentu před stovkami let se na planetě nestalo nic, co by vyžadovalo intervenci od Impéria. S vládnoucím rodem nejsou spojeny žádné problémy. Na planetě, na hlavním kontinentu je malý chrám Ecclestiarchie.
Záznamy dále obsahují mapy jednotlivých kontinentů. Informace o infrastruktuře, představitelích rodu, představitelích Ecclestiarchie a veliteli PDF. To je všechno, více o planetě není známo.

Po Garthově úderu mě zasypou trosky rozbitého stolu. Uhnu před jeho úderem a jen tak uhybám před dalším, který mi vede na nohy. Uhnu o několik kroků dozadu a pak se rozeběhnu a skočím. Úder vedu horem na jeho rameno. Hrot mého meče zanechá rýhu ve stropu. Předpokládám, že Garth úder vykryji a můj cíl je trochu jiný. Ve chvíli, kdy jsem k němu dostatečně blízko, místo mečem ho udeřím pěstí a pokračuji v zasahování pěstmi plnou silou do zbroje, občas na hlavu. Pěstmi to není problém, naše lebky jsou tvrdé dost. Zároveň se snažím uhýbat jeho ranám. Docela mě to pobaví a začnu se během boje nahlas smát. V očích mám radost.

Velen

Tvoji bratři ocení tvůj nápad a nakonec se přidá i Gerold. V nejhorším případě dostane od seržanta, ale ten to jistě pochopí. Nejspíše by dostal proto, že se seržant nemohl přidat. Vezmete si tedy neletální zbraně a vydáváte se na lov. Vlastně je to i takový průzkum. Několik palub projdete a nic. Pak ucítíte lidských pach a následně i hovor. O několik chodeb dále jsou podle hlasu i pachu dva gardisté. Baví se klidně. Zaslechnete něco o vás, něco o tom, kam asi loď poletí. Nevypadá to, že by něco očekávali. Loď tak dobře neznáte, není to loď, na kterou jste zvyklí. Chodba, ve které se nacházíte, je chodbou hlavní. Kousek před vámi je první křižovatka, pak dalších 100 metrů a druhá křižovatka. Odtud zaslechnete hlasy. Pach je silný, je to část lodi, která je používaná na rozdíl od části lodí, kterými jste přišli. Vypadá to tak, že se ke gardistům dá dostat ze dvou stran.

Space Wolves vs Asasín

Vlci zareagovali poněkud nečekaně. Jeden z nich vypálil na Mori ze zbraně, kterou měl u sebe. Vylétl z ní podivný projektil, který se následně roztáhl do sítě. Ta zabírá většinu prostoru. Morininy reflexy se proberou, Etherium se jí dostává do oběhu. Vyhýbáš se síti a snažíš se dostat pryč. Síť prolétne a dopadne mimo vás. Napadne tě, proč Vlci používají neletální zbraně? Druhý Vlk se však těsně po výstřelu vrhl na tebe. Jeho záměr byl využít silového obušku k omráčení Mori. Jeho útok nebyl až tak úspěšný, jak měl v plánu. Podařilo se mu však narazit do Mori, nebo spíše do jejích nohou, když se snažila dostat do větracího potrubí. Mori pocítila tvrdý náraz do dolní části těla, energie nárazu jí znemožnila dostat se do potrubní šachty. Mori se nedokázala udržet a spadla na zem, kde narazila na záda. Vlk (Velen) se díky nepovedenému dostal do skluzu a zastavil se o stěnu. Mori vyrazil náraz dech, bolest utlumily látky v jejím oběhu. Vyražení dechu však žádná droga zabránit nedokáže. Velen zastavení o stěnu ustál v neomráčen. Mori se snaží popadnout dech. Gerold se monitoruje situaci. Morin vzkaz se dostal na můstek, kde se jí snaží kontaktovat a vyhlašují poplach. Další dva Vlci přibíhají a obsazují přístupové body.

Inkvizitorčín komlink se rozezní. Vzápětí se po lodi rozeřve bojový poplach, které je přerušováno automatickým hlášením, že všechny jednotky mají bojový poplach a mají se připravit na obranu.

