Andor.cz - online Dračí doupě

Vítám vás ve světě Star Wars. Přesně 1000 let po smrti Darth Vadera se republika zmocnila všech okolních planet a vytvořila vlastní sněm. Spokojenost ale nebyla vše, ve stínech Republiky se začali objevovat špatní lidé a začali se z nich stávat Bounty Hunteři. Lovily dobře a za peníze zabíjeli mistry Jedi. Republika se stala slepou a nechala si vše přebrat. Hunteři byli všude, nejvýkonnější práce vůbec dokázala smazat všechny souřadnice o planetách v jiné soustavě. Obávaná hrozba přišla, Sithský vládci zasedli do chrámu Sithů na planetě Korriban. Jenže všech je málo. Každý hlavní mistr si proto vzal dost padawanů aby z nich učinil své Jedi. A zde začíná nový začátek všeho. Sithský lord Windu Arca se zmocňuje Sithů a Sargon Tunaris sjednocuje Jedi, aby se zabránilo tomu hroznému krveprolití.

Nový čas - Nová naděje

V poklidném běhu života rančera na zapadlé malé planetce, na starých mapách snad ani neuvedené, jsem skoro zapoměl, jaké to vlastně je, cítit Sílu. Vnímat ji. Smšt ji vnímat aniž bych byl ohrožen já, či jedinci mě blízcí....Ach...jak dávno to je....Jako v dávném snu.....V jiném životě.
Ano....občas, potajmu, v skrytu, jsem i zde trochu síly nechal proudita vlastním tělem.
Jen tolik, kolik by pomohlo těžce rodící krávě, nebo zahojilo ošklivou trčnou ránu na koňském boku.
Jen tolik, abych nezapoměl zcela. A Abych se neprozradil. Ale na to, jeké to bylo dříve...na to mohu jen vzpomínat.
Přesto, mne nepžekvapilo, když jsem jednoho dně, krátce po úsvitu, pocítil známý, ale dlouho nevnímaný vjem. Jako by mne z velké dálky kdosi tyše volel jménem, na něž jsem již dávno odvykl.
A toho dne se ke mě Síla zvolna, ve vlnách, jako přichází mořský příliv, aby navždy změnil písečný břeh, vrátila.
A já uposlechl to vzdálené volání, které jsem již nedoufal že někdy uslyším.
Prodal jsem tedy ranč i se všemi stády, většinu peněz bezpečně uložil.
Pak jsem si zakoupil místo v nejbližším letu na Naboo. A v den odletu jsem se nalodil a odplul s jistotou, že na toto místo, které bylo po léta mým domovem, se jiř nikdy nevrátím.
Jelikož mne opatrnost ani po letech neopustila, nastoupil jsem na loď pod svým krycím jménem a v oděvu, jaký jsem nosíval dlouhé roky, krytém dlouhým cestovním pláštěm. V batohu s sebou nesa svůj oděv mistra Jedi i svůj meč.
Až teprve v samotě a klidu své kajuty jsem si dovolil, poprvé po dlohé době, na sebe tan oděv vzít.
Bylo to, jako nechat se objímat v mateřské náruči...kterou jsem si dlouho odpíral.
A sevřít v dlani svůj meč...jako bych dlaní tiskl dlaň dávnému příteli.
Přesto jsem po celou plavbu, nevyšel z kajuty a strávil cestu s dveřmi, pomocí vůle a Síly, zamčenými zevnitř, převážně v meditaci.
Když jsem po přistání z kajuty vyšel, nebyl nikdo, kdo by podivínskému rančerovi, zahalenému v cestovním plášti...
Nikdo tak nezjistil, že pod ře pod pláštěm už nemám rančerský oděv.
A pokud si snad někdo všiml nějaké změny, tehdy, ačkoliv Síla se ke mě vrací jen zvolna, bych už vycítil, že mezi pasažéry někdo takový je.

Mé první kroky na půdě planety Naboo, byly zality přívětivým denním světlem a byly opatrné a provázené ostražitostí a pohybem v co největším utajen.
Pamatuji si, že jsem zde kdysi byl.....Je to už dávno. Změnilo se to tu.....Vlastně, všechno se změnilo, alesopň pro mne, který přicházím ze zapomění.

A tak nyní stojím před chrámem. Spolu s těmi, kteří zůstali. Kteří také zaslechli zavolání. A proto přišli.
Rozmnožit prořídlé řady rytířů Jedi.
Obnovit, posílit řád.
Některé znám....letmo, mlhavě, jako z útržků letitého filmu.
Těch z nás, kteří kdysi byli, mnoho nezůstalo.
Většina jich tu je ale mladých. Mnozí ještě pouze starší padawani...Jejich tváře neznám, stejně jako oni nejspíš neznají, nebo si nepamatují mou tvář.
A pk vyšel na balkon mladý mistr a já zaslechl z jeho úst hlas, který mne sem vedl přes dálku vesmírného prostoru a vlastně i přes roky, které mne od tohoto života na dlouho oddělily....a v jeho mladé, pohledné tváři poznal tvář, ten hlas v mé mysli a v mém srdci provázející celou cestu.
Nad jeho pozváním nebylo třeba váhat a tak jsem, spolu s ostatními, vstoupil a byl uveden do velké meditační síně.
Ano.....i zde jsem kdysi, před léty, byl, ještě coby mladík sotva dosáhnuvší mistrovského titulu. Tehdy se chrám hemžil malými kluky a....ano....i několika děvčátky. Jaké to tu bude dnes?
S úctou a pokorou jsem usedl a všnoval chvíli meditaci spolu s ostatními.
Když nám pak byla, beze slov, položena otázka, na důvod příchodu, zkoncentroval jsem v sobě zvolna sílu a stejným způsobem, tedy beze slov, odpověděl:
"Mé jméno znáš. Jsem Dearten Astradar. Mistr Dearten Astradar....Volal jsi, mistře Sargone Tunarisi. A já uposlechl volání a přišel, abych opět stanul po boku svých bratří." a svá slova beze slov jsem doprovodil lehkou úklonou směrem k mladému mistru, jenž nás svolal.

Senátor Albriech
Ešte raz sa spojím so Senátorom Albriechom(vtedy si už na ceste do senátu) a prihováram sa mu ,,Dobrý deň senátor,chcem vám dať ešte jednu radu skôr ako tam prídete.Nevzbudzujte moc veľké podozrenie,aby ste sa nejak nevyzradili,a snažte sa skrývať v dave medzi ostatnými.Strážam sa predstavte ako Senátor Richler.Nedajte najavo že patríme k separatistom.To je zatiaľ všetko.Veľa šťastia.,,Skončím s ním rozhovor cez hologram.Ty sa po nejakej chvíli nachádzaš pred strážami a odvedú ťa na tú konferenciu.Ako všetci ostatný aj vy stlačíte tlačítko že ste tu prítomný a dostanete niečo k pitiu.Keď sa všetko začne počúvate preslov Dagona Vipera.Keď to dohovorí tak ukáže na Sorga ktorý začne rozprávať.Ako Dagona taktiež počúvaš aj Sorgové slová...(Napíš ako si mi do hologramu opisoval tú hádku a nakoniec ťa niekto prichytí)
Sithovia
Potom ako som povedal senátorovi čo som potreboval tak som išiel do veľkého sálu.Po ceste prišiel ku mne jeden z majstrov Sithov a hovorí mi ,,Pane,pred palácom na vás čakajú naší nový spolubojovníci,chcete im niečo odkázať?,,spýta sa ma a ja mu len prikývnem a poviem,,idem ich privítať zatiaľ priprav sálu.,,Už stojím pred dverami paláca a prihováram sa Sithom ,,Vítam vás tu medzi nami,prosím nasledujte ma do sálu kde sa všetci zoznámime.,,Hneď ako to dopoviem tak smerujeme k sálu po dlhej chodbe na ktorej je zavesených veľa obrazov našich Sithsitských majstrov a lordov.Otvorím veľké dvere a vojdeme do guľatého sálu a sadneme si pri stôl.

konference:

Předtím než se dostanu na konferenci na Kaminu se se mnou opět spoji Windu Arca. Daruje mi několik dobrých rad ohledně utajení a že se mám představit jako senátor Richler. Poté rozhovor přes hologram skončí. Když se dostavím na planetu Kamino , tak mě přivítají dva strážci co to tam hlídají a já na ně promluvím: Dobrý den. Jsem senátor Richler. A přišel jsem na konferenci. Doprovodte mne prosím do mojí kobky. Když. Se se tam dostanu tak zmáčknu tlačítko, abych oznámil svůj příchod. Na konferenci všichni tiše sedí poslouchají proslov Vipera, ale všechny zaskočí proslov Sorga. Poté nastane velká hádka mezi Sorgonem a senátorem. Rivilem. Na konci konference si najdu prázdné místečko kde kontaktuji Windu: mistře Arcu, na konferenci vypukla velká hádka mezi senátorem Rivilem a Sorgem. Sorg chce lovce najímat do svých řad a Rivil hodně protestoval. Dokonce se tam objevily i nějaké nadávky. když mu vykládám ještě další informace, ale někdo přijde a něco uslyší.

Tatooine

Malá zapadlá pouštní planetka na okraji galaxie je rájem ztracených existencí. Je velmi snadné se zde ztratit pro kohokoliv.
Avšak pozdní večer na Tatooine bývá nádherný. Sledování západu dvou sluncí jako by dodávalo otrokům novou sílu do žil na zítřejší úpornou práci v potu a prachu. Když se dva narudle kotouče začnou nořit do nekonečného bílého moře písku, každý již dobře ví, že v poušti není bezpečno. Každý si toho je vědom, jen mládí, proslulé svou odvahou nebo pošetilostí, nevěnuje zákonům pouště příliš pozornost.
Konečně jí skončila práce. Pán šel spát a zanechal ji jejímu osudu. Slunce již dávno zapadla a mladá otrokyně Lex Sora tak pro dnešek přišla o jednu z mála svých radostí ze života průměrného otroka. Dnešek byl opravdu namáhavý, ale ještě neskončil. Sora, ač vědoma si své nerozvážnosti, se ráda po večeru prochází po Mos Eisley. Miluje hvězdy. Fascinuje jí nekonečnost vesmírů tak úzce spojená s nepřekonatelnou krásou hvězdné oblohy.
Ovšem během její večerní procházky, narazí na bandu pobudů. Obtěžovali ji. Její kroky postupně zrychlovaly, až se nakonec změnily na běh. Utíkala do neznáma do zapadlých čtvrtí Mos Eisley. Jak jsem již výše zmínil, na Tatooine je snadné se ztratit. A pro tenhle vesmírný přístav to platí dvojnásob. Ne jinak tomu bylo v případě Sory. Blížila se písečná bouře a ona se ocitla v naprosto neznámé čtvrti. Nejlepší ochrana před písečnou bouří je někam se schovat a počkat než přejde. Sora si tento fakt moc dobře uvědomovala stejně jako skutečnost, že pokud se nedostaví včas domu, bude jí čekat výprask, jaký zažila jen jednou a přísahala, že se nikdy nebude opakovat. Přesto bouře neúnosně bila do tváře, a tak se Sora uchýlila k nejbližšímu úkrytu, který se jí naskytl. Nikde jí nechtěli otevřít. Ukrývat zběhlého otroka je zločin hoden uvržení do otroctví. Naštěstí nalezla útočiště v opuštěném zchátralém skladu. Plna strachu, ale zároveň útěchy z bezpečí postupovala dále do skladu. Byl přeplněn starého vyřazeného materiálu na kdeco. Ať už šlo o lodní součástky, zničené droidy, poničené nářadí či cokoliv jiného. Vše dotvářelo jakousi děsivou atmosféru. Zejména pak busta mladého muže v bolestivé křeči ležící na zemi zanesená prachem a pískem. Vycházel z ní podivuhodný chlad, což Soru přimělo přiblížit se. Letmo otřela obličej busty, přisedla si a prohlížela si tu bolestnou scenérii se soucitem. Cosi jí však chladilo na lýtku. Šlo o podivuhodný ventil vyfukující chladný vzduch. Upoutalo to její pozornost. Začala rukou přejíždět levém boku busty, až nahmatala jakýsi spínač, který se pod nečekaným dotykem sepnul. Busta začala chrčet a zahřívat se. Soru to vyděsilo tak, že rychle ustoupila. Vyčítala si co to provedla. Neměla nejmenší ponětí, co se děje. Po chvilce busta povolila a z jejího nitra vypadl člověk. Přes páru a ne příliš jasné světlo nebylo příliš vidět co je zač, pouze její obrys a ten se začal stavět na nohy.

Garr-Garidame! Garr-Garidame!

Vykřikla náhle postava chraplavým hlasem přerývaným kašlem, až se Sora lekla. Naneštěstí se při úleku praštila do temene hlavy o zrezavělé lodní křídlo. Omráčena padla k zemi.
…
Nejsem mrtev, ale kde to jsem, co se stalo? Nic nevidím…Klid…Spojím se se silou. Nechám ji proudit. Pomůže mi se zorientovat.
sednu si do tureckého sedu a zaměřím se na sílu kolem mne. Díky ní mohu alespoň částečně vidět. Síla proudí vším ve vesmíru. Uvědomím si, že jsem v nějakém starém skladě. Za mnou leží karbonitové pouzdro.
Jak dlouho jsem tu ležel v tomhle chladném hrobě?
Ale přede mnou leží člověk, s nímž je síla spojena intenzivněji. Co je zač? Dívka. Žije, ačkoliv nejeví známky vědomí. Cítím, že má v těle jakýsi čip. Nejspíš otrokyně. Ten čip je novější technologie než znám. Pomocí síly pohnu větším lodním kusem. Takto zatarasím dveře skladu. Nebylo by dobré, kdyby mě v tomhle stavu zde někdo našel. Cítím se oslabený. Dívka bude v pořádku, a takhle mi alespoň neuteče. Potřebuji zjistit informace, které mi síla neposkytne. Vím, že se po ní budou shánět. Snad do té doby budu již dost silný, abych se jim dokázal postavit. Potřebuji odpočinek. Oddávám se meditaci, pomocí níž regeneruji své síly oslabené karbonitem.

Volání naděje

Pád. Prudký pád ze skály dolů. Padá tak rychle... Snažím se jí zachytit, ale ona padá dál. Natáhnu se přes okraj a zachytím kousek jejího pláště, ale ten mi proklouzne mezi prsty. Z poslední úzkosti zavřu oči a soustředím se. No tak, Sílo, pomoc.. Snažím se jí uchopit, ale ona mi neustále utíká. A Jess padá dál. Její pád se ještě zrychlil, pokud to tedy bylo možné. A to ostré plesk!, jak narazila do proudu, který teče pod skálou. Dopadne to na mě jako rána kladivem. Selhala jsem. můj výcvik selhal, já jí přes všechno nedokázala zachránit. Já, tak úspěšná v tréninkové místnosti jsem si nedokázala poradit. nohy mě neudržely a já spadla na zem. Snad, možná bych měla za ní. Ne, ovládej se!, křičí na mě moje mysl a já se nakonec propadám do sladkého bezdění. Ale přece, těsně než zavřu své oči, najednou uvidím před sebou mistra. Potřebujeme tě. Přijď. a pak doopravdy zrácím vědomí.

Probudím se a lapám po dechu. Byla to jenom noční můra, jenom můra. Zase na mě dopadají výčitky svědomí. Pořád před sebou vidím Jessicu a cítím svou beznaděj. Ale to, co mě nejvíce překvapilo, byl ten poslední výjev. Povolávají nás, uvědomím si. Ale proč? Je válka. A najednou si uvědomím svou zodpovědnost. ne vůči sobě, svojí matce, ale vůči Jediům. Musím to udělat. Potichu si sbalím všechny svoje věci a načmrknu matce vševysvětlující dopis.

Mami,
musím to udělat. Vím, kam patřím a oni mě volají. Je mi to líto, ale vracím se k nim. Až se vše vyjasní, vrátím se. Slibuji.

Ať tě provází Síla.

Ronya

Potichu otevřu okno a vyklouznu ven. Doplížím se ke garáži, když si uvědomím, že jsem ta nechala meč. Sakra, syknu a vracím se zpět. Nadzvednu prkno ve svém pokoji a je tu, v látce zabalený. Rychle ho rozbalíma připnu si ho k opasku. Snažím se nadělat co nejméně hluku, když startuju motor své malé vzdušné motorky. Určitě najdu ve městě nějákou loď, která jede do hlavního města. Naposled se ohlédnu na dům a řeknu si, že ho nevidím naposled. Zapnu plyn a vyrazím pryč.

Oddechla jsem si až na pohodlném křesle přepravní lodi New sun. Ušklíbla jsem se nad tou podobností. Zaujmula mě hned na první pohled, takže jsem nemusela celou noc stát v docích. Schovala jsem meč a přijali mě takřka bez problémů. Ach ano, co oči nevidí, to mozek netrápí. Zívnu si. No jo, vždyť je noc. trochu se zavrtám do sedačky a vzápětí už o sobě nevím.

Probudím se až čtvrt hodiny před přistání. Tentokrát mě netrápili žádné noční můry, takže jsem si příjemně odpočinula. Zkontroluji si všechny své věci, včetně meče a blastru. Nejdřív se ale rozhlédnu, jestli mě někdo nepozoruje. No, co kdyby. Hned po přistání se vydám známou cestou ke chrámu a překvapí mě, když uvidím spoustu mladých i starších Jediů, padawanů, rytířů i mistrů. Nahoře na plošině uvidím stejného mistra, jako mi promluvil do snů. I když se jich zdá hodně, je nás vlastně velmi málo. Ne víc než sto, uvědomím si. Někteří padawané i rytíři vyjadřují své myšlenky. JNajednou mě popadne touha něco udělat mávnu rukou do vzduchu a pronesu: Nevím, proč jsou tady ostatní. Já sama podlehla volání a touha pomoc Řádu. O to tady jde, ne? Musíme udělat to, co udělali Jediové přet tisíci lety. Musíme pomoc galaxii. na svůj prosloév jsem pyšná. podařilo se mi vyjádřit to, co jsem chtěla. Nevím, co udělají jiní na můj projev, ale pro mne je to to, co můžu říci.

Tatooine

Že si nedám říc, pro obě slunce, proč si nedám říc. Není to kňourání, co mi zní v hlavě, je to vztek, vztek na sebe samu a všechna má chybná rozhodnutí. Zase budu bita. Rány snáším s klidem a grácií, ale tohle nebude obyčejný výprask. Pokud nestrávím noc tam, kde mám, bere to Pán jako pokus o útěk, a ten se musí patřičně ztrestat.

Nebude ho zajímat ani banda násilníků, ani špatné povětrnostní podmínky, nebude ho zajímat nic. Jen to, že jsem byla pryč.

Snad to skončí rychle.

Zavírání těch těžkých vrat je celé těžkopádné a zvuk, který vydávají, mě mrazí skoro až do morku kostí. Ale zachránila jsem se před bouří a všudypřítomným pískem, to je jediné, co mě těší.

Rozhlédnu se kolem. Je tu hodně věcí, asi si je prohlédnu, ale až později. Jediná věc, co mě zaujme okamžitě, je socha muže, která leží na zemi. Prohlédnu si ji. V dnešní době je mnoho a mnoho soch, ale žádná z nich nikdy neměla takové podivné osobní kouzlo. Ten výraz, ta mimika, ač zanesená prachem, vypadá tato busta, plná života a přesto z ní jde chlad. Je to až depresivní.

hmm?

Něco na mě fouká. Jsem holka zvědavá a samozřejmě to musím prozkoumat. Jenže to jsem asi neměla dělat, nevím proč a nevím, co se děje, ale ta socha se.. hýbe?!

Takže onen živoucí pocit nebyl jen pocit, socha skutečně "vyplivla" člověka. Jestli je tedy živý, nebo mrtvý, nevím. Ale, jak by někdo, kdo byl v kamenu a podle prachu už hoodně dlouho, mohl být živý? Viděla jsem toho dost, asi bych se měla bát, ale mě mrtvoly nevadí.

S živými je to horší, dokonce natolik horší, že od jeho chroptícího těla poděšeně (a ano, i znechuceně) odskočím. K mému velkému štěstí to udělám tak šikovně, že se o něco praštím. O co, to rozhodně nevím.

TMA

Takový bolehlav jsem už dlouho nezažila. Vlastně snad nikdy. Každá sebemenší částečka světla mě ostře řeže do očí. V hlavě mi vibruje a dupe tam snad stádo slonů. Nikdy mi nebylo tak špatně, ani po dlouhých úmorných dnech bez spánku, ani po výprasku. Nikdy mě hlava tak moc nebolela. Posadím se a ztěžka zavzdychám. Místnost se se mnou zatočí a žaludek se mi nebezpečně zhoupne.

Je mi zle

Ani nezkouším vstát, nebo zjišťovat, kde je ten kdosi ze sochy, nebo jestli mi něco neudělal. Jediné, nač se vzmůžu, je, že se předkloním a hlavu si položím na kolena. Zavřu oči a v houpavém rytmu nevolnosti a tepavé bolesti na zátylku se skoro opět nořím do říše snů.

Tatooine

Síla mě objímá. Cítím, jak mě postupně obtéká a já se soustředím pouze a jen na ni. V jeden jediný okamžik mnou pronikne a já sebou silně škubnu. Jako bych byl v transu. Takovéto spojení se silou jsem ještě nezažil. Jako by vítala do svého lůna dávno ztraceného syna, jako bych cítil její nadšení z mého života a ona radost mnou proniká jako paprsek světla. Jedno je jasné, byl jsem dlouho pryč.
Vzpomínám si, že mé poslední poslání bylo vyhledat mistra Luka Skywalkera, těsně po pádu Impéria. Zklamal jsem. Tahle doba již nejspíš dávno minula. Mohl jsem v té karbonitové rakvi strávit stovky let, ne-li tisíce. Cítím se ztracen a zmaten. Má existence stojí pouze a jedině na rozhodnutí síly. Nic jiného než ona mi nezbylo.

Trisi, musíš vyhledat mistra Sargona Tunarise. Trisi!

Hlas, který mě volá, je mi povědomí. Káral mě, učil mě, vychoval mě.

Mistře Malreaux? Jste to vy?

Trisi, tvůj úkol ještě neskončil. Ta dívka. Vezmi ji sebou k Mistru Tunarisovi. Vyhledej jej v chrámu na Planetě Naboo.

Rozumím mistře.

Hnán odhodláním splnit úkol, jímž mě pověřil můj starý mistr, procitám ze spojení se silou.
Chrám jedi na Naboo? Co se stalo s Corusantem? Svět se opravdu změnil. A co ta dívka? Cítím v ní velkou sílu, to ano, ale je to otrokyně.

Má povinnost znamená, ale více než jen předsudky. Po procitnutí se mi již vrátí zrak. Uběhlo pár hodin. Dívka stále leží na zemi v mrákotách. Jistě se už po ní shánějí. Ten čip. Nezvládnu jej deaktivovat pomocí síly. Budu potřebovat…

Soro?! Schovala ses snad tady, ty neschopné budižkničemu?! Přísahám, že tenhle výprask se ti líbit nebude!

… jejího otrokáře. Chopím se svého meče, abych zkontroloval funkčnost. Zazáří jasně smaragdovým světlem. Jeho uchopení působí jako radostné souznění dvou dávno zapomenutých tónů. Jako by má ruka bez něj nebyla kompletní.
Tvůj čas přijde, starý příteli.
Tiše hlesnu a odložím jej opět k opasku. Zakryji jej tmavě modrým pláštěm, ustoupím do stínu a pomocí síly odstraním bariéru u dveří.

Konečně! Krám jeden starej, konečně jsem ty dveře otevřel. Soro, tady jsi ! Bude tě mrzet, že ses zas pokusila utéct!

Titěrný malý obchodníček propadne v bujaré veselí hnané potěšením z touhy ubližovat. Probouzí to ve mně značně negativní emoce, ale budeme vyjednávat. Tak jak to Jediové dělají.

Nedotkneš se jí. Věnuješ jí svobodu a půjdeš si po svém.

Pokusím se jej pomocí síly ovlivnit. Jeho prvotní údiv nad tím, že v místnosti je ještě někdo jiný, vystřídá jeho touha po zisku, jenž mu dodává na síle vůle. Vystupuji ze stínu

Joo? A kdo mi za ní asi tak zaplatí, máš snad nějakou nabídku?

Věnuješ jí svobodu a půjdeš si po svém. Opakuji a zkouším přitvrdit. Opět to nezabírá. Naopak se zdá, že jej mé jednání rozzlobilo.

Nehodlám tu s tebou ztrácet čas. Snažíš se mi stát v cestě a upírat mi co je po právu mé?! Špatná volba, chlapečku.

Nenápadně vytahuje blaster. Je třeba přistoupit k agresivnímu vyjednávání. Vystřelí dvě rány. Čepel mého meče se rozžhne první ránu vykryje do prázdna a druhou vrátí přímo do hrudi otrokáře. Padne jako podťatý k zemi. Přistoupím k němu. Hledám senzor, jímž vyhledal Soru. Není příliš těžké jej nalézt. Deaktivuji její čip. Vezmu od něj i nějaké místní peníze – snad koupíme místo v transportu z planety. Naložím dívku do speedru, jímž otrokář přijel a přikryji jí plachtou.

Tatooine, vůbec se nezměnila.
tiše pronesu při pohledu do nekonečného moře písečných dun tyčících se za Mos Eisley. Je třeba zaletět do přístavu.

,,Vítejte na Naboo, padawani, Jedi, Mistři Jedi. Vy všichni jste vítáni v našem chrámu. Jistě ještě nevíte co všechno na vás čeká, ale jednou možná pochopíte že v galaxii musí zůstat mír a pokud né, obětujeme svou sílu a využijeme jí v záchraně míru mezi obyvateli" řekl mistr Sargon Tunaris a otočil se k jednomu z rytířů Jedi. ,,Spusťte to ihned!''. Znovu se otočil k několika padawanům a zakřičel: ,,Moudrý řáde ať je nastolen mír mezi galaxií. Teď bude jeden z nejdůležitějších testů vaší síly! Využijete v ní všechno, co jste se za několik let naučili u svých mistrů.'' najednou se objevily příchody jak v aréně. Plno droidů a robotů namířilo své zbraně proti vám. Teď musíte vzít osud do svých rukou a ukázat že jste hodni své síly. ,,Tak tedy, zde zjistíme, jestli jste skuteční Jedi. Pokud né, budete vyřazeni z našeho řádu...je to kvůli bezpečnosti proti nové síle...'' řekl tiše a odebral se za jedním z Rytířů Jedi. ,,Bylo to nutné?'' řekl.
,,Naprosto, můj starý příteli!'' nasadil si kápi a v černém plášti se odebral pryč z hradby velké věže.

/ti co neodepíšou jsou brány jako jedni z padlích v tomto testovacím boji!

