Osud - 02. září 2014 17:41

Vstoupila jsem na půdu lehce znepokojena, věděla jsem, že něco není dobře, cítila jsem, že se schyluje ke špatné události, k moc špatné události. Jen jsem ještě nevěděla, co přesně Osud chystá. Bylo to už dávno, co jsem navštívila orákulum, nechodila jsem tam ráda, bylo děsivé a vydávalo nejasné proroctví. Někdy v nich bylo více otázek, než odpovědí. Nadechla jsem se a vstoupila, rozhlédla jsem se po prostoru, ano Orákulum vypadalo stále stejně, děsivě ale stejně, to byla dobrá zpráva. Možná jsem se spletla, snad se nic neděje, jen opět přeháním. Orákulum vydalo děsivý sykot a potom začalo mluvit… Nepletla jsem se… *** Den po dni se valí svým obyčejným tempem, zdá se být až nudný, šedivý. Někdo to má možná rád, někdo je otráven. Ale jednou… možná byste dali cokoliv, za to být tím nudným šedým obyčejným smrtelníkem. Jednou se máte dozvědět, že ten život, kterým jste žili, nebyl tak úplně pravda, už jeho základ byl totiž pokřiven. Jednou se máte dozvědět, že vaši rodiče jsou řečtí bozi… to jednou je právě teď! Co teď? Kam mám jít? Co dělat? Co mě čeká? Je zde jen jedna správná odpověď…

Osud - 04. září 2014 22:26

Pro Alyssu, Ahramed a Jamese 3.7.2014 – před 9 ranní Tábor Polokrevných Nastalo další běžné ráno v táboře, slunce vysvitlo, budíky zvonily. Ti, co tu byli i přes rok normálně fungovali dál a ti co přijeli na léto, už byli zabydleni. Pravda, některé postele byly ještě opuštěné, pár táborníků mělo dorazit později, nějací byli na výpravách a další, kterých bylo podstatně více, hlídali mimo tábor budoucí táborníky. Ty děti, které našli satyrové, ale Hestia se bála o jejich bezpečnost, těm poslala ochranku, někoho dalšího z dobře vycvičených polokrevných. Ano, tábor nevede Dionýsos, ale bohyně Hestia a pod její taktovkou je to tu přeci jen trochu jiné. Je tu příjemné mateřské prostředí, Hestia se o chod tábora více zajímá. Na druhou stranu, panuje tu více kázně, ráno se obvykle trénuje boj nebo máte výuku mytologie a historie, odpoledne se hrají táborové hry. Athénovci V tomto srubu nebylo slovo „zahálka“ známo… obrazně řečeno, samozřejmě, protože Athénovci znají snad všechna slova z Ottova naučného slovníku. Zde bylo zatím nejvíce táborníků a skoro všichni už byli vzhůru, Claire měla svou postel dokonale ustlanou a byla pryč, Marthy ležel na té své a četl velmi tlustou knihu, jediný, kdo spal, byla malá Sydney. A Alyssa se právě budila… Dionýsovci Tak tento srub byl pravým opakem předchozího, zde se stále tvrdě spalo. Po včerejší chlastačce, která trvala dlouho do noci, nebyla jiná činnost ani očekávána. Všude kolem se válel nepořádek, hlavně od pití a jídla. Ahramed se vzbudila oproti ostatním brzy… Áresovci I zde už se dávno vstávalo… ale to je momentálně vedlejší, protože James zde tuto noc, jako i jiné, nepřespával. Byl zalezlý ve svém tajném doupěti, ale věděl, že i on se musí probudit a vrátit do víru tábora, za ostatní polokrevné… A vy všichni máte tak akorát času na to, abyste se probudili, vykonali potřebnou hygienu, nasnídali se a dorazili na program, který začíná v 9 hodin. Rozpis dle srubů jako vždy visí přidělaný na stromě vedle vchodu do jídelny.

Osud - 04. září 2014 22:26

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Donnie Školní rok byl konečně ukončen, ano, už tomu bylo několik dní, ale radost z volna stále přetrvávala. Odpadlo nechutné vstávání do školy, odpadly úkoly. Zvířata však péči potřebovala stále a tak ani o prázdninách ses nevyhnul práci. Pravda, poslední půl rok to bylo lepší, konkrétně od té doby, co jste přijali na výpomoc Leslie, která vám pomáhala se zvířaty. Vlastně to začalo nevinně, potřebovala si někde ustájit koně a vy jste místo měli, na oplátku několik hodin denně pracovala na ranči. Postupně odpracované hodiny přibývaly a vy jí za to začali částečně platit. Prý byla z dálky, ale víc jsi o ní nevěděl, možná že nic neřekla, možná že ses ani neptal. Každopádně, dnes jste ty, Leslie i Catherine pracovali na ranči. Leslie Bude tomu přibližně půl roku od doby, kdy jsi byla předvolána k Hestii, řekla, že ti dá výpravu, byla jsi opravdu překvapena, nevěděla jsi, že by se něco dělo, že by někde byla potřeba tvoje pomoc. Jak ti vysvětlila, oč se jedná, tvé nadšení opadlo. Byla jsi vybrána jako ochranka jednomu budoucímu táborníkovi, bylo potřeba, aby ještě zůstal neobeznámen s realitou, a zároveň jste ho nemohli nechat jen tak samotného a satyrové (řekněme si to upřímně) nikdy nebyli příliš schopná ochranka. A tak jsi vyrazila do Texasu na Leslieho ranč, měla jsi s sebou pegase, peníze jak reálné, tak drachmy, a magický předmět od otce. Pronikla jsi na ranč celkem snadno díky triku s ustájením koně a následně tam začala pracovat. Byla to otrava, dlouho se nic nedělo. Přibližně po třech měsících se objevila první příšera, kterou jsi bez problému zvládla, a potom zase dlouho nic, až poslední týden už tu byly postupně dvě lítice. Bylo jasné, že přituhuje, zůstávalo otázkou, jak dlouho budeš zvládat přibývající tlak ze strany stvůr. Mnoho času pravděpodobně ne. A dnes? Dnes jste ty Donnie a jeho matka Catherine společně pracovali na ranči.

Osud - 04. září 2014 22:27

Pro Gabrielu a Jasona 3.7.2014 – ráno Česká republika Jason Už tomu je pár dní co začaly prázdniny, a letošní prázdniny měly být opravdu skvělé, bylo to snad poprvé, za celou tvojí docházku do školy, kdy se ti povedlo přežít celý školní rok na jedné škole. Neměl jsi žádný velký incident, rvačky, opilost, hrubost a podobně. Výsledek byl takový, že jsi postoupil do dalšího ročníku a rodiče na tebe byli patřičně hrdí. No, ale zítra jste měli letět do zahraničí, ale vlastně za příbuznými… babičky, dědové a tak podobně. No, nevím, jestli je to zrovna důvod k oslavě, každý se k takovým návštěvám staví jinak. Ale jasná byla jedna věc, měl by ses balit. Měl… rodiče dnes nebyli doma, tak proč je poslouchat. Gabriela Je to už několik měsíců, co se před tebou zjevila duha, a ozvali se z tábora. Bylo to opravdu překvapení, výcvik už jsi měla za sebou, byla jsi dle Hestie připravená čelit všem nástrahám, čas aby ses vrátila do „normálního života“. A teď tě opět vyhledala. Měla však prosbu, potřeboval ohlídat jednoho kluka, kterého našli satyrové, má být polobůh, ale ještě o tom sám neví. Čím déle ho udržíte v nevědomosti tím lépe, ale až nebude vyhnutí, máš ho odvést do tábora. Jmenuje se Jason Brody a bydlí v České republice. Kdo ví proč, úkol jsi přijala. Přestěhovala ses k němu do města, našla si byt ve stejné ulici, tak, abys jeho dům mohla v klidu a z povzdálí pozorovat, abys měla vše pod kontrolou. Nemusel o tobě ani vědět, hlavně, že ty jsi věděla o něm. Za těch pár měsíců se u něj objevilo pár nestvůr, těch méně nebezpečných, nebyl problém je zneškodnit, tak aby o nich nevěděl. Ale jedno na těch útocích bylo divné, stupňovaly se. Pravděpodobně mnoho času nezbývá, možná to bude už další útok, kdy pozná pravdu a bude muset do tábora.

Osud - 04. září 2014 22:28

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – ráno Californie Julia Školní rok byl konečně ukončen, ano, už tomu bylo několik dní, ale radost z volna stále přetrvávala. Odpadlo nechutné vstávání do školy, odpadly úkoly. Nastal čas se bavit. Právě proto jsi byla domluvená s Amelly svojí sousedkou a zároveň kamarádkou vydat se na celodenní nákupy. Ta holka se k vám přistěhovala přibližně před čtvrt rokem, byla o trochu mladší, ale byla tu nová a nikdo se s ní nechtěl bavit. A ty jsi jí tak nerada viděla smutnou, chtěla jsi, aby stejně jako tvé okolí, byla šťastná, a tak ses s ní skamarádila a byla v celku fajn. Amelly Bylo tomu už skoro půl roku, co jsi byla nasazena jako chůva. Super, co? Seběhlo se to asi nějak takhle, Hestie tě poslala na výpravu, ale jak začala vysvětlovat, o co jde, vůbec to neznělo jako opravdová výprava, spíš jako hodně dlouhé plýtvání časem. Šlo o to, že ses měla infiltrovat do života jedné polobohyně, která ještě nemá o ničem ani páru, chránit jí a prozatím jí udržovat v nevědomí. Zatím šlo vše velice dobře, bydlela jsi hned v sousedství Julie, měla jsi tam i dva satyry, kteří se tvářili, jako tví rodiče, ti jí našli. (Co si budeme povídat, ti dva jako ochranka jsou skutečně málo.) Za tu dobu, co jsi tu byla, nejen, že sis stihla vyzkoušet jaké to je žít zase venku, ale i se skamarádit s Julií. A během té doby už jsi jí tři příšery z cesty odklidila, ale bylo to divné, počet útoků se stupňoval, dva z nich proběhly v posledních čtrnácti dnech. Je jasné, že dlouho už to nebude trvat a Julie se vše dozví a ty jí budeš muset odvést do tábora. Jo, a abych nezapomněla, dnes jsi byla s Julii domluvená, že zajdete na nákupy.

Osud - 04. září 2014 22:28

Pro Aidena 3. 7. 2014 – brzy ráno Los Angeles Byl sice již několikátý den prázdnin, ale tebe se prázdniny až zase tolik netýkaly. Ještě v červnu ses totiž zapsal na letní kurzy chemie. Jo, to bylo něco víc, než dvě hodiny chemie v rámci výuky… Znamenalo to, že každé úterý a čtvrtek jsi celé dopoledne strávil na kurzech, kde se učila chemie, jak teoretická výuka, tak i laborky. A čtvrtek byl i dnes a tak sis to ráno zamířil do školy.

Osud - 04. září 2014 22:29

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york Alessandra Bylo to krásné, když byli prázdniny, že? Pravda, ty se svými úlevami a množstvím spolužáků/kamarádů/ctitelů, kteří udělali, co ti na očích viděli, jsi proplouvala školním rokem bez nějakých větších škobrtnutí. A ano, možná na tom měly zásluhu i otcovy peníze. Dnes byl opět jeden z těch krásně prosluněných dnů, kdy jsi nemusela dělat vůbec nic, stačilo jen vstát a dojít si na snídani. To měla být podávaná ve vaší obrovské jídelně ochotnými sloužícími. Otec byl dva dny na služební cestě a tak jsi měla celý dům pro sebe. Leonard Ne, dnes ses nebudil jako obvykle v táboře, ale stejně jako posledních několik týdnů nasazen na jeden důležitý úkol. Alespoň takto zněla první slova Hestie, když tě na výpravu vysílala. Ale ve skutečnosti se jednalo pouze o to dávat pozor na jednu polobohyni, odklízet jí nestvůry z cesty a snažit se, aby zůstala v nevědomosti, jak dlouho to jen půjde. Měl jsi bydlet v New yourku v Upper-east side v trojposchoďovém domě, to neznělo vůbec špatně… dokud jsi nezjistil, že budeš muset slečně De’Lacroix sloužit. Dělal jsi pomocnou sílu v kuchyni. Skvělý! A to jsi musel ještě hlídat nestvůry. Dlouho se nic nedělo, až začátkem tohoto týdne jsi objevil jednu Blahovolnou, nebyl takový problém jí přemoci, ale už tenkrát se dostala skoro až do Alessandrina pokoje. Věděl jsi, že příště se k ní může dostat a to už nebude co před Alessandrou tajit, budeš jí muset vzít do tábora.

Osud - 04. září 2014 22:29

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – ráno Londýn Cleo Další školní rok uběhl jako voda a byly tu prázdniny – žádné otravné vstávání do školy, žádné otravné úkoly. Ale zítra jsi měla s otcem odjíždět pryč, na dovolenou, čekalo tě balení, loučení s kamarády. I to je vlastně důvod, proč u tebe na dnešní noc přespávala tvoje kamarádka Aerith. Chtěla ses s ní ještě chvíli vidět. Aerith Bude tomu víc jak půl roku, co jsi opustila tábor, ale nešlo o žádný útěk nebo vzpouru. Šlo o výpravu, i když slovo výprava na to, co jsi měla dělat, bylo příliš silné. Hestia tě porosila, jestli bys neohlídala jednu polokrevnou, Cleo. Měla ses dostat co nejblíže k ní, držet jí příšery od těla a jí udržovat co nejdéle v nevědomosti. Až to bude nevyhnutelné, vzít jí do tábora. A tak ses dostala, poprvé od tvých pěti let, zpátky do normálního světa. Ubytování ti zařídil tábor, bydlela jsi s jedním satyrem v bytě v Londýně a chodila s Cleo do školy. Postupně ses s ní skamarádila a prožívala všechno to, co jsi v táboře nemohla. Dlouho trvalo, než se nějaká příšera vynořila, první přišla před čtvrt rokem, ale tu jsi v celku zvládla, ale minulý týden tu byla Blahovolná a v úterý také. Bylo jasné, že chvíle, kdy budeš muset Cleo odvést je téměř tady. Dnes jsi navíc u Cleo přespávala, chystala se odjet s tátou na dovolenou a chtěla s tebou ještě chvíli pobýt, tak proč si neužít jeden soukromý dívčí pyžamový večírek.

James "Chris" Black - 04. září 2014 22:52

Další den Další den v tomhle pekle. Zamručel jsem a vstal. Okamžitě jsem si nasadil sluneční brýle. Vzal jsem si bílou košili a černé džíny. Vyšel jsem na verandu domu na stromě a rozhlédl se. Pak jsem vyšplhal do koruny stromů. Mám tam malý plácek. Slunce právě vychází a kapky rosy se zachytávají do listů. Slunce... Pokaždé mám chuť sundat si sluneční brýle, ale nemůžu. Zaplatil bych bohům krutou daň. Rozpřáhl jsem ruce a nechal do sebe vstoupit ranní paprsky. Slunce mě vždycky dodávalo sílu. Skoro jako Hélisovým dětem. Po chvíli jsem zase seskákal do spodních větví a rozhlédl se...¨ Nikde nikdo. Vyskočil jsem a přeskočil zábradlí. Jistě, jen blbec by se vrhal z dvacetimetrové výšky. Ale moje ruce se zachytili provazu. Začal jsem ručkovat po provazu, přelézal větve a op pár minutách jsem se dostal až do Tábora. Nesnáším to tady. Mnohem raději jsem sám. Ale musím to tu trpět. Rozhlédl jsem se, zda mě někdo nepozoruje a opatrně jsem slezl ze stromu. Dívám se na Áresovce, jak si dávají ranní rozcvičku a doufám, že si mě nevšimnou. Se zlatou kovovou tyčí připevněnou na zádech jsem se vydal do jídelny. Musím sedět u "našeho" stolu, bohužel. Posadil jsem se na samí kraj a vzal si ovoce. V podstatě nic jiného nejím. Rozhlížím se po jídelně. Jak často uvidíte Áresovce v bílém? Asi jsem jediný. Jím rychle, jak mě to naučila zkušenost. Všichni jsou tví nepřátelé, i když se tváří jinak... Za tři minuty jsem měl snídani odbytou. hodil jsem polovinu jídla do ohně dle zvyku a rychle se pomodlil k Hesite, ať dá táboru klid a ať mě dneska ostatní nechají být. Pak jsem se vydal na ošetřovnu. Čekají mě mí klienti. Jeden se zlomeninou, dva s otřesem mozku a jedna Afroditina dcera, co si zlomila nehet. Bohové... Ošetřil jsem všechny. Vidět svět za černými skly není nejlepší, ale nic jiného mi nezbývá. Všichni říkají, že mám zázračné ruce, i když jsem Áresovec. Zvláštní, že? Moje práce mě baví. Přišel za mnou jeden Athénovec s popáleninou. Prý šel pro něco do Hefaistova srubu. Nedivím se mu, že to schytal. Hefaistovy děti jsou fajn a vycházím s nimi. Očistil jsem mu popáleniny, natřel je mátovou mastí a obvázal. Umyl jsem si ruce a procházím pacienty. Snad dneska nebude nic závažnějšího... Poslední dobou nemám čas na Rudou. Je mnohem víc úrazů, většinou vinou mích sourozenců, bohužel. Vím, že Rudá tam někde je. A čeká až příjdu. Volá mě. Ale já nemůžu...

Ahramed Delgado - 04. září 2014 23:26

Ráno v táboře Neochotně otevřu slepené oči a překulím se na bok, jen abych zjistila, že spím ve velice nepravděpodobné pozici napůl na stole a zemi. Náraz spodní části těla na zem mne trochu probere, ale stále zůstávám v polospánku. Došourám se do koupelny před zrcadlo, kde si z tváře smyji všechny následky včerejší pitky. Již zase o trochu probranější ze sebe shodím včerejší oblečení nehledíc na další opilce válející se po celém srubu – všichni ještě tvrdě spí. Vytáhnu si ze skříně volné bílé maxi šaty s vázáním kolem krku, které si v pase stáhnu barevným hedvábným páskem, aby více vynikla má menší postava ve tvaru přesýpacích hodin, kde nic neschází ani nepřebývá. Na nohy si vezmu klasické římské sandály. Dlouhé černé vlasy si jen prohrábnu prsty a vytřepu si z nich bordel ze země. Na odchodu ze srubu ještě „nešťastnou náhodou“ shodím jednu z židlí, abych probrala i zbytek, když nespím já, nemají právo spát ani oni. Venku se zastavím u hroznového vína a nechám si menší trs úplně dozrát a urvu si ho. Po cestě do jídelny si z něj uzobávám jednotlivé bobule a snažím se rozchodit kocovinu, sice není nijak hrozná, ale příjemnou bych ji taky nenazvala. V jídelně si posbírám pravou anglickou snídani a jen tak tak odolám nutkání přilít si tam ještě trochu oleje. Po nezbytném obětování trochy jídla bohů se posadím k našemu stolu a pustím se do jídla, při tom se dívám, kdy kdo dorazí, abych tam nemusela sedět sama.

Leonard Silver - 05. září 2014 00:08

Další den v práci, aneb chůva v akci.. Jako posledních několik týdnů, mně i dnes probudil zvuk budíku. Rukou jsem ho nahmatal a vypnul. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se kolik je hodin. Dobře, mám ještě čas. Napadlo mně že bych ležel ještě chvíli, jenže pak by se mohlo stát že bych znovu usnul a to by asi nebylo dobré. A tak jsem se přinutil sednout. Dlaněmi jsem si přejel po obličeji a zívl jsem. Pak jsem vstal a trochu se protáhl. Následně jsem už mířil do koupelny. Udělal jsem každodenní raní hygienu a trochu se opláchl studenou vodou. Vrátil jsem se do pokoje a připravil své oblečení. Bude to pár dnů. Budeš bydlet v trojposchoďovém domě a budeš dávat pozor na jednu polokrevnou. Jo a mimochodem budeš sluha.. Budeš dělat snídaně, obědy, večeře a mít při tom slušivej obleček. To teda pěkně děkuju Hestie! Až se vrátím, budeme si muset promluvit. Přemýšlel jsem během oblékání. Nikdy by mně nenapadlo že budu muset dělat někomu sluhu. Ještě tak dlouhou dobu. Ta Lítice před pár dny mi vůbec nevadila, neměl jsem s ní problém. Koneckonců to byla má práce likvidovat případné nepřátele. Vlastně bych i nějak překousl to že sem většinu dne na nohou, ale ten oblek.. to je vážně hrůza. Už abych byl v táboře. Došel jsem k zrcadlu a dal si na levou ruku své hodinky. Stáhl jsem rukáv tak aby nebyli vidět, naposledy jsem se podíval do zrcadla a upravil jsem se. Pak už jsem zamířil do kuchyně. Vypil jsem pár sklenic studené vody a snědl jedno jablko. Ihned po tom jsem začal připravovat snídani pro Alessandru. Trvalo to skoro dvacet minut, ale pak už na tácu bylo vše co si ta holka dává každý den. Nasadil jsem milý úsměv, popadl jsem tác a zamířil jsem do jídelny, kde by už Alessandra měla být. Tedy pokud se nerozhodla že si dnes přispí, když je tatínek pryč.

Gabriela Anderson - 05. září 2014 06:36

Další krásně nudné ráno Už několik  měsíců bydlím v jednom menším městečku v České republice. A proč vlastně? Mno ráda bych napsala, že jsme obyčejná ženská, ale nejsem. V mých žilách koluje božská krev a teď tím nemyslím nějakou metaforu. Koluje ve mne opravdu krev boha Area, ale to je jiný příběh. Zajímavější je spíš to, proč tu jsem než to, kdo jsem. Jsem tu kvůli jednomu chlapci. Je jiný než obyčejní smrtelníci. Je to potomek bohů, ale ještě o tom neví. A zatím by ani vědět neměl. Moje krytí bylo dokonalé. Přisěhovala jsme se na stejnou ulici a pro smrtelníky jsem jen obyčejná trenérka karate. Nic víc, nic míň. Jenže takovéhl kroužky se tady zpravidla na prázdniny zavírají. Pro mě to znamená daleko víc času na to, abych hlídala Jasona. Rána jsou někdy líná, ale nikdy se mi nestalo, že bych v posteli zůstala dýl než deset minut po probuzení. Asi to bude dědictvím mého otce, že jsem tak temperamentní. Po rozcvičce obsahující několik sérií kliků, sklapovaček a lehsedů se obleču do kraťasů a trička a jdu si zaběhat kolem bloku. Dávno už jsem zjistila, kam až můžu běžet, abych měla Jasonův dům pořád na dohled. Jasona jsem dokonce i párkrát potkala na ulici, když jsem buď běhala nebo šla z karate nebo na karate. No, dneska Jason do školy nejde a soudě podle klidu kolem domu se snad ani nikam nechystá. Nicméně nehodlám riskovat a zůstanu poblíž. U takových, jako jsme my, jeden nikdy neví, co se může stát a já bych o něj nerada přišla. Ne že bych po tom nějak toužila, al nevylepšilo by mi to reputaci a já jsem rozhodnutá dělat svému otci čest, tudíž selhání nepřipadá v úvahu.

Leslie Moore - 05. září 2014 19:23

Pořád výprava, pořád Texas Probouzím se díky svému budíku uprostřed svého obvyklého snu o odchodu na svou "velkou výpravu". Nikdy by mě bývalo nenapadlo, že budu muset hlídat nevěřícího poloboha. No, ale až donedávna to byla procházka růžovým sadem. Do blízkosti svého svěřence jsem se dostala snadno, díky předstírání, že potřebuju ustájení pro svého "koně" (ve skutečnosti táborového pegase - je vidět, že ten kluk vážně nic netuší, protože nikdy nekomentoval jeho křídla...), za které už skoro půl roku platím svojí prací. První nestvůra se objevila až několik měsíců po mém příchodu a potom, co jsem ji relativně snadno zabila, jsme měli zase několik týdnů klidu. Ale za poslední týden se tu objevily dvě ze tří Lític. Běžné nestvůry nejsou problém, ale tohle je trochu moc. Začínám už zvažovat, že bych poslala zprávu do tábora, ale nedokážu si připustit, že jsem zklamala. Ale cítím, že se blíží čas, kdy nebudu mít na výběr. Dnes máme před sebou s Danielem-bůžkem a Catherine-jeho matkou běžnou práci na ranči. Takže budeme jako vždy vyhánět krávy, taky myslím, že se mluvilo o tom, že dnes musíme některé krávy ocejchovat. Taky musíme odvést na pastvu koně a ostatní každodenní práce, co už raději ani nepočítám. Vyjdu před dům a rozhlédnu se, jestli je kolem někdo, kdo začne s prací spolu se mnou - Donnie už by snad měl být vzhůru, a Catherine tím pádem taky. Takže je půjdu hledat.

Aiden Carlson - 05. září 2014 21:13

Los Angeles - domov a příprava na kurz Stojím v otcově laboratoři a pracuji s baňkami. Najednou se mi ozve za zády zašramocení. Odložím náčiní a jdu se podívat, co se děje. Jedna veliká police byla převržená a na zem vytékají kapaliny, které mohly dopomoci k uzavření mnoha případů. Ovšem za převrženou policí je ve zdi díra veliká asi metr krát metr. Když se sehnu, abych nahlédl dovnitř, najednou se z díry vyvalí tisíce pavouků a začnou po mně lézt. Chci zakřičet o pomoc, ale oni mi nalezou do hrdla... Rychle se napřímím v posteli a rychle oddechuji. Rozhlédnu se a s úlevou zjistím, že jsem v našem domě, ve svém pokoji, ve své posteli. Jsem rád, že nejsme jedna z těch tuctových rodin, které bydlí v bytovkách s bytečkem dva plus KK. Můžu mít svůj pokoj, malou laboratoř a tak podobně. Protřepu si hlavou, opatrně položím nohy na zem, sednu si na postel a přemýšlím o tom divném snu. Zas tak divný není, koneckonců jsem kdo jsem a znám základy řeckých pověstí. Ale neleze mi do hlavy, proč se mi ten sen zdá tak často. Možná mi ho posílá matka, možná mám jen úžasně pokřivenou představivost... Kdo ví? Po těchto krátkých úvahách se podívám na budík, který je na nočním stolku. Vzbudil jsem se v pět ráno. Je to čím dál tím horší a horší. Nikdy se pořádně nevyspím.. Nakonec se odhodlám, vstanu z postele a přesunu se ke skříni, kde si vyberu kalhoty a košili. Potom otevřu jedny dveře a vejdu do své laboratoře. Dojdu k pracovnímu stolu, kde si povšimnu složek s novými případy. Asi je sem dal táta. Potom se na to podívám. Ale zvědavost mi nedá a já nahlédnu do té vrchní. Násilné vniknutí? To vážně nemají nic lepšího na práci? Ach jo, zase další nudná práce.. To, že tátovi pomáhám s případy, mě ze začátku strašně bavilo, ale poslední dobou jsou to samé nudné práce. Vypadá to, jako by si všichni násilníci a vrazi řekli, že mě chtějí unudit k smrti, tak přestali vykonávat aktivní činnost.. Musím se pousmát. To zavání egoismem.. Měl bych přestat.. Pak mi ovšem úsměv povadl. Lidé přestali, ale co nestvůry? Táta říkal něco o přesunu do toho tábora... Nejspíš už bude vzhůru, tak se ho zeptám.. Po tomto zamyšlení zavřu složku a přesunu se ke svému kufříku. Otevřu jej a zkontroluji obsah. Dvoje ochranné brýle, dva pláště, tři páry ochranných rukavicí.. Přejedu pohledem na horní část otevřeného kufru. Několik důležitých chemikálií pro výrobu třaskaviny a dvě zkumavky bílého fosforu ve vodě.. Spokojeně kývnu hlavou, kufřík zaklapnu, vezmu ho a vyjdu svým pokojem do našeho obýváku. Táta by tam někde měl být, tak odložím kufřík ke dveřím ven, ale tak, aby se o něj nikdo nepřerazil, zajdu k tátovi a spustím: "Dobré ráno! Hele, docela mi vrtá hlavou to, co jsi říkal o tom přesunu do toho tábora. Jak si to myslel?" Mám času dost, kurzy začínají později a já se probudil v pět, takže v pohodě.

Jason "Frank" Brody - 05. září 2014 21:55

První den volna Je první den prázdnin a já se domů vrátil někdy nad ránem. Úspěšně a bez nějakých větších průserů jsem se dostal do dalšího ročníku. Samo sebou, že jsem to musel oslavit s kámošema a zašli do naší oblíbené knajpy. Samozřejmě, že jsem to jako obvykle přehnal s pitím a samozřejmě, že jsme zase zdrhali před policií. Já chtěl jen v klidu popít a oslavit s ostatními postup do dalšího kola, ale jako obvykle si mě problémy našly. Těmi problémy byli nalití rockeři, kteří si myslí, že jsou pány světa. Při záchvatu rozumu jsem ještě stihl vylézt ven z knajpy, než jsme se do sebe pustili. Další rozbité stoly si nemůžu dovolit. Tolik peněz nemám a pod mostem taky bydlet nechci. Bylo to celkem drsný, ale i tak jsem se smál. Bylo fajn vidět jejich bledý ksichty, když mi z pusy kapala krev a já se jim ještě smál do ksichtu. Pak jsem se do nich pustil už vážně. Asi to bylo dost brutální, tak jsem se dal na půlnoční běh s policajty za zadkem. Až v parku se mi je podařil ztratit. Chvíli ležet v příkopě v kopřivách a různých plevelech a pak, za pouhou hodinku a půl vylézt a jít dom. Potkal jsem sice pár policistů, ale jen se mě zeptali, jestli jsem v pohodě. Vysvětlil jsem jim, že jsem psal rodičům sms, že přijdu později a zakopl o obrubník. Chápavě kývali hlavou a poslali mě dál. Jen jsem se usmál a šel už radši dom. Dneska, tedy včera bylo dobrodružství až až. Kolem dvou hodin ráno jsem dorazil dom a padl do postele. Rodiče mě vzbudili kolem osmé, strašně nadávali, že vypadám, jak kdyby mě srazilo auto. Ale víc jak můj roztrhnutý ret je štval zakrvácený polštář. Inu, máti je strašná, co se týče postele. Pak se radovali, že jsem prolezl a za odměnu (za trest) mi řekli, že jedu s nimi na výlet. „Za babičkou, jupí.“ Zařval jsem a přál si, aby mě někdo zastřelil. Zase do Phoenixu v Arizoně. Padesát stupňů ve stínu. Všichni nadávají, že je sucho. Zadek ti skoro hoří, ale je sucho. Kolem půl deváté šli pryč (doufám, že na hodně dlouho) a já si měl zabalit. Zpod postele jsem vzal cestovní tašku, hodil do ní pár košil, trenek a kalhot a tím ho končilo. Z poličky jsem vzal dálkový ovladač od hi-fi věže a stiskl play. Chvilku jsem držel volume nahoru, a pak se začal usmívat. Pokojem se ozval můj oblíbený song od skupiny Powerwolf. Shodím ze sebe košili, na které je trochu krve, otevřu okno a sednu si do něj. Na zem je to jen tři patra, takže to bych měl přežít. Pohodlně se opřu zády o rám okna. Jednu nohu pokrčenou, druhou spuštěnou z okna ven sedím a poslouchám hudbu. Z kapsy na kolenu vytáhnu plechovou krabičku. Otevřu ji a nos mi naplní vůně tabáku. Vytáhnu jeden doutníček a krabičku schovám. Z kapsy vytáhnu benzínový zapalovač a zapálím si jej. Potáhnu, chvíli dým povaluju jen tak na jazyku, pak vyfouknu obláček namodralého dýmu. Usměju se a kouknu dolů na ulici. K protějšímu domu zrovna dobíhala ta černovláska, co se nedávno přistěhovala. Učí karate. Kdybych měl skončit s boxem, asi bych šel k ní. Je celkem pěkná, ale nevím. Něco mě na ní zaráží. Jakoby mi něco šeptalo, že s ní nic mít nemůžu. „Dobré ráno.“ Zavolám na ni s úsměvem, když uvidím, že se koukla mým směrem.

Alessandra De´Lacroix - 06. září 2014 17:25

Precitnem z krásneho, abstraktného sna plného svetla a zlatých iskričiek medzi oblakmi. Stisnem pod prstami jemné, hebkém voňajúce čisté návliečky. Mhhhh...čo je dnes? Vlastne, je to jedno. Sú prázdniny, nemusí ma trápiť aký je deň. Natiahnem ruku a asi meter od seba na svojej veľkej, oválnej posteli nahmatám dotykový displej mobilu. Pootvorím jedno elektrizujúco zelené oko a mrknem na hodinky. Pol deviatej a ja už som hore.  Zamrmlem do ticha miestnosti. Prevalím sa na druhý bok aby som sa pozrela na kompletne presklenenú stenu, ktorá bola zvonka zrkadlová, takže ja som videla von, ale nikto nevidel dnu.  Bodaj by nie keď som si zabudla zastrieť závesy. Pokračujem v samomluve a prekotúľam sa na kraj postele, kde mám vedľa seba  na jej drevenom ráme položených pár ovládačov. Vyberiem správny a šťuknutím nasmerovaním na stenu sa s tichým bzučaním začnú zo stropu spúšťať polopriesvitné podrolety, ktoré stlmia svetlo, ale nenechajú mi v izbe úplnú tmu, ako by to spravili drevené, ktoé nechám zasunuté. Už spokojnejšia vstanem a rozhodnem sa pred rańajkami zobudiť sprchou. O necelú pol hodinu zídem do jedálne v župane, ktorý som si priniesla, keď sme chvíľu s otcom pendlovali po ázijských krajinách. Rubínové vlasy, ktoré som si pred pol rokom ostrihala na krátko, lebo sa mi to páčilo, mi medzičasom znova dorástli až pod lopatky. Vždy mi rástli ohromujúcou rýchlosťou, čo mi vyhovovalo, lebo zvyčajne mi začali tak mesiac po ostrihaní chýbať a želala som si, aby sa vrátili do pôvodnej dĺžky. Nudil ma stereotyp. A keď som sa nudila, nebolo to vôbec dobré. Už na chodbe pred jedálňou cítim lahodnú vôňu jedla. Mňam, dúfam že mi spravili znova tú dobrú karamelovú kávu. Perfektný štart do dńa. Slnko, rańajky, dva dni voľný dom... Premýšľam, zatial čo vchádzam do rozľahlej miestnosti a mierim k tácke s kopou jedla, ktorú tróni v rukách Lea, nášho najnovšieho pomocníka v kuchyni. Akurát ju pokladá na stôl. Celkom som si ho obľúbila, vždy sa usmieval a robil mi na ráno tie najlepšie domáce wafle, ktoré voňali po škorici. Zrak mi okamžite padne na pariaci sa hrnček s kávou. Bré ráno. Presne toto teraz potrebujem. Takmer fanaticky schytím kávu a napijem sa. Nebojím sa, že by bola príliš horúca a popálim sa. Také veci sa tu nedejú. Má teplotu presne na pitie. Sadnem si a nohy si vyložím na vedĺajšiu stoličku. A čo s tým voľnýn domom? Snáď by som ho mohla nejako využiť...Trochu oneskorene osláviť začiatok prázdnin. To nie je zlý nápad. Pozvem kopu ľudí, poverím niekoho výzdobou a narýchlo zoženiem DJa.  Hej, počkaj ešte... oznám v kuchyni, že večer chcem spraviť party.  Aká bude téma? Spravím to v maskách? Nie, na to je lepšia jeseň. Je začiatok leta. Jsané, navozím dole do auly piesok! Namiešajte nejaké fajn drinky, veľa drinkov, a mohli by ste vydlabať melóny, naplniť ich vodkou a nahádzať tam ten nakrájaný melón späť, je to skvelé, a chcem tam mať nejaké morské potvory, homáre, krevety, vymyslite čo chcete. A vyložte čokoládové fontány, len do čokolády primiešajte rum, a nech sú pri nich jahody, banány a ostatné srandy čo sa v tom dajú namáčať. A nech zoženú čo najmenej známe exotické ovocie.  Vysypem zo seba, očakávajúc že si všetko zapamätá. Musí. Zamyslím sa, pričom sa zahryznem do prvej wafle. Umh..to je zatial všetko, ked ma cez deń niečo napadne, prídem to povedať. Zazubím sa. Bude to skvelé! Bude zábava!

Gabriela Anderson - 06. září 2014 17:37

Dobré ráno...Bude fakt dobré? Lehce se usměju, když mě Jason pozdraví. Rozhlídnu se po ulici a přeběhnu silnici. Zastavím se u plotu a kouknu k oknu, ve kterém sedí "Pro někoho ráno, pro jiného už dopoledne..." usměju se. Snažím se tvářit mile, i když si po většinu času  držím nic neříkající pokerface. V táboře se to vcelku vyplácelo, protože moji sourozenci jsou...mno dost vznětlivý. "Jak si užíváš prázdniny?" zeptám se. O tolik zase starší nejsem a ostatně celkově nesnáším, když mi někdo vyká, takže Jasonovi tykám. Třeba ho taky napadne mi tykat. "A kdepak jsou vaši?" zeptám se ,když nakouknu na zahradu a nevidím auto.

Amelly Brown - 06. září 2014 18:08

Mise? ne, jen nekonečné hlídání... Ráno zazvonil budík. Obvykle si ho nedávám, takže dneska musím mít něco domluvené...Ano, už to mám. Nákupy. Jak jen někoho můžou bavit nákupy. Pomyslím si nechápavě, a s kyselým obličejem se sesypu zpátky do postele, a přemýšlím, co bych teď dělala v táboře. Po chvíli se donutím vstát, a jdu se obléct a učesat. Potom na snídani. V kuchyni hrajou satyři karty, a hlasitě se smějí. No, aspoň někdo se tu baví. Pomyslím si, a jdu do lednice. Po snídani si jdu nahoru sbalit věci. Klíče, mobil, kdyby bylo něco potřeba...Kolikátého asi dneska je? Podívám se na mobil. Páni, kdo by si pomyslel, že jsem tu už 6 měsíců... Přesně se mi vybaví chvíle, kdy mě Hestie zaúkolovala. Původně jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že pojedu na výpravu. Moje očekávání ale spadlo v okamžiku, kdy mi řekla o co jde. Hlídat nějakého nevědomého polokrevného. Bezva. "Dobře, když to musí být..." Řekla jsem jen, a šla se rychle sbalit, abych se ještě stihla projet na Vivaně, mojí klisničce pegase. Rozloučila jsem se s ní, a teď se mi o ni stará Fiona, kamarádka a nevlastní sestra přes tátu. Doufám, že se má dobře. Teď jsem tady. Přestěhovaná v bytě se dvěma satyry. Lepší to být nemohlo. Ale úkolu jsem se ujala hned zezačátku docela zodpovědně. Zvolila jsem nejdřív taktiku pozorování, a tak jsem si zjistila jak vypadá a jak se jmenuje. To mi stačilo. Pozorovala jsem ji z různých možných a snad i nemožných míst, doufaje, že se brzo vrátím domů. Jednou jsem šla její trasu spolu s ní o pár metrů výš, po střechám okolních domů. Tam se stala první trochu zajímavá věc, a to útok nějaké příšery. Tu jsem ale rychle zneškodnila jediným šípem, a od té doby se žádná další neukázala. Jednou mě ale Julie dost překvapila, a to když jsem zrovna seděla na lavičce poblíž jejího, vlastně i mojeho bytu, a četla jsem si knížku. Přišla ke mě a představila se. Teda, bylo to tak nečekané, že jsem chvíli nevěděla co dělat, ale pak jsem se chopila příležistosti, a začala jsem se s ní bavit, pozděj i kamarádit. Byla fajn, a kdybych se tu opravdu přestěhovala, byla bych jí moc vděčná, že mě vytáhla z té samoty. Jenže já jí taky jednou budu muset říct pravdu, a odvést ji. A hádám, že to bude brzo, protože za poslední dva týdny jsem musela zničit další dvě příšery. To asi moc vděčná nebude. Vytrhla jsem se ze zamyšlení, jako by mě polili studenou vodou. Do háje, musím letět. "Mějte se, a pokuste se to tu nezničit" Křiknu ještě na satyry, ti se jen zasmějí, a taky pozdraví. Rychlým krokem se blížím k místu srazu. No samozřejmě, už tam čeká. "Uch, ahoj." Vysoukám ze sebe, a popadám dech. "Promiň, nějak jsem si nepohlídala čas" Usměju se na ni, a prohrábnu si vlasy. Je opravdu fajn, a i když budu muset strávit celý den nakupováním, aspoň ho strávím s fajn kamarádkou.

Peter Natheels - 06. září 2014 18:41

Obyčejný den Tábor polokrevných Probudil jsem se ve srubu zasvěcenému Hefaistovi a jeho dětem. Už tu pár dní jsem, je to moje páté léto v tomhle táboře. Dneska by mohlo konečně dopadnout, že tu zůstanu celoročně. Příští rok mi totiž bude osmnáct, takže nevím, jestli se sem vůbec budu moct vrátit. Sednu si na postel a rozhlédnu se po důvěrně známém srubu. Skoro všichni už jsou vzhůru a tak vstávám i já. Obléknu se a s pár sourozenci odcházím do jídelního pavilonu, kde rychle sním palačinky jahodovou marmeládou. Moje oblíbené jídlo, které si dávám k snídani skoro pořád. Tady si to totiž můžu dovolit! Po snídani zamířím přímo do kovárny. Jako rozcvičku jsem ukoval pár mečů. Normálnímu kovářovi by to trvalo déle, ale mě, synovi Hefaista šla práce pěkně od ruky, takže jsem byl za hodinu a půl hotov. Poté jsem se vrhl na výrobu hrotů na šípy pro Apollónovce a tím jsem se zabavil až do oběda. K obědu jsem si dal řízek. Jak jinak. Pokud jde o jídelníček, zůstávám u svých oblíbených jídel. Po obědě mám jít trénovat. Fajn. Do dílny se vrátím až navečer. Část svého oběda obětuji otci a vydám se na trénink, omrknout kdo všechno tam je.

Jason "Frank" Brody - 07. září 2014 10:50

Sousedka Jen jsem přikývl a usmál se. Potáhl si z doutníčku a vyfouknu pár koleček, pak Gandalfovu loď. Sice byla schovaná v mlze, ale já pevně věřím, je tam určitě byla. "Ale jo, jde to. Úspěšně jsem prolezl do dalšího roku, takže pohoda a žádný stres. Včera jsme to byli se třídou oslavit... no, kolem druhé ráno jsem se dostal domů." Odpovím ji na její otázku a znovu si potáhnu. Vzápětí jsem se málem udusil. Ty nemravné myšlenky mě jednoho dne zabijí. Když jsem dokašlal, koukl jsem si na ni a odpověděl. "Asi jeli koupit něco na cestu. Jedeme za příbuznýma do USA. Hurá." Z toho posledního slova jde doslova vidět, že se mi tam ani za mák nechce. "No a co ty? Co plánuješ dělat o prázdninách? Necháváš ten tvůj klub otevřený?" zeptám se a doufám, že jo. Možná bych se i vykroutil z toho rodinnýho výletu do států. Trénink se vždy hodí a nabírat pak zpátky fyzičku po dvouměsíčním nicnedělání se mi fakt nechce. Snad ji nevadí, že ji tykám.

Gabriela Anderson - 07. září 2014 11:25

Uvidíme, jak se to vyvine... Opřu se o plot a pořád se dívám na něj nahoru. "No, tak to gratuluju. Určitě jste se pořádně pobavili. Nebo jste se jen rvali?"  usměju se. Opravdu bych byla hodně špatný potomek Area, kdybych nepoznala, že se porval. Což o to, já i vím, jak to bylo, protože jsme byla poblíž. Nemůžu nechat svého svěřence na holičkách. Jeho záchvat kašle mě nerozhodí a jen se trochu protáhnu, aby mi nezatuhly svaly  "Tak do USA. Tam jsem se narodila, ale ty moc nadšený nejsi. U babičky bude nejspíš nuda, že se ti tam nechce." zasměju se a znovu se opřu o plot. Lehce natočím hlavu na stranu, když se zamyslím nad jeho otázkami "Popravdě není to klub. Spíš družstvo. čekala jsem, že se to tu chytne víc. Všichni chtějí na prázdniny někam jet, takže by se nevyplatilo na ty dva měsíce pronajímat tělocvičnu."  řeknu trochu zklesle. Popravdě nechápu, jak může někdo dát přednost lenošení před výcvikem, ale jsou to jen lidi. "No, ale pokud bys chtěl soukromé hodiny, tak se můžeme nějak domluvit. Já si čas vždycky najdu." mrknu na něj a znovu se protáhnu.

Jason "Frank" Brody - 07. září 2014 13:20

Vidina zajímavých prázdnin "Jakože jsem chtěl zůstat jen u pití a zábavy, ale pak přišly problémy. Pár nějakých navalených synků a chtěli si dokázat, že jsou mistři světa." řeknu a pokrčím rameny. To, že jsem pak zdrhal před policií radši před ní nezmiňuji. Už tak si musí myslet, že jsem nějaký budižkničemu. Jen chlastá a pere se. A dokonce začínám mít pocit, že mi čte myšlenky. Proč by se jinak tak protahovala? Vlastně, ona teď doběhala, tak ať se ji nenatáhnou svaly. Ale i tak. "Nechce no. Příbuzné nějak moc nemusím a navíc to je v Arizoně. Ty vedra mě ubíjí." Znovu se na ni usměju a potáhnu si z doutníčku. Vyfouknu dým a ještě jednou si potáhnu. Pak ji poslouchám, jak mluví o tom jejím družstvu. Jde vidět, že ji mrzí, že tam přes prázdniny nikdo chodit nebude. Při její poslední větě se mi málem zastaví srdce. Co to se mnou dneska je? Ale nabídka je to dobrá. Mít trenéra jen sám pro sebe. Trenérku. A zase to protáhnutí. Zaženu nemravné myšlenky a usměju se. "To zní jako dobrý nápad. Možná bych se i díky tomu vykroutil z toho výletu do USA. Nedáš si kafe, nebo tak něco? Mohli bychom se nějak domluvit." Až překvapím i sám sebe, co jsem to právě řekl. Se zájmem se na ni dívám, při nejhorším po mě něco hodí.

Aerith Winter - 07. září 2014 13:30

Den D - bude muset do tábora Akorát jsem vycházela z domu, když se mi hlavou honilo nespočet myšlenek o tom, jak to Cleo mám zdělit. Věděla jsem, že to nevezme moc dobře, bude totiž muset opustit svého otce a to pro ní bude velmi těžké. Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla. Zkontrolovala jsem si ještě, jestli mám mobil a peněženku a následně jsem vyrazila ke kavárně, kde mám s Cleo sraz. Mám jí to říct hned teď nebo až večer? Dnes u ní spím.. Povzdechla jsem a dala ruce do kapes. Budu to muset nějak zvládnout. Řekla jsem si přísně a rychle jsem tyhle myšlenky zahnala. Snažila jsem si koukat pod nohy a soustředit se na cestu, ale moc to nešlo. Několikrát jsem zakopla, ale naštěstí pro mě jsem dokázala udržet rovnováhu. Zatočila jsem za roh a tam už jsem viděla tu kavárnu. Uch, jsem tu brzo? A trochu jsem se zamračila. Vždy jsem to byla já, kdo chodil pozdě, ale tentokrát to bylo opačně. Došla jsem až před kavárnu, kde jsem se zastavila a rozhlédla jsem se po ulici. Přejel mi mráz po zádech. Přemýšlela jsem, jestli jí náhodou něco nenapadlo a jestli je v pořádku. Rozhodla jsem se to proto ověřit. Vytočila jsem tedy její číslo a čekala. "No co je Cleo, kde se flákáš? Pozdě mám přece chodit já a ne ty!" Řekla jsem do telefonu, když mi ho zvedla a zasmála jsem se. "Už tu na tebe čekám."

Gabriela Anderson - 07. září 2014 13:43

Tak to bude ještě zajímavé Poslouchám ho. Nikdy mi to moc nešlo, ale i tak se o to snažím. Posledních pár měsíců jsem strávila zajišťováním jeho bezpečí a nerada bych to teď zvorala tím, že bych ho ztratila z dohledu na víc než pár hodin. Možná na to jdu špatně, když jsme mu nabídla ty soukromé lekce. na druhou stranu, co tímhle můžu zkazit? "Nejsem si jistá, jestli tvoji rodiče budou nadšení, když zazdíš návštěvu babičky...Na druhou stranu je lepší na sobě trochu pracovat než sedět na zadku a někde se nudit" Popravdě minimálně jednomu z jeho opravdových rodičů je to vcelku putna a to nejspíš tomu, který je...Kde vlastně naši božští ročiče sídlí? Mno to je jedno. Cože? Pozval mě na kafe? Mno a co teď? "Mno, já kafe nepiju, takže, co třeba sklenici vody nebo minerálky? Pavda, že bysme se domluvit měli. Tedy pokud máš o ten kurz opravdu zájem. "

Cleo McMillan - 07. září 2014 13:44

Sraz s Aerith Jdu pozdě, jdu pozdě. pomyslela jsem si jakmile jsem vyběhla z domu. Mám se sejít s Aerith v kavárně a pak máme jít ke mě. Zítra odjíždím na dovolenou a Aerith u mě dnes spí. Jsem tak ráda, že s ní budu trávit aspoň tenhle den. Jelikož už mám zbaleno, mám dost času na kamarády. Jak jsem tak běžela několikrát jsem sebou praštila o chodník, protože jsem si zakopla o vlastní nohy a ostatní lidi okolo se na mě koukali jako na blázna. Když jsem byla kousek od kavárny zazvonil telefon. Aerith... přečetla jsem si jméno kontaktu a zvedla jsem to. Hned jsem uslyšela její hlas. Nadávala mi za to, že jdu pozdě. Prý má pozdě chodit ona a ne já. "Už jsem skoro tam." odpověděla jsem jí. "Dvě minuty." řekla jsem a zavěsila jsem. Odbočila jsem a už jsem stála před kavárnou a viděla jsem Aerith. "Ahoj," pozdravila jsem ji, když jsem k ní udýchaná doběhla. "Promiň, že jdu pozdě, já vyběhla z domu tryskem, ale ani tak jsem to nestíhala." usmála jsem se na ni. "Sedneme si ven nebo dovnitř?" zeptala jsem se jí a proto, že bylo léto tak jsme měly na výběr. Raději bych seděla venku, ale nechám to na ní.

Julie Tarner - 07. září 2014 14:14

Nakupování? To je jen zástěrka Amelly, Julie Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem zmizet. Neříkám, že nemám tátu ráda, naopak. Mám ho ráda tak moc, že jsem se rozhodla nepřekážet. To ty jeho přítelkyně... Jendou je to Linda, jindy Olivie, ale téměř vždy se na mou maličkost dívají jako na přítěž. Dneska mě poprosil, abych někam šla s kamarády, že si někoho pozval. On to neví, ale u mě jsou ti kamarádi trochu problém. Pravého kamaráda mám jen jednoho, ostatní jimi jsou jen ve škole a mimo ní je nevídám. Jediná, která se se mnou sama začala bavit je Amelly. Přistěhovala a celkem rychle jsme se seznámili. Vlastně, to já se seznámila. Včera jsem jí přesvědčila, že spolu půjdeme na nákupy. Neprozradila jsem jí však, jak já řeším „nákupy“. Většinou je to rychlý průlet obchodem s oblečením, který zvládám do hodiny, načež zamířím do kina, pak se někam najíst a pak zase někam do kina... Je to den plný flákání a samotné nakupování je jen zástěrkou před otcem a okolí. Nebylo to lehké vstávání, ale donutila jsem se. Rychle obléknout, lehce upravit a od táty získat jeho nacpanou kreditku. Nebyl chudý, ale šetřil, takže výdaje byli většinou omezené. Jenže dneska se mě chtěl zbavit. Dal mi ji a já vyšla ven. Na sobě mám šaty (odkaz) a křížem přes hruď na mě visí kabelka. Po chvilce dojdu na místo setkání. Amelly tu ještě není. Chvilku postávám, pak se opřu o strom a vyčkávám. Kdepak asi je? přemýšlím. Poslední dobou se chová podivně. Pořád se ohlíží, bedlivě sleduje okolí a občas se mi vytratí. Příliš to nechápu, ale zaregistrovala jsem to. „Ahoj!“ pozdravím ji. Okamžitě se mi zlepší nálada. „To nevadí, je tu hezky.“ odpovím ji přestože se na nebi začali stahovat mraky a vypadalo to, že minimálně do hodiny začne pršet.

Jason "Frank" Brody - 07. září 2014 15:16

Trapas "Když jim vysvětlím, že se mi tam prostě a jednoduše nechce a k tomu přidám, že musím chodit na tréninky kvůli zápasům o prázdninách, tak to klapne." Řeknu a dojedu doutníček. Když souhlasila, ale že si dá jen minerálku, slezl jsem z okna do pokoje. Vykouknu z okna: "Už jdu dolů." Oznámím a zase zalezu. Slezu o do druhého patra, kde je ložnice a dva volné pokoje. Kuchyň a schody do přízemí. V kuchyni vyhodím nedopalek z doutníčku, který jsem po cestě dolů zmuchlal v ruce, hodím do koše A sejdu do přízemí. Takže se teď přes prázdniny budu věnovat karate. To zní dobře. To by se pak možná i dalo využít, kdybych chtěl začít s MMA. Ale do toho se mi moc nechce. Mi připadá, že to je jen pro ignoranty, co si na někom potřebují vybít vztek. Přijdu ke vstupním dveřím a otevřu je. Vylezu ven, dojdu k vrátkům u plotu a otevřu je. "Tak pojď." Řeknu s úsměvem a počkám, až vejde, pak za ní zavřu. Doprovodím ji do domu. Vstoupí do menší místnosti, kde jsou skříně a botníky. Na věšácích visí pár bund a vest. Z předsíně se dveřmi vchází do chodbičky, kde po levé straně je pracovna a po pravé je koupelna. z chodbičky se vychází do prostorného obýváku, který je propojen s kuchyní. Z kuchyně se pak po schodech jde do dalšího patra. "Tak vítej u nás." Řeknu ji, když zavírám vchodové dveře. Počkám, až se zuje, pak ji zavedu do kuchyně, kde ji naliji Mattoni. "Tak jo, tak jak tedy?" Zeptám se z úsměvem. "Jak to tedy vidíš, s tréninkem? Kdy bychom mohli začít? A co bys chtěla jako protislužbu?" Zeptám se a po chvíli mi to dojde. Protislužbu, já jsem idiot.

Gabriela Anderson - 07. září 2014 15:33

Trapásek?! "Jen bych tě ráda upozornila, že karate je něco jiného než rvačky v hospodě."  zasměju se a sleduju ho, jak si naposled popotáhne z doutníku a zmizí v okně. Hned na to se jeho hlava zase objeví, aby mi oznámil, že jde dolů. To mi příjde trochu legrační. Příjde mi, že tohle oznámení tam bylo jaksi navíc a trochu zbytečné, ale co. Nahlas ho nekomentuji. Rozhlídnu se ulicí napravo i nalevo, jestli je všechno v pořádku. Zjištění, že je vše v pohodě mě uklidní. Nikdo mě nesleduje, nebo to tka aspoň vypadá. Počkám až projde domem, výjde vchodovými dveřmi a otevře mi branku.  Projdu brankou a počkám, až zavře a jde napřed. Prostě on je tu domácí, tak ať mi ukáže, kam až můžu jít. Slídit tu nebudu. V chodbě, kde vidím boty se zuji. Pečlivě si prohlédnu místnosti, kterými mě provází a hledám, jak se říká slabá místa. Mít za otce boha války znamená mimo jiné vidět válku, konflikt a jiné nebezpečí naprosto všude. V kuchyni mi nalije Mattonku. Napiju se a kouknu na něj na ten jeho úsměv a kupodivu se ani nepoprskám, když zazní slovo "protislužba". Popravdě to zní, dost divně. Tak divně, že se trochu zamračím než najdu znovu klid. Odkašlu si a položím poloprázdnou sklenici na kuchyňskou linku "Začít můžeme třeba hned odpoledne, pokud ti to vyhovuje. Jestli víš kde bydlím, tka se sejdeme tam. Ve sklepě mám takovou malou tělocvičnu. Pořád lepší než ten nepořádek, co tam předtím byl." Prohlídnu si ho. Obejdu ho kolem dokola. Hodnotím. "Standartní tréninky jsou dvakrát nebo třikrát do týdne po dvou hodinách, ale ty bys mohl vydržet i víc." Měl by vydržet víc, bleskne mi hlavou. "Uvidíme, co z tebe vytáhnu na prvním tréninku. Aspoň o prázdninách nebudu zahálet."  hladce mu tka odpovím na tu jeho otázku týkající se protislužby. Prostě nic nechci, chci jen, aby se naučil bránit. Navíc nejspíš budu muset brzo nakousnout to, čím nebo spíš kým vlastně je a nějak mu to vysvětlit, což bude oříšek a jeho důvěru budu docela potřebovat.

Jason "Frank" Brody - 07. září 2014 16:26

Seznámení v kuchyni Jde vidět, že mé nevhodně zvolené slovo ji překvapilo. Ještě že se kvůli tomu nenaštvala. Se slovy mi to nikdy moc nešlo. Tak jo, asi jsem ji naštval. Sleduju jak pokládá sklenku a poslouchám, když mluví. Dobrá zpráva je, že můžeme začít už dnes. Pak kolem mě začala kroužit jako sup. Díval jsem se jen před sebe. Dvakrát až třikrát týdně dvě hodiny. A já bych měl vydržet dýl? Ještě aby ne, když dělám závodně box. "Tak jo, dej čas, já tam budu." řeknu ji a znovu se usměju. Proč se furt usmívám? Začínám si připadat jako nějaké pako. "Tipuji, že si mám s sebou vzít jen věci, které beru na trénink." Řeknu a pak mi dojde, že jsem se ani nepředstavil. Bože, já jsem zabedněnec. "Jinak, já jsem Jason. Přátele mi říkají Frank." řeknu a nabídnu ji ruku.

Amelly Brown - 07. září 2014 16:37

Odchod Julie Usmála jsem se na ni. "Moc ráda tě zase vidím" Řekla jsem jí úplně upřímně, a podívala se směrem, kde se objevovaly mraky. "Tak...kam půjdeme první?" Rozhlédnu se, jakoby před námi stála celá řada obchodů. Neměly bysme moc dlouho zůstávat na jednom místě, a hlavně ne tady. Ve městě bude víc lidí, takže se tam můžem aspoň trochu schovat. Skloním se, abych si mohla zavázat tkaničku, a přitom poočku sleduju okolí. Nebyla bych moc překvapená, kdyby tu na nás něco vyletělo. Narovnám se, a stisknu lesk na rty, který mám v kapse. Dárek od táty, promění se v krásný zlatý luk až bude potřeba. Vtipné je, že se dá opravdu používat jako lesk, v luk se promění když ho chytím levou rukou tak, jakoby to luk byl, a palcem zatlačím dolů. Zároveň se mi na zádech oběví toulec, a já jsem během malé chvilky připravená. Tento pohyb už mám nacvičený, takže mi to vždy zabere jen okamžik. Rozejdeme se, směrem, který navrhne. Mě je to celkem jedno, a navíc, ona je tu dýl takže o tu zná. "Jak se máš?" Zeptám se, a pořád si dávám pozor na okolí. Určitě jí to už brzo budu muset říct, a chci, aby mi aspoň trochu věřila.

Gabriela Anderson - 07. září 2014 16:45

Tak platí! Ne že bych věděla, co se mu honí hlavou, ale nechápu, proč se pořád tak divně culí. Mno možná se takhle culí, když vidí ženskou. To nevím. Takhle blízko jsem se mu ještě nedostala.  Šibalsky se ušklíbnu, když dojde na domlouvání konkrétního času a věcí, které bude potřebovat. "Co takhle odpoledne? Nevím, tak ve dvě hodiny?" řeknu klidně a založím ruce na prsou "A být tebou, tak se vezmu pohodlné tepláky a dvě trička. Jedno s dlouhým a druhé s krátkým rukávem. Nejdřív si půjdeme zaběhat, aby ses zahřál." Mluvím prostě jako trenér. Ostatně rozumím tomu ne? "Doma ti možná dovolím si tu mikinu sundat, ale jen možná."  zákeřně se ušklíbnu. Snad ho tímhle nevyděsím. Když se představí, tak mu pevně stisknu ruku "Těší mě, Franku. Já jsme Gabriela, ale přátelé i nepřátelé mi říkají Hunter."

Alyssa Wonder - 07. září 2014 16:48

A zas je tu ráno Sedím v kapitánském křesle na opuštěném zničeném můstku.V současné by si na mně nevsadil ani ten co sází na pomalé koně,ale hodlám zopakovat příběh Davida a Goliáše.Jak jsme už předtím řekla používám metodu taranu.Tahle loď je bomba a nemusím ani vypouštět antihmotu pokud loď vybuchne uvolní se sama.Loď protivníka je vážně poškozena dochází ke kaskádovému výbuchu trosky se hroutí do časové trhliny.Nic se provedla se nikdy nestane ... Probouzím se vždy mám zvláštní sny možná je to tím že jsem spíš po matce.My vždy vstáváme brzy Claire si i ustlala jako vždy.A Sydney spí,ale je to ještě malá holka.Vstanu protáhnu se a pak se posadím Marthymu na postel abych se chvíli dívala co to čte.Až mně to přestane bavit nebo pokud mi Marthy řekne že pokud mně to vážně zajímá ať si to přečtu později obléknu se a vyrazím do kuchyně.Nakonec si vyberu slaninu a další nezdravé i když dobré věci obětuji trochu jídla a rozhlédnu se kdo tu sedí.Nakonec si všimnu dívky v černých vlasech která sedí u stolu stolu kde sedí děti Dionýsa. Boha party a opilců. Dojdu k ni a mezitím ochutnám trochu slaniny než tác položím a stůl a oslovím jí (Ahramed) svým obvyklým ranním oslovení. „Ahoj.Víš že víno bylo vynalezeno v starém Egyptu?Nebo že dřív věřili že je víno ochrání před zlými silami?“

Julie Tarner - 07. září 2014 18:41

na nákupy Amelly[/i] „Já tebe taky“ odpovím ji a nad dotazem, kam první chvíli přemýšlím. S odpovědí čekám až si zaváže tkaničku. „Potřebovala bych jedno, dvě trička a kvůli tátovi i jedny šaty.“ navrhuji první a poslední zastávku s nákupy. Pak bychom mohli zamířit do kina a zahrabat se do popcornu. „Skvěle.“ řeknu s hranou radostí. Její pohled mě však nutí říct pravdu. „Vlastně mizerně. Přijdu si nějak navíc. Taťka si domu zve nápadnice a pokud tam zůstanu, oba se na mě mračí. Tváří se jako, že překážím... Ale mají pravdu, já vím, láska se pěstuje v soukromí...“ ulevím si za chůze.

Osud - 07. září 2014 18:52

Na ošetřovně James „Chris“ Black Procházíš v klidu papíry, když na dveře ošetřovny zaťuká jedna z tábornic. „Ahoj, můžu dál?“ zeptá se tě potom, co opatrně pootevře dveře. Když jí pustíš dál, na první pohled nevidíš, že by byla zraněná, spíš je tak nějak smutná. Pochopíš, když vstoupí, je to Rachel, z Hermésova srubu, jedna z neurčených. Bohužel zrovna na ni padl ten los, že už tu je několik let a stále se její rodič neozval a popravdě už asi ani neozve, pravděpodobně je dcerou jednoho z nižších bohů a z nich se ještě nikdo nikdy ke svému dítěti nepřiznal. „Já... mám klíště,“ přizná se nakonec, je jí asi trochu trapně, že sem jde s takovou prkotinou. „Vyndala bych si ho sama, ale víš, co dovedu, taky bych si to mohla celé rozdrbat do krve.“

Amelly Brown - 07. září 2014 19:23

Špatný den? Asi... Julie "Hmm... Tak to já možná jedno tričko, a možná náušky" Odpovím se smíchem, a vydám se za ní směrem, který ukázala. Vyslechnu si jak se jí daří. Nebo spíš nedaří? "Hmm..." Zabručím zúčastněně. "Chápu." Vlastně pořádně nechápu. Odmala jsem vyrůstala s adoptivní rodinou, která měla dobré vztahy. Docela. "Takže proto celodení nákupy co?" zeptám se s úsměvem. "Musíme se odreagovat. Vybereme ti nejhezčí šaty, a pak se půjdem zakopat někam do kina, nebo kavárny, nebo něco takového, co ty na to?" Chvíli počkám co i odpoví, a hledám téma, které by mohlo vést nějakou jinou cestou. "A jaké šaty by sis představovala? Vidím, že dneska máš už jedny pěkné, ale šatů není nikdy dost, že?" Zeptám se, a na konci se zasměju. Není žádné tajemství, že já šaty moc nemusím. Vlastně ani sukně. Mám na sobě ráda něco volnějšího, nebo sportovního. Něco, v čem se dá dobře utíkat, nebo případně poprat. Jako dneska. Kraťasy a tílko, moje ideální kombinace.

James "Chris" Black - 07. září 2014 19:26

Na ošetřovně Zrovna jsem si procházel jednu ze zdravotnických knih, když v tom mě někdo vyrušil. Možná přehnaně rychle jsem vyskočil z židle. Mohli to klidně být moji "milovaní" sourozenci. Ale je to "jen" Rachel. Poslední dobou je ještě víc smutná, než obvykle. Usměji se na ni. Jedna z mála v táboře, jejiž společnost snesu. "Klíště? jasně, posaď se." Usměji se a zapluji do skladu. Vytáhnu pinzetu a ocet. Vyjdu ven a zeptám se. "Kde ho máš?" Mezitím, co ho vyndávám, se ji snažím poněkud vyhodit z té neusměvavé denní formy, kterou má. "Hele, kdyby tě Dionýsovci přistihli s tím šklebem, hodili by tě do řeky." Zašklebím se. Jen málo lidí umí pracovat s rukama jako já Minimálně jsem nejlepší z Áresovců, pokud to o sobě mohu tvrdit. Dokonce ani dávání octa na ránu ji (asi) neštípe.

Osud - 07. září 2014 20:52

Pro Aidena 3. 7. 2014 – brzy ráno Los Angeles Táta má oči zapíchnuté v nějakých papírech a v druhé ruce drží hrnek s kafem, příliš se ti nevěnuje, ale jakmile řekneš slovo „tábor“. Zvedne oči a z pod brýlí, vážně se na tebe podívá, poté si brýle sundá a promluví: „Aidene, víš, že jsem se snažil tě co nejdéle nechat doma, postarat se o tebe. Nechtěl jsem, abys odjel. Je to těžké. Nevím, čemu všemu ve svém životě budeš muset čelit a tam tě naučí bojovat a přežít.“ „Myslím, že už je čas, aby ses tam vypravil, ale teď máš ty kurzy a já bych s tebou rád ještě chvíli byl.“ Podívá se na tebe, potom do papíru a zase zpátky. „Co kdybychom se tam vypravili tak v půlce léta?“ zeptá se tě nakonec.

Osud - 07. září 2014 20:55

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york Alessandra Když předáš Leovi obsažné informace o tom, co se má na party připravit, odejde, aby o tom řekl zbytku personálu. Ty se nerušena pustíš do snídaně. Talíř máš už skoro snědený, když do jídelny přijde cizí žena, která… no, jseš si jistá, že takovou ženskou by jsi tu nikdy jako zaměstnankyni nestrpěla, přestože má na sobě oblečení, kteří nosí všechen váš personál. „Dá si slečna De‘ Lacroix ještě něco dobrého?“ zeptá se tě chraplavým hlasem a přiblíží se ke tvému stolu. Dřív, než stihneš odpovědět, vyskočí do vzduchu a promění se v Lítici. Je přímo před tebou ve vzduchu, v ruce svírá dlouhý bič. Odděluje vás pouze stůl, ale ona švihne bičem a stůl se láme vejpůl. Tak, tak, že jsi stihla uniknout. "Myslela sis, že tě nenajdeme? Že se tu schováš?" křičí na tebe chraplavým hlasem. Leonard Poslechneš si Alessandřiné požadavky a opravdu naštvaně se odplížíš zpět do kuchyně, kde je vyložís zbytku personálu. „A kdy bude ten večírek začínat?“ ozve se jeden z kuchařů. Tady, pravda, máš malou vynechávku. „Neříkej, že ses zapomněl zeptat, zelenáči?“ častuje tě ten samý kuchař. A tak ti nezbývá, nežli se zase vrátit do jídelny. Už po chvíli cesty ale víš, že něco nehraje, z jídelny slyšíš hluk. Když doběhneš na místo, uvidíš lítici, jak ohrožuje Alessandru.

Osud - 07. září 2014 20:55

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – ráno Česká republika Oba Náhle zazvoní zvonek. „Odečet plynu, můžete mě prosím pustit k plynoměru?“ zeptá se muž s papíry a propiskou, který stojí před domem. Rodiče jsou pryč a vy máte plynoměr uvnitř, což znamená, že Jáson bude muset vstát, dojít plynařovi otevřít a zavést ho k plynoměru. Otrava. Dojde tedy k brance, odemkne, ale jak to udělá, muž odhodí desky, vyskočí do vzduchu a promění se v harpii. Gabriela vše vidí oknem.

Osud - 07. září 2014 21:00

Pro Chrise Rachel Klíště je venku. "Děkuju, jsi vážně dobrej," odpoví ti Rachel a ruku, na které měla klíště, si dá zase normálně. "Ani mě to nebolelo," dodá, avšak nevesele. Klíště je venku, ale ona se nezved, je vidět, že si sem přišla spíš popovídat, než že by potřebovala tolik pomoci. "Letos jsem tu poslední rok," nadhodí, čímž přejde tvojí poznámku o Dionýsovcích. "Tedy pokud se o mě někdo nepřhlásí..." odmlčí se. "...víš jak to myslím."

Aiden Carlson - 07. září 2014 21:20

Los Angeles - náš dům Táta je vzhůru, kafe v jedné a papíry v druhé ruce, a nevěnuje mi moc velkou pozornost, dokud neřeknu slovo "tábor". To vždy zabere, pomyslím si, ale výraz v mé tváři se nemění. Teď je řada na otci, aby mluvil, já ho poslouchám, ale jen tak ze zvyku přejíždím pohledem papíry v jeho ruce. Když domluví snažím se vztřebat informace, ale cítím, že se mi vzadu v hlavě otvírají malá dvířka, která pouštějí do oběhu vztek. Zase to odložil... A zase stejné argumenty; 'Chci být s tebou'; 'Máš kurzy chemie'; 'Nevím, čemu budeš čelit'. Já už prostě nemůžu.. "Tati," začnu rozvážně, ale můj hlas bude postupně nabírat na vzteku a zoufalství. "Já už prostě nemůžu... Poslední útok se odehrál před dvěma týdny. Začínají nabírat na intenzitě! Já už to psychicky nezvládám! Jsem nevyspalý, protože se mi zdá jeden a ten samý sen! Nemyslíš, že to je nějaké znamení od matky? Je mi patnáct a ještě ani nevím, kde ten tábor vůbec je! Já potřebuju změnu prostředí! Prostě takhle dál nemůžu.." Už nevím, co říct. Všechno to najednou přišlo a já jsem najednou vyčerpaný. Dojdu tedy ke konvici a zkontroluji, jestli nezbylo trochu kafe. Když tak si naleju a kopnu ho do sebe.

Alessandra De´Lacroix - 07. září 2014 21:29

A keby dám v strede vytvoriť prenosný bazén s malými farebnými rybkami, páni, to by bolo... Oliznem si prst od nutely, ale aké by to bolo nestihnem domyslieť, pretože ma vyruší nejaký zvuk. Presuniem pohľad od stropu ku dverám, kde vojde žena. Nepamätám si, že by sme niekoho takého zamestnávali, a to chcem vždy vidieť personál ktorý príjmame. Keď už tu má niekto bývať a slúžiť, musí mi na prvý pohľad vyhovovať. Túto ženskú som mala chuť ovaliť tyčkou po hlave a poslať ju minimálne na dva týždne na kliniku plastickej chirurgie. A do kúpeĺov. Ako sa dostala cez... Znova mi retrhne myšlienky, keď sa skôr než stihnem žmurknúť premení na...čosi. Škaredý plešatý batman. Čo mi dali do tej kávy? Vyskočím zo stoličky a zacúvam. Čo má toto... Ozve sa rana, mne mykne telom a takmer bez toho aby som o tom vedela reflexívne uskočím a pretočím sa, načo sa ocitnem znova na nohách. Pripíšem to dobrému tréningu pri pádoch na korčuliach a bicykli. Môj nádherný tmavý stôl sa ocitne v troskách. Nadýchnem sa a naštvane sa na ňu pozriem. To bol mahagón! Skríknem na ňu, takže o musí byť počuť minimálne po celom tomto poschodí. Žilami mi pumpuje adrenalín, keď zrazu akoby mi cvaklo. Bola predo mnou žena. VZNÁŠALA sa predo mnou žena. S krídlami. A tresla po mne s bičom. Zbláznila som sa. Scvokla. Svet sa zbláznil. Ako to myslí že sa schovám? Prečo by ma hľadalo niečo takéto? Neviem či si len veľmi škaredý výplod mojej hlavy alebo zlý žart, ale mohla by si láskavo vypdnúť z môjho domu! Bojím sa. Samozrejme že mám strach, keď ma chce očividne niečo zabiť alebo mi aspoň kvalitne ublížiť. Srdce mi bije ako splašené a bez toho aby som o tom premýšľala pred ňou ustupujem dozadu, ale už ako malá som sa naučila že strach nie je dobré dávať najavo, a tak nejako mám dojem, že keď na ňu budem kričať dosť hlasno, tak sa rozplynie ako príšera v sne.  Niečo sa musí stať. Niečo to musí zvrátiť. Musí.

James "Chris" Black - 07. září 2014 21:41

Na ošetřovně Pokrčím rameny. "Říkají, že mám dobré ruce." Zadívám se na ni a položím jí ruku na rameno. Jasně, doufám že to nevezme jako nějakou... divnou věc, ale chci jí pomoct. Asi jako jediný Áresovec. "Já vím, já vím. Ale neboj se. bohové jsou..." Samolibí? Arogantní? Sebestřední? "Zaneprázdnění. A pokud si tvůj božský rodič řekl, že tě nechá u Hermesovců, má určitě dobrý důvod, nemyslíš? I když to tam musí být děs." Zašklebím se. "Neboj se. Určitě na to příjdeme."

Ahramed Delgado - 07. září 2014 21:53

Black and blond! „Tak to bych se neseznámila s vypolstrovanou celou...“ Usměji se na ni přátelsky a kouknu na její snídani, skoro stejná. „Ale v pěti mi ještě jakž takž pomáhalo.“ Zazubím se a po jejím příkladě se pustím do dosud zapomenuté slaniny. „Zajdeš se mnou potom na ošetřovnu pro něco na kocovinu? Pro ten zbytek u nás ve srubu?“ U ní určitě už mají i ustlané postele, kdežto nás to budu muset do obyvatelného stavu dovést asi já... „Kde máš vůbec zbytek?“ Kouknu k stolu jejího srubu, ale zatím tam nikdo není, i když. Možná taky přebíhají k jiným srubům, ani by mne to nepřekvapilo, vždyť všechny Athéniny děti jsou chytré, ne?

Jason "Frank" Brody - 07. září 2014 22:24

Ptáček Už teď vidím, že toho budu litovat. Vypadá to, že bude ještě horší jak můj trenér. Ale zase cvičit s takovou kráskou, nemusí být zas tak špatné. A pokud to fakt umí, možná že se ještě zlepším. "Takže na to půjdem tvrdě." řeknu a opřu se o kuchyňskou linku. "Tak jo, ve dvě jsem u tebe a vrhnem se na ten běh. A ne, že mě budeš šetřit." Jo, bude to fajn. Zábava na celý prázdniny. Takže a jestli mě to začne i bavit, tak bych se tomu možná věnoval stejně jako boxu. Pak mi řekla své jméno. Gabriela. Pěkné. Ale ta její přezdívka. Hunter? "Hunter? Jako lovec? To zní celkem pěkně. Kde jsi k němu při...." nedořeknu, protože se ozval zvonek. Kouknu ven a tam chlápek z plynárny. Zvláštní, vždy dali vědět, že přijdou. Kouknu na Gab, protočím oči vzhůru a nasadím otrávený obličej. Snad se zase usměje. "Vydržíš chviličku? Musím ho pustit dovnitř, plynoměr je ve sklepě." Vstanu, vyjdu ven z baráku a přijdu k němu. "Měl jsem pocit, že vždy dáváte vědět předem, že sem někoho pošlete." řeknu podezřívavě a už sem ve střehu. Co kdyby to byl nějaký blb, co si řekl, že snadno příjde k penězům, když je doma jen jedno děcko. Jenže to děcko jsem já. Otevřu branku, ale to co se stalo jsem fakt nečekal. Přímo přede mnou se ten chlápek změnil na nějakou potvoru. "Co to pr**** je?" řeknu jen tak do vzduchu, když se dívám na tu potvoru. Nějak se nemůžu ani hnout, já jsem ale posera. Dělej, hni se! Hnul jsem se. Posunul jsem jednu nohu dozadu. Bravo, opravdu výborně. Ještě tak stokrát a jsi v bezpečí.

Leonard Silver - 07. září 2014 22:27

Stál jsem a díval jsem se na Alessandru. Napřed se napila kávy a pak jí zřejmě napadlo že musí využít příležitost, když tatínek není doma. Párty? No to si snad dělá srandu. Jak bych jí měl hlídat v domě plným puberťáků? Sakra práce.. Začal jsem být trošku naštvaný, ale na sobě jsem to nijak nedával znát. S úsměvem jsem poslouchal co všechno dokáže Alessandra vymyslet. "Dobře paní, vyřídím to ostatním". Maličko se ukloním a zamířím zpět do kuchyně. Cestou jsem měl chuť do ničeho praštit. Párty.. to rovnou můžeš spáchat sebevraždu holka. Když dojdu do kuchyně, řeknu všem co Alessandra říkala. Jeden z kuchařů mi ale připomene docela zásadní věc. "Omlouvám se, moje chyba. Hned to jdu zjistit". Oznámím a zamířím do jídelny. Ještě než jsem tam došel, tak jsem uslyšel křik. Přidal jsem trochu do kroku a když jsem do jídelny dorazil, uviděl jsem lítici. "Hele, kdopak to přišel na návštěvu? Říkal jsem si kdy asi přijde další". Ušklíbnu se a podívám se na Alessandr. Očividně je vyděšená. No nedivím se jí, u každého je to podobné když poprvé vidí lítici. Zadívám se na lítici a znovu promluvím. "Hele, ne že bych proti tobě něco měl... Teda vlastně mám, ale to je vedlejší. Zkrátka si můžeš vybrat. Buď teď hned beze slova zmizíš a nebo tě zničím". Řeknu stále klidně, dívám se na lítici a čekám na její reakci. Samozřejmě že kdyby na mně chtěla útočit, tak nebudu váhat a budu se bránit. (Pokud lítice zaútočí, stisknu na hodinkách tlačítko a ty se přemění na štít. Z pravé kapsy pak vytáhnu pero, to také stisknu a přemění se na meč).

Alessandra De´Lacroix - 07. září 2014 22:56

A niečo sa aj stalo. Zjaví sa tu môj brčkavý pomocník v kuchyni. Super, tak teraz je tu už aj predkrm. Aspoň na seba upúta pozornosť a ja môžem zdrhnúť kým ho to zožerie. Víťazoslávne si však pomyslím, že tak ako je to vždy, opäť ma moja milovaná karma nenechala v štichu a nastrčila mi tu na smrť niekoho iného.  Nakoniec, je to chlap, tí sú tu na bitky... Velice rýchlo si všimol, že tu niečo lieta. Už si pripravujem odpoveď "naozaj netuším čo to dočerta je", no on sa k nej začne správať...ako k starej známej. Vystriem sa a zagánim naňho. Batman otvára ústa že niečo povie, ale preruším ju. Vybrať? Aké vybrať, zabi to, hoď po tom vidličku alebo čo, čo ak sa bude chcieť vrátiť? Okrem toho, zničilo mi to stôl. Ale ako to že vôbec nie je vydesený? Ani prekvapený? Veď to hore je nejaký...výsledok genetickej mutácie, určite to zdrhlo niekde z labáku, a on je úplne pokojný. V hlave sa mi rozbehnú koliečka. Buď to hrá a iba získava čas alebo sa toho fakt ani trochu nebojí. A pochybujem že by ani na prvý pohľad vôbec nespanikáril, ani na chvíľu. Je až ľadovo pokojný. Takže asi sa vie voči tomu brániť. A zachráni ma. Takže nemusím vôbec nič robiť aby som naďalej vykorčulovala z tejto situácie. ALe sakramentsky sa bude musieť snažiť aby mi vysvetlil čo sa tu deje. Čo ak sem bol nastrčený z NASA alebo skade? Možno je tá batmanka mimozemšťan.  V každom prípade, dojdem k záveru, že nateraz som v bezpečí. Je o mňa postarané. Začnem zhlbšia dýchať a pulz sa mi trochu upokojí. Možno by som mala utekať, kým si ma to nevšíma a sústreďuje sa na môjho sluhu, ale keď už sa tak hrdinsky zjavil na moju ochranu, nech ma teda ochraňuje.

Gabriela Anderson - 08. září 2014 10:19

Harpie? To tam nebylo nic lepšího? Stojíme v kuchyni. Domlouváme se na tréninku. Jason, tedy Frank chce začít pitvat, proč mi říkají Hunter, ale než stihne otázku vyslovit, přeruší ho vcelku nezdvořile zvonek a to uprostřed věty. Kontrola plynoměru. Nevím, proč jsem to neprokoukla. Nevím, proč jsme ho tam sakra nechala jít samotnýho, ale nechala. Jistě nebylo to ode mě zrovna prozřetelné, ale jakmile vidím venku harpii, ladným skokem překonám linku. Cestou vezmu ze špalku s noži dva velké kuchyňské nože. Ještě klika, že si Frankova matka potrpí nejen na pořádek v domě, ale taky na kvalitní nože. Tyhle vypadají dost ostře. Hochu, dozvíš se všechno daleko dřív než jsem chtěla.Bleskne mi hlavou společně s myšlenkou, že jsem vlastně ráda, že můj otec je zrovna Áres. "Franku k zemi!" zařvu na něj jakmile jsem na prahu vchodových dveří a první nůž leží na harpiin hrudník. Kašlu na to ,že jsem bosky. Volná ruka sáhne ke krku, kde mám pod tričkem schovaný ten drobný pozlacený hrot šípu a utrhne ho i se řemínkem z krku. Běžím k Frankovi a házím po harpii druhý kuchyňský nůž.

Alyssa Wonder - 08. září 2014 18:29

Já a ožrala Jistě to co jsem řekla zní možná podivně,ale takto jsem jí oslovila protože je dcerou Dionýsa.Takto oslovuji všechny Dionýsovy děti i když nepočítám že by si to pamatovali když jsou pořád v lihu. I když tahle vypadá podezřele čerstvě co se stalo drží bobříka odvahy? „No tak to přesně myšleno nebylo.Věřili že je to ochrání před kletbami,uřknutími a dalšími temnými silami.“ Potom je mi však jasné proč je už vzhůru někdo musí dojít pro něco na kocovinu.Zvláštní dalo by se říct až nečekaně předvídavé. „Proč ne,ale vím ještě o jednom léku a to jsou rozmixovaná vajíčka a cayenský pepř.Buď tě to zbaví kocoviny nebo se pozvracíš.I když to se může stát taky.“odpovím ji potom. „No to přesně nevím,ale většinou jsou vzhůru nebo sedí a něco si čtou.A co že jsi tak brzo vzhůru?“

Osud - 08. září 2014 21:16

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york Lítice Lítice už se chce vrhnout na Alessandru, ale potom vběhne do dveří Leo. Lítice vyhodnotí Lea jako momentálně větší hrozbu a otočí se na něj. Švihne po něm svým bičem, ale to Leo zvládne vykrýt štítem (i tak to byla řacha). To Lítici rozzuří, naštvaně zaječí a vrhne se střemhlav za ním. Alessandra je momentálně bez nestvůřiny pozornosti.

Osud - 08. září 2014 21:17

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – ráno Česká republika Oba Dřív, než ti stihne Harpie něco udělat, přiběhne Gabriela, která očividně ví co dělat. Na její povel se sehneš, a tak tě nůž nezasáhne. Harpie ale stíhá (díky zavolání) uhnout a tak jí nůž těsně mine, zabodne se až do stromu stojícího o několik metrů dál. Druhý nůž í zraní levé křídlo, sice nespadne, ale má co dělat, aby se udržela na obloze. Mezitím se Gabriele v ruce objevuje její zbraň.

Osud - 08. září 2014 21:18

Pro Aidena 3. 7. 2014 – brzy ráno Los Angeles Napiješ se kávy, mezitím nastala chvíle hrobového ticha. Je vidět, že otec přemýšlí o tom, co jsi řekl. Tentokrát to nepřešel a nezabořil zrak zpátky do papírů. „Dobře,“ řekne nakonec a zhluboka si povzdechne. „Pokud je to takhle a ty víš, že je ten správný čas. Dnes tě tam zavezu, až se vrátíš z kurzů, sbalíš si a hned pojedeme. Platí?“ zeptal se otec. Je vidět, že tentokrát jsi ho přesvědčil.

Osud - 08. září 2014 21:22

Pro Chrise Na ošetřovně – Rachel „Je to tam takový…“ očividně hledá správná slova na adresu Hermésovců. „…cizí. Je nás tam hodně, každý jiný a… Vy máte všichni skvělý sruby, vybavený přesně podle toho, co máte rádi, co se vám hodí.“ Zasní se, ale potom pokrčí rameny. „I když já vlastně ani nevím, kde bych chtěla bydlet.“ Na tvá slova o nalezení jejího rodiče nereaguje, asi si myslí, že je to zbytečné, že se jí tím snažíš jen utěšit. „Stejně jsi úplně jiný, než tvý sourozenci,“ řekne z ničeho nic. „Takový… prostě se tě nebojím, když tě potkám. Tak jako jich,“ řekne nakonec o trochu veselejším tónem. Asi je ráda, že si o svém trápení mohla s někým promluvit.

Osud - 08. září 2014 21:29

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – ráno Californie Obě Zamíříte tedy v rychlosti do obchodu, aby si Julie pořídila nějaké šaty a mohly jste vypadnout na více zábavná místa. Jdete do Juliina oblíbeného obchodu, když si Julie u stojanu vybere patřičné oblečení zamíří si to do kabinek. Ale zrovna když je před nimi, z jedné z kabinek vyleze korpulentnější žena středního věku. Na první pohled na ní není nic podezřelého, ale když si všimne Julie, už je to jiné. Obrátí se na ní a hlasem, jako kdyby syčela, řekne: „Ale ale, co to tu máme, snad ne polokrevnou.“ Potom se začne proměňovat do své pravé podoby. A už je jasné, o koho se jedná… Echidna. MH: Omlouvám se, ale nenašla jsem obrázek, kde by nebyla v anime a do půli těla svlečená. Od pasu nahoru vypadá stále stejně až na jazyk, který je rozštěpen, od pasu dolů je to had, v ruce třímá meč. Hned jak se promění, tak po Julii švihne ocasem, ta se jen tak tak vyhne.

James "Chris" Black - 08. září 2014 21:30

Na ošetřovně - Rachel "Skvělý sruby." Zamumlám si pro sebe a mírně zavrtím hlavou. Tak to si vážně nemyslím. "Nejde ze mě strach? Tos mě ještě neviděla v blbý náladě." Zašklebím se. A jsem za to rád. Navíc, nikdo neví proč pořád nosím ty sluneční brýle. Ani moji milovaní sourozenci nejsou tak podlí, aby mi je chtěli vzít. "A co tě vlastně baví?" Já vím, měl bych to vědět, ale míma rukama projde tolik lidí, že už si to skoro ani nepamatuju. "Určitě na něco příjdeme." Mrknu na ni.

Gabriela Anderson - 08. září 2014 21:42

Pro harpyji to znamená Game over... Ne že bych čekala, že se trefím oběma noži. Ostatně tak trochu se dalo čekat, že první proletí mimo, když na sebe upozorním, ale přece nebudu riskvoat, že Franka zraní. TO nebudu ani omylem! To bych prostě nebyla já, kdybych jí ho jen tak nechala. Naštěstí mě harpyje nečekala, soudě podle jejího výrazu, tedy pokud se z toho jejího obličeje dá něco vyčíst. Nicméně, jsem tak napůl cesty mezi domem a Frankem. Pozlacený hrot šípu zmizí v mojí dlani, aby se vzápětí objevil jako dlouhý luk, řemínek, který jsme měla uvázaný kolem krku se zase zcelý a vytvoří tětivu. Aniž bych založila šíp tětivu napnu. šíp se objeví jako materializovaná červená energie ve tvaru šípu. Ušklíbnu se a šíp vypustím. Vzdálenost není tak dlouhá, abych minula, obzvlášť když má harpyje potíže se udržet ve vzduchu. Jakmile vypustím šíp skokem překonám vzdálenost mezi mnou a Frankem a pro jistotu ho ještě srazím k zemi, kdyby se přece jen harpyje ještě o něco pokusila, nebo kdyby jich tu nedej bohové, bylo víc. Pak se rozhlídnu kolem a pomalu vstanu. "Jsi v pořádku?" zeptám se Franka. Luk opět poslušně zmizí a já v dlani třímm jen malý zlatý hrot.

Leonard Silver - 08. září 2014 21:58

Čekal jsem že se ozve ta lítice, ale místo ní jsem uslyšel hlas Alessandry. "Vidličku?" Zopakuji a ušklíbnu se. Byla by sranda kdybych na tu lítici šel jen s vidličkou. Ale až tak si zas nevěřím. Raději se spolehnu na svůj meč. Lítice po mně švihla bičem. Rychle jsem stiskl tlačítko na hodinkách a štítem jsem pak ránu zablokoval. "No jak chceš, já tě varoval. Pozdravuj v podsvětí". Hned na to jsem z kapsy vytáhl pero a odstranil jsem uzávěr. V pravé ruce jsem měl najednou meč. Usměji se a zaujmu bojový postoj. Lítice je očividně naštvaná a letí přímo na mně. Počkám až se přiblíží a pak po ní seknu. Zakryji se štítem abych vykryl případný protiútok a znovu po ní seknu.

Julie Tarner - 09. září 2014 08:52

na nákupy Amelly[/i] „Nevím jaké přesně. Něco jednoduchého, volného a přitom neodstávajícího.“ popisuji své přání. Nevím, co konkrétně. Jde mi jednoduše o zabavení hlavy něčím jiným. Dojdeme do obchodu, ale nedokáži se soustředit. Z nějakého důvodu pořád přemýšlím nad tím, kde je moje matka a proč není s tátou a proč se o mě nikdy nepřihlásila. Nevěřím tátovi tu jeho historku o nehodě. To bychom doma přece měli nějakou fotografii... S myšlenkami úplně mimo mi Amelly přistrčí nějaké šaty. Na tenká ramínka a dlouhé pod kolena. Jsou bílé barvy a místy zdobené modrými šmouhami. Asi bych jimi byla nadšena, kdybych se soustředila a nevnímala zamilovaný pár vybírající nějaké společenské šaty. Se šaty v ruce jsem zamířila ke kabince. Zarazím se, když mě paní osloví. Chtěla jsem ji říct, že si mě musela s někým splést. Polokrevný? To je divné jméno. Pak se přihlásí o slovo stará můra. Kdysi jsem měla sen o podobných „tvorech“. Zrychlil se mi dech. „S někým si mě pletete.“ zaprotestuji celkem tiše. Se šaty v ruce couvám pryč od ... toho. Měla bych utéct. uvědomuji si, ale nohy mi moc neposlouchají. Couvám, dokud se zády neopřu o stěnu zavěšených šatů. Ty své stále svírám v ruce. Oči mám vyděšené a upřené na tu obludu...

Amelly Brown - 09. září 2014 15:19

V Obchodě Julie Konečně dojdeme do obchodu. Doufám, že to bude vyřízené rychle, tak se zapojuju do hledání. Najdu jedny šaty, docela pěkné a Julii by se mohly líbit. Když jí je podám, tak si je sice vezme, ale očividně je myšlenkama někde úplně jinde. Dokážu přibližně odhadnout na co asi myslí, a radši nic neříkám. Stojím s ní u kabinek, a jen znuděně očima prohledávám obchod, jestli si náhodou nevšimnu něčeho, co tam nepatří. Moji pozornost upoutá až tiše pronesené slovo polokrevná, které uslyším za zády. Rychle se otočím, právě včas na to, abych viděla proměnu jedné starší ženy. Tedy, aspoň doteď starší ženy. Sakra sakra sakra. zní mi v hlavě, když si ve zlomku vteřiny uvědomím, že můj úžasný luk je mi momentálně k ničemu, protože je moc blízko. Okamžitě ze zad strhnu batoh, a vytáhnu z něho svůj vrhací nůž, a mrštím jím vší silou proti té příšeře. Letí přibližně na krk, na hruď. Mezitím už se Julie stihla vyhnout jejímu ocasu a zacouvat kousek dozadu. Levou ruku jí dám přes hruď, jako bych jí chtěla blokovat cestu, a tlačím ji dozadu. Sama taky couvám. Pravou nahmatám stojan s nějakým oblečení. Skvěle, na kolečkách. "Bež se někam schovat" Zakřičím na ni, chytím stojan oběma rukama, a rychle ho pošlu proti Echidně. "Vrať se odkud jsi přišla, příšero." Zakřičím na ni, a doufám, že tím upoutám její pozornost. Pořád dělám kroky dozadu, až usoudím, že jsem dost daleko, takže vytáhnu lesk, který se vzápětí promění na luk. Automatickým pohybem založím šíp a luk zvednu. Jen klid, jen klid. Stačí jen jediná střela... Snažím se pořádně zamířit, i když vím, že by mi stačila jediná střela, protože šípy jsou jedovaté. Šíří se rychle, ale v tomto případě by to nemuselo být dost rychle. Mířím teda na hlavu, nebo na krk, prostě někde, kde bych ji zabila i obyčejným šípem. Pokud se minu, založím další, a budu střílet dokud ji netrefím.

Aerith Winter - 09. září 2014 17:42

V kavárně Cleo McMillan Když mi zavěsila telefon, jen jsem se zasmála a lehce povzdychla. Schovala jsem telefon do kapsy a opřela jsem se o zábradlí, které bylo naproti kavárně. Hned za zábradlím byla totiž silnice. Netrvalo ale dlouho a Cleo se vyřítila ze zatáčky. Musela jsem se smát, když ke mně celá udýchaná přiběhla a snažila se mi v tom jejím zrychleném tempu něco říct. Nakonec jí však postačil jeden dlouhý, hluboký nádech a mohla mluvit. "Sedneme si ven.. budeme si užívat sluníčka." Odpověděla jsem jí a poté už jsme zamířili k jednomu stolku. Nad námi se tyčil slunečník, takže jsme uloupili trochu stínu, ale já jsem si stejně nastavila židli tak, abych seděla na slunci. I když bych se už neměla moc opalovat, moje kůže totiž vypadá od přírody opáleně. Když jsme se konečně pohodlně usadili, po očku jsem mrkla na Cleo a rozhodla jsem se o tom začít hovořit. Večer by už mohlo být pozdě, však zítra ráno chtějí odjet! A to jim nemůžu dovolit. "Ty Cleo říká ti něco Řecká mytologie?" Zeptala jsem se jí opatrně, protože jsem nevěděla, jak na to bude reagovat.

Alessandra De´Lacroix - 09. září 2014 18:25

Len rozhodím rukami, akob som chcela povedať- "vidíš tu niečo použitelnejšie?". A on vytiahne...pero. To myslíš váž...wohooa! V mihu sekundy sa zablysknú aj hodinky, a zrazu má v ruke...štít s mečom. Meč. Ktorý sa poskladal z pera. Je 21 storočie, a on má namiesto skladajúceho sa samopalu meč?  V skutočnosti ma to tak vyvedie z rovnováhy, že zatiaľ čo mám výhodu, spočívajúcu v odvedenej pozornosti odo mňa, namiesto toho aby som sa hodila pod stôl a modlila k všetkým módnym guru aby zachránili svoju najlepšiu zákazníčku, len civím na Lea. Jedna časť môjho mozgu oceňovala že meč je lepší ako vidlička, druhá časť môjho mozgu by bola radšej keby vytiahne z vačku tank a tretia časť môjho mozgu začínala pomaly rozmýšľať ako je možné že tu vôbec je a chráni ma a ako vie ako tú kovovú vec v ruke držať. Moje podvedomie si zatiaľ vyberalo šaty na pohreb, ale to som príliš nevnímala. Prásk! Tá rana biču o štít akoby ma vyviedla z mojej zamrznutej subreality a ja si konečne uvedomím, že mi vlastne ide o život. Mierne zblednem a skrčím sa inštinktívne za stoličku. Prečo sa tu vlastne zjavila? Hovorilo to ku mne akoby ma to hľadalo...ale teraz útočí naňho. Merde! Celé je to psychotina. Už v živote nebudem skúšať drogy. Potichu vypísknem keď sa to zrazu spustí na Lea náletom nad stolom, ktorý rozbila a pevne stisnem opierku stoličky.  Zjavilo sa to v mojom dome. Ničí mi tu nábytok. Útočí to na môj personál. A ak ho to zabije, budem na sto percent mŕtva aj ja. A ja som príliš mladá, a pekná, a s dokonalým životom, než aby som chcela umrieť a možno sa narodiť znova ako nejaká looserka v Texase čo opatruje kravy. Ja milujem svoj život! Potichu nadvihnem stoličku a s ňou ako so štítom pred sebou sa pomaly posúvam k druhým dverám, opačne od tých dvoch bojujúcich, bez štipky výčitiek svedomia to nechávajú celé na Leovi v snahe zachrániť si vlastný život.

Jason "Frank" Brody - 09. září 2014 18:41

Potvora Co to sakra je za potvoru? A kde se tu vzala? Vždyť tu byl jen ten chlápek z plynárny. Za mnou bouchly dveře. Zazněl rozkaz a já jej okamžitě poslech. Cítil jsem, jak mi nad hlavou prolétl nůž, který se s dutým zvukem zabodl do stromu, za tou potvorou. A hned na to potvora trochu ztratila balanc, když ji v křídle skončil druhý nůž. Ohlídnu se za sebe a vidím Gabrielu, jak má v rukou zlatý luk a jak se ji v tětivě sám objevil šíp. Nevím, co si mám myslet, tak jen koukám jak tele na nové vrata. Pak vypustila šíp. Proletěl jak střela a ozval se křik. Otočím hlavu zpět na potvoru, která padá k zemi s prostřelenou hrudí. Pak na mě někdo přistál. Podle lehké váhy odhaduji, že je to Gabriela. Po chvilce se ze mě zvedla a optala se mě, jestli jsem v pořádku. Kleknu si a dívám se na potvoru, která leží na zemi. Pak se kouknu na ni, to už ale ten úžasný luk nemá. "Jo, jsem dobrej." řeknu ji a postavím se. Sice se mi trochu třepou nohy, ale to za chvíli přejde. Nadechnu se a vydechnu. Vytáhnu plechovou krabičku a z ní jeden doutníček. Benzínovým zapalovačem si připálím, potřebuju se uklidnit. "Co to sakra bylo za potvoru? A kdo seš sakra ty? Instruktorku karate už ti neuvěřím." řeknu a znovu si pořádně potáhnu. Lehce se třesoucí levačku zavřu v pěst, až mi křupne v kloubech. "A radši mluv pravdu." dodám chladně. Je mi jedno, že před chvíli ještě měla luk, nemám rád, když mě někdo tahá za nos.

Gabriela Anderson - 09. září 2014 19:04

Franky se nezdá Ne že bych čekala, že bude Frank vyklpaný jako malé děcko, ale ani jsme nečekala, že se oklepe tak rychle a naznačí dokonce výhružku. Té výhružce se musím usmát. Jsme cvičená v táboře dvojí krve a on umí možná ten box. Měl by proti mě šanci asi jako sněhulák na kamnech.  "Popravdě bych to raději probrala uvnitř."  řeknu klidně. Projdu kolem něj, ladně se protáhnu vrátky a zajdu sebrat nože. Oba dva. Jsme klidná i když bych si ještě zabojovala. Tohle mě akorát namlsalo a dala bych si nášup. Nicméně prozatím si budu muset nechat zajít chuť. Jdu do domu. Na chodbě se ohlídnu jestli jde Frank za mnou "Budeš tam stát nebo chceš odpovědi?" zeptám se a jdu dál do domu.

Cleo McMillan - 09. září 2014 19:15

Kavárna Aerith Winter Když jsme si konečně sedly ven, přemýšlela jsem co bych si dala. Že by laté? zeptala jsem se sama sebe v duchu. Pak jsem si řekla, že jo a užívala jsem si slunce. Nad otázkou, jestli mi něco říká Řecká mytologie, jsem se chvíli zamyslela. "Jo," odpověděla jsem. "Z části. Úplně nevzdělaná nejsem, ale nevím detaily." dodala jsem, aby si Aerith nemyslela, že jsem nevzdělanec. "Nejraději bych o tom věděla víc. Je to docela zajímavý." podotkla jsem, ale v našem rozhovoru nás vyrušila servírka. "Dám si laté s dvojitou pěnou." řekla jsem jí a čekala na to, co si dá Aerith. Těším se až u mě dneska přespí. Musíme mrknout na film... pomyslela jsem si a ponořila se do svých myšlenek, dělávám to často, ale o prázdninách mě za to neseřve učitel, že nedávám pozor.

Aerith Winter - 09. září 2014 19:33

Kavárna Cleo McMillan Usmála jsem se, když mi Cleo přikývla a řekla, že by se o tom nejraději dozvěděla víc. Nadechovala jsem se, že jí odpovím, ale v tom nás vyrušila právě ona servírka. Počkala jsem, až i objedná Cleo, já mezitím měla čas rychle vymyslet něco, na co mám chuť, protože za tu dobu co tu sedíme jsem nad tím ještě neuvažovala. Bohužel Cleo měla objednáno až moc rychle a na mě už seděli oči servírky, uh, řekla jsem zamyšleně a pak si nakonec objednala, horkou čokoládu prosím. V duchu jsem si ale začala nadávat. Dávat si horkou čokoládu v tomhle horku.. uch. Takže říkáš, že by ses o tom nejraději dozvěděla něco víc jo? A já se na ní zazubila, v poslední době se o to zajímám. Můžeme pak zkusit něco vygooglit. Nahodila jsem.

Aiden Carlson - 09. září 2014 19:43

Los Angeles - náš dům/ulice a příchod na kurzy Zhluboka se napiji kávy a čekám na otcovu reakci. Když nakonec kývne, pousměji se a řeknu: "Děkuji, tati. Nejspíš už půjdu, nechci přijít pozdě, znáš mě." Položím hrnek a jdu ke dveřím, ale v půli cesty se zastavím a dodám: "Ty složky, co jsi mi dal na pracovní stůl si vezmu s sebou a podívám se na to tam." Když dojdu ke dveřím, obuji si své boty, obléknu si kabát, vezmu si svůj kufřík, klíče a zakřičím "Zatím čau!". Potom zabouchnu dveře a vydám se do ulic L.A. směrem ke škole. Po cestě se koukám kolem sebe, ale myšlenkami pořád zajíždím do tábora. Co tam bude za lidi? Budu tam mít nevlastní sourozence? Budu s nimi vycházet? Budu umět bojovat? Vždy, když něco zaútočilo, tak jsem se musel spolehnout na svou chytrost a svoje vybavení, vzpomenu si na pekelné psy a třaskavinu, kterou jsem jí jednomu hodil do chřtánu. Při té vzpomínce se pousměji. Když dojdu ke vstupu do školy, rozhlédnu se kolem, jestli mě něco nesleduje. Doufám, že se mi nic nepřihodí. Poslední, co mi chybí je učitelka plivající kyselinu sírovou nebo spolužák chrlící fosfor.. Nakonec vstoupím do budovy, zavřu dveře a jdu do učebny, kde se čeká na ostatní lidi z kurzu.

Cleo McMillan - 09. září 2014 20:00

Řecká mytologie Aerith Winter Když si Aerith objednala horkou čokoládu, usmála jsem se. Viděla jsem, že nevěděla co si objednat, tak objednala to první co ji napadlo. Celá ona. "Jo," odpověděla jsem jí s úsměvem. "Taky se o to zajímáš? Ani jsem nevěděla." řekla jsem a poslouchala dál. Vygooglit... to bysme mohli. pomyslela jsem si a přikývla jsem. "Hrozně se těším na dovolenou, ale zároveň tě nechci opouštět. Nebudu tam nikoho znát." nadhodila jsem Aerith jiné téma, abych nemluvila jen o tom. Ani jsem nevěděla, jestli Aerith někam jede. S rodinou, kterou jsem taky nikdy neviděla. Mohla bych to nadhodit. "A co ty?" zeptala jsem se. "Jedeš někam? S rodinou?" vyzvídala jsem a doufala, že nenápadně. Tohle mi moc nejde... pomyslela jsem si.

Jason "Frank" Brody - 09. září 2014 20:17

Zase doma Gabriela Sleduji, jak se kolem mě protáhne a jde pro nože. Až teď si všimnu, že to jsou kuchyňské nože. Naše kuchyňské nože. Dojedu doutníček a nedopalek odhodím na zem. Můj nejrychleji vykouřený doutníček. Co je sakra zač? Přijede tu jako instruktorka karate, pak si hraje na Robina Hooda a nakonec mi chce všechno vysvětlovat. Ženská... "Jo, už jdu." řeknu a ohlédnu se přes rameno na tu potvoru. Z potvory zůstal jen prach, který za chvilku rozfoukal vítr. Zajímavé, co se tu sakra děje. Otočím se a jdu k sobě domů. Zavřu dveře, namířím si to do kuchyně. Tam je něco, co uklidní moje nervy. Vytáhnu jednu láhev Jacka a naliji si skleničku. Kouknu na Gabrielu a naliji i ji. "Tak povídej, přeháněj." pobídnu ji a kopnu do sebe sklenku.

Gabriela Anderson - 09. září 2014 20:25

Jack, Frank a já... Sleduju Franka přes rameno. Vzalo ho to. Neví, co si myslet. Usměju se. Nějak takhle jsem se nikdy necítila. Mě matka vždycky říkala, že jsme vyjímečná a že jsem jiná. To, že jsem Polokrevná, jsem se dozvěděla, když mi bylo kolik vlastně? Patnáct? Asi ano. Umyju nože a vrátím je, kde jsem je vzala. Kouknu na sklenici Jacka, kterou mi po jistém zaváhání Frank nalil a vezmu jí do prstů "Tak nejdřív...I když si budeš myslet, že jsem blázen, pamatuj na to, co si před chvílí viděl. Nebyl to žádný trik, ale krutá realita a je na čase, aby ses probral a někdo ti konečně odhalil, že na tomhle světě je všechno sakra jinak, než ti od malička vštěpovali do palice..." upiju Jacka opřu se pozadím o kuchyňskou linku. Nadechnu se. "Jenže kde začít? Co víš o řecké mytologii?" zeptám se ,abych se měla od čeho odrazit.

Osud - 09. září 2014 21:09

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – dopoledne Californie Echidna Amelly hodí nůž na obludu, tím upoutá její pozornost a ona se přestane zajímat o Julii. Nůž se Echidně zabodne do ramene, což je lepší než nic, ale stále zvládá útočit. Letící vozík s oblečením Echidnu sice praští, ale odhodí jej pryč, směrem k Julii, tak tak, že se mu stihne uhnout. Echidna po Amelly sekne mečem, ta se vyhne, ale šíp letí kamsi do stropu. Druhý šíp už jej zasáhne. Echidna zařve, udělá pár kroků vpřed a potom se změní na prach. Po celém útoku tu zůstává jen veliký nepořádek a vyděšení nakupující. Ti viděli sice něco jiného, ale i tak je to vyděsilo.

Osud - 09. září 2014 21:11

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york Lítice Lítice letí směrem k Leovi, ten jí sekne mečem, čímž jí natrhne levé křídlo. Lítice útočí na Lea pařáty, ten se sice stihne ukrýt za štít, Lítice ho tedy nezraní, ale shodí ho na zem. Potom prudce zatočí, otočí se k Leovi zády a chystá se zaútočit na Alessaandru Alessandra se zatím dostala až k druhým dveřím, což znamená, že má volnou únikovou cestu ze dveří ven, po schodech dolů a rovnou do haly. Odkud může kamkoliv.

Osud - 09. září 2014 21:12

Pro Aidena 3. 7. 2014 – ráno Los Angeles Kurzy Ve třídě už dva lidi sedí, ale jeden je zahloubaný do knihy a druhá dívka do mobilu. Najdeš si své místo a čekáš, co bude dál. Najednou do třídy vejde starší pani, podle jejího vzezření se nejedná o učitelku, ale nějaký jiný školní personál. Rozhlídne se po třídě a nakonec se podívá na tebe. „Pan Aiden Carlson? Mohl byste jít se mnou? Jedná se o nějaké nesrovnalosti v platbě kurzu,“ řekne ti a potom vykráčí z učebny ven. Vede tě chodbou, cestou mlčí, až skončíte u jedněch dveří, otevře je, vstoupí dovnitř. Uvnitř je středně velká místnost, jedná se asi o kancelář, spoustu skříní, jeden stůl a na něm plno papírů, několik kytek v květináčích, prostě klasika. Sekretářka tě nechá vejít, potom zajde za stůl a řekne: „Myslela si, že jí to projde. Tvá matka si to myslela, byla tak naivní.“ A potom se promění v arachné. „Vidíš, co ze mě udělala? Ale teď mám výhodu, mám tebe,“ šíleně se zasměje a mrští po tobě pavoučí síť. Stihneš se tak tak shrbit a síť přistane na zdi za tebou. Arachné vyskočí na stůl a chystá se na další útok. V tom květiny, které jsou venku v truhlíku, jako kdyby se zbláznily. Skrz otevřené okno začnou růst šílenou rychlostí a tvořit provaz, který chytne arachné za čtyři z osmi nohou, čímž ji znehybní. Když se otočíš, všimneš si, že ve dveřích stojí dívka ze třídy.

Osud - 09. září 2014 21:13

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Oba Všichni tři se pohybujete na vašich loukách. Včera jste sekali trávu, která se suší na seno. Dnes je potřeba jí všechnu shrabat, takže práce, otravná, zdlouhavá práce. Náhle se na louce objeví pes, je to pes střední velikosti a běží přímo k vám, pravděpodobně se zaběhl. Běží přímo k vám a pořád štěká. Najednou se ale promění v Chiméru, která, než stačíte něco udělat, se zakousne Donniemu do nohy. Donnie Chiméru odkopne, ale je raněn, potřebuje co nejdříve ošetřit. Catherine (Donnieho matka) ječí a ustupuje pryč, Donnie padá na zem. Chiméra se převrátí opět na nohy, stojí proti vám a chrlí oheň.

Leslie Moore - 09. září 2014 21:27

Akce - průšvih! Hlavní program dneška - shrabávání trávy. Hurá... Celý den na slunci, monotónní práce, všude trááva... Donnie i Catherine jsou tu se mnou a i tak nám to nejspíš zabere většinu dne... Už jsem se téměř smířila s nevyhnutelným unuděním k smrti, když se objeví ta pitomá tříhlavá potvora, jejíž jméno jsem si nikdy nedokázala zapamatovat! Dřív, než se stačím byť jen pohnout, se zakousne Donniemu do nohy. Dobrá práce, Leslie, teď ti ještě zabijou chráněnce! Catherine ječí zděšením - vážně by mě zajímalo, co vidí - ale zdá se, že Donnie neumře - podařilo se mu ze sebe tu nestvůru skopnout. No dobře, v tom případě jsem na řadě já. Zmáčknu spirálku na prstenu, co nosím na palci a v tu chvíli držím v ruce svůj bič. Okamžitě se cítím mnohem jistější. Donnie spadl na zem, jeho matka couvá co nejdál od nás - no, velkou šanci nemá. Pokud vím tak -- Nestvůra vychrlí oheň. -- "umí chrlit oheň," dokončím myšlenku nahlas. Napřáhnu se a pokusím se zachytit lví hlavu nestvůry. Jestli se mi to podaří, začnu ji přitahovat k sobě a zahvízdám na svého pegase. Jestli ne, pokouším se udržet si od nestvůry odstup a zachytit jinou z hlav.

Aiden Carlson - 09. září 2014 21:55

Los Angeles - kurzy Když dorazím do třídy, jsou tam už dva lidé, ale ani jeden s mě nevšímá, tak si sednu a chvíli čekám. Najednou dorazí nějaká starší paní a chce se mnou probrat problému v platbě kurzu. Potom vypluje ze dveří ven. Chvíli opravdu chci vstát, ale vzpomenu si, že táta kurzy platil pravidelně. No to mě.. Proto rychle otevřu kufřík, vytáhnu dvě malé skleněné ampulky s bílým fosforem ve vodě, schovám je do dlaně a vyběhnu za tou podivnou paní. Jen co vejdeme, ta divná bytost zajde za stůl a pronese něco o naivitě mé matky. To mě dohřeje, ale vztek přejde, když se ta paní promění v něco, co může být jedině Arachné. Pavouk. Hodně - velký - pavouk.. Arachné po mě hodí síť, já jen tak tak uhnu, ale když se narovnám, uvidím pavoučici, jak stojí na stole a připravuje se k dalšímu útoku. Do háje, je po mně, to nestíhám.. Když už se pomalu smiřuji s tím, že umřu, všimnu si, že květiny v květináči šílí a obmotávají se Arachné kolem pavoučích nožek. Podívám se za sebe a všimnu si té dívky, která byla ve třídě. "Díky, asi jsi mě zachránila.. Je to otrava, ale jsem tvým dlužníkem.." Otočím se zády k přerostlému pavoukovi a už chci odejít, ale najednou si všimnu, že celou dobu držím v ruce ampulky. Ještě jednou se tedy podívám na Arachné, mile se usměji a pravím: "Víte, co dělá bílý fosfor?", zeptám se. "Při kontaktu s kyslíkem je extrémně hořlavý," řeknu a úsměv zmizí. "Dárek od Athény, Arachné," povím a hodím jí pod nožky obě dvě ampulky. Otočím se a zamířím ven z místnosti. Podívám se na tu dívku a usměji se. "Musím si skočit pro věcí, počkej před třídou." Dojdu si pro kabát, kufřík, vyjdu ven a po cestě ze školy stisknu na zdi tlačítko pro ohlašování požáru. Když vylezeme ze školy, řeknu: "Musím domů za tátou, snad je v pohodě.. Předpokládám, že jsi z Tábora." Bylo by hodně divný, kdyby holka, co ovládá kytky, nebyla polokrevná..

Ahramed Delgado - 09. září 2014 22:13

Prý vajíčka a pepř... „Aha, no, škoda, ale jen tak pro zajímavost, nepočítají se mezi temné síly i bílé pláště?“ Trochu se k ní při svých slovech nakloním, jako bych byla obyčejná školačka a povídala své nej nej nej kámošce nějaký špek o někom. Pak se odtáhnu a sama se zasměji svému soukromému vtipu. „Tím vyvoláš tak explozivní průjem, ne?“ Zazubím se při zmínce o rozmixovaných vajíčkách s pepřem. „Už tak bývá u nás po ránu na záchodech nával, slabé žaludky musí někde blít.“ Pokrčím rameny a zase se zakřením. „Radši hodně mastnou snídani...“ „Ani ti nevím, i když... No, ta poloha v které jsem se probudila je asi udržitelná jen v podnapilém stavu.“ Pokrčím lhostejně rameny. „Co ty vlastně nesedíš u vašeho stolu, rozhodla jsi se přeběhnout k nám?“ Znovu zablýsknu zuby a dorazím poslední kousek vajíčka na talíři.

Alessandra De´Lacroix - 09. září 2014 22:32

Presúvam sa, tvárim sa neviditelne a dúfam, že sa dostanem aspoň na ulicu. Tam už bude niekto ďalší kto mi pomôže, vždy sa našiel niekto keď som mala nejaký problém. Tesne pred dverami, keď už mám zrak na svojom východe, začujem ranu, alebo skôr žuchnutie tela na zem. Otočím zrak na bojujúcu dvojicu a zbadám Lea na zemi. Batman sa otočí a šinie si to vzdušnou čiarou ku mne. Do riti! Rýchlo vyhodnotím situáciu. Kým vyjdem von a zavriem dvere a stihnem zamknúť, vrazí do nich a má ma. Ak ich nezavriem a začnem bežať dolu schodami, ona bude letieť, takže jej pravdepodobne nestihnem ujsť a zase ma má. Takže ju musím zdržať. Premýšľam či by ju vysoké C v prevedení dievčenského jačania zadržalo, ale potom si uvedomím, že stále držím stoličku. Srdce mi bije ako šialené, keď sa v momente rozhodnem, pevne ju schmatnem a so švihom ju vrhnem vzduchom proti tej príšere. Va te faire mettre! Pošlem ju v rodnom jazyku na pekné slnečné miesta načo sa otočím a šprintujem si to dole schodmi k vchodovým dverám. Dúfam že som ju trafila, prosím nech je pravda že som ju trafila...vonku som v bezpečí, kopa bohatých ľudí tu má pred vchodami ochranky, vrátnikov, niekto už len pomôže. Prosím prosím prosím. Schody skáčem po troch a ďakujem bohu že mám voľný župan ktorý mi neprekáža v behu a vďaka dĺžke sa mi nepletie pod nohy.

Leonard Silver - 09. září 2014 23:03

Prvním sekem jsem lítici zasáhl. Natrhl jsem jí křídlo, takže by měla mít po létání. Než jsem stačil zaútočit znovu, tak se přiblížila a zaútočila drápy. Útok se mi podařilo vykrýt, ale i tak mně povalila na zem. Ležel jsem tam pár vteřin, než jsem se vzpamatoval. Raději jsem pak štít dal zpět do podoby hodinek, protože na tuhle mrchu budu potřebovat být co nejrychlejší. Pomalu jsem se posadil a uviděl jak se lítice dívá na Alessandru. Zdá se že ta má v plánu utéct. No super.. Ještě abych jí pak hledal bůh ví kde. Zavrtím hlavou a vstanu. To už Alessandra hází na lítici stoličku a následně prchá. Tím hodem mi dala skvělou příležitost k útoku. Jakmile se bude lítice snažit uhnout (nebo bude stát na místě, to je fuk), tak se k ní rozběhnu, vyskočím a bodnu do ní někde v oblasti zad. Na nic nečekám a hned po tom jí seknu směrem na nohy. Pokud by se mi útok nezdařil, nebo ho nějak přežila, tak se už vážně naštvu a vypustím z ruky jejím směrem plamen, který by z ní měl udělat popel.

Julie Tarner - 10. září 2014 10:04

na nákupech Amelly Amelly mě překvapí podobně jako ta ... žena. Tedy bývalá žena. Teď už s člověkem má společného jen menší polovinu. Navíc jde po mě. Amelly se chová, jako kdyby to bylo běžné. A není? Každý den se přece stává, že vás někdo v krámě s oblečením přepadne tvor ďáblův. Zajímalo by mě, co by na tohle řekli věřící. Pak mě Amelly pošle se schovat. Kam? přemýšlím, protože regály s oblečením v okolí nepůsobí jako nejlepší skrýš. Nakonec něco najdu, vchod do skladu. Zamířím tam. Beze slov Amelly poslechnu, vypadá, že ví co dělat. Je na tom líp než já.To už prolétnu záclonkou a schovávám se za roh. Podezřele zadýchaná poslouchám, co se za mnou děje. Nevydržím to a trochu se vykloním. Přesně včas. Spatřuji jak Amelly vystřelí druhý šíp. Šíp? Luk? V obchodě? zamrkám nevěřícně, ale to už se „milá“ paní mizí v podivném oblaku zlatého prachu. Rozklepaná vylezu ze dveří. Teprve teď si uvědomuji, že pořád držím ty šaty. Už nebezpečí pominulo? „Co se to dělo?“ dostanu ze sebe, když se setká můj pohled s Amelliným.

Amelly Brown - 10. září 2014 15:35

Taktika RRP Julie Když echidna odrazí vozík, koutkem oka vidím, že málem sejmul Julii. Do háje, máš ji chránit, ne nechat zabít. Radši jdu střílet, tam se toho tolk pokazit nedá. Z počátečního leknutí jsem se vzpamatovala, a jsem ráda, že jsem konečně v nějaké akci. Založím první šíp, ale sekne po mě. Uskočím pryč, ale šíp letí špatným směrem. Hned založím další. S radostným úšklebkem jí namířím přesně mezi oči. Na malou chvilku jako by se všechno zastavilo, a já šíp pustím. "Krása" Zaraduju se potichu, ale hned si uvědomím co se ode mě čeká. Ještě s napůl připraveým lukem se otočím, a když nevidím nic jiného než vyděšené lidi, nechám zase luk proměnit na lesk na rty, a hodím si ho do levé kapsy u kraťas. Rychle seberu ze země svůj batoh a pokud tam zůstal tak i nůž, a vrátím ho na původní místo. Rozběhnu se k Julii, která je sice vyděšená, ale očividně se jí nic nestalo. Naštěstí ani lidem okolo. Využiju jejich překvapení, a chytím Julii za zápěstí. Ne moc silně, ale dost silně na to, abych ji z obchodu odtáhla. Jestli šaty sama nepustí, co nejjemněj ale i nejrychlej jí je vezmu, a hodím na podlahu. "Všechno ti vysvětlím, slibuju, ale teď radši zmizíme, než začnou mít nepříjemné otázky." Zamumlám jí, a hned vyrazím z obchodu, pořád ji ještě držím. Odvedu ji o kus dál na nějakou odlehlou lavičku, a tam si sednu. "Takže...ehm" Nějak nevím, jak pokračovat dál. Na tuhle část jsem se těšila nejmíň. "Ehm, víš něco o řecké mytologii?" Zeptám se, a usměju se na ni. I přes to, že jí teď musím zkazit představu světa který do teď znala, mám pořád dobrou náladu nad nějakou akcí. Brzo se vrátím domů. Bleskne mi hlavou, ale hned si vynadám, a zase se soustředím na Julii. Musím, ale nezáleží mi na ni jen z povinnosti.

Alyssa Wonder - 10. září 2014 15:58

Domácí medicína „Myslím že ne pokud tedy v té budově nestrašilo,ale i tak by to fungovalo jen na ty duchy.“Její další slova mi vyvolají vzpomínky na střední školu. Jak se jmenoval ten kluk?Ryan.Pohádali jsme se a já ho přesvědčila že když vypije láhev sirupu a k tomu čtyři syrová vajíčka vlije se do něj velká síla.Což se stalo i když poněkud jinak.A kromě něj pak byl naštvaný i zbytek týmu a hlavně trenér.Bylo mi jedno že je to náš nejlepší hráč protože to byl arogantní vůl.Navíc jsem se omluvila a je mi jedno že se tentokrát museli obejít bez slevy ve svém oblíbeném bistru. „Ne na průjem by jsi musela vypít láhev sirupu a k tomu čtyři syrová vajíčka.“odpovím pak na její otázku. „Vážně já myslela že vy nezvracíte.I když aspoň jste na to zvyklí což mně přivádí k další otázce.Už se ti někdy stalo že jsi usnula v posteli?“ Vzpomínám si na své zážitky s alkoholem kdy jsem se dostala od teorie časových kvantových smyček k tomu zda si jde sundat kalhoty před hlavu.Nakonec jsem je vyhodila z okna abych dokázala Newtonův zákon přitažlivosti. „Myslíš snídani kdy muž zaboří obličej co velkého talíře s bramborovou kaší a pak zvedne oba palce?A nakonec si poleje hlavu šťávou z masa a jí kaši rovnou z talíře.“ A pak přijde na řadu popis další party která skončila že se opili tak že je museli hledat pod stolem.Já se jednou probudila v křesle v podobě mušle s jedlými mušlemi ve vlasech.Nevěděla jsme co tam dělám protože moje vzpomínky končili u toho závodu rikš v hale hotelu.A pak se mně zeptá co tu dělám.Zkusila jsem že si popovídám s nimi protože oni to téma většinou zapomenou a tak ho můžu použít znovu až budou v lepší formě.Často ho můžu použít i vícekrát. „U mého stolu nikdo nesedí to není jako na střední škole a tak jsme se rozhodla jít sem“ Zabalím poslední kousky nezdravého jídla do sebe a vidím že ona už taky dojedla.

Julie Tarner - 10. září 2014 16:02

v obchodě Amelly Jak se otočí všímám si luku. Teď už to stíhám zpracovat. Není to tedy zrovna přínosné, ale ... Ona fakt drží luk?! pomyslím si, ale to už je smrtonosná zbraň pryč. Lehce se zamračím. „Kam jsi ho dala?“ dostanu ze sebe, když mě táhne pryč. Šaty už nedržím, na to jsem až příliš mimo. Nevím, kam mě odtáhla ale najednou jsme byli někde v parku u laviček. Sedá si. Zůstanu stát a zamyšleně zírám kamsi do keřů. Snažím se to pochopit, ale logikou to nejde. Smůla. Pak padne dotaz z její strany. Mytologie? Báje a pověsti? napadne mě. Tohle už mě přiměje sednout na lavičku vedle ní. „Trošku, vlastně moc ne... Jen, že tam hraje nějakou roli Olymp a nějací bohové...“ vyčerpám své znalosti. A pořád se lehce zamračena snažím vymyslet co se tam, sakra, dělo.

Jason "Frank" Brody - 10. září 2014 18:19

Hodina historie Jasně, pamatuj na na to co jsi viděl. Jak bych sakra mohl zapomenout ty jedna... Dusím v sobě ruzné kletby a další zaklínadla. Některé jsem i právě vymyslel. Místo toho se radši zase napiji té zlatavé tekutiny, která mi vždy pomůže. Když už zradí všichni, Jack nikdy! Pak přišla otázka ohledně dějepisu na téma Řecko. Mé oblíbení. "Moře, hezká architektůra, moc bohů." řeknu a pokrčím rameny. "To je tak všechno co vím." Obrátím do sebe zbytek skleničky a naliji další. "Nechceš mi snad tvrdit, že ta potvora mě přišla učit historii Řecka, že ne? A když už jsme u toho, co je to za potvoru a proč se mě ptáš na Řecko?" znovu se napiji a rovnou do sebe kopnu celou sklenku. Další si nenalívám, na další flašku už nemám peníze.

Gabriela Anderson - 10. září 2014 18:27

Hlavně klid... Nechám Frankyho, aby na mě vychrlil, co má na srdci a vydechnu  Moc bohů, to je sakra trefný. Podívám se mu naprosto klidně do očí "Ne, nepřišla tě učit dějepis. Ta potvora byla harpyje. Harpyje a jí podobné bestie jdou po nás všech. Jdou po všech polokrevných..."  zarazím gestem ruky jeho možný příval dalších otázek. "Řekové měli velký božský Pantheon. Spousta bohů, jak si řekl. Zeus, Poseidon, Áres, Hefaistos a spousta dalších. Byla bych tu ještě za hodinu, kdybych je měla všechny jmenovat." oklepu hlavou "Pamatuješ na báje s Europou? Zeus se v ní spustil se smrtelnicí. A existuje spousta dalších bájí, kde to udělal. Jenže to nedělal jen on. Dělali to snad všichni Olympani." Položím poloplnou sklenku na linku a narovnám se. "Bohové jsou skuteční, stejně jako ta harpyje venku a...jsou to naši otcové. Můj otec je Áres - bůh války. Proto jsem tak dobrá se zbraněmi a proto mám ten luk, který si před chvílí viděl" založím ruce na prsou a prostě počkám, co to s ním udělá.

Jason "Frank" Brody - 10. září 2014 20:36

Krutá pravda Začala mi vysvětlovat co a jak. Bohů je moc, nic nového. Pak se zmínila o tom, jak se Zeus zapomněl s lidskou ženou. Co jsem ale nevěděl, že to udělali snad všichni bohové. A ona je dcerou Área. Boha války. A ta potvora byla harpie. "Jo, fajn. A ještě mi řekni, že ten brýlatý blbec, kterýmu říkám tati je taky bůh, a že za chvíli přijede na Pegasovi." To je prostě blbost. I když vím, co jsem viděl venku, tak mi to pořád připadá jako blbost. "A co ta harpie chtěla ode mě. Říkala si, že leví jen polokrevné.... Nechceš mi snad říct, že můj rodič je fakt bůh. Že ne?" Zeptám se a zní to spíš jako rozkaz.

Amelly Brown - 10. září 2014 20:47

tak do toho, vysvětluj... Julie Sednu si na lavičku, a ona si po mé otázce sedne taky. Vyslechnu si její odpoveď. Bezva...takže skoro nic. To bude na dlouho. "Fajn" řeknu si potichu spíš pro sebe než pro ni. "Takže, hora Olymp" navážu na tu trochu co ví. "hora Olymp, je osídlena bohy. Je jich docela dost, a jsou to bohové všeho možného, třeba moře, slunce, války, taky bohyně moudrosti, lovu, lásky, no...je toho prostě hodně." Na chvilku se odmlčím, ale ne na tak dlouho, aby se mohla začít vyptávat. Celou dobu mluvím spíš pomalej, a dívám se na ni, jak bude reagovat. "Tihleti bohové existují, občas se prochází tady po zemi, zapletou se s nějakými lidmy, a pak třeba mají děti. Těm se říká polokrevní, protože mají jednoho božského rodiče. No, a jedno z těch dětí jsi ty. Máš nějakého božského rodiče, v tvém případě mámu. Proto nemáte žádné fotky, moc o ní nevíš, a tvůj táta o tom nerad mluví." Nevím to 100%, ale podle toho co mi říkala a podle toho jak se většina rodičů chová, si myslím, že to tak nějak bude. Doufám, že se trefím. "Klidně si mysli že jsem blázen, ale vzpomeň si na tu echidnu-to je jméno té potvory. Takové a jiné podobné příšery po polokrevných jdou, a snaží se je dostat." Tak, a to nejhorší je za mnou. Tohle mi nikdy nešlo. Zvědavě se na ni podívám, a očekávám hromadu otázek, nebo obvinění že jsem blázen. No, možné je obojí.

Gabriela Anderson - 10. září 2014 20:49

Pravda pravdoucí Není divu, že tomu nechce věřit. Většina polokrevných tomu nevěří. Ostatně já tu jsem abych ho ochránila a přivedla do tábora. Víc se po mě nechce, tak co? Taky bych ho tam mohla dotáhnout za nohu. Při tý myšlence se ušklíbnu a málem nevnímám, co mi říká.  "Ne. Ten chlap, co bydlí s tvojí matkou opravdu není bůh." zasměju se při představě, ve které jede jeho otčím na pegasovi. Ten chlap bypadá, že si neumí ani zavázat kravatu. "Harpyje, echidny, chiméry...Jde toho po nás vcelku hodně..." pokrčím klidně rameny a položím na linku pozlacený hrot šípu. "Je mi jasný, že mi nevěříš. Proč bys taky měl, že jo? Nicméně pravda je takové, že mě sem poslali, abych tě chránila a až příjde čas, tak tě zavedla na místo, kde ti dají pořádný výcvik a kde se seznámíš s ostatními svými sourozenci." ušklíbnu se. Otec se zřejmě činil. Tenhle kluk bude nejspíš taky jeho dílo. "Tvůj otec je bůh ať chceš nebo ne. Ostatně oni berou lidskou podobu. Tvoje matka ani nemusela vědět, že je bůh, když..."  větu nedokončím a pohrávám si prstem s řemínkem, který je opletený kolem hrotu.

Osud - 10. září 2014 21:27

Pro Alyssu, Ahramed, Chrise, Petera a Davida 3.7.2014 – 9:00 Tábor Polokrevných Táborem se rozezní gong: první rána, druhá rána, třetí rána. Všichni moc dobře víte, co to znamená – máte ukončit, to co děláte a dostavit se k dopolednímu programu. Ten je následující. Athénovci, Áresovci a Hefaistovci mají trénink v šermu. Dionýsovci mají trénink v lukostřelbě. Všichni se máte ozbrojit a sejít se před arénou, kam za vámi přijde někdo, kdo vás bude tréninkem provázet.

Osud - 10. září 2014 21:28

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno, spíš k poledni New york Aless Hodíš po lítici stoličku, která jí sice nezasáhne, ale zabaví. Potom vyběhneš z místnosti ven, a běžíš po schodech. Župan ti sice běhu nebrání, ale trochu tě zpomalují papuče, takže tě má Leo čas dohnat. Leo Dostáváš se na nohy a potom letí na lítici stolička. Díky tomu, že Lítice byla zaměstnaná Alessandrou (a jejím útokem) měl jsi možnost bodnout jí přímo do zad a taky se ti to povedlo. Lítice zařvala a rozpadnula se na prach. Teď je na čase chytit Alessandru. Ta vyběhla z místnosti ven a běží po schodech do haly, kdo ví, kam chce běžet dál. Naštěstí v jejích papučích není dost rychlá a tak nemáš problém jí dohnat, než se dostane z haly ven.

Osud - 10. září 2014 21:29

Pro Chrise 3.7.2014 – 9:00 Tábor Polokrevných Ještě na oštřovn s Rachel „Já nevím,“ pohodí Rachel rameny. „Někdy chodím k Dionýsovcům hrát karty, třeba to mě baví,“ řekne skoro jako by se styděla. „Ale nemyslím, že bych byla dcerou Dionýsa, nemám ráda alkohol,“ odpoví potichu. „Nebo se ráda procházím po louce a sbírám čtyřlístky…“ Ještě by asi v rozhovoru pokračovala, ale najednou se ozve gong a Rachel s sebou trhne. „To už je devět? Já se ani nekoukla, jaký program máme, doufám, že nepřijdu poslední. Musím běžet,“ vyhrkne, zvedne se a opravdu vyběhne ven.

Osud - 10. září 2014 21:30

Pro Aidena 3. 7. 2014 – ráno Los Angeles Cesta domů „Jo, jsem Daisy, dcera Deméter,“ odpoví ti dívka a jde za tebou. „Ten útok před dvěma týdny vyvolal příliš pozornosti, tak mě Hestie poslala, abych tě chránila a taky odvedla do tábora.“ „Můžu nás odvézt, ale asi by to chtělo, abys to řekl tátovi a zabalil si věci,“ dodá a potom nastane ticho. „Co všechno o táboře víš?“ zeptá se tě, přičemž jde stále s tebou.

Leonard Silver - 10. září 2014 21:45

Jak jsem předpokládal. Lítice byla zaměstnaná Alessandrou a tak si ani zřejmě nevšimla že jsem už na nohou. V klidu jsem se k ní dostal a bodl ji do zad. Pak se konečně změnila na prach. Leo: 2 - Lítice: 0. Ušklíbnu se a svůj meč opět zmenším do podoby pera. Zavřu uzávěr a strčím pero do kapsy. Pak už se rychle vydám za Alessandrou. Když se dostanu ke schodům, tak je beru po třech. Během pár dalších vteřin jsem asi tři metry od Alessandry. "Neměla bys chodit ven. Bude ti v tom županu zima. A navíc jich tam může být více". Usměji se a trošku si upravím pomačkaný oblek. "Já vím že jsi zmatená. Asi to byl pro tebe drobátko šok.. Hele pojď se mnou někam kde budeme mít soukromí a já ti všechno vysvětlím a odpovím na veškeré tvé otázky. Platí?" Navrhnu přátelsky a čekám jak se Alessandra rozhodne. Kdyby chtěla utéct, tak ač nerad, budu ji muset zastavit. Doufám že to ale neudělá.

Jason "Frank" Brody - 10. září 2014 22:12

Cestování "Takže tebe poslali, abys mě hlídala. A teď, když jsi mi řekla tak hezkou pohádku, tak mě odvedeš za ostatníma jo? To je jak nějaký blbý vtip. Takže, poletíme na pegasovi?" zeptám se a naliji si skleničku Jacka a hodím ji do sebe. "A kde to vůbec jste zakopaní? Někde v Řecku?" zeptám se a koukám na Gabriel. "Počkej, ty mě jako teď odvedeš? A co moje mati, nebudou ji tu taky hledat nebo tak něco? A kdo vlastně teda můj tatik?" položím nějak moc otázek a tak nějak tuším, že na ně nedostanu pozitivní odpovědi. Pořád si myslím, že je to hovadina, ale tak nějak uvnitř srdce cítím, že mluví pravdu. To je v háji.

Gabriela Anderson - 10. září 2014 22:22

Pegas? Cože? "Jo měla jsem tě hlídat a věř mi, že nadšená jsem z toho nebyla. Mám vlastní život, ale když Hestia zavolá, tak se musí poslechnout." zavrčím a přestanu si hrát s šípem. A pak příjde narážka na pegase. Málem vyletím z kůže, ale vydechnu a jen zatnu ruku v pěst a zase jí povolím.  "Pegas? Do háje fakt tě nenapadlo nic originálnějšího?" vyštěknu asi až moc ostře. "Já nemám pegase. Jsem na poněkud živější věci než je pegas i když umí lítat. Pořád je to zvíře a má slabiny."  Jo, už se uklidňuju. Bude to dobrý, Huntere. Bude to dobrý! "Místo, kde je Tábor je pro tebe prozatím tajné. Co se týká tvojí matky...Měl bys jí říct...Vlastně co uznáš za vhodný. Já netuším, jestli věděla, že se zapletla s bohem. Ta moje to třeba věděla a od malička mi to naznačovala..." pokrčím lhostejně rameny a posadím se na linku. hrot uvážu zase na krk a kouknu na Franka.  "Ovšem pokud je ti nemilé jí to takhle říkat, nebo se nějak vymlouvat mohla bych říct ,že tě beru na soustředění. Přece jen si chtěl u mě trénovat karate ne?" ušklíbnu se.

James "Chris" Black - 11. září 2014 07:48

Ošetřovna Pozorně poslouchám co říká a začínám přemýšlet. Pak vyhrkne něco ve smyslu programu a musím běžet, tak ji nechám. Možná se jen něčeho viděsila. Rychle si překontroluji sulneční brýle, jestli mi nespadli. Ale naštěstí je svět pořád načernalý. Naštěstí? Začínám přemýšlet, co by mohla být za boha. Karty, čtyřlístek, štěstí. ŠTĚSTÍ! Vyskočím ze židle. Jaká je bohyně štěstí, sakra? Přemýšlím nad tím, mezitím co čistím a znovu obvazuji rány táborníkům.

Julie Tarner - 11. září 2014 15:35

na lavičce Amelly Amelly se před mýma očima mění. Tedy samozřejmě, že to není tak do slova jako ta paní v obchodě, ale najednou to už není ta hodná kamarádka, kterou jsem znala. Poslouchám celou historku. Má jí vymyšlenou docela dobře, ale nevím, bohové, neexistující luk a stará hora z bájí. Pohádku mi kazí malá drobnost, já viděla tu potvoru a svým očím věřím. Bezmyšlenkovitě si žmoulám jeden pramen vlasů, jako vždy, když přemýšlím. Chvíli je ticho. S matkou má pravdu, nikdy jsem se o ní nic nedozvěděla. „Proč já?“ dostanu ze sebe. Skloním hlavu a zakryji si obličej dlaněmi. Rozbrečím se. Její slova až příliš vysvětlují nejasnosti ohledně matky. Jedno z mála mých citlivých míst. „Moje máma zahynula při nehodě.“ snažím se obhájit slovy, jenž mi tvrdil táta. Nezní to moc přesvědčeně.

Amelly Brown - 11. září 2014 16:27

Pořád lavička Julie Nakonec se nestalo ani jedno z očekávaného. Nevím, jestli jsem za to ráda nebo ne, a za chvíli už určitě vím, že ne. Proč já... Opakuju si v duchu její otázku. To by mě taky zajímalo, proč já. Když vidím jak ji to vzalo, vzpomenu si na den, kdy to máma řekla mě. Taky jsem z toho byla hodně špatná. Skousnu si ret. Nevím, co mám dělat, protože v táboře jsem nikoho utěšovat nemusela, a ani to neumím. Nakonec se posunu blíž k ní, chvilku zaváhám, a potom ji obejmu kolem ramen. "Promiň, že to říkám," Ozvu se potichu, a odpovídám na její poznámku o mámě."ale vždyť tomu sama pořádně nevěříš." Soudím tak z jejího hlasu, a z toho, jak se chová. Na chvíli se odmlčím. "Podívej, není to tak hrozné, jak si myslíš. Je pro nás, tím myslím nás polokrevné, jedno místo. Tam budeš v bezpečí, budeš moct zjistit něco víc, a taky," Zaváhám ještě víc "taky o tvé mámě." Dořeknu ještě tišej. Jsem trochu nervózní, a tak si začnu potichu broukat jednu svoji písničku. Vím, že sourozeci umí léčit zpěvem, ale já v tomhle nikdy moc nevynikala. Něco málo mi sice šlo, ale upřímně, ze srubu jsem v tomhle nejhorší. Přesto jí moje tichá pobrukovaná písnička může dát trochu naděje a radosti, stejně jako mě to pomáhá na moji nervozitu a nejistotu.

Julie Tarner - 11. září 2014 17:52

na lavičce Amelly Trochu sebou cuknu, když ucítím její ruce na svých ramenech. Její slova vnímám , ale trvá mi, než je zpracuji. Než si přiznám, že má pravdu. Nevěřím. Nikdy jsem tomu nevěřila, ale možná bych tomu chtěla věřit. Vždycky jsem si matku představovala jako hodnou milou a samozřejmě krásnou ženu. Moje představy prostě kazila myšlenka, že tátovy nechala na krku dítě a sama odešla za jiným... Amelly asi ani netušila, jak mě nakopla tím, že možná něco zjistím o mámě. Nejraději bych chtěla vědět všechno. Od začátku až do konce. A popravdě. Vnímám krásnou melodii a jako mávnutím kouzelného proutku se mi začne zlepšovat nálada. Má nenávist ke všem kolem opadá a střídá se za mou milou stránku. „Kde je to místo? Je tam má matka?“ zeptám se ji tiše, když zkrotím slzy.

Aerith Winter - 11. září 2014 18:18

Kavárna Cleo McMillan Usmívala jsem se a kývala jsem. "Ano, v poslední době jsem se o to začala víc zajímat. Objevila jse, doma totiž nějaké tátovi staré knihy." Řekla jsem to poměrně v klidu a vyrovnaným hlasem. Kvůli téhle misi a Cleo sem se totiž naučila poměrně dobře lhát. Neboj, jste zpátky ani nestihnu říct švec. A o sebe se postarám, jestli se o mě bojíš. Zasmála jsem se a číšnice nám akorát donesla objednané pití. Já? Co já? Otázka, jestli někam pojedu je zaskočila, což si mohla všimnout. No pojedu dělat lektora na dětský tábor, ale s rodiči nepojedeme asi nikam. Max na chalupu na vodu. Řekla jsem trochu rozklepaným hlasem a prohlédla jsem si okolí. Zdálo se mi, že tu je něco špatně. Začínala jsem se obávat toho, že nás zde něco napadne..

Cleo McMillan - 11. září 2014 19:03

Laté Aerith Winter Aerith řekla, že asi nikam nepojede s rodiči. Nejraději bych byla tady. Bylo by mi jedno, co bych tu dělala. Úplně jsem i zapomněla kam to vlastně jedeme. "Dětský tábor?" zeptala jsem se se zájmem. "Nic takového jsem ještě nezkusila. Kdy? Myslíš, že bych se tam vmáčkla jako lektorka?" zeptala jsem se, ale ani moc nečekám, že odpoví kladně. Přeci jen je to dost pozdě. Mezitím nám servírka donesla naši objednávku. Položila to před nás a odešla. trochu mě děsila, jelikož měla docela vražednej pohled. Nevím proč, protože jsem jí nic neudělala. Upila jsem ze svého laté a měla jsem takový pocit, který mám vždy když ho piju. Pocit toho tepla a lahodné pěny. když jsem si vychutnávala své laté, všimla jsem si, že se Aerith tváří nějak divně. "Děje se něco?" zeptala jsem se jí. "Jsi nějaká nervózní." podotkla jsem..

Aiden Carlson - 11. září 2014 19:50

Los Angeles - ulice a domov Když vyjdu před školu, automaticky se rozejdu směrem domů a nevšímám si hasičských aut, které pravděpodobně začnou přijíždět. Po cestě se mi ta dívka představí jako Daisy, tak se představím taky: "Těší mě, Daisy. Já jsem Aiden, pravděpodobně syn Athény," řeknu a za chůze si jí prohlížím. Při zmínce o útoku před čtrnácti dny se jen ušklíbnu, ale mozek mi začne pracovat na sto deset procent. Takže tábor vede Hestia. Hestia, Hestia, Hestia. Mám pocit, že to byla bohyně posvátného ohně a rodinného krbu. Proč už mě to vůbec nepřekvapuje? Potom říká, že nás může odvést, tak přikývnu a řeknu: "Potřebuji si vzít jen nějaké oblečení a složky. Všechno laboratorní vybavení, co se dá přesunout, mám vlastně u sebe, takže tak." Nakonec přijde na mé znalosti o táboře, kterých sice není moc, ale i tak to je slušná příležitost se rozmluvit. Vím jen pár zásadních věcí. Tábor Polokrevných je asi jediné bezpečné místo pro nás. Učíme se tam teorii o boji s nestvůrami, přežívání, a praktická cvičení; souboje se zbraněmi a tak dále. Ubytováni jsme ve srubech podle toho, kdo je náš božský rodič, že? To je asi vše, jak jsem říkal, moc toho nevím." Po těchto slovech stanu před dveřmi našeho domu, odemknu a vyjdu dovnitř. Když se Daisy přesune dovnitř, zabouchnu za sebou dveře a zahulákám: "Tati, jsem doma a vedu s sebou návštěvu!" Pak ztlumím hlas a řeknu Daisy: "Řekni mu, proč jsi tady, on to pochopí. Já si jdu sbalit věci. Zouvat se nemusíš!" S těmito slovy vběhnu do pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Ihned i vezmu svojí krosnu a začnu do ní házet oblečení na čtyři dny. Víc asi potřebovat nebudu, nějaké tam bude a když tak si vyperu. Potom přeběhnu do laboratoře a vezmu si složky, které mi tam nechal táta. Když odejdu ke dveřím, naposledy se smutně rozhlédnu po své laboratoři s pocitem, že ji dlouho neuvidím. Nakonec ale dveře zavřu, vezmu krosnu a kufřík a vydám se do hlavního pokoje, kde by měli být táta s Daisy.

Amelly Brown - 11. září 2014 20:29

Pořád lavička Julie Při zmínce o její mámě, Julie úplně ožila.Taky se zatvářila trochu přívětivěj. Že by ta melodie? Mě taky pomohla, cítila jsem se jistější. Možná mi nešlo léčení, ale zvedání nálady a skládání písniček...to je moje. Musela jsem se usmát. "No..." Začnu trošku vyhýbavým tónem. Nechci ji namotivovat a hned zase odradit. "Nebude přímo v táboře, tam to má pod dohledem jedna bohyně, a ta, teda pokud vím, děti nemá. Ale pořádají se různé...no, asi nejvýstižnější název bude návštěvy na Olymp, kde si s některými bohy můžeme i povídat a tak... A taky je možné, že se s tebou nějak spojí dřív. Třeba přes sen, nebo tak něco. Řekla bych jí ještě o určení, o srubech a spoustě dalších věcí, ale myslím, že jí tohle zatím stačilo. Najednou si uvědomím, že mám docela hlad. Nechci kazit chvíli a dojem, ale prostě se potřebuju najíst. "Hele," Ozvu se po nějaké odmlce "Nemáš hlad? Já docela jo, zašla bych si někam...třeba na bagetu nebo tak něco" Páni, to bylo fakt dobré. Musím se pochválit. Chudina, v jednu chvíli jí zkazím svět, a o chvíli pozděj že mám hlad...No skvěle. Podívám se na ni, a pokusím se zatvářit aspoň trochu normálně a povzbudivě.

Osud - 11. září 2014 21:33

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – ráno Londýn Obě Sedíte venku v kavárně, povídáte si, vše je klidné. Okolo běhá jen jeden větší pes, asi se někomu zaběhnul nebo je potulný, kdo ví. Najednou však pes začmuchal, podíval se na vás dvě, výhružně zavrčel a rozeběhnul se směrem k vám. Jak běžel, uvědomovaly jste si, že to není obyčejný pes, po cestě jako kdyby se měnil, zvětšoval se, sílil, a celkově vypadal daleko hroznější. Už jste si nebyly ani jisté, zda jde o psa, nebo nějakou příšeru. Nebyl to obyčejný pes. Byl to Hellhound (Omlouvám se, nevím, jak se jmenuje česky, když někdo poví, budu ráda). Skočil přímo mezi vás, porazil stůl, obě dvě jste instinktivně odskočily, lidé kolem s jekotem utíkali. Teď seděl vedle povaleného stolu, výhružně vrčel na Cleo a připravoval se na ni vyskočit a rozsápat ji hrdlo.

Osud - 11. září 2014 21:34

Pro Aidena 3. 7. 2014 – ráno Los Angeles Doma Daisy zůstala v hlavním pokoji a bavila se s tvým otcem, když ses vrátil, zrovna mu předávala visitku s adresou tábora. Když jsi vstoupil, řekla ti: „Tábor je na Long islandu, autem by to trvalo moc dlouho, budeme muset letět.“ Potom se podívala na tvoje zavazadla a dodala: „Tašky pošleme předem, pegas by je neunesl.“ Potom se zarazila. „Nevadí ti doufám pegas? Je to nejrychlejší, nejpřesnější a asi i nejbezpečnější způsob.“ Přitom vytáhla z kapsy jakýsi bloček, na který vypsala adresu, papírek položila na tvoje zavazadla a přiložila k němu peníz, ve kterém jsi mohl poznat drachmu. Taškám v pár minutách narostly křidélka a samy odletěly. Potom se podívala znova na tvého otce, který byl opravdu vykolejený a potom na tebe. „Já půjdu ven, ať se můžete v klidu rozloučit, já zatím přivolám pegase,“ řekla Daisy a vyšla ven z domu a zahradu, kde pobíhala za okny.

Alessandra De´Lacroix - 11. září 2014 23:47

Z celej sily sa sústredím aby som nezakopla o papuču a mám ten nechutný pocit, že ma čochvíľa čosi zdarpí za rameá a odtrhne mi ruku od zvyšku tela alebo tak niečo. Preskočím posledné dva schody, natiahnem ruku, dotknem sa kľučky...a začujem Leov hlas. Žiadne škriekanie alebo vyhrážky? Batman... zmizol? Nestihnem otvoriť dvere, len sa otočím, a naozaj, ježibaba nikde v dohľade. Tá stolička zabrala? Odviedl pozornosť? Ale to potom znamená, že ju musel Leo zneškodniť...takže je ešte nebezečnejší ako ona. Wau, ten chalanisko sa nezdá.  Zatnem sánku a chvíľu zotrvávam v podozrievavom tichu. Drobátko? Seriózne? Práve ma niečo chcelo poslať čuchať fialky odspodu...a rozbilo mi to stôl. Fait chier, som kurevsky zmätená. Uľavím si. V súkromí? Veď tu v hale sme len my dvaja. Vetu "poďme niekam do súkromia" by som čakala v inej situácii. Poviem položartom, ale vyznie to, akoby som si robila srandu z toho, že si robím srandu...ak to dávalo vôbec nejaký zmysel. Nejako sa nebabrem v tom že práve som zistila že o svojom kuchárovi viem veľké guľové. Zachránil mi život, koľko viac dôkazov na to aby som mu dôverovala potrebujem? Bez slova prikývnem a vydám sa do ocovho kanclu, ktorý je na prízemí, takže sa nemusíme trepať až do mojej izby späť po schodoch. Aj tak tam má personál zakázané chodiť, a pére tu nebol, takže nás tam nebude nikto rušiť. Veľký tmavý dubový stôl, premietačka, zvinuté plátno, jedna stena tvorená knižnicou, druhá domácim kinom, tretia veĺkými oknami. Za stolom kožené kreslo, vzadu v miestnosti pohodlný gauč. Zameirim práve k nemu a uložím sa naň tak, že si nohy zasuniem pod telo a keď si Leo sadne tiež, zadívam sa nańho, hlava mierne naklonená do strany. Tak...vysvetľuj. A dúfam že máš fakt dobrú historku a vysvetlenie na to, čo dokelu sa tu udialo.

Leonard Silver - 12. září 2014 00:54

Alessandra byla u dveří a držela klidu. Zdá se že jsem dorazil právě v čas. Díval jsem se na ní a čekal jak zareaguje. Vypadá to že je celkem rozrušená. Já se jí ani nedivím, většina těch co o ničem neví by reagovala asi podobně, kdyby viděli Lítici. No ale Alessandra má smysl pro humor stále, takže je to dle mého v pořádku. Na její poznámku se jen usměji a společně zamíříme do pracovny jejího otce. Budu rád když budeme někde sami, nechci aby nás náhodou někdo zaslechl, takže ta pracovna bude ideální místo. Když vejdeme dovnitř, tak si napřed prohlédnu vybavení které v místnosti je. Až pak dojdu k Alessandře a sednu si vedle na ní gauč. Pak se na ní podívám a usměji se. "No asi.. teda určitě se ti to bude zdát bláznivé, ale vše co ti řeknu je vážně pravda". Na chviličku se odmlčím a přemýšlím jak začít. Po pár vteřinách znovu spustím. "Jak ti asi došlo, nejsem tu jako sluha, to byla jen kamufláž. Dá se říci že jsem něco jako tvůj ochránce. Ta stvůra co jsi viděla byla Lítice. Jsou celkem nebezpečné a někdy i zákeřné, takže pozor na ně. Jo a raději pro ně používej označení Blahovolné, pokud nechceš aby se tu ukázala další". Vydechnu a pokračuji. "Šla po tobě, proto že jsi jako já a spousty dalších. Jsi polobůh. Naše moc Blahovolné a podobnou havěť přitahuje, proto po tobě šla. Než řekneš že jsem blázen tak přemýšlej. Co tvá matka? Ať ti o ní otec řekl cokoliv, nejspíše to nebyla pravda. Ve skutečnosti je to stoprocentně nějaká bohyně. Určitě Afrodita.. bohyně lásky". Ušklíbnu se a podrbu se na bradě. "Můj otec je Héfaistos. Manžel Afrodity. Dalo by se říci že jsi vlastně něco jako moje nevlastní sestra.. To je teda pěkný". Pousměji se a zadívám se na tebe. Natáhnu před sebe pravou ruku. Otočím ji dlaní vzhůru a celá dlaň mi najednou vzplane. Žár který oheň vydává je docela velký, určitě větší než má normální oheň. Mně naštěstí ale nepálí. Chvilku si oheň v dlani nechám aby ses na něj mohla podívat. Pak sevřu dlaň v pěst a oheň zmizí. "Důkaz. Aby jsi mi věřila.. Víš já dokážu ovládat oheň a vyrobím v podstatě cokoliv z čehokoliv, i když mi nejlépe jdou věci kolem kovu. Třeba ten meč jak jsi viděla jsem si vyrobil sám.. Ještě o tom nevíš, ale i ty máš nějaké schopnosti. Časem se je jistě naučíš ovládat". Pomalu se zvednu a dojdu k oknu. Podívám se zda se venku něco neděje a pak se otočím zpět na Alessandru. "Je toho na tebe najednou moc, to chápu.. Před pár lety jsem se cítil stejně. Ale musíš mi zkrátka věřit".

Julie Tarner - 12. září 2014 10:52

na lavičce Amelly Podívám se jí do tváře. Zaváhala. O mojí matce taky neví. pomyslím si. Až příliš dobře dokáži číst lidi. Okamžitě však ví, kde bych ji mohla sehnat. Však jsi tomu sama nevěřila, že by jen tak seděla v nějakém táboře a čekala na tebe, když se o tebe nestarala celých šestnáct let. „Jo, sny občas bývají fakt divný...“ postesknu si tiše, protože kolikrát se mi už zdálo o nějakých barových bitkách je až nereálné. Vždyť jsem naživo nikdy ani žádnou neviděla, ale ve snech je mám aspoň jednou týdně. Chvíli, docela krátkou, sedíme tiše a já se to snažím pochopit a uvěřit tomu. Vzhledem k událostem to není zas tak těžké. Je to jediné vysvětlení, které momentálně dává aspoň trochu smysl. „Já hlad nemám. Ale dobře...“ souhlasím trochu překvapeně. Zrovna na nás zaútočila nějaká potvora a ona má chuť jíst?! podivím se, ale nahlas nic neřeknu. Kdo ví, zda je vůbec moje kamarádka. Celou dobu mi lhala...

Amelly Brown - 12. září 2014 14:49

Pořád lavička Julie Hmm... asi jsem neměla říkat, že mám hlad. Ale já opravdu mám hlad, ani sem pořádně nesnídala. "Tak pojď, něco si dáme, mě to pomůže na hlad, a tobě na nervy." Vstanu z lavičky a usměju se. Po chvíli chůze se zase ozvu. "Víš, poslali mě sem, abych tě před těma potvorama chránila, a až bude pravý čas, abych ti to všechno pověděla. Teď, pokud budeš chtít, tě můžu odvést do tábora. Teda, ne úplně te hned, ale až si sbalíš nějaké věci a tak. Samozřejmě nemusíš, ale bude to tam pro tebe lepší, kdybys tu zůstala, nemůžeme tě pořád hlídat." Mezitím dorazíme do obchodu, kde si rychle koupím svou oblíbenou bagetu, a taky tabulku nějaké pořádné čokolády. Nejdřív rozbalím čokoládu a nabídnu Julii, ale sama se pustím do bagety. "Měla bys ses ale rozhodnout co nejrychlej, a taky bys to měla říct tátovi. Pokud bys chtěla a byla připravená, můžeme se tam vydat už dneska. Čím dýl tady budeme, tím víc příšer se bude objevovat. Třeba za tenhle týden ta echidna byla už třetí." Řeknu naprosto bezmyšlenkovitě, takže se hned zarazím, a podívám se na ni co tomu řekne. Mezitím dojím bagetu, a sním čtvereček čokolády.

Julie Tarner - 12. září 2014 15:24

hostina na výpravě Amelly Když se zvedne, tak se také zvednu. Červené oči se během chvilky vrátí do normálu a na mě ani není vidět, že bych brečela. Teď jsem prostě jen smutná, nejistá a trochu zklamaná. Jdu krok za ní a má chůze se nedá označit za zrovna rychlou. V hlavě pořád přemýšlím nad tím, zda vůbec chci matku poznat. Vždyť mě tu nechala, ona mě nechce poznat. říkám si pokaždé, když dospěji k závěru, že ji chci poznat. V obchodě jdu jako stín. Nic si nevyberu a jen tiše následuji Amelly. Během chvilky jsme znovu před obchodem a já se pořád zticha. Celou dobu mi lhala... říkám si znovu, když sleduji, jak jí bagetu. Ještě včera jsem ji měla za nejlepší kamarádku. „Táta to ví? Ví, co jsem zač? Ví, kdo jsme? Věděl to o tobě?“ dostanu ze sebe pár otázek a dívám se jí do očí. Na její pokyn o balení moc nereaguji. Nikam se mi nechce, ale pokud říká pravdu, čemuž tentokrát docela věřím, nepřežila bych ani tři dny. Musím s ní jít, ať se mi to líbí nebo ne. Povzdechnu si a přeci jen si vezmu čtvereček čokolády.

Amelly Brown - 12. září 2014 15:59

Po cestě Julie Sleduju ji, když si bere čokoládu. Vypadá zmateně a...asi zklamaně. Jiné slovo pro ten výraz nemám. Když mi máma řekla, co jsem, taky jsem nevěděla, komu mám věřit. Vlastně mě to nepřekvapuje, i když jsem někde hluboko doufala, že to vezme trochu líp. "Hele, kdybych ti to řekla včera, před týdnem nebo před měsícem, tak by sis o mě myslela, že jsem se naprosto pomátla. Nevěřila bys mi ani tečku nad I." Je mi jí líto, ale cítím, jak mi pomalinku začíná docházet trpělivost. Rozhlédnu se kolem, a pokračuju dál na její otázky ohledně táty. "Nevím, jestli tvůj táta věděl, co je tvoje máma zač, ale jestli to věděl, tak musel vědět i něco o tom, co umíš ty. A o mě neví." Teda aspoň doufám. Nahlas to ale neřeknu. Na chvíli se zatoulám myšlenkama k táboru.

Alessandra De´Lacroix - 12. září 2014 16:02

Hovoriť jej radšej blahovolná ak nechem aby sa tu ukázala ďalšia? To jak Voldemort. Vlastne, ona sa naňho aj celkom podobala. Uškrniem sa nad svojou vlastnou predstavou. Vedela som, že do hodiny aj tak zabudnem ako ju to mám vlastne volať. Jeho ďalšie slová ma však prinútia ho prerušiť. Počkaj, moc? Akú moc mám akože mať? Zablýskajú sa mi oči. Môj sluha ako agent v utajení? V pohode.Lieetajúúce niečo, čo ma chce zabiť? Okej. Ja a polobohyňa? Tak fa... Poloboh...ja som polobohyňa... ja som polobohyňa? Po tvári sa mi rozšíri úsmev. Počkaj, to fakt...och. Môj otec o mame nič nevie, boli spolu len chvíľu...ako fakt chvíľu... ale bohyňa? Počkaaj. Prehrabnem si vlasy. Nie že by to nebola fakt lákavá predstava, a prirovnanie k Afrodite mi naozaj zalichotilo, bolo to sladké, ale...wau!  Civím na oheň na jeho ruke a na chvíľu onemiem. Počúvam ho, ale stále čučím na jeho ruku. Dvihnem svoju, obzriem si ju, a zase kukám na jeho. Na konci jeho reči vstanem, chytím ho za ruku, obzriem si ju z každej strany, jemne ťa škrabkajúc nechtami, stlačím dlaň v strede, prezriem ti predlaktie a až potom ti ju pustím. Mám jemné ruky a aj keď som ti ruky prevracala dosť prudko, dotyky boli jemné. Okej, žiadne logické vysvetlenie toho, ako to mohol spraviť. Hefaistov syn...to bol ten kováč, však? Vedel by si mi vyrobiť aj šperky? Vychrlím prvú otázku, asi trocha nčakanú. Jasné, kupované šperky sú krásne, a super, ale niečo originálne, jedinečné, a...polobožské, to by nemal nikto iný. Len ja. Prehrám si ďalšiu časť jeho prehovoru a obzriem si ho. Nevlastná sestra. Vieš, že incestný už nie sú ani bratranci? Nevlastný bratia sú vlastne...úplne v poriadku. Mrknem naňho s lišiackym úsmevom. Som zvyknutá sa takto rozprávať, bolo to také bežné doťahovanie. Sandra, súústreď sa. Príšera. Polobohovia. Ty. Obchádzam ťa a navlhčím si pery jazykom. Dobre, ďalšie otázky. Aké schopnosti by som mala mať? Niečo, čím by som nparíklad zabila ďalšie tie... Zastavím sa za tvojím chrbtom a opriem si čelo o tvoje plece zozadu. ...ako sa to.. bláhové?... Pokrútim hlavou, akože "veď to je jedno", vystriem sa a pokračujem v chôdzi, dostávajúc sa znova pred teba. ...lebo my sa často sťahujeme a neviem či môžeš stále chodiť a chrániť ma, chápeš.

Julie Tarner - 12. září 2014 16:11

cesta domů Amelly Vnímám, jak se Amelly mění nálada. Na podobné věci jsem odjakživa docela citlivá. „To máš pravdu. Nevěřila.“ potvrdím její slova. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Na okamžik zavřu oči a snažím se zapomenout na dobu před tím. Co bych dělala, kdybych to věděla odjakživa. Co bych teď dělala? zeptám se sama sebe. Větśinou mi podobný postup pomáhá. Člověk prostě musí brát situaci tak jak je. „Pojďme ke mě domů. Sbalím si tašku a půjdeme. Myslím, že tě táta bude mít rád. Mít celé prázdniny byt prázdný je určitě jeho sen.“ rozhodnu se a mluvím už docela sebejistě. Stačí obejít dva bloky a jsme přede dveřmi. Vytáhnu klíče a odemknu. Jedny schody a stojíme u našeho bytu. Amelly u mě už jednou byla, jednou jsme spolu dělali úkol do školy. Zhluboka se nadechnu a plna odhodlání vrazím klíč do dveří. „Bude nás chvilku nenávidět.“ poznamenám ještě a otočím klíčem. Byt obsahuje tři místnosti. Obývák spojený s kuchyňským koutem a dvě ložnice. Z jedné se právě ozývají dosti typické zvuky. „To jsem čekala...“ řeknu tiše s pousmáním Amelly. Zatím si neuvědomili, že jsme zpátky v bytě. Rychle směřuji Amelly ke mě. Zrovna se chystám zavřít, když do obýváku vejde tátova návštěva. Je nahá, ale mě překvapí její oči. Dívají se přímo na mě. Cítím, jak mě přejel mráz po zádech. Trochu ustoupím a doufám, že ji Amelly spatří. Jedině ona mě může zachránit. Žena se okamžitě začíná měnit...

Leonard Silver - 12. září 2014 17:47

Reakce Alessandry mně tentokrát docela potěšila. Hodně lidí by začalo určitě děsně šílet, ale ona vypadá v pořádku. Připadá mi jako by jí to naopak docela těšilo. To jak si začala prohlížet mojí ruku když jsem uhasil ten oheň mně vážně pobavilo. Na tváři jsem měl úsměv a tiše jsem se na ní díval. Když skončila a zeptala se zda bych dokázal vyrobit i šperky, tak jsem přikývl. "Jo, myslím že bych to zvládl. Pár jsem jich už udělal a myslím že byli fakt pěkný. Pokud by jsi chtěla, klidně bych ti něco vyrobil". Řekl jsem mile. Další Alessandřina poznámka mně trošku.. překvapila. Nevím zda tím chtěla něco naznačit a nebo si jen dělala srandu. Ale přinutilo mně to trošičku se zamyslet. Tiše jsem se na ní díval a napadlo mně že vlastně nevypadá zas tak špatně. Jo, je pěkná, ale na tohle teď není čas. Soustřeď se!! Ušklíbnu se a znovu se na Alessandru zadívám. Začala chodit kolem mně a zeptala se jaké schopnosti by měla mít. Zkřížil jsem ruce na hrudi a s úsměvem jsem jí chvíli mlčky pozoroval. "Já bych tě chránil docela rád". Špitnu s úsměvem. "Ale pokud by jsi se chtěla naučit ovládat své schopnosti, asi by bylo fajn kdyby jsi jela se mnou do tábora. To je místo kde žijou někteří jako jsme ty a já. Nováčci se tam většinou naučí používat svojí sílu. Ty jako dcera Afrodity bys asi neuměla nic jako já, ale co jsem zatím zjistil, tak by jste měli mít něco jako schopnost měnit svůj vzhled, ovládat lásku a nenávist a ještě asi něco s oblečením, šminkami a tak.." Prohlédnu si tě a pokračuji. "A pokud by jsi chtěla, mohl bych tě třeba naučit zacházet s mečem. Nebo bych ti mohl vyrobit něco jiného.. Kopí, luk, kuši.. zkrátka co bys chtěla. Pojeď se mnou, uvidíš že to bude nakonec sranda.. Tátovy můžeš zavolat a říct mu že jedeš třeba na výlet, nebo tak něco. Jistě tě něco napadne". Odstoupím od okna a opřu se zády o zeď. Přátelsky se na Alessandru zadívám. Tiše si ji prohlížím a vyčkávám zda se mnou bude chtít jet a nebo ne.

James "Chris" Black - 12. září 2014 19:05

NA HODINU Když jsem ošetřil pacienty, vydal jsem se na hodinu šermu, bohužel. Je mi jasné, že se tam setkám se svými bratry. A je mi jasné, že to zase bude pruser. Nenávidím svoji rodinu. Jo, jsem rád, že mi před nohama nepřistálo kopí, jak se to někdy stává sourozencům. Na rozdíl od nich nejsem tak... ÁResovský. Předal jsem pacienty nymfám a jdu na hodinu. Zbroj si beru svoji. Ne pravou zlatou zbroj, ale koženou. Nechci aby mi ji vzali. Došel jsem na místo konání hodiny a zamračeně sleduji dění okolo. V ruce držím své momentálně krátké kopí. Ať mě nenajdou. Ať mě nechají být. Modlím se.

Aiden Carlson - 12. září 2014 19:35

Los Angeles - domov a zahrada Když přijdu do pokoje, vidím, jak se Daisy baví s otcem a dává mu vizitku. Potom se na mě podívá a řekne, že jde přivolat pegase a že nás nechá se rozloučit. Poděkuji jí úsměvem a když se dveře zabouchnou, chvíli se na tátu dívám. Asi po minutě prohlásím: "Nevím, jak dlouho budu pryč, tak jestli by ses mi postaral o laboratoř.." Hlas mi na konci věty selže a já tátu obejmu. Celou dobu jsem se těšil, až se do Tábora podívám, ale teď? Vůbec nevím, co se bude dít a... táta měl pravdu.. Ale tak co, když už jsme tady, tak to dokončíme. Po těchto myšlenkách od táty odstoupím a řeknu: "Hele, asi musím bych už měl jít, ať na mě Daisy nečeká. Nějak ti dám vědět." S těmito slovy se na tátu naposledy usměji a vyjdu zadními dveřmi. Na zahradě se postavím vedle Daisy a Koukám se na oblohu. To je docela vtipné. Nikdy jsem nelétal, a když se k tomu konečně dostanu, tak poletím na pegasovi. To bych neřekl.

Daniel `Donnie` Mallory - 12. září 2014 20:12

Klidnej den...a najednou se vše posere... Už je to nějakej ten pátek...no dobře....nějakej ten pátek, to možná až nějak moc nadsazuji. Vlastně je to jenom pár dní, co mi konečně škola skončila, ovšem nic, ale vůbec nic se nemění. Vstávat do školy brzo ráno a dělat si domácí úkoly sice zmizelo, ovšem...vstávání doškoly nahradilo vstávání na práce ve farmě a úkoly nahradila taktéž práce na farmě. Velice osvěžující a lehce zapamatovatelný program. Celé to dělá horší to, že naše farma není zrovna nejmenší a nachází se na ní spousta zvířat. Ať už krávy, prasata a jiná zvěř, která se dává do hamburgerů, tak i koně, které si dávají do hamburgerů číňani...případně do kebabu. Narozdíl od školy tahle práce je alespoň víceméně zajímavější, zajišťuje živobytí, člověk se pohybuje na sluníčku, pokud tedy neprší a nesněží a hlavně jsem s rodinou. Nebo spíše jen s nevlastní matkou. Už je to totiž nějakej ten rok, co otec zemřel a zanechal nás víceméně napospas téhle farmě. Ovšem Texasané si vždy poradí...koneckonců to koluje v jejich krvi. Naštěstí...Zhruba šest měsíců nazpátek se na farmě někdo objevil. Ten někdo byla Leslia, která tu s námi zůstala vlastně až do dneška a my ji platíme za dobře odvedenou práci. A přitom to vše začalo tak nevinně. Vlastně, když se tu prvně objevila Leslie, tak chtěla jenom ustájit koně. Pak nám naoplátku začala pomáhat, no a někdy v té době jsme ji nakonec začli platit za výpomoc. Sice prvně byl problém s tím, kam jí vlastně ubytovat, ale nakonec se to vyřešilo a dodnes je vše fajn. Alespoň já si to myslím. S Leslie jsem se nikdy příliš nevybavoval a ona nikdy příliš neztrácela řeč se mnou. A chvílama to vypadalo, že to oboum i vyhovuje... K věci. Včera jsme já, Leslie a Catherina společně sekali trávu na našich lukách. A nevzalo to spoustu času...Trvalo to kurevsky Zabralo to skoro celej den. No a dnes to co uschlo máme nasbírat na seno. Stereotypní tvrdá nudná práce...ovšem lepší než trávit den ve škole...Vše vypadá v pořádku. Já se vybavuji s Catherine o nějakém filmu, který nedávno vysílali ve dva kilometry vzdáleném kině. Já na něm sice nebyl, protože to byl pravděpodobně nějakej romantickej slaďák, ale Catherin ho viděla celej. A teď mi ho musí z nějakého důvodu vyprávět. Dopodrobna. Všechny scénky...Všechny. Upřimně mě i ona začne po chvilce nudit, no a když už se konečně chystám něco říct, něco ve smyslu, ať přehodíme téma, tak uslyším psí štěkání. Trhnu hlavou a otočím se směrem ke štěkání, no a tam vážně uvidím psa. Co jiného bych asi taky čekal, když to štěká...no rozhodně asi né, to co se stane za chvilku. Zlehka se usměji a rozhlédnu se po páníčkovi, jenže v tu chvíli se ten pes začne změnit v něco, co jsem nikdy neviděl... Už už se chystám vytáhnou svého miláčka Deserta deagla, bohužel mi to ale překazí ta....ta věc. Ta svině mě kousne do nohy a v tu chvíli má ústa začnou vyluzovat různé nadávky. Nejlepší způsob, jak si nějak ulevit od bolesti. Druhou, volnou nohou tu potvoru nakopnu, až ji odkopnu. Není to sice velká vzdálenost, ale snad to tu potvoru naučí. Nenaučí...Nejenomže já spadnu na zem z důvodu zraněné nohy, ale potvora vstane a chystá se na mě vrhnout a jako bonus ještě chrlí oheň. To je to snad nějakej drak? Leslie zareaguje...no rozhodně jinak než já bych čekal. Pravděpodobně jsem čekal, že zareaguje nějak jako Catherine, která ječí a odstupuje pryč. Jenže nic takového se neděje. Z ničehonic se v její ruce objeví bič a kdyby měla i klobouk, tak bych ji mohl nazvat Indiana Jonsem. Leslie používá svůj bič k tomu, aby zachytila šelmu...a já doufám, že se ji v tom povede. Na umírání se zatím nijak necítím. Ovšem necítím se ani na nic nedělání. Místo toho z opasku vytáhnu moji druhou pistoli a hodím ji ke Catherine, která snad pochopí že místo ječení by bylo fajn, kdyby alespoň po tý potvoře vypálila. No a já si vezmu nehledě na to, jestli si Catherine glocka vezme nebo ne, si vezmu svého Deagla. I přes pekelnou bolest v noze, ze které stále teče krev (co bych taky čekal s pokousanou nohou), se snažím zamířit na tu věc, nebo co to je, stále jsem tomu nepřišel na kloub, a vystřelit po ní a pokud možno tak netrefit Leslie...Pač to by byl jistě pak velkej průser...

Jason "Frank" Brody - 12. září 2014 21:17

Za co panebože za co? Poslouchám jak tady prská jako kdyby ji bylo ublíženo. Chudaček maličká, úplně mi to trhá žíly. "Tak proč jsi tu sakra lezla, když ti to tak vadí. Mohla ses na mě vykašlat a jít si někam jinam. Měla jsi te Hostii nebo jak se jmenuje říct, že nechceš nikomu dělat chůvu. Tak se mi tu nestěžuj." Nerad jsem na holky hrubý, ale ona mě fakt vytáčí. A dobře. "A taky jak mám sakra vědět na čem jezdíš. První mi tu meleš o starým Řecku a pak mě tu sprdneš, že jsem čekal, že máš Pegase, když tvůj otec je Áres. Bože, zastřel mě!" Jde vidět, že toho už mám taky plný zuby a jsem velmi, ale velmi nerad, když po mě někdo řve. Já nejsem kus hadru! "A co se máti týče...na něco se ji zeptám, určitě. Docela by mě zajímalo, jestli to věděla, nebo ne. Teď mě napadá, jak to víš ty? To ti prostě řekli a ty jim věříš? Kde je důkaz, že jsem syn nějakého boha? Jak to zjistím?" Tohle by mě fakt zajímalo.

Osud - 12. září 2014 22:33

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – dopoledne Californie U Julie doma – to protože Julie neměla za jeden den dost příšer… Z pokoje vyjde nahá žena, patrně slyšela váš příchod. Možná vás napadlo, že vám jde vynadat, co tu děláte. Rozhodně vás nenapadlo, to, co se dál dělo. „Já věděla, že když si na tebe počkám, polokrevná, tak přijdeš…“ zaskřípe hlasem a potom se začne měnit v lítici – naštěstí není ozbrojená. Ale nemá tu dost místa na svá křídla a tak shodí dvě židle a také rozbije vaší rodinou vázu a potom švihne jedním křídlem po překvapené Julii, ta padá na zem. Mezi tím vejde do dveří i Juliin otec (který je naštěstí částečně oblečen – trenky a tílko), a vyplašeně se dívá na to, co se děje. Naštěstí se do situace neplete.

Osud - 12. září 2014 22:34

Pro Chrise a další, co míří k Aréně 3.7.2014 – 9:03 Tábor Polokrevných – u arény Sourozenci Chvíli stojíš před arénou jen tak sám, potom tam přijdou Claire a Marthy, (Athénovci), kteří se mezi sebou o něčem dohadují. Ale stále vás je málo, hlavně tví milovaní sourozenci tu chybí. Až najednou za sebou uslyšíš hlas… Bobův hlas. „A… Malej Jamesík… můj oblíbený sourozenec. Co takhle si zahrát fotbal, co?“ Mluví pomalu, srozumitelně, ale v jeho hlasu je něco zlověstného… jako obvykle. „To je skvělý nápad Bobe,“ řekne Prudence, která přichází zepředu. „A vím, kdo nám bude děla míč…“ dodá Bob.

Osud - 12. září 2014 22:35

Pro Aidena 3. 7. 2014 – ráno Los Angeles Na zahradě „Zavolala jsem Hestii, bude nás čekat a poslala pro nás mého pegase,“ řekla ti Daisy, když jsi přišel a také se dívala na oblohu. „Umíš jezdit na koni?“ zeptá se tě ještě. Za chvíli uslyšíš šustot křídel, jako kdyby přilétal nějaký obrovský pták, hned na to vedle vás přistane bílý pegas a přiběhne až k Daisy. „Ahoj holka…“ přivítá pegase a obejme jej. Potom zaštrachá v kapse, vytáhne kostku cukru a podá mu jí. „Tady máš…“ Poplácá pegase po krku ještě jednou a potom se otočí zase na tebe. „To je Aella“* a nechá tě, aby si k ní přišel a pozdravil se s ní. Když tě seznámíte, nechá tě Daisy nasednout na pegase. Pokud už jsi někdy jezdil na koni, dá ti základní pokyny, jako: Tady se chytni, na tohle jí netahej. Pokud ne, proškolí tě trochu rozsáhleji. Nakonec se vyhoupne na pegase také, sedne si za tebe a řekne: „Tak Aello, můžeme opatrně letět.“ Aella se nejdříve rozeběhne, jak běží, už to vypadá, že narazí o plot, ale najednou se začnete zvedat do vzduchu. *znamená řecky vítr

Osud - 12. září 2014 22:36

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Oba + Catherine Leslie se vytasí s bičem, na první pokus chiméru nezasáhne. Chiméra alespoň o kus ustoupí a přestane chrlit oheň. Mezitím se jí Donnie pokusí zastřelit. Trefí se, avšak kulka skrz ní proletí, jako kdyby to nic nebylo, rána se jí zase zacelí a nestvůra o ničem neví, ani se neohlédne. Leslie po Chiméře šlehne podruhé, tentokrát s lepším výsledkem, zasáhne jí lví hlavu, ale jak jí začne přitahovat k sobě, Chiméra se vzepře a že je to mrcha silná, začne se s Leslie přetahovat o bič. Donnie pomalu malátní, chiméřin jed začal účinkovat. Carherine též střílí po chiméře s naprosto stejným účinkem, ale potom si všimne Donnieho, že je mu zle, přiběhne k němu a snaží se ho odtáhnout pryč. Do toho všeho přibíhá pegas, ale když vidí Chiméru, moc blízko se mu nechce, pravděpodobně se bojí, že začne chrlit oheň.

Leslie Moore - 12. září 2014 22:52

Jak zabít nestvůru, lekce 1. První pokus byl prakticky na nic. Nedosáhla jsem bičem až na nestvůru, ale alespoň jsem ji dala důvod couvnout a přestat na nás chrlit ten oheň. Donnie, ten měl dobrý nápad, zkusit na ni střílet, jen škoda, že nemá ty správné protinestvůří kulky... Můj druhý útok už byl lepší - podařilo se mi ji zachytit. Ale, bohužel - Chiméra! tak se jmenuje! - je dost silná a začne mi ho vytrhovat z rukou. Konečně se tu objevil můj pegas, ale zjevně se té potvůrky bojí, nepřijde blíž jak na deset metrů. Zavolám na Catherine, která se pokouší odtáhnout Donnieho pryč:"Nalož ho na koně a posaď se k němu! Až budete oba nahoře, zavolej na mě!" Dostala jsem totiž absolutně šílený nápad, dodám v duchu. Doufejme, že jsi aspoň natolik chytrá, že mě poslechneš... Dál vzdoruju Chiméře a snažím se udržet svoji zbraň v rukou. Zrovna dneska, když si bronzovou dýku nechám v pokoji. Zezadu se ozve Catherine, že už jsou připraveni. Tak do toho... Pustím svůj bič, otočím se a modlím se k otci, abych byla dost rychlá a neskončila na škvarek dřív než se dostanu k pegasovi. Rychle na něj naskočím a pobídnu ho k vzletu - potřebujeme nestvůru zmást. Vím, že daleko nedoletí, ne s takovým nákladem, ale stačí, abychom se dostali k domu. Tam jen už najdu svoji dýku a mám i několik nouzových plátků ambrozie, která by Donniemu měla pomoct.

Amelly Brown - 12. září 2014 23:10

Další? proč ne, bude sranda Julie Nakonec jsme došly až k ní domů. Čokoládu jsme po cestě snědly, a jenom ledabyle zastrčím obal do kapsy. Když dojdeme k nim do bytu, jen si vyslechnu Juliinu poznámku. Je mi blbé, že tam jsem. Za chvíli ale vyjde nějaká žena. Sotva zaregistruju že je nahá, a už se jí začíná vlnit tělo, jak se mění v nějakou příšeru. Znovu zalovím v levé kapse, a vytáhnu lesk. Stisknu ho, a on se protáhne v zlatý luk. Zašmátrám na zádech a popadnu jeden šíp. Je štěstí, že je tu úzká chodba a ona nemůže vyletět, nebo někam pořádně uhnout. Měla bych ji zneškodnit jednou ranou...V tom zasáhne Julii křídlem, a ona spadne na zem. "Tak už jděte do háje, vy bestie nenažrané!" Zařvu na lítici, a vystřelím šíp. Vlastně ani nejsem tak moc naštvaná kvůli tomu, že bych musela zabíjet nějakou další potvoru, mám tu radost z boje, ale spíš kvůli Julii. No, ale možná ji to ještě víc přesvědčí. Bleskne mi hlavou, když s úsměvem na rtech i v očích sleduju, jak lítice padá k zemi, a mění se na prach. V tom si prvně všimnu Juliina táty, který vyšel ze dveří. Ruka mi cukne k novému šípu ještě než si stačím uvědomit, že tohle je jen vyděšený člověk, a v čas se zarazím. Nechám zase luk vrátit se do půvoní podoby, a strčím ho do kapsy. Potom se sehnu k Julii, prohlédnu ji, a jestli je v pořádku tak jí pomůžu na nohy. Jejího táty si zatím moc nevšímám, ale brzo to bude zase hodně vysvětlování.

James "Chris" Black - 13. září 2014 07:36

Sourozenecká láska Sakra, všimli si mě. Naštěstí jsou méně agresivní než normálně. Ale zase víc tupí. Normálně bych je radši nechal být, ale dneska je nenávidím víc než obvykle. Navíc si chci vybít zlost. Tihle dva otravuj už dost dlouho. No, myslím, že máte tak blbý nohy že by jste se netrefili do mě, natož do míče. Zašklebím se. Tohle jsem asi neměl dělat. Ale není to fuk? Jsem připravený uskočit, kdyby něco zkoušeli. Jistě že očekáván rvačku. Jsem rychlejší než oni a to je moje plus. Jejich plus? Jsou jako živoucí tank a navíc dva.

Peter Natheels - 13. září 2014 18:21

Dobré ráno Tábor polokrevných Do Tábora jsem přijel včera večer. Moc lidí o mém příjezdu nevědělo. Jen co jsem přijel, tak jsem skočil rovnou do postele. Bože jak já nesnáším dlouhé cesty. Ještě než jsem usnul, pohrával jsem si s řetízkem na krku. Měl jsem na něm pět korálků. Jeden za každé strávené léto v táboře. Za nedlouho by se na něm mohl houpat šestý, nejspíše poslední korálek. Povedlo se mi přemluvit mamču, zůstat v táboře do mých devatenácti, které budou v lednu. Co pak? Budu se smět ještě někdy vrátit do tábora? Kdo ví. Konečně jsem usnul. Mé sny bývají zmatené, ale dnes se mi překvapivě nic nezdálo. Nic, co by stálo za zapamatování. Druhý den ráno vstanu dost pozdě. Rychle na sebe hodím své staré oranžové tričko tábora polokrevných a džíny a vylezu ze srubu zasvěcenému mému otci Hefaistovi. Cestou do jídelního pavilonu zdravím známé tváře.

Aiden Carlson - 13. září 2014 19:03

Zahrada/Cesta do Tábora Polokrevných Když vyjdu na zahradu, Daisy se mě zeptá, jestli jsem jezdil na koni. Já zavrtím hlavou a řeknu: "Ne, nikdy jsem nejezdil ani nelétal." Nakonec přiletí to nejhezčí stvoření, jaké jsem kdy viděl. Chvíli si pegase prohlížím a když dostanu pokyn, abych se seznámil, tak přistoupím a pohladím Aellu po krku. "Ahoj Aello, já jsem Aiden." Chvíli jí hladím po krku a po chvilce se podívám na Daisy s tázavým pohledem. Nakonec ale nasednu. Zvláštní pocit, být takhle vysoko a přitom je tak lehké spadnout dolů.. Vyženu tuto myšlenku z hlavy a poslouchám obsáhlou instruktáž, níž si vše zapamatuji a řídím se pokyny. Když se pegas rozeběhne, chvíli to vypadá, že nabouráme do plotu, ale Aella to nakonec vybere a my s Daisy letíme směrem k Long Isladnu. Celou cestu až do tábora mlčím, mluvím jen, když se mě Daisy na něco zeptá. Také cítím, jak za mnou sedí a jsem z toho.. rozpačitý? No tak, dej si facku, ani jí neznáš! Vždyť za tebou jen sedí, to tí má sedět na ramenech? Protřepu hlavou, abych zahnal tyhle myšlenky a dál se řídím pokyny, abychom se nezřítili.

Osud - 13. září 2014 23:02

Pro Aidena 3. 7. 2014 - ráno Vzdušný prostor Spolucestující Letíte příjemným tempem, Pegas s vámi nehází, pravděpodobně dbá na slovo „opatrně“. Náhle se v dálce zaleskne něco… něco také letícího. Daisy si toho všimne o něco později, když už víš, že se jedná o Gryffina, něco mezi orlem a lvem. Nejdříve letí proti vám, ale potom se začne zvedat. „Ale ne. Drž se Aidene,“ řekne ti a potom zadá povel Pegasovi. „Aello, prudce doprava. Leť tam nad ten les a rychle.“ Pegas prudce zrychlí, že máš co dělat, aby ses udržel. Gryffin na vás zvrchu zaútočí, patrně vás považuje za kořist. Řítí se střemhlav přímo na vás. Pokud se otočíš, všimneš si, že Daisy na Gryffina vypoustila šíp, sice ho nezasáhne, ale donutí ho změnit směr. Gryffin se snaží nabrat opět vzdálenost a směr, připravuje se na další útok. To už jste ale nad lesem, který se pod Vámi rozestoupí. „Dolů“ zavelí Daisy. Pegas sestoupí dolů mezi stromy, které nad Vámi ve stejný okamžik vytvoří hustou střechu. Bylo to jen tak tak. Gryff v poslední chvíli musel změnit směr druhého útoku, jinak by se zamotal do stromů. „Omlouvám se, asi tu budeme muset chvíli počkat,“ řekne ti.

Osud - 13. září 2014 23:03

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Všichni Catherine pochopila, že máš v situaci nejlepší přehled a rozhodla se tě poslechnout. Naložila Donnieho na koně. Potom nastal tvůj čas. Naštěstí jsi zachytila Chiméře zrovna tu hlavu, kterou chrlí oheň a tak jí nějaký čas zabralo zápasení s tvým bičem, než aby na tebe oheň vychrlila. Doběhla jsi tedy k pegasovi, který tak tak se zvednul. Doletíte k domu, vtáhnete Donnieho dovnitř a zabouchnete dveře. Chiméra vás ale doběhla, drápe o dveře, je jasné, že ty dlouho nevydrží. Dřív je ale potřeba se postarat o Donnieho, nežli se mu jed dostane dál do těla. Ten je momentálně velmi malátný. „Hele, vem támhle ten stůl, přisuneme ho ke dveřím. Snad se sem ten bejk nedostane, když je takhle zajistíme,“ řekne ti Ctherine a začne sama postrkovat stůl.

Daniel `Donnie` Mallory - 13. září 2014 23:26

Totálně na sračky....a to jsem nic nepil! Bingo! Pomyslím si, když trajektorie kulky míří přesně na hlavu té potvory. Nakrátko dostanu pocit úlevy...jenže ten pocit okamžitě vymizí, jakmile kulka proletí skrze tu potvoru. Cože?! Mé obočí se vymrští a já to jenom tupě sleduji. Nedokážu pochopit to, že mě tahle věc ještě před chvilkou kousla a najednou jako kdyby to byla iluze, tak si to skze ní prosviští. Každopádně to znamená jednu věc a to takovou, že konvenčními zbraněmi to nepůjde. To je taky jediný důvod proč zasunu deagla zpátky za opasek tak, aby mi nepřekážel a pokusím se odplazit pryč, byť to není zrovna to nejstatečnější, co v tuhle chvíli mohu udělat. Jo...ono se to řekne...odplazit se pryč. Problém začíná v tom, že začínám malátnit. A mám pocit že za to nemůže to, že ztrácím krev. O co že ta svině, co mě kousla měla ty zuby otrávený....V tu chvíli už mé nohy absolutně rezignují, takže už to víceméně zbývá jen na rukou, které po nějaké kratší chvilce rezignují. Zhruba někdy v tuto chvíli se mezitím Leslie věnuje bitce s tou potvorou a Catherine se mě snaží odtáhnout. Nikdy bych neřekl, že mě budou zachraňovat dvě ženské... Ten jed jak tak vidím postupuje velice rychle...těžko se mi ovládají ruce...nohy už absolutně neovládám a abych měl otevřené oči, tak se musím přemáhat. V dálce uvidím Lesliinyho koně, který se nakonec ukáže, že má jako bonus ještě křídla...Pokud tohle přežiju, tak mi tady někdo dluží několik odpovědí. Po kratší chvilce už ignoruji snad téměř cokoliv, takže si nevšimnu ani toho, že mě Catherine naložila nakoně, ani Lesliinyho epického útěku od potvory. Jediné, co mi tak nějak uvázne v paměti tak to, že letím na Lesliinym koni s křídlama. Proč mám takovej pocit, že pravda je ještě více komplikovanějí, než to zatím vypadá? Po kratší chvilce přistaneme u našeho domu. Venku se dlouho nezdržíme, protože za patami nám funí dvojhlavá potvora...a aby to bylo ještě komplikovanější, tak ještě umí chrlit oheň....bezva...to to ty prázdniny začali. Každopádně...Catherine a Leslie mě zatáhnou do domu. A je to tak tak, protože chvilku poté se ozve i chiméra...konečně se mi podařilo nějak spojit její vzhled z obrázku jedné knize, která se točila kolem řecka a jeho mýtů. Každopádně...já ležím a snažím se neusnout. Nevím, jak to funguje u tohohle jedu, každopádně normálně to tak funguje, že když někdo usne v takovém stavu, tak už se většinou neprobudí a myšlenka na náhrobek s příčinou úmrtí typu: Zemřel na kousnutí potvorou, která ani neexistuje. se mi nezdá zrovna dvakrát lákavá. Věci kolem sebe si víceméně už moc neuvědomuji...možná tak matné obrysy a hlasy. A když zaslechnu Catherina a její návrh o přisunutí stolu ke dveřím, tak mám tendenci se zasmát...ale spíše to vyzní jako zachrchlání. Jojo Catherine....a co když tu svini napadne si sem prostě proskočit oknem...hm?

Leslie Moore - 13. září 2014 23:47

SOS Doletěli jsme k domu. Pegas se zdá téměř umírat na místě, ale hned jak sesedneme, tak zase odletí co nejdál. Odtáhneme s Catherine Donnieho do domu a už slyšíme škrábání na dveře, jak se nestvůra dobývá dovnitř. Vypadá to s námi bledě. Catherine navrhne, abychom se zabarikádovali - dobrý nápad - a podle všeho se jí Chiméra ukazuje jako rozzuřený býk. No, tak aspoň že jí unikl ten létající kůň. Nataháme tedy za dveře co můžeme a já jí řeknu, ať zkusí Donnieho probrat a sama odběhnu do svého pokoje pro kousek ambrozie. Mám ji schovanou v batohu pod postelí, stejně jako svoje táborové tričko, několik drachem a dýku z božského bronzu. Napadne mě, jestli mám čas poslat zprávu po Iris. Měla bych aspoň dát vědět, že mi teče do bot, že? Seběhnu dolů a vidím, že Catherine se pokouší Donnieho jemně probudit. Já na takové věcičky nemám čas. Odstrčím ji a vlepím Donniemu facku. Aspoň trochu ho to probralo, tak jsem mu vnutila spolknout kousek ambrozie. Doufám, že to zastaví i postup jedu, protože jako zdravotník jsem katastrofa. "Můžeš mu vyčistit tu ránu? Vypadá to, že se mu tam chytilo něco jedovatého," požádám Catherine a odběhnu zase pryč. Zamířím do koupelny a pustím vodu ze sprchy."Ó bohyně, přijmi mou nabídku," zamumlám rychle, když se mi konečně podaří udělat aspoň jemnou duhu. "Tábor polokrevných," oznámím a sleduji, jak se duha třpytí, až se ustálí na obrazu arény. "Pomoc!" zaječím překvapivě nahlas. "Tady Leslie, dcera Herma. Jsem v Texasu, hlídám poloboha jménem Daniel Mallory, byli jsme napadeni Chimérou, nevím jestli ji dokážu zabít! Pomoc!" vychrlím to ze sebe rychlostí kulometu a doufám, že alespoň někdo z přítomných pochopil, o co mi jde, a že mi dokáže pomoct.

Gabriela Anderson - 14. září 2014 07:41

Pro to furt pitvá? Nečekla jsem nic hledkého, ale, taky nejsem dvakrát zvyklá, že někdo zvyšuje hlas. Jasně, jsem Áresovec, takže jsem chvílemi vznětlivá a ano, možná jsem to trochu přepískla, ale já pegase opravdu nesnáším a ta zmínka po něm mi prostě hnula žlučí "Ty prostě nevíš, jak to funguje. Je jedno, jaký seš polobůh. hestii se prostě neodporje. Ona něco řekne a ty uděláš. Taková jsou prostě pravidla..." zakroutím hlavou a pozoruju ho. Ach jistě, teď příjdou pochyby, jestli je pravda co říkám a když jo, tak odkud to vím. Ušlíbnu se "Prostě to vědí. Příjmi to, jak to je a bude ti mnohem líp. Potvory po jiných než Polokrevných nejdou a vzhledem k tomu ,že jsem za poslední půlrok dvě takový potvory ve tvým okolí zlikvidovala...Prostě jsi polokrevný. Nic s tím nenaděláš." povzdechnu si a pokrčím rameny "Ak tvojí matce...Já bych na to šla opatrně. je opravdu možný, že nevěděla s kým se spouští. Bohové umí být velmi...přesvědčiví a přitažlivý...Tedy co vím od svojí matky."

Julie Tarner - 14. září 2014 12:41

doma v „bezpečí“ Amelly Jen co Amelly zaženu do pokoje, vyrazí na mě přítelkyně mého táty. Po dnešku mě ani nepřekvapuj, že po mě vyrazí. Dostanu křídlem a na chvilku se mi zatmí před očima. Když se proberu, vidím Amelly a tátu. Tátu, který začíná pomalu rudnout vzteky. Čas zasáhnout, než si začne ulevovat na Amelly. „Tati, ještě dnes odjedu na tábor a ty tu budeš mít volno.“ řeknu dřív než ze sebe vychrlí nadávky. Kouzelné spojení „budeš mít volno“ zabere. Vlastně na tátu funguje vždycky. Co si pamatuji, tak si domu ženy vodil i v době, kdy jsem sotva chodila. To jsem většinou bývala zamknutá ve svém pokoji. Cosi ve mě, mě nutilo to ignorovat. Asi jsem mu i přála, aby si našel někoho, koho bude milovat... Moje slova i tentokrát přinesla kýžené. „To jako fakt? Ty a tábor?“ zeptá se mě nevěřícně, ale tváří se u toho docela šťastně. „To tobě za to dlužím, že?“ otočí se s úsměvem na Amelly. „Doufám, že tam na vás budou přísní, trocha kázně by se ti hodila...“ řekne ještě mým směrem a otočí se ke svému pokoji. „Jo a tu vázu s těmi židlemi ti strhnu z kapesného.“ oznamuje ještě než zabouchne dveře od svého pokoje. „Tak tohle je můj táta.“ oznámím Amelly, kterou jsem minule stihla protáhnout bez jeho vědomí do i z pokoje. „Jak já chci odsud pryč...“ postěžuji si všeobecně.

Amelly Brown - 14. září 2014 18:20

Tak tomu říkám táta... Julie Zvednu julii, a zdá se, že je docela v pořádku. Jenom na mě rychle pohlédne, a začne mluvit s tátou. Stojím stranou, a přemýšlím, co asi viděl. Nezdá se, že by ho to nějak moc vykolejilo, protože zase za chvíli odchází. Dokážu jenom stát na místě a zírat. Viděla jsem dost naštvaných rodičů, vyděšených rodičů, a příšerně starostlivých rodičů, ale tohle ještě ne. No...tak to by bylo. Pomyslím si. Aspoň to nebude velký problém. Rozhodnu se tím dál nezabývat, a obrátím se k Julii. "To jsem ráda." Řeknu a usměju se. Ta lítice ji konečně přesvědčila. "Bude to tam fajn. Teď si pojď sbalit nějaké věci, a pojedeme." Až se julie sbalí, rychle vyjdeme z domu, a zamíříme k místu, kde momentálně bydlím já. Ale už ne na dlouho. Pomyslím si vesele. Hned mám lepší náladu, když si vzpomenu na satyry. "Ještě jedna věc," Obrátím se k Julii. "v bytě kde bydlím, jsou se mnou dva satyrové-to jsou takoví tvorové co vypadají jako lidé, ale nohy mají jako kozy. Chlupaté, a s kopyty. Jsou hrozně veselí, a pořád by se jen bavili. Možná si z tebe budou utahovat, ale jsou neškodní. Vlastně, tihle dva tě tu našli, ale protože jako ochrana nestojí za moc, tak sem Hestie-to je vedoucí tábora a jedna z bohyň-poslala mě. Až příjdeme, tak asi budou zrovna hrát karty nebo jíst nádobí." Mezitím už dojdeme k bytu, takže začnu lovit klíče a potom odemknnu.

Aiden Carlson - 14. září 2014 19:14

Někde mezi L.A. a Long Islandem Zrovna přemýšlím nad přítomností laboratoří v táboře, když najednou zbystřím gryfa před námi. Varovně vykřiknu: "Daisy, to před námi není letadlo, že?" Po tom, až si Daisy taky všimne gryfa, vydá mi povel, z něhož rozhodně nejsem nadšený. To vážně tak smrdím, že po mně jdou pořád nestvůry? První zastávka v táboře bude dvojitá horká sprcha. Vypadá to, že Aella až moc rozumí slovu "rychle" a já mám co dělat, abych nespadl a neumřel bolestivou smrtí. Naštěstí jsme se mezi stromy dostali včas, takže gryf si musel letět hledat jiného šťavnatého polokrevného k sváče. Když přistaneme na zemi, tak seskočím na zem, protáhnu se a prohlásím: "Daisy, máš strašnou smůlu, žes dostala zrovna mě. To jsem vážně tak cítit?" Zavrtím hlavou, potom ale zavrtím hlavou a řeknu: "Asi bych měl přestat . Co teď? Ty jsi expert na život v přírodě, já se snažím v přírodě jen přežívat.. Řeknu to tak, aby to vyznělo jako lichotka. Pořád však cítím tu rozpačitost, kterou jsem pociťoval v sedle Aelly. Čekám tedy na příkazy a pozoruji okolí.

Osud - 14. září 2014 22:11

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas V hale Potom, co Donnie dostal trochu Ambrozie, jeho stav se nezhoršuje. Sice je mu pořád špatně, ale vypadá to, že se jed dále nešíří, takže je mu pořád stejně divně. V koupelně Potom se Leslie vydá vyslat nouzové volání do tábora. Její obraz se ustálí a vidí arénu. Kde postává pár Athénovců a taky Áresovci, které vyrušila z šikanování jejich „nepovedeného“ bratra. Jako první zareaguje Marthy, syn Athény, řekne: „Pokud dobře vím, tak jí porazil Bellerofontés, ale ten na ní zaútočil ze zálohy, použil šípy. To vám asi nepomůže, co?“ Ano, tahle informace byla možná nová, ale jinak naprosto k ničemu. „Já bych zkusila vodu,“ přidá se Claire, dcera téže bohyně. „Když jí znemožníš chrlit oheň, budeš se k ní moct přiblížit a zaútočit.“ Náhle uvidíš, jak se blíží jeden z kentaurů, který Hestii pomáhá s vedením tábora, jmenuje se Osiris. Pravděpodobně taky vyslechl, co Leslie říkala. „Snažte se vydržet, běžím za Vámi,“ řekl a doslova utekl. V tu chvíli jsi uslyšela v hale zvuk rozbíjejícího se skla a jekot. Zpátky v hale v hale Po celou dobu byl klid, Chiméra sice škrábala na dveře, zkoušela je vyrazit, ale nedařilo se jí to. Catherine zatím seděla u Donnieho a obvazovala mu nohu. „Snad to zvíře odtáhne, snad Leslie něco vymyslí,“ opakovala pořád. Až najednou, jak Donnie předpokládal, chiméra prorazila okno a vskočila dovnitř. Catherine jen zaječela a snažila se Donnieho odtáhnout pryč. Chiméra se k vám přibližovala.

Osud - 14. září 2014 22:12

U Arény – pro všechny, co tu mají být a courají se bohové vědí kde… 3.7.2014 – 9:05 Tábor Polokrevných „Chceš se vsadit?“ řekl Bob a dal ti pěstí do břicha, až jsi ses za něj musel chytnout. V tu chvíli se ale za ním ozval jekot, volání o pomoc a i Áresovci se zklidnili a dávali pozor, co se děje. Nejen kvůli volání, ale také protože se blížil kentaur Osiris. Když situaci převezme kentaur, Bob ti pošeptá: „Nemysli si, že jsi vyvázl tak lehko, tohle ještě neskončilo…“ A potom odejdou, asi vědí, že by se to tu měl začít plnit táborníky a nechtějí dělat divadlo před ostatními. Otázka je, kdo dnes povede váš trénink, když Osiris utekl.

Alessandra De´Lacroix - 14. září 2014 22:13

Leova správa, že vie vyrábať aj všelijaký čačky ma fakt poteší. Možno viac ako by bolo nutné. Keď som si predstavila všetky nápady ktoré mám na náhrdelníky a náušnice a prstene a na iné hlúpostičky, takmer sa vznesiem do oblakov od pocitu, že to môžem všetko mať, presne podľa svojho vkusu. Áno, chcem! Mám presnú predstavu, môžem sa ti ich pokúsiť aj nakresliť aby si lepšie vedel ako by mali vyzerať. Rozžiari sa mi tvár. Pokiaľ ide o oblečenie, topánky, doplnky...no, bola som vo svojom živle.  A ten...Hefaisto si určite šuchol s viacerými, takže bude mať aj bratov, takže budem toho mať kopu! Tú vetu započujem len tak-tak, ale mimovoľne samoľúbo potrasiem hlavou. Chránil by ma rád? Výborne. Ochranca, to nie je zlé, niekoho takého je dobré mať pri sebe.  Zľahka ho stisnem za rameno. Ja ti brániť nebudem. Mrknem naňho. To mi začne však hovoriť o mojich schopnostiach, ktoré ma trochu sklamú. Čakala som niečo, čo by ma prekvapilo. Meniť vzhľad? Vyzerám dokonale, prečo by som na sebe chcela niečo zmeniť? Poviem to ako samozrrejmosť. Akoby to bola pre mňa nepochopiteĺná predstava. Potom by ma nikto nespoznal. Aj keď, môcť si zmeniť farbu vlasov podĺa oblečenia alebo farbu pleti nemusí byť zlé.  Zhodnotím po chvíli rozmýšľania. Ovládať lásku a nenávisť, to mi tiež neprišlo ako útočná zbraň, ak to nebude také silné že by som z nebezpečnej príšery urobila neškodnú zamilovanú školáčku. Možno to, že som vždy dostala čo chcela, bolo to ich... ovládanie lásky a nenávisti. Som ako bosorka. Pekná bosorka. Páči sa mi to! A kedy sa tieto moje schopnosti majú prejaviť? Niektoré sú asi rýchlejšie, čo?  Lebo vzhľad som si nikdy len tak nezmenila, ale ľudia vždy robia to, čo chcem, odmalička. Keď som to potrebovala, proste ma mali radi a preto spravili hocičo. Brnknem mu prstom po nose. Takže pozor na mňa. Poviem hravo.  Hmm, možno som si trochu uškodila ttým čo som mu povedala. Možno sa bude držať ďalej. Ale očividne vie o mojich schonostiach viac ako ja, takže mu to muselo byť jasné.  Začnem premýšľať o jeho ponuke ísť do nejakého...tábora. Kde by ma naučili používať svoje schopnosti či čokoľvek to mám ovládať. To mám niekam odísť...na začiatku leta? Keď začínajú všetky párty a oslavy a dlhé dni?  Jemne si zahryznem do pery a zamyslene sa pozerám na Lea. Ale zase...stretla by som nových ľudí. A baviť sa určite dá aj tam.  Porozprávaj mi o tom tábore viac. Ako to tam vyzerá? A nedalo by sa tam len dochádzať, a večer by som sa vrátila sem? Nie je ta veľa pravidiel, dúfam. Je leto, prázdniny, rozhodne nechcem byť nijako obmedzovaná. Prekrížim si ruky na prsiach. Väčšinou sa rútim do všetkého po hlave, ale na toto leto som mala naozaj kopu plánov.

Osud - 14. září 2014 22:14

Pro Aidena 3. 7. 2014 – 9:10 Na cestě Konec cesty Daisy se na tvojí poznámku jen usměje a řekne: „Nemusíš si to vyčítat. To není tebou. Příšery jdou po každém polokrevném, jen v poslední době je jich nějak více.“ Na otázku co teď se chvíli zamyslí a odpoví: „Asi pojedeme chvíli po zemi, zkusíme se tak tomu Gryffinovi ztratit,“ A tak znovu nasednete na Pegase a uháníte lesem, Aellu ani není potřeba vést, asi sama ví, kam jet. Když se vypletete z lesa, jedete ještě chvíli na zemi, ale jak se blížíte k civilizaci, Daisy se čím dál víc kouká nahoru. „Vypadá to, že je pryč, tak zase poletíme,“ řekne Daisy a potom se zopakuje to samé stoupání, jako na vaší zahradě. Nějakou dobu letíte nad New yorkem, tak že vidíš dolů na město, ale lidé si vás nahoře nevšímají. Až když máte město v zádech a dostáváte se ku pláži začne Aella pomalu klesat. Zastaví před bránou, která je postavena z mramoru a je na ní nápis: TÁBOR POLOKREVNÝCH. Překvapivě i přes svojí dyslexii nemáš problém to přečíst. Po chvíli pochopíš, že je to psané starořečtinou. „Tak jsme tady,“ řekne Daisy, potom se chvíli odmlčí. „Pojď, najdeme Hestii, řekneme jí, co se stalo a ubytujeme tě,“ dodá po chvíli.

Osud - 14. září 2014 22:15

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – dopoledne Californie Dojdete až k bytu, kde bydlí Amelly. Už od chvíle, kdy vstupujete, slyšíte handrkování dvou mužských a trochu mečivých hlasů. „Vždyť jsem vyhrál, bylo to naprosto jasné,“ říkal jeden. „Jo, to protože jsi mi sežral jednu kartu, když jsem si šel odskočit,“ říká druhý. „To jsem sice udělal, ale byla to trojka, i tak bych vyhrál,“ řekl zase ten první. Celé dohadování však probíhalo ve velmi veselém tónu. Když jste vešli do kuchyně, seděli tam u stolu dva satyři, kteří měli (Jak Amelly řekla) kozí nohy, bradku a růžky. Oba dva se na vás otočili a podívali naprosto šokovaně. „Amelly, to už jsi zpátky?“ podivil se první. „A vedeš Julii… Co se stalo?“ dodal ten druhý. První vzal do ruky další z karet, které byly rozházeny na stole, a začal jí ukusovat

Leonard Silver - 14. září 2014 23:00

"Dobře, nakreslit je klidně můžeš. Otázka ale je zda budu mít náladu vyrábět nějaké šperky. A kdybych ji náhodou měl, myslím že by jsi měla jen říct co to má být a zbytek bych obstaral já. Neber to nějak zle, ale dokážu vyrobit věci které si neumíš představit". Řeknu s mírným úšklebkem. Nechci se moc chlubit, ale.. je to pravda. A navíc zdá se že Alessandra ty šperky vážně chce, což mně docela baví. Takže jistě nebude vadit když jí ještě trošku navnadím. Najednou ucítím ruku na svém rameni. Pousměji se a opět se na Alessandru zadívám. "Ano, vypadáš vskutku dokonale. Ale i tak se přeměna může někdy hodit. Třeba kdyby tě někdo honil, můžeš na sebe vzít podobu někoho jiného a zmizet mu tak snadno z dohledu". Na chvíli se mi zdálo že svými schopnostmi není moc nadšená. Jenže pak zase mluvila jinak. No ať je to jak chce, mně je to jedno. Koneckonců každý něco umíme, ale vybírat si nemůžeme. Já osobně jsem rád že umím to co umím. "Kdy se projeví to vážně netuším. Většinou to ale netrvá moc dlouho. Někdo na to přijde za pár hodin, někdo za pár dnů. Je to různé"... Že lidi dělali co chtěla? Hmm.. Možná to bude i hypnóza.. To by bylo zajímavé... No a nebo to je taky jen tatíkův vliv a prachy.. Nad svými myšlenkami se pousměji a najednou ucítím jak mně Alessandara cvrnkla prstem do nosu. Na její "varování" se jen ušklíbnu. Nemá potuchy o tom že by to na mně stejně nepůsobilo. A zatím to tak je asi dobře. "Bohužel, myslím že to by vážně nešlo. Pokud tam půjdeš, bude lepší když tam nějakou dobu zůstaneš... Jinak je to tam celkem fajn.. Jsou tam sruby ve kterých jsou děti různých bohů. Je tam třeba i aréna, les, hřiště na volejbal a spousta dalších věcí. Jo a nějaká pravidla tam samozřejmě jsou. Nemyslím že by někoho ale "omezovaly". Možná jen ten alkohol.. Nesmí se tam pít.. Ale i to jich hodně porušuje. Pokud bys měla někdy na něco chuť, v Hermově srubu seženeš téměř cokoliv". Udělám krok směrem k Alessandře, takže jsem od ní teď už jen kousíček. "Já vím že tě to asi moc neláká, ale.. Můžeš to brát jako dovolenou. Nezní to bůh ví jak lákavě, ale je to tam vážně bezva. Poznáš spoustu zajímavých lidí a tvorů. Jsou tam třeba dryády, satyrové, kentauři a další... A když se mnou pojedeš, slibuji ti že ti vyrobím něco tak krásného, že ti to bude závidět každá holka v táboře".

Julie Tarner - 15. září 2014 09:36

balení a odchod Amelly Po divadle táty odvedu Amelly k sobě. Ze skříně vytáhnu tašku a začnu létat po pokoji a snášet věci. Během chvíle je taška plná oblečení. Chvilku ještě uvažuji, zda bych neměla přihodit ještě něco, jenže co? Nakonec mě nic nenapadá a tak tašku zapnu. „Hotovo“ oznámím a s radostí v tváři se rozhlédnu po pokoji. Teď je takový prázdný... I sošku víly ze stolku jsem si vzala. Sošku, kterou mě darovala babička z tátovi strany ještě v době, kdy žila. Byla to asi jediná osoba, díky které jsem přežila dětství. V šatech s taškou přes rameno asi vypadám trochu směšně, ale to je poslední co řeším. Jak mi Amelly vykládá o své „rodině“ těším se víc a víc až se s nimi potkám. „To zní skvěle.“ dostanu ze sebe po chvíli ticha. To už jsme u dveří a Amelly otevírá. Zaslechnu hlasy. Pak se usmívám od ucha k uchu. Sežral kartu... to musí být hlad. Jinak jdu tiše krok za Amelly. „Ahoj...“ pozdravím je, když se začnou vyptávat. Snažím se nekoukat jim na nohy, ale ty kopyta prostě přitahují pohled. Úžasné.

Amelly Brown - 15. září 2014 13:51

'U dvou satyrů' Julie Ještě před dveřmi slyším, jak se hádají. Sice se u toho i smějou, ale tihle se klidně za chvíli začnou prát na život a na smrt. Trochu s obavami se podívám na Julii, a otevřu dveře. Oba nechají své hádky, a jen překvapeně zírají. Musím se usmát, když vidím, jak civí. "Jen taková maličkost. V obchodě na nás zaútočila echidna, a potom u Julie doma lítice. Jinak asi nic moc zajímavého." Odpovím ledabylým tónem, ale pořád se pobaveně usmívám. "Sbalte si ty své karty, pokud je nestihnete sníst, za chvíli se vracíme do tábora. Jo, a málem bych zapomněla, Julie, tohle je Ronen," Ukážu na satyra vpravo, "a tohle Nenar." posunu ruku ke druhému. Pak si půjdu sbalit věci já. Dojdu dopokoje, a všechno rychle naházím do tašky, ale nemám s sebou moc věcí. Pak se i s taškou vrátím do kuchyně.

Leslie Moore - 15. září 2014 15:15

Udusme ji! Na moje volání o pomoc zareagovali především Athénovci, samozřejmě, ale jejich nápady mi pomohly opravdu málo. Nemám šípy a voda taky může být problém - leda že bych se dostala ke kbelíku nebo hadici... Naštěstí už Osiris vyrazil. Tak dobrý, musíme přežít jen tak půl hodinky... Z haly se ozvalo tříštící se sklo. Zatracená potvora, že by proskočila oknem? napadne mě a zamířím tam. Ve dveřích se zastavím, když mi dojde, že nemám jak s Chimérou bojovat. Když po ní hodím dýku, jsme dost pravděpodobně mrtví. Popadnu několik ručníků a pustím na ně co největší proud vody. Když mi připadá, že jsou dost mokré, seberu je a běžím do haly. Jsou dost těžké, ale je to jediná věc, co jsem měla po ruce. Když se dostanu zpátky, vidím, že Donnie je pořád dost malátný a Catherine panikaří. Aspoň, že se ho snaží dostat pryč. Hodím po Chiméře první ručník a doufám, že na ní dohodím. Pokračuji, dokud mi nedojdou ručníky a snažím se jí znemožnit chrlení ohně a pokud možno i zrak. Pokud se mi to podaří, vrhnu se na ni s dýkou.

James "Chris" Black - 15. září 2014 18:11

NA HODINĚ, KTERÁ SE NEKONÁ Můj nesnášený bratříček mi vyletí po brýlích, takže se zakloním, aby minul, přičemž se praštím o stěnu, o kterou jsem se opíral. Hm, zdá se mi to, nebo je vážně chytřejší? Sykl bych bolestí, kdyby tu nebyli ti dva. Náš učitel v zápětí ale přijde a zase zmizí, spolu s mými sourozenci. Hurá. Vím, že jsem z toho nevyvázl tak snadno. Zkušenost mi říká, abych se do toho humbuku tam nemotal, tak to nechávám být, ale mám pocit že mi na ošetřovně přibude další pacient. No jo, ale co teď? Zase se budu nudit? Když mám čas, nechám otevřít kopí a trénuji si s ním. Točení, přehazování z ruky do ruky, to lehčí.

Jason "Frank" Brody - 15. září 2014 18:48

Čekání Přemýšlím nad tím, co říkala. Asi má pravdu, proč by jinak ta potvora po mě šla. A taky mě trochu udivilo, že máti měla někoho jiného než toho hňupa. Je toho na mě moc. "Chceš tu zůstat, nebo máš něco rozdělaného doma?" Zeptám se a kouknu na Gabrielu. Asi by bylo lepší, kdyby tu zůstala. Mohla by mi pomoct při vysvětlování proč nemůžu jet s nimi do USA. Naliji si poslední sklenku Jacka a doliji i Gabriele, jestli bude chtít a schovám flašku. Vezmu si pohárek a sednu si do křesla v obýváku. "Jak se tam dostaneme? Do toho tvýho tábora." zeptám se, když se pohodlně usadím a vyčkávám na příjezd našich.

Aerith Winter - 15. září 2014 21:51

Poklidné ráno v kavárně.. Cleo McMillan V klidu jsem popíjela svou oblíbenou horkou čokoládu, i když se slunce houpalo vysoko na nebi a pražilo přímo na mě. Ani mi to moc nevadilo. Na tváři jsem měla rozlezlý úsměv a užívala jsem si sluneční paprsky, které mi dopadali na tvář. Mou pozornost však upoutal pes, který šel okolo. Stále jsem měla ten pocit, že je něco v nepořádku a to se mi o pár vteřin později potvrdilo. Instinktivně jsem se podívala na Cleo a chtěla jsem ji odstrčit od stolu, jenže její smysly byli bystřejší a sama uskočila. Na jednu stranu mě to velice potěšilo, možná se v ní pomalu probouzeli schopnosti jejího božského rodiče. Jak se zdálo, tak si mě "pes" nevšímal. Díval se přímo na Cleo a vrčel. Přikrčil se a byl připraven ke skoku. Neváhala jsem, musela jsem jednat, jinak ji zabije přímo před mýma očima a to nemohu dovolit. Obratně jsem tedy vytáhla jeden z vrhacích nožíků, které nosím v pouzdře u kotníku, které mám schované pod kalhotama. Nůž se během vteřiny obalil plameny a já už byla v podřepu tak, abych se protočila, dala zvířeti přede mnou snožku, tím mu porušila rovnováhu a ještě ho překvapila letícím nožíkem mířeným přímo na srdce.

Alyssa Wonder - 16. září 2014 00:45

Trainning Day Do další diskuze však zasáhne gong který oznamuje že je čas tréninku.Pro mně to znamená šerm jistě já mám svou vlastní zbraň,ale no to se uvidí až potom.Už jako nováčkovi mně tyto věci vadili,ale postupně jsme k tomu přijala poněkud kladný postoj.Jistě poměřit se s někým z Aresových dětí znamená říkat si o to aby tě zřídili,ale jak jinak se chceš potom zlepšovat? „Myslíš si že je dobré teď střílet z luku?Tedy pokud nebudeš mít za úkol zasáhnout hrozen aby jsi z něj pak udělala džus.“ Vyslechnu si Ahramed a odpovím jí a pak se jdu připravit.Vezmu si svou zbroj které sice působí poněkud opotřebovaně (hlavně po těch posledních ranách mečem) a ošoupaně a na mně taky poněkud komicky ujistím se že všude doléhá a pak se vydám vybrat si zbraň.Sice umím ovládat všechny zbraně pro boj zblízka,ale nejradši mám meč.U arény narazím na své sourozence Claire a Marthyho ovšem vypadají že jsou pohrouženi do nějaké diskuze a tak se je rozhodnu nerušit.A pak je tu James chudák asi bude po matce.Jeho si volím vždy když mi někdo jeho sourozenců dá zabrat.Vím že to není správné,ale Bob a Prudence to dělají taky.Jako právě teď takže je taky rušit nebudu.Až s ním skončí nechci to vidět. Promiň Jamesi,ale na tebe by si nevsadil ani ten co sází na pomalé koně. Už to vidím James se bude krčit a křičet Do obličeje ne,do obličeje ne.Rvačka je však přerušena nečekanou událostí což znamená že se tréning nekoná když náš učitel vyrazil jako by mu za kopyty hořelo.Dojdu tedy k Jamesovi a oslovím ho. „Ahoj jsi v pořádku?Neměl by sis to od nich nechat líbit.“

James "Chris" Black - 16. září 2014 07:53

NA TRÉNINGU Moje pohyby jsou rychlejší a energičtější. Většina Áresovců je silná, ale ne rychlá. U mě rychlost nechybí. Přehodil jsem si kopí nad hlavou a hodil ho. Zabodl se do břicha figuríně, vzdálené 25 metrů. To není špatná rozcvička. "Hm." Reaguji na Alyssu. Bohové, jestli bude mít další "víš že" tak půjdu za Bobem a budu ho prosit, aby mě zmlátil do bezvědomí. "Jsem. A kdybych jim to vrátil, mohlo by to mít nemilé následky, nemyslíš?" ne pro mě, ale pro ně. Ozářili mě sluneční paprsky a já se najednou cítím mnohem lépe. Boule na hlavě mě přestala štvát a zmizela. Mám rád slunce... Vytáhl jsem kopí z figuríny. "Nevíš co se tam děje?" Hodím hlavou směrem k centru křiku.

Alyssa Wonder - 16. září 2014 11:30

Na cvičišti James bude asi po matce protože není tak silný jako jeho sourozenci,ale za to je rychlý.A navíc i divný myslím divnější než Arésovi děti většinou bývají. I když ti bývají spíš hrubí a jednoduší.Jako v tom filmu kde ten muž řekl:Zmizte nebo vám ustřelím koule,vycpu je a vystavím na krbovou římsu!To bude,ale ošklivá římsa. "Dobrý hod víš že ... páni já se v těch brýlích vidím."zarazím se a upravím si vlasy podle odrazu v Jamesových brýlích. "Co jsem to chtěla?Jo víš že se dá házet i zbraněmi které proto nebyly určené?" Vytasím svůj meč,vyhodím ho do vzduchu a pak ho chytím.Pak se prudce otočím a hodím ho do blížší figuríny.Když jí meč zasáhne ještě se chvěje. "Nazvala jsem to žihadlo.A co se týká tvé otázky nebude to tak hrozné pokud nepoužíješ laserový pohled jako Cyclops v X-menech." Dojdu k figuríně a vytáhnu z ní meč a pak odpovím. "Ne nevím.Navzdory tomu co se říká nejsem křišťalová koule."

Alessandra De´Lacroix - 16. září 2014 11:52

Či bude mať náladu? Žiadne také, tam pôjde o to či ich budem potrebovať na obed alebo až večer. V duchu sa zasmejem. Nakoniec, ja viem oceniť ak mi niekto spraví láskavosť. Pamätám si také veci. Takisto ako si pamätám, ak niekomu robím láskavosť ja. Oko za oko..v tomto prípade. Kľudne si medzitým vyrob nejaké smrtiace laso ak ťa to rozptýli. A čo sa týka tých vecí ktoré si neviem predstaviť...ak to bude dobré, len smelo do toho. Ale je ťažké ma prekvapiť...v tomto smere. Opäť zo stoja prejdem do sedu, tentokrát sa však vyhupnem na stôl a pprekrížim si v lufte nohy. Nad hlavami je možné začuť nejaké kroky a hluk. Prišli odpratať z jedálne...a našli ju rozbitú. A teraz určite hľadajú mňa, či som v poriadku. Načiahnem sa za slúchadlom telefóna na stole a dvihnem jeden prst. Počkaj chvíľočku. Naznačím perami a vytočím kuchyňu. Pierre? ...Oui, som v poriadku, som v otcovej kancelárii... Menšia nehoda... Objednajte nový... acajou foncé...nepýtaj sa, nemusím nič vysvetlovať.... chére, zajtra budeš mať platené voľno, ale ocovi ani muk, okej? Ja pôjdem na menší výlet, ale musíš sa vrátiť ešte predtým ako sa vráti otec a nachystať mu poriadne privítacie raňajky... oui... bonne journeé. Zložím telefón. Kde sme to skončili? Ahaa, moje schopnosti. Ale neplánujem, že by ma mal niekto naháňať, takže to je v poriadku. A dúfam, že sa rozvinú všetky veľmi rýchlo. Nie sú to síce hmotné zbrane, ale spravím s nimi väčší bordel akoby som mala ovládať tornáda. Počúva výpočet miest v tábore. Aréna? Mhh..mám sa síce naučiť bojovať, ale to mi nemôžu proste dať paralyzér alebo také niečo? Okrem toho...aréna, to znie akoby sa tam trieskali medzi sebou. Na to ja nie som. A niečo také ako obchodný dom? Wifi zóna? Keď sa mi pokazí laptop, pôjdem si ho dať opraviť do mesta?  Dopĺňam si vedomosti o detaily. A kde to vlastne je?  Napadne ma ďalšia otázka. Ak je to mimo štátov, budem si musieť zohnať lietadlo. Už takto si budem musieť požičiať hotelový mikrobus, ako inak tam napchám bicykel a korčule a kufre, elektroniku....  Správa, že jediné pravidlo čo tam je sa môže kľudne porušovať sa mi zapáči. Doslova sa mi zaligocú oči. A sľub niečoho, čo vyvolá závisť? No taak, to sa neodmieta. Ale ešte uvidím čo poviem otcovi.

Leonard Silver - 16. září 2014 12:09

"Myslím že budeš víc než překvapená. Přímo v šoku". Řeknu pobaveně a sleduji jak si Alessandra sedá na stůl. Zazvonil jí mobil. Vzala ho a mně došlo že ji začaly ostatní asi shánět. Nějak to s nimi vyřídila a pak telefon položila. Takže pojede se mnou. Výborně.. Nemůžu se dočkat až budu v táboře. Ve chvíli kdy se Alessandara zeptá na obchodní dům a wifi, tak už to nevydržím a musím se začít smát. "Ne, bohužel. Obchodní dům tam fakt není. S wifi si nejsem jistej, ale myslím že ne. A laptop by ti mohl opravit někdo od nás. Z mého srubu". Trošičku zvážním a udělám pár kroků k Alessandře. "Kde to je ti bohužel říct nemůžu. Pokud se mnou pojedeš, tak uvidíš. Ale moc daleko to zas není". Ujistím ji a pousměji se. "No, pokud tedy chceš jet, pak by jsme si asi měli sbalit věci. Nemusíš to nějak přehánět, v táboře je v podstatě vše co potřebuješ. A co tam nebude, seženeš v Hermově srubu, jak už jsem řekl. No ostatně víc jak jeden kufr by ti stejně vzít nešlo, protože můj dopravní prostředek není zas tak velký".

James "Chris" Black - 16. září 2014 12:54

BUM BUM BUM! Když se prohlíží v mích brýlích, jen se pobaveně šklebím. Pokud nevidí PŘES ně, ještě to ujde. Přikývnu. Alyssa zase začala se svým "víš že." Kde je můj bratr? Zašklebím se. "No, zlý by to bylo." X - meny jsem neviděl, ani nemám potřebu. Posledních pár let jsem totiž o civilizaci ani nezavadil. Většinou jsem se potloukal po horách... nebo pod nimi... Otřesu se. Když se zmíní o křišťálové kouli, zasměji se. Jako jedna z mála Athéniných dcer je i vtipná. Athénovce mám středně rád. Nejlepší jsou podle mě Hefaistovci. S těmi si rozumím. "To bych si ani neopovažoval myslet." Zašklebím se. "Hm. Ví tvůj geniální mozek, jak se schovat před dvěma lidma bez mozku?" Podívám se na své "milované" sourozence, jak se potloukají kolem se zlověstným výrazem.

Alessandra De´Lacroix - 16. září 2014 13:09

Dobre. Šokuj ma! Sprevádzam svoje slová gestom rúk. Následne sa začne smiať. Čo mu je smiešne? Je to tábor, nie dedinské väzenie, nie? To ako fakt tam nie je wifina? A ako sa udržiavajú v kontakte s ľuďmi. Dúfam že aspoň so signálom na telefón tam nebude problém.  Odfrknem si nespokojne s touto časťou tábora. Keď sa začne ku mne približovať, spozorniem. Takže je to v štátoch. Potvrdím si s otázkou v očiach svoj dohad. Nasledjujúce slová ma však takmer dokonale vydesia. Jeden kufor? To jeden...ako jeden? A to chce odísť ihneď či ako? Vytreštím zelené okále. Zlato, vieš že väčšinou mi balenie trvá tak deň až dva? Rozosmejem sa. Ale ak "všetko čo potrebujem" znamená že tam bude oblečenie, všetka kozmetika, doplnky a topánky...tak to zvládnem, myslím. Keď už je tak blízko, neodolám, vystriem nohy, členkami ho chytím za boky a pritiahnem o kúsok bližšie. Veď sa tam nejako už potlačíme. Poviem potichu, načo ho v priebehu pár sekúnd pustím nohami, zošuchnem sa zo stola a svižne ho obídem, nechávajúc ho za chrbtom. Takže nemusím zháňať mikrobus. A nejaké obľúbené veci si aj tak zoberiem so sebou. Nakoniec, je to len tábor. Nebude sa mi tam páčiť, odídem. A ocovi teraz zavolám a poviem že idem s deckami na výlet...napríklad na našu jachtu. Niekam ju potom dám odtiahnuť nech si myslí že so tam, by videl že nie je v prístave. Je suis incroyable. Pri dverách sa zastavím a otočím hlavu cez plece. Počkaj ma v hale, chvíľu mi to bude trvať. Oznámim mu. Moje pochybnosti vystriedala zvedavosť a mierne rebelský proste zmiznúť preč. Akoby som prepala v hlave tlačítko "opatrnosť" z on na off. No, chcela som v lete zážitky, nie? Zistiť že som priam doslova božská a ísť na miesto kde sa asi hocikto len tak nedostane... to je celkom fajn. Okrem toho, rada spoznávam nových ľudí. Cestou zájdem ešte do kuchyne dohodnúť sa s našim kuchárom, tak isto prídem za vrátnikom a vedúcou slúžiek a všetký oznámim, že idem na jachtu a dám im pokyny pre otca, s ktorým absolvujem asi polhodinový rozhovor v izbe. Keďže som čerstvo osprchovaná, iba sa oblečiem a hodinu sa balím a spätne vybaľujem, nerozhodná, čo si mám vziať a čo nie. Nakoniec predsa len zleziem do haly, za sebou ťahajúc ohromný červený kufor, ktorý má z jedného boku pripevnený longboard. Bmxka sa mi nezmestila...prinjahoršom si ju dám potom poslať. Zo župana som prezlečená a na očiach mám slnečné okuliare. Vlasy som si nechala voľne rozpustené, hodené na jeden bok.  Tak, kde máš auto?

Leonard Silver - 16. září 2014 14:03

soukromá zpráva od Leonard Silver pro "Bohužel, myslím že ani ten tam není. My používáme efektivnější a méně riskantnější způsob komunikace. Ale pokud by jsi chtěla volat třeba otci, asi by stačilo kdyby jsi vyšla na chviličku z hranice tábora". Řeknu mile. Na potvrzení že je to ve státech jen souhlasně kývnu. Když se zmíní o době kterou obvykle potřebuje k balení věcí, tak se jen ušklíbnu. Ženský.. bože, i když jedou pryč jen krátce, musí toho s sebou tahat tolik. To nechápu. Zadívám se na ní a přikývnu. "Jo, přesně tohodle by mělo být ve vašem srubu více než dost. Myslím že budeš spokojená". Domluvím a Alessandra mně najednou nohama chytí kolem boků a přitáhne mně blíž. Překvapeně se na ní zadívám a maličko zčervenám v obličeji. Díval jsem se na ní a čekal co udělá. Jen cosi řekla, došla ke dveřím a řekla že mám počkat v hale. Pak odejde. To nebude ani pusa? Sakra.. Ušklíbnu se a naposledy se rozhlédnu po pracovně. Pak z ní zamířím rovnou do svého pokoje. Svleču svůj současný oblek a převleču se do svého normálního oblečení. To je mnohem lepší. Usměji se a trochu se v zrcadle upravím. Pak už vyrazím do haly čekat na Alessandru. Věci si nebalím, protože s sebou jsem toho moc neměl. Osobní věci mám po kapsách a nic jiného nepotřebuji. Po pár minutách se Alessandra konečně objeví. Na sobě má celkem pěkné šaty, brýle na očích a za sebou táhne velký kufr. Podrbu se na bradě a usměji se. "Pojď, uvidíš". Řeknu a zamířím ke dveřím. Zrovna když je otevřu se zarazím a zamířím k Alessandře. Vezmu jí kufr (pokud budeš chtít) a zadívám se na ní. "Ještě než tam dojedeme, řeknu ti pár věcí. Dávej si pozor na lidi z Áresova srubu. Mají v oblibě si dobírat mladší a slabší jedince. Dá se říci že jsou to takový šikanátoři... jo a na lidi z Dionýsova srubu taky bacha. Budou se tě snažit všelijak oblafnout a můžou tě dokonce přivést k šílenství. Bejt tebou, nepiju nic co ti dají. A ještě Athénovci. Jsou v podstatě neškodní, ale občas je u nich někdo až moc chytrej.. Všichni ostatní jsou jinak docela fajn". Řeknu jakoby nic a zamířím ven, směrem k vaší garáži. Položím ruku na vrata a ty se sami od sebe začnou zvedat. Uvnitř garáže vidíš černou motorku. "Nejsem zastánce moderních technologií, ale na ni jsem si docela zvykl.. Pegasové jsou bohužel nedostatkové zboží a ostatní způsoby přepravy jsou poněkud.. riskantní". Řeknu s úsměvem a zamířím ke své motorce. Mezi řídítky zmáčknu jeden čudlík a ze zadní strany nad poznávací značkou se vysune jakási malá plošinka, kterou jsem tam přidal právě pro tenhle případ. Vytáhnu tenké lanko, vezmu kufr a připevním ho na plošinku. Je docela velký, ale díky mým úpravám je na motorce stále místo i pro dva lidi. "Asi jsem ti měl říct dřív že nemám auto.. No ale to je jedno, je to lepší než jet autobusem a vyhneme se všem zácpám". Přátelsky se usměji a podám ti černou helmu. "Pokud nechceš mít pusu plnou hmyzu, tak si ji raději vem". Znovu se usměji a sám si nasadím svou helmu. Sice pak budu mít zase zmačkané vlasy, ale nevadí. Sednu si dopředu na motorku, nastartuji a počkám až si Alessandra sedne za mně. "Pevně se mně drž". Řeknu až si sedne, popojedu kousek dál a znovu se dotknu vrat. Ty se začnou zavírat a já vyrazím pomalu pryč od Alessandřina domu. Nejedu moc rychle, jedu tak pomalu aby mně Alessandra slyšela když budu mluvit. Nějakou dobu jí říkám všechno možné o táboře. O bojových hrách, o tom že tam nejsou moderní technologie, o pravidlech, jak tábor funguje, jak používáme drachmy, zkrátka jí říkám všechno možné, co by jí mohlo být nějak užitečné. Už asi čtyřicet minut jedeme směrem k Long Islandu. Je celkem klid a tak na to v poslední části cesty trošku dupnu, abych si jízdu užil. Zobrazit SPOILER Leo na sobě teď má obyčejné kalhoty, bílé tílko, černou koženou bundu a na ukazováčku pravé ruky má jakýsi prsten z lesklého kovu, který v sobě má blýskající se rubín. //PJ, teď bych asi počkal až napíše Alesandra a pak můžeš napsat naši cestu a příjezd k táboru. Rád bych zastavil před jeho hranicemi, pokud to bude možné.

Alyssa Wonder - 16. září 2014 14:28

Diskuze před arénou James je poněkud nervózní a rozhlíží se kde asi budou jeho sourozenci.Jistě i moje zkušenosti s jeho sourozenci jsou často poněkud bolestivé,ale samozřejmě jsem s tím počkala až jsem přestala být nováček.A jak se teď potloukají kolem se zlověstným výrazem. A taky jsem jim nikdy nedala nic zadarmo.Jak se říká čím větší jsou tím rychleji jdou k zemi. "Jo to nejspíš ano vzpomínám si jak mu v jednom díle shodily brýle a pak chtěli aby si je zase nasadil když ten kulečníkový stůl přeřízl napůl." Při vzpomínce na to se usměji. "Ale můžeš k tomu přistoupit jinak.Řekni jim jen proto že nejsem tak silný jako vy neznamená to že jsem něco méně." Vzpomínám si na své začátky být zavřená se skupinou supernerdů kteří mně pořád obviňují z toho že nejsem dost chytrá protože nevím všechno.Pak Jamese něco pobaví i když já to myslela vážně. Nemám smysl pro humor aspoň ostatní to říkají.Taky že neumím zpívat nebo mám hrozný vkus,ale v tom se pletou. Pak se mně zeptá jak se má vyhnout svým sourozencům. "Pomocí ohýbacího přístroje by jsi mohl být neviditelný.I když to bude chtít čas stejně jako vlastní holografická jednotka která by změnila tvůj vzhled.Tyhle věci nevyrobím na koleni takže nouzový scénář.Jelikož je trénink zrušený schovej se někde až je to přejde.Chytrost mezi její přednosti nepatří tak by to neměl být problém.Pokud chceš můžu je zabavit."

Gabriela Anderson - 16. září 2014 17:19

Čekání Dojde mi ,že jsme to na něj vyvalila vclku rychle, ale tohle je život. Tohle je můj život - Přizpůsob se nebo chcípni! Ostatně v táboře se s ním minimálně moji drazí sourozenci mazlit nebudou. Jen ať si hoch zvyká. "Ne, doma nic rozdělaného nemám. Ostatně můj úkol jsi ty, takže pokud ti to nevadí, jak klidně zůstanu"  Navíc si stejně nemyslím, že by jeho rodiče přijali jen tka, že s nimi nepojede. I když nevím, jak to s nimi skoulím. Mno nějak budu muset. A pak dojde na otázku dopravy. Musím se zašklebit "No, myslím, že cesta se ti bude líbit. Rozohodně bude lepší než letadlem s rodiči."  šibalsky se ušklíbnu, ale dolití skleničky odmítnu zdvořilým gestem ruky "Ne díky. Jedna bohatě stačí." Sednu si na gauč, hodím nohu přes nohu a čekám, co se bude dít.

Aiden Carlson - 16. září 2014 20:04

Blízko tábora První odpověď, kterou dostanu, mě nijak nenadchne. Vážně by to chtělo tu sprchu, pomyslím si, ale mlčím a zachovávám klidnou tvář. Odpověď na druhou otázku mě ale potěší. "Bezva! Každý výlet je fajn, dokud se někde nekempuje." A dokud je poblíž někdo, s kým si můžeš povídat. Když mi to tak zpětně dochází, jsem strašně společenský... tvor. Pousměji se a kývnu nejdřív na Daisy a potom na Aellu. "Nechceš teď řídit ty? Doufám, že už nebudu muset létat. Asi mi ty výšky moc nesednou." Podle odpovědi si nasednu buď první nebo až druhý a Aella se rozjede lesem. Při cestě lesem mi dojde jedna věc. Jsem zvědavý, jak to bude se rozřazením.. "Daisy? Jak to bude s mým rozřazením? Co když znám svou matku?" Doufám, že to nebude extra případ. Cítil bych se hodně špatně.. Moje přání se nesplní a my zase vzlétáme. "Sakra..," zasténám. Téhle fóbie se asi nezbavím. Stejně jako s pavouky. Pavouci... laboratoř... sen... Co to znamená? Má to vůbec nějaký význam? Nebo to je jenom sen? Raději se nedívám dolů a proto sleduji zlaté vlasy Daisy, které povlávají ve větru. Když letíme nad New Yorkem, odhodlaně se podívám dolů. Svatá Athéno! Krása.. Rozhlížím se a najdu Empire State Building, Times Square, Central Park, Grand Central Station... New York, concrete jungle where dreams are made of There’s nothing you can’t do Now you’re in New York These streets will make you feel brand new Big lights will inspire you Hear it for New York, New York, New York No tak, nebudeme to přehánět.. Ale je to fajn, podívat se aspoň jednou v životě sem.. "Vypadá to tu super!," zakřičím na Daisy a doufám že mě slyší. Po krasném přeletu přistaneme a já s radostí zjišťuji, že jsem našel první nápis, který normálně přečtu. Starořečtina je fajn... Konec cesty? Tábor Polokrevných.. Nový začátek. To zní jako dobrá strategie.. Po příkazu slezu z Aelly a rozloučím se s ní. "Zatím. Třeba se ještě uvidíme. Přinesu ti jablíčko." Potom se otočím na Daisy. "Můžeme jít."

Osud - 16. září 2014 20:39

Pro Alyssu, Ahramed, Jamese, Petera a Davida 3.7.2014 – 9:10 Tábor Polokrevných – Před arénou Tréning Chvíli čekáte před Arénou, už to vypadá, že nikdo nepřijde, až se objeví jiný z kentaurů. Přesněji kentauřice Corinna. Svolá si vás všechny do hloučku a potom řekne: „Osiris mě požádal, abych za něj dneska převzala trénink. Takže vás mám na starosti. Ti, co mají šerm, si utvoří dvojce a budou bojovat jeden na jednoho. Dionýsovci půjdou se mnou a budou trénovat lukostřelbu,“ řekne a chystá se poodejít spolu s Dionýsovci k terčům. „Jo a budu mezi vámi procházet, takže žádné hlouposti, ano?“ řekne poznámku, která směřuje hlavně na Áresovce. MH: Byla bych velmi ráda, kdybyste si udělali dvojce hráči spolu.

Osud - 16. září 2014 20:41

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – dopoledne Californie – v Amelliném bytě Přípravy na cestu „V poslední době je jich nějak hodně,“ zkonstatoval Nenar přičemž vrtěl hlavou. „No, já zavolám do tábora Osirisovi, aby pro nás poslal nějakou dopravu,“ řekne Ronen a odejde z bytu někam ven. Potom si Amelly odešla zabalit a Near se pustil zase do míchání karet. Když se Ronen vrátil, řekl: „Tak Osiris je mimo tábor, řekl, že pro vás přijde sám, ale bude to chvilku trvat. Zatím prý máte poslat svoje tašky Hermovou poštou, všechno to nepobere.“ „Tak super, zajdu si sbalit,“ zaradoval se Near. „Jen se neraduj. My dva tu zůstáváme,“ odpověděl mu Ronen. „A to proč?“ „Stěžovali si na nás sousedé, prý tady máme ještě pár dní zůstat, uklidit to tu, sousedům vrátit oblečení, co se jim ztratilo ze šňůr a tak podobně.“ Near si naštvaně povzdychl. Vy dvě máte ještě chvíli času, než se tu Osiris (kentaur) objeví, takže si můžete udělat pohodlí a popovídat…

Osud - 16. září 2014 20:42

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Záchrana Chiméra si vyskočí na stůl a chystá se uzemnit Donnieho i Catherine dobře mířeným skokem dolů. V tu chvíli přiběhne Leslie a začne po chiméře házet ručníky. Což ji na chvíli zpomalí, ale nezabije. Co se týče Donnieho, toho Catherine zvládla dotáhnout až do dveří, ale na víc nemá sílu. Donnie se pomalu začíná probouzet, už zvládá vnímat okolní dění, ale nohy ho ještě neposlouchají. Chiméra ze sebe ručníky schází a chystá se plivnout oheň… neúspěšně. To Chiméru naštve a připravuje se ke skoku tentokrát na Leslie. Najednou chiméra vykvíkne a otočí se k vám zády, v zadku má zapíchnutý šíp, vyběhne ven oknem. Venku stojí kentaur Osiris s lukem a šípem v rukou. Míří na Chiméru a střílí znovu. Tentokrát jí zasáhnul tak dobře, že chiméra udělá už jen pár kroků a padne na zem. Chvíli na to se rozpadne v prach. „Tohle je tvoje, že jo?“ řekne Leslie a hodí jí její prstýnek. „Musím jít, ještě mě čekají v Kalifornii,“ dodá a odkluše pryč.

Osud - 16. září 2014 20:43

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – ráno Česká republika Návrat rodičů Netrvá to dlouho a před domem zaparkuje auto, začnou se otevírat vrata a auto vjede do domu. Rodiče jsou tu. Za chvíli do kuchyně vstoupí Jasonova matka, která si Gabriely zprvu nevšimne. V rukou táhne dvě igelitové tašky s nákupem. „Ahoj Jasone. Ty už jsi vzhůru? No to jsi mě překvapil… A jak ses vyspal? Už sis sbalil k babičce?“ zahrne Jasona typickou salvou rodičovských otázek, až potom si všimne Gabriely. „Dobrý den…“ řekne a podívá se zaraženě na Jasona. V tu chvíli do dveří stoupí otec taktéž s nákupními taškami. „Drahá? Kam mám ten nákup dát?“ ptá se, ale dál už nic neříká, protože se zastaví ve dveřích a dívá se na podivnou sešlost.

Osud - 16. září 2014 20:46

Pro Aidena 3. 7. 2014 – 9:10 V táboře Pojďme najít Hestii Pegas se rozeběhne táborem někam pryč, pravděpodobně do stájí. Vy dva se rozejdete do tábora. „Hestia bude pravděpodobně ve velkém domě, má tam svůj pokoj. Jinak je to taková základna tábora, nachází se tam ošetřovna a orákulum,“ vypráví Daisy zatímco tě vede táborem k jedné z budov. Tábor je celý vystavěn v řeckém stylu, budovy jsou postaveny hlavně z mramoru, všude jsou sloupy a sochy. Kolem běhá spousta táborníků, jelikož právě začínají dopolední programy. Dojdete až k modrobílé budově, je poznat že je jedna z nejstarších v táboře. Daisy zaklepe na dveře a potom vejde, za dveřmi je chodba, kde je několik dveří, na jedněch z nich je symbol krbu s ohěm. Daisy na tyto dveře opět opatrně zaklepe. „Dále,“ ozve ze vnitř přívětivým hlasem. „Pojď,“ řekne potichu Daisy, otevře dveře a oba vstoupíte do místnosti. Místnost je menší, pro jednoho člověka tak akorát, dominuje jí velký krb, ve kterém plápolá oheň, přestože je 9h ráno. Dále je tu běžné vybavení, postel, menší knihovna, stůl a vedle stolu houpací křeslo. V křesle sedí žena, může jí být 50 – 60 v ruce pletací jehlice a přívětivě se na vás usmívá. „Dobrý den, Hestie, vedu Aidena Carlsona, polokrevného,“ řekla Daisy. „Výborně, už jsem na vás čekala,“ odpoví jí Hestie, z jejího hlasu čiší něco, co tě uklidňuje a dodává ti jistotu. „Děkuji za pomoc, můžeš nás tu prosím nechat o samotě?“ zeptá se Hestie Daisy a zapíchne pletací jehlice do klubíčka. Daisy odejde. „Něco mi o sobě pověz, Aidene. Kdo jsi? Co víš o táboře?“ řekne Hestie. „A posaď se u mě, nechceš něco k pití?“ řekne a ukáže na židli z druhé strany stolu.

Alessandra De´Lacroix - 16. září 2014 22:35

soukromá zpráva od Alessandra De´Lacroix pro Menej riskantný? Čo, podsvetie používa GPSku? Zamýšlam sa nechápavo ešte nad jeho slovami. Nasledjujú rôzne varovania. Áres, to bol ten bitkár, však? Mh..hovoril si že by ti nevadilo ma chrániť, či nie?  Zahrám sa na hanblivku a sklopím pohľad k zemi, ale prezradia ma veselé zlaté iskričky v očiach. Upozornenia si zapamätám, ale myslím, že sa nenaplnia. Prečo by mi niekto chcel ubližovať? Veď to je smiešne. Vlastne hej..prečo? Leo mi vezme kufor, a ja si spokojne vykračujem vedľa neho s otázkou na perách. Prečo na mňa...teda nás, vlastne útočia tie príšery? To nemajú čo iné žrať? Leo zatiaľ pri garáži natiahne ruku, a bez problémov si garáž len tak otvorí, akoby to bolo jeho domáce zvieratko čo plní jeho príkazy. Motorka? Chce natrepať môj kufor na motorku? To som fakt zvedavá ako. Sledjujem ako sa vysúva plošina a on tam kufor upevňuje popruhmi. Nedôverčivo si jeho dielo premeriam. Si si istý že to za cesty nespadne? Naozaj si ho nechcem pooškierať, a keby sa po ceste rozsypú moje veci... Ani to nedopoviem a pošúcham si spánky. Pri tej predstave ma až zahriaklo. Ešte viac vo mne hegne, keď mi podáva helmu a vytiahne svoju. Prečo máš krajšiu? Zamračím sa, ale nakoniec položím helmu a šikovne si v priebehu minúty od vrchu hlavy spletiem piberaný dlhý cop. Vezmem svoju čiernu prilbu a nasadím si ju, cop mi trčí spod nej. Je to jedno, som v nej krajšia ako ty. Vyplazím ti jazyk a zasmejem sa. Opatrne, aby som sa neopálila na motore, keďže som už motorkou išla nasadnem, dávam si pozor aby som si nepokrčila šaty a prisuniem sa celým telom k tebe. Lezúc pstami po tvojom bruchu ťa nakoniec objímem okolo pása a stisnem a palcom nahor ti ukážem že som pripravená. Vyštartujeme. Cestou sa rozprávame, čo mi vyhovuje. Napoly kričím, aby ma Leo počul, a živo diskutujem na všetky témy ("bojové hry? môže sa niekto dobrovoľne prihlásiť aby bojoval za mňa? Prinajhoršom mu aj zaplatím...ale elektrinna tam je však? Ako si zapojím žehličku na vlasy? Haa počkaj, ja si budem vedieť vyrovnať vlasy lusknutím prstov, však?....drachmy? To akože z pravého zlata? Keď si kováč, môžeš si ich vyrábať a teda si vlastne multimiliardár keby chceš, nie?...hovoril si o kentauroch..ak je hentaurica tehotná a má potom malé polokoňodieťa, kojí ho prsiami alebo jej to cecá niekde medzi zadnými?...ten prsteň si si vyrábal sám? a je to pravý drahokam?...)  Keď pridáš natešene zvýsknem, asi som nadšenec adrenalínu a tuhšie sa ťa chytím.

Julie Tarner - 16. září 2014 23:07

u Amelly doma Amelly Když Amelly vysvětluje, co se stalo, jen se blbě usmívám a rozhlížím. Popravdě ta jména potvor se mi nějak pletou. A ono je podle mě jedno, zda po vás jde lítice a nebo zrovna echidna. Pokaždé to pro mě znamená to samé – utéct, co nejdál to jde. Teď zrovna sem. Jak mi Amelly představuje satyry, tak každému podám ruku a usměji se na něho. Vypadají mile a rozhodně přátelštěji než ty potvory a nebo můj otec. Něco mi říká, že na tom táboře se mi bude líbit. Satyři řeší odvoz a já jsem chvilku tak trochu mimo všechno. Nakonec zajdu za Amelly do pokoje a přihlížím, co balí.

James "Chris" Black - 17. září 2014 09:48

Alyssa - tréning Usměju se na ni. "Jsou sice tupí jako kyklop, ale vytrvalí. Navíc nechci, aby něco provedli tobě. Znáš je." Z toho důvodu se s nikým moc nepřátelím, krom nymf a Hefaistovců. Na nymfy si netroufne nikdo, kdo nechce skončit tři metry pod zemí nebo vodou a Hefaistovci jsou většinou zavření u sebe. Přišel náhradní učitel a zadal nám úkoly. Cože? S někým ve dvojici? Ne. To bude bolet. Hodně. Čekám, kdo na mě zbude. Nikdy si partnery nevybírám...

Ahramed Delgado - 17. září 2014 14:13

Mučení je učení, nebo to bylo naopak? Před arénou „Byl to cvokhaus, tam straší, i když nestraší... A navíc těmi plášti myslím cvokaře, zlo na zemi největší...“ Zašklebím se při vzpomínkách na mé pobyty. Hrozná to místa. A to ještě nemluvím o těch věcech za okny. Až mne z těch vzpomínek setřepe. „Průjem se dá vyvolat i jinými, méně nechutnými, prostředky... Ale ano většinou nezvracíme, ale taky nám většinou ve srubu zůstanou i děcka z jiných srubů. Jeden mi dneska zabral postel, tedy včera, takže jsem měla smůlu a pohnout jím nešlo ani za zlaté prase. A co bylo dál, je už v mlze.“ Zakončím svůj monolog úsměvem. „No, s tou postelí to je trochu složitější, někdy usnu někde jinde a ráno se probudím v posteli, někdy naopak, někdy v ní spím normálně a někdy ji ani nenajdu...“ Pokrčím lhostejně rameny. Nejprve na Alyssu nechápavě kouknu, když se zmíní o luku, ale pak mi to dojde. Trénink... S lukem... Já... Špatný nápad... „Jestli si to někdo vezme na triko, tak možná, ale radši bych to neriskovala. Tyhle zbraně nejsou zrovna moje silná stránka. Ani s těmi hrozny by to nedopadlo dobře...“ Mírně rozpačitě pokrčím rameny a usměji se. Nejdu rovnou k aréně, ale ještě se stavím do srubu, kde vykopu Fillovy věci ze své postele (i když netuším, co tam dělají) a v bordelu jež zvu svými věcmi si najdu gumičku (což je velká výzva a naberu tak jen zpoždění) a sepnu si vlasy do volného copu. K aréně se dostanu právě včas, abych slyšela, že mám jít za Corinnou. S trpitelským výrazem se připojím k sourozencům a vezmu si první luk, který uvidím. Skoro se modlím, aby „svaly na pochodu“ začali vyvádět, abych se mohla vyhnout lukostřelbě, nebo aspoň zůstat s tím vražedným nástrojem nepovšimnutá...

Alyssa Wonder - 17. září 2014 14:49

Trénink bude "Díky.Ano to znám,ale příšla jsem na dvě pravidla pro tento případ.Rozděl a panuj a pokud jde do tuhého dej se na strategický ústup."dodám pak a usměji se. Odkud asi myslíš že pochází ty poslední dva šrámy na zbroji?Chtěla jsem se zlepšít v mém boji meče a dýky jak jsem to viděla v seriálu Černý rytíř.A jeho sourozenci jsou pro to docela vhodní.Je zvláštní vidět někoho z Aresových dětí tak citlivého. Pak to vypadá že trénink nakonec přece jen bude i když nevím zda je dobré nechat ty ochmelky střílet. "Víš že ... páni nemám něco v zubech?" Zarazím se a opět se prohlédnu v jeho brýlích,ale nakonec si nic v zubech nenajdu.Pak mi dojde že si mám vybrat partnera pro šerm. "Nechtěl by si se mnou trénovat šerm?"

James "Chris" Black - 17. září 2014 14:54

ŠERM Najednou příjde Alyssa s nabídkou, kterou jsem upřímně nečekal. "No... jo?" Že by hledala nějakou záminku k veřejnému ponížení? Spikla se se sourozenci? No, snad ne. A kdyby... Nebude to poprvé ani naposled. Vytáhl jsem svůj tréningový meč. Je sice tupý, ale i tak účinný. Zašklebím se na ni. "Začni, jestli máš odvahu." Dávám si pozor, aby mi nespadli brýle, byla by to otrava a nejen pro mě. Ale i přes to, že svého otce nesnáším, bojovat jako jeho potomek umím.

Leslie Moore - 17. září 2014 16:17

Konec? Ručníková akce byla naprosto k ničemu, ta potvora je setřásla... Donnie s Catherine se ale aspoň dostali z dosahu, takže se můžu začít starat o sebe. Tedy o to, jak umřít co nejrychleji a nejbezbolestněji, napadne mě, když se ke mě Chiméra otočí. Začnu se co nejrychleji modlit ke všem bohům, na které si dokážu vzpomenout, když se jí do zadku zabodne šíp - Osiris dorazil. A právě včas, jako obvykle. Nestvůra utíká a kentaur se v podstatě ani nezastaví. Jen na mě křikne cosi o Kalifornii a zase běží dál. "Díky," zavolám k jeho rychle mizícím zádům a otočím se k Donniemu a Catherine. "To bylo docela vzrůšo, ne?" zašklebím se na ně. Docela by mě zajímalo, co vlastně viděli a kolik toho teď budu muset vysvětlovat. Možná, že se odsud konečně dostanu!

Amelly Brown - 17. září 2014 16:24

Chvíle volna Julie Když příjdu do kuchyně s Julií, poslechnu si Ronenovy zprávy. Co dělá Osiris mimo tábor, má přece na starosti výcvik ne? Napadne mě, ale nahlas to neřeknu. Vlastně je to jedno. "Dej mi věci, pošlu je do tábora." Pobídnu Julii, a vezmu její tašku. Začnu hrabat v batohu, dokud nevytáhnu papír a tašku, a drachmu. na papír napíšu Tábor polokrevných, Apolónův srub. Julie si tam pak věci může vyzvednout. Položím na ně ještě drachmu, a sleduju, jak taškám narostla křídla a ony odletěly. Pak odejdu do obýváku kde se vyvalím do křesla , a Julie si sedne do vedlejšího. Jednomu chybí kus opěradla, vypadá, jako by ho někdo ukousl."Ještě než se dostaneme do tábora, musím ti dám pár základních informací. O Olympu, bozích, a tak. radím ti, aby sis to zapamatovala, zkusím to nějak zkrátit. Počítám ale, že něco budeš znát, protože ve škole se o tom určitě něco málo učí. Takže, byli tři bratři. Ti si nějak měli rozdělit svět, ale každý chtěl vládnout, a tak losovali, co si kdo vezme. Zeus získal nebe a moc nad blesky, Poseidón moc nad mořem a vodou, a Hádes svět podzemí a říše mrtvých. Takhle nějak teda fungovali, a nějak fungují doteď, ale to není všechno. je spousta dalších bohů, kteří jsou si asi všuchni nějak příbuzní, na některých místech to je moc zamotané. Řeknu ti pár nejznámějších bohů, ale jenom tak ve zkratce. Jeden z nich je asi Áres, bůh války. Na něho a jejich děti bacha, moc rádi se perou a docela to umí. Pak Héfaistos, bůh ohně a kovářství. Jeho děti v táboře jsou fakt dobré ve vyrábění a zpracovávání kovů a podobných věcí. Pak Hermés, to je posel bohů, a taky bůh cestovatelů a zlodějů. Tohle mi vždycky přišlo tak trochu paradoxní." Ušklíbnu se. "V jeho srubu je taková přestupní stanice pro děcka co jsou nové, dokud nebudou určení. To je, když se k tobě přihlásí tvůj božský rodič. Do té doby budeš bydlet u Hermése. Pak Apolón, to je bůh hudby, umění, a slunce. Apolón je můj táta, proto se mi nikdo nedokáže dlouho dívat do očí. Pak Dionýsos. Ten vedl tábor dřív. Bůh vína a šílenství. Jeho děti mají rády různé...řekněme pořádné párty. Usměju se. Teď bohyně. Hlavní je asi Héra, to je bohyně manželství, a manželka Dia. S tou si to radši nechtěj rozházet, umí být dost hnusná když chce. Pak je Afrodíta, bohyně krásy a lásky, Athéna, bohyně moudrosti a války, Artemis, bohyně měsíce a lovu. Ta děti nemá, přísahala, že bude pannou, a pokud vím, zatím to drží. A pak je Deméter, bohyně úrody a zemědělství. Nakonec Hestie, ta je, jak jsem říkala, vedoucí tábora. Je to bohyně domácnosti, domácího krbu, a bohyně pronásledovaných." Mluvím pomalu, a za každým jménem dělám pauzu, aby to Julie stihla aspoň trochu chytit. "Nevadí, že si to nezapamatuješ teď, v táboře si to osvojíš víc." Usměju se na ni. "Počítám s tím, že si s tebou Hestie bude chtít popovídat, tak to dělá se všemi kdo přijdou, ale nemusíš se jí bát, je úplně v pohodě."

Aiden Carlson - 17. září 2014 20:08

V táboře Daisy mě naviguje do hlavní budovy, tak jí následuji a rozhlížím se kolem sebe. Budovy v řeckém stylu... Dobrý. Hodně lidí... Fajn. Vedoucí tábora - bohyně... Ne moc fajn. Když dojdeme do hlavní budovy, tak mě Deméteřina dcera navede k jedněm dveřím a sama na ně opatrně zaklepe. Potom vejdeme dovnitř. První pocit byl: útulno. Krb, ve kterém hoří oheň, knihovna, stůl, houpací křeslo a v něm přívětivě se tvářící, postarší paní. Hestie. Napadne mě, jestli bych se neměl uklonit nebo tak nějak, ale Daisy mě jen představí a poté na žádost bohyně odejde, takže jen stojím a koukám na Hestii. S dovolením od bohyně se posadím a řeknu: "Děkuji, paní, ale nic k pití nechci." Chvíli promýšlím, co řeknu a nakonec spustím. "Jmenuji se Aiden Carlson. Moje rodina procestovala většinu Ameriky, ale já se narodil v Los Angeles, kde jsem až do teď žil. Můj otec je forenzní technik a pomáhá losangeleské policii. Možná proto se od devíti tomuto oboru věnuji taky. Do mých třinácti let jsem nic netušil, ale v tuto dobu na mě zaútočili nějací obři. Byl jsem v otcově laboratoři. Zdržel jsem se tam a nikdo jiný tam nebyl. Něco jsem zkoumal, už si nepamatuji, co to bylo, ale najednou se tam prostě objevili a vše začali ničit. Já se schoval a potom vyskočil oknem. Laboratoř vybouchla. Oni nepřežili, já ano, ale odnesl jsem si tento suvenýr," ukážu na svojí jizvu táhnoucí od pravého spánku ke koutku pravého oka. "Po tomhle jsem se s otcem pohádal a on mi řekl, kdo doopravdy jsem. Po této větě se na pět sekund odmlčím. "Řekl mi, že moje matka je Athéna, bohyně moudrosti." Při celém vyprávění se koukám na Hestii, ale po této větě jsem se zahleděl do ohně.

Daniel `Donnie` Mallory - 17. září 2014 20:12

*Nádech, výdech, nádech...*Co to sakra bylo? Mé oči jsou jasně otevřené a je zcela jasné, že to mé tělo proti tomu jedu, či co za hovadinu mi díky tomu kousanci koluje teď v krvi....a přesto dostanu facku jak hrom, abych neupadl do bězvědomí. Logika té holky mi často nejde na hlavu a teď nenastává žádná změna. Já ji jednou praštím... Nastává dramatický moment. Číča vyskočí na stůl a chystá se dokončit mě a nakousnot Catherine, soudě dle toho, že je otočená směrem k nám a zubí se na nás. Jenže...Z ničehonic se poblíž objeví Leslie a zahraje si na Indiana Jonse, přičemž místo lasa má mokré ručníky, což zapříčinilo že chiméra zřejmě teď je 'out of mana fire'. Dobře, tak nepraštím... Mě již matka stihla naštěstí odtáhnout dost daleko...nom...spíše z dosahu, který jde překonat dvěmi skoky, a to ke dvěřím. Není to ideální, ale lepší než nic. Alespoň začnu už konečně začnu cítit ruce, ačkoliv na útěk se mé nohy zatím necítí. A stejnak bych nedokázal utéct...nelíbí se mi totiž, že by někdo měl riskovat svůj život místo mého. Přiznávám, že to říká každý v jakémkoliv Béčkovém filmu, ale je to tak. Už to začíná vypadat, že Leslie bude ještě ve větších, mírně řečeno, obtížích, tak se najednou něco stane. To něco je, že chiméra kvikne, otočí se k nám zády, kde je zabodnutý šíp a následně uteče. Můj pohled ale zůstává na šípu. Fajn....šíp jo a kulka z pistole ne? Jdětě do háje...V tomhle je něco víc... Ovšem co mě překvapí mnohem, ale mnohem více je...kentaur, který je zřejmě ten, kdo vypustil ten šíp. Tohle začíná být mnohem divnější... Takže shrňmě si to....já mám rozžvejkanou nohu...nemám v nohách cit a viděl jsem něco, co pravděpodobně uteklo z natáčení Xeny. Co víc, tak na to neplatí střelné zbraně. Zajímalo by mě, jestli by třeba květináč na mě platil a jaký je na to pravidlo, co na takové věci platí a co ne. K věci. Sedím u dveří a koukám na mizejícího se kentaura, vystrašenou Catherine, mou rozžvejkanou nohu a šklebící se Leslie. Tak přece ji možná jen praštím. ,,Co to kurva bylo?'' Vyloudí se z mých úst. Není to zrovna to nejmoudřejší a ani to nejslušnější, co jsem mohl vyloudit z úst, ale do slušňáctví se mi v této chvíli nechce. ,,MImochodem Catherin....nemohla bys donést lékárníčku? Nějak se zrovna necítím na chození...''

Julie Tarner - 17. září 2014 21:35

u Amelly doma Amelly Nějak mi není jasné, jak chce mé i své věci poslat do tábora. Kurýrem? napadne mě jediná možnost. Snad právě díky své vrozené zvědavosti ji tak pečlivě pozoruji. Papírek s adresou, nějaká zlatá mince a najednou, světe div se, má moje taška křídla. „Úžasný...“ nedokáži být zticha. Čím víc toho vím, tim se na ten tábor těším víc. Po přesunu do křesel v obýváku, poslouchám Amellinino vyprávění. Když to takhle říká, vzpomínám si, že jsem část z toho opravdu slyšela ve škole, jenže historie nebyli zrovna mé oblíbené hodiny. Vzpomínám si na to jen díky obrázkům, které jsem kreslila za výkladu. Zpětně se mi vybavuje nějaký pes se třemi hlavami, draci, pegasové a různé kombinace lidských postav se zvířecími. „Nevíš, kdo z nich je moje matka? Nebo, jak přesně se to zjistí? Co když se o mě nepřihlásí?“ řeknu nahlas své obavy.

Alyssa Wonder - 17. září 2014 21:40

Its Trainning Time Konečně jsme si vzpomněla co jsme chtěla říct,ale to se už u arény začínají scházet Dionýsovy děti.Zamávám na Ahramed a pak řeknu Jamesovi. „Myslíš si že je dobré dávat těm ochmelkům luk?Tedy pokud nebudou střílet na hrozny s úmyslem z nich udělat džus.Víš že víno bylo vynalezeno v starém Egyptu?Nebo že dřív věřili že je víno ochrání před zlými silami?“ James je zaražený jistě občas jsem si ho jako partnera vybrala abych si vybila frustraci po lekci boje s jeho sourozenci.ale tentokrát to tak není.Ano vím že to není správné stejně jako když jsme na své první lekci šermu ještě než jsem zjistila kdo jsem honila svého protivníka po tělocvičně a pak za ním křičela:Postav se mi jako muž nebo zemři jako krysa. I když nemyslím si že by si jeho sourozenci museli někoho najímat.Pokud by ho chtěli zmlátit udělali by to sami. James vytáhne svůj meč a vyzve mně abych začala.Dobře vytasím svůj meč a pokusím se nejdřív začít něčím snazším.Možná to odrazí,ale pokud se ho pokusím nejdřív vyvést z míry a prudce na něj udeřím bude to čekat.

Osud - 17. září 2014 21:58

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york Cesta Drandíte si to ulicemi New yorku a už se oba těšíte, jak budete brzo v táboře. Vždyť už je to jenom kousek. A najednou začne blikat kontrolka paliva… je potřeba natankovat. Nezbývá vám nic jiného, nežli zastavit na pumpě a doplnit palivo. Jen drobné zdržení, nic se neděje. Až když Leo odejde platit a Aless zůstane u stojanu sama, pPřijde k ní jeden vysoký muž. „Kdo ssse to tu zasstavil? Polokrevná, právě v časssss, dossstával jsem hlad,“ řekne muž a potom se promění v baziliška. Obrovského hada. Zasyčí na tebe a potom se po tobě ožene ocasem (teď nevím, jestli má had vůbec ocas, ale rozumíme si, že? Prostě zadní část těla.) Ránu si uvědomí i Leo, když se otočí, vidí baziliška skrze prosklenou benzínku.

Osud - 17. září 2014 21:59

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Léčení Catherine si nahlas oddychne, když je nestvůra pryč, ale její komentář je ještě nesmyslnější, než co říkala předtím, řekne: „Už to vypadalo špatně. Ještě štěstí, že si ten pán svého rozzuřeného býka odvedl.“ Avšak mluví tak trochu, jako kdyby se snažila přesvědčit se, že to co říká je pravda. Po Donnieho slovech se jakoby opět vrátí do reality a podívá se Donniemu na nohu. Nejdřív mu vyhrne nohavici a potom se zvedne. „Dojdu pro lékárničku, ale chvíli to bude trvat, nikdy nevím, kde jsem jí nechala,“ potom odběhne. Osaměli jste, jen chvílemi slyšíte klapání podpatků, či vidíte Catherine pobíhat ve vedlejších místnostech.

Osud - 17. září 2014 22:01

Pro Aidena 3. 7. 2014 – 9:15 V táboře U Hestie Hestie tě celou dobu poslouchá a sem tam přikývne. „Výborně,“ řekne nakonec a chvíli přemýšlí jak začít. „Nejdřív tě vítám mezi námi v táboře polokrevných. Já jsem Hestie bohyně posvátného ohně a rodinného krbu, ale to už asi víš. Vedu tento tábor, pomáhá mi s tím několik kentaurů a satyrů. Tady je asi jediné bezpečné místo na zemi, příšery se sem nedostanou díky štítu, který na nás seslal sám Zeus nejvyšší bůh. Samozřejmě, nemůžeme tě tady držet, ale bude pro tebe nejlepší, když tu strávíš celé prázdniny. Co se týče školního roku, většina táborníků se vrací domů, ale někteří tu zůstávají, to už bude jen na tobě, jak se rozhodneš,“ řekne na úvod. Potom ze sebe sundá kostkovanou deku a vstane ze židle. „Tamhle jsou tvá zavazadla, přiletěla asi před půl hodinou,“ ukáže do rohu za dveřmi, kde skutečně stojí tvoje kufry. „Můžeš si je vzít, ukážu ti, kde budeš bydlet,“ řekne a potom se vydá ze dveří. Procházíte táborem a Hestie po cestě dál vypráví: „Táborníci zde bydlí po chatkách podle svého božského rodiče. Ty víš od otce, že tvou matkou je Athéna, máš štěstí, nemusíš čekat na určení. Většina táborníků, co sem přijde, neví, kdo je jejich božský rodič a tak jsou umístěny do Hermova srubu, než se k nim někdo přihlásí. Ty budeš už od začátku ve svém.“ Dojdeš s Hestií až ke svému srubu. „Tady to je. Srub číslo šest,“ řekne. „Můžeš se tu zabydlet. Dopoledne jsi uvolněn z táborových aktivit, abys měl čas se aklimatizovat. Jinak tamhle“ – ukáže směrem k jídelně – „je jídelna, na kdybys měl hlad. A na dveřích je připnut denní program. Kdyby ses chtěl jít seznámit se svými sourozenci měli by být na šermu, který probíhá v aréně, to je tam“ – opět ukáže – „a kdybys něco potřeboval, víš, kde mě najdeš. Ale věřím, že si poradíš sám, synu bohyně moudrosti.“ Podívá se na tebe a čeká, jestli jí ještě něco budeš chtít říct.

Osud - 17. září 2014 22:02

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – dopoledne Californie – cesta – před branami tábora Cesta Chvíli si povídáte o táboře, když najednou uslyšíte zaklepání. Satyr Ronen dojde otevřít. „Dobrý den Osirise, to jste si pospíšil,“ řekne a pustí Osirise dál. Do místnosti (ne, nebylo podivností dost) vjede muž na kolečkovém křesle. „Tak jsem tady. Kdo si volal odvoz?“ zeptá se. Potom, co mu Amelly opět ve zkratce převypráví vaše dnešní nabyté dopoledne, Osiris jen přikývne a řekne: „Dvě příšery takhle rychle za sebou? To zní vážně. Měli bychom se hned vydat na cestu.“ Je čas rozloučit se se satyry a potom se vydáte ven z bytu, jak řekl Osiris, výtahem se mu líp pohybuje „takhle“. Až když vyjdete z domu, se Osiris zvedne z kolečkového křesla a plynule se promění v kentaura. „Tak nasedat a pevně se držte, pojedeme rychle,“ řekne. A opravdu, jedete velmi, velmi rychle. Je jasné, že žádné konfekční vozidlo či zvíře by takhle rychle nebylo schopno jet. Zastavíte až na Long islandu, u pláže před velkou bránou s nápisem: TÁBOR POLOKREVNÝCH Je to první nápis, který i přes dyslexii nemá Julie problém přečíst, za chvíli ji dojde proč, je napsán ve starořečtině.

Leslie Moore - 17. září 2014 22:10

"Odhalení" No, zdá se, že Catherine pořád nic neviděla, což je zázrak - musí být snad úplně slepá, nebo co. Zato Donnie se zdá být poměrně dost v obraze. Když nás Catherine tedy opustí, nasadím svůj vážný a zodpovědný výraz a začnu s vysvětlováním. "Jestli jsi viděl to, co si myslím, že jsi viděl, čili trojhlavou potvoru chrlící oheň a kentaura s lukem, tak ta nestvůra byla Chiméra. Na to ses ptal, ne? Předpokládám, že by tě zajímalo, jak to vím? A proč jsem tak klidná? No, především proto, že tohle znám už nějakou dobu. Plus minus deset let, popravdě. Nestvůry často honí takové jako jsme my. A to mi připomíná, že jsem ti vlastně ještě neřekla to hlavní - znáš oba své rodiče? Protože jeden z nich byl bůh. Ne ten Bůh, s velkým B, ale antický bůh. Znáš je? Zeus, Athéna... Můj otec je Hermés. Poslali mě sem z Tábora, abych tě chránila. Než bude nutné tě tam přemístit." Teprve teď si uvědomím, že vůbec nečekám na nějakou reakci. "Jsi v pořádku?" zeptám se. "Teda, je mi jasné, že asi nejsi, ale zatím si nemyslíš, že jsem se absolutně zbláznila, nebo jo?" No, teď to může jen těžko popřít, po tom co se stalo... nebo ne?

Osud - 17. září 2014 22:22

Pro Ahramed 3. 7. 2014 – 9:30 Aréna Trénink lukostřelby Tvoji sourozenci se méně či více váhavě chopí luku. Všechny je obejde Corinna a dívá se, jak střílí. Potom si všimne tebe, přijde k tobě a řekne: „Ahramed, vím, že nemáš zbraně moc ráda, ale je potřeba, aby ses je naučila aspoň trochu používat. Určitě nastane čas, kdy se budeš muset sama bránit a polobožské schopnosti na to nebude stačit.“ Nemluví nijak vyčítavě, spíš chápavým tónem. „Teď ti ukážu, jak na to a potom ti pomůžu, ano?“ podívá se na tebe, počká, až jí to odsouhlasíš. Potom vezme do ruky svůj luk a namíří na terč, přitom popisuje, co je potřeba, vědět, jak luk držet, kdy šíp pustit, atd. Potom nechá tebe, abys vzala do ruky luk a zkusila ho natáhnout, jak myslíš, že je to dobře, přičemž ti opravuje držení.

Daniel `Donnie` Mallory - 17. září 2014 22:29

...Panenkoskákavá... Jo tak býk jo? Ty Catherine...ty jsi asi nějak oslepla ne? Odkdy býk chrlí oheň?! Mám chuť ji k tomu říct něco peprného, ovšem raději to neudělám a počkám si, než odejde z pokoje, protože jedinej, co pravděpodobně něco ví, je Leslie. A to co hodlám probírat s ní Catherina slyšet nemusí. Catherine odejde a já už se nadechnu abych něco řekl...jenže prostě ne. Leslie se rozkecá. Takže chiméra...no přece jsem měl jenom pravdu. Problém je v tom, že nic takového by nemělo existovat... Ani se nepokouším ji přerušit, protože pochybuji, že bych ji nějak umlčel. Avšak to co slyším pak, se mi zdá jako mnohem, ale mnohem větší bláboly. Obzvláště to, že by můj rodič měl být bůh. Starořecký bůh. C-Co? Fajn, přiznávám....semtam si dám kapku alkoholu, a pak vidím a uvažuji nad věcmi co nejsou, ovšem tohle je možná trošku příliš. Ačkoliv je pravda, že by to vysvětlovalo spoustu věcí. Třeba tu, proč jsem nikdy matku neviděl a také proč jsem tak často viděl divné věci. Leslie je tak vtipná. Prej jak se mám...Noha je rožvejkaná, moje matka je možná bohyně a já bych se měl cítit nějak epicky? ,,K tvé první otázce....Co myslíš, jak by mi mohlo být s rožvejkanou nohou? A k druhé otázce...vzhledem k tomu, že jsi k té...věci...skočila s vlhkými ručníky a riskovala tak nějak svůj život...tak asi blázen nebudeš....čert to vem...ještě něco, co bych měl vědět?''

Osud - 17. září 2014 22:44
	Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – ráno Londýn Pekelý pes Pes si všímá nejdříve jen Cleo, což dá Aerith výhodu dát mu snožku, což se jí povede. Na druhou stranu na sebe psa upozorní a ten zvládne na poslední chvíli uskočit před letící dýkou. Jelikož pes vyhodnotí jako větší hrozbu Aerith, přestane se věnovat Cleo a místo toho skočí po Aerith.

James "Chris" Black - 18. září 2014 08:42

SOUBOJ Nerad bojuji. Měl jsem toho za život dost. Normálně bych se řízl, vystavil posměchu celého tábora a odebral se na ošetřovnu jako pokaždé, ale dneska je to jiné. Všechno je nějak jiné. A já musím všemu čelit. Sám, jen s Rudou září. Kde je jí konec? Alyssinu ránu jsem lehce vykryl. To, že odmítám jakýkoli kontakt se zbraní protivníka neznamená, že to neumím. "Dobrej pokus." Šklebím se na ni. Udělám pár lehčích, krytelných výpadů na rameno a nohy, aby se zapotila a pak se pokusím o vývrtku. Pokud jí meč vyletí z ruky, mám vyhráno.

Alyssa Wonder - 18. září 2014 13:06

Souboj Manévr Kuma proč by začínali s něčím tak předvídatelným? Ovšem James není Riker a tak mu to nedošlo.Zareagoval docela přesně jak jsem čekala a ikdyž není jako jeho sourozenci tak jako syn Arese umí bojovat a je i arogantní.A právě na tuhle aroganci jsem se rozhodla spoléhat.A i James se rozhodne pro několik lehkých výpadů aby pak zakryl svůj poněkud silnější výpad.ovšem s tím já počítám. "Taky dobrý,ale já tuhle taktiku vymyslela." Dobře nadešel čas s do toho vložit.Vzpomenu si na meč před mým vnitřním zrakem začne rychle defilovat všechno o něm ovšem já se pak soustředím jen na jedno. Meč,šerm ... Rozhodnu se přejít do útoku a zasypávat Jamese udery před kterými se bude muset bránit.

James "Chris" Black - 18. září 2014 13:24

Souboj Zašklebím se na ni. "Když myslíš." Páni, Athénovec tasí drápy. V duchu se usměji. Promiň Alyss, ale porazil jsem horší než ty. No jo, jenže můj hloupej mozek se nesnaží, poku mu nejde o život a tak jsem se brzy dostal do nevýhodné pozice. Začali mi padat brýle a aby mě Alyss netrefila mečem, musel jsem pustit zbraň a udělat most. Zakřupala mi záda. Sakra! A jak asi vstanu, co? Vykopl jsem nohama a snažím se chytit její meč a odkopnout. Můj oblíbený trik. Pokud se mi to nepovede, vstanu. Je pozdě jít pro meč. Vytáhnu kopí. Otevřelo se na jeden povel myšlenkou. Dva ostré hroty se zaleskli na slunci a dodali mi odvahu. "Menší změna?" Navrhnu Alyss. Zašklebím se na Alyss. Kopí mi do ruky sedí víc a otec... Otec to věděl. Bohužel.

Alyssa Wonder - 18. září 2014 14:37

Souboj Ano možná James není jako jeho sourozenci,ale rozhodně je stejně arogantní.Arogantní lidi nemám ráda možná proto to občas takto dopadne.Ale James se překvapivě drží ovšem pak pustí meč a udělá most.Zvláštní taktika,ale zabrala protože jsem zapíchla meč do země (zvlášť když jsem uslyšela to křupnutí) abych mu pomohla vstát. Trénink zřejmě právě skončil.Zvláště podle toho jak sebou mrská. A pak mně Jams překvapí když vytáhne svou zbraň,ale dobře.I když už měl předtím vybrané kopí,ale dobře.Vytáhnu svou dýku která vedle jeho kopí nevypadá jako vhodný soupeř. "Dobře,ale moc ne."dodám když její čepel naroste takže teď v ruce držím další meč. "Takže ty budeš Billy a já Jason.Začneš první?" Protože to nejspíš umí s kopím lépe a protože začínal James předtím první tak se mi teď začínat nechce.Ale já ovládám všechny zbraně takže by to neměl být takový problém.

Amelly Brown - 18. září 2014 15:08

Odjezd Julie Zadívám se na ni, a chvíli přemýšlím. Možná Athéna nebo Afrodita... možná Démétér... ne to asi ne... Nahlas své myšlenky neřeknu, nechci se nějak šeredně plést, i když mám své podezření. "To nevím. Zjistí se to u většiny lidí až tím, že jsou určení. To probíhá většinou při táborovém ohni večer, ale může to být i jindy a musí u toho být nějací lidi. Neboj, určitě se o tebe přihlásí. Myslím, že by to mohlo být i docela brzo, pokud nejsi dcerou někoho z nižších bohů, ale to asi nebudeš, protože bys nepřitáhla tolik příšer." Z našeho rozhovoru nás vyruší hlasité zaklepání. "Bezva, to bude on." Usměju se, a vstanu. pozdravím ho, a rychle převyprávím co se dneska stalo. Konečně nastal čas odjezdu. Rozloučím se satyry, a potom se nějak vtěsnáme do výtahu. Když dojedem dolů, podržím Osirisovi dveře aby mohl vyjet, a on se hned venku promění. Musím se smát, když vidím, jak se Julie tváří. "Tak honem, nebo tam dneska nedojedem." Pořád se usmívám. Konečně se vracíme. Pomůžu Julii nasednout, a sednu si za ni. Pevně se chytím Osirisových boků nahama, a ruce jednou rukou obejmu Julii. Až dorazíme do tábora, přečtu si nápis na ceduli. Zase ten příval radosti. Pomyslím na kamarády, a na Vivanu. Už se těším, až se na ní projedu a proletím, ale dneska to nebude, protože jízda na kentaurovi mi docela stačila. Bolí mě nohy, za těch 6 měsíců jsem vyšla ze cviku, a budu si toho muset tolik opakovat....Potichu si povzdechnu. Ale Julie na tom bude asi hůř, počítám, že takhle dlouho na koňském hřbetě nejela. Seskočím z Orisise, a pomůžu Julii dolů. Pak si krátce protáhnu svaly na nohách, pokud bude chtít i Julie, ukážu jí jak na to, a potom se vydáme do tábora pěšky. "Tak jsme tady." Pronesu s úsměvem, když se před námi vynoří první budovy.

Alessandra De´Lacroix - 18. září 2014 15:58

soukromá zpráva od Alessandra De´Lacroix pro Po kuse cesty začne blikať nádrž, takže mi je jasné, že budeme musieť spraviť na chvíľu prestávku. Napadne ma síce, či Leo nevie držať motorku na ceste len tak, ako otvoril tú garáž, ale vyvráti mi to, keď zabočí na benzínku. Zostanem sedieť, zatiaľ čo sa motá okolo hadíc a benzínu a tankuje. Zamieri dnu. Leo, kúp mi jedno mliečne toblerone. Peniaze ti potom dám, sú v kufri. Kríknem ešte naňho aby ma pri dverách počul. Ledva vojde dnu, zaznamenám pri sebe pohyb. Sediac na motorke natočím telo tým smerom. Musím zakloniť hlavu, aby som zo svojej sediacej pozície dovidela na mužovu hlavu.  Tak ten je riadne škaredý. A nesympatický. A....mal by navštíviť logopedičku lebo... Vtom si uvedomím čo povedal medzi tými sykavkami. Dosť mi k tomu dopomôže fakt, že sa začne meniť v čosi dlhé a odpudivé. Nie zase... Zaúpäm a kým sa stihnem postaviť z motorky, tak do mňa a teda aj do nej narazí nejaká časť jeho tela. Odhodí ma to aj so strojom zo dva metre ďalej, pristanem na zemi a motorka mi bolestivo zasekne pod svojou váhou pravú nohu a kúsok trupu. Pred očami sa mi objavia na chvíľu hviezdičky a od bolesti vykríknem. Našťastie kufor trochu motorku podopiera zozadu, a tak mám pocit, že nohu mám len poriadne oškretú, ale nijako vážne zranenú. Trhnem ňou a zapriem sa rukami o zem. Syknem. Zlomená nie je určite, ale spod kopy kovu sa tak ľahko nevslobodím. Dočerta, budem mať škaredé odreniny. Len teraz sa mi zahojili tie z korčúl. A budem krívať. Zbohom opätky. Mám toho dosť, kto si myslí že je že sa tu len tak zjaví a hodí ma o zem? A kde trčí Leo? Naštvane sa pozriem na nesympatického plaza. Najskôr tá škaredá žena, teraz toto, mám toho fakt dosť.  Zavrčím sama pre seba a zapichnem do neho intenzívny pohľad. Dobre ma počúvaj. Daj-mi-pokoj. Ja som Alessandra De´Lacroix a nikto so mnou nebude takto zaobchádzať. Choď preč. Hovorím s dôrazom sebaisto na každú slabiku každého slova, hrdo, akoby mi to naozaj malo pomôcť. Celý život som hovorila ľuďom, čo majú robiť, a oni ma poslúchali. Bolo to pre mňa také samozrejmé, že aj teraz som sa automaticky uchýlila k tomu.

Leonard Silver - 18. září 2014 16:52

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Jely jsme dál ulicemi New Yorku. Během toho Alessandra měla spousty otázek. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem jí začal popořadě odpovídat. "Na bojové hry se za tebe nikdo přihlásit nemůže. Nikdy jsem to nezkoušel, ale myslím že to nejde. Elektřina by měla být v Afroditině srubu, dole mají totiž kadeřnictví nebo co. Ano, drachmy z pravého zlata. A ano, kdybych chtěl, mohl bych být zřejmě jeden z nejbohatších lidí na světě, ale to by byla nuda. Jak kentauřice kojí, to vážně nevím. Až budeme v táboře, můžeš se nějaké zeptat. Ten prsten jsem si vyrobil sám a ano, je to pravý drahokam". Jely jsme dál, ale po chvíli začala blikat kontrolka paliva. Asi jsem měl natankovat už dřív, ale člověk nemůže myslet na všechno. Zamířím tedy k nejbližší pumpě. Zastavím, sundám si helmu a vstanu. Helmu položím na řídítka a zamířím dovnitř s úmyslem zaplatit. Ještě než ale vejdu dovnitř, tak Alessandra na mně zavolá abych jí něco koupil. "V pohodě, vezmu ti to. Platit mi nic nemusíš". Usměji se a vejdu dovnitř. Pozdravím prodavače, najdu mezi sladkostmi co tu mají to co chtěla Alessandra a u pultu to zaplatím. Samozřejmě i s benzínem. Podívám se z okna. Nemůžu uvěřit tomu co vidím. No to si snad děláte srandu.. Bazilišek jo? No to bude zajímavý. S klidnou tváří dám prodavači nějaký ten dolar navíc s tím že si ještě natankuji do kanistru. Popřeji mu pěkný den a pomalu vyjdu ze dveří. V té chvíli bazilišek Alessandu praštil ocasem a ona odlétla o kus dál i s mojí motorkou. No to je debil. Poškrábe mi lak! Jelikož je bazilišek zaměstnaný Alessandrou, tak chci něco zkusit. Tiše a pomalu se vydám kolem něj. Dávám opravdu pozor abych nevydal sebemenší hlásku. Dojdu k vedlejšímu stojanu s palivem (nvm jak to nazvat) opatrně vytáhnu hadici a podívám se na toho baziliška. "Hej, ty smradlavej, tupej a hnusnej plaze. Tady sem"! Křiknu na baziliška s cílem upoutat jeho pozornost. Zajisté si mně všimne, takže počkám zda se přiblíží a pokud ano, tak na něj pustím proud benzínu. Chvíli ho nechám téct, aby se bazilišek "vykoupal". Pak se ušklíbnu a dám před hadici ruku. Z dlaně mi na prud benzínu přeskočí jisra, takže by to teď vlastně mohlo fungovat jako plamenomet, kterej by měl baziliška zpopelnit. (Dávám pozor na to abych nezapálil jinou část benzínu než ta která je na něm, nechci aby to tu vybouchlo. Kdyby se náhodou oheň dostal i jinam, tak ho uhasím svou schopností). Snad Alessandru aspoň napadne přikrčit se a zavřít oči.

Aiden Carlson - 18. září 2014 19:49

V táboře Když dokončím svůj monolog, tak hledím do ohně. Nakonec mě Hestie přivítá a já jí pozorně poslouchám a občas přikývnu. Po přivítání mi Hestie ukáže moje zavazadla a já se pousměji. Tohle mi chybělo. Vezmu si tedy krosnu a kufr a následuji bohyni rodinného krbu, která mě chce odvést do mého srubu. Po cestě vidím několik lidí, kteří pobíhají po táboře. Rozhlížím se a koukám okolo sebe, abych si zapamatoval různé budovy, jejich použití a umístění. Nakonec dorazíme k nějakým srubům a zastavíme se před jedním z větších, v řeckém stylu postavené. Má zvláštní, modro - zlatou barvu. Na první pohled se mi zalíbí. Jsem hodně potěšen, když se dozvím, že v tomto srubu budu bydlet. Vyslechnu si Hestii a dívám se směry, kterými ukazuje. Poté přikývnu. "Děkuji, Hestie. Jste hodná, že jste mi to tu ukázala. Od teď už bych si měl poradit." Po této větě se otočím a vejdu do srubu. Uvnitř se rozhlédnu, jestli někoho neuvidím. Jestli ne, tak polohlasem zavolám: "Haló, je tu někdo?" Tašku a kufr si položím na zem vedle sebe a čekám. Když se nikdo neozve, tak si odložím zavazadla k viditelně neobsazené posteli a vydám se do jídelny.

Leslie Moore - 18. září 2014 20:20

Překvapení? Tak tohle jsem vážně nečekala. Vzal to překvapivě s klidem, hned zareagoval kousavou poznámkou a i po mém úžasném proslovu se ptá na další informace? Tak to je něco. Ne, že jsem toužila po tom, aby to odmítal a hádal se se mnou, že to není možné, ale všichni tvrdí, že je těžké lidi přesvědčit o tom, že jsou polobohové... "No, myslím že jsem nic nezapomněla - bohové, nestvůry, Tábor... - jasně, můj kůň je vlastně pegas, ale myslím, že toho sis všimnul... ten kentaur, co nás zachránil je jeden z táborových instruktorů... a nejspíš je čas na to, abychom tě přemístili k nám. Nemáš náhodou nějaké úžasné skryté talenty, podle kterých by se dalo poznat, čí jsi syn, co? Třeba... zálibu v kytkách? Nebo... bojování? Zpěv? Lidi automaticky dělají, cokoli chceš? Jo, a než na to zapomenu, tak hlavní vedoucí Tábora je bohyně Hestia, a všichni, co neznají svého božského rodiče skončí nejdříve u nás, v Hermově srubu... A to by mělo být víceméně všechno..." zmlknu a chvilku přemýšlím, jestli jsem něco neopomněla. "Jo, to bude všechno. Takže, jak rychle si myslíš, že se dokážeš sbalit a přesvědčit Catherine, že musíš odjet?"

Julie Tarner - 18. září 2014 20:50

hurá na cestu Amelly To jsem zvědavá. Přihlásí a prý rychle, vždyť to nezvládla za celých šestnáct let pomyslím si trochu pochybovačně. Než stačím něco říct, ozve se zaklepání a náš rozhovor je přerušen. Když spatřím Osirisa jsem trochu zmatena. Odvoz na invalidním vozíku? překvapí mě to trochu. Nahlas své pochybnosti neříkám, protože za dnešek jsem už plácla dost pitomostí. S Amelly a Osirisem se vydávám na cestu, pořád čekám, co se stane. Něco mi nesedí. Venku se ukazuje, že jsem měla pravdu. Nesedí. To je slabé slovo. Se zatajeným dechem sleduji, jak se zvedne z vozíku a odhalí tak další nohy. Kentaur. „Páni!“ vydechnu tiše překvapeně. Nasednutí mi chvíli trvá a bez pomoci by mě trvalo ještě díl. Překvapení nekončí ani po rozjezdu. Myslela jsem si, že na kole jezdím rychle, že táta jezdí autem rychle, ale tohle? Tohle znamená rychle. Svírám Amelly a doufám, že nespadnu. Cesta uplynula docela rychle. Vždyť budovy i krajina ubíhali ohromnou rychlostí kolem nás po celou dobu. Když sklouznu na pevnou zem, podlomí se mi nohy. Okamžitě se ale zvedám a dělám, jakoby se nic nestalo. Nechci být hned první den v táboře za paničku, co nic nevydrží. Protáhnutí nohou Amelly obdivuji, ale sama do toho nejdu, nejspíš bych se natáhla naposledy. Všímám si cedule a přelétnu ji pohledem. Pak mi dochází, že jsem ji dokázala celou přečíst v ohromné rychlosti. Zamžourám na ni znovu. To není angličtina, podle symbolů z matematiky mi dochází, co to je za jazyk. Pomalou, lehce kulhavou rychlostí dojdeme k táboru.

Daniel `Donnie` Mallory - 18. září 2014 20:53

Hestia, kampus, blablabla.... Shrňme si to. Takže...dost možná jsem polobůh. Pravděpodobnější to je kvůli tomu útoku té ošklivé potvory, kterou Leslie označila za chiméru, já označil za chiméru a matka za býka. Ne...to nebude náhoda. Dále...mě a Leslie zachránil zadky jeden z intruktorů toho záhadného tábora, napůl člověk a napůl kůň. A že bys ho aspoň pojmenovala, abych věděl komu jsem to vlastně vděčný? K těm všem zajímavostem patří ještě to, že Lesliin kůň, u kterého jsem si myslel, že jeho křídla jsou z kartonu nebo tak nějak...je pegas. Nefalšovaný létající pegas. Myslím že dnešní vědci zabývající se nadpřirozenými jevy by si mohli nad tímto debatovat dloooouhé hodiny. Pak je zmínka o Hestii. To jméno jsem někde slyšel, ale absolutně si ho s ničím nedokážu spojit. Zato o Hermovi jsem slyšel...slyšel, takže žádné závratné informace o jeho životopisu nemám. No a teď se Leslie dostává k tomu, že bych si měl sbalit pár svých švestek, opustit a zanechat zde Catherine samotnou a...pravděpodobně vypadnout odsud do toho tábora. V hlavě se mi zároveň ukazují takové ty nevzhledné chatky z dřevených kůlů, takž doufám, že pravda je jiná, než si ji představuji. ,,Eh...pracuji na farmě....tady moc času na koníčky není...Snad kromě střelbě ze zbraní. Hádám že ten váš tábor neoplývá zrovna muničákem, když jsem zatím viděl jen nůž a šípy...''Dívám se na Leslie a ani nečekám na odpověď...pač je mi to teď upřimně jedno. ,,A pokud je to tam bezpečnější než tady a nehrozí mi tam opětovné rozžvejkání nohy...tak bych možná i Catherine dokázal přesvědčit....ačkoliv mě rmoutí to, že na celou farmu bude sama...nešlo by to nějak kdyžtak....zařídit? Nebo se o to bude muset starat sama?''

Leslie Moore - 18. září 2014 21:28

Marketing Páni, žádný koníčky? Jako fakt? To by mě zajímalo, jestli existuje nějaká bohyně pracovitosti... V Táboře opravdu moc zbraní není, ale než mám čas mu tuhle "smutnou" zprávu oznámit, už pokračuje a doufá v pomoc Catherine... To mě docela překvapí - asi má smysl pro povinnost, protože jinak mi nikdy nepřipadalo, že by ji nějak zvlášť zbožňoval. "No, je dost možný, že se třeba mimo léto budeš vracet domů - hodně polobohů to tak dělá, když mají kam... A myslím, že by snad šlo zařídit, aby sem přišel někdo na výpomoc. Pravděpodobně některý ze satyrů..." Nejsem si jistá, zda je to pravda, ale mohlo by to pomoct s tím, ho odsud dostat. "Takže, jak dlouho si budeš balit? Pokus se sbalit se tak, aby se ti ty věci vešly tak do jednoho nebo maximálně dvou zavazadel, ano? Když něco zapomeneš, stačí říct mě nebo mým sourozencům, seženeme všechno!" Zamrkám na něj a vrhnu svůj reklamní úsměv - nemůžu přece zameškat takovou příležitost!

Ahramed Delgado - 18. září 2014 21:35

Prý trénovat „Ehm, to není moc dobrý nápad, ještě tu někoho zabiji! A až ten čas přijde, prostě tasím pepřák a bude to. Nebo bude po mně, u Háda je prý taky pěkně a Persefonou zase sranda, nebude to tak strašné... Nebo prostě už odtud nevytáhnu paty a bude to! Opravdu to umět nepotřebuji a stejně bych to nepoužila, ani kdyby mi šlo o krk.“ Založím si odmítavě ruce na hrudi a zavrtím hlavou po svém kratším monologu, ani ji nenechám čas se do toho nějak moc vložit a pokračuji. „Jsem pacifistka, opravdu uznávám Ahinsá a nezašpiním si ruce ani krví příšer. I ty jsou živé a taky bytosti a nejvyšší požehnání je moje životní motto. Šťastny ať jsou všechny bytosti. To zahrnuje i stvůry... Navíc nějakou základní sebeobranu ovládám a běhat taky umím, takže tady s tou věcí,“ významným pohledem přejedu luk, který jsem si vzala jen tak z povinnosti, „prostě s tím se nikdy nenaučím zacházet a ani to nikdy nepoužiji. Je to tedy zbytečné pokoušet se mne cokoliv naučit.“ Na tváři se mi usadí víceméně vítězný úsměv a jen čekám, co ona na to, když jsem jí konečně poskytla prostor k odpovědi.

Osud - 18. září 2014 22:02

Pro Leonarda a Alessandru 3. 7. 2014 – ráno spíš k poledni New york – na cestě do tábora U benzínky Potom co dá Aless rozkaz Baziliškovi, ten je trochu zmatený. Neodejde, to ne, ale přestane útočit a zmateně se rozhlíží a neví, co má dělat. Až když přiběhne Leo, soustředí se na něj a Alessandra je zatím mimo nebezpečí. Bazilišek je ještě pořád zmatený, takže útok benzínem není problém. Problém nastává až ve chvíli, kdy použiješ oheň. Bazilišek totiž taky umí chrlit oheň, a když nějaká příšera umí chrlit oheň je taky ohňuvzdorná. Oheň mu tedy fyzicky neubližuje, ale znemožňuje mu útoky. Když už se baziliškovi zdá, že je v úzkých udělá přesně to, co jsi ty nechtěl, vypustí oheň přímo na čerpadlo a to udělá… BUM! …jak jste dopadli? Bazilišek zmizel. Lea to výbuch odhodil o několik metrů dál, ale jinak je v pořádku, ani ohořelý není. Aless byla dost daleko, takže se jí nic nestalo, pouze jí výbuch ohlušil – špatně slyší. Motorka je také o několik metrů dál, a je pochroumaná. A přijíždí policie, měli byste si pospíšit a zmizet.

Osud - 18. září 2014 22:02

Pro Aidena (a Petera) 3. 7. 2014 – 10:00 V táboře Srub a jídelna Srub je momentálně prázdný, všichni táborníci jsou asi na téningu, ale jinak je ponat, která postel je prázdná, tudíž není problém si vybrat a případně i vybalit. Když dorazíš do jídelny je vylidněná, jediný kdo tu je, je Peter. Jinak se jedná o velkou místnost s množstvím stolů a na jednom z nich jsou rozložené různé potraviny, abyste si mohli vybrat, co chcete. Když si něco z toho vezmete, po chvíli se jídlo samo doplní. A ještě jedna zvláštnost, uprostřed jídelny plápolá oheň.

Osud - 18. září 2014 22:04

Pro Amelly a Julii 3.7.2014 – 10:00 Tábor Přivítání od Hestie Vstoupíte do tábora a míříte za Hestií, abyste jí řekli, co se stalo a aby ona informovala Julii. Míříte k Velkému domu. Už stojíte na jeho prahu, ale dřív, než vstoupíte, všimnete si přicházející Hestie směrem od srubů. Vypadá jako typická babička, šedé vlasy, velké brýle, blůzka a kostkovaná sukně. Na svůj věk se však pohybuje celkem rychle. odkaz Jak vás dvě vidí, hned řekne: „A Amelly jsi zpátky a ty musíš být Julie. Povězte mi, co se stalo?“ Mluví velmi příjemným hlasem, až vás zaplavuje pocit bezpečí a domova. Dojde až k vám, sedne si do křesla, které je na zápraží velkého domu. Potom, co jí dopovíte (dnes již poněkolikáté) co se stalo, řekne: „Děkuji Amelly, můžeš nás tu nyní s Julií nechat o samotě?“ Když se Amelly vzdálí, podívá se zkoumavě na Julii. „Posaď se, Julie,“ řekne nejdříve. „Nechceš něco k pití?“ Pokud si o něco řekneš, objeví se ti to za chvíli na stole. „Pověz mi něco o sobě. A co víš o táboře?“ zeptá se a potom pečlivě poslouchá, co jí vyprávíš.

Osud - 18. září 2014 22:04

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – ráno USA – Texas Catherine Zatímco si povídáte, Catherine se přiřítí s lékárničkou a začne Donniemu odvazovat nohu. Nastane chvíle ticha a pečlivé práce, ale po ní má Donnie nohu zafačovanou a díky ambrozii už se může postavit. Tedy skákat o jedné noze, postavit se na tu druhou se mu ještě nedaří. „Já nevím, možná bychom tě měli vzít ještě k doktorovi,“ řekne Catherine. „Bojím se, abys nedostal otravu krve.“

Jason "Frank" Brody - 18. září 2014 22:48

Chvilka pravdy Sedím v gauči a pomalu popíjím svoji poslední sklenu whisky. Trochu už mi to vlezlo do hlavy, tak je vše docela příjemné. Už jen doutníček a nějakou klasickou hudbu, oblek a připadal bych si jak mafián. Ozval se zvuk motoru a přijelo auto. Chvilku po něm se otevřely dveře. Já jsem se tam ani nepodíval. Matka přišla dovnitř a podle hlasu se zarazila, když uviděla Gabrielu, ještě chvíli jsem počkal, až přijde i otec a pak položil sklenku na stolek v obýváku a zvedl jsem se z křesla. "Tašky třeba polož na kuchyňskou linku a mohl bys nás nechat o samotě. Potřebuji si s matkou promluvit." řeknu a z mého hlasu jde vidět, že nemám náladu na blbé kecy. Doma jsem hodný a poslouchám, i když po mě chce hovadiny, které by zvládl sám. Ale dnes fakt nemám náladu být ten hodný. Když po chvilce přemýšlení zavřel vstupní dveře a šel nahoru do ložnice, šlo vidět, že jsem ho urazil. A docela dost. Bylo mi to teď jedno, chtěl jsem vědět, jestli to matka ví. Počkal jsem, až uslyším uražené bouchnutí dveří a otočil se na matku. Uvnitř mi ho bylo líto, že jsem na něj takový, ale prostě to musím vědět a nechci mu ublížit, kdyby mi potvrdila, že není můj otec. Matka se na mě zamračeně dívá a ruce založené v bok jasně říkají, co si to jako dovoluji. Nadechl jsem se, napočítal do tří a vydechl. "On není můj otec, že?" Položil jsem svou otázku a podle matčiných očí, které se změnili v velmi naštvaná na velmi zaskočená a zahnaná do kouta. "Co víš o řeckých bozích?" Položil jsem stejnou otázku, jakou položila Gabriela mi a čekal, co matka udělá.

Aerith Winter - 19. září 2014 14:16

Kavárna - souboj[/u] Když se pes otočil na mě, neváhal, odrazil se a skočil. Nestihla jsem vytáhnout další ze svých nožíků, které nosím u sebe. Pes mne povalil na zem. Jen tak tak jsem stihla zachytit jeho hlavu tak, aby nespolkla tu mojí. Pevně jsem ho držela za chlupy a odtahovala od sebe. Nohy jsem se pokusila strčit pod jeho obrovské tělo, které mne momentálně zavalovalo tak, abych se ho od sebe pokusila odstrčit. Povedlo se mi nohy nacpat pod jeho tělo, ale ani jsem s ním nehla. Nechtěla jsem se však vzdát a nohama jsem kopala jak nejvíc jsem mohla. Přeci jenom tam musí někde mít slabinu. Pokud ho tam nakopnu, získám čas a budu moci psa zabodnout. Rozhodla jsem se také ještě pro jeden tah - začala jsem svoje ruce rozehřívat ohněm tak, abych psa co nejvíce v oblasti hlavy a krku popálila. To by ho také mohlo donutit ze mně slézt. Co se týče Cleo, momentálně jsem jí neviděla a ani jsem na ni nemluvila. Snažila jsem se udržet na živu a tak jsem jí do toho nemohla utěšovat.

James "Chris" Black - 20. září 2014 20:04

Souboj Zašklebím se na ni a zašermuji kopím. Ona je stratég, ale to jsme na tom stejně. Minimálně v boji mi to jde. A ještě v oboru lékařství. Provedu slepý útok na její levé rameno a až zaútočí, velmi rychle začnu kopím točit. Nejde tedy překonat mou obranu. Vyskočil jsem a přistál na druhé straně, u Alyssiných zad. Nečekaný tah, že? Naštěstí pro mě, Alyssa nemá reflexy Áresova dítěte, což mi dělá výhodu. Athénino dítě uvažuje logicky. Tudíž musíte udělat něco nečekaného, aby jste vyhráli. A myslím že šance, že bych já, zdánlivě netalentovaná nula udělala něco takového je mizivá. A také by se dalo čekat, že půjdu Alyss po nohách, ale já mířím víš. Jeden ostrý hrot kopí se blíží k Alyssině hrudníku, ale než se jí dotkne, je tu jen tupá tyč, která jí nemůže ublížit.

Alyssa Wonder - 21. září 2014 13:04

Souboj James bodá a první úder se mi povede vykrýt ovšem pak provede se svým kopím něco ve stylu bratra Tucka.Ne já ho nepodceňuji pokud to u svého soupeře uděláte už jste prohráli.A i když James není tak silný jako jeho sourozenci pořád to je syn Arese. "A hele styl Mortal Kombat." Dodám potom když mně přeskočí.Jasně chapu vždy očekávej neočekávané.Ovšem protože můj meč není tak dlouhý tak schytám úder do boku.Dobře tohle bude poněkud složité,ale pokud zkombinuji dvě věci mohlo by to vyjít.Otočím se a oženu se Jamesovi po hlavě sice taky plochou stranou meče,ale on bude muset dát pozor na své brýle pokud nechce spustit to čeho se obával Cyclops v X-menech.A i když nejspíš obojí vykryje nečeká poslední útok který zvládnu protože jsem u něj poněkud blízko.A to kopanec do rozkroku,rozptýlit,překvapit naznačit úder a pak udeřit jinde. U jeho bratra to vyjde navíc když se pak svíjí na zemi nemůže mně honit.

Amelly Brown - 21. září 2014 13:34

V táboře Julie "Fajn, takže první k Hestii, támhle do toho baráku." Řeknu, ukážu na velký dům, a vydáme se tím směrem.Zrovna zvedám ruku a chci zaklepat, když se Hestie vynoří zpoza rohu. Jsem docela ráda, že ji zase vidím, i když to byla ona, kdo mě poslal na tu 'výpravu'. Cítím účinky jejího hlasu, a i když vím, že mě ovlivńuje svou mocí, v tuto chvíli mi to nevadí a nechám se unášet pocitem domova. Až dojde blíž tak pozdravím, a zase jí převykládám co všechno se dneska stalo. Byl to docela nabitý den. Uvědomím si, když to všechno vykládám. Pak jsem požádána abych odešla, a tak jenom kývnu hlavou na pozdrav, povzbudivě se usměju na Julii, a odejdu pryč. Fajn...tak kam půjdu? Na trénink se mi nechce, stejně už asi bude v plném proudu. Mohla bych tu pak Julii provést a vrátit jí tašky. Nakonec se vydám do svého srubu, abych si mohla trochu vybalit, a potom vezmu Juliiny tašky, a půjdu před Hermův srub, kde bude ubytovaná.

Daniel `Donnie` Mallory - 21. září 2014 17:49

Žádná lež mě nenapadá, takže s polo-pravdou ven... "No, je dost možný, že se třeba mimo léto budeš vracet domů - hodně polobohů to tak dělá, když mají kam... A myslím, že by snad šlo zařídit, aby sem přišel někdo na výpomoc. Pravděpodobně některý ze satyrů..." Myslím...Myslet si můžu taky a stát se nemusí nic, ale je pravda, že to je jediná věc, co mi zbývá, protože další útok bych pravděpodobně nepřežil, vzhledem k tomu, že tu nemám nic, čím bych takové ošklivosti mohl praštit... "Takže, jak dlouho si budeš balit?'' Haló...mám rozžvejkanou nohu, uvědomuješ si to? Mírně si povzdechnu. ,,Zkusím si sbalit nejdříve, jak to bude možno.'' Zkusím se pousmát, ačkoliv tu není moc věcí k úsměvu. Pak sem vtrhne Catherine s lékárničkou. Konečně ji našla, vytáhněte famfár...Dobře, nebudu provokovat. Každopádně Catherine mi nohu obváže a musím uznat, že tuhle práci odvedla dobře. Tak dobře, že se dokonce dokážu postavit. Sice stojím jenom na jedné noze, ale je to mnohem více, než bylo pět minut nazpět, kdy jsem málem umřel. No a potom se zmíní o doktorovi. Jako né že bych místním doktorům nevěřil, to né...ale nevěřím jim. ,,Catherin, myslím že bych k doktorovi neměl. Dokonce mám pocit, že bych měl odsud vypadnout na nějakou delší dobu. Protože to, co si viděla nebyl...no...býk, ale něco jiného a mnohem horšího. A mám takový pocit, že to má co dočinění s mojí pravou matkou. Každopádně...jak jsem již říkal, budu muset odejít, takže to tu zřejmě budeš muset nějakou dobu zvládnout sama...než si někoho najdeš, nebo než se vrátím.'' Pokud vůbec. ,,Leslie podle všeho, alespoň mě to řekla, zná nějaká místo, kde bych se podobných incidentů vyvaroval a navrhla mi, abych tam šel s ní. Což by bylo nejvhodnější, abych se nejdřív sbalil. Hele Cath, vím že toho je na tebe příliš věcí najednou, ale jinak to nejde. Jen bych měl ještě otázku...nezanechal otec něco pro mě po své...smrti?'' Celou dobu se dívám Catherine do očí, že to myslím beze srandy a vážně, ačkoliv při vzpomínce na otce v mých očích může spatřit smutek...Byl to dobrý chlap.

Aiden Carlson - 21. září 2014 20:53

Tábor - jídelna Nikdo ve srubu není, tak si odložím tašku na jednu viditelně volnou postel a kufr postavím vedle postele. Prohlídka a vybalování se bude konat později, z cesty mi vyhládlo.. Vyjdu tedy ven a vydám se do jídelny. Když dorazím do jídelny, vidím zde jen jednoho kluka. Snažím se si ho nevšímat a rozhlédnu se po stolech s jídlem. Tak... jedna pořádná dávka čínských nudlí s kuřecím masem a... počkat. Jak to, že tady nevidím nudle!? JÁ CHCI NUDLE! Na venek zachovám chladnou tvář, i když to uvnitř mě vypadá jako po výbuchu atomové bomby. Otočím se na toho kluka a slušně se zeptám: "Ehm.. zdravím. Jmenuji se Aiden a jsem tady nový. Nevíš náhodou, jestli tady mají čínské nudle? Vím, jsme tam, kde jsme, ale stejně.." Po položení otázky se rozhlédnu po jídelně a spatřím zvláštní oheň. Zavzpomínám na doby, kdy mi otec vyprávěl o táboře, místě, kde jsme v bezpečí. Kdy mi popisoval, jak areál vypadá přesně tak, jak mu to vyprávěla Athéna. "To je oheň na obětiny, že?," dodám druhou otázku a čekám na odpovědi.

Osud - 21. září 2014 21:10
	Pro Ahramed 3. 7. 2014 – 10:30 Aréna Trénink lukostřelby Po tvém dlouhém monologu je kentauřice trochu zmatená, přehodnocuje, co jsi jí řekla, a je jasné, že část tvých slov ani nepochytila. Nakonec bezmocně vydechne. „Víš co? Vezmi si na zbytek dopoledne volno.“ Je jasné, že jí došlo, že by tě k tréninku stejně nepřinutila.

Osud - 21. září 2014 21:10

Pro Alyssu a Chrise 3.7.2014 – 10:30 Tábor Polokrevných – Před arénou Trénink šermu „Výborně,“ řekne Corina, když k vám jako k poslední dvojci dojde. Potom zahvízdá, což by mělo utišit všechny bojující. „Teď si vyměňte partnery,“ řekne na všechny a lidi kolem vás se začnou míhat, aby si našli jiného protivníka. Na Chrise nakonec zbyde zubící se Prudence, patrně je velmi potěšená, tím, že mu může nakopat zadek. Jako zbraň má dva meče. Na Alyssu zbyde Claire z jejího srubu, která drží v jedné ruce meč a v druhé štít.

Osud - 21. září 2014 21:11

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – dopoledne Česká republika Matka Po tvé první otázce se matka chvíli držela jednou rukou za hlavu, jako kdyby se potřebovala uklidnit a rozmyslit si, co ti řekne. „Ne. Víš, byla to jedna moje slabší chvilka, večer v baru…“ začala, ale potom ses zeptal na bohy a ona nasadila úplně zmatený výraz. „Já myslela, že chceš vědět, kdo je tvůj otec, tak proč se mě teď ptáš na řeckou mytologii?“ zeptala se trochu podrážděně.

Osud - 21. září 2014 21:11

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – dopoledne USA – Texas Catherine Catherine jen přikývne, chvíli přemýšlí a potom někam odběhne, když se vrátí, nese v ruce nějaký malý papírek. „Zanechat nic nestihl, ale…“ začne a podívá se na papírek. „Jednou mi dal tohle a řekl mi, že kdyby se stalo něco divného, nebo tě někdo ohrožoval, mám tě tam zavézt,“ řekla a podala ti papírek. Byla to vizitka s adresou tábora. „Nevím, co to znamená, ale možná mluvíš o tom samém,“ řekla ti.

Osud - 21. září 2014 21:12

Pro Aidena 3. 7. 2014 – 10:30 V táboře Peter je nějak neaktivní, tak to vyřešíme takhle… Zrovna, když pokládáš první otázku, do jídelny vejde kentaur. „Čínské nudle? Ty tady asi nejsou. Nevzpomínám si, že by je někdo vyžadoval,“ odpoví ti kentaur. „Ale zkusím se o nich zmínit před Hestií, zatím si budeš muset vystačit s tím, co tu je,“ dodá. Až potom mu dojde, že byla otázka směřována na někoho jiného a tak dodá: „Omlouvám se, jestli jsem vám skočil do řeči.“ Ale nevypadá to, že by si s tím dělal nějak velkou hlavu, jelikož dodá: „Ano, tam můžeš část svého jídla obětovat svému rodiči, nebo někomu jinému z bohů.“ Kentaur si došel až ke stolu a nabral si misku zeleninového salátu. „A já se jmenuju Osiris.“ Potom si stoupnul k jednomu ze stolů a začal chroupat svůj salát.

James "Chris" Black - 21. září 2014 21:21

Výměna? Alyss je tvrdý bojovník. A nehraje fér. Ví, že kdyby mi někdo sundal brýle, byl by z toho pruser. Bez nich vidím čtyřikrát líp. A jsem silnější. Mnohem.... Ušklíbnu se. Když Alyss zmizí, nahradí ji... Moje soukromé peklo. Chrisi? Teď je čas se říznout a zdrhat. Ne. Dnes ne. Dneska si zacvičím. Jsem lepší než sourozenci. Umím uvažovat. Porazil jsem horší ehm... tvory než je moje nevlastní sestra. Zatočil jsem kopím. Nechám ji zaútočit první, pak budu jen uhýbat a nepoužívat zbraň. To by jí mělo dostatečně dohřát, aby udělala jeden obrovský výpad, aby mě rozsekla vejpůl. Když jí nastavím kopí a meče narazí, bude muset pustit oba, kvůli vlnám, které způsobí. A pak to bude hračka. Jde se na to...

Leslie Moore - 21. září 2014 21:36

Díky bohu za předvídavost... Catherine konečně dorazila s lékárničkou, ale chce odvést Donnieho do nemocnice - to by asi moc nepomohlo... - ale mohla by to být dobrá výmluva, proč odjet... Jenže než stačím otevřít pusu a nabídnout, že tam s ním zajedu, tak už zmíněný cvok začne vykládat skoropravdu o tom, kam musíme jet. Chudák, teď ještě skončí v blázinci, napadne mě. Ale zdá se, že přestože je ta ženská úplně slepá, tak to vzala s klidem. Když ji Donnie požádal, aby mu dala cokoli, co pro něj otec nechal, vrátí se s lístkem a podává mu ho. Jsem netrpělivá a nemám náladu na zdvořilůstky, tak jí ho vytrhnu z ruky a podívám se, o co jde. Je to jedna z věcí, kterou jsem opravdu nečekala. "Vždyť tohle je adresa Tábora!" vydechnu překvapeně. Jen málokdy mě něco připraví o slova, ale dnes už je to poněkolikáté. "No, v tom případě už nevidím žádný problém! Sbal se a jedeme! Catherine, není potřeba ho nikam vozit, já pro nás mám zajištěnou dopravu," oznámím ještě a těším se, až se konečně dostanu zpátky domů.

Daniel `Donnie` Mallory - 21. září 2014 21:47

A upřimnost vyhrála situaci! Na nějakou chvilku Catherine odběhne do otcovi ložnice, přičemž chvíli tu zůstávám s Leslie a podle toho, jak se tváří, na ní zřejmě moje vystoupení neudělalo dojem. No co...její věc. Nakonec to ale netrvá dlouho a Catherine se vrátí. A v ruce má papírek. Žeby? Už už mi podává papírek a já se natahuji, abych si ho vzal...jenže Leslie mě předběhne. Netrpělivá, nectí památku mrvých a ani to, že bych to správně měl mít já a...né, to je jedno. Jenže pak se stane něco, co já bych od ní absolutně nečekal. To, jak mi říkala, že něco takového zažívá už několik let a že jí takové věci nepřekvapují....tak teď je poněkud překvapená. "Vždyť tohle je adresa Tábora!" Hádám tedy, že už to není jenom možnost, že bych byl polobohem, ale že to je jistota? Každopádně se ani nestihnu ani nadechnout a už mě začne komandovat. Mírně si povzdychnu a jen se podívám na Catherine. ,,Zkus se prosímtě podívat po něčem, o co bych se mohl opřít, abych tu nemusel hopsat jako tajtrlík? Díky.'' Krátce se podívám na Catherine a pak i na papírek v Lesliiných rukou. Jen se pro dnešek poprvé usměji, načež se rozejdu sbalit do pokoje to nejpodstatnější...

Gabriela Anderson - 22. září 2014 09:05

Tenký led... Jakmile se Franky zeptá na svého otce, je mi jasné, že se jeho matka přizná. Co mě ale zarazí, že netuší o čem je řeč, když se jí zeptá na řecké bohy. To znamená, že to neví a to znamená, že Frank může všechno prozradit a to nemůžu při nejlepší vůli dovolit. Vstanu a přejdu za něj, respektive za křeslo v kterém sedí . Nakloním se k jeho levému uchu "Ona to neví. Netlač jí do kouta." zašeptám, aby to slyšel jen on. Uznávám, že z jejího pohledu to může vypadat jako nějaká ta intimnost. Narovnám se a kouknu na ní "Paní Brodyová...Frank už nějakou dobu trénuje karate pd mým dohledem a...Má talent. Byla bych ráda, kdyby se mohl účastnit semináře, který začíná za pár dní a potvrdila se tak moje domněnka. Omlouvám se, že je to tak narychlo, ale byly nějaké problémy s přihláškou." řeknu klidně. Diplomacie mi nikdy nešla, takže netuším, jak tohle dopadne.

Leslie Moore - 22. září 2014 11:00

Tati! Donnie se odešel sbalit (aspoň doufám) a já se vydala do svého pokoje. Do kapsy bundy si strčím poslední kousky ambrozie, do kapsy strčím nůž a konečně si na palec vrátím svůj prsten. Zbytek věcí naskládám do batohu a vydám se za svým svěřencem. "Tak už jsi připravený?" ptám se. Vážně, proč je pořád tak pomalý? Když má všechno sbaleno, opatrně k sobě přidělám jeho zavazadlo a svůj batoh a připojím cedulku s nápisem "Tábor polokrevných". Pak se začnu modlit k otci - staří řekové by si asi stěžovali na formulaci, ale co do toho mají co mluvit: "Otče, prosím doprav tuto zásilku na místo určení, stejně mi dlužíš službičku za ten balíček z minula, díky!" Naštěstí jsem vyslyšena a naše zavazadla jsou na cestě - už si nemůžu dovolit plýtvat drachmami. "Tak pojď," řeknu Donniemu. "Poletíme." Dovedu ho před dům, kde už čeká můj pegas, který nějakým nepochopitelným způsobem vytušil, že už můžeme odjet. Nasednu a podám Donniemu ruku. "Dělej," zavrčím trochu netrpělivě. "Nemáme na to celý den."

Alyssa Wonder - 22. září 2014 11:43

Nový soupeř James se nejspíš svíjí na zemi,ale jako Aresův syn by měl vědět že má veškeré právo využít všech výhod.Až tohle bude skutečný boj nebude moci fňukat že ten protivník nehraje fér protože tohle hra není.Jako při mých občasných přednáškách čím dřív k těm studentům bude někdo upřímný tím lépe.Ovšem pak Corina zahvízdá a dochází ke změně partnera.Tentokrát si Chrise vybere jeho jeho ""sestříčka" která se zubí z představy že mu bude moci udělit nakládačku. A není to hezký pohled asi jako když se směje žralok.Já tě ještě šetřila,ale ona tě zadupe do země.Praští s tebou o zem a zatančí si na tobě flamengo. Než ještě odejdu položím mu ruku na rameno a řeknu: "Hodně štěstí budeš ho potřebovat." U mně to bude těžší protože jako soupeře mám Claire.Vytáhnu druhý meč ze země pak jejími čepelemi cinknu o sebe a řeknu. "Můžeš začít pokud chceš."

Daniel `Donnie` Mallory - 22. září 2014 17:55

...S tím spěcháním už mi začínáš lézt na nervy! No...dorazím do pokoje a začnu se rozhlížet po něčem, co bych si mohl vzít nejlépe přes rameno, abych se s tím nemusel vláčet jako blbec v ruce. O to lepší to bude, až zjistím, že to nepotáhnu. Netrvá to ani příliš dlouho a najdu poměrně velkou tašku, do kterých by se mohli vlézt všechny potřebné věci. Tak jo...a teď co mi bude k ničemu a co je nezbytně nutné...Hmm. No...zkrátka a dobře se pustím do balení. Ani moc nerozmýšlím co vezmu, prostě na to co šáhnu, to tam narvu...a z velké části je to hlavně oblečení a spousta dalších důležitých věcí potřebných k životu. Ovšem jediná věc, nad kterou se vážně pozastavím, tak je můj plyšový méďa. No co no...nejsem stoprocentně jedinej, kdo spí ještě se svým plyšákem. Navíc mám kvůli němu lepší sny. Navíc je tak jemný....Každopádně vraťme se k balení. Nakonec si vezmu i plyšového méďu a právě včas ho stihnu dobalit, protože dorazí 'stíhačka'. Mírně si povzdechnu a dobalím ještě pár věcí, o kterých si myslím, že k něčemu budou. To už stihne dorazit Catherine, která našla vycházkovou hůl mého otce. Nakrátko se zamyslím a zmáčknu menší postraní tlačítko, které jde těžko vidět a o malý kousek rukojeť povyjede nahoru, přičemž se ve slunci zableskne chladná ocel, která tvoří vnitřek holi. Paráda...takže to ještě funguje... Zlehka se pro sebe usměji a opět zacvaknu rukojeť ke zbytku holi. Konečně si dobalím. Netrvalo to moc dlouho...alespoň podle mě, ačkoliv Leslie by k tomu měla minimálně pět a půl keců, jak jsem pomalej. Chystám se už si vzít svoje zavazadlo, jenže Leslie mě opět předběhne, vezme ho, něco si zabrumlá pod vous a zavazadla...no...zmizí. Nehodlám to nikterak komentovat. Pro dnešek jsem viděl překvapení dost a mám takový pocit, že to zdaleka ještě neskončilo. A už zase mě začne popohánět. Hrozná ženská. Už opět začínám uvažovat nad tím, že jí praštím...a dost možná tou holí. Nic naplat. Pevně sevřu hlavičku mé vycházkové holi a vydám se s ní před dům, kde už čeká její pegas, jako na zavolanou. Už už nasedne a opět mě pobízí, abych hodil kostrou. Chvilku její ruku ignoruji, protože můj pohled se obrátí k rodiné farmě, kde jsem celých šestnáct let vyrůstal. Jako bych viděl své mladší já, jak tu vyrůstá a dělá různé kraviny, které jsem často dělal, když jsem se nudil. Nakonec krátce pohlédnu na Catherine stojící na záprahu a mírně se na ní usměji. Volnou rukou ji krátce zamávám. NA loučení jsem nikdy příliš nebyl. Pak se již skutečně otočím a chytnu zlehka Leslie za ruku a vytáhnu se za pegasem za ní. Zároveň se zlehka nahnu k jejímu uchu a řeknu tak, aby to slyšela jen ona...ačkoliv tu není v okolí nikdo jiný, kdo by nás mohl pooslouchat...čistě teoreticky. ,,Trocha trpělivosti Les....Nemůžeš čekat od někoho, že jen tak rychle opustí svůj domov, kde žil víceméně celý život.''

Julie Tarner - 22. září 2014 18:35

v táboře u Hestie Hestie, Amelly Proti nám se objevuje stará paní, Hestie. Na první pohled se mi trochu nezdá, ale když přijdeme blíž, zaplaví mě podivný pocit. Pocit bezpečí, klidu a možná něčeho, co připomíná přátelství. Tedy cítím něco, co jsem doma nikdy nezažila. „Dobrý den, ano Julie.“ pozdravím ji slušně a čekám, Amelly mezitím vypráví mojí nedávnou zkušenost. Že mě lhala, jí jen tak nezapomenu. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě dochází, že bych ji to asi stejně nevěřila. Tohle je tak neuvěřitelné... „Děkuji, dám si čaj, pokud tedy mohu prosit.“ poprosím zase slušně, jak je pravidlem ke starším lidem. Nevěřícně sleduji, jak se na stole objevil hrnek s čajem. „Páni...“ vydechnu. Létající kufry byly super, ale tohle je skvělé! „Promiňte... překvapilo mě to.“ omluvím se, že jsem hned neodpověděla. „Julie, Julie Tarner. Nevím, kde jsem se narodila a svou matku jsem nikdy nepoznala. Amelly... Amelly tvrdí, že nezemřela při nehodě, jak mě táta tvrdí. Říkala něco o tom, že je to bohyně... jednoduše, bohyně, co si šla užít mezi lidi.“ Shrnu to trochu nespolečensky.

Aiden Carlson - 22. září 2014 20:19

Tábor - jídelna Ten kluk na mou otázku nereaguje, ale naneštěstí mi odpoví kentaur, který zrovna příjde. Já... chci... nudle. HNEEEEED! Ovšem udržím chladnou tvář a prohlásím: No, nevadí. Budu si muset dát něco jiného.. Nene, nevadí, vůbec jste nám neskočil do řeči, já jsem jen přemýšlel, co si dám (NUDLEEE!) a neviděl jsem to, na co jsem měl chuť." A ty buď zticha!, okřiknu svůj vnitřní hlas, který pořád něco blábolí o nepřipravenosti tábora a nedostatku čínských nudlí na metr krychlový. Přikývnu, když dostanu odpověď na druhou otázku. "Děkuji. Jmenuji se Aiden, syn Athény." Dojdu si ke stolům a naberu si hromadu gyrosu. Potom přistoupím k ohni a část shrábnu do ohně. Dar pro tebe, matko. Doufám, že ti chutná grilované maso. Když budeš mít čas, potřeboval bych pomoc s tím snem. Co to má znamenat? Nakonec si sednu ke stolu a sním jen trochu masa. Zbytek nechám ležet tam, kde je a vstanu od stolu. "Musím jít najít své sourozence, na shledanou!", řeknu směrem ke kentaurovi a vydám se rázným krokem směrem k aréně. Když dojdu do arény, chvíli tam rozpačitě stojím a koukám se na své sourozence, které poznám podle klasických blond vlasů a šedých očí, jak cvičí s dalšími, svalnatými a hrozivě vypadajícím lidem. Doufám, že si mě někdo brzy všimne, ať v přátelském či nepřátelském. Je mi to jedno. Hlavně ať se něco děje!

Osud - 22. září 2014 21:40

Pro Alyssu, Chrise a Aidena 3.7.2014 – 10:45 TP - Aréna Chris Prudence je asi ještě naštvaná, jak jsi před výcvikem díky kentaurově příchodu unikl její pozornosti a tak na tebe vypadne už ze začátku velmi tvrdě. Zezačátku zvládáš uhýbat a Prudence se zdá více a více naštvaná. Až udělá předpokládaný velký výpad oběma meči, ale místo toho, aby je pustila více a více se o ně opírá. Strácíš rovnováhu, pokud něco neuděláš, brzy spadneš. Alyssa a Aiden Claire už chce udělat první výpad, když vás zastaví Corina, všimla si totiž Aidena, který zrovna přišel. „Ty jsi tu nový, že ano?“ zeptá se ho a nechá ho se představit, potom se ho ještě zeptá, jestli někdy bojoval se zbraněmi a případně jakými. „Dobře,“ řekne nakonec a otočí se na Alyssu. „Alysso, myslíš, že by sis mohla vzít Aidena na starost? Ukázat mu zbraně, vyzkoušet která mu sedne a případně ho něco do začátku naučit?“ zeptá se Alyssy.

Osud - 22. září 2014 21:42

Pro Leslie a Donnieho 3.7.2014 – 10:45 Vzdušný prostor a před branami tábora Hurá do tábora Konečně jste se rozloučili, nalodili na pegase a vyrazili. Nejdříve se Pegas rozeběhl proti stodole, a když už to skoro vypadalo, že se nabourá, vzlétnul do vzduchu a letěl. Letěli jste nad všemi těmi státečky, které jsou v USA, míjeli jste města, kopce i hory. Moc jste toho ale neviděli, jelikož jste byli dost vysoko, až nad New yorkem jste začali klesat a tak jste si mohli město prohlédnout. A nakonec jste přistáli někde za městem. Zastavili a před Vámi byla brána z bílého mramoru s nápisem: Tábor polokrevných. První nápis, se kterým neměl Donnie problém ho přečíst, jelikož byl ve starořečtině. Jste tady. Čas najít Hestii. Ale pomalu, Donnie si stále nemůže stoupnout na nohu. (Hestia sedí s Julií u stolu před velkým domem.)

Osud - 22. září 2014 21:45

Pro Julii 3.7.2014 – 10:45 TP - před Velkým domem Rozhovor s Hestií Hestie poslouchá, co říkáš. Při tvé poslední větě se rychle koukne na oblohu, jako kdyby se ujistila, že na tebe někdo nesešle blesk. Potom ale rychle vrátí pohled k tobě a začne mluvit. „Dobře.“ „To, co říkala Amelly je pravda. Nevím, jak moc dobře znáš řeckou mytologii, ale jestli si vzpomeneš, už tenkrát se bozi zaplétali se smrtelníky a když se jim narodili děti, nebyli stejní jako všichni ostatní. Tyto děti byly silnější, měly nadání, uměly bojovat, například takový Herakles, Perseus a podobně. A teď si představ, že řečtí bohové existují i nyní, přežili celá ta tisíciletí a pořád vládnou Světu z Olympu,“ začala Hestie vyprávět hezky obloukem. Mezi tím se před ní objevil šálek s čajem a ona se napila. „No a ti bohové mají stále děti se smrtelníky. Těm dětem se říká buď polokrevní, nebo kříženci. A ty jsi jedním z nich. Bohužel je z nich – z vás cítit božská vůně a kvůli tomu vás můžou přepadnout nestvůry, jako se ti stalo dnes. Právě proto je tady náš tábor. Je to jediné místo na zemi, kde jste v bezpečí. Kolem tábora je ochrana, kterou na nás seslal sám Zeus, vládce bohů, díky ní se sem příšery nedostanou. Můžeme vás tu klidně cvičit a připravit na budoucí život,“ řekne a opět se napije, čímž ti dává možnost přemýšlet o tom, co řekla. “Samozřejmě, nemůžeme tě tady držet, ale bude pro tebe nejlepší, když tu strávíš celé prázdniny. Co se týče školního roku, většina táborníků se vrací domů, ale někteří tu zůstávají, to už bude jen na tobě, jak se rozhodneš. Teď bych ráda věděla, zdali se chceš na něco zeptat, než tě začnu ubytovávat a seznamovat s denním režimem,“ řekne nakonec a dá ti prostor.

Osud - 22. září 2014 21:45

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – ráno Londýn Boj s pekelným psem Cleo je stále schovaná za stolem a boj pouze pozoruje. Aerith momentálně leží pod psem a situace je v celku vyrovnaná, až pes vykvíkne vysokým hláskem, Aerith se ho podařilo nakopnout do slabin. Pes seskočil dolů, čímž jí dal čas se zvednout a nohy. Zatím se on k ní otočil čelem. Stojíte proti sobě, je čas rychle něco udělat, než se pes znova vrhne do útoku.

Aerith Winter - 22. září 2014 21:57

Kavárna - souboj Byla jsem ráda, že je Cleo v pořádku a natolik inteligentní, že se schovala a neutekla. Nechtělo by se mi jí potom hledat a jistě by se mnou stejně pak nechtěla mluvit a utekla by. Teď ale nebyl čas přemýšlet nad tím. Musela jsem rychle vymyslet útok, kterým tohle všechno ukončím. Už mě to nebavilo a pokud na mě pes ještě jednou skočí, už nebudu mít tolik síly v rukách na to, abych jeho čelist udržela od mojí hlavy. Budu muset začít znovu posilovat, pffm. Sáhla jsem si pro druhý ze tří vrhacích nožů, co nosím u sebe a doufala jsem, že tentokrát to vyjde. Nožík se mi v ruce obalil plameny, které se mé ruky a dlaně ani nedotkli, takže já byla bez popálenin. A pak se to stalo. Byl to zlomem sekundy, možná ani to ne. Cleo to jistě nemohla ani zaznamenat.. Ve chvíli, kdy se pes odrážek ke skoku, jsem se i já odrazila a po kolenou sklouzla kousek k němu. Ocitli jsme se proto nad sebou a já tak mohla svůj nůž zabodnout hluboko do jeho hrudi. Díky tomu, že pes byl nade mnou a vyvíjel ve vzduchu určitou rychlost se i nůž, který byl v něm zabodnutý, pohyboval. Řez se táhl od hrudníku až po břicho.

Leslie Moore - 22. září 2014 21:59

A jsme doma! (Donnie, Julie) Nikdy bych Donnieho netypovala jako sentimentální typ, ale jak myslí... "Promiň, já jen nejsem zvyklá dělat věci pomalu. Čas jsou peníze!" Pobídla jsem pegase a rozjeli jsme se směrem ke stodole. Byl zřejmě rozhodnut, že musíme vypadat jako blázni, takže jsme se vznesli až na poslední chvíli. "Ty jsi teda primadona," řeknu mu. Cesta probíhá klidně a netrvá nijak zvlášť dlouho. Není nic moc vidět, což je dobře, protože z té rychlosti by se člověku mohla dost dobře zatočit hlava. Až nad New Yorkem zpomalíme a zamíříme k Táboru. Zastavíme kousek od brány. Chvilku se na ní dívám a snažím se vzpomenout si, jaké to tehdy bylo, vidět ji poprvé. Je to tak dávno... Vstoupíme do Tábora. "Měli bychom tě představit Hestii. Ale ta tvoje noha... Vezmu tě na ošetřovnu, seženu ti nějakého medika a pak za ní skočím, aby o tobě věděla," navrhnu. Dovedu ho tedy tam a posadím ho na jedno z lůžek. "Počkej tady, někoho seženu." Hestia sedí na verandě s nějakou holkou, co neznám. Asi bych neměla rušit, co? Ale tak co, je to jen pár vět. "Zdravím, Hestie, jsem zpátky, Donnie je na ošetřovně, kousla ho Chiméra. Jdu sehnat nějakého medika, ale když budete mít chvilku, tak už za ním asi můžete," řeknu jí, přátelsky mrknu na tu holku a odběhnu směrem ke srubům. Přece tu někde musí někdo být...

Julie Tarner - 22. září 2014 22:23

u Hestie Hestie, Leslie Proč se tak kouká na oblohu? všimnu si jejího pohledu, nahlas se však nezeptám, neboť to, co říká mi vezme dech. Takhle, jak to říká navíc tady v klidu... Zní to hodně logicky. Navíc ten nápis, potvory... Fajn, nezbývá nic, než tomu uvěřit. Musí to být pravda a nebo je to jen sen. Na druhou stranu, proč si ten sen neužít, zatím vypadá skvěle. rozhodnu se konečně. To už ale Hestie povídá o tom, že tu strávím celé prázdniny a že domů bych mohla jet až na školní rok. „Já nevím...“ odpovím popravdě, když se mě ptá na dotazy. V tu chvíli kolem nás projde další dívka a Hestie, říká něco o Donniem a chiméře. Pohled i úsměv ji opětuji. „Vlastně jeden bych měla. Amelly... Nedokázala mi říct, kdo je má matka. Na druhou stranu, říkala, že se vždy o své děti přihlásí, co to přesně znamená?“ zeptám se nakonec na mé nejchoulostivější téma, na matku. To už Leslie je pryč.

Daniel `Donnie` Mallory - 22. září 2014 22:34

Tak jsme tady...otázkou je, co dál? Sentimentální typ? To ne...jen je prostě divné odcházet odněkud...ale to je jedno, ta by to stejně nepochopila. Ale dál radší už nic neříkám, protože nemám náladu se s ní vůbec, ale vůbec hádat. Leslie pobídne pegase...a skoro to vypadá, že nabouráme do stodoly. Zajímalo by mě, jestli ten ků...pegas to udělal naschvál, aby udělal dojem, či mě vysrašil...nebo jestli ta věc prostě neumí lítat tak, jak by měla. Ačkoliv je to určitě zajímavé téma pro diskuzi, tak se tím chvíli poté, co vzlétnem vůbec nezaobírám. Koneckonců...vždyť já letím, což je mnohem víc epičtější, než co se mi pro dnešek přihodilo. Cesta víceméně trvá klidně a bez nějakých problémů. To, co je pod námi příliš nevidíme, protože jsme strašně moc vysoko. A ačkoliv se normálně výšek nebojím, tak tohle trošku děsí i mě. Vůbec mě neláká totiž letět bůhví kolik stovek metrů volným pádem a pak se rozplácnout na zemi a skončit jako mastnej flek. Meh....raději na to nebudu myslet. Pomyslím si pro sebe a jen zavrtím hlavou. Cesta začne být poněkud nudná a stereotypní a ačkolic s Leslie jsem nikdy zrovna dvakrát moc nevycházel, tak je to teď jediná živá osoba, se kterou by se dalo normálně komunikovat. ,,Takže Řečtí bohové, Řecké báje...to všechno je pravda...to zní sice pěkně...ale jak je možné, že normální lidé tohle nevidí? A hlavně prosímtě né odpověď ve stylu:,,Protože jsme polobohové. To jako je nějaké kouzlo, nebo...jak to funguje?'' Zeptám se s mírnou zvědavostí v hlase. Po průletu nad New Yorkem letíme ještě nějakou kratší chvíli, než konečně přistaneme u vytouženého cíle. Tábora Polokrevných. Se čtením jsem často míval a stále mám problémy...teď otázka, proč tomuhle rozumím naprosto perfektně. Budu hádat...polobožská krev. Ani se nemusím ptát nikoho jiného, prostě to tak nějak tuším. Konečně sesednu z toho pegase. Né že bych neměl rád koně...natož koně s křídly, prostě sen každé malé holčičky...ale je rozdíl mezi ježděním a létáním na koni. I tak mám pocit, že moje hýždě nebudou minimálně ještě hodinu tím, čím bývaly. V ruce mám opět hůl po otci, protože bez té bych se odsud bez hopsání pravděpodobně nepohl. No...moc se tedy nerozhlížím a rozejdu se za Leslie. Ta mě dovede do ošetřovny, která je kupodivu prázdná. To by se v Texasu nestalo... V Texasu...jenže tohle není Texas...tady je všechno, absolutně VŠECHNO jinak, než je v Texasu. Inu...nakonec mě tu Leslie zanechá s tím, abych tu chvíli počkal, že někoho sežene. Ta ženská má strašně, ale strašně moc energie...zajímalo by mě, jestli nemají Hermésovci v krvi kofein... Každopádně...ačkoliv pořád na tom nejsem s nohou pořád nejlépe, tak nehodlám sedět jen tak na zadku a trošku se tu porozhlédnout. Alespoň po té ošetřovně. Sice pochybuji, že bych tu našel nějaký top-secret věci, ale jak jsem již říkal...sedět na zadku a nic nedělat není zrovna moje nejoblíbenější činnost.

Aiden Carlson - 23. září 2014 20:00

Tábor - aréna Jen co příjdu do arény, všimne si mě kentauřice, která zastaví jednu dívku uprostřed prvního výpadu a zavolá na mě. Příjdu blíž a přikývnu. "Ano, jsem nový. Jmenuji se Aiden Carlson, jsem syn Athény a jsem za LA. Bydlel jsem tam celý život a taky tam na mě poprvé zaútočili nestvůry," ukážu na svojí jizvu. Při další otázce se nepatrně pousměji. "Zbraněmi? No, zahnal jsem pekelné psy tím, že jsem jednomu hodil do chřtánu třaskavinu, ubodal nějakého obra kuchyňským nožem a těsně před příjezdem jsem zapálil Arachné bílým fosforem. Tak nějak z toho vyplývá, že raději bojuji mozkem, ale s tím nožem mi to šlo," ukončím krátký monolog. Nakomec mě dostane na starost patrně jedna z mých nevlastních sourozenkyň, což jí ze srdce nezávidím, ale čekám, až mi začne, vykládat, ukazovat, nadávat mi..

Osud - 23. září 2014 20:21

Pro Julii, Leslie a na konci Amelly 3.7.2014 – 10:45 Velký dům Rozhovor s Hestií Potom, co Jule odpověděla Hestii, přiběhla Leslie, než Leslie zmizela, stihla Hestie říct pouze: „Dobře. Zajdi za Chrisem, měl by mít trénink v Aréně, ten Donniemu určitě pomůže.“ Nic víc nestihla říct, protože Leslie běžela zase dál. Hestie se obrátila zpátky na Julii. „Omlouvám se, ale dnes je tu celkem rušno. Ale vrátíme se zase k tobě a tvé matce,“ řekla ti Hestie. Opět se napila a potom promluvila. „Bohužel já ti nedokážu povědět, kdo je tvoje matka. Jediný kdo to může vědět je tvůj otec, ale ani ten to vědět nemusí. O své matce se dozvíš jedině tak, že se k tobě přihlásí, nemůžu ti říct za jak dlouho nebo proč. To je vše pouze v jejích rukou. Probíhá to tak, že se nad tvojí hlavou objeví znak dané bohyně, potom budeš přesunuta do svého srubu a budeš trénovat hlavně se svými sourozenci.“ Potom vydechla, na chvilku se odmlčela, asi nad něčím přemýšlela a potom zase začala mluvit. „Nebudu ti lhát. Někdy se stává, že se o polokrevné nikdo nepřihlásí. Několik takových jsme tu měli, ale plně doufám, že o tebe se matka přihlásí.“ Podívá se na tebe, jestli ještě něco nechceš říct, a potom vstane. „Jestli je to všechno, pojď za mnou, ukážu ti, kde budeš bydlet,“ řekne a potom se s tebou vydá ke srubům. Dojdete až k Hermově srubu, kde narazíte na Amelly. „A Amelly je tady, tak snad ti to tady už ukáže, po zbytek dopoledne si vezměte obě volno. Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najdeš,“ řekne Hestie a zamává na Amelly. Potom počká, jestli ještě něco nechceš a pokud ne, vydá se zpět k Velkému domu.

James "Chris" Black - 23. září 2014 20:24

Sestra Můj plán by vyšel, kdybych nepodcenil naštvanost své sestry. Bezva. Jestli mi nemají spadnout brýle, musím udělat zoufalý krok. Zabodl jsem jeden hrot kopí do země, odrazil se a obtočil kolem něj osu. Připadám si jako striptérka. Napadne mě, i když to je část bojového umění. Můj cíl? Kopnout sestru do zad, až se svalí na zem. A jestli mi to nevyjde, jestli uhne tak se překulím a zase začnu bránit. Nic jiného mi nezbývá.

Leslie Moore - 23. září 2014 20:49

Jsem zpět! Hestia mi poradila, že Chrise najdu v aréně - super, tam bude nejspíš i většina ostatních táborníků, aspoň se můžu konečně ukázat! Proběhnu mezi sruby, zahlédnu Amelly a rychle na ni zamávám - nevím ale, jestli si mě všimla. Vběhnu do arény. Někdo se po mě otočí a já se dívám po Chrisovi. Právě se pokouší složit svoji drahou sestřičku pomocí poměrně slušné otočky, když zakřičím: "Jsem zpátky, lidi! Oslavy můžou začít!" Pak se zarazím - předpokládám, že tímhle jsem si získala pozornost - a vzpomenu si, proč jsem vlastně přišla. "Jo, Pru, mohla bys na chvilku oželet přítomnost tady Chrise? Přivedla jsem zraněného..." Nepředpokládám, že by byl nějak proti tomu, že ho chci zbavit tréninku, takže ne něj kromě toho jen zamávám, aby šel se mnou.

James "Chris" Black - 23. září 2014 20:58

Nééé! Taková skvělá příležitost. Taková příležitost! A místo toho jedním kolenem navíc odřeným klečím v Aréně a bráním se rozzuřené sestře. Jakmile totiž přiběhla Leslie, vytrhla mě ze soustředění a já nemohl sestru nakopnout. Vychýlil se mi směr a abych si nezlomil vaz, musel jsem pokrčit koleno. V ráně mám kamínky a prach, strašně to štípe. Navíc sestra nemá dost. Naštvaně po mě oběma meči švihla. Rozsekla by mě vejpůl, ale měl jsem štěstí. Nebo mě viděl otec? To je jedno. Dva meče třískli o kopí, které pevně držím nad hlavou a odlétli jiskry. Prudence se na mě naštvaně dívá a já si dokážu představit tisíce nadávek, které jí letí hlavou. Uskočil jsem a vstal. Oprášil jsem si kalhoty a kulhavě jdu k Leslie. "Jdeme." Řeknu rázně. Kopí se zalesklo ve slunci a oba hroty zajeli dovnitř. Cestou ze sebe shazuji zbroj, ve které mi je hrozné horko. Kapky krve mi stékají po koleni na zem. Přiběhla ke mě nymfa s mojí koženou taškou, ve které mám lékárničku. Na nic se neptám a co nejrychleji následuji Leslie.

Osud - 23. září 2014 21:01

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – dopoledne Česká republika Rozhovor s matkou Matka je zezačátku dost zmatena, kam se rozhovor o Frankově biologickém otci stočil, vlastně, že se úplně zamluvil. Poslouchá, co jí Gabriela říká a začíná se mračit, asi to nebude tak jednoduché, ji přesvědčit. „Tak prrr,“ řekne a zaujme vůči Gabriele obranný postoj. Potom se obrátí na Franka „Ty jsi chodil na karate? Jak to, že o tom nevím?“ zeptá se a potom se zase obrátí na Gabrielu. „Je moc hezké, že si myslíte, že je Frank talentovaný, ale my zítra odjíždíme pryč, do zahraničí. A navíc, jak by s to udělalo s platbou, potvrzením od lékaře a vším okolo odjezdu?“ řekla a potom se ještě stačila otočit na Franka. „Je mi to líto, ale měl bys jet s námi. Dlouho jsi babičku neviděl,“ řekla ještě jemu.

Osud - 23. září 2014 21:01
	Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – ráno Londýn Boj s pekelným psem Podařilo se ti psa zaříznout. S kňournutím padnul na zem, byl mrtev. Chvíli na to se rozpadl v prach, zmizel. Konečně jsi měla možnost se rozhlédnout kolem, kde bylo spousta, spousta lidí. Možná by bylo záhodno vytáhnout Cleo, která je skrčená ještě pořád za tím stolem a vypařit se, než se ti lidé začnou příliš zajímat.

Leslie Moore - 23. září 2014 21:16

Zraněný Chris se mnou drží krok i přes zraněné koleno, takže se dostaneme k ošetřovně docela rychle. Po cestě vysvětluju: "Přepadla nás Chiméra, možná, žes slyšel moje SOS přes Iris? Donnieho kousla, tak teď kulhá. Dala jsem mu trochu ambrózie, zdá se, že to zastavilo postup jedu, a jeho matka se to pokoušela nějak ošetřit, ale nemám tušení, jestli to bylo dost, tak jsem si říkala, že by bylo lepší, kdyby se na to mrknul někdo z nás." Když vejdeme dovnitř, Donnie samozřejmě nesedí tam, kde jsem ho nechala, ale začal zkoumat místnost. "Donnie?" oslovím ho. "Tohle je Chris, syn Árese. Chrisi, tohle je Donnie, neurčený." Čekám, jak se kluci dál dohodnou. Stejně nejspíš bude na mně, provést Donnieho po táboře, takže tu můžu klidně zůstat...

Alyssa Wonder - 24. září 2014 00:39

Nováček Protože Claire má štít a když udeřím první tak se jím bude bránit a možná přejde i do útoku podle stylu větrný mlýn.Pak jsme měla v plánu svůj meč zmenšit do podoby dýky takže Claire promáchne a dostane se ke mně poněkud blíž a já budu moci zaútočit.Ovšem to nás Corina zastaví že by kvůli Jamesovi? Ne to by zastavila jen jeho milou sestřičku aby z něj neudělala jelita. Je to kvůli tomu nováčkovi který sem se přišel podívat a už svým vzhledem mi připomene postavu Woodyho Boye z jednoho seriálu z 80. let. To zabloudil?Ne myslím si že ne,ale kdo jsi?Že by Hefaistos?Ne jeho pleť je na to moc světlá.Tak Ares?Ne na to má málo svalů.Dobře tak ... ne to ne.Nejspíš to bude Dionýsos.Další člen do spolku ochlastů. Ovšem pak mně překvapí že tohle bude můj další sourozenec.Jistě vypadá docela chytře u mně by to taky ostatní nečekali což mi ostatní sourozenci dávali pěkně sežrat. Ale ne já nebudu jako ostatní.I když nevypadá zrovna jako supernerd,ale to přijde. Pak Aiden vypráví o svých zkušenostech z boje.Vzpomínám si jak mně cestou z knihovny napadla harpyje a já utekla do zvonice.Tam jsem rozhoupala zvony které byly dost těžké,ale poskytly mi dost času na výrobu kuše.Na slova Coriny jen přikývnu,dojdu k Aidenovi a on může vidět blonďatou dívku s vlasy až na záda a tmavě modrýma očima které si ho právě zkoumavě prohlíží.Jsem menší postavy a možná bych působila křehkým dojmem kdybych na sobě neměla opotřebovanou koženou zbroj a v rukách dva meče. „Takže nůž dobrá tohle je nůž taky.“oslovím ho a jeden meč se zmenší do podoby dýky ovšem já mu podám ten druhý zatímco dýku si schovám. „Pojď za mnou.“vyzvu ho a opustím arénu abych mu ukázala kde bude bydlet.

James "Chris" Black - 24. září 2014 09:55

Zraněný Dokulhám do budovy, kde mě čeká nemilé překvapení. CHiméra má jed všude i v zubech. Tohle bude složité. Donnie. Zajímavé jméno. Nevím jestli byl od Leslie chytrý tah, že mu řekla, čí jsem syn. Při troše štěstí o nás ten kluk neví a nevyskočí zavřenými dveřmi ven. "Čau." Usměji se na ně. Nymfa mi podala brašnu. "Posaď se." Ukážu Donniemu na židli. Až to udělá, zkontroluji kousnutí. Není to tak zlé, ale jed se určitě dostal dovnitř. "Skousni to." Podám Donniemu chrániš zubů. Mrknu na nymfu, která se postaví za kluka, kdyby viváděl. Jsou sice jemné, ale neuvěřitelně silné stvoření. Naliji na ránu trochu lektvaru. Zasyčelo to. Musí to bolet jako spálenina draka. Já sám s tím mám nemalé zkušenosti, ale pomáhá to. Pak jsem vytáhl jehlu a nit. "Nedívej se." Doporučím klukovi. Nymfa mu dala kopilnici, která otupuje na chvíli mozek, aby ho to tolik nebolelo. Byli to jen ři stehy, ale Donnie má maso moc šlachovitý. Muselo to bolet, ale doufám že ví že na tohle ambrozie zabírá špatně. Otřel jsem si ruce do hadru a vstal. Pod míma nohama zbyla na zemi veliká šmouha od krve. "Co se vlastně stalo?" Otočím se na Leslie.

Daniel `Donnie` Mallory - 24. září 2014 19:46

Sejde se takhle Hermésovec, Áresovec a ..... Co jsem si myslel? Vždyť to je jen obyčejná ošetřovna a né nějaká random místnost v Pentagonu. Takže i kdybych měl hodinu čas, tak bych tu nenašel nic...pravděpodobně. Inu...zrovna takhle si to tu prohledávám, když v tom... "Donnie?' Lhal bych, kdybych řekl že jsem nelekl. Vlastně jsem málem nadskočil, ale z nějakého důvodu jsem se jen otočil na ní. Tak nějak jsem čekal, že se Leslie vrátí brzo, ale až tak brzo. Ona vážně místo krve kofein. Společně u ní uvidím dalšího kluka, kterého následovně představí jakožto Chrise, syna Árese. Áres...Áres...nebyl to ten maniak do válek? Pomyslím si, ale raději se neptám, protože nepotřebuji první den mít hned problémy a aby mě neměli někteří rádi hned, co příjdu. ,,Zdarec'' Odvětím mu s menším úsměvěch na rtech. Vzápětí se za ní objeví neskutečně pěkná dívka, ovšem tohle je teď poslední věc, co by mě zrovna teď zajímala. Proto ji nechám na pokoji...For now. Chris mi pokyne, abych si sedl. Jenom kývnu, odložím hůl na jedno z lůžek a posadím se na židli. A pak se mi začne 'hrabat' v noze a mám takový špatný pocit, že to je mnohem horší, než to vypadá. Proč má sakra ty brýle? Po kontrole nohy si od Chrise vezmu chránič zubů. Jo...měl jsem pravdu, je to horší, než to vypadá. Zlehka zkousnu na zkoušku, a pak jen čekám, na to, co se bude dít. A pak to začne. Z brašny Chris vytáhne nějakou lahvičku a obsah mi nalije na ránu. A přesně ve chvíli, kdy první kapka dopadne na ránu, tak mám na jazyku tolik španělských nadávek, kolik jich snad jen existuje. Je fakt, že jsem se již párkrát šeredně zranil, přičemž to pak bolelo jak čert, ale snad nic takového. Ovšem nakonec to nějak ustojím, aniž bych sebou házel jak důchodce při záchvatu. Jediné mé reakce je pevné stisknutí obou pěstí, zkousnutí chrániče zubů a pevné zavření očí. Pak jen zaslechnu, jak mi říká, abych se nedíval. Když mi někdo tohle řekne, tak často udělám pravý opak, jenže pro teď se rozhodnu poslechnout a mít nadále zavřené oči. A pak nastala další bolest, která už nebyla tak moc hrozná, jako ta předchozí, díky něčemu, co mi dala dívka, která doteď stála za mnou. Po celém tomto zákroku, uvolním stisk zubů, u kterých je dost možné, že jsem přispěl k jejímu rozkousnutí. Dále uvolním i pěsti, které jsou celé rudé, jak jsem se snažili někam převést to 'švihání nohama a rukama' a v neposlední řadě otevřu i oči s tím, že bych si lehl minimálně na deset hodin a spal bych...

Leslie Moore - 24. září 2014 20:05

Povídám, povídám pohádku... Přestože se mi zdá, že se snad Donniemu ještě přitížilo, protože jeho výraz připomíná člověka, co ho zabíjejí, ale vím, že Chris ví, co dělá. Sledování chirurgického zákroku mi nedělá problém, na krev jsem zvyklá. Na otázku reaguji poněkud obšírně: "No, jak asi víš, tak jsem před půlrokem odešla na misi - měla jsem chránit jeho," kývnu hlavou k Donniemu. "vypadalo to celkem jednoduše, nejdřív žádné potíže, jen nuda na farmě, nevím jestli to znáš, ale pak, před pár týdny se začaly objevovat nestvůry, nejdřív jsem je zvládala bez problému, ale pak se objevila ta Chiméra přímo před náma, a kousla ho dřív, než jsem mohla cokoliv udělat, tak jsme ho s jeho mámou akorát stihly dostat do domu a já mu dala tu ambrozii, ale pak tu byl ten problém, že jsem ji neměla čím zabít, tak jsem volala sem, aby jste mi pomohli, a odsud odjel Osiris, a já začala házet po tý nestvůře ručníky, aby nemohla chrlit oheň a ona je setřásla a pak přijel Osiris a střelil ji do zadku a pak jsem Donniemu řekla všechno o Táboře a přemluvili jsme Catherine abychom sem mohli jet..." odříkala jsem trochu chaoticky. "A to je asi tak v kostce všechno..." zakončila jsem nejistě. Pak jsem se zase rozveselila. Už brzo bude všecko zase zpátky ve starých kolejích "Takže, jak dlouho myslíš, že by tu Donnie měl zůstat? Kdy ho tady budu moct provést?" Vážně potřebuju nějakou akci...

Jason "Frank" Brody - 24. září 2014 20:15

Domácí problémy Matka vypadala celkem dost zaskočeně a dokonce mi to i začala vysvětlovat, než jsem položil druhou otázku týkající se bohů. Na to se akorát naštvala. Pak se do toho vložila i Gabriela a řekla matce, že jsem chodil na karate a teď s ní pojedu na závody. Matka z toho není moc nadšená. Spíš je celkem naštvaná. Aby ne. "Proč si myslíš, že jsem chodil pozdě domů a měl ty modřiny?" zeptám se a kouknu na Gabrielu. Sice mě ničí takhle lhát matce, ale tady není pomoci. "Chodil jsem tam za tvými zády, aby jsi neměla strach. Už s boxem jsi měla problémy." Řeknu ji a konejšivě se usměji, že je vše v pořádku a nemusí se bát. "A nějak se to určitě vyřeší. Prostě zůstanu tady a je to. Budeš mít klid, že se tu nic neztratí. A na ty závody musím jet, nahlášeny už jsem a kdybych nejel, určitě by to pošpinilo jméno jejího klubu. A babičce chybět určitě nebudu. Nikdy mě neměla ráda a pořád jen nadávala, jaký jsem neschopný hňup." Vstanu a dojdu k matce, položím ji ruce na ramena a zadívám se ji do očí. "Teď ale zpátky k věci, jak jsi poznala mého otce?"

James "Chris" Black - 24. září 2014 20:22

Na ošetřovně Kluk to odnesl dobře. Jen by mi nemusel čumět na brýle. Zvládl jsi to dobře. Konstatuju. Nymfa ho pustí na moje kývnutí a vrátí se k pacientům. Pomůžu Donniemu položit se na postel u okna. Zatáhl jsem závěsy, aby nemusel koukat na krev a sádru. Prohlížím si Leslie. Večer bude ready. Utrpěl šok navíc organismus se musí vypořádat se zbytkem jedu. Promnu si spánky. Jsem unavený. Dojdu za Donniem. Na co máš chuť? Já osobně mám hlad jako minotaur.

Daniel `Donnie` Mallory - 25. září 2014 19:27

Postel to sice není, ale lepší než nic... Po dobu celého procesu zaslechnu Leslie mluvit o tom, co se vlastně na farmě přihodilo. A dozvím se konečně pár věcí, které jsem doteď nevěděl. Třeba to, že kentaur co nás zachránil, se jmenoval Osiris. Dále to, že chiméra nebyla první případ, co se objevila nějaká z těch stvůr, ale že se začali objevovat už tak dva týdny nazpátek. A v neposlední řadě zjístím jméno té zvláštní věci, kterou mi tehdy Leslie podala. Moment moment...jak 'My jsme přemluvili?' Pokud vím, tak jsem mluvil víceméně já a ty jsi pak jen Hurá, jdeme domů. Rozhodnu se ale opět být zticha a nic neříkat...dokud ze mě nedělá pitomce, tak ať si vypráví co chce. Jakmile ta bolest konečně skončí, tak ucítím, jak mě pustí něčí ruce...Ony mě nějaké chytly?...pravděpodobně patří té dívce. Chris mi taktéž řekne, že jsem to zvládl a potom mi pomůže na nohy a následně položit se na postel u okna, na kterou se doslova svalím a jenom hlad mi brání v tom, abych usnul. Po kratší chvilce se Chris konečně vrátí a optá se mě, jestli mám na něco chuť. ,,Prakticky na cokoliv, co není vegetariánské a je toho hodně...'' Řeknu zcela jednoduše a krátce se na něj zadívám, přičemž už konečně necivím na jeho brýle...

Aiden Carlson - 25. září 2014 19:51

Tábor Alyssa mi podá tréninkový meč. A co s tím mám sakra dělat? Potom si všimnu, že se ten druhý meč změnil na dýku. To.. je.. hustý. Chci to taky. Já žádnou zbraň nedostal.. I když mám... tamto. Potom mi dojde, že mám myšlenky nevděčného fakana a tak protřepu hlavou a vydám se za Alyssou, která jde směrem k našemu srubu. Po cestě si všímám věcí kolem sebe a napadá mě asi milion otázek, ale ovládnu se neblekotám jednu přes druhou. Nakonec zformuji ty nedůležitější do jedné věty. "Takže, jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Aiden, to už jsem říkal, ale ještě neznám tebe.. Ve srubu už jsem byl, ale ještě jsem si ho neprohlížel, nějak jsem to nestihl." Čekám na odpověď a prohlížím si ostatní sruby.

James "Chris" Black - 25. září 2014 20:25

Na ošetřovně Donnie, Leslie Když mi Donnie odpoví a neřekne ani "díky" trochu mě to zarazí. Bude se muset naučit slušnému chování. Stejně mám pocit, že ho tomu mí milovaní sourozenci brzy naučí. Přikývl jsem a otočil se na Leslie. "Co ty? Nechceš něco?" Zeptám se. Pak si všimnu, že skoro celá ošetřovna je plná. Donnie by měl jen odpočívat a uvolnit lůžko víc nemocným. Jenže, jak mu to říct? Zadívám se na něj. "Hele, necheš radši berli, ať se tu můžeš rozhlýdnout?" Na to by byl, přeci jen před tím mi prošmejdil skoro celou ošetřovnu. "V tom případě by s tebou asi musela jít Les. " Otočím se znovu na ni. "Vždyť víš, jak to tady chodí s nováčkama a navíc o berlích." Můj postoj těla se úplně změní. Mírně jsem sklonil hlavu a ztuhli mi svaly na krku. Samozřejmě myslím na své "drahé" sourozence. Řeknu asi takhle... Kdybych měl na výběr mezi psem a sourozenci, vyberu si sourozence... jako žrádlo pro psa. Ano, až tak moc je nenávidím. A milovaného tatíčka taky.

Leslie Moore - 25. září 2014 20:38

Že bychom mohli jít? Chris, Donnie "K jídlu? Ne, díky, měla bych spíš zjistit, jak to vypadá u nás ve srubu. Bůhví, jestli se něco stalo s mými věcmi...za půl roku..." napadne mě, jestli moji sourozenci objevili moje skrýše. Doufám, že ne. "Berle? To zní jako docela dobrý nápad, ne? Aspoň si to tu budeš moct projít. A stejně musím jít s tebou, přivedla jsem tě, tak musím být tvůj průvodce - a navíc budeš dočasně bydlet u nás, takže se stejně musíš držet mě nebo někoho z mých sourozenců. Nebo neurčených," dodám ještě. Věřím, že Donnie berle přijme, tak hned začnu navrhovat místa, která bychom měli projít. "Nejdřív ti ukážu sruby, samozřejmě. Pak bychom se měli mrknout na jídelnu, a taky jsi ještě neviděl Arénu... a Hestia tě taky ještě nepotkala! Z toho nejspíš budu mít průšvih... no co, může si za to sama," zmlknu, uvědomím si, že už zase začínám plácat páté přes deváté. "No, toje jedno, prostě to tu nějak projdeme."

Osud - 25. září 2014 20:39

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – dopoledne Česká republika Rozhovor s matkou Matka přešla to, co jsi říkal o babičce, možná se nechtěla hádat, možná potřebovala chvíli času, aby se rozmyslela. Navíc jsi na ní vychrlil opětovnou otázku na otce a to jí nebylo zrovna příjemné. „Bylo to jednou v baru,“ začala matka a potom se otočila k lince a začala vyndávat věci z nákupních tašek, asi se na tebe nechtěla dívat, když to budete řešit. „Zrovna jsme se pohádali s manželem a já si tam zašla vydechnout,“ říkala v celku tichým hlasem. „Potom se tam seběhla taková menší bitka, do které jsem se omylem přimíchala a z ní mi pomohl tvůj otec… Víckrát jsme se neviděli,“ řekla, ale potom se zarazila, asi si uvědomila, že by ti to neměla říkat. Otočila se na tebe a řekla: „Víš, co? Domluvíme se. Já tě nebudu nutit jet k babičce, můžeš tu zůstat a klidně dělat to karate, ale ty už o něm nebudeš mluvit. Platí?“ zeptala se a potom odešla s několika kompoty do špíže, asi tě chtěla nechat se rozmyslet.

Alessandra De´Lacroix - 26. září 2014 11:46

Čudo sa naozaj zasekne a zaváha. No načo čakáš? Niečo som tomu predsa povedala. Nechcem to tu. Nech to ide preč. Vystrčím povýšenecky bradu vpred a naštvane prižmúrim oči. Periférne zahliadnem pohyb, a nato aj započujem Leov hlas, ktorý škaredého tvora vytrhne zo zmätenia a otočí sa naňho. Spravím to aj ja a rozšíria sa mi zreničky. Zbláznil si sa? Čo chceš robiť s tým benzí.... Pred mojimi očami vznikne obrovský plameň. To je idiot. Na moje prekvapenie však nezapáli nič naokolo...na sklamanie, ani tú ohavu. Tá však otvorí chrapu a následne vidm len biele veĺké svetlo a okolo mňa vypukne chaos ako pri epileptickom záchvate na diskotéke. Svetlá, zvuky, všetko sa zleje a natečie mi to do ucha, v ktorom pocítim miernu bolesť. Zrazu sa všetko stlmí. Dočerta. My sme podpálili benzínku! Toto bude skvelá historka. Neprebije ju nič! Počúcham si uši, v ktorých mi šumí, piští a zvoní naraz a je to strašne nepríjemné. Skrčím nohy. Moment...môžem sa hýbať? Zamrkám a uvedomím si, že motorka je riadne ďaleko. Opatrne sa pozvieecham zo zeme, noha ma síce bolí, ale chodiť ešte zvládam. Prečo však trochu nesimulovať? Leo by ma mohol vziať na ruky... nakoniec, je to chlap, a mal ma chrániť...lepšie. A tak napoly preskackám, napoly prekyvkám k nemu. Začujem zvláštne zvuky, a až keď sa približujú blikajúce svetlá spoznám policajné autá. Sirény nepočujem takmer vôbec, kvôli hlúpemu šumu ktorý nie a nie zmiznúť. Otočím sa na Lea. ČO CHCEŠ ROBIŤ? POLICAJTOV ZVLÁDNEM, ALE AKO VYSVETLÍŠ TÝM VNÚTRI ČO TU VIDELI? TO ODPORNÉ ZVIERA ČI ČO TO BOLO, BUDÚ SA PÝTAŤ ČO TO JE. Kričím, ale neuvedomujem si to. V mojich ušiach to znie ako normálne rozprávanie, kvôli dočasnej hluchote. Prekrížim si ruky na prsiach a naštvane pohodím hlavou. Už ma to nebaví!

