Susedia
hrálo se Denně
od: 17. února 2021 19:45 do: 20. dubna 2021 13:06
Dobrodružství vedl(a) Calypso
| |
 | soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Věk : 28 Vzhled : 170cm, spíše oplácanější než štíhlá kompenzuje to velkými košíčky :-D vlasy tmavě hnědé až černé, hnědé oči, tetování na zapěstí,stehně a lýtku. Povolání: Prodavačka Pocházím z malé vesnice na jihu Moravy. Vyučila jsem na oděvní škole ovšem v pozdějším životě mi to bylo prd platné jelikož jsem se jako švadlena nikde neuchytila. Měla jsem za sebou už dva vážně vztahy bohužel první skončil když jsem zjistila že nesnáší zvířata a utyral mi jen 6 měsíční kotě. Druhý protože jsem byla zřejmě naivní a ještě poměrně hloupá holka a myslela jsem si že alkoholika dokážu změnit... Omyl gradovalo to tak že nejednou na mne sáhnul... Proto jsem se rozhodla opustit rodné město a můj prst spočinul na Pardubicích. Proč ne začít od znovu. Našla jsem si pěkný byteček 1+1 který mi a mému kocourkovi vyhovuje. A práci jsem si našla ve zdejších potravinách. Povaha : Celkem klidná, nekonfliktní, možná trošku hubatá, nemotorná, praštěná, přátelská a zarytý kočkomil |
| |
| Pardubice něco kolem 5 odpoledne , červen Konečně. Poslední absolvovaná trasa pro Romea a hurá do nového domova. Teď už mě čeká jen vybalovani a čančání mého nového království. V první řadě samozřejmě zabydlet kocoura jinak bych s ním nevydržela. V druhé řadě budu asi potřebovat někoho na pomoc s dovozem a sestavení nábytku. Nějak nezbývá moc peněz na zbyt abych si objednala firmu . A jelikož mám ještě dost krabic za dveřmi abych se v bytě úplně nezabarykádovala mám hlavní dveře otevřené. Těmi občas dovnitř nakoukne zvědavý soused aby přivítal nového nájemníka. Všichni jsou tu milý . No jasně teď ,uvidíme za měsíc. No jak vidím Romeo už se zabydlel. Romeo je mohutný cca 9kg kocour Mainské mývalí kočky, jeho pohled sice působí hrůzostrašné ale je to mazel. Teda jen ke mě ostatní nemusí. Když vylezu ven pro další krabici , otevřou se dveře výtahu ze kterých vychází muž. Když si mě všimne usměji se na něj a jemným mávnutím rukou pozdravim... |
| |
 | soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Dnešní pracovní den nekončí, přestože už mám za sebou mnohem více hodin než osm. Proč? Protože schůzky! Tři hodiny o ničem v debatě nad novou podobou internetových stránek. V situaci, kdy drtivá většina klientů je se stávající podobou velmi spokojena a noví téměř nepřibývají. Oběd s "obchodním partnerem". Ta s prominutím štětka z vedení fotbalového svazu pro pardubický kraj nebyla schopná říct nic jiného, než že ".. je nutné, aby se děti, zejména registrovaní fotbalisté, nemohly k sázení dostat, jinak by hrozilo vážné poškození dobrého jména celého českého fotbalu." Aha, jeho reputace je opravdu na vrcholu. Ať jsou rádi, že jim od nás chodí prachy a nekacaj nám do toho. Jako by zrovna děti si nenašly jinou hazardní zábavu. A beznadějní gambleři jsou skoro bez výjimky feťáci nebo alkoholici. Není už jedno, kde zrovna tihle utopí svoje peníze? A pak má člověk stihnout svoji práci. Musím do osmi připravit kurzy pro další kolo brazilské ligy a nejpozději zítra čtyřhru na French open. Miliarda zapásů, sakra. Nepřítomně vystoupím z výtahu - ani nevím, proč jsem jel výtahem, když vždycky chodím po schodech - propocená tmavě modrá košile mě chladí na zádech, kde se přecpaný batůžek na zádech nadýmá nákupem, který jsem si cestou domů udělal. Nákupu vévodí pórek, trčící pootevřeným zipem někam za moji hlavu. A navrch mám papírovou tašku s obřím zeleným nápisem "jsem EKO", kterou jsem koupil, jelikož do batohu se mi stejně všechno nevešlo. Takže by tam mělo být spíš "jsem PAKO", protože jsem si zapomněl sbalit svou nouzovou hadrovku, kterou v batůžku právě pro tyhle případy mívám. Prostě blbej den. Bedny, kam se podíváš. Na malém prostoru chodby v mém třetím patře, kde jsou právě jen dva byty, je spousta krabic. No jo, původní sousedé před pár týdny zmizeli. Myslím, že říkali, že to budou prodávat nebo pronajímat nebo co, tak už je to tu. Byli to fajn sousedi, starší pár kolem padesátky, o kterém jsem skoro nevěděl. Upřímně mi takoví sousedé vyhovují. V otevřených dveřích se objeví nějaká žena, mile se usměje. Automaticky úsměv opětuji. Úsměv potěší vždycky. "Dobrý den." Odemknu, hodím tašku dovnitř, zuju se ještě přede dveřmi a s botami v ruce vcházím domů. Možná bych se měl s novými sousedy seznámit. Je to přeci jen slušnost. Jenže mně se tak nechce!. Kouknu na hodinky. Mám i parádní výmluvu. Spoustu práce. Rychle sklidím nákup, a zatímco chroupám jablko, už studuju papíry. Aktuální forma, nejlepší střelci - á tady má klíčový obránce čtvrtou žlutou kartu.. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Tak za dveřmi poslední 3 bedny které už nasoukám dovnitř bytu a konečně zavřu dveře.Vybalování mi trvalo až do desíti do večera , ovšem hotová je pouze kuchyň zbytek ještě roztřízený v krabicích, kvůli absenci nábytku. Asi pak budu muset obtěžovat svého nového souseda , snad má doma vrtačku na pár poliček a zavěšení televize Jediný nábytek který mám je staré houpací křeslo po dědovi které jsem se před rokem nechala zrekonstruovat. Pohodlně se do něj usadím a zapnu si na chvíli televizi, "Tak co jak se ti tady zatím líbí?"kouknu na Romea, který mi odpoví svým typickým mňouknutím a přemýšlím jak vše zítra zařídit. Do práce mám nastoupit až v pondělí což je fajn, protože mě zítra čekají nákupy nového vybavení ... jak já se těším. Budu muset ještě zjistit kolik bude tát půjčení dodávky abych si to mohla dovést domů. No co ale horší bude to dostat z toho auta do bytu. Se skřiněmi a stolky asi nebude tak velky problém než s gaučem... No uvidím zítra schody do vchodu nevedou tak to nejak snad půjde. Asi po pul hoďce se s bolestí hlavy odeberu do ložnice kde na mě čeká stará matrace na podlaze. I přes to usínám během pár chvil. Romeo  |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro 19:42, paráda, osmnáct minut před termínem. Otevřu lednici a koukám, co bych si dal. Nakonec ji zavřu a znovu sáhnu po jablku, abych nemusel nic krájet nebo dokonce vařit. Pak jablko vrátím do košíku na lednici a znovu ji otevřu. Chuť zvítězí nad leností a skončí to u třech na pánvi smažených vajec s kousky sýra a spoustou pepře. K tomu kousek chleba a chuťové pohárky jsou víc než spokojené. Přejdu do ložnice, kde mám televizi a než ji zapnu, slyším přes zeď ránu, jak dopadne na zem něco těžkého. Jasně, bedna! Že bych teď zašel na seznamovačku? Kdo ví, co jsou noví sousedé zač a jistě právě teď majíí svých starostí dost. Nechám to na zítra, v pátek nemám žádné schůze a mám domluvenou práci z domova. Hurá! Nechám palec dopadnout na tlačítko ovladače a zapnu Sport 2. Karlovič proti Stevensovi, poslední zápas před přesunem do Paříže. Většinu takto stráveného času mi jako přesčas neuznají, ale 3 hodiny sledování denně mám v popisu práce a počítají se do pracovní doby. Na chodbě se zabouchnou dveře. Krátce před desátou se jdu umýt a spát. Od nových sousedů jsem ještě tu a tam zaslechl nějaké to šoupání a bouchání, ale teď už je tam klid. Zamyslím se, jestli jsem slyšel za tu dobu nějaké hlasy. Že by se vůbec nebavili nebo byli tak tiší? Pátek, konečně! Po ranní hygieně se při dalším pohledu do lednice rozhodnu, že dnes nebudu vařit a objednám si pizzu. Zase ty dveře na chodbě. Nedá mi to a dvěma rychlými kroky přes předsíň přesunu oko ke kukátku na vstupních dveřích. Ve dveřích naproti je ta paní ze včerejška, za ní je vidět hromada věcí, čekajících na své místo a mihne se tam nějaký zrzavý macek. Kočka, možná i kočce podobný pes, na kočku to bylo dost velké. Bože, ať to není ten typ, co celé dny proštěká za dveřmi! Sousedka vypadá docela dobře, ale hned zmizí ve výtahu, takže na bližší obhlídku není čas. Kde má chlapa? Děti? Že by byla sama? |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro No nic s donuceni vstanu a nakrmím šelmu, připravím si hrnek s kávou a zamířím do sprchy. Když vylezu zapnu konvici s vodou a jdu se prohrabat krabicema, abych našla něco na sebe jako už klasický jsou to kraťasy a tričko, přece jen dnes mě čeká nucená posilovna ve formě tahání nábytku. Na snídani nemám čas a stejně lednice má momentálně hladomor. Když je něco před devátou odeberu se směr nákupy. "Buď hodný , za chvíli jsem zpátky " pohladím Romea. Zabouchnu dveře a tradá utrácet. Před domem na parkovišti už na mě čeká mazlík ve formě Opla Astry červené barvy a staršího data respektive 2001 . Mám ho už 4 roky a prozatím mě nezklamal. Něco po dvanácté se vracím místo s mazlem tak s menší dodávkou. Nákupy proběhli až moc dobře ,celkem rychle, nestálo to tolik kolik jsem myslela, ani ta dodávka nebyla dráha , ale mám ji pronajatou jen na dvě hodiny. Za tu dobu musím odnést obývací stěnu postel skříň a menší jídelní stůl. To nebude ještě takový problém, je to zabalené v několika menších krabicích které v pohodě na několikrat zvládnu. Pak je tu ovšem gauč, třímístný , sice není nějak extrémě těžký protože není rozkládací ale s úložným prostorem. Ale sama to nedám...aniž bych si ho o beton nepodřela.Snad půjde nějaký svalovec, nebo možná dva, abych se s tím nemusela vláčet, a pomůže aspoň do výtahu, z něj to už těch pár metrů po linu dovláčím. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Čas se seznámit asi definitivně přišel. Mám prostor rovnou i nabídnout pomoc, což se mi zdá na výsost slušné. Znovu nejprve mrknu do kukátka. Fakt je na to asi sama, jinak by tyhle bedny z výtahu tahal chlap. Tím spíš se konečně probere gentleman ve mě. Otevřu dveře, nazuju spěšně boty: "Dobrý den, já vám to pomůžu vynosit, ať se neblokuje výtah," řeknu s úsměvem. Zatím nezmiňuji, že v případě, že ani dole u věcí či auta nikoho nemá, pomůžu jí to vynosit všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Když začnu soukat krabice z výtahu uslyším wa sebou mužský hlas. "Ou, ahoj . Jo to budete moc hodný . Sice ty bedny bych zvládla, ale tak trochu jsem doufala že budete doma a ochotný mi pomoct s gaučem. Ten sama asi nezvládnu" a s vděkem se na může usměji. "Položte to někde tam do obýváku ,děkuji . Dole v autě mám ještě asi 3 krabice , a jen jestli mi můžete pomoct tedy s tím gaučem?" poprosím psíma očima... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Jasně, to odneseme. Vejde se to do výtahu nebo budeme muset po schodech? No to je fuk, podíváme se na to a uvidíme." Odtaháme několik krabic - jsou pořádně těžké - takže ji téměř nutím, ať je nosíme po jedné ve dvou. "Já vím, že to unesete, ale zbytečně si tím ničíte záda." ... "Hmm.. Tak tohle do toho výtahu nedostaneme," oznámím, když gauč je na chodbě za vstupními dveřmi domu. "Na schodech to dost možná nevytočíme a chtělo by to přece jenom ještě jednoho chlapa, já zrovna Rambo taky nejsem." Přemítám nahlas a rozpačitě se drbu na bradě. "To do výtahu nenacpete!" oznámí mi zcela zbytečně procházející starší pán a netečně odchází z domu. To je mi novinka.. Prohlížím pohovku zespodu a zezadu. "No nic, vyndáme každopádně ten šuplík, ten by se vecpat měl. A potom to zkusíme po schodech. Nebude to bez úložního prostoru tak těžký a třeba to vytočíme. Když ne, dojdu pro nářadí a odmontuju ty boky. Nejlepší by bylo otevřít okno a hodit to tam jeřábem," usměju se na ni. |
| |
| No chybí nám pár centimetrů aby se vlezl do výtahu. Sice tak tak ale myslím že by to šlo. Vytáhneme tedy šuplík se kterým zajedu do našeho patra. "Než se s tím budeme trápit po schodech co ty boky odmontovat, a zkusit to nejdříve tím výtahem ?" Pozastavilm se nad nápadem o jeřábu. "A neměl by jste nějaký?" zasměju se. Kouknu na hodinky zbývá ještě něco přes hodinu než budu muset platit další hodinu za dodávku... "No nic zkusíme to narvat do toho výtahu?" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Přemítám, co je lepší. "Taky bych to tam nejradši narval, jak to je, ale to fakt nehrozí. Dost možná ale bude stačit vzít ten bok jen jeden. Jo, to bude ideální. Zajdu pro to nářadí." Ještě jednou přejedu očima pohovku a kabinu výtahu, kterou si zrovna někdo volá a jejíž dveře se pomalu zavírají. Všimnu si jejího pohledu ven a potom na hodinky. "Máte tam ještě něco?" Kývnu hlavou ven. "Tohle tady chvíli vydrží, myslím, že to nikdo neukradne. Ták, a ani nebude překážet." Posunu rovnou pohovku kousek stranou, aby se kolem dalo volně procházet. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Po rozebrání a následné,konečně dopravení k bytu se mi ulevi. Zbytky dosoukame do bytu a řeknu "Moc ti děkuji za pomoc, pokud nemáš na zbytek dne práci , musím odvézt dodávku , ale jak se vrátím zvu tě ke mě na pizzu a pivo, za to že jsi obětoval svůj čas. Doprava a opětovná doprava zpět mi trvá asi 20min . Když dorazím domu hodím rychlou sprchu po dnešním výkonu a jdu zaklepat na souseda... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Já už mám pizzu objednanou," řeknu zadýchaně a šacuju si kapsy. Telefon jsem ale nechal doma. "Jestli jsem už toho kurýra neprošvihnul, sakra.." Hned zaregistruji, že přešla na tykání a reflex mě nutí pořádně si ji prohlédnout. Pěkně neslušně odshora dolů. Přejdu pohledem na nábytek za ní, aby to vypadalo, že jsem sledoval něco jiného. Rychle odemknu a zkontroluju mobil. Žádný zmeškaný hovor. Ale je tam SMS: Omlouváme se, objednávka se zpozdí asi o 60 minut. Takže asi za čtvrt hodiny by to tu mohlo být. "Tak... tak jo." Odpovím na její nabídku. Kouknu po svém bytě, stroze zařízeném a inspirovaném japonským uměním Feng-šuej. Úžasně mi vyhovuje mít doma málo věcí. Možná bychom mohli být spíš tady než mezi bednami, pomyslím si a sbalím i to málo, co je zde poházené. Oblečení ze včera přehozené přes židli, několikero zahraničních sportovních magazínů, notebook. Lehnu si na zem na zelený měkký koberec s malým nízkým stolkem a polštářky, který je uprostřed místnosti a odpočívám. Mobil začne hrát melodii Křemílka a Vochomůrky - to vyzvánění už si musím změnit - pizza je tady. Dojdu ji vyzvednout, sednu ke stolu, všimnu si, že mám ruce černé prachem. Vstanu, umyju si je, opláchnu si obličej, posadím se, natěšeně otevřu krabici a nasaju tu vůni. Ťuk ťuk ťuk! Eeeeh! Ještě chvilku! Zvednu se a jdu otevřít dveře. Po vteřině rozčilení pobavím sám sebe tou situací, dostanu se dneska k tomu jídlu? Nakonec tedy otevírám s širokým úsměvem na tváři. "Právě mi přivezli tu pizzu, půjdeš dál?" otevřu dveře a nabídnu návštěvu u mě. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Ahoj, jen jsem chtěla , pokud nemáte nic , že jsem objednala tu pizzu co jsem vám slíbila, na oplátku za pomoc. Pokud ale ruším klidně to nechme na jindy. Zazubím se. "Ou vy už pizzu máte? Tak to nic nebudu rušit , stejně asi budu mít dost práce s tím nábytkem, přeji dobrou chuť" mávnu a odcházím k sobě. Jakmile zabouchnu dveře fláknu se do čela Co to mělo být?.....Ne díky mám ještě dost práce....teď si musí myslet co to vedle něj bude bydlet za retarda. "No nejsi kráva? Ještě si párkrát vynadám ale nakonec se seberu do obyváku a přemýšlím čím začnu. Nejlepší asi bude začít ložnicí ať popřípadě kdybych se zatměla se mám kde vyspat. Fajn které z tech krabic může být postel? Jako naschvál jsou všechny krabice otočeny obrázkem dolů. Nakonec najdu správnou kombinaci beden a odtáhnu je do ložnice,a když vybalím desky a šroubky z beden něco mi nesedí. Ty vole rošty.Kolik je?! Mrknu na mobil Super to ještě stíhám.Beru klíče od auta a fičím ještě pro rošty. Vyšlo to tak tak sotva jsem zaparkovala už mi vyvolává poslíček s pizzou. Tu nechám v autě a odnesu rošty domů,a pak až pizzu. Než jsem složila postel trvalo to asi 2hodky. Slavnostně koukám na své dílo a jsem spokojená, že konečně nemusím spát na zemi. Ovšem když vstoupím do obyváku, pohled se mi vůbec nelíbí. Kolik stromů asi padlo než tohle všechno zabalili? Kdybych to odnesla bezdomovcům maji tak 3 zimy na čem spát a behem toho jsem přišla i o dva dílky pizzy. "Ty potvoro jedna chlupatá"!! |
| |
| Páteční odpoledne Najím se. Konečně. Chvilku přemýšlím, co ta sousedka tím vším myslela. Pozvání nakonec tak nějak sama zase zrušila. Moje i její. Ale rychle jsem to pustil z hlavy. Má toho dost, holka, ještě jí budu muset aspoň trochu pomoci, vypadá to, že je na to sama. Po jídle si dám dvacet. Dolehne na mě příjemná únava. Jó hochu, úplně jsi odvyknul makat rukama! Převléknu si triko a pustím se do hledání informací o kvalifikantech na turnaj v Paříži. Když bude potřebovat, snad zazvoní. |