Nečekaný test

Naslouchám jako ostatní tomu co říká mistr řádu a v klidu sedím. Když dokončuje svou řeč znervozním a pak vidím jakse otevírají průchody a jimi pochodují velká množství droidů. Vytřeštím nad tímhle druhem testu oči a vyskočím ihned na nohy a tasím svůj světelný meč. Za prudkého pohybu mi spadne kápě z hlavy odhalí se tak i mé tetování na tváři. Ihned najdu pohledem Kaylu, která je nedaleko.
"Kaylo! Rychle ke mě! Jako vždy jeden druhému kryjeme záda!"
Křiknu a přiskočím blíže k ní pak kryju její záda stejně jako ona je zvyklá krýt ty mé.
"Dělejte vstávejte pokud chcete přežít! Formaci! Kruh honem než začnou pálit!"
Křiknu na všechny ostatní přítomné a soustředím jednu vlnu síly, kterou vrhnu proti skupině droidů co se blíží a připravují k palbě. Do doby než se ostatní vzpamatují kryju kaylu a odrážím střely, které přilítají. Snažím se netrefit nikoho z našich.
"Pokud se nesehrajou jsme v tom sami jako vždy."
Šeptnu v bojovém postavení k ní stále zády a připraven se bít dál.

Naboo-překvapení
Mistr chrámu k nám měl proslov, ale já moc neposlouchal. Byl jsem si vědom své temné vady na kráse , o které mluvil. Co tím myslí, že objetujeme svou Sílu? moc jsem se zamyslel nad smyslem slov, což byl možná záměr. Jeden z padawanů už stál s mečem v ruce. Rychle přiskočil k další padawance a jal se ji bránit. Neváhal jsem, zažehl svou rudou čepel a odrazil první střely téměř že sedu. Doběhl jsem k nim a zaujal místo po boku těch dvou. Zdravim. Prohodil jsem mezi salvou střel. Teprve teď jsem si přehodil meč do podhmatu a začal účinně odrážet střely proti droidům.

Nečekaný zvrat

Po jeho slovech vidím spoustu nechápavých pohledů. Sama asi taky nějáký vrhám, ale ne že bych si tak připadala. Dokonale rozumím jeho slovům. Až jeho následující slova mě dostanou do rozpaků. Spusťte to hned teď? Co to znamená? Odpovědi se mi ihned dostane. Když spatřím střely, mířící k nám, rychle vyskočím na nohy a špatně došlápnu na kotník. Přesto rychle vytasím meč a jeho důvěrně známá, světle modrá záře mě uklidní. Odrazím jeden úder a vyběhnu do předu. Vidím okolo sebe spoustu padawanů i rytířů, který vykrývají údery a jen pomalu se blíží ke strojům. Samozřejmě, nejlepší obrana je útok, řeknu si a vrhnu se k jednomu stoji. Seknu po hlavni a droid padá dolů. No, najednou mě napadne, jestli jsme se doopravdy nemáme jenom bránit.

Test

Bedlivě poslouchám slova mistra Tunarise, ale má koncentrující se Síla vnímá v jeho hlase jemné nuance, kterých si přítomní padawani, nezvyklí ještě Sílu příliš užívat, nemuseli všimnout.
Když se tedy situace změní a mistr nám předestírá svůj nečekaný test, jsem možná jedním z mála již plně vycvičených, který nezůstal v údivu koukat, než byl schopen činnosti.
Ba naopak.
Kápě na mé hlavě okamžitě slétla dolů.
Můj plášť zavířil vzduchem, odhaluje nejen šat mistra řádu, ale také meč, jehož modrozelenavě zářící čepel v příští chvíli ostře protne vzduch.
Ano.....ještě před malým okamžikem jsem poklidně seděl, soustředěn na koncentraci Síly ve svém těle.
Nyní, jen několik úderů srdce od toho okamžiku, má čepel bezchybně odrazila, léty osvojeným pohybem, spršku střel ze zbraní droidů, těsně předtím, než dopadly do překvapené tváře ani ne desetiletého padawana, jehož jeho vlastní, příliš prudký pohyb, vnesl otočkou vstříc tvrdému povrchu podlahy sálu.
Podal jsem chlapci ruku a pomohl mu vstát. Přičemž jsem další spršku střel, pomocí Síly poslal neškodně vstříc stěně sálu.
Nečekal jsem však na jeho díky.
Nebyl čas.
Plavným skokem jsem se přenesl ke kroužku padawanů, vzájemně su chránících záda, postupně svíraných droidy.
Zde jsem zaujal pozici mezi nimi v kruhu.
A vzápětí má čepel přeťala vpůli jednoho z droidů, který si troufl příliš blízko.
"Nejste nikdo zraněn?" položil jsem otázku jednomu z těch, kteří stojí vedle mě a zároveň mi z boků chrání záda, zatím co opět koncentruji sílu.
"Semkněte se. Chraňte jeden druhého. Zkoncentrujte Sílu." a znovu odrážím střely a opět má čepel projíždí jako nůž máslem, kovovým tělrm jednoho z droidů.
Jak dlouho to který z nás může takhle vydržet. dere se mi na mysl.
Ale zaplaším tu myšlenku.
Nepřipouštím si ji.
Nesmím.
Teď ne.
Jsem jen já, oni, ti droidi....a Síla.
Cítím ji protékat svým tělem, bouřit, dmout se a zurčet, jako rozbouřená řeka....Opět je tu.
Síla nás podrží. Nenechá nás padnout vyčerpáním.
Síla je s námi.
A opět odražení střel. A zasvyštění čepele.
Roj jisker z useknuté droidovy paže.
A kryt.
A opět čepel míhající se vzduchem.
V poslední chvíli jsem proto jednomu z droidů vztáhl volnou ruku a odmrštil jej pomocí síly přes polovinu místnosti.
A opět kryt.
A zas čepel protínající kovové opátování droidova těla...

Chrám na Naboo

Úspěch. Na Tatooine se mi podařilo sehnat dvě poslední místa v transportéru. V přístavu se náhodou dozvídám, že sídlo řádu se přesunulo na Naboo.

Jaká překvapení mě ještě čekají. Cítím se vytržený ze svého vlastního života. Tenhle svět je tak jiný. Všichni, které jsem kdy znal, se již spojili se silou. Přežil jsem svou dobu. Jako by zde pro mě již nebylo místo.

Temné myšlenky zachvacují moji mysl. Nedokážu je ovládnout. V duši mám neklid, tolik nebezpečný pro jedie. …

Poslání. Během cesty na Naboo se poněkud uklidním a snažím se smířit se světem. Není nutné, aby všichni v lodi věděli, že jsem jedi, proto svým pláštěm příhodně ukrývám světelný meč. Jsem zvyklý cestovat v utajení. Ostatně v dobách Impéria jsem byl psancem, terčem lovců, lákavou kořistí. Nesměl jsem se nechat chytit. Jen jednomu se to podařilo, ale kdo ví kde je mu konec. Od uvedení do mé karbonitové hrobky uplynulo nespočet let. Dívka leží příhodně vedle mne. Po opuštění starého skladu jsem se snažil ošetřit její zranění. Bude to lehký otřes mozku. Brzy se probere. Bylo mi řečeno, abych ji přivedl sebou před řád Jedi. Vnímám soustředění síly kolem její osoby. Nejsem žádný velmistr, ale instinkty mi říkají, že je s ní spojena velká síla. Nechám však posouzení na řádu. …

Probuzení. Netrvá dlouho a dívka se probere. Počítám s tím, že bude dosti zmatená. Pokusím se jí vlídně vysvětlit, co se stalo. Štěstí, že v našem kupé jsme samy.

Rád vidím, že jsi už při smyslech.
První slova, která ode mne slyší, jí dost vyděsí a dívka sebou rychle škubne.
Neboj se, nechci ti ublížit.
Snažím se jí chlácholit.
Ty jsi Sora, že? Já jsem, Tris, Tris Terenti. Nejspíš je vhodná chvíle, abych ti poděkoval za mé osvobození. Nebýt tvé zvídavosti, zůstal bych v té karbonitové rakvi celé věky. Ne, neboj se, nejsem mrtvý. Akorát jsem pár stovek možná tisíc let byl uvězněn a zmrazen v karbonitu. Ale to je jiný příběh. Ty chceš jistě vědět, kde jsi a proč tu jsi, že?

Odmlčím se. Rozhlédnu se jako bych se snažil zjistit, jestli nás skutečně někdo nesleduje. Po dokonalém ujištění pokračuji v hovoru, nebo spíše monologu.

Naše setkání nebyla náhoda. Celý vesmír je veden Silou. Rytíři jedi po celé galaxi se naučili Sílu poznávat, vnímat jak skrze ně promlouvá. Když se budeš soustředit ucítíš jak tebou proudí. S tebou je spojena veliká Síla. Proto mě řád rytířů jedi pověřil přivést tě. Podrobíš se tréninku a stane se s tebe jedi. Dokážeš neuvěřitelné věci s pomocí Síly, navštívíš místa, o kterých se ti nikdy nesnilo. Staneš se ochráncem míru v galaxii….

V průběhu cesty se snažím Soře objasnit smysl řádu Jedi a přijít na to, co se z jejích znalostí mohu o současném světě přiučit. Není toho příliš…

…

Naboo. Konečně jsme dorazili k chrámu jedi. Nebylo to daleko od města Theed. Stále ještě cítím v Soře strach, nedivím se jí. Sám se cítím jako cizinec, i když jsme mezi svými, ostatními jedi. Usadíme se zbytkem v chrámovém nádvoří. Nikoho z nich nemohu znát. A nikdo nemůže znát mě. Mohlo by to být nepříjemné. Ale řekněme, že jako odpadlík za doby Impéria jsem nebyl příliš společenský typ.
Všímám si jak, je Sora vším uchvácená. Je mi jasné, že to minimálně tohle ji pro řád nadchne.
Předstoupí nějaký mladý mistr. Mluví velmi v hádankách a to se mi rozhodně nelíbí. Jsem z jeho slov mírně znepokojen.
Cítím narušení síly. Něco není v pořádku
Pak náhle započne netradiční test.

Co?! Co má tohle znamenat?! Sora, nedokáže se bránit!
Hned jak do chrámu napochodují droidi, sáhnu po meči a ten se okamžitě rozsvítí. Mladého padawana vedle mne zasáhne střela. Padne mi do náruče. Cítím zlost. Silnou zlost. Je to ještě dítě! Koncentruji svůj hněv proti skupince droidů, odkud vyšel výstřel. Silovým nárazem všichni odletí 3 metry dozadu se zkratovanými obvody. Rychle přispěchám k Soře. Cestou odrazím jednu 4 střely mířené na mě.

Drž se při mně.

Křiknu snažíc se přehlušit bitevní vřavu. Postupuju dozadu ke skupině starších padawanů a jednomu zdá se mistrovi. Snažíc se krýt Soru postupující za mými zády.

Nečekaný test

Spusťte to ihned?
Zaváhám, a ne jednou. Jen pro tentokrát zůstává můj pohled obezřetný, kontrolující mého společníka a věrného přítele jen periferně. Co kdyby náhodou.. něco.
Test? Tady? A teď?
Stáhnu ruku k meči, žaludek mám až někde v krku. Takové jsou způsoby nového řádu?

"Vždyť je to šílené!"
pohotově zareaguji a zaujmu své místo, abychom se mohli krýt tak, jak jsme zvyklí. Sáhnu pevně po meči.
"Odmítnout ty, kteří neuspějí? Takové ponoukání temné straně..,"
zauvažuji ještě nahlas, směrem k Dorianovi. Odrazím několik střel, ale jak se zdá, je to myšleno vážně. Přesto nejsem přesvědčena o tom, že je něco takového opravdu správné – jenže co když jsem jen zvlčela, bez mistra?
Musím tomu dát čas, pochopit, argumentovat správně, bez zbrklosti.

Pustím se do boje, v prvních chvílích šoku jen odrážím útok, ale jakmile jsem si jistá svým postavením i jakž takž okolním děním, vrhám se střídavě i do protiútoku, ale snažím se primárně ochraňovat sebe a Doriana, až poté ostatní.

Všichni bojují za své životy a za dokončení testu. Já jdu zatím ke svému dobrému příteli Tagrusovi: ,,Ah, rád tě vidím. Co říkáš na tento test pro přijmutí nových padawanů, k řádu Jedi.'' (Tagrus se právě z Mustafaru kde dlouhou dobu žil.) Otočil se a svou sílou mě odhodil pryč. ,,Nikdy jsem nebyl pro zabijení ale na Mustafaru jsem se něco naučil.'' Nevěřícně jsem se díval mému příteli do očí. Viděl jsem strach, netušil jsem co mě čeká. Povstal jsem proto a připravil se pro nový boj. Když jsem se zadíval, byl už náhle pryč. Otázkou zůstává co se v mé hlavě děje, byl tam nebo mé myšlenky ztrácejí váhu. Vrátil jsem se zkontrolovat padawany. Vše se mělo jenom dobře. Zvedl jsem ruku: ,,Pošlete mi sem - 6 vylepšených Droideka!'' Vše bylo ukradeno nenávistné obchodní federaci. Ale šiklo se to. Zasednul jsem a přemýšlel o Tagrusovi. Pak jsem se zadíval do nedávné minulosti... (přišlo 6 nových droideka - dodávám že mají staré štíty ještě z EPISODY 1. Arena je do kulata a útěk je nemožný. Připravte se i na to, kolik droidů ještě muselo zbýt. Vždyť jste je ještě všechny nezničily. )

Zvláštní testování

Kayla zareagovala hned a zaujala postoj ke mě zády. Jsme prostě sehraní. Brzo se k nám připojí i všichni ti co stihli zareagovat a zformovat se s námi do menšího obranného kruhu. Všimnu si, že mezi námi je i jeden Jedi, který vypadá jako už zkušený a promlouvá k nám co máme dělat.
"Jsme v pohodě zatím. A víme co máme dělat všichni máme za sebou řekl bych nějaký trénink."
Podotknu trošku sarkasticky, protože si myslím, že tohle bylo zbytečné. Uslyším i co ke mě šeptá Kayla. A jen přikývnu.
"Souhlasím tohle jsou zvláštní způsoby, ale nyní se koncentrujme na bitvu."
Podotknu a udělám rychlý výpad svou zelenou čepelí a rozpůlím jednoho z droidů. Pak uslyším nepříjemný zvuk kutálejícího se kovu. Mezi zbylé droidy se začlení 6 štítových droidů, kteří nás sevřou v palbě začnu odrážet jejich rány, ale přes štít jim to nic neudělá.
"Pouslouchejte všichni musíme ten kruh udržet. Někdo se musí schovat do kruhu a pomocí síly těm plecháčům alespon na chvíli shodit štít nějak s nima pohněte ať neudrží ochranný štítnebo je hoďte do zdi mohlo by je to zneškodnit. Neopouštějte kruh musíme se udržet!"
Křiknu na všechny přítomné už trochu autoritavnějším hlasem někoho, kdo se snaží udržet skupinu pohromadě. Doufám, že starší Jedi nebude moc proti mě a že nebudeme jak se říká rivalové. Ale to musí stranou protože se věnuji odrážení střel a případným výpadům na droidy a čekám kdo se schová mezi nás aby se mohl postarat o ty kulaté šmejdy.

Pokračujeme
Chvilku jsme stáli v kruhu a odráželi střely. Občas někdo udělal výpad nebo něco pronesl, ale jinak se naše formace neměnila.
Notak, klid, tohle ještě není konec. Nejsi tu sám, je jich tu moc... Dlouho jsem se musle ukliďnovat, abych sám nevyšel z formace.
Když se po kruhu rozneslo, že máme na své straně mistra, trochu to se mnou cuklo, ale dál jsem odrážel střely.
Pak přišla další rána pro mé mínění o Jediích. 6 droidek se přivalilo přes hromádky droidů.
Ups, bude zábava. Usmál jsem se, ikdyž mi to bylo k ničemu, zvedlo mi to náladu.
Sám jsem to chtěl udělat, opustit kruh, ale někdo mi nabídl lepší možnost, jak se vypořádat s těli štíty.
Díky za nabítku, pánové a dámy. řekl jsem trochu sarkasticky a odrazil pár posledních střel. Pak jsem vypl meč a stáhl se do středu kruhu.
Teď se pořádně kryjte. Utrousil jsem a začal.

Nejdříve začnu první droideku otáčet směrem od nás, trochu olova do vlastních řad.
Když se jí koukám na "záda", vyzdvihnu ji do vzduchu.
Do teď to nebylo těžké, ale použít temnou sílu v této společnosti. Zatímco jsem drtil první droideku a dělal zní ideální kouli, snažil jsem se potlačit temnou stranu v sobě.
Nyní posloužila rozdrcená droideka jako dělová koule, a kromě obyčejných droidů, smetla i dvě droideky. Další jsem jen poslal na zeď, aby se rozemlela.
Další dvě skončily rozdrcené na místě, kde stály.
Teď jsem už neměl místo se vtírat do kruhu. Proto jsem sáhl za opasek pro mé DE-10 a začal pálit z kruhu po droidech.

Podivný test nekončí

Zkřivím obličej malým nesouhlasem, ale nezdá se, že by to ostatním připadalo divné. Možná jsme byli jen dlouho pryč, věci se změnily a Řád Jedi už funguje trochu jinak, než bych předpokládala.. i s tím se musí počítat.
Nicméně to nic nemění na mé snaze udržet naše pozice a posléze také krýt jednoho z testovaných, který se ujal úkolu zbavit nás droideků.
Droidů zbývá sice hodně, ale tohle mi připadá jako o něco snazší úkol, než bojovat přímo. Stačí odrážet útoky a v přiměřené míře a vzdálenosti je vracet. Nic víc. Žádný zběsilý boj a pobíhání po aréně, nezformovaní a bez společné snahy.

Na palubě

Taky to znáte, probudíte se s neuvěřitelnou bolestí hlavy, s cizím chlapem, který se vám snaží namluvit, že mu je 1000 let na palubě lodi, která letí někam do neznáma. Co se dá dělat, let bude dlouhý a on nevypadá na to, že by s těma svýma pohádkami chtěl přestat. Stejně nemám jinou možnost, třeba když se budu tvářit, že mě to zajímá, tak alespoň zkrátí své vyprávění. Nevypadá, že by mi chtěl ublížit, ani že by mě držel násilím. To ani nemusí, není kam utéct.

Naboo

Konečně jsme vystoupili. Stále se cítím jako by mě někdo praštil po hlavě. Nerozumím tomu. Míříme k jakémusi chrámu. Prý je významný pro tu jejich víru.

Vážně by si někdo dal takovou práci s únosem otrokyně, která nemá prakticky žádnou cenu jen proto, aby jí ukazoval památky?

Uvnitř je chrám stejně impozantní jako zvenčí, ne-li ještě víc. Nejsme tam sami, je tam spousta lidí – házejí na nás podivné pohledy. Nikdo se nesměje, všichni jsou podivně zamlklí.

Něco je špatně! Nebo to jsou pořád následky rány do hlavy…?

Jako první jsem zaslechla výstřely, než jsem se stačila otočit, stál za mnou a střelu odrazil.

Možná nelhal.

Rozhlížím se po místnosti – během zlomku vteřiny se utvořilo několik menších skupinek. Bohužel pro nás to vypadá, že těch zkušenějších je tady jen pár. Zatím naštěstí není nikdo vážně zraněn a skupinky se drží, dochází k jakési snaze o organizaci a všichni se přesouvají do kruhu uprostřed místnosti. Když on kryje záda mně, měla bych já jemu, ale jak?!

Tady asi nemůžu být nic platná, snad jen nepřekážet a snažit se nepřijít k úhoně…

Pomalu se suneme k větší skupince.

Věděla jsem, že mě čeká výprask, ale…

Disturbing of Force feeling am I

Sora pochopila rychle. Držet se mi za zády a neplést se mi do cesty. Pomalu jsme se přiblížili k hloučku ostatních jediů, kteří si navzájem kryjí záda.

Uff… alespoň je Sora v bezpečí. Ovšem mám určité pochybnosti ohledně Mistra Tunarise.
Co má tohle znamenat?! Test, který většina padawanů bez výcviku nemohla přežít. Co tímhle
Tunaris sleduje?! Vzduch je prosycen strachem.

Všimnu si mrtvého mladého padawana nehnutě ležícího opodál. Jímá mne zloba při pohledu na tuto skličující scenérii.
Jak tohle může někdo udělat mladým žáčkům!

Služba tvého meče ještě není u konce, příteli.
šeptnu a odrazím střelu mířící mi přímo na hruď zpět na bitevního droida, jenž ji vypálil. Silou si přivolám padawanův meč. Podám jej Soře s důvěrou.

Věřím, že si s tímto budeš vědět rady. Pamatuj, síla tě prostupuje. Nech ji proudit a naslouchej ji. Povede tvé ruce.
Ačkoliv věřím, že se dokáže zbraní ubránit, chvilku ji ještě bedlivě sleduji připraven kdykoliv zasáhnout. Jakmile si budu jist, že neoslabí zbytek kruhu, konečně si všímám i ostatních jediů.
Zarazí mě, když si povšimnu mladého chise, jehož meč žhne rudou čepelí.

Meč s rudou čepelí přísluší … Sithům. Stejná barva meče zabila mistra Malreaux. Vládl jí Vaderův učedník… sith mezi námi?! Musím jej zarazit …

Okamžitě jak opustím Soru, namířím si to k němu. Utkal bych se s ním, nebýt chvíle kdy se před námi objevily „droideka“ S těmi jsem se setkal jen jednou. Impérium tyhle stroje na zabíjení tvrdě stíhalo a likvidovalo. Většinou je ve svých osobních gardách měli obchodníci se zbraněmi… Příliš velké sousto pro Soru i já s nimy měl problém.
Dilema.

Nemohu odkázat Soru na smrt a doufat, že se s nimy vypořádá. Na druhou stranu nemohu nechat v našem kruhu sitha, ačkoliv mě udivuje, že si jej ještě nikdo nevšiml.

S nenávistným pohledem k chisovi se vracím zpět k Soře.

S tímhle ti budu muset pomoci … Mají generátory štítů.

Pronesu stále se ohlížejíc za sithem a sledujícím jeho jednání. Načež chis se sám nabídne, že nás „droidek“ zbaví. Podezíravě sleduji jeho počínání a instinktivně odrážím střely. Jak jsem čekal, používá temnou stranu síly. Ovšem, co mě překvapuje, používá ji v náš prospěch.

Snaží se zakrýt své úmysly.

Použiji jedinou věc, o které vím, že na „droideky“ zabírá. Je však velmi riskantní. výhodou mi je, že vedle mne je na jedné straně Sora a na druhé mě kryje mladá dívka ohánějící se světle modrou čepelí. (Ronya). Odrazím střelu a vrhnu meč obloukem jako bumerang před Sorou. Meč odrazí 3 střely, projde štítem a protne postupně všechny tři droideky až se vrátí
zpět do mé dlaně. Naše strana je čistá.

O starost míň.

Konečně mám možnost postarat se o sitha. Čepel meče namířím na něho.

Co jsi zač?!

Okřiknu jej přísně a očekávám každý úskok…

Iluze míru se rozplývá

Náš boj pokračuje. Mladý Chis se dostane doprostřed kruhu a zaměří se na štítové droidy. Ano zahlédl jsem jeho rudou čepel, ale co záleží na tom jakou čepel, kdo nosí, když bojuje na naší straně? Neřeším to a kryju sebe i ostatní před létajícími střelami. Pak se k nám dostanou další dva mladí jedi. Dle všeho málo zkušená dívka, která se zařadí a pak více zkušený mladík odhadem v mém věku (Tris). Pomohou nám, ale když jsou štítoví droidi zničeni obrátí se ten mladík na Chise a namíří na něj čepelí okamžitě na něj koutkem oka pohlédnu.
"Ne! Nesmíme se obrátit proti sobě."
Bleskne mi hlavou a chytnu světelný meč jen do levé ruky a odrážím pár střel co příletí a pak druhou rukou namířím na mladíka (Trise) a trhnu s ním dozadu abych ho dostal dál od Chise a bezpečněji od nás aby na nás nemával mečem.
"Vzpamatuj se u Síly!"
Křiknu na něj a soustředím se zase oběma rukama na odrážení střel.
"Nesmíme se obrátit proti sobě! Minulost nech minulostí, přítomnost je kruci taková, že jsme všichni na stejné straně a je jedno jakou čepel kdo z nás má. Klidně můžeš bejt Sith ty a jen sis přivlastnil cizí čepel co na tomhle ted záleží?! Nevidíš k sakru ty droidy! Tak jim doprčic nenastavuj záda jako cíl a chraň své bratry a sestry pokud se chceš nazývat někým kdo patří do řádu Jedi!"
Řeknu trochu rozbouřeně a dosti odhodlaným a velitelským hlasem, protože to že se obrací jeden proti druhému mne v celku dost namíchlo.

Po chvíli však už na další slova není čas. Další posily se vyvalí a dokonce tam jsou droidi s energetickými tyčemi.
"Další nápor."
Upozorním a přípravím se pak prolítne z tribuny k nám mistr Sargon a hned se sbírá na nohy a zařazuje se se svou kupodivu černou čepelí k nám, aby nám pomohl. Vykládá nám svůj plán. Přelétnu jej rychle pohledem a pokračuji v obraně.
"Mistře jak je vidno trochu se to vymyká kontrole. Váš plán může vyjít, ale..."
Trochu zoufale upnu pohled na další skupinky padawanu, kteří se brání na jiných pozicích než náš nejspíše trochu odolnější kroužek.
"Musíme se spojit všichni. Nesmíme opustit ty ostatní co nás potřebují. Pokud chceme udělej kruh, který udrží nepřítele zpět udělejme jej. Ten plán je dobrý, ale musíme zachránit ty co jsou tam okolo. Mistře ostatní ať dělají jak bylo řečeno, já a Kayla s vámi také, ale měli bychom nejprve vyrazit do různých stran a stáhnout a pomoci ostatním přeživším sem k nám do pevného kruhu. Nesmíme je nechat umřít!"
Pronesu rozhodně a trochu tvrdohlavě a při odrážení střel sleduji ostatní padawany co jsou jinde a mám nutkání jim pomoci.
"Nesmíme ostatní opustit pokud bude se o ně nebude chtít starat udělám to sám. Kayla bude při mě jako vždy to vím jistě."
Rozhodnu se v duchu a pošlu jednoho droida výpadem k zemi.

Nová válka..

Situace se v malých bodech mění, bohužel, jak se zdá, rozhodně ne v náš prospěch. Místo toho, abychom se snažili zvládnout zkoušku alespoň po bojové stránce, obrací se jeden z nás proti jinému. V boji. Místo, aby pomohl, pídí se po něčem, co by mohl vyřešit později.. ostatně, jak by také mohl utéct.
Ale když se zvrtne něco nahoře, nejsem si už tak docela jistá. Jenže proč by nám pomáhal? Aby si získal důvěru? Byli tu mnozí jiní a získali ji mnohem snáz, než aby nasazovali svůj život.
Když se do toho vloží Dorian, zamračím se, a částečně se jej snažím nahradit, abychom nevypadli z kruhové formace.
Cožpak není jiná možnost?