Amelly Brown - 26. září 2014 15:34

Před Hermovým srubem Julie, Leslie Sedím před srubem opřená o jeho stěnu a hledím do prázdna. Vtom si všimnu, že kolem mě někdo běží a mává na mě. Než stihnu zamávání oplatit, už je zády. Kam tak sprintuje, že by pozdě na trénink? Pak mi došlo, že je to Leslie. Bezva, ona už je taky zpátky. Pomyslím si, a usměju se. Leslie odjela hlídat polokrevného přibližně ve stejný čas jako já. Zajímalo by mě, jak dlouho už je zpátky. Z myšlenek mě vytrhne hlas Hestie a Julie, které se pomalu blíží. Vstanu, a vezmu do ruky Juliinu tašku. Poslouchám, jak ještě Hestie dává poslední instrukce, a pak ji kývnutím hlavy pozdravím. "Tak to bysme měli." otočím se na Julii "nejdřív tě půjdem ubytovat, a pak tě tu provedu, co říkáš?" Usměju se, a s její taškou zamířím do dveří srubu.

Alyssa Wonder - 28. září 2014 09:30

Aiden Všimla jsem si Aidenova výrazu jistě i mně tohle napadlo když jsem viděla to kopí ovšem pak se mi povedlo vyvolat si znalosti o tom co to kopí je a jak se vlastně používá. Tehdy jsem to použila poprvé vědomě. Pak když se vydá za mnou tak z něj vypadnou otázky na úrovni počasí.I když se zřejmě mně snaží nezahltit spoustou otázek tedy ne že by mně to vadilo. Snad ani já jsem se tak blbě neptala i když ode mně čekali že budu všechno vědět.Možná kvůli mému vzhledu. Otočím se a odpovím. „Já jsme Alyssa,ale to jsi už asi slyšel.A máš nějaké další otázky?A netvař se tak tragicky nikdo tě zde neobviní z toho že neznáš všechno.Zvláště ti co viděli jeden seriál z 80.let.“ Mlasknu protože to jsem zřejmě odbočila. „Dobře a co jsi zatím viděl nebo co ti řekli ať to nemusím opakovat znovu?“

Julie Tarner - 29. září 2014 09:17

u Hestie Hestie, Amelly „Aha... “ dostanu ze sebe a snažím se vymyslet nějaký důvod, proč by se o mě matka měla přihlásit po takové době. Pokyn k odchodu a ukázání bydlení je dokonalé odstrčení problému na později. Neváhám a zvednu se. Dopiji svůj čaj a v závěsu za Hestie se vydáváme ke srubům. Pečlivě si je prohlížím a snažím se vymyslet, čí je který. u Amelly Mezi sruby zahlédneme Amelly, tedy já zahlédnu, Hestie se celou dobu tvářila, že přesně ví, že tam je. Možná nějaká schopnost, možná to ale ani ona nevěděla. „Děkuji.“ poděkuji staré paní a otočím se k Amelly. „Že je to dobrý nápad.“ opáčím na dotaz, co na to říkám.

Jason "Frank" Brody - 29. září 2014 11:47

Konec rozhovoru Poslouchám matku, jak mi vypráví, jak poznala mého otce. Je to docela zajímavý příběh. Nevěděl jsem, že máti chodila do barů, ani že se pohádala s tím hňupem. No, jsem ale rád, že mi udělala takový návrh. Počkal jsem tedy až přišla zpátky ke mě. "Dobrá, platí. Už o něm nebudu mluvit. Leda že bys sama chtěla." řeknu ji a obejmu ji. Snad se nemyslí, že se mi teď nějak zprotivila. Je to moje máma a tou i zůstane. "Nemusíš mít strach, na dům dohlídnu." Usměji se na ni a pomůžu ji s úklidem nákupu. Když bylo vše na svém místě, koukl jsem se na Gabrielu a pak na matku. "Jestli mě omluvíš, musím ještě něco probrat tady s Gabrielou u ní." Oznámím jim a kouknu na Gabrielu, jestli mě pochopila. Nerad bych se o té věci bavil tady, když máti neví o co jde.

Gabriela Anderson - 29. září 2014 20:33

Rozhovor, který jde mimo mě Ne že by mě nezajímalo, o čem si ti dva povídají, ale...Počkat. Mě to vlastně nezajímá. Tohle vzájemné vylévání srdíček je tak dojemný, že se mi z toho chce zvracet. Sakra už jsem tady moc dlouho. Už by to chtělo zpátky do tábora a nějakou pořádnou rvačku. Mimoděk stáhnu ruku do pěsti, ale pak jí zase povolím než si toho někdo všimne. Navíc to vypadá, že rozhovor chýlí ke konci. No, jsem sama ráda. Opravdu mi tu není přijemně takhle. Frank jde pomoct s nákupem a já přešlápnu. Chci odejít, ale pak uslyším něco o tom, že jdeme ke mě. No paráda. Konečně prostředí, kde se budu cítit o trochu líp. "No musíme toho probrat poměrně dost, Jasone..."  vydechnu nakonec a vydám se ke dveřím. Konec konců kudy ke mě to už ví, tak co.

Aiden Carlson - 01. října 2014 18:18

Alyssa Alyssa mi začne odpovídat na mé otázky, já si udržuji vážnou tvář, což mi mimochodem docela jde, ale ve skutečnosti jsem udivený k smrti. Co... to... má... sakra... znamenat?! O čem to mluví? Netvářit se tragicky? Dnes ráno se mě snažila zabít úhlavní soupeřka mé matky. Nebudou mě obviňovat z nevědění? To jsem fakt moc rád. Seriál z 80. let? O čem to mluví? To jsou všichni mí příbuzní takoví divní? Proč já.. Ovšem poslouchám Alyssu, která se ptá na moje znalosti. Zhluboka se nadechnu a začnu. "V táboře žijí děti řeckých bohů. Učíme se zde teoretické věci o boji s nestvůrami a taky samozřejmě praktické cvičení.. Jsme ubytováni ve srubech podle toho, kdo je náš božský rodič.. Občas se dostaneme ven do světa, ale hrozí nám neustálé nebezpečí." Podívám se na Alyssu a dodám: "Tak, na co jsem zapomněl?"

Alyssa Wonder - 02. října 2014 13:35

Aiden Aiden zřejmě ví jen to co se říká každému nováčkovi a je jasné že mu to neřekl nikdo z mých sourozenců protože oni by mu to řekli moc květnatě.Chápu že z toho není moc moudrý to já taky nebyla. Myslíte si že si ze mně můžete dělat legraci?Ze mně?Nikdo nemá svůj nos dost rád na to aby si ho ukous. I když on vypadá že se s tím docela srovnal. "Aha takže ti řekli to říkají každému kdo sem přijde.A zřejmě to nebyl nikdo od nás jinak by k tomu přidal i něco jiného.Někteří lidi se totiž hrozně rádi poslouchají jako ti policisté v kriminálkách.A čím mají vyšší hodnost tím je ten proslov delší.Jako u Kirka,ale ten má aspoň styl." Ano klidně srovnám Kirka se všemi detektivy z kriminálek protože zde je už od začátku jasné že to je vymyšlené a nedochází tak mystifikaci diváků. "Jinak kromě toho kuchyňského nože máš nějaké zkušenosti se skutečnou zbraní?Vím že jsem říkala že ten meč co držíš v ruce je podobný noži,ale to není přesné.Už si někdy šermoval?Nemusí to být meč třeba šavle,fleret nebo kord." To je důležité je to syn Athény a ne Arese a tak bych rád věděl zda má aspoň minimální znalosti a tím mečem si neublíží.

Amelly Brown - 02. října 2014 15:20

Prohlídka Julie "fajn." Usměju se na ni, vezmu její tašku, a vstoupím do srubu. Nikoho nevidím, a není divu, všichni trénují venku. "Tahle postel vypadá neobsazeně. Hodím ti věci sem, jo?" Ukážu na postel v rohu. Já bych si ho vybrala protože je to dobré strategické místo, ale rozhodnutí nechám na Julii. Položím její tašku k posteli kterou si vybere, a zase vyjdeme ven. Kde co je, jí pak ukážou vedoucí srubu. Venku je pěkně, a já se rozhlédnu kolem. "Tak můžeme začít srubama, když už jsme tu." Usměju se na ni, a poodstoupím od dveří. Postupně s ní obejdu sruby, a ke každému řeknu komu patří, a nechám ji, a si ho prohlédne. "Tady bydlím já." Zastavím se u zlatého srubu. "Kdybys něco potřebovala, tak za mnou zajdi." Usměju se na ni. Pak půjdeme směrem k aréně, kde vidíme zdálky bojující dvojce, a o kus dál lučišníky."Tady se cvičí boj." Řeknu celkem zbytečně, a sleduju dvojce. "Jestli se chceš podívat blíž..." Nechám větu neukončenou, a pokčím rameny. Je na ní, jestli půjdem blíž nebo ne. Pak jdeme dál, kolem zbrojírny, až dorazíme ke stájím. "Tady jsou stáje. Většinou tu jsou pegasové, ale myslím, že jsem tu kdysy viděla i normální koně." Rozhlížím se, jestli někde neuvidím pást se svoji pegasku. Na tu jsem se už dost těšila. Od stádečka se oddělí jeden pegas, a já hned poznám Vivanu. Doklusá ke mě, a já ji nadšeně hladím po nose a po krku. "Ahoj Viv, tys mi ale chyběla." Jsem moc ráda, že ji zase vidím. Už se nemůžu dočkat, až se na ni proletím. Na chvíli mě napadne navrhnout Julii že by nás Viv odvezla podél jahodových polí zpátky, ale nakonec usoudím, že koní a ježdění má dneska asi už po krk. "Promiň, ale teď ne zlatko." Zašeptám jí do ucha, a ona na mě zamrká. Vím, že mi rozumí. "Moje pegaska Vivana. Moc jsem se na ni těšila." Oznámím Julii, když se za ní dívám, jak odchází zase pryč. Vracíme se zpátky podél jahodových polí, až k velkému domu. Pak jí ukážu všechno na druhé straně řeky. Volejbalové hřiště, umělecký koutek, teda aspoň tak tomu říkám já, pak amfiteátr, a velkou stěnu. Ke každému místu něco řeknu. Konečně dojdeme k jídelnímu pavilonu. "Tohle je jídelní pavilon, bývá zvykem, že část jídla vždycky obětujem rodiči, takže doporučuju nabrat si trochu víc." Zazubím se na ni, a vejdeme. Prohlídka zabrala nějaký čas, ale ještě tu na oběd nikdo nebyl.

Osud - 02. října 2014 21:13

Pro lidi v táboře (snad víte kdo tam je) 3. 7. 2014 – 11:30 V táboře Volno se zakomponovaným obědem Ať už jste dělali cokoliv, celým táborem se právě rozezněl gong, což znamenalo, že právě nastal konec vaším aktivitám. Máte volno až do 14:00. Je jedno, jak si čas zorganizujete a co budete dělat, ale měli byste se, během té doby naobědvat. Po 14 hodině vás bude čekat celotáborová aktivita, a to hon v lese, což znamená, že byste si měli domluvit skupinky po 5 lidech, ve kterých budete spolupracovat. A aktivita se týká všech, i nováčků (kromě zraněného Donnieho).

Leslie Moore - 02. října 2014 21:42

Jííídlo! Chris, Donnie, Amelly, Julie Dřív, než se Donnie stihnul rozhodnout ohledně berlí, se ozval gong ohlašující oběd. "No, takže prohlídku buď zkrátíme, nebo necháme na později," řeknu. "Chceš radši něco přinést sem, nebo půjdeš na jídlo s ostatními? Tím bychom to trochu zjednodušili." Ať se rozhodne jakkoliv, zamířím k jídelnímu pavilonu (s ním nebo bez něj). Zahlédnu tam Amelly a tu holku, co se bavila s Hestií. "Ahoj!" pozdravím je obě a otočím se k Amelly. "Jak dlouho jsi zpátky? Já jsem přijela teprve před chvílí. A kdo je tohle?" otočím se k té holce (Julie). (Pokud je Donnie se mnou, představím ho taky, pokud ne, řeknu jen, že jsem přivedla nováčka.)

Cleo McMillan - 03. října 2014 12:38

Boj se psem Aerith Winter S napětím jsem pozorovala boj s obřím psem, před kterým jsem se schovala za stůl. Byla jsem hrozně vyděšená. Jak je vůbec možný, že takovej pes je? ptala jsem se sama sebe a pozorovala jsem ostatní lidi. Ti nedělali vůbec nic. Docela jsem se divila. Neměla jsem tušení jak dlouho jsem tam seděla, ale jakmile Aerith podřízla velkého psa a ten se svalil k zemi, poznala jsem, že je po všem. Přišla ke mě a já ji pozorovala svým vystrašeným pohledem, který nesnáším. Já, ale od ní nechtěla vůbec nic slyšet. "Musím odtud vypadnout..." řekal jsem Aerith a vydala jsem se směrem k parku. Lidé na mě a Aerith upírali pohled... možná i tohle byl důvod mého odchodu.

James "Chris" Black - 03. října 2014 13:12

Jídlo a částečný poklid Leslie a Donnieho po chvíli nechám být, protože se mi probral jeden z pacientů, který se neúspěšně pokusil zdolat ohnivou soětnu. "Laii? Přines mi ambrózii a lašivku." Křiknu na jednu z nymf do úpění toho nešťastníka. Nebudu popisovat podávání ambrozie a patlání spálenin. Vypustím všechny návštěvníky na ošetřovně a starám se jen o ty, kteří tu nejsou jen tak. Je poledne. Oddychnu si. Mých zasloužených dvacet minut klidu. Nymfy rozdávají jídlo, které narozdíl od ošetřoven normálních lidí rozdává dobré jídlo. Já sám mířím do jídelny. Hurá. Mám hlad jako vlk. Opatrně se přikradu k stolu mé "rodinky." Nakradu si kus masa, salát a hrozny, polovinu vhodím do ohně a pronesu krátkou modlitbu k Heliosovi. "Heliosi dej, ať ti tupci z mého srubu vidí světlo. A ať ho jednoho dne spatřím i já, takové jaké je... bez těch proklatých brýlí. Dej mi silnou mysl a silné ruce. Dej mi výdrž. Dej mi světlo." Odeberu se ven z jídelny a obědvám opřený o strom hned vedle.

Julie Tarner - 03. října 2014 13:14

prohlídka tábora Amelly a na konci i Leslie případně Donnie „Je tu nějak plno...“ poznamenám když vejdeme do srubu Hermése. Amelly samozřejmě nesměruji jinam, vybrala dobře. Odtud budu mít krásný přehled o celé místnosti. Po zabrání postele se pouštíme do obchůzky. V mém případě je to naštěstí prohlídka s průvodcem, protože jinak bych asi nedala dohromady, čí je který dům. Ten růžový mě ale doslova praští do očí. „Bohyně lásky, že? Není to i bohyně ... neřesti?“ zeptám se s mírným úsměvem. „To jsem zvědavá, co mě kdo naučí, moc síly v rukách zrovna nemám...“ komentuji když ukazuje na bojující dvojice. Možná bych mohla zvládnout luk.pomyslím si, protože to jediné je mi sympatické. „Radši ne, ještě by mě někdo mohl chtít vyzkoušet a to by nedopadlo dobře.“ odpovím ji a tak jdeme dál. Pegasové jsou nádherní, s prominutím, mnohem hezčí než kentauři a zajímavější než koně. Když jeden pegas přiběhne blíž, nedá mi to, abych ho taky nepohladila po boku. Svou pozornost při tom upírám na jeho křídla. Podle slov Amelly tak nějak odtuším, že se znají. Pak mi to je i potvrzeno. Jupí! Třeba taky jednou budu mít za kamaráda pegase! zaraduji se v duchu. Další plus na tomhle způsobu života. „Proč jahody?“ zeptám se jí, když jdeme podél polí. Pak dojdeme k jídelně, kde obdržím podivnou instrukci. Jídlo jako oběť? Pořád lepší jídlo než panna a nebo zvířata... přijmu to docela klidně. Pak se ozve nečekaně gong a já se celkem leknu. „A co bylo tohle?“ zeptám se potom Amelly. „Jídlo, aha...“ zopakuji si odpověď a vstřebám ji. Takže příště nelekat, ale naopak jásat. vštěpuji si myšlenku do hlavy. To už se k nám, k jídelně, žene dívka, kterou jsem viděla při rozhovoru s tou babičkou, Hestií. „Ahoj“ pozdravím, když dojde až k nám. Začne se vyptávat a pak se ptá Amelly na mé jméno. „Jsem Julie...“ představím se sama, nemám ráda, když to dělá někdo za mě a navíc v mé přítomnosti.

Aiden Carlson - 03. října 2014 19:56

Alyssa Alyssa je zřejmě seznámena s tím, co se většinou říká nováčkům. Tak proč se mě ptá, když to ví? Nějak to nepochytávám.. Vážně je to moje nevlastní sestra? Pak narazí na policii a já se zamračím. "Detektivy neurážej, pár jich znám a jsou to fajn lidi. Táta pracuje v L.A. jako forenzní analytik." Potom ještě plácne něco o Kirkovi, kterého náhodou znám ze Star Treku, ale to už raději nekomentuji, protože mám obavy, že mi skočí po hrdle. Nakonec dojde řada na zbraně. Nenápadně si povzdechnu a řeknu: "Jak jsem řekl, nikdy jsem s mečem nebojoval. Ale myslím, že bych to zvládl," dodám tónem, který naznačuje, že to nemyslím nějak egoisticky nebo nafoukaně. Ale kuchyňský nůž je fajn věcička. Malá, rychlá... Myslím, že ten obr by určitě souhlasil.

Alyssa Wonder - 04. října 2014 11:53

Popojedem Aiden se nám nějak rozpálil.Jeho otec je forenzní analytik to znamená že je vědec.Tudíž je normální protože je mimo všechno tohle.Forenzní analytikové,umpalumpové detektivů. „No to je možné jak řekl Albert Einstein všechno je relativní.Ale zajdi si do předměstí nebo do nějakého slumu a poznáš jaký tam mají názor na detektivy.“ A protože Aiden se zřejmě hodlá do tohoto tématu skutečně položit a i když by se to mohlo označit jako trénink nejsme Aresovy děti. „Ale já myslela ty herce ze seriálu.Ty mají totiž ke skutečnosti asi tak blízko jako kosmetická plastická chirurgie ke skutečné medicíně.A není to jen můj názor,nejsi jediný kdo někoho zná.“ Začnu se šacovat což mi zbroj moc neusnadňuje ovšem pak najdu svůj notes a začnu v něm listovat než najdu patřičné místo. „Páni ten škrábe co je to za jméno?A Simmons:Jako western je to dobré.Jacobs:Ať mi ten herec prozradí jak je možné stát v dešti kulek a vyjít nezraněný.Zřejmě pravidlo těchto seriálů.“ Pokrčím rameny a dodám: „Ale v laboratoři jsme byla taky.Víš jak dlouho trvá laserem ohřát jídlo?Nebo jak uděláš banánové lupínky?Strč banán do tekutého dusíku pak ho rozbij kladivem a posypej si tím vločky.“ Ovšem pak přijde na řadu odpověď s jakými zbraněmi vlastně umí Aiden zacházet. „Takže jen ten kuchyňský nůž.A to ani kuše?Nebo nějaký šermířský kurs?“ Vzpomínám si na svůj kurs vlastně jedinou lekci protože mi tehdy nevěřili že jsem ten fleret nikdy nedržela v ruce.A možná taky proto že jsem se do toho moc vložila a pak honila svého protivníka po tělocvičně se slovy:Postav se se mi jako muž nebo zemři jako krysa. „Ale měli bychom začít pokud se chceme potom najíst.“ Odpovím Aidenovi na případné další dotazy a pak vstoupím do srubu a počkám až mně následuje než sestoupíme dolů na cvičiště.

Amelly Brown - 04. října 2014 15:59

Jídlo Julie, Leslie (a Donnie) u cvičiště- "Jasně že zvládneš, taky jsem si myslela že to nedám, ale vytrénuješ se." Řeknu s úsměvem.I když je pravda, že já spíš trénuju lukostřelbu. "Ne, oni jsou," teda aspoň většinou "tolerantní k nováčkům, takže v pohodě." Ale chápu že se jí mo nechce, a dál to neřeším. Zasměju se jejímu dotazu proč jahody. Taky jsem se dost divila."Je to zvláštní, ale i tenhle tábor se potřebuje nějak uživit. Jahody tu rostou celý rok, nikdy tu neprší a není zima." pavilon- Ozve se gong. Taky se leknu, už jsem ho dlouho neslyšela. "Gong, ten ohlašuje jídlo." V tom si všimnu Leslie, jak se k nám řítí. Musím se usmát. "Ahoj." Pozdravím vesele. Jsem moc ráda, že ji zase vidím. "Taky jsem přijela dnaska." Odmlčím se, aby se Julie mohla představit. "Zrovna jsem tu Julii prováděla. Máme to perfektně načasované, dorazily jsme zrovna na jídlo." --Pokud je Donnie, prohlédnu si ho, a zeptám se, jak se jmenuje.-- "Asi si poďme sednout, než se tu všichni nahrnou a ušlapou nás" Navrhnu, když už vidím pár lidí, jak se sem sunou.

Osud - 04. října 2014 20:38

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – přes poledne Česká republika Pro Jasona Gabriela odešla, a mamka začala vařit oběd, měl jsi akorát volno, aby ses mohl sbalit na cestu. Potom, co jsi tak udělal, ses naobědval. Otec byl ještě mírně naštvaný, jak jsi ho poslal pryč, a matka mluvila o tom, co máš a nemáš dělat, až budou pryč. Když ses najedl, mohl jsi vyrazit za Gabrielou. Pro Gabrielu Vydala ses domů, byl tak akorát čas se naobědvat a potom jsi mohla začít balit. Potom už stačilo jen počkat, až se dostaví Jason.

Gabriela Anderson - 05. října 2014 07:07

Jídlo? S tím se moc nemažu. Dorazím domů. Nikdo mě nevítá na druhou stranu na mě ani nikdo neútočí. Místo, kde jsem měla svůj prozatimní domov se ale brzy změní jen na vzpomínku. Ještě, že nejsem z těch, který na něčem lpí. Byla jsem zvyklá se stěhovat už než jsem se dostala do tábora, takže tady jsem se ani moc nezabydlovala. Rozhodně než začnu balit, tak si udělám jídlo. Lehké italské těstoviny s tuňákem a zálivkou nezaberou moc práce a jednoho vcelku nasytí. Jak tak vařím, přemýšlím. mělo by být lehké se odsud dostat na Long Island, ale sama tomu nevěřím. Jakmile Jasona jednou vyslídili, budou dělat potíže. Pro mnoho lidí nelogicky zapílím oheň v krbu (topit uprostřed léta není přece normální), ale já topím vlastně pořád, takže si na to asi zvykly a pokud ne, ta kje to jejich problém. I mimo tábor dodržuje tradici obětování otci, takže část těstovin zmizí v plamenech. A pak zbývá jen zabalit. Moc toho tu nemám ,hlavně zbraně, které jsou zastrkané skoro všude. Mám na sobě přiléhavou motorkářskou koženou bundu a kalhoty, pod bundou lehké tričko, pár nezbytností, které mám po kapsách a samozřejmě na krku přívěsek ve tvaru zlatého šípu. Netáhnu sebou nic z toho, co jsem měla v domě. Jediné co mám u sebe, jsou doklady, peníze a kromě luku i nějaký ten nůž. Pak  už mi vlastně zbývá jen počkat na Jasona, takže si sednu do křesla a nohy zašnětované do vysokých bot značky Steel, hodím na stolek. Zapnu televizi a čekám. Dávají tam moje oblíbené Akta X.

Jason "Frank" Brody - 07. října 2014 14:38

Odjezd Nějak jsme se teda dohodli. Gabriela odešla a máti se pustila do vaření oběda. Pff, to bylo těsný. Když jsem šel nahoru, na schodech jsem se střetl s otcem. Tedy spíš s otčínem. Ani se na mě nepodíval a vypadal naštvaně. Bolí mě to, ale nechtěl jsem, aby ho to bolelo taky. dorazil jsem do pokoje a zavřel za sebou dveře. Tak jo, co s sebou? Vezmu batoh, uložím do něj nějaké trenky, ponožky, a dalších pár kousků oblečení. Není toho moc, nějak nevím, co tam budu potřebovat. Nahoru hodím pytlík s tabákem, benzín do zapalovače a baličku. Nudit se tam snad nebudu, ale i tak si to beru. "Co dál?" poškrábu se na hlavě, ale už mě nic nenapadá. Lehnu si na postel a čekám na oběd. Oběd byl za chvíli a byl výborný. Taková rychlovka. Krutí maso, salát a dresing. Žijeme zdravě. Po obědě jsem se rozloučil s našima, obul si své kanady do kterých jsem strčil nohavice od ryflí a na vrch béžovou košili. Sice to vypadá trochu divně, ale pro mě je to pohodlné. Opustil jsem dům a zamířil si to směrem ke Gabriele. Bydlí jen přes cestu, takže to je kousek. Zazvonil jsem na zvonek a čekal, až mi otevře.

Gabriela Anderson - 09. října 2014 17:37

Konečně domů... Mulder zrovna vysvětluje Scullyové, že  opravdu našli neviditelnýho chlápka, když zazvoní zvonek. Kouknu ke dveřím a pak vypnu televizi. Neochotně schodím nohy ze stolu a vydám se k oknu kouknou, kdo to je. Když uvidím Franka, tak se usměju a ukážu na garáž. Doufám, že pochopí, že má jít před ní. Já to vezmu do garáže domem. Zmáčknu tlačítko na otevření vrat garáže. Je velká, prostorná a jediné, co v ní je je motorka přehozená něčím zdánlivě připomínajícím černé prostěradlo. "Tak co, připravený?"  zeptám se s úšklebkem a dojdu ke skříňce. Vytáhnu dvě helmy. Černočervenou helmu si nechám a druhou černozlatou hodím jemu "Víš...Ne každý z nás má rád pegase..." zasměju se a stáhnu z motorky ten přehoz.    "Doufám, že se nebojíš jezdit rychle..." ušklíbnu se znovu. Sednu na motorku a shodím jí ze stojanu. Nasadím si helmu a poklepu na místo za sebou. Než si Nasedne natáhnu si rukavice, které vytáhnu z postraní kapsy kalhot.

Leslie Moore - 09. října 2014 20:37

Oběd a nové přírůstky pro Hermův srub Amelly, Julie, Donnie? Když se dozvím, že Amelly s Julií taky dneska přijely, docela mě to nadchne. "Super! Takže ty jsi neurčená, co Julie? Takže to budeš u nás!" vyhrknu na Julii. "Já jsem Leslie, dcera Herma. Kdybys něco potřebovala, jen řekni a uvidíme, co se bude dát dělat. Ale samozřejmě, jestli si spíš rozumíš s Amelly, tak ta ti určitě taky pomůže... To jen, že my dvě budeme bydlet ve stejném srubu... A tady Donnie taky, teda pokud se během dneška náhodou bohové nerozhodnou si vás všimnout." A jé, už zase plácám páté přes deváté. "Promiň jestli mluvím trochu moc rychle, to jsou ty geny. Čas jsou peníze a tak vůbec," mrknu na ni. "U oběda budete sedět taky s námi, i když je možné, že někteří statečnější z jiných srubů taky. Normálně je to zakázané, ale často si toho nikdo nevšímá." Na Amellyin návrh k posazení kývnu a ukážu Donniemu s Julií stůl svého srubu. "Riskneš to, Amelly? Vypadá to, že to dnes bude docela v pohodě..." ptám se.

Osud - 10. října 2014 21:06

Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – po poledni Cesta Vzhůru do nekonečna a ještě dál Nalodíte se na motorku a vyrazíte. Jedete pryč z centra města a hlavně se vzdalujete letišti. Jak ale chce Gabriela překonat oceán na motorce? Odpověď se dostaví sama, když se motorka přestaví v jakýsi letoun. Zvednete se do výše a letíte. Většina letu probíhá v celku v klidu, až najedou do letounu něco ze strany vrazí. Letoun se na chvíli stává neřiditelným, ale nakonec ho Gabriela srovná. V tu chvíli se vedle vás z leva objeví harpie. „Jasone, utekl jsi možná naší sestře, ale my teď máme výhodu,“ najednou promluví něco v pravo, je to další harpie.

Aiden Carlson - 11. října 2014 19:26

Srub - cvičiště Alyssa se snaží uvést svůj názor na pravou míru, ale samozřejmě přejde na úplně jiné téma. Já se jen povzdechnu. Asi bych si měl zvykat. Doufám, že taky takhle nezblbnu. Proto svojí nevlastní sestru následuji a raději mlčím. Ta se ještě začne šacovat a poté vytáhne nějaký notes. Obsah je celkem nezajímavý, zase nějaké hlášky, které jsem pravděpodobně nikdy neslyšel. Zvědavost však zvítězí a já se zeptám: "Co to je za notes?" Když se dočkám (nebo nedočkám) odpovědi, přijde řada na otázku, která tady byla už asi dvacetkrát. Trošku podrážděně si povzdechnu a zopakuji: "Ne, kromě nože jsem žádnou zbraň v ruce nedržel." Po této otázce vstoupím do srubu a následuji Alyssu dál na cvičiště. Tam se rozhlédnu kolem. "No, tak můžeme začít."

Aerith Winter - 11. října 2014 20:49

Před kavárnou a rychle pryč Cleo McMillan Jakmile jsme dorazila pekelného psa, přispěchala jsem ke Cleo. Ta se na mě dívala jejím vystrašeným pohledem, který jsem neměla vůbec ráda. Vždy prozrazoval to, jak je zranitelná.. Jenže najednou se zvedla a rozhodla se jít pryč, chápala jsem to, museli jsme zmizet. Lidi kolem nás totiž začali být velice zvědaví a nepříčetní. Naštěstí pro mě se na mě skoro nikdo neodvážil podívat, ale Cleo na sebe ztrhla dost velkou pozornost. Počkej! Vykřikla jsem a rozeběhla se za Cleo, půjdeme ke mně. Řekla jsem a chytla jí za ruku (zápěstí), poté už jsem společně s ní spěchala k mému bytu. Cleo tam byla poprvé. Ne že by ten byt byl zrovna uklizený. Všude se něco válelo, od zbraní po knihy nebo snad i prádlo. Em, promiň, je tu nepořádek. A uklidila jsem jí židli, aby si měla kam dřepnout a stůl. Já jsem jí došla pro sklenici vody a následně jsem si sedla naproti ní. Věděla jsem, že musíme odejít. Věděla jsem to a chystala jsem se jí to říct. Museli jsme totiž odejít co nejdříve, těch psů bude víc! Musíme proto odejít ještě dnes. Poslyš, já vím, že to pro tebe bude šok.. že to pro tebe bude nemožné ale... musíme ještě dnes odejít z města. Musím tě vzít do tábora, kde budeš v bezpečí.

Cleo McMillan - 12. října 2014 12:55

U Aerith doma Aerith Winter Aerith na mě zavolala a já zastavila, když mě chytla za zápěstí. Byla jsem donucena jít k ní domů. Byla jsem si jistá, že toho psa neviděla poprvé, ale teď jsem neměla čas o tom přemýšlet. Vše ji donutím vysvětlit až zmizíme z ulice. Nechtěla jsem tam zůstávat už ani minutu. Všichni lidé z kavárny se na mě předtím koukali vcelku divně. Když jsme dorazily k ní do bytu, omluvila se za nepořádek. "To nevadí," odvětila jsem. "U mě v pokoji to vypadá podobně." Posadily jsme se a Aerith na mě vychrlila něco o nějakém bezpečném táboře a že musíme odejít ještě dnes. "Co? Já... chci nejdřív vysvětlení. Co to bylo za obřího psa? Jakej tábor? A... proč musíme odejít?" začala jsem s otázkami. Nehnu se odtud dokud mi to vše nevysvětlí. Je docela hodně divný, když vaše kamarádka v kavárně zabije nějakýho psa dýkou, kterou nosí u sebe a pak dělá jako kdyby to byla její denní rutyna.

Julie Tarner - 12. října 2014 13:04

u jídla Donnie, Amelly, Leslie Když se představím a Amelly vysvětlí, že jsme taky zrovna přijeli, spustí se vodopád slov. Jˇa jen tiše zírám, jak si Leslie vystačí sama. Pak už se u poslouchání lehce usmívám. Myslím, že s ní bude zábava. „Vlastně už jsem si u vás zabrala postel, tedy pokud mě někdo nevyhodí a nepřidělí jinou.“ poznamenám na adresu postele. Pak si už sedám k Hermově stolu. Nabírám si jídlo, přičemž si vzpomenu na Amellinino doporučení. Naberu si tedy o kus víc. Přijde mi to divné, ale po vzoru ostatních sešoupnu část do ohně. Překvapivě to nesmrdí jako spálenina. To mě trochu zaujme. „Ehh, tak dobrou chuť.“

Alyssa Wonder - 13. října 2014 15:57

Výcvik začíná „No sem si zapisuji různé věci protože elektronické záznamníky nejsou spolehlivé.“odpovím pak Aidenovi a najdu si v notesu jiné místo. „Vida a a zde mám autentické odpovědi na skutečné detektivy.Ovšem tentokrát jsou anonymní protože ti lidé obývají různé slumy na předměstí.Tady:Oni mají moc a můžou všechno a všichni se jich bojí.Nebo zde:Policie sem nechodí pokud nejde o trestnou výpravu nebo si nepřijdou vybrat podezřelého.“ Schovám notes a pak položím Aidenovi jinou otázku. „Což mi připomíná slyšel jsi už někdy o Bídnících?“ Potom když vstoupíme na cvičiště Aiden se mně zeptá kdy začneme se na něj otočím a chvíli si ho prohlížím.On bude zřejmě poněkud natvrdlý a já nechci zde cvičit místo oběda a tak se pokusím použít způsob který mi pomohl když jsem začínala. „Dobře dva způsoby.Buď na tebe budu útočit a ty se budeš muset bránit a tím vyplynou vědomosti samy.Aspoň u mně to tak zabralo.Nebo se ty vědomosti můžeš zkusit vyvolat ty sám.To bude sice složitější,ale půjde to pokud tě povedu.“ Pak počkám zda mi Aiden na to něco odpoví a pro kterou volbu se rozhodne.

Gabriela Anderson - 16. října 2014 17:27

Jak chutná grilovaná harpyje? Jason kupodivu ani neprotestuje, když ho obeznámím s tím, že přes oceán prostě letíme. Možná už protesty vzdal nebo se snaží vyrovnat s informacemí, které se k němu dostaly. Ať tak či tak, vzlétneme. Tuhle věcičku neřídím poprvé a tak si let vcelku užívám. Vlastně až do okamžiku, kdy do nás něco vrazí. Pár sekund trvá než let vyrovnám a všímnu si, že se vedle nás usídlili dvě harpyje. Každá z jedné strany a jedna z nich je doscela ukecaná..."Výhodu? To by mě zajímalo jakou..."  uchechtnu se, protože hra na "Strkanou" jde hrát oběma směry. "Trochu si pohrajeme..."  načež trhnu kniplem doprava a vrazím do užvaněné harpyje. Co jen to jde. Potom přidám forsáž a natočím letoun tak, abych z druhé udělala grilované kuře...

Amelly Brown - 17. října 2014 14:40

Oběd Julie, Leslie, Donnie(asi?) Pobaveně sleduju jak se Leslie rozpovídala, a musím se smát. Chyběla mi. Vysvětlila za mě kde kdo sedí, na to jsem asi zapomněla. Když mi Leslie navrhne abych šla k nim, vzpomenu si trochu provinile na Fionu, nevlastní sestru, která na mě určitě taky čeká. Ale co, pak budeme mít spoustu času. "Jasně že." Spiklenecky na holky(a Donniho) mrknu, nenápadně se rozhlédnu jestli to tu náhodou někdo nesleduje, a připojím se k Hermovu stolu. Naberu si těstoviny s tuňákovou omáčkou, a pak shrábnu trochu jídla do ohně. "Díky, že jsem to tam přežila." Zamumlám aby to nikdo neslyšel. Tím přežila jsem myslela spíš to nicnedělání a nudu, které se nedalo vyhnout. Už se těším, až zase zapadnu do normálního života.

Aerith Winter - 19. října 2014 12:29

U mě doma Cleo McMillan Trochu jsem se zamračila, i když jsem to čekala. Poté jsem ale přestala a povzdechla jsem. Tak jo tak jo.. kde začít. No.. odkud myslíš, že se tam vzal ten pes? A co to bylo za psa? Zeptala jsem se jí. Rozhodla jsem se to vzít trochu jinou metodou než to na ní všechno vybalit, prostě jí čapnout a odtáhnout do tábora. Byl to pekelný pes, který tě chtěl zabít. Objasnila jsem jí, a víš proč? Oh samozřejmě, že nevíš. No, dnes jsem se tě ptala na řeckou mytologii, je to tak? To proto, že jsem polobůh.. stejně jako ty. Řekla jsem jí a mile se na ní usmála. Čekala sem, že se mi začne smát nebo tak něco ..

Cleo McMillan - 19. října 2014 14:15

Blázni Aerith Winter Vyslechla jsem si její vysvětlení a pak jsem se vážně neuržela. "Ty jsi se asi zbláznila!" zakřičela jsem, sice tlumeně, ale i tak to bylo slyšet. "Víš co?" zeptala jsem se. "Proč bych měla být polobůh? Moje máma umřela když mi bylo půl roku. A to mám potvrzený." vychrlila jsem na ni. Asi se vážně zbláznili, pomyslela jsem si. Vstala jsem z místa, kde jsem seděla a začala jsem přecházet po místnosti. Byla jsem z toho totálně nervózní. "Co můj táta?" zeptala jsem se když jsem se trochu uklidnila. "Nemůžu ho tu nechat a nic mu neříct." řekla jsem. Rozhodně bych mu aspoň měla říct kam jedu. A taky by mi měl vysvětlit to, kdo byla doopravdy má máma. "Co tvoji rodiče?" zeptala jsem se Aerith. Potřebuju, aby mi první všichni zodpověděli moje otázky. Pak možná někam půjdu.

Leslie Moore - 19. října 2014 15:33

Oběd Amelly, Julie, Donnie(?????????) Když Amelly souhlasí s tím, že si k nám sedne, a jdeme si pro jídlo, vzpomenu si, že jsem Donniemu ještě nevysvětlovala obětování. "Až si nabereš jídlo, nezapomeň některý kus spálit támhle v ohni. Můžeš bohům poděkovat, nebo je o něco požádat. Jak chceš," řeknu mu a naberu si opékané brambory. Pak přejdu k ohni, několik jich do něj shodím a poděkuju otci za návrat do Tábora. Jak se jídlo pálí, ucítím vůni borůvek a usměju se. "Díky," zašeptám ještě a přejdu ke stolu. Rozhlédnu se kolem dokola a zeptám se všech a nikoho: "Nevíte, co se bude dít dnes odpoledne?"

Jason "Frank" Brody - 20. října 2014 18:03

Vyhlídkový let Cesta ubíhala rychle a další zbytečné otázky jsem nechal na jindy. Nebudu si kazit projížďku blbostmi. Ale zajímalo mě, kam jedem. Když mi oznámila uprostřed opuštěného odpočívadla, že poletíme, nechápavě jsem se na ni díval. To se chce zfetovat a znovu jet? Pak se ale ukázalo, že z motorky je Transformer. Najednou tam byla Hi-tech stíhačka jako v nějakým sci-fi. Nezmohl jsem se ani na jediný slovo, jak jsem byl překvapený. Nasoukal jsem se k ní do toho letadýlka a letěli jsme. Byl jsem zticha a nechal ji pilotovat. Člověk patří na zem a ne do nebe. Ať už jsem dole! A pak to přišlo. Náraz a ukázaly se harpyje. "Do prdele!" ujelo mi, když se letadlo otřáslo. Zjistil jsem jednu věc. Nemám rád lítání. A to, co předváděla Gabriela, aby unikla harpyjím mi na klidu a pocitu bezpečí nepřidávalo. "Nejsou tu žádný zbraně?" křiknu na ní a doufám v nějakou pušku.

Aiden Carlson - 21. října 2014 17:49

Výcvik Alyssa mi odpoví na otázku ohledně notesu, já jen pokývnu hlavou. Další důležitá věc, kterou si zapamatovat. Kolik toho ještě bude? Další otázka přijde na Bídníky. Trochu se zamračím. Tahle otázka je blbě zformulovaná.. Ovšem nakonec se usměji. "Četl jsem knížku, jestli myslíš tohle. Je to docela zajímavé, vědět, jak dřív policie a vlastně celý systém fungoval.." Po mé otázce mi ihned dojde, že jsem jí blbě položil. I začátečník ve forenzní psychice by věděl, co si o mně Alyssa právě myslí.. Proto tu otázku trochu poupravím: "Chtěl jsem říct: "Jak začnem?" Taky bych se rád najedl.." Ten zbytek jsem odhadl, ale z její povahy vyplývá, že by mi moc nepoděkovala, kdyby kvůli mně promeškala tak důležitý životní milník jako oběd. Stejně si myslím, že si tohle bude pamatovat.. Ach jo, ztrapnit se tak brzo? To je rychlost.. Dostanu tedy odpověď na mou poupravenou otázku. Chvíli se zamyslím, a po půl minutce rozhodování odpovím: "Zkusíme to útočení, uvidíme, jak to dopadne." Otočím se, popojdu si dva kroky, sundám si kabát a hodím ho kousek od mě. Pak se znova otočím na Alyssu a dodám: "A prosím, snaž se mě nezmrzačit, rád bych tady ještě pár dní přežil." Podívám se na meč a chytím ho správně. Nějak to prostě vyplyne. Ukážu svůj výtvor Alysse. "Takhle?" Potom jenom čekám, co se bude dít v pozici připravený na útok.

Alyssa Wonder - 21. října 2014 23:38

Výcvik "Ovšem ono policie a celý systém takto funguje ještě dnes.Zmínila jsem se o Bídnících protože hodně detektivů se chovají jako komisař Javert.Buď slepě nasledují předpisy nebo to jsou arogantní osoby které vyznávají motto Já jsem já a kdo je víc.V obou případech je dobré počkat až udělají chybu a pak jim jí omlátit o hlavu." Pokud možno anonymně ovšem to už radši neřeknu protože tohle téma je zřejmě nějaké citlivé.Ovšem když dorazíme na cvičiště tak vidím že to Aiden chápe.Pokud zmeškám oběd budu nepříjemná a už dřív zde zjistili že pokud jsem nepříjemná tak je lepší mi jít z cesty.Nakonec se Aiden rozhodne pro ten první snažší způsob.Jistě já to chápu i mně to nějakou dobu trvalo než jsem se ten druhý způsob naučila.Do oběda bychom to rozhodně nestihli. A ohledně jeho odpovědi ono to většinou nějak dopadne,ale na zem.I když můžu ho uklidnit nejsme přece Arésovy děti.Nebo on není James i když James by na tohle chování měl být zvyklý od svých sourozenců "Neboj se nebudu tě tady honit se slovy postav se mi jako muž nebo zemří jako krysa jako na jedné lekci šermu než jsme sem přišla.Tehdy mi nevěřili že ten fleret držím v ruce poprvé."odpovím pak Aidenovi. "Vida správně nezapomeň že tohle není kuchyňský nůž." Pak vytáhnu opět dýku zvětším jí do podoby meče a začnu s několika základními šermířskými cviky aniž bychom museli přičichnout ke střelnému prachu.A doufám že ani nepřičichneme chci se najíst.

Osud - 23. října 2014 22:26
	Pro Gabrielu a Jasona 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě Harpie Gabriela svým chytrým zásahem opravdu jednu z Harpií usmaží. Harpie se ve vzduchu rozpadne na prach. Když se koukáte, kde je druhá, nemůžete jí najít. Najednou proletí nad Jasonem tak nízko, že ho málem smetla z letounu, naštěstí se jí to nepovedlo. A teď se lítá před vámi, otáčí se tak aby mohla každou chvíli podniknout další výpad.

Ahramed Delgado - 24. října 2014 17:38

Lenošení a oběd (Leslie, Amelly, Julie a Donnie?) Spokojeně se zašklebím, když vidím, jak je ze mne chudák zmatená, vyseknu jí lehkou poklonu a odložím luk k ostatním zbraním, už se toho ďáblova nástroje nechci ani dotknout. Během chvíle se tam zjeví i má oblíbená dodavatelka (Leslie), ale vede si tam nějakého zraněného, proto ji radši nechám se s tím vypořádat, na přivítání bude dost času pak, stejně jsem si chtěla užít své nově nabyté volno. Vydám se zpátky ke srubům, kde zapadnu do toho svého a zahájím „popravky“, tedy vytloukání klínu klínem, ideálně pivem, ale v těchto podmínkách jen popadnu nejblíž stojící jakž takž plnou flašku, plavky ze skříně a větší ručník, pak zamířím směrem voda a zakempim na nejčistší části břehu. Na případné čumily nedbám a rovnou na břehu se převléknu, ale s těmi šaty to není až tak hrozné. Oblečení si v úhledném chuchvalci hodím na ručník, vezmu flašku a vydám se do vody. A takhle nějak se zabavím až do oběda, kdy už se mi pěkně motá svět, ale kdy se mi taky nemotá... Vytržená gongem se vydám zase zpátky do srubu, kde se zase pokusím převléct, tentokrát do něčeho, co by se s trochou v žíle dalo vzít i do lesa – černé šaty pod kolena s tyrkysovými lemy a sukní kolového střihu (taková ta rozevlátá), k tomu boty, které nejvíce připomínají kozačky a to včetně podpatku. Zbytek flašky si přeliji do skladnějšího balení (svaté lejčky (nálevky)), které si dám do taštičky přes rameno. Takto se vydám do jídelny, kde si hned všimnu Leslie, Amelly a nějakých dvou nováčků (Donnie? a Julie). Vezmu si jen kus masa, do ohně uliji trošku z flaštičky, pokochám se obrovským plamenem a sednu si k Hermově srubu, v mém momentálním stavu mi ani nevadí, že to je zakázané. „Ahoj krásku, čauky druhá krásko a i ty sluníčko a měsíčku!“ Připitě se na všechny zazubím, když nejdřív pozdravím holky, které znám a pak i ty dva nováčky. „Jsem Ahramed a patřím k srubu ožralců,“ načež si z taštičky vytáhnu placatku, napiji se a všem ji nabídnu.

Aerith Winter - 26. října 2014 17:12

Polobůh Cleo McMillan Povzdechla jsem a šla si uvařit kafe. Podívej, i mě lhali, když jsem byla malá. Lhali by mi ještě teď, kdyby.. jenže jsem pokračování věty spokla a pevně zatla pěsti. Jak máš potvrzenou smrt matky? Kdo ti jí potvrdil? Je tvůj otec tvůj pravý otec? Vyjekla jsem na ní spleť otázek. Ach ta moje výbušná povaha. Nakonec jsem se ale zase uklidnila a povzdechla, promiň... Řekla jsem již v klidu a znovu se na ní podívala. My polobohové přitahujeme síly podsvětí. Jako byl ten dnešní pes. Chtějí nás zničit, zabít.. A pak jsme se posadila zpátky na židli. Ten pes nebyl prvním tvorem, který na tebe útočil, jen sis toho nikdy nevšimla. Byli to primitivové u kterých odstranění nebyl problém, jenže teď sem posílají silnější a silnější monstra, které nebudu schopna sama zastavit. Pokud neodejdeme, vystavíme celé město a hlavně tvou rodinu nebezpečí. Mluvila jsem k ní vážných tónem a dívala se na ní, neuhýbala jsem pohledem. Právě teď mohou útočit na tvého otce. A následně jsem se zvedla. Proto musíme odejít do tábora, kde budeš v bezpečí. Zbytek ti vysvětlí tam.. jo a samozřejmě za tvým otcem zajdeme. Pokud ví o tom, že tvá matka je bůh, pochopí to.

Cleo McMillan - 26. října 2014 18:29

Odchod je nutný Aerith Winter Poslouchala jsem všechny důvody a poznámky, které Aerith měla. "Můj otec mi to potvrdil..." řekla jsem nejistě. "A asi mi lhal... viď?" zeptala jsem se nejistě. Přeci jen mi nikdy nelhal, tedy vlastně mi lhal celý můj život. "Musíme jít za tátou, musím si zabalit věci a můžeme jít. Ani se s ním vlastně nechci moc bavit, ale mám takovej pocit, že by mi měl něco vysvětlit." potvrdila jsem odchod a vydala se ke dveřím. "Díky," poděkovala jsem Aerith. "Za to, že jsi moje kamarádka." podotkla jsem a otevřela dveře, připravená k odchodu. Když jsme dorazily ke mně domů, táta stál v kuchyni a něco kuchtil. Zakřičel pozdrav z kuchyně a já mu odpověděla: "Ahoj, můžeš na chvilku sem?" zeptala jsem se. Nebyla jsem si tímhle rozhovorem moc jistá, ale když jsem si vybavila, co mi říkala Aerith, odhodlala jsem se do toho jít. Otočila jsem se na ni a zavedla ji do obývacího pokoje, kde jsem se posadila na pohovku.

Leslie Moore - 27. října 2014 09:52

A přichází zábava! Ahramed, Amelly, Julie a ?Donnie? Ještě než jsem se dočkala jakékoli odpovědi, objevila se Ahramed. Jsem ráda, že ji vidím, vždycky přinese oživení, ať se děje cokoli - i když asi bych ji nechtěla potkat na pohřbu... "Ahoj opilče," pozdravím ji z legrace. "Vy ještě nejste na suchu, po půl roce beze mně?" Zeptám se, když pošle dokola svoji placatku. Sama se nenapiju, dnes toho budu mít ještě hodně, a příležitost napít se se ještě najde, pošlu tedy pití dál kolem stolu. Ještě mě napadne, že si nováčci zaslouží varování: "Nikdy se s Ahramed nepouštějte do soutěže v pití. Neměli byste šanci."

Osud - 27. října 2014 21:50
	Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – schyluje se k poledni Londýn Doma Otec si utřel ruce do bílé zástěry a přišel za Vámi do obýváku. Na chvíli se zarazil, asi nečekal, že tu bude Aerith také, i když ji už znal. „Dobrý den, Aerith,“ pozdravil nejdřív a potom se otočil na Cleo. „Copak se děje?“ zeptal se Cleo s ustaraným výrazem.

Cleo McMillan - 28. října 2014 08:51

Balení Aerith Winter Když táta přišel za námi byla jsem připravená to na něj vybalit, počkat si na pravdu a jít si zabalit. "Teď potřebuju, abys mi řekl pravdu o tom, kdo jsem." řekla jsem na začátek. "Aerith tvrdí, že jsem polobůh a já chci vědět, jestli to víš a jestli jsem vůbec polobůh." dokončila jsem začátek. "Každopádně, tak či tak budu muset odjet z města pryč. S Aerith... Doufám, že to pochopíš." dodala jsem a pak jen čekala na to, co táta vyklopí. Při tom jsem se rozhlížela na všechny možné strany, jen pro případ, že by se tu chtěl někdo zase objevit.

Osud - 01. listopadu 2014 20:44

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – schyluje se k poledni Londýn U Cleo doma Už po první větě se otec nadechoval a pošilhával po Aerith, asi si myslel, že při takovém rozhovoru by neměl být nikdo cizí. Jak ale Cleo mluvila dál, už nic nenamítal, naopak, stále více se zachmuřoval. Až domluvila, byl naprosto potichu. „Polobůh?“ podivil se potom. „Upřímně, tvá matka o něčem takovém mluvila, ale já to nebral vážně.“ Chvíli se odmlčel, a potom se podíval do země, jako kdyby se styděl, potom zase začal mluvit. „Víš, já jsem ti o tvé matce neřekl pravdu. Nechtěl jsem, aby se cítila nechtěná, nebo odložená. Já jsem se s tvou matkou neznal příliš dlouho, vídal jsem se s ní jen několik týdnů, potom mi zmizela. O rok později mi někdo zazvonil na dveře, já jsem otevřel a nevěřil vlastním očím. Přede dveřmi stála ona a v rukou měla miminko. Tenkrát jsme se hrozně pohádali, já jsem se jí snažil přesvědčit, aby zůstala, že to společně zvládneme, ale ona tvrdila, že tě nemůže vychovávat. Myslím, že tam padlo něco o tom, že je bohyně, ale já jí nevěřil, myslel jsem, že to říká jen jako výmluvu,“ vypověděl ti otec. „Ale proč musíš pryč? A na jak dlouho? Co se stalo, že tak narychlo? Máme spolu přeci domluvenou dovolenou,“ začal otec zmateně na tvá poslední slova.

Cleo McMillan - 01. listopadu 2014 21:31

Vzhůru do Tábora Aerith Winter Poslouchala jsem tátovo povídání. Prý máma byla bohyně. Vážně jsem nikdy nevěřila, že mi věta "Moje máma byla bohyně" bude dávat smysl, ale dává. Nyní ano. Když můj táta domluvil. Krátce jsem se podívala na Aerith i tátu a pak jsem vstala. "Musím pryč kvůli..." zamyslela jsem se. "Kvůli bezpečnosti." vykoktala jsem nakonec ze sebe. "Musím jet do Tábora, kde jsou lidi jako já. A nevím na jak dlouho." odpověděla jsem. "Každopádně teď musím balit." řekla jsem a odběhla jsem do pokoje. Nabalila jsem si všechny věci, který jsem měla doma a taky oblečení a dotáhla jsem všechno do obýváku. "Můžeme vyrazit." řekla jsem a podívala jsem se na Aerith. Čekala jsem co se bude dít dál, jestli táta bude něco namítat, ale i tak bych odešla. Musím pro jeho i moje bezpečí.

Aerith Winter - 02. listopadu 2014 18:15

U Cleo doma Dorazili jsme tam, jediné, co jsem stihla bylo pozdravit pána domů. O zbytek se totiž postarala Cleo, která to na něj všechno pěkně rychle vybalila. Uf, to je teda torpédo, avšak tatínkova reakce mě poměrně překvapila. Mnoho bohů tohle neříká.. noi tak alespoň není tak moc překvapený. Když e zeptal, proč musí odejít, už jsem se nadechovala, že se do toho vložím já, ale Cleo mě znovu předběhla. Nevadí, počkám.. Jakmile dokončila ona svůj proslov, pustila jsem se do toho já. Nemusíte se ničeho bát, já v tom táboře vyrůstala. Jsem taktíž polobůh a byla jsem vyslána Cleo ochraňovat nicméně útoky jsou stále častější a častější a hlavně již se na nás nebojí útočí na veřejnosti a také jsou to čím dál silnější monstra. Za měsíc bych již nemusela být schopná Celo a vás ochránit. Proto je nutné, aby odešla do tábora. Ten je chráněný.. em, kouzlem, který zabraňuje podobným stvůrám se tam dostat. Vysvětlila jsem, chvíli se odmlčela a pak zase pokračovala, Cleo se tam bude moci vzdělávat jako doposud, naučí se i spoustu věcí ohledně svých schopností, jak je používat a jak se bránit. Samozřejmě jen pokud o to bude mít zájem. Podotkla jsem a mírně se usmála. Teď následuje ta poslední část a to mluvit o tom, když se Cleo vrátí, bohužel vám nemohu říct to, kdy se Cleo vrátí domů. To nezáleží na mě.

Osud - 02. listopadu 2014 22:08

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – schyluje se k poledni Londýn U Cleo doma Táta Cleo naštěstí pochopí, že je Cleo v nebezpečí a když mu Aerith vysvětlí, že v táboře bude bezpečněji, nechá ji jít. Ještě se s ní pořádně srdceryvně rozloučí a můžete vyrazit. Aerith má dopravní prostředek samozřejmě doma, takže cesta vede nejdříve k ní. Aerith, nechám na tobě, jestli využiješ něco podobného tomu co má Gabriela, pegase, nebo zavoláš kentaura.

Aiden Carlson - 03. listopadu 2014 20:54

Cvičiště Poslouchám Alyssin názor na policii s lehkým úsměvem. Hádat se s ní nebudu, koneckonců je to její názor, a je v něm i zrnko pravdy, pomyslím si s úšklebkem. Alyssa začne s několika základními útoky a já s radostí zjišťuji, že je vcelku zvládám vykrývat. Chvíli se soustředím na cvičení, ale pak mi začne vadit to nepříjemné ticho. "Ehm, odkud vlastně jsi?," zeptám se a vykryji úder. Bylo by dobré se seznámit, když tady budu asi trávit celé prázdniny... Asi po čtvrt hodince požádám o zrychlení tempa, protože si myslím, že už to celkem zvládám. Fyzičku mám dobrou a ani moc nehladovím. Po dalších patnácti minutách ale změním názor a unaveně naznačim požadavek o přestávku. "Co takhle se jít najíst? Mám docela hlad a žízeň," navrhnu a seberu si svůj kabát ze země. Ve srubu si ho hodím na postel a jdu do jídelny. Tam si dám další porci, ale ne moc velkou. "Hestie říkala něco o hře ve skupinách.. Víš, o co se jedná?," ptám se Alyssy po obědě.

Gabriela Anderson - 04. listopadu 2014 14:27

Harpyje číslo 2 Ve vzduchu se mi tak často nepoštěstí bojovat a očividně si ho užívám. Kouknu se po Frankovi a ušklíbnu se "Ne že mi to tady pozvracíš..." řeknu chladně a pevněji chytnu knipl. Harpyje si chce hrát, tak si budeme hrát. Konec konců jsem potomek boha války. Udržuju stejní kurz jako předtím. Prostě letí mjak oby tam harpyje vůbec nebyla a jak obych vůbec neviděla, že se chystá k dalšímu útoku, ale bylo by sakra bláhové si myslet, že to nevidím. Na svoji příležitost si počkám. Když harpyje vyrazí proti nám, tak udělám loping po zádech. Mohlo by to usmažit i jí, ale takové štěstí asi mít nebudu, takže mi nás to mohlo aspoň dostat z dosahu, abych mohla zapnout forsáž naplno a konečně doletět do tábora.

James "Chris" Black - 04. listopadu 2014 14:49

Z oběda Rychle jsem se najedl a snažím se zmizet. Povede se to. Jdu pomalým krokem do lesa. Když jsem dostatečně daleko, minimálně tak, abych nebyl slyšet, zapískám na prsty. Netrvalo to vůbec dlouho. Nedaleko se zlomilo pár větviček. Už slyším kopyta, jak rozrývají hlínu. Mezi stromy se vyřítil kůň. O dva kroky jsem ustoupil. "Ahoj Deamon." Usměji se. Ve skutečnosti se jmenuje Rudá záře, ale to ví málokdo. Pojmenoval ji tak můj otec, ale ten měl vždycky sklon k blbým jménům. Překvapivě mrštně jsem se vyšvihl na koňský hřbet. Kopl jsem klisnu do boků. Vystřelili jsem dopředu jako kulka z dvaadvacítky. Deamon má úžasné chody. Nese se lesem rychleji než pegas. "Heja." Křiknu a ona ještě nabrala tempo. Její hříva mě lechtá do nosu. Svaly se klisně mocně pohybují. Ohnula krk a prodloužila krok. Jako střela se prohnala kolem jídelny. Teď musím dělat, že se na koni neudržím. Chytám se hřívy, nakláním z boku na bok. Jasně, je to blbost, ale vždycky jsem odmítal jezdecké souboje, vyjížďky... Prostě jakýkoli kontakt s koňmi ze stájí kvůli mým milovaným sourozencům. Dokázali by skolit koně, když na něm sedím. Nikdo neví, jak jezdím. Tedy doufám. Jakmile jsme se dostali z dosahu čumilů, vyrovnal jsem se a zase se soustředím na Deamon. Míří na pláž, už automaticky. Dostali jsme se tam za chvíli. Seskočil jsem z pohodlného hřbetu a vytáhl z lesa starý, vodou ošlehaný, ale vysoký kmen. Nedělá mi to potíže. Kmen je totiž dutý. Opodál mám schované další. Celou práci dělám opatrně, abych se ujistil že nás někdo nešpehuje. Překážek je šest, zhruba tři metry od sebe. Postavil jsem Deamon na jeden konec, vyskočil na ni a pohladil ji po krku. "Fajn holka. Tohle jsme ještě nezkoušeli. Jsou vyšší, tak dávej bacha na nohy." Znovu jsem ji pobídl. S ušima dopředu se rozběhla. První překážka bez problému. Druhá, třetí... U čtvrté se musela zadníma odrazit od vršku překážky a udělala do ní díru. Úžasný. Zacukal jsem za hřívu, zastavil ji a zkontroloval kopyta. V pořádku, naštěstí. Takže teď zbývá jen opakovat. Znovu na začátek. Přeskákat překážky, prudká otočka a zpátky.

Osud - 05. listopadu 2014 21:08

Pro lidi v táboře 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor polokrevných Odpolední aktivita Zazní opět gong, což znamená, že nastal konec oběda a měli byste se ozbrojit a přesunout k lesu, kde bude probíhat odpolední aktivita. Zatím netušíte, o co se jedná, ale víte, že jste si měli utvořit skupinky po 3 lidech. Že jste to nestihli? Tak se rychle domluvte! Jediný Donnie je z této aktivity omluven, jelikož je zraněný.

Osud - 05. listopadu 2014 21:20

Pro Gabrielu, Franka, Alessandru a Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě Grabriela a Frank Naštěstí se vám podařilo lítici uletět a tak pokračuje dál k táboru. Už máte tábor na dohled, když s vámi opět něco hodí. Tentokrát je to výbuch, který proběhne pod vámi. Když se podíváte dolů, uvidíte, že tam jsou dva lidé a bazilišek mizející v lese. Ti dva budou pravděpodobně polokrevní a potřebují pomoci. Nehledě na to, že z dálky zrovna vyrazila policie a brzy bude tady. Má to jedno Ale, Gabrielin letoun neuveze více jak 2 lidi. Pro Lea a Alessandru Přes Alessino ohluchnutí se pokoušíte nějak domluvit a vymyslet jak se co nejrychleji a nejefektněji dostat pryč. Najednou si všimnete, jak nad vámi ve vzduchu visí Gabrielin letoun. Ač pasažéry neznáte, dojde vám, že se jedná o polokrevné. Kde by se tu jinak taková divná věc vzala?

James "Chris" Black - 06. listopadu 2014 15:32

Konec jízdy Všichni v táboře Po chvíli zřetelně uslyším gong. Zabrzdím Deamon a seskočím. "Běž." Šeptnu jí a jen sleduji, jak mizí mezi stromy. Sklidím překážky a umažu si tvář a ruce od písku, aby to vypadalo, že jsem spadl. Pak se kulhavým krokem vydám k táboru. Když dojdu, doufám že neuslyším debilní poznámky jako pokaždé a jako vždy doufám marně. Postavím se na okraj hloučku a čekám, kdo na mě zbude. S nikým v kolektivu se moc nebavím, mám totiž strach. No, o tom pomlčíme. Zkušenost mi ale naznačuje, že je lepší být s mými sourozenci než proti nim. Takže k nim se vždycky nahrne nejvíc lidí. Psychologie.

Alyssa Wonder - 06. listopadu 2014 16:51

Konec výcviku jde se jíst „Já jsem z Bostonu.“odpovím pak na Aidenovu otázku. Jistě my zvládáme dělat při boji víc věci.Je to jako řídit a zpívat.Nebo jíst a žvýkat. „A odkud jsi ty?“zeptám se pak Aidena.Potom Aiden poprosí o zrychlení a já zrychlím.Sice trochu víc,ale pořád to je aniž bych já nebo on přičichli ke střelnému prachu.Kdybych Aidenovi udělala to co Jamesovi nakonec by ležel na zemi. On je nováček zatímco James tu už nějakou dobu je.A navíc je to syn Árese i když poněkud slabší. Aiden vydrží dalších patnáct minut a pak mně požádá abychom přestali.Dobře konečně nadešel čas se najíst.A Aiden souhlasí takže dodám. „Dobře pojďme se najíst.Přece proto neprošvihneme oběd.“ Opět zmenším meč do velikosti dýky a schovám ho.Pak si sundám zbroj a Aiden si může všimnout světle modré blůzy,kalhot šarlatové barvy a obutá jsem do sandálů.V jídelně si dám opět slaninu a pak ještě něco dalšího položím tác u svého stolu a pak si všimnu Ahramed jak sedí u Hermova stolu. Zvláště že předtím něco říkala,ale u mého stolu nikdo nebyl a já nerada jím sama. Ale proč si z ní nevystřelit a tak se k ní připlížím chytím Ahramed za boky a vykřiknu. „Baf.“ Počkám jak zareaguje a pak se jí zeptám: „Ahoj tak jak šla lukostřelba.“ Po odpovědi se vrátím k Aidenovi a když se mně po obědě zeptá na skupinové hry odpovím mu. „No myslím si že bude lepší když to uvidíš sám.Bude to brzo.No vida už to je.“ Oznámím pak když se ozve gong. „Budem potřebovat třetího.“

Aerith Winter - 06. listopadu 2014 19:05

Odjezd Cleo McMillan Počkám venku, a pak jsme si šla stoupnout za vchodové dveře aby ty dva měli při loučení soukromí. Jakmile za mnou Cleo přišla, zářivě jsem se na ní usmála. Takže můžeme? Vyzvala jsem jí a poté jsme se rozešla směrem k mému bytu. Potřebovala jsem si tam také vzít pár věcí a hlavně kousek od mého bytu byla taková temná ulička která se náramně hodila pro přivolání kentaura. Jakmile se u nás objevil, se zářivým úsměvem jsem ho pozdravila. To že se vracím domů mě zvedlo náladu asi tak o milion procent. Byla jsem opravdu šťastná a natěšená. Pomohla jsem Cleo a s jejími věcmi a pak už nebyl problém dostat se do tábora.

Julie Tarner - 07. listopadu 2014 15:12

v jídelně Ahramed, Leslie, Amelly, Do???? Srub ožralců? překvapí mě přiřazení, v duchu projdu sruby, jak jsme je procházeli s Amelly. Jasně, ona myslí srub Dionýse. Pozdravím ji hned po Leslie, podle všeho je Ahramed hodně veselá kopa a co hůř asi trvale ožralá kopa. Díky jídlu a okolí se mi zvedne nálada. Přeci se nebudu teď už zbytečně rozptylovat tím, že s mým tátou spala nějaká potvora, která se pak na mě nahá vrhla... Bohužel mi to nějak nevychází a na potvory budu muset myslet. Tedy já nějak moc nechápu, co nám oznámili. Budeme se být mezi sruby? „Mohl by mě někdo vysvětlit, jak budu prospěšná v boji, když málem neovládám ani kuchyňský nůž?“ zeptám se kolektivu u našeho stolu.

Osud - 08. listopadu 2014 22:50

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – schyluje se k poledni Londýn Pochybná temná ulička a čekání na dopravu Aerith přes duhu zkontaktuje tábor, konkrétně volá kentaura Osirise. Obraz trochu zabliká a potom se vyjasní. Vidíte, jak Osiris táhne nějakou dřevěnou bednu, když si vás všimne, položí jí s heknutím na zem. „Ahoj, Aerith, jak jde tvůj úkol?“ zeptá se jí, jak mu Aerith vyloží, co všechno sednes událo, Osiris se jen chvíli zamyslí. Mezitím si můžete povšimnout, že dřevěná bedna podivně poskakuje a je z ní slyšet protivné brebentění. „Ty jsi v Londýně, že ano? Přes vodu bohužel nedoběhnu, ale nějakou dopravu vám pošlu, jen chvíli počkejte na místě,“ řekne a potom se vysílání přeruší. Chvíli čekáte, nic se neděje, když najednou uslyšíte plácání křídel, jako kdyby k vám letěl velký, velký pták. Když se podíváte na nebe, všimnete si, jak k vám letí dva osedlaní pegasové, ale bez posádky. Přistanou přímo před vámi a přátelsky zafrkají. Vaše doprava.

Gabriela Anderson - 09. listopadu 2014 10:49

Co sakra teď? Harpyji jsme se úspěšně vyhnuli a uletěli jí. A už si i myslím, že bude klid. Myslím si to tak zhruba deset minut. možná o trochu víc. Pak si všimnu baziliška a dvou postav "Polokrevní..."  zamručím spíš pro sebe a stočím letoun. Nemám ve zvyku nechávat polokrevné ve štychu. Někteří moji sourozenci by se na to asi vykašlali, obzvlášť, když prioritou je dopravit Franka do tábora. Ale já sletím níž a posléze i přistanu. Chci zjistit, co se děje a jestli můžu nějak pomoct. Vylezu ven "Zdravím...Chcete nějak pomoct nebo si tu hrajete na zaříkávače hadů? Jen, že jestli jo, tak brzo budete mít lidskou společnost."  řeknu a ukážu prstem zhruba směrem, kde jsou policajti. Tedy odkud jedou. Teoreticky bych mohla v letounu nastavit něco jako autopilota a dát naše nováčky do něj. Ta zasvěcená polokrevná určitě bude mít odvoz nebo si o něj prostě zavolám. uvidíme, jak sto vyřešíme.

Aiden Carlson - 09. listopadu 2014 21:17

Před hrou "Jak jsem říkal, jsem z L.A.," odpovím Alysse na její otázku ohledně bydliště. Po obědě mi Alyssa odpoví na mou otázku a zazní gong. Podívám se na ni a řeknu: "Kde by se dala sehnat nějaká normální zbraň? Myslím, že tenhle tréninkový meč stačit nebude," zeptám se. Když mi Alyssa řeknu, co a jak, zamyslím se a nakonec prohlásím: "Myslím, že by bylo dobré, aby si sehnala někoho třetího, já si zajdu pro zbraň a pro svoje věci do srubu. Souhlasíš?" Po její odpovědi se vydám tam, kam mě pošle.

Amelly Brown - 10. listopadu 2014 17:43

Oběd Julie, Leslie, Ahramed, Donnie??? V klidu jím, když se jako velká voda přžene Ahramed. Zasměju se, a sleduju jak nechá jít flašku. Čichnu si k ní, ale nenapju se. Kdo ví jaký šílený mix v tom může být. Poslechnu si Lesliinu narážku na soutěž v pití. "Má pravdu, nebylo by dobré o tom ani uvažovat." Řeknu s úšklebkem, a rychle do sebe naházím zbytky jídla. Pak věnuju pozornost Julii, která nevypadá moc nadšeně. A to ani neví o odpolední hře. "To je v pohodě, ve zbrojírně si najdeš něco co ti bude vyhovovat, a pak v sobě najdeš netušené schopnosti." Říkám to tónem, ze kterého nejde poznat jestli to je, nebo není ironie, ale pak se na Julii povzbudivě usměju. "Jasně že to zvládneš, a všechno se naučíš, to se neboj." Pak zazní gong, a já se otočím po ostatních. "Tak jo, chce být na dnešní hru někdo v týmu s Apolónkou která za poslední půlrok držela v ruce svoji zbraň tak třikrát?" Zářivě se usměju jako by to byla nějaká úžasná nabídka. Je ale pravda, že jsem dost z formy...Zvednu se, a čekám až se připojí ostatní.

Leslie Moore - 10. listopadu 2014 20:02

Oběd Amelly, Julie, Ahramed, Donnie Na Juliinu otázku odpoví naštěstí Amelly, ale i tak si nemůžu pomoct a prohlásím: "A když ty schopnosti neobjevíš..." Rozesměju se nad nedokončenou větou. "Ne, promiň, to byl blbej vtip," dodávám potom se smíchem. "Na nováčky si dáváme pozor, nemůžeme dopustit, abyste umřeli dřív než po roce..." Když zazní gong a dozvíme se, že máme mít trojice, Amelly se zvedne a shání se po spoluhráčích. Z legrace se rozhlížím jako 'co, vážně nikdo? Zas musím já?' a pak řeknu: "No, já bych třeba šla. Donnie stejně dneska s námi nepůjde, tý noze by to moc nepomohlo, takže jestli přežijete bláznivou zlodějku, tak mě můžete mít."

Alessandra De´Lacroix - 11. listopadu 2014 00:02

Zatiaľ čo po Leovi kričím a ledva počujem jeho odpoveď, voči zvukom okolia som už úplne hluchá, preto niet divu že nadskočím keď zniekade sčista jasna padne vedľa mňa nejaký stroj. Povyskočím, zvýsknem krikom trhajúcim ušné bubienky a nechápavo pozerám na černovlásku, ktorá otvára ústa, ale príliš nepočujem, čo hovorí. Dočerta, to nemôžu hovoriť nahlas? A kde sa tu vzala? Vezie ešte niekoho. Asi chce natankovať. To nevidela ten výbuch? Nevidí že je tu všade dym? Snáď viní za ten výbuch nás? keby aspoň počujem čo hovorí. Neviem odčítavať z pier. Kam to ukazuje? Pozriem sa smerom kam mieri jej prst a nejasne zbadám v dialke blikajúce červeno-modré svetlá. Zavolala na nás políciu? NEVIEM ČO SI VIDELA A ČI TOMU VLASTNE UVERÍŠ ALE BOLO TU OBROVSKÉ ZMUTOVANÉ HADOČOSI A ÚPLNE TO VYBUCHLO, NEMUSELA SI HNEĎ VOLAŤ POLICAJTOV, A PRESTAŇ SI MRMLAŤ POD NOS, NIČ NIE JE OD TEBA POČUŤ. Založím si ruky na prsiach po svojom kriku, ktorý sa v mojich ušiach javí ako normálna hlasitosť a namiesto nej venuje pozornosť naďalej blikajúcim svetlám. Mohli by ás vlastne zviesť, keby im zaplatíme. Nemajú ma z čoho usvedčiť, aj keb sa pozrú na kameru, bol to Leo kto s rou ohňovou šou začal, nech si vezmú jeho, ja sa už nejako dopravím tam kam mám... neviem ako, ale niekto musí vedieť kde to je. Určite to bude na nete. Policajti mi budú musieť pomôcť. Vždy sa mi ich podarí obmäkčiť.

Cleo McMillan - 11. listopadu 2014 14:38

V uličce Aerith Winter Když jsme opustily můj domov, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Nikdy jsem netušila, že tátovi řeknu na nevím jak dlouhou dobu sbohem a opravdu odejdu. S Aerith jsme se odebraly do uličky, odkud nám měla Aerith přivolat odvoz. Netušila jsem jak, ale v tu chvíli mě to nijak nezajímalo. Když Aerith někoho zkontaktovala, nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl to kentaur... "To... je kentaur?" zeptala jsem se překvepeně. Prý máme chvíli počkat na místě. Stály jsme tam několik minut, když jsem uslyšela plácání křídel. Podívala jsem se nad sebe a uviděla jsem koně, okřídlené koně, kteří přistáli v uličce a odfrkli si. Vypadali přátelsky a tak jsem se otočila na Aerith. "To je náš odvoz?" zeptala jsem se a přikročila jsem blíž k oběma pegasům a pohladila jsem je po hlavách.

Alyssa Wonder - 11. listopadu 2014 19:18

Před hrou Aha Los Angeles.Možná to už říkal,ale on toho říkal moc a tehdy jsem ho ještě pořádně nevnímala. Po obědě se podívám na Aidena a pak mu odpovím. „Jdi ob dva sruby a hledej shrbeného starce.Ten tě odvede tam kde něco najdeš.Neubliž si a nestrkej si ty zbraně do kalhot.Obřízka není kastrace.“ Počkám až co mi na to Aiden řekne a pak se usměji a dodám tentokrát už vážně. „Jdi do srubu a najdi si nějaké zbraně.A pokud se na tebe někdo bude vytahovat ukaž mu vztyčený prostředníček jako jsem to první den udělala i já.“ Potom když se Aiden rozhodne rozdělit role což jsme však udělala už předtím já tak mu odpovím. „Dobře já někoho najdu.“ Pak se vydám jiným směrem a pokusím se najít Claire.Zkusím nejdřív cvičiště,potom jídelnu a nakonec i náš srub.A pokud jí najdu tak se s ní pokusím domluvit zda by byla naším třetím členem.

Aiden Carlson - 11. listopadu 2014 21:38

Hledání ve srubu Alyssa se asi snaží být vtipná a řekne něco, čemuž bych se možná smál, kdybych neměl naspěch. Když Alyssa domluví, podívám se na ni pohledem, který naznačuje, že kdybych měl brýle, udělal bych ten pohyb, kterým bych si je posunul blíže ke kořeni nosu. Nemám celý den, musím si pospíšit, ješte chci udělat... překvapení. Nakonec z ní informace vypadne. "Díky," prohlásím a rychlým krokem se vydám do srubu. Potichu otevřu dveře, vejdu a stejně potichu za sebou zavřu. Poté se rozhlédnu po vnitřku a analyzuji sizuaci. Pak začnu prohledávat největší skříně a postupně přecházím k menším. Vyhýbám se těm, ve kterých jsou očividně soukromé věci. Tak co, tak co, nemám moc času...

Ahramed Delgado - 12. listopadu 2014 14:07

Jdeme děsit nováčky Leslie, Alelly, Julie a otazník V náhlém přívalu opilecké lásky obejmu Leslie kolem krku a vlepím ji pusu na tvář. „Máme velké zásoby a ani tví... No... Ti tví, prostě, nejsou až tak neschopní.“ Zazubím se a vezmu si zpátky nedotčenou placatku a zhluboka si přihnu. „Ale noták, nekaž jim zábavu, měli to zjistit sami. Hold někteří pijí první ligu.“ Plácnu Leslie do ramene, ale netrefím se a proženu tak jenom vzduch. Na Amelly jen vypláznu jazyk, bo druhý takový pokus bych nemusela přežít. Náhle se mi něčí ruce zjeví na bocích a do ucha mne praští BAF. Po krátkém letu na Alyssiny nohy se potkám s podlahou, nohy mi ještě zůstaly na stoličce. S výrazem zoufalého smějícího se štěněte k ní natáhnu ruce a s její pomocí (nebo i bez ni) se vyškrábu zpátky na nohy. „Nejlíp, co to šlo. Strávila jsem ji s velkou sestrou,“ ukážu na placatku, „na pláži.“ Zazubím se a pokusím se sebrat zbytek důstojnosti při sedání zpátky na stoličku. Holky (s Donnim?) se už mezitím vrhnou na plánování nadcházejícího týrání mírumílovných ožralců – běhání po lese s mečem v ruce. Po Amelliném nabídnutí do týmu se rozhodnu udělat něco podobného. „A chce někdo do trojky ožralu?“ Vykouzlím na tváři úsměv a „roztomile“ zamrkám.

Julie Tarner - 12. listopadu 2014 18:48

rozdělování na obří akci Všichni v „jídelně“ „Jo jasně, holka co nikdy nebojovala najde něco s čím porazí nějakou havěť.“ zapochybuji nad Amellininou odpovědí. Takhle to nepůjde, to vím určitě. Nejradši bych zalezla do postele a pořádně se vyspala. To už se ale domlouvá skupina. Možná by mě vyhodili na ulici, kdybych se nezapojovala do aktivit. uvědomím si celkem problémovou věc. „A naprosto neschopného nováčka někdo chce?“ přidám se k otázkám kolem.

Osud - 13. listopadu 2014 20:33

Pro Gabrielu, Franka, Alessandru a Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Leova reakce Leo se chvíli dívá na Gabrielu a Franka překvapeně, jelikož ani jednoho z nich nezná. Potom, co promluví – zařve Alessandra se konečně oklepe a zareaguje. Nejdřív se obrátí na Alessandru a křičí stejně nahlas jako ona: „Nevolala policii, všimla si nás a chce pomoci. Jsou taky z tábora.“ Alessandra by neměla mít problém slovům rozumět. Potom se obrátí na Gabrielu a mluví už normálním hlasem. „O policii vím, ale bohužel mám rozbitý přední kolo,“ potom se zkoumavě podívá na Gabrielin letoun a řekne: „To je jeden z těch letounů, co se přestavují v motorky? Jestli se nepletu, tak v téhle formě jsou přední kola nevyužita a složena pod strojem, že ano?“ Přijde blíž k letounu a chvíli ho zkoumá, nedotýká se, jen si ho zblízka prohlíží. „Myslím, že bych mohl to kolo přemontovat na mojí motorku, pokud bys mi to teda dovolila,“ řekne a podívá se na Gabrielu. „Jestli někdo nemáte lepší nápad.“ Potom se otočí na Alessandru a zakřičí: „Nápad, jak se odtud dostat? Jede sem policie.“

Osud - 13. listopadu 2014 20:34

Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor: Plac před jídelnou Roozhovor s Claire Claire najdeš hned před jídelnou. Když se jí zeptáš na spolupráci, chvíli si tě zamyšleně prohlíží, jako kdyby vymýšlela, k čemu bys mohla být dobrá. „Hm…“ zkonstatuje. „Jo, můžeme být spolu. Ale máš nějak plán? A koho přibereme? Někoho od Hefaisovců? A hlavně ne Dionýsovce, s těma je vždy potíž,“ řekne potom se na tebe podívá pohledem, jako kdybys jí měla okamžitě předložit plán na dobytí tróje.

Osud - 13. listopadu 2014 20:38

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor: Athénin srub Ve srubu hledání zbraní a něčeho navíc Když přijdeš do srubu je tam jen Sydney, malá hnědovlasá holčička, zrovna se přehrabuje ve skříni, patrně hledá něco na sebe. „Ahoj,“ řekne a chvíli na tebe překvapeně zírá, „ty jsi ten nový, že ano? Já jsem Sydney.“ Představí se ti od skříně a potom do ní opět strčí hlavu. Máš tedy v celku klid na ozbrojení a hledání nějakého materiálu na chemické zbraně. Z první skříně na tebe vypadnou srolované zeměpisné mapy. Potom, co se ti je podaří naskládat zase zpátky, najdeš v druhé skříni spoustu tabulek, kalkulačky, pravítka a další matematické potřeby. Třetí skříň je vysoká kovová a jako z jediné z ní vede trubka do stropu, když jí otevřeš, objevíš v ní baňky se všemi základními látkami k chemickým pokusům. Ve vedlejší skříni, která už vypadá stejně jako ostatní, najdeš kahan,(jen kdyby se tady někde našel přívod plynu...) baňky, zkumavky, pipety a tak dále a tak dále. Můžeš si vyrobit, co myslíš, že budeš potřebovat. MH: Prosím napiš mi do dalšího příspěvku, co přesně a kolik si toho bereš a uvaž, kolik toho můžeš mít, když to v něčem musíš nést. Například s plným kufrem by se ti vážně špatně běhalo po lese. Zbraně najdeš ve sklepě, tam, kde jsme cvičily s Alyssou. Jsou tam všechny možné zbraně i zbroj a helmy, je na tvém uvážení, co si vezmeš s sebou. Potom, co se objevíš zase nahoře, už je Sydney pryč, asi už je u lesa, měl bys najít Alyssu a také se tam co nejrychleji přesunout.

Alyssa Wonder - 13. listopadu 2014 23:25

Dobře změna plánů Nakonec Claire najdu jak stojí před jídelnou a když se jí zeptám zda by nebyla ta třetí tak si mně chvíli zamyšleně prohlíží. Tohle nebyl dobrý nápad už vím co mí na ní vadí.Je pompézní a nadutá.Bere arogantin po každém jídle.Když jsme se setkali tak to byla ona kdo mně obvinila že nejsem moc chytrá.Podobným osobám jsem pak začala říkat supernerdi. I teď si mně prohlíží jako kdyby přemýšlela k čemu bych jí mohla být dobrá.Je jako ta holka která když jsem jí pak řekla že jsme jí nedělali vokály řekla kam až to Beyonce nakonec dotáhla. A já jí řekla kam si to může strčit. Ne Aidena jí předhodit nemůžu navíc ona by nikdy nesouhlasila s nováčkem.Ať si hledá někoho jiného což se potvrdí když se mně pak Claire zeptá. I když potřebujeme někoho normálního a tak se zeptám Ahramed.Jistě pojem normální není zrovna správný,ale já se chci pobavit kdežto Claire chce vyhrát. To jsem poznala už podle toho pohledu. "Hefaistovi potomci to je dobrý nápad já teď půjdu dovnitř se někoho zeptat." A zmizím ve dveřích dřív než Claire stačí něco říct.Jistě nebude tomu rozumět nebo to chápat,ale pokud Ahramed nenajdu je tu ještě pořád plán B. A na tom budu trvat. Když najdu Ahramed tentokrát jí normálně oslovím. "Ahoj nechtěla by jsi být třetí v našem týmu?" To že potřebujem někoho normálního tentokrát neřeknu protože by se začala smát a pak řekla já a normální.I když to je pravda ovšem to by se dalo říct i o nás.

Aerith Winter - 14. listopadu 2014 15:35

Do tábora Cleo McMillan Poděkovala jsem Osirisovi a následně jsem se zády opřela o zeď jednoho domu. Fjuu, vydechla jsem a zadívala se k obloze. Doufám, že to nebude dlouho trvat. Je tu nějaká napjatá atmosféra. Problesklo mi hlavou a podívala jsem se na Cleo, která vypadala velice nervózně. Poté se u nás objevili dva pegasové. Mile jsem se usmála a k jednomu přistoupila. Jop, nic se neboj, stačí si na něj jen sednout a on už tě v pořádku doveze do tábora sám. Nemusíš ho řídit, nic takového. Pak jsem Cleo pomohla její tašku připevnit k sedlu pegase a vyskočit jí do sedla. Sama jsem se pak vyhoupla do sedla na svého pegase a jemně ho pobídla. Tak pojď hochu, letíme domů. Špitla jsem mu tiše a pak se jen držela a sledovala Cleo, jak je na tom.

Osud - 14. listopadu 2014 21:12

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – 13:30 Cesta a tábor Cesta a před branami tábora Potom, co se Cleo podaří (ať už s menšími či většími obtížemi) usadit na pegase, nasedne na svého i Aerith a je čas vyrazit. Cesta je klidná a tak, pokud se nebojíte, se můžete dívat i dolů. Letíte nejdříve přes oceán, až se přiblížíte k USA a to konkrétně k New Yorku. U Long Isladnu začnou pegasové klesat a poslední kus cesty doběhnou, až se zastaví u velké brány s nápisem: Tábor polokrevných. Ani jedna z vás nemá problém (i přes dyslexii) nápis přečíst, je totiž ve starořečtině. Je čas jít dovnitř a najít Hestii.

Osud - 14. listopadu 2014 21:13

Pro Alyssu, Ahramed (Julii, Leslie, Amelly a Donnieho) 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor: Jídelna Pozor blíží se Claire Chvíli potom, co Alyssa vejde do jídelny, do ní nakráčí i Claire. Rozhlídne se do všech stran a potom zachytí pohledem Alyssu, která se baví s Ahramed. Rázem se změní její výraz, rozzlobeně nakráčí za Alyssou a naprosto neslušně se vmísí do řeči Alyssy a Ahramed. „Vážně? Já jsem ti snad před minutou neřekla, abys nebrala žádné Dionýsovce? Vždyť ani neumí vzít zbraň do ruky.“ Podívá se na Ahramed, ale ani jí nenapadne, že by jí mohla urazit. „Každopádně, jestli chceš být v týmu s ní, se mnou nepočítej. Jdu si sehnat někoho jiného,“ řekne a nasupeně vykráčí ven. Ani vám nenechá čas zareagovat.

Osud - 14. listopadu 2014 21:58

Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor polokrevných: Plac před lesem Claire Stojíš před lesem, kde se máte sejít. Tvoji sourozenci tam už oba jsou a s nimi athénovec Marthy. Vypadá to, že utvořili skupinku spolu. Všichni už jsou plně ozbrojeni. Dále se sem pomalinku začínají trousit jednotlivci. Další, kdo se přitrousí je Claire a jde přímo za tebou. „A výborně, jsi tady,“ řekne a přeměří si tě pohledem. Není možná nejmilejší kolega, ale jinak by to špatná volba nebyla. Bojovat i plánovat umí. „Napadlo mě, jestli bys nechtěl být se mnou v týmu?“ zeptá se a čeká, co jí odpovíš.

James "Chris" Black - 14. listopadu 2014 22:09

Claire Osud Přivřu oči a nechávám sluneční paprsky, aby prostoupili do mého těla. Cítím se silnější. Lepší. Jako by všechno nečisté z mého těla vysál nějaký obří stroj. Jako vždycky. Někdo mě ale vyruší. CHvíli se bojím, že to vážně jsou moji "milovaní" sourozenci, ale ne. Je to Claire. Usměji se na ni. Je upjatá, jako všichni z jejího srubu, ale dobrý kolega a jako všichni má aspoň trochu citu. Zahledím se na své sourozence. Oprava. Jako skoro všichni. Odlepím se od stěny o kterou jsem se opíral. "Rád." Usměji se a přehodím "Zlatou smrt" z ruky do ruky. Vzpomenu si na brnění skryté v truhle mého domova. Už dlouho jsem ho nevytáhl, jen na občasné vyčištění. Měl bych s tím něco udělat... A nebo ne. Nikdo mě tu v něm neviděl a je to tak lepší. "Nějaký nápad, kdo by mohl být třetí?" Jsem Claire vděčný, že mě nenechala tu stát jako blbce, takže velení přenechám na ní, i když proti tomu moje Áresovská část protestuje.

Aiden Carlson - 15. listopadu 2014 20:37

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Athénin srub Aneb malý chemik zasahuje, část I. Když přijdu do srubu a otevřu dveře, vystrčí na mě ze skříně hlavu malá holčička, kterou automaticky přiřadím ke svým sourozenců, už kvůli barvě vlasů. "Ahoj, já jsem Aiden, Těší mě.. Jo, jsem ten nový. To už se o mně ví?," zeptám se trochu překvapeně. To je rychlost... Začnu prohledávat skříně. Z první se na mě vyvalí spousta map, ale než je naskládám zpátky, prohlédnu si je. Hledám mapu tábora a okolí. Mohla by se hodit. V další skříni najdu matematické a geometrické pomůcky. Fuj, jenom vidím kalkulačku a už si vzpomínám na tu učitelku, se kterou jsem se hádal kvůli tomu, že nerozumí algoritmům. Samozřejmě jsem měl pravdu. Proto skříň rychle zavřu a hledám dál. Třetí skříň v sobě už od prvního pohledu skrývá to, co potřebuji. Užuž vytahuji nástroje, ale pak si vzpomenu na zbraně. Ty mají přednost. Seběhnu na cvičiště a prohlédnu si sbírku zbraní. Co si vzít, co si vzít... Možná kopí? Nene, moc velké a navíc jsem to nikdy neměl v ruce. Nakonec sáhnu a klasickém řeckém meči v pochvě a zase se vrátím do srubu. Sydney už tu není, což považuji za dobrou zprávu. Aspoň bude klid na práci.. Připravím si věci které budu potřebovat, nasadím si ochranné brýle a začnu vyrábět věc, jejíž recept jsem se kvůli bezpečnosti naučil raději nazpaměť. Základem je moučkový cukr a dusičnan draselný... Za necelých pět minut je směs na vytvoření dýmu s mou lehkou úpravou ve třech zkumavkách o velikosti asi deset centimetrů. Při prudkém nárazu by měla chemická reakce začít vytvářet hustý dým.. Snad to vyjde.. Vzhledem k tomu, že se znám, tak vím, že se pravděpodobně něco pokazí. S mečem kolem pasu a se zkumavkami, které opatrně nesu v rukou, se vydám před arénu hledat Alyssu. Doufám, že ta holka našla někoho třetího. Dneska už toho mám po krk.

Cleo McMillan - 15. listopadu 2014 21:24

Tábor Polokrevných Aerith Winter Když mi Aerith pomohla vyškrábat se na pegase, tak se usadila i ona a letěli jsme. Koukala jsem se dolů a pozorovala jsem všechno co se pode mnou dělo. Letěli jsme přes moře až k USA, kde jsem nikdy předtím nebyla. Poté jsme přijeli k New Yorku. "Byla jsi někdy v New Yorku?" zeptala jsem se Aerith a pak jsme přiletěli až k Long Islandu, kde jsme postupně začali klesat. Kus ještě pegasové běželi, ale nakonec jsme spočnuli před velkou cedulí s nápisem Tábor polokrevných, ale sama jsem se divila tomu, že jsem to dokázala přečíst. "Jakým to je jazykem?" zeptala jsem se Aerith, jelikož jsem to nepoznala. Zamyslela jsem se nad tím, ale žádný mě nenapadl. Poté jsem jen čekala, co bude dál.

Gabriela Anderson - 15. listopadu 2014 23:30

Polokrevní v nouzi... Ta holka je snad hluchá nebo  co. TO je můj první dojem z polokrevné přede mnou. Nejen, že na mě ječí, ale ještě si myslí, že jsem na ně ty policajty zavolala já. Sakra být víc po svém otci, tka se opravdu naštvu. Naštěstí pro všechny zůčastněné, jsme víc po matce, takže se nadechnu, že chci něco říct, ale všiimnu si kluka tmavé pleti kousek ode mě. No, jsme sakra ráda, že jí to vysvětlí. Už tak ráda nejsme z toho, jak si prohléří můj letoun, ale je pravda, že je odsud musíme nějak dostat. Přistát dokážu i bez kol. Konec konců tohle vozítko se mnou zažilo hodně a nikdy nezklamalo. "Fajn, ale musíme si pospíšit." kývnu na něj a začnu společně s ním odmontovávat to kolo, které potřebují. Nějak mě víc nezajímají. No jo, jsem Árésovec. Většinou toho moc nenamluvím "Doufám, že mi ho potom vrátíš. Jinak mě naštveš a pořádně." řeknu a byl oto míněno spíš jako vtip než opravdová výhružka. "Franky...Hele hezky v klidu. Na takovýhle věci si zvykneš." řeknu, když se ohlídnu na Franka, který na to musí asi koukat jako u vytržení nebo ještě hůř. Snad se nám to s tím kolem povede a já odsud budu moct rychle vypadnout. Konec konců moje priorita je dostat Franka do tábora. Nepotřebuju sbírat plusové body, abyhc dostala usměvavého smajlíka a za tři smajlíky odměnu v podobě lízátka...

Aerith Winter - 17. listopadu 2014 17:01

Do tábora Cleo McMillan Užívala jsem si ten pocit svobody, když jsem letěla na tom pegasovi. Byla jsem ráda, že se konečně vracím domů, mezi své přátele a blízké. Nemohla jsem se dočkat, až tam budeme. Jo jednou. Ani se mi tam moc nelíbilo. Odpověděla jsem Cleo na její otázku a pak jsem si opět užívala toho větru, který mi čechral vlasy. Když jsme přistáli, pegasové nás ještě kus dovezli pěšky. Sesedla jsem z něj až když jsme stáli před branou. S úsměvem jsem ho poplácala po zádech a pohladila. Díky chlapče. Sundala jsem si svoje věci a nechala ho jít. Jazykem? Víš, že ani nevím? Nebo sem to už zapomněla. Každopádně důležité je to, že to přečteme, ne? A poté jsem s hlubokým nádechem vstoupila do tábora. Konečně doma.

Osud - 17. listopadu 2014 21:26

Pro Gabrielu, Franka, Alessandru a Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Oprava motorky a poldové Podaří se vám konečně odmontovat kolo od Gabrieliny motorky a dát motorku do takového stavu, aby mohla vzlétnout a zase přistát. V tu chvíli si všimnete, že se policie nebezpečně přibližuje, do několika minut bude u vás. Rozhodně nemůžete stihnout kolo namontovat dost rychle. „To kolo už namontovat na svojí motorku zvládnu sám, myslíte, že byste zvládli nějak zdržet tu policii?“ zeptá se vás Leo, přičemž to znovu přetlumočí Alessandře zřetelně nahlas.

Osud - 17. listopadu 2014 21:28

Pro Cleo a Aerith 3. 7. 2014 – 13:35 Tábor polokrevných Hestia a odpolední program Když vstupujete do tábora, je tu docela ruch, přestože je kolem poledne. Kolem se míhají polobohové, jak v běžném oblečení, tak ve zbroji. Pravděpodobně se chystají na nějakou odpolední hru. Máte namířeno k Hestii, abyste jí řekli, co se stalo a že jste tu. Ale dřív, než dojdete do hlavní budovy, na Hestii narazíte po cestě. „Aerith, už jsi zpátky,“ řekne babička – Hestie vlídným hlasem, který ve vás vyvolává pocit bezpečí a domova. „A ty budeš určitě Cleo, že? Já se jmenuji Hestie, vedu tábor polokrevných.“ „Ráda bych si s tebou někde v klidu popovídala,“ řekne Cleo a potom se podívá na Aerith. „Aerith, děkuji ti, že jsi se o Cleo postarala. Můžeš se jít najíst a po obědě je naplánovaná celotáborová hra v lese, bylo by skvělé, kdyby ses také zapojila.“ Hestia toho má s Cleo hodně co probírat, takže se ti snaží jemně naznačit, že máš jít po svých. Potom, co Aerith odejde, se Hestia otočí opět na Cleo a pomalu se rozejde směrem k velkému domu. Dojdete mlčky až na zápraží, kde je stůl se dvěma židlemi. „Posaď se,“ řekne ti a ukáže na jednu ze židlí, na druhou si sedne ona. „Dala by sis něco k pití?“ zeptá se tě a pokud si něco přeješ prostě se ti to zjeví na stole. „Pověz mi, co víš o táboře a o své matce?“

Osud - 17. listopadu 2014 21:29

Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14:00 Tábor polokrevných: Plac před lesem Claire a hledání třetího Claire se upřímě usměje, obzvlášť, když jí necháš vést. „Výborně,“ řekne. „Chtěla jsem přibrat Hefaistovce, ale ti už nejsou volní. Celkově je většina tábora už naskupinkovaná,“ povzdechne si. „Bylo by skvělé, kdybys někoho sehnal, já se zatím půjdu ozbrojit,“ řekne ti a odejte. Pravděpodobně to je na tobě. Když procházíš táborem, abys našel ještě třetího do hry, všimneš si zrovna přicházející Aerith s nějakou novou polokrevnou a Hestií.

James "Chris" Black - 17. listopadu 2014 21:36

Osoba... OSOBA! Na mě? Bude to na mě? Tak to se bojím výsledku. Jsem rád, že mi Claire důvěřuje ale zase tolik by nemusela. Se zachmuřenou tváří a pohledem zaraženým do země jdu po táboře a hledám vhodnou oběť, ale jako vždy nikoho nenalézám. Vykašlal bych se na to a vyrazil na ošetřovnu, ale nechci zklamat někoho, kdo do mě vložil důvěru. A v tom pošmurném dni jak to vypadá mi zazářilo světýlko. Nejprve jen nejasý obrys, ale pak... "Aerith!" Křiknu a rozběhnu se k opálené dívce. Jsem jako malej kluk. Skoro mi spadli sluneční brýle. Doběhnu k ní a zastavím se tak rychle, až mi podklouzne noha. "Ahoj!" Řeknu bujaře a obejmu ji. je moje nejlepší a jediná kamarádka, nepříjde mi to divný. Neviděl jsem ji celej rok, pro bohy. "Vypadáš jinak." Zašklebím se a ve tváři se mi vytvoří ďolíčky. Skoro jsem zapomněl, jak se směje.

Aerith Winter - 17. listopadu 2014 21:48

Vůně domova Procházeli jsme s Celo táborem a já se ze široka usmála. Vypadá to, že se všichni dobře baví. Řekla jsem a podívala sen a Cleo, která byla chudák celá nesvá. Lehce jsem do ní drcla ramenem, neboj, na ten ruch si tady zvykneš a když budeš cokoliv potřebovat, jsem tady s tebou. Znovu jsem se na ní mile usmála a pak nás zastavila Hestie. Tak ráda vás vidím! Řekla jsem nadšeně a už se jí chystala obejmout, ale zastavila jsem se. Dle mě to je pro vysoce postavené nepřípustné, navíc kdybych jí hodně zmáčkla, mohla bych jí ublížit, stařence (:D). Povzbudivě jsem se podívala na Cleo a lehce jí popostrčila, aby se ničeho nebál a šla. V obličeji jsem měla výraz plný naděje, očekávání a bezpečí. Rozhodně jsem jí chtěla předat ten pocit, aby se ničeho nebála, i když nevím, jestli se mi to povedlo. Poté jsem se ocitla sama. Pomalu jsem se rozešla směrem k mému domovu, který jsem něco málo přes rok neviděla. Aaach, jak se těšim až si dám vanu. A pak jsem slyšela pro mě velice známý hlas. Zastavila jsem se a podívala se směrem, odkud bylo zvolané mé jméno a odkud šli kroky. Když jsem si všimla Chrise, začala jsem se ze široka usmívat. No nekecej! A i já jsem ho pevně objala. Nějak jsi vyrostl, ne? A lehce jsem do něj drcla, jakožto způsob pozdravu. Jinak? Chceš říct, že se na mě moderní město, kde jsem se jen flákala, podepsalo? Ztloustla jsem snad? Všechno jsem to řekla se smíchem a podívala jsem se na sebe. Poté jsem na něj vzhlédla, jsem ráda, že jsem zase doma. Špitla jsem trochu tišeji, než obvykle a stále jsem se usmívala. Jako kdyby mi ten úsměv přimrzl na tváři. Potom jsem se ale znovu rozešla směrem ke mně domů. Ty co se tu děje. Prý nějaká odpolední hra v lese, či co. A nějaký novinky, hm?

Alessandra De´Lacroix - 18. listopadu 2014 13:58

Dievča zase prehovorí tak potichu, že mi to škrípe s nervami, a Leo jej rovnako potichu odpovedá, no potom sa otočí na mňa a... zrazu ho počujem. Zamrkám. Akoby mi tlmočil... Umh. Pomasírujem si ucho a akosi mi zabliká žiarovčička nad hlavou. Hlúpy výbuch. Och nie, čo ak zostanem doživotne nahluchlá? Čo potom spravím? Nebudem nič počuť. Budem...nedokonalá. Nie nie. Poznám skvelých doktorov a chirurgov. Určite niečo vymyslia. Ale nechcem chodiť s načúvacím prístrojom, budem vyzerať ako senilná. Zájdeme na technické inovácie. Budú musieť vymyslieť niečo čo nevidieť. Možno už aj existujú nejaké strojčeky čo sú iba vnútri ucha. Áno, nikto o tom nebude musieť vedieť. A možno to zmizne samo od seba. Musí.  Popri mojom strachovaní ani nevnímam, ako chcú riešiť náš problém s dopravou, kým sa na mňa Leo neotočí a znova na mňa neprehovorí, re mňa normálnou, hlasitosťou. Skúsim mu odpovedať nromálne. Nakoniec, ak prídu policajti, nebudem musieť na nich kičať. Odkašlem si teda a prehovorím hlasom, ktorý pre mňa znie síce ticho, ale ešte zrozumiteĺne, a v skutčnosti je už iba mierne zvýšený. No normálne, zavezú nás tam policajti ak nevíde to... Spýtavo sa pozriem na to čo začnú prevádzať s motorkou, ...čo tam robíte. Nechajte ich na mne. Už veľa krát som sa s nimi stretla. Mávnem ľahostajne rukou. Prečo z nich majú taký strach? Sú to len policajti. Ak to budú chlapi, je to vyhraté, ak ženy...nuž, ktorá si rada neprilepší. Aj tak nevedia čo sa tu stalo. Proste poviem že to tu vybuchlo a zahrám to na ublíženú.

James "Chris" Black - 18. listopadu 2014 14:44

Aerith Zašklebím se na ni. "Ba naopak. Vypadáš podvyživeně." Drcnu do ní naoplátku. "Možná tě to překvapí má milá, ale i když se mě moji milovaní sourozenci pořád snaží zadupat do země, pořád rostu." Dám ruce v bok. Já zestárl, ale z ní se pomalu stává... No něco příbuzného ženě. "Jo, zase akčňák. Bohové, bojím se že si mě zase sourozecni spletou s lovnou zvěří." Řeknu nenadšeně a odfrknu si. "Ale potom co si to odbiju bychom si mohli jít zaplavat, ne?" V plavání jsem dobrý, navíc mě to baví. Pak mě napadne ďábelský plán. "Hele, potřebujem třetího do skupinky. Kdybych ti podstrčil něco podobného kafi, šla bys?" Je to takový můj malý experiment, výtažek z rostliny teudaia. Nikdy se nepíše, že se nesmí používat, protože ho nikdo nezná. A navíc to není nabuzovák, jen udrží usínajícího na nohou.

Amelly Brown - 18. listopadu 2014 16:35

Jídelna Leslie, Julie, Ahramed, Alysha, Claire Nad Lesliinou 'povzbudivou' řečí se jen zasměju, a stejně pobaveně sleduju Ahramed jak se snaží plácnout Leslie do ramene. Kupodivu se jí to povedlo už na podruhé, ale na mě jenom vyplázne jazyk. Nedivím se jí, ještě by se tu mohla vyvrátit. Při té představě se pousměju, a chci začím plánovat dál, když se zničeho nic zjeví Alyssa. Jde přímo k Ahramed a ptá se jestli nechce být s ní v týmu. Tím se vyřešil problém jednoho člověka navíc. Témeř vzápětí ale dovnitř nakráčí Claire, a spustí na Alyssu kanonádu jaktože bere Dionýsovce. Musím jí ale v duchu dát za pravdu, protože pořád jenom pijou. Claire nakonec uraženě odkráčí, a problém pořád není vyřešen. "Ehm." odkašlu si. "Takže Leslie, Julie, budete se mnou? My dvě si zopáknem jak se drží zbraň, a tebe to naučíme." Mluvím spíš k Julii, i když první otázka byla směřovaná oběma. "Měly bychom se ale rozhodnout, protože už se za chvíli začne." Trochu nervózní popostávám u stolu připravená ještě vyrazit do zbrojírny.

Leslie Moore - 18. listopadu 2014 17:21

Jídelna Všichni kolem (už se v tom ztrácím) Když se nabídnou do týmu kromě mě i Julie a Ahramed, zdá se, že Amelly trošku znervózní - asi nechce odmítnout žádnou z nás. Když se pak objeví Alyssa a zachrání situaci přizváním Ahramed, Amelly udělá tým ze sebe, mě a Julie. To půjde. "Jo, jasně že jdu. Takže k lesu?" zeptám se, než mi stihne dojít, že Julie nemůže mít vlastní výzbroj. "Vlastně ne. Nejdřív zbrojírna, jasně. Takže, Julie, půjdeš? Snad najdeme něco, co by ti sedlo." Už se docela těším na "hry". Jsem zvědavá, co to bude tentokrát. Boj o vlajku ne, na ten bývají větší týmy, takže nejspíš nějaký lov. Těžko říct. "Co myslíte, že budeme dnes dělat?" zeptám se, když vyrazíme.

Julie Tarner - 18. listopadu 2014 18:49

z jídelny ven Leslie, Amelly "Pokud si jste jisté, že do týmu chcete nemehlo Ci s ničím neumí. Jasně že jdu s vámi." Řeknu lehce pobaveně. To se už zvedám od stolu musíme se přece taky trochu pohnout z mista. Leslie začne hned plánovat strategii zatímco mě v hlavě akorát vrtá, co si mám vzit za zbraň, když jsem žádnou nikdy nedržela v rukach. Že tohle odpoledne bude sranda mi je už dost jasné. "A to fakt věříte, že mě něco stihnete naučit? Ve škole se jim to totiž příliš nevedlo." Podotknu, ale mám za to, že zrovna tohodle si už mohla všimnout Amelly ve škole.

Aerith Winter - 18. listopadu 2014 20:18

J. Chris Black Ještě pořád ti nedali pokoj jo? A pomalým krokem jsme směřovali k mému malému, momentálně zchátralému domečku. Tam bude ale tuna prachu, fuj. Jooo to beru. Ani nevíš, jak sem se na to těšila. Ty městské bazény, to je hnus. A oklepala jsem se. Opravdu nic nemělo na to, když jsem si mohla zaplavat v jezeře, kde mě nic nesvazovali a nesmrděl tam chlor a všechno možné. Chceš mě snad zabít hned jak příjdu? Víš jak dlouho jsem necvičila, a jak musim bejt unavená po dnešní dlouhé cestě? A ty mě hned do toho ženeš? Vyjekla jsem, ale Chris si mohl být jistý, že tam budu. Vždycky se na mě v těhlech akcích mohl spolehnout. Nezmeškám přeci šanci se vytáhnout před mým bratrem a nakopat mu prdel. Stejně jako Leslie. Ty bude tam Leslie a můj bratr Leonard? Usmála jsem se na něj šibalsky. Byla by sranda nakopat jim zadek hned co příjdu do tábora, nemyslíš? Tuhle větu mohl brát jako souhlas. Moc ráda se účastním, alespoň se zase dostanu do formy.. a nebo to ukáže, jak moc jsme z formy oproti ostatním vyletěla. Jen se převlíknu, kde se sejdem? A my už stáli před mým domem.

James "Chris" Black - 18. listopadu 2014 20:34

Aerith Smutně se na ni podívám. "Máš dojem že by měli?" Rád bych jim ukázal, kdo jsem. Už mě to pěkně štve, ale nebyla příležitost. Nakrčím ret v náhlém záchvatu odporu. "Jo, to předpokládám." Už jen ta představa je absolutně nechutná. Vím, že jen vtipkuje tak to nekomentuju. Jsem ale rád, že se přidala. Fakt rád. Bez ní by to vlastně ani nebylo ono. Teprve teď mi dochází, jak moc mi chyběla. Zazubím se na ni. "U ošetřoven." Mrknu na ni a zmizím tam... Ošetřovna Když jsem tam došel, jedna z nymf se na mě udiveně podívala. Jo, často nechodím v brnění. A nikdy jsem nebyl ve svém opravdovém. Moc mi nechybí. Chvíli jsem hledal správnou lahvičku, ale pak jsem to našel. Je v ní namodralý, stříbřitý prášek. Nasypal jsem ho do sklenice s vodou. Zatřpytil se a rozpustil. Fajn, to by mohlo fungovat. Proti ztuhlosti svalů, bolesti hlavy... Zkoušel jsem to na sobě, ale skoro mi to vypálilo oči, kvůli mému... defektu.

Aiden Carlson - 18. listopadu 2014 21:22

Na cestě k lesu Již vybaven a připraven se vydám ze srubu najít Alyssu. Jsem zvědavý, koho našla... Doufám, že to bude někdo normální. Začínám mít z Alyssy zvláštní dojem. Je taková... přenerdovaná? Super vědecký pojem, asi si ho nechám patentovat. Alyssu najdu v jídelně, jak se zrovna účastní hádky jednoho člověka s dívkou, která je dost podobná dětem Athény. Zastavím se kousek od nich a poslouchám ji. Naštvaná neznámá pak odejde, projde kolem mě, ale já jí nevěnuji příliš velkou pozornost. Vydám za svojí sourozenkyní a ještě jednou dívkou. "Tak jsem našel, co jsem potřeboval," ukážu Alysse svůj meč. Pak se podívám na tu neznámou a představím se: "Těši mě, jsem Aiden, syn Athény," usměji se. "Neměli bychom jít? Ať nejdeme pozdě," zeptám se dívek. Ony vedou, ty jsi tady nováček, aby bylo jasno.

Ahramed Delgado - 19. listopadu 2014 14:33

Na cestě k lesu Alyss, Aiden Překvapeně kouknu na Alyssu, ale tentokrát mne chce dostat na lopatky něčím zcela jiným. Zakloním se, chytnu se při tom stolu, abych na nich fakt neskončila a mile se usměji, tedy se spíš o to pokusím. „Jestli jsi smířená s vítězstvím od konce,“ pokrčím rameny a zazubím se, „tobě to nejde odmítnout.“ Zvednu se, ze stolu vezmu nedotčenou placatku a zvednu se. Chvíli chytám rovnováhu, ale to už tu je jedna z těch nechutně chytrých osob. Ihned sprdne Alyssu a nabručeně odejde. Skoro se složím na zem v záchvatu smíchu (že jsem na té zemi poslední dobou strašně často). „Tohle byla součást nějakého super plánu, že?“ Mrknu na Alyss, „kdo je třetí do party?“ To, ale promluví kluk, který právě přišel a hned ukazuje meč. Pak se obrátí na mne s představováním, „čauky, Ahramed, ožralá dcera ožralce.“ Zazubím se a vtisknu mu do ruky placatku. Hned na to ho obejmu, „mír a lásku, krasavče!“ Pak stejně jako on čekám, jestli si nepotřebuje Alyssa někde ještě zajít, jinak se lehce vrávoravým krokem vydám k lesu.

Aerith Winter - 19. listopadu 2014 18:31

Doma Konečně jsem po roce a kousek vlezla do svého pokoje. Udivilo mě, kolik zde sedlo prachu na všechny moje věci. No fuj, budu to tu muset pořádně uklidit. Pak jsem se ale hrnula ke své šatní skříni. Doufám, že to všechno nesežrali moli. A nebo prach. Řekla jsem si a pak skříň dokořán otevřela. Oblečení bylo zaprášené, ale celé. No bude se to muset přeprat. Pro teď to ale vydrží. A sáhla jsem po svém brnění, které neslo barvu černočerné tmy, bylo lehké jako vánek a elegantní jako šaty Afroditiny. Jak mi tohle chybělo. Rychle jsem ho oprášila a pak nasoukala na sebe. Neztrácela jsem v pokoji další minuty a už mizela venku. Ošetřovna Vlasy jsem si cestou zapletla do úhledného copu, aby mi nepřekáželi. Pak už jsem zamířila k ošetřovně, kde se mám opět sejít s Chrisem. Bude to zábava. Konečně se trochu odreaguju po tom roce. Heej, mávala jsem na Chrise z dálky a kousek popoběhla, abych u něj byla dřív. Tak sem tu, v kolik že ta sranda začíná? Zeptala jsem se ho s úsměvem na rtech.

James "Chris" Black - 19. listopadu 2014 21:13

Ošetřovna Napiju se modrého pití. CHutná to jako brusinková šťáva. Pak příjde Aerith a já se na ni ušklíbnu. "Za pár minut." Konstatuju. Naučil jsem se číst hodiny dle polohy slunce. Máme rádi sluníčko. "Chceš?" Podám jí sklenici s modrou vodou*. Pak se na ni usměji a vydám k lesu. Jsem zvědavej, co na nád vedení chystá, ale mám dojem že po téhle akci budu mít mnohem víc plno na ošetřovně. Zobrazit SPOILER (Sakra, to mi připomělo Kameňák)

Cleo McMillan - 20. listopadu 2014 08:28

Hestie Poté co jsme s Aerith vešly do tábora, jsme měli v plánu najít Hestii, což se nám podařilo. Chvíli si povídala s Aerith a pak se obrátila na mě. Na její mluvení jsem jen nervózně přikývla. Poté poslala Aerith někam pryč a já s ní zůstala sama. Společně jsme došli až na zápraží jednoho domu a tam jsme si sedli. Zeptala se mě, zda nechci něco k pití. "Ano, prosím, vodu." řekla jsem a z ničeho nic se tam objevila sklenice. Začínalo to být čím dál děsivější a čím dál tím víc se mi to zamlouvalo. "No, o mé matce toho vím málo. Dřív mi táta tvrdil, že měla autonehodu, ale dnes jsem se dozvěděla, že byla bohyně, ale otec mi neřekl jaká." vysvětlila jsem záležitost se svojí matkou a pak jsem odpověděla na otázku ohledně tábora. "Aerith mi vysvětlila, že tu chrání polobohy před monstry, která nás chtějí zabít. Jedno z nich jsme dnes viděli. A že tu budu v bezpečí a budu mezi svými." řekla jsem Hestii.

Aerith Winter - 21. listopadu 2014 19:35

K lesu - s Chrisem Doběhla jsem k němu a s radostí si od něj vzala tu modrou tekutinu. Ochutnám.. jestli je to tak zázračné, jak jsi říkal. Zasmála jsem se a pak jsem si trochu cucla té modré tekutiny. Nechutná to špatně. Nahodila jsem a pak jsem se s ním pomalu vydala směrem k lesu. Doufám, že to nebude nic namáhavého. Řekla jsem a pak se protáhla tak, až mi křuplo v zádech. Jak jsme tak šli, prohlížela jsem si tábor a lidi, který jsme potkali, jako kdybych tam byla prvně. Ani nevíš jak moc mi to tu chybělo. Řekla jsem s úsměvem na rtech.

James "Chris" Black - 21. listopadu 2014 20:02

K lesu - Aerith "Na chuti furt pracuju. Ve výsledku by to mělo být jako borůvková limonáda." Pokrčím rameny a přehodím si Zlatou smrt z ruky do ruky. Skepticky si ji změřím. "Upřímně až bude nábor na nový ochránce, přihlásím se. Chci vypadnout. Zase do světa..." Prokřupu si krk. Tady je to k nesnesení. Sice mám ošetřovnu a tak, ale prostě chci něco jinýho. Nemám moc rád změny, ale tohle už mi začíná lézt na mozek. "Bratři nesnesitelní, táborníci nešikovní a sprostí, satyři uječení, nymfy... jsou pořád prostě nymfy. Ale abych si pořád nestěžoval, asi zkusím jezdit na koni." Napadlo mě to jen díky tomu, že kolem projela jedna dívka na pegasovi. Byla to nešťastná volba. Ještě mě Aerith překecá, abych jel s ní a pak by najevo mohli vyjet nepěkné věci.

Gabriela Anderson - 21. listopadu 2014 20:14

Co to sakra má znamenat? S tím chlapcem, teda spíš klukem odmontujeme to kolo. Zdá se to v pohodě, vypadá ,že ví co dělá. Vlastně je všechno v pořádku. Nic, co by nebylo tak úplně neobvyklé. Domluvíme sen a tom, že si to spraví sám, když má kolo a že máme zabavit policajty. S tím bych neměla problém - prostě si máme pomáhat. A pak se ozve ta jeho společnice. nejspíš je to tím, že tahle cesta trvá už moc dlouho, nebo tím, že si myslí, že to všechno zvládne sama. A já vypěním. Není to ta reakce, jako papiňák, že byhc prostě vybouchla a začala opravdu zuřit. Je to spíš taková ta reakce chladného hněvu "Myslíš si, že to dokáže zvládnout sama?" křiknu na ní, aby to opravdu slyšela i ona, když je nahluchlá "Tak si posluš!" Ještě, že nemám v ruce zbraň, jinak by po ní asi letěla. "Ještě to nebylo ani v táboře a už si to myslí, že to sežralo veškerou moudrost světa. Tak ať si trhne..."  drmolím si spíš pro sebe a vlezu do letounu. Nastartuju a začnu stoupat. Chci už být v táboře. Nakonec, mám se postarat o to, aby se do tábora dostal Frank. Ostatní polokrevní nejsou moje starost. Jasně, není to zrovna mírná reakce, ale občas se hold musí projevit vznětlivost mého drahého božského otce.

Osud - 21. listopadu 2014 22:10

Pro Alyssu, Aidena, Ahramed, Amely, Leslie, Julii, Chrise, Aerith 3. 7. 2014 – 14:10 Tábor: Na okraji lesa Jdeme a hru Ať už ozbrojení, nebo neozbrojení (Budete mít možnost ozbrojit se později, ale ztratíte čas). Vydáte se před les, kde už je vidět několik skupinek spolu si šuškajících táborníků, většinou jsou ozbrojení. Netrvá to dlouho a přijdou i kentauři Osiris a Corinna a mezi sebou nesou dřevěnou krabici. Krabice se jim nese těžko, ale je otázka, nakolik to je zaviněné její váhou a na kolik, tím, že se celá třese a poskakuje. Uvnitř je očividně něco velmi živého a neklidného. Krabici postaví přímo před vás. A potom začne Osiris mluvit. „Tak, táborníci, postavte se do utvořených trojic, každá trojce bude mít svojí barvu šátků, abychom měli přehled,“ řekne, přičemž vám všem Corinna nabídne šátky. Můžete si je uvázat, kam chcete. „Není dovolena spolupráce mezi týmy, bojovat smíte čímkoliv, k čemu se dostanete, ale nesmí dojít k těžkým zraněním. Proto bych silnější kouzelné předměty nedoporučoval. Rozuměli jste?“ řekne a podívá se hlavně na tým, ve kterém je většina osazenstva Áresova srubu, přičemž se setká s otráveným zahučením. „Na celou hru budeme dohlížet, ať už aby se vám nic nestalo, tak jako rozhodčí. Když dojde k nějakému souboji, prohranou stranu určíme a vyvedeme z lesa ven.“ „Váš úkol. V této krabici je schována bytost, kterou nyní vypustím do lesa a vy jí máte dostat zpátky. Živou, nezraněnou, jinak je jedno, jak to uděláte. Ten tým, jehož hráč tuto bytost přinese sem, a vrátí jí do krabice, zvítězí,“ vysvětlí základ hry. „S krabicí samozřejmě nesmíte hýbat,“ dodá Corinna jako mimochodem. Osiris se na ní otočí a přikývne, potom obrátí svou pozornost zase na vás. „Kromě toho jsou v lese nasazeny další příšery a samozřejmě můžete narazit na nějaký z konkurenčních týmů, takže se mějte na pozoru.“ „Rozuměli jste všemu?“ zeptá se vás nakonec. Pokud se setká s nějakými otázkami, odpoví je, jinak počká, až všichni přikývnete. „Takže až bytost vypustím, budete mít minutu na to se domluvit na taktice a potom budete smět do lesa,“ řekne, potom otevře krabici a vytáhne z ní jakého si skřeta. Skřet se mu vrtí v rukou a nadává, až ho Orisis pustí. Potom se na vás skřet otočí, řekne: „Cha chá, já vám uteču, uteču! a vběhne do lesa. Měří kolem jednoho metru ale je docela rychlý. Máte minutu na to se připravit. MH: Ze začátku veřejně. Ve chvíli kdy vstupujete do lesa, pište soukromě jen mezi sebou po týmech. Do prvního šeptaného mi také udělejte jednoduchý přehledný výpis věcí, které máte s sebou. A s rozumem prosím.

Leonard Silver - 21. listopadu 2014 23:22

U benzínky Dívka na kluzáku naštěstí souhlasila a začala mi pomáhat s odmontováním toho kola. Dokonce se zdálo že by mohla i souhlasit s tím že zdrží ty policajty abych mohl namontovat to kolo a zmizet. Pak se ale ozvala Alessandra s tím že by ty policajty zvládla. Nevím proč, ale najednou se ta druhá dívka docela naštvala. Vlezla do letounu a byla pryč. "Sakra práce!!" Řeknu celkem naštvaně směrem k Alessandře. Mohlo to jít všechno tak snadno.. a teď abych vymyslel co dál. Na chvíli se zastavím a rukama si prohrábnu vlasy. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Pak se podívám na Alessandru. "Dobře... Teď sme v pěkný kaši.. Než přijedou tak to namontovat nedokážu.. Počkáme tady až přijedou. Ty jim řekneš že nás ohrožoval nějakej pošuk se zbraní a chtěl po nás peníze.. Já jsem na něj skočil a on střelil do čerpadla... Tomu by věřit mohly. O ostatní věci se neboj, nikdo jinej kromě nás toho baziliška neviděl, takže kdyby se něco podělalo, začnu mluvit já.. Jasný??!".

Alyssa Wonder - 22. listopadu 2014 12:25

U lesa Důvod proč jsem se rozhodla si vybrat Ahramed byl že Claire má sklony se chovat panovačně.Kdybych jí přibrala byl by to její tým a my ostatní bychom byli jen statisti.A já si užila její příjemné povahy dost když jsem začínala. Teď jí budu muset nějak vysvětlit že jsem si už třetího našla což jí poněkud naštve. „Možná to bude znít kacířsky,ale já se chci pobavit.“odpovím Ahramed kterou má nabídka poněkud udiví.Ovšem nečekala jsme že vejde do jídelny za mnou i když jsem to měla čekat protože už od začátku jsem měla pocit že se Claire vyžívá v tom ostatní komandovat. Víš že by ti docela slušela vojenská uniforma? A pak se svým rázným způsobem vloží do našeho rozhovoru.Sice s Claire souhlasím protože těžko by jste hledali větší dřevo (pokud by se nestřílelo na hrozny s úmyslem z nich udělat džus), ale pokud by na ní Ahramed dýchla tak jde k zemi. „Já už někoho třetího mám ty krávo!“křičím pak za Claire i když nevím zda mně slyší. „Sluníčko odešlo.A to je to taková milá,něžná a citlivá dívka.“pronesu pak s jasným náznakem sarkasmu.Pak se otočím na Ahramed a odpovím. „Ne nebyl já jí jaksi neřekla že ona je tím třetím.Nebo spíš byla protože jsme si to rozmyslela.“ Pak se objeví Aiden který mi ukáže meč který si vybral.Byt jinde provedla bych jednu zkoušku,ale zde bych mohla někoho zranit. „Dobře to byla Claire poznáš jí později.Je to upjatá koza a tak pokud se na tebe bude vytahovat řekni ji kam si to může strčit.“ Pak se Aiden představí a po něm se představí i Ahramed po svém. „To je dcera boha párty a opilců.Máš štěstí že na tebe nedýchla protože to by jsi už ležel na zemi.“odpovím zatímco sleduji její potácivou chůzi.Jistě vybrat si někoho kdo je neustále naložen v lihu není zrovna chytré,ale aspoň bude zábava. „Čas je nekonečný,relativní.Čas je bezvýznamný,ale přesto je to jediné co je.“odpovím pak Aidenovi.Nakonec dorazíme k lesu kde je brzo přinesena bedna ve které bude nejspíš něco co máme ulovit.Vezmu si šátek a uvážu si ho kolem pravého lokte a poslouchám co bude dál.Poněkud mně překvapí že máme do té krabice tu bytost dostat opět živou a nezraněnou hlavně pro Aresovy děti to bude těžké.Přikývnu když oba kentauři domluví a když je skřet vypuštěn otočím se na Aidena a Ahramed zda k tomu nechtějí něco říct.

James "Chris" Black - 22. listopadu 2014 12:41

U lesa Když dojdeme na místo, napjatě čekám co se bude dít. A taky děje. Skřeti. Nemám je rád. Upřímně je nenávidím a je škoda, že ho musíme přinést zdravého a živého. Potěší mě ale, že jsou zakázaná větší zranění i když mám obavu, že to moji drazí sourozenci nedodrží. A pak budu mít já mnohem víc práce. Když je skřet vypuštěn, otočím se na svoji skupinku. "Vy se ho pokuste chytit, já namíchám lektvar na uspávání, OK?" Usměji se na ně a doufám, že mě za to nepřizabijou. Upřímně většina lidí si myslí, že jsem v boji na nic. Jen málo vyvolených to ví. Pokud neprotestují, vydám se na ošetřovnu kde mám svoje nádobíčko. Odhodil jsem Zlatou smrt do kouta, sundal svrchní část brnění a dal se do práce. Zapálit oheň, přidat trochu vody, výtažku z citronkytu, heřmánek, vývar z máku a moji oblíbenou směs. Míchat, míchat, míchat, sundat a hlavně neochutnávat. A pak celý postup zopakovat. Tohle bude na dlouho.

Osud - 22. listopadu 2014 22:12

Pro Chrise a Aerith 3. 7. 2014 – 14:10 Tábor: Na okraji lesa Claire Claire celou dobu pečlivě poslouchá, co kentauři říkají. Když vypustí skřeta, jen se za ním klidně podívá, jak utíká do lesa, přičemž si potichounku šeptem počítá. Jakmile Osiris vyhlásí minutu čas na domluvu, začne něco ťukat na svých hodinkách. To je dar od její matky, mimo hodinek je tam spoustu dalších funkcí jako kalkulačka, gps, nouzový signál a tak dále a tak dále. Momentálně něco počítá. Na to, co řekne Chris, jen zamumlá: „Jo, jasně, jen jdi.“ Moc jí jeho slova nezaujala. Možná, že ani pořádně nevnímala, co říkal. Po půl minutě slavnostně spustí: „Skřeti sice běhají rychle, ale nemají moc velkou výdrž, takže když vezmu v potaz únavu a to, že s sebou nemá žádné tekutiny, měl by se skrývat někde v těchto místech.“ To už je ale Chris dávno pryč a ona mluví jen k Aerith. Ukáže jí hodinky, kde je momentálně nastavená GPS, kde vidíš jakousi červenou blikající tečku a kružnici světlejší červenou. Až nyní si uvědomí, že Chris zmizel. „Kam šel Chris?“ zeptá se jako kdyby vůbec neměla tušení.

Amelly Brown - 23. listopadu 2014 18:56

Hra začíná Leslie, Julie, kdokoli jiný koho můžeme potkat Jako první zamíříme do zbrojírny, už docela rychlím tempem abysme to stihly. "Jasně že ti něco půjde, máš na to vlohy" Řeknu přesvědčeně a malinko netrpělivě, protože tam chci být v čas. Pak odpovím Leslie. "Taky by mě to zajímalo. Možná něco úplně nového za ten půlrok..." Ve zbrojírně si rychle vezmu ze strojanu luk a nějaké vhodné šípy abych nikomu nijak moc neublížila, a po kratinké úvaze ještě dvě dýky, které si schovám pod oblečení tak abych je mohla rychle vytáhnout a zároveň mi nepřekážely. Čekám co si vybere Leslie, a mezitím hledám něco pro Julii. Zkusím pro ni vzít luk, taky dýku, a mečík. Uvidíme jestli jí něco sedne. Pak se podívám na Leslie jestli by ještě něco vzala ona. Pak konečně vyrazíme, a začnu si potichu pobrukovat rychlou dynamickou písničku. Vždycky mi rozproudí krev a zároveň v kombinaci s neznámou hrou mě trochu znervózní. Měla by tak působit i na ostatní, pokud ji někdo uslyší. K lesu dojdeme ve chvíli, kdy přijdou Orisis a Corinna. V duchu si vydechnu že jsme to stihly, a začnu je poslouchat. Šátek(pokud nebude mít nikdo nic proti, vyberu zlaté) si na pevný uzel zavážu na levou paži, a pak sleduju malého skřeta kterého Orisis vytáhne. Takže lov... Dlouho jsem pořádně neběhala, tak snad nejsem úplně z formy. Jakmile skřet odběhne, otočím se k holkám. "Nějaký nápad na taktiku? Mě napadá jenom kroužit kolem v lese a snad ho najdem. Nebo si počkat až ho někdo chytí, a potom jim ho vzít. Pokud to budou Áresovci, tak se mi do toho ale moc chtít nebude." zadívám se jim do očí, a čekám reakci. (Nezírám vám do nich nijak zvlášť dlouho, ale pohled není moc příjemný a nedá se moc dlouho snášet(oči mám hnědozlaté))

Leslie Moore - 23. listopadu 2014 19:24

Zbrojení a hnusná zelená věc Amelly, Julie, etc. Na Amellyinu poznámku se jen ušklíbnu. Za tu dobu, co v táboře žiju - a že to je už pěkně dlouho - se hry nikdy moc neměnily. Zdejší instruktoři zjevně nemají tu největší vynalézavost ze všech. Skoro bych se vsadila, že většinou děláme pořád to samé, co dělali polobohové už ve starověku. Ve zbrojírně si vezmu jednoduché kožené brnění, krátký meč a za pásek strčím dýku. Sleduju Amelly, jak vybírá pro sebe i pro Julii luk, dýky a zjevně jí chce navrhnout i meč. Já mezitím zkusím odhadnout, jakou by Julie mohla mít velikost a vyberu další brnění, o kterém si myslím, že by jí mohlo být akorát. "Tady, zkus si to," podávám jí ho, ukážu, jak si ho má připevnit a utáhnu některé popruhy. "Já myslím, že dobrý, ne?" přikývnu spokojeně když si ji pak prohlédnu. Po cestě k lesu si Amelly začne broukat, čemuž neodolám a přidám se k ní. Zní to strašně, ale já si to užívám. Být zpátky, připravovat se na akci v lese, bavit se s ostatními jako já... Dorazíme tam akorát včas, když už přichází Osiris s Corinnou. Do lesa vypustí něco, co vypadá jako opravdu hodně ošklivý leprikón, jen bez klobouku a hrnce zlata. A navrch hodně sprostého. Šátky vybírá Amelly, takže skončíme u zlaté. Ovážu si ho bojovně kolem hlavy. Začneme se bavit o taktice - Amelly nic moc nenapadá, a já nemůžu říct, že bych na tom byla o moc líp. Trošku znervózním, jak se nám dívá přímo do očí, její pohled a ten jejích sourozenců mi vždycky naháněl husí kůži. Jakoby vám viděli až do duše... "Nemyslím, že by došlo na to, že Áresovci budou nejlepší. Zato bych se bála támhle skupiny s Chrisem," namítnu. Áresovec-zdravotník už se pustil do výroby nějakého ze svých podivných lektvarů. "Já jsem pro partyzánskou činnost. Zabránit ostatním, aby vyhráli a pokud to půjde, tak sebrat skřeta tomu, kdo ho bude mít," řeknu nakonec.

Jason "Frank" Brody - 23. listopadu 2014 20:56

Gabriela Když jsme se zbavili tech potvor, přistáli jsme. Konečně pevná zem. S radostí vylezu z toho pekelného stroje a koukám na ty další dva. Gabriela se s nimi očividně zná. Moc pozornosti jsem jim nevěnoval a znovu si projížděl, co se stalo tam nahoře. Právě jsem byl svědkem jedné věci, o které jsem si myslel, že je nemožná. Viděl jsem ji několikrát, ale vždy jen v kreslených filmech. Gabriela udělala z jedné z těch létajících potvor pečeni. Když si to znovu vybavím, trochu se rozesměju. Když uvidím Gabrielu, jak leze zpátky do toho pekelného stroje, trochu zamrčím, ale lezu za ní. Usadím se a jak vzlétneme, poklepu ji na rameno. "Naučíš mě s tímhle lítat?" zeptám se ji a modlím se, aby přikývla.

Osud - 23. listopadu 2014 21:37

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14:10 Tábor: Před velkým domem Rozhovor s Hestií Hestie poslouchá, co vyprávíš, nakonec přikývne a řekne: „To je všechno pravda.“ Potom se napije svého čaje, který si přičarovala spolu s tvojí vodou. „Nejdřív tě vítám mezi námi v táboře polokrevných. Já jsem Hestie bohyně posvátného ohně a rodinného krbu. Vedu tento tábor, pomáhá mi s tím několik kentaurů a satyrů. Nevím, jak moc dobře znáš řeckou mytologii, ale jestli si vzpomeneš, už tenkrát se bozi zaplétali se smrtelníky a když se jim narodili děti, nebyli stejní jako všichni ostatní. Tito děti byli silnější, měli nadání, uměli bojovat, například takový Herakles, Perseus a podobně. A teď si představ, že tito bozi existují i nyní, přežili celá ta tisíciletí a pořád vládnou Světu z Olympu,“ začala Hestie vyprávět hezky obloukem. „No a ti bohové mají stále děti se smrtelníky. Těm dětem se říká buď polokrevní, nebo kříženci. A ty jsi jedním z nich. Bohužel je z nich – z vás cítit božská vůně a kvůli tomu vás můžou přepadnout nestvůry, jako se vám stalo dnes. Právě proto je tady náš tábor. Je to jediné místo na zemi, kde jste v bezpečí. Kolem tábora je ochrana, kterou na nás seslal sám Zeus, vládce bohů, díky ní se sem příšery nedostanou. Můžeme vás tu klidně cvičit a připravit na budoucí život,“ opět se na chvíli odmlčí, aby ti dala možnost strávit informace, co řekla. „Samozřejmě, nemůžeme tě tady držet, ale bude pro tebe nejlepší, když tu strávíš celé prázdniny. Co se týče školního roku, většina táborníků se vrací domů, ale někteří tu zůstávají, to už bude jen na tobě, jak se rozhodneš. Teď bych ráda věděla, zdali se chceš na něco zeptat, než tě začnu ubytovávat a seznamovat s denním režimem,“ řekne nakonec a dá ti prostor.

Osud - 23. listopadu 2014 21:37

Pro Gabrielu a Franka 3. 7. 2014 – 14:10 Cesta a v táboře Konečně na místě Oba nastoupíte do letounu a bez problému se vznesete, na start absence kola nemá vliv, dosednutí bude možná trošku prudší. Nejste daleko od tábora a tak za deset minut se vznášíte nad táborem. Začnete tedy s letounem klesat a přímo doprostřed tábora, byla by přeci hloupost zaparkovat letoun před táborem a potom ho přenášet dovnitř. Dosedáte velmi opatrně a na konci to trochu bouchne, ale nic se vám nestane a dokonce i letoun je v pořádku. Teď jenom najít Hestii.

Gabriela Anderson - 24. listopadu 2014 09:10

Konečně v táboře... Frank není nadšený, že letíme, ale já tady nebudu pro srandu nějakému polokrevnému frackovi. Když to chce zvládnout sama, ať si to zvládne. Není to můj problém. Takže hodnou chvíli je prostě ticho. Krotím svůj vztek a snažím se nevybouchnout jako papiňák. To by si Franky prostě nezasloužil. A on to nejspíš taky cítí, protože je ticho, ale když promluví, tka je to fakt perla. Tak by by si chtěl tohle řídit jo? Ušklíbnu se, ale neotočím se na něj "Hele tak uděláme dohodu jo? Ty se naučíš obstojně bojovat a já ti někdy tenhle stroj půjčím, co ty na to?" Přistání je tvrdší než jsem myslela. Konec konců bez kola jsme ještě nikdy nepřistávala, ale není to nic, co by nás nějak zvlášť pochroumalo. Jen to s náma znatelně trhne. Přistát uprostřed tábora...Vždycky jsem měla ráda teatrální příchody. Jen škoda, že to nikdo nevidí "No paráda...Vypadá to, že jsou všichni na lovu. No to nevadí." vystoupím a protáhnu se.  Nechám vystoupit i Franka a kouknu se na něj "Vítej v táboře polokrevných. Tady se naučíš všechno, co je potřeba. Hele já na takový ty kecy kolem moc nejsem, takže..." zamračím se a rozhlídnu po táboře. Snad si ještě vzpomenu, kde najdu Hestii "Pojď, zajdeme za Hestií. Ta už ti řekne, co a jak" prohlásím klidně a vydám se k Velkému domu.

Julie Tarner - 24. listopadu 2014 13:26

zbrojení Amelly a Leslie Mám vlohy... To tak. zapochybuji, ale pak si vzpomenu na ten nápis před táborem. Tak schválně... řeknu si, že není důvod něco nezkusit. Třeba je to stejné jako čtení a se zbraněmi budu kamarádka. To už jsme ve zbrojírně, kde Amelly hned vyndavá nějaké zbraně. Luk se mi líbí nejvíc. Být hezky daleko a trochu mimo boj. Na mečík už tedy koukám trochu méně nadšeně. Dýka je akorát. U ní si i dokážu představit, jak ji do někoho vrazím. Ale oni říkali, že se nemáme zranit. To ještě bude zajímavé. Šátek zlaté barvy si uváži na pravou ruku. Přeci jen jsem už viděla pár fotek lukostřelců a ti měli vždy levou ruku obnaženou. Jenže to byla teorie. V praxi jsi luk nikdy nedržela. zase zapochybuji. To už ale vypouštějí skřeta. Obě mé kamarádky, tedy doufám, že kamarádky, začnou plánovat akci. Proti nim mám mnohem nižší cíle. Nezranit se a vyzkoušet si zbraně. „A co se považuje za těžká zranění?“ zeptám se holek a ještě si lehce přitáhnu popruh držící tvrdou kůži na mém těle.

Cleo McMillan - 24. listopadu 2014 16:08

Info Pomalu jsem vstřebávala všechny její informace. "Takže máma ještě žije?" zeptala jsem se, ale pak jsem poslouchala dál. "Moc ne, ale znám ty příběhy. Perseus a medůza..." podotkla jsem a opět jsem začala poslouchat. Chtěla jsem se zeptat, ale pak mi to přišlo nezdvořilé jí skočit do řeči. Pokyvovala jsem hlavou. Tábor, ochrana, Zeus... přemítala jsem... pak přišly na řadu otázky. "Mám jich víc." řekla jsem. "Kdo je moje máma? Který z bohů?" zeptala jsem se a pokračovala jsem. "My jdeme nějak cítit?" padla další otázka. "A přijel dnes ještě někdo nový?" zeptala jsem se naposled a čekala jsem na odpověď. Zajímalo mě, zda je ještě někdo, kdo to tu nezná jako své boty...

Amelly Brown - 24. listopadu 2014 17:51

Hra začíná Leslie, Julie "Proč jsem jenom nezvala lano..." Zamumlám si potichu a sleduju místo kde zmizela skřetova záda. Pak se ptá Julie co se považuje za těžké zranění. Ušklíbnu se. "Já osobně za těžké zranění považuju smrt, urvanou končetinu, vnitřní krvácení nebo něco po čem budeš doživotně ochrnutá." Trohcu nepříjemně se usměju, ale hned se zase zatvářím normálně. Utíká nám čas... "Dobře, jsem pro partyzány. Ty?" Zeptám se Julie, ale nemyslím že ona by měla v plánu vymýšlet co nejlepší strategie. Pak se trochu znepokojeně otočím a prohlédnu si Chrisovu skupinku. To bude ještě zajímavé...

Aerith Winter - 24. listopadu 2014 17:57

U lesa Došla jsme tam společně s Chrisem a pak jsme se přidali ke Claire. Pozdravila jsem ji a mile se na ní usmála. Přivítání mě s ní nebylo zrovna velkolepé, zrovna moc jsme se neznali, každopádně nejsme nepřátelé. Pečlivě jsem poslouchala, co nám Osiris říkal. Ah super, na hledání nejsem zrovna expert. Ušklíbla jsem se a podívala se na tým Áresovců, který mi naháněl husí kůži a dělal velké obavy. Ti se rozhodně držet zpátky nebudou. Pronesla jsem potichu jen k mým společníkům. Poté jsme si vzala svůj barevný šátek a ten si uvázala okolo paže, napevno, aby mi při běhu nespadl. Nakonec Osiris vytáhl skřeta. Zašklebila jsem se ještě víc. To si dělá srandu, toho bych tam klidně nechala a ne ho lovila. Nahodila jsem spíše pro sebe, jelikož se skřety nemám dobré zkušenosti. Navíc jsou otravní a nafoukaní. A pak už jsme konečně měli svou minutu. Chrisovi jsem jen kývla a pak ho gestem ruky popohnala. Pak jsme se otočila na Claire, kterou jsem v klidu nechala počítat. Je chytřejší než já a určitě už propočítává nějaký plán kde toho skřeta hledat. A taky že jo, podívala jsem se na její GPS hodinky a pousmála, bingo. Potom padla otázka ohledně Chrise, šel namíchat uspávací lektvar na toho skřeta. Netrpělivě jsem vyčkala, až minuta skončí a potom jsme se s Claire rozeběhli do lesa. //Další bude soukromě.

Osud - 24. listopadu 2014 21:29

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14:10 Tábor: Před velkým domem Odpovídání otázek Na první otázku Hestie přikývne. „Ano, tvoje maminka stále žije a je to jedna z bohyň. Víš, bohové neumírají, můžou zaniknout, stáhnout se do ústraní, přijít o moc, to se ale děje jen když se zničí jejich chrámy, či nemají dost uctívačů. Jinak jsou nesmrtelní,“ odpoví ti pomalu, abys měla dost času informace vstřebat. Potom co si začala pokládat další otázky, na ně Hestie pomalu odpovídala. „Která z bohyň to je bohužel nevím. Je jen jeden způsob, jak to zjistit a to, že se o tebe tvoje matka přihlásí, dá ti znamení. Kdy se to stane, ti neřeknu, některým polokrevným dají rodiče znamení hned, ale někteří čekají dlouho, někdy se stane i to, že se rodiče nenajdou. Ale to snad nebude tvůj případ.“ Potom ses zeptala na to, jestli jsi nějak zvláštně cítit. „Ano, všichni polokrevní vydávají zvláštní pach. Ten ale cítí pouze nestvůry a satyři, proto satyry posíláme po vás pátrat a tak jsme našli i tebe.“ Na tvojí poslední otázku odpoví: „Ano, dnes ráno několik nováčků už přišlo. Nyní šli všichni do lesa, kde hrají celotáborovou hru. Ale večer se s nimi určitě potkáš, budeš s nimi bydlet v jenom srubu.“ Potom Hestie pomalu vstala. „Jestli už je to všechno, ukázala bych ti, kde budeš bydlet a potom zbytek tábora… i když teď mě napadá, jestli nemáš hlad. Obědvala jsi už dnes?“ zeptala se tě a potom se pomalu rozešla směrem ke srubům, přičemž řekla: „Tak pojď se mnou.“

Alessandra De´Lacroix - 25. listopadu 2014 14:25

Tak, ja blahosklonne navrhnem že sa potrápim s nejakým problémom sama, a tá tmavovlasá škrata na mňa normálne vypení. Nauč sa zvládať svoj PMS krava. Odfrknem za ňou keď nasadá a odlieta bohvie kde.  Nič zlé som nespravila dokonca som sa ponúkla že JA niečo urobím lebo ona nemá charizmy ani za pol nechta a chcela by som vidieť ako by ich presvedčila a bolo mi jej ľúto tak som ju chcela od toho ušetriť a ona? Zvezie ma. Hlupačka. Otočím sa k Leovi s pohľadom "videl si to?", keď na mňa vyletí aj on a spáli ma pohľadom. Vsajem nosm prepálený vzduch a zatnem ruky do pästí, prižmúrim oči a keby som mačka, tak mám teraz naježené všetky vlasy do svetových strán. Ale ja som bola Allesandra. Moje vlasy si nikdy nedovolili taký protest aby vyzerali nevkusne. On...sa naštval na MŇA? ON mi chce PRIKAZOVAŤ čo mám HOVORIŤ? Čo si on o sebe myslí? Je to môj sluha. Upratoval po mne špinavé taniere, a teraz mi káže čo mám robiť? Začínaš si do nesprávneho dievčaťa chlapček. Fajn. Poviem sladkým hláskom, sluch sa mi začína pomaly vracať a tak je môj tón už celkom vyvážený. Zameriam skade idú policajné sirény a poodídem tým smerom od Lea pár metrov, kde na nich čakám. Veď počkaj.

Aiden Carlson - 26. listopadu 2014 20:05

U lesa „Starověcí Řekové měli boha vína a radosti. Zato my máme Freuda, komplex méněcennosti a psychoanalýzu.“ První věc, která mě napadne, když mě Ahramed obejme, je právě citát Ericha Maria Remarqua. Poté mi dá placatku. Když se Ahramed rozejde pryč, podívám se na Alyssu s nadzvednutým obočím, ale nedožaduji se vysvětlení. Raději se rozejdu za naší dcerou Dionýsa, která už je kus před námi. Před lesem se postavím za Ahramed, nakloním svou hlavu vedle její a zezadu jí dám placatku do její ruky. "Tohle budeš potřebovat víc než já, ale prosím, nepij teď, kdyby ses teď zřídila, já bych tě nechtěl tahat. Děkuji," prohlásím s úsměvem a trošku si poodstoupím, abych viděl, co kentauři vytahují z krabice. Moje reakce na skřeta není nijak zvláštní. Mám pocit, že už mě nic nepřekvapí. Ovšem napadne mě jedna zvláštnost a proto zašeptám k Alysse: "V řecké mytologii byli skřeti? Moc se nevyznám, ale z toho, co jsem četl, jsem nikdy nezjistil, že by existovali." Počkám na odpověď a přikývnu. Pak už potvora utíká do lesa a já ho sleduji. Nakonec přikývnu na Osirisovu řečnickou otázku a otočím se na děvčata. "Tak dobře, jdu se podívat, jestli nenechal nějaké stopy, myslím, že bych dokázal spočítat, jak rychle běžel a kde by mohl eventuálně být." Na nic nečekám a odběhnu. Pokud najdu stopy, pokleknu si k ním, dvěma prsty naberu půdu ze spodku a přičichnu si k ní. Díky tomuhle nic nezjistím, musím použít... tamto. Nedělám to rád, ale křečovitě zavřu oči a soustředím se. Když je znovu otevřu, měl bych vidět stopu, která zlatavě svítí. Podívám se na ní pořádně a doufám, že se povede mi zjistit údaje a hloubce stopy, což by mi hodně pomohlo. Při nejhorším se to změřím ručně a pak se vrátím k dívkám. "Máš propisku?," otočím se na Alyssu. "Docela by se hodila." //Další bude šeptaný (Mohl bych poprosit Alyssu a Ahramed, aby udělali to samé?)

Alyssa Wonder - 27. listopadu 2014 15:56

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro U lesa Aiden je co se týká skřeta poněkud udivený ovšem já moc ne.Je to jen další bytost kterou máme chytit tentokrát kupodivu nezraněnou.No já s tím problém nemám,ale Aresovy děti by mohli.Nebo spíš rozhodně budou někteří z nich mají ze slova jemnost vyrážku. „Vesmír je nekonečný a světlo jediné svíčky ho bude navždy osvětlovat.Tudíž pokud by jsi poznal světlo svíčky bylo by už jídlo uvařené.“odpovím pak Aidenovi na jeho poznámku o skřetovi. „I když ohledně Ahramed se bojíš zbytečně ona je naložena v lihu pořád.Takže se nemusíš bát že bychom jí museli nosit pokud se zřídí bude se vznášet na oparu alkoholu.Ale zase to má výhodu pokud toho skřeta potkáme dýchne na něj a to ho složí.Tohle Claire nenapadlo.Když tě objala bála jsem se že se že pokud na tebe dýchne tak tě to složí taky.“odpovím pak na jeho názor aby Ahramed nepila. „A když už jsme u toho víš že víno bylo vynalezeno v starém Egyptu?Nebo že dřív věřili že je víno ochrání před zlými silami?“ Aiden nám pak rozhodne ukázat své hraničářské schopnosti a rychle odběhne.Ale když se potom vrátí tak chce po mně propisku. „A proč?Pokud si musel na záchod stačilo to říct a nemusel sis vymýšlet že jdeš hledat stopy.Pokud chceš nadiktovat nějaké údaje stačí říct a já je zapíšu.“

Ahramed Delgado - 28. listopadu 2014 17:19

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro U lesa Překvapeně se podívám na Aidena a rozesměji se. „Pozdě...“ Zazubím se a přivážu si taštičku s placatkou k tenkému opasku volně přes boky. „Ale neboj, několik let mě nikdo nemusel nikam tahat.“ Pokrčím rameny a vytáhnu se na špičky. Sice mi to moc na výšce moc nepřidá, když už mám podpatky, ale stejně pak vidím líp. Z bedny vytáhnou skřeta! Normálního skřeta! Tohle je už jiná liga... Ale když začne skřet nadávat, pocítím k němu náhlý příval sympatií a v hlavě se mi zrodí nápad. Chytnu Alyssu za paži a nakloním se k ní, aby to nikdo jiný neslyšel. „Je, je intento... No... Rozumový... Měli by jsme to zkusit tou onou přátelskou... Cestou?“ Zamračeně na ni kouknu, jestli pochopila, co tím chtěl básník říct. Jazyk se mi při tom trochu zapletl a tak, ale ona s její inteligencí by to pochopit mohla. „A můžem pak třeba použít tuto...“ Zvednu trošku placatku a s nadějí v očích se usměji. Tohle by mohlo být poprvé, co si nějakou hru užiji. Alyss se mezitím rozhodne zapůsobit na našeho nováčka působivou řečí o světle svíčky a něčem o mém dechu, bylo to moc dlouhé, takže jsem ji neposlouchala, ale přeci jen jsem něco málo pochytila. Během chvíli je Aiden zpátky s prosbou o prupisku. Co si tu che ksakru psát?! Pozvednu obočí, ale to už ho Alyss setře. S jeho výškou určitě běžel do hustšího podrostu, nebo mezi malé stromky, za tohle by to nemuselo stát ani těm šaškům s mečem... „Je tu nějaká lesní školka?“ Zamyšleně prohodím k Alyss, naší nejmenované vůdkyni. Během oběda jsem asi začala střízlivět, protože se pomaličku vracím k normálu. Povzdychnu si a zhluboka si přihnu z placatky.

Cleo McMillan - 29. listopadu 2014 10:55

Odpovědi na otázky Přikývla jsem, když mi Hestie vysvětlila to, že má matka sále žije. Byla jsem za to ráda. Vždy jsem se trápila tím, že ji nikdy nepoznám, ale možná se mi poštěstí. Pak Hestie odpověděla na druhou otázku. Takže se neví, kdo je má matka. Co když se o mě nepřihlásí? Zeptala jsem se sama sebe. Koukla jsem na Hestii a upila jsem ze své skleničky. Pak přišla odpověď na třetí otázku. "Takže jste mě našli pomocí satyrů." vysvětlila jsem si to nahlas sama sobě. Poslední otázka byla též vysvětlena. Doufám, že mezi ně zapadnu... řekla jsem sama sobě, ale svoji starost jsem nedala znát. Pak jsem se měla jít ubytovat, ale ještě see mě Hestie zeptala, zda nemám hlad. "Trochu. Neobědvala jsem." řekla jsem tiše a šla jsem za Hestií. Zakručelo mi v břiše, ale doufala jsem, že to nebylo slyšet. Popoběhla jsem blíž k Hestii.

Osud - 29. listopadu 2014 21:25

Pro Cleo, Gabrielu, Jasona a Donnieho 3. 7. 2014 – 14:15 Tábor Cleo „Dobře, vezmu tě ke srubům, aby sis tam mohla dát věci, a potom tě odvedu do jídelny,“ odpověděla ti Hestie a potom jste se vydaly skrze tábor. Po cestě ti ukazovala, co kde je, až jste došli k chatkám. Cleo, Gabriela, Jason Uprostřed prostranství s chatkami stál Gabrielin letoun, ze kterého zrovna vystupovala Gabriela s Jasonem. Hestia Cleo ukázala na krajní srub a řekla: „Zatím budeš bydlet u Hermésovců, to je tento srub, můžeš si tam dát věci, zaber si některou z postelí. Potom tě odvedu do jídelny.“ Potom, co Cleo odešla do srubu, popošla Hestie za Gabrielou a Jasonem. „Vy jste také přijeli? Co se stalo?“ zeptá se a počká, až jí všechno vypovíte. Potom přikývne a obrátí se nejdřív na Gabrielu. „Gabrielo, moc děkuji za pomoc. Můžeš tady zůstat, jak dlouho chceš, jako poděkování,“ řekne jí a v podstatě jí nechá svému osudu. Potom se obrátí na Jasona se slovy: „A s tebou bych si teď ráda promluvila.“ V tu dobu už se Cleo stihla vrátit a tak se na ni a na Jasona podívala a řekla: „Tak pojďte.“ Cleo, Jason, Donnie Cestou jste se zastavili před jídelnou „Chvilku počkej,“ řekla Hestie Jasonovi a šla spolu s Cleo do jídelny, kde byl už jen Donnie, který zrovna dojedl jídlo. „Tady je jídelna, můžeš si vzít cokoliv budeš chtít,“ řekla Hestie. „Zbytek odpoledne máš volno, můžeš si rozbalit, projít tábor, nebo cokoliv se ti zlíbí. Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najdeš.“ S tímto nechá Hestie Cleo svému vlastnímu osudu a vydá se za Donniem. „Ty jsi Donnie, že ano?“ zeptá se. „Můžeš jít se mnou? Ráda bych s tebou mluvila,“ řekne mu. Jason a Donnie Hestie spolu s Donniem vyjde z jídelny, kde je Jason. „To je Donnie, to je Jason. Oba jste tu noví,“ letmo vás představí. „Pojďte se mnou,“ řekne. Dojdete k velkému domu, kde se Hestie usadí na zápraží na jednu židli ke stolečku. „Posaďte se, chcete něco k pití?“ zeptá se. Pokud něco budete chtít, objeví se to před vámi na stole. „Nejdřív se vás zeptám, co víte o táboře?“ zeptá se a čeká na odpověď.

Osud - 29. listopadu 2014 21:26

Pro Alessandru a Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Příjezd policie Na parkoviště přijedou dvě policejní auta, z každého vystoupí dva policajti. Chvíli se na něčem domlouvají. Potom se dva z nich vydají na pumpu. Alessandra k nim přijde, zrovna když už tam jsou jen dva jeden menší starší s knírkem (dále jen Knírač), druhý vysoký hubený mladík (dále jen Čahoun). Jak si všimnou, že jim jde někdo vstříc, Knírač vytáhne bloček a zeptá se: „Dobrý den, policie. Zaslechli jsme výbuch. Co se tu stalo?“ zeptá se a vytáhne tužku a bloček Potom gestem ukáže Čahounovi, že má jít vyslechnout Lea. Čahoun dojde k Leovi, který už utahuje poslední šrouby na motorce, hotovo. Už stačí jen uklidit nářadí a posbírat Alessiny kufry, které jsou po výbuchu všude kolem. „Dobrý den, policie. Zaslechli jsme výbuch, co se tu stalo?“ zeptá se, přičemž v jedné ruce svírá tužku a v druhé bloček.

Osud - 29. listopadu 2014 21:28

Pro Alyssu, Aidena, Ahramed, Amely, Leslie, Julii, Aerith 3. 7. 2014 – 14:11 Tábor: Na okraji lesa Jde se do lesa Minuta uběhla. Osiris se nadechne, aby řekl, že můžete do lesa. Ani to nestihne říct, když se do lesa vyřítí řvoucí parta Boba, Prudence a Marthyho. "Můžete do lesa," řekne Osiris, už vlastně zbytečně. Po nich tam začnou vbíhat různě rychle, různými stranami, někteří vstupují o kus dál pravděpodobně, aby na ostatní nenarazili apod. MH:Takže jedeme šeptaně jen pro vaší skupinku. Aerith píše jen mě, jelikož Chris není s ní. A do prvního příspěvku mi prosím udělejte zřetelný výpis zbraní+věcí které máte s sebou. Jelikož hrajete proti sobě, budeme házet kostkami, aby to bylo fér. Zítra snad dám do HP výpis, jak bude házení vypadat.

Osud - 29. listopadu 2014 21:29

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14:11 Tábor: Na okraji lesa Claire „To jsem teda zvědavá, jak nás potom najde,“ řekne Claire. Uběhne minuta a ostatní se vřítí do lesa, Claire řekne: „Chvilku počkáme, nechci se hned potkat s Áresovcema, ti pobijí vše živé.“ Potom, co všichni zmizí, řekne: „Pojď za mnou.“ Chvíli běžíte kolem lesa a potom vběhnete dovnitř. Výbava: Kožená zbroj Meč Štít Kouzelné multifunkční hodinky.

Cleo McMillan - 30. listopadu 2014 11:09

Srub a jídelna Hestie mě odvedla ke srubům, kde jsem si mohla dát věci. Vešla jsem dovnitř a zabrala jsem si ještě nezabranou postel. Rozhlédla jsem se kolem. Hestie mi řekla, že tento srub patří Hermésovcům. Těšila jsem se, až poznám ostatní nováčky. Poté jsem vyšla ven. Hestie přibrala dalšího kluka. Nejspíš taky nováček. "Ahoj," pozdravila jsem. "Jsem Cleo." představila jsem se a pak jsem tiše kráčela za Hestií. Když jsme došli k jídelně seděl tam ještě jeden kluk. Hestie mi řekla, že si můžu dát cokoliv budu chtít a že mám odpoledne volné. "Děkuji," poděkovala jsem a šla jsem si dát něco k jídlu. Vybrala jsem si řízek s bramborami a šla jsem si sednout. Přemýšlela jsem jak se asi má táta. když jsem dojedla, šla jsem zpět do srubu a převlékla jsem se. Vzala jsem si tílko, kraťasy a sandály. Pak jsem si šla prohlédnout tábor. Po prohlídce jsem opět šla do srubu. Tam jsem se posadila na postel a četla jsem si.

Aiden Carlson - 30. listopadu 2014 12:59

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Před lesem Alyssa mě začne poučovat o Ahramed a pak vytáhne něco o Egyptě a víně. "Jo, to jsem slyšel. A víš o tom, že někteří si myslí, že má zdraví prospěšné účinky?," opáčím a letmě se podívám na Ahramed. Pak zase obrátím svůj pohled směrem k Alysse a zdůvodňuji své tvrzení: "Látkou, která je ve vinné révě zdravotně významná, je resveratrol. Ten sehrává podstatnou roli v prevenci kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky. Réva má též protirakovinný účinek, protože fenoly v ní obsažené fungují jako antioxidanty, zpomalují stárnutí buněk. Jeden kardiolog z České republiky doporučuje pít mužům čtyři decilitry denně, ženám jenom polovinu," zase se podívám na Ahramed. "Bílé víno je prý vhodnější než červené," ukončím svůj monolog a začnu zase dávat pozor, co se děje. Po ohledání stop se vrátím a dožaduji se propisky, ovšem nedočkám se moc kladné odezvy, spíše naopak, začnou si ze mě dělat legraci. No jasně, jak jinak.. Zhluboka si povzdechnu a zadívám se Alysse do očí. "Víš, dostal jsem od matky takový... dar. Jak jsem řekl, otec pracuje v L.A. jako forenzní technik, a já myslím, že právě proto jsem dostal toto. Dokážu vidět... víc. Dokážu určit složení půdy, dokážu najít stopy, jako například krev, otisky a podobně. Dělám to ale nerad, přijde mi to... nelidské." Chvíli mlčím a těkám pohledem mezi dívkami, dávám jim možnost zpracovat informaci. Nakonec zase promluvím na Alyssu: "Kdybych si mohl spočítat, jakou rychlostí ten skřet běžel, dokázal bych určit, kde by asi mohl být. Půjčíš mi tu propisku?," zeptám se. Vybavení Oblečení (košile, kalhoty a boty - v několika prvních příspěvcích jsou odkazy), klasický řecký meč, v ruce tři zašpuntované zkumavky s neznámým obsahem

Leslie Moore - 01. prosince 2014 15:24

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Vzhůru do lesa! Julie chce vědět něco o těžkých zraněních. K Amelliině vysvětlení ještě přidám: "Většinou se taky počítá zbytečné týrání, věci jako vyřezávání tvarů do kůže a tak podobně. Ale to se většinou nestává." Amelly se ještě ujišťuje, že Julie je pro, když se skupinka tvořená Bobem, Prue a Marthym se řevem vřítí do lesa. Osiris pak ještě pro jistotu dodá, že už můžeme vyrazit a já se zeptám holek:"Chcete se teda schovat někde tady poblíž a hlídat, nebo vyrazíme hlouběji do lesa a škodit budeme tam?" výbava mám kožené brnění, krátký meč, svůj bič(schovaný v prstenu) a dýku. Taky samozřejmě zlatý šátek družstva ovázaný kolem hlavy, kožený pásek, pevné boty, džíny a obyčejné krátké tričko. V kapse mám sponku do vlasů, co jsem někomu během těch několika hodin v táboře někomu ukradla...(dělá to mimoděk, pardon, že jsem to nezmínila v ději...)

Gabriela Anderson - 01. prosince 2014 22:18

Hestia a nečekaná nabídka Vystupuju z letounu a dávám Frankymu najevo, že budeme muset najít Hestii, když tu jí zahlédnu, jak jde přímo k nám v doprovodu nějaké blondýnky. Nicméně blondýnka k nám ani nedojde. DOjde k nám jen Hestia, které se zdvořile ukloním. Možná mám malinko potíže s uznáváním autorit, ale jí si vážím. Konec konců tady jsme vyrostla... Když chce vědět, proč jsme tdy tak brzo, pokrčím rameny a začnu mluvit "Měli jsme menší problém s jednou harpyjí. Vlastně to ani tak nebyl problém jako nepříjemnost. Proměnila se přímo před Jasonem. Tak jsem jí musela zlikvidovat a jít s pravdou ven. Vzhledem k tomu, že v lidském světě by už nebyl v bezpečí, rozhodla jsme ho vzít sem. S jeho matkou jsme se jakž takž dohodli."  Když mi Hestia poděkuje, znovu se zdvořile ukloním a poplácám Jasona po raměni jako bych mu tím říkala Chlape drž se! ještě se rozhodně potkáme.Lehce se na něj usměju a jdu k letounu. Jestli ho někdo dokáže dát do kupy, tak jedině hefaistovci. Tudíž ho nechám tam, kde je a vyrazím směr jídelna. Vcelku mi vyhládlo, tak se ráda něčeho najím a napiju. Jídlo si ze zvyku dám jen něco lehkého. něco jako těstovinový salát nebo tak něco. Část samozřejmě obětuju, ale celkově se v jídelně dlouho nezdržuju. Vlastně vyrazím do srubu Ärésovců. Zajímalo by mě, jestli je v něm moje staré dobré brnění.

Alessandra De´Lacroix - 02. prosince 2014 18:50

Pred tým, ako sa ku mne dostane polícia, nahodím napoly vyplašený, napoly vydesený pohľad, v očiach si prudký mrkaním nazhromaždím slzy,  objímem si trup rukami a zľahka začnem prestupovať z nohy na nohu, pričom sa nervózne obzerám smerom k Leovi a benzínke. Podídu k nám dvaja policajti, jeden zostane pri mne a druhý vyrazí k Leovi, začnem teda tomu svojmu venovať plnú pozornosť. Och, som rada že ste prišli. Vy...vy pomáhate ľuďom.  Vyzdvihnem najskôr ich prácu a ich pozitíva. Hlavne si daj pozor aby si nekričala, pekne potichu. Chcela som sa iba dostať na Long Island, prejsť sa tam, mám tam mať stretnutie...a ten chlapec sa ponúkol že ma vezme, ale minul sa nám benzín, a keď sme chceli natankovať tak nás tu zastavil nejaký maniak, v živote som ho nevidela a potom na seba zaútočili, zrazu všetko vybuchlo, zavalila ma motorka... Vzlyknem a znova sa nervózne obzriem.  Vôbec neviem čo sa poriadne stalo, či sa poznali, alebo nie, ale potrebujem sa dostať na Long Island a stadiaľto tam nič nejazdí, bojím sa už ísť s ním. Čo ak mal s tým chlapom niečo spoločné, čo ak ma chcel použiť ako nejakú návnadu, ja neviem... Upriem na neho intenzívny prosebný pohľad postrelenej lane. Ponúkni mi odvoz..Potrebujem odviesť, nemôžeš ma tu predsa iba tak nechať. Som len mladá vystrašená žena, ktorá potrebuje niekam odviezť. Nič iné, som nevinná obeť. Všetko ostatné ti povedia ostatní, mňa tu nepotrebujete. Stačí keď ma odvezieš kúsok odtiaľto.

Daniel `Donnie` Mallory - 06. prosince 2014 14:16

Kde mám hůl? Vidličku znuděně zabodnu do posledního kousku masa. Né že bych neměl hlad...mám hlad jako drak...ovšem nevím, kam jsem dal pro kristovy rány svou vycházkovou hůl. Při vletu do tábora jsem ji ještě měl...Že by byla na ošetřovně? Hm...čert to vem, stejně ji pravděpodobně nepoužiju do té doby, než se mi spraví noha, což asi nějakou dobu vezme. Nakonec vidličku zvednu a přiložím k ústům, čímž dokončím svůj oběd. Závěr toho, co vím? Prakticky nic. S vyjímkou toho, že jsem možná syn nějakého řeckého Boha, příšerky by mě s největší radosti hladili tak dlouho, až by mě vyhladili a že tu jsem víceméně sám... Už se chystám zvednout s tím, že se půjdu projít po táboře, abych věděl co a jak...jenže to by mě neměla vyrušit...Hestia? Alespoň myslím, že to je to správné jméno. „Můžeš jít se mnou?'' No...když nebudeš nikam spěchat, tak bych mohl jít...Jenom přikývnu a pomalu se zvednu, přičemž se opřu o berle, protože by to jinak ani nešlo a vydám se za ní. Před jídelnou už stojí ona a ještě někdo další. Hestia nás představí a já zjistím, že se jmenuje Jason...Kdybych mohl, tak bych mu podal ruku...jenže to bych ho pravděpodobně i praštil berlí, takže na to kašlu. Místo toho ho jen pozdravím. Následujeme Hestii až k poměrně velkému domu...Na pobídnutí k sednutí jenom zavrtím hlavou s tím, že kdybych si sedl, tak bych vstával velice těžko... „Nejdřív se vás zeptám, co víte o táboře?'' Co vím? Prakticky nic...kromě toho, že to je tábor...a že zde jsou pravděpodobně lidi jako já....Ovšem raději počkám na to, co řekne Jason...

Aerith Winter - 07. prosince 2014 12:12

soukromá zpráva od Aerith Winter pro V lese On to nějak zvládne. Věř mu. Usmála jsem se na ní a pak jsem čekala na její další pokyny. Nebyla jsem ve velení zrovna dobrý a v hledání už vůbec ne. Všichni se vřítili do lesa jak neřízená střela a my tam ještě stáli a čekali. Navíc jsme pak do lesa šli jinudy než všichni ostatní. Šla jsem za Claire a nechala se jí vést. Tak kde by měl být? Zeptala jsem se jí a koukala v lese kolem sebe. Nevýhoda je, že ten skřet po sobě moc stop, kterých bychom se mohli chytit, nenechá. Výbava: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 20 šípů 6 vrhacích nožů Šátek a gumička

Jason "Frank" Brody - 07. prosince 2014 20:14

Pivečko moje Líbil se mi přístup Gabriely. Něco za něco. Já se naučím bojovat, což by měla být hračka a ona mě na oplátku naučí lítat s tou monstrozitou. "Beru tě za slovo," zasměju se a už se těším, až přistaneme a dozvím se víc. Po chvíli jsme skutečně byli zase na zemi. Vystoupil jsem a protáhl se. Gabriela mě tu oficiálně přivítala. Asi to má ve stylu. První skoro přerazit páteř při "hladkém" přistání a pak dávat rozkazy. No co, dneska možná budu poslušná ovečka a vydám se za ní k tomu velkému domu. Sotva jsme se rozešli, už k nám přišla nějaká žena a hned se ptala, co se stalo. Poslouchal jsem, jak ji Gab vypráví náš dnešní zážitek. Jako výraz díku tu prý může zůstat. Jsem myslel, že tady musí zůstat, že se nesmí jen tak toulat po světě. Jen na Gabrielu kývl a dál už se věnoval té ženě. "Tak jo, povídejte," pousměju se, ježe přišla další dívka. Vypadá to, že náš rozhovor počká, protože se máme zase někam přesunout. Došli jsme k budově, kde to vonělo, tipuji to na kuchyň, nebo jídelnu. Tam právě zamířily ty dvě a já zůstal sám a čekal jako nějaký pejsek. Zatím mě to tu tedy moc nenadchlo. samé pojď a čekej. Nečekal jsem ani pět minut, když opět vylezla, tentokrát s nějakým klukem o berlích. Asi měl míň štěstí než já a něco ho po cestě potkalo. "Čau Donnie," pozdravím toho synka, když nás představí a pak se vydám za ní. Dojdeme k nějakému velkému srubu, kde se naše hostitelka posadí a nabídne nám, abychom se taky posadili. Donnie se k tomu moc nemá, ani se mu nedivím. Já se ale posadím a židli, která je blíž k Donnimu pootočím, aby si mohl lépe sednout, kdyby náhodou dostal chuť. "Ne díky, to je dobré," odpovím ji s úsměvem, že k pití nic nechci, i když bych si dal vychlazené pivo. K mému překvapení se tam to pivo fakt objevilo. No, když jinak nedají. Vezmu jej a napiju se. Pak přišla otázka, na kterou jsem čekal, že se zeptá. Co o tomhle vlastně vím. Koukl jsem na Donniho, ten zase kouká na mě, tak jsem se jen usmál. "Popravdě..nevím nic víc než to, že tu ASI budou potomci bohů. Tedy, pokud si ze mě Gábi neudělala srandu a vy se mě nechystáte teď prodat někde do Číny jako otroka," pousměju se a znovu se napiji. To pivko bodlo.

Osud - 08. prosince 2014 21:48

Pro Donnieho a Franka 3. 7. 2014 – 14:20 Tábor: Před velkým domem Rozhovor s Hestií Na chvíli se rozhostí ticho, je vidět, že Donnie příliš mluvit nechce a tak se slova chopí Frank. Na jeno slova se Hestie jen usměje. I potom se chvíli rozhostí ticho, ale jelikož Donnie nic neřekne, začne mluvit Hestie. „Neboj, nikdo se prodávat nebude, ani vás nebudeme používat jako pokusné králíky či něco podobného. Místo, kde se právě nacházíte, se jmenuje Tábor polokrevných a já jsem Hestie bohyně posvátného ohně a rodinného krbu. Vedu tento tábor, pomáhá mi s tím několik kentaurů a satyrů. Nevím, jak moc dobře znáte řeckou mytologii, ale jestli si vzpomenete, už tenkrát se bozi zaplétali se smrtelníky, a když se jim narodili děti, nebyli stejní jako všichni ostatní. Tito děti byli silnější, měli nadání, uměli bojovat, například takový Herakles, Perseus a podobní. A teď si představte, že tito bozi existují i nyní, přežili celá ta tisíciletí a pořád vládnou Světu z Olympu,“ začala Hestie vyprávět hezky obloukem. „No a ti bohové mají stále děti se smrtelníky. Těm dětem se říká buď polokrevní, nebo kříženci. A vy patříte mezi ně. Bohužel je z nich – z vás cítit božská vůně a kvůli tomu vás můžou přepadnout nestvůry, jako se to vám oběma stalo dnes. Právě proto je tady náš tábor. Je to jediné místo na zemi, kde jste v bezpečí. Kolem tábora je ochrana, kterou na nás seslal sám Zeus, vládce bohů, díky ní se sem příšery nedostanou. Můžeme vás tu klidně cvičit a připravit na budoucí život,“ opět se na chvíli odmlčí, aby ti dala možnost strávit informace, co řekla. „Samozřejmě, nemůžeme vás tady držet, ale bude pro vás nejlepší, když tu strávíte celé prázdniny. Co se týče školního roku, většina táborníků se vrací domů, ale někteří tu zůstávají, to už bude jen na vás, jak se rozhodnete. Teď bych ráda věděla, zdali se chcete na něco zeptat, než vás začnu ubytovávat a seznamovat s denním režimem,“ řekne nakonec a dá vám prostor. Pozn.: To Frankovo pivo je samozřejmě nealko. Oficiální cestou se do tábora nic alkoholického nedostane.

Alyssa Wonder - 16. prosince 2014 23:51

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Šup do kukuřice, tedy do lesa „A víš že řepa je dobrá na potenci?“dodám pak když Aiden vytáhne zase své znalosti. „Takže to musí být Francouzi nejzdravějším národem.I když ožer se pravidelně až tě kamarádi budou muset hledat pod stolem a budeš tu do sta roků je zajímavý recept.Česko?To je ta Země uprostřed Evropy?Nebylo to dřív Československo?“ Zarazím se a zamyslím přede mnou se otáčí mapa a pak zavrtím hlavou. „Ne Československo se rozpadlo.“ Taky se podívám na Ahramed a pak dodám. „Tak jsem zvědavá co na to řekne.Pít jen dva decilitry denně by bylo stejné jako po ní chtít aby pila vodu.Z čeho se opije tak až bude bude blábolit jako Jabba Hutt?“ Potom mi Aiden vypráví a co umí a mně přijde co umím já. „Aha jasně to chápu já ... dobře tady je ta propiska.“vysvětlovat to mu nebudu nepochopil by to.Ani já to zpočátku nepochopila. „Ale vrátit,v pořádku.“ Pak se řvoucí Bob a Pruedence vřítí do lesa a já zapochybuji zda vůbec pochopili o co zde vlastně jde.Aspoň že tam mají Marthyho aby jim to vysvětlil ten jediný se tam totiž do lesa nežene jako rozzuřený nosorožec.

Amelly Brown - 17. prosince 2014 12:14

soukromá zpráva od Amelly Brown pro V lese Zasměju se tomu jak Áresovci rychle vběhli do lesa, i když na tom vlastně není nic moc vtipného. I když s takovým řevem se před nima ten skřítek lehce schová. "Tak jdeme na to..." Řeknu si ještě potichu pro sebe, když vcházíme do lesa. "Mě by ani nevadilo záškodnictví, dneska jsem přijela a tak se aspoň můžu vymlouvat na to že jsem vyšla ze cviku." I když to je pravda. Spiklenecky se usměju, a sleduju ostatní skupinky kolem. Znovu si začnu potichu broukat moji oblíbenou war melodii, a přemýšlím kudy by bylo nejlepší se vydat. výbava Mám s sebou luk a plný toulec šípů, dvě dýky, jednu kratší a jednu delší. V kapse kraťas ještě nahmátnu vrhací nůž který jsem sebrala v obchodě v obchodě. V druhé kapse luk od táty, ale ten nechci používat. Na sobě lehké brnění, ale před větší ránou mě neochrání. Na ruce gumičku které využiju a udělám si culík aby mi nepřekážely vlasy.

Osud - 17. prosince 2014 22:00

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Hon Claire ti ukáže hodinky a k tomu vysvětlí: „Tahle blikající tečka jsme my dvě a skřet se bude skrývat někde v tomhle okruhu, takže musíme tudy…“ Při tom ukáže někam do dálky mezi stromy a vyběhne, je jasné, že očekává, že ji budeš následovat. Po chvíli zastaví, patrně kontroluje, jestli jdete správným směrem. Najednou uslyšíte nějaký zvuk, jako kdyby byl někdo nebo něco v okolí. Claire zkamení, ani se nehne, ale po chvíli si všimnete, že jen o několik metrů vedle vás bloumá další hráčka. „To je jen Sydney,“ zašeptá Claire. Sydney má na ruce světle žlutý šátek, kdo ví, kdo je s ní, ale nikoho kolem ní nevidíte. Naopak sama Sydney vypadá velmi ztracená

Osud - 17. prosince 2014 22:03

Pro Alessandru a Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Pro Alessadru Policajt poslouchá, co říkáš a pečlivě si zapisuje. „Dobře slečno, kam, že to přesně potřebujete odvést? Na Long Islandu vlastně už jste,“ řekne. Potom, co mu odpovíš, ti řekne: „Počkejte tady chvíli, musím si promluvit s kolegou.“ Potom odejde a gestem si přivolá Čahouna, tedy toho, který mluvil s Leem. Chvíli spolu po straně něco šuškají, střídavě se otáčí na něj a na tebe, nakonec k tobě přijde Čahoun. „Kolega říkal, že by pro vás nebylo bezpečné tu zůstávat a zároveň potřebujete někam odvézt,“ řekl k tvému potěšení policista. „Já vás tam odvezu, nastupte si,“ řekne a otevře ti dveře. Zrovna si Vás všimnul Leo. Pro Lea ---Jelikož nepíšeš, budu brát v úvahu, že jsi policajtovi řekl to samé, jako jsi předříkal Alessandře.--- Zrovna, když domluvíš, zavolá si policistu, který tě vyslýchá, policista druhý, Knírač (ten, co mluvil s Aless). Oba policajti se na něčem domlouvají a potom se vymění, ten tvůj jde za Aless a knírač jde za tebou. Začne mluvit, je trochu nepříjemnější, než ten předtím „Dobrý den, já na chvíli vystřídám pana kolegu. Takže, kam jste se slečnou jeli? A odkud se vlastně znáte? A proč jste tady zastavili?“ Když mezi odpovídáním mrkneš na Aless, všimneš si, že jí právě druhý policajt drží dveře od policejního auta. Necpe jí do něj, vypadá to, jako kdyby nastupovala dobrovolně.

Osud - 17. prosince 2014 22:05

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – 14 – 15 h Tábor: Srub Áresovců Návštěvník Někdo zaklepe na dveře srubu. „Ahoj Gabrielo, všiml jsem si letounu a tak mě napadlo, jestli tu náhodou nejsi. A ono ano. To je super!“ řekl muž před srubem. Nezněl sice nijak šíleně nadšeně, ale zato naprosto upřímně. Byl to Jakub. Znala jsi ho, byl jen o pár let starší nežli ty. Vypadá jinak, od doby, kdy jste se viděli naposledy. Je vysoký cca 180cm, hnědé vlasy které vypadají stále trochu rozcuchaně. Novinkou jsou rozhodně vousy po celé bradě. Na sobě má hnědé kalhoty a černé táborové tričko. Vepředu nápis Tábor polokrevných a vzadu helmu – taky Áresovec. „Jdu si zakouřit, nepůjdeš se mnou?“ zeptá se tě.

Osud - 18. prosince 2014 21:36

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Travička zelená Někdy mezi většinou táborníků se vydáte do lesa. Většina lidí se hned na začátku rozprchne a tak nakonec zůstanete sami široko daleko nikdo. Procházíte tedy les za účelem záškodničení, když najednou vás vyruší kroky. Když se rozhlédnete, zjistíte, že poblíž vás je další skupinka – Zoe, Daisy a Bill (zelení). Dříve, než stihnete nějak zareagovat, začnou se kolem vás ovíjet rostliny. Leslie je celá zašněrovaná rostlinami, bez možnosti pohnutí a skoro přes rostliny nevidí. Amelly je na tom podobně, nemůže se hýbat, ale nemá rostliny ve výhledu, takže vidí, co se děje. Julie dopadla nejlépe, Zoe a Daisy v ní patrně neviděly protivníka a tak jí obmotaly jen nohy. Když se bude chvilku snažit, v pohodě to rozmotá. Potom Zoe řekla: „Nebudeme ztrácet čas, jdeme.“ a všichni tři běží pryč. Julii poprosím o soupis věcí co má u sebe.

Osud - 18. prosince 2014 21:37

soukromá zpráva od Osud pro Pro Alyssu, Ahramed a Aidena 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Šup do sítě Vešli jste do lesa a mířili směrem, který Aiden vypočítal, že tudy šel skřet. Vypadalo to slibně a tak jste zrychlovali a trochu méně dávali pozor. A najednou… bum! Narazíte na past, kterou zde uchystal nějaký jiný tým. Je to kovová síť, která vás má vytáhnout nahoru. Jak jste dopadli… Jediný, kterého to vtáhlo je Aiden, ten teď visí zamotaný v síti nahoře mezi stromy. Ahramed i Alyssa stihly uskočit. „Jenom jeden? Vážně jsi to sestrojila tak špatně?“ uslyšely jste zanadávání, těsně před tím, než se před vámi objevil druhý tým: Max, Samantha a Susan Zatarasili Vám cestu, bude boj. Alysu a Ahramed poprosím o soupis věcí co má u sebe, tak jak to udělal Aiden.

Osud - 18. prosince 2014 21:38

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Ošetřovna Vyrušení Vaříš lektvar, docela se ti to daří, dokonce to vypadá, že to bude i dřív, než sis myslel. Když tě najednou něco vyruší. Monique, ta holka tě vážně nemá ráda. Není to ta nenávist jako mezi sourozenci, tady je to jiné, ani vlastně nevíte, proč se nemáte rádi, prostě se z nepochopitelného důvodu nemůžete vystát. Tak tahle Monique se k tobě právě snažila potichu přiblížit zezadu a napadnout tě. Tys jí ale na poslední chvíli zaznamenal a uhnul jsi. Ona minula, ale právě stojí těsně u tvého lektvaru a ty jsi na druhé straně místnosti. Mohla by to klidně naschvál vylít, kdyby jí to škodolibě napadlo. A jak my známe Monique, ona to ráda udělá. Boj je nevyhnutelný.

Gabriela Anderson - 19. prosince 2014 06:23

Staří známí Dojdu ke svojí staré truhle. Vzhledem k tomu, že byla zašitá pod jednou z postelí, tak je na ní vcelku tlustá vrstva prachu. No jo, Árésovci nejsou zrovna pedanti na pořádek. Jasně, čistota zbrojí a ostré zbraně, to ano, ale prach, to je nezajímá. Ušklíbnu se. Taky jsem taková bývala. Vytáhnu truhlu ven a otevřu jí. Můj úsměv se ještě rozšíří, když zjistím, že všechno zůstalo tak, jak jsem to uložila. než si ale stihnu zbroj vyzkoušet, vlastně než jí vůbec kloudně vyndám z truhly, ozve se zaklepání na dveře srubu. Tak vstanu a jdu ke dveřím, ale dotyčný si otevře sám. "Jakube...Vidím, že ses nezměnil. Pořád jsi tak strašně nadšený z mojí přítomnosti jako když jsem se tu učila." usměju se na něj a prohlídnu si ho "A moc ses nezměnil. Teda až na ty fousy..." ušklíbnu se. Osobně dávám přednost hladce oholeným mužům s krátkými vlasy. "No, cigáro by fakt bodlo." řeknu mírně. Jsem to, co společnost označuje jako Příležitostného kuřáka. Klidně si cigaretu dám, ale není pravidlem, že bych vykouřila krabičku denně. Prostě si občas zapálím. Takže se vydám s Jakubem ven a začnu prohmatávat kapsy u bundy a kalhot. Po nějaké chvíli najdu krabičku, ale zapalovač jsem musela asi někde vytrousit. Nemůžu ho najít. Tak si aspoň vyklepnu cigaretu a ze zdvořilosti nabídnu i Jakubovi. "Jsi tu jako instruktor, nebo jako fanoušek?" zeptám se, když si ho ještě jednou prohlédnu.