| |
| Osm hodin večer, ložnici mám komplet postel a skříň a dva noční stolky. Přemýšlím zda se pustit do obýváku.... Neeee Picka .. vezmu Romea na gauč a pustíme si televizi s tím že dojidame odpolední pizzu... Zprávy , po prvních 10minprepinam a pouštím dokument o afrických šelmách nakonec místo v nové posteli usínám na poli rozebraném gauči |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Pak konečně usnu. |
| |
| Jako vždy budíček v 5:30. Romeo nemá jídlo.... Nevím asi tu kočku nakopu do zadku... Napůl zlomená z rozebraného gauče vstanu .dávám vodu do konvice "KAFEEEEEEEE" a bohužel neodbytná cigareta na balkoně. Následuje moje očista v koupelně ... Romeo jí zvládá v obýváku... Deset dopoledne... Tuk tuk... dobré ráno , promiň ale můžeš mi dát dohromady ten gauč?" |
| |
| Otevřu dveře, podrbu se na hlavě. No, hochu, asi budeš dobrej jen když se budeš zrovna hodit. "Jo, jasně. Nějaký skříně nebo nějaká větší skládačka, kterou sama neposkládáš?" Vezmu nářadí, hodím na sebe triko ze včerejška, nečekám, že bych se nezašpinil, a jdu. Bočnice gauče je zpátky během chvilky. Po včerejšku vím, jak vypadá a co čekat. Kouknu po krabicích s nábytkem a zopakuji svůj dotaz, do čeho ještě se můžeme pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Ta je parádní! Nebo ten?!" Dřepnu si a nabídnu kocourovi ruku k očichání, bude-li mít zájem. Kocour zabere a začne se mi otírat o ruku i nohy. Díky jeho ochotě věnovat mi pozornost si dovolím i lehký flirt. "No ty jsi mazel, jako panička, viď?" Sleduji, jak paní reaguje. "Pořád se mi ani nepředstavila, jakpak se jmenuješ ty, co? Já jsem Kamil." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ale když vidím jeho odhodlání trošku se mi uleví a pustíme se do skládačky. Zbývá mi velká skříň do ložnice a obývací stěna do obýváku která zahrnuje pověšení televize na zeď. A jak to u zvědavých koček bývá vynoří se od nikud Romeo a sama se nedokážu divit... No tenhle člověk asi stojí za povšimnutí když vidím Romea jak se k němu lísá Já jsem Kamil... stojím s úsměvem jak retard. "Tohle je Romeo." Který se ozve hlasitým, no možná to je mnouknuti, že ví že padlo jeho jméno. O pár skládání později "Prosím počkáš tady chvíli jen si něco zařídím" Vezmu peněženku a odcházím... Snad Romeo neudělá žádnou hloupost.Co Romeo ,ale nechám cizího chlapa v mém bytě???????? Asi po 15minutach se vracím s dvěma lahvemi červeného vína fakt je tady a vše kromě skříně z ložnice je tam kde bylo před tim a aniž by si mě Kamil všiml naliji do obyčejných skleniček, jelikož ještě nemám kompletní výbavu kuchyně. Podám jednu z nich Kamilovi "Ahoj, já jsem Lenka, a děkuji ti za pomoc" vrazim mu sklenici do ruky a i bez opojení se červenám jak rajče, čekající odmítnutí... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Spiklenecky na Romea mrknu. Ale že bych se dozvěděl, komu to pomáhám, to pořád ne. Zajímavé. Třeba je od policie nebo co já vím. Ták, dveře od skříně drží. Trochu křivě, ale drží. To už by mělo jít seřídit celkem snadno. Pití? Jo, pití! Ah, víno? Potřebuju vodu! Lenka? Co? Voda? Jo! Vůbec jsem si nevšiml, že je pryč a najednou tu stojí se skleničkou vína, úsměvem a ruměncem a jménem na rtech. "Tak Lenka?" Otřu zaprášené ruce o kraťasy a vezmu skleničku. "Tak na tebe! A na Romea! Ať se vám v Hronovické ulici líbí. Mimochodem, až na tuhle stranu s panelákama je to nádherná ulice." Přiťuknu si a podívám se jí do očí. Pak si jen lehce usrknu a skleničku odložím na stolek mezi krabicemi. "Nejdřív ale poprosím o skleničku vody, jinak budu během minuty namol." Podtrhnu svá slova demonstrativním setřením potu z čela. Víno na žízeň raději ne. Nejsem zvyklý moc pít. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jdu tedy do kuchyně vyštrachat džbánek, vymačkám citron a odpouštím si studenou vodu. Led! Ten se určitě bude taky hodit a ještě skleničku. "doufám že ti nebude vadit, že mám jen kohoutkovou" Rozhlížím se kam jej postavit .... "Asi se budu muset pustit do konferaku" řeknu stojící mezi krabicemi. Naliji Kamilovi do skleničky a podám mu ji. Zbytek odložím na okno parapetu. "Nemáš tušení která z těch krabic to může být?" Když se tak prohrabávám krabicemi ani si nevšimnu jak Romeo upiji z Kamilova vína. "Á, mám ji. ovšem než asi začnu měla bych odnést přebytečné zbytky stromů. Jenže jsem těch krabic vzala více než jsem měla a celkem ... Vlastně úplně mi brání ve výhledu, proto cestou naberu oboje futra a těsně před vchodem zakopnu o toho oranžového blbce a zmizím v hromadě beden které jsem nešla před sebou. "Blbečku,uhni. Au ..." vynořím ruku zpod beden ..."Dobrý, žiju!" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Vycítil můj pohled a otráveně kráčí pryč. Náhle prudce zrychlí, aby se vyhnul hromadě chodících krabic a prásk! Docela ve mě hrkne, ale hned na to se musím smát. Opatrně z Lenky sundám tu nejtěžší krabici, ve které je konferenční stolek. "Dobrý?" zeptám se mechanicky, protože v těchhle situacích málokoho napadne něco smysluplnějšího. Odložím stolek a pomáhám jí na nohy. "Doufám, že není skleněnej," kývnu hlavou ke stolku. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Naštvaně kouknu na kocoura sedícího v koutě s tím jeho škodolibým obličejem. Po pár hodinách už to tu vypadá celkem k světu. Všechno stojí a chybí už jen pověsit televizi. Ta Kamilovi zabere už jen chvilku. Mezitím povysavam drobky z krabic a omítky po vrtání políček a držáku na televizi, položím před televizí dlouhosrstý huňatý a měkký koberec . Posadim se na gauč a povím směrem ke Kamilovi "Tak vítej u mě doma. Moc děkuji za tvou ochotu jednou ti to určitě oplatim." s úsměvem od ucha k uchu mu podám ještě sklenku s vínem. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Napiju se, chvlku si ji prohlížím, dojde mi, že moje poslední poznámka byla trochu dvojsmyslná. Je pěkná, ale potřebovala by se obléknout do něčeho... méně stěhováckého. Jenže mě dožene únava. Nakonec bylo skládání několik dlouhých hodin. Hlavně ty druhé dveře od skříně mi daly. I nějaké to sprosté slovo uklouzlo. "Prosím tě, zítra nepracuju. Teda určitě ne rukama. Hlavou ještě budu muset." Teď zrovna mě moc netěší představa, že jsem ještě pořád nenahnal v pátek ztracený čas. A tak se rozloučím a jdu dělat. Dát si oběd a kontrolovat kurzy a upravovat kurzy a určovat kurzy. Brzy se do toho zaberu a teprve když se začne lehce smrákat, dojde mi, že mám zase děsný hlad. A že mě bolí celé tělo. Osprchnu se. Obléknu se do svých oblíbených tříčtvrťáků a světle hnědé košile s krátkým rukávem. Otevřu lednici a dostanu nápad. Zavřu lednici. Přejdu chodbu a zazvoním na Lenku. "Jsem úplně zničenej a jdu se trochu projít. Nechceš si taky vyčistit hlavu a přidat se? Za patnáct minut!" Nečekám na odpověď a s úsměvem se vracím domů k lednici. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro S Romeem vyprovodíme Kamila, a když zabouchnu dveře kouknu na něj. "Taky se ti líbí viď. Neboj snad ho zase brzo uvidíme . " pohladim ho a odeberu se do sprchy. Když vylezu zapnu si vodu na kafe a zajdu do ložnice pro poslední dvě krabice s dekoracemi a fotkami. Tohle už je ta nejpříjemnější část. Ještě než začnu jdu si na balkon spočnout s kávou a cigaretou. Blíží se pátá a já finišuji s detaily. Pak už se konečně usadíme na gauči a zapneme si televizi. "Hele moulo nemáš hlad já celkem ano " vezmu ze spíže kapsičku a nakypu ji do misky. Beru telefon že si objednám nějaké jídlo když někdo zaklepe... "Ahoj, jo jasně ráda " s úsměvem od ucha k uchu. Zamířím do skříně, třičtvrtaky, natělník a karovaná košile. Šup do koupelny pro pomocníky, řasenka a trochu pudru. V předsíni už nachystaná taška přes rameno. Ještě kontrola. Peněženka, telefon , cigarety ,zapalovač , a jako vždy 3decova láhev s vodou. Určitě se tam najde ještě vrstva nepořádku z druhohor a jurskeho období. Ťuk ťuk... Otevřu dveře, Kamil, vypadá skvěle jako vždy. Rozloučím se s kocourem zabouchnu. "Tak, veď mě..." |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Neboj, to jsem já! Za chvilku mám slavnou Hronovickou téměř za sebou. Před koncem je i jedna z mých celkem oblíbených hospůdek. "Já lehce pojedl a hlavně se chci fakt projít. Jestli ale máš hlad, chtělo by to zajít někam na jídlo. U Klofana mají dobré pivo, ale na pořádný jídlo to moc není. Tak nakládanej hermelín. Ukážu Ti, kde je knihovna a úřady, možná budeš zařizovat občanku a podobně," zabočím. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Jo změna občanky je další věc kterou nesnáším. A co ty? Jak dlouho už tady žiješ?" s rukama v kapsách vzhlednu od země na Kamila |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Tak chvíli povídáme, projdeme se. Paradoxně se cítím poněkud nesvůj. Nutí mě přemýšlet o vztazích, lásce a tak. Když ale o ní přemýšlím, dal bych si asi říct jedině s tím "a tak". Ne, na sladkůstky a nevinné hrátky nebo dokonce dlouhodobý vztah nemám vůbec náladu. Lenka má postavu - moje partnerky vždycky byly dost hubené - takže Lenka má přesně tu postavu, kterou bych rád vyzkoušel hladit a tisknout a plácat a mačkat.. Když už jsme skoro zpět u vchodu do domu, ještě to nakousnu: "Jakto, že jsi sama? Jsi tedy sama? Já teď teda jo, a nehodlám to rozhodně úplně brzy měnit." Ne, já v tomhle neumím chodit. Pitomej puberťák navždy... |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jsme asi tak napůl cesty když se opět, jako vždy v nepravou chvíli, objeví má nešikovnost. Stačila malá nerovnost na chodníku, mé vratké kotníky a bylo to. Spadla jsem přímo směrem kde šel vedle mě Kamil a můj pud sebezáchovy tkví v tom zachytit se čehokoliv abych se nerozplácla o zem. A zrovna teď místo jeho náruče to byla jeho košile. Najednou ji má na tři díly. Když ze země Kouknu na Kamila z pod roztrhané košile se na mě směje jeho až překvapivě pevné tělo... Pak ale si všimnu jeho obličeje , vyskočím na nohy a "Ale ne! Promiň moc mě to mrzí . Já fakt ..."Vyděšeně a celá rudá studem se omlouvám. Nakonec sundám svou košili. Samozřejmě pánská světle modrá, naštěstí vždy tyhle košile si kupují o dvě čísla větší, a podám ji Kamilovi. "Na, ať nemusíš jít zbytek cesty v roztrhané. Slibuji že ti koupím novou." Cestou se snažím vtipkovat ale nevím jestli to funguje.... "No sama jsem asi měsíc . Nějak to nevyšlo a hlavně jsem chtěla být už daleko od všeho a začít znovu . Na chlapy jsem štěstí neměla spíše na grázly. A taky teď nemám náladu s někým být. Vlastě už s jedním klukem žiju a ten mi stačí " Počkám si na jeho výraz "Romea přece ..." usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Přede dveřmi "Moc děkuji za procházku, bylo to fajn až na tu košili za tu se ti opravdu omlouvám." Když si ji Kamil chce sundat aby mi ji vrátil (Teda pokud si ji ode mne vzal) odkryje ještě jednou své břicho kde si všimnu jemně táhnoucími se chloupky z jeho kalhot až k jeho pupíku. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Jo, vidim... košile není celá. Hm.." Je mi to trochu líto, byla to moje oblíbená volnočasová, ale na druhou stranu už trochu "jetá", takže je vlastně ideální čas oblíbit si nějakou novější. Chca nechca se musít začít smát a veselá nálada vydrží až domů. Když Lenka sundá svoji košili, že mi ji půjčí a z jejího tílka se na mě vyvalí její prsa, jsem z toho chvíli docela paf. "Jen si ji nech, je horko." Tak nějak se opásám cáry své ještěnedávnooblíbenévolnočasovékošile. "Ale dej si ji jen kolem pasu, fakt je horko." A schovávat tenvýstřih by byla škoda. Když se loučíme, všimnu si, že si neprohlížím jen já Lenku. Polonahý na ni zamávám hadrem s rukávy a knoflíky. "Tu košili bys mi měla nějak vynahradit. Třeba tím, že příště si oblékneš něco víc ženského." Ani se ještě nehrnu domů, záměrně počkám, co ona na to. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro To už strkám klíč do zámku a za dveřmi se už ozývá řev šelmy, a zřejmě hodně hladové. Když otevřu dveře ještě jednou po mě zavře. Pak vystrčí hlavu ze dveří směrem ke Kamilovi a i toho okřikne. Pokrčim rameny "No, asi budu muset jít . A ještě jednou děkuji ." koketně kouknu na Kamila a jemně mavnu rukou "Dobrou noc." a zmizím v bytě. No jo jak jsem si myslela, prázdná miska. Pak si sednu na sedačku na balkoně a přehrávám si dnešní večer. "Stejně je to kus." promluvím k Romeovi ležícího mi na klíně. Jej, kvůli Kamilovu jsem úplně zapoměla že mám hlad. Vezmu mobil a hledám co bych si objednala k jídlu. Nakonec to vyhrála Čína. Hodím na sebe domácí oblečení naliju si ještě od vína a pustím si film. Otázka zní jaký?! Po dnešku možná nějakou romantiku? |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Říct už nestihnu nic. Chvíli koukám na zavřené dveře. Tohle se vyvíjí docela slibně. Doma si usmažím vajíčko (donutím se jen jedno a hromadu salátu k tomu). Spokojeně si zalezu do postele a pustím si hokej. Ne, že bych k němu dělal nabídky, ale ze sportů mě nejvíce baví sledovat právě hokej. A samozřejmě fandím Pardubicím! Jo, on je červen. Žádný hokej se nehraje. A tak usnu u fotbalu. V neděli ráno zajdu do obchoďáku a neodolám pohledu do výlohy s dámským prádlem. "Něco univerzálního. Spíš větší velikost, jasně." Odcházím s krásným spodním prádlem s podvazky a punčochami. Kroutím sám nad sebou hlavou. V pekařství, kam jsem šel původně, přiberu čerstvé pečivo a pustím se doma do práce. Balíček s prádlem odložím na židli, nenašel jsem její schránku, asi ji nemá ještě označenou. A stejně bych nakonec možná neměl dost odvahy to do ní vhodit.. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Nějaké pečivo a něco k dnešnímu obědu. Vidím to asi na jarní závitky, mňam. Cestou do obchodu si vzpomenu na svůj včerejší karambol a tak vyhledám oděvy. Našla jsem krásnou sněhově bílou košili z krátkým rukávem. Snad se bude líbit. A ještě na mě mávali krásné letní šatičky. jo, výstřih dostatečně hluboký a délka nad kolena. Snad se do nich ty moje holky vlezou. Když dorazím domů dám prát i tu novou košili. A začnu dělat přípravy na oběd , rýžové nudle, jarní cibulka , rýžový papír a ještě krevety. S těmi musím myslet i na toho chlupatého nenažrance. Už na mě píská sušička. Schovám své oblečení a košili pro Kamila ještě vyžehlit a uložit do papírové tašky na které je obrázek koťete za fotbalovým míčem. Možná trochu dětinské ale mě se prostě strašně líbila . Nebudu na Kamila asi teď vyklepávat. Počkám . A tašku pověsím na věšák v předsíni. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Co si uvařím? Dlouze zírám do další své oblíbené obrazovky, čili lednice. Vzhledem k tomu, kolik je, rozhodnu se dát si ještě dvě housky s máslem a nechat pořádné jídlo na večer. Chtělo by to si zasportovat. Pinčes! Jenže Jarda je na dovolené. Jít běhat nebo do fitka mě nebaví. Možná bych mohl zajít do bazénu. Tam zase bude teď hlava na hlavě. Bude procházka nebo výlet, no. Jo, vyrazím za Pardubky do lesa. Chůze je prý nejzdravější pohyb. Hned po sexu. Padne mi zrak na balíček s prádlem. Narušuje perfektně uklizený obývák a tak ho dám do předsíně do přihrádky na deštníky, kde neruší. Lenka dnes nic nepotřebuje, zdá se. Obléknu se a vyrážím ven. Než ale sejdu první schod, otevřou se dveře odnaproti.. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ráno jsem stejně zapoměla vynést koš tak spojím příjemné z užitečným. Ještě v domácích teplákách chci odnést koš za dveře abych na něj znovu nezapomněla. Když otevřu dveře uvidím Kamila jak míří na schody. "Je, ahoj jak se máš? Míříš na zdravotní procházku ?" usměju se. "Taky se wa chvíli půjdeme s Romeem ven... Jo počkej něco tu pro tebe mám." a šáhnu pro tašku na věšáku. "Na... To je kvůli toho včerejšku" a podám Kamilovi kočičí tašku. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Jo, spíš výlet než procházku. Vlakem do Stéblové - napůl cesty do Hradce a tam jsou taková jezera. Dám si kolečko. Kočku venči sama." Nehodlám své rozhodnutí měnit ani teď s sebou nikoho brát a tak dárek pouze strčím do předsíně a vyrazím. "Stavím se večer a vyzkouším ji," troufnu si tipnout, že v taštičce je nová košile. Aaaaaa, to je pohodička. Libuju si na břehu jezera a házím žabky. Není pochab, že tohle jsem potřeboval. Hodně svižným tempem jsem s jednou delší přestávkou zdolal dobrých 15km. Mašinou zpátky a zkontrolovat, jestli je Lenka doma. Vezmu taštičku, pod košili strčím to spodní prádlo pro ni Nenápadně jí to tam nechám., přiberu z lednice dvě plechovky Radegasta, abych nemusel zase víno, a jdu zazvonit. Ještě nemá jmenovku na dveřích ani na zvonku. Jak se jmenuje příjmením? |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Tak si to užij, zatím ahoj ." a zavřu dveře. Obleču se,sbalím foťák, nasadím Romeovi kšíry a míříme do auta, abychom zajeli kousek dál od centra. Chvíli bloudíme ,ale nakonec najdeme perfektní klidné místo kde uděláme i pár super fotek. Po pár hodinách se vracíme domů, a když vycházím poslední schod vidím Kamila jak se chystá ke mě. "Dobrý den, hledáte někoho ?" houknu na Kamila. Trochu se zarazí ale nakonec se usměje s tím svým roztomilým úsměvem. "Pojď dál jen mi dej chvilku než okoupu kocoura , mám pocit že se musel vejít do každého bláta." a ukážu na chodící a řvoucí bahno. Vezmu ho do náruče a nesu rovnou do vany. "Jestli tak se obsluž. " Umýt to stvoření mi trvá asi 10minut ovšem než ho vysuším fénem vyběhne dveřmi rovnou do obýváku na svoje škrabadlo které je téměř až ke stropu. Vyběhnu za ním ještě s mokrymi kalhotami a tričkem. "Hajzlík. Super ... Jen se převleču a hned se ti budu věnovat." usměji se a zmizím v ložnici. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Mazlení a hraní nepovinně. Ale koupání? Že by Lence chyběly děti? Převleču? Že by do jediného ženského oblečení, co doma má? Vytáhnu z taštičky s kotětem košili a dám ji přes opěradlo židle. Taštičku s překvapením nechám nenápadně postávat u dveří. Jestli přijde na Evu, možná se slituju a dám jí ho hned. Zatím vezmu tyčku s peříčky na konci a začnu s ní dráždit netvora u škrabadla. Nenechá se přemlouvat ani vteřinu a svým prvním útokem mi tyčku obratmně vytrhne z ruky. Opatrně, aby se má ruka nestala prodloužením hračky a tak i obětí jeho drápů si ji ukradnu zpět a chvíli pokračujeme v zábavě, takže si ani nevšimneme Lenčina příchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Když vchazim zpět do obýváku abych se mohla konečně Kamilovi věnovat , tak vidím že se kluci zatím zabavili spolu. Namíříme si to tedy do kuchyně abych mohla nachystat menší pohoštění ve formě lupínků,tyčinek ,popřípadě několika jarních zavitku co mi zbyli od oběda . Když si Kamil všimne že už jsem zřejmě převlečená, soudě podle otevřených dveří do ložnice tak i Romeo zbystří šustění sáčku a běží za mnou v domnění že dostane něco na zub. Když ovšem Kamil také dorazí do kuchyně zjistit okolnosti, zrovna se natahuji k misce na chipsy která se nachází na horní poličce ve skříňce, tak se mu naskytne pohled na má odhalená záda s přídavkem lehce odkrytého pravého prsa. Když si všimnu že Kamil stojí ve dveřích ..."Prosimtě,pomůžeš mi a podáš mi tu misku?" a zoufale ale šibalsky na něj kouknu |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Chvilku škodolibě ve dveřích pozoruju Lenku, jak se snaží dosáhnout na misku. Je to celkem pěkná podívaná. Pořád je to obří nátělník, ale tentokrát je vidět i hodně té kůže. A když se pak na mě usměje PRSO, zapomenu mít i pocit, že bych jí měl pomoci, dokud mě k tomu sama nevyzve. "Jasně." Lehce sundám misku a koukám co nátělník odhaluje při pohledu zpředu. "Chytrá horákyně. Oblečená, neoblečená. Přinesl jsem pivo, můžu ho dát do ledničky? A chceš ještě s něčím pomoci, než se posadím?" Moje nohy si říkají o zasloužený odpočinek. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Haha, příště si vezmu rolák.." odvetim z úšklebkem. "Jo klidně si je tam hoď.Vem do obýváku prosím ty misky s chipsama, já ještě násypu kočce ať nám neujidá." A podám je Kamilovi. Pak vezmu ještě ty jarní závitky a namířím si to rovnou na gauč. "Hele za chvíli dávají záznam Komety a Dynamo , nekouknem? A, vidím že ses kouknu k do kočičí tašky?! Už sis jí vyzkoušel?" a strčí |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Líně si rozepínám košili, co mám právě na sobě. Až poté, co si ji sundám, začnu prohlížet novou. "Bílou sice unosím asi jen do práce, ale hodit se bude," mrknu na Lenku. Nemám tělo bprce, co zrovna vylezl z fitka, ale na svou výšku jsem podle mě rostlý dobře. Bříško.. no, trochu leze, v posledních letech, ale pořád by o mě drtivá většina lidí řekla, že jsem štíhlý. Prsa celkem zarostlá. Přehodím přes ramena košili a... Rukávy, to je jasný.. natáhnu ruce a rukávy skončí hódně vysoko nad zápěstími, přesto že ostatní rozměry jsou perfekní. Zazubím se na Lenku. "No jo, proto je devadesát procent mých košil s krátkým rukávem. Máma vždycky říkala, že mám ruce jak orangutan. Půjde to vrátit nebo vyměnit? Doufám, že nebyla drahá. A nebo ji budu nosit takhle." A vyhrnu si rukávy k loktům. Reprízu loňského finále v hokeji si nechám ujít. "Jestli telku tady u tebe, tak hlavně ne sport, to mám doma a připomínalo by mi to práci. Ale živě se podívám na hokej moc rád. V září. Na co běžně koukáš? Já vůbec netuším, co v televizi chodí." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Chlupy na prsou jsou tak akorát, holátka mě moc neberou a navíc perfektně ladí s upraveným strništěm. Pokud nemá chlupatá záda tak je perfektní Jakmile se načapu , že můj obličej právě žije vlastním životem a má podobu zblblého úsměvu puberťačky ,která právě viděla po chodbě projít svého idola, snažím se rychle dostat z tranzu. "Není ti v tom svetru horko?" zasměju se. "Dělám si srandu . Ukaž otoč se" přistoupím a dělám že schovávám štítek za krkem a nenápadně si sahnu na zátylek super ani chloupek . "Už je to dobré." otočím jej a od třetího knoflíků mu zapínám košili a pak rukama od ramen dolů přejedu párkrát dlaněmi abych košili vyrovnala. V takové blízkosti opět ucítím Kamilovu vůni. Kouknu mu do očí, pár vteřin? Možná minut nemám tušení... Opět vlastní život mé mimiky Leňa, nečum tak!!!!!!! . Rychle poodstoupím. "Fakt ti sluší. Jen škoda že není průhlednější ,krásně by ti vynikly bradavky " povím abych trochu pro sebe uvolnila situaci a zabránila hormonům udělat něco šíleného. Vlastně už se stalo s tou větou o bradavkach. "OK, sport tedy vypustíme . Moc netuším většinou koukám na Netflix protože v televizi nedávají nikdy nic zajímavého pokud tedy není sezóna. Ani už si nepamatuji kdy naposledy jsem byla v kotli. A co vlastně děláš za práci ?" navážu na to že sport mu připomíná práci. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Vzpomenu si na to prádlo v taštičce zapomenuté u botníku. Na doporučení prodavačky jsme vůbec neriskovali podprsenku a vybrali elastický top s krajkou. Velice průhledný elastický top. Polknu pomyslnou slinu, když si pod ním představím její bradavky. "Ehm. No." Co na to jako mám říct? "Já na mužské bradavky moc nejsem. A kolegové taky ne, takže dobrý." Hej, co na mě tak civíš, skočila bys na mě? No já na tebe jo! Rychle na sebe vezmu zpátky svou šedou košili. Druhou nejoblíbenější volnočasovou a sednu si na gauč, na druhou stranu, než je ona, ale šikmo, čelem k ní. "Dobře, tak vymysli program, ne nutně televizní, ale klidně film nebo něco. Příště vybírám já. A mám komodu nacpanou deskovkama, tak se těš." Největší dusno opadlo, tak zareaguju na její otázku. "Jsem bookmaker, stanovuju pravděpodobnost, kdy někdo vyhraje nebo prohraje. Je spousta různých faktorů, které by mohly zápas ovlivnit, ty je třeba zjistit a vzít v potaz. Pak se to naťuká do počítače, který už má svoje algoritmy, podle kterých vypočítá ideální kurzy. Dělám hlavně tenis a fotbal. Jižní Amerika a Balkán. Co Ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro jak si tam tak v klidu sedí a vypadá sexy. Měl by se stydět! Takhle mě provokovat. "Já ještě žádné nenasyslila, budu to muset napravit. Nějak jsem ani neměla s kým si doma po večerech zahrát tak mi připadalo zbytečné je mít doma ." A natáhnu se pro tyčinku na Kamilově straně stolu a umožníme mu pohled do trička. Měla jsem si vzít podprsenku? Nee, vždyť jsem doma. "Takže jsi velké zvíře ... A už ti někdo vyhrožoval za špatný tip?"zeptám se s tyčinkou u pusy. "Já měla zítra nastoupit tady do potravin kolem kterých jsme včera šli ale prý je tam teď nějaký problém ohledně krádeže tak mám nastoupit až ve středu. Jinak jsem už byla servírkou a ještě pomocná kuchařka. Nic tak nóbl jako ty takže se nemám moc čím chlubit. To už se kolem nás plouží Romeo s tou svou věčně nasranou papulí. "Co? Pan domácí nasycen?" a odpovědi se mi dostane jako vždy mňouknutím. "Víš co mě ale zarazilo ?! Že na tebe neútočí. Nemá moc v lásce muže." |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Něco pravdy mají ti, kdo tvrdí, že kdo chce něco změnit, musí pro to něco dělat. Jenže nelžou ani ti, kteří tvrdí, že je to o štěstí, kontaktech a tak. Pravda je někde uprostřed. Ale obecně si těch nenóbl povolání moc vážím. Třeba zrovna prodavačky mají můj obdiv. Když tě některá třeba jen mile pozdraví a usměje se, hned máš lepší den. Kdybych byl podnikatel, stavěl bych firmu odspodu, právě na těchle lidech. A dal jim pořádně vydělat. V tipsportu fakt velký zvíře nejsem, taková střední vrstva, možná. Tady Romeo je velký zvíře. Fakt? No, padli jsme si do oka, no. Já jsem klidný tip a kočkomil. Možná to poznal." Romeo to potvrdí, protože hned skočí na pohovku vedle mě či spíš skoro na mě a vyžaduje hlazení, které mu ochotně dopřeju. Pořád si nemůžu zvyknout na jeho velikost, ale jinak je krásný. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Bývalý, kočky moc rád neměl a i to šlo na nich vidět , měly z něj strach , když byl doma kocoura jsem celý den neviděla chudák byl zalezly v koutě nebo pod gaučem. A nakonec chudak dostal ze stresu infarkt a to byla poslední kapka. Nakonec jsem si pořídila svou vysněnou kočku která je naprosto unikátní . S tou práci s tebou souhlasil . Pro mě kdo nikdy nepracoval rukama vlastně nikdy nepracoval ." Během rozhovoru kdy konečně máme stejnou výšku si Kamil mohl všimnout lesknoucí se kuličky na jazyku... Že by piercing? Všimnu si že Kamil dopil. "Jdu si nalít , chceš taky donést ?" a mířím si to přímo do kuchyně... |
| |
| "Možná to bude znít divně, ale.... máš čaj? Ideálně černý?" Alkohol je třeba prokládat nealkem a na černý čaj nebo úplně nejlépe Puerh mám teď fakt chuť. A jídlem. Jarní závitek? Vietnamci? "Ten je od Vietnamců nebos smažila a dělala těstíčko? Můžu si dát?" Nečekám odpověď a ochutnám. "Dobrý! Řeknu s plnou pusou. Když zjistím, že černý čaj není, objednám si kafe a sklenici vody. Když se zase usadí a všichni mají co potřebují (i Romeo ochutnal závitek, ale neuznal jej za sobě hodný), vrátím se k původní otázce. "Tak co jsi vymyslela, že budeme dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Já bych věděla co chci dělat "No, nic moc kromě sebe nebo televize tu na zábavu nemám . Mužem zkusit nějaký film ? Jaký je tvůj nejoblíbenější? Nebo si můžeme jen povídat popřípadě vytáhnout nějakou tu tvoji deskovku. " Nebo mi dej pusu ."Kamil mi právě poprskal kocoura i s kobercem, naštěstí jen vodou. A já? Zakloním se do gauče smíchem nad tím že jsem teď málem utopila souseda. "Promiň nechtěla jsem tě utopit.Mám dojem že Romeo teď s tebou nějakou dobu nepromluví " Snad jsem připravená na jakoukoliv reakci která nastane až popadne dech. Jsou jen 3 možnosti . Preventivně zkusím zamluvit poslední návrh tím že vezmu ovladač a najedu na netflix. "Komedie ? Romanťárna? Nebo horor? V těch většinou usínám , ale pokud znáš nějaký dobrý ?! " a projíždím nabídku filmů. Přitom se snažím zachovat klid. |
| |
| "Jááááuuu!" Zavyju, jak si kocour následkem nevyžádané sprchy udělá z mého stehna startovací plošinu. Teď se bude chvíli schovávat i přede mnou. Béžovou látkou kraťasů prosákne krev. Hodně blízko třísel. "Jau," už si spíš jen tak ulevím a začínám se smát. "No to bylo něco. Nemáš nějakou náplast nebo něco, abych si to nezakrvácel?" Stejně není zbytí, gatě musí dolů. A tak tam stojí v tmavě modrých trenclích se světle modrými kostičkami, mokrý a vysmátý. "A pusť tam rovnou nějakou erotiku, já už se svlíkám! Můžu do koupelny? Nebo já si skočím domů." A nečekaje na odpověď odbíhám domů omýt škrábanec a vzít si něco čistého a suchého na sebe. Nejsi blbej!? Už jsi jí mohl mít! napadně mě, když čistím šrám velmi blízko třísel. Co se má stát stane se. Usměju se na sebe do zrcadla, sáhnu po čistých kraťasech, plechovce s čajem a sítku a vyrazím zpátky za Lenkou! Ještě není ani večer! |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Než se uvaří voda zajdu si na jednu zdravotní na balkón kde se za mnou rozběhne i kocour. Sluníčko ještě pěkně hřeje tak se tam trochu zapomenu. To už ale Kamil klepe na dveře v čistých kalhotech a plechovkou v ruce. Po cestě ke dveřím si dám ještě větrovku které mám ma parapetu okna v obýváku a jdu otevřít. "Tak co? Lepší? Nepotřebuješ to pofoukat?" a se smíchem zavírám dveře. Obejdu Kamila a jdu rovnou do kuchyně si zalít kafe. To už je mi Kamil v patách a všimnu si že ta plechovka je od čaje a vyndám mu hrnek popřípadě mu ukážu kde mam cukr a citrón. A odebírám se i s kávou do obýváku. Teda tu je mrdník kouknu na stůl s prázdným obdobím které se snažím posbírat a odnést do dřezu. Jak jinak ve futrech se málem srazíme a ja jednu z misek upustím na zem. "Pane přestaňte mě strašit a znervózňovat nebo si ještě ublížim." při tom nahodím koketní úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Musím se smát. Doufám, že v posteli je šikovnější. A tak třeba je ze mě fakt nervózní. Jak stojím proti ní, přitisknu ji náhle k sobě a políbím ji. Její rty se chvějí, jsou vlhké, teplé a měkké. Nejraději bych ji přitiskl pevněji a nechal se obtéci jejím měkkým tělem. Ale odtrhnu se. Miska kupodivu vydržela. "Je celá," sehnu se a zvednu a odložím misku na linku. Je tu dost svinčík. Ale tak den nebo dva po nastěhování se není čemu divit. To by si jeden musel najmout armádu uklízečů. Pomohu jí posbírat chipsy ze země, které už po prvním úleku pečlivě očichává i Romeo. Záhy ovšem zjistí, že tahle pochoutka je nějaký hnusný žrádlo dobrý tak pro lidi. Během sbírání se mi nabízí velmi snadný pohled do Lenčina výstřihu, čehož neváhám využít. Vrátím se poté do gauče ke svému čaji, dokud je horký. "Tak jaký jsi zvolila program?" Pohlédnu na televizi, kde ve vyhledávacím řádku je kategorie: erotický a na Lenku, na níž pohledem setrvám. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Když chci odložit zbytek období co mi ještě zůstal v ruce, ucítím Kamilovu ruku kolem pasu. A v momentě když se na něj kouknu mě políbí. Začínají se mi podlamovat kolena. Hlavně nespadni Polibek mu opětuji. A užívám si měkkost jeho rtů. I jeho vůni. V tu chvíli se začínají ozývat i mé bradavky vzrušením div nepropíchnou Kamila vejpůl. Pár chvil mi trvá se po polibku dostat do reálného života, to už se Kamil sklání sbírat zbytky chipsů. Nakonec ještě vezmu lopatku a aspoň zametu. Jeho pohled když vejdu do obýváku vypadá trochu spokojeně. "Tohle téma si vybral ty!" zasměji se "Nemyslela jsem tím zrovna Péčko, ale takových 50odstínů jsem ještě neviděla . Ovšem to asi nebude tvůj šálek čaje , v mém případě by se ovšem hodilo něco na způsob Mr. Beana nebo tak něco." narážím na svou neohrabanost. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Pořád platí, že rozhoduješ ty, i Mr. Bean je super!" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ovšem podle okolností nějak přemýšlím kam se usadit. Nakonec si sednu tak na půl člověka mezi, tudíš do prostřed gauče. Doliji si víno a pustím film. Začátek nic moc, potom ovšem je jedna z prvních erotických scén. Začínám být trochu nervózní a celkem dost, ale hlavně nenápadně se trochu víc napiju, jelikož se na takový film dívám s téměř cizím mužem. A koutkem oka pozoruji Kamila. Mít vedle sebe sexy chlapa kterému zřejmě taky nejsem lhostejná a ktomu ještě takový film? Přesto mě vzrušuje představa onich scén, a tak musím trochu pozměnit sedací polohu. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Každopádně je o mnoho zábavnější sledovat Lenku. Občas se jí rozšíří oči, lehce se nervozně zavrtí. V trenkách mám docela plno... "Nic moc, co?" ozvu se záměrně naprosto znuděným hlasem ve chvíli, kdy je scéna právě na vrcholu a tvářím se hrozně vážně. Velice se těším na Lenčinu reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Položím ruku na Kamilovo stehno kousek od Romeova podpisu. "Jdu do kuchyně pro palivo , chceš něco přinést? " Proploužím se kolem něj. Když se vracím se všemi potřebnými věcmi. Romeo už vzal místo vedle mě a natáhl se téměř přes celý gauč takže zůstává jen malé množství prostoru mezi kocourem a Kamilem. "Ještě že nemám tygra, to bych už si na gauč nesedla nikdy ." Odložím věci na stůl a snažím se svůj kombajn usadit mezi ty dva. Přehoupnu se Kamilovi přes nohu ,tak sedím tedy v těsné blízkosti s nohami předvěšenými přes jeho nohu. Romeo poté znuděně zvedne hlavu aby zjistil co tady nacvičuju. Kouknu na Kamila "Bylo by nezdvořilé rušit pana domácího z jeho pohodlné polohy" Kamil se na mě usměje tím svým úsměvem a ruku si položí na opěradlo gauče za mými zády. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Vždyť je to můj soused. Nechci aby si myslel ,že jdu hned s každým. Na druhou stranu dalo by se to považovat za třetí rande sice neoficiální, ale i tak. Něco se po... a jak se mám vyhýbat trapným situacím když od sebe bydlíme 5 metrů. Sám říkal že vztah nehledá, fajn že bych byla jen jednou z jeho dalších trofejí? Sakra vždyť já ho vůbec neznám... Co když je to nějaký psychopat? Špatná zpráva pro mě... ví kde bydlím. Ha vždyť to já vlastně vím taky. Zase mi ale nehraje to jak se k němu chová Romeo. bože on tak krásně voní, ty oříškem poznamenané oči, ty rty... Nejradši bych tu košili z něj servala. Jaký je asi jeho dotyk... Cože? Vždyť si koušu ret. Ještě chvíli a budu vypadat jak kačer Daffy. Hlavou mi běží dost chaotické myšlenky, a téměř jsem přestala vnímat film, začínám prohrávat hádku sama se sebou... Pomoc!!!!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Musím to říct, když si sedne málem na mě. Nerad bych jí dělal nějaké naděje tam, kde je necítím. Časem, kdo ví? Ale teď jsem vděčný za to, že žiju sám. Polknu a jsem už tvrdý tak, že.. Prostě úplně. "Ale sex jsem neměl hodně dlouho. A s pořádnou ženskou, která na mě má opravdovou chuť?" Stáhnu jemným pohybem ukazováčku jedno ramínko jejího tíllka z ramene dolů. "To už ani nepamatuju." Ano, poslední měsíce před rozchodem jsem si připadal, že mi "dává" z povinnosti. Druhým ukazovák jí dám na rty a pomalu sním přejíždím přes bradu a krk k druhému ramínku. Když jí spadne z ramene, široký výstřih sjede o pár centimetrů níž a zastaví se na její kypré výbavě. Nikam se nehrnu, lehce odtáhnu hlavu, abych měl lepší výhled na žlábek mezi Lenčinými prsy a jen se mlčky dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Tímhle jsem nechtěla nic naznačit ." nakonec posunu kocoura ,sundám nohy, a odsunu se zpět doprostřed gauče, přitom si nasadím ramínka zpět. "Neříkám, že mě nepřitahuješ..." a jak moc zamumlam pro sebe. "Hodně s tím bojuju , abych to neudělala. Taky mi chybí fyzický kontakt ani nevíš jak.A navíc s někým kdo nevypadá jak bečka a možná má o mě i zájem. Ale nevím jestli mám na to, to udělat s člověkem o kterém vlastně nic nevím . I když mám pocit že můj zvířecí instinkt zachvíli předčí mozek. Něco mi prostě říká že to není správné. Sklopím hlavu a začnu žmoulat Romeuv ocas. "Pochopím když odejdeš..." Co?! No nejsi ty kráva?! Nadechnu se , abych ještě něco dodala, otočím se na Kamila jeho obličej je najednou tak blízko, že cítím jeho dech a polknu na prázdno. Ale ne... mozek právě omdlel a zvíře má zelenou. Co teď? |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Čekání na správný čas "Oukej, dobře. Uhůůůf!" Přejedu si obličej dlaní a regulérně si tvrďáka zastrčím mezi stehna, aby trochu vychladnul. Chvíli to vydýchávám. "Tohle je lepší si vyjasnit dopředu, nechci ti způsobit nějaké zklamání. Sex po dvou dnech známosti si představit umím, i když jsi první, kdo mě k něčemu takovému málem utáhnul. Ale chodit s někým po dvou dnech? To mi nedává smysl." Nemá smysl to víc rozvádět, znělo by to trapněji a trapněji, dochází mi, jak tak hledám vhodná slova. "Asi máš ráda chlupatější ocasy.." řeknu vážně, ale když ukážu na její ruku, jak žmoulá kočičí chloubu, už vyprsknu smíchy. Atmosféra se tím hodně vyčistí. Vezmu ovladač a dám hledat mr. bean... "Odejdu hned, jak budeš chtít." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Sofiina volba "Neřekla jsem ,že musíme spolu chodit . Jen bych o tobě ráda věděla víc než jen že jsi bookmaker a zjevně máš rád kočky. A to, že jsi sexy...A myslím že o tom zklamání pravdu nemáš. Už jenom dotyk tvojeho prstu na rameni ... začnu se červenat a jemně si skousnu ret. "Každopádně vyhazovat tě nebudu, líbí se mi tvoje společnost " Hele Bean nepochopím lidi kteří ho nemají rádi. A nejlepší je ten méďa. Vlastně když to vezmu kolem a kolem jsou jako já a Romeo. Taky někdy moje nápady stojí za pozastavení nad zdravým rozumem. Třeba to že mám vedle sebe muže a ještě ho takhle odmítnout aniž by byl nezdvořilý. A právě se mi v hlavě odehrává souboj kdo z koho. Pro mou povahu je to jak Sofiina volba. Možná jsem byla opatrná až moc dlouho opatrná. Je třeba čas to zkusit změnit?? Fajn kouknu na Kamila, sedí si tam vypadá skvěle a já musím řešit tohle morální dilema? Když si mě Kamil všimne začnu se trochu třást. Ne strachem ale vzrušením. Život je krátký šeptnu pro sebe. Přísunu se, položím mu ruku na břicho a políbím. Ruku přesunu za jeho zátylek a zajedu prsty do jeho vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "To už teď nedám, aniž bych se cítil blbě. Ne při tom, to asi nehrozí, jsi krásná holka. Ale potom." Rudnu a je mi trapně. "Takže.. se nezlob. A necháme zchladnout hlavy a třeba s odstupem času." Až se víc poznáme, polknu včas hloupou narážku, která by k ničemu dobrému nepřispěla. "Prostě dneska jdu domů a zítra uvidíme. Ráno moudřejší večera. Znáš to." Ano, právě teď mi to přijde nejrozumnější. A tak se zvednu a odcházím. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Tak tohle asi byla ta nejpřísnější věc kterou jsem kdy udělala... běží mi hlavou když pohladm kocoura. Následně se jdu schladit do sprchy a radši zaspat tohle trapné fiasko. Ráno vstanu brzo,taky díky hladové kočky a taky kvůli výletu nad kterým jsem přemýšlela ještě před spaním. Jo příroda to mi udělá fajn . Vezmu kocoura do přepravky foťák na krk a odcházíme asi kolem 8 ráno. A mírně si to autem směr Kunětická Hora . Malebné prostředí tamního hradu je naprosto dechberoucí. Několik desítek fotek může přibýt do mého alba. Romeo si to tady taky užívá , každou chvíli narazí na jinou veverku. Domů se vracíme až k večeru někdy kolem páté . Romeo prospal celou cestu a stále nevypadá, že by se měl v nejbližší době probudit. "Ahh" dostanu ze sebe když se nechám máčet horkou sprchou. Vylezu jen v ručníku a jdu si ošetřit pár puchýřů od nových sandálů. Ještě nechystam kocourovi žrádlo než se milostpan probudí , obleču se seberu koš základní věci jako telefon klíče peněženku a jdu vyzkoušet zdejší hospůdku. Po takovém výletu se jedno orosene hodí. Když vyjdu že dveří zase jako nějakým zázrakem ze schodů vidím tebe. Zrudnu "Ahoj" pozdravím tě ale nejsem si jistá jestli čekat na odpověď. Zaboucnu a jdu směrem ke schodišti. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Pondělí Tak jo, z večera nakonec nebylo nic. Respektive něco jo, ale s pocitem, že mělo být víc, ale nakonec nebylo. Nebo tak nějak. Sper to čert. Je to moje budoucí sousedka a jedna noc nestojí za to, abych se na ni styděl dalších x let podívat. Je otázka, jak se k tomu teď postaví. Mě se postaví, jen si vzpomenu na ty její skoro odhalené holky. Ono i do budoucna, kdybych si měl přivést domů holku, jak bych jí asi vysvětloval, že jsem měl sex se sousedkou? No a? Jsem teď sám? Jsem. Celkem brzy usnu a tak je po přemýšlení. Ráno i celé další pondělí je ve spěchu a stereotypu a hlava tím pádem příjemně čistá. Jenže jak se vracím domů, bác! Zase se vidíme. No, sousedi se prostě potkávají. To je běžné. "Ahoj," odpovím na pozdrav. Tak už ses rozmyslela a dneska na to vlítneme? Usměju se, ona neví čemu, a mě to tak vyhovuje. Vteřinu hledám nějaká další slova, ale pak si řeknu, že nejsem na tahu. Případnou iniciativu teď čekám od ní. Usmívám se a sleduju její výraz. Mineme se a můj klíč míří do zámku ve dveřích. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Mezi ,z mé strany celkem nervózní ,konverzací jsem se asi zmínila kam mám namířeno . Rozloučím Se a mizim na schodišti. Cestou, mi zazvoní telefon... "Ahoj ,mami..." než se tedy vydám k pivnici ještě si obejdou barák. Hovory s ní mi vždy zaberou téměř půl hodinu. Když už podruhé míjíme zahrádku konečně se rozloučíme. Usadit se a objednám si jedno . A abych si zkrátila čas píšu si s kamarádkami od nás a nevynechám ani Kamila. Hned když po mě žadoni tvou fotku ,musím je zklamat . Za prvé žádnou nemám a za druhé nemůžu přijít za tebou a "Hele mužů si tě vyfotit , holky by tě chtěli vidět..." jasně tohle jsme dělali možná na základce. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Ne, to ne, montoval jsem nábytek. No jasně, ty prasáku. Tak ve středu v herně? V šest? Jo, udělám rezervačku. Trochu se zapotíme a dáme pivko. Jasně, čau." Jo, Jarda, ten by to včera samozřejmě dotáhnul. I když je ženatý. Ale to je jeho boj. Mám ho rád, a vím, že se na něj můžu spolehnout, ale v tomhle jsem hodně jiný. Zaslechnu šramot za oknem a bum! V obýváku přistane obří rezavá koule. "Romeo, ty vole, co tady děláš!?" To se mi snad zdá! Mezi okny bytů je dost široký parapet, který kocour zjevně okamžitě musel vyzkoušet.. Zdá se, že je kocour rád, že vidí známou tvář. Zastaví se na mém perfektně vyluxovaném koberečku a začne se na něm zuřivě převalovat a plnit ho svou nadbytečnou srstí. Pokrčím rameny a jdu si uvařit večeři. Sotva začnu, mám svého nového kamaráda u nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Když otevřu dveře bytu, nikdo mě nepřijde přivítat... Že by ještě spal? Miska na žrádlo je ovšem prázdná. Začnu běhat po bytě "Kde jsi ty hajzlíku" až teprve po 15 minutch si všimnu otevřeného okna v ložnici.... snad ne vykouknu z okna a volám Romeo... A vypadá to jako parodie ma Shakespeara. Za chvíli se vynořiš z tvého okna s kocourem v náručí "Hledáš něco, Julie? " odvětiš s tím šibalskym úsměvem. Mě spadne kámen ze srdce "Hned jsem v tebe" beru klíče a už ti klepu ma dveře |
| |
| Romeův orientační smysl je na kočku velmi nadstandardní a sotva otevřu Lence dveře, vystartuje jako šíp k protějším dveřím a začne se hlasitým mňoukáním dožadovat jejich otevření. "Asi se mu tady nelíbilo." Pokrčím rameny a začnu počítat na prstech. "Přitom si na mém koberečku vyčesal srst, z proutěného obalu na květináč si udělal škrabadlo (pravda, dost brzy spadlo na zem), dostal kousek šunky, vajíčka na tvrdo i sardinku. I mazlení dostal." No, dal mi zabrat, prevít nevděčná, hlavně tu hlínu uklízet nebyla zrovna zábava. |
| |
| Jakmile otevřeš Romeo mg skočí do náruče "Ty lumpe kde si byl víš jaký jsem měla strach"a přítisknu ho k sobě a dám několik pusinek. Sama sardinka. "Jak se k tobě dostal? Mimochodem děkuju" A jdu zpět ke svým dveřím |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Když jí to hned nedojde a zatváří se nechápavě, rozesměju se. "Přišel oknem. Obzvlášť teď přes léto ho kvůli němu zavírat nebudu. Můžeš přijít taky." Zase musím smát. Vlastnímu vtipu sice, ale co. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Taky mám přijít oknem ?" zasmeji se. A na pozvání sice v rozpacích ale kývnu "Tak jo." vemu ssebou ještě telefon a zabouchnu. "Snad ti tady neudělal binec." trochu se pousměju když vidím co Romeo napáchal. Procházím chodbou a nestačím se divit že chlap může mít doma tak uklizeno. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Ona to pozvání pochopila jako že teď hned! No dobře. Nemám sice úplně perfektně uklizeno, ale nezdá se jako typ, který by to řešil. "Tak jo, račte dál, madam!" Jako obvykle se zuju ještě přede dveřmi a zvu Lenku dál. Předsíň je okleštěná jen na úzkou chodbu - maximum prostoru je ukryto do vestavěných skříních, čímž ušetřím spooostu místa v ostatních pokojích. Pokynu jí do obýváku. Působí vzdušně a prostorně, i když není příliš velký. Aby ne, když v něm skoro nic není. Police na zdech, převážně s knihami a pokojovými rostlinami jako jediný nábytek v místnosti doplňují už jen dvě barové židle, které stojí u barového pultu, který odděluje obývák od kuchyně, a velmi nízký dřevěný stolek na zeleném koberečku uprostřed místnosti s několika velkými polštáři kolem. Na stolku je notebook a na baru pár zbylých už lehce oschlých improvizovaných chlebíčků z toustového chleba, které jsem si dával s kocourem. A samozřejmě hrnek na čaj. Kuchyň je maličká, paneláková a naopak působí dost plně. Ale vyhovuje mi to, při práci v kuchyni mám aspoň všechno blízko. Maličkou kuchyňskou desku vyvyžuje možnost použít jako pracovní plochu bar. Když to přehlédnu, jsem na to i trochu pyšný. "Dáš polštářky nebo si sedneme k baru? To nízké sezení je poměrně nepohodlné, než si člověk zvykne. Potom mu začne být naopak ouvej na běžných židlích." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Povím mezitím co si prohlížím tituly knih. "Máš zajímavý vkus, co se týče čtení" Stale mám takový divný pocit že jsem na něco zapomněla. "Asi nebývaš moc často doma viď? Ještě jsem neviděla tak naklizeno u chlapa. Možná jedině když má doma i ženu." Pak si všimnu počítače. "Víš radši tě nebudu otravovat, určitě máš ještě práci a já sem takhle vtrhnu. Stejně budu muset nakrmit znovu toho hladovce." Fakt se cítím dost divně, příliš nezvanė na to abych tady zůstávala. "Ještě jednou ti děkuju že jsi toho mamlase nevyhodil zpátky z okna" Dám ti pusu na tvář a mířím si to je dveřím. A když už saháme po klice v obýváku se ozve rána... Romeo se měl zřejmě potřebu znovu proletět Placnu se do hlavy no jasně to jsem zapomněla... Zavřít okno... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Životopisy sportovních osobností a spíš populární filosofie než než věda o vesmíru. Taková ufologie a lá Däniken, to čtu většinou. Vdyčky mě dostane představa nekonečnosti vesmíru a tím pádem nekonečna možností, co je v něm. Ty klasické romány jako Hugo, Balzac, Stendhal, to tu zbylo po přítelkyni, myslel jsem, že se časem dovzdělám, ale nějak mě to nebaví. Jo, a Feng šuej. Ti šikmooký blázni mají tolik pravidel a téměř všechna pravdivá. Přečetl jsem to všechno, než mi došlo, že Feng šuej je o tom, cítit se dobře." "Právě že doma jsem hodně. Asi jsem divnej, no. Moje partnerky byly naopak bordelářky. Teda jedna docela určitě. Ta druhá spíš měla jinou představu o bydlení a téhle mé vizi říkala s oblibou holobyt. A já zas v přeplněnobytu neměl moc motivaci udržovat pořádek. Ale to se vracím k Feng šuej. Lidi, co mají gauč, tohle obvykle moc nechápou." Odmlčím se a ukážu na pokoj a schválně čekám, co Lenka na to, jestli ji popíchnu. Ale vypadá, že mě moc neposlouchá. Moc žvaníš, Kamile, jako bys byl na pivu ty a ne ona. "Dnes už jsem s prací skončil, neotravuješ, neboj. Ale samozřejmě tě nebudu zdržovat, máš svých starostí jistě dost. Ale kocour hlad mít podle mě nebude. Dost si vybíral, co si dá a co ne. Nechceš si dát skorochlebíček?" Pusa! Už zase! Ne, ta byla přátelská. "Ehm.. myslím, že někdo jde. Nazdárek, chlape! Dva byty jsou lepší teritorium než jeden, viď? No jo." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jinak Feng suey, o tom už jsem slyšela ale nějak si to nedokážu představit. Jak už víš taky jsem spíše minimalista ale asi ne až takový jako ty. " Ukážeš na zavřený pokoj. "Předpokládám že tam bude ložnice ." váhám jestli se tam podívat. "Tenhle pokoj si nechám na příště " mrknu na tebe. "Pojď, půjdeme Romeo." sedí uprostřed dveří do předsíně a jen blbě kouká, když jej chci vzít do náruče hned zdrhá k tobě a otírá se ti kolem nohou. Kouknu na tebe a do tvých okouzlujících očí ""Možná to můžu na chvíli odložit . " Chlebíček odmítnu jen ve poprosím o sklenici vody. A usadím se na bar kde mám na tebe perfektní výhled a má fantazie může začít pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Romeo si snadno spočítal, kdo je tady domácí a rozdává sardinky. A panička díky němu zůstává. Připomíná mi to hlášku: Jé paní, vy ale máte krásnýho pejska, můžu si vás pohladit? "Podle mě se dá Feng šuej shrnout jednou větou: Uvědom si, v jakém prostředí je ti příjemně - a to ne v závislosti na náladě, ale úplně vždycky - a tomu, detail po detailu, přizpůsob prostředí, kde trávíš svůj čas. Ale o tom se dá povídat hodně dlouho." Podám jí sklenici s vodou, sám si napustím také. "Kohoutková, nevadí?" A dám si i ten chlebíček. Šunka, máslo sýr. Než to sní kocour. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Chvilku pozoruji i kocoura. "Mám pocit že ten smraďoch má něco za lubem... Ne kohoutková mi vůbec nevadí ta je nejlepší. A vůbec jak to šlo dnes v práci? Nějaké vyhrané miliony? " a upiju vody ze sklenice. Líbí se mi jak při vyprávění a vysvětlování se ti vždy rozzáří oči a objeví úsměv s malými dolíčky na tvářích. I když se snažíš vypadat a tvářit se vážně jsi v toho opravdu roztomilý. A to nemluvím o tvé zadní části kde mi vždy sjede pohled když se otočiš. A pokaždé se přistihnu jak se kousnu do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Člověku není rozumět, lítají mu rozžvýkané kusy jídla od huby a taky může snáz něco vdechnout. Uh, sakra! Začnu se dusit nějakým drobečkem. Ne nějak dramticky, dýchat se dá, ale za boha ho ne a ne vykašlat. Na Lenku dělám uklidňující gesto, ale říct nic moc nemůžu. Tak jen doufám, že nedostanu herdu do zad. Nepřijde mi, že by to pomáhalo. Právě v tu chvíli zabliká na displeji jejího mobilu, ke ktrému se při vykašlávání drobečku nakláním, nová příchozí zpráva: "Tak co Kamil?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Vypadá že to je lepší a všimneš si zprávy co mi přišla na mobil. Jen kouknu očkem a zkouším ihned otočit telefon displayem dolů ... Jak jinak než že se mi skříně z ruky a upadne na zem. Když se jej snažím zvednout odkopnu ho ještě o kousek dál a takhle se to stane asi ještě dvakrát než ho konečně zvednu. Rychle se postavím jako že nic ,ale na tobě už jdou vidět cukajici koutky úst "Mužů se už přiblížit nebo mě čeká další sprška drobků?" odvetím s úsměvem. S odepsanim se nějak nehrnu není to slusne čučet do telefonu když jsem na návštěvě.... "To je jen kámoška od nás ... řeknu a usadim se zpět na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Otřu si zaslzené oči. "Umíš dobře zvedat telefon ze země." Škoda, že jsem se nemohl podívat z lepšího úhlu. Zamířím do předsíně a vrátím se třemi velmi rozdílnými hrami. Člověče, Carcassone a Scrabble a položím je na bar. "Můžeš si vybrat." Chlebíčky přesunu na kraj, stejně jako sklenice, setřu desku ubrouskem a přenesu si jednu židli do kuchyně, abych mohl sedět proi ní. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ukázat moji někdy až přehnanou soutěživost nebo občasně nedostačující slovní zásobu... Těžká volba. "Tak zkusíme to člověče?! " a zbytek her dám bokem... "Chci červené. " a zaútočim na nic netušící pinčlíky. Během rozestavování se s lišáckým úsměvem zeptám. "A cena pro vítěze?" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Vezmu kostku do ruky a čekám na tvou sázku. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Dobře, tři chody. Znáš pravidlo, že když se při hře někdo rozčílí, dává soupeři šestku navíc?" |
| |
| "Měla bych už vymýšlet menu... " zasměju se Hodím třikrát a nic |
| |
| 1, 1, 5 A ani hned několik dalších kol ani jednomu z nás nepadne šestka. "Ach, ta statistika, nejspíš pak začnou padat jak vzteklý." Bum, a je tam. Ale ne šestka, nýbrž Romeo. Lehne si přímo na hrací plán, z pod něj vyčuhuje několik hlaviček zoufalých figurek. "A tak zatím si pamatuju, kdo kde stál," prohlásím lehce bezradně. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "jo myslím že už jsem se blížila do domečku " odpovím na větu o rozestavení figurek s úsměvem. Odhodím kocoura a můžeme pokračovat. "Jo 6 konečně " Několik kol jd to dost vyrovnané ovšem nastává to že každému zbývá jedna figurka co ještě není v domečku... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Lenka hru začíná dost žrát. No, já taky. Zase jedna. "Do háje!" praštím kostkou o bar a Lenka se začne zlomyslně smát. "Máš šestku navíc." Nejdřív to řeknu rozmrzele, ale pak se usměju, když vidím, že už potřebuje čtyřku, aby mohla do domečku. "Ale zrovna se ti moc nehodí, no.." Lenka se zle podívá, sebere kostku, a.. Čtyři. Při oslavném tanečku jí krásně hopsá poprsí, což mi pomůže smířit se s prohrou rychleji než obvykle. Příště si musíme zahrát flašku nebo tak něco. Tohle chci vidět v nahém provedení! Ve skříni mám i něco jako "Harašeníčko", nebo jak se to jmenuje, od někoho jsem to kdysi dostal, ale nikdy jsem si to nezahrál. "Tos mi teda zavařila. Vařím. Ale nejdřív ve čtvrtek, jo? Nebo o víkendu." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Pst hlavně zachovat klid. A posadím se jako že nic. "No , myslím že tvé statisticky ti moc k ničemu nebylo. Neboj příště možná vyhraješ." snažím se tě trochu povzbudit. " Chceš odvetu?" zeptám se? "Zatím se rozmysli já si odskočim. a mířím si to na záchod jak jinak než z doprovodem Romea. Chudák nese trochu hůř že se mu nevěnuji. Když se vrátím nalevas zrovna pití a opět mám krásný výhled na tvou zadní část těla. Vezmu ještě telefon a v rychlosti odepíšu Právě jsem mu dala na frak v člověče, a má strašně sexy zadek :-P "Tak co chceš zase prohrát nebo si to vzdal?" nadzvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Co máš se statistikou? Měl jsem pravdu. A klidně se vsadím, že když odehrajeme sto her, budeme mít oba přibližně stejně výher a proher, rozhodně někde mezi čtyřiceti a šedesáti. Počkej, až budeme hrát něco, kde se dá taktizovat." Třeba flašku. "Člobrdo dvakrát za sebou fakt ne, nezlob se, vzdávám to! Nehraješ na nějaký hudební nástroj? Že bys mi zahrála? Ženský jsou tak krásný, když na něco hrajou. Nebo něco pustím." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Já hrát? Naposledy jsem hudební nástroj držela tak před 10lety. "No kdysi jsem hrávala na kytaru ,ale to už je hodně dlouho... Ty na něco hraješ? Klidně něco pust chtěla bych vědět co posloucháš za muziku. a plná očekávání jestli se v hudbě shodneme. Znovu mi zapipa telefon když přocházíš kolem mě To neví že jsi v tom přeborník?:-D A kdy pošleš jeho fotku ať toho tvýho prince můžeme očíhnout? "Radši ztlumim zvuk ať mi to tady pořád nepipá. ... Teď určitě ne! A kdoví jestli vůbec někdy... Odložím telefon a zase se plně věnuji tobě |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Zkusil jsem ho úplně náhodou asi před rokem a jsou tam stovky skladeb, které se téměř bez výjimky vejdou do mého vkusu. Zpoza kytek začnou hrát moje quadrofonní repráčky. "Grill & fun. Fakt, ten playlist se tak jmenuje. Zkusil jsem ho úplně náhodou asi před rokem a jsou tam stovky skladeb, které se téměř bez výjimky vejdou do mého vkusu. Nejsem nijak vyhraněný. Nejradši asi český poprock a ze zahraničních klasickej bigbít jako Stouni, Zepelíni, ale třeba i Jackson nebo Queen. A občas klasika, ale to je jen na chuť nebo jako kulisa, vlastně se v ní vůbec nevyznám, abych tady nemachroval." Zrovna hrajou něco poněkud ukvíleného od Csákové, no, má i lepší kusy. "Co posloucháš ty? A ten Kamil, o kterém je řeč na displeji tvého mobilu.. znám ho?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Super , to jsme na tom celkem stejně akorát nemám sice nějaký playlist spíše v mě hodně hraje rádio Kiss a co se týče Zeppelinu ,Shcorpiku na tom má podíl můj táta zarytý rocker, a od mámy zase spíše ty 90' a v rádiu občas zahrajou i něco novějšího a na to se dá taky dobře vyblbnout. A z té klasiky nevím jestli se to dá považovat ale mam moc ráda Yruma. Z klavírní hudby mi vždy naskočí husí kůže ,ale v dobrém ... Takový erotický tranz." a při zmínce o jeho klavírních solech se mi za krkem objeví husí kůže. "Víš že koukat se přes rameno není slušné. " zkrčím na tebe nos. "No možná, bys ho mohl znát, je to takový čistotný ,workoholik no škoda povídat... " pronesu s cukajícími koutky... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "To bylo omylem, jak jsem se dávil tím drobkem, vrazil mi pohled přímo před slovo Kamil!" Hájím se chabě, ale pravdivě. Začnu balit Člověče. "A co podnikneme teď? Dáš si čaj, pivo, vodu, něco k jídlu?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Je mozné ,že jsem se dnes o tobě zmínila holkám a teď nedají pokoj no.Jsou to strašně zvědavé ženské" Během balení hry ti jeden z pinčlíků upadne na zem a v tu ránu se projeví Romeovi lovecké schopnosti... třikrát štouchne packou a figurka skončí pod skříní. Připravit ,pozor start , zelený koberec shrnut a kocour napul čouhá zpod skříně. Vypáčím kocoura ze kříně.Jdu na čtyři a snažím se vylovit uprchlickou figurku. "Diky nemám hlad , dnes už jsem měla sušenku :-D. Na pití si dám to co ty...Jen se zdovolením přesunu na polštáře , z té židle už mě bolí kombajn." Usadím se a hned mám v klíně schoulenou tu oranžovou kouli, která ihned začne vrnět. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Chystám pro oba čaj. No, já bych souložil, kdybych si mohl vybrat, na polštářích je to super. Ale ještě jsme se dost nepoznali. Jde na mě trochu únava Z čeho?, ale brzy by měla dorazit energie z chlebíčků, za chvíli. "Tak tady to je." Kleknu si naproti Lence a přivoním k hrnečku s čajem, načež ho opět odložím na stůl. Je zatím příliš horký. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Veděla bych co chci dělat ale po včerejším fiasku se o nic už radši pokoušet nebudu ,ale zřejmě se nebudu ani bránit. Když si sedne naproti mě zase jsem nezvykle nervózní a v pozici kdy momentální útěk by byl naprosto nemožny. V polosedu hlavou opřená o zeď a kocourem na klině s nohami lehce pokrčenými směrem ke Kamilovi. A jak už to u mého mozku bývá, z nervozity blábolí. Proto ze mne vyleze ta nejdebilnější otázka... "Nevíš proč superhrdinové nenosí spodní prádlo vespod, ale na oblečení?" Cože? To jako myslíš vážně?To tě nenapadne nic lepšího než otázka o superhrdinech a jejich spodním pradle? Teď si Kamil musí myslet ,že jsem vážně exot... Měla bych zrejmě navštívit nějaky kurz sebeovládáni nebo jak mluvit se sexy mužem... Když vidím tvůj nechápavý obličej ..."Teda ...Jak by ses popsal třemi slovy?" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Mám to říct celý? Nebuď srab! Přiznej, že ti o nic jinýho nejde! Ne, tohle byl dostatečnej náznak. Když najednou zmíní spodní prádlo, byť v úplně ujetém duchu, vyvalím na ni oči. Ona už našla to prádlo v té taštičce!! Jenže.. Lenka si můj výraz zjevně vyloží úplně jinak a hned doplní zcela jiný dotaz. Tak možná nenašla. Nevím. Ale ty dvě otázky mě dost rozhodí. Odpovím nejdříve na tu první: "No, aby bylo vidět, že maj koule! Nebo naopak, když jde o ženskou. Sebe? Popsat? No.. záleží kdy. Teď? Obecně? Nechceš začít?" Tyhle psychologické hrátky mě dokážou znervóznět i v jiných situacích než je tato. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro To se tak stydíš? Tak kdybych měla v tuto chvíli popsat sebe tak jsem nervózní , nerozhodná a zmatená. " Super kombinace k pohledání , ale tohle prostě ve mě vyvolává tvoje přítomnost... Sundám kocoura a posadím se na turka čímž se k tobě přísunu o kousek blíž a lépe ti vidím do očí , usrknu trochu čaje přičemž jedna zatoulaná kapka mi z koutku rtu putuje až do vystřihu. Odložím čaj a prstem jí utřu od výstřihu směrem ke krku. "Teď ty." |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Jo, já jsem na tom velmi podobně. Nervózní , nerozhodný a zmatený. A.. takže. Mám nápad." Najednou myslím tak nějak chladně a strojově. Cítím z ní pivo a to se má pít ve dvou a potom je to jiné. A je tu Romeo a vůbec. "Dneska dopijeme čaj a ve čtvrtek připravím tu večeři a a budu tě čekat. A nebudu nervózní, nerozhodný a zmatený, ale budu přesně vědět, co chci a budu vybírat program a ty s ním buď budeš souhlasit nebo budeš muset odejít. A až do čtvrtečního večera se budeme na chodbě zdravit dobrý den". A Lenka byla chvíli dost zaražená, ale pak jen řekla "Platí," a tak divně si mě zbylých pár minut mlčky prohlížela, a mě to dost vzrušovalo a myslím, že i ji. A o pár chvil později se za ní i kocourem zavřely dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Na to radši běžím do pokoje zavřít okno aby se Romeo nevydal na nechtěnou návštěvu. Zajdu si do sprchy, povečeřím nějaké zbylé jidlo u televize, poklidímv kuchyni nakrmím kocoura a jdu spát. Druhý den kolem osmé se mi za drčení mobilu hrajícího melodii od Wham! objeví na telefonu neznámé číslo. "Prosím, Zbořilová... a na druhé straně se ozve ma nová šefka s akotní prosbou jestli bych mohla dorazit už dnes. "Jasně, do půl hoďky jsem tam..." Vysoukám se z postele ,umýt, obléct, nakrmit a rozloučit se s kočkou a tradá do práce. Domů se dostanu až kolem šesté vyčerpaná, ale bylo to fajn. Holky super, šefka jakbysmet a zakazníci?! No vlastně stejní jako všude jinde. Někteří protivní a nedočkaví ,druzí milý a chápaví... jakmile dorazím domů samozřejmě se nevyhnu uširvoucímu proslovu od hladovějící a strašně zanedbané kočce za kterou se Romeo zřejmě považuje. takže první obstarat kocoura a pak až sebe. Pak až do noci strávím u počítače klábosením s holkama. No moc dobrý nápad to nebyl. Spát jsem šla až někde v 1 a vstávání v pul 6 to nejde dohromady. Ale co mi zbýva. Čas ubíhá rychle když je co dělat. Když vtom se objevíš v obchodě. "Dobrý den, co to bude?" odvětím když se zastavíš u pultu s uzeninami. " Hele vlastně jsem si uvědomila ,že si mi neřekl čas?" Po stručném rozhovoru odcházíš, přesně tak jak si to v pondělí plánoval jen Dobry den zbytek šichty už je unavný, kvuli nedostatku spánku. Ještě pred koncem si nakoupím a hurá domů. Tentokrát když príjdu domů vidím že Romeo mel naháněcí náladu a polovina fotek a knížek je na zemi. Ovšem jedna věc me upoutala více než ostatní, v předsíni ležící taška. Když do ní nahlědnu nestačím se divit. Vytáhnu spodní prádlo a prohlédnu si jej.Vypada to jako moje velikost ale nejsem si vědoma ,že bych si ho kupovala Nebo už jsem tak pitomá?. Že by... ne to je blbost , proč by to dělal? to mi ovšem nebráni si jej vzít zitra na sebe pekně se hodí k těm novým šatům. A neváhám si jej vyzkoušet, Až podezdřele pohodlné a velikost opravdu sedí. Přeperu jej v rukách a vyvěsím v koupelně. Dnes půjdu opravdu brzo spát ať zítra nevypadám jako můra z kruhama pod očima. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Takže určitě čerstvý zeleninový salát. Maso kuřecí nebo krůtí - na jaký způsob? Pomalu grilovaná prsa -MILUJU PRSA!- A k tomu smetanovou omáčku se žampiony. Je to trochu riskantní, ne každý ocení houby, ale vím, že tohle jídlo umím opravdu dobře. K tomu přírodní rýži. Dál? Polévku? Asi ne. Zmrzlinu na závěr? Každopádně! Ale s tou se vařit nebudu, tu koupím, k tomu konzervované jahody. Není to jako z Hiltonu, ale mě to tak dokonale chutná. Počítá se zmrzlina nebo salát jako samostatný chod? Nu, ještě něco to chce. Když už pojede trouba a bude kuřecí.. K tomu ještě udělám řízečky. Vlastní receptura. Maličké plátky masa s vrstvou kukuřičné strouhanky smažené v troubě. Takové masové chipsy. A k tomu pikantní omáčku - v podstatě trocha guláše bez masa se lžičkou sušených drcených feferonek. Výhoda je, že se dají později jen tak přikusovat. K pití koupím co? Víno moc nemusím. Tak pivo? Nějaké koupím. Ale k jídlu bude čaj. Ať vidí, že jsem divnej. Jdu na to! Ještě poklidím, Lenka má přijít až v sedm. Nemá cenu začít vařit moc brzy, ať je to čerstvé. Svíčky? Ne, moc kýčovité? Květiny? Ano! Koupím cestou z obchodu i několik květin a rozmístím je po celém bytě. Opráším krásnou, ale obrovskou a pro jednoho nepraktickou čajovou konvici, nachystám do ní osvěžující zelený čaj a dám ho chladit do lednice. ----- Uff.. Hotovo! Rychlá sprcha, obléknout kalhoty a bílou košili od ní (nějak dopadne). Půl sedmé. Jsem úplně vyřízený. Jdu si dát dvacet. Jako kouzlem se proberu příjemně osvěžený těsně předtím, než zazvoní zvonek. I přesto zůstanu chvíli zaraženě stát, než uznale nakrabatím rty a pronesu: "Vypadáš fantasticky!" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ještě vymyslet nějakou drobnost pro hostitele ... Ale co? Víno? Pivo? Už to mám... Normálně mi cesta domů trvá klidným krokem 13minut. Dnes jsem to zvládla za 5. Ve dveřích několikrát nakopnu kocoura který se mi zamotá pod nohy. Dáreček nechám pověšený v předsíni zbytek věci letí do kouta v ložnici... Sprcha, aspoň trochu líčení ,řasenka a pudr stačí. Co na sebe? To už mám vymyšlené od včerejška. Ty krásné nové bílé šaty nad kolena s drobnými květy kolem lemů. A pod něj to zjevené spodní prádlo s punčochami. Na řadě jsou vlasy ... Rozpuštěné? Drdol? Nakonec vyhraje pletený cop na stranu. Ještě obstarat kocoura a zkontrolovat okno v ložnici. Tedy to bylo tak tak . Je za dvě minuty sedm. Radši tomu dám ještě pár minut ať nevypadam urputně a přijdu s noblesním zpožděním. Stihnu si tedy ještě sklidit tu haldu v ložnici. Sedm pět ... Jo to stačí vezmu tašku s dárkem mobil a klíče. Otevřeš mi a buď opravdu nejsi nervózní nebo to umíš perfektně skrývat Vypadáš fantasticky zklopim oči a usměji se "Děkuji" Uvolníš mi cestu ať můžu jít dál. Už v předsíni mě vita drobný kvítek ve váze. "Taky ti to sluší... Máš novou košili?"popíchnu tě. "Tady pro tebe něco mám..." a podám ti papírovou tašku ve které najdeš kazetu s pěti druhý pečených čajů. Když vstoupím do obýváku... "Páni, dal sis záležet" pronesu s úsměvem a potěšena , že si někdo udělá tu práci kvůli mě... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Moc děkuju. Ale dnes vyzvedáváš výhru ty. Tenhle večer si budeš dlouho pamatovat jako jeden z nejkrásnějších v životě. Sezení tady lépe nevymyslím, než zase u baru. Já tak jím rád, tak snad neurazím." Pokynu jí, aby se posadila. Přitom si teprve prohlédnu vzor na punčochách. Takže prádlo našla. Což se po takové době už dalo čekat. A vzala si ho na sebe. To už tak jisté nebylo. Výborně. Ona tě chce, chlape, neboj.. Na baru stojí čaj, mísa se zeleninou a několik čerstvých francouzských bagetek a máslo. Ukážu na to a výmluvně pokrčím rameny. Prohlédnu si ještě jednou, jak jí to sekne v těch šatičkách. Ty vlasy, to je nádhera, ještě si dnes pohrajeme jak s copem, tak s rozplétáním. "Já nikdy v nóbl restauraci nebyl. První chod je tohle. Takový předkrm. Není špatné zaplnit žaludek nejdříve zeleninou nebo polévkou, tu jsem ale dnes vynechal. Vaření bylo dostatek." Moje stolička stojí zase v kuchyni, abychom mohli sedět proti sobě. Pomalu a soustředěně naliju oběma čaj do větších čajových misek, vhodných pro pořádné pití nejen na chuť, ale i na žízeň. "Bo - tcheng - sio - cha. Ideální na osvěžení těla i mysli. Chlazený chutná téměř jako by byl oslazený broskvovou šťávou. Kdyby ti nechutnal, mám v záloze kohoutkovou vodu, pivo nebo becherovku." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Tahle slova se my vryjí do paměti. A zvědavostí se mi rozzáří oči. Už jen ty květiny a pozornost co se mi dostává je pro mě dostatečným zážitkem. Možná by to mohlo být rande? "Nene, vypadá to báječně" Co se týče pití alkohol prozatím odmítnu a vychutnám si čaj "Hmm, je výborný". Z vynechané polévky si starost nedělám, nejsem moc polévkový typ a tak se s chutí pustím do salátu. "Můžu se tě na něco zeptat? Romeo v předsíni objevil tašku s malým překvapením? Nevíš o tom něco?" Tvou vyhýbavou odpověď jen přeruším "Máš dobrý odhad" začervenám se koukajíci do talíře se salátem. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Ukážu se ze všech stran. Ještě chvilku povídáme o ničem a pak je na řadě druhý chod. Vyndám z vyhřáté trouby grilované kuřecí, přidám decentní kopeček rýže a symbolicky omáčky. "Takhle nějak si představuju hlavní chod v Alkrónu. Neboj, všechno je i napřidání. Stačí říct. To maso je bohužel maličko sušší, než jsem chtěl, zdržel jsem se zrovna v koupelně." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Když dojíme hlavní chod, omluvím se na toaletu a tím dám Kamilovi trochu času připravit dezert. Zatím se mi tenhle večer dost zamlouvá a i počáteční nervozita částečně odpadla. I Kamil vypadá o poznání klidněji. Zřejmě jde zatím všechno podle jeho plánu. Když vyjdu z koupelny už na mě čeká poslední chod. Tedy možná předposlední, když kouknu na Kamila |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro To jsem zakončil elegantně. Když vidím, s jakou chutí jí, mám radost, to pak není pochyb, že je pochvala upřímná. Oba si přidáme a pak nachystám řízečky. Je jich hodně. To je i na později na zobání. Ta omáčka je hodně ostrá, nevím jak moc máš pálivé ráda. Dá se to v pohodě i bez ní. Rovnou si jeden zkřoupu. Ale jestli chceš, dáme nejdřív zmrzlinu nebo malou přestávku. " Koupelna byla krásně čistá a na pračce dva ručníky s ručně vyráběným citronovým mýdlem. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ostré vlastně nemusím vůbec,ale ochutnám i omáčku. Jen na Krajíček ..... Fajn už teď vím že to nebyl dobrý nápad tváře mi začnou rudnout, oči se začínají rozpouštět. Snažím se rychle dojít sousto aby si při mém následujícím záchvatem a lapání po dechu neschytal drobeckovou sprchu. I když by se mi teď hodilo mléko vypiju čaj, který je ve velkém hrnku ještě z poloviny plný. Po mé ukázce jak moc mám ráda ostrá jídla musím odejít zpět do koupelny kde si upravím řasenku, která že mě právě udělala kvůli tekoucím očím něco jako pandi mládě. "ok tak teď si klidně dám pauzu" a začnu se smát.... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Já rozhodně nespěchám. Všechno dělám rozvážně a přesně. Skoro jako by šlo o čajový obřad. Ale do toho má pochopitelně toto setkání hodně daleko. Ještěže jsem ji varoval a nenabrale si pořádně. Dobře, pikantní ne. Víme případně pro příště. Když je v koupelně, pustím dramatickou hudbu z nějakého filmu jako kulisu. "Takže. V obýváku je na různých místech schováno pět papírků. Jsou vždycky aspoň malinkovidět, není třeba vyndavat knihy, otevírat šuplíky nebo odsouvat knihy. Na papírcích jsou úkoly. U každého z nich si můžeš vybrat, jestli ho splníš ty, nebo ho dáš ke splnění mně. Během večera budou tři kola po pěti úkolech. Aby jeden z nás vyhrál, musí splnit víc úkolů než ten druhý v každém z těch tří kol, jinak nevyhrál nikdo. Kdo prohraje, chystá krásný večer tomu druhému příští týden." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Hihi dobrovolně mě necháš čmuchat po bytě?!" Postavím se doprostřed obýváku a rozhlédnu se, první kam se kouknu je ke knihovně jelikož Kamil ji několikrát zmínil. Když se zakoukám ,první lístek čouhá mezi knihou o Feng shui a životopisem Ronalda. Vytáhnu linkovaný papír ledabyle přeložený na půl. Rozdělám jej a potichu čtu pro sebe a při tom se začnu culit. Rozmýšlím se zda jej splnit nebo to nechat na Kamilovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Jedno vajíčko si rozklepni na hlavu, druhé nenápadně hoď z okna před nějakého chodce na ulici. Tento úkol je výjimečně možné splnit ve dvou (jakože ti to vajíčko o hlavu rozbiju sám). Já se culím předem, přestože nevím, která z těch volovin, co mě napadaly, tam zrovna je. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Vyndej vejce... " což už tušíš co přijde a jelikož si nechci vylepšit tak perfektní účes bez čekání vezmu jedno vejce a rozbiju jej Kamilovi o hlavu. A zbytky setřesu z rukou do dřezu... Vezmu druhé a mířím si to rovnou k oknu... Naštěstí se kolem šine jeden z pejskařů. Počkám si až bude blíž... A hodím. Bohužel tak šikovně že mu vejce přistane přímo na lysině. Neobejde se to bez nadávek a vyhrožování. A se smíchem se schováme zpět. "Dobře takže jedna jedna... " umyju si ruce a ty si zajdeš opláchnout vlasy.... Mezitím se rozhlížím kde bych našla další lístek. Ten už se na mě směje zpod vázy koupených květin stojící na stole. Opět totožný list papíru. Počkám na Kamila než dorazí a přečtu další lístek. vykoukni a 20vteřin výj jako vlk tohoto úkolu se ladně ujmu. Otevřu okno v obýváku a začnu vyt. Nečekaně se mi vytí oplácí z protějšího domu. Neubráním se smíchu. Další úkol splněn 2:1 pro mě. Další lístek se nachází na baru pod džbánem na čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Za tohle bych ti bod v žádném případě neuznal, kdybys to nevyvážila tím precizním zásahem tam dole." Pořád se musím smát, i když toho chlápka je mi zároveň upřímně líto. A moje sousedka si dál statečně buduje v ulici dobré jméno. Když na ní začnou výt nějací puberťáci od naproti, jsem mrtvý smíchy. Lenka je v ráži a okamžitě chňape po dalším lístečku. Tenhle jsem si tak trochu ušil na míru.. Nemůže sbírat body pořád jen ona, no ne? Uhodni na poprvé barvu spodního prádla toho druhého. (A pak si nech ukázat, zda máš nebo nemáš pravdu). |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Posadim se a napiju se čaje od toho vytí mi vyschlo. Pak si prohlédnu Kamila od hlavy až k patě. "hmmm, myslím že by to mohli být bílé boxerky ..." a jen ze zvědavosti se zeptám na barvu svého jestli si jej ještě pamatuje. Což i kdyby si nepamatoval napoví mu lehce čouhající z pod šatů na rameni. Hledání čtvrtého lístku není o nic složitější než hledání předchozích... Mrknu na Kamila "Pojď ke mě..." řeknu s úsměvem. A sáhnu Kamilovi do náprsní kapsy kde už na mě vykukuje další lístek. Sněz měsíček citronu aniž by ses zakřenila a vydržet aspoň 10 vteřin.. tak tohle vím že nedám a schutí nechám úkol na Kamilovi, jelikož chci vidět výraz po uplynulých 15 vteřinách... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Začíná mě to dost bavit. "Špatně, jsem naostro! No dobře, nejsem, ale spoďáry mám černé, ostatně jako ty." Když mi Lenka nabídne úkol, kterým můžu utéct na 3:2, chňapnu po lístečku rychle jako kobra, aby si to nemohla rozmyslet. Citrón bude pohodička. Nebyl. Strašných 10 sekund, kdy se vteřinu tvářím jako velký boss, vteřinu jako usmívající se idiot, pak na většinu času statečně držím nehybný výraz Platónovy sochy, než konečně můžu pustit uzdu jednomu ze svých nejlepších mimických cvičení v kariéře. "Uááááá, fuj! Blua! Eh! Ukázala jsi mi už, jestli máš to spodní prádlo fakt černé? Mohl jsem se zmýlit! A nemáš ten pátý lísteček na prsou pro změnu ty?" A rychle a dokonce i celkem nenápadně jí ten nejmenší lísteček vhodím do výstřihu. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ale dělám jako že nic... "No možná by ses chtěl predsvedcit sám" řeknu s tázavým výrazem který ty ovšem nevnímáš , protože jsi celkem dost zaujatý mým výstřihem. Sáhnu tedy mezi prsa kde najdu maličký lísteček na kterém je napsáno ... Děj mi pusu Se zvednutým obočím kouknu na Kamila...a předám mu lístek. Na tohle je za ten citrón a vejce . Usměji se a čekám zda bude chtít ještě o kousek zvednout své skóre. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Nedělám, že nezírám, zírám naplno! Nestihl jsem ani dopočítat a vzpomenout si, co na tom pátém je, plete se mi to navíc s další várkou. "Zase já? Tys mě oklamala! Hned na začátku jsi se smířila s prohrou a teď budu všechno plnit já!" Dej mi pusu. Vrátím se pohledem do jejího výstřihu. Skloním se a políbím ji tam. Úplně lehounce. Na jednu oblinu, na druhou. Tak. Cítí jistě šimrání mého ne už čerstvého strniště. Narovnám se s omámeným výrazem a zářícíma očima. "Jedna nula na sety. Teď si dám řízeček. Abych si po tom citrónu spravil chuť. Řekni, až budeš mít chuť na tu zmrzlinu." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro A jeho rozzářené oči mluví za vše. Když políbí holky cítím jemné vzrušení ale snažím se nedat nic znát, ovšem mé tváře mluví jinak. "Tak co? Jakou má barvu? " zaculím se. "Víš co teď bych si dala nějaký drink . Ale neboj tentokrát ti tu výhru jen tak nedaruji." a také si vezmu jeden řizeček. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Zmateně zablekotám, než si vzpomenu na prádlo. "Jo, tohle! Já se nepodíval! Sledoval jsem trochu něco jiného.. Asi bych se měl podívat ještě jednou. Drink. No, já jsem pro pivo, pokud budeme popíjet i v dalším průběhu večera. Ale ani nemusím. Vyber si, co chceš, omezenou nabídku jsem již nastiňoval. A až se občerstvíme, bude čas na nějakou další hru." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jde vidět na Kamilovi ten zápal a nadšení. Je to roztomilé "Mám ti dát prostor ke schovaní dalších lístků? " |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Na zdraví!" Dojdu do předsíně a vyndám ze skříně jednoduchou a svižnou karetní hru s pirátskou tématikou. "Změna, lístečky až později." Hra uplyne. Dáme odvetu. Znám strategie a tak i kdybych mohl vyhrát, nechám Lenku odvetu vyhrát. Byla v plánu spíše na uvolnění a zabití času. "Vyber si nějaký smysl kromě zraku a řekni, co si dáš. Já ještě řízeček." Povedly se, no. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Hmmm možná chuť?!" na tebe "Nebo radši mi řekni mi řekni odpověď na tu mou otázku z minula jak by ses popsal třemi slovy..." a dopijim zbytek piva že skleničky. "Mimochodem jsem tě ještě nepochvalila za skvělou večeři... a všimnu si drobečků které ti zůstali na tváři od řízečků a tak ti položím ruku na tvář a jemně je palcem otřu. Přitom se na tebe usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Děkuju. Za tu pochvalu," doplním zas trochu zmateně, když mi otře drobečky z koutku. Každá žena má v sobě pořádný kus matky. Tak to prostě je. Vytáhnu hedvábný šátek a po krátkém vysvětlení, že se jdou testovat její chuťové pohárky, Lence zavážu oči. Kvalitu opatření otestuji velmi pečlivým pohledem do výstřihu (no jo, už zase) a lehkým nahlédnutí pod odhrnutý okraj sukně, kde vykoukl kousek krajkového lemu punčochy. Nepromluvím ani slovo, snažím se být úplně tiše. Je třeba, aby se chuť na chvíli stala jediným smyslem. Že bych jí oplatil ten citrón? A nemůžu si za něj náhodou sám? Citrón bude také, ale jen kapka. Tohle cvičení jsem kdysi absolvoval a přišlo mi úplně neuvěřitelné. A tak jí kapu nebo dávám do úst střídavě čaj, plátek jahody, drobeček čokolády, špetku soli, pivo, strouhané mandle a další.. Když už nic nemám a vidím Lenku, jak natěšeně s otevřenou pusou a lehce vypláznutým jazykem čeká na další vzorek, nejraději bych si rozepnul kalhoty a.. Musím to přebít smíchem. "Konec chuťové extáze! Jaké to bylo?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Poposednu si ať mám lepší stabilitu a poupravím šaty... Z nějakého zvláštního důvodů mě to, že jsem ochuzena o jeden ze smyslů, mě vzrušuje a trochu se to projeví i v mém výstřihu v podobě rýsujících se bradavek zkrze šaty. Když otevřu ústa abych ochutnala první sousto opět na tebe vykoukne ocelový šperk v mém jazyku. Už konec? když si uvědomím že musím vypadat komicky čekající na další sousto... "Jo paráda, nečekala jsem že moje chuťovky jsou tak vyvinuté. " směju se když se snažím sundat šátek. Ale jelikož místo mašle tam udělal uzel není to jednoduché. "Pomůžeš? " |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Jo, jak se člověk odpáře od zraku, zjišťuje dost zajímavých věcí. Těš se na hmat!" Využiju kontaktu s jejími vlasy a jemně je prohrábnu. "Čas na volnou zábavu, pak bych to viděl na druhé kolo lístečků a... Chceš to vědět předem?" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jeho dotek v mých vlasech si užiji lehkým přivpřením očí a trochu hlubším nádechem. Těš se na hmat... Způsob jakým to podal mě nějak nenechá klidnou protože se v jeho očích naznačí rebelské plamínky. " Vědět předem co?" kouknu poněkud nechápavě. "Radši ne ať nezkazíš překvapení. " Jo volná zábava se hodí, ovšem se musím opět odporoučet jednak to pivko je močopudné a jednak zkontrolovat zda šátek nenapáchal nějakou neplechu. Když se vrátím už mám opět nalité, tak doplním tekutiny. Pak si to ovšem mířím k oknu a musím se smát... "Pojď se podívat... " a rukou naznačuji ať jdeš za mnou . Ukážu směrem k mému oknu, kde sedí Romeo s příjmáčklým čenichem na okno, který když mě uvidí začne zběsile hrabat na sklo. Když se chci otočit abych odešla, nečekala jsem tě tak blízko a vrazím ti přímo do hrudníku. "Je, promiň. " a z rudymi tvářemi a hlavou skloněnou si jdu k baru vzít jeden z tvých výborných řízečků. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Padne pár chipsořízků, pár slov a vět. Když se dívám, jak se na mě díváš, říkám si chvílemi, jestli je vůbec možné, aby to dnes neskončilo divokou souloží. A na co při těch pohledech asi myslíš ty. Druhá série úkolů byla volnější a pohodovější. Skoro nudná. Slunce se kloní k západu, byť světlo teď v červnu bude ještě dlouho. Začíná ale být velmi příjemně a donutí mě to k mé úpravě plánů. Vezmu do ruky opět šátek, který jsem ani nerozvazoval, když má ideální rozměr. "Chceš otestovat čich, sluch, nebo hmat? Potom se půjdeme projít. Ukážu ti, kam jsem chodil do školy a kde jsme si jako malí hráli." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Jen než odejdeme zajdu dokrmit kocoura jelikož vím že by mi to neodpustil ale zdržím se jen pár minut na výměnu vody a dosypani granulí a kapsy. Během procházky máme mezi sebou odstup. Po několika chvílích ovšem neodolám a přiblížím se ke Kamilovi a a dotknu se své ruky te jeho ve snaze proplést naše prsty.... Ukázkou na tvou základku a podobně se zeptám na tvé zážitky na které rád vzpomínáš... Nevím jak Kamil ale opravdu se bavím a zajímá mě... Ovšem tlačit na něj ohledně vztahu nechci a nebudu. Teď vím že s tímhle člověkem nechci být za zle.... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Chceš mě velmi okatě nenápadně chytit za ruku. Co to zkouší? Odtáhnu se (velmi okatě nenápadně). Ale dnes je to tvůj večer. "Dnes je to tvůj večer." A vpletu své prsty mezi tvé. Když začnu vzpomínat, hodně se rozpovídám. To byly krásné časy. Než do života vstoupily jiné ženy než matka. Čím to je? Asi to s nimi neumím. Nebo jen více vzpomínám na to špatné? A tak chodíme po Pardubkách a já vykládám, až se konečně začne lehce šeřit. "Ježiš, to jsem to zvrzal. Nenudím tě? Nejsi utrajdaná? Každopádně je nejvyšší čas se vrátit." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Vlastně lépe než na ostatní. Nerozvážnost tvého royzhodnuti me znejisti. Nakonec mi vpleteš tvé ruce do mých. I po vyprávění na Kamilovi vidím že tohle mu není příjemné. Tak ho pustím a vypravím něco rukama a už ho nenutím... Nechci aby měl vzpomínku zlou.... Opravdu i když to má být můj večer nechci se mít dobře jen já. "Jak velký jsi blázen????" zeptám se a znovu začnu plnit lístečkovy úkol a zastavím ho kouknu do očí a potichu zavyju. A čekám jestli se sameček ozve samičce... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Vyjící nadržený blázen! Dobrý? Aúúúúúúúúúú!!" A pak naprosto vážně prohlásím: "Obvykle jsem ale velmi klidný, rozvážný a nevyju!" --- Máš zavázané oči. Sluch jsme testovali venku. Trochu jsi mi sebrala jeden nápad, ale to nevadí. Ten tvůj romantický pianista se bude hodit i později. Prožila jsi několik příjemných dotyků. Chladnými a teplými předměty, různými materiály. Nyní jsem ti odhrnul vlasy a ramínka šatů a dlouhé minuty ti masíruju šíji. Kdo by neměl rád masáž šíje? |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Doma se tentokrát posadíme na zem a mi opět nasadíš šátek, a ve mě se opět probudí onen vzrušující pocit. Ovšem to ještě netuším že tentokrát bude ještě silnější. Když je šátek na svém místě, prsty mi jemně přejedeš bo bocích krku a tvé dlaně se zastaví na mých ramenou. Nakloniš se ke mě a do ucha zašeptaš Připravena?! přitom se svým strništěm dotkneš mého krku... Z předmětu které jsi použil a přejel mi s ním přes dekolt krk a záda se mi do paměti vrylo bylo asi pštrosí pero. Příjemné šimrání mi způsobí husí kůži a začne rozpalovat. Na to ale použiješ kousek ledu. Na horké kůži se také rychle rozpouští a studené kapky ztrácí pod mými šaty a některé tak hluboko že se dostanou až ke kalhotkam. V domění že už jd konec si chci sejmout šátek, v tom mi ale zabrániš. Znovu prsty sjedeš po mém krku tentokrát mi dáš vlasy stranou a trochu sesuneš šaty z ramen pak se ale vrátíš na šíji a začneš masírovat. Ve chvíli kdy mi palci přejedeš až ke kořínkům vlasů vzrušení narůstá a dech se mi o kousek prohloubí a husí kůže neustupuje . Nadrženost je teď také jedno z mých třech slov. Neúmyslně se z mých úst vypustí tiché "mmm" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Ještě chvíli masíruji, dolejeme a vypijeme další trochu piva a jde se do ložnice. Je - jak jinak - velmi stroze zařízená, ovšem ve velmi neobvyklém (na panelák rozhodně) selském stylu. To málo co tu je, tedy masivní komoda, postel a dva noční stolky, je vyvedeno v přírodním dřevu, vyřezávaném do obloučků, lístků a srdíček. Vše doplněné záclonkami a závěsy a ubrusy v červenobílých kostkách s krajkou. I povlečení je ve stejném duchu. Je to trochu ujeté, ale po prvním momentu překvapení to působí mile a harmonicky. Ruší to plochá obrazovka na zdi, částečně schovaná za otevřenými dveřmi. Nad ní je polička a na ní srolovaná záclonka, kterou se televize dá schovávat, ale to nedělám, až takový pedant nejsem. Sáhneš nahoru na televizi pro první lístek. Tento úkol ne/splň až jako poslední: Dej si horkou koupel a nech si k tomu ode mě něco číst a nech si ode mě umýt záda. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Prohlížím si ložnici. I když je také minimalisticky zařízená je dosti útulná, ale není to můj styl. To mě ovšem neodrazuje od pokračování tvé hry. První a vlastně poslední lístek který najdu nad televizí zní velice zajímavě, a tedy mám čas na rozmyšlení zda jej splním nebo ne... Beze slov jej tedy složím zpět a uschovám do výstřihu. Usměji se ma tebe a další lístek na mě kouká na nočním stolku uloženy pod karovanou dečkou. Odhal kousek svého těla.... Zamyslím se a jen lehce nadzvednu šaty na jedné noze tak že odhalim květinovou krajku na punčochách a ještě malý kousek ovšem to hlavní zůstává stále skryto. Po chvíli řeknu "co kdyby jsi teď další lístek vytáhl ty? " sedící na posteli s lehce odhalenou nohou odkládám papírek zpátky na stolek... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Já jo? No jak chceš!" Neustále zírám na odhalené stehno zdobené krajkou, kleknu na jedno koleno - ne to není žádost o ruku - sehnu se - ne to není prachsprostá snaha vidět, jestli máš kalhotky - a tlačím ti dlaň pod zadek. Nechápavě poposedneš, když ti dojde, že můj výraz spíš než vzrušený začíná být poněkud zarputilý.. a vida! Lísteček! Hraju velmi zadýchaného. "Tady!" Řekni, co bys chtěla zažít v oblasti erotiky. Krátce to naoko předveď. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro A má noha jd stále odhalená a tak nějak doufám, že se toho ujmeš , jelikož nevím jak bych to měla naoko předvést. To přece nejde.... Jen lehce se k tobě nahnu, a čekám jak se rozhodneš... Cop se mi sesune z ramene na dekolt a přistane mezi ňadry. Ve výstřihu můžeš stále vidět čouhajíci lístek který byl objeven jako první. Vlastně už asi i vím jak jej uplatnit.... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro A když tak nějak přemýšlím co bych chtěla zažít...?! Možná si zkusit být v tom páru ta submisivní. Ale asi bych se nepřikláněla k nějakým kolíkům do zadku a tak. Většinou jsem byla já ta dominantní a to mě už nebaví, tedy když už se rozmyslel že by ten sex chtěl . "Tak jak chceš... " To že prohraju, s tím už jsem smířená. A těš se.... Nakonec se tedy újmu úkolu já. Přistoupím k šuplíku u komody kouknu na tebe "Můžu? " Otevřu šuplík a kromě úhledně složeného spodního prádla a ponožek najdu i několik kravat. Jednu vezmu a zavřu šuplík. Přistoupím k tobě a dám ti ji do ruky. Ze zadní kapsy kalhot ti vyndám hedvábný šátek. Na chvíli ma tebe kouknu jestli tě něco napadá. Šátek si opět nasadím přes oči a zkusím chvíli počkat jesli tě to napadne když si všimneš t sebe přimknutých mých zápěstí |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Tak.. máš bod!" Shlédnu k napjatým kalhotám a raději se otočím a upozorním na další úkol. Další úkol, ležící na polštářku je naštěstí ryze dovednostní a hodně na odlehčení. Táborová klasika. Tentkrát úkol pro oba na rychlost. Polévkovou lžíci si dej opačným koncem do pusy, na ni si dej pingpongový míček a co nejrychleji dojdi 2x od okna v ložnici k oknu v obýváku a zpět. Smí se strkat, ale komu spadne míček prvnímu, rovnou prohrál! Vytáhnu z šuplíku připravené náčiní. Stojíme vedle sebe se lžičkami a míčky na nich. Čekám od tebe spíš agresivní hru a že ti po pár příliš rychlých krocích nebo prvním pokusu mě rozhodit míček spadne, ale třeba překvapíš. V každém případě po odstartování vůbec nevyrazím, ale naopak odstoupím pomaličku stranou. Ale třeba překvapíš. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Vyslechnu si úkol a vložím lžičku do úst. Ale ne Tři, dva, jedna... Start Jasně svědění v nose... A ihned po startu prostě kýchnu. Balónek se ještě chvíli kodrcá na lžičce ale nakonec padá aniž bych udělala jediný krok nebo se aspoň pokusila na tebe zaútočit. Naštvaně si dupnu. Ale nakonec se tomu zasměju. "Pokud dobře počítám ještě by tady měl být jeden " Kouknu na tebe a čekám jestli mám pravdu nebo neumím počítat... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Upřímně a zlomyslně se tentokrát chechtám na celé kolo. Když se trochu uklidním, zeptám se, co jsi říkala, než si vzpomenu na ty oči šilhající na balonek před sebou a spustím znovu. "Jo, ještě jeden, je to tak. Hah. Ha.." a zase. To už ale lísteček držíš v ruce a cpeš mi ho do otevřené chechtající se pusy. Sklapne mi. Co je? Co dělá? Asi jsem to přehnal. Jenže v tom už vybuchneme smíchy oba. Ty nevím proč, ale já si vzpomněl nejen na tvůj výraz se lžičkou v puse, ale i na to, co jsem napsal na ten poslední lísteček. A tak statečně žvýkám lísteček s nápisem: Sněz mě! |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Nakonec vidím že spolknutí papírku ti dělá jisté problémy a zajdu ti do kuchyně pro pití ať tu dobrotu můžeš zapít. na to už ale do kuchyně jdeme oba ,kde i já se napiju a vzpomenu si že v mém výstřihu se schovává vlastně, už poslední úkol večera... jemně jej vytáhnu ze své podprsenky a položím ještě složený na barový pult. Ty už víš co na něm je a napjatě čekáš na mou reakci... "Hele jestli jej můžu trochu pozměnit ...Místo toho předčítání bys do té vany mohl jít se mnou..." |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Spolu? No, chtěl jsem to tam napsat už původně, ale ta vana je pro dva prostě malá. "Mohl. Ale ta vana není zrovna stavěná pro dva. Museli bychom se hodně mačkat a.." Je mi horko. Loknu si ještě piva. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Inu dobrá nakonec navrhnu že takhle by se to dalo splnit u mě. Předchozí nájemníci si tam udělali rohovou vanu se zástěrkou aby se tam dalo i sprchovat. Zase ale koupat se teď. Nějak se mi nechce te ochudit o pohled na to tvé spodní prádlo a nevím jestli by se mi chtělo se do něj opět soukat. Jedině že by jsi mi z něj pomohl, ale nevím jestli bych se do té vany z ložnice dostala. (Převléknout se z oblečení do županu) |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Zdá se mi, že vidím ve tvých očích souhlas, že koupání nic moc. "Akorát teda tím bude jasné, že jsem vyhrál a příště bavíš ty mě! No dobře, ten bod už by tě stejně nezachránil. Kus sežraného papíru mi definitivně zajistil vítězství. Tak jo. Takže, jestli souhlasíš:" Venku se pávě udělala tma, tak nějak jsem to původně plánoval. Vynechat koupel bude nakonec ideální. "Teď máš volenku. Potom se případně ještě zlehka občerstvi - tu zmrzlinu bych si teď dal! - pak si odskočíme, já se převléknu a dám ti vědět, kdy máš přijít do ložnice." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Počkej jakou volenku? Převléknout? Myslela jsem že tímto to končí?! " Rozzáří se mi oči že ještě stále není konec. Dáme si tedy zmrzlinu. Škoda jen toho konzervovaného ovoce, takové čerstvé jahody by byly lepší. Nakonec se odebereš do ložnice a já než abych jen tak seděla a čekala aspoň ti pomůžu a pomyju období. Sice bych ti to tu mohla trochu prošmejdit ale nejsem ten typ co bez svolení šňůpe jiným v šuplíku... "Už jdu... " odpovím ti přes dveře |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro A pak přejdeme do finále! V ložnici sundám košili, kalhoty i trenýrky, složím je a schovám. Rozsvítím dvě kamenné lampičky, které příjemně osvětlí místnost a pustím hudbu. Aha, nepustím. Rychle se znovu obléknu a s rozepnutou košilí běžím pro noťas. "Něco jsem zapomněl, ještě moment." Tak. Svléknout, pustit hudbu. Toho šikmookého pianistu. Tadadada damdam... I ložnice je vybavená kvalitní zvukovou soupravou. Hodně potichoučku. Natáhnu na sebe volné bílé plátěné kalhoty. Polštářek. Másážní krém na stolek. Ještě něco? Otevřu okna na ventilačku, pořád je dost horko a zatáhnu závěsy. Snad všechno. "Už jdeš?!" "Už jdu!" Ukloním se s rukama sepjatýma před hrudí. "Vítejte v našem masážním salónu. Prý se vám trošičku líbila ta masáž šíje, dopřejte si tedy kompletní masáž. Je naprosto neodborná a přitom jedna z nejlepších ve městě a zároveň nejlevnějších. Stačí sundat si šaty a dopřát masérovi několik minut kochání se vaší krásou. Jakmile budete mít pocit, že je zaplaceno, svlékněte se úplně do naha a pohodlně si lehněte na břicho." S úsměvem si sednu na komodu a dychtivě a trochu se strachem čekám, jak budeš reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Při tvém přivítání se usmívám od ucha k uchu. Zase mám chvíli kdy si tě mohu prohlédnout. Prostě krásnej chlap. A fascinují mě tvé kalhoty že i na to jak jsou volné, jsou akorát aby je těsně tvůj kamarád pod nimi zachytil. Když se opřeš o komodu pomalu přistoupím k tobě tak že se svým klínem dotknu tvého a můj lehce zkousnutý ret uklidní tvůj strach z odmítnutí "Ano pane, ale budu potřebovat pomoct. " pomalu se otočím a odhrnu cop ze zad. Rozepneš zip na zádech a jemně sesuneš ramínka. Když šaty padají na zem jen na chvíli se zaseknou na mých prsou. Když jd chci zvednout tak šikovně nešikovně opět zavádím o tvůj klín. Seberu je a odložím vedle tebe ma komodu. Trochu poodstoupím ať máš lepší výhled a.... Vlastně i já. Myslím že objem kalhot malinko povyrostl. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Září mi oči, když na mě špulíš pozadí tak, že čárku už ti zakrývá jen tenoučký proužek látky zakrojený mezi půlky. O kousek níž krajka samodržících punčoch, jedna ohrnutá a trochu nízko. A to je přirozenost snoubící se s dokonalostí. Rty mám pootevřené a skoro musím utírat slinu. Nádhera. Na to, jak nešikovně se umíš občas projevit, ti tyhle pohyby skvěle svědčí. Horní část těla obrátíš ke mě, takže vidím z profilu tvoje poprsí. Usměješ jako dokonalá koketa a znovu si lehce skousneš spodní ret.. Moje rty udělají nevyslovené "Ouuu". Krásně kulaté tvary zakryté jen jemnou průsvitnou černou tkaninou, vpředu sešněrované šňůrkami, aby bylo možné přizpůsobit velikost. Otoč se na mě, ukaž mi je! Ale zatím necháváš vyniknout svou krásnou prdelku, vrtíš s ní a couváš zpátky ke mně.. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Tvé strniště mě jemně šimrá na uchu a tvůj dech na mém krku mě vzrušuje. Všimneš si napěchovaných bradavek v krajkovém topu. Nedá ti to a zatáhneš za jednu ze šňůrek. Sice stále zbývá jednoduchý uzlík ale i tak se pod tíhou mých prsou rozjíždí. To se už otočím směrem k tobě a jedním prstem rozvážu zbytek. Teď tu stojím v tvé těsné blízkosti jen v kalhotkách a punčochách. Vlastně věk kdy jsem se za své tělo styděla jsou už pryč. A to že se ti líbí co vidíš je zřejmé. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Za mě už máš zaplacených hned několik masáží, ale přesnou cenu teď určuješ ty. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Přítisknu se k tobě a lehkými dotyky mých rtů polibim na krk, klíční kost a pomalu postupuji dolů, kolem tvých bradavek, pupíku a zastavím se těsně nad lemem tvých kalhot. Jen o pár centimetrů poposunu tvé kalhoty níž. Jen tak aby na mě vykoukl kousek kořene tvé hladce oholené, a už na dotyk nemalé, chlouby. I tam ti věnuji pár letmých polibku. Jakmile už slyším jak trpíš, nepokračuji. Znovu tě líbám směrem vzhůru a zvedám se tak těsně že tvůj kamarád se cestou setká s mýma prsama. Svou cestu zakončím jemným kousnutím do tvého spodního rtu. Položím se na postel na břicho. A sundání kalhotek nechám na tobě až to bude potřeba. Vlasy si opět nehrnu ze zad. I když ležím tak se mi prsa rozlijí z pod hrudníku. Se zvednutou hlavou opřenou o dlaň koukám na tebe až přijdeš k sobě a uvědomiš si že máš v posteli ženu toužící po tvých dotecích... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Zkuste si, krásná paní, lehnout tak, abyste se cítila co nejvíce pohodlně. Můžete využít polštářek. Bohužel masážní stůl mi ještě nedorazil, ačkoliv jsem ho objednával už.. možná jsem ho zapomněl objednat? A ty kalhotky musejí také dolů, aby krev a lymfa mohly volně proudit." Naznačíš mi, že kalhotky ti musím sundat sám. Otočíš se na záda, opřeš se o lokty a lehce nadzvedneš boky. Na vteřinu musím zavřít oči. Vkleče dojdu po posteli k tobě, skloním se nad tebou a tvář je nebezpečně blízko tvého hrudníku. Voníš jemně parfémem, který ale zcela nezakrývá afrodiziakální vůni potu. Zase tvrdnu. Chytnu lem kalhotek, ty zvedneš pánev výš (zbytečně vysoko), a já přetahuju ten zbylý kousek oblečení před nádherně měkký zadek. Vpředu už vykukují chloupky. Oholená je jen úplně dole. Perfektní. Záměrně při stahování zůstávám hlavou nízko, abych si přivoněl. Pak raději v rychlosti akt svlékání ukončím a kalhotky pohodím na kytku na komodě. Trofej? Asi, mému egu ten pohled dělá dobře. Pohled na tebe ještě víc. Stoupnout si nad tebe a cákat. Moc dobře víš, co to se mnou dělá, a chvilku tak ještě setrváváš. Já už ovšem profesionálně vyčkávám, až se uvelebíš, neprofesionálně si poté prohlédnu tvou kundičku zezadu mezerou mezi stehny. Rozetřu masážní emulzi v rukách, aby se zahřála, a pak už se soustředím na "práci". Pečlivě se věnuji celé ploše zad, trvá to skoro hodinu a věřím, že je to dokonale uvolňující. Z páté končetiny mi pořád tečou kapičky milostné štávy, možná bych ani nepotřeboval ten krém. Sám jsem ke konci sice celkem unavený, ale vnitřně krásně uvolněný a zharmonizovaný. To krásné, když člověk upřímně a plně tomu druhému dává a on ochotně a s vděčností přijímá. Doufám, a dle tvých reakcí by to tak mělo být, že se mi daří totéž přenést i na tebe. Působíš klidně a občas spokojeně zamručíš. Jen krátce přejdu od zad i na nohy a zadek, spíše rozproudím krev směrem k srdci. Pak už následuje intezivní hlazení, či tření, které pokožce a svalům dá teplo. Pak si na minutu lehnu na tebe, velkou část váhy na tobě, ale dost držím na loktech, abys mohla lehce dýchat. Dokonale tě zakrývám a symbolicky chráním před vším zlým. "Teď ještě chvíli lež a odpočívej," pošeptám ti do ucha. Vstanu, přikryju tě dekou (ne tou kousavou co jsem koupil někde v Lidlu, tou krásně hebkou), aby se teplo udrželo, a potichu odejdu do kuchyně připravit bylinný čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Občasným povzdechem ti dávám najevo jak úžasné to pro mě je. Tvé občasné přejetí na stehna a zadek mi klín rozpalují a pokaždé když přejedeš přes zadek se jemně nadzvedne. Palci se totiž přibližuješ natolik blízko, že stačí jen kousek uhnout z trasy a dotkneš se mých závojů. A to jsou ty chvíle kdy me zamručení jemně stoupne na hlasitosti. Když si na mě lehneš , každý kousek tvého těla perfektně západne kam má. Na obličeji mám spokojený úsměv . Kolem sebe mám tvé ruce o které se opíraš. Jemně jd stáhnu k sobě a polibim každý prst ma ruce jako symbolické poděkování každému z nich že se o mě tak krásně starají, a tuším že tohle není jediné co umí. Pak mě přikryješ a odcházíš. Krásně unavená ale zároveň vzrušená se nemůžu dočkat až se zase objevíš ve dveřích. Pořád nevěřím tomu že jsou i muži co se občas umí o ženu postarat a tak trošku rozmazlovat. Tohle každopádně nebude bez odezvy. A na tváři mám pořád ten blažený úsměv a vím že tam ještě dlouho zůstane. Za několik okamžiků se vracíš zpátky i čajem... "Hmm krásně voní" a připadáš mi ještě vice sexy. Ovšem něco ti chybí.... no jo pátá noha se schovává... budu to muset napravit. odložíš ho na noční stolek a přisedneš si ke mě na postel. Lehnu si na záda ruku dám za hlavu a nohu co je blíže k tobě ohnu. Deka mi tudíž sklouzne po noze do klína a zbytek mi jen tak tak zakrývá mé prso....kousek se pohnout vykoukne na tebe pěkne vztyčená bradavka. Krásně se pousměješ. Nedá mi to posadím se přičemž si deku prdržím na prsou. pohladím tě po tváři a jen letmo políbím na rty. Mekké , trochu vlhké a naprosto omamující. po polibku si jemně olíznu rty a přitom se ti koukám hluboko do očí. Jsem jen tvá |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Vezmu do ruky čaj a přisednu zase k tobě. Chvíli jen popíjíme a koukáme se na sebe. Rozkošně se usmíváš. Vypadáš opravdu šťastná. "Teď je na řadě předek. Polož se na záda. Ruce si nech za hlavou. A nebraň se ničemu. Jen když se ti to nebude líbit." Teď už nejde o klasickou masáž. Je to obyčejné hlazení. Hlazení, kterým tě plánuji vystřelit do výšin blaha a ryzího štěstí. A následné extáze. Nejdříve se ti stále dívám do očí a hladím tě po tvářích, uších, krku. Hladím tvé ruce od podpaží až ke konečkům prstů. Pak klíční kosti a ramena, přejíždím prsty mezi tvými prsy na břicho, boky, žebra, cítím, jak ztuhneš ne, tam to příliš lechtá. Dlouhé a dlouhé minuty. Různě se přitom musím natahovat a naklánět a bezděky se tak tu a tam dotýkám všemi částmi těla. Hladím ti nohy. Odshora až dolů, jemně mnu nárty, prsty a chodidla. A zase nahoru. Obloukem kolem přirození na břicho. Zastavím a položím na něj dlaně. Na to požehnané místo, které dokáže stvořit nový život. Zabralo to několik desítek minut. Musíš být nadopovaná hormony štěstí jako sopka před výbuchem. Tu a tam se pokusíš zvednout a doteky mi vracet, ale v těch chvílích tě jemně, ale s překvapivou silou znovu vrátím do polohy vleže s rukama za hlavou. Pak začnu celé kolečko víceméně znovu, ovšem střídám místa rychleji a nevyhýbám se jistým oblastem. Hladím tvá prsa. Občas lehounce přitlačím fascinovaný tou měkkou tkání. Dělám prsty kolečka kolem dvorců a tu a tam lehce přejedu přes ztvrdlé bradavky. Občas sebou vzrušeně trhneš, tvé boky se samovolně zvedají a hledají svého dobyvatele. Ten roní slzy a stále čeká na chvíle své slávy, které se nezadržitelně blíží. Cestou dolů si užívám šimrání chloupků na dlani a cestou vzhůru putují mé ruce po vnitřní straně stehen až kam to jde, než se po tříslech svezou zpět na břicho a k ňadrům, které už si užívajé nejen hlazení ale i jemné mačkání a potěžkávání, tisknutí k sobě a můj horký dech, jak si dávám hlavu až těsně k nim. Prostředníkem nečekaně sjedu po ohanbí až dolů na čárku a malinko přitlačím. Je dokonale vlhká. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro No kežby... Jednou možná Ale pohled do tvých očí mě přesvědčí o tom, že by to mohla být i pravda. Nebudu se ovšem tím zabývat, a už vůbec ne když sundaš kalhoty a konečně se můžu podívat i já. Jo tak toho si nechám líbit... prohlížím si tě a zkousnout ret ještě více začne krvácet. S přitroublým úsměvem se mi hlavou honí co všechno bych s tebou chtěla dělat. Hmmm buď mým pánem... Jako by jsi mi četl myšlenky, když mi zabráníš se zapojit. Hlavně ses rozhodl že mě chceš týrat. Nedokážu se ubránit slastným vzdechům a hlubokým nádechum. Jakmile se dotkneš mého klínu ozvu se o něco hlasitěji. To tě nabudí zase o něco víc. Cítíš jak moc po tobě touží, po něm. V nestřežený okamžik dám jednu ruku pod tebe a zlehka se dotknu jeho špičky. Trochu sebou cukneš , a když ucítím jak moc natěšený je tím větší chuť mám jej ochutnat. Me dominantní pudy začnou pracovat. Druhou dlani si tvůj obličej přitahnu k sobě a začnu tě líbat a přitom jemně masírovat tvůj penis. Hladit pěkně od špičky až dolů a jemně stisknu šourek a zase zpět. Má dlaň sjede z tvého krku přes rameno na paži a lehce na ni zatlačim a jeden z tvých prstů uklouzne mezi mé závoje a teprve teď víš jak vlhká jsem. To zakončím kousnutím do tvého rtu a mírným zakloněním hlavy s šeptaným "Ahhh" |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Ruce nechávám za zády pracovat ve tvém klíně a okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Obejmu je z boku a přitisknu k sobě a i přes velikost tvého penisu je téměř zakryt, a čouhá jen špička když se tvé boky pohonu směrem dopředu. Téměř se dotkne me brady. "Aw" se ozve pokaždé když lehce pronikneš prsty do mé kundičky přičemž i záklaním hlavu. Tohle ještě není konec Svalím tě na záda a obkročmo se na tebe posadím. Tentokrát ti dám ruce za hlavu já a chvíli ti je tam držím. Mezitím ti dám několik chvil dlouhý vášnivý polibek a svými zavoji dráždím pohyby nahoru a dolů tvůj penis který sahá téměř až k tvému pupíku. Z tvých rtů se přesouvám na tvé ucho do kterého párkrát zhluboka vydechnu. Pokračuji na krk, klíční kost párkrát zakroužím kolem tvých bradavek, následuje pomalý sestup k pupíku, tam už na mě čeká můj dobyvatel. To už klečím mezi tvými stehny. Jazykem se s ním přivítám malou obchůzkou kolem špičky. Pak odměřím délku jemnými dotyky rtů až k pytlíku a zpátky. Nachvili se zvednu, abych se podívala na tvůj blažený výraz, přitom si jej rukou přizvednu a v objetí mé dlaně jej pomalými pohyby nahoru a dolů chci přimět znovu vypustit šťávičku. Je tam... Lesknoucí se v přítmí kamenných lamp. Olíznu si rty a přibližuji se... Škubání tvých boku značí že dělám dobrou práci. Nejdříve několikrát vložit do úst, nahoru, dolů, i kdybych chtěla celý ho do pusy nestrčím a tak si dopomaham rukou. Po několika minutách trochu přitvrdím a začnu nasávat. Nejdříve méně ale pak natolik že ucítiš můj piercing jak kopíruje každou nerovnost a každou vystupující žílu... Tvůj dech se stává slyšitelným. To mě hodně vzrušuje ale ještě nechci aby jsi byl. Jakmile cítím že zatínáš stehna a zadeček, přestanu. Narovnám se a ukazováčkem a palcem si otřu koutky. Dle tvého podhledu hádám, že tohle mi nedaruješ... |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Skloním se a pilně ti pomáhám nést tíhu tvých velikých ňader. Mačkám je a hnětu, roztírám po ní zbytek oleje a následně dodané tělesné šťávy. Skloním se až dolů a konečně ti pořádně masíruju i zadek. V hlubokém předklonu ale dlouho nevydržím. Narovnám se a zastavím svůj pohyb. Rukou ti zvednu bradu a donutím tě dívat se mi do očí. Ochotně se přizpůsobíš nové situaci a jen jemně mě olizuješ a líbáš, zatímco nespoštíš pohled z mé tváře. Obě ruce pomalu a kvalitně pracují. Trochu zesílíš stisk a zrychlíš tempo. Stříkám! Ne, ještě ne. Musím tě odstrčit. To je to, na co máš chuť? "Otoč se!" V mžiku mě poslušně vábíš svou vyšpulenou prdelkou. "Chtěla bys ho tam, viď?" Zazní hlasité plesknutí, na pravé půlce ti rychle červená otisk mé ruky. Nakloním se na tebe a penis ti přejede mezi pysky přes poštěváček. Několikrát ti po něm přejedu tam a zpět. Plesk! Pozdrav druhé půlce, ať jsem spravedlivý. Chvíli tě dráždím svým údem úplně na krajíčku a zase se odtáhnu. "Chtěla bys ho tam, viď?" Zopakuji. Tvůj zadek se na ta slova prudce vytrčí blíž ke mně. "To budeš muset hezky poprosit.." |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro "Ano, pane. " Odpovím ma tvou otázku... Ah bože tak moc to chci. Kundička mi pulzuje stále víc při každém dotyku tvého penisu... Stal se z tebe samec kterého jsem netušila že v sobě máš. Pořádný chlap kterého jsem dlouho hledala, který konečně dokázal podrobit si mě. Když neodpoví hned na poprvé, naprázdno se mi přítisknes pevně k zadečku, nakloniš se ke mě, za vlasy mi lehce zakloníš hlavu a do ucha pošeptaš tím mužským rozhodným hlasem , vlastně mi to přikážeš... ""Popros! " Opět ze sebe dostanu vzrušující AH. O něco víc se přitisknu k tvému klínu... "Prosím , pane ." |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Oslovení "pane" mi přijde poněkud legrační, až tak jsem se do své role nevcítil. Ale pořádně a tvrdě ji zezadu ojet, proti tomu se nedá namítat nic. Prsty zkontroluju vchod, navedu špičku penisu správným směrem a strčím ho dovnitř až nadoraz. Jak klečíme za sebou, tělo položím na tvé a velmi pevně tě obejmu, takže se nemůžeš skoro hnout. Zůstávám hluboko v tobě, jen lehce pohybuji pánví ze strany na stranu. Cítím, jak se prudce stahuješ. Užívám si tvé sténání, které graduje. Zvednu se na kolenou, proplesknu znovu tvou zadnici a začnu pravidelnými dlouhými tahy přirážet. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Škoda jen že nevidím tvůj obličej a to zda si to užíváš tak jak já. Jen občas ze sebe vydáš hlásku, což je škoda. Kdybych tě slyšela vzruší mě to ještě více. "Ah, jo! Poď! " snažím se říct mezi přírazy. Ještě chvíli takhle pokračuj a budu, ještě ale nechci, ale neudělám nic, máš mě zcela ve své moci. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Otočíš se na mě. Zrudlá a zadýchaná s tázavým výrazem. "Udělej si to sama, budu se dívat." pronesu to s lehkým úšklebkem. Poodstoupím, chytnu svůj penis do ruky a pomaličku přejíždím tam a zpět. "Tak rychle, nezdržuj!" |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Ale chtíč po orgasmu je mnohem silnější než má stydlivost. Lehnu si na záda nohama k tobě. S ohnutými koleny dostatečně daleko od sebe aby tvůj výhled byl dostatečný, si oliznu dva prsty a krouživými pohyby dráždím klitoris "AH " Druhou rukou si masíruji prso a bradavku. Prsty změní směr z kroužení na pohyb nahoru a dolů mezi pysky. Jak je mokrá a naběhla. To už prostředníček s prsteníčkem zajíždí dovnitř a ven. Ještě několikrát než zůstanou uvnitř kde se pohybují pouze konečky prstů a hledají můj bod G. Zda se že jej našli a teď nevnímám nic jen blížící se extázi. Hruď se mi vzpíná nahoru a dolů dech je opět slyšitelný. Ještě... Pár... Pohybů... A je to tady pocit který ovládne celé mé tělo. Tlak linoucí se z mého klína má pro tebe malé překvapení ve formě tenkého čirého pramínku který dosáhne délky více než půl metru. Ve chvíli kdy to skončí povalim se únavou a objeví se ten neodstranitelný úsměv spokojeného vyčerpání. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro Padneš na záda v úlevném vyčerpání. Přichází ta nejlepší chvíle mého "zákeřného" plánu. Lehounce ho pohoním, ztvrdne okamžitě. Chytnu tě kolem pasu a přitáhnu tě na okraj postele. Přikleknu a nekompromisně ti roztáhnu stehna. Jeden krok po kolenou, druhý.. "Mhmmm.. " Začínám přirážet a znovu tě píchat. "Tak předehru máme za sebou." Začínám zrychlovat, skloním se a střídavě ti zuřivě saju bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Už při prvním vniknutí se mi hrudník propne a dostávám druhý dech. Nohy omotám kolem tvého pasu a prsty ti zajíždím do vlasů ,když se začneš věnovat mým prsům. Čím více přírážíš tím více jsem hlasitější. "Ah,jo!" Zvednu horní část těla podepřu jej levou rukou a pravou si tě kolem krku přitahnu k sobě a začnu ti líbat krk. Polibky se střídají s hlubokými steny do tvého ucha a mým horkým dechem. Nakonec i pravou ruku dám za záda a lehce se nadzvednu , nohy stále zůstávají pevně kolem tvého pasu. Chytneš mě za zadek ,což ti dá možnost zintenzivnit přirážky, jelikož mé pohyby nebrzdí žádný kus nábytku. Každý tvůj pohyb mě dostává do neskutečné slasti. Prsa se pohupují v tvém rytmu . A tvůj výraz nezúčastněného gentlemana se vyvrátil a jde vidět že si to užíváš stejně jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Kamil Pokorný pro "Hlaď mě," zvládnu jen zasípat a ty pohotově zajedeš jednou rukou na můj šourek a druhou mě chytíš za zadek. S očima přivřenýma a rozšířenými zorničkami se díváme jeden druhému do tváře. "Ah... o.. aa. ááááááááááh!!" Teď už i já řvu jako tur a... |
| |
| soukromá zpráva od Lenka Zbořilová pro Na to se pak zakloním a odhalím svůj krk s bujným dekoltem jako plátno pro tvého malíře. Volnou rukou mě chytíš za zátylek a taháš wa vlasy abych ti náhodou neutekla. A z tvého hlasu vím že zbývá jen pár vteřin než se konečně dočkám tvého vyvrcholení. Celou dobu z tebe nespouštím oči, ještě stále hodně vzrušená, podporuji tvůj výstřik svým hlasem a hlazením a zároveň jsem tě vystřídala v mém uspokojování. Joooooo .... Poooď!!! Už potřetí během pár chvil se chci ještě udělat, to ovšem už nestihnu. Nebo? Je to tady můj vytoužený pohled na tebe při orgasmu ahhh ten pohled je k nezaplacení, to už cítím tvou šťávu po celém svém dekoltu a několik kapek se dostává i na můj obličej. S pootevřenými rty a lehce vyplázlým jazykem čekám zda aspoň jednu kapičku budu moct ochutnat. Tvé sevření mých vlasů povolí a s blaženým úsměvem se na mě koukneš. Jsi tak sladký. Ruce ti dám kolem krku a začnu té líbat jemně a dlouho. Ovšem tlak od tvého penisu v mém klíně nevypadá že by měl ihned polevit, proto že vím že teď nemáš moc síly se bránit tě povalím na záda, obkročmo si tě osedlám ještě ale než nasednu tě polibím . Jelikož je ještě dostatečně tvrdý a cestu zná nemusím mu pomáhat dovnitř. Dosednu až na doraz a chvilku jen tak bez hnutí sedím. Můžeš cítit jak stále intenzivně pulzuje a i ona si užívá jeho přítomnost. Pomalu se začnu pohybovat dopředu a dozadu... A už pm pár tazích tvůj umělec začal tlačit na to správné místo a ja se zase dostávám do několika desítek dlouhé extáze ,a teď ty máš ničím nerušený výhled na mě při tom nejúžasnějším pocitu který může člověk zažít. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR