Universe - 01. března 2016 23:05

Universe - 02. března 2016 00:28

soukromá zpráva od Universe pro "...pamatuj, s velkou silou, přichází i velká odpovědnost..." Byla slova, která ti tvůj otec, Jonathan Kent, pronesl, když vytáhnul svůj první autobus z řeky a zachránil tak školáky uvnitř. Ovšem, od té doby uplynulo už spousta let a i přesto, že již dneska pan Kent není mezi živými, byl by hrdý na tebe a o co ses pokoušel jakožto Superman. Ovšem né všichni brali Supermana jakožto něco dobrého. Bylo tu stále přespříliš zastánců toho, že zákon patří do rukou policistů či armády, nikoliv samozvaného hrdiny odněkud z vesmíru. Metropolis bylo nyní rozděleno na dva tábory - ty co tvé snažení coby Supermana podporovali a cenili si jej a ty, co byly naopak proti tomu. A to byly zejména politici, média a tisk. Což bylo poněkud ironické, když si vemu tvou práci jakožto reportéra. Nicméně čas šel dál a v Daily Planet se oběvila jednoho dne zpráva o tom, že v městě Gotham se oběvil nějaký chlápek v kostýmu, který si říká Batman, který stejně jako ty vzal zákon a spravedlnost do vlastních rukouch. Netrvalo to ani pár ní a zprávy o tom, že v Central City se prohání nějaký týpek v červené kombinéze, rychlostí blesku. Noviny dlouhé dny nepsali o ničem jiném než Flashovi. A tak během dalšíh měsíců následovali zprávy o dalších podobných - Star city mělo Green Arrowa a Coast city nějakého týpka v zeleným, co si říkal Green Lantern. Prý měl být součástí nějaké vesmírné policie, či co. Skoro jakoby tvoje činy inspirovali ostatní k nějaké akci. Poslední zprávy ukazovali na ženu, kterou lidé nazvali Wonder Woman avšak bližší informace, či v jakém městě působí, nebyly nijak známé či prostě nebyly vůbec. Narozdíl od ostatních se o ní až tak příliš nevědělo. Pouze to jak se zve a to, že se prý její schopnosti vyrovnají těm tvým. S vlnou těchto "superhrdinů", se ale rozrostla ona nenávist vůči jim, zejména v Metropolis byly časté protesty pro "Mimozemšťanům na Zemi". Zrovna jedné takové jsi se měl účastnit, nikolik jako demonstrant ale jako reportér. Tedy spíše Lois tě požádala o to, zda-li bys jí přitom dělal společnost, chtěla tu demonstraci zdokumentovat a udělat i nějaký článek do jejího okénka. Očekávala tě tedy v parku, kde měla ta demonstrace začít a pochodem se měla pak přesunout k budově zastupitelstva. //poznámka: Pan Kent umřel během tornáda, které se prohnalo skrz Smallvile, když ti bylo něco málo okolo devatenácti. Tornádo jej prostě odneslo, když pomáhal jedné ženě, z auta, které nezvládla uřídit. Jeho tělo se bohužel nikdy nenašlo, pouze zničená, roztrhaná košile.

Clark Kent - 02. března 2016 13:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro V parku – před demonstrací Metropolis – město jako každé jiné. S tím rozdílem, že tohle město jsem si vybral za svůj druhý domov. Domov, kde se ztratím v davu a kde mohu pomáhat ve větší míře než doma ve Smallvillu, kde se skoro nic neděje a život tam plyne v poklidu. Ne, že bych si na to stěžoval. Alespoň, že je máma v bezpečí a nemusím se o ní tudíž tolik strachovat. Od doby, co jsem poprvé před lidstvem vystoupil jako superman, se můj nový domov změnil. Obyvatelstvo Metropolis, kde jsem působil, se rozdělilo na dva tábory. Jeden z nich mě, jakožto supermana, měl rád a podporoval mě. Viděli v mé činnosti dobro a naději, za kterou byli vděční. Proč by taky ne? Pomáhal jsem, jak jsem jen mohl, zachraňoval lidské životy a nechtěl jsem na oplátku nic, ani slávu ani jinou odměnu. Avšak ten druhý tábor byl přesným opakem toho prvního. Nesnášeli mě už kvůli tomu, kým jsem byl a že jsem se lišil, a tak mě chtěli vystrnadit pryč ze svého města. A co víc, později se jejich zášť vůči mé osobě prohloubila natolik, že začali organizovat demonstrace proti mimozemšťanům na Zemi. Moc tomu nepomohla ani média, která se přidala právě k tomu druhému táboru a psala o mně velice nelichotivě. Byly to pro mě krušné časy, protože jsem pracoval jako reportér v Daily Planet, v jedněch z největších novin ve státech, a tak jsem se na tom "házení špíny" na sebe samého musel podílet. Nebyl jsem jediný, koho média takto pomlouvala. Po mém prvním výstupu, se v okolních městech začali objevovat další výjimeční lidé. Jako první se v Gothamu začal objevovat takzvaný Batman, který vzal zákon do svých rukou a potíral zločince s dosti nevybíravým způsobem. Později se v Central city začal někdo proháněl v rudé kombinéze rychlostí blesku a pomáhat lidem. Noviny dlouhé dny nepsaly o nikom jiném než o tom rychlíkovi, kterého pojmenovali Flash. Dále se ve Star city objevil nějaký lučištník Green Arrow a po něm v Coast city chlápek s podivnými schopnostmi, o kterém se proslýchalo, že patří k nějaké vesmírné policii. Ať už tito noví superhrdinové oplývali jakoukoliv mocí, podle všeho se mi vyrovnat nemohli. Tedy až na toho posledního, respektive na tu poslední. Kolovaly zvěsti o takzvané Wonder Woman, jejíž schopnosti jsou podobné mým. A dokonce se podle těchto zvěstí, její schopnosti vyrovnají mým. Avšak byly to zvěsti, které se nedaly ničím podložit, protože je nikdo nedokázal vystopovat. Nicméně, musím se přiznat, že mě zaujala nejvíc a rád bych se s ní setkal. První, co mě napadlo, když jsem o ní slyšel bylo, že je, stejně jako já, ztraceným dítětem z Kryptonu. Když mohli rodiče poslat mě, proč by stejný nápad nemohli mít i jiní manželé. Každopádně, s touto vlnou nových superhrdinů, kteří se vyrojili, začal tábor nenávistivců sílit a začali pořádat více a více demonstrací a pochodů. A právě teď na jednu takovou demonstraci mířím. Ne, že bych měl nějakou chuť se této frašky aktivně účastnit. To bych si sám pod sebou řezal větev. Ne, to Lois mě požádala, abych jí na tuto akci doprovodil a dělal jí společnost, zatímco ona to bude dokumentovat. A já holt jsem takový, že neumím říct ne. A Lois už vůbec ne. Pro ni jsem měl slabost už od první chvíle a byl jsem rád, když si vzpomněla na mě. Byli jsme domluveni, že se sejdeme v parku, kde měl pochod začít a pak vyrazit k budově zastupitelstva, kde měla proběhnout samotná demonstrace. Jak jsem očekával, Lois už byla v parku a při čekání si už dělala poznámky. To je celá ona… té aby něco neuteklo. Pomyslím si, upravím si na nose své brýle se silnými obroučkami a vyrazím k ní. Rád vidím, že neztrácíš ani chvíli času, Lois. Oslovím svou kolegyni velmi přátelským tónem a usměju se na ni. Nejistě se pak rozhlédnu na okolo stojící a tu a tam i povykující lidi a změřím si je pohledem. Tak o co jsem přišel? Otáži se, přičemž si stále prohlížím stále se zvětšující davy lidí, kteří tu dnes proti mně protestují. Nemohu říci, že to byl zrovna příjemný pocit, dívat se jim do tváří, zatímco víte, že vás bytostně nenávidí a štítí se vás. Nakonec se pohledem vrátím k Lois a počkám, než mě uvede do obrazu.

Universe - 02. března 2016 14:27

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku!" pozdravila tě Lois s úsměvem ve tváři. V rukách už držela blok, do kterého něco zapisovala a na krku měla pověšený fotoaparát. Přes rameno tašku, ve které dozajista byl nějaký náhradní, kdyby tenhle náhodou selhal. "Jdeš akorát, zatím prakticky nic. Ještě nikdy nezačal ani s proslovem, ale jakmile někdo začne věř, že to budu já, kdo bude mít ty nejlepší snímky." řekne a mrkne na tebe. A tak jste tam stály, zatímco lidé s transparenty přicházeli a někteří muži, posilnění alkoholem už začali vykřikovat i hanlivá sousloví či slovní spojení, které adresovali především tobě. Jeden z načisto vyholenou hlavou dokonce přinesl něco jako woodo panenku, která se houpala ve smyčce z nějakého provazu, který byl připevněn na konec nějaké tyče. Nebyl to zrovna příjemný pohled. Nicméně Lois byla poněkud opačného názoru a snažila se pořídit fotky z první ruky. Poté se konečně ukázal někdo, kdo zřejmě tohle vést bude, protože s sebou nesl megafon. Vylezl na jednu z laviček, aby na něj byl dobrý výhled a chvíly se kochal tím, co viděl a jak nadšeně na něj lidé zde schromáždění reagovali. Chystal se přiložit megafon k ústům a něco zřejmě pronášet, když se ozvala rána, podobná jako kdyby někdo vystřelil, ale mnohem dutěji. Kanálový poklop sotva pár metrů od schromáždění, odletěl pryč vzduchem, jako přetlakovaná lahev šampaňského. A poté z oné díry začali lést ven divná stvoření, která mohla mýt tak 2m minimálně. Stvoření byla mohutná, robustní a sotva se dostali napovrch ihned se vrhali po shromážděných lidech, které začali trhat na kusy. Lidé začali okamžitě panikařit a jejich křik naplnil jindy tak poklidný park. Zelená tráva v parku se tak rychle barvila krví lidí, kteří padali za oběť těmto příšerám, které se na ně bestiálně vrhali.

Clark Kent - 02. března 2016 16:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Demonstrace – bitevní pole Lois vypadala nadšeně, ovšem ne protože mě vidí, ale spíš protože má před nosem skvělou příležitost napsat trhák. Ona byla taková vždy, když se něco dělo. Byla jako lovecký pes, když jednou našla stopu, tak se jí držela stůj co stůj a ostatní ji vůbec nezajímalo. Pozdravila mě a na mou otázku, oč jsem přišel, mi řekla, že ještě nezačali. Dokonce, že ještě nikdo neměl motivující proslov, který by tento dav nastartoval. Avšak když jsem se tu tak po tom davu rozhlížel, tak jsem byl znechucený. Mnoho lidí tu mělo různorodé transparenty, které ale hlásaly pořád to samé – proti-mimozemská hesla. K tomu tu většina pokřikovala hanlivá sousloví a občas i říkanky, za které by se každý slušný člověk styděl. Začínají se chovat hůř než zvířata… kam tento svět spěje? Pomyslím si při pohledu na holohlavého chlápka, který v rukou třímal provaz, v jehož smyčce byla jakoby oběšená woodoo panenka. Nebyl na to zrovna pěkný pohled. Lois si ovšem myslela něco zcela jiného, protože se horlivě pustila do focení a při tom měla ve tváři šťastný výraz. Ostatně jako vždy, když po něčem šla. Pak se z davu vynořila postava, která vyskočila na blízkou lavičku s megafonem v ruce. Chvilku se se samolibým úsměvem kochal davem, který se tu shromáždil. Očividně byl spokojený s účastí této demonstrace. Už od pohledu jsem si usmyslel, že za tím vším, co se tady děje stojí on. Vše tomu nasvědčovalo. Ten jeho samolibý pohled, kterým přehlížel davy a navíc ta skutečnost, že jako jediný tu měl megafon, kterým by mohl dav oslovit, říkalo vše. Nehledě na to, jak nadšeně na něj lidé okolo reagovali. Možná bych měl zjistit, co je ten chlap zač… nějak se mi to nelíbí. Usmyslím si v duchu a sleduju, jak si pomalu přikládá megafon k ústům, aby začal hecovat dav. Avšak, než se stačil pořádně nadechnout, tak se ozvala rána, jak poklop od kanálů vyletěl do vzduchu jako špunt na přetlakovaném šampaňském. Ihned jsem tím směrem namířil svůj zrak a zkontroloval co se to tu děje. Viděl jsem, jak z díry, která zela do kanalizačního systému, začínají vylézat mohutné postavy v podivných zbrojích. Tyto potvory rozhodně nebyly lidé a jejich vzhled mě na okamžik vyvedl z míry. Nic takového jsem dosud neviděl. Na chvíli jsem strnul, sledujíc ty potvory. Ale jakmile se vrhly na kolemstojící lidi a začaly je rvát na kusy, tak mě to probralo. Bleskově jsem se rozhlédl, abych našel nejbližší vyhovující budku, ve které se rychle převléknu. Nebylo to daleko, ale ještě jsem se musel dostat z dohledu okolo stojících. Rychle, aniž bych se ohlédl na Lois jsem se ztratil v davu. Běžel jsem, jak nejrychleji jsem dokázal, ale však v rámci možností, abych se neprozradil. Rychle jsem zapadl do budky, kde jsem se převlékl takovou rychlostí, že by se z toho každému zatočila hlava. Svůj civil jsem i s brýlema hodil do rohu budky a rychle jsem letem vyrazil k příšerám. Nebral jsem si servítky a na jednoho jsem dopadl takovou silou, že jsem ho zarazil do země. Z toho, jak se chovali k lidem, bylo zcela jasné, že to byli nepřátelé, se kterými se vyjednávat nedá. A proto jsem se pustil do dalšího, který vyskočil nad skupinku lidí, snažíc se dopadnout mezi ně a rozdrásat je svými pařáty. Bezmyšlenkovitě jsem to do něj napálil paprskem ze svých očí, takže jsem ho srazil stranou, kde padl na zem a už se nezvedl. Mého chvilkového vyrušení využili dva další, kteří se na mě vrhli zezadu. Jeden mě chytil za ruku a druhý se mi pokusil zakousnout do ramene. Smůla, zrůdo! Pronesu suše a rukou, kterou se mi pokusili znehybnit, máchnu před sebe, čímž jednu z těch potvor mrštím před sebe na zem. Hned na to uchopím za hlavu toho, co mi chtěl ukousnout rameno a rozdrtím mu hlavu, načež jeho tělo hodím na toho, kterého jsem před malou chvilkou hodil před sebe. Další dva se na mě vrhli čelně, ale stačily dvě rány a bylo po nich po obou. Rozhlédl jsem se, abych zkontroloval, zda další lidé nejsou v ohrožení a v případě, že ano, hned jsem jim vyrazil na pomoc, přičemž jsem se podíval k díře v zemi, odkud se sem dostali. Pokud odtama stále vycházeli, tak bych tím směrem párkrát vyslal laserový paprsek, abych zredukoval počty potvor, které se sem valí a dal tak lidem čas utéct.

Universe - 02. března 2016 16:51

soukromá zpráva od Universe pro Jakmile jsi se pustil do těch zrůd, přestali si lidí kolem všímat a vrhli se převážně na tebe. Přesto několik z nich popadlo nejbližší lidi, které unesli zpátky do oné kanálové díry odkud předtím vylezli. Zatímco jsi ty vyřídil zatím oni tři nebo čtyři kolem tebe jich bylo asi dalších deset a několika dokonce narostla i křídla a vznášeli se nad tebou ve vzduchu. Ženský výkřik protnul vzduch jako břitva a jedna z těch zrůd držela ve svých pařátech Lois, která se mu bránila, dokonce jej i několikrát praštila svým foťákem do hlavy, ale netvor to nebral nijak nazřetel. Mířil s ní ke kanálu, jako to udělali předtím ostatní. Nicméně cestu ti křížilo spousta a spousta dalších jeho soukmenovců, kterými než bys prošel, Lois bude ztracena bůh ví kde. Něco se však zalesklo ve vzduchu a proletělo to okolo, přičemž pár sekund na to, odpadlo asi třem více jak polovina jejich hlav, přičemž se zbytek těla nehybně zhroutil k zemi. Na zemi před tebou ležel jednoruční krátký meč, který byl zapíchnutý do země. Však nad tebou ve vzduchu započal další boj.

Clark Kent - 02. března 2016 17:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bitevní pole Když jsem se zapojil do boje, tak se většina těch potvor vrhla na mě a ostatních lidí si přestala všímat. Nicméně ne všichni, někteří z nich se zmocnili lidí, u kterých stáli a snažili se je unést do díry, kterou se sem dostali. Dalších pár se jich na mě vrhlo, ale neměli šanci mi něco udělat. Jejich rány jsem sotva cítil, ale zpomalovali mě a tak jsem se rozmáchl a dva z nich jsem jednou ranou odmrštil, zatímco mi třetí dal pecku do obličeje. Sice to nebolelo, ale jednoho to naštve, proto jsem ho chytil pod krkem, zvedl nad hlavu a mrštil s ním do hloučku jeho soukmenovců, co se ke mně plížili ze zadu. Ozval se známý ženský křik a já se k němu hned otočil. Jedna z těch potvor měla ve svých spárech Lois a snažila se s ní dostat ke kanálům, přičemž mi cestu k nim zastoupila pěkná řádka těchhle protivných potvor, z nichž některým narostla křídla, a začaly se vznášet nad zemí. Už už jsem chtěl vypálit další paprsek skrz zástup potvor, když v tom kolem mne proletělo něco blýskavého a třem potvorám upadla dobrá polovina z jejich ohavných hlav. Přede mnou se do země zarazil krátký jednoruční meč. Krátce jsem vzhlédl nad hlavu, abych zjistil, co se tam děje a byl jsem svědkem toho, jak se nějaká překrásná létající žena pustila do těch potvor s lehkostí a grácií kočkovité šelmy. Jestli tohle není ta Wonder Woman, tak už nevím. Blesklo mi hlavou, ale dál jsem se tou ženou kochat nemohl, protože jsem musel pomoci Lois. Rychle jsem se podíval směrem, kudy jí táhla potvora. Lois se nechtěla jen tak nechat a mlátila jí po hlavě svým fotoaparátem, ale bez většího účinku. Dál už jsem neváhal a vyrazil vpřed, přičemž jsem se shýbnul pro meč, který jsem uchopil do levé ruky, načež jsem se vznesl a roztočil se dokola jako nějaká gigantická káča. Meč jsem měl napřažený před sebou a tak každý, kdo by přišel do mé blízkosti by byl během chvíle rozťatý vedví, ne-li ještě hůře. S tím jsem se, stále se točíc, vrhl ve vysoké rychlosti proti zástupu potvor vstříc Lois na pomoc. Jakmile se k ní skrz ten dav prosekám, tak jí pomůžu dobře mířeným laserovým paprskem do hlavy toho potvoráka, který jí vězní, načež jí dostanu k budově, do které jí přikážu zalézt a vrátím se do boje.

Universe - 02. března 2016 18:56

soukromá zpráva od Universe pro "Pusť mě slyšíš!! Pusť ty zmetku odpornej!!! Pusť!!" nadávala Lois a přitom se snažila vyprostit se ze sevření oné příšery, která jí ale nebrala nijak nazřetel viditelně. Nakonec se její fotoaparát rozbil o hlavu právě té příšery. Lois na to hleděla jako dítě, kterému právě rodiče sebrali hračku. "Máš vůbec ponětí, kolik ta věcička stojí?!!! To mi zaplatíš!! Slyšíš, za to mi zaplatíš!!" obrátila nebojácně Lois, teď už jí nezáleželo na tom, že je právě unášena, záleželo jí pouze na zničeném fotoaparátu. Tvůj pokus o to zastavit jej laserovím pohledem trochu nevyšel, protože na tebe z výšky přiletí další dva, kteří to do tebe napálí vší svou rychlostí a připlácnou tě tam na silnici pod tebou. Oba pote rozevřou tlamu, která byla plna ostrých šavlovitých zubů a obě na tebe začnou chrlit oheň, který rozhodně i přes tvou neporušitelnou kůži, nebyl zrovna dvakrát příjemný. Nicméně o záchranu Lois se tak trochu postaralo něčí laso, jehož smyčka se obtočila kolem krku té příšery a utáhlo natolik, že šlo slyšet tiché zapraskání. Příšera začala řvát bolestí a pustila Lois ze spárů, aby mohla smyčku toho lasa chytit oběma pazourama. Lois dopadla na chodník. Nicméně nebylo jí to moc platné, laso né a né povolit ani s použitím obouch pazour, ale nebylo mu to moc platné. Vše co pak můžeš vidět je to, jak ta příšera zmizela někam za tebe, protože ti výhled ztěžovali ty dva, co se tě pokoušeli ugrilovat zaživa.

Clark Kent - 02. března 2016 21:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bitevní pole Točil jsem se jako o život a masakroval své nepřátele, kteří po mém zásahu vypadali, jako by spadli do mixéru. Dostal jsem se skrz ně a pokusil se zaměřit Loisina únosce, avšak dvě z potvor na mě zaútočily seshora, odkud jsem je vůbec nečekal. Můj paprsek, který jsem namířil na hlavu toho zmetka, co unášel Lois, minul svůj cíl a trefil budovu opodál. Já se rázem ocitl na zemi a ty dvě potvory, co mě srazily, na mě začaly chrlit oheň. Tím jsem byl trochu zaskočen, a nejen protože jsem to nečekal, ale taky proto, že mi to začalo být velice nepříjemné. Tohle jsem pocítil i já, a to i přes svou neproniknutelnou kůži. Avšak, i když jsem byl zrovna grilován, jediné, co mě zajímalo, byla Lois, kterou jsem nebyl schopen zachránit. Ale i když jsem to nezvládl já, pořád tu byla ta létající kočka, která svým lasem zachytila jejího únosce. Smyčku mu utáhla okolo krku, až to zapraskalo. Potvora pustila Lois na chodník, a ta začala nadávat a hořekovat, protože si během svého odporu rozbila fotoaparát. Trochu jsem si oddychl, když byla Lois volná tak jsem se mohl věnovat svým trýznitelům. Otočil jsem k nim svůj pohled a vypálil na ně pořádnou dávku svého laserového zraku. Oba byli odstřeleni do dálky. Rychle jsem se postavil a podíval na Lois. Běžte do budovy, slečno! Tady není bezpečno! RYCHLE! Zavelel jsem Lois a svým Laserovým zrakem sestřelil pár potvor, které k ní vyrazily. Počkám než se dostane do budovy, přičemž smetu pár zmetků, co mi skočili na záda a pak, když vím, že se o ni nemusím bát, se vrhnu do víru boje, přičemž v ruce dál třímám onen meč, který jsem si prve vypůjčil. Párkrát s ním máchnu a pošlu nějakého nepřítele do věčných lovišť, ale nějak mi to nepřipadá správné. Cítil jsem se neohrabaný a tak jsem se podíval k létající ženě, ke které jsem vyletěl trochu blíž, přičemž jsem se musel párkrát ohnat a srazit pár nepřátel. Díky za pomoc… Řeknu a srazím dalšího, přičemž pohlédnu na létající krásku, na kterou se zezadu žene další nepřítel. Z mých očí vystřelí krátký puls laserového paprsku a srazí ho z oblohy. Chytej… Vyzvu černovlásku a hodím jí meč tak, aby neměla problém ho chytit. Chci se otočit, ale to na mě zezadu skočily tři ty potvory a dostaly mě k zemi. Jednu jsem praštil už cestou na zem a tím se jí zbavil, avšak, dvě do mě pořád ustavičně bušily. Už mi to přišlo únavné a tak jsem se to rozhodl ukončit. Vzal jsem obě za hlavy a prudce jsem je přirazil k sobě. Zvedl jsem se ze země a pustil jsem se do víru boje, kde jsem se už tolik nedržel zpátky, ale rozdával jsem rány nalevo napravo.

Universe - 02. března 2016 22:59

soukromá zpráva od Universe pro "Ale, ale... můj foťák...!!" začne protestovat Lois, ale jakmile další padnou mrtvy na zem, trochu zdráhavě se vzdálí do nějaké bezpečné vzdálenosti. Řady těch monster už poněkud prořídli, ale jim to nebralo nijak na bestialitě. Byly prostě rozhodnutí zničit vás za každou cenu. Tvoje výpomoc mezitím dostala jednoho k zemi, doslova. Měla jej na lopatkách, na betonu pěstmi do něj bušila až začal plyvat vlastní krev. I přes jejich rádoby brnění, šlo slyšet jak se pod ním pod jejími ranami, lámou kosti. Když jí tedy hodíš zpátky její meč, chytí jej do ruky jakoby se nic nedělo, či jej takto běžně/denně chytávala. "Že ti to ale trvalo." pronese a podívá se tvým směrem, načež pak zanoří jeho špičku hluboko, skrz, lebku toho monstra co měla pod sebou. Nemeškala pak ani vteřinu a vrhla se na další. Ovšem ty potvory se nemínili zřejmě vzdát, protože jedna na ní skočila stejně podobně jako předtím tamty na tebe a srazila jí tam k zemi. Až beton pod ní poněkud zapraskal. Bestie se jí potom pokoušela zakousnout, ale místo do ní se zakousla do meče, který před sebe rychle nastavila, aby zablokovala jeho útok. Příšera se však nedala a začala se po ní sápat svýma pařátama.

Clark Kent - 02. března 2016 23:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bitevní pole Lois chvíli odmlouvala, ale když jsem v její blízkosti odpravil tři bestie, které na ni běžely, tak se ještě ráda otočila a spěchem vyrazila do bezpečí. Na pár okamžiků jsem jí doprovodil pohledem pro případ, že by na ni zaútočili, abych jí kryl. Nebylo to však zapotřebí, protože si jí nevšímali. Mě na druhou stranu až příliš. Skočili mi na záda a tak jsem se s nimi musel vypořádat. Jakmile mi došlo, že meč není nic pro mě, tak jsem se probil k létající krásce, která mezitím decimovala jednu z těch potvor, která plivala krev, jak jí praskaly v těle kosti. Nastal okamžik, kdy na nás nikdo neútočil a tak jsem jí poděkoval a hodil zpátky její meč. Bez jakéhokoliv problému jej chytila a zanořila jeho špičku skrz lebku bestie, kterou dosud tak neohroženě decimovala a která už nějakou dobu nebyla schopná chodit. Alespoň tedy dle mého soudu. Chladná reakce, které se mi od ní dostalo, mě překvapila, ale neměl jsem moc času se tím zabývat, protože na mě zezadu skočili tři nepřátelé a srazili mě k zemi, přičemž jsem se při pádu jednoho z nich zbavil pořádným úderem. Kolik jich sakra je? Zeptám se sám sebe v duchu a už celkem dopálený nad tím, jak do mě ustavičně buší, těm dvěma zbývajícím srazím hlavy k sobě. Možná jsem použil trochu více síly, protože jejich hlavy skončily spíš v sobě, načež padli mrtví k zemi. Spěšně jsem je ze sebe odvalil a začal se zvedat. Při letmém ohlédnutí jsem viděl, jak byla ta kráska sražena k zemi, až pod ní beton popraskal a následně byla málem zakousnuta jednou z těch bestií. Od zakousnutí jí zachránila jen pohotová reakce a meč, který před sebe dala a do kterého se bestie zakousla místo ní. Tím to ale nekončilo, protože se po ní bestie začala sápat svými pařáty. Je v úzkých! Musím jí pomoci! Probleskne mi hlavou a rozběhnu se k ní vstříc. Cestou jsem pěstí srazil jednu potvoru, která mi zastoupila cestu, a jedné jsem se vyhnul. Nabral jsem dostatek rychlosti a bestii, která se po krásce sápala, jsem nakopl do břicha jako míč při rozehrávce. Taky tak skončila – někde v dááálce. Rovnou se otočím a pěstí pošlu k zemi potvoru, které jsem se cestou sem vyhnul, načež se otočím na krásku a podám jí ruku, abych jí pomohl na nohy. Vypadá to, že jejich řady řídnou… Pronesu to první co mě napadlo a usměju se na černovlásku, přičemž kontroluju perimetr.

Universe - 03. března 2016 00:02

soukromá zpráva od Universe pro Bestie byla zakleslá jedním pařátem u meče, který se snažila dostat ze své tlamy, zatímco druhou máchala po bojovnici na zemi, která jí celkem úspěšně uhýbala. Když jsi z ní ono potvoru odkopl a to doslova, poněkud překvapeně zamrkala ale pak nabízenou ruku pomoci se vstáváním přijala a když byla zpátky na vlastních nohách, sklepala ze sebe drobnou sutinu. P "Proto se rozhodli zbaběle utéci tam, odkud přišli." poznamená a svým mečem, jehož čepel se ještě leskla on krve těch bestií, ukázala k místu, od kterého předtím vylezli. Teď se tam zbylí živí stahovali a zalézali tam zpátky. Už nechtěli nebo neměli zájem dál s vámi bojovat, nebo jejich ztráty dosáhli už maxima a rozhodli se stáhnout. Tak jako tak, těch posledních pár jedinců zmizelo dírou pod zemí v kanalizačním systému. "A rozhodně je nenechám zmizet s těmi všemi lidmi co unesli proti jejich vůli." dodá ještě poté. Přičemž pak vyrazí krátkým letem k té díře, kterou zde zanechali, je na tobě jestli jí budeš následovat, ale vzhledem k tomu, že policejní sirény se již blížily a rozhodně jich nebylo málo, asi ti tak nějak nic moc nezbývalo, leda by ses šel zpětně věnovat Lois, která stála na rohu ulice a v ruce držela svůj náhradní fotoaparát, který se ukrýval předtím v její kabelce. Teď s ním pořídila několik fotek vás dvou.

Clark Kent - 03. března 2016 00:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bitevní pole Když jsem odkopl tu bestii, která ohrožovala černovlásku a vypořádal se i s tou druhou za mnou, tak jsem jí nabídl pomocnou ruku při vstávání. Trochu překvapeně zamrkala a odhrnula ze sebe kousíčky suti. Poté mou ruku přijala a já jí pomohl na nohy, přičemž jsem prohodil, že nepřátelské řady poněkud prořídly. Ona na to opáčila, že právě proto se rozhodli zbaběle utéci, odkud přišli. Něco mi na tom, jakým způsobem to řekla, nesedělo. To jak mluvila, bylo jako z nějaké staré knihy nebo historického dokumentu. Ale ani zdaleka bych to nemohl považovat za rušivý element. Teprve teď, když jsem jí pomáhal na nohy, jsem si jí mohl pořádně prohlédnout. Byla opravdu nesmírně krásná. Žádná jiná žena, kterou jsem doposud viděl, se jí svou krásou nemohla ani přiblížit. A co se týče jejích schopností, tak musím uznat, že se mi rovná. Co do jejích bojových schopností mě dost možná i předčí. Černovláska se ale nenechala rozptýlit a ukázala svým potřísněným mečem k díře v zemi, kam se stahovali přeživší bestie, přičemž prohlásila, že nehodlá nechat ty zrůdy odnést všechny ty lidi proti jejich vůli. S těmito slovy pomalu slétla do kanalizační sítě. Neváhal jsem a pomalu jsem za ní slétal také, přičemž jsem věnoval ještě jeden pohled Lois, která za pomocí svého náhradního fotoaparátu zběsile fotila mě a předtím i černovlásku. Věnoval jsem jí ještě jeden ustaraný úsměv a poté jsem následoval krásku do smradlavých hlubin kanalizace. Omluv mou smělost, ale ty jsi ta, kterou lidé nazývají Wonder Woman, že ano? Oslovím s úsměvem na rtech krásku s mečem, jen co jsem s ní srovnal rychlost letu, nehodlám se totiž v těch sračkách brodit, dokud nemusím.

Universe - 03. března 2016 10:46

soukromá zpráva od Universe pro Když sletíš do kanálů, zjistíš, že je tu docela poměrně dost místa, minimálně plně vzrostlý dospělý muž by se tu mohl vklidu procházet, aniž by mu v tom vadil strop kanálu a ještě by měl pár čísel nad sebou místo. Nehledě na to, že po obouch stranách tunelu byly malé chodníčky a dobrých patnáct, možná dvacet čísel nad ´říčkou´ splašků a všeho, která tekla uprostřed tunelu. Takže z toho vyplívalo, že pokud by jste chtěli, což asi budete, letět tunely, budeme mít dostatečné místo. "Pravdu díž. Lidé tohoto světa mne tak skutečně volají" odpoví ti žena, zatímco zkoumala hluboké škrábance na cihlové stěně tunelu. Do cihly není zrovna pracné udělat rýhy, ale tyhle byly až příliš přesné, než aby je udělal nějaký člověk úmyslně, navíc byly až příliš u sebe a na obouch stranách tunelu. "Šli tudy. možná tam mají nějaké shromaždiště či přímo hnízdo." řekne nakonec. Což bylo celkem podstatné, protože tu byly tři různé tunely, kterými se mohli vydat.

Clark Kent - 03. března 2016 11:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kanálová hlídka Tunely kanálů byly překvapivě docela prostorné. I plně vzrostlý muž jako já, se tu může plně napřímit a to ještě bude mít nad hlavou dostatek místa. Dokonce, i když se budeme vznášet nad splašky, tak budeme mít ještě nějaké místo. A kdyby se naskytl nějaký problém, tak máme ještě možnost jít po krajích, kde jsou chodníčky, které čněly, dobrých patnáct čísel nad hladinou splašků. Nádhera. Pomyslím si ironicky při prvním pohledu na kanál. Ne že bych nikdy kanál neviděl, když jsem prolétal nad Metropolis, tak jsem na to tady svým rentgenovým zrakem už narazil. Jen jsem nečekal, na jaké netušené vůně tady narazím. Soustředil jsem se tedy na vůni své kolínské, aby se mi náhodou před tou černovláskou neudělalo šoufl a doletěl jsem k ní, načež jsem jí oslovil a zeptal se, zda je ona tou tajemnou Wonder Woman. Přisvědčila, že ano, ale dál zkoumala cihlovou zeď, ve které bylo několik dlouhých, pravidelných rýh. Potom prohlásila, že ty potvory šly tudy, a pak se se mnou podělila o svou teorii, že tam možná mají nějaké shromaždiště nebo třeba i hnízdo. Měli bychom vyrazit a dohnat je co nejdříve. Ti lidé nemusí mít moc času. Prohlásím rozhodně a vyrazím tunelem, který Wonder Woman označila, jako tu správnou cestu, přičemž po očku koukám i na stěny, abych se ujistil, že tam rýhy jsou i nadále. Víme vůbec, proti čemu přesně vlastně stojíme? Nic takového, jako jsou ty potvory, jsem na této planetě ještě neviděl. A ještě v takovém počtu! Zeptám se černovlásky během stíhání nepřátel, ale při tom stále hledím soustředěně před sebe a tu a tam zkontroluji přítomnost rýh na zdi.

Universe - 03. března 2016 12:08

soukromá zpráva od Universe pro Hrdinka však jenom zavrtí hlavou. "Nevím o nich více, než-li ty v tuto chvíly." odpoví ti. "Jediné co vím je, že se prostě oběví ve městech, zabíjí, požírají a některé unesou neznámo kam, či neznámo proč. Domnívám se, že možná jako zásoby jídla." svěří se s informacemi, které zřejmě jako jediné věděla. Z jejích slov nešlo cítit, že by něco skrývala či zatajovala, byly proneseny čistě upřímně. Po nějaké době, však značky, které si zřejmě sami zanechali, aby se dokázali orientovat v tomhle komplexu chodeb, nebyly už nikdy k nalezení. Místo toho, jsi mohl na zemi najít, tedy převážně na okraji jednoho z chodníčků po straně, tekutinu. Měla zeleně, černou barvu. Rozhodně nevypadala jako něco, co bys znal nebo se běžně vyskytovalo někde na zemi. Při bližším prozkoumání, protože tu bylo šero a jediné světlo, které se pronikalo bylo skrz strop, když tam byl někde poklop nebo svoz pro dešťovou vodu, jsi poznal, že ta tekutina je vlastně krev těch potvor. Vždycky z nich vytékala když jsi některou z nich nějak rozdrtil, takže se to jako krev dalo považovat. Některá z těch potvor musela být zraněná, protože za sebou zanechala cestičku v podobě drobných kapek, různě vzdálených od sebe. Stopování byly proto poněkud snadnější. Cesta poté pokračovala dál, až jste narazily na díru, doslova velkou díru, ve zdi. Cihly byly hrubě vytrhány a pohozeny vedle do stran, tak aby se vytvořil dostatečně velký průchod, aby jím mohli ty příšery projít. "Doufám, že to nevede k branám Podsvětí." pronese Wonder Woman, než prolezete onou dírou. Krátký tunel byl ražený/hloubený přímo v zemi, takže jste dál museli pokračovat po svých. Přesto vaše procházka nebyla nijak dlouhá. Zakrátko vylezete a místo na kterém se ocitnete vypadalo hodně zchátrale a už zřejmě spoustu let opuštěně. Stanice metra, která zřejmě přestala sloužit.

Clark Kent - 03. března 2016 13:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kanálová hlídka Wonder Woman jen zavrtěla hlavou a přiznala se, že v tuto chvíli o těch zrůdách neví více než já. Vlastně jen to, že se objeví ve městech, kde zabíjejí lidi, požírají je a některé unesou neznámo kam. A přidala k tomu i svou domněnku, že je unášejí pro jídlo. Ve městech? Takže už se to už někdy někde stalo? To je horší než jsem si myslel… Řeknu si a starostlivě zakroutím hlavou, přičemž dál soustředěně sleduji tunel před námi. Po nějaké době stopy drápů na stěnách zmizely a my museli na chvíli zastavit, abychom se zorientovali a rozhodli se, kudy vyrazíme. Tyto tunely byly spletité a snadno se tak tady dalo ztratit. Nebýt toho, že jsme na okraji jednoho z chodníčků na straně nalezli podivnou černo-zelenou tekutinu, kterou jsme na světle pod poklopem určili jako jejich krev, tak jsme se dali špatně. Avšak, teď když jsme nalezli jinou stopu, mohli jsme se dát po ní. Jeden nebo i více z těch nepřátel byli zranění a tu a tam za sebou nechali kaňku své krve. Vydali jsme se po stopách nepřátelské krve, které sice byly dosti nepravidelné, ale dalo se tak alespoň určit kudy dozajista šli. Nakonec jsme se dostali k obrovské proražené díře ve zdi, ze které byly vytrhané cihly a pohozené stranou. Černovlasá kráska pronese, že doufá, že tento otvor nevede k branám podsvětí, načež vstoupí do tmy. Tunel je prokopaný zhruba jen na výšku těch potvor a rozhodně stabilitě tunelu moc nevěřím. Po vzoru Wonder Woman dosednu na zem a vydám se po svých za ní do tmy. Tohle se mi nějak nechce líbit. Pomyslím si, při průchodu temným tunelem, který vyústil do prostor staré stanice metra. Tedy alespoň takto mi to od pohledu přišlo. Po nepřátelských zrůdách však ani stopy a tak jsem rychle přejel svým rentgenovým zrakem po okolí, abych zjistil, jestli jsme tu sami. Bylo by nemilé, kdyby na nás naskákali a překvapili nás. Pokud na nikom nepřátelském nespočine můj zrak, tak se vydám po stopách dál, přičemž se zaposlouchám, jestli náhodou neuslyším křik unesených.

Universe - 03. března 2016 14:32

soukromá zpráva od Universe pro "Ano přesně tak. Už se to stalo v několika městech, ale nikdy prozatím v takovímhle rozměru. Prozatím jsem se se setkala pouze se dvěma či třema, ale nikoliv s tolika najednou." řekne Wonder Woman. Proházíte tedy opuštěnou stanicí metra, kde zřejmě nikdo kromě skvaterů nebo bezdomovců nikdy nebyl. A taky to podle toho tady vypadalo. Nicméně, tvůj pohled ti nic neukáže. Až po chvíly k vám dolehnou hlasy. "Výborně, výborně děti moje!!" hlas zněl žensky, spíše už i poněkud staře. Když se dostanete blíže, najdete ženu, postaršího věku, kolem níž jsou právě ty příšery, které jste stopovali. Nevypadalo to, že by jí chtěli napadnout či tak něco podobného. Spíše to vypadalo, že na něco čekají. "Odvedli jste dobrou práci a Bábi je teď potěšena, protože bude potěšen i On!" pronesla žena nadšeně. "Je načase se vrátit domů, děti moje."

Clark Kent - 03. března 2016 15:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sraz s bábinkou Černovlasá kráska mi pověděla, že se s těmi potvorami už střetla, ale nikdy ne v takovém počtu. Vždy to byly jen skupinky po dvou nebo po třech jedincích, takže jí taky docela překvapovalo, že se jich zde vyrojilo tolik najednou. Prošli jsme tunelem, který vyústil do opuštěné stanice metra. Od pohledu tu nikdo nebyl už velmi dlouhou domu. Možná tak maximálně nějací bezdomovci. Avšak vše nasvědčuje tomu, že tudy ty potvory prošly. Rychle jsem zkontroloval okolí svým zrakem, ale vypadalo to, že nejsme v bezprostředním nebezpečí. Nicméně, svým sluchem jsem zachytil něčí hlas. Pokynul jsem černovlásce, aby mě následovala a vznesl se, načež jsem vyrazil směrem, odkud jsem slyšel onen hlas. Dostali jsme se na místo, odkud jsme viděli nějakou stařenu, které patřil ten hlas. Okolo ní stály houfy těch příšer, ale nevypadalo to, že by na ni chtěly útočit. Spíš jako by čekaly na její příkaz. Má domněnka se potvrdila ve chvíli, kdy ta stařena ty potvory oslovila a mluvila o nich jako o dětech. Pronesla, že Bábi je potěšena, protože bude potěšen i On. Bábi? On? O co tu sakra jde? Pomyslím si, ale když je vyzve, že je čas jít domů, tak na černovlásku kývnu a vyrazím. Vrhnu se mezi potvory a začnu je bít hlava nehlava, přičemž si dám pořádný pozor, abych neohrozil případné lidské rukojmí.

Universe - 03. března 2016 16:30

soukromá zpráva od Universe pro "Co to...?!!" zvolá poplašeně stařenka, když se vy dva vrhnete mezi ně. Wonder woman tě samozřejmě následuje, taky nevypadá zrovna nadšeně, stejně jako ty. "Jak se opovažujete nás vyrušovat?!! Zničte je děti moje!!" zavelí stařenka a příšery jí poslechnou, vycení svoje ruby a vrhnou se na vás, i když předtím již někteří s vámi bojovali nahoře, na ulici, byly totiž na některých viditelně ještě čerstvé rány, které jste jim způsobily vy nahoře. Wonder Woman vyřídí rychle dvě před sebou, téměř jenom dvěma ranami a prorazila si tam cestu přímo ke stařence, na kterou se rozhodla použít svoje laso, jehož smyčku vrhla směrem ke stařence, přece jenom, kdo by na stařenku zaútočil zbraní či pěstmi. Stařenka se však jenom s úsměvem vyhne, jako kdyby její věk nic neznamenal. "Svoje triky si zkoušejte na někoho jiného, Princezno!" pronese stařenka nenávistně a namíří svou hůlky, či žezlo směrem k hrdince a z jehož konce poté vystřelí paprsek, který se podobal tvému laserovému. Zřejmě tím hrdinku zaskočila, či to nečekala, protože jím dostala plný zásah do hrudi. Síla paprsku jí nakonec odhodila kus od stařenky a zůstala ležet v prachu na zemi, omráčená.

Clark Kent - 03. března 2016 17:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Babička je svině Stařena vypadala překvapeně, když nás s černovláskou uviděla, jak se k nim hrneme a pouštíme se do jejích příšer. Já se vrhnul do davu a začal je mydlit hlava nehlava. Oproti tomu, Wonder Woman se rozhodla probít ke stařeně a rozpoltila cestou několik potvor. Tím si k ní otevřela cestu a rozhodla se na ní použít své laso. Už jsem jednou byl svědkem toho, jak dobře to s ním umí a že i laso v jejích rukách dokáže být smrtící. Něco mi ale říká, že tentokrát jej nehodlá takto použít. Nicméně, stařena se s udivující lehkostí lasu vyhnula a svou hůlkou namířila na černovlasou krásku, přičemž na ní křikne, že si má své triky zkoušet na někoho jiného. Z hůlky následně vyšlehl paprsek podobný tomu mému a zasáhl černovlásku do hrudi. Woder Woman to překvapilo a poslalo jí to obloukem dozadu, kde dopadla a v bezvědomí zůstala ležet. Né! Zvolal jsem s vytřeštěnýma očima, zatímco jsem rozdával rány napravo nalevo. Po každé ráně se ozývalo praskání kostí a smrtelný výkřik potvory, která se na mě rozhodla zaútočit. Už toho mám dost! Je jich tu ještě hodně, a ta stařena taky není bezbranná! Unesení lidé tu nejsou, a tak mám povinnost ochránit alespoň Wonder Woman! Probleskne mi hlavou a rozpřáhnu ruce, jako bych se chystal k obouručnímu úderu. Místo toho ale obrovskou silou tlesknu rukama, čímž utvořím tlakovou vlnu, která srazí potvory v mém okolí. Byla to opravdu pecka a v tomto uzavřeném podzemním prostoru to opravdu znělo jako výstřel kanónu. Dokonce se ze stropu možná sem tam začal sypat prach. Využiju místa, které jsem si tak vytvořil a rychle přeletím k Wonder Woman. Postavil jsem se mezi ni a ostatní potvory, které by na ni chtěly zaútočit. A na okamžik jsem napnul sluch, abych zjistil, jestli stále dýchá. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že ano. Rychle jsem se zhluboka nadechnul a pak jsem vzduch vypustil z plic, ve snaze všechny ty potvory, včetně stařeny, pořádně zchladit svým zmrazujícím dechem.

Universe - 03. března 2016 17:30

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje počínání vyústilo v tom, že si vybil prakticky téměř všechny příšery, co tu byly a jediné co tu zbývalo byla ona stařenka. Wonder Woman naštěstí byla jenom omráčená a zřejmě se brzo zase vzpamatuje, protože viditelná zranění nebyla nikde po jejím těle. Nicméně tvému útoku nastaví stařenka svoje žezlo, od kterého se tvůj útok jenom odrazí a neškodně se potom rozplyne ve vzduchu. "Jsi příliš mladý, Kryptoňaně. Nemůžeš se mi měřit, rozhodně né teď." pronese stařenka a její žezlo se poněkud změní, natáhne a rychlostí tě drapne pod krkem, kolem kterého se obtočí jako nějaký zvířecí obojek. Jestli se pokusíš použít sílu, nepůjde ti to rozlomit. Následně poté sám poctíš stejný paprsek, jaký předtím pocítila Wonder Women, ale poněkud silnější, protože proudil z toho obojku do tvého těla. Rozhodně to bolelo a to hodně, opravdu hodně. Nebylo to nic, s čím ses doposud nějak setkal.

Clark Kent - 03. března 2016 19:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Babička je svině Mé počínání zapříčinilo smrt téměř všech potvor, co tu byly. A ty, které to přežily, jsou stejně zmrazené, takže nás už nijak neohrozí. Avšak stařena to nějakým mě neznámým způsobem ustála bez jakéhokoliv zranění. Prostě jen před sebe dala to své podivné žezlo, které můj útok rozptýlil ve vzduchu. To mě opravdu překvapilo, protože jsem nečekal, že útok takového rozsahu může jen tak ledabyle někdo odrazit, jako by se ani nechumelilo. Jak je to možné?! Pomyslel jsem si překvapeně a na moment jsem ztuhnul. Toho stařena využila, oslovila mě jako Kryptoňana a pronesla, že jsem příliš mladý a ještě se jí nemohu v žádném případě vyrovnat. Při tom se jí žezlo v rukách změnilo, natáhlo se a nějakým způsobem se mi obtočilo okolo krku, jako nějaký zvrácený zvířecí obojek. Nestačil jsem zareagovat, dokud nebylo příliš pozdě. Rychle jsem rukama sevřel tu část, která obepínala můj krk, a začal jsem vynakládat veliké úsilí, abych to zařízení rozlámal. Bylo to ale marné. Ať už to bylo vyrobeno z jakéhokoliv kovu, byl vůči mé gigantické síle imunní. Nadechl jsem se, abych použil mrazící dech na "ratiště" tohoto žezla, které vedlo až k rukám stařeny. Chtěl jsem, aby kov zkřehnul a mě se tak mohlo podařit jej snadněji rozlomit, avšak vzduch mi unikl z plic, aniž by nadělal nějaké škody. Pocítil jsem totiž sílu toho samého paprsku, který srazil krásku, která právě ležela za mnou v bezvědomí. Řekl bych, že jsem to měl o dost horší, protože jsem byl přímo u zdroje, kterým byl právě ten obojek, přičemž já nečelil krátkému pulsu, ale vydatnému "záření". Moje tělo a zejména oblast krku zachvátila neskutečná bolest. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil. ÁÁÁÁÁáááááááÁÁÁÁááááá!!! Z mých úst začal znít křik, který byl novinkou i pro mě. Zoufale jsem se snažil ze sebe obojek servat, ale bylo to marné, i když jsem se snažil sebevíc. Ze zoufalství jsem do toho obojku začal i bušit, ale i to se minulo účinkem. Je tohle konec? Opravdu mě dostane nějaká stařena, která poroučí stvůrám a která stojí za masakrem tolika nevinných lidí? NE! Probleskne mi hlavou a stále křičící vzhlédnu na strop nad stařenou. Sesbírám poslední zbytky sil, které jsem měl a vypálím ze svých očí paprsek, kterým přejedu přes strop nad stařenou, ve snaze narušit tak jeho strukturu. Chci docílit jediného. Aby se musela přesunout a jak doufám, tak mě i pustit.

Universe - 03. března 2016 19:22

soukromá zpráva od Universe pro Když tě však stařena viděla, jak jej o něco pokoušel, obojek o kolo krku se ti stáhnul ještě mnohem těsněji, že bylo velice obtížné se nadechnout, ba i vydechnout. "Ne, ne, ne, můj drahý Kryptoňaně. Takhle snadno mě nedostaneš. Jsem si velice dobře vědoma všech tvých schopností i triků, nemáš šance jakkoliv obalamutit Bábi." pronesla stařenka se zlostných úšklebkem ve tváři. "Znáš jeho, ale moje nikoliv!" zve se poté a díře než stačí stařenka nějak zaregovat, Wonder Woman se na ní zboku vrhla a během nízkého letu jí popadla v oblasti pasu a strhla vší silou na zem. Její žezlo se rozlomilo na dvě části, přičemž jedna ti stále seděla kolem krku a tento neustálí nápor na tvoje tělo, tě přinutil jít do kolen. Nicméně, druhá část jí stále zůstávala v rukouch, ale to už tak nějak i ona sama ležela na zemi a Wonder Woman se chystala jí pořádně uhodit. "Přece bys neuhodila ubohou stařenku!!" začala prosit žena a u toho bojácně postavila ruce před sebe. Wonder Woman na okamžik zaváhala, přece jenom, byla postarší člověk a který hrdina by si troufnul na staršího člověka? Ovšem to byla chyba. U babi se znovu oběvil ten zlověstný úsměv a použila na ní výboj paprsku, který od sebe odkopnul značkou dálku. Dopadla kousek od tebe, ale už né v omráčení, ale přesto se těžkopádně zvedala, zatímco stařenka vyskočila jako jura na nohy. "Musím říct, že jsem ti to s vámi poněkud užila, ale je čas aby se Bábi vrátila domů, koneckonců dostali jsme co jsme potřebovali, hehe." pronese stařenka a oním žezlem vytvoří něco ve vzduchu vedle ní. "A neboj se, určitě se zmíním o tom, že jeden Kryptoňan pořád žije. Přesto byla to čest setkat se i s vámi, Princezno." zachechtá se stařenka nakonec a projde tím, co zřejmě bude nějaká forma portálu, či tak něčeho. Jakmile se tak stane, portál se za ní uzavře a zmizí, jakoby tam nikdy nebyl a tvůj obojek povolí a nečině spadne na dvě půlky do prachu pod tebou.

Clark Kent - 03. března 2016 20:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zachráněn princeznou Můj poslední zoufalý pokus o to, vymanit se ze sevření za pomocí stržení stropu, se minul účinkem. Očividně jsem byl příliš průhledný, protože to stařena předvídala a nějakým způsobem zařídila, že se mi obojek stáhnul těsněji okolo krku. Rázem jsem měl problémy s dechem a přísahal bych, že i energetický proud, který sálal z obojku, se ještě více vystupňoval. Možná to bylo tím, že byl blíž a možná se mi to jen zdálo. Každopádně jsem byl bezmocný a začal jsem ztrácet jakoukoliv naději. Stařena mě blahosklonně se zlým úšklebkem na tváři oslovila a vysmála se mi do obličeje s tím, že zná rozsah mých schopností a že zná všechny mé triky a tedy proto jí nemám šanci nijak obalamutit. Na to jí ale odpověděl hlas černovlasé krásky, která se vynořila v mém zorném poli a nalétla na stařenu z boku, přičemž jí opáčila, že sice může znát mé triky, ale její triky nezná. Chopila se jí v oblasti pasu a strhla jí vší silou k zemi. I když byla Wonder Woman opravdu silná a se stařenou to očividně dost otřáslo, tak jí žezlo z rukou nevyklouzlo. Jen se rozdělilo, avšak to nestačilo, abych se osvobodil, protože obojek mi okolo krku zůstal a energie z něj bez ustání pořád vyzařovala a pálila mě. Jen jí to nandej! Když už nic, tak alespoň zemřu s vědomím, že jsem byl pomstěn. Proletí mi myslí, zatímco pod náporem bolesti klesnu na kolena. Na to, abych křičel, jsem už neměl sílu a ani dechu se mi pomalu nedostávalo. Jediné, co mi zbývalo, bylo sledovat, jak se kráska napřáhla k úderu, avšak zarazila se, protože jí stařena vyvedla z míry. Černovlásce se stalo to samé co mi, a sice, že jejího zaváhání stařena využila a znovu proti ní vyslala paprsek, který ji odhodil až ke mně. Tentokráte však neskončila v bezvědomí, ale i tak jí to ošklivě pocuchalo, protože se jen těžce zvedala. Babka využila klidu, který kolem ní nastal, a zvedla se, načež nám řekla, že si to s námi pořádně užila, ale že je již čas, aby odešla domů. S tím mávla žezlem v prostoru a vedle ní se objevil jakýsi energetický útvar, který bych mohl popsat jedině jako portál. Než do něj vstoupila, tak se ještě otočila na mě a řekla, že se nemám bát, protože MU určitě řekne, že jeden Kryptoňan přežil. S tím se pohledem přesunula a oslovila i Wonder Woman, kterou znovu titulovala princeznou. Řekla jí, že i přesto to byla čest se s ní setkat. Následně na to se se zachechtáním vrhla do portálu, který vzápětí zmizel. Jakmile po portálu zbyla jen vzpomínka, tak se můj obojek rozdělil na poloviny a odpadl. Dychtivě jsem zalapal po dechu a užíval si jeho sladkou přítomnost. Nadechl jsem se s takovou vervou, až jsem se dokonce rozkašlal. Už jsem myslel… že je po mě… děkuju. Řeknu chraplavě, jen co se uklidním a při tom si mnu zraněný krk v místech, kde se do mě opírala energie z obojku.

Diana - 03. března 2016 21:17

soukromá zpráva od Diana pro Cítila jsem vztek uvnitř sebe, jak vzrostl, když mě ta stařena napálila a ještě pak navíc neužila. Příště už se tak nestane... příště nezaváhám ani na vteřinu... Upřímně jsem litovala toho, že tu teď není nikdo a nic blízko, do čeho bych mohla praštit a ulevit si tak. Ano, byl tu sice Superman, ale bít jeho se mi poněkud příčilo, i když to byl muž a před nějakým časem bych zřejmě nezaváhala, ale ty měsíce tady mě pomalu začali uvádět v trochu jiný obraz. Navíc i kdyby tak byl stejně zranění, jako já a slabé či zraněné bít, v tom není žádná čest. "Není za co." opáčím k němu a vydechnu. Ta energie, či co to bylo, co proti mě použila, pořád jsem jí na sobě i v sobě cítila, bylo to podobné, jako zásah tou... elektiřnou, kterou tady používají, ovšem poněkud horší. Podívala jsem na bitevní pole. Nepodařilo se nám ty lidi zachránit, ani jediného, což poněkud sevřelo moje srdce. Na druhou stranu, když jsem se podívala na ty zrůdy, byly do jedné mrtvé, nehybně mrtvé a to mi přišlo alespoň trochu jako satisfakce.

Clark Kent - 03. března 2016 21:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Stanice metra Wonder Woman nebyla zrovna upovídaný ani vřelý typ a když jsem jí poděkoval za svou záchranu, tak jen suše opáčila, že není zač. Bylo na ní vidět, že jí ještě trochu cloumá vztek. Nedivím se jí, i já jsem k té stařeně cítil zášť, která jen tak lehce nevybledne. Krom toho, nikde jsme tu nenašli ani jediného uneseného člověka. Ani jeden z těch, které unesli… ani jeden. Povzdechnu si a podívám se na bojiště, kde se válely ostatky těch obrněných příšer a tu a tam stála ledová socha. Pro jistotu jsem k těm několika zmrzlým potvorám pomalu došel a jedinou ranou je roztříštil. Nevěděl jsem, jestli něco takového mohly přežít, přece jen lidem moc podobné nebyly. Poté jsem se otočil k černovlásce, která vypadá, že jí tohle všechno trápí stejně jako mě. Na moment ztichnu a soustředím se, abych se zaposlouchal, zda neuslyším srdeční tep ještě nějakého přeživšího člověka, který se tu mohl někde ukrýt. Pokud jsem nikoho nenašel, tak se podívám černovlásce do očí a lehce si povzdechnu. Tady jsme neuspěli, ale možná se to děje i jinde a tam budeme snad úspěšnější. Měli bychom vyrazit na povrch a zjistit více. Navrhnu princezně a počkám, jak se k tomuto návrhu postaví. Osobně očekávám, že mi jen zase odsekne nebo přinejlepším stroze odpoví. Avšak nemám jí to za zlé. S tím co se děje okolo je pochopitelné, že se chmury objeví i u toho největšího optimisty.

Universe - 03. března 2016 22:28

soukromá zpráva od Universe pro Wonder Woman přikývne a podívá se tvým směrem a na tebe. "Ta stará říkala, že se vracejí domů... nemyslím si, že by se tu ještě dnes oběvily, zejména s těmi ztrátami, které utrpěli, ale rozhodne souhlasím s tebou, že bychom se měli dostat zpátky nahoru. I kdyby už jen z osobní touhy po teplé sprše." řekne ti Wonder Woman. Což měla v podstatě tak nějak i trochu pravdu. Oba jste byly od boje s těmi příšery trochu zapatlaní a poněkud zaprášení, navíc tenhle výlet do kanálů taky nebyl zrovna příjemný... Vydali jste se tedy zpátky, protože jste jinou cestu neznali a hledat novou by bylo zřejmě asi ztráta času. Když jste se dostali tedy zpátky do kanalizačních tunelů, chtěli jste opět letět, neboť to bylo tak nějak pohodlnější, než brodit v tomhle marastu, nicméně, ty jsi vzlétl poněkud hladce zato ale Wonder Women, se vznesla stejně jako ty, ale za pár sekund přistála právě v tom marastu, kterému jste se chtěli vyhnout. Hodně nechápavě hleděla pod sebe a pak nahoru na tebe. Avšak postavila se a zkusila to znovu, ale znovu skončila zpátky v tom marastu. Zkoušela to stále dál, ale čím více to zkoušela, tím více to jenom bylo horší a horší. Zřejmě se jí stalo poprvé, soudě podle jejího výrazu ve tváři i toho jak to zkoušela, že tzv. ´vybila baterky´, což už se tobě párkrát stalo, hlavně tedy po nějakém vysilujícím souboji.

Clark Kent - 03. března 2016 23:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cesta zpět Černovlasá kráska přikývla a opětovala mi pohled, načež ale opáčila, že ta stařena říkala, že se vrací domů a pochybuje, že by se tu ještě dneska objevila. K tomu se přiznala, že by ocenila horkou sprchu. Dávalo to smysl a tak jsem jí musel dát za pravdu. Máš pravdu… dnes je už asi opravdu neuvidíme. Vrátíme se zpátky na povrch. Přisvědčím a pomalu se vydáme, skrz nahrubo vyražený tunel a skrz díru ve zdi, zpátky do kanalizace. Má pravdu ještě v jedné věci… Chce to sprchu! Pořádně horkou a pořádně dlouhou. Pomyslím si skoro toužebně, a jakmile se dostaneme zpátky do kanalizační sítě, tak se vznesu a pomalu letím po stopách zrůdné krve zpátky k místům, kde jsme sem sestoupili. Vzlétla i černovláska, ovšem po pár vteřinách se zřítila do marastu, kterému jsme se chtěli oba vyhnout. Zastavil jsem se a otočil jsem se na ní s výrazem, ve kterém se snoubilo překvapení se starostí. I ona sama byla překvapená, nejspíš se jí nic podobného ještě nestalo. Zkusila to znovu, vyskočila, ale znovu přistála v marastu. Tak to ještě párkrát zopakovala, než jí došlo, že je to zbytečné. Vyčerpala jsi příliš mnoho své energie… bude nějakou dobu trvat, než jí načerpáš zpět a tvé schopnosti se ti vrátí. Také to znám, už se mi to párkrát stalo. Řeknu Wonder Woman trochu povzbudivě a sletím až k ní. Zastavím se pár centimetrů nad hladinou marastu a s upřímným zájmem se jí podívám do očí. Pokud dovolíš, pomohu ti a vynesu tě ven z tohoto špinavého místa. Nabídnu černovlásce své služby, a pokud je přijme, tak jí vezmu do náruče a společně s ní vzlétnu a vyrazíme k díře v zemi, kudy jsme sem sestoupili. Pokud ne, tak jí alespoň pomohu vylézt z marastu na chodníček na straně a potom s ní půjdu po svých. Je možné, že by i ona mohla být z Kryptonu? Vše tomu nasvědčuje. Síla, schopnost letu i její příznaky vyčerpání. Rozhodně mě zaujala. Po všech stránkách. Pomyslím si při cestě k díře v zemi, a to ať už jí mám v náruči, nebo jestli jí následuji po svých.

Universe - 03. března 2016 23:44

soukromá zpráva od Universe pro Wonder Woman se nakonec postaví, ve tváři pořád odhodlání, že to nemíní vzdát, ale přitom ze sebe alespoň trochu smete rukou nečistoty, které se na ní přichytily. "Teď už rozhodně budu potřebovat očistnout koupel." poznamená u toho. Vyleze alespoň na onen ochoz u stěny, aby v tom marastu nemusela stát. Když jí povíš to o vyčerpání energie, trochu překvapeně se na tebe podívá. "Asi máš pravdu." řekne. "Než jsem našla tebe, pomáhala jsem před městem u jedné nehody..." dodá a podívá se na svou ruku. Však když jí nabídneš pomoc, podívá se zpátky na tebe. Poněkud překvapeně, možná mírně zaskočeně. "Myslím... že protentokrát tvou nabídku přijmu." řekne ti nakonec mírně, možná i poněkud přátelštěji. Čímž jsi prakticky dostal povolení, či jak to nazvat, aby jsi jí mohl tedy nést. Vydal jsi se tedy spolu s ní cestou, kterou jste sem přiletěli, tedy relativně, protože čert aby se v tomhle bludišti vyznal. Nicméně nakonec najdeš ten vchod, kterým jste se semka dostali, ale když jím proletíš ven, spolu s ní, čeká tě poněkud chladné uvítání. Zničená poklopová díra, byla obehnána policejní páskou, stejně tak i celý perimetr okolo. Všude blikali světla, jak policistů, tak i záchranářských vozidel. Jenže, jakmile jsi se oběvil, všichni policisté v tvém dosahu vytáhli svoje pistole a namířily je proti tobě. Loid tu ještě také stále byla, stála u jednoho ze záchranářských vozů a evidentně se bavila s někým, kdo toho vyl svědkem, avšak jakmile jsi se oběvil, hleděla tvým směrem.

Clark Kent - 04. března 2016 00:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cesta zpět Na mou zmínku o vyčerpané energii jen přikývla a řekla, že mám asi pravdu, protože než našla mě, tak za městem pomáhala u jakési nehody. Vylezla na chodníček nad hladinu břečky a pokoušela se jí ze sebe alespoň provizorně rukama setřít. Když prohlásila, že teď už bude potřebovat očistnou koupel, tak jsem se jen pousmál. Já sice nespadl do této nevábné strouhy všelijakých tekutin, ale taky jsem nebyl zrovna čistý. Byl jsem docela pocákaný krví těch netvorů. Když jsem jí následně nabídl, že jí pomohu a vynesu ven z kanálů, tak se na mě podívala poněkud zaskočeně, ale nakonec svolila, že jí odnést mohu. Zjevně měla těch kanálů už po krk. Nehledě na to, že jestli je teď bez svých sil, tak jí stejně budu muset skrz ten otvor v zemi vynést. Usmál jsem se a slétl k ní. Nohama jsem dosedl na úzký chodník a vzal jí do náruče, aby měla pohodlí, načež jsem se vznesl a vyrazil po stopách zpátky k místu, kudy jsme se sem dostali. Musím se přiznat, že mít tuto krásku v náručí bylo velice příjemné. A to, i když teď zrovna nevoněla fialkami, protože se nedobrovolně vymáchala v marastu z kanálu. Nakonec jsme se dostali až k místu, kde v zemi zela veliká díra, kudy netvoři vylézali na povrch a poté i kudy se stahovali znovu pod zem. S černovláskou v náručí jsem se vznesl nad úroveň země, kde se nám nedostalo zrovna vřelého přivítání. Otvor v zemi byl ohraničený policejní páskou a okolo blikala světla policejních majáčků. Když nás okolní policisté uviděli, tak tasili své pistole a začali na nás mířit. Všiml jsem si, že za policejním kordonem byla i Lois, která se bavila s nějakým svědkem toho, co se tu stalo. Když ale na nás policisté začali mířit, tak se taktéž zahleděla našim směrem. Proč to dělají? My nejsme jejich nepřátelé. Pomyslím si trpce a zklamaně zároveň přičemž se podívám černovlásce do očí. Nebýt toho, že teď přišla o své schopnosti, tak bych se s policií možná pustil do řeči a pokusil se jim otevřít oči, avšak nyní jsem byl unavený a měl jsem strach o tu dívku v mém náručí. Stačí, aby jeden z policistů ztratil nervy a vystřelil a mohl by jí tak zranit nebo rovnou ohrozit na životě. A v mém současném stavu jsem si nebyl jistý, jestli bych kulku stačil chytit, proto jsem se rozhodl, že se odtud co nejdřív vypaříme. Podíval jsem se na policisty a potom zklamaně sklopil pohled, načež jsem vysokou rychlostí zamířil vstříc nebi, abychom se dostali z dohledu policistů. Začínám být unavený, ale klidně tě odnesu, na jaké místo chceš. Máš vůbec kam jít? Pokud ne, mám tady ve městě byt, kde si můžeš dát sprchu a odpočinout. A určitě se tam najde i něco k snědku. Zeptám se černovlásky během letu v oblacích a sleduju při tom obzor, jestli nás nesledují nějaké letadla, či helikoptéry. Nedivil bych se tomu, protože jsme teď ztropili docela velký povyk.

Universe - 04. března 2016 09:45

soukromá zpráva od Universe pro První reakcí Lois, když vás viděla, bylo to, že se automaticky chopila svého fotoaparátu a hned si udělala několik dalších fotek do sbírky. "Sleťte oba na zem, jinak začneme střílet!" ozval se policejní důstojník, který to tady měl zřejmě všechno na povel a také asi nebyl tvým největším fanouškem, soudě podle tónu jeho hlasu. "Nebudu to opakovat dvakrát!! Po třetím neuposlechnutém varování budeme střílet!" varoval vás strážník, i když mu to nebylo příliš platné, protože než se dostal ke třetímu varování, odletěl jsi raději již pryč, tudíž nedostali možnost po vás nějak střílet. Nebe bylo klidné a čisté, žádné helikoptéry či něco takového podobného a večerní/noční vzduchu, byl po oné době strávené v tom podzemí, více než příjemné. Wonder Woman se na tebe při tvé otázce podívá ale nakonec mírně zavrtí hlavou. "Nemám místo jako takové, kam bych se mohla vrátit. Rozhodně nikoliv v tomto městě, tudíž, pokud by tě to neobtěžovalo, přijala bych tvou nabídku, ohledně očistné sprchy." řekne ti nakonec.

Clark Kent - 04. března 2016 11:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Do bytu Než jsem se rozhodl spěšně opustit přítomnost policistů, tak na nás začal volat jakýsi seržant, který měl na starost celý výjezd. Že prý máme ihned slétnout dolů a dosednout na zem, jinak prý začnou střílet. Mezitím se Lois chopila svého fotoaparátu a začala si nás znovu fotit. Seržant nás upozornil podruhé a potřetí prý už budou střílet. Rozhodl jsem se tedy, že jim nedám šanci a vystartoval jsem strmě k nebi. Jakmile jsme se ocitli mezi mraky na jinak čistém večerním nebi, tak jsem se černovlasé krásky zeptal, kam jí mám odnést, popřípadě jestli má kam jít a nabídl jí odpočinek u mě. Chvíli si mě prohlížela, asi aby zjistila, jestli to na ni nezkouším, ale pak zavrtěla hlavou a přiznala se, že momentálně nemá kam jít a že by tedy ráda přijala nabízenou sprchu, kterou jí může můj byt poskytnout. Jistě, beze všeho. Řeknu a pomalu začnu snižovat výšku. Po chvíli, možná minutě nebo dvou jsme byly u mého bytu, kde jsme vlétli pootevřeným oknem. Vždy ho nechávám pootevřené, kdybych se musel dostat domů bez svého civilního oblečení a bez klíčů. To mi připomíná, musím si ještě zaletět pro civil a své věci, které jsem nechal v budce. Snad tam ještě jsou. Pomyslím si a dosednu na podlahu malého obývacího pokoje, načež černovlásku pustím ze své náruče. Sice se mi moc nechtělo, ale udělal jsem to. Potom jsem vyrazil k ložnici, kde jsem chtěl Wonder Woman dojít pro čistý ručník, aby se mohla v klidu umýt, ale zastavil jsem se ještě přede dveřmi. Došlo mi, že jsem se zapomněl představit. Oh, teď mi teprve došlo, že jsem se nepředstavil. Omluv mou zapomnětlivost, prosím. Jmenuji se Kal-El, ale lidé mi říkají Superman. Avšak na veřejnosti vystupuji pod jiným jménem, abych se před nimi skrýval. A sama jsi před chvílí viděla, že je to nutné. Představím se a vyčkám, zda se mi taktéž představí, načež pak na okamžik zmizím v ložnici, kde ze skříně vytáhnu čistý ručník a vrátím se do obývacího pokoje. Pojď, prosím, za mnou. Ukážu ti, kde je koupelna a kde se můžeš umýt. Vyzvu černovlasou krásku a vyrazím krátkou chodbou, kde přejdu k jedněm dveřím. Ty otevřu a uvnitř rozsvítím. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že tam mám pořádek. Ostatně jako vždy. To je vlivem mé dobré výchovy, které se mi dostalo. Prosím, neostýchej se a klidně se osprchuj. Já si ještě musím zaletět pro pár věcí, které jsem nechal poblíž místa, kde jsme prve bojovali. Řeknu a pokud na mě nemá otázky, tak vyrazím zpátky do obýváku, kde počkám, než uslyším vodu a pak se vznesu a vyletím oknem zpátky k místu činu. Rychle vtrhnu do budky, posbírám své věci (pokud tam jsou) a i s nimi pak vyrazím zpátky do svého bytu. Tentokrát už za sebou okno zavřu a civil si odnesu do ložnice, kde si taktéž vytáhnu čistý ručník i s čistým civilním oblečením. Dneska už si nechci na sebe brát spandex, protože ho musím taky trochu očistit. Nehledě na to, že i když je to kryptonská látka, i tohle načichne kanálovým odérem, když ho tomu vystavíte. No jo... i ona si bude asi muset svůj oděv trochu proprat. A než jí uschne, tak jsem jí mohl dát nějakou svou košili nebo něco... Dojde mi, ale pak si usmyslím, že když to bude potřebovat, tak na mě zavolá.

Diana - 04. března 2016 11:38

soukromá zpráva od Diana pro Lidé z nás nebyly příliš nadšení, ale bych na to měla říci, netušila jsem ani vlastně proč, proč pořád bojují s tím, že my jsme ti hodní a chceme jim pomoci. Nicméně teď se s tím nedalo příliš moc dělat. Ale nabídku teplé sprchy jsem přijala s otevřenou náručí. A netrvalo to ani příliš dlouho a dostali jsme se do jeho bytu/místa. Musela jsem na první pohled uznat, že se mi to poněkud líbilo, rozhodně to tu bylo hezčí, než na co jsem byla zvyklá u Steva. Kal-El? "Mé jméno jest Diana a..." oplatím mu představení, ale záhy mě praští do nosu můj vlastní stav. "...a nutně potřebuji tu sprchu..." dodám nakonec. Takže nakonec jsem přijala nabízený ručník a odebrala jsem se tam, kam mě nasměroval. Zavře jsem za sebou dveře, zámek jsem nezkoumala, jestli je zamknutelný. Odložila jsem ručník prozatím stranou a začala ze sebe sundávat Héfastovu zbroj. Chvilku to trvalo ale nakonec jsem se za několik okamžiků ocitla pod neuvěřitelně příjemným proudem teplé vody. Trochu jsem prozkoumala přípravky, které tu měl a použila trochu tého, který mi voněl asi nejvíce. Když jsem nakonec z pod vody vylezla, utřela jsem se do příjemně měkkého ručníku. Jenže zpátky do nasáklé zbroje se mi nechtělo, zatím než jí vyčistím. Takže jsem se rozhlédla co bych na sebe mohla zatím natáhnout. Našla jsem nakonec pověšenou košily, která spolu s několika dalšímu kousky visela, zřejmě na uschnutí. Oblékla jsem si jí a ještě oním ručníkem jsem si trochu začala sušit vlasy s tím, že jsem vyšla rovnou z té koupelny. Našla jsem jej, jak akorát zavíral okno a něco držel v rukách, nějaké oblečení. "Abych dokončila co jsem počala prve..." začnu, zatímco jsem v jedné ruce držela ručník a tou druhou volnou jsem se snažila vlasy trochu upravit nebo přimět je aspoň držet na jedné straně. "...jsem Diana, princezna Amazonek z ostrova Themyscira."

Clark Kent - 04. března 2016 13:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kryptonský infarkt Wonder Woman mi oplatila zdvořilost a představila se mi jakožto Diana, načež dodala, že opravdu nutně potřebuje sprchu. Předal jsem jí tedy čistý ručník a uvedl do koupelny, načež jsem se odebral zpátky do obývacího pokoje a poté skrz okno ven, abych si vyzvedl své věci, které jsem nechal během bitky v nedaleké budce. Během chvíle jsem byl na místě a pobral jsem své věci, které jsem poskládal do uzlíčku, kterého jsem se chopil a aniž bych si všímal lidí v blízkém okolí, jsem vylétl zpátky do oblak a posléze do mého bytu. Lehce jsem prolétl otevřeným oknem a dosedl na podlahu obýváku. Otočil jsem se k oknu, které jsem za sebou zavřel a vykročil do ložnice, kde jsem si chtěl odložit vyzvednuté věci a připravit čisté převlečení. Nebyl jsem schopen tam ale dojít, protože se objevila Diana jen v mé košili a ručníkem si sušila vlasy. Zarazil jsem se a nebyl si jist, jak mám na tento překrásný výjev zareagovat. Do tváří se mi dostavila horkost a já taktně sklopil pohled, abych jí neuváděl svým zíráním do rozpaků, i když se zdálo, že problém s rozpaky mám jen já. Jakoby nic pronesla, že se vrátí k tomu, co začala prve, a sice že se znovu představí se všemi náležitostmi. Tentokráte nezůstalo jen u jejího jména, ale vypadlo z ní, že je princezna Amazonek z nějakého ostrova jménem Themyscira. Nic mi to neříkalo, avšak vysvětlilo mi to, proč jí ta stařena titulovala jako princeznu. Princezna z Themysciry? Je mi líto, ale to mi nic neříká. Nicméně Vás i tak rád poznávám, princezno. Odpovím Dianě trochu formálně, přece jen jsem se právě dozvěděl, že je královské krve. Tedy, alespoň to tak říkala. Neměl jsem důvod jí nevěřit. Chvilku jsem tam stál a nervózně přešlapoval, ale do nosu se mi vloudil můj nelibý odér, který jsem si odnesl z kanálu. Ale nyní, mě doufám omluvíte. I já potřebuju onu očistnou sprchu a můj oděv potřebuje vyčistit. Mezitím se posaďte a udělejte si pohodlí. Řeknu s lehkým úsměvem na tváři a projdu okolo ní. Zamířím si to do koupelny, kde se zavřu a sundám ze sebe páchnoucí spandex. Poté si dopřeju pořádně horkou a blahodárnou sprchu, kterou obohatím snad každým sprchový gelem a šamponem, který jsem tu měl, abych ze sebe smyl zápach ze stok. Jakmile jsem byl s očistou spokojený, zastavil jsem vodu a chmátnul po ručníku, který jsem tu již měl připravený a pořádně se osušil. Ovšem, při tom všem shonu jsem si zapomněl připravit čisté převlečení. S povzdechnutím jsem si okolo pasu uvázal ručník a zašpuntoval vanu, načež jsem jí napustil horkou vodou. Jakmile to bylo, tak jsem do ní ponořil celý svůj spandex, načež jsem dovnitř nasypal trochu pracího prášku a nechal to chvíli odmočit. S tím jsem vyrazil ven z koupelny a beze slova prošel jen v ručníku přes obývák a zmizel v ložnici, kde jsem se oblékl do čistého domácího oděvu sestávajícího z jeanových kalhot a modro-černé flanelové košile. Teprve poté jsem se i s vlhkým ručníkem v ruce vynořil z ložnice. Mohu vám něco přinést? Čaj, kávu nebo jen vodu? Řekněte si, nemusíte se ostýchat. Jako doma. Oslovím Dianu a počkám, zda nebude něco chtít.

Diana - 04. března 2016 13:23

soukromá zpráva od Diana pro Nepřekvapilo mě, že nikdy o nás neslyšel, ostatně taky to byl záměr mé matky, aby to taky prostě zůstalo, ale ani jsem mu nemohla mít za zlé, ba ani to, že se chtěl také očistit. Proto jsem mu pokynula rukou, aby si posloužil jak chtěl. Zatímco se on koupal, rozhodla jsem se trochu prozkoumat jeho byt, jenom abych si udělala představu o tom, jaký to může být člověk, i když jaký asi může být Superman... vše na mě celkově působilo dobře, příjemně a jak jsem již jednou nadnesla, mnohem lépe než co jsem byla u Steva. Žije tu sám, nebo má nějakou ženu? Probíhali mi přitom myšlenky, ale taktéž i na to, co se dneska vlastně stalo. Proč tu vůbec byly a bylo jejich záměrem? Odkud mě vůbec ta žena znala? Zbrala jsem se do svých myšlenek natolik, že mě z nich probrala až jeho otázka. "Ne děkuji, nic si nedám." odvětím mu. "Ani mě nepřekvapilo, že ti můj ostrov nic neříká. Matka, královna Hippolyta, si dala velice záležet na tom, abychom zůstali okolnímu světu skryti."

Clark Kent - 04. března 2016 13:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokec s princeznou Když jsem se Diany zeptal, zda si něco nedá, tak mi odpověděla, že děkuje, ale že nic nechce, načež navázala na rozpravu, která probíhala, než jsem odešel do koupelny. Řekla mi, že se nediví, že mi jméno Themyscira nic neříká, protože si prý její matka, královna Hippolyta dala velice záležet, aby byli před okolním světem skryti. Cože? Jak? Pomyslím si plný otázek, které v mém nitru vyvstávaly, avšak došlo mi to hned vzápětí. Ano, už chápu. Její matka jí ochraňovala stejně jako mí rodiče mě. Také jsme vlastně žili docela v izolaci od ostatních ve Smallvillu, abych se svými schopnostmi náhodou neprozradil. Proletí mi myslí, načež se usměju a chápavě přikývnu. Myslím, že chápu. Řeknu prostě a chci se otočit k odchodu do koupelny, avšak ani se nepohnu. Místo toho se nadechnu a připravím se na to, co teď přijde. Omluv mou zvědavost, ale musím se zeptat. Ta stařena vypadala jako by vás znala, přece jen vás titulovala jako princeznu. Vím, nemusí to nic znamenat, i o mně věděla, že jsem Kryptoňan. Zeptám se na otázky, které mi už nějakou dobu nedají klid, přičemž občas nevědomky zase přejdu k tykání, načež ještě spěšně dodám. Což mě přivádí k mé druhé otázce. Můj původ není pozemský. Pocházím z planety, která se zvala Krypton, a proto oplývám schopnostmi, které jsi měla možnost vidět. A ty tvé, jsou mým velice podobné, a proto se ptám. Jsi také z Kryptonu nebo má tvá výjimečnost jiné vysvětlení? Vyslovím své poslední dotazy a se zájmem čekám, co mi na to princezna řekne.

Diana - 04. března 2016 14:05

soukromá zpráva od Diana pro Trochu překvapeně jsem zamrkala. Jak to jako myslí, že není pozemský? Je snad nějaký druh boha se kterým jsem se ještě neměla možnost setkat, či co? "Samozřejmě, že mají!" odvětím maličko dotčeně. "Jsou to dary, kterými mě obdařily bohové Olympu, při mém zrodu, který byl také doprovázen jejich požehnáním." dodám ještě poněkud trochu dotčeněji a hlavně poněkud hrdě, hrdě na svůj původ. Trochu jsem nechápala o čem to mluví, ale čemu se divit, je to muž. Proto si trochu dotčeně založím ruce na své hrudi, přes sebe. "Moje matka mě sem poslala, abych zjistila, zda-li se muži na tomto světě za těch několik staletí, co jsme se od tohoto světa oddělily, nějak změnily." pokusím se vysvětlit i když jsem tomu nedávala příliš šancí, že by to pochopil. Zatím jsi tím nejsem příliš jistá...

Clark Kent - 04. března 2016 15:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokec s princeznou Když jsem se Diany zeptal na původ jejích schopností, tak vypadala dotčeně. A podle toho vypadal i tón, kterým mluvila. Ohradila se, že její schopnosti jsou darem od Bohů z Olympu, který dostala při svém narození. Omlouvám se, nechtěl jsem tě nijak urazit. Ale Bohové Olympu? Zeus, Áres a tihle? Ti jsou přece jenom mýtus, ne? Zeptám se docela překvapeně a trochu se zamyslím. Diana vypadala docela hrdě, když mi to říkala, takže tomu určitě věřila. A ona nevypadala jako nějaký blázen, i když mluvila docela zvláštním způsobem. Chceš mi říci, že Bohové jsou opravdoví? To je… to je velice zajímavé. To jsem opravdu nečekal. Řekl jsem ještě pořád docela udiveně, ale usmál jsem se. Tohle nejsou zprávy, které by mi dělaly vrásky na čele. Spíš naopak. Kdyby to byla pravda, tak je Diana jejich oblíbenkyní a tedy bychom proti našim nepřátelům mohli získat skvělé spojence. Teď mě omluv. Můj oděv potřebuje vyčistit. Omluvím se a vyrazím do koupelny, kde pověsím vlhký ručník. Pak si vyhrnu rukávy a chopím se kartáče, načež super rychle vydrhnu svůj spandex i s pláštěm a vodu z vany vypustím. Když bude voda pryč, tak vyždímám vodu z pláště i oděvu a pak je pověsím, aby to uschlo. Tak… hotovo… Pomyslím si a můj pohled spočine na "zbroji", kterou tu nechala Diana. Chvíli přemýšlím, že bych jí ji také vyčistil, ale pak to zavrhnu. I v naší společnosti by se to považovalo za nepatřičné, a ona se čertila i za mnohem méně. Místo toho jsem rychle vypláchnul vanu a vrátil se zpátky do obývacího pokoje za Dianou. Celé to trvalo maximálně minutku. Můj oděv je čistý a pokud chceš, mohu vyčistit i ten tvůj. Pronesu jakoby nic a přejdu do kuchyně, kde postavím vodu na čaj. Pro jistotu do konvice naleju víc vody, aby zbylo i pro Dianu, kdyby změnila názor. Připravím si hrnek a dám do něj čajový pytlík. Určitě nechceš trochu čaje? Zavolám ještě na Dianu, dokud mám otevřenou zásuvku s čaji.

Diana - 04. března 2016 16:48

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "A Héra, Athéna, Afrodita..." řekla jsem a dodala za nej i bohyně. "Ano, v podstatě díž pravdu. A jestli ti moje osoba připadá jako mýtus či přelud, jakožto hrda Amazonka ti mile rada dokazi, ze jsem az příliš skutečná." dodala jsem s tím, ze v případě potřeby jsem ochotna mu tady a teď na miste nějakou tu ránu vrazit, abych jej vyvedla z omylu o preludu. "Olympane jsou skuteční, stejně jako já či ty. Dokonce krvácejí, když je zranis..." poznamenam porad lehce dotčeně. "O Hefajstovu zbroj se postarám sama, dekuji." řeknu mu už poněkud mírněji s tím, ze jej uvedu i v obraz, ze to není jenom tak nejake oblečení. "Šálek čaje by byl příjemný." Trochu jsem si prohrábla vlasy, které už začínaly schnout.

Clark Kent - 04. března 2016 18:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokec s princeznou Diana je očividně hodně emancipovaná žena, protože když jsem si ujasňoval, co jsou zač ti Olympané, a vyjmenoval jsem dva mužské členy pantheonu, tak mě s povzdechem doplnila o tři ženské zástupkyně Olympanů. Přešel jsem to, aniž bych na to něco řekl. Veskrze jsem ani nic namítat nemohl, protože měla pravdu. Hned na to plynule navázala a celkem taktně mi nabídla, že jestli mám tohle všechno, včetně její krásné maličkosti, jen za prostý mýtus, tak že mi to klidně může dokázat a přesvědčit mě o opaku. Jinými slovy, že mi klidně jednu ubalí, abych věděl, že je dosti reálná. Nebylo zapotřebí, přece jen jsem jí držel v náručí po celou cestu kanálem a pak i cestou domů. Myslím, že to není zapotřebí. Věřím ti. Řeknu a dám ruce před sebe v obranném gestu, a to i když zrovna nebyla při síle a její rána by nejspíš bolela víc jí než mě. Nejspíš se jí má počáteční nedůvěra dotknula, protože pořád cítila potřebu mě přesvědčovat o tom, že jsou Olympané reální. Poznamenala, že to tak doopravdy je a že i oni dokáží krvácet, když je zraníš. Diano, za své překvapení se omlouvám, ovšem je to už zhruba dva tisíce let, kdy lidé přestali tyto bohy vzývat. A tak si současná společnost už myslí, že to jsou jen mýty a legendy. Nemínil jsem tím nikoho urazit a ze všeho nejméně tebe. Tvému slovu opravdu věřím. Znovu se omluvím za svou prvotní nedůvěřivou reakci a posléze se omluvím ještě jednou, protože musím jít vyčistit svůj oděv. Zapadnul jsem do koupelny a blesku rychle jsem s tím byl hotový. Dokonce jsem to i pověsil, aby to co nejdříve uschlo. Jakmile byl oděv vyčištěný a vana vypláchnutá od sajrajtu z oděvu, tak jsem si umyl ruce a vyrazil zpátky do obývacího pokoje, kde jsem Dianě sdělil, že jsem se svou prací hotov a nabídl se, že jí mohu její "zbroj" vyčistit také. To s díky odmítla a sdělila mi, že o Héfaistovu zbroj se postará sama. Jméno Héfaistos mi bylo povědomé, ale nemohl jsem si vybavit, o koho šlo a tak jsem to pro tuto chvíli nechal být, abych Dianu znovu nerozhněval. Raději jsem si zašel do kuchyně postavit vodu na čaj a připravit si hrnek, načež jsem se ještě jednou Diany zeptal, zda si přece jen nedá trochu čaje. Očividně změnila názor, protože přisvědčila, že by šálek čaje byl příjemný. Pousmál jsem se nad tímto obratem a vytáhl jsem i druhý hrnek, do kterého jsem připravil stejný zelený čaj s citrónem, jaký jsem nachystal i sobě. Vyčkal jsem, než voda dosáhla bodu varu, načež jsem zalil oba čaje. Poté jsem se chopil obou hrnků a odnesl je do obývacího pokoje, kde jsem je postavil na stůl k pohovce. Ještě, než jsem si sednul, jsem do kuchyně zaskočil pro cukřenku, kterou jsem položil k čajům, kdyby měla Diana náhodou zájem si osladit. Teprve poté jsem si sedl na kraj pohovky a podíval se na princeznu amazonek, která si ladně prohrabovala usychající vlasy. Nemohu říci, že by mě ten pohled nechal chladným. Um… přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekla. Jestli je to všechno pravda, pak jsi také jednou z Olympanů, jsi bohyně, jako ostatní z nich, nebo přinejmenším polobohyně. Je tomu tak? Zeptám se trochu nervózně, ale s upřímným zájmem. Snažím se tohle všechno pochopit, ale věru, lehké to není. Skoro nikdo by tomu nevěřil, ale po událostech dnešního dne, nehodlám zavrhovat nic. Zvlášť když mě, nezničitelného obyvatele jiné planety, dnes málem zabila vševědoucí stařena s tyčkou v ruce a která potom zmizela v záblesku energie. Ne… dnes mě už nic nepřekvapí! Pomyslím si a sleduju Dianu, jak zareaguje na mou otázku.

Diana - 04. března 2016 21:07

soukromá zpráva od Diana pro Zatímco on se věnoval přípravě caje, usadila jsem se na jeden okraj pohovky a udělala si tak nějak pohodly. Nemohu popírat, ze v tomhle mi chyběl domov a moje prachové polštáře. Nicmene on se vrátil i spolu s čajem. "Dalo by se to tak i nazvati. Nicmene, mne nenáleží se k nim takto řadit." pronesu nakonec. "Mam jejich požehnání, dary nejenom sily či dlouhověkosti, ale nejsem nikoliv jako Olympane." Jeho tvrzeni o tom, ze jsem vlastně taky bohyně či něco jim příbuzného, mi poněkud lichotila. Nechtěla jsem to vsak dat příliš najevo. "A co ty? Říkal jsi, ze nejsi z tohoto světa..."

Clark Kent - 04. března 2016 22:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokec s princeznou Diana přisvědčila, že jsem nebyl daleko od pravdy. Opravdu se dá říci, že byla jednou z nich, z Bohů, kteří sídlili na Olympu, a kteří byli opředeni bájemi a legendami. Avšak ona sama prý nestojí o to, aby se mezi ně řadila. I když má jejich požehnání a dary jako je jejich síla a dlouhověkost, prý není jako oni. Dlouhověkost bohů? To je vážně něco. Ona je prakticky nesmrtelná. Tak proto mluví jako ze starého filmu. Ona nejspíš prožila část lidské historie, proto mluví, jak mluví a využívá archaismů. Konečně mi dojdou spojitosti a konečně se zatvářím, jako kdybych prozřel. Lze na mě poznat, že teprve teď jsem opravdu pochopil, oč běží. No, musím říci, že máš velice zajímavý původ. A přiznám se, že je mi ctí, tě tady hostit. Pronesu s patřičnou úctou v hlase a mile se na ni usměju. Ticho, které po debatě, objasňující Dianin původ, nastala chvíle ticha, kterou se rozhodla ukončit černovlasá bohyně. Zeptala se mě, co jsem myslel tím, že nejsem z tohoto světa. Rázem jsem trochu posmutněl. Sice jsem se to snažil zakrýt úsměvem, ale tak docela se mi to nepodařilo. Ano, je to tak. Narodil jsem se na jiné planetě. Na planetě, která se nazývala Krypton, avšak zanikla chvíli po mém narození. Explodovala a zahubila všechen můj lid. Těsně než se tak stalo, tak mě mí rodiče vyslali v malé vesmírné lodi, sem na Zem, aby mě ochránili před jejich osudem. Tady mě našel jeden manželský pár a vychovali mě jako svého syna. Vysvětlím Dianě okolnosti mého původu a narození a ještě rychle dodám. Avšak, i když jsem prakticky nezničitelný, z očí mi šlehají laserové paprsky, dokážu létat a unesu neskutečně těžká břemena, pořád jsem jen pouhý smrtelník. Řeknu a tentokrát se už usměju upřímně. Není důvod být zachmuřený, neboť s tím, co se stalo, už nic nedokážu změnit.

Diana - 04. března 2016 23:47

soukromá zpráva od Diana pro Nevím vím, začínala se mi poněkud líbit, vzhledove ale i charakteru ve, nebyl jako Steve, vlastně on a Steve byly jako kočka a pes, naprosto odlišní. Steve umel byt pozorný, mily, občas, ale on... Jakoby to byla proste podstata jeho samého. "Omlouvam se, nechtěla jsem otevřít stare rány." řeknu mu když se mi sveri se svým osudem/minulosti, která rozhodne už od poslechu nebyla příliš příjemná. Cítila jsem se malick vinná, ze jsem se dotkla citlivé veci. "I bohové mohou krvácet, když je raníš..." poznamenam. Pak si tlumené povzdechnu. "Občas, se tu citim obdobně. Jako bytost v cizím světě, do kterého proste nepatří... Ja jsi nazval ty sám sebe, mimozemšťan...?" řeknu a podívám se na nej, jako bych se snad potřebovala ujistit ve správnosti myšleného slova. Takže Mame asi něco společného, přece jenom...

Clark Kent - 05. března 2016 01:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokec s princeznou Diany se má slova očividně dotkla u srdce, protože se mi omluvila, že nechtěla otevírat staré rány. Potěšilo mě, že se trochu uvolnila, nebyla tak chladná jako doposud. Není se zač omlouvat. Je to již dávno, co se to stalo. Vlastně jsem své rodiště nikdy nepoznal, byl jsem příliš malý na to, abych si ho pamatoval. Odpovím a lehce zakroutím hlavou, abych dal najevo, že si s tím nemá dělat starosti. I tak mi však poskytla slova útěchy, načež se sama přiznala, že se občas cítí jako ztracená bytost v cizím světě. Moc dobře vím, jak to myslíš. Opáčím a vědoucně přikývnu, protože to přesně vystihovalo, jak se cítím. A to opravdu velmi často. Další otázkou mě však Diana překvapí a lehce zaskočí. Zeptala se mě totiž, jak sám sebe zvu, jestli je mimozemšťan to správné slovo. V její tváři jsem při tom zahlédl něco, co by se dalo nazvat zájmem, což mne potěšilo. Um… technicky vzato vše, co nevzniklo na Zemi, je mimozemského původu, takže ano, lidé mě nazývají mimozemšťanem. Já sice preferuji Kryptoňan, ale mimozemšťan mi nevadí. Odpovím jí na otázku a usměju se. Opravdu mě označení mimozemšťan nijak neuráží, protože je veskrze pravdivé a korektní.

Universe - 05. března 2016 18:08

soukromá zpráva od Universe pro Večer/noc s Dianou byl příjemnější, než bys čekal, protože nakonec se ukázala, jako vcelku příjemná společnost, a to i navzdory poněkud chladnějšímu/nepřístupnějšímu přístupu zezačátku, ale to možná šlo přisuzovat počáteční neznalosti, se kterou jste se oba poněkud potýkali. Když se nakonec rozhodneš odnést použité nádobí od čaje zpátky do kuchyně, můžeš pak najít Dianu, která poněkud na tvém gauči zřejmě usnula, protože i když seděla, měla hlavu opřenou o velké opěradlo vzadu a její oči byly zavřené. Nebyla poněkud jediná, koho dnešní den unavil.

Clark Kent - 06. března 2016 01:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Příjemný večer s princeznou Večer/noc s Dianou byl/byla mnohem příjemnější, než jsem si kdy mohl představovat. A to i přes její původní nepřístupnost a chladné chování, kterým se mi zprvu prezentovala. Byla to velice příjemná společnost a já si její přítomnost opravdu užil. Nehledě na to, že to byla neobyčejně krásná žena. Po nějaké době, kdy jsme se spolu bavili, jsem se rozhodl sklidit hrnky, ve kterých jsem nám před časem přinesl čaj. Odnesl jsem je do kuchyně, kde jsem je umyl a sklidil na jejich místo. Když jsem se posléze vrátil do obývacího pokoje, tak jsem tam nalezl spící Dianu, která měla hlavu zakloněnou a opřenou o zadní opěradlo pohovky. Nad tímto výjevem jsem se musel pousmát. Nemohu se jí divit. I mě události dnešního dne poněkud unavily. Pomyslím si a odejdu do ložnice, kde ze skříně vytáhnu deku, kterou vezmu do obývacího pokoje. Tam deku rozložím a Dianu přikryju, aby jí nebylo zima, načež jí opatrně uložím tak, aby byla v pohodlné horizontální poloze. Taky se mi už stalo, že jsem usnul vsedě, ale ráno jsem se necítil moc odpočatě. Prostě nad odpočinek vleže není. Opatrně jí něžně položím hlavu na malý polštář, který je u bočního opěradla pohovy a nohy, které má společně se zbytkem těla pod dekou, jí se stejnou opatrností zvednu a položím na pohovku. Podívám se k oknu, které jsem zavřel už prve, když jsem přiletěl se svými věcmi. Výborně, je zavřené. Nemusím tak dělat zbytečný hluk a budit jí. Pomyslím si a vznesu se kousek nad podlahu, abych vyloučil šanci, že Dianu vzbudím špatným našlápnutím či zavrzáním podlahy. Opatrně se letem odeberu do kuchyně, kde tiše vytáhnu sklenici, kterou naplním vodou. Tu pak odletím dát Dianě na stůl k pohovce, kdyby náhodou dostala v noci žízeň. Dál mě tu už nic nedrží a tak se odeberu do ložnice, kde za sebou zavřu. Doletím k oknu, které otevřu a pořádně se rozhlédnu po venku. Když se ujistím, že mne nikdo nesleduje, tak se vznesu a rychle vyletím do nebe. Zamířím si to na orbitu, kde se budu nějakou dobu slunit, abych doplnil svou energii. Bylo by nemilé, kdyby mě ta stařena s těmi potvorami zastihly zrovna ve chvíli bezmoci, kdy bych nemohl nikomu pomoci. Pomyslím si cestou na orbitu a užívám si slunečního svitu. Poté, když se budu cítit pln energie, se vypravím zpátky domů, kde proletím oknem do ložnice, sundám košili a jeanové kalhoty a uložím se ke spánku. Než však konečně zalehnu, ještě si natáhnu budík na sedmou hodinu ranní, abych náhodou nezaspal celý den.

Universe - 06. března 2016 11:05

soukromá zpráva od Universe pro Ráno tě probudí nastavený budík, který tak nějak říkal, že je čas jít do práce, kde bude vzhledem k událostem včerejšího dne, asi hodně rušno. Diana ještě stále ležela a spala na gauči, byla přikrytá dekou tak, že jediné co z pod ní čouhalo, byly její černé, dlouhé vlasy. V Daily Planet byl celkem chaos. Jen co jsi vystoupil z výtahu, už odtamtud bylo vidět ostatní tvoje spolupracovníky, jak buďto s někým telefonují, či na něčem urputně pracují na svých počítačích a nebo tu byly ještě běžce, kteří běhali mezi kancelářema aby materiáli dorazily k adresovaným. Lois se oběvila, jenom co si dosedl ke svému stolu. Vypadala nezraněně, kromě drobné oděrky na čele. "Clarku!!" oslovila tě nadšeně. "Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo... ale nevěřil bys co se mi tam podařilo vyfotit!" řekla Lois a rozevřela deky, které držela v rukou. Chvíly v nich něco hledala a potom ti vyložila na stůl dvě fotky, na kterých jsi byl ty, tedy kde byl Superman jak bojuje s Wonder Woman a potom na té druhé, bylo jak jí držel v rukou. "Perry říká, že tyhle fotky jsou zlatým dolem pro Daily Planet. Zítra prej budou v ranním vydání na titulní straně." řekne Lois nadšeně.

Clark Kent - 06. března 2016 12:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hektické ráno Ráno mě probudil otravný tón budíku, který signalizoval, že je čas jít do práce. Líně jsem ho zaklapnul a pomalu rozlepil oči. Se zívnutím jsem se posadil a protáhl se, načež jsem se pomalu zvednul z postele. Přejdu k oknu, které otevřu a pořádně se zhluboka nadechnu. S tím ze skříně vytáhnu nedávno koupené, nové jeany, košili a ramínko s hnědým sakem. Vyjdu s tím ke dveřím, ale než chytím za kliku, tak se zarazím. Přece se nebudu promenádovat po bytě jen tak ve spodním prádle, když tu mám hosta. Tedy, je tady ještě vůbec? Pomyslím si a opatrně pootevřu dveře, abych nahlédl do obýváku. Slyšel jsem jí pravidelně dýchat a tak jsem si domyslel, že ještě stále spí. To se mi hodilo. Rychle jsem tedy vyklouzl z ložnice a zapadl do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu a dal si rychlou sprchu, načež jsem se oblékl do připraveného oblečení a na nos narazil brýle. Než odejdu z bytu, tak ještě Dianě napíšu vzkaz na papír, který nechám na stole u pohovky. „Musel jsem jít do práce. Nějaké jídlo je v lednici, neostýchej se a buď tady jako doma.“ Když jsem dorazil do práce, tak jsem se nestačil divit. Byl tady chaos jako v nějakém podivném obřím mraveništi. Někteří moji spolupracovníci s někým horečnatě telefonovali, jiní urputně datlovali něco na svých počítačích, jiní pořvávali na internisty rozkazy a ti pak rychle běhali sem a tam mezi kancelářemi a vyřizovali nějaké pochůzky. Něco takového jsem tu ještě snad neviděl. Nemusel jsem ani hádat, co vzbudilo takový poprask – včerejší útok těch zrůd a můj a Dianin zásah. Jen co jsem dosedl ke svému stolu, objevila se tu Lois, která celá nadšená, že mě vidí, oslovila. Prohlásila, že je velice ráda, že se mi nic nestalo a rovnou plynule navázala na práci s tím, že nebudu věřit, co se jí podařilo nafotit, načež otevřela desky, které měla v rukou. To je celá ona. Nezbytné zdvořilosti odbyla během chvilky a hned zase práce. U ní je práce vždy na prvním místě. Pomyslím si a s povzdechem si odložím tašku, přičemž sleduju, co mi Lois chce tak vehementně ukázat. Hned vzápětí přede mě na stůl položila dvě fotografie. Na první jsem já, jakožto Superman s Dianou, jak zápasíme s netvory a na té druhé jsme zase my dva, jak Dianu držím v náručí. U té druhé jsem se pozastavil pohledem, protože jsem musel uznat, že nám to na ní opravdu sluší. Lois k těm fotkám dodala, že si Perry myslí, že jsou zlatým dolem pro DP. Perry má na tohle nos. Taky si myslím, že to naše noviny vyprodá ze všech stánků. Řeknu s naoko nejistým úsměvem a posunu si brýle zpátky ke kořeni nosu. Ale příště bys měla raději méně riskovat. Ve vestibulu jsem slyšel, jak se o tobě baví nějaký internista, který se prý doslechl, že tě málem ty zrůdy unesly a že tě zachránila Wonder Woman. Řeknu trochu vyčítavě a podívám se jí do očí, abych tak dal důraz na svá slova. To je jedna z vad, která na Lois je. Ona se do reportáží vrhá po hlavě a nehledí na vlastní bezpečnost. Je zbrklá a lehkomyslná. Avšak, nic z toho jí nesmíte říct, protože pak jedná nanejvýš podrážděně. Jediný, kdo si to může dovolit je Perry a s tím za ním jít nemohu.

Universe - 06. března 2016 12:52

soukromá zpráva od Universe pro "Jo, to je sice pravda..." pronese Lois a trochu s výčitkama se zahledí dolů, do tvé desky stolu. "...ale nebýt toho, nikdy bych nemohla pořídit ty úžasný fotky!" dodá ještě potom nadšeně a po výčitkách nebylo už ani stopy. Hold Lois a práce. Dveře výtahu se otevřely s dalšími pracovníky dovnitř vešel i někdo, kdo tak úplně nevypdal jako někdo kdo tu pracuje. Spíše podle vypracovanější postavy vypadal na nějakého policistu nebo příslušníka armády. Zamířil rovnou k vám. "Omlouvám se... ale, vy jste Lois Lane?" zeptá se. "Ano jistě... a vy musíte být určitě Steve Trevor!" zareaguje rychle Lois. Muž, blonďák s úsměvem přikývne. Lois veme ony fotky z tvého stolu a schová si je zase zpátky do desek. "Pardon, omlouvám se, jistě se vám hned budu věnovat a... umm... neříkal jste, že na náš rozhovor dorazíte dva?" zeptá se jej Loid poněkud překvapeně. "Jo... no... mno, víte... vyskytli se jisté komplikace a Diana se bohužel dostavit nemůže... " řekl Steve poněkud zdráhavěji a rukou naznačil gesto pití. Čímž jsem taktně říci, že zřejmě vyspává někde kocovinu. Lois s úsměvem přikývla, že chápe. "Dobrá, tak mi hold budete muset stačit jenom vy. Když budete tak laskat, budete mne následovat, někam, kde je poněkud větší klid na náš rozhovor?" řekla Lois. Steve přikývl a poté se ti dva odebrali pryč.

Clark Kent - 06. března 2016 13:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro V práci Na chvíli jsem skoro pocítil chuť vítězství, protože jsem Lois přinutil zatvářit se zahanbeně, ale to netrvalo moc dlouho, protože to pak stočila zase k práci. Protože prý bez jejího zcela jasného riskování života by nedokázala vyfotit to, co vyfotila, přičemž po výčitkách už nebylo ani památky a vystřídalo je čiré nadšení. Ty jsi ztracená, Lois. Jednou nebude na blízku nikdo, kdo by ti dokázal pomoci a ty přijdeš zbytečně k úhoně. Pomyslím si a neubráním se nutkání protočit oči, a tak abych to zamaskoval, raději jsem je zavřel a zavrtěl hlavou. Dveře výtahu se otevřely a do kancelářských prostor vstoupilo několik kolegů a jeden blonďák, který svou postavou poněkud nezapadal mezi tyhle kancelářské krysy. Tedy, já mezi ně taky nezapadám, ale daří se mi to úspěšně maskovat a splývat. On oproti tomu vyčnívá z davu a k mému překvapení si to zamířil přímo k nám. Nehledě na to, že jsme tam s Lois byli a probírali její fotografie, tak jí oslovil, přičemž mě okázale ignoroval. Ne, že by mi to nějak vadilo, ovšem nebylo to zrovna slušné. Zeptal se jí, jestli je zrovna ona Lois, a ta mu rychle odpověděla a sbalila fotografie z mého stolu, načež se ho zeptala na to, proč zde není v doprovodu druhé osoby, na které se domluvili. Steve zdráhavě řekl, že se naskytly nějaké komplikace a Diana nemohla přijít, přičemž naznačil gestem, že nejspíš vyspává kocovinu. I když na mě nebral zřetel, tak jsem se na něj zamračil. Ten arogantní skrček se mi nelíbí. Takto mluvit o ženě se opravdu nesluší, i kdyby to byla pravda. Pomyslím si rozhořčeně a sleduju Lois, která ho vyzvala, aby jí následoval na místo, kde je větší klid a kde proběhne rozhovor. Sice mě ten Steve svým chováním jen pobuřoval, ale to, že mluvil o Dianě, mě zaujalo. Ano, je opravdu hodně malá šance, že mluví o Dianě, princezně amazonek, ale chtěl jsem mít jistotu. Proto jsem je následoval svým pohledem až do místnosti, kam ho Lois odvedla, načež jsem se soustředil na to, abych slyšel jejich hlasy, přičemž jsem si vzal do ruky tužku, papír a předstíral jsem, že něco píšu, sledujíc a poslouchajíc protivu a workoholičku při jejich rozhovoru.

Universe - 06. března 2016 14:18

soukromá zpráva od Universe pro Lois odvede Steva do zasedačky, která měla prosklené zdi a nikdo v ní ani nebyl. A nebylo by to poprví, kdo by zasedačku někdo takto využíval. Lois položí svoje desky na stůl a něco hledá po kapsách, ale viditelně to najít nemůže takže se zřejmě omluví a odejde ze zasedačky s tím, že pro to musí nejdříve doběhnout, pravděpodobně zapomněla někde svůj diktafon či poznámky nebo tak něco podobného. Stevovi zazvonil telefon, který s poněkud nechutí zvednul. "...ano prosím?" řekl do telefonu a tys jej díky svému sluchu mohl slyšet. "...Diano... jak... co...? Kde vůbec jsi? Viděl jsem co se včera dělo a dělal jsem si starosti když ses potom neozvala. Ty příšery byly fakt hnusný, nikdy jsem nic takovího neviděl..." na chvíly se odmlčel, zřejmě si vyslýchával nějakou odpověď. "...tak dobře." opáčil se značným povzdychem a podepřel jsi hlavu rukou. "...hlavně dej na sebe pozor ano? Tvoje matka by mě nechala zabít, kdyby zjistila, že jsem tě nechal napospas těm obludám, nedejbože kdyby ti přitom něco udělali... myslím, že by celá vaše armáda byla mobilizována... navíc, když byl u toho ještě ten v tom spandexu..." pokračoval dál, ale potom se podíval a Lois se už pomalu vracela. "...hele kdyžtak se ozvy později, mám teď nějaké jednání ok? Řeknu ti pak, v v jakým hotelu bydlím a... a Diano? Dej na sebe pozor..." ukončil hovor Steve, zrovna když Lois otvírala dveře zasedačky.

Clark Kent - 06. března 2016 14:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro V práci Sledoval jsem Steva, jak jej Lois odvedla do zasedačky, kde byly prosklené zdi, takže jsem na ně měl dobrý výhled. Jediné, co jsem potřeboval, bylo se pořádně zaposlouchat. Lois se začala prohrabovat kapsami, ale zjistila, že opomněla své věci a tak se omluvila a vypadla ze zasedačky, aby si pro ně došla. Jen co Lois opustila místnost, tak Stevovi zazvonil mobilní telefon, který dosti s nechutí zvedl. Byla to Diana, o které mluvili s Lois. A z toho, co jsem slyšel vzápětí, jsem zjistil, že se tato Diana včera taktéž nacházela poblíž výskytu příšer. To mě opravdu zaujalo a tak, ač je to velice neslušné, jsem poslouchal dál. Tohle už začíná být velice podezřelé… že by opravdu mluvil o Dianě, princezně amazonek? Pomyslím si, přičemž poslouchám Stevova slova, která mě utvrdí v domnění, že mluví o Dianě, která u mě strávila noc. Čí matka jinak má k dispozici armádu, kterou by mobilizovala kvůli své dcery, když ne matka Diany, která patří k Bohům? Navíc se ještě zmínil o mně, jako o „tom ve spandexu“, což mě utvrdilo na 110 procent v mé domněnce. A protože se Lois už blížila zpátky do zasedačky, tak Steve hovor ukončil se slovy, že se má ozvat později, protože má teď nějaké jednání. A s tím, že jí dá vědět, v jakém hotelu bydlí, se s ní rozloučil se slovy, aby na sebe dala pozor. Um… vypadá to, že ti dva k sobě patří… Ale proč nechtěla, abych jí odnesl k němu? I kdyby to bylo na druhé straně států, tak jsem jí tam mohl odnést. Hmm, možná jen nechtěla prozradit své krytí… každopádně by asi nebyla ráda, kdyby se dozvěděla, jakým způsobem jí tady před Lois omluvil. Jen doufám, že to Lois vynechá ze svého článku. I když, jak jí znám, tak právě na tomhle bude chtít svůj článek postavit. Pomyslím si, sklopím oči ke svému stolu a trochu zklamaně si opřu bradu do dlaně, přičemž stále poslouchám jejich rozhovor, abych se dozvěděl víc. Kdo ví? Třeba se dozvím více o tom jejich vztahu.

Universe - 06. března 2016 15:24

soukromá zpráva od Universe pro Lois se vrátí do konferenčky, se svými věcmi, usadí se a vytáhne ven svoje poznámky. "Tak jo pane Trevore, myslíte, že můžeme začít?" zeptala se jej s milým úsměvem. "Steve, prosím, slečno Lanová." řekl Steve se stejným úsměvem. "Dobře, tedy, Steve... myslíte, že se můžete podělit se mnou a mými čtenáři se svým příběhem o tom, jak jste ztroskotal během testovacího letu? Samozřejmě jsem si vědoma toho, že to byla armádní akce a můj otec, generál Lane mě před tímhle varoval, že se mám odprostit od vládních věcí, ale jsem si jistá, že i tak můžeme čtenářům nabídnout zajímaví příběh." začala Lois. "Samozřejmě slečno Lanová, mí nadřízení mě již obeznámily s tím, co mohu vašim čtenářům prozradit a co nikoliv..." odvětil jí Steve. "Kente...?" dolíhalo k tobě někde zdaleka. "Hej, Kente!! Haló!!" hlas sílil a sílil až tě nakonec vrátil zpátky z koncentrace, kterou jsi vynakládal na odposlech Lois se Stevem. Čímž byl tak nějak i konec tvého odposlechu, protože u tvého stolu stál jeden z tvých kolegů a nevypadal moc nadšeně z toho, že na něj zrovna nereaguješ. "Kente, šéfredaktor tě volá k sobě. Chce tvojí výpověď ohledně včerejška." oznámí ti, ani nečeká na nějakou tvou případnou reakci a jakmile vzkaz doručí, odchází si zase po své práci.

Clark Kent - 06. března 2016 17:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro V práci Když se Lois do zasedačky vrátila, tak se Steva zeptala, jestli můžou začít. Steve začal být velice úslužný a rovnou Lois informoval, že mu může tykat. Jeho tón se mi vůbec nelíbil. Vlastně se mi ten chlap celkově moc nelíbil. Každopádně poslouchal jsem dál, a zjistil jsem, že Steve je členem ozbrojených sil Spojených Států a byl součástí nějakého testovacího letu, který nedopadl dobře, protože prý ztroskotal. Avšak o moc víc jsem se nedozvěděl, protože ke mně přiběhl nějaký internista, který mi oznámil, že mě čeká šéfredaktor a chce po mě výpověď ohledně včerejška. U mě nezůstal a jen co mi to dořekl, tak vypálil pryč. Uááá! Díky Lois! To jsi mu musela říkat, že jsem tam byl taky? Probleskne mi hlavou, odevzdaně se zvednu a pomalu vyrazím k šéfredaktorovi. Cestou jsem se díval směrem k zasedačce, ale už jsem nezaostřoval svůj sluch, abych je odposlouchával, a to i když by mě hodně zajímala Stevova historka. Zřejmě v tom musela figurovat Diana, když byla původně také pozvaná. Nejspíš Steve ztroskotal a Diana jej zachránila. Pomyslím si a zaklepu na dveře pana White, šéfredaktora DP. Dobré ráno, pane. Bylo mi řečeno, že chcete vědět o tom, co se včera dělo na té demonstraci. Oslovím šéfredaktora a zavřu za sebou dveře jeho kanclu. Poupravím si brýle a přijdu k jeho stolu, kde se postavím k židli naproti němu přes stůl. Ukážu na ní, abych se zeptal, jestli se mohu posadit a pokud přikývne, tak se posadím. Pokud ne, tak zůstanu stát vedle ní. Myslím, že jste vše podstatné už slyšel od Lois. Ještě než samotná demonstrace začala, tak se ozval výbuch a kanálový poklop kousek od davů explodoval. Ze vzniklé díry se začaly hrnout bestie, které na sobě měly podivnou zbroj. Aniž by něco řekly, nebo něco naznačily, tak se vrhly na okolo stojící lidi, které začaly masakrovat. Bylo to… bylo to otřesné, pane… Začnu vypovídat o událostech předchozího dne a při tom se zadrhnu. Ne, že by mě to doopravdy takto zasáhlo, avšak musím se trochu přetvařovat. Nehledě na to, že to bylo opravdu dost hrozný výjev. Všichni jsme začali utíkat, protože stačilo jedno jejich rozmáchnutí a člověk byl vejpůl. Jediná Lois vyběhla na druhou stranu směrem k nim. Zbytečně se vystavila nehoráznému riziku. Já jsem se k ní nemohl dostat, protože mě strhl dav. Viděl jsem přilétat Supermana, ale to mě někdo trefil něčím zezadu do hlavy a já se skácel do křoví. Probral jsem se, až když bylo v okolí mnoho policistů. Nechal jsem si bouli na hlavě ošetřit záchranáři, kteří tam byli v hojném počtu, a šel domů. Dopovím svou část příběhu a pokrčím rameny, přičemž tím dám najevo, že víc mu asi neposloužím. Toť vše, šéfe… víc nevím. Dodám a poupravím si ukazovákem brýle, které mi trochu sjely.

Universe - 06. března 2016 17:40

soukromá zpráva od Universe pro Perry White seděl ve své koženém křesle a když jsi vstoupil, akorát telefonoval, ale přesto ti rukou naznačil, aby jsi se posadil do křesla před stolem. Sotva jsi se usadil, ukončil akorát onen hovor. Načež pak pečlivě naslouchal tvému vyprávění a něco si na papír poznamenal. "Jo, to by docela sedělo... " přikývne hlavou. "Lois mi vyprávěla něco podobnýho, skoro mi ale u toho vykecala díru do hlavy... " povzdychne si a trochu zavrtím hlavou. Nicméně pak sáhne do šuplíku a vytáhne nějaké fotky, které hodí přímo před tebe. Byly to ty samé fotky, které ti předtím ukazovala Lois. "Víš něco o tomhle?" zeptá se tě. Nebylo těžké uhádnout, na co vlastně naráží. "Nikdy o ní nic neví nebo vůbec celkově o tom, co vlastně mezi jimi je." řekne Perry a poněkud se v křesle trochu usadí, tak aby na tebe líp viděl. "A může mi kdokoliv, cokoliv vyprávět, ale vsadím svoje boty, že pracujou rozhodně spolu. Naplánovali to určitě společně, na to dám jed." Telefon na jeho stole začne znovu zvonit a on jej né příliš nadšeně zvedne. "Prosím.... vydrž... Kente, můžeš jít... jo, poslouchám..."

Clark Kent - 06. března 2016 18:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro V práci Když jsem k Perrymu dorazil, zrovna telefonoval, ale ukázal mi na židli, abych se posadil. Zavřel jsem tedy za sebou dveře a posadil se. Jen co jsem se pořádně opřel, tak Perry položil sluchátko. Nemusel mě pořádně ani pobízet a já spustil. Vypověděl jsem, co jsem věděl, tedy vlastně co jsem mohl, abych sám sebe neprozradil. Perry vypadal, že mi to všechno sežral, protože se to veskrze shodovalo s tím, co mu řekla Lois. Ovšem, u toho si taky povzdechl, protože mu u toho málem vypovídala díru do hlavy, načež přede mě na stůl hodil ony dvě fotky, které mi ukázala i Lois. Tyhle fotografie mi ukázala už Lois… ale nic takového jsem neviděl. Jak jsem vám již říkal, já byl v tu dobu mimo. Odpovím Perrymu na jeho otázku, zda o tomhle něco nevím. Perry si však stojí za svým, protože prohlásil, že si je jist, že to spolu naplánovali. Já si nemyslím… Řeknu, ale Perrymu zazvoní telefon, který vezme a propustí mě. Odevzdaně spustím ruce podél těla a zvednu se k odchodu. Tak mi to připadá, že jsem dneska neviditelný. Pomyslím si, a když z venku zavřu Perryho kancelář, tak se podívám na své ruce, abych se ujistil, že to tak není. S tím jsem dorazil ke svému místu, kde jsem se usadil a pohledem zkontroloval, jestli jsou Steve s Lois pořád v zasedačce. A pokud tam stále sedí, tak se znovu zaposlouchám, abych věděl, o čem si povídají.

Universe - 06. března 2016 18:47

soukromá zpráva od Universe pro Ke tvému špehování si se ale ani nemohl příliš vrátit, neboť Lois se Stevem mířily k výtahu, do kterého, jakmile se otevřeli dveře, poté nastoupily a sjeli kdo ví kam. Přitom se o něčem přátelsky bavily. Zatímco se ale oni bavily, tebe čekala práce, které dneska bylo kvůli včerejšku až nad hlavu. Když pak nastal čas oběda, kolegové tě vytáhli na oběd do restaurace jenom pár metrů od Daily Planet. Jídlo tam bylo dobré, bylo toho hodně a za celkem i slušnou cenu. Sotva si se však ale dotkl svého jídla, země pod tvýma nohama se otřásla. Otřes trval asi několik sekund, ale rozhodně byl znatelný. Lidé kolem tebe se překvapeně kolem sebe rozhlíželi či se snažily udržet nádobí na stolech těch několik vteřin co otřesy trvaly. Když ustaly, vypadalo to, že je to jenom jednorázový otřes, ale jakmile se lidé trochu uklidnily, otřesy začali znovu, ale tentokrát mnohem silněji a trvaly mnohem déle než předtím. Po několika minutách však bylo po všem. Všechno z polic, stolů a skříní vypadalo, na některých budovách, hlavně na těch starších, popraskala i venkovní omítka. Nějaké budovy měli zřícené části ať už zeď či střechu. Dodávka elektické energie byla okamžitě přerušena a z nejbližšího hydrantu začala stříkat voda. Lidé venku, ale i vevnitř panikařily.

Clark Kent - 06. března 2016 19:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Polední nepříjemnosti Z mého odposlouchávání sešlo, protože Lois už byla se Stevem na cestě k výtahu. Ten se otevřel a oni sjeli bůhví kam. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se pustit do práce, které bylo, po událostech včerejšího dne, opravdu hodně. Hmm, tomu říkám spravedlnost. Oni se jdou bavit a já abych tu dřel. Pomyslím si napůl vážně a pustím se do toho. Když nastal čas na oběd, tak mě pár kolegů vytáhlo kousek od DP na oběd. Ještě jsem tam nebyl, ale nebylo to tam vůbec špatné. Sotva jsem se ale dotknul svého jídla, objevil se krátký otřes. Chvíli jsem, jako všichni ostatní, strnul a čekal, jestli se bude otřes opakovat. Vypadalo to, že to byl jen jednorázový otřes a tak se lidé pomalu začali uklidňovat, když v tom se otřesy znovu ozvaly. Trvalo to několik minut a lidé panikařili. Ať už byli venku, nebo tady s námi uvnitř. Tohle není dobré! Pomyslím si a pomalu si už připravuju peníze na zaplacení, abych se co nejdřív mohl vydat do ulic. Podle toho hluku, co se ozýval venku, se nejspíš zřítilo pár budov. Rychle jsem tedy zaplatil a na kolegy houknul, že jdu obhlídnout okolí, načež jsem vyrazil z bistra. Věnoval jsem chvíli rychlému rozhlédnutí po okolí. Venku to bylo jako by přišla apokalypsa. Rychle jsem se rozběhl po chodníku a vyrazil do první uličky. Zkontroloval jsem, jestli mě nikdo nesleduje a vyletěl jsem k nebi. Nejlépe až nad mraky, prostě z dohledu. Z té nebeské výšky pak svým superzrakem začnu kontrolovat okolí, abych zjistil, jestli někdo není v bezprostředním nebezpečí. Kdo ví, může se jednat o vteřiny, které budou rozhodovat o životě a smrti, a proto je nebudu promrhávat tím, že bych letěl až domů a převlékal se.

Universe - 06. března 2016 20:11

soukromá zpráva od Universe pro Sirény a houkačky zdravotníků, policistů a záchranářů zněli snad z každé uličky. Lidé na ulici panikařily, nevěděli pořádně co dělat a ti více uvědomělí zkoušeli pomoci těm, co pomoc potřebovali. Jedna čtvrť vypadala obzvláště špatně. Domy, které stály v jedné řadě a bylo jich asi deset, teď spíše připomínali zborcený domeček z karet. Podobně, jako když se pokoušíš postavit pyramidu z karet a první řada ti spadne, než stačíš vůbec postavit druhou. Ještě tu nebyly žádní záchranáři, ale ani sanitky, přesto to vypadalo, že pár lidí zůstalo mezi troskami a někteří, kteří měli štěstí a dostali se k domů zavčasu se jim snažily teď pomoci. Což byla šance pro tebe, ovšem vzhledem k tomu, že je tvůj oblek u tebe doma, musíš se přitom trochu mírnit pokud jim chceš opravdu pomoci a nemůžeš proto pak použít své schopnosti naplno, jako normálně. Když se dostaneš blíže, můžeš slyšet, jak na sebe volají muži: "Kde je Jess?!" "Zůstal doma!!" "Bože, musíme ho najít!" "Bobe!!Bode, kde jsi?!" "Ten je na druhý straně! Auto tam nabralo strom!" "Je tu někdo doktor?!"

Clark Kent - 06. března 2016 21:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Trosky, křik a Bob Sirény a houkačky zdravotníků, policistů a záchranářů zněly snad z každé uličky, a tak bylo takřka nemožné najít uličku, z které bych se vznesl k nebi. Nehodlal jsem tedy marnit čas a začal jsem se rozhlížet okolo a to i skrz budovy. Všiml jsem si nedaleké čtvrti, která byla opravdu zřízená. Zástup asi deseti domů, které stály u sebe, se zřítil jako špatně postavený domeček z karet. Zda-li stavební firmy, které stavěly ty domy, nešidily na materiálu? To bych si měl vzít potom na hledáček, až bude po všem. Teď na to není čas! Pomyslím si a vyběhnu značnou rychlostí, ale jen tak, abych se neprozradil, do té čtvrti, přičemž se soustředím na hlasy lidí, kteří se tam nachází. Jde mi o to, abych věděl, kde je kdo a tak pomohu co nejefektivněji. Když jsem se dostal blíže, tak jsem rozeznal v tom halasu, jak na sebe nějací muži volají. Když jsem slyšel o tom, že na druhé straně to nějaké auto napasovalo do stromu, tak jsem tam rovnou vyrazil. Auto by mohlo explodovat i s tím člověkem uvnitř! Pomyslím si a rovnou použiju svůj zrak, abych i přes trosky zjistil, kde se nachází ono auto a zda v něm někdo je. Pokud u něj už někdo není a nepomáhá lidem uvnitř, tak k němu vyrazím a následně i doběhnu, abych jim pomohl. Vzpříčené dveře mi nedělají problém, protože zvládnu vyrazit okno a pás závěs bezpečnostního pásu v případě nouze urvat.

Universe - 06. března 2016 21:21

soukromá zpráva od Universe pro Auto bylo skutečně nabourané čumákem do stromu, uvnitř na místě řidiče seděla nějaká žena z pod vlasů jí vedla tenkrát strouha krve a vypadala, že neví o světě. Airbag aby nafouklí, což jí zřejmě zachránilo život, stejně jako pás, kterým byla připoutána. Když tam dojdeš, právě z té strany nejblíže k ní byl muž, kterého někdo nazval Bobem. "Dveře nejdou otevřít, ale to není tak důležité! Má zaseklej pás a dokud nepovolí nemůžu jí vytáhnout!" oznámí ti, jakmile tam dorazíš. Je na tobě jak mu pomůžeš, ale tvá pomoc se nakonec podaří a Bob poté ženu vytáhne vyskleným okýnkem. Sotva se dostanete do bezpečné vzdálenosti, auto vybouchne. Lidé se po výbuchu seběhnou a snaží se to nějak uhasit. "Dane!! Dane!!" začne volat nějaká žena, drží za ruku malou holčičku, stojíc před hromadou, která byla ještě pře nějakou chvíly jejich domovem. Jediné co z domu zbylo nějak pohromadě, byla střecha. "Mamíííí!!" ozve se tlumeně z pod právě ý střechy. "O můj bože, Dane!! Dane!!" zoufalá matka začne volat své druhé dítě, které evidentně zůstalo pod těma troskama někde a zázrakem přežilo. "Pomozte!!! Pomozte někdo!! Moje dítě je pod těma sutinama!!" volá matka. Lidé jí však ignorují, protože se snaží uhasit požár auta. "Mami, mami podívej! To je ona!!" řekne nadšeně holčička, kterou ona matka držela za ruku. Skoro jako na zavolanou právě dorazila Diana, která se pokoušela zorientovat v situace. Měla na sobě už zpátky její zbroj, která zela čistotou. "Prosím, prosím pomozte! Moje dítě je tam v těm troskách!" vrhla se k ní ihned matka. "Neměj obavy, zachráním tvoje dítě." pokusí se jí Diana uklidnit, ale plačící matka je k neuklidnění. Diana si pak všimne tebe ( buďto k ní sám dorazíš, nebo jsi ještě opodál). "Budu potřebovat tvou pomoc." řekne ti Diana.

Clark Kent - 06. března 2016 22:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianin návrat V nabouraném autě seděla na místě řidiče nějaká žena, které zpod vlasů tekl tenký pramínek krve. Vypadala, že je v bezvědomí. Airbag byl nafouknutý, což jí nejspíš zachránilo život. Stejně jako bezpečnostní pás, kterým byla připoutaná. Přímo u okýnka řidiče stál muž, kterého zvali Bobem, a snažil se jí pomoci. Když jsem dorazil k nim, tak se na mě Bob podíval a sdělil mi, že dveře nejdou otevřít, avšak hlavní problém je, že má zaseklý pás. Ukažte pokusím se pomoci. Řeknu a loktem rozbiju boční okýnko vzadu za řidičem. Trochu na oko heknu, jako by to byla opravdu fuška. Hned pak ale prostrčím ruku dovnitř a nahmatám závěs bezpečnostního pásu, který je za řidičem na karoserii. Uchopím jej do ruky tak, aby to případně Bob z boku neviděl, a trochu s ním jakoby zaškubu, aby viděl, že vynakládám úsilí. Jak to jen bylo? Sevřít, nahoru a doprava… a je to! Řeknu jakoby sám pro sebe, ale u slova "doprava" se ozvalo lupnutí, protože jsem závěs pásu vylomil, načež jsem pás povolil a pomohl tak Bobovi, aby tu ženu vytáhl vyskleným okýnkem u řidiče. Jen co jsme se všichni dostali do dostatečné vzdálenosti, tak auto explodovalo. Ufff! Za minutu dvanáct! Pomyslím si a pohledem letmo přeletím lidi, kteří se ten požár snaží uhasit. Zakroutím hlavou, protože je to marné. Dokud bude hořet benzín, tak je to zbytečné. Nic však nestihnu říci, protože uslyším nějakou ženu s malou holčičkou držící jí za ruku, jak křičí na nějakého Dana. Vyrazím k ní, abych se jí zeptal co se děje, tehdy ale uslyším dětský hlásek, volající matku. Onen hlásek vycházel zpod sutin, na kterých byla ta nejvíc nedotčená věc střecha. Oči se mi skoro protočí dokola, protože si nejsem zcela jistý, jak se tam dostat, aniž bych se prozradil. Žena dál hořekovala a já vyrazil k sutinám, abych vymyslel, jak pomoci jakožto Clark Kent. Avšak z mých úvah, jak se tam dostat, mě vytrhl hlas té holčičky, která hleděla do nebe a zvolala "To je ONA!". Vzhlédl jsem tam také a uviděl jsem Dianu. Srdce mi poskočilo, a to nejen protože je tady někdo, kdo nemusí skrývat své schopnosti a může pomoci. Žena, která hořekovala, jí začala prosit, aby zachránila její dítě, na což jí Diana řekla, že nemá mít obavy, že to dítě zachrání. Poté se podívala mým směrem a řekla, že bude potřebovat mou pomoc. Přikývl jsem, ale pak jsem na moment ztuhnul, protože mi došlo, že mě poznala i přes můj převlek. Hned se ale proberu a vyrazím s ní k suti. Já ovšem jdu po svých. Svůj převlek jsem nechal doma, nemohu se prozradit. Mnoho z těch lidí mě zná… ale pomohu, jak budu moci. Řeknu tiše k Dianě, jakmile budeme u sutin a zároveň z doslechu ostatních. Když mě dostaneš dovnitř, z dohledu ostatních, tak mohu pomoci naplno. Dodám rychle a počkám, s jakým plánem Diana přijde.

Universe - 06. března 2016 22:37

soukromá zpráva od Universe pro "Já vím..." opáčí ti tiše Diana, když jí povíš o tom, že se snažím být v utajení ohledně své identity. "Pokusím se zvednout tu střechu a ty mezitím vytáhni to dítě." řekne ti, poněkud už hlasitěji. Moc ani poté nečeká na nějakou tvou reakci, považuje to za hotové a tak k sutině přiběhne a uchopí střechu za nejspodnější trám, jaký mohla. Oběma rukama jej pevně sevřela a zabrala. Zabrala to několik vteřin než se střecha začala trochu nadzvedávat. U Diany to vypadalo, že používá veškerou svou sílu. Když se však střecha začínala nadzvedávat výše, vznesla se trochu i Diana a poté stoupala spolu i s tou střechou, kousek po kousku. Nakonec střechu nadzvedla natolik, že by ses tam měl být schopný protáhnout bezpečně. "Rychle..." pronese Diana držíc střechu. Dětský brekot se ozýval až vzadu,, kde bylo přes sebe spadlé zdi a mezi nimi byla šprajclá skříň, ze které se ozýval dětský brekot. Ta skříň zřejmě toho kluka zachránila, nicméně teď v ní byl poněkud uvězněn.

Clark Kent - 06. března 2016 23:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Záchrana dítěte Dianě bylo zcela jasné, že se držím zpátky kvůli prozrazení a tak přišla s plánem, který počítá s tím, že ona zvedne střechu, zatímco já půjdu pro to dítě. Stroze přikývnu, a připravím se k místu, kudy vniknu dovnitř, jen co tu střechu zvedne. Diana se postavila ke střeše a uchopila nejspodnější trám, načež zabrala plnou silou. Střecha se pomalu nadzvedávala. Úzkostlivě jsem sledoval pomalu se zvětšující štěrbinu, kterou se chci dostat dovnitř. Po pár vteřinách, kdy Diana dokonce i vzlétla, byl prostor dostatečně široký, abych se protáhl dovnitř. A pokud ne, tak trochu Dianě vypomůžu zády při prolézání. Jakmile jsem byl uvnitř, tak jsem se po sluchu rychle vydal za dítětem, které bylo uvězněno na druhé straně domu. Po chvilce jsem byl u skříně, z které se ozýval dětský hlásek, ale na které ležely přes sebe spadané zdi. Skříň pro něj byla záchrana, ovšem teď se z ní stala past. Pomyslím si a přiběhnu ke zdem, které opatrně uchopím a postupně je přesunu na druhou stranu, kde je položím na zem tak, abych způsobil co nejméně otřesů. Postupně se dostanu až ke skříni. Pomoc je tady, chlapče. Dej si pozor, teď jí nadzvednu a otevřu jí. Zavolám na chlapce a posléze tak učiním, a to i kdyby byly dveře vzpříčeny. Prostě je vyškubnu a bude to. Vezmu chlapce do náručí a vyrazím s ním opatrně ven, přičemž cestou zkontroluju svým rentgenovým pohledem sutiny, abych zjistil, jestli tu není ještě někdo zavalený. Poté pomohu chlapci prolézt štěrbinou, kterou jsem se protáhl i já. A pokud už nikdo není v sutinách, tak prolezu i já. Jsem venku! Zvolám na Dianu, aby věděla, že už nemusí napínat své síly a může střechu pomalu položit zpátky.

Universe - 06. března 2016 23:19

soukromá zpráva od Universe pro Diana se snažila držet střechu s vypětím všech svých sil a zatnutými zuby, dokud jsi pod ní neproběhl. Bylo to celkem štěstí, protože v tu samou chvíly se ta část, za kterou tu střechu držela, pod jejíma rukama a její silou prostě utrhla a celá střecha tak spadla zase zpátky, ale tentokrát se už rozlomila příčně na kusy. Dianu to setrvačnostní silou koplo trochu dozadu, ale vyrovnala to. Sletěla dolů k tobě, zatímco klučinu si vyzvedla šťastná matka a brala jej ihned do své náruče. "Děkuju, oběma." řekla vám oběma se slzami v očích. Ostatním lidem se podařilo alespoň trochu dostat oheň, z hořícího auta pod kontrolu, tak aby se nemohl rozšířit případně někam dál. Ovšem to už se na konci ulice začali ozývat houkačky a sirény, nejspíše záchranářů a sanitky, které se sem zřejmě konečně mohli dostat. Diana, stojíc vedle tebe, se na tebe podívá, její uhrančivě modré oči skrývali nevyřčenou otázku, jestli zůstáváš či budeš pokračovat dál s ní.

Clark Kent - 06. března 2016 23:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dítě zachráněno Přesně ve chvíli, kdy jsem se dostal z budovy, se střecha rozlomila. Dianě zůstal kus, který držela, v ruce a dost to s ní smýklo, ale zvládla to nakonec nějak vybrat. Já se svezl bokem po suti, přičemž jsem si roztrhl své nové jeany. Výborně… no, ale za život toho dítěte to stálo. Pomyslím si, zvedaje se ze země a pokusím se trochu oprášit. Šťastná matka si vyzvedla dítě a málem ho samou láskou umačkala, načež nám oběma poděkovala. S úsměvem jsem jí přikývl, jakože to nic nebylo, což taky ne, ale to ona neví. Na konci ulice se začaly ozývat houkačky, což znamenalo, se se sem konečně probojovaly pořádkové služby skrz suť a nepojízdná auta. Konečně tak mohli dostat požár auta plně pod kontrolu. Diana na mě upřela pohled svých jasných modrých očí, ve kterých jsem se skoro utopil. Nemusela nic říkat, protože to za ní udělaly její oči. Chtěla vědět, jestli s ní budu pokračovat. Kdybych měl svůj oděv a nemusel tak skrývat své schopnosti, tak bych s ní vyrazil a pomáhal, kde by to jen šlo, ale takto musím odmítnout. Pomyslím si a na tváři se mi objeví trochu ztrápený výraz, přičemž si rukou jakoby začnu oprašovat sako. Ovšem při tom rukou poukážu na svůj oděv, čímž chci říci, že se opravdu nemohu prozradit. Za chvíli se připojím k pomoci lidem, jen na chvilku popadnu dech. Řeknu a na oko trochu zakašlu, abych vzbudil dojem, že jsem se tam uvnitř nadýchal prachu. Když jsem sem přibíhal, tak jsem v támhletom domě slyšel, jak tam volají nějakou Jess. Je dost možné, že je tam někde někdo zavalený. Nasměruju Dianu a pohledem jí vyprovodím. Ostatní lidé si jí určitě začnou také všímat a toho využiju a vyhlídnu si nějakou dostatečně vysokou budovu, do které vběhnu a zkontroluju schody, které, pokud budou volné, vyběhnu až na střechu. Pokud volné nebudou, tak využiju výtah a výtahovou šachtu. Ať tak, či tak, během chvilky jsem nahoře a ze střechy rychle vzlétnu a zamířím si to domů, kde se bleskurychle převleču do svého spandexu a vyrazím do ulic na pomoc. Zamířím si to zpátky do míst, kde pomáhá Diana, ale cestou budu dávat pozor a pomáhat i tak, pokud to bude nutné. Případné požáry vyřeším svým mrazivým dechem.

Universe - 07. března 2016 00:28

soukromá zpráva od Universe pro Diana přikývla, protože pochopila tvoje náznaky a jakmile se zásahové vozy lidí začali blížit, vznesla se do vzduchu s letěla pryč. Kam, nebylo jisté ale v tuhle chvíly to nebylo ani podstatné. Důležité bylo to, že jakmile si se převlékl, připojila se k tobě ve vzduchu, jenom kousek od tvého bytu. "Kale... já... potřebuji vědět, zda-li je jeden přítel v bezpečí." obrání se na tebe Diana s žádostí během letu. "Kontaktovala jsem jej, zatím co jsi v práci, aby si nemusel o mě dělat starosti, protože kdyby se mi něco stalo, moje matka by pro jeho hlavu poslala všechny moje sestry... sdělil mi, že jde z nějaké schůzky akorát na hotel a chvíly na to započalo to zemětřesení..." pokusila se vysvětlit. Ale její žádosti i tak nešlo zrovna říci ne. A tak jste se vydali směrem k hotelu, Diana tedy napůl vedla cestu. Když jste k němu dorazily, zjistily jste, že takhle část města nebyla tak zasažena, jako jiná a tak tu budovy stáli bez větších škod, lidé se však přesto schromáždili raději venku. Všechny okna byla vysklená, takže když Diana zamířila k jednomu z nich, mohli jste vletět dovnitř bez větší námahy. "Steve...? Steve si tu?" začala se hned ptát Diana, jenom co její nohy dosedli na podlahu. "Ne není tu..." ozve se něčí, dívčí hlas a z druhé místnosti vyjde vysoká, rusovlasá žena. "Artemis.... co tu děláš?" zeptal se překvapeně Diana, evidentně znajíc tu ženu. "Královna mě sem poslala." odvětila ta, kterou Diana nazvala ARtemis a došla až k ní. "Áres utekl z vězení Diano.... Persefóna mu k tomu pomohla a zabila přitom Alexu..." pronesla Artemis studeně, hledíc přitom na Dianu. Diana naprázdno zalapala překvapením po dechu. "Královna chce, aby jsi se neprodleně vrátila domů..." řekne Artemis studeně. Diana přikývne, avšak se podívá poté na tebe a zpátky na Artemis. "On může jít taky." odvětila Artemis s tím, že se otočila a odešla z místnosti i pokoje pryč.

Clark Kent - 07. března 2016 00:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Rodinné shledání Vylétl jsem ze svého bytu a zamířil k místům, kde jsem naposledy viděl Dianu. Avšak ta se ke mně sama připojila nedaleko mého bytu a za letu se na mě obrátila s žádostí, že potřebuje zjistit, jestli je jeden přítel v bezpečí. Bylo mi docela jasné, že tím myslí Steva, ale neměl jsem možnost na to nijak zareagovat, protože mluvila dál. Řekla mi, že ho kontaktovala, zatímco jsem byl v práci, aby si o ni nedělal starosti. Protože, kdyby se jí něco stalo, tak by její matka poslala všechny její sestry pro jeho hlavu. Ano, Steve Trevor. Já vím… shodou okolností byl dnes u mě v práci a dělal rozhovor s jednou mou kolegyní. Původně ses měla také toho rozhovoru účastnit, ale Steve… řekněme, že bys mu měla říct, aby se nejdřív zamyslel, jaké výmluvy se hodí použít a jaké ne… Zmíním se Dianě a během poslední věty pohled raději upřu do ulic, abych kontroloval, jestli někdo není v nebezpečí. Mám nutkání to na Steva prásknout, ale nehodlám se snižovat k žalování. Ovšem, upozornit by ho měla, jak by jinak vypadala, kdyby v takových nesmyslech pokračoval. Diana vedla náš let až k hotelu, který sice měl vysklené všechny okna, avšak jiné strukturální škody jsem v okolí neviděl. Očividně tato část města nebyla až tak zasažena. Proletěl jsem oknem za Dianou, která jen co dosedla, volala Stevovo jméno. Místo Steva se ozval ženský hlas, který Dianě odpověděl, že tu není. Z vedlejšího pokoje vystoupila rusovlasá žena, kterou Diana očividně znala. Prohodili mezi sebou jen pár vět, ze kterých jsem pochopil jen to, že Áres utekl z nějakého vězení a pomohla mu v tom nějaká Persefóna, která při tom zabila nějakou ženu. Tohle zjištění Dianu šokovalo. Mě spíš šokovalo, jak studeně to Artemis pronesla. Tahle žena je studená jako kus ledu… Nevěřil bych jí, kdyby mi měla krýt záda. Pomyslím si a pohlédnu na tu rusovlásku, která prohlásí, že ji poslala královna, aby zajistila, že se Diana ihned vrátí. Diana přikývla, ale pak se nejistě podívala na mě a pak na Artemis. Ta stejně chladně prohlásila, že mohu jít také, načež se obrátila a vyšla z pokoje. O co se tady jedná, Diano. Já tomu nerozumím. Zeptám se, jakmile rusovláska opustila hotelový pokoj.

Diana - 07. března 2016 01:08

soukromá zpráva od Diana pro "Ona je... byla... mojí učitelkou na ostrově... naučila mě všemu co vím, až jsem nakonec svou učitelku překonala...Alexa, byla její mladší sestra..." řeknu mu tiše, přičemž mu tak naznačím, že Artemis je stejně jako já Amazonka. "Bůh Války utekl ze svého vězení, do kterého jej uvěznila moje matka před tisící a tisíci lety, aby mu znemožnila ovládnutí celého světa... " řeknu a zatnu levou ruku v pěst. Nikdy jsem nechtěla, aby tento den nastal. A ty otřesy určitě taky byly jeho prací. Zřejmě se vrátil zpátky do Podsvětí, aby získal zpět všechnu svou moc... "Jinými slovy, svět je ve velkým průseru." řeknu a podívám se přitom na něj. Použila jsem přitom frázi, kterou používal ráda Steve a u které jsem si byla jistá, že jí určitě bude rozumět, než zbytečnému složitému vysvětlování.

Clark Kent - 07. března 2016 01:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Velké cestování Diana mi tiše prozradí, co je zač ta Persefóna a kdo je ta zemřelá dívka jménem Alexa. Bylo to smutné, což mě znovu přivedlo k tomu, jak bezcitná ta Artemis je. K tomu se mi ještě Diana pokusila něco naznačit, ale to jsem poněkud nepobral, ale nechtěl jsem jí svou nechápavostí popudit. Zvlášť ne teď, když se dozvěděla takové špatné zprávy. Poté se Diana přesune k informaci o Áresovi, který podle všeho utekl z vězení, do kterého jej uvrhla před několika tisíci lety její matka, aby mu zabránila v ovládnutí světa. Podíval jsem se na ni trochu překvapeně, ale při tom s respektem ve tváři. Její matka musí být neskutečně mocná bohyně. Pomyslím si a pak mi dojde, co mi Diana chtěla nejspíš naznačit. A sice, že tohle bude jedna z jejích sester, což z ní dělá také bohyni. I přes to jsem jí ale nedůvěřoval jakožto osobě, protože chlad, s kterým pronášela tyto slova, mě skoro až děsil. Diana svůj výklad zakončila prohlášením, že je svět v opravdu velkém průseru. Zatvářím se starostlivě, ale pak se můj pohled změní na soustředěný. Pokud je tomu tak, tak nabízím svou pomoc při jeho dopadení, i když jsem jen smrtelník. Pronesu vážně a pohlédnu Dianě zpříma do očí, čímž dám najevo, že to myslím upřímně, a že to neberu na lehkou váhu.

Universe - 07. března 2016 09:57

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku prosím... není na místě se takto sám nazývat. Neb ty to možná nevíš, ale máš ze všech co jsem potkala tady, nejblíže k bohům." řekne ti Diana a tvůj pohled ti opětuje. "Za ty staletí jsem totiž nepotkala nikoho jaky ty, boha či smrtelníka." dodá ještě poté a její uhrančivě modré oči se znovu opět vpily do těch tvých. Nakonec tedy vyrazíte na cestu, rovnou z toho hotelového pokoje, protože ani jeden jste nepotřeboval se pro něco konkretního vracet a Diana rovnou zamířila k pobřeží a přes něj na širý oceán. Za jiných okolností, by let s její osobou, takto vysoko na vodou, v mracích byl asi poněkud jiného rázu, ale tentokrát to bylo z poněkud jiného, né příliš příjemného důvodu. Cesta/let trval poněkud déle než jsis představoval, trochu se zdálo, jako kdyby moře vlastně nikdy nekončilo, až v můžeš zahlédnout těžké mraky, spíše mlhovitého rázu. "To je bariéra, kterou moje matka vztyčila. Ti, kteří se dostanou příliš hluboko se ztratí a nakonec je pohltí moře. Proto zůstaň co nejblíže." řekne ti Diana, ještě než vletíte dovnitř oné mlhy. Uvnitř té mlhy to opravdu vypadalo, jako v té nejhustší mlze, kterou si měl možnost kdy prozkoumat. Po stranách uhodilo skrz mlhu pár blesků, jeden udeřil až příliš nebezpečně blízko vás. A i když si nikdy nebyl příliš citlivý na počasí, teď, se vstupem do oné mlhy, si mohl cítit chlad. Diana však neohroženě mířila dál. Těžko říct, kolik času uplynulo, když jste vletěli dovnitř mlhy, ale když tě na tváři nakonec zašimrali příjemně teplé sluneční paprsky, bylo to jako vítězné pohlazení. Diana zastaví na okamžik a vznáší se v mracích, hledíc na ostrov ležící před vámi. "Vítej na Themysciře."

Clark Kent - 07. března 2016 11:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana na má slova zareagovala jinak než bych čekal, a sice že mě napomenula, že není dobré se tak nazývat, neboť z těch, co měla možnost zde poznat se bohům podobám nejvíce. Při tom se mi taktéž podívala do očí a pohled mi opětovala, načež ještě dodala, že za ty staletí nepotkala nikoho, jako jsem já, ať už smrtelníka nebo boha. Tato lichotka na mé tváři vyčarovala úsměv. V tuhle chvíli jsem mohl klidně zemřít a bylo by mi to jedno. Byl jsem šťastný. A když se ještě její uhrančivé modré oči vpily do těch mých, tak se mi do tváří trochu nahrnula horkost, ale pohledem jsem neuhnul. Nakonec jsme tedy s Dianou vyrazili vstříc k jejímu domovu. Vyletěli jsme rovnou z hotelového pokoje a vydali se k pobřeží a pak přes něj přímo nad oceán a pořád dál. Cesta trvala déle, než bych čekal, přece jen dovedu planetu obletět během chvíle několikrát, avšak tady se čas opravdu vlekl a zdálo se, jako by oceán vůbec nekončil. Byl jsem tím trochu znervózněn, ale důvěřoval jsem Dianě, která vypadala, že ví, co dělá. Po nějaké době se před námi objevily těžké mraky, mlhovitého rázu, což mě nijak neznepokojilo, dokud mi Diana nesdělila, že tohle je bariéra, kterou vztyčila její matka, a že kdo se dostane příliš hluboko, tak jej pohltí oceán. Proto mě vyzvala, že mám zůstat co nejblíže. Rychle jsem se k ní přiblížil na vzdálenost o kousek delší než je délka mé paže a vletěli jsme společně do těchto mraků. Uvnitř masy mraků to vypadalo jako v té nejhustší mlze, kterou jsem kdy viděl. Po stranách uhodilo několik blesků a já začal pociťovat chlad, což pro mě bylo veskrze nové, protože jsem rozhodně neměl vybité baterie a nebyl jsem oslaben. Jeden z blesků uhodil nebezpečně blízko nás, což mě v kombinaci s chladem docela znervóznilo, ale i tak jsem pokračoval za Dianou, která neohroženě pokračovala dál. Po nějaké době, která mi připadala jako věčnost, jsme se dostali na druhou stranu mraků a na tváři mě zašimraly sluneční paprsky. Bylo to jako pohlazení, které mě uklidnilo. Diana se zastavila v oblacích a pohlédla na malý, ale od pohledu krásný ostrov, přičemž pronese „vítej v Themysciře“. Tohle je tvůj domov? Opravdu krásné místo. Řeknu s lehce užaslým výrazem, který prozrazuje, že na ostrově mohu oči nechat. Aby taky ne, tato scenérie je jako stvořená, aby byla předlohou pro nějaký výjimečný obraz.

Universe - 07. března 2016 11:46

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe pousměje a poté pokračuje dále v letu. "Chci tě varovat, některé ze sester stále chovají odpor k mužům. Zkus jim proto nezazlíat jejich chování." řekne Diana, zatímco jste se blížily k budovám. Budovy byly opravdu úchvatné, řecko-řimská architektura, která neutrpěla zubem času, tesané a vytesávané sloupy, pozlacené sochy, do detailu vypracované, v nadživotní velikosti, které se tyčily na něčem co bylo zřejmě nádvoří, protože tu Diana zamířila a posléze i přistála. Na nádvoři bylo jenom pár žen a převážná většina byla ve zbroji, s helmicemi a kopím v rukách. Sotva jsme přistáli, ihned se k vám seběhli a namířily hroty kopí převážně tvým směrem. "Vítejte." ozve se ze schodů pevný, silný ženský hlas. "Matko..." pronese Diana a napůl vykročí směrem k ní. "Přeji si jenom, aby naše opětovné shledání bylo za mnohem příznivějších okolností..." řekne žena směrem k Dianě, když se konečně střetnou. Rodinné věci však šli stranou, když ženin pohled padl na tebe. Mlčky došla až k tobě. Její chůze byla ladná, ale přesto hrdá, stejně jako její postoj a pohled. "Jsem královna Amazonek a ochránkyně tohoto ostrova, Hippolyta. Kdo jsi ty, jemž stojíš zde, kam po milenia nevkročila mužská noha?"

Clark Kent - 07. března 2016 12:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Dianu potěšily mé slova chvály ohledně jejího domova, a tak se na mě usmála a vylétla směrem domů. Já jí ihned následoval a vylétl jsem za ní. Během letu mě ale ještě upozornila, že mnoho jejích sester stále chová odpor k mužům, a poprosila mě, abych jim to zkusil nezazlívat. Nemusíš se obávat, Diano. Ni kouska hněvu ve mně není. Krom toho, o kolik horší to může být oproti těm demonstracím proti mé osobě, které jsi mohla vidět. Odpovím s nadhledem a usměju se. Nebojím se, že by se to mohlo nějak extrémně vyostřit jen proto, že by tam ke mně nebyli zrovna vlídní. To už jsme se ale blížili k budovám, jejichž architektonický styl mě zcela uchvátil. Řecko-římský sloh, avšak ne takový, jaký bych mohl vidět kdekoliv jinde na planetě. Tady bylo vše v naprosto dokonalém stavu. Tesané sloupy bez jediné vady, pozlacené sochy, které doslova zářily na slunečním světle, prostě nádhera, ze které přecházel zrak. Jestli opravdu existuje ráj, tak bude vypadat jako tohle místo. Určitě! Pomyslím si, prohlížejíc si okolí a při tom mám zatajený dech. Diana nás nasměrovala na nádvoří, kde bylo mnoho žen v plné zbroji, které byly ozbrojeny kopím. Jen co jsme dosedli na zem, tak se k nám seběhly a namířily svá kopí na mě. Nic jsem si z toho nedělal, protože jsem věděl, že budou zprvu nepřátelské. Pro jistotu jsem úsměv vyměnil za vážný a soustředěný výraz, abych tak neprovokoval, ale veskrze jsem stál uvolněně. Ze schodů se ozval pevný ženský hlas, který byl pln autority a vznešenosti, který nás uvítal. Pohlédl jsem tím směrem a uviděl krásnou ženu, která byla velice podobná Dianě. Napadlo mě, že to musí být nejspíš Dianina starší sestra, protože matka by byla určitě starší. A to, i když je to bohyně. Avšak, Diana k ní vykročila a oslovila jí jako matku, což mě docela překvapilo. No… tak tohle jsem nečekal. Ale leccos to vysvětluje. Pomyslím si a pozoruji shledání matky s dcerou. Její matka pak pronese, že by si přála, aby jejich shledání provázely příjemnější okolnosti, ale dál už neřekla nic, protože její pohled padl na mne. S hrdým výrazem ke mně mlčky došla svou ladnou chůzí a změřila si mě pohledem, přičemž se mi představila a zeptala se mě, co jsem zač. Je mi ctí, Vaše veličenstvo. Pronesu formálně a hluboce se ukloním. Jmenuji se Kal-El a pocházím z planety Krypton. Přišel jsem sem s Vaší dcerou, abych Vám nabídl své služby a svou pomoc při nadcházejícím střetu, který ohrozí celý tento svět. Představím se a s vážným hlasem osvětlím důvod své návštěvy, přičemž budu královně zpříma hledět do očí. Snad pohled do očí není nějaká smrtelná urážka. Napadne mě pozdě, ale teď už mohu jen doufat, že jsem nic nepohnojil.

Universe - 07. března 2016 12:56

soukromá zpráva od Universe pro Královna Hippolyta si tě poněkud přeměří pohledem. Pak se však podívá na ozbrojené ženy, které skloní své zbraně a část z nich ustoupí zpátky na svoje předešlé pozice. Některé tu stále zůstávali, zřejmě byly součástí její soukromé stráže. "Je toho hodně, co musíme probrati..." pronese Hippolita, hledíc nejprve na Dianu a pak na tebe. "... však jinde, na příhodnějším místě. Následujte mne." dodá nakonec Hippolyta a vyzve vás, aby jste šli za ní, přičemž se pak otočí a zamíří zpátky tím směrem, odkud prve přišla. I přesto, že se Diana na tebe podívala s drobným pousmátím, mohl jsi cítit studené, nevraživé pohledy ve svých zádech. Nicméně asi by nebylo namístě nechávat královnu čekat. Hippolyta mlčky pokračovala v cestě palácem, který vypadal, jako kulisy v nějakém filmu v historickém období, ovšem tohle kulisy nebyly. Po cestě jste mohli míjet ženy, v lehkých tunikách, ale i ozbrojená stráže u vchodů. Zavedla vás do zahrady uvnitř budovy, která překypovala zelení a ostatními jasnými barvami. Nejeden zahradník by mohl závidět. Kromě květin tu byly měkké sedačky, ale i lesklé, sametové polštáře, jenom tak volně položené v zelené trávě. Celkově tomhle místo působilo jako sen.

Clark Kent - 07. března 2016 13:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Královna Hippolyta si mě přeměřila pohledem a pak se podívala na ženy okolo. Ty beze slova sklopily své zbraně. Některé se dokonce i vzdálily, ale zbytek zůstal v královnině blízkosti. Nejspíše jako její osobní garda. Následně se královna podívá na svou dceru a pak i na mě, načež prohlásí, že je toho hodně, co musíme probrat. Ne však tady, ale na příhodnějším místě, přičemž nás vyzve, abychom jí následovali. S tím se královna otočila a vykročila směrem, odkud k nám prve přišla. Zatím to šlo docela dobře. Pomyslím si a opětuji Dianin úsměv, i přes to, že chladné pohledy, které cítím ve svých zádech, bodají jako nože. Nenechávám však královnu čekat a v dostatečném odstupu vyrazím za ní. Královna nás vede palácem, který je doslova úchvatný. Vypadá to jako nějaké kulisy k historickým filmům, které jsem viděl. S tím rozdílem, že tohle není jen nějaká kulisa, ale pravý palác. Velkolepý, obrovský a neskutečně nádherný. Cestou jsme míjeli mnoho žen, které na sobě měly jen lehkou tuniku, ale téměř u každého vchodu stály ozbrojené stráže. Sem tam jsem si v jejich tvářích povšimnul jejich chladného nebo znechuceného pohledu. Původně jsem si myslel, že mě to nerozhází, ale opak byl pravdou. Cítil jsem se jako bych byl nějaká odporná zrůda, která sem nepatří, a kterou je lepší ihned zabít. Byli jsme zavedeni do dokonalé zahrady uprostřed paláce, kde to překypovalo zelení a i ostatními pestrými barvami. Byly zde měkké sedačky a na bezchybných trávnících zde volně ležely sametové polštáře. Budilo to ve mně dojem, že jsem v nějakém krásném snu, ze kterého bych se už nechtěl nikdy probudit. Celkově toto prostředí ve mně budilo velice kladné dojmy, tedy až na ty pohledy vůči mé osobě. I když jsme sem byli dovedeni a nejspíš i zastaveni, tak jsem se rozhodl mlčet a trpělivě vyčkávat, než se s námi bude chtít královna o informace podělit sama.

Universe - 07. března 2016 14:40

soukromá zpráva od Universe pro Hippolyta se usadila na jednu z nejbližších sedaček, na které byly saténové polštáře. "Mé dítě... rmoutí mě převelice, že se musíš dozvídat takovéto zprávy, ale musí býti sděleny..." začne Hyppolita hovořit, směrem k Dianě. "Artemis mi již řekla, o Alexe... " opáčí Diana. Hippolyta přikývne. "Jedině s její smrtí se mohla Persefóna osvobodit a tajně poté z mých komnat ukrást klíče, patřící k Áresovu vězení... vše jsme zjistily až když bylo příliš pozdě. Artemis, chtěla dojít spravedlnosti, ohledně smrti své mladší sestry a tak vzala své mladší žačky a vydali se za Persefónou... žel bohu, dorazily pozdě. Áres byl už volný a i byť prozatím jenom se zlomkem své moci, zabil bojovnice, jdoucí s Artemis a jí nechal žít, aby trpěla ze ztráty své sestry a aby mi doručila vzkaz, který říkal, že si on sám osobně dojde pro mou hlavu..." Diana vedle tebe při těch slovech své matky, pevně sevře ruce v pěsti. "Nedovolím to. Nedovolím, aby byť jenom jedinou nohou vstoupil na náš ostrov, natož aby vzal další nevinný život..." řekne odhodlaně Diana. "Já vím, mé dítě... a proto jsem dovolila na ostrov vstoupit jeho..." řekne Hippolyta. "Kale, z rodu a domu Ela... jsi první muž, kterému jsem dovolila, za milénia, vstoupit na tento ostrov, protože jsem si jistá, že bude tvoje pomoc více než potřebná."

Clark Kent - 07. března 2016 15:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Královna oslovila Dianu s úmyslem jí sdělit špatné zprávy. Zvolila k tomu velice mírná a opatrná slova, což mě potěšilo, protože když jí to sdělovala Artemis, tak to na ní necitelně všechno vybalila. To by zasáhlo snad kohokoliv. Diana jí však přerušila a řekla jí, že už to ví od Artemis. Královna přikývla a přesunula se přímo k detailům, jak se stalo to, co se stalo. Pozorně jsem poslouchal a mlčky si dělal obraz o tom, co se děje a jak závažná situace to je. Očividně to bylo opravdu velice závažné, protože prý Áres poslal královně vzkaz, že si osobně dojde pro její hlavu. To Dianu pobouřilo natolik, že hněvivě zatnula pěsti a odhodlaně prohlásila, že mu nedovolí, aby se byť jen jednou svou nohou dotknul tohoto ostrova, natož aby vzal nějaký další nevinný život. Hippolyta konejšivě utišila Dianu a vysvětlila jí, že právě proto sem dovolila vstoupit mě, načež mě oslovila. Zopakovala, že jsem první muž, který po milénia s jejím dovolením vstoupil na tuto půdu, a dodala, že si je jistá, že bude mé pomoci zapotřebí. Sice jsem se jí prve představil, ale ona mě oslovila po Kryptonském způsobu, což mě dost překvapilo. Překvapení se mi zcela nepodařilo zamaskovat, ale přikývl jsem. Jsem Vám k službám, královno. Jen mi řekněte, co mohu udělat a já se vynasnažím. Odpovím královně formálně a počkám, zda mi neprozradí ještě něco nezbytně důležitého.

Universe - 07. března 2016 16:27

soukromá zpráva od Universe pro "Až ten čas, nastane, jsem si jista, že Zeus povede tvou ruku správným směrem." odpoví Hippolyta načež se poté zvedne ze sedačky. "V každém případě, očekávám nyní až se vrátí Artemis a podá nám zprávu o situaci a doufám, že se moje nejhorší obavy nepotvrdí... pokud ty otřesy země znamenaly, že Áres osvobodil svou armádu, čekají nás potom těžké časy... " povzdychne si malinko Hippolyta. "Každopádně, buď naším hostem, Kale, synu Ela. Však musím tě požádat, abys dával pozor na své chování a zejména i svá slova. Tolerance ostatních sester je opravdu velice nízká..." řekne ti Hippolyta, načež se poté obrátí na Dianu. "Nenapadá mě lepší doprovod do kovárny Hestie, než jsi ty, dítě moje." "Matko, myslím, že lepší bude, když zůstanu nablízku jemu. Nezná náš svět, naše zvyky... " řekne Diana své matce, která vypadá maličko překvapeně. "Budiž tedy." řekne nakonec Hippolyta a odebere se tedy zpátky do paláce sama. Diana vypadá, že se jí poněkud ulevilo. Asi to nakonec dopadlo lépe, než čekala. "Chtěla bych si pročistit hlavu dole, na pobřeží... tvá společnost by přitom byla příjemná... mohu ti pak ukázat ostrov, budeš-li chtít..." řekne ti nakonec Diana.

Clark Kent - 07. března 2016 17:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Dostalo se mi poněkud nejednoznačné odpovědi, avšak když jsem četl mezi řádky, tak mi to prozradilo vše. Královna Hippolyta ještě sama nevěděla, co se bude přesně dít a jaké kroky bude zapotřebí udělat. Potvrdila mi to zmínkou o tom, že očekává návrat Artemis, která pak podá zprávu o Áresově počínání. Hlavně doufá, že jí přinese takové zprávy, které vyvrátí její největší obavy. A sice, že ty otřesy znamenaly osvobození Áresovy armády. Královna si povzdychla, ale pak mě docela mile, tedy na amazonku, pozvala, abych byl na ostrově hostem. Avšak u toho to neskončilo, protože mě požádala, abych si dal pozor na své chování a svá slova, protože některé sestry mají míru tolerance velice nízko. Děkuji, Královno. Vynasnažím se, abych žádnou amazonku svými činy nepopudil. Odpovím královně a vrchní částí trupu se lehce, ale uctivě ukloním, přece jen se to nejspíš sluší, když už mě pozvala, abych byl tím hostem. Královna se pak otočí k Dianě a zeptá se jí, zda se k ní přidá při návštěvě kovárny. Diana jí však opáčí, že nejlepší bude, když zůstane v mé blízkosti, protože jsem zde cizincem a neznám jejich zvyky. Za to jsem jí byl opravdu vděčný, nerad bych způsobil nějaký problém tím, že bych se ocitl v zakázaném prostoru. Královna sice vypadala trochu překvapeně, že jí dcera odmítla, ale nakonec s tím souhlasila a pomalu odkráčela někam do paláce. Diana vypadala, že se jí velice ulevilo, nejspíš protože to tady dopadlo docela dobře. I já jsem měl ten pocit. Vzhledem k tomu, jak na mě prve na nádvoří namířili zbraně, jsem si mohl pískat, protože mě nyní pozvala sama královna. Diana mi pak řekla, že by si ráda pročistila hlavu procházkou dole po pobřeží, přičemž má přítomnost by jí byla příjemná. A navíc mi pak může ukázat ostrov, pokud si budu přát. To zní skvěle, Diano. Rád si ostrov prohlédnu a ještě raději ti budu dělat společnost. Odpovím princezně amazonek, která ani mezi svými sestrami nemá v kráse konkurenci a počkám, kudy mě odvede na to slíbené pobřeží.

Diana - 07. března 2016 18:00

soukromá zpráva od Diana pro Byla jsem ráda, že to nakonec takto dopadlo a hodně se mi ulevilo, zvláště po tom, jak poprvé přijali tady Steva. Uznávám, že to byla poněkud jiná situace, ale i tak, mi spadl kámen ze srdce. Byla jsem ráda, že jsem doma a také mě potěšilo to, že souhlasil s mou nabídkou. Vděčně jsem se proto na něj usmála a vedle jej potom z paláce pryč. Vybrala jsem si jeden z bočních východů, protože už jenom jeho přítomnost tady, vyvolávala špatné emoce a nechtěla jsem zbytečně vyhrocovat situaci. Při chůzi jsem se snažila navázat na nějaký přátelský rozhovor. Už jenom co jsme ze dostali do lesa, jako bych cítila mírné uvolnění, které se ještě znásobilo, jakmile jsme dorazily na písčitý břeh. Bylo sice už poněkud později, ale přesto mě to nijak netrápilo. Ve tváři se mi oběvil šťastný úsměv. Došla jsem blíže k vodě a zhluboka se nadechla, slaný mořský vzduch bylo něco co mi ve vnějším světě chybělo, stejně jako pohlazení po tváři od přímořského vánku. "Už jako malou, mě to sem táhlo... vždycky když mohla, šla jsem na pobřeží, kde jsem dokázala strávit hodiny a hodiny..." řeknu Kalovi, příjemným, milým tónem. "Vždycky jsem se na březích cítila dobře, uvolněně, svá..."

Clark Kent - 07. března 2016 18:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana se na mě potěšeně usmála a vyvedla mě z paláce nějakým postranním východem. Ne, že by mi to vadilo, alespoň jsem mohl obdivovat i místa, kde jsem ještě nebyl. Musím říct, že se mi až tajil dech nad výjevy, které se mi dostávaly. Toto místo bylo opravdu nádherné, až jsem Dianě skoro záviděl, že zde vyrostla a že tomuto místu může říkat domov. Cesta ubíhala v duchu přátelské konverzace. A když jsme se dostali do lesa, tak na Dianě bylo vidět, jak se uvolnila a spadla z ní část obav, které jí doteď tížily. Jakmile jsme dorazili na písčitý břeh, tak z ní opadlo úplně vše, co jí doteď tížilo a ona začala doslova zářit štěstím. Popošla blíž k mořské hladině a zhluboka se nadechla slaného mořského vzduchu, načež mi velice přívětivým, milým tónem řekla, že jí to tu táhlo už jako malou a že zde trávila dlouhé hodiny. Navíc se mi přiznala, že se na těchto březích vždy uvolnila a cítila se dobře a svá. Myslím, že ti rozumím. A nyní chápu, odkud se vzalo slovní spojení „Pohled pro Bohy“. Řeknu se zasněným pohledem upřeným na břeh a na blýskající se vlny oceánu, ozářené svitem zapadajícího slunce. Pokývu spokojeně hlavou a podívám se s úsměvem na Dianu. Všechno na tomto ostrově je tak překrásné. Řeknu, přičemž dám zvláštní důraz na slovo „všechno“ a s úsměvem se Dianě zahledím do očí, které jsou modřejší než tohle azurové moře okolo ostrova.

Diana - 07. března 2016 19:23

soukromá zpráva od Diana pro Pohled pro bohy... Já jednoho takového vidím přímo tady... Nicméně měl tak nějak pravdu, matka opravdu nemohla zvolit lepší místo pro náš domov, i když musím uznat, že lepší by bylo, kdyby se neoddělila od okolního světa... Clark pak řekne to, že je to opravdu všechno překrásné... "Ano to opravdu je. Přece jenom, část je dílem Olympanů..." přitakám a podívám se na něj. Viděla jsem jeho pohled, kterým se na mě díval a trvalo mi pár okamžiků, než mi pořádně došlo, co tímhle vlastně myslel. "Umm... " maličko se zarazím, protože nevím co bych mu měla vlastně na tomhle odpovědět, trochu uhnu stranou pohledem a zandám si neposedný pramen vlasů za ucho. "...děkuju..." řeknu nakonec trochu rozpačitě.

Clark Kent - 07. března 2016 19:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana mou lichotku zprvu nepobrala a přisvědčila, že ano a že je to také částečně dílo Olympanů. To mě trochu překvapilo, ale zároveň mi to vysvětlilo, proč je to tady tak krásné a po těch letech stále neporušené zubem času. Avšak poté se jí v očích zalesklo poznání a ona rozpačitě uhnula pohledem a zandala si neposlušný pramen vlasů za ucho, načež mi stejně rozpačitým tónem poděkovala za vyřčenou lichotku. Nevypadá to, že bych jí tím urazil, spíš jako bych ji příjemně překvapil. Pomyslím si a chvíli jí mlčky ale s úsměvem pozoruju, abych se rozhoupal vyřknout další slova. Diano… ty jsi neobyčejná žena. Začnu a potlačím u toho nutkání sklopit pohled. No tak, Clarku. Hlavu vzhůru a udržuj oční kontakt. Bude to v pořádku, horší než ten včerejší obojek to být nemůže. Dodám si v duchu odvahy a znovu se odhodlám pokračovat. Nikdy jsem nepotkal nikoho, tobě podobného. Ale jsem si jistý jednou věcí, a sice že mě to k tobě opravdu silně táhne. Vyřknu ona slova a na chvilku zalituju, že jsem tak udělal, ale pak si uvědomím, že se mi značně ulevilo. Nervozita ze mě opadla a na tváři se mi usadil uvolněný úsměv, přičemž jsem dál pozoroval Dianiny reakce.

Diana - 07. března 2016 20:56

soukromá zpráva od Diana pro Nedokázala jsem řádně vstřebat jeho slov,a která mi právě sdělil. Tedy, chápala jsem je až příliš dobře, ale prostě jsem jim nedokázala věřit. "Um..." vypadne se mě poněkud nejistě, dosti překvapeně. Trochu jsem nevěděla co bych pořádně měla říct, nebo udělat. Něco jsem ale odpovědět musela. Něco uvnitř mě jej chtělo praštit, za to co si dovolil říci, avšak něco dalšího se chtělo otočit a utéci pryč. A pak tu byla ta poslední část, která se cítila jakoby potěšena... "Kale... já..." začala jsem, ale nenacházela jsem dostatečná slova. Dobře Diana seber se. Dokážeš se postavit celé armádě, beze špetky strachu a teď se necháš srazit jenom pouhými slovy... "...když jsem potkala Steva, myslela jsem, že muži se za ta tisíciletí příliš nezměnili... když jsem však potkala tebe, něco bylo jinak. Zatím jsem nevěděla, jestli dobře či špatně..." začnu i když nevím jestli jsem začala dobrou cestou. Neměla jsem s něčím podobným zkušenosti. "...teď však vím, že je to dobře..." pokračuji dál a přiměji se konečně na něj podívat.

Clark Kent - 07. března 2016 21:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Když jsem vyřkl ona slova, tak se Diana začala tvářit dosti překvapeně. A už od pohledu jsem mohl říct, že se v ní perou rozporuplné pocity. Nebyl jsem si jist, jestli převažují ty kladné, nebo ty záporné, ale rázem jsem dostal špatný pocit. Po chvíli ticha, kdy konečně promluvila, mě oslovila, ale tím to veskrze končilo. Nenacházela ty správná slova a já nabyl jistoty, že mě má v úmyslu nějak taktně zchladit, jen je zatím správně nezformulovala. Avšak hned vzápětí Diana pokračovala ve větě, kterou započala. Řekla mi, že když potkala Steva, při čemž mi skoro zmrzl úsměv na rtech, tak si myslela, že se muži za ty tisíciletí odloučení vůbec nezměnili. Ale když prý potkala mě, tak si byla jistá, že je něco jinak, jen ještě nevěděla, jestli dobře nebo ne. Tohle nezní zrovna dobře… tak vzhůru do toho. Já to nějak ustojím. Pomyslím si a vyčkám na dokončení Dianina povídání, které přišlo hned vzápětí. Dodala, že teď už ví, že je to dobře. Opravdu se mi ulevilo, že řekla právě tohle. Mé rty zvlnil potěšený úsměv a po chvíli pohledu do jejích očí jsem se odvrátil a zahleděl na slunce. Myslím, že jsme se chtěli projít. Půjdeme tedy? Navrhnu Dianě vřele a počkám, jestli se ujme vedení, protože já se tady v okolí nevyznám.

Universe - 07. března 2016 22:03

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nedostane možnost ti plně odpovědět, neboť se rozezněl nějaký zvuk, jako když někdo na něco troubí, ale mnohem, mnohem hloubějším tónem a hlavně jednotným tónem. "Palácoví roh... Artemis se vrátila..." objasní Diana. "A my bychom se měli taky vrátit." dodá ještě potom, přičemž tvá odpověď je poněkud jasná. Vracíte se tedy po svých zpátky cestou, kterou jste přišli, poněkud i rychlejším tempem. Létání by tu asi nebylo totiž příliš vhodné. Když tě Diana zavede zpátky na nádvoří, na kterém jste se oběvily poprvé, bylo tu opodál pár amazonek, včetně Hippolyty i Artemis, která vypadala, jakoby se právě porvala. Něco pověděla královně a ta přikývla a pokynula ostatních amazonkám, které přišli blíže a odvedli Artemis do paláce. Hippolyta se poté vydá k vám, ale k vám nedojde, neboť nebe poněkud potemní a země pod vašima nohama se otřese. Kamenné nádvoří uprostřed začne pukat a praskat a když otřesy ustanou, začne se skrz ony pukliny valit ven černý, hutný dým, který poté začne formoval dvě postavy, jednu do vysoké, mohutné mužské postavy. Už jenom výraz ve tváři nevěstil nic dobrého. A druhou, za ním do poněkud menší, útlejší, spíše ženské. "Buď pozdravena, královno." promluvil onen muž. "Jdu si pro to co jsem slíbil, že dostanu... tvou hlavu...." zasmál se zlověstně. "Jak se opovažuje vstoupit na tuto půdu?!!" pronesla Hippolyta ostře, dominantně a hrdě. V jejím hlase byla přirozená autorita, která působila na všechny v jejím dosahu, dokonce i trochu na tebe. Nebylo pochybu o tom, kdo tenhle muž byl - Áres, bůh války.

Clark Kent - 07. března 2016 22:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Odpovědi, jestli tedy budeme pokračovat ve vycházce, se mi nedostane, neboť se rozezněl hluboký táhlý zvuk rohu, který vycházel směrem od paláce. To mi potvrdila Diana, která prohlásila, že se Artemis vrátila a my bychom také měli. Proti tomu jsem nemohl nic namítat, protože mě samotného zajímalo, s jakými informacemi se ta chladná rudovláska vrátila. Vyběhli jsme tedy společně zpátky k paláci, kde nás Diana bezpečně dovedla až na nádvoří, kde na mě při příletu všechny amazonky mířili zbraněmi. Byla tam i Artemis, která vypadala dost požvýkaná, jako by se právě dostala z docela drsné rvačky. Na nádvoří bylo krom zbité rudovlásky ještě několik dalších amazonek a dokonce i sama královna Hippolyta. Ještě než jsme se dostali do doslechu, tak Artemis něco královně pověděla. Ta jen přikývla a pokynula ostatním amazonkám, které vzaly rudovlásku dovnitř do paláce, kde jí nejspíš ošetří. Bohužel jsem neslyšel, co si mezi sebou Artemis s královnou vyměnily za informace, ale určitě to nevěstilo nic dobrého. Přece jen ta rudovláska vypadala docela rozbitě. Královna si všimla naší přítomnosti a vykročila směrem k nám, ale byla zastavena. Nebe potemnělo a zem se začala silně otřásat. Ve středu nádvoří se objevila puklina, ze které, jakmile otřesy po chvilce odezněly, se vyvalil hustý černý dým, který se zformoval do dvou postav. Jedné mužské, velice vysoké a velice robustní a do druhé, útlé ženské postavy. Ten muž měl ve tváři úděsný škleb, který o něm prozrazoval, že nemá přátelské úmysly. To se potvrdilo, když královnu pozdravil a pak pronesl, že si přišel pro to, co slíbil, že dostane – její hlavu. Áres! Není o tom pochyb! Tohle je antický Bůh války! Probleskne mi hlavou, přičemž mě skoro zamrazí. Ne však z jeho vzezření, nebo jeho pouhé přítomnosti. Ale kvůli tomu, s jakou vznešeností a autoritou se na něj královna Hippolyta rozkřikla. Až na to dojde, tak by měl Zeus vést mé kroky. Nic nevidím, ani nic nepociťuji. Budu se muset spolehnout na své rozhodnutí a své pěsti. Z toho, co vím, je Áres rozhodně nepřítelem amazonek i celého světa lidí. A proto bych měl rázně zakročit a nenechat ho, aby se pořádně rozkoukal. Pomyslím si a krátce pohlédnu na Dianu. Je to bůh válečnictví, asi se nemám moc krotit v síle, že? Ujistím se tiše, ale ani moc na odpověď nečekám, protože si jsem téměř jist její odpovědí. Skloním se do podřepu a mocně se odrazím, až pode mnou trochu popraská dláždění, přičemž vylétnu proti Áresovi jako dělová koule s rukama před sebou a se zatnutými pěstmi. Ano, teď ukážu agresivní mužskou povahu, kterou zdejší ženy opovrhují. Proletí mi hlavou během letu k Áresovi ale pak se plně soustředím na svůj cíl. Nemohu dovolit, aby zaútočil na královnu. Zvlášť když je teď neozbrojená. Pokud se mi můj výpad typu "dělovka" podaří, tak Árese nechci nechat vydechnout a začít ho mydlit hlava nehlava. Ovšem, něco mi stejně říká, že to nebude tak lehké. Je to Bůh války a určitě bude mít pár es v rukávu.