"Můstek inkvizitorce Vaden. Vlci zaútočili na posádku! Opakuji Vlci zaútočili na posádku! Hlaste se na můstku!"
Vypadá to, že se mise trochu hroutí...

Od poněkud náročnějšího seznamování mezi Thorem a Garthem, kdy si zrovna názorně "vysvětlují" specifika a rozdílnosti svých kapitul mne vyruší naléhavé volání z můstku, že vlci zaútočili na mou posádku na lodi.

Tohle je asi tak to poslední, co mi ještě scházelo...
Povzdychnu si v duchu a uhnu se letícím odštěpkům něčeho, co bývalo mou knihovnou.
"Zachovejte klid a podejte mi hlášení o situaci."
Odpovím důstojníkovi na můstku do komlinku. Na základě jeho hlášení si pak udělám úsudek o celé situaci... Stručně a jasně řečeno vlci dělají na palubě bordel.
Dělají sice bordel, ale pořád jsou to moji vlci a jediní, kdo mi může pomoci se splněním úkolu... takže si je teď nenechám přizabít, nebo zdemolovat celou loď...
Nadechnu se a důrazným, klidným hlasem vydám jednoznačné rozkazy můstku.
"Zrušte bojový poplach, opakuji, zrušte bojový poplach. Jedná se pouze o cvičení. Vyhlašuji cvičný poplach pro všechny jednotky mimo aktivní službu. Cíl cvičení: obrana lodi proti útočícím jednotkám Space Wolves. Podmínky cvičení: využití pouze neletálních prostředků. Opakuji: jedná se pouze o cvičení. Předejte rozkaz všem jednotkám. Vanden konec."
Po celou dobu mluvím stejně důrazně a klidně, jen za mnou v pozadí se ozývá skřípění a podivné rány ze všeho nejvíc připomínající náraz něčeho velkého kovového do čehosi, co tento náraz nebylo sto přečkat.

Jediný, kdo sice v tuto chvíli není v aktivní službě, ale cvičení se nezúčastní je XV 88... tak nějak už ze své podstaty nemá, nebo spíše sám se nedá brát za neletální prostředek. Takže ten zůstane ve své stázové komoře.

Důstojník nic moc neví, když ti popisuje situaci. Jestli ho tvé rozkazy překvapili, pak nedal nic najevo.

"Rozkaz, inkvizitorko!"
Vysílání se odmlčí, aby následovalo nové.

"Bojový poplach zrušen. Dle rozkazu inkvizitorky je nastalá situace cvičením. Opakuji, jedná se o cvičný poplach. Všechny jednotky mimo aktivní službu se zúčastní tohoto cvičení. Povoleno je použití pouze neletálních zbraní. Cílem cvičení je obrana proti útoku vesmírných mariňáků. Opakuji, jedná se o cvičení za použití neletálních zbraní."
Důstojník se odmlčí. Poplach lodí zní dál.

Vlci a vrah

Přibíhající Sigurd vystřelí ze své neletální zbraně, ale výstřel mine. Sigurd zavrčí a vezme do ruky omračovací obušek. Nakonec ale vražedkyni znehybní Gerold svým omračovacím obuškem a následně se podívá po obou svých bratří:

"Vy dva jste ale experti....," pak se otočí a jde za Helfdanem, který jistí prostor. Jen tak mimochodem ještě dodá:

"Thorovi si to vysvětlíte sami." Po připojení k Helfdanovi čeká na ostatní.

Asasín je tedy omráčený, otázkou je, na jak dlouho. Sigurd a Velen stojí nad ní. Co s ní uděláte dál je jen na vás.

Na lodi už o vašich aktivitách ví. Rozkaz inkvizitorky je jasný. Váš plán se změnil v cvičení.

Storm troopers

Tvoji vojáci se ti nahlásí. Část z nich plní svou strážní povinnosti u zbrojnice, můstku a vstupu do inženýrské části lodě. Ostatní, co mají volno, spěchají do zbrojnice, kde si vezmou potřebné vybavení. Pak se ti opět hlásí během prohledávání lodě. Mori sice nahlásila počínání Vlků, ale už nějak nenahlásila, kde Vlci jsou. Musíte je tedy najít.