Dorian se zdá být vcelku koncentrovaný na odrážení střel, přesto se snažím mu poskytnout o něco víc volnosti, než-li měl dříve, aby se mohl s ostatními domluvit.
Tolik droidů.. je to vůbec možné? A kdybychom zemřeli, zanikne Řád? Definitivně?

Bitva se rozrůstá
Chviličku jsem střílel, opravdu jen chviličku. Pak se na mě ohradila čepel jednoho meče.
Čekal jsem to, ale ne od tebe. Nebyl ji až tak svědomitý jako ti dva. Jenom jsem se usmál na meč a pak na jeho držitele.
Promiň, teď ne. řekl jsem velice klidně, neutrálně až ironicky. V tu chvíli se otočil ještě jeden jedi. Já jsem byl tímto mimo ohrožení a mohl jsem je oba krýt a střílet další droidy.
Pak se stalo něco mnohem divnějšího, Temná Síla.
Takže ne já, ale ti nahoře... pohlédl jsem nahoru.
Ještě že jsem v kruhu... usmál jsem se ve chvíli, kdy sklem propadl mistr akademie a dopadl kousek od nás. Za nedlouho se k nám připojil a rozdělil několik úkolu, očividně se něco zvrtlo.
Když bylo vše rozděleno informoval jsem mistra Tunarise:
Dotáhnu k nám támhle ten kroužek a půjdem sehnat odvoz. Schoval jsem zbraně a znovu vytáhl meč.
Tady si se zkratem moc nepomůžu, radši meč. Opřel jsem se o mistrovo rameno, odrazil se a teprve v kotoulu zažehl svou rudou čepel. Několika kroky a skoky jsem se dostal ke skupince dalších padawanů. Zařadil jsem se mezi ně a za nedlouho jsme rozšířili náš kruh o tyto studenty.
Nyní jsem se už mohl věnovat svému úkolu sehnat transport a oslovil jsem Doriana:
Nazdar, říkej mi Accal. Jdeme pro odvoz? byl jsem trochu zadýchaný od té záchranné akce, ale stále jsem se mohl usmát.

Co dál?
Boj pokračuje, stojíme v kruhu, snažíme se držet svoje pozice. Počty nepřátel bezútěšně narůstají, stejně tak jako počty mrtvých a raněných v našich řadách. Nic nemůže být víc demotivující než vidět smrt ve vlastních řadách. Tris mi zmizel za zády.
Hlava horká! Doufám, že neprovede nějakou hloupost! Jako např, že umře…
Snažím se, co mi síly stačí, ale už to nejde tak jako před chvílí, moje pohyby jsou o něco pomalejší, na odrážení střel to ještě stačí, ale nevím, jak dlouho to ještě vydržím… Dostavuje se únava. A pocit beznaděje.

Rána, řinčení skla a… Mistr? Co se to děje? Výraz v jeho obličeji nevypovídá nic dobrého. Ušklíbnu se – nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Vypadá to, že má plán.
Rozumím! křiknu do ztracena. Sevřu pevněji meč a pokračuji v odrážení střel.

Všichni tak nějak plní svůj úkol, všichni se tak nějak snaží zachránit a bohužel někteří zde také umírají. Sargon všechno sleduje a je vyčerpán z toho všeho. Nejraději by utekl co nejdál, ale je to mistr a musí se postarat o Jedi krev.
Celkově to chce urychlit a když vidí že se ještě nezačalo ani jednat, začne hledat odvoz sám (tak to je, když jste pomalí...zmeškáte příležitost a vaše rozhodnutí bude zapsáno do dějin). Vyletěl jsem do vzduchu velkým skokem a nechal jsem tam padawany bojovat.
Vrátil jsem se do 20 minut s letounem třídy ST, okamžitě jsem sletěl do arény a snažil se na padawany volat: ,,Okamžitě pojďte dovnitř a rozdělte si místa, za mnou letí dvě menší lodě a chtějí mě sejmout, potřebuji tedy jednoho navigátora a dva střelce!'' Ale rychle...

Odvoz volá

Čas ubíhá a boj také plyne. Společně s některými dalšími se mi podaří zachránit ještě pár přeživších padawanů, kteří nebyli v našem obranném kruhu. Koutkem oka si stále hlídám Kaylu, abych si byl jistý, že se jí nic nestane. Po nějaké době zaregistruji i to, že mistr se někam vypařil.
"Plán se mění."
Napadne mne a přeseknu dalšího droida, který si troufne blíže. Při odrážení střel se rozhlédnu kolem a uhnu dalšímu výstřelu.
"Seskupte se více k sobě! Bojujte jako jeden. Chraňte ty, kteří neumí dostatečně bojovat!"
Křiknu a zařadím se mezi ostatní a pomáhám v boji. Konečně uvidím blížící se letoun, který se otevře a mistr na nás volá, abychom se stáhli dovnitř.
"Tak jo honem pohyb! Kaylo bež z přední částí společně s Accalem a kryjte úplné nováčky ti poběží za nimi. Já s pár zkušenějšími budu krýt náš ústup."
Přelétnu pohledem dívku, kterou jsem už párkrát zde viděl. (Lex)
"Děvče pomoz začínajícím padawanům, ať se dostanou do lodi."
Podotknu a sám zůstávám na konci a bráním náš ústup před droidy.

Odvoz volá?
Plán se změnil. Náš kruh se rozšířil, ale mnoho mrtvých těl zústalo uvnitř. Meč v podhmatu odrážel jednu střelu za druhou dokud se neobjevil letoun s mistrem akademie.
Co to sakra... bylo?! Na chvilku se zarazím a jeden padawan po mé pravici padne pod náporem střel zraněný. Znovu se ujmu obrany a poslouchám Doriana a jeho pokyny.
Bude dobrej Jedi. Lepší než já... Pousměju se a zvednu zraněného padawana.
Připravte se... Tři, dva, jedna... Teď! Odpočítám nahlas, co si Dorian myslel - dalo by se to očekávat - a společně Kaylou rozpustili kruh a začali tvořit provaz až k lodi. U průchodu jsem odložil Zraněného a místo něj vyndal DE-10. Bližší droidy jsem sekal, vzdálenější střílel tak, aby byla celá kolona padawanů a rytířů v relativním bezpečí.
Ta nejhorší část... Tady budou padat hlavy. zamyslím se, když vím, jakou mají droidi přesilu a takový přesun je proto nebezpečný... Bohužel jediný možný.

Postupně se všichni masakrují a mě se to vůbec nelíbí, nejraději bych to chtěl zastavit ale byl jsem vykázán. Horda Sithů přichází a válka bude hrozná a nestabilní... pořádně se bojím o to co se bude dít.
Jakmile jsou všichni v letounu, spustím klapky na maximum a vyletíme v před. Poprosím Accala a Doriana aby sestřelovali ostatní vesmírné lodě za námi. A snažím se přejít na vyšší výkon.

Zvedáme kotvy

Konečně jsem u letounu i já jako asi poslední z těch co přežili. Odrazím ještě pár střel a naskočím do letounu a nechám zavřít dveře.
"Tak jo jsme tu všichni zvedněte to!"
Křiknu dopředu k pilotovi a zhasnu meč. S oddychem přelétnu všechny pohledem.
"Kaylo podívej se jak jsou na tom ostatní, jak je slyšet je mě třeba u děla."
Pousměju se a na chvíli jí stisknu rameno a pak projdu rychle prostorem a vylezu po žebříku do kukaně pro horní dělo. Nasadím si vysílačku a otočím se, abych měl výhled na naše pronásledovatele.
"Vidím je."
Ohláším a začnu dle uvážení pálit.

Odjezd
Všichni, teda ti co přežili, jsme se dostali do lodi a začali vzlétat. Jdu dolu. Oznámím a sjedu do dolní střílny. Nasadím si sluchátka a rozhlédnu se po obzoru před námi. Ok, tak pojďte, paka. Sleduju naší dráhu, abych nás v případě potřeby mohl protřílet skrz blokádu.

Letíme!

Rychle to klopím na stranu a snažím se jim utéct. Nastartuji hlavní pohon, čímž zvětším rychlost, poté se snažím nabít maximální světelnou rychlost. Vesmírné lodě se přibližují rychlím tempem a spouštějí na nás palbu a tak křičím: ,,Accale, okamžitě sestřel jejich štíty, měl by si je mít na dohled.'' ,,Doriane! Prosimtě soustřeď svojí sílu na jejich kanony! Jakmile Accal sundá štíty kanonů, začni střílet a zlikviduj je!'' Musíme se od nich oddálit, jak to jen jde! Ostatní se držte a někdo jděte najít pomocného droida!

V letounu

Mlčky přikývnu Dorianově rozkazu a posunu se na vhodnou pozici k Accalovi, abych byla co jak nejvíce prospěšná. Přijde odpočítávání a pak už nesmím udělat žádnou chybu. Mé pohyby jsou více uvolněné a lehké, přesto přesné, když odrážím nepřátelské útoky, aby se zbytek mohl dostat do lodi s co jak nejmenším počtem zraněných.

V lodi se vše alespoň částečně uklidní, i když většina mladých Jedi vypadá vystrašeně. Snažím se, aby se cítili o kus lépe, ale ve vhodné příležitosti zkontroluji také Doriana, ale vypadá to, že mu nic není a jeho místo je nyní jinde. Při stisku ramene se pousměji, není to radostná chvíle, ale přežili jsme.. pak už se vracím k nováčkům, uklidňuji je a pomáhám se zraněními, které utrpěli.

Jenže nevydržím na jednom místě dlouho. Své v tom sehrává i to, že jsem zvyklá mít Doriana ve vážných chvílích u sebe, a taky to, že nemám ráda, když nevím, co se děje. Po chvíli se proto toulám kolem jeho místa a nahlížím, co se děje.
Nevypadá to dobře..
Proletí mi hlavou a rty se mi stáhnou nespokojeností a zamyšlením, jak bych mohla pomoci. Stačí, abych zaslechla, že je třeba najít pomocného droida, a už mám co na práci.
"Ujmu se toho," ohlásím ještě, než zmizím z dohledu.

Vracím se s droidem do minuty, možná dvou.

Střelily

Snažím se uhýbat, ale věčně to nejde. Accal usnul a nesestřelil štíty, tudíž na nás vesmírná loď stále útočí. Co teď? Kayla přijde, že našla droida.
,,Kaylo musíš ho dostat na střechu letounu, musí opravit motor Xpentinum, který by nám měl dovolit světelnou rychlost.''
Střílí pořád po nás a tak se bojím o tenhle letoun, přehazuji velení: ,,Doriane, sestřel ty štíty ty! Pokud se Accal probere, tak ať ti pomůže!''

A snažím se nahazovat motory!

Palebná síla

Accal zatím nesestřelil štíty a ozve se dost nepříjemný otřes. Vidím jak z nás jde kouř.
"Sakra zasáhli motor."
Zavrčím a když slyším nové rozkazy natočím se na lepší pozici.
"Rozumím. Mám je..."
Zacílím a pak vystřelím několik střel na jejich štítový generátor. Pak se hned natáčím a pálím po jejich zbraňovém systému.

Úkol

Situace se během chvilky zkomplikovala, zrovna jsem prohlížela droida a jeho systém, zda není nijak poškozen – jeden nikdy neví, když jsem dostala i zbytek úkolu - ke vší smůle lodí otřásl výbuch.
Zneklidní mě to, ale ne natolik, abych dlouho otálela s provedením úkolu a okamžitě se vydám na střechu, kde bych skutečně s trochou štěstí mohla droida upevnit, zprovoznit a třeba se i dostat zpátky. Pravdou je, že v té chvíli si stoprocentně nevěřím.
Ještě před výstupem rychle zkontroluji droida, je nutné, aby jeho systém byl plně funkční, a pak už ho nezbývá, než dostat nahoru, na jeho místo.

Útěk
Když jsem dostal rozkaz sestřelit štíty našim pronásledovatelům, otočil jsem věž. Jakmile jsem je uviděl vybavila se mi první vzpomínka na útěk.
"Sakra střílej! Proč ten fakan nestřílí?! Sejmi je Dray! A stebou si to vyřešim pozdějc." Dříve mě svazoval kodex, dnes už ne, dnes kodex ztratil svůj význam.
Omlouvám se...
Okamžitě jsem napálil salvu do druhého letounu, vyřadil mu štíty a druhou salvou propálil transpariocelový průzor kokpitu.
Perimetr je pokritý. Ohlásil jsem a zkoumnal po dalších nepřátelských letounech.

Okamžitě to otáčím a dostávám se dál od první vesmírné lodě, avšak ty přechází na silnější výkon a střílí vším co mají. Je to menší loď a proto má asi jen pár slotů, ze který lze vyletět. Nyní ale vyletí první letoun, poté i druhý a třetí. A druhá vesmírná loď si připravuje silnější štíty a snaží se započnou silný útok.

,,Někdo chce aby jsme se odstud nedostali živý. Možná potřebují něco co máme, nebo si myslí že máme něco, co nemáme :D'' pousměju se a snažím se pochopit sílu.
Kayla posílá droida nahoru, avšak neví, že ho ty letouny sestřelí!

Doriane, okamžitě naskoč nahoru a ochraň droida... Kaylo? Umíš pilotovat? Potřebuji vzít letadlo, musím jít něco vyřešit!

Accale: Prosimtě střílej vším co máme!

Let na lodi

Situace nevypadá dobře už nás stíhají i letouny a já dostanu nové informace. Musím ochránit astrodroida, aby ho nesestřelili stíhači.
"Kruci jsem na cestě!"
Houknu ještě párkrát vystřelím a pak vstanu ze židle a sjedu po žebříku dolů. Rychle přejdu k šachtě, která mě dostane na střechu a vylezu. Když se vyhoupnu nahoru zavřu poklop a trochu se přikrčím. Okamžitě zazáří můj světelný meč a dostanu se co nejrychleji k droidovi, abych ho kryl před útokem.
"Sakra tu nějak fučí!"
Bručím si pro sebe a hlídám nahoře a snažím se nespadnout.

Nebezpečný let

"Jistě," přikývnu pohotově a vrátím se, abych mohla zaujmout místo pilota. Dorian jde zatím chránit droida, co má v plánu mistr Sargon Tunaris netuším a brzy mi to začíná být jedno, neboť vyhrocená situace si žádá plnou koncentraci i při pilotování letounu.
Vyhnu se několika střelám, ale protože je Dorian nahoře, nemůžu si dovolit ostré vyhýbání, abychom ho neztratili někde ve vesmíru.
Ztím se nezdá, že bychom utrpěli větší poškození, ale to by se mohlo rychle změnit.

Let
Situace se výrazně zhoršila... samozřejmě díky mě... Dorian teď musí ven bránit droida a na mě zbývá střílet. Ze spodní věže to není moc dobře pokryté, nastavím věž proti směru letu a přímo vodorovně s kapotou. Hned, jak zmizí Dorian z šachy, přesunu do horní věže.
Neumíte někdo ovládat dvě věže najednou? Tak trochu si rýpnu, už se mi zase vrací moje ironická povaha. Když se naskytne správná chvíle soustředím sílu na tlačítko spodní věže a "střílím" včím čím můžu.
Já jo. usměju se a střílím.

Přenechávám řízení Kayle a vrhám se k Dorianovi, když vidím, jak padá Droid z letounu pryč. ,,A sakra, jediný droid a je v háji'' co teď? Zkouším vymyslet plán, abych snadněji nastartoval rychlost světla... ale nic mě nenapadá. Accal se snaží, Dorian se vrací a Kayla se vyhýbá všem střelám. V tuhle dobu jsme moli být na Coruscantu... avšak nemá to cenu, stejně na nás Síla zapoměla! Tohle je špatné... ,,Kaylo? - Namiř letoun přímo proti vesmírné lodi, Accale soustřeď sílu a střílej po té druhé. Doryane, pojď semnou a pomoz mi vystřliet silou všechny moduly proti vesmírným lodím, necháme jen jeden a v něm unikneme na povrch neznámé planety!'' A jsem připraven!

Rozkaz provedu, ale stejně mi to nedá.
"Jsme dost blízko, mohli by stihnout proskenovat moduly a sestřelit je dřív, než dopadneme. A i kdyby ne, najdou nás dole..," zaváhám nahlas.
"Ale lepší plán asi nemáme," váhavě se podívám na Accala, co na plán říká on. Hlavně mě děsí možná řídkost atmosféry na planetě, ale mistr by měl vědět, co dělá. Snad jej vede Síla.

Úlet
Dostanu další rozkaz:
Střílím... odpovím a zaměřím se na tu druhou zmiňovanou loď.
Jen mě tu nezapomeňte, až budete odcházet.
Notak, kdy uz to skončí? Dělej, odpal to... Střílím jak jen to jde ze shora i ze zdola.

Potíže na obzoru

Při jednom z manévrů trochu zavrávorám a vzápětí proletí kolem mě pár střel, které vypálí Accal z horního děla takže ztratím rovnováhu a droid taky a slítne dolů. Nemám volnou ruku protože jedna třímá meč a druhá se zachytla o povrch lodi, abych se vyškrábal na nohy.
"Sakra po nich né po mě!"
Zahromuju pro sebe a posbírám se na nohy. Když se vrátím do kabiny dolů zhasnu meč a pověsím na opasek.
"Mistře ten plán je děravý jako my. Navíc je nás myslím příliš hodně než, abychom se všichni vlezli do jednoho modulu a nemůžeme tu nikoho nechat to víte."
Pevně na něj pohlédnu.
"Musí to jít jinak. Je tam jen jedna větší loď co nás pronásleduje ne? Pokud ano stačí, když si vezmeme kyslíkové masky a vylezeme na střechu naší lodi. Ve dvou bychom to měli zvládnout. Kayla je dostatečný pilot, aby udržela ten manévr. Navrhuji vydat se přímo proti té lodi a v poslední chvíli to stočit. V té chvíli já a vy mistře přeskočíme na tu druhou loď a rozpárame jí nějaké hlavní systémy z venku mečem. Pak už nás Kayla jen nabere a frr pryč. Co myslíte?"
Povytáhnu obočí, jestli se mu bude zdát můj plán lepší, nebo se budeme držet toho starého. Jsem připraven na vše.

Postavím se vedle Doriana a poslouchám pak ale řeknu: ,,Máš pravdu, poddám se tvému plánu. Možná máš pravdu... mé myšlenky jsou špatné, cítím nějaký problém v síle. Nejspíš ty co po nás jdou nejsou temní Sithové, ale naši zrazení Jedi. A toho se bojím nejvíce'' řeknu a postavím se čelem v před k Accalovi: ,,Byl jsi Bounty Hunter, umíš s technikou? Dokážeš zapnout a opravit motor pro hyperprostor? Chránil bych tě tam nahoře!'' řeknu a otočím se zpět k Dorianovi: ,,Hele jdeme do toho, ale nechceš vystřídat Accala?''

Plán

Přelétnu mistra pohledem.
"Jak si přejete mistře, pokud zvládnete zneškodnit letoun sami budu vás krýt střelbou z děla.Provázej vás Síla."
Podotknu a pak pokud tomu tak má být tak se přesunu zase na místo střelce a začnu dělat co umím.

Stále na lodi
Stažím se střílet co to dá, abych naše štíty ušetřil co možná největší zátěže. Koukám, že Dorian mizí poklopem do lodi. Droid se neudržel a schytal jednu zbloudilou střelu našeho nepřítele.
Ze zdola slyším hlasy. Sám se nezapojuji dokud mě neosloví Mistr.
Řekl mi lovec? Opravdu teď táhneme za jedno?
Odpověděl jsem: Snad bych to dokázal, jde jen o velikost požkození...
Přestanu střílet a pustím nahoru opět Doriana.
Radši se do toho pustíme, než nám ustřelej zbytek motoru. Vylezu na vršek lodi a přikrčen se vydám k motoru.

Držím se nahoře, vlastně na lodi a snažím se krýt Accala než vyleze a začne spravovat to, co droid nedokázal. Jenže střely jsou strašně silné a snaží se zaměřit loď jako takovou a né nás. Sílou vnuknu myšlenku Kayle: ,,Musíš uhýbat střelám, my se nějak udržíme!'' a snažím se krýt lépe... jenže několik menší letounů letí přímo na nás, skáču na ně a snažím se je rozdrtit. Pak skáču i na druhý a po rozříznutí se na něm vezu zpět k naší lodi.

Dorian střílí na vesmírné lodě: ,,Musíš střílet na ty kulomety, oni pak zapnou záložní systém na štíty a uberou si rychlost, tím získáme čas!'' vnuknu mu myšlenku a opět chráním Accala: ,,Hele, já vím o tobě vše, tak se zkrátka nediv, znám tvou minulost, vím že si byl tak nějak vším! Ale jsme na jedné lodi!''

Nový plán byl přijat a tak nezbývá, než ho splnit. Bez dalších řečí a dokonce i kývání zůstávám jako pilot a čekám, až se ostatní dostanou na svá místa.
Nikdo mne nemusí příliš popohánět k lepším výkonům ve vyhýbání, jen abych tím ostatním nepřidělala problémy - a po chvíli, bez zpětné vazby někoho z venčí, na to skutečně přestanu brát ohled a vší silou se snažím dostat nás z téhle šlamastyky ven.

Když je můj plán s menší úpravou přijatý jsem hned nahoře u děla a nasadím si komunikátor a začnu pálit jak nejlépe umím do všeho nepřátelského venku.
"To je ale jízda!"
Zašklebím se a zaměřím svou palbu na jejich zbraňové systémy.
"To mi říkat nemusí vím to, ale musím se nejprve prokousat těmi jejich letouny, který se míhaj okolo toho."
Zavrčím si v duchu a pálím to do stejných míst plnou silou jen někdy sejmu nějaký opovážlivý letoun, který se dostane moc blízko.

Accal mi neodpovídá, někde je komplikace a on jí nemůže nahodit! Snažím se ho chránit, ale vesmírná loď zvyšuje maximální výkon a přibližuje se, jestli nenahodí ten hyperprostor, tak jsme v háji. Snažím se vymyslet bezpečný plán! A myšlenkou hodím na Doriana:,,Rychle vystřel všechny naše záchranné moduly, musíme je zaměstnat! '' a vracím se k plánování...

No možná bych mohl...

Jděte do háje... sakra... funguj! Nadávám si, když se snažím zprovoznit motor.
Nevede se mi to Dělej... Vím že se pomalu blíží čas, kdy už nebude hyperpohon potřeba. Začnu se soustředit teď nezáleží na ničem jiném. Přetáhnu několik obvodů jinam a pustím do nich trochu energie.
Mistr nade mnou vydá daší rozkazy.
Ne, Doriane, nic nedělej! Nemůžeme ztratit tolik věcí! Prostrčím ruku skrs motor a vypustím elektrický výboj. Obvody naběhly a dostal jem ránu. Naštěstí to šlo jen přes přesky na rukavici.
Běží to! Rychle jsme nandal poklop a zavařil ho mečem. Pak jsem sám vykryl několik ran. [
b]Jdeme![/b] Naženu mistra do poklopu a snažím se ho zavřít.
Ale ne, je pozdě...
K zemi! Zařvu a z pola vyčnívám z poklopu. Sílou se snažím odklonit torpédo letící příno na mě.
Je pozdě... Padám šachtou k zemi. Pro bohy... Žiju? Jen koma? Zlomenina?
Slyším hlasy okolo. Žiju...

Další komplikace

Od mistra mi příjde rozkaz odpálit všechny moduly, avšak v zápětí se ozve Accal, že to nebude třeba takže zůstávám u děla a střílím dál vším co mám dokud to dje. Vidím jak po lodi přibíhají ti dva a lezou dolů do lodi asi to maj spravné. Letí však i torpédo a zasáhne poklop a nejspíše i Accala.
"A sakra!"
Zavrčím a sjedu dolů z věže a nahlédnu rychle do kokpitu.
"Kaylo je čas teď nebo nikdy. Hyperpohon by měl být spravený leť."
Pak nahlédnu dozadu, kde je mistr a Accal.
"Bude v pořádku?"
Optám se pohotově.

Ohlídnu se po Dorianovi, ale moje vlastní kontrolky na palubní desce mi nic moc nového neprozrazují. Zřejmě je některé ze střel a série otřesů vyřadila, nebo značně poškodila, protože nefunkčnost hyperpohonu nepřipadá v úvahu.
"Budu ti věřit..," řeknu si pro sebe a zajistím loď, nastavím patřičný kurz a .. spustím hyperpohon.
Loď sebou několikrát nepřirozeně škubne, ale možná to byly jen nepřátelské rány, které nás ještě dokázaly zasáhnout, ale jak se zdá, hyperpohon je skutečně v pořádku a my se vzdálíme od místa střetu.
Snad to bude na druhé straně lepší a přátelštější.

Tak to by bylo, řekl jsem si pro sebe a kouknul na ostatní. A sakra, Accal nevstává. Snažím se prohlédnout a pomoci mu, ale je jen v komatu, takže nic zvláštního.
Přejdu rychle k ostatním a jsem fakt rád, že funguje hyperpohon, konečně letíme na Coruscant. Svolám všechny do místnosti (hlavní) a začnu taktizovat: ,,Nevím co se bude dít dál, ale udělali jsme něco blbě. Byli jsme zrazeni na Naboo, nyní je možná král v nebezpečí, ale to já vám nemohu zaručit. Tudíž se nyní musím dostavit k radě Jedi na Coruscant... kde zjistím podrobnosti. Tam dostanete volnost a snad se ještě sejdeme... ti kteří chtějí jít semnou, ať jdou! Ať jdou a ať mi pomohou zjistit, co se tady děje!'... Ať vás provází síla''

Šílenosti pokračují

Kayle se citelně podařilo vstoupit do hyperprostoru a nyní máme chvíli oddych a čas. Accal je snad na tom líp než vypadá. Když máme sešlost s mistrem v hlavní části lodi stojím po levici Kayly. Vyslechnu mistra Tunarise a letmo pohlédnu na Kaylu.
"Neměl bych ji vystavovat takovému nebezpečí, ale musíme dělat co je správné."
"Kaylo měli bychom pomoci, přece jen příliš dlouho jsme mimo všechno dění."
S náklonem jí zašeptám do ucha. Až pokud souhlasí tak se znovu narovnám a potvrdím naše rozhodnutí.
"Já a Kayla vás podpoříme na cestě."
V případu jejího jiného rozhodnutí se zatím zdržím projevů.

Vyslechneme si proslov mistra Sargona Tunarise, který ve mně ještě úplně nebudí důvěru. Jenže jsme se díky němu zachránili, to je nepopiratelný fakt.
Dorian se ke mně nakloní a šeptá mi těch pár slov, ale ví, že s ním půjdu kamkoliv. Občas se sama sebe ptám, jestli je to správné.
"Jistě, že pomůžeme..," souhlasím se smutným úsměvem na rtech. Ať jsme spolu prožili cokoliv, tohle bude mnohem složitější a těžší.