Universe - 07. března 2016 23:18

soukromá zpráva od Universe pro "On tě taky nebude zrovna šetřit..." opáčí Diana studeně, na tvou otázku ohledně toho, že vůči jemu se mírnit nemusíš. Když vyrazíš bránit královnu a očekáváš, že tvůj útok bude mít nějakou váhu, těsně před zásahem Áres zvedne ruce k obraně a tvůj útok za zastaví. Nejenom, že zastaví, ale kompletně neutralizuje a dláždění pod jeho nohama jenom mírně popraská. "Opovažuješ se vstáhnout ruku na svého Boha, mrzký červe?! " zabouří rozezleně bůh války. "Děláš jednu obří chybu, smrtelníku. Mohl jsem využít tvé síly ve své armádě, ale místo toho, tě teď rozlomím, jako párátko!" začne Áres vyhrožovat. Co nejhoršího na tom bylo to, že on měl tu moc svoje sliby dodržet, jak se ukázalo za několik málo okamžiků. Bůh války se rozmáchl a věnoval ti výstavní pravý hák přímo do tvého obličeje. Celé tvé tělo se pod jeho ránou zachvělo a v tu samou chvíly jsi pocítil snad každou kůstku ve svém těle. Svůj pravý hák vzápětí ihned doplnil o leví hák z druhé strany tvého obličeje, který dopadl se stejným účinkem. Nakonec ti věnoval další, zespodu pod bradou a síla tohohle útoku už tě odmrštila několik metrů daleko. Při dopadu si ještě pár metrů putoval po zádech dlažbou, až si nakonec skončil ve schodišti. Mohl si cítit skoro stejnou bolest, jako předtím v té opuštěné stanici metra, při boji s tou stařenou. "Odporný červe..."

Clark Kent - 07. března 2016 23:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Všechno se stalo opravdu rychle. Můj pokus zasadit mu první ránu selhal. Co selhal? Pohořel na plné čáře, to by bylo mnohem lepší označení. Těsně předtím, než má rána dopadne, Áres zachytí obě mé pěsti a zastaví mě, přičemž dláždění pod jeho nohama popraská. To mě opravdu překvapilo, protože i já sám bych měl větší problém se zastavit při takovémto výpadu. V podání Árese to však vypadalo velmi snadně. Áres rozezleně zabouří, jak to, že si dovoluji vztáhnout ruku na svého boha a při tom mne nazve mrzkým červem. Ty mým bohem nejsi! Opáčím vzdorovitě a zvýším úsilí, abych se vymanil z jeho sevření. Na to mi Áres oznámí, že dělám jednu obrovskou chybu, přičemž mě nazve smrtelníkem, protože mohl využít mou sílu ve svém plánu, ale teď, za tuto opovážlivost mě rozlomí jako párátko. Vzápětí začal plnit své výhrůžky, protože pravou rukou mě pustil, ale než jsem si to stihl vůbec uvědomit, tak mi vrazil pekelně silný pravý hák. Mým tělem, a hlavně obličejem, projela vlna paralyzující bolesti. Měl jsem pocit, že cítím každou kost a kůstku v těle jako by byly v ohni. To ale Áresovi nestačilo, protože jsem se pořád držel na nohách. Znenadání ke mně přiletěl levý hák, kterého jsem si pořádně ani nevšiml a znovu mě uvrhl do zdrcující bolesti. Nakonec to Áres ukončil tím, že mi dal znovu pravý hák, tentokrát ale zespodu přímo na čelist. Síla jeho posledního úderu mě odmrštila několik metrů zpátky, kde jsem se zarazil do dláždění, kterým jsem pokračoval dál, až jsem nakonec skončil ve schodech a za mnou zůstala jen hluboká brázda. Bolestivě jsem heknul a ztěžka oddychoval. Rány, kterými mě obdaroval, bylo to nejsilnější, co jsem doposud měl šanci pocítit. Možná že dokonce ještě silnější než ty energetické výboje z obojku, který mě včera málem zabil. Áres za mnou ještě vyplivl urážku a nejspíš se začal zaobírat něčím jiným. Tak to ne! My dva jsme spolu ještě neskončili! Pomyslím si, odhrnu ze sebe suť a trochu ztěžka se postavím. Zhluboka se nadechnu a vzlétnu do vzduchu. Hej, kolohnáte! Já jsem s tebou ještě neskončil! Zvolám na něj, přičemž mi už oči začínají rudě žhnout, načež to do něj napálím paprskem ze svých očí. Nebudu se při tom moc mírnit a rozhodně to nebude jen krátký puls, kterým jsem ničil ty netvory ze včerejška, ale dlouhý, nepřetržitý paprsek. Při tom se ale nebudu vznášet na jednom místě, ale budu okolo něj oblétat a snad si ho tak udržím od těla.

Universe - 08. března 2016 00:12

soukromá zpráva od Universe pro Áres však tvému útoku laserovým paprskem nastaví opět svoje ruce, tentokrát spíše nátepníky, které měl a tvůj útok se od nich odrazí, jako nic, jakoby nic neznamenal. Ani jeho nátepníky nijak neškrábl. "Hraješ nebezpečnou hru, kterou vyhrát nemůžeš..." pronese bůh války. "On jí ale nehraje sám!!" ozve se silný Hippolytin hlas a královna Amazonek stála hrdě, v rukouch třímajíc meč a štít. Po jejím boku byla Diana. "Amazonky!! Do útoku!!!" zavelí Diana, jejíž hlas se podobal v silnosti její matce. Ze všech stran na na nádvoří seběhli Amazonky v brněních, s oštěpy, kopími, meči, luky a šípy. Áres však neustoupí ani o krok. Místo toho se podívá k temnému nebi, ke kterému vztáhne ruku a pak stejnou rukou ukáže před sebe. Z nebe se na to snesou blesky, které začnou zasahovat Amazonky kolem něj, ty při zásahu bleskem vykřikli bolestí a padli k zemi, ke zůstaly bez hnutí. Jeden z těchto blesků si našel i tebe a jeho zásah nebyl vůbec nijak příjemný, stejně tak i další našel svůj cíl v podobě Diany, která se ke svým sestrám v útoku připojila.

Clark Kent - 08. března 2016 00:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Áres se mému druhému pokusu o to, jej sejmout, skoro vysmál, protože mému paprsku nastavil své nátepníky, od kterých se zcela odrazil a nezanechal na nich ani škrábnutí. Cože?! Jak je tohle možné? Ještě jsem nenarazil na nic, co bych svým paprskem nepropálil! Pomyslím si překvapeně a svůj paprsek utnu, neboť byl zcela zbytečný. Áres mě probodne pohledem a okřikne, že hraju nebezpečnou hru, kterou nemohu vyhrát. Chtěl jsem mu opáčit, že to se teprve uvidí, avšak královna Hippolyta se do toho vložila. Zvolala, že onu hru nehraji sám, načež Diana zavelí amazonkám k útoku. V době, kdy mě Áres mydlil, se všechny ženy vyzbrojily a nyní na příkaz své princezny vyrazily do útoku. Árese to však nijak neohromilo a neustoupil ani o píď. Místo toho jen vhlédnul k temnému nebi, ke kterému také vztáhne jednu ruku. Tou pak ukáže před sebe, načež se z nebe začnou snášet blesky jeden za druhým a začnou zasahovat amazonky, které pod jejich náporem odpadávají a zůstávají bezvládně ležet na zemi. Aby toho nebylo málo, tak jeden z nich si našel i mě, přičemž mě zaplavila neskutečná bolest, avšak oproti pravému háku od Árese, to bylo skoro jako pohlazení. Nebo tak mi to alespoň přišlo, protože tady se celá síla rovnoměrně rozptýlila do mého těla, naproti tomu rána pěstí se soustředila do jednoho místa. Nicméně i tak to bylo opravdu nepříjemné, a protože jsem na tohle nebyl připravený, tak mě to srazilo k zemi, kde jsem dopadl na všechny čtyři. Ztěžka jsem oddychoval a využil jsem chvilky, abych se podíval po bojišti. Z nebe se snesl další blesk, který zasáhl Dianu, kterou taktéž srazil k zemi. Néé! Zakřičím a vyrazím znovu proti němu, avšak tentokrát se po pár metrech ve vzduchu roztočím a změním směr kolmo dolů, kde jako vrták zajedu skrz dláždění pod zem. Tam za pomoci svého rentgenového vidění zjistím, kde Áres stojí a „prokopu“ se přímo pod něj, načež znovu vypustím proud laserového paprsku ze svých očí, doufaje, že tentokrát to nebude čekat a neodrazí ho. Pokud se mi to nějakým zázrakem opravdu podaří, tak se pak proderu ven a využiji jeho překvapení, abych mu jeho dary, v podání svých pěstí, zase vrátil.

Universe - 08. března 2016 00:50

soukromá zpráva od Universe pro Áres se však jenom decentně vznese do vzduchu a soustředí veškeré blesky v tuto chvíly do jediného místa, asi do toho, ze které se vynoříš a jakmile to udělíš, všechny blesky najednou udeří přímo do tebe. Nebudu lhát, nebylo to vůbec příjemný a pocit bolesti se vyrovnal, možná předčil onu stařenu. Diana se mezitím pomalu sbírala ze země, poněkud otřesena. "Zaplatíš!!! Zaplatíš za smrt Alexi!!!" ozve se Artemis, která se i přes svá zranění brhne do bitvy, směrem vůči té ženě, která se sem dostala s Áresem. Ta se na něj podívá, jakoby jej snad žádala o souhlas. "Běž, dones mi její hlavu." dostane souhlas bez jediného zaváhání. "S potěšením, můj pane." žena se pak vrhne proti Artemis. "Vypadá to, že už jsme jen já a ty, Hippolyto." ušklíbne se Áres. "Měl jsi zůstat ve vězení!! Tady tě čeká jen a pouze smrt!" nedá se Hippolyta načež se rozeběhne proti Aresovi. Ten vezme nejbližší mrtvé Amazonce její meč a nechá do něj udeřit jeden z blesků, čímž udělá jeho čepel mnohem horším nástrojem, než byla doposud. Hippolyta však nezaváhala ani o píď a vrhla se neohroženě na boha války.

Clark Kent - 08. března 2016 01:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Už jsem si myslel, že se karta obrátí, protože jsem Árese zpod země trefil, ten se ale jen decentně vznesl, což mě docela vytočilo, protože jsem zkusil jedny ze svých nejlepších triků. Rozezleně jsem se tedy probil na povrch, ale to už mě Áres čekal. Měl na mě políčeno a ve chvíli, kdy jsem se objevil na povrchu, tak na mě vyslal všechny blesky naráz. Jejich síla se mnou smýkla a odhodila mě kousek stranou, jinak bych spadl do díry, kterou jsem před okamžikem vyrazil na povrch. Bolest byla spalující a vyrovnala se té ze včerejška, která mě málem zabila. Tady se sice jednalo o jednorázový výboj, ale pocuchalo mě to stejně. Zůstal jsem ležet, a snažil jsem se sebrat, abych vyrazil zpátky na bojiště a pomohl jim. Avšak chvilku jsem se nemohl ani pohnout, protože mnou stále probíhaly zbytkové elektrické výboje. Jediné, co jsem mohl, bylo sledovat bojiště, na které dorazila rusovlasá bojovnice, která vyzvala tu ženu, která přišla s Áresem. Ten jí rozkáže, aby mu přinesla její hlavu, načež se žena vrhne proti Artemis. Áres se otočil čelem ke královně a s ušklíbnutím zkonstatuje, že už zůstali jen oni dva. Královna mu však hrdě odvětí, že měl zůstat ve vězení, protože tady nalezne jen smrt, načež se proti němu rozeběhne. Áres skoro líně zvedne meč jedné z amazonek, která bezvládně leží u jeho nohou a nasměruje jej k nebi, kde do něj uhodí blesk. Toho se ale královna amazonek vůbec nezalekla a hrdě běžela dál, vstříc bohu války. Tohle nevypadá dobře! Pomyslím si a s námahou se zvednu na nohy. Zhluboka se nadechnu a vyrazím za Áresem. Tentokrát však už ne letem, ale po svých. Cestou zkontroluju, jak si vede Artemis v boji s tou ženou a pokud vypadá, že by potřebovala pomoc, tak si dovolím vypálit jeden krátký puls svého paprsku, abych jí pomohl. Nebo přinejmenším alespoň na chvíli zaměstnám její soupeřku. Dál však jdu směrem k Áresovi. Než k němu dojdu, tak už u něj ale bude královna Hippolyta a proto se vznesu a přeletím pár metrů nad něj, přičemž vyčkám na chvíli, kdy od něj královna bude v dostatečné vzdálenosti, abych na něj mohl využít svůj mrazivý dech. Snad ho tím alespoň trochu zpomalím.

Universe - 08. března 2016 10:10

soukromá zpráva od Universe pro Artemis s onou ženou, která zřejmě bude ona Persefóna o které mluvily, že pomohla Áresovi utéci, protože to ona právě zabila Artemisinu mladší sestru Alexu. Nicméně to vypadalo, i napříč předchozímu zranění se Artemis celkem dařilo získávat navrch nad ní. Meče Árese a Hippolyty se střetnou a zvuk toho střetu se roznese na nádvoří, jako nějaká forma hromu. Ti dva bojovali s meči proti sobě, tak, jak jsi to neviděl ani v historické filmu. V tomhle souboji měl však navrch Áres, který zasypával královnu ranami, které stěží vykrývala svým mečem. Bůh války se nakonec rozmáchl, Hippolyta mu nastavila meč, aby vykryla jeho útok, jenže Áres prosekl její meč, jako nic. Čepel zazvonila o kamennou dražbu Pote využil jednoho s blesků, který seslal směrem ke královně a který jí zasáhl. Bůh války se pohrdavě zasmál a soustředil svou pozornost na tebe. Přehmátne si v ruce meč, který poté velkou rychlostí vrhne směrem k tobě. Nebyl vlastně důvod, abys mu nějak uhýbal, protože něco takového jako obyčejný meč, tě nemohl nějak zranit, ovšem to byla poněkud chyba. Místo aby se o tebe ten meč roztříštil, mohl jsi okamžitě pocítit ostrou, pronikavou bolest, která ti projela ramenem. Ten meč byl zabodlí ve tvém levém rameni až jeho špička vyšli skrz lopatku na zádech, kde vyšla asi 2-3cm ven. Rána okamžitě začala krvácet.

Clark Kent - 08. března 2016 11:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Artemis čelila své sokyni sama a vypadalo to, že nad ní má dokonce i navrch, takže jsem se rozhodl do jejich boje nezasahovat a vyrazit pomoci královně. Královnin a Áresův meč se střetly v ohlušující ráně, ne nepodobné zahřmění. Jejich meče se změnily na rozmazané šmouhy oceli, které se míhaly prostorem okolo nich a tvořily tak neprostupnou bariéru. Soustředěně jsem to sledoval, abych využil příležitosti, kdy od sebe budou v dostatečné vzdálenosti, abych Árese zchladil, avšak oni se ne a ne od sebe oddělit. Nevím, jak dlouho jejich šermířský souboj trval, snad jen pár vteřin, ale mi se to zdálo jako celou věčnost. Áres však nakonec získal navrch, bestiálně se rozmáchl. Královna mu do dráhy rány dala svůj meč, ale ten skončil na dva kusy, přičemž ten, který nedržela, zazvonil o dláždění. Královna ustoupila, ale v tu chvíli na ní Áres nasměroval jeden z blesků, který Hippolytu zasáhl, a ona se odporoučela na zem. Bůh války se pln pohrdání zasmál a otočil se ke mně, a aby mi zabránil ho zchladit, tak si rychle meč v ruce přehmátnul a vrhl jej proti mně. Já se už nadechoval, abych vzápětí vypustil svou sílu skrz ústa ven. Meči jsem se ani nijak vyhnout nechtěl, protože se o mě stejně jen rozbije a tak jsem se soustředil jen na svůj nadcházející útok. Všechen vzduch z mých plic se dostal rázem ven, protože mě meč zasáhl a projel mi ramenem v záplavě ostré ledové bolesti. Dokonce jsem pocítil, jak prošel lopatkou a vynořil se na druhé straně. Síla úderu se mnou smýkla dozadu, kde jsem pak téměř nekontrolovatelně dopadl na zem. S vypětím všech sil jsem se udržel na kolenou a nedopadl ani na záda ani na břicho. S očima rozšířenýma hrůzou hledím na meč, který mi trčí z levého ramene. JAK? Jak je tohle možné?! Žádná zbraň nikdy neprošla ani mým oblekem, natož mnou samým! Začínám ty božské věci nenávidět… a Árese nejvíc. Pomyslím si, přičemž se pravou rukou dotknu stroužky krve, která se vyvalila z rány. Zakrvácené prsty si pak hned strčím před obličej a podívám se na svou krev. Tak takhle vypadá? Úplně jako lidská… Pomyslím si a opatrně uchopím meč. Už při lehkém dotyku mnou projede další vlna ostré bolesti a tak zatnu zuby a zavrčím, přičemž se podívám na Árese, abych zjistil, jestli se ke mně náhodou neblíží. A pokud ne, tak ze sebe začnu opatrně meč tahat, pokud ovšem ano, tak ho uchopím a vyrvu ho ze sebe v rychlosti, nehledě na to, jak silná bolest to bude, abych se mu mohl postavit.

Universe - 08. března 2016 11:58

soukromá zpráva od Universe pro Diana pomalu přijde k sobě a s námahou se sbírala ze země. Pokusila se zorientovat na bitevním poli. První co však viděla, jsi byl ty, s tyčícím se mečem z ramene. Vyděšení, které ještě před pár okamžiky naplnilo její tvář, teď vystřídal vztek, který nasměrovala směrem k Áresovi. Vyrazila proti jemu. Bůh války se však jenom smál, čekajíc až se Amazonka dostane blíže, a když se tak stalo, chtěl jí udeřit. Diana se však vyhnula jeho ráně a s výskokem vzhůru mu věnovala svou ránu, zespoda pod bradu. Silou rozhodně nešetřila, protože to překvapeným bohem poněkud zapotácelo. "Za to zaplatíš, ty couro..." odplivne si a vrhne se hlava nehlava na Dianu. Tak se dokázala ubránit zezačátku jenom několika jeho výpadům a jakmile prolomil její bariéru, jeho rány neustávali. Diana neměla moc šancí se mu bránit i když to zkoušela, její snaha byla marná. Dostal jí až na zem i když leže na lopátkách, přesto neustával, ba naopak jakoby s každou další ránou ještě přitvrdil. Bušil do ní dál a dál, až kamenné dláždění kolem praskalo, ale tvůj sluch zachytil, že prasklo i něco jiného... Když už Diana ležela, nekladla žádný odpor, Áres přestal. "Tohle tě naučí, chovat se ke svému bohu!!" pronesl pohrdavě k Dianě a ještě do ní jednou kopl. Pak se otočil k tobě, protože jsi všiml toho, jak sis mezitím vytáhl jím vržený meč. "Jsi opravdu tvrďák co?" pronese k tobě pohrdavě. "Jakožto tvůj Bůh ti projevím pohlední svou náklonost..." pronese a sehne se k Dianě, kterou sebere ze země a poté jí hodí směrem k tobě. "Můžeš si užít, dokud je ještě teplá!!! Hahaha!!" rozesměje se na celé nádvoří. Poté svou pozornost přenese k Hippolytě, kterou teď držela Persefóna, která viditelně vyhrála svůj boj s Artemis a teď mířila ukořištěním kopím na krk královny.

Clark Kent - 08. března 2016 13:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Můj pohled upoutala Diana, která se probrala a zvedla se ze země, přičemž se podívala i mým směrem. Když si uvědomila, v jakém stavu jsem a že jsem probodnutý mečem skrz naskrz, tak se zhrozila a pak se její výraz změnil. Naplnil jí vztek a ona se vrhla na Árese, který podnikl protiútok. Diana se mu však vyhnula a dala mu ránu zespodu do čelisti. Bůh války se zapotácel a poté si znechuceně odplivl, načež Dianu nazval courou a slíbil jí, že za to zaplatí. Hned vzápětí se na ní vrhl a začal jí zasypávat zdrcujícími ranami. Dianě se podařilo pár jeho ran zablokovat, ale Áres po chvíli její obrany překonal a zasadil jí několik mocných úderů, které byly čím dál tím bestiálnější. S vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak bůh války srazil Dianu k zemi a tam do ní bušil, dokud její tělo neochablo, přičemž jsem zaslechl i praskot něčeho jiného, než jen dláždění. To ne!! Diano!! Zaúpěl jsem v duchu bolestivě, ale ne nad svými ranami, ale nad skutečností, jak Dianu zřídil. Začal se ve mně hromadit vztek a čirá nenávist vůči tomuhle chlapovi. Vyškubl jsem si z ramena jeho meč a nechal si ho spadnout ke kolenům, přičemž jsem bolestivě zasyčel a kousl se do rtu. Z rány se vyvalila čerstvá krev, ale na to jsem nehleděl. Jediné co mě zajímalo, byla Áresova bolestivá smrt, protože jsem byl svědkem toho, jak do Diany ještě párkrát kopnul, přičemž jí ještě počastoval nějakou pohrdavou hláškou, kterou jsem moc nepobral. Příliš jsem se totiž zaměřil na Dianin stav. Áres se pak zase zaměřil na mě a všiml si, že jsem si z ramene vyškubl meč, který mi tam sám zarazil. Pohrdavě zkonstatoval, že jsem opravdový tvrďák. Nezmohl jsem se na slova, tak jsem jen vzdorovitě zavrčel, načež mi řekl, že mi jako můj bůh projeví svou poslední náklonnost. Sklonil se k Dianě, kterou uchopil a se slovy, že si mohu užít, dokud je ještě teplá, jí hodil ke mně. Zmocnil se mě neskutečný hněv, ale musel jsem ho potlačit, protože jsem nemohl dovolit, aby se Dianě ještě něco stalo. To, jak jsem slyšel praskot jejích kostí znělo dost vážně a já se bojím, že by jí jakákoliv další rána mohla přivodit smrt. Tedy pokud se tak už nestalo. Ani jsem o tom moc nepřemýšlel, odrazil jsem se koleny a rychle se letem přesunul tak, aby mi dopadla do náručí. Chytil jsem ji, ale zraněným ramenem mi projela taková bolest, že jsem znovu padnul na zem, na kolena. Pohlédl jsem Dianě do tváře, která byla ošklivě zřízená, a skoro se mi zastavilo srdce. Rychle jsem se přesvědčil, jestli ještě dýchá a zaposlouchal jsem se, jestli jí bije srdce. Díky bohu! Ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Pohlédl jsem na Árese, který se zaměřil na královnu, kterou držela v šachu Persefóna s kopím, které ukořistila Artemis. Jsme ztraceni! Pomyslím si, protože to jediné mě napadne, avšak potom mi dojde, že oba se zaobírají královnou, takže na mě kašlou. Zatnu zuby a vypálím krátký puls svého paprsku přímo Persefóně zezadu do nohy, aby se zaklonila a dala kopí královně z krku, doufaje, že se tak královna dostane z patové situace. Přece jen, jestli je to, co mi říkala Diana pravda, tak jen ona se Áresovi dokáže vyrovnat. Zvlášť když už jednou jej porazila a uzavřela před světem. Avšak, jsem připraven se i s Dianou každou chvíli zdejchnout, pokud se k nám Áres vrhne.

Universe - 08. března 2016 13:47

soukromá zpráva od Universe pro Tvůj útok Persefónu opravdu překvapí, sice jí neublížil nijak, ale rozhodně jí vyvedl z míry natolik, že Hippolyta mohla využít situace a zmocnit se jejího kopí a několika ranami knockoutovat ženu. Když se obrátila na boha války, ten se jí jenom vysmál. "Vzdorovitá až dokonce..." zasmál se. "Vychutnám si tvou smrt a to hezky pomalu... nejprve ze všeho však zajistím, aby vše co ti bylo tak drahé, bylo zničeno... a začnu s tvou milovanou dcerou..." pronese dál a sáhne do kapsy, odkud něco vytáhne. Vypadalo to jako amulet, či přívěšek. "Rozluč se svou holčičkou, bude to totiž naposled, co jí uvidíš....!" pronese výhružně Áres. Těžko říci, co mohl ten přívěšek tak strašného udělat, ale vzhledem k tomu, že jemu jako jedinému povedlo tě zranit, přimět krvácet, rozhodně to nemohlo být bráno na lehkou váhu. Bůh války se začal smát a stejně tak začal i drobně zářit červený kámen, vsazení doprostřed amuletu. Hippolyta se podívá tvým směrem. Její pohled byl naplněn bezmocí, strachem. Avšak během vteřiny se změní. ´Opatruj mou dceru.´ ozve se Hippolytit hlas uvnitř tvé hlavy. Zněl skoro jako kdyby se loučila, a stejný nádech měli i její oči. Vrhla se potom po Áresově ruce, kterou svíral onen přívěšek a strhla jí k sobě a v té samé chvíly byla vystavena oslepujícímu světlu s rudým nádechem. Když světlo ustalo, Hippolyta tu sice stále byla, ale poněkud jinak... její šaty, její zbroj, kůže, i vlasy, vše byl proměněno na kámen.

Clark Kent - 08. března 2016 14:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Má snaha se poprvé, během celého střetu s Áresem vyplatila a vyšla. Trefil jsem Persefónu svým paprskem zezadu do nohy, což jí překvapilo a ona ztratila rovnováhu, čehož královna využila. Zmocnila se jejího kopí a pár jistými ranami jí knockoutovala, načež se obrátila na boha války. Ten se jí vysmál a slíbil jí, že si její smrt vychutná a to hezky pomalu, ale že nejdřív zařídí, aby bylo zničeno to, co jí je tak drahé – její dcera. S tím ze své kapsy vytáhl podivný amulet, který měl tvar dvou propletených hadů, kteří byli ovinuti okolo rudého kamene, jenž vypadal jako podivné oko. S ním pak namířil na mě a Dianu a výhružně řekl královně, aby se rozloučila se svou malou holčičkou. Bylo mi jasné, že jeho výhružky nebyly vůbec plané, protože co řekl, to vždy vzápětí učinil a tak jsem se i s Dianou v náručí zvedl na nohy, abych vyrazil pryč z jeho dosahu. To už se Áres ale začal smát a kámen na amuletu se lehce rozzářil. Královna Hippolyta se podívá naším směrem a ve tváři má vepsán strach a bezmoc, což mě doslova vyděsilo, protože z toho, co jsem viděl, byla tato žena neochvějná jako skála. Během vteřiny se však změní a uvnitř mé hlavy se ozve její hlas, který mě vybídne, abych její dceru opatroval. Znělo to jako by se loučila a stejný pohled měla i ve svých očích. Bezmyšlenkovitě přikývnu a sleduju, jak se vrhá na Áresovu ruku, ve které svírá onen amulet. Nějakým způsobem se jí podařilo tu ruku strhnout k sobě tak, že mířil amulet místo na její dceru přímo na ni. O zlomek vteřiny později se amulet rudě zableskl a Hippolyta se změnila v kámen. NÉÉ!! Zvolal jsem zděšeně a do očí se mi prodraly slzy smutku, avšak dál jsem tam neokouněl. Sebral jsem všechny zbývající síly a vyrazil jsem i s Dianou v náručí pryč. Bolest v rameni, která mě oslabovala, jsem si vůbec nepřipustil a soustředil jsem se jen na jedinou věc – dostat Dianu pryč z dosahu Árese. Rychleji než kdy dřív jsem vyrazil pryč z ostrova a ani jsem se neohlédnul, jestli za námi je nebo ne. V tuhle chvíli mi to bylo upřímně jedno, protože jsem myslel jen na bezpečí černovlasé princezny, která právě ztratila matku.

Universe - 08. března 2016 14:46

soukromá zpráva od Universe pro Áres evidentně nečekal, že Hippolyta něco takového udělá, nicméně když se probral z překvapení rozesmál se na celé kolo. A smál se opravdu hodně. "O moje drahá Hippolyto... nikdy bych neřekl, že pomsta bude takováhle... snil jsem o tom, že budu tvoje končetiny odtrhávat od tvého těla jednu po druhé, ale tohle je poněkud lepší než jsem kdy doufal..." pronesl Áres, kochajíc se svým ´dílem´. Persefóna se mezitím sesbírá se země a dojde ke svému pánovi, sdílejíc jeho radost. "Vyhráli jsme, moje drahá. Teď už nám nebrání nic v tom, abych se zmocnily zbytku světa..." "Tak jest, můj pane." souhlasila Persefóna po jeho boku. Bůh války se poté rozhlédne kolem dokola, poněkud potěšen tím, co zde dokázal. "Až dobudu svět, vrátím se a srovnám se zemí i tenhle nicotný ostrov...!" slíbil bůh války a poté se oba zase změnily do onoho těžkého černého dýmu, který se vrátil zpátky mezi puklinami kamenné dlažby. Nádvoří se zmocnilo ticho. Ty a Diana, jste tu byly, v tuto chvíly, jakožto jediní kdo přežily. Diana se v tvém náručí drobet pohne. "Ka-le..." zašeptá s patrnou námahou v hlase.

Clark Kent - 08. března 2016 15:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Árese vývoj událostí překvapil. Nečekal, že to dopadne takto, ale i tak se velmi rozesmál, načež své pohnutky vyřkl nahlas. Persefóna se zvedla a připojila se k radosti svého pána. Já se rychle vypravil s Dianou pryč, ale Áres si nás nevšímal. Slyšel jsem, jak spokojeně nad svými činy vypráví Persefóně o svém plánu. Slyšel jsem také to, jak jí řekl, že až dobude celý svět, tak se sem vrátí a srovná tento ostrov se zemí. Poté se rozhostilo ticho a já se zvědavě ohlédl, abych zjistil, co se děje. Zahlédl jsem ještě, jak se Áres jako hustý dým vrátil do té pukliny uprostřed nádvoří. Že by bylo po všem? Vypadá to tak. Nikde ho nevidím. Pomyslím si a zastavím se, abych se ještě pořádně rozhlédl. Nikde jsem ho neviděl a tak jsem se pomalu a opatrně vracel, připravený se při sebemenším ohrožení vypařit. Dosedl jsem zpátky na zničené nádvoří, kde se zdálo, že jsme jedinými přeživšími. V tom se v mém náručí Diana lehce pohnula, ihned si tím získala celou mou pozornost. S velkými obtížemi zašeptá mé jméno. Jsem tady, Diano. Nenamáhej se, nemluv. Dostanu tě odtud do bezpečí. Řeknu měkce Dianě a věnuju jí starostlivý pohled. Ještě se na chvíli zastavím, abych sluchem zjistil, jestli tady v okolí nějaká amazonka přežila. Chci Dianě zajistit co nejlepší péči a je dost možné, že zdejší obyvatelky znají lepší metody, jak jí pomoci, než doktoři. Každopádně bychom jí měli minimálně stabilizovat. Proto se začnu i rozhlížet svým rentgenovým zrakem, abych našel něco jako ošetřovnu.

Universe - 08. března 2016 16:13

soukromá zpráva od Universe pro Trvalo to pár okamžiků, než na nádvoří přiběhli další amazonky, některé měli brnění, některé nikoliv. Nejdříve byly poněkud zaskočeny tím, co viděli, ale jedna z nich, poněkud tmavší pleti, začala hned něco rozkazovat a amazonky se rozeběhli k padlým, aby zjistily, jestli některá z nich ještě nežije. Amazonka tmavší pleti a brněním odkaz došla poté k tobě a Dianě. S obavami v očích se podívala na Dianu. "Jsem Philippa, královnina pravá ruka..." řekne ti zdvořileji, i když situace byla jaká byla. "Potřebuje naše ranhojičky, stejně jako ty. Pokud mi věříš, dovedu tě za nimi." řekne a ještě ti případně nabídne, že ti pomůže kdyžtak Dianu nésti. Nicméně nebylo důvod jí nějak nevěřit, ostatně nevypadala, že by jí tvá přítomnost nějak vadila, jakožto muže. Vydali jste se tedy směrem který Philippa vedla a ta tě poté zavedla do menší budovy vedle paláce. Zvenší možná budova vypadala menší, ale uvnitř byla skoro stejně tak prostorná, s tím rozdílem, že tu bylo více bílých závěsů a také velké množství lůžek a psotelý

Clark Kent - 08. března 2016 16:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Netrvalo to dlouho a na nádvoří doběhly další amazonky. Některé byly v plné zbroji, některé na sobě měly jen lehké tuniky. Všechny do jedné byly překvapené výjevem, který spatřily. Nezastavily se však na dlouho a rovnou se vrhly mezi padlé sestry zjišťovat, kterým z nich je ještě pomoci. Jedna amazonka tmavší pleti začala rozdávat svým bojovnicím rozkazy a pak vyrazila ke mně. S obavami si prohlédla Dianu a zdvořile se mi představila, načež prohlásila, že Diana potřebuje péči jejich ranhojiček, ostatně já podle ní taky. Nabídla se mi, že nás tam odvede, na což jsem přikývnul. A když se nabídla, že mi pomůže s Dianou, tak jsem dělal, že jí neslyším. I přes zničující bolest ramene, která spalovala celou mou paži a záda, jsem se nechtěl od Diany odloučit. Philippa, ta amazonka tmavší pleti, nás odvedla do malé budovy kousek od paláce, která zvenčí vypadala mnohem méně prostorně než zevnitř. Bylo tu hodně postelí a lůžek, které byly oddělené bílými závěsy. Odnesl jsem tedy Dianu do nějakého volného lůžka a s nejvyšší opatrností jsem jí na něj položil. S úlevou jsem vydechnul a svěsil levou paži, kterou jsem nechal volně viset vedle těla. Pravou rukou jsem si stiskl ránu na rameni a se starostí ve tváři jsem si Dianu prohlédl rentgenovým zrakem, abych zjistil, kde má zlomeniny. Teprve poté jsem se otočil na Philippu a s naléhavostí ve tváři jí oslovil. Slyšel jsem jak jí, pod údery Áresových pěstí, praskají kosti. Řeknu starostlivě, a pokud jsem zjistil, kde má zlomeniny, tak jí poukážu na místa, kde přesně jsem je spatřil, čekajíc, zda se o ni ranhojičky postarají. Pokud jí budou chtít svlékat, tak se rychle vzdálím někam bokem.

Universe - 08. března 2016 17:02

soukromá zpráva od Universe pro Když chceš Dianu prohlédnout rentgenových zrakem, zjistíš, že ale nějak nefunguje. Tedy ano fungoval, ale něco jakoby blokovalo tvůj pohled skrz Dianino tělo. Nemohl jsi prohlédnout žádnou z jejích částí. Zakrátko k ní přispěchali dvě amazonky, ve světlých tunikách, jedna z hnědými vlasy a druhá s blond vlasy, obě je měli pevně stažené do culíku na temeni hlavy. Ihned se začali Dianě věnovat. Zakrátko na to dovnitř začali přicházet další, kteří nesli přeživší z nádvoří. "Bude v pořádku. Je v těch nejlepších rukách, které tu jsou." řekne Philippa a přistoupí k tobě. "Je silná, stejně jako ty teď potřebuješ být silný. " dodá ještě poté, čímž naznačení, že tvoje zranění by mělo ošetřeno, stejně jako teď ona.

Clark Kent - 08. března 2016 17:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Když jsem chtěl prohlédnout Dianiny kosti, abych lokalizoval zlomeniny způsobené Áresem, tak to nešlo. Něco jako by mi blokovalo prohlédnout skrz její tělo, což mě překvapilo, ale ne až tak moc. Jeden bůh tu dnes předvedl svou sílu a tak mě tohle už vyvést z míry nemohlo. I když jsem přesně nelokalizoval její zlomeniny, stejně jsem se zmínil o jejích praskajících kostech, když jí Áres surově bil. Dvě ranhojičky si ji vzaly do parády a začaly se o ni starat. Philippa mě ujistila, že bude v pořádku, protože je právě v těch nejlepších rukách, které tady jsou. O pravdivosti jejích slov jsem nepochyboval. Diana byla dcerou královny a určitě se tak o ni starají ty nejlepší ranhojičky. Dovnitř začaly přicházet amazonky, které přinášely raněné sestry, které potřebovaly pomoct. Se smutkem jsem se podíval na zástup zraněných a sevřel jsem pravou ruku v pěst, až mi na ní zbělaly klouby. Philippa mi řekla, že je Diana silná a že já bych měl být taky, přičemž taktně poukázala na mé zraněné rameno a na nutnost jej ošetřit. Dobrá… ale počkám, až ošetříte své sestry. Některé z nich potřebují pozornost ranhojiček mnohem více, než já. Odpovím Philippě a odejdu si sednout někam stranou, kde počkám, než na mě nějaká ranhojička bude mít čas. Při čekání si budu tisknout cíp svého pláště na ránu, abych tak alespoň prozatímně zastavil krvácení.

Universe - 08. března 2016 17:46

soukromá zpráva od Universe pro I když se usadíš stranou, přesto máš celkem dobrý výhled na situaci zde. Měli posledníma sem dorazí Artemis jejíž víc než její zranění, trápila viditelně poničená pýcha a také se špatně snažila potlačovat zármutek, který vyústil v tom, že byla vyložené hnusná na všechny, které se jí jakkoliv snažily pomoci. Po chvilce však usoudily, že lepší bude jí prostě nechat. Nakonec si sedla stranou toho všeho, aby se mohla nejdříve rovnat s vnitřními raněními. Philippa k tobě po chvíly přijde a něco drží v rukouch. "Všechny sestry jsou zaneprázdněné a tak jsem usoudila, že nejlepší co pro tebe v tuhle chvíly můžeme udělat je tohle..." řekne a nabídne ti čisté plátno i s obinadlem. Na látce ležela i zazátkovaná maličká lahvička, která byla poloprázdná. Podobné šli vidět u amazonek, které se staraly o zraněné, i u Diany. "Je to výtažek z léčivých bylin, které rostou na tomhle ostrově. Vetřeš-li pár kapek do rány, či kolem, uleví ti od bolesti a napomůže hojení." vysvětlí ti a podá ti ony věci do ruky. Dál pak moc nečeká na nějaká tvá další slova a odchází se věnovat jiným, důležitějším věcem.

Clark Kent - 08. března 2016 18:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Odkráčel jsem stranou, kde jsem si sedl a pozoroval dění okolo. Ranhojičky měly plné ruce práce, neboť stále přicházely další a další zraněné bojovnice. Avšak po nějaké době příval zraněných konečně ustal a mezi posledními tu dorazila Artemis, kterou víc trápila poraněná pýcha, než její fyzická zranění. To se projevovalo tím, že byla hrozně nepříjemná na každou amazonku, která se jí pokusila nějak pomoci. Nakonec všechny amazonky došly k závěru, že bude nejlepší ji prostě nechat o samotě, až bude sama chtít pomoci, tak přijde. Artemis poodešla stranou, kde se posadila a tiše se vyrovnávala s tím, co se tu stalo. To už ke mně dorazila Philippa s něčím v rukách. Řekla mi, že všechny sestry jsou teď zaneprázdněné a tak to nejlepší, co pro mě můžou udělat, je tohle. S tím mi předala kus čistého plátna s obinadlem a malou lahvičkou. Podívám se na lahvičku a pak na ni, načež mi Philippa vysvětlí, že je to nějaký výtažek z bylin, který mi pomůže od bolesti a posílí to mou regeneraci. Děkuju… Řeknu za odcházející Philippou a odložím si věci, které mi přinesla vedle sebe, na zem. Potom si za pomoci pravé ruky sundám plášť, načež se zhluboka nadechnu a opatrně si sundám vrchní díl svého spandexu. Bolestivě zasyčím a odložím vrchní díl svého oblečení stranou, načež si na chvilku odpočinu a ulevím si od bolesti. Potom se chopím lahvičky, kterou odšpuntuju a přičichnu, načež si pár kapek dám na dlaň a tou to pak vmáznu do rány na zádech, kudy špička meče vylezla, načež proces zopakuju s ranou na přední straně ramene. Poté si pomalu přiložím plátno na ránu a obinadlem si rameno pomalu a neohrabaně zavážu a stáhnu. Potom se na chvíli opřu a uvolním se. Po chvilce odpočívání jsem si vrchní díl oblečení uvázal okolo pasu a plášť si hodil přes ramena a uvázal okolo krku. Poté jsem se vydal dovnitř, abych zjistil, jak na tom Diana je.

Universe - 08. března 2016 19:25

soukromá zpráva od Universe pro Amazonky se staraly o zraněné, nikdy tě nebral příliš navědomí. Nebyly tu žádné vražedné pohledy v tádech, jako předtím, možná, je to třeba otázka času či zármutek týkající se ztráty královny byl poněkud silnější než nenávist k mužům. Můžeš najít Dianu, jak už neleží na lůžku, na který jsi jí předtím položil. Přesunuli jí kousek stranou, na postel, která vypadala poněkud větší a pohodlnější. Závěsy, které vláli okolo, poskytovali mnohem více soukromí než tomu bylo u ostatních, ale koneckonců, ona byla jejich princezna a ony se o ní i tak starali. Byla u ní blonďatá amazonka, která ještě zřejmě naposled kontrolovala zda-li je vše jak má být a jakmile tě zahlédne, pomalu odejde. Diana ležela, část levačky měla obvázanou, stejně tak i část stehna a dlaň pravé ruky. Drobné oděrky a pohmožděniny se začali pozvolna vybarvovat. Přesto nic viditelně horšího vidět nebylo.

Clark Kent - 08. března 2016 20:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Amazonky mě nebraly vůbec na zřetel. Nejspíš proto, že měly plné ruce práce s ošetřováním svých sester a truchlením pro ztrátu královny. Nechci ani pomyslet na to, jak se mohly cítit. Jen doufám, že až opadne prvotní šok, tak že svou zlobu neobrátí proti mně. Pomyslel jsem si během chvilkového odpočinku po ovázání své rány. Stálo mě to totiž dost úsilí, aby obvaz na rameni seděl a současně jej trochu stahoval. Nakonec jsem si uvázal svršek okolo pasu a přehodil si přes ramena plášť, jehož cípy jsem si uvázal pod krkem, aby mě zahaloval. Poté jsem se vydal zpátky dovnitř na ošetřovnu. Diana už nebyla na lůžku, kde jsem jí položil. Amazonky jí přesunuly na větší a už od pohledu pohodlnější postel opodál. Okolo ní vlály závěsy, které poskytovaly více soukromí než u řadových lůžek, kde jsem jí položil prve. Byla u ní ta blonďatá ranhojička, která k ní přišla, už když jsem s Philippou od nich odcházel. Ještě naposledy zkontrolovala, zda na něco nezapomněla a jestli má Diana vše. Pak mě zahlédla a pomalu odešla. Nejsem si jistý, jestli odešla kvůli mé přítomnosti, že bych jí vadil, nebo kvůli tomu, aby mi dala chvilku o samotě s Dianou. Spíš ale asi kvůli té druhé možnosti. Diana byla princezna, a kdyby se to nehodilo, tak by mě mohla nechat vyvést. Počkal jsem, než blondýna odešla a začala se věnovat nějaké jiné amazonce. Teprve poté jsem přistoupil k lůžku, na které princezna bezmocně ležela. Prohlédl jsem si její tvář a srdce mě při tom bolelo. Celé tělo měla pokryté modřinami, které se začaly zvolna vybarvovat. Levačku měla zčásti omotanou obvazem a část stehna taktéž, nehledě na dlaň pravé ruky. To se nemělo stát… neměla se k Áresovi vůbec přibližovat. Alespoň ne takto, sama. Pomyslím si a při tom si vzpomenu, jak jsem dopadl já. Kdyby do mě bušil, jako do Diany, tak bych nejspíš taky dopadl takto. Se zničeným výrazem ve tváři a svěšenými rameny jsem se posadil na židli, která byla u jejího lůžka, kde zůstanu sedět, dokud se Diana neprobudí, nebo dokud mě někdo nevyhodí, přičemž ji budu upřeně sledovat.

Universe - 08. března 2016 20:32

soukromá zpráva od Universe pro Čas ubíhal a to, že ubíhal ti připomněli až první paprsky ranního slunce, které pozvolna vycházelo na horizontu a vrhalo tak světlo na horor, který se odehrál v noci a které tě zašimrali na tváři. Byla tu okna, ale nikde v nich nebyla žádná skla, protože nebyla potřebná a tak byly paprsky slunce o to více příjemnější, když dopadli na tvou tvář. Skoro jakoby se snažily odlehčit neutěšenou situaci. Blonďatá amazonka přinese džbán s vodou a dvěma poháry, které nechá na stolečku vedle postele. Než odešla, ještě zkontrolovala Dianin stav. Nicméně chvíly po obchodu té amazonky sebou Dianina ruka poněkud zaškubala. Nakonec pootevřela slabě oči. Její rty se nepatrně zahýbali, jakoby něco chtěla říci, ale nevycházela z nich žádná slova.

Clark Kent - 08. března 2016 21:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Po zbytek noci jsem bez pohnutí seděl na židli u Dianina lůžka, tiše jí pozoroval a poslouchal, jestli stále dýchá. Čas pozvolna plynul svým tempem a já si uvědomil, že je ráno až když se objevily první sluneční paprsky, které ozářily horizont. Poprvé, od chvíle, kdy jsem si sedl na židli, jsem od Diany odvrátil pohled, abych se pokochal příjemným pohledem na slunce, jehož paprsky mě už začaly šimrat na tváři. Za normálních okolností bych byl východem blahodárného slunce potěšený, ale vzhledem k okolnostem jsem zůstal chladný. I přesto jsem ranním paprskům vystavil svou kůži, abych vstřebal sluneční energii, která mě, jak pevně doufám, co nejdříve vyléčí. Po pár minutách od východu slunce se tu objeví blonďatá amazonka, která se starala o princezniny rány. Přinesla džbán s vodou a dvěma poháry, které nechala na stolku u postele. Zkontrolovala Dianin stav a pak zase odešla a nechala nás zase o samotě. Chvilku po jejím odchodu se Dianina ruka zaškubala, což upoutalo mou pozornost. Její oči se slabě pootevřely a zahýbala rty, jako by se snažila něco říci, ale žádná slova z nich nevycházela. Nenapadlo mě nic jiného, než se zvednout ze židle a nalít do jednoho pohárku trochu vody. Poté jsem se i s pohárkem nahnul k Dianě a něžně jí podepřel hlavu, načež jsem jí dal trošku vody na svlažení hrdla. Opatrně… pomalu. Řeknu Dianě, aby byla v klidu, a při tom potlačím bolest v rameni, ve kterém mi trochu škube. Avšak ne tolik, abych jí nepomohl. Jakmile se Diana napila, tak jsem jí zase opatrně hlavu položil a pohárek dal na stolek. Mám zavolat nějakou ranhojičku? Zeptám se a čekám na sebemenší náznak souhlasu.

Universe - 08. března 2016 21:28

soukromá zpráva od Universe pro I přesto, že jsi pocítil tepající bolest v rameni, nebyla už tak hrozná, jako předtím. Ano, pořád jsi rameno při každém pohybu cítil, ale nebyla ta bolest tak palčivá či ostrá, což bylo dobré znamení, protože tvoje kryptonské buňky zřejmě začínali pracovat na obnově. To, že jsi dal Diane napít, vypadalo, podle jejího úlevného nádechu, jako dobrý krok. "Ne..." zašeptá tiše, chraptivě. Pokouší se pohnout, ale moc dobře jí to nejde, spíše vůbec než nijak. Její svaly byly ještě zřejmě ztuhlé nejenom z toho jak ležela v mrákotách, ale i z toho, jaké zátěži byly předtím vystaveny. "K-de....? K.... j-e?...." ptala se, stále chraptivě, tiše. Zřejmě myslela Árese a asi vzhledem k jejímu stavu by bylo dobré říci, jí o matce později.

Clark Kent - 08. března 2016 21:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Právě jsem si uvědomil, že tepající bolest, kterou jsem cítil v rameni, už není tak palčivá jako předtím. Vypadá to, že mé kryptonské buňky vstřebaly dostatek solární energie a začaly pracovat na obnově mých zranění. Dát Dianě napít byl očividně správný krok, protože jen co dopila, tak se slastnou úlevou vydechla. Na otázku, zda mám zavolat nějakou ranhojičku, princezna chraptivě zašeptala, že ne. Diana se pak pokusila pohnout, ale to nedopadlo moc dobře. Svaly měla ještě ztuhlé a odmítaly jí poslušnost. Uvolni se a zůstaň, prosím, ležet. Jestli tě tu nějaká z tvých sester uvidí, jak se snažíš posadit, tak mě sedřou z kůže, že jsem ti v tom nezabránil. Uklidním Dianu a pokusím se jí domluvit, aby zůstala ležet. Diana se pak ale začne ptát „kde“ a pak něco nesrozumitelného. Mluvení je pro ni očividně velice obtížné a nejspíš i dosti bolestivé. Nejspíš jí zajímá, jak to dopadlo s Áresem a kde se nyní nachází. Ale pravdu jí teď za žádnou cenu říct nemohu. To už by jí amazonky na posteli neudržely v žádném případě. Pomyslím si a posadím se na židli, která je v těsné blízkosti postele. Lehce se předkloním a pravou rukou jí něžně, nechci jí způsobit ještě více bolesti, vezmu za levou ruku, přičemž se mi na tváři objeví starostlivý úsměv. Neboj se… Áres je pryč a nějakou dobu se tu jistojistě neobjeví. Ale ty by ses teď měla starat o to, aby ses co nejdříve uzdravila. Povím Dianě měkce a povzbudivě se na ni usměju. V nitru mě to ovšem sžírá, protože jí neříkám úplnou pravdu. Ta by ji však nyní nejspíš zabila.

Universe - 08. března 2016 22:48

soukromá zpráva od Universe pro Diana nejdřív vypadá, že tvou poznámku o tom, že by měla ležet, nebo si to od ostatních amazonek slízneš, moc nepobrala, ale nakonec se po několika okamžicích usmála. Když si přisedneš blíže, mírně jenom natočí hlavu aby na tebe lépe viděla a i její oči byly stále jenom pootevřené, její uhrančivě modré oči na tebe přesto hleděli a to i poněkud vděčně. Když jí chytneš/sevřeš ruku, po chvilce ti tvoje sevření opětuje. Jeden by řekl, že je to celkem příjemná chvíle, kdyby se k ní nevázalo tolik špatného.

Clark Kent - 08. března 2016 23:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Černovlasá princezna amazonek mou poznámku o tom, že by měla ležet, nebo mě její sestry přizabijí, zprvu nepobrala, ale pak jí to asi došlo a usmála se. To mě zahřálo u srdce více než pohled na životadárné slunce, které mě postupně zbavovalo bolesti probodnutého ramene. Když jsem si přisedl blíže a chytil ji za ruku, tak jsem jí řekl polopravdu o Áresovi, načež mé sevření ruky opětovala. Byla by to velice příjemná chvíle, nebýt všeho toho, co se k tomu vztahovalo. Navíc mě škrtil plášť, který jsem měl uvázaný pod krkem a který jsem si právě nešikovně přisedl. Levou rukou jsem se chytil za uzel pod krkem a trochu jej stáhl dolů, aby mě neškrtil. Pak jsem si opatrně uzel pod krkem rozvázal a nechal plášť spadnout z ramen, načež jsem se znovu zaměřil přímo na Dianu, kterou jsem mlčky a s úsměvem na rtech pozoroval. Vypadal jsem klidný a uvolněně, ale uvnitř jsem klidný nebyl. V duchu jsem se totiž připravoval, jakými slovy pak Dianě řeknu, že její matka je mrtvá, proměněná v kámen. To ji zničí. Neměli bychom jí to říkat, dokud se nezotaví. Přinejmenším tedy alespoň částečně nezotaví. Pomyslím si a povzdechnu si. Měl jsem o tebe opravdu velký strach, Diano. Doufám, že ti bude co nejdřív lépe, abychom se mohli vydat na tu slíbenou procházku. Pronesu povzbudivě, přičemž se očima vpíjím do těch jejích, které jsou modřejší než nejjasnější safírové moře.

Diana - 09. března 2016 00:02

soukromá zpráva od Diana pro Když se mě dotkl, něco uvnitř mě jakoby radostně zajásalo a zhostil se mě vřelý, teplý pocit, který se mi rozlil po těle. Už jenom pohled to jeho očí mi říkal, že bude všechno zase dobré. Jako poznámce o zkažené procházce se pousměji. "Až se s Áresem... vypořádáme..." řeknu sice stále poněkud tišeji, avšak již trochu silnějším hlasem. "...půjdu s tebou ráda na více než procházku..."

Clark Kent - 09. března 2016 01:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Po mé zmínce o procházce se Diana pousmála a trochu přerývaně mi tichým hlasem řekla, že až se vypořádáme s Áresem, načež si dala pauzu, aby nabrala dech. Já jsem napjatě mlčel a čekal, co mi chce říci. Vzápětí svou myšlenku dokončila a řekla, že poté se mnou půjde ráda na více než jen procházku. ANO! Zaraduju se v duchu nad tím, co Diana řekla, přičemž se mi rty zvlní do potěšeného úsměvu. Už teď se na tu chvíli těším. Řeknu, a abych svá slova zdůraznil, tak se na moment můj úsměv ještě o něco více roztáhne. Po chvilce se ale usmívat přestanu, a ač nerad, tak zvážním. Teď by ses ale měla zase na chvíli prospat a nabrat síly. Navrhnu princezně a vzápětí na to ještě dodám. Já tě nebudu rušit a opustím blízkost tvého lůžka, abys měla klid. S tím se zvednu ze židle, ze které zraněnou rukou seberu svůj plášť. Pravou rukou, jsem doteď Dianu držel, ale nyní stisk povolím, a pokud mě pustí i ona, tak vyrazím před budovu, někde na slunce, abych se konečně pořádně nabil a zregeneroval.

Universe - 09. března 2016 11:33

soukromá zpráva od Universe pro Když Dianě řekneš, že jí necháš odpočívat osamotě, netváří se zrovna příliš nadšeně a když se zvedneš, že tedy dostojíš svým slovům, Diana svůj stisk na tvé ruce povolí až po chvilce. Pokud tedy odejdeš, můžeš potkat právě onu blonďatou amazonku, která šla za Dianou. Při cestě ti věnovala pousmátí, což bylo poněkud příjemná změna od těch vražedných pohledů na začátku. Bylo pozdní odpoledne, kdy jsi nakonec usoudil, že by bylo už dobré podívat se zpátky za Dianou a zjistit, jak se jí vede. Když tak tedy učiníš a vydáš se zpátky na ´ošetřovnu´, už u vchodu můžeš slyšet, že i napříč tomu, že tohle má být poněkud tiché místo, šel zevnitř slyšet poněkud rozruch. První myšlenka byla, že by to mohla být Artemis, která možná ještě nevychladla a někdo jí zřejmě nějak příliš vytočil, ale když vejdeš dovnitř, pravda je poněkud jiná. Rozruch tady vyvolala právě Diana, která už poněkud silnějším hlasem ošetřujícím sestrám vehementně vysvětlovala, že už nemíní dál ležet, že je dostatečně silná a, že se musí vidět s matkou. Což se potom snažila dokázat i tím, že se pokusila postavit na vlastní nohy. Což se jí napoprvé příliš nepodařilo, ale za tak krátký čas, jsi již mohl zjistit, že pro Dianu NE není žádné slovo či překážka a pokud si na něčem postaví hlavu, nehne s ní nikdo.

Clark Kent - 09. března 2016 12:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana se nad mým odchodem netvářila zrovna nadšeně, ale bylo to pro ni nutné, aby se trochu prospala a nabrala nové síly. Stisk její ruky nakonec po chvíli povolil a ona mne pustila. Ještě naposledy jsem se na ni usmál a vykročil k východu. Cestou jsem potkal tu blonďatou amazonku, která se starala o princeznina poranění. Když jsem jí míjel, tak mi věnovala lehké pousmání, což bylo příjemnou změnou od těch vražedných pohledů, kterými mě obdarovávaly už od začátku. Došel jsem před budovu lazaretu, kde jsem se na chvíli zastavil a rozhlédl, abych si udělal přehled o blízkém okolí. Vyhlédl jsem si nějaké široké schody, na které svítilo slunce a na ty se pak usadil a slunil se. Až do pozdních odpoledních hodin. Tehdy jsem usoudil, že bych se mohl za Dianou znovu podívat a zjistit, jak se jí daří. Zvedl jsem se tedy a protáhl rameno, které mi probodl Áres. Už nebylo zapotřebí, abych měl stále ten obvaz a tak jsem jej pomalu a trpělivě odvázal a sundal i ten kousek plátna, který už nebyl tak čistý. S tím jsem si odvázal svršek od pasu a rychle do něj vklouznul, načež jsem si připnul i plášť na své místo. Sebral jsem použité obinadla a vyrazil zpátky do lazaretu. Jakmile jsem tam dorazil, tak jsem slyšel, jak tam někdo tropí povyk. Ihned mi na mysl přišla Artemis, která možná ještě od včerejška nevychladla. Avšak když jsem dorazil blíže, tak jsem uviděl, že to není Artemis, která dělá problémy, ale přímo Diana. Rychle jsem použitá obinadla vyhodil na místo, kam ranhojičky dávají použité obvazy, které zrovna sundaly zraněným amazonkám, a vyrazil za Dianou. Ta prohlašovala, že je už dost silná a hlasitě se dožadovala audience u své matky. Chtěla svá slova podpořit tím, že se postaví na vlastní nohy. To se jí ale nepodařilo a tak jsem přidal do kroku, abych tam dorazil co nejdříve. Diano, prosím, lehni si a ještě si odpočiň. Oslovím princeznu, ale už na první pohled vidím, že má slova nepadla na úrodnou půdu. Diana je velice umíněná a tvrdohlavá žena, která když si postaví hlavu, tak s ní nic nehne. Ztrápeně si povzdychnu a přikývnu. Myslím, že musíš znát pravdu o okolnostech včerejšího večera… ale k tomu si prosím alespoň sedni. Pronesu ztrápeným hlasem a důležitost svých slov podtrhnu stejně ztrápeným výrazem. Dáte nám prosím chviličku? Oslovím ranhojičky, které se snažily Dianu udržet v posteli, a počkám, jestli mi vyhoví. Pokud ano, tak vyčkám, než se vzdálí a posadím se na židli vedle postele. Malou chviličku mlčky sedím se sklopenou hlavou a přemýšlím, jak jí to mám jen říci. Nakonec hlavu zvednu a spojím pohled svých očí, s očima krásné černovlasé bojovnice, která je už určitě zvědavá, co jí mám v úmyslu říci. Měl bych ti říci, co se včera, v boji s Áresem událo. Když… když ses mu tak hrdinně postavila a on tě začal tak bestiálně tlouct, tak jsem ze sebe ten meč, který byl skrz mé rameno, vytrhnul a chtěl ti vyrazit na pomoc, ale neměl jsem už dostatek sil. Áres se otočil na mě a vysmál se mi za mou troufalost, jak to barvitě označil, načež tě mrštil mým směrem. Jen tak tak jsem tě zachytil do náruče, ale zranění mě poslalo zpátky do kolen… tehdy… Začnu povídat, ale na chvíli se odmlčím, aby měla chvíli na to to pobrat. Tehdy jsem si všiml, že Persefóna třímá kopí a drží jej tvé matce u krku. Sebral jsem poslední síly a z dálky jsem jí vyrušil z rovnováhy. Tvá matka tak získala prostor se osvobodit. Sebrala Persefóně kopí a přemohla jí. Áres se jí smál a říkal, že si její smrt vychutná, ale nejdřív jí přiměje trpět. Tehdy sáhl do záhybů svého oděvu a vytáhl podivný amulet, který vypadal jako dva propletení hadi, kteří byli ovinuti z obou stran nějakého rudého kamene, který vypadal jako oko. Výhružně královně řekl, aby se s tebou rozloučila a namířil tím na nás dva. Vyprávím Dianě, přičemž se mi tvář stahuje do lítostivého výrazu. Avšak, jsem odhodlaný jí říci celou pravdu. V tu chvíli jsem viděl, že Královna ten amulet poznala a vyděsila se. Potom mi pohlédla do očí, a aniž by něco řekla, tak se mi ozval její hlas v hlavě. Řekla mi, abych opatroval její dceru. S tím se vrhla na Árese a stáhla jeho ruku i s amuletem svým směrem. Amulet se rudě zableskl a královna… tvá matka se proměnila v kamennou sochu… je mi to líto, Diano. Opravdu moc. Řeknu Dianě, jak nejšetrněji jsem byl schopen a položím ruku na tu její, avšak vůbec se nebudu divit, když se odtáhne. Ba spíš čekám, že se bude chtít sama přesvědčit o pravdivosti mých slov. A proto jí v tomto případě beze slova nabídnu, že ji tam odnesu, protože vím, že jí chůze ještě dělá potíže.

Diana - 09. března 2016 13:13

soukromá zpráva od Diana pro Potřebovala jsem pár věcí probrat s matkou a vzhledem k tomu, že se tu ještě neukázala, muselo se jí něco stát. Něco mi tu někdo nechtěl prostě říci a tak jsem se rozhodla, že si to zjistím sama. Nyní jsem byla vděčná za svou schopnost se rychle zotavovat, protože i když jsem ještě stále byla poněkud ztuhlejší, cítila jsem se lépe než ráno. Což ale nechtěli pochopit moje sestry, kterým to však nemůžu příliš vyčítat. Přesto, když přišel zpátky Kal, vnitřně se mi ulevilo. Ale poněkud jenom dočasně, protože už jenom výraz v jeho tváři prozrazoval, že rozhodně nenese dobré zprávy. Proto jsem mlčky naslouchala a nedokázala uvěřit tomu, co říkal. Jak...?! Ne,ne, nenenene..... Seděla jsem na lůžku a téměř prázdně na něj hleděla, protože jsem tomu nedokázala uvěřit. Maličko mě z letargie probere, až když se mě pokusí dotknout. Krátce na to, co se mě dotkne stáhnu však svou ruku k sobě. "Musím jí vidět." řeknu nakonec bez jakéhokoliv zabarvení či emocí. Pokusím se znovu vstát a tentokrát už to šlo poněkud lépe. Sice jsem při prvním kroku trochu zakolísala, ale jakmile se mi pokusí někdo z nich nabídnout pomoc, ihned jej od sebe odeženu. Tohle musím zvládnout sama... Dala jsem se do kroku a s každým dalším krokem, moje kroky byly jistější a jistější, stejně jako nohy, silnější a silnější. Mlčky jsem vyšla z budovy, nehledíc na to, jestli se mě někdo pokoušel zastavit či ne. Namířila jsem si to rovnou k nádvoří, na jehož kraji, jakmile se mi naskytl pohled na kamennou sochu uprostřed, jsem se zastavila. Srdce jakoby se mi v tu chvíly na okamžik zastavilo. Nakonec jsem sebrala svou odvahu a rozešla pomalu k soše. Zastavila jsem se až před ní a i když jsem jí hleděla do tváře, pořád jsem tomu nedokázala uvěřit. Roztřesenou rukou jsem se dotkla pomalu její tváře. Byla hrubá a studená... V očích mě začali štípat slzy.

Clark Kent - 09. března 2016 13:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Má slova Dianu šokovala a postupně upadala do letargického stavu. Nemohu se jí divit, přece jen se právě teď dozvěděla, že přišla o matku. I já jsem těžce nesl, když jsem přišel o otce. Při té vzpomínce mě bodne u srdce, ale rychle jí setřesu, protože teď nejde o mě, ale o Dianu. Pokusil jsem se ji utěšit a položit jí soucitně svou ruku na tu její, ale stáhla jí před mým dotykem a probrala se z prvotní otupělosti, načež prohlásila, že ji musí vidět. S tím se zvedla z postele a trochu zakolísala. Také jsem se zvedl, abych jí byl nápomocný, ale rukou mě odehnala. Nakonec se Diana dala do kulhavého kroku, který s každým dalším krokem nabýval na síle a jistotě. Při tom ignorovala všechny pohledy a poznámky svých sester, že by měla ještě ležet. V dostatečné vzdálenosti jsem vyrazil za ní a následoval ji až na nádvoří, kde včera proběhla bitva s bohem války. Diana se zastavila na jeho okraji a zaraženě hleděla na sochu, která bývala její matkou. Po chvíli sebrala odvahu a přiblížila se k ní. Zastavila se až těsně před ní a hleděla ji do tváře, načež se roztřesenou rukou dotkla tváře své matky. Já jsem se mezitím přesunul pár metrů za Dianu a tiše hleděl, jak statečně to všechno snáší. Samotnému mi to vhánělo slzy do očí. Královnu Hippolytu jsem neznal nikterak dobře ani dlouho, ale i tak mi bylo jasné, jak velká je to žena. A její oběť pro svou dceru a vlastně i pro mě, nebude nikdy zapomenuta. Áres za tohle zaplatí, Diano. To slibuju. Příště ho dostaneme a zničíme. Pronesu, jak nejpřesvědčivěji za dané situace dokážu, ale dál už nic neřeknu, abych Dianu nerušil v tichém truchlení.

Diana - 09. března 2016 14:11

soukromá zpráva od Diana pro Ruka mi lehce sklouzla dolů a slzy, štípající v očích se začali kupit. Nevěřila jsem tomu, že už nikdy neuvidím její tvář, neuslyším její hlas. Slyšela jsem za sebou Kala, jak něco říkal, ale netušila jsem pořádně co. Celý svět pro mě momentálně utichl. Slzy se nahromadili už natolik, že jich pár sklouzlo na mou tvář a v tu chvíly jsem se otočila ke Kalovi a nehledíc na to, jestli tu někdo další byl či nikoliv, jsem se snažila vyhledat nějakou útěchu u něj. Stačilo pár kroků k němu a schovala jsem svou tvář s kanujícími slzami u něj, na jeho hrudi a pod záplavou svých vlastních vlasů. Až teď jsem si dovolila propuknout v tichý pláč.

Clark Kent - 09. března 2016 14:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana se po chvilce znenadání otočila a se slzami koulícími se jí po tvářích, se ke mně rychle přesunula. Chvíli jsem si myslel, že jsem řekl něco špatně, ale když mi vběhla do náruče a objala mne, tak jsem pochopil, že ne. Na moment jsem byl překvapený její otevřeností, ale pak jsem se z toho dostal a obětí ji opětoval. Byl jsem potěšen, že hledala útěchu právě u mě. Možná to bylo proto, že jsem byl poslední, kdo s její matkou mluvil a kdo s ní byl až do jejího konce. Nechtěl jsem přemýšlet nad tím, proč hledá útěchu a bezpečí právě v mé náruči, byl jsem jen rád, že to tak je. Avšak příjemný pocit vystřídal vzápětí pocit smutku, protože Diana propadla v tichý pláč. Bolelo mě vidět ji v tomto stavu, ale nemohl jsem jí s tím nijak pomoci. Jen jí poskytnout útěchu a rameno, na kterém se mohla vyplakat. Konejšivě jsem ji začal hladit po zádech, stejně jako mě hladívala matka, když se něco stalo a ona mě chtěla utišit, ale nic jsem neříkal. Normálně jsem nebyl nijak zvlášť výmluvný a to, co se stalo tady mi sebralo i zbytek slov. Nevěděl jsem, co bych mohl říci, abych pomohl a tak jsem raději zůstal tiše.

Diana - 09. března 2016 14:47

soukromá zpráva od Diana pro Netušila jsem proč jsem vyhledala zrovna jeho, ale vnitřně jsem to tak prostě cítila. Cítila jsem, že u něj můžu požádat o ochranu, bezpečí, či útěchu a taktéž se mi jí dostane. A taky dostalo. Když jsem pocítila jeho dotyk, jeho konejšivý dotyk, zesílila jsem poněkud svoje objetí. Nikoliv, abych mu nějak záměrně chtěla ublížit, na to bych stejně v tuhle chvíly nejspíše neměla ani sílu, když jsem sotva stála na nohách. Matko...

Clark Kent - 09. března 2016 15:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Stál jsem tam a byl jsem rozhodnutý Dianě poskytnout veškerou oporu a útěchu, jakou jen bude chtít a potřebovat. Když jsem ji, po vzoru své matky, začal konejšivě hladit po zádech, tak se její stisk ještě zesílil. Avšak ne tak, aby mi to bylo nepříjemné. Prostě jen byla vděčná, že tu pro ni jsem i v tuto pohnutou dobu. S tichou účastí jsem i nadále zůstával v její blízkosti, dál Dianu objímal a byl jí oporou až dokud se ode mě sama neodtáhla nebo nás někdo nevyrušil. V tichosti jsem však doufal, že se nic takového v blízkých několika minutách nestane.

Universe - 09. března 2016 15:44

soukromá zpráva od Universe pro Minuty plynuli a těžko šlo určit kolik jich uplynulo za tu dobu, než se Diana konečně od tebe trochu odtáhla. Po slzách nebylo na jejích tvářích už ani stopy a jediné co je prozrazovalo, byly její oči, které byly ještě trochu mokré. Philippa k vám poté pomalu přistoupí. "Diano...?" osloví jí, amazonka se k ní otočí. "...moje paní, jakožto jediná právoplatná následovnice své matky, se Vás musím zeptat..." začala Philippa, ale Diana jí poněkud přerušila, než stačila cokoliv dalšího říci: "Ne, Philippo. Nejsem žádná vaše královna. Možná mám rozené právo, ale já se jej zříkám." Dianino prohlášení snědou amazonku poněkud překvapilo. "Ale, má paní..." pokusila se zaprotestovat amazonka. "Ne Philippo... už jsem se tak rozhodla." stála si za svým Diana. Diana se podívá na tebe a potom zpět na snědou amazonku a pomalu k ní přejde. "Nemohu vést náš lid a zároveň držet bezpečí celé světa tam venku, na svých ramenou... pokud má mou matku někdo nahradit, pak jsi to právě ty." řekne jí Diana a amazonku tím zaskočí ještě mnohem více než předtím. "Jste, si jista, má paní?" zeptá se poněkud zaskočeně amazonka. "Jsem Philippo. Byla jsi matčina pravá ruka, její nejvěrnější ze všech sester... určitě by to tak chtěla. A my společně zajistíme, přežití nejenom našeho domova, ale i světa venku." řekne odhodlaně Diana a nabídne snědé amazonce svou pravou ruku. Ta na ní chvíly koukala ale nakonec zvedla svou a chytla jí tou svou za zápěstím, Diana jí opětovala stejným. "Budeme potřebovat všechny naše setry, máme-li čelit Áresově armádě..." řekne Diana. "Postarám se o to. Všechny, které jsou schopné bojovat dostanou brnění a zbraně,.... princezno..." opáčí Philippa. Bylo zjevné, že chtěla větu zakončit jako vždy... ´má paní´, ale nakonec přijala své nové postavení.

Clark Kent - 09. března 2016 16:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Čas plynul a minuty míjely. Po chvíli jsem přestal mít přehled, jak dlouho jsme tak v tom obětí stáli, ale nakonec se ode mne Diana odtáhla. Po stopách pláče už zbyly jen její vlhké a mírně zarudlé oči, kterýma se na mě koukala. Tehdy k nám tiše přistoupila Philippa a oslovila Dianu. Ta se k ní otočí a Philippa nadhodí téma následnictví. Diana jí však přerušila a rázně následnictví odmítla. Philippa tím byla překvapená, ale Diana jí řekla, že se tak už rozhodla. Potom se podívala na mě a pak hned zase na snědou amazonku, které následně vysvětlila, že nemůže zároveň vést svůj lid a ještě k tomu nést na ramenou ochranu venkovního světa. Navíc Diana prohlásí, že jestli má někdo její matku nahradit, pak to bude právě Philippa. Ta vypadala zaskočeněji než kdy dřív. Diana jí však nabídla ruku, kterou si snědá amazonka chvíli prohlížela, ale pak jí stiskla předloktí, jak to u nich asi bývá zvykem. Poté, co si Diana s novou královnou stiskly ruce, se pustily do plánování dalších kroků. Diana prohlásila, že budou zapotřebí všechny sestry, pokud se budeme chtít postavit Áresově armádě. Philippa jí na to odpověděla, že zajistí, aby všechny bojeschopné amazonky dostaly zbraně a zbroje, přičemž jí stále titulovala princeznou. Byl jsem rád, že se Diana nenechala tou zlou zprávou o své matce úplně zdrtit a že znovu našla onu vnitřní sílu, kterou na ni tak obdivuji. Onu vnitřní sílu, kterou nepochybně zdědila po své matce, královně Hippolytě. Co budeme dělat? Jaké budou naše další kroky proti Áresovi? Zeptám se Diany s upřímným zájmem potom, co Philippa domluví a trpělivě si vyčkám na odpověď.

Universe - 09. března 2016 17:22

soukromá zpráva od Universe pro "Jak bylo řečeno, musíme nejprve naše bojovnice připravit, mají-li čelit Áresově armádě." řekne Diana, když jste se vydali do paláce, potom co jmenovala prakticky Philippu novou královnou. "V ní totiž nenajdeš jen muže, či lidi. Áres si podmanil pod svou moc démony, stvůry a příšery, které obcházeli na tomto světě dávno, dávno před prvními lidmi." pokusí se Diana vysvětlit, ale je těžké si něco takového vlastně vysvětlit. Diana tě vedle palácem a přivědla tě do místnosti, ve které se chovala mnohem uvolněněji než předtím. Podle postele s nebesy a sametovými závěsy, polštáři a vším možným přepichem, nebylo pochyb o tom, že tahle místnost patřila jenom jí. Dokonce měla i skvostný balón s ještě skvostnějším výhledem na moře.

Clark Kent - 09. března 2016 18:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana mi jednoduše odpověděla, že náš další krok bude ten, který probírala s Philippou. A sice, že nejdřív musíme připravit a vybavit amazonky, abychom získali vlastní armádu. Podle všeho to bude zapotřebí, protože mi princezna vysvětlila, že Áres ve své armádě nemá jen lidi, ale i různé další netvory, kterými se straší děti už tisíce let. To nezní vůbec pěkně. Na takový střet budu potřebovat přípravu i já. Odpovím zamyšleně a následuji Dianu, která mě vede někam do paláce. Prošli jsme vchodem a vydali jsme se chodbami. Uvnitř paláce to vypadalo netknutě a klidně. Mělo to na mě uklidňující vliv. Když mne Diana dovedla do jednoho pokoje, tak se viditelně uvolnila. Téměř jako včera, když mě zavedla k písčitým břehům ostrova. Stačil mi jediný pohled na skvostně vyhlížející postel s nebesy a došlo mi, že mě odvedla do svého pokoje. Její pokoj byl celkově úžasný. Krom bohatě vyhlížejícího nábytku, měl pokoj ještě krásný balkón s úžasným výhledem na moře. Diana mě tam beze slova nechala, abych si odpočinul a odešla něco zařizovat. Mé první kroky vedly na balkón, kde jsem se chvilku kochal výhledem. Po pár minutách se však vrátím dovnitř a pořádně si pokoj prohlédnu. Když můj pohled spočinul na lázeň, tak jsem zatoužil se umýt. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se odhodlal Dianinu lázeň využít. Rychle jsem se svléknul a vstoupil dovnitř, načež jsem ze sebe pořádně omyl prach a ostatní nečistoty. I když jsem měl nutkání v lázni zůstat a relaxovat, neučinil jsem tak a místo toho jsem z lázně vystoupil. Zapůjčil jsem si osušku, která tady ležela, a osušil se. S tím jsem si oblékl spodní část svého spandexu a se zbytkem svého oděvu se odebral zpátky do Dianina pokoje. Lehnul jsem si na sofá, které tady Diana měla, svršek jsem si dal pod hlavu a přikryl jsem se svým pláštěm, načež jsem spokojeně usnul.

Universe - 09. března 2016 19:05

soukromá zpráva od Universe pro Těžko určit, kolik času uteklo, zatimco jsi tak nějak trochu usnul, ostatně ale není sečemu divit, že jsi usnul. Události posledních dní nebyly zrovna příjemné a i když jsi byl kryptoňan, pořád jsi byl jistým způsobem stále člověk. "Hmm... jaký příjemný dar mi tu Mercury zanechal..." probere tě hlas, který narážel na posla bohů a boha poslů. Když otevřeš oči, můžeš i vidět komu ten hlas patří, né, že bys to nepoznal i bez toho, ale Dianinu tvář bylo vždy příjemné vidět. Zvláště, když se skláněla nad tebou a měla podepřenou hlavu rukou, kterou se opírala o opěrku sófa, na kterém jsi ty teď ležel, takže byl její obličej jenom pár centimetrů od toho tvého.

Clark Kent - 09. března 2016 20:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Usnul jsem téměř okamžitě poté, co jsem zalehnul. Zdály se mi roztodivné sny. Chvíli byly velice příjemné, kde jsem se procházel s Dianou v zapadajícím slunci po písčitých březích a vzápětí se změnily na krvavé výjevy, plné násilí a smrti. A tak se to střídalo po celou dobu. Po nějaké době jsem se probudil. Respektive mě probudil čísi hlas, který mluvil o nějakém daru od Mercuryho. S námahou jsem pomalu rozespale otevřel oči a spatřil Dianinu tvář. Skláněla se nade mnou, přičemž si hlavu podpírala svou rukou, kterou měla opřenou o opěrku sófa, na kterém jsem ležel. V první chvíli jsem se na ni usmál, protože jsem si myslel, že je to součást mého snu, avšak vzápětí jsem si uvědomil realitu a na okamžik jsem se zarazil. Její obličej byl jen pár centimetrů od toho mého, což mě vyvedlo z míry a já se trochu nekontrolovatelně začervenal. Já… omlouvám se. Použil jsem tvou lázeň, abych ze sebe smyl prach z bitvy, a pak jsem si na chvíli lehnul, abych dal odpočinout očím. A... asi jsem na chvíli usnul. Vysoukám ze sebe omluvně a nejistě se podívám do Dianiných modrých očí, které mě zastihly zcela nepřipraveného.

Diana - 09. března 2016 20:56

soukromá zpráva od Diana pro Červená se? Jak sladké... "Zvedla jsem tě sem, protože ve veřejných lázních bych vzbudil trochu... mno... řekněme, že by sestry asi nebyly zrovna nadšené..." řeknu a trochu se uculím, protože na jednu stranu by to mohlo být docela zajímavé, sledovat reakci, nejenom jich ale i jeho. Možná se zdálo, že jsem matčinu ztrátu přešla moc rychle, nepřešla. Stále jsem truchlila, ale nebude lepší uctění její památky, než zničení Árese. "Snil jsi o něčem?"

Clark Kent - 09. března 2016 21:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Na mou omluvu ohledně toho, že jsem použil její lázeň a pak usnul při odpočinku, mi Diana odpověděla, že mě sem odvedla právě, protože veřejné lázně by pro mě nebyly vhodné. Amazonky by z toho asi nebyly příliš nadšené, kdyby se tam objevil nahý muž i přesto, že to byl host královny. Přikývl jsem a musel jsem se usmát. Nejen protože to byla zajímavá myšlenka, ale taky proto, jak se u toho Diana uculila. Vypadá už mnohem lépe. Nejen co se týče jejích zranění, ale i její postoj a nálada je o něco lepší. To je dobré znamení. Pomyslím si a pravou rukou si promnu oči, načež se trochu zarazím, protože se mě Diana otáže, zda jsem o něčem snil. Pak si uvědomím, že i když jsem povětšinou snil o ní, tak to nebylo nic nepatřičného. Ano… v mých snech jsme se procházeli po písčitých březích tohoto ostrova, které jsi mi ukázala první den. Odpovím jí s úsměvem, ale pak úsměv trochu potemní a já dodám. Avšak potom se vše změnilo a viděl jsem pekelné výjevy plné násilí, krve a… a smrti. Dopovím trochu smutně, přičemž je mi jasné, že jsem tím nejspíš zničil atmosféru této krásné chvilky, ale alespoň jsem byl upřímný.

Diana - 09. března 2016 21:38

soukromá zpráva od Diana pro Nezakrýval to, že snil o mě, což mě poněkud potěšilo. Ovšem nezakrýval ani to, že né všechno bylo stejně tak hezké a příjemné. Trochu jsi povzdychnu. "Svět samotný, je plný toho špatného a zlého... " řeknu mu. Volnou ruku po přitom lehce položím lehce na jeho tvář. Byla příjemně měkká a poměrně hebká. "Proto i když je svět takoví, musíme zde najít své vlastní ostrovy toho dobrého, co náš poté udrží nad hladinou, když to budeme potřebovat."

Clark Kent - 09. března 2016 22:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana si po mém výkladu mého snu, lehce povzdychla a řekla mi, že svět samotný je plný toho zlého a špatného. Pak mě překvapila tím, že svou volnou ruku položila na mou tvář, načež mi řekla, že právě proto si musíme najít ostrůvky toho dobrého, které nás udrží nad hladinou a pomohou nám vše překonat. Pro boha, já se právě zamiloval. Pomyslím si při pohledu do jejích očí a usměvavé tváře. Myslím, že jsem právě takový ostrůvek toho dobrého našel… Pronesu lehce zasněně a přiložím svou ruku na tu její, kterou přiložila na mou tvář, přičemž ji lehce pohladím.

Diana - 09. března 2016 22:21
	soukromá zpráva od Diana pro "A nejsi jediný..." opáčím. Uvolním ruku, kterou jsem si podpírala hlavu a sehnu se k němu, přesněji kousek k jeho uchu. "Děkuju..." zašeptám polohlasně. Za oporu, za ochranu.... za všechno... Jenže abych to tak nějak více utvrdila, věnuji mu drobné, lehké, letmé políbení na jeho druhou volnou tvář.

Clark Kent - 09. března 2016 22:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Když mi Diana odpověděla, že nejsem jediný, kdo svůj "ostrůvek dobra" našel, a že ona jej našla také, tak jsem se málem zbláznil. Myslí tím opravdu to samé, co tím myslím já? Ano, myslí! Pomyslím si šťastný nad tím, co jsem se dozvěděl a zaraženě sleduju, jak se ke mně Diana nahýbá. Polohlasně mi poděkovala a políbila mě na tvář. I když jsem se snažil držet v klidu, tak mi srdce poskočilo a já se začervenal. Nedostávalo se mi slov a byl jsem jako praštěný po palici. Jediné, co jsem dokázal, bylo, že jsem se usmál. Ne… to já děkuju. Řeknu nejistě, jakmile se trochu proberu z prvotní euforie, do které mě uvrhl Dianin polibek na tvář. Měl bych jí políbit nazpátek? Ne, asi ne… kdyby mě už chtěla políbit, tak by mě už políbila, to vím určitě. Pomyslím si a váhavě k ní vztáhnu ruku, abych jí oplatil něžné pohlazení po tváři. Tímhle snad nic nezkazím… Řeknu si v duchu a zářivě se na ni usměju.

Diana - 09. března 2016 23:08

soukromá zpráva od Diana pro Když se dotkne mé tváři, jenom lehce nakloním hlavu tak, aby nejenom cítila co nejvíce z jeho dotyku, ale také jsem si jeho dotyku chtěla užít. Dokonce jej nenechám stáhnout zpátky ruku, místo toho jí lehce chytím a na okamžik ještě sevřu. "Měl by ses připravit." řeknu mu nakonec. " Za krátkou dobu se vydáme zpátky..." vysvětlím a i když jsem chtěla, aby tahle chvilka neskončila, bylo teď mnohem důležitější zastavit a zničit Árese. "Najdeš mne venku, až budeš hotov." dodám nakonec a pomalu se vydám ke dveřím.

Clark Kent - 09. března 2016 23:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Obavy, které jsem měl, když jsem se dotkl její tváře, se ukázaly jako zbytečné. Diana nejen, že mé ruce neuhnula, ale spíš ještě naklonila hlavu tak, aby se k ní co nejvíce přitiskla. A když už jsem chtěl ruku po chvilce stáhnout, tak mi ji chytila volnou rukou a lehce sevřela. Tahle chvíle je zcela dokonalá. Kéž by to nikdy neskončilo. Řeknu si v duchu a zcela se utápím v hloubi Dianiných očí. Po chvilce, kterou jsme si oba viditelně užívali, nakonec Diana prohlásí, že bych se měl jít připravit, protože zanedlouho vyrazíme, přičemž mne pustila. Já také stáhl své ruce, i když se mi moc nechtělo, a překvapeně jsem zamrkal. Jak dlouho jsem spal? Zeptám se sám sebe v duchu a pomalu se posadím. Diana pomalu vyrazí ke dveřím a cestou mi řekne, že až budu hotov, tak ji najdu venku. Hned tam budu. Odpovím Dianě a pohledem jí vyprovodím ven ze dveří. Chvíli ještě počkám, a pak, když usoudím, že bude Diana z doslechu, se šťastně zasměju a trochu se protáhnu, načež na sebe nahodím vrchní díl svého úboru a připnu si svůj plášť. Ještě na moment si zaskočím do míst, kde je lázeň, abych si trochu opláchl obličej a tak podobně, načež vyrazím za Dianou. Šel jsem dveřmi a neomylně se vrátil cestou, kterou mě sem Diana přivedla. Nakonec jsem se po chvilce objevil na nádvoří a rozhlédl se po okolí, abych si udělal obrázek o tom, co se to tu děje a co mi uteklo.

Universe - 10. března 2016 00:30

soukromá zpráva od Universe pro Diana skutečně byla na nádvoří. Stála u ní Philippa, se kterou ještě něco probírali, nejspíše nějaké poslední záležitosti. Když tě však Diana uviděla, pousmála se. "Připraven?" zeptá se tě Diana, když dojdeš blíže. Vlastně ani tvou odpověď nepotřebovala znát a posledním pohledem patřící snědé amazonce, se poté vznesla do vzduchu, čekajíc poté nahoře, až jí budeš téže následovat. Jednomu se až skoro nechtělo tento ostrov opouštět, když věděl, co jej čeká venku, ale bylo to něco, co muselo být vykonáno, pro dobro a mír všech. Cesta, tedy spíše let, probírat obdobně jako přílet - skrz těžké, černé, husté mraky, které sršeli jeden blesk za druhým až se jeden bál aby jej nezasáhl. Chlad se pozvolna zavrtával po kůži. Vše však zmizelo a utichlo, jakmile jste se dostali nad hladinu již povědomě vypadající oceánu. Diana pak zamířila zpátky k Metropolis, s odpoledním sluncem v zádech.

Clark Kent - 10. března 2016 00:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Na nádvoří byla Philippa, která s Dianou řešila nějakou poslední záležitost. Diana si mě povšimla a lehce se pousmála. Úsměv jsem jí oplatil a vyrazil směrem k nim, a když jsem se dostal blíže, tak se mě zeptala, jestli jsem připraven. Jsem připraven kdykoliv vyrazit. Odpověděl jsem pevným odhodlaným hlasem a sledoval, jak věnovala poslední pohled snědé amazonce, načež se vznesla a vyčkala, než se k ní přidám. Jsem vám vděčný za vaši pomoc. Řekl jsem ještě směrem k Philippě a lehce se jí ještě uklonil, načež jsem se vznesl za Dianou, která vyrazila směrem pryč z ostrova. Když jsme ostrov opouštěli, tak jsem se přistihl, jak se každou chvíli ohlížím, abych si vryl do paměti toto překrásné místo. Kdo ví, jestli se sem ještě někdy podívám. Pomyslím si trpce a naposledy se ohlédnu na ostrov, který by se mohl zvát rájem. Posléze jsme se dostali do těch těžkých mraků, ve kterých nebylo vidět moc daleko před sebe a tak jsem snížil vzdálenost mezi mnou a Dianou, abych k ní byl téměř na dosah ruky. Moc dobře jsem si pamatoval, jak mě prve vyzývala, abych zůstal blízko, nebo se ztratím a moře mě pohltí. Stejně jako minule, i tentokrát nebe začalo sršet blesky, které létaly okolo nás. Když jsem to viděl prvně, tak jsem z nich neměl takové obavy, ale střet s Áresem nadělal svou škodu. Tentokrát byly obavy mnohem větší. Avšak nakonec se ukázalo, že byly obavy, protože jsme opustili bariéru mraků a ocitli jsme se nad čistým oceánem, přičemž nám svítilo odpolední slunce do zad.

Universe - 10. března 2016 13:24

soukromá zpráva od Universe pro Diana vedla cestu a kupodivu jí vedla směrem k Aténám. Zřejmě chtěl začít tam, kde ´skončil´. Jak jste se blížily k pobřeží, moře bylo čím dál neklidnější a rozbouřenější. Nebe taktéž bylo černější a černější a vítr byl stále silnější a silnější. Vše nasvědčovalo tomu, že se na pobřeží něco rozhodně děje. Což se tak nějak potvrdilo, protože jenom co jste dorazily k pobřeží, vypadalo to tu jako kdyby začala snad třetí světová. Budovy tu byly pobořené, stromy vyvrácené a silnice popraskaná a poničená. Nebylo pochyb o tom, že Áres tu rozhodně někde bude. A to se taky potvrdilo, když poté co jste sem sotva doletěli, začal skrz praskliny a trhliny v zemi vystupovat až příliš známí černý hustý dým, který na ulicích začal formovat postavy, ale nikoliv lidské.Bylo to přesně tak jak Diana říkala, na ulicích těch stály bytosti, které nepřipomínali vůbec lidi, ale spíše jejich noční můry. Bytosti podobající se zvířatům, zrůdy s nespočetně rohy a parojy po celém těle, tvorové pokrytí od hlavy k ocasu šupinami. Jiná naopak vládla kožnatými křídly, či dvě nebo třemi hlavami. A nahoře, nad těmi všemi, u Acropolis, stál sám bůh války s amazonkou po boku.

Clark Kent - 10. března 2016 14:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana nás vedla ne do Metropolis, jak jsem si původně myslel, ale směrem do Evropy. Po chvíli jsme byli nad Středozemním mořem a mě došlo, že míříme do Řecka, kde Áres nejspíš sídlí. Aby taky ne, když je řeckým bohem války. Když bylo řecké pobřeží na dohled, tak se nám Áresova přítomnost potvrdila. Moře bylo čím dál tím víc rozbouřené, nebe temnější a temnější a síla větru připomínala vichřici. Vůbec bych se nedivil, kdyby se zde někde utvořilo tornádo. Navíc, když jsme dorazili k řeckým břehům, tak jsme se nestačili divit. Vypadalo to tu jako v nějakém katastrofickém, nebo možná ještě lépe ve válečném filmu. Pobořené budovy, stromy vyvrácené z kořenů, silnice zničené a popraskané, prostě hotové boží dopuštění. Skrz ony praskliny a trhliny v zemi a v silnicích se začal valit hustý černý dým, který se nyní nezformoval do postavy boha války, ale začal tvořit postavy roztodivných tvarů a velikostí, které nabyly fyzickou podobu. Byli to tvorové a bestie z těch nejhorších nočních můr. Bytosti, které se jen vzdáleně podobaly zvířatům a které byly znetvořené, nebo zmutované do všech možných tvarů až z nich tuhla krev v žilách. Je to horší, než v mých nejhorších představách. Prohodím vážným hlasem k Dianě a změřím si Áresovu armádu, přičemž si jej samotného všimnu nahoře u Akropole, jak na všechno shlíží se samolibým úsměvem a s amazonkou po svém boku. Jak to provedeme? Zeptám se Diany, aniž bych z Árese spustil oči. Já nejsem žádný stratég a tady určitá strategie zapotřebí dozajista bude. Diana je zběhlá v těchto zákoutích válečnictví. Já bych nevymyslel nic jiného než přímý útok skrz armádu a probít se až k Áresovi.

Universe - 10. března 2016 15:01

soukromá zpráva od Universe pro "Odsekneš-li jednu hlavě Hydře, narostou jí další dvě... proto musíme zasáhnout srdce." pronese Diana a zamíří rovnou a přímo k Akropoli za Áresem. Ten se skoro rozplýval nad tím, jak se jeho armáda rozlezla po ulicích a pustila se do ničení nejenom věcí, ale i honu na lidi. Když Áres viděl vás dva, propukl ve smích. "Musím říci, že to chce dost kuráže, stanou před bohem, poté co jej rozdrtí pod svýma nohama, jako odporný a bezcenný hmyz." zasměje se Áres. Chtěl zřejmě Dianu vyhecovat, aby udělala nějakou zbrklost, či hloupost. Bitvami opředená amazonka, však stála před ním bez pohnutky, se zaťatými pěstmi a studeným pohledem hleděla na boha války, který se jí vysmíval přímo do obličeje. "Je to odvaha, či naprostá pošetělost a šílenství co vás sem přivedlo? Nemůžete mě porazit, a mou armádu už vůbec ne!!" vychloubal se Áres. "My ale nejsem sami..." pronese Diana studeně. "AMAZONKY DO BOJE!!" zvolá Diana a přitom se trochu nadnese do vzduchu. Pár okamžiků na to, že skrz těžké mraky proderou její sestry, v plné zbroji, sedící na okřídlených koních a taktéž od pobřeží běželi desítky vyzbrojených bojovnic - meči, oštěpy, luky i šípy a vrhali se na Áresovu armádu zrůd.

Clark Kent - 10. března 2016 15:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Odpovědi, na mou otázku ohledně toho, jak to provedeme, se mi dostalo vskutku poetické. Diana pronesla, že pokud odsekneme hlavu hydře, tak jí narostou dvě nové, čímž mi vysvětlila, že ničit Áresovu armádu nemá smysl, protože si povolá posily. A proto musíme zaútočit na srdce, kterým je v tuto chvíli nepochybně sám bůh války. Princezna vyrazila rovnou k němu a já ji následoval. Když nás Áres uviděl, tak se začal smát a pronesl jednu ze svých nadřazených a veskrze arogantních řečí. Vůbec mě tím neohromil a Dianu jakbysmet. Vypadalo to, jako by chtěl princeznu vyprovokovat ke zbrklému útoku, ale vůbec se mu to nepovedlo. S chladným výrazem a se zaťatými pěstmi na něj hleděla, zatímco Áres pokračoval ve vítězném proslovu. Ptal se nás, jestli nás sem přivedla odvaha, nebo naprosté šílenství, protože jeho prý nemůžeme porazit a jeho armádu také ne. Historie mluví jinak… poražen jsi byl už jednou… a tentokrát tě zničíme nadobro! Pomyslel jsem si a lehce jsem se pousmál. Diana mu na to řekla jen, že my tady nejsme sami, načež zvolala pokyn k útoku. Z mraků se vynořila velká spousta okřídlených koní, kteří měli na svých hřbetech neohrožené bojovnice, Dianiny sestry, amazonky z Themysciry. Další amazonky vyrazily od pobřeží a všechny se vrhly do boje s Áresovou armádou. Věnoval jsem oběma armádám amazonek potěšený pohled a pak se znovu zaměřil na Árese, aby mě nijak nepřekvapil. Misky vah se vyrovnaly… teď jsi na řadě ty! Pronesu směrem k Áresovi, kývnu na Dianu a vyrazím, doufaje, že mě bude Diana následovat, abychom na něj zaútočili společně, protože každý zvlášť na něj nemáme šanci. Jediná šance jak jej porazit, je koordinovat naše útoky. V plné rychlosti vystartuju proti němu, pěsti znovu napřáhnu před sebe, snažíc se k němu dostat jako minule. Avšak, tentokrát bych byl rád, kdyby mě zase chytil oběma rukama, protože bych ho tím zaměstnal, zatímco by ho mohla Diana překvapit z nechráněného místa.

Universe - 10. března 2016 16:00

soukromá zpráva od Universe pro "Opravdu jsi myslíš, že to budeš mí tak lehké?!" zavrčí Áres. Za ním se vynoří ze země další černý kouř, který se ale začne formovat, do něčeho mnohem, mnohem většího, než byly vojáci jeho armády. Netrvalo to ani pár vteřin a stál tu tříhlavý pes, jehož vrčení znělo jako dunění hromu a skrz šavlovitě zahnuté tesáky mu kapali sliny. "Poznej moje malé štěňátko!!" zasmál se Arés. "Sežer jej hochu!!" Pes nenávistně zavrčí a vydá se k tobě.

Clark Kent - 10. března 2016 16:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Když jsem vyrazil proti Áresovi, tak na mě zavrčel, jestli jsem opravdu tak hloupý, a jestli se domnívám, že to budu mít opravdu tak lehké, přičemž za ním ze země vystoupal další oblak hustého černého kouře. Ten se zformoval do něčeho mnohem většího, než byly ty největší potvory v jeho armádě. Nabral formu obrovského trojhlavého psa. To mě docela překvapilo a já jsem zastavil svůj let, abych si jej s trochu rozšířenýma očima prohlédl. CO TOHLE SAKRA JE?! Áres se zasmál a pronesl, že mám poznat jeho štěňátko, načež mu zavelel, aby mě sežral. Pohled mi ztvrdl a já vyrazil znovu, tentokrát přímo na toho psa. Avšak když budu v půlce cesty, změním směr kolmo dolů a skrz dláždění, nebo co zrovna pode mnou bude, zajedu pár metrů pod zem, jako plavec pod vodní hladinu. Svým zrakem však budu i nadále sledovat pohyb obrovského psa, abych dokázal dokonale načasovat to, co mám v plánu. A sice, pod zemí minout jeho tlamy a pak blesku rychle vyrazit na povrch a pokračovat dál vzhůru přímo proti nechráněnému břichu obrovského psa, do kterého jej hodlám praštit takovou silou, až se z toho posere, avšak ani v tomhle případu nevyužiji plný potenciál, který ve mně dříme. Nicméně, je mi jasné, že jedna rána stačit nebude a tak nepolevím a pokusím se mu jich nandat rovnou několik.

Universe - 10. března 2016 16:46

soukromá zpráva od Universe pro Když zaútočíš na pes z pod země, trochu to nečeká, ovšem, když se udeříš do jeho břicha, sotva to s ní hne. Posune se sotva o pár milimetrů a pes samotný z toho taky nebyl zrovna nadšený. Když se do něj potom pustíš, oplatí ti tvůj útok a vší svou silou si na tebe lehne. Doslova a do písmene tě zalehne a jeho síla je přitom skoro jako kdyby se na tebe zřítil mrakodrap, možná víc. Tříhlavý pes potom nemešká a zvedne se z tebe rychle a využije toho, že jsi na pár sekund omráčený a dezorientovaný a aby se ujistil, že zůstaneš na zemi, připlácne tě jednou svou tlapou, která vážila snad více než tank a to zhruba od pasu dolů. Jedna z jeho hlav tě potom začne zkoušet roztrhávat, ale nějak její zuby nemohly proniknout skrz tvou kůži, tudíž to vypadalo spíše, jako když si štěně hraje s gumovou hračkou.

Clark Kent - 10. března 2016 17:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Vyrazil jsem zpod povrchu země a vrazil jsem do psa, avšak ten se skoro nehnul. I tak mu to bylo ale velice nepříjemné. Pustil jsem se do něj a začal ho mlátit do břicha, ale pes našel způsob, jak mě alespoň na chvíli znehybnit. Zalehl mě plnou vahou a já skončil pod ním jak pod zříceným mrakodrapem. Slyšel jsem, jak pode mnou praská dláždění a cítil jsem odporný pach toho psa. Pes nemeškal, rychle vyskočil na nohy a využil mé chvilkové dezorientace. Přišlápl mě jednou svou tlapou, která vážila víc než tank, načež se mě jednou tlamou pokusil roztrhat, avšak přes celou jeho sílu se nedokázal dostat skrz mou kůži. I tak to ale nebylo zrovna dvakrát příjemné, zvlášť když mi tak poslintal celý obličej. Uééé! A dost! Zlý pes! Zvolám a využiju celou svou sílu na to, abych si uvolnil druhou ruku. Když to nepůjde nadzvednutím, tak to půjde skrz dláždění. A pak se rozmáchnu a praštím psa do zubů, aby mě už nechal na pokoji. Potom, a to ať už mě pustí, nebo ne, to do něj napálím svým paprskem. Snad je Diana v pořádku. Pomyslím si a sílu paprsku ještě zesílím.

Universe - 10. března 2016 17:54

soukromá zpráva od Universe pro Když praštíš psa zevnitř tlamy, trochu sebou ucukne a trochu zakňučí, rozhodně se mu to prostě nelíbilo. Což ti potom následně dal najevo tak, že i když tě ještě stále nehodlal pustit, znovu tě chytl do tlamy a snažil se tě prokousnout, povolil stisk své tlapy, zatímco jeho druhá tlama chytla tvou spodní část těla a oba najednou se tě snažily prokousnout celkově či roztrhnout vejpůl.

Clark Kent - 10. března 2016 18:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Povedlo se mi osvobodit si druhou ruku a dokonce i psa pořádně praštit do zubu. Podle kňučení, které následovalo, mohu s jistotou říci, že ho to bolelo, avšak zub samotný ten nápor vydržel. To, že se mu to nelíbilo, mi dal jasně najevo tím, mě znovu silně skousnul a sundal ze mě tlapu, načež mou dolní polovinu těla vzala do své tlamy druhá hlava. To si snad děláš srandu!! Proletí mi hlavou, načež se obě dvě hlavy, které mě drží v tlamách, začnou společnými silami pokoušet o to, překousnout mě a navíc ještě roztrhnout vejpůl. To už bylo opravdu moc. Dostavila se bolest a já napnul svaly, jak jsem začal bojovat s jeho snahou mě roztrhnout. To by stačilo! Nesmím tady ztrácet čas! Musím pomoci Dianě! Pomyslím si a s nechutí začnu psa mlátit do dásní, aby na chvíli povolil stisk. Jakmile to jen půjde, tak se co nejvíce nadechnu a mrazivým dechem mu "pofoukám" zuby, aby co nejvíc zkřehly, načež do nich začnu mlátit ve snaze mu je vymlátit z huby, aby mě už sakra pustil. ÁÁÁÁÁáááá!! Řvu během mlácení do jeho zubů a přestávám se pomalu krotit v síle, kterou využívám. Mám toho dost a pořád ještě nevím, jak je na tom Diana, což mě vytáčí ještě více.

Universe - 10. března 2016 19:02

soukromá zpráva od Universe pro Nakonec se ti podaří dostat se z obouch, ze tří, psovích tlam a pes s kňučením se trochu stáhne, aby si olízal bolístku. Mezitím máš poněkud čas se porozhlédnout po Dianě, která vedla souboj proti bohovi samotnému, stejně jako předtím na ostrově, ovšem tentokrát to vypadalo, že má poněkud ona tentokrát navrch. Dokonce si Diana dovolila pronést poznámku o tom, že dostává nakládačku od holky. Což zřejmě neměla říkat. Protože Áresovo tělo zachvátily plameny, které začali jeho tělo nikoliv stravovat, ale naopak se jeho tělo poněkud zvětšilo. "Teď pocítíš pravou sílu Boha Války!!!" zaburácel Áres a vrhnul se na Dianu s novou vitalitou. Diana si to však nedala příliš líbit. Ovšem to i trojhlavý pes na tebe. Přiskočil na tebe zezadu a věnoval ti tlapou jednu pořádnou ránu, která tě odmrčtila trochu stranou, kde jsi schytal druhou o zeď budovy. Jenže to nebylo úplně všechno. Pes k tobě hned přiběhl a zvolil taktiku bušení do tebe tlapama a pokusama o kousání.

Clark Kent - 10. března 2016 19:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Nakonec se mi, po mém úsilí, povedlo osvobodit z obou tlam, ve kterých mě pes svíral a kterými se mě snažil rozkousat. Dá se říci, že mě pes vyplivl a s bolestivým kňučením odběhl na stranu, aby si olízal rány. Se znechuceným výrazem ve tváři jsem se postavil na nohy a rukou jsem si otřel obličej, načež jsem se začal rozhlížet, abych zjistil, jak na tom jsme. Mé oči ihned upoutala Diana, která sama zápasila s Áresem. Avšak tentokrát nad ním měla zjevně navrch. Dokonce až tak, že si dovolila utrousit poznámku o tom, že dostává nakládačku od holky. To ale nejspíš říkat neměla, Áresovo tělo zachvátily plameny, které nějakým záhadným způsobem zapříčinily, že se jeho tělo zvětšilo a narostlo. Zaburácel, že teď teprve pocítí pravou sílu boha války, přičemž se na Dianu vrhnul s novou vervou. Už už jsem chtěl vzlétnout a jít ji na pomoc, když v tom ke mně zezadu přiskočil ten prokletý trojhlavý pes a ze strany mě praštil svou tlapou. Úder byl tak silný, že jsem se balistickou křivkou odporoučel přes cestu, kde jsem se zády napřed rozplácl o stěnu budovy. Už mě to začíná opravdu unavovat! Pomyslím si a začnu se zvedat, ale to už je pes u mě a znovu do mě buší svými tlapami o velikosti zhruba automobilu, přičemž svou snahu mě udolat občas proloží snahou mě znovu rozkousat. A DOST!! Zvolám velice naštvaně, a jakmile se ke mně začne psí hlava přibližovat, tak před ní stáhnu nohy a pokrčím je. Rukama se při tom pořádně zapřu, a jen co bude hlava v dostatečné blízkosti, tak obě nohy vymrštím a nakopnu psa do čelisti, jak jen to půjde. Jestli jej vyvedu z rovnováhy, tak se vznesu a vyletím do vzduchu. Ne jen nějakých pár metrů, ale rovnou pár stovek metrů, načež se zastavím a rovnou se rozletím proti psovi v plné rychlosti, snažíc se na něj dopadnout pěstmi napřed a něco mu zlámat, aby se do mě už nesral a hlavně, aby po mě už neslintal.

Universe - 10. března 2016 20:19

soukromá zpráva od Universe pro Psa knockoutuješ právě ve chvíly, kdy Diana dopadla do malého jezírka vody, které se utvořilo uprostřed ulice poté, co okolní hydranty byly zničeny a voda z nich se seskupila na jednom místě. Těžko se zvedala ale i to Áres viditelně utrpěl už nějaká ta zranění, protože se nedržel tak dobře už na nohouch a některá byla i viditelná. "Opovážila jsi se mě dotknout podruhé, podruhé už tvůj život neušetřím!!" pronese Áres a stejně jako předtím na ostrově, vztáhne ruku k nebi a poté směrem k Dianě. Z nebe se spustí blesky, které se zaměří do jediné cíle, asice Diany. Ta zareaguje rychle a než jí stačí blesky zasáhnout, obraně před sebou skříží svoje ruce a blesky udeří jenom do jejích náramků, ovšem musela ten nápor několika tisíců, možná miliónů voltů vydržet, než ustali. Načež poté ztěžka oddechovala. "Jsi nicka...jenom hmyz, co rozšlápnu svou botou..." pro hlásil Áres a nebe se chystalo vyslat další dávku blesků, když tu se Diana chopila svého lasa, které hodila vůči Áreovi a chytla jej do jeho smyčky, jako nějaké zvíře. Poté jej šokovaného a překvapeného strhla k sobě, na své místo a jenom co blesky opustily mraky, udeřily plnou silou do boha války. Vše se ještě znásobilo díky přítomné vodě. Diana se během toho chopila jednoho z mečů padlé sestry a jenom co blesky ustaly, rozeběhla se s ním vůči oslabenému bohovi. Ten vytřeštil oči. "ZEUSI!!!! ZEUSIIIII!!!!!" pokoušel se dovolat svého otce, ale jeho osud byl zpečetěn.

Clark Kent - 10. března 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Můj zdrcující dopad na hřbet trojhlavého psa byl rozhodujícím úderem v našem sporu, ve kterém po celou dobu vyhrával on, a to i přes to, že mi nezpůsobil žádné viditelné zranění. Pes padl k zemi a dál se už nehýbal, což mě potěšilo, protože jsem s ním už ztrácel nervy. Postavil jsem se a pohlédl směrem k Dianě, která se pomalu a s úsilím zvedala v nedávno vzniklém jezírku, které bylo naplněno vodou z rozbitých hydrantů v okolí. Áres na tom ale také nebyl zrovna dobře. Měl pár viditelných zranění a také se trochu potácel. Nicméně i přesto pořád sršel svými typickými řečmi o tom, jak si mohla dovolit se ho dotknout a že jí tentokrát už neušetří. Věděl jsem, že Áres své tlachání vždy doplňoval činy. Vztáhl ruku k nebi a ukázal na Dianu. V té chvíli se mi zastavilo srdce a já viděl, jak se všechny blesky soustředily do jediného místa – do Diany. Moc dobře jsem věděl, jaké to je, dostat všemi najednou, tak jsem se o ni opravdu bál. Diana však předvedla něco, co mě přinutilo udiveně otevřít pusu. Překřížila své ruce a dala je nad sebe jako obranu před blesky. Ty udeřili do jejích nátepníků se silou kladiva. Diana to ustála bez zranění, ale nejspíš jí dalo dost zabrat ten nápor udržet, protože pak velmi ztěžka oddychovala. Áres pak prohlásil, že je nicka a že jí rozšlápne svou botou jako hmyz, přičemž se připravil na ní seslat blesky znovu. Diana však bleskově vzala své laso a hodila jej na Árese, kterého chytila do smyčky a trhla s ním. Překvapený bůh války byl stržen na místo, kde ještě před chviličkou Diana stála, a to doprostřed jezírka. V tu chvíli do Árese udeřily všechny jeho blesky a dost ho sesmažily. Všechno to bylo o to horší, že stál ve vodě. Diana jej ale nenechala vydechnout, sebrala meč, který ležel opodál, a vrhla se na něj. Áres, s viditelným strachem ve tváři, se začal dovolávat svého otce, Dia, avšak marně. Diana vyskočila, máchla mečem a dopadla za něj, přičemž mu čistě oddělila hlavu od ramen. Je po všem… Pomyslím si a podívám se na bitvu, ve které armáda amazonek čelila armádě boha války, abych zjistil, jak jsou na tom. Při tom ale vyrazím k Dianě s lehce provinilým výrazem ve tváři. Přece jen, vůbec jsem ji při boji s Áresem nepomohl. Celou dobu jsem se zaobíral tím trojhlavým psem, který si ze mě povětšinu času dělal kousací hračku. Je už po všem? Zeptám se Diany po chvíli ticha, kdy jsem tam stál a pozoroval ji.

Universe - 10. března 2016 21:22

soukromá zpráva od Universe pro Diana odhodila meč a pak sebrala Áreovi hlavu ze země a ukázala jí obou armádám, které přestali bojovat, jakmile se ty dva dostali do fáze s blesky. "Táhněte zpět do nejzašších koutů Podsvětí, kde můžete Hádovi lízat jeho nohy... jinak dopadnete jako váš pán..." pronese studeně, avšak i poněkud vítězně. Diana, přičemž poté hodí onu hlavu směrem k armádám. Áreova armáda chvíly padala, že neví co má dělat, ale poté se postupně začala rozplývat na onen černý, hustý kouř, který jí předtím stvořil a zalézal rychle zpátky mezi štěrbiny do země. Amazonky se dali do bouřného jásotu. Diana se poté otočí k tobě a s unaveným úsměvem přikývne a řekne: "Ano, vyhráli jsme."

Clark Kent - 10. března 2016 21:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Diana odhodila meč a vzala Áresovu hlavu za vlasy, načež jí ukázala oběma armádám. Poté chladným hlasem vítězně oslovila armádu boha války, že mají táhnout do nejhlubších končin podsvětí, kde mohou lízat Hádovi jeho nohy, jinak dopadnou jako jejich pán. S tím jeho hlavu odhodila směrem k armádám a ona dopadla někam dolů. Áresova armáda chvíli rozpačitě koukala kolem sebe a nevěděla co dělat, ale nakonec se začala rozplývat v onen černý kouř, který se začal ztrácet zpátky v těch puklinách, odkud se sem dostala. Když se kouř vytratil, tak armáda amazonek propukla v bouřlivý jásot. Diana se pak otočí ke mně a s unaveným úsměvem mi odpověděla, že je opravdu konec a že jsme vyhráli. Já… je mi líto, že jsem ti nebyl schopný pomoci v boji s Áresem… ten jeho pes mi dal opravdu zabrat. Pronesu trochu zahanbeně a ohlédnu se k místům, kde jsem jej knockoutoval, přičemž si levou rukou stírám jeho sliny z hrudi.

Universe - 10. března 2016 22:14

soukromá zpráva od Universe pro "Na tom nezáleží. Vyhráli jste a to je to jediné, na čem by v tuhle chvíly mělo záležet." řekne ti Diana a pokusí se u toho pousmát, ale je to spíše takoví unavený úsměv. Každopádně bitva byla vyhrána, Amazonky se poté na Dianin pokyn vrátily jak s raněnými tak i mrtvými zpátky na ostrov a mrtví přisluhovači Área se změnili v černý prach, takže po nic nezbyla žádná stopa. Lidé zde se začali pomalu vzpamatovávat. Je celkem jedno co budeš dělat teď nebo co jsi dělal, Diana se poněkud vzdálila, protože si potřebovala po tomhle souboji odpočinout, avšak nešla nikam a nijak příliš daleko. Usídlila se nahoře, na střeše Akropolis, kde hleděla na moře a okolí.

Clark Kent - 10. března 2016 22:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Diana mě povzbudila, když mi odpověděla, že na tom nezáleží. Vyhráli jsme a to je jediné, na čem by mělo záležet. U toho se pokusila usmát, ale byl to úsměv unaveného člověka. I přes to si pořád přeju, abych jí byl více pomohl v tomto boji, nicméně teď s tím už nic nenadělám. Princezna pak začala vydávat pokyny svým bojovnicím, aby posbíraly své raněné a padlé sestry a vydaly se zpět na ostrov. Během toho jsem odletěl k moři, do kterého jsem se ponořil a omyl ze sebe sliny toho obřího psa. Jakmile jsem s tím spokojen, tak vyletím do výše, kde se rychle roztočím a tím vysuším, načež doletím zpátky k Akropoli. Černovlasá princezna amazonek stála osamoceně na střeše Akropole a v tichosti sledovala moře a blízké okolí. Rozhodnu se vznést a tiše dosednout na střechu za ní. Beze slova upřu pohled na moře a tiše se kochám tímto výhledem, společně s Dianou.

Diana - 10. března 2016 22:49

soukromá zpráva od Diana pro "Takhle musel vypadat pohled z Olympu, když na nás shlíželi oni ...." řeknu po chvilce. Věděla jsem, že tu Kal je, slyšela jsem ho, jak přiletěl už před chvilkou, ale nějak jsem se cítila promluvit až teď. I přesto, co jsme dneska dokázali, pořád mě uvnitř tížila ztráta mé matky. Ten pocit, až se vrátím zpátky domů a ona tam nebude, nebude mě vítat společně s ostatními, nebude mi udělovat důležité rady do života...

Clark Kent - 10. března 2016 23:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Chvíli jsme tam tak stáli a mlčky sledovali okolí. Athény byly krásné místo a svit měsíce jim dodával téměř nadpozemský vzhled. Bylo to tu nádherné a věřím, že bych se tím panoramatem mohl kochat dlouhé hodiny. Diana po chvíli ticha promluvila a řekla mi, že takhle nějak musí vypadat pohled z Olympu, když na nás shlížejí bohové. Ano… je to překrásný pohled. Občas si ani neuvědomuji jak moc krásný. Odpovím Dianě a přikročím o něco blíže.

Diana - 10. března 2016 23:17

soukromá zpráva od Diana pro I napříč tomu, že jsme dneska dokázali něco nemožného, že jsme dosáhli velkého vítězství, pro mě mělo poněkud hořko-sladkou příchuť. "Nejsme jako bohové.... ale nejsme ani jako oni..." pronesu, hledíc před sebe, napůl si užívajíc výhled, který se mi takto naskytl. Napůl uvažujíc co bude vlastně dál, co mám vlastně dělat dál. Co mě tu drželo? "Cítil jsi se někdy... osamocen?"

Clark Kent - 10. března 2016 23:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Diana pokračuje ve svém rozjímání a řekne mi, že nejsme jako bohové, a že se nepodobáme ani lidem. Jsme to prostě my. Řeknu prostě a krátce pohlédnu na Dianu, která stále hledí na horizont před sebou. Vypadá unaveně… a smutně. Pomyslím si starostlivě, ale nechci kazit onu chvilku klidu a míru, která tady nastala. Rozhostilo se ticho, které po chvilce znovu přerušila Diana s otázkou, jestli se někdy cítím sám. To mě trošku překvapilo, ale navenek jsem na sobě nedal nic znát. Diano, jistě že ano… Pronesu a s lehkým úsměvem dojdu až k ní, načež jí lehce pohladím pravou rukou po tváři. …ale umím s tím bojovat. Ukážu ti jak. Dodám a pomalu se k ní nakloním, abych jí políbil, doufaje, že tím nepřekračuji hranice únosnosti svého chování.

Diana - 10. března 2016 23:54

soukromá zpráva od Diana pro Byla to ode mě hloupá otázka, protože on je poslední svého lidu... Nicméně mě poněkud překvapilo to, že nereagoval na to nijak špatně. Pomalu jsem se na něj podívala a jeho dotek na mé tváři, byl příjemný. Jenže on pak udělal něco, co jsem nečekala, že by udělal. V první chvíly jsem nevěděla pořádně co bych měla vlastně udělat, jak mě tím překvapil. Ale potom tak nějak zvítězil ten hlas v mé hlavě a tak jsem k němu přistoupila blíže, lehce mu položila ruce na jeho hruď a polibení mu oplatila.

Clark Kent - 11. března 2016 00:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis Diana byla trochu zaskočená, když jsem se k ní nahnul a políbil, avšak nakonec se vzpamatovala a polibek mi oplatila. Při tom se ke mně ještě více přiblížila a položila mi ruce na hruď. V tu chvíli jsem byl tím nejšťastnějším mužem na této planetě a užíval si každou vteřinu Dianiných dotyků a její blízkosti. Rázem pro mne neexistovalo nic jiného, než ona. Po nějaké chvíli, kdy jsme se s Dianou na střeše Akropole líbali, jsem od ní něžně odtrhnul rty a zahleděl se jí zpříma do očí. Jsi opravdu neobyčejná žena, Diano. Nedovedu si ani představit nikoho jiného, s kým bych tu byl raději než s tebou. Pronesu tichým hlasem a věnuji krásce lehce zasněný úsměv.

Diana - 11. března 2016 10:25
	soukromá zpráva od Diana pro Nedokázala jsem proč, ale s ním, u něj, jsem se cítila... šťastně? Klidně a poněkud i spojeně. Před tímhle jsi se náš snažila chránit matko? "Já si dokáži představit lepší chvíly..." opáčím mu s poněkud úsměvem. "...sním teď o teplé koupeli a měkké postely..."

Clark Kent - 11. března 2016 11:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Akropolis -> Metropolis Teď a tady, v mé přítomnosti, vypadala Diana velice spokojeně a šťastná. To mě neskutečně těšilo, neboť jsem se v její přítomnosti cítil velice podobně. A když jsem se zmínil, že bych tu teď nechtěl stát s nikým jiným než s ní, tak se usmála a opáčila, že by si dokázala představit i lepší chvíli. To zapříčinilo, že jsem se tiše zasmál. Měla pravdu. Diana se mi pak lehce unaveným hlasem přiznala, že teď sní o teplé koupeli a měkké posteli. Tak s tím něco uděláme. Pronesu s chápavým úsměvem, protože takto jsem to cítil po bitvě na ostrově amazonek, a pomalu se vznesu. Počkám, až mě bude Diana následovat a vyrazím domů do Metropolis. Sice jsem si nemohl být jistý, jestli by raději nedala přednost svému domovu, ale Metropolis je blíže. Po nějaké chvíli jsme se dostali až do Metropolis a posléze až do mého bytu. Proletěli jsme pootevřeným oknem do obývacího pokoje a já se na Dianu usmál. Dnes tě na gauči spát nenechám. Vezmeš si mou postel, je mnohem pohodlnější. Já se vyspím zde. Prohlásím a počkám, až Diana vyrazí do koupelny, zatímco já se půjdu dostat ze spandexu a převleču povlečení, aby byla Diana v čistém.

Diana - 11. března 2016 11:49

soukromá zpráva od Diana pro Přikývnu a poté jsem jej následovala. Nečekala jsem, že by zamířil zpátky na ostrov, přece jenom, nevím jestli by bylo moudré se tam teď vracet, dokud se tak nějak nerozhodnu, co vlastně mám dělat dál. Kal mě tedy zavedl zpátky do svého bytu ve městě. Kynula jsem mu, že beru jeho slova navědomí a zamířila jsem do koupelny, kde jsem ze sebe sundala svou zbroj a stoupla jsi pod sprchu a nechala na sebe dopadat příjemně teplou vodu. Zavřela jsem oči abych si mohla lépe vychutnat teplou vodu. Nakonec jsem po chvilce vodu vypnula, sice to nebylo jako naše horké, termální prameny, ale bylo to stejně, obdobně příjemné. Vyždímala jsem vodu z vlasů a sáhla po nejbližší čisté osušce, kterou jsem našla. Osušila jsem se a vzala na sebe onu košily, kterou jsem tu na sobě měla poprvé. Trochu jsem si ještě ošuskou prosušila vlasy a trochu si je prohrábla prsty a seskupila je na jednu stranu. "Asi projednám s Philippou zavedení sprchy i u nás." řeknu mu, když jej najdu.

Clark Kent - 11. března 2016 12:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Má slova Diana vzala na zřetel a vyrazila do koupelny, aby si dopřála horkou koupel. Já jí z obývacího pokoje vyprovodil pohledem a pak jsem odešel do ložnice, kde jsem se převlékl do civilního oblečení. Svůj trikot jsem si přehodil přes židli a vrhnul jsem se na převlékání postele. Trochu jsem si vypomohl svou rychlostí, ale nepřeháněl jsem to, abych nic neroztrhl. Když jsem s tím byl hotov, tak jsem si připravil čistý oděv a vyrazil jsem i se svým trikotem zpátky do obývacího pokoje, kde jsem vyčkal chvíle, než Diana dokončí svou koupel. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl zvědavý, ale nikdy bych svého daru, vidět skrz zdi, takto nízce nezneužil. Po chvíli jsem se dočkal a Diana vstoupila do obývacího pokoje jen v mé košili. I tentokrát se mi do tváří hrnula horkost, ale už ne tolik jako prve. A tentokrát jsem už ani neuhýbal pohledem, ale místo toho jsem se na ni usmál a řekl to první, co mě napadlo. Ta košile ti opravdu sluší… Řeknu a v duchu se plácnu po čele, nad tou pitomostí, co jsem právě řekl. Tedy, ne, že by jí ta košile neslušela. Jí musí slušet vše. Pro boha, to je to nejlepší, co umíš vymyslet, Clarku? Pomyslím si káravě, ale můj úsměv nepomíjel. Abych tu jen tak nečinně neseděl, tak jsem se zvednul a sebral svůj spandex a čisté oblečení a vykročil jsem směrem do koupelny. Avšak po dvou krocích jsem se zastavil a pohlédl na Dianu. Postel jsem pro tebe čistě převléknul a je ti kdykoliv k dispozici. Já se musím jít také pořádně vydrhnout. Ty psí sliny byly horší než to probodnuté rameno. Pronesu a tiše se zasměju nad tou ironií, načež s úsměvem projdu okolo Diany a zapadnu do koupelny, kde si dám dlouhou horkou sprchu a pak vyčistím i svůj spandex, ve kterém je na rameni díra, s čímž budu muset něco udělat, až přístě navštívím pevnost Samoty.

Diana - 11. března 2016 13:27

soukromá zpráva od Diana pro Pousměju se. "Za to můžeš poděkovat Afroditě." poznamenám s úsměvem, neboť dar mé krásy byl darem jejím. "Dobrá." přikývnu mu, když se chtěl jít očistit teď on, ostatně po tom co si hrál s tím démonickým psem, se mu ani moc nedivím. Sice jsem nemohla sledovat jejich celkoví souboj, ale z toho co jsem měla možnost vidět, nemohlo to být zrovna dvakrát příjemný, i pro někoho kdo o sobě tvrdí, že je nezničitelný. Zřejmě to nebude úplně pravda... vzhledem k Áresovu útoku.... Nechala jsem to být a vydala jsem se tedy k postely, na kterou jsem si lehla. Doma je měkčí...

Clark Kent - 11. března 2016 15:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem byl umytý a pořádně vydrhnutý, tak jsem se pustil do čištění spandexu, který to už potřeboval jako pes drbání. Sliny trojhlavého psa bylo něco nechutného a já tím byl ještě před pár skoro hodinou pokrytý od hlavy k patě. A proto jsem čistícími přípravky tentokrát vůbec nešetřil. Jakmile jsem byl v koupelně se vším hotov, tak jsem se vrátil do obývacího pokoje. Dveře ložnice byly sice otevřené, ale Diana ležela na posteli a tiše oddychovala. V duchu jsem zaklel, protože jsem si na ráno zapomněl připravit oblek do práce. Proto jsem tiše přešel ke dveřím ložnice a nakoukl jsem dovnitř. Diano… spíš? Zašeptám, pro případ kdyby už náhodou spala, tak abych jí neprobudil, přičemž chvíli mlčky vyčkám, jestli mi odpoví. Jestli neodpoví, tak se potichu vznesu a co nejtišeji si připravím oblečení na zítřek.

Diana - 11. března 2016 15:48

soukromá zpráva od Diana pro Zavřela jsem po chvilce oči, protože jsem jim chtěla dopřát zasloužený odpočinek, ale problém je, že když jste trénovaná bojovnice, probudí vás sebemenší zvuk. Což se taky tak stalo, asi neúmyslně, ze strany Kala, který vešel do pokoje. Pootevřela jsem jenom trochu oči. "Než jsi vešel dovnitř tak ano..." pronesu polohlasně. Nemínila jsem to nijak zle. "Vážně chceš spát na té pohovce?" zeptám se jej a podívám se na něj, tak jak mi to pootevřená víčka dovolí. "Políbíš dívku, ale necháváš jí ulehnout samotnou?"

Clark Kent - 11. března 2016 16:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mé otázce se Diana probrala a pootevřela oči, načež mi řekla, že spala, dokud jsem nevešel do pokoje. Omlouvám se. Zapomněl jsem si nachystat oblek na zítra do práce, nechtěl jsem tě budit. Omluvím se a rychle přikročím ke skříni, že které si vytáhnu čistou košili a oblek, abych ráno už princeznu nerušil, a otočím se k odchodu. Diana mě osloví a zeptá se mě, jestli vážně chci spát na té pohovce. Zastavil jsem se a trochu zaraženě se na ni podíval. Diana však pokračovala a zeptala se, jestli jsem opravdu takový, že jen tak dívku políbím, ale ulehnout ji nechám samotnou. Opravdu naráží na to, na co myslím? Zeptám se sám sebe v duchu a trochu se začervenám. Avšak nezadrhnu se a rovnou plynule odpovím. Jestli si to přeješ, mohu si k tobě lehnout a pomoci ti usnout. Řeknu upřímným hlasem, který prozrazuje, že tím nemyslím nic nemístného a že opravdu mluvím jen o ležení.

Diana - 11. března 2016 16:32
	soukromá zpráva od Diana pro Dostala jsi jej. Pousměji se, když vidím jeho prvotní reakci na mou otázku. "Noci zde jsou chladnější než, na které jsem zvyklá z domova..." řeknu mu a trochu se posunu dozadu, abych mu tak udělala trochu volno. "...a tvá společnost zde je vítaná."

Clark Kent - 11. března 2016 16:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis To, co mi Diana odpověděla, mě překvapilo. Ovšem překvapení bylo velice příjemné. Prý jsou zde noci chladnější než na jaké je zvyklá a má přítomnost je vítaná. Při tom se Diana pousmála a pošoupla se, aby mi udělala v posteli místo. Tváře mi sice zahořely, ale pozvání jsem přijal. Připravený oblek jsem přehodil přes opěradlo židle a vykročil jsem k posteli. Jak si má paní přeje. Řeknu napůl žertem a sundám si košili, protože obvykle spávám jen ve spodním prádle. Tentokrát si ale pro všechny jistoty kalhoty nechám. Když jsem svlečen do půli těla, tak jsem se položil vedle Diany, kterou jsem bez ostychu objal a políbil na tvář.

Diana - 11. března 2016 17:04
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu jsem čekala, že odmítne, nebo něco podobného, ale jak se ukázalo, byla to zbytečná myšlenka, protože nakonec ke mě do postele ulehl. Když mě rukama objal, přivinu jsem se k němu blíže, ulebila jsem se na jeho rameni a volnou ruku mu položila na jeho holou hruď.

Clark Kent - 11. března 2016 18:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem k Dianě ulehl a objal jí, tak se ke mně přivinula a svou hlavou se uvelebila na mém rameni, přičemž mi volnou ruku položila na hruď. V tu chvíli jsem byl štěstím bez sebe a užíval jsem si každou chvíli v blízkosti krásné princezny amazonek. Přivoněl jsem si k jejím vlasům a jejich nádherná vůně mě málem omráčila. Opravdu, tato chvíle byla naprosto dokonalá a tak jsem mohl jen doufat, že nikdy neskončí. Kdo by to řekl… skončil jsem v posteli v objetí překrásné bohyně. Je snad na světě větší klikař, než já? Pochybuji. Pomyslím si a s úsměvem na rtech Dianu něžně pohladím po její dokonalé tváři a vtisknu jí polibek do vlasů, načež se k ní pořádně přitulím. Diana po chvilce usnula v mém náručí. Byl to skvělý pocit, mít ji tady a cítit teplo jejího těla. Cítil jsem se skvěle a v bezpečí a tak jsem po chvilce Dianu následoval do říše snů. Nevím, jestli to bylo její přítomností, ale dnes jsem měl sny mnohem příjemnější. Probudily mě až první paprsky vycházejícího slunce, které mi skrz okno dopadly do tváře. Diana ke mně byla stále přivinutá a tak jsem si její přítomnosti ještě chvilku užíval. Sledoval jsem křivky její dokonalé tváře a mimoděk jsem se u toho usmíval. Vypadala tak křehce, že jsem se jí bál dotknout, i když jsem věděl, že je dost možná mocnější a odolnější, než jsem já sám. Nakonec jsem se rozhodl, že vstanu, abych připravil snídani a tak jsem se, ač nerad, jemně vymanil z Dianina obětí. Lehce jsem se vznesl a pomalu a tiše jsem odletěl ven z ložnice. Vlétl jsem do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu a hladce jsem se oholil. Poté jsem se zavřel v kuchyni, kde jsem připravil snídani. Uvařil jsem dva čaje a pro případ, že by Diana dala přednost jinému nápoji, jsem jí do sklenice nalil trochu džusu. Rychle jsem snědl svou snídani a tu Dianinu jsem položil na servírovací stolek i s čajem a sklenkou pomerančového džusu. Poté jsem i se servírovacím stolkem v rukou vyrazil do ložnice. Dobré ráno, Diano. Je libo snídani? S úsměvem na tváři oslovím krásku v mé posteli, snažíc se ji jemně probudit.

Diana - 11. března 2016 18:58

soukromá zpráva od Diana pro Nevím co způsobilo to, jestli to byla únava z dnešního dne, či unavou z událostí posledních dnů, ale možná bych to spíše připsala jeho společnosti a příjemné ukolébavky v podobě pravidelného tlukotu jeho srdce a jeho něžného objetí, jsem poměrně rychle zavítala do Morfeovi říše snů. A možná poprvé za několik desítek posledních dnů, jsem spala klidně a nepřerušovaně. Tedy, až do rána, kdy mě probudila libá vůně. Pootevřela jsem oči. "Ranní obětiny nedostávala ani Héra..." pronesu rozespale a s úsměvem.

Clark Kent - 11. března 2016 19:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Jen co jsem Dianu oslovil a zeptal se, zda si nedá snídani, tak pootevřela oči a s úsměvem pronesla, že ani Héra nedostávala ranní obětiny. Úsměv jsem jí oplatil stejnou měrou a nad odpovědí jsem se nemusel ani zamýšlet. Asi si to nezasloužila jako ty. Nezapomeň, že jsi včera zachránila celý svět. To je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. Odpovím s neutuchajícím úsměvem a přiblížím se i se servírovacím stolkem k Dianě. Počkám, až se v posteli trochu lépe usadí a pak jí ten stolek se snídaní opatrně položím na klín. Není to nic moc, ale doufám, že ti to bude chutnat. Dodám spěšně a přejdu k oknu, které otevřu, abych sem pustil čerstvý vzduch. Tedy relativně čerstvý, vzhledem k tomu, že jsme ve městě, jakým je Metropolis. Tady to nikdy nebude stejné jako v Dianině domově. Tamní ovzduší se s tím zde, vůbec nedá srovnávat. Spala jsi dobře? Zeptám se po chvilce a otočím se od okna, skrz které jsem hleděl ven.

Diana - 11. března 2016 19:50

soukromá zpráva od Diana pro Zavrtím hlavou. "Ne, to my všichni... společně." přivedu jeho slova na pravou míru. Trochu zazívám a protáhnu se. Nechtělo se mi ještě zvedat a tak jsem si jenom zdrcla polštář pod hlavu, abych jí měla trochu více vyvíšenou a nechala jej aby stolek posadil na matraci postele vedle mě. "Zavděčíš se mi jakýkoliv jídlem v tuto chvíly." poznamenám a podívám se co tu vlastně vůbec v nabídce k jídlu tak nějak mám. Trochu jsem si odhrnula vlasy z tváře, alespoň na jednu stranu. "Zeptej se mě tak za hodinu, až se mi podaří se zcela probudit." opáčím.

Clark Kent - 11. března 2016 20:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Poté, co jsem Dianě řekl, že si zaslouží být hýčkaná, protože to byla právě ona, kdo zachránil svět před Áresem, jen zavrtěla hlavou a řekla, že my všichni na tom máme zásluhu. Někdo větší, někdo menší. Ale máš pravdu. Dám Dianě za pravdu, ale i tak si trvám na svém, že je to hlavně její zásluha. S tímto stanoviskem už nic neudělá. Já tam byl. Viděl jsem to a udělal jsem si svůj obrázek. Poté jsem se Dianě omluvil, že jsem tu moc jídla neměl, ale že doufám, že i tak jí bude chutnat. Na to mi odpověděla, že bych se jí teď zavděčil jakýmkoliv jídlem, což nejspíš v mém jazyce znamená "Mám hlad jako vlk". Pousmál jsem se a stolek jsem položil na matraci vedle ní, načež jsem přešel k oknu, které jsem otevřel a na moment se z něj zahleděl. Po chvíli jsem se znovu otočil k princezně a zeptal se jí, jestli se vyspala dobře. Na to mi odpověděla, že se jí mám zeptat za hodinu, protože je teď ještě napůl v polospánku. Za hodinu už budu v práci. Odpovím a ušklíbnu se, avšak potom zkoprním a podívám se na hodiny. Tedy… pokud není víkend. Za poslední dny jsem nějak ztratil přehled o čase. Řeknu trochu zaraženě a obejdu postel, kde z nočního stolku seberu svůj mobilní telefon a zkontroluju si, co je vlastně za den.

Universe - 11. března 2016 21:07

soukromá zpráva od Universe pro Diana se tak trochu začala přehrabovat v jídle a ty jsi na svém telefonu mohl najít okolo 70 nepřijatých hovorů od Perryho, Lois ale bylo tu i pár od mámy. Taky tu bylo skoro postejnu smsek vesměs od těch samích lidí a vesměs v nich stálo - kdo jsi? co děláš? jsi v pořádku? zavolej... Vzhledem k tomu, že byl víkend, konkrétně sobota, asi nebylo příliš třeba řešit zrovna momentálně práci.

Clark Kent - 11. března 2016 22:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Chopil jsem se svého mobilního telefonu a zkontroloval jsem dnešní datum. Hlasitě jsem si povzdechl. Sobota… dnes je sobota… Hlesnu a volnou rukou si promnu kořen nosu, načež si zkontroluju, jestli mi někdo nevolal. Začaly se o mě pokoušet mrákoty a já si musel znovu povzdechnout. Včera jsem promeškal práci a můj šéf mě nejspíš roztrhne. Řeknu šeptem spíš pro sebe, než že bych informoval Dianu a zakroutím hlavou. Poté se podívám na Dianu a usměju se. No… vypadá to, že dnes mám volno. Tak si klidně dej na čas. Já musím zavolat domů. Řeknu Dianě, a pokud po mě nebude nic chtít, tak se na chvilku zdejchnu z ložnice, abych zavolal mámě. Je dost možné, že viděla zprávy o tom zemětřesení a chtěla se ujistit, že jsem v pořádku. Ne, že by mi zemětřesení mohlo jakkoliv ublížit, ale chápu její starostlivost. Je sobota a na práci kašlu… ale mámě se ozvat musím. Pomyslím si při opouštění ložnice a odcházím do kuchyně, odkud můj rozhovor nebude Dianu rušit. Vytočím mámu, která jakmile se mi ozve, tak se jí optám, jak se jí daří. Řeknu jí co je u mě nového a jak to jde v práci. Ona si v tomto tlachání opravdu libuje. Z pochopitelných důvodů vynechám veškeré akční zážitky, které jsem za posledních pár dnů zažil. Ovšem, pokud se o něčem dozvěděla ze zpráv, tak jí to jen potvrdím, ale nebudu to nijak rozvádět. Po sáhodlouhém rozhovoru s mámou jsem si oddychl a vrátil se k Dianě do ložnice, kde zkontroluju, jestli ještě spí, nebo jestli se už pustila do snídaně. Pokud není vzhůru, tak jen tiše přistoupím k posteli a servírovací stolek položím na noční stolek, aby její snídaně neskončila v posteli. Pokud ovšem nespí, tak se na ní s úsměvem podívám. Máš nějaké speciální přání, co dnes dělat nebo kam jít? Zeptám se Diany a počkám si, co mi princezna odpoví.

Universe - 11. března 2016 22:15

soukromá zpráva od Universe pro Máma se v hovoru s tebou o tebe rozhodně strachovala, zvláště když ti vysvětlila proč, tedy zejména kvůli všem těm věcem, které viděla v televizy, že vysílaly a jaké děsivosti byly v Řecku. Když vyřídíš svůj hovor s mámou a vrátíš se k Dianě, ta už měla v sobě vše co jsi jí nachystal a její pohled teď tak trochu připomínal kočku, která je spokojená, že jí páníček dal jídlo. Trochu zazívá. "Ne, žádné nemám." zavrtí hlavou. "Co ty?"

Clark Kent - 11. března 2016 22:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mém návratu do ložnice jsem zjistil, že Diana už nespí a že už má v sobě vše, co jsem jí připravil. Od pohledu už budila dojem naprosté spokojenosti a já se neubránil pousmání. Převzal jsem od ní servírovací stolek s talířem a sklenicemi a zeptal se jí, jestli má v plánu něco speciálního. Odvětila mi, že nic v plánu nemá, načež se mě zeptala, jestli já ano. Ne, ani já žádné povinnosti nemám. Ale protože jsme teď ve světě lidí, měli bychom ti opatřit nějaké civilní oblečení, ve kterém zapadneš. Takže navrhuji, abychom dnes vyrazili na nákupy. Navrhnu Dianě a znovu se na ni usměju. Když se ukážeš na veřejnosti ve své zbroji, vždy budeš centrem pozornosti a neužiješ si chvíli klidu. A zvlášť teď, když se na mě a mi podobné, konají hony a demonstrace. Dodám na vysvětlenou, ale nyní už bez úsměvu a jako by spíš ustaraně.

Diana - 11. března 2016 22:43

soukromá zpráva od Diana pro "Ta zbroj mi byla dána a ukována samotným Héfajstem!!" obořím se na něj, protože jsem nechápala co je na ní tak moc špatného. Nechápala jsem pořád, co mají lidi tady za tak strašně velký problém ohledně toho jak se kdo oblíká. Nejdřív Steve a teď i on... Tvářím se poněkud dotčeně, protože jsem se své zbroje nemínila rozhodně vzdát. "Fajn... něco přes ní si můžu obléci..." dodám nakonec, protože jsem viděla jeho výraz.

Clark Kent - 11. března 2016 23:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana zareagovala prudčeji, než jsem čekal. Doslova se na mě obořila s tím, že tu zbroj pro ni vykoval a daroval jí nějaký Héfaistos. Sice jsem nevěděl kdo to je, ale tak nějak mi bylo jasné, že nejspíš bude jedním z bohů. Překvapeně jsem pozvedl obočí. Omlouvám se, Diano. Nechtěl jsem tě nijak urazit, ani tvůrce této zbroje. A už vůbec se tě nesnažím nějak změnit. Snažím se ti jen pomoci. Řeknu smířlivým hlasem a doplním to o informace o honech na superhrdiny, které se konají dnes a denně. Měl jsem ve tváři ustaraný pohled, který měl na Dianu nejspíš větší vliv, než všechna má slova. Nakonec tedy dost neochotně souhlasila s tím, že si přes svou zbroj něco oblékne. Kývnu hlavou, spokojený, že jsme došli kompromisu a odnesu servírovací stůl do kuchyně, kde rychle umyju všechno nádobí. Posléze jej utřu a uschovám na své místo. No… tohle bude ještě zajímavé… Pomyslím si a vrátím se za Dianou. Posadím se na kraj postele a upřu na ni svůj pohled. Chvíli si ji se zájmem prohlížím a pak se rozhodnu ji oslovit. Jak se cítíš, Diano? Od chvíle, kdy jsem tě odnesl na vaší ošetřovnu, mám o tebe strach. A zároveň mě udivuje tvá schopnost rychlého léčení. Oslovím Dianu s upřímným zájmem, který mi lze vyčíst z tváře.

Diana - 11. března 2016 23:38

soukromá zpráva od Diana pro Když odnese podnos, využiju toho a vstanu z postele a přejde do koupelny, kde ze sebe svléknu jeho košily, ke které ještě párkrát přičichnu, protože ačkoliv jsem měla jeho vůně stále plný nos, nějak jsem se jí nemohla nabažit. Byla taková sladká, jakoby někdo smíchal med, skořici, vanilku a ještě něco exotického. Nakonec jsem jí ale odložila a oblékla si svou zbroj s tím, že menší části si obleču až v pokoji. Vrátila jsem se tedy do pokoje, držíc v ruce tiaru a s vlasy ještě stále rozpuštěnými. On už byl zpátky. "Hmm?" podivím se ještě otázce. "Jsem v pořádku... " řeknu poněkud udiveně, protože jsem nechápala co přesně jej trápí. "Vždycky se ze zranění po bitvě dostanu rychle, podle toho jak moc jsou vážná. Je to jeden z darů, které jsem dostala při svém zrození."

Clark Kent - 12. března 2016 01:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se vrátil do ložnice, abych se Diany zeptal na její stav, tak už byla oblečená ve své zbroji. A po pronesení mé otázky se na mě podiveně podívá a pak stejně udiveně odpoví, že je v pořádku. Zřejmě nepochopila, nač narážím a nejspíš ani neznala rozsah svých zranění, které jí Áres způsobil. Rozhodl jsem se, to raději nezmiňovat a nejitřit tak tyto nemilé vzpomínky na vraha její matky. Bylo to všechno ještě příliš čerstvé. Diana mi dále ještě řekla, že se ze zranění po bitvě dostávala vždycky rychle, i když dost záleží na tom, jak jsou vážná. A pak taky, že to je jedním z darů, které dostala od bohů, při jejím zrození. Pak jsem bohům za tento dar, který ti věnovali, opravdu vděčný. Prohlásím a usměju se na ni, čímž tuto debatu mám za uzavřenou. Jsem rád, že je už v pořádku. Když jsem slyšel praskání jejích kostí, tak jsem se bál, že se z toho bude zotavovat dlouhé týdny, ne-li přímo měsíce. Pomyslím si a zvednu se z postele, na kterou jsem se prve posadil. Diana právě dozápasila se svými vlasy a umístila si svou tiaru na čelo. Vlastně jednu povinnost dnes musím splnit. Musím navštívit poslední místo, které zbylo z mé rodné planety. Pevnost, kterou zde mí lidé kdysi zanechali, když se tady poprvé ukázali na svých mezihvězdných cestách. Řeknu Dianě o své nutnosti navštívit pevnost Samoty a usměju se. Můžeš se tam vypravit se mnou, budeš-li chtít. Avšak, není to tak krásné místo, jako tvůj domov. A to ani zdaleka. Dodám na vysvětlenou a vyrazím si obléct oblek, který jsem si přichystal pro cestu do práce. Nakonec si na nos nasadím brýle s tlustými obroučkami a zkontroluji peněženku a její obsah. Poté se podívám na Dianu a spustím. Nejprve ti tedy půjdeme koupit nějaké civilní oblečení, pro případ, že bychom šli ven. Třeba na večeři. Řeknu a s úsměvem na Dianu mrknu, přičemž si už teď představuju, jaký rozruch v tom obchodě s oblečením uděláme. Můžeme? Zeptám se krásné černovlásky, a pokud bude souhlasit, tak vyrazím ke dveřím, ale vzápětí se zarazím a znovu na ni pohlédnu. Mohla bys to prosím raději vzít oknem? Aby tě tu sousedi nezahlédli. To bychom pak byli přímo na hledáčku všech. Řeknu trochu a omluvně se na ni usměju, načež vyrazím ke dveřím, které potom za sebou zavřu a zamknu. Po schodech pak dorazím na ulici, kde Dianu najdu pohledem, načež si to zamířím k nějakému obchodu s dámskými oděvy. Vstoupím dovnitř, abych letmým pohledem zjistil, jestli prodávají alespoň trochu solidně vypadající oblečení a pak zamířím k prodavačce, přičemž se tvářím dost nejistě a u toho si pořád rovnám brýle. Dobrý den, přeji. Potřeboval bych něco pro jistou osobu… ale musí to proběhnout diskrétně. Oslovím prodavačku, přičemž se v duchu propadám hanbou, protože jsem si uvědomil, že to zní a vypadá, jako bych si ty věci přišel koupit sám pro sebe. Pro boha! Co mě to jen napadlo?! Na tohle vážně nemám! Proletí mi hlavou, načež si povzdechnu a poodejdu k výloze, skrz kterou pokynu Dianě, aby vstoupila.

Universe - 12. března 2016 10:42

soukromá zpráva od Universe pro Prodavačka, žena okolo třiceti až pětatřiceti, se na tebe nejdříve podívá stylem, děláš si ze mě snad srandu? Nezmohla se ani na nějaké kloudné slovo, jenom tak nějak naprázdno pootevřela pusu, jako kdyby se chtěla ně něco zeptat, ale nakonec žádná slova její rty neopustila. Kdyby jsi dokázal číst její myšlenky, určitě by ses dověděl něco o tom, že jak velký úchyl zřejmě budeš. Zejména potom, když ještě Diana vešla za tebou, to už ženu málem položilo, ale nakonec se nějak vzpamatovala a pokynula jí a jde dále a dojde blíže. "Myslím, že na Vás určitě něco najdeme. " zmůže se na první slova prodavačka a pokyne Dianě, aby jí následovala. Žena poté chvilku vybírá nějaké oblečení, protože Diana se k tomu zřejmě příliš nemá. Nakonec jí s rukama, které byly plné oblečení, poslala ke zkoušecí kabince. Odkud se po zatažení závěsu ozívali tlumené nadávky. Diana nakonec po chvilce vyšla ven a měla na sobě světlí svetr, černé kalhoty, hnědé kozačky a to vše bylo doplněno šálkou a malou taškou přes rameno.

Clark Kent - 12. března 2016 11:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Žena, která v obchodě prodávala, se na mě překvapeně podívala. Z jejího pohledu bylo patrné, že si myslela, že si z ní dělám srandu, ale pak se její pohled drobně pozměnil. Pomalu jsem z ní začínal mít pocit, že mě má za nehorázného úchyla, protože nabyla dojmu, že jsem si sem, do obchodu s dámským oblečením, přišel nakupovat pro sebe. To bylo na mě moc a tak jsem poodešel k výloze a pokynul Dianě, aby přišla za mnou dovnitř. Když princezna amazonek vstoupila, tak to s prodavačkou málem seklo. Když se nakonec vzpamatovala, tak se Diany ujala a pomohla jí vybrat nějaké oblečení, protože se k tomu amazonka moc neměla. Dianu pak poslala s rukama plnýma oblečení do zkoušecí kabinky, ze které se po zatažení závěsu, začaly ozývat tlumené nadávky. Ou… na tom ještě budeme muset trochu zapracovat… Pomyslím si a omluvně se podívám na prodavačku, přičemž si nervózně prstem posunu brýle, které mi zase sklouzly ke špičce nosu. Po chvilce nakonec Diana vyšla z kabinky v oblečení, které jí vybrala ta žena, a já musel uznat, že dobře. Ostatně, začal jsem si myslet, že Dianě jednoduše sluší vše, co si oblékne, nehledě na to, co to je. Vypadáš… vypadáš skvěle… tedy, ne že bys předtím skvěle nevypadala. Vypadne ze mě trochu nervózně, ale usměju se. Cítíš se v tom alespoň trochu dobře? Jestli ne, můžeš si ještě vybrat. Dodám a počkám, co mi na to princezna amazonek řekne.

Universe - 12. března 2016 11:40

soukromá zpráva od Universe pro Diana se podívala na sebe do zrcadla a trochu se prohlížela. "Myslím, že vypadáte úžasně, moje drahá." přitaká prodavačka, těžko říci jestli, protože aby něco prodala nebo, protože to je prostě Diana. Ta vypadala docela překvapeně. "Líbí se mi to docela..." poznamená Diana. "Je to lehké, vzdušné a neomezuje mě to v pohybu..." dodá ještě poté. Co bylo poněkud pozoruhodnější, bylo to, že její brnění nešlo pod tím vůbec nijak vidět či naopak po něm nebylo ani památky, jakoby pod tím oblečením vlastně nic neměla. Což vyvolalo myšlenku o tom, že to musí být skutečně práce nějakého boha. "Myslím, že by jste mohla vyzkoušet ještě nějaké kombinace. Třeba to jak jsem Vám ukazovala s tím černým sáčkem..." pronese prodavačka. Diana si trochu povzdechne a zajde zpátky za závěc do převlékací kabinky. Když po další chvilce vyleze, má na sobě ty samé černé kalhoty, doplněné však o bílé tričko halenkového střihu s černým sáčkem na něm. Na nose jí seděli brýle, podobné těm tvým.

Clark Kent - 12. března 2016 12:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Prodavačka mi dala za pravdu a řekla Dianě, že vypadá úžasně. Sice nevím, na kolik to myslela vážně a na kolik se snažila jen něco prodat, ale tak jako tak to byla čistá pravda. Diana sama sebe trochu překvapeně pozorovala v zrcadle a poznamenala, že se jí to také docela líbí. Že je to lehké, vzdušné a neomezuje jí to v pohybu. Potěšeně jsem se usmál, protože jsem se bál, že jí to bude nepříjemné. Ovšem, její ženská stránka se teď naplno projevila. Její brnění… vypadá to, že si jej sundala. Ne, sama říkala, že si oblečení přetáhne přes něj. To, že jí splývá s oblečením, to musí být dílo toho boha, který tu zbroj vyrobil. Jiné vysvětlení prostě není. Pomyslím si při pohledu na krásku před zrcadlem, které se zmíním, že si klidně může vybrat ještě něco dalšího. Toho se chytí prodavačka, která Dianě navrhne, aby si vyzkoušela ještě jiné kombinace oblečení. Třeba s tím sakem, které jí dala s tou hromadou oblečení. Diana se tedy vrátila za závěs do kabinky, ze které po chvilce vystoupila v nové kombinaci oblečení. A jestli předtím vypadala úžasně, tak teď vypadala ještě o pár stupňů lépe. Pohlédl jsem si ji od hlavy až k patě, v němém úžasu nad jejím nadpozemským vzhledem, neschopen promluvit. Chvíli jsem na ni doslova zíral, ale jakmile jsem se probral z prvotního úžasu, tak jsem rozhodně přikývl. Dokonalé! Naprosto dokonalé… vypadáš úchvatně, o tom není pochyb. Řeknu uchváceně a lehce zasněně si ji prohlížím. A ty brýle ti nesmírně sluší. Dodám a upravím si ty své.

Universe - 12. března 2016 12:43

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pousměje tvé reakci. "Myslím, že si tyhle rovnou nechám..." řekne Diana a podívá se na prodavačku, jakoby snad potřebovala od ní nějaký dodatečný souhlas. Ta však jenom přikývne. "V tom není žádný problém." přitaká prodavačka. "Takže, budete si přát vyzkoušet ještě něco?" zeptá se nakonec prodavačka. Diana však jenom zavrtí hlavou a vezme z kabinky malou hromádku, se kterou se rozejde k prodavačce. "Myslím, že tohle prozatím stačí." řekne Diana a prodavačka si od ní vezme oblečení a poté přejde ke kase, kde vytáhne tašku, do které vybrané Dianino oblečení pečlivě poskládá a uloží. Nakonec sečte cenu a kasa ukáže 550 dolarů.

Clark Kent - 12. března 2016 13:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Mým upřímně myšleným lichotkám se Diana jen pousmála a prodavačce rovnou řekla, že tyhle šaty si asi rovnou nechá. Prodavačka jí přitakala, že to není žádný problém a rovnou se jí ještě zeptala, jestli si chce vyzkoušet ještě něco dalšího. Diana zavrtěla hlavou a prohlásila, že tohle prozatím bude stačit, načež vzala hromádku oblečení z kabinky a předala jí prodavačce, která s ní odešla ke kase, kde jí pečlivě poskládala a uložila do tašky. Tehdy přišla řada na placení a tak jsem na scénu přišel já. Když mi to prodavačka naúčtovala a řekla konečnou sumu, tak jsem se trochu zarazil. 550 dolarů? To je to ze zlata? Pomyslím si a vůbec se neobtěžuju s kontrolou bankovek. Tolik peněz při sobě prostě nemám. Proto jsem vytáhnul kartu a podíval se na prodavačku. Mohu platit kartou, že ano? Zeptám se ženy a počkám na odpověď, která bude dozajista kladná. Kartou se dá v současné době platit už skoro všude. Provedu patřičné úkony a oblečení zaplatím, načež vezmu tašku, kterou mi prodavačka podá. Děkuji za vaši pomoc a asistenci. Nashledanou. Poděkuji prodavačce a rozloučím se s ní. Poté se s úsměvem podívám na Dianu a vyrazím ven z obchodu.

Diana - 12. března 2016 14:13

soukromá zpráva od Diana pro Čekala jsem stranou, zatímco Kal vyřídí to ostatní ohledně těch šatů a pořád jsem se tak nějak trochu prohlížela, protože jsem tak nějak pořád tomuhle nemohla přijít na chuť. Jak tohle může být lepší než moje brnění? Vždyť to není až pořádně pevné a pochybuji o tom, že by mě to ochránilo před nějakou ránou... Kal nakonec vyřídí ty věci a tak se vydáme ven z obchodu. Nemohu říci, že bych byla nespokojená, ale prostě jsem si nemohla zvykout. "Jsi spokojen teď?" poznamenám, když jsme na ulici, nějakou značnou vzdálenost od toho obchodu. Je mi jasné, že přijde teď nařadu ta část o tom, že nesmíš létat kdy se ti zachce, a tak podobně, tímhle jsem si prošla už u Steva...

Clark Kent - 12. března 2016 14:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Zatímco já jsem platil, Diana stála stranou a čekala, než vyřídím vše potřebné. Poté jsme společně vyrazili ven z obchodu a vydali se dál do ulic, než se stihnou lidi shromáždit okolo obchodu, kde právě Woder Woman nakupovala šaty. Když jsme byli dostatečně daleko, tak se mě Diana zeptala, jestli jsem už konečně spokojen. Diano… neber to prosím špatně. Šlo mi o to, abychom nepoutali příliš pozornosti a abychom si mohli užít společné chvilky o samotě, a aniž by nás někdo obtěžoval. Takto, když mezi ně zapadáme, si je užít můžeme. Odpovím Dianě a usměju se na ni. Trochu mě trápí, že to bere tak osobně. Rád bych jí to nějak vysvětlil, avšak ona byla zvyklá na něco zcela jiného a tak je pochopitelné, že se těmto novinkám tak moc brání. Co bys teď ráda dělala? Zeptám se Diany, snažíc se také něco vymyslet, ale jediné, co mi přichází na mysl, je, jak to Dianě v těch brýlích sluší. A podle toho taky můj pohled vypadá.

Diana - 12. března 2016 14:52

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Ano já vím, ale i tak... nehledě na to, kolik měsíců jsem už v tomhle světě, pořád jej chápu jenom z části... " řeknu u toho povzdechu. A nejsem si jistá, jestli i tu část chápu vůbec dobře... "Je to těžký... ty jsi tu měl možnost aspoň vyrůstat, přizpůsobit se... já si stále připadám jako novorozeně, které hodily do vody aby se naučilo plavat... nehledě na to, že Steve taky nebyl zrovna, jak to nazvat, dobrým příkladem pro tyhle věci..." řeknu nakonec.

Clark Kent - 13. března 2016 00:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana si povzdychne a odpoví, že ví, že to nemyslím špatně, jen prý i po těch měsících, co tu strávila, pořád náš svět chápe jen z části. Při jejích slovech mě k ní zaplavil příval sympatií. Viděl jsem totiž, v jakých poměrech vyrůstala. To se vůbec nedalo srovnávat. Její ostrov byl rájem, který ale postrádal dotyk moderní společnosti. A v našem světě byla jen ta moderní společnost. Navíc si postěžovala, že já jsem zde měl možnost vyrůstat a přizpůsobit se, přičemž ona si připadá jako novorozeně, které hodili do vody, aby se samo naučilo plavat. Přičemž, Steve prý nebyl zrovna kdovíjaký učitel. Toho Steva mám rád pořád méně a méně… Pomyslím si a můj pohled změkne, přičemž se zahledím Dianě do očí a znovu si pomyslím, že jí ty brýle nesmírně sluší. Pokud budeš chtít, tak ti pomohu tento svět pochopit, Diano. Milerád ti pomohu s čímkoliv. Řeknu s úsměvem, který prozrazuje, že bych kvůli ní snesl i modré z nebe.

Diana - 13. března 2016 00:33

soukromá zpráva od Diana pro Podívám se na něj. "Jsem poněkud tvrdohlavý student, což by ti Artemis jenom potvrdila, kdyby tu byla..." poznamenám k jeho nabídce ohledně toho, že mi nabídl možnost pochopit tenhle svět. Prakticky volně přeloženo, prostě by mě učil žít tady. Přistoupím k němu mnohem blíže, trochu jej rukama obejmu. "Bohužel pro tebe, čas je to jediné čeho mám opravdu dostatek..." dodám ještě s úsměvem, protože narozdíl od většinu lidí v tomhle městě, neumřu na to, že by mi na tomhle světě dohnal můj věk, který už v téhle chvíly čítal několik stovek, možná tisíc let.

Clark Kent - 13. března 2016 00:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana se na mě podívá a odpoví mi na mou nabídku, že je velice tvrdohlavý student, což by mi prý mohla potvrdit i Artemis, kdyby tady byla. Ne, že bych proti té rudovlásce něco extra měl, ale ona byla ta poslední osoba, jejíž přítomnost bych si teď přál. A já jsem trpělivý učitel. Odpovím jí s usměvavým výrazem ve tváři a zastavím se, protože ke mně Diana přistoupí a obejme mne, přičemž mi s úsměvem na rtech řekne, že bohužel pro mě je čas to jediné, čeho má dostatek. Nejspíš jsem to nepobral přesně tak, jak Diana zamýšlela, ale viditelně mě to nijak netrápilo. V odpověď jsem se na ni usmál a taktéž ji objal. Bohužel? Mě to přijde jako dar shůry. Odpovím Dianě s úsměvem a nakloním se k ní, abych jí krátce políbil na její smyslné rty.

Diana - 13. března 2016 01:01
	soukromá zpráva od Diana pro Věnovala jsem mu krátké, lehké políbení, protože možná, jsme teď byly ´krytí´, ale přesto jsme poněkud byly pořád na veřejnosti, což jsem pořád chtěla mít na mysli. "Myslím, že jsem na dnešek jenom celá vaše, pane El." řeknu mu poté, narážejíc na jeho předchozí otázku ohledně toho, jestli jsem měla na mysli něco konkrétního nebo něco konkrétního chtěla dělat.

Clark Kent - 13. března 2016 01:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Naše rty se střetly v krátkém polibku, při kterém jsem se zase cítil jako omámený štěstím. Diana mi pak řekla, že myslí, že pro dnešek je celá jen moje, načež mě osloví jako pana El. Jen pro dnešek? Zeptám se na oko smutně, ale pak se pousměji. Tak to, abych se po celý dnešek snažil vyplnit všechna vaše očekávání, má princezno. Dodám žertem, ale pak mi dojde, jak mě předtím oslovila, načež na moment zvážním. Umm… zapomněl jsem se ti zmínit. Mé lidské jméno, které mi dali mí adoptivní rodiče, je Clark. Jmenuji se Clark Kent. Tak vystupuji na veřejnosti a tak mě lidé znají. Mohla bys mi tak prosím na veřejnosti říkat? Nechci, aby Clarka Kenta nějak spojovali se supermanem a naopak. Řeknu Dianě s prosbou ve tváři, a znovu se na ni usměji. Ono se na ni vlastně ani nejde podívat, aniž byste se neusmáli.

Diana - 13. března 2016 01:30

soukromá zpráva od Diana pro "Clark?" podivím se nejdříve. Bylo to poněkud trochu matoucí. Kal nebo Clark? Clark nebo Kal? Oboje je tak matoucí, protože je to skoro stejný. "Dobrá, pokusím se to zapamatovat, ale nic neslibuji." dodám nakonec. "Takže, abych to uvedla na pravou cestu, pane Kente, pro dnešek, možná i zítřek, tím jsi ještě nejsem úplně tak jistá, jsem jenom vaše. Vyhovuje?" poupravím svou předchozí větu, tak aby zněla tedy dobře.

Clark Kent - 13. března 2016 01:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když Diana s lehkým údivem zopakuje mé jméno, tak jen prostě přikývnu, abych jí potvrdil, že to říká správně. Potom mi řekne, že si to pokusí zapamatovat, ale že nic neslibuje. Děkuji. O víc ani nežádám. Odpovím Dianě a znovu spokojeně přikývnu, načež si vyslechnu poupravenou verzi toho, co mi Diana řekla před chvílí. A sice, že pro dnešek a možná i zítřek je jen má, načež se mě zeptá, jestli mi to vyhovuje. Více si snad už ani nejde přát. Odpovím spokojeně, šťastný za její momentální blízkost.

Diana - 13. března 2016 02:02
	soukromá zpráva od Diana pro "Třeba souboj s Minotaurem, nebo byt v arény zavřeny s hladovými lvy či tygry." řeknu svou představu o tom, co bych tak považovala za způsob zábavy nebo nějakého přání naplnění volného dne. "Tuším ale, ze tato společnost však podobne kratochvily nabízí..." dodám poněkud zklamaneji.

Clark Kent - 13. března 2016 10:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Trochu udiveně jsem pozvedl obočí, když se mi Diana zmínila, že by ráda prožila souboj s minotaurem, nebo byla zavřená v aréně s hladovými lvy či tygry. Takové kratochvíle na světě už neexistují více než tisíc let, nehledě na to, že většina lidí si myslí, že minotaur je jen tvor z legend. Diana z mého výrazu ve tváři nejspíš pochopila, že ničeho takového se tady ale dočkat nemůže. Je mi líto, ale takové kratochvíle už nikde na tomto světě nefungují. Přitakám Dianě a lehce se zamyslím. Svět lidí skýtá poněkud jiný druh zábavy. Většinou se jedná o něco, u čeho lidé bývají bezstarostní, kde se pobaví, nebo něco nového přiučí. Třeba si zajdou na kluziště na brusle, do kina na film nebo třeba do muzea nebo na výstavu. A, nebo se třeba jen projdou po parku či po ZOO. Vysvětlím Dianě vážným hlasem, ale s úsměvem na tváři. Samozřejmě to není tak vzrušující, jako to, co jsi navrhovala ty, ale takto se lidé prostě baví. Dodám ještě na vysvětlenou a odhaduju, co by tak princezna amazonek mohla asi ráda dělat.

Diana - 13. března 2016 11:06
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Clark víceméně potvrdí jenom to co jsem si celou dobu vlastně já sama myslela. "Víš, je to docela škoda, že vaše společnost neskýtá podobného formy zábavy..." pronesu k němu maličko zklamaněji. "...nicméně, jsem tu již několik set životů a ráda poznám něco nového." pousměji se na něj.

Clark Kent - 13. března 2016 11:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi maličko zklamaně řekne, že je škoda, že naše společnost neskýtá podobné formy zábavy. Trošku jsem si povzdechl a lehce povolil obětí, ve kterém s Dianou dosud jsme. Poté, ale řekla, že je tu už několik set životů a že ráda zkusí novou formu zábavy. Úsměv, kterým mě obdarovala, jsem jí vrátil, ale pak mi začal docházet význam jejích slov. Několik set životů? Co to znamená? Zeptám se sám sebe v duchu a zamračím se, jak nad tím přemýšlím. Ty… ty jsi tady už po dobu několika set životů? To ale znamená… Vykoktám ze sebe nesouvisle a zatvářím se překvapeně, přičemž od ní trochu odtáhnu své ruce. Avšak ne tak, jako bych se jí štítil, ale spíš jako bych se omlouval za svou drzost. No ano… bohové nestárnou… Pronesu stylem, jako bych prozřel a nejistě se na ni usměju. Teprve nyní mi došla její narážka na to, že jediné, čeho má dostatek, je právě čas.

Diana - 13. března 2016 11:52

soukromá zpráva od Diana pro Když se podiví mé narážce o tom, že jsem tady několik set životů, drobně mu na to přikývnu. "Dlouhověkost byla taktéž jedním z darů, které jsem dostala..." přikývnu a potvrdím mu to i tak. Když však zmíní to, že bohové nestárnou, trochu nakrčím čelo. "Už jsem ti říkala, že já se k nim neřadím. Dokud sám Zeus nebo někdo jemu podobný nesestoupí z Olympu a neřekne mi to přímo do očí, nejsem jedna z nich." uvedu jeho slova na pravou míru a tak nějak jej i pustím, chtěla jsem mu tak dát najevo, že svoje slova myslím opravdu vážně a trochu se i podle toho tvářím.

Clark Kent - 13. března 2016 12:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se udiveně zeptal, jestli je tu doopravdy už několik set životů, tak jsem ani nečekal potvrzení. Jejím slovům jsem se za těch pár dní naučil věřit. Nicméně i tak mi to potvrdila a řekla, že dlouhověkost je také jedním z darů, který dostala. Poté, když jsem prozřel a řekl, že bohové nestárnou, tak jsem se jí dotkl. Pustila mě a začala se tvářit trochu pobouřeně, přičemž mi zopakovala, že ona se k bohům neřadí, dokud Zeus nebo někdo mu podobný nesestoupí a neřekne jí to zpříma do očí. Teprve pak by k nim prý patřila. Připadá mi to, jako byste byli stejného druhu, jen oni patřili do soukromého klubu, který dovoluje zvát se bohem. Ale budiž. Pomyslím si a omluvně sklopím hlavu, říkajíc tím, že uznávám svou chybu. Máš pravdu, omlouvám se, Diano. Zapomněl jsem. Pokusím se svou chybu už nezopakovat. Řeknu Dianě omluvně, přičemž se jí zpříma podívám do očí, tak jak mě to učil otec. Při omluvě se vždy dívej té osobě do očí, aby bylo jasné, že to myslíš upřímně, říkal a já to tak taky dělám.

Diana - 13. března 2016 12:17
	soukromá zpráva od Diana pro Clark se mi rozhodl omluvit, za to, že mě znovu přiřadil někam, kam nechci patřit a nepatřím. "Fajn, pro tentokrát ti to prominu." přijmu nakonec jeho omluvu. "Ale příště už s tím moc nepočítej. Příště už tě nezachrání ani tvoje modré oči." dodám ještě nakonec. Trochu mi lichotilo, že se mi muž omlouval, díky čemuž možná obměkčil mě takovou.

Clark Kent - 13. března 2016 13:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mé omluvě se mi Diana rozhodla odpustit, i když prý jen protentokrát, protože mě prý příště od trestu neochrání ani mé modré oči. Nebýt této lehce skryté lichotky, myslel bych si, že se na mě pořád dost zlobí, protože se příliš neusmívala. Kvůli mým modrým očím… hmm… Pomyslím si potěšeně a s lehkým pousmáním přikývnu. Půjdeme tedy? Zeptám se Diany a nabídnu jí své rámě. Ukážu ti, jak lidé tráví svůj volný čas. Dodám s úsměvem a pokud svolí, tak vyrazíme na procházku do parku.

Diana - 13. března 2016 14:10
	soukromá zpráva od Diana pro Ještě se chvíly dotčeně tvářím, ale nakonec trochu povolím. "Dobrá...." řeknu nakonec. Nabídne mi rámě, na které chvilku koukám, přemýšlejíc co se ode mě vlastně očekává, že mám případně udělat. Chvilku mi trvá než jej nakonec chytím, doufajíc, že to bylo to co se ode mě očekávalo. "Ukaž mi tedy ten tvůj svět."

Clark Kent - 13. března 2016 14:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Ještě chvilku se Diana tvářila dotčeně, ale nakonec roztála a svolila k pokračování. Na mnou nabízené rámě chvíli nechápavě koukala, protože nejspíš tento zvyk neznala, aby taky jo, když na ostrově nebyli žádní muži. Nakonec to pochopila, aniž bych jí to vysvětlil a rámě přijala. S povzbudivým úsměvem přikývnu, abych jí dal na vědomí, že to pochopila dobře, načež mě pobídla, abych jí tedy ukázal svůj svět. Tedy dobrá… Prohlásím a společně vykročíme směrem k parku, kam vedu naše kroky. Půjdeme se na chvíli projít po parku a ukážu ti město z perspektivy, kterou neznáš. Potom, jestli budeš mít hlad, tak nás vezmu na oběd a pak… pověz mi, říká ti něco bruslení? Zeptám se Diany, přičemž nečekám, že by jí to něco říkalo. Jedná se vlastně o docela oblíbenou činnost lidí, při které si vypůjčíš speciální boty, opatřené ostrými noži, za jejichž pomocí se pohybuješ po obrovské ledové ploše. A rozhodně to není tak lehké, jak to zní a už vůbec ne, jak to vypadá. Řeknu jí na vysvětlenou a tak trochu doufám, že jí můj popis zaujme.

Diana - 13. března 2016 15:20

soukromá zpráva od Diana pro Když vykročil, následovala jsem jej tedy, netušíc kam jeho kroky směřují. Přesto to skýtalo jakési podivně příjemné kouzlo. Bylo to poněkud jiné, než o co se pokoušel před měsíci Steve. Stejně vše s ním nakonec dopadlo tak, že jsem většinu věcí musela oběvit, či zjistit sama, jak chodí, protože on mě kolikrát nechával u něj doma samotnou celý den, než se večer vrátil domů z něčeho čemu říkal práce. "Bruslení?" podivím se. "Možná jsem něco takového zaslechla z té... televize? Ale jinak nevím, co by to mohlo být...." Není to ta věc, jak jezdí po zmrzlé vodě a mlátí se u toho dřevěnými holemi? "Honkejl!" vzpomenu si, jak to Steve předtím nazýval. "Steve u něj proseděl klidně i celý den...."

Clark Kent - 13. března 2016 15:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se zmínil o bruslení, tak se mi přiznala, že to slovo už slyšela někdy v televizi, ale že neví, co přesně by to mělo být. Vrhnul jsem se tedy na popis oné činnosti, a když jsem skončil, tak ze sebe Diana vyhrkla slovo „Honkej“, načež z ní vypadlo, že u toho Steve dokázal prosedět klidně celý den. Tohle zkomolení mě přinutilo se na ni usmát. Bylo to milé. Avšak zmínka o Stevovi uvnitř mě vzbudila mírnou nechuť. Ano, ano… při hokeji se také bruslí, ale je to trochu jiné. V hokeji se používají hole, kterými se snaží dostat puk do vytyčených branek a získat tak body pro svůj tým. Hokej podle mě není zrovna dobrá hra. Podle mě ji mají rádi snad jen Kanaďani. O čem ale mluvím já, je prosté bruslení, při kterém se snoubí elegance, um udržet rovnováhu a schopnost se pohybovat po velice kluzké ploše. Vysvětlím své krásné společnici a s lehkým úsměvem trochu zakroutím hlavou, prý Honkej. Nebudu ti lhát, není to nic lehkého. Spousta lidí se u toho dokonce i ošklivě poranila. Ale když tam budu s tebou, tak se ti nic nemůže stát. Řeknu Dianě s povzbudivým úsměvem a rychle dodám. I když ty, s tvým výcvikem bojovnice budeš na ledě jistě zářit, jako trénovaná mistryně krasobuslení.

Diana - 13. března 2016 16:24

soukromá zpráva od Diana pro Clark se mi pokusí vysvětlit co to vlastně bruslení je, jenže se tím dopustí nedopatřením trochu něčeho co jsem nečekala, asice spustí na mě lavinu věcí, ze kterých jsem znala možná tak polovinu, při dobré víře. Takže jeho pokus o to, být nějak nápomocen, se spíše obrátil v kolotoč dalších a dalších otázek. "Co je ´Kanaďani´? Kmen proslulích divokých bojovníků?" pronesu nakonec svoje myšlenky nahlas, protože by mě to docela zajímalo, co tím vlastně myslel. Podle toho jak to nadnesl to muselo být něco takového a tak jsem se chtěla ujistit, jestli je to opravdu tak. "Podle toho jak to popisuješ, to zatím vypadá jako nějaká gladiátorská hra, někde v aréně...."

Clark Kent - 13. března 2016 16:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Svým výkladem jsem Dianě nevědomky přidal víc otázek, než jsem jich jí zodpověděl. Zeptala se, kdo jsou ti Kanaďani, jestli nějaký kmen proslulých bojovníků. A prý podle toho, jak to popisuju, tak to zní jako nějaký gladiátorský zápas v aréně. Kanaďani jsou obyvatelé státu Kanada. To je něco jako Řekové v Řecku. A protože jsem občan Spojených Států Amerických, tak jsem Američan. Vysvětlím Dianě přívětivě a v duchu se podivím, o čem si s tím Stevem vůbec mohli povídat. Může se to tak zdát, avšak jde o sport. Není účelem nikoho zranit, jen dostat puk do těch branek, jak jsem již zmiňoval. I když, občas se hráči nepohodnou a zranění se přihodí. Avšak v takových případech je hráč, který za to mohl a zapříčinil jej úmyslně, vyloučen. Jedná se jen o obyčejný sport, i když ne zrovna jeden z nejlepších. Dopovím jí a znovu se usměju. Divím se, že ti o tom ten Steve neřekl, když hokej tak miluje. Dodám během chůze směrem k parku, kde bychom měli už co nejdřív být.

Diana - 13. března 2016 17:08

soukromá zpráva od Diana pro "Mno... my se ani moc nebavily mezi sebou..." řeknu s krátkých povzdechem. "V prvních dnech, možná prvních dvou týdnech se ještě docela snažil o nějaké rozhovory, ale potom to postupně opadávalo. Nevím jestli to bylo tím, že už se třeba necítil tolik v ohrožení, jako když byl na ostrově spoután v temné kobce, kam jsem jej osobně doprovodila, protože matka v tu dobu věděla co jiného s ním..." pokusím se vysvětlit, ale přijde přitom řeč a myšlenka na mou matku. Vyvolá to ve mě poněkud smutnější pocity, vzpomínky. A taky si tak nějak uvědomím, že Clark vlastně ani nevím, jak jsem se sem dostala a vše okolo. Nicméně teď bylo vše tak nějak přetlumeno smutkem.

Clark Kent - 13. března 2016 21:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se podivil, že jí Steve neřekl o hokeji více, když ho prý tak moc miluje, tak se Diana přiznala, že se spolu moc nebavili. Tedy zprvu, během prvních dnů, možná dokonce prvních dvou týdnů, se Steve prý snažil o nějaké rozhovory, ale pak, když se cítil v menším ohrožení, jeho snahy opadávaly. Tehdy mě překvapila, protože z ní vypadlo, že byl u nich na ostrově, spoután a v temné kobce, protože její matka tehdy nevěděla co jiného s ním dělat. Tak to si mohu gratulovat, že jsem byl jejím hostem a že jsem se tam mohl volně pohybovat. Pomyslím si vděčně při vzpomínce na královnu Hippolytu, která byla dokonalým vzorem všech královen. Silná a co jsem měl možnost jí poznat, tak i veskrze moudrá. To jsem netušil… Omlouvám se. Řeknu trochu zahanbeně nad tím, jak jsem v duchu Steva pořád proklínal. Netušil jsem totiž, že byl vězněm na ostrově amazonek. Navíc jsem na sebe nebyl hrdý, že jsem Dianu rozesmutnil, což na ni šlo vidět.

Diana - 13. března 2016 22:05

soukromá zpráva od Diana pro "To... nevadí..." řeknu Clarkovi a skloním poněkud hlavu a stejně tak pohledem uhnu do strany či prostě do cesty pode mnou. Nechtěla jsem zachytit jeho pohled. "Bude... to bolet ještě nějaký čas... a čas je to to jediné, čeho mám opravdu hodně..." dodám k tomu, poněkud neutrálně, možná spíše smutně. Nechtělo se mi brečet, ale zármutek jsem pořád cítila a ještě nějakou dobu i cítit budu. Zdá se, že né všechny rány se zahojí rychle, jak bych chtěla.

Clark Kent - 13. března 2016 22:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi sice řekne, že to nevadí, ale i tak rozesmutněle sklonila hlavu a uhnula pohledem. Zmínka o její matce rozpoutala lavinu emocí a smutek se konečně dostavil. Truchlení po ztrátě milované osoby je zcela v pořádku, ale mě bolelo jí takto vidět. Diano, je mi velice líto, že jsem tě takto rozesmutnil. To jsem opravdu nechtěl, ale jsem tu pro tebe, kdyby sis o tom chtěla promluvit. Oslovím Dianu konejšivým, starostlivým tónem a na chvíli zmlknu, abych zvážil svá další slova. Víš, já znám tvou bolest. Před lety, jsem přišel o svého otce, o muže, který mě vychoval. Na naše město, Smallville, se hnalo tornádo a já s rodiči jel v autě domů, abychom se před ním schovali. Avšak zastihlo nás dříve, než jsme tam dorazili. Zastavili jsme tedy pod mostem, kde jsme byli, před všemi neduhy spojené s tornádem, v bezpečí. Ale nějaká žena neuřídila svůj automobil a nabourala. Otec se jí vydal na pomoc, ale mě to nedovolil. Nedovolil mi to, protože věřil, že na mě svět není připraven, a že kdyby se o mně dozvěděl, tak by mě ze strachu zavrhl. Začnu Dianě s těžkým srdcem vyprávět svůj příběh a při tom svůj zrak upírám přímo před sebe, aby neviděla, jakou bolest při tom cítím. Té ženě pomohl, ale tornádo vymrštilo nedaleké auto do vzduchu přímo jeho směrem. Tak tak mu uskočil do auta té ženy, ale při tom si zranil nohu. Avšak z auta se dostal, nicméně zraněná noha mu nedovolila se dostat do bezpečí. Chtěl jsem mu vyrazit na pomoc, ale on mě zastavil svým pohledem a zakroutil hlavou, aby mě od toho odradil. Věděl, že bylo v mé moci jej zachránit, ale ani tak mi to nedovolil. Zakončím své vyprávění, přičemž se mi po tváři skoulelo pár slziček, které jsem před Dianou skryl uhnutím svého pohledu. Chvíli jsem mlčel, než jsem dodal poslední část svého vyprávění. Nechal jsem svého otce umřít, protože jsem mu věřil. Protože byl přesvědčen, že musím počkat. Že na to svět není připraven. Dodám a skloním pohled na chodník, po kterém kráčíme. Tělo mého otce se nikdy nenašlo. Jen košile, kterou měl v době té katastrofy na sobě. U tebe je to ale jiné. Ty víš, kde tvá matka je. A bohové se možná smilují a zvrátí tuto kletbu kamene, kterou na ni Áres uvrhl. A já ti slibuji, že pokud o to budeš stát, tak ti v tom pomohu, jak jen bude v mé moci. Zakončím své povídání a na moment pohlédnu na Dianu, která pokud na mě obrátila svůj zrak, tak jí pohlédnu zpříma do očí. Ovšem, po pár vteřinách svůj pohled zase stočím stranou, protože jsem svým povídáním otevřel staré rány a momentálně jsem se cítil příliš obnažený.