James "Chris" Black - 19. prosince 2014 19:29

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Vyrušení? Jakmile uslyším Monique, naštvaně se otočím. Naštěstí mám rychlé reflexy. Můj mozek začne pracovat na plné oprátky. Pokusit se ji zneškodnit? Použít tryman, abych ji uspal? Zvolím mírumilovnější cestu. "Monique OKAMŽITĚ se odtud kliď! Nemáš tu co dělat, pokud nejsi zraněná." Řeknu dopáleně. Není můj sourozenec, tak to bude v pohodě. Normálně bych se nechal skopat do kuličky, ale dneska mám buď moc blbou nebo moc dobrou náladu. Zatím jen tak stojím a čekám co udělá. Mezitím si spravuji brýle, které se mi posunuli.

Alyssa Wonder - 19. prosince 2014 20:36
	soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Vybavení Oblečení:bleděmodrá blůza s krátkým rukávem,fialové kalhoty,sandály. Svou osobní zbraň nosí zmenšenou v ukryté kapse v boku ve větší kapse kde nosí i notes a prupisku (až jí ji Aiden vrátí)

Aerith Winter - 19. prosince 2014 21:24

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Sydney Společně s Claire jsem kráčela lesem dle jejich hodinek. U toho mi něco vysvětlovala, stejně jsem tomu prd rozuměla a moje orientace v mapách a GPS? Heh, nulová. Pak jsme ale obě něco zaslechli. Instinktivně jsme se obě chytili vzájemně za loket a stáhli dolů, abychom se schovali v keři. Bylo to vtipné, obě máme dobré instinkty a pozorovací schopnosti. Syndey? Zašeptala jsem a snažila jsem se vzpomenout, zdali jsem jí tu viděla předtím, než jsem šla za Cleo. Co umí? Měli bychom proti ní případně šanci? Stále jsem šeptala a nenápadně Sydney z keře, na kterým jsme se krčili, pozorovala. Tajně jsem doufala, že si nás nevšimne, neměla jsem zrovna náladu na to, se prát.

Osud - 21. prosince 2014 21:39
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Ošetřovna Vyrušení „Ty taky ne, ale stále jsi ve hře. Tvoje chyba, že šel zrovna sem,“ řekne Monique, a znovu zaútočí. (2) Naštěstí jejímu útoku se zvládneš bez problému vyhnout (37). Další reakce je na tobě. (Po napsání příspěvku si opět hoď docentkou.)

Osud - 21. prosince 2014 21:40
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Syndney Jo, Sydney znáš, je už tu dva roky, je to malá holka, je jí jedenáct a v táboře je už dva roky. „Myslím, že není nebezpečná: Bojovat sice umí, ale je to malá holka. Navíc to vypadá, jako kdyby se ztratila,“ odpoví ti Claire. Což je pravda, Sydney se bezradně rozhlíží kolem.

James "Chris" Black - 21. prosince 2014 21:44

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Ošetřovna "Vidíš ten nápis na sloupu? Je to moje území. Sem nemáš na rozdíl ode mne právo vstupovat. Už běž." Hesita mi to tu svěřila a udala jistá privilegia. Podívám se na Zlatou smrt ležící v koutě a doufám, že ji nebudu muset použít. Když ale Monique udělá tu hloupost, klidně ji vykryji s ledovou tváří a v rychlosti přemýšlím, jak ji usměrnit. Mám dvě možnosti. Vážně udělám několik výpadů s kopím nebo ji oslním a zneškodním některým ze svých "preparátů." "Poslední šance Monique. Běž bojovat s někým, kdo ti za to stojí." Ponižování sebe sama patří k mému dennímu pořádku, i když bych to chtěl jinak. Určitě. Znovu si posunu sluneční brýle na čele.

Leslie Moore - 21. prosince 2014 21:46

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Les Vyrazíme do lesa spolu s ostatními, pohodlným tempem, a snažíme se najít někoho, komu uškodit. Místo toho jsme nakonec přepadeny samy. Zelení - to jest dvě Demétrovky a Amellyin bratr - nás napadnou liánami. Nevím, co to se mnou dneska je, nebo jestli se na mě ty dvě zaměřily, každopádně skončím prakticky bezmocná uvězněná v zeleni. To je trapné, pomyslím si. Navíc nic nevidím, takže jen doufám, že některá z holek je dost volná na to, aby mě dostala ven... "Mhmhmh," pokusím se postěžovat si nahlas, ale liány jsou tak těsné, že nepohnu ani čelistmi. Zatraceně...

Julie Tarner - 22. prosince 2014 09:10
	Vybavení ať všichni vědí, jak vypadám... Oblečení – z domova jsem přijela v černém tričku s krajkou (odkaz). Kalhoty jsem vyřešila jednoduše černé a volné (odkaz). Přes tričko jsem od holek dostala lehké kožené brnění. Na rukách mám navíc černé bezprsté rukavice které jsem našla u luku. Zbraně – luk křížem, toulec s asi čtyřiceti šípy, dýka, krátký mečík.

Julie Tarner - 22. prosince 2014 21:27

soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Znenadání se na nás vrhla skupinka zelených. Během momentu jsem nemohla chodit a jen tak tak jsem se nenatáhla na zemi. Lehce vyděšeně sleduji, jak se mi kolem kotníků obtáčí liány. Leslie už je celá tak nějak zelená a Amelly ji rychle dohání. Naštěstí skupinka nedokončí práci a já tak zůstávám docela volná. Jen co se vzpamatuji ze šoku, že mě fakt na něčí popud svázaly liány, vytáhnu z pouzdra dýku, kterou mě vybavila Amelly. Pár opatrných řezů, abych si neponičila kalhoty a boty stačí na to, abych se uvolnila. Pak už se věnuji Lesli. Té jen uvolním obličej a ruce. Sama se pak může postarat o zbytek – to už ale pomáhám Amelly špičkou krátkého mečíku, neboť dýku jsem vrazila do ruky Leslie.

Amelly Brown - 23. prosince 2014 13:17

soukromá zpráva od Amelly Brown pro V lese Velmi brzo narazíme na skupinku zelených. Zrovna chytám zbraň, když mi ruku něco zachytí. Kytky! Zatraceně! potichu pro sebe zanadávám, ale už je pozdě zbavit se všech těch rostlin, nemám volné ruce ani nohy. "Héj, to se dělá vlastním sourozencům?!" Zakřičím naštvaně na Billa, i když mi si ze sebe takhle utahujeme pořád. Oba víme že bych jim udělala to samé kdybych mohla. To je mi teda přivítání, půlrok ho nevidím, a on mě nechá omotat kytkama. Trochu se rozhlédnu, jak mi kytky dovolí, a vidím že Leslie je na tom ještě o trochu hůř než já. Julie ale skončila docela dobře, a už na tom pracovala. První osvobodila sebe, pak šla pomoct Leslie a nakonec i mě. "Díky, tohle mu vrátím." Hledím směrem kterým zmizeli, a už přemýšlím jakého pavouka mu dám do postele.

Leslie Moore - 23. prosince 2014 13:40

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Les Julie mi pomohla trochu uvolnit liány a pak mi strčila svoji dýku. Zamručím na znamení díků a začnu se se zbytkem kytek potýkat sama, zatímco se ozývají Amellyiny výhružky. Když se mi konečně podaří uvolnit alespoň většinu horní části těla a můžu mluvit, skloním se ke svým nohám a navrhnu: "Možná bysme měly zkusit postupovat opatrněji? Jinak, s tou odplatou ti moc ráda pomůžu..." Když se osvobodím, vrátím Julii její nůž a s úsměvem přikývnu.

Aerith Winter - 23. prosince 2014 22:17

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Podívala jsem se na Claire a pak na Sydney. Jednoduše počkáme, až zmizne a pak vyrazíme dál. Řekla jsem zcela chladně. Tuhle hru jsem chtěla vyhrát a tak nebudu nikomu pomáhat. Přečkali jsme tedy dokud nezmizela z dohledu nebo si nás nevšimla a poté jsme vyrazili dál podle Claire hodinek. Už jsme mu blízko? Zeptala jsem se jí, aby řeč nestála a nebylo úplně ticho.

Alessandra De´Lacroix - 24. prosince 2014 23:53

Keď zaberie na návnadu, v duchu sa uškrniem, ale navonok nedám nič znať. Nie že by som sa bála že nezaberie, ale niekedy sa môžu vyskytnúť menšie komplikácie...a toto šlo úplne hladko. Zatiaľ. Nedovolím si ani na stotinu vypadnúť z role a keď mi povie, že už na Long Islande som, iba si zmätene prehrabnem vlas, aby to vyzeralo, že som vykoľajená z toho, čo sa tu stalo. Už to len doťuknúť. Som vyplašená. Vyplašená a potrebujem sa dostať do bezpečia. A ty mi v tom pomôžeš. Spomeniem si čo hovoril Leo o tábore keď sme sem išli počas cesty a nainštruujem policajta presnejšie k tomu miestu, občas naňho hodím plachý pohľad spod mihalníc, ale nič provokačné. Keď sa odíde vybavovať s kolegom, prstami si začnem preberať vo vlasoch a hrýzť si spodnú peru. Opatrne si pozbieram kufor zo zeme a držím ho pred sebou ako ochranu. Kým nevystúpim tam, kde mám, z policajného auta, odmietam prejaviť akúkoľvek emóciu, ktorá by naznačila, že práve podávam celkom fajn herecký výkon. Pozorujem dvoch policajtov, akoby som sa bála z nich spustiť oči, že by mi ušli alebo niečo podobné. Potom ku mne však vykročí druhý z nich. Prečo sa menia? Toho prvého som mala už tak dobre načatého...ale to nebude problém. Jeho reč ku mne ma v tom iba uistí. Áno, presne tak. Nie je to pre mňa bezpečné. A je tvoja práca a povinnosť ma odviesť do bezpečie. Chudinka ja. Niekto sa o mňa musí predsa postarať. Ha. Prikývnem mu. Ja... ďakujem veľmi pekne. Ugh, tieto slová tak nerada používam...ale keď vedia byť tak účinné. Okrem toho...toto miesto je pre mňa des. Takmer ma tu prizabili, však? Áno, som obeť. Som veľmi vďačná že ma niekto vezme preč. A ak mu nepovedal ten druhý poliš kam, tak ho odnavigujem. Vyčarujem si v črtách tváre ešte pocit úľavy, keď spolu s kufrom nasadám do auta, aby policajt videl, že robí správnu vec a aj keď periférne som zahliadla to, že Leo sa pozrel mojim smerom, okázalo to ignorujem a maskujem to tým, že nedôverčivo pred ním otočím hlavu do opačnej strany. Predsa len, to on ma sem zaviezol. Bohvie aké mal so mnou plány... chúďa ja. Treba ma poľutovať.

Osud - 25. prosince 2014 21:08

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Ošetřovna Monique Potom, co tě Monique už podruhé minula, pouze zlostně zavrčí, je vidět, že je opravdu dopálená. Absolutně kašlala, na to, co jsi jí říkal, přehodila si svojí dýku z ruky do ruky a znovu zaútočila. (78) Tentokrát už se ti nepodařilo její útok tak dobře vykrýt (27) a jí se podařilo tě dost zranit. (78-27=51) Další tah je na tobě. (+hod procentkou)

Osud - 25. prosince 2014 21:10

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – 14 – 15 h Tábor: Srub Áresovců Čas na nikotin (Samozřejmě jsem na něco zapomněla… Na ruce má Jakub tetování – červenou a černou barvou, vidíš ale jen pár tahů, zbytek se skrývá pod tričkem.) „Super, ale musíme až za hranice, v areálu se kouřit nesmí,“ dodal Jakub a vydali jste se za hranice tábora. Po cestě Jakub vytáhne krabičku s cigaretami, jednu vytáhne a potom po kapsách hledá zapalovač. „Ztvrdnul jsem tu jako instruktor,“ řekl, bylo vidět, že z toho příliš nadšený není, spíš to považuje za nutné zlo. Chvíli mlčí, potom zase spustí. „Stejně by ses to za chvíli dozvěděla. Hlídal jsem venku jednu polokrevnou, ale nepovedlo se. Unesl ji Kolchidský býk. Takže teď svojí chybu splácím tady,“ řekl rozmrzele, zatímco jste došli až za magické hranice tábora. Tam si zapálil cigaretu konečně najitým zapalovačem a potom nabídl oheň i tobě. „A co ty? Kde ses tu vzala, kromě toho, že ses snesla z nebe?“ zeptal se tě Jakub. Zrovna v té chvíli dole pod kopcem, jak je silnice, zastavilo policejní auto a z něj vystoupila Alessandra. Vše, co se tam odehrává, vidíte, stejně jako oni vidí vás.

Osud - 25. prosince 2014 21:14

Pro Alessandru (Gabrielu) 3. 7. 2014 – okolo 14h Kopec polokrevných Zleva volno, zprava tábor Policajt tě pustí do auta. Ten druhý stále vyslýchá Lea. Jedete pryč, přesně tam, kam policajta směruješ. Najednou uvidíš mezi kopci vyšlapanou cestu a vstupní bránu do tábora – bránu v antickém stylu, na které je napsáno: Tábor polokrevných. Nápis jsi přečetla i v té rychlosti a překvapivě bez problémů. Než ale stihneš říct policajtovi, aby zastavil, jste o kus dál - v údolí, tábor by měl být za kopcem s tou velkou borovicí. Když řekneš policajtovi, aby zastavil, diví se, že právě tady, ale zastaví. Potom vystoupí. „Vždyť tady nic není, široko daleko jen louky,“ řekne, patrně o táboře neví, ani neviděl tu bránu. Znovu se rozhlédne a potom ukáže na kopec. „Tam u toho stromu jsou nějací dva lidé, to jsou ti, se kterými jste se měla setkat?“ zeptá se a ukáže na Gabrielu a dalšího tobě neznámého člověka – muž tak kolem 30 let.

James "Chris" Black - 25. prosince 2014 21:26

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Ošetřovna Ucítím ostrou bolest na prsou. Podívám se dolů. Proseknutá košile a prosakující krev. Zalapám po dechu a chytím se za postížené místo. Zapotácím se dozadu. Spadnu na stůl, praštím se do hlavy a poroučím se k zemi. Vyrazil jsem si dech. Začnu po něm lapat a pokusím se dosáhnout na jednu z poliček. Je tam vodička která sráží krev a dezinfikuje. A snižuje bolest. Bohužel mám černo před očima a nedokážu zaostřit. "Agrr. Doprdele MONIQUE!" Fakt jí hráblo, nebo co? Otřu si potící se čelo a... spadli mi brýle. Rychle zavřu oči a snažím se poslepu nahmatat brýle. Snad je Monique neodkopne dřív, než... SAKRA DO HÁJE! Že to ta kráva udělala? "MONIQUE NAVAL BRÝLE!!" Vyjeknu.

Leonard Silver - 25. prosince 2014 21:47

U pumpy Tak tak jsem stačil dodělat to kolo když ke mně přišel nějakej policajt. Letmo jsem se podíval na Alessandru a pak jsem věnoval pozornost zase jemu. "Dobrý den. Jely jsme na Long Island, jenže mi došel benzín. Tak jsem zastavil tady abych natankoval, jenže se tu objevil nějakej blázen s pistolí. Ohrožoval tu dívku a tak jsem se na něj vrhnul. Jenže střelil do nádrže a.. výsledek vidíte sám". Řeknu policajtovi. Snažím se a to znělo sebejistě a co nejdůvěryhodněji. Tiše sleduji jak si policajt vše zapisuje a pak se vymění s tím který vyslýchal Alessandru. Jenže si všimnu že ona nastupuje do auta toho který se mnou mluvil jako první. A dobrovolně. Co to sakra dělá? Chce policejní eskortu? Pousměji se a zavrtím hlavou. Dobře, když chce jet s nimi, tak budiž. Je to její věc. "Dobrý den. S tou slečnou se neznám. Viděl jsem ji na silnici a tak jsem se nabídl že ji svezu na Long Island. Měla se tam prý s někým setkat. A tady jsem zastavil protože mi došel benzín. Jenže jí začal ohrožovat nějakej blázen s pistolí, vrhnul jsem se na něj, on střelil do nádrže a zbytek už víte". Domluvím a zadívám se na policajta. Doufám že nebude chtít mně odvést na stanici, nebo tak něco. To by mi totiž dost zkomplikovalo plány.

Osud - 26. prosince 2014 21:16

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Ošetřovna Monique Monique tvé brýle odkopne někam daleko pod skříň, alespoň je nerozšlápla (49). Uchechtne se, má pocit, že vyhrála. – Nečeká, že by ses snad ještě bránil. Vezme z plotny tvůj lektvar a utíká (80). Ve dveřích ošetřovny se poté objeví Osiris. „Pokračuješ ve hře?“ zeptá se tě. Jsi přibližně v polovině svých sil, stačilo by nabrat trochu dech, ošetřit se, ale jestli budeš pokračovat je na tobě. Každopádně jsi přišel o lektvar, který jsi vařil.

Osud - 26. prosince 2014 21:17

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Střet se zelenými Zrovna, když se vám všem třem podařilo dostat ze zeleně, si toho všimla Zoe. „Hej ony se rozvázaly, jdeme na ně,“ vykřikla Zoe a už na vás útočili. Leslie bojuje se Zoe Zoe bojovala s mačetou, jo moc řecké to není, ale jí to s ní opravdu šlo. Její profesionálně směrovaný útok (100) Leslie nezvládla příliš dobře odklonit a i přes to, že měla brnění (34+10) jí Zoe způsobila zranění. Julie bojuje s Daisy. Daisy jako obvykle oužívala k boji své schopnosti ovládat květiny, proto byl její útok opravdu slabý (14) a Julie se mu bezpečně a bez zranění vyhnula (85). Amelly měla co dočinění se svým bratříčkem Billem. Ten popadnul luk a střelil a i přes to, že na něj má předpoklad (26+15), Amelly se jeho útoku bezpečně vyhnula. (51) MH: Počítadlo se životy u vaší ikonky, ukazuje, kolik máte sil do dalšího boje, což se vypočítává z hodů. Až dojde nuly, vypadáváte ze hry.

Osud - 26. prosince 2014 21:19

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – srub hermésovců Rachel Nějakou dobu jsi byla ve srubu sama a měla jsi klid. Najednou někdo bez zaťukání vešel do dveří. Byla to blondýnka s vpletenými korálky do vlasů (Rachel) a pro sebe si brumlala. „Já to nechápu, většinou mám v boji štěstí…“ přičemž si ze sebe sundávala koženou zbroj. Až najednou si tě všimla a otočila se na tebe. Přes obočí měla dvě náplasti, jelikož ho měla natržené, ale jinak byla zdravá. „Je, Ahoj, ty jsi tady nová, že?“ zeptala se. „Já se jmenuju Rachel,“ řekla a podala ti ruku.

James "Chris" Black - 26. prosince 2014 21:35

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Osiris Je mi jedno že Monique zdrhá. Dělá vlastně něco podobnýho jako já celý život... Blbý na tom je že budu muset všechno dělat od začátku. Po hlasu poznám Osirise a ten hlas jde ode dveří. "Sakra jak dlouho jsi tu byl?" Zabručím naštvaně a pokusím se postavit. Naštěstí přesně vím, kam si dávám náhradní brýle. S víčky pevně semknutými po nich pátrám a... konečně je nalézám. Otevřu oči. Kolem mně se rozlilo příjemné šero. S blesky v očích hledím na Osirise a koukám na svoji poničenou hruď. TEĎ by se mi hodil ten vylepšovák, co jsem stvořil. "Jasně že pokračuju. Nemůžu zradit tým." Řeknu, i když si tím nejsem jistý. "Dej mi jen chvilku... Vůbec, neměl bys někde zachraňovat nováčky ze spárů mých sourozenců?" Řeknu dost podrážděně a otočím se k pracovní ploše. Nejde o to příkoří, to prožívám celej svůj mizernej život, ale ona mi šlohla lektvar... I když se bojím, že jí spíš hodně ublíží, když nebyl dokončenej.

Cleo McMillan - 26. prosince 2014 21:54

Srub Docela delší dobu jsem seděla na posteli a četla jsem si. Potom dovnitř vešla blonďatá dívka s korálky vpletenými do vlasů a něco si pro sebe mumlala. Že prý má jindy v boji štěstí a sundávala si koženou zbroj. Po chvíli si mě všimla. Zeptala se mě zda jsem tu nová a já přikývla. Pak se představila. Přijala jsem nabízenou ruku a taky jsem se představila. "Jsem Cleo." řekla jsem s úsměvem. "Odkud jdeš?" zeptala jsem se, protože jsem si již delší dobu s nikým nepovídala. Už jsem se nemohla dočkat až poznám ostatní nováčky.

Alessandra De´Lacroix - 28. prosince 2014 20:43

K mojej úplnej spokojnosti policajt ide bez námietok presne tam, kam mu hovorím. Počas cesty sa ešte trochu chvejem, som nalepená skôr na dverách, akoby som chcela mať okolo seba čo najviac voľného priestoru a neviem akým zázrakom sa mi podarí vyčarovať na rukách aj husiu kožu. Va te faire foutre, som fakt dobrá. Cez cestu ani nemusím okrem GPSka robiť nič, ani hovoriť. Mám byť traumatizovaná? Tak som. Nohy pekne spou, jedna ruka objíma trup, druhá kufor, pátravý pohľad zapikovaný z okna a mlčať. To je ono. AHa! To je ono! Dokonca...je to tam aj napísané. Moc nenápadný nie sú. Čakám že zastavíme, on ale ide ďalej. Mám chuť nańho vyšteknúť, či je slepý, ale samozrejme, nespravím to. Hmm... pane, prosím, prešli sme to. Môžete už zastaviť. Hii....pane. Pane. Kde ja na to chodím? Policajt vyzerá dosť mimo. Tá brána bola dosť veľká. Ako si ju mohol... Aj to čudo na benzínke bolo veĺké. A predsa Leo povedal, že ho nemohol nikto vidieť. Spojím si dve a dve dokopy. Auto zastaví na kraji cesty a policajt zbadá to, čo vďaka jeho upozorneniu aj ja. Neznámu chlapčenskú postavu a záblesk známejších tmavých vlasov. Áno, to sú oni. Vidíte, už ma čakajú. Už to len ukončí Aless. Musíš ho nechať s dobrým pocitom, že odviedol dobre svoju prácu. Byť už trochu menej vyplašená. Pomohol si mi. Dokonca som sa v tvojej prítomnosti už aj upokojila. Si silný shcopný muž, ktorý práve pomohol zachrániť mladú bezmocnú krásnu dámu. Si skvelý. Fakt. Myslím si, zatiaĺ čo sa mu zadívam zhlboka do očí. Keď si v duchu hovorím, čo chcem, aby zo mňa cítil, pomáha mi t vžiť sa do role a ľudia väčšinou robia to čo chcem. Vždy som si myslela, že je to o tom, presvedčiť o tom seba, a potom budú o tom presvedčení aj všetci ostatný. Šťuknem kľukou na aute a otvorím dvere. Naozaj ste mi pomohli. Už to zvládnem, ja...už som v poriadku, keď ste a stade odviedli. Dúfam že zvyšok dňa budete mať pokojnejší.  Podarí sa mi zdvihnúť kútik pier, preruším očný kontakt a vystúpim. Chytm kufor, nakloním ho aby bol na koliečkach a na dôvažok ešte policajnému autu kývnem, načo začnem kráčať k tým dvom postavám. Áno...je to to nevďačné dievča, čo pri nás pristálo. Čím som k nim bližšie, tým som si viac istá. Keď som od nich asi na dva metre, uškrniem sa na ňu. Ako to bolo? Nedokážem to zvládnuť s tými policajtami sama? Mám si poslúžiť?  Spýtam sa je, pričom napodobním jej chladný, naštvaný tón hlasu, ktorým po mne hovorila. Aj keď som bola nahluchlá, čo už sa mi takmer úplne vytratila, nehovorila potichu, takže som to rozoznala.  Jedno malé víťazstvo pre Aless.

Amelly Brown - 28. prosince 2014 21:41

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Souboj v lese Konečně se mi povedlo osvobodit se, ale boužel si toho hned všimla Zoe, která znovu zahájila útok. Tentokrát jsem dávala větší pozor, a tak jsem stihla vysledovat co kdo dělá. Holky si rozebraly holky, a na mě zbyl Bill, který proti mě šel s lukem. "To se dělá? Svojí milované sestřičce?" Zakřičím na něho když se vyhnu jeho střele. "Tohle ti neprojde." Zamumlám si pro sebe a popadnu svůj luk. Rychle založím šíp, a na oplátku vystřelím já po něm. Nechci ho vážně zranit, ale pokud možno vyřadit boje.

Leslie Moore - 28. prosince 2014 22:03
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Boj Když jsme všechny volné, všimne si nás znovu Zoe a téměř okamžitě zaútočí. Asi vážně nemám svůj den, protože se mi nepodaří její mačetu (vážně Zoe? To žijeme v pralese?) odklonit a ona mě zraní. "Au," zamumlám, když ucítím jak mi prořízla kůži. "To si vypiješ, holka..." Pokusím se jí to oplatit a zaútočím svým mečem.

Osud - 28. prosince 2014 22:11
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Ošetřovna Osiris „Teď jsem přišel, dohlížím na hru,“ odpoví ti Osiris. Na odpověď, že pokračuješ ve hře, se jen usměje. „Neboj, dohlíží nás více,“ odpoví ti na poznámku o tvých sourozencích a potom odkluše pryč.

Osud - 28. prosince 2014 22:14

Pro Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Výslech „Takže tvrdíte, že jste toho muže viděl poprvé?“ zeptal se tě policajt znovu. Z nějakého neznámého důvodu se o tom chtěl znovu přesvědčit. A následuje další otázka: „Můžete mi toho muže popsat?“ Sotva jsi ale řekl první větu, uvnitř benzínky se ozvaly nějaké divné zvuky, nejspíš tam došlo k nějaké potyčce. „Zůstaňte tady,“ vyhrkl policajt a rozeběhl se směrem k benzínce. Zůstal jsi tu stát sám s opravenou motorkou. Pokud na ní teď skočíš a šlápneš na to, máš dost slušnou šanci se dostat do tábora dřív, než tě policajti doženou.

Osud - 28. prosince 2014 22:14

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – srub hermésovců Rachel Potom, co se představíte, se začne Rachel hrabat ve skříni, hledá, co by si převlékla, jelikož na tričku, které má na sobě má pár skvrn od krve. Ne velké fleky, jen skvrnky, které naznačují, že došlo k boji. „Jdu z lesa, zrovna tam probíhá táborová hra. Dneska kentauři přinesli skřeta a my ho měli ulovit. No a já vypadla ze hry, bojovala jsem s jedním aténovcem a jemu se podařilo mě odzbrojit a poté zahnat do kouta. Musela jsem se vzdát,“ odpověděla ti Rachel tónem, ve kterém bylo cítit nevoli. Pro ni to byla velká prohra.

James "Chris" Black - 28. prosince 2014 22:28
	soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Ošetřovna "Jo... To jsem fakt v klidu." Zabručím za ním a vrátím se ke své práci. Jenže nemůžu žít s tím, že někde pobýhá blbá holka co neumí zacházet s lektvary a navíc ani neví, že ten lektvar není hotový. "Sakra práce. Axi ohlídej to tu!" Křiknu na nymfu, hodím na sebe brnění a helmu a vydám se ven.

Leonard Silver - 28. prosince 2014 22:59

U pumpy "Ano, poprvé v životě. Proč bych vám asi lhal?" Řeknu poněkud podrážděně. Vím že dělá jen svoji práci, ale vím kam tyto otázky většinou směřují. Bůh ví co jim Alessandra řekla že se tak vyptávají. Policajt se zeptal zda bych mohl popsat toho chlápka. "Popsat ho? No, byl docela velkej a..." Zničeho nic se najednou začaly z vnitřku benzínky ozývat nějaké zvuky. Policajt řekl ať zůstanu na místě a šel tam. Skvělá příležitost sednout na motorku a vypařit se. Jen mně štve že mám najednou takové problémy se zákonem. Mohli by mně dát na seznam nebezpečných osob kdybych utekl, nebo tak něco a to by se mi moc nelíbilo. Ale do tábora se dostat musím. Takže počkám až policajt zmizí. Pak doběhnu k motorce, nasadím si helmu a sednu si na motorku. Nastartuju a vyjedu opět na silnici. Pořádně šlápnu na plyn a zamířím k táboru. Nechci ale riskovat že bych cestou potkal třeba toho druhého policajta kterej odvezl Alessandu a tak to vezmu raději oklikou a k táboru bych dojel z druhé strany. Cesta bude možná o nějakou tu minutku delší, ale snad bude bezpečnější.

Gabriela Anderson - 29. prosince 2014 09:12

A zase ona Netušila jsem, že tu někdo je za trest. Ostatně trochu mě to překvapí, když mi to Jakub řekne "Je mi líto, že to takhle bereš. Já bych radši zůstala tady. Tam venku není pro ženu jako já tolik možností vybití jako tady" usměju se, když si vzpomenu na naše souboje. Ano, Áresovci se s ničím nemažou a cvičné souboje u nás byly vždycky trochu tvrdší než v jiných srubech, ale co tě nezabije, to tě posílí...nebo se to tak říká. "Ostatně. Já jsem hlídala jednoho polokrevného. Začlo to být moc horké, tak jsem ho raději přivezla sem." Mluvím klidně a když už jsme konečně venku a já potáhnu ze zapálené cigarety. "Mě se vždycky víc líbilo tady než venku ,ale chápu ,že máš jiný názor než já." Ušklíbnu se a koukám dolů pod kopec, kde zastavuje policejní auto. Vystoupí muž se ženou. Oba se divají naším směrem "Zatraceně on je někdo fakt tak pitomej, že se sem nechá dovést policajtama?!" zavrčím zamračeně a sleduju je. Ostatně když se dívka rozejde naším směrem, ja mi jasné, kdo to je - ta arogantní mrcha od pumpy. "Fakt nechápu, jak může bejt někdo takhle pitomej. Ty si fakt myslíš, že tohle je jen hra, že?" Proč jen mi tahle holka tolik vaří krev. No nic. Vydechnu a trochu se uklidním. "Však tady tě srovnají, zrzečko. A líbit se ti to nebude." ušklíbnu se, tak jak to umím jen já a to je pěkně škodolibě. Pustím vykouřenou cigaretu na zem a típnu jí botou. "Až po Vás, vaše výsosti..." řeknu uštěpačně a ukážu zrzečce směr, kam má jít.

Osud - 29. prosince 2014 09:29

Pro Lea 3. 7. 2014 – po poledni Na cestě u benzínové pumpy Útěk Nakopnul jsi motorku a vypálil z benzínky. Naštěstí policajti si toho hned nevšimli a tábor byl dost blízko a tak ses k jeho hranicím dostal dřív, než tě dohnali. Přijel jsi k táboru z druhé strany, nežli Aless, takže jsi policajta po cestě nepotkal. (Místo kde jsi je vyznačené na mapce ikonkou s tvojí postavou.) Tábor je teď tichý, jen z lesa se ozývají zvuky, patrně probíhá nějaká celotáborová hra. Jediní táborníci mimo les jsou Donnie a Frank (s Hestií před velkým domem) a Cleo s Rachel (U Hermésovců). A uprostřed chatek stojí Gabrielin letoun pořád v nastavení na letoun.

Leonard Silver - 29. prosince 2014 19:51

V táboře Zdá se že jsem měl štěstí. Policajti si ničeho nevšimly a tak jsem mohl v klidu vyjet na silnici a zamířit k táboru. Vzhledem k tomu že to už tak daleko nebylo a že jsem jel docela rychle, tak jsem tam byl během pár minut. Dojel jsem na okraj tábora a rozhlížel se. Všude bylo docela ticho. Jen z lesa se ozývaly nějaké zvuky, což mně přesvědčilo že patrně probíhá nějaká bojovka. Strašně mně mrzí že na sebe nemůžu hodit zbroj a běžet za Maxem a holkama, ale mám teď ještě nějaké povinnosti. A tak jsem vjel na motorce do tábora k chatkám. Tam jsem viděl letoun té holky kterou jsem potkal cestou. Usměji se a dojedu k němu. Sundám si helmu, zavěsím ji na řídítka a vyndám si nářadí. Slíbil jsem jí že to kolo dám pak do pořádku a tak jdu na to rovnou. Sundám přední kolo z motorky a pokusím se ho namontovat zpět na letoun. Jakmile to bude hotové, zaběhnu v rychlosti do našeho srubu (nebo nějaké místo kde skladujeme věci). Najdu náhradní kolo na mojí motorku, vezmu ho a zamířím zpět na místo kde jsem ji zanechal. Znovu si vezmu nářadí a začnu přidělávat přední kolo. Jakmile bude oprava hotová, tak se usměji a sklidím si nářadí. Vezmu motorku a zaparkuji ji na obvyklé místo. Všichni dobře vědí že je moje a že se jí nemají dotýkat, tak snad to budou respektovat. Po tom co jsem zaparkoval jsem zamířil do "našeho" srubu. Než zamířím za Hestií, tak se hodlám trochu upravit a umýt. Pokud bych tam v srubu náhodou na někoho narazil, tak bych se s ním samozřejmě pořádně přivítal. Trochu by jsme pokecaly a já bych se pak dal do kupy. (Umyl, očistil věci atp.) Jakmile bude tohle všechno hotové, zamířím si pro něco k pití a pak pomalu vyrazím k Hestii.

Cleo McMillan - 30. prosince 2014 13:14

Pokec s Rachel Po našem představení se začala hrabat ve skříni. Zřejmě hledala něco na převlečení, což jsem usoudila z toho, že má na tričku pár skvrnek od krve. Trochu jsem si ji prohlédla a pak Rachel začala vysvětlovat. Skřet? pomyslela jsem si. "Skřet?" zeptala jsem se trochu zvláštním tónem. Kentaur, chápu, potvory lovící polobohy, chápu, skřet, nene... "No a jak dlouho už tu jsi?" zeptala jsem se jí s úsměvem. Zajímalo mě, kolik času tu asi tráví a jak dlouho tu můžu být já.

Osud - 30. prosince 2014 21:44

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Sydney Snažíte se pomalu vytratit, tak, aby si vás Sydey nevšimla. Jenže to se úplně nepovede. (25) Už jste si mysleli, že ji máte z krku, když se za vámi ozvalo: „Holky, to jsem ráda, že jste tady náš tým se rozdělil a já jsem se ztratila,“ spustí, neútočí na vás a ta se uklidníte… …ale stačí jen chvilka nepozornosti a… svist, Claire někdo střelil šíp do krku. Není zraněná, šípy jsou upravené, aby vám nic neudělaly, ale v rámci hry je mimo, už nesmí nic dělat. Druhý šíp letí v zápětí na tebe, ale tomu se zvládneš vyhnout, jelikož dřív šel ten na Claire. Konečně máš čas se rozkoukat, co se děje – ve stromech sedí Oliver a Fiona, zbytek týmu žlutých – apolónci. Teď už ale ztratili výhodu překvapení a tak zandali luky a skáčou ze stromu. Čas na tvojí reakci – (Claire už ti nepomůže).

Jason "Frank" Brody - 31. prosince 2014 15:30

Hestie Donnie Poslouchám Hestii jak nám říká, kde vlastně jsme. Taková Xaviérová škola mutantů. Jenže nejsme mutanti, ale potomci řeckých bohů. "To je úlet, co?" kouknu na Doniho, který tu pořád stojí jako kámen a upiju piva. Nealko, jak jinak. Trochu jsem se u toho zaksichtil a poslouchal ji dál. Když se zmínila o potvorách, že jsme je oba potkali, koukl jsem se na tu jeho sádru, ještě se leskne, nemá ji moc dlouho. No, měl jsem asi víc štěstí. Ale jedna věc mě nadchla. Můžu tu zůstat celé prázdniny i dýl. Budu moct dělat to, co mě baví. Nic. "Jo, pár dotazů by bylo. Kdo je můj otec a to tady máte jen nealko?" abych to upřesnil kývnu k flašce piva. Přece jako potomek bohů nebudu pít nealko až do osmnácti let. Ty to vidíš otče...i když ještě nevím, kdo jsi.

Ahramed Delgado - 01. ledna 2015 02:17

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Hon začíná Aiden s Alyssou se chvíli hádají o účincích vína, nebo něčem na ten způsob a já jim jen přizvukuji. Během chvíle počítání se oba vydají do lesa a já je jen potácivě následuji. Po chvíli se musím rozběhnout, ale vůbec mi to nevadí – připadám si jako upír ze Stmívání. Prostě vše kolem je rozmazané, jen já jsem ostrá. Plně si užívajíc se rozběhnu a za hlasitého smíchu se mi jen tak tak podaří vyhnout se pasti. Náš malý spolu-něco (spolusoutěžící?!), ale takové štěstí nemá a uvízne v kovové síti, která ho ještě vytáhla navrch. „Díťátka, díťátka! Přeci by jste nás nechytali do pastí jako ty malé rozkošňoučké myšky!“ Zazubím se a mrknu na Alyssu. Snad pochopí, že se je jen snažím rozptýlit a uvolní Aidena. Vratkým krokem (jak těžší je udržet rovnováhu při malé rychlosti!) se vydám k dalším polobohům a moc si nevšímám případných protestů zbytku týmu. Stejně bych jim jinak nebyla užitečná... „Nedáte si se mnou?“ Natáhnu k nim placatku do polovinu plnou destilátu podobného rumovodce a mile se usměji. Chuť je sice nic moc, ale síla je ohromná. Jestli se nikdo nemá ke zkoštování, tak se sama napiji a rozběhnu se za snad zdrhnuvší Alyssou. Vybavení Černé šaty s tyrkysovými lemy po kolena a rovněž tyrkysovými detaily, nízké kozačky (do půli lýtek) na polovysokém podpatku. Kolem pasu mám na tyrkysové šňůrce váček s placatkou do půli plnou nejspíš směsí vodky a rumu. Dále jen na zápěstí mám jasně modrou gumičku.

Julie Tarner - 01. ledna 2015 21:48

soukromá zpráva od Julie Tarner pro les Leslie, Amelly... Ten výkřik mě překvapil a docela i polekal. Jsou tu zase. Ke mě se okamžitě vrhla nějaká dívka (Daisy) k holkám se taky ke každé někdo vrhl. Sakra. Chvilka váhání mě stojí drahocenný čas. Amelly i Leslie bojují a tak i já přemýšlím, co s tou holkou přede mnou. Ta však neváhá jako já a mě se už začínají ovíjet stonky kolem bot. Bez další prodlevy se jim vyškubnu a celkem překvapivě se vrhám směrem na Daisy. „Nech nás na pokoji.“ poroučím ji bez přemýšlení když se na ni vrhám. Nemám v ruce zbraň a ani nic jiného. Svou vlastní vahou do ní vrazím, abych ji dostala na zem... (hod kostkou)

Osud - 01. ledna 2015 22:41
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: před ošetřovnou Monique Vybíháš z ošetřovny, Monique už je na půl cesty do lesa, než jí doženeš, určitě se do lesa dostane, ale neměl bys mít problém jí chytit. Pokud tě v lese nepřepadne něco horšího. Popis toho, o co se snažíš + hod procentkou.

Osud - 01. ledna 2015 22:42

Pro Alessandru a Gabrielu 3. 7. 2014 – okolo 14h Kopec polokrevných Za Jakuba „Vy dvě se znáte?“ zeptá se Jakub, kouká na vás překvapeně a pravděpodobně čeká, že ho představíte nebo situaci nějak objasníte. „Já to půjdu srovnat s tím policajtem, aby si pamatoval jen to co má a dál nás nevyšetřoval,“ řekne a rozejde se směrem k policejnímu autu, vedle kterého stále stojí policajt a momentálně telefonuje.

Osud - 01. ledna 2015 22:44

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – srub hermésovců Rachel „Jo, skřet,“ řekne Rachel, potom naznačí rukou nad zemí: „Asi takhle velké, uječené, sprosté, odporné stvoření. Přesně to, za čím bys chtěla běhat celé odpoledne po lese.“ Potom vytáhne ze skříně oranžové tričko a oblékne si jej. Na přední straně má obrázek pegase s nápisem: Tábor polokrevných. Na zádech má velký otazník a pod tím nápis: Neurčení. Když je převlečená, posadí se na postel do tureckého sedu a odpoví ti: „Já jsem tu už tři roky, ale na zimu bývám doma s tátou. Někdy se mi podaří strávit tam celý rok, někdy musím zpátky dřív, jako třeba letos.“ "A jak ses sem dostala?" zeptá se tě.

Osud - 01. ledna 2015 22:46

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Boj Amelly – Vytahuje šíp a střílí, ale i přes to, že má předpoklad se jí střela zoufale nedaří (1+15) a Bill se jí krásně vyhnul (40). „Tomuhle říkáš střílet, sestřičko? Nějak jsi nám vyšla ze cviku,“ vykřikne Bill a střílí pro změnu zase on. Ale ani jemu to nejde, jak by si představoval (15+15), Amelly tedy nemá problém se jeho střele vyhnout. (90) Leslie – Leslie vytahuje meč a útočí ukázkovým seknutím (99), Zoe jej odkloní jen částečně (61) a tak jí Leslie způsobuje zranění. Zoe i přes zranění je ale nadále schopna boje a tak znovu útočí již slabším útokem (46) a Leslie jej zvládá ubránit (29+10), i když jí ubere trochu síly. Julie – Situace u Julie je zajímavá. Julie nejdříve vykřikne na Daisy, aby vás nechala na pokoji. Daisy je z toho výkřiku trochu vykolejená, jako kdyby si chvíli nevěděla rady, jestli poslechnout, nebo dál bojovat. Díky tomu se nestíhá bránit. Julie se na ní sama holýma rukama vrhá a povaluje jí na zem (29). Až potom se Daisy vzpamatovává – snaží se Julii převrhnout a shodit pod sebe (10), ale Julie drží jako klíště (29) a tak se Daisy její pokus o vymanění nevydaří.

James "Chris" Black - 02. ledna 2015 11:33

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro ... Tohle mi byl Hádes dlužen. A v tuhle chvíli je mi jedno, jestli na mě pošle pekelného psa. Jsem naštvaný na celý svět a pálí mě hrudník. Mám takovou chuť strhnout si brýle a ukázat všem, proč jsem takový nespolečenský vůl. Zlatou smrt si zastrčím za opasek, který dopnu a zapískám na prsty. Chvíli jsem měl dojem, že se zbraň na chvíli cukla, ale to je asi blbost. Čekám, až přikluše Daemon, která se určitě schovává někde u jezera před těmi tupci se štíty.

Amelly Brown - 02. ledna 2015 11:50

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Moje střela šla dost mimo, Bill má boužel pravdu že jsem dlouho necvičila. Ale on sám na tom taky není moc slavně. To se tu budem střílet dokud nám nedojdou šípy? Bleskne mi hlavou, ale nehodlám tuhle situaci měnit. Ještě ne. "Já jsem hlídala novou polokrevnou, jakou výmluvu máš ty?" Zakřičím na něho tónem říká že na tom není o moc líp než já. Vystřelím ještě jednou, a jestli to nepomůže tak vytáhnu delší dýku a půjdu se sním poprat zblízka.

Cleo McMillan - 02. ledna 2015 14:40

Pokec s Rachel 2 Zasmála jsem se popisu skřeta a koukla jsem na její tričko. Neurčení... blesklo mi hlavou. Nejspíš to bude skupina těch, co nikdy nenašli svého druhého rodiče. Co když se to stane i mně? zeptala jsem se v duchu sama sebe, ale nedala jsem své starosti najevo. Pak mi odpověděla na mou otázku, že už tu je 3 roky. "Páni..." řekla jsem. Pak jsem odpověděla na její otázku. "No, dneska jsem přiletěla na pegasovi. Vlastně jsem dlouhou dobu měla Aerith jako kamarádku u nás doma a dnes na nás zaútočil nějakej pes a ona mi to všechno řekla." dopověděla jsem to a už jsem nevydržela, musela jsem se zeptat na 'neurčení'. "Ehm... co znamená neurčení?" zeptala jsem se trochu se strachem v hlase. No a je to venku.

Leslie Moore - 03. ledna 2015 15:34

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Zásah! Když Zoe přece jen zraním, div nahlas nezajásám. Moje nadšení ale není nadlouho a já zase kryju její útok. Potřebuju jí nějak zastavit, nebo aspoň rozptýlit... Přehodím si meč do levé ruky, abych ji zmátla, a stisknu prsten na palci. Objeví se můj bič a já po ní švihnu, abych ji pokud možno rozptýlila (abych si mohla znovu přehodit meč a bič z ruky do ruky), po případě aby se do něj zamotala a já se jí na chvíli zbavila.

Julie Tarner - 03. ledna 2015 17:57

soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Amelly, Leslie Snažím se nepovolit a držet se nahoře. Je to docela těžké, protože sebou Daisy celkem hází. Taky bych se házela, ale naštěstí jsem já ta nahoře. Tedy ... samozřejmě ... nahoře v boji. Chvilku váhám co dál a jen Daisy držím pod sebou, ale čím bych ji měla zabezpečit? přemýšlím zatímco supím námahou kvůli stále se bránicí Daisy. Ve filmu oběť dokáží praštit do spánku tak, že jen omdlí. Jak se znám, tak po mém praštění by buď ječela a nebo bych jí způsobila otřes mozku. Rozhodně by byl zázrak, kdybych se trefila přesně odhadnutou ránou na to správné místo. Trochu nerozhodně pokukuji po holkách a doufám, že ty svoje dostanou. Bylo by vtipné sedět na Daisy zatímco by holky byli ... ehh ... odstraněny. Avšak podle vývoje se boje se pokusím udržet nad Daisy a nebo se jí pokusím svázat ruce zbytkem liány, kterou nás svázali, přičemž doufám, že mrtvé rostliny nedokáží ovládat.

Daniel `Donnie` Mallory - 05. ledna 2015 17:36

Sounds like Marvel Můj pohled se krátce obrátí k pivu, které se tam zničehonic objeví. Jen tak. Zajímalo by mě, jestli to má nějaké logické vysvětlení...ovšem tak nějak mám silné pochybnosti, a proto to zanechám za sebou a čekám na vysvětlování, o co vlastně jde... A to co se dozvím, je kupodivu zajímavé a zní to jako zápletka nějakého Marvelovského trháku...a zcela určitě to ovlivní můj budoucí život. A když si pomyslím, že jsem chtěl být farmář. Inu, čas změnit plány. A to razantně. Herakles, Perseus...o tom už jsem slyšel. Nebo respektivě jsem něco takového četl, když jsem byl mladší. Jo...a samozřejmě na nestvůry nesmíme zapomenout...Né že by ještě ten kousanec bolel...ale chodit v sádře není jen tak sranda..ačkoliv mohu být vůbec rád, že jsem to přežil... "To je úlet, co?" Ozve se z mé levice Frank. Inu....úlet, spíše až moc živý sen... pomyslím si, ale má odpověď zní zcela jinak. ,,To přinejmenším.'' Zlehka se na něj usměju, načež opět věnuji pohled Hestii. Frank...,,Kdo je můj otec a to tady máte jen nealko?" Musím uznat že to první je skvělá otázka...ovšem to zakončení. Vypadá to, že tu máme menšího alkoholika. ,,Taky bych měl otázku...z toho, co jsem dosud viděl, tak to vypadá, že jste si zachovali 'krapet' starší styl boje....hádám že něco jako poloautomatickou pušku zde asi nenajdu...nebo se pletu?'' Přičemž mé obočí se krapet vyhoupne nahoru...

Aerith Winter - 05. ledna 2015 17:51

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Snažili jsme se s Claire nenápadně vypařit, jenže Sydney nám to překazila. Už teď jsem cítila ve vzduchu, že není něco v pořádku, ale prozatím jsem to neřešila.. dokud však nevyšli z okorun stromů ty dva šípy. Než jsem jakkoliv stihla zareagovat, Claire to schytala do krku a tímpádem je mimo hru až do konce. Co?! No super! Zavrčela jsem nadšeně a naštvaně zároveň a otočila se na všechny tři tak, abych je viděla. Stoupla jsem si bokem, takže po levé ruce mám Olivera a Fiona a napravo ode mě je Sydney. Ale to není fér, já jsem přes rok necvičila v civilním světě, vy jo! Zakňourala jsem Stála jsem tam mezi těma třema a pozorovala je. Koukali se na mě jak na kus hradu, úplně mnou opovrhovali. Měla jsem chuť se na ně vrhnout a rovnou jim nakopat zadek, jenže kdybych to teď bezhlavě udělala, skončila bych jako Claire. Tohle chce promyslet.. hlavně oni jsou tři a já jsem jedna. Když budu chtít vystřelit šíp, než natáhnu a zamířim, tak mě mají. Mám jen vrhací nože a těch jen 6, ty taky musím použít chytře. Fajn, takže Sydneym i když je malá, tý to půjde dobře na blízko. Tu budu muset sejmout šípem, protože není tak rychlá. A hlavně je mozkem celé téhle operace a tyhle dva? Jsou dobří v lukostřelbě a architektuře. Jsou mrštní a rychlí, ale.. měla by na ně platit hrubá síla. Chvíli jsem tam ještě stála a pak jsem neváhala a rozeběhla se k Oliverovi a Fioně. Cestou jsem se kousek před nimi sehnula k zemi, abych do ruky nabrala hrst kamínků, prachu, hlíny a všeho možnýho a chrstla jsem jim to do obličeje. Využila jsem situace a vsunula jsem se za ně a vypůjčila si u Fiony v toulci, který měla na zádech jeden její šíp. Ten jsem hned svým lukem pálila po Sydney. ------------------------ Výbava: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 20 šípů 6 vrhacích nožů Šátek a gumička

Gabriela Anderson - 05. ledna 2015 19:57

Bohužel ano... Obrátím se na Jakuba, když vznese dotaz. Nejradši bych si oplivla, ale to není ani slušné a ani na mé úrovni, takže jen vydechnu. Kouknu na Alessandru a pak zpátky na něj "Bohužel ano. Už jsme se setkali. Vlastně to bylo, když jsem jim letěla na pomoc. Měli trable s odvozem a jeho napadlo, že by si mohl půjčit kolo z mojí motorky. Proč by taky ne. Když to lítá, tka ho nepotřebuju."  povzdechnu si a vytáhnu krabičku ,že si dám ještě jednu cigaretu, ale nakonec si to rozmyslím a zase jí uklidím. "Nachomýtli se tma policajti, jak vidíš a tady slečnu chytrou napadlo, že by si s nimi mohla jít popovídat. Jako by si neuvědomovala, že policajti nějsou naši přátelé. Naši teda ne." zavrčím nabroušeně "Ostatně podle toho, co vidím, tak radši nechala svýho parťáka v průseru a dorazila sama." Po otci jsme dost temperamentní a ne vždycky tu vznětlivost ovládám. I teď to ve mě solidně žhne, ale naštěstí se ovládnu a řeknu je "To je teda materiál..." zakroutím hlavou a vydám se zpátky k táboru, když se Jakub vydá za policajtem.

Osud - 06. ledna 2015 22:04
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: před ošetřovnou Daemon Daemon to chvíli trvá, patrně se musí vyhnout nějakým „tupcům se štíty“, ale nakonec v pořádku dorazí. Za tu dobu je už však Monique někde pryč v lese a bude velmi těžké, ne-li nemožné ji vysledovat. (28)

Osud - 06. ledna 2015 22:07

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Boj Amelly znovu natahuje luk a střílí. Její střela opět není nic moc (12+15). Bill však polevil v obraně (10) a střela jej alespoň trochu škrábla. To však Billa naštvalo a sám vypustil další šíp naprosto profesionálně (90+15) a Amelly jej vykryla jen částečně (54+10), šíp se jí zapíchnul do ramene. Leslie se snaží Zoe zastavit a zabavit přehazováním zbraní, bohužel se jí to daří jen částečně (36) a tak Zoe zmate jen tak napůl. (Obranu, co mi padla, budu dělit 2) Leslie útočí bičem pěkným útokem (64+15). A Zoe zvládá tak tak bránit (34/2=17). Zoe je již viditelně vyčerpaná, ale přesto se nevzdává a znovu útočí. (92) A Leslie se daří její útok téměř dokonale vykrýt. (80+10). Julii se dnes skutečně daří. Povede se jí totiž nasahat liánu a svázat Daisy nohy a ruce, Daisy je na nějakou dobu ze hry pryč, i když ty uzly nejsou úplně pevné, ještě se jí muže povést vyklouznout. (54)

Osud - 06. ledna 2015 22:08

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Nerovný boj Vyběhneš proti dvěma Apolónovcům se záměrem hodit jim kamínky do tváře. To se ti však úplně nedaří. (43) Apolónovci se tě totiž zaleknou a ustoupí, písek letí mimo jejich obličeje. Avšak Oliver jak ucouvnul, zakopl o kořen a padá na Fionu. Chvíli jim potrvá, než se zvednou.(Oba jsou na 1 obranu a 1 útok ze hry.) Potom vystřeluješ šíp na Sydney, což se ti při tvé praxi daří skvěle (71+15) a ona se úplně nevyhne (25). Je raněná, ale i přes to vytahuje svůj krátký meč a útočí. Její útok je však velmi slabý (23+15) a tak se mu bez problémů vyhneš. (83 + 10) Ostatní ze Sydneyna týmu už se zvedli, připraveni se bránit. (Jsi na tahu) (Počítadlo se životy u vaší ikonky, ukazuje, kolik máte sil do dalšího boje, což se vypočítává z hodů. Až dojde nuly, vypadáváš ze hry.)

Osud - 06. ledna 2015 22:08

soukromá zpráva od Osud pro Pro Alysu, Ahramed a Aidena 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Vážně sis myslela, že jsme tak hloupí? Ahramed přijuchala k protivníkům a nabídla jim trochu svého zázračného moku. Max ji ale placatku vytrhne z ruky, zahlaholí: „Na to ti nikdo neskočí, víme, co jsi zač.“ Potom placatku odhodí pryč, při letu jí vypadne zátka a pomalu z ní (o několik metrů od vás) lahodný mok vytéká. (12)

Osud - 06. ledna 2015 22:09

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – srub hermésovců Rachel Rachel tě poslouchá a potom jen podotkne: „Jo, to byl určitě pekelný pes. To bylo dobře, že za tebou poslali Aerith, za nás chodili jen satyři a ti neumí tak dobře bojovat.“ Když se zeptáš na to, co to znamená, že je neurčená, podívá se na záda na tričko, trochu zesmutní a řekne: „To znamená, že se neví, kdo je můj druhý rodič, který bůh. Ještě se o mě nepřihlásil.“ Nastala chvíle ticha. Rachel se o tom asi nechtěla bavit. MH: Teď by měl vejít Donnie a Frank

Osud - 06. ledna 2015 22:10

Pro Donnieho, Jasona 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – prohlídka a konec u srubu Hermésovců Hestie Na otázku ohledně alkoholu se Hestie chvilku zachmuří a potom odpoví: „Alkohol cigarety a jiné návykové látky jsou v táboře zakázané.“ Víc ale tvojí otázku nerozmazává a raději se přesune k té druhé části: „Kdo je tvůj otec bohužel sama nevím. Zjistíme to jedině tak, když se o tebe přihlásí, popravdě nevím, kdy se to stane. Někdy táborníci čekají jen chvíli, někdy i několik let. Do té doby budeš mezi ostatními nováčky a neurčenými.“ Potom promluví Donnie a tak se Hestie otočí na něj. „Ano, používáme tu zbraně hlavně z antického Řecka. Někteří táborníci u sebe mají novodobější zbraně či vybavení, to, co jim darovali rodiče. Střelné zbraně tu nemáme vůbec.“ Potom vás oba přejede pohledem, zdali máte ještě nějaké otázky a nakonec řekne: „Pokud je to všechno, provedu vás po táboře a ukážu, kde budete bydlet.“ Následuje krátká procházka táborem, přičemž Hestie komentuje, jak se která budova jmenuje a co se tam dělá. Skončíte přímo u chatky hermésovců. „Tohle je Hermésův srub. Tady budete bydlet. Většina táborníků je teď v lese, kde právě probíhá lov, takže vy máte až do večeře volno, abyste se tu zabydleli.“ S těmito slovy vás opustí. (Uvnitř v chatce je Rachel a Cleo.)

Osud - 06. ledna 2015 22:11
	Pro Lea 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor - někde venku Hestie Zrovna, když vycházíš z jídelny se skleničkou něčeho k pití, potkáš Hestii, která jde kolem a se kterou jsi chtěl mluvit. Na chvíli se zarazí, patrně je překvapená, že i ty jsi zpátky. „Ahoj Leo. Ty jsi také zpět? A kde je Alessandra?“ zeptá se tě.

James "Chris" Black - 06. ledna 2015 22:12

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro ... Když přijede Daemon, projede mnou vlna úlevy. Už jsem myslel, že ji někdo našel a spletl si ji s cílem. Při inteligenci některých je to dost dobře možné. Vyskočím klisně na hřbet. Odfrkla si. Ve zbroji jsem hold těžší, za to nemůžu. Zlatá zbroj je lehčí, ale tu si na sebe vážně brát nebudu. Pobídnu klisnu a vydáme se směrem k lesu. Nepotřebuji otěže, stačí mi ji navádět nohama. Je na pobídky dost citlivá, což se hodí. Bezva, Monique. Bude se hledat fakt těžko, les je veliký a bůh ví kam se zatoulala. Jedno je ale jasné. Spatřím záblesk světla a najdu Monique. Cestou se zeptám pár lidí jestli ji neviděli. Jsou udivení, že „najednou“ umím jezdit a proto spomalím do pomalého, houpavého cvalu. Raději...

Leonard Silver - 07. ledna 2015 12:17

Tábor Zrovna jsem vyšel z jídelny, potkal jsem Hestii. Paráda, aspoň nemusím chodit dál. Usměju se a dojdu až k ní. "Ahoj. Ani nevíš jak jsem rád že jsem zpátky. Alessandra si tu někde lítá. Podle všeho teď bude na druhé straně tábora. Vyžádala si totiž policajní eskortu... Řeknu ti, ta holka mi vážně hnula žlučí". Upiji trochu coly. "A jen pro info.. Sluhu už nikdy dělat nebudu!" Ušklíbnu se a vypiji i zbytek. "Tak.. Slyšel jsem že je v lese nějaká bojovka, když jsem jel kolem. Škoda že jsem tu nebyl dřív... Co mám teď dělat? Mám na ní počkat a pak jí tu všechno ukázat, nebo budu mít volno?" Zeptám se přátelsky a ohlédnu se kolem. Zadívám se směrem kterým by měla Alessandra přijít a čekám na odpověď.

Amelly Brown - 07. ledna 2015 19:26

soukromá zpráva od Amelly Brown pro A do háje, začíná se to kazit, chtělo by to plán... Zase vystřelím, a tentokrát už ho to škrábne. Boužel, on mířil tentokrát docela dobře. Jeho střela mě zasáhne do ramene a jako první reakci překvapeně vykřiknu. Ne moc nahlas, ale určitě to slyšelo víc lidí než nás šest tady. Brnění to trochu zbrzdí, ale přesto to bolí. Zatnu zuby, a nezraněnou rukou vytáhnu tu kratší dýku. Šíp nevytáhnu, to by byla ta největší blbost co můžu udělat. Snažím se bolest ignorovat, a naštvaně po Billovi skočím. Jestli se mi ho podaří shodit, tím líp. Dýkou ho možná trochu škrábnu, ale předpokládám že i on má brnění. Až se dostanu tak blízko že uslyší můj šepot, začnu potichu zpívat pomalou, uklidňující melodii. Je to těžké, mám v těle spoustu adrenalinu a rána bolí, ale musím ho konečně dostat a střílet nemůžu. Vlastně nevím jak moc jsou sourozenci imunní vůči tomu co umí taky, ale v měnění nálady jsem dobrá já, ne oni. Melodie by ho měla uklidnit míry že pustí zbraně a přestane se bránit, prostě je neškodný a nějakou dobu by to mělo vydržet.

Daniel `Donnie` Mallory - 07. ledna 2015 19:43

Prohlídka tábora Inu, zjištění, že na táboře nejsou povoleny alkohol, cigarety a jiné návykové látky, mě nijak extra nezasáhne. Koneckonců jsem to nikdy k životu nepotřeboval a ani jsem to nepoužíval...jenže tohle je tábor. Čert ví, jak dlouho mi to vydrží. Pak ještě reaguje na otázku s jeho otcem, k čemuž bych měl taktéž otázku, obzvláště k tomu, jak si ho vybere, ale zatím to nechám plavat. Času bude dost později, snad. No a hned poté samozřejmě odpoví na mojí otázku. Celkem zklamání, když zjistím, že používají zbraně staré tisíce let a nepřešli na krapet novější zbraně, ovšem co naplat...buď si to budu muset nějak vymyslet sám, nebo se přizpůsobit, což se mi ani trošku nechce. Ne po tom, co jsem si prožil na farmě. A vzhledem k tomu, že žádný z nás dvou už nemá otázky, tak je čas, aby nás Hestie provedla. Je dost možné, že si to tu ještě nebudu pamatovat nějakej ten den, ale co se dá dělat. A nakonec skončíme před chatou Hermésovců. Zda-li pak to není otec Leslie. „Tohle je Hermésův srub. Tady budete bydlet. Většina táborníků je teď v lese, kde právě probíhá lov, takže vy máte až do večeře volno, abyste se tu zabydleli.“ Když tak nad tím přemýšlím...kde jsou sakra moje věci? Naposledy si je pamatuju, že jsem je měl u toho....Pegasa. No...s trochou štěstí budou uvnitř, když tenhle tábor zničehonic vytvořil nealko pivo přímo před mýma očima. Jenom poděkuji Hestii za prohlídku, načež si nachvilku přehodím berli do druhé ruky, abych otevřel dveře, berli si vrátím zpátky a vstoupím do srubu, ve kterém už je 'zábava' v plném proudu.

Aerith Winter - 07. ledna 2015 21:40

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Tábor: Někde v lese Nerovný boj Jakmile jsem Sydney uhnula, kus jsem od ní odskočila a znovu neváhala a již z pouzdra na stehně tahala jeden vrhací nožík, který jsem po ní hodila. Nebyl ostrý, aby ji nezrnil, jelikož je to nepovolené v těchto hrách, ale jakmile se jí pře o hruď, na kterou mířím a udělá tam barevnou značku, je mimo. Ti dva se mezitím však vzpamatovali a měla jsem problém s nimi. Otočila jsem se, abych k nim stála čelem a využila jsem lesního prostředí. Chvilka soustředění a zapálila jsem před nimi dlouhou čáru. Děkovala jsem svému otci za tento dar a oheň ještě podpořila, aby ho nemohli jen tak přeskočit a pak už jsem mizela v dálce pryč... :D ------------------- Teď mi určitě hody nevyjdou :D... Výbava: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 20 šípů 5 vrhacích nožů (o jeden jsem teď přišla) Šátek a gumička

Alessandra De´Lacroix - 07. ledna 2015 22:34

Gabriela, Jakub Prevrátim očami. Sama si hlúpa, smrdíš ako popolník a ešte si aj škaredá. Ten policajt ani len nevidel tú hovadskú bránu. Nenechám si ňou dvihnúť tlak. Stojím chrbtom ku policajtovi a ceste. Takéto husy za to nestoja. Že zrovnajú. Toto tu má byť na našu ochranu, ak som to dobre pochopila. Takže ma tu nemôžu k ničomu nútiť. A ak niečo skúsia, jednoducho dvihnem hlavu a odignorujem ich. Nebudem taká prízemná ako táto tu, čo sa nechá tak rýchlo vytočiť. Vôbec sa nevie kontrolovať. Keď sa chlap poberie čosi ešte poriešiť s policajtom, zareagujem spokojným úsmevom. Vidíš? Vyriešené. A Leo nebol môj parťák. Ak ste chceli aby som ho tak brala, nemali ste ho za mnou posielať ako sluhu. Sladko a krásne falošne sa usmejem na toho čiernovlasého strašiaka a rýchlym krokom sa vydám smerom, ktorý mi ukazovala. Tiež sem mohli dať nejakú lepšiu príjazdovú cestu. Zničia sa mi koliečka na kufri.

Osud - 09. ledna 2015 22:22

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: před ošetřovnou Heldání Monique Vlezeš do lesa a už předem ti je jasné, že ji jen tak nenajdeš, má před tebou náskok a kdo ví, kam asi tak mohla běžet. A tak se vydáváš na průzkum do lesa, spíš bloudíš, než abys měl nějaký přesný jasný směr. Alespoň jsi nikoho nepotkal… až do této chvíle. Narazil jsi na jiný tým (38), tedy dva členy týmu… Philipa (Hermésovec) a Theodora.(Neurčený) Ty je vidíš, oni tebe ne. Stojí na místě a o něčem se dohadují, šeptají, takže jejich konverzaci neslyšíš. U sebe mají černé šátky.

Osud - 09. ledna 2015 22:23

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Nerovný boj Házíš po Sydney nůž s takřka profesionální zručností (76+15). Ona teď ale útok čeká a zvládá se částečně útoku vyhnout. (59) Na druhou stranu, necítí se natolik jistá, aby ti vzdorovala a tak se místo dalšího útoku snaží stáhnout dozadu v domnění, že jí Apolónovci ochrání. Navíc ví, že už by k porážce stačilo opravdu jen malinko. Apolónovci jsou připraveni k útoku, ale ty je překvapíš svým ohněm. Moc ti to ale nevyjde. (30) Oheň vzplane a hned zase uhasne. Na druhou stranu, kouř, který tímto rychlým ohněm vzniknul, je zadusil a oni nemůžou útočit ani se bránit. (Platí na jeden hod) Pokud bys stále chtěla utéct, určitě tě doženou.

Osud - 09. ledna 2015 22:24

Pro Lea 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor - někde venku Hestie „Za to, že jsi tam byla jako sluha, se omlouvám. Bohužel nebylo jak jinak se dostat do Alessandřiné blízkosti,“ odpoví ti Hestie chápavě. „Ano, právě v lese probíhá hra. Ty si zatím můžeš vzít volno, Alessandře to tady ukážu sama, stejně s ní budu muset promluvit,“ řekne. Vypadá to, že máš volné odpoledne. Volně v táboře jsou: Alessandra, Gabriela, Cleo, Frank a Donnie (z NPC Rachel)

Osud - 09. ledna 2015 22:25

Pro Cleo, Donnieho a Franka 3. 7. 2014 – 14 – 15h Tábor – srub Hermésovců Rachel Náhle se otevřou dveře a vejde Donnie a Frank je někde napůl cestě, jako kdyby nevěděl, jestli má jít dovnitř nebo ven. Rachel se trochu oklepe a zareaguje: „Ahoj, pojďte dál.“ Nastane chvilka rozpaků, ale Rachel nečeká dlouho, je vidět, že je na nováčky zvyklá. „Vy jste taky noví, že? Tak si vyberte některou z volných postelí. Věci si můžete dát na volné místo ve skříních,“ řekne na uvítanou. „Jinak já jsem Rachel,“ představí se, případně vám podá ruce. „Když mě teď omluvíte, půjdu se podívat za Philipem, jestli se už vrátil z lesa,“ řekne a vyběhne ze srubu někam pryč. (Pro ty kdo jí případně vidí – zmizí ve srubu Afroditovců.)

Leslie Moore - 12. ledna 2015 10:43
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Potom, co se mi přece jen povede Zoe trochu rozhodit, se rozhodnu zkusit ještě malinkou jinou taktiku. Nejprve jí švihnu po nohách, s nadějí, že se trochu zamotá, pak po ní seknu mečem.

Cleo McMillan - 12. ledna 2015 19:45

Někdo nový Rachel řekla, že to musel být pekelný pes. "Jo, něco takovýho říkala i Aerith." řekla jsem a pak mi odpověděla na otázku ohledně neurčení. Viděla jsem, že se o tom nechce bavit. "Promiň." řekla jsem a nečekala jsem, že mi odpoví třeba jen 'Dobrý'. No a pak tam vtrhli dva kluci. Rachel je pozvala dál. Byli to nováčci a pak se někam vypařila. "Ahoj," pozdravila jsem je. Bylo by neslušné, kdyby ne. "Jsem Cleo. Taky nová." dodala jsem pro představení. Bylo fajn se vidět s dalšími nováčky. "Byli jste teď u Hestie?" zeptala jsem se. Asi bych měla zpomalit. Ani si ještě nevybrali postel. Namísto další otázky jsem se usmála.

Leonard Silver - 12. ledna 2015 20:29

Tábor "To je v pohodě, chápu to. Jen příště bychom to mohly zkusit promyslet nějak jinak". Pousměji se a dál poslouchám. Vážně mně mrzí že už se do hry nemohu zapojit, ale evidentně se nedá nic dělat. "Tak dobře. Děkuju. Myslím že si půjdu vyrobit nějakou tu hračku a pak si trochu zaplavu. Ještě uvidím. Pokud je to tedy vše, tak bych šel". Počkám zda Hestie už nebude nic chtít a pokud ne, tak se jí s úsměvem ukloním a zamířil bych do našeho srubu. Trošku se protáhnu a převléknu se do svého pracovního oděvu. Sejdu po schodech dolů do naší dílny a připravím si vše potřebné pro výrobu svých "hraček". Jakmile se ujistím že mám vše potřebné, tak se pustím do díla. Tak se ukaž Leo. Už je to docela dlouho, uvidíme jest-li ti to ještě půjde...

Julie Tarner - 13. ledna 2015 22:16

soukromá zpráva od Julie Tarner pro Boj Podle toho, že se mrtvá liána nevrhla na mě, řekla bych, že už jí neovládá. Uff oddechnu si, ale za sebou zaslechnu zařinčení zbraní. Holky!? lehce se vyděsím a snad díky tomu neuvážu uzly příliš pevné a navíc je ani nijak detailně nekontroluji. Jen co se Daisy vrtí zbytečně, otočím se a vrhnu se na pomoc jedné z holek (té, které se povede hůře). Snažím se jejího protivníka překvapit zezadu. Kopnutím pod koleno a nebo skočením na záda.

James "Chris" Black - 14. ledna 2015 16:49

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro V lese Ha. Dva lidi. Chvíli přemýšlím co dělat. Je pravděpodobné, že kdybych se jich zeptal kde je ta *** tak se na mně vrhnou. A já nechci bojovat. Přepadávat se mi je taky nechce. Prostě tedy otočím koně a cvalem se rozjedu dál. Jasně, rád bych se porval ale s někým na koho mám vztek. Ne jen tak, to je trochu odporné, ne? Daemon si klusá po lese. Dobře to tu zná. Na chvíli natočila hlavu ke mně, takže jsem viděl ohníčky v jejích očích. Zašklebím se. Jeden král taky měl Áresovi koně. Nikdy jsem nechtěl vědět, jestli je Daemon jedním z nich, nebo jejich potomek či co, ale jednou to zjistím. Rozhlížím se po okolí a hledám onu ***. Při tom si nevědomky začnu pískat, jako by žádný boj nebyl. Vždyť jsem na Daemon a ta zachytí hluk snad minutu dopředu.

Alyssa Wonder - 14. ledna 2015 19:41

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro V lese,jo v lese Vešli jsme do lesa a šli jsme směrem kterým Aiden vypočítal že šel skřet.No a protože jsou někteří nedočkaví tak zrychlíme.Ahramed taky a řehtá se na celé kolo,na chvíli se mi vybaví že právě Ahramed by byla u Claire a to jak se kochám tou myšlenkou způsobí že chvíli nedávám pozor.A nakonec stane to čeho jsem se obávala.Ovšem já a Ahramed máme štěstí,i když u mně to není jenom štěstí. Jak to že to Aiden neviděl?Na toho se ho budu muset zeptat až se dostane dolů. Ovšem to se objeví druhý tým dva potomci Hefaista a jeden potomek Hermese.A někdo si tu stěžuje,měl by pochopit že věci za něj hned všechno nevyřeší a chytat víc osob najednou je těžší něž je chytat samostatně. Hm,jak vidím že oni chtějí vyhrát zřejmě tu nebude moc lidí s tak kacířskou myšlenkou jako mám já že stačí se zúčastnit.Možná akorát Ahramed. Ahramed se je snaží rozptýlit sice si nemyslím že by to mohlo vyjít,ale svůj úkol by to mohlo splnit.A tak zatím co se Max zabývá Ahramed já se rozeběhnu k Aidenovi a mířím přímo na děvčata.Vytáhnu svou zbraň a držím jí v natažené ruce.Kousek před nimi změním postoj a držím jí jako kopí při jezdeckém souboji zatím co jí zvětším na meč.Buď se budou muset bránit nebo (i když to nečekám) uhnou. Doufám že Ahramed kopne Maxe do rozkroku a těmi kozačkami to asi bude bolet.Jasně nikdy se nestav mezi potomka Dionýsa a láhev.

Osud - 16. ledna 2015 21:03

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Boj Leslie: Leslie švihne po Zoe bičem (57+15), ta sice nespadne, ale je rozhozená, nemůže se bránit. Leslie po ní sekne mečem (27). Teď už Zoe ale padá, ještě se snaží nějak vzchopit, ale nemá šanci, je absolutně bez sil, pouze tedy zvolá: „Vzdávám se, končím.“ Amelly+Julie: Amelly a Julie se vrhly na Billa, Julie jej chtěla kopnout (79), ale on se vyhnul (85). Díky tomu, že se bránil Julii, nemohl reagovat na to, co dělala Amelly, a tak ho Amelly povalila na zem a snažila se ho uklidnit zpěvem (71). To se jí povedlo, Bill je hodný jak beránek, pustil zbraně a nemá ani sílu vstát. Ale jak byla Julie poblíž, pár tónů dolehlo i k ní, a tak je trochu otupělá. Nic, co by za chvilku nepřešlo, ale 1 útok a 1 obranu nemůže nic dělat. Všechny: Co se děje kolem? Potom, co se Zoe vzdala, se vedle ní objevil Osiris a řekl: „Dobře, odevzdej šátek, všechny věci, které máš u sebe a pojď se mnou.“ Zoe si odvázala šátek z ruky, z kapes vyndala šavli, nůž a z vlasů si vyndala sponu. Všechno to zabalila do svého žlutého šátku a nechala ležet na zemi. Osiris si jí vysadil na záda a odjel. Věci takto zůstávají dál ve hře (stejně jako by při skutečném boji zůstala na zemi ležet mrtvola se všemi věcmi) a šátek je jako znamení, že tady někdo padl. (Ten tam musíte nechat.) Až budete mít konečně po boji, budete si to moc vzít a používat dál, nebo nechat na zemi (s tím, že to může odnést někdo jiný, kdo to najde). Když se ohlédnete na druhou stranu, vidíte, že se Daisy právě rozvázala, postavila se a těká kolem očima, asi rozmýšlí, co udělá. Rekapitulace: Zoe je pryč, Bill je vyřazen zpěvem a zbývá vám Daisy.

Osud - 16. ledna 2015 21:04
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: před ošetřovnou Monique! Otočíš koně, a vyrazíš pryč, když najednou si všimneš pohybu opodál. Monique! Běží někam, otočíš koně a vyrazíš za ní. Když zachytíš její směr a už jsi dost blízko, zrovna doběhne k Philipovi a Theodorovi… očividně je to její tým. (Ještě čerpám z předchozího hodu.)

James "Chris" Black - 16. ledna 2015 21:07

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Chachá! Jakmile uvidím Monique, pobídnu Daemon jejím směrem. Pak ji ale zastavím cuknutím otěží. Bezva. Jsou tři. Daemon na 100% stihne utéct, na to jsou lidi moc pomalí, aby dohnali koně. Jen jestli bude Monique hrát fér. Nadechnu se a zařvu. "Monique polož to! Nevíš co se může stát! Ještě to není hotový!" Nemám strach o ni - přeci jen o blbce míň - ale ten lektvar jsem dělal já a bylo by to na moje triko. A to nechci dopustit.

Amelly Brown - 20. ledna 2015 14:11

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Skočím po Billovi, ale připlete se do toho Julie, a pomůže mi tím že odláká jeho pozornost, takže ho pak bez problémů srazím na zem. Ramenem mi projede další vlna bolesti, ale soustředím se na jiné věci. Díky Julie, ale teď prosímtě zmiz! Volám v duchu, ale nahlas to nestihnu protože začnu potichu zpívat uklidňující písničku. Ať to neslyší Julie, ať to neslyší Julie, prosím... Snad bude mít dost rozumu aby utekla někam daleko. Ale ona je tu nová, neví co všechno to s ní může udělat! I přes tyhle myšlenku dozpívám a nechám Billa na zemi. Zbraně ale odkopnu někam pryč kdyby se náhodou vzpamatoval. Pak si ho s trochu škodolibým úsměvem prohlédnu. To máš za to rameno. Bolí mě, ale chvíli to ještě bude muset počkat. Otočím se abych zkontrolovala Julii. Má nepřítomný výraz, ale drží se. Za chvíli ji to přejde. Po dalším rozhlédnutí uvidím Orisise, který zrovna přiběhl aby odvezl Zoe. Další padlá. Teď už zbývá jenom Daisy, která očividně neví co dělat. Mohla bych ji taky 'uspat', ale to bych uspala i holky a teď už bych zpívat nedokázala. Neztrácím čas, nezraněnou rukou sáhnu po vrhacím noži a mrštím jím po Daisy. Mířím někam na pravé rameno, ale nedivila bych se kdybych minula kvůli bolesti v rameni. Doufám že ji Leslie dodělá, vypadá že je na tom momentálně nejlíp.

Ahramed Delgado - 20. ledna 2015 14:30

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro V lese S vytřeštěnýma očima sleduji, jak placatka opíše oblouček a spadne o pár metrů dál do mechu. Kupodivu se ani nerozbila. „Tak tohle jsi neměl dělat...“ Ještě vrhnu rychlý pohled koutkem oka za Alyss a vykopnu po Maxovi. Sranda je jedna věc, soutěž druhá, plýtvání chlastem třetí. Všechno to bych přežila, ale když chytají přátele jako divou zvěř a na přátelské jednání odpovídají útokem... Tohle nejde. Musíme se bránit! Ihned po kopu chytnu nejbližší větev použitelnou jako zbraň a praštím jí Maxe do tváře. Při tom se nenápadně rozhlížím po uchycení sítě.

Leslie Moore - 20. ledna 2015 14:35

soukromá zpráva od Leslie Moore pro HA! Zoe se vzdala, Leslie je vítěz! zpívám si v duchu a nabuzená úspěchem se rozhlížím po další akci. Zdá se, že Daisy se zase vzchopila, alespoň že holky dostaly Billa. Amelly vrhá nůž, ale Julie se zdá mimo - asi jsem něco promeškala... Trochu se bojím, aby mě Amellyin nůž nezasáhl, takže se neodvážím přiblížit s mečem, ale švihnu po ní bičem, se stejným cílem jako předtím u Zoe. Snad se mi povede lépe než předtím...

Osud - 20. ledna 2015 22:53

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: kdesi v lese Tým černých Všichni tři se na tebe otočí a v očích mají pohled, který říká: „Vážně na nás naběhl sám?“ Případně druhá možnost výkladu je: „Odkdy umí jezdit na koni?“ Potom, co zakřičíš na Monique. Monique řekne chladným hlasem: „V klidu.“ Potom lahvičku obřadně položí na zem těsně vedle sebe a vytáhne svojí zbraň, stejně tak, jako zbylí dva. „Klidně si tu lahvičku můžeš odnést, jestli jsi tedy tak šílený, abys nám ji bral!“ řekne a čeká na reakci.

Osud - 20. ledna 2015 22:55

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Daisy Julie: se vzpamatovává z ukolíbání Amelliiným zpěvem, takž není schopná reakce. Leslie + Amelly se sice nepodaří Daisy bič zamotat mezi nohy, ale zabaví jí natolik, že Daisy není schopná bránit Ameliin útok. Ta hází, ale nemíří úplně přesně a tak zraňuje Daisy pouze na nohách (38) Všechny. Daisy je konečně schopna objektivně zhodnotit situaci. Vidí, že proti třem nemá v boji šanci, mění tedy taktiku. Udělá rukou pohyb, čímž jednu z větví přiměje, aby se pohnula. (99) Větev vás švihne takovou silou, že všechny padáte na zem. Daisy utíká! Jediný, kdo by jí mohl dohonit je Leslie. (Jelikož je hermésovkyně.) Zůstal tady jen Bill, který sedí opřený o strom a zívá, je neškodný. Julie už se dostala z „únavy“ – může útočit i bránit.

Osud - 20. ledna 2015 22:56

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed, Alyssu a Aidena 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Tým hnědých Aiden visí na stromě a, no prostě visí. :D Ahramed Vzala klacek a chtěla praštit Maxe (34), Max uhnul (85). Ahramed se přitom ještě ohlížela po zavazování od Aidenovy sítě, ale nemohla ho najít (9). Potom Max vytáhnul svojí oblíbenou zbraň – kladivo a švihnul s ním po Ahramed (18+15), ale Ahramed se zvládá bez problému vyhnout. (47) Alyssa bojuje s oběma holkama. Vytahuje dýku/meč a útočí. Útok nesměřuje nikam konkrétně, ale seká na slepo po obou (47+15... 62/2=31) Obě dvě se ale zvládají vyhnout. (79 a 83). Poté vytahuje Samantha meč a Susan oštěp. Jejich útoky jsou slušné (26 a 41) a Alyssa vůbec nezvládá bránit (2). Je na tom tedy špatně. (Počítadlo se životy u vaší ikonky, ukazuje, kolik máte sil do dalšího boje, což se vypočítává z hodů. Až dojde nuly, vypadáváte ze hry.) (Co se týče boje 1 vs. 2 a více: Útoky: Pokud budeš útočit všeobecně, hod se bude dělit dvěma, jako je tomu výše. Pokud určíš, na koho útok směřuješ, půjde celý hod na daného protivníka. Obrana: házíš jednou a odečítá se to jen o jednoho útoku (je vlastně jedno, od kterého).

Jason "Frank" Brody - 21. ledna 2015 16:08

Srub Cleo a Donnie Když vejdeme, tak je s úsměvem zamávám Rachel. Trochu to připomínalo scénky z animáků. No co, někdy jsem dětinský. "Čau, přátelé mi říkají Frank. Jako Frankenstein," řeknu a batoh hodím na volnou postel, nejlépe u okna. Pak na tu postel hodím i sebe. Je to tu celkem fajn. I spolubydlící se mi zamlouvají. "Jo jo, teď jsme s ní domluvili. Taky jste měli tak dobrodružnou cestu?" zeptám se koukám spíš na Cleo než na Donniho, ta sádra mluví za vše.

Cleo McMillan - 21. ledna 2015 17:01

Srub Donnie, Frank Představil se jeden z nich a hodil sebou na postel. Usmála jsem se nad jeho přezdívkou. Frankenstein... pomyslela jsem si a pak jsem poslouchala, co Frank říká. "Tak to jo. Já s ní mluvila před chvílí." řekla jsem. "No jo. Ještě dnes ráno jsem měla sraz s Aerith a myslela jsem si, že jsem úplně normální středoškolačka a pak nan ás zaútočil pekelný pes, nebo jak to bylo. Zkrátka jsem pak utekla, Aerith mi vysvětlila, co jsem a pak jsem odešla z domu. Zalezli jsme do uličky, Aerith zavolala kentaurovi a ten přivolal pegase. Na těch jsme odletěli až sem." řekla jsem dlouze. Už tomu jen chybí a žili šťastně až do smrti, ale to jsem raději nedělala. "Tohle je celý příběh, jak jsem se dostala sem. Co vy?" zeptala jsem se jich.

James "Chris" Black - 21. ledna 2015 18:21

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Eh... "Monique to jsi vážně tak tupá? Může vás to roztrhat. Já ji chci jenom zničit. Nechtěj abych musel někoho volat." Zavrčím. Nerad se dohaduji o věcech, které jsou jasné. "Aspoň vy dva mějte rozum. Doneste to nějakému vedoucímu, než to bouchne." Otočím se na dva kluky skoro až s prosebným pohledem, který není za brýlemi vidět. Daemon se z přemíry pohybu a pocitů kolem sebe mírně vzepne a mně skoro spadnou sluneční brýle. "Kruci." Zamumlám a jednou rukou si je nasadím zase bezpečně na nos. Musím se ovládat, abych po té... ehm dívce nevystartoval. Pak je druhá možnost hrát "děsivého Árese."

Aiden Carlson - 21. ledna 2015 19:30

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Možná jsem v síti, ale.. počkat, já jsem chycen.. Znáte ten pocit, když vypočítáte oblast, kde by se mohl nacházet váš cíl, vše je strašně super, myslíte si, jak zapůsobíte jako nováček, a pak skočíte do tak pitomé pasti? Jo, já to znám. Jakmile uslyším zvuk pasti, je mi jasné, že jsem v háji. Stihnu jen vykřiknout: "Pozor na další pasti!," a už visím mezi stromy. Pozoruji dění pode mnou. Před děvčaty se objeví tři lidé, kteří mluví, jako bych tady nebyl. Sestrojila špatně? Jenom jeden? Páni, to jsou silný řečičky na to, že je to momentálně dvě proti třem.. Nezdržuji se zbytečným hleděním na situaci, ve které toho z této pozice moc nenadělám, a soustředím se na tu síť. Někdo umí pasti zkonstruovat, ale někdo je musel navrhnout. Doufám, že najdu skulinku, které by se dalo využít. Hmm, kovová síť, to mečem asi nepůjde. Past se spustila nášlapně, takže by tady někde mělo být ovázáno lanko nebo tak něco, co když se přesekne, past uvolní. Tak jsem se věnoval pasti, že jsem se přestal úplně koukat, co se dole děje, dokud jsem neuslyšel zvuky šarvátky. Dole se začalo něco dít, ale pro Alyssu to nevypadá moc dobře, ale tu teď nemůžu moc rozptylovat. Proto se zaměřím na soupeře Ahramed. "Hej, ty s tím kladivem, tamhle utíká ten skřet! Rychle, nebo ti uteče!" Doufám, že to zafunguje a Ahramed toho využije. Stačí, aby se podíval třeba jen na mě. Nemůžu ovšem věnovat moc velkou pozornost dolnímu boji, stále hledám něco na uvolnění sítě. Jestli se dolů nedostanu včas, Alyssa by z toho nemusela vyváznout bez úhony.

Aerith Winter - 25. ledna 2015 11:36

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Nerovný boj Můj plán - útěk, jsem rychle nechala někde v postranní. Chtěla jsem teď využít toho, že ti dva jsou momentálně mimo díky tomu kouři. Rychle jsem sáhla po luku a vystřelila na jednoho z Apollonovců (to je jedno na koho), mířila jsem přímo na srdce, abych ho rovnou vyškrtla ze hry. Nepřibližovala jsem se, stále jsem stála opodál od nich. Držela jsem si bezpečnou vzdálenost. A díky ní můžu opět použít svůj oheň. Pokusila jsem se tomu druhému Apollonovci zapálil nohavice. ----------------------------------------------------------------------------------- Výbava: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 19 šípů 5 vrhacích nožů Šátek a gumička

Leslie Moore - 25. ledna 2015 17:05

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Mě se nakonec podaří Daisy zaměstnat natolik, že jí trefí Amelly. Takže aspoň trochu úspěch. Ale... Tak to teda ne, holčičko, pomyslím si, když nás Daisy nejprve shodí nějakou zatracenou větví a pak se pokusí utéct. Rozeběhnu se za ní a křiknu:"Zdrhat Hermésovkyni? To ses praštila do hlavy?!" Pokud ji doženu, tak se na ní vrhnu a pokusím se jí znehybnit na zemi.

Amelly Brown - 25. ledna 2015 18:36

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Jak se dalo čekat, netrefila jsem se tam kam jsem chtěla, ale aspoň nějaký zásah tam byl. Hned potom ale máchne rukou na nějakou větev a rána je tvrdá a skončíme na zemi. Sama ale i s větvema nemá moc šanci a tak utíká. Já za ní rozhodně neběžím, ale Leslie okamžitě vyskočí a pádí za ní. Já se taky vyškrábu na nohy, a s úlevou zjistím že Julie už je schopná normálně fungovat. Nepřítomný pohled zmizí a rozhlíží se. Pojď, svážeme ho ať neuteče. Kývnu hlavou k Billovi. Posbírám na zemi nějak liány a jestli u něho najdu lano použiju to. Spíš bude muset utahovat Julie, ruka bolí. V tom mi dojde že ji vlastně můžu vyléčit. Aspoň trochu. Když je Bill uvázaný, oslovím Julii, která ale vypadá docela v pořádku. "Jestli ti něco je, pojď se mnou, zkusím si to trochu uzdravit." Malý detail že v tom nejsem tak dobrá jak bych chtěla si nechám pro sebe. Poodejdu kus od Billa a soustředím se na ruku. Není to tak těžké, teď už bolest z ní vystřeluje po celé paži a trochu už i do těla. Začnu potichu zpívat, nejdřív trochu roztřeseným hlasem který nabývá na síle. Když bolest aspoň trochu odezní hned se mi uleví. Není to stoprocetní, ale aspoň že něco. Trochu unaveně se usměju na Julii, a jdu probrat Billovi věci. Jestli bude mít meč nebo něco takového vezmu si to k sobě, šípy přendám k sobě a luk po krátkém zamyšlení taky vezmu. Nic mu tu nenechat bude bezpečnější. Čekám až se vrátí Leslie, běžela bych za ní, ale neudržím tempo a nevím ani kudy běžely. Musím spoléhat na to že nás najde a i když má velkou šanci, vždycky se může stát nějaká komplikace.

Alyssa Wonder - 26. ledna 2015 00:24

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Jak by řekl klasik:Oh Shit Ano našemu týmu nejde o to vyhrát,ale spíš se zúčastnit a já věděla že se nám tato kacířská myšlenka vymstí jen jsem nečekala že to bude tak brzo.I když vzhledem k tomu že tu mám nováčka a věčně opilou Ahramad jsem jediná šance já a já to všechno neutáhnu. Myslím si že nadešel čas si přiznat že by si na nas nevsadil ani ten kdo sází na pomalé koně. Ahramed se jak předpokládám chystá Maxovi vyčinit že plýtvá kvalitním alkoholem ovšem moc úspěchu v tom nevidím. A ti arogantní pitomci se pak budou naparovat což znamená že bych jim měla něco provést.Třeba starý trik s lepidlem na židli. Ovšem v současné situaci bych měla mysle spíš na sebe protože moje bojové kreace se asi vyčerpali treninkem s Aidenem a musí mi pomoct právě Aiden s tím poněkud průhledným trikem.Ale doufám že to vyjde pokud ano rozhodnu se využít momentu překvapení a zaútočit na toho jehož pozornost byla odvedena stranou (ovšem přitom si dávám pozor na ostatní dva) a pokud to nevyjde vezmu nohy na ramena a budu utíkat.Snad se za mnou vydají a tím nechají síť bez dozoru takže Ahramed bude mít spíš možnost Aidena osvobodit.

Osud - 26. ledna 2015 22:06
	Pro Ahramed, Alyssu, Aidena, Leslie, Amelly a Aerith (Toto je technická zpráva, která bude smazaná po jejím splnění.) Prosím o tyto hody: Aidena prosím o dva hody procentkou. Aerith prosím o tři hody procentkou. Leslie prosím o dva hody procentkou. Amelly prosím o jeden hod procentkou. Alyssu prosím o dva hody procentkou.

Gabriela Anderson - 28. ledna 2015 06:17

Rusovláska bude mít problémy V duchu poděkuju všem bohům Olympu, že jsem s touhle nafoukanou nánou nemusela být já, protože já bych jí nechala sežrat nějaké harpyji nebo krovi a ještě bych se dobře bavila. Sakra jak to ten kluk mohl přežít? Já jí vidím sotva kolik? Pět minut? Ani ne a už bych jí nejradši zabila.  Nevím, který bůh zplodil tohle, ale věřím, že za tu svoji nabubřelost zaplatí. No, minimálně vw chvíli, kdy si začne takhle otvírat tu svojí nevymáchanou hubu na ostatní Áresovce. "Jen si plkej, holčičko. Však ono na tebe taky dojde..." řeknu si spíš pro sebe, ale rozhodně dost nahlas, aby to slyšela. "Jo, vyřešené, ale ne tvojí zásluhou. A upřímně... Lea lituju. Sdílet s tebou byť jeden dům musí být utrpení" řeknu s úšklebkem a nechám jí jít. Konec konců ona neí moje starost. Já se měla postarat o Franka a to jsem udělala. Teď počkám dokud to nevyřeší dole Jakub. Přece jen chci být po ruce, kdyby bylo třeba zasáhnout.

Osud - 04. února 2015 20:14

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: kdesi v lese Tým černých Kluci se na sebe podívají, jako kdyby se na něčem němě domlouvali. Potom Philip přikývne, popadne lahvičku a odběhne s ní někam. Monique se na něj podívá, ale vůbec jí to nerozhází, očividně jí o lahvičku nešlo, spíš o tebe. Znovu se totiž na tebe podívá a hodí po tobě svůj nůž. (43) Očividně to nebyla moc dobrá volba, jelikož tě úplně minula (81+20). Jsi na tahu, buď můžeš bojovat, nebo utéct, vzhledem k tomu, že jsi na koni, s tím nebudeš mít problém. (Pokud se tak rozhodneš, nedoženou tě.) A Philip už se vrací… bez lahvičky, pravděpodobně ji někomu odevzdal.

Osud - 04. února 2015 20:16

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Nerovný boj Střílíš z luku na Olivera, strefuješ se, ale pouze do boku, (56) Oliver pokračuje ve hře. (zranění započítávám) Poté se pokusíš Fioně zapálit kalhoty, (61) to se ti daří, ale Fiona včas zareaguje a začne oheň ušlapávat a dusit. Oheň jí nijak neublíží, ale neútočí. Místo toho na tebe zaútočí Oliver, vytáhne svůj luk a střílí. Nějak s mu to ale nedaří (15+15), jeho útoku se tedy zvládáš bez problému vyhnout. (36+10) Fiona má trochu ožehnuté kalhoty, ale může se opět bránit.

Osud - 04. února 2015 20:17

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – okolo 14h Kopec polokrevných Na cestě do středu tábora - Hestia Jdeš dál směrem, který ti Gabriela naznačila. Tábor je naprosto vylidněný, široko daleko nikdo. Když najednou uvidíš přicházet stařenku. Jedná se samozřejmě o Hestii, ale to ty zatím nevíš. Už po cestě k tobě povídá: „Ahoj, ty budeš určitě Alessandra, že? Leo mi říkal, že jsi na cestě.“ Potom si tě přeměří pohledem a řekne: „Já jsem bohyně Hestie, vedu tenhle tábor. Pojď za mnou, řeknu ti, co a jak a potom tě ubytuji.“ A potom se vydá směrem k velkému domu.

Osud - 04. února 2015 20:17

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – okolo 14h Kopec polokrevných U hranic – Jakub Alessandra zmizí směrem do středu tábora a ty zůstáváš u hranic. Jakub chvíli něco domlouvá s policajtem, potom mu podá ruku a vrací se směrem k tobě. Policajt nastoupí do auta a odjede. „Chtěl jsem se přesvědčit, že neprokouknul mlhu,“ řekl ti Jakub už z dálky. Potom se podíval směrem, kam šla Alessandra, ale nakonec se za ní nevydal, vždyť ona se o sebe postará sama. „Kde tuhle vyhrabali… Jsem zvědavý, jak jí budu trénovat,“ utrousí si.

James "Chris" Black - 04. února 2015 20:18

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Kdesi Ten nůž mělo být co? Vítězoslavně se dívám na Monique. "Nevypíchl ti někdo oko? Nebo mozek?" Říkám spíš pobaveně než naštvaně. Je mi jedno, kam Philip tu láhev odnesl. "Philipe, jednal jsi správně. Ta látka by vás fakt mohla zabít." Připadám si jako nějaký hasič. Dívám se Monique do očí se šklebem. Musí můj pohled cítit i přes brýle, na tohl jsem si zvykl. Je mi jí až líto. "Až si příště budeš hrát na Supermanku, sleduj na kom si to budeš procvičovat." Zasyčím na ni a cvalem se vydám pryč s vítězoslavným výrazem.

Osud - 05. února 2015 20:13
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Leslie 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Daisy - boj Chtěla ses vrhnout na Daisy (7), ale ona se svojí obratností se ti naprosto bez problémů vyhnula (64). Potom se Daisy pokusila zopakovat svůj trik a „praštit tě stromem“ (75), ale tys to pravděpodobně očekávala, protože ses jí bez problémů vyhnula (81+10). Jsi na tahu.

Leslie Moore - 06. února 2015 17:47
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Když jsem Daisy dohonila, tak se mi sice vyhnula, ale já jejímu stromu nějakým zázrakem taky, takže jsme si asi kvit. Ale teď jsme proti sobě jako běžné soupeřky, takže se jí pokusím seknout mečem.

Jason "Frank" Brody - 08. února 2015 17:29

Srub Donnie, Cleo "Pekelný pes?" vyvalím oči a posadím se."Kentaurovi? Pegase?" nevěřícně po ní opakuji. Jasně, jsem kluk a tvrďák, ale kdo by prostě nechtěl vidět okřídleného koně. Vlastně vůbec koně. "Máš celkem zajímavý. Pro mě přijela Gabriela. Zaútočila na mě podivný mutant ženské a oškubaného kuřete. Říkala tomu Harpyje. Pak jsem nasedli na motorku, která se změnila na lítající stroj a jsme tady. Tak mě napadá co má Kawasaki společného s řeckou mytologií. Spíš mi to přijde jako G.I. Joe než že jsem potomky bohů. Jenže tvůj příběh vyvrací mé tvrzení. Ale co, čert s tím," řeknu a znovu se natáhnu. "By mě zajímalo, co bude teď. To tu budu do konce života ležet v chatce a popíjet nealko?"

Ahramed Delgado - 08. února 2015 22:35

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Boj v lese Samozřejmě, že si mi toho šaška nepodařilo trefit. To by bylo moc jednoduché. A ani jsem nezahlédla lanko, za které by ta síť byla někde připevněná. Odněkud vytáhne kladivo a ožene se jím po mně, nějakým záhadným způsobem se mi mu podaří vyhnout a nezabít se při tom. Že by štěstí ožralů? „Hej, ty s tím kladivem, tamhle utíká ten skřet! Rychle, nebo ti uteče!“ Ozve se zezhora a jen tak tak odolám pokušení se otočit za hlasem. Jestli se šašek s kladivem koukne navrch, nečekám na nic a kopnu ho mezi nohy. Jestli bude furt čumět na mne, předvedu svou nejlepší verzi opilého potácení, a pak ho v obou případech přetáhnu ho tím klackem po hlavě.

Cleo McMillan - 09. února 2015 13:20

Srub Donnie, Frank Zasmála jsem se. "Jo, pekelný pes, kentaur a pegas. Ještě dneska ráno by mi to přišlo jako blbost." řekla jsem. "A ten kentaur stejně s Aerith mluvil jen chvíli." dodala jsem. Pak mi Frank řekl, co prožil on. "Harpyje?" zeptala jsem se. Nedokázala jsem si představit, jak asi vypadá. "Taky jsi to měl dobrý." řekla jsem mu s úsměvem. Pak nadhodil, co bude asi teď. Tohle jsem fakt netušila. "Netuším, ale Hestie říkala, že bude táborák. Večer. Ale spíš se bojím, že se o mě nikdo nepřihlásí." svěřila jsem se se svým strachem. Když jsem byla malá trýznilo mě, že nemůžu poznat mámu, protože je mrtvá, ale kdybych ji nemohla poznat a když vím, že žije, je to mnohem těžší.

Osud - 09. února 2015 22:30

soukromá zpráva od Osud pro Pro Leslie 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Daisy - boj Sekla jsi po Daisy mečem (98), ta se mu pokusila uhnout (68), ale i tak jsi jí trochu zasáhla. Daisy je vyčerpaná a téměř na konci sil, boj už nemůže dlouho trvat. Přesto se na tebe pokusila znovu zaútočit, tentokrát liánou, která by tě omotala, ale útok byl velmi slabý (14) a tak ses mu bez problému vyhnula (34). Jsi na tahu.

Osud - 09. února 2015 22:32

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed, Alyssu a Aidena 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Tým hnědých (… uf tak tohle skutečně není jednoduché sesynchronizovat…) Aiden zavolá na Maxe, který možná díky svému ne moc vysokému intelektu se skutečně otočí. Jeden tah tedy nebude bránit. Na útok už se opět plně soustředí. (59) Potom se Aiden soustředil na rozvázání sítě. (95) Místo, kde je síť uchycená se mu nalézt podařilo a dokonce, když se jen trochu natáne, dokáže ji rozvázat. Zatímco se Max ohlédne na Aidena, holky na něj zaútočí. Ahramed jej svým krásně mířeným kopancem skolí na zem (77) a Alyssa na něj zaútočí. Max nemá kam utéct, ani jak se bránit – v běžném boji už by měl břicho rozpárané. Tedy končí. Můžete si všimnout, že se mezi stromy objevila Corina, která si vzala Maxe k sobě. (Protože vypadl ze hry.) Boj ale pokračuje. Susan se mezi tím stihla opět zmocnit svého oštěpu a hází jej po Ahramed, daří se jí tak průměrně (39), ale Ahramed se daří vyhnout! (77). Že by to bylo tím alkoholem? Samantha se asi velmi rozčílila, jak jste vyřídili Maxe, jelikož se vrhá na Alyssu krásným útokem (88), který Alyssa nemá šanci ubránit (28). Končí tak se Samantiným mečem pod bradou. Alyssa je také Corinou vyzvána, aby odstoupila stranou. Boj už je pouze na vás dvou. Co se děje s prohranými? Ti musí zanechat všechny věci, které mají u sebe na místě a s nimi i šátek, která si brali na začátku hry. To zde leží místo mrtvoly a jejího vybavení. Věci jsou tak dále ve hře – můžete je odnést, použít. Pokud je necháte na místě, může je najít někdo jiný. Šátky poté zůstávají na místě až do konce hry. (Ty prosím neodnášejte.) Potom, co se Max s Alyssou „odstrojí“ jsou odvedeni z lesa pryč. (Vaše osobní věci se vám po hře samozřejmě vrátí!)

Osud - 09. února 2015 22:34

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: kdesi v lese Cesta lesem a boj. Jelikož máš koně, černým bez problémů ujíždíš a pokračuješ bez jasnějšího cíle (alespoň mě jsi jej nenapsal) dál lesem. (59) Jedeš a najednou si všímáš něčeho na zemi. Leží tam růžový šátek a nějaké věci u něj. To znamená, že tu byl boj a někdo tu padl (symbolicky, samozřejmě). Šátek tu zůstává, jako by po boji zůstala mrtvola a se šátkem všechny věci co daný hráč měl u sebe. Věci si můžeš vzít a použít, nebo tu nechat, ale šátek tu musí zůstat. Leží zde: Růžový šátek, luk + 10 šípů, náhrdelník. Je na tobě, jestli si to vezmeš, nebo to tu necháš. Vydáš se dál. Nejedeš ani dlouho, když si všimneš nějakého pohybu. Mezi stromy probíhá boj. Před tebou stojí zády 3 táborníci se žlutými šátky: Sydney, Oliver, Fiona. Bojuje s nimi Aerith samotná. (Ta stojí, jakože, proti tobě.) Sydney stojí opodál, jen přihlíží, je na ní vidět, že už bojovala, ale raději ustoupila, protože je vyčerpaná, brzy by mohla z boje vypadnout. Zrovna jsi svědkem toho, jak Aerith Fioně zapálila kalhoty a ta celá zoufalá se je snažila uhasit. Přitom Oliver vystřelil šíp po Aerith, ale ta se mu vyhnula. Ty je vidíš, oni tebe ne.

Gabriela Anderson - 11. února 2015 08:25

U hranic Když naše dámička odchází už jí věnuju jen krátký pohled. Pak se radši otočím zpátky a sleduju Jakuba, jestli nepotřebuje pomoc. On  íteda nejspíš ptřebovat nebude, protože v tom umí chodit líp než já, ale i tak. Jsem možná potomek Area, ale nemám ve zvykvoje bližní nechávat ve štychu. "Já jsem tě jistila z povzdálí..." odpovím mu, když se vrací a lehce si klepnu na řetízek. každý ze "starší" generace ví ,co umí. Usměju se. je vclku fajn být zase se svými, i když to náš rozmazlenec kazí. "Podle toho ja kse chová, tak někde na zámku. Znáš to ne? Rodiče mají prachy, tak měla vždycky všechno na co si ukázala. Já lituju toho kluka, co jí sem musel dopravit. A víš co? Možná ti s tím pomůžu. Hestia naznačila, že bych tu snad možná mohla i zůstat." usměju se na Jakuba a kouknu mu do očí. Pro mě je to skvělá zpráva, ale Jakub už tak nadšený být nemusí...

Alessandra De´Lacroix - 11. února 2015 10:55

Hestia Hrkocem sa po cestičke. Vyzerá to tu, akoby to bolo opustené. Nikde nikto. No, ak budú všetci retardovaný ako tá horenoska na motorke tak je to možno aj lepšie. Aj keď by som mohla spoznať nejakých takých, čo vedia to čo Leo. Bude chvíľu trvať kým si ho udobrím dosť na to aby mi spravil tie šperky, takže bude ľahšie presvedčiť niekoho iného. Nerozmýšľam nad tým, kam mám ísť. Som presvedčená, že niekto ma už musí hľadať. Oni ma tu predsa chceli, tak sa budú starať, nie? Ako na zavolanie ide oproti mne nejaká stará žena. Vrátnička? Zastavím sa a premeriam si ju odspodku nahor. Takže sa sem dostal aj Leo? No, všetko prebehlo bez problémov. Ja som tu, môj doprovod je tu tiež, a tí truhlíci policajti si aj tak za ár dní nebudú ani pamätať že tu boli. Aj keď na mňa sa ťažko zabúda. Možno sa mi ešte zíde že si ma budú pamätať. Na jej, viacmenej rečnícku otázku, či som kto som prikývnem. Jej ďalšie slová ma však prekvapia. Vy že ste bohyňa? Spýtam sa a zaklipkám svietivými smaragdovými očami. Excusez-moi, nič v zlom, iba som si bohov predstavovala...trochu inak. Takže to nie je vrátnička. Vedie tento tábor? Asi ju to dosť vyčerpáva. Moja mama tak určite nebude vyzerať. Je to predsa Afrodita, a sto percent. Aj Leo to povedal. A tá je božsky krásna. Po niekom to musím mať. Držiac kufor sa vyberiem ďalej a ňou a kriticky si to tu obzerám. Vyzerá to tu tak... negustiózne. Nevidím žiadne záhrady, posedenia, altánky, nič čo by som čakala od vonkajšieho okolia priestoru, kde budem bývať.

James "Chris" Black - 12. února 2015 11:19

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro V lese Jedu dál, jedu dál. Když uvidím na zemi šátek, zastavím koně. Chvíli mě napadá, že je to past, ale pak se na to vykašlu. Sesednu a zvednu luk, šípy i náhrdelník. Podle barvy onoho šátku si myslím, že to byl někdo od Afrodity, ale ten luk... Možná Athéna? Nechci hádat, vezmu všechno a jedu dál. Náhrdelnk schovám pod košili, vrátím ho tomu komu patří. Možná. Pravdou je, že se mi líbí. Moje poklidná projížďka netrvá dlouho. Uvidím bojující skupinku. Aerith a další. Líbí se mi to číslo s podpálenými kalhotami, chvíli souboj pozoruji. Pak začnu uvažovat o pomoci. Nemůžu tu stát navěky. Navíc já bych asi taky chtěl, aby mi někdo pomohl v takové situaci. "Hej šňupáci, co takhle zkusit otravovat někoho, na koho máte?" Vyjeknu co nejvíc nahlas. Daemon se to nelíbí, tak zahrabe kopyty. No jo, moc často nehulákám. Cuknu otěžemi a dám se na útěk doufajíc, že mne budou pronásledovat. Je to pravděpodobné, vzhledem k mé pověsti.

Leslie Moore - 12. února 2015 14:16
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Zdá se mi to, nebo je unavená? Pokusila se sice vyhnout, ale stejně jsem ji slušně zasáhla a její útok byl vážně chabý... Doufám, že už toho moc nevydrží. Rozhodnu se pro pokus trochu ten konec urychlit, takže se na ní vrhnu, abych ji srazila k zemi. Jen škoda, že pokud to nevyjde, nejspíš skončím ležet na zemi...

Aerith Winter - 12. února 2015 16:05

soukromá zpráva od Aerith Winter pro V lese - nerovný boj + zvrat v podobě společníka Mezi 15 - 17 hodinou odpoledne Když jsem viděla, že se mi nepovedlo dostatečně ty kalhoty podpálit, trochu jsem v duchu zaklela. Budu muset ještě trénovat. Rozhodně v situacích, kdy jsem nervózní. Můj talent se vytrácí.. a já přestávám mít nápady. Pomalu přejdu z jedné strany na druhou a dívám se na všechny tři. Ta malá potvůrka si už stihla skoro vyléčit zranění, i když bude ještě chvíli mimo, jelikož to bylo poměrně vážné. Věděla jsem, že jí musim vyřídit co nejdřív, je jejich mozek a přesto, že to je dítě, je také dost nebezpečná. Přemýšlela jsem, co udělat. Oba dva stáli na proti mě v obranném postoji. Čekali, co udělám já - jasně! Chtěli, abych si na nich vystřílela všechny šípy a dýky a zůstala úplně bezbranná. To mě mohlo napadnout, ale já je přinutím na mě taky zaútočit. A pak se ozval Chrisův hlas. Všichni jsme se sborově otočili za hlasem, ale já rychle využila situace, vytáhla dýku a tu mrštila po té malé mršce, která se akorát doléčovala. Prostě jsem jí potřebovala vyřadit ze hry a doufala jsem, že když už mířím na krk a jeho oblast, trefím se alespoň do ramene. Pokud se Fiona a Oliver rozeběhnout za Chrisem, po Oliverovi vystřelim šíp, který mu míří rovnou mezi lopatky. ------------------------------------------------------------------------ Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 18 šípů 4 vrhací nožů Šátek a gumička

Alyssa Wonder - 13. února 2015 20:23

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Poněkud nešťastný výsledek boje Ano tušila jsem že nám něco chybí (a teď nemyslím jen to počáteční nadšení) a že s Aidenem a Ahramed to všechno bude na mně.Nečekala jsem že vyhrajeme (i když jsem to předpokládala),ale ani jsem nečekala že skončím takto brzo. No nic nejde o to vyhrát,ale zúčastnit se jen mně štve že budu muset opět poslouchat řeči Claire.A to mám za to že se snažím být milá. Max skutečně na tento starý a průhledný trik skočí (a já si myslela že jen potomci Arese jsou tak tupí) a otočí se.Kritická chyba kvůli které to brzy schytá do rozkroku od Ahramed a další rána o ní a ode mně ho srazí na zem.Obě dívky zuří,ale Ahramed se kupodivu povede vyhnout hozenému oštěpu. Ovšem já už takové štěstí nemám.Vážně skončit takto brzo i když je pravda že tu jsem jediná kompetentní.A utáhnout to všechno sama není lehké ani pro mně. Takže pustím meč a pak začnu rozepínat zbroj kterou už méně šetrně položím na zem.Pak se otočím po těch dvou zbývajících dívkách a řeknu. „Asi čekáte že řeknu blahopřeji dobrá práce tak to čekáte marně.Protože tohle bylo cokoliv jen ne dobrá práce.Už od začátku to byla zpackaná akce a vy jste měli pouze štěstí.Nevím kdo dělal tu síť,ale to že byla úspěšná jen z třetiny hodně vypovídá.Stejně jako to že se Max nechal nachytat na ten snad nejstarší trik.Nebo že se nechal porazit potomkem Dionýsa tím nejvíc ponižujícím způsobem.Takže proboha Susan udělej si tu pořádek a pokud nechcete příště opět spoléhat pouze štěstí plánujte.“ Hodím šátek na zem a pokud se k tomu nechce už nikdo vyjádřit nechám se Corinou odvést z lesa.

Osud - 13. února 2015 21:50

soukromá zpráva od Osud pro Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Pro tebe konec boje „Ty jsi prohrála, tak mlč a nepoučuj,“ utrousí si Susan naštvaně a vrátí se k boji. Nikdo jiný, tě už neposlouchá a tak odcházíš spolu s Maxem a Corinou ven z lesa. Max celou dobu mlčí a jde pomalu – Ahramed ho asi nakopla hodně. Když jste vyvedeni ven z lesa, Corina vám řekne, že máte volný zbytek odpoledne, můžete dělat, co chcete, ale do lesa se vrátit nesmíte. Max beze slova odejde do Hefaistova srubu. V táboře je Cleo, Donnie, Frank v Hermově srubu, Rachel s Filipem v Afroditině srubu, Leo v Hefaistově srubu, Gabriela s Jakubem u hranic a Alessandra s Hestií zrovna na cestě k velkému domu.

Osud - 13. února 2015 21:51

soukromá zpráva od Osud pro Pro Leslie 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Daisy - boj Skáčeš po Daisy a povaluješ jí na zem (67), ona ani nestíhá reagovat a brání se ti horko těžko (40). Chvíli se ještě zkouší vymanit, ale nakonec úplně povolí, přestává se bránit. Je jasné, že jsi vítěz, v běžném boji by byla vyřízená. Za zády se Vám objevuje Osiris a hlásí: „Daisy, vypadáváš z boje. Leslie, pusť jí prosím.“ Následuje stejná svlékací procedura, jako se Zoe. Jenže Daisy u sebe vůbec nic nemá, žádné zbraně ani brnění, skutečně se spoléhala jen na rostliny. Sundává tedy šátek a spolu s Osirisem odchází.

Osud - 14. února 2015 20:57
	Pro Lea 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: srub Hefaistovců Max Pracuješ, klid, nikde nikdo. Když se najednou otevřou dveře, dovnitř vejde Max, má na sobě známky boje a jde dost pomalu. Usedne na postel a až potom si tě všimne. „Ahoj Leo, ty už ses vrátil?“ zeptá se tě. „Jaké to bylo na hlídání?“

Leonard Silver - 14. února 2015 21:42

Pokec s bráchou Nakonec mi to trvalo docela dlouho, ale výsledek stál fakt za to. Nechal jsem své hračky vychladnout a pak jsem si je schoval různě po kapsách. Teď ti ukážu. Uvidíme kdo se bude smát naposled. Uklidil jsem veškeré vybavení a nakonec jsem šel nahoru se převlíct a trochu si dáchnout. Padl jsem zády na postel a jen tak jsem odpočíval. Najednou jsem uslyšel známý hlas. "Maxi!!" Vykřiknu nadšeně a skočím na nohy. Podívám se na něj a přátelsky se usměju. "Brácho, ani nevíš jak rád tě zase vidím". Pousměju se a slabě ho poplácám po rameni. "Byla to fakt hrůza. Jako neřeším ty bestie co pořád otravovaly, ale ta holka... Ta je fakt horší než všechny blahosklonné dohromady. Jen počkej až jí poznáš". Usměju se a začnu si Maxe prohlížet o něco pozorněji. "Člověče, ale ty vypadáš jako by tě srazil buldozér... Tos to na tý hře tak moc schytal?"

Leslie Moore - 17. února 2015 20:32
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Vypadá to, že se mi přece jen daří, jsem donucena svojí soupeřku pustit s tím, že jsem vyhrála. Když se ukáže, že na ní nemám co získat, tak se otočím zpět ve směru, ze kterého si myslím, že jsem přišla, a pokusím se najít Amelly s Julií.

Osud - 17. února 2015 20:45

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – 14-15 h. Kopec polokrevných U hranic – Jakub „Chápu, pár takových tu už bylo, ona se snad obouchá,“ odpoví ti Jakub, přičemž zvedne oči v sloup. „Jdeme zpátky?“ zeptá se tě, ale spíš jde o řečnickou otázku, protože se postupně vydá zase do centra táboru. Cestou vidíte Hestii, jak se baví s Alessandrou, ale jsou příliš daleko, než aby s Vámi komunikovaly. „To by bylo skvělé, kdybys mi pomohla. Přeci jen, nováčků je hodně a potřebují pořádný výcvik, já sám s kentaury toho příliš nezmůžu,“ odpoví ti Jakub. „Zítra ráno bude první výcviková hodina, tak jí můžeme vést spolu,“ navrhne ti. Přičemž se dostanete až ke srubům, kde stojí tvůj letoun a je na něm už takhle z dálky poznat, že je již opravený.

Osud - 17. února 2015 20:46

Pro Lea 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: srub Hefaistovců Max „Tak to ti nezávidím, brácho,“ odpověděl ti Max. Potom, co ses zeptal, co se mu stalo, se na sebe jen na chvíli podíval, jako kdyby hodnotil zranění. „Ale měli jsme chytit skřeta a potkali jsme Ahramed s Alyssou a nějakým nováčkem a Ahramed mě kopla do rozkroku,“ zhodnotí pravděpodobně nejhorší újmu ze hry. „Tak doufám, že si s nimi Samantha a Susan poradí,“ dodá.

Osud - 17. února 2015 20:49

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Už trochu vyrovnanější boj Chris přijede nepozorován na koni poblíž bojiště. Snaží se situaci zvrátit a tak zavolá na Aerithiny soupeře. (68 – to se mu povede jen na půl) Tým žlutých se skutečně na Chrise otočí a posléze za ním i jeden člen, a to Oliver, vyběhne. Jenže co teď? Mezi tím Aerith hází nůž po Sydney, která se snažila postávat stranou a „přežít“. Házíš po ní nožem (92), trefuješ se naprosto dokonale, navíc Sydney se neměla příležitost bránit (díky Chrisovi). Vypadává tedy ze hry. Mezi stromy se mihne Osiris a žádá jí o odstrojení, posléze jí vyhodí na hřbet a vyveze jí z lesa. Oliver utekl za Chrisem, na tebe tedy zbyla Fiona, která zrovna natahuje šíp a střílí, prakticky úplně mimo (9+15), ty tedy nemáš problém se šípu vyhnout. (24) Jste na tahu. MH: Prosím o odpověď zase každý sám jen pro mě.

Osud - 17. února 2015 20:51

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – okolo 14h TP – cestou k velkému domu Hestia Na poznámku o svém vzhledu se Hestia jen usměje, pravděpodobně je zvyklá na různé reakce a tak jí to nerozhodí, ani si to nebere osobně. „Tohle není můj pravý vzhled, jen jedna z možností. Když takto vypadám, je to pro smrtelníky přírozenější. Navíc, kdybys viděla boha v opravdové podobě, vypálilo by ti to zrak,“ odpoví Hestia trpělivě. Nakonec dojdete až k Velkému domu, kde je stoleček a dvě křesla. Hestia na jedno ukáže a řekne: „Posaď se.“ Poté si sedne naproti tobě do druhého křesla. „Chceš něco k pití?“ zeptá se tě, a pokud si budeš něco přát, objeví se to před tebou. „Pověz mi, co víš o své matce a o táboře?“ zeptá se tě následně Hestia a čeká, jak jí odpovíš.

James "Chris" Black - 17. února 2015 20:57

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Hyjé Celkem si to užívám. Vážně je to legrace konečně nedělat ze sebe blbečka. Usmívám se. Posunu si sluneční brýle na čele a zastavím Daemona. Chci, aby se ke mě Oliver trochu přiblížil, než zase vyrazím vpřed. Ne tak, aby mně snadno trefil čímkoli, ale natolik abych byl vidět. "Chichichi." Směji se potměšile skoro celou dobu. Daemon si to očividně užívá. Je sice zpocená , ale je šťastná. Schválně boří nohy do mechu a jehličí, aby měla větší odpych. Zalomila sama od sebe krk, což se moc často nestává. Poplácám ji po krku a skoro zapomínám, že jsem uprostřed bojiště a že za pár hodin budu mít ošetřovnu plnou zraněných lidí.

Julie Tarner - 18. února 2015 13:36

soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Leslie (pryč), Amelly, Julka „Ne, myslím... že jsem v pořádku.“ dostanu ze sebe a zamrkám lehce zmateně. Cítím se nějak – unaveně. Promnu si oči a rozhlédnu se. Leslie je fuč. Jo ta běžela... za tou holkou... vzpomenu si namáhavě. Amelly sbírá zbraně „padlých“. „Pořád nějak nechápu, proč jsem tady. Vždyť nic neumím. Léčíte, bojujete a ovládáte rostliny. ... Já chci taky něco umět.“ postěžuji si, když nastala chvíle klidu.

Osud - 22. února 2015 22:36

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Po boji Holky svážou Billa pevněji, poté mu prošacují kapsy. Má u sebe: luk + toulec s 15 šípy, dýku a na krku pod trikem pověšenou píšťalku. Potom se Amelly pokouší vyléčit (24), ale bohužel nemůže chytit ten správný tón písně a tak se jí to nedaří. V této chvíli se vrací Leslie. Ještě vedle vás leží Zoiny věci, pokud si chcete něco vzít, potom nastane čas vyrazit zase dál.

Aiden Carlson - 23. února 2015 20:39

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Ve lese, v síti, pod sítí, v hrobě No výborně!, rozkřičím se v duchu, když najdu zajištění sítě. Ihned se po něm natáhnu a snažím se ho co nejrychleji rozvázat. Až se mi to povede, (nevím, jak vysoko je asi to síť uvázaná) pokud jsem moc vysoko, pokusím se dopadnout do parakotoulu, abych ztlumil pád. Pokud jsem nízko, tak jen dopadnu na nohy. Ihned vytáhnu meč, ale vidím, že Max i Alyssa už odchází. Do háje, příště trochu načasování, zapíšu si do svého diáře v hlavě. Připravím se do bojového postoje a čekám, co se bude dít. V hlavě se mi rodí plán, který ale bude potřebovat tunu, hodně těžkou tunu štěstí. Očima nenápadně skenuji okolí a hledám to, co potřebuji. Maxovo kladivo? Moc těžké, na to abych provedl tuhle šílenost. Alyssin meč. To je ono. Takže se stačí se k němu jen dostat a pak udělat tu nejtěžší část.. Super. Nechám Samanthu a Susan, aby udělaly první krok. Soustředím se na dech a v hlavě si probírám plán, který je naprosto sebevražedný. No co, snad mě nezabijí hned při prvním kroku. Každý úspěšný plán musí být rozdělen do několika kroků. Doufám, že toto pořád platí, jinak jsem totálně nahranej. Pomodlím se k Athéně, Artemis a Apollónovi, aby mi dali moudrost a rychlost a připravuji se na boj.

Leslie Moore - 23. února 2015 21:05

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Když jsem se vrátila k holkám, tak se ukázalo, že se o Billa definitivně postaraly a prošacovaly ho. Nemá u sebe nic, co by mě nějak zvlášť zajímalo, i když by se dalo čekat, že jeho píšťalka bude mít nějakou svoji důležitost, ale s tím bych si neporadila... Zato Zoeiny věci mě zajímají. Měla u sebe sponu, kterou už jsem si jednou "vypůjčila"... Je to docela fajn věcička a dneska by se mohla hodit, pokud budeme potřebovat chytat toho skřeta - nebo i proti některým protivníkům. Proto ji seberu a připnu ji k šátku, který mám ovázaný kolem hlavy. "Budete si něco brát? Mě stačí tohle," ukážu na květinovou sponu. "Může se hodit..."

Ahramed Delgado - 24. února 2015 17:56

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Tým hnědých Maxe se mi podařilo skolit a mám pocit, že se nějakou dobu nebude věnovat tolik příjemným aktivitám... Alyss ho dorazí, ale během chvíle je taky vyřízená. Její proslov poslouchám jen na půl ucha, nechci vypadnout ze hry dřív než nováček. Aspoň bych pak mohla říkat, že Dionýsův potomek vydržel nejdýl, i když spíš díky štěstí, než umu. Samantha je nejblíž, proto nečekám ani na Alyss až opustí místo boje a přetáhnu ji tím klackem po zádech. Ihned pak ustupuji dozadu a ohlédnu se po lepší zbrani, i když mi klacek zatím posloužil víc než dobře... Po očku taky pozoruji Susan připravená uskočit před dalším oštěpem, či jiném útoku. Taky si konečně všimnu Aidena, který se osvobodil ze sítě. „Hej! Necháš se porazit ožralou holkou?!“ Křiknu na obě dívky a pomaličku couvám, „I am the Lord and Master of the Sword!“ Vykřiknu důvěrně známé slova Vaderovy písně. Snad tím na sebe dostatečně přitáhnu pozornost, aby mohl Aiden charakterně zaútočit zezadu.

Osud - 24. února 2015 21:24

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed, a Aidena 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: Les Boj s hnědými Aiden se natáhne po zajišťovacím lanku a síť se uvolňuje. Bohužel, dopad se mu tak dobře nedaří. Spíš se na té zemi tak nějak rozplácne. (10) Postavit se mu daří, ale jelikož byl pád prudký, je trochu zmatený. (Toto kolo obrana -10) Mezitím Ahramed útočí klackem. Útok jde téměř mimo (10) a tak se Samantha zvládá v klidu vyhnout (43). Hned na to Samantha útočí, seká po Ahramed (57), Ahramed se snaží uhnout, (18), přesto ji Samantha nepěkně zasáhne. Směrem k Aidenovi pro změnu letí Susanin oštěp (který si Susan stihla v mezičase podat). Hod není úplně marný (46). Aiden se snaží útoku vyhnout, ale jelikož je z pádu ještě zmatený, oštěp ho trochu škrábne (46-10). Nakonec se Ahramed pokusí o zmatení nepřítele výkřikem pár slov písně (18), avšak nikoho to nerozhodí. Přeci by neudělali stejnou chybu, jako před minutou Max. A co leží na zemi kolem vás? Poblíž Aidena placatka se zbytky alkoholu. (Nebude mít problém se k ní dostat.) A trochu dál od vás na jedné hromádce Alyssiny věci: Meč/dýka + notes + propiska + šátek A na druhé hromádce Maxovy věci: Kladivo + šátek

Aerith Winter - 28. února 2015 10:42

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Proti Fioně Celá ta situace se seběhla poměrně rychle. Nepřestávala jsem však dávat pozor a díky tomu jsem se hladce vyhla šípu, který po mě vystřelila Fiona. Začínáš mě už pěkně štvát! Zavrčela jsem si sama pro sebe. Jenom mě tu zdržovala, už jsem toho skřeta nebo co to bylo mohla mít dávno najitýho. Jenže né, oni se chtěli prát. No, alespoň si to trochu procvičím. Pro tentokrát jsem se rozhodla opět využít oheň k tomu, abych jí zabránila pohybu. Chtěla jsem kolem ní zapálit kolečko, aby se nemohla hnout, abych jí trochu vyvedla z míry a já jí mohla zasáhnout šípem. Začala jsem se soustředit a jakmile jsem si byla jistá, že to zvládnu, zvedla jsem ruce a rychle proti ní poslala oheň, který se kolem ní obtočil a vytvořil na zemi těsný kruh. Muselo jí být pěkné teplo. Pak už jsem jen natáhla šíp a vystřelila ho proti ní, přesně do hrudi. ------------------------------------------------------- Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 17 šípů 4 vrhací nožů Šátek a gumička

Alessandra De´Lacroix - 28. února 2015 15:08

Kráčam zarovno s ňou, sem tam sa na ňu pozriem a inak pozorujem okolie, ako je tábor zariadený. Majú tu niekde aj bazén? Hesta začne vysvetľovať svoj vzhľad. Skúmavo si ju ešte raz prezriem. Nesúď knihu podla obalu, však? Takto si ani neuvedomujem, že stojím vedľa..nuž, bohyne. Čo asi dokáže? Ale je to dobrá taktika, vyzerať tak slabo a pritom byž nebezpečná. To čo hovoril Leo, že meniť svoj vzhľad môže byť užitočné aj keď vyzerám dokonalo...no niečo na tom pravdy bude. A to že mi to vypáli zrak....to nikdy neuvidím ako vyzerá moja mama? Musí byž úchvatná. Božsky krásna, to by som chcela dosiahnuť. Iba na jej slová prikývnem a zostávam ticho. Pomaly sa upokojujem po dnešnom bláznivom dni a začínam ho v mysli rozoberať. Uf, trochu som sa nechala uniesť. Leo, to škaredé dievča a ten chaln čo to vybavoval s policajtami... síce mi všetci traja liezli na nervy, ale ri tých šialenostiach som im ukázala, aká som. Budem musieť znova nahodiť pretvárku. Potrebujem najskôr zistiť, aký ľudia sú tu, a musím to zahrať na milú. Bude to ako hra, aby som si získala nejakých ľudí, ktorý mi budú nápomocný. Nájdem nejaké slabšie povahy a začnem s tými. Kujem v hlave pikle. Vedela som byť milá keď som niečo chcela. Nie veľmi milá, ale znesiteľne milá. A momentálne som chcela zorientovať sa tu a získať si náklonnosť Hestie. Vždy je dobré byť zadobre s niekým, kto má vplyv. Kým ho nebudem mať väčší ako dotyčná osoba. Sadnem si do kresla, spôsobne si hodím nožku cez nožku a na jej otázku si oliznem pery. Jablkový mušt. Naordinujem si a akosi čakám, že zavolá sluhu, ale namiesto toho sa nápoj zjaví predo mňa. Fajn. Asi si budem musieť zvyknúť na čudné veci. Ale toto je užitočné. Funguje to tu s hocičím, čo si vypýtam? Čo tak diamantové náušnice? So slamkou. Dodám po krátkej pauze a sledujem, či sa objaví v pohári, a či sa to už udeje alebo nie, opatrne si odpijem, načo sa začnem venovať Hestii. Mysela som, že to mi poviete vy, bien-aimé. Chce si ušetriť minútu času, aby mi nemusela hovoriť pár informácií, ktoré už mám od Lea? Viem, že sme tu všetci polobohovia. Leo spomínal, že normálny ľudia sa sem nedostanú, a mám pocit, že to tu ani nevidia. Lovia ná nejaké škaredé príšery, aj keď stále som tak celkom nepochopila, aký majú na to dôvod, a sem sa nedostanú, talže sme tu v bezpečí. Vzhľadom na to, že moja matka je Afrodita, tipujem že tu budem mať kopu nevlastných súrodencov. A tiež tipujem, že drvivá väčšina, alebo nikto, ju nikdy nevidel.  Zhrniem to vo veľmi veľkej skratke, keď ma vtom niečo napadne, keď spomeniem súrodencov. Rátajú sa pletky s ostatnými Afroditinými deťmi ako incest? Spýtam sa svoju prvú otázku. O tom, že Afrodita je moja mama, hovorím akoby som o tom nemala pochybnosti, akoby som si bola na 100 percent istá.

Aiden Carlson - 28. února 2015 16:55

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Sebevražda pokračuje! No, nepovedlo se to přesně tak, jak jsem chtěl, aby se to povedlo. Dopad jsem trochu nevypočítal a přistál jsem bolestivěji, než bylo za potřebí. V kotníku se mi nemile ozve bolest a začínám mít mžitky před očima. Ne, ne, ne, šok ne, prosím... Nějak se mi podaří udržet se na nohou, ale než se vzpamatuji, letí na mě oštěp. Zareaguji včas, abych nedostal přímý zásah, ale pocítím škrábnutí v místě, kudy oštěp proletěl. Tato bolest mě probere a já začnu vymýšlet postup mého úžasného plánu. Pro mojí potřebu hravě postačí Ahramedina placatka, která leží blízko mě. Seberu jí a podívám se na Susan. "Vau,.." pronesu, když placatku otevřu a přičichnu si k obsahu. Pohled pak přenesu zpět na Susan, která přede mnou stojí neozbrojená. Další plus pro mě. "Jak je vůbec možné, že sehnala takový.." Větu nedořeknu a hodím otevřenou placatku Susan do obličeje. Můj celý plán spočíval v tom, že něčím odvedu pozornost a pak udeřím do slepého bodu. Susan mi ještě pomohla tím, že se vlastně odzbrojila, takže se bude hůř bránit. Druhá část plánu je nebezpečná jak pro mě, tak i pro Susan. Jak placatka letí, pokusím se Susan uštědřit rychlou ránu plochou stranou meče. Nechci, aby byl úder moc silný, abych jí nezpůsobil těžký otřes mozku, ale zase do úderu vložím trochu síly, abych Susan omráčil. Když pokus vyjde, soustředím svůj zrak na Ahramed a Samanthu. Pokud se Susan nějak vyhne nebo tak, zůstanu a dál taktizuji.

Jason "Frank" Brody - 28. února 2015 18:03

Chatka Cleo a Donnie "Jo, mi to povídej. Začalo to tak pěkně. Pivko a pohoda a pak najednou letím na nějaké motorce, co se mění na letadlo a tryskami pálíme harpyje," řeknu a posadím se. Když se mi pak svěří, že má strach, že se o ní nikde nepřihlásí, usměju se. "Neboj, určitě se přihlásí. Kdybych si měl tipnout, tak bych řekl, že Afrodité. Někdo tak krásný musí být její dcerou." Mě by taky docela zajímalo, kdo je můj otec. A jestli o mě projeví zájem.

Gabriela Anderson - 02. března 2015 08:32

U hranic s Jakubem "Obouchá...Nebo jí obouchá někdo jiný." zasměju se. Svého času jsem tu dostávala pěknou čočku než jsem se naučila co a jak. Na otázku jestli jdeme zpátky ani nemusím odpovídat. Ostatně ona asi stejně byla řečnická, protože se Jakub rovnou vydal zpátiky. Tak jsem šla taky. Nebudu tady čumákovat sama. Když procházíme nedaleko Hestie a té rozmazlené fifleny, zamračím se. Je to vlastně podvědomí reflex na něco, co se mi příčí. Moje matka nep k boháčům, ale nebyli jsme ani chudí. Nicméně vypěstovala ve mě zdraví přístup k životu a podobná rozmazlená dítka ve mě prostě vzbuzují odpor. Kvůli tomuhle zamyšlení málem přeslechnu Jakubovo pozvání na zítřejší hodinu. Proto rychle přikývnu "Bude mi potěším. Jen se ještě budu muset domluvit s Hestií, jak jsem se rozhodla."  řeknu mu klidně a dodám "Ale určitě chápeš, ž teď se m iza ní vážně nechce." ušklíbnu se, když se znovu podívám na ty dvě. pak se raději vydám ke svému letounu. Musím se usmát. "Jsem ráda, že plnění slibů ještě nevyšlo z módy" řeknu si pro sebe a složím letoun zase na motorku a dotlačím jí k našemu srubu. Ke srubu Árésovců. Vůbec se nezměnil od doby, co jsem tu byla naposledy.

Amelly Brown - 02. března 2015 18:20

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Léčení mi moc nejde, ať se snažím jak chci nemůžu chytit tón. Po chvíli toho nechám a naštvaně stisknu zuby. "Fajn, zkusím to pozděj." Zabručím si pro sebe a vrátím se k Billovi. Uslyším prasknutí větvičky a napnu se, ale je to Leslie která se vrací očividně moc nezraněna. Mezitím co Leslie prohlédává Zoeiny věci já se podívám k Billovi. Šípy mu vezmu a přidám do svého toulce i když mi jsou momentálně ničemu protože nemůžu střílet. Luk s sebou tahat nemůžeme, takže ho tam nechám ležet. Pak mi padne zrak na jeho píšťalku. Je to dárek od táty...Taky bych nerada aby mi někdo sebral ten můj. Ale...po hře mu ji přece vrátím. Sáhnu po píšťalce, malinko zaváhám a pak si ji vezmu a sama pověsím na krk. Pak se rychle odvrátím. "Dobrá, kudy teď?"

Osud - 05. března 2015 22:00
	Pro Aerith (Toto je technická zpráva, která bude smazaná po jejím splnění.) Prosím o tyto hody: Aerith prosím o tři hody procentkou.

Cleo McMillan - 05. března 2015 22:46

Chatka Donnie, Frank Usmála jsem se nad jeho poznámkou. "To jo, prostě jsem si takový život neuměla ani představit," řekla jsem mu. Odpověděl na poznámku, spíš svěřené obavy, velmi mile. Přinutilo mě to zasmát se. Stále s úsměvem jsem se na něj obrátila. "No, to nevím, ale pokud je moje matka Afrodité, tak bych si tipla, že mě chtít nebude." Po chvilce jsem dodala jednu věc. "Nekdy umím být hodně panovačná," řekla jsem. Pak jsem trochu zvážněla. "Stále si nejsem jistá, že se o mě přihlásí, ale jsem si jistá, že sama se tu nikdy cítit nebudu. Je tu tolik lidí a ani jsem je všechny nepoznala." Ta moje ukecanost. Většinu lidí by unudila k smrti, kdyby si nenašli pádný důvod odejít. Jako třeba: Mám v tašce zmrzlinu. Nebo: Někdo na mě čeká. Viděla jsem v jeho obličej obavy, které jsem viděla i u sebe. Dokázala jsem to rozeznat. "Přihlásí se o tebe, tvůj rodič," řekla jsem, i když jsem moc nedoufala v to, že mu to pomůže, ale zkusit jsem to mohla. "Jelikož se v mytologii nevyznám, tak nedokážu říct, kdo by mohl být tvůj otec, či matka, tak ti řeknu, že by se měl přihlásit, jinak přijde o kluka, kterej umí rozesmát." Snažila jsem se být milá, ale jelikož jsem moc přátel neměla, nevěděla jsem jak.

Julie Tarner - 06. března 2015 11:06

soukromá zpráva od Julie Tarner pro V lese Leslie se vrátí a bere si sponu, Amelly zase píšťalku. Obě věci mi přijdou normální, ale tady asi nic není normální. Jen na připomínku boje vezmu nůž, jenž tu nechala Zoe. Je hezký a dostatečně malý na to, že mi nebude překážet. „Přišli jsme tam odtud, tak co třeba pokračovat dál tudy.“ říkám a ukazuji prvně k místu, kde jsme přišli na mýtinu a pak na druhou stranu mezi stromy. Na to že v lese probíhá „bitva“ tu je krásné ticho.

Osud - 07. března 2015 22:58
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Zpátky na cestu Vydali jste se opět na cestu, zatím je cesta klidná, i když z dálky slyšíte hlasy probíhajícího boje. Kdo ví, co se vám může stát za chvilku. MH: Domluvte se a jedna z vás si hodí 6 stěnou kostkou.

Osud - 07. března 2015 22:59

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese …a běžíme! Běžíš lesem a necháváš Olivera, aby tě pronásledoval. (55) Zezačátku ti to nedělá problém, Daemon je odpočatá, ale na chvíli, zrovna když se otočíš, aby ses podíval, jak blízko Oliver je, přestáváš dávat pozor na řízení. A omylem zabočíš mezi křoví. Když se otočíš zpátky, zjistíš, že jsi ve slepé uličce, není kam utéct, a Olivera máš v patách.

Osud - 07. března 2015 22:59
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Boj s Fionou Pokusíš se po Fioně hodit oheň, ale to se ti nepovede, vůbec, nevytvoříš ani plamínek. I tak ale střílíš šípem. (43+15) I když se ti to daří docela pěkně, Fiona zvládá uhnout. (84) Fiona také vytahuje šíp a střílí (57+15), její střela je velmi přesná, ty se zvládáš jen tak, tak vyhnout (70+10).

Osud - 07. března 2015 23:00

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – okolo 14h TP – Před velkým domem Rozhovor s Hestií Hestia tě vyslechne, přičemž přikyvuje a usmívá se, ať už řekneš cokoliv. Poslouchá tě celou dobu, ale nic k tomu neřekne, dokonce ani neodpoví na tvojí otázku položenou nakonec. Místo odpovědi se chvíli zamyslí a potom se tě zeptá: „A odkud víš, že jsi Afroditina dcera?“ MH: Stačí mi jenom opravdu krátká odpověď, jen jsem tohle nemohla vynechat...

Osud - 07. března 2015 23:00

Pro Lea 3. 7. 2014 – 14-15 hodin Tábor: srub Hefaistovců Co je vidět oknem… (aneb nevím, jak jinak tě s někým spojit. :D ) Když Max mluví, všimneš si z okna, že je venku Gabriela, zrovna si všimla svého opravného letounu, poskládala ho zpět do tvaru motorky a odtlačila ke srubu Áresovců. Je tam s ní Jakub, trenér, kterého znáš je trochu, nastupoval krátce předtím, než ty jsi odjel hlídat Alessandru. A vzadu z dálky přichází Alyssa, kterou neznáš vůbec.

Osud - 07. března 2015 23:00

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – okolo 14h Kopec polokrevných U srubů – Jakub Když Jakub pochopí, že chceš motorku odtlačit ke srubům, pomůže ti s tím. Jak si prohlížíš srub, Jakub najednou řekne: „Jo, je pořád stejný, jenom osazenstvo se změnilo. Z naší generace už tu není nikdo, teď tu bydlí Bob s Prudence. Jinak, já bydlím ve velkém domě, Hestia mně tam vyčlenila samostatný pokoj.“ Potom se podívá na srub Hermésovců a rozhlédne se, že nikdo široko daleko není. Jen od lesa přichází Alyssa. „Vypadá to, že hra bude ještě nějakou dobu pokračovat, a tábor je prázdný. Co takhle dát si cvičný souboj?“ zeptá se tě.

Gabriela Anderson - 11. března 2015 07:04

Trochu se pokočkujeme? Trochu mě překvapí, když motorka, kterou tlačím ke srubu najednou popojede o něco rychleji. Lehce klopýtnu, ale ustojím to a kouknu se na Jakuba. Nečekala jsem, že mi pomůže, ale jeho pomoc neodmítnu. Přece jen ten stroj je zatraceně těžkej. Jo, pro Válku jen to nejlepší. Bleskne mi hlavou. "Ani jsem nečekala, že bych tu mohla někoho ze starých mazáků potkat Dokonce i ty si byl velkým překvapením." ušklíbnu se, když už jsme před srubem a otočím se k Jakubovi "Tak ty bydlíš tam...Mno, asi bych takovou nabídku odmítla, kdyby přišla. Nejsme si jistá, jestli bych se tam cítila dobře." pokrčím rameny a dál ho poslouchám "Cvičný souboj? No, ale proč vlastně ne. Uvidíme, jestli jsem všechno nezapomněla, co jsem byla pryč." zasměju se "Trochu se pokočkujeme, ale ne že mě zničíš. Potřebuju být bojeschopná, kdyby něco." dodám naprosto vážně.

Osud - 11. března 2015 20:25

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Překvapení Cesta byla klidná, možná až příliš klidná na to, že kolem vás probíhal nelítostný boj. Jeden by řekl až ticho před bouří. Doslova. Vlastně ani nevíte, jak se to semlelo. Najednou před vámi přistál škorpion. A neledajaký je velký, hodně velký. Jeho jedový bodec se vám houpe vysoko nad hlavou a praštit vás jedním klepetem, asi by vám pár kostí zlomil.

Osud - 11. března 2015 20:26

Pro Cleo a Franka 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Srub hermésovců Někdo nový? V klidu si povídáte, když se najednou ozve zaklepání na dveře. Potom vstoupí dívka. Je trochu starší, než většina táborníků. Na sobě má klasické tábornické tričko, s tím rozdílem, že je černé s oranžovým nápisem. Na zádech má potom znak měsíce a nápis Artemis. Rozhlédne se po srubu a potom řekne: „Ahoj, vy jste nováčci, že? Já se jmenuji Bonnie, jsem tu jako instruktorka,“ představí se vám a počká, až se představíte vy. Potom řekne: „Co byste řekli na hodinu jezdectví?“ Otázka je samozřejmě směřovaná hlavně na Cleo a Franka, Donnie by si měl odpočinout.

Osud - 11. března 2015 20:27

Pro Gabrielu 3. 7. 2014 – 15 - 16 h Kopec polokrevných U srubů – Jakub Jakub přikývne, je očividně potěšený, že jsi jeho nabídku přijala. „Neboj, nechci tě úplně zničit, ale dobrý trénink se vždy vyplatí,“ odpoví ti. „Tak se ozbrojíme a potom se sejdeme v aréně?“ navrhne ti. Mezi tím kolem vás projde Bonnie, můžeš si jí pamatovat. Není sice z tvé generace, ale nastupovala, ten rok, co jsi ty odcházela a byla velmi dlouho neurčená, teď má tričko stejné jako Jakub jen s měsícem na zádech.

Alessandra De´Lacroix - 16. března 2015 18:37

Moja otázka je ignorovaná, čo sa mi moc nepáči, a aj sa chcem k tomu vyjadriť, ale prekvapí ma nasledovná Hestiina otázka. Nadvihne jedno dokonale tvarované obočie a rukou názorne ukážem na svoju postavu a tvár. Naozaj to treba vysvetľovať? Po otcovi asi krásna nebudem. Spýtam sa so smiechom v hlase a pokrútim hlavou. Taká hlúpa otázka. Koho iného by som bola? Hádova? Samú ma trocha prekvapí, že si spomeniem samovoľne na nejaké ďalšie meno z gréckych bohov. Škola nikdy nebola môj koníček. Potom ma čosi ešte napadne.  Okrem toho, ľudia robia to čo chcem. Myslela som že to robia aby ma potešili, ale Leo mi hovoril čosi o ovládaní.  Myknem plecom, akoby to bolo nepodstatné. Celý život som dosiahla to, čo som chcela, takže som to brala ako samozrejmosť.

James "Chris" Black - 17. března 2015 17:02

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Kuíí - Geniální nadpis č.1 "Fakt bezva ty pako, jak asi máme jít ven?" Plesknu Daemon po pleci. Chjo, zase se odtud budu vymotávat... Zapálit to tu nepřipadá v úvahu. Nikdo by mi asi nepoděkoval. Sakra seber se jsi Áresův syn sakra. Napadne mě. Ne že bych na to někdy dbal. Prudce pobídnu klisnu do boků. Snad není Oliver tak blbej aby se stavěl proti tryskajícímu koni. "Opovaž se to teď zvorat, máš to u mě politý." Zavrčím na koně. Proč vždycky já?

Alyssa Wonder - 18. března 2015 16:29

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Návrat „Jo prohrála,ale ne díky tobě.“odpovím Susan. „Takže by jsi měla radši poslouchat rady protože spoléhat se na štěstí je luxus který se ti nemusí vždy vyplatit.Navíc tvé velitelské schopnosti jsou trystní i Ahramed by byla lepší velitelkou než ty.“ Potom se vydáme ven z lesa společně s Maxem kterému není moc do řeči a jde poněkud pomaleji.Ahramed ho asi nakopla docela dost. A těmi kozačkami to muselo docela dost bolet.Jo jsou věci kterými by ses měl řídit.Netahej se s kanapem sám do schodů.Neolizuj nic kovového když venku mrzne a nikdy se nestav mezi potomka Dionýsa a alkohol. „Myslím si že by sis na to měl dát led.A příště se nestav mezi potomka Dionýsa a jeho láhev s alkoholem probudíš v ní šelmu se kterou se kterou se jistě nechceš setkat.“dodám když se s Maxem rozloučím a pak přemýšlím co budu dělat dál. Tedy než se Claire přihrne s tím já jsme ti to říkala. Nakonec se rozhodnu že se vrátím do svého srubu vezmu si nějakou knihu,zuji se a posadím se na postel.

Ahramed Delgado - 18. března 2015 19:05

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Tým hnědých Zaútočím svým milovaným klackem, ale pro tentokrát mne štěstěna opouští. Samantha se v pohodě vyhne a ještě po mně sekne. Tentokrát se mi již uhnout nepodaří a dostanu zásah. Vlhký pocit mi napoví, že si budu asi muset pořídit nové šaty, ale na černé látce by neměla jít krev vidět. Snaha naštvat ji taky moc nevyšla, ale slova mé oblíbené písně mi dodala odvahu. Trochu... Po očku kouknu na Aidena a uchechtnu se při jeho reakci na placatku. Zvlášť, když je tam do modra. Rychle se rozhlédnu po vhodnější zbrani, zrak mi padne na Alessin meč, dýku, či co to je. Ještě zkontroluji Samanthu a jestli se nechystá zaútočit, tak drapnu dýkomeč (měl by být blízko, ne?) a zaútočím na Sam. Jestli bude otřesena, nebo něco, tak ji praštím ještě jednou, pokud bude útočit, tak ustupuji z jejího dosahu, ale ne k Aidenovi a Susan. Údery se snažím vést dostatečně silné, ale ne zas tak, abych jí ublížila.

Leslie Moore - 18. března 2015 20:16
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Naše další cesta je tak klidná, že se zdá být skoro romantickou procházkou. Po pár krocích se začnu nudit a možná, že bych si začala i zpívat, kdyby se před námi najednou neobjevila ta obří potvora. Místo zpěvu tedy nahlas vyjeknu a skočím kamsi doprava, abych se zkusila schovat za některý ze stromů.

Osud - 19. března 2015 19:48
	Pro Ahramed a Aidena Aidena prosím o 3 hody kostkou. Ahramed prosím o 3 hody kostkou.

Osud - 19. března 2015 19:49

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Velký dům a prohlídka táboru Rozhovor s Hestií Hestia na tvojí odpověď přikývne. „Je možné, že jsi svůj vzhled i schopnost manipulace s lidmi zdědila po matce, ale jistí si být nemůžeme, dokud se o tebe matka nepřihlásí. Do té doby budeš bydlet v Hermově srubu spolu s dalšími neurčenými,“ řekne, potom se napije vlastního čaje, který se objevil před ní. „Podle toho, co jsi říkala, ti Leo už hodně věcí vysvětlil. Nemusím to tedy celé opakovat. Jsi dcerou někoho z řeckých bohů, proto po tobě šly ty příšery a proto ti hrozí nebezpečí. Tady je jediné bezpečné místo na Zemi, proto jsme tě sem přivedli a také pro to, aby ses naučila příšerám čelit a jednou, až se vrátíš zase zpátky, se o sebe postarala. Bylo by dobré, kdybys tu zůstala celé prázdniny, aby ses naučila všemu potřebnému, ale samozřejmě držet tě tu nemůžeme,“ řekne Hestie ve zkratce. „Chceš se na něco zeptat?“ nakonec se zeptá. Pokud máš nějaké otázky, zodpoví ti je. (Odpověď bude v dalším příspěvku.) „Jestli je to všechno, ukážu ti tábor,“ řekne a provede tě po táboře, přičemž ti ukazuje jednotlivé budovy, a vysvětluje, k čemu slouží. Průvod táborem skončíte před Hermésovým srubem. „A tady je srub Hermésovců, tady budeš bydlet. Dnes máš volné odpoledne, aby sis mohla odpočinout, najíst se, vybalit a rozkoukat,“ řekne a čeká, jestli ještě nějak zareaguješ, nebo vejdeš do srubu. (Ve srubu je Donnie, Frank, Cleo a Bonnie)

Osud - 19. března 2015 19:49

Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 15-16 h TP – Srub Athénovců Kdopak je ve srubu? Přijdeš do srubu a lehneš si na postel. Nejdřív se zdá, že tu nikdo není, dokud se neozve šramocení ze suterénu. Zní to jako chřestění zbraní a zbroje. Nakonec po schodech vyleze Claire. Raněná není, má jen drobné škrábnutí na krku, ale je naprosto jasné, že vypadla ze hry. Nejdřív si tě nevšimne, je zamyšlená, až když dojde ke svému stolu, zpozoruje tě. Nejdřív je trochu rozhozená, ale za chvilku se vrátí k běžnému postoji. „Tak jak si vede tvůj tým?“ zeptá se tě sarkasticky.

Aerith Winter - 20. března 2015 13:11

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 14-15h Tábor: Někde v lese Boj proti Fioně nepřestával nabírat konců a mě už to přišlo velice otravné. Nebo spíše její osoba. Pane bože tak se už nechej vyřadit! Zavrčela jsem sama pro sebe a promýšlela si další útok. Možná bych jí mohla nalákat mezi stromy a tam jí překvapit.. Z ničeho nic jsem se tedy rozeběhla pryč s tím, že mě bude následovat. Dávala jsem si velký pozor, jestli po mě náhodou nestřílí šípem, abych případně včasně uhnula. Kličkovala jsem mezi stromy a poté jsem se za jeden ze stromů schovala. Když běžela kolem, zprudka jsem jí praštila do obličeje, v doufání, že ztratí rovnováhu a já jí povalím na zem. Ihned jsem se přesně do její pravé plíce pokusila zabodnout svůj nůž (samozřejmě tak, abych jí opravdu nezranila, ale jen vyřadila ze hry)

Osud - 23. března 2015 22:04

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese …a běžíme! A nebo spíš kulháme? Otočíš koně aa rozeběhneš se proti Oliverovi. (45) Oliver sice uhne, ale nespadne, jen uskočí stranou. Proletíte kolem něj a snažíte se jet někam pryč. Najednou uslyšíš napnutí tětivy někde blízko u tebe a v zápětí Daemon klopýtne. Naštěstí nespadneš, držíš se na hřbetě, ale Daemon klopýtá. Je to jasné, stačí se jen otočit, abys poznal, co se stalo, Oliver zasáhnul Daemon šípem do zadní nohy. Daemon není nic vážného, jen klopýtá, na tomhle koni už příliš daleko nedojedeš.

Osud - 23. března 2015 22:05

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Pád na držku je také pohyb vpřed… a nebo ne? Fiona se nechce vzdát a tak měníš taktiku, začneš před ní utíkat, kličkovat mezi stromy, schovávat se. (9) Jenže jak se za ní naposledy ohlédneš, zakopneš o kořen a padáš. Fiona se na tebe okamžitě vrhá se záměrem tě zneškodnit. (46) Naštěstí i přes tvůj pád se ti daří se jí uhnout (no, spíš odkulit) (95+10), takže se ti nic nestane.

Osud - 23. března 2015 22:05

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena a Ahramed 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Boj Aiden bojuje se Susan. K placatce se dostane bez problému a pokusí se jí po Susan hodit (21), Susan je ale dostatečně pohotová, aby se letící placatce vyhnula, nic se jí tedy nestane. Aiden i tak útočí – snaží se praštit Susan po hlavě mečem, aby jí odrovnal (69+15), Susan se však brání (62). Aiden jí přivodil aspoň menší bolest hlavy, ale v bezvědomí rozhodně není, je na místě a bojuje dál. Vytahuje dýku a snaží se Aidena zasáhnout (9), ten se jí však s přehledem vyhýbá (48). Ahramed se snaží dostat k Alyssinému meči (21), bohužel Samantha jí zastoupí cestu a Ahramed se přiblíží jen o píď. (Kdybys jej chtěla, muselaa by sis znovu hodit.) Ahramed i tak útočí, rukama nohama, jak to dělala doteď. (18) Ale Susan se zvládá vyhnout (55) a sama útočí (73), ale Ahramed se ve svém opileckém štěstí meči vyhýbá. (85)

James "Chris" Black - 23. března 2015 22:24

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Zabíjíme! Mrzačíme! "Prrr." Cuknu Daemon otěžemi, jakmile zakulhá. Málem jsem spadl... To jsem se musel hnát jako Robin Hood? Ach jo, už se mi to dostalo do hlavy. Měl bych se uklidnit. Jakmile ale spatřím, co trčí mé milované, jedinečné a geniální společnici z nohy. "TY DEBILE!" Trhnu otěžemi a zastavím pajdající klisnu. Seskočím z jejího hřbetu a luk, který jsem získal. "Ty jeden kreténskej, magorskej..." Nadávám. Je mi jedno jak je daleko, že to s kopím umím mnohem líp a že vlastně skoro za nic nemůže. Založím šíp a vystřelím. Pomstychtivě sleduji, jak šíp letí. (100%. BUHUAHAHAHAHAHA!!!) Hned poté zahučím ke klisně a podívám se na ránu. "Princezno, tady ti to neošetřím... Dokážeš dojít... do tábora?" Podívám se na ni. Dupla kopyty, od kterých jí odletělo pár jiskřiček. Očí ji zarudli a znamení na hrudi rozzářilo. No bezva, s tímhle jít do tábora... chjo.

Amelly Brown - 25. března 2015 15:27

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Cesta dál byla klidná ale já se každou chvíli otáčela a byla připravená...střílet? Těžko... Ruku si budu muset vyléčit ale teď když se tu vznášelo takové dusnu bylo jasně že se brzo něco semele. A taky že jo, zničeho nic se před námi objevil obří škorpion. Byl docela hnusný, a já nesnáším hmyz a tyhle...stvoření. Zvlášť pokud mají klepeta a jedový osten. Koutkem oka uvidím Julii jak zapadne za strom. Dobrý nápad-okamžitě zareaguju stejně, jenom na druhou stranu než ona. Třeba ho obklíčíme a nebude to tak těžké... Ale nepodceňuju ho.

Aiden Carlson - 27. března 2015 20:55

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro V lese Myslel jsem, že můj plán dopadne hrozně už po tom, co ho odstartuji, ale zas taková katastrofa to nebyla. Susan se vyhne mé placatce, která měla sloužit jako odlákání, takže pravděpodobnost, že se mi něco povede, opět klesla. Ovšem ránou do hlavy jsem jí, byť méně, než jsem plánoval, něco udělal. Susan je naneštěstí pořád schopna útočit, ale není to to, co by to bylo, kdybych jí nepraštil. Vau, tuhle úvahu bych si měl nechat patentovat. 'Není to to, co by to bylo'. Gratuluji si. Nenechám se ovšem svými úvahami vyvést ze soustředění. Můj mozek okamžitě přepne na vymýšlení bojové fáze numero zwei. Napadá mě několik variant, ale jedna se mi extra zamlouvá. Musím ovšem spoléhat na to, že Susan bude pořád omráčená. Když se mě Susan pokusí bodnout dýkou, uhnu na stranu ruky, ve které dýku drží. Odhodím meč a jednou rukou jí chytnu zápěstí, druhou předloktí a ruku jí zakroutím. Vytrhnu jí dýku a opět se přetočím před ní, kde jí praštím loktem do hrudní kosti. Až se sehne, dýku jí přiložím k hrdlu a hlavu jí trochu pozvednu ostřím. "Myslím, že by ses měla vzdát," prohodím s klidem v hlase, ale stále se rozhlížím po nějakém odporu ze strany Susan, která stojí přede mnou. Tímhle hodně riskuji. Šel jsem do toho bez jediné zbraně. Kdyby se tohle nepovedlo, tak jsem vcelku nahraný.

Leonard Silver - 29. března 2015 14:17

Srub Jakmile mi Max začne líčit co se mu stalo, tak se začnu smát. "Auuu.. To muselo bolet". Nakonec se zklidním a zatvářím se o něco povzbudivěji. "Promiň". Omluvím se za své chování. "Ale jo, myslím že holky jsou dobrý. Musí to zvládnout, protože pokud ne, tak... to bude důkaz že jste beze mně úplně v loji". Ušklíbnu se a pěstí lehce bouchnu Maxe do ramena. Rozhlídnu se a z okna uvidím jak si ta holka bere zpátky svůj letoun. Usměju se a otočím se na Maxe. "Jdu se projít. Zatím si odpočni a dej se trochu do pořádku". Řeknu přátelsky a vyjdu ven z našeho srubu. Pomalu pak zamířím ke srubu Áresovců kde jsou Jakub a Gabriela. "Čau lidi". Pozdravím přátelsky. "Tak jsi taky dorazila jo? To jsem rád". Ušklíbnu se na Gabrielu a pak se otočím na Jakuba. "Takže.. Nemáte něco v plánu? Rád bych se na chvíli zabavil.. Aspoň než ostatní skončí".

Gabriela Anderson - 29. března 2015 20:16

Staří známí... Ušklíbnu se "Neboj se, že se dám lacino. To bych Otci udělat nemohla."  řeknu k Jakubovi, když se k nám přidá známá tvář. "Zdravím...No jsme ráda ,že si dorazil i přes to ,že tě v tom ta nána nafoukaná nechala." usměju se a prohlídnu si ho. "Nevím, jestli jsme se v tom spěchu stihli představit, takže..." natáhnu k němu ruku "...já jsem Gabriela. Áreova dcera."  Na rozdíl od ostatních mých sourozenců to neřeknu nijak nafoukaně." Ale tady mi říkali vždycky Hunter. Zlatý časy." povzdechnu si "No, snad už bude líp. život tam venku mi...mno není to můj šálek kafe." ušklíbnu se směsicí maniakálního a vražedného úšklebku. "Ohledně toho programu...No, S Jakubem jsme si chtěli dát trochu do těla v Aréně. Nechceš se přidat?" Nejsem zlá, ale představa, že někho zase zrasím mi rozpaluje krev. Je to ve mě. Ta odvěká touha po boji, po...Válce.

Leonard Silver - 29. března 2015 21:24

U Áresova srubu Když mně ta holka pozdraví, tak se pousměju a s přátelským výrazem se na ní podívám. "Jo, díky. Jako vím že jsem měl být její ochránce, ale popravdě mně taky už začínala štvát. Zrovna je u Hestie, takže pokud se nerozhodne že se jí tu nelíbí, tak se asi máme na co těšit". Pobaveně se usměji a bez váhání jemně stisknu nabízenou ruku. "Těší mně. Já jsem Leo. Héfaistův srub". Představím se a dokonce vysmeknu menší úklonu. "Přesně moje řeč. Doma je hold doma". Znovu se usměji a začnu si Gabrielu prohlížet. Před tím mi pomohla a teď mluví docela rozumně. Přijde mi jiná než ostatní Áresovci, líbí se mi. Když se zmíní o programu, tak se napřed podívám na Jakuba a pak s nadšeným výrazem zpět na Gabrielu. "Jasně že se přidám a rád. Ani nevíš jaká to byla několik posledních měsíců nuda. Musím se dostat zase do formy". Udělám pár kroků vzad. "Tak já si skočím pro věci a sejdeme se u arény jo?" Navrhnu a pokud bude Gabriela souhlasit, tak okamžitě zamířím k sobě do srubu. Znovu pozdravím Maxe a bez dalších řečí se svléknu. Najdu svoji zbroj, očistím ji od prachu a začnu se převlékat. Rovnou si taky vezmu svůj štít a meč. S mečem protočím v ruce a zkusím si dva výpady. Pořád to ve mně je. Ušlíbnu se, rozloučím se s bráchou a svižným krokem zamířím přímo k aréně. Gabriela ani Jakub tu ještě nejsou, takže na ně budu muset čekat. Čas si tedy zkrátím tím, že se trošku rozehřeji (pár cviků, nějaké výpady s mečem atp.). //odkaz něco takového by měl mít Leo na sobě, jen ještě štít a meč

Osud - 29. března 2015 22:12

Pro Gabrielu a Lea 3. 7. 2014 – 15-16 h TP - U srubů Jakub Jakub jen pozdraví Lea, ale více se do vašeho rozhovoru nepřidává. Vypadá, jako že mu je všechno jedno. On tak konec konců vypadá většinu svého života. „Tak já se taky dojdu ozbrojit, sejdeme se tam,“ řekne, potom co odejde Leo. Sám se chystá odejít, ale sotva udělá několik kroků, objeví se Hestia a na něčem se s ním domlouvá. Rozhovor neslyšíš, ale Jakub přiběhne zpátky, ještě Gabrielu zastihne a řekne jí: „Omlouvám se, ale teď mě odchytla Hestie, potřebuje s něčím pomoct, tak se k vám asi nepřidám.“ vysvětlí ti. „Prosím omluvila bys mě Leovi?“ zeptá se ještě a potom odejde.

Gabriela Anderson - 30. března 2015 09:23

Srub a Aréna Leovi jen kývnu. Vlastně k jeho názoru na Alessandru není co dodat. A kdyby jo, tak to rozhodně nebude nic slušného. Když se mi představí, tka mu pevně stisknu ruku a kývnu "Těší mě, Leo" Pak se věci semelou docela rychle, takže nadšeně kývnu, když Leo souhlasí s arénou "Jasně, budeme tam, jen si zajdu pro věci." řeknu mu, ale to už odchází. Ostatně i Jakub se má k odchodu, ale toho zastaví Hestia. "Jistě. Není problém. Však si poměříme síly jindy ne?" usměju se, když se Jakub omluví, že nepříjde a vydám se do našeho srubu. Jestli někdo sáhnul na moje věci, tka mu urazím ruce! Zamručím is pro sebe a vejdu dovnitř. Prohledám celou chatu až najdu svoji truhlu, celou zaprášenou pod jednou z postelí.  Otřu vrstvu prachu z víka truhli a otevřu jí. Uvnitř se nachází zbroj z černé tvrzené kůžese zlatými cvoky, suknice a klasické sandály. Když to hodím na sebe s údivem zjistím, že mi padne stejně jako naposled, když jsme jí měla na sobě. Z truhly vytáhnu ještě krátký meč a helmu s kratším černým chocholem. Vcházím do arény a zjišťuju, že nejsem první. Leo už tam je a protahuje se. No, uvidíme, co v něm je. Snad neudělám ostudu, otče... Bleskne mi hlavou. Zastavím se a písek arény mi vklouzne do bot. Usměju se. Nikdy mi tohle nevadilo. Bojovali jsme v daleko horších podmínkách. Nicméně počkám jestli is mě Leo všimne sám. Pokud ne, tak se samozřejmě ozvu "Vidím, že nezahálíš."  ušklíbnu se a už to zní jako od některého z mých sourozenců.

Leonard Silver - 31. března 2015 22:12

Aréna Čas pomalu plynul a já se během čekání na Gabrielu stačil docela slušně protáhnout. Začínal jsem mít trošku pochybnosti, ale nakonec se přeci jen ukázala. "Ahoj". Usměju se a začnu si jí prohlížet. Docela jí to v té zbroj sekne. "Jo, chtěl jsem se trošku protáhnout, před tím než se do tebe pustím". Řeknu sebevědomě a ušklíbnu se. Ohlédnu se a zjistím že kromě nás dvou tu nikdo není. "Takže Jakub se nakonec asi nepřidá co? ". Zkušeně protočím meč v ruce, pousměji se a odstoupím o několik kroků dál. Chvíli si prohlížím vnitřek arény a pak se otočím zpět na Gabrielu. "Tak se ukaž Áreova dcero. Nemusíš mně nijak šetřit". Mírně se rozkročím a pořádně se nohama zapřu o zem. Svůj meč pevně třímám v pravé ruce a v levé držím štít, připraven se bránit. Po celou dobu sleduji Gabrielu klidným, dá se říci až chladným pohledem. Tak jo Leo, nerozptyluj se... Není tu tak dlouho jako já, ale je to potomek Área. Boj má v krvi, takže ji nesmím podceňovat... Uvidíme co v ní je.

Gabriela Anderson - 01. dubna 2015 16:40

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Aréna "Protáhnout před bojem...Zahřátí svalů není nikdy na škodu." Asi už neumím být zlomyslná, zlá a škodolibá jako ostatní áresovci. Nebo chci, aby si to mysll, když mluvím klidně a spíš jako mentor, mistr. "Jakuba mám omluvit. Hestia ho na poslední chvíli někam odvolala,takže ti budu muset stačit já."  V očích mi radostně blýskne. Teď už každá buňka v těle volá po boji. Je to jakoby mě zachvátil oheň a pomalu se šířil po celém těle.  Leo si rozumně udělá odstup než mě pobídne k boji, což je rozumné. Velmi rozumné, když vezmu v potaz, čí jsme potomek. nemusí mě pobízet dvakrát. "No ještě že je tu písek."  ušklíbnu se se a rozběhnu se přímo proti Leovi a využiju jeho postoje tka trochu proti němu, když se místo do přímého boje sklouznu po písku. V tom skluzu na zádech seknu Leovi na levou nohu, kterou míjím. Když skluz skončí vymrštím se na nohy. Zranění rozhodně není hluboké. Je prostě jen na oťukání a pro ten dobrý pocit ,že jsem dala první ránu.

Leonard Silver - 01. dubna 2015 21:09

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Aréna - Souboj Takže Jakuba někam Hestia poslala jo? Škoda, mohlo to být ve třech zajímavější. No nic, teď se musím soustředit na boj. Celou dobu se soustředěne dívám na Gabrielu. "Jo, ještě že tak. Aspoň budeš padat do měkýho". Odpovím s napůl zlomyslným úsměvem po tom co se zmíní o písku. Pak už to konečně přišlo, zaútočila. Tak nějak jsem čekal že půjde přímo proti mně, ale zdá se že chtěla vyzkoušet něco jinýho. Což mně poněkud mate, protože v tom jejím pokusu nevidím moc logiku. I normálně by tento pokus byl docela riskantní, ale ona si to ještě zkomplikovala tím, že zřejmě zapomněla na můj štít. Takže jakmile si Gabriela sklouzla po zádech, dal jsem levou nohu více směrem vpravo a prostě jsem zablokoval ten její výpad štítem. Stále v bojové pozici jsem se otočil a zadíval jsem se na Gabrielu, která stále vypadá docela sebevědomě. No, tohle bude zajímavý souboj. Pousmál jsem se a rozběhl jsem se na ní tentokrát já. Nechtěl jsem zkoušet žádné finty, prostě jsem ji začal zasypávat jedním úderem za druhým. V podstatě nemůže dělat nic jiného než se bránit, takže se po chvíli pokusím seknout naposledy (tentokrát o něco silněji), čímž můj útok ale nekončí. Snad každej by se pokusil útok zablokovat, aby nepřišel k úhoně. To už je zkrátka lidský pud. Toho využiji a jakmile Gabriela útok zablokuje, použiji svoji druhou ruku a pokusím se do ní co možná nejsilněji narazit štítem. Snad to vyjde a dostane jí to na záda. V případě že by můj pokus selhal, tak ustoupím o několik kroků zpět a budu čekat na její další reakci.

Gabriela Anderson - 02. dubna 2015 06:05

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Souboj Nepekvapí mě, když ten útok nevýjde. Ostatně ani vyjít neměl. Byla to prostě jen zkouška jeho zdravého rozumu a zahřívačka. Už tak dlouho jsem s nikým nebojovala takhle. Posledních pět let jsem se věnovala poněkud kontaktnějšímu sportu než je třískání mečů, ale tohle se prostě nezapomíná. ne u mě. Když se proti mě rozběhne a začne mě zasypávat údery. Některé vykryju, jiným uhnu. Není to tak těžké přimět tělo zase pracovat tímhle způsobem. A pak příjde ten jeho úder. Logika velí zablokovat, instinkt vyhnout se. Takže poslechnu instinkt a vyhnu se tím, že jdu do dřepu a lehce stranou, takže meč by mě měl snad i minout. Zbývá vypořádat se se štítem. čekala jsem, že ho takhle použije. Mno nic, když už jsem na zemi, tak se mu pokusím podkosit nohy. Ano, bojové sporty se mi bohůmžel nebo bohůmdík dostali hlouběji pod kůži než jsem myslela.

Leonard Silver - 02. dubna 2015 11:44

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Aréna - Souboj Blokovat a vyhýbat se mým úderům šlo Gabriele celkem dobře, to se musí nechat. Celkem zajímavě se vyhnula i tomu poslednímu úderu. Evidentně bude dost obratná, na to budu muset dávat pozor. Už už jsem ji chtěl udeřit tím štítem, jenže stále byla v podřepu, tudíž by to nemělo logiku a tak jsem začal ustupovat dál. Jen tak tak jsem se vyhl tomu jejímu kopu, viděl jsem že byl ani ne centimetr od mé nohy. Tak jo Leo, musíš se víc soustředit. Při hře dostaly Maxe, byla by teď vážně ostuda kdyby nějaká holka porazila i mně. Nasadil jsem tedy znovu naprosto soustředěný výraz a přemýšlel jsem jak bych ji mohl dostat. Možná že kdybych se zbavil štítu, tak bych byl dostatečně rychlý. Ale to nechci riskovat. Takže si teď štítem znovu bráním převážně levou část těla a meč mám stále v pravé ruce, kterou se mohu bránit i útočit. Dívám se Gabriele do očí a pomalu udělám krok vpřed.

Gabriela Anderson - 02. dubna 2015 13:36

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Souboj Všimnu si, že Leo přemýšlí. Příliš přemýšlí. Mému kopu se vyhnul, za což mu patří moje uznání, ale moc uvažuje o tom, co má udělat než aby konal. Narovnám se, on udělá krok vpřed a já se široce usměju. Byly časy, kdy tahle aréna byla mým domovem víc než srub, kdy neexistovalo nic než ten moment boje. Svět kolem přestává existovat. Je jen tahle chvíle. Jen já a Leo. Nikdo a nic z okolí není podstatné. Všechno ustoupí do pozadí. Pustím se do něj. Rána za ranou. Snažím se nedat mu prostor k tomu, aby se dostal do ofenzivy. Udržuju ho v defenzivě. Kov zvoní o kov a najednou nastane pauza. Udělám jí já a bleskově se vytasím s kopem z otočky ve snaze mu vykopnout meč.  Ať se mi to povede nebo ne pustím se do něj znova. Rána za ranou, každá tvrdší než ta předtím. Mozek jede na plné obrátky. Každý boj v historii jakoby ve mě nechal svůj otisk. Možná nezřetelný, ale je tam. Nemůže tam nebýt. Jsme dcera boha Války. Musím umět bojovat. Je to jako kdyby potomek Poseidona neuměl plavat nebo potomek Dionýsa neměl rád alkohol...

Leonard Silver - 02. dubna 2015 22:32

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Aréna - Souboj Díval jsem se na Gabrielu a chtěl jsem jít dál směrem k ní. Jenže ještě než jsem stačil udělat další krok, vrhla se ona na mně. Pevněji jsem sevřel meč i štít a čekal jsem až začne. Jakmile jsem ucítil první úder, bylo mi jasné že to začala brát vážně. Tentokrát to není žádné oťukávání, ale tvrdý boj. Šla po mně dost tvrdě, jako dravec po svojí kořisti. Ale díky mým zkušenostem jsem se řekl bych celkem úspěšně bránil, i když mi znemožňovala protiútok. Jakmile nastala pauza, tak jsem jí chtěl pochopitelně využít, ale moje protivnice se vytasila s dalším kopem který mně měl dle míření připravit o meč. Jen tak tak jsem stačil pohnout štítem a kop zablokovat. I přes ten štít jsem cítil že měl docela sílu. Vau... Něco takovýho jsem už hodně dlouho nezažil. Na holku má docela páru. Teď už jsem to bral vážně i já. Jakmile se do mně Gabriela znovu pustila, cítil jsem v jejích údrech že se snaží více než před tím. Každý úder byl drtivější než předchozí a mně už dávalo poměrně zabrat je úspěšně vykrývat. Když jde do mně Gabriela naplno, musím jít i já do ní. Takže mi nezbývá nic jiného, než využít to co umím nejlépe. Pomalu jsem krok za krokem začal ustupovat a Gabriele to mohlo připadat jako bych byl už v koncích. Jenže pak jsem se zhluboka nadechl, podíval jsem se na svůj meč a jeho ostří vmžiku obalily plameny. Jak jsem se tak na ně díval, bylo to jako bych viděl tu nejhezčí věc na světě. Oheň je zkrátka mou součástí, tudíž ho umím perfektně využívat. Najednou jsem cítil jak ze mně únava pomalu opadá a vlívá se mi do žil nová energie. V tom okamžiku jsem vyrazil do protiútoku. Začal jsem Gabrielu zasypávat údery tak tvrdě, jako ona před tím mně, možná i tvrději. V očích mi plál oheň, touha po boji. Nesoustředil jsem se teď na nic jiného než na naše dva meče. Teď po ní tvrdě jdu, odhodlaný vyhrát a dostat jí na lopatky.

Gabriela Anderson - 03. dubna 2015 07:18

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Souboj Vlastně mě ani moc nepřekvapí, když mi vykopnutí zbraně nevýjde. Ostatně nejsem nejlepší. Kdysy jsem možná byla, ale teď? Vrhnu se na Lea tak usilovně, jak jen to jde. Leo začne ustupovat a já se vítězně ušklíbnu. Připadám si jako vítěz, ale jakmile jeho meč vzplane... V mysli se objeví stín pochybnosti. Jen se mihne, ale je dost silný na to, aby mě zaměstnal zatímco Leo chytí druhý dech a pustí se do mě. Stejně jako vždycky i dneska jsem hold trochu přecenila svoje síly. Rány vykrývám, ale údery jsou moc silné. V mysli se mi promítnou všechny moje nezdary a Leovi se tak podaří vyrazit mi meč. Vztekle zaryčím. Další ránu mečem nechám proletět kolem, drapnu jeho zápěstí. Vím, že riskuju ošklivé zranění, ale někdy se to hold musí.  Smýknu s Leem za sebe k zemi. Tedy pokusím se, ale dnes mi, zdá se můj otec nepřeje, takže netuším jestli se to povede.

Leonard Silver - 03. dubna 2015 10:04

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Aréna - Souboj Zdá se že teď se situace obrátila v můj prospěch. Zasypával jsem Gabrielu jedním úderem za druhým a bylo vidět že to má nějaký efekt. Netrvalo dlouho a podařilo se mi i vyrazit Gabriele meč. Nechal jsem plameny z meče zmizet a chystal jsem se k poslednímu úderu, který mi měl zajistit vítězství. Ale ta holka se evidentně nechce vzdát tak lehce. Rána proletěla těsně kolem jejího těla a ucítil jsem ruku na zápěstí. V tom okamžiku jsem věděl že je to zlé. Sice jsem byl nucen upustit svůj meč, ale instivktivně jsem prudce pohl štítem, takže během pádu na břicho jsem ještě stačil vazit do Gabrieli, kterou by měla síla úderu poslat na zem také. Každopádně jsem sebou plácnul na břicho a jen tak jsem chvíli ležel. Pustil jsem štít a pak jsem se po pár vteřinách převalil na záda. Unaveně oddechyji a dívám se na nebe. "Sakra.. Seš vážně dobrá. Něco takovýho jsem snad nikdy nezažil". Ušklíbnu se a dál odpočívvám. Cítím jak ze mně odkapává pot, asi se pak budu muset umejt. Až po nějaké chvíli si pomalu sednu a sundám si helmu. Vlasy mám teď strašně splihlé, takže to musí vypadat hrozně. Pravou rukou si přejedu po čele a setřu z něj pot. Otočím se a přátelsky se podívám na Gabrielu. "Uff.. Vážně jsem nemyslel že budeš až tak dobrá. Ale překvapila jsi mně. Především s těmi kopy. Kde ses to naučila?"

Gabriela Anderson - 03. dubna 2015 16:35

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Konec boje Očekávala jsem ,že se situace vyvine blbě. Obzvlášť po tom, co dostanu ránu štítem, že sebou plácnu na zem. Chci se vyšvihnout na nohy, ale Leo nvstává. Prostě leží a odpočívá, tkaže boj asi skončil. Nu, vypadá to na pěknou remízu, pokud můžu soudit. Když už nic jiného, tak se posadím a sundám helmu. "Kdyby si vyrostl s vědomím, že jsi potomek boha války..."  usměju se, když promluví a prohrábnu lehce spocené vlasy. Vlastně mě potěšilo ,že to ve mě pořád je, i když jsem tenhle tábor už dávno opustila. Otřu si zpocené čelo a vydechnu si. "Až tak dobrá? Tak to nevím s jakým výkvětem si to bojoval doposud..."  zasměju se. nebylo to myšleno nijak nadřazeně. Spíš jako žert "Když jsem opustila tbor, tak jsem začla dělat karate. Když jsem dostala černý pásek, tak jsem si udělala trenérskou licenci a začla trénovat capoeiru." Přátelsky se zašklebím a vstanu. "To víš, v dnešní době moc opravdového boje není a zelenou uniformu jsem si zrovna naavlékat nechtěla, jestli mě chápeš." Příjdu před něj a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohla vstát.

Leonard Silver - 03. dubna 2015 18:19

soukromá zpráva od Leonard Silver pro V Aréně Když si Gabriela sundá helmu a promluví, tak se pousměji a kývnu. Asi se mi to jen zdá, ale myslím že s těmi spocenými vlasy nevypadá špatně. "No většinou s ostatníma v táboře. Včetně tvých dalších sourozenců. A řekl bych že ty jsi zatím nejlepší". Řeknu upřímně a přátelsky se usměju. Jakmile se zmíní o karate, tak se na ní zadívám pozorněji. Na první pohled bych to do ní neřekl, ale myslím že v tom bude dobrá. Aby taky ne když má mít černý pásek. Když se zmíní o zelené uniformě, tak se znovu usměji. "Jo, to chápu". Odpovím a když ke mně přijde, tak stisknu nabízenou ruku a s Gabrielinou pomocí se dostanu na nohy. Prohrábnu si vlasy, zadívám se jí do očí a mile se usměji. "Černý pásek je docela dobrej ne? Tady v Táboře budeš mít dost času. Nechtěla by jsi mi někdy dát pár lekcí?"

Gabriela Anderson - 03. dubna 2015 19:04

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Aréna "Lichotníku..." ušklíbnu se, když mě Leo pochválí můj bojový styl. Když příjme nabízenou ruku, jsem docela ráda. Když jsem tu byla posledně, tak jsme si moc přátel nedokázala udělat. Ono to vlastně bylo spíš tím, že jsem měla za prdelí svoje drahé brutální sourozence. Mno většinou jsem je seřezala než stihli něco opravdu províst. "černý pásek?"  ztuhnu. nějak mě překvapí, že by někdo nevěděl, jak to v karate j. Pak se schovívavě rozesměju "černý pásek je nejvyšší stupň karate. Ještě se dělí na tři podkategorie. Já mám první černý pásek. Pátý mají asi tři lidi na světě." řeknu klidně. Trochu je poznat ,že učím. Znělo to hold mentorsky. "Ale proč vlastně ne."  usměju se a podám mu ruku na stvrzení dohody "Mimochodem...Jsem ráda, že tentokrát se tu se mnou i někdo baví. Posledně to bylo blbé. Hlavně do se mých sourozenců týká. Jakpak to tu vypadá teď?"

Leonard Silver - 04. dubna 2015 00:23

soukromá zpráva od Leonard Silver pro V Aréně "Jo. A ne?" Pousměji se a vidím jak se Gabriela směje. Zřejmě jsem řekl něco špatně. Nevěděl jsem co, ale ona mi to vzápětí vysvětlila. Zdá se že se vážně vyzná. "Aha. Promiň, moc se v takových věcech nevyznám. Spíš bych ti řekl co z čeho je a jaký vlastnosti mají kovy". Ušklíbnu se. Hold ne každý se zajímá o bojové sporty. Já sice sportuji často, ale to je třeba basketbal, volleybal nebo tak něco. Karate šlo vždycky mimo mně, teda až do teď. "Výborně!". Řeknu nadšeně a stisknu nabízenou ruku. Jsem docela rád že souhlasila. Nebude na škodu si sem tam pořádně protáhnout tělo a s někým si pokecat. "Vážně? Tak to je mi líto". Řeknu trošku posmutněle a pak se ale usměji. "Já ani nevím, taky jsem byl dlouho pryč. Ale co jsem tak zatím pozoroval, tak se tu nic moc nezměnilo... Hele když budeš chtít, tak se můžeš kdykoliv stavit u nás. Sam a Nancy by si s tebou určitě rády popovídaly. A já taky.." Chviličku se na Gabrielu ještě jen tak dívám a pak si seberu ze země štít a meč. "Takže.. máš ráda jahody? Pěstujou se kousek odtud. Mohly bychom tam zajít pokud chceš" Navrhnu s milým úsměvem ve tváři a opět se na ní zadívám čekaje na reakci.

Ahramed Delgado - 05. dubna 2015 21:42

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro V lese Ženiální plán na sehnání nějaké zbraně selhal, ta mrcha mi zase vlezla do cesty. Opilecké štěstí se ke mně vrátí až s Samanthiným útokem. A to jsem se právě na něj chtěla přestat spoléhat. Po očku si hlídám Aidena, ale ten vypadá, že má zatím dost práce sám se sebou, takže od něj pomoc nepřijde, až mne opustí štěstěna. Samanthině ráně se vyhnu úkrokem a otočkou, z které ji rovnou praštím přes záda svým milovaným klackem. Z útoku pokračuji o pár kroků dozadu, pokud se mi útok nepovede, v případě úspěchu ji ještě přetáhnu po nohách a až pak couvám. Několika rychlými kroky se přesunu abych měla všechny před sebou a trošku dál od Susan a Aidena.Počkám si na další Samanthin útok a odrazím ho, případně se vyhnu. Rovnou přejdu do protiútoku a po naznačení rány do kolem ji zvednu, aby ji v nejlepším případě schytala zespodu do čelisti.