"Jak je na tom Accal?" zeptám se po chvíli.
"Ta rána ho slušně vyřadila, nebude mít následky? Hodil by se nám plně funkční zdravotnický droid, zraněných je tady víc.. ale předpokládám, že za chvíli budeme přistávat."

Přistávací plocha na Coruscantu má jistý stín, Kayla se vrátila k řízení a s naším vesmírným letounem přistála. V tom jsem se podíval na všechny a do mých myšlenek nepřišel jen stín, ale můj mistr: ,,Sargone, nebuď blázen, ty víš že nemáš jedinou šanci porazit nás! Prosím, netahej do toho ty děcka!'' Postavil jsem se a šel k hlavnímu panelu, něco jsem tam šteloval a pak vyšel ven a řekl: ,,Accala přeneseme do nemocnice, jistě by šel s námi! Dorian a Kayla půjdou semnou k radě! (další tři jedi se ke mně přidali) Yoshi, Drago a Racku, pro vás mám jednoduché úkoly!

,,Racku, ty jdi do nemocnice a hlídej Accala!'' řeknu tvrdě!
,,Yoshi ... ... ... ... '' řeknu mu potichu!
,,Drago ... ... ... ...'' řeknu mu dostatečně potichu!

Pak vidím, že už přistáváme a připravím se k okamžitému přemístění k radě Jedi.

Na cestě k radě

Když přistaneme dostaneme další instrukce co dělat. Mistr Tunaris ve mne stejně jako v Kayle, která to ač skrývá tak to poznám díky tomu jak dobře jí znám, vzbuzuje jisté pochybnosti.K radě s ním máme jít jen my dva pohled mi spadne na všechny ostatní Jedi, které jsme zachránili.
"A co bude s těmi, kteří s námi nepůjdou?"
Optám se mistra s jistou obavou v hlase a držím se blízko Kayly.
"Něco se mi na tom nezdá dávej na sebe pozor."
Zašeptám k ní tiše, takže to slyší jen ona.
"Né vždy světlo zračí dobro a né vždy tma přectavuje zlo."
Napadne mne ale jakmile je třeba následuji mistra.

Jdu směrem z přistávací rampy a sleduji ostatní, když se mě na něco Dorian zeptá, ihned odpovím: ,,Když nechtěli jít semnou, tak jdou jinam, procestují Coruscant, přidají se k radě, nebo co já vím, mají tolik neomezených možností, já je k tomu nutit nemohu... a ještě po tom, co se nám stalo!''

Řeknu mu to stylem, jak to chtěl slyšet! Jak od mistra. Pak se dívám vpřed a pociťuji špatnou sílu, okamžitě se otočím a řeknu:
,,Pochybuješ ve mě? Cítím to... jsem Mistr Sargon Tunaris, ten co vyhrál válku s povstaleckou skupinou na Tatooine, ten co porazil několik Dark Jedi na měsíci Haven. Já vím, když něco nejde podle plánu!'' kouknu mu upřímně do očí a začnu:
,,Víš Doriane, ty, Kayla a Accal, jste pro mě teď nejlepší Jedi co mám, musím ve vás vidět oporu, musím vám věřit a vy mně! Nevím co se na Naboo stalo, nevím proč po nás útočily a kdo mě vlastně zradil, ale míním to zjistit ihned, míním objasnit mnohé a na to potřebuji vaší pomoc!'' řeknu a snažím se pochytit okolní sílu, jestli se něco nechystá!

Promluvy do duše

To, že si takřka zbývající padawani mají jít kam chtějí mi není dvakrát příjemné.
"Mistrovi by se to nelíbilo to tedy ne.....žádný jedi by neměl být sám."
Když ke mě začne Tunaris dál mluvit jeho pevný pohled bez strachu opětuji.
"Ano mám pochybnosti, a řekl bych, že na tom kdo jste a co jste v minulosti vykonal tolik nezáleží. Jedi se nechvástá tím co dokázal, protože ví, že pýcha předchází pád."
Opětuji klidně dle učení svého mistra. Vím, že Kayla se drží vedle mě jako vždy a že ji mohu věřit.
"A ano vím, že nikoho dalšího nemáte, ale to bude tím, že v mnohých srdcích padawanů, kteří s námi letěli jsou zasety pochybnosti. Jen se podívejte na ně nepatří kdekoli na planetu. Jsou to padawani a už si prožili dost. Všichni patří do Chrámu, aby mohli dokončit své učení a pochopit pravou podstatu Jedi. Bez toho, aby se tak stalo mnozí z nich zemřou kvůli hloupostem, jiní padnou k temné straně Síly a těch pár, kteří si udrží cestu a přežije se stejně bude muset skrývat. Opravdu chcete, aby je čekal takovýto osud?"
Optám se ho a pohledem neuhýbám.
"Nesejde na tom jestli vám věříme my. Víte, že za správnou věc bojovat budeme, sejde na tom, jestli vy věříte jim a jestli dokážete rozptýlit pochybnosti v jejich srdcích a dokážete zaručit bezpečí Chrámu."
Pohodím hlavou k ostatním padawanům, kteří jsou ještě v lodi.
"Zrada je špatná, ale to pomsta taky a čím rychleji se za něčím poženete tím spíše to bude past a příjdete při tom o život. Pozastavte se na chvíli udělejte co je opravdu správné. Ochraňte co nejvíce životů mistře Tunarisi než to udělá někdo jiný."
Zakončím a na chvíli pohlédnu směrem lodi. Jsem zvědavý co si z toho všeho nakonec mistr Tunaris vezme a co učiní.

Mistr vycítí, že mu nevěříme.. a spustí tím nejméně vhodným způsobem. Nepřekvapuje mně to, tak jsem přesně tohle čekala.. a jsem ráda, že Dorian obsáhne ve svých slovech to, co si myslím i já.
Držím se po Dorianově boku, ani nemusím přikyvovat. Můj pohled, který si měří mistra, je přísný sám o sobě.

Kouknu na oba Jedi a snažím se jim říci, jak se věci mají!
,,Dobrá tedy... je vidět, že plníte kodex nadevše... to ale u mě není možné! Můj mistr, který mě učil všem tajemstvím a trikům, mě zradil a hodil mě přímo do arény smrti! Jedi spustily útok na planetu, kde sídlily zárodky Sithů, kteří povstali proti Naboo, nyní je nejspíš Král obklíčen a bude asi zabit. Všichni Jedi na Naboo zůstali s novou vládou a stali se z nich Temný Jedi, o kterých jste se jistě také učily! Já jsem vyřízený...'' upadnu na zem... ,,Cítím bolest Naboo, cítím smrt několika nebohých padawanů, cítím konec našeho řádu...'' sedím na zemi v bolestech a snažím se myslet na dobré věci... ,,Vy víte že nejdu za radou... jelikož jste chytrý a víte že se Rada Jedi přesunula na planetu Naboo, aby to měli blízko po zničení Impéria. Na Coruscantu jsme kvůli jiné věci, žije zde skupina, která by nám mohla pomoci... potřebujeme jejich pomoc. Bojím se totiž o náš řád... pokud se snažíte uctívat kodex Jedi, staňte se Dark Jedi, možná budete ve svém boji pokračovat tam...''

Snažím se utišit bolest a promýšlet pokračování mého putování, budu muset najít svého rádce, co mě na Naboo zradil, musím najít odpověď!!''

"Divadlo," odplivnu si znechuceně.
"Ani v nejmenším nemáte dobré úmysly, proč by jinak bylo zapotřebí takového divadla? Jen lži, lži a lži, nic jiného ve vás nevidím. Zachránil jste nás, ale kvůli čemu vlastně? Z jakého skutečného důvodu?" hledím na něj i dál přísným pohledem.
"Někoho takového nehodlám následovat," rozhodnu se nakonec.
"Jen výmysly, lži a tajnosti, spřádáte nějaké vlastní plány a my máme jít s vámi? Bláznovství.. nikdo by vás neměl následovat, pokud nechce propadnout Temné straně, ke které máte víc, než nakročeno," znechuceně zkřivím rty.
"Všichni ti mladí lidé zemřeli v aréně zbytečně, a vy se tu teď plazíte a děláte ze sebe největšího chudáčka v galaxii, přestože jste se ještě před chvílí tak okázale chvástal svými úspěchy."
Natočím se o půlrok k odchodu, ale čekám, že se Dorian zřejmě nebude chtít jen tak vzdát, umí být víc chápavý a tolerantní, já si však myslím, že jsme toho viděli a slyšeli už dost.

Obraty a zvraty

Vyslechnu reakci mistra Tunarise a jeho srdcerevný projev, a pak věnuji pozornost také své společnici Kayle, která ostřejším způsobem projevila svou nespokojenost s tím jaký mistr je.
"V něčem má pravdu. Tohle vše je zatraceně divný."
"To co říkáte je sice špatnou zprávou mistře Tunarisi, ale musím souhlasit s Kaylou. Ve vašem úsudku vidím touhu po pomstě a náklon k temné straně. Chcete najít další Jedi co se tu krývají to je dobře, ale zároveň chcete opustit ty, kteří pro vás riskovali život a zneuctít památku těch, kteří zahynuli při vašem absurdním testu!"
Vložím do slov důraz a jemně chytím Kaylu za paži.
"Počkej ještě chvilku."
Řeknu k ní polohlasně a věnuji pohled Tunarisovi.
"Nevím jestli Accal chce jít s vámi, ale to je jeho rozhodnutí. Ani nevím zdali jsou vaše úmysly světlé nebo temné. Ale já se hodlám řídit kodexem. To, že jiní padli k temné straně ještě nezatracuje náš kodex, který po generace jedi ctí! Vy můžete zapomenout na pravou podstatu toho kým jsme a kým jsme byli, ale já na to nezapomínám. Běžte a najděte ty, které hledáte. Dělejte jak uznáte za vhodné, ale naše cesty se půli mistře. Já i Kayla máme jinou cestu. A oni nás potřebují."
Pohodím hlavou k padawanům v transportu.
"Vy je možná odepíšete, ale my ne. Nemám sice výcvik jako vy a ani nejsem ještě Jedi, ale povedu je jak nejlépe dokáži a udržím na cestě Jedi."
Ukončím náš rozhovor a připojím se ke Kayle.
"Pojď máme hodně práce musíme je udržet po kupe něž se nám rozutečou."
Jdu vedle ní zpátky k transportu.

Směrem k lodi

Děje se, jak jsem očekávala. Uklidňuje mě, že alespoň některé věci se ve vteřině nemění a jsou příjemně stálé a známé.
Z Dorianova jemného sevření se nevytrhávám, jen klidně čekám, až domluví a tím pádem i rozhodne, co bude dál. Výsledek je uspokojivý, ačkoliv přináší nové otázky.
Sjednotíme se, ale co potom? Budeme se pokoušet postavit na nohy Řád? Budeme přitom čekat na další naději v podobě skutečného mistra Světlé strany? Hmm.. jak to všechno zvládneme?
Ty však nechám zatím stranou a volným krokem pokračuji směrem k lodi.
Nějak, prostě musíme.

Všechno jde podle plánu... všechno!
Řekl v mé hlavě Tunaris! Musel jsem začít jednat podle jeho plánu, síla JEDI nezvítězila, tudíž použiji tu druhou sílu!
,,Padawani, nyní nadešel čas! Zamezte odchodu Kayly a Doriana, nyní chci aby jste udělali co říkám, jsou to noví zrádci našeho řádu, pro který vy jste se rozhodli bojovat! Děkuji vám že jste čekali, myslel jsem že vyjde plán B, ale ještě že mám rozdvojenou mysl a Tunaris umí jednat!''

Padawani se rozestoupí z transportu k dvou Jedi a chtějí je svázat, buď ctí Jedi kodex a nechají se, nebo začne bitva!
Já cítím sílu Accala a rozhodnu se kontaktovat své zvědy... ,,Pánové, Accal se možná brzy probere, chci aby jste od něho zjistily, s kým vlastně jde! Jelikož jen já mu zajistím znání jeho samotného a aby byl sám sebou, protože podle kodexu, ho Jedi akorát zdradí!

Nyní tedy čekám, jak se věci rozpohybují!

Zrada!

Cítím to, cítím sálající temnou stranu z mistra Tunarise. Instinktivně se přitáhnu blíže ke Kayle a sáhnu po meči, který je zatím vypnutý.
"Zrádče! Nejsi hoden toho nazývat se mistrem ani Jedim!"
Zavrčím a sleduji jak se k nám blíží padawani.
"Musel je nějak zmanipulovat. Nemohli být s ním už tehdy. Necítil jsem to a navíc kvůli třem lidem by nedělal takový divadlo. Musí to být pomocí Síly."
Kouknu po Kayle a je vidět, že svázat se nechat nemám opravdu v úmyslu.
"Kaylo drž se u mě. Když nebudeme muset nebudeme zabíjet. Ne padawany. Musí být pod jeho nadvládou."
Podotknu a trhnu hlavou směrem k transportu. Kayla určitě pochopí, jaký bude plán. V následující vteřině se odrazím od země a přistanu za chvíli na střeše transportů Stojím Kayle po boku a zapnu v levačce svůj světelný meč, který prořízne vzduch zelenou barvou.
"Padawani poslouchejte mě!"
Zaburácí můj hlas a druhá volná ruka vyšle silnou tlakovou vlnu okolo, která znemožní nepřátelům přiblížit se.
"Mistr Tunaris nás všechny podvedl! Není to náš mistr Jedi, nečeká nás s ním to co jsme hledali! Je to jen zrádce a přisluhovač temné strany Síly! Bratři, sestry, všichni jsme Jedi. Netasme meče proti sobě, ale proti temnotě! Prozřete a uzřete jaká je pravda! Kráčejte po pravé cestě, nechť ve vašich srdcích zavládne světlo a kodex pravých Jedi! Prohlédněte mlhou lži!"
Zakřičím a pak se chvíli soustředím na to, abych Silou světla zkusil očistit mysli padawanů. Věřím, že kdyby se něco mezitím stalo Kayla mne ochrání a pomůže. Také bych se rychle probral a mohl jednat, nejsem v tranzu nebo podobně prostě jen se soustředím na užití Síly.

A sakra!
Nyní se směji celému tomu divadlu co Dorian zkouší a sleduji co udělají padawani bez toho, abych využil sílu!

,,Opravdu si myslíš že je mistr Tunaris sith? Co o něm vlastně víš, jsem starší než ty mladej a myslím, že nevíš nic!'' povstane mistr Rusul... ,,Jsem mistr Rusul a jsem dobrý přítel mistra Tunarise! Jsem schován za padawana, aby mě ostatní nenalezly, proto šli po vás, věděli že tu jsou zrádci, kteří nechtějí patřit k temné síle! A my se to snažily krýt, aby jste to ani vy necítily!''

,,Rusule, nejsi tu sám... jsem tu i já!'' odhodí kápi mistryně Eva řekne: ,,Mistr Tunaris není sám, je nás u takhle dost, musíme porazit temnou stranu síly a je nám jedno jestli s vámi, nebo proti vám! On nikoho neomráčil!''

,,Počkat, vás je tu víc??? Postaví se mistr Ras-Gun, neboli (konečně) Cerean, který vytasí svůj světelný meč a pak ho zase zasune: ,,Aha ono se nebojuje, tak to jo, ale stejně budu připraven, některé děti dělají problémy! Hlavně musíme dojít do bezpečí! A prosím, další mistři se už nestavte! Ještě nás vystavíte nebezpečí!'' řekne a čeká v pozoru!

,,Ale já jsem padawan a jdu s mistrem Dorianem, myslím si že, že je to schopný Jedi a nechce válku jako vy! Chce mír a já také! Řekne mladý a nezkušený Kel Dor, který utekl ze své planety! ,,Jdu s Vámi'' řekl a šel!''

Takhle to udělalo ještě 5 padawanů, někteří byli mladí jiní starší... ostatní padawani zůstali a ostatní schovaní mistři také! Jenže kvůli Dorianovi a jeho kamarádce se museli někteří mistři odkrýt a několik Sithů na Coruscantu je poznalo. Velcí mistři Lord Mafurius a Ors-Furst-Bastion běželi a snažily se zaútočit... já řekl ať všichni utečou a vytasil jsem svůj světelný meč!

Na coruscantu?
Válka... Co je Válka? smrt milionů neviných? ne, je to obrození, jaro po zimě, kdy vykvétají nové stromy na rašeliništi ze svých předků. Válka je přirozený chod života a Síly.
Kde to jsem? Je tu moc rušno. Tolik nebezpečných vln. Síla se rozvlnila, přichází bouře.
Když mi zrovna racek kontroloval životní funkce, probral jsem se. Síla byla se mnou a i s nesnesitelnou bolestí jsem dokázal provést obranný chvat bleskurychle. Racek nestačil zareagovat a já mu málem zlomil ruku.
Promiň, reflex... Řekl jsem a pustil jeho ruku. Poznal jsem ho a zeptal se na uplynulé události.

Nemocnice!
Racek na tebe dohlížel celou dobu a bylo mu hrozně divné, že nemocnice není nemocnicí, jelikož tu není ani jeden pacient a žádný doktor, prostě úplně prázdné a několik mrtvol.
Pak se na tebe podívá a řekne: ,,Mistr Tunaris mě poslal, abych na tebe dohlížel a zajistil maximální bezpečí! Jsem rytíř Jedi, nejsem ještě mistr, ale nedávno jsem dokončil zkoušku a stal se ze mě Jedi!'' koukne se a pomůže ti, aby jsi vstal! ,,Nyní se dějí hrozné věci, Mistr Tunaris má plán, nyní hledá lidi na Coruscantu a pak se chce dostat na planetu Tatooine, kde je prý další hrstka Jedi.

Někde chce vybudovat sídlo pro meditaci a klid, které si budeme chránit! Chce vést útok proti Sithům a Dark Jedi! Bude to hrozná válka a nejhorší na tom je, že se někteří snaží od mistra Tunarise dostat pryč a bojovat sami!''

Pak se pousměje a čeká, že s ním půjdeš pryč!

Nemocnice
Pár mrtvých, žádný zraněný... je to divná nemocnice. Trochu se protahuji, mám ztuhlé svaly na krku, asi od pádu, a příšernou bolest hlavy. Snažím se ji tlumit a poslouchat Jediho Racka.
Takže plán je celkem jednoduchý... Zamyslel jsem se nad touto nemocnicí. Ztišil jsem hlas.
Moc se mi to nezdá, radši nebudeme zdržovat Tunarisův plán. Snažím se je najít, ale neco tu nehraje...
Jdu za Rackem

Jedi Racek si nasadil kápi a šel vpřed z nemocnice, ty jsi šel samozřejmě za ním a on začal mluvit: ,,Bacha na mistra Tunarise, je tak trošku jiný, nedá se mu moc věřit, ano není to sice povzbuzující informace, ale tak nějak jsem si na jeho chování zvykl na tolik, že ho mám rád. Je to s ním těžké, ale má velmi dobré úmysly, názor si ale udělej sám!'' Pak se podívá kolem sebe a jde ven z nemocnice... jdete doprava z nemocnice do centra Coruscantu a všude je totální klid, nikde nikdo není, úplně mrtvo... pak ucítíš sílu, jelikož se před vámi objeví droidi RK, neboli nový druh droidů s lepším myšlením, proto se schovali za stěnu a vyměřují si podle dat kde jste, aby vás pak mohli lépe sestřelit!

//Je jich tam asi 58... plus dva obrněný droidi (podobný Droidekům) a místo kulometů mají raketomety!

Centrum
Není to zajímavý, lidi jako Tunaris jsou tady a ty dobrý jsou na druhý straně...
Názor jsem si už udělal... odpovím rackovi.
Něco cítím. Zpomalím a chytnu racka za ruku.
Za chvíli tu bude rušno... hlavou ukážu směr, který mě znepokojuje a odepnu meč ze sponky, stále ho však nechám na pásku.
Jdu dál, jakoby se nic nedělo. Jsem připraven okamžitě tasit.

Trable

Tahle fraška mě začíná štvát. Už jen to, že se před námi mistrové skrývají a celá tahle věc je obalena ve lži je ostudou řádu. Můj pokus o přetáhnutí padawanů na naší stranu se povede jen částečně. Jen pět z nich se rozhodlo přidat ke mě a Kayle. A to jak se mistrové chovají mi příjde dost podivné.
"Dychtí po boji a slepě následují Tunarise, kodex ani řád jim už nic neříká."
Nevím proč, ale cítím k těmhle mistrům jistou nechuť. Možná mají dobré úmysly ale příliš scházejí z cesty.
"Máme svou cestu, po té Vaší kráčet nemůžeme. Hodně štěstí mistře Tunarisi, snad si jej zasloužíte."
Naposledy mu věnuji pohled a pak zaregistruji přibližující se Sithy.
"No ani chvíli klid."
Padawani, kteří jdou s námi jsou poblíž a jedi a mistrové, kteří mají jinou cestu se připravují bojovat se Sithy a nás si už moc nevšímají.
"Kaylo, zpátky do lodi a nastartuj musíme pryč, nebo alespoň zaparkovat jinde."
Řeknu k ni dál už vím, že ví co dělat a sám seskočím z transportéru mezi těch 5 padawanů, kteří se k nám připojili.
"Kel Dore vem ostatní padawany a rychle do transportu buďte Kayle k ruce. Ať se děje cokoli musíte vzlétnout a dostat se do bezpečí. Kryju vám záda."
Kouknu na něj pevně a nechám je jít dovnitř s Kaylou a sám čekám u dveří transportu a kryju je se světelným mečem v ruce, dokud neuslyším hučet motory a nezačne se transport zvedat až pak naskočím a v příslušné výšce zavřu dveře, když už nebude možný útok nepřítele.

Nemocnice
Accal drží ruku na světelným meči a Racek jde stále rovně, jakmile ucítí špatnou sílu vytasí svůj světelný meč a seká do dvou droidů jako do másla! Obranný dva droidi vletí na tebe a spustí nano štíty, okamžitě začnou střílet raketometem a ty to celkem slušně dostáváš. Racek porcuje droidy jako máslo a směje se, že ti to moc nejde!

Dvě strany z jedné!

Tunaris ukáže rukou, jakožto mějte se a utíká s ostatními dovnitř... okamžitě uzavírám dveře a snažím se vymyslet plán, mám ho dozajista vymyšlený, snad si Dorian se Sithama poradí, rád bych se sním ještě setkal a s ostatními padawany odcházím k výtahu, který nás dostane k rychlému Corusantskému transportu! První várka vešla do dvou výtahů a druhá čeká u mě v hale, náhle slyším Sithi, slyším problémy!

Dorian sice čeká než Kayla nastartuje uzavřený motor, který jsem uzavřel na bezpečnostní kód, který chvíli potrvá odemknout! (Moje loď)
Dva sithové přeskočí transportní loď a jeden se snaží rozseknou motory, zatímco druhý jde přímo do Doriana... přes všechnu jeho sílu vytasí svůj červený meč a koukne na tebe se svými zelenými očkami, které tě přímo pozorují. Je zahalen v černém obleku, vypadající jak stín... bojuje hrozně rychle! (Hoď si procentovou kostkou)

Loď

Kdybych nepřemáhala vzrůstající vztekání, který se posléze mění v pouhopouhé smíření s tím, že bychom měli zůstat raději sami, možná by mi spadla brada. Jenže na to není čas, a tak, i když došlo k opětovné proměně mistra, reaguji rychle přesunem blíž k Dorianovi a chycením meče.
Zláká na svou stranu mladé padawany, kteří o životě a boji vědí zřejmě ještě méně, než my. Zajímalo by mě, kde je jeho síla teď.. proč se s námi neutká sám?
Zatímco se Dorian snaží převést padawany zpátky na naši stranu, dělám mu osobní stráž, což mi jde na výbornou. Jsou věci, které se nezmění.. a já jej nikdy neopustím.
Situace se na první pohled o něco zlepší tím, že se stáhneme zpátky k letounu, ale ačkoliv nás a ostatní padawany, kteří se rozhodli přidat na naši stranu, Dorian kryje.. ale v okamžiku jsme zase v boji, jako by se od zlého nedalo utéct.

"Jak to vypadá?" křiknu rozrušeně od řízení. Motor nefunguje a já znovu pociťuji únavu a možná i menší beznaděj. Chci jít Dorianovi pomoci, ale pokud se nikdo nepřihlásí, aby převzal případné řízení místo mne, nejdu.
Jenže motor nenabíhá a takhle to nepůjde.
Seberu se od řízení, protože motory se zjevně jen tak samy od sebe nespustí, a vydám se na pomoc Dorianovi.

Na cestě
Droidi jsou tupější než jsem předpokládal, pustili se do nás a já ani nestačil zareagovat. Prvním dvoum raketám jsem sotva uskočil, další už mi tolik zabrat nedaly, ale stejně jsem musel válet po zemi. Příští rakety jsem ovrátil do ostatních droidů.
Ještě že jsem se naučil droidům unikat.
Jsem ostřelován raketami, přitom hromadím Sílu, nutnou k vytvoření statického pole. Jakmile mám dostatek nahromaděné síly, Vytvořím okolo těch dvou droidů statické pole. Nejdíve to vyřadí videosenzory pak i audiosenzory a nakonec se zaměřím na jejich generátor štítu. Když mám volnou cestu k jejich pancíři, vytahnu zbraně a roztřílím je na šrot. pak se neaztavuju a střílím do každého droida, který mi stojí v cestě k rackovi a pryč za mistrem.
Hele? Racku? Co to bylo? Ty ses mi smál? To si budu pamatovat. Radši se pohnem, tady jsme moc dobrej cíl. Střelám se vyhýbám a oplácím jim stejnou mincí.

Loď začíná nám hořet za zadkem

Kayla a padawani jsou v bezpečí lodi, ale máme nový problém. Tunaris i se svými mistry a žáky se zbaběle rozhodl utéct.
"Někteří mistři se ukazují v nádherném světle."
Zatnu zuby a vidím, jak se sithové blíží rychle k nám.
"No není to zrovna ideální, co ty motory?!"
Houknu dozadu a nastavím na svou obranu čepel svého zeleného meče a čepelí ho odrazím trochu zpátky a zahájím obrané údery a úhyby proti jeho osobě.
"Kaylo máme tu menší problém! Tunaris se zdejchnul a tihle Sithové jdou po nás. Jeden šel zlikvidovat motory, šel bych po něm ale mám tu jaksi práci!"
Křiknu, když slyším jak přibíhají z útrob lodi kroky.
"Máš nějaký jiný plán?! Musíme ty padawany ochránit!"
Zasadím další úder světelným mečem a pak rychle druhou rukou zkoncentruju Sílu, kterou vyšlu v malém kuželu na břicho protivníka.
"Hněv je cesta k temné straně, Jedi vyhrává svým srdcem a rozvahou. Úzkost a strach jsou jámy, které nás oslabují. Odvaha a odhodlání dobré srdce posilují."
Dodávám si sílu.

Accal:
S Rackem řežete jednoho droida za druhým a mezitím se snažíte utéct pryč, jelikož se vám za bitva zdá skoro nekonečná! Pak uhnete do nějakého menšího domku a proběhnete ním dál... teď popiš 'akčně' únik z této čtvrti na Coruscantu!

-----
Druhý Sith rozřezal motory a snaží se dostat dovnitř, do transportu! Dorian se snaží likvidovat Sitha v hrozné bitce (Dorian hodil kostku = 14 - špatné (až kritické) - automaticky padá na zem a Sith ho míní seknout, Dorian to vykryje ale špatně a je pořezán do ruky světelným mečem. Sith máchá čepelí a využije sílu k tomu, aby odhodil Kaylu zpět do lodi...

,,Hněv možná je cesta k temné straně síly, ale někdy ti zachrání životy!'' řekne Tunaris a skočí mezi vás dva... ,,Víte že tam byla hrozná nuda? Ahoj kamaráde, co tu děláš?'' koukne a dodá s vtipem, vytasí svůj světelný meč a započne bitka mezi ním a Sithem... druhý Sith ucítí něco špatného a běží mu na pomoc!

První Sith jménem Lord Berdaris a druhý je jen Kortus, jsou to Sithové Coruscantu, co si libují v zabijení povstalců! První měl docela smůlu, jelikož jsem použil sílu a hodil ho k transportu, kde jsem do něj zasunul svou čepel! ,,Utíkejte do budovy, chcete jít sami, dobrá! Ale až dole!'' řeknu tvrdě a snažím se bojovat s druhým Sithem, který je o dost silnější a využívá meč tak kriticky že se bojím... snažím se to krýt ale moc extra to nejde! Využívá hrozně dobře sílu... ,,Teď utíkejte, rychle!'' Uskakuji za transport a Sith za mnou, sleduji jak to tu vypadá a napadá mě jediné... skočím dolu. Kortus jde rychle zamnou sjíždím po druhé budově co tu vidím a následně se snažím zachytit za kus výčnělku, vůbec mi to nejde a po budově padám. Skáču až na výtah, ve kterém je už nyní druhá parta! Skočí tam i Kortus a naše bitka pokračuje na výtahu... doufám, že ostatní udělali něco chytrého!

Některé lidi nechápu

Jeden z úderů mi nevyjde a Sith mě sekne do paže světelným mečem, není to naštěstí hluboké, ale i tak je cítit spálenina. Bolestně zavrčím a syknu. Ztratil jsem rovnováhu a spadl na zem. Poraněnou rukou se snažím vykrýt nepřítelův útok, ale je jasné, že na to nemám v ruce dostatečnou sílu. Objeví se však záchrana mistr Tunaris se z ničeho nic objeví a začne se Sithem zápolit. Jeho nástup nevím jak hodnotit. Na jednu stranu jsem mu vděčný za to, že se vrátil a pomohl nám a na tu druhou bych mu nejraději nafackal za to, jak proměnlivě se chová a jaký vtip vkládá ještě do svého příchodu.
"Ten chlap je cvok."
Zavrčím si v duchu a na chvíli zhasnu meč a odkulím se stranou. To už mistr prošpikuje jednoho ze Sithů a bojuje s druhým. Posbírám se na nohy a vklouznu trochu klopýtavě do trasportu.
"Kaylo! Změna plánu vem všechny padawany, padáme odsud k výtahu do nižších pater odtamtud si už snad cestu dál najdeme. Mistr Tunaris se nám vrátil pomoci, jdeme."
Zavolám do útrob transportu a na chvíli se opřu o stěnu. Se zasyčením si prohlédnu poraněnou paži.
"Chtělo by to ošetřit, ale to musí počkat."
Oddechnu a počkám na ostatní.
"Tunaris nás nechá jít svou cestou, někam zmizel v boji s tím druhým Sithem dole se od nich můžeme oddělit. Snad dodrží slovo, ale mějte se na pozoru."
Podotknu ke své společnici i padawanům. Pak vyjdu rychlým krokem před transport a rozhlédnu se. Vypadá to, že vzduch je čistý. Kouknu ještě směrem k mrtvole Lorda Berdalise a zamračím se.
"Špína."
Napadne mne a zdravou rukou použiju Sílu a přitáhnu si jeho světelný meč do ní a pověsím za opasek.
"Mohl by se časem hodit ať už k čemukoli."
V zraněné ruce mám stále svůj světelný meč i když zhaslý. Pak dám zdravou rukou pokyn, že je volno a klusem doběhenem k výtahům kde po kontrole jeho fůnkčnosti všichni najednou jedním sjedeme dolů.
"Tenhle výlet se mi vůbec nelíbí. Všichni se držte u sebe a nevzdalujte se od skupiny."
Podotknu než dojdeme na určené patro.

Cesta na přistávací plošinu
Zdá se, že ti droidi tu maj továrnu, oni prostě neubejvaj!
Zařvu do poletujících střel a svištějícího meče na Racka. Pomalu postupujeme dozadu, střídáme se společně v pozici. Zatímco já střílím a odkláním střely, Racek seká, odráží a odhazuje.
On je opravdu pozornej Jedi. Řeknu si, když Racek najde cestu z naší bezvýchodné situace. Otevřel jsem dveře, zastrčil jednu zbraň a ustřelil dvě hlavy droidů. Počkal jsem až Racek zaleze, pak jsem se obtočil okolo rohu a zavřel.
Pojď sem, rychle to svaříme. Vytáhl jsem meč a společně s Rackem jsme svařili dveře. Nedostali jsem se moc daleko a dveře vylítli do vzduchu. Rychle jsem otevřel dveře na balkon a hodil ho ven. Sám jsem ještě chvíli zůstal v místnosti a vytvořil Fantoma. Toho jsem nechal v domě a slezl jsem za Rackem o patro níž.
Dlouho ho neudržím, je to jen na zmatení. Informoval jsem Racka. Dole jsme se dostali napojili na cestu a došli až k přistávací plošině.
Našli nás! Než jsem stačil něco říct, strhnul jsem Racka do postraní uličky a vytáhl meč. Pokynul jsem mu, aby nic nedělal a byl zticha. Parta droidů prošla. Bylo jich sedm. Vylezli jsme ven a pomalu se přiblížili k droidům. Postupně jsme se jich zbavili bez většího rozruchu. Racek už chtěl jít dál, ale já jsem se napojil na jednoho z méně zníčených droidů a do datapadu stáhl mapu oblasti a napojil se na droidí frekvenci.
Zatím jsme se jich zbalivili. Teď přidáme.
Doběhli jsme na přistávací plochu. Z lodi se kouřilo a nikde nikdo nebyl. Podíval jsem se na mrtvolu sitha. Sebrali mu meč... Pomyslel jsem si, než jsem vytáhl svůj vlastní meč a usekl mu hlavu. Nehodlám ho znovu potkat.
Podíval jsem se přes římsu. Pomocí Síly jsme našel stopy boje - seky a škrábance od mečů. Pomocí zaměřovače na pistli jsme zahlédl ddva světelné meče.
Měli bysme jít dolu, Racku. Navrhnu mu a počkám, dokud mi neukáže cestu k výtahům.

Z bláta do louže

Ještě nestihnu ani nic udělat a už jsem smetena k zemi. Ta rychlost mě překvapila, a taky donutila snažit se být rychlejší. Jenže tehdy už jen můžu valit oči, protože Tunaris opět obrátil.
"To si děláš srandu..," vydechnu naštvaně.
"Teď nás zachrání a ve výtahu se otočí a bodne nám meč do zad. Je to pošuk," nevěřícně nad tím zakroutím hlavou, už totiž nevím, co si o tom celém mám myslet. Doufám, že to pak někdo celé nesvede na nějaké prověřování schopností a loajality.
Vesmír je víc šílený, než jsem si myslela.
Vím, že to slyšeli i ostatní, ale myslím, že pochybovat o něm v tuhle chvíli není na škodu, a pokud mají vlastní hlavu, dávno jim to došlo. Každý se může obrátit, každý má právo na svou šanci, ale jak řekl Dorian – bude lepší mít se na pozoru.
Vrátím se do lodi pro ostatní, ačkoliv skutečně každý z nich slyšel, co zde bylo řečeno a tedy i vědí o plánu, a popoženu, aby se připravili na přesun.
Sama pak dojdu k Dorianovi. Ta spoušť všude kolem se mi nelíbí.
"Ach, Doriane..," hlesnu tiše, když hledím na jeho zranění, ale nevypadá, že by to bylo moc zlé. Přesto bych se o ránu raději nejdřív postarala, než abychom riskovali, ovšem to už vydává rozkaz a vybíháme k výtahům.
Cestou stále pevně svírám meč, chvílemi až příliš křečovitě, ale nechci pak být zase mimo.

Cesta na přistávací plošinu
Zdá se, že ti droidi tu maj továrnu, oni prostě neubejvaj!
Zařvu do poletujících střel a svištějícího meče na Racka. Pomalu postupujeme dozadu, střídáme se společně v pozici. Zatímco já střílím a odkláním střely, Racek seká, odráží a odhazuje.
On je opravdu pozornej Jedi. Řeknu si, když Racek najde cestu z naší bezvýchodné situace. Otevřel jsem dveře, zastrčil jednu zbraň a ustřelil dvě hlavy droidů. Počkal jsem až Racek zaleze, pak jsem se obtočil okolo rohu a zavřel.
Pojď sem, rychle to svaříme. Vytáhl jsem meč a společně s Rackem jsme svařili dveře. Nedostali jsem se moc daleko a dveře vylítli do vzduchu. Rychle jsem otevřel dveře na balkon a poslal ho ven. Sám jsem ještě chvíli zůstal v místnosti a vytvořil Fantoma. Toho jsem nechal v domě a slezl jsem za Rackem o patro níž.
Dlouho ho neudržím, je to jen na zmatení. Informoval jsem Racka. Dole jsme se dostali napojili na cestu a došli až k přistávací plošině.
Našli nás! Než jsem stačil něco říct, strhnul jsem Racka do postraní uličky a vytáhl meč. Pokynul jsem mu, aby nic nedělal a byl zticha. Parta droidů prošla. Bylo jich sedm. Vylezli jsme ven a pomalu se přiblížili k droidům. Postupně jsme se jich zbavili bez většího rozruchu. Racek už chtěl jít dál, ale já jsem se napojil na jednoho z méně zníčených droidů a do datapadu stáhl mapu oblasti a napojil se na droidí frekvenci.
Zatím jsme se jich zbalivili. Ale radši přidáme.
Racek očividně věděl kam jde, nekecal jsem mu do toho a šel klidně v tichu za ním.

Bitva -

Ostatní Jedi a Padawani jsou udiveni, že se Kayla a Dorian objevily s padawani v místnosti... Výtah ale jede furt dolu a já se snažím porazit Kortuse jak to jen jde! Bitka pokračuje a na výtahu se nebojuje ideálně! Kortus mě srazí k budově, já škrtnu a ta rychlost mi zničí plášť který ze sebe svléknu... výtah se zastaví a padawani okamžitě začnou vystupovat. Kortus tam udělá díru a zabije jednoho padawana, v tom ho seknu do nohy a on skočí dovnitř výtahu, snažím se výtah schodit, než bude Kortus vevnitř! V tom mačkám tlačítko a výtah se zavírá Kortus se naštva a silou mě hodí ven z výtahu. V té rychlosti seknu Kortuse znovu a dírou, kterou mě prohodil letí i v zápětí... snažím se někde chytnout, rychle beru speciální věc na zachycení se o budovu a vystřeluji jí! Chytám se stěny a zhoupnu se do budovy, po které zraněný dopadám na zem! Kortus sjížděl po dvou budovách vedle sebe a celkem v pohodě dopadl na zem!

Do sálu k padawanům co čekají na výtah (bez jedné stěny) přistane jaká si stíhací malá loď, která proletí stěnou dovnitř! Je jasné, že nemíní pomoci. Vyleze několik droidů a jeden Lord Sith, který vedl tyto dva. Několik desítek droidů a jeden obrněný (ten kterého měl accal s těmi raketami) vylezou a namíří na vás všechny! Lord Sith také a řekne: ,,Dostáváme se k věci, které se říká: Vyhnanství! Jste na Sithském území pánové a dámy... a budete nyní odvedeni do vězení, které střeží ty nejlepší z nejlepších! Vítejte na Coruscantu!'' vytasí svůj světelný meč a ostatní droidi namíří zbraně... čeká vás buď souboj, nebo odvedení do vězení!

Accal:
S Rackem jste připraveni a ten ucítí hrozně špatné dění u budovy... rozebřehne se s tím, že ty máš běžet za ním... proběhnete několika budovami a utíká jak o závod... nehledí, jestli si za ním ty nebo ne! Prostě jen běží, jakmile doběhnete k budově, vidíte mistra Tunarise na zemi a sithského muže co jde se světelným mečem k němu... plus několik droidů co ze zadu běží za vámi! Začíná šrumec!

TOTO JE SOUKROMY PRISPEVEK - KTERY VIDIS POUZE TY!

Tak k tobě dorazil mistr Drago, který tě má kontaktovat o situace... (napiš na jaké planetě se skrýváš... v jakých hnusných útropách žiješ... (opravdu vyber něco jako měl YODA, nebo může také být na stejné planetě) -
Přiletí k tobě vesmírná loď dost velká a v ní mistr Drago co k tobě přijde a řekne: ,,Mistře Artediusi, tady dobrý přítel mistra Tunarise, jdu sem kvůli jistému úkolu! V tuhle dobu není nic jisté, jen to, že podle tohoto lokátoru '' dá ti do ruky lokátor ,, ho prý najdete, protože se sním hodně znáte a podle jeho slov, jste pro něj schopen obětovat i život! Nyní máte nasednout do mé vesmirné lodi a přijet na toto místo... kde prý bude mít problémy když svítí červené, bude v pořádku když svítí zelená a bude v kritickém stavu či mrtev, když svítí černá! Pane, je tam hrozně mnoho lidí... prosím vás o pomoc! ''
Nyní odepiš ty a popiš celou situaci svýma očima, pak pokračuj... klidně kam chceš( ukonči to ale ve vesmírné lodi)
Napiš to veřejně! Tak ať to i ostatní pochopí... a konec uzavři! Rozsvítila se černá... drama konec! :D

Sedím ve své boudě na planetě, bůh ví kde v hlubokém vesmíru, žiji tady již pár desítek let, nikoho jsem zde nepotkal, všude kolem jsou jen lesy a bažiny a hlavně spousta otravného hmyzu. Zrovna sedím u ohně a přemýšlím o tom, co mohlo být kdyby jsem tenkrát neudělala takovou hloupost, náhle však zaslechnu již dlouho neslyšený zvuk a to jest zvuk motoru vesmírného letounu, jsem obezřetný a tak raději vezmu svůj starý světelný meč, stále je však velice zachovalý. Obléknu si černý plášť a vyjdu pře dům, tam stojí jakýsi muž.
Ještě před tím, než ho stihnu přivítat začne.
,,Mistře Artediusi, tady dobrý přítel mistra Tunarise, jdu sem kvůli jistému úkolu! V tuhle dobu není nic jisté, jen to, že podle tohoto lokátoru ''
- podá mi lokátor - ,, ho prý najdete, protože se sním hodně znáte a podle jeho slov, jste pro něj schopen obětovat i život! Nyní máte nasednout do mé vesmirné lodi a přijet na toto místo... kde prý bude mít problémy když svítí červené, bude v pořádku když svítí zelená a bude v kritickém stavu či mrtev, když svítí černá! Pane, je tam hrozně mnoho lidí... prosím vás o pomoc! ''
Vezmu lokátor do ruky, prohlédnu si ho a zjistím že prozatím svítí zeleně.
Hmm...mistr je zatím v pořádku, ale to se může rapidně změnit
Dobrá, nebudeme tady ztrácet čas, okamžitě se připravte k odletu, já si vezmu pár nezbytností a hned za vámi dorazím.
Řeknu a rychlým krokem zalezu do domu, po chvíli vyjdu a nasednu do lodě, ta se vznese do vzduchu, když v tom jsme na oběžné dráze planety a já zaregistruji změnu barvy.
Zatraceně, černá svítí...

Bitva

Čekání na výtah je příliš zdlouhavé stále ne a ne žádný přijet nejspíše se jím přepravuje jiná skupina dolů. Začínám být nervózní. Mistr má výhodu on i jeho skupiny jsou už nejspíše dole. My jsme tu u výtahů dosti zranitelní. A taky se to hned potvrdí. Za chvíli kus před námi přistane stíhačka, ze které vyjde Sithský lord a jeho doprovod droidů. Lord má svůj proslov o tom, jak se nás hodlá zbavit. Koutkem oka pohlédnu na Kaylu i ostatních 5 mých padawanů.
"Jsem za všechny odpovědný, nemůžu dovolit, aby skončili takhle!"
Buší mi v hlavě a sleduji všechny nepřátele okolo.
"Musím odsud dostat alespoň je."
V levačce zapnu svůj světelný meč a v pravačce ten co jsem vzal jednomu ze Sithů. Postavím se do obranného postoje.
"Kaylo běž první všichni do šachty! Použijte své světelné meče a zabodněte je každý do nějaké ze stěn a pak po nich sjeďte ubrzdí to a vám se nic nestane. Kayla vás dole bude jistit Silou. Nečekejte na mě buď dorazím nebo ne běžte!"
Syknu k nim a rychlým užitím síly odhodím pár droidů k zemi a pak začnu oběma čepelema odrážet střely a krýt Kaylu a padawany, aby se jim nic nestalo. Jakmile budou všichni v šachtě počkám tak dvě sekundy a pak skočím dolů taky a brzdím se oběma meči o stěny. Spoléhám na to, že Sithovi nebudeme stát za to a, že dole narazíme na ostatní jedi, kteří nám snad pomohou nebo zmatou nepřítele.

Někde, cosi, zase boj
Neustále jsem se držel za Rackem nechával jsem si odstup, abych byl schopen reagovat na jeho pohyby. Podle jeho rychlosti se něco muselo stát, takhle rychle bych nikdy neutíkal... Kdybych neměl důvod.
Rychle jsme pobhěhli několik budov a dvorů a dostali se přímo k Mistru Tunarisovi.
Ale nebyl sám, byl s ním jeden Sith.
Okamžitě jsem vzal pistoli a vystřelil nad sithovu hlavu. Odpoutám tím jeho pozornost a znemožním mu střelu odrazit zpět. Pak jsem vzal meč a v podhmatu jsem se otočil zpátky. Silou jsem srazil droidy a zastavil je tak na místě. Skočil jsem mezi ně.
Neudržoval jsem si od nich velkou vzdálenost. Nutil jsem je střílet blízko svých druhů, nebo přímo do nich, uhýbal jsem, otáčel se a když byly droidí smysly zmatené, zaůtočil jsem.
Jeden švih, druhý švih, třetí švih. Droidi ještě pod proudem, ale v boji nepoužitelní. Některému upadla ruka, některému noha... Jednomu hlava. Už jsem se s nimi nepáral a naporcoval každého droida.

Bitva.. opět

Sith. Proslov. Už mě to tady ani moc nefascinuje, jako by prostě za každým rohem někdo číhal a chtěl nás zabít, zvykla jsem si na to nějak rychle. Chybí tu už jen Tunaris.
Jen stisknu tlačítko meče, který jsem měla připravený.

"Co tohle vyřeší?" snažím se zachovat klid, ale to, co Dorian právě řekl mě trochu rozhodilo.
Pak ale prostě udělám, co řekl. Resignovaně, ale musíme si věřit, i v naše schopnosti, které rozhodně nejsou nulové.

Sjedu šachtou dolů jako první, jen několik okamžiků za mnou dělají to samé padawani, které na konci břibržďuji Silou, jak Dorian chtěl. Aspoň se jim tak nic nestane a můžou šetřit síly k boji.
"Všichni v pořádku? Pojďte..," odvedu je stranou a počkám na Doriana, všichni jsme ve střehu, nesmíme nic nechat náhodě.

Boj pokračuje...

Artedius letí vesmírnou lodí spolu s mistrem Jedi - Dragem, oba koukají na lokátor, kde je černá barva a Drago promluví: ,,Né, mistr je mrtev... to není možné... všechny pokusy o navrácení starých časů by byli zbytečné... tohle se nesmí stát, nahoď skok do hyperprostoru, jdeme se pomstít'' v tom na tebe křikne (popiš cestu lodí na Coruscant... v tom, kdy přiletíš do bitvy!)

Accal likviduje všechna droidská zařízení a nenechá ani jednoho na živu! Likviduje to hrozně rychle ale Racek se na to nemůže dívat a snaží se zabránit probodnutí mistra Tunarise v tom je Racek odhozen k zemi a Sith jde Tunarise zabít!

Dorian se ukazuje jako velmi velitelský typ, když přikáže, aby všichni sjeli dolu šachtou za ostatními. Propadnou se dolu a tam vyčkají, je tam hrozně mnoho padawanů a skrytých mistrů. Odsud nevidíte co se děje venku, ale snažíte se najít východisko... budova se ale sype a vy musíte odtamtud utíkat co nejdál pryč, až doběhnete do bitvy, kde právě přistála Sithská loď s Lordem a všemi možnými Droidy. Kortus namíří světelný meč na Tunarise.


Mezi skrytými mistry u padawanů je i mistr Terrkim Mulfe, který něco dluží Tunarisovy, dlouho si to vyčítal a doufal, že mu to vše oplatí. Při záchraně jeho řad na jedné planetě...

Bitva nebo rafinovaný ústup?

Všem mým společníkům se podaří dostat dolů. Jsem rád, že neprotestují a berou mne jako autoritu, mohlo by nás to pak stát zbytečné životy.
"Je mi líto Váš setkávací čas vypršel na viděnou."
Ušklíbnu se a seskočím do šachty a brzdím se světelnými meči. Brzo přistanu a vyjdu ven z šachty za svou skupinou, která je poblíž všech těch padawanů a mistrů, co s námi letěli původně.
"Tak to bychom měli. Tady nás bude těžší zabít."
Pohodím hlavou k množství postav, které tu jsou. Zhasnu meče a držím se u své skupiny.
Jen si ale myslím, že máme konečně oddech už se budova rozsypává na kusy.
"A sakra! Doufám, že máte všichni rádi rychlý běh."
Zavrčím a společně se všemi, kteří si chtějí zachránit život vyběhnu z budovy ven. Nyní už je těžké udržet se nějak více od skupiny, kterou vede Tunaris. Sithská loď, která přistane a z níž se začínají řinout haldy droidů nás bude muset dát dohromady.
"No tomu říkám uvítací výbor."
Začnu zuby a kouknu na Kaylu a padawany.
"Teď je jedno, že tu jsme sami za sebe, ale stejně musíme spolupracovat s ostatními, abychom přežili. Prozatím bychom se měli držet u nich a nenechat se zabít."
V tom zahlédnu jak mistr Tunaris bojuje se Sithem, který se ho chystá zabít.
"Je to pošuk možná by to bylo lepší....NE! Takhle Jedi nemyslí a zachránil mi život nezáleží na tom jaký je. Každý se může změnit."
Zdravou rukou, ve které třímám rudý zhasnutý světelný meč vyšlu vlnu Síly, abych odrazil Sitha dál od něj nebo je roztrhl od sebe oba do lepší vzdálenosti a poskytnul tak čas jiným. Stejně jsem příliš daleko. Pak už zapnu oba světelné meče a držím se u své skupiny a skupiny Tunarisovy, abych se bránil droidům.

Přílet
Můj společník byl pohotový a tak okamžitě přešel do světelného chodu, byla to opravdu mnou již dávno zapomenutá rychlost.
Sakra to je pocit, docela nepříjemný.
Netrvá to moc dlouho a přilétáme na planetu, jejíž jméno se mi hned vybaví, je to Coruscant, s jeho typickými rysy. Přiblížíme se k nějakému místu, kde jak se zdá probíhá nějaká bitva, je tam spousta droidů a lidí.
Hmm...světelné meče, takže máme co do činění s jedi, to bude zábava, již dlouho pod mým mečem nikdo nepadl, snad jsem to ještě nezapomněl.
Když loď přistane, uchopím světelný meč a rychle vylezu z lodi, uchopím ho do obou rukou a aktivuji. Červená záře mi znovu osvětluje obličej.
Tak se do toho dáme přátelé jediové...

Bitva

Na hlavě kápě, ruce spjaté do meditačního gesta a nohy složené do tureckého sedu. Všude kolem mne jsou mladí padawani i jiní mistři, kteří se ukrývají před bojem nahoře. Před malou chvilkou sem přišli další padawani. Bitva venku musí být opravdu strašná. Snažím se jí nevnímat a dál meditovat, ale cosi naruší tok Síly.
Další sithové, projede mi myslí. Začnu se tedy soustředit na boj venku a pomocí síly hledám všechny, co bojují. Když mezi nimi zachytím i mysl mistra Tunarise, mé, žlutě svítící oči se pod kápí zalesknou a já pomocí Síly vstanu. Rozběhnu se směrem, kterým tuším boj i možnou smrt mistra Tunarise. Běžím jak nejrychleji mohu, pomáhám si Silou, cestou pobíjím droidy, na které narazím. Konečně spatřím ležícího mistra i sitha, který je nad ním, se světelným mečem v ruce. Někdo sitha odhodí Silou, ale to jej z rovnováhy moc nevyvede. Když chce meč dopadnout, nastavím mu svůj delší zelený meč, který držím v pravé a aktivuji kratší modrý, který držím v levé, špičkou čepele nedaleko od mého lokte.
"Mistře Tunarisy," letmo se otočím obličejem na ležícího mistra Jediho, který mohl zahlédnout mé klidné, žlutě zářící oči schované pod kápí.

Bitva pokračuje
Zhodnotil jsem situaci.
Tunaris byl niní pod ochranou jednoho z Jediů, za sithovými zády přistála stíhačka a na scéně se tak objevil nový červený meč.
Co to... Co to má znamenat "přátelé Jediové"? Kdyby jen barva meče rozhodovala o straně i Dorian, který se zčista jasna svezl šachtou k nám, byl zlý. Měl meč nějakého mrtvého sitha, pravděpodobně už bojovali jinde.
Tohle je pokračování? Neraad bych se míchal do duelu, proto stojím od Tunarise a těch dvou dál s mečem připraveným zakročit proti novému - zatím - nepříteli u lodě.

Jak nejlépe vyváznout

Celá planeta je protkána nepřátelskými vojsky, jinak si to neumím vysvětlit. Přijde mi až neskutečné, kolik protivníků se nám staví do cesty – nám, obyčejným padawanům, kteří jsme pořádně nevyhráli žádný boj. Je až trochu směšné, nakolik se nás bojí. Oni, silní a dokonalí jedinci, za které se pokládají.
Budova za námi se již dávno zhroutila, vzduchem létá nepříjemný prach a nervozita, jak hledíme jeden na druhého. Nelíbí se mi tu, nejraději bych se vrátila, jenže to nám není přáno – jsme zkrátka důležití a budeme se muset zjevně probít.
Dorian v tom má jasno, dokonce i v tom, že se zjevně chce podílet na záchraně mistra Tunarise.

Naznačím padawanům, aby se trochu stáhli, utvořili pevnou formaci a přitom dávali pozor, co se děje kolem nich – spolupráce, ale zároveň ochrana. Sama první útok spíš odrážím, než abych se hnala dopředu, snažím se situaci pořádně zmapovat a zjistit, kdo tu tomu velí.
Bohužel, každý Sith samozvaný pán.. zabijeme jednoho, objeví se jiný.
Jenže je tu loď. S trochou štěstí bychom jí mohli ukořistit pro sebe a ulétnout s ní tam, kde bychom měli chvíli klidu a odpočinku.
Vyrazím tedy dopředu, skrz droidy, abych se dostala k lodi.

Tunaris nadále leží a míří na něj Sith... Dorian využívá svou sílu a odhazuje ho... to nepomáhá a Sith stále stojí. Mistr Terrkim Mulfe zasáhne mnohem rychleji než se čekalo a Sithův útok byl bezcenný. Kortus, jak se Sith jmenuje, okamžitě zasáhne a začne bitka mezi Kortusem a Mulfem!

Accal je připraven s mečem a sleduje zajímavého sitha co stojí ve vesmírné lodi... ovšem jeho sledování musí rušit! Na Racka naskočí několik raketových droidů a vypadá to s ním hodně špatně!

Dorian a Kayla kryjí padawany a snaží se je zachránit před hordou droidů! Velký Lord Sith vystupuje z lodi a vybírá si cíl... vybere si Kaylu a skočí mezi padawany s tím, aby jí zabil!

Artedius přenechává řízení na Draga a vyskakuje z vesmírné lodi na zem... tam se svým červeným mečem řeže ostatní droidy... nikdo z Jedi mu nedůvěřuje... ale okamžitě jde pomoci Dorianovi a Kayle... jelikož vidí svého známého kámoše...,Lorda Ran-Kerga'

Bitva

Boj pokračuje, o Tunarise je postaráno a já hlavně odrážím střely a kryju své padawany, někdy rozseknu droida, který se dostane příliš blízko. Na scéně zahlédnu i novou postavu s rudým mečem, která vypadá, že je na naší straně tedy, alespoň se tak chová. Když opět nabydu plné pozornosti, vidím Kaylu, jak se snaží přiblížit k Sithské lodi. Vím jak myslí, ona ví jak myslím já, je mi jasný její plán. Neznámý cizinec zamíří k nám, ale velký lord ze Sith také a oba si to míří ke Kayle. Sith přiskočí do vřavy a chce jí zabít.
"Kaylo! Všichni se držte zpátky u ostatních Jedi. Kel Dore udržte se pohromadě a v blízkosti druhé skupiny pomohou nám!"
Odrazím se od země a doskočím vedle Kayly a úderu Sitha nastavím úderem obě své světelné čepele, abych vykryl jeho nápor a ochránil svou společnici. Ucítím jak mi v levé paži prostřelí bolest, když se ozve rána od světelného meče z dřívějšího boje. Zatnu zuby a trochu Sitha odtlačím, abychom mohli společně s Kaylou zahájit sérii útoků. Ve dvou ho můžeme zvládnout a možná nám pomůže i ten cizinec. Věřím, že mí padawani schovaní mezi padawany a mistry co jsou s Tunarisem, se na těchto pozicích dobře uchrání újmě.
"Jako za starých časů výcviku co?"
Pousměju se na Kaylu, která je mi po boku a zahájím úder rudou čepelí na hruď protivníka a hned doplním tou zelenou na jeho bok.

Bitva
Droidi jsou docela otravní, a tak se rozhodnu že je zlikviduji, odrážím střely a sekám roboty vejpůl. Někdy použiji sílu, aby jsem je sprovodil ze světa. Můj červený meč se míhá kolem a rozsévá robotům smrt.
Začíná to být nuda
Prohodím a rozseknu vejpůl dalšího droida, poté koutkem oka zahlédnu záři červeného meče, který nepatří mě. Otočím se a přitom useknu hlavu dalšímu droidu.
Sith jo ? no tak to bude sranda.
Rozeběhnu se směrem k místu, kde bojuje sith a jedi. Použijí Sílu a ovládnu svůj meč ve vzduchu, poté ho pošlu špicí na záda sitha.
Zkus vybrat tohle

Racek v potížích
A jsou tu zase. Bitevní raketoví droidi se navalili na racky jako holubi na zobání. Okamžitě jsem zakročil. Přiběhl jsem mu na pomoc a ze skoku srazil jednoho droida. Druhého jsem pomocí síly odhodil na zeď. Proti raketám mi byl meč zbytečný schoval jsem ho a rakety odhazoval a stáčel do droidů tak, aby žádný z nás nebyl výbuchem zasažen.
Teď se směju já rackovi. Kdo se směje naposled... Víš jak to je?
Ti droidi jsou už dost otravný. Musej mít nějakou slabinu. Začíná hledat jejich slabinu ať už ve stavbě nebo funkčnosti. Pohybuji se okolo nich a sleduji jejich reakce, abych potom mohl zaútočit na nejslabší místo v jejich obraně.

Bitka

Přesně jak jsem čekal, sith se otočil ke mě. Jeho útoky jsou rychlé, zuřivé a agresivní. A naprosto bez stylu. Typický boj každého sitha. Obratně se vyhýbám útokům, některé i odrazím. Pak náhle zaútočím pravou rukou na odlákání pozornosti a hned na to levou, míříc na jeho ruku s mečem.

Bitva

Tušila jsem, že se něco semele – kdyby ne, nebylo by to divné. Jenže až takovou pozornost jsem nečekala a v první chvíli mám pocit, že bych opravdu mohla umřít. Rychle se otočím a zahájím výpad proti nepříteli, to je u mě už Dorian a pomáhá mi.
"Jo.. tak nějak, jen tehdy mi to nepřišlo tak únavné. Myslím..," usměji se na něj a zaujmu naši klasickou pozici, ve které jsme líp, než sehraní.
V boji se moc nedržím klasických pravidel, občas někomu za pomocí Síly hodím trochu hlíny a prachu do obličeje, ale pokud jsem dost blízko a neohrozím tím Doriana, což by se díky náhlému poryvu větru klidně mohlo stát.

"Co ta loď? optám se během boje a uštědřím protivníkovi silnou ránu.
"Nebo se stáhneme a najdeme si jinou?"

Bitva pokračuje... Tunaris se začíná probírat a začíná zjišťovat jak mu jde o život. Je těžce zraněný a potřebuje dostat do bezpečí, někam kde ho ošetří... nebo se dostat k Dragovi do vesmírné lodi. Pak se vzmůže na zakřičení: ,,Všichni do lodi, všichni!'' zakřičí a opět spadne na zem.

Artedius - namíříš čepel na Lorda Sitha a ten vyskočí a pak velkým úderem mečem do země udělá silovou ránu, kterou všichni upadnete na zem. Pak vstane a chytne rukou Kaylu a silou odhodí Doriana na zem. Musíš nějak zasáhnout!

Dorian - to samé, jen tě odhodil do jedné z budov!

Accal - Po zklividování si jediný s Rackem, kdo můžete zachránit Tunarise do lodi!

Terkim - Kortus bojuje hrozně a seká všude kde se jen dá. Po dvou odhození, jdeš ale stále dál a snaží se ho jakým si způsobem seknout. Bojuje hrozně akrobaticky a dává do toho všechno úsilí... pak tě ale sekne do ruky a v tobě to vyvolá jistý adrenalin, když vidíš... že tam Tunaris leží a nikdo mu nechce pomoci!

Bitva pokračuje

Sith vyskočí, což asi všechny z nás co s ním zápolíme vyvede z míry, pak při dopadu udeří jeho meč do země a odlétnou jiskry a tlaková vlna mě odmrští vzduchem. Letím přímo do jedné z budov a vidím, jak chytne Kaylu za ruku. Hlava mi pulzuje tím nárazem a vše se mi v hlavě odehraje ve vteřině. Vědomí, v jakém je Kayla nebezpečí ve mě rozpumpuje novou sílu a vproudí adrenalin do žil. Nyní zapomenu úplně i na zraněnou paži a pomocí Síly se svezu na té tlakové vlně, která mě mrštila pryč a docela jí odkloním a stočím ve svůj prospěch nahoru a trochu zpátky směrem k sithovi, takže přiletím vysokým skokem pokud se to povede.
"Kaylo!"
Zaburácí můj hlas, ve kterém se značí odhodlání, odvaha, trocha hněvu a hlavně rozhodnost ji ochránit. Za letu udělám kotoul silou Kaylu strčím bokem, aby se jí nemohl krýt a při dopadu mu nastavím obě čepele a mířím mu na hlavu a ramena. Při tom rychlém sledu by neměl mít šanci krýt se Kaylou, spíše by měl mít co dělat s tím, abych odrazil svým mečem sílu dvou mých. Navíc při rychlosti, kterou letím zpátky bych měl za pomocí mečů proříznout i jeho Silové pokusy o to odhodit mne. Kdyby se přece jen, ale něco podělalo jednám rychle a operativně a hlavně se snažím vyhnout tomu, abych ublížil Kayle.

Možná konec všeho šílenství
Prosekal jsem se droidy a spolěčně s Rackem jsme mezi zvuky meče a střelami slyšeli křik Mistra Tunarise. Naše pohledy se opět střetly a věděli jsme co udělat.
Přiskočil jsem k Tunarisovi a chránil ho celou cestu k lodi.
Přestal jsem být tak klidný, už mě ta neustálá válka nudila.
Nasedat nebo vás sem vlastnoručně dokopu! Zařval jsem do chumlu bojujících a schovávajících se tak, aby mě slišeli.
Už se tu nehodlám zdržovat, Ať už měl Tunaris důvod jakýkoli mohl nás stát hodně životů... Tohle nebylo regulérní.
Tohle není pro nás! Padáme! znova jsem nešetřil hlasem.

Boj pokračuje

V první chvíli sebou jen zaškubám jako nemotorné mládě, které se ocitlo v nepříznivé situaci, ale vzápětí se pokusím jej rukou udeřit v oblasti těsně pod krkem a to za pomocí Síly. Jenže jeho stisk je pevný a moje síly omezené, značně vyčerpané předcházejícím bojem a útěky.

Boj

Seknutí do paže mne překvapí a zároveň i jaksi nakopne. I tak mne ale donutí bojovat jednou rukou, neb bolest je moc velká na to, abych s levačkou dokázal dál bojovat. Snažím se nepodléhat zuřivosti a bojovat s klidem, ale je to obtížné. Pomáhám si Silou, stále se snažím stát tak, aby sith nemohl na Tunarise. Když si však všimnu, že tam leží jen tak, pohled mi ztvrdne a mé útoky znatelně zrychlí a zesílí. I tak mi nejde o to sitha zabít, ale jen zdržet, nebo zranit. Když konečně zaslechnu něčí hlas, jak mluví o stahování a všimnu si i jeho původce, jak odtahuje Tunarise, načerpám co nejvíce Síly a zraněnou rukou ji vyšlu proti sithovi s cílem ho co nejdále odhodit, abych získal čas k útěku.

Už jsem v lodi, cítím se více v bezpečí, ale ostatní Mistři a padawani utíkali na druhou stranu... věděli, že se do této lodi všichni nevejdou a někdo je musel vést k jiné vesmírné lodi... jelikož já nemohl!

Lord Sith bojoval proti Dorianovi nadále a snažil se ho trefit, nebo alespoň jeho kamarádku Kaylu, která byla pro něj velmi snadným cílem. Jakmile jí Dorian ubrání, musí se Sith dostat trošku dál a v tom na něj nabíhá Artedius, aby ho zabil. To se mu povede! Jeho seknutí je tak silné že prolítne Sithovími zády. Sith se stihne ještě otočit a než Artedius čepel vytáhne, padá na zem bez hlavy. Stejně jako Sith.

Accal stojí ve vesmírné lodi a snaží se přilákat ostatní, který se do lodi vejdou... okolo ještě bylo pár droidů a o to si se s Rackem ještě musel postarat.

Terrkim Mulfe slyší hlas a odhazuje Kortuse... utíká k Accalovi, ale Kortus se opět vrací, jenže né po tobě, ale po ostatních padawanech...

Všichni bojují v hrozné situaci a každý už chce utéct pryč. Avšak na planetě Tattoine právě přistála loď mistra Jedi a z ní vylezl mistr Yoshi, který šel napříč pouští aby se dostal k místu, které mu ukazuje lokátor. V tom zrovna vyletí oknem John Reclen a za ním skočí několik (Prasat) které chtějí jeho hlavu! Je jich asi pět a snaží se tě obklíčit!

Boj o život

Když dopadnu čepelemi proti Sithovi donutím jej stáhnout se kousek zpátky a od Kayly, trochu udýchaně, vzhledem ke složitosti útoku pozvednu své meče připraven bojovat dál, ale to už vidím jak ten, který se nám přišel pokusit pomoci i když třímá rudý meč zabije sitha, ale ten mu stihne ještě v otočce utnout hlavu.
"Síla tě provázej."
Zašeptám a nadechnu se. Vidím jak Accal odtáhl Tunarise do lodi Sithů a za ním se stahuje ještě jeden co jej kryl. Ale co ostatní mistři a padawani? Accal se snaží co nejvíce z nich zavolat k lodi, ale je jasné, že se tam všichni nevejdeme. Zatnu zuby a silou přitáhnu oba rudé světelné meče, které leží teď jen kousek ode mne a Kayly na zemi. Jeden nechám hned dolevitovat k ní.
"Vem si ho se dvěma to bude lepší."
Podotknu a třetí, který chytím mezi prsty zavěsím za opasek. Je to sice zvláštní sbírat takhle meče padlých, ale můžou se hodit a osvěčují se. Zahlédnu také sitha Kortuse jak se blíží k mé i Tunarisově skupině mistrů a padawanů, kteří jsou stále v hloučku u sebe a tak nějak se nerozhodli co dělat.
"Musíme ho zabít taky není jiná možnost, jak jim pak uniknout."
Podotknu ke Kayle a hodím po ní pohledem.
"Pokus se zorganizovat naši skupinu i ty co tu zbyli z té Tunarisovy, mistři nebo padawani to je jedno. Tenhle Sith bude silný a musíme ho dostat společně. Zdržím ho než se zorganizujete k společnému útoku tolik mistrů by ho mělo zlikvidovat."
S dalším nádechem se odrazím od země a překonám kus vzdálenosti mezi mnou a běžícím Sithem. Za běhu natáhnu paži a vyšlu vlnu Síly, abych ho smetl k zemi, nebo alespoň pozdržel. Jakmile se dostanu na dosah oženu se po něm rudou čepelí a hned se bráním svou zelenou.
"Snad mi ho pomohou skolit brzo."
Napadne mne a začnu se Sithem zápolit a doufat v to, že ho společně porazíme, abychom se pak mohli jako dvě skupiny zdejchnout ať už jakkoli.

Boj

Jen díky Dorianovi jsem osvobozená. Svezu se k zemi a zůstanu tam sedět, což není ani trochu výhodná pozice, protože jsem naprosto okatě na ráně a tak snadný cíl.. škoda mluvit. Přesto mám co dělat, abych se odhodlala zvednout. Roky tréninku a snahy přežít to je něco jiného, než co dnes zažíváme.
Chytím meč, který mi Dorian pošle a unaveně přikývnu. Chtěla bych být jinde, odpočinout si, nemyslet a nebojovat o život. Těžce se zvednu.
"Dřív nebo později se objeví další," odpovím mu přiškrceně.
"Skoro začínám mít pocit, že to nemá smysl," přiznám se s nešťastným pousmáním se, ale vzápětí už zase přikyvuji, jdu na to, odpovídám ještě zběžně a pohledem hledám prvního z naší skupiny.
Jen kdybych nebyla tak unavená..
Plynule protáhnu otlučené tělo a podobně jako Dorian i já se odrazím a doplachtím kus cesty před sebe, dopad není nijak elegantní, ale protože se z něj dávám rovnou do běhu, abych to všechno stihla co možná nejdřív.

Zahlédla jsem dva padawany, běžím k nim a zběžně oznamuji, co se chystá. Pak se znovu rozdělíme, aby mi pomohli najít co jak nejvíc posil. Postupně tak každému já, nebo padawani, sdělíme, co je třeba a vrátíme se na ujednané místo, abychom mohli pokračovat v Dorianově plánu na zničení Sitha. Cestou se samozřejmě nevyhýbáme šarvátkám, ale kupodivu se cítím o dost líp a podle toho vypadá i technika, jakou bojuji a rozhodně neupadám do předcházejících nedůtklivých stavů mysli, kdy ze mě byla obyčejná slaboška.

Ještě stále boj
Zase se objevili droidi a ikdyž je teď jo jednoho sitha méně, na problémech to nic nemění. Lidé se v panice rozprchli jako zmatené rybky lovené žralokem pro zábavu, nikoliv z hladu.
Zmačkal jsem dva droidy do sebe a použil je jako bowlingovou kouli na ostatní.
Úlomky droidů se snažím zaměstnávat sitha (Kortuse), aby se padawani dostali bezpečně k nám nebo k druhé lodi.
No tak, už se mi tu nelíbí. Ten mistr je na hovno. Říkám si jen tak pro sebe, abych nezapomněl na to, jaký je náš stav.

Konec dobrý, nic není dobrý!

Je to už několik hodin, co jsem se probudil v nemocnici... ostatní byli ale pryč. Stáli před nemocnicí, kde se na sebe koukali. Accal, Dorian, Kayla, Racek, Drako a několik pár padawanů a asi dva čtyři mistři. Ostatní bitvu nepřežily. Stihové byli poraženi a vy jako jediný jste přežily. S

Stojíte tam a koukáte na sebe... dokud někdo něco neřekne, nebo někdo z party neodejde.

Někde, u nemocnice
Je to šílenec! Nebránil jsem si říkat takové věci a nekontroloval jsem ani své emoce, což bylo pro můj rod velice neobvyklé. Co ho napadlo, brát padawany do srdce nepřátelského území? Půlka jich tam pomřela, druhá leží v nemocnici.
Přecházel jsem z jedné strany dveří na druhou a po očku sledoval ty dva, kteří se sem dostali bez zranění.
Přemýšlel jsem Kdo ksakru je? Takhle riskovat... Nevinné. Je opravdu tak naivní nebo bezohledný... Myšlenkami jsem se nějak netajil a stále jsem vypadal jak tygr v kleci.

Po boji

Klid přišel najednou, tichý, šokující. Po tolika svedených bitvách, po tolika mrtvých a po vidině vlastního umírání byl klid nejrušivějším prvkem v mém životě. Stále jsem čekala, odkud se někdo vynoří, ale nic takového nepřicházelo.
V koutku duše jsem byla ráda, ale neuměla jsem to dát patřičně najevo. Mé rysy byly ztuhlé, tvář bez úsměvu a svaly napnuté k další akci.. i když kdo ví, jestli by se nepotrhaly stejně lehce, jako pavučinky při bouři.
Vysílená, nejistá a rozhozená jsem stála kousek od Doriana a častovala jej zvědavými pohledy. Netušila jsem, jak se k celé věci postavit. Předtím se zdálo nejlepší odejít. Být pryč. Ale teď? Nemůže nás něco takového postihnout znovu? A co kdyby nás Tunaris ve své "špatné" chvilce sledoval a šel po nás?

"Je to všehoschopný idiot..," ulevím si neoprávněně, takže se hned na to zašklebím.
"Je nemocný. Musí. Nebo zviklaný Temnou stranou natolik, že kolikrát ani neví, co dělá," nad vzpomínkou na něj se mračím. Ani v nejmenším ho nehodlám navštívit a litovat ho v jeho zbídačeném stavu.
"Všechny nás vystavil nebezpečí, riskoval, vlastně nás do toho přímo vtáhl, chtěl to.. nechci s ním mít už nic společného," řeknu nakonec rozhodnutě.
"A je mi jedno, jestli ví, nebo neví, co dělá. Měl by být eliminován," rozhlížím se kolem sebe a pořádně nepostojím, stále přenáším váhu těla z jedné strany na druhou, pak si promnu krk, na kterém naskakují modřiny od škrcení nepřítelem.
Pokud jsem kdy skutečně mohla vystupovat jako čistá, hněvem nezdrcená bytost, pak poslední hodiny mnohé změnily. Má slova byla plná zášti, nesouhlasu a touhy po tom, aby vše skončilo co nejdříve - a to klidně na úkor jednoho života, ačkoliv jsem původně měla na mysli nějaké vězení, aby už nikomu nemohl uškodit.
"Zpětně.. skoro mi připadá, že byl v nesnázích už dávno předtím a potřeboval jen pomoct, takže nás do toho všechny zatáhl, aby nepřišel o svůj vlastní život. Jenže ty jeho změny.. kdo ví, co všechno v galaxii už napáchal," zkřivím rty, a ve stejném okamžiku mi hlaistě zakručí v žaludku.
"A taky mám hlad, no jistě..," zabručím nakvašeně, protože něco takového se sem prostě nehodí. Ne teď.

Opravdu vše skončilo nebo začalo?

Boj byl nelítostný, mnoho dobrých jedi dnes padlo, jen díky hlouposti. Mnoho jich, ale bylo také zachráněno díky celistvosti. Sithové nám jistě tento úder jen tak neodpustí, zvláště kvůli tomu, kolik jsme jim zabili stoupenců. Už ani nevím, jak se mi posledního Sitha podařilo zdolat bylo toho prostě na mě moc. Jediné co bitvu nyní připomíná jsou utržená zranění, Tunaris ležící v nemocnici a pak taky světelné meče, které jsem se po boji rozhodl sesbírat padlým padawanům a Sithům, aby se nedostaly do špatných rukou a mohly být využity pro lepší věc. Pár jich mám navěšených kousek od toho svého a zbytek ve vnitřních kapsách svého cestovního pláště, kde budou nyní v bezpečí. Je mi jedno co si o tom ostatní myslí, pro mne je to něco, jako sbírání známek padlých vojáků, až na to že tyhle "známky" ještě poslouží své věci. Všichni jsme unavení a určitě přemýšlíme o posledních událostech. Accal a Kayla se již vyjádří. Očima hledám mladého Kel Dora, který podpořil mou věc již v minulosti. Mezitím přelétnu všechny pohledem a zastavím se u Accala a Kayly.
"Ano v tom s vámi dvěma souhlasím, Tunaris nemá všech pět pohromadě a je div, že jsme přežili tuhle jeho chybu. Je očividné, že nemá potřebné schopnosti proto, aby vedl náš Řád k něčemu dobrému."
Zavrtím hlavou zklamaně, jelikož zpočátku jsem v něj vkládal naděje.
"Možná bloudí mezi temnou a světlou stranou Síly, ale zabít jej by bylo špatné. Vzpomeň si Kaylo čemu nás učil mistr. Jedi nejednají ve vzteku, nemstí se a nezabíjejí bezbranné. Jít s ním je špatné, ale zabít ho horší. Půjdeme vlastní cestou však Síla se postará o osud, který zasluhuje."
Odvětím svůj pohled na věc a přelétnu všechny přítomné sebevědomým pohledem.
"Věnujte mi prosím na chvilku pozornost!"
Zvýším hlas, abych všechny upoutal.
"Mistr Tunaris nás zavedl skoro všechny do záhuby, jeho stav ducha je horší než se dalo očekávat. Zůstat s ním znamená ohrožení všech, kdož s ním zůstanou. Již před bitvou jsem byl rozhodnut a někteří z vás mne podpořili. A stojím za tím stále. Všem, kteří chtějí, změnili názor, nebo stojí o to naleznout lepší život a to co k Jedimu opravdu patří nechť letí se mnou!"
Začnu promlouvat k nim dost nahlas, aby mi rozuměli.
"Hodlám náš Řád obnovit a navrátit mu původní lesk. To co bylo zapomenuto musí povstat! A vím, i kde je místo se uchýlit. Na Kasshyyku, kde je domov Wookiů hodlám založit nový chrám Jedi. Wookiové jsou mí přátelé. Hodlám učinit ještě jednu krátkou zastávku na jedné z planet, ale to teď není důležité. Kdo chce podpořit Řád a ctít to co znamená být Jedi?! Kdo mě bude následovat?!"
Otáži se všech nakonec a čekám, jak se rozhodnou.

Smrt je jen začátek

,,A vy si opravdu myslíte, že Wookiové ještě žijí?'' zeptal se hlas člověka, který nebyl nikde vidět.
,,Dokážete si vůbec představit, jak vést řád?'' zasměje se hlas člověka, který nikde nebyl vidět.
,,Kdysi dávno, to ještě žil mladý Skywalker, existovala divná rovnováha. Existovali lidé, co zkrátka nesnášeli různé rasy a tím pádem se pak zabíjeli Mon Calamari, Gungani nebo i samotní Quarreni... zkrátka to bylo běžné a ani samotná královna, nebo mistři Jedi, s tím nic nedělali.'' opět promluvil záhadný hlas z dálky.
,,Znám vaše jména, vaší minulost, vašeho mistra a vaší zradu. Vím přesně co nyní chcete udělat a co se stane, až to uděláte. Víte já vlastně ani neexistuji, ale pokud teď někdo z vás jen pohne nohou, bude má čepel vedla vaší hlavy!'' opět promluví hlas a čeká, až někdo z nich něco chytrého řekne.

,,A klidně Sargona zabijte, pokud ho nezabijete, nemáte právo vést řád!''

Hlas v neznámu

Najednou se ozve cizí hlas neznámého původce. Trochu mě z toho zamrazí, ale zachovám klid. Je nás tu dost na to, aby jej někdo dostal, kdyby byl původce maskován. Ale to, jak mne podráží autoritu u ostatních se mi nelíbí.
"Nevím, kdo jsi, abys nám říkal co máme dělat! Nejsme ničí loutky a své cesty si píšeme sami!"
Procedím skrz zuby a hledám ho očima. Pak pohodím hlavou, abych shodil vlasy a odhalil část tváře, kde mám tetování.
"Pokud víš vše jak říkáš pak víš co tohle tetování znamená. A já vím, že Wookiové žijí."
Podotknu sebejistě.
"A co se týče Řádu někdo jej vést musí a Tunaris k tomu již předpoklady nemá. Náš Řád je roztříštěn a nikdo krom mne se nemá k tomu, aby jej dal dohromady. Povedu ty, kdož mne budou následovat tak, jak budu umět nejlépe."
Když se zmíní o Tunarisovi opovržlivě se usměju.
"Teď mluvíš jako Sith! Jen ti zabíjejí bezbranné. Jedi jedná jinak a my všichni to víme. Krotit svůj meč milosrdenstvím je umění nikoli slabost."
Stojím zpříma připraven na cokoli.