Diana - 13. března 2016 23:35

soukromá zpráva od Diana pro Když Clark začne vyprávět, zastavím, protože mi to přišlo nemístné pokračovat v cestě když to vypadalo, že mi chce něco celkem důležitého říci. A taky do důležité bylo. "Clarku... " oslovím jej. "... použil na matku Medúsino oko... myslím, že i ty víš, kdo Medúsa byla... a ti, na které uvrhla svou kletbu, už se nikdy nevrátily zpátky." vysvětlím mu, že to vlastně znamená úplně to samé, jako kdyby jí Áres rovnou zabil. Vlastně mezitím nebyl žádný rozdíl, mrtvý nebo kus kamene. Když ode mě odvrátí svůj zrak i tvář, zvednu ruku a něžně jej přiměji se na mě podívat. "Oba jsme utrpěli zranění, která se nikdy nezhojí zcela..." řeknu mu a přitom se mu dívám do tváře. "...i přesto jsme oba nalezli přístřeší v téhle bouři..." řeknu a pokusím se pousmát.

Clark Kent - 14. března 2016 00:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem Dianě začal vyprávět o své ztrátě, tak se pomalu zastavila a vyslechla si vše, co jsem jí chtěl říci. Poté mě osloví a vysvětlí mi, že Áres na její matku použil oko Medusy, o které znám báje i já. Respektive se říká, že kletbu jejích očí, zlomit nejde a tudíž, že je její matka prakticky také mrtvá. Na okamžik se na ni podívám a přes tvář mi přeletí zmučený výraz. To jsem netušil… Pomyslím si a znovu od Diany odvrátím svou tvář. Ona se však ke mně přiblíží a svou rukou mi něžně otočí hlavu tak, aby mne přiměla se jí podívat do tváře. Když tak učinila, tak se mi zahleděla do tváře a řekla mi, že jsme oba utrpěli zranění, která se nikdy nezahojí. Na chvilku se odmlčela, ale pak dodala, že jsme i tak našli v této bouři své přístřeší, přičemž se na mě lehce pousmála. Má pravdu a navíc zahrála na tu správnou strunu. Pomyslím si a přikývnu, přičemž se na ni také lehce pousměju. Avšak je to poněkud smutné pousmání. Ale i přesto jsem jí za ta slova vděčný. Cítím to stejně… Řeknu Dianě a vděčně ji na pár vteřin obejmu, načež jí zase pustím a znovu nastavím své rámě, abychom znovu vyrazili.

Diana - 14. března 2016 00:25

soukromá zpráva od Diana pro "Musíš zůstat na svém ostrově, držet se ho." řeknu mu. Narážela jsem tím na to, co jsem mu řekla, když jsme byly u nás na ostrově a když jsme byly v mém pokoji. Jeho obětí mu poněkud opětuji. Pořád voněl stejně sladce, jako předtím jeho košile, kterou jsem měla na sobě a ve které jsem spala. Když mi však nabídne rámě, zavrtím hlavou. "Možná tu nejsem tak dlouho, ale tohle se tady dělá spíše takhle..." řeknu mu a místo nabízené ruky, jej chytnu svou rukou, za jeho jak jsem to viděla, že to dělají ostatní a propletla jsem svoje prsty, mezi ty jeho.

Clark Kent - 14. března 2016 00:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi řekla, že musím zůstat na svém ostrově a držet se jej, čímž dozajista narážela na to, co mi řekla u ní v pokoji, tehdy v královském paláci na ostrově amazonek. Při tom mi mé objetí opětovala, a když jsme se navzájem pustili, tak se pousměju o něco šťastněji než dosud a odpovím jí. To budu, Diano… to budu. Řeknu jí a nabídnu své rámě, na které ale zareaguje odmítavě a zavrtí hlavou, načež řekne, že tu možná není tak dlouho, ale že tohle se tady dělá poněkud jinak. S tím mě vzala za volnou ruku a propletla si své prsty s těmi mými. Nejen, že mě to potěšilo a zahřálo u srdce, ale uvědomil jsem si, že i Diana cítí to samé, co já. A že to den ode dne sílí. Máš pravdu… takhle to je opravdu lepší. Řeknu a usměji se na ni. Tentokrát je můj úsměv čistý a nezasahuje do něj žádný smutek. A jestli ještě ano, pak je to už jen dozvuk, který na mě už nejde poznat.

Diana - 14. března 2016 12:16

soukromá zpráva od Diana pro Vřele se na něj usměji. A to nejenom, protože jsem prozměnu nic nepokazila nebo neutrpěla nějaký kulturní fópá, ale protože jsem to tak prostě cítila. "Proč ´S´?" zeptám se jej. "Myslím tím, proč sis za symbol zvolil zrovna ´S´." uvedu na pravou míru svou otázku, protože by mě celkem zajímal význam, pochybuji o tom, že je to jenom, protože to je "Super...". Proto mě zajímala skrytá symbolika, pokud tam tedy nějaká je a není to jenom opravdu protože, je to super...

Clark Kent - 14. března 2016 13:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana se na mne vřele usměje a společně ruku v ruce znovu vykročíme k našemu cíli, tedy k parku, který je již na dohled. Přešli jsme přes ulici a Diana se mě zeptala, proč to mé „S“. Nechápavě na ni pohlédnu a ona mi vysvětlila, že tím myslela, proč jsem si vybral jako svůj symbol „S“. Áha… ona myslí supermanův symbol na hrudi. Pomyslím si a chápavě se usměju. I když to tak vypadá, není to písmeno S. Je to znak rodu El, mého rodu. Znamená to „Naděje“. Odpovím jí s lehkým úsměvem a pohlédnu na bránu městského parku, ke které jsme dorazili. Byla otevřená a já nás skrze ni zavedl dovnitř. Je sobota a počasí nám přeje, a tak bude v parku nejspíš dost lidí, avšak já si jich nevšímám. Pro mě v tuto chvíli existuje jen má krásná společnice, která mne drží za ruku. Chodím sem docela rád. I když to není bůhví co, je tu alespoň trochu té zeleně, na kterou jsem byl zvyklý z domova a která mi ve městě chybí. Řeknu konverzačním tónem, abychom pořád jen nemlčeli, a s úsměvem zkoumám Dianiny reakce na zdejší park. Je mi docela jasné, že to stěží dokáže nazvat přírodou. Na jejím ostrově příroda budila dojem, že se jí nikdo ani netknul. Tady se příroda jakoby dusila.

Diana - 14. března 2016 13:36

soukromá zpráva od Diana pro ´S´ jako symbol naděje? Ano, prvotní myšlenky byly poněkud zvláštní, přece jenom, nikdy jsem i ničem podobném neslyšela, ale také tu bylo to, že Clark není z tohoto světa, ale to vlastně ani já ne. Každopádně jsem byla ráda za to, že nyní onu symboliku znám. Clark nás poté zavedl konečně do onoho slibovaného parku. Napoprvé mne trochu zamrzeli všichni ti lidé tady, ale na druhou stranu jsem jim nemohla míti za zlé, že i napříč tomuto městu, chtějí trochu klidu, které příroda sama nabízí. "Budeš mi muset někdy svůj domov ukázat." opáčím. "Líbí se mi to tu, ale jestli znáš něco krásnějšího, ráda to také poznám."

Universe - 14. března 2016 13:37
	soukromá zpráva od Universe pro

Clark Kent - 14. března 2016 14:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi po mé zmínce o mém domově řekla, že jí tam někdy musím vzít a ukázat jí ho. Její zájem mě upřímně potěšil. A potěšilo mě i to, když se zmínila, že se jí tady líbí, ale že pokud znám něco krásnějšího, tak že to také ráda pozná. Ano, Smallville je pro mě takovým osobním rájem. Vyrůstal jsem na malé farmě, uprostřed nekonečných obilných a kukuřičných lánů. K přírodě tam bylo všude blízko a byl tam klid. Někdy mi ten klid opravdu chybí. Odpovím jí lehce zasněně, když mluvím o domově, ale pak se jakoby proberu a dodám. Pokud o to opravdu stojíš, tak tě tam někdy rád vezmu a ukážu ti to tam. Už dlouho jsem tam nebyl a stejně se tam budu muset stavit. Mámu jsem pro jistotu nezmiňoval, abych Dianě nesypal sůl do ran a znovu ji nerozesmutnil. To bych si už asi vážně neodpustil. Místo toho jsem se na ni vřele usmál a tiše pronesl. Ovšem, to nejkrásnější co se nachází v našem světě, je přímo přede mnou. Řeknu a otočím se k Dianě čelem, přičemž se jí zahledím do těch jejích krásných očí, které mi nedají spát.

Universe - 14. března 2016 14:17

soukromá zpráva od Universe pro Dianě se při tvé poznámce o tom, že to nejkrásnější na světě je před tebou, maličko zrůžovějí tváře. Trvalo to však jenom krátce, než jste došli k jezírku, kde byla možnost seznámit se k vodním ptactvem ale i je nakrmit buďto přineseným krmením, nebo tu byly maličké automaty s krmením. Děti z nich byly nadšené, ale vodní ptáci nejevily příliš nadšení připlout blíže ke břehu. Aspoň tedy do doby než jsi všimly Diany. Když Diana došla ke břehu, labutě k ní ihned namířily, natahujíc své dlouhé krky k ní.

Clark Kent - 14. března 2016 14:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mé lichotce Dianě zrůžověly tváře, ale trvalo to jen krátce, protože pak jsme dorazili k jezírku, na kterém plavalo různé vodní ptactvo. Děti, které ty ptáky sledovaly, z nich byly unešené, avšak ptáci si jich vůbec nevšímali a plavali si daleko od břehu. Tedy jen do chvíle, než si všimli Diany. Ihned se pak vydali ke břehu a začali k ní natahovat své dlouhé krky. Vypadá to, že tu máš další obdivovatele. Pronesu tiše k Dianě a zasměju se. Trochu neochotně pustím její ruku a přistoupím k automatu na krmení pro ptáky, kde zakoupím balíček a vrátím se k ní. Krmení ji předám a mávnu na děti, aby přišly také, aby si mohly ptáky prohlédnout zblízka a také jim hodit krmení, které měly v rukou. Přičemž je pak všechny, a Dianu zejména, začnu se spokojeným výrazem pozorovat.

Diana - 14. března 2016 15:05

soukromá zpráva od Diana pro "Když jsi požehnán od bohyně lovu a zvířat, je těžké aby si tě nevšimly." poznamenám, když Clark zmíní to, že jsem si získala nové obdivovatele. Pustím Clarka a dojdu k nim na břeh. Sehnula jsem se k nim a natáhla k nim trochu ruku. Jedna z labutí si jí pár okamžiků prohlížela, ale pak se o ní otřela svou hlavou. Její peří příjemně hladilo a otírala se o mou ruku tak dlouho dokud moje prsty něžně zajeli mezi její peří. Vydala u toho takoví divný kejhaví zvuk, který mě přiměl se trochu zasmát. "Dovolí ti se jí taky dotknout, budeš-li chtít." řeknu poté Clarkovi.

Clark Kent - 14. března 2016 15:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se zmínil, že tu má Diana další obdivovatele, tak mi odpověděla, že je požehnaná bohyní lovu a zvířat. A proto je dost těžké, aby si jí nevšimli. Neměl jsem, co bych na to dodal a tak jsem se na ni alespoň usmál. Pustil jsem její ruku, a zatímco já jsem se vydal pro krmení, tak Diana vykročila k těm labutím. Jakmile jsem měl krmení ve svých rukou, tak jsem vyrazil zpátky k Dianě. Cestou jsem pokynul dětem, aby také přišly a podívaly se na ty labutě a ostatní ptáky. Když jsem dorazil až k ní, tak mi řekla, že pokud budu chtít, tak mi dovolí, abych se jí dotknul. Dobře… Řeknu docela nadšený nad tou myšlenkou a podám Dianě balíček s krmením, abych si tak uvolnil ruku. V druhé totiž mám tašku s dalším oblečením, které jsme koupili pro Dianu. Přidřepnul jsem si k ní a po jejím vzoru pomalu natáhnu ruku k labuti, čekajíc, jestli se ke mně také nahne, abych se jich dotkl. Přiznám se, že jsem u nich nikdy nebyl tak blízko. Řeknu Dianě a s úsměvem pozoruji počínání labutí.

Diana - 14. března 2016 16:24

soukromá zpráva od Diana pro Jedna z labutí vezme sáček s krmením z jeho ruky ještě dříve než mi jej stačí podat a uteče s ním na vodu, kde se jej pokouší rozdělat, zatímco se kolem ní semknou drobnější kachny. Musela jsem se tomu pousmát. Potom jsem se podívala na tu druhou, která tu s námi stále byla a chovala se ke Clarkovi stejně jako předtím ke mě, asice, že si u něj vynucovala pozornost. "I napříč tomu, že žijou tady, uvnitř jsou to plaché bytosti, které se přiblíží jenom něčemu, čemu mohou důvěřovat." řeknu mu, když mi řekne, že nikdy nebyl těmhle opeřencům takhle blízko.

Clark Kent - 14. března 2016 16:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem Dianě podával balíček s krmením, tak jedna z labutí vyrazila a balíček mi vzala z ruky. S balíčkem pak rychle vyrazila na hloubku a snažila se dostat dovnitř. Okolo ní se shlukly ostatní kachny a snažily se jí pomoci se dovnitř dostat. Diana se tomu pousmála a já nad tím mávnul rukou. Oba jsme se pak začali zabývat labutí, která tu s námi zůstala, aby se nechala pohladit. Natáhnul jsem k ní ruku a poté jí pohladil jako prve Diana. Usmál jsem se, když se nechala pohladit a zakejhala. Přiznal jsem se, že jsem nikdy u labuti nebyl tak blízko, načež mi Diana řekla, že i když to tak možná nevypadá, tak jsou to pořád plaší tvorové, kteří se přiblíží jen k tomu, čemu mohou důvěřovat. Myslím, že tomu rozumím. A věřím, že jsme jim v tom docela podobní. Také se přiblížíme jen k tomu, komu můžeme důvěřovat. Odpovím Dianě a věnuju jí krátký, usměvavý pohled. Pak se ale zase podívám na labuť a ještě jednou ji pohladím, načež ruku stáhnu a pomalu se postavím.

Universe - 14. března 2016 17:21

soukromá zpráva od Universe pro Labuť si užívá viditelně tvou pozornost, stejně jako předtím Dianinu. Nicméně, když se nakonec postavíš, vypadá poněkud zklamaně. Možná čekala, že se jí budeš věnovat mnohem déle. "Vrátíme se sem, jakmile bude zase příležitost, slibuji." řekne Diana labuti, která jakoby jí rozuměla a zakejhala něco, čemu se Diana pousmála. Labuť se nakonec tedy otočí a vrátí ze pomalu zpátky na vodu, kde se připojí k té druhé v souboji o kousek jídla. Vypadalo to, že jim nakonec do sáčku nějak podařilo dostat. Diana se nakonec také zvedne a pokračujete dále procházkou parkem. "Co se nabízí támhle?" zeptá se poté Diana, když narazíte na pouliční prodej kopečkové zmrzliny.

Clark Kent - 14. března 2016 17:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Labuť si mou pozornost a mé pohlazení viditelně užívala. Když jsem svou ruku stáhnul a postavil se, tak zklamaně zakejhala. Nejspíš čekala, že se jí budu věnovat déle, což vyvolalo pobavený úsměv na mé tváři. Nečekal bych, že někdy budu hladit labuť a už vůbec ne, že o to ta labuť bude stát tak, že bude zklamaně kejhat, když přestanu. Diana jí řekne, že se sem ještě určitě vrátíme, až bude příležitost, na což jí labuť zakejhala, jako by jí rozuměla. Diana se tomu pousmála a něco v její tváři naznačovalo, že jí rozuměla taktéž. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. Ty opravdu jsi žena mnoha talentů. Teď to vypadalo, jako bys rozuměla řeči zvířat. Pronesu skoro užasle a usměju se na ni. Nakonec se i Diana zvedla a my znovu pokračovali v procházce parkem. Když tu se Diana pozastavila nad pouličním prodejem zmrzliny a zeptala se mě, co se nabízí támhle. To je stánek se zmrzlinou. Co je zmrzlina, víš, nebo ne? Řeknu a pak se nejistě ujistím, jestli to opravdu zná. Očividně ale zmrzlinu neznala. V tom případě to musíme napravit a nějakou ti koupit. Tu prostě musíš ochutnat. Dodal jsem s úsměvem a chytil jí za ruku, načež jsem jí odvedl až ke stánku. Dobrý den… copak máte za příchutě? Pozdravil jsem prodavače a požádal ho, aby mi pověděl, jaký má sortiment. Jakmile nám řekl, jaké má příchutě, tak se podívám na Dianu. Na jakou příchuť máš chuť? Zeptám se Diany, a jakmile odpoví, tak se podívám na prodavače a objednám to dvakrát. Zaplatím to a převezmeme si naše kornouty. Já se do toho ještě nepustím, místo toho budu sledovat, jak to Dianě chutná.

Universe - 14. března 2016 18:10

soukromá zpráva od Universe pro "Nevím pořádně co je zmrzlina... Steve říkal, že je to něco co je pro děti a vyrobené z ledu či co..." pronese Diana cestou ke stánku. Prodavač tam byl mladík, usměvaví a vstřícný. Nabídl vám ovocnou příchuť, ale také čokoládovou, vanilkovou a poté něco co na první pohled vypadalo jako zubní pasta. Diana se rozhodne pro ovocnou, protože ostatní příchutě jí nic moc neříkali. Mladík vám tedy podá vaše zmrzliny a poděkuje vám, že jste jej navštívily. Odejdete kousek stranou a Diana přitom zkoumavě hleděla na kornout ve svých rukou. Zřejmě přemýšlela co s tím má zřejmě dělat, protože se podívala okolo. Evidentně zjistila co s tím má dělat a tak se pokusila nejprve ochutnat jenom na špičku jazyka. Její reakce byla pak rychlá, stáhla se rychle zpátky a přikryla si rukou rukou pusu. "To...studí..."

Clark Kent - 14. března 2016 18:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Její zmínku o tom, co o zmrzlině říkal Steve, raději nechám nepovšimnutou, protože je to jen ztráta času. Jen jsem lehce zavrtěl nesouhlasně hlavou. Mladík, který prodával zmrzlinu, nám vyjmenoval příchutě zmrzliny a nabídl nám nějakou hmotu, co vypadala jako zubní pasta. Diana si vybrala ovocnou příchuť a já to objednal dvakrát. Zaplatil jsem mu a pak si převzal svůj kornout. Diana taktéž a pak jsme se přesunuli k nedaleké lavičce, na kterou jsme se posadili. Diana chvíli zkoumavě sledovala svůj kornout a já sledoval pro změnu zase ji. Všimla si nedalekých dětí, které svou zmrzlinu jedly a snažila se je napodobit. Nejprve se snažila ochutnat jen špičkou jazyka, ovšem jen co se jí dotkla, tak ucukla a rukou si zakryla pusu. Pohlédla na mě a řekla, že to studí. Lehce jsem se zasmál. Ano… zmrzlina je studená, aby osvěžila. Nenech se tím odradit a zkus to znovu. Je to skvělé. Řeknu Dianě povzbudivě a taktéž se pustím do svého kornoutu. Vidíš? Nic to není. Dodám a s úsměvem na ni mrknu.

Universe - 14. března 2016 18:54

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe poněkud překvapeně podívá, jak jíš ty zmrzlinu a poté to tedy zkusí sama. Zkusila jí tedy znovu olíznout, ale tentokrát už neucukla. "Je skvělá..." prohlasí nakonec Diana s úsměvem. Pustím se pak do zmrzliny ale po chvíly nějak usoudí, že lízat jí je poněkud pomalé a tak sní téměř celý kopeček najednou, i s kouskem kornoutu. Tys samozřejmě věděl, že sníst najednou tolik zmrzliny je špatný nápad, ale Diana to udělala tak rychle, že jsi jí nemohl varovat ani něco vůči tomu podniknout. Diana se pak chce pustit do zbytku kornoutu, ale chytí se za hlavu. "Bohové, moje hlava... bolí... cítím ten chlad i uvnitř své hlavy..."

Clark Kent - 14. března 2016 19:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mě na moment pozorovala, jak jím svou zmrzlinu, snažíc se ode mě okoukat techniku. Po chvilce se do toho sama pustila a prohlásila, že je skvělá. Pustila se do své zmrzliny a chvíli jí normálně lízala, avšak potom asi usoudila, že to nestačí a zakousla se do ní, přičemž ukousla celý jeden kopeček zmrzliny i s kouskem kornoutu. Nestačil jsem včas zareagovat, jinak bych jí od toho odradil. Moc dobře vím, co za chvilku Diana zakusí. Ale ne! To se nemělo stát… Pomyslím si a vztáhnu, k ní ruku, abych jí zastavil, avšak už bylo příliš pozdě. Starostlivě se na ni podívám, ale to už se chytí za hlavu a začne hořekovat. Omlouvám se, Diano. Měl jsem tě upozornit, že zmrzlina se nesmí hltat, nebo ti ten mráz stoupne, takříkajíc do hlavy. Řeknu jí a odložím tašku s oblečením vedle sebe na lavičku. Starostlivě jí lehce položím ruku na rameno a dodám. Neboj se, za chviličku to přejde a budeš v pořádku…

Diana - 14. března 2016 20:20
	soukromá zpráva od Diana pro "Bolí to..." pronesu. Měla jsem pocit, jako kdyby mi začal mrznout celý vnitřek hlavy najednou. Trochu jsem se předklonila a podepřela si hlavu obouma rukama. "To není jídlo, ale mučící nástroj..." poznamenám dotčeně, doufajíc, že má Clark tedy pravdu a odezní to co nejdříve.

Clark Kent - 14. března 2016 20:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Bylo mi jí líto, ale neměl jsem jí jak pomoci. Tohle postihne za život snad každého a musí to prostě odeznít. Když pronesla, že jí to bolí a předklonila se a rukama si podepřela hlavu, tak jsem svou ruku přemístil z jejího ramene a položil jí ji na záda. Konejšivě jsem jí po nich pohladil a zatvářil se starostlivě. Diana chvíli oddychovala, ale pak docela dotčeně poznamenala, že to není jídlo, ale mučicí nástroj. Za chvilinku to odezní a bude zase dobře. Věř mi. Řeknu omluvně a rychle dodám. Ještě jednou se omlouvám… měl jsem tě na to upozornit. Navíc nechci, aby ses na mě naštvala, že s tebou jednám jako s dítětem. Pomyslím si a znovu jí soucitně pohladím.

Diana - 14. března 2016 21:15
	soukromá zpráva od Diana pro "Odteď jí nenávidím... " pronesu, proklínajíc se za to, že jsem vůbec měla nějaké myšlenky o tom, jak je takhle věc vlastně chu´tově dobrá. Zavřela jsem oči a po chvilce jsem cítila, jak nepříjemná bolest pomalu ustupuje. "Mám chuť teď někoho udeřit..." poznamenám suše.

Clark Kent - 14. března 2016 22:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana prohlásila, že odteď zmrzlinu nenávidí, načež zavřela oči a snažila se to všechno přečkat. Ihned mě to zamrzelo. Každé dítě zmrzlinu miluje, ale Dianě jsem jí znechutil během chviličky. Jen tak dál Clarku… nejspíš nejsi o tolik lepší než ten Steve, jak sis myslel… Pomyslím si, přičemž jsem zcela ztratil chuť zmrzlinu dojídat. I kdybych chuť neztratil, tak bych to před Dianou stejně nedojídal. Nepřipadalo by mi to správné. Proto jsem se zvedl, podíval se směrem na zmrzlináře, a když se nedíval, tak jsem svůj kornout odhodil do koše, načež jsem se vrátil k Dianě. Po pár chvílích už vypadala mnohem lépe, avšak zcela bez nálady. To jsem poznal tak, že suše poznamenala, že má chuť někoho praštit. Sklopil jsem pohled a povzdechl jsem si. Mrzí mě to, Diano… očividně nejsem tak dobrý učitel, jak bych si přál. Pronesu zklamaně a možná taky lehce zahanbeně. Rozhodně mě trápí, že jsem jí vystavil takovému nepohodlí jakým „zmrzlý mozek“ je.

Diana - 14. března 2016 22:59

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdychnu. Bolest postupně ustupovala, ale přesto za sebou zanechávala ještě otisk. Asi to ještě chvilku potrvá, ale bylo jsem rozhodnutá už nikdy žádnou zmrzlinu nejíst. "To nevadí Clarku." řeknu mu, když pronese, že je špatný učitel. "Velký Řím taky nepostavily za jediný den..." pokusím se jej povzbudit a přišoupnu se k němu blíže, už i pustím svou a normálně se posadím. "...každý děláme chyby, někdy malé, někdy velké, ale i tak tě mám pořád ráda."

Clark Kent - 14. března 2016 23:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem si povzdechl, že nejsem nikterak dobrým učitelem, tak se mi Diana pokusí zvednout náladu tím, že řekne, že to nevadí. Dokonce ani velký Řím nepostavili za den, což jsem pobral tak, že to se mnou jako se svým učitelem ještě zcela nezavrhla. Konečně už zvedla hlavu a přišoupla se ke mně blíže, načež mi řekla, že každý dělá chyby, někdo malé, někdo velké, přičemž jsem trochu zahanbeně sklopil zrak, ale pak dodala, že i tak mě má pořád ráda. Nepatrně jsem sebou škubnul a podíval se jí do tváře. Možná jsem nepatrně zčervenal, ale rozhodně jsem se na ni usmál. Ona mě má ráda! To se tak krásně poslouchá! Tak jí to taky řekni, pitomče! Pomyslím si, a když už se ke mně tak přišoupla, tak jí vezmu rukou okolo ramen a lehce si jí přitáhnu k sobě. Já tě mám taky rád, Diano. Moc. Řeknu jí veskrze šťastně a nakloním se k ní, abych jí políbil. Možná jsem balík, ale v tuhle chvíli mi to přišlo jako správný krok. Přece jen mi řekla, že mě má ráda.

Diana - 14. března 2016 23:34
	soukromá zpráva od Diana pro Když si mne k sobě přitáhne, nijak se nebráním, ba naopak spíše se na něj ještě pousměji. "Já vím." A když se mne rozhodně políbit, poté co mi moje slova opětuje, já jemu opětuji jeho políbeni a přitom mu lehce položím svou ruku na jeho tvář, po které drobně a něžně prsty přejedu.

Clark Kent - 15. března 2016 00:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Poté, co jsem dal Dianě ruku okolo ramen a přitáhl si jí blíž, se na mě pousmála. A když jsem se jí přiznal, že jí mám také rád, tak řekla jen, že to ví. Opravdu mě to potěšilo a dodalo mi to odvahy jí znovu políbit. To se také stalo, a když se naše rty spojily, tak položila svou ručku na mou tvář a lehce jí pohladila svými prsty. Byl jsem jako v nebi. Spokojený a nesmírně šťastný. Tato chvíle už dokonalejší být nemůže. Pomyslím si a napodobím Dianu tím, že jí taktéž něžně položím jednu ruku na tvář a lehce jí po ní pohladím. Po chvíli, když se naše rty znovu rozdělily, jsem se na ni usmál a ještě naposledy jí pohladil po její dokonalé tváři. Poté jsem se zase normálně posadil, přičemž jsem jí pořád držel okolo ramen a něžně k sobě tiskl. Chvíli jsem tiše vychutnával společné chvíle a rovnal si myšlenky, které se mi při našem polibku rozutekly všemi směry. Tyto chvíle s tebou, jsou jedny z nejšťastnějších v mém životě. Přál bych si, aby trvaly věčně. Pronesu tiše tak, aby to slyšela jen ona, a usměji se.

Diana - 15. března 2016 00:31

soukromá zpráva od Diana pro Cítila jsem se šťastně, spokojeně. "Pozor na co si v mé přítomnosti přeješ. Nesmíš zapomínat na jiné kořeny, které se ke mě váží..." pronesu a poukážu tak na svou spojitost s Olympskými bohy. Nikdy jsem nechtěla být jako jedna z nich, či se k nim nějak přirovnávat nebo poutat, ale nikdy jsem nepopírala svou jistou spojitost s nimi. Vstala jsem a přitom jsem jej chytla za ruku, otočila jsem k němu čelem. "Čekám na svého průvodce až bude pokračovat ve své práci."

Clark Kent - 15. března 2016 00:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem pronesl, že bych si přál, aby tyto krásné chvilky strávené s ní nikdy neskončily, tak mě upozornila, že bych si měl dávat pozor na to, co si v její přítomnosti přeji. A také, že nemám zapomínat, jaké kořeny se k ní váží. Abych byl zcela upřímný, tak jsem tak nějak netušil, co mi tím chce říci, avšak rozhodl jsem se zachovat si na tváři úsměv. To, že bych si přál být s ní pořád, byla pravda a myslel jsem to tak, tak proč se neusmívat. Po chvilce se Diana zvedla a vzala mě za ruku, načež prohlásila, že čeká na svého průvodce, který by měl pokračovat ve své práci. Jak si má paní přeje. Odpověděl jsem jí žertem a zvedl jsem se z lavičky, přičemž jsem volnou rukou vzal tašku s oblečením a potom jsme společně vyrazili dál. Na moment jsem se zahleděl skrze všechny překážky směrem k náměstí, abych zjistil, kolik je hodin. Poledne se pomalu přibližovalo a za chvíli bychom už mohli vyrazit na lehce předčasný oběd. Nicméně ještě chvíli jsme se museli zabavit nějak jinak a proto jsem jí vedl dál, skrze celý park, aby viděla, jakým způsobem to tady žije.

Universe - 15. března 2016 11:26
	soukromá zpráva od Universe pro Čas opravdu plynul a i když jsi se v jednu chvíly díval na hodinky a bylo chvíly před polednem, v druhé chvíly, když jste víceméně dorazily na konec parku, bylo už pomalu skoro odpoledne. Čas opravdu rychle plynul.

Clark Kent - 15. března 2016 12:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Pomalým vycházkovým krokem jsme se s Dianou procházeli ruku v ruce dál. Povídali jsme si a čas plynul. V jednu chvíli jsem kontroloval čas a bylo ještě dost před polednem a chvíli na to už bylo odpoledne. Čas opravdu utíká, když se dobře bavíš. No, myslím, že z parku jsme už viděli dost. Co bys řekla obědu? Navrhnu své krásné společnici a než se na mě pořádně stihne podívat, tak pro všechny případy rychle dodám. Žádná zmrzlina, slibuji. Usmál jsem se a při tom jsem přísežně zvedl ruku, přičež jsem dbal na to, aby to nevyznělo ani trochu výsměšně. To jsem taky neměl v úmyslu ani trošku. Takový prostě nejsem.

Diana - 15. března 2016 13:49
	soukromá zpráva od Diana pro "Oběd?"zeptám se jako bych se chtěla ujistit. "Nejenom žádná zmrzlina. Žádné podobné chladné či studené věci. Nebo poznáš jak já umím být studená." poznamenám ke Clarkovi, tónem, který říkal, že si rozhodně srandu nedělám a míním dodržet svoje slovo na tom. Ostatně, zná mě už docela dost na to.

Clark Kent - 15. března 2016 16:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis I když jsem slíbil, že jí ušetřím zmrzliny, stejně si dala jako podmínku, že tam nesmí být zmrzlina, ani nic chladného a ledového. Jinak prý poznám, jak studená dokáže být ona. To bych nerad poznal na vlastní kůži. Pomyslím si a usměji se na ni. Slibuji, že nic takového ti neobjednám. Odpovím jí vážným hlasem a vykročíme směrem z parku. Tak, na co bys měla chuť, Diano? Něco sladkého, slaného, masitého, bezmasého, kořeněného nebo dokonce pálivého? V tomhle městě si můžeš vybírat z nepřeberného množství různých chutí a pokrmů. Zeptám se jí a dám jí na výběr, přičemž nenápadně zjišťuji, kam bych jí měl vzít, abych co nejvíce splnil její očekávání.

Diana - 15. března 2016 16:42

soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." zapřemýšlím se. "Rozhodně něco z masa ale né příliš prorostlé... to je brr...." trochu se oklepu při myšlence na maso, které je příliš prorostlé tukem a stává se tak z něj poživatelná žvýkací hmota. "...klidně i nějaká exotická chuť. Zatím jsem neměla možnost okusit moc zdejších pokrmů, Stevova strava se většinou skládala z něčeho co přinesl již připravené domů, či to rozbalil ze sáčku či krabice a jenom ohřál..." řeknu a možná si i přitom maličko postěžuji. Netvrdím, že všechno bylo špatné, ale něco by mohlo být vážně lépe připravené a nemuselo by to pak chutnat jako papír či nějaká divná uměla slitina.

Clark Kent - 15. března 2016 17:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana chvilku přemýšlí, ale pak prohlásí, že by si rozhodně dala něco s masem. Ovšem nesmí to být moc prorostlé, protože pak je to odporné. Když o tom mluvila, tak se trochu oklepala, protože si to představila. Musel jsem jí dát za pravdu. Prorostlé maso je opravdu odporné. Po chvilce však pokračovala v povídání, co by si tak ráda dala. Zmínila se, že by to mohla být i nějaká exotická chuť, protože zatím neměla moc příležitostí ochutnat moc zdejších pokrmů. Steve totiž nevařil a domů nosil jen hotová jídla, popřípadě něco co jen ohřál. Nemohl jsem si nevšimnout výrazu v její tváři, který napovídal, že toho měla opravdu po krk a moc jí to nevonělo. Um… pokud budeš chtít, tak ti někdy uvařím večeři. Okusíš pravý a nefalšovaný steak a La Kent, jak mě to naučil táta. Pronesu s lehce samolibým úsměvem, protože věřím, že by jí to chutnalo. Ovšem teď bych navrhnul jeden řecký podnik za rohem. Není to sice bůhví jaká restaurace, ale vaří tam skvěle. Navrhnu a počkám, zda bude Diana něco namítat. Pokud ne, tak naše kroky nasměruji tím směrem. Po pár minutách jsme dorazili k malému řeckému podniku, které by se mohlo zvát spíš bistrem, avšak bylo to tu čisté, obsluha příjemná a pokrmy chutné. Usadili jsme se u volného stolu a počkali, až k nám dorazila obsluha, která nám přinesla menu, abychom si jej prostudovali a vybrali si. Zaujalo tě něco? Pokud si nebudeš jistá, můžeš se mě zeptat. A pokud to nebudu vědět já, tak obsluha ano. Rádi nám poradí. Oslovím Dianu po chvilce vybírání a počkám, co mi na to řekne.

Diana - 15. března 2016 18:13

soukromá zpráva od Diana pro "Steak La Kent?" podivím se. "To zní trochu jako kdyby jsi zamýšlel naservírovat kus sebe, né-li sebe samého na talíři." opáčím a pokusím se trochu i něco jako vtip, ale tyhle věci mi nikdy příliš nešli. Nicméně místo, kam mě Clark vedl už zdálky vonělo poněkud povědomě a přesto docela neznámě. Uvnitř to vypadalo, jako kdyby se někdo snažil přenést starou antickou architekturu do moderního světa, nebudu lhát, mělo to svoje kouzlo. A trochu ve mě začala hlodat myšlenka o tom, že zvolil řeckou kuchyň, aby mi poněkud připomněl domov. Docela ráda jsem se posadila a koukala do jejich nabídky, trochu tápavě. "Myslím, že mi asi budeš muset pomoct, protože nevím co si pod tím vším mám vůbec představit." řeknu nakonec Clarkovi, po chvilce zírání do nabídky.

Clark Kent - 15. března 2016 19:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Jejímu vtipu, který následoval po mé nabídce steaku a La Kent, jsem se upřímně zasmál. To se jen tak říká… nejedná se o to, že bych ti naservíroval sebe. Jedná se vlastně o osobitou přípravu a recept po Kentovsku, nebo-li „a La Kent“. Vysvětlím jí s úsměvem, protože jsem byl rád, že má dobrou náladu a nevyhrožuje mi, jako tehdy při zmínce o zmrzlině. Proto jsem jí také zavedl do řeckého podniku, kde na zmrzlinu nejspíš nenarazíme, a kde jí bude jídlo určitě chutnat. Přece jen, u nich na ostrově to vypadalo jako v antickém Řecku, takže budou mít snad i podobné pokrmy. Ano, dalo by se říci, že jsem vsadil na jistotu, avšak další přehmat jsem si nechtěl dovolit. Usadili jsme se u prázdného stolu. Tašku s jejím oblečením jsem položil pod stůl a společně jsme vyčkali příchodu obsluhy. Ta u nás byla během chvíle a přinesla nám menu, abychom si vybrali. Já si nabídku rychle projel očima a téměř okamžitě jsem si vybral. Avšak Diana s tím dost bojovala. Nakonec, když jsem se zeptal, jestli jí něco zaujalo, popřípadě jestli nechce pomoc, tak se přiznala, že jí to nic neříká a že bude potřebovat mou radu. Beze všeho… Pronesl jsem a s úsměvem jsem spustil, aniž bych se znovu podíval do menu. Nesporná výhoda toho, být Kryptoňan, zapamatuju si téměř vše, co přečtu. Vzhledem k tomu, co jsi říkala, že by sis dala, bych ti nabídl toto: Keftedes, což jsou kuličky z mletého jehněčího masa s rajskou omáčkou. Kleftiko, nebo-li jehněčí po zbojnicku, které se připravuje se zeleninou a bramborami zabalené v listech. A nebo, což je i můj favorit, je tu Souvlaki. A to je Řecký špíz, nebo-li maso nabodané na dřívka, opékané nad ohněm, s rajčaty. Povyprávím Dianě o možnostech, které ji doporučuju a počkám, co k tomu řekne.

Diana - 15. března 2016 19:49

soukromá zpráva od Diana pro Clark se mi ochotně nabídne, že mi pomůže, když jsem tápala. Dokonce se ujal toho, že mi i začal vysvětlovat jednotlivé pokrmy, které zde nabízeli, i když jsem spíše pojala dojmu, že mi vysvětlil pouze ty, které má rád jen on sám, ale neviděla jsem v tom nic extra špatného. Ovšem, nějak jsem z hlavy nemohla dostat onu myšlenku s tím - La Kent steak. "Mnom..." zamyslím se nakonec, když skončí. "Myslím, že jsem spíše pro tu poslední nabídku, ta možnost s tím špízem se mi docela zamlouvá..." řeknu nakonec. "I když je poněkud škoda, že tu nenaservírují La Kenta..." dodám s poněkud poťouchlejším úsměvem.

Clark Kent - 15. března 2016 20:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem Dianě pomohl s výběrem toho nejchutnějšího, co měli v menu a o kterém jsem doopravdy věděl, z čeho se to skládá, tak se docela zamyslela. Nakonec ale řekla, že se jí také zamlouvá ta třetí možnost, kterou jsem si vybral i já. Dobrá volba. Řeknu prostě a usměji se, načež si Diana s lehce poťouchlým výrazem povzdechne, že je škoda, že tady neservírují La Kenta. Nedalo mi to a musel jsem se uculit. Pokud o a La Kenta tolik stojíš, tak ti ho naservíruji na večeři. Prohlásím a lehce se zasměji, nad tím vtípkem, který tu Diana prohodila. Byl jsem rád, že je v dobré náladě. A dokonce mi připadalo, že je nyní stejně uvolněná, jako tehdy v jejím pokoji na ostrově.

Diana - 15. března 2016 20:27
	soukromá zpráva od Diana pro Zdálo se, že Clark poněkud soudrží v mém předchozím pokusu o vtip, i dalším jeho pokusem o pokračování, což mě docela potěšilo. "Hm, to zní jako velice dobrá nabídka, kterou bych asi neměla odmítnout..." pronesu. "...ale nechci k tomu žádnou přílohu nebo dezert." dodám se stejnou škodolibostí, možná poťouchlostí.

Clark Kent - 15. března 2016 21:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Nyní jsem byl svědkem Dianiny hravé nálady a musím přiznat, že se mi to vážně zamlouvalo. Když jsem jí řekl, že jí „La Kenta“ naservíruji na večeři, tak se na mě potěšeně uculila a řekla, že to zní jako velice dobrá nabídka, kterou by asi neměla odmítnout. Načež se jí do tváře vrátil ten lehce poťouchlý výraz a možná kapka škodolibosti, s čímž dodala, že k tomu nebude chtít žádnou přílohu ani dezert. Sice jsem se teď trochu ztratil, ale to mi nezabránilo se zasmát, protože jsem si dovedl představit, jak to nejspíš myslela. Dostaneš jen to, co budeš sama chtít, Diano. Odpovím a uculím se na ni, načež si posunu brýle, které mi sjely ke špičce nosu. Tehdy k nám přišla obsluha znovu, tak jsem jí předal menu a objednal jsem. Dáme si dvakrát Souvlaki a k pití si dám vodu… Řeknu a podívám se tázavě na Dianu, aby řekla, co chce k pití. Jakmile jim řekne, co chce, tak na obsluhu kývnu, abych tím dal na zřetel, že to bude vše a počkám až odejdou.

Universe - 15. března 2016 22:40
	soukromá zpráva od Universe pro Diana si také objedná jenom vodu, servírka si vše napíše, usměje se a spokojeně odejde předat objednávku. Za chvíly byla zpátky s pitím a za dalších dobu, asi tak deset minut, přišla i s jídlem. Jídlo vypadalo dobře, úžasně vonělo a bylo již na první pohled vidět, že byly použity rozhodně čerstvé a kvalitní suroviny.

Clark Kent - 15. března 2016 23:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana si taktéž objednala jen vodu. Servírka si to vše zapsala a s úsměvem odklusala odevzdat objednávku. Pár chvil nato nám přinesla vodu a pak se pustila do obsluhování dalších hostů. Já se rovnou chopil své vody a trochu jsem svlažil hrdlo. Při čekání na jídlo jsme si s Dianou chvilku povídali, než nám vše donesli. Byla to ale jen chvilka, nanejvýš deset minut a jídlo bylo na stole před námi. Nutno podotknout, že to vypadalo báječně a ještě lépe to vonělo. Člověku se až sbíhaly sliny. Bylo vidět, že kuchař použil čerstvé suroviny, za což měl můj neskonalý vděk. Nemám totiž moc rád věci z konzervy. Tak s chutí do toho. Dobrou chuť, Diano. Popřeji jí k jídlu a usměji se, načež se do toho také pustím, avšak po očku Dianu sleduju, doufajíc, že jí to bude chutnat.

Universe - 16. března 2016 13:56

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala docela překvapeně, když servírka položila jídlo i před ní. Když vám poté servírka s úsměvem popřála dobrou chuť, začala Diana zkoumat, co jí to vlastně vůbec donesla. "Voní to povědomě, ale nikdy jsem nic podobného neviděla." řekne Diana, když nakonec vezme jedno sousto na vidličku a ochutná jej. "A chutná to i povědomě." řekne nakonec docela potěšeně a ponořila se do jídla, které si evidentně užívala, ale to také stejně tak i ty, nebo to bylo hlavní tvou společností? Když dojíte, servírka se vrátí se zeptá se, jestli by jste si ještě přáli případně nějaký dezert.

Clark Kent - 16. března 2016 15:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana trochu překvapeně začala zkoumat, co je to jídlo vůbec zač, přičemž prohlásila, že i když to nikdy neviděla, tak to voní velice povědomě. Nakonec si dala na vidličku jedno sousto a pak jej okusila. Ihned na to řekla, že to dokonce i chutná povědomě, s čímž se docela potěšeně do toho pustila. Jsem rád, že ti chutná. Prohlásím s lehkým úsměvem a taktéž se do toho pustím. Musím říci, že jídlo bylo skvělé, avšak společnost ještě lepší, což dohromady tvořilo téměř dokonalý celek. Rozhodně jsem si jej užil. Když jsme dojedli, tak k nám dorazila servírka, aby sebrala nádobí a zeptala se, jestli si dáme nějaký dezert. Tázavě jsem se podíval na Dianu, a pokud přikývla, tak jsem se znovu upřel pohled na servírku. To záleží, co tu máte za dezerty. Ovšem, vše se zmrzlinou raději vynechejte. Odpovím servírce a usměji se na svou černovlasou společnici, aby věděla, že její slova beru vážně, načež se zaposlouchám do výčtu dezertů, abychom si nějaký mohli vybrat.

Universe - 16. března 2016 15:45
	soukromá zpráva od Universe pro "Tak to vás asi budu muset bohužel zklamat pane. Bohužel v tuto chvíly nemáme v nabídce jiné dezerty než zmrzlinové poháry s řeckou zmrzlinou či zmrzlinové sendviče." omluví se servírka a bylo to na ní i trochu vidět, že jí mrzí, že nemají co jiného nabídnout. Nakonec se tě zeptá jestli si tedy budete přát ještě něco jiného, či budete chtít zaplatit a jít.

Clark Kent - 16. března 2016 16:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Servírka, která se přišla zeptat, jestli si dáme nějaký dezert, byla docela zklamaná, když jsem prohlásil, že má vynechat vše se zmrzlinou, protože prý mají dezerty jen se zmrzlinou. Tak to se asi nedá nic dělat. V tom případě vás požádám o účet. Odpovím servírce a omluvně pokrčím rameny. Počkám, až odejde pro vyúčtování a pak se omluvně podívám na Dianu. Omlouvám se, Diano. To, že tu jako dezert budou mít jen zmrzlinu, jsem netušil. Snad ti alespoň oběd chutnal. Řeknu jí a lehce se usměji, načež si připravím peníze. Jakmile servírka dorazí, tak zaplatím a nezapomenu dát dvacetiprocentní dýško, jak bývá zvykem. Vyrazíme tedy? Zeptám se a do ruky už pro jistotu vezmu tašku s oblečením, abych jí tu nedopatřením nezapomněl.

Universe - 16. března 2016 16:37
	soukromá zpráva od Universe pro Servírka vřele poděkuje a vyzve vás, aby jste rozhodně přišli někdy znovu. Diana přikývne a oba se tedy vydáte ven z restaurace. Ovšem moc daleko jste se nedostali. V podstatě jste ušli jenom pár metrů, když se ze zatáčky vyřítil autobus s několika cestujícími uvnitř a čumákem se zabořil do obchodu nedaleko vás.

Clark Kent - 16. března 2016 17:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po opuštění podniku jsme se vydali na cestu. Idylka, která panovala, nám ale nevydržela moc dlouho, protože jsme se pořádně od podniku ani nevzdálili a už se něco stalo. Ze zatáčky se vyřítil autobus s několika cestujícími, jehož řidič to nezvládl a napasoval to do nedalekého obchůdku. Ale ne! Měli bychom jim jít zjistit, jestli je někdo raněn a pomoci jim. Prohlásím, a aniž bych čekal na Dianinu reakci, vyrazím k místu nehody. Už cestou svým zrakem kontroluji cestující a lidi v obchodě, jestli jsou všichni v pořádku, popřípadě, jak těžká zranění mají. Neměli bychom se ale prozradit. Hlesnu ještě k Dianě po cestě.

Universe - 16. března 2016 17:59

soukromá zpráva od Universe pro "Ty by ses neměl prozradit, u mne to není tak podstatné." opáčí ti Diana a svleče ze sebe sáčko i bílou halenku, brýle schová do kapsy u sáčka a to vše ti vyloženě nacpe do rukou. Načež se pak vznese a namíří k nabouranému autobusu, se kterého začínali vycházet ti, kteří mohli. "Řidič... řidič, je tam zapasovaný!" pronese jedna žena, která akorát vyházela z autobusu. Diana se za chvíly vrátí i s řidičem, který měl tržnou ránu na hlavě a viditelně byl v bezvědomí. Ovšem to ještě nebylo zcela viditelně všechno. Zevniř autobusu se ozíval dětský pláč. Diana tam chtěla vyrazit, ale jeden z cestujících toho autobusu, který byl už bezpečně venku se jí pokusil zastavit s tím, že ten autobus může každou chvíly vybouchnout. Což byla poněkud pravda, protože byl ve vzduchu cítit oheň a kouř. Diana jej však odbyla a vrhla se zpátky do autobusu. Chvíly to vypadalo, že se nic neděje, ale nakonec Diana vyšla s holčičkou s rukách a sotva se dostala od autobusu pár kroků, autobus vybuchl. Dívčina matka vedle vykřikla, jak obě zahalil černý dým. Když se však dým zvedl, ukázalo se, že Diana dívku chránila vlastním tělem a nic se jí tak nestalo.

Clark Kent - 16. března 2016 21:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Vyrazil jsem zraněným na pomoc, přičemž jsem je už zdálky kontroloval, jestli nemají nějaká těžká zranění. Nevypadalo to tak, což bylo dobře. Avšak i tak jsem chtěl zrychlit. Ovšem to se mi nepodařilo, protože Diana prohlásila, že se nesmím prozradit jen já, a že pro ni to není relevantní. Při tom se rychle svlékla z oblečení, které jsem jí koupil. Brýle si sundala a rychle je strčila do sáčka, které mi spolu s ostatním oblečením nacpala do rukou, načež vyrazila dovnitř autobusu. Já nacpal oblečení do tašky a pak jí následoval, načež jsem pomáhal ostatním vylézt z autobusu. Nebylo jich tam moc. A když Diana vyváděla poslední cestující, tak jí řekla, že řidič je připásaný. Diana se pak vrátila pro řidiče, kterého vyvede v bezvědomí ven s tržnou ranou na hlavě. Tehdy se zevnitř autobusu ozve dětský pláč. Sevřelo se mi hrdlo, protože byl ve vzduchu cítit kouř. Nějaký ze zachráněných cestujících se Dianu pokusil zastavit, protože to vypadalo, že autobus co nevidět exploduje, avšak ta na jeho lamentování nedala a vrhla se dovnitř, aby dítě zachránila. Chvíli byl klid, než se Diana objevila před autobusem s malým dítětem v rukou. Jen co se dostala pár kroků od autobusu, tak explodoval. Ohnivé jazyky spolkly Dianu s dítětem a ostatní cestující vykřikli. Já sám jsem měl srdce až v krku, avšak jakmile se dým vypařil, tak odhalil Dianinu osobu, jak svým tělem zaštítila malé dítě. Ale ne! Doufám, že je v pořádku! Pomyslím si a dorazím až k Dianě. Matka si vezme své dítě a děkuje, ale já mám oči jen pro Dianu. To bylo nesmírně statečné, madam! Řeknu lehce zasněně, ale s úžasem ve tváři, přičemž předstírám, že jsem jen náhodný kolemjdoucí.

Universe - 16. března 2016 21:55

soukromá zpráva od Universe pro Matka vyrazí napůl k Dianě. "Paní má bebíčko..." pronese dítě ke své matce, když jsi jej přebírala od amazonky. Diana měla menší tržnou ránu na její paži, trochu to krvácelo, ale nebylo to nic strašného. Tedy rozhodně to vypadalo hůře, než to ve skutečnosti bylo. "Dostane paní pusinku na bebíčko?" zeptá se holčička své mámy a ta se podívá na Dianu a poté zpátky na svou dcerku a poněkud se pousměje. "Jistě, že dostane pusinku na bebíčko. Ale od své mámy." pronese matka a pokynem hlavy poděkuje amazonce. Sirény hasičů, určitě u záchranářů se blížily a Diana tě vyhledala pohledem, přičemž když s tebou navázala oční kontakt, pokynu hlavou, že odtud odchází a potkáte se o kousek dál. Načež poté vzlétne. Diana pak na tebe čekala o blok dál, v ulici.

Clark Kent - 16. března 2016 22:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když si matka dítěte svou holčičku přebírala, tak holčička řekla, že má ta paní bebíčko. Tehdy jsem si všiml menší lehce krvácející tržné rány, kterou měla Diana na paži. Ihned jsem se zachmuřil. Kdybych tam šel já, tak se mi nic nestane… je to má vina. Pomyslím si a lehce se zakaboním, protože si uvědomím, že je Diana zraněná kvůli mně. Holčička se mámy zeptá, jestli paní (tedy Diana) dostane pusinku na bebíčko, na což jí její matka řekne, že ano, ale od své mámy, s čímž Dianě pokyne hlavou v tichém poděkování. Kéž by jí mohla její matka ještě někdy políbit. Pomyslím si trpce a pohlédnu na Dianu, přičemž se začaly ozývat sirény hasičů. Diana na mne pokynula, že odlétá a že mne počká v uličce. Nenápadně jsem přikývl a po pár chvílích jsem se vypařil a následoval jí do uličky. Jen co jsem tam dorazil, tak jsem se starostí ve tváři Dianu objal, nehledě na její případné protesty. S jednou rukou okolo jejího pasu a druhou, kterou jsem jí položil lehce na tvář a posléze jí s ní pohladil, jsem jí oslovil. Vím, že jsi velice odolná, ale když jsem tě viděl, jak tě pohltily ty ohnivé jazyky, tak jsem se o tebe opravdu bál, Diano. Pronesu zničehonic, přičemž jsem se možná nechal trochu unést, ale tak jsem to prostě v tu chvíli cítil. Po pár okamžicích jsem jí pustil a prohlédl si její zranění. Měli bychom zaletět ke mně, kde ti tu ránu trochu ovážu. Prohlásím a počkám, zda bude Diana něco namítat. A pokud ne, tak s ní odletím domů.

Diana - 16. března 2016 23:07

soukromá zpráva od Diana pro Když se začnou sirény přibližovat, raději jsem se sebrala a odletěla. Chtěla jsem se trochu držet toho, že když už není proč tu být, tak proč se tu zdržovat a vyvolávat zbytečně zlou krev. Nicméně, ta holčička byla poněkud roztomilá. Přistála jsem kousek dál a čekala, než dorazí Clark. "Huh..." vydám ze sebe trochu zaraženě, protože jsem nečekala právě tuhle jeho reakci. Tedy, mohla jsem čekal, že bude mít starosti, ale nečekala jsem takovouto. "Clarku..." oplatím mu objetí a počkám až mne pustí. "...nemohlo se mi nic stát. Díky požehnání od Hestie, mě nemůže žádný druh ohně nijak zranit." pokusím se jej trochu ubezpečit. "A ohledně tohohle... vidíš... už to není tak zlé..." řeknu a setřu si z ruky zasychající krev. Rána již byla hezky zatažená, žádný strup, chtělo to ještě pár okamžiků a žádná tam nebude a nebude po ní ani žádná památka nebo jizva.

Clark Kent - 16. března 2016 23:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem jí objal, tak na chvilku vypadala dost zaraženě, avšak i tak mi objetí opětovala. Hned na to mi ale řekla, že se jí nic nemohlo stát, protože díky požehnání od Hestie jí nemůže oheň ublížit. Při takovém výbuchu se neobjevuje jen oheň, ale létají i střepiny ostré jako nože. Opáčím, prohlížejíc si její ránu, na což Diana prohlásí, že to není tak hrozné a setře si z ruky zasychající krev. Můj pohled padl na zatahující se ránu. S lehce udiveným výrazem jsem jí pohlédl do očí a přikývl. Ale i tak bychom měli vyrazit ke mně. Jsi dost očouzená ohněm a… a voníš kouřem. Řeknu s lehce zasněným pohledem, který je upřen do jejích očí, načež se k ní nakloním a krátce jí políbím. V tomto světě ti není rovné… Řeknu tiše a s úsměvem jí vezmu za ruku, načež se vznesu pár čísel nad zem, čekajíc, že mne bude Diana následovat letem ke mně do bytu.

Diana - 16. března 2016 23:41

soukromá zpráva od Diana pro "Ano, to vím. Kdybych nedržela do dítě, dokázala bych je případně poté odrazit." odvětím na jeho poznámku o tom, že při výbuchu takovéto věci není ve vzduchu jen oheň, ale i různé úlomky. "Moje náramky, nejsou jenom pro okrasu. Jsou vyrobeny ze štítu bohyně Athény. Mohu s nimi odrazit či zablokovat jakýkoliv předmět, který je na mě vystřelen, či jinak seslán..." pokusím se mu vysvětlit. "Voním kouřem?" podivím se, ale s drobným úsměvem. "V tom případě tě někdy budu muset vzít do kovárny, které máme na ostrově." dodám. Já jsem tak nějak necítila nic, kromě slabého odéru kouře, který se sem táhl od místa nehody. Divné bylo to, že ten kouř jakoby mi připadal příliš povědomí, divnější však bylo to, že vyvolal krátké útržky z nějaké bitvy na poli... Krátce jsem zatřepala hlavou a útržky byly hned pryč. Clark mě držel za ruku a evidentně čekal na nějakou mou reakci, jenže jsem nevěděla, co tomu tak nějak předcházelo. "Nakonec to nebyla máma, co mi dala pusinku na bebíčko..." řeknu nakonec, pokoušejíc se překrýt tak onu věc s tím, že nevím na co se mě předtím ptal, či co navrhoval.

Clark Kent - 17. března 2016 00:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana přisvědčila, že ví, že při takových výbuších létají i střepiny a také, že kdyby nedržela to dítě, tak by je svými náramky dokázala odrazit. Na což ještě dodala vysvětlení, že to nejsou jen tak ledajaké náramky, ale že jsou vyrobené ze štítu bohyně Athény. To vysvětluje, jak jsi dokázala zastavit úder všech těch blesků. Řeknu jí a uznale pokývám hlavou. Následně jsem jí řekl, že bychom měli letět ke mně, protože i když není zraněná, tak voní kouřem. Tomu se s drobným pousmáním podivila a prohlásila, že mě někdy musí zavést do kováren na ostrově. S úsměvem jsem pokrčil ramena a zatvářil se stylem „proč ne?“. Když jsem se k ní posléze naklonil a políbil, načež jsem jí řekl, že jí na světě není rovné, tak se jakoby probrala ze zamyšlení. Vypadala trochu rozhozeně, ale snažila se to zakrýt prohlášením, že to nakonec nebyla máma, kdo jí dal pusinku na bebíčko. Kdyby to ještě bolelo, tak se neboj říci. Dostaneš ještě jednu. Řeknu s drobným uculením a pak Dianě pokynu, aby se vznesla za mnou a následovala mě domů.

Diana - 17. března 2016 08:01

soukromá zpráva od Diana pro "Kdyby to ještě bolelo, tak se neboj říci. Dostaneš ještě jednu..." Nad tím jsem se musela upřímně usmát. Bylo to docela roztomilé a maličko jsem to od něj i čekala, že by něco takového řekl. "S tím také počítám." opáčím mu na to. Nicméně až teď jsem pochopila, že někam chce letět, nejspíše domů, ale trochu jsem nechápala proč. Nestalo se nic tak strašného, abych musela zpátky domů, aby se převlékla či měla nutně sprchu. "Clark, jsem amazonka, bojovnice. Něco takovéhoto je skoro jako malá část tréninku, který jsem na ostrově denně podstupovala..." řeknu mu nakonec svoje myšlenky, protože jsem si myslela, že to bude lepší když je povím nahlas.

Clark Kent - 17. března 2016 11:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mém prohlášení, že jestli jí to ještě bude bolet, tak má říct a dostane ještě jednu, se trochu usmála a odpověděla, že s tím počítá. Na to jsem se zase musel usmát já, avšak úsměv posléze zmizí, když se na mě Diana podívá nechápavě a možná trošku odmítavě. Vypadalo to, jako by zcela nechápala, proč chci letět domů, nehledě na to, že jsem jí to říkal. Co se děje? Prolétlo mi hlavou a trošku nechápavě jsem se na ni podíval. Diana vytušila otázky, a proto mi řekla, že je amazonka. Bojovnice, která dennodenně podstupovala horší tréninky, než je tohle. To ti rád věřím, Diano. Ale na zádech jsi očouzena od ohně, a jak jsem již říkal, tak voníš kouřem. To by mohlo být mezi lidmi nápadné. Řeknu a na moment se zamyslím. Kdyby nechtěla jít a zbavit se té okouřené vůně, tak jí mohu vzít do obchoďáku. Tam před těmi obchody s ženským zbožím procházejí ženské z parfumerií a stříkají na ženy vzorky voňavek. Promyslím si poslední možnost, kdyby Diana budila příliš pozornosti, a pak se lehce usměji. Ale pokud ti to nevadí, tak ke mně letět nemusíme a můžeme pokračovat ve vycházce. Dodám a s lehkým úsměvem jí podám oblečení, aby se mohla v klidu obléci.

Diana - 17. března 2016 14:52

soukromá zpráva od Diana pro "Lidé tu vdechují mnohem horší věci než je obyčejný kouř z ohně..." poznamenám ke Clarkovi, když nějak pochopí, že kvůli téhle maličkosti mě zpátky nedostane. Stačil Steve a jeho věčné, musíš se skrývat, musíš se skrývat, lidé se nesmí dovědět kdo jsi. Takže jsi od něj nakonec vezmu zpátky svoje věci, obleču si prve halenku a poté na ní zpátky ono černé sáčko, přičemž z kapsy vytáhnu brýle, které si nasadím. "Ostatně, to teď můžeš posoudit ty sám."

Clark Kent - 17. března 2016 16:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana opáčila, že lidé tohoto světa vdechují i horší věci než obyčejný kouř z ohně, načež si ode mě vzala své oblečení. Nejprve halenku a poté i sáčko, ze kterého vytáhla brýle a nasadila si je. Znovu jsem se usmál, opravdu jí slušely. Jen co si je nasadila, tak se na mě podívala a pronesla, že se ostatně mohu o jejích slovech přesvědčit sám. No… proč ne? Pomyslím si a přiblížím se k ní. Rukou s taškou, jsem jí vzal okolo pasu a trochu se k ní přimknul. Naklonil jsem se, abych si přivoněl k jejím vlasům. Není to tak hrozné… ba naopak, voní krásně. Proletí mi hlavou a já se usměji ještě o něco více. Mělas pravdu… Přiznám se a podívám se jí do očí. Voníš krásně. Prohlásím a pomalu se k ní znovu přikloním, abych jí políbil.

Diana - 17. března 2016 17:13

soukromá zpráva od Diana pro Když si mě k sobě znovu přitáhne, nijak jsem neprotestovala, spíše jsem si to mírně užívala. Jenom lehce jej objala rukama okolo hrudi a když mi přivoněl k vlasů, trochu jsem přivřela oči a užívala si jeho blízkost. "Vždycky mám pravdu." řeknu s úsměvem, než mne poté políbí. Nezaváhám ani na vteřinu a jeho polibek mu vřele opětuji a poněkud se k němu trochu víc přivinu.

Clark Kent - 17. března 2016 18:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana vůbec neprotestovala, že jsem jí objal, spíš naopak. Lehce mne objala okolo hrudi a nechala mne přivonět si k jejím vlasům. Dokonce jsem si všiml, že když jsem se k ní nahnul, tak slastně přivřela oči a užívala si mé blízkosti. Mohl jsem říct, že tohle jsme cítili stejně. Nakonec jsem prohlásil, že má pravdu, načež jsem dodal, že voní krásně. Diana mi s úsměvem na rtech odpověděla, že má pravdu vždy. Drobně jsem se uculil, než jsem se k ní znovu nahnul, abych jí políbil. Diana ani na okamžik nezaváhala a polibek mi vřele opětovala, přičemž se ke mně ještě o něco více přivinula. Volnou ruku jsem přiložil k jejímu pasu k druhé ruce a lehce si jí k sobě přitiskl, aby mi náhodou neutekla, i když to vypadalo, že to stejně nemá v úmyslu. Byl jsem šťastný a opravdu jsem si užíval její blízkost i to, jak mi projevy mé náklonnosti oplácí. Ještě chvíli jsem si to užíval, avšak poté jsem se od ní trochu neochotně odtrhl a usmál se na ni. Zvedl jsem pravou rukou, kterou jsem jí něžně pohladil po tváři, přičemž jsem nemohl odtrhnout pohled od těch jejích krásných modrých očí. V těchto uličkách se nevyplácí pobývat příliš dlouho. Myslím, že bychom jí měli opustit a přesunout se jinam. Pronesu ve vší počestnosti, aniž bych od ní odtrhl svůj pohled, čekaje na její odpověď.

Diana - 17. března 2016 19:20

soukromá zpráva od Diana pro Užívala jsem si tuhle chvilku, užívala jsem si jeho. Nikdy bych si nepomyslela, že i napříč tomu, jak jsem byla vychována, co mě naučily, že někdy něco takovéhleho přijde. Že on přijde. "Jakoby nám tu byl někdo schopný nějak ublížit..." poznamenám, ohledně jeho poznámky o tom, že bychom se asi neměli moc dlouho zdržovat. Tvrdí chlápek, co si hraje s letadly. Nakonec jsem jej tedy pustila, tedy aspoň částečně ale né příliš ochotně, protože jsem jej místo toho chytla za jeho volnou ruku.

Clark Kent - 17. března 2016 20:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem jí řekl, že v těchto uličkách se nevyplácí pobývat dlouho, a že bychom se měli přesunout jinam, tak mi jen opáčila, že nám stejně nikdo nedokáže ublížit. Pokýval jsem hlavou, jakože má pravdu, avšak ve tváři se mi objevil výraz, který říkal „na tom nezáleží, i tak bychom měli vyrazit“. Nechtěl jsem se dostat do situace, kde by nás někdo přepadl. V takovém případě je riziko, že se prozradím, mnohem větší. Nakonec však svolila, že se přemístíme a povolila své objetí, i když docela neochotně. Já to cítil stejně a také jsem jí pustil ze svého náručí. Diana mě však vzala za ruku, kterou jsem jí hladil po tváři a já propletl své prsty s jejími, načež jsme společně vyrazili z uličky do ulic Metropolis. Kam bys teď chtěla zajít, Diano? Zeptám se jí, protože to bruslení mi teď přijde jaksi nemístné, vzhledem k její nechuti ke zmrzlině a všemu mraženému/ledovému. Nechtěl bych, aby pojala dojem, že jí vodím jen do míst, kde je chlad a zima. Nehledě na to, že jestli se mnou poletí do pevnosti, tak ještě navštívíme ledové pustiny… Pomyslím si kriticky a v duchu nad sebou zakroutím hlavou.

Universe - 17. března 2016 20:19

soukromá zpráva od Universe pro Ovšem než mohla Diana nějak odpovědět, rozezvonil se tvůj telefon, který jsi měl v kapse. Když se na něj podíváš, displej ukazoval popisek - Perry White. Tomu jsi to nemohl nevzít prostě, nešlo to. "Kente...?" rozezvučí se Perryho hlas, jakmile to zvedneš, nečekal ani na pozdrav, nic. "Kde jsi se flákat celý ty dny? To je jedno, nezajímá mě to, pokud se dostavíš sem nahoru a pomůžeš s uzavírkou pondělního ranního výtisku! Chci zopakovat úspěch toho výtisku s těma dvěma hrdličkama na titulní straně... takže jelikož už tu nemám další ruce navíc, naklusej sem." ukončí nekompromisně hovor Perry a nečeká ani na nějakou tvou případnou reakci, či nějaký komentář nebo poznatek. Dokonce tě nepustil ani pořádně ke slovu.

Clark Kent - 17. března 2016 20:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Než mi mohla Diana vůbec nějak odpovědět, tak mi zazvonil telefon v kapse. Trochu jsem se podivil, že jsem si ho vůbec bral s sebou, ale pokrčil jsem nad tím rameny. Dost neochotně jsem pustil Dianinu ruku a vytáhl jsem telefon z kapsy. Už při prvním pohledu na displej, kde stálo Perryho jméno, jsem trochu pobledl. Omlouvám se, to je můj šéf. Musím to vzít. Omluvím se Dianě a přijmu hovor. Ještě telefon ani nemám pořádně u ucha a Perryho hlas začne hulákat do telefonu. Zeptá se mě, kde jsem se celé ty dny flákal, ale hned vzápětí prohlásí, že ho to nezajímá. Co však po mě chce je, abych naklusal do jeho kanceláře a pomohl mu s uzavírkou pondělního vydání. Chce totiž zopakovat úspěch toho výtisku, kde byly ty dvě hrdličky – nejspíš já s Dianou. Neměl jsem ani možnost na to cokoliv říct, protože Perry plynule pokračoval a řekl, že tam nemá nikoho k ruce a proto tam mám ihned naklusat. S tím mi to típnul, aniž by mě pustil ke slovu. Jako opařený jsem tam stál a pomalu mobil uschoval do kapsy. Ve tváři jsem měl výraz plný bolesti a zklamání. Veskrze jsem vypadal, jako by mi právě někdo řekl o smrti blízké osoby. Pohlédl jsem Dianě do očí a zklamaně svěsím ramena. Já… Začnu, ale poněkud nenacházím slova. Já se omlouvám. To byl můj šéf. Jak jsem si myslel, tak je naštvaný za těch několik dnů, co jsem byl s tebou a nebyl v práci. A teď mi to dává sežrat tím, že mě volá do práce o víkendu. A tak nějak předpokládám, že pokud tam nepůjdu, tak mě vyhodí. Řeknu omluvně a vezmu Dianu za ruku. Strašně rád bych zůstal s tebou, ale budu muset jít do práce. A nevím na jak dlouho. Pronesu a zadívám se jí do očí s výrazem téměř fyzického utrpení. Mohu tě ještě někam doprovodit nebo tě vzít ke mně, ale potom budu muset hned do práce. Dodám snad ještě o stupeň omluvněji a počkám na její odpověď, podle které se bude odvíjet moje nálada po zbytek dne.

Universe - 17. března 2016 21:02

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti vřele naslouchá, nejenom když jsi dostal onen telefonát, ale i potom co jsi se jí snažil onen telefonát vysvětlit, i situace, která teď pro tebe nastala. Když jí stiskneš ruku, oplatí ti stisk dvojitě, asice, že schová tvou do obouch svých. "Clarku... " začne normálním, milých vřelým tónem. "...moc dobře chápu co se mi snažíš říci. Steve býval také znenadání prostě povolán do jeho práce... " řekne ti a zahledí se ti svýma uhrančivě modrýma očima do těch tvých. "Jsem ráda za ten čas, který jsme spolu strávily, opravdu." dodá nakonec s úsměvem. Načež i poté souhlasí s tím, že jí můžeš doprovodit zpět do tvého bytu, stejně sis musel vyzvednout svoje pracovní věci.

Clark Kent - 17. března 2016 21:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana byla nadmíru chápající a vstřícná. Už když jsem jí vzal za ruku, tak věděla, co bude následovat a tak se mi to snažila co nejvíce ulehčit. Mou ruku, kterou jsem jí držel, vzala do obou svých a ujistila mne, že moc dobře chápe, co se jí snažím říci. A že Steve býval také často znenadání povolán do práce. U srdce mě bodl osten žárlivosti. Vlastně pokaždé, když se o něm zmínila, jsem to bodnutí pocítil. Ale tentokrát to bylo horší, protože Steve bude nejspíš pilot, já jsem jen novinář. Je tam dosti velký rozdíl. Buď zticha a nepokaz to. Pomyslím si, přičemž jí hledím zpříma do očí, ve kterých se přímo utápím. Nakonec mě Diana skoro dojala, když pronesla, že je opravdu ráda za ten čas, který jsme spolu strávili. Já to cítím stejně, Diano. Jen bych si přál, aby to jen tak neskončilo. Řeknu trošku smutně, ale pak se na ni usměju. Nakonec Diana souhlasí s tím, že ji mohu doprovodit ke mně do bytu a tak jí vezmu za ruku a společně vyrazíme. Jakmile tam dorazíme, tak jí tašku dám do ložnice na postel, načež si připravím věci do práce. S tím se s ní rozloučím a se slibem, že se co nejdříve pokusím dostat domů, jí políbím a vyrazím do práce.

Universe - 17. března 2016 21:46

soukromá zpráva od Universe pro Cesta do Daily Planet nebyla zrovna příjemná, co mohlo mělo zpoždění. Což neulehčovalo ničemu. A to ani přecpaný výtah, kterým jsi jel nahoru. Jako napotvoru mají vždycky tyhle situace jednoho jedince, který v té skupince, nikdy nevěnuje přílišnou pozornost vlastní hygieně, a bohužel ani tady jsi se téhle katastrofě nevyhnul. KDyž se dveře výtahu konečně otevřeli na tvém patře, jakoby tě osvobodily. Jenže jenom na pár okamžiků. Sotva jsi vystrčil ven nos, ihned tě někdo čapnul za ruku. "Clarku!" pozdravila tě Lois nadšeně. "Můj bože, jsem tak ráda, že jsi tady... Perry je příšerný. Uděláš jemu a především sobě velkou službu uděláš co máš a raději do pondělka do jeho kanclu nevlezeš." upozorní tě Lois, zatímco s tebou jde k tvému stolu, na kterým se už značná kupit kupička práce připravené pro tebe. "Joo... trochu se ti to tady nakupilo... " pronese Lois, trochu omluvně. "Počkej... co to je..." zastaví tě. Nedůvěřivě se na tebe podívá a potom k tobě přičichne. "Parfém? Cítím z tebe dámskou vůni..." pronese, jako pes co našel u feťáka drogy. "Byl jsi na rande? Kdo je to? Znám jí? Představíš nás někdy? Chci jí poznat! Jak moc je to vážné? Už jsi jí dal pusu? Jak dlouho se znáte?!" spustila na tebe lavinu otázek.

Clark Kent - 17. března 2016 22:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Cesta do práce byla úmorná. Co mohlo, to mělo zpoždění a téměř na každé křižovatce jsme měli červenou. Prostě se mi smůla lepila na paty. A to raději ani nemluvím o výtahu v práci, který byl nacpaný k prasknutí. A aby toho nebylo málo, tak někdo, kdo tam jel se mnou, to zrovna nepřehání se svou osobní hygienou. Když se dveře výtahu otevřely a osvobodily mě z toho smradu, tak jsem pocítil velkou úlevu. Avšak, sotva jsem se stačil nadechnout nezamořeného vzduchu, už mě někdo čapnul za ruku. Překvapeně a trošku nepřítomně jsem se podíval, kdo to je. Byla to Lois, která mě nadšeně pozdravila a zahrnula mě informacemi o Perrym a jeho náladě. Proboha, Lois, ty nevypínáš ani o víkendu? Pomyslím si a trochu pobaveně se nad tím pousměji. Jo, pokusím se udělat, co mám a to co nejrychleji. Vůbec mě netěší být tu i o víkendu. Odpovím Lois při cestě ke svému stolu, který je zavalený stohem složek dalších papírů. Trochu zoufale si povzdechnu, na což Lois zareagovala soustrastným konstatováním, že se mi to tu trochu nakupilo. Pak se ale zarazí a trochu se ke mně nakloní, načež pronese, že ze mě cítí ženskou vůni. Trochu jsem zkoprněl a na moment jsem nevěděl co říct, přičemž jsem možná trochu i zčervenal. Lois se toho chytila a zavalila mě otázkami, jestli jsem byl na rande, kdo to je a jestli jí zná a také jestli je představím. Na to pak navázala, že jí chce poznat a také se zeptala, jak moc je to vážné, jestli jsem jí už dal pusu a jak dlouho se už známe. Bylo toho na mě prostě trochu moc a tak jsem si položil tašku na židli a zvedl před sebe ruce v obraném gestu. Lois, já opravdu nevím, o čem… Začal jsem trochu nervózně a upravil jsem si brýle, které mi samou nervozitou málem sklouzly z nosu. Chtěl jsem zatloukat, ale Lois mě očividně prokoukla a tak jsem svěsil ramena a odevzdaně jsem si povzdechl. No dobrá… ano, byl jsem na rande, než mi Perry zavolal a nekompromisně jej ukončil, když už to musíš vědět. Řeknu prostě, doufajíc, že to bude Lois stačit. To jsem se ale šeredně mýlil, protože jí tohle téma z nějakého důvodu zajímalo a bylo mi jasné, že pokud jí neřeknu víc, tak se jí prostě nezbavím. Jmenuje se Diana a je naprosto úžasná. Známe se už pár dnů a až bude více času a ty slíbíš, že jí nebudeš vyslýchat jako teď mě, tak ti jí možná i představím. Dodám rozhodným hlasem, který pro mě, jako Clarka Kenta není zrovna typický. Avšak, chtěl jsem dát najevo, že na otázky typu, jestli jsme si už dali pusu, mi není zrovna příjemné odpovídat. S tím jsem si uvolnil místo a posadil se za stůl, kde jsem se chtěl pustit do té hory papírování.

Universe - 17. března 2016 22:59

soukromá zpráva od Universe pro "Já to věděla!! Bod pro mě!" zaraduje se Lois, když jí prakticky potvrdíš, že jsi byl na rande. "A neboj, nechám si to zatím pro sebe. Bude to naše tajemství. Však víš, znáš mě." řekne ti Lois a mrkne přitom na tebe, načež tě raději nechá pracovat. Jenže problém u Lois byl ten, že je schopná prodat své vlastní končetiny, né-li orgány za tajemství ostatních. Práce ti neutíkala příliš rychle, ba se spíše naopak docela vlekla a ani to nepodporovat fakt, kolik jsi toho musel vyřídit. Hold zachraňování světa a žití dvojího života má svoje výhody i nevýhody. Však bylo to navečer, kdy jsi měl hotovou sotva tak slabou polovinu své práci, když se dveře výtahu otevřeli, což by nebylo tak zvlášť, vzhledem k tomu, že se otevírali skoro pořád, ale byla v nich známá tvář, tedy vlastně hned dvě. Steve vyšel z výtahu a Diana jej následovala. Netrvalo to příliš dlouho a Lois k nim radostně přicupitala. Steve se na ní usmál a něco jí podal. Byly to papírové, hnědé desky. Tohle se zřejmě nebejde bez malé špionáže. "Jsem tak ráda, že jsi je přinesl Steve!" řekla Lois nadšeně. "Nic to nebylo Lois, vážně." opáčí jí Steve. "Pro moje čtenáře to bude znamenat hodně... umm... tentokrát jsi už přivedl i společnost?" pronese Lois, konečně jsi všímajíc Diany, která stála za Stevem a snažila se spíše být neviděna. "Co? Oo, ano!" rozzáří se Steve a veme Dianu kolem ramen, ta se však netvářila příliš nadšeně. "Tohle je ta žena, o které jsem ti tak vyprávěl a díky, které jsem se z toho všeho vlastně dostal." pronese Steve a Diana s jistou nechutí ze sebe sundá jeho ruku. "Oh, to je tak roztomilé... chodíte spolu nebo tak něco?" zeptá se ihned nadšeně Lois. Steve se zaculí a plácne symbolicky Dianu přes pozadí. "Ona je moje... *slap* " Steve nedostane šanci svou větu dokončit, protože jej přeruší velká rána, která se rozhostí několik metrů dokola od nich. Celé okolí rázem utichne a sleduje, jak se Steva, který od Diany slíznul jednu né zrovna příjemnou facku. Stačilo soudit podle jeho výrazu a způsobu jak si hladil tvář. "Dotkni se mě ještě jednou a budeš litovat, že ses kdy vracel!" oboří se na něj Diana a vejde do výtahu, který se za ní zavře.

Clark Kent - 17. března 2016 23:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Lois celá nadšená, že se s mým randem trefila do černého, pochválila své investigativní schopnosti, načež mě ujistí, že si to zatím nechá pro sebe a bude to považovat za naše tajemství. Se slovy, že jí přece znám, mě opustila a nechala mě pracovat. Vyprovodil jsem jí unaveným pohledem, a když už byla bezpečně mimo doslech, tak jsem si polohlasem povzdechl. Ano, znám tě příliš dobře. Do večera to budou vědět všichni včetně internistů, co tu ani nejsou. Zakroutil jsem hlavou a pustil se do práce. I když jsem se snažil a pracoval bez jakýchkoliv přestávek, tak práce na mém stole skoro neubývala. Bylo to ubíjející a párkrát jsem se dokonce přistihl, jak myslím na Dianu a představoval si, co zrovna asi dělá. Pokaždé jsem však zatřásl hlavou a znovu se pustil do práce. Byl jsem skoro v polovině toho, co musím ještě udělat, když jsem si všiml, že už je podvečer. Skoro zoufale jsem si povzdechl a na moment sundal brýle, abych si protřel oči. Zakroutil jsem nad těmi papíry hlavou a pak jsem si brýle znovu nasadil. Tehdy jsem mimoděk pohlédl k výtahu, který se zrovna otevíral a spatřil jsem tam známou tvář. Byl to Steve, ke kterému jsem téměř okamžitě pocítil značnou iracionální nechuť. Za ním se ale vynořila známá tvář Diany, která zapříčinila, že se nechuť vypařila a já se poprvé, co jsem dorazil do práce, upřímně usmál. Jen co si jich Lois všimla, hned k nim nadšeně vyrazila. Já se rozhodl dát si na chvilku pauzu a poslechnout si, co tu dělají. Rukou jsem přitom jakoby něco psal na papír, avšak soustředil se na jejich hlasy a současně je nenápadně po očku sledoval. Lois nadšeně oslovila Steva, že je ráda, že je přinesl, ukazujíc na hnědé desky, které měl v rukou. Ten jí odpověděl, že to nic nebylo. Lois vyzdvihla vážnost těch materiálů, že to bude pro čtenáře hodně znamenat, načež si všimla Diany a, na její proříznutou pusu, docela taktně se zeptala, kdo je jeho společnice. Steve se po těch slovech rozzáří jako nějaký vánoční stromeček a dá Dianě ruku okolo ramen. Žaludek jakoby mi sevřely neviditelné prsty, přičemž můj úsměv byl vystřídán mračením. Diana se netvářila nijak nadšeně, což mi bylo jedinou úlevou. Pitomý blonďák potom řekne, že to je ta žena, o které Lois tolik vyprávěl a díky které se odtamtud dokázal vrátit. Silně jsem sevřel čelisti k sobě a hluboce jsem se nadechl, přičemž jsem upřel na Steva vražedný pohled. Lois se nad tím rozplývala a pronesla, že to je roztomilé, načež se zeptala, jestli spolu chodí, nebo tak něco. Steve se zaculí a já potlačím chuť jej odnést na odvrácenou stranu měsíce bez zpáteční jízdenky. Co se stalo pak, ve mně zvedlo obrovskou vlnu žárlivosti. Steve totiž plácl Dianu po zadku, sice jen symbolicky, ale i tak to pro mě byla rána. V tu samou chvíli jsem mimoděk v ruce zcela rozdrtil propisku, se kterou jsem zrovna předstíral práci. Diana si to k mé úlevě ale nenechala líbit a flákla Stevovi takovou facku, že to mlasknutí uslyšeli snad všichni v těchto kancelářích. Rázem se rozhostilo ticho a všichni pohlédli jejich směrem. Ozvaly se už jen Dianiny jako led chladná slova, která byla adresována Stevovi. Jestli se jí prý ještě někdy dotkne, tak bude litovat. S tím se Diana odebrala zpátky do výtahu. Jakmile se výtah zavřel, tak jsem se přistihl, jak mám na obličeji škodolibý úsměv. Když jsem si to uvědomil, tak jsem nad sebou zakroutil hlavou a podíval se na svou ruku, ve které jsem držel zbytky propisky. Sakra! Co se to se mnou děje? Seber se! Okřiknu se a zbytky propisky odhodím do koše, načež se zajdu na toaletu očistit. Stevovým směrem se raději ani nepodívám, protože mám opravdu sto chutí jej za jeho chování k Dianě praštit. Po návratu z toalety jsem se ještě vrhl do práce, abych ještě stihl dodělat co nejvíce práce, než půjdu domů.

Universe - 18. března 2016 11:55

soukromá zpráva od Universe pro Patrem se rozhostilo ticho, které bylo snad i hmatatelné. Steve neřekl ani slovo, nehnul ani brvou, jenom koukal za Dianou, která odešla naštvaně do výtahu, který se za ní zavřel a odvezl jí zřejmě někam dolů. Třel si zasaženou tvář, která už teď začínala poněkud červenat, ostatně není se čemu divit, tys věděl jakou sílu vlastně Diana má a i napříč tomuhle se musela ještě hodně krotit. Téměř celé patro čekalo na to, jak bude na tohle Steve reagovat. "Myslím, že raději půjdeme do kanceláře." zhostí se nakonec iniciativy Lois. "Jo, to bude dobrá nápad." opáčí nakonec Steve, stále poněkud otřesen tím, co se událo. Lois jej nakonec odvede do kanceláře a jakmile se za nimi zavřou dveře, rozhostí se na patře okamžitě šum a ruch a většina rozebírala to co se právě stalo.

Clark Kent - 18. března 2016 12:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po té ráně, kterou dala Diana Stevovi, se rozhostilo ticho, které nakonec přerušila Lois. Navrhla blonďákovi, že se přesunou do kanceláře. Stále ještě otřesený Steve s tím souhlasil, přičemž si třel již značně červenou tvář. Máš štěstí, že máš ještě hlavu na krku, ty pitomče pitomá… Diana se musela hodně krotit, aby tě nezabila. Pomyslím si a zakroutím nad tím pitomcem hlavou. Vzápětí jsem se zvedl a vyrazil se na toaletu očistit, protože jsem měl pravou ruku od inkoustu. Když jsem se však vracel, tak můj zrak znovu padl na Steva s Lois, skrz prosklené stěny zasedačky. Sice jsem k němu cítil opravdu iracionální zášť, kterou nyní ještě přiživil tím plácnutím, ale tak nějak ve mně zvítězila zvědavost. Proto jsem se vrátil ke svému stolu a soustředil se na jejich hlasy. Bylo to těžké, protože v kancelářích to zase šumělo. Ne, že by to byl problém, ale oni rozebírali, co se tu teď stalo, což docela mou pozornost odvádělo. Potlačil jsem tedy nutkání se znovu škodolibě usmát a chopil jsem se nějaké, tentokrát pro jistotu raději tužky, abych zase nebyl jako prase. Zaposlouchal jsem se tedy, abych zjistil, o čem se baví, ale dal jsem tomu jen chvilku. Pokud se nebavili o Dianě nebo něčem jiném důležitém, tak jsem se na to vykašlal a znovu se pustil do práce. Nechtěl bych tu totiž zůstávat déle, než je nezbytně nutné.

Universe - 18. března 2016 12:59

soukromá zpráva od Universe pro Lois donesla Stevovi vodu, který pořád poněkud zaraženě seděl na křesílku v zasedačce. "Díky..." pronesl Steve a trochu se napil. "Počítám, že asi spolu nebudete randit..." poznamená Lois a sedne si do křesílka vedle. "Ne to ne. I když bych docela rád aby to tak bylo..." pronese poněkud sušeji Steve, hledíc do své skleničky s mírně bublající vodou. "...ona je tak tvrdohlavá a studená, ale když chce umí být i strašně milá... nah..." povzdechne si Steve a konečně si sundá ruku ze své tváře, kde se za tu krátkou dobu už vylíhnul téměř dokonalý otisk Dianiny ruky, který už nabral temně červený vzhled. "Myslím, že to chce čas..." řekne Lois, která se na něj stále dívala. "Ona nebo ta facka?" poznamená Steve, protože zaregistruje Loisin pohled na něj. "Oba?" řekne Lois a poněkud úsměvem.

Clark Kent - 18. března 2016 13:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Lois přinesla Stevovi sklenku vody, který ji vděčně přijal. Ještě docela zaraženě seděl v křesílku a na jeho tváři se vyjímal temně rudý otisk Dianiny ruky. Lois si sedla do vedlejšího křesílka a zeptala se, že tedy spolu asi nerandí. To bylo očividné, Lois… co tím sleduješ? Pomyslím si a poslouchám, jak se Steve přiznává, že opravdu spolu nic nemají. Na tváři se mi objevil mimoděk úsměv. Steve pak suše pronese, že by byl ale docela rád, kdyby tomu tak bylo. Jo, tomu věřím… Proletí mi myslí a zakroutím při tom odmítavě hlavou, hledíc na toho pitomého blonďáka, jak upírá pohled do své skleničky, přičemž si začne vylívat své srdce. Když začal vyčítavě říkat, že je Diana opravdu tvrdohlavá a chladná, tak mě štval. Avšak, jak zmínil, že když chce, tak dokáže být i strašně milá, tak se mi v kapse začala přímo otvírat kudla. Už už jsem chtěl přestat poslouchat, protože mě vytáčel každým slovem více a více, ale tehdy promluvila Lois, která se ho rozhodla utěšit, přičemž na něj hleděla skoro jako na svatý obrázek. Lehce jsem pozvedl obočí. Ale ne… Lois, neříkej, že bereš na tohohle chlápka… právě ukázal, jaké prase dokáže být! Pomyslím si a poněkud nevěřícně zakroutím hlavou. Nakonec nad tím jen mávnu rukou. Lois je dospělá a jí v tom nijak radit nemohu, stejně by to bylo, jako když hrách na stěnu házím. Zrušil jsem potřebnou koncentraci, přestal Lois s pitomcem poslouchat a pustil se do práce, která se sama neudělá a která mě tady jako to jediné drží.

Universe - 18. března 2016 14:25

soukromá zpráva od Universe pro O ty dva v zasedačce se nemělo už moc cenu zajímat, protože to evidentně vypadalo, že nic dalšího asi probírat nebudou, kromě normální konverzace mezi nimi, která už nebyla tak podstatná. Stevova pýcha evidentně utrpěla dosti značně. Tebe ovšem čekalo zbytek tvé práce, která se zdála skoro nekonečná. Poslední hnědé desky se na tvém stole zavřely a to bylo známkou toho, že jsi se svou prací konečně skončil. Byla to poněkud úleva. Venku to ovšem vypadalo nějak jinak, asice venku už byla už poněkud hutná tma. Bylo něco málo po deváté večer, ale tady to vypadalo, jako kdyby čas pro tyhle lidi vlastně nic neznamenal. Což se podepisovalo na spotřebě kávy, energetických tyčinek i nápojů a různých cukrových výroků, které automat chrlil. Když se konečně dostaneš domů, cesta sama osobě taky nebyla zrovna příjemná, protože stejně jako odpoledne, i teď byly ulice zacpané a vše tudíž mělo zpoždění. Hodiny ukazovali něco málo po desáté, když se tvoje klíčky konečně setkali se zámkem. Diana byla uvnitř tvého bytu, byla slyšet potichu puštěná televize. Můžeš jí najít poté na pohovce před televizí, napůl seděla napůl na ní ležela. Měla na sobě tvojí košily a nevypadala, že by byla nějak zrovna nadšená.

Clark Kent - 18. března 2016 15:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Vykašlal jsem se na špehování těch dvou v zasedačce. Jednak protože jsem měl Steva dneska už opravdu dost, a také proto, že mě Loisino tokání s tím pitomcem vůbec nezajímá. Pustil jsem se tedy do práce, protože jsem toho měl před sebou ještě pořádnou hromadu. Čas ubíhal pomalu a práce jako by neubývala, avšak chvíli po deváté hodině jsem uzavřel poslední hnědé desky, které znamenaly konec mé práce. S úlevou jsem se protáhl a odnesl dokončenou práci na příslušné místo, kde se už o to postarají jiní. Spěšně jsem posbíral své věci a vypadnul k výtahu. Lidi, kteří tady zůstávali a pracovali, jsem nebral moc na zřetel. Na některé jsem kývnul na rozloučenou, ale rozhodně jsem nezačínal žádný hovor. Nebyl jsem unavený fyzicky, ale psychická únava se na mě podepisovala. Měl jsem toho jednoduše po krk a tak jsem toužil jít domů, osprchovat se a věnovat se Dianě. Cesta domů byla stejně úmorná jako cesta do práce. Byla špička a ulice přecpané k prasknutí, takže samozřejmě mělo všechno zpoždění. Na hodinách bylo až něco po desáté, když moje klíče zarachotily v zámku a já mohl konečně vstoupit do svého bytu. Zavřel jsem za sebou dveře a s úlevou jsem si zul boty, načež jsem zamířil do obývacího pokoje. Už ode dveří bylo slyšet televizi, která znamenala jediné – že tu Diana byla. S unaveným úsměvem jsem vstoupil do obýváku, kde Diana v mé košili napůl seděla a napůl ležela na pohovce a v tichosti sledovala puštěnou televizi. Přistoupil jsem blíž k pohovce a naklonil se, abych zjistil, jestli spí. Pokud Diana nespí, tak jí s omluvným úsměvem oslovím. Jsem zpátky… omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Nakupila se tam práce za několik dní.

Diana - 18. března 2016 16:14

soukromá zpráva od Diana pro Do Clarkova bytu jsem se dostala poněkud později než jsem čekala, ale jak se ukázalo, tak zatím ještě nebyl ani zpátky doma, takže to nebylo tak hrozné. Přesto já se pořád hrozně cítila. I když to cestou odneslo několik kontejnerů s odpadky, přesto to poněkud nebylo dostatečné. Osprchovala jsem se a převlékla, doufajíc, že tak přijdu na jiné myšlenky, jsem se usadila na pohovce a pokusila se zapnout televizy, podle toho jak jsem si pamatovala, že mě to učil Steve. Nakonec se mi to povedlo a i přesto pořád ve mě nějaký ten hněv zůstával. Nechápala jsem, proč to vlastně Steve udělal, proč se tak vlastně choval... Z myšlenek mě vytrhne klíč ve dveřích a poté otevírání dveří. Nakonec se ukáže, že je to Clark. Trochu se mi ulevilo, i když jsem trochu nevěděla, jestli sem má přístup ještě někdo další třeba. Přesto jeho přítomnost tady byla poněkud vítaná. "Clarku..." promluvím na něj, chápajíc tak jeho přítomnost tady. "To nic. Sváděla jsem tu trochu souboj tvou televizí... nakonec jsem vyhrála, ale ona se nedala snadno."

Clark Kent - 18. března 2016 16:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se naklonil, tak jsem zjistil, že nespí a že tu televizi sleduje. Pozdravila mě a mou omluvu vzala dobře. Navíc mi pověděla, že tu sváděla souboj s televizí, který očividně vyhrála. I když se televize prý opravdu nedala. Pousmál jsem se nad představou, co všechno udělala, než se jí ji podařilo zapnout To jsem rád. Řekl jsem prostě a sundal si brýle, načež jsem odešel do ložnice si odložit věci z práce. Vzal jsem si převlečení a vrátil se do obývacího pokoje. Omluv mě ještě na chvíli… opravdu toužím ze sebe smýt všechen ten stres. Za moment jsem zpátky. Omluvím se jí a vyrazím do koupelny, kde si dám rychlou, ale horkou sprchu. Po osušení jsem na sebe natáhl čisté převlečení a s ještě trochu vlhkými vlasy jsem se vydal zpátky do obývacího pokoje. Usmál jsem se na krásku na pohovce a posadil se k ní. Úlevně jsem si vydechl a levou rukou si pročísl usychající vlasy, načež jsem se Dianě zahleděl do očí a se starostí vepsanou ve tváři se jí rozhodl oslovit. Jsi v pořádku, Diano? Vypadáš stále ještě trochu rozrušeně. Zeptám se Diany a položím svou ruku na tu její, aby věděla, že jsem tu pro ni.

Diana - 18. března 2016 16:59

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdychnu. "Pár věcí se událo, zatímco jsi byl ve své práci..." řeknu mu. "Když jsi odešel, rozhodla jsem se zavolat Stevovi, zjistit jestli je po tom vše v pořádku a tak.. protože jsem stejně neměla co jiného na práci vydala jsem se za ním. Říkal, že musí předat nějaké věci jisté Lois než se mi může plně věnovat, a tak jsem jej doprovodila. Tam se věci rozhodli nabrat nepříjemný spád..." pokusím se vysvětlit, ale nějak se nemám k tomu, abych se na něj podívala. Vztek, který se mi podařilo trochu v sobě udusit, se zase začínal probouzet a já měla nutkání něco/někoho znovu jít praštit.

Clark Kent - 18. března 2016 17:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana si povzdychne a rozhodne se mi svěřit. Řekla mi, že když jsem odešel do práce, tak se rozhodla zavolat Stevovi, aby zjistila, jestli je po těch dnech v pořádku. A protože stejně neměla nic na práci, tak se rozhodla vyrazit za ním. Steve jí řekl, že nejdřív musí něco odnést jisté Lois než se jí bude moci plně věnovat. A tak jej doprovodila na místo, kde se věci rozhodly nabrat nepříjemný spád. Povzdychl jsem si a pohladil ji po ruce, přičemž jsem se na chvilku odmlčel. Ano, já vím. Řeknu prostě, po krátké odmlce a chápavě přikývnu. To místo, kde jste se Stevem byli, je mé pracoviště a Lois má kolegyně. V tu chvíli jsem seděl jen pár metrů od vás a všechno jsem to viděl. Pronesu k ní měkce, protože vidím, že jí to opravdu trápí. Jeho chování bylo neomluvitelné. A může hovořit o štěstí, že jsi mu vrazila jen jednou. Být po mém, tak by z toho tak lehce nevyvázl. Dodám posléze a ve své ruce sevřu tu její.

Diana - 18. března 2016 17:27

soukromá zpráva od Diana pro Trochu překvapeně se na něj podívám. On pracuje tam? Vlastně jsem se ani pořádně nikdy nezeptala kde nebo co je jeho náplní práce, což možná byla chyba. "Abych byla upřímná, první myšlenka, která mi přišla na mysl, byla utrhnout tu hlavu, nebo přinejmenším alespoň tu ruku..." řeknu mu nakonec po chvilce. Všimnu jsi jeho ruky a jeho stisk mu poněkud oplatím. Asi trochu víc než bych chtěla, ale za to v tuhle chvíly mohl vztek, který jsem v sobě dusila.

Clark Kent - 18. března 2016 17:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po zjištění, že pracuju právě tam, se na mě Diana překvapeně podívala. Chvilku se zdálo, že neví co na to říci, ale pak to vstřebala a řekla mi o nutkáních, které, neprodleně po jeho činu, pocítila. A sice, že jí napadlo mu urvat hlavu, nebo přinejmenším alespoň ruku. Chápavě přikývnu, protože jsem na tom tehdy byl velice podobně. Tyhle pocity byly sdílené. Taky mě to napadlo. Pomyslím si a v duchu se nad tím pousměju. Pak si uvědomím, jak škodolibý jsem a raději se rychle vrátím do reality. S tím mi ovšem pomohla Diana, která mi mé sevření ruky poněkud silněji opětovala. Ne však proto, že by jí to bylo nepříjemné. Podle jejího výrazu to nasvědčovalo spíš tomu, že jí ještě cloumal vztek. Diana je nesmírně silná, avšak tento její nevědomý stisk s mou rukou nic neudělal. Chvíli jsem mlčky nechal Dianu, aby se trošku uklidnila, ale potom se na ni povzbudivě usměju. Mohu pro tebe udělat něco, co by ti alespoň trošku spravilo náladu? Zeptám se jí a vyčkám její odpovědi, přičemž se očima vpíjím do těch jejích.

Diana - 18. března 2016 17:52

soukromá zpráva od Diana pro Až po chvilce jsem si uvědomila, že vlastně nesvírám jeho ruku normálně, ale nýbrž jsem mu jí spíše začínala drtit, nebo by to tak rozhodně bylo alespoň u některého jiného člověka tady. Přesto mu to aspoň rozhodně muselo být trochu nepříjemné. A tak jsem svou ruku z pod jeho raději vytáhla. Trochu si povzdechnu. "Být stále doma na ostrově, moje odpověď by byla, jeho hlava na stříbrném podnose..." pronesu nakonec, když se mě Clark zeptá, zda-li mi může nějak pomoci. Ovšem, už dávno a dlouho nejsem na ostrově.

Clark Kent - 18. března 2016 18:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Dianino sevření chvíli sílilo a nakonec to bylo chvíli i nepříjemné, avšak byl jsem rozhodnutý to vydržet. Nicméně Diana si jakoby uvědomila, co dělá a její stiskl, ochabnul, načež svou ruku vytáhla zpod té mé. Po mé otázce, jestli pro ni mohu něco udělat, co by jí trochu zlepšilo náladu, si povzdechla a řekla, že kdyby byla stále doma na ostrově, tak by to byla jeho hlava na stříbrném podnose. Tehdy jsem si povzdechl zase já. S takovou věcí bych nesouhlasil. A to dokonce ani v tomto případě. Steva opravdu nemám v lásce, dokonce u mě nemá ani špetku respektu, jakožto muž, avšak tohle je příliš krutý trest. Obávám se, že s tím ti nemohu pomoci. Odpovím a dám jí ruku okolo ramen, načež si jí k sobě lehce přitáhnu v konejšivém objetí. Vidím, že není zrovna v dobrém rozpoložení a tak se nepokouším o žádné intimnosti. V tuto chvíli mi jde jen a pouze o to, aby se cítila lépe.

Diana - 18. března 2016 18:35

soukromá zpráva od Diana pro "Jo já vím." řeknu mu nakonec. Když mě pak obejme a přivine k sobě, chvíly jsem na to nijak nereagovala. Vím, že to myslel ale dobře a tak jsem nakonec po chvilce povolila a přivinula se více k němu s tím, že jsem si rovnou položila hlavu částečně na jeho hruď a tak nějak jsem spíše trochu i napůl ležel na něm. Jeho ruku jsem tak nechala ze svých ramenou spadnout na pomezí mých boků. "Někdy je to tu tak těžké..." pronesu nakonec, trochu si tak stěžujíc možná.

Clark Kent - 18. března 2016 19:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem si k sobě Dianu přitáhl blíže a objal ji, tak na to chvíli nereagovala, avšak nakonec svolila a přivinula se ke mně. Svou hlavu si položila na mou hruď a nechala tak mou ruku, co jsem měl okolo jejích ramen, spadnout k jejímu boku. Chvíli jsem ji mlčky objímal a snažil se, aby byla v pohodlí a v klidu. Nakonec však ticho prolomila ona. Postěžovala si, že je to tu někdy opravdu těžké. S tím jsem nemohl nesouhlasit a tak jsem přikývl. Hned na to mi došlo, že mě Diana nevidí a tak jsem svou chybu hned napravil. Ano, někdy opravdu ano. Přisvědčím a po chvilce dodám. Ale jsem tu pro tebe a pomohu ti se vším, co přijde. Pokud o to ovšem budeš stát. Řeknu a s tím jí vtisknu letmý polibek do vlasů.

Diana - 18. března 2016 19:48

soukromá zpráva od Diana pro "Já vím." poznamenám ohledně jeho nabídky, že je tu pro mě. Teď na tom ale nezáleželo, protože tu byl se mnou a byl tu jenom pro mě. A já si to mínila teď užít, když už jsme byly tak odloučení odpoledne. Televize sice pořád běžela, ale věnovala jsem jí zlomek pozornosti. Spíše mě uspávala než abych v ní našla nějakou formu zábavy. Nebo to byl fakt, že jsem byla takto u Clarka? Možná, že oba faktory dohromady. Každopádně moje oči se začínali pozvolna zavírat.

Clark Kent - 18. března 2016 20:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana odpoví, že ví, že tu pro ni jsem a přivine se ještě blíže. Napětí, které cítila, postupně opadalo. Jde to poznat i podle toho, že se v mé náručí uvolnila. Nálada, kterou jsem měl zkaženou od chvíle, kdy mě Perry zavolal, se rázem změnila na lepší. Dokonce bych řekl, že na skvělou. Užíval jsem si Dianinu blízkost i teplo jejího těla. A ze všeho nejvíce vůni jejích vlasů. Po nějaké době, možná dvaceti minutách kdy jsme tiše seděli, užívali si jeden druhého a na půl ucha poslouchali televizi, jsem si uvědomil, že se mi klíží víčka. Ne, že bych byl unavený, ale monotónní zvuk televize a příjemná společnost, kterou mám v náručí, mě prostě začalo uspávat. Dost… měli bychom se přesunout do postele, abychom nebyli z gauče ráno rozlámaní. Pomyslím si a opatrně se zpod Diany vysoukám. Rukama jí něžně podepřu a pomalu jí položím na pohovku, abych jí nevzbudil. Chmátnu pro ovladač a televizi vypnu, načež Dianu vezmu do náručí. Pokud spí, tak co nejněžněji, abych jí nevzbudil. Odnesu si jí do postele, kde ji něžně položím a přikryji. Poté si sundám košili a lehnu si z druhé strany postele k ní. Opatrně se k ní přitulím a tiše nasaji její vůni. Zítra jí musím vynahradit ten zkažený dnešek. Pomyslím si a pořádně se uvolním.

Universe - 18. března 2016 20:59

soukromá zpráva od Universe pro Diana nespala, ale rozhodně k tomu neměla příliš daleko, ale to ostatně ani příliš ty. A tak jít spát bylo poněkud rozumné řešení celé věci. Když si poté lehneš k Dianě do postele, přivine se k sobě a přitulí, jako k nějaké plyšové hračce. Netrvá to dlouho a oba spokojeně usnete. Tedy aspoň do té doby než tě probudilo jakoby cukání vedle tebe. Vzhledem k tomu, že kromě tebe byla v postely vedle tebe jen Diana, tak ses aspoň nemusel brát nějakého případného zloděje, co se pokouší něco ukořistit, ale po krátkém zjištění jsi tedy zjistil, že ony záškuby pocházejí od Diany. Ta sice spala, ale škubala sebou ze spaní, jakoby se jí něco né zrovna hezkého zdálo.

Clark Kent - 18. března 2016 21:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana sice nespala, ale také k tomu neměla daleko a tak jsem jí odnesl a uložil. Sundal jsem si košili a lehl si k ní. Ihned se ke mně přivine a přitulí se ke mně jako k nějaké plyšové hračce. To bylo nesmírně příjemné a taky dosti lichotivé. Byl jsem v její těsné blízkosti opravdu rád. A tak to netrvalo dlouho a oba jsme spokojeně usnuli. Někdy během noci mě probudilo nějaké škubání. První co mě napadlo bylo, že se tu ke mně někdo vloupal a snaží se mě svázat, aby mě vykradli. Nejsem totiž zvyklý, že by tu se mnou někdo byl. Pak mi ale došlo, že tu se mnou je Diana. Líně jsem otevřel oči a všiml si, že původcem toho cukání byla právě ona. Vypadalo to, jako by jí právě trápila nějaká noční můra. Měl bych jí nejspíš nějak šetrně probudit, aby se netrápila. Třeba se jí pak bude spát lépe. Pomyslím si a lehce Dianu pohladím po vlasech. Diano… Diano, probuď se… uklidni se… Diano… Začnu na Dianu tiše mluvit, přičemž jí hladím po vlasech, abych jí probral z noční můry, která jí právě trápí.

Universe - 18. března 2016 21:46

soukromá zpráva od Universe pro Jenže Diana na tvůj pokus o její probuzení nijak nereagovala. Spíše to vypadalo, jako kdyby po tvých dotecích sebou začala škubat o něco více. Dokonce jí na tváři a čele vyrazily droboučké kapičky potu. Ať už se jí zdálo cokoliv, rozhodně to nebylo hezké a příjemné. Diana se probudí až po chvíly, kdy se prakticky na postely posadí a lapajíc po dechu pár sekund nehnutě hledí před sebe. Poté se poněkud panicky začne rozhlížet okolo sebe, jakoby se snažila pochopit, kde se to vlastně teď nachází.

Clark Kent - 18. března 2016 22:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Mé šetrné pokusy probudit Dianu, se zcela míjely účinkem. Proto jsem trošku zesílil hlasitost, kterou jsem na ni mluvil. Když jsem tak udělal, tak sebou Diana začala škubat ještě o něco více. Ani to, jak jsem jí hladil po vlasech, moc nepomáhalo. Na čele se jí objevily krůpěje potu. Vypadala čím dál tím více neklidně a já o ní začínal dostávat strach. Pak se však trhnutím probudí a s heknutím se posadí, přičemž se začne panicky rozhlížet, jako by netušila kde to je a jestli je vůbec v bezpečí. Natáhl jsem se k nočnímu stolku a rozsvítil lampičku, načež jsem se ohlédl na Dianu. Diano…. Jsi v pořádku? Oslovím jí starostlivě a konejšivě jí pohladím po zádech, čekajíc než popadne dech a uklidní se.

Universe - 18. března 2016 22:36

soukromá zpráva od Universe pro Diana se zmateně rozhlížela kolem sebe, když jsi rozsvítil světlo, tak se poněkud vyděsila až skoro nadskočila na postely. Poté co jsi na ní však promluvil a dotkl se jí znovu, vyděsila se jí ještě víc a její první reakce byla ta, že tě rukou uhodila do tváře. A, že rána to byla pořádná, dostala tě z postele na zem ani jsi nemrknul. Diana poté seskočí z postele dolů za tebou a přímo na tebe. Respektivě se usadí přímo na tobě, rozmachujíc se rukou v pěst, k další ráně. Ovšem ta rána nepadne. "Clarku....?" pronese poté udiveně nakonec, hledíc na tebe, v očích zmatek, strach a paniku.

Clark Kent - 18. března 2016 23:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem rozsvítil lampičku, tak to Dianu vyděsilo, až skoro na posteli nadskočila. To mi dělalo starosti a tak jsem jí oslovil a konejšivě jí pohladil po zádech. To jí zjevně vyděsilo znovu a ještě víc, protože sebou škubla a její první reakcí byla rána přímo do mého obličeje. Její rána sedla jak prdel na hrnec a srazila mě z postele. Obličejem mi projela bolest, skoro jako když mě tehdy praštil Áres. Překvapeně jsem z polohy ležmo, zamrkal a sledoval, jak na mě Diana skáče. Byl jsem zmatený a opravdu překvapený. Vůbec jsem nechápal, čím jsem si to zasloužil. Diana na mě dopadla a rozkročmo se na mě usadila, přičemž se napřáhla k další ráně. Už jsem pomalu zvedal ruku, abych se jí pokusil zachytit a utlumit tak rámus a škody, které by mohly postihnout i byt pod námi. Rána však nedopadla. Diana mě osloví jménem a ve tváři má vepsáno překvapení, stejně jako notnou dávku zmatenosti a nejspíš i strachu, možná dokonce paniky. To musela být opravdu ošklivá noční můra… Pronesu trochu ponuře a promnu si pohmožděnou tvář, načež se trošku pousměju, abych uvolnil atmosféru. I přes to, že jsem právě dostal obrovskou ránu do obličeje, která zabolela dokonce i mě, musím říci, že pozice, ve které jsme s Dianou skončili, byla příjemná. Nebudeš mě už mlátit, že ne? Ujistím se, tentokrát už bez té ponurosti v hlase, kterou jsem měl prve, avšak s povzbudivým výrazem ve tváři. Jde na ní vidět, že se sama sobě diví, co právě provedla. Jsi... v pořádku?

Diana - 18. března 2016 23:28

soukromá zpráva od Diana pro Překvapeně a hodně zmateně jsem hleděla na Clarka pod sebou. Netušila jsem jak se tu ocitl, či proč jsem na něm vlastně seděla, nebo co se vlastně vůbec stalo. "Co... co se stalo?" řeknu jenom nakonec zmateně, protože jsem byla zmatená. Co to má znamenat? Proč jsem v jednu chvíly uprostřed souboje a pak najednou sedím uprostřed místnosti na něm?! Znovu jsem se začala rozhlížet okolo sebe. Až po chvilce mi došlo, že jsem pořád uvnitř Clarkova bytu. "Mlátit?" zeptám se nechápavě. "Já...j-á, tě praštila?"

Clark Kent - 18. března 2016 23:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana se na mě zmateně zahledí a dost nejistě se zeptá, co se stalo. Překvapeně na ni zamrkám a natočím hlavu na stranu, přičemž si ji přeměřím pohledem, jestli to není nějaký nevydařený pokus o vtip. Ona to ovšem myslela vážně. Pro jistotu jsem se zeptal, jestli mě už nebude mlátit a povzbudivě jsem se na ni usmál, čímž jsem doufal, že tento výstřelek smažeme. Diana se toho však chytila a překvapeně zopakovala slovo mlátit, jako by nemohla uvěřit, že něco takového mohla udělat, načež se mě téměř zhrozeně zeptala, jestli mě praštila. Ty… ty si to nepamatuješ? Zeptám se trochu překvapeně, ale odpovědi mi není třeba. Její pohled mluvil za vše. Ve spánku jsi sebou začala zmítat, a tak jsem se tě pokusil jemně probudit. Na to jsi reagovala ještě větším neklidem a pak ses probudila. Prudce ses posadila, a když jsem rozsvítil a dotkl se tě, tak ses vyděsila a praštila mě, že jsem sletěl až sem. Potom jsi na mě skočila a rozpřáhla ses k ráně. Řeknu trpělivě Dianě celý příběh toho, co se tu událo a počkám, až to trochu vstřebá, načež se zeptám. Jsi v pořádku, Diano? Děláš mi starosti.

Diana - 19. března 2016 00:11

soukromá zpráva od Diana pro "Ne..." řeknu zmateně. "Vím jenom to, že jsme spolu byly na pohovce a pak jsi mě přenesl do postele... pak jsem usnula a...a..." řeknu a snažím se vzpomenout na zbytek. "...byla jsem na bojišti... všude byl oheň, křik, démoni a krev... zabíjela jsem... holýma rukama jsem někomu rozdrtila hlavu, jako by to nebylo nic..." řeknu zmateně, možná trochu vyděšeně. Přitom se podívám na svoje ruce, jako kdybych se chtěla přesvědčit, že tam žádná krev na nich není nebo nezůstala. "...někdo na mě zezadu skočil, tak jsem se chránila a pak se všechno začala rozmazávat a najednou, jsem viděla...tebe... tady..." Zmateně jsem na něj hleděla, netušila jsem co to vlastně mělo znamenat. Možná to byla jenom noční můra, vzhledem k událostem posledních dní...

Clark Kent - 19. března 2016 00:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana si rozhodně nic nepamatovala a to ji očividně trápilo. Jediné co ví, je, jak jsme spolu byli na pohovce a to, že jsem jí přenesl do postele. Poté jsme společně usnuli a pak si pamatuje jen sen, který se jí zdál. Byla na bojišti a všude byl oheň a křik. Démoni a krev a ona zabíjela holýma rukama. Dokonce prý někomu rozdrtila hlavu jako by to nic nebylo. Když mi to vyprávěla, tak vypadala vyděšeně a zkontrolovala si ruce, jestli je má čisté. V tu chvíli mi jí bylo neskutečně líto a měl jsem milión chutí jí vzít do náruče a utěšit ji, avšak Diana pokračovala ve vyprávění. Řekla mi, že na ni někdo zezadu zaútočil, a tak se chránila. Tehdy se jí vše začalo rozmazávat a najednou prý viděla mě. Pohlédla na mě zmateně a dál nevěděla co říci. Nyní, když jsem si byl jist, že domluvila, jsem se posadil a vsedě jsem jí objal. Byl to jen sen, Diano. Jsi tady se mnou a v bezpečí. Nikdy bych nedopustil, aby se ti něco stalo. Řeknu jí vřelým hlasem, plným starostí a náklonnosti. A s tou ránou si nedělej starosti. Ráno po ní nezbyde ani vzpomínka. Dodal jsem s lehkým úsměvem a povolil jsem objetí, načež jsem se rukama zapřel za zády, abych si znovu nemusel lehat. Při tom jsem se s úsměvem vpíjel pohledem do těch nejkrásnějších očí na světě.

Diana - 19. března 2016 11:03

soukromá zpráva od Diana pro Clark mě objal a já mu jeho obětí vřele opětovala. Stejně tak jsem věřila jeho slovům o tom, že je tu jenom pro mě a mě jedinou. A tak jsem jej přitom objala poněkud silněji, že vím a věřím jeho slovům. Co mě trochu mrzelo dál, bylo fakt, že jsem jej uhodila. Zřejmě to na mě i poznal, protože mi řekl, abych si s tím nedělala příliš hlavu. Věděla jsem, že abych mu opravdu ublížila, bylo by zapotřebí mnohem více, ale prozatím jsem to zkoušet nechtěla. "Kéž by i po téhle noční můře... Morfeus to zřejmě musí považovat za velice vydařený vtip..." řeknu poté svou myšlenku o tom, že si ze mě bůh snů jenom zkoušel utahovat. Podívala jsem se na Clarka a až teď jsem vlastně zjistila, že na něm tak nějak sedím. "Ummm..." On se však tvářil, jakoby mu to nijak nevadilo, ovšem já uvnitř maličko znejistila, přeci jenom, ještě nikdy jsem nebyla žádnému muži takto blízko.

Clark Kent - 19. března 2016 13:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi mé objetí opětovala velice silně a velice vřele. Šlo na ní poznat, že je velice vděčná za oporu, kterou jí poskytuji. Cítil jsem, jak mě to k ní táhne a cítil jsem se v jejím objetí opravdu velice šťastný. Proto jsem jí chtěl co nejvíce povzbudit, a tak jsem jí řekl, že si s tou ránou, co mi dala, nemá dělat starosti, že po ní ráno nezbyde ani vzpomínka, načež jsem povolil objetí, abych se jí zadíval do očí. Diana si povzdechla, kéž by to takové bylo i s tou noční můrou. A také, že to nějaký Morpheus nejspíš považuje za nějaký velice vydařený žert. Povzbudivě jsem se na ni usmál a ona se na mě podívala. Pak jí nejspíš také došlo, v jaké poloze to vlastně jsme a dost znejistěla. Mě se bát nemusíš, Diano. Řeknu a vztáhnu k ní ruku, abych jí něžně pohladil po tváři, hledíc jí přitom zpříma do očí a užívajíc si její blízkost a trochu i její nejistotu. Vypadala opravdu roztomile a docela zranitelně. Ale já toho nehodlal nijak zneužít.

Diana - 19. března 2016 13:33

soukromá zpráva od Diana pro "Jsem Amazonka, Clarku. Jsme vychovány abychom se nebáli ničeho a nikoho." opáčím Clarkovi hrdě, když mi řekne, že se nemusím ničeho bát. Rázem vše ale zmizelo, když se mě dotkl na tváři. Líbili se mi jeho doteky, byly příjemné, jemné. Proto jsem mu trochu vnutila více svou tvář do jeho ruky a stejně tak jsem jí potom chytla i tou svou. "Odpoledne si mi něco slíbil." řeknu s mírným úsměvem, stále držíš jeho ruku u sebe.

Clark Kent - 19. března 2016 13:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem k ní měkce pronesl, že se mě nemusí bát, tak zareagovala s hrdostí sobě vlastní. Opáčila totiž, že je amazonka. A jakožto taková byla vychována, aby se nebála nikoho ani ničeho. Avšak když jsem se dotkl její tváře, její lehké pobouření, které mé prohlášení vyvolalo, bylo rázem pryč. Usmál jsem se na ni, protože nastavila tvář tak, aby se jí má ruka dotýkala co nejvíc, načež na ní pak položila svou. S úsměvem mi pak řekla, že jsem jí něco odpoledne slíbil. Trochu jsem pozvedl obočí, ale můj úsměv z tváře nezmizel. Co máš přesně na mysli? Zeptám se jí, protože přesně nevím, co opravdu myslela. Doufám, že po mě nechce, abych teď šel vařit. Pomyslím si a v duchu se nad tím trochu uculím.

Diana - 19. března 2016 14:00
	soukromá zpráva od Diana pro Že by zapomněl? Sundám si jeho ruku ze své tváře a nahnu se k němu jako bych jej chtěla políbit, ale pár centimetrů od jeho tváře se však zarazím. Lehce mu přitom položím svou ruku na jeho obnaženou hruď a trochu mu po ní prsty přejedu. "Ty jsi už zapomněl?" pronesu, hledíc mu stále přitom do tváře. "Slíbil jsi mi La Kenta..." dodám s drobným úsměvem.

Clark Kent - 19. března 2016 14:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se jí zeptal, co tím měla na mysli, tak se nahnula, jako by mě chtěla políbit. Avšak polibek nepřišel. Zarazila se pár centimetrů od mé tváře, přičemž mi lehce položila svou ruku na hruď, po které mi přejela prsty. To se mi opravdu líbilo. Zeptala se mě dráždivě, jestli jsem už zapomněl. Při tom mi hleděla přímo do očí a já se nedokázal pořádně soustředit. Diana pak dodá, že jsem jí slíbil La Kenta. Toho jsem se bál. Pomyslím si a v očích se mi objeví poznání. Pokud máš hlad, tak ti něco rád připravím. Řeknu jí a lehce přikývnu. Udělal bych pro ni cokoliv a myslím, že si je toho vědoma. A pokud si to má paní bude přát, tak jí uvařím i toho slíbeného La Kenta. Dodám a trošku se u toho ušklíbnu. Pořád mi přijde vtipné a milé, jak mou zmínku o specialitě rodu Kentů, dokázala Diana zkomolit.

Diana - 19. března 2016 14:58

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu, protože evidentně mou narážku nepochopil. "Já neměla na mysli jídlo jako takové, ale to je teď už jedno." řeknu nakonec a zvednu se k něj. Né, nebyla jsem zklamaná, spíše ještě poněkud trochu rozhozená z toho co se událo, než jsem skončila takto na něm. Rozhodla jsem se jít do koupelny, kde jsem si poté opláchla trochu obličej. Studená voda byla poněkud příjemná. Opřela jsem se rukama o umyvadlo a podívala se do zrcadla nad ním. Co jsem ale v něm zahlédla mě šokovalo. Nebyl to můj vlastní obraz, tedy byl, ale vypadal jinak. Hleděla jsem na ženu, která mi byla podobné, ale na sobě měla Áresovo brnění. Vyděsilo mě to, ale nevykřikla jsem či nic takového. Pouze jsem rozsvítila světla v koupelně abych se lépe podívala, ale iluze v zrcadle byla už pryč. Morfeus si to vážně musí užívat. Nakonec světla vypnu a vrátím se zpátky do ložnice, abych zkusila zase opět usnout, doufajíc, že tentokrát to bude klidný spánek.

Clark Kent - 20. března 2016 00:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Očividně jsem narážku na to, že by chtěla La Kenta, nepochopil správně, což mi potvrdila hned následně, když řekla, že neměla na mysli jídlo jako takové, načež se ze mě s povzdechnutím zvedla a odešla z ložnice. Ihned mi začalo být líto, že jsem její narážku nepochopil, avšak ne kvůli sobě. Spíš kvůli tomu, jak jsem jí teď zklamal. Přikryju si pravou rukou oči a taktéž si povzdychnu. Já jsem ale vůl… na druhou stranu ale nebyla ta správná chvíle pro něco takového… právě procitla ze snu, který ji doslova vyděsil… Nebylo by správné se zachovat jinak a zneužít její momentální zranitelnosti. Pomyslím si a pomalu se zvednu do sedu, načež si trochu promnu tvář, do které jsem od Diany před chvilkou dostal ránu. Povzdechnu si znovu a pak se zvednu na nohy. Pomalu se vydám do kuchyně, kde si vytáhnu sklenku, kterou naplním vodou z kohoutku. Pořádně se napiju, přičemž zaslechnu, jak se Diana vrací do ložnice. Měl bych si vůbec znovu lehnout k ní? Tedy ne, že bych se bál jejího dalšího snu, ale spíš, jestli jsem jí příliš nenaštval. Zamyslím se a při tom dopiju sklenici. Rovnou jí umyju a položím na dřez, kde ji nechám oschnout. Poté se trochu váhavě vrátím do obývacího pokoje, přičemž se dívám na pohovku, zvažujíc, jestli nemám Dianě poskytnout chvíli klidu o samotě. Nakonec jsem se rozhodl si k ní lehnout, protože jsem si uvědomil, že jsem neudělal nic špatného. Avšak tentokrát se k ní nebudu rovnou tulit. Nevím, jak by na to mohla zareagovat a proto si k ní sice lehnu na kontaktní vzdálenost, ale nebudu se k ní nijak tisknout. Pokud se ona ovšem bude chtít přitulit, nebudu mít k tomu žádné výhrady.

Diana - 20. března 2016 00:38

soukromá zpráva od Diana pro Když jsem se vrátila do ložnice, Clark tu nebyl. Nicméně slyšela jsem kroky a pohyb, takže musel být někde v bytě, však co dělal mě moc nezajímalo. Co mě zajímalo bylo postel a pokus o to, se trochu vyspat, i když jsem si tím nebyla moc jistá. Pořád jsem to měla trochu před očima a teď to ta iluze v zrcadle ještě o něco posílila. Notak, seber se Diano. To jenom Morfeus s tebou hraje nečistou hru. Nakonec jsem vlezla zpátky do postele, přikryla se a snažila se mít čistou hlavu, abych mohla usnout co nejdříve. Ovšem, něco jakoby chybělo. Clark přišel zpátky až po chvíly. Asi jej něco trápilo, protože byl poněkud odtažitější. To mě v tu chvíly moc netrápilo, protože jsem zjistila, co mi chybělo. A tak jsem jej prostě chytla a přitáhla si jej k sobě, což vzhledem k mé síle není takoví problém, jako malé dítě hračku, abych mohla konečně nějak usnout.

Clark Kent - 20. března 2016 00:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem ulehnul do postele k Dianě a přikryl se, tak jsem se k ní nijak nelísal. Nevěděl jsem, jestli jsem jí nějak neurazil nebo jí něčím nenaštval. Avšak netrvalo dlouho a Diana se ke mně otočila, načež si mě k sobě nekompromisně přitáhla a přitulila se ke mně. Není na mě naštvaná… Zajásal jsem jsem v duchu a vyhověl jí v tom, jak si chtěla ulehnout. Drobně jsem se k ní nahnul, abych jí ještě políbil a dal jí najevo, co k ní cítím, avšak jen na tak dlouho, abych nejevil dojem, že chci uměle navodit atmosféru, která nejspíš panovala prve a kterou jsem tehdy vůbec nevycítil. Potom se znovu vrátím do pohodlné pozice, kde se s Dianou v náručí pokouším znovu usnout. Spánek ke mně však jen tak nepřijde, protože mi hlavou proudí různé myšlenky o tom, co se stalo. A to nejen mezi mnou a Dianou, ale i to, co se jí zdálo, a jak to, že to na ni mělo takové účinky. Avšak, na tyto myšlenky bylo těžké se soustředit, protože mou pozornost každou chvíli upoutala Diana, jejíž vlasy voněly tak sladce a její dech se zdál jako rajská hudba pro mé uši. Proto jsem se po chvíli přestal snažit o nějaké přemýšlení a plně se soustředil na její blízkost, čekajíc že mi její uklidňující přítomnost přivodí spánek.

Universe - 20. března 2016 12:34

soukromá zpráva od Universe pro Podařilo se ti usnout celkem rychle, jakmile se ti myšlenky trochu povolily. Stejně tak zbytek noci poté proběhl už celkem klidně, Diana se už nevzbudila a vypadalo to, že se jí konečně dostane trochu zaslouženého odpočinku. Ráno tě však neprobudily šimravé sluneční paprsky, za oknem bylo šero, nebe bylo zatažené a vypadalo to, že každou chvíly se spustí hustý déšť. Co tě ale probudilo byl tvůj telefon, který začal zvonit. Když se k němu dostaneš, protože zvonit evidentně nepřestane a nechtěl jsi vzbudit Dianu, můžeš vidět na displeji volajícího - Lois. Pro ní sice bylo běžné pracovat klidně celou noc, ale zřídka kdy ti volala takhle brzy ráno, většinou jenom když něco potřebovala, nebo když našla nějaký sólokapr. "Clarku..." ozve se její hlas, když jí to konečně zvedneš. "Zlato, promiň, že tě takhle brzo ráno budím... hlavně když je sobota, ale víš, že to nedělám zrovna často.." začne se ti prve Lois omlouvat, což už samo osobě nevěstilo nic dobrého, rozhodně něco po tobě bude chtít. "...ale tak nějak jsem si říkala, jestli bys mi mohl vypomoci s jedním článkem..."

Clark Kent - 20. března 2016 13:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Jakmile se mi podařilo zklidnit své myšlenky, tak ke mně dorazil i spánek. Ještě aby ne, bylo mi příjemně po duchu i po těle. Diana se ke mě tiskla a mě to naplňovalo štěstím a klidem. Po zbytek noci byl klid a již nás nic nevyrušilo ze spánku, který jsme si s Dianou oba zasloužili. Probuzen jsem byl až ráno, když mi začal zvonit telefon. Rychle, ale přesto opatrně, abych Dianu neprobudil, jsem se odvalil od ní a chopil se telefonu. Byla to Lois, která mě většinou takhle brzy ráno neotravuje. Vlastně jen tehdy, když jde o něco důležitého v práci nebo něco potřebuje. Přijal jsem hovor a telefon dal k uchu, načež jsem se vyplížil z ložnice, abych Dianu nerušil. Lois mě oslovila a pak mi dokonce řekla zlato. To bylo jasným důkazem toho, že po mě něco potřebuje. Jinak by mě tak nikdy nenazvala. Omluvila se mi, že mě tak ráno budí, zvlášť když je sobota, ale že to nedělá tak často. Dnes je neděle, Lois… Namítnu trochu rozespale, ale Lois pokračuje a zmíní se, že si říkala, jestli bych jí nemohl vypomoci s jedním článkem. Moc dobře vím, že by mi nevolala, kdyby opravdu nepotřebovala mou pomoc. Ona by si nenechala vyfouknout veškerou slávu, kterou by jí ten článek přinesl. No… když budu do Poledne doma, tak teda asi ano… Řeknu dosti neochotně a pořádně si zívnu, protože jsem sotva vstal a ještě jsem byl rozespalý. Při tom se podívám z okna, kde to vypadá na pořádný déšť. To mi taky na náladě nepřidalo. Řekneš mi o tom víc? Zeptám se Lois na detaily a čekám, co z ní vypadne. Osobně doufám, že to bude stát za to, když kvůli ní musím nechat Dianu zase samotnou.

Universe - 20. března 2016 14:00

soukromá zpráva od Universe pro "Neděle...?" podiví se Lois. Evidentně strávila celou dobu do teď v práci. "Ona je vážně neděle? Sakra... to už nemám moc času..." začala Lois povídat, jako kdyby jsi nebyl vůbec přítomen v hovoru, ale to bylo hold celá ona. "Řeknu ti všechno až na místě. Teď se tu na mě mačká moc lidí... někdo z nich neumí používat deodoranty..." poznamená otráveně Lois. "Doraž co nejdříve do toho lodního skladu na jihu města, víš ne? Tam co jsme minulý rok dělali tu velkou reportáž o překupnících... Auu! Dávej bacha ty buřte jeden!" rozhovor s Lois skončil poněkud dříve než jsis myslel a podle toho co šlo slyšet naposled se do někoho pořádně opřela, zřejmě se ten někdo nechtíc opřel o ní, doslova.

Clark Kent - 20. března 2016 15:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Lois nevěděla ani co je dnes za den. To se jí občas stávalo. Ale vždy to znamenalo jedinou věc. A sice že byla v práci přes noc, ne-li ještě déle. Trochu jsem zakroutil hlavou, ale raději jsem to nekomentoval. Když jsem se zeptal, jestli mi řekne více, tak mi řekla, že až na místě, načež si začala stěžovat na to, že na ni teď mačká mnoho lidí a některý z nich neumí používat deodoranty. Asi jede výtahem s tím, s kým jsem tam jel i včera. Pomyslím si a pomalu s mobilem jdu do koupelny, abych se trochu opláchnul a vyčistil si zuby. Lois mi ještě řekla, že se mám dostavit co nejdříve na jih města, do toho opuštěného skladiště, kde jsme minulý rok dělali reportáž o překupnících. I když bych jí na to něco rád řekl, tak jsem nemohl, protože rozhovor byl ukončen. Těsně předtím, než hovor ukončila, jsem slyšel, jak se do někoho pustila a pořádně ho sjela. Zakroutím nad tím hlavou a mobil si dám do kapsy. Rychle jsem provedl hygienické rituály a pak šel do kuchyně, kde jsem Dianě připravil snídani. Do sklenky jsem jí nalil džus a pak to odnesl do obývacího pokoje na stůl, kde jsem jí to naaranžoval. Přidal jsem tam i cedulku se vzkazem „Musel jsem si zařídit něco do práce. V poledne budu zpátky“, který opřu o sklenku s džusem, aby byla vidět. Následně jsem se převléknul do pracovního, narazil si na nos brýle a vyrazil do toho skladiště, o kterém mi řekla Lois.

Universe - 20. března 2016 15:25

soukromá zpráva od Universe pro Cesta do skladiště neprobíhala zrovna příjemně. V tomhle městě snad nikdy nebude doprava fungoval tak jak má, tedy načas a bez zácpy. Když však ale konečně dorazíš na místo, Lois už tu čekala, ovšem s kafem v ruce, které už zřejmě bude téměř prázdné. Nevypadalo to, že by čekala nějak příliš dlouho a byla zahleděná do telefonu a to až do doby než jí pozdravíš. "Clarku... jsem ráda, žes přišel." uvítá tě nadšeně a pokusí se tě obejmout. Přitom vyleje zbytek svého kafe někam vedle na zem. Podle kruhů pod jejíma očima bylo zřejmé, že rozhodně nespala a bůh ví jak dlouho vlastně nespala. "Ouu... mno, nevadí, stejně nebylo příliš dobré...." poznamená. "Neuvěříš, co jsem našla... ten sklad, je od minulýho roku uzavřený. Nemá ani majitele, tedy neměl, do minulého měsíce, kdy jej koupil hádej kdo... Lexcorp a Lexcorp nikdy nekupuje jenom nic tak..." pronese Lois, když se poté vydáte k tomu skladu. S tvou malou pomocí jste otevřeli dveře, které nebyly jinak zamčené, pouze zapříčené. Uvnitř to však nevypadalo o nic lépe než zvenčí. "Na tady, něco málo světla." řekne Lois a podá ti ze své kabelky malou baterku, sama taky jednu má.

Clark Kent - 20. března 2016 16:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Doprava v tomhle městě je opravdu otřesná. Neskutečná zácpa a nedochvilnost spojů je zde na denním pořádku. A jinak tomu nebylo ani dnes. Mým jediným štěstím je, že mám opravdu silnou vůli a trpělivost, jinak bych si začal vypomáhat svou rychlostí nebo letem už před opravdu dlouhou dobou. Místo toho spíš začínám uvažovat, že si pořídím jízdní kolo. To by mi pomohlo s přesunem a navíc by mě jeho pořízení nijak nezruinovalo. Když jsem konečně dorazil na místo, tak tam na mě Lois už čekala. Hleděla na svůj mobil a v ruce třímala kelímek s kávou. Nevypadala ještě nikterak netrpělivě, takže to znamenalo, že tu čeká jen chvilku. Nemohl jsem si nevšimnout, že vypadala docela přešle a kruhů pod jejíma očima bylo těžké si nevšimnout. Nicméně když na mě padl její pohled, tak mě nadšeně pozdravila a pokusila se mě dokonce obejmout. To jí tak docela nevyšlo, protože když se ke mně natáhla, tak svůj kelímek vylila. Stáhla se a trošku zalitovala rozlité kávy, načež prohlásila, že to stejně za moc nestálo. Ahoj, Lois. Tak povídej, co tě přimělo mě vytáhnout během neděle ven? Doufám, že to bude stát za to. Pozdravím jí a zeptám se na důvod tohoto výletu. Lois na mě doslova vyklopí informace o vlastnících tohoto skladiště. Sice nechápu důležitost ani výjimečnost tohoto skladiště, ale jedno jí musím nechat. Lexcorp opravdu nekupuje nikdy nic jen tak zbůhdarma. Proto jsem přikývl a následoval jí na průzkum. Sklad jako takový vypadal staře a omšele. Dozajista už zažil lepší časy. Lois se pokusila otevřít dveře, ale bezúspěšně. Počkej, já to zkusím. Řeknu a počkám až Lois ustoupí. Zkusil jsem s nimi pohnout a zjistil jsem, že nejsou zamčené, jen vzpříčené. A proto jsem se postavil tak, aby to vypadalo, že u toho vynakládám velké úsilí a trochu jsem zatlačil, přičemž jsem zahekal, jako bych zvedal něco opravdu těžkého. Dveře se otevřely a já předstíral, že jsem u toho málem spadl. Nejistě jsem se na Lois usmál a s pokrčením ramen jsem si upravil brýle. Pak mi Lois z kabelky podala baterku a vydali jsme se na průzkum. Uvnitř to vypadalo skoro jako zvenčí. Bylo to tu špinavé a v troskách. Vlastně to tu vypadalo ještě hůř než zvenčí. Co čekáš, že tu najdeme? Zeptám se s hranou nervozitou a rozhlížím se po okolí. Víš, že se dopouštíme nelegální trestné činnosti, že ano? Vnikli jsme na soukromý pozemek. Dodám po chvilce, ale pak už raději nic nedodávám, abych to s tou hranou ustrašeností zase nepřehnal.

Universe - 20. března 2016 17:40

soukromá zpráva od Universe pro "Těžko říci, co tu najdeme, ale rozhodně nečekám, že to bude něco legálního... " pronese Lois. "Kdyby ten sklad chtěli renovovat a používat dál vypadalo by to trochu jinak... možná, že tu chtějí spíše něco schovat, nebo naopak něco schovaného hledat..." začala Lois spřádat svoje teorie, zatímco jste oba šli opuštěným skladem. Venku to zahřmělo, což byla jasná známka toho, že začne co nevidět pršet. Při první blesku Lois trochu poskočila, vylekaně. Hrom i záblesk blesků se ozval ještě několikrát než šlo na střeše slyšet tiché, pravidelné bubnování dešťových kapek o střechu. "Mohl by ses jít podívat tam dozadu? Já prohlédnu, jestli něco není v kanceláři." řekne nakonec Lois, když hlavní halu, nebo to co z ní vlastně tak nějak zbylo, jste prošli. Ani moc nečekala na nějakou tvou případnou odpověď a šla rovnou, přepokládajíc, že ty půjdeš kam ti řekla. Zadní sklad byl přehrazený zavřenými dveřmi, které ale nebyly zamčené a i kdyby byly, myslím, že pro tebe by to ani nic moc neznamenalo. Vypadalo to tu skoro stejně jako v přední části skladu, stejně zatuchle i stejně opuštěně. Až na několik beden v opačném rohu. Bedny na sobě měli označení Lexcorpu, což byla první podezřelá věc. Bedny byly střední velikosti, výškově asi nějak po kolena od země. Samozřejmě se nedalo odolat tomu, aby jsi alespoň jedinou neotevřel. Když to uděláš, můžeš zjistit, že v bedně je nějaká forma zeleného krystalu nebo horniny, která vydávala slabé nazelenalé světlo.

Clark Kent - 20. března 2016 18:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Lois mi odpověděla, že neví, co přesně čeká, že tady najdeme, ale určitě nepředpokládá nic legálního. Navíc začala s tím svým proslulým teoretizováním a vymýšlením si nepravděpodobných spiknutí. Nepatrně jsem protočil očima, ale i tak jsem se rozhlížel po okolí. Co kdyby měla Lois pravdu. Venku se zablesklo a poté i zahřmělo. Lois polekaně nadskočila. Během chvíle se to zopakovalo ještě několikrát, než na střechu začal bubnovat déšť. Ale ne! Já zapomněl na deštník. Zakleju v duchu a přikývnu Lois, která mne poslala do zadní části skladu, zatímco ona se půjde podívat do kanceláří. Ne, že by na můj souhlas vůbec čekala. Vyrazila totiž rovnou svým směrem. Abych to tu neprotahoval déle, než je nezbytně nutné, tak jsem se vydal dozadu. Zadní sklad byl přehrazený dveřmi, které mě nezastavily. Nebyly totiž zamčené. I kdyby byly, tak by mě to nejspíš ani moc nezpomalilo, avšak chtěl jsem si dát pozor, kvůli bezpečnostním kamerám. Vypadalo to tu stejně jako v předchozí části. Opuštěné a zatuchlé, avšak v opačném rohu bylo několik zarovnaných beden s označením Lexcorpu. To vypadá velice podezřele… půjdu se podívat, co tam skladují… co by se mohlo stát? Pomyslím si a rozhlédnu se po bezpečnostních kamerách. Žádné jsem si nevšiml a tak jsem vyrazil k těm bednám. Nedalo mi to a jednu z nich jsem otevřel. Spatřil jsem tam kusy nějaké horniny, možná krystalů, které slabě nazelenale září. Copak je to? Řeknu si spíš pro sebe a vztáhnu k nim ruku, abych se jich dotkl a prozkoumal jeden z nich.

Universe - 20. března 2016 19:26

soukromá zpráva od Universe pro Sotva se však tvoje ruka dotkla substance, bylo to, jako kdyby do ní někdo v jeden a ten samí okamžik vrazil snad tisícero čepelí najednou. Co hůře, jakoby jsi v ní přestal mít cit jako takoví. Začala být jakoby paralizována a od místa, kde ses jej dotknul se nahoru po tvé ruce začali táhnout černé žilky. A pokračovala to dál. Tvoje hlava začala okamžitě tepat bolestí, takovou jakou jsi doposud ještě nezažil. Tvé srdce okamžitě zrychlilo a vypadalo to, jakoby chtělo každou chvíly vyskočit samo z tvé hrudi. Nejenom srdce, tvoje dýchání se poněkud ztížilo, prakticky jsi lapal po dalším dechu. Bolest a necitlovost se začala postupně šířit do celého tvého těla za krátko už tvé nohy nebyly téměř schopné tě jakkoliv udržet vzpřímeně stát. Tvůj kolaps byl proto nevyhnutelný a co hůře, při pokusu zůstat stát jsi se pokusil zachytit bedny vedle tebe, ale bedna jaksi nesouhlasila a tak se zhroutila na zem spolu s tebou. Ony kousky té zelené horniny byly teď okolo tebe.

Clark Kent - 20. března 2016 19:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Jen co jsem se těch krystalů dotkl, tak mou rukou projela neskutečná bolest. Jakoby mi v tu samou chvíli do ruky někdo zabořil tisíce čepelí. Ihned jsem s ní ucukl. Zjistil jsem, že s prsty nemohu hýbat a tak jsem si dal ruku před obličej, abych zjistil, co mi ten krystal provedl. Žádné viditelné zranění tam nebylo, avšak po ruce se mi začaly táhnout černé žilky stále více a více a postupovaly zvolna směrem k rameni. Má hlava začala třeštit a začala mi v ní tepat ostrá bolest. Srdce tlouklo jako o závod a měl jsem pocit, že mi chce vyskočit z hrudi. Aby toho nebylo málo, tak se mi začalo opravdu špatně dýchat, což se ráz na ráz ještě zhoršilo a já musel bojovat o každý malý doušek vzduchu. Co se to se mnou děje?! Hlava se mi motala a nohy se začaly třást a byly jako z želé. Zhroutil jsem se na kolena a rukou se snažil zachytit okraje bedny, snažíc se tak zapřít a zůstat na nohou. To se ovšem nepodařilo a bedna se převrhla ve stejnou chvíli, jako jsem s sebou plácl o zem, přičemž se ty zelené krystaly rozsypaly všude okolo mne. Je to tady… umírám… Pomyslím si a zoufale zalapám po dechu, přičemž se začnu snažit odsud odvalit. Tělo mě ale moc neposlouchá. Když se krystaly rozsypaly okolo mne, tak se mi snad ještě přitížilo. Po… Po! Po-moc! Po…. P! Pom! Pomoc! Pom... Volám, jak nejhlasitěji mi to můj stav dovolí, avšak vychází ze mě jen přidušené skřeky, kterým rozumím snad jen já. Pomalu se začínám smiřovat s tím, že je se mnou konec, ale i tak nepřestávám bojovat o to, odplazit se pryč.

Universe - 20. března 2016 20:17

soukromá zpráva od Universe pro S rozsypáním té horniny kolem tebe, jakoby se vše mnohem více zhoršilo. Bohužel pro tebe to vypadalo, že tě nikdo neslyší. A tak nějak šlo slyšet, že Lois na tom asi nebude taky zrovna dobře. "Madam, musím vás požádat, aby jste opustila tento prostor." ozval se mužský hlas, který zřejmě patřil nějakému muži, který tu zřejmě hlídal nebo to byl přivolaný hlídač. Lois se pochopitelně bránila, ale kroky míří pryč rozhodně neříkali, že by jí to příliš nijak pomohlo, stejně jako vzdalující se jejich hlasy. Mno, aspoň neprozradila tebe...

Clark Kent - 20. března 2016 20:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Mé snahy zavolat Lois nebo kohokoliv jiného na pomoc se minuly účinkem. Skřeky, které jsem vydával, nebyly dostatečně silné, aby je kdokoliv slyšel. To mě vytáčelo, protože jsem jasně slyšel, nějaký mužský hlas, který mluvil na nějakou ženu, s největší pravděpodobností právě na Lois, protože ta tu neměla co dělat. To se mi potvrdilo, protože se Lois urputně bránila vyvedení, avšak mě neprozradila. To nééé! Pojďte sem, ne pryč! Jejich hlasy se postupně vzdalovaly a já začal cítit pořád větší zoufalost. Nakonec jsem se z posledních sil pokusil z kapsy vytáhnout mobilní telefon a nějakým způsobem vytočit číslo domů, kde by měla být Diana, která mi snad jako jediná dokáže pomoci. Prosím… no tak! Prosím! Vzývám v duchu všechny bohy, aby má snaha vynesla alespoň ten malý úspěch vytáhnout telefon.

Universe - 20. března 2016 21:40

soukromá zpráva od Universe pro Nejspíše při tobě museli stát bohové, kteří museli hýbat rukou osudu, nebo rozhodně alespoň přinejmenším tou tvou, protože se ti nakonec po chvilce povedlo dostat mobil z kapsy. Nakonec si jej i nějak dostrkal do viditelného spektra, další otázka však byla, jestli vůbec Diana ten telefon zvedne. Přece jenom, i když evidentně telefon používat uměla, bylo otázka jestli zvedne ten co si měl doma, z poněkud etických důvodů. Zdálo se to jako věčnost, než se ozval její hlas: "Haló?"

Clark Kent - 20. března 2016 22:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po nekonečně dlouhé době se mi nějakým zázrakem podařilo vytáhnout mobil z kapsy. Ten mi však z necitlivých prstů vypadl a tak jsem si jej musel dostrkat do zorného pole. Pustil jsem se do vytáčení čísla domů. Mysl jsem měl zastřenou kvůli té mučivé bolesti, která mnou zmítala. Trvalo mi to dlouho, než se mi to povedlo a telefon začal vytáčet. A ještě déle trvalo samotné vyzvánění, které mě dohánělo k šílenství. Diano, prosím, vezmi to… prosím… Prosííííím! V duchu tiše vzývám všechny dobré síly, aby Diana kašlala na etický problém braní cizích telefonů a zvedla jej. Vypadá to, že při mně stáli všichni svatí, protože po neskutečně dlouhé době se v telefonu ozval ten nejkrásnější hlas na světě. Dia… Dia... no… Diano… Začal jsem přerývaně drmolit do telefonu, snažíce se při tom lapat po vzduchu, přičemž se snažím potlačit bolest, kterou mi to působí. Cl.. Cla-r-k! P… p… pom… po-moc… p-omo-c-c. Pokračuju v hekání a funění do mobilu, doufaje, že mi rozumí. Začalo mi být blbě a potlačil jsem nutkání začít zvracet. Cítil jsem se na umření. J… jih… j-ih, mě… měs-města… skla… sk… skla-d-iště… opu… opuš-tě… opuště-ný… sklad... sklad… Dodám, nyní už se slyšitelněji větším úsilím než doposud. Začalo se mi přitěžovat. Cedu…. Cedu… cedule… čis… čís-lo…. Dvě-stě… ti…sic… pět-set… a... a zna... zna-ky... Sotva to dořeknu, začnou mnou zmítat nové, další a silnější křeče a tak už nejsem schopen mluvit, jen skučet bolestí, funět a hekat.

Universe - 20. března 2016 22:41

soukromá zpráva od Universe pro Od Diany bohužel nedostaneš žádnou odpověď nebo jí prostě už neslyšíš z důvodu intezivního tepání a zvuku proudící vlastní krve ve své vlastní hlavě a taktéž tvého srdce, které stále bušilo jako zblázněné. Taktéž bylo těžké říci, jestli tě pořádně slyšela či dostatečně rozuměla. Každopádně minuty ubíhaly a ubíhaly a každý z nich se zdála jako snad nekonečná a neskutečně dlouhá. Těžko říci kolik času uběhlo než se ozvalo praskání střechy a také zvuk toho tak někdo probořil střechu skrz. Bohužel to bylo v hlavní hale, kde ty jsi nebyl. "Clarku?" ozve se hlas, který jsi důvěrně znal a hledala tě až tě nakonec i po chvíly našla, pokud se ozveš trochu.

Clark Kent - 20. března 2016 23:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Nebyl jsem si jist, jestli mě Diana vůbec slyšela. Vím, že jsem mluvil velice nesrozumitelně, drmolil jsem a k tomu to bolestivé hekání a funění, které doprovázelo každý můj nádech. Vůbec bych se nedivil, kdyby to po chvilce položila v domnění, že je u telefonu nějaký úchyl. Ani si nejsem vědom, jestli vůbec něco odpověděla, nebo řekla. V hlavě jsem slyšel jen dunění vlastního srdce a hlasité proudění krve v žilách. Čas ubíhal, ale mně se každá vteřina zdála jako celá věčnost. Věčnost v utrpení, které jsem pociťoval. Po nějaké době jsem už pomalu ztrácel veškeré naděje na záchranu a začal si přát, aby už konečně přišel konec mého utrpení v podobě smrti. Takhle špatně jsem se necítil ještě nikdy. Ani když jsem dostal obojek od stařeny, dokonce ani, když do mě Áres nasměroval blesky a pak mě probodl svým mečem. Tentokrát to bylo mnohem horší. Těžko říci, kolik uběhlo času od doby, kdy jsem podnik telefonát. Avšak ozvalo se praskání střechy, s následným zvukem jak jí někdo prorazil. Hned na to se ozval ten nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy slyšel. Na moment jsem si myslel, že si pro mě konečně jdou andělé, o kterých křesťané tolik básní, ale pak jsem prozřel a uvědomil si, že je to Dianin hlas. Ta..!! Dy!! Zahekal jsem, co nejhlasitěji jsem dokázal, až jsem se zakuckal. Každý nádech byl těžší a těžší a stával se více a více bolestivým. A protože jsem si nebyl jistý, jestli mě slyšela, tak jsem se pokusil plácat rukou do podlahy, abych tak o sobě dal vědět. Ta-dy! T… ta-dy! Zasípal jsem a začaly se mi pomalu obracet oči vsloup. Stejně už to je nějakou dobu, kdy jsem začal mít vidění rozostřené natolik, že jsem sotva rozpoznával tvary.

Universe - 20. března 2016 23:16

soukromá zpráva od Universe pro Diana byla trochu jako buldozer, když přiletěla k tobě. Vše co jí přitom stálo v cestě prostě smetla nastranu jakoby to nic neznamenalo či to byl jenom bezvýznamný kus nějakého polistirénu. "Clarku..." pronese a rychle k tobě přiletí a přistane rovnou dolů do sedu k tobě. "Co se stalo? Kdo ti to udělal? Co je tohle? Nikdy jsem podobý kámen nikde neviděla..." ptá se okamžitě, starostlivě ti podepře trochu hlavu aby se ti lépe dýchalo, ale moc význam to nemělo. Nebylo vůbec poznat, že by jí nějak ta hornina ovlivňovala, tak jako tebe. Ba podle toho co si mohl vidět, prakticky jí to nijak neovlivňovalo, zatímco tebe už to zasáhlo při prvním kontaktu.

Clark Kent - 20. března 2016 23:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Byla to ona. Uslyšela můj chabý pokus upozornit na sebe. Přiřítila se a dosedla ke mně, snažíc se mi podepřít hlavu, aby se mi lépe dýchalo. To mi ovšem vůbec nepomohlo. Dýchalo se mi pořád stejně špatně. Diana se starostí v hlase začala něco říkat, ale já jí nerozuměl. Jediné, co jsem vnímal, byla melodie jejího hlasu. Zalapal jsem po vzduchu a pak jsem ze sebe vydral pár slov. U... mí… rám… mu-mu… sím… od… od těch… kam-kame… nů… mu-sím pry… pryč… Vydal jsem ze sebe řadu slov a skřeků, což mi nějakou dobu trvalo, avšak stálo mě to mnoho sil a znovu jsem se zajíkal, protože se mi nedostávalo vzduchu. S námahou jsem zvedl ruku a ukázal nějakým směrem, snažíc se jí tím říct, že musím odtud pryč, načež jsem ukázal i na svůj mobil. I když mi bylo na umření, nechtěl jsem tu nechat stopu toho, že jsem tady byl. Jestli je tohle opravdu konec, nechci, aby se pak všichni slétli na mámu a zpovídali ji kvůli mému nezákonnému vniknutí do cizího skladiště. Pomyslím si a počkám, jestli to Dianě dojde.

Universe - 21. března 2016 00:00

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku, Clarku!!" volá tě s obavami v hlase Diana, protože evidentně nechápe co se to s tebou děje, protože jsi na sobě neměl ani nijaká zjevná zranění, která by způsobila tvůj stav. Tudíž to pro ní bylo poněkud matoucí. V obličeji se ji zrcadlili obavy a zrakem přebíhala mezi tou horninou a tebou. Jednu z nich se pokusila vzít do ruky, ale pořád se jí nic nedělo, zato u tebe to fungovalo celkem okamžitě, jakmile se s ním k tobě více přiblížila, tvoje tělo na něj reagovalo skoro už samo. Zřejmě pochopilo co se tvoje tělo jí snažilo říci a zahodila kámen nějak do.... Diana se nakonec zvedla a chytla tě v podpaží a zvedla, jakoby jsi nevážil prakticky nic. Potom se s tebou vznesla a vyletěla s tebou zpátky tou dírou, kterou ona ve střeše předtím udělala. Neletěla však nijak daleko, vyletěla pouze dírou na střechu a tam přistála, kousek od díry, kde tě opatrně položila na plechovou střechu. Sice pršelo, ale studený déšť byla skoro extráze úlevy, které se ti nyní dostalo, když jsi byl pryč od té horniny.

Clark Kent - 21. března 2016 00:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana na mě volala jménem. Nebo to jsem si alespoň myslel. Pohlédl jsem na ni zastřenýma očima, tiše prosíc, aby mi pomohla, avšak ona mé pokusy o to, říci jí, aby mě odtud odnesla, nepobrala. Nemohu jí to mít za zlé, nebylo to moc srozumitelné. Diana nechápavě těkala pohledem mezi mnou a těmi krystaly. Jeden vzala do ruky, ale s ní to nic nedělalo. Když ten krystal přiblížila ke mně, tak na to mé tělo zareagovalo. Dostal jsem se znovu do těch křečí, ale už jsem neměl sílu křičet. Jen jsem se tam kroutil v agónii a ve tváři jsem měl bolestivou grimasu. Tehdy to princezně amazonek došlo a krystal zahodila, načež mě uchopila do podpaží a zvedla mě, jako bych nevážil. Odletěla se mnou skrz díru ve střeše, kde mě položila na plechovou střechu, přímo na déšť. Po zkušenosti s blízkostí těch krystalů byly kapky deště naprostou extází a úlevou. Zničehonic zalapám po vzduchu, jako někdo, kdo se dlouho topil a na poslední chvíli se dostal nad hladinu, aby se nadechl. Také jsem otevřel oči a s radostí jsem sledoval, jak se mi zrak vyjasňuje. Hleděl jsem do tváře Dianě a při tom jsem zhluboka dýchal, užívajíc si sladkého vzduchu, kterého se mi před chvílí skoro nedostávalo. Děkuji, Diano… Moc ti děkuji. Nebýt tvé pomoci, tak bych do pár minut určitě zemřel… Řeknu po chvilce, kdy se vydýchávám a unaveně se na ni usměji.

Universe - 21. března 2016 09:05

soukromá zpráva od Universe pro Diana tě ještě na okamžik vrátí zpátky a donese ti tvůj telefon, který tam zůstal a asi by zůstávat neměl. "Měl by jsi teď šetřit síly." řekne ti poté, co ti předá telefon. Pršelo opravdu vydatně a tak jsi prakticky promokl během několika okamžiků, ale na tom příliš nezáleželo, stejně to ale ani nijak evidentně nevadilo Dianě, která už byla promoklá od cesty sem. Přesto i když jsi byl už v celkem značné vzdálenosti od těch kamenů, tělo tě pořád bolelo a většina svalů se ještě chovala jako jen masa želatiny.

Clark Kent - 21. března 2016 10:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana se tam ještě na moment vrátila, aby mi přinesla mobil, který jsem tam nechal. Jakmile se vrátila, tak mi jej předala a řekla, že bych měl šetřit síly. Bylo mi pořád hrozně, i když mimo blízký kontakt krystalů to bylo o mnoho lepší. Alespoň, že jsem už mohl normálně dýchat. I tak mě však všechno bolelo a stále jsem cítil částečnou paralýzu z těch křečí, které ještě doznívaly. Levou rukou, která byla nejméně postižena tím podivným působením krystalů, jsem si od Diany vzal svůj mobil a dal si jej do náprsní kapsy. Má síla je… je pryč. Pronesu otřeseně, snažíc se zvednout na nohy, avšak nohy mně neposlouchaly a tak jediné, čeho jsem dosáhl je, že jsem si sedl. Díky, Lois. Ta tvá potřeba čmuchat, mě málem stála život. Pomyslím si, ale hned se v duchu nad těmi myšlenkami zastydím. Je mi totiž jasné, že netušila, že tam bude něco takového. Něco tak silného, že mě to svou pouhou přítomností málem zabilo. Celé tělo mě bolí a nohy odmítají poslouchat. Řeknu trochu zděšeně s lehce nepřítomným výrazem. Je to napořád? Jsou účinky toho krystalu trvalé? Pomyslím si a oči se mi rozšíří dokořán. Potřebuji slunce… sluneční svit zregeneruje mé tělo a znovu mě nabije silou. To je zdroj mé síly. Žlutá hvězda – Slunce. Řeknu polohlasem, ale s očividnou nutností, směrem k Dianě a projedu si rukou promočené vlasy, ze kterých mi stékal pramínek přímo do očí.

Universe - 21. března 2016 12:20

soukromá zpráva od Universe pro Diana zezačátku trochu nechápe co po ní chceš. Podle toho i pak vypadal její výraz "Slunce... potřebuješ Slunce?" zeptá se nakonec, zřejmě pochopíc co po ní chceš. Jenže slunce teď vzhledem k dešti, který nabíral na intenzitě, docela problém. "Budeme muset až na mraky..." poznamená Diana, schýbajíc se k tobě, pokoušejíc tě dostat na nohy, ale tvoje nohy nějak nechtěli stále spolupracovat. A tak tě podepřela a chytla okolo ramen, načež se s tebou vznese se potom i tebou i do vzduchu, načež poté zamíří skoro kolmo nahoru k mrakům. Déšť ti bubnoval do obličeje a kapky se pozvolna změnily na kousíčky ledu, které byly tvrdší a tvrdší čím více jste byly ve větší a větší výšce. Celkově to byl poněkud divný pocit, když jsi sám letět nemohl a někdo s tebou takto letěl. Však netrvalo to moc dlouho než déšť a ledovka zmizeli a vy jste se ocitly nad těžkými dešťovými mraky, kde se rozzářilo slunce. Jeho paprsky příjemně šimrali a hladily, ale něco i přesto bylo špatně. Měl jsi pocítit úlevu, přísun energie, ale nic takového se nedělo.

Clark Kent - 21. března 2016 12:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mém prohlášení o tom, že potřebuji slunce a jeho svit, abych byl v pořádku, jsem se střetl s chvilkovým nepochopením. Až po chvilce jí došlo, co jsem říkal a tak se ještě ujistila, jestli potřebuji slunce. Přikývl jsem a unaveně jsem se pousmál. Byl to však úsměv starého muže bez energie. Diana prohlásila, že budeme muset až nad mraky, přičemž se ke mně shýbla, aby mi pomohla na nohy. I přes snahu, kterou jsem vynakládal, mě mé nohy neposlouchaly a tak mě Diana zvedla a podepřela. Dala mi ruku okolo ramen a pak se i se mnou vznesla kolmo do nebes. Kapky deště mi dopadaly na tvář a já cítil jejich chlad. To mě děsilo, protože to byly jen kapky vody, které nebyly nijak speciální. Čím výš jsme byli, tím větší chlad jsem cítil a kapky se postupně měnily na kousíčky ledu, které mě štípaly do tváře. Začal jsem trošku cvakat zuby, protože jsem byl na kost mokrý a v chladu. Tak hrozný chlad jsem necítil ani, když jsem letěl s Dianou na její ostrov, skrz ty jejich mraky, které je chrání před světem. Nakonec jsme se ocitli nad mraky a do tváře mi začaly dopadat sluneční paprsky. Já slastně zavřel oči a čekal, že pocítím úlevu a příval energie. To se ovšem nestalo a já pocítil paniku. To ne! Něco je špatně! Pomyslím si a otevřu oči, načež pohlédnu dolů na své nohy, snažíc se s nimi pohnout. Nebylo to ono. S takovou je mi nad slunce jasné, že nebudu moci chodit. To ne!! TO NÉÉÉ!! Ten kámen mi sebral všechny schopnosti a udělal ze mě mrzáka. Proletí mi hlavou a rukou zabloudím ke kravatě, kterou si s menším úsilím povolím, sundám a zahodím. Pak uchopím košili a párkrát za ni zatáhnu, přičemž při každém zatáhnutí mi odpadne jeden knoflík. Jakmile mi jich slušná řádka chybí, tak si košili roztáhnu a pokusím se slunci nastavit co nejvíc holé kůže, avšak jediné, čeho dosáhnu je, že je mi snad ještě větší zima. Něco je špatně… mé schopnosti jsou pryč. Slunce mi nepomáhá… Řeknu zničeně s nepřítomným výrazem ve tváři, protože mi právě došlo, co to znamená. Vezmi mě domů, Diano… Pronesu po chvíli s trpkostí v hlase a sklopím hlavu. Momentálně je mi jedno, co se se mnou stane. Že jsem přišel o schopnosti, bych možná ještě zvládl překonat. Mohl bych žít konečně jako obyčejný člověk, ale přijít o možnost chůze, bylo pro někoho, jako jsem já, který byl zvyklý létat, něco nemyslitelného.

Universe - 21. března 2016 13:16

soukromá zpráva od Universe pro Diana nenachází slova, která by ti mohla říci a odráží se to zejména v její tváři. Nicméně chápe situaci a zamíří pro s tebou zpět dolů a tak během několika okamžiků vystřídají sluneční paprsky, znovu déšť a ledovka. Když jste se dostali z mraků, zamířila Diana zpátky k tvému bytu, kam potom vletěla dovnitř otevřeným oknem. Pomůže ti dostat se na pohovku kde tě usadí a vzhledem k tomu, že jsi na sobě měl promočené oblečení až na kůži, musela ho z tebe prve sundat, což také potom učinila. Nechala ti jen spodní prádlo a donesla ti i deku, vedle z křesla. První co bylo zapotřebí bylo tě zahřát a tak ještě zaskočila do koupelny pro ručník. Však během toho jsi mohl cítit, jak se ti do končetin vrací pozvolna cit i když se teď třásli spíše díky nízké teplotě, ale bylo to malé pozitivum. Diana se vrátí i s ručníkem a trochu tě s ním otře, aby ses mohl lépe zahřát. "Clarku... co se tam stalo?" zeptá se tě s obavami v hlase, ale i ve tváři.

Clark Kent - 21. března 2016 14:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis I když jsem k Dianě choval velice vřelé city, nedokázal jsem se na ni podívat. Nejspíš hlavně proto, že jsem byl nemohoucí a nechtěl jsem, aby mě viděla takto zlomeného. Tím horší to bylo, protože jsem potřeboval právě její pomoc, abych se dostal domů. Nikdo jiný by mi pomoci nedokázal. Beze slova mě vzala zpátky dolů a skrz mraky zpátky ke mně domů. Cítil jsem neskutečný mráz, ale bylo mi to jedno. Všechno mě bolelo už nějakou dobu a já neměl sílu na nic. Jediný projev nepohodlí, na které se mé tělo zmohlo, bylo občasné zaškubání a hlavně na třes, který se projevil i drkotáním zubů. Já sám jsem hleděl do prázdna a přál si, abych se probudil z odporného snu, jako Diana tehdy v noci. Avšak já jsem takové štěstí neměl, protože se zdálo, že je tohle všechno až příliš reálné. Po chvíli mě Diana donesla do mého bytu, kam jsme vletěli skrz otevřené okno. Pomohla mi na pohovku, a protože jsem byl na kost promočený a zmrzlý, tak se chopila toho mne svléknout. Nebylo mi do zpěvu, ale byl jsem jí nápomocný, jak jen mi to můj stav dovolil. Diana mě nechala ve spodním prádle sedět na pohovce a z křesla mi přinesla deku. Přehodila jí přese mě a já se do ní zabalil. Třes ale neustupoval, protože jsem byl pořád promočený. Diana zmizela v koupelně, aby mi přinesla osušku. Během té doby se mi do končetin začal vracet cit. Nebyl jsem si jistý, jestli je to dobře, nebo špatně, protože mě vše začalo bolet ještě více než dosud. A už vůbec jsem si nebyl jistý, jestli je to působení toho kamene nebo tím mrazem, kterému jsem byl vystaven. Po pár vteřinách se Diana vrátila s osuškou, kterou mě lehce otřela, abych se mohl lépe zahřát. Když mě zase přikryla dekou, tak se mě s obavami v hlase i ve tváři zeptala, co se tam stalo. Na moment jsem se na ni podíval a pak zase sklopil zrak. Já… já nevím… Řeknu monotónně s lehkým nádechem bolesti, která mě pořád trápí. Nejvíce ve zmrzlých končetinách, kterými se pod dekou snažím o sebe třít, abych se zahřál. Ráno mi volala Lois, ta kolegyně z práce, a prosila mě o pomoc s jednou reportáží. Měla podezření, že jedna společnost, která koupila ten sklad, tam ukrývá něco nezákonného nebo nebezpečného a tak tam chtěla jít na průzkum. Rozdělili jsme se a já našel ty bedny. Jednu z nich jsem otevřel a viděl tam ty zelené krystalky. Nikdy dřív jsem nic takového neviděl a jednoho z nich se dotkl. Začal jsem pomalu a unaveně vyprávět svůj příběh a můj hlas byl monotónní, jako hlas starého muže. Tehdy jsem pocítil tu bolest a slabost. Ruka mi zbledla a začaly se mi po ní rozlézat černé žíly, které mířily směrem k rameni a srdci. Nohy se mi podlomily a já padal. Při pádu jsem se nešťastně zachytil bedny a převrátil ji na sebe… ty krystaly ze mě vysály všechnu mou sílu a život. Řeknu dosti nešťastně a pak ještě dodám. Zabilo by mě to, kdybys mě odtamtud neodnesla. Chybělo opravdu málo a vážně by se to stalo. Už jsem v sobě necítil skoro žádný zbývající život. Děkuji, Diano. Nebudu nikdy schopen ti to splatit.

Universe - 21. března 2016 14:38

soukromá zpráva od Universe pro "To nic Clarku, ty bys pro mne udělal to samé..." řekne ti a poté se k tobě sehne s tím, že položí ruku na tvář a lehce tě políbí na čelo. "Šetři své síly teď a čerpej nové." řekne ti během toho než se od tebe odtáhne. Teď když bylo o tebe aspoň trochu postaráno, mohla se ona postarat i o sebe. Stejně jako ty byla skrz její brnění promočená, ale jí to nedělalo takové starosti. Vzala proto tvoje promočené oblečení z podlahy, že jej donese do koupelny, kde jej nechá uschnout, ale něco vypadlo z kapes tvého saka. Nebyl to jenom telefon a klíče ale i něco co si rozhodně vidět nechtěl. Byl to drobný kamínek té zelené horniny, která tě tak oslabovala. "Měli bychom zjistit, co to vlastně je... však později." pronese Diana s tím, že nejenom tvoje oblečení, ale i ten zelený kámen odnese z tvého dosahu. Prozatím jsi se ocitl sám. Déšť za okny monotóně však pravidelně bil do okenních tabulek. Bylo to skoro uspávající, nicméně i napříč tomu, že ti slunce prozatím nepomohlo, cítil jsi se trochu lépe, co se týče už žádná bolest jako takové, žádné křeče, žádné problémy s dechem, jenom tvoje tělo bylo poněkud vyčerpanější z toho čím si prošlo. Těžko říci kolik času uteklo, než někdo zapnul televizy. Byla to Diana, která se k tobě nyní vrátila jenom v jedněch z kalhot, které jsi jí koupil a na sobě potom měla jenom bílou halenku. "Mohu ti ještě nějak pomoci?" zeptá se tě ještě nakonec.

Clark Kent - 21. března 2016 15:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem Dianě vypověděl svou verzi příběhu a posléze jí poděkoval za záchranu svého života, tak se ke mně sehnula, položila mi ruku na tvář a zlehka mě políbila na čelo. Na to mi řekla, že já bych pro ni udělal to samé. Než se odtáhla, tak mě ještě vyzvala, abych se šetřil a nabíral nové síly. Nejsem si jistý, jestli je to ještě vůbec možné. Pomyslím si, ale přesto jí přikývnu. I Diana byla promočená na kost, avšak jí to nepůsobilo takové problémy jako teď mě. Přesto to nemohlo být zrovna příjemné a tak se o sebe šla také postarat do koupelny. A proto s sebou vzala i moje promočené oblečení. Když zvedala sako, tak z něj vypadly klíče a docela dost mokrý mobil. Ale to nebylo vše. Ze saka mi vypadl kousek toho zeleného krystalu. Tak proto se pořád cítím tak hrozně! Proletí mi myslí, ale Diana si toho všimla také. Sebrala jej z podlahy a pronesla, že bychom později měli zjistit, co je ten krystal zač, načež jej vzala z mého dosahu. Odešla do koupelny a já zůstal v obýváku sám. Ano... musíme jej podrobit nějakým testům v pevnosti... třeba mi o něm Jor-El řekne více... Déšť tiše bubnoval do okenních tabulek, což na mě působilo uspávajícím dojmem. A protože jsem pocítil jistou úlevu, tak se o mě spánek opravdu pokoušel. Křeče ustaly a chlad pomalu ustupoval také. Sice jsem se ještě trochu klepal, ale i to postupně ustávalo. Zavřel jsem oči a tiše naslouchal zvukům deště, potěšen, že v nohách mám zpátky cit. Sice se ještě necítím na chůzi, ale i tak mě to potěšilo, protože co cítím, není mrtvé. A já se před pár minutami ještě bál, že nebudu chodit. Po nějaké době se Diana vrátila a zapnula televizi, načež se mě zeptala, jestli mi může ještě s něčím pomoci. Unaveně jsem k ní vzhlédl, ale tentokrát jsem měl už o něco lepší náladu. Dokonce jsem se na ni pousmál. Udělala jsi pro mě už tolik. Nemohu si přát více. Odpovím jí vřele a pak ještě dodám. Je mi dobře. Vrací se mi cit do nohou a křeče ustaly. Cítím, že se mi pomalu vrací i síla.

Diana - 21. března 2016 15:45

soukromá zpráva od Diana pro Jeho pousmátí mu poněkud opětuji. "Myslím, že je tu ještě něco malého co pro tebe mohu udělat." řeknu mu nakonec. Schrnu si vlasy na jednu stranu a i když jsem se snažila si je osuškou vysušit, ještě byly poněkud trochu vlhké. Nicméně obešla jsem pohovku a došla k němu, načež jsem poté trochu odkryla jeho deku a tak nějak jsem si vlezla pod ní k němu, přikryla nás zpátky a přivinula se k němu, přitulila a uvelebila.

Clark Kent - 21. března 2016 16:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi mé pousmání oplatila a dodala, že je tady ještě něco malého, co pro mě může udělat. Na tváři se mi usídlil trochu nechápavý výraz, kterým jsem jí pozoroval. Ona si mezitím shrnula své ještě trošku vlhké vlasy na stranu a obešla pohovku. Dorazile ke mně ze strany a trochu mě odkryla, načež si vlezla ke mně pod deku a přikryla nás. Těsně se ke mně přivinula, přitulila se a uvelebila se u mě. Bylo to velice příjemné a já cítil, jak mě zalívá teplo. Nejen, že mě to zahřívalo u srdce, ale Dianino tělesné teplo mi dělalo opravdu dobře, protože jsem pořád ještě cítil chlad. Mnohem lepší… Pronesu šťastně a téměř zavrním blahem, načež si vyprostím jednu ruku, kterou Dianu pohladím po tváři. Ruka pak skončí pod její bradou, za kterou jí něžně vezmu dvěma prsty a lehce jí pozvednu, abych jí viděl do tváře. Mám tě opravdu moc rád, Diano. Více než kohokoliv jiného. Usměju se na ni a nakloním se, abych jí dlouze vroucně políbil na její plné rty.

Diana - 21. března 2016 17:26
	soukromá zpráva od Diana pro Když Clark řekne, že takhle je to mnohem lepší, musím se tomu pousmát, protože přesně tuhle odpověď či reakci jsem od nějak tak nějak čekala nebo očekávala, že řekne. Netrvalo to ani příliš dlouho a jeho ruka zbloudila k mé tváři. "Já vím." řekne s úsměvem než mne políbí a jeho polibek mu vřele opětuji. Však jenom u jediného jsem nezůstávala.

Clark Kent - 21. března 2016 18:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Těsně předtím než se mé rty dotkly těch jejích, mi Diana odpověděla na mé vyznání, že to o mně ví. Ví, a přesto je svolná hrát tuto hru. Byl jsem tím velice potěšen a o to vřeleji jsem se na Dianu vrhnul a políbil jí. Ona k tomu také nezůstala chladná a vřele mi můj polibek opětovala. Ba co více, ona nezůstala u jednoho a iniciovala další. Tentokrát jsem byl svolný k pokračování zase já a má ruka sjela po jejích zádech až k jejímu boku, kde ovšem zůstala a nepokračovala níž. Před chvílí jsi byl ve smrtelném nebezpečí a nyní jsi jen ve spodním prádle s nejkrásnější ženou světa, která se k tobě lísá a opětuje tvé city. Clarku, oficiálně jsi tím nejšťastnějším bastardem na světě! Pomyslím si a trochu se nad tou ironií pousměju, avšak nemám čas se dál takovými myšlenkami zaobírat, protože je tady Diana, která se dožaduje mé pozornosti a jí, ji hodlám dopřát. Druhou ruku jí položím na druhý bok a lehce se zakloním, čímž se poněkud ocitnu pod Dianou, která na mě zčásti leží, přičemž jí stále polibky oplácím a daruji jí další.

Diana - 21. března 2016 18:24

soukromá zpráva od Diana pro Líbilo se mi jakým způsobem Clark zareagoval. Nejenom, že mi moje polibky vrátil, ale ještě přidal něco navíc v podobě svých doteků. Neprotestovala jsem, ale naopak se toho užívala, vychutnávala. Když se však ocitne více pode mnou, trochu se usměji a něžně poté poodtáhnu své rty od jeho. "Zeus je mi svědkem toho, že ještě před chvíly jsi mi umíral v rukouch, doslova." pronesu s drobným úsměvem.

Clark Kent - 21. března 2016 18:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Když jsem se ocitl pod Dianou, tak na chvíli ode mne odtáhla své rty a s úsměvem mi řekla, že jí je Zeus svědkem, že jsem jí ještě před chvílí umíral pod rukama. Byla to pravda a tak jsem jí úsměv oplatil. To je pravda, avšak tvůj polibek je lékem na všechny neduhy. Ať už fyzické nebo i duševní. Odpověděl jsem jí a zářivě se na ni usmál. Nebyl jsem sice zrovna plný sil, ale přísahal bych, že její slova a hlavně její blízkost mě nabíjela novou energií. A nepřítomnost toho krystalu taky neuškodila. Dodám a s nakloním se, abych jí znovu políbil a dostal tak další dávku léku na své, ještě před chvílí, smrtelné zranění.

Diana - 21. března 2016 19:12

soukromá zpráva od Diana pro Tak lékem... heh... Pousměji se více nad jeho tvrzením o tom, že jsem lékem na všechny jeho momentální bolístky. Když si chtěl však vzít další "dávku svého léku", zvedla jsem ruku a ukazováček na ní mu něžně přitiskla na jeho rty a jenom jej drobně zastavila. "Medicíny by se nemělo zneužívat, jinak se může stát škodnou." pronesu s úsměvem. "Ten kámen je v této chvíly na tvé kuchyňské lince, protože jsem nevěděla kam jinam jej umístit... mimo to... " informuji jej o poloze toho kamene, protože by to měl určitě vědět, až se potom bude chtít procházet po svém bytě. "...znáš nějaký způsob jak zjistit, co je ten kámen zač? Či proč má na tebe takový účinek? Protože já jej nikdy neviděla, ani jemu něco podobného..."

Clark Kent - 21. března 2016 19:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Po mém prohlášení, že jsou její polibky lékem na všechny neduhy, se na mě Diana pousmála. Vypadalo to, že jí to lichotí. Avšak když jsem se přihlásil o další dávku své medicíny, tak zvedla ruku a položila mi jemně svůj ukazováček na mé rty a tím mě zastavila. S úsměvem mi řekla, že medicíny by se nemělo zneužívat, jinak se může stát škodlivou. I s jejím prstem na rtech jsem se usmál. Potom Diana začala mluvit o tom kameni, o kterém jsem se také zmínil. Informovala mě, že jej položila na kuchyňskou linku, protože nevěděla, kam jej jinam dát. Výraz v mé tváři trochu zvážněl a já jsem přikývl. Diana pak dále pokračovala o tom kameni a já si v duchu povzdechl, že jsem se o něm vůbec zmiňoval. Zeptala se mě, jestli znám způsob, jak zjistit co je ten kámen zač a proč má na mě takové účinky. Protože prý nikdy neviděla nic podobného. Ano, s největší pravděpodobností vím, jak to zjistit. Věřím, že nám s tím pomůže můj otec, Jor-El… Řeknu Dianě trochu zamyšleně a všimnu si jejího údivu. Ihned mi dojde, co na tom nechápe. Ano, říkal jsem jí, že jsem posledním Kryptoňanem, tak jakýpak otec. Můj otec je již mrtvý, ale technologie mého lidu v mé pevnosti mi, dá se říci, dovoluje komunikovat s mými předky, mým lidem, který je již dávno po smrti. Nejedná se ale o mluvení přímo s mrtvými, ale s jejich myšlenkami, a vědomostmi, které před svou smrtí umístili do „přístrojů“, aby tak zajistili moudrost Kryptonského lidu pro další generace. Jedná se vlastně o modernější verzi lidských knih, se kterými přímo můžeš mluvit a zeptat se jich na význam toho, o čem tě zrovna poučují. Vysvětlím Dianě význam svých slov, abych objasnil nejasnosti, které zde vyvstaly. Avšak znovu budu potřebovat tvou pomoc s transportem. Já se k tomu kameni nemohu přiblížit, ale potřebuji jej dostat do své pevnosti. Pomůžeš mi? Řeknu a ujistím se, jestli je Diana ochotná mi pomoci, i když na ni vidím, že by mi pomohla s čímkoliv. I ona moc dobře ví, že já bych udělal totéž. Kdykoliv a kdekoliv.

Diana - 21. března 2016 20:20

soukromá zpráva od Diana pro Se zájmem poslouchám to jak vypráví o svém "otci" a technologii jeho lidu. Vyvolalo to ve mě otázku, jakou technologii jeho lidé asi užívali a ovládali, oproti třeba těmto zde. Nicméně to je asi fakt, který bude muset nějakou dobu počkat. "Víš, že ti velice ráda pomohu s čímkoliv." odvětím mu. Přičemž jsem doufala, že se do zítra alespoň trochu zlepší, respektivě, že se jeho síla a schopnosti aspoň nějak vrátí, nevím jak bych totiž nesla jeho, společně s tím kamenem v jeho blízkosti. "Co zatím slýchávám, tak problémy s rodinou má téměř každý, kdekoliv... zdá se mi proto celkem irelevantní moje narození a původ, jakožto malé sošky novorozence, kterou moje matka uplácala z písku na břehu Themiscryry a které bohové poté vdechli život..."

Clark Kent - 21. března 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana mi odpověděla, že mi pomůže s čímkoliv, což vyvolalo na mé tváři vděčný úsměv. Děkuju, Diano… jsi báječná. Pronesu vděčně a chvilku na ni jen tak hledím. Diana mi pak začne vyprávět o tom, že co slýchává, tak má s rodinou problémy snad každý a to kdekoliv. A proto jí prý přijde irelevantní její původ a okolnosti zrození, kdy jí její matka, královna Hippolyta uplácala z písku do podoby malé sošky ve tvaru novorozeněte, které bohové vdechli život. Nevím, proč zmínila problémy s rodinou. S tou svou problémy nemám, i když je náš vztah komplikovaný. Ale vzhledem k tomu, že jsem mimozemšťan, tak mám vztahy v rodině báječné. Alespoň tedy v rámci možností. Diano… věděl jsem, že jsi nanejvýš výjimečná žena, i když jsem neznal okolnosti tvého původu. A když jsi mi o nich řekla, tak mě to jen utvrdilo v mém názoru. Prohlásím vážným hlasem a pousměji se na ni. Jsem za to bohům vděčný. Dodám a přesunu svou ruku z jejího boku, abych s ní pohladil Dianu po tváři, načež jí vrátím zpátky.

Diana - 21. března 2016 21:24

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Nechme rodinu, rodinou neb je to ještě věc, kterou bych stále probírat příliš nechtěla, neb rány jsou ještě pořád poněkud neuzavřené..." řeknu mu nakonec. Pořád mě mrzelo to s matkou, ale nechtěla jsem aby mě to nějak už ovlivňovali fyzicky ale hlavně i psychicky. Nechci aby z toho byla moje slabina, která by mě mohla pak v boji oslabit či kvůli tomu vystavím někoho jiného nebezpečí.

Clark Kent - 21. března 2016 21:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Amazonka, pod kterou ležím, si povzdechla a ve tváři se jí objevil smutek, přičemž mne požádala, abychom nechali téma rodiny na pokoji. Nechtěla se o tom bavit, protože ty rány, které utržila, ještě příliš čerstvé a bolestivé. Ano, chápu, Diano. Ale kdybys někdy potřebovala, víš, že se na mne můžeš kdykoliv obrátit. S čímkoliv. Řeknu jí chápavě a pokusím je jí trochu povzbudit. I když to zrovna tak nevypadá, má ve mně oporu kdykoliv si to bude přát. Abych svá slova nějak potvrdil, tak jsem se jí zadíval zpříma do očí a ruce sundal z jejích boků. Nestáhl jsem je však pryč. Spíš naopak, objal jsem jí těsně nad úrovní jejího pasu, kde jsem spojil své ruce.

Universe - 21. března 2016 22:24

soukromá zpráva od Universe pro Ať už jsis užíval čas s Dianou jakkoliv, stejně jako ona s tebou, čas utíkal i tak a protože nikde nebyl poblíž žádný z těch kamenů, kromě toho v kuchyni, ale to nevypadalo, že by na tebe takto daleko působilo, tvoje tělo se pomalu postupně vracelo zpátky do "původního stavu". Přesto tvoje kryptoňanské buňky potřebovali odpočinek jako takoví a tak, když se Diana nakonec na tobě uvelebila a společně jsem sledovali televizi, i když o ní vůbec, nešlo, začali se ti sami zavírat oči. Tvoje tělo ti tak dávalo znamení, že by se z toho všeho chtělo samo zotavit a samo nabrat nějaké síly zpátky.

Clark Kent - 21. března 2016 23:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana si nakonec položila hlavu na mou hruď, kde se pořádně uvelebila a společně jsme sledovali televizi. I když o tu vůbec nešlo. Užívali jsme si blízkost toho druhého a televize byla jen kulisa. Čas utíkal a mé tělo se pomalu zotavovalo ze škod, které mi způsobily ty zelené krystaly. Nejspíš to bylo tím, že už v mé bezprostřední blízkosti už žádný nebyl. I když já osobně si myslím, že to byla Dianina přítomnost, co mi tak pomáhalo. A přestože se mi začaly vracet síly, mé tělo se začalo hlásit o odpočinek. I kryptonský organismus potřebuje po takové zátěži odpočinek. Byl jsem v pohodlí svého bytu, v objetí překrásné ženy, se kterou jsem ležel pod dekou. Diana mě příjemně zahřívala a k tomu mě ještě přepadla ta únava. Nebylo tedy divu, že se o mě začal pokoušet spánek. Oči se mi pomalu zavíraly. Chtěl jsem s tím bojovat, abych si ještě chvíli mohl vychutnávat Dianiny blízkosti, ale marně. Únava byla příliš veliká a já po chvíli svůj boj prohrál a usnul jsem.

Universe - 22. března 2016 12:41

soukromá zpráva od Universe pro Těžko říci kolik času přitom uplynulo, ale pro tebe to bylo možná tak chvíle. Když si konečně přišel k sobě, nejenom, že tě bolelo celé tělo, z důvodu předchozí zkušenosti s tím kamenem, ale venku už nepršelo. Bylo sice trochu pod mrakem, ale venku to vypadalo suše. Hodiny však ukazovali dopoledne, což bylo trochu divné, protože tě sem Diana donesla něco málo po poledni. Takže jsi prospal nejenom celou noc ale i část odpoledne. Diana však nikdy v tvém bytě nebyla, ale nebylo ani otevřené okno, takže asi vyšla po svých dveřmi. Možná by nebylo špatné se pokusit dá trochu dohromady než se vrátí.

Clark Kent - 22. března 2016 14:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Bylo to jako mžik, od doby co jsem zavřel oči a usnul. Otevřel jsem oči a zjistil jsem, že mě Diana už nadále nezahřívá. Trochu smutně jsem pokýval hlavou a posadil jsem se. Dokud jsem ležel bez hnutí, bylo vše v pořádku, ale jen co jsem se začal hýbat, tak mě vše začalo bolet. Ouuu… Vydechl jsem bolestivě a trochu si protáhl ztuhlé končetiny, přičemž jsem si pořádně zívnul. Protřel jsem si oči a podíval se k oknu. Venku už nepršelo, což mě potěšilo. Sice bylo pořád pod mrakem, ale i to je lepší než další déšť. Nevypadá to se mnou dobře. To, že mě vše bolí, znamená absenci mých schopností. Pomyslím si trpce a podívám se na hodiny. Ukazovaly, že je dopoledne. Zatřásl jsem hlavou, v domnění, že vidím špatně a vytřeštil jsem oči. To jsem spal celý den a celou noc? Zeptal jsem se sám sebe, protože tu očividně nikdo jiný se mnou nebyl. Okno bylo zavřené, takže Diana musela opustit můj byt dveřmi a nejspíš po svých. Povzdechl jsem si a postavil jsem se. Trochu se mi zatočila hlava, ale ustál jsem to. Vyrazil jsem na toaletu, protože už jsem měl potřebu a pak jsem zapadl do koupelny, kde jsem si vlezl pod sprchu. Dlouhou, teplou, příjemnou sprchu, po které jsem se osušil a odešel do ložnice, obléci si čisté oblečení. Nakonec jsem se už oblečený a připravený přesunul do obývacího pokoje k oknu, které jsem otevřel. Rozhlédl jsem se po obloze a pokusil jsem se vznést, ale nešlo to. Málem jsem u toho přepadl přes parapet. Zachytil jsem se a vytáhl se zpátky dovnitř. Oddychl jsem si a zklamaně zavřel okno. Bude to chtít ještě odpočinek, ale nejdřív musím něco zakousnout. Pomyslím si a vyrazím do kuchyně. Ve dveřích se rozhlédnu, abych zjistil, jestli tam ten kámen pořád je. Byl. Byl pod obrácenou skleničkou. I tak jsem neměl chuť se k tomu moc přibližovat. Avšak i tak jsem se opatrně přiblížil a vytáhl z linky ten největší hrnec, načež jsem jej položil dnem nahoru přes kámen a odsunul jej co nejdál ode mě. Teprve poté jsem vytáhl maso z mrazáku a dal jej do dřezu, aby rozmrzlo. Potom jsem si mohl jít zpátky sednout do obýváku, protože to bude ještě nějakou dobu trvat, než budu moci vařit. Docela dost dlouhou dobu. Vzal jsem do ruky svůj mobil a prozkoumal, jestli ještě funguje, protože dostal docela nemilou koupel. Pokud ano, tak vytočím Jimmyho. Pokud ne, tak zajdu k pevné lince a zavolám do práce, abych se hodil marod. Nejraději bych mluvil s Jimmym, protože ten mě alespoň trochu poslouchá. Lois by mi kladla otázky a Perry o nepřítomnosti nechce slyšet.

Universe - 22. března 2016 14:56

soukromá zpráva od Universe pro Telefon kupodivu fungoval, dokonce vyzváněl, ale to je tak vlastně všechno. Nikdo ti to nezvedal. Nebylo tedy od věci asi chvíly počkat a zkusit to za chvíly. Mezitím ve dveřích zarachotily klíče a dovnitř potom vešla Diana, v jedné ruce držíc papírový sáček, ze kterého něco příjemně vonělo. Na sobě měla onen komplet s bílým svetříkem a šálkou, který doplnila podle tvého vzoru o brýle. "Clarku..." usměje se na tebe vřele. "Je příjemné tě vidět pro změnu stát na vlastních nohouch." Dojde pozvolna k tobě. "Chtěla jsem ti něco připravit, ale nevím jak se používá tvoje kuchyně tak..." začala, ale byla přerušena tvým telefonem, který začal zvonit. Jimmy ti volal zpátky. Samozřejmě jsi to vzít musel. "Clarku... sorry brachu, ale je to tu dneska naodstřel všechno..." začne Jimmy. "...jestli mi řekneš, že se házíš marod, přijde tě tam Perry vynést v zubech vlastnoručně, to ti říkám. Lois udělala zase nějakou kravinu a teď je na policii, Perry se jí odtamtud snaží dostat už od včerejška, ale strčila frňák do věcí Lexcorpu a ty jí jenom tak nepustí..."

Clark Kent - 22. března 2016 16:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Mobil kupodivu fungoval. Dokonce to na druhé straně i vyzvánělo, ale to bylo tak všechno. Vypadá to, že je v práci frmol, nebo je Jimmy zrovna v akci, tak mi to nemohl vzít. Pokrčil jsem rameny a típnul to, rozhodnutý to zkusit za chvíli znovu. U dveří začaly rachotit klíče a já se začal usmívat. Bylo mi více než jasné, kdo to asi mohl být. Ještě aby ne, když mé klíče chyběly. Zvedl jsem se z pohovky a mobil šoupnul do kapsy. Ve dveřích se objevila Diana, která mě potěšeně pozdravila a pronesla, že mě ráda vidí na vlastních nohách. Byla oblečená v tom svetříku, který jsem jí koupil a ve kterém jí to tak sluší. V ruce měla papírový sáček, ze kterého se linula báječná vůně. Pozvolna ke mně dorazila a při tom mi sdělila, že mi chtěla něco připravit, ale nevěděla, jak moje kuchyň funguje a proto nejspíš šla ven. Avšak nedokončila svou myšlenku, protože začal zvonit můj telefon. Omlouvám se… Řeknu Dianě a omluvně se na ni usměju, přičemž vylovím svůj mobil z kapsy. Byl to Jimmy a tak jsem to vzal a přiložil k uchu. Jimmy mě pozdravil a sdělil mi, že je to tam všechno na prd, načež mě upozornil, že jestli volám, abych se hodil marod, tak mě Perry přijde vynést v zubech. Navíc prý Lois udělala nějakou pitomost a skončila na policii, protože strčila nos do věcí Lexcorpu. Trochu jsem při tom zbledl a nevěděl co říct, ale hned jsem sebou zatřásl, abych se probral. Ahoj, Jimmy. Ano, chtěl jsem oznámit, že jsem nemocný a nedorazím do práce, ale to co jsi mi řekl o Lois je hrůza. Já jí říkal, aby do toho skladiště nechodila, že je to nelegální. Řeknu Jimmymu a úzkostlivě se podívám na Dianu. Na policii jí mohou držet jen čtyřiadvacet hodin. Jediné, co udělala je vniknutí na soukromý pozemek. A jestli to Luthorovi právníci budou chtít hnát výš, tak bychom si na něj měli posvítit, protože to bude znamenat, že Lois na něco přišla a viděla něco, co neměla. Ať Perry zavolá její sestře, jestli si dobře vzpomínám, tak je právnička. Anebo otci, ten by měl být velké zvíře u armády, mohl by to popohnat. Navrhnu Jimmymu možnosti, které máme, a na oko zakašlu, abych tím trochu dal na věrohodnosti své nemoci. Dám se trochu do kupy a pokusím se tam stavit. Alespoň, abych si vzal nějakou práci domů. Dodám a počkám, jestli mi bude chtít říct ještě něco. Jinak se s ním rozloučím a típnu mobil. Ten chlap, který vlastní to skladiště s těmi krystaly v bednách, odkud jsi mě zachránila, na Lois zavolal policii a teď jí drží ve vazbě. Nechce se mi to líbit. Něco chystá! A ty kameny nemá jen tak. Musí s nimi plánovat něco nekalého, jinak si to nedokážu racionálně vysvětlit. Oznámím Dianě trochu přešlým hlasem a promnu si kořen nosu. Očividně mě to trápilo, avšak mé schopnosti byly pryč a tak jsem nemohl moc dělat. Vlastně i kdybych je měl, tak s tím kamenem nic dělat nemohu.

Universe - 22. března 2016 16:21

soukromá zpráva od Universe pro Jimmy si povzdechne. "Jo já vím, Perry zkoušel Lucy volat, ale je u akutnějšího případu a její otec mu řekl jasně, že si to má vylízat sama... a to jsem to ještě hodně zkrátil..." pronese Jim. "Nah, co s tebou mám dělat Clarku... víš, že mi nedáváš moc navybranou... " řekne nakonec Jim a váš hovor se poněkud ukončí. Čímž další zřejmí rozhovor považuje za uzavřený. Diana si mezitím sundá šálku i brýle. Voňaví sáček zůstával ležet na stole. "Lois...? Myslíš tu, která zpovídala Steva z toho, jak na dvě měsíce byl ´nezvěstný´?" pronese Diana a prstíky u slova nezvěstný naznačí uvozovky, čímž ti chtěla naznačit a připomenout, že ty dva měsíce byl vlastně ve vězení na Themiscyře. "Mohla bych zavolat Stevovi, jednou se zmiňoval, že jsou s Lexem velcí přátelé.... " navrhne ti potom Diana.

Clark Kent - 22. března 2016 17:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Ještě než mi to Jimmy típnul, tak mi stačil říct o tom, že Loisina sestra je u jiného případu a její otec na ní dlabe. To mě moc nepotěšilo. Ne, že by si o to Lois svým chováním nekoledovala, ale i tak s ní cítím. Jednak je to má kolegyně a kamarádka a jednak jsem se cítil částečně odpovědný. Přece jen jsem tam byl s ní. Když jsem o tom řekl Dianě, tak se ujistila, že jsme na jedné vlně a že mluvím o té Lois, která zpovídala Steva. Přikývl jsem na souhlas, načež ona navrhla, že by mohla zavolat Stevovi, který se prý zmiňoval, že jsou s Lexem velcí přátelé. Trochu mě překvapilo, že Diana přesně věděla, koho jsem myslel tím „Luthor“, ale mávl jsem nad tím rukou. Avšak moc se mi nelíbilo do toho zatahovat ještě toho pitomého blonďáka. Nesnášel jsem ho a nejraději bych mu šlápl do úsměvu. Nicméně, žádný další způsob jak pomoci Lois jsem neměl. Hmm… nelíbí se mi to. Toho Steva nemám rád… Odpovím Dianě a povzdechnu si. Nemám rád, jak se na tebe dívá a jak si dovoluje! Dodám v duchu a podívám se Dianě do očí. Dělám to sice nerad, ale jinou možnost asi nemám. Myslíš, že mluvil pravdu a opravdu jsou s Luthorem přátelé, nebo se jen vytahoval a vymýšlel si? Kdyby mluvil pravdu a byl ochoten se za ni přimluvit, tak by to bylo skvělé. Optal jsem se jí, ale nevypadal jsem moc nadšeně nad vidinou, že by měla volat Stevovi.

Universe - 22. března 2016 17:14

soukromá zpráva od Universe pro Diana mírně pokrčí rameny. "Po tom jak se poslední dobou chová z něj taky nejsem příliš nadšená..." pronese Diana. "Ale pokud ti to uleví na duši, za chvíly se s ním mám setkat, tak to můžeme probrat tváří v tvář. Chtěla jsem to odvolat, pokud by jsi tu ještě stále spal nebo nebyl schopný se o sebe postarat... ale takto, mě aspoň můžeš doprovodit." řekne ti Diana. "Jo a donesla jsem ti něco k snědku. Nevyznala jsem se příliš v tvé kuchyni a tak jsem šla pro něco čerstvého ven do města... hned u prvního pekařství mě omámila ta vůně čerstvě pečeného..." dodá Diana a poukáže na papírový sáček. Ještě předtím než se k němu však stačíš vydat, přistoupí k tobě a položí ti ruce částečně okolo hrudi a trochu tě obejme. "Včera jsi mě trochu vyděsil...."

Clark Kent - 22. března 2016 17:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana pokrčila rameny a přiznala se, že poslední dobou z jeho chování taky není zrovna nadšená. Pak mi ale řekla, že jestli mi to udělá klid na duši, tak se s ním má za chvíli setkat a že to mohou probrat tváří v tvář. Chtěla to setkání prý odvolat, protože si nebyla jistá, jestli budu schopen se o sebe postarat, ale když už jsem na nohou, tak jí mohu doprovodit. Tedy ne, že bych byl ze setkání se Stevem nějak nadšený, ale pokud bude ochoten pomoci Lois, tak jsem ochoten to zkusit. Pak ale Diana změnila téma a řekla, že mi donesla něco k snědku. Protože se neorientovala v kuchyni, tak vyrazila do města obstarat nějaké jídlo. A do nosu jí uhodila vůně z pekařství. Zářivě jsem se na ni usmál a chtěl jsem vyrazit zjistit, co dobrého mi má bohyně přinesla. Avšak než jsem se nějak pohnul, tak mě Diana objala okolo hrudi a řekla mi, že jsem jí včera trochu vyděsil. Na tváři se mi objevil lehce překvapený výraz, ale na její objetí jsem zareagoval ihned tím, že jsem jí objal těsně nad jejím pasem a lehce si jí k sobě ještě přitiskl. To jsem opravdu nechtěl, Diano. Odpověděl jsem jí lehce omluvně, protože jsem jí nerad způsoboval starosti. Bylo mi jasné, že mluví o tom, jak mě našla polomrtvého v tom skladišti. Slibuji, že se pokusím být opatrnější. Dodám a nakloním se k ní, abych jí lehce políbil.

Universe - 22. března 2016 18:14

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj polibek vřele opětuje. "To bych ti taky radila. Jinak jsi pro tebe přijdu až dolů do Podsvětí a ani Hádes ani nikdo jiný z olympanů mě nedokáže zadržet přitom." opáčí ti potom Diana, když jsou její rty opět volné. To jak vše přirovnávala ke starým boůhm či způsobům, mělo své osobní kouzlo. "Když si ještě pospíšíš, měli by být ještě trochu vlahé." dodá ještě poté a kývne směrem k sáčku, z něhož se linula libá vůně čerstvě upečeného pečiva. A Diana měla poněkud pravdu. Zespoda sáčku šlo ještě cítit teplo z oného produktu. "Nějaké jsou s ovocem, či čokoládou uvnitř." usměje se na tebe.

Clark Kent - 22. března 2016 18:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Polibek mi vřele opětovala a pak, když byly její rty volné, mi řekla, že by mi tu opatrnost radila, jinak si prý pro mě dojde až dolů do Podsvětí a ani Hádes ani nikdo z Olympanů jí v tom nezabrání. Věnoval jsem jí široký úsměv, neboť mě její slova potěšila. Navíc se mi opravdu líbilo, jakým stylem Diana mluvila. To jak občas přirovnala něco k antickým bohům a kultuře k nim spojené, jí činilo v mých očích zcela neodolatelnou. Na chvíli jsem se zcela ztratil v jejích očích, ale pak mně probraly její slova. Řekla mi, že pokud si pospíším, tak ještě to pečivo zastihnu teplé, načež mi ukázala směrem k sáčku. S tím mě Diana pustila ze svého objetí a já trochu neochotně také stáhl své ruce z jejího pasu. Vydal jsem se k sáčku a nahlédl do něj. Nevím jestli to lépe vypadá, nebo voní. Dáš si se mnou? Zeptám se jí a vyrazím do kuchyně, kde podle její odpovědi vytáhnu jeden nebo dva talířky. Vrátím se zpátky do obýváku a vytáhnu si jeden kousek na talíř. Posadím se na pohovku a s chutí se do toho zakousnu. Byl to zrovna ten s ovocem. Mmmm… úžasné! Prohlásím unešeně a usměji se na Dianu. Jakmile poobědvám/povečeřím/posnídám, tak sklidím talíře na linku, protože v dřezu rozmrzává maso a vrátím se k Dianě. Kdy vyrazíme? Zeptám se jí, abych zjistil, na kdy je se Stevem domluvená a počkám co mi na to odpoví.

Universe - 22. března 2016 19:02

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nad tvou nabídkou zavrtí hlavou. "Jsou jenom tvé. Já už jim snědla skoro celou jednu pečenou várku ještě u nich." odvětí ti Diana, čímž ti tak nějak říká, že tohle všechno je vlastně jenom tvoje a taky jsi po tom včerejšku, koneckonců, potřeboval doplnit vlastní energii. Když dojíš, Diana k tobě mlčky přijde a dá ti pusu kousek nad ústním koutkem, spíše ale než pusa to bylo jako kdyby ti z toho místa něco slízla. Možná trochu ovocné či čokoládové náplně, která ti tam zůstala. "Můžeme klidně pomalu vyrazit. Čeká se jen na tebe." opáčí potom Diana ohledně tvého dotazu, jestli se tedy vyrazí za Stevem.

Clark Kent - 22. března 2016 19:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Nad mou nabídkou jen zavrtěla hlavou a řekla, že jim tam už snědla celou jednu várku a že tyhle jsou jen pro mě. Sice jsem měl opravdu hlad jako vlk, ale vůbec by mi nevadilo se s ní podělit. Zašel jsem si tedy do kuchyně pro talířek a vrátil se do obýváku, kde jsem se do toho s chutí pustil. Neopomněl jsem to jídlo pochválit, protože to bylo opravdu výtečné. Vůbec bych neřekl, že mě to dokáže zasytit, avšak stalo se. Když jsem dojedl, tak si ke mně Diana mlčky přisedla a naklonila se ke mně. Nebránil jsem se tomu a ona mě políbila těsně nad koutek mých úst. Nebyl to však normální polibek. Spíš bych řekl, že mě tak nějak olízla. Avšak i to bylo velice příjemné. Asi jsem měl na tváři trochu té náplně. Usmál jsem se na ni a zeptal se jí, kdy vyrazíme. Na to mi odpověděla, že klidně už můžeme pomalu vyrazit a že se čeká jen na mě. Tak to abych se oblékl. Prohlásím a odnesu talíř na kuchyňskou linku, načež odejdu do ložnice, kde se nasoukám do tmavých džínových kalhot a na sebe si nahodím košili. S kravatou se dnes nebudu obtěžovat. Vezmu si jen hnědé sako a na nos si narazím své brýle. Do kalhot si schovám mobil a peněženku, načež vyrazím za Dianou. Jsem připraven vyrazit. Prohlásím a vyrazím společně s Dianou vstříc setkání s pitomým blonďákem. Pro tentokrát nebudu iniciovat držení za ruku, protože nevím, jak by na to Steve mohl reagoval, avšak pokud mě za ni Diana přesto vezme, tak se bránit nebudu.

Universe - 22. března 2016 20:28

soukromá zpráva od Universe pro Diana s mírným úsměvem přikývne a vezme si svou šálku i brýle, které si poté cestou ještě nasadí. Byl to pro tebe poněkud divný pocit, ocitnout se venku a ´cítit´ to všechno kolem, zejména počasí a studený vítr, který se opíral to tvého saka i kalhot. Vyvolával to čemu jiní lidé říkali - husí kůže. Diana však byla poněkud, netknutá tímto faktem, což jí šlo možná v tuhle chvíly poněkud závidět. Nicméně šli jste směrem k metru, na které jste nasedli a jeli pár stanic. Vystoupili jste nakonec severněji ve městě, kde u východu z metra už čekala povědomá tvář s blond vlasy. Když vás uviděl, chtěl k vám vyrazit, uvítat se s Dianou, ale pak si to tak nějak evidentně rozmyslel, když se podíval na tebe. "Myslel jsem, že si říkala, že se musíš postarat o maroda..." pronesl nakonec Steve. "Je poněkud odolnější než se na první pohled zdá." prohlásí Diana. "Pff, děláš jako kdyby byl Superman, či co..." odcekne netečně Steve.

Clark Kent - 22. března 2016 21:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Cestou z bytu se ještě Diana dooblékla, respektive si nasadila brýle a svou šálu. Vyrazili jsme do ulic, kde rozhodně nebylo moc příjemně. Vítr foukal a opíral se do mě, jako by byl zaměřený jen na mě. Tedy tak mi to připadalo, protože jsem pocítil lehký chlad, který vyvolal husí kůži. Na něco takového rozhodně nejsem zvyklý. Ano, včera jsem chlad už cítil, ale ne takovým způsobem. Včera to byl zraňující mráz, který mě ničil. Dnes je to jen všudypřítomný, vlezlý chlad, který byl nepříjemný. Cítil jsem se jako dítě. Byl jsem zranitelný a to nebyl dobrý pocit. Diana byla touto skutečností zcela netknutá a vypadala, jako by nic z toho necítila, což jsem jí opravdu záviděl. Po chvíli jsme dorazili do stanice metra, kde jsme nasedli na vlak a o pár stanic dále jsme vystoupili a vyrazili ze stanice ven. U východu stála povědomá postava s blonďatými vlasy. Bezděčně jsem sevřel pravou ruku v pěst, až klouby zapraskaly. Normálně bych se nad tím ani nepodivil, ale teď mě to skoro až zabolelo. Ne, spíš to bylo jen nepříjemné, ale i tak jsem toho ihned nechal. Když si Steve všiml Diany, tak šlo vidět, že chce vyrazit, aby se s ní přivítal. Ale evidentně si to rozmyslel, když uviděl, že ji doprovázím. Už od pohledu bylo jasné, že nebyl potěšen mou přítomností. Mohl jsem si s klidem v duši přiznat, že to bylo oboustranné. Steve rozhovor nezačal zrovna kultivovaně. Žádný pozdrav, nic. Prostě jen suché prohlášení, že myslel, že se Diana musí postarat o maroda. Diana mu opáčila, že je marod odolnější, než se zdá, přičemž se podívala na mě. Potom to Steve ale posral, když si odfrknul a opáčil, že dělá, jako bych byl superman. Jen se směj, pitomče… Za kreténa tu seš ty… já si na něj jen hraju… Řeknu si v duchu a rozhodnu se hrát svou roli, a proto nasadím trochu jelimanský úsměv. Clark Kent, velmi mě těší, pane Trevore. Už jsme se viděli, když jste byl v Daily Planet dělat rozhovor s mou kolegyní Lois Lanovou. Pozdravím jej a podám mu pravačku, i když s vnitřním znechucením, avšak hodlám učinit společenským konvencím za dost. Počkám, jestli mi ruku podá. Pokud ano, tak mu s ní potřesu, pokud ne, tak jí po chvilce stáhnu zpátky. Tak jako tak, počkám, až s ním Diana naváže nějaký hovor. Nechci to na něj jen tak vybafnout, aby si nemyslel, že jsem totální idiot a buran.

Universe - 22. března 2016 21:41

soukromá zpráva od Universe pro "Clark Kent?" podiví se Steve prve. "Vy jste tedy ten muž o kterým mi toho Lois tolik navyprávěla... tedy těší mě, že se konečně setkáváme..." dodá nakonec Steve a pevně stiskne tvou nabízenou ruku. "Diano... on..ehm... ví...o tvé... druhé stránce?" zeptá se nakonec Steve. "Ano, ví o všem, tudíž nemusíš před ním nic skrývat." odsouhlasí mu to nakonec Diana. "To už to rovnou můžeš vytroubit megafonem..." poznamená suše Steve. "Steve, já se nepřišla sem s tebou hádat, ani o ničem diskutovat...." pokusí se jej Diana usměrnit. "...přišli jsme sem, abychom tě požádali o tvou pomoc, jde o Lois a Clark ti asi lépe vysvětlí její situaci, než-li já." dodá Diana a otočí se na tebe.

Clark Kent - 22. března 2016 22:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Steve mě velice překvapil. Když jsem se mu představil, tak se chytil mého jména s tím, že mu o mě Lois prý vypravovala. Lehce jsem pozvedl obočí v mírném překvapení, ale rychle jsem si zase rukou chytil brýle ze strany a popotáhl si je výš na nose. Vypadalo to jako bych byl velice nervózní. Lois vám o mě vypravovala? Raději ani nechci vědět co všechno. Řeknu naoko napůl žertem a potřesu mu rukou, kterou mi podal. Pak jsem ale zvážněl, protože se Steve zeptal Diany, jestli vím o její druhé stránce. Odvětila mu, že vím o všem a tedy že nemusí přede mnou nic skrývat. Na to Steve zareagoval velice přehnaně a já zase pocítil chuť mu šlápnout do úsměvu. Diana však velice diplomaticky ukončila hádku, ke které se tu schylovalo, už v počátku a řekla mu, že tu jsme kvůli Lois a že já mu mohu lépe osvětlit její problém, se kterým potřebujeme jeho pomoc. Jde o to, že Lois je velice zvědavá a tvrdohlavá žena, která si neumí dát pokoj, už jen když si myslí, že našla něco nekalého. Hned do toho musí vrtat a nenechá kámen na kameni, dokud nedojde k podstatě věci. A často se díky toho dostane do problému. Začal jsem Stevovi osvětlovat důvod, proč jsem tady také. A do jednoho takového se teď právě dostala. Včera dopoledne vnikla na soukromý pozemek, konkrétně do starého skladu, který vlastní Lexcorp. Měla podezření, že tam skladují něco nelegálního, protože Lexcorp nikdy nekupuje nic jen tak. A nyní koupil ošuntělou budovu, kterou ani nerenovují. Avšak byla chycena a zatčena. Právníci Lexe Luthora se do toho začali angažovat a nejspíš Lois obžalovali z něčeho víc než jen z toho, co provedla, protože jí pořád nechtějí propustit z vazby. Všem z redakce se nám to zdá přehnané. A protože se Diana zmínila, že jste přítel pana Luthora, tak jsem vás chtěl požádat o vaši pomoc, kterou Lois teď nutně potřebuje. Pronesu trošku zdráhavě, protože jsem pořád dost unavený. Tedy lépe řečeno mě ještě vše bolí a tak mě ta přetvářka dnes opravdu ubíjí. Pro jistotu jsem taky vynechal fakt, že jsem se tam vloupal s ní. Chtěl jsem vás požádat, jestli byste se za Lois nepřimluvil u pana Luthora, nebo nám s ním nedohodl schůzku. Moc by to teď Lois pomohlo. A jako její kamarád a kolega bych vám byl za to nesmírně vděčný. Dodám a trochu si odkašlu, protože mám trochu sucho v krku. Ihned zalituju, že jsem si dneska neuvařil ke snídani čaj nebo se ráno něčeho nenapil.

Universe - 22. března 2016 22:42

soukromá zpráva od Universe pro "Hmm..." zamyslí se Steve. "Neslibuji stoprocentní úspěch, ale zavolám Lexovi a uvidím co se dá dělat... akorát bych tne hovor asi uskutečnil trochu dále od stanice metra, kde je trochu klidu, pokud by vám to nevadilo." řekne nakonec Steve. Vyzval vás jestli jej tedy budete následovat kousek dál do klidu a vzhledem k tomu, že jste stejně neměli co příliš jiného na plánu, následovali jste jej až jste nakonec došli do malého parčíku. Steve vytáhl telefon, něco na něm naťukal a poodešel docela dost stranou načež za několik okamžiků začal do telefonu hovořit. Bohužel pro tebe, z důsledku nedostatku tvých schopností jste nemohli slyšet co do toho telefonu říkal. "Takže.... Lois je jen kamarádka?" zeptá se tě Diana, poněkud šťouravějším tónem.

Clark Kent - 22. března 2016 23:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Docela to vypadalo, že Steva má slova zaujala a dost se zamyslel, načež mi řekl, že neslibuje stoprocentní úspěch, ale zavolá Lexovi a uvidí, co zmůže. Avšak ne tady. Onen telefonát by raději uskutečnil někde jinde než na stanici metra, kde je ruch. A tak jsme jej následovali ven ze stanice a posléze skrz několik ulic až do parčíku. Tam jsem se s úlevou a heknutím unaveně posadil na lavičku a sledoval Steva, jak naťukává do mobilu nějaké číslo a odchází dost stranou, aby si promluvil s Lexem Luthorem. V mém současném stavu jsem jej nemohl poslouchat, takže jsem si nemohl být jistý, jestli opravdu volá tomu, komu říkal, že zavolá. Unaveně jsem zavřel oči a chvilku tiše relaxoval. Tedy až do chvíle, kdy na mě promluvila Diana. Její tón byl docela šťouravý. Trochu žárlivě se mě zeptala, jestli je Lois jen kamarádka. Otevřel jsem oči a lehce jsem se pousmál. Byl jsem velice rád, že se zeptala, neboť to bylo dalším důkazem její náklonnosti vůči mně. Nehledě na to, jak moc mi to lichotilo. Ano, to je, Diano. Lois je moje kolegyně a řekl bych, že nejlepší kamarádka. Ale jen to. Odpovím Dianě upřímně a zahledím se do jejích očí, přičemž se na ni mile usmívám. Kdybys jí znala, tak bys věděla, že jsem pro ni prakticky neviditelný a dobrý jen pro nošení kávy do kanceláře. Dodám s drobným uchechtnutím, neboť přesně to jsem pro ni byl.

Universe - 22. března 2016 23:26

soukromá zpráva od Universe pro "Řekla bych spíše partner při zločinu či páchání nekalostí." poznamená Diana s poněkud úsměvem. Chystala se říci něco dalšího, ale to už si to Steve mířil zpátky k vám. "Mluvil jsem s Lexem..." oznámí vám. "... asi mi Lois bude vyset jednu velkou službu, protože Lex stáhne veškeré obvinění, když se mu omluví a předá jeho právník nafocení materiál a vše co k tomu patří..." řekne nakonec Steve. Což byla poněkud velice dobrá zpráva. Záhy se však ozval tvůj telefon a na displeji stálo - Jimmy. "Clarku si tam?" ozve se jeho hlas, když mu to zvedneš. "Lex stáhnul svoje obvinění vůči Lois... nevím kdo nebo co je její strážný anděl, ale ta holka je z toho venku." pronese nadšeně Jim.

Clark Kent - 22. března 2016 23:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Dianu mé objasnění mého vztahu s Lois očividně potěšilo, protože se usmála a poznamenala, že jsme spíše partneři ve zločinu a páchání nekalostí. Zakýval jsem hlavou a pokrčil rameny, jako bych tím říkal, že má možná pravdu, přičemž jsem se také usmíval. Chtěla mi říci ještě něco, ale to už se vracel Steve, který nám oznámil, že mluvil s Lexem. Pak na moment zmlknul a nechal mě napjatého, ale nakonec z něj vypadlo, že mu bude Lois dlužná jednu velikou službu, protože Luthor stáhne veškerá obvinění, pokud se mu omluví a předá jeho lidem veškeré nafocené materiály. To je dobrá zpráva… Řekl jsem s úsměvem a, i když jsem chtěl ještě Stevovi poděkovat, tak jsem nemohl, protože mi začal zvonit telefon. Byl to Jimmy, který se neobtěžoval ani se zdravením a rovnou na mě vychrlil to, že Luthor stáhl obvinění a že nechápe, kdo nebo co nad ní drží ochrannou ruku, ale že je ta holka venku. To je skvělé, Jimmy. Určitě mi ji pozdrav. Řekl jsem potěšeně a ukončili jsme rozhovor. Mobil jsem uschoval do kapsy a lehce jsem se na Steva pousmál, přičemž mi ruka znovu vystřelila k brýlím, se kterými jsem si zase trochu pohrál. Velice vám děkuji, pane Trevore. Lois byla právě propuštěna a určitě bude potěšená, až uslyší, jak hrdinsky jste jí zachránil před vězením. Řeknu Stevovi vážným hlasem a znovu mu na důkaz díků podám ruku.

Universe - 23. března 2016 12:13

soukromá zpráva od Universe pro "Určitě, jakmile se vrátí zpátky do redakce, nebo si ní budu mluvit." odvětí Jim a váš hovor se tak nějak ukončí, protože jste tak nějak neměli už co dál probírat. Steve se poněkud usměje a tvou nabízenou ruku ti znovu stiskne. "Za málo. Pokud se jedná o Dianu nebo Lois, rád pomůžu kdykoliv a čímkoliv." opáčí ti. "Škoda, že zatím ani jediná, to nedokázala prozatím nijak ocenit..." dodá potom Steve a podívá se přitom na Dianu. "Steve...." povzdychne si Diana. "Jo já vím. Vy Amazonky máte vůči mužům svoje stupidní a debilní předsudky, přes které prostě vlak nejede a nepojede..." opáčí suše Steve. "Steve prosím, nech toho. Nepřišla jsem sem s tebou diskutovat či se hádat." opáčí Diana. "Oo vážně? Co se stalo, že jednou prozměnu nechceš nikoho praštit či jej propíchnout? Něco změnilo tvůj názor na to, že nejsme až takoví primitivové, za jaké nás pořád tvoje matka považuje?" obořil se Steve trochu na Dianu, ale ta na to raději nereagovala, ovšem ty už jsi z ní mohl cítit, že svádí vnitřní boj o to, zda-li mu jednu vrazit či nikoliv. "...nebo to byl nakonec spíše ´někdo´? Nech mě hádat... Superman... viděl jsem ty fotky v novinách Diano... ze všech mužů na týhle planetě si vybereš toho, kterej odtud není..."

Clark Kent - 23. března 2016 12:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Ta dozajista zamíří rovnou do redakce. Jak jí znám, tak celý den vyváděla a pak se v noci alespoň trochu prospala. Bude mít teď energie na rozdávání a bude chtít pracovat. I bez zabavených materiálů to bude chtít dotáhnout do konce. Pomyslím si, když mě Jimmy ujistil, že jí pozdraví, až dorazí do práce. S tím jsme ukončili náš hovor a já uschoval svůj telefon do kapsy kalhot. Poděkoval jsem Stevovi a má vděčnost zastínila dokonce mou nelibost k jeho osobě. Nabídl jsem mu znovu ruku, kterou přijal, a vřele jsme si spolu potřásli, přičemž mi řekl, že není zač, protože pokud se jedná o Dianu nebo o Lois, tak rád pomůže s čímkoliv a kdykoliv. Tehdy má vděčnost znovu začala opadat, protože ten pitomec znovu začal skučet. Prohlásil, že ho mrzí, že se ještě ani jedna neodhodlala to nijak ocenit, přičemž se podíval na Dianu. Pro boha, jak rád bych jej praštil!! Zvolám uvnitř své hlavy a potlačím nutkání ho probodnout vražedným pohledem. Diana jej s povzdechnutím oslovila, jako by chtěla, aby jí pochopil. To se nejspíš taky stalo, protože Steve suše a dost kousavě prohlásil, že ví, že amazonky mají vůči mužům ty svoje stupidní a debilní předsudky, které jej očividně velice štvou a se kterými nic neudělá. Diana se nechtěla hádat a také mu to tak řekla, ale Steve byl protivný až běda a obořil se na ni dost nevybíravým způsobem. Kousavě se jí zeptal, co se stalo, že pro jednou nechce nikoho praštit nebo jej propíchnout. Co že změnilo její názor, že my muži nejsme takoví primitivové, za jaké nás má její matka. Tehdy jsem se trochu zarazil. Diana ještě pořád měla toto téma za velice citlivé. To jsi opravdu pohnojil, pitomče! Pomyslím si a lehce zakroutím hlavou. Steve si toho všimnout však nemůže, protože jsem pro něj momentálně neviditelný, jako snad pro každého. Krom toho, celou svou pozornost upírá na Dianu, do které se znovu pustil. Navázal na svou poslední myšlenku a zeptal se jí, jestli to nebyl spíše někdo, kdo změnil její názor na muže. A pak to přišlo. Zmínil mě. Tedy vlastně supermana, protože viděl fotky v novinách, načež se do ní pustil ještě hůř, protože si ze všech mužů na planetě vybrala právě toho jediného, který z ní není. Nebylo pochyb, Steve byl také do Diany blázen a já jej na jednu stranu trochu litoval, avšak větší část mě samotného by jej nejraději umlátila do bezvědomí. Nicméně, nyní jsem k tomu moc říci nemohl, neboť se mě to vlastně netýkalo. A kdybych něco řekl, tak bych se mohl prozradit, nebo bych přinejmenším mohl Stevovi vložit sůl do ran tím, že bych se k Dianě měl. Proto jsem raději zvolil strategii o pár kroků ustoupit a raději mlčet, aby si to vyřešili sami.

Universe - 23. března 2016 13:19

soukromá zpráva od Universe pro Diana na něj vrhla poněkud vražedný pohled. "Co je? Nic mi na to neřekneš? Jsi do něj asi fakt blázen, protože Diana co znám já a do které jsem blázen já, by mě tu na místě skopala do bezvědomí... skoro podobně jako když jsme se poprvé potkali na tvém ostrově..." nedal si pokoj dál Steve. "Steve... to stačí..." pokoušela se to Diana ukončit. "Ne Diano, to nestačí, já teprve začal, protože už mám pokrk toho jak... huh..." pokračoval dál Steve, ale jeho slova byla poněkud utnutá Dianou, tedy Dianinou rukou, která jako blesk vystřelila a čapla jej pod krkem. Steve se nyní ocitl pár centimetrů nad zemí. "Víš ty čeho já mám pokrk? Vás mužů! Pořád i za ty milénia se pořád chováte jako primitivové, potácející se kolem ohně, myslíc si, že jste něco více než ostatní, že jste páni tvorstva... " řekne Diana poněkud studeně a poněkud zesílí stisk, který se projeví tím, že Steve začne trochu chraptit. "... ale já, slabá žena, bojovala jsem s monstry a démony. Bojovala jsem s bohy samotnými a hádej co? Vyhrála jsem. Usekla jsem Áreovu hlavu, hlavu boha války, a předhodila jí jeho vlastní armádě... víš jak snadné by bylo zlomit ti tvůj krk? Nestálo by mě to ani trochu úsilí navíc..." pronese Diana dál, ale nakonec jej pustí a Steve poněkud zalapá po dechu. "Bohužel pro tebe, Diana Prince je jen člověk..." dodá nakonec Diana a otočí se k němu zády, čímž mu praktiky řekne, že je konec tohohle "rozhovoru", načež se podívá na tebe.

Clark Kent - 23. března 2016 13:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana na Steva vrhla vražedný pohled, ale on si toho jakoby nevšímal. Spíš naopak, ještě začal přisazovat a provokovat jí. Ptal se jí, proč na to nic neřekne, načež si rýpnul, že musí být do supermana opravdu blázen, protože by ta Diana, kterou on znal, prý už neváhala a skopala by jej do bezvědomí. Ostatně takovou chuť jsem měl i já. Diana samotná se ale skvěle ovládala, protože se to pokusila rázně ukončit slovy, že to stačí. Steve se choval jako smyslů zbavený a přisazoval dál a dál. Prohlásil, že to nestačí a že on teprve začal, protože má už po krk něčeho, co nebyl schopen doříct. Dianina ruka, která jako blesk vystřelila jeho směrem, jej umlčela. Chytila ho pod krkem a jakoby nic nevážil, jej zvedla pár centimetrů do vzduchu. Já jsem ztuhnul a nevěděl co dělat nebo říci. Udělal jsem jeden váhavý krok k nim, abych Dianě její hněv rozmluvil, avšak zastavil jsem se. Respektive mě zastavila její slova, která byla plná hněvu, a řekl bych, že i nenávisti. Prohlásila, že ona má zase po krk nás mužů a toho, jak se i po těch všech miléniích chováme jako primitivové, co se potácejí okolo ohně, a snažíme se dokázat, že my jsme těmi nejlepšími a že jsme pány tvorstva. S tím Diana očividně zesílila stisk, protože Steve začal trochu modrat a chraptit, jak se mu nedostávalo vzduchu. Diana pokračovala a řekla, že ona, slabá žena bojovala s démony a monstry. Dokonce usekla hlavu boha války a předhodila jí jeho armádě. Na to se jej zeptala, jestli ví, jak snadné by bylo zlomit jeho krk. Nečekala na jeho odpověď, která stejně ani přijít nemohla. Odpověděla mu hned vzápětí. Prohlásila, že by jí to nestálo žádnou námahu. Pak se ale trochu jakoby uklidnila a řekla, že bohužel pro něj je Diana Prince jen člověk a pustila jej. Co se to teď právě stalo? Byla tak chladná a tak plná hněvu, že jsem jí skoro nepoznal. Pomyslím si trochu zděšeně a pohlédnu na Dianu, která se podívala na mě. Nebyl jsem zklamaný jejím chováním, vlastně jsem ji i chápal. Ona nebyla z našeho světa. Byla to bohyně a princezna amazonek a Steve s ní jednal jako s nějakou nevděčnou dívkou. Navíc si toho za poslední dny zažila opravdu hodně a také ztratila matku. Chápavě, ale přesto trošku smutně jsem se na ni usmál a vyrazil jsem k ní. Pár kroků a byl jsem přímo u ní. Zblízka jsem se jí zahleděl do očí. Byl to pohled plný pochopení, a proto jsem přikývl a podal jí svou ruku. Ať už jí přijala nebo ne, tak jsem jí pak pobídl k odchodu od Steva, aby se trochu uklidnila.

Universe - 23. března 2016 14:42

soukromá zpráva od Universe pro Diana u tebe pohledem hledala útěchu, která se jí dostala tím, že jsi jí nabídl ruku, na kterou se prve ona podívala ale místo toho aby tě chytla za nabízenou ruku, chytla tě tak nějak obouma rukama za tvou paži. Nemusela ani prakticky nic říkat, její stisk mluvil za vše. Steve naštěstí už nic dalšího neříkal, ani se nepokoušel nic dál říkat, evidentně mu znovu poranila jeho pýchu a tak se jenom díval na to, jak jsi spolu s Dianou odcházel pryč. Když se dostanete už do značné vzdálenosti od místa, je to zhruba už i jiná ulice, Diana se zastaví a obejme tě s tím, že zaboří tvou tvář do tvé hrudi a tak nějak se jí pokusí i schovat.

Clark Kent - 23. března 2016 16:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana u mě pohledem hledala útěchu, kterou jsem se ji pokusil dát chápavým pohledem a nabízenou rukou. Nemohl jsem před Stevem říci nic, protože bych tím odhalil příliš. Diana mou ruku přijala, ale nechytila mě za ni. Místo toho se mé paže chopila obouruč a společně jsme vyrazili pryč. I když jsem k tomu chlapovi cítil odpor, byl jsem mu vděčný za Lois. A momentálně to vypadalo, jako bych jej jen využil a proto jsem na něj, než jsme vyrazili, vrhl ještě jeden omluvný pohled. Poté jsem se už zase plně zaměřil na Dianu, která nemusela ani nic říkat, abych jí rozuměl. Mlčky jsme šli dál a dál, abychom se dostali ze Stevovi blízkosti a posléze i z dohledu. Jakmile se tak stalo, a my se dostali na jinou ulici, tak se Diana zastavila a objala mne, přičemž zabořila svou tvář do mé hrudi. Cítil jsem s ní soucit a bylo mi nesmírně líto, že je tak smutná a tak jsem jí objetí opětoval, abych jí dodal pocit bezpečí a lásky. Jednou rukou jsem jí konejšivě pohladil po vlasech a v duchu jsem si povzdechl. Je mi to líto, Diano. Řekl jsem, i když jsem nevěděl přesně za, co jsem se omlouval. Nejspíš jsem se cítil tak trochu odpovědný za Stevovo chování. Jednak jsem byl také muž a jednak žárlil na mě, jakožto supermana. Jsem tady pro tebe… Dodám po chvíli, i když to ona moc dobře ví, avšak nenašel jsem jiná slova, která bych jí mohl říci.

Universe - 23. března 2016 16:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana tě mlčky objímala dál, však nebyla slyšet ani cítit jediná slza, což bylo poněkud dobré znamení. Mezitím se mraky trochu roztrhali a skrz ně vykouklo slunce, které vrhlo na všechno slabé světlo naděje. Jeho hřejivé šimravé paprsky dopadli na tvou tvář a tys mohl cítit poněkud příjemné uvolnění, které si cítit potřeboval. Sluneční paprsky nebyly příliš silné, díky mrakům, které jej zastírali, ale přesto pro tvoje kryptoňanské buňky byly vítány. Diana tě nakonec pustí, vypadala poněkud trochu lépe, ale nepouští tě úplně, pořád zůstává v tvé přímé blízkosti. "Měli bychom zjistit více o tom kameni." řekne ti potom Diana.

Clark Kent - 23. března 2016 16:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana nic neřekla a dál mne mlčky objímala a tak jsem jí trpělivě tiskl v objetí. Nebylo slyšet žádné vzlykání ani cítit žádné slzy, což bylo dobré znamení. I tak jsem s ní ale v tu chvíli cítil. Možná je to bohyně, ale je stejně citlivá, jako každá žena. Nehledě na její tvrdou masku, je stejně zranitelná jako lidé. Pomyslím si a tiše si všímám, že slabě vysvitlo slunce. Což hned na všechno vrhlo lepší světlo. Okolí už nebylo tak bezútěšné a i já jsem pocítil příval energie. Ještě to sice nebylo ono, ale síla se mi pomaloučku vracela. Po chvilce se ode mě Diana trochu odtáhla, avšak zcela mě nepustila, a už vypadala trochu lépe. Neměla už ten pohled plný utrpení a, i když tam zrovna úsměv nebyl, vypadala mnohem přirozeněji než před pár minutami. Podívala se na mě a řekla, že bychom měli zjistit více o tom kameni. Souhlasím… zpátky ke mně se projdeme a já na slunci naberu trochu energie. Odpovím Dianě a s ní v těsné blízkosti po mém boku, vyrazíme zpátky ke mně do bytu. Cestou se vystavuji slunci a užívám si přívalu energie, který mi poskytuje.

Universe - 23. března 2016 17:16

soukromá zpráva od Universe pro Projít se k tobě pěšky, do tvého bytu, by trvalo přeci jenom trochu déle než by se dalo počítat a tak, když slunce zalezlo zase zpátky za šedavé mraky, zvolili jste pro zbytek vaší cesty zase opět metro. Slunce nevykouklo ani když vy jste se dostali z podzemí metra. Ovšem létání by ti asi nemělo moc dělat problémy, ale raději bych se vyhnula nějakému pokusu o zachytávání kulek vlastním tělem, nebo stavění se do cesty tanky či buldozeru. Diana přijde do kuchyně, kde z pod hrnce vezme onen zelený kámen, který sice držela na ruce, ale zůstával přiklopen skleničkou, jejíž sklo poněkud odstiňovalo jeho záření a účinky vůči tobě. "Jsi si jistý, že zjistíš, co to vlastně je?" zeptá se tě nakonec Diana.

Clark Kent - 23. března 2016 17:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Jak rychle slunce vyšlo, tak rychle také zalezlo a proto jsme se nakonec rozhodli využít metra, abychom si zkrátili docela dlouhou cestu, která by mi stejně moc nepřinesla. Znovu jsme nasedli na metro a vystoupili na stanici, která je poblíž mého bytu. Ani když jsme znovu vystoupili zpátky na povrch, tak to nevypadalo s počasím moc dobře, avšak podle svého soudu, by mi létání nemělo dělat příliš potíží. Ovšem chytání kulek a jinému druhu boje bych se raději vyhnul. Na to jsem se ještě necítil dost při síle. Když jsme dorazili domů, tak jsem zapadl do koupelny, kde jsem ze sebe sundal civilní oblečení, včetně brýlí, a nasoukal se do spandexu, načež vyrazím za Dianou. Ta byla v kuchyni a už držela v ruce ten krystal, který měla i tak přikrytý skleničkou. Raději jsem se k ní nepřibližoval. Jestli se to někde s jistotou dozvím, tak právě tam, kam máme namířeno. Odpovím Dianě, když se mě zeptala, jestli jsem si jistý tou výpravou. Pak si jí prohlédnu a, i když jí to velice sluší, tohle není oblečení pro polární podmínky, kam máme namířeno. Ou… to mi nedošlo… Řeknu ne zrovna potěšeným hlasem a trochu nespokojeně zasyčím. Pevnost Samoty, kam poletíme, je uprostřed ledových pustin, kde jsou nejnižší teploty na planetě. Budeš potřebovat asi jiné, velice teplé ošacení. Tohle by namrzlo a zničilo se. Prohlásím trochu zamyšleně, jistý, že by jí mráz mohl ublížit. Vzhledem k tomu, jak jí před pár dny pozlobila zmrzlina, si jsem docela jistý správností své myšlenky. Začnu se tedy zabývat myšlenkou, kde bych jí asi tak teď mohl pořídit zimní ne-li přímo polární výbavu.

Universe - 23. března 2016 17:50

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe poněkud nechápavě podívá. "Polární podmínky?" zeptá se nechápavě, až po chvíly kdy jí to vysvětlíš jí tak nějak dojde, že to znamená, že tam bude asi hodně zima. Nicméně, nevypadalo to, že by jí to nějak vyvedlo z míry. Sundala ze sebe to oblečení, které jsi jí koupil a stále před tebou tak jenom ve svém brnění. "Zapomínáš, že nejsem lidského původu a i kdyby, Héfajstova zbroj mě dostatečně ochrání." řekne nakonec Diana. I když tomu šlo poněkud hůře věřit, ale ona ti vlastně ještě v ničem doposud nezalhala ani nijak nepřekrucovala pravdu, tudíž nebyl důvod jí nijak v ničem nevěřit.

Clark Kent - 23. března 2016 18:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Metropolis Diana se na mě trochu nechápavě podívala a zopakovala slova „polární podmínky“. Očividně nechápala, co si pod tím má představit. Usmál jsem se, protože mi došlo, že na jejich ostrově nejspíš nikdy sníh neviděli. A tak jsem se rozhodl jí to trochu osvětlit. Jedná se o krajinu, kde vlastně nic, krom pár druhů zvířat, nežije. Všude okolo je jen ledová voda, led a sníh. A samozřejmě všudypřítomný mráz. Vysvětlil jsem jí, co to značí, avšak Diana tím nevypadala nijak zaskočeně. K mému překvapení ze sebe sundala oblečení, které jsem jí koupil, a stanula přede mnou jen v té své zbroji. Podívala se na mě a sdělila mi, že zapomínám, že ona není lidského původu a, i kdyby byla, tak by jí Héfajstova zbroj stejně ochránila. Dobrá tedy… Ale varuji tě, že je to tam horší než zmrzlina. Odpovím jí vážným hlasem, avšak v duchu se nad tím usměju. Vyrazím tedy z kuchyně do obývacího pokoje a držím si před Dianou náskok. Nerad bych přišel do těsné blízkosti toho kamene. Otevřel jsem okno a otočil se na ni. Poletíme rovnou nad mraky, a pak na sever. Drž se za mnou, ale udržuj si kvůli tomu kamenu trochu odstup. Řeknu Dianě jaký je plán a cvičně se vznesu nad podlahu. Chviličku se vznáším, a pokud s tím nemám problém, tak vyrazím skrz okno ven a rovnou k oblakům, skrz ně a pak nad ně, abych se dostal na slunce. Počkám na Dianu a vyrazíme na sever a přímo k pevnosti Samoty.

Universe - 23. března 2016 18:40

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazily jste tedy s Dianou ven a směrem k pólu. Diana neměla příliš problém s tebou udržet tempo, to se spíše týkalo tebe, protože tvoje tělo nebylo ještě ve stoprocentní kondici, nicméně trvalo to chvíly než jste na zmrzlí konec světa dorazily. Navedl jsi tedy Dianu směrem ke vchodu k Pevnosti, která stále byla pod hodnou vrstvou ledu a stále viditelně nedotčená jinou rukou, než tou tvou. Vstoupily jste dovnitř s Dianou, ale první co Dianu čekalo, bylo uvítání v podobě jednoho ze strážných robotů, kteří tu byly a chránily to co zbylo z tvého dědictví. Skoro okamžitě začal reagovat agresivně a několikrát na amazonku vystřelil, ale jí se střely povedlo odrazit pomocí jejích náramků. Než stačil robot udělat něco více, uzemnila jej několika ranami a z robota nezbylo více než hromádka nevzhledného šrotu.

Clark Kent - 23. března 2016 21:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Společně s Dianou jsme vyrazili k severnímu pólu. Měl jsem docela problém držet tempo, které jsem nasadil, protože mé tělo ještě nebylo ve stoprocentním stavu. Byl jsem rád, že jsem udržoval alespoň určitou rychlost. I tak jsem ale věděl, že Diana zpomalovala, aby mě zbytečně nepředběhla, ani se ke mně nepřiblížila. Začal jsem se tehdy cítit opravdu méněcenný, možná dokonce zmrzačený. Rozhodně ne takový jako kdysi. Doufám, že se z toho zotavím, a že takhle nezůstanu napořád. Opravdu se cítím slabý a v porovnání s Dianou opravdu méněcenný. Kdysi, i když jsem věděl, že je silnější a schopnější, jsem se necítil tak k ničemu. Nyní se cítím jako dítě. Proletí mi rovnou několikrát hlavou, než jsme se dostali až do pevnosti. Navedl jsem jí ke vchodu do pevnosti, která byla pod opravdu hutnou vrstvou ledu, která nebyla tknutá lidskou rukou. Jen tedy tou mou, respektive mým laserovým zrakem. Vstoupili jsme s Dianou dovnitř a poblíž se jako obvykle vznášel strážní robot. Avšak stalo se něco, co jsem absolutně nečekal. Robot začal jednat agresivně a začal střílet na Dianu. Ta střely odrazila a následně i pár rány dorazila toho agresivního robota. Zůstal jsem zaraženě stát a hledět na to co se stalo. Diano… to jsem vážně nečekal… Jsi první, kdo tu mimo mě přišel za posledních několik set, ne-li tisíce let. Opravdu jsem netušil, že ti roboti zaútočí. Omlouvám se. Řeknu omluvně a dost zaraženě. Tohle nedorozumění mě dost mrzí a dávám to taky najevo. Uh… raději tady chvíli zůstaň. Půjdu otci říci, aby změnil jejich nastavení a nechali tě na pokoji. Dodám a počkám, jestli bude souhlasit. Pevně doufám, že ano. A pokud s tím bude souhlasit, tak vyrazím k ovládací místnosti, kde krystalem aktivuji otcův program a oslovím jej. Otče… jsem zpátky, ale potřebuji pomoc. Přivedl jsem s sebou ženu, která je jako já. Tedy ne úplně, ale je mým spojencem a je mi velice drahá. Strážní roboti jí však napadají. Chci, aby přestali a nechali jí na pokoji. Oslovím jej a počkám, až mi poradí, pomůže, nebo je dokonce sám přeprogramuje. Poděkuji mu a pak se vrátím pro Dianu, které pokynu, aby mě následovala. Zavedu jí do místnosti, kde normálně s otcem hovořím. Pokynu jí, aby zůstala u vchodu, a pak znovu otce oslovím. Otče… včera jsem narazil na skladiště, kde jeden lidský vůdce uskladňoval kameny, které vypadaly jako nějaké zelené krystaly. Při fyzickém kontaktu mě ovlivnily. A to dost nemile. Ztratil jsem veškerou moc nad svým tělem. Dostal jsem křeče a cítil jsem obrovskou bolest. Měl jsem problémy dýchat a vůbec se hýbat. A kdyby mě Diana nezachránila, tak by to ze mě vysálo všechen život a ne jen schopnosti, které mi dal sluneční svit. Řeknu Jor-Elovi a kývnu na Dianu, aby kámen mému otci ukázala, čekajíc na jeho pokyny či rady.

Universe - 23. března 2016 22:03

soukromá zpráva od Universe pro "Dokáži se o sebe postarat, Clarku." odvětí ti Diana i napříč tomu, že po ní ten robot střílel a že je tu určité riziko, že budou nepřátelští i ti ostatní tě následuje. Diana nebyla jedna z těch, které se dají přemlouvat, pokud se tahle amazonka dá vůbec přemluvit. Když dorazíš do místnosti, obraz tvého otce se aktivuje. "Jsem si vědom situace a provedl jsem už určité změny ihned po prvním nepříjemném kontaktu." oznámí ti otec. Což nebylo nic nečekaného. Jeho obraz sice nebyl doteď aktivní, ale jeho umělé vědomí takříkajíc ovládá loď/pevnost neustále. "Vítejte, Výsosti." uvítá otcův obraz Dianu. Amazonka evidentně přijme jeho uvítání i napříč prvému poněkud nedorozumění a na tvůj pokyn ukáže zelený kámen na své ruce hologramu. Ten na něj chvíly kouká a poté se oběví další robot, který onen kámen od Diany vezme a schová jej dovnitř sebe. "Tato hornina, je zbytkem horniny z tvé domovské planety, Kale. Bohužel ale prošla radiací, stejně jako tvoje buňky, ovšem ona radiace u této horniny způsobila, že tvoje kryptonské buňky nedokáži existovat v blízkosti této radiace, kterou vyzařuje. Tenhle - Kryptonit - způsobí pomalý a velice bolestivý rozpad tvých buněk, což způsobí jejich oslabení a budeš stejně zranitelný jako lidé zde a pokud mu zůstaneš vystaven delší dobu, může tě to zabít."

Clark Kent - 23. března 2016 22:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Diana mé varování brala na zřetel jen velice zvolna. Řekla mi, že se o sebe dokáže postarat a můj návrh na to, že by tady měla zůstat a počkat než provedu protiopatření, zcela ignorovala a následovala mě. Opatrně jsem jí tedy odvedl do místnosti, kde jsem normálně rozprávěl s otcem. Jen co jsem vstoupil, tak se otcův program aktivoval a já jej oslovi. Řekl jsem mu o tom, že potřebuji jeho pomoc s roboty, kteří napadají ženu, která je mi velice drahá. Řekl jsem to i tehdy, když byla Diana přítomná. Nestyděl jsem se pronést to, co pro mně znamená. Otec však řekl, že si je plně vědom situace a že už provedl potřebná opatření. Načež pozdravil Dianu jako její výsost. To mě trochu překvapilo, ale chtěl jsem postoupit k jádru věci. Děkuji… Řekl jsem prostě a podíval se na Dianu, které jsem pokynul, aby mu ukázala kus zeleného krystalu, který přinesla. Řekl jsem otci, co za problém mi kámen způsobil a kde jsem jej našel. Ten se na něj chvíli díval a pak přiletěl robot, který si od Diany krystal převzal a umístil jej do svých útrob. Poté otec začal mluvit a osvětlovat mi co je ten krystal zač. Podle všeho je tento krystal malým kouskem z mé domovské planety, který prošel nějakým zářením, který jej změnil na radioaktivní. Dokonce až tak, že svým zářením ovlivňuje mé kryptonské buňky tak, že nedokáží existovat a způsobuje jejich pomalý a velice bolestivý rozklad. A dlouhé vystavení tomuto „Kryptonitu“ mi dokonce způsobí smrt. Už jsem mu byl vystaven dlouhou dobu. Dokonce obrovskému množství. Od té doby se mi nedaří pořádně vstřebat solární energii. Cítím se slabý, zranitelný a pomalý. Jako bych byl vůči svému starému já méněcenný. Řeknu otci, ale na Dianu se ani nepodívám. Necítím se zrovna příjemně, když se přiznávám, co teď cítím. Je možné, že mi ty krystaly způsobily trvalou újmu? Zeptám se a netrpělivě čekám, co mi na to otec řekne. Jsem napnutý k prasknutí a toužebně doufám, že mi řekne nějakou dobrou zprávu.

Universe - 23. března 2016 22:50

soukromá zpráva od Universe pro Otcův hologram však nesouhlasně zavrtí hlavou. "Kryptonit ti nemůže způsobit trvalé poškození či omezení ba dokonce zmizení tvých schopností. I když mu budeš vystaven delší dobu, je možné, že tvé buňky potřebují čas na to aby obnovily to co byly poškozeno uvnitř jich samotných a to dříve než se budou věnovat tvé opravě jako takové." řekne ti otec. Takže to zřejmě bude chtít delší pobyty na sluníčku a bez opalovacího krému. "Musím ti však výrazně doporučit, aby si se pro příště shledání s Kryptonitem vyvaroval. Jak by lidé tady řekli, drž se od něj co nejdále to bude možné. Nebude-li to možné, výrazně doporučuji jeho neodkladné zničení, což dělám právě v této chvíly i s tím, co jste sem přinesli." dodá ještě tvůj otec.

Clark Kent - 23. března 2016 23:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Otcův obraz zavrtěl hlavou a řekl mi, že mi kryptonit nedokáže ublížit trvale. Dokonce mi ani nedokáže natrvalo odebrat schopnosti a to ani po dlouhém vystavení. Mé problémy tedy budou nejspíš znamenat, že mé buňky nejdřív opravují samy sebe, než začnou čerpat sílu, aby napájely mé schopnosti. Jinými slovy tedy bude ještě nějakou dobu trvat, než se plně zotavím. To je dobrá zpráva… za čas budu zase v pořádku. Avšak, k čemu má Luthor takové zásoby kryptonitu? Na co jej chce použít a proč jej tak urputně brání? Kvůli mně ne, jak by se dozvěděl, že je nebezpečný právě mi? Řeknu si v duchu zprvu úlevně, ale postupně mě mé myšlenky trochu znepokojily. Otec však pokračuje a vyzývá mě, abych se od kryptonitu držel co nejdál, popřípadě se mu úplně vyvaroval. A pokud to nebude možné, tak jej zničil, což ostatně pro mě dělá právě teď. Když to pronesl, tak jsem se podíval na robota, který jej uzavřel do svých útrob. Když se k němu dostanu, jak jej mohu zničit? Nemohu se k němu přiblížit a tyto… roboty, s sebou nemívám. Jen díky Dianině ochotné pomoci jsem jej dokázal dopravit až sem. Odpovím otci trochu příkře, protože jemu se to kecá, když je jen program. Ovšem já se k tomu kamenu nedokážu připravit, aniž bych se nezabil.

Universe - 23. března 2016 23:16

soukromá zpráva od Universe pro "To je něco na co budeš muset přijít ty sám. Můj program neobsahuje takovéto detaily." oznámí ti otcův hologram, aneb jinými slovy ti prostě řekl, že je to tvoje starost a máš si s tím poradit prostě nějak sám. Na to, že to byl jenom program umělé inteligence, se až občas příliš podobat té skutečné, zejména v těchto podobných případech. "Čekají tě těžké časy, Kale. Lidé tě odmítají, snaží se proti tobě postavit, vypudit tě odtud, bude-li to možné. Obrň se proti nim těmi, kterým můžeš důvěřovat a kteří budou stát na tvé straně. Budeš je potřebovat." řekne Jor-El a jeho hologram zmizí, pokud již nemáš další otázky, které by se netýkali jeho posledních slov. Diana tě poté chytne za ruku.

Clark Kent - 23. března 2016 23:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Otec mi odpoví sáhodlouze, ale veskrze tím řekl „pomoz si sám, ty pitomče… já jsem mrtvý, tak se starej“. Naštvalo mě to, ale nechtěl jsem ztratit před Dianou tvář a tak jsem raději uhnul pohledem z otcova obrazu a pevně sevřel čelisti k sobě. Někdy si říkám, že můj otec býval pitomec… ale byl opravdu takový? Není to jen tím programem, co tu po sobě zanechal? Tak jako tak, mi mohl alespoň říci, jak ten kámen zrovna likviduje, abych měl alespoň nějakou možnost jej likvidovat. Pomyslím si a poslouchám jej dál. Jor-El mi řekne, že mě čekají těžké časy, protože mě lidé odmítají a snaží se mě vypudit. A proto bych se měl obrnit osobami, kterým mohu důvěřovat a které budou stát na mé straně, protože je budu potřebovat. Zůstanu stát na místě a upřu na něj pohled, ale protože jsem nic neřekl, tak se jeho program vypnul, neboť si myslel, že jsme domluvili. Sklopím pohled a zhluboka se nadechnu. Už chápu, proč jsem tu tak dlouho nebyl… s ním se prostě normálně mluvit nedá! Pomyslím si trpce a naštvaně sevřu ruku v pěst. Měl jsem chuť do něčeho praštit, protože mi sice otec řekl, co mě zabíjí, ale už ne, jak bych s tím měl bojovat. Vyhnout se tomu. To je sice hezké, ale co když u toho už budu a nevšimnu si toho? To je mi tedy vážně vědecká mysl… Kdyby tu byl táta, ten co mě vychoval, tak by mi pomohl mnohem více než ten, co mi tu zůstal. Ten "vědec". Pomyslím si a pohlédnu na Dianu, která mě vzala za ruku. Povzdechl jsem si a ještě naposledy pohlédl k místu, kde byl obraz Jor-Ela. Teď vidíš, proč tu už skoro nechodím. Nedá se s ním mluvit jako s normální osobou. Nevím, jestli byl opravdu takový, nebo je to jen jeho zkreslený obraz, ale občas mě vytáčí. Má mi být nápomocný, jak sám ostatně tvrdí, ale když narazím na problém, tak mi s ním nepomůže, i když vím, že může. Řeknu rozhořčeně takovým stylem, že to vypadá jako bych si stěžoval. Možná dokonce tak, že to vypadá, že lituji času, který jsme věnovali výpravě na toto místo. Zakroutím hlavou a pak se podívám na ni, zcela bezradný, co bych měl dál dělat.

Universe - 24. března 2016 00:06
	soukromá zpráva od Universe pro "Připomíná hodně mou matku..." poznamená Diana. "Nikdy mi neřekla nic přímo. Vždy jsem to musela nějak zjistit sama. S oblibou to nazývala ´rodičovská výchova´. Mám pocit, že i on se pokouší o něco podobného." opáčí ti potom Diana. Možná měla pravdu, možná ne, kdo ví.

Clark Kent - 24. března 2016 00:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Když Diana poznamenala, že jí můj otec trochu připomíná její matku, tak mě tím vyvedla z míry. Vzala mi tak možnost na něj nadávat, protože bych pak nadával tak trochu i na její matku, která je již zesnulá. Zmlknul jsem, protože jsem nevěděl jak na to zareagovat. Diana mi řekla, že její matka také nikdy nic neřekla přímo, že vždy všechno musela vyřešit sama. A že své činy s oblibou nazývala rodičovskou výchovou, načež mi řekla, že se Jor-El nejspíš o totéž pokouší u mě. Ano, to je možné, ale vidím, že on odpovědi má a protože mi řekl, že ten kámen už zlikvidoval, tak mi tím vším vlastně mává před obličejem a vysmívá se mi. Pomyslím si hněvivě a zakroutím hlavou. Možná máš pravdu, ale i tak by mě zajímalo, jestli on na tyhle věci přišel sám, nebo jej to někdo či něco naučilo. Řeknu a tím si naposledy trochu postěžuju. Nečekám, že mi na to Diana nějak odpoví. Vlastně odpověď ani znát nemůže, protože mého otce nezná a ani znát nemohla. No… Začnu po chvíli z jiného soudku a trpce se pousměju. Já ti říkal, že odkaz mého lidu. Poslední výspa Kryptonu, je ponuré místo, které se nedá srovnat s tvým ostrovem. Dá se říci, že je jeho pravým opakem. Řeknu a zakroutím nad tím hlavou. Teprve teď mi dochází, že jsme s Dianou z naprosto odlišných míst. Ona je dcerou bohů a pochází ze slunného místa plného slunce a lásky. Já naproti tomu jsem mimozemšťan, a ač jsem vychovaný lidmi ve slunném Kansasu, jsem z ponuré planety, kde zvítězila nade vším logika. Možná je ale pravda, že opaky se přitahují. Vzpomenu si na výrok, který jsem kdysi slyšel a trochu se pousměju, načež Dianě vřele opětuji stisk ruky, kterým mě před pár chvílemi probrala z ponurých myšlenek. Vykročím směrem ven z místnosti, s Dianinou rukou ve své, ale neušel jsem ještě ani tři kroky a zprudka jsem se zastavil. Usmál jsem se na Dianu, čímž jsem jí dal najevo, že to nepotrvá dlouho a otočil jsem se k místu, kde můj otec byl. Otče? Oslovil jsem program simulující Jor-Elovu osobnost a počkal jsem, až se objeví. Ještě s jednou věcí jsem sem přišel. Můj oblek z nezničitelné kryptonské látky byl zničen. Propíchnut skrz naskrz společně se mnou a já se ptám, jestli jej lze opravit či jinak nahradit. Zeptám se jej a vyčkám na jeho odpověď. Nechci tady lítat s díravým oblečením, aby si o mně nemysleli, že jsem hovado. A jestli mi řekne, že mám na to přijít sám, tak to tu vlastnoručně potopím.

Universe - 24. března 2016 11:04

soukromá zpráva od Universe pro Jor-Elův hologram však nereagoval na tvou otázku, ohledně opravy, tvého obleku. "Co na něm chceš zpravovat? Nevidím nic, co by opravu potřebovalo." řekne ti Diana a můžeš i pocítit její ruku, která zkoumala místo, kde tě zasáhnul předtím Áreuv meč. Když se podíváš sám, místo bylo čisté, bez známky toho, že jí cokoliv kdykoliv proniklo. "Tvůj oblek se opraví sám, stejně jako ty, dáš-li mu na to čas." ozve se Jor-Elův hlas avšak jeho obraz se nezjeví. Což byla poněkud vcelku dobrá zpráva. "Mluvil jsi o mém ostrově..." začne Diana poté. "...a také jste mluvily o slunci... můj návrh tedy je, co strávit několik dní tam?"

Clark Kent - 24. března 2016 11:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Otcův hologram na mou otázku ohledně opravy obleku vůbec nijak nereagoval a to mě přivádělo k šílenství. Chtěl jsem něco odseknout a opustit toto místo, ale zastavila mě však Dianina ruka, která zkoumala místo průniku Áresova meče. Zeptala se mě, co na něm chci opravit, protože ona sama neviděla žádné poškození. To není možné. Meč mi prošel ramenem skrz naskrz i přes oblek. Pomyslím si a sám se o správnosti jejích slov přesvědčím. Bylo to opravdu tak. Na přední straně nebylo žádné poškození. Dokonce ani ze zadní strany ramene jsem nenahmatal žádnou díru v obleku. Trochu překvapeně zamrkám, neboť je to pro mě novinka. Poté se ozval Jor-Elův hlas, který ke mně promluvil, ale už se neukázal. Řekl mi, že můj oblek je jako já. Pokud mu dám čas, tak se opraví sám. Já se neopravuju, já se hojím! Pomyslím si a dokonce bych to i řekl nahlas, ale nechtěl jsem před Dianou vypadat, že tu skuhrám, tak jsem všechnu chuť mu nějak odseknout, zapudil. Pak na mě promluvila Diana, která se zmínila, že jsem mluvil o jejím ostrově a také o slunci. A tak vznese návrh, co takhle strávit pár dní tam. Usmál jsem se na ni, protože mě ten návrh těšil. Kdyby bylo jen po mém, tak bych ihned souhlasil. Rád bych, Diano. Opravdu rád, ale je to moudré? Vím, jak se na mě tvé sestry dívaly. A teď už nejsem královniným hostem. Odpovím jí a znovu ji vezmu za ruku, protože jsem jí při prohlížení svého obleku prve pustil.

Universe - 24. března 2016 12:05

soukromá zpráva od Universe pro Diana k tobě přistoupí mnohem blíže. "Moje matka možná už není, ale její odkaz pořád nesu na svých bedrech já." řekne Diana. "Prilippa ochraňuje ostrov po dobu mé nepřítomnosti, ale ani ona, ani nikdo jiný nemůže odpírat mé právo na její dědictví, které mi náleží. " Diana se na tebe poněkud usměje, načež ti položí lehce svou ruku na tvou hruď. "Já, Diana, ochránkyně Themiscyry, ti tímto dávám své svolení a stejně tak i důvěru. Smíš volně navštěvovati ostrov, ať už hledajíc útočiště v době potřeby, či při projevu dobré vůle a přátelství." Znělo to trochu divně, ale Diana je po smrti své matky vlastně královnou, i když to předala Philippě, ale to bylo spíše proto aby se mohla věnovat tady povinnostem Wonder Women.

Clark Kent - 24. března 2016 13:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Diana ke mně přistoupila mnohem blíže a řekla mi, že její matka už možná není, ale její odkaz nese na svých bedrech právě ona, načež dodá, že Philippa sice ochraňuje ostrov po dobu její nepřítomnosti, ale ani ona, ani nikdo jiný, nemůže Dianě odepřít její dědictví, které jí náleží. S tím se usmála a položila mi ruku na hruď. Vypadalo to, že mi chce něco říct a tak jsem se na ni usmál a s pohledem upřeným do jejích modrých očí jsem jí věnoval veškerou svou pozornost. Krásná princezna amazonek pak pokračovala a slavnostně prohlásila, že ona, Diana, ochránkyně Themiscyry, mi tímto dává své svolení a svou důvěru. Pak dodala, že mohu navštěvovat její ostrov, ať už budu hledat útočiště v dobách potřeby, nebo budu chtít jen projevit dobrou vůli a přátelství. Znělo to trochu podivně, ale já nebyl zrovna znalcem dědického práva mezi amazonkami a bohy. Nicméně, byl jsem velice šťastný a polichocený. Moc dobře jsem věděl, že jiný muž ještě nedostal takového povolení a důvěru. Nebyl jsem si sice stoprocentně jistý, jestli by s tím královna Hippolyta souhlasila, ale nehodlal jsem Dianino slovo nijak zpochybňovat. Byl bych sám proti sobě. Jsem poctěn, Diano. Řekl jsem dosti formálně, abych dostál slavnostnosti této chvíle, ale pak jsem se na ni usmál a jemně jsem si ji přitáhl k sobě. Upřeně jsem se jí díval do čí a při tom jsem se k ní pomalu naklonil. Byl jsem rád, že jsem ji měl s sebou a že mi byla po celou dobu oporou, nebo, jak Diana ráda říkala, byla mým přístřeším v bouři. Proto jakmile jsem se k ní naklonil, tak jsem jí lehce políbil.

Universe - 24. března 2016 13:33
	soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj polibek vřele opětuje a tuhle dokonalou chvíly přeruší až hlas tvého otce: "Synu, je toto opravdu nutné provozovat přímo před mýma očima?" Jeho hologram se poté i znovu oběví, ovšem jeho výraz ve tváři nebyl příliš nadšený tím, co vlastně vidí. Občas byl tenhle hologram horší, než živý jedinec.

Clark Kent - 24. března 2016 14:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pevnost Samoty Můj polibek mi byl vřele opětován a rázem se mi zlepšila nálada. Avšak nemělo to dlouhého trvání, protože se ozval otcův hlas, který ve mně vyvolal novou vlnu hněvu. Oslovil mě a zeptal se, zda je nutné toto provozovat před jeho očima. Můj výraz ztvrdl a vrhl jsem vražedný pohled směrem k jeho hologramu, který se ukázal a měl ve tváři výraz nesouhlasu. Když ti to vadí, tak se nedívej! Odseknu mrzutě a otočím se k odchodu. Na viděnou, otče… Dodám, ale v duchu své rozloučení dokončím: ...doufám, že to nebude zrovna v dohledné době. Byl jsem v pokušení Dianu ještě jednou před otcem políbit, abych mu tím dal najevo, že mě jeho skuhrání nezajímá, ale raději jsem od toho upustil. Dianě by se to nemuselo líbit a tak jsem raději vykročil směrem z pevnosti, držíc jí při tom za ruku. Co mu na Dianě vadí? Leda to, že není stejného druhu… ale kdo sakra je? Já jsem poslední! Mou hlavou vířily myšlenky, které mi do ní podsunul můj kryptonský otec, a které mi nedaly spát. Opravdu jsem teď litoval, že jsme sem letěli. Omlouvám se za něj, Diano. Někdy si říkám, že je horší, než kdyby tu byl osobně, živý a dýchající. Řeknu Dianě omluvně, jakmile staneme před vchodem do pevnosti. Poté pustím její ruku a pokynu, aby se chopila navigování a nastavila náš další kurs.

Universe - 24. března 2016 14:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana raději tvůj spor s hologramem otce nijak nekomentovala ani se k němu nijak nevyjadřovala. Jen tě následovala, ruku v ruce, když jsi se rozhodl konečně opustit Samotu. Venku, stále držíš tě za ruku, se trochu vznese do vzduchu a pousměje se na tebe. "Dostal jsi mé svolení. Již nepotřebuješ mne, abych vedla tvou cestu." řekne ti mile. Nemusí ani přespříliš dlouho čekat než jí budeš následovat a i když jste ve vzduchu, míříc pryč od ledové planiny, stále ti tak nějak drží tvou ruku. Nechápal jsi význam Dianin slov až doteď, kdy jsi vlastně letěl, i když prakticky ti tvůj rozum říkal, že ani nevíš kam, ale něco uvnitř ti říkalo, že letíš vlastně dobře. A taky se to prakticky potvrdilo, když se oběvily ony povědomé těžké mraky, do kterých jste vletěli. Kupodivu jsi necítil žádný nepříjemný chlad jako minule a blesky byly poněkud taky pryč. Letěli jste tedy prakticky jenom hustými dešťovými mraky, dokud tě na tváři pošimrali stejně známé sluneční paprsky.

Clark Kent - 24. března 2016 15:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themiscyra Když jsem povolil svůj stisk ruky, tak se nic nestalo. Vypadalo to, že jí Diana nechce pustit a tak jsem stisk obnovil. Nevadilo mi to, spíš jsem byl docela rád. Avšak i tak jsem jí pokynul, aby vedla naši další cestu. Diana se vznesla a já s ní, avšak místo toho, aby nás vedla, mi jen mile řekla, že jsem dostal její svolení a že jí nadále nepotřebuji, aby vedla naši cestu. S pousmáním jsme vyletěli a stále se držíc za ruce, jsme se začali vzdalovat od bezútěšné ledové pustiny. Její slova mi pořád vrtala hlavou, ale nakonec jsem pochopil jejich význam. I když jsem pořádně nevěděl kudy letět, něco v mé mysli mě vedlo přesně k cíli. A po nějaké době se mi můj nový instinkt potvrdil, protože se před námi objevily ony těžké bouřkové mraky, které chrání Rajský ostrov. Zhluboka jsem se nadechl a připravil se na chlad, který jsem v těch mracích vždy cítil. Svou mysl jsem obrnil, před hlasitým burácením větru a údery blesků a vletěli jsme dovnitř. Mraky byly stále těžké, ale něco bylo jinak. Jednak nebylo po blescích ani vidu ani slechu, a pak taky to, že jsem si uvědomil, že jsem necítil chlad ani trošku. Překvapeně jsem zamrkal a podíval se na svůj krásný doprovod. Bylo to, jako bych zde byl vítán. Tedy alespoň takový pocit jsem z toho teď měl. Po chvíli se mraky před námi postupně rozestoupili a na tváři mě začaly šimrat příjemné sluneční paprsky. Její domov, ostrov amazonek, se před námi rozprostíral uprostřed krásného modrého moře. Usmál jsem se. Tohle místo mě naplňovalo štěstím a klidem. Avšak ne tolik, jako Diana samotná. Tento pohled se nikdy neomrzí. Pronesu zasněně a pak se podívám na Dianu. Stejně jako tento… Dodám, hledíc přímo na Dianu a doufajíc, že pochopila, že tím myslím právě ji.

Universe - 24. března 2016 15:37

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe pousměje. "Ode dnešního dne až do konce dní tvých, jsi zde vítán, kdykoliv. Dokud já či Philippa nepraví jinak." řekne ti Diana, čily volně přeloženo, jsi u vítán dokud něco nepoděláš a oni ti sem přístup zakáží. Amazonka poté zamíří k tobě již teď známé budově a přistane na známém nádvoří. Ostatní amazonky zde udělali již kus práce, téměř nebylo poznat, že by se tu kdy nějaká bitva z bohem války odehrávala. Vše bylo již upravené, kamenné dláždění vymněněné a zarovnané. Byla tu i změna v tom, že nikdo již vašemu příchodu nevěnoval žádnou pozornost, nebyly tu tedy žádné vražedné pohledy v tvých zádech, ale spíše tě tak nějak ignorovali a nechali prostě být, nevšímali si tě. Což byl poněkud pokrok. "Diano..." uvítá princeznu známí hlas a rusé vlasy prozradí okamžitě, že jde o Artemis. "Artemis, ráda tě vidím." odvětí jí Diana zpětně a přistoupí vzájemně k sobě. Artemis se na tebe podívá a pokyne ti hlavou. "Co tě sem přivádí? Svět venku tě již omrzel?" zeptá se Artemis. "Nikoliv, neomrzel. Pouze se mi zastesklo po domově a chtěla jsem se podívat, jak pokračujete při obnově paláce. Případně přilož svou ruku k dílu." odvětí Diana.

Clark Kent - 24. března 2016 16:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana se na mě usmála a pak mi řekla, že ode dneška až do konce mých dnů, zde budu vítán, pokud ona sama nebo Philippa neřeknou jinak. Bylo to velice milé a krásně se to poslouchalo. Věnoval jsem jí zářivý úsměv. Jsi na mě příliš hodná, Diano… děkuji. Odpovím jí a následuji ji směrem k ostrovu. Když jsme se přibližovali, tak jsem její ruku raději pustil, i když docela neochotně. Moc dobře jsem si pamatoval slova její matky. Amazonky mají malou trpělivost a jejich mez tolerance bývá velice nízká. Proto jsem je nechtěl provokovat tím, že bych si před nimi uzurpoval Dianinu ruku. Nechtěl bych, aby to bylo mylně pochopeno jakýmkoliv způsobem, který může amazonky napadnout. Město se už rozpínalo pod námi a Diana nás vedla na známé místo, a sice na to nádvoří, kde jsme svedli bitvu s Áresem. Nyní už to tady zase vypadalo skoro jako dříve a téměř nic nebudilo dojmem, že tady proběhla obrovská bitva s bohem války. Jedno se amazonkám muselo nechat. Pracovaly pilně a výsledky byly úchvatné. Dá se říci, že přímo dokonalé. Po dosednutí na nádvoří se tentokrát nic nestalo. Amazonky nám nevěnovaly téměř žádnou pozornost a mě okázale ignorovaly. Což bylo oproti jejich prvotnímu nepřátelství a vražedným pohledům, skoro příjemné. Rozhodně to byl velký pokrok. Ozval se hlas, který přišel Dianu uvítat a já spatřil rudovlasou bojovnici, která byla snad tou nejprotivnější z řad amazonek, které jsem měl tu čest poznat. Diana jí její přivítání oplatí a přistoupí k ní. Artemis mi věnovala jeden pohled a pokývnutí, což jsem jí oplatil. Tím jsme odbyli veškeré zdvořilostní úkony a já se mohl vrátit k užaslému prohlížení si opraveného nádvoří, přičemž jsem poslouchal rozhovor Diany a Artemis. Rusovláska se Diany zeptala, co tady dělá, jestli jí už omrzel okolní svět. Nejspíš to nemyslela nijak špatně, ale já z ní měl pořád špatný pocit, jakoby cokoliv co řekne, vyšlo z jejích úst uštěpačně. Raději jsem se k tomu nevyjadřoval. Diana jí odpověděla, že jí svět neomrzel, ale že se jí zastesklo po domově. Navíc se také chtěla podívat, jak probíhají opravy paláce a klidně také přiložit ruku k dílu. Také bych nabídl svou pomoc, ale nejsem si jistý, jestli by to Artemis neotočila proti mně. Raději se pak nabídnu Dianě v soukromí. Práce mi nevadí a navíc jsem tu taky poškodil dost věcí, proto by to bylo jen správné, kdybych přiložil ruku k dílu. Pomyslím si, ale raději nic neříkám. Jsem tady tolerovaným hostem, tak budu ctít slib, který jsem dal královně Hippolytě. Budu dávat pozor na svá slova. A to tím, že budu raději mlčet. S tím počkám, než mě Diana bude potřebovat, nebo než mě někam odvede.

Universe - 24. března 2016 16:39

soukromá zpráva od Universe pro "Jestli hledáš práci, Hestie určitě uvítá pomocnou ruku, nebo i ruce." řekne Artemis a poněkud se ušklíbne, načež se podívá i trochu tvým směrem. "Zavítáme k ní tedy." opáčí Diana a otočí se tvým směrem. Ani ti nemusela prakticky nic říkat, protože jsi byl jenom kousek od nich, pár čísel, takže jsi jejich rozhovor slyšel a ony se ani nezaobírali tím, že by jej nějak tajili, ostatně byl to pro ně přátelský rozhovor. "Zajdeme do kovárny za Hestií, ocení rozhodně pomocné ruce." řekne ti Diana a rozejde se na opačnou stranu od paláce, tedy spíš směrem dolů ke schodům, které mířily do spodního umístění města. Artemis se na tebe díval trochu pohledem, který ti jasně říkal, že pochybuje o tom, že bys byl schopný pracovat vlastníma rukama. Průchod městem byl poněkud v klidu. Ženy zde o tebe nejevily sebemenší zájem a ty, které ano, tak se jenom s úsměvem podívali a věnovali se své činnosti. Nálada zde byla opravdu jiná, uvolněnější, přívětivější. Diana zamířila k většímu domku, ze kterého už byl na dálku cítit nejenom kouř a dým ale stejně tak i pravidelné tepání kladiva. Diana otevře dveře a podrží ti je, dokud nevejdeš dovnitř. Teplo z kovářské pece, ve které sálal oheň a vytvářel tak poněkud těžký vzduch uvnitř, naplnil tvoje plíce. U kovadliny stála žena, vlastně skoro spíše dívka, bylo rozhodně mladší než Diana, alespoň tedy vzhledově.

Clark Kent - 24. března 2016 17:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Artemis řekne Dianě, že jestli hledá práci, tak prý nějaká Hestie uvítá pomocnou ruku, načež se ušklíbne a s pohledem na mě dodá, že nejspíš ocení i pomocné ruce. Podíval jsem se na Artemis, ale nereagoval jsem jinak než jen strohým přikývnutím. Chtěl jsem tím dát najevo, že mi práce nevadí a že mě její vytáčky nijak netíží. Pokud se mě snaží vyprovokovat, tak se jí to nepodaří. Diana opáčila Artemis, že za ní zavítáme a otočila se ke mně, načež mi zopakovala, že půjdeme za Hestií, avšak nyní to doplnila o informaci, že za ní míříme do kovárny. Přikývl jsem, čímž jsem jí dal najevo, že rozumím a vydal se za ní, protože vykročila směrem ke schodům od paláce, které vedly do spodní části města. Ještě než jsem se otočil k Artemis zády, tak jsem zachytil její pochybovačný pohled. Nepotřeboval jsem být telepat, abych dokázal rozpoznat, na co myslí. Pochybovala, že vůbec umím pracovat rukama. Ano, kovařinu jsem ještě nedělal. Jediné, co tomu je podobné a co jsem dělal, tak že jsem vyklepával pomačkané plechy doma na traktoru. K tomu jsem ale nepotřeboval ani kladivo. Avšak rukama jsem pracoval celý život, než jsem se přestěhoval do Metropolis. Nicméně Artemis za námi nešla, aby se o tom přesvědčila a tak jsem to hodil za hlavu a mlčky jsem následoval Dianu, protože jsem se tady vůbec neorientoval. Průchod městem byl poklidný a atmosféra byla uvolněná a řekl bych, že dokonce až idylická. Amazonky mi povětšinou nevěnovaly pozornost. A ty, které ano, tak se jen usmály a dál se věnovaly své práci. Diana mě dovedla k většímu domu, ze kterého šel cítit kouř a bylo slyšet pravidelné bušení kladiva. Otevřela dveře a podržela je, abych mohl vstoupit. Uvnitř mě praštil do nosu horký těžký vzduch, který vytvářela kovářská výheň a všudypřítomný dým. Ovšem můj pohled padl na osamocenou kovářku, která vypadala velice mladě. Dokonce bych řekl, že mlaději než Diana, avšak to byl docela široký pojem, vzhledem k tomu, že je Diana dlouhověká bohyně. Dobrý den… Pozdravil jsem prostě kovářku, protože mě nenapadl jiný způsob pozdravu a nejistě jsem se na ni usmál. Dál jsem nechal mluvení na Dianě, neboť ta tady byla doma a znala, jak tu věci běží.

Universe - 24. března 2016 17:41

soukromá zpráva od Universe pro Dívka odtrhne svůj pohled od kovadliny a přenese jej na vás s úsměvem. "Diano... ráda tě vidím..." uvítá jí dívka vcelku nadšeně. "Hestie, též tě ráda vidím." oplatí Diana uvítání. "Artemis se zmiňovala, že bys uvítala pár rukou navíc a tak jsem se přišla nabídnout ty své a... on samozřejmě také." řekne Diana poté a podívá se na tebe. "Velký Kal-El chce přiložit svou ruku k dílu... a to jsem si myslela, že jsem strávila na Olympu už tolik času, že mne nic nepřekvapí..." pronese Hestie i když se její význam slov může zdát poněkud zvláštní, nebyly pronese nijak zle či vysmívavě. "Stejně jako já zapomínám, že ty z Olympu pocházíš...." pronese naoplátku Diana. "Clarku, to je Hestie, bohyně ohně a tepla domova. Je jednou z hrstky Olympanů, kteří nás zčasu na čas navštíví, či tu nějakou dobu s námi tráví." řekne potom Diana směrem k tobě.

Clark Kent - 24. března 2016 18:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Ta dívka, která tu zastupuje roli kovářky, odtrhla pohled od kovadliny a usmála se na Dianu, kterou také hned nadšeně uvítá. Diana se s ní se stejným nadšením také přivítá a pak dodá, že se jí Artemis zmiňovala, že by uvítala pomocné ruce a tak, že nabízí ty své. Pohlédla na mě a řekla, že já nabízím ty své. Nevěděl jsem co říct, tak jsem mlčel a prostě přikývl. Hestie se na mě podívá a pronese něco, co mě zcela vyvedlo z míry. Možná se dokonce trochu podivila, že velký Kal-El chce přiložit ruce k dílu, načež dodá, že si myslela, že strávila na Olympu dost času, aby si myslela, že jí už nic nepřekvapí. To jsme byli dva, kdo byli překvapeni. S tím rozdílem, že na ni to nebylo tak patrné, jako na mě. Překvapeně jsem zvedl obočí a netušil, co jí na to říct. To, že o mě mluvila jako o „Velkém Kal-Elovi“ mi nebylo zrovna příjemné. Sice to neznělo nijak výsměšně, ale kdo ví? Já sám bych o sobě nikdy takto nesmýšlel a už vůbec bych se tak nikdy nenazval. Navíc mě vyvádělo z míry, že tu o mně ví. Nejprve královna, potom Áres, který mě podle všeho chtěl využít ve svém plánu a teď i tahle amazonka, která podle svých slov žila na Olympu. Byl jsem Dianě nesmírně vděčný, že mluvila dál a tím trochu zamaskovala rozpaky, do kterých mě Hestiina slova uvedla. Pronesla, že stále zapomíná, že Hestie z Olympu pochází. Cože? Ona je…? Pomyslím si udiveně a zakmitám pohledem mezi Dianou a Hestií. Ano, byla to bohyně, což mi vlastně Diana svými slovy potvrdila. Navíc mi osvětlila, že je Hestie bohyní ohně a tepla domova. A současně také jedna z hrstky Olympanů, kteří občas navštěvují tento ostrov a chvíli tu pobývají. Těší mě, má paní… Pronesl jsem po chvilce, když jsem se probudil z prvotního překvapení, a formálně se uklonil, jako tehdy, když jsem poprvé zdravil královnu Hippolytu. Tehdy jsem přesně věděl, jak jí mám titulovat. U Hestie mě správný titul nenapadl a tak se musela spokojit s "má paní". Takže ne všichni jsou takoví kreténi jako Áres. Dobré vědět, že jsou mezi nimi i rozumní jedinci. Tedy, Hestii neznám, ale rozhodně se mi tak jeví. Pomyslím si a zlehka se na ni usměji, čekajíc, kde mě ty dvě bohyně zapřáhnou.

Universe - 24. března 2016 18:28

soukromá zpráva od Universe pro "Tu paní si než pro jedince, kteří o to stojí. Pro všechny, stejně jako pro tebe, jsem pouze Hestie." uvede tě na pravou míru kovářka a Diana se trochu pousměje. "Takže, když tu mám takovou hezkou výpomoc, musím jí dobře využít, na tady..." řekne poté Hestie a přejde ke stolu, ze kterého něco veme a hodí to tvým směrem. Byla to kovářská zástěra. Sice trochu používaná, trochu zamazaná, ale pořád v dobrém stavu a ještě měla před sebou několik let velice dobré služby. "Je tu ještě několikero brnění, které potřebuje po vašem střetu s mým bratrem poněkud vyspravit a některé meče potřebují nabrousit. Doporučuji ti ten fešácký obleček sundat a nasadit místo toho zástěru. Né, že bych chtěla nějak znevažovat tvoje věci, ale v zástěře se ti bude pohodlněji pracovat s kladivem, stejně tak za chvíly zjistíš, že být blízko výhně taky není zrovna med." začne tak napůl rozkazovat Hestie, nebylo to úplně rozkazování, spíše přátelské rady. Chopí se přitom měhu, kterým začne foukat do výhně vzduch, aby se kus brnění v něm rychleji nahřálo. "Diano, myslíš, že se na tebe můžu spolehnout s těmi meči?" zeptá se Hestie. "Víš, že odpověď je vždy ano." opáčí Diana s úsměvem a odloží svůj meč i s lasem na stolek, na opačné straně kovárny, načež si veme malou hromádku mečů, které zde byly a přesune se s nimi ke kamenné brusičce. "A ty se můžeš pomalu chopit toho kladiva vedle tebe. ten nárameník už za chvíly bude..." poznamená Hestie s úsměvem k tobě.

Clark Kent - 24. března 2016 19:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Hestie mě opravila, že tu „paní“ si mám nechat pro jedince, kteří o to stojí, a že jí mám říkat jako ostatní. Prostě Hestie. Dobrá tedy. Odpověděl jsem Hestii a podíval se na Dianu, která se tomu pousmála. Na moment jsem přimhouřil oči, jako bych jí podezříval, že to způsobila ona, avšak hned vzápětí se na ni usměji, abych tím dal najevo, že jsem jí jen škádlil a myslel to jen v žertu. Kovářka pak spustila a pronesla, že když má takovou hezkou výpomoc, tak že jí musí využít. Načež se chopila nějakého kusu zmuchlané kůže a hodila mi to. Bez problémů jsem to chytil a v rukou rozprostřel. Byla to kovářská zástěra. Sice už trochu obnošená, ale ještě ani z daleka ne na odpis. Hestie pokračovala v mluvě, a řekla mi, že je tady několikero brnění, které potřebuje po střetu s jejím bratrem vyspravit a některé meče potřebují přebrousit, načež se na mě podívala a řekla, že mi doporučuje ten fešácký obleček shodit a nasadit si tu zástěru, protože se mi prý bude v zástěře s kladivem pracovat pohodlněji. A navíc prý poznám, že být u výhně není žádný med. Celé mi to řekla takovým napůl rozkazovačným tónem, ve kterém jsem rozpoznal spíše rady, než že by se mi opravdu snažila dávat rozkazy. Dobrá, ale sundám si jen vršek a plášť! Přece tu nebudu běhat jen v boxerkách. Pomyslím si a trochu váhavě si začnu sundávat plášť. Hestie se chopí měchů a začne vhánět vzduch do výhně, čímž zvyšovala teplotu ohně, aby se kus brnění nažhavil do patřičného stavu. Během toho se zeptala Diany, jestli jí může nechat ty meče na starost. Diana jí s úsměvem opáčila, že přece ví, že odpověď vždy zní ano. S tím si odepnula opasek s mečem a lasem a položila je na stolek na straně kovárny. Já jsem k němu taktéž vyrazil. Cestou jsem si sundal plášť, úhledně jej složil a poté položil vedle Dianiných věcí. Pak jsem si sundal vrchní díl spandexu, taktéž jej složil a odložil na plášť. Nakonec jsem si nasadil kovářskou zástěru a vzadu zavázal. Hestie mi s úsměvem řekla, že se už pomalu mohu chopit kladiva, protože ten nárameník už bude skoro správně nažhavený. Bez odmlouvání jsem přišel ke kladivu a zvedl jej, načež jsem přišel ke kovadlině a počkal, až bude připravená. Víte, něco takového jsem ještě nedělal. Nevím, jestli budu dostatečně schopný. Nerad bych to zničil. Přiznám se Hestii trochu rozpačitě a počkám, co mi na to řekne. Popřípadě počkám na instruktáž, kterou mi poskytne a kterou si pečlivě vyslechnu, abych byl schopen jí pomoci.

Universe - 24. března 2016 19:33

soukromá zpráva od Universe pro Hestie se však jen pousměje. "Žádný strach. Velice snadno zjistíš, že na tohle nepotřebuješ příliš studovat. Nech tomu přirozený běh a sám rychle zjistíš, jak kout železo, aby šlo po tvé vůli." řekne Hestie přátelsky a sáhne po kleštích, ve kterých sevře onen kus brnění, který nakonec vytáhne ze žhavých uhlíků. Větší část nárameníku byla rozžhavena do skoro žluta a teplo, které z něj sálalo se zvětšovalo s každým jejím krokem směrem k tobě. Hestie poté umístí nárameník na kovadlinu. "Vím o tvé síle, která dokáže zničit hory i skály. Koncetruj jí a použij jí prozměnu na něco užitečnějšího než jenom ničení." řekne ti trochu učitelsky, ale svůj význam to jistě pro tebe mělo. Neúmyslně jsi zničil stovky a stovky věcí, budov, když jsi chránil lidi, nyní jsi dostal šanci využít svou sílu pro něco jiného, co naopak pomůže.

Clark Kent - 24. března 2016 20:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Bohyně ohně se nezdála být nijak vyvedená z míry, když jsem se jí přiznal, že jsem nic takového ještě nedělal. Jen se pousmála a řekla, že se nemám bát, protože prý velice snadno zjistím, že na to nepotřebuji nijak studovat. Prostě tomu mám dát volný průběh a sám zjistím, jak kout železo podle své vůle. Nevím přesně, čím to bylo, ale i když mi vlastně neřekla nic nového, dost mě to uklidnilo. Nejspíš to bylo tím přátelským tónem, kterým se mnou mluvila. Hestie se pak chopila kleští, kterými vytáhla rozžhavený kus brnění z výhně. Když se ke mně blížila, tak jsem cítil čím dál tím větší žár, který z toho nárameníku sálal. Hestie jej položila na kovadlinu a řekla mi, že ví o mé síle a poradila mi, že jí mám koncentrovat pro změnu na něco jiného než jen na ničení. No… což o to. Tak to alespoň zkusím. Jde se na to. Pomyslím si a přistoupím ke kovadlině blíž, abych byl ve správné vzdálenosti. Rozkročím se na šíři ramen, aby se mi dobře pracovalo, a zhluboka se nadechnu, abych se zklidnil a soustředil. Přiložím kladivo ke kovadlině, kousek od kusu brnění. Dvakrát bouchnu slaběji do kovadliny, abych si tím nadhodil tempo a třetí ránu, která bude o něco silnější, umístím na požadované místo na nárameníku, načež pokračuji znovu těmi dvěma ranami do kovadliny a tak dále a tak dále. Zprvu jsem do zbroje bil slabě, abych si udělal přehled, jakou sílu musím do této práce vynaložit, abych do toho nebil zbytečně slabě nebo naopak zase příliš silně a nezničil tak daný kus zbroje. Během práce nemluvím a nedívám se po okolí ani nekontroluji Hestiin výraz, abych se ujistil, jestli to dělám správně. Plně se koncentruji na práci, doufajíc, že se příšerně neztrapním. Navíc, kdybych to dělal špatně, tak se určitě ozve a něco mi vytkne.

Universe - 24. března 2016 20:43

soukromá zpráva od Universe pro Hestie však neřekla ani půl špatného slova, pouze se usmívala a dívala se na to tvé kladivo tepe do rozžhaveného železa na kovadlině. Trochu ti jej natáčela, aby se dosáhlo onoho potřebného vypoulení pro rameno pod ním. Když nárameník začal chytit už orandžoví nádech, vzala jej zase opět na ohnivou lázeň. Ovšem nezůstal jsi dlouho bez práce, protože znovu zabořila své kleště do uhlíků a tentokrát vytáhla něco co vzdáleně připomínalo meč. Položila jej pevně na kovadlinu a čekala až se tvé kladivo do něj poněkud opře. A tak to pokračovalo dál a dál. Postupně jsi začal přicházet nakloub tomu co říkala nazačátku, asice, že práce u rozpálené kovářské výhně není zrovna med a to i pro kryptoňana. Pot tak velice zakrátko pokryl snad každý kousek tvého ať už obnaženého těla, či nikoliv. Postupně ti rukama prošli snad všechny části zbroje amazonek - některé jste museli vykovat snad úplně nové, jiné stačilo trochu vybouchat a vše bylo znovu jak má být. Zdálo se, že bohyně ohně si nemohla vybrat lepší působiště neboť pod jejími rukami žhnul oheň opravdu intenzivně a obšas při vytahování nějaké zbroje zabořila své ruce až příliš do uhlíků, však stejně jako u Diany předtím, ani u ní to nezanechalo na její pokožce žádné stopy. Hestie se přitom snažila o přátelský rozhovor s tebou, celkově její osobnost působila mile a přátelsky, jeden by hned zapomněl, že to je bohyně.

Clark Kent - 24. března 2016 21:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Hestie vůči mé práci neměla žádné námitky. Jen se usmívala a trpělivě čekala, než danou část vyklepu do správného úhlu, načež mi začala nárameník natáčet, aby se docílilo potřebného vypoulení. Šlo nám to docela od ruky. Tloukl jsem do toho nárameníku v tempu, který jsem si udal na začátku a ze kterého jsem nevybočoval ani na chvíli. Ze startu jsem se na něj musel soustředit, ale po chvíli mi to přišlo do krve a nemusel jsem na něj myslet skoro vůbec. Když nárameník začal chladnout a jeho barva se změnila ze skoro bílé na oranžovou, tak jej Hestie vzala a dala zpátky do výhně, aby jej znovu rozžhavila. Místo něj však z výhně vytáhla něco, co vzdáleně vypadalo jako meč. Dala jej zpátky na kovadlinu a čekala, než se do toho pustím. Pokrčil jsem rameny a pustil jsem se do toho. Znovu jsem si nahodil tempo tím, že jsem dvakrát praštil do kovadliny a jednou na výrobek a tak pořád dokola. Takto to pokračovalo dál a dál a Hestie z výhně vytahovala postupně snad všechny části zbrojí amazonek. A některé jsme kovali přímo celé nové. Přicházel jsem na kloub jak tomu kování, tak i tomu, co říkala na začátku. A sice, že práce u výhně není žádný med. Z nějakého důvodu jsem se tu potil jako dveře od chlíva a to mi normálně oheň nic nedělá. Muselo to být nejspíš tím, jak jsem, po kontaktu s tím zeleným kamenem, oslabený. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Zato Hestie, která byla u výhně blíž, a která brala části zbrojí a zbraně z výhně, se nepotila snad skoro vůbec. Navíc občas zabořila ruce do výhně trochu víc, než musela, avšak nevypadalo to, že by jí ten žár nějak vadil. Dokonce na její kůži nebyla vidět žádná spálenina. No jo… bohyně ohně… že se vůbec divím. Pomyslím si a trochu jí závidím, že nepodléhá stejné slabosti jako právě teď já. Hestie se během naší práce snažila o přátelskou konverzaci, kterou jsem jí ale trochu bojkotoval, protože jsem nebyl zrovna moc hovorný a odpovídal jsem velice stroze. Ne, že bych proti ní něco měl, spíš naopak. Nebylo to ani ostýchavostí, kterou jsem ostatně trochu cítil. Bylo to hlavně proto, že jsem se plně soustředil na práci. Avšak po nějaké době, kdy Hestie mluvila a já získával více jistoty ve své práci, jsem se odhodlal občas něco pronést či jí odpovědět více než jednou větou. Její přítomnost byla příjemná a já si jí užíval. Občas jsem pochyboval, že mluvím s bohyní, protože nebyla nikterak povýšená ani arogantní, ale velice příjemná a přátelská.

Universe - 24. března 2016 21:47

soukromá zpráva od Universe pro Práce vám šla hodně dobře od ruky a tak jsi se do ní zabral, že jsi si nevšiml ani Diany, která dokončila tu svou a odložila čerstvě nabroušené meče na své místo, odkud si je pak rozeberou jejich majitelky. Dveře kovárny se však otevřou a v nich stála Artemis, která nesla na podnose džbán a tři poháry. "Trochu vína, na posilněnou." řekne Artemis, když se na ní Diana podívá. "Možná i nausmířenou..." poznamená potom jenom tvým směrem. Diana k ní přejde a vezme si jeden z pohárů a napije se z něj. Hestie nakonec odloží také svoje náčiní a napodobí Dianu. "Dnes jsi vykonal spoustu dobré práce. Zasloužíš si odměnu." řekne Diana a nabídne ti poslední plný pohár. Nezdálo se, že by Artemis měla nějaké postranní plány o tom, že by přidala něco navíc dovnitř, na to tu byly až příliš mocné ženy v její blízkosti. "Diana má pravdu. Udělal si kus opravdu dobré práce a zasloužíš si řádný odpočinek, Kale." dodá Hestie.

Clark Kent - 24. března 2016 22:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Práce nám šla tak od ruky, že jsem se do ní zabral až tak, že jsem si nevšiml Diany, která dobrousila celou horu mečů. Bušil jsem zrovna do kousku zbroje, když se otevřely dveře kovárny, ve kterých se objevila Artemis. Vzhlédl jsem od kovadliny a přestal jsem s bušením, abych se podíval, kdo a proč přišel. Artemis měla v rukou tác se džbánem a třemi poháry. Diana se na ni nejspíš tázavě podívala, protože k ní Artemis řekla na vysvětlenou, že přinesla trochu vína na posilněnou. S tím se podívá na mě a dodá, že možná nejen na posilněnou, ale i na usmířenou. Přikývl jsem hlavou na znamení úcty, snažíc se říct, že není třeba se usmiřovat, protože mi nic neudělala. Jinými slovy, není co odpouštět. Diana k ní přejde a převezme si od ní jeden pohár, ze kterého se rovnou napije. Hestie také odložila náčiní, které držela a napodobila Dianu. Ta si od Artemis vzala i třetí pohár a nabídla mi jej se slovy, že jsem dnes vykonal spoustu dobré práce a že si zasloužím odměnu. Zase bych to s tou chválou nepřeháněl. Já jsem jen chvilku bušil kladivem. Nic pořádného jsem vlastně neudělal. Veskrze všechnu práci udělala Hestie. Řeknu a položím kladivo na místo, odkud jsem jej prve vzal. Hestie ale prohlásila, že má Diana pravdu a že jsem udělal kus dobré práce. A proto si také zasloužím odpočinek. Povzdech jsem si a přišel jsem k Dianě, od které jsem si vzal pohár s vínem. Raději bych dal přednost vodě. Pomyslím si, ale nahlas to neřeknu, nechci vypadat jako nevděčník. Já vlastně nikdy nepil. Tedy ano, zkusil jsem to a občas, když jsme s Jimmym nebo i s Lois vyrazili na večeři, tak jsem si s nimi trochu vína dal, ale nikdy jsem v tom nespatřil nic, bez čeho bych se nedokázal obejít. Možná v tom bylo i to, že to na mě nemělo stejný účinek jako na ostatní. Nicméně, je pravda, že u té výhně, v tomhle horku k zalknutí, jsem dostal opravdovou žízeň, takže jsem se překonal a trochu se napil, abych svlažil hrdlo.

Universe - 24. března 2016 22:40

soukromá zpráva od Universe pro Diana se podívá skrz otevřené dveře ven. Slunce tam již pomalu zapadalo. "Hestie má pravdu, udělali jste tu dost práce. Pro dnešek už více než dosti." řekne Diana. "Říkala jsem, že je to velice hezká výpomoc... a velice šikovná. Škoda jen, že je zabraná..." uculí se koketně Hestie a poté projde kolem Diany s Artemis ven z kovárny. Artemis jí po pár sekundách následuje. "Odlož tu zástěru a pojď." řekne Diana s úsměvem načež se napůl vydá ke dveřím a zastaví se v nich, takže je trochu i venku. "Nechala jsem nám připravit večeři a taky koupel."

Clark Kent - 24. března 2016 23:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana se podívá k otevřeným dveřím. Já jí napodobím a překvapeně zjišťuji, že slunce už pomalu zapadá. Vůbec mi nepřišlo, že jsme tady tak dlouho. S úsměvem nad tím zakroutím hlavou a ještě trochu se napiji. Diana pak dá Hestii za pravdu s tím, že jsme tu udělali dost dobré práce. Hestie na to přitaká a řekne, že jí říkala, že má hezkou výpomoc a taky velice šikovnou. Pak se ale koketně uculila a pronesla, že je škoda, že je zadaná. S tím pak odešla ven z kovárny, kam jí Artemis po pár sekundách následovala. Nedalo mi to, musel jsem se taky uculit, protože mi to přišlo milé a velice lichotivé. Kolik smrtelných mužů na planetě může říci, že jim složila bohyně takový kompliment? Myslím, že jich moc nebude. Když Hestie s Artemis odešly, tak mě Diana pobídla, abych odložil zástěru a následoval jí. Pravda… málem jsem zapomněl, že ji mám. Pomyslím si a spěšně si rozvážu uzel zezadu na zástěře a sundám si jí. Vezmu si své věci, které mám úhledně složené a místo nich tam položím zástěru. Své věci si na sebe neoblékám, protože jsem zpocený. Místo toho je nesu v rukou a následuji Dianu, která mi mezitím sdělila, že nám nechala připravit večeři a taky koupel. Kooooupel… Řeknu slastně a při té představě si povzdychnu. To slovo mi znělo jako rajská hudba, protože takto zpocený jsem snad ještě nikdy nebyl. Ještě nejsem zcela v pořádku. Normálně se u ohňů ani v nich nikdy nezpotím. Ale dnes jsem cítil žár a věděl jsem, že by mě ten oheň dokázal popálit. Řeknu Dianě cestou a užívám si čerstvého vzduchu, kterého v kovárně moc nebylo.

Universe - 24. března 2016 23:09

soukromá zpráva od Universe pro "Nepopálil by tě." odvětí Diana. "Hestie by to nedopustila. Je skoro jako její dítě, které se snaží neustále vychovávat a ono musí poslouchat i když občas má svou vlastní hlavu..." dodá ještě poté Diana, která ale také vypadala trochu zašpiněná a trochu upocená. Když byla i ona taková, tak to asi nebude tím, že bys byl oslaben tím kamenem. Když dorazíte do paláce, Diana tě vede důvěrně známou cestou do svého pokoje. Když do něj dorazíte, jde vidět skrz neprosklená okna, poslední sluneční paprsky, které mizeli za horizontem. V ní v pokoji bylo cítit čerstvě pečené maso, zřejmě teprve před několika okamžiky sundáno z rožně, protože ještě trochu syčelo, ale stejně tak i čerstvé pečivo, ovoce a chutná zelenina. Vše bylo pečlivě urovnáno nastole a bylo toho dosti pro více než dva. Stejně tak tu ale voněla připravená lázeň, která lákala bylinnými vůněmi, které se z ní linuli.

Clark Kent - 24. března 2016 23:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana mi opáčila, že by mě ten oheň nepopálil, protože by to Hestie nedovolila. Je totiž skoro jako její dítě, které se snaží neustále vychovávat a ono musí poslouchat, avšak někdy má vlastní hlavu. Udiveně jí poslouchám a přikyvuji. Když jsem jí tak následoval a poslouchal její slova, tak jsem si všiml, že je také trochu umouněná a možná i trochu zpocená. Možná, že už nejsem ovlivněn tím kamenem. I na Dianě to zanechalo stopy. Pomyslím si a trochu se pousměju, avšak nezmiňuji to nahlas a raději jí následuji. Když jsme dorazili do paláce, tak mě Diana vedla již důvěrně známou cestou do jejího pokoje. Musím říct, že i teď, když je skoro tma, je palác opravdu nádherné místo. Když jsme dorazili do jejího pokoje, tak bylo skrz neprosklená okna vidět, jak slunce zapadlo za horizont a jediné, co napovídalo, že tu bylo, bylo jen posledních pár paprsků, které ale také pomalu mizely. V pokoji to bylo provoněné čerstvým masem, které podle všeho bylo čerstvě sundáno z rožně. Bylo tam i spousta čerstvého pečiva, ovoce a zeleniny. Všechno to vypadalo skvěle a chutně. Až se z toho jednomu sbíhaly sliny. Avšak nebylo to jídlo, které si získalo mou pozornost. Ucítil jsem z místa, kde má Diana lázeň, libou vůni bylinek, která naznačovala připravenou koupel. Úúúú! Zvolal jsem v duchu nadšeně, ale nepohnul jsem se. Místo toho jsem pohlédl na Dianu a pokynul jí k lázni. Měla bys jít do koupele první, jsi tady doma. Já to ještě chvilku vydržím. Navrhnu jí jak nejgalantněji dokážu a zářivě se na ni usměju.

Universe - 24. března 2016 23:44
	soukromá zpráva od Universe pro Diana však nesouhlasně zavrtí hlavou. "Pro tebe je to teď také domov, budeš-li jej ovšem za domov chtít považovat." odvětí ti. "Navíc, to já jsem ti vše navrhla..." usměje se a sundá si z hlavy tiaru, kterou položí na stolek, který měl na sobě zrcadlo a byl posazený u okna. Vypadalo to, že Diana má přece jenom něco společného s dívkami z venkovního světa.

Clark Kent - 25. března 2016 00:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Themyscira Diana nesouhlasně zavrtěla hlavou a odvětila mi, že pro mě je to teď také domov, budu-li si to tak přát zvát. Byl jsem jejím výrokem dojat a hřálo mě to u srdce. Usmál jsem se na ni a odvětil jsem jí na oplátku. Když jsem s tebou, tak se cítím všude jako doma. Pronesl jsem a usmál se ještě více. Diana to pak uzavřela tím, že prohlásila, že tento výlet navrhla ona, čímž mi vlastně řekla, že mám jít první. Tak tedy dobrá… Učiním, jak si má paní přeje. Řekl jsem s potutelným úsměvem a naznačil jsem úklonu, avšak bylo zcela jasné, že jsem to myslel v žertu a jen Dianu neškodně škádlím. Poté jsem se ale už pomalým krokem přesunul k lázni. Odložil jsem složené věci a ohlédl se. Ne, že by mi nějak extra vadilo, kdyby mě Diana pozorovala. To spíš tak ze zvyku, a pak ze sebe sundám i boty a spodní díl spandexu, načež dolů shodím i své boxerky. To vše dám na jednu hromadu svého oblečení a pomalu si zalezu do lázně. Jediné, čeho jsem schopen, při vstupu do horké voňavé lázně, je slastné vzdechnutí. Bylo to opravdu báječné. Ponořil jsem pod hladinu celou hlavu a protřel si obličej rukama, abych ze sebe smyl špínu a pot. Prohrábl jsem si rukou vlasy a pak se vynořil, načež jsem si vzal mýdlo a pořádně se začal drhnout. Cítil jsem se jako znovuzrozený. Bylo to báječné.

Universe - 25. března 2016 11:34

soukromá zpráva od Universe pro Voda byla příjemná, dokonce i mírně bublala. Stejně tak i kombinace bylin, které zde byly. Vše to ještě znásobil fakt, že vana byla spíše něco na styl malé vířivky či minibazénku. Klidně by se sem pohodlně vešli čtyři další lidi. "Užíváš si koupel?" ozve se tobě velice známí hlas. Diana seděla na okraji, nohy po kotníky už ponořené ve vodě. Vlasy měla stažené na temeni hlavy do culíku a na sobě měla oblečení, mno... byl to spíše jen takoví vršek podobný plavkám a taktéž spodek, který připomínal jen uvázaný šátek, oboje to bylo nejenom antického stylu, ale látka sama osobě byla tak tenká, že byla skoro průsvitná. Navíc jí nebylo ani příliš, vlastně jí bylo jenom tolik, aby vše co bylo potřeba zakrýt, bylo zakryto.

Clark Kent - 25. března 2016 12:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Koupel byla extrémně příjemná, bylinky krásně voněly a já se uvolnil, jako snad ještě nikdy předtím. Připadalo mi, jako by voda i mírně bublala, což budilo dojem, jako bych byl v nějaké vířivce. Ostatně tak mi to připadalo i co se velikosti vany týkalo. Byla tak velká, že bych jí mohl nazvat i menším bazénem. Bez problémů by se tady vlezli další čtyři lidi a pořád by to tady bylo pohodlné. Tehdy mě z mé očisty, kterou jsem si opravdu skvěle užíval, vyrušil známý hlas, který se mě zeptal, jestli si koupel užívám. Otočil jsem se za ním a spatřil jsem Dianu, jak sedí na okraji a nohy má až po kotníky ve vodě. Trošku překvapeně jsem zamrkal. Opravdu jsem jí tady nečekal. Co tady dělá? Pomyslím si a pokusím se zamaskovat překvapení, které se mi objevilo na tváři. Sice jsem byl překvapen, ale nemohu říci, že by to bylo nějaké nemilé překvapení. Um… ano. Voda je skvělá a má na mě blahodárné účinky. Cítím se jako znovuzrozený. Odpovím jí a doplním to o úsměv. Všiml jsem si, že se stačila převléct. Místo Héfaistovy zbroje měla na sobě vršek, podobný plavkám a okolo pasu měla uvázaný poloprůhledný šátek, který nechal mé fantazii opravdu malý prostor pro práci. Působila na mě nadpozemským dojmem, až mi z toho přecházel zrak. Přidáš se? Odpovím jí a trochu se pousměju. Je mi jasné, že jsem troufalý, ale momentálně jsem si z toho nic nedělal. Jen jsem tam tak stál a usmíval se, čekajíc, jak má bohyně zareaguje.

Universe - 25. března 2016 12:16

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe pousměje. "Víš, že jsi teď tak troufalí, že bych tě klidně mohla nechat na místě odvést do vězení?" pronese směrem k tobě s oním úsměvem Diana. Bylo jasné, už jenom z jejího tónu hlasu, jak to podala, že se pokouší o formu vtipu. "Nicméně..." pokračuje dál a přitom vleze za tebou do vody. Voda vám oboum byla do oblasti spodku hrudníku, ale na okrajích koupele byly pod vodou vyvíšená místa, kde se dalo případně posadit. "...myslím, že u tebe udělám malou vyjímku..." dodá nakonec s tím, že k tobě dorazí a položí ti svou ruku na tvou tvář.

Clark Kent - 25. března 2016 13:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála a odvětila mi, že jsem tak troufalý, že by mě teď na místě mohla nechat odvést do vězení. Způsob, jakým to řekla, mi ale napovídal, že to myslí spíše v žertu a že nemá opravdu v úmyslu mě nechat uvěznit. Poté vstoupila za mnou do vody a hladina trochu stoupla. Zasahovala mi až do spodní části hrudníku. Princezna cestou ke mně ještě dodá, že přece jen myslí, že u mě udělá malou výjimku a odvést mě nenechá. S tím dorazila až ke mně a položila mi ruku na tvář. Napodobil jsem ji a jednu ruku jí položil na rameno, přičemž jsem druhou něžně dal na její tvář, kterou jsem pohladil. Zdejší podnebí ti svědčí, Diano. Co jsme dorazili zpátky na ostrov, tak celá přímo záříš a stále se usmíváš. Jsi ještě víc krásnější, i když jsem si myslel, že to už není ani možné. Řeknu jí skoro zasněně, přičemž jí hledím do očí jako zhypnotizovaný. Nahnu se k ní, abych jí políbil, avšak moc se k ní netisknu, neboť by mě to rozhodně nenechalo chladným.

Universe - 25. března 2016 13:45

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj polibek vřele opětuje, však jenom krátce. "Já? To ty jsi spíše udělal dobrý dojem na Artemis." pronese s úsměvem, stále se držíc v tvojí blízké blízkosti, téměř tělo na tělo. "A vypadá to, že nejenom na ní. Celý ostrov jakoby tě přijal k sobě... a já nemůžu být proto šťastnější." dodá ještě potom. Nejednoho by v tuhle chvíly stálo úsilý neužít nastalé situace, však Diana se poněkud rozhodla, že k tomu nedá moc příležitostí. Nakonec tě pustí s tím, že se ještě trochu opláchne a nakonec z vody vylezla úplně. Rozpustila jsi vlasy a sáhla po měkkém plátně, které tady sloužilo jako osuška. S úsměvem tě nechá ještě ve vodě a vydá se zpátky do svého pokoje.

Clark Kent - 25. března 2016 14:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj polibek mi byl velice vřele opětován, avšak jen krátce, protože mi Diana opáčila, že to ne ona, ale já tady dělám věci. Dokonce jsem prý udělal dobrý dojem i na Artemis, což se mi sice moc nechce věřit, ale nehádal jsem se o tom. Minimálně to vypadalo, jako by se snažila být milejší. Diana, která se pořád držela v mé těsné blízkosti, pak dodala, že jsem udělal dojem nejen na ni. Celý ostrov mě prý jakoby k sobě přijal, načež se přiznala, že nemůže být šťastnější. A já jsem šťastný, že ty jsi šťastná. Opáčím a usměju se na ni. Bylo pro mě dost těžké, udržet se na uzdě a nepokusit se využít nastalé situace. Její přítomnost na mě měla přímo omamné účinky. Naštěstí se po chvilce Diana odtáhla s tím, že se ještě musí opláchnout. Já jsem se také ještě pustil do očisty, protože než se Diana přidala, tak jsem ještě nebyl zcela spokojený se svou koupelí. Diana po chvilce z vody vyleze, rozpustí si vlasy a sáhne po měkkém plátně, které tady slouží jako osušky. Usměje se na mě a odejde z místnosti s lázní, nechávajíc mě ve vodě samotného. Jen co odešla, tak jsem se zhluboka nadechnul a stejně zhluboka jsem vydechl. Tohle bylo… zajímavé… Pomyslím si a ještě jednou ponořím hlavu, a propláchnu si vlasy, načež se také pomalu vydám ven z lázně. Vezmu si také to měkké plátno, osuším se a podívám se na hromádku svého oblečení. Trochu zkřivím tvář a zalituji, že jsem si s sebou nevzal náhradní oblečení. Proto se podívám na ono plátno, které se rozhodnu ovážat okolo pasu, jako ručník, když vylézám ze sprchy, načež vyrazím za Dianou. Lituji jen jedné věci. A sice, že jsem si s sebou nevzal žádné náhradní oblečení. Předpokládám, že tady v okolí není moc obchodů s pánským oblečením, že? Oslovím Dianu s úsměvem a jakoby omámeně nasaji vůni pečeného masa.

Universe - 25. března 2016 15:10

soukromá zpráva od Universe pro "Nemyslím, si, že bychom tu něco takového měli." řekne Diana trochu omluvně. "Ale nemyslím, že by někomu vadilo to, co máš na sobě právě teď." dodá ještě poté, přičemž se trochu pousměje, protože měla na sobě to samé čisté plátno, jenom trochu více vzhledověji upravené a sepnuté na ramenou ozdobnou broží. Jediné co prozrazovalo to, že se koupala, byly její pořád trochu vlhké vlasy. Stůl překypoval nejenom pečeným masem, ale i čerstvými plody moře, zeleninou a nejčerstvějším ovocem, které zřejmě ještě odpoledne viselo někde na stromě či keři, stejně jako maso, se nejspíše ráno ještě prohánělo po dvorku či plavalo v přilehlém moři. Diana vzala jeden z talířů a nandala si na něj několik plátků masa, nějakou zeleninu a jeden velký hrozen plný nádherných černých hroznů, na kterých se ještě leskli kapičky vody. Načež se pak posadila do křesílka, které napůl vypadalo i trochu jako lenoška a pustila se do jídla. Jídlo jako takové samo vybízelo aby bylo snězeno.

Clark Kent - 25. března 2016 16:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dostalo se mi trochu omluvné odpovědi, že si nemyslí, že by tady něco takového, jako je obchod s pánskými oděvy, měly. Pak ale dodala, že si nemyslí, že by tady někomu vadilo to, co mám na sobě. Nad tím jsme se oba pousmáli. Všiml jsem si, že ona má na sobě oděv z podobného plátna, které měla sepnuté na ramenou ozdobnými brožemi. Vypadala krásně jako obvykle. Už předtím jsem měl podezření, že jí sluší naprosto vše. A nyní mě to jen v mém podezření utvrdilo. Vůně masa naplňovala můj nos a, i když jsem až tak hlad neměl, sliny se mi sbíhaly. Diana sama se chopila talíře, na který si položila pár plátků masa, nějakou zeleninu a přidala si k tomu velký hrozen nádherného černého vína, načež se odebrala na křesílko, které spíš připomínalo lenošku. Taktéž jsem přistoupil ke stolu a vzal si talíř, na který jsem si dal plátek masa a doplnil jej o trochu zeleniny, pár oliv a taktéž hroznu vína. S tím jsem se šel k Dianě připojit a sednout si někde poblíž k ní na volné místo. Jakmile jsem se usadil, tak jsem se pustil do ochutnávání zdejší kuchyně. Vonělo a vypadalo to všechno nádherně a tak jsem zvědavý, jestli to bude chutnat tak dobře, jako to vypadá. Odstartoval jsem to zakousnutím do masa, které se přímo rozplývalo na jazyku. Musím uznat, že jsou amazonky ve všem nesrovnatelně lepší, než lidé z okolního světa. To jídlo je opravdu lahodné. Prohlásím s úsměvem po pozření prvního sousta a pokyvu hlavou na znamení uznání.

Universe - 25. března 2016 16:42

soukromá zpráva od Universe pro Večeře s Dianou byla lepší než jsis dokázal kdy vlastně představit. Nejenom, že jídlo bylo naprosto úžasné, ale stejně tak i místo kde jste byly bylo nádherné a to ani nemluvím o tvé překrásné společnosti, která s tebou přátelsky nezávazně konverzovala, možná i trochu flirtovala, ale to nikdy naškodu přeci není. Snědli jste skoro vše co bylo na stole amazonkami připraveno, aby taky ne, když to bylo tak dobré. Měsíc mezitím vystoupal vysoko na horizont a osvětloval noční oblohu, která byla bez jediného mráčku a hvězdy zářily jasně a překrásně. A tak, když amazonky přišli aby sklidily špinavé a použité nádobí a zbytek, Diana usoudila, že je nejlepší čas ulehnout a dopřát si zasloužený odpočinek. Do postele ulehla v onom poloprůsvitném úboru, ve kterým tě prve překvapila u koupele a tak nějak nechala poodkrytou druhou stranu deky, aby ti tak naznačila, že jsi u ní vítán.

Clark Kent - 25. března 2016 17:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Večeře s Dianou byla nanejvýš příjemná. Jídlo bylo báječné a společnost dokonce ještě lepší. Nezávazně jsme spolu konverzovali a Diana občas neskrývaně flirtovala. To se mi opravdu líbilo a nebyl jsem vůči tomu nijak netečný. Spíš naopak. Čas plynul a zastavily se tu amazonky, které posbíraly prázdné nádobí, které tady zbylo po přichystané hostině. Protože to bylo tak dobré, tak jsme to s Dianou všechno spořádali. Získal jsem pochybnost, že jí někde ve svém světě vůbec mohu vzít na večeři, kde by bylo jídlo až tak skvělé jako tady. Když nás amazonky i s nádobím opustily, tak Diana usoudila, že je čas ulehnout a dopřát si zasloužený odpočinek. Přešla ke své posteli a ulehla do ní v tom svém poloprůsvitném úboru, ve kterém mě prve překvapila v lázni. Zalezla si pod deku a nechala poodkrytou druhou stranu, čímž mi naznačila, že jsem tam vítaným hostem. A tak jsem se vydal za ní. Sám jsem byl ještě trochu zmožený a, i když se mi spát nechtělo, tak si rád lehnu a dám odpočinek kostem. A když je to navíc k Dianě, tak si tím tuplem rád lehnu. Přistoupil jsem k posteli a opatrně jsem si na ní lehl, přičemž jsem si rukou jistil plátno, co jsem měl uvázáno okolo pasu. Byl bych velice nerad, kdyby mě postihla nějaká nehoda a Diana si to špatně vyložila. Bohudík se nic takového nestalo a já vklouznul pod deku k Dianě do té nejměkčí postele, v jaké jsem kdy ležel. Na něco takového jsem nebyl zvyklý, ale bylo to velice příjemné. Bylo to jako ležet na obláčku a působilo to na mě uklidňujícím dojmem. To je ta nejpohodlnější postel, v jaké jsem kdy ležel. Pronesl jsem tiše a s úsměvem na rtech. Uvelebil jsem se v prachových polštářích a tiše vychutnával všeobjímající pohodlí, které jsem v této posteli cítil. K Dianě jsem se nijak netiskl, protože jsem věděl, že kdyby o to stála, tak se přitulí sama. Navíc jsem měl na sobě jen to plátno, takže jsem byl tak trochu nesvůj, protože jsem věděl, že to ze mě může kdykoliv sklouznout.

Universe - 25. března 2016 18:00

soukromá zpráva od Universe pro Ovšem noc tak nějak nebude probíhat tak idylicky, jak se zprvu zdála. Sotva se tvoje mysl vydá do země snů a tužeb, je z ní podvědomě násilím vytažena, protože se vedle tebe začne něco dít a tvoje podvědomí na to reaguje tím, že tě probudí. Místnost však byla prázdná, tedy kromě zmítající se princezny vedle tebe. Házela sebou stejně, né-li možná více, intezivněji, jako předtím u tebe v bytě. Zřejmě další z ošklivých nočních mur, ale tahle vypadala poněkud horší než ta předchozí, soudě podle toho jak sebou házela a cukala.

Clark Kent - 25. března 2016 18:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana usnula téměř ihned a já tiše naslouchal pravidelnosti jejího dechu. I já byl unavený a mé tělo ještě nenabylo své původní síly a tak jsem postupně chtě nechtě propadal do říše snů. Avšak jen co jsem se ponořil do krásného nočního snění, byl jsem z něj vytržen. Jako by něco uvnitř mě chtělo, abych se probudil. Jakýsi nepopsatelný neklid, nebo možná instinkt mě probudil a já si uvědomil, že sebou Diana zase hází a přerývaně dýchá. Tentokrát sebou házela snad ještě více než před pár dny u mě v bytě. Ale ne… znovu ji trápí zlé sny… Ale chápu ji, po té bitvě s Áresem a jeho armádou, jsem rád, že také nemám noční můry. Pomyslím si a přisunu se blíže, abych jí mohl položit jednu ruku na paži a druhou jí pohladit po vlasech. Z nočních můr by se měl člověk probouzet co nejněžněji, aby nezažil šok. A někdy ani to nepomůže. Ostatně poslední takový případ, co se Dianě stal, to potvrzuje. Diano… probuď se! Diano, něco špatného se ti zdá… Diano… Začnu na ni mluvit, snažíc se jí probudit. Zprvu jsem mluvil tiše, ale postupně jsem svůj hlas zesiloval. Při tom jsem jí však hladil po vlasech, abych jí vyrušil i jinak než jen mluvením. Vůbec mě netrápilo, že by mě mohla znovu napadnout, přece jen, jaká je šance, že se stane znovu to stejné jako předtím, že?

Universe - 25. března 2016 18:36

soukromá zpráva od Universe pro Pokusil jsi se probudit Dianu, jenže tvoje pokusy se poněkud minuly účinkem. Diana se probudila naráz sama, ale její výraz ve tváři byl poněkud znepokující, asice byl pln hněvu. Bez jediné zaváhání se napřáhla k ráně, však tu jsi tak nějak čekal a vyhnul se jí, z poslední zkušenosti, ale Diana neskončila jenom u ní a když minula první, rozhodně se trefila druhou, kterou ti zasadila do tváře. Nebyla tak silná jako předtím ale to zřejmě nebyl její záměr. Záměr, který se jí tím povedl bylo šokovat/překvapit tě. Což fungovalo dokonale a Diana tak dostala poněkud možnost zasadít ti další ale tentokrát už do takovou, že tě smetla z postele a zastavila tě až zeď vedle dveří z balkónu.

Clark Kent - 25. března 2016 18:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mé snahy Dianu nějak šetrně probudit, se míjely účinkem. Házela sebou ještě více a její neklid se ještě více prohloubil. Nakonec se ale zničehonic probudila a výraz v její tváři mě překvapil a velice znepokojil. Byl stažený hněvem a neskrývanou nenávistí. Bez zaváhání se napřáhla k úderu a její ruka ke mně vyrazila. Tak tak jsem se jí vyhnul, ale to už vylétla druhá, která mě zasáhla do obličeje. Nebyla tak silná, jako ta, kterou mě dostala u mě v bytě z postele, ale také to nebylo žádné pohlazení. Pozdě mi došlo, že účel téhle rány nebylo zranit mě, ale vyvést mě z míry, aby měla volný prostor mě praštit znovu. To se jí povedlo. Zasáhla mě znovu a do mé tváře se opřela takovou silou, až mě to znovu srazilo z postele. Nebyl jsem si jistý, jestli se ozvalo rupnutí uvnitř mé hlavy, nebo to byl jen zvuk, jak její pěst naráží do mé tváře. Avšak věděl jsem, že je pozdě, a tak jsem se alespoň z posledních sil na sobě pokusil udržet plátno, co mám uvázané okolo pasu. Můj let byl tvrdě zastaven zdí, vedle dveří na balkon. Byla to taková rána, že se obávám, že ve zdi bude prohlubeň s mým obrysem. Nějakým zázrakem se mi na sobě podařilo plátno udržet, avšak tohle nebylo to, co mě teď trápilo. Otočil jsem pohmožděnou tvář směrem k Dianě s cílem jí oslovit, přičemž jsem si jednou rukou přidržoval své provizorní ošacení. Diano… Prober se! Zvolal jsem na ni trochu hlasitěji, abych jí probral, a volnou ruku jsem si připravil na případnou obranu. I minule její útok pokračoval mimo postel, tak jsem chtěl být připraven.

Universe - 25. března 2016 19:21

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nijak nereagovala na tvoje slova a vrhla se znovu proti tobě. Vyletěla z postele a naprala to do tebe vší svou silou, kterou tímhle získala a nasměrovala jí přímo proti tobě a prohnala tě díky tomu skrz onu zeď až přímo na balkón, kde tě konečně pustila ale nebylo to zrovna něžné puštění. Vyryla s tebou nízkou strouhu v kamenném dláždění na balkóně. Možná jsi nebyl ještě ve stoprocentní kondici, ale nic z toho ti příliš neublížilo, ale přesto to rozhodně nebylo vůbec nijak příjemné. K další ráně vůči tobě se však nedostala, protože dovnitř jejího pokoje někdo vběhl. Nepotřeboval jsi příliš dlouho zaostřovat a poznal jsi v té osobě Artemis. "Co se tu sakra děje?!" pronesla podrážděně amazonka. Diana však zaměřila tímto pozornost právě na Artemis, po které se okamžitě několikrát ohnala, ale rusovlasá amazoka se jejím ranám vyhnula. "Diano!! Co to má sakra znamenat?!"

Clark Kent - 25. března 2016 19:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana na má slova vůbec nereagovala a znovu se na mě vrhla. Doslova vyletěla z postele přímo proti mně a napálila to do mě vší silou. Díky této ráně jsem opravdu proletěl zdí až na balkon, kde mě Diana konečně pustila. Nejednalo se však o nijak něžné puštění, ale spíš se mnou praštila o zem. Všiml jsem si, že se mnou rozryla dláždění a zbyla po mě mělká strouha. Nejvíc bolestivá byla ta rána, samotné rozrývání podlahy bolestivé moc nebylo, avšak nic příjemného to taky není. Nikomu bych to nepřál. K další ráně díky bohu nedošlo, protože se rozrazily dveře do Dianina pokoje a dovnitř někdo vběhl. Díky hlasu, který se rozezněl, jsem poznal Artemis. Podrážděně a dost hlasitě se zeptala, co se to tu děje, čímž na sebe upoutala Dianinu pozornost. Ta se na ní vrhla a začala se po ní ohánět. Artemis se však dařilo jejím ranám vyhýbat. Dej pozor, ona neví, co dělá! Je náměsíčná! Myslí si, že bojuje s démony! Zavolám na Artemis a zvednu se na nohy. Seberu ze země plátno, které mi při prorážení zdi sklouzlo z pasu a znovu si jej okolo něj zavážu, načež půjdu Artemis na pomoc. Pokusím se dostat Dianě do zad a chytit jí do medvědího sevření a pak společně s ní v náručí vyrazit ven, kde už nic nezničíme.

Universe - 25. března 2016 20:04

soukromá zpráva od Universe pro "Co jsi jí udělal?!!" zavrčí naštvaně Artemis na tebe, nicméně Diana na ní neustále útočila, nevypadalo by to však, ale, že by byla náměsíčná. Tohle poněkud hraničilo s náměsíčností. Dianě se nepodařilo Artemis zasáhnout, ale ona zase od Artemis pár ran schytala, to spíše ale amazonku ještě více podráždilo. Nakonec se ti jí podaří zezadu chytit, krátce po té, co schytá Artemis jeden kopanec do boku. "Diano!! Diano notak prober se!! Diano!!" pokoušela se jí domluvit Artemis, ale princezna jí poněkud ignorovala a spíše jí to ještě více rozzuřilo. Prudce smýkla hlavou dozadu vůči tobě a věnovala ti tak řádně naloženou hlavičku. Dost nepříjemně to bolelo a co více, mohl jsi pocítit tekutinu uvnitř svého nosu, což rozhodně nevěstilo nic dobrého.

Clark Kent - 25. března 2016 20:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis na mě zavrčela, co jsem jí to prý udělal, což mě v současné situaci dost naštvalo. Avšak snažil jsem se udržet klid a v prvé řadě pomoci Dianě. Vzpamatuj se, Artemis. Jak bych něco takového asi udělal? Odseknu jí, ale dal jsem si pozor, aby to nevyznělo nijak uštěpačně. Už tak jsme měli problém s posedlou Dianou. Nechtěl jsem si to pohnojit ještě u Artemis. Popravdě jsem docela chápal její rozladěnost. Diana nevypadala jako náměsíčná, spíš jako by byla plně při vědomí a opravdu se nás snažila zabít. Dianě se Artemis nepodařilo zasáhnout, což však nemohu říci o Artemis, která Dianě uštědřila pár ran. Bylo mi to líto, protože ona za to opravdu nemůže. Jen se nemůže probudit z noční můry. Dianu ty zásahy ještě více rozběsnily a vrhla se na Artemis, načež se jí ji podaří zasadit kopanec do boku. Tehdy jsem se do toho vložil já a chytil Dianu zezadu do medvědího sevření a trochu jí odtáhl od Artemis. Když byla princezna v mém sevření, tak se jí Artemis snažila domluvit, ale bezpředmětně. Diana jí ignorovala a běsnila čím dál více. Zničehonic prudce smýkla hlavou dozadu a věnovala mi tak hlavičku. Co čert nechtěl, přesně trefila můj nos, až mi v hlavě zahučelo. Ihned jsem v nose pocítil železitý zápach krve. Ale neee… Diano, no tak! Prober se! Proletí mi hlavou, snažíc se zmítající se princeznu udržet ve své sevření. Artemis! Na stole je džbán s vodou! Třeba jí to probere… Křiknu na ní, navrhujíc, aby jí chrstla vodu do obličeje a tím ji snad probrala z nočních děsů, které ji pořád sužují.

Universe - 25. března 2016 21:00

soukromá zpráva od Universe pro "Mám lepší nápad..." pronese Artemis a prosmýkne se kolem tebe. "Udrž jí co nejdéle to půjde!" tak nějak ti ještě rozkáže a vběhne zpátky do jejího pokoje. Diana mezitím sebou zmítala a pokoušela se uvolnit z tvého sevření a rozhodně to nijak celkově neulehčovala. Sice nemohla používat svoje ruce, protože jsi jí je držel, přesto to rozhodně nijak situace neusnadňovalo. Diana byla bojovnice, rozená bojovnice, která se nevzdá dokud v ní bude energie a život... Skoro to vypadalo, že se si už vysmýkne, když něco proletělo vzduchem. "Pusť jí!" rozkáže ti Artemis. Asi nebyla nejlepší doba se s ní o tom, jak rozkazuje hádat. Když tak učiníš, Diana je naokamžik volná, ale jenom do doby, než se jí kolem rukou a přes hruď omotá smyčka z jejího lasa. Amazonka se z něj pokouší dostat, ale laso drží pevně. "Sama víš, že se z lasa Pravdy nedá jen tak dostat Diano!" pronese k ní Artemis a pozvolna dojde k tobě, stále držíc druhý konec lasa. "To by stačilo Diano!! Řekni co tímhle sleduješ!!" řekne Artemis. "Ničení a válku!" odvětí nenávistně Diana. Můžeš cítit i vidět, jak rusovlasá amazonka vedle tebe poněkud znejistila.

Clark Kent - 25. března 2016 21:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis pronese, že má lepší nápad a prosmýkne se okolo mě, načež vyrazí do útrob Dianina pokoje. Ještě se od ní ozvalo, že jí mám udržet, co nejdéle budu moci. Dobře, ale rychle! Křiknu za Artemis a soustředím se na udržení zmítající se Diany. I když nemohla používat ruce, tak mi to nikterak neusnadňovala. Zmítala se a kroutila se mi v náručí, snažíc se se osvobodit. Takto rozezlenou jsem ji ještě neviděl a dost mě to trápilo. Vůbec to nevypadalo, jako by jí docházely síly, avšak mé sevření už povolovalo. Buďto to, nebo Diana začala sílit. Už to pomalu vypadalo, že se mi vysmýkne a osvobodí se, když tu se ozvala Artemis, která zavelela, abych jí pustil. Ne, že by se mi to nějak líbilo, nechat Dianu volně běsnit, ale nechtěl jsem se s Artemis hádat. Navíc, ona Dianu zná lépe a třeba opravdu ví, jak na ni. Hned jsem jí tedy pustil a odskočil od ní. Diana byla na okamžik volná, ale ne na dlouho. Okolo mě něco prolétlo a Diana se ocitla ve smyčce svého vlastního lana, jehož druhý konec třímala Artemis, která se pomalu přibližovala a začala na princeznu mluvit. Řekla jí, že sama ví, že se z lasa pravdy nemůže jen tak dostat, načež jí vyzve, že by to už stačilo a přidá otázku, co tímhle vším vlastně sleduje. Na to Diana bez přemýšlení odsekla, že tím sleduje ničení a válku. Nechápavě jsem se podíval na Artemis, protože jsem nepobíral, co se to tu děje. Artemis poněkud znejistěla, což u ní není zrovna běžný stav. Tedy soudě podle toho, co o ní vím. To zní jako Áresovy slova. Je možné, že jí před svou smrtí nějak proklel nebo uřknul? Pronesl jsem zamyšleně k Artemis, tázajíc se na věc, která mi sice moc smyslu nedávala, ale u bohů jsem se naučil počítat se vším.

Universe - 25. března 2016 21:36

soukromá zpráva od Universe pro "Je to možné..." pronese Artemis. "Zabila jej přece úplně sama... nikdo neví co se tam dělo, než jsi se k nim dostal..." dodá ještě Artemis, což byla poněkud pravda. Ty jsi měl plné ruce, doslova, toho tříhlavého psa, zatímco ona s ním byla celou dobu sama. Diana, svázaná lasem, se trochu uklidnila, tedy alespoň v tom smyslu, že se z něj nepokoušela dostat, ale rozhodně její výraz plný nenávisti a vzteku říkal, že zřejmě čeká na svou příležitost. "Budu potřebovat abys... ehm... dej nejdřív něco na sebe... chci abys mi jí pomohl dovést k Hestii..." řekne ti Artemis a během toho se na tebe podívá, ale skoro okamžitě svůj zrak odvrátí na druhou stranu.

Clark Kent - 25. března 2016 21:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis pronese, že je Áresova kletba možná. A protože jej zabila úplně sama, tak nikdo neví, co se tam mezi nimi dělo než jsem se k nim dostal. Ano, chápu, jsem k ničemu… nepomohl jsem jí. Pomyslím si, ale raději své rozhořčení ven nepromítnu a udusím jej uvnitř. Diana se postupně uklidnila, ale pouze ve smyslu, že se z něj už nesnažila vyprostit, avšak její výraz plný hněvu a nenávisti přetrvával. Nebylo mi vůbec příjemné, vidět ji takto. Artemis mi pak řekne, že bude potřebovat mou pomoc a podívá se na mne, načež se trochu zadrhne a odvrátí zrak na druhou stranu. Vyzve mě, abych si na sebe něco oblékl, a pak jí pomohl Dianu dopravit k Hestii. Podívám se na svou „bederní roušku“ z nyní již trochu zašpiněného plátna, na kterém byl prach a kousky suti. Jistě… hned to bude. Odpovím Artemis a vyrazím k lázni, kde jsem nechal své oblečení. Jakmile tam dojdu, tak ze sebe shodím svou roušku a natáhnu na sebe své boxerky a spodní díl spandexu. Pak si obléknu i vrchní díl a natáhnu na sebe boty. Plášť si připnu cestou zpátky k Artemis a Dianě. Jak to provedeme? Mám ji odnést, zatímco ty jí budeš držet ve smyčce nebo to vezmeme oknem a poletíme? Zeptám se Artemis a počkám na odpověď. Už mi tady velí nějakou dobu a tak mi nebude vadit, když s tím bude pokračovat i nadále. Udělám jak mi řekne a pomohu jí dopravit Dianu k Hestii.

Universe - 25. března 2016 22:04

soukromá zpráva od Universe pro Artemis na tebe čekala stále na balkóně, dokud jsi nepřišel oblečený. "Je tu ještě něco než půjdeme... " pronese Artemis a přistoupí k tobě a to hodně blízko. Zvedne ruku, kterou směřuje ke tvému obličeji, načež tě s ní pak chytne za nos a prudce s ním strhne nastranu, až to poněkud zakřupalo a rozhodně zabolelo. "Takhle ti aspoň nesroste nakřivo." dodá, aby vysvětlila své chování. "A co se týče jí... já nedokážu létat jako ty nebo ona... většina co z těch co tu žijí dostali dary, které dostala Diana... přesto jí dostaneme k Hestii." řekne poté ještě Artemis. Poté zkusí udělat pár kroků s tím, že zatahá za laso tak, aby dala Diane najevo, že jí má následovat. Diana s tím rozhodně nebyla příliš nadšená, ale nakonec několik kroků udělala. "Tohle bude na celou noc..."

Clark Kent - 25. března 2016 22:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než mi Artemis odpověděla, tak řekla, že je tady ještě jedna věc, než půjdeme. S tím ke mně přistoupila blíž. Vlastně opravdu hodně blízko a zvedla ruku, kterou nasměrovala na můj obličej. Už jsem byl smířen s tím, že mě z nějakého důvodu bude chtít praštit, avšak rána nepadla. Místo toho mě chytila za nos a prudce mi s ním škubla. Ozvalo se nechutné křupnutí a celým obličejem mi projela ostrá bolest. Pevně jsem zavřel oči a zhluboka jsem se nadechl. K mému údivu to tentokrát šlo i nosem. A to jsem si myslel, že ho mám jen ucpaný krví… Pomyslím si a otevřu oči, kterými párkrát rychle zamrkám. Díky… Odpovím Artemis, která mi řekla, že mi takhle alespoň nesroste nakřivo. Nemohu se zbavit dojmu, že jí to škubnutí mým nosem opravdu těšilo. Dál se k tomu ale nevyjadřovala a přešla k jádru věci. Přiznala se, že ona létat neumí a že ji tudíž musíme dostat k Hestii po svých. Zkusí udělat pár kroků a zatahá za lano, aby tak dala Dianě najevo, že má jít za ní. Ta z toho nebyla vůbec nadšená, ale nakonec těch pár kroků udělala, avšak velice pomalu, načež si Artemis povzdychla, že to bude dlouhá noc. Když dovolíš, tak jí vezmu do náruče. Bude to rychlejší a snad jí tak dříve pomůžeme se dostat ze stavu, ve kterém je. Nerad jí vidím právě takto. Navrhnu rusovlásce, a pokud dovolí, tak Dianu vezmu do náruče s tím, že jí nebudu smyčku nijak sundávat ani povolovat. Je mi jasné, že se bude nejspíš vzpírat, ale hodně nám to naši snahu, dopravit ji k Hestii, urychlí.

Universe - 25. března 2016 22:47

soukromá zpráva od Universe pro Artemis však zavrtí hlavou. "Nechci tě nijak podceňovat, ale dáš jí tak možnost útěku... uděláme to prve trochu jinak..." řekne Artemis a přistoupí k Dianě zezadu. "Prosím za prominutí, princezno..." pronese Artemis a poté jí vši svou silou udeří zezadu do temene hlavy. Diana nevydá ani hlásku, pouze se poněkud prohne v zádech a začne se sesypávat nehybně k zemi. Což už byla pro tebe možnost jak jí vlastně zachytit. Artemis jí ještě okolo uváže řádně zbytek onoho lasa, jenom tak projistotu. "Modly se k Athéně, aby věděla, jak jí z toho dostat..." pronese poté Artemis.

Clark Kent - 25. března 2016 23:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis na můj návrh jen zavrtí hlavou a prohlásí, že mě nechce podceňovat, ale jen bych jí tak poskytl možnost k útěku, a proto to musíme udělat jinak. S tím přistoupila k Dianě zezadu a s omluvou ji vší silou praštila do temene hlavy. Škubnul jsem sebou a vyrazil k ní, protože jsem tušil, co bude následovat. Diana nevydala ani hlásku, jen se prohnula v zádech a začala se kácet. Rychle a co nejněžněji jsem jí zachytil a ochránil před pádem. Vrhnul jsem na Artemis nespokojený pohled a sevřel starostlivě Dianu v náručí. Rusovláska si ale další výčitky už nedělala a ovázala zbytek lana okolo Diany, aby měla ještě méně šancí utéct, a prohlásí, že se mám modlit k Athéně, aby Hestie věděla, jak jí z toho dostat. Pak se tedy budu modlit… Opáčím starostlivým hlasem a jednou rukou si opatrně sundám plášť, abych s ním velice spoře oděnou Dianu zabalil. Nikdo pak nemůže říci, že ji očumuju a osahávám, když je prakticky nahá a v bezvědomí. Sám jsem na to neměl ani tu nejmenší chuť. Nyní mi šlo jen o to, aby se jí udělalo době. Vzal jsem Dianu do náruče, aby měla co nejvíc pohodlí, přičemž jsem si její hlavu položil na rameno, aby jí pak nebolelo za krkem a pohlédl jsem na Artemis. Veď mě, prosím. Řeknu Artemis, které ovšem je zcela jasné, že už mohla vyrazit. Měl jsem prostě nutkání něco říci, abych se necítil tak zoufale.

Universe - 25. března 2016 23:20

soukromá zpráva od Universe pro Artemis přikývne, načež se rozeběhne vůči zábradlí balkónu a přeskočí jej. Celkem pohodlně doskočí na střechu dalšího domu, který byl několik metrů pod balkónem. Možná všechny amazonky neuměli létat, ale rozhodně nějakými dary taktéž oplývali. Rusovlasá amazonka se potom podívá na tebe nahoru, zda-li jí tedy budeš následovat. Moc nečeká na odpověď a rozeběhne se po střeše dál, ze které potom přeskočí na další a další, dokud se nedostane na volné prostranství ulice, po které běží dál. Jedno se jí muselo nechat, rozhodně byla rychlá. Mířila ke kovárně, kde jste s Dianou strávily odpoledne, ovšem potom to stočila k budově vedle, která ale nevypadala moc honosně, tedy byla to taková chatka, kterých tady dole bylo spousty, ale rozhodně by jeden nečekal, že zrovna v téhle bude přebývat bohyně ohně.

Clark Kent - 25. března 2016 23:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Rusovláska přikývla a rozběhla se proti zábradlí balkonu, které ladně přeskočila a dopadla s lehkostí na střechu pod námi. Zastavila se a vzhlédla, jestli ji budu následovat. Jakmile jsem se s Dianou v náručí vznesl a přeletěl jsem zábradlí, tak se Artemis rozběhla po střeše a začala skákat z jedné na druhou a pořád dál a dál. Sice neumí létat, ale pomalá není… a že by postrádala obratnost se také říct nedá. Pomyslím si a vzduchem jí následuji. Po chvíli jsme se dostali na volné prostranství a Artemis seskočila na ulici, kterou nás vedla dál. Dovedla nás ke kovárně, kde jsem společně s Dianou strávil pod Hestiiným dohledem celé odpoledne. Avšak tentokrát naše kroky nevedly do kovárny ale k malému domku vedle. Nevypadal nikterak zvláštně. Řekl bych, že to byl zcela tuctový domek, jakých tady byly desítky. Rozhodně by jeden neřekl, že v tomhle domku bydlí bohyně ohně. Dosednu nohama na pevnou zem a starostlivým pohledem zkontroluju Dianu. Čím to je, že pokaždé, když jsem na Themiscyře, jí musím odnést v náručí k někomu, kdo jí ošetří? To jí opravdu nosím takovou smůlu? Pomyslím si úzkostlivě a podívám se na Artemis, neboť nevím jestli bude bušit na dveře, nebo má Hestie jiné zvyky.

Universe - 25. března 2016 23:52

soukromá zpráva od Universe pro Artemis zaťuká na dveře a poté je otevře, nechá je otevřený aby jsi mohl projít dovnitř i ty. Když jsi však prošel, ocitl jsi se poněkud v jiném prostředí, než jsi předpokládal, že budeš. Prostor a místnost byla tak stonásobně větší než chatka samotná a stejně tak její vybavení se podobalo, né-li bylo ještě lepší než to co měli amazonky ve svém paláci. Kupodivu to tu bylo i celkem prosvětlené a narozdíl od vnějšku, tu bylo denní světlo. Hlavně uprostřed této velkolepé místnosti žhnul oheň, který byl v pozlacené velké míse a na podstavci. "Artemis? Kal? Co vás přivádí v tuto domu za mnou?" ozval se oznámí hlas, ovšem tělo, které by jsis pod ním představil nějak nesedělo. Narozdíl od ušmudlané mladé kovářky, jsi měl nyní možnost dívat se plně vzrostlou ženu, kyprých tvarů, oděna byla v lehkých, sametových šatech, které lehce plynulo kolem její útlé postavy, zdobena byla zlatými doplňky a šperky. Nebylo pochybu o tom, že nyní se díváš na pravou podobu Hestie, jakožto bohyně.

Clark Kent - 26. března 2016 00:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis kultivovaně zaťuká a potom dveře rovnou otevře. Nechá je otevřené, abych mohl projít a tak jsem toho využil. Vstoupili jsme do chatky a já nevěřil vlastním očím. Vnitřek domu byl mnohem větší, než chatka samotná. A to opravdu mnohonásobně. Nehledě na vybavení, které v místnosti bylo. Bylo to tady vybavené podobně jako v paláci amazonek, možná to tu vypadalo ještě více zdobně a kvalitněji, což jsem nemyslel, že je vůbec možné. Navíc to tu bylo osvětlené, jako by byl den. Nejsem si jistý, ale nejspíš to způsoboval onen oheň, který uprostřed místnosti žhnul v obrovské zlaté míse. Avšak, co upoutalo mou pozornost, byla sama Hestie, která vypadala jinak než předtím. Nyní to nebyla ušmudlaná mladá dívka v kovářské zástěře, ale nádherná žena kyprých tvarů v krásných hedvábných šatech, které opisovaly tvary jejího dokonalého těla. Kdybych nevěděl, že je to bohyně, tak bych řekl, že se jedná o Hestiinu matku, nebo starší sestru. Hestie nás překvapeně oslovila a zeptala se nás, co tu děláme v tuhle dobu. Tím mě vytrhla z mého prvotního překvapení a já k ní, s Dianou v náručí, vykročil. Hestie, prosím Vás, pomozte Dianě. Oslovil jsem bohyni, a aniž bych si to přál, využil jsem vykání, místo tykání, které jsem využíval odpoledne. Nicméně jsem pokračoval dál. Diana usnula prakticky hned, jak ulehla, ale po nějaké době sebou začala házet a byla velice neklidná. Očividně měla nějakou noční můru, tak jsem se jí pokusil šetrně probudit. Vůbec na to nereagovala a po chvíli se trhnutím probudila a začala na mě bezdůvodně útočit. Vymetla se mnou pokoj a pak přišla Artemis, kterou také napadla. Vůbec s námi nekomunikovala, jen běsnila. Byla plná hněvu a čiré nenávisti. Nakonec jí Artemis znehybnila tím lasem, ze kterého se nemohla dostat. Začnu Hestii vyprávět co se událo a podívám se na Artemis, jestli nechce něco dodat. Nemám v úmyslu nic zamlčet a dávám jí tak čas doplnit, podle ní důležité, informace. Pokud nic neřekne, tak dojdu k nějaké lenošce a něžně na ni Dianu položím, aby ji Hestie mohla prohlédnout. Když se jí pak Artemis zeptala, co tím sleduje, tak poprvé promluvila a řekla jen „Válku a ničení“, což mě přivedlo na myšlenku, jestli jí nemohl Áres nějak proklít, nebo něco podobného. Dokončím vyprávění a počkám, až to Hestie trochu vstřebá a utřídí si myšlenky. Na chvilku se odmlčím a zamyslím se. Po chvíli však znovu promluvím. Jestli to pomůže tak je tu ještě jedna věc. Už jednou se podobný incident stal. Myslím, že to byla druhá noc, po Áresově porážce. Diana měla noční můru jako dnes. Jako dnes mě napadla a smetla mě stranou. Avšak když na mě tehdy skočila a já na ni promluvil, tak se probrala a upustila od úmyslu mě znovu praštit. Nepamatovala si nic, co dělala. Řekla mi, že si pamatuje zalehnutí a pak jen to, že byla na bitevním poli, kde bojovala s démony a dalšími stvůrami. A také to, že někomu rozdrtila hlavu, jakoby to nic nebylo. Když mi to vyprávěla, tak byla zhrozena a trochu se i třásla. Doplním informace o podrobnosti předchozího incidentu a pak už zmlknu, abych si vyslechl, co na to Hestie řekne. Pokud mě pošle pryč, aby mohla skoro nahou Dianu prohlédnout, tak na slovo poslechnu a bez odmlouvání se vzdálím.

Universe - 26. března 2016 10:53

soukromá zpráva od Universe pro "Artemis... smím, tě poprosit, aby jsi donesla Dianě její oblečení?" řekne Hestie směrem k Artemis, ale ta se netváří příliš nadšeně, ale nakonec se otočí a odejde pro něj. Bohyně ohně si mezitím vyslechne to co jsi jí všechno chtěl říci a mlčky se dívá, jak princeznu uložíš na jednu z lenošek. "Tohle nebude kletba, či něco tomu podobnému... můj bratr těmhle věcem nikdy příliš neholdoval." pronese Hestie, hledíc na Dianu. "Myslím, že bude lepší když se na ní podívá raději můj otec. V mysli si pohrávám s jistou myšlenkou, kterou by on mohl potvrdit či naopak vyvrátit. Každopádně by jí byl schopen pomoci více, než-li já." řekne nakonec Hestie. To už se ale Artemis vrátila s Dianinýma věcma. "Moment... ty je chceš poslat... z Ním?" pronese Artemis. "Ano. Věřím, je jí jako jediný dokáže pomoci. Moje moc není dostatečná..." odvětí Hestie. Artemis poněkud nakrčí nesouhlasně nos.

Clark Kent - 26. března 2016 11:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hestie pošle Artemis pro Dianino oblečení, což rusovlásce moc nevonělo a dávala to svým výrazem dost najevo, avšak nakonec bohyni uposlechla a odešla. Hestie samotná se pak začne věnovat Dianě a při tom tiše naslouchá mým slovům a vysvětlení, co se doopravdy stalo. Když jsem po nějaké té chvíli domluvil a všechno Hestii vypověděl, tak na Dianu chvilku mlčky hleděla a zamyšleně pronesla, že tohle nebude žádná kletba ani nic takového, protože těmhle věcem prý její bratr Áres nikdy neholdoval. Nakonec však prohlásí, že bude nejlepší, když se na ni podívá Hestiin otec, protože si v mysli pohrává s jednou myšlenkou, co Dianu nejspíš postihlo, ale jen on to může potvrdit nebo vyvrátit. Tak jako tak, jí bude schopen více pomoci než Hestie. Plný význam Hestiiných slov mi došel až vzápětí, když se ozval Artemisin překvapený hlas, který se otázal, jestli opravdu naznačuje, že jí chce odvést za „Ním“. Ona opravdu navrhuje, abychom jí odvedli k Diovi? K tomu nejvyššímu z nich? Který ovšem na nás kašlal, když se tu objevil Áres a chtěl to tady zničit? Nevím, jestli je to dobrý nápad. Ale na druhou stranu jestli je on jediný, kdo jí dokáže pomoci, tak přes to nejede vlak. Pomyslím si a můj výraz se změní z lehce překvapeného na odhodlaný. Jestli jí dokáže pomoci jen Zeus, tak není zbytí. Musíme k němu Dianu dostat stůj co stůj. A pokud nebude chtít pomoci, tak ho k ní nějak musíme přesvědčit, nebo v krajním případě donutit. Prohlásím odhodlaně a otočím se k Dianě zády, načež Artemis pokynu, že k ní může přistoupit a obléci ji.

Universe - 26. března 2016 11:35

soukromá zpráva od Universe pro "Použití násilý nebude nutné, Kale." odvětí Hestie načež nechá Artemis aby se o Dianu postarala. Tobě položí ruku na rameno a mírně ti naznačí, abys trochu s ní poodešel. "Víš, existují síly, které jsou mimo tvé, či dokonce mé chápání... a ty zajišťují přirozený běh událostí a udržují ve světe rovnováhu všeho... aby se udržela tato rovnováha, tak mám za to, že Diana byla vybrána místo Área, jako bohyně války." řekne ti poté Hestie, poněkud tišším hlasem, zřejmě nechce nijak ještě více znepokojit Artemis.

Clark Kent - 26. března 2016 11:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hestie mi řekne, že nebude zapotřebí užití žádného násilí, přičemž mi položí ruku na rameno a pokyne mi, abych s ní poodstoupil. Neměl jsem nic proti a tak jsem s ní poodešel. Nemyslel jsem to tak… nechci užít násilí. Asi by mi to ani nijak nepomohlo. Nejsem úplný hlupák, vím, jak probíhal můj střet s Áreem a že Zeus je ještě silnější. Odpovím Hestii s viditelnou pokorou, ale i starostí. Artemis mezitím za mými zády připravuje Dianu a Hestie mi poví o té myšlence, která jí napadla. Tichým hlasem mi řekla, že existují síly, které jsou mimo mé a dokonce i mimo její chápání, jež zajišťují přirozený běh událostí a zajišťují rovnováhu všeho. A aby se tato rovnováha udržela, tak má za to, že byla Diana vybrána jako náhrada za Árese, jakožto bohyně války. Rázem jsem si vzpomněl na Árese, jaký byl, a srdce se mi sevřelo. Trochu zdrceně jsem se na Hestii podíval. Jestli je to pravda, tak mi chcete říci, že bude jako ON? Že bude pořád taková? Plná hněvu, nenávisti, a že bude běsnit a napadat všechny okolo? Otážu se Hestie tichým hlasem, aby to Artemis neslyšela, a při tom se skoro otočím a podívám se na Dianu, avšak v poslední chvíli si vzpomenu, že tam nejspíš bude zrovna nahá a upustím od toho.

Universe - 26. března 2016 11:59

soukromá zpráva od Universe pro Hestie však jenom zavrtí hlavou. "Nevím Kale. Nevím jak to všechno bude." řekne Hestie. "Vím moc dobře, jaký můj bratr byl a zdá se, že Diana ´sdědila´ něco z jeho vzpomínek, či jeho osobnosti. Viditelně i vše to špatné, čím bratr byl..." povzdechne si pote bohyně. "Je to už několik milénií co byl zabit nějaký bůh a proto si nejsem jistá co vlastně dělat. Proto vás posílám za Diem. Bude vědět co dělat. Možná, že zezačátku nebude příliš... nadšený tím, co se stalo, ale jsem si jistá, že nakonec vám pomůže. Koneckonců, patří teď do rodiny.." dodá ještě nakonec Hestie s tím, že ti nakonec sundá i svou ruku z ramene. Poté se podívá, zda-li je už Diana oblečená a když viditelně je, pokyne ti, že se můžeš již otočit.

Clark Kent - 26. března 2016 12:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hestie zavrtí hlavou a přizná se, že neví, jak to vše dopadne. Avšak ví, jaký byl její bratr a také se zdá, že Diana po něm zdědila něco z jeho vzpomínek, nejspíš také část osobnosti a vše špatné, čím byl. Trochu jsem svěsil hlavu. Bylo těžké se smířit s tím, že Diana už nebude taková, jakou jsem ji znal a zbožňoval. Viditelně to trápilo i bohyni vedle mě, protože si povzdechla. Posléze se mi zmínila, že je to už několik milénií, co byl zabit nějaký bůh a že si není jistá co vlastně dělat. Vlastně taky proto nás posílá za Diem, který bude přesně vědět, co dělat. Avšak také mě varovala, že z počátku asi nebude příliš nadšený tím, co se stalo, ale je si jistá, že nakonec nám pomůže. Přece jen se Diana stala součástí její rodiny. Takže nakonec se tou bohyní staneš a Zeus ti opravdu řekne do očí, že jsi mu rovna. Pomyslím si a v duchu nad tou ironií osudu zakroutím hlavou. A pak mi to dojde. Hestie říkala, že posílá „nás“ za Diem. Počkat, řekla jste nás? To mám Dianu doprovázet? Neříkám, že nechci, jen... je to moudré? Zeptám se trochu překvapeně a všímám si jejího pokynutí, že se už mohu otočit. Otočím se tedy, abych se na Dianu podíval, avšak pořád čekám, co mi na to Hestie odpoví. Ne, že bych Dianu doprovázet nechtěl, ale tady se jedná o záležitosti bohů a já jsem jen smrtelník. A to ještě ze zcela jiné planety.

Universe - 26. března 2016 12:36

soukromá zpráva od Universe pro Hestie přikývne. "Artemis na Olymp nesmí a já se tam prozatím odmítám vrátit a Diana sama jít nemůže. Tudíž na tebe tedy padá to břímě." odsouhlasí ti to nakonec i Hestie. "Neměj však obavy. Jsi ze všech smrtelníků ten, který má k nám nejblíže. Stejně jako máš nejblíže k ní. Nedovedu jsi představit lepší doprovod." dodá ještě Hestie a trochu se pousměje. Artemis ti poté podá tvůj červený plášť, pořád nevypadala příliš nadšeně. "Řekni až budeš připraven a já ti poté ukáži cestu." řekne nakonec Hestie.

Clark Kent - 26. března 2016 13:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hestie na mou otázku přikývne a doplní mi to informací, že Artemis na Olymp nemůže a ona sama se tam prozatím odmítá vracet. Diana samotná tam jít nemůže, a proto toto břemeno padá na mě. Viděla na mě, že je mi to trochu proti srsti. Počítal jsem, že tam tak jako tak půjde i ona, ale teď to vypadá, že tam poletím sám. Bohyně ohně mě však trochu uklidní, když řekne, že nemám mít obavy, protože jsem podle ní jediný smrtelník, který má k bohům opravdu blízko. A taky mám nejblíže k Dianě samotné, takže si nedokáže představit vhodnější doprovod. S tím se na mě pousmála a já v sobě pocítil, že to všechno zvládnu. Pousmání jsem jí oplatil, i když to mé bylo s náznakem smutku a pak jsem si převzal od Artemis svůj plášť, který mi podávala. Beze slov jsem si jej připnul a podíval se na Hestii, která pronesla, že jakmile budu připraven, tak mám říci a ona mi ukáže cestu. Jsem připraven vyrazit kdykoliv. Prohlásím a přistoupím k Dianě, kterou znovu opatrně vezmu do náruče a opřu si její hlavu o rameno, aby měla pohodlí. Ukažte mi cestu, prosím. Dodám a věnuji poslední pohled Artemis. Ta nevypadá zrovna nadšeně a tak na ni povzbudivě kývnu na rozloučení a přistoupím k Hestii, která mě odvede na tu správnou cestu.

Universe - 26. března 2016 13:29

soukromá zpráva od Universe pro Hestie přikývne. "Následuj mne tedy." řekne i nakonec a vydá se opačným směrem, než co jste sem s Artemis přišli. Nejdete však příliš dlouho, bohyně tě zavedla do jednoho z křídel jejího ´domu´, které však nevypadalo jako vhodné pro obývání. Místnost byla stejně velká jako zbytek obydlí ale jediné co v ní bylo, byly one ´dveře´ vytesané přímo do skály. "Tady... Dveře k Olympu." řekne Hestie. "Projdeš-li jimi, ocitneš se mezi bytostmi starými, jako je lidstvo samo. Važ tedy nejenom své kroky, ale i pečlivě svá slova... Hodně štěstí, Kale, synu Ela. " Když projdeš temi dveřmi, první co tě obklopí je tma, která se však v sekundě změní na oslepující světlo, které blokovalo jakýkoliv výhled a samo osobě nepříjemně zaštípalo v očích. Když však světlo polevilo, mohl jsi zjistit, že už tak nějak nejsi v Hestiině domově, ale dokonce ani viditelně na ostrově amazonek.

Clark Kent - 26. března 2016 14:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bohyně ohně přikývne a vyzve mě, abych ji následoval. Vykročila na druhou stranu, než ze které jsme s Artemis přinesli princeznu. Hestie mě vedla do dalšího křídla svého sídla, které bylo stejně rozlehlé jako ta místnost s ohněm, avšak nebylo určeno k obývání. Celé místnosti dominovaly dveře, vytesané přímo do skalní stěny. Dovedla mně až k nim a prohlásila, že tohle jsou dveře na Olymp. Se zájmem a nedůvěrou si ty dveře prohlédnu a pak se podívám na Hestii. Ta mi sdělí, že pokud jimi projdu, tak se ocitnu mezi bytostmi starými jako lidstvo samo. A proto mě varovala, abych nevážil jen každý krok, ale i každé slovo, načež mi popřála hodně štěstí. Přikývl jsem a naposledy se na ni usmál. Děkuji, za vaši pomoc. Řeknu a vykročím do dveří, do kterých následně vstoupím. Jakmile jsem s Dianou v náručí prošel dveřmi, tak nás pohltila tma, kterou vzápětí vystřídalo oslnivé světlo, které mě oslepilo. Bylo tak ostré, až mě z toho začaly bolet oči. Avšak ono světlo, které mě oslepovalo, se po chvíli vytratilo a já zjistil, že už nestojím v Hestiině síni. Pohled, který se mi naskytl, mě uchvátil. Přesně takhle jsem si to představoval… krásné místo. Ale to je i Themyscira a vím, jak se tam chovají k mužům. Snad to tady nebude podobné se smrtelníky. Pomyslím si, ale nebudu nijak zdržovat a rozhodnu se rovnou vykročit po schodech nahoru, až tam, kde se rozkládá předloha řeckého Pantheonu. Jestli bude Zeus někde v okolí, bude právě tam.

Universe - 26. března 2016 14:33

soukromá zpráva od Universe pro Byl jsi zhruba v polovině schodů, vedoucím k Pantheonu, tyčícím se nad všemi ostatními budovami, když se Diana ve tvé náruči poněkud probrala. Spíše jenom otevřela oči, ale jakmile spatřila tebe poněkud zrak sklopila, né-li i přímo odvrátila. "Omlouvám se..." pronese tiše. Moc se ale k delší konverzaci nedostanete, protože ze z vrchu schodů ozve hlas: "Kdo se to považuje vstoupit na půdu, jemž není pro jeho nohy stvořená?" Hlas zněl poněkud naštvaně a celkem pohrdavě a patřil mladíkovy, který byl veliec mladý, možná stejně starý jako ty, tedy aspoň podle vzhledu.

Clark Kent - 26. března 2016 15:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Byl jsem zhruba v polovině schodů, když se Diana v mém náručí probrala. Otevřela oči, a jakmile mě uviděla, tak pohled zahanbeně sklopila. Ne, spíš jej odvrátila a pronesla slova omluvy. Pšš, klid… ty za to… Pokusím se ji uklidnit a říci, že za to nemůže, ale byl jsem přerušen čísi hlasem, který se naštvaně a pohrdavě zároveň otázal, kdo se to opovažuje vstoupit na půdu, která nebyla stvořena pro jeho nohy. Vzhlédl jsem k místům, odkud jsem hlas slyšel. Byl to nějaký polonahý mladík, který se tvářil, jako by mu to tu patřilo. Už od pohledu jsem věděl, že to není Zeus. Nečišela z něj moc velká autorita a nebyl nikterak starý, avšak nebylo pochyb, že se jedná o jednoho z místních bohů. Jsem Kal-El, poslední syn Kryptonu a přicházím sem od paní Hestie, která mě sem poslala za jejím otcem, Diem. Diana, princezna Amazonek, potřebuje jeho pomoc. Buďte té lásky, a odveďte mě za ním, prosím. Odpovím mladíkovi a upřu na něj pohled plný naléhavosti.

Universe - 26. března 2016 15:30
	soukromá zpráva od Universe pro Mladík se netvářil moc nadšeně. Dokonce sletí dolů k tobě. Ovšem pohled na Dianu ve tvém náručí ti evidentně k vidině dobra, příliš nepřidá. "Řekni, synu Kryptonu, co jsi udělal naší sestře?!" pronese celkem dopáleně. "Řekni a možná, tě já Apollo, syn a pán Slunce ušetřím a poskytnu ti rychlou, bezbolestnou smrt!"

Clark Kent - 26. března 2016 15:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mladík se vůbec netvářil nadšeně, spíš se v jeho tváři ten odpor ještě víc prohloubil. Sletěl ke mně a podíval se na Dianu v mém náručí. Člověk by řekl, že bude rád, když jim přinesu jejich nemocnou příbuznou, aby se o ni mohli postarat, ale jej to ještě víc dopálilo a začal se dožadovat odpovědí. Oslovil mě jako syna Kryptonu, což by mi nevadilo, kdyby to nepronesl tímto tónem. Hned na to přidal otázku, co, že jsem udělal jejich sestře, načež dodal, že když mu to řeknu, tak on, Apollo, syn a pán slunce mě ušetří a poskytne mi rychlou a bezbolestnou smrt. Pro boha, to je ale debil. Syn a pán Slunce? Ví vůbec jak směšně to zní? Snad takoví nejsou všichni… Pomyslím si a podívám se na něj jako na dítě, které, i když ho poučíš, tak si stejně mele svou. Zhluboka jsem se nadechl a pokusil jsem se uklidnit. Zamyslete se chvíli… Poslala mě Hestie. Kdybych něco Dianě udělal, myslíte, že by se se mnou už nevypořádala? Odpovím mu, ale začínám se mračit. Nelíbí se mi, kam tento rozhovor směřuje. Ten idiot mě vůbec neposlouchá a jen se snaží najít záminku k tomu na mě zaútočit. Jestli nám nechcete pomoci, tak prosím ustupte, já najdu někoho, kdo bude ochotný pomoci. Dodám, a pokud bude dál pyskovat, tak prostě půjdu a obejdu jej, avšak budu si dávat dobrý pozor, abych se mu nedostal pod ruku. Na mně nezáleží, ale nechci, aby přišla k úhoně Diana.