Julie Tarner - 06. dubna 2015 14:04
	soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Nenadálý pohyb přede mnou mě vytrhne z klidu. Přeostřím. Slyším vyjeknutí. Škorpión? Takhle obří? nemohu uvěřit svým očím, ale instinktivně se přikrčím a vrhám se stranou za strom. Proč jsem o takové potvoře nikdy neslyšela? To žijí jen tady? Nebo to nějak drží ti bohové v utajení?

Gabriela Anderson - 06. dubna 2015 14:35

soukromá zpráva od Gabriela Anderson pro Aréna "No vidíš. Každý máme něco. Já bych kupříkladu byla v kovárně dost ztracená, ale dej mi do ruky jakoukoliv zbraň a uvidíš ten tanec..."  zasměju se. Je zvláštní, že si takhle otevřeně povídáme. Normálně to tak nějak není můj styl. Většinou radši pouštím hrůzu a tvářím se drsně, protože...mno protože se to ode mě prostě očekává, že budu zlá a budu se tvářit drsně.   Sleduju Lea, jak si mě prohlíží "Nejsme si jistá, jestli ostatní budou sdílet tvé sympatie ke mě. Ostatně...Přece jen jsem dcera svého otce." Zle se usměju, ale jen si seberu ze země meč. Leo vlastně udělal to samé. "Jahody? Ne. Moc je nemusím. Spíš jsem uvažovala o tom ,že se půjdu podívat do stájí, jestli tam ještě je Viking. Tak nějak...Nevím, co se s ním stalo, když jsme odešla." Jasně a teď jako hraju na city? Už chybí jen, abych se rozplývala nad štěňátky. Mno nic, asi chvilková citová slabost, nebo nevím...

Aerith Winter - 07. dubna 2015 19:37
	soukromá zpráva od Aerith Winter pro Někde v lese Když jsem se odkulila, využila jsem toho, že jsem na zemi a pokusila se Fioně podkopnout nohy, aby si hezky pěkně lehla vedle mě. Ihned na to, jsem na ní reagovala a využila příležitosti, kdy je omráčená z pádů (rána do hlavy nebo vyražený dech), koleny jsem jí přišlápla hrudník a svým vrhacím nožem jí vyřadila ze hry.

Osud - 08. dubna 2015 20:50

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Škorpion Škorpion se po vás pokusí seknout jedním klepetem. (8) Všechny tri intuitivně uskakujete. (52, 76 a 76) Všem třem se to daří, aniž by vás škorpion zranil. Škorpion je zmatený, tolik pohybu asi nečekal. Rozhlíží se ze strany na stranu a přemýšlí na koho zaútočit. Máte čas něco dělat. MH: Tahle pěkná příšerka má 150 životů a +30 účinek při útoku, pokud vás zasáhne jedovým ostnem.

Osud - 08. dubna 2015 20:51

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena a Ahramed 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Boj Aidenův skvělý plán numero zwei pěkně vyšel, přestože to zezačátku nevypadalo. Když Susan chytnul a sebral jí dýku, bylo to dost na hraně (56), ale ona rána do hrudníku byla tak silná a přesná (100), že Susan naprosto dokonale vyrazil dech, přidržet jí meč před krkem byla už jen prkotina. Aiden si může gratulovat, Susan se vzdala. Ahramed pokračuje dál v boji s klackem. A.. není to úplně marné. Zásah na Samantiná záda se povedl (50), i přes Samantinu snahu se vyhnout (28). Samantha teď vrací útok (88), ale Ahramed se opět vyhýbá, i když je to jen o chlup (89). Co se děje kolem: Potom, co se Susan vzdala, se objevila Corina. Dohlédla na to, aby Susan na místě zanechala vše, co u sebe měla a potom s ní opustila les. Na místě kromě šátku zůstalo: kopí, náušnice (viz obrázek)

Osud - 08. dubna 2015 20:53

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Boj Snaha Fioně podkopnout nohy se ti podařila celkem pěkně, Fiona spadla, ale omráčená byla jenom trochu (71), a tak se ještě snažila tě sklepat (23), ale nezvládala to, stačilo tedy přiložit nůž k jejímu krku a byla jsi jasným vítězem. V tu chvíli přiklusal Osiris, a následoval klasický obřad, jako když kdokoliv vypadne ze hry. Ten daný člověk musí na místě zanechat všechny věci co má a šátek. Cokoliv z věcí si můžeš vzít s sebou dál do hry, pouze šátek musí zůstat na místě (jako znamení, že tu někdo padnul). Pokud tu věci necháš, může je vzít někdo jiný. Věci se na konci hry samozřejmě vrací jejich původním majitelům. Potom Osiris Fionu vyvede z lesa bezpečně ven. Co tu po kom zůstalo? Fiona: Luk + toulec se 12 šípy (3 budou zapíchané někde v zemi a ve stromech) a 5 speciálních kouřových šípů Claire: Meč, štít, multifunkční hodinky Sydney: Krátký meč, taška přes rameno, ve které pravděpodobně ještě něco bude

Osud - 08. dubna 2015 20:54

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Cha chá! Zakládáš šíp a střílíš – nádherná čistá střela letí přímo proti Oliverovi (100 + 15). Ten nemá šanci se ubránit. (25) Šíp jej zasáhne přímo do prsou. Šíp má upilovanou špičku (jako mají šípy určené pro hry – nechcete se přeci zabít) tudíž ho jen lehce zraní, nic vážného se nestane, ale je jasné, že ze hry je venku. Mezi stromy se objeví Osiris a žádá Olivera, aby se odstrojil, že ho potom odvede. Než Oliver vysype všechny kapsy, zastaví se Osiris u tebe a ptá se: „Mám jí odvést do tábora?“ Je jasné, že když opustíš les, vypadáváš ze hry. „Vezmu jí někam stranou, aby se ostatní nedivili, a ošetřím jí,“ navrhne ti.

Leonard Silver - 08. dubna 2015 21:14

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Aréna "No i já měl zezačátku pochybnosti, ale.. myslím že nejsi tak hrozná jako ostatní od vás. Stačilo by to ukázat i ostatním a určitě si tě oblíbí". Pousměji se a sleduji jak Gabriela sbírá ze země svůj meč. "Škoda, jsou vážně dobrý. Já tam chodil skoro pořád". Meč zastrčím do pochvy a do pravé ruky si dám svoji helmu. "Měla jsi koně jménem Viking jo? Pěkné jméno.." Uchechtnu se. "Já vlastního nikdy neměl, vždycky jsem si nějakého půjčoval nebo jsem jezdil na svojí mašině. Pokud chceš, tak tam můžeme zajít a podívat se. Myslím že času stejně máme víc než dost".

James "Chris" Black - 08. dubna 2015 22:00

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Ten pocit uspokojení je... uspokojující Zazubím se, když střela toho parchanta skolí. Takhle to dopadá, když se někdo postaví mé geniálnosti a velkosti... Dobrá, už mlčím. Zubím se jako idiot, když střela zasahuje Olivera plnou silou. Z toho bude později pruser, ale teď... teď si to užiji. Skoro se leknu Osirise. Jak může být všude zároveň? Nevinně se usměji a když mi nabídne ošetření koně, kývnu. Podívám se starostlivě na Daemon. Raději bych jel na ní, ale co jiného můžu dělat. Nenechám ji vykrvácet. "Díky Osirisi, máš to u mě." Houknu jen a žádostivě sleduji obsah Oliverových kapes. Já se zase napakuji. A ty věci mu nevrátím, to má za to. Jsem masochista po otci, když na to přijde. "Hlavně ji nevoď do stájí nebo někam na oči ostatním... Nemá to ráda." Mávnu ještě rukou a naposledy pohladím svou klisnu po krku. Chápe to, já to tu musím dokončit. Zvlášť když se mi tak vede...

Alessandra De´Lacroix - 08. dubna 2015 22:01

Hestia V Hermonovom zrube...s ostatnými? Zamrkám. Ja som predsa Afroditina dcéra. No ták, nemôžu to poprieť ani keby chceli. Je to predsa jasné na prvý pohľad. Nebudem bývať v budove kde sú Hermesove deti a ďalšie smutné tvory, ktoré nevedia kam patria. Ja viem kam patrím. Skrčím nosík v nesúhlase. Kým stihnem protestovať, Hestia zo seba vychrlí ďalšie slová. A zase sme pri tej téme..naučiť sa všetko potrebné... Pohodím vlasmi. Áno, mám. Ak je pravda to, čo hovoril Leo, že to čo dokážem je hypnóza, tak by to malo stačiť. Nebudem bojovať. Pozrite sa na mňa, nie som na to stavaná. Chcem si iba zlepšiť tieto vrodené schopnosti. Naozaj som si nevedela predstaviť seba v boji. Čo ak by mi niekto urobil monokel? Ako sa môžem prezentovať ako Afroditina dcéra ak budem vyzerať ako chuligán? Mala som rada pohyb a šport. Venovala som sa veľa športom, mávala som rozbité kolená aj lakte, ale všetko sa zahojilo a dalo sa to zakryť oblečením. Ale nikdy sa nič nestalo mojej tvári. Keď mi zodpovie otázku, vydáme sa na prehliadku táborom. Ukladám si polohu budov do pamäte, hlavne Afroditin zrub, kým nakoniec neskončíme pred Hermesovým. Dnes mám voľné popoludnie? Hádam tu neotročia každý deň. A bývať... To je naozaj nutné aby som tu bývala kým sa o mňa neprihlásia? No tak, Afrodita má na práci určite omnoho príjemnejších vecí ako pozerať sa na svet, či sa tu náhodou nezjavilo jej ďalšie dieťa. Je to bohyňa, lásky, krásy a plodnosti, je zaneprázdnená. Nebudem čakať bohvieako dlho kým bude mať chvíľu času. Pri slove krása sa zatvárim dosť zasnene.

Gabriela Anderson - 10. dubna 2015 07:02

Hurá do stájí? Poslouchat že nejsme tka hrozná, jako moji souroznci bych asi mohla od rána do večera, ale téma, které jsem vlastně sama nakousla mě teď zajím mnohem víc a to sice Kde je Viking? "Snad ještě pořád mám. Měli jsme domlvené ,že já nějakou dobu pohlídám Franka a oni se mi na oplátku postarají o Vikinga. Teda On byl vždycky ďas, tka snad nikoho nezabil. Ale na mě byl jak beránek. "povzdechnu si tak nějak smutně. "No, mašiny jsou fajn a já ráda jezdím rychle, ale na koňském hřbetě je to přece jen o něčem jiném. A mašina se s tebou těžko pomazlí." zasměju se "No jestli chceš jít se mnou, tak tam klidně můžeme jít spolu. Jak si sám poznamenal ,času je opravdu hodně" uklidím meč do pouzdra a vydám se z arény a pak ke stájím. Helmu přitom držím v ruce. jestli tam Viking je, tak chci, aby mě poznal. Příchod do stáje je...zvláštní. Možná proto ,že se obávám nejhoršího. Zastavím se na prahu a zhluboka se nadechnu. Pak vejdu dovnitř a zamířím k jednomu ze zadních boxů. Úsměv se mi na tváři objeví hned, jak uvidím, že jeho jmenovka pořád nad tím boxem visí. Hřebec je otočený zadkem k nám, ale jakmile písknu rychle se otočí a na pár teřin má v očích dost vražedný lesk, než mě pozná. V tu chvíli jeho obličej zjihne. Prostě jako beránek. "Ahoj, hochu..." zašeptám mu. Radostně zařechtá a přešlápne. Skloní ke mě hlavu a položí mi čenich na rameo.

Leslie Moore - 15. dubna 2015 20:15
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Škorpion "Jděte po tom ostnu!" zavolám co nejpotišeji na holky a opatrně vyhlédnu zpoza stromu, abych věděla, kam mířit. Pokud si mě štír nevšimnul, vrhnu se s taseným mečem po jeho ocasu, abych mu ho pokud možno usekla.

Alyssa Wonder - 18. dubna 2015 13:28

Claire přišla Ležím,čtu si a občas zavrtím prsty u nohou.Pak mně napadne jedna myšlenka ovšem tu hned zavrhnu.I když bych měla dost času protože ostatní jsou jistě v lese.A v tom zespoda uslyším něco co mi připomene chrastění zbraní a zbroje,ale kdo to může být.A nakonec nahoru vyjde Claire naštvaná že vypadla aspoň podle té drobné rány na krku. Tady bylo nejspíš nejvíc zraněné její ego.Ano pravě podle Claire si ostatní myslí že jsme arogantní i když Claire bere arogantin po každém jídle.Už na střední než to zjistila byla jistě hvězdou která svítila nejvíc. Claire si mně všimne když jde ke svému stolu a není jí příjemné že jsme jí tu našla zrovna já.Už když jsem sem přišla dala mi najevo že nejsem dost chytrá (kvůli ní vznikl ten můj název supernerdi) a mám takový pocit že to dosud přetrvává i když se to občas nedává tak moc najevo. „Myslím si že dobře protože ten druhý spoléhá spíš na štěstí.Susan nemá o vůdcovství ani potuchy a Max a Sammantha jsou idioti.Což dokazuje to že Maxe dokázala Ahramed vyřadit tím nejvíc ponižujícím způsobem a to kopancem do rozkroku.A jak dopadly tvé pečlivé přípravy?“zakončím svůj proslov otázkou a mile se usměji.Jo teď jsme zvědavá co mi Claire řekne.Asi že to nebyla její vina,ona to tam musela vést a zachraňovat atd.

Cleo McMillan - 19. dubna 2015 12:39

Hodina jezdectví Frank Dál jsem si v klidu povídala s Frankem. Párkrát jsem se na posteli převalila, ale jinak se nic neobvyklého nedělo. V našem povídání nás přerušilo zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila vysoká dívka. Představila se jako Bonnie. Na její otázku, zda jsme nováčci jsem přikývla. "Já jsem Cleo," představila jsem se s úsměvem. Hodina jezdectví? "Páni, tak to já určitě. Miluju zvířata," rozzářila jsem se. Pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Nikdy jsem na koni neseděla. "Akorát jsem na koni nikdy neseděla. Vadí to?" Trochu jsem přemýšlela, zda to vadí, ale od toho je hodina jezdectví. Abych se něco naučila. Vstala jsem tedy z postele, na které jsem doteď seděla, nebo různě převalovala a přesunula jsem se k Bonnie.

Leonard Silver - 19. dubna 2015 13:39

Projížďka? "Já to mám podobný s mojí mašinou. Vždycky na ní jezdím úplně v pohodě, ale sotva na ní vleze někdo jinej, tak je to katastrofa. Ale jo, nejspíš máš pravdu.. Koně jsou dobrý.. Nepotřebujou benzín". Pobaveně se ušklíbnu a na to o těch stájích jen souhlasně kývnu. Po boku Gabrieli pak vyrazím do těch stájí. Je to docela zvláštní se takhle najednou bavit s někým od nich. S ostatními jsem to několikrát zkoušel, ale nikdy to neskončilo moc dobře. Přijde mi že Gabriela je vážně jiná a to je dle mého dobře. Stejně jako ona i já pak zastavím u vchodu do stájí. Opřu si tam o zeď helmu i štít a vydám se pomalu uličkou. Zastavím se kousek od Gabrieli a sleduji jak se vítá se svým koněm. "Vypadá docela mile". Řeknu přátelsky a pousměji se. Když už jsem tady, tak bych se mohl podívat na Boreá. Je to černý hřebec, který patří Maxovi a mně. Schválně jsme ho pojmenovaly po bohu větru, protože vždycky běhal strašně rychle. Ustoupil jsem o pár kroků dál a zamířil k boxu který je jen kousek od vchodu. Zastavil jsem se a zadíval jsem se na koně který tam stojí. On se zadíval na mně a pak po chvíli začal řehtat a hrabat nohou. "No jo, já vím... Dlouho jsem tu nebyl. Promiň brácho, měl jsem práci". Mile se na koně usměji, počkám až se zklidní a pak když ke mně natáhne hlavu, tak ho začnu hladit a drbat. "Tohle je Boreás. Patří mně a bráchovi Maxovi". Oznámím Gabriele a podívám se na ní. "Co se takhle trochu projet? Myslím že by to uvítaly oba dva".

Aiden Carlson - 20. dubna 2015 18:39

V lese Doufám, že se Susan nic nestalo, protože ta rána do hrudní kosti byla tak silná, že jí musela úplně vyrazit dech, ale plán vyšel, což je hlavní. Když jí držím dýku pod krkem, pocítím ten úžasný pocit vítězství. Nevím, jak jsem to udělal, ale děkuji, matko. Odstoupím kousek od Susan a nechám Corinu, aby Susan odvedla. Když zmizí mezi stromy, podívám se, co po té dívce se šedivými vlasy zbylo. Kopí - fajn. Náušnice? Hm... Moc nepřemýšlím a zastrčím si je do kapsy. Pak vezmu do rukou kopí a otočím se na probíhající boj. Takže pokračujeme. Rozběhnu se, vyskočím a ve vzduchu udělám výpad tupým koncem kopí proti Samanthě, která se právě pokusila zasáhnout Ahramed. Po dopadu na nic nečekám, udělám piruetu, protočím se až do podřepu a švihnu tak, abych Samanthě podrazil nohy.

Aerith Winter - 21. dubna 2015 17:41

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Někde v lese Jamile jsem vyřadila i FIonu, konečně jsem si oddechla. Chvíli jsme zůstala sedět a vydýchávala jsem se. No každopádně s výhrou už se nesmiřuji. Sama nejsem nikdy schopná toho skřeta najít. Hned, jakmile jsem se vydýchala a nabrala sil, jsem si sesbírala svoje nože, které jsem zde a na místě, kde jsme bojovali předtím, sesbírala. Jejich počet se tak zase zvýšil, kdybych někoho náhodou potkala. Vrátila jsem se na místo, abych sesbírala věci, kteří tu po ostatních zbyli a mohli by se mi hodit. Sáhla jsem po hodinkách, které doufám jsou nastavené na toho skřeta, vzala jsem si Fioniny šípy (12) a jejích 5 kouřových šípů a jako poslední jsem si vzala Sydney krátký meč. Nezapomněla jsem taky vysypat tu její tašku a důkladně prohlédnout obsah. -------------------------------------------------------------------------------------------- Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 17 + 12 šípů 5 vrhacích nožů Multifunkční hodinky Šátek a gumička

Amelly Brown - 24. dubna 2015 13:51

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Uvidím jak se Leslie chová a pochopím její plán. Vytáhnu svůj házecí nůž a vyskočím zpoza stromu. Příjde mi blbé křičet "Hej, jsem tady pojď si pro mě" jako to vždycky volají ve filmech. Je to hrozně prokouknutelné a nějak se mi to nechce křičet ani když škorpion nerozumí tomu co říkám. Na poutání pozornosti teda zvolím něco jiného. "Hej přerostlá ještěrko, vrať se do podzemí!" Hodím svůj nůž na její hlavu, oči. Doufám že se Julii povede co má v úmyslu, nesnáším tyhle přerostlé potvory.

Ahramed Delgado - 25. dubna 2015 16:10

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Někde v lese Štěstěna se zase vrátila na mou stranu a prostý klacek se osvědčil jako nejlepší zbraň. Zásan záda se překvapivě povedl a dokonce se mi podařilo vyhnout jejímu protiútoku, i když „jak“ je mi záhadou. Přímo z vyhýbání zaútočím naznačeným útokem na kolena, který ovšem zvednu někde k bradě a podobným důležitým věcem. Do zorného pole se mi mihne Aiden, který očividně právě dobojoval a jde mi na pomoc. Nechápavě sleduji jeho počínání zatím, co couvám z Samanthiného dosahu.

Osud - 26. dubna 2015 21:16
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena a Ahramed Oba dva si hoďte 2x procentkou

Osud - 26. dubna 2015 21:16

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Mizející Osiris Osiris přikývne. „Dobře, budeme se držet dál od lidí,“ řekne, potom frkne, podívá se na Daemon, zařehtá a pomalým krokem odkluše. Daemon chvíli neví, jestli může odejít, ale když vidí, že souhlasíš, vydá se za Osirisem. Teď už je to jen na tobě. (Chci vědět, o co se snažíš, nebo pokud někam půjdeš tak, za jakým cílem míříš + hod procentkou)

Osud - 26. dubna 2015 21:18

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Vítězství a další cesta Hodinky ukazovaly blikající červený bod, kolem něj byla červená kružnice, dál od něj byl šedý bod. Když jsi popadla a vysypala Sydniinu tašku, vypadly na tebe následující věci: Kapesníčky, hadr metr krát metr (vhodný k trhání), lano, síť, sirky, nůžky, obvazy, náplasti, vata, kapesní (multifukční)nožík, pilka, bloček, tužka, láhev s 1/2 litru vody. Je v podstatě nemožné, aby se tolik věcí do té tašky vešlo. Pokud bys do ní něco dávala, vejde se to tam, a na její váhu to nemá vliv, je tak těžká, aby se ti příjemně nesla. Vypadá přibližně takhle: odkaz a dá se hodit přes rameno. Nyní chci vědět kam míříš + hod procentkou.

Osud - 26. dubna 2015 21:18

Pro Alessandru, Cleo a Franka 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Velký dům Ve srubu – Cleo a Frank „Vůbec ne, začneme tedy jezdit nejdřív na koních,“ odpoví Bonnie Cleo. Nakonec se přidá i Frank a tak se všichni tři vydáte ze srubu ven. Před Srubem - Alessandra „Ano, je nutné, abys bydlela tady, bohové by se mohli zlobit, kdybychom překročili daná pravidla,“ řekne Hestia tónem, kdy je jasné, že už se o tom nehodlá více vybavovat. Je trpělivá, ale i její trpělivost má své hranice. Před srubem – Alessandra, Cleo, Frank Potom se otevřou dveře, Hermova srubu a vyjde z nich skupina 3 lidí. (Bonnie, Cleo, Frank) Bonnie se nejdřív zkoumavě podívá na Alessandru, potom počká, jestli Hestie ještě něco neřekne. „To je ode mě vše,“ přikývne Hestia a odejde, potom promluví Bonnie: „Ahoj, já jsem Bonnie, ty jsi tu určitě nová, že?“ Když se jí představíš, řekne ti: „Já jdu s ostatními nováčky na hodinu jezdectví, kdyby ses chtěla přidat, můžeš se stavit ve stájích.“ Potom s ostatními zamíří směrem ke stájím. (Tam je Leo a Gabriela)

Julie Tarner - 28. dubna 2015 09:15

soukromá zpráva od Julie Tarner pro škopr Amelly i Leslie se vrhají na škorpiona. Vážně? trochu zalituji svého rozhodnutí vydat se na tenhle tábor. Jediné, co se tu zatím dělá je boj na život a na smrt. Chvilku zaváhám a jsem díky tomu poslední, kdo se vrhá na potvoru. Leslie s mečem vypadá docela nebezpečně a tak napodobuji Anabel, jen s tím rozdílem, že založím šíp do luku. Jsem hodně blízko a tak je šance na trefu do škorpiona velká. Problém je vůbec luk napnout, netrénovaná mám co dělat, abych ho vůbec natáhla na délku šípu. Pokusím se zamířit a vystřelit. Tětiva luku mě se štípnutím sekne do ruky, ale šíp vyletí docela úspěšně. Na první pokus... Cílem byl předek škopiona, aby Leslie měla čas a aby se Škorpion nevrhl na poskakující Amelly. Takhle bude třeba mít problém se zaměřením a nebo se dá na útěk kvůli přesile mravenců.

Aerith Winter - 01. května 2015 21:54

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Obsah Sydney tašky jsem si pečlivě prošla. Vodu, kterou tam měla jsem však okamžitě vypila a spláchla tak pocit žízně. Do tašky jsem dala zpět hadr metr krát metr (vhodný k trhání), lano, síť, sirky, nůžky, obvazy, náplasti, nožík a pilku. Když jsem se pak zahleděla na hodinky, rozhodla jsem se vydat k tomu šedému bodu doufajíc, že už nebudou žádné problémy. Cestou jsem kolem sebe koukala a hledala nějakou nápovědu, zdali tudy šli i ostatní nebo snad ten skřet. ---------------------------------------- Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 17 + 12 šípů 5 vrhacích nožů Krátký meč Multifunkční hodinky Šátek a gumička hadr metr krát metr (vhodný k trhání), lano, síť, sirky, nůžky, obvazy, náplasti, nožík a pilka

James "Chris" Black - 01. května 2015 22:01

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Blbý den Fajn. A jsem bez koně. Co teď? Přesídlit se do korun. To zní jako plán. Poklusem se vydám lesem a jakmile uslyším zvuk, vylezu na strom. Jako debilní veverka. Chtělo by to splašit jiného koně. I když... Už tak se po dnešku bude dost šuškat, že najednou umím jezdit na koni a bojovat. Proč mi to vydrželo tak dlouho a najednou se vše hroutí jako domeček z karet? Štve mě to, ale nemůžu si pomoct. Po chvíli se rozhlížím po cíli a v ruce třímám Zlatou smrt. Uklidňuje mě. Je jako píseň před spaním. Matka mi zpívávala. Pamatuji si její ukolébavky. Každou. Každý název a každé slovo.

Osud - 02. května 2015 22:34

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Škorpion Všechny tři útočíte na škorpiona, každá po svém, dohromady skládáte pěkně silný útok (72+23+76=171) Škorpion se ale pokouší bránit a vaše útoky tak z velké části vykryje (171-97). Škorpion útočí, vybírá si logicky Leslie, která je momentálně nejblíž, snaží se jí zasáhnout ostnem (23+30) a Leslie se částečně brání (34), ale i tak je na tom hodně špatně!

Osud - 02. května 2015 22:36

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena a Ahramed 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Boj Samantha se vybarvuje, zdá se, že je v krizi nejschopnější. Hned jak zaregistruje, že na ní útočíte oba dva (66+32), uskočí do boku a oba útoky skoro úplně vykryje (91). Poté sama vytahuje meč a dělá výpad, tak aby zasáhla vás oba. (72/2=36) Aiden se téměř úplně ubrání (31). Ahramed je na tom o poznání hůř (2).

Osud - 02. května 2015 22:38

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Cesta, opět se setkáváme… Aerith se vybavuje věcmi, které zde zbyly po boji, a vydává se zase na cestu, snaží se řídit podle hodinek, aby došla ke skřetovi. (72) Brzy zjišťuje, že šedá tečka na hodinkách je ona sama a červená bude patrně skřet. Jde, jde, kouká na hodinky a bum, padá na zem. Nohu zaseknutou mezi kmeny. (-5 zdraví) Naštěstí, nebude problém nohu vyndat, ani není nijak víc zraněná, bude moct jít i bojovat bez problémů. A někdo jí pozoruje z větví stromů nad ní. (Chris) Chris se vydává na cestu částečně po zemi, částečně v korunách stromů. (80) Cesta probíhá klidně, jen náhle uslyší bouchnutí o zem (někdo spadnul), raději leze na strom a rozhlíží se kolem, a zjišťuje, že je to Aerith, která zrovna spadla na zem.

Aerith Winter - 03. května 2015 11:33

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Netrvalo mi moc dlouho, abych si uvědomila, že ta šedá tečka jsem já. Rozhodla jsem se proto následovat tu druhou tečku, červenou. Stejně jsem smířená s tim, že ho nechytím. I když výbavu mám slušnou, to jo. A jak jsem byla zamyšlená, nevšimla jsem si kořenu, o který jsem zakopla. Nohu jsem měla jen trochu otlučenou, bude tam nejspíš pěkná modřina a pár škrábanců, ale to je všechno. S povzdechem jsem se vyprosila ze sevření a okamžitě ze sedu zareagovala. Na nic jsem nečekala a vložila jsem šíp do tětivy luku a mířila do koruny stromu. "Vylez ať si kdo si!" Už nee, nechte mě taky chvilku odpočinout! Cítila jsem na sobě něčí pohled a to mi bylo nepříjemné. Ten boj před chvílí mi na nějakou dobu zase stačil. Ale je fakt, že už jsem zpátky v táboře a dovolená končí, jo zlaté časy kdy jsem byla ve městě, kde se do poslední chvíle nic nedělo. Alespoň vím, že jsem nevyšla ze cviku, nom.

James "Chris" Black - 03. května 2015 12:03

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Cesty osudu a chtivý strom Bez koně se tu pohybuje vážně špatně. Abscenci Daemon si snažím vynahradit šplháním po stromech, ale je to něco úplně jiného. Pořád je to ale bezpečnější než normálně jít po zemi. Moji drazí sourozenci by to udělali. Jako horda by se hnali po cestě a dělali povyk, ale já ne. Já jsem jiný. Doplácím na to celý svůj hloupý život. A nikdy jsem nepřišel na to proč. Z přemýšlení mě vytrhne nějaký zvuk. Přikrčím se a automaticky sáhnu po Zlaté smrti. Zatajím dech. Kdo to... Aerith? Vyprosťuje se z pasti, kterou jí nachystala příroda a už na mě míří lukem. Nemůžu dělat nic jiného než se smát, až málem taky spadnu. "Vyšla jsi ze cviku, drahá." Chytím se větve pod sebou a zhoupnu. Přistanu na zemi. "Unavená?" Dobírám si ji jako by se nechumelilo. Moje výbava se od našeho posledního shledání dost rozrostla a koukám že i její.

Gabriela Anderson - 04. května 2015 15:57

Projet se nebo se neprojet - toť otázka Když Leo zkonstatuje, že Viking vypadá mile, musím se tomu zasmát, protože tenhle ďas mě svého času málem zmrzačil, ale to jsem byla opravdu ještě mladý a nezkušený ucho a on byl hřebec sotva zvyklý ná sedlo. "Pojéžďka zní fajn. Aspoň se podíváme, jestli se tu za tu dobu, co jsme byli pryč něco změnilo ne?" Usměju se. Přestanu se mazlit s Vikingem a jdu do sedlovny najít jeho uzdu a sedlo. Nemělo by to být tka těžké. Konec konců všechny háčky jsou oštítkované, a dbáme na to, aby vše bylo na svém místě. Chvíli mi ale stejěn trvá než to najdu. Vrátím se s vítězoslavným úsměvem. V jedné ruce ohlávku s uzdou, na druhé ruce sedlo. To položím na hrazení boxu a aniž bych otevřela box přelezu vrata boxu. Sundám Vikingovi stájovou ohlávklu a dám mu tu s uzdou, pak i sedlo, které dotáhnu, co to jde "Můžeme vyrazit?" zeptám se do boxu o kousek dál Lea. Nějak jsem nestíhala vnímat, jak na tom je se sedláním on.

Cleo McMillan - 04. května 2015 19:55

Do stájí! Frank Bonnie mě usvědčila, že to vůbec nevadí, takže jsem nadšeně vstala z postele a společně s Frankem jsme se vydali ven. Před srubem jsme potkali Hestii a jednoho dalšího člověka. Respektive dívku. Měla dlouhé červené vlasy, což se mi moc líbilo. Hestie pak něco řekla a odešla. Bonnie pak řekla, že je tu asi ta dívka nová. Super, už znám dalšího nováčka, pomyslela jsem si. "Ahoj, já jsem Cleo," pozdravila jsem ji a zamávala jsem jí s úsměvem. Pak jsme po pozvání na hodinu jezdectví vyrazili do stájí. Stáje byly nádherné. Bylo tam spousta prostoru a hrozně jsem se těšila, až se na koníka posadím. Nejraději bych nějakého strakatého, nebo černého. Otočila jsem se na Franka. Celou cestu šel beze slova a vypadal vcelku zamyšleně. Nechala jsem ho být a obrátila jsem se k Bonnie. "Tak, co teď? Vybrat si koně, nebo jak?" zeptala jsem se jí nedočkavě.

Aerith Winter - 07. května 2015 21:16

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Týmový hráč Lukem jsem mířilia na místo, odkud šel podezdřelý zvuk. Jakmile jsem ale zaslechla ten hlas, bylo mi jasné kdo to je a luk jsem sklopila. "Ale jdi ty, vyšla ze cviku? Však jsme teď zlikvidovala dva lidi!" Obhajuju se a vyskočim na nohy. "Unavená? Pchm, já? Nikdy!" Řeknu odhodlaně a podívám se na hodinky a pak na Chrise. "Možná bychom měli vyrazit, ta tečka se pořád vzdaluje" a ukážu mu hodinky, které nám tu nechala naše třetí, již vyřazená, členka týmu. "Jestli to teda nechceš vzdát?" Poškádlím zas já jeho a směju se. Jen doufám, že dlouho nebudeme bojovat. Potřebuju trochu nabrat dech, má pravdu. Hodinky jsem si sundala z ruky a podala je jemu. "Ty tomu stejně rozumíš líp jak já. Takže.." Mile se na něj usměju a pak zvolím směr podle hodinek a vydám se tím směrem. Ještě se ohlídnu na Chrise přes rameno, "jdeš?"

Amelly Brown - 11. května 2015 10:33

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Můj úmysl nedopadl tak špatně škorpiona jsem zasáhla, ale ta potvora se bránila. Jasně, nikdo se nebude snažit bránit když ho chceš zabít Am. Bleskne mi hlavou ironická myšlenka a vzápětí škorpion zaútočí na Leslie. Té se boužel nedaří moc bránit, jestli něco neudělám tak ji sežere. Teď si uvědomím že házet ten nůž nebyl tak dobrý nápad. Rychle vytáhnu tu delší dýku a už neudělám stejnou chybu. Možná je to chci udělat blbost ale musím rychle něco udělat. Přiskočím blíž ke škorpionovi který by měl momentálně být zaměřený na Leslie a mávnu dýkou po místě kde má oči a s úmyslem oddělit mu hlavu od těla anebo aspoň způsobit jiné škody.

Leslie Moore - 11. května 2015 11:05

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Vím, že jsem na tom hodně špatně. Holky mi sice pomohly na tu potvoru zaútočit, ale pořád ještě je hodně čerstvá, zatímco já... Vypadá to, že z naší skupinky jsem nejoslabenější. Nechám si vteřinku na zvážení použití Zoiny sponky, ale nevím, jestli by na škorpiona měla nějaký účinek a navíc by mohla ovlivnit i nás. Provedu tedy ještě jeden zoufalý výpad po škorpionově ocasu a pak se pokusím stáhnout za strom.

James "Chris" Black - 15. května 2015 14:19

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro ANo... týmový... eh eh "Tleskám. Já málem zabil jednoho magora co mi chtěl zastřelit koně. Nejvíc se děsím toho že se s ním setám na ošetřovně a budu muset spravovat svou úžasnou práci." Zazubím se nevinně a prohlížím si ji. "Ale neříkej." Provokuji ji s potěšeným výrazem ve tváři. Já jsem unavený jen trochu. Ovšem otázka je zda je to z jízdy či zážitku kdy mi onen již zmíněný magor střelil do Daemon. "Jasně, jdeme." S úsměvem od ní převezmu hodinky. Hezké zařízení. O co že vím kdo ho vyráběl? Takže tahle tečka jsme asi my, ta druhá pošuk co ho máme chytit. Takže teď ho zbývá jen vyslídit, chytit a dostat zpátky do tábora bez toho, aby nás někdo chytil. Jo. To bude hračka. Rozběhnu se po boku Aerith lesem, hlídající si směr. Snažím se být co nejrychlejší. Áresovi potomci jsou vždycky těžkopádnější, ale já jsem výjimka. Někdy mě to vážně štve.

Alessandra De´Lacroix - 23. května 2015 19:49

Bohovia by sa hnevali? Pour Dieu, a to prečo? Iba sa na ňu kyselo zadívam, takže naša konverzácia skončí. Rýchlo ale vrátim tvár do normálneho výrazu. Z grimás sa robia vrásky Zakloním hlavu a pozriem sa nahor. Chére maman, prečo by si sa hnevala že tvoja dcéra chce bývať v budove, zasvätenej tebe? Neverím tomu. Nemôžem bývať s ostatnými, ktorí majú to nešťastie že nevedia, koho si majú vážiť za tie dary čo sme dostali. Ja-to-viem. Tak prečo mám byť tu? Vediem s ňou malý duševný monológ, keď sa otvoria dvere. Dám hlavu do normálnej polohy a premeriam si dievča, čo na mňa prehovorilo. Nová? Nie nadlho. Vous pouvez vous permettre de me parler Alessandra. Predstavím sa krátko. Prehodím si vlasy cez plece. Jazdenie? Umh, kone sú pekné stvorenia, ak sa o nich niekto postará a uprace po nich. Nikdy som na nich však nejazdila. Nemala som strach, že by mi to nešlo. Vždy mi všetko šlo, a zvieratá ma mali radi, samozrejme, ale... väčšinou som bývala pri mori, a tak sa ponúkali skôr iné športové aktivity ako jazdenie na koni, a ak som bola vo väčších vnútrozemských metropolách...detto, vždy sme bývali v centre. Nakoniec sa však rozhodnem, že na dnes bolo nových zážitkov až-až. Nechem si zničiť šaty, a musím si oddýchnuť po dlhej ceste. Oznámim im jednoducho svoj nesúhlas a potom si to s elegantne zdvihnutou hlavou nakráčam dnu. Ayez pitié Afrodita! Čím viac som rozhorčená, tým viac francúzskych slovíčiek mi uniká. Špičkou topánky odhrniem jeden spacák. S klopkaním opätkov spravím ešte pár krokov po tejto...chajde. Toto...nie, tu nemôžem bývať. Chytím tu nejakú chorobu...mor alebo čo. Určite sú tu nejaký škodci, alebo vši. To tu spávajú...na zemi? Ja nie som utečenec aby som spala na zemi. Hulváti. Rozslzavejú mi oči, ale nevypustím nič von, iba si položím kufor, sadnem na neho, objímem si trup rukami a beznádejne sa obzerám naokolo. Nie nie...tu nemôžem spať. Je to tu hrozné. Nevkusné... a podĺa toho, čo som videla u policajtov, tak obyčajný ľudia sem nemôžu ísť, takže si sem nemôžem zavolať ani donáškovú službu alebo sťahovákov aby to tu upravili...čo urobím? Vzchopím sa z prvotného šoku, zaženiem slzy v očiach úplne a stále sediac na kufri si podopriem bradu a snažím sa ničo vymyslieť.

Osud - 23. května 2015 20:56

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Konečně jste se opět setkali a vyrazili jste podle Claiřiných hodinek směrem, kde ukazovaly skřeta. Cesta byla dost dlouho klidná, až podezřele klidná. Když najednou se něco vedle vás mezi stromy mihlo. Zahlédli jste jen čmouhu, jako kdyby to prolítlo. A znovu na druhé straně. Drak. Konkrétně malý dráček, pravděpodobně ještě mládě. S dospělým byste měli velký problém, ale tohle půjde porazit. A asi nebudete mít ani na vybranou, dráček kroužící kolem Vás se náhle zastavil a zakřičel. Připraven okamžitě útočit. MH – Co tahle bestie umí: Umí plivat oheň, pokud bude útočit ohněm, útok bude silnější (*1,5), životů má základních 100, ale na každý hod na obranu má +50

Osud - 23. května 2015 20:57

Pro Gabrielu, Lea, Cleo a Franka 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Stáje Cleo a Frank Potom, co se Alessandra rozhodla zůstat ve srubu, jste se s Bonnie vydali směrem ke stájím. Cestou vám říkala: „Ve stájích máme jak koně, tak Pegasy, někteří z nich patří konkrétním táborníkům, někteří jsou tady místní. Postupně se naučíte jezdit na obojím, ale pro začátek si zkusíme jízdu na koni, přeci jen je to lehčí. Až si budete jistí, tak někdy zkusíme i Pegase,“ zatím co mluví, dorazíte až ke stájím. „Jinak se nemusíte ničeho bát, navíc já umím s zvířaty mluvit, takže kdyby něco, budou mi rozumět na slovo,“ vysvětlí vám, potom otevře dveře do stájí a vpustí vás dovnitř. Všichni I Leo, i Gabriela jsou v boxech, ale všechno dění slyší. Naopak Bonnie, Cleo a Frank o nich nevědí. Leo zná Bonnie jako instruktorku, Gabriela jako spolutábornici – neurčenou. Po hlase jí ale těžko poznají. Bonnie s Frankem a Cleo vstoupí dovnitř, Bonnie se postaví mezi boxy, postupně Vám popíše prostor, ukáže, kde sídlí koně, kde pegasové, kde soukromí a kde táboroví. A potom řekne: „Teď Vám vyberu nějaké klidnější koně, aby jste si na sebe dobře zvykli.“

Osud - 23. května 2015 20:58

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Srub hermésovců Ticho a klid Ve srubu je momentálně pouze spící Donnie. Pro tebe neznámý kluk se zavázanou nohou. Spí na posteli, vedle které má opřenou berli. Právě začal hlasitě chrápat. Delší dobu se nic neděje. Nuda. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vstoupí dívka s delšími šedými vlasy a pár šrámy v obličeji a kroutí si rukou, jako kdyby jí bolela. Susan – hermésovkyně. Chvíli se na tebe dívá, netuší, kdo jsi a pravděpodobně jí vzezřením nezapadáš do tohoto místa. „Ahoj, ty jsi tu nová? Já jsem Susan,“ představí se ti a podá ti ruku, kterou má však ještě trochu špinavou od hlíny.

Julie Tarner - 28. května 2015 21:12

soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Leslie, Amelly Střelba se i celkem povedla, ale stejně to bylo k ničemu. Škorp se vrhl na Leslie a já lehce zpanikařila. Pouštím luk a vrhám se na škorpiona s krátkým mečíkem. Díky adrenalinu se vrhnu celkem nebojácně k Amelly a seknu do stejného místa jako ona. Nechápu, jak tohle mohou dovolit. Jak tohle někdo může organizovat a vidět v něm hru? Vždyť nás ta potvora zabije... prolétnou my hlavou myšlenky plné hněvu na hlavy tábora. Naštěstí pro ně jsem dost zabraná „ruční“ prací. Navíc abych odlákala škorpiona od Leslie, hulákám na něho, aby vypadl. Dávám do toho všechen vztek, do řevu i do rány. Asi nikdy jsem nebyla na někoho naštvaná tak moc.

Osud - 29. května 2015 19:13

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Škorpion Po škorpionově útoku na Leslie se opět všechny tři (posilněné vztekem) vrháte na škorpiona. Dohromady skládáte pěkně silný útok. (37+10+58=105), ale škorpion se opět snaží bránit, tentokrát se zatřese, čímž vás odhodí zase od sebe. (75) Škorpion se stále drží na nohou, ale! Leslie se povedlo mu odseknout osten, tudíž už jím nemůže útočit. Bohužel Leslie se mu opravdu nelíbí, tak na ní opět zaútočí (86), tentokrát vypadne klepetem. Leslie se snaží zapadnout za strom a schovat se. (62+10) Leslie tak, tak vyvázla, schovává se za stromem, ale živá a stále bojeschopná, tedy se stále drží ve hře!

Gabriela Anderson - 29. května 2015 20:13

Stáje Poslouchám Bonnie, jak mluvím k nováčkům a jak říká ,že dokáže koně zklidnit. Musím se ušklíbnout, ale ještě dotáhnu pát řemínků, než Vikingovi otevřu box a vyvedu sstatného vraníka do uličky mezi boxy "Zapomínáš dodat, že si ke koni i k pegasovi musí vytvořit vztah." řeknu jí a té její skupince. Vikinga nedržím. Zastavil se vedle mě jako poslušný pes. "Koně i pegasové poznají strach a nejistotu a když máte prohnanějšího jedince, tak skončíte na jednom ze stromů a nebude to hezké." Jsem Arésovec, tka musím být trochu zlá a děsit dětičky "Nicméně...nezbývá mi než vám popřát štěstí, mlíčňáci."  Zle se ušklíbnu a vyrazím ven. Viking jde za mnou, ale na rozdíl ode mě se netváří tak...odměřeně. Vlastně nováčky sleduje, jak oby je hodnotil. Nakonec si odfrkne, když kolem nich projde a zastaví se až venku. kde se vyhoupnu do sedla.

Alessandra De´Lacroix - 02. června 2015 22:22

To snáď nie. Pretočím očami, keď začne nejaký neznámy chalan chrápať. Zacmukám naňho ako na koňa aby prestal, kamarátka mi raz hovorila, že tak to robí s otcom. Kým stihnem prísť na nejaký schopnýn nápad, ako sa pohnúť ďalej, otvoria sa dvere. Otočím tam hlavu, rozvlnia sa mi karmínové vlasy a žiarivozelené oči zapichnem do striebornej hrivy prichádzajúceho dievčaťa. Umh...zaujímavá farba. Možno ju raz skúsim. Mala by som si vedieť zmeniť farbu vlasov, nie? To povedal Leo. Od vlasov pokračujem cez mierne nevýraznú, avšak poškriabanú tvár, oblečenie a postavu až k topánkam a naspäť hore k podávanej ruke sondovacím zrakom bez žmurkania. Pozriem sa na hlinu. Êtes-vous sérieux? Nechcem sa zašpiniť. Pritlačím si rúčku k telu, akoby som sa bála že hlina na mňa preskočí sama od seba, a na pozdrav iba mierne kývnem hlavou. Je tu očividne už dlhšie, nie je nová. Je celá...poničená. Čo tu pre Afroditu robia? Cezpoľné behy? Ale ak prišla sem, musí tu bývať. Páči sa mi namiesto boha používať meno svojej matky. Alessandra. Écouter... Myknem bradou k jednému spacáku, ...to tu máte namiesto domových doplnkov? Lebo ak áno, mali by ste zmeniť dizajnéra. A ak nie...snáď nikto nečaká že v tom budem spať. Na tvári sa mi zjaví napoly zhrozený, napoly opovrhovací výraz.

Osud - 08. června 2015 19:19

Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Srub Athénovců Claire Tvá slova Claire přejde, nechce je poslouchat a tak jako nejlepší taktiku považuje dělat, jako kdybys to neřekla. „Ty jsi se vážně spojila s těma dvěma břídili? Co se divím, to by udělal jen blázen – a ty blázen jsi. Bylo logické, že jsi vypadla tak brzy,“ utrousí si a potom se vrátí k sobě. „Já na rozdíl od tebe jsem se stala obětí podlé pasti. Ale to ty neznáš, na tebe stačí zaútočit klackem a porazí tě,“ řekne a potom se zahledí do knihovny, jako kdyby v ní hledala nějakou knihu. Kdo ví, jestli ji skutečně hledá, nebo se jen snaží zbavit tvojí pozornosti. Mezi tím si můžeš všimnout, že za okny z lesa vychází Susan a míří ke srubu Hermésovců.

Alyssa Wonder - 08. června 2015 23:04

O bláznech odkaz odkaz Jasně Claire je arogantní za každé situace vzpomínám si na Joan která se na střední škole chovala podobně i když měla jen zlomek její inteligence.Ovšem u Claire jsou její schopnosti přímo úměrné její aroganci která se dotýká až hvězd. „Rimmer je břídil i když ty jsi arogantní jako on.“dodám a usměji se. „Ale někdo se musel o Aidena postarat a tobě jsme to svěřit nemohla.Pokud bych chtěla aby litoval svou existenci jistě bych ho poslala za tebou.“ Vzpomínám si jak jsme se setkali my dvě a Claire mně obvinila že jako dcera Athény nejsem dost chytrá.Byla to právě ona a ostatní mí sourozenci kteří mně přivedli na výraz supernerdi (neboli též nadšprti) ještě že já jsme v podstatě normální.O tom že mně jde spíš o zábavu než o vítězství (což neznamená že bych nechtěla vyhrát) se nezmíním nepochopila by to a tak se rozhodnu vyvrátit to co Claire říkala. „Proč ne?Říká se že štěstí přeje bláznům a opilcům navíc Ahramed dokáže protivníka složit už jen svým dechem.A to nemluvím o tom co se stane když se postavíš mezi ní a láhev s alkoholem.“ Jak jsme předpokládala tak Claire řekne že to nebyla její chyba ovšem to další má být výzva?Jak by řekl Barney Výzva přijata. „Jasně a předpokládám že tu past vyrobil kojot Wilda.Ale v tom případě jsi vypadla dřív.Víš co to znamená?Že obě jsme na tom úplně stejně.Úplně stejně.“ Pak však zahlédnu venku něco co zase zaujme mou pozornost.Šedivé vlasy?Jasně to se vrací Susan. „A vida Susan se vrací.Takže jsem měla pravdu ať se ti to líbí nebo ne.Ovšem ty by jsi radši dostala klackem do oka než by jsi uznala chybu.“dodám ještě s uspokojením o něco větším než když jsem tu Claire nachytala.Pak vyběhnu ze srubu a rozhodnu se dohnat Susan abych jí taky řekla své. „Susan počkej.Sakra počkej.Po ...“ Ovšem buď mně neslyší nebo mně ignoruje jako Claire a tak jí nakonec jí doběhnu až v jejím srubu. „Ahoj Susan,možná by bylo lepší kdyby sis nechala poradit.Pak ... páni kdo tě tak zřídil?“zarazím se když si jí podrobněji prohlédnu a zapomenu co jsem vlastně chtěla říct.Tedy něco tuším a v tom případě Aidenovi dlužím omluvu. Na nováčka opravdu dobré. Pak si však všimnu že tu je další dívka (Alessandra) zřejmě je tu nová protože někoho jako ona bych si jistě zapamatovala. „Ahoj ty jsi tu nová,že?Já jsme Alyssa.“představím se a podám dívce ruku Můj vzhled Alessandra vidí štíhlou dívku nižší postavy s dlouhými blond vlasy které jí spadají až na záda a vypadá to jako by zářili vlastním světlem.Má tmavěmodré oči s pronikavým pohledem a i když působí křehkým dojmem z její postavy vyzařuje skrytá síla.Na sobě má bleděmodrou blůzu s krátkým rukávem,fialové kalhoty a v současné chvíli je bosá (jelikož sandály se nacházejí v jejím srubu před její postelí)

Leslie Moore - 09. června 2015 18:34
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Já jsem živá! probíhá mi hlavou, když zapadnu za strom. Dál se ale bojovat prozatím neodvažuju. Opatrně vyhlížím zpoza stromu a když by bylo potřeba, tak holkám pomůžu, ale prozatím si raději budu šetřit síly.

Alessandra De´Lacroix - 11. června 2015 16:23

Nestihne mi ani odpovedať, keď si to nakráča dnu ďalšie dievča, tentokrát blondínka. Okej, tú fádnu farbu by som jej ešte odpustila, ale keď zbadám to oblečenie...neviem či sa mám rozplakať alebo rozosmiať.  A mohla by byť pritom celkom k svetu. Ani takmer nevnímam ako sa mi predstavuje. To sa tu nikto nestará o to ako vyzerá? Aj ja rada športujem, ale vyzerám pritom dobre a nestraším ľudí. Možno na to nemá peniaze. Sú aj taký ľudia, a úprimne ich ľutujem. Iskrivý pohľad mi skĺzne na jej ruku, ale keďže som si neni istá, čo všetko už dnes chytala, radšej ju nechám tam. Dievča, povedz mi, kedy máš najbližší sviatok? Nutne potrebuješ nové oblečenie a ja sa nebudem na teba pozerať keď tu beháš v...tomto. Ak nemáš vlastné peniaze, pokojne ti ako darček kúpim celý šatník. Alessandra sa o teba postará, neboj sa. Hovorím k nej ľútostivo. Ľudí, čo sa nevedia alebo nemôžu dobre obliecť, treba jednoducho poľutovať. Pre doplnenie, toto má Aless na sebe. Zobrazit SPOILER

Osud - 11. června 2015 18:43

Pro Alessandru a Alyssu 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Srub hermésovců Rozhovor se Susan Potom, co odmítneš Susaninu ruku, se na ní podívá a několikrát si jí otře o triko. „Ne, v tom se tu spí, ale momentálně by měly být volné i postele, takže si můžeš lehnout na ně. Všechno vybavení, povlečení, erární oblečení a tak, je ve skříni, potom ti to vyndám. Ale nejdřív se půjdu umejt,“ řekne ti s naprostým klidem, asi ji jen tak něco nerozhodí, a dojde k jedné z postelí, která je očividně zabydlená, vytáhne kufr, kter leží pod postelí a vyndává z něj oblečení. V tu chvíli vtrhne dovnitř jako velká voda Alyssa. „No tvůj tým,“ odpoví. „Ahramed má dneska docela štěstí, ale pověz mi, kde jsi splašila toho kluka, ten je od vás?“ zeptá se tě. Potom se představujete a tak si Susan vyndává z kufru čisté oblečení. Potom kufr zase zandá pod postel a chystá se jít pryč, ale ještě čeká, jestli jí Alyssa něco neřekne.

Alyssa Wonder - 12. června 2015 16:23

Se Susan a Alessandrou Všimnu si jak si mně ta dívka prohlíží a tak zkontroluji jestli mám v pořádku vlasy,nemám někde flek či nemám rozepnutý poklopec.Nakonec však nic nenajdu tak proč na mně tak zírá?Ta dívka mi ruku nepodá,ale to může mít spoustu důvodů.Ovšem potom co ta dívka (která se představí jako Alessandra) promluví tak je mi jasné že ona není rozhodně jedna z nás.Ale nepatří ani sem pokud není vyjímka jako James. Jasně vždy dobře upravená za každé situace.Dává velký důraz na oblečení a to i když se jedná o oblečení ostatních.Možná ... ne to nemusí nic znamenat. Rozhodnu se že místo toho jí odpovím. „Svátek,moment ...“zavřu oči a vyvolám si kalendář,listy se přede mnou převrací a pak si všimnu správného data. „25.listopad.Ale byla by tu ještě jedna možnost a to nudismus.Pak by ses nemusela dívat na to příšerné oblečení které ostatní tu nosí.“ Ano utahuji si z ní,ale až uvidí co má na sobě Ahramed budou jí muset k té židli přivázat.Ale jí to sluší,mám podobné šaty a taky tílko.A to nemluvím o kalhotách. „Vous êtes la fille d`Aphrodite qui?“ Pokud mám pravdu bude mi rozumět.Ale mluví stejně jako Juliett (i ona říká že z mého oblečení dostává kopřivku)tedy ne že by mi Juliett nabízela oblečení.Možná vizážistu,měla jsem být poněkud méně jízlivá,ale ten nápad s módní policii byl vážně k smíchu. „Díky nabídku nového oblečení neodmítnu.“odpovím pak Alessandře než se začnu věnovat Susan. „Jo jak se říká štěstí přeje opilcům.I když Ahramed je schopná protivníka složit už jen svým dechem.“ Jen doufám že si tím mým mečem neublíží. Susan se pak zmíní o Aidenovi a jasně i já něco podobného tušila.Na začátečníka docela dobrý.A to po jediný lekci šermu možná je jako já. „No Susan já tě varovala.Je opravdu ostuda když se Max nechá vyřadit od někoho kdo je pořád namol navíc tím nejvíc ponižujícím způsobem.O té síti kterou Sammantha postavila stylem kojota Wildy radši pomlčím.Příště si nech poradit nebo aspoň plánuj.“ Konečně jsem si vzpomněla co jsme jí chtěla říct a když domluvím dojde mi že tu Susan čeká asi až uslyší něco jiného. „A ano Aiden patří k nám,mimochodem kdo z těch dvou má můj meč?“

Aerith Winter - 13. června 2015 16:39

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese James "Chris" Black Šli jsme a šli jsme a šli jsme a zrovna, když jsem chtěla říct, jak je podezřelí klid se mezi stromy něco mihlo. Okamžitě jsem se zastavila a hned v ruce držela luk s nataženým šípem. Nechtěla jsem nechat něco náhodě. Jenže jak se ukázalo, byl to drak. Otráveně jsem se na něj dívala. "Nee, už nee" Zabručela jsem a rychle uskočila stranou a schovala se za strom, když chtěl útočit. Z té pozice jsem po něm ihned zpětně vystřelila šíp. ---------------------------------------- Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 16 + 12 šípů výbušných 5 vrhacích nožů Krátký meč Multifunkční hodinky Šátek a gumička hadr metr krát metr (vhodný k trhání), lano, síť, sirky, nůžky, obvazy, náplasti, nožík a pilka

James "Chris" Black - 17. června 2015 15:31

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Kdesi v lese Chvíli se nic nedělo a já si tu cestu celkem užíval, než se ozval ten zvuk. Zlatou smrt jsem měl v pohotovosti. Čekal jsem nepřítele z řad lidí, ale tohle? Ne. Okamžitě jsem se po vzoru Ae kryl za strom. Zlatá smrt skončila vedle mě opřená. "Tak tohle je blbý." Zabručel jsem. "Nezmizíme raději?" Sykl jsem na Ae. Nechce se mi jít proti drakovi, i když je malý. Nerad bych mu ublížil.

Alessandra De´Lacroix - 26. června 2015 11:51

Susan, Alyssa Ešte s väčším znechutením pozerám, ako si ruku otrie do trička, ale nakoniec... Tá handra na tom už horšie nebude, tak to asi ani tak nevadí. Viac sa zhrozím, že v tých...vakoch aj naozaj niekto spáva. Ako celú noc. Samozrejme že som poznala spacie vaky, ale to bola len nevyhnutnosť ak sme s papa chodili niekedy na chladnejšie miesta a na krátkych trasách sa auto nestihlo zahriať, keď sme zabudli na diaľku zapnúť ohrev, tak som mala vnútri pekné, čisté, nadýchané spacáky, aby mi nebolo zima. Ale toto. Vyzeralo to, akoby to práčku nevidelo už dosť dlho. a ležali v nich na zemi. Tvrdej špinavej zemi. Som medzi opicami. A obliečky? Nechcem ich ani vidieť. Chcem svoje. Z egyptskej bavlny. Hladké a jemné. Chcem si sem dať poslať svoje veci. Keď už nemôžem byť v svojom zrube, chcem spať na svojich obliečkach. Určite sa dá to poslať niekde tu poblíž, zastavia mi aj pri ceste. Namietnem. Ďalej sa potom venujem tomu strašne oblečenému dievčaťu. Namiesto tvojho v hlave, ja vytiahnem z kabelky naozajstný diár, nájdem príslušným dátum, čosi tam načarbem strieborným perom, prichyteným na ňom, zaklapnem ho a znova ho vložím do kabelky, pričom ti odpovedám. Nudizmus? Och, toľko premárnených krásnych šiat ktoré by mi zostali visieť v šatníku...aj keď by som stále vyzerala výborne. Úplne seriózne sa nad tým zamyslím. Nehanbím sa, ale takto je výsada vidieť zo mňa viac ako ukazujú šaty. Potom by to už nebolo také...exkluzívne. Vyruší ma až francúzština. Vrátim k nej pohľad, akoby som si spomenula, že stále stojí pri mne. Oui, mais tout cela est négligé. Ils sont ignorants. Odpoviem jej rovnakým jazykom, krásne plynulo a spevavo, pričom pohodím odsudzovačno hlavou. Alyssa ešte povie, že nové oblečenie neodmietne (...kto by odmietol, keď musí nosiť to čo má na sebe, chúďa... a začnú sa baviť s tou druhou o čomsi, čo ma už nezaujíma. Namiesto toho začnem rozmýšľať o tom, čo mi bolo povedané o mojich schopnostiach. Mala by som vedieť meniť oblečenie, nie? Tak...prečo to neskúsiť rovno tu. Premeriam si Alyssu a predstavím si veľmi detailne strih, materiál aj celkový vzhľad, akoby sa dalo to oblečenie poupraviť, aby to vyzeralo aspoň trochu znesiteľne, aj keď som si neni istá, či to takto funguje.

Osud - 27. června 2015 19:02

Pro Alessandru a Alyssu 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Srub hermésovců Rozhovor se Susan „Já vím, že ta past nebyla moc dobrá, ale neměli jsme dost času, vběhli jste nám tam docela rychle. Tak snad příště to dopadne líp,“ dodá hlasem, z kterého je znát, že se opravdu nenechá rozhodit. „Tvůj meč tam naposledy ležel na zemi, netuším, kdo ho má u sebe, ale určitě ho dostaneš zpátky, o to se už Osiris postará,“ odpoví a potom zaměří pohled na Alessandru, která se zajímá, jestli si může nechat poslat věci sem. „Myslím, že by to bylo možné, ale musela bys to domluvit s Hestií. Holky, když mě omluvíte, půjdu se osprchovat, jsem od toho boje celá špinavá,“ řekne a potom odejde ze srubu, pravděpodobně do umýváren. Když Susan odejde, Alyssino oblečení jemně zabliká nejdřív do bílé, potom fialové a nakonec se vrátí do původní barvy, není možné si toho nevšimnout. Jo, to má na svědomí Alessandra.

Osud - 27. června 2015 21:11

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Dráček Aerith střílí šíp, její střela je slabá (22) a vzhledem k silné kůži dráčka, (84+50) se od něj střela pouze odrazí, nic mu neudělá. Tedy ano, Aerithina činnost má jeden následek, dráčka proti sobě poštve, ten na ní zaútočí, pokusí se jí praštit ocasem (80). Aerith zvládá jeho útok alespoň trochu blokovat. (51+10)

Amelly Brown - 01. července 2015 17:12

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Společně se vrhneme na škorpiona a konečně zaznamenáme úspěch - Leslie mu usekne trn. Zajásám, ale ještě není konec. Škorpion vyrazí po Leslie a ta se tak tak stihne schovat za strom. "Uff..." Vydechnu potichu a připravuju se uskočit kdyby po mě škorpion skočil. Dostanu vztek sama na sebe - zkrátka jsem nepočítala s tím že se dostanu do stavu kdy nebudu schopná střílet. Pořád ale držím tu dlouhou dýku a to teď bude nejlepší zbraň co mám. Leslie se schovává za stromem, možná ji přece jen zasáhl nebo něco. Na Julii to házet nechci, je tu nová a nemá zkušenosti. "Tak tedy do toho." Zamumlám si pro sebe, stisknu rukojeť dýky a vrhnu se dopředu v nestřeženém okamžiku. Chci mu dýku zarazit do místa kde by mohl mít srdce, ale jiné případná ztráty na jeho straně taky nebudou vadit.

Aiden Carlson - 02. července 2015 11:11

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro I'm back! ...aneb Jak to vlastně dopadne? Myslím, že jsem mohl vědět, že to nedopadne dobře. Kopí je zbraň, kterou jsem nikdy nepoužíval a nemám s ní ani základní výcvik. Teď budu muset nést následky. Když provedu svůj pokus o ukončení tohoto boje, jsem překvapen, jak se Samantha zachovala. Uskočila do boku a překvapivě útoky obou dvou vykryla. Pak provedla výpad, který je vedený na mě i na Ahramed. Podaří se téměř uhnout, meč mě škrábne jen do levého nadloktí, ale tu bolest skoro nevnímám. Prefierní viděním jen na chvilku zpozoruji, že Ahramed je na tom o dost hůře, ale nemám čas zkoumat podrobnosti. Dokud je Sam ještě trochu rozhozená z toho výpadu, tak po ní hodím kopí (na jako oštěp, prostě to po ní nějak mrsknu). Zaroveň poté se rozeběhnu a sklouznu se. Pokusím se dostat k její levé noze, rukama jí chytnout, vyvést jí z rovnováhy tak, aby spadla na břicho a nohu jí držet tak, aby jediné, co jí zbude, je to, aby se vzdala. Nechci jí tu nohu zlomit, jen jí držet tak, aby trochu cítila bolest a aby se nemohla pohnout. Doufám, že tímhle pokusem aspoň udržím pozornost od Ahramed, která ten úder schytala daleko víc, než já.

Alyssa Wonder - 03. července 2015 21:16

Susan a Alessandra Pak zjistím proč tu Alessandra je,její matka se k ní ještě nepřihlásila.No tak to jí nezávidím,erární oblečení někdo jako ona z toho musí mít ten pravý požitek.I když na druhou stranu jí chápu i já si nechala poslat pro nové oblečení a některé nové jsem i přidala.A Alessandra se nezapře když vytáhne diář a stříbrné pero. Pero Mont Blanc?Jen snobové můžou vyhodit tolik peněz za pero. Mou narážku na nudismus vezme vážně i když ani já se nestydím.Jen si docela zakládám na svém vkusu a tyhle věci se poněkud vylučují. „No já nemyslela nudismus přímo pro tebe,ale pro nás ostatní.I když chápu že někomu kdo má malá prsa by to mohlo vadit.“domluvím a otočím se na Susan aby obě věděli koho tím myslím.Uznávám že jsem se sem přišla Susan pošklebovat a omlátit jí o hlavu že jsem měla pravdu,ale teď jen konstatuji fakt. No a až se Aiden vrátí čekám že Claire vylíčí jak Susan zřídil a já se jí budu vedle něj pošklebovat.Na ubožáka dobrý no a kdo tu měl pravdu. Alessandra mi pak odpoví francouzsky a pak dodám: „Oui il est parfois très ignorant.“ Když domluvím opět se podívám na Susan aby bylo vidět koho jsem měla na mysli. „No myslím si že i kdyby jste měli všechen čas vesmíru tak by to lepší nebylo protože ty jsi vůdce naprosto k ničemu.Myslím si že těm dvěma by bylo lépe s Ahramed.“ Nad tím co pak Susan řekne protočím oči a řeknu: „Oh mon Dieu, vous êtes un tel sérieux, mais si stupide.Un tel ballot.“ Dodám pak a zavrtím hlavou. „Díky nejvíce si na vás cením toho že dokážete říkat naprosto zřejmé věci.“ Když pak Susan odejde a já dodám: „Budiž pozdravena ty vysušený mozečku.Asi myslí té nakládačky.Já se nebojím že bych ten meč nedostala zpátky,ale pokud ho má Ahramed snad si s ním neublíží.“ Když Susan odejde moje oblečení jemně zabliká nejdřív do bílé,potom fialové a nakonec se vrátí do původní barvy.Zřejmě za to může Alessandra která se na mně celou dobu upřeně dívala a tak jí řeknu: „No smůla.Ovšem i mně chvíli trvalo než jsem se naučila to co umím.“

Aerith Winter - 06. července 2015 20:39

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese "Taky mě to napadlo, ale nechce se mi věřit, že to bude tak jednoduché." A zůstala jsme zalezlá za stromem, tentokrát jsem nic nedělala a čekala, co udělá drářek nebo snad co napadne Jamese. Teď po tom souboji už mě nic nenapadá. Můj mozek si potřebuje odpočinout. "Případně nějaké další nápady? Náhodou vodní dělo sebou nemáš co?" Zažertuju trochu, abych odlehčila situaci, protože mi začíná být trochu horko. ---------------------------------------- Výbava po tomhle tahu: Černá kožená lehká zbroj, přesto však proti tvrdým úderům odolná Luk a 16 + 12 šípů výbušných 5 vrhacích nožů Krátký meč Multifunkční hodinky Šátek a gumička hadr metr krát metr (vhodný k trhání), lano, síť, sirky, nůžky, obvazy, náplasti, nožík a pilka

Osud - 07. července 2015 21:27

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aidena a Ahramed 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Boj Oba dva útočíte na Samanthu, Aiden háže kopí, ale vhledem k tomu, že nemá s touto zbraní žádné zkušenosti je jeho hod docela nanicovatý (26), zato Ahramed se daří, kopne Samandhu do kolene pěknou silou (74). Samantha se snaží vašim útokům ubránit, ale už nyní je jasné, že proti dvěma nemá šanci (33). Už se jen tak tak drží na nohou, příští kolo rozhodne a pravděpodobně ve váš prospěch. Potom se Aiden vrhá na zem se záměrem podrazit Sam nohy, ale příliš se mu to nedaří, sklouzne úplně, mimo a může být rád, že nenarazil do stromu. (10) Vyhnul se mu opravdu o chlup. Sam má před sebou stále Ahramed a i přes to, že je jasné, že už nevyhraje, se pouští do boje holýma rukama, snaží se Ahramed shodit na zem (22), ale Ahramed se ji bravurně vyhne. (85)

Osud - 09. července 2015 20:43

Pro Gabrielu… protože nikdo dlouho nepíše. 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Před stájema Projížďka a utečenec Chvíli po tobě vyjde se svým koněm ze stájí i Leonard, vyjedete trochu dál, abyste dali možnost vyrazit ven i skupince s Bonnie ve vedení. „Kam pojedeme?“ zeptá se tě Leo a potom co se domluvíte, vyrazíte na cestu. Chvíli potom vyjde ven i Bonnie s Cleo a Frankem a každý si vede nějakého koně. Vypadá to, že se jim chystá vysvětlit základy jízdy na koni. Najednou vaší pozornost ale upoutá něco jiného, ze stáje vyrazí jeden hnědý pegas, jak blázen vyběhne ven a v mžiku stoupá k nebi. Očividně je to ještě mládě, už svéprávné a asi i trochu divoké. Jak si ho všimne Bonnie, vyběhne kus za ním, a zakřičí: „Gale, vrať se!“ Je to ale marné, Pegas je příliš daleko, aby jí slyšel, anebo jí možná ani slyšet nechce. Bonnie si jen naštvaně uleví. Potom Bonnie zamává na tebe a Lea a doběhne za vámi: „Pomůžete mi ho najít a přimět, aby se vrátil?“ Nikdy jste se neměly moc v lásce. Ona dostávala od Áesovců vždycky sežrat, že je neurčená a ty jsi jedna z nich. Přestože jsi jí osobně nijak neubližovala, stačí ten fakt, že mezi ně patříš. Vždycky si na tebe dávala pozor, to že tě teď žádá o pomoc, něco znamená, asi o toho Pegase má vážně starost.

Gabriela Anderson - 10. července 2015 08:40

Hurá nahoru! Vezmu Vikinga za otěže a vyvedu ho ven. Ještě zkontroluju všechny řemeny a řemínky jestli jsou dobře utažené a vytáhnu se do sedla. Mohla jsem to provést uvnitř, ale to by tam nesměla být ta skupinka, co mi připomíná spíš turistický zájezd než táborníky. Jasně, já taky nějak začínala, ale už je to tak dlouho, že si to skoro nepamatuju. Navíc je sakra vede Bonnie. Pak Leo položí vcelku dobrý dotaz, jenže než na něj stihnu odpovědět, vyřítí se ven jeden z mladých pegasů a než se kdokoliv naděje, tak mizí vstříc otevřené obloze. Ni nemá z toho, že na něj Bonnie volá. Já bych jí taky nespolechla.  Nicméně je to problém. Ne že bych se bla přímo o to zvíře, ale kyby se tohle střetlo třeba s letadlem...Aj, to by byl chaos. Nemůžu o tom ale dlouho uvažovat, protože k nám vyrazí Bonnie. Chvíli mi trvá než jí věnuju pozornost. "Copak si vy ostatní neumíte hlídat svoje mazlíčky?" zavrčím trochu mrzutě a sesednu. V rychlosti sundám Vikingovi postroj. Na rozdíl od toho mládětě, on nikam neuteče. Tedy jasně, půjde se pást nebo tak, ale nic víc. Vběhnu do stáje. Sedlo položím na první možné místo, ohlávku s uzdou položím na něj. V sedlárně vezmu uzdu prvního pegase, která mi padne do oka a výjdu k jeho boxu. Není čas na to, ho sedlat, takže to budu muset usedět bez sedla. Mno není to lehké, ale takovéhle věci se asi nezapomínají. Přetáhnu mu uzdi přes uši, utáhnu řemínky "Tak pojď, hochu, chytíme to mládě." Pohladím ho, protáhnu se pod jeho křídlem a vyšvihnu se na hřbet pegase. Pobídnu ho ven ze stájí.

Alessandra De´Lacroix - 11. července 2015 20:20

Alyssa Na jej odpoveď prikývnem a pri jej slovách o Susan sa potichu zachichocem. Teda nie že by sama tá Alyssa vyzerala bohvieako použiteľne, ale očividne je naozaj inteligentnejšia ako Susan. Aj keď má príšerné oblečenie. Musím sa priznať, že sčasti som čakala, že sa jej oblečenie úplne zmení podľa mojich požiadaviek a sčasti som to považovala za hlúpe čachre ako z rozprávky a neverila že sa to dá naozaj spraviť, preto keď oblečenie zabliká, zmieša sa vo mne pocit hnevu že sa to oblečenie nezmenilo do bodky ako som chcela ale zároveň úžas že....hej, na niečo pomyslím a ono sa fakt niečo stane! Len tak, ako lusknutie prstami. Ts, že vraj smola. Veď len počkaj. Za chvíľu tu budete všetci oblečený tak aby som sa na vás dokázala aspoň pozerať, inak si radšej svojpomocne vypichnem oči. Pomyslím si a tvrdošijne si sľúbim, že to budem dnes keď ma opustia skúšať, kým mi to nepôjde perfektne a potom im vytriem zrak. A ak si mám vedieť zmeniť celý vzhľad...aj to budem skúšať. Budem ako chameleón. Potom sa chytím konca tvojej vety. A čo vieš? Spýtam sa, nevediac čo od teba čakať.

Alyssa Wonder - 14. července 2015 21:57

Alessandra Alessandra vypadá překvapeně a dokonce i naštvaně že se moje oblečení nezměnilo tak jak očekávala.Jo smůla přesto bych byla ráda kdyby ses podobných akci vyvarovala nerada bych ty šaty viděla roztržené. A ona zřejmě taky ne.Tím myslím ty její šaty. Pak když žse mně zeptá co umím,tak se usměji a dodám. „Promiň,ale tohle je poněkud pitomá a nedomyšlená otázka.Správná otázka by měla znít co jsi nebo kdo jsi.“ A to kdo jsem by jí mělo brzy dojít.Tedy pokud to nebude uječený,maminčin mazánek(Nebo spíš sebestředná tátova holčička). „Ale dobře vím.Třeba vím že tě zde čeká erární oblečení,no jen si poslechni jak ta slova zní.Erární oblečení,erární oblečení,erární oblečení.“ Počkám jak má slova zapůsobí a pak pokračuji: „Zvlášť někdo jako ty z toho jistě bude mít ten pravý požitek,ale vím taky o něčem co tě uklidní.Sice nejsem Hermesova dcera,ale můžu ti zajistit sprchu a masérku co říkáš?“ Složím ruce na hrudi a čekám co mi odpoví.Jistě já vím že se jít o asi nebude líbit a nebude sama,ale Claire je na vtípky ode mně zvyklá.A nejen Claire.

Julie Tarner - 23. července 2015 19:48

soukromá zpráva od Julie Tarner pro boj Amelly, Leslie To že se škorpion za mou ránu nevrhl po mých nohách beru jako dobrou zprávu, horší je situace Leslie. Všímám si pokusu Amelly a jelikož si stihnu uvědomit, že s mečem neumím, nevrhám se jí na pomoc se zbraní. Raději než Amelliným směrem se pokouším seknout škorpiona do zadní nohy vedle ocasu. Třeba si mě bude všímat víc než Amelly a ta mezitím stihne zasáhnout něco životně důležitého.

Cleo McMillan - 28. července 2015 14:51

Stáje Bonnie nás vedla směrem ke stájím a mezitím nám povídala, co tam mají. Koně i pegase. Prý se první budeme muset učit na koni a pak až můžeme zkusit pegase. Stále jsem ještě nemohla uvěřit tomu, že tu jsem a naprosto v klidu jsme si povídali o pegasích. Mezitím jsme došli ke stájím. Mluví se zvířaty? Páni... Tak na tohle si asi dlouho nezvyknu. Prý by je uklidnila, kdyby něco, takže jsem byla mnohem klidnější. Vešli jsme dovnitř a Bonnie říkala, že nám vybere nějakého klidnějšího koně. Od někud vyšla jedna černovláska a říkala, že si ke koni a pegasovi musíme vytvořit vztah. Dobrá rada. Vedle ní se poslušně zastavil nádherný kůň. Že zvířata poznají strach a nejistotu jsem věděla už dávno, ale prý bychom ohli i skončit na stromě. Toho jsem se nebála. Dostaneme klidnější koně, takže myslím, že by se nám nemělo nic stát. Byla nějaká nepříjemná... Asi neměla ráda nováčky. Prý mlíčňáci... Stoprocentně nemá ráda nováčky, pomyslela jsem si a trochu jsem se zamračila. Ten kůň, kterého měla černovláska s sebou si odfrkl, když procházel kolem nás. Takže ten kůň taky nemá rád nováčky. No jo, mazlíčci jsou jak se zdá vždycky něčím podobní svému pánovi. Chvíli poté, co odešla černovláska, vyšel z jednoho boxu i kluk s koněm. Ten ovšem neměl žádné poznámky, za což jsem byla ráda. Bonnie nám vybrala nějaké klidnější koně a pak jsme i s nimi vyšli ven. Začala nám dávat základní lekce jezdectví. Nestihla nám toho ale moc říct a ihned se ze stájí vyřítil jeden pegas. Nejspíš to bylo ještě mládě podle velikosti. Bonnie za ním kousek běžela, ale pokud neumí létat, tak by ho déle pronásledovat nemohla. Bonnie na mládě ještě volala, ale buď ji neslyšelo, nebo ji jen slyšet nechtělo. Bonnie požádala o pomoc ty dva, co jsme potkali před chvílí. Dívka se opět netvářila zrovna nadšeně, jakoby měla averzi na všechny lidi, co potká, ale nakonec odsedlala svého koně, mimochodem neuvěřitelnou rychlostí, a už si to mířila do stájí. Po chvíli vylezla s nějakým pegasem. Koukla jsem na Franka, který toho moc nenamluvil za celou dobu, co jsme ve stájích. "Vypadá to na zajímavou lekci jízdy na koních. Co myslíš?" zeptala jsem se. Zatím se nám asi nikdo věnovat nebude, dokud nechytí to mládě.

Osud - 01. srpna 2015 17:37

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Škorpion Leslie se schová za strom a ani nedutá, tím pádem jí škorpion ztratí z dohledu a přestane se o ni zajímat. V boji pokračuje Amelly a Julie. Obě dvě na škorpiona útočí. (24+49=73) Škorpion se snaží bránit (27) ale už mu dochází síly a Amelina rána do srdce ho skutečně zabila. Škorpionovo tělo padá na zem a takřka okamžitě se rozpadá na zlatý prach. Po obrovském hmyzu nezbyly ani stopy. Co budete dělat dál?

Osud - 01. srpna 2015 18:04

Pro Gabrielu, Lea, Cleo a Franka. 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Před stájema Na zemi a ve vzduchu Gabriela vylítá na pegasovi do vzduchu, Bonnie je jí v patách a kus za nimi běží i Leo. Je jasné, že všichni tři poletí pro mladého pegase. Ve vzduchu Vyletíte nahoru, ale pegase-mládě už nevidíte, je opravdu rychlý. Hned jak se shluknete do skupinky, Bonnie promluví. „Myslím, že vím, kam letěl, ale musíme ho dobře nahnat. Poleťte za mnou,“ řekne a vyletí jako první. Napřed letíte chvíli nad mořem, až se přiblíží k jednomu ostrůvku, potom začne klesat, asi se připravuje na přistání, když najednou ve vzduchu zastaví a ukáže směrem pár metrů pod vámi. Je tam ten pegas-mládě a za ním letí Gryfin, asi jej pronásleduje. Na zemi Všichni tři Bonnie, Gabriela i Leo zmizí ve vzduchu a vy dva tu zůstáváte sami. U sebe osedané koně, to vás Bonnie zrovna učila – jak koně osedlat. Potom chtěla začít projížďku, na to už ale nedošlo. Najednou jste tu sami, opuštění, nevíte co dělat. Až z lesa vyjde dívka, je oblečená do tmavšího oblečení a v jedné ruce nese šavli. Je zadělaná od hlíny, sem tam má nějaké škrábnutí, ale jinak zraněná nevypadá. A na ruce má zelený šátek. (Zoe) Nejdřív vás postřehne a jde dál, ale po chvíli vidí, že tam stojíte, jako kdybyste nevěděli co dělat a tak se rozhodne jít za vámi. Dojde až k vám a potom řekne: „Ahoj, vás jsem tu ještě neviděla. Vy jste přijeli dneska?“ nechá vás odpovědět na otázku a potom pokračuje: „Já jsem Zoe, dcera Démétér. Rozhodli jste se vyrazit na projížďku?“

Alessandra De´Lacroix - 01. srpna 2015 19:39

Alyssa Sama si hlúpa. Len teraz som sem prišla, aj keby tuším od ktorého boha si tak neviem čo jeho potomkovia dokážu, takže sa nehraj na múdru. Vyprsknem. Nenechám sa urážať, to teda určite nie. Takto ľahkovážne zabŕdať do mojej hrdosti. Možno je od toho opilého boha... umh...ako sa to len volal. Rozmýšľam nad jeho menom, kým ona blábolí dokolečka stále to isté, čo ma len utvrdzuje v tom, že bude jeho dcéra. Možno sú pripitý od prírody stále. Dionýzos! Pyšná že mi to prišlo na rozum jej konečne začnem venovať pozornosť a povýšeneckým pohľadom až keď spomenie sprchu a masérku. No to isto, určite si nenechám vybavovať sprchu a masérku od niekoho, kto sa nevie ani obliecť. Nemá žiaden vkus, pravdepodobne by a doprevadila k nejakej hadici so studenou vodou a pod pojmom masérka by bola nejaká koza. Metaforicky alebo aj doslovne, bojím sa. Pretočím nad ňou oči. Ak chceš byť užitočná, prines mi nejaké jedlo. Navrhnem jej. Aspoň by išla preč. Nikto mi nebude nadávať do hlúpych. Pche.

Alyssa Wonder - 02. srpna 2015 12:58

Alessandra „Já si musím hrát na chytrou protože my to tak děláme.Já vím a znám všechno protože jsem snědla všechnu moudrost světa.Nebo by se dalo říct že moje matka je bohyně veškerého vědění.“odpovím Alessandře a teď už jí jistě dojde kdo jsem. „Tohle by mohl být odpovědí na tu tvou pitomou a nedomyšlenou otázku.Jinak tě chápu jsi tu nová a pracovala jsi zatím na parkovišti tedy pokud jsi vůbec někdy pracovala.Zřejmě jsi ta rozmazlená tátova holčička která umí jediné a to vysávat jeho peníze.“ Tak rukavice jsou dole a teď se zde asi strhne rvačka při které se budeme válet na zemi a tahat za vlasy. Když se to stalo v našem srubu tak jsem zaslechla jak nám ostatní fandí (našel se i někdo kdo místo Claire fandil mně). „Jinak co se týká sprchy tak venku je umývárna.A co se týká masérky tak jdi do srubu který má zlatomodrou barvu a je postaven v klasickém řeckém stylu.Tam najdi jednu blondýnku jmenuje se Claire a pokud se jí nebude chtít řekni že tě posílá Alyssa.A co se týká jídla já naštěstí nejsem jedna z tvých ubohých sloužících odsouzených k tomu ti plnit každý tvůj rozmar.Takže si jídlo přines sama.“ Domluvím a počkám na její reakci protože se zrovna dostávám do ráže.

Alessandra De´Lacroix - 03. srpna 2015 12:42

Alyssa Naozaj práve priznala, že sa iba HRÁ na múdru? Naznačuje mi že je dcéra...Athény, ale nech pri mne všetci bohovia stoja, musela zdediť gény po otcovi. A ten musel mať o koliečko menej. Jedno je jasné, to dievča radšej rozpráva ako premýšľa, a to čo hovorí nedáva zmysel. Najskôr povie že som asi pracovala na parkovisku a potom že som vysávala peniaze z otca. Závisť je škaredá vec, čo? Samozrejme že závidela. Kto by mi nezávidel? Mala som skvelý život. Polka z toho čo žvatlá nedáva zmysel. A to som jej naozaj chcela pomôcť aby aspoň nejako vzerala. Škoda námahy. Poľutovaniahodné stvorenie. Nebola hodná ani len toho, by som sa na ňu naštvala. Som dcéra Afrodity, som dáma, a dáma si nenechá ničiť nervy a robiť vrásky s niekým kto nie je dobrý ani aby jej vyleštil topánky. Tak je to. Robíš svojej matke hanbu, vieš o tom? Poznamenám sucho. Strašne veľa kecá a snaží sa ma uraziť prvoplánovými urážkami. Má rada pozornosť. Tak jej dáme opak. Znova si sadnem na kraj postele a hodím nôžku cez nôžku. Zalesknú sa mi oči keď spomenie slovo umyváreň, ale zaženiem to s tým, že zase len kecá. Sme v akomsi...tábore, nie stredoveku. Už ma otravuje. Dohovorí, ale zostane na mieste. Upriem na ňu priamy, smaragdový pohľad do očí a prehovorím pevným hlasom. Choď už. Osprchuj sa, smrdíš, a radím ti deodorant. Ak vieš čo to je. Choď...chceš ísť preč len o tom ešte nevieš. Sprcha, och áno, tá skvelá vec, choď do tých tvojich umývarní a nalej na seba nejaké mydlo. Nechceš tu byť, vypadni von.

Alyssa Wonder - 03. srpna 2015 16:28

Alessandra „Proč bych ti měla závidět?Já si nemusím platit lidi abych byla oblíbená a i když ty ten rozdíl nepoznáš servilita není oblíbenost.To že ses narodila se stříbrnou lžičkou v puse nezmění nic na tom že máš v hlavě řezanku.Nebo bych ti měla závidět to že si bez své armády sloužících naprosto neschopná a ani si neutřeš zadek?“ušklíbnu se.Nedivím se že je pořád tady,ale udivuje mně jak se sem mohla dostat.Její největší problém zatím musel být zlomený nehet.Nebo že jí nerozvinuli červený koberec a nepřinesli kaviár z běluhy.A pak řekne něco co jsme už slyšela a kvůli tomu jsem se i poprvé poprala s Claire ovšem zde se k tomu nechystám. Nechci honit po srubu zatímco bude křičet:Do obličeje ne.Do obličeje ne. „No zvláštní že nejsi mezi svými když v tom máš takový přehled.Asi jsi nesvedla dostatečný počet mužů.“ Když se potom posadí na postel posadím se taky na jinou a dám si nohu přes nohu tak jako ona protože jsem opravdu zvědavá co udělá když odmítnu odejít. „Ano vím co to je deodorant a víš ty že víno bylo vynalezeno v starém Egyptu?Nebo že dřív věřili že je víno ochrání před zlými silami?Nebo že když si načůráš na nohy odstraníš tím plíseň co na nich je?“ Pak se chytím se za koleno a nakloním dopředu. „Ale někam bych jít měla a to pro kýbl s vodou abych ti uhasila hlavu.Hoří ti vlasy.“

Leslie Moore - 04. srpna 2015 20:08

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Škorpion si mě dál nevšímá, holky ho dost zaměstnaly. Schovávám se za stromem, čekám až se holky ozvou, jestli je vše v pořádku, ale když se ozve podivný mlaskavý zvuk a povědomé zasyčení rozpadající se nestvůry, opatrně vykouknu, abych se přesvědčila, že je ta potvora vážně pryč. Pak pomalu vylezu zpoza stromu. "No, tohle bylo trošku horší..." zašklebím se na holky. "Sorry, že jsem vás v tom nechala, ale už na tom jsem dost špatně. Což mi připomíná," odepnu si sponu od šátku. "Radši ať si to vezme jedna z vás, já bych mohla docela brzo vypadnout. Když jednu z těch tří kytek odhodíte na zem, tak z nich vypluje oblak pylu a může to zmást nepřítele. Nemám tušení, jestli se to ještě bude hodit, ale radši ať to víte," podávám jim popisovaný předmět s nejistým úsměvem. Nerada se vzdávám věcí, i když v podstatě nejsou moje. Když si jedna z nich sponku vezme, zhluboka se nadechnu a znovu nasadím odhodlaný výraz. "Tak kam dál?"

Gabriela Anderson - 04. srpna 2015 20:08

Záchrana a lov? Ne že bych byla dvakrát nadšená z téhle akce. Pegase jsem pod zadkem neměla už pár let a oblíbené pořekadlo "To se nezapomíná" nemusí být dvakrát platná. Nicméně tady není nad čím přemýšlet. Můžu se tvářit ,že se mě věci tábora netýkají, ale není to tak. Když se pegas se mnou vznese na chvíli ztratím klid. HLubokým nádechem ho zase získám. Nechci přece Bonnie a Leovi ukázat, že se bojím. "Fajn, tka zaletíme nejdřív tam." řeknu na Bonnieinu poznámku o místu a přenechám jí vedení. Když se její pegas zastaví ve vzduchu nejdřív nechápu, co se děje a pak to uvidím. "Vypadá to, že si dneska i zalovím."  zasměju se. Pustím uzdu a přenechám tak řízení pegase v mých holeních. Koně holeněmi řídit jde. Uvidíme. Sundám přívěsek s řetízkem a během mžíku mám v rukou luk. Jakmile napnu tětivu a začnu mířít na gryfina, objeví se na tětivě narudlý šíp .Jen ho vypustit.

Amelly Brown - 04. srpna 2015 23:00

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Leslie se honem schová za strom, doufám že bude v pořádku. Ale já taky! Boj to je delší než jsem čekala, ale konečně se mi povede zasadit smrtící ránu. Přímo do srdce. "Yes!" Zaraduju se nahlas promnu si brnící ruku. "Jste v pořádku?" Ptám se okamžitě holek. Zpoza stromu vyleze Leslie a začne se omlouvat. "V pohodě, nakonec jsme tu hnusnou potvoru dostaly." Zazubím se na ni. Vezmu si sponu a přicvaknu si ji ke svému šátku. "Šikovná věcička." Kývnu uznale. "A neboj, ještě chvíli určitě vydržíme." "Co ty, v pohodě?" Otočím se na Julii. Pak se Leslie zeptá kudy dál. "Počkej ještě chvíli...zkusím jestli nebude lepší moje léčení...minule byla koncentrace v háji, tak třeba to bude lepší." Dodám nejistě. Opravdu, v tomhle se mi na léčivý zpěv těžko soustředí. Ale musím to zkusit znovu - kvůli holkám i kvůli sobě, ruku pořád nemůžu používat a vzhledem k tomu že na luk potřebuju dvě to je velké omezení. Zavřu oči a párkrát se zhluboka nadechnu. Vybavím si píseň kterou mi zpívala máma. O úsvitu a nové naději. Celkem se to hodí. Naladím se na tu melodii a začnu zpívat. Zpočátku tiše a pak víc nahlas. Soustředím se na melodii a slova a vkládám do nich ty dobré pocity - klid, naději v lepší budoucnost. Není moc dlohá ani teskná a pomalá a tak brzo skončí. Po posledním tónu otevřu oči a podívám se jestli jsem se dokázala dost soustředit.

Julie Tarner - 06. srpna 2015 20:28

soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Amelly, Leslie Trochu překvapeně sleduji odchod škorpiona do věčných lovišť. Vždyť ... zmizel?! podivuji se, že nevidím mrtvolu. Když se teď rozhlížím, tak zjišťuji, že ani useknutý bodec nevidím. Vyčerpaně se opřu o strom vedle toho, kde se schovávala Leslie. Ta už odepíná nějakou sponu a vysvětluje její význam. „Jo v pohodě“ řeknu a zhluboka dýchám, abych se rychle zotavila. Navíc si snažím urovnat myšlenky v hlavě a zbavit se vzteku. Dokonce si díky tomu všimnu fleku na kalhotách. Do háje! Zavřu oči, jak se snažím odehnat vztek. Možná že i díky zpěvu Amelly se mi to podaří. Po chvilce otevřu oči a podívám se na kalhoty. Flek nikde. Ani flíček, jak kdybych je vytáhla z pračky. Divné pomyslím si, ale ono co tady není divné. „Mohl by mě někdo vysvětlit, jak to tady funguje? Když nás zabijí tak ... jsme vážně mrtví?“ zeptám se, abych si ujasnila malou drobnost, která se mi kapku nezdá.

Osud - 09. srpna 2015 20:43

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Léčení a… jdeme dál? Všichni se sejdete zase k sobě a Amelly se rozhodne pokusit se vás trochu vyléčit. (77) Zkoncentruje se a začne zpívat a… daří se. Leslie je o poznání lépe, vypadá to, že ve hře ještě nějakou dobu zůstane a Amelly se úplně vyléčila ruka, opět je schopna střílet z luku! A teď hlavně vymyslet co dál… vyrážíme?

Osud - 09. srpna 2015 20:44

Pro Gabrielu a Lea. 3. 7. 2014 – 14-15h Nad mořem Týmová práce? Gabriela vytáhne luk a zamíří na grifina, ten už ale naletěl na pegáska a vypadá to na boj. Těla se ve vzduchu melou. Kdyby Gabriela vypustila šíp, nemusela by se taky trefit… to by nebylo dobře. Bonnie se na její záměr ustaraně podívá a řekne: „Pokusím se Grifina odlákat někam dál… Potom odletí na pegasovi dál od vaší skupinky, blíž k bojující dvojci. „Hej, Grifine… jo, ty!“ [b/] zavolá na Gryfina, vypadá to, že jí zaregistroval a snad jí i rozumí. „Nechceš radši polokrevnou? Pojď si pro mě! řekne, to už má grifinovu plnou pozornost, je na čase něco dělat. Jak Gryf ztratil zájem o mládě pegase, to přistálo na ostrově ležící pod vámi. Malinký ostrůvek v moři, pusto prázdno, jen dva stromy, jinak bez porostu. „Pokusím se chytit to mládě…“ řekne potom Leo a snaží se přiblížit k mláděti Pegase, které právě přistálo na ostrově a pohazuje křídlem, asi ho má zraněné.

James "Chris" Black - 09. srpna 2015 23:17

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro V lese 3. 7. 2014 – 15-16h Opatrně našlapuji. Hlídám každý metr půdy, každý kmen je potencionální skrýš pro nepřítele jak z tábora tak z přírody. Moc dobře vím, že i přestože se nacházíme vně ochranné bariéry je tu spoustu tvorů, jež by nám hodně znesnadnily postup. Občas mrknu okem po Aerith, zda není zraněná a jen na mě pohodu nehraje. Ne že bych jí nevěřil, ale... no. Svrbí mě dlaně. Možná od toho jak pořád svírám zbraň, nebo je to návalem adrenalinu. Když jdu po zemi, větvičky k křupou jen občas. Naučil jsem se chodit tiše tak, abych nerušil zdejší faunu a flóru. Respektuji své okolí a tak nějak jsem i bláhově doufal, že bude ono respektovat mě. Jenže to bychom nebyly my, aby se nám něco nepostavilo do cesty. V jiném případě by mi ten dráček přišel rozkošný. Třeba v zoo. Ale tady? "Nemám." Zazubil jsem se. Ano, vodní pistole by se hodila. Raději jsem si přidřepl a zadíval se zvířeti do očí. Vím, že mě vidí i přes skla slunečních brýlí. Pohled nepřipouští žádnou slabost ani důvod proč by si na nás mohl zaútočit. Hodněkrát jsem ho mohl trénovat s koňmi a jinými jim podobnými tvory ve stájích a i mimo ně. Většinou to vyšlo a když ne, prostě jsem si své brýle sundal. S drakem mám ovšem premiéru. Nedávám na sobě nic znát. Mám v hloubi srdce strach, ale nechat ho aby vystoupal na povrch je ta největší kravina. Pomalu, pomaličku tak aby to dráče mohlo zaznamenat jsem položil luk na zem. Musí to pochopit. Moje tělo je napjaté jako struna. Připravené utéct. Schovat se. Bránit mou společnici. Pevně ale věřím, že to vyjde. Nic jiného mi nezbýá.

Leslie Moore - 10. srpna 2015 17:21

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Amelly mě zastaví a začne zpívat. Najednou je mi o dost líp, jakoby ze mě někdo sebral únavu, a taky rána, kterou mi způsobil škorpion a kterou jsem se snažila ignorovat, mě najednou přestává tolik bolet. Podívám se na ni a zdá se, že se zavírá a zbývá mi tam jen dlouhý šrám. "Tohle jsem vám sluníčkům vždycky záviděla," zakroutím hlavou a usměju se na Amelly děkovně. I ona vypadá o něco líp. Pak se otočím k Julii. No, tohle je trošku ožehavé téma. "No, když umřeme, tak umřeme," řeknu opatrně. "Ale většinou to tak daleko nedojde. Když už se schyluje k nejhoršímu, tak instruktoři vědí téměř o všem, co se kde šustne, a vždycky mají nějakou ambrózii jako poslední záchranu," snažím se ji uklidnit. Možná až moc rychle ale tohle téma opustím a začnu se rozhlížet, kam bychom mohli zamířit dál.

Amelly Brown - 10. srpna 2015 17:44

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Jo! Proběhne mi nadšená myšlenka hlavou když ucítím jak bolest z ruky ustupuje. Konečně jsem se dokázala dost soustředit. "Skvělé." Zamumlám si pro sebe s nadšeným výrazem a protáhnu si ruku. Holky taky vypadají líp. "Jo, není to špatná schopnost." Zazubím se na Leslie. Ta začne Julii vysvětlovat smrt. "Ale tady na tréninku se ti nemůže nic stát, to je pohlídané." Dořeknu ještě rychle aby se nezačala bát. "Dobrá, kudy? Navrhuju jít někam kde se vyhneme všem škorpionům..." Rozhlédnu se kolem a hledám stopy nebezpečí.

Osud - 13. srpna 2015 11:14

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Dráček Dráček se nejdřív podívá nevěřícně na Chrisovy úmysly… byl by až roztomilý, kdyby Vás nechtěl spálit na uhel. Bohužel mírové vyjednávání Chrisovi nevyjde (13), drak odpoví svérázným způsobem, plivne ohnivou kouli do míst, kam Chris položil luk a tím jej spálí na troud a potom se ožene po Chrisovi (5), ale Chris má velké štěstí, dráček má špatnou mušku a tak se mu CHris bez problému vyhne (9).

Aerith Winter - 14. srpna 2015 09:22

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Stála jsme tam přikrčená za stromem a pozorovala Chrise, jak si vede. Nechápala jsme co to dělá. Jako kdyby se ho snažil ovládat pouhým pohledem. "Ty magore zalez zpátky" Vyjekla jsem tiše na něj. I když je to mládě, je i tak nebezpečný. Draci jsou draci. Ještě chvíli jsem počkala, co drak udělá, ale jakmile zaútočil na Chrise, neváhala jsem ani já a vystřelila jsem těsně před draka na zem výbušný šíp a hned za ním druhý. Doufala jsem, že to udělá dost velký bordel na to, aby nás prach skryl a my mohli utéct. "Zdrhej" mrkla jsem na Chrise a už brala roha.

James "Chris" Black - 21. srpna 2015 20:55

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Tábor: Někde v lese 3. 7. 2014 – 15-16h Fajn, tak tohle byla blbost. Toho luku je mi líto, teď jsem zranitelnější. Lítostivě jsem se na něj podíval, ale to už následuje další nával ohně. Rychle jsem sebou smýkl stranou a malý dráček mě netrefil. Vyskočil jsem na nohy a rozběhl se za Aerith. "Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. Už budeme radši postupovat podle tebe, souhlas?" Zazubil jsem se na svou společnici a z čiré radosti, že jsem naživu jsem velkým obloukem přeskočil jeden padlý kmen. Je důležité radovat se z maličkosti. Poznámka. Tyhle rádoby uklidňovací techniky používej jen na koně. S těmi ti to jde. Nabádám sám sebe během úprku pryč. Po chvíli jsem se ohlédl a pokud se za námi nic nežene, zastavil. Nepotřebuji se vydýchávat. Mám celkem fyzičku. Když mě někdy honí celý Áresův srub, musím umět zdrhat.

Julie Tarner - 22. srpna 2015 18:32
	soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Amelly, Leslie „Ambrózii?“ zeptám se holek lehce nechápavě a nedůvěřivě. Musejí to se mnou mít těžké, nic nevím a navíc ani netuším, proč jsem tady. Mečík v ruce mi připadá najednou nějak těžký. Přestože hodně věcí nevím, jednu vím jistě. „Rozhodně tak, abychom už nic nepotkali.“ souhlasím s Amellyným výběrem.

Alessandra De´Lacroix - 23. srpna 2015 22:15

Alyssa Keď zopakuje moju polohu v sede s prehodenými nohami, len nadvihnem obočie. To dievča, žvaní, a žvaní, a žvaní... Bohovia...človek sa musí naozaj sústrediť aby vôbec zachytil aspoň zlomok z toho čo hovorí. Je to ako... vata, vata, vata. Myslela som si, že dcéra Atény bude mať aspoň inteligentné pokusy o urážky, nie tieto prvoplánové hlúposti. Nechám ju nech to zo seba dostane. Mám chuť si začať prezerať nechty a úplne ju odignorovať. Vedela, som, že to naštve ľudí najviac. Ale nedalo mi to. A tak som si začala prezerať nechty, ale pritom som postupne reagovala na jej výlev. Tebe by nepomohlo ani keby si ľudí zaplatíš. Stavím si že tu nie si moc v obľube. Určite som zviedla viac mužov ako ty- ono, to nakoniec asi každá žena, pokial sa jej podaril aspoň jeden. A vďaka za pochvalu, viem že farba mojich vlasov je ohnivo očarujúca. Pri poslednej vete sa na ňu tak isto očarujúco usmejem a potom sa vrátim k prezeraniu dokonalých, pevných, krásne nalakovaných nechtoch.

Osud - 25. srpna 2015 19:09

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Jdeme, jdeme a… to je mi překvapení! Povídáte si, ale při rozhovoru se zase vydáte na cestu. Jdete nějakou dobu, všude ticho a klid. Vypadá to, že už se les vylidnil, pár týmů už muselo vypadnout. Najednou, když už jste poměrně dost hluboko v lese, uslyšíte nějaké zvuky – znějí jako mrmlání a hrabání. Když se chvíli zastavíte a posloucháte, uvědomíte si, že zvuky vychází z díry (zhruba o velikosti skřeta), která je před vámi, zní to jako rozhořčené brblání.

Osud - 25. srpna 2015 19:09

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Dráček Aerith střílí z luku, i přes její um se střela nedaří, tak jak byste si představovali (39+15), ale na zabavení draka to stačí. Drak je chvilku vyděšený a tak máte čas utíkat, běžíte jako o život, ale když se ohlédnete, zjistíte, že drak vyrazil za vámi, snaží se vás dohnat a… pravděpodobně se mu to i povede.

Leslie Moore - 30. srpna 2015 19:03
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Les už je asi víceméně prázdný, je tu příšerné ticho. Proto si taky všimnu díry v zemi, která je před námi, ze které se ozývají nadávky a hrabavé zvuky. Podívám se po holkách a kývnu k otvoru. "Myslíte, že to může být ta potvora, co chytáme?" zašeptám. Pokud to opravdu je ten skřet, tak nechci, aby věděl, že jsme tady a že o něm víme.

Amelly Brown - 01. září 2015 16:15

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Zase zavládne celkem pohodová atmosféra a my se vydáme do neurčita. Povídáme si, ale najednou se zarazím. Uslyším nějaké... jakoby hrabání nebo chrčení... Dívám se odkud to asi vychází a pak si všimnu díry v zemi. To by odpovídalo i to hrabání. Leslie se ozve první. Šeptá a já jí taky šeptem odpovím. "Nevím, je to možné. Co budeme dělat?" Sama opatrně a tiše vytáhnu jeden šíp, založím ho do tětivy a celý luk zvednu do pohotovostní polohy kdyby po náš to něco vystartovalo. Jestli je to ale ten skřet tak mi to moc platné nebude. Neříkali přivést mrtvého nebo živého? To by celou situaci značně usnadňovalo.

Alyssa Wonder - 02. září 2015 09:23

Alessandra „No myslím si že myšlení by jsi měla nechat na mně.Nebo aspoň na někom kdo nemá IQ houpajícího se koně.Ovšem od vás inteligenci čekat nemůžu protože vy potomci Afrodity jste všichni poněkud povrchní.“ Zamlaskám a rozhlédnu se kolem.Kdybych měla co dělat asi bych už odešla.Nebo můžu jít zpátky do našeho srubu připomenout Claire že jsem měla pravdu.I když ještě lepší bude když jí to řekne sám Aiden. Zvláště mu řeknu aby popsal jak je zřídil.Jsem zvědavá co na to Claire řekne. „Oblíbenost se přeceňuje i když myslím že se pleteš sama asi víš co peníze dokážou.“ Kdyby byla schopná vnímat víc než zvuk svého ega poznala by proč tu nejsme oblíbení.Neříkám že někteří nejsou arogantní a namyšlení,ale mně se to třeba netýká. „Jo v tomhle máš pravdu víc mužů než já určitě svedly striptérky a šlapky,ale ty to mají v popisu práce.I když tohle není soutěž.Nejsme přece muži abychom se dohadovali kdo dál dočůrá.“ Já muže nelovím,většinou to není nutné protože za mnou sami přijdou.Problém je že i když jsou nejdřív uneseni mým vzhledem postupně ochladnou. „Navíc já neřekla že jsem svedla víc mužů než ty jen že ty jsi jich nesvedla dost na to aby jsi mohla být uznána jako Afroditina dcera.“ Taky se na ní usměji a pak začnu sledovat své nehty a přitom mlaskat.Potom přejdu v křupání prsty a nakonec začnu vyluzovat zvuky v podpaží.Začne mně to bavit tak že se snažím vyloudit co nejdelší a nejtáhlejší zvuk.Po chvíli vstanu a Alessandře se asi uleví když mně vidí odcházet ovšem já jdu do umývárny.Po cestě si seberu kýbl ten tam naplním vodou a opět se vrátím do Hermesova srubu protože počítám že tam Alessandra pořád bude.Dojdu až k ní posadím se a opět zaujmu její postoj s přehozenými nohami. „Tak jsem tu opět.Víš jsem opravdu zvědavá jak si tu poradíš když tu nebudeš mít nikoho kdo by ti pochleboval.“ Pak vstanu a vodou z toho kýble jí poleju.Neleju ji jen na jedno místo,ale do více stran kdyby chtěla uskočit.

Alessandra De´Lacroix - 09. září 2015 19:43

Alyssa Blaablaablaaa. Znova hrozne kecá. Doslova ma unavuje počúvať to. Psychicky. Nechce sa mi sústreďovať, aby som z toho všetko čo blábolí vyberala niečo, čo by dávalo zmysel. Vedela som pozorne počúvať, ale na to ma to muselo zaujímať. Takto si chvíľu prezerám dokonalé nechty, potom si prezerám vlasy, či nenájdem rozštiepené končeky (aj keď je mi jasné že nenájdem) alebo sa kochám pohľadom na moje topánky. Vždy zachytím len začiatky viet a jediné, čo si dám dokopy, je začiatok jej preslovu a koniec....emh, preslovu. Prvý krát za tú dobu čo hovorila na ňu pozriem s pohŕdavo zdvihnutým obočím, aby som videla ako prdí pazuchou. A toto tu má byť mozgová elita, hej? Som prekvapená že sa k nej Aténa priznala. Človek by aj pochyboval či sa nepomýlila. Konečne odíde. Už ma začala naozaj otravovať. Najradšej by som si ľahla, ale odmietam sa položiť na tieto obliečky. Ktovie, kto tu spáva. Vlastne som ani nevedela, ktorá posteľ je voľná. Mala by som si ešte dnes dať kúpiť a objednať novú posteľ. Vraj mám ísť za Hestiou a dohodnúť to s ňou ak bude treba...tak asi pôjdem. Chcem to tu mať do večera. Nadávam si, že mi nenapadlo vziať z domu obliečky a vstanem, keď sa tá hlupaňa vráti. V ruke nesie vedro. Ide upratovať? To by zapadalo, že je upratovačka a celú tú vec s Athénou si vymyslela... Chytím kufor (určite ho tu nenechám s ňou) a chcem odísť, keď vtom ma tá chudera celú obleje. Strasie ma a žiariacimi očami od hnevu sa na ňu oborím, na pár momentov nekontrolujúc svoje emócie. Fous le camps et morte! Vykríknem tak prenikavým hlasom, že ma museli počuť až bohovia hore. Mala som na sebe šaty z jemnej látky, a ktovie kde tú vodu nabrala. Možno z potoka. Pohľadom skontrolujem, či mi nejako nezničila oblečenie a keď zistím, že nie, vydýchnem si a prinútim sa upokojiť. Neukazovať hnev. To chce. Je dobrá akurát tak na pohŕdanie. Nesiaha mi predsa ani po päty. Už musí byť zúfalá keď sa uchýlila k takýmto akciám. Toto bola asi najdetinskejšia vec ktorú si mohla urobiť. Nedokážeš ma preargumentovať, tak sa znižuješ k takýmto hlúpostiam. Vouz avez plein de merde Úbohé. Znova sa na seba pozriem. Šaty mi priľnuli k telu a obopnuli moju štíhlu, nádherne stavanú postavu. Takto som ešte príťažlivejšia. Uculím sa sama pre seba, z kabelky vytiahnem sponu a napoly vlhké vlasy si stočím do vysokého drdola, pričom z neho padá pár ohnivých pramienkov. Bez vysvetlenia sa vyberiem znova tam, kde som bola pred chvíľou- u Hestie. ovno môžem aj podať sťažnosť. Koniec koncov, tá hlupačka niekomu práve obliala posteľ.

Osud - 10. září 2015 20:00

Pro Alessandru a Alyssu 3. 7. 2014 – 14-15h TP – Srub hermésovců a venku Alessandra Vyjdeš ze srubu ven, zrovna kolem tebe projde ta bělovlasá holka, už je vykoupaná, na sobě má černé sportovní – teplákovité kalhoty a k tomu oranžové tričko, na přední straně má nápis: Tábor polokrevných a obrázek pegase, vzadu má nápis srub 11 Hermés a k tomu obrázek asklepiova žezla… to je taková ta čmáranice, která je třeba na sanitce. Susan se na tebe jen zaraženě podívá, ale nic neřekne, je jako vždy nad věcí, potom vejde do srubu. Jestli hledáš Hestii, může tě napadnout, že bude ve velkém domě a opravdu, je tam. Sedí před velkým domem na jednom z křesel, na druhém sedí Jakub. (Myslím, že už jsi ho někde potkala.) Jak si tě Hestie všimne, ihned zaznamená, že jsi politá a okamžitě se ptá: „Alessandro, drahoušku, co se ti stalo?“ Alyssa Chvilku na to, jak vyšla Alessandra ven, vstoupila dovnitř opět Susan, tentokrát už umytá a převlečená. Okamžitě se zděšeně rozhlédla a mírně rozhozeným hlasem řekla: „Co se to tu stalo?“ Když si všimla kýble, zeptala se: „To jsi udělala ty? Ty jsi polila Alessandru? U všech bohů, proč?“ V jejím hlase se odráželo trochu překvapení a ohromení, ale zloba snad žádná.

Aerith Winter - 11. září 2015 20:04

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Dragon Utíkáme lesem, ale drak je nám v patách. "Kruci, měli by jsme ho někde setřást." A rozhlédnu se kolem. Nikde nebyla žádná stráň nebo kopeček, za kterou bychom zalezli, až bychom mu zmizeli z očí, takže mě vůbec nic nenapadalo. "Nějaké nápady? Já můžu jen vystřelit výbušný šíp a zkusit ho tak zpomalit na chvilku." Otočila jsem se na Chrise a doufala, že na něco příjde.

Julie Tarner - 11. září 2015 20:10

soukromá zpráva od Julie Tarner pro les Jdu jako poslední, protože mě pořád kdesi v hlavě hlodá myšlenka, že nás něco může zabít. Vždyť je to... začnou se mi myšlenky znovu vířit v hlavě. Zakážu si je. Rychle se rozhlédnu abych přišla na nějaké nové. Jenže kolem nás není nic nového. Pořád les a sem tam malá mýtinka. V jednu chvíli zpozoruji, že holky změnili rytmus chůze. Navíc i ztichly. Pak jsem to zaslechla i já. Skočí na nás něco? Není to past? „Možná...“ řeknu tiše, když se spekuluje, že by to mohl být onen skřet. Jen aby se nás nevyhrnuli jeho kamarádi z lesa kolem. Pozorně se tak rozhlédnu po okolí.

Leonard Silver - 11. září 2015 20:37

Lov pegase Jak jsem byl tak ve vzduchu, začal jsem si říkat že to není zas tak špatné. Sice to není motorka, ale ujde to... A taky je tu pěknej výhled na krajinu. Ušklíbnu se a letíme dál. Netrvalo dlouho a pegas se do sebe s grifinem pustily. To se mi moc nelíbilo, protože pegas je mladý a nevím zda se dokáže ubránit. Sakra práce. Naštěstí Bonnie měla celkem dobrý nápad. Chtěla grifina odlákat a také jí to vyšlo. Mládě tak mělo příležitost dostat se někam dál a Gabriela teď zase může zkusit toho grifina zneškodnit. Rád bych se díval jak jí to půjde, ale někdo by se měl postarat o toho pegase, aby nám zase nefrnknul. I když teda nevím zda by to ještě dokázal, vypadá to totiž že má něco s křídlem. "Pokusím se to mládě chytit..." Řeknu holkám a zamířím na svém pegasovi k ostrůvku, na kterém je teď ten malý. Pokouším se přiblížit a následně i přistát pomalu, nerad bych aby zase odletěl. Snad se mi ho podaří aspoň nějak uklidnit.

Gabriela Anderson - 11. září 2015 20:59

Lov Griffina Griffina mám na mušce i když ten pegas se mi tam občas připlete, to je pravda. Ostatně mě by asi bylo jedno čí krev poteče. Bonnie začne na potvoru povykovat. No prosím, když si chce riskovat vastní kůži, je to její volba. Griffin pustí pegase. Za sebou, tedy myslím ,že to bylo za mnou, ale jistá si nejsem, promluví Leo, že jde po tom mláděti. jen slabě kývnu a možná jen čistě z rozmaru nechám griffinovi o tochu víc času ,aby se zaměřil na Bonnie. To jsem fakt taková mrcha? Bleskne mi hlavou, když místo abych vystřelila šíp sleduju, jak se griff zaměří na Bonnie Ne taková fakt nejsem. Přimhouřím oči, pořádně zamířím, vydechnu a zadržím dech a...vypustím šíp na griffina.

Leslie Moore - 12. září 2015 20:19

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Vypadá to, že všechny souhlasíme, že ať je to co je to, nemůžem to jen tak nechat na pokoji. Pokud je to skřet, skvěle, pokud je to něco jiného, tak si aspoň zacvičíme - nevypadá to, že by to mohlo být tak velké, aby to bylo nebezpečné... "Já navrhuju hodit tam jeden z těch květů," kývnu ke sponě, kterou si ode mně vzala Amelly, "a pak se za tím rozeběhnout - teda, jestli to vyleze," navrhnu.

Amelly Brown - 12. září 2015 21:33

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Zvědavě pokukuju po té díře a přemýšlím co by to mohlo být. Kdyby to byl ten skřet bylo by to bezvadné... Leslie navrhne hodit tam nějaký květ ze spony. Nejsem si jistá jestli se do toho chci pouštět, moje muška co hodů týče není moc dobrá. "Tak zkus, jak se znám tak bych se brutálně netrefila." Prohodím potichu s úšklebkem. Je mi trochu trapně když jí sponu vracím, úplně jsem na ni zapomněla.

James "Chris" Black - 12. září 2015 22:24

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese  Do háje, proč jsou draci tak houževnatí? Nenaštvali jsme ho tolik, aby nás pronásledoval tak dlouho... Ledaže by to byl nějaký z cílených protivníků vedení. Jak jinak by se tu octl drak, že? Zamručel jsem si pro sebe několik nadávek . Co by dělal Áresovec? Bojoval. Jistěže bojoval. Otočil jsem se na Aerith. Za těchto okolností to ovšem nepřipadá  v úvahu.  "Mám plán. Nebude se ti líbit." Podíval jsem se na nejbližší strom. " Tohle je hodně houpý plán, Chrisi. Zvlášť když jde jen o hru. "Existuje tajná schovka jistých lidí, na kterou jsem přišel. Stačí se jen zadívat po korunách a možná najdeš cestu. Mohlo by to být někde poblíž. Jdi první."  Udělal jsem jí stoličku, aby se mohla vyškrábat na nejbližší strom.  Neměli by jsme být tak daleko od tábora. Jasně je malinká pravděpodobnost, že by jsme byly u mého domku, ale aspoň zkusit to musíme.  Jakmile je Aerith nahoře, otočím se směrem k drakovi. Nepředpokládám, že bych při jeho rychlosti měl čas jít za ní, navíc... Možná se zaměří jenom na mě. Takové hrdinství tě zabije. Ano, mé škodolibé a cynické já má pravdu. Je to jasná sebevražda.

Leslie Moore - 13. září 2015 10:48
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Převezmu od Amelly kouzelnou sponu a do levé ruky si připravím svůj bič. Kdo ví, třeba budu mít šanci ho chytit tak. Pak odlomím jeden z květů a opatrně - ne příliš velkou silou, abych se líp trefila - ho hodím do díry.

Osud - 14. září 2015 18:44

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Les Nora Tohle není zase tak obtížná činnost, aby se Leslie netrefila a tak není překvapení, že se strefí. Kytička zapadne do jámy, ze které se po chvíli vyhrne kouř a v podstatě ve stejnou chvíli i vyběhne skřet. Vyběhne, téměř do vás vrazí, ale když se vás všimne, prudce se otočí a vyráží utéct někam… no prostě pryč od vás.

Osud - 14. září 2015 18:45

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Útěk (hod 82) Aerith vyskočí na strom, vyleze tak, aby na ní dráček nemohl, a rozhlíží se kolem. To, o čem mluvil Chris, nevidí, ale místo toho si může všimnout něčeho jiného. Druhý tým je několik metrů od nich, je tam Amelly, Leslie a jedná nová holka, kterou nezná. Něco tam dělají, koukají do země. Po chvíli ze s té země vynoří kouř a hle… skřet! A co dělá mezi tím drak? Drak se na chvíli zastaví, patrně zaznamenal, že se opodál něco děje, možná cítí kouř, kdo ví? A potom opět míří k vám. Díky tomu získal Chris dost času vylézt za Aerith. Ted jde jen o to, jestli vás drak najde a kam půjde… A kam půjdete vy?

Osud - 14. září 2015 18:45

Pro Gabrielu a Lea. 3. 7. 2014 – 14-15h Nad mořem Týmová práce? Gabriela sestřelí Griffa a ten se rozpadne na prach. Bonnie se snaží nedat nic najevo, ale i tak je vidět, že se jí ulevilo. Už se patrně viděla jako příšeří svačinka. Potom co Griff zmizí, Bonnie zamává na Gabrielu a ukáže k ostrovu, aby naznačila, že letí právě tam. Pomalu se blíží k ostrovu, tak aby malého pegase nevyděsila. Pegas se jeví neklidný, když se přiblíží Leo k ostrovu, snaží se ještě vzlétnout, ale jen zatřepe křídlem a zase mu povisne. Vypadá to, že takhle nepoletí, bude potřebovat ošetřit. Nejdřív je ale potřeba ho uklidnit a vůbec se k němu přiblížit.

Alyssa Wonder - 15. září 2015 17:01

Susan opět na scéně Nejdřív mně napadlo zda Alessandře nedojde co se právě chystám udělat,ale jak brzo zjistím tak jsem se obávala zcela zbytečně.Alessandra zřejmě není schopná vnímat nic jiného kromě zvonění svého ega a tak je potom pěkně překvapená a dalo by se říct že i docela šokovaná jako by pořád nemohla uvěřit tomu co se stalo. A taky je docela naštvaná.Nebylo to tak těžké a podařilo se mi prorazit její slupku. „Ceux incompétent, geignard et gâté mon pendentif papa.“odpovím jí nato a čekám až mně konečně vyhodí nebo se na mně dokonce vrhne. No tak snažím se ti pomoct když nedokážeš vyhodit mně co budeš dělat až půjde skutečně do tuhého? Bude na něj ječet?Proč mám tak dobré srdce? „Myslím si že se pleteš.Jsou i dětinštější věci které bych mohla provést.A ubohá jsi ty.Nejsi schopná vyhodit ani mně když tu nemáš nikoho kdo by to dělal za tebe.Co uděláš až půjde do tuhého a dotyčný tě nebude chtít přeargumentovat?Použiješ bojový pokřik Do obličeje ne,do obličeje ne?Vous êtes plus comme ceux ici qui est ignorant.“ Alessandra pak stáhne své vlasy do drdolu a já na její poznámku dodám. „Jasně teče z tebe a čvachtáš když chodíš.“ Když pak vyrazí nejspíš si stěžovat svému otci rozhodnu se Hermesův srub opustit ovšem to dovnitř vejde Susan. „Omlouvám se jen menší výměna názorů a taky jsme si chtěla něco ověřit.Tu postel samozřejmě vysuším.“odpovím pak Susan na její otázku a pozorně si jí prohlédnu. „Nechci teď mluvit jako Alessandra,ale to nemáš nějaké vlastní oblečení?Klidně ti nějaké půjčím.“ Pak mi však dojde o čem vlastně mluvila a odpovím jí na její druhý dotaz. „Asi jsem přišla na to proč se k ní její matka ještě nepřihlásila.Nejspíš to má v sobě hodně hluboko protože to je hlavně rozmazlená a ufňukaná tátova holčička.Její jedinou schopností zatím je to že dokáže sát jeho peníze jako by to bylo mateřské mléko.To jsou empirická data která jsem zatím zjistila.“

Amelly Brown - 20. září 2015 20:41

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Leslie hází a trefuje se. Skvělé. Napnou se mi svaly v těle vzrušením co na nás vyskočí a jak to zareaguje. Z díry vyrazí - skoro nevěřím svým očím - skřet. A běží přímo na nás. Boužel, na poslední chvíli se stáčí a snaží se nám utéct. Leslie má bič a do její rány bych se nechtěla přimotat, tak po kratinkém zaváhání vyběhnu za skřetem. Naštěstí není moc rychlý, a tak se ho pokusím nadběhnout ze strany a přinutit ho změnit směr zase zpátky, případně, jestli se naskytne příležitost tak po něm skočím a pokusím se ho svým tělem přimáčknout na zem.

Leslie Moore - 20. září 2015 20:44

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Když se trefím, a z díry opravdu vyběhne skřet, z nějakého důvodu mě to strašně překvapí a ztuhnu, takže první co se stane je, že za skřetem vyběhne Amelly. V tu chvíli se vzpamatuju. Už nemá cenu používat bič, aspoň zatím ne, takže se rozeběhnu za skřetem a Amelly. Vypadá to, že Amelly se ho snaží nahnat zpět, tak že se pokusím běžet tak, abychom ho kdyžtak zahnaly někam, odkud nebude moct utéct.

Aerith Winter - 20. září 2015 22:00

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 15-16h Tábor: Někde v lese Natáhla jsem ruku abych pomohla Chrisovi vylézt za mnou nahoru, i když jsem si byla jistá, že s jeho hbitostí to nepotřebuje. Jakmile seděl na větvi u mě, hned jsem mu ukázala druhý tým kousek od nás a skřítka. "Hele." V hlavě mi proběhlo nespočet plánů a myšlenek a nejvíc se mi zalíbil asi tento. "Mohli bychom počkat, až ho dostanou, zavřou do klícky a pak na ně zaútočit, vyřadit je a skřítka si vzít." S otázkou jsem se otočila na svého společníka a poté zkontrolovala dráčka, zdali za námi ještě pořád běží či se snad snaží dostat nahoru.

Cleo McMillan - 20. září 2015 22:40

Zoe Všichni tři zmizeli ve vzduchu a my jsme tu s Frankem zůstali sami s osedlanými koňmi. Po chvíli z lesa vyšla dívka. Byla zablácená a v ruce svírala šavli. Ze začátku si nás nevšímala, ale po chvíli se rozhodla jít za námi, jelikož jí asi bylo podezřelé, že tam jen tak stojíme. Přišla k nám a promluvila. "Ahoj. Jo, dneska jsme přijeli," odpověděla jsem jí s úsměvem. Od té doby, co jsem sem přijela, lépe řečeno přiletěla, jsem stále měla úsměv na rtech. Ani nevím proč, prostě jsem se cítila, jakože bych se měla usmívat. Pak se představila. "Já jsem Cleo, představila jsem se a pak jsem nechala promluvit i Franka. Pak jsem se slova opět ujala já. "Jo, tak nějak. Bonnie nám navrhla lekci jízdy na koních, ale nějak z toho sešlo, když jim utekl pegas," odpověděla jsem. Opět tu byl někdo, s kým se dalo povídat. "Takže, vy teď hrajete nějakou hru, nebo tak něco?" zeptala jsem se. Docela mě zajímalo, co se tam v tom lese děje.

James "Chris" Black - 21. září 2015 15:43

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Tábor: Někde v lese 3. 7. 2014 – 15-16h Vyskočil jsem na strom, když se dráček nedíval a přitiskl se ke kmeni. Zazubil jsem se na Aerith. Naštěstí jsem nemusel používat ani jeden ze svých magorských plánů a jsem za to rád. Podíval jsem se směrem, kam i drak a spatřil toho šíleného trpajzlíka, kterého tu lovíme. Podíval jsem se na ni a kývl. Fyzických sil mám dost, ale psychicky ne, takže odporovat nebudu. Zahleděl jsem se do koruny stromu. Nejradši bych zůstal tady. Poslouchal ptáky, přemítal nad (ne)smysly všeho možného a prostě nic nedělal. Já místo toho musím vystavovat nebezpečí nejen Daemon, ale i jiné. Jak se asi mají ti na ošetřovně? Mají to za sebou a možná za nimi za chvíli přijdu já a začnu je ošetřovat. Nejspíš použiji heřmánkovou mast, nektar, ambrózii a čerstvé dlahy. Ještě krásně voní... Ne já vážně nejsem potomek Árese, i když se ke mě později přihlásil. Kdo jsem? A proč na tohle myslím zrovna teď? "Já si beru Leslie a tu novou." Zašeptal jsem sotva slyšitelně. Jsem lepší bojovník než Hermésova dcera a ta nová... Nebude ještě úplně zaběhnutá do našeho způsobu boje, takže brnkačka.

Ahramed Delgado - 22. září 2015 18:48

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro 3. 7. 2014 – 15-16 hodin Tábor: Někde v lese Boj Zase se s Aidenem pouštíme do boje se Samanthou. Aidenovi se moc nedaří, Štěstěna je očividně na mé straně. Kopnu Sam do kolene a vyhnu se jejímu sebevražednému útoku. Ta holka je asi už dost mimo, když ani ten klacek nevezme do ruky. Až teď si pořádně všimnu, že jsem pořezaná na paži. Myslela jsem, že mne přes ni jen plácla. Dost mne překvapí kolik krve se mi nacucalo do rukávu, když i z něj začíná stékat. Nevím jestli z toho vinit chlast nebo adrenalin. Možná mišmaš obojího? Ze země se na mne usměje můj šťastný klacek, ani nevím, kdy jsem ho upustila. Popadnu ho a přetáhnu ji po nejbližší části těla (takže asi zadku?). Hned po útoku se zase stáhnu, nebudu zbytečně riskovat, když už konečně vypadá, že mele z posledního.

Julie Tarner - 22. září 2015 21:52

soukromá zpráva od Julie Tarner pro u díry Amelly, Leslie a skřet Mlčky sleduji domluvu Leslie a Amelly. Nevím, co přesně dělá spona a její květy a tak raději mlčím, abych náhodou nevyplašila potvoru v díře. Najednou jdou věci ráz na ráz. Leslie hází, Amelly vybíhá. Leslie vybíhá a v jejích patách uháním i já. Amelly nabíhá, Leslie z druhé strany. Já se držím přímo za skřetem, aby nemohl zpět. V euforii z toho, že jsme narazili na skřeta, jsem odhodlaná ho chytit za každou cenu a to i za cenu ušpinění oblečení! Běžím a jen vzdáleně cítím, jak mě štípá porost kterým uháníme za běžcem z nory.

Alessandra De´Lacroix - 23. září 2015 01:18

Hestia, Jakub Nedá sa mi nevšimnúť cestou to tričko, čo má dievča na sebe. Pripadá mi to ako táborové oblečenie pre desaťročných. Asi tu tým fakt žijú, čo? Nezastavím sa však ani nič podobné, mierim rovno späť k tomu veľkému domu. Nemusím dokonca ani vliezť dnu a hľadať tam, Hestia sedí rovno vonku, spolu s Jakubom. Pamätala som si ho, bol s tou neotesanou motorkárkou keď som sem prišla. Hestia sa ujme slova ešte pred mnou. Ahoj Hestia, znova. Pôvodne som sa prišla spýtať či si môžem z niekade objednať a dať doniesť obliečky na posteľ, ale keď sa už pýtaš. Emh... Zaseknem sa. Ako sa to predstavovala? Zistím, že som zabudla, ako sa volá. ...no, jedno šialené dievča od Athénovcov na mňa vyliala vedro. Taká blondínka, z prvého dojmu by som povedala že to nebolo prvý krát čo urobila nejakú hovadinu. Z môjho pohľadu teda moc inteligencie nepobrala, ale čo už. Ak tu máte nejakého doktora cez hlavu, možno by sa jej hodil. Názorne si jemne poklepkám po spánku v jasnom znaku. Tie jej reči. Mimochodom, nedá sa ten zrub nejako zapečatiť aby tam nechodili tí čo tam nemajú čo hľadať? Lebo ak a príde pre zmenu v noci podpáliť, budem ju musieť zažalovať. Spomínala čosi s ohňom a mojimi vlasmi. Zatvárim sa takmer bojazlivo, pozerajúc Hestii do očí, dokonca sa mi podarí na pokožke vytvoriť aj presvedčivý okamih triašky. Už síce neviem ako presne to povedala, ale na sto percent niečo také spomínala. A pri nej...možno to myslela vážne. Mám právo sa báť. Som tu nová a už ma takto atakujú. Chúďa ja.

Osud - 26. září 2015 19:44

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – 15-16h TP – Před Velkým domem Pojďme vyřešit ten problém… Hestia s Jakubem se na sebe podívají, Jakub má velmi unavený výraz, na Hestii se její výraz nepozná, jelikož vypadá jako unavený pořád, je to přeci stařenka. Jakub nakonec vstane a řekne: „Tak pojď, půjdeme a najdeme ti nějaké suché oblečení.“ Vydá se za tebou, asi očekává, že ho budeš následovat. Hestie odloží hrnek, který zrovna držela v ruce a řekne: „A já to půjdu vyřídit s Alyssou.“ Potom vstane a zamíří k Hermésově srubu. Na tebe se otočí Jakub a zeptá se tě: „Máš nějaké své suché oblečení, nebo chceš vypůjčit místní? Taky by ses měla osušit.“ Počká, co odpovíš, potom vejde do velkého domu, odkud přinese buď jenom ručník, nebo i oblečení – klasické táborové: oranžové tričko a obyčejné černé kalhoty. Je vidět, že je trochu nesvůj, ani ne tak z tebe jako z dané situace, jako kdyby si trochu nevěděl rady. Řešení takových problémů očividně není jeho parketa.

Osud - 26. září 2015 19:44

Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 15-16h TP – Srub hermésovců a venku Susan Susan naprosto přejde tvůj proslov o Alessandře, stejně tak tvojí poznámku k jejímu oblečení, místo toho se zaměří na uklízení polité podlahy. „To by bylo dobře, kdybys to uklidila. V umývárce budou určitě nějaké suché hadry, ale na tu postel bude potřeba něco jiného, zkusila bych sehnat nějaký fén… nebo Hefaistovce,“ navrhne ti, potom projde kolem louže, sedne si ke stolu, vytáhne blok a začne do něj něco psát. Najednou se ozve zaklepání na dveře. „Dále,“ odpoví Susan a otočí se na židli směrem ke dveřím. Do dveří vstoupí Hestia.

Osud - 26. září 2015 19:44

Pro Cleo 3. 7. 2014 – 15-16h TP – Před stájemi Zoe „Ano, každé odpoledne si naši instruktoři vymyslí nějakou aktivitu, většinou jde o soutěž. Můžeš si to představit jako běžnou táborovou hru, jen tady se hraje se zbraněmi. Někdy je to boj o vlajky, někdy lov, třeba dneska jsme naháněli skřeta v trojicích, ale dřív, než se nám to podařilo, nás vyřadil jiný tým,“ vysvětlí Zoe, ale když si uvědomí, že mluvila o zbraních a boji, dodá: „Ale nemusíte se bát, instruktoři hlídají, aby se nikomu nic vážného nestalo.“ „Zítra už vás určitě do nějaké hry zapojíme.“ Potom se podívá na koně a na Vás. „Tak jestli chcete, můžu Vaši lekci jízdy na koni převzít. Sice nejsem tak dobrá jako Bonnie, ale už pár let jezdím,“ navrhne vám Zoe. MH: Na Franka asi nemusíš čekat, zatím ho budeme vynechávat.

Osud - 26. září 2015 19:45

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 16-17 hodin Tábor: Les Jdeme chytnout toho skřeta Amelly vybíhá, aby chytila skřeta, je sice na dobré cestě, ale skřet před ní kličkuje. (57) Naštěstí se do toho přidává Leslie, která skřetovi nadbíhá a krásným obloučkem ho nahání zase zpět. (74+15) Vše dokončuje vybíhající Julie, která běží skřetovi vstříc, skočí na něj, povalí ho na zem a skřet je její. (96) Skřet se sice vrtí, ale už je jasné, že je lapen. Když se konečně z té změti vyhrabete, Julie ho drží pevně za tělo(překvapivě není nijak nechytný, slizký ani nic takového, jen je celý od hlíny… a páchne), skřet už nemůže utéct, tak alespoň z plna hrdla zakřičí: „Pomoc, chytili mě, pomozte mi…“ Kdo všechno to mohl slyšet?

Osud - 26. září 2015 19:45

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Co vidíte ze shora Na jedné straně dráček, nesnaží se na vás dostat, ani vám ublížit, ale pořád se plete mezi stromy, kdybyste teď slezli, určitě ho vyprovokujete. Na druhé straně vidíte tým zlatých, podařilo se jim dostat skřeta z díry, ten se jím nejdřív pokusil utéct, ale nakonec ho bez větších problémů chytili. Jedna z nich, ta nová, ho drží, když začne z plných plic křičet: „Pomoc, chytili mě, pomozte mi…“

Alyssa Wonder - 29. září 2015 17:24

Když přijde hora k Mohamedovi Susan je jako Claire když na něco nechce reagovat tak dělá že to neslyšela.Tedy ne že by to mělo efekt protože já jí to pak vždy připomenu. „Samozřejmě že jsem říkala že uklidím proč si někdy nedáš vlasy stranou ať můžeš lépe slyšet?Co se týká té postele napadlo mně nechat vynést ven madraci a počkat až uschne.I když tvůj nápad je taky dobrý.Můžu se Maxe zeptat zda ho ten rozkrok pořád bolí i když podle toho jak ho Ahramed kopla asi ano.“ Vydám se ke dveřím,ale pak se zarazím a otočím se k Susan. „Jinak má nabídka platí ať nevypadáš jako by jsi pracovala ve fastfoodu.“ Potom se ozve zaklepání a když Susan dotyčného pozve a já zjistím kdo to je nepřekvapí mně to.To si Alessandra stěžovala a vzala to celkem rychle.Nejspíš celou cestu běžela jednak aby uschla a jednak aby vyžadovala co nejpřísnější potrestání. Nejspíš rozřezat na části,ty pak naházet do Nilu a rozprášit po poušti.No tady není u sebe doma tak ji čeká jedno z mnoha hořkých zklamání. „Aha si tuším o co jde.Předpokládám že Alessandře šla pára z nosu a uší a barva jejího obličeje jistě nabrala barvu jejich vlasů.Uznávám že jsem to trochu přehnala,ale jak jsem už řekla Susan samozřejmě to tu uklidím ovšem někdo je tu nedoslýchavý.“ Podívám se na Susan a pak pokračuji. „Chtěla jsem Alessandru naštvat aby mně z tohoto srubu vyhodila i jinak než jenom řečmi,potom bych v klidu odešla.Já rozhodně nepodceňuji sílu slova,ale tohle se jí bude hodit až jí protivník nebude chtít přeargumentovat.Což by věděla pokud by kromě současné situace nebyl jejím jediným problémem zlomený nehet.Vím že jsem s ní nestrávila moc času,ale stačila jsem poznat že to je rozmazlená a ufňukaná tátova holčička.Její jedinou schopností zatím je sát jeho peníze jako by to bylo mateřské mléko,vážně nevím jak zde vydrží bez té armády sluhů a najatých přátel kteří ji budou pochlebovat.“ Domluvím a čekám co na to Hestia řekne.

Osud - 30. září 2015 19:17

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed a Aidena 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Co se děje blíž i dále Ahramed útočí klackem, Aiden se snaží o útok Samanthiným kopím. Ahramedin útok klackem vyjde krásně (94), Aidenův je slabší (34), ale i tak se Samantha nezvládá ubránit (76) a už má dost, padá na zem a je očividné, že už nemůže. Mezi stromy se objeví Osiris, aby jí odvedl. Samantha na místě nechává pouze kopí a odchází spolu s Osirisem. Přibližně ve stejnou chvíli se trochu hlouuběji v lese (ale ne příliš daleko od vás) ozve křik. Nejde o člověka, ale o skřeta, to je vám už od první chvíle jasné, také díky tomu, že křičí: „Pomoc, chytili mě, pomozte mi…“

Leonard Silver - 01. října 2015 12:57

Krocení Pegase Pomalu jsem se přiblížil k ostrůvku a podařilo se mi přistát aniž bych pegase vyplašil. On vlastně odlétnout zřejmě chtěl, ale kvůli tomu svému křídlu nemůže. Bonnie a Gabriela prozatím pracovaly na zneškodnění toho gryfa a tak je tudíž na mně se pokusit toho malého neřáda uklidnit. "Zůstaň tady". Řeknu tiše a pohladím svého pegase po krku. Pak se malými kroky vydám směrem k tomu mláděti. "Ahoj.. Neboj se, nechci ti ublížit. Rád bych ti pomohl". Řeknu s přátelským úsměvem. Snažím se aby můj hlas zněl tiše a třeba pegase nijak neplašil. Doufám že se mi k němu podaří dostatečně přiblížit a nějak ho zkrátka zkrotit. S podobnými tvory jsem nikdy moc kamarád nebyl, jsem spíš technickej typ, ale snad mi to vyjde.

Amelly Brown - 03. října 2015 21:44

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Skřet přede mnou dost kličkuje a vzhledem k jeho velikosti to pro mě není ideální situace. Za chvíli se do toho ale přidají i holky a Julie ho krásným kouskem přišpendlí k zemi. Jo! Když doběhnu zpátky k Julii předkloním se abych se vydýchala. Nebyl to nijak zvlášť náročný běh, ale jsem docela mimo formu. Julii se povede zvednout se a pevně skřeta držet. Ten je celý špinavý a pěkně smrdí. Ale máme ho, to je hlavní. "Skvělé holky, to se opravdu-" Ztuhla mi krev v žilách když střet začal křičet. To je ale potvora. Okamžitě k něho přiskočím a protože mě nenapadne nic lepšího ucpu mu pusu rukou. "Nemáte někdo nějakou látku? Lano? Cokoliv?" Zeptám se rychle mírně zvýšeným hlasem a soustředím se zase na skřeta.

Leslie Moore - 07. října 2015 16:38

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Díky bohu, že jsme se za ním hnaly všechny, jinak by nám asi zdrhnul. Naštěstí se Juii podaří ho chytit a já si oddechnu. Napětí se ale hned vrátí, když ta potvora začne ječet. Bez okolků si strhnu z hlavy týmový šátek a ovážu mu ho kolem hlavy tak, aby se křik ztlumil, a pak z klahot vytáhnu pásek. "Myslíte, že se nám podaří ho tímhle svázat?" zeptám se holek a skloním se k nim a skřetovi.

Gabriela Anderson - 12. října 2015 07:40

Krocení Zvládnout toho gryfa šlo překvapivě snadno. Doufala jsem v trochu bojové akce, po které touží moje horká krev, ale nestalo se tak. Ostatně prot ose tvářím trochu zklamaně, když uklízím luk a beru si zpátky plnou kontrolu nad svým pegasem. Jak vidím Leonard už začal s odchytem toho mláďěte. Krátce kouknu na Bonnie a ušklíbnu se "Měli bysme mu pomoct. Pochybuju, že mu to se zvířaty jde stejně jako s motorkami" řeknu apobídnu svého pegase z druhé strany ostrova. Snad mě Bonnie pochopí, že chci to mládě "sevřít do kleští" , aby neuteklo. Navíc se domnívám ,že ho dokáže spíš uklidnit ona než Leonard nebo já. Nicméně přistanu na opačném konci ostrůvku. Svého pegase odměním pohlazením po hlavě a přikrčená se tiše plížím k mláděti a Leonardovi.

Aiden Carlson - 15. října 2015 16:41

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Někde v lese Ahramed Vypadá to, že jsme vyhráli. Samantha padá vyčerpáním. Přichází Osiris, aby jí odvedl, já položím kopí na zem a beru si zpět svůj meč, protože se s ním rozhodně cítím lépe než s tou těžkopádnou, dlouhou zbraní. Meč zasunu zpět do pochvy a otočím se na Ahramed. "Dobrá práce," řeknu a usměji se. "Bojovalas výborně. Asi ti dlužím flašku něčeho. Co piješ nejraději?," zeptám se a při tom si jí prohlížím. "Myslím, že nemá cenu si hrát na hrdinu a trhat si z košile kusy látky, abych ti obvázal zranění, protože ta košile je tak špinavá, že bys akorát dostala infekci," řeknu stále s úsměvem. Měli bychom se vratít, aby se Ahramed mohla nechat ošetřit, pomyslím si, ale pak uslyším ten křik. Vzhledem k tomu, co ten hlas vykřikuje, usuzuji, že to musí být předmět celé téhle hry. "Skřet," řeknu pomalu s pohledem směrem k místu, odkud přibližně hlas přichází. Můžeme pokračovat, ale to znamená další boj. A Ahramed je zraněná. To není dobrý. Pomalu se opět podívám na Ahramed. "Cítíš se na to? To bude další boj, a to bychom už nemuseli zvládnout," zeptám se je vážným tónem. "Stačí říct a můžeme se vrátit zpět do tábora. Já vyhrát nemusím, nemám to za potřebí," řeknu ještě pak. Stejně by se asi nevyplatilo zviditelňovat se hned takhle na začátku..

Ahramed Delgado - 16. října 2015 22:42

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Někde v lese Aiden Radostně zavýsknu a zatoužím po láhvi šampusu, abych ho mohla vyžbluchat a osprchovat vše v dosahu. Sam vyčerpaně leží na zemi a už je tu pro ni Osiris. Pohlédnu na Aidena, jak si mění kopí za meč a s širokým úsměvem ho obejmu. Tohle je nejdál, co jsem se kdy dostala. „Díky!“ Rozzářím se, „absint,“ mrknu na něj. „To nebude nutné, nic to není. Jen škrábnutí.“ Pokrčím rameny s pohledem na hluboký škrábanec, „tady tě jsou schopni přivést i hrobníkovi z lopaty... Slyšel jsi vůbec o ambrosii? Nektaru?“ Překvapeně na něj kouknu, „nevadí, na ošetřovně ti to vysvětlí.“ Mrknu na něj, ale to již zaslechnu křik. Nadšeně povyskočím, ještě se dostanu k oběti celé hry! To je ten největší úspěch. I když je pravda, že obvykle jsem se zašila někde na pohodlném místečku a popíjela. „Vem to čert. Pojďme na skřeta!“ Zazubím se, „dokážeš si představit ty jejich ksychty, kdyby jsme ho tam dotáhli my?“ Řeknu nadšeně. „Pojď!“ Skoro nečekám na jeho reakci a vydám se za hlasem, ale tentokrát si dávám pozor na pasti.

Aerith Winter - 17. října 2015 10:49

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Co to doprd?! Proč tak ječí? A můj plán přepadnout je nejspíš padá. Vypadá to, že se snaží přilákat pozornost a tímpádem musí být na nějaký útok připraveni. Podívám se tázavě na Chrise, "pořád to chceš risknout a napadnout je? A nebo to prostě vzdáme, necháme jim ho a prohrajeme?" Vidina vítězství mi je bližší, ale pravda je to, že by se z mé strany nikdo nedivil, kdybych to nevyhrála. Přeci jen jsem nějakou dobu byla mimo, i když jsem se snažila trénovat. Sledovala jsem trojici se skřetem, kdyby se náhodou chtěli nějak vzdalovat a hlídala jsem si je.

Osud - 17. října 2015 18:20
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise Moc se omlouvám, ale došlo k nedorozumění, jenž jsem si neuvědomila. Špatně naformulovaná věta. Nekřičí nikdo z dívek, ale ten skřet ve snaze o záchranu.

Alessandra De´Lacroix - 17. října 2015 23:08

Hestia, Jakub Emh... Hlesnem, keď sa Hestia zdvihne a začne odchádzať za šialencom, za Jakubom sa najskôr nepohnem. Ale ja som chcela hlavne tie obliečky... Poviem už až Hestiinmu chrbtu. Odchádza spraviť poriadok s tou hlupaňou a necháva ma tu s Jakubom, ktorý zmieni že mi zoženie suché šaty. Zvonivo sa rozosmejem a zamávam vo vzduchu rukou, na znak- neblázni, netreba. Po tom čo som videla čo tu nosia oblečené, tak neplánujem oživovať ich kúskami svoj šatník. Rovno za vchodom do domu, kam sebavedome vojdem položím kufor na zem, zohnem sa, odzipsujem a vytiahnem z neho veľký mäkký smotanový uterák, dva kusy úhľadne zloženého oblečenia v bielej a ružovej farbe, čistú bielu podprsenku s čipkou na okraji a podobné francúzske nohavičky. Bez ostychu si mokré šaty zo seba pretiahnem cez hlavu, pričom začnem rozprávať. Oblečenie si viem vyriešiť, ale vraciam sa k prvej otázke... Na chvíľu sa odmlčím keď sa zababuším do uteráka, trocha pošúcham nech uschnem a spod uteráka zhodím aj spodné prádlo, načo ním zahalená začnem opatrne, ale šikovne naťahovať suché kúsky, pričom pokračujem. ...dajú sa sem objednať expresne zásielky? Je tu niekto kto by mi to vedel vybaviť? Zaťažím ho namiesto oblečenia inou úlohou. Spustím uterák keď je spodné prádlo na svojom mieste a oblečiem si zvyšok, vymením aj trochu ofŕkané topánky za plátenky. Pri tom ako tu nemajú moc rovných plôch bola chôdza na opätkoch riziko. Nato zaklapnem kufor a mokré oblečenie spolu s uterákom držím dokopy zabalené v rukách. A kam môžem dať usušiť a vyžehliť svoje veci? Dokončím, načo sa vystriem a opriem si voľnú ruku vbok, na neho mierený spýtavý pohľad. Zobrazit SPOILER

Julie Tarner - 18. října 2015 20:03

soukromá zpráva od Julie Tarner pro skřetí lovci Jak dopadnu na skřeta a svět se s námi zvrátí, uvědomím si smrad a špínu. Tohle ze sebe budu dolovat ještě několik dní. zanadávám. Moje tělo chce skřeta pustit, ale stačí mi jediná vzpomínka na škorpióna, abych ho rychle sevřela tak, že v jiné situaci by to bylo až příliš přátelské. Nakonec se mi povede sednout si a držet skřeta objatého jak rukami, tak nohami. Kdyby chtěl utéc, musel by mě odnést sebou. Pak se ozve řev. Naštěstí ho Amelly s Leslie rychle ztlumí a já tak neohluchnu. Ještě to tak, jako kdyby nestačilo, že tenhle cirkus odneslo moje oblečení a moje vlasy jsou plné bordelu.

Aiden Carlson - 20. října 2015 17:14

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro V lese Ahramed Ahramed mě obejme, což mě moc nepřekvapuje vzhledem k tomu, kolik má pravděpodobně upito. Pak odpoví na otázku ohledně alkoholu. Hmm, absint. Vyrábí se pelyňku, anýzu a fenyklu. Pro dochucení můžu být použit yzop lékařský, meduňka lékařská, badyán a jiné. Charakteristická barva: zelená. Pak se v myšlenkách zarazím a ušklíbnu se. Doufám, že se to nebude stávat moc často. Mám štěstí, že jsem nezačal mluvit nahlas jako obvykle. Také dojde na otázku ohledně nějakého nektaru a ambrózie. "No," řeknu a přitom pátrám v paměti. "Pokud mě moje znalosti neklamou, tak v mytologii byl nektar nápoj bohů, ale ambrózie? Nic mi to neříká, pokud nemyslíš tu bylinu." Ne, tu určitě nemyslí.. Když dojde na otázku ohledně pronásledování skřeta, jen přikývnu. Kdyžse pak ovšem Ahramed vydá za křikem, chytnu jí za rameno. "Hele, dávej pozor na pasti. Něco mi říká, že s tvými promile nechceš viset hlavou dolů jako já předtím," prohodím. Pak její rameno pustím a nechám jí, ať jde první. Při cestě se ohlížím a pozoruji, zda nás někdo nesleduje. "Jakmile budeme mít skřeta na očích, někam se schováme a podíváme se po případném ohrožení," prohlásím nesmlouvavým hlasem. Možná je v táboře déle, ale strategie je moje parketa.

Aerith Winter - 21. října 2015 11:53

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Seděla jsem na větvi a sledovala skupinku před námi. Nápad přepadnout je a vzít jim ho se mi poměrně páčil.. i když.. byli tři. Zvládneme to. Podívala jsem se na Chrise, "Chceš to risknout a přepadnout je, nebo je necháme jít a přijmeme prohru?" Zeptala jsem se ho jednoduše. U mě to lidé pochopí, že jsem prohrála, byla jsem jakou dobu mimo tábor, to ale neznamená, že vyhrát nechci. Počkala jsem na jeho odpověď a zatím je bedlivě sledovala, aby se někam nerozprchli a nebo tak.

James "Chris" Black - 22. října 2015 19:30

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Tábor: Někde v lese 3. 7. 2014 – 16-17h Cíl byl tak blízko. I když jsem vlastně netoužil vyhrát, v tuhle chvíli se mi do hlavy vedrala myšlenka hodna syna Árese. "No tak... Ty víš, že to chceš. Ty musíš vyhrát, nebo tě otec bude nenávidět. Přepadni je. Nebo se bude říkat, že jsi zbaběle utekl před třema holkama a skřetem!" Takhle většinou nepřemýšlím. Co se to se mnou dneska děje? Otočil jsem se na Aerith. Chci jí ukázat, že nejsem srab, ale musím logicky uvažovat. Jsme dva na tři. Aerith byla dlouho pryč, nemusí na tom být nejlíp a já nechci ublížit holkám. Na druhou stranu taková šance ukázat ostatním... Ne. Prostě ne. "Budeme je sledovat. Pokud na ně zaútočí jiní, nebo udělají chybu a skřet začne utíkat, chytíme ho. Souhlas?" Takhle se chová správný vůdce, jak doufám. Nejsem si vůbec jistý tím, co dělám a upřímně doufám, že budeme mít štěstí. Zaťal jsem nehty do kůry. Nechci další potupu, ale to je v mém životě nezbytné. Jsem Áresův syn bez agrese, bojovnosti a krev akceptuji jen na obvazech. Co já jsem zač? Zakázal jsem si takhle myslet. Ne teď. Jednou přijde čas, kdy se tím budu moct zabývat, ale nyní je to jen prohra nebo výhra. Ještě jednou jsem se podíval na Aerith. "Vždy preferuj přežití skupiny, než malicherné vítězství, které si nikdo nebude pamatovat."

Osud - 23. října 2015 20:54

Pro Gabrielu a Lea 3. 7. 2014 – 15-16h Ostrůvek Mládě pegase Bonnie asi chvíli netuší, co máte v plánu, ale nakonec se rozhodne k mláděti přiblížit zepředu, aby si ji mohlo všimnout, tudíž aby ho nevyděsila. Přitom mu klidným milým hlasem domlouvá. „Neboj, já ti nic neudělám, přišla jsem ti pomoct,“ řekne, mládě je nejdříve nedůvěřivé, pravděpodobně protože ví, že něco provedlo a normálně by mu vynadali. Nakonec ale k sobě Bonnie pustí. Ta k němu přijde a podívá se na křídlo. Pomalu mu ho rukou roztáhne. Pegásek je neklidný, frká a podupává, pravděpodobně ho to bolí. Nakonec se na vás podívá a řekne: „Má to zlomené, potřebuji ho aspon trochu ošetřit, abychom ho mohli vzít do tábora. Zpevnit mu to. Mohli byste doletět pro obinadlo a sehnat nějakou dlouhou tyč nebo aspon klacek?“ Potom pohladí pegáska po hlavě ve snaze ho uklidnit, pravděpodobně bude nejlepší, když tu zůstane zrovna ona.

Osud - 23. října 2015 20:55

Pro Alyssu 3. 7. 2014 – 15-16h Srub hermésovců Hestiina domluva Hestia si povzdychne, ale ne zle ani nepříjemně, spíš unaveně. „Rozumím tvým důvodům, Alessandra dokáže být někdy velmi… svá. Každopádně patří sem, tak jako ostatní táborníci a chceme, aby tu vydržela. Myslím, že už jsi pochopila, že už jen to, že musí být Alessandra tady je pro ni velmi obtížná situace. A taky vím, ze takové přivítací ceremonie pro nováčky mají někteří v oblibě, ale přesto bych byla ráda, kdyby ses krotila. Dej Alessandře trochu času, aby si tady zvykla, než jí zase něco uděláš.“ Ne, ta poslední věta neměla být pobídkou něco Alessanře vyvést, spíš smíření s tím, že to jednou prostě uděláš, jako kdyby to Hestia čekala. Celkově celý její projev nebyl nepříjemný, nedá se úplně říct, že by se zlobila, spíš jako kdyby ti něco říct musela.

Osud - 23. října 2015 20:55

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – 15-16h TP – Před Velkým domem Pošta, sušička a tak podobně „Můžeš nám tu nechat seznam a my uvidíme, co zmůžeme,“ odpověděl Jakub, potom co se urychleně otočil zády, aby náhodou nezahlédl něco, co by vidět neměl. „A nebo se můžeš obrátit na hermésovce, někdy dokážou sehnat zajímavější věci, jen ze sebe nenechej sedřít kůži, jsou to dobří obchodníci,“ dodal ještě svůj osobní typ. Vypadá to, že i on si někdy pro něco pošle, podle toho jak zkušeně mluví. „Co se týče pračky a sušičky, každý se tu o své věci stará sám. K usušení slouží prádelní šnůry, které jsou natažené vpravo vedle každé z chatek. A praní… pokud něco chceš rychle, můžeš si to přeprat v ruce, nebo u Afroditovců mají i pračku,“ odpoví Jakub na všechny tvé otázky, ale ještě čeká, jestli něco nebudeš potřebovat… anebo snad tuší, že s některými výše zmíněnými věcmi bude problém.

Osud - 23. října 2015 20:55

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 16-17 hodin Tábor: Les A máme ho Potom, co skřet zakřičí, mu rychle zacpete pusu, s tím není problém. Trochu více zápasíte s tím, jak skřeta znepohybnit. Leslie nakonec vytáhne pásek (75), chvíli jí to trvá, ale nakonec skřetovi sváže aspon nohy, což znamená… Skřet vám nebude dělat problém, když ho ponesete ve dvou, jedna za hlavu, druhá za jeho… páchnoucí nohy. Pokud jej ale pustíte, může se vysvobodit a zase utéct.

Osud - 23. října 2015 20:56

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed a Aidena 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Domluveno… jde se dál Vydáte se opatrně, přesto svižně za křikem. Za nedlouho je vidíte… Tři holky se zlatými šátky. Amelly, Leslie a jedna nová tvář. Leslie za sebou podle všeho už nějaký boj má, druhé dvě holky vypadají docela čerstvě. Ta nová holka drží skřeta zuby nehty, ostatní se ho snaží svázat, k čemu využijí Lesliin pásek z kalhot.

Osud - 23. října 2015 20:56
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Zatímco se domlouváte… Zatímco se domlouváte, Zlatým se daří – s pomocí Lesliina pásku – svázat skřeta a patrně budou vyrážet na cestu pro vítězství. Ale pozor… ze své kryté pozorovatelny zaznamenáváte pohyb ještě o kus dál… něco nebo někdo tam bude! A Zlatí o tom nemají ani páru…

Ahramed Delgado - 27. října 2015 22:33

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Hon na skřeta Aiden, zlatý tým „Pokrm bohů? Nebo jsem to zase spletla?! Prostě to postaví na nohy skoro i mrtvolu...“ Mávnu rukou nad Ambrózií. „Neboj, zem mám vcelku ráda,“ zazubím se provokativně. „A netopýrem se taky moc necítím...“ „Jak si přeješ, ty jsi tu ten chytrý...“ Odvětím na Aidenova poslední slova a dál jdu za křikem. Při tom si samozřejmě už dávám pozor. „Co teď Einsteine?“ Kouknu na něj, když jsme na dohled od zlatých a schovaní. Šeptám. „Možná by nám mohl pomoct je přemoct a pak ho ukecat?“

Aiden Carlson - 28. října 2015 13:41

soukromá zpráva od Aiden Carlson pro Hon na skřeta Ahramed, "zlatíčka" Vypadá to, že Ahramed nemá s mojím prohlášením problém, i když nedokážu rozpoznat, jestli to myslela ironicky či nikoliv. Když dorazíme na dohled, rychle se schovám za nějaký větší keř a Ahramed stáhnu sebou. Chvíli si prohlížím jejich tým, jak se snaží spoutat našeho milého skřeta, analyzuji, a nakonec dospěju k jedinému řešení. "Mají převahu tři proti dvěma," začnu šeptem, "cože znamená, že v boji s tím, v jakém jsi stavu, a teď nemyslím co se počtu promile týče, bychom to nezvládli. Proto jsem došel k jedinému řešení. Možná to bude znít jednoduše, ale ve finále to bude celkem 'o hubu'. Mám s sebou tři provizorní dýmovnice," řeknu a ukážu Ahramed tři ampulky. "Mělo by to vytvořit dým, který je na chvilku paralyzuje, ne jako paralyzuje doslova, ale prostě je to trochu přidusí. Jeden z nás proto vyběhne do dýmu s něčím kolem úst, zatím co ony se budou dusit, omráčí skřeta nejlíp ranou rukojetí, vezme ho na ramena a pokusí se utéct. Druhý přiláká pozornost na sebe a tím zmenší pravděpodobnost na to, že ten první bude chycen a vyřazen. Dost bude záležet na tom, kdo a kolik za kým poběží. Také záleží, kdo z nás bude mít jaký úkol. Já jsem připraven být volavka, ale zase jsem rychlejší a silnější, takže mám větší šanci, že se skřetem doběhnu do cíle," skončím svůj monolog. "Je to na tobě," řeknu nakonec.

Aerith Winter - 28. října 2015 13:45

soukromá zpráva od Aerith Winter pro 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Dívám se směrem, odkud jsme zaznamenali pohyb. "Jo, sledovat je nenápadně skoro až k hranici bude lepší. Kdybychom získali skřeta teď, sebrali by nám ho dřív než bychom tam došli" Zopakuju vlastně to, co říkal spokojeně. "To je dobrý plán." Sleduju ale pohyb, který jsme zaznamenali a taky skřeta. Byla bych nerada, kdyby nám nepozorovaně zdrhnul. Co to.. kdo to asi je?" Trochu víc se přikrčím.

James "Chris" Black - 28. října 2015 14:45

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Tábor: Někde v lese 3. 7. 2014 – 16-17h Jsem rád, že můj plán přijala. Pozorně sleduji pohyb nedaleko a přemýšlím. Může to být prakticky cokoli. Jiní táborníci nebo nějaká nestvůra, co žije v lesích. Obojí je víc než vítané. Jistě, jsem hnusný, ale nějak cítím potřebu vyhrát. Možná přeci jen budu Áresův syn. "Netuším, ale něco co nám snad pomůže vyhrát." Konstatoval jsem a začal se pomalu přesouvat do lepší polohy, abych při nejhorším mohl zaútočit. "Snad jsi nezapomněla, jak se plížit." Neodpustil jsem si šťouchnutí do Aerith. Vím, že v podobných situacích bych měl být zticha, ale beru tohle všechno spíš jako... nepovedený vtip. Měl jsem dělat polního zdravotníka nebo čekat na ošetřovně, ne si tu hrát na partyzána.

Leslie Moore - 28. října 2015 14:55

soukromá zpráva od Leslie Moore pro Když se nám podaří skřeta jakžtakž zneškodnit, rozhlédnu se. Zatím to vypadá, že nás i přes skřetův křik nikdo nenašel - nebo sem alespoň ještě nedorazil. "Radši bysme sebou měly pohnout. Když tu zůstanem moc dlouho, někdo nás najde," nadhodím a s úšklebkem vezmu skřeta za nohy. Bohužel ho nezvládnu sama udržet, tak se rozhlédnu po holkách. "Kdo mi pomůže, když jsem na sebe dobrovolně vzala nejhnusnější část úkolu?" zeptám se žertovně.

Alyssa Wonder - 31. října 2015 12:02

Rozhovor s Hestií Vyslechnu Hestiin proslov a tušila jsem že mně pochopí.Když jsme se poprali s Claire tak potom měla podobný proslov i když zde k rvačce ani nedošlo.To by nejspíš skončilo s tím že by Alessandra utíkala po srubu a křičela Do obličeje ne,do obličeje ne. „No kdyby jenom někdy,ale Alesandra si myslí že všichni tu jsou od toho aby jí sloužili.Nedivila bych se kdyby slovníku u slova arogance byla její fotka.I když i to je slabé slovo je to rozmazlená,pompézní a nadutá tatínkova holčička.“ Ovšem to jsem poněkud odbočila neměla jsem v úmyslu jí ani polít ono to tak vyplynulo,ale jsem zvědavá jak si zde poradí.V Afroditině srubu sice mají pračku,ale když ještě není oficiálně uznaná jako její dcera tak jí asi vyhodí. „Jistě vím že Alessandra patří sem a je dobře že sem přišla už teď když jejím jediným problémem byl zlomený nehet.Ale jak jsem už říkala nešlo o uvítací ceremoniál chtěla jsem Alesandru připravit na to co jí čeká.I když možná jsem měla začít tím že bych jí vysvětlila že práce není sprosté slovo a servilita není přátelství.“ I když to není to co chce Hestie slyšet chce abych Alessandře dala na nějakou dobu pokoj což jsem taky měla v úmyslu.Já jí ještě ukážu moc slova a protože mluvení není jednání hodlám se jí pošklebovat že je rozmazlená a naprosto neschopná tátova holčička dokud to nevydrží a nevrhne se na mně.Všimnu si že se během toho usmívám a tak zvážním a potom dodám. „Já nemám v úmyslu zasahovat.Spíš jí budu pozorovat a dělat si poznámky.Jistě to bude zajímavý sociologický experiment.Pro Alessandru to zde bude velmi těžké.U tak to pro ní bylo tvrdé když tu při jejím příchodu nebyl červený koberec a nikdo jí nenabídl kaviár z běluhy.“

Osud - 31. října 2015 18:17
	soukromá zpráva od Osud pro Pro Leslie To je mi teda klika Koukáš nalevo, koukáš napravo a najednou, co nevidíš... V jednom křoví nedaleko, se krčí dva lidé, asi hráči a koukají směrem k Vám.

Leslie Moore - 01. listopadu 2015 18:28
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Po rozhlédnutí zahlédnu dvě postavy krčící se v křoví. Pohybem, jako bych se chtěla podrbat na hlavě, sáhnu po sponě a odlomím z ní další květ. Pak pustím skřetovu druhou nohu, kterou jsem zatím držela, a hodím květ do křoví. "Bacha holky, chtějí nás přepadnout," zavolám na holky a vytáhnu svůj meč.

Osud - 02. listopadu 2015 20:28

soukromá zpráva od Osud pro Pro Amelly, Leslie, Julii 3. 7. 2014 – 16-17 hodin Tábor: Les Už ho nemáte… Potom co Leslie zaregistruje dva lidi schované ve křoví, neváhá a jedná… (1) Odlomí druhý květ z vypůjčené spony a chce ho hodit do křoví, ale bohužel se zdrží a květ začne čoudit mezi Vámi. Začnete okamžitě kašlat a mnout si oči, což znamená, že pustíte skřeta, ten se osvobodí a utíká nějak pryč, kam to bohužel nevidíte, protože prostě nevidíte nic…

Osud - 02. listopadu 2015 20:28

soukromá zpráva od Osud pro Pro Ahramed a Aidena 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese A sakra… Další dění se semele rychleji, než jste čekali. Nejdřív si můžete všimnout, že Vás Leslie zaregistrovala, rozhlídla se, a i přesto, že jste dobře schovaní si vás všimla (hodila 94). Potom se přehrabovala ve vlasech a v dalším okamžiku… BUM! Mezi holkami se objeví dým, dusivý a zároven oslepující, není nic vidět. A dým se rozlejzá… měli byste si pospíšit a něco dělat, než se dým dostane až k vám.

Osud - 02. listopadu 2015 20:30

soukromá zpráva od Osud pro Pro Aerith a Chrise 3. 7. 2014 – 16-17h Tábor: Někde v lese Zvraty Sedíte na stromě, pozorujete, domlouváte se a najednou se začne pod Vámi dít něco velmi zajímavého… Leslie si očividně všimne toho, že je něco nebo někdo schovaný ve křoví a prohrábne se ve vlasech. V další chvíli dívky stojí v oblaku dýmu, kuckají a nic nevidí. …A ejhle… z jedné strany kouře vybíhá i skřet! Pamatujte prosím, že sedíte na stromě, takže pokud se chcete přemistovat, but si musíte zahrát na batmana, nebo slézt…

Amelly Brown - 02. listopadu 2015 21:28

soukromá zpráva od Amelly Brown pro Nervózně se rozhlédnu ale zdá se, že je klid. Přesto by bylo nejlepší odsud co nejdřív vypadnout. Leslie pohotově a obětavě vezme skřeta za nohy. Chvíli si ho znechuceně prohlížím a když se k němu chci vydat, Leslie najednou nenápadně odlamuje květ ze spony a chce ho kamsi hodit, ale boužel to nestihne. Kolem nás se zvedne oblak čehosi co bude doufám 'jen' kouř a dým. Ale je tak hustý že opravdu nic nevidím. Do háje! Pomyslím si navztekaně, protože otevřít pusu a říct to nahlas opravdu nechci. Ale ani nemůžu protože začnu kašlat. Je mi jasné že skřet nebo ti lidi které měl původně zasáhnout Lesliin květ využijí příležitosti, a tak se snažím co nejrychlej dostat z dosahu kouřového mraku.

Julie Tarner - 11. listopadu 2015 08:25
	soukromá zpráva od Julie Tarner pro v lese Leslie bere skřeta za nohy a já se už skoro obětuji, že ho s ní vezmu. Pak se to ale zase všechno pokazí. Slyším Leslie, jak upozorňuje na přepadení. Zareagovat už nestihnu, během momentu jsme v oblaku. Rozkašlu se a uvědomuji si, že skřet je v tahu. Nic nevidím a tak se potácím z kouře směrem od keře na který Leslie upozorňovala.

Osud - 14. listopadu 2015 18:51

Pro Aerith, Ahramed, Aidena, Allysu, Amelly, Chrise, Julii, Leslie 3.7. 18:00-19:00 TP:Někde v lese Konec hry Než se kouř, který Leslie vyvolala, vypaří, zazní zvuk trumpety, což znamená, že je hra ukončena. Buď někdo vyhrál, nebo už je hodně pozdě. Znamená to jediné, že všichni, kdo hru hráli, by se měli dostavit na místo jejího zahájení. Ti, kdo vypadli, nemusí přijít, ale můžou. Když vylezete z lesa, vidíte zavřenou krabici, kde by měl být skřet, ale je podezřele tichý a nehybný. Kolem stojí zubící se celý tým červených – Bob, Prudence a Marthy. Mimo těchto tří jsou tam i oba kentauři Když se sejdete všichni a seskupinkujete po týmech, Osiris, stojící hned vedle začne mluvit: „Dnešní celotáborovou hru vyhrála skupinka červených v obsazení Bob, Prudence a Marthy.“ Jako odpověď se ozve vlažný potlesk. Většinu her vyhrají Áresovci, už to začíná být nudné. „Za vítězství dostanou každý po dvou zlatých drachmách,“ řekne. Ano, to je novinka, kterou loni zavedla Hestie. Na místo samotného vylepšení srubu, či výhod za vítězství, dostávají hráči drachmy, které můžou jakkoliv využít. Potom se Osiris podívá po nových tvářích a uvědomí si, že by to měl raději vysvětlit. „Drachmy jsou platidlo, antického řecka, můžete je uplatnit buď zde v našem obchůdku, některé sruby také poskytují různé služby za drachmy, koupit si výhody do další hry anebo si je můžete šetřit, až se vydáte na výpravu, abyste měli nějaké drobné kapesné. Je to na vás, platí na Olympu, v podsvětí i u různých příšer. Jestli chcete vědět kurz, tak její cena je přibližně jeden americký dolar, či jedno euro. Tady je ale neměníme.“ Potom co domluví, dá Bobovi, Prudence a Marthymu po dvou drachmách. „To není ale vše, odměnu dostanou také ti, kteří se udrželi až do konce hry. Tentokrát po jedné drachmě Tedy: Z týmu Zlatých Amelly, Leslie, a Julie, z týmu stříbrných Chris a Aerith, Z týmu modrých Ahramed a Aiden, z týmu černých Monique, Philip a Theodir a z fialových Candence a Arthur.“ Postupně Vás všechny postupně obejdou oba kentauři. První jde kentauřice a vybírá zbraně a příslušenství, které vám nepatří (co jste nasbírali v lese), za ním jde Osiris a vybírá od vás šátky, od každého si vezme šátek a za něj mu dá drachmu. „To je vše. Můžete se rozejít k vlastní zábavě,“ řekne nakonec Osiris ve znamení, že můžete odejít. Když se podíváte na hodiny, je něco kolem páté hodiny, což znamená, že máte hodinu na uklizení zbroje, případně na to se upravit a odpočinout. V šest hodin bude večeře.

Osud - 14. listopadu 2015 18:51

Pro Gabrielu a Lea 3.7. 18:00-19:00 Ostrůvek poblíž táboru polokrevných Záchranná výprava u konce. A potom šlo vše ráz na ráz, Bonnie uklidňovala Pegase, vy dva jste zaletěli zpátky do táboru, vzali jste obvazy a léčiva, vrátili se na ostrov. Pegas už vypadal mnohem jistěji, potom mu Bonnie zavázala křídlo. Nejtěžší část byla, přimět Pegase, aby zase vyletěl, aby se vrátil zpátky do táboru. Nakonec se ale povedlo. Bonnie letěla jako první, poté pegas a z každé strany mu jeden z vás dělal podporu. Nakonec to dokázal přeletět a vy jste se konečně vrátili do táboru. Měli jste tak akorát čas se umýt, převléknout či chvilku odpočinout a nastane čas večeře.

Osud - 14. listopadu 2015 18:52

Pro Cleo a Franka 3.7. 18:00-19:00 TP: U stájí Hodina jezdectví Nakonec celé odpoledne dopadlo tak, že vás na koni učila jezdit Zoe. Nejdřív vám vysvětlila základy jezdectví, potom vás naučila nasedat a chvíli jste jezdili, nejdříve s ní vedle koně a nakonec i sami. Koně byli dobře vybraní a vy jste byli schopní a tak ani jeden z vás neměl problém. Najednou se Zoe podívala na hodinky a zkonstatovala, že je čas končit a tak jste koně zase odstrojili, ustájili a akorát se ozval gong na oběd.

Osud - 14. listopadu 2015 18:54

Pro Všechny 3.7. 19:00 TP: Jídelna Večeře Ať už děláte cokoliv, najednou zazněl gong. Není to sice úplně gong, ale velmi silné zvonění zvonu, tak aby bylo slyšet po celém táboře. Ale říká se tomu gong. Znamená to, že je čas večeře, všichni byste se měli hned dostavit. Večeří se společně v jídelně. Uprostřed jídelny je ohniště na obětiny, jinak jídelna vypadá docela obyčejně. Stoly nejsou rozděleny dle srubů, naopak, je zde spoustu malých stolků, u kterých lze sedět po 4. U vchodu si každý vezmete tác a dojdete si k okénku (aneb táborová klasika), leč zde je výběr ze dvou jídel. Jedno jsou klasické lasagne a druhé pečené kuře s bramborami. Směle do jídla.

Aerith Winter - 14. listopadu 2015 19:21

Konec hry, večeře Rozezněla se trumpeta, což ohlašovalo konec hry. Jen jsem si povzdechla, usmála se a pak pomalu slezla ze stromu. "No jo, tak možná příště vyhrajeme. Ale byla to zábava a já se docela i protáhla." Konstatovala jsem. Je pravda, že k boji jako tady jsem se docela dlouho nedostala a tak to pro mě byla příjemná změna. Momentálně jsem se i zamyslela nad tím, co asi Cleo celý den dělala a jestli už se trochu uklidnila. Budu za ní muset pak zajít. Odevzdala jsem všechny vci, které jsem cestou sebrala a nechala si jen své zbraně, s kterými jsem přišla. Nakonec jsem odevzdala i šátek a vzala si od kentaura onen drachm. Jen jsem si ho zvláštně prohlédla a nakonec ho strčila do kapsy. "No nic, já se půjdu osprchovat a pak na jídlo. Docela mi vyhládlo." Otočila jsem se na svého společníka a kamaráda Chrise. "Sejdeme se u večeře, ne?" Drcla jsem do něj ramenem a pak se dala na odchod směrem ke svému srubu. V jídelně Dosušovala jsem si vlasy, když se rozezněl gong. Rychle jsem si je ještě mokré spletla do copu a pak vyrazila směrem k jídelně. Už se tu shromažďovali lidi. Několik jich i vešlo dovnitř. Já jsem stála ještě u vchodu a vyhlížela, jestli neuvidím Cleo a nebo Chrise. Nechce se mi jít dovnitř samotné, když jsem tu tak dlouho nebyla. Připadám si tu sama jako nová a trochu i Cleo chápu.

Evelyn Cassandra Svensson - 14. listopadu 2015 21:34

Večeře Po té co zazněl gong, jsem se vypravila do jídelny. Jako vždy jsem si vzala tác a šla si vybrat jídlo. Dneska vařili mé oblíbené jídla takže jsem se chvíli rozhodovala co si vybrat. Nakonec jsem se rozhodla pro klasické lasagne. Přešla jsem k ohni pro obětiny. "Pro Apóllona" řekla jsem potichu a pak jsem se nesměle podívala na stoly. Nevěděla jsem kam si mám sednout. Povzdechla jsem si a snažila jsem se najít nějaký prázdný stůl. Zatím se mi too nedařilo.

Leonard Silver - 15. listopadu 2015 11:02

Zdárná záchrana a večeře Pegase se mi bohužel uklidnit nepodařilo. Ale kdyby byl ze železa, to by mi líbal ruce. Ušklíbl jsem se a sledoval jak si vede Bonnie. Je jasné že jí to jde mnohem lépe. Když řekne že je třeb obstarat nějaké věci, tak kývnu a v rychlosti zaletím do tábora, kde seženu něco co by se dalo použít jako "dlaha", ostatní věci nechám na Gabriele. Chvíli trvalo než se Bonnie podařilo Pegase úplně zklidnit a přimět znovu vzlétnout, ale nakonec vše dobře dopadlo. Pegase na kterém jsem letěl sem dal zpět do stájí, stejně tak svého koně. Vzal jsem si helmici, štít a podíval se na Gabrielu. "Teda, to bylo co?" Ušklíbnu se a udělám krok ke dveřím ze stáje. "Trochu si teď půjdu dáchnout. Ten náš tréning se mi docela líbil, takže pokud někdy budeš mít zase chuť, tak se klidně ozvy". Mrknu na ni a zamířím do našeho srubu. Uklidím svou helmici i zbroj, svléknu se a dám si pořádně studenou sprchu, chci ze sebe smýt všechen pot a špínu. Po sprše si obléknu bílé tričko, černou koženou bundu a obyčejné kalhoty. Lehnu na svojí postel a chvíli jen tak odpočívám a kecám s ostatníma kteří už přišly. Netrvá dlouho a ozve se gong. Hej, večeře... Konečně, nějakej dlabanec by bodnul. Vyskočím z postele, v rychlosti se upravím a zamířím přímo do jídelny. Je tu ještě docela prázdno, to je dobře. Rozhlédnu se a spokojeně se usměji. Je fajn být zase doma. Vezmu si tác a dojdu až k okénku, ale koho to najednou nevidím? Moje malá sestřička, se kterou jsem dneska ještě neměl šanci mluvit stojí u vchodu a vypadá to že na něco čeká. Pousměji se a tác položím na nejbližší stolek. Potichu se zezadu přikradu k Aerith a dám ji dlaně zpředu před oči. "Hádej kdo je?" Ušklíbnu se a asi po pěti vteřinách dám ruce raději pryč a udělám krok zpět. "No jo, bratříček se ti vrátil. To bude radosti co?" Pobaveně na Aerith mrknu a začnu si ji prohlížet. Vypadá stejně jako když jsem odjížděl. "Tak co, jak sis vedla když jsem tu nebyl? Doufám že jsi mi nedělala ostudu..."

Leslie Moore - 15. listopadu 2015 16:27

Ven z lesa Tak tohle se nepovedlo, pomyslím si, když mi květ "vybuchne" v ruce. Jak se rozkašlu, málem si useknu ruku vlastním mečem, ale stihnu se zastavit a radši ho opatrně svěsím, abych poslepu nezabila některou z holek. Pak se opatrně zkusím vymanévrovat ven z mlhy, čili jdu pořád rovně, a doufám že do ničeho nevrazím. Samozřejmě, že párkrát vrazím do stromu, ale nakonec se dostanu do míst, kde už se pyl nevznáší, a rozhlédnu se po holkách. Když se sejdeme všechny, zamíříme směrem, kterým tušíme krabici se skřetem. "Trubka znamená konec hry," vysvětluju Julii. "Ještě se mi nezdá, že by bylo tak pozdě, takže někomu se asi podařilo chytit tu potvůrku." Když se dostaneme ven a dozvíme se, že vyhráli Áresovci, zašklebím se. No, aspoň ta cena útěchy. Po převzetí drachmy se usměju na holky. "No nic, dámy, když mě omluvíte, tak já se půjdu zbavit brnění a provokovat Zoe. Možná že jí tu sponku nakonec i vrátím. Když hezky poprosí..." rozesměju se nakonec a odběhnu směrem ke zbrojnici. Nakonec se k tomu ale nedostanu, protože sotva vyjdu ze zbrojnice a chci ji začít hledat, už zazní gong oznamující večeři. Tak teda nevrátím... pomyslím si a zamířím k jídelnímu pavilonu. zahlédnu Aerith a Lea, k těm se mi zrovna moc nechce - Leo je fajn, i když už jsem ho docela dlouho neviděla, ale Aerith mě zrovna dvakrát v lásce nemá. Pak je tam Chris, ale ten je nudnej... Nakonec jsem se rozhodla si sednout sama a počkat, jestli se někdo přidá. Amelly s Julií by se taky měly dřív nebo později objevit, tak třeba zase skončí u mě...

Cleo McMillan - 15. listopadu 2015 20:19

Večeře Z hodiny s Bonnie se nakonec na celé odpoledne stala hodina se Zoe. Oběma nám vysvětlila základy ježdění, pak nás naučila nasedat a pak jsme se i projeli. Divila jsem se tomu, že mi to jde. První nás při jízdě doprovázela Zoe a pak už jsme jeli sami. Bylo to opravdu krásně strávené odpoledne a poprvé za tenhle den jsem se cítila tak nějak, normálně. Po pár hodinách se Zoe podívala na hodinky a zkonstatovala, že už je asi čas končit. Sesedli jsme z koní a přešli jsme do stájí, abychom je odstrojili. Pak zazněl gong. Nevěděla jsem, o co jde, ale Zoe se někam vydala a tak jsem šla v podstatě za ní. Došli jsme až k jídelně, jak jsem odhadla, a tam už jsem viděla, kolik lidí tu vlastně je. Vzala jsem si tác, po vzoru ostatních a vybrala jsem si kuře a brambory. Uprostřed jídelny bylo obrovské ohniště. Všichni táborníci tam házeli něco ze svého jídla a pak něco řekli. Nerozuměla jsem jim, ale pak jsem tam šla také něco hodit. Přece jen, co kdyby to byla nějaká táborová tradice, kterou nikdo nikdy neporušil a já bych to pak porušila. Pak jsem se šla porozhlédnout po nějakém volném místě. Někde úplně vzadu jsem našla volný stůl, usadila jsem se a pustila se do jídla.

James "Chris" Black - 17. listopadu 2015 11:41

Rutina Aerith a zbytek Než jsme stihli zareagovat nebo udělat cokoli, zazněla trumpeta. Překvapeně jsem se podíval na Aerith, pak pokrčil rameny a slezl ze stromu. Do tábora jdu spěšně. Demon je zraněná a já ji nechal o samotě. Štve mě, že musela do tábora. Nemá to tam ráda a já to vím. Jsme v tom oba. Když jsem zjistil, že můj srub vyhrál, ani jsem se neobtěžoval tleskat. Nemám je rád do jednoho. Pořád se nedovedu smířit s tím, že jsem jeden z nich. Nemůžu být. Odevzdal jsem šátek a vzal si drachmu. Strčil jsem ji do kapsy. ničemu mi není, nepotřebuji vysílání po Iris. Už nemám komu bych volal. Poplácal jsem Aerith po rameni, poděkoval jí a vydal se za Demon. Strávil jsem u ní jen chvíli, za což se proklínám. Nevypadala tak děsně, jako bezprostředně po zranění, ale pořád to není nic moc. Poté mne povinnost dovedla na ošetřovnu. Tam jsem strávil zbytek dne ošetřováním těch, kteří neměli takové štěstí jako já. Jestli mne neunavila hra, tak tohle určitě ano. Byl jsem rád, že jsem si mohl večer dát krátkou přestávku na večeři. Vlastně jsem celý den pořádně nic nejedl. S kručícím žaludkem jsem se ani nevím jak dostal do jídelny. U jejích vchodu jsem se srazil s Aerith. "Copak? Bojíš se jídla, neohrožená válečnice?" Zazubil jsem se na ni. Celkem ji chápu, dlouho tu nebyla. Chyběla mi. Vlastně mí jediní přátelé tu jsou zvířata. A ona. Chudinka.

Amelly Brown - 17. listopadu 2015 12:03

Ukončení hry, večeře Julie, trochu Leslie Konečně se vymotám z kouře, když v tom zazní trubka. Do háje, tohle nevyšlo. Pomyslím si podrážděně a obcházím pomalu se rozplývající kouř a vracím se k holkám. Když se dostaneme ven, okamžitě si všimnu, jak jinak, áresovců. Zase oni... A ten skřet byl už náš! "Až zjistím kdo byl v tom křoví tak se postarám aby se nedožil dalšího rána." Pronesu nasupeně, ale potom se usměju. Možná trochu nuceně protože jsem dost unavená, ale až na ten závěr to nebyl takový propadák. Když Osiris oznámí vítězný tým, vzdorovitě stojím se založenýma rukama. Náladu mi zvýší až drachma, které dostaneme na konci. Alespoň něco. Leslie se od nás odpojí a já rychle zhodnotím svůj stav. Jsem v ne moc praktickém oblečení, zpocená a celkově si vůbec nepřipadám dobře. Vím že tohle je problém Afrodiťanů, ale já to snad až tak nehrotím. "Navrhuju jít poskládat zbraně a vydat se na večeři." Usměju se na Julii. Snad to nějak psychicky dává, člověk se dozví že je polobůh a hned na to ho šoupnou do lesa ať nahání hnusnou zelenou potvoru. (Pokud Julie souhlasí, vydáme se ke zbrojovně.)

Julie Tarner - 18. listopadu 2015 07:54

konec hry Amelly a lehce Leslie Povedlo se mi vymotat, jenže... Když jsem se dostala z kouře, zjistila jsem, že jsem sama. Asi jsem se v tom kouři nějak otočila... napadne mě a tak se pozorně rozhlížím, zda někde kolem nezahlédnu aspoň někoho. Okamžitě mě napadá, že kdyby mě tu nechali, tak se asi ani nedostanu ven z lesa. Uleví se mi tak, když nakonec zahlédnu Amelly, která obchází mlhovinu. Okamžitě jdu s úlevou za ní a naštěstí, trubka ukončující hru nás volá zpět do tábora. Jakmile vyjdeme z lesa, všímám si, jak moc jsem špinavá. Příšerné pomyslím si. Hlína nalepená do potu a završena hnusem z toho skřeta. Prostě velký hnus. Odevzdávám šátek a beru si jakousi minci. Jenže to považuji v tu chvíli za nedůležité – vždyť jsem od nějakého smradlavého hnusu! Z mé lehce zhrozené nálady mě zachrání Amelly a gong. Amellyin úsměv mě trochu uklidní a návrh večeře mě povzbudí. „Možná bych se měla raději dojít umýt a převléknout...“ zapřemýšlím nahlas nepříliš jistě. Protože mám strašnou chuť se jít najíst. „A nebo to udělám až po jídle.“ rozhodnu se sama během krátké chvilky. Většinu skřeta chytilo kožené brnění, do kterého mě na začátku holky navlékly, tudíž tričko nebude tak katastrofální. uklidňuji se. „Tak pojďme“ přijímám návrh Amelly a všímám si, že Leslie je už pryč.