Ty a jeden ze stroomtoperů se vydáte za Vlky. Infiltrace zapnuta, pomáhá vám v cestě. Po nějaké době zaslechnete zašátrání. Je to vlastně hodně tichý zvuk a zaslechl jsi ho jen náhodou, protože loď je díky absenci většího počtu jednotek nezvykle tichá. Zvuk tě zaujal. Jste na rohu křižovatky do tvaru T. Zvuk se po nějaké době opakuje z leva. Možná někdo z Vlků, možná jeden z stormtrooperů.

Tiše postupujete dále. Loď je tichá, na svou velikost až moc. To se celkem hodí. Vaše smysly pracují na plné obrátky. Nasáváte pachy lodě - zatím jen spíše olej, kadidla, filtrovaný vzduch. Pak ale narazíte na pach člověka. Je to člověk, není to lidský servitor. Můžete se vydat tímto směrem, nebo zvolit jinou cestu. Je to na vás.

Guvernérem je Vitold Azarian. Jedná se o malý šlechtický rod s velkou tradicí táhnoucí se do dávné historie. Záznamy ukazují, že někteří z rodu sloužili v různých částech impéria a v různých jeho institucích. Přes 500 lety ale rod začal upadat - něco se stalo a část příslušníků rodu, kteří sloužili v různých institucích impéria, zničeho nic zmizeli. Zůstal jen zbytek rodu na planetě. Od té doby nic.

Správa planety je tvořena guvernérským úřadem. Poplatky jsou impériu odváděny. Před cca 150 lety se na planetě usídlila Ecclestiarchie a je zde menší chrám. Představený chrámu je součástí vládnoucí struktury. Jeho jméno je Acteras Bolane. Jedná se o jednoho z mnoha představených chrámů, kterých je po impériu bezpočet. Není o něm moc známo.

Velitelem braných jednotek je plukování Branald Auters. Je to bývalý vysloužilý major Barzanijských marodérů. Jeho kariéra se celkem dobře rozvíjela až na jeden z incidentů, který ho stál ruku, nohu a postavení. Zostudil svůj rod, který s ním nechtěl více nic mít. Nakonec skončil zde, s hodností plukovníka a velitele všech planetárních obranných jednotek. Jeho pluk je tvořen 1000 vojáky, rozdělených do 2 praporů a plukovního velitelství. Každý prapor má 3 pěší roty, rotu zbraní a velitelskou rotu. Jednotky nemají těžké zbraně a techniku, jen několik chimér. O úrovni výcviku není nic známo.

Středový kontinent je kontinentem hlavním - je zde guvernérský palác, hlavní kasárna, chrám, kosmodrom a hlavní město. Zbytek kontinentu je pokryt farmami. Ostatní čtyři kontinenty jsou velké farmy s administrativním zázemí a případně malou jednotkou obranných jednotek.

Orbitální obrana není žádná.