Universe - 26. března 2016 16:02

soukromá zpráva od Universe pro Apollo však nevypadá stále nijak zrovna šťastně. A tak i když se rozhodneš projít kolem něj, Diana se ve tvé náruči poněkud začne vzpírat, čímž ti naznačí, že bys jí měl raději postavit na její vlastní nohy. "Apollo, poslouchej... musíme za Zeusem..." rozhodla se pokusil se domluvit, ale bůh měl evidentně svou postavenou hlavu. "Ty Diano, jsi naše sestra, jsi zde kdykoliv vítána... ale on... on je jen obyčejný smrtelník, není ani z našeho světa, jehož nohy neměli nikdy spočinout na tomto místě!" zazdí jí poněkud Apollo. "Dávám ti poslední varování, odejdi odtud synu Kryptonu, nebo čel hněvu boha slunce!"

Clark Kent - 26. března 2016 16:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Apollo se ovšem pořád chová jako rozmazlený fracek, jehož papínek je velké zvíře. Zcela mi připomíná lidské teenagery ze zbohatlických rodin. Nevím proč, snaží se mi tu dokázat, že je něco víc, i když s ním nemám žádný spor. Diana se s ním pokusila domluvit a snažila se mu objasnit, že je důležité, abychom se dostali za Zeusem, avšak on si postavil hlavu a snažil se nás zastavit. Tedy ne nás, ale mě. To se jí moc nelíbilo a začala se kroutit, čímž mi dala najevo, že se chce postavit na vlastní nohy. Vyhověl jsem a opatrně jsem ji postavil na vlastní nohy. Mamlas jasně potvrdil mou domněnku, když Dianě řekl, že ona je jejich sestra a tak je tam kdykoliv vítána, ale že já jsem jen obyčejný smrtelník, který není ani z tohoto světa a proto mé nohy nikdy neměly spočinout na tomto místě. Tím Dianu zcela zazdil a pak se otočil na mě s výhrůžkou na rtech. Dal mi poslední varování. Buďto ihned odejdu, nebo zakusím hněv boha slunce. Napřímil jsem se do plné velikosti a v obličeji jsem měl odhodlaný výraz, se kterým jsem se mu podíval do očí. Dal jsem slib Dianině matce, že jí budu opatrovat. A dal jsem slib také Hestii, že Dianu dopravím k Diovi, kterého požádáme o pomoc. Nehodlám porušit své slovo, a to ani vůči tobě! Odpovím Apollovi nebojácně a vzápětí dodám. Naposledy tě prosím, abys nás pustil a nemarnil tak čas.

Universe - 26. března 2016 16:45

soukromá zpráva od Universe pro "Jak se opovažuješ..." pronese Apollo znechuceně. "Budiž tedy... pocit sílu samotného Slunce!" zvolá Apollo a vztáhne ruku směrem k neby. KDe se rozestoupí šedavé a černé mraky, aby udělali místo, kterým posléze pronikne paprsek, připomínající svou laserový, ale tak stonásobně větší a stonásobně silnější. Byla to jako nějaká scéna z hororu, kdy vetřelci z vesmírů používají své laserové/plazmové zbraně, ovšem tohle bylo až moc reálné na film a ten paprsek se zasáhl plnou svou silou.

Clark Kent - 26. března 2016 16:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Apollo pohrdavě pronese slova nechutě, jak se prý opovažuju. Tehdy jsem věděl, že je zle. Nakonec zvolal, že mám pocítit sílu samotného Slunce, přičemž vztáhl ruku k nebi, kde se rozestoupily tmavé mraky a uvolnili tak místo. Místo, kterým se po vteřině prodral sluneční paprsek, podobný mému laserovému, avšak mnohonásobně silnější. A řítil se mým směrem. Doprdele! Jestli to bude energie jako z toho stařenina žezla, tak jsem v pr… počkat, neřekl sílu slunce? Probleskne mi hlavou a i přes podezření, které jsem dostal, jsem se tomu paprsku chtěl vyhnout, avšak nestihl jsem to. Paprsek byl příliš rychlý a já příliš pomalý. Ten pohled byl skoro jako z nějakého sci-fi hororu, když mimozemšťané pálí z orbity nějakým plasmovým dělem. Nicméně teď nebylo čas si představovat kraviny, teď jsem musel čelit realitě. A ta byla taková, že mě plnou silou zasáhl svou nejsilnější zbraní. Nezbylo mi nic jiného, než se obrnit a pokusit se to ustát, neboť utéci jsem nedokázal.

Universe - 26. března 2016 17:14

soukromá zpráva od Universe pro Paprsek tě zasáhl napplno, plnou svou silou. Ovšem překvapení bylo pro tebe také, že jsi necítil žádnou bolest ani tlak. Nic nebolelo, nic nepálilo. Ba spíše naopak. Naopak jsi cítil přísun energie, která byla rozhodně příjemná. Více než příjemná. Tvoje kryptonské buňky hladově nasávali veškerou energii, kterou jenom mohli a stále ještě jakoby nebyly ´plné´. Nasávali do sebe stále víc a víc. Apollo, bůh slunce, zasáhl tebe coby kryptoňana slunečním paprskem... nejčistší formou sluneční energie, kterou si vůbec dovedeš představit.

Universe - 26. března 2016 23:55
	soukromá zpráva od Universe pro

Clark Kent - 27. března 2016 10:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Paprsek mě zasáhl plnou silou a já mohl jen doufat, že mě jeho síla úplně nezničí, avšak i přesto se žádná smrt ba ani bolest nedostavila. Dokonce ani žádné extra nepohodlí. Jako ano, nebylo to zrovna příjemné, být zasažený slunečním paprskem a jeho silou, ale mě to až tak nevadilo. Čekal jsem něco víc. Co to…? Proletí mi překvapeně myslí v prvním momentu po zásahu, ale pak se nad tím pousměju, protože ucítím příval energie, který mě ihned začal regenerovat. Zlomený nos mi v mžiku srostl a po bolesti zbyla už jen matná vzpomínka. Sluneční světlo! Tím získávám svou sílu, pitomče! Pomyslím si, zatímco mé tělo hladově nasávalo energii ze slunečního svitu, který na mě měl opačný účinek, než jaký můj nepřítel zamýšlel. Mé buňky nasávaly veškerou sluneční energii, která v útoku byla a stále jakoby neměly dost. Během chvilky jsem překročil mez, která ohraničovala mé dosud plné nabití, ale já nabýval na síle pořád více a více. Dokonce tak moc, že jsem měl problém udržet své schopnosti na uzdě. Zejména tedy svůj laserový zrak, což se projevovalo rudou září mých očí. Záblesk Apollovy energie trval jen okamžik, ale mně se to zdálo jako mnohem delší doba. Stejně jak rychle se objevil, tak rychle také zmizel a já stál pořád na tom samém místě. Sice se ze mě lehce kouřilo a okolní teplota byla obrovská, já byl nezraněn. Nezraněn, ale rozladěn, a to opravdu hodně. Ty jsi mě trefil… slunečním světlem? Ty o mně opravdu nic nevíš, že? Pronesu tvrdým hlasem a pohlédnu svýma, nyní zcela rudě zářícíma, očima. Udělal jsem k němu jakoby krok, ale pak jsem použil plnou rychlost a dostal jsem se rovnou k Apollovi, kterého jsem chytil za flígr. Tedy pokud by nějaký měl. Muselo mi stačit jej chytit pod krkem, sevřít a zvednout do vzduchu. Mám tisíc chutí jej tu utlouct. Ale přes tohle všechno, je to Dianin bratr a tu by to asi nepotěšilo. Navíc nechci riskovat, že by jeho moc a arogance přešla nějakou hroznou smůlou na mě. Pomyslím si a pohlédnu mu do očí. Celou svou vůlí se snažím udržet svůj zničující laserový zrak pod kontrolou. Měl jsi nám pomoci, dokud jsem tě o to prosil… Pronesu rozladěným hlasem, ale postupně se začnu uklidňovat. Teď ti dám poslední varování já… Řekni mi, kde je Zeus, nebo poneseš následky pro změnu ty… A být tebou, vyvaruju se toho tónu a těm řečem jako „jak se opovažuješ“. Uslyším něco jiného, než na co jsem se ptal a ublížím ti… takže… Kde je Zeus a jak se k němu dostaneme? Řeknu a pro podtrhnutí svých slov jsem pro všechny jistoty napřáhl druhou ruku k úderu, aby věděl, že jej opravdu klidně praštím. Cítím se plný síly… jako bych vypil kýbl plný adrenalinu… mohl bych ho zabít a nezapotit se při tom… Pomyslím si a v duchu se usměju, protože jsem pochopil Hestiin výrok, že mám vážit nejen slova, ale i kroky. Tak to moc nevyšlo, co?

Universe - 27. března 2016 11:47

soukromá zpráva od Universe pro Bůh slunce se přestal usmívat, jakmile jeho sluneční paprsek zmizel a ty jsi stále stál na tom samém místě, navíc viditelně bez jediného šrámu. "Jak...?!!" pronesl poněkud zaskočeně a udělal jeden úkrok vzad. "Měl jsi být spálený na popel!! Nic a nikdy nedokáže vydržet žár a sílu samotného Slunce!" začal Apollo protestovat, jakoby jsi snad použil nějaké cheaty. Což vlastně i maličko pravda byla, protože Apollo zřejmě nevěděl o tvé schopnosti absorbovat sluneční světlo a přeměnit jej na svou sílu. Ovšem když jsi jej chytl po krkem, nebyl z toho zrovna dvakrát nadšený. "Jak se opovažuješ dotknout se svého boha?!!" zaprskal vztekle a rozpřáhl se rukou a s takovou rychlostí ti jednu vrazil, že jeho síla způsobila, že jsi jej skoro okamžitě pustil a odletěl několik metrů dozadu, kde jsi se zastavil až o schodiště, ve kterém jsi vyryl celkem hlubokou brázdu.

Clark Kent - 27. března 2016 12:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Apollo byl vyvedený z míry, už když mě jeho paprsek nesmazal. Překvapeně protestoval, ale nebylo mu to příliš platné. Očividně nevěděl o tom, jak na mě působí sluneční světlo a že mě ještě více posiluje. Vyrazil jsem k němu a chytil jej pod krkem, načež jsem jej ještě docela slušně požádal, aby nám byl nápomocný a nezkoušel znovu začít s těma arogantními řečmi. Avšak Apollo se zdál nepoučitelný. Začal prskat a nadávat, jak že jsem si vůbec mohl dovolit dotknout svého boha, přičemž se rozpřáhl a rychlostí blesku mi jednu ubalil. Síla jeho úderu způsobila, že jsem jej pustil a proletěl se pár metrů vzduchem. Zastavily mě až schody, ve kterých jsem rozryl nevzhlednou brázdu. Pevně jsem zavřel oči a snažil se uklidnit. Zvenku jsem ale nejspíš vypadal, že mě omráčil. Jedna… dva… tři… čtyři… pět… šest… sedm… osm… devět… deset… Skončils! V duchu si napočítám do deseti a pokusím se uklidnit. Teprve potom oči otevřu a vylezu z brázdy. Takže ty jsi bůh, ano? Pronesu otázku lehce nepřítomně, přičemž se dívám do strany a s lehce sklopenou hlavou. Nečekám na jeho odpověď, je mi to jasné. Byla to spíš řečnická otázka. Dobře… to rád slyším… Pokračuji tím lehce nepřítomným hlasem, přičemž pomalu přesunuju svůj pohled až na Apolla. Protože když obvykle někoho praštím, tak se velice krotím, aby z něj nezbyl mastný flek. Ty jsi ale ten bůh, tak tě mohu praštit jakkoliv silně budu chtít. Dořeknu a doslova ze svého místa zmizím, jak rychle proti němu vyrazím, abych jej praštil svou plnou silou a snad jej tak poslal někam mimo tuto horu, aby dál nemarnil náš čas. Kdo ví, kdy se Dianě znovu přitíží.

Universe - 27. března 2016 13:22

soukromá zpráva od Universe pro Apollo vypadal docela potěšeně se svou ránou, která tě knockoutovala tak daleko. Zřejmě si myslel, že to bude na tebe více než stačit, proto vypadal celkem překvapeně, když jsi se nakonec postavil, prakticky nijak nezraněn, víceméně jen naštván. Tvoje rána šla víceméně přímo do černého a Apollo odletěl kus směrem k Pantheonu, kde tě tak nějak napodobil v tom, jakou brázdu za sebou udělal. Poněkud překvapeně se pozvolna sbíral ze země. "Špatně... já nejsem bůh..." pronese u toho. "JSEM SLUNCE!!!" zařve na celé kolo a mraky se rozestoupí a skrz ně sestoupí už důvěrně známí sluneční paprsek, ovšem mnohem rychleji a tentokrát vypadal i mnohem větší. "POKLEKNI PŘED SILOU SLUNCE!!" Paprsek slunce tě zasáhne se snad mnohem ještě větší silou, než ten předešlí. Ovšem tenhle už docela bolel. Tvoje kryptonské buňky sice část ještě absorbovali, ale i ty zřejmě měli svůj ´strop´ a tak se Apollovy povedlo co zamýšlel prve, ovšem Apollo nepočítal s tím, že jsi celkově nezranitelný a hlavně a především takto a tak i když to bolelo tak, jako kdyby si z tebe dělal živý gril, přesto jsi neutrpěl žádné zranění, tedy, to se všem nedalo říci o tvém obleku, který se začal po tím náporem a tavícím horkem pozvolna rozpadat. To už se tě ale začala zastávat u Apolla Diana.

Clark Kent - 27. března 2016 13:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Apollo vypadal potěšeně, když se mnou udělal brázdu ve schodech a nejspíš si taky myslel, že mě tím dostal. Avšak když jsem se postavil, nezraněný a jen naštvaný, tak jsem ho překvapil. Jeho úsměv ani nestihl zmizet, když to už jsem byl u něj a napálil mu dělovku, že se proletěl a napodobil mě samotného. Zastavily ho až schody, ve kterých zanechal nemalou brázdu. S nemalým hněvem uvnitř jsem jej sledoval, jak se pozvolna zvedá. Při tom však pronesl, že není bůh, načež zařval na celé kolo, že je Slunce. S tím se mraky znovu rozestoupily a objevil se znovu ten sluneční paprsek. Tentokrát však větší a mnohem rychlejší. Ani jsem se nesnažil utíkat, věděl jsem, že mi to nic neudělá. Těsně předtím, než mě paprsek zasáhl, tak ještě Apollo zařval ještě jednou. Tentokrát, že mám pokleknout před silou Slunce. Vrhl jsem na něj jeden znechucený pohled, ale to už mě paprsek zasáhl plnou silou. Tentokrát to však bylo jiné, protože tentokrát jsem cítil bolest. Mé buňky ještě část energie absorbovaly, ale i ony měly omezenou kapacitu energie, kterou mohly uchovat. Bolestivě jsem zaskučel, ale pak jsem se kousl do rtu a snažil se to přestát, aniž bych mu dopřál další satisfakci v projevu své bolesti. Pod náporem paprsku jsem trochu zakolísal, ale zůstal jsem na nohou. Avšak i když se mně samotnému nic nestalo, krom té spalující bolesti, tak můj oblek nemohl zrovna souhlasit, protože se začal pozvolna rozpadat. Jakmile se paprsek vypařil, tak jsem vzhlédl k Apollovi a zjistil, že je Diana u něj a snaží se mě zastat. Ne, Diano…. Oslovil jsem princeznu amazonek, ale svůj rudě žhnoucí zrak jsem upřel na blonďáka. Už od pohledu jsem byl vytočený a dopálený. Nech to na mě… Dodám a znovu ve své plné rychlosti vyrazím k Apollovi, kterému dám tvrdý direct, avšak nenechám jej odletět ode mě. Letím za ním a pár mu jich ještě zasadím ve vzduchu, než ho nechám rozplácnout se o zem. A ani potom jsem ho nenechal jen tak být. Znovu jsem jej chytil za krk a pokusím se jej hodit pryč z atmosféry Země. Tedy pokud jsme ještě na Zemi.

Universe - 27. března 2016 14:21

soukromá zpráva od Universe pro Apollo, zaskočen tebou samím a tím, co si mu doposud předvedl se tak nějak nezmohl prakticky na nic. Byl jsi natolik jistý, že tě tenhle další paprsek musí zničit, že nějak nedomyslel evidentně zbytek. Chytneš jej a chceš s ním někam odletět, ale někdo, spíše něco ti to nedovolí. Obří kladivo tě vezme po palici, až to v ní trochu křupne a zaduní a přišpendlí tě tím k zemi, kde po sebou zanecháš opravdu hlubokou prohlubeň. Kladivo se však nevzdaluje, místo toho ti zůstává stále ležet na hrudi a jeho váha byla neskutečná. Pokud se pokusíš jej ze sebe zvednout, nepovede se ti to, nijak a to i napříč tvojí síle (//něco jako Thorův Mjolnir :D). "To už by snad stačilo!" zaburácí další hlas, který zněl rozhodně stařeji než Apollův. "Nepleť se do toho Héfajste!! Tohle je moje věc!" oboří se na něj Apollo. "Spáchali více než dost škody!! Nebudu se dále dívat, jak dál ničíte moje dílo... radím vám oboum, zastavte ten nesmyslný souboj, nebo OBA budete čelit Diovu hněvu..."

Clark Kent - 27. března 2016 14:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Apollo se nezmohl prakticky na nic. Vypadalo to, že si byl až přespříliš jistý tím, že mě druhým paprskem už zničí. Ale to se přepočítal, chlapec. Vlastně se nezmohl na žádný odpor a tak jsem s ním zametl a nechal jej rozplácnout o zem, načež jsem k němu slétl a chytil pod krkem. Chtěl jsem se trochu vznést, abych jej mohl pohodlně hodit pryč ze zemské atmosféry, ale bylo mi v tom zabráněno tvrdým úderem něčeho těžkého do mé hlavy až v ní křuplo a zadunělo. Síla úderu mě překvapila a poněkud zarazila do země. Kladivo se ovšem nevzdalovalo a zůstalo mi ležet na hrudi, čímž mě nemile přišpendlilo a znehybnilo. Pokusil jsem se jej ze sebe sundat, ale bylo ke mně jakoby přirostlé nebo extrémně těžké i na mé poměry. Poté zaburácel čísi hlas, který nezněl tak mladě jako Apollův. Z něj už ta autorita čišela a tak jsem zanechal snah ze sebe sundat kladivo. Pohlédl jsem na majitele toho staršího hlasu a téměř jsem oněměl. Ten muž měl kovovou ruku a nohu a na zádech něco co vypadalo jako výheň s dvěma komíny. Co to sakra je? Tohle nebude Zeus… Proletí mi hlavou, ale nic neříkám. Jen tiše poslouchám a záře v mých očích pomalu pohasíná, přece jen to vypadá, že se tímto náš spor s Apollem ukončil. Apollo se však chová pořád jako korunovaný pitomec a odsekne tomu muži, že se do toho nemá plést, protože je to jeho věc, přičemž mi prozradí, že to je Héfaistos. Héfaistos se však nenechal odbýt a zahřímal, že už jsme napáchali dost škody a on už nemíní mlčky přihlížet, jak ničíme jeho mistrovské dílo. Tehdy jsem zahanbeně sklopil zrak. Nehledě na to, jaký byl Apollo debil, jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Héfaistos pak ještě jednou prohlásí, že bychom OBA měli zastavit tento souboj, nebo budeme čelit Diovu hněvu. Omluvně před sebe zvednu ruce, ve znamení, že tomu rozumím a jsem ochoten se uklidnit a nedělat problémy. Je mi to líto, pane Héfaiste. Já se jen bránil. Řeknu s pokorou a vzhlédnu k němu. Zněl jsem trochu přidušeně, protože mě to kladivo opravdu tížilo. Smím vás požádat, abyste jej ze mě zvednul? Opravdu těžce se mi dýchá. Dodám a poukáži na kladivo na své hrudi, přičemž si druhou rukou mnu poraněné místo na hlavě, kde dopadla Héfaistova rána.

Universe - 27. března 2016 16:07

soukromá zpráva od Universe pro "Ticho..." odvětí k tobě Héfaistos. "Ticho bys měl být spíše ty, ty dědku!!" odcekne Apollo vůči druhému bohu. Héfaistos však nevypadal, že by byl jeho výrokem nějak potěšen a jeho čelo bylo podle toho i patřičně svraštělé. "Ustup staříku!!" zavrčel Apollo. Héfaistos se však jenom rozkročí, aby tím dal najevo, že neustoupí ani o krok. Což bylo poněkud zvláštní, že tě teď prakticky ´chránil´ bůh. "Varuji tě já, mladíku. Zanech těch hloupostí, nebo tě pošlu s pláčem ke svému bratrovi..." varoval jej starší bůh, ale Apollo to nebral nijak nazřetel. Místo toho to vypadalo, že se na Héfaista vrhne, ale ten obratně a s lehkostí sáhl po svém kladivu, které spočívalo na tvé hrudi. Zvedl jej a lehkostí a ladností v ruce s ním máchl vůči Apollovi, který tak schytal stejnou ránu, jako ty. Odhodilo jej to několik metrů daleko a viditelně jej to nějak rozhodilo. "Možná bys měl několik dalších dní strávit dole, s Poséidonem, aby ti to schladilo tvou palici." opáčí Héfaistos. Apollo však na to neřekl ani slovo a poté se na něj snesl stejný paprsek světla jako předtím na tebe, někam zmizel. Zbyla po něm jen prohlubeň v kamenném dláždění.

Clark Kent - 27. března 2016 21:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos mi odvětil, že mám být ticho. Apollo nechtěl zůstat stranou a tak okřikl staršího boha, aby on byl ticho, přičemž jej urazí oslovením „dědku“. Tohle by bylo považováno jako nesmírná drzost i mezi lidmi, natož mezi bohy. Apollo pak Héfaista okřikl ještě jednou a znovu k tomu použil ne zrovna vybraná slova. Ten se jen rozkročil a dal tak najevo, že neustoupí ani o krok. Bylo to podivné. V jednu chvíli mě mlátí po hlavě kladivem a hned na to mě chrání. Ne… mě ne… snaží se minimalizovat škody na majetku… Pomyslím si a dál tiše sleduji hádku dvou bohů. Nic jiného mi stejně nezbývá. Héfaistos naposledy varoval Apolla, že má zanechat těch hloupostí, nebo jej pošle s pláčem ke svému bratrovi. Ten to ale nebral nikterak na zřetel a spíš to vypadalo, že na boha s mechanickými končetinami zaútočí. Héfaistos se nenechal vyvést z míry a s udivující lehkostí sáhl po kladivu, které zvedl a máchl jím po Apollovi. Ten schytal stejnou ránu jako tehdy já a on se proletěl pár metrů. Očividně to s ním otřáslo a dost ho to rozhodilo. Héfaistos, který jedinou ranou zvládl to, co se mi nepodařilo za celou dobu, co jsem tady, jen k blonďákovi pronesl, že by měl příštích pár dní strávit dole s Poseidonem, aby si zchladil hlavu. Apollo na to nic neřekl, jen se na něj snesl stejný paprsek, jako prve na mě, avšak když se paprsek vypařil, už tam blonďák nebyl. Jediné, co tam po něm zbylo, byla prohlubeň v dláždění. Všechno jsem to sledoval z polohy v leže, avšak jakmile Apollo zmizel, tak jsem se postavil. Nehodlal jsem se tu tak válet. A už vůbec ne, když se na mě možná za chvíli snese hněv v podobě Héfaistova kladiva. Můj pane… omlouvám se za potíže, které jsem způsobil. Oslovím Héfaista, který se už nemusí zaobírat Apollem, a následně dodám. Avšak, paní Hestie nás poslala za králem bohů, Diem, pro radu a pro pomoc.

Universe - 27. března 2016 21:21

soukromá zpráva od Universe pro Héfaistos zavrtí hlavou a poněkud si povzdechne. "Já vím. Moje neteř mi už poslala zprávu..." opáčí bůh a otočí se k vám. Diana k tobě mezitím dojde. Trochu si tě prohlédne. "Musím uznat, že bych ani v tom nejstupidnějším snu, kterých bych měl, nepředpokládal, že někdy uvidím svou neteř v doprovodu muže... a ještě k tomu musím uznat, že sis poněkud vybrala dobře, moje milá." poznamená Héfaistos s poněkud úsměvem. "Já nejsem..." povzdechne si Diana ale Héfaistos jí přeruší. "Teď už se tomu nemůže vzpírat, ani to nijak potlačovat. Jsi co si, Diano. Jsi dcerou Dia, nyní i nesoucí Aŕeovo dědictví na svých ramenouch..." Diana se k tomu evidentně příliš nechce vyjadřovat a proto zůstává raději zticha dál. "Mimochodem, nikdo nás dva řádně nepředstavil a tak se chytnu iniciativy - jsem Héfaistos, mladší bratr Dia, všeotce bohů." řekne a nabídne si svou mechanickou ruku, neboť v té druhé svíral své kladivo. Kov či jaká slitina to vlastně byla, byl naomak celkem příjemný, hlavně teplý, skoro jako kdyby ten kov sám žil.

Clark Kent - 27. března 2016 22:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos po mých slovech zavrtí hlavou a povzdechne si, načež pronese, že ví, protože mu jeho neteř už poslala zprávu. Nebyl jsem si jistý, koho tím přesně myslí, ale nezkoumal jsem to. Byl jsem rád, že zasáhl, protože jinak bych já nebo Apollo nejspíš přišel k úhoně. I když mě nemusel takto bacit kladivem po hlavě. Přestal bych i po vyzvání. Ještě teď slyším hučení a místo, kam kladivo dopadlo, mě ještě bolí. Diana mezitím došla až k nám a trochu si mě prohlížela. Bůh s kovovými končetinami pak připustí, že by nikdy nepředpokládal, že by svou neteř někdy viděl v doprovodu muže, načež jí řekl, že si navíc vybrala poněkud dobře. To mě potěšilo, až jsem se skoro začervenal. Rozhodně jsem se ale pousmál. Rázem jsem zapomněl jak mě bacil a vše jsem mu odpustil. Diana však chtěla namítnout, že něčím není, ale Héfaistos jí přerušil, takže nevím co chtěla říci. Řekl jí, že už se tomu nemůže nijak vzpírat ani to nijak potlačovat. Je prostě, co je. A to sice, že nyní je dcerou Dia, která nese Áreovo dědictví na svých ramenou. To snad ne… bude taková pořád? Jestli ano, tak se do světa lidí vrátit nemůže. A vzhledem k tomu, jak napadala i Artemis, tak se nemůže vrátit ani na Themysciru. To asi tady bude muset zůstat. Zde, kde je mezi svými, a kteří ji naučí jak nakládat s tím, kým je. Pomyslím si trochu zdrceně a zničehonic mi vyschne v krku. Nevím, co bych na to měl říci. Jsem z toho zklamaný a smutný. I na Dianu to zapůsobilo podobně a tak se k tomu raději nevyjadřovala a zůstala zticha. Héfaistos dal Dianě chvíli na vstřebání těchto skutečností a otočil se na mě, načež se mi představil jakožto Héfaistos, mladší bratr Dia, všeotce bohů. S tím mi podal ruku, kterou jsem mu vděčně stiskl a usmál se na něj. Z mužských zastupitelů mezi bohy mi zatím připadal nejrozumnější. Těší mě, pane. Jsem Kal-El. Poslední syn Kryptonu. Odpovím mu a stisknu mu mechanickou ruku, kterou mi podal. Zdála se na dotek teplá a jakoby tepala životem. Normálně bych se tomu možná podivil, ale teď, když už jsem potkal tolik bohů a viděl jejich moc, už mě snad nic nepřekvapí.

Universe - 27. března 2016 22:13

soukromá zpráva od Universe pro Héfaistos přikývne, že bere to co řekl o sobě navědomí. "Takže.. to vy jste strůjci všeho toho pozdvižení..." ozve se hlas, který nikomu z přítomných ale nepatřil však jeho majitel na sebe nenechal dlouho čekat a do kamenného dláždění uhodí blesk. Místo kde však dopadl není nijak zdeformováno, či poškozeno. Místo toho na tom místě někdo stál. "Zeus..." pronese Diana překvapeně.

Clark Kent - 27. března 2016 22:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos přikývl a pustil mou ruku, načež se ozval čísi autoritativní hlas, který nepatřil ani jednomu z nás přítomných a který konstatoval, že to my jsme strůjci všeho toho pozdvižení. V tom do kamenného dláždění uhodí blesk. Žádné poškození tam ale nezůstalo. Místo toho tam teď stál bělovlasý muž se stejně sněžným hustým plnovousem. Okolo pasu měl podivnou sukni, nebo možná bermudy a končetiny měl oděné ve zbroji. Všichni jsme na něj pohlédli a Diana překvapeně hlesla jméno Zeus. Nebylo o tom pochyb. Přede mnou stál sám král bohů a legendami opředený vládce řeckých bohů z antiky. Je takový, jak jsem si ho představoval… teď ještě aby byl rozumný jako Héfaistos. Pomyslím si a ukloním se mu. Jsem tu jediný smrtelník, a proto raději přenechám rozproudění této konverzace Héfaistovi či Dianě.

Universe - 27. března 2016 23:01

soukromá zpráva od Universe pro "Bratře..." pokývne Héfaistos vůči Zeusovi a ten mu na jeho kývnutí odpoví stejně. "Trvalo vám, poměrně dlouho než na vás mohli takto moje oči spočinout." pronese Zeus. Diana si však jenom povzdechne, moc dobře jsi věděl jak se ona staví k těmhle věcem. "Chci jen vědět, zda-li se toho dá nějak zbavit..." pronese Diana. "Moje milá, tohle není chřipka či rýma, kterou můžeš jenom tak vyléčit... " pronese naopak Zeus. "...já o to ale nikdy nestála..." řekne Diana poněkud štěkavě. Ostatně nebylo se jí moc čemu divit. "Ty jsi teď manifestace války, zosobnění všeho toho, co má představovat... nebyla to naše volba, ani tvá, nýbrž sil, které nemůžeme kontrolovat ni ty, ni my... ale jestli si opravdu přeješ předat to břemenu někom jinému, jediná možnost, je smrt..." pronese poněkud studeněji Zeus. Jejich přednesy a způsob jakým spolu mluvily se začínali náramně podobat. V tuhle chvíly by asi nikdo už nepochyboval o tom, že je to jeho dcera. Diana však na tuhle věc nezareaguje, mlčky mu hleděla poněkud dopáleně do tváře. "Myslel jsem si to... ať už to přijímáš či nikoliv, jsi moje dcera Diano a na tom nikdo a nic nezmění. A právě protože jí si, ti pomohu... on nás však nesmí následovat. Vnitřek Pantheonu je kromě bohů, všem ostatním zapovězen..." pronese Zeus a podívá se směrem na tebe, což pak ostatně udělá i Diana.

Clark Kent - 27. března 2016 23:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos pozdraví svého bratra a ten mu pozdrav opětuje. Zeus pak pronese, že nám to trvalo dlouho, než na nás konečně spočinul očima. To mi sice moc smyslu nedávalo, ale asi to mělo co dělat s tím, že měla Diana přijít hned po Áreově smrti. Diana si však povzdechla a pronesla, že chce vědět, jestli se toho dá nějak zbavit. Diova slova mě pak zasáhla hůř než Héfaistovo kladivo a Apollův paprsek dohromady. Pronesl, že tohle není žádná rýma nebo chřipka, kterou se dá vyléčit. Diana štěkavě odsekla, že o to nikdy nestála, na což jí Zeus opáčil, že to nebyla jejich volba, ale volba vyšších sil, kterou nikdo z nich nemohl nijak ovlivnit. A právě tyto síly z ní udělaly to, čím byl Áres, a sice manifestací války se vším, co s ní souvisí. Pak ještě Zeus pronesl studeným hlasem, že jediný způsob, jak přenést toto břemeno na někoho jiného je smrt. Nemohl jsem si nevšimnout i toho, jak si byli ti dva podobní. Ne vzhledem, ale způsobem mluvy a stylem vyjadřování. Nyní by nikdo ani nezapochyboval, že je jeho dcerou. Diana mu na to nic neřekla. Jen mu dopáleně hleděla do očí, což Zeus pochopil, jako že tuto možnost zamítla. Pronesl, že si to myslel, načež jí do očí řekl, že ji uznává jeho dcerou a proto se ji rozhodl pomoci. Avšak já je už nemohu následovat, protože vnitřek Pantheonu je všem kromě bohů zapovězen. Oba se pak podívali na mě. Rozumím… Pronesl jsem hledíc při tom Diovi do očí. Nemluvilo se mi však zrovna lehce, protože jsem měl pocit, že jsem zrovna dostal další ránu Héfaistovým kladivem. Tentokrát ale přímo do žaludku. Pohled jsem pak nasměroval na Dianu, na kterou se pokusím povzbudivě usmát. Moc mi to ale nešlo a tak to spíš vypadalo, jako smutné pousmání. Avšak s plným pochopením. Takto to pro ni bude lepší… oni jí dokážou pomoci. A třeba to jednou bude moci ovládat. Pomyslím si a párkrát hlavou přikývnu, nehledě na to, že mě to ještě trochu bolí. Věděl jsem, že se k tomuto schyluje… už od první chvíle, co mé nohy stanuly na této půdě, jsem to tušil… Zkonstatuji situaci a nakonec dodám. Vypadá to, že se nyní musíme rozloučit. Nevím, jestli ti mám dát sbohem, nebo jen na shledanou a proto neřeknu ani jedno z toho. Řeknu jen, že mi budeš chybět. S tím se ukloním nejprve Héfaistovi a poté i Diovi. Nakonec se ještě podívám na Dianu a se slovy Opatruj se… se na ni usměji a posléze se se zničeným pohledem ve tváři otočím a vydám se po schodech zpátky, odkud jsem přišel. Měl jsi jí dát poslední polibek… ale takto před Diem a jeho bratrem by to bylo asi opravdu nemístné, ne-li přímo smrtelná opovážlivost... zvlášť když jsem jen obyčejný smrtelník… Pomyslím si při cestě zpátky a při tom jdu šouravým krokem, i když cítím, že bych mohl letět rychleji než kdy předtím, protože jsem doslova sálal energií, kterou mi nechtěně poskytl Apollo.

Universe - 28. března 2016 00:03

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku!" ozve se za tebou a jenom co se otočíš, přistane ti v náručí Diana, která tě obejme. "Někdy nepotřebujeme slova, abych vyjádřily to co chováme v srdci." řekne ti Diana, když se od tebe trochu odtáhne a pohlédne ti přitom do tváře. Nepotřebovala znát ani žádnou tvou nějakou případnou reakci a rovnou se k tobě natáhla a vtiskla ti polibek. Její ruce tě něžně objali kolem krku a poněkud se k tobě natiskla.

Clark Kent - 28. března 2016 00:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Udělal jsem jen pár kroků, než se ozvalo mé jméno. Dianin hlas bych poznal kdykoliv a tak jsem se otočil. Jen co jsem se otočil, tak mi Diana přistála v náručí a objala mne. Vřele jsem jí její objetí opětoval a přitiskl se k ní. Když se ode mě po chvilce částečně odtáhla, tak pronesla, že ne vždy jsou zapotřebí slova, abychom vyjádřili to, co cítíme v srdci. Nečekala na žádnou reakci a rovnou se ke mně natáhla a vtiskla mi polibek, přičemž mne objala okolo krku a natiskla se na mě. Vřele jsem jí její polibek opětoval a stejně tak i její objetí. Já jí však objal okolo pasu. Byl to ten nejsladší polibek, jaký jsem kdy dostal. Aby taky ne, když byl poslední… Pomyslím si s těžkým srdcem, a jakmile se Dianiny rty odlepí od těch mých, tak se jí zahledím do očí a bez rozmyslu pronesu to první, co mě napadne. Já… miluju tě… Hlesnu k ní a skoro se při tom skácím. Ne, že by to nebylo přesně to, co cítím, ale bylo to dost brzy a v opravdu špatnou dobu. Viditelně znervózním, ale pokusím se zachovat si tvář úsměvem. Avšak i ten byl poněkud nejistý. Pitomče! Tys to vážně řekl?! Teď jsi to pohnojil.

Universe - 28. března 2016 00:37

soukromá zpráva od Universe pro "Já vím." odvětí Diana s úsměvem, stále ve tvém obětí a hledíc do tvých očí těmi svými, uhrančivě modrými. "Zdá se, že jsi nás nepochopil úplně..." řekne Héfaistos, který k vám pozvolna dojde. "Nemůžeš vkročit do Pantheonu, ale v mé kovárně a dílně, budeš rozhodně vítán...." dodá k tomu s poněkud úsměvem sobě vlastním. "Můj bratr Dianě pomůže a do té doby, můžeš tu nabitou energii usměrnit řádným směrem." řekne Héfaistos a poněkud si promne svůj ryšavý knír. Zeus za ním jenom souhlasně přikývne. Slova na tuhle chvíly dozajista nestačila a ani se jich nedostávalo ať už tobě, či Dianě.

Clark Kent - 28. března 2016 01:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro K mému štěstí mi Diana téměř okamžitě odpověděla a řekla, že to ví. A způsob, jakým se na mě usmívala a jakým mi hleděla do očí, mi prozrazoval, že ona to cítí stejně. S, nyní už jistým úsměvem, jsem jí hleděl do těch jejích uhrančivých modrých očí a zcela jsem se ztrácel. Z mého zhypnotizovaného pohledu na Dianu mě vytrhl až Héfaistos, který k nám pozvolna došel a řekl, že jsem je nepochopil zcela správně, načež s úsměvem dodá, že sice nemohu vstoupit do Pantheonu, ale v jeho kovárně a dílně jsem vítán. A zatímco Zeus bude pomáhat Dianě, tak já budu moci alespoň usměrnit tu nabitou energii řádným směrem. Když domluvil, tak si promnul svůj ryšavý knír a vypadal, jako by se mnou už měl nějaké tajné plány. Za ním jsem zahlédl, jak Zeus na jeho slova přikývl a mě spadl balvan o velikosti měsíce ze srdce. Tak přece jen to není ani sbohem ani na shledanou. Pomyslím si nadšeně a vděčně pohlédnu jak na Héfaista, tak na Dia. Byl jsem jejich slovy dojat a nedostávalo se mi těch správných slov. Diana vypadala, že je na tom podobně. Děkuji… Vypadne ze mě po chvilce hledání těch slov. Nebylo to ono, ale nic lepšího by teď ze mě nikdo nedostal. Pohlédnu tedy znovu do Dianiných očí a se šťastným úsměvem ji nakonec pustím ze svého náručí. Měla bys jít, aby otec nečekal. Až mě budeš hledat, budu tam, kde mě pán Héfaistos bude moci využít. Řeknu a tím svou bohyni s láskou v očích popoženu k Diovi. Jakmile k němu dojde, tak se podívám na Héfaista. Cítím, jak mnou ta energie pulsuje, jako bych měl explodovat… Jsem jen váš a klidně mě pošlete dělat tu nejnamáhavější práci. Řeknu lehce nedočkavě, vypadajíc jako bych byl naspeedovaný kávou.

Universe - 28. března 2016 11:42

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe ještě pousměje a věnuje ti ještě jeden polibek, než tě konečně pustí a rozletí se nahoru k Zeusovi, který poněkud přikývne a oba se poté vydají směrem k Pantheonu, Diana ti však ještě věnuje poslední pohled, než ti odejde z výhledu úplně. Héfaistos se však tvé poznámce jenom poněkud uchechtne. "Mno, jestli máš opravdu tolik energie, jak říkáš, můžeš začít tímhle..." pronese Héfaistos a hodí směrem k tobě svoje kladivo, které držel. Asi by bylo dobré jej chytit... "Nejsem už takoví mladík, jako kdysy... hehe..." dodá ještě poněkud s úsměvem. Kladivo bylo rozhodně těžké, prakticky se zdálo, že není možné jej zvednou, či s ním nějak manipulovat. "Je v tom skrytý fígl... myslím, ale, že ti zabere poněkud čas jej nalést a přebytečnou enegii tak můžeš spálit pokusy o jeho zvednutí...."

Clark Kent - 28. března 2016 14:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než mě Diana pustila, tak mi věnovala ještě jeden polibek, který jsem jí také opětoval. Poté se už rozlétne k Diovi a společně vyrazí k Pantheonu. Diana mi však věnuje ještě poslední pohled, než se mi ztratí z dohledu úplně. Musel jsem se na ni ještě usmát. Jakmile mi z dohledu zmizela úplně, tak jsem se otočil na Héfaista a zmínil se mu, že té energie mám opravdu přehršel. Ten se tomu jen uchechtne a prohlásí, že jestli je tomu opravdu tak, tak mohu začít tímhle, načež mi hodí své kladivo. To mě překvapilo a vyvedlo mě to z míry. Věděl jsem, že je tak těžké, že jsem jej ze sebe nedokázal sundat, ale i tak jsem se jej pokusil chytit. Avšak i tak skončilo na zemi. Bylo prakticky nemožné s ním manipulovat, nebo s ním jen pohnout. Héfaistos s úsměvem dodal, že už není takový mladík jako kdysi. I tak očividně máte takovou sílu, jakou já nemám… Řeknu s námahou, snažíc se kladivo zvednout ze země, kam jej Héfaistos hodil. Héfaistos se nade mnou smiluje a přizná se, že je v tom nějaký skrytý fígl a odhalit jej mi nejspíš zabere nějaký čas. A během toho času a mých snah jej zvednout nejspíš spálím nějakou tu energii. Pohlédnu na Héfaista, kterého si přeměřím pohledem a pak na kladivo, ke kterému se skloním a pořádně jej prohmatám, snažíc se najít nějaký skrytý spínač nebo něco podobného. Pokud nic takového nenajdu, tak se pokusím kladivo uchopit za různé části toporu a poté zvednout, jestli zrovna něco takového na to nemá vliv.

Universe - 28. března 2016 15:21

soukromá zpráva od Universe pro Héfaistos se však hrdelně, pobaveně zasměje. "Má síla je opravdu značná, to nepopírám, ale je získána ze staletí poctivé práce u kovadliny a výhně." pronese pobaveně Héfaistos. "Nicméně, jdeš na to poněkud špatně... jsem v udělátkách dobrej, ale až takhle opravdu nikoliv." dodá ještě stejně pobaveně, když zkoumáš jeho kladivo. Nevysmíval se ti, ani nebyl nijak zlý, spíše to vypadalo, že se tím poněkud baví, ale v tom dobrém slova smyslu. "Ty máš silu, synu Kryptonu, ale pořád nevíš, jak jí máš správně používat. Vše co jsi zatím dělal, bylo jen bušil a bušil... musíš naučit jí ovládat lépe, koncentrovat a použít jí tak jak chceš ty..."

Clark Kent - 28. března 2016 16:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se pokoušel na kladivu najít nějaký skrytý spínač, tak se Héfaistos pobaveně a dunivě zasmál. Jeho hrdelní smích mě donutil na něj pohlédnout, protože mi tak dal jasně najevo, že na to jdu od vody. Pak mi řekne, že nepopírá, že je jeho síla značná, protože jí získal za staletí poctivé práce u kovadliny a výhně. Avšak také, že na to jdu špatně, protože on sice s udělátky je dobrý, ale zase až tak dobrý ne. Hmmm… tak to jsem v koncích… Pomyslím si a trochu si povzdechnu. Jsem rád, že je Héfaistos právě takový. Sice se mi smál, ale nemyslel to špatně. Spíš jsem jej opravdu pobavil a myslel to možná dokonce přátelsky. Héfaistos mi po chvilce řekl, že sice mám sílu, ale prý pořád nevím jak ji správně využít. Že jsem zatím dělal jen to, že jsem bušil a bušil, ale že se musím naučit jak jí ovládat lépe, jak jí koncentrovat a použít jek chceš ty. Něco podobného mi řekla i Hestie, když jsme jí s Dianou pomáhali v kovárně. Ale nejsem si jist, jak mi to pomůže tady. Odpovím mu, nejistý co tím přesně myslel. Avšak dal mi podnět k zamyšlení. Možná je to v síle úchopu… Pomyslím si a chopím se kladiva jako předtím, ale tentokrát jej nezačnu rovnou zvedat. Nejdřív zesílím stisk a pak využiju svou plnou sílu a pokusím se to zpropadené kladivo zvednout. Zdálo se, že se konečně pohnulo. Ano! Ještě víííc! Probleskne mi hlavou a já napnu všechny své síly. Kladivo se opravdu pohnulo a já jej lehce nadzvednul. Byl to však jen mžik a hned pak skončilo zase na zemi. Uff… asi nejsem hoden… Řeknu a trochu si oddechnu, protože to bylo opravdu namáhavé. Ne, že bych byl unavený, ale bylo to opravdové úsilí a já využil svou plnou sílu.

Universe - 28. března 2016 16:32

soukromá zpráva od Universe pro "Hehe, máš se ještě hodně co učit." pronese Héfaistos a poté si svoje kladivo vezme zpátky do ruky jako kdyby nevážilo prakticky vůbec nic. "Následuj staříka." dodá nakonec a své kladivo si položí na ramena a rozejde se ke spodní části pod Pantheonem, k jediné budově která měla jednak komín a jednak z něj stoupal kouř. Netrvalo to však dlouho a stanul si v jeho kovárně, která byla tak dvojnásobná oproti Hestiině. Oheň zde sálal mnohem tepleji a podle tekutéto, tlumeného bublání šlo tak nějak soudit, že to co Héfaistos používá ve své výhni rozhodně není uhlí, ale podle letmého pohledu šlo o vlastně tekuté magma.

Clark Kent - 28. března 2016 17:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos se zachechtá a pronese, že se mám ještě hodně co učit, načež se jakoby nic chopí svého kladiva, které s lehkostí zvedne a položí si jej na rameno. Lehce nevěřícně jsem to sledoval a uvnitř jsem se i trochu styděl. Diův bratr mě pak vyzve, že mám následovat staříka a vyrazí. Bez odmlouvání jsem jej tedy následoval a u toho se rozhlížel po okolí. Vypadá to tu podobně jako na Themysciře... jen mnohem honosněji a velice zdobně. Pomyslím si cestou, zatímco se rozhlížím po Olympu, říkajíc si, kolik asi smrtelníků to tady spatřilo. Héfaistos mě zavedl do spodní části města, k jedinému domu, který měl jednak komín a jednak se z něj i kouřilo. Netrvalo to dlouho a stanuli jsme v jeho kovárně, která byla mnohem větší než ta Hestiina. Oheň zde sálal mnohem silněji než u Hestie a při pohledu do výhně mi došlo proč. Místo uhlí, které bývá běžným palivem pro kování, tu bylo rozžhavené magma. Tak tady jste vykoval výzbroj bohům? Zeptal jsem se trochu překvapeně, i když mi to bylo víceméně jasné. Kde mohu pomoci?

Universe - 28. března 2016 18:10

soukromá zpráva od Universe pro Héfaistos tě zaměstná téměř stejnou prací, jako předtím Hestie, ovšem pracovat s jeho nástroji bylo poněkud náročnější než s těmi Hestiinými. Ovšem pro boha kováře byly všechny jeho hračky opravdu jenom hračkami, které používal podle své potřeby, zatímco pro tebe to bylo úplně něco jiného. Většina k nich byla podobně těžká jako jeho kladivo, ovšem zakrátko jsi zjistil, jak využít onu energii, kterou získali tvé kryptonské buňky a použít jí tím správným směrem. Těžko však šlo určit, jaky čas jste tam společně strávily, protože jsi necítil hlad či žízeň, ale rozhodně to nějaká doba musela být, protože se tvůj kryptonsky oblek sám opravil a vypadal zase opět jako nový. Ovšem, když tě poté bůh kovář poslal ven, aby přinesl dovnitř více vody, čekalo tě venku poněkud překvapení a to v podobě Diany.

Clark Kent - 28. března 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Héfaistos mě zaměstnal podobně jako Hestie, ovšem pracovat s jeho nástroji bylo mnohem obtížnější. Byly podobně těžké jako jeho kladivo, ale pro něj to byly stěží jen hračky. Avšak po nějaké době jsem přišel na to, jak využít přebytečnou energii tím správným stylem a nějak si s tím poradil. Čas ubíhal a já jsem se plně soustředil na práci, kterou mi Héfaistos dal. A protože jsem měl energie na rozdávání, tak jsem necítil ani únavu ani potřebu si nějak odpočinout. A protože jsem byl Kryptoňan a jedl a pil jsem než mě Diana napadla, tak jsem necítil ani hlad ani žízeň. A proto bylo těžké určit, jak dlouho jsme tu spolu strávili. Jediné, co mi trochu napovídalo o čase zde stráveném, byl můj kryptonský oděv, který se za tu dobu už opravil sám. Héfaistos mě po nějaké další době, co jsem si všiml stavu svého obleku, poslal ven pro více vody. Beze slova jsem přikývl, nadšený vidinou chvilkového zchlazení. Vzal jsem nádobu, kterou mi určil, abych v ní přinesl více vody, a s obnaženou hrudí jsem vyrazil ven, kam mi řekl. To nejpříjemnější co mě venku čekalo, nebyl chladnější vzduch než uvnitř kovárny, po kterém jsem prahnul, nýbrž Diana osobně, která tam stála. Nečekal jsem jí tu. Alespoň tedy ne po tak krátké době, jako mi to přišlo teď. Diano… Oslovil jsem ji nadšeně a s úsměvem vyrazil k ní. Je všechno v pořádku? Zeptám se jí, jakmile dorazím k ní a počkám, co má kráska na srdci.

Universe - 28. března 2016 19:23

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe pousměje a prve tě tak nějak obejme. "Vymazal mi z hlavy všechno co bylo Áreovo..." začne Diana ale nijak tě nepouští u toho. "...zbylo to co už nemůže vzít nikdo a s tím se bohužel musím poprat sama, ale já se nehodlám jenom tak vzdát, jsem přeci Amazonka." dokončí Diana a stále se přitom po povídala dívala do tvých očích, těma svýma, uhrančivě modrýma.

Clark Kent - 28. března 2016 19:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem k Dianě dorazil a zeptal se jí, zda je v pořádku, tak mě s pousmáním objala. A tak jsem postavil nádoby na vodu a taktéž ji objal. Aniž by mě pustila, mi začala vyprávět, že jí Zeus vymazal z hlavy vše, co mohl, a co bylo Áreovo. Avšak to, co tam zbylo, nedokáže nikdo odebrat a ona se s tím bude muset poprat sama. Dodala, že je amazonka a že se nehodlá jen tak vzdát. Vypadala však, že jí to celé docela trápí. Diano… dokud jsem tu já, tak nebudeš nikdy na nic sama. Pomohu ti se s tím vypořádat, jak jen to bude v mé moci. Odpovím a opětuji jí pohled do očí, které na ni tak miluji a obdivuji. Ještě nikdy předtím jsem neviděl tak nádherný pár očí. Tentokrát se ale zhypnotizovat nenechám a nakloním se, abych jí políbil. Jakmile se od sebe odtrhneme, tak se podívám směrem ke kovárně a pak zpátky na Dianu. Znamená to, že se už můžeš vrátit, nebo tady ještě zůstaneš? Zeptám se a v duchu si usmyslím, že i kdyby už mohla jít, tak ještě Héfaistovi pro tu vodu zaskočím. Přece jen se ke mně po celou tu dobu choval hezky. Vyjma toho úderu kladivem, který mi uštědřil hned v první chvíli.

Universe - 28. března 2016 20:15

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti vřele tvůj polibek opětuje. "Není žádné síly, ať už tady či na zemi, která by mě tu byla schopná udržet..." řekne Diana. "...navíc, lidé nás tam potřebuji." dodá ještě poněkud s úsměvem. Sotva to ale dořekne, v mracích se poněkud zableskne a poté z nich udeří blesk směrem dolů, směrem k vám a směrem do vás. Ovšem Diana neustoupí ani o krok, zůstávala ve tvém obětí a blesk dále uhodil do vás. Ovšem žádná bolest se nedostavila. Jen oslepení světlem, které se však po několika okamžicích vyjasnilo a vy jste už nestáli už poblíž božského pantheonu, ale nýbrž se vznášeli nad Metropolis.

Clark Kent - 28. března 2016 20:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi můj polibek vřele oplatila a prohlásila, že není síly, ať už tady nebo na zemi, která by jí zde byla schopná udržet, načež dodala, že nás lidé potřebují tam dole. Chtěl jsem dodat, že má pravdu a možná ještě něco, když tu se v mracích zablesklo. V první chvíli jsem myslel, že se Apollo přišel mstít, ale vzápětí na to se objevil blesk, což mě uklidnilo. To Zeus byl známý svými blesky a tak jsem se uklidnil. Nicméně blesk mířil směrem k nám a pak udeřil přímo do nás. Ani jeden z nás neustoupil a zůstali jsme v objetí. Já se možná trochu natočil tak, abych dostal přímý zásah já a ne Diana. Nebyl to zrovna příjemný pocit, vidět, jak na nás mířil blesk. Zvlášť když mám v živé paměti ty, které na nás posílal Áres. Avšak žádná bolest nepřišla a my se ocitli ve vzduchu nad městem. S překvapením jsem zjistil, že jsem znovu oblečený ve svém kryptonském obleku a že jsme přímo nad Metropolis. Metropolis… Hlesl jsem a usmál se na Dianu, kterou jsem dosud držel v náruči. Pohladil jsem ji po tváři a trochu neochotně jsem ji pustil. Pojďme, poletíme ke mně a zjistíme, kolik času uběhlo od naší cesty na tvůj ostrov. Navrhnu a pokud nemá nic proti, tak vyrazíme ke mně.

Universe - 28. března 2016 21:02

soukromá zpráva od Universe pro Diana přikývne a tak vyrazíte na cestu. Bylo už pozdní odpoledne a slunce pozvolna začínalo zapadat. Když dorazíte do tvému bytu, můžeš podle telefonu/internetu/televize zjistit, že jste byly pryč asi dva a půl dne, což nebyla zrovna dlouhá doba. Diana se skoro automaticky, sama od sebe, rozvalí poněkud unaveněji na tvé pohovce. A na telefonu jsi měl celkem dost nepřijatých hovorů i zpráv, většina byla buď od Jima, Lois či Perryho a vesměs i všechny říkali skoro to samé, jak ti je, jak se vede, kdy přijdeš do práce. Mezi poštou, kterou můžeš najít prostrčenou skrz dveře, kromě účtů a výpisů z banky, také obálku, která nevypadala zrovna dvakrát obyčejně. Papír, ze kterého byla udělána, rozhodně nevypadal levně. Uvnitř obálky byla pozvánka na otevření pobočky Wayne Industries, tady v Metropolis a ještě k tomu to bylo zítra. Do toho tam byl přiložen lísteček, kde bylo napsáno: Jdeš tam se mnou. Vem si doprovod. Lois.

Clark Kent - 28. března 2016 21:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana přikývla a pak jsme společně letěli ke mně domů. Netrvalo to dlouho a opravdu jsme tam dorazili. Diana se automaticky svalila na pohovku, vypadajíc, že je docela unavená. Já si zašel pro svůj mobil a zjišťoval, kolik času uběhlo od chvíle, kdy jsme odletěli z Metropolis. Bylo to jen dva a půl dne, takže jsem se pousmál. Nebylo to nikterak dlouho a tak jsem se mohl vymlouvat na pouhou chřipku. Krom toho jsem si zkontroloval nepřijaté hovory a zprávy, kterých jsem tu měl požehnaně. Veskrze ale jen Perry, Lois a Jimmy. A všechny byly toho samého rázu, a sice jak se mi vede, a kdy přijdu do práce. Musel jsem se nad tím pousmát. Nicméně, při kontrole došlé pošty jsem nenarazil jen na účty a výpisy, ale také na obálku, která byla vyvedena velice kvalitním papírem. Bylo to pozvání na nově otevřenou pobočku Wayne Industries, u které byl přiložený lísteček od Lois, který říkal, že tam jdeme společně a že si mám vzít doprovod. Ale ne… to ani jako Clark Kent nemohu mít chvíli klidu? Pomyslím si a odnesu si tu obálku s ostatními věcmi do obýváku, kde si to odložím na stůl a podívám se na Dianu. Copak děláš zítra? Zeptám se, ale hned na to dodám na vysvětlenou. Musím jít na pracovní výjezd. Jakožto reportér jsem pozvaný na slavnostní ples k otevření nové pobočky jedné velké firmy. Bude to asi velká sláva a mám si vzít doprovod. Poctíš mne svou přítomností a doprovodíš mne tam?

Diana - 28. března 2016 21:38
	soukromá zpráva od Diana pro Odložím svůj meč, laso a tiaru na stůl před sebou. "Hmmm... zítra říkáš? Dáš mi okamžik, podívám se do svého diáře..." pronesu zamyšleně a rukama ve vzduchu naznačím otevření a následně prohlížení imaginárního diáře. "Hm... ano, ano... můžu tě vměstnat do té mezery večer..." dodám nakonec s jistým pokusem o vtip.

Clark Kent - 28. března 2016 21:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi zamyšleně odpověděla, že se musí podívat do svého diáře, přičemž začala rukama předvádět, jak listuje v neviditelném notýsku. Chvilku jakoby listovala a pak to vypadalo, že našla tu správnou imaginární stránku, načež mi odpověděla, že bude mít čas a že mě může vmáčknout do té mezery večer. Podíval jsem se na ni naoko podezřívavě a pak jsem se trochu uchechtl. To jsem rád… Nerad bych tam dělal Lois a jejímu doprovodu páté kolo u vozu. Řeknu po chvilce a usměju se na krásku na své pohovce. Nicméně zítra dopoledne ti budeme muset opatřit plesové šaty. Řeknu, přičemž už do mobilu vyťukávám potvrzení účasti pro Lois, aby si v práci nemysleli, že nedorazím. Jakmile bude zpráva odeslána tak se zase začnu věnovat Dianě. Mohu pro tebe něco udělat? Máš hlad, nebo něco? Tedy, teď když jsi bohyně, máš potřebu vůbec jíst? Zeptám se jí se zájmem, protože opravdu nevím, jak bych se k ní teď měl chovat.

Diana - 28. března 2016 22:10

soukromá zpráva od Diana pro "Lois?" podivím se. "Tvoje... kolegině..." vzpomenu jsi po chvíly. Dále jsem potom nechápala to co říkal, já a šaty? Jakoby nestačilo, že jsem se musela oblékat podle nějakých jejich zvyků a teď se mám převlíkat ještě znovu? Super... pak, že aréna s tygrem či lvem není forma zábavy. "Clarku..." povzdechnu si. "...možná, jsem teď bohyně války, ale tady jsem pořád Diana, princezna Themiscyry, či Wonder Woman. Nic dalšího není..."

Clark Kent - 28. března 2016 22:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se zmínil o Lois, tak se toho Diana chytila, ale po chvilce jí došlo, že mluvím o té kolegyni, na kterou se mě po rozmluvě se Stevem ptala. Poté jsem se jí vlastně zeptal, jestli pro ni mohu něco udělat, nebo jestli má hlad a také, jestli vůbec mívá hlad, když je teď bohyní. Diana si povzdechla a řekla, že i když je teď bohyní války, tak se nic nemění. Pořád je to Diana, princezna Themysciry, či Wonder Woman. Ano… já jen, že se v těchto věcech nevyznám. Nemínil jsem to špatně. Odpovím jí omluvně, ale dál to nerozebírám. Vidím, že jí to není zrovna moc po chuti. Pořád se ještě zcela nesmířila s tím, co se jí stalo. Proto si k ní přisednu a dám jí ruku okolo ramen, přičemž ji druhou ruku položím na její ruku. Každopádně, mohu pro tebe něco udělat? Něco k snědku? Připravit koupel jen pro tebe? Ať je to cokoliv, stačí říct. Nabídnu své služby Dianě, protože vidím, jak je unavená a počkám až mi odpoví, načež jí vyrazím splnit vše, co bude chtít.

Diana - 28. března 2016 23:08
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdychnu. "Ano já vím... jen prostě..." řeknu ale potom raději zavrtím hlavou a nechám to raději plavat. Nechtěla jsem to teď řešit. Hlavně né nikterak v jeho přítomnosti, která mě poněkud uklidňovala. Jeho stisk mu proto oplatím. "Koupel zní dobře, stejně tak ale i ona večeře... " pronesu zamyšleně. "...nechce se mi rozhodovat, takže jsem pro oboje."

Clark Kent - 28. března 2016 23:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana její změny nechtěla probírat a šlo to na ni poznat, proto jsem měl tu debatu za již uzavřenou. Ona sama to ocenila, a když jsem si k ní přisedl a vzal za ruku, tak mi můj stisk oplatila. Optal jsem se, co bych pro ni mohl udělat a ona se přiznala, že koupel a večeře zní dobře. Pak tedy koupel a večeře… dej mi chvilku, připravím to. Opověděl jsem jí s úsměvem, políbil na tvář a energicky vyrazil do ložnice, kde jsem ze sebe shodil spandex a natáhl si kalhoty. Ze skříně jsem vytáhl čistý ručník a košili, kterou jsem si ale neoblékal, ale připravil to Dianě na oblečení. S tímto v rukou jsem se vydal do koupelny. Zašpuntoval jsem vanu a začal do ní napouštět horkou vodu. Přimíchal jsem do ní trochu bublinek a vonných olejů, které se mi tu válely a které jsem snad ještě nikdy nepoužil. Ani zdaleka se to nemůže vyrovnat té lázni, které se jí nejspíš dostávalo dennodenně doma, ale já taky nejsem princ. Jsem jen obyčejný reportér. Pomyslím si a počkám, až se vana naplní do určité hladiny. Poté vodu zastavím. A ozkouším rukou teplotu. Je to horké, ale mně to nevadí. A pokud to Dianě vadit bude, může si chvilku počkat, nebo připustit trochu studené. Nakonec tam ještě zapálím kokosovou vonnou svíčku, kterou dám na umyvadlo a odejdu jí oznámit, že je koupel připravena. Vyrazil jsem ven z koupelny a nakoukl jsem do dveří obývacího pokoje. Sice to není žádná lázeň, ale koupel je připravená. Vím, že ti to nejspíš nebude vadit, ale pro jistotu varuji, že je horká. Dal jsem ti tam čistý ručník i košili na převlečení. Řeknu Dianě a než vyrazím do kuchyně, abych uvařil, ještě rychle dodám. Kdybys něco potřebovala, tak zavolej. Budu v kuchyni vařit večeři. S tím jsem zapadl do kuchyně, kde jsem se musel chytit za nos. Překvapeně jsem zamrkal a odešel k oknu, abych jej otevřel. Poté jsem přistoupil ke dřezu, ve kterém jsem před odletem na Themysciru rozmrazoval maso. Hned jsem se pustil do odklízení té hnusné shnilé hmoty. Pečlivě jsem to uzavřel do sáčku a odešel si pro vonnou svíčku do obýváku. Ze zásuvky jsem si vytáhl svíčku s pomerančovou vůní a tu jsem v kuchyni zapálil. Nechal jsem větrat, vyrazil letem z okna, abych našel nějaký kontejner na vyhození shnilého masa. Během chvilky jsem byl zpátky a pustil se do čištění dřezu. Jakmile to bylo hotové, tak jsem zalovil v mrazáku, odkud jsem vytáhl další várku masa. Dal jsem ruku s masem nad dřez a za pomocí svého tepelného vidění jsem se pustil do rozmrazování. Netrvalo to dlouho a maso bylo připraveno na kořenění. Maso jsem naložil, zatímco jsem se pustil do škrábání brambor. Necrcal jsem se s tím a využil jsem toho, že jsem super rychlý. Připravil jsem je a dal do trouby na opečení, načež jsem vytáhl pánvičku, kterou jsem připravil na plotnu. Nakonec jsem se vydal ke koupelně, na jejíž dveře jsem zaklepal. Diano, jak moc propečené maso máš ráda? Zeptám se, aniž bych otevřel dveře nebo vstoupil, čekajíc na odpověď, abych věděl, jak jí to mám připravit.

Diana - 29. března 2016 00:03

soukromá zpráva od Diana pro Vděčně a potěšeně jsem přivřela oči, když mi věnoval políbení na tvář. Netrvalo to dlouho a má koupel byla připravená. Nadšeně jsem proto vstala a přesunula se do koupelny. "To nevadí...." opáčím, když mi řekne, že voda je možná teplejší než co jsem zvyklá. Vždycky se dá přidat studená, či naopak zase teplá. To se mi na tomhle světě líbilo. Přesunula jsem se tedy do koupelny, kde jsem ze sebe svlékla Héfaistovo brnění. Rukou zkusila teplotu vody a byla poněkud ucházející. Proto jsem do ní zalezla pozvolna celá. Když jsem nakonec ležela ponořená ve vodě, úlevně jsem vydechla. Nemohlo se rovna Themiscyře, ale přesto to bylo příjemné. Zavřela jsem oči a užívala si to naplno. "Propečené..." opáčím vůči Clarkovi, když se zeptá, jak bych chtěla propéci maso. Lidé tady měli zvyklosti nechávat střed růžoví, ale přesto živí... to nebylo nic pro mne.

Clark Kent - 29. března 2016 00:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Z koupelny se ozval Dianin libý melodický hlas, který mi odpověděl na mou otázku, že má ráda maso pořádně propečené. Nepřekvapilo mě to, protože maso, které nám amazonky připravily na ostrově, bylo propečené dokonale. S tím jsem já soupeřit nemohl, ale mohl jsem se alespoň snažit. Dobrá… dej si klidně načas. Nějakou dobu to potrvá. Řeknu ještě skrz dveře a vydám se zpátky do kuchyně, kde už postupně smrad shnilého masa vyprchával a nahrazovala jej příjemná vůně pomerančů, která se linula z vonné svíčky. Já věděl, že se vyplatí koupit více než jedna. Pomyslím si a zkontroluji, jak se daří bramborám v troubě. Ještě chvilku to chce, než dám maso na pánvičku a tak jsem získal čas podívat se po nějaké zelenině v ledničce. Nic moc tu nebylo. Snad jen nějaké rajské a paprika, která ale už nevypadala zrovna vábně. Proto jsem papriku dal do koše a v duchu si udělal poznámku, že musím zítra ráno vynést koš. Rajské vypadala dobře, tak jsem je umyl a nakrájel, abych je mohl servírovat vedle brambor a nevypadalo to tak smutně. Holt, nebyl jsem předem nakoupit. Po nějaké době jsem se sklonil k troubě a podle brambor usoudil, že je čas. Zapálil jsem plotýnku, a jakmile se pánvička nahřála, tak jsem prdnul naložené maso na ni a dal se do přípravy. Po pár minutách byly steaky dobře propečené, jak to mám rád i já a tak jsem rychle připravil talíře a naservíroval jsem na ně masa, načež jsem tam přidal pečené brambory z trouby, které jsem doplnil o tu trochu zeleniny, kterou jsem tu měl. S tím jsem sfoukl svíčku a odnesl talíře na malý stůl, který jsem zde měl. Připravil jsem příbor a pro jistotu zavřel okno, abych předešel jejímu nepohodlí. Přece jen zrovna vyleze z vany. Chvilku jsem jí ještě dal, ale pokud do chvilky nepřijde, vyrazím jí oznámit, že je večeře na stole. Diano, jak jsi na tom? Večeře je na stole. Oslovím krásku přes dveře, čekajíc na odpověď. Snad mi tam neusnula.

Diana - 29. března 2016 09:31

soukromá zpráva od Diana pro Voda byla příjemná a kombinace svíčky a vůně, které se linuli s pěny, začali poněkud působit a moje mysl se chtela odebrat do Morfeovi rise. A taky by se tak asi stalo kdyby Clarkna mě nezavolal. "Ummm..." trochu zamrkam, abych trochu osvěžila unavena víčka a oči. Clark přichystal naší večeři, kterou jsem cítila i pres zavřené dvere. Ovsem byl tu problém, sice ten, ze se mi nějak nechtělo z té vody vylézat. "Nechtělo by se ti ji mi sem donesti?" řeknu mu nakonec.

Clark Kent - 29. března 2016 11:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Z koupelny se dlouho žádná odpověď neozývala a tak jsem už chtěl pomalu zaklepat a vzít za kliku. Ale nakonec se Diana ozvala s otázkou, jestli by se mi nechtělo jí ji tu večeři přinést do koupelny. Překvapeně jsem zvedl obočí a zarazil se. A jak to tam chce asi jíst? No… třeba na to má nějaký fígl. Pomyslím si a pokrčím rameny. Pokud to tam Diana nezaneřádí, což věřím, že nehrozí, tak je mi to jedno. A i kdyby. Pro ni bych byl ochotný čehokoliv, takže proč ne? Tak tedy dobrá… Odpovím a otočím se k odchodu, abych jí donesl její večeři do koupelny. Cestou se trošku culím, protože to už bude podruhé, co budu přítomen u Dianiny koupele. Ale ani na okamžik nezalituju, že jsem jí tam přidal pěnu. Alespoň se bude cítit komfortně, že jí při příchodu nemohu očumovat. V kuchyni jsem sebral její porci ze stolu s jedním příborem a vyrazil zpátky do koupelny. Přede dveřmi jsem se zastavil a zaklepal, ale na vyzvání jsem nečekal. Už přece jasně řekla, že jí to tu mám přinést. Vstoupil jsem dovnitř a usmál se na ni. Jinak to ani nešlo. Ten její výraz dokonale spokojeného relaxujícího člověka k tomu vyloženě vybízel. Jen nevím, jestli se ti to tady bude jíst pohodlně. Řekl jsem jí, jakmile jsem k ní dorazil, čekajíc až natáhne ruku a převezme si talíř.

Diana - 29. března 2016 11:25

soukromá zpráva od Diana pro Když uslyším kliku a dveře otevřu oči a podívám se jeho směrem. Poněkud se pousměji, když vidím jeho úsměv a trochu se zvednu a opřu o vanu, tak aby vše co mělo být zahaleno, zůstalo zahaleno vzniklou pěnou, která tu ještě stále byla. Natáhnu k němu ruku s tím, že jsem si chtěla vzít onen talíř, ale pak se mi v mysli zrodí myšlenka. "A ty máš své kde?" zeptám se jej. "Nenechal by jsi mě tu snad jíst samotnou..." dodám trochu možná poťouchle.

Clark Kent - 29. března 2016 11:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hned po vstupu do koupelny mi Diana můj úsměv oplatila. Poprvé od chvíle, kdy jsme vstoupili na Olymp, se zdála být uvolněná. Byl jsem za to rád. Události posledních dní a skutečnost, že podědila vzpomínky a schopnosti zcela šíleného maniaka mezi bohy, nemohla být zrovna příjemná. Na mé konstatování o tom, že nevím, jestli se jí tady bude jíst dobře, Diana nezareagovala. Místo toho jí přišlo divné, kde mám talíř já a trošičku hravě nebo možná lehce poťouchle se mě zeptala, jestli jí tu opravdu chci nechat jíst samotnou. Překvapilo mě to, ale z míry mě to nevyvedlo a podal jsem jí její talíř, pro který natáhla svou ruku. Můj talíř je pořád v kuchyni. Potřeboval jsem alespoň jednu ruku volnou, abych mohl otevřít dveře. Vysvětlím a trochu se zasměji, protože se mi Dianina poťouchlost/hravost líbí. A pokud tady nechceš jíst sama, tak se k tobě milerád přidám. Dodám a s úsměvem si tedy vyrazím pro svůj talíř i s příborem. Jakmile se vrátím tak se ještě jednou usměji na bohyni ve své vaně a posadím se vedle vany. Opřu se o ni zády a trošku se vytočím, abych viděl Dianě do tváře. Nebylo by moc slušné sedět k ní zády. Snad ti to bude chutnat. Musel jsem použít, co dům dal. Řeknu a počkám až se do toho Diana nějakým záhadným způsobem pustí.

Diana - 29. března 2016 12:00

soukromá zpráva od Diana pro Vezmu si od něj talíř. Byla jsem ráda, že na mou malou hru poněkud přistoupil. Připadalo mi to totiž docela zajímavé, jíst takto nejenom společně. Navíc, u nás doma to bylo poněkud normální, že se nespočitatelně servírovala večeře přímo u vyhřívané lázně. Prozatím jsem tedy čekala, než přijde se svým jídlem a tak jsem si položila zatím druhou volnou ruku na vanu a na ní jsem si položila hlavu s tím, že jsem na něj hleděla, jak nakonec přišel i se svým jídlem. "Jsem vděčný strávník..." opáčím mu, když se začne omlouvat, že nic lepšího doma neměl. "...a byla bych ještě vděčnější, kdyby mi s tím někdo pomohl... " dodá ještě a poněkud se na něj stejně poťouchleji pousměji, doufajíc, že mne pochopí.

Clark Kent - 29. března 2016 12:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých omluvných slovech mě Diana povzbudila, že je vděčný strávník, načež ještě dodala, že by byla ještě vděčnější, kdyby jí s tím někdo pomohl. To po mě chce, abych jí nakrmil? No… proč ne? Nějak mi ale přijde, že to sledovala od začátku. Ve vaně se jíst prostě nedá. Alespoň ne bez pomoci. Pomyslím si a uculím se na ni stylem, jako bych jí říkal, že vím, že to zamýšlela od začátku. Když jinak nedáš, tak mi nezbývá nic jiného, než ti pomoci. Řekl jsem s potutelným úsměvem a odložil svůj talíř stranou. Natočil jsem se k ní ještě víc a nastavil ruku, aby mi předala svůj talíř. Počkám, až tak učiní a pak onu krásnou bohyni začnu pomalu krmit večeří, kterou jsem pro ni uvařil, zatímco ona se bude rochnit ve vaně.

Diana - 29. března 2016 12:57
	soukromá zpráva od Diana pro Podám mu tedy talíř, stále opřená o vanu a čekám co udělá dále. Když se ke mě však natáhne a podá první sousto, jeho ruku chytnu do své za zápěstí, trochu jej přitáhnu nahoru k sobě a prvně mu věnuji dlouhý polibek, možná dva, tři.

Clark Kent - 29. března 2016 13:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile jsem se k Dianě natáhl s prvním soustem na vidličce, tak mě opravdu překvapila. Nečekal jsem, že se natáhne po mé ruce a stáhne si mě k sobě, aby mě políbila. Měl jsem co dělat, abych nevysypal jídlo z talíře, ale nějakým zázrakem se mi to povedlo. Nicméně nezůstal jsem vůči jejím polibkům netečný. Jen co se naše rty spojili, tak jsem jí její polibky, kterých nebylo málo, vřele opětoval. Takto příjemná překvapení si opravdu nechám líbit… Prolétlo mi myslí, zatímco jsme se s Dianou líbali. Skutečnost, že tu byla nahá, mě docela rozpalovala a já si vzpomněl na nás polibek u ní v lázni. Nicméně jakmile mě Diana propustila ze svého sevření, které se mi opravdu líbilo, tak jsem se pomalu stáhl zpátky do sedu a usmál se na ni. Čím jsem si to zasloužil? Zeptal jsem se jí s lehce zasněným pohledem do jejích očí a s úsměvem, který na mé tváři dokáže vykouzlit jen ona. Počkám si na odpověď a pak se k ní s vidličkou pokusím dostat podruhé, aby se konečně najedla.

Diana - 29. března 2016 13:58
	soukromá zpráva od Diana pro Když jsem se od něj nakonec odtáhla, viděla jsem na jeho tváři ten jedinečný úsměv, který jsem u něj viděla jenom tehdy, když byl se mnou. "Bohové odměňují své věrné." řeknu mu, když se mě zeptá, čím si to zasloužil. Nakonec si vezmu ono nabízené sousto z vidličky a spokojeně zavrním jako nějaká kočka.

Clark Kent - 29. března 2016 14:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Její odpověď, že bohové odměňují své věrné, mě těšila. Viděl jsem, že to myslí žertem a byl jsem za to rád. Vidět jí se smát mě naplňovalo štěstím. Tak to abych si tě rozmazloval pořád. Pronesu s potutelným úsměvem, který naznačoval, že se mi má odměna velice líbila, načež se přiblížím k jejím ústům s vidličkou. Diana si nabízené sousto vezme a jen co se do něj pořádně zakousne, tak zavrní jako nějaká kočka. Vypadá to, že jí to doopravdy chutná. Nebo je jen opravdu hladová. Pomyslím si a spokojeně se na ni usměji. Jsem rád, že ti chutná. Řeknu spokojeně a připravím další sousto, se kterým se, jakmile Diana dožvýká, znovu opatrně přiblížím k jejím ústům a nakrmím tak svou bohyni.

Diana - 29. března 2016 14:41
	soukromá zpráva od Diana pro Jeho ruku s dalším soustem, však chytnu. Místo však abych jej já sama snědla, pootočila jsem jí jeho směrem. "Sebe z toho nevynechávej." řeknu mu s tím, že pak lehce zatlačím a nasměruji jeho ruku k němu.

Clark Kent - 29. března 2016 15:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když se k jejím ústům blížím s dalším soustem, tak mě Diana znovu chytí za ruku. Místo toho, aby si vzala to sousto z vidličky jako minule, mi ruku nasměrovala směrem ke mně, načež řekla, že se z toho také nemám vynechávat. Jinými slovy, že si mám dát také. Jo takhle… chce se o večeři se mnou podělit… no, proč ne? Pomyslím si a usměji se stylem, jako bych právě prozřel. Lehce jsem pokrčil rameny a sousto si dal do úst. Požvýkal jsem jej a musel jsem uznat, že jsem maso připravil skvěle. Bylo propečené přesně tak, jak jsem měl rád. Ovšem na maso z ostrova amazonek to mít nemohlo, neboť tam využívají extra čerstvé ingredience a připravují je na ohni. Teď zase ty… Prohlásím, jakmile polknu své sousto a chopím se nabírání dalšího pro Dianu, kterou posléze znovu nakrmím.

Diana - 29. března 2016 15:35

soukromá zpráva od Diana pro Pousmála jsem se nad tím, že dál hrál naši malou hru. A tak takhle přišla řada na mě, jenže já se rozhodla trochu poupravit naší malou hru. "Myslím, že přeskočím hlavní chod a vezmu si dezert." řeknu nakonec a tak nějak odsunu stranou jeho ruku, nezáležíc jestli přitom schodím nabrané jídlo či ne a stejně jako předtím si jej přitáhnu k sobě, něžně chytnu jeho tvář do svých rukou a přitisknu své rty na ty jeho.

Clark Kent - 29. března 2016 16:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem na vidličku nabral další sousto a řekl jí, že je nyní na řadě ona, tak se pousmála. Avšak když jsem se s vidličkou blížil k jejím ústům, tak jí odstrčila se slovy, že myslí, že přeskočí hlavní chod a vezme si rovnou dezert, přičemž mě znovu vzala za ruku a začala si mě přitahovat k sobě. Sotvaže jsem stačil položit talíř, abych předešel možnosti, že to vysypu. Poté jsem se už plně věnoval jen Dianě, která mě něžně svýma rukama chytila za tvář a začala mě líbat. Než jsem jí je začal vřele oplácet, tak jsem se rukou, ve které jsem dosud držel vidličku, opřel o stěnu, abych k Dianě nespadl dovnitř do vany. Pozor… málem jsem skončil ve vaně s tebou… Řekl jsem jí mezi polibky s potutelným úsměvem. Tedy, ne že by mi to nějak extra vadilo, ale jí by to mohlo být nepříjemné, kdyby na ní spadl takový kolos jako jsem já. Volnou ruku během dalšího polibku pomalu ponořím do pěny a položím jí ji na bok. Při kontaktu s její mokrou hebkou pokožkou, jsem se potěšeně usmál. Já jsem v boji s Apollem umřel a dostal se do nebe.

Diana - 29. března 2016 16:45

soukromá zpráva od Diana pro "To už jsi jednou skončil..." pronesu s úsměvem, když poněkud upozorní na to, že by mohl nakonec taky ve vaně skončil, lehce poukazujíc na naší společnou koupel na mém ostrově. Nakloněná trochu přes okraj vany, který ještě tak tak zakrýval co zakrýt měl a zbytkem vypomáhala pěna, která tam asi nezůstane úplně napořád, jsem pocítila jeho dotyk pod vodou, stejně jako jeho další polibek, který jsem mu oplatila a trochu se poté od něj odtáhla, hledíc mu do tváře, očí. "Můj dezert chutná více než dobře..." řeknu mu, stále tak nějak držíc něžně jeho tvář, která byla nadotek příjemná a měkká.

Clark Kent - 29. března 2016 17:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana poukázala na to, že už jsem s ní v jedné vaně skončil, i když to byla spíš ona, kdo tam skončil se mnou. S potutelným úsměvem jsem přikývl a znovu jí políbil, přičemž jsem jí položil ruku na bok. Polibek mi opětovala a pak se ode mě odtáhla. Zahleděla se mi do očí a pronesla, že její dezert chutná více než dobře. Trochu jsem se začervenal a sundal ruku z jejího boku. Pomalu jsem jí vytáhl zpod hladiny a na prst si vzal trochu pěny. Tak jsi ochutnala dezert, ale teď bys měla dojíst hlavní chod. Řeknu a prstem, na kterém mám tu trochu pěny, se něžně dotknu Dianina nosu a tak jí na něj tu pěnu přenesu. Usměji se na ní a odstoupím od vany, abych si osušil mokrou ruku. Pokud s tím bude souhlasit, tak se pak znovu chopím talíře a Dianu nakrmím večeří, kterou jsem pro ni uvařil.

Diana - 29. března 2016 17:51

soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." zamručím když mi řekne, že jsem dezert ochutnala, ale měla bych dojíst hlavní chod. Sice měl pravdu, ale já shledávala poněkud příjemně zábavnou tuto malou hru. A ještě jsem nechtěla říct svoje poslední slovo. "Pfff...." odfouknu tu trochu pěny z nosu. No počkej... Rozhodla jsem se mu tuhle poťouchlost vrátit a tak, když se vracel k talíři s jídlem, vyčkala jsem s rukou pod vodou, na místě kde bylo nejvíce pěny a tak, když se přiblížil s dalším soustem, věnovala jsem mu plnou svou ruku pěny, přímo do jeho obličeje, propukajíc přitom v bouřlivý smích.

Clark Kent - 29. března 2016 18:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zamručela, když jsem jí řekl, že by měla dojíst onen hlavní chod, a pak si z nosu sfoukla tu trošku pěny, kterou jsem jí tam přenesl prstem. Já si mezitím osušil mokrou ruku a vrátil jsem se k talíři, se kterým jsem se zase posadil k vaně. Připravil na vidličku sousto a začal jsem se s rukou přibližovat k jejím ústům. Když jsem byl skoro u nich, tak na mě podle zaútočila rukou, plnou pěny, kterou mi dala do obličeje a propukla v bouřlivý smích. Zarazil jsem se a stáhl vidličku zpátky, abych jí s ní náhodou nebodl. Usmál jsem se a zakroutil hlavou. Že já ti tu pěnu do té koupele vůbec přidával. Řeknu a trochu se uchechtnu, načež se pokusím sfouknout si pěnu z nosu a očí. Hádám, že jsem si o to přímo řekl, že? Pronesu s úsměvem a taktéž se zasměji. Poté počkám až se situace uklidní, respektive až se Diana dochechtá a pak se znovu pokusím jí nakrmit, avšak budu se na ni dívat podezřívavě.

Diana - 29. března 2016 19:19

soukromá zpráva od Diana pro "Trošičku..." opáčím, ohledně toho, že on sám si o toho řekl. "...řekněme spíše, že jsem nemohla odolat situaci." uvedu to na pravou míru, pořád s úsměvem na rtech. On měl tu pěnu snad všude. "Ukaž..." řeknu a poté se mu pokusím pomoci s tou pěnou, která na něm ulpěla a kterou si on ještě nesetřel, nebo si jí evidentně nevšiml. Hlavně převážně z jeho vlasů. "Myslím... že bychom je měli dojíst normálně... jako..." začnu, ale trochu se zarazím, protože jsem nechtěla říci lidé, protože ať chceme či nikoliv, nejsme lidé. Né, jako ti kolem nás.

Clark Kent - 29. března 2016 19:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi dá za pravdu, že jsem si o to opravdu trošičku řekl, ale pak vše přivede na pravou míru tím, že se přizná, že spíše nemohla odolat situaci. Jistojistě jsem věděl, že to nemyslí špatně, soudě podle toho úsměvu, který zdobil její tvář. Poté, co jsem ze své tváře odfoukl pěnu, mě vybídla slovem „ukaž“, načež mi z tváře a vlasů odstranila pěnu, které jsem si nevšiml. Díky… Řekl jsem jí posléze a věnoval jsem jí úsměv. Bylo to od ní milé, že mi chtěla pomoct, když už mě tak podle napadla. Diana pak zmínila, že bychom to jídlo měli nejspíše už dojíst normálně, avšak trochu se zasekla a dál nepokračovala, takže jsem se rozhodl za ni tu myšlenku dokončit sám. Klasicky u stolu… ano, souhlasím. Dokončím za ni s úsměvem a přikývnu, načež seberu oba talíře ze země a zvednu se na nohy. Počkám tě u stolu. Zatím se osuš… a kdybys chtěla, vezmi si čistou košili, kterou jsem ti připravil. Řeknu a vyrazím z koupelny do kuchyně, kde se posadím ke stolu. Před sebe položím tu porci, ze které jsem krmil Dianu a na volné místo naproti mně položím tu netknutou. Nakonec už jen počkám, až moje krásná princezna dorazí ke stolu, abychom mohli společně začít. Bylo by neslušné začít bez ní. Snad je to ještě dost teplé.

Diana - 29. března 2016 20:25

soukromá zpráva od Diana pro Přikývnu a nakonec jsem ráda, že to takto skončí. Jakmile se za ní zavřou dveře, vylezu ven a sáhnu po osušce, kterou otřu nejenom vodu ale i přebytečnou pěnu ze sebe pryč. Načež si pak na sebe obléknu jím připravenou košily. Nevím proč ale prostě se mi tenhle kus oblečení líbil, byl pohodlný na nošení. Vlasy jsem si stáhla do jednoduchého opu, který nemám sice čím zajistit, ale to mi nevadilo, protože jsem to ani nevyžadovala, počítala jsem s tím, že se za chvíly rozpustí, ale aspoň nebudu mít vlasy všude možně, než uschnou. Nakonec vyjdu z koupelny a připojím se ke Clarkovi a společně se tedy pustíme do jídla.

Clark Kent - 29. března 2016 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sedl jsem si za stůl a v tichosti vyčkával Dianina příchodu. Netrvalo to dlouho a ona se opravdu objevila ve dveřích. Vypadáš nádherně. Hlesnul jsem téměř bez dechu, protože mi její nadpozemský vzhled sebral všechna slova. Ihned jsem se postavil, jak etiketa vyžaduje a pomohl jí se usadit, načež jsem se také posadil a společně se pustili do jídla. Kdybys to měla už studené, tak mi řekni. Během vteřinky ti to ohřeji. Řeknu Dianě s úsměvem a pustím se do toho.

Diana - 29. března 2016 21:14

soukromá zpráva od Diana pro Věděla sjem, už z koupelny, kde jsem okusila první sousto, že jídlo bude dobré a tak sjem ani moc neotálela a pustila se rovnou do zbytku, protože jsem nechtěla aby jeho snaha přišla nějak na škodu. Během jídla jsem se pokoušela o přátelskou konverzaci. Když jsem dojedla, vyčkala jsem, až Clark případně dojí také a pokud odnese můj talíř sám, tak jej nechám, tak či tak, se potom prostě zvednu a vydám se k televizy s úmyslem trochu si odpočinout u ní a zjistit případně, co se v tomhle světě událo nového. Ovšem když jsem vzala do ruky ovladač, zřejmě jsem asi použila více síly, protože jsem při pokusu o stisk tlačítka probořila prst skrz naskrz ovladače. Televize se naštěstí zapnula a poněkud překvapeně hleděla na to co jsem nechtíc udělala. Od kdy mám takovou sílu, že jí nedokáži kontrolovat zcela?

Clark Kent - 29. března 2016 21:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Večeře se nesla v dobrém duchu. S Dianou jsme konverzovali a celkově vůbec nenastala žádná trapná chvilka ticha. Opravdu jsme si rozuměli a společnou večeři jsme si užili. Když jsme dojedli, tak jsem sklidil nádobí ze stolu. Diana se mezitím přesunula do obývacího pokoje, ze kterého se po chvilce ozvalo zapnutí televize. Já umyl veškeré nádobí a posléze jej i utřel a naskládal na své místo. Jakmile jsem byl v kuchyni s nádobím hotov, tak jsem se odebral do koupelny, kde jsem si dal sprchu. Pro změnu jsem si dnes dal chladnou sprchu, protože jsem ještě na sobě cítil žár Héfaistovy kovárny, a tak byl chlad opravdu blahodárný. Když jsem byl pořádně umytý, tak jsem se osušil svým ručníkem, který jsem si zavázal okolo pasu a vyrazil se do ložnice obléct do kalhot, ve kterých jsem spával. To jsem potřeboval… Pronesl jsem, když jsem dorazil do obývacího pokoje a pak jsem si všiml rozmáčknutého ovladače. Copak se stalo? Zeptal jsem se jí, ale neměl jsem v hlase stopy po hněvu. Nezlobil jsem se na ni. Popravdě, také se mi to už jednou stalo s mobilním telefonem.

Diana - 29. března 2016 21:49
	soukromá zpráva od Diana pro "Já...." pronesu, ale slov se mi poněkud nedostávalo. "Nechápu proč se to stalo... zapnula jsem jí už tolikrát... a bez nějakého incidentu..." pronesu nakonec nechápajíc pořád nastalou situaci, né, že by mě trápil ten zničený ovladač, to samozřejmě ano, ale spíše mě trápilo, proč se to stalo. Vždycky jsem měla svou sílu pod kontrolou. "Omlouvám se..."

Clark Kent - 29. března 2016 22:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se zdála být stejně zaskočená jako já, možná i víc. Řekla mi, že jí už zapnula mnohokrát, ale že se nikdy nic podobného nestalo. Opravdu jí to trápilo a tak nakonec hlesla, že se omlouvá. Diano, není třeba se omlouvat. Nic se nestalo… Odpovím jí a s úsměvem k ní dojdu a přisednu si. Popravdě? Také se mi to už stalo… i když to byl mobilní telefon. Zcela jsem jej rozmáčkl… Dodám povzbudivě a dám jí ruku okolo ramen, aby věděla, že si z toho nic nemá dělat a že tady jsem pro ni. Takové věci se stávají.

Diana - 29. března 2016 22:11
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Možná jsem jenom nesoustředěná z toho všeho, co se za poslední dobu stalo..." poznamenám. Přitom si sednu k němu na pohovku a položím na stůl před sebou zbytky ovladače a smetu si z ruky i případné drobné zbytky, které by tam ještě zůstali.

Clark Kent - 29. března 2016 22:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Princezna si trochu povzdechla a poznamenala, že to bude možná tím, že je nesoustředěná a rozhozená z toho všeho co se za poslední dobu stalo. Ano, to je pravděpodobné. Měla bys odpočívat, vypadáš trošku unaveně. Poznamenám, zatímco Diana odloží zbytky ovládače na stůl a opráší si od jeho kousků ruku. Jen co tak udělá, tak jí za ni lehce vezmu a přitáhnu si jí k sobě. Zítra, po tom plese, bychom měli poslat Artemis zprávu, že už jsi v pořádku, aby neměla strach. A aby mě už konečně přestala obviňovat ze všeho toho, co se stalo. Pronesu klidným hlasem a trochu se nad tím pousměju. Nemohu se na Artemis zlobit. Očividně má Dianu taky ráda a tak se uchyluje k házení viny okolo, aby nebyla tak zoufalá.

Diana - 29. března 2016 22:47

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Už poslali... buďto Mercuryho nebo Buba, ale počítám, že spíše Buba, protože víš jak to je s muži u nás na ostrově, a to i bohy nevyjímaje..." poznamenám. "Bubo je mechanická sova, kterou vytvořil Héfaistos pro Persea...." pokusím se vysvětlit, i když jsem si jistá, že by legendu o Perseovi měl znát. Jenže pak si povzdechnu, protože dělám přesně opak toho než co bych měla, asice bych měl tak zkusit odpočívat. Takže to, že si mě přitáhne k sobě, byl vlastně dobrý tah. Nechala jsem se ovlivnit a přitáhnout.

Clark Kent - 29. března 2016 23:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si lehce povzdychne a pak mi řekne, že už poslali posly. Buďto nějakého Mercuryho nebo nějakého Buba. Ale podle všeho toho Buba, protože ani mužské pokolení bohů má stejný zákaz vstoupit na ostrov amazonek. Trochu mě toto odhalení překvapilo. Nečekal jsem, že i bohové jsou zahrnuti do těchto zákonů. To ale znamená, že já jsem opravdu jediným mužem tohoto světa i všech ostatních světů, který má povoleno se tam pohybovat. Dojde mi a toto prozření mě zahřeje u srdce. Rázem jsem Dianu začal milovat ještě víc, a to jsem myslel, že víc už to ani není možné. Diana ještě dodala, že Buba je mechanická sova, kterou vyrobil Héfaistos pro Persea, a mi svitlo. Ano, ano! Viděl jsem jeden starý film, který pojednával o Perseovi. A Buba je tam také. Pronesu a s úsměvem si k sobě Dianu přivinu. Ta se nebrání a tak se mi rázem ocitne v náručí. Znovu si přivoním k jejím vlasům a slastně zapředu, načež jí pohladím po tváři a pak se k ní nakloním, abych jí políbil. A pokud se nebude bránit, tak u jednoho polibku neskončím.

Diana - 29. března 2016 23:25

soukromá zpráva od Diana pro Byla jsem ráda, když si mě k sobě Clark přivinul, proto jsem se nijak nebránila. A to ani když se pak poté projevoval dál. Užívala jsem si jeho dotyku, stejně tak i jeho polibku a stejně mu jej tak i vrátila. Lehce a něžně jsem přitom uchopila jeho tvář do svých rukou a po polibku jej od sebe maličko poodtáhla. "Teď už si zasloužím svůj dezert? Hm... " poznamenám, hledíc mu do očí. Líbili se mi a měla jsem je ráda, byly čisté a upřímné. "...obávám se však, že na dezert už mi příliš místa nezbylo..." dodám a jednou rukou jej něžně pohladím po tváři, párkrát, nahoru a dolů, přičemž si dávám záležet, aby to bylo co nejněžnější a až mu poté zabloudím prsty s tváře do jeho vlasů.

Clark Kent - 29. března 2016 23:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se nijak nebránila, ba naopak mi můj polibek vřele opětovala. Užíval jsem si její přítomnosti a jejích dotyků. Své ruce něžně položila na mé tváře a po polibku se ode mě kousek poodtáhla. Pak poznamenala, jestli už si dezert zasloužila, přičemž mi hleděla svýma nádhernýma očima do těch mých. Byl jsem uchvácen a toužil jsem do nich hledět pořád, až do skonání světa. Neměl jsem slov a tak jsem jí neodpověděl. Chvilku to trvalo, ale pak Diana pronesla, že se obává, že na dezert jí už dneska moc místa nezbylo. Usmál jsem se. Jednak protože jsem nikam nespěchal a také proto, že začala laskat mé tváře, ze kterých mi posléze zabloudila do vlasů. Slastně jsem u toho přivřel oči a užíval si to, neboť mi to přišlo nanejvýš příjemné. Proto jsem se poněkud naklonil i s Dianou v náručí na stranu, abych nás uvedl do polohy ležmo, avšak k ničemu dalšímu jsem ji netlačil. Dianina slova jsem ctil a respektoval jako ostatně i jí samotnou. Nicméně i já jsem se chopil toho, abych jí něžně začal hladit po tváři, přičemž jsem jí zasněně hleděl do očí. Tyto chvíle s tebou jsou ty nejšťastnější v mém životě. Prohlásím měkkým hlasem a po chvilce stáhnu svou ruku z její tváře, abych jí nechal se nějak uvelebit, načež se k ní přitulím a budeme společně odpočívat.

Diana - 30. března 2016 12:56

soukromá zpráva od Diana pro Když nás Clark položí do lehu, sáhnu po polštáři který si posunu pod hlavu, aby se lépe leželo. Nicméně pak zase moje ruce zabloudí zpátky k němu, zpátky k jeho tváři. "Užívám si je stejně." pronesu k němu, s milým úsměvem. Zase mu tak nějak přejedu něžně rukou po tváři a stejně jako předtím skončí její cesta v jeho vlasech. Ruka pak začne drobně cestoval z jeho čela do vlasů, něžně jej přtom hladíc.

Clark Kent - 30. března 2016 13:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem nás lehkou snahou uvedl do polohy ležmo, tak se Diana jen natáhla pro polštář a dala si jej pod hlavu. Pak se zase pustila do laskání mých tváří. Bylo mi to velice příjemné a tak jsem se jí přiznal, že jsou pro mě chvilky strávené s ní ty nejšťastnější v mém životě. Diana si mě zcela získala tím, když odpověděla, že si je užívá stejně, přičemž mi z tváře znovu rukou zabloudila do vlasů. Jak já jí zbožňuji… Pomyslím si a znovu slastně přivřu oči, užívajíc si její dotek ve svých vlasech. Ruku, kterou mám pod sebou, jsem si uvolnil a něžně, jako bych se bál, že se mi Diana po dotyku rozplyne, jí ji položil na její jemnou tvář a pohladil ji. Druhou ruku jsem jí položil pro změnu na bok a lehce si jí k sobě přitiskl v něžném objetí. Zahleděl jsem se jí do těch překrásných modrých očí, pro které bych i zemřel a poté, ovlivněn kouzlem okamžiku jsem naklonil hlavu a dlouze a vroucně jí políbil.

Diana - 30. března 2016 14:05
	soukromá zpráva od Diana pro Clark mne poté políbil a já mu polibek vřele opětovala. Přesto si tak nějak obě moje ruce přitom našli cestu do jeho vlasů, které několikrát něžně přitom prohrábli, než poté znovu skončily na jeho tváři, a i když poté náš polibek skončil zůstávali tam a jeden z palců poté drobně a něžně dál hladil jeho tvář.

Clark Kent - 30. března 2016 15:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianě zřejmě nevadilo, že jsem si jí přitiskl k sobě, protože můj polibek vřele opětovala. Navíc pokračovala ve vískání mých vlasů, což mi dělalo opravdu neskutečně dobře. Když náš polibek skončil a my jsme odlepili své rty od sebe, tak přesunula své ruce na mou tvář, kde mě lehce hladila svým palcem. Bylo mi nádherně jak po těle, tak po duši. Její přítomnost na mě měla přímo opojný vliv a já nechtěl ničím narušit kouzlo okamžiku a tak jsem pokračoval s něžnostmi. Rukou jsem jí lehce začal hladit po jejím boku, avšak dával jsem si pozor, abych jí tím nevyhrnul košili a tím jí nevystavil nechtěnému nepohodlí. Při tom jsem se přiblížil a políbil ji, avšak tentokrát ne na ústa, ale na čelo a posléze i na její dokonalý malý nosík. Usmál jsem se a mrkl jsem na ni. To, aby nežárlil na tvá ústa. Pronesu a pak jí ještě jednou políbím, tentokrát však znovu na její ústa.

Universe - 30. března 2016 16:33

soukromá zpráva od Universe pro Užíval jsis Dianinu přítomnost i pozornost, stejně jako tu tvou. Vše tedy nakonec dopadlo jak dopadlo a zřejmě to nemohlo ani dopadnout lépe. Oh, vlastně mohlo. Monotóní zvuk televize a příjemná společnost zapůsobila, mno možná ještě trochu všeobecné únavy, způsobilo to, že jsem oba pozvolna usnuly. Ráno tě probudila intuice, která tě vždy budila ráno a která byla vybudována kvůli vstávání do práce. A ano, dnes byl den, kdy jsi musel do práce.

Clark Kent - 30. března 2016 17:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Leželi jsme ve vzájemném objetí a užívali si přítomnost a hlavně pozornost toho druhého. Bylo to báječné a nemohlo to dopadnout lépe, než to dopadlo. Po nějaké takto příjemně strávené době, jsme oba pozvolna usnuli a ponořili se do říše snů. K mému štěstí byl dnes v noci klid a Dianu netrápily žádné noční můry jako v předchozích dnech. A tak jsem se probudil až ráno, za svítání. Lépe řečeno mě probral můj, za ta léta již naučený instinkt, který mě probouzel do práce místo budíku. Hned po otevření očí jsem byl přinucen k úsměvu, neboť jsem pohlédl Dianě přímo do tváře. Většina mužů by dala všechno za to, aby se mohli probudit a pohlédnout do této nádherné tváře. Jen já mám to štěstí. Pomyslím si a chvilku na ni zasněně hledím. Nakonec si však povzdechnu, a protože povinnosti volají se něžně vyprostím z jejího příjemného objetí, načež se opatrně, abych jí nevzbudil, zvednu z pohovky. A to i za pomoci letu, pokud to bude zapotřebí. Přejdu ke křeslu, kde byla poskládaná deka, kterou vezmu a opatrně s ní Dianu přikryji, aby jí nebylo zima. Přece jen, jí už nezahřívám, i když bych opravdu nesmírně rád. S tím jsem se vytratil v koupelně, kde jsem si opláchl obličej. Při pohledu do zrcadla jsem zjistil, že se usmívám od ucha k uchu. Její přítomnost má na mě dobrý vliv. Nepamatuju si, kdy jsem se tak usmíval naposledy. Pomyslím si a s neutuchajícím úsměvem na rtech se pustím do ranních hygienických rituálů, včetně toho, že se oholím. Jakmile budu připravený, tak tiše přejdu do ložnice, kde na sebe natáhnu džíny a košili se sakem, které doplním o své typické brýle. Seberu s sebou mobil a peněženku a nejprve půjdu Dianě opatřit snídani, kterou mi naposledy opatřila ona. To pečivo s ovocnou a čokoládovou náplní bylo opravdu lahodné. Vyrazil jsem proto do ulic Metropolis a poté rovnou do nedaleké pekárny, kde jsem nakoupil plný papírový pytel na nákupy, těchto lahodných croissantů, načež jsem se vrátil do svého bytu. V kuchyni jsem napsal Dianě lísteček. Nakonec jsem jí potichu položil papírový pytel plný vonícího pečiva do obýváku na stůl a vedle pytlíku položil lístek, na kterém stálo: Musel jsem si jít do práce zařídit pár formalit. Budu zpátky v poledne a pak ti půjdeme vybrat nějaké ty šaty na ten ples. P. S. Budu na sebe dávat pozor a nebudu strkat nos do žádného skladiště. Poté jsem už ale opravdu vyrazil do ulic Metropolis a pak rovnou do budovy Daily Planet, kde po mě už vyloženě všichni toužili.

Universe - 30. března 2016 18:37

soukromá zpráva od Universe pro V práci panoval stejný rozruch, jako každý jiný den v týdnu. Jakoby tady snad neznaly víkendy, či tak něco podobného, ostatně, Lois toho byla celkem dobrým důkazem/příkladem. A taky na sebe nenechala dlouho čekat. Sotva jsi se totiž dostal ke svému stolu, nestihl jsi se ještě ani usadit a už tě volala: "Clarku!" Pronesla nadšeně a stejně nadšeně i k tobě docupitala. Tentokrát jí v tom, aby tě obejmula už nebránilo nic, žádné kafe, žádná kabelka či telefon. A taky to tak udělala. "Díky..." Řekne ti nakonec a poté tě pustí.

Clark Kent - 30. března 2016 19:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro V práci to zase žilo. Internisté lítali sem a tam a plnili své pochůzky, zatímco reportéři datlovali na svých počítačích obsahy svých článků. Prostě klasický den v Daily Planet, kde se pomalu ani na víkendy nehraje. Prostě naprostý blázinec. Zakroutil jsem nad tím hlavou a zamířil si to ke svému stolu. Nestačím se však ani ještě pořádně usadit a už na mě nadšeně zavolala Lois, která se ke mně hned pustila. Počítal jsem s tím, že mě zavalí dotazy, jestli jsem už v pořádku a jestli jsem připraven na odpoledne/večer. Nebo možná bude zjišťovat, jestli s sebou přivedu onu neznámou. To se nestalo. Místo toho se na mě vrhla a s díky mě objala. To jsem nečekal, a tak jsem se zarazil a začal jsem na všechny strany házet překvapené pohledy. Co to s ní je? Pomyslím si a lehce jí toto zcela přátelské objetí opětuji. Během chviličky, jen co mě pustila, jsem na ni upřel svůj zmatený pohled. Díky? Za co? Zeptal jsem se zmateně, ale v duchu mi začínalo svítat, protože jsem si vzpomněl na to, že jí zavřeli. Úplně se mi to vypařilo z hlavy. V posledních několika dnech jsem myslel na něco jiného. Tedy lépe řečeno, na zcela jinou ženu. Ženu, se kterou jsem strávil noc ve svém náručí.

Universe - 30. března 2016 20:02

soukromá zpráva od Universe pro Lois tě pustí a poněkud překvapeně se na tebe podívá. "Mno... spíše bych se měla já tobě omluvit, za to, že jsem tě vytáhla do toho skladu, ale pak jsem to byla já co potřeboval... ´zachránit´. Jop, Steve mi řekl, že jsi za ním byl, aby zkusil Lexovi vymluvit tu žalobu proti mě... takže proto to... díky..." pokusí se Lois trochu kostrbatě vysvětlit. "Jinak... co říkáš na tu zprávu? Myslím, že jsme tím trhli zase rekord..." začne Lois potom dále povídat a vytáhne ranní vydání Daily Planet, jehož titulní stránka hlásala: Netopýr je ve městě! Dále tam byla na titulní stránce fotka, která spíše vypadala jako černá rozmazaná šmouha, ale při bližším zkoumání z toho šlo vypozorovat jako něco černého, co se mihlo vzduchem před objetivem.

Clark Kent - 30. března 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois mě pustí a opětuje mi můj zmatený výraz svým lehce překvapeným. Nejprve se mi omluví, že mě zatáhla do toho skladu, protože to dopadlo špatně. Chytili ji a pak potřebovala pomoci. Dokonce se zmínila, že jí to Steve vyslepičil, že jsem za ním byl a požádal ho o pomoc. Nakonec mi ještě jednou poděkuje a já se na ni lehce nejistě usměju. Nemáš… vůbec zač, Lois… Pravda je taková, že všechno zařídil Steve. To on přemluvil pana Luthora, aby stáhnul všechna obvinění. Já v tom nehraji žádnou roli. Odpovím Lois trochu nervózně, avšak myslím to vážně. Nepotřebuji, aby mi děkovala, vím, že by se pokusila o to samé, kdybych byl v maléru já. Lois pak vytáhne ranní vydání DP a zeptá se, co říkám té nové zprávě, přičemž poznamená, že jsme tím nejspíš zase trhli rekord v prodávanosti. Znovu nasadím ten nechápavý výraz a půjčím si to, abych se na to podíval. Titulek hlásal „Netopýr je ve městě“ a titulní stránku halila fotografie rozmazané černé šmouhy, která značila, že se něco mihlo před objektivem. Myslíš, že to je ten Gothamský netopýr… Ten takzvaný Batman? Co by ale dělal tady v Metropolis? Je ta fotka vůbec z důvěryhodného zdroje? Opáčím Lois trochu nedůvěřivým hlasem a zakroutím hlavou. Moc se mi tomu věřit nechce, ale pravda je, že se tam něco opravdu mihlo. Avšak, ten Batman není jediná věc, co to mohlo být. Pořád tu mohly být ty stvůry, se kterými jsme společně s Dianou bojovali a které sem přivedla ta divná babizna.

Universe - 30. března 2016 21:16

soukromá zpráva od Universe pro "Prej jestli to je z důvěryhodného zdroje... tsche... přednes tohle před Jimim a jsem si zaručeně jistá, že budeš pak potřebovat nové brýle, protože tahle fotka je jeho práce, stejně jako větší část toho článku..." pronese poněkud dopáleněji Lois. Takže tvoje "důvěryhodnost" byla tedy tímto potvrzena, asice Jim by asi jenom tak něco nezfalšoval. "Beztak to tam teď s Perrym řeší, v jeho kanceláři, takže jestli jsi někoho z nich něco chtěl, bude to muset ještě chvíly počkat... už tam jsou spolu dobrých 15min, možná více... nah, jdu si pro kafe, nechceš taky vzít? Případně něco místo toho?" zeptá se tě nakonec Lois. "Jop a večer s sebou beru Steva, jestli to ti nijak nevadí. Doufám, že tam ale i tak dorazíš a vezmeš s sebou tu skvělou dámu, která si tě získala." mrkne na tebe Lois.

Clark Kent - 30. března 2016 21:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se trochu rozohnila, když jsem zpochybnil důvěryhodnost fotografie, načež mě sjela, že kdyby mě slyšel Jimmy, tak bych potřeboval nové brýle. Můj výraz se rázem změnil. Jimmymu a jeho fotografiím věřím na sto procent. To… jsem netušil. Jimmymu důvěřuji. Řeknu smířlivě a zvednu ruce v obranném gestu. Lois se nenechala odbýt a ještě zvýraznila Jimmyho úspěch tím, že mi řekla, že to s Perrym už nějakou dobu projednávají v kanceláři. A zakončila to konstatováním, že jestli po některém z nich něco chci, tak si budu muset ještě počkat. Musel jsem se tomu usmát. Jimmymu jsem tento velký úspěch přál. Nejspíše to bude milník v jeho kariéře a Perry jej bude posílat na větší reportáže. Já mu vždycky říkal, že s něčím podobným jednou prorazí. Stačí jen vytrvat. A nyní je to zde. Pomyslím si a konečně se posadím ke svému stolu. Lois se mi ještě zmíní, že si jde pro kafe a jestli také nechci. To byla novinka. Většinou se mě ptala, jestli bych jí to spíš nepřinesl já. Ona bude asi vážně vděčná za tu pomoc… Pomyslím si potěšeně a přikývnu. Ano… kávu bych si dal, děkuji. Černou a bez cukru, děkuji. Odpovím jí s úsměvem a upravím si brýle, čekajíc, že už vyrazí pryč. To se však také nestalo. Lois měla ještě jedno téma, které se mnou chtěla probrat, a sice večerní ples Wayne Industries. Řekla mi, že večer s sebou bere Steva a jestli mi to nějak nevadí. Načež se mě ještě zeptá, jestli já s sebou dovedu tu skvělou dámu, která si mě získala. Steve? A sakra… tak to bude asi opravdu trapné setkání. Snad tam zase neztropí nějakou scénu. Pomyslím si a trochu nervózně se pousměji. Umm… Steva? Ne… Jistě, že mi to nevadí. Proč by mělo? Poněkud zalžu, abych tak získal trochu času a pak pokračuji. Takže vy dva jste se dali… umm… dohromady? To rád slyším. Přeji vám to. Steve se zdá jako správný chlap. Dodám už poněkud věrohodněji a mé prvotní překvapení už vzalo za své. A co se týče tvé další otázky, tak ano. Tu skvělou dámu, která si mě získala, beru večer s sebou. Popravdě dnes tu končím hned po pauze, protože spolu ještě musíme zařídit pár věcí na večer. Osvětlím Lois a na tváři se mi rozlije ten samý široký úsměv, který jsem na sobě zaznamenal po probuzení vedle Diany. Není odtud a tak spolu půjdeme vybrat nějaké plesové šaty. Máš nějaký tip na nějaký obchod? Dodám a otáži se Lois na radu. Pokud mi poradí, bude to fajn. Alespoň nebudu muset po nějakém takovém obchodě pátrat a ulehčí mi to od další starostí.

Universe - 30. března 2016 22:17

soukromá zpráva od Universe pro Lois poněkud překvapeně a zároveň poplašeně zamrká. "Jak... jak to víš, že jsme... spolu? Ještě jsem to neřekla ani sestře..." pronese překvapeně Lois, protože se zřejmě tvoje náhodná a od boku střelená myšlenka ukázala jako prozatím krytá pravda. "...zatím jsme spolu jen asi dva, ale je to vcelku příjemný chlap..." dodá ještě Lois poněkud s růžovějícími tvářemi. Muselo se tak nějak stát, když jsi byl s Dianou buďto už na ostrově, nebo ještě na Olympu. Každopádně to byla poněkud dobrá zpráva, pro všechny. "A co se týče obchodu... řeknu dvě slova, MaryJane. Ten butik naprosto miluju. Není ani odtud moc daleko a najdeš v něm prakticky všechno, od spodního prádla po společenské oblečení i doplňky. Ještě by tam mohli prodávat kafe a nezbaví se mě." dodá nakonec Lois.

Clark Kent - 30. března 2016 22:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se zdála být opravdu zaskočená tím, co se mi zdálo očividné. Na druhou stranu, ona neviděla a neslyšela vše, co já ano, takže je to pochopitelné. Rovnou se mě začala poplašeně ptát, odkud to vím, načež dodala, že to ještě neřekla ani sestře. Jen jsem se vědoucně usmál a skrz tlusté brýle na ni mrkl. Když jsme spolu mluvili, tak nedokázal zakrýt, jak moc jsi jej okouzlila. Navíc ani chvilku nezaváhal, aby ten telefonát podnikl. Jeho úmysly byly… jak to jen říct? Očividné. Vysvětlím Lois, která následně kápla božskou a přiznala se mi, že jsou spolu asi dva dny a zdá se jí jako velmi příjemný chlap. Někdy si věci bere až příliš k srdci a moc je řeší, ale máš pravdu… Je to dobrej chlap. Řeknu jí s úsměvem a pokývám souhlasně hlavou, načež jí řeknu o té báječné dámě, kterou beru s sebou na tu slávu. Navíc se pokusím zabít dvě mouchy jednou ranou a zeptám se jí na nějaký ucházející obchod, kde bychom s Dianou mohli vybrat nějaké šaty na večer. Lois se zatřpytily oči a bez rozmyslu střelila butik jménem MaryJane, který doslova miluje a ve kterém nalezneme veškerý sortiment dámských oděvů od spodního prádla, přes boty a plesovou garderobu, až po doplňky. Navíc dodala, že kdyby prodávali ještě kávu, tak by se jí už nezbavili. Tomu jsem se musel upřímně zasmát, protože si to dovedu docela živě představit. Když se Lois pro něco nadchne, tak se toho drží a nejede přes to vlak. Díky za tip, Lois. Vytrhla jsi mi trn z paty. Určitě tam zajdeme. Poděkuji Lois a pustím se do práce, abych mohl do polední pauzy vypadnout.

Universe - 30. března 2016 23:13

soukromá zpráva od Universe pro "Kdykoliv." mrkne na tebe Lois, když proneseš, že ti vytrhla trn z paty. Načež se potom otočí a odkráčí s tvou objednávkou v hlavě, pryč. A tebe tady čekala tvoje obvyklá práce. Lois se po nějaké době vrátila i s tvou objednávkou kafe a přidala k tomu tři čerstvě smažené donuty, s čokoládovou polevou a kokosovým posypem. Malý bonus. Každopádně Jim se od Perryho dostal až pomalu kolem oběda a vypadal, jako kdyby tam s ním spíše strávil skoro celou noc. Úspěch zřejmě stojí jistou cenu. Každopádně, když prošel kolem tebe, byl poněkud nadšenější, hlavně, protože podle jeho slov, vypadáš rozhodně lépe a ještě se tě i zeptal, zda-li už je ti tedy lépe, narážejíc na to jak jsis vzal volno.

Clark Kent - 30. března 2016 23:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jí poděkuji, tak mi jen přátelsky opáčí, že nemám zač. S tím pak odkráčí pro onu kávu a já se konečně začnu věnovat svým věcem. Pustím se do práce, která se mi tu trochu nakupila. Lois se po chvíli vrátí s kávou, kterou jsem si objednal a k tomu mi přinesla jako bonus tři čerstvé donuty s čokoládovou polevou a kokosovým sypáním. Díky, Lois... Pronesu vděčně a vrhnu se na kávu, kterou mi přinesla. Už je to několik dnů, co jsem měl kávu. Ne, že by na mě měla nějaký účinek, ale už jsem si tak nějak zvykl na tu chuť. S kávou v ruce jsem se znovu pustil do své práce. A když došla káva, tak její místo postupně vystřídaly všechny donuty. Jimmy se od Perryho dostal až skoro k polední pauze. Skoro jsem jej nepoznal. Měl kruhy pod očima a vypadal nevyspale. Možná jako by tam strávil celou noc. Když však procházel okolo mě, tak se pousmál a řekl, že už vypadám docela dobře, načež se mě zeptal, jak se cítím. Ano, už je mi mnohem lépe Jimmy, díky za optání. Trochu jsem zmokl a tak se objevila lehčí chřipka. Prakticky jsem prospal celé dny. Odpovím Jimmymu a s úsměvem dodám. Ale ty vypadáš, jako bys nespal celé dny. Měl by sis jít odpočinout, nebo tu ještě zkolabuješ… Mimochodem, gratuluji ke skvělému úlovku, Jimmy. Já vždycky říkal, že jednou prorazíš s něčím velkým. Řeknu Jimmymu a vyslechnu si jeho případné nadšené líčení, jak k té fotce přišel. Budu pozorně poslouchat a zdvořile přikyvovat a až skončí, tak jej ještě pochválím a omluvím se, protože už budu v práci končit, načež vyrazím domů za Dianou.

Universe - 31. března 2016 00:00

soukromá zpráva od Universe pro "Neboj se Clarku, to rozhodně udělám a moc díky. Nečekal jsem, že by mě někdy něco takového potkalo. Na tyhle věci je tu spíše Lois." poznamená Jim a tak trochu se s tebou i rozloučí. Čas poté utíkal a tak, když byl už čas jít domů, skoro automaticky jsi se sám zvedl. Lois ti ještě během cesty k výtahu zamávala, ale víc nemohla neboť s někým aktuálně telefonovala. Vrátil jsi se domů pro Dianu, která nebyla příliš nadšená z toho, že by se mělo jít nakupovat další oblečení, ale nakonec tedy šla. Nalést onen butik chvilku zabralo, ale nakonec jste to zvládli a Diana se tak celkem značnou dobu skoro doslova přehrabovala v nepřeberném množství šatů, ale zdálo se, že nakonec něco vybrala a zmizela s tím v převlékací kabince. Z ní poté za chvilku vylezla a měla na sobě černé koktejlové šaty a černé páskové boty na asi deseticentimetrovém podpatku.

Clark Kent - 31. března 2016 00:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jimmy byl nadšený mou pochvalou a mou radu, že by se měl jít vyspat, si vzal k srdci. No, nejspíš by to udělal tak jako tak, ale to bylo jedno. Nakonec se se mnou rozloučil a já se pomalu sbalil a vyrazil k výtahu. Lois mi ještě cestou k výtahu zamávala, ale to bylo vše, protože s někým vehementně telefonovala. Vyrazil jsem domů a dnes se zdálo, jako by ta cesta ubíhala opravdu rychle. Nejspíš to bylo jen zdání, protože časově se to moc nelišilo od normální cesty domů. Spíš jsem se asi těšil, až budu zase s ní. Diana už na mě čekala a nevypadala zrovna nadšeně, že bychom měli jít zase nakupovat, avšak po chvilce se nakonec nechala obměkčit a tak jsme vyrazili. Najít ten butik nám chvilku zabralo, ale díky moderní technologii jako je internet v mobilu a také díky mému superzraku jsme tam nakonec dorazili. Lois měla pravdu, je tu opravdu obrovský sortiment dámského oblečení všeho druhu. Nasměroval jsem Dianu do té správné sekce a nechal jsem jí, se probírat nepřeberným množstvím různých šatů. Viděl jsem, že jí to není moc po chuti, ale do jejího výběru jsem nemohl moc kafrat a proto jsem se odebral do koutku, kde obvykle čekají manželé a muži, kteří tu byli se svými drahými polovičkami. Nějakou dobu to trvalo, než si Diana vybrala šaty, které se jí zamlouvaly, a zapadla s nimi do kabinky, ze které po chvilce vystoupila jako bohyně v černých koktejlkách s černými páskovými botami na neskutečně vysokých podpatcích. Vypadala neskutečně krásně. Dokonce až tak, že jsem bez dechu začal zírat s pootevřenou pusou. Diano, ty jsi… dokonalá… Pronesu s vytřeštěnýma očima a pootevřenou pusou, ale pak si uvědomím, že zírám a tak jsem přestal. Ehm… tedy, velice ti to sluší. Opravdu neskutečně. Dodám trochu vážnějším tónem a usměji se na ni.

Universe - 31. března 2016 12:07

soukromá zpráva od Universe pro Vedle tebe seděli ještě dva další muži, kteří se evidentně znali, protože si mezi sebou povídali. Ovšem když se ti Diana přišla pochlubit, oba naráz ztichli a dívali se na ní úplně stejně jako ty. To ovšem trvalo jenom do chvíle, než se sem vrátily jejich manželky/přítelkyně, které na ně okamžitě začali ječet a jedna z nich je dokonce praštila svou kabelkou, protože tak zíraly. Načež spolu s nimi odešli a vrhali u toho na tebe i Dianu vražedné pohledy. Diana evidentně chudák nechápala celou vzniklou situaci, ale tak nějak asi usoudila, že si vybrala zřejmě dobře a tak se šla převléci zase zpátky. Tentokrát jsi u pokladny nenechal úplně tolik peněz, ale rozhodně to jenom pár dolarů nebylo, hold co bys neudělala pro svou drahou polovičku. Během cesty domů, ti ještě přišla od Lois smska: Vyzvedneme vás u tebe doma. Steve řídí. L

Clark Kent - 31. března 2016 12:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vedle mě seděli ještě další dva muži, kteří si mezi sebou povídali. A podle toho, jak byli familiární, bych usoudil, že se spolu nejspíš znali. Když však Diana vystoupila z převlékací kabinky, tak ztichli a napodobili můj užaslý výraz. Já se z něj probral jako první a rovnou jsem Dianě polichotil, avšak díky toho si jejich manželky/přítelkyně všimly jejich slintajících výrazů a vrhly se na ně. Obě na ty své partnery začaly ječet a jedna dokonce toho svého i praštila kabelkou. Bylo mi jich trochu líto, ale na druhou stranu si za to mohli sami. Nemají koukat po někom, kdo tam s nimi není. Omluvným pohledem jsem je vyprovodil, protože jejich partnerky byly vzteky bez sebe, což se však odrazilo na jejich náladě a tom, že než za nimi vystřelili, tak nás s Dianou ještě probodli vražednými pohledy. Diana se tvářila docela nechápavě, očividně nastalou situaci moc nepobrala. Nakonec se ale usmála, protože jí to všechno zalichotilo a vrátila se do kabinky převléci se do svých šatů. Jakmile se ke mně vrátila, tak jsme šli společně k pokladně, kde jsem na ně vytasil svou kreditku. Tentokrát to nebyla taková palba jako minule. Vzhledem k tomu, že se jedná o večerní róbu a boty, tak jsem čekal, že to bude horší, nicméně pořád to nebylo zrovna levné. Ale tak co bych pro Dianu neudělal? Pomyslím si při placení kartou, načež jsem od prodavačky převzal tašky, do kterých nám umístily nákup. Před obchodem mi dal můj mobil vědět, že mi přišla zpráva a tak jsem jí rovnou zkontroloval. Byla to Lois, která psala, že nás společně se Stevem vyzvednou večer u mě doma. Oh, sakra… Steve… Pomyslím si a podívám se na Dianu. Diano… víš, jak jsem se zmiňoval, že tam večer bude i Lois s doprovodem? Načnu poněkud opatrněji toto téma, které pro ni může být citlivé. Tak dnes jsem se dozvěděl, že se dali se Stevem dohromady a právě on jí večer bude na tom plese doprovázet. Dokončím sdělení trochu omluvně, načež ještě rychle dodám. Doufám, že ti to nějak nevadí… Steve se bude věnovat Lois a věřím, že se tentokrát bude krotit ve svém temperamentu. Pronesl jsem trochu, jako bych se ji snažil přesvědčit, avšak větší strach jsem z toho měl evidentně já.

Universe - 31. března 2016 12:57

soukromá zpráva od Universe pro Když jste dorazily s Dianou domů, byl skoro čas se pomalu začít připravovat na večer a taky by bylo neslušné nechávat ty dva potom čekat dlouho v autě. A tak Diana zašla rovnou do koupelny, kde se začala připravovat. Začala krátkou sprchou a zřejmě si umyla vlasy, protože šel z koupelny slyšet zvuk puštěného fénu. "To mi nevadí...." odpoví, když zvuk fénu ustane, skrz zavřené dveře. Zavřené dveře nikdy nebyly pro tebe problém, díky tvému sluchu, takže se nemusela namáhat ani křičením skrz ně. "Za jeho chování jsem mohla především částečně já... tedy ta Áreova část... " poznamenala. "...takže teď by to snad měla být už v pořádku...." Zatímco Diana byla ještě v koupelně, někdo zaklepal na tvoje hlavní dveře. Když jsi došel otevřít, usmívala se na tebe Lois, v orandžových šatech, které končily kousíček nad jejími koleny.

Clark Kent - 31. března 2016 13:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsme dorazili domů, tak už pomalu byl čas se začít připravovat. Velice nerad bych Lois se Stevem nechal čekat. Bylo by to asi hodně neslušné a necítil bych se kvůli tomu dobře. Navíc jsem chtěl předejít Loisiným případným výtkám. Diana rovnou zapadla do koupelny, kde se začala připravovat. Dala si sprchu a nejspíš si umyla i vlasy, protože šel posléze slyšet i zapnutý fén. Nedalo mi to a přišel jsem blíže ke dveřím do koupelny a nadhodil jsem téma, kterého jsem se trochu bál, a sice Steve a to, že tam bude jako Loisin doprovod. K mé úlevě však Diana prohlásí, že jí to nevadí, načež dodá, že za jeho chování mohla hlavně ona, což pak objasní, že hlavně ta Áreova část v ní. Umm… jak jej mohla ta Áreova část ovlivnit? Mohla také ovlivnit mě? Pomyslím si, ale rozhodnu se do toho nyní nešťourat, protože nechci Dianu naštvat špatně mířenou otázkou, zvlášť když jdeme na ples. Proto raději zůstanu zticha. Diana však ještě dodá, že by měl být Steve už v pořádku, na což jsem mohl říci jediné. To jsem rád… Zatímco byla Diana ještě v koupelně, tak se ozvalo zaklepání u hlavních dveří. Podíval jsem se na hodiny a znejistěl jsem. Byl už čas a já se do koupelny ještě nedostal. Proto jsem bleskurychle, jak to umím jen já, zaběhl do ložnice a stejně rychle jsem si oblékl svůj nejlepší oblek, načež jsem vyrazil ke dveřím. Byla to Lois, která byla oblečená v krásných oranžových šatech, ve kterých vypadala úžasně. Lois! Vypadáš skvěle! Prohlásím s úsměvem na uvítanou a podívám se, jestli je tu sama. Omlouvám se… Diana je ještě v koupelně. Mimochodem, díky za ten tip na MaryJane. Omluvím se a poděkuji jí, načež jí pokynu, aby vstoupila. Pojď dál… trochu jí popoženu. Počkám, až vstoupí, načež za ní zavřu a vyrazím ke dveřím koupelny, na které lehce zaklepu. Diano, Lois už je tady. Měli bychom pomalu vyrazit. Jak jsi na tom?

Universe - 31. března 2016 13:56

soukromá zpráva od Universe pro Lois se usměje, když jí složíš kompliment, poděkuje a vejde dovnitř. "Už jsem stejně skončila." odvětí Diana z koupelny, když jí oznámíš, že Lois už dorazila. Diana pak vyjde z koupelny, v šatech, které jste koupily, stejně tak i botech. Vlasy měla rozpuštěné a nechala jen lehce splýval na ramenou a zádech. Kupodivu neměla žádný makeup, ale ona jej asi nikdy nebude potřebovat, aby vypadala krásně. Jediné co nesundala dolů, byly její amazonské náramky, které se ale kupodivu k šatům hodily. "O můj bože..." pronese Lois překvapeně. "Clarku... proč si mi neřekl, že chodíš s Wonder Woman?"

Clark Kent - 31. března 2016 14:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se potěšeně usmála a poděkovala, když jsem jí složil kompliment. Nevypadala překvapeně, když jsem jí řekl, že Diana je ještě v koupelně. Ostatně je to také žena, tak to chápala a přijala pozvání dovnitř. Když jsem zaklepal na dveře koupelny a oznámil Dianě, že je tady náš odvoz, tak se ozvalo jen, že už stejně skončila. Hned na to se dveře otevřely a ona vystoupila na chodbu. Rázem jsem byl bez dechu a nemohl se nabažit pohledem na ni. Neměla na sobě sice žádný make up ale i tak byla přímo ztělesněnou krásou. Vlasy si nechala rozpuštěné a splývaly jí na ramenou a na zádech. Jediné, co ze své výbavy nesundala, byly její amazonské náramky, které ale kupodivu nádherně ladily s černými koktejlkami a páskovými botami. Prostě dokonalost sama. Na mé tváři se objevil podobný výraz, jako když se mi v tom butiku přišla ukázat. S tím rozdílem, že jsem za sebou neměl dva další chlapy, co by začali slintat. Jsi dokonalá… Hlesnul jsem, ale to už mě přerušila Lois, která překvapeně zvolala „och můj bože“, načež se otočila na mě a skoro vyčítavě se mě zeptala, proč jsem jí neřekl, že chodím s Wonder Woman. Nebudu lhát, překvapila mě tím odhalením a málem jsem si učurnul. Trochu poplašeně jsem se na ni podíval a nahodil jsem nechápavý výraz, kterým jsem posléze párkrát spočinul i na Dianě. Cože? Lois… Já… co prosím? Začal jsem se nechápavě projevovat, jakože nevím, o čem mluví, navíc jsem nemusel hrát, že je mi to nepříjemné, protože to tak bylo. Och bože! Jak je možné, že ona vždycky odhalí pravdu?! Tedy až na jednu vyjímku…. Ještě aby si díky těm fotkám nespojila dvě a dvě do kupy… to by mi tak ještě scházelo, aby odhalila ještě mě… Pomyslím si a začnu si nervózně upravovat brýle.

Universe - 31. března 2016 14:42

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala ještě poněkud překvapeněji než ty, ale nedokázala na to nic říci. "Chápu... chápu... nemohl si to nikomu říci..." začne Lois. "...protože by tě to vystavilo nebezpečí jejích potecionálních nepřátel... blablabla.. a tak dále a tak dále... " nahodí dál Lois trochu tónem, který říkal, že zkouší brát jako vtip. "Každopádně, Steve tam docela čeká v autě, takže bychom jej neměli nechat dlouho čekat... a pana Wayna rozhodně taky ne..." dodá ještě nakonec, čímž se vyhne pravděpodobné trapné chvilce ticha. Což bylo na jednu stranu celkem dobře. Jak jsi ale znal Lois, určitě to nenechá jenom tak. Pokud né dneska tak zítra či pozítří... Nastoupily jste tedy do auta, Lois si sedla dopředu, na sedadlo spolujezdce, zatímco Steve opravdu řídil, měl na sobě né zrovna levně vypadající sako a vás s Dianou zbyly tedy sedadla vzadu. "Mohl jsi mi o tom říct!" obořila se na něj Lois. "Říct co? Promiň zlato, ale sama víš, že nemohl i kdybych chtěl..." opáčí Steve poněkud s úsměvem, protože Lois štval fakt, že se tohle dověděla jakožto úplně poslední.

Clark Kent - 31. března 2016 15:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana vypadala ještě překvapenější než já. Dokonce tak moc, že se nezmohla ani na nějakou výmluvu. Já sice ano, ale za moc to taky nestálo. Lois to všechno však smázne ze stolu tím, že se to pokusí vzít jako vtip a řekne, jako by se po mě pitvořila, že jsem to nemohl říci, protože by mě to mohlo vystavit Dianiným potencionálním nepřátelům a bla bla bla. Její tón se však moc vtipu nepodobal. Viděl jsem na ni, že jí žere, že jsem jí nic neřekl. Och můj bože…. Že jsem raději nezůstal „marod“… Pomyslím si a v duchu si začnu přát, abych místo tohohle zpropadeného plesu šel raději bojovat s dalším pošahaným magorem z řad bohů. Bylo by mi to příjemnější než být teď v přítomnosti Lois. Lois však ukončí tuto debatu, na kterou jsme s Dianou neměli co říci tím, že prohlásí, že na nás Steve čeká v autě a že bychom měli vyrazit. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsme se tak vyhnuli trapné chvilce ticha, která by jistojistě přišla. Ale pak je tu taky ta skutečnost, že si to ještě od Lois pořádně slíznu. Jestli ne teď, tak to bude zítra nebo pozítří. Než jsme vyrazili, tak jsem si vzal do kapsy pozvánku a svůj novinářský průkaz. Na takových akcích to bývá potřebné, aby nás pustili. Ještě jsem si vzal svůj bloček a propisku a mohli jsme vyrazit. K autu jsme dorazili v tichosti, protože jsem na Lois viděl, jak jí to žere. Já s Dianou jsme nastoupili dozadu a Lois se usadila vedle Steva. Zdravím, pane Trevore. Pozdravil jsem Steva, který byl oděný do opravdu drahého obleku. Avšak Lois strhla všechnu další konverzaci tím, že se do něj obořila, že jí to taky mohl říci. Steve tím byl trochu zaskočen a zeptal se co má na mysli. Hned mu to však došlo a dodal, že i kdyby chtěl, tak sama ví, že nemohl. Dokonce jí řekl i „zlato“. Tak my už jsme zlato? Pomyslel jsem si a v duchu jsem se uchechtl, avšak navenek jsem vypadal docela nervózně. Není se čemu divit. Lois tuto situaci svým odhalením vůbec neusnadnila. Já se omlouvám, Lois. Ale tohle opravdu není věc, která se jen tak lehce říká. Krom toho, je to jen pár dnů, co to vím sám. Oslovím Lois omluvným tónem. Navíc jí říkám čistou pravdu. Dianu jsem poznal zhruba před týdnem. Sice jakožto Superman, ale to už vědět nemusí. Mimochodem, mohu se na tebe spolehnout, že si tuto skutečnost necháš jen pro sebe, že ano?

Universe - 31. března 2016 15:53

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe poněkud provinileji podívá a poté ti na okamžik stiskne ruku. "Jasně, jasně... je mi to jasný, že tohle nemůže nikam ven..." pronese pořád dopáleně Lois. "Ale stejně si mi to mohl říct..." dodá ještě potom Lois. Zdá se, že bude potřebovat nějaký čas, než to tak nějak vstřebá. Slunce už pozvola začínalo zapadat, když jste dorazily na místo. Vzhledem k tomu, že většina nejlepším míst byla zabráno už smetánkou, Steve zaparkoval trochu stranou, kde ještě bylo místo. Když motor utichl, vystoupil a pomohl Lois poté vystoupit z auta. Nakonec jste se rozešli směrem už k menšímu davu, který se schromáždil před vstupem a který čítal především novináře a ty největší snoby.

Clark Kent - 31. března 2016 16:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se na mě trochu provinile podívá a na okamžik mi stiskne ruku. Ihned jí její stisk oplatím a s lehkým pousmáním zavrtím hlavou, abych jí dal najevo, že si z toho nemá nic dělat. Popravdě, ona to její vina není ani trochu. Lois se zlobí, že jsem jí neřekl co je Diana zač, ne protože je Diana tím, kým je. Lois byla pořád dopálená, i když jsem se jí omluvil. Možná jí ještě více dopálilo to, když jsem se chtěl ujistit, že jsme na stejné vlně tím, že jsem se jí zeptal, zda zná vážnost situace a požádal jí, aby si onu velkou věc nechala pro sebe. Odsekla mi, že je to jasný, že něco takového nemůže jít ven, načež mi znovu vyčítavě řekla, že jsem jí to stejně mohl říci. Vypadá to, že než tohle Lois zkousne, tak to bude chtít nějaký čas. Čas, během kterého mi to bude pořád dokola a dokola předhazovat. Lehce jsem si povzdechl, ale raději jsem se tím dál už nezabýval. Když jsme dorazili na místo, tak už slunce pozvolna zapadalo a na město začalo padat šero. Na místě Steve zaparkoval opodál, protože ta nejlepší místa už byla zabraná smetánkou. Jakmile motor utichl, tak jsme vyrazili pomoci dámám vystoupit. Poté jsem Dianě nabídl rámě, neboť se to na takových akcích sluší, a vyrazili jsme k menšímu davu, který se tvořil před vchodem. Neboj se… tedy vím, že se nebojíš ničeho, ale i tak… jsem tu s tebou. Tihle tě nepoznají. Ne, pokud budeš doprovázet tohle. Pronesu k Dianě šeptem a při slovu „tohle“ tak nějak poukážu na sebe. Vím, že jakožto Clark Kent vypadám jako mamlas, ale to je cena za to, abych mohl žít mezi lidmi bez toho, aniž bych odhalil, kdo doopravdy jsem.

Universe - 31. března 2016 16:39

soukromá zpráva od Universe pro Diana tvé rámě poněkud přijme, ale dál raději nic nekomentuje. Lois se Stevem zamířily rovnou ke dveřím, které již byly otevřeny, aby dali navědomí, že dorazily. Udělali jste s Dianou to samé. Zatímco jsi však zmocněnec u dveří prohlížel tvou poznámku, někdo z davu novinářů opodál, vykřikl: "Wonder Woman!! To je Wonder Woman!!" Což automaticky vyvrcholilo v naprosté ticho a všechny v okolí několika metrů, zírající na vás dva. Vzniklá situace by se dala zřejmě popsat jednoduše - a kurva. Události poté eskalovali poněkud rychleji, než by si kdokoliv představil. Novináři okamžitě nechali místní smetánku a zazobance a téměř přes mrtvoly, se začali hrnout k vám a u toho vykřikovali už rovnou své otázky. Nebýt osobní ochranky těch bohatých, tak by se nahrnuli až přímo k vám a ze svého sevření by vás asi už nepustily, takhle je alespoň ochranka držela v uctivé vzdálenosti. "Myslím, že raději vejdětě dovnitř." řekl vám poté zřízenec u dveří a podal ti zpátky tvou pozvánku.

Clark Kent - 31. března 2016 17:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mé rámě přijala, ale raději nic nekomentovala. Lois se Stevem zamířili k otevřeným dveřím, aby dali na vědomí, že už dorazili a tak jsme je následovali. Zatímco zřízenec u dveří prohlížel mou pozvánku, tak někdo z davu zvolal, že to je přece Wonder Woman. V tu chvíli mi útroby sevřely neviditelné spáry a už podruhé za tento večer jsem si málem učurnul. A kurva! Prolítlo mi hlavou, přičemž jsem se zastyděl nad svým imaginárním slovníkem. Pohlédl jsem k davu novinářů, kteří se k nám začali hrnout a při tom pokřikovat otázky. Provinile jsem se podíval na Dianu a litoval jsem, že jsem jí sem vytáhnul. Nebylo mi příjemné, že jsme byli na hledáčku novinářů a věřím, že ani jí to nebylo zrovna po chuti. Nebýt ochranky, která tady byla, tak by se ta novinářská zvěř nahrnula až k nám a sežrala nás zaživa. Ti by nás už ze svých spárů nepustili a tak jsem děkoval za ochranku těch bohatých, kteří nám je drželi od těla. Zřízenec mi podal pozvánku nazpátek a vyzval mě, že bychom raději měli jít už dovnitř, na což jsem mu jen rozhodně přikývl. Jakmile jsme s Dianou vešli dovnitř, tak jsem se na ni provinile podíval a toužil jsem být někde jinde. Nebo alespoň neviditelný. Diano, opravdu moc se ti omlouvám… Nejspíš tě poznali podle těch náramků, jinak si to nedovedu vysvětlit. Pronesu lehce přiškrceně a ukazovákem volné ruky si posunu brýle ke kořeni nosu.

Universe - 31. března 2016 18:03

soukromá zpráva od Universe pro Uvnitř jste sice neunikli pozornosti místních zbohatlíků, ale ti se aspoň po vás nevrhali jako ti novináři. Většinou se na vás podívali a s pohrdavým výrazem odvrátily zase svůj pohled. Diana však nevypadala, že by z toho všeho byla nějak extra nadšená. Spíše ti tak připadalo, že se oproti normálu ještě hodně krotí. "Není to tvoje chyba." řekne ti nakonec Diana. "Ovšem, já bych jí počítal na svou stranu, pokud dovolíte." vloží se mezi vás jeden z mužů, který posléze k vám i dojde. Už od pohledu to musel být značný pracháč, jenom jeho sako by vydalo tak za celý tvůj roční plat. "Ovšem, nemohl jsem počítat, že když pozvu elitu Daily Planet, že se dostaví i takováto osobnost..." pokračuje dál onen muž v drahém saku a ulíznutém účesu. "Jsem to ale nevychovanec.... Bruce Wayne." představí se a poté, si přehodí skleničku se šumivým šampaňským do druhé ruky a nabídne jí.

Clark Kent - 31. března 2016 18:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Uvnitř to nebylo o moc lepší než venku. Tihle zbohatlíci se na nás sice nevrhali, ale prohlíželi si nás a pak s pohrdavým výrazem odvrátili tváře. Nebylo to zrovna příjemné. Připadal jsem si, jako bych byl na další demonstraci proti supermanovi. Na mou omluvu mi Diana odpoví, že to není má chyba. Chtěl jsem opáčit, že ano, avšak nedostal jsem možnost, protože se do toho vložil, se slovy, že to bude nejspíš jeho chyba, nějaký zbohatlík v saku, které nejspíš stálo více, než co činí můj roční plat. Hned na to pak ale dodá, že nemohl počítat s tím, že když pozve elitu z Daily Planet, tak že s ní dorazí i takováto osobnost, jakou Diana bezpochyby je. Nelíbí se mi, kam tohle spěje… Pomyslím si a znovu zalituji, že jsem sem vůbec vyrazil. Boháč se pak představí jako Bruce Wayne a mi svitne. Přehodí si skleničku do druhé ruky, kterou potom nabídne. Je to čest se s vámi konečně setkat, pane Wayne… Clark Kent, Daily Planet… Pronesu k němu a stisknu mu nabízenou ruku. Můj krásný doprovod už nejspíš znáte, ale i tak vám ji představím. Tohle je Diana. Řeknu trochu neochotně, avšak navenek se snažím vypadat nenuceně.

Universe - 31. března 2016 19:19

soukromá zpráva od Universe pro "Potěšení je i na mé straně, pane Kente." odvětí Wayne a stiskne ti ruku. Zřejmě jsi mu jí stiskl více, než bylo obvyklé, jak pro něj tak pro tebe, protože jeho výraz se na okamžik změnil na trochu překvapený. "Stejně jako je mi potěšením pozvat Váš doprovod..." řekne poté směrem k Dianě, kterou lehce chytne za ruku a gentlemansky naznačí polibek na hřbet její ruky. "Nebudeme si ale dělat vrásky. Dnes se má slavit..." pronese dál Wayne a pokyne hlavou k nejbližšímu číšníkovi, který k vám dojde, nesouc plato s několika zbývající sklenkami šampaňského. Bruce z nich dvě vezme a prve jednu podá Dianě a poté druhou tobě. Načež dopije tu svou první, kterou odloží na plato číšníkovi a vezme si novou. "Tak, bavte se tady. Buďte tu jako doma a nezoufejte, nikdo z těch hyjen venku, sem dovnitř nedostane."

Clark Kent - 31. března 2016 20:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pan Wayne mi zdvořilost oplatil slovy, že potěšení je i na jeho straně, načež mi stiskl ruku. Já, aniž bych si to uvědomil, jsem mu dopřál asi o něco silnější stisk, než jsem zamýšlel, protože se na chvíli zatvářil dost překvapeně. Jen mi nebylo jasné, jestli to je tím rozrušením, které mi způsobily ty davy venku, tím, že se cítím Waynem v očích Diany ohrožen, nebo prostě tím, jak mě Apollo přebil energií, protože něco takového mi nebylo podobné. Jakmile mě Wayne pustil, tak jsem mu neochotně představil Dianu, kterou gentlemansky pozdravil. Kéž by se zalknul. Pomyslím si a zakroutím nad sebou v duchu hlavou. Začínám na ni žárlit, protože se cítím ohrožený. A to bych neměl, protože mi k tomu nedala žádný důvod. Avšak já jsem vyrůstal mezi lidmi a vím, jaký vliv má bohatství na ženy. Bohužel pro mě, pořád zapomínám, že Diana není obyčejná lidská žena. Když si to uvědomím, tak se sám nad sebou zastydím a pohlédnu na pana Wayna, který prohlásí, že si nebudeme dělat vrásky, protože dneska se slaví, načež pokyne nějakému procházejícímu číšníkovi, který roznáší sklenky se šampaňským. Svou dopije a odloží, načež nám dvě podá a třetí si sám vezme. Vděčně ji od něj s lehkým pousmáním přijmu a přikývnu mu na poděkování. Wayne nás pak vyzve, abychom se tady bavili, byli tu jako doma a nebáli se, protože ty novinářské hyeny se dovnitř nedostanou. Tedy krom těch, které tady už jsou… Pomyslím si a v duchu se nad tím uchechtnu. Děkujeme, pane Wayne… to rádi slyšíme. Odpověděl jsem mu a pokynul jsem mu hlavou na rozloučenou. Nevím proč, ale jakmile odešel, cítil jsem se líp. Půjdeme se tu porozhlédnout? Navrhnu Dianě a počkám, jestli bude souhlasit, načež buď vyrazíme, nebo tu zůstaneme. Záleží na ní.

Universe - 31. března 2016 20:13

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se s vámi rozloučí se slovy, že jde přivítat i další hosty, kteří se sem dostavily, což jakožto pořadatel prostě musel. A díky tomu vám poskytnul konečně trochu soukromí. Diana ochutná trochu bublinek a vypadala docela potěšeně. Naneštěstí pro vás dva, snesete mnohem více než ostatní lidé tady, takže nehrozí, že by jste se tady případně opily. Což rozhodně u některých jedinců hrozilo, neboť nikdo tu nechodil bez skleničky nějakého toho pití. Diana ohledně tvé otázky k ní přikývne a jednou, volnou rukou lehce chytne tvou paži. "Abych byla upřímná, nevím co tady mám pod tím vším tady představit."

Clark Kent - 31. března 2016 20:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se s námi rozloučil se slovy, že musí jít pozdravit další hosty, což jsem mu neupíral. Byl jsem docela rád, že odešel. Jako Clark Kent jsem se vedle něj cítil opravdu malý a bezvýznamný. Když konečně odešel a dopřál nám trochu soukromí, tak jsem si oddychl a ochutnal jsem trochu bublinek. Bylo to docela dobré. Není se čemu divit. Pokud jsou povídačky o slavném Bruci Waynovi pravdivé, tak nás tady napájí něčím opravdu drahým. Diana je taktéž ochutnala a byla příjemně překvapena. Tedy rozhodně tak vypadala. Vlastně tento aperitiv chutnal zcela všem. Podle toho to také vypadalo. Nikdo tu neměl prázdné ruce. Každý měl alespoň jednu sklenku v rukou. Později večer to tu bude asi dost nepěkné… s takovou tu nebude jen jeden opilec, ale celý zástup. Pomyslím si a navrhnu Dianě, že bychom se tady mohli porozhlédnout. Uchopí mě tedy za paži a společně se vydáme na toulky po „areálu“, přičemž se mi přizná, že si není jistá, co si pod tím vším má tady představit. Trochu jsem se podivil nad sebou samým, protože já vlastně také ne. Um… abych byl upřímný, tak já vlastně také ne. Vím jen to, že společnost pana Wayna, zde slavnostně otevírá svou pobočku. Nejspíš se dozvíme, co budou mít v plánu v budoucích letech a představí nám nějaký projekt. Odpovím Dianě, pro kterou to bude možná trochu nesrozumitelné, načež dodám. A mě tady pozvali jen proto, abych tu byl, viděl to a všechno to napsal ve svém článku v novinách.

Universe - 31. března 2016 21:27

soukromá zpráva od Universe pro Diana však jenom pokrčí rameny, protože stejně i přes tvůj pokus, celé věci nějak evidentně nerozuměla. Každopádně, když jste prošli prozatím zpřístupněné prostory, dostali jste se zase zpátky do hlavní haly, kde se konala hlavní zábava. A evidentně se nějaká právě konala, protože většina lidí tu byla shromážděna a fotografové, kteří sem byly vpuštěni, dělali svou práci poněkud decentněji než ti co čekali hladově venku. Wayne byl evidentně středem té zábavy. Ovšem když jeho pohled padl na vás, poněkud se rozzářil. Pokynul vám oběma, aby jste se k němu připojili.

Clark Kent - 31. března 2016 21:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana pokrčila rameny, protože i přes mou snahu to nějak vysvětlit, jí unikala celá podstata toho všeho. Nemohu jí to mít za zlé. Ona vyrůstala a žila na ostrově, kde nic podobného neměly. Dá se říci, že v jistém smyslu to byla zaostalá společnost, ale i přesto měly amazonky mezi sebou mnohem lepší vztahy než lidé. Amazonky byly rodina, byly sestry. Ne jako lidé tady, kteří na sebe klidně budou donášet a zrazovat se pro patnáct minut slávy. Tak jako tak jsme společně prošli zpřístupněné prostory a pořádně jsme si to tu prohlédli. Nakonec jsme znovu skončili v hale, kde se konala hlavní zábava. A ta se tu opravdu asi konala, protože tu byla většina hostů shromážděna a fotografové dělali svou práci, avšak mnohem decentněji než ti venku. Ve středu všeho dění byl Bruce Wayne, který, když nás viděl, tak se rozzářil a pokynul nám, abychom se k němu přidali. Ale ne… když budeme v jeho blízkosti, tak budeme budit ještě více pozornosti, než doteď… Pronesu šeptem k Dianě tak, aby to slyšela jen ona, ale i tak jsem nemohl našeho hostitele ignorovat. Je mi zcela jasné, že nebýt Diany, tak si mě ani nevšimne, ale i tak jsem to musel překousnout, spolknout svou hrdost a jeho pozvání k němu přijmout. S povzdechnutím jsem Dianu vedl až k panu Waynovi. Musím se přiznat, že to tady máte opravdu úchvatné, pane Wayne… povězte, kdy už nám odhalíte to velké tajemství, které má přijít? Oslovím Bruce, jakmile k němu dorazíme a pokusím se pousmát. Dělá mi to problém, ale zatím se zvládám přetvařovat.

Universe - 31. března 2016 22:21

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se poněkud pousměje, když jeho vyzvání se k němu připojit přijmete. "Právě se na to chystám, pane Kente." opáčí Wayne směrem k tobě. "Chtěl jsem to původně udělat sám, ale potom jsem viděl Vás a napadlo mne, že mnohem lepší by to bylo s nově poznanými přátely." dodá ještě potom Bruce. Vše co vás a ostatní oddělovalo byla jedna velká černá opona, natažená od stropu po podlahu. "Takže, ujmeme se toho tedy společně?" zeptá se Wayne a jeden z perzonálu mu opatrně posune lano, kterým se měla po zatažení opona buďto rozvinout nebo spadnout ze stropu dolů. Diana uchopí ono lano a připojí se tak ke zbohatlíkovi, načež se podívá na tebe. "Takže tedy... lidé Metropolis, dovolte, abych vám osobně předal Waynovi laboratoře, které moje společnost pomohla vybudovat a které bude ještě několik dalších roků sponzovat, aby zde nejlepší mozky světa, našli účinné léky, kteří potřebují ti nejmenší a nejmladší z nás." pronese slavnostně k davu Wayne a poté se otočí zpátky k vám. "Můžeme tedy? 3...2...1..." odpočítá Wayne a společně tedy zatáhnete za oponu, která se rozhrne do stran a odhalí tak jenom kousek ze slibovaných laboratoří.

Clark Kent - 31. března 2016 23:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se pousmál, když jsme vykročili k němu. Nebylo mi to po chuti. Dnešní večer už byl dost zkažený těmi novináři venku, ale nehodlal jsem si to vybít na něm. Bylo by to asi dost nevkusné, nehledě na to, že to byl náš hostitel. Perry by mě asi zabil, kdybych uvedl Daily Planet v nelibost tohoto miliardáře. Proto jsem zvolil přátelštější přístup, alespoň tedy na oko a zeptal se jej, kdy provede ono velké odhalení. Odpovědi se mi dostalo hned vzápětí, když Bruce opáčil, že se k tomu právě chystal. A také, že to chtěl původně udělat sám, ale když viděl nás, tak se rozhodl k tomu přizvat nové přátele. Je mi to zcela jasné, vyčůránku… Pomyslím si kriticky, ale nahlas to říci nemohu. Skoro slavnostně se na nás podívá a zeptá se, jestli to tedy uděláme společně, přičemž mu jeden z personálu podá lano, kterým se nějakým způsobem odstraní opona. Diana se k němu rovnou přidala a pak se podívala na mě. Proto jsem přistoupil do docela těsné blízkosti k ní a také se toho lana chopil. Jakmile se tak stalo, tak Bruce oslovil veřejnost s tím, že představil Waynovy laboratoře, ve kterých budou ty nejlepší mozky světa zkoumat a hledat léky pro ty nejmenší a nejpotřebnější z nás, načež se na nás otočil a odpočítal nám to. Společně s Dianou jsme zatáhli za lano. Opona se rozvinula a odhalila tak malou část Waynových laboratoří. Jedno se mu uznat musí. Jeho projekty mají opravdu velký potenciál a grácii. Navíc vše umí dokonale prodat.

Universe - 31. března 2016 23:45

soukromá zpráva od Universe pro Když se opono rozestře, dav zde začne tleskat a projevovat svoje nadšení. Bruce se trochu ukloní a viditelně si vychutná onen potlesk a momentální ovace. Ovšem ty netrvali příliš dlouho a tak se velice rychle lidi zase uklidnili a většina se šla podívat do části laboratoře, která byla nyní veřejnosti přístupná. Rozhodne skýtalo spoustu moderních věcí, některé možno nikde jinde neviditelné. "Takže..." otočí se Bruce k vám dvěma. "...co plánují moji drazí přátelé teď? Náš bar je zásoben těmi nejlepšími nápoji a stejně tak i naše kuchyně se zastoupena těmi nejlepšími kuchaři. Vše doprovází ti nejlepší mistři hudebních nástrojů, které tento svět poznal."

Clark Kent - 01. dubna 2016 00:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co jsme rozevřeli oponu, shromáždění začalo tleskat a projevovat své nadšení. Dokonce i já jsem se přidal a zatleskal jsem, neboť tohle všechno vypadalo úchvatně. Bruce si tyto ovace velice užíval. Šlo to na něm poznat, avšak ty netrvaly moc dlouho, protože všichni toužili vidět laboratoře zblízka a projít si je. Když se dav čumilů uklidnil a rozešel se směrem k laboratořím, tak se Wayne otočil na nás a zeptal se, co plánují jeho drazí přátelé teď. Zmínil se, že bar je výborně zásoben těmi nejlepšími nápoji a stejně tak i kuchyně, ve které pracují ti nejlepší kuchaři. Zakončil to tím, že vše doprovází ti největší mistři hudebních nástrojů, jaké svět poznal. To těžko… ti největší jsou již dlouhá staletí po smrti… Pomyslím si jízlivě, ale poté se podívám na Dianu, u které hledám nějakou indicii, která by mi naznačila, kam by se ráda vydala. Té se mi však nedostane a tak si v duchu povzdechnu. A protože jistojistě vím, že jsme neměli oběd, a tudíž určitě dlouho nejedla, tak se rozhodnu navrhnout ochutnat zdejší, jak říkal lahodné, pokrmy. Nu, to je těžké. Vše zní opravdu lákavě. Zalžu, ale čistě ze zdvořilosti. Možná bychom mohli ochutnat nějakou ukázku pokrmů šéfkuchaře… Odpovím Waynovi a otočím se k Dianě. Co na to říkáš, drahá? Zeptám se jí a upřímně se na ni usměji. To bude snad poprvé od příchodu, co se upřímně usměji.

Universe - 01. dubna 2016 11:18

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti poněkud úsměv opětuje. "Myslím, že je to dobrý nápad." odsouhlasí tvou ideu Diana. "Pak tedy, dovolte abych vás tam tedy doprovodit a pokud to nebude příliš vadit, připojil bych se k vám." nabídl se Bruce a Diana souhlasně přikývla. "Určitě to vadit nebude." odsouhlasí to i ústně Diana. Bruce jí poté nabídne své rámě, ale Diana jej poněkud odmítne s tím, že se prve chytí tebe, načež až teprve poté se chytí druhou rukou Bruce. Takže se tak ocitla uprostřed mezi vámi dvěma. Bruce vás tedy odvedl do né příliš vzálené jídelny, která tu fungovala jenom teď počas galavečera, kde vás poté zavedl ke svému rezervovanému stolu. Vypadalo to tu lehce jako v pětihvězdičkové restauraci.

Clark Kent - 01. dubna 2016 12:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana můj úsměv opětuje, což mě potěšilo, protože jí očividně nevadilo oslovení „drahá“, které jsem z půlky použil nevědomky a z půlky, abych dal Waynovi najevo, že mi leze do zelí. Navíc přitakala, že si myslí, že je to dobrý nápad. Wayne, jakoby to nepochopil, nebo prostě nechtěl pochopit, se nabídl, že nás tam doprovodí a pokud nám to nebude vadit, tak se k nám i přidá. Jak jinak… Řeknu si v duchu trochu otráveně, ale na venek jsem nucen se pousmát, protože Diana už mu to odsouhlasila. Wayne se mě pak znovu pokusil naštvat, protože mně předběhl v nabídnutí rámě, které k mému potěšení Diana odmítla a chopila se mé paže. Ovšem poté se tak nějak zaklesla i do něj. Klid, Clarku… kdo by se nechtěl družit s Wonder Woman? Pomyslím si a začnu se uklidňovat, protože by nikomu nepomohlo, kdybych se tu nervoval. A ze všeho nejméně mě. Proto se pokusím spolknout onu špatnou náladu, která se na mě hrne ze strany toho miliardáře, a jdu, kam nás vede. Bruce nás zavedl do ne příliš vzdálené jídelny, kde nás posadil ke svému rezervovanému stolu, u kterého to vypadalo jako v nějakém pětihvězdičkovém hotelu. Nic takového jsem nikdy zblízka neviděl, natož abych se tam nějak stravoval. Tentokrát jsem se nenechal předběhnout a jen co jsme tam dorazili, tak jsem pomohl Dianě se usadit a vrhnul jsem u toho na Bruce ten nejneutrálnější pohled, jakého jsem byl v tu chvíli schopen. Teprve pak jsem se usadil vedle Diany a čekal, co se bude dít.

Universe - 01. dubna 2016 13:17

soukromá zpráva od Universe pro Diana si nechá tebou odsunout židly a věnuje ti přitom milý úsměv. Pokud změna oproti jejími dřívějšímu tvrzení, že když zvládne sama uzvednout auto, né-li autobus, že si i sama zvládne otevřít dveře či přisunout židly. Když se usadíš vedle Diany, Bruce se usadí z té druhé strany. Krátký okamžik na to k vám dorazí dva číšníci, jeden z nich naleje do připravených skleniček čerstvě otevřené šampaňské a druhý se mezitím pozeptá co by jste si přáli. Bruce se tak nějak chopí iniciativy a poví číšníkovy, aby donesli tříchodové menu a připojil k tomu jednu srolovanou bankovku. Číšník se uctivě uklonil s tím, že si schoval bankovku do kapsy a oba odešli. "Takže..." pronesl Bruce, chopíc se své skleničky. "...na nové přátele."

Clark Kent - 01. dubna 2016 13:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se mnou nechala bez řečí usadit a dokonce se na mě i mile usmála. Bál jsem se negativní reakce, soudě podle jejích dřívějších slov o tom, že když dovede zvednout autobus, tak si umí přisunout i židli. Avšak vše vypadalo v pořádku a já se usadil vedle Diany. Wayne bohužel také, ale z druhé strany. Krátce poté, co jsme se usadili, k nám dorazili dva číšníci. První z nich odšpuntuje šampaňské a naleje nám jej do skleniček, zatímco druhý se nás otáže, co bychom si dali. Iniciativy se chopí Bruce, který mu řekne, aby donesli tříchodové menu a k tomu mu do ruky vtisknul srolovanou bankovku. Číšník se patolízalsky uklonil a společně s kolegou pak opustil naši přítomnost. Jakmile nás číšníci opustili, tak se Bruce chopil své skleničky a pak se pustil do přípitku na nové přátele. Myslím, že o přátele vám moc nejde… Pomyslím si a neochotně se chopím skleničky, i když navenek se usmívám, uvnitř mi moc do smíchu není. Nehledě na to, že už pít nechci, mi je ten chlap příjemný asi jako trn v oku. Na vás, pane Wayne a na vaše dílo, které jistě pomůže mnoha lidem… Odpověděl jsem mu na jeho přípitek a zvolil něco neutrálního, abych si od něj udržel odstup. Nechtěl jsem se s ním moc bratříčkovat. Už jen kvůli tomu, že jsem na sebe nechtěl poutat víc pozornosti, než jsem už udělal tím, že jsem přišel s Dianou.

Universe - 01. dubna 2016 14:00

soukromá zpráva od Universe pro Společně jste si tedy připily. Bruce skoro vyprázdnil svou skleničku. Diana se však sotva napila. "Prosím, říkejte Bruce. Pan Wayne byl můj otec..." opáčí nakonec Wayne. "Takže, čemu moje maličkost vděčí tomu, že pozve nejlepší reportéry, které tohle město poznalo a dostane jako sladký bonus, superhrdinku." pronese s poněkud úsměvem Bruce. Diana však vypadala poněkud, že neví pořádně jak by na tomhle měla vlastně odpovědět a tak vyhledá pohledem pomoc u tebe. Mezitím dorazí tři číšníci a naráz vám všichni tři, z pravé strany, položí na stůl před vás talíř, plný jídla. "Mnom, nechte si chutnat." poznamenal Bruce. Na to, že to měl být jenom předkrm to vypadalo báječně a chutnalo ještě snad lépe.

Clark Kent - 01. dubna 2016 15:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Společně jsme si připili, avšak já jsem se bublinek sotva dotkl. Diana také, což mě mírně překvapilo, vzhledem jak byla po ochutnání nadšená. Nejspíš nechtěla moc pít, stejně jako já. Naproti tomu Wayne svou sklenku skoro vyprázdnil a pak nás vyzval, abychom mu říkali Bruce, neboť pan Wayne byl jeho otec. Měl jsem možnost mu jen přikývnout, protože mluvil dál a zeptal se nás, čemu vděčí za to, že když pozve nejlepší reportéry, jaké toto město poznalo, že dostane sladký bonus v podobě superhrdinky, jakou je Diana. Diana vypadala lehce zmateně a nevěděla, jak mu má přesně odpovědět, aby neprozradila více než je nutné a tak se pro pomoc obrátila ke mně. To je jednoduché, Bruci… Pronesu a rovnou využiji svolení říkat mu jménem. Jistě víte, že před pár dny se zde událo několik otřesů, které si vyžádaly mnoho obětí, škody na životech i na majetku. Jako každý uvědomělý občan, který měl to štěstí a nebyl zraněn, jsem se rozhodl pomáhat potřebným a zraněným. A tehdy jsem se přichomýtnul k místu, kde byla Diana. Pod zhrouceným domem bylo uvězněno dítě, ale nebyla možnost se k němu dostat. A proto Diana nadzvedla celou střechu a já pro toho chlapce vběhl, vyprostil a vynesl jej. Vysvětlil jsem Brucovi a pak jsem dodal. Tohle je vlastně příběh o tom, jak jsme se s Dianou poznali a padli si do oka. Řekl jsem a zářivě se na Dianu usmál, přičemž jsem jí vzal za ruku. To trvalo bohužel jen moment, protože se tu objevili číšníci, kteří nám přinesli talíře, na což Bruce pronesl, že si máme nechat chutnat. Sice jsem hlad neměl, dokonce ani chutí na to jídlo moc nebylo, ale nehodlal jsem ztratit tvář tím, že bych jídlo odmítl, když jsem jej původně navrhl a tak jsem se do toho pomalu a kultivovaně pustil.

Universe - 01. dubna 2016 15:39

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti věnuje poněkud vděčný pohled, že si poněkud zachránil situaci. "Ano, ano. O tom jsem slyšel." přitaká Bruce. "Velké neštěstí. To zemětřesení. Díky jemu se protáhli dokončovací práce u Waynových laboratoří..." poznamená dále. Diana ti poněkud opětuje tvůj stisk, i když to bylo jenom krátce. "Mno, vidím, že tohle město se evidentně nemůže příliš spolehnout na svého... opláštikovaného hrdinu...v době, kdy jej potřebuje... rýpne se poněkud Wayne, zatímco se už pustil do přineseného jídla. Bylo výtečné.

Clark Kent - 01. dubna 2016 16:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se chopil slova a začal Brucovi vysvětlovat co a jak, tak mi Diana věnovala vděčný pohled, protože jsem tím zachránil situaci. Sama totiž nevěděla, co by mu měla říci. Bruce na má slova přitaká, a řekne, že o tom vskutku slyšel a že to bylo opravu neštěstí. Navíc to prý protáhlo dokončovací práce na těchto laboratořích. Stiskl jsem na okamžik Dianinu ruku a ona mi stisk opětovala, avšak byli jsme vyrušeni číšníky, kteří podávali na stůl, takže jsem byl nucen její ruku pustit. Bruce se na chvíli po mých slovech o pomoci uvědomělých občanů zamyslí a pak si neodpustí jízlivou poznámku o tom, že se toto město nemůže spolehnout na toho opláštíkovaného hrdinu, a to ani v dobách, kdy jej nejvíc potřebuje. No… na rozdíl od netopýřího muže, schovávajícího se ve stínech, ten náš hrdina nikoho nemučí… Opáčím trochu ostřeji, ale povzdechnu si. Na jeho slovech něco bylo. Město mě potřebovalo, ale já tam nebyl. Proto jsem trochu sklopil pohled. Ale máte nejspíš pravdu, Bruci. Není na něj spolehnutí a tehdy se podle všeho opravdu neukázal. Možná ti demonstranti mají pravdu a on by měl odejít nadobro. Dodám trochu kajícným hlasem, což si Bruce může interpretovat tak, že prostě uznávám jeho slova. Nicméně já sám cítím, že jsem lidstvo už nesčetněkrát zklamal. Každopádně, kdo ví? Třeba měl něco důležitějšího na práci. Dodám neutrálním hlasem, ale pak už zmlknu. Další věc, která mi na náladě moc nepřidala. Raději jsem potom už nic neříkal a pustil se do jídla, které sice mohlo být dobré, ale mi chutnalo trpce.

Universe - 01. dubna 2016 16:59

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se poněkud uchechtne. "Musím tě uvést na pravou míru, asice náš ´netopýr´ nikoho nemučí... ano, je sice trochu... prudčejší, když dojde na získávání informací, ale nikoho ještě doposud nezabil a jenom díky jemu, jsem šílenci jako Joker, bezpečně uzamčeny v Arkhamském vězení." poznamená Bruce a během toho se napije. "Superman také nezabíjí, nebo já." zastane se tě Diana. "Jeho síla je možná poněkud zastrašující, ale pod všemi těmi svaly se ukrývá odvážné, čisté srdce." pokračujíc dál Diana. Evidentně trochu bojovala s tím, aby se na tebe přítom nepodívala, protože to by zřejmě v Brusovi zvedlo vlnu podezření.

Clark Kent - 01. dubna 2016 17:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se pobaveně uchechtne a pokusí se mě poopravit. Odvětí mi totiž, že mě musí uvést na pravou míru s tím, že jejich „netopýr“ nikoho nemučí. A i když je trochu prudší při získávání informací, tak nikdy nikoho nezabil. A jen díky něj jsou šílenci jako Joker bezpečně uzamčeni v Arhamském vězení. Ztratil jsem chuť na to vůbec reagovat a tak jsem se raději pustil do jídla. Diana to však nenechala jen tak a zastala se mě prohlášením, že Superman ani ona také nezabíjí. Máš pravdu, Diano. Podpořím Dianina slova, ale raději od jídla nevzhlédnu. Nechce se mi dál zapojovat do této debaty. Diana mě pak příjemně překvapila tím, že se mě zastala ještě jednou. Prohlásila totiž, že supermanova síla může být zastrašující, avšak pod těmi všemi svaly se skrývá odvážné a čisté srdce. Měl jsem co dělat, abych jí tam teď neobjal a nepolíbil. I ona zápasila, aby se při svých slovech na mě nepodívala. Mohla by mě tím nechtěně odhalit. Byl jsem jí za ta slovy opravdu nesmírně vděčný. Já se s ním neznám jako ty, ale věřím tvým slovům, drahá. Odpovím s poněkud lepší náladou a věnuji jí lehké pousmání, abych se tak neodhalil. Avšak hned na to se zase pustím do jídla, které ale pořád chutná trpce. Už aby tento večer skončil…

Universe - 01. dubna 2016 17:53

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se k tomu příliš nijak nevyjadřoval, protože by to bylo asi divné, kdyby tu teď pokoušel zpochybňovat Dianina slova, koneckonců, to ona tu byla ten hlavní "superhrdina" v tuto chvíly. Bruce se poté snažil navázat poněkud normálnější přátelštější konverzaci. Vaše talíře s předkrmem po chvíly vystřídali talíře s hlavní chodem, který vypadal a voněl stejně dobře, jako předkrm. A chutnal také stejně tak dobře.

Clark Kent - 01. dubna 2016 18:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Konečně to vypadalo, že Brucovi došly argumenty. Není divu, očividně se Supermanem neznal, a tak se s Dianou přít nemohl. Místo toho se poté snažil navázat přátelskou konverzaci, což mě znovu pohroužilo do horšího rozpoložení, které se mi ovšem stále dařilo zdárně maskovat. Naše talíře s předkrmem poté vystřídaly talíře s hlavním chodem. Vypadalo to opravdu úžasně a já si jen přál, abych neměl tak zkaženou chuť. I přesto jsem se do toho ale kultivovaně pustil. Povězte, Bruci… říká se o vás, že si na takovéto akce a události vždy vodíte nějakou partnerku. Čím to je, že dnes tu žádnou nemáte? Zeptám se Bruce s lehkým úsměvem na tváři a pro jistotu dodám. Prosím, neberte to špatně. Perry White mě platí za podezíravost a kladení otázek.

Universe - 01. dubna 2016 18:31

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se poněkud pousměje a vyprázdní svou skleničku. "Mno, to by vám měl rozhodně přidat, protože odvádí dobrou práci." poznamená. "Nicméně, moje ´partnerky´... mne tu krátce po mém příchodu nechali jaksi... ´naholičkách´ když jsem tu přivítal nejmenovaného biliardáře... evidentně míti o nulu více na svém kontě rozhoduje o tom, jak jste přitažliví pro ženy." řekne Wayne a pokusí se tím o zřejmě formu miliardářského vtipu. "Ovšem je milé vidět i poněkud ty, které bych si nezískal ani všemi ostrovy světa." dodá nakonec, narážejíc tím na Dianu.

Clark Kent - 01. dubna 2016 18:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se pousměje a vyprázdní svou skleničku, načež mi odpoví, že by mi měl Perry přidat, protože odvádím opravdu dobrou práci, načež mi osvětlí, že jeho „partnerky“ jej tu nechali krátce po jeho příchodu takzvaně „na holičkách“, když šel pozdravit nejmenovaného biliardáře. Navíc dodal, že míti o jednu nulu více na bankovním kontě rozhoduje o tom, jak moc jste pro ženy přitažlivý, snažíc se o nějakou formu humoru, která nejspíš letí v kruzích těch nejbohatších. Nezasmál jsem se, ale bylo mi ho trochu líto, tak jsem nahodil alespoň trochu nechápavý obličej, abych nebyl za kakabuse. Zbytečně. To už se totiž plně soustředil na Dianu, přičemž prohlásil, že je příjemné vidět pro změnu ženu, kterou by si nezískal ani za všechny ostrovy světa. Ano, najít takovou krásku je jako vyhrát jackpot v loterii. Ale věřím, že jednou taky takovou najdete. Chce to jen DÁL hledat. Opáčím Brucovi, přičemž na slovo "dál" dám větší důraz, aby mu došlo, že začíná bruslit po tenkém ledu. Ukazovákem pravé ruky si posunu brýle ke kořeni nosu a na oko se na něj mile usměji.

Universe - 01. dubna 2016 18:59

soukromá zpráva od Universe pro Bruce však jenom pokrčí rameny, zatímco číšníci odnášeli prázdné vaše talíře. "Nemusím hledat, můžu jí prostě nechat aby našla ona mě." pokrčí lhostejně rameny. Další číšníci mezitím přinesou dezert, který zakončoval ono báječné menu, které si tu zřejmě užívala asi jen Diana, protože pro pana Wayna, toto zřejmě nebylo ničím neobvyklým, co by nejedl skoro denně. Alespoň to tak vypadalo, i když bylo již zřejmé, že jeho chutě byly poněkud na něco jiného než jídlo či pití zde.

Clark Kent - 01. dubna 2016 19:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce po mém konstatování jen lhostejně pokrčí rameny a poznamená, že jí nemusí hledat, protože prostě může nechat jí, aby našla jeho, čímž mě takzvaně přechcal. Nebyl jsem si jistý, jestli Diana chápala, o co tady jde, ale i kdyby ne, tak mi to bylo krajně nepříjemné. Celou dobu mu jde jen o to, udělat na Dianu dojem, avšak on neví, že ona moc nezabírá na klasické lidské chování. Kdyby ano, nejspíš by tu byla se Stevem a ne se mnou. Jediné, na co jsem se zmohl, bylo lehké zamračení a přimhouření očí. Na tomto bitevním poli jsem Bruci Waynovi nesahal ani po kolena a on to moc dobře věděl. Číšníci nám přišli vyměnit talíř s hlavním vchodem za talíře s dezertem, který zakončoval toto menu. Menu, které si tu užívala snad jen Diana. Zbohatlík si to dopřává nejspíš pořád a já cítím jen trpkou hmotu v ústech. I když to vypadalo dobře, já se v tom jen trochu povrtal a do úst si dal jen trošku, aby se neřeklo. Jestli jsem předtím neměl chuť, tak nyní to vypadalo, jako bych jí už ani mít nikdy neměl. Díky, Perry… opravdu díky… Pomyslím si a v duchu lehce zakleji, přičemž si přeji, aby už toto setkání skončilo a já mohl jít domů. Vím, že kdybych chtěl jít, tak mohu, protože tu o mě stejně nikdo nestojí, ale rozhodl jsem se tu zůstat a ještě trochu o Dianu soupeřit s tímhle zazobancem.

Universe - 01. dubna 2016 19:30

soukromá zpráva od Universe pro "Jsem ráda, že vám viditelně chutnalo. Ohledně toho si hlavu nedělejte, jste oba mými hosty." řekne poté Bruce, když jste se zvedali od jídelního stolu, kde už zbyly jenom prázdné skleničky. Při odchodu z jídelny, se však Diana držela už jenom tebe. Sotva jste ale opustily prostory ´jídelny", někdo spustil hru na klavír odkaz. Libá melodie se linula z pod prstů mladého talenta a páry se postupně přidávali na malý parket. "Smím také o jeden pořádat, Diano?" zeptal se Bruce a nabídl jí ruku. Diana se na něj podívala, ale poněkud pak stočila svůj pohled k tobě. "První tanec bych chtěla věnovat spíše někomu jinému."

Clark Kent - 01. dubna 2016 20:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když nám obsluha odnesla i poslední talíř, tak Bruce prohlásil, že je rád, že nám viditelně chutnalo a že si s tím nemáme dělat starosti, protože jsme jeho hosté. I tak vám děkujeme za pozvání i za milou společnost, Bruci. Prohlásím s vnitřním odporem tak silným, že jej stěží dokáži udržet na uzdě. Ještě že už pomalu odcházíme z jídelny a já jen doufám, že jej odloudí nějaká jiná společnost, která si bude uzurpovat jeho přítomnost. Bylo mi příjemné, když byla Diana zaklesnutá jen do mé paže. Co čert nechtěl, tak když jsme byli už u východu, tak začalo hrát piano. Ohlédl jsem se po původci té hudby a zjistil jsem, že to hraje nějaký chlapík a že hodně párů zamířilo na parket. Nestačil jsem ani otočit hlavu zpátky, když už Bruce Wayne okatě požádal Dianu o tanec. Měl jsem opravdu co dělat, abych jej nepraštil. Tohle už přestává všechno… opravdu začínám mít dost toho jeho úlisného chování a očividného naparování. Je nad slunce jasné, o co mu jde! Jen by mě zajímalo, jestli tohle má předem připravené, nebo je jen čirá náhoda, že začali hrát až když odcházíme. Pomyslím si, rozhořčený nad tím, jak okatě chce ode mě Dianu odloudit, avšak ještě se silou vůle držím, abych nic nepodniknul. Pro jistotu jsem si v duchu začal počítat do desíti, abych se uklidnil. Bruce nabídl Dianě ruku, aby jí vyzval. Diana na něj pohlédla a pak otočila svůj pohled ke mně. Už jsem se chystal rezignovat a říci jí, že pokud si to přeje, tak může jít. I když by mě to štvalo, nebránil bych jí. Nemám na to právo. Avšak ona prohlásila, že první tanec by chtěla věnovat někomu jinému. Trochu překvapeně jsem zamrkal a při pohledu do jejích očí se mi na tváři usadil úsměv. Bude mi ctí, Diano. Odpovím jí se značně lepší náladou, než doposud a podívám se na Bruce. Omluvte nás. Řekl jsem ze zdvořilosti, ale neubránil jsem se poněkud vítěznému úsměvu, načež jsem odvedl Dianu na taneční parket. Nejsem zrovna tanečník. Přiznám se po cestě na parket, avšak i přes to, jakmile tam dorazíme, tak s ní v náručí zaujmu taneční pozici a začnu si vzpomínat, jak byly ty kroky. Nemám toho chlapa rád… Jediné, o co mu celou dobu jde, je mě od tebe oddělit. Uvidíš sama, za chvíli tě někam pozve nebo tě požádá o soukromý rozhovor nebo něco podobného. Prohlásím po chvíli, protože mě to opravdu žralo, avšak neříkám to nijak naštvaně. Spíš lehce sklesle. Clark Kent s ním soupeřit nemůže a on to moc dobře ví. Dodám a chvilku se Dianině pohledu vyhýbám, předstírajíc, že chvilku sleduji, jestli dobře pokládám nohy.

Universe - 01. dubna 2016 20:33

soukromá zpráva od Universe pro "Ani já. Jsem bojovnice, nikoliv tanečnice." opáčí Diana s úsměvem, když jí vedeš na parket. Rozhodně jste vzbudily menší rozruch, ostatní, kteří jenom přihlíželi si mezi sebou vyměnily pár pohledů a také samosebou šukajících slov. Ovšem Diana to poněkud ignorovala. Pohled jejích uhrančivě modrých očí patřil jenom tobě. "Možná ví, že se mu Clark Kent rovnat nemůže, ale zase Superman jemu." řekne Diana. "Škoda jen, že Kal-El je ten, který si nejvíce získal mé srdce." dodá ještě potom s notnou dávkou milého úsměvu, kterým se vždy usmívala jenom na tebe. Nechala se tebou vést i když asi tady zrovna moc o vydařené kroky nejednalo celkově, spíše šlo o to užít si trochu té společenské vložky. Mladík hrál dál a jeho melodie naplňovala místnost. Skladba postupně dospívala do svého konce a tak, když uhodily poslední tóny, Diana se spolu s tebou zastavila a poté se k tobě malinko natáhla a věnovala ti polibek.