Aerith Winter - 21. listopadu 2015 10:47

Jídelna Hlavně Leonard, Chris, případně zbytek Stála jsme vedle vchodu do jídelny a kolem mně proudil dav lidí dovnitř i ven. Cleo prošla, aniž by si mě všimla. Jen jsem se nad tím pousmála. Neměla jsem jí to za zlé, přeci jen, musela mít hodně náročný den a v hlavě jí určitě víří hned několik myšlenek. Chudák, vůbec jí to nezávidím. Pak mi ale na oči někdo položil ruce. Ten hlas jsem moc dobře znala, i když jsem ho tak dlouho neslyšela. "Ah, ahoj Leo." Oslovila jsem svého bratra a otočila se k němu čelem. "Jak jsem ti mohla dělat ostudu, když jsem se vrátila teprve dnes?" Zasměju se pobaveně a prohlídnu si ho. "Navíc, já našemu rodu nikdy nedělám ostudu." Podotkla jsem a pak se v dálce objevil Chris, který k nám mířil. Můj úsměv na tváři se ještě rozšířil. "No jo, jídlo obživne a sežere mně, místo já jeho. A co potom? Celý den zkaženej." Podotkla jsem a prohlédla si ho od hlavy až k patě. Vypadal unaveně, asi byl vypomáhat v lékařáku.

Leonard Silver - 21. listopadu 2015 14:12

Jídelna Aerith, Chris "Tys byla taky pryč jo? No jo vlastně... Já se vrátil před pár hodinama a přivedl sem s sebou další nevlastní sestřičku. Určitě si s ní taky užiješ". Ušklíbnu se, lehce do Aerith šťouchnu loktem a začnu se rozhlížet zda někde poblíž neuvidím Alessandru. Zajímalo by mně zda už se tu zabydlela a zda ji někdo "přivítal". Najednou se však u nás objeví Chris od Áresovců. Pobaveně se při těch jejich poznámkách pousměji a podám mu ruku na pozdrav. "Čau. Tak co, jaký to tu bylo, všechno při starým?" Zeptám se. Vím že Chris je sice z Áresova srubu, ale já proti němu nic nemám. Konec konců jsem se dneska bavil i s Gabrielou. Vyčkám na odpověď a pak kouknu na sestřičku i na Chrise. "Tak co, nepůjdem si sednout? Pokud teda nevadí že bych se k vám takhle vetřel..."

James "Chris" Black - 21. listopadu 2015 15:06

Jídelna Aerith, Leo "Od toho tu máš brášku, ne? Bude tě chránit před kuřaty nedovařenými tak, že vstanou z talíře a pokusí se tě udusit." Zasmál jsem se a opřel o zeď. Bolí mě záda. Otočil jsem se víc na Lea. "Jistě. Mí sourozenci mi dělají ze života peklo, všichni mi pořád říkají Brejlák hned poté, co jim hojím rány." Už mi to přijde jen vtipné, nijak mě to nevzrušuje. "Jistě, pojďme. Už umírám hlady." Vydal jsem se směrem ke zdroji vůně. Snědl bych i kopyto kentaura, kdyby bylo pečené.

Ahramed Delgado - 22. listopadu 2015 22:54

Les -> Jídelna Cleo Překvapeně kouknu na kouř, který se začne šířit mezi holkami a dojde mi, že to rozhodně nebylo v plánu. Ani našem ani jejich. Než se vůbec stačím rozhodnout, jestli se aspoň snažit držet našeho plánu, zazní trumpeta. Boj je u konce. Když se s Aidenem dostaneme z lesa, najdeme tam už skoro všechny, včetně týmu rudochů a holek ve zlatém. Proslov ani nevnímám, jen se pak na kentaurku-vybíračku usměji a zamávám svým šťastným klackem. Pak, o šátek lehčí a o drachmu bohatší, se vydám na ošetřovnu, aby mi tu ruku aspoň vyčistili, když už si na ni pořádně nevidím. Pak se se zastávkou ve srubu (jen si odložím svůj klacek) vydám do jídelny. V jídelně vyfasuji kuře a do ohně sklepnu všechny brambory. Stejně je nemám ráda. „Pro tebe Arési, díky za ten klacek,“ zamumlám pro sebe a zazubím se. Tátovi obětuji něco lepšího až u snídaně. Rozhlédnu se po jídelně a až úplně vzadu zahlédnu jednu dívku (Cleo), jak sedí úplně sama. S širokým úsměvem se k ní vydám, je asi nová, ještě jsem ji tu nepotkala. „Ahoj, máš tady volno? Jsem Ahramed, ze srubu ožralů,“ pomalu ani nepočkám na odpověď a už si sednu a podám jí ruku.

Alyssa Wonder - 22. listopadu 2015 23:08

Přichází večer Když se ozve zvuk který znamená konec hry tak uvažuji co mám udělat. Vrátit se do našeho srubu a posmívat se Claire že se nechala tak brzo vyřadit?Nebo zůstat zde a posmívat se Susan dokud se nenaštve a nevyhodí mně?Nebo zajít za Alessandrou a studovat její zabydlení zde a přitom se jí posmívat a urážet jí? Zahrabu nohama a pak se rozhodnu že se přidám k ostatním u lesa protože chci zpátky svůj meč. A taky svou zbroj.A propisku pokud jí ovšem Aiden nepoužil jako anální kolík v tom případě bych jí zpátky nechtěla. První se vrátím do svého srubu,obuji se a vyrazím směrem k lesu.Protože je skřet v bedně obstaral to zřejmě Marthy neboť Bob a Prudence mají ze slova jemný vyrážku jako všichni Áresovi potomci.Dostat tam toho skřeta nezraněného pro ně musel být obtížný úkol,ale obtížný úkol pro ně musel být i toho skřeta nezabít. „Nuda!Hoďte tam jiný kanál!“zakřičím do potlesku a zahvízdám a samozřejmě si přitom dám pozor aby mně Bob ani Prudence neviděli.Následuje proslov pro nováčky potom si vyzvednu zbroj i svůj meč a zbroj odnesu do našeho srubu na její místo. „Tak to by bylo.A ty by ses měl zmenšit.Jako Maxův penis potom co ho Ahramed kopla.“ Poslední slova věnuji svému meči který se zmenší na dýku,vytřu si slzy z očí a pak jí zasunu do vnitřní kapsy kalhot. „To bylo dobré.Tenhle vtip musím říct patřičným osobám jistě z toho budou mít ten pravý požitek.“ Ale nejdřív se rozhodnu vydat posmívat a urážet Alessandru.Jistě už šla do Afrodítina srubu,ale když ještě není oficiálně její dcera jistě jí vyhodí.To musím vidět,ale mezitím už přišel čas večeře.V jídelně narazím na Chrise a na dva Hefaistovy potomky podle barvy kůže.Leo a nějaká dívka,ale s Leem chci mluvit když tu není Max. „Ahoj,tak jak se máte a jak se má Max?“oslovím Lea když k němu dorazím a pak pokračuji. „Měl by si na to dávat led a příště si dávat pozor.Přece jen když ho porazí potomek Dionýsa navíc tím nejvíc ponižujícím způsobem je to na pováženou.“ Já vím pořádně jsem zašťourala do vosího hnízda,ale posmívání a ponižovaní patří k zábavě pokud se ve hře neudržím až do konce.

Alessandra De´Lacroix - 22. listopadu 2015 23:16

Jakub Keď vidím, ako sa počas obliekania otočil, iba sa pousmejem. Ale no tak, hádam sa nehanbíš viac ako ja. Ty si z nás dvoch ten oblečený. Rýpnem si ľahkým tónom, ale dokončím prezliekania raz dva. Hermésovci. To by dávalo zmysel. Okej, ešte dnes pôjdem navštíviť Hermésovský zrub. Snáď tam trafím. Iba prikyvujem na možnosti, ktoré mi dávaš. O zodratie z kože sa nebojím. Rada odmením ľudí, ktorí pre mňa niečo spravia. Mrknem. Ďalšie slová ale vytvoria medzi mojim upraveným obočím malú vrásku. Preprať v ruke? A práčka...myslí ako tie verejné práčky, kam chodia ľudia z panelákov kde na to nemajú ľudí? Kriste... okej. U Hermésovcov musím zariadiť aj to, aby vymysleli nejakú...poštu ktorou si budem môcť posielať domov špinaví veci a sem čisté. Potrebujem vyprať len teraz, tieto jediné veci, lebo su mokré, aby nezatuchli. Sušenie budem riešiť keď sa doperú Preglgnem a prenikavo sa mu zahľadím do očí. Nahodím stratený šteniatkovský výraz a trochu mi poklesnú plecia. Umh... ešte som nikdy....neprala. Začnem neisto, robím medzi slovami medzery a pritom skloním hlavu, sklopím zrak a zarýpem sa veĺmi jemne špičkou topánky v zemi. Magneticky zelené oči potom znova zdvihnem hore. Ukážeš mi ako sa to robí? Mojim hlasom by sa dal med natierať. No tak, pozri aká som stratená v týchto veciach. Bezmocná. Pomôž.

Osud - 23. listopadu 2015 18:14

Pro Alessandru Školení Alessandry, aneb já tu nejsem proto, abych pral tvé spodky Jakub "Já ne, bohužel mám ještě něco na práci," odpoví ti Jakub. Je v táboře už nějakou dobu a tak je pravděpodobně odolnější vůči tvé magii, nebo jak ty myslíš magnetickému pohledu. "Ale řeknu ti, kdo ti pomůže," dodá, přičemž si povzdychne. Potom popojde kus cesty s tebou, až máte výhled na sruby. "Vidíš támhle ten růžový srub? To je srub Afroditovců, ti ti určitě ukážou jak se to dělá," řekne, přičemž ukáže na jeden z řady srubů. Je na něm vidět, že už by rád šel po svých, hlavně, když kolem projde Gabriela, která míří k aréně. Otočí se na ní a zamává jí, asi s ní chce mluvit. Pokud opravdu půjdeš pro pomoc k afroditovcům a zaklepeš na jejich dveře. Otevře ti kluk přibližně ve tvém věku a je krásný... opravdu krásný, takovým tím hezounským způsobem.

Cleo McMillan - 23. listopadu 2015 19:22

Jídelna Ahramed Seděla jsem na večeři sama, ale to se brzy změnilo. Přišla ke mně jedna dívka, představila se jako Ahramed. "Ahoj, já jsem Cleo. Jsem tu nová," představila jsem se jí s úsměvem. Ahramed se posadila a natáhla ke mně ruku. Stiskla jsem ji. "Ze srubu ožralů? To bude Dionýsos, že?" ujistila jsem se. Nemám sice velké znalosti, ale několik bohů znám a Dionýsos je zrovna jeden z mála, které si pamatuju. Stále jsem se usmívala. "Tak, jak dlouho tady jsi? V táboře?" zeptala jsem se jí. Asi bych se mohla poptat na pár rad ohledně toho házení jídla do ohně. "A proč se vlastně hází jídlo toho velkého ohně?" pokračovala jsem s otázkami a pokynula jsem doprostřed jídelny. Docela by mě to zajímalo. Pokračovala jsem v jídle a čekala jsem, než Ahramed odpoví.

Alessandra De´Lacroix - 29. listopadu 2015 11:07

Jakub, zrub Afroditovcov On mi odmietol pomôcť? Prekvapene zamrkám očami. U osôb mužského pohlavia sa mi to nestávalo zrovna často. Sem tam áno, ale vždy, naozaj zakaždým ma to prekvapilo. S mierne šokovaným výrazom preto na jeho ponuku, že mi aspoň ukáže kto mi pomôže, zvládnem iba prikývnuť a vykráčam aj so všetkými svojimi vecami za ním. A úplne bez zábavahania...on....počkať, čo, Afroditovci? Oooch áno, pôjdem sa pozrieť medzi civilizovaných ľudí! Znova sa začnem sústrediť, keď mi ukáže ružový zrub. No...aspoň uvidím aj svojich. Budú mi rozumieť, máme predsa spoločného rodiča. Potichu zahmkám a okamžite sa tam rozídem. Tak sa zatiaľ maj. Poviem ešte cez plece, už napoly nevnímajúc jeho prítomnosť. Aby takto priamočiaro odmietol moju žiadosť... bude to tvrdá hlava. Najskôr hľadám kdesi pri dverách zvonček, ale nakoniec sa musím uspokojiť s tým, že natiahnem ruku a zaklopem. Nemusím ani príliš dlho čakať, a otvorí mi chlapec. Och, toto je moja krvná skupina. Konečne niekto, na koho sa tu dá s radosťou pozerať. Hlesnem s úľavou a na perách sa mi objaví úsmev. Som Alessandra. Budem tu bývať, raz. Ale k veci... Zdvihnem mokrú kôpku vecí, ktoré držím v ruke, vyššie. ...Vraj tu máte práčku.

Osud - 30. listopadu 2015 19:29

Pro Alessandru 3. 7. 2014 – 19:00 h TP – Srub afroditovců Jak je důležité býti Afroditovcem Phillip Kluk se usměje, očividně ho lichotka potěší, poté tě vezme za ruku, řekne: „Já se jmenuji Phillip, rád tě poznávám Alessandro.“ Políbí tě na hřbet ruky. Bud se velmi snaží, anebo opravdu umí dívce zaimponovat, hlavně takové jako jsi ty. Když se zeptáš na praní, trochu zvážní a potom odpoví: „Ano, pračku tu máme a každý kdo chce, si k nám může přijít vyprat, ale stojí to jednu drachmu.“ Než stihneš zareagovat, zazní gong kvůli večeři, ty nevíš, co to znamená, ale Phillip ano, jeho tvář se totiž okamžitě změní. „Ale teď je čas na večeři, můžeš svoje oblečení přinést potom,“ odpoví ti, otočí s do srubu a zavolá: „Pojd Rachel.“ Ze srubu se vynoří dívka, blondýnka (foto v HP), je hezká ale na Afroditovce ne dostatečně, to hned poznáš. Phillip ji chytne za ruku, zamkne srub a spolu se vydají k jídelně. Cestou ti ještě řekne: „Taky bys měla jít, teda pokud se chceš najíst, jídlo se později nevydává.“ Dál už se o tebe nestará, zajímá se jen o Rachel.

Osud - 30. listopadu 2015 19:30

Pro Všechny 3. 7. 2014 – 19-20 h TP – Jídelna Co se děje při jídle Tak jste se nakonec všichni (Už i Alessandra) dostavili k jídlu, vybrali si jeden z chodů. Někdo z vás obětoval rodiči, někdo se zatím jen divil, co se to děje. Nakonec jste se nějak i usadili ke stolům (které jsou po 4 připomínám), a nakonec je i jedno jak, rozdělení podle srubů tu evidentně nefunguje. Dáte se do jídla, pokud se přitom stíháte rozhlížet kolem, můžete si všimnout, že jeden stůl obsadila Hestia s oběma kentaury a jedním starším satyrem. U stolu po její pravici sedí instruktoři, tedy Jakub, Bonnie a Gabriela, která se patrně mezi ně lehce začlenila. Ostatn táborníci už se také dostavili, je vás plná jídelna. Najednou hestia vstane a zacinká příborem o skleničku, asi chce říct něco důležité. „Zdravím všechny, se kterými jsem se dnes ještě neviděla. Chtěla bych tu přivítat hlavně několik nováčků, kteří dnes dorazili a také staré tváře, které se s nimi vrátili. A právě proto pro vás mám dnes dvě novinky. První z nich je myslím si příjemná, ráda bych všechny pozvala k večernímu táboráku, který bude probíhat po večeři za velkým domem, u hranic. Z druhé informace snad budete mít radost. Jelikož se dnes vrátilo hodně táborníků, zítra ráno bude probíhat souboj o vedení srubů, může se jej zůčastnit každý kdo bude chtít. Zapisovat se až do zítřejší snídaně můžete na papír na stromě, kde jsou vývěsky a program. Už je tam na to připravený papír. To je všechn, co jsem Vám chtěla říct, těším se na vás u táboráku i při zítřejším souboji, a ted přeji dobrou chut. „ Hestia domluví a usadí se a vy se můžete klidně dát do jídla. MH: Co ses týká zapisování, kdo se chce utkat, toho skutečně prosím o zapsání se, jinak se soutěže zúčastnit nemůžete.

Ahramed Delgado - 01. prosince 2015 21:17

Jídelna Cleo „Jo, to jde poznat, řekli ti aspoň co a jak?“ Pozvednu jedno obočí, když si k ní sednu. „U toho ohně jsi vypadala trochu bezradně,“ mrknu na ni, sice jsem ji tam sotva zahlédla, ale i to se počítá. „To je tatík, moc se nestará, ale lepší než máti,“ pokrčím rameny, sice si uvědomuji, že tohle bych asi neměla hned říkat, ale asi zbytkáč. „Od koho jsi vlastně ty? Víš to vůbec?“ „V táboře? Nějaký pátek to už bude, zhruba rok. Ale potřebovala jsem tu být dřív, oni doktoři snům nevěří.“ Usměji se a nechám ji ať si to nějak přebere. Vlastně ani nevím, proč jí to říkám, ale na to si musí u mne zvyknout. „Oběť bohům, většinou svému rodiči. Zrovna dneska jsem obětovala Áresovi. Měli jsme bojovku a vydržela jsem až do konce. Dokonce se mi podařilo zpacifikovat dva táborníky, jsem si jistá, že je potkáš.“ Zaculím se a pustím se znova do jídla. Během chvíle se zvedne Hestia a sjedná si ticho. V hlavě mi vybouchne stovka malých zvonečků jak zacinká o skleničku. Jen ona umí takhle podráždit začínající kocovinu. Poslouchám bez většího zájmu, jen na konci mrknu na Cleo. „Jdeš pak k táboráku? A co říkáš na to vedení? Měla bych do toho jít?“ Zazubím se, až je jasné, že tohle rozhodně nemyslím vážně.

Alyssa Wonder - 04. prosince 2015 23:02

V jídelně Počkám co na to Leo nebo ta dívka řeknou a potom pokračuji dál do jídelny kde si vyberu kuře a do obětního ohně přihodím několik brambor.Rozhlédnu se ke komu bych si sedla a pak si všimnu Ahramed.Mohla bych se jí zeptat jak to později dopadlo a tak se vydám k jejímu stolu. Jsem ráda že si mým mečem neublížila protože jsem měla jisté obavy. „Ahoj vidím že to dopadlo dobře a že sis s mým mečem neublížila.Měla jsem jisté obavy.“ Zjistila jsem že některé Dionýsovy děti a hlavně Ahramed mají podivné štěstí.Je to dar jejích otce?Podobně jako to funguje u mně a Aidena?No tohle teď není uzel který bych měla rozetnout a tak se nakonec posadím k Ahramed a té druhé dívce která tu taky sedí. Nejspíš další nováček,vida našla jsem někoho kdo za mně uklidí ten nepořádek v Hermesově srubu.Voda jistě vyschla,ale ta matrace se sama nevysuší. „Ahoj já jsem Alyssa a ty bude nejspíš nová.“oslovím tu blondýnku která uvidí štíhlou dívku nižší postavy s dlouhými blond vlasy které jí spadají až na záda a vypadá to jako by zářili vlastním světlem.Má tmavěmodré oči s pronikavým pohledem a i když působí křehkým dojmem z její postavy vyzařuje skrytá síla.Na sobě má bleděmodrou blůzu s krátkým rukávem,fialové kalhoty a sandály.Pustím se do jídla,ale to se už ujme slova Hestia i když její snaha upoutat pozornost musí být něco pro Ahramed. „Myslím si že by jsi do toho měla rozhodně jít viděla jsi Legendu o opilém mnichovi?“odpovím po Hestiině proslovu Ahramed na její otázku taky napůl žertem než zvážním. „Ale já budu muset pokud to vyhraje Claire nebude to dobré.“

Leslie Moore - 06. prosince 2015 20:46

Jídelna Hestiino oznámení o soubojích o vedení srubů mě láká. Jsem rozhodně jedna z nejlepších obchodnic i zlodějek našeho srubu, takže aspoň reprezentaci otce zvládnu. Jestli jsem materiál na vůdce? Co já vím. Ale myslím, že to zkusím. Nikdo se ke mně nemá, tak se zvednu, seberu porci lasagní, obětuju otci, aby se mi objevili noví zákazníci, a rozhlédnu se po pavilonu. Zahlédnu Ahramed, kterou mám ráda, je přesně ten správný typ blázna, a Alyssu, která umí být i nesnesitelná, ale sledovat ji je legrace. Taky s nimi sedí nějaká blondýnka, kterou neznám, a moje instinkty mi radí, že čím dřív ji poznám, tím spíš půjde za mnou, až bude něco potřebovat. Takže zamířím k jejich stolu. "Ahoj, dámy!" pozdravím, když k nim dojdu. "Nevadí, když si sednu k vám? Dneska jsem nějak neoblíbená," ušklíbnu se a kývnu k ostatním zformovaným skupinkám. "Mimochodem, já jsem Leslie," kývnu na blondýnku (Cleo). "Dcera Hermova."

James "Chris" Black - 07. prosince 2015 20:53

Jídelna Ať s doprovodem či bez něj, vydal jsem se pro jídlo a něco seškrábl do ohně. "Pro bohy." Zamumlal jsem. Když jsem byl menší, každý den jsem obětoval jinému bohu. Časem jsem zjistil, že je to k ničemu. Stejně mi nikdy žádný neodpověděl. Asi mě ani božstvo nemá rádo. Nedivil bych se. Někdy je ta samota vážně otravná. S povzdechem jsem usedl k jídlu. Je divné, že po několika letech, co tu jsem o mě nikdo nic neví, ani ti nejzákladnější věci. Většina ani netuší nic o mém jménu. Ani o rodičích. Popojíždím vidličkou po talíři a jako buldozer odstraňuji z cesty kousky jídla. Jsem jako malé dítě. Na půl ucha přitom poslouchám proslov táborové vedoucí. Pro mě to není zajímavá informace. Jen další táborníci se sníženým egem na ošetřovně, rostoucí sebejistota, předhánění, feromony, hormony a jiné omamné látky letící vzduchem. "To zase bude." Nejsem nijak nadšený. Vlastně z ničeho tady nejsem nadšený. K čemu to je? Nudím se, můj život utíká plyne, než jako každý život "hrdiny" podlehne pomalé a bolestivé smrti, ač se tomu osobně snažím vyhnout. Možná trpím ponorkovou nemocí nebo syndromem vyhoření. Znechuceně jsem pohlédl na svůj talíř. Už ani nemám hlad.

Amelly Brown - 10. prosince 2015 18:45

Jídelna Julie (asi??) Ve zbrojírně jsem zanechala všechno co jsem si vypůjčila a zamířím na večeři. Už se nemůžu dočkat, jak se procházím po táboře, konečně mám pocit že jsem zase doma. Hned po jídle musím zajít za Vivanou, tolik mi chyběla. Tyhle skutečnosti mě donutí se spokojeně usmívat a během cesty do jídelny se stihnu se spoustou lidí pozdravit a pozjišťovat co je nového. Popadnu obrovskou porci jednoho z mých oblíbených jídel - lasange, a cestou ke stolu shrnu část do ohně. "Pro Apolla. Dík že jsem tu šílenou misi přežila." Beztak je mu to úpně jedno, ale zvyk je zvyk. Pak si všimnu volného stolu, okamžitě ho obsadím a pustím se do jídla. Za chvíli vstane Hestia a vyhlásí souboj o vůdcovství. Páni, sotva jsem přišla hned se děje tolik věcí. Nemám moc velkou potřebu vést srub, ale určitě se půjdu podívat kdo se zapsal. Po jejím proslovu se zadívám na Julii. Jej, nesnáším vysvětlování. "Ehm... Asi sis už všimla že se to tu dělí podle toho kdo je tvůj božský rodič. Hlavně teda sruby a prostě příslušnost, je to takové poznávací znamení. ty jsi zatím neurčená, to znamená že se prostě ještě neví čí jsi. Takže zatím budeš bydlet u Hermésovců, potom ti to tam zajdu ukázat." Usměju se a zase se začnu cpát.

Alessandra De´Lacroix - 14. prosince 2015 22:40

Phillip, večera Ono je tu aj niekto so spôsobmi! Potešene si nechám pobozkať ruku. Samozrejme sa nezabudnem jemne začervenať a na chvíľku sklopiť zrak. Nech to celé nejako vyzerá, nie? Výraz sa mi al rýchlo vráti d prekvapeného. Drachmy? znie to tak...arabsky. Wtf sú drachmy? Nezdalo sa mi, že by som niečo také počula od Hestie... alebo to spomínala? Emh, dajú sa meniť z dolárov? Boože, musia tu mať všetko také komplikované? Na čo sa hrajú. Ako môžu mať práčku iba v jednom zrube? Nežijú v stredoveku. Ale nečudujem sa, že práve Afroditovci také niečo vlastnia. Jediný civilizovaný ľudia čo tu budú, určite. Chcem sa spýtať, čo s tými drachmami ale to zaznie gong. Phillip mi vysvetlí, čo to znamená. Nechám ho ísť s blonckou, ktorá vyjde zo zrubu- celkom pekná, aj keď, chúďa, pri ňom vyzerá tak trochu....pobledlo. Poznala som to, aj pri mne tak všetci vyzerali. Asi to máme v sebe. Pozriem sa na mokré veci. Nechcelo sa mi ich teraz nosiť hore dole v ruke, keď z nich dobre že ešte nekvapkalo. Spomeniem si na sušiace šnúry vedľa každej chatky, ktoré spomínala Hestia. Najskôr skontrolujem, ktorým smerom mieri Phillip, aby som sa uistila že si pamätám kde je jedáleň. Nato nájdem šnúry a hodím na ne mokré veci. Nech si ich niekto zoberie keď chce, mne sa s nimi nechcelo už babrať. Mala som to spraviť na začiatku, ušetrila by som si tie behačky. Veď tu mám kopu šiat. A môžem si ich kúpiť sto krát toľko. Keby v kufri nemám všetko, čo som si priniesla, asi by som tu nechala aj ten. Odmietam ho zaniesť do nášho zrubu, kam očividne môže ísť hocikto. Čo ak mi ho tá nevkusná babizňa zase obleje? Mám tam aj elektroniku. Alebo by si ma, mamka, mohla konečne označiť a ukončiť toto moje trápenie medzi Hermésovcami. V každom prípade, kufor beriem so sebou a akonáhle celé toto večerné divadlo skončí, odtiahnem si jedného právoplatného obyvateľa našej chaty a dohodnem sa o tom zásobovaní. A tak si to nakráčam do jedálne s kufrom, ťahajúc ho za sebou, akoby to bola úplne normálna vec. Poobzerám sa a sadnem si buď tam, kde je čo najmenej ľudí, ideálne mám z každej strany voľné miesto, alebo si vyhliadnem niekoho, kto vyzerá, že je to autista, introvert, alebo je v depresii. Nemala som chuť baviť sa s plebsom, a tieto typy sa väčšinou rozhovorom vyhýbali. Nechápala som, prečo nejaké decká hádzali jedlo do ohňa, iba som si nabrala nejaké opečené mäso so zeleninovou oblohou a začala som jesť. Netrvalo dlho, a Hestia nás prerušila. Táborák? To si určite sadnú a spievajú prihlúple pesničky. Aj keď...majú tu aj boha alkoholu alebo niečoho takého, nie? Ktosi by tam mohol priniesť aspoň niečo na povzbudenie. Ale nehovorila že je tam povinné ísť. Možno si pôjdem aspoň chytiť nejakú nezašpinenú posteľ a prestrieť na ňu čosi z môjho kufra, nech neležím na ich plachtách. Hmm...a tam by som mohla počkať na nejakých Hermésovcov, ako som mala v pláne, keď už vedia zohnať všetko. Nad tým bojom o vedúcich som ani nepremýšľala. Nepokladala som sa za člena zrubu, kde som mala spať. Ja som bola Afroditovec, a basta.

Cleo McMillan - 16. prosince 2015 18:48

Jídelna Ahramed, Leslie Pousmála jsem se a zavrtěla jsem hlavou. "Vůbec," odpověděla jsem Ahramed na její otázku. Ano, u toho ohně jsem byla celkem dost bezradná. Při zmínce o mých rodičích jsem maličko posmutněla, ale pak jsem zase nasadila úsměv. "Nemám tušení," odpověděla jsem jí. "Můj otec mi o mé matce nic moc neřekl," řekla jsem. Rok? Páni, to je docela dlouho, nedovedla jsem si představit, že bych tu tak dlouho zůstala. "Aha, oběť bohům." Na to si budu muset zvyknout. Usmála jsem se a pustila jsem se do jídla, ale za chvíli nás všechny přerušila Hestia. Všichni ztichli a ona začala mluvit. Poslouchala jsem ji pozorně a po jejím proslovu jsem se obrátila na Ahramed. "Jo, myslím, že jo," odpověděla jsem jí s úsměvem. Myslela jsem to sarkasticky, ale z malé části jsem to myslela i vážně, byla by to sranda. "K táboráku chci jít určitě, seznámím se s ostatními," řekla jsem a oči mi zářily. Bude skvělý poznat další nové lidi. Za mnou se ozval pozdrav. Otočila jsem se a spatřila jsem krátkovlasou dívku. Představila se jako Leslie. "Já jsem Cleo," představila jsem se jí s širokým úsměvem.

Osud - 16. prosince 2015 19:08

Pro Všechny 3. 7. 2014 – 20h + TP – Jídelna Konec jídla Nějakou dobu už sedíte v jídelně. Ostatní táborníci už také dojídají a začínají se trousit pryč. Po cestě odnáší talíř k vedlejšímu okénku, než je to, kde se jídlo vydávalo. Tam jsou satyrové v zástěře a talíře si od vás berou. (Dnešní služba v kuchyni – jelikož dnes nikdo nic neprovedl.) Když skončí večeře, máte více méně volný program – můžete navštívit ohýnek, jak nabízela Hestia, anebo můžete dělat cokoliv jiného. Co se týče ohýnku, můžete si všimnout, jak někteří táborníci přenášejí dřevo od hranic lesa za Velký dům. U lesa se potuluje i několik Dryád – lesních vil. A za chvíli začne u Velkého domu i plápolat oheň. Dnes má normální žluto-červeno-oranžovou, takovou prostě ohňovou barvu. Někteří táborníci se také došli zapsat na soupisku „boje o vedení srubu“. Pokud se tam někdo z vás vypraví, uvidí tam tato jména: Deméterovci: (nikdo) Aresovci: Bob, Prudence Athénovci: Claire, Marthy Apolonovci: Fiona, Oliver Hefaistovci: Samantha Afroditovci: (nikdo) Hermésovci: Susan Dionýsovci: (nikdo) Ale to je prozatím, jména můžou i přibývat.

Julie Tarner - 17. prosince 2015 11:47

jídelna Amelly Společně jsme došli odložit půjčené věci a já si konečně prohlédla svůj stav. No tohle... Nikdy jsem nebyla úplně posedlá čistotou, ale tohle je už moc. Nikdy bych ven nešla s něčím, co by mělo jedinou skvrnu a teď? Teď mám všude něco. Od skřetího slizu až po hlínu a krev. Většinu chytlo kožené brnění ale i tak mám na tričku a kalhotách dost fleků. To už Amelly táhne k jídelně a mě kvůli hladu nezbývá nic jiného, než ji napodobit. Co kdybych po převlečení už nedostala nic k jídlu. Chvíli váhám co si dát, nakonec volím kuře jako jistotu. Abych neporušila místní zvyk, naberu si dvě stehna a jedno sesunu do ohně. Chce se mi říct něco blbého, ale nakonec jen tiše zaprosím, ať se ke mě někdo přihlásí. Nemám žádný lepší nápad, než si sednout k Amelly. To s ní jsem strávila dost času na to, abych ji považovala za kamarádku. Vždyť se mnou chodila do školy... Při proslovu poslouchám a začínám i trochu uvažovat nad tím, kde budu spát. Naštěstí se nade mnou Amelly slituje a vysvětlí mi to. „Díky.“ poděkuji za slib ukázání mého místa. „Ehh, ty budeš bojovat o srub?“ zeptám se Amelly, aby řeč úplně nestála.

Michel *Miky* Bacque - 17. prosince 2015 20:27

Stmívání Večeře... James Vešel jsem k obědu ve svém klasickém oděvu, který po táboře nosím. Zářivě bílý chitón se zlatými lemy a s hrudním plátem béžové, kožené, antické zbroje v podobě svalnaté hrudi. Tedy, né že bych si jí něco nahrazoval, což jde na útlém pase a širších ramenech i rukou vidět. Přes rameno a pas mám tkaé pruh perleťového saténu látky. Na hlavě s hnědými, kratšími vlasy mi sedí zlatý Vavřínový věnec, který tvoří slabou svatozář, kolem hlavy. Celkově jsem působ více, jako ůh, než polobůh, ale přesto jsem se na všechny díval milým, mělkým pohledem očí modrých, jako obloha bez mráčku. Lehkým krokem v opáncích jsem došel ke stolu a nabral si nějaké jídlo. Část z něj jsem shodil do ohně, zavřel oči a zašeptal něco francouzsky... Jasně srozumitelné bylo asi jen jedno slovo: Apolón. Na to jsem se zaše rozešel a pátral pohledem po stolech. Nakonec přeci jen najdu mladíka, kterého jsem hledal. "Bonjour. Je peux me joindre à vous?" Usměji se na Jamese a zadívám se mu do tmy brýlí. Navíc tím i trochu zkontroluji, jestli ve francouzštině nevypadl z formy. Vlastně ani pořádně nečekám na to, až svolí a sednu si naproti němu. "Copak? Vypadáš, jako by ti Hádes sebral duši." Zvědavě, ale i soucitně se na něj zadívám a natočím hlavu na stranu. Vážně mě tyto jeho stavy trápí. Nedělá mi moc dobře, když je můj nejlepší kamarád v takovéto depresi... Pokud mu někdo nějak ublížil... Už při té představě jsem v duchu zavrčel. James je hodný kluk, možná až moc hodný.

James "Chris" Black - 17. prosince 2015 20:36

Večeře Miky a zbytek Chystal jsem se zbytek jídla odnést. Nemám chuť, nemám hlad. Jakoby se mi jídlo rovnou rozkládalo na popel. Možná kletba od bohů. Jo, oni mě nikdy moc nemuseli. Mají hold své oblíbence a ty, na kterých si vybíjí zlost. Já jsem hromosvod snad všech. Někdo mi ale výjimečně chce pomoct dostat se z nepříjemné nálady. S křivým úsměvem jsem se otočil na Mikyho. "Bien sûr, mais je dois y aller..." Ne že bych musel jít, ale vážně nemám vůbec chuť. "Musím ještě jít na ošetřovnu. Znáš to." Mávl jsem rukou a složil na talíři příbor do kříže, jako bych byl v restauraci. Na jeho další větu se zase jen křivě ušklíbnu. Nemám smysl pro humor jako obvykle. Dnešní den je z nějakého důvodu pochmurný. "Zato ty záříš jako slunce. Ovšem, jako obvykle, že?" Mrzí mne, že jsem s Mikym od rána nemluvil. Mám tak málo přátel a i ty zanedbávám. I když jako Áresův syn bych mohl být rád aspoň za nějaké přátele.

Michel *Miky* Bacque - 17. prosince 2015 20:46

Večeře James Nezapomněl. Učí se opravdu dost rychle. Usměji se. "Myslím, že by jsis měl udělat chvilku na sebe... udělat, co máš opravdu rád. Vyzkoušet novou věc..." Nevím... Opravdu nevím, co udělat, abych z něj vyloudil upřímný úsměv. Položím lokty na stůl a podepřu si dlaněmi bradu. Na jeho poznámku o mém působení se usměji, jako anděl. "Vzdal bych se toho, abych z tebe vyloudil úsměv..." Přiznám své myšlenkové pochody a radši se asi pustím do jídla. "Co třeba, kdybych ti pomohl ilustrovat tvůj vlastní herbář? Já rád maluji, ty máš rád bylinkářství... oba se něco přiučíme." Nadvrhnu s dalším úsměvem a jde vidět, že už mám vidinu společně tráveného času před očima.

James "Chris" Black - 17. prosince 2015 21:07

Večeře Miky "Tady se moc nových věcí dělat nedá, nemyslíš? Jsem tu skoro deset let." Zní to strašně, když se to řekne takhle, ale pořád lepší než tam venku. I když se mi někdy stýská po tom všem, třeba po kině, kam jsme občas zašli s mamkou. A ano, ona mi taky chybí. Jenže kdybych se vrátil, přesně vím, co bych našel. "Já vím bráško, ale v současné době přenechám všechny úsměvy na rozdávání tobě." Začal jsem točit sklenicí s vodou, jakoby to bylo víno. I když jeho veselá nálada je nakažlivá, dnes mám kolem očí moc velký mrak na to, aby mě dostala. "Dneska ne, bráško. Po takových akcích je to vždycky děs a chci se připravit na zítra. Boj o vedení srubu bud mela." Už to vidím. Potlučení táborníci, modřiny, zlomeniny, pohmožděniny. "Ovšem až zkontroluji ošetřovnu, mohli by jsme něco na chvíli podniknout. Výběr nechám na tobě. Chceš?" Nějak se mu musím odvděčit za to, že se mi aspoň snaží zlepšit náladu. To by napadlo tak... dva lidi ze zbytku tábora. Proč mi najednou nedoceněnost tak vadí? Dřív to nebylo tak děsné.

Michel *Miky* Bacque - 17. prosince 2015 21:38

Večeře James Trochu jsem vykulil oči a obličej se mi zkřivil do pohoršeného ušklebku. "Tohle už nikdy neříkej... Zníš, jako... Hm. Jak je to slovo v angličtině? Hmmf... Jo, důchodce." Ušklíbnu se i když má menší neznalost jazyka ho trochu zkazila. Pak jsem se ale zasmál. Na jeho další větu se trochu smutně pousměji. Vlastně... Je to krásné, vidět někoho i v slabosti. Člověk nestojí být vedle někoho dokonalého, ale právě projevení slabosti a tím pádem i jisté... důvěry. Odevzdanosti. Cítím se trapně, že jsem Jamesovi neukázal i svou smutnou tvář, ale slíbil jsem si, že tady budu vždy, abych ho podržel. Dobře, teď je čas mu trochu pohladit ego... Torchu to raní to mé, ale... i tak, je to můj bráška. "Popravdě... Máš pravdu. Na ošetřovně tě potřebujeme. Jsi v léčení mnohem lepší, než já. Původně jsem se chtěl taky ucházet, ale viděl jsem, že se zapsal už i Oliver... Nechce se mi s ním moc bojovat i když zdravá konkurence asi neuškodí." Zapřemýšlím nahlas. Kdyby byla součást soubojů i okázalost, vyhrál bych asi automaticky. "Samozřejmě, bráško. Moc rád." Usměji se na něj se vší něhou, co nasbírám. Nikdy jsem neměl sourozence i když jsem si ho přál... tady jsem ho dostal. Jediné, co teď chci je, aby ti ,co mám rád byli stejně šťastní, jako já.

Evelyn Cassandra Svensson - 18. prosince 2015 06:13

Večeře Amelly a asi Julie Nakonec jsem se rozhodla sednout si k sestře. Podívala jsem se okolo a povzdechla jsem si. "Budeš se tam hlásit? zeptala jsem se s úsměvem a pomalu jsem jedla večeři. Když jsem ji konečně dojedla zvedla jsem se a šla jsem se zapsat. Jo, jsem možná blázen, ale nudím se. Pak jsem se k nim vrátila a prohlížela jsem si lidi které jsem ještě neznala.  "Jak to tak vidím, máme tu mezi sebou hodně nováčků" řekla jsem pobaveně podívala jsem se na dívku co sedí vedle sestry.

James "Chris" Black - 18. prosince 2015 17:10

Večeře Miky "Kéž bych byl důchodce." Spíš ho provokuji, ale vážně. Deset z deseti polobohů se nedožijí důchodu. I když naši rodiče jsou bozi, nechávají nás umřít na následky nestvůr všude okolo, ať jsme vycvičení z Tábora nebo ne. "Jen si to představ. Jídlo by mi připravovali, nikdo by po mě nic nechtěl a z úcty ke starším by si ze mě nikdo nedělal legraci." Zhoupl jsem se na židli a na chvíli zadíval do stropu. Pak jsem se v návalu dalších nehezkých myšlenek narovnal a posunul si brýle na nose. "Jsi syn Apóllona. Jak bych mohl být lepší?" Nakrčil jsem obočí, ale usmál se, i když sotva znatelně. "Oslň ho zbrojí a pak polož na zem." Vyhrkl jsem rychle. V mozku se mi totiž sečetli jeho výhody v boji. Rychlost a oslnivá zář, kterou vydává vycíděný prsní krunýř. Některé otcovi vlastnosti nezapřu, i když bych byl rád. "Tak jdeme?" Vstal jsem, rád, že už dál nemusím být v jídelně plné lidí. Může se tu stát hodně věcí a já nechci zase skončit s obličejem zabořeným do večeře.

Michel *Miky* Bacque - 18. prosince 2015 20:15

Večeře -> Ošetřovna James a ostatní Povzdychl jsem si s úsměvem a pustil se do jídla i když jsem se stále víc soustředil na brášku. "Budeš starý, škaredý, nemocný, chorý a slabý. Odkázán na ostatní, až se ani sám nebudeš moct postavit z lůžka. A úcta ke starším? Moc dobře víš, že dobré mravy pomalu ale jistě mizí. Pronesl jsem trochu smatně a zakousl se do rajčete na vydličce. "TO je jedno z tvých tajemství." Počastoval jsem ho zářivým úsměvem a podíval se mu do očí. Říká se, že oči Apolónovců jsou jako slunce. I když jsou překrásné a plné hřejivého tepla, nemůžeš se do nich dívat příliš dlouho. Přál bych si vidět ty Chrisovi... Nad jeho bojovou taktikou zapřemýšlím a nad vidinou toho, že sedím na uzemněném Oliverovi, se snílkovsky ušklíbnu. To by mohlo stát za to... "Oui." Odvětím a vstanu od stolu. Mezi tím, co po sobě uklidím pozdravím pár známých tváří. Především ale zamávám mým sestřičkám a také (možná hlavně) Oliverovi. Po cestě zpět k Jamesovi mávnu také na Lea. "Takže... Na ošetřovnu...? Nebo se mám prvně jít zapsat? Pokud to nedopadne dobře a budeš starat ty, nemám se čeho bát."

Aerith Winter - 18. prosince 2015 20:27

Večeře James, Miky Seděla jsem u stolu společně se svým bratrem Leem a nejlepším kamarádem Chrisem. Soukala jsme do sebe nějaký ledový salát s kuřecím masem a na nějaké obětování jsem ani nepomyslela. Úplně jsem na to zapomněla a odnaučila se to, protože v Cleo světě, kde o nás vůbec nikdo neví, se to nikdy moc nehodilo. Tiše jsem dál chroupala jako králíček a pečlivě se zaposlouchala do nabídky soubojů o vůdcovství srubu. Ne, že by mě to na chvíli nezaujalo, ale pořád jsem si nebyla tak nějak jistá, jestli se vůbec zaspat. Když už bych to vyhrála, tak bych asi nebyla nejlepším vůdcem a vzorem.. Pak ale ke stolu přišel nějaký mladík. Nijak extra jsme ho neznala, jen od pohledu ano. Dal se do řeči s Chrisem. Trochu jsem se zamračila, ale tak nemůžu si ho pořád nechávat jen a jen pro sebe ne? Má také jiné kamarády. Chvíli jsem je tak zaujatě poslouchala a přitáhla si hrnek s vlažnou tekutinou. Bylo úžasné, jak mě Chris po tak dobře stráveném odpoledni v lese, kdy jsme táhli za jeden provaz a skoro vyhráli, dokázal najednou tak vytěsnit. A ta jeho nálada.. otočila se o 360°, no, tentokrát to nechám na někom jiném, vzhledem k tomu, že se tak dobře baví. "Tak se.. měj." Mávla jsem na něj jako první, když se ti dva dali k odchodu, protože mě eventuelně přehlédli. Sama jsem se ale po chvilce zvedla, odnesla tác s talířem a hrnkem a běžela se hned zapsat. Alespoň bude sranda, když už nic jiného. A taky se trochu protáhnu. A taky bych konečně už po celém dni měla najít Cleo.. Kde jen asi bude?

James "Chris" Black - 18. prosince 2015 20:34

Jídelna - Ošetřovna Aerith, Miky "Budu sexy, silný a soběstačný." Nikdy jsem nebyl odkázaný na jiné, nevím, proč by to mělo být ke stáří jinak. Jako by se se mnou chtěl někdo otravovat, až zestárnu. "Není to tajemství. Prostě mě to baví, je to jedna z mála věcí, co mě nechají dělat." Ano, Táborníci. Nemůžu mít radost z ničeho, ale jakmile jde o hojení jejich ran, najednou jsou kamarádští. Vstal jsem a podíval se na Aerith. "Omlouvám se, týme... ale v brzké době se zase shledáme, slibuji." Pořád jsem si nezvykl, že Ari je tady, navíc Áresovci neoplývají schopností přátelství. I když se to snažím potlačit, je to těžké. "Tím bych si tak jistý nebyl. Podle toho, jak moc tě Oliver zřídí." Mrkl jsem na něj a vyšel ven z budovy. "Pojď se zapsat. Aby sis to nerozmyslel, bráško." Dal jsem mu ruku kolem ramen, aby se náhodou nevyvlekl a s úsměvem se vydal k nástěnce Tohle bude legrace.

Michel *Miky* Bacque - 18. prosince 2015 22:27

Jídelna -> Soupiska Aerith a James Zasmál jsem se. "Ha, ha, ha... Už jsi někdy viděl sexy důchodce? Oh, nebo jsi snad syn Afrodité, ty moje modelko?" Vžduchl jsem mu hravě do ramene a perleťovým himationem si utřel slzy smíchu z tváří. "Hm, já se snažím být nejlepší ve všem, čím nás jen náš otec mohl obdařit. Zpěv, hra, malování, kresba, atletika, lukostřelba i léčení... Je toho někdy trochu moc, ale nikdy jsem se nepřestal a ani nepřestanu snažit, být ještě lepší, aby na mě mohl být Apolón hrdý..." Vím, že bych mu mohl být klidně i úplně volný, ale... nemyslím si, že tomu tak je. Pokud budete chtít důkaz, nedám vám ho. Prostě to cítím. "... ale myslím, že by tě měli nechat dělat víc věcí. Nikdo ti přeci nemůže zakazovat dělat to, co tě baví a co máš rád, pokud to tedy není nějaké zvěrstvo. Všichni víme, jak takové nucené celibáty a odříkání mohou dopadnout... Církev budiž příkladem." Odvětím mu. Uctivě pak pokývnu hlavou směrem k Aerith. Moc jí neznám, ale vzhledem k tomu, že si je s Jamesem blízká. Přítel mého přítele je přítelem mým. "Odkudky nedůvěřuješ mým schopnostem? Nedám se zas tak snadno." Zamračím se při jeho poznámce o tom, že mě Oliver "zřídí". V tomto podtextu se mi to nelíbilo... Vzal mě kolem ramen, ale nebylo nutné, aby mě držel, jelikož Chris opravdu věděl, jak mě zmanipulovat a dostat tam, kam chtěl i když to bylo z jeho strany neúmyslné. Jakmile tedy dojdeme k nástěnce, ani nezaváhám a podepíšu se pod Apolónovce. Pak ale ještě chvíli pohledem setrvám na Oliverově jméně, než se otočím zase na brášku s odlehčeným úsměvem na rtech. "Tak... Vzhůru do ošetřovny. Nechápu, co tam pořád děláš... je to možná sice hezká místnost, lae mohl by jsi někdy vyrazit třeba do přírody, poznat nové bylinky... nebo něco." Dobře, tohle je blbost, ale neměl by se pořád zavírat. Dělá to už deset let.

James "Chris" Black - 18. prosince 2015 22:52

Směr nástěnka Miky "Ne, ale jsem s ní příbuzný." Všichni tu jsme příbuzní se všemi, i když bohové nemají DNA, takže to nikomu není divné. "Všichni chceme, aby na nás rodiče byli hrdí." I když mají většinou moc práce s vládnutím nebo svými radovánkami, takže nás neslyší. Mám svého otce rád, jednou mi pomohl, ale... kolik mám vlastně sourozenců? "Nezakazují, potápějí. Stejně nemám čas." Snažím se, aby můj denní program byl plný. Pak nemám ani energii na jiné věci. "Já vím, že ne Miky. Ale bude to zábavné, to musíš uznat." Dokážu si představit Mikyho, jak utancuje Olivera k padnutí. "Víš bráško... Je to jediná místnost, kde se cítím dobře." Je tam klid, příjemná vůně a je to přirozené. Já napravuji to, co sourozenci zmrší, zlomí, rozbijí... Ano, jsem nejdivnější polobůh, co kdy byl v Táboře. "Jsem moc divný?" Zadíval jsem se do země a pokračoval dál v chůzi. Měl bych zajít za Daemon. Jak se asi má její noha? Snad se o ni Cheirón postaral.

Cleo McMillan - 19. prosince 2015 20:18

Dodatek v jídelně Alyssa, Ahramed, Leslie Spokojeně jsem žvýkala kousek masa, když se u našeho stolu objevila další holka. Měla na sobě velice zajímavé oblečení. Já bych si ho na sebe nikdy nevzala, ale někomu se tento styl líbí. Koukla jsem na svoje tílko, šortky a sandály. Spokojeně jsem se usmála. Jo, myslím, že mi můj prostý styl postačí. Představila se jako Alyssa. "Ahoj, já jsem Cleo," představila jsem se Alysse. "Jo, uhádla jsi," řekla jsem s úsměvem a pak jsem pokračovala v jídle. Alyssa se začala bavit s Ahramed a já se do jejich rozhovoru nijak nemíchala, až když jsem uslyšela o vedoucích srubu. S Claire jsem se ještě nesetkala. "A proč by to bylo tak špatné?" neodpustila jsem si otázku.

Leonard Silver - 19. prosince 2015 22:17

V jídelně Aerith, James, Alessandra Se sestřičkou a Jamesem jsme zamířily do jídelny. Já jsem si nandal pořádnou hromadu lazaní, protože mi chutnají a taky pro to že musím něco obětovat, takže chci mít i pak dostatek. "Pro Héfaista... Dobrou chuť tati". Pousměju se a sednu ke stolu jako ostatní. V jedné ruce vidličku, ve druhé nůž. Už jsem se chystal začít jíst, ale v tom se objevila Alyssa. No nazdar. Ta mi teda chyběla.. Je příjemná jako vždycky, nic jiného jsem čekat ani nemohl. Zvednu hlavu, podívám se na ni a usměji se. "Ahoj. Max se má přímo skvěle, díky za optání... Mám hlad jako Kronos, takže pokud nechceš abych si dal tebe..." Ušklíbnu se, v očích mi zaplane oheň a hlavou kývnu někam stranou, na znamení že má odejít. Dnes to vypadá že nemá tolik energie jako vždycky, protože se nehádá a rovnou odejde. Podívám se na sestru a Jamese, nevinně se usměji a pomalu se konečně pustím do jídla. Mmm, výborný.. Nebyl jsem ani v polovině jídla když se James rozhodl odejít s novou společností. Netrvalo dlouho a po něm odešla beze slova i Aerith. Teda, to je mi vychování... Zavrtím hlavou a dojím zbytek svého jídla. Odnesu talíř jednomu ze satyrů který je u okénka a pak se rozhlédnu. Většina lidí už odešla. Je tu však ještě někdo koho jsem hledal. Pohled mi padne na Alessandru. Ušklíbnu se a pomalu se k ní začnu zezadu plížit. "Baf!" Vybafnu na ni když jsem u ní. Pobaveně se usměji a sednu si vedle ní. "Tak co, jak si užíváš naši pohostinnost? Už ses tu trochu porozhlídla?"

Michel *Miky* Bacque - 19. prosince 2015 23:39

Směr ošetřovna James "Všichni jsme příbuzní... Incest se u bohů opravdu neřeší. Každý píchá s každým." Zakroutím nad tím hlavou. I Apolón měl milnek nepočítaně a pár milenců by se taky našlo. "Všichni touží po uznání." Pokrčím rameny. "Kéž by nám stačilo jen uznání těch lidí, které máme rádi a oni nás." "To máme tolik zranění? Nebo je tolik způsobů, jak léčit? Jsi trochu, jako řecká verze Sinuheta." Ušklíbnu se na něj a opravdu mi to příjde jako trefné přirovnání. "Já nikdy boj neshledával zábavným... snad... akčním a dramatickým, ale nemám z něj moc velké potěšení. Chci být vůdcem srubu, abych se mohl víc zasahovat o dění a chránit ty z nás, kteří to potřebují." Dobře, politický vliv se vždy hodí a James moc dobře ví, že jeho sourozenci mi také v mém prvním roce dost znepříjemňovali život... tak jsme se vlastně seznámili a když se ohlédnu zpět, jsem za to opravdu velice rád. Vše zlé vede k něčemu dobrému a snad i táta nás k sobě dovedl... "Je to místo smrti... ale také života. Bolesti i úlevy. Pomáháš zde lidem a oni jsou ti vděční, chápu tvůj vztah k tomu místu. O to víc, když vlastně nemůžeš dělat nic jiného. Není ušlechtilejšího, než lékařské poslání. Spravuješ to, co bylo pokaženo, co tvý sourozenci pokazili a pak si můžeš říct, že jsi jiný než oni, lepší než oni. Ano, jsi divný, ale jsi dobrý polobůh, tím se stěží někdo z nás může chlubit." Opětoval jsem jeho obětí kolem ramen a vedl ho k ošetřovně. "Tak, jdeme na tvé místečko."

Alessandra De´Lacroix - 20. prosince 2015 11:50

Jedáleň Leo Očividne som odhadla svojho spolusediaceho dobre, lebo za celý čas čo som papala mi nepovedal ani jediné slovo. Dostal dva dobré body. Príliš som sa neobzerala, skôr som premýšľala nad tým, čo všetko si sem dám poslať. Rovno celú posteľ, ak to pôjde. Zeus vie kedy si Afrodita nájde čas aby zatriedila svoje krásne deti, takže neviem koľko budem v tom chajdáckom zrube... proste podplatím pár najsilnejších chalanov, nech vynesú jednu z tých starých postelí, kde sú určite aj roztoče, a donesú mi tam tú moju, len čo Hermésovci vyriešia dovoz. Tým sa dostávam k ďalšiemu bodu...drachmy. Zistiť, čo to je, a aká je na to mena. Vymením to za doláre, keď sa tu tým platia...služby. Umh, a kúpim im sem do každého zrubu práčku. Ako tu môžu bez toho žiť, preboha. Alebo...zakaždým vynosím všetky veci čo tu mám a potom ich budem posielať domov a sem si pošlem ďalší kufor? To bude musieť ešte domyslieť. Ani ma nenapadne, že by sa to posielať nedalo. Povedali, že Hermésovci zmáknu všetko, nie? Pod stolom zamyslene klopkám nohou. Jeden zo zvykov, ktoré som robila, keď som musela byť v kľude. Nie že by som svoju hyperaktivitu nevedela ovládať, ale občas mi čosi ušlo. Hlavne mi chýbali ihriská, a moje kolečkové športy. Dnesk som mala ísť na skejt. Pri úvahách o tom, čo spraviť aby sa tu dalo žiť, zamyslene vrtím vidličkou v prstoch, keď tu zrazu... Aaaa! Prudko sa otočím, lakeť mieriac kamsi za mnou a vidlička v jeho tesnom závese, z príboru premenená na improvizovanú zbraň. Leo!? Napoly vyhŕknem, napoly sa spýtam, keď zbadám tú čokoládkovú tvár. Na jeho otázku pohodím žiarivými vlasmi a zapichnem nos dohora. Hej, bežne sa tu správate ako malé deti a oblievate sa kýblami vody? A žijete tu ako v praveku. Jeden, jediný zrub s práčkou, to fakt? Ak existuje nejaká bohyňa čistoty, musí byť z tohto tu neskutočne znechutená. Posledné slová hlesnem takmer s ľútosťou. Potom sa na teba pozornejšie zadívam. Umh, keď už prišiel za mnou sám, môže mi pomôcť. Natočím sa viac k tebe a hodím si nožku cez nožku. Po tom ako na mňa vybafol a mne vybehol adrenalín sa mykanie zastavilo. Mám pár otázok. Čo sú to presne drachmy? Doplo mi že nejaké platidlo, ale kde to môžem vymeniť za doláre? Alebo libry, eurá, levy, je mi to fuk, máme zo všetkého. A... Afroditovci si zamykajú zrub, kde je kľúč od Hermésovcov a prečo sa tam môže premávať kto len chce? Zamrkám a nakloním hlavu jemne do strany. Ďalšia otázka, ktorý Hermésovec je najspoľahlivejší, ak sem chcem niečo dostať? Zásielky a tak. Máte nejakého svojho...poštára? Čosi ako FedEx? Zavalím ho slovami na jeho jednoduché otázky.

James "Chris" Black - 20. prosince 2015 13:29

Na ošetřovnu Miky "Já uznání nepotřebuju." I já slyším, jak velká je to lež. Chtěl bych, aby mě měli lidi rádi, jenže na to jsem tu moc dlouho, abych mohl začít znovu. Možná kdybych odešel na nějakou výpravu a vrátil se jako hrdina, ale mě prostě ven nepustí. "Pracuji na jednom svém projektu na ošetřovně, to zabere dost času." Pokrčil jsem rameny. "Jo, jdeme." Otočil jsem se a zamířil k ošetřovně. "Co chceš dělat pak? Nepůjdem k vodě?" Navrhl jsem, ale moje mysl se upírá jen do stájí, kde musí být Daemon. Snad to tam nepodpálila.

Michel *Miky* Bacque - 20. prosince 2015 15:28

K ošetřovně James Zvednu výčka, až na něj vytřeštím oči. Byla to přesta ta chvíle, kdybych měl překvapením vyprsknout nápoj, kdybych nějaký měl. "Teď si protiřečíš... do kategorie "všichni" spadáš i ty. A navíc lžeš." Prohlásím suše, i když trochu vyčítavě a káravě. Myslel jsem si, že se známe dost dlouho, abychom nemuseli hrát ty hry na přetvářku a upřímnost. "Aha... Můžu se zeptat... Co je to za projekt?" Začínám mít trochu strach, co z něj vypadne. "Lék na HIV? Rakovinu? Nějakou hnusnou nemoc, co tě donutí vyplivnou plýce? Nový druh antidepresiva, díky kterému uvidí člověk jednorožce a kytičky na každém rohu?" Hádám s sarkastickým úsměvem na rtech. "Hm... Já si vody i slunce užil víc než dost. Copak by jsi chtěl dělat ty? I když, nejsem moc fanda večerního koupání..." Nehledě na to, že by si to někdo mohl... špatně vyožit. Něco takového by ještě bráška potřeboval... k tomu aby se z něj stal úplný vyděděnec. Já vím, že jsem moc milý a super člověk, ale já sám k ukojení sociálních potřeb nestačím.

James "Chris" Black - 20. prosince 2015 17:54

Na ošetřovnu a v ní Miky "Fajn, fajn, dostals mě. Jen nemám tolik palčivou touhu si něco dokazovat." Omluvně jsem se na něj usmál. Tohle mám díkybohu po mámě. Nevím, jak se mohla... dát dohromady s otcem, když jsou každý úplně jiný. Možná že na tom tvrzení, že protiklady se přitahují je něco pravdy. "Ne, nic takového. Jen taková blbost, ani to nestojí za zmínku a nejspíš to nevyjde. Řekl bych ti to až s výsledky." Ujistil jsem ho a přidal do kroku. Upřímně se Ošetřovny nemůžu dočkat. Je to něco jako moje ambasáda, tam neškodí, že by mě někdo ohrozil... Tedy až na sourozence. "Slunce není nikdy dost." Poznamenal jsem. Na otci Mikyho je závislá spousta jiných bohů. Poseidón, Deméter, otec... Je to ctihodný muž. "Fajn tak stáje?" Ano, ano prosím, musím vidět Daemon. Miky ji viděl jen jednou, mám takový dojem. A je jeden z mála lidí co ví, že umím jezdit na koni víc než obstojně.

Michel *Miky* Bacque - 20. prosince 2015 19:01

Ošetřovna James "To mám na tobě právě rád. Egoismu je tady kolem dost a dost." Jeho omluvně sladký úsměv mi zase zvedl koutky. Tohle rozhodně po otci nemá. Srovnal jsem s ním krok. "Já si ho nosím sebou..." Ušklíbnu se a poťukám ukazováčkem na věnec, jehož zlato opravdu září a tvoří mi kolem hlavy něco podobného svatozáři. Kdyby mě takto viděli nějací obyčejní lidé, asi by hledali také bělostná křídla... V tom bohužel sloužit nemůžu. Stáje... Tušil jsem to. Pobaveně jsem se na něj ušklíbl. "Je-li to tvé přání... Můžeme si jít zajezdit, ale doufám, že mě v tom trochu vyškolíš." Pokývnu hlavou a vklouznu na ošetřovnu, kde se rozhlédnu.

James "Chris" Black - 22. prosince 2015 12:26

Ošetřovna Miky Nosíš, ale v jeskyni by moc nepomohlo. Pomyslel jsem ponuře a na chvíli se zamračil. Tenkrát nesvítilo nikde nic, všude jen tma, bolest, všudypřítomný chlad. Od té doby mám slunce ještě radši. Posbíral jsem spadané lahvičky, které jsem nestihl zvednout, když mi Někdo čmajzl výbušný koktejl. S povzdechem jsem je položil na jejich místo a vydal se po ošetřovně. Dívám se na zranění táborníků. Zatím nic nepřevazuji, je moc brzo. To až zítra. Celou dobu mlčím, nevím o čem teď mluvit.

Amelly Brown - 22. prosince 2015 18:00

Jídelna Julie, Evelyn "Vůbec není za co." Pobaveně mrknu na Julii. Já bych se tu rozhodně nechtěla se vším seznamovat sama. "Konečně si budeme moct dát obě pořádnou sprchu." Zasměju se a pustím se do jídla. "Podle toho kdo tam bude napsaný." Zahuhlám s pusou plnou jídla. Chvíli se odmlčím abych mohla dojíst sousto a dodám i vysvětlení. "Nejsem moc vůdčí typ, ale kdyby se přihlásili samí... blbí lidi tak bych to zkusila." Ale doufám že nebudu muset. Po chvíli si k nám přisedne Evelyn. Usmála jsem se na ni a pozdravila ji. Kromě Billa první sourozenec. Vida, jak na tom asi je? Evelyn se šla zapsat na souboj o vedení klubů. "Kdo všechno už je tam napsaný?" Zeptám se sestry jak se vrátí. "To je fakt, dneska se vrátila i Leslie." Odpovím Evelyn. "Promiňte, tohle je Julie. Julie, Evelyn." Představím obě dvě dodatečně. "Tak jak se ti daří, dlouho jsem tě neviděla." Usměju se na Ev a pokračuju v jídle.

Osud - 24. prosince 2015 21:14

Pro Chrise a Mikyho TP: Ošetřovna 3.9.2015 20+h Na ošetřovně je Osiris, a na vzdory svému konskému zadku se zde pohybuje docela bezpečně. Uklízí léčiva, patrně musel po hře někoho ošetřit. Na druhou stranu bordel, který tu udělal James s Monique tu stále je. Osiris pravděpodobně nemíní uklízet nepořádek někoho jiného. „Ahoj Chrisi, jsem rád, že tě potkávám. Určitě rád uslyšíš, že tvoje kamarádka je ošetřená a v bezpečí, kdyby ses na ní chtěl podívat, přijd za mnou,“ řekne ti, přičemž na tebe spiklenecky mrkne. Patrně doufá, že ti dojde, koho tou kamarádkou myslí. Potom Osiris odejde a nechá vás tu o samotě... ...ale ne na dlouho. Na ošetřovnu vtrhne Candace, dcera Dionýsova, kterou dokáže přechlastat snad jen Ahramed. Candace je evidentně pod vlivem alkoholu a kromě toho je trochu popálená, hlavně na obličeji a rukou, nejsou to těžké popáleniny, nebude mít nějaké následky, ale určitě ji to bolí. „Ahoj, trochu jsem se spálila, pomůžeš mi?“ zeptá se tě a i přes bolest, kterou pravděpodobně trpí se usmívá, to bude tím alkoholem...

James "Chris" Black - 24. prosince 2015 21:25

Ošetřovna 3.9.2015 20+h Miky Vděčně jsem se na Osirise usmál. "Ahoj... Jsem ti vděčný. V brzké době mě očekávej." Zašklebil jsem se. Tím, že jí pomohl si na sebe vzal nepředstavitelné břemeno. Mě. Ne, náš učitel je jeden z mála, který se ke mě nestaví zády. Mám ho rád, ale něco mi tají. Všichni mi něco tají, i když to asi má důvod, je to můj život. Měl bych o sobě něco vědět. Zrovna jsem balancoval s těžkým košem plným mastí, když na ošetřovnu vběhla popálená Candance. Pohledem jsem změřil její zranění. "Ahoj. Budu hádat. Tancování kolem ohně, nebo přeskakování, co?" Zazubil jsem se, jakoby jí vůbec nešlo o zdraví. Zavrtěl jsem hlavou a málem spadl pod náporem plného koše. "Miky, postaral by jsi se o ni, prosím? Jsem indisponován." Chci aby taky něco dělal, když je Apóllonův syn. Napnul jsem svaly a zamířil pryč, abych se zbavil toho břemene. Už vím, jak se cítí Atlas.

Alyssa Wonder - 26. prosince 2015 11:05

Jídelna „Hmmm?Jo jasně,ale myslím že by jsi měla sehnat Leovi berle na jeho pokulhávající humor.“otočím se když k nám přijde Leslie,ale pak si na něco vzpomenu a dodám. „Jo a už se ti Susan pochlubila jak jí to natřeli?“ Ta blonďatá holka se potom představí jako Cleo a zřejmě to bude další neurčená.Potom však dostanu nápad a usměji se. No to jí nezávidím čekat až si její matka na ní vzpomene,ale proč se nevsadit kdy to bude?Ne o peníze,ale o něco jiného.O pobavení aspoň já se bavit budu a možná nejen já. „Ty ses s Claire ještě nepotkala jinak by jsi znala odpověď.Někteří Athénini potomci si totiž myslí že mají patent na neomylnost.“odpovím Cleo na její otázku. „Ale protože ještě nevíš kam patříš budeš asi umístěna do Hermova srubu.Předala by jsi prosím tohle jedné dívce s výraznými zrzavými vlasy?Jmenuje se Alessandra,řekni jí že to je ode mně ona už bude vědět.“ Potom něco napíšu na kousek papíru,přeložím ho a předám ho Cleo.Pokud ho Cleo otevře uvidí tam napsané tohle:Hé toi petite fille de moany papa. „A když už tam budeš vysušila by jsi tam jednu postel?“

Michel *Miky* Bacque - 26. prosince 2015 22:34

První komplikace James "Kamarádkou? Někdo o kom nevím, nebo je to jen další kůň?" Vyptávám se zvědavě s úšklebkem. Osiris mi skutečně nasadil trochu brouka do hlavy. I když se s Jamesem znám už rok a blíž, než ostatní, stále o něm mnoho nevím. Pak sem ale zavítá zraněná... Respektive popálená. Kývl jsem k Jamesovi a pokynul Can k jednomu z prázdných lehátek. "Posaď se, ty ohnivá tanečnice." Usmál jsem se na ni a počkal, než se posadí na lehátko, abych si k ní mohl stoupnout a vzít její ruce do svých. Nadechl jsem se vybavil si text známé melodie i její tóny, než jsem začal zpívat. Byla to píseň v latině, kterou jsem sám stvořil. Zpívalo se v ní o úsvitu, vodě a klidu. Hlavním námětem byly pravé paky ohnivého, divokého elementu. Chladivé pohlazení vody na kůži a její očisťující účinky. Klid, jako ustálená vodní hladina, na které se zrcadlí slunce. Text a slova písně nebyly v tomto stylu léčení bezpředmětné. Nemůžete zpívat o teple a ohni, když chcete zahnat horečku, ale když chcete zahnat zimnici a omrzliny... Tóny písně byly pomalé, protáhlé a každé slovo mělo dlouhou dobu doznívání, jako náboženské písně s jednoduchou melodií, která spíš zacházela do pozadí. Tak či tak to ale nutilo ty, kteří poslouchali ustat v pohybu a ohlížet se. Můj mladý, jemný hlas se vznášel k výšinám s latinskými slovy s nadpřirozenou lehkostí, jako by snad měl křídla. Zpíval jsem se zavřenýma očima a mezi obočím se mi objevila vráska soustředění.

Julie Tarner - 27. prosince 2015 16:44

nová známá tvář v davu neznámých Amelly, Evelyn „Ty snad víš, nad čím přemýšlím. Na sprchu se nemohu dočkat.“ podivím se nad slovy Amelly. Jak já miluji teplou vodu, voňavý šampón a pak ten pocit, když si člověk na sebe vezme čisté oblečení. Ahhh. Nemysli na to. Nemysli na to... vynadám si protože mě okamžitě začne škrábat hlínou ztuhlé oblečení. Ze vzrůstajícího znechucení nad špínou mě dostane příchod a hlavně pozornost další dívky. Přišla k Amelly a obě se tváří, jak když se potkají dvě staré kamarádky po dlouhé době. Neruším je, ale díky volné chvilce, kdy se zdraví, si novou tvář prohlédnu. Dívka pak zase odejde se zapsat do souboje a já se mohu pustit do jídla. Kuře je úžasné a tak ho do sebe háži poměrně rychle. Ale asi nejsem dost rychlá, neboť jsem ještě nezpracovala ani půl stehna, když byla dívka zpět. Tentokrát si sedla a věnovala svou pozornost i mě. Dojím sousto pravě ve chvíli, kdy mě Amelly představí. „Ahoj.“ pozdravím celkem nadšeně Evelyn. Známých není nikdy dost.

Evelyn Cassandra Svensson - 27. prosince 2015 19:32

Seznámení Amelly, Julie "Těší mě Julie, jak se ti tu zatím líbí?" zeptám se a usměju se. Připadá mi už od pohledu milá, ale zatím ji nemůžu soudit. Navíc se další známý hodí. Pak se rozhodnu odpovědět sestře. "Od nás tam jsou Fiona a Oliver. Teď začínám trochu pochybovat a litovat že jsem se tam napsala" řeknu a nervózně se na ni podívám. "A daří se mi celkem dobře sestři. Co ty? Je tu něco nového?" zeptám se a začnu jíst svůj oběd, který mi už mezi tím vystydnul. "Jo a Julie..ty jsi z jakého srubu?" zeptám se jí znova a kupodivu svůj studený oběd sním.

Leonard Silver - 30. prosince 2015 15:03

V jídelně Alessandra Tak nějak jsem tu reakci čekal, takže jsem raději udělal krok vzad a vidlička prolétla neškodně kolem mně. Trochu mi to v té chvíli připomnělo situaci kdy brala vidličku i na tu lítici, takže jsem se musel usmát. Sedl jsem si vedle a poslouchal dotazy své kamarádky. A že jich nebylo málo. Někdo jí polil vodou? Kdo to asi byl.. Zavrtím hlavou a usměji se. Samozřejmě že vím kdo to byl, je tu jen jeden exot který by toho byl schopný. Že si nedá pokoj.. Levou rukou se opřu o stůl, zadívám se na Alessandru a mile se usměji. "Teda, seš nějak rozjetá.. Nesmíš to brát tak vážně, zkus zůstat v klidu. Alyssa je praštěná. Je to dcera Athény, ale mně spíš připomíná Dionísovce s těžkou formou debility". Ušklíbnu se a pokračuju. "Hele, vy ve vašem srubu pračku máte, tak si nedělej starosti. My to řekl bych zvládáme celkem dobře"... Na chviličku se odmlčím, kouknu kolem a pokračuju. "Peníze mění Susan od Hermésovců. Klíč od jejich srubu není, protože tam je nejvíce lidí. To by pak každý musel mít svůj a to by bylo úplně naprd, ještě když část z nich pak půjde do jiných srubů... A pokud bys sem chtěla něco dostat, tak si nejsem jistej. Zkus taky Susan, nebo možná Leslie." Pousměji se, normálně se posadím a začnu prsty jedné ruky klepat o stůl. Po chvilce mi to nedá a vezmu Alessandru za ruku. "Pojď, tady už je nuda... Něco ti chci ukázat. Jen se předtím ještě zapíšu, nerad bych tuhle šanci zmeškal".

Leslie Moore - 30. prosince 2015 15:26

Jídelna Alyssa, Ahramed, Cleo Poslouchám rozhovory a zatím se moc nezapojuju, spíš čekám, až se objeví příležitost získat si nějakou tu výhodu. Když se Alyssa rozhodne využít nováčka, rozhodnu se ji pozlobit: "Copak, Athénina dcera nemá dost prostředků k tomu, aby to udělala sama? Potřebuje pomoc od někoho, kdo ještě ani pořádně neví, o co se tady děje?" Rozesměju se a pak ještě dodám: "Jen tak mimochodem, Alessandra, to je taky nějaký nováček? Co je zač?" Můj mozek totiž začal už při zmínce toho jména bzučet, jako by se mi otec snažil říct Tady jsou peníze!

Amelly Brown - 30. prosince 2015 20:21

Jídelna Julie, Evelyn "Já se na ni taky nemůžu dočkat." Zasměju se Juliině poznámce o čtení myšlenek. "Za tu dobu co jsem byla mimo tábor jsem se pěkně rozmazlila." Ušklíbnu se. Ale chybělo mi to tu. Pak se vrátí Evelyn. "Fiona a Oliver? No to bude zajímavé." Konstatuju zamyšleně. Jsem zvědavá jak to dopadne. A ještě Evelyn... No, určitě to bude zábava. "Já se mám celkem fajn, díky." Usměju se na Ev. "Dneska jsem se vrátila z mise a už nás zapojili do hry - pořádný šrumec." zasměju se. Je pravda, že nějaký ten den volna by vůbec nebyl špatný. Pak se holky začnou bavit spolu. Já využiju příležitosti kdy po mě nikdo nic nechce a rychle dojím svoji porci.

Leslie Moore - 02. ledna 2016 14:53
	Jídelna a zápis Odpovědi se nedočkám, ale uvědomím si, že už se dost lidí šlo zapsat do soubojů, tak se s úšklebkem zvednu. "No, to je jedno, nejspíš se to stejně dozvím," oznámím stolu a odejdu se zapsat. Od nás se tam zdá být jen Susan, což je skvělé. Věřím, že bych ji zvládla porazit i ve spaní...

Alessandra De´Lacroix - 02. ledna 2016 17:39

Leo Keď spomenie Alyssu, uškrniem sa. Vidím, že pri slovnom spojení "ako decko" tu asi väčšinu hneď napadne ona. Myslím, že so slovom retardovaná by to fungovalo podobne. Myslím, že Dionýzovci majú aspoň lepší zmysel pre humor. Poteší ma, keď o nej hovorí ako o kreténovi. Lebo, nuž... ona ním naozaj bola. Keď už sme pri tom, ty si tu dlhšie... nevieš o niečom, čoho sa bojí, alebo čo na ňu platí? Čím by sa ju dalo nejako...umh, ovplyvniť. Chcela som použiť slová ako zastrašiť alebo zmanipulovať, ale zvolila som čosi neutrálnejšie. Ak nie, proste zvolím naprostú ignoráciu. Pri ďalšej vete ma trocha prekvapí. Moment, ale myslíš môj NAOZAJSTNÝ zrub, nie dočasný, však? Lebo u Hermésovcov som nič také nevidela. Uistím sa. Nemusela by som sa trepať hore dole tým pádom. Keď začneš hovoriť o menení peňazí, pozorne počúvam. Susan a Leslie, fajn. Nakloním sa k nemu. A ukážeš mi ktoré to sú? Dožadujem sa. Keď ma chytí za ruku, celkom ochotne sa nechám odviesť zo stola. Poznala som ho dlhšie, veď býval v tom istom dome ako ja, a okrem toho, bol to dobrák. Spomenie zápis. Aj on sa toho ide zúčastniť? Pretočím očami. Čo z toho vlastne máš? Keď vyhráš vedenie zrubu?

Osud - 02. ledna 2016 18:52

Pro Všechny 3. 7. 2014 – 21 - 22h TP – Jídelna Blížíme se k večeru Táborák byl v plném proudu, někteří se chtěli seznámit s novými tvářemi a tak k němu vyrazili, někteří raději zůstali sedět někde v koutě svého srubu, venku pod hvězdami, ale k táboráku se nehrnuli. Každopádně téměř jste nepostřehli, že se již stmívá. Noc padla na tábor rychle a pomalu nastal čas jít spát… pokud jste nechtěli mít problém. MH: 1)Máte čas do 10. 1. ještě si dohrát co chcete, do té doby bych každopádně ráda, kdyby jste zapadli do postele, ať už přejdeme na další den. 2) Pokud se chcete ještě připojit k soubojům o vedení srubu, zapište se prosím, než půjdete spát. 3) Pokud již nestihnete odehrát táborák, ale chtěli byste tam se svou postavou zavítat, prosím zmiňte to ve svém příspěvku, že jste tam byli, stavili se a tak, abych to mohla zohlednit v dalších příspěvkách.

Julie Tarner - 02. ledna 2016 21:42

pohovor Amelly, Evelyn „Po pravdě? Vůbec.“ řeknu bez okolků. „Sotva jsme přijeli, když vyhlašovali nějakou soutěž. Tudíž jsem až do teď pobíhala po lese a nechávala si ubližovat od nějakých potvor. Víš, že jsme viděli obřího škorpióna?“ vypravuji svůj zážitek. „A celé jsme to zakončili nepovedeným odchytem smradlavého skřeta.“ dodám lehce trpce. „Ehh, zatím ze žádného. Prý se o mě má přihlásit můj rodič, ale zatím mě podle všeho pořádně ignoruje.“ odpovídám na Evelynin dotaz.

Leonard Silver - 03. ledna 2016 23:02

Alessandra Opět si poslechnu co všechno Alessandra chce vědět, nic však zatím neříkám. Jen se usměji, vezmu ji za ruku a dotáhnu ji až k místu kde se dá zapsat o pozice na vedení srubů. Takže už tu je i sestřička jo? No paráda, aspoň to místo nezískám tak snadno. Usměji se a napíšu do kolonky kde jsou Héfaistovci své jméno. To by bylo.. Otočím se na Alessandru a pobaveně se usměji. "Co z toho budu mít?" Zopakuji spíše pro sebe. "Tak kromě respektu ostatních, rozhodování o tom co se bude dít při bojových hrách a toho že mně budou všichni ze srubu muset poslouchat vlastně nic moc". Řeknu napůl pobaveně a napůl vážně. "Není přeci na škodu když můžeš ostatním říct co můžou a nebo nemůžou dělat ne?" Mrknu na tebe a ušklíbnu se. Už se chystám někam vyjít, najednou se však objeví Leslie. "Kohopak sem Hermés nese? Zrovna tebe jsem chtěl jít hledat". Přátelsky se usměji a poplácám Leslie po rameni. "Jsem rád že tě zase po dlouhý době vidím". Pousměji se a ukážu na Alessandru. "Leslie, tohle je Alessandra, dcera Afrodity. Prozatím je však u vás ve srubu... Alessandro, tohle je Leslie. Pokud dobře zaplatíš, tak sežene cokoliv budeš chtít. Že jo?" Pobaveně se usměji a nasadím přátelský výraz. Aless se na Leslie předtím ptala, tak pokud něco bude chtít, tak teď má příležitost.

Alyssa Wonder - 06. ledna 2016 15:41

Odchod z jídelny Čekám co mi na to Cleo řekne když se do toho vloží Leslie.Leslie je poněkud jiná než Susan tu většinou jen tak něco z klidu nevyvede.Povedlo se mi to akorát v lese ovšem potom už ne a že jsem se opravdu snažila. Ale je vidět že Leslie ještě nebyla ve svém srubu jinak by věděla o čem to vlastně mluvím. Rozhodnu se že Leslie nic neřeknu nebo aspoň o té druhé možnosti.Můžu jí dát přečíst ten papír pokud tomu bude rozumět.Potom Leslie vstane a já se otočím na Cleo a dodám: „No Leslie má sklony přehánět.Já to po tobě nechci zadarmo.Pokud mi pomůžeš dám ti za to něco co by se ti mohlo hodit.“ Nechám Cleo ať o tom přemýšlí a pak se vydám zapsat.Jak očekávám tak už se přihlásila Claire i Marthy,no to bude zajímavé.Taky si opět všimnu Lea,Leslie i Alessandry a tak to můžu vzít najednou. „Hé toi petite fille de moany papa.“oslovím Alessandu a potom se přesunu k Leslie. „Abych odpověděla na tvou poznámku děláš jako by jsi ty nikdy nevyužila nováčka k tomu co se ti nechce dělat.A taky je zajímavé že se někdo od vás nechá zmlátit právě nováčkem a namol ožralou holkou.Zeptej se Susan.“usměji se a nakonec se otočím na Lea. „Jo a Leo měl by jsi říct Leslie o berle pro svůj pokulhávají humor budeš to potřebovat.“ Skončím usměji se,složím ruce na prsou a očekávám co mi na to řeknou.

Leslie Moore - 06. ledna 2016 16:56

Alessandra, Alyssa, Leonard "No, otec mě nepřines', ale taky tě ráda vidím," zazubím se na Lea a jeho společnici. "Tak už ses taky vrátil? Já přijela dneska. A ahoj, krásko," pustím se rovnou do komplimentů. "Ráda tě poznávám. Cokoli potřebuješ, stačí říct, určitě se nějak dohodneme..." Objeví se u nás Alyssa. "Ale no tak, to že občas využiju příležitosti ještě neznamená, že si nemůžu užít trošku legrace, ne?" vypláznu na ni jazyk. Tohle mi chybělo. "Navíc, my musíme nováčky ubytovávat. Nechci aby si u mě stěžovali, že jsem nepomohla..." pousměju se. "A navíc, Susan nikdy nebyla nejbystřejší. Myslím, že její nadvláda nad Hermésovským srubem se dočká blízkého konce," dodám a kývnu k nástěnce a seznamu k soubojům.

Leonard Silver - 07. ledna 2016 17:07

Pokec u zápisu Alessandra, Alyssa, Leslie "Jojo, už jsem tu.. Nemohl jsem to vydržet, doma je hold doma". Ušklíbnu se a lehce šťouchnu Leslie do ramena. Najednou se však u nás objevila Alyssa. Nevím co jí to bere, to chce skončit na ošetřovně, nebo je vážně tak blbá? "Jo, díky za radu.. Možná by sis u ní ty mohla objednat zase nový mozek. Víš, na to že jsi dcera Athény děláš jednu blbost za druhou a chováš se jak malej parchant. Tvoje matka tě musí "milovat"..." Spokojeně se usměji, dám ruce za záda a opřu se tak o strom. S klidným výrazem koukám na holky kolem sebe a dělám jako by nic. Vlastně se nic neděje, jen z nohavic a z rukávů mi pomalu a nenápadně začíná vylézat mnoho malých, mechanických pavoučků. Alyssa už mně vážně štve, takže si zaslouží dostat lekci. Využiji toho že její pozornost bude jak doufám upoutávat jeden z nás. Moje zlatíčka se k ní pomalu přiblíží ze všech stran a pak na ni společně zaútočí. Začnou ji kousat a štípat. Samozřejmě že napřed do nohou, ale pokud se jí nepovede je nějak zničit, tak by se jí mohly dostat i na oblečení a "zkrášlit" celé její tělo, včetně té její nafoukané tvářičky.

Alessandra De´Lacroix - 07. ledna 2016 21:54

Leo, Leslie, vzduch Počúvam, čo obnáša to "víťazstvo" a pri jeho otázke nadvihnem obočie. To na to treba niekomu dosekať nohy aby si mu mohol hovoriť čo má a čo nemá robiť? Pohodím vlasmi a len tak letmo prebehnem zoznam. Omnoho viac ma zaujme osoba, ktorú mi predstaví. Komplimentom vyváži prvotný dojem z jej vlasov. Bonjour mon chérie, myslím, že spravíme veľmi dobrý obchod pre obe, tak budeš vedieť zariadiť to čo potrebujem. Žmurknem na ňu, ruka vbok, chrbát vystretý, ľahká drahá látka šiat sa vlní jemne vo vetre, aj napriek celodennému stresu cítiť príjemne voňajúci parfém, brada hrdo dvihnutá. Oui, tu sú peniaze. Zatiaľ čo Leo sa nechá rozrušiť, pričom pri jeho slovách mi unikne škodoradostný úškrn, ja počkám kým Leslie dorozpráva a tlmeným Emh na seba znova upozorním. Prečo si niečo nezistiť hneď? Keď sa na mňa pozrie a venuje mi pozornosť, spustím. Vieš sem dostať okrem bežných balíkov, ktoré by som si rada dala poslať, aj väčšie veci? Posteľ, napríklad? O financie sa plne postarám ja, aj s prémiou, ak by to bolo expresne. Spýtam sa hneď na rovinu. Pri pomyslení na tie spacie vaky a tvrdé matrace sa mi robí husia koža.

Alyssa Wonder - 07. ledna 2016 22:03

Leo a jeho bzikavky Takže Leslie právě přijela,no to by tomu odpovídalo. „Stěžovat si nebudou protože tohle se ubytování netýká.Nemyslím si že by Cleo byla ufňukaná tátova holčička jako Alessandra.“odpovím pak Leslie a to že stojí Alessandra vedle mně je mi v současné chvíli jedno. „No to se ještě uvidí,ale hodně štěstí.“dodám potom i když Leslie má v něčem pravdu.Susan dneska udělala několik začátečnických chyb a kdybych měla víc štěstí mohlo to dopadnout jinak. „Vážně a jaké blbosti to jsou pokud mi to tedy jsi schopný říct?“zeptám se pak Lea a další část proslovu zatím vypustím protože cítím zradu. Leo to takhle nenechá sice se na něj premisa kterou jsem po příchodu často slýchala netýká,ale to neznamená že nic neudělá.Ne on. Položím si ruce v bok a pak se pomalu a rozhlížím se kolem. Jak jen to bylo?O ano už vím ... V duchu se usměji a nechám par těch pavoučků se přiblížit a třeba i naskočit.A pak začne tanec.Začnu zuřivě poskakovat aby si Leo myslel že se mu jeho plán zdařil,ale všechny moje pohyby mají svůj důvod.Možná se některým pavoučkům podaří udržet,ale při tomhle chaotickém pohybu (a já si dám záležet aby chaotický byl) musí být těžké přesně zamířit.Navíc na některé pavoučky jistě šlápnu a až bude Leova pozornost dostatečně odvedena udeřím a (ač nerada) mu budu muset některé ty jeho hračky rozbít.

Osud - 07. ledna 2016 22:39
	Pro Alyssu, Alessandru, Lea a Leslie 3. 7. 2014 – 21 - 22h TP – U nástěnky Pavoučci Hod: 73 – 10 = 63 --> částečný úspěch Leovi pavoučci se rozebíhají, ale Alyssa si jich naštěstí všímá. Začne zběsile poskakovat, díky tomu je setřese, ale sem tam si na nějakého šlápne a to sakra bolí, jako fakt hodně moc.

Leonard Silver - 07. ledna 2016 23:02

Pokec u zápisu Alessandra, Alyssa, Leslie "Konkrétně? Tak třeba vzít vědro vody a na někoho jej vylít mi přijde docela hloupé a dětinské... Jako dcera Athény by jsi měla mít rozum, zatím však ukazuješ jen a jen opak". Řeknu s naprosto klidnou tváří a usměji se. Netrvá dlouho a má zlatíčka na Alyssu zaútočí. Usměji se a celé to sleduji. "U Dionýsa, měla by ses vidět". Řeknu pobaveně. Možná že útok nedopadl úplně nejlépe, ale bohatě mi stačí to že vidím Alyssu vidět skákat jako úplnýho blázna. Počkám až bude konec a pak jednou tlesknu. Všechna má zlatíčka se ke mně začnou vracet. To že mi lezou nohavicemi nebo po oblečení mi vůbec nevadí. Napřímím se do celé své výšky a dojdu k Alysse. "Teď jsme si kvit... Nechci ale vidět že se motáš kolem někoho z mého srubu, nebo kolem Alessandry. Jasné?" Řeknu, opět klidně, ale tak aby mně pokud možno slyšela jen Alyssa. Poté se usměji a udělám dva kroky zpět. "Tak co holky, nepůjdeme ještě na chvíli k táboráku?" Zeptám se s úsměvem. Otázka je směřovaná především na Leslie a Alessandru, ale pokud by šla i Alyssa, tak ji nebudu bránit.

Leslie Moore - 10. ledna 2016 11:34

Aless, Alyssa, Leo Jakmile se Alessandra začne zajímat, jestli jsem schopná dostat do tábora i něco "většího", přestanu věnovat jakoukoliv pozornost Leovi a Alysse. "Ale zlatíčko, jasně že ti sem dostanu co budeš chtít..." usměju se sladce. "Některý věci možná nebudou tak jednoduchý, ale všechno půjde. Potřebuješ lepší postel? No, tak to není tak těžký. Už jsem zvládla horší. Chceš novou, nebo nějakou z domova? Každopádně si budeš muset sehnat někoho, kdo ti pomůže ji zamaskovat, aby si Hestie nestěžovala, ale jinak to není žádný problém..." přemýšlím nahlas. "Když mi řekneš přesně, co chceš, tak čekací doba je maximálně týden, ale že jde o tebe, tak to tu může být zítra, maximálně pozítří. Podle toho, jak to bude venku," ujišťuju ji a v hlavě už počítám, co budu moct chtít. Pak si přece jen všimnu Lea, který nás pobízí, abysme šly k táboráku. "Jo, jasně, proč ne," prohlásím a podívám se na Aless. "Teda jestli ty nemáš nic proti, krásko?"

James "Chris" Black - 10. ledna 2016 13:07

Spát Z ošetřovny jsem vyrazil k táboráku. Ne že bych neměl dost práce, ale přijde mi to jako slušnost. Nevšímám si poznámek jako "Proč nosíš sluneční brýle, když nesvítí slunce?" Hodně lidí se ptá a stejně by se jim odpověď nelíbila. Posadil jsem se někam opodál, abych nezavazel těm flirtujícím a seznamujícím se puberťákům. Proč si přijdu o tolik starší než oni? Zažili jsme všichni stejně tak proč já jsem tak jiný? Velmi rychle jsem zjistil, že dnes to nebude mít smysl. Vytratil jsem se do tmy. Jako vždy dnes nebudu spát se sourozenci, už jsem se poučil. Stejně bych se probudil někde úplně jinde, než bych usnul. Možná hlavou dolů. Možná potetovaný. A určitě bez brýlí. Padl jsem do postele a usnul skoro okamžitě. Dnes se toho stalo hodně.

Alyssa Wonder - 10. ledna 2016 14:00

Odchod z jídelny „To bylo proto abych Alessandru donutila mně vyhodit pak bych odešla.Když si nedokáže poradit ani v této situaci jak si poradí když skutečně o něco půjde?“odpovím Leovi i když nečekám že mi na to něco odpoví.Nebo aspoň něco smysluplného protože tohle bude zřejmě mimo jeho omezený rozhled. Uznávám že to vědro vody nebylo původně v plánu,ale to by musel Alessandru znát poněkud déle.Já po několika minutách strávených v její „milé“ přítomnosti měla chuť s ní ten srub vytřít,ale ovládla jsem se.Ani jsem jí nedala válečky. Můj první plán vyjde a i když šlápnutí na některého pavouka dost bolí brzy dojde k druhé části plánu ve které bude figurovat obří plácačka.I když nevím o co Leovi jde,jemu to možná přijde vtipné,ale neví co jsem musela zažít já když jsem přišla od svých milých sourozenců. Tohle jsem slýchala často hlavně od Claire proto jsem vymyslela výraz supernerdi (neboli též nadšprti) takže pokud mně bude chtít ztrapnit bude se muset víc snažit. Naštěstí pro Leovy hračky k další části mého plánu nedojde,nebyl by to pěkný pohled (tedy aspoň pro něj ne). „A vy chyby neděláte?Ta síť byla pěkná fušeřina a když už tu mluvíme o Dionýsovi myslela jsem že víte že se u jeho potomků nemáte stavět ně a mezi alkohol.“ Potom se vydám ven z jídelny,ale ve dveřích se ještě otočím a dodám: „Vidíš i když Leova logika pokulhává tahle se řeší situace když tě někdo štve.Když se budeš chovat jako ufňukaná tátova holčička nebudeš to mít snadné.“ Nečekám že mi Alessandra odpoví,ale to jak si to přebere je už její věc.Navíc její pozornost teď zaujímá Leslie a já se usměji.Nepochybuji že Alessandře splní všechno co bude chtít,ale otázkou je co za to bude chtít ona.Zvlášť za tu postel s nebesy a povlečení s egyptské bavlny z jejího domova navíc mimo bě6nou čekací dobu.Opět se otočím a vydám se do svého srubu.Musím ještě něco vyřídit.Musím připomenout Claire že jsme měla pravdu.A potom jí sdělit že jí při tom souboji o vůdcovství nakopu do koulí (ano je to myšleno správně) a pak si vyslechnout její proslov nejspíš zakončený rvačkou.Pokud Claire ve srubu nebude vydám se na chvíli k táboráku než přijde čas jít spát.

Amelly Brown - 13. ledna 2016 18:38

Po večeři Julie Holky si spolu ještě chvíli povídají, tak mezitím stihnu dojíst večeři. Když vidím, že dojedla i Julie, zvednu se od stolu. "Jdeš taky? Půjdu ti ukázat tvoje bydlení. Nevím jak ty, ale já se hrozně těším do postele." Což je pravda, jeden tady nemá chvíli klid. Vzpomenu si na lítice, pak na skřeta a pobíhání v lese, a pomyslím si že ten výlet pryč bych si možná ještě prodloužila. Ale je pravda že mi to tu chybělo.

Julie Tarner - 18. ledna 2016 17:33

ubytování Amelly Delšímu rozvádění a povídání mi brání únava. Za dnešek toho mám nějak dost. Teď už jen nalézt nějakou pohodlnou postel a usnout. Bez otcova chrápání! Hurá! Hurá! Hurá! „Jo jasně už jdu.“ odpovím Amelly a rozloučím se s Evelyn. S Amelly se pak vydáme mezi sruby. Nakonec mě Amelly ukazuje jeden, kam prý zatím patřím. Je to barabizna, ale to mi je teď celkem fuk. Hlavně jestli je tam nějaká volná postel. „Díky.“ řeknu Amelly a ruku dám na kliku. Pak se ještě otočím. „Vlastně asi díky za všechno, myslím, za ten půl rok. Bylo bezva mít ve škole kamarádku.“ rozvedu své poděkování konkrétněji.

Alessandra De´Lacroix - 18. ledna 2016 23:00

Hlavne Leslie, Leo Pri jej slovách sa čoraz viac tvárim, akoby som sa práve dostala na Champs-Élysées skríženú s piatou avenue a v ruke držala platinovú. S uznaním sa na Leslie usmejem jedným so svojich milých, naozaj príjemných úsmevom, ktorý mi rozžiari črty. Och, konečne sa tu cítim aspoň trochu prijateľnejšie. Leslie, jej meno aj ju si istotne zapamätám. Mám chuť na to dievča skočiť a objať ju, ale miesto toho len spôsobne dvihnem ruku a zľahka ďakovne obtriem končeky prstov o jej plece. Je skvelé naraziť na takúto schopnú osobu, drahá. Uľahčene vydýchnem. Snáď nemá iba reči a skutky nikde, ale....je to polobohyňa. Zvládne to, veď by to zvládli aj obyčajný smrteľníci. Nastáva však otázka, či zobrať posteľ z domu alebo kúpiť novú...umh, asi z domu. Ale z ktorého? Najlepšie bude pravdepodobne z najbližšieho, New Yorského, keď ju tu chcem mať čo najskôr. Aj tak tam máme kopu hosťovských izieb, a sú na nich moje obľúbené obliečky z egyptskej bavlny, mám to v kope. Kútikom oka zaregistrujem akési šialené pohyby, ale naďalej venujem plnú pozornosť krátkovlasej dievčine predo mnou. Chcela by som z domu, dám ti potom lístok, bude tam adresa a odkaz, stačí ho dať sluhovi a on už bude vedieť ktorú posteľ vyniesť. A čo sa týka toho maskovania, kto by bol natoľko schopný aby vedel čo s tým? Lebo úprimne, netuším ako by sa mala taká posteľ maskovať. Dvihnem plecia v nevedomom geste. Ako maskovať? No, to je jedno, to sa vybaví. Za informácie a prípadné nájdenie mi tej osoby je bonus. Žmurknem. Vedela som, aký dopad majú peniaze, a vedela som rozoznať, na koho majú dopad. Nevadilo mi, keď boli ľudia na mňa za to milý. To predsa bola jedna z hlavných funkcií peňazí. Preto ma však prekvapí, keď začujem Leove slová. Mierne natočím hlavu, takže ho periférne vidím. Naozaj sa ma práve zastal? Odchádzajúci šum v pozadí ignorujem a žiarivo sa usmejem. Tuším tu mám ochrancu. Mrknem. Už len tým, že bol opačného pohlavia, mal u mňa bod navyše. Nepomôžem si. Pozriem z Lea na Leslie a späť a uveličene pohodím hlavou. Keďže som už našla svojho Hermésovca a mala som tu aj druhý oporný pilier, ani táborák mi neznel už tak zle. Okrem toho, bolo treba s Leslie ešte dohodnúť nejaké detaily, čo je jasné aj jej, ke´d sa ma nepriamo spýtala, či ich chcem rozoberať práve tam. Fajn, prečo nie. Oboch ich chytím familiárne za pás. Neznáme miesto, úloha prvá- spojenci. Fajka. Pozriem sa na kufor, ktorý ťahám všade so sebou odkedy som odišla zo zrubu. S nevinným pohľadom zamrká na Lea. Umh, keďže nechcem pustiť to tvoje krásne vytvarované telo, potiahol by si za sebou voľnou rukou môj kufor? Jemne ho stisnem, aby som zdôraznila svoju pointu. Mimochodom, čo si mi to chcel ukázať? Spomeniem si, čo mi hovoril keď sme vstávali od večere.

Osud - 08. února 2016 19:55

Pro Všechny 4. 7. 2015 – kolem 8. Hodiny ranní Tábor Polokrevných Další dobré ráno Je v podstatě jedno, jak jste strávili zbytek večera, jestli někde v soukromí, ve srubu, nebo se seznamovali s ostatními u ohně. Do postelí jste museli jít tak jako tak, protože jinak byste měli problémy. V noci pršelo, dalo se to poznat podle mokré trávy. To se hold tady v táboře taky stává, že prší, musí, protože jinak by tu nic nepřežilo. Většinou tu ale prší v noci, je to přeci jen příjemnější, že? Konečně nastal nový den, rána bývají všechna stejná. Je na vás, kdy vstanete, ale vězte, že v 9 hodin se otevírá jídelna – snídaně je formou co si kdo uloví, to má, takže je lepší tu být dřív. V tu damou dobu také chodí služba, která hlídá pořádek ve srubech, pro dnešní den jsou to Deméterovci, takže chodí Zoe a Daisy. A v deset hodin bude začínat dopolední program, který je vyvěšen na nástěnce na stromě u jídelny. Je následovný: Dopoledne: Nováčci: seznámení se zbraněmi a první lekce tréninku v boji (vede: Gabriela a Jakub; sraz před zbrojnicí) Starší táborníci zapsaní na nástěnce: souboje o srub (Vede: Osiris a Corrina; Sraz v aréně) Starší nezapsaní táborníci mají na výběr mezi sledování soubojů a pomoc při tréninku Odpoledne: Všichni: Boj o vlajky A jak vypadalo ráno v jednotlivých srubech? Athénovci Většina vašeho osazenstva vstávala velmi brzy, jelikož Claire bývá vztklá, pokud nemáte dokonale uklizeno dřív, než jdete na oběd, velmi dbá na pověst srubu. Claire už od rána s velkým zápalem uklízí a také pomáhá s úklidem Sydney, Marty také uklízí, i když není tak nadšený. Dalo by se o něm říct, že v tomhle je podpantoflák. Aiden vstal a vydal se do umyvárny. Apolónovci V tomto srubu je poněkud klidněji, umělci si nedávají tak záležet na pořádku a bodové hodnocení srubů jim asi také nijak víc důležité nepřijde. Je zde ale již od rána slyšet zvuk lyry, to je prosím Mikel, který ve sklepě od brzkého rána hraje, asi ho poctila svou návštěvou nějaká múza. Oliver a Fiona ještě chrápou a vypadá to, že dnes zase zaspí i snídani. Hefaistovci U Hefaistovců většina osazenstva ještě také spí, Max je právě pryč, asi v umývárnách a Samantha popochází po srubu jako duch s hrnkem kafe v ruce – je z kávovaru, který si nedávno sama sestrojila. Od té doby se z ní stal závislák – bez ranního kafe se s nikým nebaví. Dionýsovci Zde vypadá vše jako takřka každý ráno, prostě obrovská kocovina po velké párty. Navíc Fion má ovázanou ruku, jak včera nalila tu vodku do ohně – prej aby to víc hřálo – ta jí fakt musela mít. Fiona potom už nepila, dnes se tedy probouzí mezi prvními, a hned odchází na ošetřovnu, aby jí to někdo převázal. Ostatní nadále spí, vypadá to, že dnes prospí i oběd. Hermésovci Zde to dneska vypadá jako ve velkém mraveništi – je tu spousta lidí a každý z nich má jiné vstávací návyky. Ze starého osazenstva to vypadá přibližně takhle: První vstává Philip a rychle se vypaří – prý do umývárky, ale spíš se chce vyhnout úklidu, potom se probouzí Susan a začíná organizovat úklid (mimochodem to ona včera večer uklidila tu spoušť po Alysse) případně budit ostatní. Monique jako vždy odmítá vstát – prostě ne, šla spát přibližně před dvěma hodinami, ona je hold noční zvíře. Theodor vstane a začne si hodně neohrabaně stlát a uklízet. A do toho se budíte vy…

Amelly Brown - 12. února 2016 15:27

Druhý den Když se s Julií loučím u srubů ještě mi poděkuje za ten půlrok. Jsem trochu překvapená, ale usměju se na ni. "Taky ti děkuju, i za to že jsi nakonec šla se mnou. Hodně štěstí ve srubu." Poznamenám ještě při vzpomínce na můj první den v táboře. Byla jsem sama bez přátel a neměla jsem štěstí na dvakrát příjemné lidi. Vyženu vzpomínky a zamířím do mého srubu, přímo do svého pokoje kde zapadnu do postele a okamžitě usnu. Který blázen hraje tak brzo na lyru? Je má první myšlenka po probuzení. Přetočím se na bok a přes hlavu si dám polštář, ale už jsem jednou vzhůru a jen tak znovu neusnu. Po pár minutách si s povzdechem sednu a převléknu se. "Tak... krásné nové jitro..." Zamumlám si pro sebe polohlasně i když tu není nikdo kdo by mě slyšel. Vylezu ven a brzy zjistím, že jsem jedna z prvních. Spáči jedni... Nahlédnu k Fioně chvíli přemýšlím jestli ji vzbudit. No co, za chvíli je snídaně. "Nazdárek, hádej kdo přijel!" Vrazím k ní a probudím ji.

Alyssa Wonder - 14. února 2016 12:00

A zas je tu ráno Nakonec se rozhodnu že nebudu Claire dráždit protože bychom se nejspíš pohádali tak že bych se rozhodla spát mimo.Současná doba je doba zjitřených citů navíc bychom obě měli šetřit sily na zítřek. Ne že bychom se nerespektovaly,ale naše názory se občas rozcházejí.Možná kdyby byla Claire ochotná uznat i názor ostatních za správný nebo aspoň občas ustoupila. Taky jsem zvědavá zda Cleo vyřídila můj vzkaz nebo jestli Alessandru vůbec našla,ale to se jistě dozvím hned až se setkám se Susan.Nějakou dobu tedy strávím u táboráku než jdu spát.Ráno když se probudím vstanu,obléknu se,ustelu si postel a uklidím nepořádek který se mi stačil během dne při mém tvůrčím procesu nashromáždit, než sem Claire vletí a oznámí mi že se mám přidat k ostatním drhnout celý srub kartáčkem na zuby dokud se nebude lesknout jako zrcadlo. Ne nepřeháním Claire umí být někdy docela nesnesitelná a tohle je právě ta doba.Možná by se to nestalo kdyby se Marthy chytil za své koule a řekl jí konečně svůj názor.To tu mám vážně všechno dělat já? „Ahoj.“oslovím ostatní sourozence (přát dobré ráno jsem si odvykla už první dny) potom se rozhlédnu jestli neuvidím Aidena a když ne tak pokračuji: „Řekl vám Aiden jak to včera natřel natřel Samanthě a Susan?Docela dobré na nováčka,říkám to proto že jsem nakonec přece jen měla pravdu.“ Usměji se a sebevědomě složím ruce na prsou.To že jsme původně měla stejný názor jako Claire říkat nebudu i když u mně šlo o jinou premisu. Což mi připomíná že bych neměla zapomenout se Leslie vysmát když nevyhraje.A to i když se mně nebude dařit přece jen já se nevychloubala.Nepodceňuj protivníka pokud to uděláš tak už v tu chvíli prohraješ.

James "Chris" Black - 16. února 2016 18:26

New day in Hades palace II Vstával jsem brzy. Před východem slunce, abych viděl jaká tma tu bez něj je. Nevadí mi nespat, stejně ve snech nic dobrého není, minimálně pro mně ne. Vzdal jsem naději, že bych ve snění spatřil otce. Nikdy s námi nemluví. Jen kdyby se mi povedlo zabít samu Smrtku, možná by řekl "Fajn." Dobře, neměl bych si stěžovat. Viděl jsem ho jednou, mnozí ani to štěstí nemají. Stál jsem na vrchu svého domku. Jemný vánek se mi opírá o tváře. Je zvláštní necítit známou váhu slunečních brýlí. Je zvláštní být sám a takhle klidný. Je zvláštní mít chvíli klid. Čas pro sebe. Co je čas? Mužíček otáčející přesýpací hodiny? Ne. Tomu nevěřím. Čas si přeci musíme utvářet sami, čas neutváří nás. Ani osud. Ale co když ano? Co když můj život byl nalajnovaný dávno před mým narozením? Ať udělám cokoli, je to předpovězené a známé. V tom případě si ze mě někdo vystřelil dost krutě. Z nás všech. Každé ráno mám pochyby. Každé ráno a večer jsem jiný, absolutní opak Áresových dětí. Pak už to je normálnější. I tak pokaždé když nezaspím východ slunce je mi z toho zle. Proto jsem dnes ani nezamířil na snídani, ale rovnou na cvičiště. Chvíli jsem tam byl sám a jen tak blbnul s gladiusem. Mám na výběr. Sledovat jak do sebe ostatní mlátí kvůli vyšším ambicím, nebo pomáhat stvořit něco nového. Zvolil jsem si to druhé. Při soubojích o srub může pomoct Osiris nebo děti Apollona. Já jsem béčkový ošetřovatel, i když se snažím. Jsem béčko ve všem, i když se snažím. Naštvaně jsem se překulil na bok a zabodl gladius do krku rotující figuríny. Sekla mě bodcem na rameni do zápěstí. Sykl jsem, ale nepustil. Už i dřevěný panák mě skoro porazí. Po ruce mi stéká pramínek rudé krve. Ani nevím jak dlouho už stojím v transu a pozoruji to. Užívám si ten ledový klid co mi proudí žilami. S krví se odplavuje i to neznámé děsivé v mém těle, co děsí mě a i ostatní. Zůstává jen to co má. Agrese, vztek a nenávist Áresova syna. Jedním máchnutím jsem usekl figuríně hlavu. Odkutálela se neznámo kam a přísahám bohům, že jsem si představil sám sebe.

Leslie Moore - 21. února 2016 20:58

Ráno, ráno - práce začíná Nakonec se s Alessandrou dohodneme u táboráku a já se dozvím, co a odkud mám přivést, a slíbím jí, že případné problémy s Hestií vyřeším, až zboží dorazí. Myslím, že by nebyl až takový problém vymyslet tam nějakou falešnou zeď, nebo třeba poprosit někoho od Héfaistovců (třeba Lea, který se zdá být z Aless celý pryč) aby do našeho srubu/Afrodítovského srubu nainstaloval nějakou zvedačku, která by to schovala pod střechu. Nikdo se nedívá nahoru... Moc dlouho se u táboráku nezdržuju, a radši se co nejdřív vydám ke svojí skrýši nedaleko od hranice tábora. Moc lidí se v té oblasti nezdržuje - snad jen během boje o vlajku a dalších her, ale i tak by měli problém ji najít. Vylezu na strom poblíž (i když s trochou problémů, už dlouho jsem nic takového nedělala) a vytáhnu z dutiny skryté jednou z větví satelitní telefon, který se mi podařilo sehnat už před dlouhou dobou. "Prosím, buď ještě vzhůru," modlím se, když zmáčknu tlačítko rychlé předvolby. Mám štěstí. Po chvilce se z druhé strany ozve hlas Henryho - člověka, kterého jsem dlouho znala jen jako někoho, kdo prý znal moji matku, ale posledních pár let se stal mým nejlepším kontaktem "tam venku" a zároveň taky člověkem, co dokáže sehnat cokoliv. Vysvětlím mu situaci a domluvím se s ním, že druhý den ráno se sejdeme na hranici tábora, abych mu mohla předat Alessandřin lístek s adresou, který by mu zároveň měl zaručit to, že zboží opravdu dostane, a pro jednou ho nebudou shánět policajti. Souhlasí, a já se rychle vrátím do tábora, abych stihla večerku. Ráno se samozřejmě probudím pozdě. Vlastně bych se sama nejspíš vůbec neprobudila, nebýt toho, že mnou Susan zalomcuje. Trhnu sebou a málem jí jednu vrazím, ale na poslední chvíli se zarazím. Na to bude dost času při soubojích. Neochotně se zvednu a podívám se na hodiny. Henryho mám potkat asi za dvacet minut. Podívám se na svoji rozházenou postel a věci kolem. Do úklidu se mi vážně nechce. Rozhlédnu se, jestli mě někdo nějak zvlášť kontroluje, ale nevypadá to tak - Susan se snaží dostat Monique z postele. Trochu se ušklíbnu a seberu všechno povlečení do náruče. Pak hromadu látky upustím do starého kufru, který si nechávám pod postelí jako úložný postel poslední nouze. Nedokážu zapnout přezky, ale podaří se mi ho nacpat zpět pod postel. Pak rychle posbírám zbytek věcí povalujících se kolem a nacpu je tam taky. Už je mi celkem jedno, jestli jsem sebrala jen svoje věci nebo i cizí, a radši se vytratím, než si mě Susan všimne. Pak rychle zamířím k hranici. Henry už na mě čeká, a já musím spěchat zpět, aby na mě zbylo aspoň něco k snědku, tak na něj jen křiknu pozdrav, vrazím mu do ruky lístek od Aless a běžím dál. O pár minut už sedím v jídelně s několika kusy ovoce a přemýšlím, jestli má cenu čekat tu, než se objeví Susan - pravděpodobně naštvaná, že jsem zdrhla - a nebo jestli se mám radši vypařit a počkat si na souboje někde v bezpečí.

Leonard Silver - 09. března 2016 16:50

Táborák Konec, hotovo. Alysse jsem řekl co jsem chtěl a tím to pro mně hasne. Buďto to pochopí a nebo ne. Pokud ano, tak v pohodě, není co řešit. Když ne, tak taky nevadí, odskáče si to později. Tak či onak, vyrazily jsme k táboráku. Kufr jsem Alessandře vzal. Ať si myslí kdo chce co chce, mně je to jedno. Zatím jsme jen přátelé a vzít někomu kufr je přeci to nejmenší. Ještě když je to holka. Došly jsme tedy k táboráku. "Zdarec". Pozdravil jsem s úsměvem ty kteří se tu ještě zdržovaly. Alessandře jsem položil kufr kousek od ohniště a sedl jsem si vedle ní. "Jo, tamto.. To zas tolik nespěchá. Ukážu ti to zítra". Ušklíbnu se a zadívám se do ohně. Sem tam si hraji s plameny, takže se může někomu zdát že v něm vidí třeba zvířata nebo vyobrazení různých bojových scén. U táboráku čas pomalu plyne, povídáme si a probíráme co jde. Nakonec přijde čas kdy už bychom měly vážně jít. Ještě než však vstanu, tak se rozhodnu že trošku zkusím polekat ostatní. Mávnu rukou a z ohně se vyřítí velká, řvoucí tygří hlava. Nemejský lev... Začnu se smát a vstanu. Ať už to vyšlo a někdo se lekl nebo ne, tak vstanu a pomohu Alessandře s kufrem až k Hermovu srubu. "Tak zítra.. Dobře se vyspi". Zamávám na rozloučenou a zamířím do mého srubu. Svléknu se, opláchnu a hned zapadnu do postele. Překvapivě to netrvá dnes ani tak dlouho a podaří se mi usnout skoro hned. Ráno "Aaaahh". Zívnu a otevřu oči. Chvilku jen tak zírám do stropu, až pak se posadím a promnu si oči. Tak dneska to bude.. Otče, doufám že mi budeš držet palce... Ušklíbnu se a vstanu. Obleču si tričko a kraťasy. Pak se začnu ohlížet po ostatních. Max je bůh ví kde a holky ještě spí. Tedy až na Samanthu, která už je vzhůru a zase pije to svoje kafe. "Když budeš pokračovat, tak budeš za chvíli jako králíček Duracel..." Ušklíbnu se a lehce do sestřičky šťouchnu. Vezmu si ručník s čistým oblečením a zamířím rovnou do umýváren, kde si dám pořádně studenou sprchu aby mně probrala. Joo, to je ono.. Se spokojeným výrazem se obleču a použité věci včetně ručníku odnesu zpět do srubu. Na chvilku si sednu a přemýšlím co dál. Mohl bych jít na snídani, ale před souboji je hloupost se nacpat. A tak se rozhodnu že si ještě vyleštím a případně i spravím zbroj a zbraně, aby vše bylo tip-ťop. Zbroj si pak ihned obléknu. "Tak ať dneska vyhraje ten nejlepší!" Ušklíbnu se, pozvednu oštěp na pozdrav a vyrazím rovnou do arény. Není nač čekat. V levé ruce mám helmu, v pravé kopí a štít. Meč mám připnutý na opasku. A tak tedy jdu přímo do arény a vesele si při tom pískám.

Michel *Miky* Bacque - 09. března 2016 19:45

Lyra a luk Am a James Asi okolo čtvrté ráno jsem se vzbudil. Všude ještě byla tma. Všichni ze srubu spali. Já ale usnout nemohl. Něco mi nedalo spát, jen zjistit co... Převlékl jsem se, jelikož půlhodina snahy o další spánek byla marná. Odebral jsem se ven na delší procházku. Seděl jsem před srubem a koukal se jak se na obloze objevují první červánky - předzvěst budoucího úsvitu. Jakmile se ale slunce vynořilo za obzorem a pohladilo zemi prvními ze svých paprsků, ihned mi došlo, co bylo ono nutkání. Vstla jsem a téměř se rozběhl do sklepa, kde jsem vzal do rukou svou lyru. A má intuice se skutečně nemýlila. Stru zpívaly, jako už dlouho ne a tóny zvuků nástroje se vznášely do vzduchu a proplétaly do složitých a nádherných vzorců. Snad bych je mohl i namalovat... Již dlouho jsem nemaloval hudbu. Tak či tak, dnes jsem byl opravdu v tvořivé náladě a to znamenalo, že se na mě otec usmál a když to jednou udělá, není síly, která by mi mohla překazit den. To že nejspíš někdo brblá, že jsem je vzbudil, mi bylo ukradené. Nebylo to poselství hudby. Je nový den. Krásný den. Slunce svítí a na kůži hladí příjmený vítr... Co víc si přát? Po chvíli ale má hudba nabrala smutných tónin. Takovou hudbu jsem ale hrát nechtěl. Přestal jsem hrát a povzdychl jsem si. Bylo by zbytečné se přetvařovat. Přetvářka je hra stínů a já jsem k nim nikdy netíhnul. "Žiji ve světle. Ať už hřeje, nebo pálí." Zopakoval jsem si své heslo a na chvíli zavřel oči. Smutek je pocit nejlépe ztotožněný s bojem... Snad mi pomůže lukostřelba... Vyšel jsem nahoru a zkontroloval, zda všichni vstali. "Bon matin, Am." Přívítal jsem svou sestřičku s úsměvem, jen co jsem jí letmě potkal, než jsem vyšel ven. Oblečený jsem byl v béžovém chitónu, který byl zavěšený na pravém rameni zlatou sponou, aby vyniklo tetování slunce na srdci. Sebou jsem si zvál také luk a nějaké šípy... Na cvičišti jsem ale nebyl sám... a už jsem možná i pozna, že nejsem jediný, kdo má špatnou náladu. To, že se nebezpečně blíží čas snídaně jsem trochu minul. Tak či tak, jakmile jsem uviěl Chrise, jak bojuje se svým gladiatem, usmál jsem se. Byl jsem celkem daleko. Barva kůže splývala s trostředím i chitónem, takže bych očekával, aby mě ani neviděl. Natočil jsem se bokem, luk pevně sevřel v levé ruce, kterou jsem zvedl a pak zase spustil dolů. Při tom pohybu jsem do tětivi nasadil šíp s letkami z jestřábího peří. Jak jsem skláněl ruku, natahoval jsem pravačkou i tětivu. Svaly na rukou se zatnuly. Orlým zrakem jsem vyhledal svůj cíl. Nádech. Výdech. Nádech. Pustil jsem tětivu a vypustl šíp. Výdech. Kolem Jamesovi hlavy cosi zasvišťělo a ani ne deset centimetrů od něj prolétl šíp, který se zabodl do figury za ním. Přímo do oblasti nad nosem. "Vypadáš... nevyrovnaně." Zavolal jsem na Jamese a usmál se, když jsem šel plavým krokem blíž.

James "Chris" Black - 09. března 2016 20:16

Přítel, co po mě střílí Těsně kolem hlavy mi prosvištěl šíp. Skulil jsem se na zad meč si držící tak, aby mne nepořezal. Nenávistně jsem pohlédl na toho, kdo vystřelil. Spíš jsem čekal někoho z mojí povedené rodinky, než Mikyho. Kočkujeme se, ale dneska na to nemám náladu. S křivým úsměvem jsem vstal a otřel si krev z ruky. "Jsem v pohodě. Jako vždy." Odsekl jsem a opřel se o jednu z figurín. Posunutím brýlí na čele se mi povedlo rozmazat si vlastní krev po obličeji, aniž bych si toho všiml. "Dneska jsi ve formě." Uznale jsem kývl hlavou směrem k šípu ve figuríně. "Myslím, že v tom souboji o sruby dneska máš šanci." Jen doufám, že se nepletu. Nechci seškrabávat svého kamaráda z písku. Zase. Ano, závody vozatajů byly kruté.

Julie Tarner - 09. března 2016 20:23

ranní vstávání – srub Hermése Když konečně ležím v posteli, sotva si přehraji celý den v paměti než odpadnu. Kdybych nebyla unavená, asi by mě vadilo spát kousek ode dveří v poměrně špinavém spacáku, ale po dnešku? To mi je už jedno téměř všechno. Navíc, já jsem čistě umyta nějakým voňavým mýdlem, co jsem někomu vzala ve sprše. Ráno je to horší než večer. Hrubý spacák mě kouše a všude mám rozcuchané vlasy. Neklidná noc... Všude kolem se zvedají další a další spáči a i já vystrčím hlavu i ruce ze spacáku. Prsty rovnám neposlouchající vlasy alespoň trochu. Kde jen mám svoje věci? zamyslím se a rozhlédnu. Všimnu si známých tvarů pod jednou z krajích postelí. Hurá! Propletu se mezi spáči, vyberu si ze svých věcí předposlední čistou sadu prádla. Budu si to taky muset někde vyprat. K tomu si beru jednoduché tričko a tepláky. Pak zamířím do sprch...

Michel *Miky* Bacque - 09. března 2016 20:36

Přítel mezi nepřáteli Úsměv mi uvadl na rtech a hned se změnil ve vážný, soucitný pohled, jakmile jsem jej uviděl blíže a uslyšel tón jeho hlasu. Došel jsem k němu a prohlédl si ho od hlavy až k patě. "Raiment?" Zeptám se ho a chliku bloudím pohledem po jeho obličeji, než se na něj zase usměji. Nasliním prst a umyji mu krev z tváře, jako mi to dělávala matka, když jsem byl malý. Navíc mu pak urovnám zase brýle. "Ano, to jsem. Ale popravdě... jsem trochu nervózní. Ale zvládnu to, neboj." Natočil jsem hlavu a podíval se přímo do slunce, bez jakékoliv známky toho, že by mi to nějak vadilo, snad jen krom toho, že se panenky monstrózně zúžily.

James "Chris" Black - 10. března 2016 17:05

Lépe bych to neřekl Překvapeně jsem zamrkal a chvíli přemýšlel nad tím co vlastně říkal, ale vážně nemám dost bystrou mysl na to, abych mohl odpovědět. "Uch... Cer... Oui?" Nechal jsem si otřít tvář a s tragickým výrazem jsem se zahleděl do dálky. Chtěl bych někam ven, jenže mě nepustí. Budu pořád trčet tady a bojovat proti figurínám, protože proti lidem vždycky prohraju. Skoro vždycky. Když mám dobrý den. Je těžké být pacifista, když jste Áresovo dítě. Miky to jednou popsal přesně. Utíkám, protože vím že bych vyhrál. "Vím že to zvládneš. Jen si dávej pozor na slabá místa." Poradil jsem mu. "Nejspíš půjdu pomoct s nováčky, nechci se na tu sebevražednou hloupost dívat." Vážně, tohle je to poslední co mě baví. I když být u toho až jistí táborníci budou naříkat v prachu je jistým způsobem znepokojivě uklidňující.

Michel *Miky* Bacque - 10. března 2016 17:35

Psal jsem nadpisy v h1 než to začalo být cool "Ale te'd vážně... Copak je? Jednou tě chvíli nechám samotného a už se plácáš v melancholii... Byl ta tebe zase někdo zlý?" Zvednu jedno obočí a přejedu ho významným pohledem. "Budu." Přikývl jsem. Už nenechám nikoho, ay se ke mě dostal dost blízko. Posledně jsem byl nevšímavý a pomalý... Nyní jsem trochu zapracoval na skrývání a rychlosti. "Nechtěl by jsi se radši prvně nasnídat?" Zeptám se. Možná budu jeho pomoc potřebovat i já. Ono se říká - nikdy neříkej nikdy...

Aiden Carlson - 11. března 2016 14:54

"Překrásné" probuzení aneb první den v táboře První probuzení v táboře je opravdu překrásné. Upřímně se ani nepamatuji, co se večer dělo. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem se po konci hry, když jsem vrátil náušnice, které jsem sebral v lese, stavoval u zdravotníků, ať se mi podívají na ty škrábanečky, co jsem při ní utržil. Pak jsem se šel najíst, ale už se mi pomalu zavíraly oči, tak jsem byl unavený. Usínat při jídle, pff.. Proto jsem raději šel rovnou do srubu, kde jsem v polospánku uklidil chemickou sadu, kterou jsem používal předešlý den, a v tom oblečení, které jsem na sobě měl celý den, jsem prostě spadl do postele. Ráno je hrozné. Probudí mě vzteklý hlas, který nahlas spílá celému srubu ohledně nepořádku. No super... Rozespalý se posadím na postel, protáhnu se. Aniž bych si všímal té velmi nepříjemné holky (Claire, usuzuji podle toho, co říkala Alyssa), ustelu svojí postel, vezmu nějaké čistě oblečení a zamířím si to do umýváren. Bez jediného pohledu věnovanému komukoliv jinému. Bez jediného slova. Dám si rychlou ranní sprchu, nejdříve pustím horkou vodu, pak prudce otočím na ledovou. Póry se roztáhnou díky teplé vodě a ledová je rychle srazí zpět. Nejlepší způsob, jak se zbavit únavy nebo kocoviny. Vyčistím si zuby, učešu se tak, aby to vypadalo nějak normálně, a vrátím se zpět do srubu. Kriste Pane, jestli takhle bude vypadat každé ráno, tak se asi odstěhuji někam na druhou stranu tábora. Pak se ovšem zamyslím nad tím "Kriste Pane". To asi nebude úplně korektní nadávka, že?" Zakroutím hlavou. Už po ránu takovéhle blbosti. Ach jo.. Zrovna otevírám dveře srubu, když Alyssa začne mluvit o včerejší hře. Ehh, sklapni! Bude to vypadat, že se chci vychloubat, a pochybuji, že Claire, která ne mě měla asi špatný názor, uzná to, že máš pravdu! Akorát budu vypadat jak debil. Jenže Alysse to bohužel nedochází a mluví dál. Tak a je to v háji. Místo ode mě pravděpodobně očekávaného potvrzení se podívám po všech členech srubu a zeptám se: "Máte tady pračku?" Zatím to nechám být, i když to asi už nezakecám. Super.

James "Chris" Black - 11. března 2016 20:48

Remus Lupin was sexy werewolf, before it was cool. :D "Zlí jsou na mě pořád." Ohnul jsem spodní ret a snažil se vypadat nadmíru žalostně a zničeně, i když pravdou je, že je mi to úplně jedno. Můj úkol je léčit, ne se zavděčit. Tak už to prostě bývá. "Je no... ne suis pas... farm... faim." Povedlo se mi ze sebe vysoukat, i když tuhle větu bych měl mít dávno zmáknutou, když ji používám prakticky před každým jídlem. Žaludek se poprvé odvážil ozvat, jakoby myslel, že přítomnost Mikyho nějak pomůže mé chuti ke stravování. Ano, ocením dobré jídlo víc než kdokoli jiný, jenže je to jako s hudbou. Jakmile nemám náladu (což je skoro pořád,) nedokážu vnímat nic. Vyčerpaně jsem svěsil ramena a sklopil zrak k písku arény, kde jsem marně strávil tolik hodin. Nic, nejsem lepší, nejsem ani o krok blíž k tomu být víc jako můj vlastní otec. Začínám pochybovat, zda jsem vůbec Árův syn. Mohl se stát omyl. Někde, kdekoli. Chci se na to všechno vykašlat. Nebaví mě to, unavuje mě to a stejně se pořád snažím. Pro co? Pro co sakra?

Osud - 11. března 2016 21:18

Pro řekněme všechny 4. 7. 2015 – kolem 8. Hodiny ranní Tábor Polokrevných Umývárny – hlavně Julie Julie zrovna vešla do umýváren. Je to velká místnost, ve které je 10 umyvadel, háčky, poličky a za rohem je 5 sprch. Sprchy jsou oddělené příčkou a zepředu závěsem. Umývárna je prázdná, až na jednu sprchu, ve které někdo je. Ale takhle nemůžeš poznat kdo. Potom se objeví Candance od Hermésovců, pokud si byla včera u ohně, můžeš v ní poznat tu, která se spálila. (Pokoušela se rozdělat oheň tím, že tam nalila vodku.) Normálně by nebyla takhle bzo vzhůru, ale asi musela na ošetřovnu, protože má převázanou ruku. „Ahoj,“ hlesne, potom se vydá k poličkám, aby si vzala svoje věci a poté k umyvadlu, aby vykonala ranní hygienu. Cvičiště – hlavně James a Miky Povídáte si spolu o dnešních soubojích, když najednou harmonické prostředí rozbije nově příchozí. Prudence se svými oblíbenými meči. Ani nepozdraví, jeden meč si pohodí v ruce, ušklíbne se a řekne: „A hele brácha… věř mi, že tě opravdu ráda vidím…“ Podle jejího šklebu je jasné, že to myslí ironicky a pravděpodobně bude prudit… Jídelna – hlavně Leslie Leslie sedí sama u stolu pouze krátkou chvíli, brzy si k ní přisedne Juliette, Afroditovkyně. V ruce má mističku s kukuřičnými lupínky. Je evidentní, že něco bude potřebovat, jinak se s nikým mimo Afroditovce (momentálně pouze Philip) nemluví, je to odtažitá elitářka. „Ahoj,“ pozdraví Leslie a poté jde hned k věci, „jsem ráda, že ses vrátila, budu od tebe zase potřebovat doručit nějakou kosmetiku. Začíná mi docházet. Doufám, že ještě máš ty kontakty na francouzské obchodní domy.“ Jo, je odtažitá, ale obchoduje se s ní dobře. „Přihlásila ses na souboj o sruby?“ zeptala se tě. Ano, zajímavé konverzaci se zrovna nevyzná. Srub Apolonovců – hlavně Amelly „Neruš!“ zamumlá Fiona a převalí se na druhý bok, přičemž tě ze sebe shodí. Zatím dohraje lyra, kterou jste slyšeli ze suterénu, a kolem Vás projde Miky, ale nijak si Vás nevšímá. „Chci ještě chvíli spát,“ dodá ještě mumlavě Fiona a přehodí si polštář přes hlavu. Najednou se Oliver posadí na své posteli a řekne: „Stejně musíme vstát, nasnídat se a aspoň trochu poklidit.“ „Dneska neuklízím, body jsou mi ukradené,“ zamrmlá znovu Fiona, přičemž už je asi i jí jasné, že se více nevyspí. Srub Athénovců – hlavně Alyssa a Aiden Celý srub Athénovců uklízí, Claire už má skoro hotovo. Při úklidu poslouchá Alyssu, co říká a koulí při tom očima. „Ne, ale už jsi o tom mluvila včera, to snad stačilo ne?“ zavrčí a dojde k Mathymu místu, aby mu skontrolovala, jak uklidil. „Super, Marthy,“ řekne mu, Marthy jen bezeslova přikývne a potom odejde, asi na oběd. „A co ty Alysso, jak jsi na tom s úklidem?“ zeptá se tě. Mezi tím se Sydney vypaří, pravděpodobně do umýváren protože ona většinou nesnídá.

Michel *Miky* Bacque - 11. března 2016 21:44

I had a cat before it was cool :D Pobaveně se pousměji nad jeho hraným smutkem. "Neboj se. Je tady dost lidí, co tě mají rádi, kteří tě doceňují a nezapomínají, na co děláš. Stejně tak bych mohl říkat, že jsem zbytečný já, když jen brnkám, budím celý tábor a čmárám blbosti které stejně nikdo neocení. Nemůžu za to, mám surrealistické období." Poslední větu spíš zabručím. "Napadlo mě, že bych namaloval nějakou skladbu... Třeba Vltavu." Napadne mě. Začne ze sebe pomalu soukat to, že nemá hlad, když ke mě jeho žaludek prosebně zakňučí, jako bych byl jediný, kdo mu může pomoci. Ušklíbl jsem se na Jamese. "Neumíš lhát v angličtině, natožpak v francouzštině." Rýpnul jsem si ale já jednoduše nemám rád, když mi někdo lže. "Pojď, jdeme na snídani. A... ještě mi stále dlužíš koupání, dkyž to minule nedopadlo." Chci jej obejmou kolem ramen (pouze symbolicky) když uslyším známý hlas a úsměv mi zamrzne na rtech, dkyž se otočím na Chrisovu sestru, co se už tady roztahuje s dvěma meči. Otočil sjem se na ní s výrazem, který rozhodně neskrýval mé pocity které by se daly shrnout do věty: "Ty jsi tu chyběla." Vlastně jsem jí chtěl navrhnout, zda-li by se nechtěla i se svým bratrem zahrabat... někam hodně hluboko. "Svůj sarkasmus si můžeš nechat, Prud." Prohodím k ní a podívám se významně na Chrise, jelikož je pravý čas, abychom šli. S jeho sourozenci se nechci dostat do kontaktu víc, než je to nutné.

James "Chris" Black - 11. března 2016 21:51

I was cat before it was cool "Jmenuj dva krom sebe." Zabručel jsem temně. Aerith, ano. Proto ještě ten jeden. Ne, je mi to jedno. Vážně. Jednou odtud snad vypadnu a začnu žít normální život tam venku. Sám na farmě padesát kilometrů od nejbližší benzínky a stovky mil daleko od problémů. Zní to hezky, ale jestli ve mě je nějaká Árova krev, nikdy nezmizí. Fakt díky otče. "Musím se zlepšit. Otec nemá rád pravdomluvné." Zvlášť když někdo řekne pravdu jemu do očí. Sice ho skoro neznám, ale je mi jasné, že za větu "Tenhle účes ti fakt nesluší," by mě zabil. Ztěžka jsem se zvedl a vydal se s ním ven ze cvičiště. Jenže to by nesměl přijít jeden ze čtyř poslů apokalypsy. Prudence svoje jméno vážně nemá jen tak pro nic za nic. Podvědomě jsem se postavil kousek před Aleca. Kdyby chtěla něco zkoušet, nechci aby to schytal jen protože je můj kamarád. Mám na jazyku tisícovku sarkastických poznámek a i když mají moji sourozenci IQ jako míchačka na maltu přejetá monster truckem, ironii poznají dost bezpečně. "Taky tě mám rád, Prud." Zatvářil jsem se nevinně.

Alyssa Wonder - 13. března 2016 11:19

Srub Athény A nakonec se Aiden přece jen objeví ve dveřích s dotazem který jsem měla ze začátku taky.Ovšem neptala jsem se zde abych neporušila paradigma že všechno víme.Navíc to ani nebylo nutné stačilo to tu projít a pak se zeptat mimo náš srub. „No pokud nutně potřebuješ vyprat tak pračku mají v Afroditině srubu,ale budou za to chtít zaplatit.Nebo řekni Leslie ta by ti jí mohla sehnat,ale čekací doba je týden a nevíš co za to bude chtít.“ Můžu mu taky ukázat svůj způsob,ale to vyžaduje čas (protože samotná příprava jistou dobu trvá) a taky na to musím mít náladu.Nebo bych si mohla říct Leslie o pračku vzhledem k tomu co si včera naporoučela Alessandra moje přaní tak neskromné nebude. „Jo to mluvila,ale neměla jsem důkaz.A kdyby jsi měla pravdu ty a já ne tak by se to tak rychle ze stolu nesmetlo.“poznamenám protože tohle je pravda.Pak se o nás nemá říkat že jsme arogantní a namyšlení když to Claire při každé příležitosti potvrzuje. I když je pravda že výraz supernerdi jsem vymyslela já. „Jo já jsem uklidila hned jak jsem vstala.“ Vím jak dokážeš vyvádět kvůli jedněm zapomenutým kalhotkám a pouze protože nechci přilévat benzín do ohně to teď neřeknu nahlas.

Amelly Brown - 15. března 2016 16:25

Nepřiměřená reakce Pobaveně hledím na Fionu. Vypadá, jako by v noci byla u Dionýsovců a vrátila se až na poslední hodinku nebo dvě. Zvednu se dojdu k umyvadlu, kde si namočím ruce a naberu do nich trošku vody. Mezitím se probudí i Oliver. "Smůla zlato, stejně musíš vstát." Zasměju se a ta trocha vody se z mých ruk přesunula na její hlavu. "Kdyžtak to zopakuj." Mrknu a zasměju se na Olivera a vylezu z pokoje než se mi Fiona pokusí nějak pomstít. Vzhledem k tomu, že jsem včera přijela, nestačila jsem si ještě udělat nepořádek, takže se seberu a zamířím na snídani, mám už docela hlad. Naberu si pár kousků pečiva a když si nevšimnu nikoho od nás, prostě si sednu k nejbližšímu volnému stolu.

Osud - 15. března 2016 18:41

Pro Chrise, Mikyho, Lea a Amelly 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Chris a Miky – Cvičiště „A moc ráda tebe i tvého nanicovatého kamaráda uvidím na kaši, takže se kliď, než to uskutečním,“ dodá Prudence. Ano, ta věta zní poněkud kostrbatě, není zrovna mistr ve vyjadřování. Potom začne točit meči kolem hlavy a dělat podobné frajeřinky. „Slyšeli jste, potřebuju se rozcvičit,“ hlesne na vás a dál se vás snaží ignorovat, evidentně očekává, že ji poslechnete. Leo – Aréna Sám se rozcvičuješ, a i když už se blíží doba, kdy začne soutěž, ještě se nikdo neukázal. Buď bude účast mizivá, a nebo si všichni (jako obvykle) dávají na čas. Jsi sám, dokud do Arény nevstoupí Jakub. Podle černého trička je to instruktor a syn Árese. Pokud jsi byl včera u ohýnku, znáš ho, protože on tam taky byl a seznamoval se s nováčky. Je tu jen krátce, přijel krátce potom, co jsi odjel hlídat Alessandru. Cvičí hlavně boj a občas organizuje nějaké táborové hry. Víc toho o sobě neřekl. Je trochu zádumčivý a nabručený, není divu… Áresovec. „Ahoj,“ pozdraví tě. „Ty jsi Leo od Hefaistovců, že?“ zeptá se tě. Očividně o tobě něco ví, ale to se dá čekat, když dělá instruktora. Amelly – Jídelna Z tvého srubu v jídelně nikdo není a tak usedáš k volnému stolu. Za chvíli k tobě přijde Samantha, již v provozuschopném stavu, tedy evidentně po ranní kávě, jinak totiž ona nevstává. Na talíři má topinku s máslem a marmeládou. „Můžu si přisednout?“ zeptá se tě. Pokud jí pustíš, položí si talíř naproti tobě a poté si sedne. „Tak co, přihlásila ses do soubojů o srub?“ zeptá se, aby řeč nestála. Pokud jí nepřizveš, zabručí a odšourá se pryč.

Osud - 15. března 2016 18:47

Pro všechny 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Dopolední program Prosím všechny, aby v jednom/dvou (pokud čekají na nějakou odpověď) příspěvcích dokončili své ráno a potom se vydali tam, kde mají svůj dopolední program. A to: a)Zapsaní v soubojích – do Arény b)Nováčci – Na cvičiště c)Nezapsaní – Buď můžou koukat na souboje a nebo pomáhat s výcvikem (vyberte si) Můj úkol zatím bude konečně dokončit druhou verzi pravidel, na které pojedeme při soubojích. A také sehnat někoho, kdo ví, jestli v Bozích Olympu byl nějaký takový souboj a jak probíhal. :-D (Pokud někdo ví, můžete se přihlásit… aneb jsem líná jak svině, ty knihy přečíst.) Tento příspěvek bude smazán, až vyprší jeho aktuálnost.

Amelly Brown - 15. března 2016 20:33

Snídaně se Sam Po nedlouhé chvíli kolem projde Samantha. "Jasně, nikoho nečekám." Usměju se na ni a nechám ji si přisednout. Zeptá se, jestli se účastním soubojů o sruby. Už jsem skoro zapomněla, jak velký kolem toho vždycky bývá poprask. Ale uznávám že je to sranda. "Vlastně ne, nemám to zapotřebí. Ale určitě se přijdu podívat na ty zápasy, od nás tam pár lidí je." Zamyšleně si kousnu do malého koláčku. "A co ty, chceš být vedoucí?" Zeptám se zvědavě. "Po pravdě, ani nevím kdo u vás teď vede..."

Aiden Carlson - 15. března 2016 21:27

Athénin srub Uklízeníčko Usuzujíce, že konverzace o mém včerejším štěstím je ukončena, nenápadně si odnáším svoje včerejší špinavé věci s tím, že si je budu muset později vyprat někde ve vodě. Když není pračka, hold si budeme muset poradit. Ne že by mi to vadilo, ruční práce mi problém nedělají, proběhne mi hlavou myšlenka. Následně se pousměji. Zajímalo by mě, jestli nad takovýmito nesmysly přemýšlí i ostatní. Hm... Staré oblečení si úhledně srovnám a vrátím zpět do tašky. Na praní bude čas později. Na sobě mám nyní obyčejné, přiléhavé černé tričko s krátkým rukávem zvýrazňující moje tělo, které je dobře udržované v kondici, pak khaki kraťasy dosahující lehce nad kolena a sportovní boty stejné barvy jako kraťasy. Nakonec zkontroluji, zda je vše tam, kde má být a zda nenajdu něco, co by naší vedoucí mohlo vadit. Její důslednost není problém, taky takový jsem. Jen by se mohla přestat rozčilovat. Jenže já nebudu ten, kdo jí to řekne. Tedy aspoň ne zatím. Pokud Claire najde nějakou chybu, prostě ji opravím. Pokud nic nenajde, prostě pokývnu hlavou. "Můžu se už jít nasnídat?," zeptám se opatrně. Vzhledem k tomu, v jakém je rozpoložení by nebylo dobré jí naštvat.

Alessandra De´Lacroix - 15. března 2016 23:11

Večer --> ráno Po tom, čo ma večer Leo odprevadí k zrubu mu poprajem dobrú noc aj s nejakým sladkým francúzskym slovíčkom. Nasleduje hrôzostrašná cesta v značkových flip-flopkách s riadne hrubou podrážkou do sprchy, kde dávam pozor aby som sa ničoho príliš nedotýkala. Zostane tam po mne akási exotická vôňa. Na svoju ukoristenú posteľ si natiahnem po seba deku, ktorú som si prezieravo nabalila do obrovského kufra. Prikrývku s radosťou odignorujem (Bohvie čo všetko sa tu ňou zakrývalo) a pred spaním sa vnútorne porozprávam s mamkou, či mi nemôže dopriať aspoň trochu poriadnej čistoty a hygieny. Aby mi nebola zima, spím vo veľkom oversize svetri. Zobudím sa na neskutočný šum, ktorý tu panuje. Poriadne sa natiahnem a nakrčím nos keď vidím, koľko nás tu je. Sme tu natlačení ako v útulku. dégoûtant Pekne úhľadne si zbalím svoju deku späť do kufra, aby tu nikoho nenapadlo mi ju vziať, a vytiahnem stadiaľ oblečenie. Prezlečiem sa, bez ladu a skladu a hanby, rovno tam kde stojím. Keďže si nechcem zničiť nejaké šaty, vyberiem si športové veci spolu v nízkymi plátenkami a kufor postavím čo najnenápadnejšie kamsi pri stenu, najlepšie do rohu. Dúfam že nikoho nenapadne sa naň ani pozrieť. Nechce sa mi posielať si znova všetky veci. Na chrbát si hodím malý čierny kožený ruksačik s osobnými vecami a takto sa vyparím zo zrubu za raňajkami, ktorých sa dožaduje môj žalúdok. Samozrejme že si všimnem oznam, ale rozhodnem sa ho prečítať až potom, čo si pokojne v samote dojem hŕbu ovocia. Podídem k tomu a obočie mi vyskočí až kamsi pod vlasy. Zoznámenie so zbraňami? Boj o vlajku? Snáď si nemyslia že sa nechám napádať druhými a budem napádať ja ich. Fyzicky. Preboha, k tomu sa neznížim. Ja riešim konflikty inak. Bola som polobohyňa. Určite som mala aj nejaké iné spôsoby ako niekoho poraziť. Pochybujem že afrodita sa zaháňala po svojich nepriateĺoch s nejakým ťažkým, nepraktickým mečom. No pekne sa ich spýtam, ako inak môžu potomkovia Afrodity bojovať. Určite nie takto barbarsky. Po pamäti trafím na cvičisko. Keďže tam absolútne nikoho nepoznám, a ani sa teda rozhodne neplánujem zoznamovať, postavím sa na druhú stranu od tvoriacej sa skupinky a začne si prezerať nechty. Hmmm, ktovie kedy príde moja posteľ. Ak budem s Leslie spokojná, možno si poobjednávam aj ďalšie veci. Vyzerala veľmi spoľahlivo.

Leonard Silver - 16. března 2016 15:18

Aréna Když dojdu do arény, tak se celkem divým že tu ještě nikdo není. Nečekal jsem že tu bude kdo ví jak narváno, ale myslel sem že se někdo bude chtít minimálně rozcvičit. No, ale jak vidno, tak si raději přispí nebo šli možná na snídani. Lenoši líní... Usměji se, zavrtím hlavou a zabodnu kopí do země. Helmu prozatím odložím stranou a vytáhnu meč. Proti té lítici to nebylo nic moc.. Měl bych se zase dostat do formy. Jelikož tu ještě nikdo není, nezbývá mi než začít cvičit sám. Aspoň se budu lépe soustředit.. Nechci zbytečně ztrácet čas a tak rovnou začnu. Napřed jen zlehka nějaké výpady s mečem a až pak různé kombinace úderů třeba i se štítem. Po nějaké době to vyměním a meč vystřídám kopím. To zkouším taky různé výpady, kryty a tak podobně. Pomalu cítím jak se mi na těle objevují kapky potu a najednou koutkem oka zahlédnu jak se konečně blíží někdo další. Jakub, ten instruktor kterej byl včera u ohniště. Co jsem o něm slyšel, tak prej patří k Áresovcům a objevil se zhruba někdy když jsem já jel za Alessandrou. Udělám ještě pár výpadů s kopím a jakmile přijde blíž, tak se na něj zadívám. "Ahoj". Pozdravím a zabodnu kopí do země. "To sem... Ty budeš Jakub, že jo?" Ušklíbnu se a podám mu ruku. V rychlosti si Áresovce prohlédnu a pak se rozhlédnu po aréně. "Tak doufám že brzo přijdou delší. Jinak mi asi bude muset připadnout velení nad všemi sruby"... Pronesu pobaveně

Osud - 17. března 2016 19:55

Pro Amelly, Aidena a Alyssu 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Jídelna - Amelly Susan jí svojí snídani a kousání prokládá slovy. „No, u nás je to složitější. Vždycky největší rivalové byli Leo a Aerith – v dobrém, samozřejmě. Když odjeli, ujala jsem se vedení já, ale jenom jako zástupkyně. Nejdřív jsem nechtěla vést, ale začalo mě to docela bavit, takže jsem se do soutěže taky zapsala.“ odpověděla ti na otázku trochu obsáhleji. Ještě jste prohodili několik slov o vedení srubů, ale Susan měla docela rychle snídani snědenou. „No, já budu muset jít, musím se ještě ozbrojit a nechci přijít pozdě,“ řekla Susan, jakmile dojedla, uklidila talíř a z jídelny odešla. Srub Afroditovců – Aiden a Alyssa Claire nadzvedne obočí a palcem ukáže na Alyssinu postel: „Tomuhle říkáš uklizené?“ Potom se znovu podívá na její postel, povzdechne si a dodá: „Udělej s tím něco, prosím tě.“ Je vidět, že je z Alyssy nešťastná. Její míru uklizenosti hold nepovažuje za dostačující. Poté se otočí na Aidena, k tomu žádné výhrady nemá a tak, když se zeptá, jestli může jít, jen přikývne a řekne: „Jasně.“ Marty se také mezi tím vypaří a tak ve srubu (pokud se Aiden nerozhodl zůstat) zůstává už jen Alyssa s Claire.

Osud - 17. března 2016 20:28

soukromá zpráva od Osud pro Pro Lea 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Rozhovor s Jakubem „Já myslím, že všichni přijdou až na poslední chvíli, jako obvykle,“ zkonstatuje Jakub. Nevypadá, že by měl problém s místní morálkou, asi si zvyknul a nebo si ještě pamatuje, jaké to bylo, když byl táborník on sám. Chvíli je ticho a potom začne mluvit o něčem úplně jiném. „Když se Gabriela vrátila do tábora, domluvili jsme si, že budeme hrát dnes o vlajky můj tým, proti jejímu týmu. Rád bych tě měl ve svém týmu,“ překvapí tě Jakub tím, co řekne. O tom zápasu o vlajku ses mohl dočíst na nástěnce, ale nebylo tam napsáno kdo, proti komu stojí, ani jaké budou týmy. Navíc podobné soutěže nebyly obvyklé, většinou šlo několik srubů proti sobě. Tohle pravděpodobně vyšlo z iniciativy těch dvou poměřit své taktické a bojové síly. MH: Prosím odpovídej šeptaně pouze mě. Díky

Leslie Moore - 17. března 2016 20:29

Čas jsou peníze! Když si ke mně přisedne Juliette, moje hlava přestane přemýšlet o útěku a nadcházejících soubojích a začne se soustředit na přetvařování. Juliette je jedna z těch, které mi docela vadí, a potají jsem si jí nazvala 'Srdcovou Královnou'. Je to jednodušší na zapamatování, a celkem to sedí - zatraceně namyšlená, a má pocit že jí to tu patří. Nasadím ale milý úsměv, jako vždycky, a kývu. "Jasně zlato, všechno ti seženu. Seznam jako vždycky, nebo chceš něco spešl? Stačí říct a dohodnem se," mluvím s ní sladkým hlasem, že bych z něj sama dostala cukrovku. "Jo, do soubojů jsem se přihlásila - vlastně bych asi měla radši jít, ať se stihnu připravit. Cokoliv potřebuješ, dej to dohromady, já to zařídím, ano? Měj se, zlato." vymluvím se rychle z polonucené konverzace a vytratím se směrem k aréně. Cestou se stavím pro svoje brnění a krátký meč, svůj prsten mám jako vždycky na prstě, a stihnu ještě prolétnout naším srubem a popadnout kus čokolády, co jsem měla schovanou jako zásobu v rohu rámu postele. Po chvíli už stojím v aréně, kde je Leo, a jeden z instruktorů - myslím, že jsem ho včera zahlédla u táboráku, ale ať se snažím jakkoliv, nevzpomenu si na jméno... Každopádně se spokojeně usmívám a zdravím: "Ahoj, jak se máte? Jen tak mimochodem, Leo, můžu s tebou potom mluvit kvůli Aless?" Napadlo mě totiž, že Leo, který se zdá být si s Alessandrou blízký, by mohl pomoct s uložením jejích věcí - ať už s postelí, tak s čímkoliv dalším. Koneckonců, Héfaistovci rádi něco vyrábějí - ne?

Osud - 17. března 2016 20:59

Pro Lea a Leslie 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Aréna Zrovna, když Leslie vchází do arény, tak Jakub hovoří s Leem, stojí hned vedle něj a mluví tak potichu, že Leslie nemá šanci zaslechnout, o čem spolu mluvili. Jak přijde, Jakub utichne, otočí se na ní a pozdraví jí: „Ahoj.“ „Klidně domluvte, co potřebujete, já už jsem stejně na odchodu,“ řekne hned, jak Leslie dokončí svojí otázku a vydá se pomalým krokem ven, jen se ještě otočí na Lea a řekne: „Pak se stav, domluvíme se.“ Potom už skutečně vyjde z arény a jde si po svých. Ve vchodu se mine se Samanthou, která je již plně ozbrojená, nepřidává se k vám, jen si prohlédne arénu, a když zjistí, že má ještě čas, začne se rozehřívat.

James "Chris" Black - 17. března 2016 21:28

Cvičiště - Les °Miky, sestřička "Vážně? Potřebuješ se rozcvičit? Nemůžeš bojovat jen tak?" Zavrčel jsem sotva slyšitelně a pobídl Mikyho, aby se se mnou klidil, než někomu ublížím. Zášť a chuť na pomstu pálí v plicích. Chci křičet, chci jí rozbít hubu. A vím, že bych to udělal a bylo by mi jedno komu. Otočil jsem se na Mikyho a chvíli se jen nadechoval, než jsem skutečně promluvil. "Musím jít. Čau u večeře." Zbaběle jsem vyklidil pole a zmizel v lese. Tohle dál nejde. S hrůzou si uvědomuji, že tohle místo plné... míru mi přestává stačit. Přestává mi stačit být jen ten nanicovatý Chris co si nechá všechno líbit. Musím ven. Chci ven. Vypadnout, kamkoli. Dusám mezi stromy a nevšímám si dryád všude okolo. Jsou mi ukradené, protentokrát.

Amelly Brown - 18. března 2016 16:16

Sam, přesun do arény "Jasně, to chápu." Přitakám jenom na její mírně složitější vysvětlení. Zajímalo by mě, jestli by mě to taky chytlo kdybych byla vedoucí. Co všechno mají vůbec za povinnosti? A práva? Prolétne mi hlavou rychlá myšlenka, ale i kdybych se chtěla ještě zaspsat tak je pozdě, takže to nechám tak a ještě si se Sam trochu pokecáme. Ona do sebe ale jídlo rychle nahází a pak odejde. "Tak hodně štěstí, přijdu se na vás podívat." Usměju se na ni a když odejde tak taky rychle dojím zbytky. Pak se seberu a klidným krokem dojdu do arény, kde se usadím a zvědavě pozoruju ostatní co se připravují na boj. A jak se asi daří Julii?

Leonard Silver - 18. března 2016 16:56

Aréna "Asi jo.. Lenoši líní". Ušklíbnu se a vezmu kopí do ruky. Znovu se rozhlédnu po aréně a pak se podívám na Jakuba. To co řekl mně docela překvapilo, nepřijde mi že by to byl obvyklý postup. Nevím koho přesně to napadlo, ale.. nějak se nemohu rozhodnout. Na jednu stranu mi lichotí že se zeptal zrovna mně, ale na druhou by mi to přišlo trochu nefér vůči ní. Takže chvíli jen tak zadumaně stojím a přemýšlím, než se objeví Leslie. Díky bohu.. Usměji se a když přijde blíže, tak se na ni zadívám. Vypadá připraveně, má zbroj, meč.. Popravdě jsem docela zvědavý jak by si zrovna Leslie mohla vést. "Ahoj. Docela to ujde. Nemůžu se dočkat až to začne". Usměji se a chvíli přemýšlím proč by se mnou mohla chtít Leslie mluvit zrovna o Alessandře. Že by něco provedla? Z přemýšlení mně vytrhne Jakub, který chce už odejít. "Jo, jasně.. Ještě o tom popřemýšlím". Řeknu přátelsky a sleduji jak odchází. Popravdě, vůbec nevím co a jak ještě bude, takže jsem mu nechtěl nic slibovat. Nemohu si nevšimnout že přichází Sam a chvilku po ní Amelly. "Hele, nevíš kde je Max? Nerad bych vyhrál tak snadno". Křiknu na sestřičku a pobaveně se usměji. Né že bych chtěl naznačovat že je slabá, to vážně ne. Zkrátka jsem si to nemohl odpustit a trošku sem si rejpnul. Uchechtnu se a kouknu na Leslie. "Nuže, tak co máš na srdci?"

Osud - 19. března 2016 19:55

Pro Mikyho a vzdáleně Alessandru 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Cvičiště Chris utekl, nebudeme říkat, že je to překvapivé a stejně tak, že víme, kde celé dopoledne bude trávit. On je v tomhle vážně… jiný, než jeho sourozenci. Prudence se při jeho slovech a útěku smála na celé kolo. Když se konečně dosmála, otočila se na Mikyho a hlesla: „Souboje za chvíli začínají, možná bys taky měl zdrhnout.“ Potom se klidně vydala z arény, ani si nekryla záda, pro případ, že by na ní Miky zaútočil. Alessandra to všechno sleduje z povzdálí, dělá, jako kdyby se jí to vůbec netýkalo. (A týka se jí to snad?) Najednou přijde dívka (Zoe), kterou ještě asi neviděla, protože i kdyby byla u táboráku, tahle dívka tam nebyla. Měla na sobě klasické táborové tričko, na zádech pšeničný klas s nápisem: Deméter. „Ahoj, zatím jsi tu sama?“ zeptala se Alessandry.

Osud - 19. března 2016 19:55

Pro Lea, Leslie a Amelly 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Aréna Aréna vypadá nějak takto: odkaz, jen je o něco menší, tak, aby se do tábora vešla. Amelly se usadila na lavičku mezi diváky, přičemž už začínali přicházet i další lidé – diváci. Dole, v aréně stál zezačátku jen Leonard, Samantha a Lesli, ale postupně začali přicházet i další lidé. V podstatě potom, co se Leo zeptal, kde je Max (a jako odpověď získal jen sportovně nasupený výraz Samanthy), Max se skupinkou několika dalších tábornic (Susan, Fiona) vstoupil do arény. Ještě se čeká na poslední opozdilce a samozřejmě někoho, kdo tu slávu bude uvádět.

Osud - 19. března 2016 19:55

soukromá zpráva od Osud pro Chrise 4. 7. 2015 – Už skoro 9 hodin Tábor Polokrevných Les Běžíš lesem, jsi sám, jen chvílemi se objeví nasupená dryáda, ale vesměs se ti klidí z cesty, bojí se tvého hněvu. Najednou kolem sebe cítíš teplý vzduch, jak tě praštil do zad, skoro, jako kdyby ti chtěl poklepat na rameno. Pokud si ho nevšímáš, postaví se ti do cesty horká vzduchová clona. Je velmi horká, raději se otoč a vrať. Když se otočíš, spatříš, že za tebou stojí Hestia, vypadá stejně jako obvykle, jen ve tváři ji můžeš číst starost. „Chrisi, omlouvám se, že ruším, ale potřebuji tvoji pomoc,“ řekne ti a když zaznamená, že bys chtěl odporovat, dodá: „Jde o výpravu mimo tábor.“ Pravděpodobně si myslí, že takové žádosti budeš těžko odolávat.

James "Chris" Black - 19. března 2016 20:06

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro V lese Rychlým krokem mizím v útrobách lesa hnaný vztekem a touhou být konečně sám. Ať mi vlezou na záda nebo mi do ních zabodnou šíp, je mi to jedno. Jen chci pryč. Jenže oni mě nenechají. Oni mě prostě nenechají. Se vztekem pulsujícím v celém těle jsem se otočil čelem vzad té neviditelné stěně kdovíčeho a vůbec mi nepřišlo na mysl, že na tohle ani jeden z mých sourozenců nestačí. Ruka mi sjela k pasu, kde mám svůj gladius. Je to ale Hestia. Chvíli jsem si ji nasupeně prohlížel a nesundával ruku z meče. Pak mě to na chvíli přešlo. Měl jsem milion uštěpačných poznámek, které bych té bohyni vmetl do tváře nejraději, ale v hlavě se mi ozývá hlásek, že ona za to přeci nemůže. Může. Nechává tě s nimi. Celé dny, týdny a měsíce tě nechává mučit. Prašť ji. Její poslední věta mě ale dokonale zbavila jakéhokoli odporu. "Jsem jedno ucho." Jak dlouho jsem čekal na tuhle větu. Jak dlouho jsem si připravoval sáhodlouhou řeč o tom jak jsem schopný, že nezklamu a tak dále. Tohle bylo poněkud ostřejší a kostrbatější. Ruce jsem nechal podél těla, přeci jen proti naší táborové vedoucí by mi byl meč celkem k ničemu. "Proč to trvalo tak dlouho? Mohl jsem jít už před několika lety." Tuhle poznámku jsem si nemohl odpustit. Jsem tak neschopný a teď jí prostě přijdu politováníhodný? Nejspíš. Ale chci si ji alespoň vyslechnout. Tak se chová správný bojovník. Ne jako bratři. Ne jako Prudence. Nejsem jako oni, ale na druhou stranu... kéž bych byl.

Julie Tarner - 20. března 2016 15:54

umývárny Já sama + Candance Ze srubu se vydám do umýváren a obsadím jednu volnou sprchu. Svléknu pyžamo a hurá pod padající vodu. Chvíli tam stojím a proplachuji si vlasy a oči. Během chvíle jsem dokonale probuzena. Když vyjdu z pod sprchy, přijde do umýváren další dívka. Nepoznávám ji, ale taky pozdravím. Ruku má v obvaze a netváří se zrovna dvakrát vesele. Co se jí asi stalo? Strčí do pusy kartáček a čistí si zuby. Já se usuším a obléknu. Načež se ručníkem snažím co nejlépe vysušit vlasy. Nakonec to vzdávám, venku je teplo takže to příliš nevadí. Také si vyčistím zuby. Pak se vydám zase zpět do srubu. Uklidím, tak aby vyvětral, spacák a své věci odložím do tašky. snídaně Já sama Na snídani kvůli sprše přijdu poměrně pozdě a tak si beru jen velkou pletenou housku. Chvíli přemýšlím, kam si sednu, ale nakonec se rozhodnu, že nikam. Vypiji malý hrnek čaje a s houskou v ruce zamířím na cvičiště, kam se prý mají dostavit nováčci (ať žijí nástěnky s programem dne).

Aiden Carlson - 21. března 2016 19:46

Srub -> Jídelna Claire nevypadala, že by měla problém s mým úklidem. Když mi řekne, že můžu odejít, jen jí kývnu na poděkování a zároveň na pozdrav, vezmu si ještě tmavě modrou lehkou mikinu a vydám se ven ze srubu. Ve dveřích se ještě na dvě sekundy pozastavím, podívám se na střídavě na Alyssu a Claire (všimnu si, že Marty už odešel) a pak dveře zavřu. Ty dvě se asi moc rády nemají. Hm, zajímavé.. No, snad do jídelny trefím. Vždyť jsem se zpět vracel v limbu. Pfff.. Nakonec se mi to povede a dorazím do jídelny. Ještě před tím, než vyjdu dovnitř, si všimnu nástěnky, kde je napsáno, že nováčci mají jít po snídani na cvičiště. Fajn.. Kde je cvičiště? Ah, začínám litovat toho, že se snažím být soběstačný. Opravdu toho začínám litovat. Fajn, dobře v klidu. První snídaně, pak méně důležité věci. Nějak nepřemýšlím, co si dám, sednu si s hrnkem černého čaje a topinkou k volnému stolu a jen tak ukusuji a usrkávám. Pohledem jsem však úplně mimo. První den v táboře. Jsem zvědavý, jak dopadne. Co od toho čekat? Netuším. Hlavně se v klidu najíst a pak najít cvičiště. Všechno pěkně po pořádku. Všimnu si, že do jídelny vchází dívka se světlými vlasy. Vypadá to, že chvíli přemýšlí, kam se usadit, ale nakonec se vydá pryč i s houskou, kterou si vzala. Je legální vynášet jídlo ven?.. Ale do háje Aidene, dej si facku. Nakonec se rozhodnu, že se mlátit nebudu. Rychle dojím topinku a dopiju čaj, vstanu, odnesu hrnek a vydám se po paměti hledat cvičiště. Tak co, trefím tam? Toť otázka. Pokud tam dorazím, stoupnu si někam stranou a se zadumaným pohledem si prohlížím všechny příchozí. Vzhled Jen pro doplnění sem píšu Aidenův vzhled. Je to patnáctiletý kluk s atletickou postavou, asi 180 cm vysokou, udržovanou v kondici. Výrazným rysem jsou delší špinavé blond vlasy, které většinou jakž takž učesané, a téměř neviditelná jizva táhnoucí se od spodku oka k pravému spánku. Také je výrazný svýma šedýma očima, jejichž pohled dokáže být pronikavý, ale zároveň také mírný a pokojný. Jeho tvář je má ostřejší rysy. Dlaně a prsty má na dotyk jemné, ale stisk dokáže být vskutku pevný.

Alyssa Wonder - 22. března 2016 15:26

Je čas „Ano tomu říkám uklizené.Nejsou tu žádné kalhotky a to je poloviční vítězství.Jak by řekl Burt Reynolds nejsme dokonalí.“ Potom se vrhnu na úpravy postele uklizení i když nevím co přesně tím Claire myslí.Jestli to má být do obdélníku či kosočtverce nebo jestli má být nápis U.S.ARMY na dece i povlečení nahoře. Vím že tu žádný takový nápis není,ale kdyby byl jistě by Claire trvala aby byl nahoře. Proto když jí zaměstná Aiden vyrazím ze srubu abych venku zjistila že jsem se zapomněla obout.Navíc tohle dělám jen občas a své názory si budeme moci vyříkat poněkud brzy. „Prosím ať jsem to tentokrát já protože má drahá sestřička dnes opět předvádí jak umí být nesnesitelná.“ Pronesu k nebi a vydám se nasnídat.Potom opatrně nakouknu do srubu zda tu není Claire a rychle se vydám obout.Dojdu si pro svou zbroj,vyberu si meč a štít a pokud všechno tohle zvládnu bez setkání s Claire zamířím rovnou do arény. Claire tam už jistě čeká připravená jak mi to natře.Doufám že to tentokrát bude jiné.Vím že moje prosba mohla působit zvláštně,ale problémy jsou i v normálních rodinách.Což mi připomíná ... Do někoho vrazím a to mi přetrhne nit.Nejspíš to je Jakub dobře můžu se ho zeptat zda tu neviděl Leslie.Jsem zvědavá co by chtěla za sehnání pračky. „Ahoj Jakube neviděl jsi Leslie?“ Ovšem už na konci věty mi dojde že to není Jakub,ale právě Leslie. „A to jsi ty ... Promiň,byla jsem zamyšlená a došlo k poněkud trapnému,ale přesto naprosto pochopitelnému omylu.Hodně štěstí.“ Tak tohle bylo trapná samozřejmě hlavně pro mně.Navíc teď nemá cenu jí říkat proč jsem jí vlastně hledala.I když se v těchto věcech moc nevyznám i já vím že pokud si někoho spleteš s chlapem není zrovna vhodné po něm něco chtít.Radši se rozhlédnu zda už přišli mí sourozenci.

Osud - 24. března 2016 20:31

Pro Všechny 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných Aréna Poslední příchozí soutěžící se objevují v aréně. Soutěžící stojí dole, u vchodu do arény, a několik táborníků zasedlo i v hledišti. Najednou do arény vběhne z jedné strany Osiris, z druhé strany Corina. Budou uvádět dnešní soutěž, což jindy dělala Hestia, ale ta se dnes asi chce pouze dívat. „Dobré ráno táborníci, máme tu nový den a s ním i napínavé souboje,“ začne mluvit Osiris, když doběhne doprostřed arény. Nemá mikrofon, ani jinou techniku, ale jeho hlas se skvěle rozprostírá po celé aréně a stoupá vzhůru. Řekové věděli, jak stavět budovy. „Vedení srubů je pro většinu táborníků vysněnou pozicí, tak se pro něj pojdte porvat,“ doplní Corina a zve táborníky, kteří jsou přihlášení doprostřed Arény, přičemž gestikuluje, aby se postavili do řady. „Soutěžit budeme postupně, podle srubů ve třech kategoriích. Za každou kategorii dostane vítěz bod a ten, který bude mít bodů nejvíce, vítězí. Pokud skončíme nerozhodně, budou se kola opakovat. První kolo bude vždy souboj s libovolnou zbraní, další dvě kola budou odlišné u každého srubu, podle vašich předpokládaných schopností,“ vysvětlí základy pravidel Osiris. „Takže jako první tu máme Deméterovce, bohužel, z jejich srubu se nikdo nepřihlásil, vedoucí pozice tedy zůstává Zoe,“ vyhlásí trochu trapně Corina, ale i toto je potřeba určit. „Jako další prosím Áresovce,“ vyhlásí Osiris. Corina poté všechny ostatní zúčastněné vyžene na okraj arény, kde jsou lavičky, aby se mohli táborníci usadit. „Takže přistupme k prvnímu kolu,“ řekne Osiris a Bob i Prudence se instinktivně postaví proti sobě. „Váš souboj může začít!“ Prudence bojuje se svými dvěma meči, je s nimi nebezpečná jako roztočené mlýnské kolo… a to pořádně nebezpečné mlýnské kolo. Bob proti ní jde ale se štítem a mečem, což vymyslel asi dobře, protože rány obratně kryje. Prudence se za tu dobu více unaví a začne dělat chyby, poté je už otázka pár dobře mířených ran, aby ji přišpendlil k zemi. Bob je vítězem tohoto kola. Druhé kolo Áresovců má prověřit jejich bojové schopnosti na dálku, v aréně se tedy objeví terče a Bonnie přinesla stojan se zbraněmi na blízko. Toto kolo se Prudence soustředí, jako kdyby jí šlo o život, a vítězí. Bob je rozčílený, ale zvládá se uklidnit a přichází kolo třetí. Třetí kolo se může zdát trochu podivné pro náturu Áresové, proto oba zabručí, když slyší, v čem budou soutěžit, jde o kvíz na téma bojových kleteb. Přes nevoli, se oba zúčastní soutěže, jako by šlo o jejich čest před otcem, ale i tuto soutěž vítězí s těsným náskokem Bob. „Prosím potlesk nastávajícímu vůdci srubu Áresovců, Bobovi,“ hlesne Osiris, který pravděpodobně doufal v trochu větší ovace, než je slyšet. No, jo, Boba nemá moc lidí rádo. „Jako další prosím Athénovce,“ zakřičí Corina a z laviček přijdou tři lidé: Claire, Marthy a Alyssa. Mezi tím se na tribunách vedle Amelly objeví Cadence. „Můžu si přisednout?“ zeptá se a potom strčí Amelly pod nos kelímek s popconem: „Chceš?“ Cadence má stále zavázanou ruku, ale jinak je evidentně v pořádku, aspon soudě z jejího úsměvu. Cvičiště Na cvičišti se pomalu objeví všichni noví táborníci, tedy kromě Donnieho, který ještě dnes leží na ošetřovně. Kromě nováčků se zde začínají scházet i další táborníci a to: Zoe, Daisy, Nancy, Monique, Fill a David. Poté přijdou i Jakub a Gabriela, vedle vstupu n cvičiště jsou stoly a stojany, které až do této chvíle byly zakryté prostěradly, asi je sem musel někdo přivést ráno. „Dobré ráno, táborníci. Jsem rád, že tu vidím jak nováčky, tak starší táborníky, kteří Vám určitě pomůžou,“ řekne Jakub, vedle něj stoj Gabriela, ruce má v bok a táborníky si prohlíží. „Dneska jsme tady, abychom Vám ukázali základní zbraně, jejich možnosti a vy si je mohli vyzkoušet,“ řekne Jakub, potom se zatváří, jako kdyby dostal nápad, a otočí se na Gabrielu. „Co kdybych já o zbraních mluvil a tys je ukazovala?“ „To myslíš vážně?“ zeptá se Gabriela, ale potom přikývne, a jde ke stojanům. Ze stojanů sundá prostěradla, čímž vám odhalí základní arsenál. Jsou zde dlouhé a krátké meče, dýky, kopí, vrhací nože, luky, oštěpy. O všem z toho řekne Jakub pár slov a přitom Gabriela ukáže, jak se daná zbraň drží. „Takže teď prosím, abyste si udělali dvojce, myslím, že to vyjde vždy nováček a starší táborník,“ řekne Jakub. „Nováčci at si zkusí různé zbraně, jak se drží a klidně i nějaký výpad, starší táborník Vám s tím pomůže,“ dodá Jakub. „My zatím dojdeme ještě pro nějaké zbraně,“ řekne Gabriela a spolu s Jakubem odejde. V průběhu dalšího času si můžete všimnout, že Gabriela s Jakubem přinášejí další stojany a stoly, to aby bylo dost všech zbraní a každý z vás si mohl vyzkoušet cokoliv.

Osud - 24. března 2016 20:32

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných Les – rozhovor s Hestií „Každý táborník má jiné schopnosti a proto se hodí na jiný úkol. Já pevně věřím, že svých schopností nejlépe využiješ právě nyní,“ odpoví ti Hestie na otázku, proč jsi nemohl na výpravu dřív. „Raději bych o tom ale mluvila jinde, i stromy mají uši,“ řekne a otočí se doprava, kde zrovna stojí u stromu dryáda a napravuje větev, kterou jsi před chvíli zlomil. Jakmile se na ní Hestie otočí, dryáda si ji všimne a bezeslova zmizí. Hestie se potom sama otočí a vydá se z lesa, očekává, že ji budeš následovat. Ze vzdáleného cvičiště se ozývají údery mečů.

Ahramed Delgado - 25. března 2016 20:04

Kocovina a chvilka poezie ve srubu   Ráno raníčko pana vstala, vodku si hrdlem prolévala, půjdu bratříčku nahoru, koly nám všem naleju... Ráno se nese v typickém doznívání alkoholického opojení a neschopnosti si vzpomenout, jak se člověk dostal do postele. Ani mne nepřekvapí, že není má, ale Arthura, který je rozvalený na podlaze vedle postele. Blbý pocit, že jsem se vzbudila jako první se mi podaří zahnat pořádným rozhlédnutím kolem – nikde nikdo střízlivý ani vzhůru. Klasika. Neochotně spustím nohy z postele a protřu si oči. Ani nevím, jak jsem došla z večeře... Ve srubu jen drapnu oblečení, co najdu (černé kraťasy a bílé tílko) a vyrazím do umýváren. Dokonce se mi podaří tam nikoho nepotkat. Po rychlé sprše to vezmu přes jídelnu, kde jen drapnu první rohlík, co uvidím (i někomu z talíře), a vyrazím zpátky ke srubu. Před tou růžovou nádherou (srub Afrodity) zaváhám, jestli by stálo za to nechat se zlidštit nebo si aspoň půjčit nějaké šminky, ale nakonec jen pokračuji do vlastního srubu. Své věci si hodím na postel a přehodím přes ně peřinu, ať se to aspoň vzdáleně podobá pořádku. Pak ještě obejdu srub a posbírám prázdné i plné flašky a schovám je. Nakonec si to štráduji rovnou k aréně. Aréna Amelly, Cadance a všichni okolo Konečně dojdu do arény a na tribunách si všimnu té nové holky (Amelly). Mám takový blbý pocit, že jsme se už včera seznámily, ale jméno si nepamatuji. Své neznalosti ale nedbám a rovnou se jí zezadu vrhnu kolem krku. „Čau krásko, čau Cad,“ zašveholím a sednu si k nim. „Promiň, ale asi jsem zapomněla tvé jméno...“ Rozpačitě kouknu na tu novou a podrbu se ve vlasech. Ten výraz mi ale vydrží jen minutku, než se rozesměji. Dění v aréně nevěnuji moc pozornosti, stejně tu jsem jen proto, abych nemusela pomáhat nováčkům. „Co to máš s rukou?“ Kouknu na Cad a marně se snažím vzpomenou na včerejšek. Vzhled Má na sobě bílé tílko a krátkou černou kolovou sukni (pod ní kraťasy). Vlasy má mokré a stáhnuté přes rameno až k pasu. V obličeji je zarudlá, má jasně viditelné kruhy pod velkýma očima. Působí opile. Na pravém rameni má dlouhý hlubší škrábanec.

Aiden Carlson - 25. března 2016 21:52

Cvičiště Sleduji ostatní lidi, kteří přichází na cvičiště. Prohlížím si je a odhaduji, kdo je zde nový stejně tak jako já a kdo už je tady déle. Mezi těmi, které tipuji na to, že jsou tu delší dobu, zahlédnu i Daisy, tu dívku, která mi včera minimálně dvakrát zachránila život. A samozřejmě ta klisna, co se mě asi snažila přizabít, Aella. Pak se budu muset zastavit ve stájích, za předpokladu, že tady nedostanu takovou sadu, že se ani nezvednu. No, doufejme, že ne. Rád bych ještě zažil pár aktivních let. Z myšlenek na létající koně mě vytrhne pár, který vstoupí do arény. Tak se na to podívejme. Chlap něco přes třicet, zajímavé tetování. Brýle trochu kazí jeho drsný image. Žena asi mladší, těžko říct v době plastik a podobně. I když tuhle bych na plastiky netipoval. Podle postoje.. voják? Těžko říct, jestli by mě to mělo překvapovat. Všimnu si, že pár začne mluvit a obcházet stoly, které byly až do teď přikryty prostěradly. Zbraně. Dobře tedy. Pozorně poslouchám, co ten člověk, který se mimochodem ani nepředstavil, říká a zbraních a sleduji, jak se správně daná zbraň drží. Ne, že by to bylo nějak moc prospěšné, ale špatný start to vskutku není. Řekl bych, že za ty roky to tu musí mít vychytané. A že těch let bylo hodně, heh.. Když Jakub vydá řekne, ať si utvoříme dvojice se starším táborníkem, automaticky pomyslím na Daisy. Snad se se mnou bude ochotna bavit po tom, co mi musela zachraňovat život. Takhle si člověk první rande nepředstavuje, napadne mě a pak jen zakroutím hlavou. Nenápadně se k Daisy zezadu přiblížím, postavím se vedle ní a dívám se stejným směrem jako ona. „Dobré ráno přeji,“ pozdravím ji. „Ještě jsem ti nepoděkoval za to, že jsi mi zachránila život,“ pokračuji a podívám se jí do očí. „Takže tímto bych ti chtěl poděkovat za to, že jsi mě zachránila před největším a nejodpornějším pavoukem, kterého jsem kdy viděl. A taky za toho gryfa. Ale musíme také přičíst nějaké zásluhy Aelle, že?,“ prohlásím pobaveným úsměvem. „Jsi teď volná?,“ zeptám se a hned potom zaskřípu zuby. „Promiň, špatný výběr slov. To je normální,“ omlouvám se ihned. „No, víš jak jsem to myslel,“ navazuji už trochu nesměle na předešlou otázku. „Byla bys ochotna ukázat mi, jak se s čím co dělá, aniž bych při tom přišel k úhoně?“ Tak to je krása. Teď si bude myslet, že jsem použil ten nejvíc trapný flirt na světě. A zase budu za blbce. Ale aspoň si to uvědomuji. Nevím ovšem, jestli je to dobře nebo špatně.

Alyssa Wonder - 26. března 2016 22:06

Čas nakopat Claire do kouli zadek No nevím jak to Leslie vezme,ale vysvětlovat jí že jsem si jí spletla kvůli jejím krátkým vlasům a tomu že má malá prsa by asi nebyla ta správná omluva.Ale to už přicházejí poslední soutěžící a brzy to začne.Někteří tu jistě jsou už nějakou dobu a já bych to možná stihla kdybych se nezdržovala hádkou s Claire. Možná kdyby byl Marty co k čemu,ale on je asi tak tvrdý a průbojný jako tvaroh.Jako by se původně měl narodit jako holka,ale příroda si to na poslední chvíli rozmyslela. „Dobré ráno táborníci máme tu nový den a s ním i napínavé souboje.“ Osirisova slova mně vyvedou z mých myšlenek a já se na něj otráveně podívám.I když Osirisův hlas musí být něco pro potomky Dionýsa a hlavně pro jejich kocovinu.Corina pokračuje i když ať mi ona povídá o snech,pokaždé tu sedím a doufám že se nakonec zadaří (ne že bych si stěžovala pokud spadneš z koně musíš na něj opět naskočit).A pokud se to tentokrát opět nesplní (a já nebudu mít jiné pádné argumenty než že Claire opět připomenu včerejší fiasko) stačí Claire nechat vychladnout nebo počkat až jí zaujme něco jiného.Jako první nastupuje Bob a Prudence neboť Zoe opět nenašla žádného vyzyvatele.Prudence bojuje podobným stylem jako já,ale u ní jde spíš o to rozmlátit a rozsekat.I Bob pozná slabinu téhle taktiky (a to mluvíme o někom kdo prý nakopl tolik kluků do rozkroku že má na kolenou jizvy od zipů) takže vyhraje první kolo.A překvapivě i poslední ovšem potlesk je spíš zdvořilý a poněkud vlažný. Přece jen obecný názor na Boba je že je jen hora svalů bez mozku. Nastupujeme my a tak vstanu a vydám se za Martym a Claire.Marty mi starosti nedělá takže to bude opět mezi mnou a Claire (snad opět večer nebudu hledat místo kde si na tuhle noc ustelu).

Michel *Miky* Bacque - 27. března 2016 00:45

Do arény Mezi tím, co Chris uštědřil Prudence protiútok v jejich souboji sarkasmu, já jsem protáčel oči v sloup. Když nás zase vyzvala, abychom s ní zápasili, mé nechutenství k boji ještě vzrostlo. Pootevřel jsem ústa ve snaze Jamese zadržet v útěku do lesa, ale nakonec jsem uvážill, že to asi... nebude to pravé. Některé věci si musíme vyřídit sami ale jsem si jistý, že se na mě potom příjde podívat. Zaběhnul jsem si do srubu se ještě převléct do pozlacené zbroje, toulec s šípy a věnec, který jsem si ihned nasadil na hlavu. Takto jsem zase běžel k aréně, až jsem tam nakonec značně zadýchaný dorazil.Souboj prvního srubu se už udál, dle napruděného výrazu Prudence bylo jasné, kdo vyhrál. Neopomněl jsem jí obšťastnit škodolibým úsměvem. Holky co se dorazili dívat, pozdravím pokývnutím hlavy i když nevím, zda mě v hledišti všimly. Pak jsem se zadíval na ostatní soutěžící a vyvolaným Athénovcům se zadívám do očí. "Hodně štěstí." Popřeji jim, než se zadívám na Olivera. Nebudu lhát - mám trému. Velkou. dlaně se mi potí, až mi v nich dřevo luku trochu klouže... Sednu si tedy na lavičku, utřu si ruce do oblečení, zavřu oči a snažím se pomocí jednoduchého dechového cvičení uklidnit a uvolnit. Sebemenší třes rukou je při lukostřelbě nepřijatelný a může být fatální - něco takového si nemůžu dovolit... Nemůžu...

Osud - 29. března 2016 20:12

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 hodinou Tábor Polokrevných Aréna Přicházejí Athénovci, tedy Claire, Marthy a Alyssa. Tak tady to bude opravdu zajímavé. Claire je slabší v šermu, ale v jiných disciplínách by mohla mít úspěch. Marthy, přesto jaký je podpantoflák, je považován za nejlepšího šermíře tábora, i když nyní mu na paty velmi šlape Alyssa, hlavně pokud vytáhne svojí speciální zbran. „První soutěž je opět v boji, a jelikož jsou zde tři vyzyvatelé, bude mít boj dvě kola. Vítězové z prvního kola budou bojovat proti sobě a vítěz druhého kola dostane bod,“ vysvětlí Corina. „A abychom měli sudé číslo, v prvním kole nám pomůže Bonnie,“ řekne Osiris a v té chvíli přijde Bonnie. Není jasné, proč byla zvolena Bonnie, v boji je jasně ze starších táborníků nejslabší… možná i z toho důvodu, snad aby nebyla neporazitelná. „Protivníky budeme losovat…“ dodá Corina a zatím k Alysse přistoupí Osiris a podá jí klobouk, ve kterém jsou papírky. Jo, nevynalézavá metoda, jak někoho vylosovat, ale stále funkční. Alyssa losuje, až vybere jeden z papírků, ten podá Osirisovi. „Marthy,“ přečte Osiris. (hod-5) „První kolo bude boj probíhat zároven oba páry, prosím přistupte k sobě,“ dodá Corna a nechá Vás si rozestoupit. Marthy vytáhne dýku, je to obyčejná táborová dýka, ale i s ní dokáže kouzla. Vedle Vás bojuje Bonnie s Claire, obě se chystají bojovat pouze s mečem. „Boj může začít,“ dodá Osiris. MH: Boj bude probíhat stejně, jako když jsme hráli v lese, červený ukazatel zdraví, ukazuje vaší schopnost pokračovat v boji. Alysso prosím zvol si zbran a hod si procentkou, útočíš jako první. (hod-5)

Osud - 29. března 2016 20:57

Hlavně pro Aidena 4. 7. 2015 – po 10. hodině Tábor Polokrevných Rozhovor s Daisy Daisy se na tebe otočí, má oblečené táborové tričko a džínové kraťasy. „Ahoj,“ řekne a usměje se na tebe, asi jí tvé poděkování rozveselilo. „Obě jsme rády pomohly. Když se zeptáš, jestli je volná, ani se nepodiví, asi si hned neuvědomila druhý význam těchto slov, takže to jen přejde. „Plně k tvé dispozici. A s čím bys chtěl začít?“ zeptá se a pomalu se s tebou přesouvá ke zbroji, kterou sem Jakub a Gabriela nosí. „Slyšela jsem, že jsi se včera účastnil táborové hry a že ses probojoval až do konce. To je úspěch,“ podotkne, zatímco jdete ke zbroji. U stolů zastaví a počká, co řekneš, nebo které zbrani se chopíš jako první.