Moje pracovna se s každým úderem a krytem mění víc a víc v ruiny.
Každý z Astartes je úplně jiný. Svým způsobem je velmi fascinující pozorovat jejich boj. Vnímám, že se nejedná o skutečný boj, kde by cílem jednoho bylo zabít druhého. Oba zkouší, co v tom druhém je, jak reaguje... To také dokládá hrubý vrčivý smích, který se začne drát Vlkovi z hrdla. Na okamžik jsem pohlcená pohledem na dva v kovu zakuté syny Císaře, polobohy, dokonalé válečníky, kterým v celém Universu není rovno... Garth... chladný a účelový, jeho pohyby jsou přesné a rány tvrdé. Thor... divoký vlk, užívající si boj, stejně jako jeho vnitřní vlk, s krvelačnou radostí.
Z fascinujícího hledění na ty dva mne vytrhne velký odštěpek čehosi, co bývalo knihovnou, letící těsně kolem mojí hlavy. Moje pracovna se změnila na trosky. Stůl i další nábytek je na třísky, ve stropě je několik rýh po mečích a zeď je naprasklá a odřená. Pokud nechci, aby se mi dříve či později probourali do mojí osobní kajuty, musím zasáhnout.
V příhodném okamžiku se mi povede proklouznout bezpečně ke dveřím do kajuty a otevřu je. Rychle ustoupím stranou z prostoru dveří. Oba tak mají možnost dostat se ze pro ně v tuto chvíli stísněného prostoru kajuty do podstatně otevřenější chodby.
Nezlobím se na ně, že jejich seznámení se zvrhlo v šarvátku. Pro Vlka je to jeho přirozenost, takoví prostě jsou... divocí a vzpurní, zkouší, kam až mohou zajít a provokují. Nemá smysl zlobit se Vlky za to, jací jsou. Je to jejich přirozenost. Císař je takové stvořil a On jistě věděl, proč je takové chce mít. Ve své přímosti jsou jedněmi z nejloajálnějších Astartes, jaké Impérium má. Garth se neunáhlil, nenechal se Thorovými narážkami vyprovokovat. Po meči sáhl až v momentě, kdy Thor tasil meč proti mně. A ani v tu chvíli nepropadl běsu, jen chladně a účelně ukázal Vlkovi, že s ohrožením mé osoby se nežertuje. Ačkoliv Garthovy emoce necítím, na rozdíl od intenzivních vlčích, vím, že je stále klidný... neodříkává své temné litanie.

...o týden zpět...
Jedné temné noci v nákladovém prostoru lodi Nordstern
Jared

Znáš mě, sice je to už dávno, co jsme byli děti, ale lidé se v některých ohledech nemění. A tak pro tebe nebylo tak těžké všimnout si, že něco není v pořádku. Byla to jen nepatrná změna chování, které si nikdo jiný nevšiml, ale tobě neunikla. Při naší poslední návštěvě Terry a po mém setkání s mým představeným v Inkvizici se něco změnilo. Před několika dny jsem dala náhle rozkaz změnit kurz na Fenris. Z mých oficiálních slov k posádce víš jen to, že nás čeká úkol prověřit hlášení o rozmáhání sil chaosu na jedné z okrajových planet mimo zájmy a současné hlavní dění v Impériu. Všichni se připravují na válku s Abaddonem a my letíme do zapomenuté části Impéria... ovšem s malou zastávkou na Fenrisu. To ale není jediné, co by ti mohlo nasvědčovat, že něco není v pořádku. Od odletu z Terry se víc zdržuji ve své pracovně, nebo osobní kajutě, které se oproti běžným zvyklostem nachází v části lodi, jež je původně určená pro Adeptus Astartes. Ze všech, kteří na lodi sloužili zůstal jen jediný Astertes - Garth. Je jediný na lodi, který má neomezený přístup do mojí kajuty. Garth je na Nordstern už dlouho, byl zde ještě před tím, než ses připojil ty. Jestli na lodi někdo ví, kromě mne, co se děje, je to právě Garth. Mohl sis všimnout, že spolu trávíme dost času. Garth je podivný i na člena Adeptus Astartes, jeho zbroj nese znaky Kapituly, které jsi poprvé viděl až u něj a v oficiálních o nich nic není. Jeho kůže je lehce našedlá a oči chladné jak ocel, příliš nemluví a lidé z něj mají nepříjemný pocit aniž by dokázali říct proč. Je skutečně mohutný a velký i na Astartes a co dokáže v boji, jsi viděl sám při našem prvním setkání po letech. Po lodi se pohybuje jako stín, i když nosí terminátorskou zbroj.
Vzhledem k tvému současnému krytí v podobě řádného člena jednotky seržanta Goswela s tebou nemohu příliš mluvit "na veřejnosti". Máme tedy mezi sebou vytvořený šifrovaný komunikační kanál, přes něj ti dnes přišla zpráva, že se setkáme ve dvě hodiny v noci v nepoužívané části nákladového prostoru.