Clark Kent - 01. dubna 2016 21:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Tím, že jsme s Dianou vstoupili na taneční parket, jsme vzbudili menší rozruch a mnoho lidí si začalo vyměňovat roztodivné pohledy. Nutno dodat, že si tu také začali hodně šuškat. Diana si toho nevšímala a tak jsem se rozhodl, že je také nebudu poslouchat, i když bych lehce mohl. Při prohlášení, že nejsem tanečník, mi Diana s úsměvem odpověděla, že ona je zase bojovnice. Což mě přivedlo k lehkému pousmání. Avšak ten trval jen chvilku, protože pak jsem se musel přiznat, že nemám Bruce Wayna rád a že vidím, čeho chce dosáhnout. A aby toho nebylo málo, tak jsem to zakončil tím, že jsem, jakožto Clark Kent, přiznal, že se mu nemohu rovnat a sklopil jsem pohled. Diana ale nebyla jen překrásná a silná, ale i velice milá. Řekla mi, že Bruce možná ví, že se mu Clark Kent nemůže rovnat, ale superman ano, načež si jakoby povzdechla, že je škoda, že je to právě Kal-El, kdo si získal její srdce. To mě přimělo znovu vzhlédnout a podívat se do jejích očí. Ten její pohled mě uváděl do neskutečného stavu euforie. A ten úsměv jen dokresloval její přirozenou krásu. Ona právě přiznala, že mě má ráda? Zeptám se sám sebe v duchu, i když znám odpověď. Diano… Řekl jsem, ale dalších slov se mi jaksi nedostávalo. Jde na mě vidět, že jsem dojatý jejími slovy. Ona moc dobře věděla, co k ní cítím, protože jsem jí to řekl v přítomnosti jejího nového otce a strýce přímo na Olympu. S úsměvem, který se mi na tváři objevil, aniž bych si toho všiml, jsem si užil zbytek tance, během kterého jsem jí zamilovaně hleděl do očí. Když pianista dohrál onu skladbu, tak jsme zastavili a Diana provedla něco, co jsem vůbec nečekal. Naklonila se ke mně, a věnovala mi polibek. Sice jsem byl zaskočen, že to provádí takto přede všemi, zvlášť když se ví, že ona je Wonder Woman, ale i tak jsem jí jej opětoval. Tak za tohle mě v práci stáhnou z kůže… Pomyslím si, a když se od sebe odtrhneme, tak se na ni zářivě usměji a volnou rukou si upravím brýle. To byl ten nejsladší polibek, který jsi mi věnovala. Řekl jsem tiše, aby to slyšela jen ona, a s přihlouplým úsměvem jsem jí nabídl rámě, abych jí odvedl tomu zbohatlému pitomci. Dělal jsem to sice nerad, ale ona už tak nějak souhlasila, že mu ten tanec věnuje. Po tom polibku by už sakra mohl pochopit, že mu tady pšenka nepokvete, ani když bude okolo rozhazovat stodolarovky. Pomyslím si a v duchu zakroutím hlavou. Sice to dělám nerad, ale už jsi Brucovi tak nějak slíbila ten tanec. Pokud dovolíš, tak mu tě odvedu. Pronesu pro jistotu, aby věděla, co mám v plánu, načež zamíříme přímo za pracháčem. Jakmile k němu dorazím, tak vezmu Dianu za ruku a trochu neochotně jí předám Brucovi, jak se sluší a patří. Dobře se mi o ni postarejte, Bruci. Prohodím k němu a pak je začnu zpovzdálí sledovat, jak tančí, avšak pro jistotu je nebudu poslouchat. S jistotou totiž vím, že by mě to jen naštvalo a potvrdilo to moje slova a domněnky.

Universe - 01. dubna 2016 21:29

soukromá zpráva od Universe pro Když tě Diana políbila, okolí na pár sekund utichlo a dívalo se vaším směrem. Ovšem mladý pianista se chopil šance a začal hrát další skladbu, aby poněkud jinak zaměstnal osazenstvo a aby tak na vás nezíralo. Bruce se snažil všemožně zakrýval žárlivost a byl v tom poněkud dobrý neboť jediné co jí prozrazovali byly jeho oči. Ty se však poněkud rozzářily, když jsi mu přivedl Dianu zpátky. "Nemějte obavy, budu jí strážit jako černý diamant." odvětí ti Wayne a poté si od tebe převezme Dianu, kterou odvede na parket a začne jí pomalu vésti v krocích. Někdo ti věnuje menší ránu do levé paže. Lois byla vedle tebe a za ní stál Steve, Lois měla ve tváři úsměv od ucha k uchu a culila se. "Tohle bych do tebe nikdy neřekla." poznamená Lois. "Kdyby tak člověk věděl, co jí tam vlastně říká..." dodá poté a napije se ze skleničky, kterou držela. Sice jich zřejmě už pár v sobě měla, ale Lois poukázala na Bruce s Dianou, kteří společně tančily, Bruce jí viditelně něco vyprávěl či povídal.

Clark Kent - 01. dubna 2016 21:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po našem polibku okolí na pár vteřin utichlo a všechny pohledy se upřely na nás. Mladý pianista byl však velice pohotový a začal hrát další skladbu, aby znovu rozproudil atmosféru v sále a zejména na parketu. Když jsem pak vedl Dianu k Brucovi, tak jsem si všiml, jak na nás hledí. Čišela z něj žárlivost, kterou však mistrně skrýval pod úsměvem. Jediné, co jej prozrazovalo, byly jeho oči. Ty se však rozzářily, když jsem mu Dianu dovedl a neochotně mu předal její ruku. Na mou poznámku, aby se mi o ni dobře postaral, mi odpověděl, že nemusím mít obavy, protože ji bude strážit jako černý diamant. S úlisným úsměvem si pak Dianu odvedl zpátky na parket a začal jí vést v tanečních krocích. Musel jsem uznat, že tančí mnohem lépe než já. Já k tomu za život moc příležitostí vlastně ani neměl, takže umím jen velice málo tanečních kroků. Když jsem upíral svůj pohled na Dianu, jak jí tam Wayne prohání po parketu, tak mi někdo uštědřil ránu do ramene. Znechuceně jsem se podíval, kdo to byl, ale když jsem spatřil Lois se Stevem, tak jsem se pousmál. Lois rovnou prohlásila, že by to do mě nikdy neřekla, načež se podívala k těm dvěma, a povzdechla si, že by velice ráda slyšela, co jí to tam vypráví. Nebudu lhát… zajímalo by mě to, ale raději to vědět nechci… Prohlásím s náznakem trpkosti v hlasu, aniž bych od nich odtrhl oči, načež dodám. Teď jsme společně s ním večeřeli a jediné, co jej zajímalo, bylo, jak jí ode mě oddělit. A počítám, že se mu to někdy teď už nejspíš podaří.

Universe - 01. dubna 2016 22:02

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku... " Lois se letmo dotkne tvé paže. "Ať už si myslíš cokoliv, mýlíš se Kente." prohlásí Steve. "Neznám Dianu tak dobře jak bych chtěl, ale znám jí poněkud lépe než ty... beze zlýho... a nemyslím si, že by ten prachatec měl nějakou šanci. Diana může mít kohokoliv, na koho se jen podívá... přesto její oči viditelně patří jen tobě." poznamená Steve. Oba s Lois už měli něco málo upito, ale jak se říká děti, staří a opilci mluví pravdu. Lois se nakonec prozatím rozloučí s tebou, s tím, že jdou pro další koktejl a pokusí se tě ještě trochu povzbudit tím, že všechno bude dobré. Bruce s Dianou se viditelně o něčem bavily, ovšem na Brucovi šlo poznat, že momentálně je v sedmém nebi.

Clark Kent - 01. dubna 2016 22:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se mě pokusí povzbudit, ale vloží se do toho Steve, který už má trochu upito. Prohlásí, že ať už si myslím cokoliv, tak se mýlím, načež pokračoval. Dost nevkusně před Lois prohlásil, že Dianu nezná tak, jak by chtěl, ale že jí zná lépe než já. A proto si nemyslí, že by ten pracháč měl nějakou šanci, protože Diana může mít, na koho se jen podívá. A z nějakého důvodu její zrak ulpěl na mě. Chápu... Díky… Odpovím a přikývnu, abych jim dal na vědomí, že jsem jejich dobře míněná slova pochopil a vzal si je k srdci. Nicméně moc se mi neulevilo, protože se mi na ně těžce dívalo. Než mě Lois se Stevem opustili, aby si zašli ještě pro další koktejl, tak mi Lois ještě řekla, že všechno bude dobré. Mezitím Bruce tančil s Dianou a něco jí vyprávěl, přičemž se tvářil, jako by byl v sedmém nebi. A to mi činilo téměř nezvladatelnou touhu do něčeho praštit. Ne, Clarku… nedělej to… neposlouchej je… povznes se nad to. Jak bys jinak lidem ukázal, že mohou být lepší, když sám budeš ubožák, co zneužívá svých darů pro sobecké účely… Ozývalo se v mé hlavě svědomí a já věděl, že má pravdu. I přes to jsem měl obrovské nutkání poslechnout si, jaké řeči používá legendární Bruce Wayne, když o nějakou ženu stojí. Nejspíš to bude něco úžasného, protože mu odolá jen málokterá. Avšak můj rozum nakonec přemůže mou žárlivost a rozhodnu se to neudělat. Budu jen tiše stát a s těžkým srdcem sledovat, jak tam tančí.

Universe - 01. dubna 2016 22:50

soukromá zpráva od Universe pro Skladba pozvolna skončí a lidé odmění umělce potleskem. Ten se poněkud ukloní a rozhodne si dát na chvíly pauzu a nechá místo sebe hrát orchestrální kapelu. Bruce ti dovede Dianu zpátky. "Tady je, živá zdravá a nedotčená jak jsem slíbil." řekne ti. "A Vám děkuji za přenádherný tanec..." řekne poté Dianě a ještě než zcela pustí její ručku, věnuje jí na její hřbet náznak polibku. K Brucovi poté přistoupí jeden z mužů v černém obleku z jehož ucha čouhal drát od vysílačky, kterou měl v uchu. Něco Brucovi pošeptal. "Omluvte mne prosím. Máme tu menší problém s návštěvníky, kteří si trochu dělají co chtějí..." omluví se Wayne a poté spolu s oním mužem odejdou. A tak jste vy dva byly skoro poprvé od začátku tohoto vlastně sami.

Clark Kent - 01. dubna 2016 23:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Skladba pozvolna dospěla ke svému konci, načež lidé odměnili potleskem pianistu, který si rozhodl dát menší pauzu a nechal tak prostor orchestrální kapele. Bruce mi pak dovede Dianu nazpátek a pronese, že je živá, zdravá a nedotčená, přesně jak slíbil, načež se otočil k Dianě, které poděkoval za tanec a naznačil polibek na hřbet její ručky. Hned na to k Brucovi přistoupí chlápek v černém obleku, kterému z ucha čouhá sluchátko z vysílačky a něco mu pošeptá. Vůbec mě nezajímalo, co to mělo být, jinak bych to byl věděl. Bruce se pak omluvil, že mají menší problém s návštěvníky, kteří si dělají, co chtějí, načež odešel společně s tím mužem v černém. Snad se nejedná o Steva s Lois. On už je jetý a Lois má prořízlé ústa. Pomyslím si a vyhledám je svým superzrakem, abych se ujistil, že jsou v pořádku. Byl bych nerad, kdyby některý z nich přivodil nějaký trapas. A to i přes to, jak Steva nemám rád. Pokud jsou ti dva v pořádku, tak navrátím svou pozornost k Dianě, na kterou se usměji. Teď, když jsem tě viděl tančit z pohledu diváka a ne účastníka, tak musím prohlásit, že se těžko věří, že jsi jen bojovnice a ne i tanečnice. Vypadala jsi nádherně. Řeknu Dianě a v duchu trpce dodám. I přes to, že to bylo s ním…

Universe - 01. dubna 2016 23:23

soukromá zpráva od Universe pro Lois se Stevem se ti bohužel zatím nedaří najít. Něco ti blokovalo výhled, zejména do horních pater. Bylo to trochu podobné, jako když ses při po prvním střetu s Áreem chtěl podívat, zda--li nemá Diana nějaké zlomeniny. "Já však dnes tančila úplně poprvé." přizná se ti trochu rozpačitěji Diana, čímž prakticky upoutá tvou veškerou pozornost na sebe. "Vadilo by ti, kdybychom se šli porozhlédnout po nějakém balkóně nebo tak něco? Trochu se mi točí hlava, nejsem zvyklá na takovéto prostory a podobné věci..." zeptá se tě nakonec Diana. Ostatně nebyla jediná, kdo by uvítal trochu čerstvého vzduchu, samotnému by ti to teď docela bylo libo. Možná v patře by něco takového mohlo být, protože chodit teď ven by byla sebevražda v podobě sežrání za živa ostatními fotografi a novináři.

Clark Kent - 01. dubna 2016 23:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se Stevem nebyli k nalezení, takže to nejspíš znamenalo, že jsou spolu někde zalezlí, nebo ve vyšších patrech, kam můj pohled z nějakého důvodu nepronikl. Bylo to podobné, jako když jsem chtěl prohlédnout Dianu, jestli nemá nějaké zlomeniny. To mě trochu udivilo, ale rychle jsem byl zase vtažen do reality Dianou a jejím přiznáním, že dnes tančila zcela poprvé. V tom případě máš můj nehynoucí obdiv, protože jsi vypadala jako zkušená tanečnice, která tanec ovládla na mistrovské úrovni. Nebojím se prohlásit, že jsi byla ozdobou parketu. Pokusím se jí trochu zalichotit, než mě znovu osloví a zeptá se, jestli by mi vadilo, projít se a porozhlédnout se po nějakém balkóně nebo něčem podobném, protože se jí trochu točí hlava. Nebyla zvyklá na takovéto prostory a věci. Ale samozřejmě… Odpovím a nabídnu jí rámě, načež Dianu vedu do vyššího patra, protože zde určitě nic takového není. A jít na vzduch ven, by nebylo zrovna to nejinteligentnější. Tam pořád číhaly ty davy novinářů, kteří jen čekají, až se na nás budou moci vrhnout. Stačí jedna pitomá fotka, která se dostane do ruky Perrymu, nebo kolegům z práce a zažiju peklo… budou chtít rozhovory, fotografie a různé další věci. Kéž by dnes někdo znehodnotil všechna data těch fotografů a nic ven neprosáklo. Pomyslím si toužebně, během cesty do vyššího patra, přičemž sloužím Dianě jako opora, kdyby se jí opravdu zatočila hlava. V patře jsme prošli pár chodeb a opravdu jsme narazili na balkón. Rovnou jsme k němu vyrazili a já otevřel dveře, které na něj vedly. Vstoupili jsme na něj a já se zhluboka nadechl. Nebyl to tak čistý vzduch jako ve Smallville nebo na Themysciře, ale alespoň byl studený. Oproti tomu tam dole to bylo už na pováženou. Ostatně co čekat od haly plné lidí, že? Dojdu s Dianou k zábradlí a pak se na ni zadívám. Hlavně se jí neptej, co „pěkného“ jí ten pitomec říkal a jestli jsem měl pravdu a on jí někam pozval. Nesnižuj se k tomu. Pomyslím si, ale ihned takovéto myšlenky zaplaším. Nebudu si kazit náladu více, než je nutné. To nejhezčí z tohoto večera zažívám právě teď a tady. Být s tebou o samotě, bez pozornosti ostatních, to je to nejlepší, co tento večer mohl přinést. Řeknu tichým hlasem, který je prost všech negativních emocí a dám jí ruce okolo pasu a nad jejím krásným pozadím je spojím, čímž si jí trochu přitáhnu k sobě. Věnuji ji poté pohled do těch krásných očí a posléze se nakloním k polibku, který jí toužím dát už strašně dlouho.

Diana - 02. dubna 2016 00:13

soukromá zpráva od Diana pro Clark splnil moje přání dokonale. Konečně... Konečně chvilka klidu a konečně trochu čerstvého vzduchu. A také, jak podotkl on, trocha soukromí. Studený vzduch něžně pohladil mojí tvář a byl to vítaný a nádherný dotek. Když začne mluvit upřu na něj svůj pohled, ale na vše co se zmůžu je jen úsměv. A když mne potom políbí, zavřu odevzdaně oči, lehce jej obejmu a jeho polibek mu vrátím.

Clark Kent - 02. dubna 2016 00:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Poté, co jsem jí řekl, že vlastně to nejhezčí z celého večera, je chvilka s ní tady nahoře, kde jsme sami, tak se na mě usmála. Na jinou reakci se nezmohla a nutno dodat, že vypadala trošku unaveně. To mi ale nebránilo v tom jí obejmout, což mi ihned oplatila a taktéž mne objala. Své rty jsem poté přitiskl k těm jejím a ona mi mé polibky vřele oplácela. Poprvé, od chvíle, kdy ke mě do bytu přišla Lois jsem byl zase sám sebou a chtěl jsem Dianě vynahradit veškeré nepohodlí, které tady zažila. Včetně mého dobře skrývaného nepřátelství vůči Bruci Waynovi. Po blíže nespecifikované době, kdy jsem odtrhl své rty od těch jejích, jsem se na ni usmál a jednou rukou pustil její pas, abych jí něžně svými prsty pohladil po tváři. Vypadáš unaveně… stačí slovo a vezmu tě domů… Pronesu měkce a znovu jí svými prsty něžně přejedu po tváři. Počkám, jestli mi na to odpoví a ať už bude odpověď jakákoliv, tak se k ní ještě jednou s úsměvem nakloním a krátce, avšak vřele, ji políbím.

Diana - 02. dubna 2016 12:29
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu zavrtím hlavou. "Něco takovéhoto mne unavit nemůže." opáčím mu a když mi vtiskne další polibek, nebráním se a vřele mu jej znovu opětuji a trochu více se k němu natisknu. Jak Clark předtím řekl, byla to teď opravdu krásná chvilka a nemohla jsem si přát trávit jí s někým jiným než s ním.

Clark Kent - 02. dubna 2016 13:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když pronesu, že vypadá unaveně, a že stačí jen slovo a vezmu jí domů, tak zavrtí hlavou a opáčí, že něco takového jí unavit nemůže. Trošku mě to zklamalo, protože já sám bych to tady už nejraději opustil, avšak navenek to nedám najevo. Nemám z tohoto večera zrovna dobrý pocit. Tedy jakože z celku, ale tuto chvíli jsem si dokonale užíval. Znovu jsem se naklonil a naše rty se setkaly. Diana můj polibek vřele oplatila a ještě více se na mě natiskla. Nutno podotknout, že to bylo neskutečně příjemné a tak jsem slastně přivřel oči. Když jsem tady s tebou, tak se mi nechce vracet tam dolů, mezi ty supy a nepřejícné pohledy plné pohrdání. Hlesnu měkkým hlasem, jakmile jsme od sebe odtrhli naše rty a znovu jí pohladím po tváři. Na tváři mám stále ten výraz neskutečného štěstí a blaženosti. Jediné, co bych chtěl, je zůstat tady s tebou, držet tě v náručí a vidět tě se usmívat. Pronesu s neutuchajícím úsměvem a ruku, kterou jsem jí hladil po tváři, vrátím k její sestře na její záda.

Universe - 02. dubna 2016 13:11

soukromá zpráva od Universe pro I když jsi byl v tuhle chvíly ten nejšťastnější na téhle planetě, byl už tak nějak čas se pomalu vrátit zpátky, aby náhodou neměl potom Perry další den nějaké kecy. A tak jste se vydali pomalu zpátky. Ovšem asi jste nějak zahnuli špatně, nebo jste otevřeli špatné dveře, rozhodně jste se ale ocitli poněkud jinde, než na tanečním parketu. Byla to laboratoř, která nebyla zpřístupněná pro tento večer. Bylo zde zhasnuto, ale sotva jste vešli dovnitř, zmocnil se tě jakoby ztísněný/svíraví pocit. "Clarku... podívej..." řekne poté Diana, která ukáže na jeden ze stolů, kde ležel až důvěrně známí zelený kámen.

Clark Kent - 02. dubna 2016 13:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro I když se nám oběma moc nechtělo, tak jsme vyrazili zpátky. Velice nerad bych, aby se pak po mě Perry vozil i kvůli tomu, že jsem byl někde zalezlý a nedružil se. Dost na tom, že se nejspíš dozví o Dianině pravé identitě kvůli těm hyenám. Při cestě zpátky jsem byl tak zahleděný na Dianu, že jsem nedával moc pozor, kudy jdeme. Nejspíš jsme špatně odbočili, protože jsme se ocitli v nějaké laboratoři. Ovšem v laboratoři, která nebyla zpřístupněna veřejnosti. Bylo tu zhasnuto, ale mi to tak ani nepřišlo. Avšak zmocnil se mě nepříjemný pocit stísněnosti a jakoby se mi začalo svírat hrdlo. Nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné. Diana mě oslovila a ukázala mi směrem ke stolu, kde ležel ten zpropadený zelený kámen. Ihned se mi přitížilo. Ne působením kamene, ale spíš vědomím, že těchto kamenů je hodně a očividně jsou všude. Ale ne… nejdřív LexCorp a teď už i Wayne Industries… za chvíli budou mít ty kameny všichni. Pomyslím si a můj úsměv zcela zmizel. Dobrá nálada byla ta tam. Ale ne… ten kámen je snad už všude. S takovou mi opravdu nezbude, než odtud na dobro odejít. Prohlásím rozladěným tónem, avšak polohlasem, abych na nás neupozornil hlasitou mluvou. Měli bychom jít pryč… tady nemáme co dělat. Řeknu Dianě a chytím jí za ruku, abych jí popohnal k odchodu.

Universe - 02. dubna 2016 13:48

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe poněkud omluvně podívá, protože to tak nějak byla ona, kro první chytl tu kliku a zavedl vás tedy sem. Ovšem na omluvy teď poněkud nebyl ten nejlepší čas. "Někdo se sem blíží... slyším hlasy..." řekne Diana. Její sluch sice nebyl tak dokonalý jako byl ten tvůj ale rozhodně dokázala slyšet víc než normální člověk. Pokud se o to pokusíš, tvůj sluch ti jenom její slova potvrdí. Diana tě proto rychle zatáhne za onen stůl, který by vám snad měl poskytnout dobrý úkryt. Předek stolu byl kryt deskou, která byla až na zem, takže by vás měli oběvit až jedině, když by se podívali přímo pod stůl. Pár sekund na to někdo otevřel dveře a rozčilený hlas vešel dovnitř. "...mě to nezajímá!! Ta zásilka tu měla být už před několika dny!! Kde sakra je!" rozčiloval se hlas, který slyšitelně telefonoval. "Chlápek v kostýmu netopýra... děláš si snad ze mě srandu? Jestli ne, tak ti radím aby ano, protože jinak dostanu tvoje koule..." Chlápek dál rozčileně telefonoval, ale Dianin pohyb bylo to co upoutal tvou pozornost. Nejdříve se tě dotkne aby upoutala tvou pozornost, což se jí poněkud povede a poté ukáže před sebe, na otevřenou bednu, která byla jen pár desítek centimetrů od vás a vycházelo z ní mírné, zelené záření. Už v téhle vzdálenosti jsi mohl cítit, jak se ti srdce rozbušilo, a nebylo to Dianinou přítomností, a stejně tak se ti poněkud začalo trochu svírat hrdlo.

Clark Kent - 02. dubna 2016 14:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se na mě omluvně podívá, ale pak zpozorní, načež mi řekne, že se sem někdo blíží, protože slyší hlasy. Zpozorněl jsem také a trochu jsem se soustředil. Ano, měla pravdu, také jsem to slyšel. Přikývl jsem, ale to už mě Diana táhla za ten stůl a posléze pod něj. Předek stolu byl krytý deskou a tak bychom tam měli být v dokonalém úkrytu. Pár sekund na to, co jsme se ukryli, se otevřely dveře a dovnitř vstoupil naštvaný hlas, který s někým telefonoval a prohlásil, že ho to nezajímá, protože ta zásilka tu už měla být. Následovala chvilka ticha a pak znovu promluvil ten s naštvaným hlasem. Skoro nevěřícně, ale přesto pln hněvu, se zeptal na chlápka v kostýmu netopýra. Což mě sice překvapilo a já zpozorněl ještě víc, ale nebylo mi zrovna dobře. Mé čelo orosil pot a hrdlo se mi sevřelo. Naštvaný hlas prohlásil, že doufá, že si ten, se kterým mluví, dělá srandu, protože pokud ne, tak dostane jeho koule. Chlápek dál telefonoval, ale mou pozornost si vyžádala Diana, která se mě dotkla a poukázala na otevřenou bednu, ze které sálala podivná zelená záře. Moc dobře jsem věděl, o co se jedná. Byl to kryptonit, jehož záření se už do mě pustilo naplno. Měl jsem problém dýchat a musel jsem se opravdu soustředit, abych nezačal hlasitě lapat po dechu. Jediné, co mě uklidňovalo, byla Dianina přítomnost. Cítil jsem slabost a jakoby se o mě pokoušely mrákoty. Proto jsem položil hlavu Dianě do klína ve snaze se uklidnit a tiše přečkat tu dobu, dokud ten chlap neodejde.

Diana - 02. dubna 2016 15:29

soukromá zpráva od Diana pro Bedna, ve které byl kryptonit uložený sice částečně blokovala jeho účinky, ale přesto když byl takto blízko, znamenalo to pro něj rozhodně né příliš příjemné pocity. Chtěla jsem s obavami na něj pohlédnout, ale zdálo se, že už bylo poněkud pozdě. Clarku... Poté co mi vtiskl svou hlavu do mého klína, mi bylo jasné, že utrpení, kterým si teď prochází, musí být strašné. A nemůže teď ani dojít úlevě, dokud tam bude ten muž. Stejně jako já nemohu prozradit sama sebe. Ocitli jsme se v patové situaci, ve které nám nezbývalo nic jiného než čekat a modlit se. Byla to teď otázka času, pro nás všechny. Buď silný Clarku, buď silný. Toužila jsem mu ona slova říci nahlas, svými ústy, ale nemohla jsem. Jediné co jsem mohla bylo uchopit jeho hlavu, drobnými, lehkými pohyby svých prstů v jeho vlasech, se jej snažit trochu utěšit, dodávat mu tím sílu a pokoušet se nevidět tu bolest, kterou musí snášet. Jsem tady Clarku, jsem tady, pro tebe. Tebe jediného.

Clark Kent - 02. dubna 2016 21:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bylo mi hrozně. Hlava se mi točila a hrdlo jsem měl sevřené. Nemohl jsem popadnout dech a jediné, co mě drželo jakž takž při smyslech, byla právě Diana, které jsem položil hlavu do klína. Neměla mi jak pomoci, a tak mě alespoň začala hladit po vlasech a utěšovat mě tak. Kdyby nebylo toho hrozného pocitu, který mě ničil, tak by to bylo nanejvýš příjemné. Takto mi to alespoň poskytlo malou útěchu a tím i možnost se soustředit na to, abych nás neprozradil a nezačal hlasitě lapat po dechu. Cítil jsem se jako topící se muž, kterému došel dech, a plíce jej pálily k zbláznění. Dýchal jsem jen povrchně a bylo to opravdu obtížné a velice nepříjemné. Ať to přestane, Diano, prosím…. Dostaň mě pryč… Škemral jsem v duchu, ale nahlas jsem nic neřekl, protože jsem si byl příliš dobře vědom toho, že kdybych nás prozradil, tak bych riskoval celkové odhalení své osoby. A to už bych si rovnou mohl položit hlavu na špalek a do pusy si dát kus kryptonitu. Nehledě na to, že bych tím mohl udělat problém i Dianě, které bych nic takového nepřál. A tak mi nezbylo nic jiného, než se to pokusit v tichosti přetrpět a doufat, že ten chlap co nejdřív vypadne.

Diana - 02. dubna 2016 21:51

soukromá zpráva od Diana pro Viděla jsem Clarka a jeho vnitřní souboj s tím. Bylo to těžké, vidět jej takto, trpícího a neumět mu nijak pomoci. Pamatovala jsem si jak, obraz jeho otce říkal, že jej to může zabít, ovšem nevím jestli i takovéto množství a pokud ano, je to jen otázka času a to jsem nemohla připustit. "Vrátím se..." zašeptám mu nakonec, těsně u jeho ucha. A i když mi to lámalo srdce, opatrně jsem jej od sebe odsunula a tak nějak se z pod něj vyprostila. Pořád tu v místnosti byla tma a hodlala jsem toho využít. Trochu jsem se přikrčila za stolem a jakmile byl ten muž zády ke mě, vyrazila jsem po něm a značnou silou jej rukou udeřila do temene hlavy. Chlap přitom nevydal ani hlásku a jeho tělo se sesunulo na podlahu jako pytel zeleniny, já ovšem poněkud trochu sykla a v ruce mi trochu začalo brnět. Z jeho telefonu se ozíval ještě hlas, ale projistotu jsem telefon rozdupla - aspoň na něco byly ty podpatky dobré. Chlap by měl být mimo několik hodin, což máme poněkud dostatek času, tedy pokud jej nebudou hledat. Odtáhla jsem proti jeho prozatím bezvládné tělo za stůl a vrátila se ke Clarkovi. "Asi bychom měli raději odejít."

Clark Kent - 02. dubna 2016 22:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha, že se vrátí. Zhrozil jsem se a oči jsem vytřeštil. Toho si ale Diana však nemohla povšimnout, neboť jsem měl hlavu v jejím klíně. Ne-choooď… Zašeptal jsem tak tiše, že ani já sám jsem to skoro neslyšel. Diana si toho také nevšimla a vyprostila se zpode mě. Vyrazila pryč a já skoro propadl zoufalství. Netrvalo to dlouho a ozvala se nějaká rána. Vím, že je Diana bohyně, ale i tak jsem o ni dostal strach. Ne… Diano… prosím, vrať se… Pomyslím si, ale vzápětí se Diana vrátila a řekla, že bychom se raději měli odebrat pryč. Ulevilo se mi, když jsem ji viděl, ale nohy mě pořád neposlouchaly a tak jsem k ní vztáhl alespoň ruku s prosebným výrazem ve tváři. Potřeboval jsem pomoc a tak jsem tedy počkal, než mi pomůže z úkrytu a z dosahu negativních účinků horniny svého rodného domovy. Dostaň mě odtud, prosím… Pronesu neskutečně unaveným hlasem, jakmile mi Diana pomůže na nohy a já se o ni lehce opřu, protože mám nohy jakoby z želatiny.

Diana - 02. dubna 2016 22:44

soukromá zpráva od Diana pro "Dostanu..." odvětím mu. Sehnu se poté k němu pod stůl a nejprve jej trochu vytáhnu ven a poté jej trochu podepřu a vytáhnu nahoru. Nevím jak bude schopen sám chodit, ale rozhodně vím, že se o to bude sám pokoušet a proto nést jej celkově, by byl špatný nápad. Vyjdu s ním poté z místnosti, i když jej pravděpodobně větší část jen vleču za sebou. Přesto jej z tý místnosti dostanu a ještě za sebou zavřu dveře, aby nikdo nepojal podezření. Šla jsem s ním poté dál, nevěděla jsem přesně ani kam, nebo kde jsme, ale modlila jsem se ke všem v Pantheonu, abychom nikoho takhle nepotkali. Nakonec, mě asi vyslyšeli, protože když jsem usoudila, že jsme dostatečně daleko, uviděla jsem odpočívadlo na které jsem jej posadila a já sama se posadila vedle. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, to zápěstí mě ještě trochu brnělo a ještě chvíly bude než to zmiz úplně.

Clark Kent - 02. dubna 2016 23:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odpověděla, že mě odtud dostane, s čímž se ke mně sehnula a vzala mě za ruku, kterou jsem k ní prosebně vztáhl. Zvedla mě zpod stolu a postavila mě na nohy, přičemž si dala mou ruku okolo ramen a podepřela si mě tak. Poté mě už vláčela pryč z místnosti. Nevěděl jsem, kam jdeme, celou svou vůli jsem upíral k tomu, abych dával nohu před nohu a tak ulehčil Dianě úsilí. Nebylo to ideální, ale nějakým způsobem jsme se pohybovali. Po chvilce mě Diana usadila na nějaké odpočívadlo a posadila se ke mně. Vztáhl jsem k ní svou ruku, abych nahmatal tu její a vděčně jí ji stiskl. Nebyl to nikterak silný stisk, spíš se jednalo o to, abych věděl, že tady je. Pomalu jsem se uklidňoval a získával zpátky cit do končetin. Děkuju… děkuju, Diano… Řeknu vděčně a pokusím se na ni usmát. Nebylo mi pořád zrovna dobře, a tak jsem vypadal unaveně, avšak byl jsem rád, že tu se mnou byla.

Diana - 02. dubna 2016 23:14

soukromá zpráva od Diana pro "Co bys beze mne dělal." pronesu poněkud s úsměvem a stisk jeho ruky mu poněkud opětuji. Počkám tu s ním dokud mu nebude aspoň natolik dobře, aby mohl sám nějak chodit a nevzbudil přitom nevyžádanou pozornost i když tu pořád byl strašák toho, že tam toho muže může kdokoliv najít. Ovšem pochybuji, že by jej nepovažovali třeba za opilce nebo tak něco podobného. Každopádně jsem nechtěla nějak pokoušet svoje ani Clarkovo štěstí. Tak trochu si nakonec opřu/položím hlavu o jeho rameno.

Clark Kent - 02. dubna 2016 23:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co jsem Dianě poděkoval za další záchranu, tak se mě s úsměvem zeptala, co bych bez ní dělal. Nevím… nejspíš bych byl už dávno po smrti… Odpovím jí a tentokrát už můj úsměv nevzbuzuje dojem unavenosti. Alespoň ne tak moc, jako před malou chvílí. Její přítomnost na mne má opravdu uklidňující účinek. A řekl bych, že nejspíš i léčivý. Vůbec bych se nedivil, kdyby tomu opravdu tak bylo. Diana nebyla jen tak obyčejná žena. Po chvilce si Diana položí hlavu na mé rameno a já jí vezmu rukou okolo pasu. Síla se mi pomalu vracela a já si už dokázal její přítomnost a její blízkost užít. Svou hlavu jsem si lehce opřel o tu její, kterou měla o mě opřenou, a v tichosti jsem si užíval onu chvíli souznění. Bez tebe bych byl ztracen, Diano… já… mám tě rád… opravdu moc… Řeknu po chvíli, když začnu pociťovat jistotu v končetinách a volnou rukou Dianě něžně zvednu hlavu tak, abych se k ní mohl bez problémů nahnout a vřele ji políbit. Možná bychom se měli pomalu vytratit. Nerad bych, aby na nás padlo nějaké podezření. Krom toho bychom měli zkontrolovat Steva s Lois. Oba vypadali už dost přiopilí a nerad bych, kdyby Steva ovládl špatný úsudek a sedl si za volant. Navrhnu jí, a pokud bude souhlasit, tak než se zvedneme, abychom našli náš doprovod, tak jí ještě jednou krátce políbím. To, abych měl na cestu dost sil. Pronesu a teprve poté se s ní vydám hledat naše přátele.

Universe - 02. dubna 2016 23:50

soukromá zpráva od Universe pro Ještě než se však vůbec postavíš, kroky směřující k vám řeknou prozradí, že již brzy budeme mít společnost. A ta společnost se ukázala jako nikdo jiný než Bruce Wayne. "Oh... vy jste tady..." pronese poněkud překvapeně. "Hledal jsem vás oba dole, ale nikde jsem vás tam nenašel..." dodá ještě poté. "Clarkovi se udělalo trochu nevolno a tak jsem s ním šla, abych se ujistila, že najde nějaké okno, které by dovnitř mohlo pustit trochu čerstvého vzduchu. Pomohlo to trochu a tak jsem jej poté odvedla sem, aby se mu ulevilo více..." chopila se tentokrát iniciativy Diana. Prakticky, když se to tak vzalo, tak ani Brucovi nijak nelhala. A ten to vzal a pochopil docela dobře a skoro ihned. "To je nemilé... doufám, že je vám už teď lépe... i když vy taky nevypadáte příliš dobře, Diano." řekne Bruce a dojde až přímo k vám. "Cítím se trochu unavená a proto jsme tak nějak zrovna probírali, že asi bude lepší, když se vrátíme zpátky, domů." řekne Diana a podívá se na tebe a potom na Bruce. "Mno, nemohu vás tady držet násilým..... doufám, tedy, že jste se alespoň trochu bavily... dovolte mi alespoň poslední pozornost dnešního večera, asice bych vám oboum rád nabídl odvoz. Beze zbytečné a nechtěné pozornosti. nabídne vám nakonec Wayne.

Clark Kent - 03. dubna 2016 00:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sotva jsem od Diany odtrhl své rty a pronesl, že to bylo proto, abych měl na cestu dost sil, už jsem uslyšel kroky, které značily, že budeme mít brzy společnost. Proto jsem pro jistotu zůstal sedět a díval se tím směrem. Vzápětí na to se tu objevil samotný Bruce Wayne. Když nás zahlédl, tak vypadal překvapeně, ale i tak si to zamířil k nám s údivnými slovy, že jsme tady. Jakmile k nám dorazil, tak dodal, že nás hledal dole, ale nemohl nás nikde najít. Diana mu vysvětlila, že se mi udělalo poněkud nevolno a tak mě šla doprovodit a ujistit se, že najdu nějaké okno. I přes to, že původně to bylo naopak, jsem raději mlčel a nechal tuto zástěrku být. Bylo to docela věrohodné, protože já jsem byl ušlápnutý budižkničemu a ona neohrožená superhrdinka. Bruce přikývl a vzal to docela dobře. Ovšem během chvíle mi bylo jasno, proč vypadal tak soucitně. Bylo to, protože se mu Diana zdála unavená, což potvrdil svými slovy, že nevypadá zrovna nejlépe. Diana mu potvrdila, že se cítí trochu unavená a dodala, že právě proto jsme se zrovna bavili o tom, že bychom pomalu vyrazili zpátky domů. Řekla domů… ne ke mně… řekla domů… zní to krásně, když to řekne ona… Pomyslím si a usměji se nad jejími slovy, které zněly jako rajská hudba. Já jsem pro jistotu přikývl, abych jí tak dal za pravdu. Řekl bych, že to Bruce trochu zklamalo. Nejspíš si myslel, že si Dianu ještě během večera nějak ukořistí. Wayne mou domněnku veskrze potvrdil tím, když řekl, že nás tady násilím držet nemůže, načež prohlásil, že doufá, že jsme se tady alespoň trochu bavili. Poté nám ale navrhl něco, co bych od něj nečekal, a sice že nám nabídl odvoz domů, bez nechtěné společnosti a sledování novinářů. Jistě, že jsme se zde bavili, Bruci. A rozhodně vám za vaši pohostinnost děkujeme, avšak přijeli jsme zde s mou kolegyní Lois Lane a jejím doprovodem. Oba požili značnou dávku alkoholu a velice nerad bych, aby někoho z nich ovládl špatný úsudek a sedl si za volant. S čistým srdcem je nemohu opustit, aniž bych jim neobstaral odvoz. Já sám jsem měl jen jednu skleničku šampaňského hned ze startu večera a tak to vypadá, že je budu muset odvézt. Prohlásím s lehce vděčným úsměvem k Brucovi. I přes to, že ho nemohu vystát, jeho nabídka zněla opravdu neskutečně lákavě. Jen velice nerad bych procházel přes ty davy novinářů.

Universe - 03. dubna 2016 00:43

soukromá zpráva od Universe pro Bruce přikývl narozuměnou hlavou. "Rozumím. Myslím, že takových tu bude více, ale dám navědomí svému personálu, aby se po nich podíval." souhlasí nakonec Bruce. "Když dovolíte, odvedu vás tedy k jednomu ze zadních vchodů, které by měli od dalších dnů sloužit právě zaměstnancům, ale myslím, že dnes je to ještě poněkud jedno." řekne poté nakonec Bruce a tak nějak vám pokyne aby jste jej napůl následovali, tedy spíše vám jen ukazoval cestu, protože se připojit k Diane z druhé volné strany. Však své rámě jí poněkud nenabízel. Přesto se pokoušel cestou dál o nevinný přátelský rozhovor, který mu poněkud Diana opětovala, i když se celou cestu držela tvé ruky. Bruce nakonec otevře dveře, které vedle ven na malé parkoviště za budovou a nechá projít ven Dianu jako první, načež až projdeš ty, vytáhne svůj telefon a řekne do něj, že potřebuje vůz ke vchodu pro zaměstnance a něco málo okázalého. "Vůz tu bude za okamžik." oznámí vám, když schová telefon. "A tady, aby jste se nastydla, má milá. Noci tu bývají chladnější..." pronese dál Bruce a svleče si svoje sako, které položí Dianě přes ramena. Ta se na něj poněkud usměje.

Clark Kent - 03. dubna 2016 01:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce na má slova přikývne, ale pak prohlásí, že tihle nebudou jediní, avšak i tak dá vědět svému personálu, aby se o ně postarali. Poté prohlásí, že pokud dovolíme, tak nás doprovodí k vedlejšímu vchodu, který bude v budoucnu sloužit jako vchod pro zaměstnance, na což jsme přikývli a vydali se chodbami, kam ukázal. Diana se zařadila vedle mne a chopila se mé paže. Bruce se zařadil zase vedle Diany, avšak tentokrát jí rámě nenabízel, což mě lehce uklidňovalo. Když jsme dorazili k tomu postrannímu vchodu, tak nám Bruce otevřel dveře a nechal Dianu projít jako první, načež pustil skrz dveře mě. Poté vytáhl svůj telefon, do kterého téměř okamžitě řekl, že potřebuje automobil. Jen co jej znovu následně uschová, tak nám oznámí, že tu vůz bude během okamžiku, načež si sundá sako, které dá Dianě okolo ramen se slovy, že tady bývají noci chladnější. Jeho oslovení „má milá“ mnou skoro trhlo, ale nedovolil jsem si žádnou podobnou reakci. Jen co jsem si začal myslet, že dostal rozum a smířil se s tím, že tu nepochodí, tak začne na novo. Tihle ti zbohatlíci si opravdu myslí, že jsou neodolatelní a mohou si vše dovolit… opravdu je nemám rád… raději se budu pohybovat v nižší třídě, než se bratříčkovat s touhle sortou lidí. Pomyslím si, ale tentokrát se už nemračím, spíš rovnou zakroutím hlavou. Je mi z něj špatně a konečně jsem poznal jak je ubohý. On vlastně ani neví, jak navázat normální kontakt se ženou, které nejde jen o peníze. Nicméně, raději jsem na to nic neříkal. Jen jsem se postavil tak, aby byla Diana mezi mnou a automobilem, který přijede. Počkám, až automobil přijede, načež se otočím na Bruce a dost neochotně jej oslovím. Děkujeme za vaši péči, Bruci. Snad jsme vám nezpůsobili příliš starostí. Přeji vám dobrou noc. Řeknu, prost veškerých emocí, ale veskrze zdvořile, načež Dianě otevřu dveře a pomohu jí nastoupit. Teprve poté nastoupím za ní a jen co za námi zavřu dveře, tak řidiči zahlásím adresu k sobě domů. Jen co jsem si začal myslet, že dostal rozum, tak začal na novo… Prohlásím trošku rozladěně, ale pak jen zakroutím hlavou a nechám to plavat. Vezmu pak Dianu za ruku a nechám se tiše dovézt domů. Jakmile nám řidič zastaví, tak Dianě poukážu na Brucovo sako a usměji se. Tohle bychom měli nechat tady, aby jej Brucovi odvezli zpátky, protože je dost možná dražší, než všechen můj majetek dohromady. Ale mohu ti nabídnout to své, i když není tak drahé. Nabídnu se a počkám, jak na to Diana zareaguje.

Universe - 03. dubna 2016 11:13

soukromá zpráva od Universe pro Auto dorazí opravdu za krátký okamžik a kupodivu to nebyla ani limuzína, přesto to vypadalo docela hezky a naleštěný to bylo, že by se v tom dokázal člověk i nalíčit či oholit, jak by sám sebe viděl. Chopíš se tady iniciativy a otevřeš dveře, než to stačí Bruce a rozloučíš se. "Nemáte za co. Nikdy nelituji času či peněz, které věnuji svým přátelům." odvětí Bruce. Diana se pokusí si sundat jeho sako s tím, že mu jej chce vrátit, ale on jí zastaví. "Ne, nevracejte mi jej. Nechte si ho. Určitě se vám ještě bude hodit při vystupování." "Znám někoho kdo je lepší než jakákoliv přikrývka..." opáčí Diana a podívá se na tebe. "...ale i tak děkuji. A taktéž mi bylo potěšením, Bruci." dodá ještě Diana a podívá se na něj. "Stejně jako potěšení bylo na mé straně, madame." odvětí Bruce a chytne opatrně její ručku, na jejíž hřbet naznačí políbení. Diana se poněkud usměje a nastoupí poté do auta. Když tak učiníš i ty, zavřeš pak i dveře a auto se pak posléze rozjede, přisedne si k tobě co nejblíže a opře/položí si hlavu na tvoje rameno, jako předtím na tom odpočívadle.

Clark Kent - 03. dubna 2016 12:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Automobil dorazil opravdu rychle. Nebyla to limuzína, ale i tak to bylo dost pěkné auto, které bylo naleštěné jako nějaké zrcadlo. Rozhodně se v jeho laku dalo vidět svůj odraz. Chopil jsem se tedy iniciativy a otevřel jsem dveře, načež jsem se rozloučil s Brucem. Bruce odpověděl, že nemáme zač děkovat, protože nikdy nelituje času ani peněz, které věnuje svým přátelům. V duchu jsem si udělal poznámku, že já jeho přítel nejsem a ani nebudu. Alespoň ne, dokud se mi bude pokoušet odloudit Dianu. Podal jsem Dianě ruku, abych jí pomohl nastoupit, ale ta se ještě zarazila a pokusila si sundat Brucovo sako. Ten jí ale zadržel se slovy, že mu jej nemá vracet, protože se jí určitě bude hodit ještě při vystupování. Ta mu na to ale opáčí, že zná někoho, kdo je mnohem lepší než jakákoliv přikrývka, přičemž se podívala na mě. Skutečnost, že mi dala přednost před ním, mě hřála u srdce a tak jsem se musel pousmát. Jak já tě zbožňuju, Diano… Pomyslel jsem si a ono pousmání se změnilo na upřímný úsměv, který jsem jí věnoval. Diana pak dodala, že i tak děkuje a že jí bylo také potěšením. Bruce ještě odvětí, že potěšení bylo na jeho straně, přičemž jí chytí za ruku a naznačí polibek na její hřbet. Teprve poté Diana přijala mou ruku a já jí pomohl nastoupit. Sám jsem nastoupil hned po ní a zavřel jsem za námi dveře. Byl jsem rád, že už nás tu Bruce nedoprovází. To bych možná risknul ty novináře, než být s ním v blízkosti ještě dalších několik minut. Řidiči jsem nahlásil adresu domů a pohlédl na Dianu, která si ke mně přisedla do těsné blízkosti. Vzal jsem jí okolo ramen a ona si položila hlavu na mé rameno. Já naklonil hlavu na stranu a lehce si jí opřel o tu její. Já jsem říkal, že po tobě Bruce kouká. To sako, které ti tak vnucoval, stojí více než všechen můj majetek dohromady. Pronesu tichým hlasem, ale tentokrát to nemyslím špatně. Spíš to jen tak konstatuji, abych zdůraznil, že jsem měl od začátku pravdu. Poté, co mi dala přednost před ním, si mě Diana získala ještě víc než doposud. Proto jsem jí po chvilce něžně dvěma prsty volné ruky vzal Dianu pod bradou a lehce jí pozvedl hlavu, abych se k ní následně naklonil a vřele políbil.

Universe - 03. dubna 2016 13:21

soukromá zpráva od Universe pro Diana si evidentně nic z toho příliš nedělala. "Každý touží po své bohyni." poznamená Diana ohledně tvé narážky na přítulnost Wayna. "Však některé chtějí zůstat záři slunce..." dodá ještě potom Diana než jí potom políbíš. Řidič vás profesionálně ignoroval. ostatně se od něj tak nějak očekávalo a řídil, dokud jste nedorazily na tebou uvedenou adresu. Diana už věci zřejmě tak nějak vzdala, protože ani nečekala až jí otevřeš dveře, otevřela si je sama. Řidič vám popřál hezký zbytek večera a odjel, jakmile jste byly z auta pryč. Diana pak spolu s tebou zamířila do tvého bytu, tedy jak ona to nazvala - domů.

Clark Kent - 03. dubna 2016 14:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si z Brucovy přítulnosti nic nedělala. Spíš mi ještě škádlivě řekla, že každý touží po své bohyni. To se mi moc nelíbilo, ale nemohl jsem na to nic říci. Než jsem se k ní naklonil, abych ji políbil, tak ještě dodala, že některé bohyně však chtějí zůstat v záři Slunce. A po polibku, který byl stejně vřelý jako Slunce, o kterém mluvila, jsem jí pohladil po tváři a ještě o něco více jsem si ji k sobě přitiskl. To ty jsi mým Sluncem, které mi dává sílu… Prohlásím a přitulím se k ní, načež si v klidu a v příjemném obětí užiju cestu tímto fárem domů. Řidič nás po celou dobu jízdy profesionálně ignoroval. Teprve, až když jsme dorazili na místo, tak nám popřál hezký zbytek večera. Diana nečekala, než jí otevřu dveře a tak jsem vyrazil za ní. Automobil odjel a já vzal Dianu za ruku, načež jsme vyrazili domů. Když dorazíme k tomu správnému vchodu, tak zalovím v kapse, abych odemkl dveře, načež vstoupíme a vyrazíme po schodech k tomu správnému bytu. Dveře ke mně následně také odemknu a my si můžeme užít kouzlo domova. Konečně doma… Pronesu po zavření dveří a úlevně si povzdechnu. Nemohl jsem se dočkat toho klidu, který se nám tady dostane. Oproti tomu ruchu tam na plese, je to velice příjemné. Dodám a usměji se na svou bohyni, která mě svou přítomností činí neskutečně šťastným.

Universe - 03. dubna 2016 14:37

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala taky poněkud nadšeně, když jste dorazily do tvého bytu. Ani moc na tebe nečekala a rovnou vešla dovnitř, jenom co jsi otevřel dveře. A tak nějak už od příchodu dovnitř si začala rozepínat šaty, které měli zapínání na zádech. Boty nechala na chodbičce po cestě, ani se moc nezaobírala tím kde je po cestě nechala. Těsně před koupelnou se jí z šatů podařilo dostat, tak nějak to rozhodně nevypadalo, že by pod těma šatama měla vůbec nějaké spodní prádlo a sotva tak udělala, vlezla rovnou do koupelny a šaty nechala ležet přede dveřmi koupelny, které za sebou zavřela. Vyšla až po chvíly, kdy byla už oblečená do tvé košile, vlasy měla srovnané a mírně stažené na jednu stranu, i když se to pokoušela schovat, vypadala trochu unaveně, ale to ostatně i ty a to nejenom z důvodu tvému vystavení zelenému kryptonitu.

Clark Kent - 03. dubna 2016 15:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana po vstupu do bytu vypadala také potěšeně, že už jsme doma. Rovnou si sundala boty, které nechala jen tak na chodbě, jak jí odpadly od nohou, a vyrazila do koupelny. Těsně přede dveřmi z ní šaty spadly na zem, kde je nechala, a ona tak, jak jí bohové stvořili, zmizela v koupelně. Byl to jen okamžik, ale myslel jsem, že sním. Hleděl jsem za ní s vytřeštěnýma očima a s pootevřenou pusou. No páááni… Proletí mi myslí, která jakoby nebyla schopná pořádně zpracovat, co oči právě viděly. Ta je tak krásná… asi se zblázním… Pomyslím si a potřesením hlavou se trochu proberu, avšak ten výjev, který se mi naskytl, mám stále před očima. V případech jako je tento, jsem rád, že jsem Kryptoňan a že si dokonale pamatuji vše, co jsem kdy viděl. Lehce zpomaleně jsem si sundal boty a uložil je na místo, načež jsem ze země sebral ty Dianiny boty s podpatkem a taktéž je dám na stranu, aby se tu neválely. Hned na to dojdu ke koupelně, kde seberu její koktejlky, které odnesu do ložnice a pověsím na ramínko, aby se nepokrčily. Já sám se také velmi rychle převléknu do kalhot a vyrazím do koupelny, která se právě uvolnila. Diana už byla převlečená v mé košili a vlasy měla srovnané na stranu. I když se to snažila skrýt, byla unavená, ale i přesto jí to neskutečně slušelo. Když jsem jí potkal na chodbě, tak jsem se na ni usmál a zastoupil jí cestu. Vypadáš kouzelně, Diano… Prohlásím a vezmu jí do náruče, načež jí velice vroucně a vášnivě políbím.

Diana - 03. dubna 2016 15:27

soukromá zpráva od Diana pro Bylo to neuvěřitelně příjemné, být pryč z těch svíravých, těsných šatů a co bylo ještě lepší, pryč z těch nepohodlných bot, díky kterým teď moje lýtka pálila jako čert. Jediné, co čem jsem teď toužila nejvroucněji byla měkká postel. Ovšem ta poněkud asi bude muset chvíly počkat, protože Clark byl poněkud trochu jiného názoru. "Hmm..." je asi tak jediné na co zmůžu, protože zbytek mi znemožní jeho rty, které přitiskl na ty moje. Nebránila jsem se a tak nějak mu jeho polibek vřele oplatila a obejmula jej přitom rukama kolem krku.

Clark Kent - 03. dubna 2016 15:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chtěla mi něco na mé prohlášení odpovědět, avšak mé rty jí umlčely hned v počátku. Nebyla tím však nijak rozladěná, protože mi mé vášnivé vzplanutí vřele oplácela. Navíc mne ještě objala a ze mě rázem spadla všechna ta nahromaděná negativní energie, kterou mě zásobil zbohatlík z rodu Waynů. Nějakou dobu jsem jí zahrnoval dalšími a dalšími polibky a při tom jsem přesunul své ruce na její dokonale tvarované boky. Lehce jsem si jí při tom tiskl k sobě. Cítil jsem se jako v nebi a kohokoliv, kdo by se mě teď od Diany pokusil odvést, by skončil opravdu špatně. Když jsem od ní po chvíli odtrhl své rty, tak jsem se jí zahleděl do těch nádherných a uhrančivě modrých očí a zářivě se na ni usmál. S tím jsem se sklonil a vzal jsem Dianu do své náruče, načež jsem jí odnášel do ložnice, abych jí uložil na postel. Cestou jsem se však k ní naklonil a znovu přitiskl své rty k těm jejím. V ložnici jsem s Dianou v náručí přistoupil k posteli a něžně jí na ní položil, přičemž jsem tam tak nějak skončil s ní. A pokud nijak neprotestovala, tak jsem se znovu přisál k jejím sladkým rtům.

Diana - 03. dubna 2016 16:04

soukromá zpráva od Diana pro Jeho dotek byl něžný a jemný. Přesto skrýval jisté osobní kouzlo, za které mohla právě jeho mužná ruka. Nejenom jeho ruka, celé jeho tělo bylo stejně dokonalé, každý jeho sval, každá část jeho kůže. Když byl takto u mně, mohla jsem jej cítit mnohem lépe než předtím. A ten pocit byl příjemný. A jeho polibky byly stejně takové. Vracela jsem mu je a jednou rukou mu něžně vjela prsty do vlasů, zatímco ta druhá si našla cestu na jeho záda, po kterých mu trochu přejela.

Clark Kent - 03. dubna 2016 16:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana neprotestovala, když jsem jí vzal do náruče a odnesl do postele. Dokonce, ani když jsem tam s ní tak nějak skončil. Ba co více, vypadala opravdu uvolněně a viditelně si tuto chvilku plnou něžností užívala. Svou něžnou ručkou znovu zajela do mých vlasů, zatímco druhou rukou zabloudila na má záda, po kterých mi lehce přejela. Bylo to neskutečně příjemné a já slastí lehce zavrněl. Ani já jsem nezahálel a pravou ruku jsem jí zlehka položil na bok, zatímco levá skončila na její nožce, těsně nad kolenem, odkud jsem jí něžně pohladil po vnější straně jejího sametově hebkého stehna. Téměř ihned jsem pocítil odliv krve z mozku a ucítil jsem snížení zábran. Avšak nechtěl jsem na ni nijak tlačit tak jsem dával pozor na jakýkoliv náznak jejího nepohodlí, abych svého činění mohl zavčasu zanechat.

Diana - 03. dubna 2016 17:12

soukromá zpráva od Diana pro Když jsem pocítila jeho něžný dotek na svém stehně, nohu jsem tak nějak trochu pokrčila. Vždycky se mi jeho doteky líbily a ani teď to nebylo vyjímkou. Moje ruce tak pozvolna zabloudily z jeho vlasů a zad na jeho tvář, kterou něžně pohladily a poté jsem jej něžně od sebe odtáhla, jenom na pár centimetrů. "Jakkoliv jsi teď tuto chvíly užívám... přesto tě stále vidím pod vlivem toho kamene v té budově..."

Clark Kent - 03. dubna 2016 17:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí položil ruku na stehno a začal jí něžně hladit, tak jí svůdně pokrčila. Svýma rukama se pak přesunula z mých zad a mých vlasů na mou tvář, kterou mi něžně pohladila. Hned na to mi tvář odtáhla pár centimetrů od té své a prohlásila, že jakkoliv si tuto chvíli užívá, tak mě pořád vidí v té budově, jak jsem pod vlivem toho kamenu. Tohle jsem nečekal a trochu jsem při té vzpomínce posmutněl. Ruku jsem z jejího hedvábně hebkého stehna stáhl a trochu se pousmál. Přesně jsem věděl, nebo jsem si to alespoň domýšlel, co to znamená. Nebyl jsem zklamaný, protože celková rychlost toho, jak to mezi mnou a Dianou probíhalo, byla i tak dost vysoká. Ano… dnešní den byl opravdu vypjatý… ale nemusíš se o mě bát, už jsem v pořádku, i když jsem trochu unavený. Řeknu a souhlasně přikývnu, přičemž se od ní poodtáhnu o dalších pár centimetrů. Nejspíš bychom si měli trochu odpočinout. Dodám a s úsměvem jí zlehka pohladím po tváři, načež se zvednu z postele a odejdu si dát do koupelny rychlou a nejspíš studenou sprchu. Vyčistím si zuby a poté se vrátím do postele. Pokud tam Diana pořád bude, tak se k ní přitulím, ale do dalších něžností se pouštět nebudu.

Universe - 03. dubna 2016 18:05

soukromá zpráva od Universe pro Když se vrátíš z koupelny, Diana vypadala, že už spí. Přesto, když ty sám ulehneš do postele, přitulí se a přivine se k tobě a na tebe, pod tvou ruku. Zbytek noci proběhne poměrně vklidu, i když Diana měla ještě trochu mírné záškuby ze spaní, ale nebylo to nic, kvůli čemu bys jí musel budit. Ráno bylo poněkud horší. Nejenom, že jsi zaspal, ale to co tě probudilo byl tvůj zvonící telefon. Na displeji blikal popisek - Perry White. Určitě asi volal kvůli včerejšku. "Kente..." spustí jakmile to vezmeš, ani nečekal na nějakej pozdrav. "...jak si to jako představuješ? Nejenom, že už dobrou hodinu máš být tady, ale co sis proboha myslel? Poslal jsem tě na ten večírek Wayna, abyste s Lois podali pak společný článek, ale ty ne, ty z toho uděláš prvotřídní hody, pro všechny bulváry a plátky!"

Clark Kent - 03. dubna 2016 18:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se vrátil z koupelny, tak to vypadalo, jako by už Diana spala. Avšak když jsem si k ní lehl, tak se ke mně přitulila a přivinula se ke mně. Objal jsem ji tedy, abych jí měl v těsné blízkosti, s čímž se mi usínalo opravdu prvotřídně. Noc proběhla relativně v klidu, i když jsem byl jednou probuzen, když se Dianě něco zdálo a mírně sebou chvilku škubala. Nebylo to ovšem tak hrozné, jako předtím a tak nebyl důvod jí kvůli tomu budit. Ráno jsem se neprobudil sám od sebe, jako vždy, ale probudil mě zvonící telefon. Odvalil jsem se od Diany a rychle jsem ho sebral, abych jí nerušil. Na displeji na mě blikalo Perryho jméno a o mě se pokoušely mrákoty. Doufal jsem, že se tomuto rozhovoru vyhnu nejméně do doby, než budu muset do práce. Jen co jsem tento telefonát přijal, už se ozval jeho rozezlený hlas, který mě oslovil. Pro jistotu jsem tedy opustil ložnici a přesunul se do kuchyně, abych Dianu nerušil ze spánku. Perry bez obtíží pokračoval ve svém monologu o tom, jak si to sakra představuji. Nejen, že bych tam měl už hodinu být, ale ještě k tomu ze včerejšího „večírku“ udělám hody pro všechny bulvární plátky a noviny. Umm… šéfe? Odpovím trochu zmateně, abych získal čas, a pak hned pokračuji. Já se omlouvám, šéfe… zaspal jsem… Hned vyrážím, pane… Odpovím mu svým, trochu jelimanským hlasem a nakonec ještě dodám. A jestli narážíte na to, s kým jsem tam dorazil, tak je mi líto, ale dělal jsem, co jsem mohl, aby to nikdo nezjistil… S tím jsem si poslechl jeho případné výtky a ujistil jej, že co nejdřív dorazím, načež jsem se bleskurychle oblékl do džínových kalhot, hnědé košile a saka. Na nos si narazím své brýle a rychle vyrazím do práce.

Universe - 03. dubna 2016 19:07

soukromá zpráva od Universe pro Nebylo potřeba zmiňovat, že doprava ti ani dneska nebyla příliš vstřícná, ostatně ona snad není nikdy. Do práce si proto dorazil poněkud později než jsi plánoval. A to byl teprve začátek všeho. Sotva se totiž otevřely dveře výtahu, kancelář utichla a veškeré pohledy těch, kteří tu aktuálně byly se upřely tvým směrem. Někteří jsi začali i mezi sebou šuškat, ovšem nebyl čas a místo použít tvůj supersluch, aby jsi zjistil co. Procházet proto mezi jednotlivými kójemi, směrem k Perryho kanceláři, bylo trochu jako kdyby tě tam čekala poprava. Cestou můžeš vidět Lois, která vypadala trochu jako zombie, seděla na své židly a byla skoro stejně bílá jako ty stěny kóje vedle ní. Když tě uviděla, věnovala ti pohled a drobné zamávání prsty ruky. Perry ovšem ve své kanceláři taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. Stále za stolem a hleděl z okna ven dolů na město. Židle před jeho stolem byla mírně odsunutá a na stole před ní ležela papírová obálka.

Clark Kent - 03. dubna 2016 19:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro V ulicích byla snad ještě větší zácpa než obvykle a tak jsem do práce dorazil poněkud později, než jsem plánoval. Rychle jsem nastoupil do výtahu a vyjel jsem nahoru, do patra, kde pracuji. Jakmile se dveře výtahu otevřely, tak všechen ruch, co tady byl, utichl jako mávnutím proutku. Zraky všech se upřely mým směrem. Trochu překvapeně jsem zamrkal a na moment se zarazil. Podíval se okolo sebe a za sebe, abych se ujistil, že se nedívají na někoho jiného - nedívali. Trochu nejistým krokem jsem vyrazil k Perryho kanceláři. Oči všech se pořád upíraly na mne a někteří si mezi sebou něco šuškali. Nemusel jsem využít svůj super sluch, abych si domyslel, o čem asi mluví. Nicméně, celá tato situace mi nebyla zrovna příjemná. Byl jsem nefalšovaně nervózní a tak mi ruka kmitala mezi popruhem mé brašny a brýlemi, které jsem si každou chvilku poupravoval. Snažil jsem se moc nerozhlížet po svých kolegáčcích, protože jsem si připadal, jako bych šel uličkou hanby. Avšak tak nějak jsem se neubránil pohlédnout směrem k Loisinu místu, abych zjistil, jestli je po včerejšku v pořádku. Lois byla přítomná, taky na mě koukala, ale vypadala příšerně. Jako nějaký zombie z hororu. Byla bílá jako stěny její kóje a očividně jí nebylo zrovna dobře. To jsme měli společné, ale u ní za to mohl alkohol. Zmohla se na letmé zamávání prsty jedné ruky, protože jí pohyb nejspíš způsoboval veliké problémy. Pozdrav jsem jí opětoval kývnutím a vyrazil jsem přímo do Perryho kanceláře, kde už na mě čekal. Od pohledu byl nabroušený jako přístavní dělník, co nedostal měsíc výplatu. Stál tam za svým stolem a hleděl z okna na město. Zhluboka jsem se nadechl, zaklepal jsem a vešel dovnitř. Ihned jsem za sebou zavřel dveře, aby kolegové neslyšeli případný řev, který se většinou ozýval, když se Perry tvářil takto. Obvykle v tom ale figurovala Lois. Dovolte, abych se ještě jednou omluvil za svůj pozdní příchod, šéfe. Víte, že tohle se mi obvykle nestává. Já to doženu, pane. Omluvím se za pozdní příchod, ale další téma nenačínám. Nebudu Perryho dráždit víc, než je třeba. Proto počkám, jestli mi bude chtít něco říci on.

Universe - 03. dubna 2016 19:49

soukromá zpráva od Universe pro Perry jsi však dával s odpovědí poněkud načas. "Posaď se..." vyzval tě. Nemusel to ani moc opakovat znovu. "Tohle mi leželo dneska na stole, jenom co jsem přišel sem..." pokračoval dál a poukázal na hnědou, papírovou obálku ležící před tebou na stole. Nemusel ani moc říkat, co tam bylo, jisté tušení jsi měl, ale přesto ses musel ujistit a tak se podíval dovnitř. Uvnitř bylo několik fotek, tebe a Diany. Pár jak jste spolu před Waynovými laboratořemi, pár jak jsme uvnitř s Waynem a poté jedna, která dominovala všem ostatním, asice na té bylo zachyceno to, jak tě Diana políbila na tom tanečním parketu. "Myslím, že vzhledem k tomu, že jsem ještě nic podobného nenašel na titulních stránkách ostatních plátků, mám takoví pocit, že v tom má prsty jistý zbohatlík..." řekl poté Perry aniž by se ale přitom na tebe vůbec podíval. Bylo to trochu strašidelné. "...a ten zbohatlík k tobě zřejmě chová... sympatie... protože jinak by mi tyhle materiáli jenom tak neposlal... řeknu to takhle, jsme jediní a já mám teď na stole sólokapra roku..." pokračuje dál Perry a pozvolna se k tobě otočí. Z jeho tváře však nešli vyčíst žádné emoce.

Clark Kent - 03. dubna 2016 20:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Perry mě, aniž by se otočil od okna, vyzval, abych se posadil. Hned se mě zmocnil špatný pocit. Tohle obvykle nedělal, dokud se nedělo něco opravdu šíleného. Proto mě nemusel vybízet dvakrát. Posadil jsem se a Perry začal mluvit. Řekl mi, že ta obálka na stole, mu tu ležela už ráno, když přišel. Kdybych si vsadil, co v ní je, tak bych dozajista vyhrál. Pomyslím si, ale i tak se po ní natáhnu a ujistím se o tom na vlastní oči. Ano, byly to fotografie zachycující mne a Dianu. Některé ještě před Waynovými laboratořemi, dalších pár, když jsme přímo s Brucem a pak jedna, jak mě Diana políbila na tom tanečním parketu. Ta se mi opravdu líbila, ale pro jistotu jsem nic nahlas neříkal, jen jsem si nahlas povzdechl. Perry se pak dal slyšet, že si myslí, že když nic takového ještě neviděl na žádné titulní straně, tak v tom má prsty jistý zbohatlík. A ten ke mně prý chová jisté sympatie, jinak by nám nic takového neposílal. Nakonec na mě udeřil, jako kladivo na kovadlinu s tím, že jsme jediní, co mají takovéto materiály a že je to sólokapr roku. Hrdlo se mi sevřelo podobně jako včera u toho kryptonitu a chvilku jsem zarytě mlčel, přemýšlejíc o tom, co dál a jak z toho co nejlépe vybruslit. Perry se ke mně pozvolna otočí a upře na mě svůj zrak. Tak pro přesnost… ta sympatie není vůči mně, ale spíše vůči Dianě, kterou se celý ve… ehm… raději nic… Začnu vysvětlovat, ale raději zmlknu, protože je mi jasné, že by to mohl Perry zmínit v článku, který se mi zdá nevyhnutelný. Umm… co hodláte dělat s těmi fotkami? Zeptám se po chvilce a opětuji Perrymu nejistý pohled, přičemž si znovu upravím brýle.

Universe - 03. dubna 2016 20:20

soukromá zpráva od Universe pro Perry si povzdechne. "To mi řekni teď ty." odpoví ti nakonec. "Na těch fotkách jí a supermana jsme vydělali skoro trojnásobek toho co normálně, kolik by tak asi hodilo tohle... to si nedokážu představit..." pokračuje dál Perry. "Jenže je tu taky to, že ty jsi můj přítel, Clarku. A zveřejnit tohle by Daily Planet rozhodně přineslo tolik chtěné ocenění, ale tobě by to přineslo jenom to... špatné..."

Clark Kent - 03. dubna 2016 20:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Povzdechne si a nakonec mi odpoví, že to já bych mu měl říct, co má s těmi fotkami udělat. Načež dodá, že na fotkách jí a supermana jsme vydělali trojnásobek toho, co normálně. A tohle je něco, o čem si ani nedokáže představit, kolik by to mohlo vydělat. Oh, sakra… to jsem v kelu… Pomyslím si a taktéž si povzdechnu, hledíc střídavě na Perryho a na fotku mě s Dianou. Pak ale na moment Perry zmlkne a jeho pohled se poněkud změní. Prohlášení, které přišlo, mě dost překvapilo, protože Perry řekl, že je tu ta druhá strana všeho. Že jsem jeho přítel a zveřejnit ty fotografie by znamenalo tolik chtěné ocenění pro Daily Planet, avšak vrhlo by to na mne nechtěnou pozornost a špatné světlo. Neodpověděl jsem mu hned. Mlčel jsem a nevěděl jsem, co říci. V hlavě mi to šrotovalo jak nikdy dřív. Kdyby to záleželo na mě, tak bych ty fotky spálil anebo přinejmenším bezpečně uložil někam, kde je nikdo nenajde. Řeknu po chvilce přemýšlení, lehce si při tom povzdechnu a pak dodám. Ale tohle rozhodnutí nestojí na mě. Víte, že bych vás o to nikdy nežádal, šéfe… ovšem, pokud se to otiskne, tak budu na mušce všech. Novinářů, možná i filmařů a co hůř, i odpůrci superhrdinů si toho všimnou. Poté znovu na chvíli zmlknu a nechám šéfa přemýšlet. Výčet toho, co se může stát po otisknutí těch fotek, už zná. A dost možná by to znamenalo, že zde skončím a budu se muset přestěhovat. Můj názor znáte, ale je to na vás, šéfe… Pronesu nakonec docela pevným a rozhodnutým hlasem, čekajíc na jeho verdikt.

Universe - 03. dubna 2016 21:16

soukromá zpráva od Universe pro "Hmm..." zamručí Perry, když si vyslechne tvůj názor na věc. "Stavíš mě před složitej a těžkej úkol...." pronese Perry a nakonec si promne rukama tvář. Bylo na něm vidět, že teď usilovně přemýšlí, jak s tím vším vlastně naložit. Povzdechne si. "Víš co... " řekne nakonec s dalším povzdechem. "...nemůžu vydat noviny, aniž bych v nich neotiskl tu Waynovu událost... takže ty a Lois, uděláte společně tu reportáž... mno.. a s tímhle..." pronese Perry a podívá se na ty fotky. "...Nemůžu zaručit, že se nikde neoběví kopie... každopádně..." pokračuje dál. "...fotky jsou tvoje. Udělej s nima co chceš, ale nechci ani jednu z nich vidět u konkurence jasný? Jinak tě za nimi pošlu první expresem... a co se týče fotky... chci tam mít Wonder woman, protože to přitáhne čtenáře..." pronese dál a vezme si ty fotky a začne si je prohlížet. "Sice riskuju ale dejte tam tuhle... pořád lepší on, než ty." řekne nakonec Perry a položí před tebe fotku, na které jsi sice vyfocen, ale jen okrajově. Na fotce z tebe bylo jen rameno a ruka, zatímco Diana s Waynem byly vedle tebe zachyceni velice dobře. Takto to vůbec nevypadalo, že by to s tebou jakožto Clarkem nějak souviselo.

Clark Kent - 03. dubna 2016 21:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Perry po chvilce přemýšlení zabručel a prohlásil, že ho stavím do těžké situace. Trochu strhaně si promne tváře a povzdechne si. Nakonec se rozhodl a řekl, že nemůže vydat noviny, aniž by neotiskl tu Waynovu událost. Takže já a Lois máme zapracovat na tom článku. Pak poukázal na fotky a sdělil mi, že mi nemůže slíbit, že se někde neobjeví kopie, ale že jsou mé a mohu s nimi udělat, co budu chtít, ale že se nesmí objevit u konkurence. Nicméně chce fotku Wonder Woman, která přiláká čtenáře a proto si vzal ode mě do rukou ty fotky. Vybral z nich jedinou, kde jsou ti dva zachyceni tak nějak pospolu a ze mě je tam vidět jen část ramene a ruka. Perry mi přikáže, abychom k tomu článku dali tuto fotografii. Hmm… skvělé… Takže nakonec přece jen dosáhne svého… Pomyslím si a veškerá trpkost ze včerejška se mi vrátila do úst najednou. Nemám se k tomu, abych něco řekl. Vlastně ani nevím, jestli by to šlo. V krku mám jakoby knedlík, který mi blokuje hlasivky. S viditelnou nechutí přikývnu a vezmu onu fotku do jedné a zbytek fotek v obálce do druhé ruky. Obálku si uschovám do saka a pak se pomalu zvednu z křesla. Díky… myslím… Řeknu napůl zmateně a napůl s nádechem smutku nebo možná rezignace, ale pak už beze slova odejdu z kanceláře. Zamířím si to ke svému místu a cestou si ničeho nevšímám. Ve tváři mám neutrální, zamyšlený výraz, takže z něj vyčtou velké kulové. Tiše se posadím a začnu dělat na tom článku. Budu psát viditelně rychleji než obvykle, ale pořád v rámci lidských měřítek. Během práce mě ale začne přepadávat špatná nálada a tak, jakmile začne pauza, tak se budu ostatních stranit a budu dál pracovat. Rozhodně dnes nemíním jít s nikým na oběd. Chci si udělat své věci a pak vypadnout domů.

Universe - 03. dubna 2016 21:53

soukromá zpráva od Universe pro "Ahoj Clarku..." Ozve se Loisin hlas u tveho pracovního stolu, krátce po obědové pauze. Vypadala o něco trochu líp, alespoň už nebyla tak strašně bílá, ale pořád její tvář měla zeleno-bělaví nádech, navíc místo svého obvyklého hrnku kafe, či laté, držela hrnek čaje, podle příjemné vůně, která se z něj linula asi byl černý nebo něco takového. "Perry mi už řekl, že... na tom máme dělat spolu... " řekne ti. "... kdyžtak mi něco hoď na hlavu, asi na tom, ale budu dělat až večer, nebo zítra, či..." Lois poněkud potlačí dávení a dá si ruku před rusu. "Promiň...." omluví se, nechá ti hrnek na stole a poloběhem se vydá k toaletám.

Clark Kent - 03. dubna 2016 22:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Úspěšně se mi dařilo ignorovat všechny v okolních kójích a zapadnout do té své. Nikdo ke mně nepřišel, což jsem shledával úlevným. Neměl jsem náladu s někým něco probírat. Ani Lois se necítila k tomu, aby za mnou zašla, což mi momentálně nedělalo žádné vrásky. Pustil jsem se do práce a čas, se začal vléct. Opravdu to vypadalo, že se spolu se špatnou náladou, která přicházela, na mě domluvili a navštívili mě zároveň. Snažil jsem se, co to jen šlo, abych to nějak překonal a udělal svou práci. Chtěl jsem to mít už z krku a tak jsem se vykašlal i na polední pauzu a pracoval jsem i přes ni. Chvilku po pauze mě z mého soustředění vyrušil Loisin hlas, která se tu objevila s hrnkem čaje v rukou. Pro ni to nebylo typické, ale vzhledem k jejímu stavu to bylo pochopitelné. Sice už vypadala mnohem lépe, ale pořád neměla zcela normální, zdravou barvu. Sdělila mi, že jí už Perry říkal, že na tom máme dělat společně a tak jí mám něco hodit na hlavu, ale asi na tom prý bude dělat až večer, nebo zítra. Vzhlédl jsem k ní s ne zrovna nadšeným výrazem ve tváři, avšak nevypadal jsem nikterak útočně ani znechuceně a chtěl jsem jí říci, že tenhle článek má prioritu a že ho Perry chce co nejdřív, ale nestihl jsem to. Lois potlačila dávení, odložila si na můj stůl čaj a s omluvou vyběhla k toaletám. Hmm… alespoň, že ses včera bavila… já ne a stejně trpíme podobně... Pomyslím si a se zakroucením hlavy si povzdechnu, načež se znovu ponořím do psaní. Zvlášť teď, když to vypadá, že to budu muset napsat celé sám, jsem si na tom chtěl pořádně máknout. Jen co se Lois vrátí, tedy doufám, že se vrátí, tak jí oslovím. Jsi v pořádku? Možná bys měla jít domů a prospat se. Řeknu, načež dodám. Perry ten článek chce co nejdřív, takže jestli se na to necítíš, tak to napíšu. Ty si to pak zkontroluješ a jen se pod to také podepíšeš.

Universe - 03. dubna 2016 22:25

soukromá zpráva od Universe pro Lois se vrátí až za nějakou chvíly, pořád nevypadala dobře. Opřela se o kraj tvého stolu. "Jo... asi bych měla..." poznamená nakonec. "Clarku, myslíš, že bys mě tam mohl odvést? Steve je do večera v práci... a necítím se na to, že bych mohla řídit..." zeptá se tě Lois a prosebně se na tebe podívá. Sice to nebyla Diana, ale Lois byla pořád tvoje nejlepší kamarádka, která tě sice dostala do několika nepříjemných situací, ale pořád to byla tvoje kamarádka. "Klíčky mám v kabelce..."

Clark Kent - 03. dubna 2016 22:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se vrátila až po nějaké době a nevypadala o moc lépe. Navrhl jsem jí, že by měla jít domů a prospat se, načež jsem dodal, že ten článek spěchá a že jej tedy klidně napíšu sám. Lois se však chytila jen toho, že by měla jít domů a souhlasila, načež se mě zeptala, jestli bych jí tam nemohl odvézt, protože se na to necítí a Steve je do večera v práci. Tak to už si opravdu děláte srandu… teď to vypadá, že mi vesmír chce opravdu nadělat na můj talíř… Pomyslím si a uložím si práci, kterou si hodím i na flash disk. Zkontroluji, jestli mám po kapsách všechny ty fotky a pak se rezignovaně odsunu od stolu. No co mám s tebou dělat? Tak pojď. Pronesu a vyrazím společně s Lois k výtahu. Nebýt to moje kamarádka, tak jí asi řeknu, aby si vzala taxíka. Hmm… toho taxíka si budu muset vzít já na cestu zpátky, jinak ten článek dneska nestihnu… a nebo se trochu proletím… Pomyslím si při čekání na výtah, který jakmile přijede a otevře se, tak nastoupíme a já stisknu vestibul. Jen co se dostaneme před budovu, tak se nechám Lois vést až k autu, u kterého si od ní vezmu klíče a odvezu tu potrhlici domů. Cestou nebudu zrovna sršet humorem. Vlastně nebudu ani moc hovorný, což zrovna v tuto chvíli asi moc vadit nebude. Lois je od přírody upovídaná, ale teď je jí opravdu špatně.

Universe - 03. dubna 2016 23:02

soukromá zpráva od Universe pro "Díky Clarku." pokusí se na tebe Lois usmát. Jenom co se dostane na parkoviště, Lois dojde ke svém autu, které odemkne a klíčky ti nechá ve dveřích, načež se přesune na sedadlo spolujezdce, kam si sedne, mno spíše z jedné třetiny lehne. Připoutá se a poté si tak nějak ´užívá´ jízdu pod tvým vedením. Ovšem doprava je poněkud jiného názoru. "Clarku... mrzí mě to... to všechno okolo Diany..." řekne nakonec Lois, když tvrdnete v řadě na křižovatce a čekáte na zelenou. Lois měla položenou hlavu na okýnku. "...neměla jsem tě tam taky zvát..."

Clark Kent - 03. dubna 2016 23:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se zhroutila do sedačky na místě spolujezdce, připoutala se a pak už jen tiše seděla a užívala si jízdu. No, spíš se jí tak nějak v klidu snažila přečkat. Doprava byla pořád k zbláznění a všude se tvořily kolony. Zrovna když jsme čekali na křižovatce na zelenou se Lois ozvala a promluvila. Řekla mi, že jí to mrzí. To všechno okolo Diany, načež si opřela hlavu o okýnko. Nejspíš jí chlad toho skla, dělal na tváři dobře. Hned na to pak Lois ještě smutně dodala, že mě tam neměla zvát. Povzdechl jsem si, protože to nebyla její chyba, ale bylo by to pro mě schůdnější. Obvinit někoho jiného je vždy snadnější. Nemáš se zač omlouvat, Lois. Není to tvá chyba. Ty jsi nevěděla, s kým tam chci přijít… neřekl jsem ti o ní. Prohlásím a zakroutím u toho hlavou, což mělo dva významy. První, že už by mohla ta zelená probliknout a ten druhý, že na tom Lois nenese vinu. Je to čistě jen má vina. Mělo mi dojít, že jí v koktejlkách před světem neschovám. A už vůbec ne před Brucem Waynem, sukničkářem z Gothamu. Dodám a skoro se nad svou naivní hloupostí uchechtnu. Civilní šaty, které jsme byli koupit pár dnů předem, bylo něco zcela jiného, ale koktejlky spíš odhalovaly, než že měnily vizáž. A na Dianu je nádherný pohled, ať už má na sobě cokoliv.

Universe - 03. dubna 2016 23:39

soukromá zpráva od Universe pro "Pořád na tom nesu svou část viny..." uzavře to nakonec Lois. "Ale vypadala nádherně, Clarku. Pokud nic, tak vám držím palce." řekne ještě Lois, s drobným úsměvem, pokoušejíc se navodit aspoň trochu lepší náladu, protože rozhodně poznala, že jsi poněkud slušně řečeno vytočený. A to zřejmě ještě hodně krotím. Cesta s Lois ještě chvíly pokračovala ale nakonec jsi jí dovezl k jejímu bytu. "Kdyžtak mi večer pošli to co jsi zatím odělal, mrknu buďto na to, nebo budu v postely pod vrstvou polštářů..." poznamená Lois. "Každopádně, ještě jednou moc díky za odvoz." poděkuji ti nakonec ještě Loid a zkusí tě obejmout, ale pak nakonec usoudí, že to bude špatný nápad, vzhledem k tomu jak se zatvářilo, asi nebude trvat příliš dlouho, než se dostaví další dávení.

Clark Kent - 04. dubna 2016 00:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Asi jí je už lépe, protože se jí vrací chutě, jaké mívá normálně. A sice, že musí mít poslední slovo. V tomto případě to bylo prohlášením, že i tak na tom nesla svou část viny. Raději jsem to nekomentoval, protože to nemělo smysl. Lois měla poslední slovo a byla spokojená. Avšak moc dlouho to netrvalo, než znovu promluvila. Pronesla, že Diana opravdu vypadala nádherně a pokud nic, tak nám drží palce. Sice to myslela dobře, ale já se cítil, jako by mi tím do hrudi zabíjela hřebík. Ano… to vypadala… Pronesu, ale v duchu tuto myšlenku dokončím. …a ke smůle Clarka Kenta, možná až příliš nádherně… Dál jsem k tomu už nic neříkal, protože mi moc do řeči nebylo. Lois pak už konečně došlo, že moji náladu jen tak nezlepší, a tak nezačínala další rozpravu. Cesta k ní trvala ještě nějakou tu chvilku, ale nakonec jsme se tam konečně dostali. Zaparkoval jsem její vůz na volné místo a vystoupili jsme. Lois mi ještě řekne, že jí mám večer kdyžtak poslat co jsem udělal a ona na to buď mrkne, nebo bude pod vrstvou polštářů. Raději na to mrkni, nebo nás oba Perry zlynčuje… Zkonstatuji suše, na což mi Lois odpoví poděkováním za odvoz. Co víc, znovu se mě pokusí obejmout, avšak tentokrát o to opravdu nestojím. Bohudík si to rozmyslí, protože se zatvářila, jako by měla každou chvílí hodit šavli. Proto jsem jí ještě pomohl domů, abych se ujistil, že je opravdu v pořádku a jakmile zmizela ve svém bytě, tak jsem vyrazil zpátky do Daily Planet. Vzhledem k tomu, že i Lois nyní bude „pracovat“ z domu, tak by mi nikdo nic neřekl, kdybych šel také domů a tam to dodělal, avšak tam byla Diana. A já vím, že bych se na práci asi jen tak nesoustředil. Proto jakmile jsem se dostal zpátky do ulic, tak jsem vyrazil po chodníku a prošel tak dva nebo tři bloky a pak jsem zahnul do nějaké uličky. Zkontroloval jsem, jestli mě někdo nebo něco nesleduje a pokud tam bylo „čisto“ tak jsem velice rychle vzlétl a zamířil si to na střechu budovy, kde pracuji. Cestou jsem si jistil fotografie v kapsách, aby mi náhodou nevypadly. Už z dálky jsem si zkontroloval, jestli je střecha prázdná. A když byla, tak jsem dosedl na střechu a z ní poté po schodech dolů, do výtahu a pak zpátky do své kóje, kde budu usilovně pracovat na své i Loisině části článku. Buď si svou část napíše, a nebo když to nebude stíhat, může použít tu mou.

Universe - 04. dubna 2016 12:26

soukromá zpráva od Universe pro Vrátil jsi se poněkud, po svém, do práce a tak nějak evidentně neviděn, což bylo vždycky dobré znamení. Rozhodl jsi se tedy dál pracovat, ovšem práce sama neutíkala vůbec tak dobře a hlavně rychle, jak by si jeden vlastně představoval. "Clarku, koukej..." řekne Jim, když přistoupí ke tvému stolu a poukáže na jeden z monitorů, na kterých vždycky běželi zprávy od konkurenčních stanic. Zrovna tam běžel živí přenos. "Tvoje holka válí." pousměje se Jim. Jedna z konkurenčních stanic právě vysílala živí přenos jedné nehody na jednom z mostů přes řeku, kde se na silnici válel převržený kamion na boku, který podle stavby a značení zřejmě převářel něco tekutého. Blokoval sice jenom jeden jízdní pruh, ale auta, ve snaze objet jej v protisměrném pruhu, způsobila několik menších kolizí. Diana tu nechyběla. Pomáhala lidi dostat z nabouraných aut.

Clark Kent - 04. dubna 2016 13:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Doletěl jsem zpátky do Daily Planet a jen co jsem se usadil na své místo, znovu jsem se pustil do práce. Ta však vůbec neubíhala. Nejspíš protože mě celý tenhle článek vytáčel a jitřil mi čerstvé rány, které v budoucích několika dnech budou ještě mnohokrát otevřeny a posoleny. Po nějaké době se ozval Jimmyho hlas, který mě oslovil a snažil se upoutat mou pozornost. Neochotně jsem vzhlédl od obrazovky svého počítače a podíval se na něj a následně směrem, kterým ukazoval. Ihned mi došlo, že ukazuje na jeden z monitorů/televizí, na kterých vždy běžely zprávy. Jen co jsem se tím směrem podíval, tak Jimmy prohlásil, že moje holka válí. Hned jsem všeho nechal a postavil se, abych lépe viděl na obrazovku. Byl tam přímý přenos od jedné dopravní nehody na mostě, kde byl převrhlý kamión, který převážel nejspíš něco tekutého. Tohle se mi nelíbí… Proletělo mi hlavou při pohledu na ten kamion. Ten sice blokoval jen jeden pruh, ale auta, která se jej snažila objet, způsobila několik kolizí v protisměru. A tam byla Diana a pomáhala lidem z aut. To, co kamión převážel, může být nebezpečné a případný únik by mohl být katastrofa… nehledě na to, kdyby se to vylilo do řeky, nad kterou jsou… Pomyslím si rychle si a uložím onu práci, zkontroluji, že mám fotky bezpečně v kapsách a nenápadně se vytratím na schody, kudy vyběhnu na střechu a vydám se domů pro svůj spandex. Doma dám obálku s fotkami do obýváku na stůl a pak jsem se vyrazil převléci, načež jsem neotálel a vylétl z okna, směrem za Dianou. Respektive zajistit kamion, abych zabránil možnému úniku chemikálií do řeky nebo nedejbože výbuchu auta.

Universe - 04. dubna 2016 13:33

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazil jsi tedy napomoc Dianě a lidem. Ovšem už z dálky byl vidět hustý černý dým a to nevěstilo nikdy nic dobrého. Když tam však dorazíš, dvě z nabouraných aut už hořela, hasiči se je pokoušeli uhasit, ale moc jim to nešlo. Diana se pokoušela dostat ten kamion aspoň dál od těch aut, aby kdyby případně došlo k výbuchu, nezasáhlo to i ten kamion. Ovšem když dorazíš k Dianě, abys jí s tím pomohl, někdo z hasičů začne něco křičet, ale už je na vše pozdě. Ty dvě hořící auta vybuchla a spustila řetězovou reakci těch ostatních, které začali taktéž díky tomu vybuchovat, až se to dostalo k tomu kamionu, který taktéž bouchl, když vy jste byly u něj.

Clark Kent - 04. dubna 2016 13:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Už z dálky jsem viděl stoupat k nebi hustý černý dým, což nevěstilo nic dobrého. Proto jsem ještě přidal na rychlosti. Během chvilky jsem tam byl a viděl jsem Dianu, jak se snaží odtlačit ten převrhlý kamion od dvou nabouraných aut, které už byly v plamenech. Asi jí došlo, že kdyby některé z nich explodovalo, mohlo by to poškodit kamion, který by mohl následně explodovat také. Proto jsem se k ní přidal a snažil se jí pomoci. Slétl jsem k ní a zapřel se, abych také zatlačil, avšak bylo pozdě. Jeden z hasičů něco začal křičet a ta hořící auta explodovala a způsobila tak řetězovou reakci výbuchů, které nakonec zasáhly i kamion, který následně také explodoval. Na poslední chvíli, kdy už bylo pozdě kamion zachraňovat, jsem přes Dianu přehodil svůj plášť a zaštítil ji svým tělem před explozí. Ano, možná to byla bohyně, ale byla to moje bohyně a já jsem nechtěl riskovat, že by mohla přijít k újmě. Jakmile bylo po explozi a my byli z nejhoršího venku, tak jsem jí pomohl z dosahu/odnesl z dosahu plamenů a sundal z ní plášť. Jsi v pořádku? Počkám si na odpověď, která bude nejspíš kousavá a bude říkat, že by to zvládla, na což mohu jedině přikývnout. Hned se pak ale vznesu do výše nad kamion a zhodnotím situaci. VŠICHNI USTUPTE! Zvolám hlasem jako zvon a zhluboka nasaji vzduch do plic, abych jej následně vypustil se silou mrazu na hořící kamion a vedle stojící automobily. Nejlépe, kdybych tím uhasil i náklad, který kamion převážel.

Universe - 04. dubna 2016 14:23

soukromá zpráva od Universe pro Kamion vybuchne, ale tobě se podaří alespoň dostat k Dianě a pokusit se jí tak aspoň ochránit. Diana poněkud vřele přijme tvou nabídku a schová se u tebe. Horko bylo strašné a co hůře, ty zbytky z kamionu létali okolo a pár z nich zasáhlo i vás. Když se nakonec kouř a oheň rozestoupí, naneštěstí žádný z lidí nepřišel k úhoně. Diana na tou otázku přikývne, asi je ještě trochu otřesená. Nicméně ty se chopíš situace a rozhodneš se pomoci po svém. Oheň se ti podaří uhasit, tedy převážně aspoň jeho větší část. Ovšem když si myslíš, že je tak nějak po všem někdo po tobě zezadu hodil vrak auta. Když se pak zvedneš, abys zjistil kdo to je, čeká tě poněkud šok. "Já zničit Supermana... zničit, rozdrtit...."

Clark Kent - 04. dubna 2016 15:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Podařilo se mi včas dostat až k Dianě, kterou jsem zaštítil svým tělem i pláštěm. Oheň nás spolknul a cítili jsme obrovský žár. Tedy v porovnání s Apollovým paprskem, bylo tohle jako vlahý větřík, nicméně žár nebylo to jediné, co nás zasáhlo. Při explozi se z kamionu uvolnilo několik částí, které k nám vystřelily jako nějaké střepiny. Pár nás jich zasáhlo, tedy převážně mě. Neudělalo mi to nic, jen se to ode mě neškodně odrazilo a spadlo to opodál. Rychle jsem vzal Dianu do náruče a odnesl jí z dosahu plamenů. Sundal jsem z ní plášť a zeptal se jí, zda je v pořádku. Trochu otřeseně mi přikývla, ale nic neřekla. To jsem rád… Proběhlo mi hlavou, zatímco jsem se vznesl nad místo nehody. Zvolal jsem na lidi a i na Dianu samotnou, aby ustoupili, a mocně jsem nasál do plic vzduch, který jsem následně vypustil se silou mrazu na hořící vraky automobilů a kamion. Zejména tedy na kamion a jeho náklad. Oheň se mi podařilo uhasit, tedy převážně jeho větší část a to zejména na kamiónu, z jehož druhotných explozí jsem měl největší strach. Vypadalo to, že už je po všem a že si nyní požárníci už nějak poradí a tak jsem chtěl slétnout dolů, abych zkontroloval Dianu, ale to jsem nestihl, protože mě zasáhl letící vrak auta, který mě srazil na zem. Automobil dopadl vzápětí přímo na mě. Co to sakra bylo? Diano, proč? Probleskne mi hlavou, myslíc si, že ten vrak po mě hodila Diana. Zvlášť když snad jen ona na to měla dost síly. Odvalil jsem ze sebe vrak auta a postavil jsem se na nohy, přičemž jsem se podíval Dianiným směrem, odkud se ozval čísi hlas, který říkal „já zničit supermana“ a také „zničit a rozdrtit“. Co jsem spatřil, mi téměř vyrazilo dech. Byl tam chlap, který mi byl vzdáleně podobný. Měl i stejný úbor a držel Dianu zezadu pod krkem a za ruku. Očividně jí tím způsoboval bolest a znemožnil jí, se nějak bránit. Je mi jedno, co jsi zač… Ale teď hned jí pustíš, nebo tě zničím! Řeknu výhružně a ve tváři se mi objeví chladný výraz, který je pln hněvu. Dal jsem mu jen vteřinu, aby uposlechl, a pak jsem vyrazil Dianě pomoci se osvobodit. Vezmu jej za zápěstí a začnu mu jej drtit a uvolňovat jeho sevření Dianina krku a ruky. Řekl jsem, PUSŤ JI!! Okřiknu ho, a pokud to pořád nepůjde, tak budu zvyšovat své úsilí.

Universe - 04. dubna 2016 15:33

soukromá zpráva od Universe pro Uchopíš zápěstí toho tvora, ale tvoje síla jakoby s ním nic nedělala. Ani nevypadal, že se si z toho vůbec něco dělal. "Superman slabí... Bizzaro lepší!!" zavrčí a pustí jednou rukou Dianu, přičemž ti tou rukou jednu vrazí. Síla, kterou přitom použil byla téměř, né-li větší než ta tvá. Odmrštilo tě to na zem a do už tak zničené silnice, kde jsi pod sebou udělal menší kráter. Zatímco jsi ležet ještě šokován, odhodil Dianu někam vedle a rozletěl se za tebou dolů a celou silou nabitou při tom letu napálil přímo do tebe. Prach se zvedl a tvoje tělo prostoupila téměř paralizující bolest, která se dala přirovnat snad jenom k blízkosti Kryptonitu.

Clark Kent - 04. dubna 2016 16:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ten chlap, nebo co to má sakra být za stvoření, si z mého úchopu nic nedělal. Jeho ruce byly nehybné, a ani když jsem se mu je pokusil sevřít více a trochu mu je podrtit, tak vypadal, že si z toho nic nedělá. TO je stejně silné a odolné jako já! Ale co TO je? Proletí mi hlavou, ale to už se na mě ten tvor podívá a řekne, že jsem slabý, načež prohlásí, že je nějaký Bizzaro lepší. Moc jsem ho nepochopil. Ani jsem neměl moc času si to nechat projít hlavou, protože ten zmetek jednou rukou pustil Dianu a vzápětí mi tou volnou rukou fláknul takovou silou, že mě srazil do silnice pod námi, do které jsem udělal slušný kráter. Ani ta rána, ani dopad mě nijak nezranil, i když to bylo velice nepříjemné a dosti bolestivé. Avšak šok, který jsem pocítil, byl extrémní. Ono to je opravdu stejně silné, jako já! Možná i silnější! Pomyslím si, ale to už ten tvor dost nevybíravě odhazoval Dianu. Srdce mi na okamžik vynechalo, ale už jsem se zvedal, abych jí šel na pomoc a chytil jí. Ten tvor mě však nechtěl nechat. Ihned se totiž rozletěl přímo proti mně a plnou silou to do mě napálil. Celým mým tělem projela vlna bolesti, kterou jsem naposledy cítil, když jsem byl zasypaný kryptonitem. Bolest byla tak velká, že mě skoro paralyzovala a já cítil, že jsem na tom špatně. Tak to teda ne! Řeknu si v duchu vzdorovitě a nasadím odhodlaný výraz. Mé oči se zablesknou rudým světlem, načež z nich vypálím útočníkovi krátkým pulsem paprsek přímo do čela. Co jsi zač, zrůdo? Otáži se ho s odporem, načež do něj začnu bušit. Tentokrát se však, ale až tak nekrotím. Vidím, že tohle stvoření je stejně silné, jako Áres. Mohla by to být nějaká stvůra stvořená bohy, kterou poslali, aby mě ponížila a zabila? Byl by něčeho takového Apollo schopen?

Universe - 04. dubna 2016 16:08

soukromá zpráva od Universe pro Tvor poněkud zařve, když jej zasáhneš svým laserovým zrakem do čela. Trochu se zapotáci dozadu, ale nebylo patrné, že by mu tvůj útok nějak něco udělal, rozhodně nebylo nic vidět. Pouze to, že jsi jej zřejmě naštval ještě víc. "Ty ublížit Bizzaro!!! Bizzaro ublížit tobě!!" zavrčí to a poté se jeho poněkud zalesknou, stejně jako ty tvoje před chvilkou, se rozzáří a vyšlehne z nich skoro stejný paprsek, jako byl ten tvůj, ovšem jeho tě zasáhne do hrudi. Stejně jako jemu, ani tobě to nic moc neudělalo, ale rozhodně to bolelo a bolelo to jako čert, ostatně, aby ne, když tě prakticky zasáhl tvou hlavní zbraní. Tvor na nic dalšího příliš nečekal a začal do tebe bušit pěstma.

Clark Kent - 04. dubna 2016 16:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem toho tvora zasáhl svým paprskem do čela, tak se zapotácel a zařval. Nevypadalo to, že bych mu něco udělal, ostatně o to ani nešlo. Kdybych mu chtěl nějak ublížit, tak bych nevyslal jen krátký puls. Svého cíle jsem dosáhl tím, když se zapotácel a chvilku mě nechal, abych se mohl postavit. Ten tvor hned na to zavrčí něco ve smyslu, že já ublížil Bizarrovi, tak on ublíží teď mi, načež se i jeho oči zableskly a vystřelil z nich paprsek, který byl neskutečně podobný tomu mému. Překvapilo mě to. Mít sílu a odolnost je jedna věc. To mají i bohové a mohli by to napodobit. Ale mé tepelné vidění? Začínám si myslet, že za tím bude něco jiného… Pomyslím si a pak skoro klesnu na koleno, protože mě začala síla jeho paprsku spalovat. Nezpůsobilo mi to žádné zranění, avšak bolest to byla neskutečná. Bizarro – jak jsem pochopil, tak to byl ten tvor přede mnou – na nic dalšího nečekal a začal do mě bušit svými pěstmi, které byly stejně silné, jako ty mé. Každý jeho úder mnou otřásl a opravdu hodně to bolelo, avšak nemohl jsem to nechat jen tak. Ten tvor očividně jen tak nepřestane a tak jsem se do toho musel zapojit také. Proto jsem si nechal dát jednu ránu, kterou vedl víceméně shora, a kterou jsem se asi jako jedinou nepokoušel krýt, abych tak mohl jakoby klesnout na jedno koleno. Pevně stisknu čelisti k sobě a bolestivě heknu, když na mě jeho pěst dopadne, avšak musím to překousnout. Pravou rukou se jej pak pokusím podmést opravdu silným úderem zezadu pod kolena, načež se pokusím protipohybem levé ruky jej praštit do břicha a vypomoci tak snaze pravé ruky jej povalit. A jestli se mi tohle nějakým způsobem povede, tak se na něj vrhnu a začnu pro změnu zase řezat já jeho.

Universe - 04. dubna 2016 16:56

soukromá zpráva od Universe pro Jenže nic z toho ti tak nějak nevyjde. Bizarro téměř vynuluje tvůj útok tím, že chytne tvou ruku do té své, kterou posléze škubne nastranu tak, že kdyby to byla ruka normálního člověka, tak by měl zápěstí totálně zničené. "Bizarro zničit... Bizarro zabít...!!" pronese a čapně tě za hlavu s tím, že se jeho oči znovu rozzáří a vyšle další svůj útok, který z takovéto blízkosti mohl znamenat jediný cíl, asice tvoje oči.

Clark Kent - 04. dubna 2016 17:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mé snahy se ukázaly jako zcela bezpředmětné. Jen co jsem vyrazil rukou proti jeho nohám, on už tam byl s tou svou a můj útok zachytil. Co víc, škubl mi s rukou takovou silou, až to hlasitě luplo. Být to lidská ruka, tak je rozdrcená a utržená. Nicméně Bizarro nepolevoval. Téměř zvířecky promluvil a osvětlil mi své záměry. Chce mě zničit a zabít, což mi došlo už od chvíle, kdy mě začal řezat hlava nehlava. Zničehonic mě oběma rukama čapnul za hlavu, což vypadalo, jako by mi jí chtěl urvat z krku a tak jsem jednu jeho ruku chytil těma svýma, abych mu v tom zabránil. Nicméně, to nebyl jeho prvotní záměr. Místo toho ke mně přiblížil svou tvář a jeho oči se zableskly. Jediný možný cíl jsou mé oči! Prolétlo mi hlavou a skoro zoufale jsem vytřeštil oči, ve kterých se pro změnu zablesklo zase mi a vyrazily z nich paprsky proti těm Bizarrovým, abych jeho paprsky udržel mimo mé oči a uchránil si je tak. Během toho jsem mu svou ruku nacpal do obličeje, abych jej držel od sebe a snad mu tak zabránil jeho paprsek nasměrovat cizím směrem.

Universe - 04. dubna 2016 18:03

soukromá zpráva od Universe pro I když jsi se snažil, ze všech svých sil, nedokázal jsi Bizarrův paprsek nasměrovat jiným směrem. Jeho paprsek začal prostupovat tvým paprskem, až jej nakonec rozetnul úplně a zasáhl tvoje oči, neboť vzhledem k tomu, že ti stále držel hlavu, zasáhl tě tedy naplno. Bolet, kterou jsi pocítil byla skoro nepopsatelná. Možná skoro taková jako při setkání s Kryptonitem, ale rozhodně to byl pocit, ne to nebyl pocit, tahle obluda se ti pokoušela vypálit mozek skrz tvoje oči. Však vypadalo to, že mu došla poněkud šťáva, protože jeho paprsek přestal a poněkud tě pustil. Paprsek sice nepropálil tvoje oči, ale rozhodně to ukrutně bolelo. Skoro si ani pořádně neviděl a ta horká tekutina na tvých tvářích říkala, že to kafe asi nebude... jediná možnost byla ta, že je to krev, tvoje krev. "Bizarro teď zničit Supermana...!" pronese a chystá se tě znovu napadnout, ale i když tvoje vidění teď bylo dosti rozostřené a docela bolestivé, přesto si viděl, jak se smyčka lasa omotala kolem jeho krku a prudce utáhla. Diana, která byla trochu zbitá, mu skočila na záda a ještě svoje laso poněkud utáhla. "Já zničím tebe..." poznamená u toho nenávistně. "Propusť Bizarra!! Pusť jej!! Zlá ženo!!" pokoušel se vzpouzet a přitom se pokoušel uvolnit onu smyčku okolo krku, která mu krátila přívod vzduchu.

Clark Kent - 04. dubna 2016 18:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Naše paprsky se střetly a chvíli jsme zápolili. Nikdo z nás neměl převahu, avšak Bizarro po chvilce ještě přitvrdil. Buď to, nebo jsem začal slábnout, protože začínal získávat navrch. Ať jsem se snažil sebevíc, tak jsem pozvolný postup jeho paprsků k mým očím nedokázal zastavit. Nakonec jeho paprsek rozetnul ten můj. A ač jsem se snažil rukou odvrátit jeho obličej a tudíž i jeho laserový pohled, ani jsem s ním nehnul. Navíc mě stále držel za hlavu, takže jsem nemohl uhnout hlavou. Jeho paprsek mě zasáhl zpříma a plnou silou rovnou do očí. ÁÁÁÁÁáááá…!!! Neubránil jsem se bolestiplnému křiku, neboť mýma očima a vlastně i celou hlavou procházely vlny spalující bolesti. Pokusil jsem se své oči ještě zavřít a chránit si je víčky, ale to mi moc nepomohlo. Já už to nevydržím!! Je tohle konec?! Ta obluda mi chce vypálit mozek!! O oči mě už skoro připravila!! Proletí mi hlavou a já se už pomalu začínám smiřovat se všemi bohy (krom Apolla), protože cítím blížící se konec. Avšak Bizarro si se mnou nejspíš ještě chce pohrát, než mi vypálí mozek z hlavy, protože jeho paprsek začal polevovat, až nakonec zmizel úplně. Druhá možnost je, že mu došla šťáva, ale vzhledem k tomu, že byl silnější než já, se mi to zdálo nepravděpodobné. Mé oči sice nepropálil, ale ukrutně to bolelo, nehledě na to, že jsem skoro neviděl. Navíc jsem měl na obličeji nějakou horkou tekutinu. Chvíli jsem si myslel, že mi prostě slintal do obličeje, ale pak mi došlo, že to bude má krev. CO JE TA OBLUDA SAKRA ZAČ?! Zeptám se zoufale sám sebe v duchu, ale vesmír si prostě řekl, že mi uštědří další facku, protože Bizarro ještě neskončil. Zavrčel, že mě teď už konečně zabije a už se chystal mě znovu napadnout. Z toho, co jsem byl schopen svým zdevastovaným zbytkovým zrakem vidět, se mu okolo krku něco omotalo a Diana mu přistála na zádech. Došlo mi, že to, co má okolo krku, bylo její laso, které utáhla. Bizarro se díky toho ještě více naštval a začal řvát, že jí zničí a že ho má pustit. Znělo to trochu přidušeně a tak to vypadá, že mu Diana značně omezila přívod vzduchu. Co naplat? Až skončí se mnou, tak se opře do Diany a to nemohu dopustit! Pomyslím si a volnou rukou jej chytím pod krkem a pomůžu Dianě v její snaze jej přiškrtit. Všechny své zbývající síly, které mám k dispozici, teď využiju do této snahy.

Universe - 04. dubna 2016 19:06

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro mával rukama všemi směry a snažil se chytit Dianu, kterou měl na svých zádech, ale té se jeho rukám dařilo celkem vyhýbat. A když ses pokusil jí pomoci ty, akorát jsi schytal pár ran do obličeje od toho pomateného házení rukama. "Zlá žena!! Bizarro nenávidět ženu!! Bizarro zničit ženu, která udělat bolest!!" pokoušel se vyhrožovat, ale Diana nebrala příliš jeho výhrušky nazřetel. Bizarro se pak rozhodl pro poněkud jinou techniku, asice začal zády narážet na stěny kráteru, který jste vy dva společně vyhloubili a který byl pár metrů hluboký, ve snaze tak Dianu ze sebe dostat. Docela se mu tahle taktika dařila, Diana měla co dělat, aby se na jeho zádech udržela, nakonec jí ale trochu ujela noha a Bizarro na nic nečekal a přimáčknul jí zády na stěnu na sebou. A znovu a znovu a znovu, dokud laso utažené kolem jeho krku nezačalo povolovat. "Bizarro dostat zlá žena... hehe..." zaradoval se, když si konečně sundal volnou smyčku z krku, protože Diana byl mírně omráčená z intenzity jeho ran. "Teď zlá žena zaplatí...." pronesl a chytnul jí pod krkem, načež spolu s ní vyletěl ven, pryč z toho kráteru. Tvůj zrak se ti moc nevracel. Pořád si viděl rozmazaně a k tomu ještě ta bolest, která ti začala pulzovat hlavou, taky tomu dvakrát příliš nepřidala.

Clark Kent - 04. dubna 2016 19:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro pustil mou hlavu a začal se zaobírat Dianou. Já se jí pokusil pomoci a chytit jej pod krkem, ale on mával rukama jako blázen, což mělo za následek, že jsem jich pár schytal a byl sražen k zemi. Mezitím se ta hnusná stvůra pustila do urážení mé drahé Diany a pak přešel rovnou do výhrůžek. Snažil se jí všemožně dostat ze svých zad, ale nic mu nevycházelo a tak zvolil novou taktiku, jak princeznu amazonek srazit. Začal narážet zády do stěn, námi vyhloubeného kráteru. Z toho, co jsem mohl vidět zbytkem svého zraku, se mu to dařilo a nakonec Dianu přirazil ke stěně, načež s ní v rychlém sledu ještě párkrát praštil, než z něj Diana spadla. On jí pak chytil a prohlásil, že jí dostal a teď zaplatí. S těmito slovy pak i s Dianou vylétl vzhůru a ven z kráteru. Nebyl jsem dost rychlý, abych jej zastavil uvnitř a tak jsem vylétl ven za nimi a začal se rozhlížet. Zrak se mi však nelepšil vůbec a tak jsem se musel spolehnout na svůj sluch. Zavřel jsem oči a zaměřil se na Bizarra a Dianu, abych zjistil, kam letěli. Diano, prosím… vydrž! Pomyslím si zoufale a snažím se soustředit, avšak je to těžké, když mou hlavou stále pulsovala ta sžíravá bolest.

Universe - 04. dubna 2016 19:52

soukromá zpráva od Universe pro Bylo složité orientovat se jenom podle sluchu, zejména v takovéto výšce. Přesto se ti podařilo nějak je následovat na jednu ze střech. Když jsi sem dorazil, i přes rozostřený zrak, jsi mohl vidět, jak Bizarro drží Dianu několik centimetrů nad zemí za její vlasy. Zřejmě se na něco chystal, ale nedostal k tomu příliš možnost, protože něco zasvištělo vzduchem. Nebylo řádně vidět co, ale rozhodně jsi slyšel, že něco vzduchem zasvištělo. Vybuchlo to přesně před Bizarrovím obličejem, který Dianu pustil a začal strašně řvát. "AAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" Začal se poněkud potácet kolem dokola. Něčí stín přitom skočil na střechu. "Bizarro nenávidět!! Nenávidět zlá žena, Supermana a černého chlápka!!" zaskuhral a potom skočil ze střechy a poté odletěl neznámo kam. "Jste vy dva v pořádku?" zeptá se ten, který vám přišel napomoc. I přes poněkud rozestřený zrak si rozeznával postavu v černém.

Clark Kent - 04. dubna 2016 20:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro S tou bolestí hlavy bylo těžké se orientovat jen podle zvuku, avšak nějakým zázrakem se mi to dařilo. Sledoval jsem je až na nějakou střechu, kde Bizarro držel Dianu pod krkem. Když jsem se přiblížil více, tak jsem zjistil, že jí drží za vlasy a nejspíš se napřahuje k útoku. Něco pak protnulo vzduch a zasvištělo kolem, načež před Bizarroývm obličejem něco explodovalo. Hned pak začal strašně řvát a pustil Dianu na zem. Stvůra se začala potácet a já uslyšel, jak někdo doskočil na střechu. Bizaro na nás chrlil nadávky a začal s výčtem, koho všeho nenávidí. Nenávidí zlou ženu – Dianu. A také nenávidí mě a černého chlápka. Černého chlápka?? S tím se rozeběhne po střeše a letem nám zmizí z dohledu. U mě to momentálně nebylo zvlášť těžké. Když se Bizarro stáhl, tak se ozval chraplák toho, který nám přišel na pomoc, ptající se, jestli jsme v pořádku. Otočil jsem se k němu a zamžoural jsem tím směrem. I přes velice rozestřený zrak jsem poznal nějakou osobu v černé kápi. Že by to byl ten Batman? Co tu dělá za denního světla? Pomyslím si a rukou si protřu oko. To byla chyba, bolest se při dotyku ještě vystupňovala a já bolestivě zasyčel a ruku stáhl. Oko, které jsem si protíral, jsem pro jistotu zavřel a povzdychl si. Obávám se, že mě ta stvůra skoro úplně připravila o zrak… Pronesu trochu sklesle, ale zakroutím hlavou. I tak vám velice děkuji za pomoc, pane… Dodám, ale neřeknu mu „Batmane“, protože si nejsem zcela jistý, jestli je to on. S tím se pak pomalu vydám směrem k Dianě, dávajíc si pozor, abych náhodou o něco nezakopl. Jsi v pořádku? Zeptám se jí už cestou.

Universe - 04. dubna 2016 20:43

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pozvolna sesbírá ze země a přiběhne k tobě. Postaví se před tebe ochranářsky. V případě potřeby se jí můžeš chytit. "Použil jsem na něj několikanásobně zesílenou dávku slzného, pepřového spreje. Bude na tom teď nějakou dobu úplně stejně..." opáčí chlápek, ohledně tvé narážky na to, že jsi dočasně poloslepí. "Zřejmě ti dlužíme díky." řekne Diana. "Nevyžaduji vděčnost. Vaše bezpečí je vše co mohu žádat." odpoví chlápek. "Sdělíš nám, komu tedy vděčíme za pomoc?" zeptá se Diana. "To zjistíte, až přijde čas." odvětí chlápek a pak seskočí ze střechy se zmizí někde v uličkách Metropolis. Zůstali jste tedy na střeše sami dva. "Clarku..." otočí se k tobě Diana, v jejím hlase byly slyšet a cítit obavy.

Clark Kent - 04. dubna 2016 21:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se sesbírala ze země a postavila se přede mě, čímž mi znemožnila tak nějak mžourat na toho chlapa v černém, který vysvětlil, že Bizarro na tom bude nějakou dobu podobně jako já, protože na něj použil nějak zesílený a koncentrovaný slzný plyn, za což mu Diana tak nějak zdráhavě poděkuje. Chlápek v černém jí však opáčí, že nevyžaduje vděčnost, že naše bezpečí je vše, co může žádat. Chvilku bylo ticho a pak se ho Diana zeptala, jestli nám sdělí, komu vděčíme za pomoc. Na to se nám však dostalo nicneříkající odpovědi, že to zjistíme, až přijde čas, načež seskočil z budovy a zmizel nám z dosahu. Mohl by to být Batman? A opravdu lítá, nebo je v tom nějaký fígl? Pomyslím si, jakmile na střeše zůstaneme sami a trochu unaveně si oddechnu. Adrenalin se postupně odplavuje a bolest se znovu naplno hlásí. Momentálně jsem ale rád, že je už po všem, a že je ta stvůra pryč. Diana se pak ke mně otočila a oslovila mě. Z jejího hlasu šly rozpoznat obavy, což mě moc nepotěšilo. Bylo mi jasné, že se mi dívá do tváře a hodnotí, že jsem zřízený až běda. Pomalu a bolestivě otevřu obě oči a zamžourám na ni. Jak moc je to zlé? Zeptám se jí unaveným hlasem a rukou si trochu promnu bradu, do které jsem inkasoval taky slušnou řádku ran.

Diana - 04. dubna 2016 21:29

soukromá zpráva od Diana pro Měla jsem pocit, že jsme toho muže neviděli naposled. Teď jsem měla poněkud trochu jiné starosti. Otočila jsem se ke Clarkovi. Měla jsem přirozeně obavy. "Podívám se..." řeknu mu nakonec, když se mě zeptá jak na tom je. Opatrně jsem mu rozevřela víčka abych se podívala, jak moc jsou jeho oči poškozené. Snažila jsem se o to co nejemněji, protože to muselo bolet. "Pokud vidíš, je to dobré znamení..." řeknu mu nakonec. "...zbytek bude chtít čas, aby se vše uzdravilo tak jak má."

Clark Kent - 04. dubna 2016 21:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když ten chlap opustil střechu, tak jsem se Diany zeptal, jak hrozné to je. Ona mi odpověděla, že se podívá, načež ke mně přistoupila a něžně mi rozevřela víčka. Neskutečně to bolelo, ale snažil jsem se to nedat moc najevo. Proto jsem potlačil bolestné zaúpění i jakékoliv zasyčení. Jen jsem sebou drobně cukl, čemuž se tak nějak nedalo vyhnout. Diana mi, po chvilce prohlížení si mých zranění, odpověděla, že pokud vidím, tak je to dobré zranění, načež dodala, že zbytek bude chtít čas, aby se vše uzdravilo, jak má. Pokud vidím? Hmm… Zopakuji trochu smutněji po Dianě a pro jistotu oči zavřu, aby je neviděla. To to musí být opravdu hrozné… Dodám a povzdechnu si. Už tak se cítím hrozně, protože jsem zmlácený a obličej mám zdevastovaný. Teď k tomu ještě navíc tohle. Chvilku tam tak mlčky stojím a nakonec oči znovu otevřu. Není to nikterak lepší a tak je zase zavřu. Pomůžeš mi prosím, dostat se domů? Hlesnu nakonec k Dianě a nastavím jí ruku, čekajíc, jestli mě za ní vezme a vyrazíme.

Universe - 04. dubna 2016 22:20

soukromá zpráva od Universe pro "Jistě." odvětí ti Diana a za tvou ruku tě nakonec chytne. Bylo docela příhodné, že jsi byl schopen letět, takže tě vlastně celou cestu domů Diana vedla za ruku. U tvého bytu nakonec zastavila a pokusila se tě provést opatrně oknem, ale asi dvakrát jsi naboural obličejem o rám okna či přímo o zeď vedle. Nakonec se ale dostaneš dovnitř a Diana tě potom zavede k pohovce, na kterou tě usadí. "Mělo by se to trochu vyčistit. Aspoň trošku." řekne nakonec Diana. I když tvoje kryptonské buňky pracovali na obnově, tohle jim uškodit nemohlo.

Clark Kent - 04. dubna 2016 22:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lehce jsem se pousmál, když mi souhlasně odpověděla na mou otázku, zda mi pomůže domů. Natáhl jsem k ní ruku a ona mě za ní vzala. Společně jsme vzlétli a ona mě vedla domů. Cítil jsem se hrozně a jediné, o co jsem opravdu nesmírně stál, bylo si sednout, nebo ještě lépe lehnout. A trochu slunce by taky neuškodilo. Nakonec jsme zastavili a Diana se mě pokoušela navést tak nějak skrz okno. Poprvé jsem skončil tak, že jsem z větší části těla narazil do zdi vedle. Podruhé byla opatrnější, ale já se i tak praštil obličejem do rámu. Tohle opravdu zabolelo, ale už jsem měl vidinu měkké postele před sebou, takže mi to bylo už jedno. Nakonec jsem se nějakým způsobem dostal dovnitř a Diana mě odvedla k pohovce, na kterou mne posadila. Při sedání si, jsem syčel jako prasklý balónek, ze kterého uniká vzduch a jakmile jsem dosedl, tak jsem si bolestiplně oddychl. Zhluboka jsem se nadechl a úlevně se opřel o opěradlo. Potřebuju si jen odpočinout… Řeknu si spíše pro sebe, než pro ni, abych sám sebe ujistil, že budu v pořádku. Pořád mě tento stav, kdy jsem neměl zrak k dispozici, děsil. Líně jsem zvedl ruce, abych si odepnul plášť, ale nevyndával jsem jej zpod sebe. Byl jsem příliš potlučený a nechtělo se mi dělat zbytečné pohyby navíc. Diana po chvilce řekla, že by se to alespoň trošku mělo vyčistit. Já jsem netušil, jak jsem vypadal a i když jsem si myslel, že když mi oči vypálil, tak že to bude víceméně čisté, přesto jsem se s ní nehádal. Ona bude vědět s větší určitostí, co dělat, než já. Dobře… nad umyvadlem, za zrcadlem jsou prostředky pro první pomoc… nějaké obvazy, gáza a desinfekce… Odpovím Dianě unaveným hlasem a znovu si oddychnu. Bylo příjemné pro změnu sedět a nemuset se hýbat. Každý, i ten sebenepatrnější, pohyb mi způsoboval bolest. Sice jsem cítil, jak jsem se pomalu začal hojit, ale věděl jsem, že to potřebuje čas. A vzhledem k tomu, jak jsem se cítil, to bude chtít asi dost času.

Universe - 04. dubna 2016 22:57

soukromá zpráva od Universe pro Diana neřekla nic, ale vrátila se k tobě až po chvilce a sedla si na kousek pohovky vedle tebe. Bylo slyšet, že něco položila na zem vedle, zřejmě to byly věci, které jsi jí vyjmenoval. Místo aby tě začala hned ošetřovat, sáhne si k pasu, ze kterýho začne vytahovat vrchní díl tvého spandexu. Jinými slovy tě z něj začala svlíkat, protože tak nějak usoudila, že ti to bude pohodlnější. Snažila se být , poněkud opatrná aby ti způsobila co nejméně případné bolesti. Znovu ti poté zkontroluje jemně a něžně tvoje oči, tím, že mírně pootevře tvoje víčka. "Vypadají už líp... ale bude to chtít ještě čas. Snaž se je příliš nenamáhat." řekne ti nakonec. Nakonec ti začne opatrně víčka a okolí očí trochu čistit, nejspíše gázou či něčím takovím měkkým, ale nikoliv namočené v dezinfekci, ale jenom čisté vodě.

Clark Kent - 04. dubna 2016 23:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se beze slova vytratila a já měl chvilku, abych si orazil a sundal si plášť. Po chvilce se ke mně vrátila a posadila se vedle. Než mě začala ošetřovat, tak mi sáhla k pasu, což mě překvapilo, ale hned na to mi začala sundávat vrchní díl spandexu, aby mi bylo pohodlněji. Nicméně i když byla opatrná a jemná, stejně mě to bolelo. Neprojevil jsem to však nahlas, nýbrž jsem jen zkřivil tvář, což bolelo ještě více než sundávání mých svršků a tak jsem nakonec stejně bolestiplně zasyčel. Když jsem byl do pasu nahý, tak se ke mně naklonila a něžně mi zkontrolovala víčka, která posléze jemně rozevřela a zkontrolovala mé oči. Bolelo to jako čert a viděl jsem jen rozmazané šmouhy, ale cítil jsem, že se hojí. Tedy, alespoň mi to tak přišlo. Oči jsem ještě poraněné neměl. A dá-li bůh, tak už snad ani mít nebudu. Nakonec Diana prohlásí, že už vypadají lépe, ale že to bude chtít ještě čas, načež mě vyzve, abych se je snažil nenamáhat. Pokusím se… Opáčím jí a věnuji jí unavený, ale veskrze vděčný úsměv. Diana mi pak začne víčka a okolí očí otírat něčím měkkým a vlhkým, ale desinfekce to nebude. Do očí se desinfekce nehodí. Ještě jsem ti nepoděkoval… ta stvůra šla po mě a ty jsi mě zachránila. Bez tebe bych byl už mrtvý. Řeknu po chvilce smutně a na chvilku se odmlčím, avšak nakonec s vděčným výrazem dodám. Děkuju ti, Diano…

Diana - 04. dubna 2016 23:26

soukromá zpráva od Diana pro "Co by sis beze mne počal..." řeknu mu nakonec s mírný pousmátím, které on zatím vidět nemohl. I když nebylo zrovna dvakrát příjemné jej takto vidět, alespoň částečně mne uklidňovalo vědomí, že jsme v relativní bezpečí jeho domova, kde nás TO snad nebude hledat, či nemělo vůbec hledat. Zatímco jsem pečovala o jeho oči, přemýšlela jsem o tom všem co se stalo. O tom co to vůbec mělo znamenat a kdo nebo co nás to vůbec napadlo. Nakonec jsem jeho oči nechala být, protože více už nebyla očisty třeba. Sáhla jsem proto po čisté látce, kterou tady nazívaj kapesník. Byl čistý, složený a příjemně voněl a hlavně byl velký. Přesto jsem jej rozprostřela a trochu složila, načež jsem mu jej uvázala přes oči, abych tak dopřála jeho očím případný klid na zotavení. "Jsi doma, v bezpečí. Lež a snaž se odpočívat. Vrátím to zpět a poté se vrátím k tobě." řeknu mu a na krátký okamžik mu sevřu jeho ruku. Pak se zvednu a odnesu ty věci, tam kde jsem je předtím vzala. Špinavé pak hodím do koše na odpad.

Clark Kent - 04. dubna 2016 23:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ano… co bych si bez tebe počal, Diano? Opravdu, co? Pomyslím si, když mi takto odpověděla. Unavený, avšak stále vděčný úsměv ještě chvilku přetrval, než se pozvolna začal vytrácet. Chvilku mi Diana ještě otírala oči vlhkou, asi gázou, načež ruku stáhla a něco u sebe dělala. Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec mi uvázala okolo očí nějaký šátek, nebo kapesník. Ne, že by se mi nějak ulevilo. Spíš to trochu zabolelo, ale alespoň mi to zabraňovalo otevřít oči. Doteď jsem měl pořád nutkání oči otevřít, abych zjistil, jak na tom jsou. Jakmile to jemně uvázala, tak mi konejšivě řekla, že jsem doma a v bezpečí, načež dodala, že mám v klidu ležet a že se ke mně za moment vrátí. Jen co odnese ty věci zpátky. Dobře… děkuju… Řeknu znovu a opatrně se s heknutím vybulím na stranu a na pohovce se položím. Bolelo mě celé tělo. A to opravdu hodně. Cítil jsem se tak hrozně, že jsem si myslel, že mě bolí i spandex, ale jakmile jsem našel vhodnou pozici, tak se mi docela ulevilo. Ležet na měkkém polstrování mi dělalo dobře.

Diana - 04. dubna 2016 23:46

soukromá zpráva od Diana pro Vrátila jsem k němu až za chvíly, ale to už jsem byla převlečená do jeho, tedy teď spíše do mojí, košile. Položila jsem na stůl před pohovkou sklenici s vodou, kdyby měl náhodou žízeň. Došla jsem úplně k němu a mírně jej nadzvedla, opatrně. Sedla jsem si na pohovku a položila jej zpět, ovšem teď místo na pohovce, ležel částečně v mém klíně. "Pořád se strachuješ o mé bezpečí, a sám sebe přitom pořád nějakému vystavuješ." řeknu a přitom mu lehce špičkama prstů zajedu do jeho vlasů.

Clark Kent - 04. dubna 2016 23:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chvíli to trvalo, ale nakonec se ke mně vrátila, jak slíbila. Lehce mi nadzvedla hlavu a posadila se, načež si mou hlavu položila do klína. Sice mi tímto úkonem způsobila trochu bolesti, ale tentokrát se mi ji podařilo ignorovat. Vlastně jsem jí odsunul někam stranou, protože mi bylo příjemně. Navíc, když mi zajela špičkami svých prstů do vlasů, zcela jsem zapomněl na své zranění a uvolnil jsem se. Zkonstatovala, že se pořád strachuji o její bezpečí a při tom sám sebe pořád nějakému vystavuji. Měla pravdu, ale nemohl jsem dovolit, aby se jí stalo něco podobného. Prostě nemohl. Jednou jsem jí viděl podobně zřízenou a myslel jsem, že mi pukne srdce. Raději takto skončím já, než-li ty. Jedinkrát jsem tě viděl v podobném stavu a myslel jsem, že mi pukne srdce, už nedovolím, aby se ti to stalo znovu. I kdybych při tom měl duši vypustit. Odpovím jí tvrdohlavě a spokojeně sebou zavrtím, abych našel pohodlnou pozici v jejím klíně.

Diana - 05. dubna 2016 00:02

soukromá zpráva od Diana pro Věděla jsem přesně na co naráží, na onu první bitvu s Áresem, kdy mou matku nechal proměnit v sochu a mě skoro přitom zabil. Byly to těžké a bolestivé vzpomínky. Ale byl to i jeden z prvních okamžiků, kdy jsem pochopila, že on má v mém životě poněkud jiné místo.. Nicméně, moje prsty v jeho vlasech, se poněkud zastaví. "Pak můžeš poněkud mluvit o štěstí, že jsi teď prozatím přišel o zrak... "

Clark Kent - 05. dubna 2016 00:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jemné, pomalé dotyky jejích prstů se v mých vlasech po mých slovech zastaví a Diana řekne, že potom tedy mohu mluvit o štěstí, že jsem prozatím přišel o zrak. Cítil jsem, jak se trochu napnula, a zarazil jsem se. Ale ne… ona je…? Je zraněná? Pomyslím si a taktéž se celý napnu. Bolest celého těla, která se dostavila, při tom úkonu, zcela ignoruji. Jak to myslíš, Diano? Jsi zraněná? Zeptám se se starostí v hlase a chtě nechtě se docela prudce posadím. Sice u toho trochu zasyčím, ale nehledím na to. Přisunu se blíže a pokusím se něžně nahmatat do svých dlaní její tváře, abych se ujistil, že je v pořádku.

Diana - 05. dubna 2016 00:16

soukromá zpráva od Diana pro Nepřekvapí mě jeho náhlá reakce, tedy když se posadí. "I bohové krvácí, když je zraníš..." řeknu mu nakonec. Samozřejmě, že sám chtěl ujistit, že jsem v pořádku ale já v pořádku nebyla, proto jsem prve maličko uhnula, možná z pocitu, abych mu tím nepřitížila. Ale nakonec jsem si povzdechla a nechala jej aby se dotkl mé tváře. Nebylo to nic vážného. Oděrky, odřeniny, prodřená kůže, sem tam možná drobná řezná ranka, nejenom na mé tváři, ale i rukouch i nohách. Zaschlá krev, ale říkala, že je vše již dobré.

Clark Kent - 05. dubna 2016 00:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé otázce mi odpověděla výrokem, který mi řekla už kdysi. Přisunul jsem se k ní tedy a vztáhl k ní pomalu a opatrně ruce, abych se přesvědčil, jestli je v pořádku. Její slova mi na klidu zrovna nepřidala. Dlouho jsem jí nemohl nahmatat a pohyb přede mnou spíš nasvědčoval tomu, že mi uhnula. Avšak nakonec se ozvalo její tiché povzdechnutí a její tváře se naskytly v mých dlaních. Něžně jsem přes ně přejel a cítil oděrky a malé řezné a tržné rány. Najednou se můj starostlivý výraz změnil na zmučený. Muselo to jít poznat, i když jsem měl zavázané oči. Dokonce jsem zatajil dech. Ale neeee… Řekl jsem lehce protáhle a v hlase se odrážela stejná bolest jako v mém výrazu. Očividně mě toto zjištění zasáhlo. Mrzí mě to… opravdu mě to mrzí, Diano… je to má chyba. Prohlásím a opatrně stáhnu své ruce, abych jí nedráždil drobné ranky, které měla na obličeji. Jednou rukou lehce sjedu k jejímu rameni a po něm až na ruku, za kterou jí něžně vezmu a dám si jí k obličeji. Párkrát jí políbím hřbet ruky a pak si přiložím její dlaň ke tváři.

Diana - 05. dubna 2016 00:36

soukromá zpráva od Diana pro "Ne, není." odvětím mu. "Kdybych nezasáhla, mohl jsi dopadnout mnohem hůře." dodám nakonec a tak trochu jsem si za tím i stála. Kdybych se totiž na toho tvora nevrhla, když byly v tom kráteru, mohl skutečně Clark dopadnout mnohem hůře, než jenom s dočasnou slepotou. "Uzdravím se. Rychleji, než si dovedeš představit." pokusím se jej trochu povzbudit a rozevřu svou ruku, kterou on měl u své tváře, tak aby do ní akorát pasovala. "A ty se uzdravíš. Potřebuješ jen odpočívat."

Clark Kent - 05. dubna 2016 00:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi rázně odpověděla, že to není moje chyba, a že kdyby nezasáhla, tak jsem mohl skončit i hůře. Na jednu stranu měla pravdu. Ta zrůda by mě nejspíš opravdu zabila. Ale na tu druhou stranu, by nedopadla tak, jak teď. Takže vlastně mám pravdu i já. Neříkám to však nahlas a jen trochu sklopím pohled, protože mě to strašně mrzí. Stáhl jsem ruce z její tváře, abych jí nepůsobil náhodou bolest a ona prohlásila, že se uzdraví. A to rychleji než si dovedu představit. Když to řekla, tak se na mé tváři objevil záchvěv pousmání, ale rychle zase zmizel. Vzal jsem si její ruku a párkrát jí políbil její hřbet, načež jsem si přiložil její dlaň ke své tváři. Vypomohla mi tím, že jí rozevřela tak, aby na ni přesně pasovala, což bylo velice příjemné a uklidňující. Nakonec Diana prohlásila, že i já se uzdravím, jen si musím odpočinout. Jsi na mě tak hodná… já si tě nezasloužím… Prohlásím posléze a než pustím její ruku, tak si jí přesunu před ústa a něžně jí políbím na dlaň. Poté se od ní trochu odtáhnu a s bolestivým zachroptěním se znovu trochu natáhnu, přičemž si dám hlavu zpátky do jejího klína. Nastavím ruku, aby mi podala ruku, abych jí za ní mohl něžně vzít. Byl jsem jí vděčný, že tu se mnou byla. Opravdu ale nevím, co bych si bez tebe počal… Řeknu a poprvé se trochu na moment pousměji.

Diana - 05. dubna 2016 10:28
	soukromá zpráva od Diana pro Usměji se, ale to on vidět nemůže. Vrátil se zpátky do mého klína a já byla ráda, že bude zase dále odpočívat. Poslední co teď potřeboval, bylo aby jej něco rozrušovalo. "Máš bohy na své straně." řeknu mu nakonec a jeho ruku nakonec chytnu. Druhou volnou mu zase zpátky zajedu prsty do vlasů, které začnu něžně probírat.

Clark Kent - 05. dubna 2016 10:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem znovu položil hlavu do jejího klína, tak mi řekla, že mám bohy na své straně. Stačí, když budu mít na své straně tebe… pak budu šťastný a spokojený… Odpovím jí s drobným úsměvem na tváři, protože jsem to tak opravdu myslel. Když byla u mě, tak jsem byl šťastný pořád. Tedy až na pár vyjímek. Diana mě vzala za nabízenou ruku a druhou rukou mi znovu zabloudila do vlasů, které začala něžně probírat svými prsty. Nebýt té bolesti hlavy a vypálených očí, tak by to byla dokonalá chvilka klidu. Řekneš mi, až se bude stmívat? Musím ještě něco důležitého vyřídit… Zeptám se jí a úsměv se pomalu vytratí. Nemohl jsem dodělat svou práci a tak musím zavolat Lois, aby zašla do práce a vzala si co mám, z mého počítače. Jestli to nedoděláme, tak nás Perry sejme a mě už nejspíš vyhodí. Už to, co ráno udělal, byl obrovský ústupek. Myslím, že jsem si tím u něj vybral laskavosti na deset let dopředu.

Diana - 05. dubna 2016 11:36
	soukromá zpráva od Diana pro "Už od prvního dne, mne máš na své straně." Řeknu mu a stále se volnou rukou probírám jeho vlasy. Něžně mu v nich prsty přejíždím či hladím. Chtěla jsem aby se uvolnil, začal odpočívat. Hlavně aby nezatěžoval svoje oči. "Neměj obavy."

Clark Kent - 05. dubna 2016 12:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana prohlásila, že jí mám na své straně už od prvního dne, na což jsem zareagoval krátkým pousmáním. Měla pravdu, a i když jsem to myslel poněkud jinak, nechal jsem to být. Její ruka mě nepřestávala hladit a její prsty něžně přejíždět skrz mé vlasy. Bylo to příjemné a já se uvolnil. Cítil jsem, jak na mě začíná doléhat únava a o mé vědomí se pokoušel spánek. Nebo to bylo bezvědomí? Nevím. Každopádně, začal jsem si to uvědomovat a tak jsem požádal Dianu, aby mi řekla, až se bude stmívat, že musím vyřídit ještě něco důležitého. Odpověděla, že nemám mít obavy. Když jsem s tebou, tak nemám obavy… Prohlásím unaveně ale přesto šťastně, načež dodám. Mám obavy jen o tebe, když nejsi se mnou. S těmito slovy se pomalu začnu propadat do říše snů.

Universe - 05. dubna 2016 13:29

soukromá zpráva od Universe pro Nakonec to bylo oboje - únava z toho co se stalo a sladké bezvědomí, které měla pomoci tvému tělu, aby se z toho samo co nejdříve zotavilo. Ovšem spánek to byl poněkud bezesný. Těžko říci, jaká doba vlastně utekla, za tu dobu co jsi byl mimo. Každopádně v očích jsi necítil už takovou bolest a hlava jako taková duněla trochu jako kdyby jsi měl kocovinu, kterou jsi spíše znal z vyprávění než opravdové zkušenosti. Ovšem skoro všechny příznaku se skoro schodovali. Pokud se pokusíš sundat si kapesník z očí, zjistíš poté, že tvé oči se poněkud již zahojily. Nově navázané spoje v nich byly ještě čerstvé a chvilku potrvá než si zvyknou na svůj úděl. Ovšem pomalu začneš rozeznávat světlo a tmu a poté i siluety, ano byl si stále ve svém bytě. Bylo poněkud šero, ale trochu to tu osvětlovalo světlo ze zřejmě lampičky. Pokud se pokusíš posadit, půjde ti to velice pomalu a namáhavě. Zamotá se ti hlava, ale za vteřinku je to dobré. Sice u tebe už Diana nebyla, ale byla tu. Byla vedle, seděla na křesle a na klíně měla na něm položený tvůj notebook, který byl zapnutý a hleděla do něj. Voněl tu někde i čaj.

Clark Kent - 05. dubna 2016 13:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sotva jsem domluvil, už mě spánek a bezvědomí zachvátilo a ponořilo mě do bezesného odpočinku, který trval blíže neurčenou dobu. Tělo se mezitím trochu zregenerovalo a já procitl. Chmátl jsem tak nějak pod sebe, abych se ujistil, že je Diana stále tady. Nebyla. Ležel jsem na pohovce sám a tak jsem se pokusil posadit. Šlo to velice pomalu a bolel mě snad každý sval na těle. Hlava mě bolela jako by mi do ní bušili kladivy celý rok v kuse a dokonce se na moment i zatočila, což mě zarazilo a já na chvíli zůstal na místě, čekajíc, až to přejde. Po chvilce se mi podařilo posadit se a trochu netrpělivě jsem si z hlavy odvázal kapesník, načež jsem opatrně a pomalu otevřel oči. Bylo to ještě trochu citlivé, avšak to nejbolestivější na tom celém bylo, jak si čerstvě zahojené oči začaly zvykat na svůj úděl a hlavně na světlo lampičky, kterou tu Diana rozsvítila, protože už bylo šero. Ano… zrak se mi spravil. Už jsem se bál, že se budu hojit jako lidé. Zrak se jim po takovém poškození snad nikdy nepovede zahojit do původní podoby. Pomyslím si a cvičně párkrát zamrkám a rozhlédnu se. Můj pohled spočinul na Dianě, která seděla na křesle a na klíně měla položený můj laptop, do kterého hleděla. Usmál jsem se. Byl jsem rád, že tu je a že je v pořádku. Sice měla tu a tam na sobě ještě nějaké stopy po zraněních, ale už byly skoro zahojené. Dostalo se mi požehnání… Zrak mám zpátky a rovnou jsem mohl spočinout na tom nejkrásnějším, co na tomto světě je… Řekl jsem ještě trochu rozespale a pokusil jsem se pomalu protáhnout. Všechno to ještě bolelo a nepříjemně tahalo, ale nic už nebylo tak pochroumané, jako předtím. I když ta hlava… to bylo peklo. Připadal jsem si, jako bych měl kocovinu. Tedy nemohl jsem to s ničím srovnat, ale podle toho, co mi říkali ostatní, to sedělo. Opatrně jsem se postavil na nohy a pomalu jsem přešel za křeslo, na kterém Diana seděla. Sklonil jsem se k ní a ze strany jí políbil na tvář. Co o nás píšou? Zeptám se, ale přímo do monitoru raději nezahlížím, protože mě jeho jas ještě drásal do očí.

Universe - 05. dubna 2016 14:14

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu protáhne a podívá se nahoru na tebe. Tvůj polibek jí vykouzlí milý úsměv na tváři. "Nevím co o nás píšou, ale myslím, že to ani nechci vědět." odpoví ti Diana. "Vím ale to, že jsme s Lois dokončily vaší práci. Chceš se podívat?" řekne ti, i když asi teď nebude moc dobrý čas na to, přetěžovat svoje oči, ale rozhodnutí bylo jeom na tobě. Co bylo ovšem pozoruhodnější byl fakt, asice Diana a její vztah k elektronice. "Matka trvala na tom, abych uměla dobře zacházet nejenom s mečem, ale i s perem."

Clark Kent - 05. dubna 2016 14:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí políbil, tak to vykouzlilo na její krásné tváři úsměv. Ty chvíle, kdy se usmívala, jsem miloval. Vždy mě její úsměv zahřál u srdce. Na mou otázku, ohledně toho, co o nás píší, mi odpověděla, že neví a že to ani raději vědět nechce. Tento pohled jsem chápal a tak jsem přikývl. Diana však promluvila znovu a řekla, že jedno ví jistě. A sice, že s Lois dokončili naši práci. Cože? Opravdu? Zeptal jsem se překvapeně a pohlédl na ni. Odpověděla mi otázkou, jestli se chci podívat. Moc jsem se na to necítil, ale když snížím jas obrazovky, tak by to mohlo jít. Diana však mé zdráhání pochopila trochu jinak a tak mi vysvětlila, že její matka trvala na tom, aby uměla skvěle zacházet nejen s mečem, ale i s perem. Potěšeně jsem se na ni usmál a přikývl. To jsem netušil... opravdu jsi žena mnoha talentů. Podívám se rád… jen… Řeknu a natáhnu se k notebooku, kde klávesovou zkratkou postupně snížím jas na minimum, aby to tolik nedráždilo mé oči. Lepší… mé oči už sice vidí, ale každé ostřejší světlo mě v nich řeže jako nůž… ale teď už je to v pořádku… Vysvětlím jí, co dělám a přidám ujištění, že to bude v pořádku, načež jí zlehka položím bradu na rameno a usměji se, čekajíc, až mi ukáže, co napsala.

Universe - 05. dubna 2016 15:00

soukromá zpráva od Universe pro Snížení jasnosti u notebooku fungovalo a tvoje oči se celkem rychle přizpůsobily. Diana ti pak natočila počítač tak, aby jsi lépe viděl a drobným pohybem ruky ti otevřela a ukázala soubor. Když sis přitom opřel hlavu o její rameno, volnou rukou, na jejímž rameni jsi měl položenou svou bradu, trochu zvedne nahoru a drobně se tě dotkne špičkama prstů na tvé tváři. Tvým očím trvalo další chvilku než začali poznávat písmenka a poté i slova. Bylo to trochu delší, než jsi předpokládal, ale byla tam znatelně cítit Loisina ruka, stejně jako ruka někoho dalšího. Nebylo to ani moc přeslazené, ale nebyla tam ani moc kritika. Bylo to zhruba něco podobného, co bys napsal ty, akorát s poněkud větší noblesou a celkově se to jevilo dobře napsané, mělo svůj nádech i svou jiskru. Rozhodně to bylo něco, za co by se neměl stydět ani Perry.

Clark Kent - 05. dubna 2016 20:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Snížení jasnosti monitoru bylo velice nápomocné. Mé oči se rychle přizpůsobily a já začal rozeznávat jednotlivé ikony na ploše. Diana mi pak natočila notebook tak, abych lépe viděl a ukázala mi soubor, který vyplodila. Položil jsem si lehce svou bradu na její rameno a ona se mě svými prsty něžně dotkla na tváři. Mým očím chvilku trvalo, než se přizpůsobily natolik, abych začal rozeznávat jednotlivá písmena a poté i slova, a tak jsem chvilku mžoural na monitor a snažil se zaostřit. Nakonec se mi to povedlo a já se ponořil do čtení toho článku, který byl delší, než bych čekal. Rozhodně jsem dokázal rozeznat i části, do kterých se pustila Lois. To není špatné… Řeknu po chvilce a čtu dál. Líbilo se mi to, protože to nebylo přeslazené ani přespříliš kritické. Vlastně to bylo docela podobné tomu, co bych nespíš vyplodil i já, avšak tohle bylo psáno s mnohem větší noblesou, než jaké bych já mohl dosáhnout. Naopak… je to skvělé… Lepší, než co bych mohl kdy vymyslet já… opravdu jsi dokonalá ve všech směrech… Prohlásím nakonec s nadšeným hlasem a než stáhnu svou hlavu z jejího ramene, tak jí ještě políbím na tvář. Potom vykročím směrem ke koupelně, ale sotva udělám dva kroky, tak se zarazím a zastavím. Ehm… jak jsi… co jsi řekla Lois? Myslím tím, ví, že to psala s tebou? Zeptám se a zaraženě čekám, než mi odpoví, protože tohle mě opravdu zajímalo.

Universe - 05. dubna 2016 21:11

soukromá zpráva od Universe pro "Samozřejmě, že ví, že to psala se mnou." odpoví ti Diana. "Volala ti na mobil, krátce po tom co jsi usnul, ptala se, jestli to už máš hovotové. Řekla jsem jí, že jsi byl na cestě zpět, když se převrátil ten kamion a tak ti znemožnil se tam dostat. Nadýchal ses během toho nějakého toho plynu, nejspíše z toho kamionu a vzhledem k tomu, že nejbližší nemocnice byla plná a tobě prakticky, kromě nevolnosti nic nebylo, odnesla jsem tě domů. Začala naříkat nad tím, že pokud to do zítra nebude hotový, vyhodí vás, tak jsem jí nabídla pomoc. Ovšem svěřila se mi o tom, že jsi jí kvůli nevolnosti musel odvést z práce... pak jsem si vzpomněla na obchod, který nabízí čaje, koření a jiné sušené zboží. Obchodník mi skoro ihned nabídl pro Lois čaj, který jsem jí ještě zanesla a než jsem se dostala zpátky sem, měla jej již hotový a cítila se trochu lépe." pustí se do vysvětlování Diana a přitom zavře tvůj laptop a odloží jej na stolem před pohovkou. "Skončili jsme pár okamžiků před tím, než jsi se probudil." dodá nakonec s drobným úsměvem.

Clark Kent - 05. dubna 2016 22:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana opáčila, že to Lois samozřejmě ví, načež mi začala vysvětlovat, co všechno se událo od chvíle, kdy jsem usnul. Podle všeho mi volala na mobil chvilku poté, co jsem usnul. Diana to zvedla a promluvily si. Lois se zajímala, jestli už mám ten článek hotový. Má drahá Diana jí řekla krycí historku o tom, že jsem se přichomýtnul k té nehodě s kamionem, kde jsem se nadýchal nějakých výparů. A protože byly nemocnice plné, tak mě odnesla domů. Lois si podle všeho povzdechla, že jestli to nebude zítra hotové, tak nás oba vyhodí a proto jí Diana nabídla svou pomoc. Dokonce jí nabídla pomoc i s tou nevolností. Zamířila do nějakého obchodu s čaji, který si pamatovala z minulosti. Tam koupila nějaký speciální čaj, který ji zanesla. A poté, se společně pustily do toho článku. Dokončily jej pár okamžiků předtím, než jsem se probudil. Ty mě zahanbuješ… jsi dokonalá… Řeknu jí dojatě a přijdu k ní. Zepředu u křesla k ní přidřepnu a vezmu její ruce do těch svých. Děkuju ti, Diano… Prohlásím a zahledím se jí vděčně do očí, přičemž si přitáhnu její ruce k ústům a obě jí je políbím.

Universe - 05. dubna 2016 22:26
	soukromá zpráva od Universe pro "Udělal bys pro mne to samé..." namítne na to Diana. Přičemž se k tobě tak nějak překloní a vzhledem k tomu, v jaké pozici si, se ti naskytne pohled na její, ehm... krásná dvojčátka, díky nedopnutým několika knoflíků na hořejšku košile. Diana ti přitom věnuje políbení na čelo.

Clark Kent - 05. dubna 2016 22:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana opáčí, že bych pro ni udělal to samé, což měla samozřejmě pravdu. Vděčně jsem se na ni usmál a ona se ke mě naklonila, aby mě políbila na čelo. Vzhledem k jejím nedopnutým knoflíčkům v horní části zapínání její košile a vzhledem k tomu, jak jsem u ní byl přidřepnutý, se mi při jejím předklonění, naskytl pohled na její nádherná dvojčata. Něco takového jsem nečekal. Tedy jakože jsem nečekal, že se mi tento pohled vůbec naskytne, ne že bych si myslel, že takový pohled bude špatný. Avšak zcela to překonalo to mé veškeré očekávání. Na moment jsem vytřeštil oči a rozhodně jsem ztratil dech. Panebože! Já umřel a přišel do nebe… Proletí mi hlavou a já se začnu lehce culit, přičemž se začnu také lehce červenat. Prostě mě Diana tímto výjevem zcela vyvedla z míry a překvapila mě. Avšak velice, velice příjemně.

Universe - 05. dubna 2016 23:06

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu odtáhla a evidentně po svém polibku čekala nějakou tvou reakci. Ovšem dočkala se poněkud trochu zřejmě jiné, než sama čekala. Proto se tak nějak trochu nechápavě na tebe dívala, než určila, kam se vlastně tvůj pohled zaměřoval. "Pfff...." odfrkne si a dopáleně stáhne kraje košile přes sebe. "Měl bys pokračovat v cestě do kouleny, kde by sis místo teplé, měl pustit na hlavu studenou vodu, aby tě trochu schladila." pronese Diana, zvedajíc se z křesla a odcházejíc do jiné místnosti.

Clark Kent - 06. dubna 2016 01:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ode mne po svém polibku odtáhla a nejspíš se na mě podívala. Také nejspíš čekala poněkud jinou reakci, než culení se s rudou tváří, hledíc směrem, kterým bych neměl. Z mého prvotního překvapení mě vytrhne až její dopálené odfrknutí. S tím si okraje košile stáhla přes sebe a rozhořčeně prohlásila, že bych měl pokračovat ve své cestě do koupelny, kde bych si měl místo teplé, pustit na hlavu studenou vodu, aby mě trochu zchladila, načež se zvedla z křesla a odešla z místnosti. Ty jsi ale vůl, Clarku… měl by ses stydět… Zanadávám si v duchu a zakroutím nad tím hlavou. Ano, je pravda, že jsem neusiloval o ten výhled, ale také jsem se mohl zachovat trochu jinak. Proto si na moment položím dlaň přes oči a povzdychnu si. Poté ruku z obličeje sundám, zapřu se o křeslo a s námahou se postavím, načež vyrazím do té koupelny, kde si rozsvítím a prohlédnu si obličej a hlavně oči, abych zjistil, jestli na nich jsou zbytkové stopy po zranění. Poté si ale už opláchnu obličej a zalezu si do vany, kde si dám na Dianin návrh, studenou sprchu. A jakmile se poté pořádně osuším, tak si znovu navleču spandex, jehož vrchní díl je v obýváku společně s pláštěm. Obojí si to obléknu a připravím se vyrazit na orbitu načerpat vybitou energii a podpořit tím svou regeneraci. Když jsem však položil nohu na parapet, tak jsem se zarazil a ohlédnul se směrem do bytu. Měl bych jí říci, že odlétám? Asi ano… i když se mnou teď nebude chtít nejspíš mluvit, tak jí to říci musím… Pomyslím si a vrátím se zpátky do bytu. Vyrazím k místnosti, kde se Diana uchýlila přede mnou. Přede dveřmi se zastavím a pro jistotu zaklepu na dveře. Diano… já se omlouvám. Nechtěl jsem tě okukovat… Já jen, byl trochu zaskočen tvým předklonem… Ujišťuji tě, že jsem to neměl v úmyslu. Kdyby ano, tak bych to udělal už dávno, ale já takový nejsem… ty to víš… i tak mě to ale opravdu mrzí... Pronesu omluvným hlasem a svou omluvou narážím na skutečnost, že vidím skrze pevnou hmotu, oblečení nevyjímaje. A tím, jak jsem se tvářil, když mě přistihla, si alespoň může býti jistá, že to myslím zcela upřímně a že jsem nic takového neudělal záměrně ani to neplánoval udělat. Chtěl jsem ti jen říci, že odlétám… Řeknu následně, abych jí vysvětlil, co mám v plánu a pak po pravdě dodám. Má zranění jsou vážnější, než jsem myslel a tak potřebuji více slunečního svitu. Na pár hodin opustím planetu, abych urychlil svou regeneraci. Nelhal jsem jí. Hlava mě stále bolela a vůbec bych se nedivil, kdyby mi v ní něco ruplo, když mě Bizarro tak mlátil. Navíc mě stále bolelo celé tělo při každém trochu prudším pohybu, což mi znepříjemňovalo vlastně veškerou činnost. S tím jsem se otočil a pomalu vyrazil k oknu v obývacím pokoji, a pak, pokud mě už nic nevyruší, vyrazím pryč. Na orbitu, nebo možná ještě dál, směrem ke slunci, kde se budu nějakou dobu „vyhřívat“ a nabírat tak potřebnou energii.

Universe - 06. dubna 2016 12:06

soukromá zpráva od Universe pro Diana byla v kuchyně, vypadalo to, že si připravuje sendvič. Však styl, kterým jej připravovala říkal, že je trochu vytočená a odnesl to trochu právě onen sendvič. Tvou omluvu si vyslechla, ale nic na ní neřekla. "Nezapomeň... jak to říkají v televizy... namazat se?" opáčí Diana nakonec, ohledně tvého oznámení, že potřebuješ zregenerovat svoje kryptonské buňky i trochu jiným způsobem. Její malý pokus o něco jako vtip, se zdál jako dobré znamení. Když se nakonec vrátíš, už se je opravdu hodně pozdě. Možná i něco málo po půlnoci. U tebe v bytě nebylo žádné světlo, všechny byla zhasnutá a byla tam tak prakticky tma. Tudíž to znamenalo, že Diana spí. A taky se ti to tak nějak potvrdilo. Ležela v ložnici, ve tvé postely a vypadala, že už spí nějakou dobu. Když spala vypadala tak roztomile a nevinně. Nikdo by neřekl, že spící kráska je veskutečnosti amazonská princezna a bohyně války.

Clark Kent - 06. dubna 2016 13:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se přede mnou uchýlila do kuchyně, kde si připravovala sendvič. Byla očividně vytočená, protože to ten sendvič docela odnášel. Nerad jsem jí viděl takto. Vlastně to bylo poprvé, kdy byla naštvaná na mě a tak jsem se chopil omluvy. Na to Diana nic neřekla a tak jsem nakonec prohlásil, že odlétám z planety, abych vstřebal trochu toho slunečního světla, dobil svou energii a zregeneroval svá zranění. Už jsem chtěl vyrazit pryč, když se ozval její hlas, který zavtipkoval, že se nemám zapomenout namazat. Provinilý výraz se změnil a vystřídalo jej pousmání. Jsem rád, že už není tak naštvaná a že se pokouší vtipkovat… Pomyslím si a otočím se k odchodu. Přejdu do obýváku, odkud otevřeným oknem vyskočím a vyletím kolmo vzhůru, skrz mraky a pořád dál. Nakonec se musím trochu stočit, abych doletěl na slunnou stranu planety. Nakonec jsem skončil na vyšší orbitě a slunil se. Postupně se do mě vlévala energie a utišovala bolest, kterou jsem stále cítil. Ostré sluneční světlo mě drásalo v očích a tak jsem je raději zavřel, než se plně zregenerují. Během mého slunění jsem přemýšlel o té stvůře – Bizarrovi – který mě takto skolil a nebýt Diany, tak mě i zabil. Protože se jeho schopnosti zdály být podobné, ne-li stejné s těmi mými, tak jsem se rozhodl, že musím navštívit otce a zeptat se jej, co by to mohlo být zač. Nicméně, mé myšlenky se pozvolna zase upřely na Dianu a to, jak se na mě naštvala. Štvalo mě to více, než má nedávná ztráta zraku a hrozba smrti. Chtěl jsem jí to nějak vynahradit, avšak nevěděl jsem, kde začít. Jak to říkal otec… „Když něco pokazíš a naštveš tím ženu, tak začni s omluvou… a kytka nikdy není na škodu.“ Vzpomenu si a pousměji se, protože mi dosud otec udílí rady, a to i když je již po smrti. Rozhodnu se tedy, že se zastavím pro nějaké pěkné kytky. Po pár hodinách slunění, kdy jsem byl již zcela zdráv a s nabitou energií, jsem se rozhodl letět někam směrem k Amazonii do tamních pralesů, kde osobně nasbírám nějaké kytky pro Dianu, abych jí je s omluvou dal. Jakmile budu s tímhle hotov, tak s kyticí poletím domů. Doma již byla tma a tak jsem tiše vlétl dovnitř a potichu se dostal do kuchyně, kde jsem kytky dal do vázy. Potichu jsem si zaletěl do koupelny, kde jsem ze sebe sundal svůj spandex a oblékl si své kalhoty na spaní. Vyčistil jsem si zuby a v kuchyni jsem se zastavil pro kytku ve váze, kterou jsem s sebou vzal do ložnice. Diana už tvrdě spala, ale i tak jsem se pro jistotu vznášel pár centimetrů nad podlahou, abych nedělal zbytečný hluk. Vázu jsem postavil na noční stolek z její strany postele a pak jsem se přenesl na tu svou, kam jsem si na kraj ulehl. Nijak se pro jistotu k Dianě tlačit nebudu, protože může být pořád ještě naštvaná a já jí nechci nijak více rozladit. S úlevou jsem si lehl a nějakou dobu tiše pozoroval Dianinu tvář. Vypadala tak roztomile, až se mi chtělo skoro brečet. Byla tak křehká a nádherná, že by jeden nikdy netipoval, že je to princezna bojovnic a navíc ještě bohyně války. Nakonec se po nějaké době pohledem odtrhnu od té krásky, kterou tak miluji, a pokusím se usnout.

Universe - 06. dubna 2016 14:57

soukromá zpráva od Universe pro Usnul jsi docela rychle, možná ještě dozvuk všech událostí ze dne. Spalo se ti dobře, nikdo tě vzbudil v průběhu spánku, ani Diana se nejevila tím, že by jí dál pronásledovali ony noční můry. Zdálo se vše v naprostém pořádku. Tedy, kromě rána. Kdy tě neprobudí tvoje intuice, tedy vlastně ano, ale jenom částečně, protože to druhé, co tě probudilo, byla něčí ruka, hladíc něžně prsty tou tvář. Nemusím ani zmiňovat, čí ta ruka byla, protože nikdy jiný takoví něžný dotek nemá.

Clark Kent - 06. dubna 2016 15:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro I když jsem byl plný energie, podařilo se mi usnout docela rychle. Nejspíš díky celkové psychické zátěži z uplynulého dne. Byl to příjemný spánek a ne bezesné bezvědomí, jako když jsem tehdy spal na pohovce s poraněnýma očima. Tentokrát se mi zdál i sen o tom, že jsem zpátky ve Smallville a pomáhám otci farmařit. Byl to příjemný sen, ze kterého mě až ráno něco probudilo. Napůl to byl můj instinkt, který mi říkal, že se něco děje. Ale napůl to byla čísi ruka, která mě něžně hladila po tváři. Otevřel jsem oči a podíval se na ní. Byla to Diana. Nikdo jiný tak něžné dotyky nemá. Usmál jsem se na ni. Vzhledem k tomu, že mě probudila něžným hlazením, mi bylo jasné, že její hněv je ta tam. Byl jsem za to nesmírně rád, protože by se mi nedostalo takového nádherného probuzení. Dobré ráno… Řeknu měkce a ještě trochu rozespale, načež dodám. Čím jsem si vysloužil tak nádherné probuzení?

Diana - 06. dubna 2016 15:17
	soukromá zpráva od Diana pro Probudila jsem se tentokrát dříve jak on. Čímž se mi naskytl tak nějak vyjímečný pohled na to, jak tenhle ´muž z ocely´ vlastně spí. Takhle když ležel, vypadal nevinně a docela roztomile, nikdo by si ani ve snu nepomyslel, že je tím čím je. Trochu pokrčím rameny. "Třeba ničím a třeba vším." řeknu mu nakonec stále drží svou ruku u něj, hladíc jej něžně po tváři.

Clark Kent - 06. dubna 2016 15:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana trochu pokrčila rameny a pak odpověděla, že možná ničím a třeba taky vším. Musel jsem se pousmát. Jednak protože jsem ji rád viděl šťastnou a jednak také proto, že mi odpověděla neurčitě, jako když se mnou mluvil Héfaistos. Ona se vážně podobá bohům více, než si vůbec uvědomuji. Možná dokonce více, než si uvědomuje ona sama. Navíc, to vědomí, že vás ve vaší posteli hladí bohyně s těma nejnádhernějšíma očima (a dokonalým tělem). To je opravdu velice opojné. Její ručka mě znovu pohladila a já u toho slastně přivřel oči, přičemž jsem se k ní trochu přisunul. Nedokázal jsem jinak, toužil jsem jí políbit, ale nebyl jsem si jistý, jak na to po včerejšku zareaguje a tak jsem se na chvilku zarazil. Vem to čert! Řekl jsem si a naklonil se k ní blíž. Pokud mi neuhnula, tak jsem jí velice vroucně políbil a ruku jsem jí při tom lehce položil na bok, načež jsem si jí k sobě trochu přitiskl.

Diana - 06. dubna 2016 15:58
	soukromá zpráva od Diana pro Vypadal, že se mu moje pozornost líbí, což jsem byla ráda. Evidentně více, než jsem čekala, protože se ke mě blíže přisune a nakonec mi vtiskne polibek. Asi sekundu mi trvalo překonat ono pohoršení, ze včerejška a poté jsem mu jeho polibek oplatila. Však moje ruka neopouštěla jeho tvář, však zastavila se a zůstala rozevřená na jeho tváři.

Clark Kent - 06. dubna 2016 16:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na okamžik jsem si myslel, že jsem tím polibkem překročil hranici, protože Diana zaváhala. Vypadala na moment netečně, ale pak mi polibek oplatila. Její hebká ručka zůstala na mé tváři a já si její dotyk velice užíval. Nyní jsem byl šťastný a bylo mi skvěle po těle i na duši. Jakmile jsem po chvilce odtrhl své rty od těch Dianiných, tak jsem se na ni usmál a pohlédl jí zpříma do těch jejích nádherných očí. Něco jsem ti přinesl… Řeknu a rukou, kterou mám položenou na jejím boku, poukážu na vázu plnou květin, na nočním stolku za ní. Natrhal jsem je na břehu řeky Amazonky v Amazonském pralese…. Zdálo se mi to jako příhodný dárek pro princeznu Amazonek. Dodám a trochu se na ni pousměji. Nejen kvůli té ironii ohledně těch slovních podobností, ale i kvůli ní samotné. Pak ale na chvilku posmutním a není to jen na oko. Ten včerejšek mě opravdu mrzí. Dodám omluvně a sklopím pohled, abych tak dal najevo, že je mi to opravdu líto.

Diana - 06. dubna 2016 16:39

soukromá zpráva od Diana pro Jeho polibek byl sladký a příjemný. "Hmmm?" podivím se, když mi řekne, že mi něco donesl. Na dary jsem nikdy nebyla příliš zvyklá. Trochu nadzvednu hlavu a pootočím se, abych lépe viděla. Zvednu se do sedu, abych si mohla květiny lépe prohlédnout. Vypadali krásně a když jsem se k nim naklonila abych k nim přičichla, voněli i krásně. "Jsou krásné..." řeknu nakonec. "Akorát by jsi mi udělal větší radost, kdybys je nechal tam kde rostly. " řeknu poté a otočím se zpátky k němu. "Přesto, tvá Bohyně přijímá tvé dary a uděluje ti své požehnání a svou náklonost." dodám nakonec a věnuji mu dlouhý polibek, možná dva, tři.

Clark Kent - 06. dubna 2016 17:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Trochu se podivila, když jsem jí sdělil, že jsem jí něco přinesl. Zřejmě si toho ještě nevšimla. Pozvedla a otočila hlavu, aby pohlédla směrem, kterým jsem jí pokynul. Když je zahlédla, tak se posadila a naklonila se k těm květům, aby se na ně blíže podívala a přivoněla si k nim. Tehdy jsem jí řekl, kdeže jsem je natrhal a přidal lehkou omluvu ohledně včerejška. Diana pronesla, že jsou krásné, ale že bych jí udělal větší radost, kdybych je nechal tam, kde rostly. Byla nejspíš trochu zklamaná, že jsem takto ukončil jejich život. Znovu jsem se podivil, jak může být takto krásná žena, tak dokonalá po všech stránkách. Její láska ke všemu živému mě k ní přitahovala obrovskou silou. A skutečnost, že je zároveň bohyní války, byla tím víc matoucí. Diana nakonec dodala, že přesto Má Bohyně mé dary přijímá a uděluje mi své požehnání a náklonnost, načež se ke mně sklonila a věnovala mi dlouhý vroucný polibek, který jsem jí opětoval. A jen co ode mě rty odtrhla, tak je ke mně znovu přiložila a věnovala mi druhý takový a posléze i třetí. Byl jsem příjemně překvapený a užíval jsem si toto její vášnivé citové vzplanutí. Cítil jsem se jako v nebi a užíval si každou sekundu, kterou mi dopřávala ve svém objetí. Rukama jsem jí objal a přitáhl k sobě. Jakmile se ode mě odtáhla, tak jsem jí věnoval okouzlený pohled a téměř zasněně se jí zahleděl do očí. Byl jsem zcela v její moci. Tohle byl snad ten nejhezčí moment v mém životě… Dodal jsem měkce a můj úsměv se ještě o trochu rozšířil.

Diana - 06. dubna 2016 17:36
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Pronesu když vidím jeho pohled, který říkal, že jsi tuhle chvíly užíval nakolik, jak jenom mohl. Což mi tak nějak ostatně i potvrdil svými slovy. Což jsem se musela pousmát. "Vážně?" zeptám se. "Potom nevím co si budeš myslet o tom, co ty chystám dále... ovšem pokud si lehneš na břicho a necháš mi na milost svá záda."

Clark Kent - 06. dubna 2016 17:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem prohlásil, že tohle byl snad ten nejkrásnější moment mého života, tak se na mě pousmála a optala se, jestli to myslím vážně. S úsměvem jsem přikývl, na což Diana prohlásila, že potom tedy neví, co si budu myslet o tom, co mi chystá dále. Nahodil jsem trochu nechápavý výraz, ve kterém se zračil zájem o to, co povídá. Diana však pokračovala a dodala, že ovšem pouze pokud se položím na břicho a nechám jí na milost svá záda. Dobrá… ale buďte na mě něžná, má paní… Odpovím jí s úsměvem a ještě než ji pustím, abych se mohl převalit na břicho, jí pohladím něžně po tváři. Poté se ale už opravdu převalím na břicho a trpělivě čekám, co na mě Diana chystá.

Diana - 06. dubna 2016 18:05

soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se čekám trpělivě až se převalí. Když tak učiní, sednu si tak nějak obkročmo na jeho kříž, takže jsem jej tak nějak měla ´mezi nohama´. "Ján jsem vždy něžná..." řeknu mu a přitom se kloním trochu k jeho uchu. Když jsem se však poté narovnávala, přejela jsem mu rukama a prsty po jeho zádech. Poté jsem se vrátila zpátky po jeho zádech nahoru a takto jsem mu začala po zádech přejížděl a přitom poněkud pracovat svými prsty na jeho svalech. Skoro každému jsem věnovala rovnou pozornost.

Clark Kent - 06. dubna 2016 18:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana trpělivě vyčkala, než se převalím na břicho. Pro pohodlí jsem si dal ruce pod bradu a vyčkal, co na mě Diana chystá. Co se stalo dál, mě vyvedlo z míry, protože ona si mi tak nějak obkročmo sedla na kříž a já se ocitl zcela mezi jejíma nohama. Vzhledem k tomu, že na sobě měla jen mou košili, tak to bylo velice zajímavé. Celý jsem se napnul a nevěděl co dělat. Nebylo to nepříjemné, to spíš naopak. Ale bál jsem se, abych nezareagoval nepatřičně a znovu jí nenaštval. Tentokrát bych si jí už asi jen tak lehce neusmířil. Má bohyně prohlásila, že je vždycky něžná, načež se ke mně sklonila tak, až byla skoro u mého ucha. To mě skoro nabudilo a tak jsem se musel opravdu soustředit, aby se mi krev nenahrnula z mozku jinam. Diana se však postupně narovnávala a při tom mi rukama přejížděla po zádech a prsty pracovala na mých svalech, které byly zcela napjaté. Panebože!! To je slast!! Proletí mi hlavou a rázem se zcela uvolním. Ooooh!! Vydechnu slastí a zavřu své oči, užívajíc si masáže, které se mi dostává od nejkrásnější dívky planety, která je zároveň i božskou bytostí. Opravdu jsem ten nejšťastnější bastard ve vesmíru. Měla jsi pravdu, oh… tohle je mnohem lepší… Vzdechnu, když znovu projede svými prsty po mých zádech. Dá se říci, že dokonce i vrním blahem jako nějaký gigantický kocour. Velice si její dotyky užívám.

Diana - 06. dubna 2016 18:38

soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se nad jeho reakcí. "Bohové umí odměňovat... a já nejsem vyjímkou." řeknu mu, ale přitom stále pracuji svýma rukama. Začala jsem od shora, tedy od krku, pak jeho ramena, z ramena na a mezi jeho lopatky a potom z nich poté směrem dolů k sobě a jeho kříži a pasu. Prsty jsem potom zaměřila na okolí jeho páteře a směřovala jsem postupně nahoru. Jeho výhodou bylo, že snese více, než normální člověk, takže jsem se nemusela bát, že bych mu něco případně udělala a tak jsem mohla i na druhé straně použít tvoje více síly a promasírovat jeho svaly řádně.

Clark Kent - 06. dubna 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mém zkonstatování, že měla pravdu, protože tohle je naprostá slast, mi Diana jen řekla, že bohové umí odměňovat a že ona není výjímkou. Při tom ani na vteřinu nepřestala pracovat na mých svalech, které se zcela uvolnily. Mmmm… Spokojeně zapředu v odpověď a dál si užívám toho, jak na mě Diana pracuje a jak postupuje od krku k ramenům, pak k lopatkám až se nakonec propracuje k mému kříži a pasu. Užívám si tyto dokonalé momenty celkového uvolnění, její přítomnost i její dotyky, které jsou nanejvýš příjemné. Takto uvolněný jsem ještě nikdy nebyl… mmm… máš magické prsty, Diano… Pronesu, jakmile se dostala k páteři, po které se začala propracovávat výš a výš.

Diana - 06. dubna 2016 19:23

soukromá zpráva od Diana pro Usmívala jsem nad ním, nad jeho reakcemi. Byla jsem ráda, že si to takhle užíval a já v tom shledávala také jisté potěšení. Jeho svaly a tělo bylo obdivuhodné, svaly, které které byly mužně tvarované a přitom na dotek poněkud měkké. Pokožku bez jediného kazu, zřejmě lze připsat jeho nezranitelnosti, ale přesto byla měkká a hladká. Když jsem byla s páteří hotová, vrátila jsem postupně zase nahoru k ramenům, krku a lopatkám. Trochu jsem přitom zanořila svoje nehty do jeho kůže, jak při pohybu nahoru tak i dolů. Normálně by to bylo kvůli lepšímu prokrvování, ale u něj jenom bohové vědí.

Clark Kent - 06. dubna 2016 19:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana dál vytrvale pracovala na mých zádech a já se cítil, jako bych byl z gumy. Byl jsem opravdu uvolněný a vše ostatní mi bylo jedno. Existoval jen tento moment naprosté blaženosti a Diana, která na mě obkročmo seděla a třela a hnětla svaly na mých zádech. Viditelně jsem se uvolnil a užíval si to. Může to snad být ještě lepší? Zeptal jsem se sám sebe v duchu a vzápětí se mi dostalo odpovědi. Ano, mohlo. Diana do práce zapojila i nehty, kterými mě dokázala trochu poškrábat. Byl to dokonalý pocit, který jsem ještě nezažil, protože je má kůže tak pevná, že to většinou necítím. Tedy alespoň ne tímto stylem. Slastně jsem vydechl a oči se mi skoro protočily. Bylo to naprosto dokonalé a já doufal, že tato chvilka nikdy neskončí.

Diana - 06. dubna 2016 20:04

soukromá zpráva od Diana pro I moje prsty s nehty fungovali jak jsem očekávala. Což u mě jenom prodloužilo můj úsměv. Trochu jsem se k němu zase předklonila, skoro jsem si na něj lehla, kolik by teď rozdíl vzdálenost mezi námi. Vlasy mi trochu spadli dopředu a také na jeho záda. Ovšem já se nahnula k jeho uchu. Neříkala jsem nic, místo toho jsem jenom lehce rty uždíbla jeho ucho a trochu se u toho uculila.

Clark Kent - 06. dubna 2016 20:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se po chvilce nahnula nad má záda. Dokonce až tak, že se mě její přednosti lehce dotýkaly. Také jsem cítil, jak na mě spadaly její nádherné černé vlasy. Ona sama se nahnula k mému uchu, jakoby chtěla něco říci, ale nic neřekla. Slyšel jsem její dech a věděl jsem, jak se pozvolna přibližuje k mému uchu. Nakonec se dostala až k němu a pocítil jsem na něm dotek jejích rtů, jak jej lehce oždíbli. Slastně jsem se usmál a přivřel oči, avšak uvnitř jsem měl co dělat, abych se nerozohnil. To by mohlo dopadnout špatně a nevím, jak by na to mohla reagovat ona. Nějakým zázrakem jsem udržel krev v mozku, tedy alespoň většinu, a dál si užíval její blízkost, která byla více než jen opojná.

Diana - 06. dubna 2016 20:31
	soukromá zpráva od Diana pro Pousmála jsem se nad jeho reakcí. Však já měla poněkud hravější náladu a chtěla jsem jí trochu zneužít. A tak, když jsem věděla, že bude určitě očekávat další uždíbnutí, jenom lehce jsem jej naznačila na jeho ucho, ale poté jsem do něj trochu sama kousla.

Clark Kent - 06. dubna 2016 20:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po prvním uždíbnutí jsem se slastně usmál a vzhledem k tomu, že se Diana nestahovala zpátky, tak jsem čekal, že přijde druhé. Opravdu se tak stalo. Diana naznačila druhé něžné uždíbnutí, ale pak se mi lehce do toho ucha zakousla. Uh… Vyšlo ze mě trochu překvapeně, avšak znělo to, jako bych si to užíval. Ostatně to tak taky bylo. Diana měla očividně hravou náladu a mě se to velice zamlouvalo.

Diana - 06. dubna 2016 20:53
	soukromá zpráva od Diana pro "Líbí se ti to?" zeptám se, ale je to spíše proneseno jako poznatek. "Nevím však jak i to další..." dodám dále se značnou porcí úsměvu, který prozatím vidět nemůže. Pár okamžiků na to se trochu narovnám zase zpátky, přičemž se začnu lehce dotýkat špičkama prstů kůže na jeho bocích, jenom však natolik dlouho abych jej pošimrala.

Clark Kent - 06. dubna 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Samozřejmě… Odpovím jí na otázku a usměji se. Její hravost se mi opravdu zamlouvala. A co mi prováděla, mi bylo opravdu hodně příjemné. Ona však poznamenala, že neví, jak se mi bude zamlouvat to další, načež se trochu narovnala a začala přejíždět konečky prstů po mých bocích až na žebra. To se mě snaží pošimrat? Pomyslím si a skoro škodolibě se pousměji. To je výhoda kůže kryptoňana… nejsem lechtivý… Pronesu s úsměvem, avšak pak na oko nasadím smutný výraz a dodám. I když, teď je to spíš nevýhoda… Od Diany bych se nechal polechtat kdykoliv. Od ní by mi nevadilo snad ani bodnutí nožem. I vystavení kryptonitu bych jí odpustil. Sakra… já jsem v tom až po uši.

Diana - 06. dubna 2016 21:09
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Trochu zamručím, když na něm nevidím kýžený výsledek, kterého jsem chtěla dosáhnout a nakonec se mi sám přizná, že vlastně nic necítí. Ve svém snažení tedy poněkud ukřivděně přestanu. "V tom případě jsou mé ´hry´ u konce..." poznamenám nakonec a trochu i pokrčím rameny, přičemž se z něj chystám slést.

Clark Kent - 06. dubna 2016 21:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se jí přiznal, že její šimrání necítím, tak trochu zamručela a ve svém snažení ustala. Poté prohlásila, že její hry jsou tím pádem u konce. Nemohl jsem si pomoci, ale v jejím hlase jsem cítil náznak ukřivděnosti. Chystala se ze mě slézt. Cítil jsem, jak se naklání na stranu, aby ze mě slezla a tak jsem využil situace. Lehce jsem se překulil a něžně Dianu povalil na záda. Když jsem své překulení dokončil, tak jsem skončil z části na ní. Nejsem celý mezi jejíma nohama, nýbrž tam mám jen jednu nohu. Vlastně ležíme tak, jako když jsem jí na tuto postel položil po návratu z toho plesu. Tentokrát se na ni však nijak nevrhám ani se jí nesnažím líbat. Jen jí zírám do očí, jako bych hleděl na nějakou modlu. Ona vlastně tak trochu modlou byla. A to ať už v přeneseném slova smyslu (pro mě určitě), tak i v tom pravém slova smyslu. Diano… tvé doteky a tvá masáž mě nabila energií, jakou mi neposkytne ani Slunce. Pronesu měkce a svými prsty ji pohladím po tváři a bradě. Mohu ti to také nějak oplatit? Zeptám se upřímně a bez jakýchkoliv postranních úmyslů. I když uznávám, že masáž by byla velice příjemná nejen pro ni.

Diana - 06. dubna 2016 22:07
	soukromá zpráva od Diana pro Čekala jsem, že se o něco takového pokusí, dříve či později. Proto jsem se zřejmě nijak nebránila, když poněkud obránil mojí hru. A to poněkud doslova. Nechala jsem ruce volně vedle hlavy a hleděla s úsměvem na něj. Jediné co udělám, je, že se rukou schrnu neposedný pramen vlasů, z obličeje, na stranu. "Ptáš se mne, jak potěšit bohyni?" pronesu s úsměvem.

Clark Kent - 06. dubna 2016 22:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se vůbec nebránila a nevypadala vůbec překvapeně, že jsem jí takto povalil. Nechala si ruce volně položené vedle hlavy a s úsměvem na mě hleděla. Ruku na moment zvedla, aby si z obličeje shrnula neposedný pramen jejích havraních vlasů. Vyznal jsem se jí, jak moc příjemná byla její masáž a zeptal se jí, jak bych jí to mohl oplatit. S neskutečně krásným úsměvem mi odpověděla otázkou, zda se jí ptám, jak potěšit bohyni. Líbí se mi, jakým stylem to řekla. Jakým stylem vlastně mluví skoro pořád. Musel jsem se tomu pousmát. No… asi by se to tak taky dalo interpretovat… Odpovím jí s upřímným úsměvem a rukou, kterou jsem jí hladil po tváři a bradě, se přesunu na její ruku, se kterou si jemně propletu prsty. Můj úsměv ani na chvilku neustoupil. Spíš se ještě víc rozšířil, když ji vidím se takto usmívat. Její úsměvy mě vždy hřály u srdce a nyní to není výjimkou.