Temnota je všude kolem nás

,,Samozřejmě že vím odkud máš to tetování a kdo vlastně jsi, stejně jako znám tvého mistra, nebo už si nepamatuješ na Woy Junga? Byl to dobrý mistr, ale horší jedi. S těma lovcema se dalo lehce vypořádat a víš proč vás už nikdy nehledali? Hádej, je to docela lehké''
,,Jakmile si byl plnoletý a splnil si zkoušku, vytetovali ti symbol, to je pěkné. Jeden z mích přátel na tebe celou dobu dohlížel na jednom pěkném stromě.'' 

Pak se nadechnu a pokračuji: ,,Jenže si nikdy netušil, co se stane dva roky poté, co z planety odejdeš. Temnota je všude, všude kolem nás. A po dvou letech byla planeta vyhubena. Sithové a temní Jedi se začali více a více spojovat a z normálních Jedi se stali loutky těch temných. K jedné z těch loutek si se pak dostal i ty, včetně tvé kamarádky Kayli. Nebo sis myslel, že se takhle chová mistr normálně? Já vím že ne, Sargon je loutka těch temných, těch co zničily celou rodnou planetu Wookiuu.'' dořeknu těžkou větu a náhle se zadívám na Kaylu... i ona chce říci něco, co jí zamrazí.

,,Klidná a někdy velmi rozzuřená Kayla Veese o tvé minulosti ani Dorian neví že? Narozena na planetě Kalevala v Mandalorském systému. Moc dobře se tam žít nedalo, když přeci jenom to tam vládne toxickými výpary a silným problémem se vzduchem. Dokonce po tom, co tam schodili bomby slavní Death Watch to bylo jen a jen horší. Tvá planeta už také neexistuje. Nicméně jednoho prince asi znát budeš že? Tanus Vees, nikdy jsi se nepodělila o to, že patříš ke královské rodině Mandaloriánů. Tvůj osud tě doběhl. Tvá rodina je mrtvá, ale tvůj bratr... ten žije.'' to stačilo pro Kaylu až příliš informací, ale jelikož jsem měl spoustu času, rozhodl jsem se říci něco i slavnému Hera`cca`lyo. 

,,Zdravím i tebe Hera`cca`lyo, nebo spíši Accale? Ty jsi takový pěkný modrásek z rasy Chiss, narozen na planetě Csilla, kde si byl jen obyčejný chlapec na ulici. Tví rodiče se snažily jak jen mohli, aby si měl dobrý život bez problémů. Ale ty si problémy skoro vyhledával. Spolu s přáteli a s divnými existencemi jsi prostě večer musel běhat venku a dělat menší problémy. Samozřejmě pouze dětské věci, ale jedna z těch věcí tě naučila ovládat zbraně a techniku. Začal si být docela dobrý v hunteru a ovládal si věci, co lidi na planetě Csilla odsuzovali. Kontaktovali radu Jedi, ať tě někdo dostane pryč. A tak se našel mistr, který byl ještě před tím ve vězení jako odpadlík. Nic nenormálního. Tohle se dělalo přece normálně. A tak si byl odveden na svůj výcvik. Tví rodiče byli nadšení...konečně se z jejich syna stane někdo. Ale nikdy netušily, že to je past. Tvůj mistr byl pak nalezen na jedné planetě jako odpadlík druhého stupně...on ještě i žije. Pracuje na vesmírné lodi Sithů jako asistent a hlídač vězňů. Jo takový je život. Nicméně z tebe se stalo zvíře toužící po pomstě a stal si se tím, co tě na Csille naučily. Stejně by si rád byl u Sithů ne? Chceš říci něco o tvé rodině?'' 

Domluvil jsem a nikdo mě stále neviděl.

Asi špatná karma

Na Dorianova slova tiše brouknu, vím, že má pravdu a vím, že bych neudělala nic, co by neschválil.. nakonec, možná bych to neudělala ani tak, ale přece jen se stydím, že o tom přemýšlím. Trochu. Hněv a pocit bezradnosti nad smrtí tolika z nás je nesmazatelný.

Jenže hne v další chvíli se všechno mění.
To, co Dorian říká o obnovení Řádu a jeho udržení, o jeho vedení, mne vyvede z míry. Nedávám to na sobě nijak moc znát, ale jsem zaskočená. Chtěla jsem klid, a teď.. teď budeme mít víc zodpovědnosti za každého, kdo se k nám přidá.
To.. ach, Doriane.
Nepochybuji, že on to zvládne, ale dokáži to i já?

Než k tomu však stačím cokoliv říci, ozve se hlas, který nás kárá, nabádá.. nic dobrého z toho nemůže vzejít. Rozhlédnu se, ale nečekám, že bychom se znovu dostali pod nepřátelský útok.
Tedy.. snad.
"Tunarise není třeba zabít, ale někam zavřít. Omezit jeho Sílu, cokoliv, aby už dál nemohl škodit. Všichni víme, že smrt není tak docela řešení.. pamatuji si na příběh o tom, co se podařilo napáchat duchovi Exara Kuna, něčemu takovému se musíme vyvarovat," řeknu rozhodně, tak trochu vzpurně vůči hlasu, který nemá viditelného majitele.

Během několika okamžiků už jsou odhalovány naše osudy, naše minulost, a to rozhodně není něco, v čem bych se chtěla jakkoliv patlat. A navíc v téhle situaci.
"A proč nám to předhazuješ?" vyplivnu otráveně otázku.
"Jsou věci, které si člověk nevybírá, o kterých nemůže rozhodnout. Jsou i věci, které nemůžeme změnit, a tou minulost bezesporu je. Nechci se k nim stavět zády, ale pokud si mohu vybrat, pak je mou jedinou rodinou Dorian. Každý má tajemství a nemyslím, že je nutné, abychom k sobě byli tak upřímní, abychom si jediné neponechali.. ale i přesto, i přesto mne stejně nejvíc fascinuje to, jak se nás snaží poučovat někdo nyní," ohrnu rty.
"A takovým způsobem," zamračím se.
"Naše úmysly budou pod vedením Doriana čisté, měl by být vzorem pro nás všechny. Je i pro mě, byť mé myšlenky.. byť mé myšlenky a názory nejsou vždy správné. On je tím prvkem, který mě umí usměrnit a ukázat mi cestu.
Nevím, o co ti jde, ale měl jsi zasáhnout dříve."

Mluvila jsem klidně, ještě pod vlivem prvotního zahanbení, ale i tak jsem cítila, že není třeba mnoho, abych se zase začala vztekat. Už mám dost toho, jak se nám každý snaží kázat.. tolik let jsme si vystačili jen my dva, a teď.. teď je všechno pryč.

Někdo další na scéně
Dorian, Kayla i ostatní se mnou v podstatě souhlasili. Shodli jsme se na tom, že Tunarise nelze následovat bez ohrožení života.
Pak se Dorian ujal slova a promluvil velice motivativním tónem.
Nejradši, bych mu dal poslední pomazání... Aby už nikomu neublížil. Přemýšlel jsem stojíc a poslouchajíc Doriana.
Dorian skončil, než mu někdo odpověděl, ozval se neznámý hlas. Podrýval jeho autoritu. To se mi nelíbilo. A nelíbilo se mi ani, že by mě chtěl ovládat.
Říkal zabít? Není to člověk od nás, nikdo tady, komě mě, by Sargona zabít nechtěl...
Nelíbilo se to Kayle ani Dorianovi, oni jsou opravdoví uživatelé světlé strany.
Na opozici se vytasil s našimi žiivoty, jakoby, nás snad špehoval.
Na svý rodiče si nepamatuju, mládí jsem od dvou let trávil s mistrem. Pohrdavě se usměju. Když však pokračoval, zalil mě pot. Léčka v léčce? A mě takhle odhodili? Rada mě zavrhla, dobře jí tak... Zatnul jsem pěsti. Připraven se přefázovat, otočil jsem se a začal znovu přecházet ze strany na stranu. Já jsem na té straně, která potřebuje pomoc. Řád Jedi je v ohrožení a Sithové se vždycky vylíhnou z toho nejmenšího semene... Já nejsem zvíře...

Pře s neviditelným

Přelétnu všechny přítomné a zvláště pak Accala a Kaylu klidným pohledem a mrazivě se podívám do prázdna, jako bych se snažil neviditelného nepřítele najít.
"Možná Wookiové padli, pokud tak jest je to těžká rána, byli to přátelé. Ale já věřím v jejich schopnost přežití a jednou se za nimi podívám. A mám i jiné záložní plány jak přežít a uchránit ostatní."
Odvětím a mávnu gestem k ostatním.
"A pokud si myslíš, že nás rozeštveš, nebo přetáhneš na svou stranu kecy o naší minulosti, kterou sis mohl někde vyštráchat, pak jsi jen hloupý ubožák. Nemáme z tebe obavy Síla je na naší straně a my přežijeme. Nezáleží na tom, kým jsme byli, ale kým jsme nyní!"
Zvolám a zhluboka se nadechnu. Zapomenu na strach z neviditelného a rozpřáhnu pomalu ruce od těla, aby bylo vidět, že nemám zbraň a pomalu vejdu do středu kruhu a stále mám rozpřažené ruce.
"Jsme tady všichni ti, kdož jsou věrní pravému Řádu. Ať padawani, rytíři jedi, nebo mistři, nezáleží na tom, zda někdo z nich byl pašerák, sirotek, člen královské rodiny, nebo to je jedno kdo! Tady! Tady stojíme všichni jako jeden, všichni jsme si rovni, minulost nic neznamená, důležitá je budoucnost, kterou si spolu napíšeme. My jsme nový Řád ve starém světě! My jsme nová naděje potřebnému lidu!"
Mluvím dost nahlas a srozumitelně a spíše mluvím asi k ostatním svým společníkům, než k tomu hlasu.
"Copak sebou necháme manipulovat nějakým hlasem, který ani nemá odvahu s námi promlouvat do očí?! Copak se vzdáme naděje na světlejší zítřky Jedi a necháme všechny děti s nadáním zkazit, nebo pobít?! Je na čase znovu povstat! Seženeme si loď a půjdeme na novou cestu. Kdo odhodí strach, vleje do svého srdce staré ideály našeho Řádu?! Kdo jde se mnou?!" 
Křiknu na všechny s hlubokým nádechem a rozhlédnu se po všech přítomných. Očekávajic jaký jsem měl účinek.

A život jde dál

Na to co řekl Dorian nikdo neodpověděl... po chvíli nebylo slyšet už vůbec nic. Stáli jste tam s tím, že na vás někdo mluvil... ale možná to byli pouhé halucinace, pouze zpráva... či mrtvý Tunaris jako duch... nikdo neví co to mohlo být, ale jedno je jisté... byl klid... a jak bude váš osud pokračovat, záleželo pouze a pouze na vás.

Ticho po hlase

Čekám, zda se dočkáme nějaké odpovědi, ale Dorianův proslov plný síly a odhodlání, stejně jako přesvědčení, zřejmě nějak zapůsobil. Jak, to se můžeme dohadovat cestou, každopádně je ticho – napjaté, nedůvěřivé ticho, protože všichni očekávají další soud.
Když se však ani v dalších chvílích nic neděje, Jediové poněkud rozpačitě, byť mnozí s odhodláním, souhlasí následovat mého přítele.
Je to velká chvíle.
Plná emocí, plná rozhodnutí, která nebude lehké měnit a my v nich skutečně budeme muset setrvat, nepolevit, nepřijít o víru.

"Budeme tě následovat, jak vidno, všichni," přátelsky se usměju, ale cítím se nepatřičně. Jako kdyby se pomalu rozpadalo to všechno, co jsme za ty roky spolu vybudovali. Připadám si prázdná a nemít co nabídnout, to je příšerný pocit.
Snad i proto je má reakce, byť jsem pevně rozhodnutá, poněkud chladnější, než by se právě hodilo. Žádné davy rozohňovat nehodlám, provolávání slávy nebude mou zásluhou.

Ještě jednou se rozhlédnu kolem, stále nevěřím ani tomu, že je konec. Jen tak? Náhlý proslov a náhlé zmizení?
Jsem příliš podezřívavá..
Musím se tomu pousmát, tomu všemu. Možná je to jen vypětí a únava, snad právě to je skutečným důvodem, proč se cítím tak, jak se cítím. Pohlédnu na Doriana a věnuji mu ještě jeden povzbudivý úsměv.

Čas jít dál

Neviditelný umlkne a tím mi dá vítězství ve při. Všichni přeživší se přikloní na mou stranu ať dočasně nebo trvale a já jen s mírným úsměvem kývnu. Věnuji pohled Kayle, která je blízko, který jasně říká jak vděčný jsem za její podporu.
"Je zvyklá, že jsme byli vždy jen my dva, ale tak to nejde potřebují někoho kdo je povede dál a i když nejsem ten správný nemůžu je v tom nechat."
Zhluboka se nadechnu a přelétnu pohledem přítomné.
"Jsem rád, že mi věříte. Měli bychom tedy tohle zlem prosáklé místo opustit, musíme si sehnat transport a pak někam dál, kde bude klid."
Pronesu svůj návrh a instinktivně jsem těsně u Kayly, protože jí věřím nejvíce.
"Ví někdo, kde něco takového nějak slušně sehnat?"
Otáži se a na chvíli nakloním ke Kayle.
"Stejně se musíme mít na pozoru."
Šeptnu a pak sleduji ostatní co se dozvíme.

Hledání transportu

"Rozhodně," odpovím Dorianovi tiše a rozhlédnu se po těch, kteří se jej rozhodli následovat. Snad si někdo něčeho všiml cestou, nepřipadá mi jako dobrý nápad se jen tak potulovat po téhle planetě.. mohli bychom zase na něco nečekaně narazit, což by dost dobře mohlo srazit morálku na nulu.
"Myslíš, že tu pořád je? Někde?" to, že jej necítíme, nemusí nic znamenat. Navíc, to, že jej necítím já nemusí nic znamenat.
"Třeba něco chystá, jen vyčkává..," dodám tichounce, až váhám, jestli to Dorian slyšel. Najít loď, někde tu přece nějaká musí být. Vyčkám na všechna ta rozpačitá kroucení hlavou, třeba se mezi nimi objeví nějaká kladná odpověď. Teprve pak bychom se mohli rozdělit a hledat.

Opět klid... a problémy
Nikde nic. Zmizel. Nechal nás s otázkami, bez odpovědí... S broukem v hlavě. Co? Já být Sithem? Mistr? Já... Byl jsem naštvaný. Měl pravdu. Od chvíle, kdy jsem odešel z chrámu jsem své emoce přestal krotit. Zabíjel jsem... i nevinné. Sice ozbrojené, ale nevinné...
Dupnu si a otočím se na Doriana, který právě znovu promlouval a hledal odpověď na otázku transportu.
Nejdříve jsem se postavil otevřeně i k ostatním, když Kayla začala mluvit o to záhadném hlase, postavil jsem se k nim, aby nás někdo neslyšel. Nerad bych někoho znepokojoval.
Mluvil jsem potichu, ale srozumitelně.
Je to srab. Teď se s ním nemusíme zabývat. Jestli je Sith a sleduje nás, nic s tím stejně neuděláme. Musíme sledovat své kroky ne kroky těch kteří nás loví. Jinak se zastavíme a budeme se motat v kruhu.
Pak jsem se podíval na Doriana.
Pokud by nám nevadilo cestovat po pašeráckých stezkách... Odmlčím se a počkám na reakci Doriana. Mám přítele s celkem velkou lodí. Pravděpodobně by to bylo zadarmo, ale s rizikem. Přemýšlel jsem.
Takhle se angažovat do vedení nové ho řádu? v Mysli jsem se zhluboka zasmál. Na tváři jsem měl jen malý úšklebek, který možná souvisel i s tímto.
Pokud jde o toho pošuka, myslím Sargona, klidně se o něj postarám. Nebál bych se, že on by nám po smrti dělal problémy. S Kunem to bylo trochu jinak. Je to neobvyklá nabídka jedimu, ale někdo to musí udělat.
Někdo to musí udělat... Udělá, dřív nebo později. Nabízím tu jednodušší variantu. nebojím si ušpinit ruce... Pro dobro.

Odchod

Nejprve kouknu na Kaylu se zamyšleným výrazem.
"Nevím, každopádně všechny by nás najednou neporazil v našem množství je síla."
Potřesu hlavou, abych ji ujistil, že jsme v relativním bezpečí. Pak ke mě a Kayle začne promlouvat Accal. V klidu jej vyslechnu a pohlédnu na něj.
"Ano není dobré znepokojovat se něčím co stejně nevyřešíme. A co se týče toho tvého přítele myslím, že to bude nejlepší volba. Riziko tu bude vždy a pašeráci nás dostanou pryč alespoň nepozorovaně."
Usměju se protože tenhle nápad se mi zamlouvá.
"Vytratit se beze stopy bude pro nás příhodné."
Doplním a pak se zamyslím na Tunarisem. Mám taky trochu chuť zbavit se jej, ale nakonec se nadechnu ke slovu.
"Tunaris je možná problém, ale nyní už ne náš. Živý bude pro tento moment užitečnější než mrtvý. Neví kam míříme, ale jeho pomatená hlava nám může poskytnout trochu času a zmatení nepřátel zde na planetě v době, kdy už budeme v bezpečí. Pokud má zahynout zahyne i tak. Ale my nezabijeme bezbranného, který byl členem řádu. Pokud chceme vybudovat nový lepší Řád musíme mu dát čistý základ."
Odvětím svůj názor a pak přelétnu pohledem ostatní a začnu mluvit normálním hlasem.
"Zdá se že máme odvoz Accale veď nás prosím."
S úsměvem mu pokynu rukou.

A tak Accal přišel s výhodnou nabídkou k pašerákům... Kayla, Dorian a několik dalších jedi šlo za ním. Ke stvoření řádu stejně nedojde, ale jako pro útěk z Coruscantu velmi dobré. (nechám to na Accalovi, on už má nějaký plán co s přítelem a pašeráky, nechám mu to)

Zatímco na vesmírné lodi: ,,Kare, je mistr Tunaris na živu?'' zeptá se mistr co se dí ve zvláštním křesle na lodi. ,,Ano je u nás na lodi, přivedli jsme ho do stavu života... myslím, že brzy si sním budete moci popovídat'' řekne Kar-Runo a podívá se na planetu Coruscant, vedle které právě letí.

,,A co ti mladí Jedi? ještě si pořád myslí, že mohou ovládat sílu a že jim dovolíme vytvořit řád? Kam vlastně mají namířeno Kare?'' zeptá se mistr, když jde všechno podle plánu. ,,Ano myslí... ale varoval jsem je, jak jste mi řekl mistře... kromě toho jejich síla je velmi slabá co jsem tušil a dělají právě vše proti řádu, takže se nemusíme ničím znepokojovat, jejich plán bude doprovázen naším člověkem na jejich pašerácké lodi toho Hera, myslím že ten má s temnou stranou síly velké spojení... není to jeho slabina a nám to pomůže! Toho Doriana... s ním už máme plány'' řekne a odejde Runo pryč z hlavního sálu vesmírné lodi.

Mistr jen popotáhne a řekne: ,,Děkuji Runo...děkuji''

Coruscant
Než jsem se vydal opodál volat, vyslechl jsem si jasné slovo vůdce. Nelíbilo se mi to, ale uznal jsem, že má Dorian pravdu.
Dobrá... Počkejte vevnitř. Nevím kde je, ani jak dlouho to bude trvat.
Pak jsem se uchýlil do kouta, mimo cestu ke dveřím.

Jessi? Nazdar... Jo, věci se trochu zkoplikovali... Né, nevracím se, zatím. Potřebuju odvoz. Z Coruscantu. Usmál jsem se. Supr. Ale je nás víc. Je to divný, ale jo. Potřebujeme na Kashyyyk. Teď jsme... Zapnu maják, ještě je funkční. Zatim. Schoval jsem komlink a zmáčkl naváděcí maják ve tvaru válce. Můj klíč ke všemu, usmál jsem se.
Vešel jsem do budovy a vyhledal Doriana.

YT-2000...Začal jsem, aniž bych něco vysvětloval. Bude tu do půl hodiny. Naštěstí byl zrovna vyložit nějaký zboží. Není to úplně největší loď, ale nějak se tam narvem.

Corusant

Jen na Accala kývnu a počkám než se vrátí.
"Výborně to je skvělá zpráva."
Usměju se a pak na Accala pohlédnu a taky na Kaylu.
"Doufám, že tvému příteli nebude vadit, když se ještě před přistáním na Kashyyku stavíme na skok na jednu planetu. Rád bych se tam o něco pokusil bude to jen chvilka a navíc...potřebujeme záložní místo, kde být v případě, že je pravda co říkal ten neznámý."
Řeknu k nim polohlasně.

Coruscant
Vypadá to, že jsem Doriana překvapil nebo potěšil, to už je jedno.
Vlastně je to moje loď. Koupil jsem si jí nedávno. Když nás "zavolali" zpátky na naboo. Nechal jsem mu ji. Určitě mu to vadit nebude.
Odpověděl jsem vydal jsem se zase ke dveřím, hledat na obloze mou loď.
Ten neexistující je taky pomatenec. Ať už mluvil pravdu nebo ne, byla to škodolibá radost.

Corusant

Takže Accal má loď? No výborně, aspoň nějaké dobré zprávy!
Pousmála jsem se a zaregistrovala úsměv Doriana, který jsem mu ráda oplatila. Zase to vypadalo, že se vše obrací k lepšímu - už bylo na čase!
"Jakou planetu?" zeptala jsem se zvědavě tichým hlasem.

Čekání na odlet

Usměju se na Accala a kývnu.
"Pravda hold někdo se nám do cesty srát musí."
Na chvíli koukám na nebe a vyhlížím loď než se ozve Kayla. V celku jsem čekal, kdy se zeptá a tak ji věnuji uličnický pohled a přikročím blíž k ní a Accalovi.
"Napadlo mě to nedávno. Chci se stavit na Kamino, v dávno historii byla právě tahle planeta hýbatelem misek rovnováhy a proto by jím mohla být znovu."
Řeknu tiše svůj nápad tak, aby to slyšeli jen ti dva.

Odlet se blíží

Uznale protáhnu obličej a pokývám hlavou, ve skutečnosti nevím, jak to komentovat. Nezdá se mi to úplně správné, krom toho, kdo ví, co se teď děje na Kaminu, po těch letech, a tak jsem z toho polovičatě nadšená a polovičatě s tím nesouhlasím.
Nikdy jsem se nechtěla plést do boje, natož ho natolik zveličovat. Totiž, nikdy.. tak to nebyl, to jen posledních pár let jsem si zvykla na luxus starat se jen o sebe a dnes, když vidím, kolik námahy a úsilí to stojí, jak jsou všichni schopní házet nám klacky po nohy a nakolik ošidná může být mysl Jedie, nechce se mi do toho.

"To jsem zvědavá," pronesu vážně, ovšem záhy se usměju. Nemůžu ho nepodpořit.
Až se to rozleží.. kdybych jen uměla být takový vizionář jako Dorian.

O nějakou dobu později...

Už jste byli na vesmírné lodi a letěli na Kamino... všichni jste meditovali a čekali až na planetu dorazíte. Nějaké rozhovory se na lodi odehráli ale spíše se Accal soustředil na svého starého kámoše a vy jste jen meditovali. Nic špatného se nedělo...jen jakmile jste vstoupily na poslední mini ostrov (takový ten na vodě) tak vám v síle něco nehrálo.

Mezitím na vesmírné lodi...

Mistr se jde podívat za Tunarisem, který je na vesmírné lodi ve zdravotním centru. ,,Zdravím mistře Tunarisy, nějak vám nevyšli plány s padawany.'' řekl mistr a podíval se na Tunarise. Ten se jen díval do stropu a neodpověděl.

Droidi na vesmírné lodi navštívily pokoj Kar-Runo: ,,Mistře...máme kontakt s vaší padawankou... máme vás spojit? A mistr šel za Tunarisem...'' v tom Runo rychle odpoví: ,,Už? No sakra... a rychle mě spoj s Girem, T8-25'' ,,Tady Gir, ale nemohu moc mluvit.'' řekne Gir, který je na Kaminu.
,,Ano tady mistr Kar-Runo a nesu rozkazy. Za chvíli k vám doletí pašerácká loď... je důležité pohlídat si pasažéry. Jejich pilot je podplacený...takže vše bude ok, hned jak se vylodí...tak on odletí. A ty je musíš uzavřít na Kaminu... nic se jim nesmí stát... jdou po nich Temní.''

Mezitím ve zdravotním centru:
,,No tak Tunarisy, vzpomeň si... co jsi zač?'' řekne mistr Tunarisovi do očí.
,,Vy to víte...jsem Temný Jedi... potřeboval jsem padawany na svou stranu a porazit vás...vás, kteří si myslí že všechno ovládají.'' řekl Tunaris.

Na Kamino

"To já jsem zvědavý také."
Kývnu a je vidět, že mám v duši mnoho obav.
"Nemusí to vyjít, kdo ví jaká je situace na Kaminu a zdali pomohou. Nemohu ostatní vystavit stejnému nebezpečí."
Jdu s Kaylou meditovat za letu hyperprostorem. To mi pomůže lépe zkoncentrovat myšlenky. Pak už přilétáme na jednu z přistávacích plošin na Kaminu. S ostatními se setkám v nákladovém prostoru kudy budeme muset vystoupit.
"Tahle část cesty bude nebezpečná a nevím, co na ní bude čekat. Proto jsem se rozhodl, že s Kamiňonci půjdu jednat sám. Pokud se něco zvrtne budete ostatní v bezpečí a budete se držet původního plánu. Kayla a Accal jsou dost schopní vás vést. Pokud se nevrátím oni dva udělají co bude nutné."
Projevím důvěru svým společníkům, když stojím u východu z lodi.
"Nyní si běžte odpočinout a meditujte budeme potřebovat síly."
Když zůstane jen Kayla a Accal vážně na ně pohlédnu.
"Nemám z toho dobrý pocit a tohle je jediná cesta pryč proto tu musíte zůstat, nesmí vás tahle naděje ohrozit a musíme se dostat pryč za každou cenu. Kaylo vezmi si tohle tam kam půjdu nebudou užitečné, ale vy s nimi můžete oklamat Sithy pokud bude třeba nebo je užít k lepšímu boji. Jednou jsem je chtěl přestavět a dát jim lepší krystaly."
Vytáhnu všechny světelné meče s rudou čepelí ze svého pláště a předám ji je. Jen svůj zelený a jeden rudý si ponechám pro sebe.
"Uschovej je střež dokud bude třeba, když se vrátím vezmu to břemeno zpátky na sebe. Accale prosím jdi se ujistit, že je pilot připraven k dalšímu letu, kdyby něco nevyšlo."
Po tom co zůstanu jen s Kaylou chytnu ji jemně za rameno a nakloním k ní.
"Cítím něco špatného v Síle a ten muž co nás dovezl je možná Accalův přítel, ale taky je to pašerák a kdo ví jestli ne lovec odměn. Dávejte si na něj pozor úplně mu nevěřím. Vím, že to zvládnete. Brzo se vrátím."
S tím si nahodím kápi a pomalu vycházím obezřetně z lodi, abych se setkal s Kamiňonany.