Na lodi je v současné době jen malá posádka, jedna jednotka Stormtrooperů, dva další assassiné a Garth. Zdá se, jakoby Nordstar měla své nejslavnější dny za sebou. Takže není těžké se nepozorovaně dostat z kajuty a ztichlou opuštěnou lodí projít až na smluvené místo. Dorazil jsi o něco přede mnou. Všude je ticho a klid. O několik minut později uslyšíš zvuk přicházejících kroků, bezpečně rozeznáš moje kročeje. Přicházím sama. Vystoupím ze stínů do šera slabě osvětleného prostoru, na sobě mám jen neformální oblečení v podobě dlouhých splývavých bílých šatů, vlasy jsou volně rozpuštěné a viditelně jsem neozbrojená. Zdobí mne jen přívěšek na krku v podobě Malcadorovy pečetě, znaku Inkvizice.
"Dobrý večer, Jarede. Ráda tě vidím."
Ačkoliv tě pozdravím s lehkým úsměvem, je v něm znát stín, který svědčí o tom, že mne něco tíží... Ostatně na přátelský rozhovor bych tě asi nevolala potají za noci do opuštěné části lodi.

...o týden zpět...

Při Jaredově "oficiálním" ohlášení se lehce usměji. Jeho smysl pro humor je v tuto chvíli pro mne vítaným. Je to takový malý záblesk světla v temnotách, které mne poslední dobu obestírají. Někdy mám pocit, že se kolem nás, kolem celého Impéria stahují stíny... a zdánlivě obyčejné věci jako Jaredův smysl pro humor mi připomínají, že životy těch miliard lidských duší běží pořád dál... s jejich každodenními radostmi i starostmi.
Pak je ale načase vrátit se k tomu, proč jsme se zde dnešní noci sešli. Jared má pravdu, něco mne trápí... vlastně jsou to dvě propojené věci. S jednou ho mohu a chci seznámit, druhou si budu muset vyřešit sama v sobě...
Nadechnu se a přikývnu, pak začnu pomalu klidným a tichým hlasem vyprávět.
"Jak víš, před časem jsem obdržela hlášení z jedné okrajových planet, že se zde rozmáhají síly Chaosu."
Toť oficiální verze pro posádku, ale jen část pravdy.
"Ta zpráva ale byla mnohem konkrétnější... Hovoří se v ní, že se zde jeden z Vyšších démonů chystá otevřít warpovou bránu, kterou do našeho vesmíru vtrhnou zadní oddíly Abaddonova vojska."
Na okamžik se odmlčím, dám Jaredovi čas, aby si uvědomil, co by to pro Impérium znamenalo... Všichni se chystají ke střetu s Abaddonem u Cadii a náhle by se nečisté síly chaosu objevili v jejich nechráněných zádech. Abaddon by otevřel novou frontu tam, kde to nikdo nečekal. Tohle se nesmí stát.
"Vydala jsem se bez prodlení za svým představeným na Terru, informovat Inkvizici a žádala o prošetření té zprávy. I kdyby to nebyla pravda, takové riziko se nesmí podcenit."
Vydechnu a můj pohled potemní.
"Ale bylo mi přímo a výslovně zakázáno v té věci cokoliv podniknout."
Ano, teď v tuto chvíli jednám proti přímému zákazu Inkvizice. Zcela na vlastní pěst. V podstatě podle doktríny Inkvizice jsem zradila. Ale to mne ani tolik netrápí. Bylo to moje rozhodnutí a stojím si za ním... To, co mne tíží, je odpověď na otázku, proč můj představený vydal ten zákaz.
"Jenže tohle je příliš vážné... takové podezření nemohu nechat neprošetřené. Musím zjistit, co se tam děje. A pokud je to pravda, musím otevření té brány zabránit... za každou cenu."
V očích se mi mihne plamen naprostého odhodlání a bezpodmínečné víry, který ze mne kdysi dávno učinil Inkvizitorku. Má poslední slova jsou více než výmluvná... znamená to za cenu mého života, tvého, života Gartha i všech na téhle lodi, za cenu toho, že jsem zradila Inkvizici a odepřela poslušnost. Sloužím Císaři a Impériu... je to mým úkolem, mým posláním... vše ostatní je vedlejší.
"A abych svůj úkol mohla splnit, potřebuji posily..."
... a proto letíme na Fenris. Jestli někdo bude ochotný mi pomoci a dát mi posily, které tolik potřebuji, jsou to právě a jedině Vlcii.
"Doufala jsem, že se s Loganem setkám za jiných okolností, v lepších dnech... ale věřím, že mne neodmítne."
Při vzpomínce na Velkého vlka se jemně usměji a v mých očích je znát vřelý cit. Pamatuješ si, že když jsme ještě bývali oba "doma", Loganova loď přilétala čas od času do paláce mého otce.