Diana - 06. dubna 2016 22:41
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm.." Zamručím poněkud přemýšlivě. "To je těžké určit... někteří požadují zlaty, jiní denně čerstvé jídlo ve svých svatyních, či denní obětiny v podobě srdce či hlavy zvířete, které zabijí na jejich oltáři..." pronesu s poněkud úsměvem. "...co bych měla požadovat já, zatím nevím.... ale souboj v aréně se lvem či tygrem, by byla velká zábava pro mne." dodám nakonec.

Clark Kent - 06. dubna 2016 23:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí odsouhlasil, že mě vlastně pochopila dobře, tak se zapřemýšlela a trochu u toho zamručela. Potom mi začne vyprávět, že některé bohyně požadují zlato, jiné denně čerstvé jídlo ve svých svatyních a jiné zase obětiny v podobě zvířat. Její úsměv napovídal, že sice ví, jak jsem to myslel, ale že si se mnou hraje a škádlí mě. Musel jsem se tomu tiše zasmát. Nakonec ale s úsměvem dodala, že zatím neví, co by měla požadovat ona, ale souboj se lvem či tygrem v aréně, by nebyl špatný. Rozhodně pro ni by to byla zábava. Kdybychom ty nebo já, bojovali proti nějaké kočkovité šelmě, tak by to nebyla vůbec žádná výzva. Pronesu s úsměvem, ale možná s trochu škádlivým pohledem. Ale pokud ti jde o to, si trochu s něčím poměřit síly, tak bych o něčem věděl. Já sice nejsem ani tygr, ani lev, ale klidně bych to s tebou zkusil. Třeba bych se něčemu i přiučil a nevypadal bych pak jako pitomec, který jen zběsile mlátí okolo sebe. Dodám a usměji se na ni. Popravdě, trochu jsem se nad tím nápadem nadchnul, avšak už teď vím, že pokud bude Diana souhlasit, tak jí rozhodně nikdy nepraštím. To bych neudělal, nebyl bych toho schopen.

Diana - 06. dubna 2016 23:13

soukromá zpráva od Diana pro "Heh." trochu se ušklíbnu. "Říkáš to jenom, protože jsi z žádným nikdy nesoupeřil. Kdyby ano, věděl bys, že nejsem o to nebohé zvíře zabít či mu nějak obdobně ublížit... jejich mláďata také mezi sebou bojují, aby sami sebe vycvičily..." pokusím se mu vysvětlit. Nicméně jeho další slova mne poněkud zaujmou více. "Opravdu?" pronesu poněkud nevěřícně. "Až tedy budeme někdy zpátky na Themiscyře, vyzkouším tě tedy, osobně." řeknu mu nakonec. "Pořád ale zůstává otázkou, co zamýšlíš nyní..."

Clark Kent - 06. dubna 2016 23:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem prohlásil, že kdyby jeden z nás bojoval proti velké kočkovité šelmě, tak že by to nebyla žádná výzva, tak se ušklíbla, jako bych řekl nějakou pitomost. Načež mi vysvětlila, že kdybych s nějakým soupeřil, tak bych takto nemluvil. Že nejde o to je zabít nebo jim ublížit. I jejich mláďata mezi sebou soupeří, aby se vycvičila. Nemyslel jsem, že bys je zabila. Ani já sám bych žádnému zvířeti neublížil… Dodám na svou obranu, protože mě to ani nenapadlo. Nejsem žádný necita. Mám zvířata velice rád. Dokonce mnohdy i víc než lidi. Nakonec jsem navrhl sebe, jakožto jejího soka ve cvičném boji, což jí dost překvapilo. Až tak, že se dost nevěřícně zeptala, jestli to myslím vážně. Ano… rád bych se něčemu přiučil… Je to ostuda, když chci chránit lidi tohoto světa, ale nedokážu ochránit ani sám sebe… A co hůř, nedokázal jsem ochránit ani tu, kterou mám rád. Vysvětlím jí trochu sebekriticky své pohnutky, načež mi odpoví, že až budeme zpátky na Themysciře, tak si mě osobně prozkouší. Na to jsem se jen usmál, protože jsem se na to upřímně těšil. Nakonec ale prohlásila, že pořád zůstává otázkou, co zamýšlím nyní. S úsměvem se na chvilku zamyslím. Nicméně mě nic moc nenapadalo a tak jsem se trochu bezradně usmál. Já nevím… co by si má bohyně přála? Řeknu a pokrčím nevědoucně rameny. Můžeš si přát cokoliv… od uvolňující masáže na oplátku za tu tvou, po snídani… prostě cokoliv. Pokud budeš chtít přinést kus z jiného světa, tak ti jej přinesu. Dodám a v žertu se úslužně ukloním. Ale protože ležím veskrze z části na Dianě, tak z toho vzešlo jen pokývnutí hlavou. Schválně jsem nenavrhoval žádné další podobné hry, jaké hrála ona. Nerad bych, aby si myslela, že jí do něčeho takového tlačím.

Diana - 06. dubna 2016 23:45
	soukromá zpráva od Diana pro "Co bych si přála?" Zeptám se jej ale však přitom pokrčím rameny. "Jsem zde již pár desítek století, není nic co bych neviděla, či neznala.... " poznamenám. "Navíc ty jsi se uvolil pokračovat v mém počínání, tudíž na tobě nyní záleží jak si budeš počínat..." dodám nakonec. Neprovokovala jsem ani neškádlila, pronesla jsem to mile, přátelsky.

Clark Kent - 07. dubna 2016 00:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana po mě zopakuje otázku „co by si přála“ a trochu se zamyslí, avšak nakonec pokrčí rameny a poznamená, že je tady již několik desítek století a že není nic, co by neviděla nebo neznala. Výborně… tím jsi mi to ale moc neulehčila, Diano. Pomyslím si a pousměji se. Stále zapomínám, že je Diana nesmrtelnou bytostí z dávných časů. Když se na ni však podívám, tak vidím mladou, krásnou a křehkou dívku, kterou bych chtěl obejmout a nikdy nepustit. Hádám, že takové prostě bohyně jsou. Nakonec ale dodala, že to já jsem se uvolil pokračovat v jejím počínání a tudíž je jen na mě, jak si budu počínat dál. Hmm… na snídani nereagovala… nenavrhla ani nic jiného, tak nejspíš chce hrát další „hry“. Pomyslím si a pousměji se, načež se jakoby zamyslím. Pak se ale usměji na plno. Nemůžu na nic přijít... Asi protože mě zajímá jedna věc, na kterou jsi mě přivedla ty… doslova jí nemohu dostat z hlavy… Řeknu s pobaveným úsměvem a odmlčím se. Kryptoňané lechtiví nejsou, ale co se stane, když Kryptoňan pošimrá bohyni? Dodám a na tváři se pro změnu zase mi objeví hravý úsměv, přičemž se rukou budu viditelně pohybovat pomalu k Dianě ze strany, abych jí pošimral na krku, kde jsou lidé velice lechtiví.

Diana - 07. dubna 2016 01:01

soukromá zpráva od Diana pro "Hmmm...." Pronesu trochu mručivě a věnuji mu poněkud nevěřícný pohled. Něco se skrývalo za jeho slovy, cítila jsem to a nakonec se to i potvrdilo, však uhnu jeho prstů a taktéž jeho záměru. "Neměl by se o to pokoušet, cení-li si svého života. Zloba bohyně umí být velká." poznamenám. "Stejně jako toho, kterému nabízíš své služby v tomto světě..." dodám k tomu nakonec, poukazujíc na to, že by se měl vydat do Daily Planet s tím, na čem jsme s Lois pracovali.

Clark Kent - 07. dubna 2016 10:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Šlo na ní vidět, že za mými slovy cítila podraz. Aby taky ne, když jsem se usmíval tím stylem. A když jsem poté pronesl svou otázku a začal se přibližovat pozvolna rukou k jejímu krku, tak Diana poznamenala, že takový Kryptoňan by se o to neměl pokoušet, cení-li si svého života, protože zloba bohyně umí být velká. Zastavil jsem svou ruku, když jsem slyšel její slova. A protože jsem jí posunoval velice pomalu, tak nemusela ani nikterak uhýbat. I přesto jsem se ale usmál, protože mi tím vlastně odpověděla. Takže bohyně lechtivé jsou! Pomyslím si potěšeně a ruku stáhnu zpátky. Diana posléze dodala, že stejně velký umí být i hněv toho, kterému nabízím své služby v tomto světě, čímž poukazovala na skutečnost, že musím odevzdat náš/jejich článek. Máš pravdu… má povinnost zachránila mou bohyni před pošimráním. Řeknu v žertu, ale tentokrát už se usměji zcela upřímně beze stopy další hravosti. Ruku, kterou jsem jí držel a měl s ní propletené prsty, jsem lehce ale přesto vřele stiskl, aby věděla, že jsem to nemyslel vážně, ale v žertu, načež pak už rozpletu prsty a pustím ji. Naposledy se na ni usměji a slezu z ní a následně i z postele. Přistoupím ke skříni, odkud si vezmu čisté oblečení a než vyrazím ven z ložnice, tak se na ni ještě podívám a oslovím ji. Nechceš mě tam doprovodit? Zeptám se jí a pak ještě dodám na vysvětlenou. Když tam půjdeš se mnou, tak se jim určitě nepodaří si mě tam nechat. Perry se o to ani nepokusí. Je sobota, tak bych tam nerad zase zůstával celý den.

Diana - 07. dubna 2016 11:25

soukromá zpráva od Diana pro Prý mně jeho povinnost zachránila před lechtáním, spíše bych řekla, že to bylo tak, že jej jeho povinnost zachránila před mou pěstí v jeho obličeji, ale nahlas jsem to raději neřekla, protože jsem si raději myslela svoje a poté si užívala volné postele jenom pro sebe. Tedy vlastně jenom dočasně, byla jenom moje, než se sem on vrátil. "Hmm..." zamručím trochu přemýšlivě. "Takže mne chceš využít, jako jistou ochranu, není-liž pravda?" pronesu nakonec.

Clark Kent - 07. dubna 2016 11:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana znovu zamručela a trochu se zamyslela. Pak se zatvářila, jako by mě zcela prohlédla a zeptala se, jestli ji chci využít jako jistý druh ochrany. Usmál jsem se a trochu odevzdaně jsem přikývl. Když to ale řekneš takto, tak vypadám jako netvor. Je pravda, že tvá přítomnost by mě uchránila, před prací v tento den, kdy bych měl mít volno. To se mi opravdu nechce. Raději bych svůj volný čas strávil s tebou než v práci. To je ten pravý důvod. Vysvětlím ji své pohnutky a u toho nahodím úsměv, který poodhalí i mé zuby. Je bystřejší, než jakýkoliv jiný smrtelník. Včetně mě. Pomyslím si a v duchu nad tím zakroutím hlavou.

Diana - 07. dubna 2016 12:11
	soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se nad tím, když řekne, že v mém podání vypadá jako netvor. "Teď to trochu zní, jakoby jsi byl tím netvorem." poznamenám s oním úsměvem. Trochu se protáhnu. "Nicméně, vzhledem k tomu, že mé plány na dnešek jsou poněkud, žádné... asi tě poctím svým doprovodem." řeknu mu nakonec.

Clark Kent - 07. dubna 2016 12:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí řekl, že to znělo, jako bych byl nějaký netvor a sdělil jsem jí po pravdě, proč jí s sebou chci, tak s pousmáním řekla, že to opravdu zní, jako bych tím netvorem opravdu byl. Pohlédl jsem na ni na oko uraženě, ale pak jsem se usmál. Diana se mezitím protáhne, u čehož vypadala velice svůdně a nakonec mi odpoví, že vzhledem k tomu, že nemá dnes nic v plánu, tak mě nejspíš poctí svým doprovodem. Výborně… Pronesu se zářivým úsměvem, načež se odeberu do koupelny, kde se trochu opláchnu, oholím, převléknu a vyčistím zuby. Teprve poté se vydám za Dianou. Dáš si něco k snědku, nebo si někam zajdeme po zastávce u mě v práci? Zeptám se jí a vyčkám odpovědi.

Diana - 07. dubna 2016 12:50

soukromá zpráva od Diana pro Když odejde, trochu se znovu protáhnu. Až když zaslechnu jak zapadli dveře od koupelny, vylezu z postele a vysvleču se z jeho/mojí košile a natáhnu na sebe jen ten outfit se svetrem, pod kterým si nechám jen bílé tílko a když i akorát obouvám boty, vylezl z koupelny. "Můžeme něco malého vzít cestou, hm?" navrhnu nakonec třetí alternativu, která byla podle mne taky dobrá.

Clark Kent - 07. dubna 2016 13:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se vrátil, tak Diana už byla oblečená v tom krásném outfitu se svetříkem. Jako obvykle jí to neskutečně slušelo. Zeptal jsem se, jestli jí mám udělat něco k snědku, nebo si potom někam zajdeme. Diana však navrhla třetí alternativu, že se můžeme někam cestou pro něco stavit. No ano, dobře… proč ne? To je taky dobrá možnost. Odpovím jí potěšeně a vytáhnu ze saka tu fotografii, kterou Perry chce použít. A pak se podívám na Dianu. Tentokrát už méně potěšeně než předtím. Ještě je tu jedna věc, na kterou jsem málem zapomněl. Perry, můj šéf, chce použít tuto fotografii, kde to vypadá, že tam jsi s Brucem Waynem a ne se mnou, protože se domnívá, že by mě to mohlo zničit. Nejspíš by pak u mě byli pořád nějací novináři, jako před budovou, kde byl ten ples. Řeknu a podám jí tu fotku, aby se sama podívala. Na moment se ztratím v obýváku, kde vezmu ze stolu tu obálku s ostatními a přinesu jí Dianě. Ty další alternativy jsou tady. A rád bych, kdybys k tomu taky mohla něco říci, než to půjde do tisku. Dodám a počkám, jestli vůči tomu bude mít nějakou výtku. Když už nic, tak jí alespoň plně informuji o tom, jak to celé bude vypadat.

Diana - 07. dubna 2016 13:28

soukromá zpráva od Diana pro Začnu si trochu prohraboval prsty vlasy, abych jim dodala trochu tvaru a Clark mi mezitím začne vyprávět o fotkách, které dostal. "Já vím, Lois se o nich zmiňovala a ukazovala mi i tu, kterou chce aby jste tam použily. " oznámím mu, že tedy jsem si tohoto vědoma. "Však nejsou něco, co by mě mělo zajímat, koneckonců, tohle není můj svět, jsem doma jinde." řeknu maličko lhostejně, ale poněkud trochu pravdivě. Navíc nějaké malůvky někde opravdu nebyly střed mého zájmu jako u jiných lidí, kteří tu jsou.

Clark Kent - 07. dubna 2016 14:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odpověděla, že už jí všechno Lois pověděla a ukázala. Navíc dodala, že to není věc, o kterou by se měla zajímat, protože tohle není její svět. Chápu… Odpovím jí a znovu se lehce usměji. Ale ať už chceš, nebo ne, tento svět je také tvým domovem. Stal se jím ve chvíli, kdy ses rozhodla jej chránit. Pronesu s úsměvem a odložím obálku s fotkami na noční stolek. A nezapomeň na fakt, který jsi mi už jednou zmiňovala… domov máš tam, kde na tebe někdo myslí a kde jsi vždy vítaná. A to je i tady. Dodám a přistoupím k ní blíže, abych jí upravil brýle. A pokud je ještě nemá nasazené, tak jí je nasadím. Usměji se a přikývnu. Už jsem ti dnes řekl, že ti to sluší?

Diana - 07. dubna 2016 14:50
	soukromá zpráva od Diana pro Nakonec jsem se svými vlasy spokojená. "Ano to ano... ale víš, jak to přesně myslím...." opáčím mu. Jenže brýle si od něj nasadit nenechám. Bylo by divné, kdyby se do práce vydal se mnou jakožto Dianou člověkem když všichni vědí, že ´chodí ´ s Dianou jako Wonder Woman. "Asi si začnu dělat čárky jestli to zmíníš ještě jedinkrát." opáčím mu s úsměvem.

Clark Kent - 07. dubna 2016 15:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ano… to vím… Přisvědčím, že jí rozumím, načež se k ní přiblížím a chci jí nasadit brýle. Ona však uhnula a nenechala si je nasadit. Trochu tázavě jsem se na ni podíval. Ano, ano… v práci vědí, kdo jsi… ale lidé na ulici ne. Měla by sis je vzít alespoň na cestu a na místě je kdyžtak sundat. Navrhnu neutrálním hlasem, ale nijak jí je necpu. Pokud je chtít nebude, tak jí nutit nebudu. Proto je položím na skříňku, aby si je mohla vzít sama, kdyby chtěla. Ať už si je nakonec vzala nebo ne, tak se na ni zadívám a zeptám se, zda už jsem jí dnes řekl, že jí to sluší. Její rty se zvlní v úsměvu a opáčí mi, že jestli to zmíním ještě jednou, tak si bude muset začít dělat čárky. Říkám jen čistou pravdu… Řeknu v odpověď a nahodím nevinný úsměv, přičemž lehce pokrčím rameny. Poté z náprsní kapsy vytáhnu své brýle a narazím si je na nos. Kouknu se do zrcadla a prohrábnu si vlasy, abych je měl jako Clark.

Universe - 07. dubna 2016 16:08

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazíte tedy na cesto do tvé práce. Nemusím ani zmiňovat nemusím, že doprava opravdu stála za starou bačkoru a nezklamala ani teď. Zřejmě se nezlepší prostě nikdy. A jak jsi měl možnost poznat, díky Lois, ani autem to není příliš jednoduché. Nakonec jste však do kanceláře dorazily. Když se dveře do kanceláře otevřeli, pár pohledů se k vám obrátilo, ale už jich nebylo tolik jako předtím, když jsi sem přišel předtím, kdy tě těmi pohledy skoro téměř prošpikovali skrz naskrz. "Clarku...!" uvítá tě tu jako vždy Lois. Rozhodně vypadala mnohem lépe než co si jí pamatuješ. Docupitá k vám a neodpustí si tě obejmout, tentokrát bez možnost pozvracení a neušetří toho ani Dianu, která však nevypadal, že by jí to příliš nějak vadilo. "Mimochodem, strašně moc děkuju, opravdu. Zachránila jsi nás oba." řekne Dianě. "To nic nebylo." opáčí jí Diana. "Musíme někdy zajít na večeři, všichni čtyři." řekne Lois.

Clark Kent - 07. dubna 2016 17:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nakonec jsme tedy vyrazili ke mně do práce. S flashkou s článkem, který napsala Diana za asistence Lois a s fotografií bezpečně uloženými v kapse mého saka. Doprava byla na štíru i dnes. Člověk by řekl, že se o víkendu nebude v ulicích prohánět tolik aut. Ovšem tohle je Metropolis. Tady se na víkendy moc nehraje. Dneska mě však zpoždění a zácpa moc netrápily, protože jsem měl s sebou Dianu. Ve dvou se cestuje zcela jinak, než když jezdím sám. Po nějaké době jsme konečně dorazili do práce a nastoupili do výtahu. Vyjeli jsme až do mého patra a když se dveře otevřely, tak jsem čekal, že nás probodnou pohledy všech. Nicméně, tentokrát to nebylo tak hrozné jako minule. Nejspíš taky protože jich tu tolik nebylo, přece jen je sobota. Někteří si nás jen nevšimli nebo je to prostě nezajímalo. I tak se na nás pár pohledů upřelo. Jedním z vlastníků těch pohledů co na nás ulpěly, byla i Lois, která když nás uviděla, tak na mě rovnou zavolala a nadšeně k nám docupitala. Rovnou mě objala a následně i Dianu. Tentokrát bohudíky nehrozilo polití kávou ani poblití, takže jsem se dnes nijak nebránil. Ahoj, Lois… rád vidím, že už jsi v pořádku. Pozdravím jí během toho, jak mě objala. Lois pak Dianě ještě osobně poděkuje, jak nás oba zachránila. Ano, to vskutku ano… Diana je hotový poklad. Řeknu souhlasně a usměji se na ni. Diana nám odpoví, že to nic nebylo, na což Lois opáčí, že spolu všichni čtyři musíme někdy zajít na večeři. To bychom mohli. Přitakám na její návrh a usměji se i na svou kolegyni. Měli bychom jít za Perrym. Už na to určitě netrpělivě čeká. Pojď s námi, Lois. Přece jen, je to vaše dílo. Řeknu uctivě, abych jim složil poklonu nad jejich dílem a počkám, jestli bude souhlasit s tím, že nás doprovodí. Poté už pomalu vyrazíme do Perryho kanceláře.

Universe - 07. dubna 2016 18:02

soukromá zpráva od Universe pro "Jo, to asi jo..." pronese Lois. "Jop, Clarku. Včera mi volala tvoje máma... ptala se na tebe, jak máš, jak se mám já a tak... myslím, že se jí po tobě asi stýská. Ostatně, nebyl si doma na farmě už pár měsíců... a Diana by s námi asi neměla chodit, protože jestli Perry zjistí, že to převážně dělala ona, vyhodí nás oba rovnou z okna. " řekne Lois. Což byla tak trochu i pravda. Přece jenom, měla to být jenom vaše společná práce a né práce vás a Diany.

Clark Kent - 07. dubna 2016 18:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se rozjela jak kulomet a začala mi vyprávět, že jí volala moje máma, která se jí ptala na mě. Jak se mám já i jak se má ona. Řekla mi, že si myslí, že se asi cítí velmi osaměle a že se jí stýská, protože jsem tam nebyl už několik měsíců. Cože? To už je opravdu tak dlouho? Vůbec mi to tak nepřijde. Ale taky jsem v poslední době neměl moc času. Ale opravdu bych se za ní měl v brzké době zastavit a chvíli s ní pobýt. Pomyslím si a trochu se nad sebou samým zastydím. Máma ví, že jsem vytížený a chápe to, ale to mě neomlouvá, že jsem špatný syn. Lois plynule přešla k tomu, že by tam s námi Diana neměla jít, protože pokud se Perry dozví, že to skoro celé napsala ona, tak nás oba prohodí oknem. Jen Dianina přítomnost mě ochrání od toho, aby mi Perry nenaložil práce až do příští neděle… Odpovím s úsměvem Lois a vezmu Dianu za ruku. Její přítomnost zajistí, že to všechno proběhne rychle, bez vytáček a zbytečných otázek. I náš sebejistý Perry bude v její přítomnosti krotký jako beránek.

Universe - 07. dubna 2016 18:55

soukromá zpráva od Universe pro Diana se však nakonec postaví za názor Lois, ostatně bylo to její právo. Před kanceláří Perryho se tedy zastaví a zůstane stát, což značí, že s ní teď nehne nikdo a nic. Takže vám s Lois nezbývalo nic jiného, než tam jít jenom s ní. Ostatně díky proskleným zdím to asi moc rozdíl nebyl. Perry si do vás převezme vaší práci a rovnou se na ní podívá. Chvíly poněkud nepřítomně až začteně hleděl do monitoru, a až po chvíly trochu zamrkal a narovnal se. "Musím uznat, čekal jsem, že vy dva spolu budete dobří, ale až takhle... " řekne nakonec uznale. "Nechám to otisknout rovnou do pondělního ranního vydání. Dobrá práce vy dva."

Clark Kent - 07. dubna 2016 19:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se postavila na stranu Lois a do Perryho kanceláře s námi nešla. Zůstala stát před ní a její výraz napovídal, že s ní nic a nikdo nehne. Raději jsem se tedy o to ani nepokoušel. Jen jsem jí kývl, že jí rozumím a společně s Lois jsme vešli dovnitř. Diana byla stejně dobře vidět skrz ony prosklené dveře, takže to moc velký rozdíl nebyl. Pro mě to bylo, jako by tam s námi byla. Zdravím, šéfe… Pozdravil jsem Perryho a z kapsy svého saka jsem vytáhl flashku s článkem a fotku, co chtěl použít. Obojí jsem mu tedy předal a on to rovnou připojil k počítači a přečetl si to. Chvilku nepřítomně hleděl do monitoru, protože se do toho plně začetl, ale poté uznale prohlásil, že čekal, že budeme s Lois dobří, ale nečekal, že až tak. Nebylo mi to zrovna příjemné. Připadal jsem si, jako bych se chlubil cizím peřím a proto jsem trochu provinile hleděl na špičky svých bot. Onen provinilý pocit se ještě prohloubil, když nás Perry ještě jednou pochválil a sdělil, že to nechá otisknout do pondělního vydání. Díky, šéfe… Řekl jsem lehce nejistě a na moment jsem k němu vzhlédl. Upravil jsem si brýle a pak se podíval na Lois, jestli nechce něco dodat. Jestli je to vše, tak na shledanou v pondělí. Rozloučím se nakonec s Perrym a pokud nebude mít nic proti, tak se vydám za Dianou.

Universe - 07. dubna 2016 19:59

soukromá zpráva od Universe pro Lois k tomu nic neměla a vydala, že se jí trochu ulevilo. Tedy zřejmě, protože Perry nepoznal, že to psal za vás někdo jiný. Tedy né úplně, ale převážná většina toho textu tkvěla při zásluze Dianiných prstů. Ta trpělivě čekala, než oba vyjdete. Lois se jí ihned pochlubila, jak Perry všechno vzal a nemá ani stopu podezření. "Takže co chystáte teď? Tedy, když pominu to pokud se nevyskytne nějaká nehoda nebo havárie letadla..." pronese nakonec Lois k vám dvoum najednou.

Clark Kent - 07. dubna 2016 20:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois k tomu nic nedodala a tak jsme se rozloučili se šéfem a vypadli z jeho kanclu. Diana trpělivě čekala před kanceláří, než odtamtud odejdeme. Lois se jí hned pochlubila, jak dobře to Perry vzal a že vůbec nepojal podezření. Já jsem to pro jistotu nekomentoval a provinile jsem měl sklopený zrak. Stále se mi nelíbilo být chválen za něco, co jsem neudělal. A už vůbec jsem se tím nechtěl chlubit. Když jí to Lois vše vypověděla, tak k tomu přidala otázku pro nás oba. A sice, co plánujeme teď, k čemuž přidá lehkou výtku situacím, jako je pád letadla nebo podobná havárie, na což by Diana nejspíš musela reagovat. Asi budu muset zajet za mámou… vůbec mi nepřišlo, že je to už několik měsíců, co jsem tam byl. Cítím se díky toho hrozně, že jí tak zanedbávám. Odpovím Lois a narovnám svůj pohled, který byl doteď sklopený. Pokud o víkendu nic nemáš, a pokud se nepřihodí nějaká katastrofa, cítíš se na seznámení s mou mámou zpátky ve Smallville odkud pocházím? Zeptám se nejistým hlasem a nervózně si poupravím brýle. Protentokrát jsem tu nejistotu a nervozitu ani nemusel hrát. Opravdu jsem se tak cítil.

Universe - 07. dubna 2016 20:38

soukromá zpráva od Universe pro Diana se však na poznámkou od Lois zareguje pouze úsměvem. Načež jsi pak vyslechne co povíš ty. "Myslím, že je to dobrý nápad." odvětí Diana. "Ráda poznám tvou matku, stejně jako místo, kde si vyrůstal a o kterém pořád rád vyprávíš." dodá nakonec ještě Diana. Což je tak nějak vlastně i pravda. Už několikrát jses jí zmiňoval o Smallvilu a vždy v tom nejlepším slova smyslu. "Fajn vy dva, tak si to tam užijte. Já jedu za Stevem... mějte se zatím." rozloučí se nakonec Lois a přitom váš oba každého ještě na rozloučenou krátce obejme. Diana pak očekává co bude dále.

Clark Kent - 07. dubna 2016 21:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na mou otázku, ohledně toho, jestli se mnou Diana pojede do Smallville za mámou, mi odvětila, že si myslí, že je to dobrý nápad. K tomu přidala ještě, že ráda pozná jak mou matku, tak i místo, kde jsem vyrůstal a o kterém mluvím jen v tom nejlepším světle. Zářivě jsem se na ni usmál, vděčný, že mě v tom nenechala samotného. Lois na to odpověděla, že si to máme užít a že ona jede za Stevem, načež se rozloučí a odejde. Zůstal jsem tu s Dianou stát a na moment koukám za Lois, až odejde do dostatečné vzdálenosti. Poté se podívám na Dianu a odvedu jí k sobě do kóje. Nevím jak tobě, ale mě se nechce trčet skoro hodinu zase v zácpě. Použijeme jinou formu dopravy. Jen počkáme, než Lois opustí kanceláře. Zašeptám k ní a chvilku počkáme u mě v kóji. Budu předstírat, že něco rychle dodělávám a jakmile Lois nastoupí do výtahu a on se za ní zavře, tak na Dianu kývnu a vyrazíme tam také. Jakmile k nám výtah dorazil, tak jsme nastoupili a vyjeli na střechu. Já jsem zkontroloval, jestli tam nejsou lidé a pokud tam nikdo nebyl, tak jsem se vznesl a mohli jsme společně vyrazit domů. Měli bychom se ještě zastavit doma, abychom si s sebou vzali vše potřebné. Pro jistotu si s sebou vezmu i svůj kryptonský úbor. Kdo ví, co se může stát a tak nebudu marnit čas, abych se vracel sem do Metropolis. Řeknu Dianě během letu, abych jí vysvětlil co a jak, načež na chvilku zmlknu. Ohledně mé mámy… určitě se tě bude ptát na hodně věcí. Pokud nechceš, nemusíš jí říkat, kým doopravdy jsi. Ale pokud jí to řekneš, tak bude tvé tajemství v bezpečí, za to ti ručím. Řeknu, jakmile dorazíme do bytu a vyrazím si pro velkou brašnu, do které si pečlivě uschovám spandex. Poté Dianě nabídnu, jestli si do ní také nechce něco dát, třeba kus nějakého svého amazonského vybavení, nebo její zbývající oblečení, kdyby se chtěla převléci. Nakonec, když jsme oba spokojeni, tak zavřu okno v obýváku a vyrazíme společně s Dianou na střechu, odkud vyrazíme směrem do Smallvillu. Nahodil jsem docela svižné tempo letu, ale Diana neměla žádný problém se mnou držet krok. Celou cestu jsem se usmíval a užíval si letu domů. Na mámu jsem se opravdu těšil. I když jsem se trochu obával setkání Diany s mámou. Obě byly ženy, ale každá z jiného světa s jinými názory a zažitými zvyky. Rozhodně jsem se bál, že může padnout něco, co Dianu může naštvat. Po nějaké té chvíli jsme konečně byli na dohled od onoho bílého domu/farmy se stodolou, kde jsem prožil krásné dětství. Rychle jsem se rozhlédl, jestli nás nikdo nemůže vidět a přistál jsem na příjezdové cestě k domu. S úsměvem jsem se podíval na Dianu a počkal, až také přistane. Ani zdaleka to tu není tak krásné, jako na tvém ostrově… ale tady jsem doma… Tady jsem vyrostl. Pronesu, brýle si uschovám do náprsní kapsy a s lehce nervózním úsměvem ji vezmu za ruku, načež vyrazíme k domu. Už z dálky mámu vyhlížím, jestli není někde venku.

Universe - 07. dubna 2016 21:53

soukromá zpráva od Universe pro "Jsem si jistá, že je to skvělá matka." opáčí nakonec Diana, aby se pokusila rozptýlit či úplně rozehnat tvoje případné pochyby. A tak jste tedy vyrazily. Počasí bylo poněkud příjemné, žádné ošklivé těžké černé mraky. Nakonec jste po nějaké době stanuli kousek od příjezdové cesty ke tvému druhému domovu. Sotva jste však udělali po ní pár kroků, ozval se psí štěkot. Pár sekund na to jsi mohl vidět černobílou kóliji, která se řítila po oné cestě k vám.

Clark Kent - 07. dubna 2016 22:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana na mě vycítila můj neklid a snažila se mě ukonejšit, za což jsem jí byl vděčný. Neodpověděl jsem jí, jen jsem se na ni usmál a vřele jí stiskl ruku. Poté jsme společně ruku v ruce šli po příjezdové cestě k domu. Počasí bylo krásné a nebe téměř bez mráčku. Byl opravdu pěkný den a já věřil, že bude máma někde venku. Nejspíš tomu tak bylo, protože sotva jsme udělali pár kroků, tak se ozval štěkot a k nám vyběhl Dusty. Když jsem ho spatřil, tak jsem se pousmál. Vždy, když jsem se tu objevil, tak za mnou šťastně vyběhl, ostatně jako teď. Ahoj Dusty!! Přivítám se s mým čtyřnohým přítelem, jen co k nám doběhne a na moment se k němu skloním, abych ho pohladil po hlavě a hřbetu. Nechám i Dianu, aby se s Dustym přivítala, pokud o to stála a pak se narovnám. Máma už stojí před domem a se štěstím ve své tváři nás pozoruje. Můj úsměv se zcela rozšíří a vyrazím k ní, držíc Dianu stále za ruku. Teprve až těsně než dojdeme k mámě, pustím ruku černovlasé krásky a vezmu mámu do náruče, abych jí objal. Ahoj, mami… Řeknu, zatímco jí k sobě tisknu, načež jí trochu nadzvednu a znovu položím na zem. Stisk trochu povolím a políbím jí na obě tváře. Poté ji pustím a podívám se na Dianu. Mami… tohle je Diana. Pronesu trochu formálněji, než jsem zamýšlel a pokynul jsem jí, aby přistoupila blíže. Schválně jsem blíže nespecifikoval, co je mezi mnou a Dianou za vztah, ale máma není hloupá. Viděla, jak si ji vedu za ruku, takže jí to dozajista dojde.

Universe - 07. dubna 2016 22:40

soukromá zpráva od Universe pro Diana se také se čtyřnohým členem rodiny přivítá a pes vás poté doprovází až k tvé mámě, na jejíž tváři doslova září úsměv, který se táhne od ucha k uchu. "Ahoj Clarku." odpoví ti máma a nadšeně a zároveň láskyplně tě obejme. Když tě poté pomalu pustí, na okamžik se zastaví aby se na tebe podívala, prohrábne ti vlasy a věnuje ti pusu na tvář. S jistou rodičovskou pýchou v očích na tebe hledí, do doby než představíš Dianu. Tvoje máma se podívá nejdříve na tebe a pak na Dianu. "Martha... těší mě..." řekne a podá Dianě ruku, kterou prve trochu opráší o sebe. Diana jí s poněkud úsměvem přijme a stiskne. "Ne, to potěšení je na mé straně., že vás mohu poznat." opáčila jí Diana. "Takže... co tě vlastně přivedlo na nápad návštěvy své mámy?" zeptá se tě nakonec máma.

Clark Kent - 07. dubna 2016 23:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma si mě prohlíží, jako kdyby mě neviděla bůhví kolik let. Dokonce mi i rukama prohrábne vlasy a pak mě i políbí na tvář. Normálně by mi tohle všechno vůbec nevadilo. Teď, před Dianou, mě to však trochu přivádělo do rozpaků. I tak jsem se tomu ale nebránil, přece jen, byla to moje matka a neviděla mě docela dlouho. Nakonec mě pustila a já jí představil svůj krásný doprovod. Máma se nejdřív na mě podívala, skoro jako by nevěřila vlastním očím a uším, a teprve potom se věnovala Dianě. Představila se a podala Dianě oprášenou ruku. Diana pronesla, že potěšení je na její straně a ruku s úsměvem přijala. Po těchto zdvořilostech a představení se navzájem se na mě máma otočila a možná s trochu vyčítavým podtónem v hlase, se mě zeptala, co mě přivedlo na ten nápad, navštívit svou mámu. Copak musím mít nějaký zvláštní důvod, abych navštívil svou mámu? Zeptám se jí s potutelným úsměvem a pak jakoby provinile sklopím pohled, protože přesně vím, že mě má máma prokouknutého. Dobře… mluvil jsem s Lois a ta mi řekla, že jste si telefonovaly. A samozřejmě mi trochu vyčetla, že jsem tu už několik měsíců nebyl. Přiznám se a znovu k ní pohled zvednu. Znovu už se usmívám, protože mě její přítomnost těší. Promiň, mami… vůbec mi to tak nepřišlo, mám příliš práce. Ať už té v redakci, tak i to poletování okolo… Dodám ještě omluvně a rozhlédnu se po okolí, usmívajíc se při tom. Pro boha… tohle místo je plné vzpomínek… těch šťastných i těch méně šťastných. Pomyslím si a pohlédnu na mámu. Vím, že jsem tu doma, ale teď zde mám hosta a tak by se slušelo, aby nás pozvala dál ona.

Universe - 07. dubna 2016 23:19

soukromá zpráva od Universe pro Máma se však usměje, jakoby celou věc prakticky plánovala. "Věděla jsem moc dobře, že Lois nikdy nezklame...." řekne nakonec čímž tak nějak i trochu potvrdí to, že to vlastně celé trochu naplánovala. Přece jenom Lois s ty jste byly přátelé už od dětství. "Ale i přes to tvoje poletování sem a tam, jsem ráda, že jsi zase tady." dodá ještě máma a trochu tě znovu obejme. "Nu, tak pojďte dál. Ráno jsem dělala čerstvou citronádu a od té doby je v lednici, takže teď bude určitě skvěle studená... a vám se jistě po cestě šikne. Vlastně... jaká byla vůbec cesta? Neviděla ani neslyšela jsem žádný autobus nebo auto... " zve vás oba mám dovnitř, za stálého doprovodu a přítomnosti čtyřnohého člena.

Clark Kent - 07. dubna 2016 23:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se po mém přiznání usměje a zatváří se skoro vítězně, jako by to snad celé naplánovala. To mi tak nějak hned vzápětí potvrdí, když prohlásí, že moc dobře věděla, že Lois nezklame. Zakroutil jsem hlavou, ale usmíval jsem se od ucha k uchu. Vůbec jsem jí její lest nezazlíval. Ba naopak, byl jsem za ni docela rád, protože mě dovedla domů. Do prostředí, kde se budu vždy cítit v bezpečí a sám sebou. Dočkám se ještě prohlášení, že i přes to mé poletování okolo, je ráda, že jsem zase tady, načež mne znovu trochu objala. Já jsem tady taky rád, mami… Ujistím jí a to objetí ji opětuji, aby se necítila nedoceněná. Když mě máma pustila, tak nás vyzvala, abychom šli dál a navnadila nás na čerstvou ručně dělanou citronádou, která je v lednici už od rána, kdy ji udělala. Měla pravdu i s tím, že se nám po cestě určitě šikne, přičemž se tak nějak zamyslela a zeptala se, jaká byla cesta. S tím si uvědomila, že neslyšela ani neviděla žádný autobus. Ehm… ona nás neviděla přilétat. Takže se Diana nemusí prozrazovat, pokud nebude chtít. Pomyslím si a mile se na mámu usměji. Tak nějak jsme přiletěli. Bylo to rychlejší než autobus. Přiznám se, ale Dianu tím neprozradím, protože jsem jí mohl přinést v náručí. Prásknu tím akorát to, že je Diana plně seznámena s tím, co jsem zač. S tím tak nějak vezmu Dianu za ruku a následuji mámu dovnitř.

Universe - 08. dubna 2016 00:08

soukromá zpráva od Universe pro Následujete tedy mámu, společně s Dustym dovnitř. "Přiletěli?" podiví se poněkud máma a její výraz se trochu pozmění a taky se zastaví. Podívá se na tebe, Dianu a pak na tebe. Jakoby se možná o něco strachovala. "Tys... ona....?" pokoušela se máma naznačovat, ale Diana to pochopila. "Ano, vím o tom..." řekne Diana, aby zbytečně mámu netrápila. Ta se znovu podívá na tebe, Dianu a pak zase na tebe. Netváří se příliš nadšeně. "To už to rovnou můžeš napsat v tom vaše plátku na titulní stranu...." pronese máma, možná malinko zklamaně a sundá si nejenom klobouk a i zástěrku, kterou odloží na skříňku a zamíří do kuchyně, aby vám dala onu citronádu. Diana se na tebe podívá a následuje tvou matku. "Není třeba mít obavy, vím totiž jak to Clark má těžké, protože jsem v úplně stejné situaci jako on." pokusí se vysvětlit Diana a přitom nabídne mámě, že jí pomůže s onou citronádou, kterou tedy vyndá z lednice, zatímco máma připraví skleničky. Máma se na ní trochu nechápavě podívá a potom se stejným pohledem podívá na tebe. "Ona je tady... mno.." pronese a naznačí pokýváním hlavy, jakože myslela taky z vesmíru.

Clark Kent - 08. dubna 2016 00:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se podiví tomu, když jsem jí řekl, že jsme tak nějak vlastně přiletěli. Dokonce tak moc, že se až zastaví a zmateně začne kmitat pohledem mezi mnou a Dianou, načež začne tak nějak kostrbatě naznačovat, jestli jsem jí o sobě řekl vše. Chtěl jsem přikývnout, ale Diana byla rychlejší a přiznala se, že o tom ví. Máma se znovu podívala na mě, pak na Dianu a zase se vrátila ke mně. Netvářila se zrovna nadšeně, což mě trochu mrzelo. Nadšená opravdu nebyla a dala mi to najevo svou docela zklamanou poznámkou, že to už bych to klidně rovnou mohl dát na titulní stránku toho našeho plátku. V duchu jsem se nad tím uchechtl, protože se to málem i stalo. Nahlas jsem ale raději nic neříkal, protože by jí nejspíš ranila mrtvice. Máma si sundala klobouk se zástěrou a položila je na skříňku, načež zamířila do kuchyně. Byl jsem trochu smutný z toho, jak na to zareagovala. Diana si to ho nejspíš všimla, protože zamířila přímo za ní a pokusila se jí vysvětlit, že nemusí mít obavy, protože ona ví, jak to mám těžké, neboť je veskrze v té samé situaci jako já. S tím se mámě nabídla, že jí pomůže a vytáhla citronádu z lednice. Máma mezitím připravovala sklenice a pak se na ni trochu nechápavě podívala, načež se zaměřila znovu na mě, hledajíc u mě vysvětlení. Než jsem jí ho mohl dát, tak se mě ještě zeptala, jestli je Diana od a pokynula hlavou nahoru. Měla na mysli vesmír, tím jsem si jist. No… ne tak docela… Začnu trochu neurčitě, protože nevím, kde začít. Jelikož se jí Diana už otevřela, tak jsem se už nemohl stáhnout a neříct jí to. Víš… Diana je ta, kterou jsi mě viděla držet v náručí ve všech zprávách… Pronesu s lehkým úsměvem a chvilku počkám, jestli jí dojde, že ona je Wonder Woman. Pokud to sama neřekne do pěti vteřin, tak svou myšlenku dokončím a odhalím jí Dianino alias. Ano, Diana je Wonder Woman, stejně jako já jsem Superman… Dodám, ale jen pokud to mámě nedošlo. Nestydím se to tady prohlásit nahlas, protože vím, že to tady nikdo krom nás neuslyší. Vím, že tady mohu jednat a být sám sebou.

Universe - 08. dubna 2016 00:46

soukromá zpráva od Universe pro Máma na tebe začne poněkud skoro až zírat, když se jí pokoušíš vysvětlit věci. "Ummm... ehmm..." evidentně se snaží něco říct, ale viditelně nenachází ta správná slova. "Mno, to je opravdu.... moc na jednu starou ženskou..." evidentně je nakonec najde a položí přitom trochu roztřeseně skleničky na stůl. Zřejmě to bylo moc překvapení najednou pro ní. Nicméně Diana začne nalévat onu citronádu do připravených skleniček. "Každopádně...." pokračuje dál s poněkud nádechem a evidentně opadnutím prvotního šoku. "...jsem ráda, že na něj někdo další dává pozor." dodá nakonec s poněkud úsměvem, který jí Diana poněkud oplatí.

Clark Kent - 08. dubna 2016 01:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na mou nebohou mámu těch informací bylo prostě příliš. Musel jsem jí sdělit, že je Diana Wonder Woman, na což reagovala skoro až nevěřícně. Chvilku na mě zírala a pokusila se najít ty správná slova. Poněkud roztřesenýma rukama položí skleničky na stůl a řekne, že tohle je na jednu starou ženskou opravdu moc. Mami… takhle nemluv… ty nejsi stará… Odvětím jí a přistoupím k ní, přičemž jí lehce položím ruku na rameno a láskyplně se na ni usměji. Diana mezitím začala nalévat skleničky onou citronádou. Máma, která se to pořád snaží nějak rozdýchat, nakonec prohlásí, že je každopádně ráda, že na mě tam venku někdo dává pozor. Mami…! Řeknu jako puberťák, jehož máma právě jeho kamarádům vypráví, že se počůrával do dvaceti. Zakroutím však odevzdaně hlavou a s lehce rezignovaným úsměvem si vděčně vezmu skleničku s čerstvou a vychlazenou citronádou. Lehce ze skleničky usrknu a spokojeně pokývu hlavou. Takovou ve městě nedostanu ke koupi. Pochválím mámě její práci a usměji se, protože vím, že ji má pochvala potěší. Půjdeme se posadit, ne? Jistě máš co povídat a nejspíš i nějaké otázky. Navrhnu a počkám, kam nás máma usadí, jestli do obýváku, nebo ven na vzduch.

Universe - 08. dubna 2016 11:39

soukromá zpráva od Universe pro "Nu co..." opáčí máma. "Já na tebe nebudu moci dávat pozor věčně." pronese poté a poněkud pousmátím. Zřejmě jí už od vašeho příchodu bylo jasné, jak to asi mezi tebou a Dianou vlastně je, ostatně ani sis nikdy předtím žádnou dívku takhle domů nepřivedl. A navíc to byla prostě máma. "Tak jo děti, vemte tu limonádu a jdeme ven, když je tam tak hezky. Dusty ty taky, šup!" zavelí nakonec máma s tím, že začne stále nadšeného psa směřovat zase ven.

Clark Kent - 08. dubna 2016 12:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se se lstivým pousmáním ohradí, že tu nebude věčně, aby na mě dávala pozor, na což zareaguji povzdechnutím, protože mě tím před Dianou uvádí do rozpaků. Nejspíš jí je jasné, co mezi mnou a Dianou je, ale podle mě je ještě velice brzy na takovéto řeči, proto raději mlčím a taktně se dívám jiným směrem. Díky mami… Pomyslím si a div, že se díky jejím řečem nečervenám. Nakonec nás máma popožene ven, se slovy, že máme vzít tu limonádu a vyrazit si sednout ven, když je tam tak krásně. Dokonce i Dustyho, který je jako u vytržení už pomalu vyhání ven. Proto jsem na židli položil svou brašnu, kterou jsem měl dosud na popruhu na zádech a chopil se džbánu, načež jsem vyrazil za svými dvěma speciálními dámami ven. Když už jsem tady a máš mě k dispozici, mami, tak mi řekni… nepotřebuješ tu s něčím pomoct? Zeptám se mámy cestou ven, čekajíc, že mě třeba zaúkoluje nějakou těžší prací, do které se jí samotné nechce, nebo by jí nezvládla.

Universe - 08. dubna 2016 12:57

soukromá zpráva od Universe pro Dojdete s mámou společně na verandu, na které pořád byla ta samá zahradní houpačka, jak si jí pamatuješ, stejně i stolek a další židle. Máma se na jednu z nich posadí, zatímco Diana se posadila elegantně na onu houpačku. "Sotva jsi přišel a hned se scháníš po práci? teda... kdo jsi a co si udělal s mým líným synem!" pokusí se o tip tvoje máma. "Mám tu pár věcí... traktor poslední dobou zlobí a tak jsem myslela, že zavolám Jacka aby se na to přijel podívat, ale jestli se na to chce podívat sám, nikdo tě nedrží, ale až po obědě!" řekne nakonec máma. "Což mi připomíná, že bych se do něj měla pomalu pustit...."

Clark Kent - 08. dubna 2016 13:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma nás zavedla na verandu, kde se usadila na židli k malému stolu, zatímco Diana se elegantně posadila na houpačku. Já jsem položil džbán s limonádou a svou sklenici na stolek a přisedl si k černovlasé amazonce. Když jsem se mámy pak optal, jestli po mě nepotřebuje s něčím pomoci. Vždy jsem jí tu pomáhal s namáhavými činnostmi, aby se s tím nemusela dřít sama. Teď však trochu zvlčela, protože prohlásila, že si vůbec nejsem podobný a zeptala se, kdo jsem a co jsem udělal s jejím líným synem. Trochu kriticky jsem přivřel oči. Vím jistě, že to myslela v žertu, ale až do takových krajností zacházet nemusí. Máma se však uklidnila a řekla, že je tu pár věcí, se kterými potřebuje pomoci. Jednou z nich je i traktor, který poslední dobou dost zlobí. Chtěla na to prý zavolat Jacka, místního všeuměla a mechanika, ale když už jsem prý tady, tak se na to klidně mohu podívat. Že mě prý nedrží, ale to až po obědě. A když jej zmínila, tak sebou trochu cukla a prohlásila, že by se do něj měla už pustit. Mohu nějak pomoci? Zeptal jsem se ze zdvořilosti, i když dobře vím, že o mě máma v kuchyni nestojí, protože bych se jí tam jen pletl. I když není superrychlá jako já, tak vždy dělala v kuchyni vyložené zázraky. Počkám tedy, až mně odmítne a vyrazí do kuchyně. A jakmile máma zmizí v domě, tak se lehce rozpačitě podívám na Dianu a pokrčím rameny. Jo… to je moje máma… Řeknu a lehkým úsměvem se poškrábu na zátylku.

Universe - 08. dubna 2016 13:58

soukromá zpráva od Universe pro Máma si nakonec asi pořádně nesedla. "Možná při večeři, tedy pokud se na tak dlouho zdržíte, ale teď nejsi příliš potřeba. Ta zelenina se oškrábe téměř sama." opáčí máma a odejde zpátky do domu. Zůstanete tak na verandě sami. Pokusíš se mámu před Dianou nějak omluvit, ale ona nevypadá, že by si z toho něco dělala. "Jsi milá a určitě hodná." opáčí Diana. "Nepokouší se nové příchozím utnout hlavy, jako jiné."

Clark Kent - 08. dubna 2016 14:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když máma odešla do domu, tak jsem se jí pokusil nějak před Dianou omluvit. Ta ovšem nevypadala, že by si z toho něco dělala. Spíš naopak, řekla o ní, že je milá a určitě hodná. Ano, možná až moc… Přisvědčím jí a s pousmáním lehce zakroutím hlavou. Diana opáčí, že se alespoň nepokouší utnout nově příchozím hlavy, jako jiné. Zcela jistě tím narážela na svou matku, která to nejspíš dělala všem mužům, kteří zabloudili na její ostrov. Bezmyšlenkovitě si rukou promnu krk a nervózně se na Dianu pousměji. Hádám, že to bude rozdílností kultur. I když, moje máma k tomu taky neměla daleko, když zjistila, že víš, kým jsem doopravdy. Alespoň tedy takový jsem měl pocit. Řekl jsem a dal jsem Dianě ruku okolo pasu, načež jsem se k ní naklonil, abych jí lehce políbil na její plné rty.

Diana - 08. dubna 2016 14:21

soukromá zpráva od Diana pro Návštěva u Clarkovi mámy probíhala zatím dobře a vcelku poklidně. Ostatně skoro tak, jak mi to Clark jednou popisoval, dalo by se říci trochu idilicky. I když jsme možná udělali trochu chybu s tím, že jsem se jí představila až příliš rychle, ale ukázalo se, že to nakonec nějak přijme, což jsem byla poněkud ráda. Svým způsobem totiž připomínala mou matku. Ovšem vyjádřit se k jeho poznámce o ´rozdílnosti kultur´se tak nějak nestačím, protože mne Clark poněkud umlčí. Přesto mu jeho polibek opětuji. "A tohle jsem si vysloužila čím?" zeptám se jej nakonec, když dostanu příležitost.

Clark Kent - 08. dubna 2016 14:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadalo to, jako by mi chtěla něco říci, ale nedostala moc možností, protože jsem se k ní naklonil a políbil ji. Nevypadala však nijak zaskočeně, protože mi můj polibek opětovala. Něžně jsem si jí k sobě po čas polibku přitáhl a přitiskl se k ní. Když jsem od ní své rty odtáhl, tak se mě zeptala, čím si to vysloužila. Počastoval jsem ji šťastným úsměvem a pohladil po zádech. To, že jsi tu se mnou, pro mě znamená víc, než si dokážeš představit. Řeknu jí a druhou ruku přesunu na její tvář, po které ji lehce pohladím.

Diana - 08. dubna 2016 15:23
	soukromá zpráva od Diana pro "Hm.... jenom za tohle?" podivím se naoko. "To se mi příliš nezdá, ale budiž. Budu ti muset zřejmě věřit. A když ne, pořád je tu moje laso, které tě donutí přiznat pravdu." řeknu nakonec s jistou dávkou úsměvu. Možná jsem s sebou neměla svůj věc, ale laso, které jsem měla schované pod vším tím oblečením, rozhodně bylo, stejně jako moje zbroj.

Clark Kent - 08. dubna 2016 15:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se podiví a zeptá se, jestli si to vysloužila jen za tohle. Pak ale dodá, že se jí to moc nezdá, ale že mi asi bude muset věřit. A když ne, tak mě její laso donutí přiznat pravdu, na což jsem se zatvářil trochu překvapeně. Nebyl jsem si totiž jist, jak to doopravdy myslí. Jak to myslíš, že mě tvé laso přinutí mluvit pravdu? Jakože mě s ním svážeš a pak budeš vyslýchat, dokud ti vše nevyklopím? Zeptám se jí s lehkým úsměvem, ale nedám jí šanci odpovědět, protože nakonec ještě dodám. Měla bys vědět, že já nikdy nelžu… tedy pokud se nejedná o mou tajnou identitu. Tedy teď už, i když se bude jednat o tu tvou.

Diana - 08. dubna 2016 15:51

soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji a možná i drobně zasměji. "Viděl jsi co moje laso dokáže a stále nechápeš jeho kouzlo?" poznamenám. "V tom případě.... můžu jej na tobě přímo vyzkoušet, což by možná teď nevypadalo příliš dobře, či ti to mohu vysvětlit, asice tak, že mé laso Pravdy je magické, kouzelné. Každého kdo je s ním spoután, přinutí jeho magie mluvit pouze a jedině pravdu na věci, které se jej ptá jeho držitel."

Clark Kent - 08. dubna 2016 16:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zjevně jí mé nepochopení pobavilo, protože se drobě usmála a pak se dokonce i zasmála. Potom se mě dokonce zeptala, jestli ještě opravdu nechápu kouzlo jejího lasa, i když jsem viděl, co dokáže. Nerozuměl jsem tomu, co mi tím chce naznačit a tak jsem se zatvářil docela zmateně. Nejspíš jí došlo, že opravdu nechápu, co tím myslí a tak se rozhodla mi to vysvětlit. Diana mi řekla, že v tom případě mi to může ukázat tím, že to na mě předvede, což by podle ní nemuselo vypadat dobře. Ale může mi to vysvětlit. Řekla mi, že ono Laso Pravdy je magické, kouzelné, chci-li. A každého, koho s ním spoutá, jeho kouzlo donutí po pravdě odpovědět na otázky, které Diana položí. Všechna ta magie a nadpřirozené věci jsou pro mě nové a dost překvapující. Dianině slovům ale věřím a tím pádem věřím i tomu, že to laso to opravdu umí. I tak se ale neubráním překvapenému pohledu a povytáhnutým obočím. To zní… zajímavě. Pronesu po chvilce mlčení a pousměji se. Rád bych to někdy viděl v akci. Klidně i na mě samotném. Magie a nadpřirozeno, které mi vešlo do života společně s tebou, je pro mě zcela nová věc. Záhadná a lákavá Přiznám se a znovu Dianu pohladím.

Diana - 08. dubna 2016 16:39

soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se. Sám sebe tedy přihlásil na názornou ukázku... později. "Hm... viděl jsi můj domov, slušelo by se, kdyby si mi ukázal i ten svůj, když jsi o něm tak mluvil." řeknu mu nakonec. Ostatně bylo hezky na to, abychom tento den trávili jenom tady. Sice Metropolis bylo příjemné místo, ale tohle na mě působilo mnohem lépe, možná díky své otevřenosti a žádným šedavým hradbám, kterým se říkalo mrakodrapy.

Clark Kent - 08. dubna 2016 17:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se na mě v odpověď pousmála, čímž mi řekla vše důležité. Nakonec ale změnila téma a poznamenala, že já její domov viděl, a proto by se slušelo, abych jí já ukázal ten můj. Ale jistě. Odpovím jí a pomalu se z houpačky zvednu a postavím. Nabídnu jí svou ruku a poté společně vyrazíme na obhlídku Kentovy farmy. Než opustíme verandu, tak ještě přistoupíme ke dveřím a já zavolám na mámu. Mami, jdeme se s Dianou trochu projít… budeme tady v okolí. Informuji mámu a vyrazíme pryč z verandy. Obávám se, že toho moc k vidění není. Většina pozemků, co tady máme, jsou pole. Řeknu Dianě, jakmile jí odvedu do zahrady plné ovocných a jiných stromů. Celému pozemku, po kterém pobíhá všude možně různá drůbež, však dominuje velká červená stodola. V okolí jsou, kam až oko dohlédne široké lány polí, na kterém je povětšinou kukuřice.

Universe - 08. dubna 2016 17:58

soukromá zpráva od Universe pro Diana, i napříč tomu, že Smallvile nebyl tak nádherný jako její Themiscyra, vypadala poněkud nadšeně. Rozhodně vypadala uvolněně, ale to jste byly asi zřejmě oba. Přece jenom, tady to bylo úplně něco jiného než uprostřed města. Máma vás zavolala za chvíly k jídlu. Jídlo, které připravila vonělo už ode dveří, i když to byla převážně jen vařená kukuřice, ale byla to kukuřice, která ještě ráno spočívala ve svém klasu, na všem poli hned vedle. Co více, čerstvé máslo bylo na stole, společně se zbytkem citronády a nějaké i lahvové omáčky k tomu ze supermarketu. Jednomu by to možná nestačilo, ale čerstvě vařená kukuřice byla lahoda.

Clark Kent - 08. dubna 2016 18:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Smallville rozhodně nebyl tak úchvatný jako Dianin domov, a to ani zdaleka. Ona však i tak vypadala nadšena tou zelení, která se okolo nás rozprostírala. Byla to příjemná změna oproti té všudypřítomné šedi, která byla v Metropolis. Vypadala stejně uvolněně jako já, což mě docela těšilo. Netrvalo to dlouho a máma nás volala k jídlu, a tak jsme poslušně vyrazili zpátky k domu. Jídlo, které máma připravila, vonělo už ode dveří. A podle toho, co jsem cítil, jsem dokázal i určit, co to bude. Nahlas jsem to ale neříkal, aby to pro Dianu bylo překvapení. Zapadli jsme do jídelny, kde jsem Dianu usadil ke stolu a pomohl mámě se servírováním. Následně jsem usadil i mámu a pustili jsme se do jídla. Bylo to úžasné. Vařená kukuřice, která se ještě ráno kymácela ve větru na poli. K tomu čerstvé máslo a nějaké omáčky. Naprostá lahoda, jakou umí připravit jen moje máma. Je to úžasné, mami… budu sem muset létat častěji... děkujeme… Prohlásil jsem, abych mámě udělal radost, ale i kvůli tomu, že to bylo opravdu skvělé. Po očku jsem při tom sledoval Dianu, u níž jsem si nebyl zrovna jistý, jestli jí to bude chutnat. Přece jen byla zvyklá na zcela jinou stravu.

Universe - 08. dubna 2016 18:51

soukromá zpráva od Universe pro Máma byla poněkud potěšena tím, když jste přišli, tak nějak přímo za vůní. "Hlavně si nechte chutnat." řekne nakonec máma a pustí se do kukuřice, stejně jako ty. Diana na ní hleděla maličko rozpačitěji. Né, že by nebyla nadšená z toho co máma připravila, protože to vonělo opravdu dobře a navíc to bylo stoprocentně přírodní, doslova od vedle, spíše moc nevěděla co si s tím má počít. Nicméně když viděla pak tebe a mámu tak se nakonec odhodlala a pokusila se do toho pustit sama. Trochu s tím zápasila, ale nakonec to zvládla, tak nějak. "Jsi si jistý, že není tak, tam od vás?" řekne ti máma, když vidí Dianino počínání.

Clark Kent - 09. dubna 2016 08:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Moje máma vypadala velice potěšeně, že tu měla návštěvu v podobě mé maličkosti a mého přenádherného doprovodu. Navíc ji těšilo, že jsme přišli do jídelny, nasávajíc libé vůně jí připraveného obědu, který nás vábil už ode dveří. Obě nejdůležitější dámy v mém životě jsem usadil k jídelnímu stolu. Máma nám popřála dobrou chuť a já hned po ochutnání nemohl jinak, než jí pochválit. Bylo to veskrze dokonalé. Já i máma jsme se následně pustili do jídla, pochutnávajíc si na čerstvé kukuřici. Po očku jsem sledoval Dianu, která se na to dívala docela bezradně. Vlastně si s tím poněkud nevěděla rady a tak se dívala na mě a na mámu, jak se s tím vypořádáváme. Chvilku zjišťovala jak na to a pak se do toho sama pustila. I tak jí ale chvilku trvalo, než na to přišla zcela. Do té doby s tím docela zápasila. Já se na ni s úsměvem díval, jak dobře jí to jde. Máma si toho očividně také všimla také a taky proto se na mě podívala. Vzhledem k tomu, jak s tím Diana zápasila, se mě zeptala, jestli jsem si jistý, jestli Diana opravdu není tam od nás. Jakože, jestli není z jiné planety, jako já. Ne, mami. Diana i její předci jsou od pradávna spjati s touto planetou. Myslím, že i ty sama jsi o nich slyšela. Odpovím mámě trochu neurčitě, ale více říkat nebudu. Z mých úst jí to bude muset stačit. A pokud jí Diana bude chtít říci o tom, že je dcerou Dia, tak jí to bude muset říci sama. Já jsem odhalil už dost.

Universe - 09. dubna 2016 10:34

soukromá zpráva od Universe pro Máma se na tebe trochu nechápavě podívá. "Mno, myslím, že pokud mi neřekneš, že je nějak spjatá s Všemocným, tak asi raději nebudu riskovat případný infarkt a vystavovat tě tu nepohodlí, při mém případném oživování." řekne nakonec máma, pokoušejíc se to brát trochu s nadhledem či kapkou humoru, protože to na ní všechno je asi příliš, koneckonců, ona byla jenom farmářka, obyčejný člověk a nic více.

Clark Kent - 09. dubna 2016 11:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma na mě hodila jeden ze svých nechápavých pohledů a pak mi řekla, že pokud jí neřeknu, že je Diana nějak spjatá se Všemocným, tak raději nebude riskovat infarkt, který by mohl přijít. Usmál jsem se na ni a pak se podíval na Dianu, které jsem naznačil, že to raději necháme plavat, aby to s mámou neseklo. Nevím, jestli je Zeus všemocný, ale rozhodně k tomu má blízko… Pomyslím si a v duchu se nad tím uchechtnu. Nechme to být, mami… Prohlásím po chvilce trapného ticha a mile se na mámu usměji. Raději mi řekni, co je u tebe nového. Dodám s nadšeným výrazem a poté se znovu vrátím ke svému obědu.

Universe - 09. dubna 2016 11:51

soukromá zpráva od Universe pro Máma přikývla a přitakala tak na tvou poznámku ohledně toho, že to raději necháte být. Přece jenom bylo to poněkud dobré rozhodnutí a mámu to ušetří několika dalších starostí. "Co je tady nového? Oh Clarku, ptáš se jakoby jsi nevěděl, že tady nikdy nic nového není ani se tu pořádně nic neděje..." opáčí máma. "Tedy kromě toho, že se nám Luthor stále snaží prodat ty svoje ´superpotraviny´." řekne máma a naznačí volnou rukou ve vzduchu uvozovky. "Prý mají být nějak odolný ty semena proti všem škůdcům a nemocem a zároveň mají růst dvakrát rychleji než ty normální... pár farem už na to nalákal. Avšak já se našich rodinných tradic nehodlám vzdát." dodá máma nakonec s úsměvem.

Clark Kent - 09. dubna 2016 12:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem poznamenal, že to máme nechat být, tak se mi dostalo souhlasu. Abych předešel rozpačitému tichu, jsem se mámy zeptal, co je zde nového. Její odpověď mě nepřekvapila, protože jsem jí čekal. A sice, že tady nikdy nic nového není a nikdy se tu nic neděje. Pak ale dodala, že až na Luthorovu snahu prodat okolním farmářům nějaké superpotraviny a semena rostlin, která prý mají být odolná vůči škůdcům a rostou dvakrát rychleji. Očividně z toho moc není nadšená, protože u slova superpotraviny naznačila ve vzduchu uvozovky. Máma mě nakonec ještě ujistí, že zůstane věrná rodinným tradicím. Na což jsem jen s úsměvem přikývl. Dobře děláš, mami. Luthorovy snahy bývají zřídkakdy bez vedlejších úmyslů… Odpovím a vzpomenu si na bedny plné kryptonitu, které jsme s Lois našli ve skladišti LexCorpu, z níž jednu z nich jsem na sebe převrhl.

Universe - 09. dubna 2016 12:21

soukromá zpráva od Universe pro Oběd s mámou dopadl nakonec dobře a hlavně chutně. I přesto, že vaše břicha byla skoro plná, ještě v hrnci zbývalo pár klasů, na které už bohužel nikdo z vás neměl dostatečné místo. Když tedy dojíte a máma začne sklízet ze stolu, Diana jí chce pomoci, ale máma jí řekne, že je tu host a proto by tomhle měla nechat na tobě a jí. Diana se moc nehádala, jenom uznala, že má máma pravdu a řekl, že tedy jde prozatím ven a že jestli jí budeš hledat, bude tedy tam. A podle hlasitého štěkotu, který se z venčí ozíval tam rozhodně nebyla sama. Dusty využíval toho, že může konečně Dianu otravovat sám. Když dokončíš s mámou práci, Diana seděla vepředu na schodech a pes jí tam prozatím dělal společnost. Rozhodně vypadala spokojeně.

Clark Kent - 09. dubna 2016 13:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Oběd s mou drahou matkou probíhal docela dobře. Panovala přátelská atmosféra a jídlo bylo výtečné. A proto byla naše břicha během chvíle plná. V hrnci sice ještě pár klasů zůstalo, ale nikdo z nás už na ně neměl místo. Máma pak začala sklízet ze stolu a Diana se hned nabídla, že jí pomůže. Máma ji ale odmítla a vysvětlila jí, že je tady hostem, a že se to nesluší. Diana nakonec přikývla a nechala to na mě s mámou. Než odešla, tak mi ještě řekla, že bude zatím venku, kdybych jí náhodou hledal. S úsměvem jsem přikývl a začal mámě pomáhat s nádobím. Z venku, kam se Diana uchýlila, se začal ozývat nadšený Dustyho štěkot, který signalizoval, že začal okolo Diany skotačit a otravovat ji. Pousmál jsem se nad tím a odnesl nádobí do kuchyně, kde jsem se posléze pustil do jeho umývání. Když jsem s mámou dokončil umývání nádobí a následný úklid, tak jsem vyrazil ven. Diana seděla na schodech a Dusty jí dělal společnost. Z toho, jak byla uvolněná a jak jí hrál na tváři ten krásný úsměv, se dalo usuzovat, že je opravdu spokojená. Neotravoval tě moc, ten starý uličník? Oslovím jí a přisednu si na schody, přičemž Dustyho pohladím po hlavě.

Diana - 09. dubna 2016 13:37

soukromá zpráva od Diana pro Oběd byl jednoduchý a přece tak dobrý. Nepamatuji se, kdy jsem se tak naposled přejedla. Když však odmítli mou pomoc s nádobím, odebrala jsem se ven, kde jsem se posadila na schody. Zakrátko se mi dostalo společnosti ve formě čtyřnohé a díky slunci, které příjemně hřálo, jsem si na okamžik připadalo jako zase zpátky na ostrově. "Ne vůbec. Je to hodný společník." opáčím Clarkovi, který za mnou zanedlouho taky přijde. Když jsi přisedne, přisunu se k němu blíže a položím mu svou hlavu na jeho rameno.

Clark Kent - 09. dubna 2016 14:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana opáčila, že jí Dusty vůbec neobtěžoval. Co více, prý je to hodný společník. Potěšilo mě, že jí Dustyho občasná dotěrnost nevadila a spíš jí bavila a těšilo jí to. Přisedl jsem si k ní na schody a pohladil čtyřnohého člena rodiny. Netrvalo to dlouho a ona se ke mně přisunula a položila si hlavu na mé rameno. Rukou jí vezmu okolo pasu a více se na ni natisknu, načež hlavu nakloním na stranu a lehce přivoním k jejím havraním vlasům. Nádherná vůně… Pomyslím si a pousměji se, protože si připadám jako v ráji. Sklonil jsem se ještě jednou, abych Dianě vtiskl polibek do vlasů, načež jsem si na její hlavu lehce položil tu svou. Druhou volnou rukou se mezitím věnuji Dustymu, kterého tak nějak automaticky hladím po hlavě.

Diana - 09. dubna 2016 14:25
	soukromá zpráva od Diana pro Když si mě k sobě více přitáhne, nebránit se. Spíše jsem si to tak nějak užívala a to až natolik, že jsem spokojeně zavřena oči, stále nechávajíc svou hlavu na jeho rameni. Jeho ruku na svém pasu něžně chytnu a párkrát po ní přejedu palcem. "Měl jsi pravdu..." řeknu mu nakonec. "...opravdu je to tady jako doma."

Clark Kent - 09. dubna 2016 14:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí vzal okolo pasu, tak mě za tu ruku chytila a párkrát po ní přejela palcem. Její těsná blízkost mě uklidňovala a uváděla mě do stavu celkové pohody. Možná to bylo i tím, že jsem byl doma, ale Diana v tom také hraje velkou roli. Diana po chvilce prohlásila, že jsem měl pravdu, protože se tu cítila jako doma. Její uznání vyloudilo na mé tváři zářivý úsměv plný štěstí. Připadá ti to tak, protože to tak opravdu je. I ty můžeš toto místo zvát svým domovem, budeš-li chtít. Odpovím Dianě láskyplným hlasem a pak si znovu začnu tiše užívat tento moment klidu a pohody po boku krásné princezny amazonek.

Universe - 09. dubna 2016 15:11

soukromá zpráva od Universe pro Užívali jste si příjemné chvíle, ve společnosti toho druhého. Co jsi možná věděl, nebo nevěděl, bylo to, že se na vás máma z domu dívala a co víc, tak nějak se usmívala, protože tě viděla šťastnýho a to chce vždycky každý rodič, aby jeho dítě bylo šťastné. Jenom byla trochu škoda, že tu nebyl i táta. Máma za chvíly přijde s tím, že ti položí trochu všednější oblečení, co sis tu nechal, na stolek na verandě. "Až se budeš chtít podívat na ten traktor, tak aby ses u toho nezašpinil." řekne máma. "Já se jdu věnovat záhonkům, děti moje." dodá a poté s kloboukem na hlavě a zástěrkou kolem pasu, kolem vás projde a vydá se k záhonků u domku, které byly plné rozkvetlých květin.

Clark Kent - 09. dubna 2016 16:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Užívali jsme si společné chvilky klidu a pohody. Nebudu lhát, taky to bylo opravdu velice příjemné, mít Dianu takto u sebe. V tuto chvíli pro mě existoval jen tento okamžik a ona samotná. Okolní svět se stal jen kulisou, na kterou jsem nebral zřetel. I tak jsem si ale všiml mámina pohledu, kterým nás pozorovala skrz okno. Když se naše pohledy střetly, tak se usmála a jí úsměv oplatil. Rázem jsem si vzpomněl na tátu a zalitoval jsem, že tu nemůže být také. Jsem si jist, že by se mu Diana líbila a on jí také. Byl to přece jen skvělý chlap, který mě naučil všemu, co umím. Po chvilce k nám máma přišla a položila mi na stolek nějaké to všední oblečení, které jsem tu nechal a které bych v metropolis asi jen tak nevyužil. Veskrze to sestávalo z celé kolekce flanelových košil a dalších věcí. Vysvětlila mi, že než se půjdu podívat na ten traktor, tak se mám převléci, abych se neumazal. Díky, mami… to určitě udělám. Odpovím jí s úsměvem a hlavu zpátky zlehka položím na tu Dianinu, která dosud spočívala na mém rameni. Máma pak okolo nás projde a prohlásí, že se bude znovu věnovat záhonkům, přičemž nás osloví jako „děti moje“. Přikývl jsem ji v odpověď, ale raději jsem na to nic neříkal. Tím oslovením mě znovu trochu přivedla do rozpaků. Věř mi, když říkám, že to dělám nerad, protože se mi tu s tebou sedí krásně, ale budu se muset jít pustit do toho traktoru. Řeknu s jistou neochotou, ale než jí pustím, tak jí rukou jemně zvednu hlavu, načež se k ní skloním a vřele ji políbím. Teprve až poté jí neochotně pustím a vyrazím i s připraveným oblečením do domu, kde se převléknu. Jakmile budu převlečen, tak vyrazím ven. Buď tady jako doma a klidně si to tu projdi... já budu ve stodole. Řeknu Dianě a vyrazím se na ten traktor podívat a pokud se poštěstí, tak jej i opravím.

Universe - 09. dubna 2016 16:44

soukromá zpráva od Universe pro Dusty se rozeběhl za mámou, takže jste od něj byly tak nějak osvobození. Diana tě následuje, protože evidentně nemá v hlavě nic jiného či se jí asi nechce nikam příliš chodit. Ono přiznejme si, komu by se po tom obědě chtělo vůbec někam chodit. Usadila se na balíku sena a dělala ti společnost, nejenom svou přítomností, ale i nějakým tím povídáním mezi vámi, zatímco ty ses věnovali opravě toho traktoru. Jako vždy to byl motor, ale to už je u tohle staříka skoro běžný.

Clark Kent - 09. dubna 2016 17:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dustymu jsme se omrzeli a tak vyběhl dělat společnost mámě. Já se vyrazil převléci a poté do stodoly. Diana se rozhodla jít se mnou a dělat mi společnost, zatímco se budu zabývat našim starým traktorem. Vzal jsem si tedy nářadí a vyrazil jsem k traktoru. Ve stodole se Diana usadila na balík slámy a já se vrhl na traktor. Nejprve jsem jej zkusil nastartovat, abych věděl, kde je chyba. Máma mi totiž jen řekla, že zlobí. Vzhledem k tomu, že to nechytlo, jsem usoudil, že bude problém v motoru. Co čekat u takového staříka, že? Pomyslím si a vědoucně pokývu hlavou. Pustil jsem se tedy do toho motoru, zatímco mě Diana bavila povídáním, takže mi ta práce pěkně ubíhala a vůbec se to nevleklo.

Universe - 09. dubna 2016 17:29

soukromá zpráva od Universe pro Čas ubýhal a práce taky, možná, že na tom měla asi největší podíl Diana, ale přesto to byl poněkud vítaný podíl, který ti vůbec, ale vůbec nevadil. Ostatně, komu by taky vadil. Když se nakonec dostanete ze stodoly, slunce se už chystalo pomalu zapadnout za horizont. A co bylo ještě lepší, z domu se linula velice libá vůně. Máma se pustila do vaření večeře. A to se taky potvrdí, když vejdete nakonec dovnitř, máma stála v kuchyni, ze které všechny ty libé vůně vycházeli. A Dusty tu seděl taky, očekávajíc, jestli něco náhodou nespadne náhodně na zem.

Clark Kent - 09. dubna 2016 17:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas ubíhal a práce pěkně odsýpala. Největší zásluhu na tom však měla Diana, která mě svou konverzací bavila tak, že jsem pořádně ani nevěděl, že pracuji. Když jsme se nakonec dostali ze stodoly, tak se už den chýlil ke konci a slunce už pomalu zapadalo za horizont. Vyrazili jsme tedy nakonec domů a už ode dveří jsme ucítili libou vůni večeře, kterou máma vařila. Ze všeho nejdříve jsem si musel jít pořádně vydrhnout ruce, protože jsem je měl jako prase. Zamířil jsem tedy do koupelny, kde jsem z rukou smyl veškerou špínu a kolomaz. Teprve poté vyrazím s Dianou do jídelny za mámou. Traktor je už zase funkční, mami. Byl to jen motor, ale u takto starých strojů to není nic neobvyklého. Řeknu mámě, jakmile k ní dojdu a usměji se na ni. Voní to tu krásně… co to bude?

Universe - 09. dubna 2016 18:08

soukromá zpráva od Universe pro Máma se na vás s úsměvem podívá, když přijdete do kuchyně. "To jsem ráda. Aspoň ušetřím nějaký ten dolar za opravu." pochválí tvou práci. "Mno... dala jsem péci žebírka v domácí marinádě, za chvilku už by měli být. A pak sjem zužitkovala nesnědenou kukuřici od oběda a udělala z ní kaši a ještě mi zbyl čas na trochu salátu, přímo ze zahrady." začala máma vysvětlovat a sotva se přitom na vás podívala. "Takže, pokud by vám to nevadilo, pomoc s prostřením stolu by byla vítaná." dodá nakonec a sehne se k troubě, kterou otevře a vytáhne z ní pekáč, na kterým byly opečená, nádherně vypadající žebra, z už jenom pohledu na ně se jednomu sbíhali sliny.

Clark Kent - 09. dubna 2016 18:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pochvala, které se mi od mámy dostalo, mě zahřála u srdce. Kdykoliv, mami… Opáčím jí a s úsměvem začnu zahlížet, co dobrého se tu připravuje. Máma mi to ale začne sama vyjmenovávat. Začala tím, že prý dala péct žebírka s domácí marinádou, což znělo veskrze božsky. Vím totiž, jak je mámina marináda dobrá. Navíc prý zužitkovala nesnědenou kukuřici od oběda a udělala z ní kaši. K tomu připravila ještě salát ze zeleniny ze záhonku. To zní opravdu skvěle… Prohlásím se spokojeným výrazem ve tváři, a jakmile máma navrhne, že bychom jí mohli pomoci s prostíráním, tak jen přikývnu. Vytáhnu z kredence talíře, které rozprostřu na stůl a pak se ještě vrátím pro příbory, bez kterých bychom se neobešli. Jakmile bude prostřeno, tak se usadíme a společně se pustíme do tohoto dokonale vypadajícího pokrmu, ze kterého by se jednomu sbíhaly sliny už při pouhém pohledu.

Universe - 09. dubna 2016 19:04

soukromá zpráva od Universe pro Když s Dianou společně prostřete, máma pár okamžiků na to přinese misku s kukuřičnou kaší a salátem. Samozřejmě nemohla chybět ani domácí citronáda a onen slibovaný čerství sálat, který ještě ráno nořil svoje kořeny ve vaší půdě na vaší zahradě. Donesla ještě nějaké omáčky, jak supermarketové tak i domácí až nakonec, na připravené prkénko, donesla pekáč s žebírky, jejich zlatavě hnědavý křupaví kabátek vyvolával v puse přímo laviny slin. "Nechte si chutnat." popřeje máma a poté si každý nandáte tolik, kolik sám každý chce. Chuť večeře se dala přirovnat obědu, ale rozhodně byla mnohem lepší, chuťově rozhodně.

Clark Kent - 09. dubna 2016 19:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile jsme s Dianou prostřeli, tak jsme se usadili u stolu, na kterém se už nacházely mísy s čerstvým salátem i onou kukuřičnou kaší. Máma na něj ještě přinesla pekáč se žebírky, který položila na připravené prkénko. Postupně jsme si nandali na talíře, co a kolik jsme chtěli a poté se do toho pustili. Máma nám ještě popřeje dobrou chuť, načež jsem jí napodobil a taktéž svým dámám popřál dobrého chutnání. Poté jsme se do toho už naplno pustili. Byly to vyloženě chuťové orgie. Ta večeře je úžasná, mami. Neodpustil jsem si pochválit jí a zářivě se na ni usmát.

Universe - 09. dubna 2016 19:53

soukromá zpráva od Universe pro Večeře byla úžasná a atmosféra u ní i trochu lepší než u oběda. Po večeři, která dopadala stejně jako oběd, asice přecpaným břichem všech, se sklízelo ze stolu a máma odnesla Dustymu kosti, které jste nechali ven, aby se taky sám navečeřel. A jak nejlépe zakončit tuhle večeři než douškem studeného piva, jehož pár lahví má máma v lednici vždy. A ani Diana příliš neodmítala, přece jenom, co pro vás znamenalo jedno pivo, prakticky nic. Než se však máma vrátila od Dustyho, Diana se poněkud chopila iniciativy a pustila se do umývání onoho nádobí. Máma jí to nejdříve chtěla rozmluvit, ale Diana se nenechala a tak se máma nakonec poraženecky odebrala k televizy na gauč, kde se usadila a pustila televizy.

Clark Kent - 09. dubna 2016 20:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Večeře byla stručně řečeno úžasná. Atmosféra byla možná ještě lepší než u oběda. Diana si už mámu zcela získala, což jsem považoval za největší úspěch této návštěvy. Nakonec jsme skončili ve stejném stavu jako po obědě, a sice spokojení a s plnými břichy. Začal jsem hned sklízet ze stolu a odnášel jsem nádobí do kuchyně. Máma shrábla kosti na jeden talíř, aby si pak Dusty taky pochutnal. Máma se pak ještě vrhla k lednici, ze kterého vytáhla pivo, které nám rozlila do sklenic. Ne, že bych měl proti pár douškům piva po večeři, ale bál jsem se, jak se na to Diana bude dívat. Ona byla zvyklá z domova pít dokonale chutnající víno. Pivo bylo oproti tomu docela sprosté pití. Avšak nic proti tomu nenamítala a také si dala. Poté máma odnesla Dustymu onen talíř s kostmi a než se zvenčí vrátila, tak se Diana chopila umývání nádobí. Chtěl jsem jí to rozmluvit, ale to už se vrátila máma a chopila se toho sama. Chtěla jí, jakožto hosta vyhodit od práce, ale Diana se nenechala. Já se pro jistotu chopil utěrky a vyrazil umyté nádobí utírat a ukládat na své místo, abych to od mámy neschytl, že tu pracuje naše návštěva a já si tu sedím. Máma byla nakonec vystrnaděna do obývacího pokoje, kde si sedla na gauč a zapnula televizor. S jistotou ti můžu říci, že sis mámu zcela získala. Jde na ní vidět, že tě má ráda. Řeknu Dianě s úsměvem během utírání nádobí.

Universe - 09. dubna 2016 21:36

soukromá zpráva od Universe pro Diana umývala nádobí, zatímco ty jsi jej utíral. Nemohlo chybět ani povídání mezi vámi. Načež ti během toho tak nějak Diana oplatí to co si udělal ty jí ve vaně, sice, že ti trochu pěny z prsty mázne na tvůj nos. Máma sledovala televizy, zajisté po vás po očku koukala a venku se Dusty rozštěkal. Což není nic tak neobvyklého, přece jenom má to být hlídač a asi zpozoroval nějaké zvíře, které se příliš přiblížilo domu. Když bylo nádobí umyté, zničeho nic se rozblikala všechny rozsvícená světla. Mohl to být jen starý generátor, který tohle občas prostě dělal. Nicméně najednou se světla zhasla úplně. Nastala tma a jediné co se v tu chvíly rozsvítilo, byla televize, která však začala jakoby zrnit. Nešlo jí vypnout, předpnout nic. Zrněla dál a mezi zrněním šlo vyčíst několik slov - Nejste sami. Pak se začal ozívat hlas a znění čas odčasu jakoby vytvořilo obrys nějaké postavy či hlavy, ta bytost začala mluvit -> odkaz.

Clark Kent - 09. dubna 2016 22:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Během toho, co Diana nádobí umývala a já jej utíral, jsme si povídali. Oba jsme byli zcela uvolnění a také to podle toho vypadalo. Diana mi oplatila můj útok pěnou na nos, čemuž jsem se musel upřímně zasmát. Bylo to od ní opravdu milé. Nyní jsem se nebál, že by mi mohla vrhnout plnou dlaň pěny do obličeje. Máma během naší práce sledovala televizi a Dusty venku začal štěkat. Vůbec mi to nebylo divné, protože to se dělo každou chvíli. Dusty byl pes ochranář, který štěkal pokaždé, když se nějaké zvíře přiblížilo k domu. Když bylo nádobí umyté a bezpečně uklizené, tak jsem chtěl vzít Dianu za mámou do obývacího pokoje, avšak zarazil jsem se, protože všechna světla zablikala. Už jsem si myslel, že se budu muset jít podívat na starý generátor a znovu jej nahodit, ale vše se ustálilo. Už jsem se pomalu uklidňoval, když v tu ránu vše zhaslo, avšak televize se vzápětí rozsvítila. V ní bylo jen zrnění. Máma se pokusila přepnout na jiný kanál, ale nešlo to. Dokonce nešla ani vypnout, což už bylo opravdu podivné. Mezi tím vším zrněním najednou vyvstala slova, která říkala „nejste sami“. Následovalo zformování siluety nějakého tvora a pak se začal ozývat čísi mužský hlas, který nám sdělil poselství. V průběhu jeho slov jsem začínal blednout čím dál víc, a když jsem uslyšel své jméno, tak se mi málem podlomily kolena. Poté, co poselství skončilo, jsem byl schopen jediné věci. Se zcela nepřítomným pohledem jsem si sedl do křesla a díval se na televizi, i když už v ní nic nebylo. Nevěděl jsem, co bych na to měl říci, a už vůbec ne, jestli bych měl učinit tak, jak říkal.

Universe - 09. dubna 2016 22:53

soukromá zpráva od Universe pro V domě se po tom rozhostilo ticho, ticho takové, že by bylo slyšet špendlík, spadnout na zem. Máma se střídavě dívala na tebe a pak na Dianu, vypadalo, že chce něco říct, ale nějak se jí nedostávali slova a tak jenom naprázdno pootevřela ústa. Dusty venku však nepřestával štěkat a tak se máma rozhodla se tam jít podívat, případně psa zahnat zpátky do domu, aby nechal toho štěkání. "Clarku!!! Clarku!!!" začala na tebe volat máma, místo volání na psa. Asi nic by tě v tuhle chvíly neudrželo v domě, Diana tě samozřejmě následovala. Když vyběhneš ven, máma stála na místě a hleděla někam nahoru. Když se podíváš i ty, chvíly ti trvá ale nakonec tvou pozornost na obloze upoutá objekt, který se vznášel atmosféře Země. Hvězda to být nemohla, na to bylo až moc zdrojů světla příliš u sebe, ale tys to se svým zrakem poznal celkem rychle a dobře - byl to nějaký druh vesmírné lodi. Nebylo pochyb o tom, že bude rozhodně patřit tomu, který poslal onu zprávu.

Clark Kent - 09. dubna 2016 23:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro I když jsem byl myšlenkami zcela jinde, tak jsem registroval nastalé ticho. Nikdo nic neříkal, ani já sám se k tomu nějak neměl. Jediný zvuk, který byl slyšet, bylo Dustyho štěkání na něco venku. To pořád neustávalo a tak ho máma šla ven zklidnit. Generál Zod... co je sakra zač a odkud zná mé jméno? Odkud ví, že jsem právě zde, a co po mě chce, že je ochoten kvůli tomu vyhrožovat celé planetě? Mohl by to být další přeživší z Kryptonu? Očividně ano, když zná mé jméno… ale to vyhrožování se mi nelíbí. Začne mi v hlavě vířit neskutečné množství otázek, které se pořád více a více kupí a odpovědi na ně nejsou žádné. Z mého letargického stavu mě vytrhl až mámin poplašený hlas, který mě volal. Oči se mi rozšířily, protože jsem o ni dostal strach. Bůh ví, co jí mohlo ohrožovat a tak jsem bleskurychle vyběhl ven. Máma stála na místě a vzhlížela k nebi. Já se prve rozhlédl do okolí, než mi došlo, že mám také vzhlédnout. Chvilku jsem po obloze pátral pohledem, když tu jsem uviděl podivné světlo uvnitř zemské atmosféry. Zaměřil jsem tedy na to svůj kryptonský zrak a zjistil jsem, že se jedná o jakousi vesmírnou loď. Vesmírná loď… bezpochyby od toho, který mluvil… od Zoda… Pronesu na vysvětlenou, ale ne moc nahlas. Popravdě, spíš to bylo řečeno pro mě, než pro ně. Zvuk vlastního hlasu mě trochu probral a podíval jsem se na obě dvě své dámy. V pohledu bylo vidět, že jsem velice nesvůj, že jsem ustaraný a jsem plný pochybností. Nemohu riskovat, že někoho zraní… jestli je to někdo další jako já, tak by na to měl dost síly. Prohlásím a s povzdechem zakroutím hlavou. Co mám dělat? Zeptám se jich s nadějí, že mi snad ony nějak poradí, nebo pomohou.

Universe - 09. dubna 2016 23:31

soukromá zpráva od Universe pro Dianě chvíly trvalo než zaostřila ale nakonec se zdálo, že tu loď vidí taky. Dusty konečně přestal štěkat. Máma zběhne zpátky do domu, protože jako zázrakem se rozsvítí světlo a televize zase šla normálně. Samozřejmě na všech kanálech nebylo nic jiného než ono záhadné ´ufo ´. Když však promluvíš, Diana se na tebe podívá., protože tu s tebou stále byla. "Obávám se, že pokud chceš obětovat všechny lidi na téhle planetě, nebudeš mít jiné možnosti, než - li se tomu, generálovi, přinejmenším alespoň ukázat." řekne Diana. "Jakkoliv se však rozhodneš, podpořím tě a budu na tvé straně, ať se stane cokoliv."

Clark Kent - 09. dubna 2016 23:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se jich zeptal co dělat, tak jsem si všiml, že máma tu už nebyla. Patrně odběhla zpátky do domu, aby zjistila, jestli už jde televize, a jestli se v ní nemluví o tomto problému. Avšak Diana tu se mnou stále byla a odpověděla mi alespoň ona. Řekla mi, že pokud nechci obětovat všechny lidi na této planetě, tak se budu muset tomu generálovi alespoň ukázat, načež dodala, že ať už se rozhodnu jakkoliv, tak bude stát na mé straně stůj co stůj. Neměl jsem slov, která by mohla vystihnout to, co jsem k této ženě právě pociťoval. Proto jsem se na ni jen vděčně usmál. Starosti však z mého výrazu nezmizely. V prvé řadě bych měl zjistit, co po mě chce. Určitě to nebude jen nějaký přítel mých rodičů, který se o mně doslechl a přišel mě vzít pod ochranné křídlo. To by totiž nevyhrožoval mě, abych se vzdal, ale vyhrožoval by ostatním, aby mě vydali. Prohlásím a trochu se zamyslím. Můj otec… jestli je ten generál Zod opravdu z Kryptonu, tak by o něm mohl vědět otec. A třeba mi dokáže alespoň trochu osvětlit, co po mě může asi chtít. Sdělím jí po chvíli svůj nápad, ale zcela jistý si tím nejsem. Přece jen byl můj otec opravdu osinou v zadku, který mi občas pomohl, ale občas na mě zcela kašlal. A to to prosím nebyl ani živý tvor. Nicméně si počkám, co mi na to řekne Diana. Popřípadě bychom se mohli podívat ještě na televizi a zjistit, jak se k tomu staví mocnáři této planety.

Universe - 10. dubna 2016 00:02

soukromá zpráva od Universe pro "Tak či onak, nezjistíš nic, pokud nepodnikneš nic." řekne Diana. "A podle mě, nastal ten správný čas, abys dospěl, Clarku." pokračuje dál Diana a přistoupí k tobě úplně., přičemž ti položí svou ruku na tvou tvář. "V dávných dobách nerozhodoval o velkých válečnících jejich věk, ale činy a jejich rozhodnutí, rozhodnutí, která byly schopni sami v době potřeby udělat. A pokud chceš tento svět a jejo lid ochraňovat, musíš se naučit rozhodovat sám, naučit se naslouchat hlasu svému rozumu..." řekne Diana a pomalu ti sjede rukou z tvé tváře na tvou hruď a zastaví se na místě, kde bylo tvé srdce. "...stejně jako hlasu svého srdce."

Clark Kent - 10. dubna 2016 00:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana řekla, že ať tak, či onak, nezjistím nic, pokud nic nepodniknu. Pak ale dodala něco, co se mi zrovna moc nelíbilo, že to slyším zrovna z jejích úst. Řekla, že podle ní nastal správný čas, abych konečně dospěl. Přimělo mě to si vzpomenout na skutečnost, že mi je jen třiatřicet let, zatímco Dianě je několik set let, ne-li přímo několik tisíc let. Rázem jsem si připadal jako dítě, možná dokonce ještě titěrněji. Poté řekla, že v dávných dobách o velkých válečnících nerozhodoval jejich věk, ale jejich činy a rozhodnutí, které sami učinili v dobách největší potřeby. A pokud opravdu chci lid této planety ochraňovat, tak se musím naučit rozhodovat sám a naučit se naslouchat hlasu svého rozumu. Při tom ke mně přistoupila a položila svou ruku na mou tvář, ze které pomalu sjela až na mou hruď a zastavila na místě, kde mám srdce, načež dodala, že se musím naučit naslouchat také hlasu svého srdce. Vím, že to Diana myslela dobře, i když mě její slova zasáhla i trochu jinak, než jak nejspíš zamýšlela. Nebylo mi do řeči a cítil jsem se pod velkým tlakem. A to z dobrého důvodu. Na mém rozhodnutí stojí a leží miliony, ne-li přímo miliardy nevinných životů. Chápu… a vím, co je zapotřebí udělat. Prohlásím a něžně vezmu Dianinu ruku, kterou má položenou na mé hrudi, do té své. Neudělám však to, že bych se k ní pak tisknul. Spíš naopak něžně její ruku od sebe odtáhnu a s ustaraným výrazem mlčky pomalu vyrazím do domu. Půjdu tam… vydám se mu a uvidím, co po mě chce. Když pak nechá lid této planety v klidu žít, tak za to rád i položím život. Doufejme, že do takových krajností to nedojde. Pomyslím si a vejdu dovnitř. Rovnou si to zamířím k brašně, kterou jsem přinesl s sebou. Vytáhnu z ní svůj spandex a bleskurychle si jej obléknu. Během mrknutí oka jsem byl oblečený ve svém kryptonském úboru a vstoupil jsem do obývacího pokoje. Bylo tam něco důležitého, mami? Zeptám se mámy na zprávy, ale veskrze mě to ani tak nezajímá. Spíš tu jsem proto, abych se rozloučil. Doufám jen, že Diana nebude hloupnout a zůstane tady. Nebo se přinejmenším poletí připravit na možnou bitvu.

Universe - 10. dubna 2016 00:35

soukromá zpráva od Universe pro Máma se zvedne od televize, pokud překvapeně na tebe hledí. Tak nějak tě takto vidí vlastně naživo poprvé od doby, co jsi zjistil, kdo vlastně jsi a kdy jsi onen oblek dostal/získal. "Clarku..." pronese ale nedostane příležitost, protože její telefon se rozezvoní. "To je Lois." oznámí ti tak nějak informativně, načež telefon zvedne. "Lois počkej... pomalu... vůbec ti nerozumím... je tady se mnou, vedle mě... počkej, dám tě na odposlech..." řekne máme a přepne svůj telefon na hlasitý odposlech. "Clarku... Clarku jestli tam jsi a slyšíš mě, jsme v obrovským průšvihu..... pamatuješ na tu reportáž z té demonstrace...? Zdá se, že někteří lidé si v hlavě spojili to, že mám něco společného s tím... Supermanem, kterého evidentně chce ten... Zod...." ozve se Loisin hlas a někdo v pozadí tam začne bušit na nějaké dveře. "Clarku... jsou tady, nemám moc času..... oni.... FBI!!! RUCE VZHŮRU!!!" Loisin hlas je přerušen úplně a nahrazen úplně jiným až se hovor vypne úplně.

Clark Kent - 10. dubna 2016 01:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se překvapeně zvedla od televize a trochu nechápavě si mě prohlížela. Skutečnost, že mě takto v mém kryptonském obleku vidí poprvé, mi zrovna nedocházela. Měl jsem toho na mysli hodně a taková maličkost ustoupila do pozadí. Máma mě oslovila, ale víc říct nestihla, protože se jí rozezvonil telefon. Trpělivě jsem vyčkal, aby to zvedla a vyřídila si ten telefonát. Chtěl jsem se s mámou rozloučit plnohodnotně. Téměř okamžitě nám oznámila, že je to Lois. Pak ale do telefonu řekne, že má počkat, že jí vůbec nerozumí, načež jí oznámí, že tu jsem také a že mě dá na hlasitý odposlech. Vzápětí se z telefonu ozve Loisin hlas, která mi začne rovnou vysvětlovat, že jestli jí slyším, tak že jsme v obrovském průšvihu, protože díky té reportáži z demonstrace si nějací lidé usmysleli, že máme něco společného se supermanem, kterého evidentně ten Zod chce. V pozadí se ozvou rány, jak někdo u Lois buší na dveře. Lois pak celá poplašená zvolá, že už jsou u ní a že nemá moc času, načež je přerušena cizím hlasem, který ji vyzval, ať zvedne ruce nad hlavu a identifikoval se jako někdo od FBI. S tím se hovor zcela přerušil a já si uvědomil, že jsem jí vlastně nestačil nic říci. Podíval jsem se na mámu a pak z ní přešel pohledem k Dianě. Očividně se budu muset vydat lidem, kteří začínají panikařit. Když se jim vydám, tak třeba Lois propustí. Prohlásím a zakroutím nad tím hlavou. Prokážu dobrou vůli a ochotu lidem pomoci. Třeba pak pochopí, že jsem byl vždy na jejich straně. Řeknu rozhodným hlasem a ve tváři se mi objeví odhodlaný výraz, který jasně říká, že mě ani ony dvě nezastaví. Tedy ne, že by na tom Diana měla nějaký úmysl. Já to musím udělat, mami. Řeknu mámě, která má jistě chuť mi to začít vymlouvat. A abych jí trochu umlčel, tak jí ještě obejmu. Já se vrátím… Zalžu a políbím ji na tvář.

Universe - 10. dubna 2016 01:09
	soukromá zpráva od Universe pro Mámě na tebe hledí s poněkud lesknoucíma se očima. Však tvoje obětí ti opětuje. "Já vím synu, já vím. A tvůj otec by byl na tebe teď pyšný..." odvětí máma se skoro deroucími se slzami z očích. "Jen slib, že se vrátíš, v jednom kuse a né v pytli..." dodá ještě poté máma. "Jdu také. Dala jsem ti svůj slib a míním jej dodržet." řekne Diana.

Clark Kent - 10. dubna 2016 01:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma mi mé objetí opětuje a prohlásí, že ví, že tam musím a také to, že by byl táta pyšný. Po zmínce o tátovi se pro změnu zase mé oči trochu zaleskly. Vždy jsem si přál, aby na mě byl hrdý. Oni oba, ale táta tu teď už není, což vnáší do mého srdce smutek. Nakonec máma prohlásí, že jí mám slíbit, že se domů vrátím v jednom kuse a živý. Slibuji… Řekl jsem, i když jsem nemohl vědět, jestli svému slibu mohu dostát. Do toho se vložila také Diana, která pro změnu zase prohlásila, že jde také, protože dala slib a hodlá jej dodržet. Jsi si jistá, jestli je to moudré, Diano? Já se jim vydám a oni mě nejspíš budou chtít vydat. Bude lepší, když nebudou vědět, kde přesně tě hledat. Budeš divoká karta, pokud se to se Zodem pokazí. Navrhnu Dianě, ale nic jí nezakazuji, protože vím, že by to stejně nemělo žádný smysl. Spíš by se na mě ještě naštvala. A to je to poslední, co bych teď chtěl. Je to možná naposledy, co ji vidím.

Universe - 10. dubna 2016 11:08

soukromá zpráva od Universe pro Diana se netváří zrovna nadšeně, když jí řekneš, že bys tam měl jít jenom ty, sám, bez ní. Ostatně to se dalo ale tak trochu pochopit. Ani máma z toho nebyla nadšená, ale narozdíl od mámy, Diana měla svoje schopnosti, jemž zatím předčila pouze surová síla větší než ta její. Ale pořád tu bylo to, že pokud je ten Zod stejně kryptoňan jako ty a vystaví se paprskům žlutého Slunce, stejně jako ty, může získat podobné schopnosti jako ty, což by znamenalo nebezpečí pro Dianu, protože možná se ti vyrovná, v nějakých věcech a oblastech se skoro i předčí, ale pořád je zranitelná jako normální člověk. "Půjdu s tebou." řekne nakonec Diana, která tě viditelně nechtěla nechat jít. "Doprovodím tě k lidem, jako projev své podpory tebe."

Clark Kent - 10. dubna 2016 11:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem řekl, že bych tam měl jít sám, tak se Diana začala tvářit, jako bych jí upíral něco jejího. Netvářila se vůbec nadšeně. Máma vypadala podobně, ale tady se nedalo nic dělat. Zod chce mě a pro všechny bude lepší, když budou schované. Vím, že bys chtěla jít také, Diano, ale je nutné, abys zůstala stranou. Pokud je Zod opravdu z Kryptonu, tak bude brzy stejně silný jako já. A tím pádem ti může ublížit. Krom toho, přiletěl lodí a ta může mít zbraně nedozírných ničivých možností. Pomyslím si při pohledu na Dianu, ale nahlas to neříkám. Už jí znám nějakou dobu a vím, že jakožto amazonka má vlastní hlavu. A nikdo, ani já, jí nemůže diktovat, co smí a co ne. A přesně tohle jsem na ni miloval. Diana se však nedá odbýt a prohlásí, že půjde se mnou, na což jsem chtěl něco namítnout, ale ona nakonec dodala, že mě doprovodí k lidem, jako projev své podpory vůči mně. To mě uklidnilo, protože tím vlastně řekla, že mě doprovodí k lidem, ale dál už mě následovat nebude. Zakázat ti to nemohu… Řeknu a na moment se na ni pousměji. Dobrá tedy… měli bychom vyrazit, aby Lois z paniky a zoufalosti nic neprovedli. Ona opravdu o supermanovi neví nic, tak aby to z ní netahali násilím. Dodám a naposledy se na mámu usměji, abych jí povzbudil. Vlastně, abych se i já sám uklidnil.

Universe - 10. dubna 2016 12:06

soukromá zpráva od Universe pro "Nikdo ti však nebrání to zkusit." opáčí Diana ohledně tvé poznámky, že jí to zakázat nemůžeš. Z toho co o ní víš, víš, že by jednak ten zákaz zřejmě nedodržela, protože zkuste si něco zakázat princezně, ještě k tomu Amazonce a navrch bohyni Války. Diana se nakonec svleče, tak nějak před vámi, ani to nebylo nic divného, protože ze sebe stáhla akorát tebou koupené oblečení a odhalila tak svou/Héfaistovu zbroj, kterou měla celou dobu pod tím. Z kapsy poté vytáhla tiaru, kterou si usadila ve vlasech. Máma na ní koukala snad ještě překvapeněji než předtím prve na tebe. Rozhodne nelhala o tom, že je magická, ale to ostatně byla většina co na sobě Diana měla, stejně jako ona samotná.

Clark Kent - 10. dubna 2016 13:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mém zkonstatování, že jí to nemohu zakázat, mi Diana opáčila, že mi nikdo nebrání, abych to zkusil. Podíval jsem se na ni a vědoucně jsem se pousmál. Věděl jsem, že by mě stejně neposlechla. Byla to přece jen princezna amazonek a k tomu ještě bohyně války a já byl jen nuzný smrtelník. Mimozemšťan, který byl vychován farmáři. Diana se nakonec svlékla z mnou koupeného oblečení a z kapsy si vytáhla tiaru, kterou si usadila na hlavu. Máma na ni hleděla snad ještě překvapeněji, než na mě. Nemohl jsem jí to mít za zlé. Diana byla pozoruhodná a nad míru krásná žena, která pouhou svou přítomností vyrážela mužům dech. Nejvíc mámu však asi překvapovalo, že její „zbroj“ nebyla pod tím oděvem vůbec vidět, což mě předtím také vyvádělo z míry. Ovšem teď, když vím, že všechno co má na sobě, je magické a nejspíš vyrobené bohem Héfaistem, tak mě to ani moc neudivuje. Dobrá… tak tedy vyrazíme… Řeknu a pomalu vyrazím před dům. Ještě než vyrazím vstříc lidským úřadům, tak se ještě naposledy podívám na mámu, na kterou se usměji. Poté už však vzlétnu a vyrazím k Metropolis, kde budou jednotky FBI, které unesly Lois.

Universe - 10. dubna 2016 13:51

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazily jste tedy směrem k Metropolis, kde bude asi nejpříhodnější se vydat. Však už z dálky bylo město poněkud ponuré, skoro žádná světla nesvítila a ty co svítila, nesvítila příliš silně. Diana tě však před městem zastaví. Neřekne ani slovo a vtiskne ti polibek, zatímco se stále vznášíte ve vzduchu. Nemusela vlastně ani nic dalšího říkat, protože jsi její gesto více než dobře pochopil. A ani v budově FBI jsi se nesetkal s příliš přívětivým chováním. Skoro téměř okamžitě, jakmile ses tam v budově oběvil, seběhli se k tobě vojáci, kteří se obklopily a namířily na tebe svými zbraněmi. Diana zůstala venku, ale tak aby jí všichni viděli.

Clark Kent - 10. dubna 2016 14:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Společně s Dianou jsme vyrazili zpátky k Metropolis, kde bude nejpříhodnější se vydat. Vzhledem k velikosti města tam určitě zbudovali nějaké předsunuté stanoviště nebo velitelský stan. Navíc tam ještě bude Lois, kterou musím dostat ven. Už z dálky bylo vidět setmělé město. Skoro žádná světla tam nesvítila. A ta, která ano, svítila velice slabě. Ještě před městem, mě Diana ve vzduchu zastavila a přiblížila se. Beze slova mi vtiskla polibek, který jsem jí opětoval. Bylo to možná naposledy, co jsem jí měl možnost políbit a tak jsem si to hodlal užít. Vlastně ani nic dalšího říkat nemusela. Její gesto jsem pochopil a byl jí za to vděčný. Cítil jsem to stejně a tak jsem se na ni upřímně usmál. V Metropolis mě Diana doprovodila až k budově FBI. Zůstala na ulici, zatímco já jsem vstoupil. Téměř okamžitě se okolo mě shromáždili vojáci, kteří na mě namířili své zbraně. Postavil jsem se zpříma a rozhlédl se po budově, hledajíc, jestli tu je Lois. Potom se podívám na nějakého velitele, který měl na povel tyto vojáky. Přišel jsem se vzdát lidem tohoto světa… Prohlásím pevným hlasem, čekajíc, jak tito lidé zareagují.

Universe - 10. dubna 2016 14:58

soukromá zpráva od Universe pro Velitel vojáků neřekl nic, místo toho jen pokynul těm bližším v jeho dosahu, kteří vyrazily z řady a zamířily k tobě. Jeden z nich vytáhnul pouta, kterými ti spoutal ruce před sebou. Následně se tě potom chopily, z každé strany jeden z vojáků a vedly tě pryč, dá, hlouběji do budovy. Pryč z dosahu a dohledu kohokoliv, a to i včetně Diany. Odvedly tě a poté strčily do místnosti, která měla holé zdi, kromě jednoho velkého okna, skrz které nešlo normálně vidět a uprostřed ní byl jeden stůl a dvě židle. Na jedné z nich seděla Lois, která vypadala poněkud vystrašeně a její levá narudlá tvář říkala, že asi schytala nějakou tu ránu či facku. Když však viděla tebe, poněkud se usmála. Vojáci tě tu poté zanechali a odešli a zavřely za sebou dveře.

Clark Kent - 10. dubna 2016 15:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Velitel mi nic neodpověděl. Jen pokynul svým vojákům a ti, co byli u mě nejblíž, ke mně přistoupili. Jeden z nich vytáhl pouta, kterými mi spoutal ruce tak, abych je měl před sebou, načež mě oba vzali za paži a všichni jsme vyrazili do nitra této budovy, pryč z Dianina dohledu. Najednou jsem se cítil sám a zranitelný, jako by mi chyběly ruce. Prostě, jako bych nebyl celý. Odvedli mě do místnosti s prázdnými holými zdmi, na jejíž jedné zdi bylo jednosměrné okno, skrz které normální lidé nevidí. Já s tím problém ovšem nemám. Krom stolu a dvou židlí, z nichž na jedné seděla Lois, tu nic dalšího nebylo. Byl jsem usazen na volnou židli a nechali nás tu o samotě. Lois měla jednu tvář narudlou a vypadala docela vystrašeně, avšak když uviděla mě, tak se trochu pousmála. Já se pro jistotu tvářil neutrálně, i když jsem byl rád, že je v pořádku. Nebyl jsem si ale jistý, jestli mě nepozná, když u ní budu tak blízko. Jste v pořádku? Vypadáte, že vás někdo udeřil. Zeptám se, zda je v cajku a při poznámce o úderu, se kriticky podívám skrz to to jednostranné okno. Štvalo mě to, protože Lois byla nevinná a nevěděla o mém alter egu zcela nic. Jejich myšlenkové pochody byly hodně podivné, když si ji spojili se mnou.

Universe - 10. dubna 2016 16:06

soukromá zpráva od Universe pro Lois přikývne. "Jo jsem. Za tohle si můžu sama..." řekne nepatrně ukáže na svou tvář. "Chtěla jsem aby mi někdo donesl aspoň kafe z automatu... když mě ignorovali, tak jednoho z nich nazvala trochu nepatřičně a mno... skončila jsem tady a takhle..." uzavře to nakonec Lois, protože se u toho cítila trošku trapně, což se dalo jednak poznat a jednak se dalo tak nějak pochopit. "A co ty? Proč jsi se vzdal?" zeptá se tě Lois.

Clark Kent - 10. dubna 2016 16:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois přikývla a vysvětlila mi, že si za to může sama, protože po někom chtěla, aby jí přinesl kafe z automatu. A protože jí ten někdo ignoroval, tak jej nazvala nepatřičně a tak nějak skončila takhle a tady. Je jedno, jak jste jej nazvala. Uhodit ženu je ubohost. Opáčil jsem hned vzápětí a zakroutil jsem hlavou. Lois se hned pak zeptala, jaký je důvod toho, že jsem se vzdal. Vzdávám se lidstvu, abych předešel panice a nepokojům, kterým jste padla za oběť i vy, jak vidno. Řeknu a lehce si povzdechnu. Jsem tu proto, aby lidé mohli vyjednávat se Zodem, který je očividně ochotný vyhrožovat celé planetě, aby mě získal. Proč? To nevím. Dodám a rozhlédnu se po místnosti. Tedy tak to alespoň vypadá. Doopravdy se dívám po okolních místnostech, jestli se něco nechystá.

Universe - 10. dubna 2016 16:30

soukromá zpráva od Universe pro Zatímco jsi se bavil s Lois, za ´sklem´ se začali seskupovat lidé, jejichž saka byla zřejmě stejně drahá jako celý tvůj roční plat. Museli být nějací zřízenci z vlády nebo tak něco, rozhodně se ale podle toho tak tvářily. "Takže, ty věříš, že tenhle... Zod... je vlastně zlý? " poznamená Lois. "Nevíme co jsou jeho záměry, třeba tě chce, protože jste poslední, asi nechce být sám..."

Clark Kent - 10. dubna 2016 16:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Při mém ohlédnutí se po okolních místnostech, jsem zjistil, že se za sklem začínají shromažďovat nějací chlápci v opravdu drahých oblecích. Nejspíše to byli nějací vládní zřízenci, či hodnostáři. Bylo mi to veskrze jedno, kdo to byl. Doufal jsem, že už konečně začneme jednat, protože čekáním nic nezískáme. Avšak i přesto jsem na sobě nedával znát, že o nich vím a znovu se zaměřil na Lois, která se mě mezitím zeptala, jestli si myslím, že je Zod zlý. Potom ještě dodala, že nevíme, co jsou jeho pravého záměry a nadhodila teorii, že je Zod poslední a chce mě na svou stranu, aby nebyl sám. Kdyby tomu opravdu tak bylo, tak si myslím, že by se mě pokusil kontaktovat jinak, než vyhrožováním a ultimátem. „Vzdej se mi, nebo budou trpět obyvatelé této planety“ mi nezní jako přátelské úmysly. Opáčím Lois se starostí v hlase i ve tváři, avšak udržuji se klidný. I přes to, jsem tady. Jsem na straně lidstva. A aby Zod neublížil nikomu z vás, tak jsem se lidstvu vzdal, aby mě mu mohli předat. Dodám a lehce se usměji.

Universe - 10. dubna 2016 16:47

soukromá zpráva od Universe pro "Hmm..." pokýve Lois hlavou. "Přesto... trochu mě překvapují ty pouta. Ty i já víme, že to není zrovna něco, co by tě dokázalo nějak vůbec udržet." řekne Lois s poněkud úsměvem, přece jenom, již byla párkrát svědkem tvých činů, kdy jsi trhal hlavy a to jenom holýma rukama, myšleno naprosto doslova. Však po několika okamžicích bylo asi vašemu rozhovoru konec, protože to za sklem vypadalo, že jeden postarší muž, s brýlemi na nose, se zřejmě bude chtít s tebou pokusit promluvit. Zatím jeho ruka spočívala vedle mikrofonu a ještě probíral poslední věci s generálem vedle něj, však jeho zrak byl upřen přímo na tebe.

Clark Kent - 10. dubna 2016 17:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois pokývnutím hlavou uznala, že můj opatrný pohled na věc bude nejspíš správný. Pak ale dodala, že jí přesto udivují ty pouta. Přece oba víme, že to je něco, co by mě ani nezpomalilo. Lois byla jedna z mála, která mě viděla bojovat proti těm stvůrám, co se vrhly na demonstranty. A i přesto, že byly oděné v podivných zbrojích, tak jsem je trhal holýma rukama. Přišel jsem se vzdát, takže nebudu klást odpor. A pokud se díky tomu budou cítit bezpečněji, tak proč ne? Odpovím Lois na otázku a lehce se při tom pousměji. Můj pohled zachytil pohyb za neprostupným sklem. Nějaký postarší muž s brýlemi na nose, se postavil k ovládání mikrofonu a nejspíš se mnou bude každou chvilku hovořit. Pro jistotu se tam letmo podívám a zkontroluji, jestli má nějakou jmenovku, abych věděl, s kým mám tu čest. Avšak velice decentně, abych tím zatím nedal najevo, že o něm vím.

Universe - 10. dubna 2016 17:41

soukromá zpráva od Universe pro Co se tak nějak potvrdilo posléze, když se mikrofonu konečně chopil a reproduktor uvnitř vaší místnost tak konečně spustil: "Zdravím... jsem Dr. Emil Hamilton, a předem se tak nějak omlouvám za nepohodlí, které bychom vám tímto případně zapříčinily, ale musíte nás pochopit. Je to především pro naše bezpečí. Nikdo z nás neví co opravdu dokážete a navíc, můžete být přenašečem nějakého mimozemského patogeno, kteří může tady na naší planetě způsobit nevídanou katastrofu...."

Clark Kent - 10. dubna 2016 17:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vůbec jsem nemusel hledat jmenovku onoho muže, protože hned vzápětí stiskl ovládání mikrofonu a představil se mi. Dokonce se mi omluvil za způsobené nepohodlí, ale prý je to pro jejich bezpečí, neboť neví, co přesně dokážu. Navíc se podle všeho bojí toho, že jsem přenašečem nějakého mimozemského patogenu, který by mohl na Zemi způsobit nějakou katastrofu. Doktore… žiju zde už třiatřicet let a doposud jsem nikoho nenakazil. Odpovím doktoru Hamiltonovi a lehce se pousměji. Ony bezpečnostní opatření vůči mně, nebudou zapotřebí. Já nejsem váš nepřítel. Dodám a podívám se přesně jeho směrem.

Universe - 10. dubna 2016 18:14

soukromá zpráva od Universe pro Doktor se viditelně zarazí. Skoro jakoby se chystal něco říci, ale tím jak si se na něj podíval, to nějak utnulo. "Nemůžeš nás přes to sklo vidět?" zeptá se mimo mikrofon generála vedle. "Jsem si zcela jist, že žádný člověk není schopen prohlédnout skrz toto sklo." odvětí mu generál. Doktor spokojeně přikývne. "Tím si nemůžeme býti bohužel jisti.... jak u vás, tak ani u... generála Zoda." pronese doktor už směrem k tobě.

Clark Kent - 10. dubna 2016 18:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se podíval přesně doktorovým směrem, tak se zarazil. Vypadalo to, jako by můj pohled jeho směrem přerušil nit jeho myšlenek. Otočil se tedy na generála vedle a mimo mikrofon se ho zeptal, jestli jej mohu vidět. Generál mu odvětil, že si je jist, že žádný člověk skrz toto sklo neprohlédne. Doktor spokojeně přikývne a odpoví mi, že si nemohou býti jistí, že jsem přítel já nebo třeba Zod. Povzdechnu si, protože mě to začíná unavovat, a proto se rozhodnu konečně jednat, abych posunul toto jednání, kde si mě zatím jen oťukávají a vůbec nejdou k věci. Vyložíme karty na stůl, generále… Pronesu a postavím se, přičemž lehce roztrhnu řetízek na poutech. Pomalými kroky dojdu před sklo, za kterým stojí generál, který ujišťoval Hamiltona, že skrz sklo nevidím. Podívám se na něj zpříma, jako by stál přímo přede mnou a nic mezi námi nestálo. Já vás chápu… bojíte se mě, protože mě neovládáte. A to se vám nikdy nepovede. Ale to neznamená, že jsem váš nepřítel. Oslovím generála přímo pevným hlasem, ale dávám si pozor, abych nebudil dojem nějaké agrese.

Universe - 10. dubna 2016 19:39

soukromá zpráva od Universe pro Lois se poněkud usměje, nad tím, jak snadno, prakticky bez jakékoliv námahy přetrhneš svá pouta. Skoro jakoby na to čekala. Jak se začneš přibližovat ke sklu, gentlemani za ním jsou výrazně zděšeni a udělají někteří i pár kroků vzad. Však neřekli ani slovo. V ranních hodinách jsi poté již stál kus z Metropolis, v pouštní pustině, čekajíc na to, jak se ke všemu vyjádří případně generál Zod a samozřejmě četnou armádou lidi za svými zády, ozbrojenými po zuby a nechyběli ani tanky. Lois tu byla taky, ale bezpečně mezi vojáky.

Clark Kent - 10. dubna 2016 20:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pánové značně znejistěli, když jsem roztrhl svá pouta, jako by byla z papíru a přistoupil blíže. Někteří dokonce zděšeně poodstoupili od okna, aby se ode mě dostali co nejdál. Avšak nějakou dobu neřekli ani slovo. Vzhledem k výrazům ve tváři a pohledům, které na mě vrhali, bych se vůbec nedivil, kdyby si ne jeden z nich nadělal do kalhot. Nějakým způsobem jsme se domluvili na tom, že se sejdeme s generálem Zodem, kterému pošlou nějakým, mě neznámým, způsobem zprávu, aby mě předali do jeho rukou. Nebyl jsem zklamaný tím, že mě chtějí předat. Přece jen dělali to nejlepší co mohli, aby nikdo nepřišel k úhoně. A když jsem nebyl jedním z nich, tak to pro ně bylo pochopitelně menší zlo, i když bylo zcela zjevné, že Zod nebyl žádný lidumil. Bylo už světlo, když jsme dorazili kus za Metropolis na domluvené místo v pustinách. Stál jsem před hrazením a za mnou byla rozestavěna armádní technika, včetně tanků, a všude u hrazení byli také vojáci. Byla tu i Lois, která však byla bezpečně schovaná mezi vojáky, aby nedošla k úhoně. Stál jsem tam a čekal, než uslyším/uvidím přilétat Zodovu loď. Byl jsem dost netrpělivý a po pravdě, taky hodně zvědavý, jak bude vypadat. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli je také z Kryptonu, nebo je to jen jiný mimozemšťan, který znal někoho z Kryptonu. Přilétají! Pronesu hlasitě, když uvidím/uslyším onu loď, abych dal vojákům vědět. Veskrze to bylo ale kvůli tomu, abych se trochu uklidnil.

Universe - 10. dubna 2016 20:35

soukromá zpráva od Universe pro Loď skutečně přilétala a když se konečně dostala i do zorného pole armády za tebou, všichni vůči ní namířily své zbraně a to i včetně hlavní tanků. Loď zvolna a hladce dosedla několik desítek metrů od tebou. Její zadní část se poté pozvolna otevřela se vyšli z ní dvě postavy, jedna byla mohutná a vysoká, už podle zevzření mužská, zatímco ta druhá byla oproti té první výrazně menší, útlejší a taková elegantnější. Oba postavy byly v oděny v něčem do vypadalo jako jistý druh brnění, však svým způsobem ti to bylo poněkud povědomé, známé. Menší postava dojde skoro až k tobě a její maska se pozmění a ukáži ženskou tvář. "Kal-El..." pokyne ti. "Jsem druhý velící důstojník generála Zoda, Faora-Ul. A jsem tu proto abych tě doprovodila na vyžádání generála Zoda, na jeho loď." promluví dál Faora. Poté se podívá za tebe, na všechny ty lidi a někteří z nich se netvářily příliš nadšeně, spíše tak nějak vyděšeně. Faora se při tom trochu ušklíbne. "Kde je ta žena, která s tebou dorazila do města? Generál Zod si jí přeje vidět také." zeptá se, s očitým úmyslem na Dianu. "Zde jsem!" ozve se silný, hrdý ženský hlas, ze shora a hrdá válečnice, s hrdostí sobě vlastní, jemž se odráželo v jejím obličeji, dosedne lehce vedle tele na zem.

Clark Kent - 10. dubna 2016 21:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Loď opravdu přilétala. A chvilku na to se ukázala i na dohled lidí, kteří na ni namířili všechny své zbraně, včetně hlavní tanků. Loď sama dorazila během mžiku až k nám a zlehka dosedla pár desítek metrů přede mnou. Celé to vypadalo jako nějaký gigantický brouk, jehož zadek se otevřel a vysunula se plošina, po které sešly dvě postavy. Ta větší, mohutná, zůstala stát vedle plošiny, zatímco ta menší, útlá došla až ke mně. Vůbec mi to nepřišlo, ale byli vlastně oděni podobně jako já, jenže měli na svých spandexech nějakou formu zbrojí, které vypadaly docela drsně. Na hlavách měli celoobličejové přilby, které je s největší pravděpodobností chránily před cizí atmosférou. Když ke mně ta menší postava došla, tak se jí maska nějak odsunula a odhalila docela pohlednou ženskou tvář. Oslovila mě mým kryptonským jménem a změřila si mě pohledem, načež se představila jako nižší velitelka Faora-Ul, která je tu, aby mě doprovodila ke generálu Zodovi na jeho loď. Přikývl jsem, abych jí dal na vědomí, že rozumím a počítám s tím, načež se Faora zahleděla na vojáky za mnou. Změřila si je pohledem a ušklíbla se. Očividně jí byla lidská armáda k smíchu. Pak se ale zeptá, kde je ta žena, která se mnou přiletěla do města, protože generál Zod chce vidět i ji. Lois se mnou nepřiletěla… počkat, oni ví o Dianě? Dojde mi a už už se chystám odpovědět, že tu není, když se ozve její hrdý hhlas přímo nad námi. Ve chvíli, kdy se ozvalo to její „Zde jsem!“, se mi sevřelo hrdlo. Vrhl jsem na ni skoro zděšený pohled, protože jsem nečekal, že tady bude. Byli jsme domluveni jinak. Výraz v mé tváři se ale hned změnil na rozladěný. Chtěli jste jen mě. O žádném člověku tu nebyla řeč! Prohlásím směrem k Faoře, doufajíc, že se nebude Diana ohrazovat, že není člověk. Když už nic, alespoň by jí mohli podceňovat.

Universe - 10. dubna 2016 21:22

soukromá zpráva od Universe pro Faora však zůstala klidná a poněkud studená, jako led. "Viděli jsme jí s tebou přilétat a jestli chceš hrát hru a trvat na tom, že je člověk, budiž, ale my víme moc dobře co jsme viděli, další dítě Kryptonu... nehledě na to, že sama nás v tom teď přímo utvrdila." pronese Faora. Podle jejích slov tedy nejspíše pokládala Dianu za dalšího, koho někdo poslal pryč z Kryptonu, stejně jako tebe. Otázka byla, zda-li jí přitom nechat či nikoliv. "Navíc... já plním pouze rozkazy a generál Zod, vás chce oba na své lodi. Můžete jít dobrovolně a nikomu se nic nestane, či to půjde po zlém a začneme rovnou těmi co jsou za vámi." pokračuje dál Faora a zvedne ruku na úroveň na hlavy, tedy zřejmě bude stačit jenom její pokyn a loď, kterou sem přiletěli bude střílet na lidi za vámi, tanky, netanky. "Není třeba se uchylovat k těmto věcem... půjdu." řekne nakonec Diana, otáčejíc se pohledem k tobě.

Clark Kent - 10. dubna 2016 21:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Faora zůstala klidná a netečná. Dalo by se říci, že byla ledově chladná. S tímto výrazem mi opáčila, že jí viděli se mnou letět, tak že mám přestat hrát tyto hry. Potom dodala něco, co mě překvapilo a nedokázal jsem to skrýt. Oni ji mají za další dítě, které uniklo zkáze Kryptonu. Já jsem říkal, že mám letět sám… já jsem to říkal… Měla jsi pravdu, Diano. Měl jsem poslouchat hlas svého srdce i rozumu. V tomto případě byly tyto hlasy moudřejší než bohové. Pomyslím si lehce zdrceně, protože tuším, že to dopadne špatně. Jen doufám, že ne pro ni. Faora pak dodá, že ona jen plní generálovy rozkazy a ty říkají, že nás má oba přivést ke generálovi. A pokud prý půjdeme dobrovolně, tak se nikomu nic nestane. Ovšem pokud se budeme vzpírat, tak to půjde po zlém a začnou s těmi lidmi, co jsou za námi. S tím zvedla ruku, což bylo jasným důkazem toho, že pokud odmítneme jít, tak vydá rozkaz pálit. Diana se ozve a řekne, že není třeba se uchylovat ke krajnostem, protože půjde. Vrhnu na ni starostlivý pohled, ale její výraz značí, že už se rozhodla. Odevzdaně na Faoru pohlédnu a neochotně přikývnu. S tím se ohlédnu na vojáky za námi a pomalým krokem vyjdu k lodi, abych na ni nastoupil podle jejich pokynů. Cestou na Dianu ale vrhám starostlivé pohledy.

Universe - 10. dubna 2016 22:01

soukromá zpráva od Universe pro Faora pozvolna spustí ruku zase zpátky. "Dobrá tedy, následujte mne." řekne nakonec, otáčejíc se zpátky k lodi a pomalu se k ní i rozejde, očekávajíc, že jí budete následovat dovnitř. Ten druhý čekal trpělivě, než vyjdete dovnitř i vy a potom také vešel dovnitř. Zamířil rovnou někam co zřejmě bude řídící kabina, ale vám Faora pokynula, aby jste zůstali tady, skoro u východu. Moc místa tu nebylo, tudíž šlo usuzovat, že tohle bude spíše válečná loď, než nějaká přepravní. Nicméně loď se poté zvedla a za menšího drkotu poté vyrazila směrem ke své mateřské lodi. Faora se vydala za svým druhem do pilotní kabiny.

Clark Kent - 10. dubna 2016 22:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem přikývl, tak Faora pozvolna ruku stáhla dolů a se souhlasem pomalu vyrazí k lodi. My jí následujeme dovnitř. Jakmile jsme nastoupili i my, tak se dovnitř dostal i ten mohutný chlápek, co čekal u rampy. Ten chlap zamířil rovnou někam, kde asi byla pilotní kabina, Faora nám pokynula, abychom zůstali na místě a přidala se ke svému druhovi. Bylo jasné, že se jednalo o nějakou válečnou loď, protože tu nebylo moc místa. Chvilku na to, co Faora odešla, tak se loď za mírného hučení a drkotání zvedla a vydala se na svou cestu. Já se natočil k Dianě a starostlivě na ni pohlédl. Měla jsi zůstat tam a neletět se mnou… vůbec by o tobě pak nevěděli… Pronesu k ní tiše, ale ne káravě, ani jinak negativně. Jde na mě vidět, že mě prostě mrzí, že jsem jí do toho zatáhl. Nenápadně si pak z rukávu (nebo z ucha?) vytáhnu klíč od pevnosti a obejmu Dianu. Ne, že bych se na to necítil, ale tentokrát je objetí jen zástěrka, protože ji při něm chytím za ruku, přičemž jí nenápadně předám onen klíč. Při tom jí políbím na tvář, a když jsou naše obličeje blízko, tak jí zašeptám do ucha. Pohlídej mi to… nesmí se k tomu dostat.

Universe - 10. dubna 2016 22:29

soukromá zpráva od Universe pro "Říkala jsem ti, že budu stát po tvém boku... " opáčí ti Diana a podívá se na tebe. Zřejmě asi nepočítala trochu s tím, že by měla jít s tebou taky, ale s tím už se v momentální době nedalo vůbec nic dělat, bohužel. Diana ti potom tvoje obětí poněkud opětuje i když je z ní trochu cítit, že si není jistá, jestli je na to ten správný čas a místo, nicméně pak pochopí o co se vlastně snažíš a, že obětí používáš částečně jako zástěrku. Rozhodne se tedy hrát trochu onu hru s tebou a hbitě tak zmizí klíč od pevnosti v její ruce a poté za jejím nátepníkem. "Neměj obavy." opáčí ti tiše nakonec, skoro v tu samou chvíly se ozvou kroky a Faora se pomalu vracela. Když vás tak nějak viděla u sebe, trochu znechuceně se na vás podívala. "Chystáme se na přistání."

Clark Kent - 10. dubna 2016 22:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi opáčila, že mi už jednou říkala, že bude stát po mém boku, což mě přinutilo se na ni usmát. Vždy jsem byl vděčný, když byla v mé blízkosti. A i teď jsem cítil, že už nejsem tolik nervózní. Rozhodl jsem se tedy, že u ní uschovám klíč mého otce, aby nepadl Zodovi do rukou. Věřil jsem, že si uvědomí, že Diana není z Kryptonu a tak jí pošlou pryč, nebo jí alespoň nebudou tak prohledávat, jako mě. Když jsem jí objal, tak jí to trochu zaskočilo, očividně si nebyla jistá, jestli je na to ten správný čas, avšak hned jak jsem jí vtiskl klíč do ruky, tak pochopila, že je to objetí částečně zástěrka. Rozhodla se hrát mou hru a klíč uschovala pod svůj nátepník, načež mi řekla, že nemám mít obavy. Věřil jsem, že ona má větší šanci to skrýt před Zodem a jeho nohsledy než já. V tom se ozvaly kroky a objevila se Faora, která nás načapala, když jsme byli víceméně ještě v objetí. Na tváři se jí objevila znechucená grimasa, ale i tak se nenechala vyvést z míry a oznámila nám, že se chystáme na přistání. Pomalu jsem Dianu pustil a Faoře přikývnul, načež jsem se postavil kousek dál od Diany, čekajíc na to, co se bude dít. Doufám, že neví o tom klíči, co jsem dal Dianě.

Universe - 10. dubna 2016 22:52

soukromá zpráva od Universe pro Loď za krátký okamžik dosedne a přistane. Její motory se úplně vypnou a zadní vchod se začne otevírat. To už pomalu začínal přicházet i Faořin druh z pilotní kabiny. Faora vám poté pokynu aby jste jí následovali z lodi ven. Faora si přitom sundala svou dýchací masku. Sotva jste však z ní vylezli a vaše nohy stanuli na podlaze mateřské lodi, Diana se poněkud zastavila, barva její kůže byla trochu bledší a za pár sekund na se rozkašlala, trochu přitom i lapala po dechu. Ani ty sám si na tom nebyl příliš dobře, na plicích tě šimralo, jako kdyby jsi byl na něco alergický, ovšem prozatím to nebylo tak prudké jako u Diany.

Clark Kent - 10. dubna 2016 23:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Za krátký okamžik loď dosedla na místo a zadní část se otevřela. Faořin druh se objevil u nás a sama Faora nám pokynula, abychom jí následovali ven z lodi. S tím si sundala svůj dýchací přístroj a já trochu znejistěl, protože na lodi bude asi opravdu jiná atmosféra. Sotva jsme vystoupili z menší lodi a naše nohy se dotkly podlahy velké lodi, tak Diana poněkud zkoprněla. Starostlivě jsem na ni pohlédl a s šokem jsem zjistil, že její pokožka nabírala popelavou barvu. Očividně jí tato atmosféra nedělala dobře. To ostatně ani mě ne. Drobně mě začalo lechtat na plicích, jako bych byl snad na něco alergický, nebo jako bych dýchal prach, avšak na to jsem teď kašlal, protože mi šlo jen o Dianino zdraví. Chytil jsem jí, abych jí udělal oporu, pro případ, že by se chtěla skácet. Já jsem vám nelhal! Ona není z Kryptonu! Tahle atmosféra pro ni není dýchatelná! Křiknu na Faoru a pak se zpátky podívám na Dianu, kterou konejšivě pohladím po tváři. Tak jí přece pomozte! Dodám s jistou naléhavostí v hlase, dívajíc se na svou krásku, které není vůbec dobře.

Universe - 10. dubna 2016 23:24

soukromá zpráva od Universe pro Diana poněkud plně využije tvé nabízené podpory. "Nemůžeme jí nijak pomoci. Buďto ukáže svou sílu a vřepře se tomu, nebo jako slabá zahyne." odpoví Faora studeně, nejeden by měl chuť jí teď v tuhle chvíly udeřit. Diana však začala po krátké chvilce její kašel poněkud ustal a sípavé nádechy se zdáli pevnější. "Já.... nej-sem.... slab-á...." řekne Diana mezi jednotlivými nádechy, věnujíc Faoře poněkud nenávistný pohled. Ta jej opětuje svým studeným. "Pokračujme tedy... generál Zod vás netrpělivě očekává..." řekne Faora, vydávajíc se původní cestou. Diana se na tebe podívá, stále poněkud trochu sípajíc a lapajíc po dechu.

Clark Kent - 10. dubna 2016 23:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Dianu podepřel, tak toho plně využila. Rozhodně to vypadalo, jako by mlela z posledního. Skoro jako já, když jsem v blízkosti kryptonitu. Křikl jsem na Faoru, že Diana není z Kryptonu a proto je jejich atmosféra pro ni nedýchatelná, a také jsem dodal, aby jí pomohli, ale ona jen studeně opáčila, že jí pomoci nemohou. Buď tedy Diana ukáže sílu a přežije, nebo zemře jako slaboch. Vrhl jsem na Faoru pohled plný nenávisti a měl jsem milión chutí jí praštit a zpřerazit ji. A to už je co říct u chlapa, který by ženu ani kytkou neuhodil. Dianin kašel však za moment ustal a její sípavé nádechy se zdály pevnější, přičemž přerývaně řekne, že ona není slabá. Vyloudilo to na mé tváři smutný, soucitný úsměv. To je ta žena, do které jsem se zamiloval… Bojovnice, která bude bojovat až do hořkého konce. Pomyslím si a při tom si všimnu, jaký nenávistný pohled vrhá na Faoru. Nebylo se čemu divit. Faora jej opětovala svým typickým chladným, který říkal, že jsme jí zcela u prdele. I když, vsadil bych se, že byla trochu zklamaná tím, jak Diana odmítla umřít. Nakonec Faora řekla, že budeme pokračovat za generálem. Naštvaný nad jejich nezájmem od Dianino zdraví jsem zakroutil hlavou a podepřel jsem Dianu. Její ruku jsem si dal okolo ramen, kde jsem jí chytil jednou svou rukou, přičemž jsem jí vzal druhou rukou okolo pasu a přidržoval jsem si ji ve vzpřímené poloze. Teprve pak jsme pomalu vyrazili za Faorou. Přísahám, že za tohle zaplatíte! Pomyslím si a snažím se ignorovat ten hnusný pocit na plicích, který jakoby nebral konce a byl stále nepříjemnější. Asi jako, když vám zaskočí a vy se dusíte a pořád pak cítíte ten nepříjemný pocit v krku.

Universe - 10. dubna 2016 23:50

soukromá zpráva od Universe pro Následovali jste Faoru a Diana bojovala s dechem. Rozhodně se nemínila vzdát něčemu tak triviálnímu. Faora vás dovedla někam, co by se zřejmě dalo nazvat můstek či nějaká hlavní ovládací místnost, protože tu bylo docela dost přístrojů a hlavně obrovské čelní okno, který skýtalo, za jiných okolností, nádherný pohled na Zemi z vesmíru. Vše na tebe okolo působilo povědomě až přímo známě. "Ka-El...." promluví muž s bradkou. "Nemáš ani to nejmenší ponětí, jak dlouho nám trvalo než jsme tě našli..."

Clark Kent - 11. dubna 2016 00:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Následovali jsme Faoru a Diana stále bojovala s dechem. Bylo mi jí neskutečně líto, a kdybych jí mohl nějak ulevit, hned bych to udělal. I za cenu toho, že bych si s ní to místo a stav vyměnil. Udělal bych to bez zaváhání. Faora nás dovedla do nějaké obrovské místnosti, kde bylo mnoho přístrojů a ovládacích prvků. Takže by se dalo říci, že to byl můstek, odkud se ovládaly hlavní funkce lodi. Byl tu i opravdu obrovský průzor, skrz který šla vidět naše planeta. Země. Dovedla mě k nějakému muži s bradkou v podobné zbroji, jako měli i ostatní Kryptoňané. Ano, asi budou z Kryptonu, protože to Faora nevyloučila. Ten muž s bradkou mě osloví dokonalou angličtinou, stejně jako prve Faora, takže mě to nepřekvapilo. Oslovil mě mým Kryptonským jménem a poznamenal, že nemám ponětí, jak dlouho jim trvalo, než mě nalezli. Tak ty jsi Zod? Zeptám se trochu rozladěným hlasem, protože nechávají Dianu trpět, čímž si to u mě posírají čím dál víc. A mohl bych znát důvod, proč jste po mě pátrali? A také, proč necháváte Dianu trpět, když jí nutíte dýchat atmosféru cizí planety, odkud ani není?! Dodám trochu ostřeji, protože se mi to zdá jako krutá nespravedlnost. To oni jí tu donutili jít pod pohrůžkou, že budou zabíjet nevinné.

Universe - 11. dubna 2016 00:17

soukromá zpráva od Universe pro "Generál Zod!" opře se do Faora bojovně, však muž z bradkou jí usměrní lehkým pokynutím ruky, přičemž ti potom vyjde přímo vstříci. "Faoro... to stačí... " usměrní jí poté slovy a dojde k tobě. "...okamžik, jako tento bychom měli využít k oslavě a nikoliv hádkám či bitkám..." pokračuje dál Zod. Ovšem jeho hlas, jakoby se uprostřed tvé hlavy vytrácel. V uších ti začala tepat tvoje vlastní krev a stejně tvoje hlava začala bolet. Tvůj stav se začal rapidně měnit až se nemálo podobal vystavení kryptonitu. Dýchání bylo z vteřiny na vteřinu skoro až nemožné a to zejména kvůli něčemu tekutému co naplnilo tvoje dýchací desky a bránilo ti to tak v jakékoliv nádechu. Rozkašleš se a tekutina začne stoupat tvým krkem až se dostane do tvých úst a odtud ven. Byla krev a rozhodně jí nebylo málo. Každý nádech se zdál těžší a těžší, skoro jakoby jsi se topil. "To, co právě naplňuje tvé plíce, je atmosféra Kryptonu... ta samá, kterou jsme mi dýchali od narození, zatímco ty jsi dýchal tu pozemskou... přizpůsob se, nebo zhyň..." pronese Zod, přitom jak klesneš na zem, dusíc se vlastní krví a to doslova. Síla tě rapidně opouštěla, stejně jako bylo těžší a těžší udržet vědomí. Odněkud z dáli k tobě doléhal Dianin hlas a i když se sama potýkala s podobným, pořád měla dost sil se strachovat i o tebe. Tvoje vědomí to opouštělo a to poslední co jsi viděl, byla Diana pokoušejíc se vrhnout po Zodovi, než se stoje oči zavřelo a tvoje vědomí se vydalo do temnoty.

Clark Kent - 11. dubna 2016 00:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se Zoda, zeptal, zda je tím, za koho jej mám, tak se do toho pustila Faora, která mě ne zrovna taktně upozornila, že jsem jej netituloval správně. Podíval jsem se na ni pohledem, který říkal „A má bejt?“. Kdyby byli zdvořilí oni, tak budiž, ale že nechávají Dianu trpět, jim prostě neodpustím. To po mě chtějí příliš. Zod Faoru však utišil zdviženou rukou. Faora jako pes poslechla a zmlkla. Generál však poté dojde až ke mně a řekne, že okamžik, jako je tento bychom měli využít k oslavě a ne k hádkám. Zod pak pokračoval, ale jeho hlas se mi rozplýval. V uších mi začala tepat vlastní krev tak hlasitě, až jsem vlastně nic jiného neslyšel. Hlava mě začala nesmírně bolet a můj stav se začal rapidně zhoršovat. K tomu všemu se mi začalo opravdu špatně dýchat a každý další nádech byl obtížnější a obtížnější. Chtě nechtě jsem byl svým stavem donucen Dianu pustit. Lépeřečeno jsem padl na kolena a při tom jsem jí pustil, abych se náhodou nezřítil na ni. Mé dýchací cesty se začaly plnit nějakou tekutinou a já pohlédl na Zoda. Tys mě otrávil, ty šmejde! Zařvu v duchu, protože nahlas to nejde. Chtěl jsem to zkusit, ale tekutina se mi dostala až do úst a ozvalo se jen bublání. Nemusím ani dodávat, že jsem začal kašlat a onou tekutinou jsem poprskal podlahu. Pohlédl jsem na ni a uviděl vlastní krev. Je to horší než kryptonit! Pomyslím si a padnu na všechny čtyři. Zod mluvil dál a k mému údivu jsem jej teď slyšel. Řekl mi, že to, co teď naplňuje mé plíce, je atmosféra Kryptonu, kterou oni dýchali od narození, zatímco já jsem dýchal to, co bylo na Zemi. Zakončil to velice milou frází „Přizpůsob se, nebo zhyň!“. Nemohl jsem si pomoci a vrhl jsem na něj zamračený pohled plný nenávisti, avšak mé oči mě prozrazovaly, že cítím jen zoufalost. Síly mě rapidně opouštěly a začalo být obtížné, udržet se při vědomí. Nedovol, aby byl on, to poslední, co uvidíš! Projede mou myslí a já otočím hlavu směrem k Dianě. Mluvila na mě. Slyšel jsem její hlas, ale nedokázal jsem určit, co říká. Pokusil jsem se o poslední úsměv, což tak nějak zcela nevyšlo. Naposledy jsem vyprskl krev a padl jsem na tvář k zemi. Pohled se mi zatmíval a to poslední, co jsem viděl, byla Diana, jak se z posledních sil snaží vrhnout na Zoda. Sbohem, Diano… Pomyslel jsem si, než se mé oči zavřely a mé vědomí se neponořilo do tmy.

Universe - 11. dubna 2016 12:30
	soukromá zpráva od Universe pro Tvoje vědomí však po chvíly nabide znovu svoje vědomí, ovšem něco není tak jak sis to pamatoval. Tvoje tvář nespočívala na chladné kovovité podlaze Zodovi lodi, ale místo toho jsi na své tváři cítil trávu. Hladnou, lehce orosenou trávu. Když se pokusíš vstát a rozhlédnout, rozhodně už to nevypadá, že bys byl na Zodově, lodi. Byl jsi... doma ve Smallvilu.

Clark Kent - 11. dubna 2016 12:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem ztratil vědomí, tak mě pohltila temnota, ve které jsem byl nějakou dobu. Nebyl jsem si jistý, jak dlouho to trvalo, ale po nějaké době se něco změnilo. Mé vědomí se začalo pomalu vracet a já si uvědomoval, že ležím na něčem vlhkém. Otevřel jsem oči a překvapeně jsem zamrkal, protože jsem nebyl na kovové podlaze Zodově lodi, ale ležel jsem na orosené trávě. Kde to jsem? Pomyslím si a pokusím se zvednout. Šlo to, síla se mi vrátila, ale to bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Rozhlédl jsem se a zjistil jsem, že jsem doma ve Smallville. A to mě mátlo ještě víc, protože si naposledy pamatuji, jak kašlu krev na vesmírné lodi, Zod s Faorou mě sledují, jak pomalu umírám a Diana se na něj snaží vrhnout. Diana!!! Uvědomím si, že jí mohli něco udělat, přece jen se pokusila na Zoda vrhnout. A Faora držkovala už jen když jsem jej netituloval jako generála. Rozhlédl jsem se, snažíc se ji najít. Diano?? Zvolám nahlas, abych jí na sebe upozornil, doufaje, že mě uslyší a ozve se. Tohle mi nesedí… jak to, že mě tady vysadili? Může to být…? Jsem snad mrtvý?

Universe - 11. dubna 2016 13:13

soukromá zpráva od Universe pro "Kale...." ozve se poněkud již známí hlas. "Nebo upřednostňuješ raději Clark...? Jméno, které ti dalo oni...." byl to Zod. Stále nedaleko tebe, však beze svého brnění, však ani ty jsi neměl svůj spandex. Byl to nakonec sen, či něco podobného? Ale všechno okolo bylo tak skutečné. Tak napůl dojde k tobě. "Na Kryptonu... jsem byl velitelem armády a tvůj otec... tvůj otec byl jeden z nejvýznamnějších vědců, které naše planeta měla... leč i přes rozdíly jsme se shodli na tom jediném, asi nás domov umíral..." pokračoval dál Zod, poněkud normálním tónem hlasu. "Však, za to, že jsem chtěl zachránit planetu mými prostředky, jsme byly Radou, já a mí důstojníci, vyhoštěni do Phantomové zóny.... možná ironií je to, že právě zničení naše světa, bylo to, co nás poté osvobodilo... však byly jsme odsouzeni k tomu, abychom jen pluli vesmírem, bez možnosti nějak určovat náš cíl."

Clark Kent - 11. dubna 2016 13:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Místo Dianina hlasu se ozval mužský hlas, který upoutal mou pozornost. Pohlédl jsem jeho směrem a spatřil jsem Zoda, který stál kousek ode mě. Měl na sobě jen spandex, ale už byl beze zbroje, kterou měl předtím na lodi. Já sám jsem měl nějaké civilní oblečení. Oslovil mě kryptonským jménem, ale pak se mě zeptal, zda upřednostňuji jméno Clark, které mi dali „oni“. Je mi to jedno, slyším na obě jména. Odpovím mu trochu zmateně, stále nechápajíc, kde to jsme a co se stalo. Bylo to tu jako ve snu, avšak vypadalo to tu skutečně. Byl jsem zmatený, pořád jsem nevěděl, co tu děláme a proč mně převlékli do civilu. Zod ke mně mezitím došel skoro až ke mě a začal mi vyprávět, že na Kryptonu býval velitelem armád a můj otec zase jedním z předních vědců, které Krypton měl. A podle všeho, i přes rozdíly, které mezi nimi panovaly, se shodli, že naše/jejich planeta umírala. Byl jsem překvapen, že generál umí mluvit i normálním tónem hlasu, a ne jak Faora, ke které jsem pořád cítil neskutečný odpor a nenávist. Zod však pokračoval dál ve svém vyprávění. Tentokrát se už dostal k tomu, že byl za svou snahu, zachránit planetu vlastními prostředky, odsouzen a vyhoštěn Radou Kryptonu do nějaké Phantomové Zóny. Byl jsem zmaten, ale i tak jsem pochopil, že Rada Kryptonu, byli nějací vládnoucí hodnostáři, asi jako ve Spojených státech kongres. Avšak netušil jsem, co byla ta Phantomová Zóna. Nejspíš nějaká forma vězení, nebo exilu, když už tam byli vyhoštěni. Pomyslím si a dál poslouchám Zodova slova. Bylo na tom chlapovi vidět, že se opravdu rád poslouchá. Zvlášť to šlo vidět, když říkal, že ironií osudu, to bylo právě zničení jejich světa, co je poté osvobodilo. Avšak byli odsouzeni bezcílně plout vesmírem, bez možnosti určovat svůj cíl. A jak jste tedy našli cestu na Zem? To byla čistě náhoda, že jste sem dopluli? Říkal jsi, že jsi mě hledal… proč? Jak ses o mně dozvěděl? Zeptal jsem se na otázky, které mě trápily, čekajíc na jeho vysvětlení.

Universe - 11. dubna 2016 14:11

soukromá zpráva od Universe pro "Naneštěstí jsme byly schopní modifikovat jeden z motorů hyperprostorových přenosů, podobně, jako to kdysi udělal tvůj otec na tvé lodi." pokračoval dál Zod. "Z našeho zatracení, se tak stal předmět naší spásy. Po zničení našeho domova, jsme se rozhodli navštívit některé naše kolonie na vzdálených planetách... však jediné co jsme našli, byla smrt. Kolonie nevydrželi dlouho bez přímého kontaktu s Kryptonem... však zachránili jsme co se dalo - jídlo, zbraně, přístroje, loď a jeden poslední Přetvařovač světů..... to vše jsme uschovali v naší lodi a celý třiatřicet let se připravovali, až naše loď zachytila tísňoví sígnál, který vyslala ona pradávná průzkumná loď, kterou jsi ty aktivoval...." Tu začne něco mířit dolů k zemi. "Ty jsi nás sem přivedl, Kale. Ty jsi teď klíč k obnovení naší civilizace." řekne Zod a ta věc mezitím sletí dolů k zemi a těžce dosedne. "Na Kryptonu, veškerý genetický kód, všech těch, kteří se mají kdy narodit, byl uchován v Kodexu registru obyvatel... tvůj otec, ukradl tento Kodex a uschoval jej do lodi, která tě sem přivezla..."

Clark Kent - 11. dubna 2016 14:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých otázkách Zod pokračoval dále, a i když se tvářil, jako by mé otázky neslyšel, tak mi na ně začal postupně odpovídat. Řekl mi, že naštěstí se jim povedlo modifikovat jeden z motorů na hyperprostorové přenosy, podobně jako to udělal můj otec s motory mé lodi. Z jejich zatracení se takto pak stal předmět jejich spásy a oni se pak vydali navštívit Kryptonské kolonie na vzdálených planetách. Jediné co ale našli, byla smrt. Kolonie bez přímého kontaktu s Kryptonem chřadly a postupně zemřely. Zachránili tedy, co se jen dalo – jídlo, zbraně, přístroje, loď a nějaký přetvařovač světů. Zod pokračoval a sdělil mi, že to všechno uschovali do své lodě a celých třiatřicet let bloudili po vesmíru, dokud nezachytili nouzový signál oné staré průzkumné lodě, kterou jsem aktivoval. Ale ne!! To já jsem je sem přivedl!! Pomyslím si a sleduji, jak se něco obrovského objevilo na nebi. Zod pokračoval a potvrdil mi, co jsem si myslel, a sice že jsem je sem opravdu přivedl, načež dodal, že já jsem klíčem k obnově Kryptonské civilizace. Po jeho slovech ta věc, co byla na nebi, ztěžka dosedla na zem, až to zadunělo a zem se otřásla. Nakonec mi Zod ještě řekne, že na Kryptonu byl veškerý genetický kód všech občanů uschován v kodexu registru obyvatel. A právě ten můj otec prý ukradl a uschoval do mé lodi. Za jakým účelem? Proč jej chcete? Zeptám se jej, protože mi to nedává zrovna moc smyslu.

Universe - 11. dubna 2016 14:58

soukromá zpráva od Universe pro "Na znovuobnovení Kryptonu." řekne Zod a onen stroj opodát se rozběhne. Začne vystřelovat nějaký paprsek přímo do země a od toho místa, kde se ten paprsek dotkl země, se začne zvedat hustý dým, kouř, který míří vaším směrem. Cestou však začne ničit vše a cokoliv mu přišlo přitom do cesty. Když zasáhne vás, máš co děla, s vypětím všech svým sil, aby jsi se vůbec udržel na nohách a nebyl taktéž smeten.... Vše okolo tebe byl ničeho a smeteno, Zod však stále pevně, jakoby se jej to vůbec nijak dotklo. Zrazu veškeré ničení ustane a ty nyní stojíš opět ve svém spandexu, jako předtím. Avšak né všechno je tak úplně stejné, jako předtím. "Kde je ten Kodex, Kale?" zeptá se Zod.

Clark Kent - 11. dubna 2016 15:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod mi významným hlasem odpoví, že jej potřebuje na znovuobnovení Kryptonu. Jakmile jeho slova byla vyřčena, tak se ten obrovský stroj rozeběhl. Vystřelil z něj paprsek do země, odkud začal stoupat hustý kouř a dým, který společně s tlakovou vlnou vyrazil všemi směry, včetně toho našeho. Cestou tato vlna ničila vše, co jí přišlo do cesty a přehnala se i přes nás. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohách. S vypětím všech sil jsem se to snažil přestát, avšak Zod stál, jako by se jej to vůbec nedotklo. Jediné, co na něm vlálo, byl jeho plášť. Všechno okolo mě, bylo zdevastováno a následně i smeteno. Z ničeho nic, se vše před očima změnilo. Ničení ustalo a já tam stál znovu ve spandexu. Všechno ale bylo jiné, výjev, který jsem viděl, mě vyděsil. Stál jsem tam na lidských lebkách. Zoda se to ale nijak nedotklo. Upíral na mě svůj zrak a soustředěně se mě zeptal, kde je ten kodex. Proč by mi tohle všechno ukazoval? Proč by mi ukazoval ničení pozemských usedlostí a lebky lidí rozeseté po okolí, kdyby tohle všechno neměl v plánu? Chce mi vyhrožovat, nebo to má v plánu tak jako tak? V hlavě mi to šrotovalo a vyvstávaly znepokojující otázky, které musely být zodpovězeny. Když Krypton znovu ožije… co se stane se Zemí? Otáži se jej bez obalu s tvrdým výrazem ve tváři.

Universe - 11. dubna 2016 15:25

soukromá zpráva od Universe pro "Základy musí být na něčem postaveny, tudíž se musí něco obětovat prve." řekne Zod. "Dokonce i tvůj otec tohle chápal...." dodá Zod. Země pod tvýma nohama se začne jakoby propadat, ne to je špatné přirovnání, něco tě začne stahovat dolů, dolů mezi všechny ty lebky a trosky lidské civilizace. "Čeho tedy budeš součástí?" pronese Zod, sledujíc jak jsi stahován a vtahován dolů mezi všechny ty lebky.

Clark Kent - 11. dubna 2016 15:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod se mi ani nepokusil lhát. Odpověděl mi, že základy na něčem musí stát, čehož si byl prý vědom i můj otec. Jen co to dořekl, tak se mé nohy začaly pomalu propadat dolů do té záplavy lebek. Ne, to bylo jen prvotní zdání. Něco, jako by mě začalo stahovat dolů a já s tím nemohl nic dělat, i když jsem se snažil sebevíc. Tvářil jsem se šokovaně. A to nejen protože mě to táhlo mezi lebky, ale i protože mi Zod odhalil, že chce vážně zničit lidskou civilizaci, aby jí nahradil za Kryptonskou. Ne, Zode, na tom se nechci podílet! Řeknu a začnu ztěžka dýchat, jak se usilovně snažím zůstat na povrchu. Ne, Zode!! Nééé! Volám na něj, skoro zoufale, snažíc se jak zůstat nahoře, tak jej přesvědčit, aby to nedělal.

Universe - 11. dubna 2016 15:53

soukromá zpráva od Universe pro Zod se však na tebe jen dívá, nehne ani jedinou brvou, dokud tvůj obličej i hlava zcela nezmizí pod vrstvou lidských lebek. A pro tebe svět znovu potemní. Když znovu nabideš vědomí, rozhodně nejsi doma ve Smallvile, podle letmého průzkumu okolí, jsi jistot jistě na Zodově lodi. Však na něčem jsi ležel. Při pokusu o pohyb můžeš zjistit, že jsi nejspíše připoután a to k tomu, na čem jsi ležel. Kupodivu se ty však dýchalo mnohem lépe, však jakoby se všechna tvoje nadpřirozená síla vytratila. "Tvůj otec... odešel s úctou, Kale..." ozve se Zodův hlas, téměř hned vedle tebe. Byl zase ve svém brnění, tak jako předtím.

Clark Kent - 11. dubna 2016 16:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod neodpověděl, jen na mě bez hnutí hleděl a sledoval, jak se pomalu ale jistě nořím do záplavy lidských lebek. Vrhal jsem okolo sebe pohledy plné zoufalství, přece jen to nebylo nic příjemného. Nakonec jsem se ponořil celý mezi ty lebky a znovu mě zachvátila temnota. Po nějaké době jsem znovu nabyl vědomí. Tentokrát jsem už nebyl ve zdevastované krajině. Vlastně ani ve Smallvillu. Byl jsem jistojistě v Zodově lodi a ležel jsem na nějakém kovovém lůžku. Chtěl jsem se posadit, ale bránily mi v tom popruhy, kterými jsem byl připoutaný. Dýchání mi už nedělalo žádný problém a tak jsem se nejspíš nakonec přizpůsobil, protože Zod, který stál vedle mě, na sobě neměl dýchací přístroj. Pokusil jsem se popruhy přetrhnout, ale síla se mi ještě nevrátila. Zod mě znovu oslovil a řekl mi, že můj otec odešel s úctou, přičemž se tvářil zvláštním nadřazeným způsobem. Připadalo mi to, jako by se tím chlubil. To ty jsi ho zabil? Zeptám se ho se směsicí zklamání, smutku a hněvu v hlase i obličeji.

Universe - 11. dubna 2016 16:33

soukromá zpráva od Universe pro Zod napůl přikývne. "Ano. A není žádného aby, aby mě přitom tento čin stále nepronásledoval..." řekne Zod. "Ale pokud by měl přijít čas a já se měl znovu rozhodovat, znovu bych nezaváhal." jeho hlas zněl tentokrát už poněkud jinak, už nebyl ani přívětiví, ani neutrální. "Mám své povinnosti vůči našemu lidu. A nedovolím nikomu, aby se mezi ně stavěl!" jeho hlas už zněl poněkud nadřazeně, trochu i vztekle. Zod nakonec od tebe odkráčí. Jeho místo však poněkud převezme někdo jiný. Šlo o holohlavého muže, který však neměl brnění jako měli Zod s Faorou, ale spíše jen takovou tuniku, či kabát. V ruce nesli nějaký přístroj. "Nemá cenu se snažit, nedostaneš se ze svých pout..." pronese ten muž, připravujíc v ruce svůj nástroj. "Kryptonská atmosféra už ovlivnila tvé tělo... na Zemi jsi možná bohem, tady, však nejsi nic víc, než pouhý člověk..." pronese dál a ze zařízení vyjede jehla, kterou pak následně zabodne do tvé paže a odebere si vzorek tvé krve. Rozhodně to nebylo příjemné, bolelo to jako čert a to zejména, protože tvoje tělo bylo vůbec navyklé či zvyklé na bolest.

Clark Kent - 11. dubna 2016 17:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod napůl přikývl, ale svými slovy potvrdil mou domněnku, načež se přiznal, že jej ten čin tíží. Avšak následně dodal, že kdyby se měl rozhodnout znovu, tak by vůbec nezaváhal a udělal to znovu. Nyní už zase zněl nadřazeně a možná i trochu vztekle. Zakončil náš hovor tím, že prohlásil, že má jisté povinnosti ke svému lidu a on nedovolí, aby se mu někdo stavěl do cesty. S tím odkráčel pryč a jeho místo zaujal nějaký holohlavý muž, který měl na sobě jen nějaký kabát. Nebyl oděn ve zbroji jako Zod nebo Faora. Muž se na mě nadřazeně podíval a pak mi řekl, že se snažím dostat z těch pout zcela zbytečně, protože mě už Kryptonská atmosféra ovlivnila a neutralizovala mé síly. Téměř s odporem mi řekl, že na Zemi mohu být bohem, ale tady jsem silný jako člověk. Stejně jako ty… Opáčím mu vzdorovitě a sleduji, jak si připravuje nějaký přístroj, ze kterého následně vyjela jehla, kterou mi zarazil do paže. Začal mi odebírat vzorek krve a z nějakého důvodu to bylo extrémně bolestivé. Začal jsem se kroutit co mi popruhy dovolily a bolestivě syčet, ale křičet bolestí jsem si z trucu nedovolil.

Universe - 11. dubna 2016 17:16

soukromá zpráva od Universe pro Sotva jehla opustila tvou paži, pár sekund na to se rozezněl nějaký poplašný zvuk, zřejmě alarm, soudě podle hlasitosti, výšky tónu a prekvence se kterou se ozíval. A následně to potvrdil i plešoun, který se podíval ke dveřím. Můžeš cítit, jak tvé plíce začíná naplňovat něco známého. Pozemská atmosféra začala kolovat místností, ve které jsi byl a plešoun se začal držet na hruď. V tu chvíly se rozletěli ony dveře, v nich nestál nikdo jiný než Diana a rozhodně nevypadala potěšeně. Spíše by se to dalo nazvat, jako hněv bohyně, ostatně její schopnosti nejsou ovlivňovány tak atmosférou a slunce, jako ty tvé a byla zřejmě chyba, kterou Zod udělal, když jí považoval za další dítě Kryptonu. Když jí plešoun uviděl, ihned zmizel v druhých dveřích, které za sebou zamkl. Diana rychle přistoupí k tobě a strhne si pouta, která tě poutala k lůžku pod sebou. "Musíme rychle odtud. Jor-El je neudrží dlouho." pronesla u toho. Sotva se však postavíš, můžeš vidět hologram svého otce vedle sebe.

Clark Kent - 11. dubna 2016 17:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pár sekund nato, co jehla opustila mou paži, se ozval nějaký pištivý zvuk. Nejspíše to znamenalo nějaký poplach, což mi vlastně tak nějak potvrdí i plešoun, který se poplašeně podívá ke dveřím. Mé plíce se pozvolna začaly naplňovat pozemským vzduchem a zalévalo mě to příjemným pocitem, zatímco plešoun se s poněkud nemilým výrazem začal chytat za hruď. V onu chvíli se rozletěly dveře, ve kterých stála Diana, která se tvářila velice rozhořčeně. Už vím, co znamená hněv boží a jak to vypadá. Pomyslím si a usměji se na ni. Nic jsem si nepřál více, než ji znovu spatřit. Tak rád tě vidím, Diano… Řeknu potěšeně a sleduji jí, jak se ke mně přiblíží a roztrhne má pouta. Poté mě popožene, že odtud musíme rychle pryč, protože je Jor-El dlouho nezadrží. Jor-El? Otec je i tady? Jak? Otáži se jí překvapeně, ale rychle jí následuji, abych nezdržoval.

Universe - 11. dubna 2016 18:17

soukromá zpráva od Universe pro "Srdce mi říkalo, že bych měla použít tohle..." řekla Diana a natáhla k tobě ruku, ve které držela onen klíč, který jsi jí předtím dal do prozativní úschovy. "A bylo dobře, že jsi jej uposlechla. Nahrála tak moje vědomí to lodi a prozatím držím Zodovi síly mimo tuto místnost, však není už moc času nazbyt. Zod velice rychle zjistí, jak přepsat moje vědomí a převzít zpět svou loď." ozve se tobě známí hlas. Byl to hologram tvého otce, který stále vedle tebe. "Nesmíme proto otálet, dokonči náš plán." dodá ještě poté a pokyne Diane, která se rozmáchne proti zdi a po několika ranách v ní utvoří díru. Paprsky Slunce tě něžně zašimrají na tváři. Po Dianině doteku to bylo to druhé nejsladší pohlazení. Načež Diana poté ono dírou vyletí. "Kale... promiň nám to." osloví tě poté otec, když tu zůstanete tak nějak jen vy dva. "...chtěli jsme, aby jsi poznal, co a jaké to je býti člověkem, aby jsi, až nastane ten správný čas, byl tím nejlepším, co můžou oba naše světy nabídnout...." Někdo už začal bušit na uzamčené dveře. "Není už moc času. Spěchej... ona je možná bohyně, ale ani bohové nedokážou tady přežít příliš dlouho...." řekne nakonec Jor-El a pokyne směrem k té díře, kterou Diana proletěla. Diana sama už byla značnou dálku, na cestě zpět na Zem, ale přesto už bylo vidět, že se s nějakými problémi potýká.

Clark Kent - 11. dubna 2016 19:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odpověděla, že jí srdce řeklo, aby použila klíč, který mi následně ukázala v natažené ruce. Hned na to se ozval hlas mého otce, Jor-Ela, který prohlásil, že je dobře, že Diana své srdce poslechla, protože tak nahrála jeho vědomí do systému. Avšak podle všeho nemáme moc času, protože za chvíli přijdou na to, jak přepsat jeho vědomí. Rychle jsem si vzal klíč zpátky a stiskl jí při tom vřele ruku. Na více nejspíš nebyl ten pravý čas. Rychle jsem si klíč vložil zpátky, kde jsem jej měl i předtím. Skoro jsem se lekl, protože jsem zjistil, že hologram mého otce stojí vedle mě. Otec ještě dodal, že nemáme otálet a dokončit „náš“ plán a pokyne Dianě. Trochu nechápavě jsem se na něj podíval, ale Diana to zřejmě chápala, protože přešla ke zdi a několika ranami prorazila zeď. Rázem na mou tvář dopadly sluneční paprsky, které mě zašimraly, a doslova jsem cítil, jak se mi ulevilo. Byl to sladký dotek. Sice ne tak příjemný, jako Dianin, ale přesto příjemný. Diana pak proskočí otvorem a zmizí mi z dohledu. Chtěl jsem jít za ní, ale otec mě ještě oslovil a omluvil se mi. Tázavě jsem na něj pohlédl, ale tak nějak mi docházelo, že Zodova slova nejspíš byla alespoň částečně pravdou. Otec pak ještě řekl, že chtěli, abych se naučil být člověkem, abych se, až přijde čas, stal tím nejlepším, co mohou oba světy nabídnout. Měl jsem v úmyslu mu na to něco říci, ale začaly se ozývat rány na uzamčené dveře. Otočil jsem se zpátky k otci, který mě vyzval, abych spěchal, protože už není čas. Navíc prý Diana může být bohyně, ale tam venku nepřežijí dlouho ani bohové. Pokyne mi k díře, skrz kterou jsem pohlédl a spatřil Dianu, jak se již dost daleko potýká s jistými problémy. Máš pravdu… Prohlásím a vyskočím z lodi skrze otvor, který před chvílí Diana vytvořila. Rozletím se rovnou za mou vyvolenou, která se potýká s problémy, abych jí pomohl.

Universe - 11. dubna 2016 19:24

soukromá zpráva od Universe pro Diana se opravdu potýkala s problémy. A to zejména díky omezenosti dýchatelného vzduchu, kterého se jí nedostávalo už na Zodově lodi a ta cesta prázdným vesmírem jí taky příliš nepřidala. Asice při sestupu atmosférou měla potíže s dechem a trvalo to sotva okamžik, než ztratila viditelně vědomí a její tělo teď jen prakticky padalo dolů, jenom za pomoci zemské přitažlivosti.

Clark Kent - 11. dubna 2016 19:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Letěl jsem za Dianou, která nejspíš kvůli nedostatku dýchatelného vzduchu ztratila vědomí. Už na Zodově lodi měla extrémní potíže a vakuum vesmíru jí očividně nijak neprospělo. Prakticky teď bezvládně padala k zemi, přitahovaná gravitačním polem planety. Ale ne! Vydrž prosím! Proletí mi myslí a zrychlím, co jen to půjde, abych jí zachytil co nejdříve a zmírnil tak rychlost padání. Postupně se k ní blížím, a jakmile se mi povede dostat až k ní, tak jí chytím a vezmu do náruče, načež jí donesu na zemi, abych jí dostal do dýchatelného prostředí a pomohl jí probrat se.

Universe - 11. dubna 2016 19:50

soukromá zpráva od Universe pro Podaří se ti Dianu chytit a je celkem kuprospěchu to, že jí Hestie poskytla onen dar, ohledně nedotknutelnosti ohněm, protože kdyby ještě chvíly takto padala, jisto jistě by začala hořet. Tudíž než by dopadla, byl by z ní jen prach. Však naštěstí Diana byla bohyní, ale přesto i když jí chytíš a bezpečně s ní doletíš z zemi, čeká tě poněkud nemilá zpráva. I když jste byly už zpátky na Zemi, Diana ani přesto nejevila známky lepšení jejího stavu, ba naopak, stále pořád nedýchala a její srdce začalo už nepravidelně a čím dál více pomaleji bít.

Clark Kent - 11. dubna 2016 20:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianu jsem chytil při průletu atmosférou. V duchu jsem poděkoval Hestii, která jí dala dar odolnosti vůči ohni. Kdyby takto ještě chvíli volně padala, určitě by celá vzplanula. Něžně jsem jí vzal do náruče a změnil tak její nekontrolovatelný pád na, mnou, zcela kontrolované přistání. Po přistání jsem Dianu opatrně položil na zem a shýbl se k ní, abych zjistil jak na tom je. I když už jsme byli v atmosféře, tak se její stav vůbec nelepšil. Nedýchala a slyšel jsem její srdce, jak začíná bít velice nepravidelně. Hrůzou se mi rozšířily oči. Ne, Diano vydrž! Řeknu jí, i když mě nejspíš nemůže slyšet a přiložím rty k těm jejím, abych jí naplnil plíce životadárným vzduchem. Dávám však pozor, abych jí plíce nepřeplnil a ony nepraskly. Při tom budu sluchem monitorovat činnost jejího srdce, abych, v případu, že to bude potřebovat, začal s masáží srdce. Když na to přijde, tak budu dýchat za nás za oba! Jen mi prosím neumírej! Prosím svou krásku v duchu, snažíc se jí rozdýchat a vytrhnout jí ze spárů smrti.

Universe - 11. dubna 2016 20:45

soukromá zpráva od Universe pro Bohyně ve tvém náručí však na tvou snahu nijak nereagovala. A její srdce začalo bít pomaleji a pomaleji, kdy se každý jeho další tep zdál skoro jako malý zázrak, nakonec utichlo úplně. V tu chvíly by se tě asi nikdo krve, kryptonit nekryptonit, nedořezal i kdyby dělal bohové ví co. Však pochvíly, která se zdála snad nekonečně pro tebe, se Diana zuřivě rozkašlala a začala urputně lapat po dechu a hlavně vzduchu a tys mohl opět vidět její uhrančivě modré oči.

Clark Kent - 11. dubna 2016 21:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana na mé snahy nereagovala. Její tělo vypovídalo službu a stejně tak i její srdce, které vynechávalo stále více. Chopil jsem se tedy masáže jejího srdce, abych mu v jeho činnosti pomohl a Dianu tak zachránil. Byl jsem stále zoufalejší. Diano, no tak! Přece jsme se nezachránili navzájem, abych o tebe hned zase přišel! Říkám zoufalým hlasem, přičemž neustávám v první pomoci, kterou bohyni války poskytuji. Srdce jí však stále více vypovídalo službu, až nakonec utichlo úplně. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Měl jsem pocit, jako by mé srdce vypovědělo službu a přestalo bít společně s tím jejím. V očích mě začaly pálit slzy smutku a hořkosti. To ne… to ne… Hlesnul jsem s prázdným pohledem, který upírám na tu, jež miluji nadevše, a kterou mi právě vzali. Vzal jsem ji za ruku a stiskl, přičemž jsem jí druhou rukou hladil po jejím hřbetu. Po chviličce, která se zdála být nekonečně dlouhá, se Diana zuřivě rozkašlala a začala zběsile lapat po dechu. Slzy smutku, které mě pálily v očích, se změnily v slzy štěstí. Přesunul jsem se tedy tak, abych jí podepřel hlavu, aby se jí lépe dýchalo, podobně, jako mi to tehdy udělala ona, když jsem byl zasypaný kryptonitem v onom skladišti. Trpělivě jsem čekal, až se jí konečně podaří popadnout dech, protože jsem jí nemohl nijak jinak pomoci. Myslel jsem, že jsem o tebe přišel. Nedýchalas. A navzdory mým snahám ti pomoci, ti i srdce přestalo tlouct úplně. Pronesl jsem měkce, když se jí ten dech tak nějak podařilo chytit a usmál jsem se na ni vděčným úsměvem.

Universe - 11. dubna 2016 21:40

soukromá zpráva od Universe pro Diana popadala dech a dusivě kašlala. Trvalo to nějakou chvíly než byla schopná se nějak nadechnout bez toho aniž by přitom nějak kašlala či se dusila. "Ne...neříke-j to...." pomusí se Diana promluvit, ale ještě jí to příliš nešlo. Sama se pak pokusí posadit, je jedno jestli jí pomůžeš či nikoliv. Trochu se třásla, ale to bylo poněkud pochopitelné. "Clarku..... Z-od... Zo-d...." pokoušela se mluvit dál. "....farma... máma...." I když její slova byla polohlasná a trochu sípavá, přesto jsis dokázal dát tak nějak dohromady. Jakmile použiješ svůj zrak aby ses podíval co se na farmě děje, nejenom, že tam můžeš vidět novy Zodovy válečné lodě, ale i Zoda a Faoru, oba vyhrožujíc tvé matce a vaše rodinné auto trčelo z čela vašeho domu.

Clark Kent - 11. dubna 2016 22:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než se Dianě podařilo nějak popadnout dech, tak to nějakou dobu trvalo. Během toho stále kašlala a snažila se uklidnit. Pokusila se promluvit a opáčit mi, že takhle mluvit nemám, ale moc dobře jí to nešlo. Dále se pokusila sednout si a tak jsem jí podepřel a pomohl jí. Trochu se třásla a tak jsem jí konejšivě pohladil po zádech. Diana si očividně ale nechtěla odpočinout a snažila se popadnout dech natolik, aby mi něco sdělila. Trpělivě jsem čekal. Když se tak nějak rozdýchala, tak mě oslovila a přerývaně mi řekla jméno Zod. Pozorně jsem jí sledoval a poslouchal. Řekla mi ještě dvě slova „farma“ a „máma“. Ihned jsem pochopil, co mi chce říci a tak jsem střelil pohledem k domovu. Trvalo mi to jen vteřinku, než jsem jej našel. Co jsem spatřil, mě naplnilo nesmírným hněvem. U domu, ve kterém z čela trčelo mámino auto, byly Zodovy válečné lodě. Zod tam byl s Faorou a vyhrožovali mámě. Oči se mi rozšířily a beze slova jsem tam Dianu nechal. Vystřelil jsem do vzduchu jako střela a mířil jsem rovnou domů na farmu, abych ochránil mámu. Za to zaplatíš, Zode! Proběhlo mi hlavou, zatímco jsem zcela vytočený stále více a více zrychloval, abych se tam dostal co nejdříve. Jen co se tam dostanu, tak odmítnu zpomalit a nashromážděnou sílu, kterou mi poskytla rychlost letu, využiju nárazem přímo do Zoda. Nenechám jej dostat se pryč z mého dosahu, nýbrž jej chytím a nějakou dobu jej odnáším dále od jeho nohsledů, aby mu nemohli přijít na pomoc. Po pár vteřinách a o pár kilometrů dále, změním směr letu a přirazím jej k zemi, ve které částečně pokračujeme ve směru, kterým jsme letěli. MYSLÍŠ SI, ŽE MŮŽEŠ VYHROŽOVAT MÉ MATCE?!!! Zařvu na něj z plna hrdla a začnu jej jednou rukou mlátit svou plnou silou, přičemž si jej druhou rukou budu přidržovat za flígr, aby mi nevyklouzl. Vůbec se nebudu krotit v síle úderů. Jsem opravdu do ruda vytočený. A to až tak, že je mi zcela jedno, kudy spolu letíme nebo do čeho narazíme. Jde mi jen o to, abych mu ublížil.

Universe - 11. dubna 2016 22:26

soukromá zpráva od Universe pro Zod byl naprosto zaskočen tvým útokem, i tím co následovalo od tebe dále. Nebyl schopen se prozatím nijak bránit, ani když jsi s níím vyryl novou brázdu v poly, či jej protáhl skrz naskrz obřím obilným silem. Za krátký okamžik si tak spolu s ním dorazil do Smallvile, kde váš/tvůj zběsilý let zarazil až náraz do benzínové pumy. Ta bouchla a vzplála, přičemž tě on síla donutila konečně Zoda pustit. Šok z oné exploze způsobit dočasné dezorientování u vás obouch. Zod se tak nějak plácal na místě a až po několika sekundách odhodil svůj plášť, který mu díky tomu hořel. Když tě viděl, tak se hrabeš z trosek, chtěl k tobě vyrazit, ale něco jej najednou zarazilo. Jeho helma nefungovala zdá, jak měla a tak si jí sundal. Zřejmě to však neměl dělat, protože se začal chovat ještě více dezorientovaně než před okamžikem. Všechny zvuky, jakoby jej děsily a poněkud vyděšeněji si prohlížel svou ruku. Nebylo pochyb o tom, že teď díky tomu, že neměl svou helmu, dostával plnou dávku toho, čemu jsi ty přivykal roky.

Clark Kent - 11. dubna 2016 22:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod i jeho nohsledi byli zcela zaskočeni a nepřipraveni na můj nenadálý útok. Během pár okamžiků jsme byli se Zodem z jejich dosahu a já s ním vyryl hlubokou brázdu. Dokonce jsem jej protáhl obřím Smallvillským obilným silem. Při tom jsem jej mlátil, co se do něj jen vešlo. Naše trajektorie se nakonec střetla s benzínovou pumpou, která explodovala a následný výbuch, na který jsem nebyl připraven, nás od sebe odtrhnul a odhodil nás od sebe. Padl jsem na zem a kousek jsem odslajdoval po asfaltu. Trochu dezorientovaně se rozhlédnu okolo a zjišťuji, kde to jsem. Uviděl jsem Zoda, jak se postavil na nohy a odhodil od sebe svůj plášť, který na něm vzplanul. Rychle jsem se pokusil zvednout, ale nešlo to tak dobře, jak jsem myslel. Zod ke mně vystartoval, ale v po pár krocích se zarazil a sáhl si na helmu. Asi nefungovala, jak měla a tak si jí sundal. To ale neměl dělat, protože jej zasáhly všechny ty zvuky a ostatní vjemy okolí, což jej dezorientovalo. Přesně jsem věděl, co zažívá, protože jsem to jako dítě také zažíval. Hned pak se začal skoro vyděšeně dívat na svou ruku, což jsem přikládal tomu, že se neumí soustředit na své schopnosti tak jako já. Zatímco on se zaobíral svými momentálními indispozicemi, tak jsem se pomalu sebral ze země a kriticky si jej prohlédl. Mí rodiče mě naučili jak tříbit své smysly. Soustředit se jen na to, co chci vidět. Bez své helmy vnímáš naprosto všechno. Bolí to…. Hodně! Začal jsem s výkladem, ale nedokázal jsem ze svého hlasu odfiltrovat náznak škodolibosti a hněvu, protože jsem mu toto utrpení od srdce přál. Vykročil jsem k němu, abych využil jeho dočasné bezmocnosti a naložil mu, co se do něj vejde.

Universe - 11. dubna 2016 23:02

soukromá zpráva od Universe pro Svou možnost znovu se pustit do Zoda však nedostaneš. Oběví se tu totiž jedna z jeho válečných lodí, která předtím byla u vás na farmě. Její přední zbraně namíří tvým směrem a nakonec i vystřelí. Vystřelí jakýsi energetický paprsek, který tě zasáhne, zasáhne tě do prostřed hrudi a odmrští dozadu tak, že tě zastaví až nedaleké auto. Loď poté dosedne na silnici a vylezou z ní dva Zodovy nochsledi, kteří k němu dojdou a vezmou jej pod rameny a odvedou jej zpět do lodi. Zod na tebe přitom vrhá jeden nenávistný pohled za druhým. Loď nakonec odletí a sotva odletí, kousek od tebe dosedne na zem Diana, které se trochu opře rukou o ono auto, zřejmě ještě nebyla úplně v pořádku.