Kamino

Cesta a meditace, konečně odpočinek. Když přilétáme na Kamino, ať se děje co se děje, cítím se mnohem lépe a víc spokojeně. Přesto nemohu nechat stranou pochybnosti, protože v Síle cítím něco neznámého.

Nedlouho potom přichází další rána. Máme tu zůstat, Dorian chce jít sám. S tím absolutně nesouhlasím, ale mlčím a tiše přitakávám, i když všechno ve mně křičí, abych jeho plány změnila. Dá nám meče, nějaké instrukce.
"Vím.. taky to cítím," hlesnu, jakto, že je to tentokrát on, kdo někoho podezřívá? Ještě několik okamžiků se za ním dívám, než jsem schopná meče zajistit a urovnat v prostoru lodi. Jenže to ve mně pořád hlodá, jeho odchod mi nedá se na chvíli posadit a ni nedělat, nemůžu se soustředit na meditování.
Nakonec se však rozhodnu podkopat jeho důvěru ve mně, ale nic jsem neslibovala, jen kývala. Mám o něj strach – a proto několik minut po jeho odchodu sama vyklouznu z lodi ven odhodlaná ho najít a pomoci mu. To, co visí v Síle, rozhodně nemusí být něco poblíž lodi, i když přesně to odhadnout neumím.

Kamino - aneb něco se podělalo

Dvěře od lodi se zavřou, když po několika minutách váhání Kayla vystoupí z lodi ven a jde pomalu za Dorianem. Dveře lodi se uzavřou a Accal se dál baví se svým přítelem, i když začíná cítit to samé co Dorian, že něco není v pořádku. Mezitím Dorian už prošel po mostě z přistávací rampy k hlavním dveřím a zmáčkl tlačítko... vyjel senzor a hlas se zeptal: ,,Kdo k nám na planetu Kamino přiletěl?''. Pak tě dveře pustí dovnitř...po krátké konverzaci přes senzor... a ty projdeš dovnitř, můžeš si sundat kápi a cítit se v klidu, i když síla jasně říká že něco není v pořádku, myslíš pořád na toho pilota.

Mezitím ve vesmirné lodi...
Kar-Runo utíká po chodbě k místnosti kde mistr vyslýchá Tunarise, když opět přijede droid s komunikačním zařízením, že volá Gir. ,,Mistře, už dorazil ten váš adept...mám uzavřít centrum?'' A Kar promluví: ,,Ano... uzavřete ho...a bacha, aby nikdo nebyl venku... cítím něco špatně...něco se na Kamino chystá a nebudou to naši! Toho Doriana mi tam uschovej a ostatní zachvíli odletí uvidíš.'' řekne a droid opět odjede pryč. V tom se už dostává Runo k místnosti, kde zadržují Tunarise.

Opět na Kaminu:
Dorian se dostane dovnitř a prochází se po dlouhé chodbě dál, aby se dostal k někomu z vedení a mohl mu říci, o svém plánu. V tom se uzavřou všechny vchody speciálními bloky, které nelze zničit pomocí světelného meče a snažíš se zjistit co v uzavřené chodbě dělat. V tom se otevře ze strany šachta...a obrovské bloky se začnou k sobě přibližovat...nikde nic není a tak musíš skočit do šachty, tak se pak celá uzavře v velmi pevných blokách - zjišťuješ, že to není místnost, ale velmi drahé vězení. Hlas pak skrz nějaký reprák říká...že pokud něco zkusíš...začne se místnost ponořovat do vody a ty tam umřeš.

V tom ze strany uvidíš jak letí jakési divné vznášedlo...co se po chvíli ponoří do vody. Koukáš na to a pak zrychlíš tempo a běžíš k budově, ale má uzamčené dveře. U vody uvidíš dalších pět vznášedel a všechny se potopí...co to? Jdeš ke straně mostu a koukáš dolu...když pak zvedneš hlavu, tak si za sebou všimneš temné postavy. Když se pak celá kompletně otočíš nikdo tam není.

Vesmírná loď ve stejnou chvíli

Kar vleze do místnosti a slyší jak mistr vyslýchá Tunarise. ,,Vy temní jste jiný, nepatříte k Sithům, ani k Jedi a dokonce... nepatříte ani k nám. Proč se tak moc snažíte zničit celý řád Jedi? Když z něho pocházíte... máte jen sílu ze Sithů, ale koedy neporušujete...krom toho, že se nebojíte zabít. Kde je základna Temných Jedi? Proč si utekl z Naboo s padawany, když za tebou přišel tvůj člověk... ty jdeš i proti Temným.'' stále se ptá mistr a nerozumí síle, kterou u Tunarise cítí... je to naprosto jiný člověk, nedá se pochopit a nejde zjistit...co se zrovna děje.

,,Mistře na Kaminu už to začalo, Dorian je v našich rukou...jdu si ho vyzvednout. Ale prvně něco potřebuji.'' podívá se Kar na mistra a pak se oba podívají na Tunarise. ,,Kdy mají Sithové zaútočit na Nokami?'' a Tunarise se začal hlasitě smát... a smál se fakt hlasitě...až přiběhli čtyři droidi a namířily do prostoru... ,,Pohov řekl mistr na droidy... a pak si to Kar uvědomil... ,,Ne, jen špatně sílu jsem pochopil...teda slova jsem špatně přeložil...ne Nokami, ale Kamino... musím jít mistře, Tunarise uzavřete... něco se chystá!'' a Kar běží do hangáru.

Opět na Kaminu
Z prostoru uvidíš menší vesmírnou loď s kanóny co začnou střílet po mostě a musíš se vyhýbat střelám... v tom na ze zadu šahne na rameno někdo, kdo tě naprosto zamrazí. A když se otočíš, stihneš vytasit světelný meč a už tě odhodí na konec mostu směrem k vesmírné lodi.
V tom dostane Accal do břicha ránu nožem a když se snaží něco udělat, je okamžitě omráčen plynem. V tom se padawani cítí nejistý a pilot nasadí plynovou masku a pustí plnou páru, která je všechny uspí. V tom vyndá Accalovi nůž z břicha a rychle mu tam nandá něco, co ho vyléčí. V tom se chopí řízení a rychle vystartuje s lodí pryč... ,,Pane letím tedy z Kamina...snad se nám nic nestane, začalo se tady nějak bojovat.'' a z levé strany kde letí i jedna vesmírná loď se objeví ještě jedna a pár stíhačů. Nejsou to velké lodě, ale odkážou udělat z budov na Kamino obyčejnou modrou planetu jen pokrytou vodou. V tom ale do repráků v lodi mluví Kar: ,,Letím na Kamino, tenhle útok bude velký, snaž se dostat pryč... okamžitě a pokud by vás zajali...probuď Accala!'' řekne Kar a letí jak nejrychleji může.

Když se Kayla zvedne uvidí jen člověka v kápi a je to dost velký chlap, náhle vidí i červenou čepel, která se přibližuje a musíš začít jednat.

I když souboj pak vypadá hodně špatně a Kayla je hodně zraněná...pomalu ani nedýchá...všude kolem se ještě střílí do budov Kamina a je vidět, že tady se asi moc nežije... z různých budov sice vyskakují různí droidi, námezdní lovci či zbytek už dávno zapomělích klonů... ale ty tenhle boj vyhrát nemohou.

Když ale z vody začnou létat rakety na vesmírné lodi a začnou střílet kulomety z vody...začne to být sakra ostré...do toho silný déšť a atmosféra jak vyšitá na jednu vyjimečnou osobu.



Boj stále pokračuje... a do vody střílí i vesmírné lodi, ale z ní se pořád jen střílí nahoru... Sithové to schytávají a droidi a ozbrojené jednotky seskakují z lodí do vody či padají na kaminské domy, aby bojovali jako pozemní vojsko.
,,Hey červeňáku... tady sis něco zapoměl'' a náhle má pod nohama granát...okamžitě uskočí a granát svou silou hodí k osobě, která vyrušila sitha od masivního likvidování Kayli. Pak v kápi seskočil na druhou část mostu (díky střelám z vesmírné lodi je rozdělen na čtyři části) a rozeběhl se, skočil a chytil Sitha za kápi, kterou mu cestou do vody strhl... a náhle byl pošetilec pryč a Sith se svojí zjizvenou tváří opět vytasil meč a opět bojoval proti skoro zničené Kayle.

,,Rasho, jak to žije na Tatoine, tady se to slušně rozjíždí...tak přileť, až doděláš rebelskou povinnost'' řekne Binks do vysílačky. Ras'ha Llaxar totiž na Tatoine čeká v baru na jistou osobu, zahalená v kápi čeká na Metrisse, člověka...který je znám svými politickým hnutím... ale na pár let utekl až ho vysledovali na Tatoine...víš že chodí pravidelně do baru, už ho nějakou dobu sleduješ a nyní stojí u baru a vidíš...jak přichází... musíš ho unést pryč a někde vyslechnout...a hlavně přemluvit, aby se k vám přidal...k pravým Jedi.

Kamino – Špatná rozhodnutí

Bylo to celé divné, ale už krátce po tom, co jsem vystoupila z lodi, si mě našel. Nečekala jsem, že i tady budou Sithové. Proč? Nějak nově se namnožili a spásají vesmír podobně, jako sarančata pole?
Nestačila jsem se pořádně připravit, ale i přesto – měla bych jen malou šanci.
Zprvu jsem rány jen odrážela, pokusila se několikrát využít Sílu, pak jsem přešla do útoku, ale jen na zlomek vteřiny. Ani jsem si pořádně neuvědomovala, jak bídně na tom jsem, dokud jsem se nemohla zvednout ze země.
Co se odehrávalo kolem mě jsem v tu chvíli prakticky nevnímala, krev ze mě crčela víc, než naposledy, snad každou kost v těle jsem měla pochroumanou, div se mi od nich svaly neodlepily. A k tomu déšť, ten zatracený déšť..
.. jediné, co je na tom dobré, jsou odpařující se kapky.
Sledovala jsem meč nepřítele od nějž stoupal jemný opar, svým způsobem to prostě bylo neuvěřitelně krásné.
Rychle jsem zacouvala, s mečem v ruce, abych se vyhnula útoku, druhý jsem jakž takž vykryla, ale bylo to těsně.
A Dorian? Je už mrtvý? Kdybych nevylezla.. zřejmě by se na naší situaci nic nezměnilo.
Dává se mi to dohromady, to všechno předtím, Tunaris, na oko klidný stav po výhře – a hlas odnikud, kterému jsme nevěnovali pozornost a brali ho na lehkou váhu.

"Co chceš? CO PO NÁS CHCEŠ?" vykřikla jsem mezi zvukem dopadajících kapek, svištění mečů a vlastního přerývavého dechu.
"Já.. já poslouchám! Chtěl’s.. chtěl’s to říct už tam..," zvednu se na nohy, ale při dalším útoku mi podklouznou a já tvrdě dopadnu na kolena.
"Tak mi to řekni! Žádný Řád, ale co tedy?" křičela jsem.

Tatooine
Bar - Skladiště - Let

Ostuda není upadnout,
ale zůstat dlouho ležet.

Pípne mi vysílačka, takže sundám svou ctěnou ruku ze sklenice s proteinovým džusem a hovor ladným pohybem ruky, přijmu. Každý druhý má něco namontovaného v uchu, takže pozornost budím jen stěží, navíc za rytmu hudby zdejší kapely, která je mimochodem dost příšerná, si toho stejně nikdo nevšimne.
Na rtech se mi rozlije spokojený úsměv.
"Rasho, jak to žije na Tatoine, tady se to slušně rozjíždí.."
"Děláte si z toho osobní párty ve velkém stylu? Ani by mě to nepřekvapilo," úsměv nemizí, ba právě naopak! Ostřížím pohledem přelétám několik mužů v okolí, pak však cudně klopím zrak k džusu. Zbývá ho polovina.
"..tak přileť, až doděláš rebelskou povinnost."
A kam asi jinam?
"Žádnej strach, jsem tam, než napočítáte do tisíce a možná o chlup dřív, hihihi," připomínky k hovoru neberu, jsem na misi a on mi volá a vykládá mi tady o rebelské povinnosti, filuta jeden!
Típla jsem hovor a protáhla si nohu, která mi dřevěněla od nudného (a nutného) čekání na Metrisse. Postřehla jsem, že se už nenápadně vloudil do baru, možná tam postával už nějakou dobu, ale nic nepopíjel, takže dobrý. Zvedla jsem se a vydala se jeho směrem, nebyl problém se dostat dost blízko něj – ve vší slušnosti vrátit prázdnou sklenici barmanovi – a přitom něžně, s dívčí grácií, mávnout rukou a přoložit jí Metrissovi na kříž.
"Půjdeme se projít," klamání mysli a přesvědčení, zaručená kombinace, jak ho odloudit někam, kde bude klid a prostor k mluvení. Lhala bych, kdybych tvrdila, že to funguje pokaždé, ale když si protějšek nedává pozor a není připravený, funguje to vždycky.
Nakřáple se zasmál a stornoval svou objednávku, dneska má prý štěstí a přihodil k tomu poťouchlý pohled mým směrem. Teď jsem si vážně nebyla jistá, kdo z nás tu co hraje.
"Já s váma vlastně nechci nikam jít. Kam jdeme, proč?"
"Ticho!" z pod kápě se zle zablýskly oči.
Cítila jsem, jak se rozechvěl, a pak se pokusil zdrhnout. Strhla jsem ho zpátky až dopadl na kolena a ruce. Zrychleně oddechoval. Vytáhla jsem ho na nohy a jednoduchým pohybem omráčila, načež jsem ho odvlekla na předtím vytipované místo, kde by nás nikdo neměl hledat.
Chvíli trvalo, než se probral.
"Co? Kde? Kdo jste?!" třásl se mu hlas.
"Jeden z Pravých Jediů, ostatně, kvůli tomu jste tady."
"Cože?!" rozhlížel se kolem sebe, v hlavě mu šrotovalo jediné „kudy se co nejrychleji dostat odtud“, cítila jsem jeho emoce všude kolem sebe. Jeho strach a úzkost.
"Zastavím vás dřív, než uděláte dva kroky," měla jsem trpělivost, ostatně, měla jsem ho přesvědčit, aby se přidal k nám, ale, nedalo mi to, "mohly být poslední kroky v životě, které uděláte."
Nato strhnul, zřejmě si přehrával v hlavě, jak se vlastně ocitl se mnou mimo zdi baru. Docházelo mu to rychle, nebyl to hlupák, nakonec jen hlasitě polkl.
"Co ode mě chcete?"
"Spojenectví. Podporu pro Nový Řád," odpověděla jsem omamně, bylo to tak prosté!
S tímhle tempem to nestihnu ani do napočítaných pěti tisíc..
"Ale.. ale.. nechováte se jako Jedi. Kdo jste? Kdepak, tohohle se já účastnit nebudu. Boj Jediů a Sithů jde mimo mě, tohle mě nezajímá, nechte mě být!"
Možná ani do desíti tisíc..
"Nová budoucnost je v našich rukách, nabízíme vám.. výhodnou dohodu. Šanci něco konečně zase dokázat. Společně změníme svět."
"Nechci se toho účastnit.. co, co když to dopadne katastrofálně? Nechci být znám jako někdo, kdo podporuje vyvražďování nevinných.. a já nevím co všechno. Historie nám už tolikrát dokázala-"
"Že nikdo z nich nebyl dost silný a schopný dovést své plány do konce, nastolit nový fungující řád," zajiskřily mi oči.
"Ne.. no.. já.."
"Promyslete své možnosti. Co vám může nabídnout stávající svět? Schovávání se na téhle planetě? A co dál?"
"No.. ehm.."
"Takový nejste. Netoužíte po klidu a nečinnosti, cítím to z vás. Máte strach, to je pochopitelné, ale pomyslete na to, co byste ze spojenectví s vámi mohl získat."

Nechala jsem ho přemýšlet. Strach mě pořád, ale jeho mozek se dal konečně do práce a začal zpracovávat informace, domýšlet si, chvílemi se bát, ale zároveň v tom dokázal rozpoznat onen velký potenciál. Šanci. A kdo by nechtěl novou, div ne velkolepou šanci?
Střídavě sledoval mou maličkost, střídavě špinavou chladnou zem, na které teď v pokleku prakticky seděl.
"No, když nad tím tak přemýšlím.."
Dala jsem mu souřadnice, aby dopravil tam, kam Rada chtěla, a opustila ho.

Nemusela jsem ani nic říkat, abych od své lodi odehnala zvědavá děcka, a konečně se posadila a pohodlně opřela. Zbývalo ještě zařídit několik maličkostí. Urychleně jsem se spojila s Radou, abych jim oznámila úspěšnost své mise, dál, ať si to zařídí po svém.
A pak druhá věc.
Trvalo, než se ozval, zřejmě měl na práci lepší věci, než se mnou komunikovat. Docela jsem mu to záviděla.
"Už jste dopočítal?" ve spojení to občas zašumělo, "za chvíli jsem tam."

Kamino - V pasti

Jen jsem opustil stíhačku a vešel do komplexu už mě obklopily skryté stěny, které se začaly přibližovat.
"Sakra pasti tady?"
Zavrčím v duchu vztekle a skočím do jediné únikové cesty. Ta mě dovede do místnosti, která je uzavřená. Nakonec uslyším hlas, že pokud se o něco pokusím tak mě tu utopí.
"Sakra!"
Zavrčím zlostně a začnu přecházet sem a tam.
"Tak lehce mě nedostanou."
Začnu zkoumat všechno možnosti tajných chodeb nebo otvorů kudy by přišla případně voda. Potřebuju odsud vypadnout a když nebude jiná volba risknu to a prořežu se světelným mečem.
"Odpusť Kaylo selhal jsem."
Napadá mne když jednám.

Kamino, pak...
Přistáli jsme na Kaminu. Nerozmlouval jsem Dorianovi nic, co plánoval udělat... Možná že to bylo právě špatně.
Gestem ruky jsem se s ním rozloučil. Kayla zůstala u rampy, já se šel podle pokynu přesvědčit, že jsme připraveni na odlet.
Šlape, Kráska? Zeptal jsem se v kokpitu.
Ta tvoje Diamantová kráska... Začal Jess a otočil se na mě. Je asi to nejlepší, co jsem řídil.
Chvilku jsme si povídali. Pravděpodobně to bylo naschvál tak patetické a melancholické. Poslední věc co jsi pamatuji byla Jessova omluva, pak jsem omdlel.

,,Ajta krajta'' zakřičím když se na mě začne šířit jedna stíhačka...zrovna když se držím jednoho mostíku na Kaminu. Pomocí síly vyskočím a zrovna skočím na stíhačku, která se mě snaží nějak smést... má však smůlu. Pomocí světelného meče udělám do stíhačky díru a amatérského pilota pracujícího pro Sithy zkrátka hodím někam daleko.

Nasednu do stíhačky a snažím se letět zpět k místu, kde jsem hapal. Zmáčknu tohle červené tlačítko, jelikož to budou asi kulomety, nebo rakety. A v tom mě to vystřelí ze stíhačky ven v sedačce...,,OMG co je zase tohle...rychle odpoutat.'' snažím se rychle dostat ze sedačky a dopadnout nějak strategicky na další stíhačku, avšak nemačkat červené tlačítko... Binksi nemačkej červené tlačítko... dobrý a jakmile dopadnu na stíhačku, pilot sní zatočí a já zase padám dolu. Ach jooo.

Z opasku si v tom adrenalinu ze smrti vytáhnu pistoli s navijákem a bezmyšlenkovitě někam vystřelím...kde je tma...okamžitě se mi to zachytí a už se sunu nahoru...,,Ještě kousek a je ze mě placička... tak a kde to ...co?'' ano, zachytil jsem se za vesmírnou loď Sithů a nyní mám před svým Gunganským obličejem asi stovku droidů, kteří na mě zamířily. Seskočil jsem k nim, rychle jsem udělal kotrmelec ve vzduchu a v tom vytáhl svůj světelný meč, abych kryl jejich střelbu, do toho se mi ozve Rasha... moje padawanka.

Pak pomocí sílu odhodím jednu stíhačku po nic a skočím a začnu je masově řezat světelnými meči. Jedna báseň za druhou... jak by řekl básník zabiják. Jeden droid mizí za druhým a nikomu se mě nepodařilo trefit, což je super... pak po nich hodím další stíhačku a opět je jdu likvidovat.
Jakmile se na nich vyřádím... pokusím se odpovědět Rashe: ,,Já jsem měl počítat...''odrazím střely droidů a rychle skočím po stěně na ně...je to rychlé a už jsou zase na matky. ,,...dělej, nebo ti uteče všechna sranda'' řeknu a vidím že z vedlejší místnosti jdou R-50, jsou to silné stroje...jsou to speciální myslící droidi, co dokáží střílet přímo pod vás rakety a přitom ještě střílet kulometama na vaší kebuli či místo, které si nechráníte mečem... ještě že nemají ty naše vylepšené stroje...ale to je pozdější příběh.

Musel jsem rychle reagovat a utíkat jejich měřícímu talentu...chtělo to utéct z téhle vesmírné lodi. ,,Paramparamparmapa'' zahulákám a silou hážu jednu věc za druhou, aby po mě nestříleli. To moc nepomáhá a tak zkouším skákat všude možně a přibližovat se...jedna kulka mě trefí...a já padám ke stěně.

Ve vesmírné lodi se nic zvláštního neděje. Sargona Tunarise odvádí několik droidů do cely, která je speciálně zabezpečená. Mistr nařídil letět s vesmírnou lodí k planetě Kamino, kde se odehraje velká bitva...jak praví síla. Proto se všichni připravují na útok a skáčou do hyperprostoru.

Mezitím na Kamino:
Kayla křičela do vzduchu něco, čemu sith nerozuměl...v tom se rozeběhl a znovu zaútočil na Kaylu. ,,Vy nepatříte k žádném řádu, jste odpadlíci...co musí padnout...za dobro budoucího lidstva'' řekne Sith.

Dorian vymýšlí co udělat, sleduje jak se někdy prostor zahýbe, jako by se venku něco dělo. Je to hrozné... nevíš jestli máš něco podniknout, nebo raději čekat na pomoc. V tom se v místnosti ozve: ,,Doriane, tady Kar-Runo, možná si mě pamatuješ jako stín či duch, co k vám promlouval na Coruscantu a vy jste ho neposlouchali...už to začalo, doufám, že na mě počkáš, budu potřebovat pomoci!'' řekne důstojně a pravdivě, ale v síle není něco v pořádku.

Accal se po nějaké době probouzí. Vtrhne do lodi a vidí svého dávného přítele, co je zradil. ,,Promiň, ale dělám to kvůli větším věcem...než je naše přátelství, zde budeme v bezpečí... ukázal na asteroidy, mezi které jste se schovali. Budeme tu čekat, než přijdou rozkazy...'' máš právo udělat co uznáš za vhodné.

Mistr Binks padá na zem a v tom mu zavolá Rasha že už je u Kamina...
Rasha může napsat jak letí do vesmírné lodi pomoci Binksovi.

Bohužel bitva na mostě pokračuje a Kayla přes všechno se snaží zachránit před Sithem, síly jí nestačí a když jí sith odhazuje, nemá dostatek síly do pokračování. Pak jí chytne a vyskočí s ní do vesmírné lodi, ve které jí unese. (Napiš své pocity z bitvy a co se děje při únosu)

Bitva na planetě Kamino nabírá obrátky a pět vesmírných lodí střední velikosti dělají velký bordel, ale kanony z vody střílí také silně a zachvíli bude jedna Sithská loď dole.

V kopce

Jsem tu zavřený jako v kleci a to se mi vůbec nelíbí zatínám zuby a cítím, že něco není v pořádku. Pak uslyším zase Runův hlas a zatnu čelist.
"Nemám proč bych ti měl věřit! Beztak za vším stojíš ty."
Zavrčím vztekle a zapnu svůj světelný meč i ten Sithský, který jsem si sebou vzal a zabodnu je do zdi, která vypadá jako nejslabší a pokusím se vyříznout si otvor nehodlám čekat, když můžou být mí přátelé v nebezpečí.

Loď
Probudil jsem se s něčím, co mi vyléčilo ránu, na zdravotnickém lůžku mé lodi.
Jess zavedl loď mezi asteroidy.
Kdo ti dává rozkazy? Sedl jsem si vedle do křesla kopilota.

Všechno v pytli

Nereaguje.
Byl to snad někdo jiný? Ale proč?
Čím více ran, tím méně vnímám, ačkoliv bránit se ještě jakž takž ubráním, hlavně díky Síle.

Dobíjí mě.
Myslím na Doriana, je toho tolik, co jsem mu chtěla, ale.. snad je dobře, že neví.

Jenže Sith nezasazuje poslední ránu, místo toho cítím jeho ruce, jak mne zvedají a někam nesou. Částečně vnímám, že vcházíme do lodi, všechno mě bolí. Střídavě omdlévám.
"Kam..?" vzdychnu tiše.
Je mi hrozně.
Zklamala jsem, nejsem dost schopná, Dorian zůstane sám, ale co hůř – je v nebezpečí! A já nemůžu udělat nic, abych mu pomohla. Jenže nemám ani dost síly na to, abych si to mohla dostatečně dlouho vyčítat. Cítím, že se blíží konec, tak proč to ten Sith oddaluje?

Let - Záchrana

"Jste v průseru, co?" odtuším a mimo vysílačku se zahihňám. Ne zle, spíš rozpustile, mám takové akce ráda. Všude je nebezpečí, zlo a temno, někteří si přitom myslí, že zabíjí pro dobro, že je to nějak omlouvá a jsou lepší, než my.

Spustím skenování a diagnostiku prostoru kolem, hledám mistrův komunikátor, podle kterého bych ho dokázala přesně lokalizovat a ne jen čekat, kde se bude míhat rudé ostří a kde bude vládnout zkáza a zmar (je dost ošemetné se podle takových věcí řídit).

"Podařilo se mi ho přemluvit, takže dobré zprávy," říkám jakoby nic do komunikátoru a chvíli poslouchám hluk bitvy. Srovnám řízení a zapnu autopilota, který za mně odřídí ten kousek cesty a přitom se stihne postarat i o palebnou sílu lodi.

Jednou bych chtěla takovou loď. Pro sebe. S pořádným destruktorem, kterým by se dalo v galaxii napáchat skutečné zlo, ne jen porušit morální zásady.
Lokalizuju mistra, naposledy zadám autopilotovi vlastní příkazy, aby systém fungoval podle mých představ.
"Tak ale!" zamračím se. Myslela jsem, že je to férový boj, ne stroje proti dokonalosti přírody. Trapné.
Zapnu vysílání.
"Já čekám," řeknu mistru trochu otráveně, "nebo chcete pomoct?" dveře nákladového prostoru jsou otevřené, je tam sice málo místa, ale docela pro takovou akcičku stačí.

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno!

Drag Oncave

PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!
Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.