Aiden Carlson - 29. března 2016 22:05

Cvičiště Vypadá to, že to moje ztrapnění Daisy jakž takž přešla, ale člověk si nikdy nemůže být jistý. Ale co, můžu být rád, že mě neposlala do háje nebo že se mi nevysmála do obličeje. Když mi Daisy řekne, že mi pomůže, usměji se ještě víc. „Dobře, zase ti děkuji. Ty jo, to už je dnes po třetí,“ prohodím vtipem. „Už by sis měla zvykat.“ Poté přijde otázka, s čím bych chtěl začít. Ani nad tím nemusím moc přemýšlet. „Myslím, že začneme u mečů. To je takový základ, ne?,“ prohlásím zároveň s tichou otázkou. Po cestě ke stolům se zbrojí začne mluvit můj milý doprovod a zároveň učitelka o včerejším odpoledni. Úsměv mi trochu povadne. A je to tady zase. Nechci, aby o tom lidé mluvili. Ne takhle. Chvíli si beze slov prohlížím poskytnuté meče a zkouším si je v rukou, jak mi sednou. Když si jeden vyberu, otočím se na Daisy. Na moment se na ní koukám a prohlížím si jí zadumaným pohledem. „Nemyslím si, že to byl nějak velký úspěch,“ řeknu pak pomalu. „Už ve srubu se to Alyssa snažila rozmazávat, naštěstí bez velkého úspěchu.“ Pak se zase usměji. „Navíc jsem hned po večeři padl a usnul, protože jsem byl úplně zničený. Takže žádná sláva.“ Přejdu někam dál od stolů a otočím se na svojí trenérku. „Tak co, slečno, můžeme začít?“

Michel *Miky* Bacque - 29. března 2016 22:42

V aréně Dívla jsem se na Athénovce... a po očku koukal po Oliverovi. Se kterým se mám... utkat. Proč jsem to vlastně vůbec udělal? Proč jsem do něčeho takového šel? Ptám se sám sebe a odpovědi mi nejsou k nalezení. Ruce se stále potí a já se nemůžu zbavit trémi, která na mě doléhá jako děsivý a těžký stín. Divné, je, že se mi tohle obvykle moc nestávalo. Snad je to kvůli Němu a... Kde je James když ho potřebuji?! "Nervózní?" Usmál jsem se na Olivera a snažil se působit vyrovnaně a s klidem, ale zrovna v této oblasti... jsem byl herec víc než mizerný.

Julie Tarner - 30. března 2016 13:25

cvičiště nováčci Přijdu na cvičiště a sednu si metr od ostatních. Nejsem si jistá ve zdejším prostředí a tak se nedružím. Ostatně to já většinou sama od sebe nedělám. Asi jsme všichni nebo je jim to tu úplně jedno, protože chviličku po mě přichází pár a on se ujme řeči. Ona mezitím odhaluje zbraně. Spousty zbraní. Všechny pojmenují, ale já si sotva zapamatuji, jak se která jmenuje. Pro mě to vždycky byly jen meče, dýky a luky, ale teď a tady rozlišují hned několik druhů mečů. Jsem v háji. Pak se máme rozdělit do dvojic. Nevím, kdo je nový a tenhle asi ano. Rozhlížím se po ostatních a snažím se typovat délku jejich pobytu. Nakonec vstanu a lehce nerozhodně udělám krok ke skupině. „Je někdo ochotný ujmout se mě? O zbraních nic nevím...“ řeknu nepříliš jistě a přelétnu pohledem tváře kolem stojících, či sedících.

James "Chris" Black - 30. března 2016 18:43

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Z lesa Se založenýma rukama na hrudi ji sleduji. Rád bych upozornil, že nemám žádné v realitě využitelné schopnosti. Pomyslel jsem si sarkasticky a usmál se. "Máš mou pozornost." S kamenným výrazem, za kterým skrývám jen zvědavost jsem se s ní vydal ven z lesa. Omluvně jsem se podíval na paní stromu. Někdy svůj vztek neovládnu. Někdy to prostě nejde. Jsem to co jsem, nejsem tak silný, abych to udržel. Jak tohle ostatní zvládají? Svoje temné stránky? To jsem tak slabý? Nevím. Nevím.

Alessandra De´Lacroix - 30. března 2016 22:45

Aréna Nejako ma netrápi, čo sa deje kus odo mňa, skôr už plánujem, ako pôjdem zameniť doláre za drachym a prepočítavam, koľko z hotovosti sa mi minie. Dá sa tu vlastne vôbec vytiahnuť z karty? Som v zrube Hermésovcov, al nejaký bankomat som si veru nevšimla. Možno sa to dá za príplatok, ako keď si vyťahujem od inej banky ako svojej. Môj tok myšlienok vyruší až akýsi hlas. Obzriem sa a premeriam si dotyčnú od hlavy po päty. Och...ryšavka. Fakt im nezávidím tú ich citlivú pleť. Bola som ohromne rada za svoje ohnivé vlasy, aj keď od narodenia bolo všetkým ohromne čudné že sa viem opáliť a že pehy moju pleť ani nevideli. Dôvod mi docvakol až včera. Afrodita by svoje dieťa nikdy neprenechala takému trápeniu. Zlatá mamička, vie čo je pekné a čo nie. Oui, čakám kedy to tu...vypukne. Pri poslednom slove sa a chvíľu zaseknem, akoby som hľadal vhodný výraz. Nie dlho po to, čo to poviem, sa tu zrazu všetci zbehnú. Zbadám Gabrielu, pri ktorej si normálne nahlas nespokojne odfrknem. To je tu aj táto? Vypočujem si Jakubove pokyny a zvraštím nos, keď zbadám ťažké zbrane. Oni to tu myslia s tým stredovekom úplne vážne. Ani len ma nenapadne po niečom siahnuť, namiesto toho sa otočím späť na Zoe. Prečo tu nepoužívate moderné zbrane? Strelné. Alebo tasery. Granáty. Čokoľvek. Nechcem brať do rúk tieto ťažkopádne veci. Po prvé sú pre všetkých bohov olympu strašne nápadné a nedajú sa schovať a po druhé, sú aj nehumánne. Prekrížim si ruky vbok. Nie že by so bola ľudomil ale vážne. Nie je lepšia guľka do čela ako dosekať sa s týmito nemotornými vecami a čakať kým vytečie všetka krv? Sú hulvátske. A argument že sú nehumánne znie celkom dobre re uši. S očividnou nechuťou pozerám po mečoch a sekerách a bohviečom všetkom.

Alyssa Wonder - 31. března 2016 10:22

Aréna Divím se proč se Marty vůbec přihlásil protože ať se snažím sebevíc nedokážu si ho představit jako vůdce.Možná je to tím že bydlí se dvěma dominantními dívkami které musel často trhat od sebe (pokud jsme s Claire neskončili na zemi a netahali se navzájem za vlasy).I když jsem zvědavá jak to tentokrát bude vypadat. Zřejmě si budeme muset vylosovat kdo s kým bude bojovat nejdřív.Pokud to bude Claire tak to bude dobré,spíš se obávám té poslední části.I když zrovna včera Claire její strategické moc nepomohly,možná bych jí to později měla připomenout. Nebo se zmínit opět o Aidenovi,jo oba z mého týmu došli až do konce a to bez mého vedení nebo pomoci.Ovšem to už Osiris řekne jak to bude probíhat což mně poněkud překvapí.Bonnie?Proč zrovna ona?A proč nás nenechá bojovat mezi sebou abychom se prostřídaly?No dobře,ale tohle bude krátký boj.Bohužel nebudu bojovat s Bonnie,ale s Martym. A i když Marty rozhodně není vůdčí typ jeho šermířské schopnosti by mi mohly způsobit problémy. „No zeptala bych se tě jestli si připravený,ale to by jsi musel počkat až ti Claire řekne jaký je tvůj názor.Což nebude tak dlouho trvat“ Při poslední větě můj pohled sklouzne z Martyho na Bonnie.A protože začínám rozhodnu se zaútočit mečem a svou zbraň nechat schovanou.Přece jen nechci odkrývat karty hned ze začátku.Možná Marty nebude mít problém můj útok odrazit,ale zde jde spíš o to aby se musel bránit.Potom přitvrdím.

Amelly Brown - 01. dubna 2016 15:14

Aréna Cadence, Ahramed Postupně se začíná aréna plnit a jako první mají souboj áresovci. Tento souboj mě až tolik nezajímá, mezi áresovci nemám moc přátel. Za chvilku se ale objeví Cadence. Kývnu jí že si může přisednout a ona mi nabídne popcorn. "Páni, to tu opravdu chybělo." Zasměju se a trochu si vezmu. A za další chvíli se objeví Ahramed. Veselá jako vždy. Jestli se takhle Dionýsovci vzájemně přitahují k sobě tak tu za chvíli bude celá tlupa a další párty. "Amelly zlato, však se známe." Zasměju se a posunu se aby si mohla sednout vedle. Když se usadí, začnu koukat po souboji athénovců, ti už mě zajímají o něco víc.

Osud - 01. dubna 2016 20:39

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných - Aréna Souboje - Alyssa Do soubojů tedy nastupuje Marthy proti Alysse a Claire proti Bonnie. Stojí na dvou stranách arény, takže všichni můžou vidět oba dva souboje. Claire i Bonnie si na souboj berou meče a ani jedna si nevzala brnění, což je v celku odvážný tah. Claire útočí (11+30) a Bonnie se brání (88+10) a poté naopak Bonnie útočí (80+10) a Claire se brání (32+30) Bonnie sice nemá takové předpoklady umět šermovat, ale je na její technice vidět, že má mnoho našermovaných let zkušeností. Momentálně Bonnie vede. Na druhé straně arény bojuje Alyssa s mečem a proti ní Marthy s dýkou, ani jeden z nich si nebere nic do druhé ruky, patrně chtějí být pohybliví, alespoň u Marthyho to tak vypdá. Boj s dýkou mu jde moc dobře. Alyssa se snaží na začátek Marthyho rozhodit, ale nedaří se jí to (18), evidentně je na ní Marthy už zvyklý, a nebo ta slova prostě narazila na jeho pekelné soustředění. Hned na to Alyssa útočí, ale zatím dost slabě (17+45), a tak její útok Marthy nemá problém ubránit (25+45). Hned na to útočí Marhy (49+45), ale Alyssa jej také bez problému odráží (72+45), tohle bude pravděpodobně dost dlouhý a vyrovnaný boj. Na tribuně – Amelly, Ahramed a Cadence V podstatě hned, jak se Cadnce usadí k Amelly a strčí popcorn mezi ně dvě, objeví se u nich i Ahramed. „Ahoj Med. Kdy jsi vstala? Musela jsi být vzhůru hrozně brzo, to já ještě chrápala. Viděla jsem tě až před srubem Afroditovců vypadalo to, jako kdyby ses k nich chtěla vypravit, aby tě dali trochu do kopy, ale asi-s tam nedošla, co?“ pronese Cadence jako velká voda, někdy mluví až moc rychle a pravděpodobně opět nepřemýšlela nad tím, co řekla. „Ruka? Ale to je v pohodě. Včera jsem byla u ohně a pořád mi to přišlo málo ohnivý, tak jsem tam nalila trochu vodky no a ono to blaflo rychlejc, než jsem čekala. Musela jsem na ošetřovnu, ani jsem se nestihla pořádně ožrat, musela jsem to potom táhnout sama ve srubu,“ vysvětlí Cadence, co má s rukou, je patrné, že každý tu má jiné priority, někdo zranění na ruce, někdo chlast… „Kdyni si k nám,“ řekne Cadence nakonec a ukáže gestem vedle sebe nebo Amelly. Na lavičce – Miky Souboje probíhají překvapivě blízko vás a tak k vám doléhá jejich napětí a atmosféra, prochází až k vám na lavičku. Možná, že vy, kteří jdete na řadu, až jako další to máte horší o mnoho nervozity. Oliver se na tebe překvapeně podíval, asi nepočítal s tím, že si spolu budete povídat, když máte soupeřit, ale nakonec rozhovor přijal s radostí. Přikývl a řekl: „Myslím, že jsme nervózní všichni stejně.“ Zavládne chvilka ticha, ale Oliver si asi chce povídat, aby zahnal nervozitu, protože nadhodí trochu uměle téma rozhovoru. „Proč myslíš, že Amelly nepřihlásila? Myslel jsem, že to bude chtít zkusit.“

Osud - 01. dubna 2016 20:41

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných - Cvičiště Aiden První od skupinky táborníků se oddělí Aiden spolu s Daisy, zatímco jdou ke stolu se zbraněmi, povídají si. „No, jo. Alyssa je trochu sebestředná, a hašteřivá, no možná trochu víc, takže jak se jejímu týmu něco povede, musí to náležitě rozmazat,“ řekne chápavě Daisy. Když dojdete ke stolům, řekne ti Daisy, aby sis vyzkoušel, který z nich se ti bude nejlépe držet, který ti přijde nejlépe vyvážený a nakonec si sama vybere meč. „Já nejsem na meče zrovna odborník, možná, že jsem ti spíš měla doporučit někoho z Athénovců, třeba Davida, ale snad zatím budu stačit,“ řekne Daisy trochu omluvně. „Támhle jsou panáci, pojď,“ dodá a odvede tě do poloviny arény, kde jsou cvičební figurímy. „Zkus opakovat po mě,“ řekne ti a potom ukáže několik výpadů. Alessandra Zoe se na Alessandru podívá a řekne: „Nehumánní? A myslíš, že vystřelit někomu mozek z hlavy je humánnější?“ Asi e už otrávená z podobných otázek, potom se ale uklidní a řekne: „Používáme pouze podobné zbraně. Moderní zbraně, které by fungovaly na příšery, se nevyrábějí. Navíc i Olympané používají tyto zbraně a tím, že se s nimi naučíš i ty, dokážeš, že jsi hodna zastupovat je na zemi a považovat se za dceru bohů.“ Je vidět, že je zvyklá obhajovat podobné postoje, už asi měla tu čest s více nováčky. „A pokud ti jde o vzhled… představ si, jak dobře bys vypadala třeba s lukem v ruce,“ řekne, asi se pokouší mluvit Alessandřiným hlasem. Mimo tento rozhovor k vám doléhají slova Nancy, která mluví s Julií a je překvapivě hlučná. Julie Skupinka se pomalu odděluje, ale na tvá slova takřka okamžitě odpoví trochu zavalitější dívka oblečená pouze do černých legín a dlouhého trička, které patří Hefaistovcům (Nancy). „Jasně, že se tě ujmem,“ řekne s patřičnou razancí, přičemž ještě tleskne rukama. „Já jsem Nancy,“ představí se ti a podá ruku, pokud ji přijmeš, přitáhne si tě k sobě a obejme. Je evidentně velmi temperamentní člověk. „Tak vítej v táboře,“ doplní ještě a potom se obrátí ke stolům. „Tak co by sis chtěla vyzkoušet? Láká tě nějaká zbraň víc, nebo si je nejdřív chceš všechny zkusit vzít do ruky?“ zeptá se tě, přičemž budí pocit, že mluví stále o trochu víc nahlas, než většina společnosti.

Osud - 01. dubna 2016 20:41

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných – Velký dům Rozhovor s Hestií pokračuje Hestie na tebe blýskne ohnivým pohledem, asi není zvyklá, že ji někdo tyká, ale nic neřekne. Naopak naprosto stiha se vydá z lesa ven a to až do velkého domu, až tam, v její soukromé místnosti s velkým krbem, stolem a houpacím křeslem, začne zase mluvit. „Posaď se, jestli chceš,“ řekne a pokyne ke kulatému jídelnímu stolu, kde stojí i několik židlí. „Jde o jednu polokrevnou, která žije venku. Byla několik týdnů v táboře, ale potom se vrátila zpět do běžného světa, odmítla se vrátit, protože měla načatou pěveckou kariéru. Nemohla jsem jí tu držet, ale aspoň jsem s ní byla v kontaktu, abych věděla, že je v pořádku. Jenže v polovině května jsem s ní mluvila naposledy, přestala se mi hlásit. Navíc teď kvůli nemoci odřekla nějaké koncerty. Satyrové, kteří v té oblastí hlídkují, o ní také dlouho neslyšeli. Mám špatný pocit, že má nějaké vážné problémy. Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys ji vypátral a pokusil se ji přivést,“ vysvětlí ti Hestie v kostce, o co jde. „Má to ale háček. Nechci plašit ostatní táborníky. V posledních dnech se objevilo mnoho stvůr a mnoho nových tváří, navíc, to co se stalo Jakubovi… pravděpodobně se něco děje. Ale dřív, než budu vědět, o co jde, nechci nic říkat. Proto tuto výpravu chci utajit. Nebudu ti moct dát mnoho prostředků, ani ti zajistit odvoz. Bude to jen na tobě, proto jsem vybrala právě tebe. Vím, že ty se o sebe dokážeš postarat,“ řekne to, co jí asi nejvíc tíží, ale zároveň to, co jsi ty chtěl slyšet.

Alyssa Wonder - 02. dubna 2016 10:05

Aréna No zatím to vypadá dobře i když zde se to asi protáhne.Claire nejspíš Bonnie zadupe do země a pak bude nedočkavě sledovat jak dopadne boj nás dvou. Všimnu si Martyho soustředění jako by tentokrát došlo k nějaké zvláštní proměně.Jistě začátek nebyl nic moc,ale to se teprve oťukáváme. No Marty ani tak ne zřejmě je tohle způsob jak uvolnit páru když toho jinak není schopný. Když se potom naše zbraně střetnou rozhodnu se pro druhé kolo.Jistě Marty je nejspíš na mé řeči zvyklý,ale i když se ve společenských záležitostech moc nevyznám dokážu najít citlivé místo a pak na místo to udeřit silou bouracího kladiva. Podařilo se mi naštvat i Susan a tu jen tak něco nerozhodí. „Vážně proč ses hlásil když nejsi ani schopný se Claire postavit?Dám ti radu předtím se pochlap (pokud jsi toho vůbec schopný) a řekni:Chci zpátky své koule.“ Tak tohle by už mohlo prorazit jeho soustředění a teď toho jenom využít.Rozhodnu se přejít do útoku a zasypávat Martyho údery před kterými se bude muset bránit. Jo uvidíme jak je dobrý a potom ... ne myslím že bych neměla předbíhat.

Osud - 02. dubna 2016 18:59

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – 10:05 Tábor Polokrevných - Aréna Souboje - Alyssa Alyssa stále spoléhá na svojí taktiku a jelikož se poprvé nezadařilo, ještě přitvrdí. A konečně se jí skutečně podařilo Marthyho rozhodit (79). Marthy pomalu zrudne jak rajče a začne být v útocích a obraně neopatrný (postih 10% po 2 kola). Alyssa opět útočí a je vidět, že konečně nabrala dech. Útočí moc pěkným útokem (76+45), a Marthy brání, bohužel již není tak úspěšný, jako v předešlém kole. (62+45-10) a Alyssa ho záhne, ale ne dostatečně a tak boj i přes drobné šrámy pokračuje. Marthy útočí (62+45-10), ale Alyssa se bez problému brání (90+45). Vstupujeme do dalšího kola, i když už ne tak vyrovnaného. Zatím na druhé straně Bonnie a Claire, kde se zatím souboj vyvíjí dost vyrovnaně, Claire se vytasí s docela průměrným útokem (46+30) a Bonnie se brání úplně stejně průměrně (57+10). Bonnie se ale poté co utrží drobné škrábnutí, zvedne a vyprodukuje na instruktora slušný útok (90+10), který ale nádherně odkloní (80+30), jejich boj začíná být zajímavě vyrovnaný.

Julie Tarner - 02. dubna 2016 21:15

cvičiště Nancy a další nováčci Trochu se leknu, když se na mě vrhne jedna dívka. Její tlesknutí mě vyděsí minimálně stejně jako rychlý pohyb. Přijmu podanou ruku a okamžitě se zase polekám neboť se sotva udržím na nohou, když si mě přitáhne. Uhhh „Julie, ehh díky.“ představím se taky lehce vyvedená z míry. „Já nevím, už jsem měla tu čest s lukem. Přišel mi celkem ... použitelný. Ale asi bych si měla vyzkoušet všechno.“ řeknu jednoduše o mé jediné zkušenosti. Ten krátký mečík se mi zrovna dvakrát nezdál, možná jen kvůli nedostatku svalové hmoty.

Alyssa Wonder - 03. dubna 2016 14:17

Aréna Jo už dřív než jsem zjistila pravdu o svém původu jsem věděla jak někoho vytočit a pak sledovat jak prská a poskakuje.Někteří říkali že se těmito emocemi živím jako upír,no to tak nebylo spíš jsme jim chtěla pokazit radost. Jako včera když někdo kdo vypadl Susan poučuje a snižuje její autoritu. Jinak tentokrát moje slova zasáhla ten správný nerv aspoň podle toho jak Marty rudne a rozhodně to není námahou.Asi musí docela trpět tím co se o něm povídá a když se to teď takto bez obalu řekne.Navíc můj útok zabere stejně jako u Jamese i když on se mohl bránit svým oštěpem. Meč,šerm ... Postoje se mi převracejí před vnitřním zrakem a podaří se mi prorazit jeho obranu.Marty útočí a já jeho obranu bez problému odrazím. Uf,dobře teď zvolním ... jak jsou na tom vedle? To že je Bonnie ještě na nohách mně docela udiví.A co když se jí povede vyhrát?Jistě je to velmi nepravděpodobné,ale potom by mi mělo stačit porazit Martyho. Škoda těšila jsem se jak to Claire natřu,ale určitě se dočkám.Bonnie měla zřejmě jenom štěstí. Přichází další kolo a tentokrát se jedná u mého útoku spíš o průměr.Uvidíme,ale příští kolo budu muset opět přikročit k urážkám. Potom se Martymu omluvím a vyzvu ho ať mi to klidně vrátí.

Aiden Carlson - 03. dubna 2016 19:18

Cvičiště Nevím, jestli se mě Daisy snažila uklidnit, ale rozhodně jí to moc nevyšlo. „Sebestředná, hašteřivá... Super.“ Pozoruji ji, jak si vybírá meč. No, jestli s těmi čtyřmi žít, měl bych si o nich asi něco zjistit, že? Výborný nápad, pomyslím si a ušklíbnu se. Daisy pak pronese něco, nad čim se musím rozesmát. „Ale já nechci, aby mě učil odborník. Ti jsou pak tak nepříjemní, když se ti něco nepovede. Navíc upřímně, jsi tady jediná, koho tady aspoň trochu znám,“ prohlásím. Když dojdeme k figurínám, Daisy mi ukáže několik základních výpadů, které po ni zopakuji. „Abych se přiznal, s mečem už něco málo umím. Párkrát jsem měl tu čest,“ poukážu na vybledlou jizvu. Mezi jejími dalšími pokyny se jí zeptám: „Hele, co bys mi řekla o ostatních Athénovcích? Už jsem měl tu čest s Claire, Alyssu znám na můj vkus moc dobře. Ale co Marthy a Sydney, ta malá holčička? Co bys mi o nich řekla? Samozřejmě pokud nechceš odpovídat, nutit tě nebudu,“ řeknu a čekám, co mi dál řekne.

Ahramed Delgado - 03. dubna 2016 20:59

Aréna Amelly, Cadence „Amelly?“ Zamrkám v marné snaze si vzpomenout. „Vždyť to je Amelly! Vždyť se známe roky!“ Probleskne mi myslí. „Promiň, nejsem ve své kůži... Ztotožnila jsem tě s tou novou,“ omluvně se usměji a sednu si k nim. „V nějakou nekřesťanskou hodinu... Neptej se jakou...“ Poznamenám ke Cad. „Nedošla. Ale možná bych vypadala jako člověk... Ráno jsem se sebe málem lekla...“ „A asi nevíš, co jsem dělala já? Že? Mám okno už od večeře.“ Nepřesvědčivě se usměji a kouknu do arény. „Komu fandíme?“ Plácnu neurčitě.

Alessandra De´Lacroix - 04. dubna 2016 20:03

zoe Určite viac ako ho nechať kdesi dosekaného vykrvácať. Ohradím sa. V skutočnosti mi bolo asi tak šumák, či je to humánne alebo nie. Pri spomienke na tú opachu čo na mňa zaútočila vo vlastnom dome... neostýchala som sa použiť ani obyčajnú vidličku keď už na to prišlo. Ale keď na nás zaútočilo to...čosi...ako sa to volalo? No, to je fuk..na benzínke, tak mi stačilo iba ROZPRÁVAŤ a vyzeralo to že prestane. Som Afroditina dcéra, nie toho...Áresa. Spomeniem si na meno z hodín dejepisu, keď sme preberali božstvá rôznych kultúr. Zoe predkladá argumenty o nejakej hodnosti pred mojim božským rodičom. Moja matka je Afrodita. Nemá náhodou iné zbrane ako ošuntelé meče? Keď na mňa zaútočila jedna príšera, stačilo aby som...tomu prikázala aby prestalo. Radšej by som rozvíjala tento dar. Ohradím sa rozhodne. Jasne, doteraz som si myslela že to je len čaro mojej osobnosti, ale Leo predsa hovoril že to je schopnosť pour la maman précieuse Keď chce udrieť na moju márnotratnú stránku, pohodím lesklými vlasmi a krátko sa zasmejem. Zlatko, o to mi nejde, vyzerala by som dobre so všetkým čo tu máte. Odbijem ju tónom ktorý jasne hovorí, že to je jednoducho samozrejmé. Hlasné dievča odvedľa nijako veľmi nevnímam. Nebudem vystavovať svoje telo, tvár, pokožku či vlasy riziku že ich poničí nejaký bojachtivý idiot tu okolo s týmito vašimi zbraňami. Tout simplement pas. Ohrniem nad nimi nosík.

Osud - 04. dubna 2016 20:29

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – po10. hodině Tábor Polokrevných - Aréna Souboje - Alyssa Alyssa již Marthyho překvapivě dále neuráží, ale rovnou útočí. (42+45)Je to slabý útok, ale Marhy se brání ještě slaběji (21+45-10), takže i tak Alyssa zaboduje. Další kolo se ale situace obrátí, když se Marthy zvedne, zabere na Alyssu krásným útokem. (83+45-10) Alyssa se nestačí divit, ani bránit (53+45) Jak se daří Bonnie s Claire? Claire útočí již o trochu lépe (60+30) a Bonnie se brání, no slušně, ale ne dostatečně (54+10), poté ale Bonnie útočí naprosto profesionálním útokem (100+10), který Claire prakticky nemá šanci ubránit (18+30). Pomalu ale jistě se nám začínají výsledky vyvrbovat, v prvním souboji zatím vede Alyssa, ale Marthy jej ještě nemá prohraný, může se mu povést jej zvrátit. V druhém souboji takřka s naprostou převahou vítězí překvapivě Bonnie. Pokud se Claire nepovede zázrak, má souboj prohraný.

Osud - 04. dubna 2016 20:29

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – po 10. hodině Tábor Polokrevných - Cvičiště Julie „Dobře, tak pojď, začneme, od luku, když už jsi ho měla v ruce,“ řekne Nancy opět trochu hlasitěji, než se zdá normální, a vydá se poskakujícím krokem ke stolu se zbraněmi, které se používají na dálku. „Vyzkoušíme, jak velký a napnutý luk ti nejvíc sedne a potom, když budeš chtít, můžeme jít k terčům, anebo si můžeš zkusit něco dalšího,“ vychrlí Nancy trochu překotně a potom nechá na tobě, aby sis vybrala luk. MH: Při výběru zbraní by ses měla řídit svojí primární-sekundární-terciální zbraní, tedy prosím připiš si je do životopisu. Aiden Potom, co si zkusíte několik výpadů Daisy pokračuje v konverzaci. „To já tě ráda zasvětím do místních vztahů,“ okně s neskrývanou radostí, že ses zeptal. „No, Marthy je dobrý šermíř, ale je takový… no neprůbojný, stojí ve stínu Claire, která je zvyklá ho peskovat, ale jinak je fajn. No a Stacy sem přišla už před několika lety, našli ji v dětském domově, nemá rodiče a tak byla převezena už jako malá sem a žije tady celý rok. Claire se jí hned ujala, hodně o ní pečuje,“ popíše zhruba tvoje sourozence Daisy, evidentně toho hodně ví, buď tu žije už dlouho, anebo se dost zajímá. Potom ti ukáže další sérii výpadů a počká, jak se zopakuješ. „Jinak, jestli chceš vědět něco o lidech tady okolo…“ začne a ani nečeká na odpověď. „Ti dva v černých tričkách jsou instruktoři, táborníci, kteří už prošli výcvikem a teď tu pomáhají. Ještě je tu Bonnie, ale ta se určitě zase někde schovává. Ta holka je Gabriela, ale moc toho o ní nevím, přijela teprve včera. Kluk je Jakub, je to Aresovec, velmi dobrý v boji, jak jinak. Měl za úkol přivést nějakou polokrevnou, ale nepovedlo se mu to, tak tu zůstal, říká se, že za trest. Je to bručoun, moc se s táborníky nebaví. Kromě starších táborníků jsou tu ještě kentauři, Osiris a Corina, ti dozorovali včera odpoledne při hře,“ vysype na tebe další kopu informací a ukáže další, nyní již složitější výpady. „Co jsi vyváděl s mečem, že máš takovou památku?“ zeptá se tě, asi abys zase chvíli vyprávěl ty. Alessandra Zoe už začínala být rozčílená. „Ano, sice každý polokrevný má i další schopnosti, ale je potřeba, aby ses uměla bránit i v boji,“ odpoví Alessandře, nad níž pomalu ale jistě začíná lámat hůl. Tohoto tónu si nemůže nevšimnout kluk stojící opodál, který se momentálně baví se Sydney. „Co se tu to děje?“ otočí se na Alessandru a téměř doutnající Zoe. Zoe pohodí bezmocně rukama od svého těla a potom řekne: „Nevím, co s ní mám dělat, aby se zapojila.“ „To je v pořádku, co kdybys zkusila ukázat Sydney nějaké triky s mačetou?“ řekne Peter, Zoe s úlevou přikývne a odejde za Sydney. „Ahoj, já se jmenuji Peter, můj táta je Hefaistos,“ představí se Peter a pokud se mu představíš, vezme Alessandru opatrně za ruku a políbí jí na ruku. „Těší mě,“ řekne, usměje se a potom dodá: „Omlouvám se za Zoe, je trochu netrpělivá.“

Alyssa Wonder - 05. dubna 2016 21:34

Aréna Napadne mně že bych mohla Martyho zase urážet třeba ho nazvat panem Prázdné kalhoty nebo tu poskakovat a křičet Bezkulčák,bezkulčák a ukazovat na něj.To by jistě zrudl ještě víc,ale já nechci zbytečne plýtvat silami.Navíc pak dostanu lepší nápad,myslím si že teď přišel čas na mou zbraň.Zabodnu meč do písku a vytáhnu svou zbraň z ukryté kapsy v kalhotách.Na můj povel se zbraň zvětší do podoby meče a já jím zaútočím na Martyho. Jistě měla jsem s ní jiné úmysl,ale takto jí můžu použít aniž bych tím Martymu odkryla své karty. Navíc to už to trvá moc dlouho,Claire Bonne jistě brzy porazí a já už to chci mít za sebou.

Aiden Carlson - 05. dubna 2016 21:50

Cvičiště Už když Daisy prohlásí, že mě zasvětí do místních vztahů, dochází mi, že toho uslyším víc, než jsem původně chtěl. No tak dobře.. Pozorně poslouchám, co mi Daisy říká o mých sourozencích, ale zároveň si při tom opakuji základní výpady, aby někdo nemohl říct, že se flákám. Už začínám cítit kapičky potu, jak mi stékají po čele. Hmm, takže tady máme Marthyho, který je očividně pod pantoflí, ale není radno ho podceňovat, Claire, která se chová.. no, prostě asi jako Claire, Alyssu, není třeba komentovat, a Sydney. Zajímalo by mě, jestli k nim tak zapadám. Tuto myšlenku si ale nechám po sobě a nechám Daisy, aby mi ukázala další sérii výpadů, které po ní hned zopakuji. Také pozorně poslouchám její výklad o zbylých vedoucích. Opět při něm provádím série výpadů bez přestání do kola, abych si je pořádně osvojil. Jestli mi to mlácení do panáků ovšem nějak pomůže.. Poté, co Daisy domluví, ukáže mi nějaké složitější výpady. Začnu pracovat na nich, když to najednou přiletí otázka směrem k mně. Chvíli si promyslím odpověď, zopakuji ještě jednou těžší sérii výpadů, pak se na ní podívám, otřu si čelo od potu a spustím: „Víš, nemyslel jsem to jako doslova. Jen, že ještě před táborem jsem měl několik potyček s.. no, nestvůrami. Tohle se mi stalo, když jsem na ně narazil poprvé,“ řeknu a znovu zopakuji výpady. „Můj táta, setkala ses s ním, pracuje v L.A. jako forenzní technik. Jednou, bylo to asi dva roky zpátky, jsem sám pracoval u něj přímo na forenzním, něco jsem pro něj dělal, takhle to bylo už odmala,“ pokračuji a trochu se pousměji nad vzpomínkami z mé lepší části minulosti. Znovu série výpadů. „Něco se dostalo dovnitř. Do dneška to nechápu, jak se jim to povedlo a tak. A já vzal nohy na ramena. Nebylo to zrovna to nejhrdinštější, co jsem kdy udělal, ale... prostě jsem se bál,“ pousmání se přemění na kyselý úšklebek. Série výpadů, tentokrát agresivněji než předtím. „Já utekl, budova za mnou explodovala, jako ve filmech Michaela Baye,“ pokusím se o vtip. „Vedle oka mě trefil nějaký šrapnel či co, upřímně to nevím. Prostě jsem měl štěstí, že jsem o to oko nepřišel,“ uzavřu debatu. „A neptej se mě, prosím, jak se mi to ve třinácti povedlo, sám to nevím,“ dokončím a pokusím se o úsměv. Pak trochu pozvednu meč a znovu několikrát zopakuji výpady, aby měla Daisy šanci tyto informace vstřebat. Proč jsem jí toho tolik říkal. To jsem neměl. Nikdy není dobré se takhle otevírat. Asi to byla chyba. Sakra, zasloužil bych si jednu do tlamy! Dokončím prudce poslední výpad a zarazím meč do figuríny. Chvíli se vydýchávám, pak se omluvně podívám na Daisy. „Myslím, že meče mám dost, chtěl bych vyzkoušet ještě něco dalšího,“ řeknu a znovu se pokusím o úsměv, který musí vypadat tak falešně, jak jen může. Proč mě to jen tolik vzalo? Tohle.. je asi něco nového.

Osud - 07. dubna 2016 20:12

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – po 10. hodině Tábor Polokrevných - Aréna Souboje – hlavně Alyssa Alyssa mění taktiku, odkládá běžný meč a vytahuje svojí zbran, zvětšuje ji do velikosti meče a útočí takto. (89+60) Marthy se snaží bránit, ale nemá proti Alyssse šanci. (31+46) Marthy padá k zemi a vzdává se, je jasné, že toto kolo vítězí Alyssa. Na druhé straně ještě bojuje Bonnie s Claire, ale Bonnie už stačí jen jeden útok (64+10), který Claire neubrání (27+30) a i Claire souboj končí. Toto kolo vítězí Bonnie. Bonnie nabízí Claire ruku, aby se zvedla, ale ta se na ni jen zlostně podívá a pomůže si zpět na nohy sama. Mezi soutěžící přicválá Osiris a zvolá: „Prosím potlesk pro vítězku prvního kola souboje o vedení Athénina srubu, Alyssu!“ „Je čas na druhé kolo, to bude vědomostní soutěž,“ řekne Corina, přičemž Osiris zatím přinese do arény stupátka, jako jsou v televizních soutěžích. „Prosím soutěžící, aby si stoupli každý za svůj pultík,“ dodá Corina. Pultíky jsou stejné, jako už byly i Áresovců, je zde vždy papír, tužka, abyste si mohli dělat poznámky a samozřejmě červené tlačítko, které je propojené se stolkem. „Ten, kdo první zmáčkne tlačítko, bude moct odpovědět a dostane bod, když odpovíte, mají v odpovědích přednost ostatní, ale body se neubírají. Otázek bude celkem pět a ten, kdo na konci bude mít nejvíce bodů, vítězí,“ vysvětlí Corina. „Rozumíte?“ zeptá se pro jistotu. Když všichni přikývnete, konečně se podívá do papírů, které má před sebou na svém stolku a začne se ptát. MH: Tohle uděláme rychle, budeme zase házet procentkou, ten kdo bude mít nejvíce, odpověděl správně. Tedy, Alysso, hod si prosím 5x procentkou. Díky.

Amelly Brown - 08. dubna 2016 14:28
	Aréna Ahramed, Cadence "V pohodě to se stává." Zasměju se když to Ahramed dojde. "Vlastně jsem byla dlouho pryč." Usměju se jako že se opravdu nic nestalo. Sednu si, prohodí pár slov s Cad a pak se do placu zeptá komu fandíme. "No, mě je to taky celkem jedno, já čekám až kdo se zúčastní souboje o náš srub. Vy máte nějakého favorita?" Zeptám se holek.

Alyssa Wonder - 08. dubna 2016 21:51

Aréna Rozhodla jsem se to ukončit a vím že i když je Marty dobrý,ale proti mé zbrani (zvlášť v podobě meče) nemá šanci. Právě proto jsem šla na Aidena zlehka přece jen nejsme Aresovi potomci abychom se navzájem zmlátily jako by šlo o snopy slámy a pak říkaly:Příště to bude lepší dostanu tě v polovičním čase. A po tomto výpadu skutečně Marty leží na zemi takže zmenším meč zpátky do podoby dýky,přehodím si jí do druhé ruky a pak podám Martymu ruku abych mu pomohla vstát.Záleží na něm zda jí přijme,potom si dýku přehodím do druhé ruky a schovám jí zase do kapsy. „Bylo to opravdu dobré vážně.A omlouvám se za to co jsem řekla zřejmě jsem se nechala unést.“dodám protože to byla pravda (tedy aspoň ta první část).Ale pak se stane něco nečekaného a Claire prohraje.Je na ní vidět jak je naštvaná nejen proto že prohrála,ale že to viděli všichni (včetně mně,je naštvaná jako včera když jsem jí přistihla ve srubu) a tak se rozhodnu Claire zastat. „No Bonnie dobrá práce,ale asi by jsi to už nedokázala zopakovat protože hlavním prvkem bylo štěstí.Velké štěstí.“ Mluvím dostatečně nahlas aby mně Bonnie slyšela,ale to už následuje druhé kolo.Do arény jsou přineseny stejné pultíky jako předtím,nejspíš opraveny po nešetrném zacházení od Boba a Prudence.Tak se postavím za svůj pultík a soustředím i když nevím. Vyvolat to vyžaduje jistou koncentraci a udržet se v proudu ještě větší.Nemluvě o těch bolestech hlavy které to přináší. Ale jsme si jistá že to zvládnu a Corině přikývnu a můžeme začít.

Julie Tarner - 09. dubna 2016 20:21

cvičiště Nancy Tentokrát se nenechám překvapit její hlasitostí. Očekávám to, ale zrovna dvakrát příjemné mi to není. Jdu za ní a nedávám na sobě nepříjemnosti znát. „Myslím, že bych si pak měla vyzkoušet i něco dalšího...“ odpovím ji zatímco si vybírám ze tří luků na stojanu. Zaujme mě ten dlouhý, je vysoký přibližně jako já a je bez jediného zdobení, jen má kůží ovázaný střed. Chytím ho a zkusím opatrně napnout. Napnu jen stěží, ale napnu! Zkouším to dvakrát třikrát. Myslím, že bych to mohla dokázat natrénovat... Pak zkusím ten vedle. Ten nenapnu vůbec – tedy asi dvacet čísel, dál nic. Hold jsem slaboch, to ale není nic nového pod sluncem. Prohlédnu si znovu ten první. „Myslíš, že bych si ho přeci jen mohla vyzkoušet?“ zeptám se Nancy přeci jen nakonec.

Osud - 09. dubna 2016 21:14

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – po 10. hodině Tábor Polokrevných - Aréna Souboje – hlavně Alyssa Druhé kolo Athénovců bylo zahájeno, šlo o pět otázek se zvyšující se náročností. Téma bylo jednotné a to antická mytologie, většinou se jednalo o obsahy mýtů ať už v jakékoliv verzi a dvě otázky byly věnovány autorství mýtů. Hned první otázku nestihne Corina ani doříct a Claire už se hlásí se správnou odpovědí (50+30), Claire dostává bod, ostatní mají smůlu. (25 a 14+15) Úplně stejně dopadá i odpověd na druhou otázku (77+30), tady to vypadá na jasné vítězství… jestli chce někdo porazit Claire, bude se ted muset hodně snažit. (86 a 15+15) A vypadá to, že se oba dva další hráči pochlapili. Jako první zmáčknul čudlík Marthy, ale bohužel odpověděl špatně. (96) Po něm následovala Alyssa se správnou odpovědí (88+15), Claire nyní bohužel nevěděla a tak tlačítko ani nemačkala. (45+30) A Alyssa boduje i nadále, rychle reaguje i na další otázku (74+15) a její odpověd je i správná, takže dostala další bod. Ostatní nedostali ani šanci.(7+30 a 38) Poslední kolo rozhodne mezi Alyssou a Claire, protože, jak jsme správně pochopili, Marthy už má prostě prohráno. Na poslední otázku jako první zareagovala Alyssa, ale bohužel se špatnou odpovědí! (85+15) Jako druhá odpověděla Claire (73+30) a ano! Správně! Opět přistoupí Osiris a hlásá: „Byl to vyrovnaný souboj, ale vítězství si odnáší Claire, prosím potlesk!“ „A postupujeme do posledního kola, kde už se utkají pouze Alyssa a Claire,“ zahlásila Corina. Zatím Osiris opět odstěhovával stolky. „Marthy, bohužel vypadáváš ze soutěže, ale děkujeme ti za účast,“ dodala ještě Corina a čekala, až si obě dívky s Marthym podají ruku. „Poslední kolo bude v bojové strategii,“ zahlásí Osiris, který už odstrkal pultíky pryč, přistoupil ke Corině s velkým plátnem a spolu jej roztáhli. Byl to plán bitevního pole, každá jste dostala několik skupin figurek, byly to bud lučištníci nebo šermíři (respektive jednotky bojující zblízka). Corina začala vysvětlovat, o co půjde, jednalo se vlastně o tahovou strategickou hru, něco jako variace na šachy. Pravidla jsou jednoduchá a cíl jediný… porazit tým té druhé. MH: Tohle pro mě není dost dobře vyhodnotitelné, takže to nebudeme komplikovat a uděláme to jako předtím. Prosím hod si 5krát kostkou. Na tribuně – Amelly a Ahramed „Fakt netuším, já se celý večer nudila na ošetřovně,“ odpověděla Cadence. Když se Ahramed zeptala, komu se fandí, odpověděla: „Já nevím, moc fandění nedám, jsem tu hlavně, abych se ulila z výcviku nováčků. To víte, že koho mohli, nahnali tam?“ Opět se koukla na souboj, tentokrát už jela vědomostní soutěž. „Ale víte, co mě napadlo? Co kdybychom večer udělali super párty pro vítěze?“ otočila se Cadence s lákavou nabídkou hlavně na Ahramed a chvíli tu skutečně vypadalo, jako kdyby Cadence měla v očích jiskřičky… no, jo mluvilo se o párty a párty=chlast.

James "Chris" Black - 10. dubna 2016 12:45

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro U Hestie Po vyzvání jsem se posadil na židli. Začínám cítit mírnou nervozitu. A pocit absolutního štěstí. Budu venku! Ať je to cokoli, já budu venku! Sice to co jsem tam zažil posledně nebylo nic moc, ale o to víc se těším. Vrátím se a ukážu všem stvůrám, jak se přepočítaly, když zaútočily na můj domov. První věty se mi nelíbí. Holka? Zpěvačka? Kariéra? Super, jestli jí budu dělat poskoka... Vylepšila to ale slova jako "problémy, neslyšeli, vypátral a přivést." Zní to zajímavě. A obtížně. Skoro se mi chce říct, že by bylo taktičtější dát to někomu, kdo už na výpravě byl, kdo ví jak se zorientovat sám, ale... Bohové vždyť budu venku! Podstoupím cokoli, udělám cokoli. Jen když vypadnu. Chvíli jsem zamyšleně hleděl do krbu. Bude to složité, možná přijdu o život, ale stejně není nikdo, kdo by si na mě vzpomněl. Prohlédl jsem si Hestii a přikývl. "Jdu do toho." Pocit úlevy v mém nitru přebil všechno ostatní. Nejistotu, strach a nervozitu. Nemůžu se dočkat, až překročím hranice tábora. Ale.. Co Daemon? Ta se mnou nebude moct jít. Myšlenka, že tu nechám svoji starou kamarádku byla trochu děsivá. Všechno jsme prošli spolu. Nebude to lehké. Je mi jasné, že tahat s sebou koně nejde. Jen jak jí to vysvětlím?

Alessandra De´Lacroix - 11. dubna 2016 22:50

Zoe, Peter Založím si tvrdohlavo ruky na štíhle boky a s vysoko zdvihnutou bradou krútim hlavinkou zo strany na stranu. Chystám sa ju znova nejako prechytračiť argumentami, ale zapoji sa do toho ďalší táborník. A akýže to pekný táborník. Za odchádzajúcou Zoe sa nie viac ako poohliadnem. Ja som Alessandra. Od Afrodity. Vrátim mu zdvorilosť s neochvejnou sebadôverou v svoje tvrdenie, aj keď oficiálne som pod Hermesovcami. Po tom, čo sa predstavím, ma dokonca aj pobozká na ruku. Takto nejako som si predstavovala správny prístup. Takže Hefaistovec. Všetky jeho deti sú tak spoločensky vychované? Vedia čo sa patrí pri peknej žene. Pripomenie mi Lea. Na rozdiel od Zoe, nǎnho sa príjemne usmejem. skôr odmietala prijať fakt, že ja do rúk tieto veci nezoberiem. Uznaj, pozri na mňa. Nebola som stvorená, aby ma dojazvil kus ocele. Odstúpim s nechuťou a obavami od stojana so zbraňami.

Michel *Miky* Bacque - 12. dubna 2016 18:53

Na lavičce Oliver Zdálo se mi, jako by byl vzduch okolo souboje hustější. Jako by jej tížil adrenalin a napětí z souboje, který se děl až nebezpečně blízko. Párkrát jsem musel zatnout ruce v pěsti, abych přemohl instinkt uhnout a odebrat se do bezpečné vzdálenosti. Naštěstí se mi ale povedlo se kontrovolat. Při Oliverově překvapeném pohledu jsem se až cítil blbě, že se "bratříčku" s nepřítelem... který byl vlastně můj bratr. Nakonec ale vypadal rád, za nějakou tu komunikaci, což mě opravdu hodně potěšilo a navíc i uklidnilo. "Mno... Někteří jsou větší trémisté než jiní." Pronesu s úsměvem. Nevím přesně do jaké kategorie patřím ,ale Oliver nevypadal vůbec rozhozeně. Je to přátelské utkání, nemáš se čeho bát Miky... Povzbuzoval jsem se a tak nějak zapoměl komunikovat jinak, než v myšlenkách, takže nastala trapná chvíle ticha. Nakoec to ale zacránil Oliver, který asi pro mou spokojenost projevil zájem se mnou také komunikovat. "Mno... Třeba není tak... Ambiciózní, jak se zdá. Třeba jí to připadne malicherné a měla jiné věci n práci... jako třeba..." Rozhléd jsem se. "Se... na nás dívat. Fajn, myšlenky číst neumím." Zasměju se nakonec trochu nuceně. Athénovci se mezi tím stihly probojovat až k hádankám... Čas našeho boje se neodbytně přiblížil...

Osud - 12. dubna 2016 20:58

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – po 10. hodině TP - Cvičiště Aiden Daisy skutečně poslouchá, co jí povídáš, evidentně jsi jí svojí řečí zaujal, buď se zajímá přímo o tebe a nebo je prostě zvyklá lidi pečlivě poslouchat. Navíc i ona sama začíná být z tréninku vyčerpaná, přestože je na tréninky zvyklá. „Dobře,“ řekne ti, přičemž si přehodí culík vlasů z jedné strany na druhou. Najednou si můžete všimnout, že se k vám blíží Gabriela. „Ahoj,“ osloví vás. „Nejsem si jistá, jestli jsme se už včera setkali… jmenuji se Gabriela.“ Pokud jsi byl u ohýnku, mohl jsi jí zahlédnout, představil jí tam Jakub, ale ona sama moc nemluvila. Podá ti ruku, má pevný, rozhodný stisk, poté podá ruku i Daisy. „Sledovala jsem, jak trénujete, a myslím, že byste se mi hodili do týmu. Odpoledne bude soutěž o vlajky, mezi mým týmem a Jakubovým. Byla bych ráda, kdybyste se přidali ke mně,“ řekla Gabriela. Daisy zazářily oči, asi nebyla zvyklá, že o její bojové schopnosti někdo projeví zájem. „Já budu ráda,“ odpoví takřka okamžitě, teď Gábina čeká na tvojí reakci. Julie Nancy si také vezme jeden luk a toulec se šípy a spolu s tebou se vydá směrem k místu, kde jsou terče. Začne ti vysvětlovat, jak se drží luk a šípy, nyní už mluví na normální lidské zvukové hladině. Ukáže ti, jak máš luk držet a potom šíp vypustí, ten doletí až k terči a zapíchne se do vnějšího kruhu terče. „Tak a ted ty,“ řekne ti a nechá ti napnout luk, potom ti srovná postoj, loket ti posadí trochu níž a ruce ti pustí. „No a teď šíp vypusť,“ dodá a nechá tě to udělat samotnou. Celý proces poté opakujete. Alessandra „Já vím, to bychom určitě nechtěli,“ řekne ti s úsměvem Peter. „Určitě tě nechali spát v Hermově srubu, že?“ zeptá se s lítostí. „Jak jsi to tam přežila? Netrápili tě Hermésovci?“ Evidentně ho zajímáš anebo je prostě hodně dobrý herec. Zoe už je někde v trapu se Sydney a všichni ostatní trénují.

Osud - 12. dubna 2016 21:00

soukromá zpráva od Osud pro Pro Chrise 4. 7. 2015 – po 10. hodině TP – Velký dům Rozhovor s Hestií, zaúkolování „Výborně,“ zkonstatuje Hestia, i když není jisté, jestli je to odpověd na tvojí reakci, nebo jen radost nad tím, že vycházejí její plány. „Bohužel nebudu ti moc dát žádnou dopravu, můžeš si vzít svého koně, ale z města, přes moře už se budeš muset dopravit sám, naposledy byla Chloé spatřena v Německu, odtamtud měla jet do Londýna,“ řekne a podá ti žlutou složku, na jejímž okraji je napsáno Chloé D. (‘99). Když ji otevřeš, všimneš si její fotky, od pohledu tu dívku znáš, v táboře se na dva týdny mihla, ale nestihl ses s ní blíž seznámit. Když otočíš na další stranu, je na ní několikastránkový spis, o samotné Chloé, potom plakáty k jejímu turné a nakonec výstřižky z bulváru i o jejím zmizení a zrušení turné. Nemáš čas to nyní pročítat celé, jen prolistovat, na čtení bude čas později. „Jak jsem říkala, nemůžu ti toho s sebou moc dát, jen nějaké finanční prostředky a léčivo,“ dodá Hestia, když zavřeš složku, potom zvedne ruku a na stole se objeví krabička, kde jsou zmíněné věci. „Tvoji misi bych ráda utajila jako, že jsi utekl z tábora, takže se bohužel nebudeš moci s nikým rozloučit. Nejlepší by bylo, kdybys odešel nyní během dopoledne, když jsou všichni na soutěži nebo výcviku. A poprosím tě, abys nikoho z tábora kromě mě nekontaktoval. A když budeš volat přes duhu mě, prosím využij linku číslo pět, to je moje soukromá linka, nezobrazí se před nikým jiným, než mnou,“ dodá Hestie. „Chceš se na něco ještě zeptat?“ řekne. Pokud nemáš otázky, řekne jen, at vyrazíš a sama se vydá ven z Velkého domu.

Alyssa Wonder - 13. dubna 2016 11:51

Aréna Dobře takže antické mýty,do toho. Zavrtím se a pokusím se dostat do proudu dat,ale vždy nějakou dobu trvá.Jistě už ne tak dlouho jako dříve,ale přesto to ještě není zrovna ideální pro situace kdy záleží na každém okamžiku. Protože okamžiky přicházejí a odcházejí rychlostí světla. Claire se snaží vynahradit si svou předchozí prohru (zvláště když se jednalo o Bonnie), ale já když už to přijde jsem a já tam jsem tak to je lepší.Jedu tak rychle že si ostatní ani neškrtnou bohužel stejně rychle jako to přišlo to opět odejde jak poznám u poslední otázky. Sakra. V duchu počastuji Claire dalším nadávkou kterou by dívka mého věku ani neměla znát a začnu si třít čelo.Pokusím se i o úsměv,ale nejspíš z něho vyjde Jokerův škleb.Potom taky podám Martymu ruku,ale pak ho z nečekaného návalu soucitu i obejmu.A v posledním kole mi dojde že ten soucit budu potřebovat taky. Omlouvám se že tě ruším s tak triviální prosbou,ale prosím tě pomoz mi vyhrát na svou poněkud arogantní sestřičkou. Skloním opět halvu a podívám se nad plátno před sebou.Tohle jde spíš Claire než mně,ale jak se říká nepřijmu svou smrt v leže a protože někdo musí táhnout první posunu svého prvního pikolíka.

Osud - 13. dubna 2016 21:14

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – po 10. hodině Tábor Polokrevných - Aréna Souboje – hlavně Alyssa Poslední kolo souboje o vedení srubu Athénovců bylo zahájeno. Pravděpodobně půjde o nejnapínavější kolo, protože v tomto oboru ani jedna z dívek nevyniká. A souboj je to opravdu vyrovnaný, nejdříve má převahu Alyssa (85/68), ale Claire ji rychle dotahuje (34/46) a i další tah zůstává ve vedení (61/79), Alyssa se ještě jednou pokusí výsledek zvrátit (65/9), ale nakonec zvítězí Claire (29/40). Claire se svými zbylými přeživšími vojáčky se radostně usmívá, hned přicválá Corina a hlásí: „Třetí kolo souboje vyhrává Claire!“ Claire se otočí od stolu do publika, přičemž Osiris dodá: „Prosím potlesk pro vítězku souboje o vedení Athénina srubu, Claire!“ Následuje o něco větší potlesk, nežli při soubojích Áresovců. Claire se nakonec otočí i na Alyssu, ale ruce si nepodají, na to jsou až moc velké konkurentky, Claire se na ní jen usměje a potom odejde středem arény posadit se mezi diváky. To samé může udělat Alyssa, případně může jít i mimo arénu. „A nyní je čas na další srub, prosím potlesk pro Apolónovce!“ řekne Osiris a čeká, až si Fiona, Oliver, Evelyn a Miky nastoupí. Tento srub už provází větší potlesk, to zejména kvůli tomu, že se dá očekávat nějaká zábavná hudební produkce. „Váš srub bude soutěžit v následujících třech disciplínách: Nejdříve půjde o klasický souboj, poté střelbu z luku a nakonec ovlivnování nálady pomocí hudby,“ řekne Osiris. „Jestli jste připraveni, můžeme přistoupit k prvnímu kolu, tedy soubojům.“ Pokud souhlasíte, přiběhne k vám Corina a nechá vás vylosovat protivníky na souboj. MH: Miky, prosím hod si kostkou 1-3, abychom ti mohli zvolit dvojci.

Aiden Carlson - 13. dubna 2016 21:24

Cvičiště Zajímalo by mě, jestli Daisy moje minulost tolik zajímá, nebo je prostě zvyklá poslouchat psychicky se hroutící nováčky, pomyslím si, když uvidím, jak pozorně poslouchá. A nebo čeká, až bude moct rozšířit zvěsti a novém člověku po celém táboře. Ale to by snad neudělala, napadne mě pak a pousměji se nad tím, kolik lidi už to „to by nikdy neudělala“ řeklo. Všimnu si, jak si Daisy přehodí culík a opět se pousměji. Taková mimoděk gesta, a přeci často tak efektivní, v mnoha směrech. Zrovna se chystám jít se podívat na zdejší sortiment zbraní, když to najednou přijde ta starší tábornice, která má na starost trénink. Ještě jsem neměl tu šanci se s ní seznámit, proto když mi podává ruku, tak jí příjmu. „Aiden, těší mě,“ představím sám sebe s mírným pousmáním. Gabriela začne mluvit a já přepnu do svého zamyšleného obličeje. Tak pokud to není vtip.. Daisy zareaguje hned téměř hned jak Gabriela domluví a nenechá mi tak prostor na přemýšlení. Jestli je tady vůbec nad čím přemýšlet.. „Dobře, rád se připojím,“ pokývnu nakonec hlavou a usměji se. Hned jak Gabriela odejde, otočím se na Daisy. „Co to bylo? Jak, co..“ Dochází mi slova. „Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekal.“ Znovu se zamyslím. „Říkala jsi, že o Gabriele moc nevíš, že? Podle toho, jak jsem jí pozoroval na začátku vypadá na vojáka. Tipoval bych Arése?,“ zeptám se jí. No, tak se aspoň už nemusím starat o to, co se bude odpoledne dít. „A vůbec, co to je ten boj o vlajky? Prozřetelně tipuji, že cílem bude ukořistit vlajku nepřítele, že?,“ prohlásím a do druhé věty dodám nádech sarkasmu.

Michel *Miky* Bacque - 16. dubna 2016 10:20

Aréna Uvolněně jsem provolal slávu Athénské vítězce popleskem. Pak ale příjde náš čas. Zkusím se uklidnit pomocí dechového cvičení a pak se zahledím ke slunci. Tati... Vím že se díváš. Vždy na nás vždy dohlížíš. Nevím co dělat. Chci vyhrát, ale nechci zranit Olivera. Nechci aby kvůli tomu na mě byl naštvaný, ale vím, že s pozicí Vedoucího bych dokázal změnit spoustu věcí k lepšímu. Alespoň se o to pokusím a udělám pro to vše, co je v mých silách. Chci tím říct... Ať vyhraje ten lepší syn... Ať už je to kdokoliv. Ano, po tom, co jsem verdikt soubojů hodil z části na tátu se mi opravdu ulehčilo. Nevyhnutelnost mi jaksi dodala na klidu a zbavila mě zodpovědnosti. Vstanu z lavičky, naposledy se upravím a nastoupím spolu se svými sourozenci. Poplesk je o něco silnější, než u předchozích soubojů. Je to pochopitelné. Po Az kvízu je fajn nějaké hudební vystoupení. Pak ale začne Osiris svěřovat, jaké budou disciplíny. Sakryš... Pokud nevyhraju Souboje můžu na vítězství zapomenou. Neumím hrát tak fantasticky jako ostatní. Ač jsem si vydřel značnou schopnost krásně hrát... je to hudba víc smrtelnická než božská. Kéž bychom místo toho mohly léčit poraněná zvířátka... Vduchu jsem se ušklíbl. Bezmyšlenkovitě se natáhnu k losům... (3)

Alyssa Wonder - 16. dubna 2016 15:10

Naprosto (ne)překvapivý výsledek Ano jak jsem říkala předtím to už mělo rozhodnout protože v této části zase tak dobrá nejsem.A tak posouvám pikoše a lukostřelce a doufám že vyhraju.A skutečně to tak nějakou dobu vypadá než vyhraje Claire. Jak jinak,ale já se nevzdám.Ani dřív než jsem ještě věděla o svém původu jsem se nevzdala ohledně mého plánu.A to to vypadalo složitější než jsme si myslela.Ono to bylo složitější zvláště později,ale akceptovala jsem svůj původ stejně jako že mám sourozence. Claire se usmívá a později ještě víc když je vyhlášená vítězkou.Potom se otočí na mně,ale ruce si nepodáme.Claire za potlesku odejde středem a já se rozhodnu posadit k ostatním.Něco podobného zažívá táta v práci ten druhý fotograf se jmenuje Matt a oba si řešíme své spory podobným způsobem.Táta tak že náhodou otevře dveře zrovna když Matt vyvolává fotky a já tak že jsem Claire strčila do postele hada. Než zjistila že už je byl mrtvý stálo to zato a potom nějakou dobu pečlivě prohlížela svou postel. Teď budou na řadě Apolonovi potomci a tak se dá čekat i nějaká zábava v podobě hudební produkce.A změnit náladu by se mi teď hodilo (jak se říká hudba kouzelná utiší v prsou hněv).U diváků se posadím se tam kde sedí Ahramed,Cadance a Amelly a pak všechny tři naráz oslovím. „Ahoj.Víte že víno bylo vynalezeno v starém Egyptu?Nebo že dřív věřili že je víno ochrání před zlými silami?“ No myslím že jedině Amelly je dostatečně střízlivá aby ten poznatek vstřebala zatím co já dostanu jiný nápad. „Nechystáte se uspořádat party pro vítěze?“oslovím pak Ahramed a Cadance. No Claire možná se nebudu smát naposled,ale rozhodně se budu smát nejvíc.

Osud - 16. dubna 2016 22:22

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 Tábor Polokrevných - Aréna Souboje – hlavně Miky Miky si vylosuje Evelynino jméno, takže bude bojovat on s ní a Fiona s Oliverem. Osiris Vás nechá si rozestoupit, každá dvojce má polovinu arény, takže můžete bojovat se zbraněmi na blízko, ale klidně i použít luk. Evelyn si stoupne k Mikymu do dvojce, ale ustoupí od něj dál, vytahuje luk se šípy, má tuto zbraň nejraději. Na druhou stranu, nemá na sobě žádnou zbroj. Čeká jakou zbran vytáhneš ty a jak zaútočíš. (2x hod procentkou) Mezi tím Fiona a Olliver volí netradiční formu boje, alespoň pro Apolónovce. Budou bojovat na blízko a to Oliver s mečem a Fiona s dýkou. „Souboj může začít,“ zvolá Osiris a ustoupí. MH: Jelikož Evelyn už delší dobu nehraje, naházela jsem jí náhodně bonusy a budu hrát za ní. Pokud se vrátí do hry, pravděpodobně si bonusy změní.

Michel *Miky* Bacque - 17. dubna 2016 07:48

Karma Tak a je to tu. Pomyslím si a už v duchu poděkuju Osudu, že jsem si nevytáhl Olivera. Opravdu děkuju, jelikož bych nevěděl, co dělat. Nojo... Jedno jsis chtěl pohladit ego ve vůdčí pozici, tak s tím musíš počítat, blbečku. Máš z pekla štěstí! Víš... Doufám že z pekla to štěstí nebylo... Zavři zobák jestřábe a popadni zbraň! Evelyn bere luk. Já, překvapivě, také beru luk. Klasický Apolónský souboj. Ale Oliver s Fionou mě překvapili. Oliver má delší čepel, měl by mít výhodu, pokud se mu Fiona nedostane víc na tělo. To bude hodně... kontaktní. Evelyn ale čeká s první útokem na mě a tak nijak nečekám a zaútočím na ni. Hody 1. 8% 2. 65% Tak nakonec takový štěstí nemám xD

Ahramed Delgado - 17. dubna 2016 22:04

Aréna Amelly, Cadence, Alyssa „Fakt? Jo... Vlastně...“ Zamumlám a prohrábnu si vlasy. „Nemám, právě proto se ptám...“ Usměji se na Amelly u otázky na favorita. Co já vím, tak nikdo od nás se tam nechystá. Vlastně ani nevím, jestli nás někdo vede... „Vážně? Ještě, že jsem šla sem... Nevím, kdo by trpěl u toho výcviku víc, jestli my, nebo nováčci...“ Zazubím se. „To zní dobře, ale ne u nás!“ Nesmlouvavě zvednu prst, „ráda bych se jednou probudila ve vlastní posteli...“ Do toho, ale vleze Alyssa s řečmi o vínu. „Neříkala si to náhodou včera?“ Zamžourám na ni, „ale víc chrání vodka...“ Uchechtnu se a kouknu do arény, i když lidi v ní nevnímám. „Určo, ale ne u nás. Nabízíš srub?“

Alessandra De´Lacroix - 18. dubna 2016 01:56

Peter, cvičisko Podozrievavo zaklipkám očami. Och, takže on ma nejde presviedčať alebo nútiť aby som to spravila? Alebo sa chystá vo mne iba teraz prebudiť ten dojem a potom ma nejako "nenápadne" navodiť k tomu aby som aj tak šaškovala so zbraňami? Nech už to bolo akokoľvek, vedel čo povedať aby sa mi zapáčil. A hlavne sa mi zdalo, že presne vie, čo mi tu nie je po chuti. Áno. Ako dlho si tam spal ty kým si sa presťahoval k Hefaistovcom? Zaujímam sa. Spýta sa na problémy. Ujde mi malý úsmev na perách. Hermésovci nie, iba Alyssa, ale to bolo dosť priimitívne. Nič čo by ma nejako dlhodobo trápilo. Vystriem sa. Aj tak mi to chúďa dievča iba závidelo, nech sa to snažila akokoľvek popierať. Za pravdu sa každý bije. Ostatní, až na Zoe, boli zatiaľ pomerne príjemná spoločnosť. Zhodnotím svoj doterajší krátky pobyt tu.

Alyssa Wonder - 18. dubna 2016 13:46

Dobře plán se nám komplikuje Ahramed,Amelly No jsme zvědavá jaké to bude až dorazí k Dionýsově srubu to bude opravdu zábavné.Ale k tomu je ještě daleko teď jsou na řadě potomci Apolóna.Evelyn a Miky vytahují luk,no já luk nemusím protože to s ním neumím a tak mně spíš zajímá Oliver a Fiona „Jo!Ať žije kontakt!Ať žije obřízka!Ať žije obřízka!Ať žije obřízka!Ať žije obřízka!“zafandím než Osiris zahájí souboj. „Ano říkala ty jsi to pamatuješ?“odpovím pak Ahramed překvapeně na její otázku.Vážně mně to překvapilo protože mám pocit že je Ahramed neustále naložená v lihu a tak je zázrak že vůbec schopná si schopná cokoliv zapamatovat.Slyšela mně včera když jsem říkala že je schopná porazit protivníka svým dechem?Nebo že se bude vznášet na oblacích alkoholových výparů? „Dobře tak něco jiného.Víte že obřízku prováděl kněz kterému se říkalo mohel nástrojem zvaným zeml?“ Tímto si zase tak jistá nejsem,ale mohlo by to tak být. „Vida luk,zkoušeli jste některá z vás střílet z luku?Třeba na hrozen vína s úmyslem udělat z něj džus.“poznamenám když vidím že Miky a Evelyn už začali. „No,ale lepší než vodka je mít v sobě Kapitána.“poznamenám po další poznámce Ahramed,ale pak zvážním. Proč ne u nich vadí jim že tam uděláme binec?Ale jak se dá z bordelu udělat binec?I když bordel ... dobře to jsme poněkud odbočili. „A proč to nejde u váš?Nemáte tam uklizeno?Nebo se bojíte že tam uděláme nepořádek?Tedy větší než už tam je?“ I když tohle by byla skvělá pomsta,jen bych se musela včas vytratit abych to potom nemusela uklízet.Ale ostatní by na mně byli naštvaní víc než obvykle jsou. Ne zkusím nejdřív méně drsnou metodu.

Osud - 18. dubna 2016 19:52

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 Tábor Polokrevných - Aréna Souboje – hlavně Miky Evelyn a Miky bojují na jedné straně s lukem a šípy a evidentně ani jeden nejsou ve formě a nebo jsou nervózní, protože začátek vypadá skutečně nevalně. Na Apolonovce slabý Mikiho útok (8 +45) a ještě slabší Evelyna obrana (15+30), Mikiho šíp se ji skoro skoro nedotkne. Poté útočí Evelyn, její útok je skutečně krásný (98+30), Mikyho obrana nestačí (65+45). Jestli chce Miky vyhrát, měl by začít makat… Na druhé straně bojuje Oliver s Fionou, což j o trochu překvapivější těsný souboj a o to zaímavější. Oliver útočí (57+10) a Fiona se zoufale brání, ale s dýkou proti meči je to obtížné (18+15). Poté útočí Fiona (22+15), ale bránícího Olivera se ani nedotkne (67+10) Jdeme do dalšího kola.

Julie Tarner - 19. dubna 2016 14:18

cvičiště – střelba Nancy Poslouchám Nancy a snažím se dělat vše tak, jak říká. Pár krát šíp pustím, ale asi napotřetí už dolétne. Tedy mimo – samozřejmě. Následující střela už alespoň trefí hranu terče. Tohle bude asi chtít hodně tréninku... Naší zásobu šípu vystřílíme asi třikrát a já se pak zeptám na hod noži. Vždy, když jsem doma vařila, jsem to chtěla umět. Jeden nůž mrsknou po taťkovi a byl by pokoj. Vždy ale naštěstí zvítězil zdravý rozum a vědomí, že nemám nikoho jiného...

Michel *Miky* Bacque - 21. dubna 2016 15:39
	Souboje Teď mi to skutečně nejde. Věděl jsem, že jsem ve stresu já, ale o Ev jsem nevěděl. Oliver ale vyhrává relativně s přehledem. Takhle zahambit se nenechám! Zatnu zuby a zkusím zaútočit znovu (81%)... ale obrana je tentokrát stále na dvě věci... (18%)

Amelly Brown - 21. dubna 2016 22:22

Aréna Ahramed, Alyssa, Cadence Holky začaly řešit párty pro vítěze, já jsem se al ezačala soustředit na děj v aréně, protože na řadu přichází mí sourozenci. A k nám pro změnu dojde Alyssa, s poznámkou o víně. Usměju se na ni a kdyby bylo potřeba tak se posunu ať si může přisednout, ale plně se teď soustředím na děj dole. Fiona a Oliver překvapí volbou zbraní, ale o to víc to bude zajímavé, souboje s luky můžou být někdy dost na dlouho. Holky mezitím začnou rozebírat vítěznou párty. Ušklíbnu se při představě. Vždycky si najdou důvod proč slavit. Já osobně tyhle pitky moc ráda nemám. Ne když se tam chodí s cílem opít se. I když si občas dám nikdy jsem se neopila a jsem na to hrdá. Ale baví mě potom pozorovat ty lidi, je to legrace a oni si ráno nic nepamatují. Sleduju oba zápasy. Víc ale Fionin, a zamrzí mě, když se jí moc nedaří. "No tak, snaž se..." Mumlám si potichu pro sebe, ale asi mě holky, příliš zaujaté plánováním, neslyší.

Osud - 21. dubna 2016 22:28

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Miky opět útočí, natahuje šíp a pouští (81+45), Evelyn se pokouší bránit, ale příliš jí to nejde. (31+30) Je vidět, že Evelyn bude brzy na kolenou… ale najednou se její štěstí obrací, dokáže totiž vyprodukovat velmi vysoký útok (75+30) a Miky takřka nezvládá bránit. (18+45). Zatím je na tom stále lépe Miky… Příští kolo rozhodne! Vedle bojuje Oliver s Fionou a stále nablízko. Oliver zasadí Fioně velmi slabou ránu (24+10), kterou Fiona bez problémů ubrání (47+15) a stejně tak tomu je naopak (29+15 a 81+10). Tady to bude delší boj.

Osud - 21. dubna 2016 22:30

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Cvičiště Aiden Gabriela přikývne a odejde, pohledem se setká s Jakubem, který si něco evidentně brouká pod vousy (doslova). Asi ho rozčiluje, že Gabriela uzavírá spojenectví tak okatě. Daisy se na tebe otočí a řekne: „Taky nejsem zvyklá, že si mě vybírají mezi prvními.“ Daisy se spolu s tebou rozejde směrem k okraji cvičiště, kde začíná trávník. Míří k místu, kde si nechala na zemi ležet láhev s vodou a igelitový sáček zatím neznámého obsahu. „Boj o vlajky probíhá v lese, tábor se rozčlení do dvou družstev, část se rozdělí předem, kdo zbyde je někam přidělen, účastní se všichni táborníci. Každý tým má na jedné straně vlajku, cílem je ukrást vlajku toho druhého a zároven uchránit svojí. Kdo má jako první nepřátelskou vlajku na výchozím místě, u stožáru s vlastní vlajkou, vítězí,“ vysvětlí ti ve zkratce Daisy, o jakou hru se jedná. Mezitím dojdete až k jejím věcem, nejdřív se napije z lahve a potom vytáhne pytlík, ze kterého uzobne čokoládový bonbon. „A ptal ses na Gabrielu… jo, podle toho, co jsem slyšela je Áresovkyně, ale víc toho nevím. A že je Voják?... no, vypadá na to, to je pravda,“ zakončí Daisy, vezme si další bon-bon a potom otočí pytlík k tobě… „Dej si…“ nabídne ti. Alessandra „Já jsem byl určený až druhé léto, takže do té doby jsem byl u hermésovců,“ řekne ti Peter. „Alyssa se někdy opravdu umí chovat primitivně,“ potvrdí Peter a potom se zeptá: „Už jsi se potkala s Juliette? To je jediná afroditina dcera, co tu je, nebo spíš do této doby.“ Podívá se na tebe a usměje. „Budeš to s ní mít asi ve srubu těžké… je dost… nafoukaná,“ dodá. Když nastane chvíle ticha, řekne: „Když nechceš bojovat se zbraněmi, což naprosto chápu, budeme muset vymyslet jiný způsob, jak by ses mohla bránit. Napadá tě něco?“ Julie „Když ti to s lukem a šípy stačilo, zkusíme něco jinýho,“ zahlaholí zase Nancy trochu víc nahlas, než když tě školila. „Vrhací nože taky máme, jsou fajn. Jen je to trochu jiný princip, než s lukem, nepotřebuješ takovou sílu, ale taky nedolétnou zas tak daleko,“ vysvětluje, zatímco jdete ke stolu se zbraněmi. Odtamtud vezme kožený řemen se soupravou nožů a podá ti ho, aby sis ho připnula na tělo. Je tam hned několik typů nožů a jo… je díky tomu poměrně těžký. Najednou se vedle vás objeví Jakub, který už byl nějakou dobu rozmrzelý konáním Gabriely (viz Aidenova část) a šel, možná trochu na truc, ale možná promyšleně, za Vámi. „Ahoj,“ řekne hlubokým hlasem a Nancy ho hned srdečně pozdraví. „Vy se asi neznáte, že?“ začne hned Nancy. „Tak to je nováček Julie, neurčená a to je Jakub, instruktor a Áresovec.“ Představí Vás Nancy a tak si i podáte ruku. Jakub je evidentně jejím přehnaně aktivním chováním lehce zaskočen. „Odpoledne bude hra o vlajky mezi mým a Gabrieliným týmem, nechtěly byste se přidat k mému týmu, holky?“ zeptá se. Gabriela si mezi tím povídá se Zoe a Sydney.

Osud - 22. dubna 2016 12:45

Pro Amelly, Ahramed a Alyssu 4.7.2015 - mezi 10 a 11 TP - Aréna na tribuně Cadance Cadance se nejdřív kouká na Ahramed nechápavě, že nechce pořádat párty ve srubu dionýsovců. "No, právě proto, ab ses probudila ve své vlastní posteli, bychom to měli pořádat u nás... ale jestli nechceš... co takhle Áresovci, maj tam nejvíc místa a opilí jsou vtipní," navrhne asi ne moc promyšlenou věc. Když poznamená Alyssa "zajímavý fakt" o zemlu, Cadance se trochu oklepe a dodá: "Asi už se nikdy nebudu na zemlbábu koukat stejně..." Nakonec drkne do Amelly protože si všimne, jak si mumlá a zeptá se: "Komu fandíš?" Opět k ní otočí papírovou misku s popcornem, aby si mohla nabídnout.

Michel *Miky* Bacque - 22. dubna 2016 23:04
	Zase souboj Rozhodující kolo. Opět zaútočím slušnou střelou (87). A tentokrát je i má obrana slušná (41).

Osud - 23. dubna 2016 21:26

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Miky opět útočí, natahuje šíp a pouští šíp, jeho střela je Apolónsky ukázková (87+45) a Evelyn se ani nestíhá pořádně bránit (61+30), už poněkolikáté ji šíp zasahuje a přesto, že jsou šípu upravené, aby nikomu neublížili, souboj je ukončen, v běžném souboji by v této situaci byla Evelyn mrtvá. Vedle probíhá souboj Fiony a Olivera. Oliver útočí, ale stále slabě (30+10) a Fiona s přehledem brání. (78+15) Stejný scénář se opakuje i při útoku Fiony (49+15 a 75+10). Souboj Mikiho a Evelyn již končí, ale souboj Fiony a Olivera stále pokračuje. Oliver opět útočí, tentokrát ukázkovým výpadem (91+10) a Fiona se nezvládá bránit (58+15), Fiona poté útočí (38+15), ale Oliver se opět dokonale kryje. (100+10) Rozhodující kolo! A Fiona už je velmi unavená, což se začíná projevovat na její obraně. Oliver útočí, tentokrát již slaběji. (38+10) Fiona se zvládá i přes svou únavu ubránit [(88+15)*0,80] Fiona útočí již naprosto otřesným útokem [(3+15)*0,75], který Oliver s přehledem brání (34+15) Oliver znovu útočí, i když je sám již trochu unavený [(83+10)*0,75], Fiona se snaží bránit [(34+15)*0,80], ale neubrání, Fiona padá a Oliver ji již symbolicky zasazuje poslední ránu, je jasné, že zvítězil. Okamžitě vběhne Corina „Dámy a pánové, máme tu vítěze prvních kol. Olivera a Mikyho! Nyní je čeká souboj, který rozhodne, kdo z nich vyhraje první bod.“ Osiris vás přisune k sobě a ustoupí. „Souboj může začít!“ Oba jste již mírně unavení. (Energie vám zůstává, ale zdraví máte od 100) Oliver před tebou stále stojí s mečem v ruce a čeká, jak zareaguješ, jestli změníš zbran, nebo budeš trvat na luku. První tah je na tobě.

Alessandra De´Lacroix - 25. dubna 2016 23:15

Peter Asi sa zatvárim dosť zdesene. Takže tak vyše roka? Nie nie, aj so svojou posteľou tam nemôžem byť v tých...chatových podmienkach tak dlho. Skúsim to teda vziať z opačnej strany. A nevieš za koľko bol niekto zaradený...najrýchlejšie? Uberiem sa iným smerom. Jeho ďalšie vyhlásenie o Juliette (Alyssou sa už neobťažujem zaoberať) ma ale prekvapí. Myslela som si že Afrodita bude mať viac dcér. Ale tak, menej problémov pre mňa. A menej zaplnený zrub. Keďže sa ma ale pýtal či som ju stretla, iba pokrútim hlavou. Stretla som iba Phillipa. Ten bol galantný, zoznámil sa so mnou podobne ako ty. Zložím mu pochvalu, vymodelujúc krásny úsmev. Ale s nafúkanou Juliette si nemusím robiť ťažkú hlavu. Zvládnem to. Ubezpečím ho. Ale je zlatý že sa obáva. Prižmúrim v úsmeve ešte aj žiarivé oči. Keď si ho tak prezerám a porovnávam s Phillipom, kľudne by som ho vzhľadom zaradila veľmi blízko k Afroditovcovi. Nenechá ma dlho mlčať a hodnotiť jeho vzhľad, poprípade rozmýšľať či pod tým tričkom skrýva aj nejaké pasujúce telo k tej tvári. Och, áno, hovorila som to aj Zoe. Viem presvedčiť ľudí aby robili to, čo chcem. Leo to nazval hypnotizácia. Fungovalo to aj na takú veľkú príšeru, kým ju nezapálil, len ostatný polobohovia vyzerajú, že sú na to o dosť odolnejší ako obyčajní ľudia, bohužiaľ. Trochu horkokyslo si spomeniem ako dopadli moje pokusy niekoho ovplyvniť tu, v tábore Ale keby sa v tom cvičím natoľko aby to fungovalo aj na decká tu...čo je lepšia obrana ako pretočiť útočiaceho na svoju stranu? Nech sa páči, môj plán na striebornom podnose.

Michel *Miky* Bacque - 27. dubna 2016 13:41

Boj Vyhrál jsem, ale pravá výzva teprve čeká. Bylo mi blbé jít proti Oliverovi s lukem, ale i on má své výhody. Když se ke mě dostane moc blízko, budu v koncích. A navíc,na meče jsem nikdy nebyl, budu zase v nevýhodě já. Proto jsem zbraň neměnil a i když jsem byl udýchaný, snažím se souboj odbojovat co nejrychleji. Vystřelil jsem (48) a připravil se k obraně (35). Nervozita se ale na mě podepsala víc, než jsem čekal...

Osud - 27. dubna 2016 13:55

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Miky se nehodlal vzdát svého Luku a asi udělal dobře, jelikož Oliver… co si budeme povídat… je nejhorší lučištník z Apolonova srubu. Oliver sám tedy nervózně sbalil meč a vytáhl luk. Miky vypouští šíp (48+45), Oliver se snaží šípu uhnout a to s malou úspěšností (34+15)*0,8. Poté střílí Oliver (47+15)*0,8 a Miky se brání (35+45). Z tohoto kola vychází Miky nezraněný a Oliver s velkým zásahem, vypadá to na jasné Míkyho vítězství…

Michel *Miky* Bacque - 27. dubna 2016 14:01
	Boj Oliver vyměnil meč za luk. Mé plus. Velké plus. Takto to ale nebude žádný boj a tak... Jsem začal přemýšlet, jestli ten boj neodfláknout a nepomoct mu. Nevím ale zda by to ocenil. Tohle vítěztví by ale mělo být poprávu mé. Lukostřelba je mou největší předností. V ostatních soutěžích mě dost možná roznesou na kopitech. Útok: 33 Obrana: 89

Osud - 27. dubna 2016 15:47
	Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Miky opět útočí, a opět to není… no není úplně nejlepší (33+45)*0,75. Oliver ale brání a jeho útok je stále slabší. (31+15)*0,8. Poté útočí zase Oliver (33+15)*0,75 a Miky brání naprosto s přehledem (89+45)*0,8 Oliver už pravděpodobně vydrží jen jedno kolo.

Michel *Miky* Bacque - 27. dubna 2016 15:57
	Boj Střílení není nejlepší. Zato obrana je skvělá, ale bude třeba ještě alespoň jednoho kola k ukončení zápasu. Střílení je zase pod psa (34). Na Olivera se zkrátka střílí špatně, kdo by se mi mohl divit? Alespoň že obrana je na slušné úrovni (46).

Osud - 27. dubna 2016 16:13

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky A jdeme do dalšího kola, mohlo by se po předešlých zdát, že bude poslední, ale ted už to zase nevypadá…. Miky útočí, jeho střela se nese v duchu předešlých… (34+45)*0,75 a Oliver se snaží uhnout (77+15)*0,6 Poté útočí Oliver, útok by to byl krásný, ale je již trochu unaven (99+15)*0,5 a Miky se snaží ubránit (46+45)*0,8 a to úspěšně. Bohužel ale bude potřeba jetě jedno kolo, ale už jen tak symbolické, na „doražení“ Olivera.

Michel *Miky* Bacque - 27. dubna 2016 18:34
	Boj Už začínám být unavený a do dorážení jsem se musel skutečně přemáhat. Přišlo mi to... ponižující, ale ctil jsem Olivera že bojuje až do konce. A byl to úctyhodný protivník. Zase zaútočím (69). tentokrát se mi to povede. Popsal bych to, jako final strike, jak říkají angličané. Tentokrát je ale obrana zase na prd (28).

Osud - 27. dubna 2016 18:57

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Vypadá to, že toto bude skutečně poslední kolo. Miky opět střílí a to zatím jeho nejlepším útokem. (69+45)*0,75 a Oliver se snaží bránit, ale vzhledem k jeho únavě to není tak slavné (82+15)*0,6. Krásné kolo a pro Olivera také poslední. Po tomto útoku Osiris ukončuje souboje. „Prosím potlesk pro vítěze prvního kola, Mikiho!“ zavolá Corina. Ozve se potlesk z tribuny, i Oliver zandá svůj luk a začne tleskat Poté se k vám připojí i ostatní soutěžící Apolónovci. „A máme tu druhou soutěž a to lukostřelbu! řekne opět Corina, zatímco Osiris přinese do arény čtyři terče a nechá vás, abyste si vybrali místo i zbraně, tedy luky. "Jste všichni připraveni?" zeptá se, když přikývnete, dodá: "Můžete střílet!" Po každém výstřelu se střely porovnají a střílíte znovu, to se opakuje pětkrát. MH: Opět poprosím, aby sis hodil 5krát procentkou, uděláme to stejně jako u Alyssy a kvízů.

Michel *Miky* Bacque - 27. dubna 2016 20:11

Vítězství a další lukostřelba Ulevně jsem povzdychl. Bylo to za mnou. Vyhrál jsem. Asi to tak táta chtěl a jsem za to opravdu rád. Všichni mi tlekskali... a také Oliver. Byl to balzám na duši a mysl. VÍc než svaly totiž luk zatěžoval mysl. Je třeba jí mít čistou. Klidnou. A tu jsem já neměl. Proto přisuzuju své vítězství spíš tátovi, než svým schopnostem. Zvedl jsem paži k obecenstvu a na tvář vykouzlil milý a děkovný úsměv, který ještě zintenzivnil, když jsem ruku stáhl a podíval se na Olivera. "Dobrý souboj." Špitl jsem k němu ještě když jsme se míjeli na rozmístění pro soutěž ve střelbě. Luk jsem si přehodil na chvilku do pravačky, abych si mohl utřít spocenou dlaň a procvičit si zápěstí. Pak jsem se ale zase chopil luku. Vystřelil jsem poprvé, spíš jen abych odhadl jak vane vítr a jakou sílu vyvinout a o kolik míření zvednout (7). Možná proto dopadl šíp strašně, ale pak přišel rozhodující okamžik. Nádech... Výdech... Vystřelil jsem a jakmile šíp opustil tětivu, navázal jsem na ten pohyb a sáhl plynule do toulce, abych střelbu zase zopakoval a zase zavázal. Druhá střela byla... bezchybná (100). Třetí bohužel pouze průměrná (45), stejně jako ta čtvrtá (54), na má měřítka. Tím má forma skončila a byl jsem zase na začátku (13).

Osud - 28. dubna 2016 20:18

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – mezi 10 a 11 TP - Aréna Souboje – hlavně Miky Soutěž pokračuje druhým kolem Apolónovců a to lukostřelbou. První střela a výsledky jsou takové: Fiona (83+35), Oliver (10+15) Evelyn (27+30) a Miky (7+45). Nejlépe tedy vstřelila Fiona, což je pochopitelné, řadí se k těm zručnějším lukostřelcům z Apolónova srubu. Druhé kolo ale ale plně v rukou Mikyho, kterému se povede profesionální zásah přímo do středu (100+45), těsně vedle středu se strefuje Evelyn (74+30) a Fiona také nestřelila zrovna špatně (33+35), ale Oliver je bohužel zase úplně mimo (12+15). Třetí kolo se ale do popředí dostává Evelyn se střelou skoro tak pěknou, jako se povedla Mikimu před chvílí, (95+30), druhý je zde překvapivě Oliver (79+15) a hned v závěsu se objevuje šíp Mikyho (45+45) a Fiony (50+35) Předposlední kolo… atmosféra začíná houstnout, možná i proto je toto kolo slabé… a to velmi. Opět zde s velkou převahou nejlepší střelu předvádí Miky (54+45) a ostatní střílí dál od terče, ale všichni skoro stejně, Fiona (26+35), Oliver (49+15) a Evelyn (33+30) Poslední kolo rozhodne, zdali si Miky i nyní odnese bod a vyhraje anebo bude napínavý boj o druhý bod pokračovat. V posledním kole konečně dokáže Oliver zachránit svojí pověst (90+15), když zasáhne střed skoro tak přesně jako předtím Miky. Evelynin šíp se zasekne dále od středu (55+30), Mikyho na půlce cesty k okraji terče (13+45) a o Fionině je skoro škoda mluvit. (4+35). Poslední kolo bylo sice zajímavé, ale nic nezměnilo, opět přikluše Corina a hlásí: „Prosím potlesk pro vítěze druhého kola soubojů, Mikiho!“ „A to znamená jediné… máme tu vítěze celého souboje o srub, a tím je se dvěma body Miky!“ doplní jej Osiris, po němž se zvedne obrovský potlesk a všichni apolónovci si navzájem třepou rukou. Konečně se opět vzorně seřadí. „Bohužel jsme tímto přišli o nejzajímavější část a to hudební produkci, ale mohli bychom požádat Mikiho, aby nám i tak něco zahrál,“ řekne Osiris nečekaný nápad. Ostatní táborníci se zezačátku nesměle přidávají k hlaholu, ale postupně je vidět, že je o produkci skutečný zájem. „Tak co Miky, necháš fanoušky čekat?“ zeptá se Corina, nechává ti na výběr. Ať ž Miky zahraje nebo ne, všichni Apolónovci se pokloní a odejdou z výsluní… je na řadě další souboj, jak správně zahlásí Osiris: „A nyní souboj o Hefaistův srub! Hefaistovy děti, pojďte k nám…“

Aiden Carlson - 28. dubna 2016 20:54

Cvičiště Daisy mi vysvětlí, že není zvyklá být vybírána mezi prvními a já jen chápavě přikyvuji. Nechci jí urazit, můžu něco říct a.. no, tohle máme s Alyssou očividně společné. Má instruktorka se vydá na trávník a já ji následuji. Mezitím co jdeme mi vysvětluje, oč vlastně běží ve boji o vlajky. Pozorně poslouchám a znovu přikyvuji. Takže v lese, hm? Vypadá to, že se tu ten les snaží využívat maximálně. Na druhou stranu, proč ne, že? Když dojdeme na trávník, vytáhne Daisy bonbony a lahev vody. Já si kleknu vedle ní a koukám po ostatních cvičících. O Gabriele mi víc neřekne, ale nabídne mi z pytlíku, což nehodlám odmítat. Proto si opatrně vytáhnu jeden bonbonek a vložím si ho do úst. „Děkuji,“ mrknu na Daisy a usměji se. „Zatím to tu vypadá zajímavě. Čekal jsem, že to bude jen cvičení a cvičení, ale svým způsobem to má takové zvláštní kouzlo. Na to jste tady prý dobří, co?,“ prohlásím se zasmáním. Pak se zaměřím na Jakuba a Gabrielu, oba dva obchází zbylé nováčky a verbují je do svých řad. Zvednu se z podřepu, protáhnu se a prohodím: „Měli bychom se vrátit, než se na nás někdo vrhne. Rád bych teď vyzkoušel nože, pokud to nebude problém.“

Amelly Brown - 29. dubna 2016 22:47

Souboje Ahramed, Alyssa, Cadence "Fandím Fioně, je to kámoška." Odpovím Cad aniž bych se na ni podívala, tak jsem zaujatá děním tam dole. Boužel, Fiona to projede. "Jaj, to je škoda..." Přesměruju se tedy na souboj Mikyho a Olivera. Těžko říct komu fandím, takže se jen nechávám unést atmosférou. Nakonec vyhraje Miky a získává bod. Čas na druhou soutěž, luostřelba. Znovu fandím Fioně, po první ráně to vypadá slibně, ale po té třetí...no, ve čtvrté by musela excelovat, ale nakonec byla její střela výjmečná tím, že byla extrémně špatná. "Ale to néé...." Zaúpím když uvidím poslední šíp. Nakonec je jako nejlepší vyhodnocen Miky a tedy s přehledem vyhrává soutěž. To je smůla, hudební vystoupení nebude. Pomyslím si ironicky když se vidím reakce ostatních táborníků na tribuně. Mě to až tak nevadí, vždyť v našem srubu se pořád něco hraje. Je mi sice trochu líto neúspěchu Fiony, ale přesto upřímně zatleskám Mikymu, zasloužil si to. Jsem zvědavá jak se k tomu postaví...

Leonard Silver - 02. května 2016 21:12

Souboje o vedení - Konečně na řadě Leslie se k odpovědi nijak nemá. Už přišlo poměrně dost lidí a brzy bude zahájeno první kolo, takže se rozloučíme s tím že si popovídáme až bude čas, pokud bude chtít. Se všemi svými věcmi jsem zamířil na tribunu, kde jsem si sedl vedle bráchy Maxe. Přilbu, stejně jako štít jsem položil ke svým nohou. Pak jsem se zadíval po aréně a spokojeně se usmál. "Nemůžu se dočkat... Doufám že do toho dáš to nejlepší brácho, nerad bych vyhrál příliš snadně". Lehce do Maxe šťouchnu a přátelsky se usměji. Vlastně si vůbec nejsem jistej zda skutečně vyhrát můžu nebo ne. Veřejně bych to asi nepřiznal, ale kdo mi dělá trošku starosti je Aerith. Sestřička se nezdá, ale umí být pěkně soutěživá. Rozhlédnu se kolem zda ji někde neuvidím a pousměji se. Netrvá dlouho a konečně to začíná. Athénin srub, první na řadě. Když tedy nepočítám Deméterovce a Áresovce, kterým ani nijak nevěnuji moc pozornosti. Už od začátku jsem myslel že by vůdcem mohl být Bob a také se to stalo. Teď jsem docela zvědavý na Alyssu. Vždy má plno řečí a skutek utek. Uvidíme jak jí to půjde teď. Po celou dobu kdy je Athénin srub na scéně vše pozorně sleduji. Je to docela napínavé a nakonec vyhraje Claire. Zatleskám a pousměji se. Jako další jsou na řadě Apolónovci. Kdybych věděl že to bude trvat tak dlouho než budeme na řadě my, tak bych se možná ještě zdržel v kovárně. Ale co, už to jsou jen oni a pak bude řada na nás. Chvilku to trvá, ale nakonec je i zde znám vítěz. Mikiho bych na vítěze netypoval, ale budiž. Počkám zda Miki bude ještě zpívat nebo ne a hned jak nás Osiris vyzve, tak se zvednu a prokřupnu si krk. Nasadím si helmu, vezmu štít a s úsměvem vyrazím z tribuny dolů. Orsisovi kývnu na pozdrav, pohledem přejedu všechny na tribuně a pak se podívám na své sourezence, nynější soky. "Tak do toho, ukažme těm padavkám co dokážeme my... Ať vyhraje ten nejlepší!"

Aerith Winter - 02. května 2016 22:08

Souboje - konečně Hefaistovci Celou dobu, co probíhali souboje se připravovala u sebe ve srubu. Na sobě měla lehké brnění hnědé barvy s černým zdobením a u pasu se jí houpal meč od otce. Je rozhodnutá do toho dát všechno. Již takto vybavena se ještě vydala na rychlou snídani, kterou stihla mezi posledními. Narychlo do sebe naházela poslední zbytky vajíček a pak už běžela na tribunu. Nerozhlížela se, zdali tu uvidí nějaké své sourozence nebo ne, ostatně oni se taky potřebují připravit. Místo toho se usadila poměrně vysoko, aby měla dobrý výhled na ostatní polobohy a jejich souboje. Někdy to bylo nudné, ale někdy také zábavné, ačkoliv pro Aerih to bylo velice, ale velice dlouhé. Postavila se na nohy, aby se protáhla, když konečně zvolají jméno jejího otce a ona je tak na řadě. S lehkým vybavením, které má u sebe tedy sešla dolů, aby se postavila po boku Osirisovi a svému bratrovi a dalším sourozencům. "Jen se nechvástej Leonarde", musela si dloubnout. Jen se na něj zářivě usměje a pak přikývne. I když prohraje, nebude jí to mrzet. Přišla si sem změřit síly, přeci jen, byla teď dlouho pryč.. A je to i dobrý trénink.

Michel *Miky* Bacque - 03. května 2016 18:28

Hudba Všichni v aréně Boj to byl více než těsný... a pro mě celkem rozhodující. Ale nakonec se mi podařilo vyhrát. Ze srdce mi spadl obrovský obelisk a najednou mi přišlo, jako by má duše vyletěla z těla k oblakům jako holubice. Úlevně jsem vydechl a sklonil ruku s lukem, načež jí zase zvednu i s lukem k nebesům v vítězoslavném gestu. Miluji tě tati... Miluji tě Světlonoši. Vyšlu radostnou myšlenku. Neee, není vůbec divné svůj luk pojmenovat. Ujistím sám sebe. Potřesu si se všemi rukou a rozdávám milé úsměvy na všechny strany. Pak ale přijde otázka, na kterou odpovím dalším, zářivým úsměvem. "Žádáte mě, abych zahrál, ale já naopak požádám své sourozence, aby mi v hudbě pomohli, jelikož ač jsem možná dobrým lukostřelcem, o jejich hraní se mi může snad jen zdát." Zalichotím jim a upřímně doufám, že se mnou zahrají. Jsem vůdcem srubu a mí bratři a sestry vyslyšeli mé volání. Cítil jsem se opravdu důležitě. Tichým šuškáním jsme se domluvili na písni, rozebrali si nástroje a téměř hned začali hrát. Já se skromně ujmul zpěvu. Jakmile jsme dohráli skložím několik poklon a uklidím se spolu s ostatními z písčitého výsluní do stínů, kde si otřu pot z čela. Tak je to za mnou. "Ještě jednou díky za souboje. Všichni jste bojovali moc dobře." Pronesu ještě ke svým sourozencům a věnuji jim vřelý úsměv. Další.

Osud - 03. května 2016 19:39

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Souboje – hlavně Hefaistovci K Mikimu se přidají i další Apolonovci, a tak nakonec dojde i na velkolepou hudební produkci. Po doznění hudby se seřadí soutěžící Hefaistovci, tedy Leo, Aerith, Samantha a Max. „Další soutěž paatří Hefaistovcům, ti budou soutěžit v boji, tak jako všichni, potom v ohnivých schopnostech a výrobě, co budete vyrábět a z čeho, to je zatím překvapení,“ řekne Osiris. Druhá disciplína, ohně Maxe a Samathu trochu znejistí, protože oni oheň vyprodukovat neumí, tedy jsou mimo. Znamená to, že by museli vyhrát obě ostatní. Zatím si Corina si Corina připravuje klobouk, ze kterého se již třikrát losovali soupeři na souboj. „Kdo chce losovat soupeře?“ zeptá se. Dřív, než se stihnete přihlásit, vymrští ruku Samantha a tak nakonec losuje ona, s kým bude bojovat… a od toho se odvíjí i soupeř těch ostatních. Samantha si vytáhne Leonarda, je vidět, že je trochu nervózní. Max tedy bude v prvním kole bojovat s Aerith, ale on se na to tváří… no v podstatě tak jak se tváří pořád. „Prosím připravte se na souboje!“ vyhlásí Osiris, nechá vás, abyste si udělali potřebné rozestupy a vybrali zbraně. Samantha na sobě nemá žádnou zbroj a jako zbraň si vytáhne… sekeru. Sam je křehká dívka, ale s touhle zbraní to prostě umí. Na druhé straně stojí Max, který ve svých velkých rukou třímá svoje Kladivo, je to zbraň darovaná od Hefaista, přímo pro něj, takže je s ním dvakrát tak nebezpečný. Můžete si vybrat zbraň (+ mi napište, jestli na sobě máte nějakou zbroj, či štít) a zahájit souboj. (2x hod procentkou). Nový vůdce – Miky Spolu s Apolónovci dohrajete a potom se rychle uklidíte na stranu. Tvoje slova k sourozencům jsou upřímná, ale ne všude se setkají s nadšením, Fiona se usměje, přikývne, ale potom se ztratí někam na tribunu. Evelyn se usmívá upřímněji, ale také se ztratí mezi pozorovatele. Nakonec se na tebe otočí Oliver a řekne: „Ty taky, zasloužil sis vyhrát.“

Julie Tarner - 03. května 2016 19:55

cvičiště Nancy, Jakub Zase přivřu oči, jak se leknu zvýšení hlasitosti. Holka, nemohla by jsi s tím něco udělat? mám chuť říct nahlas, ale jelikož jsem „slušná“ holka, raději držím jazyk za zuby.Její výklad poslouchám v tichosti. Následně dostanu sadu nožů. „Jsou celkem těžké...“ poznamenám lehce překvapeně. Čekala bych, že těch pár nožů bude lehčích. Pak si ho mám připnout. Chvilku s tím bojuji, ale nějak se s tím popasuji. Jak bojuji s uchycením nožů, zjistím přítomnost další osoby, až když zvednu hlavu. Pozdraví nás a já se nadechuji k odpovědi. Jenže Nancy je asi hyperaktivní. Nestihnu ani pozdravit, jak se Nancy pustí do představování. „Zdravím.“ pozdravím konečně po představení a podávám mu s úsměvem ruku. „A to si tak věříte, že by jste si vzali do týmu nováčka?“ zeptám se s úsměvem. Nevím, zda po té včerejší „hře“ snesu hned nějakou další...

Osud - 03. května 2016 20:55

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – kolem 11 h TP - Cvičiště Aiden „Snažíme se tu udržet ducha antického Řecka,“ odpoví ti Daisy, je vidět, že jsi jí pochvalou potěšil. „Ale je to občas náročné, každý den se něco děje. Ráno výuka, trénink, nebo cvičení jiných dovedností, odpoledne probíhají hry. Příliš odpočinku si tu člověk neužije,“ řekne se zasmáním. Potom schová bonbony i vodu a poslouchá tě. „Dobře, přejdeme na nože,“ zkonstatuje Daisy a zvedne se ze země. Zatímco jdete opět ke stolům ke zbraním, řekne ti drobný úvod o nožích. Nevýhoda je jasná, člověk si musí protivníka pustit opravdu blízko k tělu. Výhoda – je skladný, lehký a nenápadný. Daisy tě nechá vybrat i nůž, sama si také jeden vezme a potom tě opět odvede na prostranství, kde budete mít více místa. „Můžeme začít?“ zeptá se, a pokud přikývneš, opět ti předvede nějaké výpady. Alessandra „Takže hypnóza… mám se tě bát?“ zeptá se s úsměvem Peter, potom ale naváže vážněji. „Je to dobrý plán. Ale máš pravdu, že táborníci jsou odolnější, jsou zvyklí vidět víc, než běžní lidé a příšery zrovna tak,“ odpoví ti Peter. „Bude potřeba si i tuhle vlastnost procvičit, ale určitě u toho bude větší legrace, než při boji,“ řekne a trochu šibalsky se usměje, asi vymýšlí, co vše by se dalo zkusit. Celou dobu co sedíte na lavičce a mluvíte spolu, se na vás dívá Gabriela, nakonec to nevydrží, přijde a řekne: „A co vy, budete trénovat?“ Asi ji dost štve vaše nečinnost. Dřív, než cokoliv řekneš, začne Peter: „Samozřejmě, zatím se domlouváme, jaký způsob boje bude pro Alessandru nejlepší.“ „Vypadá to spíš jako tlachání…“ odfrkne si Gabriela. Julie „Neblbni, pojd do toho,“ poznamená Nancy, Jakub se na ní škaredě podívá, patrně nejsi jediná, komu její neustálá nutnost se ke všemu zbytečně vyjadřovat leze na nervy. „To nemusí být tak špatné, že jsi nováček, každý může nějak překvapit. Navíc vidím, že se snažíš učit a účastnit se, což je nejdůležitější,“ odpoví bručivým hlasem.

Leonard Silver - 03. května 2016 22:41

Souboj "Neřekl jsem že ten nejlepší jsem já... Ale když to tak bereš". Pobaveně se na sestřičku usměji a pak se zadívám na Osirise, kterého pozorně poslouchám. Když se dozvím co nás čeká, tak mi na tváři přeběhne spokojený škleb. Souboje, oheň a vytváření... něčeho. To vypadá nadějně. Sam a Max oheň neovládají, takže druhou disciplínu máme tak či onak v kapse já a Aerith. Snad kromě toho budu mít štěstí i při něčem jiném. Corina se ptá kdo bude losovat a ihned se ozve Samantha. Výborně... Usměji se spokojeně. V boji proti Maxovi nebo Aerith bych měl trošku obavy, ale myslím že Sam porazit dokážu. Tím samozřejmě nechci říci že je nějak slabá, ale nikdy jsem ji zkrátka nevnímal moc jako kdo ví jak dobrou bojovnici. No, za chvilku se mi ukáže zda se pletu nebo ne. Jako zbraň má Sam sekeru. Vzhledem k tomu že nemá štít ani zbroj bych řekl že to není úplně ideální. Chviličku se na sestru dívám a nakonec se rozhodnu že to zkusím trochu více opatrně. Má první zbraň bude tedy kopí. Zaujmu pozici naproti své soupeřce a soustředěně ji sleduji. "Žádný ulejvání. Dej do toho všechno Sam". Ušklíbnu se a začnu. Pomaličku zamířím přímo k Sam, přičemž mám zvedlý štít a připravené kopí. Jsem připraven zaútočit či se bránit jak nejlépe to půjde. Nejspíše do toho ze začátku nepůjdu úplně naplno, rád bych napřed provedl pár cvičných výpadů a zjistil jak si sestřička povede proti kopí. Mazlit se s ní ale taky nehodlám, konec konců zde jde o hodně. 1. Hod - 43% 2. Hod - 93% (Nejsou započítány bonusy) + Mám na sobě lehkou zbroj a v ruce štít

Michel *Miky* Bacque - 04. května 2016 13:45

Blahopřání Ne každý není tak přející jako já. Bylo by naivní myslet si, že ano. Ale Fiona i Evelyn nevypadají zatím nijak dotčeně... i když... Holky umí být relativně dost zákeřné stvoření. Někdo ale vyhrát musel a já se určitě prokážu jako dobrý vůdce. Nakonec se mnou zůstal jen Oliver, který se na mě otočil a promluvil. "Díky..." Znělo to spíš jako úlevné povzdychnutí, než pouhé přijmutí pochvaly, zato jsem se na něj ale stále culil jako sluníčko. "Měl bys náladu... se podívat na ostatní? Jak se jim v soubojích daří..." Zeptám se ho.

Aerith Winter - 04. května 2016 16:11

SOUBOJ Tak trochu doufala, že by mohla bojovat s Leem, tak byla trochu zklamaná. Podívala se na Maxe a usmála se na něj, neboj, nebudu tě šetřit. Mrkla na něj a když došlo na zbraň, odložila tam meč a vzala si místo něj luk a šípy. I těmi to pěkně bolí, když je někomu zabodne třeba do nohy a krom toho, ráda si drží odstup. Max má svoje kladivo, což jí trochu znervózní, ale nedá to na sobě znát a pevně sevře luk ve svých rukách. No co, alespoň se trochu pobavím, usmála se sama pro sebe a čekala na povel, který odstartoval souboj. Jak mohla, tak ihned natáhla tětivu a vypustila na něj dva šípy, jeden mířen na hruď a druhý do nohy. Normálně první krok nedělá, ale nechce dát Maxovi moc šanci, aby se sám rozvášnil. HODY: 1. hod - 1% (aha :D) 2. hod - 30% (nejsou započítány bonusy) + na sobě má lehnou koženou zbroj a brož má připnutou na tričko pod zbrojí, aby ji neztratila.

Alessandra De´Lacroix - 05. května 2016 00:52

Peter, Gabriela Ej ej. Vraj "mám sa ťa báť?" Nebodaj sa rád hrá? No poď. Natiahnem pevný, oblý nalakovaný necht, jemne ho ním štuchnem do rebier, nakloním sa k nemu a potom mu nechtom prejdem po sánke. O tom nepochybuj že áno. Odpoviem sladko, mrknem očkami, ale potom sa odtiahnem a už sa len hravo uškrniem. Získa ďalší plusový bod, keď sa so mnou neháda ako tá nána predtým o mojom vybranom štýle...boja. Takže ak to bude fungovať na táborníkov...príšery pre mňa budú už iba malý problém. To hado čosi na benzínke sa predsa len malo k tomu aby to odo mňa vypadlo. Pomaly si začnem vyškrtávať zo zoznamu problémov v tábore boj so zbraňami. Hneď za tým tam mám napísaný ten...boj o vlajku či čo to má byť. Peter je ale očividne viac než ochotný so mnou cvičiť moj schopnosti, možno mi pomôže aj v tomto. Zatiaľ sa ale držím témy. Hlásiš sa ako pokusný králik, pomlčka tréner, na moje zlepšovanie? Lebo by bolo celkom príjemné sledovať ťa ako plníš čo mi len napadne. Hráme sa ďalej. Samozrejme, vždy sa nájdu nejaké osiny v zadku. Lenivo, akoby sa mi ju ani nechcelo registrovať, sa pozriem na Gabrielu. PMSko na nožičkách prišlo. Nevie sa starať do svojich vecí? Peter jej odpovie, ale nič také, čo by ju poslalo preč. Keď už to mám cvičiť... tak rovno môžem začať, nie? Natočím sa trocha viac na ňu. Nejaká si podráždená, čo, dlho si nemala prísun nikotínu? Pozdravím ju s úsmevom na perách, aby som pritiahla jej pozornosť viac na mňa. Si tu zbytočná dievča. Ničomu tu nepomôžeš. Nepotrebujeme ťa. Zapichnem svoje oči do jej a jemne nadvihnem spýtavo obočie. Máš iné starosti, nie? Vidíš, že ťa tu nechcem? Tak hoď otočku. Načo tu budeš. Potrebuješ sa zase vytáčať? Mrháš energiou. Choď preč. Prehrabnem si vlasy a ako skláňam ruku, obšuchnem sa končekmi prstov o pery, aby dávala pozor na to, čo hovorím, načo to všetko spojím do štyroch slov. Odíď, vystačíme si sami. Poviem pevne, očami iba na chvíľku naznačiac smer, kadiaľ prišla. Skúsiť to treba.

Osud - 05. května 2016 21:19

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Souboje – Leo a Sam Leo dělá první výpad, zezačátku slabší (43+10), ale Samantha nějak není ve formě, ani tento útok nezvládá ubránit. (26+15) Poté útočí Samantha a její útok je alespoň o něco lepší, nežli obrana (57+15), ale Leonardova takřka dokonalá obrana (93+10+30) útok zastaví, zde to vypadá na krátký souboj. Souboje – Aerith a Max Aerith nečeká a vypouští hned dva šípy, ale… asi měla lépe mířit. (1+15+5) Maxova obrana ale také nestojí za nic, navíc Aerith používá luk a proti němu to Max vážně neumí. (11+30-10) Nakonec se ale Max přeci jen Aerithinu útoku vyhne. Max reaguje tam, že se ožene kladivem a překvapivě mu útok jde (78+30-10). Aerith se snaží jeho útoku vyhnout (30+15+10), ale bohužel se jí to nedaří. Rozhovor u východu z Arény – Miky Oliver se na tebe s úsměvem podívá a řekne: „Chtěl jsem sice malovat, v poslední době mě navštěvuje múza, ale myslím, že obraz nikam neuteče.“ „Kam si sedneme?“ zeptá se a zamíří nahoru na tribuny.

Leonard Silver - 06. května 2016 12:59

Souboj Upřeným pohledem se dívám na sestřičku a chystám se k prvnímu útoku. Výpad kopím a daří se. Sice ne tak dobře jak jsem chtěl, ale i tak je to uspokojivé. Usměji se a připravuji se na obranu před útokem sestřičky. Nevím čím to je, ale útok se mi podaří vyblokovat bez sebemenších problémů. Jako by dnes Sam nebyla ve formě. Nebo jí to možná nejde jen teď, než se nějak rozehřeje. Tak či onak, znovu útočím kopím. Zatím se mi daří, ale kdo ví jak může celý souboj dopadnout? 1. Hod = 85% 2. Hod = 73% (Opět bez bonusů... Zbroj připomínat už nebudu)

Michel *Miky* Bacque - 06. května 2016 18:49

Šmíráci "Hm, alespoň načerpáš inspiraci z sledování bojovné dynamiky těla." Mrknu na něj. Taky bych měl něco namalovat. Už asi měsíc jsem nic nevytvořil a je mi z toho špatně. Je to hanba. Radši ho následuji nahoru, než abych nad tím dál rozjímal. "Ehm... Co třeba támhle?" Řeknu a ukážu na místa, která jsou blízko našim známým, ale i tak si zachovávají jakousi zónu diskrétnosti s relativně dobrým výhledem.

Julie Tarner - 09. května 2016 18:01

cvičiště Nancy, Jakub Nancy se připomene a tlačí mě k účasti. Kouknu se na ní a přemýšlím. Pak mi Jakub odpoví a já se otočím na něho. „A i v téhle hře mi někdo bude usilovat o holý život? Holky mi včera nějak nedokázali popsat, zda mě ty potvory mohou zabít. Přišlo mi, že se odpovědi celkem obratně vyhýbaly...“ ptám se, ale z tónu mého hlasu a výrazu je asi patrné, že jsem více či méně odhodlána jít do toho s ním – tedy vlastně s nimi.

Aiden Carlson - 09. května 2016 20:48

Cvičiště Poslouchám Daisy, jak mluví o táboře a jeho průběhu a musím se pousmát. „No, zas tak zlé to být nemůže, ne?,“ prohodím. „Pořád lepší než být sežrán, rozdrcen, rozřezán a tak,“ řeknu a zasměji se vlastnímu vtipu. Jo, strašně vtipný. Ha ha ha. Když se Daisy vydá ke stolu se zbraněmi, pozorně jí poslouchám při jejím vysvětlování. Dává to perfektní smysl. A navíc Daisy umí dobře vysvětlovat. Heh.. Přejdeme ke stolu a já si začnu vybírat nějaký nůž, který mi sedne do ruky. Nakonec si najdu ten správný a opět začnu poslouchat Daisy, jak mi osvětluje základy. Nakonec nezbývá nic jiného než si opět procvičit základní výpady. Po většiny času tréninku mlčím, pokud tedy nemluví Daisy. Soustředím se a snažím se dostat základy co nejlépe do rukou. Po chvíli zase na chvíli přestanu, opět začínám cítit svaly, které celé dopoledne pracovali. No, ještě to není tak hrozné, ale měl bych si něco nechat na odpoledne. Opět začnu procvičovat základy. Musím ještě vydržet, abych odpoledne nevypadal jak idiot.

Osud - 09. května 2016 22:58

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – kolem 11 h TP - Cvičiště Alessandra Potom, co řekneš, aby Gabriela odešla (59), ona jen popotáhne obočí a otočí se a udělá dva kroky, jako kdyby chtěla odejít. Nakonec se ale vrátí zpátky a řekne: „Petere, můžeš na chvíli?“ „Omluv mě, prosím, hned budu zpátky,“ řekne Peter a dojde za Gabrielou. Chvíli něco domlouvají, potom Gabriela skutečně odejde a Peter se vrátí. „Chtěla jen vědět, jestli budu v jejím týmu v boji o vlajky,“ vysvětlil ti Peter jen tak mimochodem. „Jak jsi na ní vyzkoušela hypnozu, to bylo dobrý, jsi opravdu nadaná,“ řekne Peter a usměje se. Julie Jakub se usměje tvým obavám a potom s vydechnutím, které jako kdyby říkalo: „Zas tady musím někomu něco vysvětlovat, protože to ostatní neudělali.“ „Při tréninku, ani hrách se ti nic vážného stát nemůže. Zbraně protivníků jsou upravené a souboje s příšerami sleduje vždy nějaký vedoucí, a kdyby to vypadalo vážně, zasáhne. Ale je to dobrý trénink na přežití při výpravách, kdy nikoho za zády mít nebudete,“ vysvětlí ti Jakub. Aiden Daisy si asi neuvědomila, že to, co říkala, mohlo znít jako stěžování si, nejdřív se nadechla, aby to vysvětlila, ale když jsi zavtipkoval, nervozita opadla a už se rozhodla k tomu dál nevyjadřovat. Ukázala ti několik výpadů a potom řekla: „A s jakými příšerami kromě Arachne ses setkal?“ zeptá se tě Daisy mezi cvičením asi, aby řeč nestála. Najednou Daisy zastaví a zeptá se tě: „Co bys řekl na to, abychom si zkusili souboj proti sobě? Zbraně můžeš vybrat.“

Osud - 09. května 2016 22:59
	Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Miky „Dobré místo,“ nakonec zkonstatuje Oliver a začne postupovat na místo, kam jsi ukázal, přičemž stále kontroluje, jestli jdeš za ním. Potom, co se usadíte na místa, se tě zeptá: „Kdo myslíš, že to vyhraje?“

Aerith Winter - 10. května 2016 16:50
	Souboj Pokusí se vyhnout útoku Maxe, i když se jí to moc nedaří. Sice ji zasáhne, ale rozhodne se toho využít tak, že v ruce protočí jedním šípem, který se mu pokusí zabodnout do nohy a vrátit mu tak jeho útok, čímž by ho mohla rozhodit a vytrhnout mu tak kladivo z ruky a odzbrojit ho. Pokud ho neodzbrojí, snaží si zase získat odstup od něj. 1. hod 92% 2. hod 49% (bez bonusů a započítané zbroje)

Osud - 10. května 2016 20:06

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Leo Samantha prostě dnes není ve formě, zato Leo přesně naopak. A tak, když provede špičkový útok (85+10) a Samanthina obrana je naprosto příšerná. (7+15) Poté se Samantha buď naštve, nebo vzpamatuje, protože její útok je konečně slušný (90+15), ale Leo jí zase úplně vykryje. (73+10+30) Kombinacce štítu a zbroje opravdu stojí za to. Tady to vypadá, že už bude stačit jen jedno kolo k Leovu vítězství. Aerith Aerith se konečně také sebrala. Její útok je přímo krásný (92+15+5), jde o tak nečekaný útok, že se Max ani bránit nestíhá (13+30-10) Potom se mu Aerith pokusí vyrazit zbraň,(49) to se jí sice nepovede, ale aspoň srazí Maxe na zem a on toto kolo nestíhá zaútočit, navíc si Aerith utvořila dostatečný rozestup na další útok lukem! Tady se nám během jednoho kola situace naprosto otočila!

Leonard Silver - 10. května 2016 20:44

Souboj se Sam Jak to vypadá, tak se mi zatím docela daří. Úspěšně dávám Sam jeden zásah za druhým a sám dokáži její útoky bez problému vykrývat. Nevím čím to je, zda tím že sestřička vypila až moc kafe a nemůže se soustředit a nebo zkrátka nemá dnes svůj den. Pomaličku začínám cítit únavu a tak se rozhodnu že se to pokusím ukončit co nejrychleji. Kopí zabodnu do země a vytáhnu svůj meč. Zadívám se na Sam a vyrazím znovu proti ní, odhodlaný dát jí co pro to. 1 - HOD = 67% 2 - HOD = 33%

Aiden Carlson - 13. května 2016 20:06

Cvičiště Při tréninku se mě Daisy zeptá, kolik nestvůr jsem za svůj život potkal. Chvíli se zastavím a zamyslím se. Po několika sekundách pomalu odpovím: „No, upřímně nevím. Mohlo jich být mnoho, ale já o nich vědět nemusel. Možná moje matikářka z páté třídy? Ta opravdu vypadala jak fúrie,“ usměji se. „Ale první, kteří otevřeně zaútočili, byli určitě ti kanibalové, co mi udělali ten šrám na obličeji,“ dodám a okem zašilhám směrem k jizvě. Jo, první. A dali si celkem záležet, ne že ne. Když se Daisy najednou zastaví svým způsobem mě vyzve na souboj, na chvíli zaváhám. Ah, svízelná situace. Buď dostanu nakopáno a budu vypadat jako šašek... Ale na druhou stranu je to lepší cvičení než pořád mlátit do těch vycpaných panáků.. Hmm, není na výběr. Zhluboka se nadechnu, na chvíli mlčím a mám zavřené oči, pak je však otevřu, vydechnu a odpovím: „Dobře tedy. Ale volím meče, nebudeme to dělat až moc..,“ pokusím se ještě zavtipkovat, ale větu nedořeknu, protože začínám pociťovat nával nervozity. Vezmu si meč, se kterým jsem před tím trénoval a chvíli si ho prohlížím zády k Daisy. Soustředit se. Soustředit se. Soustředit se! To zvládneš. Zvládneš! Pomalu se nadechnu, vydechnu a otočím se na Daisy. „Dobře. Začněme tedy,“ prohlásím a postavím se do bojové pozice. To zvládneš. Je to jako.. no, souboje s meči v řeckém stylu se asi jen tak k něčem přirovnat nedají, proběhne mii hlavou poslední myšlenka, pak ovšem vypnu a soustředím se jen na souboj.

Aerith Winter - 14. května 2016 18:23

Souboj Využila toho, že je Max značně vyvedený z míry a jakmile si získala zase odstup a prostor pro útok lukem, už na něj vypouští šíp mířený přesně na hruď. Pokud se pokusí uhnout, třeba trefí alespoň rameno nebo tak něco. No tak Maxi, vzdej to" Pokusí se ho rozhodit alespoň takhle a nebo naštvat. Naštvaní lidí útočí bezmyšlenkovitě. "Oba víme, že jsem lepší" A vypustí ještě jeden šíp mířený na ruku, v které drží kladivo, aby ho zranila a kladivo se mu špatně drželo a neslo. 1. hod: 67% 2. hod: 12%

Osud - 14. května 2016 22:27

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Leo Leo si vyměňuje zbraň, už chce asi souboj ukončit, (67+15)*0,75. Samantha se brání stejně dobře, jako Leo útočí a tak se ubrání (60+15). Na útoku by ale Samantha měla ještě zapracovat, protože si ani neškrtne. (37+15) Leova obrana je navíc stále skvělá (33+30+15)*0,8. Nečekaně budeme potřebovat ještě jedno kolo. Aerith Aerith rychle útočí, aby využila výhodu, kterou nad Maxem získala. (67+15+5), Max se snaží bránit (43+30-10), ale nedaří se mu to. A tak Osiris zápas ukončuje ještě před tím, než vůbec stihne Max zaútočit a zápas končí s tím, že Aerith jej zvítězila. Ještě se ale nekonají žádné ovace, je potřeba počkat, jak si povede Leo s Maxem. Kdo z nich zvítězí a tím pádem i kdo bude stát proti Aerith příští kolo.

Alessandra De´Lacroix - 16. května 2016 22:14

Okrajovo Gabriela, Peter Neuhnem pohľadom, kým sa Gabriela neotočí na päte. Samoľúbo našpúlim pery. Vyšlo to! A na prvý krát! Pf, som predsa dcéra Afrodity, to sa dalo čakať že mi to pôjde od ruky, som po mamičke. Oslavy mi preruší až to, že Gabriela sa zasekne a začne vracať. Zľahka zvraštím obočie a už-už sa chystám otvoriť ústa a znova ju prinútiť odísť, keď si vyžiada Petra. Kývnem hlavou na znak, nech ide, a pozorne sledujem Gabrielu. Načo ho zavolala? Nebodaj zistila že som ju nejako ovplyvnila? A čo s tým chce spraviť, zakázať mu pomáhať mi s tým? Nech to len skúsi... Nakoniec sa moje domnienky ukážu ako nesprávne, keď sa Peter vráti a vysvetlí to. Boj o vlajk....bodaj by sa mu dalo vyhnúť. Neverím tak celkom, že sa rozprávali len o tom, ale...ak by Gabriela nič nezaregistrovala, tým lepšie. Na druhej strane, Peter si všimol, že som na ňu použila svoje schopnosti. Ako si to vedel? Je to vidno, alebo počuť? Aj ona vedela, že som ju ovplyvnila? Spýtam sa, celkom dosť sústredená na túto tému a pozerám naňho s naširoko otvorenými očami, očakávajúc odpovede. Páči sa mi, že ma pochválil, a páči sa mi, že sa naozaj namiesto zbraní budeme venovať tomuto. A chcela som sa zlepšovať. Predsa len, chcela by som vedieť prinútiť ľudí urobiť niečo bez toho, aby ostatný vedeli, že niečo také robím.

Leonard Silver - 17. května 2016 12:26
	Souboj Tak to vypadá že náš souboj možná chvíli potrvá. Upřímně, čekal jsem že to už ukončím, ale sestřička se zřejmě nechce dát porazit tak snadno. "Konečně se trochu snažíš". Rýpnu si a ušklíbnu se. Pak už není na co čekat. Připravým se a znovu zaútočím, doufaje že to bude tentokrát lepší. 1 hod - 33% 2 hod - 92%

Osud - 17. května 2016 22:18

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Leo Souboj pokračuje skutečně překvapivě. Leův další útok nestojí za moc, navíc se už na něm začíná projevovat únava. [(33+15)*0,75=36]. A tak Samantha nemá problém jeho útok ubránit. [(49+15)*0,8=52] Naopak Sam se konečně začíná snažit. [(97+15)*0,75=84] Leova obrana je stále hodně vysoká [(92+30+15)*0,8=110] a tak se také ubrání. Dámy a pánové tento souboj je napínavý, prodlužujeme do dalšího kola.

Leonard Silver - 17. května 2016 22:58
	Souboj Pomalu začínám cítit jak mi teče po těle pot. Vážně jsem po tom začátku nečekal že to se Sam bude tak tvrdé. Můj útok zablokuje, ale já ten její také. Kryjíc se za štítem upřu na Sam pohled. Chvilku jen čekán a oddychuji, pak se však pustím znovu do útoku a začnu sestru zasypávat jedním útokem za druhým. Pro jistotu ještě nechám vzplát čepel svého meče, abych tomu dodal nějakou sílu.

Osud - 18. května 2016 22:29

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Leo Leo už se rozpaluje a nejen obrazně, ale i skutečně. Jeho meč začne plát ohněm a i díky skvělému seku je rozhodnuto. [(99+15+15)*0,5=66] Samantha se snaží bránit a stojí to zase za… za nic. [(16+15)*0,8=25] Samantha padá na zem a končí! Aerith a Leo „Dámy a pánové, máme tu vítěze první části soubojů,“ zahlásí Corina jakmile Osiris zvedne Samanthu. „Aerith a Leo! A nyní se utkají tito hefaistovci spolu o první bod!“ dodá Osiris. Nyní je čas, abyste si opět stoupli proti sobě a vybrali zbraně. "Souboj může začít!" Už je to jen na vás, kdo zaútočí jako první. MH: Zdraví se vám obnovuje, energie zůstává tak jak byla.

Julie Tarner - 20. května 2016 07:51

trénink Jakub, Nancy Jakub se usměje. Co je na smrti k usmívání? napadne mě. Jenže ono je to jinak. Vyslechnu ho a pak vzpomínám, jak mi to vysvětlily holky. A jak ten škorpión málem dostal Leslie. Mám mu věřit? Třeba může balamutit... napadne mě, jenže proč by to dělal? „No tak dobře. Sice nevím, k čemu budu v týmu dobrá, ale přidám se.“ oznamuji nakonec své rozhodnutí. „Můžete mi někdo vysvětlit, jak tohle hodit a nepořezat se?“ ptám se a vytáhnu jeden z nožů.

Osud - 20. května 2016 20:48

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – kolem 11 h TP - Cvičiště Aiden Když se zakoktáš a nedořekneš větu, Daisy se usměje a trochu začervená. „Dobře, s meči souhlasím,“ odpoví ti a dojde si také pro jeden meč. Potom se vrátí na místo, kde jste spolu stáli, pokud si budeš také vybírat jinou zbraň, počká, až se vrátíš, a potom řekne: „Jsou to tréninkové meče, na člověku zanechají maximálně modřinu, víc s tím neublížíš, takže se do toho klidně opři,“ řekne ti a potom čeká, jak uděláš první výpad. Dává ti výhodu. Alessandra Peter se usměje, asi je rád, že máš zájem o to se učit, i když ne bojové schopnosti. „Jestli je někdo ovlivněný poznáš na očích, vidíš v nich, že dělá něco, o čem nepřemýšlí, stejně jako když je někdo náměsíčný,“ odpoví ti na první otázku a pokračuje dál. „Jestli to poznala nevím, záleží na tom, jestli už někdy zhypnotizovaná byla. Pokud se jí to ještě nestalo, nepozná to, je to jako pocit, když cítíš, že se něco stalo, ale nevíš, co. Ale jestliže už někdy zhypnotizovaná byla a ví o tom, tak to k tomu pocitu přiřadí a bude vědět,“ odpoví ti i na všechny otázky a potom dodá se zasmáním. „Ale pozor, aby se to tu moc nerozkřiklo, co umíš, aby se tě ostatní nebáli,“ zavtipkuje, i když něco pravdy na tom být může. Julie „Dobře, budu s tebou počítat,“ odpoví ti Jakub. Když se zeptáš, jak s těmi noži, Nancy už se nadechuje, aby mohla začít zase něco velmi nahlas vysvětlovat, ale Jakub odpoví dřív. „Když mi ho půjčíš, tak ti to ukážu,“ nabídne se ti a pokud mu nůž podáš, začne ti vysvětlovat přesněji, na čem při hodu záleží, jak máš hýbat rukou, kam mířit a tak podobně. Nakonec nůž hodí a trefí se velmi blízko středu terče. „Teď ty,“ řekne a potom dodá: „Jestli chceš, s prvním hodem ti pomůžu.“ Vedle vás stojí Nancy a začíná vypadat, že se nudí, což se u ní projevuje tak, že přešlapuje z jedné nohy na druhou, až téměř poskakuje.

Aiden Carlson - 20. května 2016 21:27

Cvičiště Když nedořeknu, všimnu si, že se Daisy začervená. Nakloním hlavu a zamyšleně na ní hledím. Červenání se? Proč se červená, když... No, to je jedno. Ještě před začátkem mě Daisy ujišťuje, že jí pravděpodobně nezraním, ale i to mě moc nepovzbudí. „No, mám obavy, abych spíš já neskončil na nudličky v číně,“ prohlásím nervózně. Daisy čeká, až provedu první výpad. Já proto opatrně začnu kroužit kolem. Mám pocit, že mi mozek jede a sto dvacet procent. Dobře, takže... Mám daleko slabší trénink než ona, proto si nemůžu dovolit jí konfrontovat ihned. Musím aspoň trochu pochopit, jak bojuje. Možná se i něčemu přiučím. Provedu jeden rychlý výpad a pak se zase stáhnu do obrany a čekám na její reakci. 1. hod – 35 % 2. hod – 15 %

James "Chris" Black - 22. května 2016 19:10

soukromá zpráva od James "Chris" Black pro Odchod "Daemon tu nechám. Nemyslím si, že by se pak dobrovolně vrátila a s koněm za zády bych byl hodně nápadný." Opřel jsem si bradu o dlaně. Zamyšlený pohled sklopený k zemi dává vědět, že teď funguje taktizující část mojí hlavy. "Díky bohu, že nezůstala v Německu." Otec pravděpodobně ty pojídače dětí miluje, ale já bych v té zemi nevydržel ani vteřinu. Ne že by pojídači vánočního pudinku byli o něco lepší. Za tu dobu tady jsem se stal hodně xenofobním. Páni, dovedu se vůbec bavit o něčem jiném než o nestvůrách, závodech na lodích, zápasech s kopím a podobných věcech? Jak asi teď žijí normální děti? Jak jen to bylo? Samsung, Apple, Toshiba. Páni, já nezapomněl. Krátce jsem se rozhlédl po místnosti. Jen ta slova v mé hlavě se sem nehodí. Samotná místnost rezonuje a snaží se jména vytlačit pryč, jakoby se bála civilizace, do které mířím. Wolkman, rádio, Tamagotchi. Složku jsem rychle pročítal mezitím co mluvila dál. "Když utíkám, můžu si vzít co chci, ne?" Spíš se na mě snaží ušetřit, což chápu. Trochu peněz... Kolik bych si měl tak tipnout? Dvacet dolarů? Za to se dostanu tak do New Yorku, ne do Londýna. Proč mě prostě nepřemístí? Bude to velká zábava. "Ne." Nezvedl jsem hlavu od složky. Nečtu dvakrát rychle, ale s mým původem jsem rád, že vůbec čtu. Mezitím odešla. Prostě jen... odešla. Neříkám, že nejsem zvyklý, ale vždyť odcházím z tábora. Já. Kdysi se mě báli jen pustit z Ošetřovny a teď... Sakra sklapni. Jsi syn Área. Tohle tě vůbec nemusí zajímat. Lítost vystřídal vztek. "Jasně. Taky mi budeš sakra chybět, určitě se ozvu, budu opatrný. Scortum!" Zanadával jsem, vystřelil ze židle a kopl do stolku. Zakymácel se a začal padat. Jen jsem hmátl po krabičce s věcmi a nechal gravitaci, aby udělala zbytek. Utíkám, tak ať to tak vypadá. Znovu naštvaný na nejvyšší míru jsem vyletěl z Hlavní budovy směrem do lesa a svého domku. Už chci jen být pryč. Nikomu nebudu chybět, nikdo se nebude zajímat o to kde jsem. Nikdo. Do háje ani sama Hestie. Byla pro mě něco jako teta. A nakonec ani ona... Nic. Palčivá esence vzteku, lítosti a nepochopení rozžírá cáry mojí zlámané duše. Svět se kolem jen míhá, jak rychle jdu. Běžím. Utíkám. Utíkám, protože můžu. Proč jsem to neudělal dřív? Proč jsem musel čekat na milostivé svolení? Jsem slaboch. Jen lemra. Nikdy nic nedokážu, chtějí se mě jen zbavit. Tak ať! Ukážu jim! Ukážu jim, kdo jsem. Nepotřebuji je. Nikdy jsem je nepotřeboval.

Leonard Silver - 22. května 2016 22:34

Další souboj? To zvládnu! Plně soustředěný útočím vší silou na Sam. A zdá se že se to vyplácí, konečně jsem schopen jí porazit. Stačí rána a už je na zemi. Já jen pustím štít na zem, padnu na zadek a sleduji jak jí Osiris zvedá. "Vteřinku... Jenom.. jenom se vydejchám". Pronesu k Aerith a ušklíbnu se. Né že bych byl unavený nějak moc, ale kratičký odpočinek by vážně bodnul. Nakonec toho však raději nechám, vydrápu se na nohy a vezmu do levé ruky znovu štít. "Tak do toho sestřičko. A nemysly si že tě budu šetřit jako Sam". Pobaveně se usměji a ihned na Aerith zaútočím. Raději bych to ukončil rychle, dokud jsem ještě schopen vůbec držet ten štít. Nepůjdu na to však jako před tím. Pokusím se využít lsti a vyšlu plamínek který by přepálil tětivu sestřina luku. V případě že by si vzala meč, tak zkusím to samé, akorát tedy s jílcem toho jejího meče.

Aerith Winter - 25. května 2016 19:59

Souboj Čekala, až vyhlásí vítěze Leonardova kola a tak měla čas si trochu oddychnout a podívat se, jak se mu vede. Chvíli zvažovala, že si vymění zbraň za meč, ale nakonec si nechala luk a šípy a postavila se před Lea. Ale i ona chce být první, kdo zaůtočí a tak hned vystřelí šíp, který díky své schopnosti se snaží zapálit, aby to mělo lepší efekt. Šíp letí směrem na jeho hrudník. Plamínku od Lea nejspíše nestihne uhnout, ale pokusí se o to.

Osud - 25. května 2016 22:04

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Souboj Leo a Aerith Oba bojující se drží stále svojí výstroje, žádné velké změny nevidíme. Leo se snaží zapálit Aerith tětivu luku. (39+15) Plamínek k luku doletí, ale spálí jej jen částečně a tak Aerith může vystřelit celkem dvakrát, nežli se jí luk přetrhne. Aerith hned střílí a ještě k tomu se snaží dodat šípu rychlost pomocí ohně, což se jí daří (74+15) (Přidá ti to k hodu +15) [(58+15+5+15)*0,75=67] Leonard se snaží bránit, ale moc mu to nejde. [(29+30+15)*0,6=44] Aerith tedy Lea alespoň trochu zranila. Leo opětuje útok, ale ten je slabý [(42+15)*0,5=29], ale i tak se mu Aerith úplně vyhýbá. [(26+15)*0,8=33] Leo už je hodně unavený, jestli má vyhrát, musí něco rychle vymyslet…

Leonard Silver - 26. května 2016 08:45

Souboj Souboj se vůbec, ale vůbec nevyvíjí podle mých představ. Nečekal jsem že to bude tak těžké. Když o tom zapřemýšlím, je zvláštní že vše šlo do kytek ve chvíli když jsem odložil kopí. A to při tom umím zacházet s mečem lépe! Útoky Aerith se mi daří blokovat jen velmi těžko, jeden šíp mně zasáhne do ramene a druhý do boku. Můj samotný útok je pak vlastně úplně k ničemu. Do hajzlu... Přece tady neprohraju! Cítím že už se mi o něco hůř dýchá a začínám být vážně unavený. I tak to ale nevzdám jen tak. Seberu poslední zbytky sil a využiji toho že se mi podařilo zničit sestřičce luk. Na nic nečekám a začnu na ní útočit tak rychle, jak mi to jen ruce dovolí. Kdyby se jí nějak podařilo dostat se ke zbrani, tak se také nezapomínám bránit, při čemž by mohl být velmi nápomocný můj štít. Nakonec se však rozhodnu pro něco riskantního. Můžu tím Aerith ublížit, ale zároveň také vyhrát souboj. Poodstoupím trošku dál a meč si přendám do levé ruky, ve které mám i štít. Pravou ruku natáhnu směrem přímo na Aerith a zhmotní se mi v ní kopí, tvořené samotným ohněm. Zamířím a hned po Aerith kopí vrhnu, tak silně jak jen to půjde. Ona oheň ovládá také, takže kdybych jí náhodou zasáhl, nemuselo by jí to ublížit zase tolik. Ale mně to dá případně aspoň šanci k ukončení souboje, což by bylo dobře. 1 hod - 73 % 2 hod - 3% 3 hod - 96%

Alyssa Wonder - 26. května 2016 09:56

Fidláci a fachmani Ano rozhodně by to bylo zajímavé kdyby se ta party uspořádala u nás,ale pak bych se musela vyhýbat Claire (nebo sestrojit ten ohýbací přístroj o kterém jsem mluvila).Vzpomínám si jak jsem v deseti vyrobila přístroj který vysílal zvukové vlny a pojmenovala ho paprsek X. Ano bylo to poněkud nepřesné bohužel další výzkum byl přerušen když mé kapesné padlo na zasklení oken u sousedů a účet od veterináře pro jejich psa. Vrátím se ze vzpomínek k současnosti kde Oliver a Evelyn předvádějí něco po čem dojdu k názoru že i já střílím lépe (a pokud střílím o půl metru nebo metr vedle tak se i trefím). „No zemlbába je zase něco jiného.Zeml je slovo z jidiš.To je jazyk židů který se čte zleva doprava.“odpovím Cadance i když pochybuji že by něčemu z toho rozuměla. „Dobře tak zkusím jinou otázku.Už se ti někdy stalo že jsi se probudila ve vlastní posteli?“ U nás pokud Claire nemá výhrady k tomu jak je má postel ustlaná tak je jí jasné že jsem v ní nespala. „Jo Fiono do toho!My tu chceme vidět opět obřízku!“zafandím a potom si naberu popcorn.Dál postupují Oliver a Miky a pak se bude opět střílet z luku. „Ale jo.“poznamenám s jistým potěšením když Amelly není spokojena s výkonem Fiony.Vítězem je nakonec Miky,hudební produkce se tedy nekoná pokud by Miky nechtěl zazpívat vítěznou ódu. Samozřejmě že nechtěl na to je moc skromný. Což je vidět protože nakonec hudební produkce přece jen bude,ale poněkud jinak.Jejich soulad a teď nemyslím jen u tohohle vystoupení mně vždy překvapí.U nás to je poněkud jiné dalo by se říct jako v každé (nebo skoro každé rodině) jen proto že se něco změnilo nemusí se měnit všechno. Některé věci se mění a některé ne.U nás je to spíš zápas tedy kromě Martyho který je dalo by se říct výjimkou potvrzující pravidlo. Následuje souboj Hefaistových potomků a z toho co vidím to vypadá zajímavě.I když Max je idiot a Leo taky,ale zde jde o poněkud jiný druh idiota takže to nakonec vidím buď na Samanthu nebo na Aerith.

Alessandra De´Lacroix - 01. června 2016 17:53

Peter Nemôžem povedať, že by ma jeho odpoveď potešila. Takže na očiach, čo? Ak by som nechcela, aby to niekto zistil, musela by som niekoho ovplyvniť tak,a by mu ostatní nevideli do tváre... alebo ich ovplyvniť všetkých naraz. Dá sa to vôbec? Prstom si začnem jemne klepkať po perách. Nikdy som nemala problém premýšľať vo veľkom. Chvíľu mlčím, očividne si usporadúvajúc myšlienky, a potom spustím ruky popri tele a otočím sa s novým otázkovým elánom opäť na teba. A teoreticky, koľko osôb naraz by sa dalo zhypnotizovať? Teda... keby sa naozaj veľmi snažím, a trénujem, tak dajme tomu...za mesiac, koľko osôb naraz by som bola schopná ovplyvniť? Zalesknú sa mi oči. Očividne ani na sekundu nepochybujem o tom, že by som niečo také mala nevedieť alebo nedokázať. Musím predsa nejako obísť aj nevýhody tejto novej... schopnosti. Ale to že aj dané osoby vedia o tom, že sú zhypnotizované...to sa mi tiež nepáči. Znamená to že sa mi môžu vzoprieť? Nečujne si povzdychnem, takže vidno len ako pootvorím pery a vyfúknem nimi trochu vzduchu. Problematické. Zamyslene sa pozriem smerom ku Gabriele, ale hovorím naďalej k tebe. A to, že ju ovládam, zistí počas toho ako ju hypnotizujem alebo až potom, keď sa z toho dostane? A dá sa tomu nejako predísť úplne? Odtrhnem pohľad od jej chrbta a radšej sa znova pozriem na teba. Predsa len, si omnoho príjemnejší objekt na pozeranie sa.

Aerith Winter - 01. června 2016 22:24

Souboj Nastesti mela jeste jednu sanci vystrelit sip a to taky udelala, hned ale uskocila co nejdale dozadu od Lea, aby mezi nimi zvetsila mezeru. Bude muset rychle vymyslet zpusob, cim na dalku nahradi svuj luk, protoze pokud prijde na boj na blizko, je v nem Leo rozhodne lepsi. Jenze to uz proti ni leti ohnivy ostep od Leonarda coz opravdu necekala. Nema cas se mu vyhnout, nebo alespon ne uplne a proto da ruce pred sebe a vytvori pred sebou silny stit prave ze stejneho ohne, jako je ostep. Tim by se to mohlo anulovat, nicmene, tento protiuder ji pomerne vycerpal. Zadychana se stavi na nohy a v ruce drzi svuj luk s pretrzenou tetivou. Muze ho tim alespon poradne prastit, no ne? Nahazeno 3x :)

Osud - 02. června 2016 21:30

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodin TP - Aréna Souboj Leo a Aerith Aerith opět střílí z luku. [(53+15+5)*0,75=55] a Leo se snaží uhýbat, ale úplně se mu to nedaří a tak opět nějaký ten zásah dostane. [(73+30+15)*0,4=47] Každopádně Aerith rupnula tětiva, tímto lukem už nic nezvládne… Poté útočí Leo a jeho útok je tak slabý, že se divím, že o něm vůbec mluvíme. [(3+15)*0,25=5], Aerith tedy opět nemá problém útok bránit. [(86+15+10)*0,8=81] Vypadá to, že Leo už skončil, ale najednou… …udělá něco, co je skutečně zajímavé, alespoň co se týče estetické stránky, vytvoří ohnivý šíp a pošle jej proti Aerith. Jaký to má ale bojový efekt? Bojový efekt t má skutečně vysoký. (96+15 = úspěch) K Aerith přímo letí ohnivé kopí, Aerith skutečně nestíhá uskakovat, ale snaží se proti ohni bojovat ohněm. (47+15=částečný úspěch) Podaří se jí kopí zastavit, takže ji nijak neublíží, ale energie ohně je tak velká, že Aerith shodí na zem. Aerith leží na zemi na zádech a než se zvedne, nemůže se ani bránit, ani útočit. (Tj. 1 kolo)

Osud - 02. června 2016 21:30
	Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – kolem 11 h TP - Cvičiště Aiden Aiden bojuje s Daisy, ta mu dá výhodu prvního útoku a Aiden se snaží útočit (35), útok je docela slušný, ale Daisy jej překvapiv nezvládá úplně vykrýt. (4+5) Poté udělá výpad Daisy (56+5) a Aiden se snaží krýt, ale teď už mu to tak zázračně nejde. (15) MH: Aidene, od teď házíš 1-55

Leonard Silver - 02. června 2016 23:39

Konec zápasu..? Sestřička to s lukem vážně umí, to se jí musí nechat. Čekal jsem že na mně půjde spíše s mečem, ale zdá se že na to šla jinak a docela se jí to vyplácelo. Tedy do chvíle než se mi podaří učinit její luk nepotřebným. Sice má po zbrani, ale i tak se mému útoku vyhne. No sakra, to bylo ubohý... Do hajzlu, chtělo by to aspoň basu redbulu. Ušklíbnu se a už myslím na svojí měkoučkou postel, na které se rozplácnu hned jak to bude možné. Teď však zbývá vyřídit ještě něco. Z posledních sil vytvořím v ruce ohnivé kopí a prudce jej vrhnu k sestřičce. Zdá se že aspoň v tomhle mám štěstí. Sice se snaží bránit, ale je jí to k ničemu. V tomto případě to vypadá že byl můj oheň silnější než její. Aerith skončí na zádech a vypadá to že je docela otřesená. To je má šance! Pustím na zem štít, odhodím svou přilbu která mně akorát tíží a co nejrychleji se vydám k ležící Aerith. Jakmile se k ní dobelhám, tak padnu na kolena a přiložím jí meč ke krku. "Vedla sis vážně dobře sestřičko. Nečekal sem že to s váma bude takhle drsný... Ale teď už nic nezmůžeš, tak to vzdej". Řeknu tak aby mně slyšela jen ona a čekám zda to skutečně udělá nebo ne. Tak či tak, chci aby to už skončilo...

Michel *Miky* Bacque - 03. června 2016 17:58

Aréna "Merci." Poděkuji mu a vykouzlím spokojený úsměv nad svou všímavosti. Neustále mě kontroluje, přičemž ho nechám jít prvního, než se oba usadíme. Uctivá vzdálenost. Hlavně se moc nelísej. "Dle mého názoru má Max slušné šance... alespoň tedy v soubojích." Řeknu, ale po chvilce sledování... "Hem... Tak ne... Apolón je i bůh jasnozření... bohužel, v tomhle asi moc nevynikám. Asi... nemůžu zvládnout všechno." Rozmrzele pokrčím rameny. Pak se ale napřímím a začnu fascinovaně sledovat ohnivou show.

Aerith Winter - 10. června 2016 14:09

Konec? Ne, teprve začátek.. Po tom, co jsme vytvořila štít jsem zůstala v klidu chvíli na zemi ležet. Dala jsem prostor Leovi, aby ke mně přišel a já se alespoň trochu vydýchala. Přiložil mi meč ke krku, což se od něj dalo čekat. Jenže já rozhodně neměla v plánu se tak lehce vzdát. Vzepřela jsem se na ruce takže jsem se trochu pozvedla a nadechla se, že něco řeknu, abych upoutala jeho pozornost. Místo toho jsem mu ale podkopla nohy, aby spadl a rychle se vyhoupla nad něj. Samozřejmě, že první co, tak jsem mu přitlačila na zápěstí ruky, kde držel meč, abych ho od něj dostala do nejdál, odstrčila a svůj šíp, i když nemám luk, jsem mu přiložila k místu, kde jsou játra. Seděla jsem na něm obkročmo. "Játra jsou nejprokrvenější orgán v těle, víš to?" Usmála jsem se na něj.

Osud - 10. června 2016 21:03

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodiny TP - Aréna Souboj Leo a Aerith Souboj přitvrzuje. Aerith neútočí, jelikož stále leží na zemi, stejně tak se nemůže bránit, když se k ní Leo přiblíží a položí jí meč ke krku. Souboj by byl skončen, ale Aerith se konečně vzpamatovává a začíná něco dělat. Nejdřív se snaží Lea odreagovat, tím, že předstírá, že mu chce odpovědět. (89=úspěch) To se jí povede a tak nemá problém ho chytit za ruce a začít se s ním přetahovat, (33=neúspěch) to se jí ale nepovede a její ruce povolují. Aerith se rozplácla na zem, jak dlouhá, tak široká a Leonard skutečně vítězí toto kolo. „Dámy a pánové, máme tu vítěze prvního kola souboje o Hefaistův srub, Lea!“ vykřikne nečekaně Corina. Ano, je to nečekaný závěr, potom, co už to vypadalo, že Aerith vyhraje. „Další kolo bude souboj v ohně, ale ještě předtím necháme Hefaistovce odpočinout, tedy uděláme v soubojích krátkou přestávku,“ řekne Osiris. Jde o přestávku nejen pro účinkující, kteří mají čas si chvíli sednout, osvěžit se, či se posilnit, ale také pro diváky, kteří si můžou také odskočit bez toho, že by o něco přišli, či se přesunout někam jinam. Při přestávce také dochází k přestavbě arény, kde se objevují na tyčích, (vypadají trochu jako boxovací trenažéry), kteří zatím leží na zemi. Druhé kolo Přestávka trvá přibližně patnáct minut, poté se Osiris s Corinou opět vrací do Arény, kromě nich je vidět mezi diváky Hestia, což je fajn, protože kdyby někdo z Hefaistovců neovládl svůj oheň, ona to může zvrátit. „Prosím Hefaistovce, aby si opět nastoupili,“ zavelí Osiris a všichni Hefaistovci opět předstoupí. Corina mluví dál: „Souboj v ohni, vším úkolem bude v časovém zapálit co nejrychleji všechny panáky, kteří se budou kolem vás objevovat. Vyhodnocovat se bude hlavně míra shoření a rozhodovat bude také čas.“ Všichni přikývnou. „Samantho,“ řekne Osiris, podle všeho chce, aby soutěžila jako první. Samantha se ale k přesunu nemá. „Vzhledem k tomu, že neumím používat oheň, odstupuji z tohoto kola souboje,“ řekne Samantha, to samé po ní zopakuje i Max, takže je to opět pouze mezi Aerith a Leem. MH: Tady na sebe nemusíte čekat, můžete reagovat okamžitě, opět to vezmeme trochu rychleji. Napište příspěvek, jak jdete soutěžit a poté si desetkrát hoďte na úspěch, (jakože na každého panáka) ten z vás kdo bude mít větší míru úspěšnosti, zvítězí.

Aerith Winter - 15. června 2016 11:47

Druhé kolo Přestávka byla fajn, alespoň jsem mohla popadnout trochu dech a podívat se po tribuně, kdo se na nás všechno dívá. Jenže ani jsme se nenadála a už jsme byli zase vyzváni předstoupit. V této disciplíně si věřím. Ještě zkontroluji brož, jestli je na stejném místě pod zbrojí a pak už vyrazím do výru dění. Pozorovala jse, jak si ostatní vedli, tedy spíše nevedli a sama pro sebe jsem se pousmála. Proč se tedy hlásili? Už teď je jasné, že nevyhrají. Mírně jsme se pro sebe ušklíbla a předstoupila jsem, protože jsem byla další na řadě. Stála jsem plně ve střehu a nad dlaní mi poletoval malý plamínek, který mi pomáhal v tom, se soustředit. Pak to začalo. Musím říct, že trefit se bylo někdy obtížné, ale myslím si, že jsem to nakonec zvládla dobře, teď uvidíme, jak si povede Leo. Odstoupím stranou, abych dala prostor jemu.

Leonard Silver - 15. června 2016 12:31

Druhé kolo Tak nějak jsem to tušil, že sestřička odmítne a ještě o něco se pokusí. Vždycky byla soutěživá, bylo by vážně divné kdyby se to teď nestalo. Naštěstí pro mně vypadá už i ona docela vyčerpaně, takže se mi jí po chvilce přetahování podaří dostat na záda a zvítězit. "Jooo!" Zakřičím radostí a ušklíbnu se. Sem vážně rád že jsem tohle kolo vyhrál, ale únava je vážně velká. Takže sebou jen plácnu zády na zem a odpočívám. Co se děje kolem neřeším. Slyšel jsem Osirise že máme přestávku a to je pro mně to hlavní. Po celou dobu té přestávky ležím na zemi a odpočívám, jen těsně před začátkem druhého kola se mi podaří zaběhnout se ještě napít. Abych se zbytečně nesmažil na sluníčku si sundám i brnění a všechno (helma, štít, brnění) odnesu kousek stranou. Pak už dávám pozor když se začnou vysvětlovat pravidla dalšího kola. Takže zapálit několik kusů dřeva... Fajn, to by mělo jít. Docela mně mrzí že Sam a Max se tohoto kola nemohou zůčastnit, ale co. Budu proti sobě mít Aerith a to bohatě stačí. Počkám tedy až dokončí svůj pokus ona ajakmile se tak stane, tak jí zatleskám, ať už výsledek bude jakýkoliv. Počkám na vyhodnocení pokud bude třeba a pak se do toho pustím já sám. Do toho, tohle zvládneš!

Osud - 15. června 2016 18:18

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodiny TP - Aréna Druhé kolo a třetí kolo – Leo a Aerith A začíná druhé kolo, jako první nastoupila Aerith, začala velmi slabě, až zoufale, ale hned další figurínu spálila ukázkově, i další dvě figuríny jdou dolů, jen jim to trvá trochu déle. Další figurínou se umem blíží spíš k té první, ale naštěstí nevěší hlavu a tak další ohnivá rána je přímo ukázková a i další jsou většinou nad průměrem. Můžeme tedy říct, že Aerith se toto kolo povedlo. Jako druhý nastupuje Leonard, začíná o něco lépe, nežli Aerith, ale u dalších třech panáků se jí nevyrovná, ještě se na chvíli blýskne, když se objeví pátý panák, ale následující plamen je naprosto zoufalý a ty další tak napůl úspěšné, jen při poslední figuríně se trochu ukáže. MH:Nechtěla jsem ten příspěvek zanášet čísly, protože jich je opravdu hodně, napíšu je tedy sem. Aer.: 18, 96, 56, 61, 19, 51, 97, 35, 98, 62 Leo: 83, 37, 22, 52, 5, 53, 26, 53, 26, 55, 78 Oba máte stejný bonus na oheň (15) Za každý hod dostal ten, jenž měl vyšší číslo dílčí bod a ten, kdo jich měl více, zvítězil. (Výsledek 7:3 pro…) Nastává chvíle ticha a najednou se ozve Osiris: „Vítězem tohoto kola je Aerith!“ „Dámy a pánové, máme vyrovnaný souboj, poslední kolo se bude rozhodovat mezi Leem a Aerith!“ Zatímco Osiris mluví, prostor Arény je vyklízen a přichází sem Samantha a Max. „Samantho, Maxi, děkujeme za účast,“ řekne Corinna Potom dostanete chvíli času, abyste si podali se Sam a Maxem ruku, potom byly do Arény dovezeny dva překryté vozíky, tak abyste nevěděli, co se v nich skrývá. „Třetí kolo může začít,“ zavolá Osiris. „V tomto kole budete vyrábět…“ Poté si vezme slovo Corinna. „Uvedu Vás do situace. Je po bitvě, máte několik zraněných bojovníků, před sebou pěti kilometrovou cestu a tyto bojovníky potřebujete dostat do tábora. Měli byste vyrobit nějaké vozidlo, nebo cokoliv, co je přepraví. Nemáte k tomu žádná zvířata, pouze tři lidi, kteří můžou vozidlo dát do pohybu. Počítá se jak vaše rychlost, tak technická vyspělost výrobku.“ Osiris odhalí vozíky, které byly schované, jsou v nich dvě sady materiálu a nářadí. Výchozí situaci máte tedy stejnou, je jen na vás, co vymyslíte a sestrojíte. „Můžete se přemístit na svá stanoviště a začít s výrobou,“ zvolá Osiris. MH:Zase mě napadá milion neskutečně komplikovaných systémů, ale myslím, že to bude nakonec nejsnazší, když to uděláme jako předtím, jen si každý hoďte pětkrát. Miky Oliver se usměje, nevysmívá se ti, jen se mu asi líbilo tvé podání. „Vynikáš v jiných disciplínách… jak jsi nám právě ukázal,“ odpoví ti. „Jak vůbec plánuješ naložit se svým vítězstvím, máš něco už nějaké plány na změny?“ zeptá se tě.

Michel *Miky* Bacque - 29. června 2016 20:53

Aréna "Zdá se, že máš pointu." Pousměji se na něj. A skutečně jí měl. "Nemůžu vynikat ve všem, ale život je o tom zkusit to a přiblížit se k tomu co nejvíc... alespoň ten můj." Pronesu. Svou druhou otázkou mě celkem dostal, jelikož ač jsem šel za vítězství vždy ze svých plných sil, porazí mě jednoduchá otázka, se kterou se obvykle vítězové potýkají. Co dál? Jak naložit s mocí? "Zatím... nemám ucelenou přesně představu." Začnu trochu chodit kolem horké kaše. "Ale v duchu krásné, módní a moderní demokracie budu rád přijímat návrhy a nápady ostatních. Nechci vypadat jako absolutista a je výhodné obohatit své plány a nápady o ty jiných, můžu, tedy můžeme, je pak dovést k větší dokonalosti. Kompletně ale budu asi víc prosazovat náš srub v mimobojových aktivitách. Mohlo by nám to zajistit větší oblíbenost a večerní program by to trochu oživilo. Věčné koukání do plamenů je sice sranda, ale... omrzí." Pokrčím rameny. "Možná bychom se mohly domluvit s Afroditovci a společnými silami uvést táborníky víc do antické literatury a umění pomocí divadelních her a nejen těch a nejen pro Afroditovce. Chtěl bych tedy podpořit kulturu a společenské akce. Kreativnost jak naši, tak dalších lidí v táboře a také pomoct v boji se stresem na pódiu." Odmlčím se. "A taky se poperu se svou averzí k Áresovcům. Není zdravé abych byl zaujatý. Nehledě na to, že jsou neskonale vulgární, obscénní, nepatřiční a vypadají... tak jak vypadají." Při vzpomínce na vzhled té zmalované, piercingové bestie (Prudence) a jejího zrovna tak podivného bratříčka, se musím otřást i když jedno se Bobovi muselo nechat. Má krásné oči. Temné a hluboké jako noc. Nesedí mi k němu, jeho povaze, což mě vede k tušení a naléhavému pocitu, že je jiný než se prezentuje, nebo alespoň je něco, o čem nevím a mám tušení že to něco by mi na něj změnilo názor. Spíš ale rychle změním tento názor až zase uvidím jeho šklebící se ksicht a uslyším sarkastický, arogantní hlas.

Aiden Carlson - 04. července 2016 21:48
	Cvičiště - souboj Můj výpad, jak se zdá, dopadl na úrodnou půdu. Daisy ovšem vrací způsobem, který jsem nečekal, proto mě celkem přehledně dostává. Sakra! Nepodceň nepřítele. Jasně. Snažím se ovšem soustředit na boj, a tak svoje myšlenky zapudím. Provedu naznačení výpadu na jednu stranu a meč nakonec stáhnu na stranu druhou. Tak do toho, to zvládnu!

Osud - 06. července 2016 20:33
	Pro Aidena 4.7.2015 - okolo 11 hodiny TP: Aréna Souboj s Daisy Opět útočíš, tentokrát už není útok, tak úspěšný, jako poprvé (40) a tak se mu Daisy s přehledem vyhne. (55+5). O útok se pokusí i Daisy, ale ten je tak špatný, až je trapný. (1+5) Ani jako začátečník nemáš problém se mu vyhnout (52). Můžeme pokračovat dalším kolem...

Osud - 17. července 2016 21:21

Pro lidi v aréně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodiny TP - Aréna Třetí kolo a vítěz – Leo a Aerith A tak oba, jak Leo, tak Aerith začnou montovat, nejdříve oba něco vymýšlí, rozkreslují na na papíry, které také mají k dispozici. Jako první začne stavět Leo a získává nad Aerith náskok. Aerith také brzy začne stavět a jeho náskok pomalu stahuje. Další minuty jsou velmi napjaté a vyrovnané, až oba soutěžící dokončí stavbu. Potom zavelí Osiris, aby soutěžící odstoupili, a rozhodne se vozítka vyzkoušet. Obě dvě vozidla fungují, ale to Aerithino je přeci jen o něco vyspělejší. „Dámy a pánové, vítězem tohoto kola a zároveň vítězem celého souboje o vedení srubu se stává Aerith Winter!“ zvolá Osiris. „Děkujeme Leonardovi za účast a blahopřejeme Aerith k vítězství,“ zvolá ještě Corina. V publiku se zvedne potlesk. MH:Nechtěla jsem ten příspěvek zanášet čísly, protože jich je opravdu hodně, napíšu je tedy sem. Aer.: 55, 75, 54, 81, 51 Leo: 89, 32, 67, 63, 6 Oba máte stejný bonus na výrobu (30) Za každý hod dostal ten, jenž měl vyšší číslo dílčí bod a ten, kdo jich měl více, zvítězil. Dionýsovci a Afroditovci Potom, co Osiris odvedl všechny zúčastněné Hefaistovce pryč a Corina uklidila plochu, se pokračovalo v soubojích. „A nyní nastává čas na další tři souboje. První z nich by byl souboj o srub Dionýsovců. Bohužel, do tohoto souboje se nikdo nepřihlásil a tak vedoucí nadále zůstává Cadance!“ zvolá Corinna. „Juchůůůůů,“ ozve se z publika Candance, která se přitom i postaví, zvedne ruku, aby ukázala svou radost. Popravdě, vzhledem k tomu, že se nepřihlásila do soubojů, je jí to asi docela jedno. Její spontánní povaha se ale zrovna rozhodla radovat. „Stejná situace nastala i ve srubu Afroditovců,“ zahlaholí Osiris, poté, co se Cadance uklidní a opět posadí. „A tak vedoucím srubu Afroditovců zůstává Phillip!“ doplní Osiris. Nyní už se žádné bouřlivé reakce nedočkáte, pouze vlažného potlesku. Hermésovci „A posledním soubojem bude souboj Hermésovců!“ zvolá opět Corinna, což je také výzva k tomu, aby Hermésovci předstoupili. Zde jsou soutěžící opět dvě a to dívky – Susan a Leslie. „První soutěží bude opět souboj, poté běh přes překážky a nakonec soutěž v kradení,“ vysvětlí Osiris předstoupeným dívkám. „Prosím dívky, aby se připravily na první kolo, tedy souboj v boji,“ řekne Corinna. Susan předstoupí k Leslie, nemá žádné brnění, ani štít, ale v jedné ruce drží kopí. Leslie si může vybrat zbraň a zahájit útokem. (2x hod procentkou, prosím)

Osud - 18. července 2016 21:52

Aréna – na tribuně 4. 7. 2015 – okolo 11 hodiny TP - Aréna Amelly, Alyssa a Ahramed Cadence se zasměje odpovědi se zemlbábou a řekne: „Teda zajímalo by mě, jestli existuje nějaká otázka, na kterou nemáš odpověď.“ Ahramed sahne po své placatce s alkoholem, otevře jí a chce se napít, ale v tom zjistí, že je prázdná. „Sakra, musím jít doplnit zásoby,“ vysvětlí Vám a potom se vrátí. Mezitím probíhá souboj Hefaistovců a Aerith vítězí. Pokračuje výběr vůdců srubu Afroditovců a Dionýsovců, za Dionýsovce je vybraná Cadence, jelikož se (jako obvykle) nikdo nepřihlásil. Cadance vyskočí, zakříčí: „Juchůůů,“ a zase se posadí. „Tak to vypadá, že budu další prázdniny opět v čele srubu, ale to se musí definitivně zapít,“ zkonstatuje, i když zapít by se muselo i kdyby vedení dostal Fill, zapít se musí prostě všechno, alespoň v podání Cadance. „A jako vůdkyni mi ani Ahramed nemůže zakázat pořádat párty u nás,“ zasměje se Cadance pod vousy. „Hele, Amelly, co kdybychom šli sezvat další lidi a tu párty?“ zeptá se Cadance Amelly, asi už se začala nudit. Miky „Páni, máš opravdu velké plány, máme se na co těšit,“ odpoví ti Oliver, když mu řekneš, co všechno bys chtěl změnit. „Asi ode mě bylo pošetilé jít do souboje a nemít plán, jak s vítězstvím naložit. Otec vybral moc době bojovníka, při kterém bude stát,“ dodal Oliver trochu zasněně. Snění však porušil potlesk, to Aerith vyhrála vedení srubu a poté následovala další řada potlesk, když se vybírali vůdci Afroditina a Dionýsova srubu. „Philip a Cadance?“ vydechne otráveně Oliver. „To vypadá na další léto plné bezvládí u Dionýsovců a nafoukanosti u Afroditovců.“ „Mohli zkusit určit někoho jiného, třeba by se aspon trochu změnilo.“

Michel *Miky* Bacque - 18. července 2016 22:40

Aréna "Em..." Začnu, když zmíní, že šel do arény a nevěděl co by s vítězstvím mohl udělat. "Já jsem taky neměl plán. Teď trochu improvizuji..." Přiznám se, ale to už mě pak začne před otcem vychvalovat a já se začnu trochu červenat a uculovat se jak malá holka. Než jsem mu ale stihl nějak poděkovat, vyrušil nás potlesk, jelikož byli zvoleni další vůdci srubů. Vážně bych chtěl vidět, jak probíhá souboj Afroditovců. Rád bych se podíval na módní přehlídku. "V tom případě zorganizujeme a umírníme pijácké večírky u Dionýsovců a Afrodítovce trochu zchladíme... I když... Když teď Philip chodí s Rachel, mohl by mít trochu víc rozumu." Pokrčím rameny. "Vím, zní to jako bych chtěl mít vše pod palcem, ale já z tohoto tábora prostě chci jen udělat lepší místo. Cítím v tom poslání a odpovědnost, víc než úspěch. Pravý boj teprve začne a nebude to boj chorálů, ohňů, nebo luků a mečů." Zase jsem poetický. Snad mi to sluší. Prohrábnu si pro jistotu vlasy a zamumlám si sám k sobě pár francouzských vět na odvahu. "Olivere, vím že oběd ještě není," Mnu si rameno, což dělám vžidky když jsem nervózní a v levé, proplé ruce zatínám svaly. "ale nezašel by jsi si pak se mnou? Na oběd? Tedy, vím že ještě není... ale to už jsem říkal, chtěl jsem říct... A tak vím ,že tak nějak na oběd chodí všichni, takže to postrádá noblesu, ale mohly bychom spolu sedět a... povídat si..." Proboha, to je faux pass...

Julie Tarner - 20. července 2016 19:54

Hod nožem Když se Jakub nabídne, že mi házení ukáže, bez řečí mu předám nůž. Stejně jako s lukem a Nancy i teď pozorně poslouchám a snažím se všechno si zapamatovat. Pak hodí. Nůž letí. Bác. Trefil se téměř do středu. Super! pomyslím si. Vytahuji další nůž a Jakub nabízí pomoc. Chvilku zaváhám, ale podle všeho to myslí dobře. Tak proč ne... „Budu ráda, třeba si neuříznu prst.“ souhlasím s pomocí. Stoupnu si do postoje a čekám na komentář...

Osud - 22. července 2016 21:04

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – kolem 11 h TP - Cvičiště Julie Jakub ti znovu, postupně vysvětlí, jak máš hodit. Když to začneš zkoušet, pohledem se dovolí a potom tě chytne za ruku a jakoby hodí s tebou. Nůž doletí a zabodne se do vnějšího kruhu. „To vůbec nebylo špatné,“ řekne Jakub. Pokud se pohledem podíváš kde je Nancy, někam se vypařila. „Ted to zkus sama,“ řekne ti Jakub, o kousek ustoupí a čeká, co budeš dělat. V zádech můžeš cítit něčí nepříjemný pohled, ale nyní se víc soustřeď na hod. Alessandra „To jsou zapeklité otázky,“ odpoví ti Peter, asi nezná odpověd na všechny. „To, že je někdo zhypnotizovaný pozná až potom, ale pozor ti co hypnózu sami ovládají, to poznají, jen když to na ně vyzkoušíš, v podstatě jsou neovlivnitelní,“ pokračuje, potom se chvíli dívá na ostatní, kteří bojují a asi přemýšlí. „Na to ostatní, co ses ptala nevím odpověd, ale zkus se zeptat Juliette, je to taky Afrodityně,“ řekne Peter zrovna ve chvíli, když k vám dvěma přijde Nancy. „Ahoj,“ řekne o trochu víc nahlas, než by bylo nutné. „Ahoj, asi bych Vás měl představit. To je Alessandra, Afrodityně, ale zatím jí bohužel nechali u neurčených a tady je moje sestřička, Nancy,“ představí vás Peter. V tu chvíli co to dořekne se ti Nancy vrhne kolem krku, aby tě objala a opět nahlas řekne: „Ahoj Alessandro, moc ráda tě poznávám!“ Potom tě naštěstí pustí.

Leslie Moore - 26. července 2016 09:37

Souboj! Když začnou souboje, naprosto zapomenu, že jsem vlastně chtěla mluvit s Leem, a pozoruju, jak se táborníci navzájem snaží jeden druhého zabít. Výsledek u Athénovců je mi celkem ukradený, i když by z výsledku mohl být dobrý způsob, jak si utahovat z Alyssy. To je vždycky sranda. Apolónovci mě taky moc nezajímají, mohlo to dopadnout hůř, a líp nejspíš taky. Ale na mě to efekt nejspíš mít nebude... Héfaistovci jsou pro mě zajímavější - občas se hodí mít po ruce někoho kdo umí pracovat rukama, i kdyby to bylo jen proto, abych nemusela něco táhnout sama. Ale vyhraje Aerith, a ta mě nikdy neměla moc v lásce... škoda. Dionýsovci a Afroditovci zůstávají stejně, což je pro mě docela dobré, protože právě oni vždycky byli mí největší odběratelé - kosmetika a chlast se v táboře neseženou snadno. A pak už přijde na řadu můj souboj se Susan. Když obě nastoupíme, ráda slyším, že náš souboj bude mít tři části, z nichž žádná nebude lektvary. Kdyby ano, měla bych to prakticky předem prohrané. Ale takhle bych měla mít slušnou šanci. Do prvního kola se Susan pustí jen s kopím. To pro mě není dobré. Buď se předem vzdala, což jí není tak docela podobné, nebo je to dárek od otce a já si musím dát pozor. No, když ona jde pro jednoduchost, já půjdu pro chaos, řeknu si, utáhnu popruhy na svém brnění, do pravé ruky si vezmu svůj meč a prsten si dám na levý palec tak, abych ho mohla v případě potřeby rychle aktivovat. Nechci přece ukázat všechny trumfy hned na začátku. Chvilku si ji ještě prohlížím, jako bych ji hodnotila - i když nečekám, že bych dokázala ledovou Susan jen tak rozhodit - a pak začnu sekem po její hlavě. Když do toho, tak naplno.

Alyssa Wonder - 27. července 2016 12:13

Velké Finále Souboj je vyrovnaný a Aerith se skutečně drží a mezitím mi Cadance zdělí svůj názor na mé vysvětlení a pak mi položí další otázku. „No jak by řekla Claire my víme všechno.Ten kdo neví všechno nemá u nás co dělat.“ I když to byla spíš hořká pravda.Jasně tuhle otázku slyším často,ale já naštěstí nejsem jako mí sourozenci. „Ale neboj se to je její názor ne můj.“dodám potom abych Cadance uklidnila. „Ale jsme zvědavá v čem budete soutěžit vy.V tom kdo dřív udělá mošt či složí protivníka svým dechem?Nebo kdo se bude lépe vznášet na oparu alkoholu?“ Mezitím souboj končí a překvapivě vyhraje Leo.No co je to teprve první kolo uvidíme jak si povede dál.Osiris mezitím vyhlásí přestávku a po ní následuje druhé kolo jehož začátek mně poněkud zklame.Jistě Max je idiot v pravém smyslu toho slova,ale od Samanthy jsem čekala víc.Myslela jsme si že oni si dokáží poradit vždy.Nikdo přece neříká že ten oheň musí vytvořit přímo oni. Já taky věděla že ve třetím kole to nebudu mít snadné protože v strategii je silnější spíš Claire,ale odstupovala jsem kvůli tomu?Ne,navíc už druhé kolo bylo těžké byla to moje schopnost proti jejím hodinkám.Byl to souboj nervů a klikání,ale já vydržela. V dalším kole vyhrává Aerith protože Leo se zřejmě vyčerpal u své exhibice včera u mně.Nasleduje třetí kolo kde opět vyhrává Aerith Leovy schopnosti jsou nejspíš omezené jen na stavbu ohnivých pavouků. „Bravo Aerith.“připojím se k potlesku protože jsem skutečně ráda že vyhrála.U potomku Dionýsa mně to nepřekvapí u Cadance je její titul jen formalita protože si u nich stejně každý dělá co chce.A potomci Afrodity jsou nad podobné věci příliš povzneseni.Vůdcem je Phillip a tak se Juliette může věnovat důležitějším věcem (třeba pozorovat se ve třech zrcadlech najednou).Nasleduje souboj Susan a Leslie na který jsem zvláště zvědavá když se Leslie tak vytahovala. „Do toho Susan ukaž jí kdo tu má lepší vlasy.“ Potom dostanu nápad na svůj vtípek který následuje vždy potom co Claire vyhraje.Minule jsem se postarala aby po probuzení její první pohled padl na uzenáče který ležel na polštáři vedle ní.Sice jsme musela vstát dřív,ale stálo to zato.Ovšem teď bych tak daleko nezacházela protože potom jsem si musela dát pozor abych s ní nebyla nikde sama. „Dobře a když budete někoho zvát pozvěte i Claire.Ale neříkejte že jsem vám to poradila já pokud nechcete aby odmítla.“ Ano tomu by mohli uvěřit protože ví jaký je náš vztah.

Osud - 27. července 2016 19:02
	Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Jdeš proti Susan vší silou a daří se ti to (77+15), Susan se snaží bránit, ale není tak úspěšná jako ty. (55+15) Poté útočí Susan na tebe, její útok je ale zoufalý až směšný (2+15), takže nemáš žádný problém jej odrazit (72+15+10)

Leslie Moore - 27. července 2016 19:50
	Mám trochu pocit, jakoby se Susan snad ani nesnažila. její obrana je slušná, dobře, ale ten útok? To mě chtěla tím kopím pohladit, nebo co? Potom, co jí odrazím, pokračuju okamžitě dalším útokem, tentokrát zleva, kde tuším že mě nebude čekat. Bohužel si při tomhle pokusu trošku zkroutím ruku, tak mi útok nevyjde tak dobře jako ten předchozí, ale i tak mám pocit, že si vedu docela dobře.

Osud - 27. července 2016 20:33
	Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Další kolo už se Susan opět vrací do formy. Nejdříve vykryje tvůj útok (37+15), díky pěkné (i když ne stoprocentní) obraně (53+15) a potom útočí a to velmi silně (98+15), naštěstí tvoje obrana je také ukázková (97+15+10) a tak jste si další kolo neudělaly ani malý šrámeček.

Leslie Moore - 27. července 2016 20:52
	Dobře, asi jsem to trochu zakřikla, napadne mě, když Susanin druhý útok sice vykreju, ale naprosto jasně cítím, jakou silou mě zasáhla. No dobře, tohle se zvládne. Útočím znova, ale sílu prvního útoku se mi zopakovat nedaří. No tak, Leslie, no tak.

Osud - 28. července 2016 09:28
	Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan A situace se nám začíná obracet… Když Leslie opět zaútočí (42+15), Susan ji bez problému odrazí (85+15). Poté útočí Susan, a i když je její útok slabý (33+15), tak jej Leslie úplně nevykryje (8+15+10)

Leslie Moore - 28. července 2016 18:00
	Ale sakra. Susan se daří čím dál víc, a já si začínám říkat, že jsem snad za ten rok mimo tábor vyšla ze cviku. Ale ještě je čas. Ještě ji můžu dostat. Jen mít trošku víc štěstí... potřebuju, aby udělala nějakou chybu, pak by jsem se mohla snad trochu sebrat...

Osud - 28. července 2016 19:59
	Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Tomu se říká skutečně vyrovnaný boj… Leslie opět útočí [(38+15)*0,75] a Susan se kryje (86+15), naprosto bez problémů se vyhýbá Leslině útoku. Susan útok opětuje, ale také není zrovna nejsilnější (40+15), a tak jej Leslie také ubrání. [(56+10+15)*0,80] Boj už nějakou dobu trvá a tak se na holkách určitě začne projevovat únava.

Leslie Moore - 29. července 2016 11:24
	Dobře, nečekala jsem, že by můj souboj se Susan skončil po prvním útoku, ale ani tak se mi nelíbí, jak vyrovnaný se náš souboj zdá být. Útočím znovu, snažím se jí vykolejit tím, že seknu po nohách, ale sama cítím, že se mi pořád moc nedaří...

Osud - 29. července 2016 13:29

Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Ani Lesliin další útok není nijak výrazně silný. [(33+15)*0,75=36] Tentokrát ale udělá Susan při obraně chybu. [(17+15)*0,8=26] A tak se jí Leslie alespoň trochu měčem „dotkne“. Susan se snaží další kolo opět zaútočit, ale ani její útok nestojí za nic. [(4+15)*0,75=15] a tak Leslie nemá nejmenší problém se ubránit. [(73+15+10)*0,8=79] Je tu další kolo, doufejme, že se oběma dívkám konečně začne dařit.

Leslie Moore - 30. července 2016 19:56

No tak, no tak... povzbuzuju sama sebe a říkám si, že by bylo fajn, mít v obecenstvu fanklub. Udělám krok dozadu a začnu kolem Susan opatrně kroužit - připadám si přitom až nepatřičně vyspěle, stratégové by na mě mohli být pyšní - a zavolám do arény: "Co tak potichu sedíte? To se nebavíte?" Pak se rozesměju a znovu zaútočím - nečekám, že by na moji protivnici nějak zapůsobilo, co jsem provedla, ale podpora publika je vždycky fajn. Zaútočím tentokrát po rukou, třeba to svoje kopí pustí...

Osud - 30. července 2016 22:56

Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Snažíš se roztleskat publikum, aby tě podpořilo. (97) Daří se ti to, publikum začne jásat a fandit ti, což tě opět dostává do hry. (Po dobu 2 kol máš nyní na všechny hody +10!) Za doprovodu povzbuzování opět útočíš. [(56+10+15)*0,75=61]. Susan se snaží bránit, ale příliš jí to nejde. [(21+15)*0,8=29] Susan ti útok opětuje docela pěkně. [(82+15)*0,75=73] A ty se bráníš, bohužel tvoje obrana není tak dobrá jako by sis představovala. [(23+15+10+10)*0,8=47] Susan tě zasáhla, ale pořád jsi na tom výrazně lépe, nežli ona.

Leslie Moore - 31. července 2016 16:49
	Když mě publikum vážně podpoří, začínám mít pocit, že mám nad Susan přece jen navrch. Dobře, zasáhla mě, ale to neznamená, že ji nemůžu porazit. Zaútočím, poháněná napůl fanoušky, napůl touhou už to skončit.

Osud - 31. července 2016 18:46

Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Leslie se stále zlepšuje! Další výpad je totiž i přes nastupující únavu naprosto úžasný [(96+15+10)*0,5=61]. Naopak Susanina obrana, co si budeme povídat, nestojí za nic. [(36+15)*0,6=31] Už to vypadá, že zápas bude končit, ale Susan se ještě nevzdává a útočí. [(54+15)*0,5=35] Leslie se snaží bránit [(33+15+10+10)*0,6= 41] a ubrání. Tak pojd Leslie, bude další kolo kolem posledním?

Leslie Moore - 31. července 2016 18:53
	Susan už polevuje. Jsem si tím jistá. Můj poslední útok sotva odklonila, a já ten její celkem v pohodě. Ale cítím, že už se začínám unavovat. Prosím, ať už je konec... pomyslím si a zaútočím ještě jednou, co největší silou zmůžu.

Osud - 31. července 2016 19:34

Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Souboj Leslie a Susan Leslie do posledního útoku dává skutečně všechny síly co má… [(90+15)*0,5=53] A Susan obranu odflákne… skutečně odflákne. [(8+15)*0,6=14] Susan padá na zem a už se nezvedá. „Konec zápasu,“ vyhlásí Osiris. „Prosím potlesk pro vítězku prvního kola, Leslie!“ dodá Corinna. Mezitím se už Susan zvedne, upraví se a odloží svojí zbran. „Druhé kolo bude, jak už jsme řekli běh přes překážky,“ vyhlásí Corinna a poté dívky odvede ke startovní čáře. Osiris spolu s Bonnie mezitím umistují překážky a vyznačují dráhu kolem Arény. „Pravidla jsou jednoduchá, poběžíte dvě kola okolo arény, kdo bude jako první v cíli vyhrává, ale pozor za každou shozenou překážku je postih 2 sekundy,“ vysvětlí Corinna. „Až budete připraveny, postavte se na start a můžeme začít,“ dodá Osiris a nechá vás, abyste se připravily. MH: Opět nejjednodušší řešení, hod si prosím 5krát procentkou.

Leslie Moore - 31. července 2016 20:26

Susan padá k zemi. "Jo!" zasyčím nadšeně a odhodím svůj meč. Než mám ale čas jakkoliv oslavovat, Corinna nás už odvádí ke startovní čáře dalšího kola. Po cestě ze sebe shazuju brnění - nechci přece Susan nechat nějakou náhodnou výhodu, že? Prosím, ať jsem za ten půlrok neztratila svoji rychlost, zadoufám si v duchu a přemítám, jestli má Susan šanci. Už dlouho jsme se neviděly, a pokud vím, tak celou tu dobu strávila v táboře. Což by znamenalo téměř neustálý trénink. A možná výhodu. A možná taky ne. Tímhle nic nevylepšíš, Leslie, napomenu se. Prostě běž, jak nejlíp to půjde.

Osud - 02. srpna 2016 09:48

Aréna 4. 7. 2015 – téměř 12 hodin TP - Aréna Druhé kolo – běh Co si budeme povídat, Susan je v běhu prostě lepší, vždycky byla nejlepší ve srubu Hermésovců a tak asi i diváci tak trochu předpokládali, že tohle kolo vyhraje. Na druhou stranu, Leslie delší dobu nebyla v táboře a tak se třeba mohla hodně zlepšit. Ale dost už keců, připravit na start a můžeme vyrazit. Po startu obě dívky vybíhají zvolna, ale už zezačátku je jasné, že Leslie na Susan trochu ztrácí. Jinak to nevypadá ani po dalších metrech, kdy Susan stále přibývá náskok a v podstatě až do konce běhu nedá Susan Leslie ani šanci se přiblížit. U cíle sice Leslie hodně přidá, ale bohužel už nemá šanci. Dívky dobíhají do cíle, Susan s velkým náskokem první. „Vítězem tohoto kola se stává Susan,“ vyhlásí Corinna. Souboj se nám tedy vyrovnává a o vítězi rozhodne poslední kolo. Hody: Susan: 40+30, 82+30, 14+30, 46+30, 93+30 Leslie: 33+15, 49+15, 12+15, 36+15, 96+15 Třetí kolo - kradení „A jsme před posledním kolem!“ zahlásí Corinna poté co dá dívkám trochu času se vydýchat. Mezitím Osiris upravuje arénu, rozmistuje v ní panáky jako jsou v obchodech s oblečením. „V tomto kole půjde o kradení, úkol je jednoduchý, každá z těchto figurín má u sebe váček s drachmami a vy je máte ukrást. Záleží na rychlosti ale také na precizitě, protože každá figurína má na sobě zvonečky a pokud nějaký zazvoní, přicházíte o lup od dané figuríny!“ vysvětlí vám Corinna zatímco Osiris dostaví plochu. „Je vám vše jasné? Pokud ano, můžeme začít!“ MH: Opět nejjednodušší řešení, hod si prosím 5krát procentkou.

Leslie Moore - 02. srpna 2016 13:06
	No dobře. Běh mi nevyšel. Stane se. Ale soutěž v kradení? Řekla bych, že v tom mám docela slušnou šanci, nadhazuju si v duchu a snažím se rozdýchat po závodě. Figuríny se zvonečky se mi nezdají nijak zvlášť složitými překážkami, rozhodně je to lepší než zkoušet vybrat kapsy turistovi za chůze. Z tohohle kola mám vážně dobrý pocit...

Osud - 02. srpna 2016 20:57

Aréna 4. 7. 2015 – 12 hodin TP - Aréna Třetí kolo - Kradení První kdo nastupuje do dalšího kola je Leslie a konečně se její um projevuje na plno, až na dvě drobnosti okradla všechny figuríny s naprostým přehledem a ještě k tomu v krásném čase. Po ní jde na řadu Susan a… zezačátku je také velmi dobrá, ale u třetí figuríny jí zazvoní zvoneček a od té chvíle už se to s ní veze. Nakonec je naprosto zřejmé, kdo zvítězí. „Vítězkou třetího kola a zároven novou vedoucí srubu je Leslie, prosím o potlesk!“ vyhlásí Corinna takřka okamžitě potom, co Susan dosoutěží. Opravdu, nebylo na co čekat. Holky mají čas na to, aby si v soutěžním duchu podaly ruku. Hody: Leslie: 41+30, 86+30, 95+30, 34+30, 69+30 Susan: 75+15, 90+15, 5+15, 65+15, 8+15 „A tímto letošní soutěže končí, ještě jednou velký potlesk pro nové vůdce srubu a nyní už je čas na oběd!“ zavolá Osiris a má pravdu. Je dvanáct hodin, tak akorát, abyste se stihli převléci, vykoupat nebo chvilku oddychnout. Obědy se vydávají ve 13 hodin, tak at vám všechno ostatní nesní! Miky s Oliverem „Budu moc rád,“ řekne s možná až trochu přehnaným úsměvem Oliver. „… a víš, co bychom mohli?“ vypadne najednou z Olivera. „Řekneme Hermésovcům, aby nám propašovali jídlo ven… můžeme se najíst někde v soukromí ve srubu nebo venku. Co ty na to? “ Najednou se zarazí, asi si uvědomil, jak ten nápad vychrlil… a bez přemýšlení. Vyhlášení vítězky posledního srubu je za vámi a táborníci kolem vás se už zvedají a chystají k ústupu.

Osud - 02. srpna 2016 20:58

Pro lidi na cvičišti 4. 7. 2015 – 12 hodin TP - Cvičiště Pro všechny kolem At jste kde jste, můžete si všimnou Gabriely, která se podívala na hodinky a potom se vrátila do centra cvičení. Najednou jste uslyšeli, jak nahlas zatleskala, a bylo to opravdu nahlas, asi už to někde dřív zkoušela. „Myslím, že to už bude pro dnešek stačit!“ řekne zvučným hlasem. „Za hodinu bude oběd, budete o něm informováni táborovým zvonem, nyní prosím, abyste všichni vrátili zbraně na stoly, a potom se můžete rozejít každý po svém.“ Nehodlala svůj projev nijak protahovat a tak se i ona vydala pryč a to ke stolům, aby zkontrolovala, zdali tam všichni vrátili, co měli.

Michel *Miky* Bacque - 04. srpna 2016 02:05

Na oběd S podivem se koukám na Olivera, který se usmívá jako sluníčko a chrlí na mě své, mnohem lepší, verze oběda. Zamrkám abych to vstřebal. Asi jsem udělal problém větší než je. O moc. Možná kdybych k němu víc mluvil a míň na něj koukal jako pes po uzeném... Počkat, je tohle vážně rande? "Obdivuji tvou schopnost... Improvizace?" To asi neměla být otázka ale nevím jak přesně se to řekne anglicky. Když se začnou ostatní zvedat k odchodu, zafunguje instinkt radicí následovat dav v momentě bezradnosti. Upřímně mě tímto otevřeným jednáním vykolejil. "Rád vaši pozvánku přímám, pane." Smeknu mu uklonu s úsměvem když znovuzískám jistotu a vlastně se mi dost uleví. "Tak... Vzhůru za Hermésovci?

Osud - 07. srpna 2016 20:34

Pro Jasona – návrat do hry 4. 7. 2015 – 12 hodin TP - Cvičiště Shrnutí Zbytek prvního dne byl poklidný, ubytoval ses, odpočinul a navečeřel. Ten samý den přijelo ještě pár nových táborníků, takže byl váš srub naprosto plný. Večer se konal táborák, pokud jsi na něj došel, měl jsi příležitost se seznámit s dalšími táborníky. Druhý den začal chaoticky, nejdřív se uklízelo v celém srubu, poté byla snídaně. V jídelně bylo rozložené jídlo, takže si každý mohl vzít, co chtěl, ale zároveň, kdo přišel dřív, měl větší výběr. Po snídani všechny nováčky nahnali na cvičiště, vedle v aréně se konal souboj o vedení ve srubech, ale tam jste bohužel přístup neměli, museli jste trénovat. Tréning vedla Gabriela s Jakubem, což byl také Áresovec a také starší, nežli ostatní. Trénovali jste v páru s ostatními táborníky. Na tebe zbyl Fill, Dionýsovec, možná na tebe nepúsobil nejukázněnějším, či nejzkušenějším dojmem, ale na první trénink byl dostačující. Mohl sis i vybrat zbran, kterou sis zkusil. A nyní je konec tréningu, podle toho, co říkala Gabriela, máte volno, je dvanáct hodin, za hodinu bude oběd (ohlášený zvonem) a potom od dvou hodin bude následovat hra v lese s názvem Boj o vlajky. Instrukce: Prosím, abys napsal shrnující příspěvek, stačí za toto dopoledne, ale chci aby tam byly obsaženy informace, jestli jsi byl večer u táboráku a když jsi trénoval, kterou zbran sis vybral. Jinak prosím, aby ses podíval do Homepage, je tam odkaz na nová pravidla, projdi si prosím hlavně část, kde se mluví o zbraních a vyber si primírní, sekundární a terciální zbran a potom si projdi část se schopnostmi a opět si vyber primární a sekundární schopnost. Podle výběru a tréningů ti budou nabíhat bonusy.

Leslie Moore - 10. srpna 2016 10:58

Po tom, co poslední kolo projdu jako bych se ani nemusela snažit, pozoruju jak si vede Susan. Po tom, co se rozezvoní první figurína, už vím, že se jí dál dařit nebude. Už je rozohozená. Mám to v kapse. O chvilku později mě Corinna ohlásí jako vítězku. Rozzářím se jako sluníčko a zatleskám si. Pak se uklidním - chci být ten 'lepší člověk', co uznává, že není ve všem lepší, i když vyhrál... "V běhu budeš vždycky lepší," nabídnu Susan potřesení rukama. Bylo by lepší, kdyby mě snášela...

Osud - 13. srpna 2016 19:39

Pro Leslie a Mikiho 4. 7. 2015, 12 - 13 hodin TP - Před arénou Miky Oliver se usmál a vydali jste se dolů z tribuny. Kolem se hrnulo poměrně dost lidí a tak trvalo, nežli jste vyšli ven. Kolem Vás prošli i Bob s Prudence, ale naštěstí je zastavil Jakub, který zrovna přišel a tak si vás nevšímali. Kdo ví, jak by další rozhovor dopadl, asi ne tak mírumilovně jako ten ranní s Chrisem. A potom jste konečně viděli Leslie a Susan, zrovna se spolu bavily a potom se Susan rozešla směrem ke srubům. „Jsem pro to, abychom se zeptali Leslie, určitě bude mít lepší náladu, nežli Susan,“ řekl Oliver a potom zavolal: „Leslie…“ Leslie „Díky,“ odpověděla ti Susan a potom se vydala ještě s tebou směrem z Arény. „Dobrá práce s těmi figurínami,“ řekla ti potom, „vítězství si zasloužíš.“ Na jednu stranu, Susan nikdy skutečnou vedoucí nebyla, jen potom, co jsi odjela, přebrala tvojí pozici a asi se jí to líbilo a proto se o vůdcovství přihlásila. Vyšly jste spolu s dalšími davy konečně ven z Arény. „No, já se půjdu osprchovat, tak zatím...“ řekla ti a trochu zrychlila krok směrem ke srubu. Dřív, než sis stihla rozmyslet, kam půjdeš, se ozvalo zavolání tvého jména. Když ses otočila, za tebou stál Oliver a Miky.

Osud - 15. srpna 2016 20:38

Pro Aerith 4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Aerith a Jakub Souboj byl ukončen tvým vítězstvím. Podala sis s ostatními soupeři ruku a poté už se pokračovalo v programu. Ty jsi pravděpodobně sledovala další zápasy, vlastně už jen jeden (Protože Afroditovci a Dionýsovci se neúčastnili.) Byl to zápas Hermésovců a zvítězila ho Leslie, která měla od této chvíle srub vést. A tím zápasy skončili, nastala hodina volna, možnost se odstrojit, umýt a odpočinout si. V jednu hodinu následoval oběd a ve dvě soutěž v lese, dnes boj o vlajky. U východu z arény se to hemžilo táborníky, ale jen jak jsi popošla dál, mohla sis všimnout Jakuba, byl to nový instruktor, který přišel před několika týdny (v době tvé nepřítomnosti). A zároveň bývalý táborník. (Rozhodně ho znáš.) Zrovna se bavil s Áresovci, ale jak si tě všimnul, něco jim řekl a oni odešli. Jakmile se Áresovci vzdálili, popoběhnul Jakub za tebou. „Ahoj, můžu tě zdržet?“ zeptal se tě.

Leslie Moore - 15. srpna 2016 20:45

Susan to bere dost sportovně - já bych byla docela naštvaná, kdybych bývala prohrála... ale možná to jen dobře hraje. Když se omluví, že se chce vysprchovat, ani nestačím zareagovat, než na mě zavolá blížící se Oliver. "Ahoj, sluníčka," zamávám zvesela na něj a na Mikyho, nového vůdce Apollónovců. Jsem zvědavá, jestli to pro ně bude znamenat nějaké velké změny, nebo jestli všechno povede jako při starém. "Co pro vás můžu udělat?" zajímám se s úsměvem - když za mnou někdo přijde, obvykle to znamená, že něco potřebují. Nebudu předstírat, že to nevím, nebo čekat nějaké kroužení kolem. Hezky z příma, tak je to lepší.

Aerith Winter - 15. srpna 2016 21:05

4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Když skončil Aerith souboj, schválně tam ještě zůstala na tribuně sedět a sledovat co se tam děje a kdo bude vyhlášen za další vedoucí. Přeci jen je to věc, která by ji teď jakožto samotnou vedoucí měla zajímat. Zvláštní je jen to, že vlastně ani tak moc vyhrát nechtěla. Že se chtěla jen pobavit a předvést. Vlastně ani neví, co takový post vedoucího srubu všechno zahrnuje. Když souboje skončili, jen se líně a unaveně zvedla. Měla docela hlad, takže se na oběd dost těšila. Jen zase bude asi sedět sama. Chris se někam vypařil a zbytek s jí tak moc nevšímá. I když třeba teď začne. Proto ji překvapilo i to, že jí zastavil zrovna Jakub. Mírně pozvedla obočí a zvědavě si ho prohlédla. "No můžeš. Co se děje? O co jde?" Zeptá se hned na rovinu, protože nemá ráda okecávání a hlavně, jak již bylo zmíněno má hlad a chce si dát sprchu.

Michel *Miky* Bacque - 16. srpna 2016 09:30

Sluníčkářský oběd Oliver a Leslie Atak jsme vyrazili! Cestou jsem narazil na Boba a jeho sestřičku. Byl jsem rád že s nimi nemusím být v kontaktu. "Heh, to máš jistě pravdu." Odvětím mu, když se stále ještě cítím z přítomnosti Árésovců mírnou nervozitu. Narazili jsme na Leslie která rozmlouvala se svým sokem. Když odešla, Oliver jí oslovil a jakmile se na nás obrátí, široce se usměji. "Ahoj. V první řadě - blahopřeji k úspěchu. V druhé řadě - potřebovali bychom, aby jsi nám nějak... Zařídila nějaké jídlo aby jsme se mohli najíst někde v klidu. Zařídila by jsi nám to, prosím?" Stále se usmívámale nyní zkusím i aplikovat psí očka.

Osud - 16. srpna 2016 22:40

Pro Aerith a Mikyho s Leslie 4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Aerith Jakub také nemá ve zvyku chodit dlouho kolem horké kaše a tak jde rovnou k věci. „Odpoledne bude hra o vlajky, bude zápasit můj tým proti Gabrielině a já bych chtěl mít tebe ve svém týmu. Myslím, že by se nám tvoje schopnosti a bojovnost hodili,“ odpoví ti a čeká, co mu na to řekneš. Sestavit si alespoň základ týmu předem nebyl nikdy problém a s největší pravděpodobností dělá právě Gabriela to samé. A ti, kteří nebudou rozebráni nyní, budou později přiřazeni. Nemusíš se obávat, že by Jakubovo konání bylo proti pravidlům, leda, že bys měla nějaký jiný důvod… Miky a Leslie Nakonec Miky začne vysvětlovat Leslie, co by potřeboval, Oliver zezačátku jen stojí vedle, nemá potřebu se projevovat. Dokonce by se dalo říct, že je rád, že Miky začal mluvit. Je trochu nervózní. „Mysleli jsme, že bys nám mohla jídlo nepozorovaně dostat z jídelny, víš, jak vedení nerado vidí, když se jídlo vynáší a ty takové věci umíš,“ vysvětlí Oliver svůj záměr, který se trochu liší od Mikiho slov. Možná, že si neporozuměli. „Samozřejmě, že ti to zaplatíme,“ odpoví ti Oliver, snad aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Jinak co se děje kolem vás, Jakub už nemluví s Áresovci, ti odešli, místo toho se ted baví s Aerith, která zatím stihla přijít.

Aerith Winter - 17. srpna 2016 20:41

4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Stála na místě a sledovala ho. Je ráda, že nechodil kolem horké kaše a šel rovnou k věci. "Jo jasně, ta hra o vlajky", ušklíbne se mírně, protože se z ní chtěla vyvlíknout. Přeci jen, je tu někde dva dny a hned do třetice nějaká hra nebo souboj. Sundala si rukavice, které měla ještě ze svého souboje a prohrábla si vlasy. Pak se na něj znovu podívala. "Kdo bude ještě v týmu?" Nechce se potkat s nějakými lidmi a on je kapitán a může si vybrat koho chce, takže nějaká pravděpodobnost tam je. Zůstala tam jen stát a sledovat ho.. Ale je mlé, že o její schopnosti takhle někdo projevil zájem.

Leslie Moore - 22. srpna 2016 10:48

Miky Dál se usmívám, jak mi kluci vysvětlují o co jde. Oběd venku? Hračka! "Ale samozřejmě, gentlemani," odpovím s pokývnutím hlavy. "Budete mít nějaké konkrétní přání? Nějaký dezert mám shánět taky? Nebo to necháte na mě a budete riskovat že se trefím do nějaké alergie?" rozesměju se nahlas. "Ale každopádně, že jste to vy, tak to bude jen za dvě drachmy. Jsem v dobrý náladě." Dobře, možná bych si v každém případě řekla jen o dvě, ale to oni vědět nemusí. Ty peníze si za to zasloužím.

Osud - 23. srpna 2016 19:15
	Pro Aerith 4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Rozhovor s Jakubem „Zatím jsem stihnul oslovit jen Lea a Nancy, potom jednu holku, která je tu nová…“ řekl a zamyslel se pravděpodobně nad jménem, ale nevzpomněl si a tak to raději přešel. „No a ted jsem mluvil s Áresovcema, ti s námi také budou, myslím, že bychom mohli být docela dobrý tým,“ řekne Jakub a čeká, co mu odpovíš.

Osud - 23. srpna 2016 19:16

Pro všechny 4. 7. 2015, 13 - 14 hodin Tábor polokrevných Čas oběda At děláte, co děláte, dáváte si sprchu nebo snad odpočíváte, táborem se náhle začne nést zvuk zvonu. A to je znamení jen pro jedno – je čas oběda. K obědu je dnes opět na výběr ze dvou jídel, jedno z nich je maso s bramborovým knedlíkem a zelím. Druhé jídlo jsou těstoviny se sýrovou omáčkou a kousky kuřecího masa. Můžete si vybrat, co chcete. Stejně tak si můžete sednout, jak chcete – ke stolům pro 4 lidi. A nezapomeňte na obětinu pro své rodiče!

Leonard Silver - 24. srpna 2016 14:32

Prohra a oběd Dával jsem do toho všechno, vážně jsem se snažil. Nevím zda to je tím že jsem byl už z předchozých disciplín tak unavený nebo byla sestřička prostě lepší, ale nestačilo to. Vážně jsem tu chtěl vyhrát, ale bohužel se štěstí přiklonilo na stranu Aerith. No co, aspoň jsem si mohl na chvilku odpočinout. Jelikož mně výběr ostatních vůdců moc nezajímal (jistě se to dozvím později), tak jsem pobral své věci a vyrazil jsem rovnou do svého srubu. Uklidil jsem zbroj i zbraně a vzal jsem si ručník. Jen ve spoďárech a s ručníkem přes rameno jsem zamířil do sprch. Tam jsem ztrávil asi deset minut tím že jsem se snažil očistit od písku a špíny a dalších deset minut jsem jen tak relaxoval, odpočíval a vychutnával si že zde byl relativní klid. Když jsem skončil tak jsem se osušil, ovázal si ručník kolem pasu a pak jsem zamířil zpět do srubu. Tam jsem se převlékl do čistého a padl zády na postel, na které jsem ležel až do chvíle než jsem uslyšel zvuk zvonu. Oběd, výborně.. Mám hlad jako Kerberos. Ušklíbnu se, vstanu a zamířím rovnou do jídelny. Když se dozvím co z jídla je dnes na výběr, tak se nemohu rozhodnout. Obojí mi moc chutná. Mohu si však bohužel vybrat jen jedno, takže se rozhodnu pro knedlík a zelí. Nechám si nabrat opravdu velkou porci a s natěšeným výrazem zamířím k ohni. "Pro Héfaista". Malou část jídla shodím do ohně abyc obětoval svému otci, jak se sluší a patří. Následně se usadím k jednomu ze stolků, pustím se do jídla a začnu se rozhlížet kolem zda neuvidím Gabrielu.

Aerith Winter - 25. srpna 2016 15:47

4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – před Arénou Jakub a pak Leonard Zamyslela se, když vyřkl všechna jména a chvíli přemýšlela. To že bude s bratrem v týmu ji nevadilo, ale trochu jí tam zarazilo, že si vzal nějakou novou. Ale tak, třeba to bude Cleo.. Nakonec mu přikývla, "fajn, jdu do toho", ale o její lenosti se raději nezmiňuje. Třeba se nechá vyřadit úmyslně hned na začátku nebo se někde schová. Hned poté, co se rozloučili a ona dostala info, kde a v kolik má být, tak šla rovnou k sobě, aby se osprchovala a převlékla se. Docela jí během souboje vyhládlo a tak, když se rozezněl gong, byla v jídelně mezi prvními. Všimla si Lea, který tam byl již také a i jeho obětování. Ušklíbla se mírně. To obětování ji přišlo přihlouplé a dělala to nerada, ale tak, slušnost je slušnost. Na rozdíl ale od svého bratra, ona si k obědu vzala těstoviny. Také ji pár shodila do ohně a něco u toho zabrblala. Nakonec si šla sednout k Leovi. "Čau", řekla zvesela, chtěla ho trochu popichovat, ale než stihla cokoliv dalšího říct, nacpala si pusu těstovinami.

Michel *Miky* Bacque - 27. srpna 2016 10:09

Dealování oběda "Jop." Dovětím jen Oliverovi s pokývnutím. Asi jsem se koneckonců špatně vyjádřil, no nevadí. Tyhle věci vlastně stejně dělám poprvé. Já vlastně čerstvě po nové funkci dělám něco ilegálního! Jupí jej! "Myslím, že díky zvyku na francouzskou kuchyni mě žádné ze zdejších jídel nepřekvapí." Konstatuju trochu suše. Dvě? Za každého jednu? To je rozumné. Ale že by jsme normálně museli cálovat čtyři, to je trochu moc. I tak to je ale výhodná cena. Zalovým v záhybech oděvu a diskrétně pri potřesení rukou předám peníze. "Jsme tedy domluveni."

Osud - 28. srpna 2016 19:37

Pro Lea s Aerith a Mikiho s Leslie 4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – jídelna a před arénou Leo a Aerith Zrovna, když přijde do jídelny Aerith, přijde dovnitř i Gabriela a to spolu s Jakubem, mají každý v ruce jeden talíř, povídají si a jdou ke svému stolu. Ale to není vše, u vašeho stolu se objeví Nancy a zeptá se svým poněkud hlučnějším hlasem: „Ahoj, můžu si přisednout?“ Ani nečeká na odpověd a usedá. „Tak jak dopadl souboj, kdo z vás vyhrál? Nebo mám jít gratulovat Sam?“ zeptá se hned na začátku, asi si neuvědomuje, že aspoň jednoho z vás to může naštvat. Miki a Leslie „Já poprosím o ty těstoviny,“ řekne Oliver stále s mizící jistotou. Ano, Oliver je skutečně nejistý, dokonce se podívá do země, když za něj Miki zaplatí, asi se stydí, že za něj někdo platí. „Budeme ve srubu, nebo na tebe máme počkat někde jinde?“ zeptá se Oliver, asi už chce mít tento obchod za sebou. Když se s Leslie domluvíte na místě předání oběda, rozejdete se každý svým směrem, tedy Oliver s Mikim na jednu stranu a Leslie na druhou. „A kam půjdeme?“ zeptá se Oliver Mikiho.

Aerith Winter - 30. srpna 2016 15:58

4. 7. 2015, 12 – 13 hodin TP – jídelna a před arénou Leo, Nancy Než vůbec stihla s Leem navázat nějaký další rozhovor, objevila se u jejich stolu Nancy. Jen líně zvedla hlavu a než stihla polknout a odpovědět jí, už seděla na židli vedle ní. Trochu si jí prohlédla nevěřícně, ale nakonec jen líně povzdechla. "Ahoj Nancy." Přece jí teď nevyhodí, když už sedí. Nad její otázkou jen kmitla pohledem k Leovi, jak se asi bude tvářit. Nechtěla se ho tou výhrou nějak dotknout nebo ho snad naštvat. Nakonec svůj pohled otočila zpět k Nancy. "Vyhrála sem já.. i když Leo mi dal v prvním kole dost na prdel." Usměje se mile a mrkne na Lea sedícího naproti ní. Potom se zase raději začne vidličkou hrabat v jídle. Přeci nebude dráždit hada bosou nohou.

Leonard Silver - 30. srpna 2016 16:56

Oběd Aerith, Nancy Tiše sedím na místě a podídám porci svého lahodného obědu, když v tom se u mně objeví Aerith a přisedne si. "Ahoj". Odvětím s úsměvem na její pozdrav. "Dobrou chuť". Pronesu ještě a znovu se pustím do jídla. Koutkem oka zahlédnu že přišli i Gabriela s Jakubem. Mohl bych tam rovnou nakráčet, ale... Né, ať se taky v klidu nají, hádám že i oni toho budou mít docela dost. Netrvá dlouho a přiřítí se druhá z mých sestřiček. "Samozřejmě". Pronesu spíše už jen tak pro sebe Nancy je zdá se jedno zda něco řekneme nebo ne. No co, vím že už je taková. Po otázce kterou Nancy položí se kouknu na Aerith a když zmíní že jsem jí "dal zabrat" tak se pobaveně usměji. "Popravdě, nečekal jsem že to s tebou bude tak těžký... Ale vedla sis vážně dobře. Gratuluji sestřičko". Pronesu trošku vážněji směrem k Aerith, mile se na ni usměji a dál pokračuji v jezení. "No a co odpoledne? Víš že bude souboj o vlajky? Ke komu se dáš?"

Aiden Carlson - 01. září 2016 10:51

Oběd Souboj s Daisy by nejspíš byl ještě vskutku zajímavý, přeruší nás ovšem Gabriela, která trénink ukončí. Kývnu tedy na Daisy na znamení díků, odnesu zbraně a rychle se vytratím ze cvičiště. Doběhnu si pro čisté věci a skočím do sprchy. Když vylezu, odnesu si špinavé oblečení do srubu a urovnám jej na postel. Vyperu až po obědě, upřímně, teď se mi vůbec nechce. Chvíli ještě chodím po srubu, celkově si prohlížím výstavu modelů, mapy na zdech a obrovskou knihovnu. Tohle mít doma, tak nikam nechodím. Kolik tady může tak být svazků..? Pak se na toho můžu zkusit zeptat. Odhadnu ovšem, že je nejvyšší čas na oběd a vydám se tedy do jídelny. K jídelně dorazím přesně ve chvíli, kdy se rozezní zvonek. Nezaváhám tedy a rovnou si naberu maso se zelím. Dojdu k obětnímu koši, vyberu od každého část a hodím jí do ohně. „Pro Athénu,“ zamumlám. No, snad se mi daří dobře. Uvidíme ještě časem, že? Začnu se rozhlížet po známých tvářích, jako Daisy nebo Alyssa, ocenil bych i společnost Ahramed. Když nikoho z nich nenajdu, posadím se sám a začnu obědvat.

Osud - 05. září 2016 20:43

Pro Aidena 4. 7. 2015, po 13. hodině TP – jídelna Příchozí Chvíli sedíš u stolu sám, ale netrvá to dlouho a objeví se u tebe Ahramed s další dívkou, kterou určitě neznáš. Ani u ohínku nebyla, protože se stihla popálit dřív, než se všichni představovali, ted má zafačovanou ruku. „Ahoj, můžem k tobě?“ zeptá se Aahramed svým věčně rozzářeným úsměvem a potom, co jí kladně odpovíš (Předpokládám to z tvého předešlého příspěvku.), si položí tác na stůl a sedne si. „Ahoj, já jsem Cadance, ty jsi nováček, že jo? Já, že jsem t tu ještě neviděla…“ řekne Cadance Mezitím si Aramed upije z pití, které má také na tácu, je to jahodová limonáda a asi jí moc nechutná, protože se zatváří zhnuseně, potom vytáhne svojí placatici a nalije si z ní do skleničky s limonádou. „Chcete?“ zeptá se a podívá se na tebe a Cadance.

Aiden Carlson - 06. září 2016 21:13

Jídelna Když se posadím, tak nějakou dobu jen v klidu obědvám, prohlížím si okolní tváře a koukám po nějakých zajímavých ne jen lidech. Stejně se neumím seznamovat, tak aspoň sledovat z dálky můžu, pomyslím si a ušklíbnu se. V tu chvíli se ovšem vyplní mě očekávání a vedle stolu, u kterého sedím, se zjeví Ahramed a nějaká jiná dívka, kterou jsem snad ještě neviděl. „Samozřejmě, přisedněte si,“ odpovím Ahramed, když si ale všimnu toho jejího úsměvu, přemůže mě velmi špatné tušení. Tady máš to, co sis přál. Užívej si. Poté, co se obě usadí, na mě ta dívka, kterou vidím poprvé, spustí. Když jí tak poslouchám, tak mi dochází, že dokud nedorazí někdo novější než já, a možná i pak mi budou neustále říkat „ten nový“, „nováček“. Ne že by to bylo jinak, ale asi bude problém si zvyknout. Hmm.. „Ano, opravdu jsem nováček. Jmenuji se Aiden, pravděpodobný syn Athény, filantrop a ochránce koťátek, znáš to,“ představím se se sarkastickým úsměvem a lehce ukloním hlavu. Ha ha, fakt vtipný. No tak, tohle bylo i pod tvojí úroveň. Když si začnu všímat, co Ahramed zase vyvádí, mírně překvapeně vykulím oči, když si všimnu, že si do skleničky přilila bůhvíco ze své placatky. No super, takže do toho ještě alkohol? No, zatím to nevypadá na otravu, pokud to vůbec u dětí Dionýsa takhle funguje, ale co, nejsem její obvodní lékař. Když se ale složí, tak to stejně určitě budu já, kdo jí bude dávat první pomoc. Eh, proč.. „Ne, myslím, že tuhle vynechám, děkuji,“ slušně odmítnu. Pak jen chvíli mlčím a dál obědvám, pokud situace nevyžaduje moji reakci. Když dojím a složím příbor na talíř, opět se podívám na Cadance. „Takže, ty jsi taky dcera Dionýsa, stejně jako zde opíjející se Ahramed?,“ zeptám se, zaklesnu do sebe prsty a lokty si ruce opřu o stůl.

Michel *Miky* Bacque - 12. září 2016 21:53

Nervózní společník Oliver mi připadá stále víc a víc nervózní, jako by mu kontakt s Leslie byl nepříjemný. Nebo by to bylo snad kvůli mě? Či snad z té kombinace? Ostatně, já jsem svou ztracenou jistotu, jako na povel, zase nalezl. Jako by jsem se podvědomě snažil vyrovnat tu nerovnováhu. Oba nervózní být nemůžeme. "Kamkoliv budeš chtít." Usměji se na něj tím sluníčkářským způsobem, jakým to dovede snad jen Apolónovec. "Nebo... Mohl bych tě zkusit namalovat?"

Osud - 12. září 2016 22:38

Pro všechny 4. 7. 2015, 14 hodin Tábor polokrevných U lesa Opět zazvoní táborový zvon a to znamená jediné. Všichni, at jste dělali cokoliv, byste se měli dostavit na odpolední program, který je jako obvykle hra v lese. Dnes půjde o boj o vlajky. Dostavit byste se měli všichni, jelikož hra je povinná pro všechny bez rozdílu. A tak, at už odpočíváte, koupete se, jíte, či děláte cokoliv, spěchejte k lesu!

Osud - 14. září 2016 19:57

Pro Aidena s Ahramed a Mikiho s Leslie 4. 7. 2015, 13-14 hodin Tábor polokrevných Aiden a Ahramed - u stolu s Cadance Potom co odmítneš alkohol, se samozřejmě ozve Cadance: „Jo, já si ráda dám.“ Vezme si od Ahramed lahvičku, nejdřív z ní ochutná a potom si trochu nalije do pití. O trochu méně, nežli Ahramed, ale i tak je z množství patrné, že tohle bude dcera boha Dionýsa. „Jo, taky, i když na to moc nevypadám,“ odpověděla ti. Ano, Cadance by podle vzhledu mohla být třeba Apolónka, ale na Dionýsku bys ji těžko tipoval… dokud do ruky nevezme lahev s alkoholem. „Plánujem dneska večer ve srubu takovou menší oslavu, nechtěl by ses přidat?“ zeptá se Cadance zatímco jí. Miky a Leslie – po cestě do srubu Leslie souhlasí s tím, že jídlo doručí do srubu k Apolónovcům a tak se vydáte tímto směrem. Konečně sami, kolem sice proudí ostatní táborníci, ale moc si vás nevšímají. A čím méně lidí je kolem, tím je Oliver klidnější… …dokud mu nenavrhneš, že ho namaluješ. „Mě… malovat… to… to ne.“ Nevypadá to, že by se zlobil, spíš ho tvůj návrh rozhodil. „Nebyl bych dobrý model, neumím pózovat,“ dodá jako vysvětlení. „Ale jestli chceš, můžeme se najíst v ateliéru, je tam krásně slunečno a v tuhle dobu tam určitě nikdo nebude,“ navrhne ti Oliver možná i trochu, aby stočil řeč od malování jinam.

Ahramed Delgado - 14. září 2016 21:32

Jídelna Aiden, Cadance „Díky,“ Houknu na Aidena a pohodlně si sednu. Tác před sebe dosti neopatrně položím, až mi pití vyšplouchne na těstoviny. Jen při tom pokrčím rameny a pustím se do jídla. Ani bych nevěřila, jak jsem stihla vyhladovět od překonání nevolností. „Fila-co?“ Překvapeně zamrkám a vzhlédnu od svého džusu, „ochránce koťátek?“ Neubráním se smíchu a pozvednu sklenku k přípitku. „Tak tedy na hrdinného bojovníka na straně nebohých koček!“ „Vážně? Děláš chybu, nejlepší matroš tu mám já...“ Zazubím se a přičuchnu k hrdlu placatky, co v ní vlastně mám. Vzala jsem ji z železných zásob a ani nezkontrolovala obsah. „Hmm, jahody? Ta je archivní...“ Zamumlám si a štědře si naředím džus, hned poté ji podám i Cadie. „Jo, držíš jen čestné druhé místo...“ Dloubnu ji loktem do žeber, „navíc tam tomu u nás šéfuje, tedy, oficiálně...“ Neodpustím si dloubnutí do jejího ega, když se otočím na Aidena s menším doplněním informací, naši sebranku nejde rozhodně zkrotit. „Hej! Já se neopíjím!“ Vyjeknu a upřu na něj nevěřícný pohled, tohle se přeci o dámě neříká! „Jen si dávám vyprošťováka... A to se jako opíjení nepočítá!“ Při Cadiiných slovech o menší oslavě propuknu v hlasitý smích. Naše pojetí menší oslavy znamená, že nikdo není schopen ani najít vlastní postel, natož srub. „Menší, zlato, u nás se nikdy nepořádalo nic malého! Musíš přijít! Ber to jako křest ohněm bez ohně... U nás teprve poznáš, co je kdo zač!“ Koketně na něj mrknu. Z dálky k nám dolehne zvuk zvonu, což mi jen vymaže úsměv z tváře. „Už zase? Uhrg, chce se tam někomu? Můžeme se někde zašít...“ Pohlédnu na oba s nezvykle vážným výrazem než do sebe otočím zbytek džusu.

Aerith Winter - 21. září 2016 12:13

Hra o vlajky začíná Ještě jsme byla v jídelně, naštěstí už jsem měla dojedeno. Jen jsem tam seděla a odpočívala, stejně mezi mnou a Leem panovalo ticho. Nejspíš se spolu pár dní nebudeme bavit, ale což, jeho to přejde. Když se ozval zvon, jen jsem se ušklíbla. "My, co jsme se účastnili soubojů, bychom z toho měli být omluveni." Ušklíbla se a pomalu se zvedala. Ještě si bude muset dojít do srubu pro svůj luk, aby měla alespoň něco sebou. Tentokrát ale na nějakou koženou zbroj kašle. Vzala si jen kalhoty, o spíše připomínají legíny, aby si v nich dalo dobře pohybovat, triko a koženkový korzet a samozřejmě nátepníky na ruce. Takto oděna a s lukem a toulcem přes záda se vydala k lesu. Samozřejmě sebou měla i brož od matky. Když tam došla, hned se vydala hledat svou skupinu, tedy spíše tým o kterém se zmínil Jakub. ejí výraz nebyl zrovna nadšený, čehož si její společníci mohli jistě všimnout. "Ahoj." Pozdravila do větru všechny.

Michel *Miky* Bacque - 21. září 2016 17:54

soukromá zpráva od Michel *Miky* Bacque pro Model Zpátky v minulosti Oliver se zdál mimo lidi čím dál tím klidnější. Což znamenalo že se asi nestydí předemnou, což je dobré, ale předevšemi ostatními... To zas tak dobré není, ale mohlo to být horší. A taky že bylo, jelikož jsem mu navrhl že ho namaluji. Popravdě, líbilo se mi, když byl nervózní, cítil jsem se potom klidnější. Škodolibě jsem se na něj uculil. "Z tohoto se nevyvlíkneš, ale jelikož společnost oslavuje demokracii, máš možnost výběru. Buď to bude pózovat z vlastní vůle, nebo tě namaluji když budeš spát. A to předpokládám nechceš..." Z mého hlasu zní hravost. "Ateliér je báječné místo." Přitakám mu už vážněji.

Michel *Miky* Bacque - 21. září 2016 18:03

Vlaječky Zklamaně si povzdychnu. "Proč má vedení talent mlátit do bronzu v tu nejhorší možnou chvíli?" Zeptám se Olivera rozmrzele a svěsím ramena. Nezbude ale nic jiného, než se vydat do boje. Obléknu se tedy opět do plné polní v antickém stylu, se svým Darem na hlavě a jdu k lesu, kde už se shromažďují polobozi. Někteří již jsou ve skupinách, jiní tápou v chumlu, kterému by se měl dát řád, stejně jako já. Nevím, k jaké straně se přidat... Nejsem si ale jist, zda chci, nebo nechci bojovat proti nebo s Áresovci. Nervozně mačkám rukojeť svého luku...

Aiden Carlson - 22. září 2016 20:18

Boj o vlajky začíná Po očku koukám na Ahramediny těstoviny, které si dopřávají koupal v pití, které si do nich vylila. Eh.. Mňam? „Ano, filantrop, dalo by se říct lidumil, je člověk, který věnuje peníze, čas, úsilí nebo cokoliv jiného na podporu něčeho prospěšného. Což já samozřejmě nejsem, protože nemám čas a peníze, abych se jím stát mohl, a moje úsilí je zrovna potřeba někde jinde..“ Ale.. pomáhám-li policii a jiným zákon-vymáhajícím složkám, jsem taky filantrop? Hmm.. Když na mě Ahramed vyjekne, zvednu ruce a prohlásím: „Jasně, ty tomu rozumíš víc, máš pravdu.“ Nebudu se s ní hádat. Stejně je pod vlivem, takže by to nemělo smysl. Ovšem hodně vyvede z míry, když se mě děvčata zeptají, jestli přijdu na nějakou jejich oslavu. Trochu zrudnu a a vykoktám ze sebe: „T.. to asi nebude nejlepší nápad. Víte, většinou jsem ten, co na párty kazí legraci a dostane nakládačku, takže to nebudu pokoušet. Ale i tak díky.“ Naštěstí mě zachrání zvuk zvonu, který určitě oznamuje mou záchranu. „No, díky za pokec, já letím, nemůžu vynechat, když jsem tady teprve první den. Mějte se,“ rychle ze sebe vyklopím, vezmu tác, odnesu ho a spěšně vyrazím k lesu. No, super, tohle bylo EXTRA trapný. No nic. K lesu se dostanu, už když se tam postává větší chumel lidí. Zamíchám se mezi ně a doufám, že se něco začne dít. Nenápadně vyhlížím Daisy, ke které se popřípadě vetřu, abych nevypadal jak blbec, který jen tak postává. No, přesně takový jsem, takže hej, o co jde?

Osud - 27. září 2016 21:18

Pro všechny 4. 7. 2015, 14 hodin Tábor polokrevných U lesa U lesa se pomalu začínají houfovat lidé, nakonec se zde sejdete všichni kromě Donnieho, který je stále zraněný, programu se bude moct účastnit až zítra. Přijde dokonce i Ahramed, kterou potkal Osiris při pokusu o útěk a osobně ji doprovodil. U lesa jsou dvě vlajky, modrá a červená a u každé stojí jeden z instruktorů – Gabriela u červené a Jakub u modré. Oba mají také svůj stůl s obvyklými šátky bud modré nebo červené barvy. „Vítám vás všechny u odpolední hry. Dnes to bude tradiční boj o vlajky. Jeden tým povede Gabriela a druhý Jakub. Oba dva měli možnost se dopředu domluvit s hráči, o které měli zájem, proto nyní prosím, aby se tito rozdělili do týmů,“ řekne Osiris, přičemž se táborníci dají do pohybu a takto se vytvoří tři skupinky. Jedna kolem Gabriely, druhá kolem Jakuba a třetí, největší tak nějak zvlášt. „Ostatní táborníky si můžete rozebrat nyní. Dáma má přednost, tedy Gabrielo…“ Gabriela se chvíli zatváří kysele, jako kdyby neměla ráda oslovení dáma, ale hned poté si vybere, po ní Jakub, poté opět Gabriela atd… Nakonec jste rozřazeni takto: Gabriela Susan, Zoe, Daisy, Sydney, Aiden, Amelly, Samantha, Alysa, Miky, Peter, Cadence, Jason, Fill, Theodor, Ahramed, Philip, Claire a Alessandra Jakub Nancy, Prudence, Bob, Leo, Aerith, Julie, Leslie, Chip, Evelin, Ash, Cleo, Rachel, Monique, Juliette, Marthy, Max, Fiona, Oliver, Arthur Všichni mají svůj tým… tedy až na Chrise, který tady ani není. Všiml si toho někdo? „Vzhledem k tomu, že tady máme nováčky, jen shrnu pravidla. Les je rozdělen dvě části – modrou a červenou. Vaším úkolem je udržet svojí vlajku na svém území a ukrást vlajku druhého týmu. Hru vyhrává ten tým, který má jako první obě vlajky na svém území, tedy za dělící čárou. Na hranici mezi územím jsou označené stromy modrou a červenou barvou. Systém boje je stejný jako při včerejší hře. Rozumíte všemu?“ Osiris nechá chvíli času, kdybyste se chtěli na něco zeptat. Přihlásí se Claire, které už se určitě v hlavě skládá plán. „Budou v lese nějaká monstra?“ „Ne, tentokrát ne,“ řekne Hestia, která jakoby se náhle objevila mezi stromy. „Ale abyste to neměli tak jednoduché…“ dodá a pokyne směrem k lesu. V lese se najednou udělá tma, jako kdyby byla naprostá noc. Neptejte se, jak, prostě se to stalo. „Budete hrát ve tmě,“ dodá již zbytečnou věc, potom se podívá na Osirise, jako že může pokračovat. „Nyní máte patnáct minut, abyste si domluvili taktiku, případně se ozbrojili nebo vybavili, za patnáct minut musíte být v lese u své vlajky. A ještě jedna věc… vaši kapitáni s vámi do lesa nepůjdou! Vašich patnáct minut začíná právě ted.“ Poslední věta očividně zaskočila i Jakuba a Gabrielu, jelikož se po sobě zmateně podívali, o tmě oba pravděpodobně věděli. Oba dva kapitáni od sebe ustoupí a zaujmou s táborníky hlouček, ve kterým se chtějí domluvit na taktice.

Osud - 27. září 2016 22:06

soukromá zpráva od Osud pro Pro Mikiho 4. 7. 2015, 14 hodin Tábor polokrevných S Oliverem Pomalu pokračujete směrem ke srubu. Oliver zachytí hravost ve tvém hlasu a napojí se na stejnou vlnu. „A není náhodou v dobrém zvyku demokracie i možnost zdržet se hlasování?“ odpoví ti také hravě a čeká, jestli mu jeho přihrávku vrátíš. Zatím jste dorazili do srubu, kde je naprosto vylidněno, všichni jsou bud na jídle nebo se chystají na hru.

Michel *Miky* Bacque - 27. září 2016 23:18

soukromá zpráva od Michel *Miky* Bacque pro Oliver "Ale to bych pak musel, nebo mohl, hlasovat za tebe." Zakřením se na něj, opravdu rád, že jsme s jaksi sladili. Mezi tím jsme dorazili do srubu, kde jsem se ležérně opřel o stěnu. "Ukázal by jsi mi alespoň co kreslíš ty? Od prázdnin se s nikým moc nebavíš a pořád jen sám maluješ... měl jsem o tebe strach." Svěřím se mu, ale chytře se ho neptám co se mu o prázdnínách přihodilo.

Alyssa Wonder - 28. září 2016 15:41

Konec,oběd a šup do kukuřice (tedy k lesu) Ovšem vidím že Susan zřejmě její pozice přestala bavit a tak se rozhodla jí Leslie přenechat.No proti gustu žádný dišputát.ale potom se Susan přece jen vzchopí.Leslie se pak začne dovolávat podpory publika jak ubohé,ale taky jak předvídatelné. No zatím to nebylo nic moc,pak bych se bavila až by jí to Susan natřela. Jenomže Leslie se zlepšuje nebo to Susan přestalo bavit.Ano i třeba v boxu nějakému zápasníkovi zaplatí že se složí.I když nemyslím si že by to byl tento případ Susan si to zřejmě rozmyslela.Ovšem je to jen první kolo a druhé vyhraje Susan.Třetí kolo,ale vyhraje Leslie což mně však nepřekvapuje dalo by se říct že se to hodí k její povaze.Když se potom ostatní rozcházejí tak se rozhodnu že se zastavím u Leslie.Když se baví se Susan rozhodnu se je nerušit a tak si počkám až to vyřídí s Mikym a Oliverem. „No vidím že jsi měla pravdu.Blahopřeju tvůj otec zřejmě vyslyšel tvé prosby nebo to Susan přestalo bavit a zabalila to.Ale o něco bych tě chtěla poprosit.“zarazím se a zamyslím,pak vytáhnu svůj notes a začnu převracet stránky. „Jsem si jistá že jsme si to zapsala.Nebyl to uzenáč?Ne to bylo minuly rok ...“zaklapnu notes a pak dodám. „No jistě to nebylo nic důležitého,jinak bych si to zapamatovala.“počkám zda mi k tomu nechce Leslie něco říct a pak se vydám najíst.Vyberu si těstoviny se sýrovou omáčkou a kuřecí maso a kousek těstovin zvolím jako oběť. Jako vždy i nyní to bude stejné.A jako vždy i dnes přijde vtípek kterým Claire to její vítězství zpříjemním.Uvažuji že bych jí opila,svlékla a její oblečení pak v noci pověsila na stožár. Zachechtám se při tom zvrhlém nápadu až se zakuckám těstovinami.Potom si sednu k Aidenovi a Cadance a Ahramed. „Ahoj tak už jste pozvali Claire?Jsem si jistá že by to vítězství ráda oslavila s pořádnou dávkou alkoholu.“dodám a rozpustile na obě dívky mrknu. „No a co ty?Nebyli na tebe moc tvrdí?“oslovím pak Aidena.Ahramed se pak ohradí stejně jako Obelix když někdo řekne že je tlustý.Při jejím dalším proslovu právě na to spoléhám. Čas pomsty udeřil Claire. Z mých myšlenek mně vyvede zvuk který oznamuje dopolední program.No mám pocit že boje už bylo dost,ale takto mám možnost aspoň něco beztrestně provést Alessandře. Ten pohled na to jak křičela když jsem jí na hlavu vylila ten kýbl stál rozhodně za to. „No mám pocit že zde ti to nehrozí.“pokusím se uklidnit Aidena.Pokud dostane nakládačku tak to nebude na party,ale mnohem dřív. „No,no nepřeraž se.“dodám když si všimnu jak Aiden pádí. „Půjdu až dojím.“řeknu potom zatímco vyzobávám kuřecí maso a až je vše odstrčím talíř. „Máte štěstí že těstoviny se sýrem nemusím.“ Potom vyrazím do svého srubu natáhnu si na sebe zbroj kterou jsem měla už ráno,vezmu si ještě jeden meč a pak vyrazím k lesu.Potom co domluví Osiris se Gabriela zašklebí,asi dává přednost oslovení chlap bez koulí. No to je teď vedlejší jsem ve stejném týmu s Claire,to bude něco.Ale i s Alessandrou ... to je jako by v našem týmu byl Šmoula.Kdo kdy viděl šmoulí lyže běžet ze všech sil. Dobře teď vážně i když na otázku Claire bych mohla odpovědět i já.Ano budou v lese monstra Bob a Prudence.Pak se objeví Hestie uzavře les pod poklop tmy tak mám najednou chuť jí poděkovat. Takže to půjde jenom najít vhodné bláto a místo kde její nebude slyšet.Což nebude tak snadné protože Alessandra by svým křikem mohla lámat stromy. Ale nadešel čas se poradit co a jak abychom se v lese nepomlátili.Jsem zvědavá jestli i s touto možností Hestie počítala.Obávám se zvláště o pravě Boba a Prudence ta tma jim totiž umožňuje zmlátit každého koho potkají a pak říct jen:Sorry já tě nepoznal.

Leonard Silver - 28. září 2016 16:44

Jídelna - U lesa Obě dvě sestřičky jako by najednou ztratili jazyk. Aerith se zřejmě rozhodla mně úplně ignorovat, což mně trochu mrzelo, ale co. Aspoň jsem se mohl v klidu najíst. Už jsem měl takřka dojezeno, když v tom se ozval zvon. "Haha, to jo.. Ještě se klepu z toho jak si mi dala na frak". Pronesu jako odpověď na to co řekla Aerith, ušklíbnu se a v rychlosti sním dvě poslední sousta. Následně se zvedám od stolu a mířím přímo k lesíku, kam se začínají scházet úplně všichni. Zadívám se na Osirise a poslouchám. Sice jsem to Jakubovi neslíbil, ale vzhledem k tomu že se zeptal první, tak jsem zamířil k jeho skupině, přičemž jsem věnoval Gabriele sladký, omluvný úsměv. Snad jindy.. Nakonec jsme rozřazeni všichni a Osiris opět začíná vysvětlovat. Pravidla hry, jasné jako facka. "Jenže co ti co se včerejší hry nezúčastnili?" Systém boje. Když by neřekl že nějaký systém je, tak bych na to šel jako normálně. No, snad se nic nepodělá když případně někoho dostanu, když tak to svedu na vedoucí, měli nám to lépe osvětlit. Zničeho nic se objevuje Hestia a udělá v lese pěknou tmu. "No, tak to je fajn. Asi si budeme muset hrát na světlušky". Špitnu směrem k Aerith a ušklíbnu se. Někdo by řekl že když máme vlastní zdroj světla tak máme výhodu, ale teď mi to tak moc nepřijde, lákalo by to příliš pozornosti. Jako by toho nebylo málo, tak Osiris oznámí že máme jen patnáct minut a kapitáni hrát nebudou. Vážně? Tak to je docela na prd... Něco mi na tom začíná pěkně smrdět. Jakmile vše utichne, tak zamířím k Jakubovi. "Hned sem zpátky!" Houknu tak aby mně bylo slyšet a co nejrychleji zamířím do našeho srubu. To sem to zrovna uklidil... Vezmu si svou helmu, zbroj, štít i meč. Kopí tentokrát nechávám tady. Místo něj mně však napadne něco jiného. Ve tmně by se mohli hodit.. Ušklíbnu se a vezmu si s sebou asi pět svých malých, mechanických pavoučků. Hned po tom mířím zpět k lesu, ke své skupině. "Tak co, má někdo nějaký plán? Mohly bychom se vzdát a jít si třeba odpočinout. Některým by to po tom v aréně přišlo vhod. Co? Né?" Chrlím ze sebe s úsměvem na tváři, těžko říct zda to myslím vážně nebo si jen dělám srandu.

Osud - 04. října 2016 02:54

soukromá zpráva od Osud pro Pro Mikiho 4.7., mezi 13 a 14 hodinou TP: Srub Apolónovců Rozhovor s Oliverem Oliver se chvíli zmyslí a potom odpoví: "Nevím, jestli je to dobrý nápad. Dlouho jsem nic dobrého nenakreslil. Až teď, po návratu do tábora jsem konečně získal inspiraci. Kreslím portrét, inspiroval jsem se Ovidiovými Proměnami. Vím, že to není úplně řecké dílo, ale... prostě mě zrovna inspirovalo." Mezitím, co Oliver mluví se posadí na svojí postel. "Nemusíš se bát," zakončí stroze a zároveň trochu slaběji, jako kdyby ani odpovídat nechtěl. Něž ale o tom stihnete dál mluvit (což by asi Oliver velmi nerad), ozve se zaťukání. Je to Sydney s dvěma talíři jídla v rukou. Hned jak tě zmerčí, vrazí ti je do rukou a zase odběhne. "Vypadá to, že Leslie zase zaplatila Sydney, aby jí pomohla. Tak půjdeme do toho Ateliéru?" zeptá se Oliver, když si od tebe bere jeden z talířů. MH: Vzniknul tu omyl, který je zaviněn tím, že jsem udělala chybu v HP. Oliver není divný po prázdninách, ale po školním roce, který strávil doma. Před týdnem se vrátil a od té doby je pořád zalezlý, jak píšu v HP. Díky za pochopení.

Julie Tarner - 06. října 2016 09:50

Cvičiště Jakub Háži s Jakubem a pak sama. Se správným švihem zápěstím to není úplně strašné. Vlastně strašné to asi je, vždy se nůž zapíchl jen do samotného kraje terče. Pokud bych někdy házela nůž po slonu tak se možná trefím. Házení nakonec zkouším po celý zbytek tréninku a díky pomoci Jakuba se pomalu zlepšuji. Mou snahu utne až oznámení o konci cvičení. Poděkuji Jakubovi a odejdu odložit sadu nožů. Teprve potom se vydám na oběd. Oběd Nikdo a přece všichni Ke stolům docházím jako jedna z posledních, pokud nejsem úplně poslední, ale jídlo je ještě pořád na výběr. Naberu si maso s knedlíky a zelím, připravím si hromádku pro oběť a tu cestou sestrčím do ohně. Fakt podivný zvyk... pomyslím si už podruhé. Zajímalo by mě, zda je už někdo někdy potkal, zda to ti rodiče ocení... Zbytek oběda probíhá celkem rychle a pro mě tiše. Vlajky Bojová jednota Jakub Prvně se rozdělíme, podle všeho si Jakub i Gabriela udělali každý nábor už dopoledne a rozdělení tak probíhá až překvapivě klidně. Poté si vyslechneme pravidla. Jakmile padne informace o nepřítomnosti monster, uleví se mi. Ta včerejší havěť mi nebyla zrovna příjemná a dokud se o tom nepřesvědčím, tak ani nevěřím, že se nám nemůže stát nic vážného. Po domluvení se přes les přelije tma. Co to.... překvapí mě to. Stále jsem si nezvykla, že se něco takového může stát. Pořád mám problém uvěřit ve věci nadpřirozena, přestože mi všichni tvrdí, jak je to přirozené. Následuji Jakuba a skupinku vyvolených. Jsem zvědavá jaký bude plán a co svěří začátečníkovi jako jsem já. Možná tak nějakou léčku, kde bych byla lákadlem...

Osud - 16. října 2016 12:15

soukromá zpráva od Osud pro Pro červené 4. 7. 2015, 14 hodin TP – u lesa Porada Susan, Zoe, Daisy, Sydney, Aiden, Amelly, Samantha, Alysa, Miky, Peter, Cadence, Jason, Fill, Theodor, Ahramed, Philip, Claire a Alessandra „Takže budeme potřebovat dvě skupiny a to obránce a útočníky. Mě napadlo, že když je tma mohli bychom zkusit zaútočit tajně. Útok by vedlo jen pár lidí, kteří jsou schopní útočit nenápadně a potichu. Určitě by šla Susan, protože má naslouchátko, ta by měla udávat směr, potom Daisy a Zoe, které můžou zneškodnit obránce nenápadně za pomoci rostlin. S nimi by šla Sam, která je drobná a nenápadná a také Samantha, která dobře hledá pasti. S nimi jako vedení skupiny bych poslala Alyssu, co do strategie je z nás asi nejzkušenější,“ vysvětlí Gabriela svůj plán útoku. „Do obrany by potom šel zbytek lidí, ti by se rozestavěli rovnoměrně kolem vlajky. Jakub má velmi silné hráče, ale my budeme mít velký počet obránců, předpokládám, že víc, jak útočníků, takže bychom to měli zvládnout. Obranné jednotce bude velet Claire a Miky, jste dva protož vás je opravdu hodně. Bude na Vás, jak si velení rozdělíte,“ dokončí Gabriela plán obrany, který není nijak moc propracovaný, zakládá se hlavně na početní převaze. „Jo a Miky, a taky všichni, kteří používáte zbraň na dálku. nezapomeňte, že je tma, takže se Vám bude mířit opravdu špatně,“ řekne Gabriela informaci, která je sice naprosto zřejmá, ale je potřeba s ní počítat už při výběru zbraní. „Souhlasíte s mým plánem, nebo máte nějaký lepší nápad?“ zeptá se Vás Gabriela a přitom se podívá na hodinky, aby zkontrolovala zbývající čas na přípravu. MH: Na zbraně na dálku, na výsledný součet bude vždy postih čtvrtina hodu, tj *0,25.

Osud - 16. října 2016 12:16

soukromá zpráva od Osud pro Pro modré 4. 7. 2015, 14 hodin TP – u lesa Porada Nancy, Prudence, Bob, Leo, Aerith, Julie, Leslie, Chip, Evelin, Ash, Cleo, Rachel, Monique, Juliette, Marthy, Max, Fiona, Oliver, Arthur „Takže budeme potřebovat dvě skupiny a to obránce a útočníky,“ začne Jakub mluvit hned, jak se všichni sejdete. „A Leo, vím, že bys radši odpočíval, ale chtěl jsem tě spolu a Aerith jako vedení obranné jednotky,“ zareaguje na Leův vtip. „Můj plán je takový, že většina z nás hned vyrazí a zaútočí přímo na červené se snahou vzít jim vlajku. Máme hodně silné hráče, takže bych to hrál na sílu útoku, tak aby se Gabriela ani nestihla rozkoukat. U vlajky by potom zůstala menší skupinka, ale budete tam mít Hefaistovce, kteří můžou využít svých vynálezů nebo ohně, na to, aby zabránili ukradení vlajky.“ Vysvětlí Jakub svůj plán a potom začne rozdělovat lidi do skupinek. „Takže obráncům bude velet Aerith s Leem a v jejich skupině bych nechal: Juliette, Julii, Olivera, Maxe, Fionu a Arthura, ostatní by šli do útoku a jejich skupinu by vedla Leslie.“ „Máte k tomu nějaké připomínky, nebo nějaký jiný plán?“ „A nezapomeňte, že je tma, takže se Vám bude mířit opravdu špatně,“ řekne Gabriela informaci, která je sice naprosto zřejmá, ale je potřeba s ní počítat už při výběru zbraní. MH: Na zbraně na dálku, na výsledný součet bude vždy postih čtvrtina hodu, tj *0,25.

Ahramed Delgado - 26. října 2016 23:56

Cesta k lesu Aiden, Cadance, Alyssa „Nevedete vy dvě náhodou dívčí války, nebo tak nějak?“ Nechápavě nakrčím obočí, ale pak přikývnu, „pro tebe ji pozvu.“ Neubráním se rozvernému mrknutí. „Ale noták! Nikdo tě nezmlátí!“ Protáhnu všechny slabiky, „budeš pod naší ochranou...“ Zazubím se, snad pochopí, že to je jen vtip. „Jdete taky?“ Otočím se na Cad s Alyss, když Aiden zmizí ze scény. To jsme ho tak vyděsily?! Holky sice taky vyrazí, ale obě si potřebují skočit do srubu, proto jdu sama a marně přemýšlím kam se zdejchnout tentokrát. Nedostanu se však daleko, než mne odchytí Osiris. Ani se nesnažím bránit, když mne vede k lesu. Výkladu nevěnuji skoro žádnou pozornost, proto se i krapet leknu, když zazní mé jméno. On si mne někdo vybral a né jako poslední?! Pomaličku přejdu ke Gabriele a zbytku, veškerou svou pozornost upřenou na rovnou chůzi. Nemusím hned vypadat jako nejneschopnější osoba v týmu. Aspoň na pět minut.

Ahramed Delgado - 27. října 2016 00:14

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Porada Všichni červení, hlavně Alessandra Plán skoro neposlouchám, hlavně tu část o útočnících. Vlastně si zapamatuji jen, že máme stát v kruhu a snažit se nenechat si ublížit. K plánu nemám co říct, tak radši zkoumám, jestli mi něco zbylo v placatce a případný zbytek rychle zredukuji. Pak se přitočím k první osobě vedle mne a zazubím se. „Ahoj, my se ještě neznáme.“ Chytnu ji za ruku a potřesu jí, hlas ztišený do šepotu, abych co nejmíň rušila plánování. Sice k tomu nemám co říct, ale ostatním na tom záleží. „Jsem Ahramed, ale slyším na cokoliv od Medu po ožralu.“ Neubráním se smíchu, byť se ho hned pokusím ztišit. „Určitě ti už došlo, který srub, ale pro jistotu... Bůh vína a veselí.“ „Dáš si?“ Podám ji placatku se zbytkem pálenky. „Je to archiv.“ Mrknu na ni.

Leslie Moore - 01. listopadu 2016 11:42
	soukromá zpráva od Leslie Moore pro Když se rozdělí týmy a na les padne tma, Jakub nám představuje taktiku. Já mám vést útok, zatímco Aerith s Leem se postarají o obranu. "Já žádný protest nemám," odpovím s úšklebkem. "Tohle bude zábava..." otočím se ke svojí skupince. "Máte někdo nějaký konkrétní, úžasný nápad? Nebo mám něco radši vymýšlet sama?"

Alyssa Wonder - 02. listopadu 2016 16:17

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Před temným lesem „Dobře díky.“odpovím Ahramed a pak se skloním tak aby mně slyšela jen ona. „A ne nevedeme.Aspoň ne tak úplně.Vždy když vyhraje vůdcovství tak jí něco provedu.Tentokrát potřebuji aby jste jí opili a jí mohla svléknout a pověsit její oblečení na střechu vašeho srubu.“ Jsem si jistá že Ahramed tento vtípek jistě ocení jen zítra se budu muset opět Claire vyhýbat a opět spát mimo srub.Potom když odcházíme jsem zvědavá pro co se vrací Cadance.Pro další zásobu alkoholu aby mohla protivníka složit svým dechem?Před lesem zjistím že já mám vést útok.Jistě dalo by se říct že jsem jediná schopná,ale přesto mám pocit že se tam pobijeme a to i když se do toho nezaplete Bob a Prudence.I když jejich plán bude nejspíš zmlátit každého koho potkají. A ta tma mi zase umožní vyhnout se tomu co jsem Hestii slíbila ohledně Alessandry.Jo já vím,nejdřív povinnosti potom zábava. Co se týká obrany je mi jasné že velet bude jedině Claire protože to předpokládá a protože Miky nemá dost sil aby se prosadil. „Ne já s plánem souhlasím,ale něco bych chtěla říct.Ano Claire budou v lese monstra Bob a Prudence.“ Přitom se tvářím tak vážně aby všichni pochopili že to myslím naprosto vážně.To že by to možná mohlo vyjít nebo že Miky bude nejspíš střílet způsobem mířím a možná něco trefím radši zmiňovat nebudu.To první protože lepší plán mně nenapadl a to druhé protože to všichni ví. Sice vypadá opravdu dobře,ale ... ono se řekne kvílet a kvílet,kdybych měl flintu tak začnu střílet.Dobře tak vážně.Kde je bojový duch?Banzai!Nebo spíš kapla. Ahramed mezitím osloví Alessandru která si nejspíš nedá.Ona pije pouze vybrané víno jako všichni snobové navíc by jí stačil jeden lok a Ahramed by na ní nemusela ani dýchat.

Osud - 08. listopadu 2016 05:59

soukromá zpráva od Osud pro Pro modré 4.7.2016, 15h TP: Před lesem Domluva taktiky Jakub se otočí na Leslie, a řekne: "Taktiku nechám na tobě, ale moc bych to nekomplikoval, jsem pro překvapivě rychlý a silný přímý útok. Bližší rozhodování je na tobě." Potom se tvé otázky chytne Bob: "Proč něco vymýšlet, prostě si je podáme." "... jo, naprosto je rozdrtit..." dodá Prudence s širokým úsměvem. Pro Leslie bude možná větší oříšek krotit ty dva, nežli vymýšlet nějakou složitou taktiku.

Osud - 08. listopadu 2016 06:16

soukromá zpráva od Osud pro Pro červené 4.7.2016 TP:Před lesem Pro Ahramed "Já jsem Alessandra De'Lacroix, dcera Afrodity, " představí se ti Alessandra, v jejímž hasu není ani zrnko zaváhání nad svým původem a přitom ještě pohodí vlasy. Když jí nabídneš placatku, jen si čuchne a nakrčí noc. "Fuj! Já piju pouze to nejlepší červené víno," zareaguje Alessandra na tvojí placatku. "Jestli máš v zásobě nějaké archivní francouzské víno, ráda si dám," zpřesní svůj požadavek, jako kdyby čekala, že jí ho okamžitě vyplníš. "Co to tu..." otočí se najednou Zone, která až do teď byla ponořená do povídání s Daisy. Čichá kolem, až uvidí tvojí placatku. Ahramed, nemůžeš to dát aspoň na chvíli pryč, vždyť nás ten alkoholický pach porazí..." řekne ti. Pro Alyssu Jakmile začneš o Claire mluvit, otočí se na tebe s povýšeným výrazem a řekne: "Já s Bobem a Prudence nemám problém, ale ty by sis měla dávat pozor, vzhledem k tvým bojovým schopnostem." "Ale no tak, holky..." okřikne vás Gabriela a čeká na další snad přínosné poznatky o jejím plánu.

Alyssa Wonder - 08. listopadu 2016 20:00

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Porada před temným lesem „Ona ještě není uznaná jako dcera Afrodity protože se k ní její matka ještě nepřihlásila.“poznamenám pak k Ahramed abych to uvedla na pravou míru a nato dodám k Alessandře. „Myslím si že to není dobrý nápad.Ona by ti to víno po cestě vypila.“dodám potom a zasmála bych se nad tím jak jsem vtipná kdyby mi pak nedošlo že mně Ahramed zřejmě slyší.Potom se otočím k Zoe a řeknu: „Zkus to pochopit pokud Ahramed nedoplní zásoby jak potom bude schopná protivníka porazit svým dechem?“ Alysso teda ty teď perlíš a to říkají že nemáš smysl pro humor. Ale to se ozve opět Claire.Jasně jí věřím,ale otázka je zda oni budou mít nějaké problémy s ní a to rozhodně budou. „No je zvláštní že mluvíš o bojových schopnostech když tě dnes porazila Bonnie.Právě Bonnie když se čekalo že jí to natřeš už v prvním kole.Navíc to není zrovna tak dlouho co se můj tým ubožáků jak si řekla dostal až do konce a to bez mé pomoci,zatímco ty jsi vypadla hned na začátku.“ Uf,snad jsem to nepřehnala.Začnu sledovat Claire zda jí nezačnou nabíhat žíly (hlavně ta na spánku nebo na krku) a potom nedojde k boji dvou blondýn kdy nám kluci budou fandit a Gabriela nás pak bude trhat od sebe než řekne:Ale no tak,holky nechte si to dovnitř.

Ahramed Delgado - 10. listopadu 2016 01:59

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Plánování před lesem „Chápu kam tím míříš, ale mám jednu podmínku.“ Přikývnu a zklidním pohled natolik, že působím téměř střízlivě. „Nebude nám tam pobíhat s holým zadkem.“ Pohled mám nezvykle vážný. „Červené víno? Hmm...“ Zamyslím se, než jí s nadšením potřesu rukou, „něco bych tam možná měla, na svařák, víš místo čaje...“ Zasměji se a zavrtím hlavou, pak se kouknu na hlouček, jestli vůbec někam pokročili. „Tatík se ke mně taky nechtěl zpočátku přiznat,“ pokrčím rameny, „pak mi pro jistotu pomohl z blázince.“ Zazubím se. „Tak hrozný dech nemám!“ Ohradím se a radši zlikviduji zbytek placatky, pak ji odhodím na nějaké sympatické místo, kde si ji pak budu moct vyzvednout. "Neboj, už je pryč...

Jason "Frank" Brody - 10. listopadu 2016 17:48

soukromá zpráva od Jason "Frank" Brody pro Shrnutí dne Tady se s nikým nemazlí. Sotva jsem přišel z projížďky a ani ne hodku jsem si poležel, tak za mnou přišli a hodili na mě zbroj. Naštěstí koženou. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, jak se do toho vůbec leze, ale zvládl jsem to. Plně vystrojen jsem šel ven, jak mi řekli. Tam už na mě čekala skupinka lidí s mečí, štíty a dalšími zbraněmi. Prej že první trénink se dělá hned po příchodu a já už mám několik hodin zpoždění. Tak mě ani nešetřili. Do jedné ruky mi vrazili meč, do druhé štít a dělej. Když jsem byl pěkně domlácený a na několika místech i dořezaný, zakončili trénink. Držel jsem se statečně, ale s mečem a štítem jsem bojoval dnes poprvé a není to jako ve filmech, kdy se hrdina najednou rozpomene jak bojovat s něčím co drží poprvé v životě. Ale i tak. Na ošetřovně mi ovázali pár ran na rukou a nohou a pak byl čas oběda. Rychle jsem si něco naházel na talíř a radši si šel sednout k jezeru, kde jsem měl chvíli klid. Jídlo jsem do sebe jen tak rychle naházel a vytáhl krabičku s doutníčky a jeden si zapálil. Potřeboval jsem. Na první den bylo těch zážitků nějak moc. S červenýma Seděl jsem tam, zády opřený o strom, zíral na jezero a vyfukoval obláčky namodralého dýmu. Vychutnával jsem si chvilku pro sebe. Ale tady je asi zvykem, že nikdo nemá chvilku pro sebe. Přišla Gabriela a že mám jít s ní. Zase na mě nahodila zbroj, vrazila mi meč a štít. S tím rozdílem, že jsem měl teď červený triko. A že mám jít s ní. Postupně se z nás poskládala skupinka několika lidí, tak jsem oficiálně skončil v červeným týmu. A postavili mě do pozice obranné. Radší jsem stál opodál, pozoroval ostatní a čekal. Abych zahnal nervozitu, vytáhl jsem poslední doutníček, co jsem měl a zapálil si.

Alyssa Wonder - 10. listopadu 2016 19:47

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Kujme pikle,pikle kujme „Dobře žádný holý zadek.Holý předek být může?“zeptám se potom,ale při pohledu na Ahramed mám pocit jak se zatváří někdo když řekne že v budově se nekouří tráva a někdo jiný se zeptá zda si může přinést sušenky nebo placičky.Ale Ahramed vypadá střízlivě a velmi vážně a tak se nakloním a zeptám se poněkud jinak než jsem měla původně v úmyslu.Vážně jsem nečekala že budeme tohle řešit. „Ty máš něco proti nahotě?Mám pocit že se s tím moc nadělá,ale to je jen můj soukromý a čistě osobní názor.“ Tak tohle jsem nečekala,zřejmě budu muset počkat až Ahramed vytuhne a pak dokončit svůj plán pomsty. A doufat že si na to zítra nebude pamatovat,nebo že budou řešit jiné věci. „Minule jsem sehnala uzenáče a pak ho Claire položila na polštář aby to byla první věc kterou po probuzení uvidí.Ten pohled stál za to i když mně pak honila přes celý tábor (je docela rychlá a taky zná dost sprostých slov) a já musela večer opět spát mimo srub.“ Ahramed pak začne mluvit o vínu a já si představuji jak to víno dělá tak že do hroznů buší pěstmi s úmyslem z něj udělat džus.Když Ahramed začne mluvit o svých začátcích vzpomenu si na ty své.Třeba na kluka který mi vrazí do ruky kopí a starej se. Volám sílu ninji!Přijď sílo ninji! Dobře tohle už je poněkud jiné a já se rozhodnu vrátit do současnosti.Ahramed mně zřejmě slyšela a tak se ohradí že takový dech nemá. Ano zatím ne,dokud v sobě nemá kapitána.

Osud - 12. listopadu 2016 05:27

Pro všechny 4.7.2016 TP: Před lesem Přesun do lesa Pravděpodobně jste uprostřed plánování bojové strategie a nebo jen uprostřed běžného tlachání, je to ale ve výsledku jedno, protože tak jako tak se ozve píšťalka. Evidentně je vedoucím jedno, jestli potřebujete ještě čas navíc, nebo se flákáte. A taky může být záměr Vás nedopřát dostatek času na domluvu. Hestia nejdřív dojde k týmu Gabriely s červenou vlajkou a zeptá se jí, komu má vlajku předat. "Claire, prosím." Claire si vezme vlajku a v té chvíli září jako skutečná hvězda, je vidět, že jí místo na výslunní dělá dobře. Poté Hestia předá modrým jejich vlajku modré barvy. "Komu jí mám dát?" zeptá se. "Třeba Aerith," zabručí Jakub svým běžně nezaujatým bručivým tónem. "Tak týmy, vzhůru do lesa, až uslyšíte zatroubení, můžete překročit hranici a začít podnikat útoky," řekne Hestia a tímto dá povel, abyste se odebrali do lesa. Jakub a Gabriela, jak už bylo řečeno, zůstávají vně lesa a čekají, jak si povedete.

Osud - 17. listopadu 2016 00:39

Pro všechny 4. 7. 2015, 14 hodin Tábor polokrevných Systém hry o vlajky Povšimněte si prosím mapy v záložce „Mapa“ vedle Homepage. Je zde kostka 10x10, která představuje les. Modrá část je týmu modrých, růžová týmu červených. Křížky jsou umístění vlajek daného týmu. Zelená je dělící čára, přes kterou musíte přenést vlajku druhého týmu. Hráči vidí jednu kostičku kolem. Můžete se plížit, můžete se zkoušet schovat, úspěšnost této snahy určí kostky. Pokaždé, co se budete schovávat, to musíte napsat, jinak to nebudu brát na zřetel. Dál, než na jednu sousední kostičku, dohlédnou pouze hráči se speciálními vlastnostmi (pokud tu takoví jsou) nebo pokud budete mít kouzelný předmět, či zdroj světla (ohen, baterku). V posledním případě ale budete viděni i vy. Takže prosím hráče, aby se rozmístili do lesa a vedoucí jednotlivých skupin, aby rozmístili NPC (řekli jim, kam mají jít), samozřejmě NPC vás nemusí poslechnout, mají svojí hlavu, která se řídí charakterem a situací v okolí. Také prosím všechny hráče, aby na konec příspěvku vypsali vše, co mají u sebe. Zbraně + zbroj + předměty. Pozdější přidání se nebude brát na zřetel. Kdyby byly nějaké otázky, pište.

Aerith Winter - 28. listopadu 2016 12:17

soukromá zpráva od Aerith Winter pro Začátek Stála tam po okraji skupinky a jen tak, možná trochu znechuceně, se ušklebovala. Tak nějak jí to nezajímalo a stála za názorem Lea, ale to Jakuba očividně nezajímalo. Zbystřila až když ji a Lea pověřil vedením ochranné jednotky. "Nevím, jestli je nejlepší nápad dávat dva vcelku vyčerpané do ochranné jednotky, ale jak myslíš." Pokrčila jemně rameny a podívala se na svého bratra. Jí se vážně nechtělo přemýšlet a tak doufala, že s něčím příjde on. Nakonec si kolem sebe shromáždila svůj tým, který dostala přidělený. "Tak fajn, máte někdo nějaký nápad?" Ona sama si v hlavě konstruovala něco, co by mohli použít jako past, aby zjistili, že se útočník blíží. Nejspíš něco, co bude vydávat randál a nebo pokud má někdo zapalovač tak to zkonstruovat tak, aby se zapálil. I malý plamínek v této tmě na dálku uvidí. V hlavě se jí pomalu rýsoval i plán rozmístění lidí.. tedy, hodně pomalu.

Alyssa Wonder - 30. listopadu 2016 12:09

soukromá zpráva od Alyssa Wonder pro Banzai-tedy do zákopu akce začíná Když zazní píšťalka vzpomenu si co mi táta říkal. Ano Alysso já to vím,ale snažil jsem se tě toho uchránit jak to bylo možné.Sice budeš v bezpečí,ale o klidu se mluvit nedá.Budeš muset pořád dokazovat že si zasloužíš tam být.Zdála se ti střední škola tvrdá?Nebo soupeření v moji práci?Věř mi že tam to bude mnohem horší. Po tomto proslovu jsem se zrovna moc jistě ani moc dobře necítila.Ale pořád tu byla ta harpyje a možná ještě horší bestie z hlubin pekla.A ze začátku jsem tátovi musela dát za pravdu,hlavně po setkání s Claire.Ale potom jsem zjistila že jeho názor byl ... no řekněme poněkud přehnaný. Jako když víte o čem asi je Hra o trůny,ale prokousat se wikipedii je nad vaše síly a tak můžete usuzovat jen z toho co se dozvíte. Potom přijde Hestie a Claire po předání vlajky září tak že byla schopná rozehnat tu tmu v lese.No já nemusím být na výsluní mám to že jsem úžasná už ve jméně. To bylo dobrý.To bylo vážně dobrý. Potom co jsi vyslechnu to co říká Hestie mi to nedá abych se ještě neotočila na Claire a nedodala: „Jinak Claire postav Alessandru někam kde nebude překážet a kde bude moci nerušeně přemýšlet o své velikosti.A Ahramed tam kde bude moci protivníka složit svým dechem,ale pozor ať není nikdo další v dosahu.“ Potom se otočím na svou skupinu a dodám: „No a vy ostatní za mnou.A zatím opatrně a potichu.Pokud uvidíte Boba a Prudence snažte se jím vyhnout.Čas na boj přijde později.“ A co mám vlastně sebou Na sobě mám bleděmodrou blůzu s krátkými rukávy,tmavě červené kalhoty a na nohách sandály.Dále koženou zbroj,jeden meč u pasu a svou zbraň ve skryté kapse kalhot.V kapsách mám svůj notes,propisku a rozkládací baterku schopnou svítit jasným bílým světlem.Jistě budu vidět taky,ale dá se jim i někdo oslepit zvlášť když rozšířím rozsah na kužel.

Alessandra De´Lacroix - 30. listopadu 2016 21:54

soukromá zpráva od Alessandra De´Lacroix pro Radšej by som skočila na to víno... Nie že by som naozaj plánovala ísť na tú hlúpu hru, ale...ani neviem ako, proste som sa tam nejak ocitla. Zrazu som len bola rozradená k škaredej fajčiarke a stále v hlúčiku s ďalšou kopou deciek, čo sa išli hrať na stredvek. To ma podrž. Je tu osoba, pri ktorej sa vlastne tvárim že neexistuje a potom rozoznám Philipa, afroditovca ktorého som už stretla. Úprimne dúfam, že on sa takejto primitívnosti zúčastňovať aktívne nebude. Kým si doobzerám ostatných, osloví ma dievča po mojom boku. Trocha sa mi rozšíria zreničky a na skrz-naskrz tatíkovú dcéru Ahramed trocha pohoršene pozriem. Chceš kaziť kvalitné víno preváraním? Pre lásku Afrodity, musím ťa naučiť ako sa opiť spôsobne. Na krátko jej položím ruku na rameno a pousmejem sa. Nemôžem povedať že by som bola abstinent... nemala som 40 rokov, ale vyberala som si, čo budem piť. A ak sa v tejto diere budem chcieť zabaviť, mať pri Dionízovkyňu je vždy dobrá vec. Síce keď spomenie blázninec tak si to trochu premyslím v hlave, ale...čo za diagnózu má budem zisťovať potom. Viac vyšinutá ako to blonďavé nič nebude. Na kecy okolo hry som naozaj nedávala až taký pozor, skôr som v duchu bedákala nad odevom väčšiny prítomných. Ja chápem že oni sú teraz pripravený na tento...boj, šport, je jedno ako to berú, ale aj to sa dá štýlovo. Aj tak som neplánovala nechať si skriviť čo i len jediný vlas na hlave, tak načo sú mi pravidlá, všakže. Pekne si hačinkám na nejaký suchý čistý peňa lebo kameň a nechám nech sa ostatní pobijú. Keď to skončí v pokoji si môžem ísť po svojom. Ešte stále si musím zameniť peniaze za drachmy. Tma, ktorá sa v lese spraví, ma tiež nijako nevydesí, a dokonca aj tabaková pohroma má zákaz s nami pokračovať ďalej. Čosi otravné s otrasným vkusom predo mnou začne bzučať, ale keďže je momentálne vo výkone trestu ignoráciou, neobťažujem sa ani len pozrieť jej smerom. Namiesto toho sa pozriem na Ahramed, ktorá je možno psychopat, ale zato nevyzerá, že by sa tu do takýchto činností hrnula. A aspoň zistím čo je zač a či sa mi bude na niečo hodiť. Zľahka ju potiahnem za rukác a spravím pár krokov k lesu, pričom odbáčam od skupinky, na Claire sa ani nepozriem. Hej Medík, ideš si so mnou nájsť nejaké pokojne miesto? Prečkáme to a zatiaľ mi môžeš porozprávať o sebe. Začnem so zdrobneninou jej mena a vcelku veselým úsmevom. Och áno, viem byť milá keď chcem. Väčšinou keď niečo chcem. A ako som na tento survival test pripravená? Tak, ako som sa ráno obliekla. Na športovo oblečko, s nízkymi červenými vanskami na nohách a na chrbte visiaci malý čierny kožený ruksačik. Jeho vnútro obsahuje priesvitný lak na nechty, mobil, peňaženku, pilník, pinzetu, slnečné okuliare, lesk na pery, sklenú flašku s vodou, balzam na pery, kefu na vlasy, vlhčené obrúsky a gélovú dezinfekciu na ruky.

Osud - 01. dubna 2017 23:27

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým Claire,obranná skupina Dívám se kolem protože je přece jasné kdo tu ovládá strategii lépe,když moje drahá sestřička nedokáže ani ustlat postel nebo sladit oblečení tak aby jste při pohledu na ní nedostali kopřivku.Když Gabriela domluví je mi jasné kdo tu bude hlavně velet. Promiň Miky sice ti to sluší,ale zde je nutné být rázný a rozhodný. Po poslední poznámce Gabriely jen protočím oči protože snad každý ví že se může střílet jen na to co vidíte,pokud se to nerozhodnete pojmout způsobem střílím a možná něco trefím.Mezitím se Alyssa snaží být vtipná a potom co se jí rozhodnu poslat do patřičných mezí mi ukáže jak umí být nesnesitelná. „Bonnie měla štěstí a ty taky kdybychom spolu bojovali my nedostala by ses ani do druhého kola.A opravdu bych už ocenila kdyby jsi přestala vytahovat staré záležitosti.“ Ale to už uběhl stanovený čas a já nakonec přijmu vlajku,dokonce mi ani nevadí co říká Alyssa vlastně jí ani nevnímám protože se obrátím k obranému týmu. „Dobře Miky chceš něco říct?“ Miky však zavrtí hlavou a rozhodne se to nechat na mně.Dobrá takže to uděláme takto.Nejdříve si promluvím s našima dvěma potížistkami.Alessandru posadím někde kde nebude překážet a kde bude sloužit i jako poplašný systém.Jakmile jí někdo napadne jistě začne ječet a tím nás upozorní.No a Ahramed nechám ať jí dělá společnost hezky po větru ať ocení její dech. Pro Alessandru Dorazí k tobě dívka s blond vlasy které jí padají až na záda,oblečená do černých šatů,černých punčocháčů a černých bot bez podpatku.Ať se jí snažíš ignorovat nakonec se postaví tak aby jsi musela věnovat pozornost. „Takže ty jsi prý dcera Afrodity,víš to jistě?Vzhledem k tomu že se o tebe ještě nepřihlásila to je poněkud sporné.Možná se za tebe stydí protože jsi rychlokvaška,nebo jsi nesvedla dost mužů.Kolik jsi vlastně svedla mužů?“ Claire si tě celou dobu prohlíží zkoumavým pohledem a u poslední otázky skutečně čeká až jí odpovíš.Můžeš slyšet jak se ostatní za vámi pochechtávají protože jim došlo že Claire se rozhodla pobavit na tvůj účel. „No to je teď jedno,takže najdi si nějaký placatý kámen daleko odsud a snaž se být užitečná tím že nebudeš dělat nic.Protože pokud tě uvidím ve vzdálenosti dvou metrů od vlajky budou ty šaty roztržené.“ Dodá potom a z jejího výrazu je vidět že to co Claire říká myslí opravdu vážně. Pro Ahramed Claire se otočí k tobě a ty jsi už předtím mohla slyšet jak na Alessandře nenechala nit suchou.Teď se rozhodla že si podá i tebe a ty dokážeš uhodnout to co ti řekne.Nejspíš že nemáš překážet,najít si svou placatku a dál nasávat protože to je to jediné co vy potomci Dionýsa skutečně umíte. „No a co se týká tebe dělej Alessandře společnost a taky dávej pozor pokud by se k vám někdo blížil.Tedy pokud jsi toho ještě schopná a když k tobě dorazí dostatečně blízko dýchni na něj.To by ho mohlo odrovnat.“ Claire počká zda jí nechceš něco říct a přitom provede několik testů jak moc jsi opilá,potom se vydá zpět když se náhle zastaví a opět se otočí. „Jo a ohledně té patry co budete dnes pořádat pozvěte i Alyssu.Ale neříkejte jí že jsme vám to poradila já nebo nepřijde.“ Je jasné že Claire má zřejmě něco za lubem,možná chce se svou sestřičkou srovnat účty. Pro všechny Máte možnost vyslechnout řeč kterou má Claire k Alessandře a Ahramed,zřejmě se rozhodla opět ukázat jak umí být panovačná.Nebo to je současnou situací a hádkou s Alyssou ty dvě mají podobou povahu otázkou je která z nich je horší.Ale to se už Claire rozhlédne po vás a začne udělovat rozkazy. „Takže rozdělte se na dvě skupiny a postavte se okolo vlajky ...“ „Máme utvořit kosočtverec?“přeruší jí Peter a někteří se zachechtají když jim dojde pointa jeho vtipu.Claire po něm vrhne pohled který nevěstí nic dobrého a Peter radši ztichne.Jako zkušenější už ví že dráždit Claire v tomto stavu není dobré. „Jedna skupina bude okolo mně,druhá okolo Mikyho.Ti kteří umí bojovat dopředu,ti kteří ne dozadu.Buďte ve střehu a cokoliv podezřelého ihned hlaste.Nějaké otázky?Dobře do toho,rychle už to mělo být.“ Dodá Claire a na konci svého proslovu netrpělivě zatleská.

Osud - 02. dubna 2017 09:30

soukromá zpráva od Osud pro Modrý tým Obranná pozice Pro Lea a Aerith Vy oba máte své pochybnosti víte že na vás ostatní spoléhají ovšem vy jste poněkud vyčerpaní bojem o vůdcovství srubu.Možná by bylo lepší si nechat nějaké síly v rezervě a možná by to i někdo jiný udělal,ale ne vy.Vy jste ze sebe vydali doslova všechno protože jste se rozhodli nedat to tomu druhému zadarmo.Sice máte v útoku silné hráče,ale plán je založený na početní převaze a momentu překvapení.Pokud něco z toho nevyjde (a to se tát může pokud se Leslie nepodaří zvládnout Boba a Prudence) muže dojit ke katastrofě.Navíc je vás zde zoufale málo.Je hezké že tu máte potomky Apollona,ale je tu i jeden ochmelka,nováček a Juliette se kterou rozhodně počítat nemůžete.Ostatně Juliette svůj postoj vyjádří už tím když si se s kritickým pohledem podívá na padlý kmen,opráší ho a pak se na něj posadí dostatečně daleko od vás aby vám ukázala jak moc je nad tuhle situaci povznesena.Budete to tu muset opevnit a budete to muset vymyslet vy,protože Max je dobrý na hodně věcí ovšem po mentální stránce je poněkud pomalejší. Pro ostatní,hlavně Julie Váš skromný obranný tým se rozmístí okolo vlajky zatímco Leslie a ostatní se odeberou do lesa.Bob a Prudence s mohutným řevem,jejich plán je zřejmě zmlátit všechny na hromadu a pak získat vlajku.Ty ses rozhodla čekat až co ti svěří ovšem vaše poněkud rozpačité velení zatím sbírá síly.Všimneš si jedné taky dívky která oprašuje padlý strom a potom se na něj posadí aby vám dokázala jak moc jí obtěžuje jen to že zde musí být. „Ahoj já jsem Arthur.“ozve se najednou za tebou a když se otočíš všimneš si že za tebou stojí docela pohledný kluk s placatkou v ruce. „Vím že toho je na tebe moc,já se cítil stejně.“ Na konci proslovu si Arthur pořádně přihne,říhne a potom ti placatku nabídne. „Dáš si?“

Osud - 02. dubna 2017 10:48

soukromá zpráva od Osud pro Tábor polokrevných Možná si přeješ aby to byl sen,divný,ošklivý sen,ale tohle sen není.Aspoň to co jsi zažil bylo poněkud skutečné a taky docela děsivé.Navíc ti pravdu o tvém původu řekl kentaur,který ti potom co ti odpověděl na tvé případné otázky a ukázal ti kde je tvůj srub odcválal zřejmě za jinými povinnostmi.Navíc okolí je podezřele tiché a opuštěné,ale jak ti už předtím ten kentaur řekl všichni jsou u lesa z důvodů nějaké hry kterou však blíž neupřesnil jen ti řekl aby ses vyhýbal lesu dokud neskončí.Nakonec se ti podaří tvůj srub najít zvenčí je celý pokrytý třpytivým kovem podobným stříbru a na střeše jsou tři komíny ze kterých se neustále kouří.Když vejdeš dovnitř tak si všimneš několika postelí,dvou velkých stolů,několika židlí a čtyř velkých skříní.Můžeš si na jednu v posteli dát své věci a potom pokračovat v prohlídce srubu.Dole je velká dílna a kovárna a nahoře i dole najdeš různé věci které zřejmě sestavily tví noví sourozenci.Když se vrátíš nahoru zjistíš že tam stojí nahá dívka s tmavou pletí a černými vlnitými vlasy zřejmě tedy všichni nejsou u lesa.Dívka k tobě stojí zády pak se však otočí a usměje se na tebe. „Ahoj tak ty budeš ten můj nový sourozenec.Já jsem Sarah,ty se jmenuješ Prescott že?Tak tě u nás vítám.“ Je dobře že dodala to sourozenec,protože je docela hezká a aby ta situace byla ještě trapnější tak nečeká až jí odpovíš dojde k tobě a obejme tě. „Co kdybych tě tu provedla?Všichni jsou u lesa kvůli boji o vlajku,ale já jsem na to přišla moc pozdě.“ Navrhne dívka potom co tě pustí a odstoupí od tebe.

Prescott Tremain - 02. dubna 2017 12:46

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Tábor polokrevných Nikdy asi tohle nedokážu pochopit. Taky jak bych mohl pochopit, že mi matka v mých čtrnácti letech řekne, že můj otec je řecký bůh a mě teď odvede satyr, teda někdo s kozlíma nohama do Tábora, kde žijí takoví jako jsem já. Po cestě nás napadla chiméra, ale můj průvodce se o ní postaral. Sice utržil lehké zranění ruky, ale tu chiméru zahnal. Najednou jsme přišli do toho Tábora. Vypadalo to tu, no jako ve snu. V tu chvíli se nademnou zjevilo jakési znamení a jak satyr, tak kentaur!, který mě přišel přivítat zkoprněli. "Co to mělo znamenat?" Zeptám se napůl němý, ale slova mi dojdou, když je mi vysvětleno, že to bylo znamení mého otce. Já netuším kdo je můj otec, jsem tu ani ne pět minut a tyhle bytosti to už ví? To je prostě šílený a to mi nikdo moc nevymluví. Všechno prý poznám v průběhu času. Chtěl jsem se ptát dál, ale napůl jsem tomu nevěřil a napůl prostě neměl slova. Vysvětlil mi kde mám hledat srub kde budu spát a já se vydal to místo hledat. Bylo to tady jako sídlo duchů. Nikdo nikde, ani rámus z toho lesa nic. Všechny sruby vypadaly krásně a divně zároveň. Nakonec vidím ten správný srub, ono tenhle se opravdu nedá splést s jiným. Ten třpytivý kov, který pokrýval celý dům byl úžasný. Zaklepal jsem a vlezl jsem dovnitř. Jedna z postelí ve srubu vypadala nepoužívaně, tak jsem si na ní dal batoh a chvíli si na ní sednul. Vypadalo to tady všechno krásně propracovaně a precizně, což lahodilo mému vnitřnímu oku. Tady se mi rozhodně líbilo. Slezu dolů po schodech, abych se ocitl ve velké kovárno-dílně, kde je spousta dalších super věcí. Zbraně, štíty, zbroje, další věci. Všechny precizně udělané a i ty rozdělané vypadaly krásně. Pokud tohle dělali moji sourozenci, tak si s nima věřím snad budu rozumět. Sice jsem stále plný šoku, ale tohle mě poměrně oživilo. Vyběhnu po schodech a rychle se zastavím. "Co to má být?" Proletí mi hlavou když se dívám na cizí holý zadek, přičemž zjistím že je to dívčí zadek. Ve snech pubertáka, zkrátka super chvilka, ale teď? Rozhodně něco co bych nečekal. Potom se otočí a stále je nahá i zepředu. Moje oči rychle těkají a nemůžu se ubránit pohledům na různé partie. "A...Ahoj." Jenom ze mě vypadne, když na mě spustí. "Ano to jsem já. Říkej mi Scotty prosím." Obejme mě a já jí reflexivně také, ale stále trošku zkoprněle. Odstoupí a i když říká, že je můj sourozenec, což je něco co jsme taky ještě nezpracoval, musím si jí prohlížet. "Dobře děkuji to budu rád. Hmm. Promiň, ale to tu všichni chodíte nazí?" Zeptám se trošku nesměle, ale musím se zeptat. Rozhodně vidina, že tady budu pobíhat nahý mě nějak netáhla. Už teď jsem měl problém se ovládat a to jsem byl oblečený. Zeslečený by to byl opravdu velký trapas.

Osud - 05. dubna 2017 22:26

soukromá zpráva od Osud pro Hefaistův srub Jistě každý puberťák sní o tom že bude sám s nahou hezkou dívkou.A tahle dívka je opravdu hezká,má střední pěkně tvarovaná prsa,boky i zadek a ploché břicho (také si všimneš že má chloupky na slabinách upravené do obráceného trojúhelníku).Její tělo vypadá že o něj pečuje a často sportuje a má i docela impozantní svaly.Přesto kdyby ti neřekla že jsi její sourozenec nejspíš by došlo i k vyboulení tvých kalhot které by tuhle poněkud trapnou situaci dovršilo. „Dobrá Scotty a co ti vlastně všechno řekli?“zeptá se pak dívka a složí si ruce na prsou.Zřejmě jí nevadí že si jí prohlížíš a po tvé otázce se zarazí potom se podívá na sebe a s úsměvem dodá: „Ne,já jen jen mám ráda pohodlí a nečekala jsem že tady někdo bude ...“ Dobrá zpráva je že nahota se týká pouze některých kteří se pro to sami rozhodnou,otázkou je zda bude dívka nahá i když tě tu bude provádět (to asi nebudeš vědět jestli se dívat na ní nebo kolem sebe).Na tuhle otázku však dostaneš odpověď hned. „Dobrá můžeme vyrazit jen se obleču.“dívka dojde k menší skříni mimo ty čtyři velké a z ní vytáhne šedé legíny,bílé tílko a modrý,lehký a docela volný svetr (všimneš si že si legíny i tílko obléká na holé tělo,spodní prádlo jí zřejmě nic neříká). „Dobrá takže vyrazíme,ano?“ Sarah přešlápne,poskočí a nadšeně zatleská než vyrazí ven,ať už jí následuješ nebo ne. „Beam up Scotty.“pronese pokud jí nenásleduješ potom co nakoukne do zpátky dveří.

Prescott Tremain - 05. dubna 2017 23:45

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Hefaistův srub Byl jsem opravdu překvapený, zvědavý a bůh ví co ještě. Teď si upřímně tak uvědomuji, že tohle slovní spojení už asi jen tak nebudu moci používat. Sarah byla opravdu hrozně hezká a ještě když se tady natřásala nahá tak to jenom podtrhovala. Opravdu jsem byl vděčný, že se moje erekce jindy tak spolehlivá nedostavila. Jinak by tohle byl opravdu velký trapas. Naštěstí si aspoň zakryla prsa, ale i tak mě rozptyluje dost. Snažím se oči nefixovat na ten trojúhelník. Nooo upřímně asi všechno, ale furt jsem z toho tak nějak zmatený. Ještě nedávno jsem si jaksi nepřipouštěl, že existují bohové a jeden z nich je můj otec. Takže vím, že tady jsme v bezpečí před nestvůrama ať jsou jaké jsou. Sám jsem zatím poznal jen jednu a na to moc vzpomínat nechci. Všichni kdo jsme tu, máme božského rodiče. Náš je tedy Hefaistos. No a pak už v tom mám jenom chaos. Když mluvím, tak se jí dívám do očí, aspoň něco se mi povedlo a můžu mluvit klidně a ne nějak roztřeseně, jak bych asi mumlal, kdybych se nefixoval na oči. Naštěstí se obléká, ale fakt naštěstí? Těsné legény a bílé tílko, které je samozřejmě průsvitné a bez spodního prádla aspoň krycí, ale ne moc. V legínách se vše rýsuje a já tiše trpím. Trochu mě zaskočí, když si poskočí zatleská a zmizí. Stále zkoprněle stojím a koukám na teď už prázdné dveře. Snad tu nejsou všichni takovýhle magoři nebo vlastně, proč ne? Scotty co Tě to zase dostihlo? Z mého dialogu se mnou samým mě vytrhne sestra. Jo už jdu. Rychle zadrmolím proberu se ze svého zkamenění a vyběhnu za ní ven. Tohle bude rozhodně zajímavý den.

Osud - 05. dubna 2017 23:49

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým Pro Mikyho Sleduješ jak se Claire hádá s Alyssou a tušíš že dohodnout se s ní nebude nic snadného.Obě dívky mají podobnou povahu a jejich rodinné vztahy mají daleko k harmonii kterou ty považuješ ze běžnou.U nich by se však napětí dalo krájet,chudák Marty není divu že je pořád tak zamlklý (i vzhledem k tomu jak si ho Alyssa při souboji o vůdcovství srubu podala), ale mohlo by být hůř třeba Bob a Prudence na které při svém štěstí jistě v lese narazíš.Když uběhne stanovený čas tak se tě Claire sice na něco zeptá,ale pak ani nečeká že jí odpovíš a jde si podat Alessandru.Potom co na ní nenechá nit suchou se obrátí k Ahramed a naznačí ji že má najít svou placatku a nasávat jako houba a neplést se věcí kterým nerozumí.Potom konečně dojde k tobě a ty jen trneš co se dozvíš. „Promiň říkal jsi něco?“zeptá se tě s pohledem upřeným ke svým hodinkám a vypadá to jako by něco počítala.Potom ti naznačí že máš jít s ní a během cesty k obranné pozici nepromluví,Teprve potom se otočí k tobě a dodá: „Doufám že moje sestřička udělá co má,no pokud se někdo objeví měla bych o tom vědět.Navíc jsme spočítala kudy asi sem mohou přijít,nejspíš se budou spoléhat na sílu a moment překvapení proto musíme být ve střehu.A protože i Jakub má potomky Apollona i s tím bychom měli taky počítat.Ale abych nemluvila jenom já máš nějaké nápady?Případně netušíš co by tví sourozenci mohli mít v plánu?“

Leonard Silver - 05. dubna 2017 23:54

soukromá zpráva od Leonard Silver pro Hra o vlajky - Modří Můj návrh je okamžitě zamítnut. No, nečekal sem že to projde. Ale co, přinejmenším můžu odpočívat sám a nechat ostatní ať se mydlí, já si obyčejně rád zabojuji, ale dneska toho mám dost. Zdá se však že to budu muset ještě vydržet. Postel.. Po téhle hře zapadnu do postele a vzbudím se až na večeři. Ušklíbnu se a znovu začnu Jakubovi věnovat pozornost. Vše je jasné jak facka, já a Aerith vedeme obranu, ostatní mně nějak nezajímá. "Ale no ták.. Uznávám že sem vyčerpaný, ale.. Tohle bude přece hračka. Né? Nandáme jim to". Řeknu s úsměvem sestřičce když vlastně potvrdí to co sem sám předtím řekl. Moc nevěřím tomu co sem řekl teď, ale co, když už sem v tom, tak bychom se měly snažit. "Dej mi minutku". Odpovím Aerith při otázce ohledně plánu a začnu se rozhlížet kolem. Juliette se zdá se moc účastnit nechce, ale ostatní vypadají v pohodě. Však ono jí to přejde.. Hlavně až jí nějaký Áresovec půjde s mečem po krku. Pousměji se a zavrtím hlavou. "Tak fajn, možná bych něco měl... Je to jen základ, ostatní nechám na tobě". Řeknu Aerith a ještě jednou se rozhlédnu kolem. "Kolem vlajky by se mohla postavit malá zíďka z větviček a klacíků. Pokud by se někdo dostal až tam, tak to já nebo ty zapálíme. A ještě tam můžu nechat malý překvápko". Ušklíbnu se a pokračuji. "U všech míst kudy se sem dá nejlépe přijít bychom mohly taky rozdělat nebo aspoň připravit malé ohníčky či pochodně (které vyrobíme). Jo, někoho z nás by mohli útočníci vidět, ale my je uvidíme taky. Až by se někdo objevil, tak by je mohli Apollónovci nebo kdokoliv kdo má nějakou střelnou nebo vrhací zbraň dostat". Jo, to je celý.. Však sem taky říkal že to není nic moc, ale lepší aspoň něco než vůbec nic. Počkám až Aerith vyjádří svůj názor a pak se i v případě nesouhlasu vydám k vlajce, kolem které začnu s bráchovou pomocí (s Maxem) stavět zeď. Nemusí to být nic bytelného, jde hlavně o to aby se pak vytvořili plameny, které odradí toho kdo by chtěl vlajku vzít. Přeci kdo kromě mně a sestry by do plamenů vstupoval? Soustředím se tedy na svou práci. Jakmile bude hotovo, tak kolem (tak aby byli za zdí, tedy v případě zapálení budou stále u vlajky) vlajky rozmístím svá malá zlatíčka. Pamatuji jaký efekt to mělo na Alyssu, u jiných by to mohlo fungovat podobně. Věci co mám u sebe: 5 x malý, mechanický pavouk (nyní dáni všichni k vlajce) Helma Štít Meč Dýka Zbroj (Hrudní plát) - odkaz Vše kromě kopí Chrániče holení a předloktí + Prsten (viz. deník) na pravé ruce

Osud - 06. dubna 2017 11:21

soukromá zpráva od Osud pro Tábor polokrevných Možná si přeješ aby to byl sen,divný,ošklivý sen,ale tohle sen není.Aspoň to co jsi zažil bylo poněkud skutečné a taky docela děsivé.Zvláště když vás po cestě do tábora napadlo něco o čem ses dozvěděl že to je bazilišek.Navíc ten bazilišek byl celou dobu poblíž až to nakonec vzdal a šel si nejspíš lízat rány.A jako by překvapení nebylo dost tak hned co dorazíte do tábora si tě všimne kentaur.Zatímco co jsi nejspíš pořád v šoku tak tě zde uvítá a řekne že jako všichni neurčení budeš zatím v Hermésově srubu než se o tebe tvůj rodič (což bude nejspíš Ares) přihlásí.Ukáže ti kudy máš jít zodpoví na tvé případné otázky a potom odcválá zřejmě za jinými povinnostmi.Když si prohlédneš okolí zjistíš že je podezřele tiché a opuštěné,ale jak ti už předtím ten kentaur řekl všichni jsou u lesa z důvodů nějaké hry kterou však blíž neupřesnil jen ti řekl aby ses vyhýbal lesu dokud neskončí.Nakonec najdeš Hermésův srub je to ten nejošuntělejší srub a největší srub v táboře.Vypadá jako typická táborová chatka,ale je daleko větší a uvnitř nikdo není jen spousta postelí a na zemi se nacházejí spacáky.Můžeš si zde nechat věci a potom se vydat na prohlídku okolí.Sotva však vyjdeš ze svého srubu všimneš si že sem míří kluk s černými vlasy a dívka s tmavou pletí a černými kudrnatými vlasy které jí padají až na záda.Všichni tedy nebudou u lesa,všimneš si že dívka tomu klukovi něco zapáleně vysvětluje a přitom jde pozpátku.Dívka je opravdu hezká a vypadá že často sportuje.Má pěkně tvarované boky i zadek a ploché břicho což je vidět v jejich těsných legínách a bílém tílku,sice má na sobě ještě modrý svetr,ale ten je rozepnutý lehký a docela volný.Zřejmě má ráda pohodlné oblečení a taky je (čehož sis všiml už na začátku) z nějakého důvodu bosá.Když si tě všimne poskočí radostí a zatleská a pak se vydá k tobě.Během její rychlé chůze se jí pohupují její středně tvarovaná prsa za průsvitným tílkem.Tyhle věci většinou zakrývá spodní prádlo,ale to by ho dívka musela mít na sobě. „Ahoj ty jsi tu nový?Já jsem Sarah.“dodá když dojde až k tobě a obejme tě.Cítíš její prsa přes tenkou látku tílka a i ostatní části jejího těla kterými se k tobě tiskne.Potom odstoupí a prohlíží si tě, „Ty sem patříš,nebo jsi neurčený?“

Michel *Miky* Bacque - 06. dubna 2017 21:38

soukromá zpráva od Michel *Miky* Bacque pro Červená je barva mužů červenou, tu já můžu Těkám pohledem mezi Claire a Alyssou a pomalu mi dochází (ne že bych to nevěděl už dávno před tím), že na poli diplomacie to s nimi nebude tak snadné. Popravdě, nevím, jestli mě alespoň jedna z nich bude brát vážně. A tak radši chvíli jen koukám a říkám si: "Chudák Martin." Fakt, že se mě Claire na něco zeptala ale ani nepočkala, až odpovím aby mohla jít seřvat jakousi mladou, krásnou dívku, jsem pokládal samozřejmě za urážku. Jsem vedoucí srubu a stejně tak dobrý jako ona. Je velmi neprozíravé mě teď jen tak odsunout na stranu, jelikož v jedné bitvě mám postih. Snad již všichni ví, jak na tyto výzvy reaguji. Mé nepříjemné pocity z všudypřítomné temnoty zahnala vlna tichého pohoršení. "Vlastně jsem to ani nestihl." Prohodil jsem dotčeně, když se optala. Po cestě k ochrannému perimetru jsme uchovávali mlčení... Až pak promluvila o bojové strategii druhého týmu a já měl příležitost pyšné Athénině dceři ukázat, že i Apolónovci umějí bojovat a plánovat boj stejně jako malbu, ba dokonce se stejnou estetičností a precisností. "Kdybych měl na své straně děti Area, skutečně bych to udělal jak pravíš... ale přece jinak. Rozdělil bych lidi do dvou skupin a zaútočil, přičemž bych ale oba Áresovce společně s někým od Hermésovců vzal do úderné skupiny, která by oběhla vřavu a ukradla vlajku. Rychle a brutálně. Oba je znám, to bude to, co chtějí udělat. Pokud jde o mé sourozence, nejspíš budou stejně rozhození jako já. Všudypřítomná tma a kmeny stromů, to není dobré prostředí pro děti Slunečního boha.Vím ale, že světlo můžeme přeci jen nějak využít. Nastražit díky němu léčku. Víš co jsou to bludičky? Duchové, co světlem lákali lidi do bažin, nějak tak to můžeme udělat. Můžu stále svítit, ale pak si věnec sundat a nasadit o kousek jinde a dál. Znervózní je to, může donutit přesouvat jednotky." Řeknu.

Sebastian Ferrum - 06. dubna 2017 22:16

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Hermésův srub Celkem dost, mě zaskočí když mě obejme. Tak do by to čekal. Snažím se co nejrychleji vzpamatovat, abych jí mohl odpovědět. Ehmm..Ahoj. Já jsem Sebastian, ale můžete mi říkat Seb. Pořád jsem dosti zaskočený. Přijde poněkud vzláštní, ale to tady asi budou všichni, četně mě. Popravdě doufám, že s ní nebudu ve stejném srubu. Když mě pustí, dost se mi uleví, myšlenky v hlavě zase začnou dávat smysl a já se můžu zase soustředit. Pootočím hlavu ke srubu, který mám za zády. Tak tady jsou všichni jako já, polobohové, tedy ne všichni, jenom s některými budu mít nejspíš společného rodiče. Přesně jsem tu nový a pokud jsem vše dobře pochopil tak jsem i neurčený. Pohledem radši sklouznu ke klukovy. Na toho se i usměji, jelikož na rozdíl od ní vypadá normálně. A jak se jmenuješ ty?

Osud - 07. dubna 2017 09:06

soukromá zpráva od Osud pro Prohlídka a další nováček Když vyjdeš Sarah zaboří ruce do kapes svého volného svetru a přitáhne si jeho rozepnuté části k sobě což je dobře protože tím aspoň na chvíli zakryje své oblečení které i když přiléhá k jejímu tělu tak zároveň zdůrazňuje její štíhlou postavu. „Dobře,tak začneme.“ Sarah opět vyskočí a zatleská obě části svetru se oddělí a ty si můžeš všimnout jak jí poskakují prsa.Pak tě chytne za ruku a táhne k prvnímu srubu zatímco ty uvažuješ zda i ostatní sourozenci jsou podobná třeštidla.Možná by ses na to mohl zeptat Sarah,ale to už dorazíte k prvnímu srubu který je zvenku obrostlý hroznovým vínem všech druhů. „Dionýsovi potomci.“dodá Sarah potom co se zastaví a ukáže na srub.Ty jak se nejspíš snažíš nebloudit pohledem po jejím vypracovaném těle si všimneš že je pořád bosá.Možná má k botám stejný přístup jako ke spodnímu prádlu,nebo na to jen zapomněla. „Jsou tři pravidla kterými by ses měl řídit,nepij nic z toho co ti dají,dej si pozor na to když s nimi mluvíš (někteří si rádi zavtipkují a pokusí se ti poplést hlavu) a nestav se mezi ně a láhev s alkoholem.“ Sarah se poškrábe v rozkroku,počká zda se nechceš na něco zeptat a pokud ano tak ti odpoví.Pak se opět rozeběhne k dalšímu srubu,ale tentokrát tě už nedrží.Tento srub je zvenku porostlý všemi možnými popínavými rostlinami a na střeše pokrytý mechem. „Potomci Deméter pokud ti nechutnalo jídlo nebo chceš něco extra či piknik s někým až si tu někoho najdeš tak oni ti uvaří.Pokud si však bude tvá dívka odsud nedávej jí řezané nebo natrhané květiny.“ Opět Sarah počká zda nechceš něco říct a potom co ti případně odpoví se vydáte ke srubu který je zvenčí je celý pokrytý plechem a natřený na černo a rudo.Na dveřích visí hlava divočáka a kolem srubu je natažen ostnatý drát. „Aresův srub tomu se vyhni protože Bob a Prudence jsou surovci a sadisti které baví jen ubližovat ostatním.“ Sarah ti položí ruce na ramena a aby dodala svým slovům důraz podívá se ti do očí.Pokud se podíváš i jinam zjistíš že jí můžeš vidět do výstřihu tílka.Další srub je o něco větší zvenčí má zlatomodrou barvu a je postaven v klasickém řeckém stylu. „A tohle je místo supernerdů (neboli též nadšprtů) kde vládnou dvě blondýnky.Pokud by jsi měl o jednu z nich zájem tak si posluž,ale obě jsou pěkně arogantní a panovačné.Mám pocit že takové byly už předtím než zjistili že jsou dcery Athény.“ Sarah složí ruce na hrudi a opět počká na tvůj názor než se vydáte ke srubu který zvenčí vypadá jako kdyby byl postaven z ryzího zlata a velmi se blýská. „Potomci Apollona umělci většinou docela zábavní,nevím jak to teď vypadá uvnitř nějakou dobu jsem tu nebyla...“ Další srub je natřený narůžovo a je taky poněkud větší než ty ostatní.Zjistíš že zde bydlí potomci Afrodity,zde si budeš moci vyprat a vyslechnout názory na současnou módu. „Zde se setkáš s tématem módní policie a zločiny spáchané na módě.No upřímně řečeno co je na mém oblečení špatně?“ Sarah se otočí a dá si ruce v bok,navíc zřejmě očekává že jí na tu otázku odpovíš.Jistě jsi rád že má něco na sobě jen kdyby to bylo něco co by taky neumožňovalo pohled na její přednosti.A poslední je srub kde bydlí potomci Hermese. „Pokud by jsi měl zájem si nechat rozměnit peníze za drachmy nebo by jsi chtěl něco sehnat tak jdi sem.Ptej se po Leslie to je ta která vypadá jako kluk,ale pozor nevíš co za to bude chtít.Znáš ten příběh o strýčkovi Skrblíkovi ...“ Sarah jde pozpátku a zapáleně ti popisuje než se otočí a všimne si kluka který právě ze srubu vyšel. „Vida další nováček.“ Sarah vyskočí a zatleská a nadšeně se ho vydá přivítat.Během její rychlé chůze za ní vlaje svetr a když ho pak obejme stejně jako tebe můžeš si všimnout dvou věcí.Jejího zadku v těsných legínách a toho jak ten kluk ztuhl stejně jako ty. „Ano já jsem Sebastian,ale můžeš mi říkat Sebe.“odpoví když ho Sarah pustí a pak se zeptá tebe jak se jmenuješ.

Osud - 07. dubna 2017 10:36

soukromá zpráva od Osud pro Domove,sladký domove Už poznání o tvém božském původu nebylo snadné a tak čekáš že když dorazíš do tábora bude to snadné.Jakmile vstoupíš a sotva se stačíš rozkoukat,ujme se tě kentaur který tě zasvětí do toho jak to zde chodí,zodpoví ti tvé případné otázky a potom odcválá zřejmě za jinými povinnostmi.Když si prohlédneš okolí zjistíš že je podezřele tiché a opuštěné,ale jak ti už předtím ten kentaur řekl všichni jsou u lesa z důvodů nějaké hry kterou však blíž neupřesnil jen ti řekl aby ses vyhýbala lesu dokud neskončí.Nakonec dorazíš ke srubu který je zvenčí je celý pokrytý plechem a natřený na černo a rudo,na dveřích visí hlava divočáka a kolem srubu je natažen ostnatý drát.V současné době je opuštěný uvnitř si všimneš několika postelí a taky velkých skříní a zespodu uslyšíš zvláštní rány.Můžeš si dát věci na volnou postel a potom se podívat co to jsou vlastně za rány.Dole se nachází místo na výcvik a spousta zbraní,všimneš si i dobře stavěné blondýnky která na podstavcích mečem rozsekává melouny (to zřejmě vydávalo ty rány).Vždy vezme jiný meloun,vyhodí meč,ve vzduchu ho chytí a pak jím meloun rozsekne na dvě přesné poloviny.Dívka vypadá že často sportuje,má střední pěkně tvarovaná prsa,boky i zadek,ploché břicho a i docela impozantní svaly.Když si tě všimne tak se otočí s mečem pořád v ruce který nyní skloní k zemi. „Ahoj,tak ty budeš má nová sestřička.Já jsem Ashley,ráda zde potkávám někoho jiného než Boba a Prudence.“ Dívka se na tebe usměje a opět vyhodí meč,druhou rukou ho chytne a zasekne do špalku než jde ti podat ruku. „A co ti vlastně zatím řekli?“

Alessandra De´Lacroix - 07. dubna 2017 15:05

soukromá zpráva od Alessandra De´Lacroix pro Kraj lesa, "boj" o vlajky, aneb Ahramed, vyťahuj nejaké zásoby Ahramed mi ani nestihne odpovedať, a už sa ku mne hrnie ďalšia blonďavá pohroma. Má tu farba vlasov čosi spoločné so stupňom retardácie? Zídem ju pohľadom ktorý jasne hovorí, že by sa mohla odpratať, ale ona sa postaví priamo predo mňa. Otvorí ústa a prisahám bohu, aj bez toho aby som to naozaj vedela by som stavila svoje nechty na to že viem, koho sestra to bude. Vytiahne na mňa úbohé, prvoplánové urážky a tvári sa pri tom, akoby ma práve dala strašne dolu. Pokúsila sa ma práve zhodiť? Najskôr jej vôbec neodpoviem, len ju obídem, pričom jej dvihnem dvoma prstami prameň vlasov. Rozštiepené suché končeky, katastrofálny výber topánok ku zvyšku oblečenia, oči príliš malé a posadené blízko pri sebe, nevýrazné pery, a to nechci aby som začala hovoriť o tvojom obočí. Nepremyslené urážky tak trápne, že nestoja o námahu za naozajstnú reakciu a absolútne žiadna známka po inteligentnom, alebo aspoň neotrepanom humore. Zastavím sa znova pred ňou a zablýska sa mi v zelených očiach. Vedela by som povedať o bohyni, ktorá sa môže hanbiť minimálne za dve svoje deti, ale Afrodita to teda rozhodne nie je. Dokončím sladkým hláskom, v duchu naozaj ľutujúc Athénu. Tí dvaja chlapi, ktorí sa podieľali na Claire a Alysse, museli byť naozaj... Faible Classe. Écume. A možno to bol len jeden chlap. Keďže sa však rozhodne neplánujem blížiť k tomu otrhanému kusu plachty, ktorému hovoria vlajka, som v podstate rada že sa na niečom zhodneme. A to že so mnou pošle Ahramed? Veď to som presne plánovala. Bez ďalšieho zaoberania sa a mrhania mojim časom tým zabudnutým potratom tedakývnem Ahramed rukou, aby ma nasledovala a hneď pri vstupe do lesa, úplne na okraji, začnem hľadať nejaké miesto na sedenie, kde by sme túto ich voľnočasovú zábavku prečkali. Tak, hovor. Ako Dionýzova dcéra, vieš vyrobiť alkohol z čohokoľvek? Začnem rozhovor.

Prescott Tremain - 07. dubna 2017 23:44

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka a další nováček Byl jsme rád, že aspoň chvíli se Sarah zahalila. Tohle se prostě jen tak nedá vydržet. Snažím se na ní myslet jako na sestru, ale je to složité. Protože když potom poskakuje a jí poskakují prsa bez podprsenky přímo proti mě, tak to prostě nejde. No každopádně jestli i ostatní budou takovýhle, tak se mi tu rozhodně bude líbit. Je to spontální a bez nějakých oberliček. To se mi líbí. Doteď se na mě ani jednou křivě nepodívala nebo neřešila, že jsem divný. Proti ní jsem vlastně normální. První srub, který je obrostlý révou je rozhodně zajímavý a já se snažím zapamatovat co a jak s jeho obyvateli. Což mi Sarah opět svojí postavou a činy stěžuje, ale držím se. Promiň teď to není ke srubu, ale Ty nenosíš boty? Musím se zeptat, tohle bylo prostě zvláštní a divné. Sakra holka proč to děláš? Je opravdu těžké se soustředit, ale běžím dál za Sarah. Přičemž prostě nemůžu se nedívat na zadek, který přede mnou běží. Potom stojím u toho porostlého srubu a slyším pro mě něco opravdu důležitého. Tak Ti se mi budou líbit! Jídlo je důležitá část dne! Asi ho nedávají jen tak co? V tuhle chvíli jsem se uvolnil, protože rád jím a dobré jídlo si vychutnávám. Opravdu jsem zvědavý, jak se tady vaří. Pokud si někde budu moci přidávat, tak aspoň vím kde. Potom dojdeme k dalšímu srubu, který má zajímavé zpracování z kovu, což se mi nějak podvědomě líbí, ovšem slova Sarah už tolik ne. Sarah stojí předemnou s rukama u mě na ramenou a já se snažím udržet oční kontakt, i když prostě nekouknout se jí do výstřihu nejde. Do..dobře. Takový nemám zrovna rád. Děkuji, že jsi mě upozornila. Vykoktám, ale díky myslím vážně. Tyhle týpky potkáte všude, ale nikdy to není dobré. Následuje Athénin srub, kde to radši nekomentuji. Arogantní lidi nemám rád. Podle toho co slyším jich je tady opravdu hodně. Další srub byl zlatý a z hlediska zpracování se mi líbil. Další srub byl Afroditin. To mi bylo jasné už z dálky. Růžový dům to je buď Barbie a nebo Afrodita. Jedna z mála bohů, kterou jsem si pamatoval. Pak ovšem padne nebezpečná otázka. Z mého pohledu na něm není nic špatného, ale pokud oni dbají na módu tak ta Tvá je velice zemitá, ležérní, odvážná možná? Nemohli by žárlit? Snažím se vymyslet, jak to nejlépe formulovat. Pokud jsou ostatní normální a nosí boty, spodní prádlo a tak dál, tak by mohli žárlit, že se tu Sarah takhle vystavuje. Potom už je na řadě Hermésův srub a tam vidím dalšího člověka. No, rozhodně byl přivítaný jako já a ztuhnul stejně. Taky prostě kdo by neztuhl. Když se na někoho mačkají ženská prsa přes tenké tílko a svetřík.

Prescott Tremain - 07. dubna 2017 23:50

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka - Seb Když vidím, jak je Sebastian ztuhlý tak se mi na tvář dostane drobný úsměv. Evidentně to funguje na všechny stejně. Ahoj. Já jsem Prescott. Lepší, když to zkrátíš na Scotty. Slyším na to radši. Prescotte mi říká hlavně máma. Představím se a podám mu ruku. Cítím se trošku jistěji, když vím že tu nejsem sám nováček. Každému je líp, když na takovéhle úděly není sám. Hmm takže pokud je tohle Hermésův srub, tak Tvůj táta je Hermés? Vezmeme ho sebou Sarah? Možná trošku blekotám, ale tak kdo by byl vyrovnaný. Tahle situace prostě není normální a ještě chvíli nebude.

Sebastian Ferrum - 08. dubna 2017 00:11

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Hermésův srub - Scotty Těší mě Scotty. Konečně někdo normální. Už jsem myslel, že tu nikoho normálního nepotkám. Prohlídnu si ho. No myslím si, že s ním bych mohl i dobře vycházet. Stisknu mu ruku. Jo pude te. Oba dva jsme nováčci, takže. Takže, no uvidíme. Né to ne. Ještě jsem nebyl vyžádán, nebo co. Takže se neví kdo je můj božský rodič. Tady budu pouze snad dočasně ubytovaný. A co ty. Ty výš kdo je tvůj rodič? Snažím se znít příjemně. Sice jsem spíše uzavřený člověk, ale je dobré potkat někoho, kdo je stejně nejistý jako já a neví co může čekat. Výš co Scotty líbíš se. Myslím, že bychom mohli být i přátelé co ty na to. Na tvář nahodím letmí úsměv.

Prescott Tremain - 08. dubna 2017 00:41

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka - Seb Těší mě také Sebe. Poslouchám dál a kroutím hlavou. Tohle jsem si neuvědomil, že tady může být někdo, kdo neví kdo je jeho rodič. Já myslel, že se to ví hned od vchodu jako se to stalo mě. Zjevně jsou tu věci, kterým ještě musím porozumět. No podle všeho je můj otec Hefaistos. Nad hlavou se mi objevilo jeho znamení, když jsme prošli branou tábora. Takže já bydlím u nás ve srubu. Potom přijde ta nabídka na přátelství. Upřímně takovéhle nabídky nesnáším. Jsou krkolomné a tak to v životě nefunguje. To už jsem se naučil. Tvrdě, ale naučil. To uvidíme Sebe. Jsem tu chvíli, ještě nevím jestli tomu věřit nebo ne. Nezlob se, ale přátele si neurčuju jenom tak, že je vidím.

Sebastian Ferrum - 08. dubna 2017 00:54

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Hermésův srub - Scotty Promiň to bylo to dost nezdvořilé. Měl bych se už naučit ovládat. Jednou se mi dělání podobných nesmyslů dost nevyplatí. Trochu se zastydím. Opravdu bych byl rád, kdybych se s ním spřátelil, ale ještě ani nevím kam patřím, takže bych raději počkal. Stejně, pokud se nepletu, ještě budeme mít spoustu času se poznat. Radši změním téma. No, to by mě ještě nějaké téma muselo napadnout. Jsem úžasný, řeknu, že bychom mohli změnit téma, ale žádné mě nenapadá, co jsem to za člověka. To bude nejspíš tím, že se s lidmi normálně moc nevybavuji. Tady se to nad změní. Něco mě, ale přece jen napadlo. Jaké to bylo, když jsi zjistil, že je tvůj otec Hefaistos? Což je bůh ohně a kovářů, nemylím-li se.

Prescott Tremain - 08. dubna 2017 10:00

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka - Seb Není za co se omlouvat. Někdo to tak třeba dělá já ne. Moc dobré zkušenosti s tím nemám a tak na to taky reaguji. To není nic osobního. Jenom pokrčím rameny. Většinou mě takovýhle lidé chtěli využít nebo si do mě kopnout, takže definovat přátelství nelze. Rozhodně ne po třech větách. Seb mi přijde ještě více rozhozený jak já nebo prostě je takový. Já upřímně ještě jsem se s tím nesrovnal vzheldem k tomu, že pár dní zpět jsem netušil, že existují nebo že by se mnou mohl mluvit kentaur aniž bych byl sjetej nějakým dobrým materiálem. Teď mám najednou otce a sestru. Ukážu na Sarah a opět pokrčím rameny. Takže pro mě je to ještě moc neví a srovnat se s tím chvíli potrvá.

Sebastian Ferrum - 08. dubna 2017 11:13

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Hermésův srub - Scotty Chápu. Ale to mám z toho jak jsem mimo. Ještě před chvílí jsem žil normální život. Pak mi něco zabije otce. Pak mě při cestě sem napadne.. bazilišek. Zjistím, že nejsem člověk a k tomu, že mám nejspíš haldu dalších příbuzných o kterých jsem neměl ani tušení. Je toho na mě trochu moc. Ještě k tomu se tu pře tebou teď ztrapňuji, tím jak ti říkám, něco co ti vlastně může být naprosto jedno. Já imbecil, měl bych se příště uklidnit, něž zas něco plácnu. Tomu co řekne se musím usmát. Já za snad za chvíli na tom budu úplně stejně. Jsem dost zvědaví, který bůh je můj rodič. Mohl bych si i tipnout, jelikož, k některým bohům bych se určitě nehodil, ale uvidí se. Jsem rád, že nejsem jedinej, kdo je z toho tak nervní, i když já to asi trochu moc přeháním. Měl bych se už vážně radši zklidnit.

Osud - 08. dubna 2017 12:01

soukromá zpráva od Osud pro Obyčejný den? Poslední dobou se ti dějí divné věci,věci v tvé ruce hoří,sledují tě zvláštní lidi a ty máš pocit že svět kolem tebe ztrácí smysl.Dnes odpoledne se máš setkat se svými dvěma kamarádkami,ale nyní jsi dorazila na další terapii k doktoru Heisenerovi.Všimneš si opravdu ošklivého chlapa který umývá podlahu a který si tě taky dlouho prohlíží.Ale to se ti jistě jen zdá poslední dobou máš pocit že si tě prohlíží hodně lidí a často hodně dost divných lidí,ale doktor Heisener na to má vysvětlení.Měl tu taky pacienta který byl v jednom časopisu zvolen nepřitažlivějším mužem a pak měl pocit že si ho všichni na ulici prohlížejí a hodnotí. „Konečně jssssssi tady.A právě včasssss mám hlad.“ Pronese ten muž a pak ... no pak se promění v obrovského hada s kostěnými výstupky na hlavě.Nečekáš že se to stane nebo že je něco takového možné a nejspíš očekáváš že to je sen než tě ten had švihne ocasem a ty letíš až za dveře.Teď už víš že tohle sen není protože ve snu bolest necítíš,ale tenhle dopad jsi cítila.Had se k tobě plazí vidíš jak mu kape z tlamy a zažírá se do země pod ním.Pokud si pospíšíš tak stačíš zavřít dveře a doufat že ho to na chvíli udrží,ale koho volat potom?Policii nebo odchytovou službu a co jim řekneš?Pomoc je tu velký had který předtím hadem nebyl?Potom však ucítíš žár za sebou a dojde ti že dveře za tebou hoří,cítíš že se pálí i tvé oblečení,ale přesto tě oheň nepálí.Zatím co nejspíš uvažuješ jak je to možné objeví se nějaký kluk uhasí dveře za tebou a tím i tebe a pak tě stáhne k tobě.Had se zastaví vystrčí jazyk a pak pronese: „Sssssss,polobůh.“ V ruce toho kluka si všimneš koule která se zvětší a pak se vše před tebou (zbytky hořících dveří i ten velký had který se k vám opět blíží) slije do zeleného světla.Když světlo zmizí tak stojíte na ulici a za tebou se ozve hlas toho kluka. „Jsi v pořádku?Vím že je toho na tebe hodně,ale můžu to vysvětlit.“ Poněkud zvláštní otázka vzhledem k tomu co se stalo,ale pokud tohle všechno dokáže vysvětlit tak to bude nejspíš zajímavé vysvětlení.

Rion Mer - 08. dubna 2017 12:03

soukromá zpráva od Rion Mer pro První den Dnešek byl víc než zajímavý a těžký den. Zranění na boku je pořád dost čerstvé aby mě dost štvalo a k tomu stálé pochybnosti o mém psychickým rozpoložení. Vstup do tábora tomu moc nepomohl, jen ta rána. Vím jistě, že jsem si jí nevymyslela. Když projdu vším čím mám, tak se vydám do srubu. Když do něj vstoupím zvědavě ho začnu prohlížet. Mé pocity jsou smíšené. Stále strach z toho, že jsem jen blázen a k tomu i pocit něčeho nového a vzrušujícího. Jakmile uvidím postel která se zdá neobsazená, hodím na ní batoh. Pak přišli rány. Zvědavě jsem se vydala po zvuku, až jsem přišla do sklepení. Vypadalo to tam jako tělocvična a v ní dívka. Dívám se jak rozpuluje melouny. “Ahoj. Já jsem Rion. Technicky za to nejspíš asi jsem sestra.” Pousměji se. “No nevím, kdo je Bob či Prudenc.” Povím zamyšleně. “Někdo chystá dělat koktejly? Mám radši ale višně než meloun.” Vesele se usměji. Být konečně s někým takovým mě uklidnilo víc než satyr. “No, řekli mi zatím zajímavé věci, ze kterých mám pocit pacienta v psychárně. Kde jsou ostatní?” Povím zvědavě.

Osud - 08. dubna 2017 15:04

soukromá zpráva od Osud pro Prohlídka Sarah se po tvé otázce podívá na své nohy pak ohne prsty na pravé noze a pak dodá. „Občas pokud je to nutné,radši chodím bosá.Je to příjemnější.“ Zahrabe patou a potom prsty v zemi,čeká na tvou další otázku nebo vyjádření a pak se rozeběhne k dalšímu srubu. „Ne budeš si muset zaplatit,nebo se s někým zde seznámit.A víš co tady máš.“odpoví ti pak Sarah na tvou otázku šáhne do kapsy svetru a dá ti nějaké mince. „To jsou drachmy těmi se zde platí.“odpoví ti na tvůj zřejmě tázavý pohled. „Žárlit?No to netuším,ale v čem odvážné?“ Zeptá se pak Sarah po tvé odpovědi.Jak zjistíš z jejího pohledu tak to Sarah myslí vážně a aby toho nebylo dost roztáhne postupně oba díky svetru a prohlíží se takže máš nyní opět nerušený pohled na její postavu.Měl bys sis tady najít přítelkyni jinak to nebudeš mít snadné,ale otázkou je koho? „I když Juliette to říkala jinak a když jsme jí řekla jak by to šlo vyřešit byla šokovaná ještě než jsem se svlékla.“ Sarah tohle téma dál nerozvádí a ty jsi nejspíš rád,zřejmě patří k těm méně stydlivým dívkám pokud vůbec ví že něco jako stud existuje.Po tvé otázce u Hermesova opět vyskočí a zatleská takže ty a Seb můžete vidět jak jí poskakují prsa. „Jo vezmeme ho sebou a kam by jste chtěli jít?“

Osud - 08. dubna 2017 15:10
	soukromá zpráva od Osud pro U Hermesova srubu Na Scottyho otázku zda tě vezmou sebou Sarah poskočí a zatleská takže můžete sledovat jak jí poskakují prsa. „Jo vezmeme ho sebou a kam by jste chtěli jít?“ Sarah je sice velmi hezká,ale také pěkné třestidlo a pokud jak později zjistíš je to jeho sestra tak to nejspíš nebude mít snadné. MH:příští příspěvek už pošlu vám oběma zároveň.

Sebastian Ferrum - 08. dubna 2017 15:34
	soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Před Hermanovým srubem Snažím se ignorovat, jak skáče a dívám se radši jiným směrem. No mě je jedno kam půjdeme. Co je tohle za potrhlou holku. S ní, by snad nikdo nechtěl být příbuzný.

Osud - 08. dubna 2017 16:02

soukromá zpráva od Osud pro Nová sestra Prohlížíš si dívku a všimneš si blond nakadeřených vlasů které jí spadají až na záda,na sobě má bílé letní šaty bez rukávů které jí sahají pod kolena a působí křehkým dojmem,ale zdání zřejmě klame.Potom se podíváš na meč zaseklý ve špalku zjistíš že vypadá jinak než ty které můžeš vidět zde.Je celý z materiálu podobného zlatu přesto se neleskne,čepel je poněkud úzká na ní navazuje krátká záštita,jílec upravený tak aby sedl do ruky a malá hlavice. „Tak to buď ráda.Jsou to vulgární surovci a sadisti které baví jen ubližovat ostatním.Proto jsem taky předtím odešla.“ Ashley se zarazí a zatočí patou v zemi a ty si všimneš že je bosá. „Ostatní jsou u lesa kvůli boji o vlajku já jsem přišla později.Tak jsem se rozhodla si tady zacvičit ... můžeme si zacvičit spolu,ale nejdřív by jsi měla zajít na ošetřovnu.“dodá potom Ashley a podívá se na tvou ránu na boku. „Víš kde to je?Nebo tě tam můžu dovést,“ Ano ten kentaur o něčem takovém mluvil,ale ty jsi to tu prošla a nikde sis nevšimla žádné budovy s červeným křížem.Pokud se to tu vůbec označuje červeným křížem.

Osud - 08. dubna 2017 21:38

soukromá zpráva od Osud pro Modrý tým Obranná pozice Pro Lea Juliette se vám nakonec bude hodit protože kdykoliv se přiblíží někdo koho by mohla vyhodnotit jako nebezpečí tak začne ječet jako na na ... no jako na lesy vzhledem k tomu že jste v lese.S Maxem se pustíte do stavby zdí z větviček a Max se tě zeptá: „Koho myslíš že pošlou?Myslím tím Claire nebo Alyssu?“ I s tím by jste měli počítat pokud pošlou Claire budou nejspíš hned vědět kolik vás tu je a pokud Alyssu no tak to můžete čekat vlastně cokoliv protože jak ses mohl přesvědčit tak je nevypočitatelná. „Pochodně jsou dobrý nápad,ale světlo je možné zajistit i jinak,ovšem záleží koho proti nám pošlou.Pokud to bude Claire plán s rozptýlením by nemusel vyjít.“to promluví opět Oliver a bylo vidět že tma mu nedělá dobře.Nebo že by to byla tma v kombinaci se všemi těmi stromy?Pak si všimneš že mu Fiona něco pošeptá a on se zarazí ještě víc. „Ale ne.“

Ahramed Delgado - 09. dubna 2017 01:13

soukromá zpráva od Ahramed Delgado pro Kraj lesa „Ani předek!“ Zamračím se na Alyssu, „proti nahotě nic nemám, dokud je dobrovolná. Ale někoho opít, aby se mohl ponížit, to je i u ní trochu moc.“ Úsměv se mi sám vkrade na tváře, snad aby mi připomněl, že jsem vypotřebovala měsíční příděl vážnosti. Chvíli mluvím s Alessandrou, když přijde řeč na svařák. Trochu překvapeně zamrkám, než se rozesměji. „Způsobně? Hele, opíjela jsem se dřív, než ty jsi ztrestala první rtěnku, v tom mne už moc nenaučíš...“ Lehce ji šťouchnu do ramene. „Jasně, tyhle věci přežívám u jezera, je tam obvykle pěkně a nikdo neprudí.“ Zazubím se na ni, když navrhne se zdejchnout. To se ale už přiřítí pohroma s velkým cé a začne se do ní navážet. Aless to ale bere s překvapivým klidem, byť mně trochu klidu vzala, když odešla z dosahu. „Claire, drahá,“ vykročím k ní jen v mírném obloučku. „Jen abych nedýchla na tebe...“ S milým úsměvem na rtech jí sevřu paži a přitáhnu k sobě. Částečně pro zastrašování, částečně pro stabilitu a zbytkem pro zábavu. „Nemáš nejmenší tušení čeho jsem schopna, tak s urážkami šetři, ať ti zbydou pro ostatní.“ Hlas mi nezvykle zvážní, oči přivřené do škvírek, než ji od sebe odstrčím. Nebo snad sebe od ní?! Trochu zavrávorám, než se zachytím Alessiné paže. S opileckou odhodlaností ji vytrvale směřuji od lesa k vodě, je ale jasné, že by mne dokázala odtáhnout do lesa. „Jo, Alyss, beru to zpátky! Předek, zadek, klidně prostředek! Sama ti pomůžu!“ Křiknu na Alyssu, když kolem ní procházíme. „Vyrobit? Kéžby...“ Rozesměji se a kecnu si na nějaké sympatické místečko, „to by mi ušetřilo dost financí...“ „Vlastně...“ Na moment se zamyslím, „vypálit jde cokoliv... Na kilo hoven kilo cukru a hned máš dárek pro tu blonďatou potvoru...“

Osud - 09. dubna 2017 15:52

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým pro Alessandru a Ahramed Během toho co má Alessandra svůj proslov tak Claire něco počítá na svých hodinkách a vypadá to že Alessandru ani neposlouchá,ale pak zvedne hlavu a řekne: „Promiň co jsi říkala?Neposlouchala jsem tě.“ Ani nečeká že Alessandra něco řekne a osloví vás obě.Ahramed však ví že Claire slyšela každé slovo ještě ještě než vás osloví: „Dobře děvčata držte se mimo les pro vaši vlastní bezpečnost a Alessandro Do obličeje ne!Do obličeje ne! je stejně ubohý bojový pokřik jako jsi ubohá ty.Ale máš pravdu Afrodita se za tebe nemůže stydět když o tobě ani neví.Užij si to v Hermésově srubu protože tam zůstaneš hodně dlouho.“ Když se potom za ní vydá Ahramed tak Claire na chvíli zvážní,ale pak se jí vrátí ten povýšený a sebevědomý výraz: „Promiň Ahramed já netušila že jsi teď výjimečně střízlivá.Tedy aspoň více méně,jdeš docela rovně a držíš se docela zpříma.Ale dovol abych ti vysvětlila tuhle premisu.Víš co to je premisa?Předpoklad,znamená to že když máš alkohol v krvi máš ho i v dechu.A právě toho čeho jsi schopná se bojím.“ Když jí od sebe odstrčíte tak i Claire odchází a zvedá útrpný pohled k obloze. pro Mikyho „Promiň,ale tohle jsem musela vyřídit.Myslím si že ani ty nechceš aby ty dvě trdla šli s námi.Ale rozhodně tě nechci odsunout oba jsme přece schopní profesionálové.“dodám Claire když k tobě dojde a mile se na tebe usměje.Je vidět že to myslí upřímně a taky to může vyvolat zvláštní pocit když jí vidíš se chovat mile.Zbytek cesty proběhne v tichosti protože Claire pořád něco počítá na svých hodinkách a přitom se občas podrbe na hlavě.Potom si vyslechne co říká Miky a nakonec odpoví: „Ano i já počítám že údernou skupinu povede Leslie protože není unavená neboť Susan se nakonec rozmyslela a to vedení jí přenechala.Problém bude v tom jestli se Leslie podaří Boba a Prudence zvládnout.Jak si sám říkal jsou hrubí a suroví a nějakou taktikou se zdržovat nebudou.Teď ne Sydney.“dodá nakonec když jí Sydney zatahá za sukni. „A ano vím co to jsou bludičky ovšem někdy za ně byli zaměňovány i světlušky,to jo jsou broučci jejichž těla obsahují takzvaný luciferin.Ale nápad je to dobrý ... teď ne Sydney.“dodá Claire když jí Sydney znovu zatahá za šaty a pak pokračuje. „Počítám s dvěma skupinami ty by se měli vydat tímto směrem.“ Claire ukáže na hodinkách dvě výseče. „Jednotky mimo by mohly mít zvláštní účel buď odvést pozornost nebo ukrást vlajku.Tvůj plán by mohl zabrat tak že by museli ... Au.“ To Sydney Claire kopne zřejmě naštvaná že si jí Claire nevšímá a zatímco si Claire tře to místo podá jí Sydney něco co připomíná brýle k novým interaktivním 3D hrám. „Má to omezený dosah,ale mělo by to pokrýt celý prostor kolem vlajky.“ Claire má pochyby,ale když si to nasadí řekne. „Dobrý a co tu máme dál?“ „Obvyklá výbava,lano,síť (vzala jsem radši dvě),sirky,nůžky,kapesní nožík,pilka mohli bychom jím připravit menší překvapení ...“dodá Sydney zatímco vytahuje věci ze své tašky a ty nejspíš žasneš jak se to tam vše mohlo vejít. „A potom je tam nalákat.Skvělé,myslím tím vás oba.“dodá Claire a sundá si brýle.

Osud - 09. dubna 2017 16:07

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým Pro Franka Jako nováček se držíš stranou a čekáš co ti bude přiděleno, po tvé jediné lekci boje to zatím na moc velký boj nevidíš tak sleduješ vaše velení. Miky je ten kluk oblečený v antické zbroji a (z nějakého důvodu) s vavřínovým věncem na hlavě. Potom je tu docela dost hezká dívka s blond vlasy které jí spadají až na záda,oblečená do černých šatů bez rukávů, černých punčocháčů a černých bot bez podpatku. To bude zřejmě Claire, nejdřív se na něco zeptá toho kluka a pak jde vynadat té zrzavé dívce a nakonec má podobný proslov k té druhé dívce. Je vidět že sebevědomí jí nechybí stejně jako jistá panovačnost, otázka je zda jsou všechny potomci Athény takoví zvlášť když jsi vzpomeneš na její hádku s tou dlouhou blondýnkou v poněkud pestrém oblečení. Cesta na vaši obrannou pozici proběhne v tichosti a Claire přitom něco mačká na svých hodinkách a když dorazíte tak má Miky dlouhou řeč (zřejmě se rád poslouchá). Claire potom vysvětluje svůj plán a ukazuje něco an svých hodinkách než jí nějaká malá holčička kopne. Asi tě zaujme co tu dělá ona,ale to už vytahuje ze své tašky věci které by se tam vůbec neměly vejít. Nakonec se Claire se rozhlíží a pak se podívá na tebe. Otázka je zda je to dobře nebo špatně viděl jsi jak na těch dvou dívkách nenechala nit suchou, ale když jde k tobě netváří se naštvaně. „Ahoj ty jsi tu nový,že?Jak se jmenuješ?Umíš bojovat?“ Potom si složí ruce na hrudi a čeká až jí odpovíš.

Jason "Frank" Brody - 09. dubna 2017 21:38

soukromá zpráva od Jason "Frank" Brody pro Tak nějak nezúčastněně jsem stál bokem a pozoroval skupinku lidí narvaných v antických zbrojích, jak se dohadují mezi sebou o volovinách. Co se mě týče, vybavili mě jen koženým krunýřem a krátkým mečem. Kdybych byl víc otrhaný, trochu domlácený a špinavý. A měl pár dalších blbostí jako třeby otrhaný černý plášť, respirátor a brokový pás přes hruď, vypadal bych jako nějaký postapo válečník. Ale tak vypadám jen jako kretén v kanadách, riflích a koženém krunýři. Jo a mám meč. Paráda. Chci brokovnici. Pomalu mě ty jejich řeči začaly nudit a já si tedy vytáhl cigaretu. Škrtl jsem zapalovačem a připálil si. Ach, blažený to pocit. Vypustil jsem obláček namodralého dýmu a uviděl, že si to ke mě mašíruje jedno blonďaté stvoření. Znovu jsem si potáhl a čekal, co z ní vypadne. "Ano, před pár hodinami jsem přiletěl s Gabrielou na létající motorce. A co se boje týče," vzal jsem meč, co jsem měl opřený o strom vedle mě a chytl jej jak úplný debil za špičku. "Takhle se ta věc drží?" zahrál jsem si na debila a čekal její reakci. Schvílně jestli to pochopí nebo si bude myslet, že jsem opravdu debil.

Prescott Tremain - 10. dubna 2017 19:16

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka Děkuji Ti! Odpovím nadšeně, když v ruce držím hrst mincí. Rozhodně jako injekce do začátku je to super a opravdu jsem překvapený, že jsem je dostal. Sice je strašně trhlá, ale tohle jí nahnalo rozhodně plusové body. No, někteří lidé prostě občas závidí, že někdo umí být spontánní a prostě takový jaký je. Oni by třeba nikdy, nemohli chodit nahý ve srubu jako Ty, protože prostě by to nedokázaly před ostatníma. Propadly by se studem. Tím, že hmm...no nenosíš spodní prádlo a je Ti vlastně všechno vidět, tak to oni taky nemůžou rozdýchat. Aspoň tak to vidím já. Pokrčám rameny a snažím se, aby to bylo nenuceně.

Prescott Tremain - 10. dubna 2017 19:19

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Před Hermanovým srubem Sleduju jak ségra opět vyskočila a všechno jí skáče. Je to týrání dravé zvěře, to víme všichni. Ovšem snažím se už tento problém prolamovat tím, že je to moje sestra. Tudíž prostě to jde mimo mě. Já nevím. Pořádně to tu neznám. Důležité místo je sázím jídelna nebo tam kde se jí a Ty nejvíce používaná místa? Nevím co je náplní každý den. Tak aby jsme tam trefili? Zeptám se a poukážu na fakt, že jídlo je důležité a je potřeba vědět kde pořádně se mám najíst.

Sebastian Ferrum - 10. dubna 2017 20:01

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Před Hermanovým srubem Snažím se nesledovat skákající prsatici, jde to dost těžko. Doufám, že jsem s ní příbuzný, protože jinak po ní nejpíš brzo vyjedu. To je pravda bylo by dobré to vědět. Mohla bys nám k tomu něco říct, jak to tu chodí? Otočím přitom hlavu na Sarah a snažím se jí dívat do očí. Mysli na něco jiného, mysli na něco jiného, ale na co. Na cvičiště, mysli na cvičiště, mysli na to až tam budeš a budeš moct ukázat jak moc jsi skvělí s mečem.

Rion Mer - 10. dubna 2017 21:49

soukromá zpráva od Rion Mer pro Pousměji se. “No, s těmi co rádi ubližují mám zkušenosti.” Pobaveně se pousměji nad vzpomínkami, kdy ti velký ranaři fňukali jak děcka. “No, nevím zda by sis zacvičila. V hlavě mám zajímavé představy, jak bojuji ale upřimně jsem se takhle se zbraní nikdy neoháněla.” Při zmínce o mém zranění jsem se chytla za bok. “No, myslím, že je to v pohodě ale asi by bylo vhodnější tam zajít. Ale nevím kde je, takže jestli by jsi byla tak hodná, byla bych ráda kdybys mi ukázala, kde ta budova je. Tedy pokud tě nějak moc neobtěžuji.” Povím mile.

Osud - 11. dubna 2017 15:49

soukromá zpráva od Osud pro Pro Gabrielu-návrat do hry MH:Tohle je pouze informativní povahy,rozhodl jsem se shrnout co zatím Gabriela zažila.Až budeš mít čas a chuť klidně si přečti všechny příspěvky které se jí týkají. Ano v normálním světě se ti líbilo,ale ty nejsi normální.Už to nebylo snadné přijmout,ale tak jako jsi odešla z tábora přišel čas se tam zase vrátit.Donniemu jsi musela říct pravdu poněkud dřív než jsi chtěla což v tobě vyvolalo vzpomínky na to jak ses to dozvěděla ty.Když jsi se potom vydala do tábora dozvěděla ses že sem má přijít ještě další neurčená a benzínové pumpy si na ní narazila na místě kde ležel ohořelý bazilišek,Leo který se snažil opravit motorku a ... ONA.Alessandra rozmazlená tátova holčička jak jsi poznala už během prvních několika minut.Motorka byla spravená s tvou pomocí poněkud dřív a ty ses i s Donniem mohla vydat na cestu.Když jsi dorazila do tábora Leo tam už byl ovšem bez Alessandry která ses sem nechala dovést policií.Když potom policie odjela a ty ses jí chystala srovnat tak jsi brzy od svého úmyslu upustila,neboť jí cokoliv říkat by bylo jako nadávat kopřivě že tě spálila.Tvé přání že na ní nakonec dojde se ukázalo spíš jako zbožná prosba protože i když to slyšela sotva to byla schopná pochopit. (celé setkání Gabriely s Alessandrou se ti bude líbit,aspoň mně to docela dost pobavilo). Nyní sem zkopíruju a trochu upravím příspěvky popisující poslední události.Pošlu to sice soukromě,ale klidně odpověz veřejně. U lesa se pomalu začínají scházet lidé kromě Donnieho který je stále zraněný a Chrise který se neukázal vůbec.U lesa jsou dvě vlajky,modrá a červená ty stojíš u červené a Jakub u modré.Oba mají také svůj stůl s obvyklými šátky bud modré nebo červené barvy. „Vítám vás všechny u odpolední hry.Dnes to bude tradiční boj o vlajky.Jeden tým povede Gabriela a druhý Jakub.Oba dva měli možnost se dopředu domluvit s hráči,o které měli zájem,proto nyní prosím,aby se tito rozdělili do týmů,“ řekne Osiris a brzy se vytvoří tři skupinky.Dvě menší jedna kolem tebe a Jakuba a jedna větší zvlášť. „Ostatní táborníky si můžete rozebrat nyní.“ Ty si vybíráš první a po tobě Jakub.Nakonec jsou všichni rozřazeni takto: Gabriela Susan,Zoe,Daisy,Sydney,Aiden,Amelly,Samantha,Alysa,Miky,Peter,Cadence,Frank,Fill,Theodor,Ahramed,Philip,Claire a Alessandra Jakub Nancy,Prudence,Bob,Leo,Aerith,Julie,Leslie,Chip,Evelin,Ash,Cleo,Rachel,Monique,Juliette,Marthy,Max,Fiona,Oliver,Arthur „Vzhledem k tomu,že tady máme nováčky,jen shrnu pravidla.Les je rozdělen dvě části modrou a červenou.Vaším úkolem je udržet svojí vlajku na svém území a ukrást vlajku druhého týmu.Hru vyhrává ten tým,který má jako první obě vlajky na svém území,tedy za dělící čárou.Na hranici mezi územím jsou označené stromy modrou a červenou barvou.Systém boje je stejný jako při včerejší hře.Rozumíte všemu?“ Osiris nechá chvíli času kdybyste se chtěli na něco zeptat,ale to se už přihlásí se Claire. „Budou v lese nějaká monstra?“ „Ne,tentokrát ne.“řekne Hestie která se náhle objeví mezi stromy. „Ale abyste to neměli tak jednoduché budete hrát ve tmě.“dodá a pokyne směrem k lesu. V lese se najednou udělá tma jako kdyby byla naprostá noc. „Nyní máte patnáct minut,abyste si domluvili taktiku, případně se ozbrojili nebo vybavili,za patnáct minut musíte být v lese u své vlajky.A ještě jedna věc vaši kapitáni s vámi do lesa nepůjdou.“ Poslední věta zaskočí vás oba,ale to už je na vás aby jste se domluvili na taktice.Tvůj plán je založena na obraně a nenápadném průniku do lesa,skupina povede Alyssa dále tam půjde Susan,Daisy a Zoe a Samantha,zbytek zůstane kolem vlajky jako obranný tým.Claire se moc nelíbilo když jsi řekla že je Alyssa zkušenější,ale rozhodla ses obě rozdělit protože kdyby byli spolu nedělalo by to dobrotu.Tvé rozhodnutí se ukáže jako správné když se obě dívky začnou hádat a pokračují v tom i když vyprší určený čas než se nakonec Alyssa vydá do lesa.Sledujete jak vaše týmy mizí v lese a ticho které nastane nakonec naruší Jakub. „To nedopadne dobře.Tady se brzy něco stane.“pronese s pohledem upřeným k lesu a pak se otočí k tobě. „Co kdybychom se šli třeba někam najíst nebo tak.Nikdo neříká že tu musíme trčet jako tvrdé Y.“

Osud - 11. dubna 2017 18:38

soukromá zpráva od Osud pro Pro Prescotta „Aha tohle.“dodá Sarah a opět se prohlédne. „No to jsem už slyšela i když no nic ...“dodá taky a možná by tě zajímalo co znamená to no nic. Prohlídka pokračuje „Dobrá tak se můžeme jít podívat k jídelně.“dodá Sarah a vy jste možná potěšeni tím že tu neposkakuje a vy nevidíte jak jí poskakují prsa hned před vámi.Vydáte se tedy od sídla Hermana Göringa k velké hale která je v současnosti prázdná. „Tak jsme tady,přijďte včas jinak ten kdo přijde pozdě má většinou smůlu.Nezapomeňte předtím spálit trochu jídla jako oběť pro svého božského rodiče pokud víte kdo to je.“ Sarah se podívá na Sebastiana a počká zda k tomu chcete něco říct pak opustíte jídelnu a zastavíte se před jednou vysokou stěnou. „Zde si můžete zašplhat pokud netrpíte závratí.“ Obejdete zeď a ocitne se v obrovském prostoru. „Tak tohle je cvičiště,zde si můžete zastřílet z luku (pokud to umíte) zkusit vrhání nožem nebo něčím jiným a je tu i místo pro boj zblízka.Pokud si to chcete zkusit ...“ Sarah se otočí a potom se podívá na vás oba.

Julie Tarner - 11. dubna 2017 19:36

soukromá zpráva od Julie Tarner pro Před lesem Modrý tým Takže obrana? v duchu se zaraduji. Možná se naši dostanou s útokem tak daleko, že se protivník stáhne a bude jen bránit. To by na nás pak zbylo jen minimum práce. A nebo – to bude úplně naopak. Druhý tým schová vlajku a všichni půjdou do útoku a u vlajky nás bude jen pár... Tak či tak, pořád lepší, než kdyby se na nás sesypala monstra všech podivností. Vzhledem k tmě si beru jen dýky a lehkou koženou zbroj. Vždyť ani s ničím jiným neumím. Snad při mě bude stát štěstí a boj se mi vyhne a nebo někoho bodnu... Zarazím se. Vždyť bych to asi ani nedokázala udělat... V lese Obrana – modrý tým O vlajku se nehlásím, jen si ještě na světle naposledy zkontroluji počet nožů a jednu delší dýku. Vše drží pevně, hurá do tmy. A Ať už je to za námi. zadoufám a ponořím se se svým týmem do tmy pod stromy. Nepropustná tma rozlévající se po lese, je opravdu limitující. Po chvíli si oči přivyknou, ale i tak mi dojde, že se musím držet skupinky. Sama bych se zaručeně ztratila během několika málo minut. Dojdeme na mýtinku a já se rozpačitě zastavuji na jejím okraji. Trochu i doufám, že si mě někdo všimne a něco mi přidělí. To se ale jaksi nekoná. Všímám si tak další dívky, která je mimo dav rovnající hranici a na chvilku se zamyslím, zda se přidat k „hraničářům“, či osamělé dívce. Ve chvíli, kdy se rozhodnu k výletu do lesa pro pár klacků se za mnou ozve hlas. Ohlédnu se. To bylo na mě? Evidentně. „Julie.“ představím se a pousměji radostí, že si mě přece jen někdo všiml. I kdyby mě jen vyndal, že stojím a zírám. Pronese větu a já se na chvilku ztratím v myšlenkách. „Ještě včera jsem ani nevěděla, že něco ...“ rozhodím rukama „... vůbec může existovat.“ postěžuji si. „Co víc, už včera mě chtěl zabít nějaký škorpión.“ trochu se rozpovídám. Cítím však, jak se mi ulevilo, když jsem se někomu byť jen trochu svěřila. „A co v tom máš?“ zeptám se s povzdechnutím. Nemám pití úplně ráda, ale trocha něčeho dobrého na povzbuzení by se mohla hodit. Takzvaně jedna na odvahu. věci u sebe sada vrhacích nožů (6ks) dýka se záštitou chránič zápěstí - odkaz chránič hrudi - odkaz pod tím tričko, černé tepláky a na nohou pohodlné leč dnes už z včerejška řádně zabaněné tenisky. (+ mozek, dvě ruce, dvě nohy a pár dalších součástek těla)

Temperence Smith - 11. dubna 2017 20:20

soukromá zpráva od Temperence Smith pro Děsivý začátky Dr. Heisener, stojí na dveřích. Jen tam tak stojím přemýšlím: jak se to mohlo všechno takhle podělat? Je to vlastně jen pár týdnů, možná měsíc co jsem byla v pohodě. Ve škole celkem dobrý, kamarády jsem měla a rodiče mi rozuměli. Pak přišlo To. Nevím, co se stalo-možná jsem se fakt zbláznila. Možná je to jak říkají Chass a Inny-moc studia. Prostě jsem se zhroutila. Jeden by neřekl jak moc mu to zkomplikuje život, co? Ale zkomplikuje, a to hodně. Začalo to 'paranoiou': co chvíli mi přijde že se na mě někdo divně kouká nebo na mě přímo zírá. "To je stresem," říkali. Pitomost. Já si to fakt nevymýšlím! Ale lidi si začali šuškat že jsem divná když prohledávám weby kvůli Oblasti 51, sledování CIA a podobně. Pak jsem začala vidět divný věci-lidi co nebyli tak docela lidi, divný stíny, který musely patřit nějakejm křížencům lidí a zvířat nebo co. Čekali byste že máma bude mít strach co? No, měla-ale ne ten co se dal očekávat. Byla-je-hrozně napnutá a vyděšená, ale odmítá mi říct o co jde. A pak to nejhorší: začala jsem zapalovat věci. Papírek co jsem mačkala v ruce, posmrkaný kapesník, záclonu. Přísahám že za to nemůžu! Ale ostatní mi to nevěří. Kromě Chass a Inny se se mnou nikdo nebaví. Ukazujou si na mě a smějou se mi. Už jsem byla i na policejním okrsku-hrůza! Ale ty věci vždycky vzplanou samy od sebe. Docela se bojím. Ale to bude v pohodě, říkám si. Dojdu ke cvokaři, nechám si napsat nějaký prášky proti schizofrenii-ty hlasy jsou asi nejděsivější-a pak zajdu za kamarádkami. Třeba na zmrzku! Jo, to potřebuju. Studený věci mi dělaly odjakživa dobře na nervy. Studený věci a cukr. Kouknu po tom uklízeči. Furt mě sleduje, až se musím ošívat. "Máte nějakej problém?" zeptám se kousavě, a on toho nechá. Na chvilku. Pak zase začne. Když chci zaklepat na dveře cvokhauzu, promluví a já dostanu husí kůži. „Konečně jssssssi tady. A právě včasssss mám hlad.“ Další co vnímám je obrovský had s kapajícími slinami-nebo je to jed!?-z tlamy. To není reálný, to není reálný! Ale je, až moc. Had mě koncem ocasu odpálí až za dveře. Syknu když se ozve bolavá kyčel. Zaječím děsem. Nemůžu běžet, sotva se belhám. Dojdu ke dveřím a zabouchnu je; opřu se o ně. Jen matně si uvědomuju že to není k ničemu. Po chvilce cítím kouř. Ty dveře hoří! Odskočím od nich a skoro se pod náporem bolesti svalím na zem. Najednou vedle mě stojí nějaký kluk. VYčaruje-vážně Temper? Vyčaruje?!-nějakou kouli, co uhasí oheň. Přitáhne si mě k sobě. A had promluví! „Sssssss,polobůh.“ Pak se mi před očima zableskne a ucítím chlad, jako bych skočila do bazénu. Najednou stojíme kdesi na ulici. Vytrhnu se tomu klukovi a začnu nadávat. "Doprdele doprdele! DO-PR-DE-LE!! Jsem totálně pošahanej magor! Co budu dělat! Musím brát nějaký prášky" Ani nevnímám jestli ten kluk něco říká nebo ne-ale začnu na něj hystericky ječet: "Co to bylo!? Co to kur*a bylo? Co to tam proved? A kde to sme!? A co je dohajzlu půlbůh!? NO?!"

Sebastian Ferrum - 12. dubna 2017 13:26

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Prohlídka Sarah nás vede přes tábor. Cestou přemýšlím, jaké to tu bude. Jaké to bude až zjistím, kdo je můj rodič. Jaké bude až potkám své sourozence. Když dojdeme do jídelny, přijde mi trochu nudná, ale co stejně tu nebudu trávit moc času. Pak se přesuneme na cvičiště, z čehož mám hned velkou radost. Už se nemůžu dočkat, až tu budu trávit, hodiny a hodiny. Poté co Sarah řekla popadnu, jeden z mečů a jen tak si s ním cvičně seknu do vzduchu. Krása, je dobře vyvážený a čepel je velmi ostrá. Jestli Scotty chce, klidně si s ním zkusím i když bych mu nechtěl ublížit. Takovýhle meč držím poprvé v ruce a nevím jak mi to s ním zrovna půjde. Usměji se a znovu párkrát máchnu mečem. Mám ho poprvé v ruce a přijde mi jako by to ani poprvé nebylo, jako kdybych s ním někdy už cvičil, jako kdybych s ním už uměl a přitom jej i tak držím poprvé. Sleduji lesknoucí se čepel.

Prescott Tremain - 12. dubna 2017 20:57

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Prohlídka pokračuje Co když? Promluvíme o tom potom třeba? Zeptám se, protože tohle je pro mě trošku nezvyklé, ale ne rozhodně nepříjemné. Jsem milý na ty, kteří jsou milí ke mě a pokud je to opravdu má sestra, tak si musíme jako sourozenci pomáhat. Jídelna vypadala celkem prostě, ovšem informace pro nás byly neocenitelné. Být tu včas, aby na mě zbylo. To rozhodně beru jako velké plus. Neboj se. Jak jde o jídlo, tak mě nikdo nepředběhne. To bych se radši vzteknul. Oznámí zvesela, ale zaujme mě ta část o tom pálení trochy jídla. Hmm a to pálení jídla, chápu vzdávám mu čest, ale přináší nám to něco? Tedy kromě asi jeho radosti? Přeci jenom vzdát čest rodiči se dá mnoha způsoby. Navíc Ti co nevědí si vybírají komu přinesou oběť? Ptám se, zatímco pokračujeme dál kolem stěny, která rozhodně nebude mojí kamarádka. Nějak jsme už teď věděl, že to lezení nebude pro mě. Potom už jsme v aréně. Sám také sáhnu po jednom meči. Je to poměrně hezká práce, i když řekl bych tuctová co se týče kvality pro výcvik. Nevím jak tohle vím, ale tuším to nějak. Proč ne, když do toho půjdeme opatrně a v klidu, tak by jsme to mohli přežít. Zkusmo protočím meč v ruce. Cítím, že to půjde. Nevím jak moc, ale půjde. Že by se projevoval trošku nějaký otcův gen?

Sebastian Ferrum - 12. dubna 2017 21:45

soukromá zpráva od Sebastian Ferrum pro Souboj. Tak dobře, ale nezaručím, že ti neublížím. Tak počkat. Ne to je nesmysl, pokud dobře vím tak nejsem adoptovaný. I tak jak je možný, že s tím mečem tak umím. Přece žádná taková bohyně není, nebo možná je, ale nevím o ní. Pokud to tedy vezmu jinak, tak nejsem podobný ani otci a ani matce jak sem vyděl na její fotce. Tak je to možné, možní jsem opravdu adoptovaný. Pak tedy dle vší pravděpodobnosti, musím být syn boha války. Árese. To je nesmysl, nejspíš si to jen nalhávám. Brzy uvidím kdo tedy můj rodič je a snad to bude rodič ke kterému se budu chtít hlásit. Prudce zaútočím na Scotta.

Prescott Tremain - 14. dubna 2017 01:19

soukromá zpráva od Prescott Tremain pro Aréna To mi asi nezaručí nikdo. Po cestě sem, mi to taky nikdo nezaručil. Pokrčím jenom rameny a pozvednu meč. Viděl jsem na Sebovi, že ještě o něčem přemýšlí, protože čekal s útokem. Nevím jak zaútočí, ale musím se tomu útoku vyhnout. Modlit se k otci asi nemělo smysl. Navíc ani vlastně nevím jak a jestli je to možné. Jooo Scotty jsi v tom sám jako vždycky. Takže, hodně štěstí. Jeho útoku se chystám vyhnout úkrokem do strany a případně srazit jeho meč stranou.

Osud - 19. dubna 2017 16:35

soukromá zpráva od Osud pro Aresův srub „Říkáš představy.“ Dívka tě poslouchá a pak se usměje.Potom dojde k jednomu stojanu s meči jeden z nich vezme dojde k tobě a podá ti ho do ruky. „Dobrá tak to zkus teď.“ Pokud se podíváš na meč vybaví se ti:meč,šerm.Před tvým vnitřním zrakem se objevují základní šermířské údery i když držíš meč poprvé v životě.Ashley odstoupí a nechá aby si je mohla vyzkoušet. „No vida já to tušila a nyní můžeme jít na ošetřovnu.“ Ashley na táhne ruku a meč zaseknuty do špalku jí skočí do ruky a tam se složí na velikost plnícího pera,nebo laserového ukazovátka.Ashley si ho schová do kapsy v šatech,opustíte srub a potom se vydáte do jedné větší budovy,vstoupíte do ní a jdete chodbou až vstoupíte do něčeho je zřejmě ošetřovna.V ní uvidíte blondýnku která jakmile vás uvidí tak se k vám vydá a obejme Ashley. „Ashley,vítej chyběla jsi nám.Jsi mezi svými sourozenci jako růže na trní.“ Když si všimne tebe a podá ti ruku. „Ty jsi tu nová že?Já jsem Bonnie“ Pak si všimne zraněného boku a řekne: „Posaď se,ošetřím tě.“ „Kde je Chris?“zajímá se Ashley. „Nevím.Nejdřív jsem si myslela že je ve svém domku ve stromě,ale když se neukázal začala jsem mít obavy.“

Osud - 19. dubna 2017 16:38

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým Claire-obranná pozice Nepochybovala jsem že Alessandra je dcerou Afrodity,protože měla stejný výraz jako Julliet dokonce se mně snažila urazit stejně ubohým způsobem a přitom měla pocit jak moc mi to natřela.Ahramed mně překvapila,ale seženu láhev dobrého alkoholu a udobřím si jí. Ach za co mně trestáš. Odejdu s pohledem upřeným k nebi který jsem používala dřív než jsem zjistila kým jsem jen teď jsem vypustila jedno slovo.Ne že by mně to překvapilo už dříve jsem věděla že jsem výjimečná.Byla hvězdou která svítí nejvíc aniž bych byla mezi roztleskávačkami (protože to jsou husy) nebo v nějakém trapném spolku.Přesto mně však čeká jedna omluva a pak se Miky rozhodne pronést svůj proslov (umělci),ale nakonec se s tím dá pracovat.Během té doby něco chce Sydney a když si třu holeň potom co si vynutí mou pozornost ukáže mi zvláštní brýle (a nejenom ty) a tak zatímco se mi v hlavě začíná rýsovat plán uvažuji kdo jí vezme na ramena. Fill ne ten je rád že stojí i když jsem ráda že tu mám někoho kdo je schopný porazit protivníka jenom svým dechem. Potom si však všimnu jednoho kluka který je opřený o strom a kouří.Je docela hezký,dala bych si říct.Z myšlenek ze kterých zvlhnou nejedny kalhotky se vrátím opět k současné situaci. Pro Franka Claire si tě prohlédne a pak vrhne pohled k nebi který nejspíš znamená Dej mi trpělivost nebo Za co mně trestáš a pak řekne: „Musíš ho držte takto a taky s ním mávat.“ Vezme ho za správný konec odstoupí aby měla prostor udělá několik šermířských výpadů,vyhodí ho do vzduchu a chytí ho a pak si ho přehodí do druhé ruky a podá ti ho. „Nějak tak.“ Taky počká na tvou reakci a když ti pak dává meč do ruky tak se k tobě nakloní a zašeptá ti do ucha,můžeš cítit jak jí voní vlasy nebo se jí podívat do výstřihu pokud máš zájem. „To bylo vtipné,velmi vtipné kdyby jsi vypadal jinak tak bych ti to i uvěřila.Ale na zábavu přijde čas později,pokud by jsi měl zájem.“ Vážně tě právě pozvala na rande?No hezká by byla,ale ty jsi asi nečekal že o tebe nějaká dívka projeví zájem hned první den,zvláště v této situaci.Mezitím od tebe Claire odstoupí a řekne: „Dobrá mám tu úkol který se bude hodit pro někoho s tvými zkušenostmi.Sydney on tě vezme na ramena.“ Sydney je ta malá holčička jak jsi možná zjistil a pokud jsi hledal odpověď co by tvůj vzhled pošuka vylepšilo tak teď už jí znáš.

Osud - 23. července 2017 13:03

Další překvapení (Prescott Tremain) Jedná se o začátek boje když si všimneš že Sarah zaujalo něco jiného.Nejdřív tomu nevěnuješ pozornost než Sarah řekne. „Ahoj Ashley ráda tě opět vidím.“ Pokud se otočíš tak si můžeš všimnout dívky která podobně jako Sarah vypadá že často sportuje.Má střední pěkně tvarovaná prsa,boky i zadek,ploché,břicho a na svůj poněkud křehký vzhled i docela impozantní svaly.Možná tě napadne že pokud i tohle bude taky tvá sestřenice tvůj pobyt zde se promění v očistec.Dívka má blond nakadeřené vlasy které jí spadají až na záda,na sobě má bílé letní šaty bez rukávů které jí sahají pod kolena a co tě nejspíš zarazí je že je bosá.Zřejmě Sarah nebude jediná kdo zde nenosí boty. „Ahoj Sarah proč nejsi v lese?“ „Já přišla později.“ „Aha já myslela že ...“ Ashley to nedopoví a přitom si kroutí vlasy a přitom sleduje své prsty na nohách.Potom se ozve Sebastian s tím že ho holky zdržují od boje.Ashley pak navrhne že mohou bojovat spolu Sebastian nejdřív váhá a mezitím Ashley vytáhne jeden z mečů vyhodí ho,chytí a pak vrátí zpět.Když Sebastian souhlasí dívka vytáhne něco podobného propisce či laserovému ukazovátku které se zvětší objeví se hlavice záštita a nakonec i čepel.Meč je celý z materiálu podobného zlatu přesto se neleskne,čepel je poněkud úzká na ní navazuje krátká záštita,jílec upravený tak aby sedl do ruky a malá hlavice. „Takže ... do zbraně.“povzdechne si nakonec Ashley když Sebastian použije stejnou taktiku jako předtím u tebe.Dívka však nemá problém jeho úder odrazit stejně jako každý další a i když je o dost lepší než Sebastian sama neútočí a jen se brání.Nakonec mu vyrazí meč z ruky zatímco svůj zarazí poblíž své bosé nohy.Pokud se otočíš aby jsi našel Sarah zjištiš že je pryč asi odešla během boje Sebastiana s Ashley. „Tak to by bylo pokud máte zájem budeme pokračovat v prohlídce?“zeptá se pak a mile se na vás oba usměje.

Osud - 28. července 2017 23:20

Nepropadejte panice (Temperence Smith) Ten kluk tě vyslechne a vypadá to že tvá reakce ho moc nevzrušila. „Dobře uklidni se vím že to asi vypadá ... zvláštně,ale hezky popořadě.Ne nejsi blázen,to by byl bazilišek přišel tvůj čas.“ Čas na co?Zachránit svět a čas?Pokud ano tak tohle bude jako z nějakého praštěného komixu.Za denního světla ze temné noci žádné zlo neunikne mé moci. „Zřejmě to tam podpálil protože bazilišci chrlí oheň,teď bychom měli být na chvíli v bezpečí,ale brzy přijdou další.Radar byl zapojen ...“ Ten kluk tě sice zachránil,ale to co říká není o nic srozumitelnější než to co říkal předtím otázkou je zda skutečně chceš znát odpovědi.Ovšem asi ti nic jiného nezbude protože jako by těm záhadám nebylo konec tak i když máš spálené oblečení ty sama spálená nejsi.Jistě uhasil tě,ale kůže by měla být rudá a citlivá na dotyk ovšem nic z toho se nestalo. „A ohledně poslední otázky polobůh si ty i já.My oba v sobě mám božskou krev protože jeden z naších rodičů je bůh.“ Ano tohle dává smysl svým způsobem,ale i tak je tomu těžké uvěřit.Bohové přece neexistují lidé si je vymysleli aby vysvětlily některé věci které vysvětlit nemohli.Z muže který poskakoval kolem ohně se vyvinulo náboženství.Mezopotámie,Řecko a pak Řím,Egypt,Čína atd. „Vzhledem k tomu že ti ten oheň neublížil zřejmě bude tvůj otec Hefaistos,ale co kdybychom si někde sedli a tam to můžeme v klidu probrat?Já jsme Vinc.“ dodá nakonec a podá ti ruku.Rozhodnutí je na tobě ,ale pokud se ti rozhodne tohle všechno vysvětlit bude se asi muset opravdu hodně snažit.

Osud - 29. července 2017 15:35

soukromá zpráva od Osud pro Modrý tým Pro Julii „Aha no já byl taky nějakou dobu nováček než se ke otec přihlásil myslel jsem že patřím k potomkům Apollona.Ne že bych neuměl zpívat ...“ Arthur se odmlčí a potom začne: „Jak strašné jsou lesy černé ...“ Vzhledem k současné situaci to není zrovna vhodné téma i kdyby jeho hlas nezněl jako ze sklepa a předpovídá blížící se zemětřesení. „A už víš kdo je tvůj rodič?“ Ohledně tvé otázky co tam vlastně má se podívá dovnitř a pak se poškrábe na hlavě: „To ti přesně neřeknu vím že tam jsou hrušky,švestky,třešně,ořechy a taky trocha vina které jsem používal na svařák.A samozřejmě hrozny.“ Opět se napije a tentokrát zazpívá tak vysokým hlasem že se všichni otočí. „Jak strašné jsou lesy černé ...“ Dívka mezitím vstane z kmene a vydá se k vám. „Strašné nejsou lesy,ale tvůj zpěv.Jako by nestačilo že tu musím být.“ Potom si dívka pečlivě prohlídne tebe jistou pozornost věnuje tvým vlasům než se ti začne dívat na prsa. „A kdo jsi ty?Já jsem Juliette,není té barvy na vlasech poněkud moc?“

Osud - 30. července 2017 21:54

soukromá zpráva od Osud pro Červený tým Pro Aidena (návrat do hry) Jsi v týmu s Daisy, ale i se svými novými sestřičkami slyšel jsi že vašemu srubu se říká srub kterému vládnou dvě blondýnky i soucitných pohledů že zrovna je máš za příbuzné. Ale příbuzné si nevybereš ani zde kde je tento problém umocněný na entou. Máš pocit že Alyssa má něco za lubem nejspíš je připravena Claire opít a pak jí něco provést. Pokud současná doba bude těžká tak co teprve vydržet s těmi dvěma, možná by ses měl zeptat Martyho jak to zvládl. Potom co se v lese setmí přišel čas aby jste se dohodli na správné taktice než se vydáte dovnitř navzájem pomlátit. Sice netušíš kdo to je Bob a Prudence, ale podle toho co jsi pochopil bude správné se jim vyhnout. Nakonec je obrana svěřena Claire a útok na vlajku protivníka Alysse. Potom se obě začnou hádat a když jí Alyssa připomene tvůj úspěch a taky něco co se dnes stalo dřív tak vidíš jak Claire naběhla na krku i na čele žíla. Claire je při hádce rozpálená doběla a začne rozmachovat rukama dokud Alyssa nezmizí v lese. Teprve teď se uklidní a možná ji pomohlo i to že přijala vlajku. Ovšem ne moc protože pak se Claire vydá k nějaké mladé,krásné dívce se zrzavými vlasy a nenechá než se otočí k Ahramed, zřejmě se rozhodla že si podat si i jí. I ty dokážeš uhodnout to co ti asi řekne. Že nemá překážet, najít si svou placatku a dál nasávat protože to je to jediné co potomci Dionýsa skutečně umí. Claire i Alyssa ty mají podobnou povahu otázkou je která z nich je horší. „No a co se týká tebe dělej Alessandře společnost a taky dávej pozor pokud by se k vám někdo blížil.Tedy pokud jsi toho ještě schopná a když k tobě dorazí dostatečně blízko dýchni na něj.To by ho mohlo odrovnat.“ Claire počká zda jí nechce něco říct potom se vydá zpět když se náhle zastaví a opět se otočí. „Jo a ohledně té patry co budete dnes pořádat pozvěte i Alyssu.Ale neříkejte jí že jsem vám to poradila já nebo nepřijde.“ Je jasné že Claire má zřejmě něco za lubem, možná chce se svou sestřičkou srovnat účty. Když se potom za ní vydá Ahramed tak Claire na chvíli zvážní, ale pak se jí vrátí ten povýšený a sebevědomý výraz: „Promiň Ahramed já netušila že jsi teď výjimečně střízlivá. Tedy aspoň více méně, jdeš docela rovně a držíš se docela zpříma. Ale dovol abych ti vysvětlila tuhle premisu. Víš co to je premisa? Předpoklad, znamená to že když máš alkohol v krvi máš ho i v dechu. A právě toho čeho jsi schopná se bojím.“ Když jí od sebe odstrčíte Ahramed odstrčí tak i Claire odchází a zvedá útrpný pohled k obloze. Ale to se už rozhlédne po vás a začne udělovat rozkazy. „Takže rozdělte se na dvě skupiny a postavte se okolo vlajky ...“ „Máme utvořit kosočtverec?“přeruší jí nějaký kluk a někteří se zachechtají když jim dojde pointa jeho vtipu.Claire po něm vrhne pohled který nevěstí nic dobrého a kluk radši ztichne, zřejmě ví že dráždit Claire v tomto (nebo v jakémkoliv jiném) stavu není dobré. „Jedna skupina bude okolo mně, druhá okolo Mikyho. Ti kteří umí bojovat dopředu, ti kteří ne dozadu. Buďte ve střehu a cokoliv podezřelého ihned hlaste. Nějaké otázky? Dobře do toho, rychle už to mělo být.“ Dodá Claire a na konci svého proslovu netrpělivě zatleská. Potom se otočí ke klukovi kterého už předtím oslovila, jmenuje se Miky a z nějakého důvodu má na hlavě vavřínový věnec. „Doufám že moje sestřička udělá co má, no pokud se někdo objeví měla bych o tom vědět. Navíc jsme spočítala kudy asi sem mohou přijít, nejspíš se budou spoléhat na sílu a moment překvapení proto musíme být ve střehu. A protože i Jakub má potomky Apollona i s tím bychom měli taky počítat. Ale abych nemluvila jenom já máš nějaké nápady? Případně netušíš co by tví sourozenci mohli mít v plánu?“ Zaujme stejný postoj kdy si složí ruce na prsou potom si vyslechne Mikyho poněkud dlouhou řeč odpoví: „Ano i já počítám že údernou skupinu povede Leslie protože není unavená neboť Susan se nakonec rozmyslela a to vedení jí přenechala. Problém bude v tom jestli se Leslie podaří Boba a Prudence zvládnout. Jak si sám říkal jsou hrubí a suroví a nějakou taktikou se zdržovat nebudou. Teď ne Sydney.“dodá nakonec když jí Sydney zatahá za sukni. „A ano vím co to jsou bludičky ovšem někdy za ně byli zaměňovány i světlušky, to jo jsou broučci jejichž těla obsahují takzvaný luciferin. Ale nápad je to dobrý ... teď ne Sydney.“ dodá Claire když jí Sydney znovu zatahá za šaty a pak pokračuje. „Počítám s dvěma skupinami ty by se měli vydat tímto směrem.“ Claire ukáže na hodinkách dvě výseče. „Jednotky mimo by mohly mít zvláštní účel buď odvést pozornost nebo ukrást vlajku. Tvůj plán by mohl zabrat tak že by museli ... Au.“ To Sydney Claire kopne zřejmě naštvaná že si jí Claire nevšímá a zatímco si Claire tře to místo podá jí Sydney něco co připomíná brýle k novým interaktivním 3D hrám. „Má to omezený dosah,ale mělo by to pokrýt celý prostor kolem vlajky.“ Claire má pochyby,ale když si to nasadí řekne. „Dobrý a co tu máme dál?“ „Obvyklá výbava,lano, síť (vzala jsem radši dvě), sirky, nůžky, kapesní nožík, pilka mohli bychom jím připravit menší překvapení ...“dodá Sydney zatímco vytahuje věci ze své tašky a ty nejspíš žasneš jak se to tam vše mohlo vejít. Potom se vydá k nějakému klukovi který je nováček a nejspíš ani neví jak se meč drží. Claire vrhne další útrpný pohled k nebi a ukáže mu jak se s tím mečem zachází než mu ho vrátí a přidělí mu poněkud zvláštní úkol. „Sydney on tě vezme na ramena.“ Nakonec se vydá k tobě a ty možná trneš co má pro tebe připraveno. Zjistíš že i Claire má na sobě své obvyklé oblečení černé šaty bez rukávů, černé punčocháče a černé boty bez podpatků. „Alyssa říká že jsi dobrý, ale moje sestřička má sklony přehánět.“ Claire si přejede rukama po holých ramenou,ale pak se jí vrátí ten povýšený výraz. „Ale jsi docela schopný, jen bych udělala něco s tím výrazem nakopnutého štěněte. Tvůj otec je detektiv že? Aspoň něco podobného Alyssa říkala tak se tvař jako on, když o jdou po ulicích lidé se ho bojí a to i ti kteří nic neudělali“ Bude se s tebou i Claire bavit o Bídnících?Zřejmě ne podle její další otázky. „Dobrá a s čím vlastně umíš bojovat?“ Potom si složí ruce na hrudi a podívá se na tebe způsobem že pokud se jí zeptáš stejně jako ten kluk nacpe ti ten meč do kalhot.

Temperence Smith - 30. července 2017 23:02

soukromá zpráva od Temperence Smith pro Panice!? Já nepanikařím!! Chodím sem a tam na asi tak metru a půl a opakuju si v duchu jsem pošahaná, ale je to dobrý, jsou na to léky. Jsem pošahaná ale.. Kluk něco mele o baziliškovi, že přišel čas na oheň a že nějakej radar či co. Nic z toho nedává smysl. Určitě se mě snaží uklidnit, než mě pošle do léčebny. Todle voni dělaj', ne? Uklidňujou tě abys nevyváděla a oni měli menší práci s tvým nadopováním psychotiky. Ale todle mě dělat nebudou, to teda ne. "Žádný půlhohové neexistujou, tak mě tu nekrm pitomostma. Kdo seš ty-magor nebo ten co se snaží uklidnit magora, to jest mě? Ať tak či tak, ani jedna role ti nesedí!" Počkat, řekl právě Hefaistos? Blbost, dyť je to postava z bájí. Asi se přecpal sladkým a pak sledoval History channel. Nebo je to jeden z těch magorů do fantasy, co sedí dny u kompu nebo hrajou přiblblý karetní hry. Jo, to je vono. Takže je to vlastně neškodnej podivín. Prostě šprt, NEET. Až když to zmíní, všimnu si že nejsem vůbec popálená. To je divný. Triko mám na zadech samou díru. Když se tak zamyslím...mozoly mám, škrábance taky, ale narozdíl vod spolužáků nemám žádný popáleniny. A že mi už párkrát ten malej sráč z vohně spadl na ruku, jednou jsem si dokonce pustila na zápěstí pohrabáč. Ale nemám skoro ani jizvičku. To je divný. Kluk se představí jako Vinc. Jakože Vincent? Kdo se tak dneska menuje? No..co třeba NEET co se nerozezná realitu od skutečnosti. Ztracená existence, chápete? S tím fantazírováním se vbreálným životě neuchytí. Vlastně je mi ho trochu líto. A taky jsem zvědavá. Jak daleko ty fantazie dotáhl. Asi poznal že jsem magor a využívá toho že mám halucinace a jsem vyšinutá, aby mi ukázal ten svůj vysněnej svět. Jasně, bolí mě kyčel, ale to může bejt tím že jsem někde zakopla a můj podělanej mozek si to přebral jako homerun hadím ocasem. Jinak jsem v poho, narozdíl od něj. Třeba je to taky ňákej schizofrenik. Schíza, to je vono. Za chvilku vytáhne prsten bratrstva Šarlatové dýky nebo tak něco. Chudák kluk. "Temperence. Kámoši mě říkají Temper," dodám a potřesu mu rukou. "Taaakže," protáhnu a už poněkud v klidu založím ruce na prsou "kde si chceš pokecat?"

Prescott Tremain - 27. srpna 2017 14:54

Další překvapení Vyhnul jsem se první ráně a chystal se vést protiútok, ale když Sarah pozdraví někoho čtvrtého tady s námi, tak se zadržím a dávám pozor, aby si toho všiml i Seb. Naštěstí si toho všimne a přeruší boj. Prohlížím si nově příchozí a nějak mi zase vypadávají oči. Ať to není moje sestra! Holky se pozdraví, ale zatím nepozoruji nic co by mohlo nasvědčovat tomu, že je to taky dcera Hefaista. Prohlížím si její vzhled a nevypadá tak. Ono Sára taky ne. Sice má svaly, ale nevidím žádné případné popáleniny nebo jiné znaky, které by mi mohli něco napovědět. Jediné co měla stejné se Sarah bylo to, že je bosá. Rozhodně si začínám myslet, že tady je velká móda chodit bosý. Což doufám, že opravdu není povinné, protože nemám chuť vystavovat svá chodidla holé zemi. Seb je trošku nervózní a já si vzpomenu na náš souboj, ale Ashley mě předběhne. No rozhodně se rád podívám, jak bojuje někdo místní. Sleduji jak se jí v rukách objevuje meč a původně to byla tužka. Rozhodně důmyslná věcička a musím to samé zkusit s válečnou sekerou nebo kladivem. Rozhodně i teleskopické kopí by nebylo zlé. V hlavě se mi rozbíhají nějaké myšlenky, ale souboj mi je utne. On to vlastně souboj není, to je celkem masakr. Ta holka se mečem rozhodně ohánět umí a Seb je proti ní, pouhý začátečník. Myslím Sebe, že Ti slušně řečeno natrhla to místo, kam slunce nesvítí. Usměju se, když vidím jak Sebovi vylétá meč z rukou a Ashley svůj zabodává do země. Chtěl jsem to probrat se ségrou, ale ta už tu není. Pozvednu obočí a pak se otočím zpět na Ashley. Já rozhodně. Teda posíláte si nás tady jak nějakou štafetu. Já jsem Prescott, Scotty bude lepší.

Osud - 03. listopadu 2017 08:44
	Vážení a milí opravdu jsem se snažil bohužel tahle jeskyně stojí (z časti nejen kvůli mně) a tak jsem se nakonec rozhodl že bude lepší když tuhle jeskyni ukončím.Moc se vám všem omlouvám a děkuji vám za hru.Snad se setkáme v jiné jeskyni,budu rád. Váš PJ