Po krátké odmlce k tobě vzhlédnu, v očích mám klid člověka, který učinil rozhodnutí a ví, že není cesty zpět.
"Celou pravdu znám jen já, Garth a teď ty. Kdyby se se mnou něco stalo, je na vás dvou úkol dokončit."

...o týden zpět

Měla jsem trochu obavy, jak to Jared přijme. Přeci jen není snadné jen tak akceptovat, že zrazujeme doktrínu a protokoly organizací, kterým jsme se rozhodli zasvětit svoje životy. Ale to, co ta zpráva znamenala, bylo příliš zásadní... ohrožení Impéria stálo nad všemi pravidly. A já byla ráda, že to Jared vnímal stejně.
S tím, co se ve mně poslední dny odehrávalo... jsem se už musela vyrovnat sama. V tom mi nemohl nikdo pomoci. Do Inkvizice jsem vstupovala i přes nevoli mého otce. Chtěla jsem sloužit Impériu a Císaři a věřila jsem, že Inkvizice je tou nejlepší cestou, jak mohu sloužit, jak mohu svůj život zasvětit Císaři. Že je to instituce, jakou ji chtěl mít Císař a jakou ji Malcador stvořil. Nejvyšší morální autorita, která navzdory všemu vždy bude prosazovat vůli Císaře a hájit jen a pouze zájmy Impéria. Dnes už vím, že to tak docela není. Ale pak přišla ta zpráva... a zákaz. Splnění tohoto úkolu je to, co dává mému životu smysl. Pokud se mi povede zabránit otevření brány a já při tom zemřu, pak můj život nebyl marný. Smrti se nebojím. Navíc jsem realistická a uvědomuji si, jaké máme tak asi šance uspět a zároveň přežít podobnou misi.

Skončím s vyprávěním a vydechnu. Jared mi položí ruku na rameno a já k němu vzhlédnu. Ačkoliv jsou mé oči posmutnělé, usměji se na něj.
Jsem ráda, že tu jsi.
Jak jej poslouchám, pohled mých očí se projasní.
Jeho přístup je přesně takový, jak jsem potřebovala. Na jedné straně je věcný a pragmatický. Na druhé by to nebyl Jared, kdyby v sobě stále neměl i cit a smysl pro humor. Neztratil svou lidskost a za to jsem skutečně ráda.
Když se zmíní o Velkém vlkovi, jen se trochu melancholicky pousměji.
"On by to pochopil."
Odtuším tiše. Vlci jsou mezi všemi Astartes velmi zvláštní, chovám k nim nesmírnou úctu a obdiv a znám i jejich pohled na smrt v boji. I když mne má Logan svým způsobem rád, vím, že by na mne byl hrdý, pokud bych zemřela právě takto.

Pak Jared zas zvážní a já si vyslechnu jeho záměry. Je zas tím racionálním a pragmatickým mužem. Souhlasím s ním v podstatě ve všem. Oba víme, co je náš úkol a co je třeba vykonat. Prozatím je důležité, aby zůstal ve své roli. Na něj i Gartha se mohu spolehnout, ale nevím, jak by celou pravdu o naší misi snášeli jiní. A vlastně ani nevím, co nás čeká na planetě. Další zprávu jsem od té doby neobdržela.
Přikývnu na znamení toho, že rozumím a souhlasím. Než se však Jared začne vzdalovat, prstem na jeho hrudi nakreslím znamení Orla, po mém prstu zůstává světelná čára, a když se propojí, celé znamení Orla na okamžik zazáří.
"Nechť tě Císař doprovází."
Pohlédnu dlouze do jeho očí, zatímco jeho tvář zvolna mizí ve stínech. Upřímně a přátelsky se na něj usměji, pak se pomalu otočím a vydám se zpět do svojí kajuty.