Clark Kent - 11. dubna 2016 23:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chtěl jsem se do Zoda pustit znovu, ale nestihl jsem udělat pořádně ani pár kroků, když tu se objevila jedna ze Zodových válečných lodí. Namířila na mě zbraně a vystřelila po mně. Než jsem stačil odskočit, tak mě zasáhl energetický paprsek té zbraně a odhodí mě několik metrů zpátky, kde mě zastaví až stojící auto. O to jsem se poněkud rozplácl a zůstal o něj vsedě opřený. Opravdu to bolelo a skoro mi to vyrazilo dech, ale veskrze mi to nijak vážně neublížilo. Síla se mi díky Zemské atmosféře a slunečním paprskům vracela, což byla dobrá zpráva. Loď rovnou po výstřelu dosedla na ulici a vysunula rampu, po které sestoupili dva Zodovi nohsledi. Každý z nich vzal Zoda za jednu paži a odnášeli jej zpátky do lodi. Zod sám na mě vrhal jeden nenávistný pohled za druhým. Očividně jsem ho nasral. Jen co Zoda naloží dovnitř, tak se rampa vysune a zadek lodi uzavře, načež loď odletí pryč. Jen co loď zmizí, tak kousek ode mě dosedne Diana, která pořád nevypadá dobře. Jen co dosedla, tak se rukou opřela o blízké auto. Hned jsem se drápal na nohy, abych k ní přispěchal. Diano! Jsi v pořádku? Zeptám se jí starostlivě a doběhnu k ní, abych jí i já sám nabídl svou oporu. Při tom se ale nemohu zbavit špatného pocitu. Odletěli velice rychle, i když měli možnost se se mnou utkat a pokusit se mě přemoci. Proto pohledem ještě zkontroluji okolí.

Universe - 11. dubna 2016 23:37

soukromá zpráva od Universe pro Diana tvou pomocnou ruku hned využije, jakmile se k ní dostaneš. "Budu v pořádku.... Hádova ruka na mě ještě nestačí..." pronese Diana, už poněkud silnějším hlasem a použije u toho své typické archajické přirovnání. Trochu se u toho pokusí i usmát. Na pár okamžiků tě i trochu obejme. Však tahle chvíle netrvá příliš dlouho. Tedy konkrétně jen do doby, než nějaká žena poněkud vykřikne. Po druhé příjezdové cestě se k vám blížila Faora s jejím kumpánem.

Clark Kent - 11. dubna 2016 23:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mou pomocnou ruku ihned využila a opřela se o mě, přičemž mi už docela silnějším hlasem řekla, že bude v pořádku, a že Hádova ruka na ni zatím nestačí. Její archaická přirovnání jsem zbožňoval. Podtrhávalo to její zvláštní a jedinečnou osobnost, kterou jsem obdivoval. Donutilo mě to usmát se na ni. Ona mi úsměv opětovala a na okamžik mě i objala. Tato příjemná chvíle opětovného shledání však netrvala dlouho, protože se ozval ženský výkřik. Vrhl jsem tím směrem svůj pohled a uviděl Faoru a toho pilota, se kterým pro mě tehdy přiletěla. Byli na druhém konci ulice a pozvolna k nám přicházeli. Nejsem si jist, jestli by ses do tohoto měla zapojovat. Nejsi ještě v plné síle. Určitě je zvládnu. Řeknu k Dianě a na moment se na ni zahledím. Je jasné, že bych jí nejraději poslal pryč, aby se stáhla a zotavila se, ale vím, že ona z boje utíká nerada. Holt bohyně války, no. Ať už Diana bude chtít ustoupit, což by mě velice potěšilo, nebo odmítne ustoupit, tak ji pustím a pomalu vyrazím vstříc k Faoře. Nebudu na ně útočit jako první, protože oni ještě nebudou dost nabití a budou pomalejší, čehož chci využít v dobrém protiútoku. Tedy na to alespoň spoléhám.

Universe - 12. dubna 2016 00:11

soukromá zpráva od Universe pro Diana si těch dvou všimne také. "Nebudu stát opodál a vše to jen sledovat...." opáčí Diana. "Navíc... mám v nimi pár nevyřízených účtů ještě z jejich lodi..." dodá nakonec ještě Diana a vydá se za tebou. Tím zřejmě chtěla říci, že jí určitě něco né příliš hezkého či příjemného udělali, zatímco ty jsi byl tak trochu mimo. Vydáte se tedy k nim. Lidé okolo začnou panikařit a zalézat do okolínch budov, kde začnou zatahovat rolety, mříže či zamykat dveře, né, že by to nějak vůči vám pomohlo...

Clark Kent - 12. dubna 2016 00:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana opáčila, že nebude jen tak stát opodál a jen to sledovat. Navíc prý má s nimi nevyřízené účty ještě z lodi. Nelíbilo se mi, jakým stylem to řekla. Vypadalo to, jako by naznačovala, že jí něco provedli, zatímco jsem byl mimo. Na okamžik jsem se na ni podíval, ale pak jsem se podíval zpátky k Faoře a tomu čahounovi. Můj výraz už zase nebyl neutrální, ale nabíral formu hněvivého rozhořčení, které se ještě prohlubovalo. Ať už Dianě udělali cokoliv, tak za to zaplatí! Slíbím si v duchu a přimhouřím oči. Jestli ti něco provedli, tak jim to nedaruji… odtud po svých neodejdou… Prohlásím doslova nasraně a rázně k nim vykročím. Mezitím lidé začali panikařit a pobíhat po chodníku sem a tam, hledajíc úkryt. Zalézali do domů i obchodů, kde se posléze zavírali rolety. Ne, že by jim to nějak pomohlo, ale pro ten pocit bezpečí, který jim to dá, to bylo dobré.

Universe - 12. dubna 2016 15:43

soukromá zpráva od Universe pro Dostávali jste se na velmi malou vzdálenost od sebe, Diana vedle tebe už zatínala pěsti, když se vám znenadání v zádech oběvila tři armádní letadla, Stíhačky, či něco takového. Jejich zbraně byly odjištěné a vůbec se neostýchali to do vás naprat všemi kulkami co s sebou měli. Když se pokusíš uskočit/uletět, síla střel tě strhne zpátky do bočního domu, Diana většinu střel vyblokuje svými amazonskými náramky, které se od nich jen neškodně odrazily, však síla jí přinutila klesnout na jedno koleno, ovšem ani Faora s jejím parťákem nedopadli moc dobře. Její mohutný partner skončil podobně jakoby ty, však Faora stačila na poslední chvíly uskočit stranou.

Clark Kent - 12. dubna 2016 16:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vzdálenost mezi naší dvojicí a Faorou s čahouhnem se pozvolna zkracovala. Diana už vedle mě pomalu zatínala pěsti a připravovala se k boji. Když v tom se k nám zezadu začaly, v obrovské rychlosti přibližovat tři armádní letadla. Ohlédl jsem se právě včas, protože do nás začali pálit. Uskočil jsem, ale i tak mne částečně zasáhli. Síla nárazu mě strhla do vedlejší budovy, ve které jsem skončil. Trochu to zabolelo, ale o sebe jsem se nebál. Rychle jsem se vyhrabal ze suti a pohlédl na Dianu. Byla v pořádku a vzhledem k pozici, ve které byla, to vypadá, že ty střely odrazila svými náramky, podobně kdysi jako Áreovy blesky. Klečela na jednom koleni, ale zdála se nezraněná. Rychle jsem se dostal zpátky na ulici a ještě si všiml, že Faořin mohutný přítel se pomalu staví na nohy a Faora sama stojí opodál. Buď stihla uskočit, nebo se již zvedla. Rozhodl jsem se, že se postarám o toho čahouna. Tak nějak mi to připadalo správné. Ne, že bych se styděl Faoru nějak praštit. Překročila hranici mé tolerance, ale nechci nechat toho chlapa, aby se utkal s Dianou. Proto jsem rovnou vyrazil proti tomu Kryptoňanovi, který vypadal ještě trochu otřeseně, abych mu trochu naložil, nechávajíc Faoru na okamžik v Dianině schopných rukách.

Universe - 12. dubna 2016 16:42

soukromá zpráva od Universe pro Však Faora s jejím partnerem měli jiné záměry. Jakmile se letadla obrátila, aby letěla zpátky a znovu střílela, Faora mu pokynu a vazoun se odrazila skočil na nejbližší armádní letadlo. Poškodil svým skokem ono letadlo a začal jej ničit - trhal jej, bušil do něj, dokud nebyl jeho pilot přinucený ke katapultaci. Však evidentně toho nechal dál nemínil. Chtěl skočit na další, ale to už nevydržela Diana vyrazila za ním a tak než byl schopen skočit na další, Diana jej smetla s sebou dolů, ve snaze tak zachránit ony lidi. Faora se poněkud znechuceně ušklíbla, že jí zřejmě překazila tímhle plány a rozhodla se ty letadla vyřídit sama, stejně jako ten vazoun, odrazila se a skočila vůči těm letadlům s jasným úmyslem je zničit.

Clark Kent - 12. dubna 2016 16:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než jsem stihl vyrazit proti vazounovi, tak mu Faora pokynula a on vyrazil proti letadlům, která se otočila, aby svůj útok zopakovala. Vazoun se rozeběhl a pak mocně vyskočil. Dopadl přímo na jedno z letadel a začal jej rukama devastovat tak urputně, až donutil pilota se katapultovat. Trochu zmateně jsem na to hleděl, ale pak jsem se zamračil. To už vazoun skončil s prvním letadlem a chtěl se vrhnout na druhé, avšak v tom mu zabránila Diana, která do něj narazila a smetla ho s sebou dolů, ve snaze zachránit další piloty. Faora to sledovala a ušklíbla se, načež pak vyrazila dokončit to, co chtěl udělat vazoun. Tak to ne! Řeknu si v duchu a mocně se odrazím a letem vyrazím za Faorou, pokoušejíc se jí smést z trajektorie, aby letadla zcela minula.

Universe - 12. dubna 2016 16:58

soukromá zpráva od Universe pro Letadlo, které ten vazoun zničil se zřítilo na silnici. Faora se mezitím ujala své iniciativy, však její záměr a pokus byl překažen tebou. Strhl jsi jí sebou a oba jste dopadli skrz, do nedaleké jídelny, která byla plná lidí. Pád nebyl zrovna dvakrát příjemný, ale nezranitelnost se v tomhle poněkud počítala, bohužel však i pro Faoru. Dřívě než se stačil prach ze sutě usadil, vyrazila po tobě a uštědřila ti slušnou ránu do oblasti břicha, která tě odhodila kus dozadu, vzal si s sebou nějaké stoly, židle a sedačku než tě zastavila zeď, která poněkud vydržela. "Jsi slabí, synu Elův..." pronese Faora, tak nějak se ti trochu i vysmívajíc tímto. "Neostýchej se a ukaž co v tom je."

Clark Kent - 12. dubna 2016 17:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Letadlo, co zdevastoval vazoun, se zřítilo na zem, kde se roztříštilo o silnici. Faora vyskočila po dalším letadlu, aby dokončila snahu svého druha, avšak než se k němu dostala, tak jsem jí chytil a srazil k zemi. Oba jsme proletěli střechou do nějaké jídelny. Nebylo to vůbec příjemné a děkoval jsem všem svatým, že jsem nezranitelný. Bohužel pro mě, Faora na tom byla podobně. Dřív, než jsem se nějak pořádně rozkoukal a než se prach trochu usadil, už po mě vyrazila a uštědřila mi ránu do břicha. Ta byla tak značná, že jsem odletěl přes celou jídelnu a cestou vzal několik židlí, stolů a lavici, než můj let zastavila zeď. Ta byla dost bytelná, aby mě zastavila. Když jsem narazil zády do zdi, tak jsem trochu heknul. Ne, že by mě to zranilo, ale nebylo to vůbec příjemné. Faora se na mě povýšeně podívala a výsměšně pronesla, že jsem slabý, načež mě začala hecovat, abych se neostýchal a ukázal co ve mně je. Znovu jsem nasadil naštvaný výraz a vyrazil jsem proti ní. Štvala mě vším, co kdy udělala. A teď ještě ke všemu nejspíš něco provedla Dianě. Jen co jsem se dostal do kontaktní vzdálenosti, tak se po ní rozmáchnu, abych jí jednu pořádnou ubalil.

Universe - 12. dubna 2016 18:11

soukromá zpráva od Universe pro Faora se však lehce tvému útoku vyhne, skoro jako kdyby nemínil nic. A stejně tak i těm dalším, které poté podnikneš. Byla o hodně starší než ty a zřejmě už na Kryptonu podstoupila nějaký výcvik, což jí stavělo do, pro ní, výhodnější pozice. Bylo to teď trochu, jako kdyby jsi teď bojoval s Dianou. "Fakt, že máš smysl pro moralitu a čest, tě staví do nevýhody..." pronese Faora a jedou ranou tě srazí k zemi, kde zanecháš trochu prohlubeň v podlaze. "...Protože my jej nemáme. Což nám dává evoluční výhodu..." pronese dál a přitom do tebe neustále mlátí a smíká s tebou přes onu jídelnu. "...a pokud historie jednoznačně něco potvrdila..." pokračuje dál a přitom tě chytne a prohodí tě zdi jídelnu, dál přes ulice a to co tě nakonec zastavilo, byl obří trezor banky, který si trochu zprohýbal. Faora tě však následuje a tak to netrvá ani pár vteřin a poté co proskočila střechou, stanula opět před tebou. "...asi to, že evoluce, vždy vyhraje...."

Clark Kent - 12. dubna 2016 18:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Faora se mému útoku s lehkostí vyhnula, což mě trochu překvapilo. Ale nehodlal jsem se vzdát a začal jsem na ni útočit znovu a znovu. Ovšem bezvýsledně. Všemu se vyhnula nebo to vykryla. Byla starší než já a oproti mně, ona prošla Kryptonským vojenským výcvikem. Jinak by asi nebyla ve velení hned po Zodovi. Má série útoků skončila tak, že mě jednou dobře mířenou ranou srazila k zemi takovou silou, že jsem v podlaze zanechal prohlubeň. Jakmile se mnou takto práskla, tak jsem se chvilku sbíral ze země. Faora tak získala čas, kdy mě mohla prudit a tak jej využila. Řekla mi, že protože mám smysl pro čest a morálku, tak je to staví do evoluční výhody, protože oni jej nemají. Pomalu jsem se zrovna zvedal a ona mě chytila a párkrát se mnou smýkla a vymetla se mnou tu jídelnu. Znovu jsem se ocitl v pozici vleže. Faora pak dál pokračuje v jejím otravném monologu a řekne, že pokud historie něco jednoznačně prokázala, načež mě chytí a prohodí zdí té jídelny. Nyní se už ani nesnažila ani dokončit větu. Já proletěl několika zdmi a skončil jsem zády rozpláclý o bankovnímu trezor obřích rozměrů, který jsem nemile zprohýbal. Nebudu lhát, tohle opravdu bolelo. Pomalu se snažím slézt, když v tom se tu skrz střechu dostane Faora, která dokončí svou větu tím, že dořekne, že evoluce vždy zvítězí. A dost!! Odpovím jí dopáleně. Už mě štvalo, jak si tu se mnou pohazuje a vymetá se mnou celé okolí. V plné rychlosti k ní vyrazím letem, míříc na její pas, který se pokusím obejmout a vynést ji ven na ulici. Pokud možno s ní prorazit nějakou zeď, aby zjistila, jaké to je a pak s ní praštit o zem.

Universe - 12. dubna 2016 18:54

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazíš z Faorou zeď a to doslova. Zřejmě to nijak nečekala, protože se ani moc nebránila. Za zdí byl kamion, který měl za sebou tankový přívěs, ale naštěstí bez případné tekutiny. Prometeš Faoru tedy skrz něj a následně další budovou, než skončí ve značné rýze na silnici. Tvé vítězství však netrvá příliš dlouho. Když se však chystáš vrhnout se na ní dál, někdo tě zezadu praští. Nebylo to spíše ani tak někdo či něco... byla to Diana, ale to ona tě nepraštila, ten vazoun tě s ní praštil. Přistoupí k vám, když oba ještě stále ležíte omráčení na zemi, chytí tě a práskne s tebou o zem. Poté tě chytí znovu a znovu tě praští. Nebudu lhát, bolelo to a hodně, zejména protože oni měli ty samé schopnosti jako ty sám.

Clark Kent - 12. dubna 2016 19:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj výpad nejspíš Faoru překvapil, protože se moc nebránila. Vrazil jsem do ní, chytil jí a prorazil s ní zeď banky. Za ní na krajnici stál zaparkovaný kamion s tankovým přívěsem, skrz který jsem jí protáhl také. Bohudík v něm nebyla žádná tekutina, takže nehrozila exploze. Avšak my jsme letěli dál a já s Faorou prorazil ještě skrz jednu celou budovu, načež skončí ve značné brázdě v silnici. Chtěl jsem na ni ještě skočit a využít jejího otřesení, ale něco mě zezadu praštilo, až jsem na moment ztratil rovnováhu, což stačilo, abych padl na zem. Zděšeně jsem zjistil, že mě praštil ten vazoun. Avšak nepraštil mě vlastní rukou, nýbrž samotnou Dianou. Ale ne!! Prolétlo mi hlavou a spěšně jsem se k ní natahoval, abych zjistil, jestli žije. Nestačil jsem se jí ani dotknout, protože ke mně přistoupil ten vazoun, který mě chytil, zvedl a práskl se mnou o zem. Celým tělem mi projela vlna bolesti, která mě donutila bolestně zkřivit tvář. On však se mnou ani zdaleka neskončil. Znovu se ke mně sehnul a chytil, načež mi uštědřil další ránu, která mnou velice otřásla, protože to bolelo. A to opravdu hodně. Co jiného mi zbývá?! Pomyslím si, a jakmile se ke mně dostane, aby na mě zaútočil, tak jej obejmu a pokusím se s ním dostat pár metrů nad zem, kde se, pokud se mi to podaří, otočím a s ním pod sebou ve vysoké rychlosti praštím o zem.

Universe - 12. dubna 2016 19:47

soukromá zpráva od Universe pro Moc se ti to však nevyvede, protože tě vazoun chytne dříve než to udělám a vši silou s tebou znovu mrskne o zem pod tebou. Ovšem tím to zdaleka nekončilo. Faora se tak nějak už mezitím sesbírala ze země. Vazoun na ní pohlédl a poté tě znovu uchopil, vyzvyhl vysoku nad svou hlavu, praštil s tebou vší silou o zem a nakopnutím tě poslal vůči Faoře, která jedinou dobře mířenou ranou uzemnila a tvoje tvář v silnici vyryla novou odvodovou strouhu. Rána to pro tvoje tělo byla taková, že tvoje nervové zakončení pulzovali nad rámec svých možností, téměř tě tak paralizujíc.

Clark Kent - 12. dubna 2016 20:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má snaha byla marná. V tu chvíli jsem byl z jeho ran příliš otřesen, než abych stihl zareagovat podle svých představ. Vazoun mě dříve chytil a vší svou silou se mnou praštil o zem. Objevila se další vlna bolesti, která mi projela celým tělem, a téměř mi to vyrazilo dech. Tím to ale neskončilo, protože Faora se vzpamatovala a ti dva si dali znamení, načež mě ten vazoun znovu chytil a znovu se mnou svou plnou silou praštil o zem. Tentokrát to bylo opravdu, ale opravdu, bolestivé, že jsem byl nucen zaskučet. A vzápětí jsem zaskučel znovu, protože mě vazoun nakopl takovou silou, že jsem odletěl Faořiným směrem. Když jsem prolétal okolo, tak mě dobře mířenou ranou uzemnila a já skončil ksichtem v asfaltu, ve kterém jsem vyryl nechutně dlouhou brázdu. Nebýt toho, že mám obličej zaražený v asfaltu, tak bych nejspíš skučel na celé kolo. Celým tělem mi projížděly vlny paralyzující bolesti. V životě jsem snad tak intenzivní bolest necítil. Možná tedy s výjimkou toho, jak mi ta zrůda vypálila oči. Tak jako tak, zůstal jsem napůl omráčený bolestí ležet, zatímco jsem zoufale přemýšlet, jakým způsobem bych je mohl dostat. Nic moc mě ovšem nenapadlo, protože jsem se stále musel vypořádávat s bolestí, která pořád ne a ne odeznít.

Universe - 12. dubna 2016 20:42

soukromá zpráva od Universe pro Faora k tobě vítězně pomalu dojde. Její vazoun mezitím dojde k Dianě, která se chtěla zvednout ze země, však vazoun jí věnoval facku a poté když už nekladla odpor, jí zvedl ze země a za vlasy jí táhnul po silnici za Faorou. "Drž jí... musí vidět první zemřít jí, než zemře sám..." pronese Faora, když k ní vazoun spolu s Dianou dojde. Faora tě pak svou nohou otočí tváří vzhůru. "I když... prve zařiď aby se přitom nemohl pohnout, jeho utrpění tak bude o to větší." dodá nakonec Faora. Vazoun na to zareguje skoro okamžitě a bez dalšího rozmyslu se na tebe vyhrnul. Stačilo mu pár kroků a jeho síla obstarala zbytek, asice čapl tě za spandex na hrudi a vyrobil tvými záda další novou strohu v silnici. Faora se připravovala, že se k němu také přidá.

Clark Kent - 12. dubna 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Faora ke mně vítězně dojde, ale já na to nijak nereaguji. Celé tělo se mi pořád kvůli bolesti vzpírá. I kdyby na tom závisel můj život, tak bych se nedokázal pohnout. Někde poblíž jsem slyšel vazouna, jak něco za sebou táhne, ale netušil jsem, co to bylo. Jediné, co mě napadlo, byla nějaká věc, čím mě bude moci přetáhnout jako kyjem, nebo tak něco. Pak Faora pronesla něco, co mnou projelo jako nůž, a sice že jí má držet, protože jí musím vidět zemřít první, než zemřu sám. Ale ne!! Oni mají Dianu!! Pomyslím si, ale to už mě Faora otáčí na záda kopancem a dodává, aby nejdřív zajistil, abych se nemohl pohnout, protože pak bude mé utrpení větší. Vazoun Dianu pustil a vyrazil ke mně. Čapnul mě za spandex na hrudi a vyryl mnou a hlavně mými zády další brázdu v asfaltu. Faora už byla za ním, aby se k němu přidala. Možná bych se nepohnul, ani kdyby na tom závisel můj život. Ale teď na tom závisel ten Dianin a tak jsem v sobě probudil skryté rezervy energie. A DOST!!!! Zvolal jsem z plna hrdla, avšak ne tolik, aby lidé v okolí utrpěli škody na sluchu. Má slova ještě nedozněla a mé oči se zableskly rudým světlem, načež přímo do masky vazouna vystřelily paprsky z mých očí. Vůbec jsem se nekrotil v intenzitě svého tepelného vidění. Chci docílit toho, aby mě pustil a já tak stejně mohl zaútočit i na Faoru a její helmu. Když jim je poškodím, budou na tom jako Zod a pak je zničím a pomstím se tím, co udělali těmto lidem, mě a Dianě. Hlavně Dianě.

Universe - 12. dubna 2016 21:16

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje očí lasery sršeli skoro do všech stran, ale jediné čeho si dosáhl bylo to, že si trochu popálil Faořinu ruku a brnění toho vazouna. Ti se maličko stáhli s tím, že zřejmě zaútočí společně, ale najednou zpoza budovy vyletí armádní vrtulník. Velící důstojník v něm zavelí a pozemní jednotky zaujmou svá místa pár desítek metrů od vás. "Palte..." zavelí důstojník ve vrtulníku. "Ale pane, co ten chlápek v modrém a ta žena?" optá se slyšitelně jeden z vojáků. "Na ničem nezáleží... řekl jsem, palte!!" přikáže důstojník a vojáci tak neměli jinou možnost než uposlechnout rozkazy a tudíž do vás spustily palbu. Od všech tří se kulky jenom odráželi a jedna zbloudilá tě vší svou silou zasáhla do hlavy. Neproletěla skrz, ani ti neudělala, ale rozhodně tě na pár okamžiků omráčila. Faora s vazounem se mezitím vrhli na vojáky a vrtulník.

Clark Kent - 12. dubna 2016 21:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nešlo to podle očekávání. Mé paprsky sršely do všech stran, ale jediné, čeho jsem dosáhl, bylo popálení vazounova brnění a Faořiny ruky. Oba se trochu stáhli a připravovali se ke koordinovanému útoku na mou maličkost, ale zpoza budov se tu přiřítily armádní helikoptéry a dokonce se v okolí rozestavěly pozemní jednotky. Z dálky jsem slyšel, jak některý z jejich velitelů velí k palbě. Někdo se jej otázal, co mají udělat se mnou a s Dianou, avšak velitel tomu někomu odpověděl, že mají pálit i na nás, protože na ničem jiném nezáleží. Vojáci rozkaz uposlechli a všichni do nás začali pálit. Od všech se kulky jen odrážely, avšak já do hlavy dostal vysokorážním nábojem z palubního kanónu, kterým po nás pálily z helikoptér. To opravdu zabolelo a dezorientovalo mě to. Chvilku jsem si myslel, že mě to i zranilo, ale nebyla to pravda. Ani tato pozemská zbraň mě nedokázala zranit. Maximálně lehce ublížit a dezorientovat. Než jsem se tak nějak rozkoukal, tak už Faora s vazounem vyrazili proti vrtulníkům a vojákům. Vrhl jsem jeden pohled k Dianě, která se zdála být nezraněná, tedy nezraněná kulkami lidí, a pak jsem se vrhl za tím vazounem. Mocně jsem se odrazil a vzlétl k němu, abych jej zabavil a on tak dál nedorážel na vrtulníky.

Universe - 12. dubna 2016 22:11

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pomalu zvedla a jakmile uviděla osamocenou Faoru, která se chystá na lidi, vyrazila po ní. Faora jí však několika ranami poslala do nejbližší budovy, skrz skleněnou výlohu. všem ani vazoun se s tebou moc nemazal. Vojáci způsobily svou palbou výbuch jednoho auta, který on vzal a naférovku tě s ním praštil a odhodil taktéž do jiného domu na opačnou strany od Diany. Ono auto nechal letěl z tebou, takže tě tam trochu přimáčklo. Možná akorát v čas, protože vzduchem něco zasvištělo a Faora stačila jen pouze zvednou ruku a raketa do ní narazila. Obří exploze pohltila rázem ulici a hustý, černý dým jí ještě dlouho zahaloval, než se pomalu rozprostřel a odhalil Faoru, ležící v bezvědomí na zemi. Vazoun k ní přišel a sebral jí ze země. To už však přilétala ale i jejich válečná loď, která sejmula zbylé vrtulníky a taktéž armádní letadla. Loď poté už jen dosedla na silnici a když je oba nabrala, zamířila zpátky k mateřské lodi. Mezitím se k tobě přiblížily zbylí lidští vojáci.

Clark Kent - 12. dubna 2016 22:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se zvedla a vrhla se na Faoru, která šla po pozemních jednotkách, které po nás pálily, avšak jen od ní schytala několik ran, z nichž ta poslední ji poslala pryč z ulice a skrz prosklenou výlohu do nějaké budovy. Mezitím jsem dorazil k vazounovi, vedle kterého explodovalo stojící auto. Patrně to bylo dílem špatné mušky vojáků, nebo skutečnosti, že se to od vazouna odrazilo a zasáhlo to auto. Ať to bylo jakkoliv, tak ono auto uchopil a odpálil mě tím autem, které plynule pustil za mnou. Odletěl jsem skrz zeď do nějakého domu. Auto, které letělo za mnou, vzápětí dopadlo na mě a poněkud mě tam přimáčklo. Stále poněkud dezorientován touto ranou, se podívám skrz auto, jak to tam probíhá dál. Události venku mě překvapily, protože něco zasvištělo vzduchem a Faora tomu jen nastavila ruku. Vzápětí na to jí do ní narazilo to svištící něco, co jsem teď rozpoznal jako nějakou raketu. Obří exploze vyrazila snad všechna okna v ulici a možná i v těch několika přilehlých. Ovšem lidská zbraň slavila úspěchy, protože Faora ležela v prohlubni a nebyla při vědomí. To už se tu ale objevily Zodovy válečné lodě, které několika ranami zničily všechny helikoptéry i letadla. Vazoun přišel k Faoře, vzal jí do náruče a odnesl ji k lodi, která právě přistála. Jen co byl na palubě, tak se rampa zasunula, zadek lodi se zavřel a loď zamířila ke své mateřské lodi. Trochu jsem zatřásl hlavou, abych se probral, a opatrně jsem ze sebe odvalil to auto, co mě tu přimáčklo, a které ještě hořelo. Jakmile jsem se vysoukal zpod auta a postavil se, tak jsem svým mrazivým dechem požár uhasil a vykročil na ulici. Rozhlédl jsem se po vojácích a na moment se zastavil. Přejel jsem je pohledem, ale pak jsem opatrně a pomalým krokem vyrazil najít Dianu. Nedělal jsem prudké ani nikterak rychlé pohyby, abych je nějak nevystrašil. Nechtěl jsem vypadat nikterak agresivně, což potvrzoval můj výraz, který byl plný starostí o mou milou, princeznu amazonek.

Universe - 13. dubna 2016 08:54

soukromá zpráva od Universe pro Když tě vojáci uviděli, ztuhli na místě. Většina z nich na tebe namířila svoje zbraně, ale nebylo proč jim to mít za zlé. Jak kolem nich tedy procházíš, většina své zbraně však skloní jakmile na ně padne tvůj pohled. Nakonec, když dojdeš k jejich velícímu důstojníkovi, ten vůči tobě pokývne hlavou. Vojáci se nakonec stáhli úplně a nechali tě. Když tak nějak vyjdeš hledat Dianu, ta se akorát zrovna vymotávala z oné budovy, kam byla mrštěna. Na oblečení a zbroji měla droboučké skleněné střepy a po tváři a rukou droboučké oděrky a odřeniny, koneckonců, ona nezranitelná není. Jinak viditelně zraněná nebyla, kromě viditelné lehkého otřesení.

Clark Kent - 13. dubna 2016 10:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem vykročil z budovy, kam mě ten vazoun odpálil i s autem, tak všichni vojáci okolo ztuhli na místě. Téměř všichni na mě namířili své zbraně, za což jsem se na ně nemohl zlobit. Přece jen to, co se tu teď odehrálo, by otřáslo snad s každým člověkem. Dokonce trochu i mnou. I já jsem se na moment zastavil a přeletěl jsem po nich pohledem, avšak vzápětí jsem okolo nich pomalu procházel a každému, okolo koho jsem procházel, jsem pohlédl do tváře. Když se tak stalo, tak pomalu své zbraně sklonili. Nakonec jsem po cestě za Dianou stanul i před jejich velitelem, před kterým jsem se na okamžik i zastavil. Zahleděl jsem se mu do očí a on přikývl, načež jsem mu přikývnutí oplatil a vyrazil dál za svou dámou. Vojáci mě už zcela nechali na pokoji a stáhli se, protože viděli, že nejsem nepřítel. Pokračoval jsem tedy za ní a přišel k výloze, kterou proletěla dovnitř. Ona se právě viditelně otřesená vymotávala z budovy. Všude po zbroji, oblečení a nejspíš i ve vlasech měla drobné střípky skla. Na rukou a na tváři měla drobné odřeniny a oděrky, ale vypadalo to, že jinak zraněná není. Viditelně se mi ulevilo, když jsem jí viděl a rovnou jsem k ní vyrazil, abych jí poskytl oporu. Jsi v pořádku? Zeptám se jí, zatímco k ní docházím a tak nějak jí pomáhám se zorientovat. Jsou pryč… Faora dostala zásah nějakou raketou a výsledná exploze jí omráčila. Ten druhý ji vzal do náruče a odnesl do lodi, která si cestu sem prostřílela skrz letadla. Nastoupili a odletěli. Řeknu, abych jí informoval, co se stalo, protože vypadá trošku zmateně, ale pak jí už nechám trochu vydechnout.

Universe - 13. dubna 2016 12:24
	soukromá zpráva od Universe pro "Jo.. jo jsem..." opáčí Diana. Diana se pokusí aspoň trochu rukou ze sebe dostat ty střípky, ale její snaha nebyla moc dobrá. "Jsou to zbabělci... " dodá nakonec Diana, netváříc se moc nadšeně. Ostatně ani to moc příjemná situace nebyla. Oba jste byly poněkud zbití a dobití.

Clark Kent - 13. dubna 2016 12:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odpoví, že je v pořádku, což způsobí, že mi spadne obrovský kámen ze srdce. Vypadala stále dost otřeseně a tak jsem jí pro jistotu řekl, co se stalo s našimi nepřáteli, aby byla v obraze. Odpověděla mi, že jsou to zbabělci, přičemž se ze sebe snažila sundat střípky skla, kterými byla pokrytá. Moc dobře jí to nešlo a tak jsem se rozhodl pomoci ji. Začal jsem ji oprašovat a sundávat z ní ony střípky, avšak jen v zónách, které byly neutrální pro dotyk. Respektive, pokud měla střípky i na hrudi, tak tam jsem to nechal na ni. Poté, co jsem jí tak nějak pomohl dostat ze sebe ten bordel, tak jsem k ní přistoupil blíže a vyndal jí několik střepů z jejích krásných černočerných vlasů. Usmál jsem se na ní, a když jsem vyndal ten poslední, tak jsem se k ní naklonil a políbil ji. Jsem rád, že jsi v pořádku… Řeknu, jakmile od ní odtrhnu své rty a něžně jí při tom pohladím po tváři, přičemž se snažím, jí nezpůsobit bolest. Přece jen, byla dosti dobitá.

Universe - 13. dubna 2016 12:51

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj polibek opětuje. Vypadala unaveně, ostatně nebyla to příliš dlouho doba, co jsi skoro doslova vytrhnul smrti z rukou. A tenhle souboj s těmi kryptoňany vám taky příliš sil nedodal, bylo to doposud asi to nejhorší čemu si mohl čelit, vzhledem k faktu, že prakticky čelíš sám sobě. "Pomohl jsi matce?" zeptá se nakonec Diana, stále se tak nějak držíc ve tvé blízkosti.

Clark Kent - 13. dubna 2016 13:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi můj polibek opětovala, avšak když jsem jí pustil a podíval se na ni, tak vypadala o něco hůře. Vypadala extrémně utahaně a zbitě, což se dalo pochopit. Před pár minutami padala z orbity a pak dokonce umřela. Navíc teď ještě dostala nakládačku od dvou Kryptoňanů, kteří jsou o mnoho schopnější než já. I tak ale pořád nemyslela na sebe, protože se mě zeptala, jestli jsem pomohl matce. Ano… Zrovna když na ni Zod chtěl udeřit, tak jsem s ním vymetl okolí. A když jsem jej chtěl dorazit, tak se objevila loď a odnesli jej. A zbytek už znáš. Odpovím Dianě trochu kostrbatě a nakonec ještě dodám. Právě jí chci letět zkontrolovat… Cítíš se na let, nebo tě mohu odnést? Počkám, co mi Diana odpoví a buď společně s ní vyrazíme letem zpátky na naši farmu, nebo jí vezmu do náruče a pak teprve vyrazíme. I když jsem zbitý, tak tu druhou možnost bych rozhodně neodmítl. Spíš naopak bych jí preferoval. Mít Dianu v těsném kontaktu mě uklidňuje.

Universe - 13. dubna 2016 13:17

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu pousměje, sice takovím unavenějším pousmátím, ale vypadala ráda, když jsi jí řekl, že jsi nakonec mámu od Zoda uchránil/zachránil. "Ráda tě doprovodím." řekne nakonec Diana. Však na druhou část tvé nabídky poněkud neodpověděla. Místo odpovědi tě obejmula a zůstala u tebe, čímž ti tak naznačila, že ráda využije možnosti přepravy ve tvých rukou. Když tedy dorazíš spolu s Dianou zpátky na farmu, pořád to tam vypadá stejně zničeně. Máma, i napříč tomu, že se jí na tváři tvořila menší zarudlina, která značila, že jí Zod předtím věnoval nějakou tu ránu, vynášela věci s vašeho domu, šlo víceméně o cenné věci, fotoalba a vše co usoudila, že chce prostě zachránit.

Clark Kent - 13. dubna 2016 13:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí ujistil, že jsem mámu před Zodem uchránil, tak se pousmála. Bylo to sice velice unavené pousmání, ale i tak vypadala spokojeně. Řekla mi, že mě ráda za mámou doprovodí, ale k tomu, jestli se cítí na let, mi neodpověděla. Místo toho zůstala u mě a objala mne, čímž mi vlastně dala najevo, že jí mohu odnést. S úsměvem jsem se trochu sklonil a vzal jí do náruče, načež jsem jí vynesl z budovy a vzlétl jsem, načež jsem zamířil směrem na naši farmu. Cestou jsem na Dianu spokojeně koukal. Byl jsem rád, že využila přepravní služby La Kenta, protože jsem jí k sobě mohl tisknout. Ne silně, abych jí náhodou neublížil, ale i přesto. Když jsme dorazili zpátky na farmu, tak to na mě všechno dolehlo. Pohled na zničený dům mi sevřel hrdlo, stejně jako pohled na mámu, jak z trosek domu vytahuje nějaké věci. Na tváři se mi objevil zmučený výraz. Opatrně jsem Dianu postavil na nohy a pohladil ji po tváři, načež jsem vyrazil za mámou, které se na tváři tvořila menší zarudlina, jak jí Zod nebo někdo z jeho nohsledů praštili. Sevřel jsem rozhořčením pěst, až zapraskaly klouby, ale hned jsem pěst znovu povolil. Rychle jsem mámu objal. Jsi v pořádku, mami? Zeptal jsem se starostlivě a odmítl jsem jí pustit, dokud mě neujistí, že bude v pořádku.

Universe - 13. dubna 2016 14:44

soukromá zpráva od Universe pro Když tě máma uvidí, poněkud se pousměje. "Jsem v pořádku chlapče." řekne a tvoje obětí ti tak nějak opětuje. "Možná nejsem už nejmladší, ale tyhle staré kosti ještě něco vydrží." dodá ještě poté s poněkud úsměvem, a to i napříč tomu, že jí před notnou chvílí mimozemšťani vyhrožovali smrtí. Na přilepšenou ti ještě věnuje pusu na tvář, než tě tak nějak pustí. "Sluší vám to, oboum." řekne nakonec máma, když se podívá na tebe a potom i na Dianu. Poté se pomalu vrátí k vynášení věcí k domu.

Clark Kent - 13. dubna 2016 15:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile nás máma uviděla, tak se pousmála a obětí, které jsem jí věnoval, mi vřele oplatila. Ujistila mě, že je v pořádku a dodala, že tyhle staré kosti ještě něco vydrží, načež mi dala pusu na tvář. Chtěla mě už pustit, ale já jí ještě jednou vřele stiskl a také jí dal polibek na tvář. Je mi to líto, mami... Řeknu a teprve poté ji pustím. Poté se vrátím k Dianě a usměji se na ni. Měla by sis na chvíli odpočinout. Můžeš si lehnout do mého starého pokoje, nebo do obýváku na pohovku. Navrhnu jí, ale v tom máma prohlásí, že nám to sluší. Kdybych nebyl tak rozsekaný, tak bych se nejspíš i začervenal. Abych své rozpaky zakryl, tak jsem se rozhodl vytáhnout to auto. Ustup trochu, mami… Vytáhnu to auto… Prohlásím a vejdu dovnitř do domu. Prohlédnu si místo, kde je auto a když se ujistím, že jsou máma a Diana z dosahu případných padajících sutin, tak pak uchopím to auto a vyprostím jej skrz díru v domě. Dolétnu s ním na příjezdovou cestu, kde jej položím. Následně se vrátím ke svým dámám a zakroutím hlavou. Zod chce nějaký kodex, co můj otec ukradl a uschoval do mé lodi… se kterým prý může přivést zpátky můj lid… ale nemyslím si, že se chtějí o tento svět dělit… Řeknu trochu zničeným hlasem a bezradně se na Dianu s mámou podívám. Rozhodně nevím, co bych měl dělat dál.

Universe - 13. dubna 2016 15:56

soukromá zpráva od Universe pro "To nic zlato, jsou to jenom věci. Dají se nahradit." opáčí máma ohledně tvojí omluvy. Diana však na tvou nabídku ohledně odpočinku nereaguje, místo toho opatrně odvede mámu stranou, aby jsi mohl vytáhnout auto, zatímco ona svírala v rukách jedno z fotoalb. "To je... dobrá věc ne?" řekne máma, ohledně toho,když řekneš, že chtějí obnovit Krypton. "Ne, když přitom zničí vás..." dodá Diana. Máma se však v doprovodu Dustiho, vrátí ke své práci. "Co budeme dělat?" zeptá se tě nakonec Diana, hledíc na tebe.

Clark Kent - 13. dubna 2016 16:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma mi na mou omluvu opáčila, že jsou to jen věci a že se dají nahradit. Ale ty ne… Odpovím jí a pomalu vyrazím vytáhnout auto. Diana odvedla mámu stranou a pak mě sledovali, jak jsem s autem přelétl na příjezdovou cestu, kde jsem jej položil na kola. Nevypadalo nijak moc poškozeně. Možná jen trochu pomačkané. I tak se na něj ale bude muset podívat nějaký mechanik. Poté jsem mámě a Dianě řekl o Zodovi a kodexu, a že s ním může přivést zpátky můj lid. Máma zjevně nepochopila, co to znamená, že se nebudou chtít o tento svět dělit, protože se jakoby ujistila, že je to dobře. Diana to však pochopila správně a odpověděla místo mě. Řekla mámě, že to není dobře, pokud tím zničí lidstvo. Mámu to trochu šokovalo, ale nakonec asi usoudila, že s tím stejně nic moc nezmůže a tak se vrátila ke své práci. Diana se mě po chvilce ticha a přemýšlení zeptá, co budeme dělat. Pohlédnu jí přímo do očí a pak si povzdychnu. Mají velké stroje na předělání atmosféry Země. Až je použijí, tak přetvoří Zemské ovzduší na ovzduší Kryptonu a tím zahubí celé lidstvo. Jestli máme najít v jejich plánu nějakou slabinu, tak se musíme poradit s otcem. A to rychle… Prohlásím nakonec a počkám, co mi k tomu řekne Diana. Už tolikrát se ukázala její moudrost a dobrý úsudek, možná k tomu bude mít nějaké výhrady.

Universe - 13. dubna 2016 16:49
	soukromá zpráva od Universe pro "Myslím, že na to žádat tvém otce o pomoc, je poněkud pozdě... podívej..." řekne Diana a ukáže nahoru, směrem k zemi. Tam, skrz atmosféru sestupovali dva objekty - jeden, menší, se pak oddělil od toho prvního, který se po zaměření ukázal jako Zodova loď, která byla předtím na orbitě Země. Teď si to však nemířila přímo k Metropolis.

Clark Kent - 13. dubna 2016 17:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana však má slova zcela smete ze stolu s tím, že si myslí, že na rozmluvu s Jor-Elem je již pozdě. Ukáže nahoru k nebi, kde do atmosféry sestupovaly dva obrovské objekty. Jeden z nich je Zodova mateřská loď, která mířila někam pryč a ta druhá, to byl ten stroj, co jsem viděl „ve snu“ na jeho lodi. To je… to je ono… TO je ta věc, která přetvoří atmosféru Země na atmosféru Kryptonu… Řeknu trochu poplašeně a odtrhnu od té věci svůj zrak. Podívám se na Dianu a nasadím pevný výraz. Musím se pokusit to zničit… Prohlásím a pomalu vykročím od domu, abych při startu nepoškodil více, než je nutné. A musíme uvědomit armádu, ať začnou s evakuací obyvatel… tohle bude obrovská katastrofa, jestli to zapnou… Dodám směrem k Dianě, abych jí nenápadně zadal nutný úkol a držel jí dál od největšího nebezpečí.

Universe - 13. dubna 2016 17:48

soukromá zpráva od Universe pro Během toho co si mluvil s Dianou, začala Zodova loď vysílat paprsek vůči zemi a městu po ní. Rozhodně se Zod snaží neztrácet čas. "Rozdělit se bude zřejmě nejlepší možnost, kterou zrovna máme." poznamená Diana. "Půjdu pomoci těm lidem ve městě... budu případně držet Zodovi lidi, než se vrátíš zpět." dodá nakonec Diana, tak nějak i navrhujíc plán Tedy ona bude tady a ty máš mít na starost tu druhou věc, která se oddělila od Zodovi lodi prve. Jestli to byl ale onen Přetvařovaš světů, o kterém mluvil Zod, budeš zřejmě v jistém nebezpečí, protože jestli to má přetvořit Zemi na nový Krypton, budeš vystaven kryptonské atmosféře, kde jsi prakticky stejně slabí a zranitelný jako normální člověk.

Clark Kent - 13. dubna 2016 18:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Během mé rozmluvy s Dianou začala Zodova loď vysílat paprsky do země pod ní. Rozhodně by se dalo poznamenat, že neztrácí čas. Diana proto navrhne, že rozdělit se, bude nejlepší plán, s jakým můžeme přijít. Sice se mi to nelíbilo, ale měla pravdu a tak jsem trošku rezignovaně přikývl, načež ještě dodala, že ona půjde pomoci lidem do města a v případu nouze se pokusí držet Zodovy lidi na uzdě, zatímco já se mám jít postarat o tu druhou věc. Vím, že teď nebyl zrovna čas na to, abych jej marnil, ale nedokázal jsem si pomoci. Vzal jsem Dianu okolo pasu, přitiskl si jí beze slova k sobě a vřele ji políbil. Vzhledem k tomu, proti komu stojíme, je dost možné, že to je náš poslední polibek. Když se od ní odtrhnu, tak se usměji a pomalu jí pustím. Dej na sebe pozor… Řeknu měkce a o pár kroků ustoupím, aby jí, až budu startovat, nezasáhla tlaková vlna. S tím pak vyrazím k nebi jako střela z kanónu a chopím se pronásledování té druhé věci, pátrajíc po ní svým superzrakem.

Universe - 13. dubna 2016 19:35

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj impulzivní nápad poněkud opětuje. Když jí řekneš aby na sebe dávala pozor, trochu se pousměje a rukou ti něžně přejede po tváři. "Ty se také opatruj. Abych pro tebe nemusela k Hádovi... nemám ráda totiž to místo..." řekne Diana a poté tě pomalu, tak trochu i nechtěně, pustí. Vydáš se tady na cestu, nalést však druhý stroj, který se oddělil od Zodovi lodi nebylo až tak těžké. Byl prakticky na tom stejným místě jako Zodova loď, však na odvrácení straně planety. A stejně jako v Metropolis, i tady už byl stroj spustěný a paprsek pevně zakousnutý do země po ním.

Clark Kent - 13. dubna 2016 21:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mým vášnivým vzplanutím jsem Dianu nijak nepřekvapil. Tedy možná zprvu ano, ale přizpůsobila se a políbení mi vřele opětovala. Nejspíše to cítila stejně jako já. Dokonce, když jsem jí vyzval k tomu, aby byla opatrná, tak se na mě pousmála a pohladila mě po tváři, načež dodala, že se mám také opatrovat, protože se jí nechce chodit pro mě k Hádovi. Nakonec dodala, že to místo nemá ráda. To mě překvapilo, protože mi tím vlastně řekla, že tam již byla. Avšak pro tuto chvíli jsem to musel nechat tak a bez otázek, které mi v hlavě vyvstaly. Nakonec jsme se trochu neochotně oba pustili toho druhého a já vyrazil k tomu stroji/lodi/motoru, který se oddělil od Zodovy lodi. Nebylo až tak těžké jej najít, protože byl na přesně opačné straně planety a už byl také aktivován, což mi práci dozajista ztížilo, protože tam už nejspíš bude Kryptonská atmosféra. Nicméně i tak jsem to hodlal risknout a vyrazit proti němu plnou rychlostí i silou a pokusit se jej poškodit nárazem.

Universe - 13. dubna 2016 21:28

soukromá zpráva od Universe pro Už při přiblížení můžeš cítit, jak tě začíná štípat nepřátelská atmosféra v plicích, což značilo jediné. A čím blíže jsi byl, tím horší a horší to bylo. A ani u toho přístroje to nebylo i nic lepší, ba možná nejhorší. Nehledě na to, že tu nebylo ani řádné místo, které by říkalo - uhoď zde a zničíš to. Ale to ještě nebylo všechno. Z toho přístroje se začala něco hýbat, jakoby živé železo či jiný druh kovu, stejná technologie, kterou kryptoňané používají u počítačů a podobně, ovšem tady to moc jako počítač nevypadalo. Utvořilo to jakésy chapadla, která po tobě okamžitě začala chňapat. Některá tě i chňapla a pokud se je pokusíš rozbít, roztříští se na tisíce drobným kuliček, které za vteřinu zformují nové chapadlo, které dál chňapalo.

Clark Kent - 13. dubna 2016 22:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Už při přiblížení se tomu stroji, jsem cítil ono povědomé pálení na prsou, jak mé plíce naplňovala Kryptonská atmosféra, ale nedbal jsem toho. Dál jsem se přibližoval ke stroji, u kterého jsem vůbec nedokázal určit, kde by mohl mít nějaké slabé místo. A co hůř, čím více jsem se k němu blížil, tím horší to bylo s dýcháním. Nehledě na to, že z něj vystoupila nějaká podivná masa, snad tekutého, živého kovu, která se zformovala do nějakých jakoby chapadel, která po mě začala chňapat. Rychle jsem musel změnit směr a začal jsem se tomu vyhýbat. Měnil jsem směr a vyhýbal jsem se těm chapadlům, jak jsem jen mohl, ale stále byla za mnou. Proto jsem se na moment oddálil od stroje, abych se znovu vrátil a zkusil zaútočit nečekaně. Pokud ani to nepomohlo, tak se zkusím skrz ty chapadla probít a snad se dostanu na kontaktní vzdálenost tomu stroji, abych jej poškodil, než stačí napáchat nezvratné škody.

Universe - 13. dubna 2016 22:58

soukromá zpráva od Universe pro Však obranný mechanizmus toho stroje se nedal jenom tak zaskočit. Chapadla zaútočila znovu, jakmile jsi se opět přiblížil a tentokrát využily množství a seskupily se do jednoho obřího, který tě chňapl a napůl vcucl do sebe. Vyneslo tě to vysoko nad ten stroj, přímo to toho odporného mraku, který byl plný hustého černého dýmu a prachu a taky to byla prakticky čistá kryptonská atmosféra. Chapadlo tě tam nějakou chvíly podrží a tvoje plíce se začnou okamžitě nepřátelské atmosféře bránit. Chapadlo tě pak ale stáhne dolů a mrští s tebou pod onen paprsek, jehož síla byla neuvěřitelná. Síla toho paprsku by tě zřejmě rozdrtila ve vteřině nebýt tvé nezničitelnosti.

Clark Kent - 13. dubna 2016 23:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Obranný mechanismus toho stroje nebyl hloupý, a jakmile jsem se znovu přiblížil, tak se chapadla zformovala do jednoho obřího, které mě už čaplo a tak napůl do sebe vtáhlo. Trochu mě podrtilo a vytáhlo mě do výše nad stroj, kde už byla kryptonská atmosféra. Jako by to chapadlo vědělo, že na to budu reagovat negativně, protože mě tam chvíli podrželo a mé plíce se pozvolna naplňovaly oslabujícím ovzduším. Znovu to začalo šimrat a pálit, a když jsem pocítil odliv energie, tak mě to chapadlo vzalo a mrštilo se mnou dolů, pod paprsek, kde mě jeho síla přirazila k zemi. Síla tohoto paprsku byla neuvěřitelná a nebýt mé nezranitelnosti, tak bych byl v mžiku mrtev a rozdrcen na kaši. I přes negativní vliv atmosféry, které jsem se chtě nechtě nadýchal nad strojem, jsem se pomalu zapřel a zatnul zuby, abych se nakonec pomalu ale jistě dostal do dřepu. Já … to musím…. Zvládnout!! Pomyslím si tvrdohlavě a v mé tváři se začne zračit dokonalé soustředění. Zvednu ruku a i přes neskutečný tlak jí dám nad hlavu, kde ji sevřu v pěst. Pokrčím nohy, mocně se nadechnu a ještě mocněji se vzápětí odrazím a vyletím skrz sílu paprsku vzhůru, abych se stroj pokusil zničit v jediném logickém slabém místě, které může mít. A to je emitor paprsku. I přes neskutečnou sílu, která vůči mě tlačila ve formě paprsku, i přes spalující bolest, kterou mi to působilo, jsem letěl paprskem stále vzhůru a pokusil jsem se dostat až k tomu emitoru, který se vzápětí pokusím rozrazit a zničit tak primární funkci toho stroje, abych uchránil Zemi.

Universe - 14. dubna 2016 16:08

soukromá zpráva od Universe pro I přes zničující tlak paprsku jsi tedy vyrazil vpřed a nahoru, proti dráze paprsku. Čím výš a blíže si stroji byl, tím silnější a drtivější onen paprsek byl, sice tě nerozdrcoval, ale tlak, kterým na tebe působil rozhodně nebyl příjemný a bolest a intenzita se mohla vyrovnat tomu, jako kdyby na tebe někdo položil kus kryptonitu. Však nějak se ti podaří, s vypětím veškerých sil, dostat se ke stroji a proletět skrz něj. Paprsek pár sekund na to ustal. Stroj začal jiskřit a napětí v něm se zvyšovalo až se zvětšilo natolik, že stroj už to prostě nevydržel, začal se rozpadat a nakonec i vybouchl. Síla výbuchu tě poslala do mrákot a na zem.

Clark Kent - 14. dubna 2016 16:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zničující síla paprsku byla neskutečná a extrémně spalující. I přesto jsem vyrazil proti síle paprsku, který kdyby mohl, tak by mě rozdrtil na místě. I když jsem cítil, jak postupně slábnu a kryptonská atmosféra naplňuje mé plíce a vysává ze mě energii, tak jsem pokračoval dál. Čím blíže jsem byl, tím větší utrpení mi to působilo. A úplně nahoře, kde byl paprsek nejintenzivnější, jsem se cítil jako tenkrát, když jsem byl zasypaný kryptonitem. S vypětím všech sil jsem se ale nakonec dostal až k tomu stroji, aniž by na mě chapadla znovu zaútočila a bránila mi. Rychlost letu, společně s mou zbývající sílou, zapříčinila, že jsem proletěl skrz tím strojem, který vzápětí přestal vysílat paprsek do země. Navíc to netrvalo dlouho a stroj se začal rozpadat a nakonec explodoval. Snažil jsem se dostat z radiusu výbuchu, ale byl jsem příliš vyčerpaný a rozbolavělý. Exploze a její tlaková vlna mě zasáhla a mrštila se mnou někam stranou a nejspíš potom k zemi, avšak nevím kam přesně, protože jsem se pohroužil do sladkého bezvědomí. Je dokonce možné, že mě nějaký kus toho stroje trefil do hlavy. Teď, když jsem oslabený, se mohlo stát, že mě něco dokáže omráčit.

Universe - 14. dubna 2016 17:13
	soukromá zpráva od Universe pro Trvalo to jako celá věčnost, doba, který uplynula mezitím, co jsi ležel v limbu, někde mezi vědomím a nevědomím, jenom zpola si uvědomujíc vůbec realitu. Však pocítíš důvěrně známí pocit. důvěrně známí a poněkud příjemné šimrání prních slunečních paprsků, které se stačily vydrat přes horizont a které k tobě skrz ten kouř a smog mohli vůbec proniknout.

Clark Kent - 14. dubna 2016 17:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má mysl se vznášela se v temnotách a nemohl jsem s tím nic dělat. Čas se neskutečně vlekl a bylo nemožné zjistit, jak dlouho už jsem v takovém stavu. Avšak po nekonečně dlouhé době jsem na tváři ucítil ten skvělý pocit. Ne ten nejkrásnější, protože Diana tu nebyla, aby mne probudila pohlazením. Musel jsem si vystačit s prvními ranními paprsky slunce, které se ke mně skrz ten smog a dým prodraly. Ležel jsem na zádech a celé tělo mě bolelo. Bylo to hrozné, avšak při kontaktu slunečního svitu s mou kůží, jsem pocítil jistou úlevu. Začal jsem se natahovat rukou, abych jí dostal do slunečního svitu, který prosvítal skrze hustá mračna na více místech. Potřeboval jsem více slunečního světla, abych se zregeneroval a vyrazil pomoci Dianě. Rychle… rychle… Popoháněl jsem své bolavé tělo, aby vstřebávalo energii tolik potřebnou pro pohyb a pro záchranu Diany a ostatních. Nemyslel jsem na svou bolest, která zachvátila mé tělo, myslel jsem totiž na Metropolis, jeho obyvatele a Dianu, kteří byli všichni v nebezpečí. Ano, přiznám se. Nejvíc jsem myslel na Dianu. Byla zraněná a neskutečně unavená, už když tam vyrazila. A tak jsem jen doufal, že je v pořádku. Jakmile jsem nabral dostatečné množství energie, abych se zvedl, tak jsem tak učinil a vzlétl nad mraky, abych nabral více energie a zregeneroval své tělo, aby bylo bojeschopné, načež vyrazím na pomoc Dianě a lidem, kteří zápolili se Zodovou lodí.

Universe - 14. dubna 2016 18:33

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje kryptonské buňky hladově nasávali vše co mohli z toho trocha světla, které se jim v tuto chvíly dostalo, bylo to skoro jako kdyby si konstantně bojoval snad měsíc, možná déle, jak moc bylo tvoje slabé a hlavně bez energie. Však jakmile jsi se na to cítil, vyrazil jsi tedy zpátky k Metropolis, kde se armádní letadlo pokoušelo sundat onu Zodovu loď, zřejmě chtěli schodit nějakou bombu nebo tak něco na to, ale nějak to asi nevyšlo, protože jsi mohl vidět, jak z otevřené zádě toho letadla někdo bojuje. Byla to Diana a bojovala s Faorou, která se snažila jejich loď ochránit. Většina lidské posádky byla mrtvá nebo tam už nebyla. Poslední živí muž tam se snažil letadlo z posledních sil navést přímo na Zodovu loď, jako poslední pud sebezáchovy. A docela se mu to i povedlo. Letadlo narazilo do Zodovi lodě a exploze vyvoala druhotné exploze uvnitř té lodi. Něco poté padalo skrz hustý dým nehybně směrem dolů.

Clark Kent - 14. dubna 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cítil jsem se opravdu slabý, jako bych snad bojoval několik týdnů v kuse. Vše mě bolelo a jen energie slunečního svitu mě nyní držela při životě. Mé tělo hladově nasávalo veškerou energii, kterou mi ta trocha slunečního svitu poskytovala. Cítil jsem, jak bolest pozvolna ustupovala, a mé tělo získávalo energii nutnou k pohybu. Jakmile jsem pocítil, že jsem víceméně bojeschopný, tak jsem vyrazil zpátky k Metropolis a za Dianou, která tam bojovala za lidstvo proti zbytku mého lidu a čekala na mě, až se k ní zase přidám. Letěl jsem nad mraky a vybral jsem si cestu po slunné části planety, abych ještě nabral nějakou energii, než tam dorazím. Už z dálky jsem sledoval, jak nějaké velké nákladní letadlo snaží sundat Zodovu loď. Nejspíš chtěli využít nějakou bombu, kterou se pokoušeli shodit z otevřené zádi letadla. Něco ale zřejmě nevyšlo, protože v tom prostoru zápolila Diana s Faorou, která se tak asi snažila ochránit jejich loď. Při kontrole jsem zjistil, že veškerá lidská posádka, až na pilota, je již po smrti, nebo tam už prostě nebyla. A protože byli lidé zoufalí, tak pilot navedl letadlo do kolizního kurzu se Zodovou lodí. Ale ne!! Proletí mi myslí a já zrychlím ještě více, abych mohl Dianu ochránit před výbuchem. Nebyl jsem dosti rychlý, protože letadlo narazilo do lodi a všechno to explodovalo. Tedy exploze letadla tak nějak zahalila celý prostor okolo lodi. Loď samotná také utržila nějaká poškození a dokonce se teď zdálo, že uvnitř nastala řetězová reakce nějakých druhotných výbuchů. Néé!! Zvolal jsem poplašeně, protože v době výbuchu byla Diana v nákladovém prostoru a byla nejspíše v těsné blízkosti té připravené bomby. Můj pohled však vzápětí upoutalo něco, co padalo skrz ten hustý dým. Vypadalo to jako nějaký člověk a tak jsem vyrazil tím směrem, abych jej zachytil. Když jsem se blížil, tak jsem v tom člověku poznal Dianu. Srdce mi poskočilo, oči se rozšířily a já své tělo posunul ke svým limitům, abych zrychlil a nenechal jí spadnout. Vydrž Diano… už jsem tady!! Pomyslím si a soustředěním pevně sevřu čelisti k sobě, vydávajíc ze sebe maximum pro to, abych jí zachránil.

Universe - 14. dubna 2016 19:17

soukromá zpráva od Universe pro Dianu se ti podaří chytit snadno. Však za tebou se chystala neregulovaná imploze, asice Zodova loď sice vybuchla, spolu s tím letadlem, ale teď začínala do sebe vše v okolí nasávat, jako miniaturní černá díra. Ona černá díra tě začínala nasávat, nebo se pokoušet nasát do sebe, což odčerpalo část tvých nově nabitých sil, ale nakonec se černá díra uzavřela, nezbylo pro ní ani stopy a vy jste byly tak v bezpečí. Diana byla stále omráčená v tvém naručí a trochu více dobitá než co si jí viděl předtím naposled.

Clark Kent - 14. dubna 2016 19:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ochránit jí před výbuchem jsem nedokázal, ale chytit jí ještě v letu se mi povedlo. A to docela bez problémů. Ty totiž měly teprve přijít. Zodova loď explodovala. Ne, byl to pravý opak exploze. Nekontrolovatelně implodovala a vytvořila menší singularitu, která začala nasávat vše z okolí, včetně mě a se mnou i Dianu. Chytil jsem ji tedy trochu pevněji a stočil směr našeho letu kolmo dolů, protože síla, kterou ona nově vzniklá černá díra nasávala, byla obrovská. Veškerou svou sílu jsem využil k tomu, abychom nebyli vtaženi do jejího středu. Nakonec se však singularita zhroutila sama do sebe a její vliv zcela ustal. Stálo mě to hodně sil, abych zabránil naší smrti uvnitř té obludnosti. Nyní se zdálo, že je již po všem a tak jsem s Dianou v náručí slétl k zemi, kde jsem jí položil a se starostí ve tváři začal kontrolovat její životní funkce.

Universe - 14. dubna 2016 19:51

soukromá zpráva od Universe pro Po ustání bezprostřední zkázy tedy přistaneš na zničené zemi, kterou pokrývali trosky. Dianiny životní funkce byly poněkud v pořádku, vše tedy nasvědčovalo tomu, že je jen otřesená, či jí něco praštilo a je v bezvědomí. Však co se nestalo. Dianina ruky se pohla, chytla tě za spandex a stáhla tě k sobě dolů. Beze jediného slova ti poté Diana vtiskla polibek, dva, mno možná i tři.

Clark Kent - 14. dubna 2016 20:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bezprostřední nebezpečí pominulo a já tak mohl s Dianou přistát na zemi. Všude okolo nás byly jen trosky, ale to mě momentálně vůbec nezajímalo. Rychle jsem začal kontrolovat její životní funkce a s úlevou zjišťuji, že jsou v pořádku. Oddychl jsem si a usmál se. Bude v pořádku… určitě… Ujišťoval jsem se v duchu a při tom jsem se usmíval jak jeliman. Vypadalo to, že jsme odvrátili bezprostřední hrozbu, která mohla zničit celé lidstvo. A to nejspíš i včetně Diany a bohů, pokud by se neadaptovali na novou atmosféru. Sklonil jsem se k ní, abych jí dal stranou pramen vlasů, který jí spadal do tváře, načež jsem jí něžně pohladil po tváři. Pak se však stalo něco, co mě dokonale překvapilo. Její ruka se pohnula, vzala mě za spandex na hrudi a přitáhla si mě k sobě dolů. Vášnivě mi vtiskla polibek, který jsem jí stejně vřele opětoval. A to, i když jsem byl překvapený. Zdála se být ráda, že tu jsem, protože to prvním polibkem nekončilo. A vlastně ani druhým. Po třetím se však od ní trochu neochotně trošku odtáhnu, avšak jen natolik, aby naše tváře byly pouhých pár centimetrů od sebe. Zahledím se jí do očí a na tváři se mi rozlije potěšený, ale trochu starostlivý úsměv. Jsi v pořádku? Nahnala jsi mi strach… Pronesu měkkým hlasem a znovu ji pohladím po tváři.

Universe - 14. dubna 2016 20:27

soukromá zpráva od Universe pro Poté co se od Diany na kousíček odtáhneš, konečně otevře oči, tedy spíše pootevře. Přesto její uhrančivě modré oči neztráceli svoje kouzlo. Trochu se na tebe pousměje. "Nemůžeš jenom tak zničit boha..." opáčí Diana s oním úsměvem a stále tak nějak svírajíc tvůj spandex, si tě znovu k sobě přitáhne a políbí. Pac konečně pustí tvůj spandex a rukama tě obejme okolo krku.

Clark Kent - 14. dubna 2016 20:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se od ní trochu odtáhl a zahleděl se do její tváře, tak pootevřela své krásné, uhrančivě modré oči. V tu ránu se mě zmocnil klid, který jsem cítil jen s ní. I tak jsem se jí ale starostlivě zeptal, jestli je v pořádku a dodal, že mě vystrašila. Ona se však jen pousmála a opáčila, že bohy nelze jen tak zničit, načež si mě znovu přitáhla, aby mě políbila. Byl bych blázen, kdybych se bránil, a proto jsem jí polibek vřele opětoval. Nakonec, když po tom polibku pustila můj spandex, tak své ruce přesunula a objala mě okolo krku. Bylo to jasné znamení, že jí mám odtud odnést pryč. Usmál jsem se na ni a něžně jsem jí vzal do náruče, načež jsem se zvedl na nohy a pomalu jsem se vznesl, abych si svou bohyni odnesl.

Universe - 14. dubna 2016 20:57
	soukromá zpráva od Universe pro Když se s ní trochu vzneseš, Diana si unaveně ale poněkud spokojeně položí svou hlavu na tebe. Však něco upoutá tam dole ještě případnou pozornost. Někdo lezl v pozůstatků a zničených budov. Stačil ti však jediný pohled aby jsi to brnění poznal, kryptonské brnění a v něm nikdo jiný než Zod. Seděl tam v tom prachu a zíral na svou ruku, která byly plná prachu.

Clark Kent - 14. dubna 2016 21:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se s ní trochu vznesl, tak si Diana spokojeně položila hlavu na mě a v klidu odpočívala. Já se jen šťastně usmíval, protože mi to dělalo dobře. Avšak naše štěstí netrvá dlouho, protože něco upoutalo můj pohled tam dole, kus od nás. Pohyb. Někdo vystoupil ze sutin zničených budov. Nevěřil jsem vlastním očím. Stačil mi jeden pohled na muže v brnění a bylo mi jasné, že je to samotný generál Zod, který si sedl a nabral si hrst prachu, na který pak upřeně začal zírat. Noční můra pokračuje… Pronesu tichým hlasem, aby to slyšela jen Diana v mé náruči. Úsměv z mé tváře zcela zmizel a já se snesl dolů. Opatrně jsem Dianu položil na zem a pohladil ji po tváři. Odpočiň si… A jeho nech na mě… Řeknu skoro prosebně, protože na tom očividně není moc dobře. Nečekám však na odpověď a rovnou vzlétnu a vyrazím k Zodovi. Zastavím se tak deset nebo patnáct metrů od něj a upřu na něj svůj zrak. Neřeknu nic, nedostává se mi slov. Chápu, jakou ztrátu musí cítit, avšak bylo to buď tohle, nebo zkáza lidstva. A to bych nedopustil.

Universe - 14. dubna 2016 21:26

soukromá zpráva od Universe pro Diana tě moc neuposlechne, protože i když ty se vydáš poletu k Zodovi, ona pomalu vyjde napůl cesty. "Podívej se na to..." pronese Zod a ukáže ti ruku s oním prachem. "Mohli jste... vybudovat nový Krypton... zajistit tak přežití našeho lidu..." pokračuje dál a nechá přitom onen prach propadnout mezi prsty a zbytek odfoukne vítr. "...ale ty sis zvolil místo nás... lidi.." pronese dál zhrzeně, znechuceně. "Já byl narozen pro to abych chránil Krypton.... To byla moje duše....I napříč tomu jak cestu přitom budu muset zvolit, ale já to vždy dělal pro nás, pro náš lid... ochránit je, pro jejich vyšší dobro.... ale teď... teď už nemám žádný lid, co bych mohl ochránit..." pokračuje dál Zod, a jeho hlas postupně zaplavuje více a více nenávisti, hněvu a znechucení. "Ty... vzal si mi mou duši... VZAL SI MI JÍ!!" skoro až zařve Zod a poté se na tebe vrhne a srazí tě k zemi, do prachu, kde se do tebe pustí.

Clark Kent - 14. dubna 2016 21:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jak jsem předpokládal, tak mě Diana moc neposlechla a vyrazila za mnou, avšak ona jde pěšky a asi jen do půli cesty k Zodovi. Když už nic, tak alespoň nebude v přímém ohrožení, takže se trochu uklidním. Když však dorazím k Zodovi, tak na mě začne reagovat. Ukáže mi ruku s prachem, který nabral, přičemž mě vyzve, abych se na to podíval. Pokračoval s tím, že jsme tady mohli vybudovat nový Krypton a zajistit tak přežití našeho lidu, načež nechá prach propadnout mezi svými prsty, kde jej odvál vítr. Nastala chvilka ticha, kdy Zod vypadal zdrceně a znechuceně, načež dál pokračoval ve svém monologu tím, že vypíchl mou volbu, kdy jsem upřednostnil lidi nad svým lidem. Zakroutil jsem hlavou, protože jsem cítil jeho zlobu i ztrátu, jako by byla moje. Vlastně tak trochu i byla. Nebudu se tajit tím, že bych chtěl přivést můj lid nazpátek, ale nikdy ne takovouto cestou. Nikdy ne na úkor nevinných bytostí. Zod pokračoval i nadále a sdělil mi, že byl zrozen proto, aby chránil Krypton a jeho lid. Že to byla pravá podstata jeho duše. A nehledě na to, jak krutou nebo špatnou cestu zvolil, vždy to bylo pro dobro a pro ochranu svého lidu. Teď už nevypadal tak zdrceně, spíš se v něm začal hromadit hněv. Zakončí to křikem, že už nemá žádný lid, který by mohl ochraňovat a že jsem mu vzal jeho duši, načež proti mně vyrazil v obrovské rychlosti a srazil mě k zemi, kde mě začal tlouct. Čekal jsem to, ale byl jsem už zbitý, takže jsem nezareagoval včas. Proto jsem na něj vypustil středně dlouhý puls paprsku ze svých očí, abych jej zaměstnal či vykolejil a rány jsem mu začal oplácet.

Universe - 14. dubna 2016 21:54

soukromá zpráva od Universe pro Paprsek nestihneš, protože do tebe Zod vrazí a odhodí tě tak několik metrů daleko a přitom několikrát zavadíš o zem, či trošky na ní. "Nechám je trpět, Kale..." pronese Zod, zatím jde k tobě. "Všechny ty lidi, které tak miluješ, nechám se všechny do jednoho trpět. Vezmu jednoho po druhém, a nechám je trpět před tvýma očima, dokud sami nebudou žadonit o milosrdnou smrt..." pokračuje dál Zod, jdouc k tobě. Diana se tě pokusí zastat, zatímco jsi na zemi, tím, že se jej pokusí zasáhnout zezadu, ale Zod její útok hravě vykryje a ještě jí přitom chytne pod krkem. "A začnu s ní, tou, která ti je evidentně tolik drahá..." řekne. "Zlámu jí všechny kosti v těle, zatímco tebe nechám vše sledovat... vychutnám si tvé utrpení Kale. Vychutnám si jeho každou kapku!"

Clark Kent - 14. dubna 2016 22:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nestačil jsem na něj vyslat paprsek ze svých očí, protože do mě vrazí takovou silou, že mě odhodil vzad. Cestou jsem zavadil několikrát o zem nebo o trosky na ní, než jsem se nakonec zastavil o mnoho desítek metrů dál. Zod ke mně vykročil pomalým, ale rázným krokem, přičemž prohlásil, že mě nechá trpět. A také všechny ty lidi, které tak miluji, a které vezme jednoho po druhém a všechny je bude před mýma očima mučit, aby žadonili o smrt. V tom se do toho pokusila vložit Diana a zastat se mě, dokud jsem byl na zemi. Zaútočila na něj zezadu, avšak Zod všechny její údery hravě vykryl a chytil jí pod krkem, načež prohlásí, že začne právě s ní, protože je mi evidentně drahá. A taky proto jí prý zláme všechny kosti v těle, zatímco mě nechá sledovat to a trpět, přičemž si bude užívat mého utrpení, každou jeho kapku. Nebudu lhát, jeho slova bodala jako nože. Jako kryptonitové nože, zaražené hluboko do mé hrudi. Vůbec jsem se nezatěžoval zvedáním se na nohy, místo toho jsem vzlétl a natočil se na něj. Jsi monstrum, Zode… a já tě zastavím!! Prohlásím pevným hlasem a vyrazím plnou rychlostí proti němu, abych ho odtrhl od Diany, a on jí tak nemohl ublížit. Nejprve budeš muset zabít mě, abys jí mohl ublížit, zrůdo!!!

Universe - 14. dubna 2016 22:52

soukromá zpráva od Universe pro Vrhneš se na Zoda a nejenom, že jej tímhle útokem překvapíš, tak, že pustí Dianu ale zároveň jej pak neseš dál do města. Proboříte společně pár budov až skončíte v jedné kancelářské, která byla opuštěná. Zod rozhodně nebyl v dobré rozpoložení ale když se na tebe chtěl znovu vrhnout, zastavit se. Zarazil a zíral před sebe. Poté začne křičet a jeho oči se poněkud rozzářily a lasery poté proudily na všechny strany, krájíc budovu do obří dort. Až po několika vteřinách se zdálo, že nějak na to přišel a lasery ustaly. Však to už se budova začala řítit dolů a Zod se rozhodl, že nechce být pod ní pohřbený.

Clark Kent - 14. dubna 2016 23:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Svým bezhlavým útokem jsem Zoda překvapil natolik, že jsem jej donutil Dianu pustit. A nejen to, nesl jsem jej dál a dál městem a probořil jsem s ním několik budov skrz na skrz. Náš let byl tak nějak zastaven ve vyšších patrech nějaké kancelářské budovy, kde mě od sebe Zod tak nějak odkopnul. Byl vytočený do běla a vyrazil proti mně, avšak sotva udělal krok, zarazil se a sklopil hlavu. Následně začal křičet a z očí mu šlehaly paprsky všemi směry, jak máchal zmateně s hlavou. Při tom krájel budovu jako dort. Po chvilce přišel na to, jak své tepelné vidění deaktivovat, ale to se už budova pomalu ale jistě hroutila. Zod usoudil, že nechce být pod ní pohřbený a tak rychle vyrazil pryč, vyskakujíc ven. Já jsem vzápětí na to vylétl za ním, abych jej dohnal a pustil se do něj.

Universe - 15. dubna 2016 11:00
	soukromá zpráva od Universe pro Když se dostaneš z bortící se budovy, Zod jakoby nebyl nikde k nalezení. Však něco tě zezadu praštilo a síla toho úderu tě poslala zpátky k zemi, kde si při dopadu udělal menší prohlubeň do silnice pod sebou. Zod na sebe nenechal dlouho čekat. Čapl kamion s cisternami, na němž bylo logo Lexcorpu, a mrštit jej po tobě.

Clark Kent - 15. dubna 2016 11:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co jsem se dostal ven z bortící se budovy, tak jsem se rozhlédl, kam Zod míří, ale nikde jsem ho nemohl najít. V tom mě zezadu něco praštilo a poslalo mě k zemi, kde jsem pod sebou po dopadu vytvořil menší prohlubeň. Pohledem jsem vyhledal původce rány - Zoda, abych jej měl na očích a on mě tak už nepřekvapil. Nebylo těžké ho najít, protože zrovna čapnul cisternu LexCorpu a mrštil jí mým směrem. Rychle jsem se zvedl a odrazil od země, abych cisternu přeletěl, načež dosednu zpátky na zem. S takovou zdemoluje celé město! Musím to ukončit! Pomyslím si, ale na nic dalšího nebudu čekat. Rovnou vyrazím vůči Zodovi a pokusím se jej zasypat ranami.

Universe - 15. dubna 2016 11:27

soukromá zpráva od Universe pro Cisterna narazí do budovy za tebou a téměř okamžitě exploduje. Exploze zničí část oné budovy, která se poté začne postupně bortit. Však Zod nemarnil čas. Pustily jste se do sebe a za každou ránu, kterou se ti podařilo Zodovi dát, oni ti jich vrátil snad dvakrát tolik. Jedna z takových ran tě poslala vzhůru, k protější budově, kde si cestou s sebou vzal část průčelí té budovy. "Tohle skončí pouze jedinou cestou, Kale!!" zavolá na tebe Zod. "Tvou či mou smrtí!!" dodá a poté za tebou vyrazí nahoru po té budově.

Clark Kent - 15. dubna 2016 11:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cisterna při nárazu do budovy explodovala, čímž značnou část budovy zničila a sutiny začaly létat okolo. Budova se pomalu začala bortit, ale já neměl moc času se ohlížet, protože se Zod rozhodl na mě zaútočit. Vyletěl jsem mu v ústrety a pokusil se jej zasypat ranami, avšak on byl mnohem zkušenější v boji, podobně jako Faora. Nicméně i přesto se mi podařilo mu pár ran zasadit. Ovšem za každou, kterou jsem mu zasadil já, mi on zasadil dvě, takže se náš střet pomalu začal obracet proti mně. Nakonec mě jednou svou ranou poslal vzhůru k protější budově, kde jsem cestou vzal s sebou průčelí oné budovy, které se roztříštilo a v záplavě sutin se řítilo dolů. Já se nasměroval zpátky k Zodovi, abych na něj viděl. On na mě hleděl očima plnýma zloby a zvolal, že tohle může skončit jen jedinou cestou, a sice že zemřu já nebo on. Doufám, že k tomu nedojde… Pomyslím si a rozletím se Zodovi vstříc, protože začal „šplhat“ po budově a při tom do ní dělal svými končetinami díry, jak se odrážel od její stěny. Bylo mi to už jedno, Zod musel být zastaven za každou cenu, protože kdyby mě teď porazil, zemřelo by bezpočet lidí.

Universe - 15. dubna 2016 11:47
	soukromá zpráva od Universe pro Váš střed vyvolal menší tlakovou vlnu, která dál poničila onu budovu a Zoda to odmrštilo na protější budovu, která ještě budovou nebyla ale bylo to ještě takové staveniště. Samozřejmě jsi vyrazil za ním. Však Zod tu nebyl viditelně moc k nalezení. Však znenadání na tebe vyskočí, držíc v rukou obří červenou ocelovou traverzu, kterou to hodlal praštit.

Clark Kent - 15. dubna 2016 11:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mé a Zodovo střetnutí způsobilo tlakovou vlnu, která poničila budovu a nejspíš vyrazila všechna její okna. Zoda to odrazilo na protější nedostavěnou budovu, zatímco mě to odmrštilo jen kus do prostoru nad ulicí. Rychle jsem dostal svůj let pod kontrolu a následoval jsem Zodovu trajektorii až na budovu, avšak nikde jsem ho tu neviděl. Nemusel jsem ale dlouho hledat, protože se objevil a znenadání na mě vyskočil s rudou ocelovou traverzou v rukách a bylo nad slunce jasné, že mě s ní hodlá přetáhnout. Zareagoval jsem téměř okamžitě a mé oči se zableskly rudým světlem. Zaměřil jsem traverzu v jeho rukou a vypustil paprsek ze svých očí s úmyslem jí přeříznout a zbavit ho tak zbraně.

Universe - 15. dubna 2016 12:07

soukromá zpráva od Universe pro Zod podnikne svůj útok, však onu traverzu roztavíš z větší části svým laserem a Zod dopadne na nohy před tebou, trochu se tomu divíc, ale rychle se vzpamatuje a přetáhne tě tím zbytkem traverzy. Bolelo a to hodně, stejně jako náraz o další traverzy za tebou. "Byl jsem vypěstován pro to, abych byl válečníkem.... trénován po celý svůj život... zdokonaloval jsem svoje smysly.... kde TY jsi trénoval? Na farmě?!!!" Zařve na tebe a trochu od tebe poodstoupí dozadu, přičemž z něj začne pozvolna opadávat jeho kryptonské brnění a Zod se nakonec vznese kousek do vzduchu, jen ve svém spandexu.

Clark Kent - 15. dubna 2016 12:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než mě mohl s tou traverzou přetáhnout, tak jsem mu jí roztavil a „odřízl“ většinu z ní. To Zod nečekal a nepočítal s tak krátkou zbraní, proto s ní promáchl. Na zlomek vteřiny na ní pohlédl, ale pak mě s tím zbytkem stejně praštil. Musím uznat, že to bolelo. Stejně jako náraz do těch traverz za mnou. Zatímco jsem se pomalu sbíral ze země, tak se na mě Zod rozkřikl, že byl vypěstován pro to, být válečníkem a že celý život trénoval a zdokonaloval své smysly. Nakonec se mě snažil ještě ponížit tím, že zmínil, odkud jsem a že jsem trénoval na farmě, načež ze sebe strhl své kryptonské brnění a vznesl se do vzduchu. Tohle se mi nelíbí… já se učil létat dlouhou dobu a on to zvládne během chvíle? S takovou se za chvíli stane neporazitelným, to nemohu dovolit! Pomyslím si a vyrazím letem přímo proti němu, snažíc se mu jich pár ubalit.

Universe - 15. dubna 2016 16:36

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazíš tedy proti Zodovi, ten tě však jedinou ranou odmrští kus od sebe. Chystal se akorát na tebe vyrazit ale něco, spíše někdo mu v tom poněkud zabránil. Dianina smyčka, jejího lasa se omotala kolem jeho krku a sama amazonka, byla ve vzduchu několik metrů nad ním. Utáhla pevně smyčku a Zod jí věnoval nenávistný pohled. Poněkud zavrčel a chytnul ono laso, u jeho krku a prudce za něj škubl a jeho síla způsobila, že stáhl Dianu k sobě dolů, kde jí věnoval několik ran, dokud amazonka neodletěla kus od něj a nepustila laso, kdy se tak mohl konečně Zod osvobodit z jeho smyčky.

Clark Kent - 15. dubna 2016 17:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod mě jedinou ranou odmrštil velký kus od sebe. Sám se pak na mě chystal vyrazit, ale v tom mu zabránila Diana, která se zničehonic objevila nad ním. Svým lasem jej chytila okolo krku a utáhla smyčku, čímž ho zastavila na místě. Zod na ni hněvivě pohlédl a zavrčel, chytil laso blízko svého krku a prudce jím škubl k sobě. Jeho síla byla obrovská, asi jako ta má, jen on nebyl tak unavený a zbitý. Stáhl Dianu k sobě, kde jí uštědřil několik ran, z nichž ta poslední Dianu odmrštila kus stranou. Za to zaplatíš! Pomyslím si a rychle k němu vyrazím, abych pomstil svou krásku a pořádně Zodovi naložil.

Universe - 15. dubna 2016 17:33

soukromá zpráva od Universe pro Pustil jsi se tady do Zoda, ale on si to samozřejmě nenechal líbit. Po pár okamžicích se tak váš souboj přenesl do vzduchu, kde vaše vzájemné rány neustávali, byly ještě mnohem znásobené faktem, že jste se vzájemně prohazovali blízkými budovami. Však Diana příliš nezůstávala pozadu, připojila se k tobě a i když jste teď byly dva proti Zodovi, pořád nějak nad vámi vítězil. Zod tě během boje chytne za tvou kápi, a poté co tě roztočí tebou mrští vůči jedné budově pod vámi. Trvalo to jenom pár okamžiků, než se tvoje tvář setkala a probořila skrz střechu a pak se ještě setkala s podlahou jako takovou.

Clark Kent - 15. dubna 2016 17:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pustili jsme se se Zodem do sebe a aniž by nám to přišlo divné, tak se náš souboj přesunul do vzduchu. Ani jeden z nás se nechtěl podvolit a naše rány nabývaly na stále větší intenzitě. Nehledě na to, že jsme se navzájem prohazovali budovami a tím ještě přispívali k všeobecným škodám. Diana se připojila k našemu souboji na mou stranu, čímž jsme Zoda přečíslili, avšak on si z toho nic nedělal, protože si věřil. A nutno dodat, že z dobrého důvodu. I když jsme na něj s Dianou vyrazili společně, i tak nad námi měl navrch. Někdy během našeho soupeření, když Dianu odrazil stranou, se Zodovi naskytla chvíle, kdy jsem k němu byl bokem. Využil toho a chytil mě za plášť. Celého mě roztočil a mrštil se mnou vůči jedné budově pod námi. Síla, kterou k tomu využil, byla značná a moc k tomu nepomohlo ani to, že mě to roztočení dezorientovalo, protože jsem to nezvládl vůbec ubrzdit. Chviličku na to, se má tvář setkala se střechou oné budovy a posléze i s podlahou nějakého patra. Nebo že by to byl vestibul? To jsem v tu chvíli nedokázal s jistotou určit. Co jsem však dokázal určit s naprostou jistotou, tak že to bylo opravdu bolestivé. Zmateně jsem zamrkal a odhrnul ze sebe trosky a sutiny, které tu napadaly společně se mnou, načež jsem se postavil. Rozhlédl jsem se a vyrazil jsem zpátky k Zodovi s Dianou, která mu tam teď čelila sama. Vydrž prosím… Řekl jsem si v duchu, myslíc při tom na Dianu a snažíc se k Zodovi dostat co nejdříve, abych mu oplatil jeho milou laskavost v podobě prohození mě budovou.

Universe - 15. dubna 2016 18:04

soukromá zpráva od Universe pro Však nemusel jsi čekat dlouho. Asice pár vteřin co si dopadl na zem, kousek vedle tebe na zem dopadl i Zod a to za pomocí Diany, která mu seděla na zádech. Pokoušela se je udržet na zemi ale Zodovi se povedlo jí ze sebe nakonec sklepat a jakmile jí dostal pod ruku, ihned jí to vše vrátil. Několikrát s ní udeřil o zem a poté s ní mrštil vůči zdi onoho vestibulu, ve které jsme byly. Diana pod sebou ve zdi zanechala prohlubeň a vypadala otřeseně. Přesto stále při vědomí, však poněkud otřesena se pokoušela zvednout a bojovat dál, ale Zod poté vyslal onen paprsek ze svých očí směrem k ní. Diana zaregovala rychle a křížila před sebou svoje ruce a zablokovala tak jeho paprsek svými náramky, ale Zod nemínit přestat a paprsek začal zesilovat.

Clark Kent - 15. dubna 2016 18:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pár vteřin poté, co jsem narazil na podlahu vestibulu, vedle mě dopadl Zod s Dianou na zádech. Přirazila ho k zemi a pokoušela se ho tak udržet. Ale Zodovi se nějak podařilo jí ze zad setřást a rychle se zvednout. Chytil Dianu a několikrát s ní praštil o zem, načež jí vrhl proti zdi, ve které nechala prohlubeň. Má drahá amazonka vypadala po té ráně opravdu otřeseně, avšak stále při vědomí a pokoušela se postavit, aby mohla bojovat. Zod jí ale nedal příležitost, protože proti ní vyslal svůj parsek ze svých očí a už od pohledu šlo poznat, že se vůbec neostýchá a začíná paprsek pořád zesilovat. Diana ještě stihla zkřížit ruce před sebou a krýt se svýma náramkama. To NE!!! Zvednu se, skočím na Zoda zezadu a chytím ho do kravaty. Přestaň, Zode! DOST!!! Křičím mu do ucha, aby Dianu nechal být. Nechci ho zabít, ale ani nechci, aby on zabil Dianu. To dopustit nemohu. Prostě ne.

Universe - 15. dubna 2016 18:35

soukromá zpráva od Universe pro Zod však jakoby tě vůbec neslyšel. Tvému sevření se poněkud nebránil, ale veškerou svou snahu teď převáděl do onoho paprsku, který směřoval na Dianu a která se mu ze všech svých sil bránila. Zeď za ní už začala praskat, jak moc do ní tlačena oním paprskem a rozhodně jí to nebylo příjemné ani celkově. Její náramky byly možná nezničitelné, ale ona sama byla velice dobře zničitelná a tak bylo jenom otázkou času, než jí dojdou síly vzdorovat a Zod dosáhne tak svého.

Clark Kent - 15. dubna 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zod se mému uchopení nebránil, protože se plně soustředil na svůj paprsek, kterým chtěl ukončit Dianin život. Když jsem se pokusil otočit jej, tak se vzpíral. A nutno dodat, že velice úspěšně, protože se mi to vůbec nedařilo. Zakřičel jsem, aby toho nechal, ale on jako by mě vůbec neslyšel a dál usiloval o Dianin život. Byla stále otřesená a opravdu unavená. Šlo na ní vidět, že už Zodově paprsku odolává z posledních sil. Byl to hrozný pohled, vidět jí takto. I skutečnost, že zeď za ní praskala, jakým tlakem do ní byla Diana tlačena, mě ničila. Nééé!! Nezbývá mi nic jiného!! Pomyslím si zdrceně a naposledy jej vyzvu, aby toho nechal, přičemž ruce přehmátnu tak, abych jej držel jednou za bradu a druhou za temeno. PŘESTÁÁÁŇ!!! Zvolám mu znovu do ucha, ale on toho pořád nenechal. Rezignovaně, ale s očividným utrpením pevně zavřu oči. Z hrdla mi unikne zdrcený skřek, plný bolesti a utrpení, načež napnu své svaly a přivedu je na pokraj jejich možností. Celou svou sílu jsem soustředil do tohoto okamžiku a škubnul jsem mu s hlavou, s vědomým úmyslem mu zlomit vaz. Nic jiného mi už nezbývalo. Nemohl jsem jej nechat, aby Dianě ublížil. Ale jsem zničený, že mě k tomuhle dohnal, i když to byl můj nepřítel, který by mě zabil, kdyby k tomu dostal možnost.

Universe - 15. dubna 2016 19:18

soukromá zpráva od Universe pro ´Křup.´ Zvuk, který naplnil onen vestibul a který přerušil onen Zodův smrtonosný paprsek. Jeho tělo pozvolna ochabne v tvých rukou a pozvolna sjede k zemi, na které zůstane nehybně ležet. Jeho skelný, nepřítomný pohled značil, že tohle je konec, konec Zoda a dalo by se říci jednoho s posledních kryptoňanů, tebe přitom nepočítajíc. Diana, chytajíc dech se sesune vyčerpaně podél zdi. Ruce ochable spustí k tělu. Její náramky ještě okamžik svítily jakoby oranžově, ale během několika vteřin vychladli a změnily zpátky původní barvu.

Clark Kent - 15. dubna 2016 19:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ozvalo se nechutné a hlasité křupnutí, které se ozvalo celým vestibulem, a které si budu nadosmrti pamatovat. Smrtící paprsek, který šlehal z jeho očí, vyhasl a jeho tělo ochablo a svezlo se k zemi, protože jsem jej nedržel. Zděšeně jsem sledoval, jak se rozplácl na zemi a jeho prázdný pohled značil, že je konec. Co jsem to jen udělal?! Podivím se zděšeně sám nad sebou a podívám se na své ruce, ale u toho zahlédnu Dianu, jak svěsila své ruce a pomalu se svezla podél zdi. Její náramky ještě pár vteřin jakoby vstřebávaly teplotu a postupně se změnily z oranžových, zpátky na barvu, kterou měly obvykle. S prázdným nepřítomným pohledem a se slzami v očích jsem k ní dorazil, klekl si k ní a beze slova ji objal. Bylo mi hrozně. Všechno mě bolelo, ale na to jsem teď skoro nebral zřetel. Více mě tížilo to, co jsem právě udělal. Nejen, že jsem právě zabil osobu, ale já zabil posledního Kryptoňana. Posledního syna Kryptonu, který si domov ještě pamatoval a věděl o něm první poslední. Objal jsem Dianu, snažíc se jí jak dokázat, že jsem rád, že je v pořádku, tak u ní najít oporu, pochopení a nejspíš také odpuštění, které bych sám sobě nikdy nemohl dát. Přece jen jsem se teď dopustil nanejvýš odporného činu, za který mě nejspíš všichni odsoudí.

Universe - 15. dubna 2016 19:45
	soukromá zpráva od Universe pro Diana na tebe hleděla, ale neřekla ani slovo. Ani potom co jsi se k ní skoro i zhroutil. Mlčky tě trochu roztřesenýma rukama objala a trochu tě i hladila jednou rukou po tváři. Svou lehce zaboří z jedné strany do tvých vlasů, tisknouc tě tak více k sobě. Nemusel jsi říci ani jediné slovo, jakoby to věděla sama.

Clark Kent - 15. dubna 2016 20:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana na mě beze slova hleděla. A když jsem se k ní téměř zhroutil a objal, tak mě svýma roztřesenýma rukama taktéž objala. Viděla na mě, jak moc jsem mimo z toho, co se právě stalo a tak se mě pokusila ukonejšit tím, že mě jednou rukou začala hladit po tváři. Svůj obličej pak lehce zabořila do mých vlasů a více si mě k sobě přitiskla. V jejím objetí jsem se cítil lépe. Věděl jsem, že mi zcela rozumí, i když jsem neřekl ani slovo. Měl jsem v ní oporu, kterou jsem teď opravdu nutně potřeboval. Několik minut jsem zůstal v jejím příjemném objetí a uklidňoval se, ale pak jsem se od ní trochu odtáhl. Pojďme domů… Řekl jsem nakonec trochu přiškrceným, smutným hlasem a vzal jsem jí do náruče. Společně s ní jsem se zvedl a věnoval Zodovi poslední pohled. Sice to byl vyšinutý zabiják, ale zaslouží si pohřeb… budu se tu potom muset vrátit a zařídit to… Pomyslím si a vykročím s Dianou na ulici. Rozhlédnu se po troskách a sutinách okolo a mého srdce se znovu zmocní smutek. Nebýt toho, že jsem vstoupil do té zpropadené lodě, tak by se tu nikdy neukázali… Je to jen má vina! Tohle všechno je má vina… všichni ti mrtví padají na mou hlavu… Pomyslím si a se zmučeným výrazem ve tváři se i s Dianou vznesu a vyletím zpátky do Smallvillu za mámou na farmu. Teď nedokážu být v Metropolis. Ne po tom všem.

Universe - 15. dubna 2016 20:21

soukromá zpráva od Universe pro Dříve než se odtáhne, Diana ti věnuje drobné políbení na čelo. Tvému poznatku o tom, že odtud raději půjdete, jenom mlčky přikývne. A když jí vezmeš do náruče, opře a položí si unaveně svou hlavu na tvé rameno. Při průchodu kolem Zodova těla, však tvou hlavu jemně, roztřesenou rukou otočí směrem k sobě. Cítila s tebou. Máma na farmě mezitím vynosila z domu co se zatím dalo a přenesla to prozatím do stodoly, která se teď zřejmě na pár dní stane i provizorním ´ubytováním´, než bude dům znovu obyvatelný bez možnosti, že se sám sesype.

Clark Kent - 15. dubna 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dříve, než jsem se od Diany odtáhl, tak mě políbila na čelo a dala mi tak najevo, že je tady se mnou. Chtěl jsem se na ni pousmát, ale nešlo to. Svaly, které měly na starosti úsměv, byly momentálně mrtvé a bude to chtít nějaký čas, než se trochu zotaví a znovu procitnou. Avšak pohled mých očí naznačuje, že jsem jí vděčný. Poté, když jsem jí vzal do náruče a zvedl se, tak jsem se naposledy podíval na Zoda, ale Diana mi svou roztřesenou rukou lehce obrátila pohled z mrtvého generála na sebe. Viděl jsem, že se mnou cítí a byl jsem jí neskutečně vděčný. I teď v této vypjaté chvíli, jsem cítil, jak moc mě to k ní táhne a jak moc jí zbožňuji. Diana si unaveně položila hlavu na mé rameno a já vykročil ven z budovy. Na silnici jsem se ještě na chvíli pozastavil a prohlédl si okolí, načež jsem se zmučeným výrazem ve tváři vzlétl a vyrazil do Smallvillu za mámou. Let proběhl v tichosti a beze slova. Jednak proto, že Diana byla k smrti unavená a také proto, že mi nebylo zrovna dvakrát do řeči. Nakonec jsme se tam dostali a zjistili jsme, že máma už z domu vynosila důležité věci a dala je do stodoly, která se nejspíš stane na nějakou dobu jejím provizorním přístřeším. Beze slov jsem i s Dianou vlétl do stodoly a usadil jí na balík sena, kde seděla i odpoledne, když mi dělala společnost. Pohladil jsem jí s láskou po tváři a zlehka políbil na tvář. Vynesu z domu postel a konečně si odpočineš… Pošeptám jí do ucha a pak přejdu k mámě, kterou obejmu a políbím na tvář. Bylo to vřelé shledání, i když z mé strany poněkud strohé. Stále mi nebylo zrovna do řeči a už vůbec jsem to neměl v úmyslu říkat všechno mámě. Alespoň ne teď, protože by se mi nejspíš během výkladu zlomil hlas. Jsme oba potlučení, ale v pořádku… vydrž, mami, přinesu vám postele a pak se pustím do oprav… Přivítám se s mámou a vyrazím do domu, odkud z obývacího pokoje přinesu pohovku a následně se vrátím dovnitř, abych ze svého starého pokoje přinesl válendu. Máminu manželskou postel se mi tahat nechce a je neforemná. Obojí tak nějak postavím do volného prostoru ve stodole a Dianu pak přenesu na pohovku, aby si odpočinula.

Universe - 15. dubna 2016 21:31

soukromá zpráva od Universe pro Máma se trochu pousměje když dorazíte a tvoje obětí ti vřele opětuje. Nezkouší z tebe ani tahat co s stalo, či jak to dopadlo, prostě se jen snažila pochopit. "Ne to nemusíš. Vem jen něco na spaní, stačí matrace a něco na spaní na nich... zbytkem se budeme zabývat až zítra..." řekne ti máma. "Jo a asi by bylo dobré kdyby jste se převlékli co něčeho... však víte..." dodá ještě poté a z koutíku, který býval tvého táty kout, kde nechával svoje nářadí, se stala provizorní kuchyň, kde se máma snažila udělat pro vás něco k jídlu. Ještě, že elektrika ve stodole normálně fungovala. Učinil jsi tedy jak máma chtěla a mírnou snahou vytvořil tobě s dianou a máme poněkud příjemné místo na spaní. Diana během toho poznamenala, že teď už se to více než příblížilo, né-li to možná je úplně, jako u ní doma na ostrově. Když Diana pak dostane nějaké oblečení na převlečení, převleče se a sundá přitom svou zbroj. Máma vám mezitím naservíruje něco k jídlu, teplé to nebylo, to byl jedině čaj, který uvařila v konvici, ale i tak ona kombinace zeleniny, tvrdého sýra a uzenin byla chutná. Hold máma. Venku se mezitím dosti smrákalo už.

Clark Kent - 15. dubna 2016 22:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se pousmála, když jsme dorazili a vyčkala, než Dianu posadím na balík sena. Poté jsem jí objal a ona mé objetí vřele opětovala. Protože viděla, jak se tvářím, tak vypadala zvědavě, ale neptala se ani nevyzvídala, za což jsem jí byl opravdu vděčný. Když jsem jí pak řekl, že zajdu vynést postele, tak mi řekla, že stačí přinést matrace a nějaké deky. Přikývl jsem, protože to byl dobrý nápad a tak jsem vyrazil pro deky a vytáhnout matrace z postelí, načež jsem to přinesl do stodoly. Rozestavěl jsem matrace a položil na ně deky. Jakmile to Diana viděla, tak poznamenala, že je to teď více jako u ní doma na ostrově. Vím, že to myslela dobře, ale já na to nereagoval. Udělali jsme, jak máma řekla, a sice že jsme se převlékli do civilního oblečení. Já se převlékl venku, abych tak dal Dianě trochu soukromí. Máma mezitím připravila nějaké jídlo a uvařila v konvici trochu čaje. Díky, mami, ale nemám hlad… Řekl jsem, jakmile jsem dorazil do koutku, kde si máma vytvořila provizorní kuchyni, a začal jsem sbírat nářadí. Myslím, že se rovnou pustím do těch oprav… Prohlásím, zatímco se poohlížím po nějakých hřebících a dalších věcech potřebných pro opravu. Venku se už smrákalo, takže to byl ideální čas, na shromáždění stavebního materiálu, aniž by mě někdo viděl to nosit.

Universe - 15. dubna 2016 22:26

soukromá zpráva od Universe pro Dianě se viditelně taky moc do jídla nechtělo, ale dostala do sebe aspoň pár soust a několik loků čaje. Máma se na tebe starostlivě podívá. Poté odloží svoje jídlo a vydá se za tebou. "Říkala jsem, že to máš nechat na zítra..." řekne a pomalu přejde k tobě a lehce tě chytne za ruku. "Vidím, že tě něco trápí, rozhodně to nebude asi nic hezkého, ale bude lepší když se z toho pokusíš aspoň trochu vyspat. Né nadarmo se říká - Ráno moudřejší večera." řekne máma a přitom se na tebe stále dívala. "A ona je teď ta, která tvému trápení uleví nejvíce." dodá ještě nakonec máma, poukazujíc tím na Dianu.

Clark Kent - 15. dubna 2016 22:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Stejně jako mi, ani Dianě se do jídla moc nechtělo a tak si dala alespoň pár doušků čaje. Řekl jsem mámě, že hlad nemám a že se pustím rovnou do oprav, s čímž jsem vyrazil pro nářadí a další materiál. Máma tam za mnou po chvilce došla a chytila mě za ruku, načež mi řekla, že bych to měl nechat na zítra. V odpověď jsem jí nic neřekl, jen jsem zavrtěl hlavou. Potřeboval jsem zabavit mysl, abych nemyslel pořád na to, co se stalo. Nebyla by to máma, kdyby to nechala jen tak. Poznamenala, že na mě vidí, že mě něco trápí a že věří, že to není nic hezkého, ale prý to bude lepší, když se z toho pokusím trochu vyspat, načež ještě řekla, že se ne nadarmo říká, že je ráno moudřejší večera. Chápal jsem, že se mi snažila pomoci, ale netvářil jsem se nad tou myšlenkou zrovna nadšeně. Pak ale máma uhodila na citlivou strunu, která mě zviklala, protože řekla, že Diana je ta, která mému trápení uleví nejvíce. Nejen, protože to byla pravda, že mi Diana uleví od té bolesti, ale i ona potřebovala mě, neboť si dneska taky zažila své. Dobře, mami… máš pravdu, nechám to na zítra… Řeknu mámě a položím nářadí zpátky. Mámu pak obejmu a vrátím se za Dianou, ke které si přisednu a vezmu jí za ruku. Potřebuješ něco? Mohu ti něco přinést? Zeptám se a lehce se na ni pousměji. Vlastně vůbec poprvé od souboje se Zodem.

Diana - 15. dubna 2016 22:59

soukromá zpráva od Diana pro Věděla jsem, že bych se měla najíst, ale víc jak pár soust jsem do sebe prostě nedostala, stejně jako pár doušků čaje. Odložím proto misku stranou s tím, že se k ní můžu vrátit později až se dostaví i chuť. Ovšem teď se poněkud dostavilo něco jiného, co bylo více vítané. Trochu zvednu koutek k úsměvu ale na víc se nezmůžu. "Právě jsi mi doručil vše, co jsem kdy mohla žádati." opáčím a přisunu se k němu natolik, abych se mohla lépe vměstnat pod ruku.

Clark Kent - 15. dubna 2016 23:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem si k ní přisedl a vzal jí za ruku, tak se trochu unaveně pousmála, načež mi opáčila, že jsem jí právě doručil vše, oč by mohla požádat. Její slova mě hřála u srdce, a tak jsem jí vřele, ale přesto něžně stiskl ruku. Diana se ke mně pak přisunula a přitulila se, abych si jí vzal pod ruku, což jsem také udělal. Druhou rukou jsem jí pohladil po tváři a vtiskl jsem jí do vlasů polibek. I přesto, že celý den bojovala a proráželi s ní zdi, stále její vlasy voněly krásně. Jemně jsem položil svou hlavu na tu její a tiše si užíval její přítomnosti, která na mě měla uklidňující účinek. Jsem rád, že jsi v pořádku, Diano… Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo… Řeknu tichým hlasem tak, abych to slyšela jen ona, a přitisknu si ji těsněji k sobě.

Diana - 15. dubna 2016 23:38
	soukromá zpráva od Diana pro Neodpovídala jsem mu hned. Spíše jsem mu tak nějak položila jednu ruku na jeho břicho a drobně a lehce jsem po po něm přejela párkrát prsty. "Jsem odolnější, než skýtá první pohled." řeknu mu nakonec. Zavřela jsem oči, abych si mohla lépe vychutnávat naší společnou chvíly a taky, abych konečně dala očím trochu odpočinout.

Clark Kent - 16. dubna 2016 00:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi hned neodpověděla, místo toho mi položila svou hebkou ruku na břicho a párkrát po něm lehce přejela svými prsty. Teprve poté mi odpověděla, že je odolnější, než jak vypadá. Znovu jsem se pousmál a drobně jsem přikývl. To opravdu jsi… ale i tak se o tebe strachuji… Opáčím jí tiše a zvednu hlavu z té její. Volnou rukou, kterou jí neobjímám, jí lehounce zvednu bradu, skloním se a něžně jí políbím. Vidím na ní, že je unavená a proto také dává odpočinout svým očím, avšak nemohl jsem si pomoci a políbil jsem jí znovu. Měli bychom si jít lehnout… dnešní den byl vysilující… Řeknu, jakmile od ní odtrhnu rty a pohladím jí něžně po tváři, čekajíc, zda mi dá za pravdu. Pokud ano, tak si jí do pelechu odnesu.

Diana - 16. dubna 2016 09:53

soukromá zpráva od Diana pro "To nemusíš." opáčím mu, ohledně jeho poznámce o tom, že se o mě bojí. Když však pocítím pohyb a poté i dotyk na své bradě, maličko pootevřu oči, však vzápětí je zase zpětně zavřu a jeho polibek mu poněkud opětuji, stejně jako ten další. "Ano, to souhlasím." řeknu mu a souhlasím tak s ním. Odpočinek a měkká postel bylo něco co bych teď skutečně ocenila a tak jsem jej trochu více objala a hlavu si položila zpátky, na jeho rameno.

Clark Kent - 16. dubna 2016 10:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dostalo se mi odpovědi, že se o ni bát nemusím, což bylo zcela zbytečné prohlášení, neboť se o ni budu bát vždy. Tak už to holt bývá, když někoho máte rádi tak, jako já Dianu. Byl bych nejraději, kdyby se už ode mě nikdy neodloučila a já jí měl vždy takto blízko, jako právě teď. Po našich dvou polibcích, které mi opětovala, jsem navrhl, že bychom si měli jít lehnout, protože byl tento den opravdu vysilující. Diana souhlasila a objala mě okolo krku, přičemž si zase položila hlavu na mé rameno. Vzal jsem jí tedy jemně do náruče a přenesl jí na matraci, kterou jsem pro nás předtím přichystal. Opatrně jsem jí na ní položil a přikryl jí dekou, načež jsem si sundal košili, protože ve svršku nikdy nespím, a přilehl si k ní. Jen co jsem byl u ní pod dekou, tak jsem se k ní přitulil a přivinul si jí blíž k sobě.

Diana - 16. dubna 2016 11:01
	soukromá zpráva od Diana pro Byla jsem ráda, že mě Clark vzal a přenesl. Zřejmě bych to dokázala i sama potom, ale takhle to bylo poněkud pohodlnější. Trochu se do deky zabalím a jakmile si ke mě Clark připojí, podělím se o deku a uvelebím se na jeho hrudi, kde mě poté ukolébá pravidelný tlukot jeho srdce, stejně jako jeho přítomnost.

Clark Kent - 16. dubna 2016 11:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přenesl jsem Dianu na matrace a přikryl jí dekou, do které se ihned zachumlala. Když jsem si svlékl košili a lehl si k ní, tak se o deku podělila a uvelebila se na mé hrudi. Bylo to velice příjemné a opravdu uklidňující, mít ji takto přitisknutou k sobě a cítit na sobě její dech. Nemusel jsem se o ni tak alespoň bát, protože jsme byli spolu. Kdyby se mnou nebyla, už bych byl dávno mrtvý a tento svět v troskách… to ona je pravá hrdinka a zachránce tohoto světa… Pomyslím si a pohladím ji po vlasech. Lehce si jí přitáhnu blíž do pevnějšího objetí, načež i já pomalu zavřu oči a snažím se si tuto chvíli co nejvíce užít a nechat svou ztrápenou mysl, aby si odpočinula, čekajíc na spánek, který snad uleví nám všem.

Universe - 16. dubna 2016 12:10

soukromá zpráva od Universe pro Dianina přítomnost způsobila, že i napříč tomu co se vše se stalo, jsi pozvolna usnul. A jak se ukázalo, spal si spánkem zaslouženým, protože to co tě probudila byla až vůně čerstvého čaje, který máma ráno udělala a slunce v tu dobu už bylo docela vysoko. Diana však ještě tvrdě spala. Když máma uvidí, že jsi vzhůru, pousměje se na tebe. "Ahoj, zlato..." pozdraví tě máma když k ní nakonec potom dojdeš. Trochu ti rukou pročísne vlasy. "Vypadáš lépe... nechtěla jsem tě budit, oba jste vypadali včera tak zničeně... přišli Jonathanovi přátelé a pustily se už do oprav." oznámí ti máma.

Clark Kent - 16. dubna 2016 13:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Díky Dianině uklidňující přítomnosti jsem se pozvolna ponořil do spánku spravedlivých. Během noci mě nic neprobudilo a já si užil ničím nerušený spánek. Probudila mě až vůně čerstvě uvařeného čaje, který máma připravila. Rozespale jsem otevřel oči a s překvapením zjišťuji, že je již slunce dost vysoko na nebi. Diana však ještě tiše oddychovala a odpočívala. Vypadalo to, že ještě velmi tvrdě spí. Pousmál jsem se nad tím, protože vypadala nádherně, křehce a veskrze roztomile. Jen spi, má drahá… zasloužíš si to. Pomyslím si a lehce, abych jí neprobudil, jí políbím do vlasů, načež se ještě opatrněji vyprostím z jejího sevření a zvednu se z matrace. Pořádně Dianu přikryji dekou a chopím se košile, kterou jsem nechal ležet vedle. Obleču si jí a vyrazím za mámou, která když mě viděla vzhůru, tak se pousmála. Jen co jsem k ní dorazil, tak mě pozdravila a pročísla mi rukou vlasy. Dobré ráno, mami… Odpovím jí polohlasem, abych čirou náhodou Dianu nevzbudil, i když je docela daleko. Máma pak prohlásí, že už vypadám mnohem lépe, načež dodá, že nás nechtěla budit, protože jsme včera vypadali opravdu zničeně. Na to jsem mohl jen přikývnout, protože to byla pravda. Když jsem se pak dozvěděl, že už přišli tátovi kamarádi, aby pomohli s opravami a že už se dokonce do těch oprav pustili, tak jsem si dopnul košili a zatvářil se, jako bych šel do práce pozdě. Tak to jim musím jít pomoci… nevíš, kde jsem nechal oblečení, ve kterém jsem včera přiletěl? Mám v kapse obleku brýle. Zeptám se mámy, a buď mi poradí, nebo se po nich podívám. Jakmile jsem měl brýle bezpečně naražené na nose, tak jsem vyrazil ven ze stodoly. Pozdravil jsem se s tátovými kamarády a pustil se do pomáhání, abychom opravili mámin dům a ona tak nemusela spát ve stodole jako nějaké zvíře.

Universe - 16. dubna 2016 13:42

soukromá zpráva od Universe pro "Moc se nepředři." řekne ti nakonec máma s poněkud úsměvem. Venku už opravy probíhali v plném proudu. Byly tu čtyři tátovi kamarádi, se kterými ještě i po jeho smrti udržujete stálí přátelský kontakt. Co se můžeš dovědět, že přijeli sami, aniž by jim máma nějak volala. Pustily se nejprve do opravy vnitřku, aby nebylo nebezpečné uvnitř chodit a riskovat tak propadnutí či sesunutí stropu. Skoro ihned, jakmile jste se pozdravily tě zaměstnali. Chvíly po poledni, když máma rozdala oběd, se Diana evidentně teprve teď probudila. Vypadala ještě dost rozespale, ale dost roztomile. Měla pár maličkých snítek ve vlasech.

Clark Kent - 16. dubna 2016 14:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Žertovně mi máma ještě řekne, abych se nepředřel, a pokusí se mi tím trochu vylepšit náladu. Ne, že by to nějak pomohlo, ale byl jsem jí za to vděčný a proto jsem se kvůli ní trochu pousmál. I toto malé gesto může říci, že jsem rád, za její starost a slova útěchy. Poté jsem už s brýlemi bezpečně usazenými na mém nose vyrazil ven ze stodoly, abych pozdravil tátovy kamarády, se kterými máma udržuje stále přátelské vztahy, a to i po tátově smrti. Když jsem je tu viděl, tak nějak to ve mně vzbudilo pocit, jako by tu byl i táta, což mi náladu trochu zvedlo. Téměř ihned po pozdravení mě ti čtyři chlápci zaúkolovali a plně mě tak zaměstnali. Byl jsem za to ale rád, protože jsem zaměstnal nejen tělo, které se na slunci dobře zotavovalo, ale i mysl, která nemusela myslet na události včerejška. Chvíli po poledni nám máma připravila oběd a tak jsme si dali na chvíli pauzu s opravováním a sešli dolů, abychom se trochu najedli. Já sice pořád hlad moc neměl, ale nechtěl jsem mámu naštvat, takže jsem se do toho i přesto pustil. Dokonce i Diana se už probudila a vypadala opravdu hodně rozespale, ale stejnou mírou jí mohu hodnotit jako opravdu hodně roztomilou. Navíc, když jsem si všiml, že má ve vlasech pár malých snítek, tak jsem se pousmál a vyrazil k ní. Dobré ráno… Jak se cítíš? Pozdravím a políbím jí na tvář, načež jí s lehkým úsměvem, o kterém jsem si ještě před chvílí myslel, že není možný, začnu vybírat snítka z vlasů.

Diana - 16. dubna 2016 14:22

soukromá zpráva od Diana pro Trochu zazívám a trochu si rukou zastíním slunce, jehož paprsky mi bodali do pořád rozespalích očí. Však velice brzy mi jej pomůže zastínit někdo jiný. Poté co mi věnuje polibek na tvář, pousměji se na něj trochu. "Cítím se, jako kdyby přese mě přeběhlo stádo slonů..." poznamenám a nebyla jsem daleko od pravdy. Stáhnu si jeden pramen z ucho a pevně, v rámci svých možností, jej obejmu.

Clark Kent - 16. dubna 2016 14:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí políbil, tak se na mě pousmála a odpověděla mi na to, jak se cítí. Řekla mi, že si připadá, jako by přes ni přeběhlo stádo slonů. Nemohl jsem se tomu divit. Dostala opravdu do těla od bytostí jako já, jen schopnějších a nejspíš i silnějších. Starostlivě jsem se na ni podíval, protože mě její stav trápil a zajímal, ale ona mě pevně objala. Bylo na ní vidět, že je stále ještě celá rozbolavělá a rozespalá, ale byla v pořádku. To mi pro tuto chvíli stačilo. Její objetí jsem jí vřele, ale taktéž opatrně opětoval. Nechtěl jsem jí způsobit žádnou bolest, ale toužil jsem si jí přitisknout k sobě a dát jí najevo, jak moc mi na ní záleží. V tom případě by ses měla najíst a jít si zase odpočinout. Řeknu jí a láskyplně ji pohladím po hlavě. A když pak objetí povolí, tak si ji přitáhnu zpátky a vroucně ji políbím na její plné rudé rty, které by chtěl líbat snad každý muž, ale jen já mám to privilegium to vykonat.

Universe - 16. dubna 2016 14:51

soukromá zpráva od Universe pro Diana chtěla ohledně tvé poznámky o tom, že by měla jít tedy ještě odpočívat něco namítnout, ale byla tak nějak potom tebou umlčena a to tak nějak doslova. Přesto ti tvůj polibek opětovala. A možnost nedostane ani potom, protože chvilku na to, co se vaše rty rozpojily k vám došla máma. "Clark má pravdu, měla bys odpočívat, pokud se ještě necítíš dobře." potvrdí tvoje slova máma. "A pokud se ti teď hned nechce, můžu mezitím něco udělat s tvými vlasy a vrátit jim jejich krásu, přece jenom, byla by to škoda, moje drahá." dodá ještě máma a zahraje poněkud po mateřsku. A viditelně to tak nějak fungovalo, protože se Diana pousmála a naokamžik tě ještě chytla, než jí tvoje máma dostala tak nějak pod svoje křídlo a ty jsi se tak mohl vrátit zpátky k práci.

Clark Kent - 16. dubna 2016 15:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana chtěla něco namítat, když jsem tak nějak prohlásil, že by si měla jít znovu odpočinout, ale byla umlčena mými rty. Avšak i tak mi můj polibek vřele opětovala. Byla to nádherná chvilka, při které pro mě svět neexistoval. Existovali jsme jen my dva a tento okamžik pohody. Ani když se naše rty od sebe odtáhly, tak nedostala možnost nic namítnout, protože se do toho vložila máma, která nás očividně poslouchala. Řekla Dianě, že mám pravdu, že by měla ještě odpočívat, pokud se necítí dobře, načež dodala, že pokud se jí ještě nechce jít lehnout, tak jí může mezitím pomoci vrátit jejím vlasem krásu. Dianiny vlasy byly pořád krásné, ale pochopil jsem, že jí máma jen nabídla, že jí vlasy nejspíš umyje. Navíc mluvila tím mateřským tónem, kterým mě vždy ke všemu přemluví. A očividně to fungovalo i na Dianu. Spokojeně jsem Dianě přikývl, že se nemá ostýchat a ona mě na oplátku ještě na moment chytila a přitáhla si mě k sobě. Já jí ještě malinko stiskl, než jí máma vzala pod své křídlo a já se tak mohl pomalu vrátit k práci, které máme ještě habaděj.

Universe - 16. dubna 2016 16:40

soukromá zpráva od Universe pro Práce na domě tedy pokračovala. Když tě poté poslali ven, pro další prkna, aby se mohla dodělat podlaha v přízemí, naskytl se ti poněkud krásný pohled na Dianu s tou mámou. Obě seděli na lavičce, Diana seděla k máme zády a máma jí pročesávala hřebenem její vlasy. Povídali jsi mezi sebou a viditelně si užívali onen moment ´matky s dcerou´, zejména tedy hlavně tvoje máma. Navečer jste měli hotové alespoň přízemí, rozhodlo se, že na první patro se vrhnete až dalšího dne, ale i tak by se tam prozatím nemělo chodit, takže jste nemuseli další noc trávit ve stodole a máma, společně s Dianou, tak měla možnost udělat něco lepšího k večeři, zatímco jste stěhovali aspoň část věcí zase zpátky do domu.

Clark Kent - 17. dubna 2016 00:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po pauze na oběd, během které jsem se z části věnoval Dianě, jsme vyrazili znovu pracovat. Pustil jsem se do toho s novým elánem, protože jsem byl veskrze zotavený, nehledě na to, že mi Dianina krátká přítomnost vrátila část mé energie, kterou mi ani slunce nedovedlo navrátit. Po nějaké době usilovné práce mě tátovi přátelé poslali ven, abych zašel pro nějaká další prkna, která se využijí na dodělání podlahy v přízemí. Nicméně, byl jsem zaražen pohledem, který se mi naskytl. Byla to máma s Dianou, jak jí rozčesávala vlasy. Diana při tom vypadala doslova kouzelně a já se zarazil s prkny nahozenýma na ramenou. Díval jsem se jejich směrem téměř okouzleným a veskrze unešeným výrazem. Bylo opravdu příjemné, vidět mámu s mou milovanou kráskou, jak si spolu tak rozumí. Šlo vidět, že více si to užívá máma, která má konečně k dispozici dceru, kterou si vždy přála. S úsměvem jsem se tedy vrátil k práci a vrhl se na opravu domu. Na večer jsme měli opravené přízemí domu a tedy také kuchyni, ve které Diana s mámou připravily něco lepšího k večeři. Než tátovi přátelé odešli vyspat se domů, tak jsme přestěhovali část věcí ze stodoly zpátky do domu. S chutí jsem se pak usadil do jídelny, když mě máma s Dianou zavolaly na večeři. Voní to krásně… co to bude?? Zeptám se jich a lehce se na ně usměji. Čas, který jsem strávil prací mi přišel k duhu a jde to na mě vidět. Už jsem nebyl tak rozhozený jako ráno, nebo včera věčer.

Universe - 17. dubna 2016 00:25

soukromá zpráva od Universe pro "Nevím jak to nazvat... prostě co dům dal, protože si momentálně nemůžeme ještě moc vybírrat, dokud nebude dům opravený." řekne máma a za pomocí Diany naservíruje na stůl. "Ale Diana mi pomohla s kořením, takže to určitě bude dobrota." dodá nakonec máma, když jako poslední zasedne ke stolu. Což možná byla i pravda, protože jsi měl možnost ochutnat jídlo, které amazonky připravovali na svém ostrově. Což se taky nakonec i potvrdilo. Byla to rýže, nějaká zelenina a kousky masa, které bylo možná vepřové? Každopádně to bylo dobré, těžko říci, jestli za to mohl fakt toho, že jsi celý den prakticky pracoval, nebo druhý fakt, asice, že v tom měla prsty Diana. Po večeři se z obýváku a trochu i kuchyně, stal menší tábor, ještě, že byly poněkud tak propojené. Mámě jste přenechali obývací pokoj a svou postel, jste s Dianou přesunuli napůl do kuchyně. Takže jste všichni tři měli trochu svého soukromí a všichni viděli na televizy, ve které běžel zprávy a víceméně veškerý program co se tam děl, se točil okolo Metropolis. Diana však televizy příliš pozornost nevěnovala, napůl ležela, s podepřenou hlavou, na vaší provizorní postely a hladila Dustiho, který si u ní vynutil trochu pozornosti.

Clark Kent - 17. dubna 2016 00:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma odpověděla, že je to co dům dal, protože si momentálně nemůžeme moc vybírat, dokud nebude dům opravený. Voní to ale úžasně… Prohlásím a lehce usměji se na své dámy, které společnými silami naservírovaly jídlo na stůl. Byla to rýže s kousky masa v koření, které se velice podobalo tomu, co amazonky připravovaly na svém ostrově. Jinými slovy to bylo ještě úžasnější, než jak to vonělo. Po večeři se z obývacího pokoje a tak trochu napůl i z kuchyně, stal tábor, neboť jsme si tam uspořádali místa ke spánku. Mámě jsme nechali obývák a sami jsme se s Dianou usadili napůl v kuchyni, takže jsme měli vlastně tak trochu soukromí. Všichni jsme ale vlastně tak nějak viděli na zapnutou televizi, ve které pořád běžely zprávy z Metropolis a míst, kde jsme to s Dianou a se Zodem zplanýrovali. Diana to vlastně ani moc neposlouchala, protože se věnovala Dustymu, který si tak nějak uzurpoval její pozornost. Dej si pozor, jinak ho od sebe už neodeženeš… tolik pozornosti neměl od doby, co jsem se přestěhoval do Metropolis. Tedy alespoň ne od tak nádherné společnosti. Prohlásím s lehkým úsměvem a přisednu si k Dianě, která napůl ležela a při tom si podpírala hlavu. Nijak se však k ní netlačím, protože mi místo zabírá Dusty, kterého asi brzy pošlu zpátky k mámě.

Universe - 17. dubna 2016 09:40

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu pousměje. "Neměj obavy, nemíním mu věnovat veškerou svou pozornost, když mám na dosah něco mnohem lepšího." opáčí Diana s oním úsměvem. Dusty se potom zvedne a s vrtícím ocasem se přesune k tobě a začne tě olizovat ve tváři. Diana se začne smát poněkud nahlas a Dusty si tohle viditelně užíval. Za chvíly s tím nakonec přestane sám od sebe a pár okamžiků na tebe ještě s vyplazeným jazykem a zuřivě vrtícím ocasem hleděl, však pak tě nakonec nechal a odběhl k mámě.

Clark Kent - 17. dubna 2016 10:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se po mých slovech pousmála a opáčila, že nemám mít obavy, protože mu nemíní věnovat veškerou pozornost. Zvlášť když tu prý má něco mnohem lepšího. Věděl jsem, co tím myslela a tak jsem se na ni také pousmál. Vypadalo to, že Dusty má slova také pochopil a zvedl se, aby si to u mě vyžehlil. Přešel ke mně a s vrtícím ocasem mě začal olizovat na tváři. Diana se tomu začala docela nahlas smát a já přimhouřil oči, ale i tak jsem Dustyho začal hladit. Po chvilce toho však Dusty konečně nechal a odběhl za mámou. Zakroutil jsem s lehkým úsměvem hlavou a sledoval ho, dokud mi nezmizel ze zorného pole. Pak jsem svou pozornost přesunul k Dianě, ke které jsem se natáhl a pohladil jí po tváři. Vypadáš už mnohem lépe… odpočatěji a vlastně celá záříš. Řeknu jí s úsměvem a svou ruku stáhnu, načež si k Dianě přilehnu a rukou jí obejmu, abych si jí mohl vzápětí přitáhnout blíž k sobě.

Diana - 17. dubna 2016 10:39
	soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se. "Ty taky vypadáš už lépe." opáčím a poté co se ke mě připojí, natisknu se k němu, do jeho náruče a jeho obětí. Sice jsem spánek očekávala až za nějakou dobu, přesto ležet takto, s ním, bylo opravdu příjemné a chtěla jsem si jej užívat, dokud jsem měla možnost.

Clark Kent - 17. dubna 2016 10:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro S pousmáním mi opáčila, že už také vypadám lépe. Byla to nejspíš pravda, protože mě ta celodenní práce opravdu zaměstnávala a já tak nemusel myslet na ty nepříjemnosti a hrůzy předchozích dnů. A teď, když jsem si k ní ulehl, tak jsem na ně ani myslet nechtěl. Diana se nechala obejmout a natiskla se ke mně, jak jen to šlo. Byl to opravdu krásný pocit, ji takto držet v náruči a jen tu tak tiše ležet a užívat si její přítomnosti, která, jakoby mi dodávala další energii. Sklonil jsem se k ní, abych přitiskl své rty k těm jejím v něžném polibku, o kterém jsem snil snad už od chvíle, kdy jí máma vzala stranou, aby jí pomohla rozčesat vlasy.

Diana - 17. dubna 2016 10:57
	soukromá zpráva od Diana pro Když mi Clark poté věnuje polibek, poněkud vděčně mu jej opětuji a sama si od něj vezmu další. Přitom mu lehce položím svou ruku na jeho tvář, po které lehce přejedu a špičkama prstů přitom pak zabloudím i do jeho vlasů.

Clark Kent - 17. dubna 2016 11:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi můj polibek nejen, že opětovala, ale i oplatila a vzala si další. Rozhodně jsem se nemínil bránit něčemu tak příjemnému. Aby také ne, když během jejích polibků položila svou jemnou ručku na mou tvář, po které mě pohladila a nakonec znovu zabloudila svými prsty do mých vlasů. Tohle mi dělalo neskutečně dobře a tak jsem slastně přivřel oči a o něco více si ji k sobě přitiskl. Nedalo mi to než, že jsem se svými rty znovu přiblížil těm jejím a následně jí i velice vřele políbil. Jednu ruku jsem jí při tom položil na její bok, po kterém jsem jí lehce přejížděl a hladil jí, avšak jen tak, abych nepohoršil. A to v tuto chvíli nejen Dianu, ale případně i mámu, která je kousek od nás a která by nás mohla vidět.

Diana - 17. dubna 2016 11:41

soukromá zpráva od Diana pro Užívala jsem se jeho opětovaných citů, stejně jako jeho dotyků. Však stále na mysli, že nejsme tady sami. Né, že by mi na tom nějak záleželo, ale nebylo by to slušné vůči jeho matce, která byla tak hodná a ochotná. A tak, když jsem měla zase rty volné, hleděla jsem mu do tváře a přitom jej ještě trochu hladila po tváři, částečně mi ruka zabloudila i do jeho vlasů. Trochu jsem se pak posunula nahoru, abych jej mohla políbit na čelo, což jsem taky udělala, ale už jsem se nějak nevracela zpátky. Zůstala jsem tam a tak si jeho hlavu přitáhla něžně k sobě, k sobě pod bradu, částečně na svou hruď, značíc mu tak, že mi nebude nijak vadit, když si pak položí na mě tam hlavu úplně.

Clark Kent - 17. dubna 2016 12:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když naše polibky po chvíli ustaly, tak se mi Diana zahleděla do očí a já jí pohled opětoval. Nikdy mě nepřestane bavit, pohled do jejích nádherných modrých očí, které na mě měly téměř hypnotický účinek. I během našich upřených pohledů však neustávala s hlazením mé tváře a sem tam zajela svými prsty do mých vlasů. Poté se Diana tak trochu posunula nahoru a políbila mne na čelo, avšak zůstala takto dál a než jsem se mohl posunout nahoru za ní, tak si mou hlavu položila pod svou bradu a částečně na její hruď. Vypadalo to, jako by mi naznačovala, že si tam mohu hlavu položit zcela, ale jistý jsem si nebyl. Popravdě, byl jsem trochu vyveden z míry, avšak nebránil jsem se tomu. Diana sama si tam mou hlavu tak nějak uložila a proto jsem sebral odvahu a položil jsem si tam hlavu. Já jsem v boji se Zodem umřel a šel jsem do ráje… Pomyslím si a zavřu oči, užívajíc si tak Dianinu velice těsnou přítomnost, odkud slyším a hlavně cítím bít její srdce. Nehledě na všechno ostatní.

Diana - 17. dubna 2016 12:20

soukromá zpráva od Diana pro Trochu jsem se pousmála nad jeho prvotními rozpaky. Však vidno to poněkud lépe pochopil a chopil se toho s viditelnou spokojeností. Což vyvolalo jenom další úsměv. Prostrčila jsem opatrně jsou druhou ruku pod jeho hlavou, v prostoru pod jeho krkem, abych jej tak mohla oběma rukama více obejmout a přitisknout jej k sobě. Trochu jsem zanořila tvář do jeho vlasů, přivřela oči a zatímco jedna ruka stále spočívala na jeho tváři, druhá začala lehce prsty prohrabovat jeho vlasy a hladit jej.

Clark Kent - 17. dubna 2016 13:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem si hlavu položil na její hruď, tak jsem spokojeně zavřel oči a užíval si pohody a neskutečného klidu. Diana pak prostrčila svou ruku pod mou hlavu a objala mě, načež si mě k sobě více přitiskla. Navíc zanořila svou tvář do mých vlasů, přičemž mě jednou rukou hladila po tváři a tou druhou mi probírala vlasy. Spokojeně jsem díky tomu oddychoval a skoro by se dalo říct, že jsem vrněl blahem. Díky Dianině dotykům a její blízkosti jsem se zcela uvolnil, jako snad ještě nikdy. A proto jsem si hodlal užít každou vteřinu, kterou se mnou Diana bude.

Universe - 17. dubna 2016 13:28

soukromá zpráva od Universe pro Dianino obětí a tak nějak celková chvíle, možná v tom měla prsty i trochu ona práce, způsobily, že se nakonec pomalu a jistě začínala tvoje mysl vydávat do světa snů. Ráno, když jsi se probudil, máma chystala jídlo a tátovi kamarádi už začínali znovu přijíždět, aby jste pokračovali v oněch opravách, Diana ještě poněkud spala, ale to nikomu nevadilo. Stejně jste teď měli pracovat na opravách v patře, takže jediné co by jí případně mohlo budit, byl hluk z oněch oprav, ale nevypadalo to, že by se chystala vstát nějak v dohledné době. Jenom co dorazí všichni a ty případně přitom něco pojíš, pustíte se do práce. Nálada tam panovala všeobecně příjemná a dobrá, vtipkovali jste, smály se a i při práci jako takové, jste se dobře bavily. Jeden přitom skoro zapomněl na to vše, co se vlastně v předchozích dnech stalo. Máma při obědě znovu excelovala, ovšem i tentokrát v tom měla prsty Diana. A tak byl hrnec poněkud vybílen až do jeho samotného dna a nebylo vlastně ani ničeho jiného, jak potěšit kuchaře, než tím, že se všechno sní, a to do posledního drobečku.

Clark Kent - 17. dubna 2016 14:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Její nanejvýš příjemné objetí na mě působilo uklidňujícím dojmem. A proto mě Dianin dech a pravidelné bušení jejího srdce postupně ukolébalo k spánku a já se ponořil do říše snů. Noc byla příjemná a nic mě neprobudilo. Dianina přítomnost měla pro můj spánek blahodárné účinky. Navíc jsem se ráno cítil plný energie. Jen co jsem se ráno probudil, tak jsem si všiml mámy, která už připravovala jídlo. Opatrně, abych jí nevzbudil, jsem se vyprostil z Dianina vřelého objetí a zvedl se z postele. Oblékl jsem si košili a šel pozdravit mámu. Po rychlé snídani jsem vyrazil ven, za tátovými kamarády, kteří se tu už pomalu všichni sešli. Pozdravili jsme se a poté jsme se tak nějak už pustili do oprav. Diana sice spala, ale dnes jsme vyrazili pracovat do patra, takže jí nebudeme nijak rušit procházením a prací v její blízkosti. Leda tedy hlukem z patra, avšak zdálo se, že ještě hodně tvrdě spí, takže by jí to nemělo nějak extra vadit. Nálada mezi námi opraváři, byla docela dobrého ražení. Pánové dnes vtipkovali a tak jsme se docela nasmáli. Dokonce i já jsem se dnes připojil do jejich veselí a zapomněl tak na vše špatné, co se v předchozích dnech událo. Okolo poledne jsme byli znovu svoláni na oběd, který byl výtečný a šel tam cítit i Dianin dotyk a její přičinění. Všem to opravdu chutnalo a tak jsme se nemohli divit, že nezbyl ani drobeček. Pochválil jsem svoje děvčata a poděkoval za jídlo. Dianu jsem ještě políbil na tvář a pak jsem vyrazil znovu do patra, kde nás ještě čekala nějaká ta práce.

Universe - 17. dubna 2016 14:35

soukromá zpráva od Universe pro Pustily jste se po krátkém odpočinku po obědě znovu do práce a práce utíkala stejně jako předtím. Diana mezitím byla po většinu času s mámou, dělala jí společnost a máma ta dostala dcerku, kterou si vždycky sama přála. Bylo na ní vidět, že je šťastná. Ať už byly uvnitř v domě, nebo venku na zahradě, či pomáhali drobně. Diana prostě byla už součástí rodiny. A tak to pokračovalo vlastně i následující další dny. Než se vám společně povedlo opravit dům, aby byl dobře a pohodlně obyvatelný, zabralo to týden, však práce přinesla svoje ovoce. Máma byla šťastná, že se nemusí stěhovat, pravděpodobně by se asi stejně neodstěhovala a pro tebe to znamenalo poněkud jistou úlevu, hlavně co se týče všeho toho co se stalo se Zodem a vším tím dohromady. Poslední obrázek byl pověšený, což znamenalo, že už je vše na svém místě a do večeře zbývalo ještě pár hodin, však máma už začala pomalu vařit. Dostaneš telefonát od Lois, která kromě toho, že začala zjišťovat jak si tohle všechno přežil a tak vůbec, ti podala informace o tom, že Metropolis začalo už s rekonstrukcí a Perry už chce mít po neděli, tudíž pozítří, v redakci a pokračovat v práci.

Clark Kent - 17. dubna 2016 15:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po krátké pauze po dojedení obědu jsme se znovu pustili do práce, která nám šla od ruky. Diana mezitím dělala společnost mámě, která byla šťastná, že získala dceru, kterou si vždy přála. Bylo na ní vidět, že je opravdu šťastná. Ať už byly v domě nebo venku, či zda nám nepřišli drobně vypomoci, už to bylo očividné. Diana se stala součástí rodiny. Byl jsem rád, že jí máma tak dobře přijala. Dohromady nám trvalo týden, než byl dům zase v původním stavu a beze známek po poškození. Máma byla neskutečně šťastná, že se nemusí stěhovat a navíc, že mě měla zase na delší dobu pod střechou. I pro mě byl pobyt tady na farmě hotovým balzámem pro duši. Fyzická práce mě odváděla od negativních myšlenek minulých dnů. Nakonec byla práce na domě hotová a já sešel po schodech dolů. Sice ještě zbývalo pár hodin do večeře, ale máma už pro jistotu začala vařit. Panovala tu idylická atmosféra, kterou přerušil až nepříjemný zvuk mého mobilního telefonu. Byla to Lois, která až teď začala zjišťovat, jak jsme to všechno přežili a informovala mě o rekonstrukcích, které probíhaly v Metropolis. Také nezapomněla zmínit, že nás Perry chce v pondělí, tedy pozítří, už v práci. Poděkoval jsem Lois za informaci a mobil potom vypnul. Vypadá to, že zítra budu muset odletět zpátky do Metropolis… pozítří mě chtějí v práci. Řeknu trošku sklesle mámě, jakmile dorazím do kuchyně. Nechtělo se mi opouštět teplo a klid rodinného domova, které jsem tu cítil, ale nebylo zbytí.

Universe - 17. dubna 2016 15:32

soukromá zpráva od Universe pro Máma si však jenom povzdechne. "Co se dá dělat, život jde prostě dál." řekne máma. "Můžeš zase aspoň pro změnu pomáhat i lidem ve městě." dodá máma a trochu se pousměje. Večeře byla navečer nakonec hotová a máma dokonce rozdělala lahev červeného vína, aby jste mohli tak nějak oslavit ono dokončení uprav domu. Nechtěla vás opít, asi by se jí to ani nepodařilo, spíše bylo opravdu jenom pro formu oslavy. Dianě viditelně chutnalo, stejně i mámě. Po večeři, která byla stejně úžasná jako ostatní předchozí jídla, se máma s plnou skleničkou vína odebrala k televizy, spolu s Dustym a Diana poněkud vzala to co zbylo v lahvy a odebrala se s tím ven, na verandu na schody.

Clark Kent - 17. dubna 2016 17:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma si povzdechla a poznamenala, že to se nedá nic dělat, načež dodala, že budu moci alespoň pomáhat lidem ve městě. Na to jsem si zase musel povzdechnout já a trochu jsem při tom svěsil ramena. Nevím jestli o to ještě vůbec budou stát, po tom všem co se stalo… Řeknu trochu sklesle, ale nakonec to hodím za hlavu a odejdu si sednout do obývacího pokoje, kde vyčkám na večeři. K večeru byla večeře hotová a máma k ní dokonce otevřela láhev vína, abychom tak trochu oslavili dokončení oprav domu. Nic jsem na to nenamítal. Proti jedné sklence vína vlastně ani nemohu, ta nikomu neuškodí. Večeře byla výtečná a víno také ušlo. Dianě a mámě to viditelně chutnalo. Já alkoholu nikdy moc nedal, ale nestěžoval jsem si. Užíval jsem si poslední společnou večeři s mámou a Dianou doma na farmě. Zítra už budu touto dobou zase ve městě. Po večeři se máma přesunula s plnou sklenicí k televizi, zatímco Diana si vzala láhev se zbytkem vína ven a usadila se na schodech. Vyrazil jsem za ní, protože to vypadalo, že jí něco trápí. Posadím se na schody vedle ní a podívám se na ni. Vypadáš, že tě něco trápí… chceš se mi svěřit? Víš, že můžeš… Oslovím krásnou amazonku a lehce se na ni usměji.

Diana - 17. dubna 2016 17:15

soukromá zpráva od Diana pro Usadila jsem se na schodech, se zbytkem víno v lahvi. Však netrvalo to příliš dlouho a měla jsem opět zase společnost. Občas je možná horší jak ten pes. Pousměji se na myšlenkou, která mne přitom napadla, však Clark má poněkud jinou otázku, na kterou však jenom mírně zavrtím hlavou. "Není tu nic, co by mne sužovalo." řeknu mu upřímně. "Pouze si vychutnávám noční oblohu a hvězdy na ní, dokud nejsou zastíněny betonovými obry."

Clark Kent - 17. dubna 2016 17:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se lehce pousmála a pak mi řekla, že tu není nic, co by jí sužovalo. Další z jejich archaických slovních obratů. Pomyslím si a lehce se nad tím pousměji, protože styl jejího vyjadřování se mi vždy jevil jako velice příjemný a roztomilý. Nakonec ale dodá, že jen užívá noční oblohy a hvězd na ní, než je zastíní betonoví obři. Vědoucně přikývnu, jakože rozumím, i když mě samotnému, světelné znečištění, ani budovy mrakodrapů nikdy nevadily. Kdykoliv jen chci, tak hvězdy spatřit mohu. Chápu… Odpovím jí a zadívám se také na hvězdy. Přemýšlela jsi, jak se, po tom všem, na nás… tedy na mě… budou lidé dívat? Oslovím po chvíli ticha Dianu, ale oči nechám upřené do hvězd. Pro jistotu jsem se ve své otázce opravil, protože jsem to byl já, kdo ukončil něčí život. Diana byla v tomto směru nevinná. Alespoň tedy v tomto případě. Moc dobře si pamatuji, jak usekla Áreovi hlavu.

Diana - 17. dubna 2016 18:10

soukromá zpráva od Diana pro Přisunu se ke Clarkovi blíže, jakmile si ke mě sedne a zlehka položím hlavu na jeho rameno. "Jsou tu vždycky dvě možnosti..." řeknu mu, když položí onu otázku. "Buďto k tobě budou vzhlížet s ještě větší noblesou či naději. Nebo vzrostou zástupy tvých odpůrců." Však poté si jeho hlavu tak nějak něžně otočím směrem k sobě. "Ale ať to dopadne jakkoliv, nic a nikdo nezmění to, že ti patří moje srdce."

Clark Kent - 17. dubna 2016 18:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přisunula se ke mně blíže a položila si hlavu na mé rameno, načež mi odpověděla na mou otázku, že jsou dvě možnosti. Buďto ke mně budou vzhlížet s větším respektem a nadějí, nebo vzrostou zástupy mých odpůrců. Vidím to spíše na mé odpůrce… Přece jen jsme toho se Zodem opravdu hodně rozbořili a nejspíš zranili desítky ne-li stovky lidí. A možná dokonce… Zapřemýšlím se, ale myšlenku nedokončím, protože mi Diana něžně otočí hlavu směrem k ní a dodá, že ať to dopadne jakkoliv, tak nic a nikdo nezmění, že mi patří její srdce. Její slova lahodila uchu a zasáhla mě. Navíc mě donutila se na ni upřímně usmát a pohladit jí něžně po tváři. Stejně jako to, že mé srdce patří zase tobě a tobě jediné. Řeknu jí na oplátku a pomalu se k ní nakloním, abych jí vřele políbil. Přece jen, asi by se to slušelo, když už jsme se takhle navzájem vyznali ze svých citů.

Diana - 17. dubna 2016 18:49
	soukromá zpráva od Diana pro Jeho polibek sjem mu opětovala. Však jenom co jej byl konec, chopila jsem se oné lahve s tím zbytkem onoho vína. "Jenom je trochu škoda, že si jej vzít nemůžu doopravdy..." poznamenám s lehkým pokusem o vtip v tom smyslu, že mu ono srdce nemůžu vytrhnout ni vyříznout, díky jeho schopnosti. Načež se poté s trochu šibalským úsměvem napiju.

Clark Kent - 17. dubna 2016 19:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi polibek opětovala, a jakmile se naše rty rozpojily, tak se chopila láhve s vínem a v žertu poznamenala, že je trochu škoda, že si mé srdce nemůže vzít doopravdy. Já trochu povytáhnu obočí, protože mi pointa toho vtipu trochu unikala. Diana se pak s poněkud šibalským úsměvem napije z láhve, což mi tak nějak naznačilo, že si mé zmatení poněkud užívá. Bude ti muset stačit vědomí, že ti patří… Dodám a úsměv ji oplatím, načež se znovu zahledím na hvězdy.

Diana - 17. dubna 2016 19:26

soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Trochu zamručím. Zřejmě můj pokus o vtip moc nepochopil, což jenom dokazovalo jak v tomhle špatná a nikdy mi nic podobného příliš nešlo, ovšem ale to neznamenalo, že bych to nezkoušela dál. "Nikdo ale neřekl, že to nemůžu zkoušet..." řeknu s pousmátím a odložím lahev v ještě trochou vína vedle sebe. Vím, že mi předtím řekl, že jakožto kryptoňan vlastně díky neproniknutelné kůži nic necítí, ale to pořád neměli nic na faktu, že to nemůžu zkoušet, tedy přesněji řečeno, že se jej nemohu pokoušet lechtat a to jsem hodlala udělat i teď a tak jsem začala prve na boku, který mi byl právě nejblíže.

Clark Kent - 17. dubna 2016 19:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé odpovědi Diana trochu zamručela, ale nakonec se pousmála a dodala, že nikdo neřekl, že to nemůže zkoušet. S tím odložila stranou láhev, kde ještě trochu vína zbylo a přesunula svou ruku na můj bok, po kterém mě začala velice jemně hladit svými prsty. Až o pár sekund později mi došlo, že se mě pokouší vlastně lechtat a tak jsem se na ni zeširoka usmál. Vypadala strašně roztomile, když se mě pokoušela zlechtat. A zvlášť, když věděla, že to není možné. Nedalo mi to, musel jsem se k ní nahnout a zlehka ji políbit, přičemž svou rukou jí něžně prsty pohladím po tváři a posléze s nimi sjedu i po jejím ladném krku, čímž jej lehce a ne zrovna úmyslně pošimrám.

Diana - 17. dubna 2016 20:17

soukromá zpráva od Diana pro Zkoušela jsem jej polechtat, ale evidentně předtím myslel opravdu vážně co řekl. Nicméně zareagoval poněkud jinak než jsem čekala, tedy, né, že by polibek byl něco špatného, ale trochu jsem čekala, že tím něčeho dosáhnu, ale tohle bylo také dobré. Však on udělal během toho něco co jsem poněkud nečekala. Sotva jsem pocítila drobné polechtání, ucuknu a rychle se od něj trochu stáhnu.

Clark Kent - 17. dubna 2016 20:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadala trochu překvapeně, když jsem se k ní nahnul a políbil, avšak nezdálo se, že by jí to vadilo, protože mi jej opětovala. Ovšem, jakmile jsem pomalu přesouval ruku z její tváře na krk, po kterém jsem jí lehce přejel, tak ucukla a stáhla se ode mě. Nebudu lhát, to mě opravdu překvapilo, protože jsem jí nemínil nijak ublížit, ani uvést do nepohodlí. A už vůbec ne, ji někam tlačit. Já… udělal jsem něco špatně? Nemínil jsem… já… omlouvám se. Řeknu lehce nechápavě a zmateně zároveň. Jde na mě vidět, že nevím, co jsem provedl a že jsem ani nic provést nechtěl. Dokonce se mi ve tváři objevil starostlivý výraz, protože mě napadlo, jestli jsem jí v záchvatu vášně třeba nějak nevědomky neublížil.

Diana - 17. dubna 2016 20:45
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu se zakaboním. "Používáš mou slabinu vůči mě...." pronesu trochu dotčeně. "...a to i když jí sám nedisponuješ." dodám ještě nakonec, stejným, lehce dotčeným tónem.

Clark Kent - 17. dubna 2016 21:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se zakabonila a trochu dotčeně pronesla, že využívám její slabinu vůči ní. Na to jsem se zatvářil překvapeně, protože jsem nechápal, o čem to mluví. Ja… ? Chtěl jsem se zeptat „Jakou?“, ale nestihl jsem to, protože stále ještě trochu dotčeně dodala, že i když tou slabostí sám nedisponuji. Na pár okamžiků jsem zvedl nechápavě obočí, protože mi to zprvu nedošlo. Slabost, kterou nedisponuji? Oh!! Když mě lechtala, tak asi mluví o tomto… ale já jí přece nešimral… leda… no jasně… pohladil jsem ji… je lechtivá na krku. Pomyslím si a zatvářím se nezaměnitelně, jako že jsem prozřel. Omlouvám se, Diano… Jestli jsem tě pošimral, tak to nebylo záměrně… Řeknu upřímně s náznakem omluvy v hlase a natáhnu se pro její ruku, kterou vezmu do těch svých. Lehce jí pohladím, načež si jí zvednu k ústům a něžně jí políbím. A už vůbec bych nechtěl využít žádné tvé slabosti. Dodám a upřímně se na ni usměji, čekajíc, jestli si ji obměkčím, nebo dostanu studenou sprchu.

Diana - 17. dubna 2016 21:18
	soukromá zpráva od Diana pro Začne se omlouvat, což mu tak nějak neberu příliš. Ani jeho pokus o to, si mě polibkem udobřit, protože jsem ho nenechala aby mě políbil a tak ještě abych to dala jasně najebo, trochu uhnu a zavrtím nesouhlasně hlavou. "Neudobříš si mne takto snadno." poznamenám a chopím se znovu lahve, ze které se napiju.

Clark Kent - 17. dubna 2016 22:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana svou ruku stáhne a nedovolí mi políbit ji. Dostalo se mi studené sprchy, když posléze zavrtí nesouhlasně hlavou a řekne, že si ji neudobřím takto snadno. Rychle jsme se dostali z bodu „miluji tě“ do bodu „posrals to, Clarku“… A kdybych alespoň věděl, co jsem udělal špatně. Ale ono ne. Omluvím se a ona mě stejně pošle k šípku. Pomyslím si trochu rezignovaně, ale zakroutím hlavou. Svěsím ruce a dál se už nesnažím něco podnikat. Pokrčím rameny a lehce si povzdychnu. Nechápu co jsem udělal tak špatného, že jsem tě tak naštval… Pronesl jsem neutrálním hlasem a podíval se na ni. Možná bude nejlepší, když tě tu nechám a nebudu tě nadále obtěžovat, aby sis užila poslední chvíle klidu a ticha, než se vrátíme do města. Navrhnu a chvilku počkám na její reakci. Pokud se mi žádné nedostane, tak to vezmu jako souhlas a pomalu se zvednu, načež odkráčím dovnitř do domu.

Diana - 17. dubna 2016 22:31

soukromá zpráva od Diana pro Poněkud překvapeně jsem zamrkala. Takže, nakonec jsem ta, co udělala chybu?! Svraštím trochu dopáleně čelo, protože tohle se mi rozhodně nelíbilo. Já začala pokusem o vtip, který mi je teď prakticky vmeten a omlácen o můj obličej? "Neudělala jsem nic, kvůli čemu bych si zasloužila teď tvůj hněv..." pronesu a přitom se postavím, nezapomenu přitom na onu lahev se zbytkem vína, kterou stále držím v ruce. Chci pak ještě něco říct, ale nakonec to vzdám a jsem raději ticho, přičemž se prostě rozejdu ke stodole. Chtěla jsem si tam vybít vztek, který se ve mě začínal hromadit.

Clark Kent - 17. dubna 2016 22:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana poněkud překvapeně zamrkala a pak svraštila naštvaně čelo, načež prohlásila, že neudělala nic, čím by si zasloužila můj hněv. Zvedla se, vzala si láhev s sebou a na moment to vypadalo, že chce něco říci, ale nakonec to jakoby vzdala a svižným krokem odkráčela směrem ke stodole. Já zůstal stát na verandě jako opařený. Bylo mi líto, že to vyvrcholilo jejím odchodem. Zvlášť, když to vypadalo, že si myslí, že se na ni hněvám. Můj hněv? Ale já se na tebe nehněvám, Diano… já myslel, že to ty se hněváš na mě a proto jsem sklopil uši a chtěl odejít, aby tě dál neštval… Pomyslím si, sledujíc, jak mi Diana mizí ve stodole. A proč jsi jí to neřekl, ty idiote?! Okřiknu sám sebe v duchu a zakroutím hlavou. Povzdechnu si a se sklopenou hlavou a s rukama v kapsách se raději půjdu projít po okolí. Vyrazím po příjezdovce k hlavní silnici a pak po ní směrem ke Smallville. Cestou přemýšlím o ledasčem, ale nejvíce o Dianě a o tom, jak bych si to u ní měl vyžehlit. Ať už byl důvod hádky jakýkoliv, nejvíce mě štvalo, že to dopadlo takto. Po pár minutách se otočím a vykročím zpátky k naší farmě a posléze i po příjezdové cestě k domu. Dovnitř však nejdu, místo toho vyrazím ke stodole, abych si s Dianou promluvil, tedy pokud o to vůbec bude stát.

Universe - 17. dubna 2016 23:07

soukromá zpráva od Universe pro Po trochu, provětrání si hlavy, si se tedy vrátil zpátky na farmu. Však domů se ti nechtělo a tak si se šel podívat za Dianou, i když jsi prakticky nevěděl proč, nebo proč bych vlastně měl, když na tebe vlastně byla naštvaná, nebo si aspoň myslela, že se na ní zlobíš. Každopádně jak to bylo jak chtělo, asi by se to mělo urovnat. Když tedy nakoukneš do stodoly, nejdříve se ti pod nohy připlete prázdná lahve od onoho vína, hned u vchodu a potom naskytne se ti trochu neobvyklí pohled. Diana byla uprostřed stodoly, byla bosa, měla kalhoty, ale jenom tílko, které rozhodně říkalo, že nemá podprsenku, pokud vůbec něco takového někdy nosila. Co bylo pozoruhodnější, v rukouch držela násadu od nějakého náčiní, které už dosloužila a násada tu byla jako náhrada, kdyby se jiná zlomila. Však ona násadu používala jako nějakou útočnou zbraň, oháněla se s ní kolem sebe, jako kdyby čelila nějakým neviditelným nepřátelům, kterých rozhodně neubývalo. Ladnými pohyby přecházela od jednoho ke druhému, jakoby jedinou ranou zneškodnila dotyčného protivníka, neudělala jediný zbytečný pohyb navíc, všechny její svaly hrály v dokonalé harmonii a souznění.

Clark Kent - 17. dubna 2016 23:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po pár minutách, kdy jsem si provětrával hlavu procházkou, jsem se vrátil na farmu. Nechtěl jsem jít do domu, dokud to s Dianou nějak neuzavřu a pokud možno, tak i neurovnám. Proto jsem vyrazil ke stodole, abych si s ní promluvil. Jen co jsem do ní nakoukl, tak se mi pod nohy připletla prázdná láhev od vína, kterou nechala ležet u vchodu. To mě až tak nepřekvapilo. Co však ano, byla sama Diana, která byla uprostřed stodoly bosa, jen v kalhotách a tílku a oháněla se náhradní násadou nějakého nářadí, která nahrazovala nějakou zbraň. Simulovala tak boj proti neviditelným nepřátelům a nutno dodat, že s veškerou elegancí a grácií mistra bojových umění. Jak by také ne, když to byla bohyně války a byla už od mala cvičena, jako amazonka, bojovnice. Pár vteřin sleduji její dokonalý bojový um a pak vykročím do stodoly, aby mě jasně viděla. Tak dokonalých pohybů bych já nikdy nedosáhl… ani za tisíc let… Oslovím jí s neutrálním tématem, abych začal zlehka. Počkám, až se mi bude věnovat. Nemusí skončit, stačí, když budu vědět, že je ochotná k mluvení. Diano, je mi to všechno strašně líto. Mrzí mě, že jsme se takto pohádali. A chci, abys věděla, že jsem se na tebe vůbec nehněval. Řeknu nakonec a počkám, jaká bude odezva, abych popřípadě mohl pokračovat, nebo se stáhnout, abych nedráždil hada bosou nohou.

Universe - 17. dubna 2016 23:46

soukromá zpráva od Universe pro Když promluvíš poprvé, Diana jakoby nevěnovala tomu žádnou pozornost. Však když promluvíš podruhé, dokončí zrovna aktuální výpad a zůstane v něm strnule, skoro jako živá socha, však socha, které na kůži trochu leskl pot a která zrychleně dýchala. "Už jsem zapomněla na vše...." řekne Diana klidně. "...proto jsem šla sem a všechno to ze sebe dostala pryč, než by se to stalo nebezpečným...." dodá ještě poté a pomalu opustí onu strnulou pózu a přesune se tak nějak do normálního postoje, přičemž stále držela onu násadu. Napůl se k tobě rozejde, odloží přitom cestou onu násadu a opře jí o balík sena. I přesto, že jsi Dianu viděl snad tisíckrát a mnoha a mnoha situacích, tato byla poněkud nová, nikdy jsi jí vlastně neviděl nijak trénovat nebo cvičit, proto teď byla ona chvíle poněkud jedinečná. Její dokonalé útlá postava, na které se teď snoubily probuzené svaly, tvořily poněkud neodolatelný pohled.

Clark Kent - 18. dubna 2016 00:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem na ni promluvil poprvé, tak se zdálo, jako by to vůbec neslyšela. A tak jsem sebral odvahu a udělal první krok a pronesl jsem svou omluvu. Diana po mých slovech dokončila aktuální výpad, ve kterém na chvíli zůstala strnule, jako nějaká živoucí socha, které se na kůži leskl pot a která trochu zrychleně dýchala. Po chvilce však klidným hlasem odpověděla a řekla mi, že už na všechno zapomněla, načež dodala, že právě proto šla tady, aby to ze sebe dostala, dokud se to nestalo nebezpečným. S tím opustila onu strnulou pózu a postavila se normálně, ale stále držíc tu násadu. Poté se napůl ke mně rozejde a cestou odloží onu provizorní, kterou opře o balík sena. Už nevypadá tak dopáleně… spíš už vypadá docela klidně. Pomyslím si a lehce se na ni usměji. Bylo pro mě nové, vidět ji takto. Ano byl jsem ji nablízku vlastně skoro po celou dobu, co se známe. Ale ještě nikdy jsem jí neviděl takto cvičit. A nutno dodat, že v tom propoceném oblečení, ve kterém dávala na odiv svou dokonale útlou postavu, na které se teď snoubily probuzené svaly, tvořily poněkud neodolatelný pohled. Ještě nikdy jsem tě neviděl takto trénovat. Pronesu a uznale pokývám hlavou, protože to na mě udělalo dojem. Očividně je to velice namáhavé, protože je zpocená, což se vlastně nezapotila ani v žádném reálném boji, ve kterém jsem jí byl nablízku.

Diana - 18. dubna 2016 12:13
	soukromá zpráva od Diana pro "Občas je to už nutne... " poznamenam ohledně jeho poznámky, ze mne takto nikdy neviděl trénovat. Trochu se však na nej i pousměji. Pak mě tak nějak napadne... "Chtel by sis to zkusit sám?" zeptám se jej.

Clark Kent - 18. dubna 2016 13:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi na můj úžas ohledně toho, že jsem jí ještě neviděl trénovat, odpověděla, že někdy je to už nutné. Na to jsem jí přikývl, protože jsem chápal, že někdy je zapotřebí prostě vypustit páru. Diana se pak na mě pousmála a zeptala se mě, jestli bych si to nechtěl zkusit sám. No… já nevím… nevím, jak bych měl začít. A nejspíš bych si nedokázal správně představit protivníkovy pohyby. Řeknu, pousměji se a nakonec ještě dodám. Ale pod tvým vedením nemám obavy… proč ne? Zkusím to.

Diana - 18. dubna 2016 17:34

soukromá zpráva od Diana pro "Nemusíš si představovat nic.... " řeknu a přejdu k němu. "... první lekce totiž není o představování... popravdě, to je skoro až jedna z těch posledních..." dodám a tak nějak mu začnu pomalu rozepínat jeho pošily, od spoda směrem nahoru, knoflíček po knoflíčku. Není v tom skrytý žádný postranní úmysl, pouze fakt, že beze svršku se mu bude lépe pohybovat a stejně tak reagovat. "V první lekci, budu totiž tvůj učitel, stejně, jako tvůj nepřítel." řeknu když mu nakonec onu košily sundám a jako takovou malou trofej si jí odnesu, však u oné násady, kterou jsem používala předtím se zastavím, vezmu jí a hodím jí jeho směrem.

Clark Kent - 18. dubna 2016 19:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi opáčila, že si nebudu muset nic představovat, protože to nebude náplní první lekce. S tím ke mně přišla a dodala, že je to vlastně náplní až jedné z posledních. Poté mi začne rozepínat košili. Knoflík po knoflíku, odspoda až nahoru. Bylo to příjemné, i když v tom očividně nebyl žádný postranní úmysl. Jakmile byla košile odepnutá, tak mi jí Diana sundala a dodala, že v první lekci bude mým učitelem, stejně jako nepřítelem, načež společně s mou košilí odkráčela k té násadě, která byla opřená o balík sena. Vzala jí do ruky a hodila jí mým směrem. Bez větších problémů jsem jí chytil a vykročil jsem k Dianě více doprostřed stodoly, abych měl okolo sebe více místa. Co přijde dál? Zeptám se s upřímným zájmem, protože mám k Dianinu umu veliký respekt a rád se od ní něco málo přiučím. Ostatně jsem už jednou svůj zájem o toto projevil.

Universe - 18. dubna 2016 20:18

soukromá zpráva od Universe pro Diana si uváže tvou košily přes sebe, jako kdyby to byl nějaký batoh s jedním ramenem. Však, když se zeptáš na to, co bude taky nějak dále, poněkud se trochu šibalsky usměje. Což v jejím podání nikdy nevěstilo nic příliš dobrého. "Nikdy není důležité, jakou silou disponuješ. Záleží na tom, jak jí umíš použít, tvarovat, usměrnit. Někdy totiž stačí málo k dosažení velkého." řekne Diana. "Tvůj úkol je jednoduchý, dostaň tu košily ze mě, aniž bys jí, nebo cokoliv ve svém okolí poničil." uzavře to nakonec Diana. Jakkoliv jednoduše to znělo, rozhodně to jednoduché nebylo. Jednak se musíš soustředit na to, abys použil správné množství síly a zřejmě Diana tam nebude jenom tak stát a nechat se mlátit tou násadou.

Clark Kent - 18. dubna 2016 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si mou košili uváže okolo sebe jako batůžek s jedním popruhem. Na mou otázku, co dál, se jen šibalsky pousměje, což nevěstilo nic dobrého. Poté, stále s tím úsměvem, řekne, že nezáleží, jak velkou silou disponuji, protože záleží jen na tom, jak ji umím využít a usměrnit. Někdy prý stačí málo k tomu, abych dosáhl velkého, načež dodá, že můj současný úkol je jednoduchý, a sice že z ní mám získat svou košili, aniž bych jí nebo něco v okolí poškodil. Dobrá… pokusím se… Odpovím jí a lehce se na ni usměji. Postavím se do pozice, jako bych měl v úmyslu zaútočit, ale nezaútočím. Mohu? Ujistím se, že se o to můžu začít pokoušet a teprve poté vyrazím za Dianou. Násadu ovšem nepoužívám jako zbraň, ale spíše jako prodloužení ruky, kterým se jí pokusím zahradit únikovou cestu.

Universe - 18. dubna 2016 21:15
	soukromá zpráva od Universe pro "Jsem připravena již od narození." nadhodí Diana, však nevypadalo by to, že by se nějak extra připravovala na nějaký případný útok, ostatně, co by taky mohla čekat za útok od někoho kdo ani řádně neví jak se má prát. Však, když se pokusíš o jakýkoliv útok, je téměř okamžitě neutralizován, asice tím, že Diana nastaví pouze svoje náramky, které onen útok odrazí.

Clark Kent - 18. dubna 2016 21:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile mě ujistila, že je připravená, tak jsem vyrazil. Diana se však vůbec nepřipravovala a i tak odrazila veškeré mé pokusy o to, se k ní vůbec přiblížit. Po chvilce jsem tedy ve svých snahách na moment ustal. Musím změnit taktiku, aby jí její náramky byly k ničemu. Pomyslím si a přehodnotím svou dosavadní strategii. Nakonec jsem onu násadu odhodil stranou a vrhl se na Dianu s otevřenou náručí, pokoušejíc se jí chytit. Vůči tomu jí její náramky snad nepomohou. Pokusím se jí obejmout a znehybnit. Poté bych se snad k té košili už dostal.

Universe - 18. dubna 2016 21:41

soukromá zpráva od Universe pro Však s Dianou ani tenhle tvůj pokus nic příliš neudělá. Víceméně zůstává na místě až do posledního okamžiku a těsně předtím než jí zkusíš chytit, ona tě chytí jen lehce za ramena a prakticky se přes tebe přehoupne, takže ty chytíš víceméně... nic... A ještě když se její nohy dotknou zemi, stačí ti věnovat menší herdu do zad svým loktem, která byla poněkud mírně cítit a ledabile odkráčí pár kroků od tebe, jakoby se prakticky nic nedělo. Spíše si dojde pro onu tyč, kterou ty jsi zahodil. "Nezahazuj svou zbraň, nemáš-li blízko další." řekne během toho.

Clark Kent - 18. dubna 2016 22:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mě dostala s lehkostí kočkovité šelmy, která loví malé bezbranné zvířátko. Můj pokus se na ni vrhnout, ji nechal zcela chladnou. Zůstala tam stát do poslední chvíle, načež mě chytí za ramena a lehce se přese mě přehoupne. Já díky toho obejmu prázdný prostor. Princezna amazonek se mi rázem dostala do zad, kde mi uštědřila herdu loktem do zad, která byla trochu cítit. Avšak Diana to zakončila ledabylým odkráčením, jako by ve mně neviděla žádnou hrozbu. No, vlastně tak nějak pravdu měla. Nikdy bych se jí nepokusil ublížit, na to jí mám moc rád. Došla k té násadě, kterou jsem před okamžikem odhodil a chopila se jí, načež prohlásila, že nemám zahazovat zbraň, nemám-li po ruce další. Problém je, že já zbraně vlastně nikdy nepoužívám… Nikdy jsem je ani nepotřeboval. Odpovím a otočím se k ní čelem, přičemž si lehce promnu naražené místo na zádech. Ne, že by mě to bolelo, ale prostě tak ze setrvačnosti, ze zvyku.

Universe - 19. dubna 2016 17:07

soukromá zpráva od Universe pro "Hmm..." zamručí Diana přemýšlivě a dojde pomalu k tobě. "Možná je načase se to naučit. Nikdy to nepřijde nazmar, protože u tebe nebude záležet na tom, zda-li držíš meč, oštěp či sekeru... tvou zbraní může být cokoliv. " řekne poté Diana s poněkud úsměvem. A měla vlastně tak nějak i víceméně pravdu. "Možná ale raději až budeme někdy zpátky na ostrově... teď bych si ráda dala sprchu." poznamená Diana a spolu s tvou košilý, jako nějakou trofijí, opustí pomalu stodolu, nechávajíc tu onu násadu.

Clark Kent - 19. dubna 2016 17:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana trochu přemýšlivě zamručela a pomalu ke mně došla. S úsměvem poté řekla, že je možná načase se to naučit, protože to nikdy nepřijde nazmar. Na to jsem nemohl nic namítnout, protože měla veskrze pravdu, kterou nešlo napadnout. Nešlo jen o to, že bych cvičil se zbraní, ale o cvičení celkové. Je jedno, jestli držím zbraň, protože tím trénuji i reflexy a pohybovou koordinaci, na které očividně budu muset ještě dost zapracovat. Nakonec však Diana poznamená, že na tom možná raději zapracujeme, až budeme někdy zpátky u ní na ostrově, protože teď by si opravdu ráda dala sprchu. Už se nemohu dočkat... Odpovím upřímně na její slova o tréninku na ostrově a sleduji, jak odkládá násadu a vyráží ven ze stodoly i s mou košilí ovázanou okolo sebe. Musel jsem se nad tím pousmát. Diana byla opravdu žena s obrovskou osobností a já jí neskutečně obdivoval. Nakonec jsem také vyrazil ze stodoly a zamířil si to za ní do domu, kde jsem si počkal, než se koupelna uvolní, abych si také dal onu sprchu. Já sice nebyl zpocený, ale po celodenní práci ze sebe rád smyji ten prach.

Universe - 19. dubna 2016 18:06
	soukromá zpráva od Universe pro Naštěstí máma v obýváku u televize spala a jediné co se hnulo, byly Dustyho uši. Diana nestrávila v koupelně moc času, když jí však opustila, měla na sobě onu tvojí košily, kterou z tebe předtím ve stodole ukořistila. Když se tedy dostaneš k koupelny, Diana ležela na tvé postely, těžko říci jestli spala či ne.

Clark Kent - 19. dubna 2016 18:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem vešel dovnitř do domu, tak jsem zjistil, že máma u televize usnula a Dusty tu s ní spokojeně pochrupoval také. Proto jsem mámu přikryl dekou, aby jí nebyla zima a nechal jsem na Dustym, aby jí hlídal. Sám jsem pak vyrazil do svého pokoje, kde jsem si přichystal věci na spánek a počkal, než se koupelna uvolní. Diana však v koupelně nestrávila moc času, a když jí opustila, tak měla na sobě mou košili, kterou ze mě ve stodole sundala. Nedalo se jinak, než se na ni zářivě usmát. Vždy když opouštěla koupelnu s vlhkými vlasy, vypadala přenádherně. Tedy ještě víc než obvykle, a to už je co říct. Zapadl jsem tedy do koupelny, dal si krátkou horkou sprchu a pořádně ze sebe smyl prach po celodenní práci. Po sprše jsem se důkladně osušil a oblékl si připravené oblečení. Nezapomněl jsem si také vyčistit zuby, načež jsem vyrazil za Dianou. Ta ležela bez hnutí na mé posteli a vypadala, že spí. Těžko to však říci s jistotou. Tak jako tak, jsem si lehl a přisunul se k ní, abych byl v její těsné blízkosti. Rukou jsem si jí chytil okolo pasu a pořádně se k ní přitulil a něžně políbil, zjišťujíc, jestli už spí.

Universe - 19. dubna 2016 18:32
	soukromá zpráva od Universe pro Diana ležela ve tvé postely, ale těžko šlo říci jestli spí či nikoliv. Její oči byly sice zavřené, ale její dech nebyl mělký a pomalý jako ve spánku. Když se k ní přitulíš a políbíš jí, žádné reakce se ti nedostane, dokud zase vaše rty nerozpojíš. Pak se kolem tvého krku obtočí a obejmou tě její ruce. Její oči se maličko pootevřou. "Budíš spící princeznu?"

Clark Kent - 19. dubna 2016 18:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianiny oči byly zavřené, ale její dech nebyl mělký a pomalý, jak to bývá u spících. A i když jsem se k ní přitulil, tak se mi nedostalo žádné reakce. Tak jako tak jsem jí políbil, ale stále nic. Opravdu to bylo, jako kdyby Diana už spala. Když jsem naše rty po pár vteřinách rozpojil, tak se její ruce obtočily okolo mého krku. Její oči se malinko pootevřely a ona prohodila, jestli tady budím spící princeznu. Sice nejsem žádný princ… ale i tak jsem neodolal pokušení. Odpovím s okouzleným úsměvem a položím jednu svou ruku na její bok. Poté se však znovu nakloním, abych jí ukradl další polibek. Tentokrát však o něco vřelejší, protože si nyní mohu být jist, že nespí.

Diana - 19. dubna 2016 18:52
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji. "Já taky žádného prince nepotřebuji...." pronesu ohledně jeho poznámky, že on není princem. Tentokrát mu však jeho polibek opětuji, stále tak nějak jej objímajíc. Což mu tak nějak i pak usnadní to, že mu tak mohu snadněji lehce vlést částečně do jeho vlasů, svými prsty.

Clark Kent - 19. dubna 2016 19:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech se pak Diana pousmála a odpověděla, že žádného prince ani nepotřebuje, což mě potěšilo. A když pak ještě můj polibek opětovala, tak jsem byl opravdu šťastný. Celá předchozí hádka byla zcela zapomenuta a znovu jsme existovali jen my dva a tento okamžik. Znovu jsem slastně přivřel oči, když svými prsty zajela do mých vlasů. To je něco, co mi dělá opravdu dobře, nehledě na to, že jsem byl stále v jejím objetí, které tomu ještě přidávalo na příjemnosti. Proto jsem jí chtěl na oplátku zahrnout svými polibky. Znovu jsem se k ní sklonil, abych jí políbil na její plné rty, a jen co jsme se od sebe odtrhli, tak jsem jí dal další, tentokrát však na tvář. Tím jsem neskončil a postupně jsem se dostal až na krk, kde jsem jí něžně laskal svými rty.

Diana - 19. dubna 2016 19:24
	soukromá zpráva od Diana pro Dalšími polibky mne poněkud překvapí. Ale bylo to poněkud vcelku příjemné překvapení, zvláště když z tváře pokračoval na můj krk. Proto jsem se nechala oči slastně zavřené a trochu naklonila hlavu na stranu, užívajíc si tak jeho věnované pozornosti.

Clark Kent - 19. dubna 2016 19:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se začal přesouvat svými polibky k jejímu krku, tak slastně zavřela oči a lehce naklonila hlavu, aby mi tak udělila lepší přístup. Vděčně jsem toho využil a začal jí něžně laskat na jejím krku. Viditelně si to užívala a já ostatně také. Dokonce až natolik, že jsem se nechal unést a rukou, kterou jsem měl dosud položenou na jejím boku, lehce sjedu až na její hebkou nožku, po vnější straně stehna, kde skončím těsně nad jejím kolenem, přičemž jí stále nepřestávám laskat na krku. Druhou ruku jí něžně položím na tvář a jemně jí začnu hladit palcem.

Diana - 19. dubna 2016 19:56
	soukromá zpráva od Diana pro "Mmm." Uteče mi tak nějak, pod jeho polibky a taky dotyky. Když pocítím jeho dotyk na své noze, nejenom, že mi trochu naskočí husí kůže, ale nohu i trochu provokativně pokrčím.

Clark Kent - 19. dubna 2016 20:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Během mých neustávajících polibků a hlazení, Dianě z úst unikne tiché slastné vzdychnutí, které mě více než jen potěší. K tomu všemu se přidá ještě skutečnost, že když má ruka zabloudila k její nožce, tak jí až naskočila husí kůže, avšak ne proto, že by jí to bylo nepříjemné. Spíše naopak, protože svou nohu ještě provokativně pokrčila. Využil jsem toho a lehce si jí k sobě přitiskl, čímž jsme se k Dianě k sobě poněkud dokonale přilepili. Chtě nechtě jsem pocítil lehký odliv krve z mozku, avšak nepřestával jsem jí při tom hladit po onom dokonalém a hedvábně hebkém stehně a něžně po něm přejíždět svými prsty. Svými rty jsem jí střídavě laskal na krku a líbal na její dokonalá sladká ústa.

Diana - 19. dubna 2016 20:31
	soukromá zpráva od Diana pro "Mmmm." Tak nějak mi znovu uteče, protože jeho dotyky byly opravdu příjemné a já si je opravdu užívala. Nejenom jeho dotyků, ale i jeho samotného, jeho těla, jeho polibků, téhle naší malé společné chvíle. Místy mu proto lehce rukou zabloudím prsty buďto pod tváři nebo přímo do jeho vlasů.

Clark Kent - 19. dubna 2016 20:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Další její slastné vzdychnutí v mých uších doslova rezonovalo. Těšilo mě, že si tuto chvilku užívá. Já jsem na tom byl zcela stejně a tak jsem pokračoval ve svém počínání, a sice laskání jejího krku svými rty a střídavého líbání jejích rtů. Bylo jí to tak příjemné, že mě začala hladit po tváři a občas mi vjela svými prsty do vlasů, což mě dovádělo na pokraj šílenství. V dobrém ale. Stáhl jsem svou ruku z její tváře, ale tou druhou jsem jí stále něžně přejížděl po stehně. Dokonce jsem si dovolil po něm vyjet trochu výše, až pod košili, částečně na její pevný zadeček a pak zase zpátky, zjišťujíc, jestli jí to náhodou není nepříjemné.

Diana - 19. dubna 2016 21:03
	soukromá zpráva od Diana pro Líbilo se mi jakým stylem pokračoval. Opravdu mi to bylo všechno příjemné, všechno co dělal, ja se choval. Prostě od celý byl úžasný. "Líbí se ti?" zeptám se jej lehce, mírně provokativně, když se poněkud dotkne mého pozadí.

Clark Kent - 19. dubna 2016 21:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se odvážil svou rukou překročit pomyslnou hranici a zajet s ní kousek pod košili, abych se tak na okamžik dotkl a pohladil její pevný zadeček, tak se mě lehce provokativně zeptala, zda se mi líbí. Na moment jsem přestal laskat její ladný krk a zahleděl se do jejích očí. Věnoval jsem jí okouzlený pohled a spokojený úsměv. Na tobě není nic, co by se mi nelíbilo, Diano… Odpovím jí zcela upřímně a něžně ji pohladím volnou rukou po tváři, načež dodám. Tvá síla… to, jak nikdy neztrácíš naději a nevzdáváš se… Řeknu a znovu jí políbím na ústa. Tvá moudrost… to, jak si vždy víš rady… Hlesnu, jakmile od ní odtrhnu své rty a znovu jí políbím. Tentokrát ale znovu na krk. Tvou laskavou duši a skutečnost, že při mně vždy stojíš… Pokračuji ve vyjmenovávání toho, co na ní zbožňuji a pak jí zase políbím. Tentokrát ale trochu níže, než doposud. Vlastně přesně nad první zapnutý knoflíček košile u jejího krku. Tvé nádherné, modré oči, kterými mi vidíš až do nitra duše. Řeknu a vrátím se s polibkem k jejím ústům. A ano… i tvé tělo… zkrátka, miluji tě celou. Dodám a přiznám se, že mi nejde jen o to jedno, jako ostatním mužům, ale že ji miluji jako celek, se vším co k tomu patří. Po vyřčení svých slov se jí na moment zahledím do těch nádherných modrých tůní, zvaných oči, a pak jí s úsměvem na rtech velice vřele políbím.

Diana - 19. dubna 2016 21:56

soukromá zpráva od Diana pro A s drobným úsměvem se na něj i dívala, zatímco on říkal všechny ty věci. Nebránila jsem se ničemu a jeho letmé polibky mu sladce opětovala. Lehce jsem se dotkla jeho tváře. "Za můj život mě toho učily hodně o mužích..." řekne mu poté. "...ale ani v tom nejbizarnějším Morfeově snu, aby mě nenapadlo, že potkám někoho takového... ž potkám tebe... muže mezi muži..." Během toho mu prsty lehce hladím tváře, obouma rukama a lehce mu potom přitom zajedu do vlasů svými prsty.

Clark Kent - 19. dubna 2016 22:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Při mých slovech se Diana tvářila spokojeně a s drobným úsměvem mě pozorovala. Mým polibkům se nebránila. Spíš mi je sladce oplácela. A když jsem skončil s vyjmenováváním co na ni miluji a proč, tak jsem se jí zahleděl do těch přenádherných očí. Ona mi ten pohled opětovala a položila mi ruku lehce na tvář, načež mi složila tu největší poklonu, a sice že jí prý doma na ostrově hodně učily o mužích, ale prý si ani v tom nejbizarnějším Morfeově snu nikdy ani nepředstavovala, že by mohla potkat muže, jako jsem já. A když dodala „muže mezi muži“, tak si mě získala zcela pod svou kontrolu. V tuto chvíli bych pro ni udělal doslova cokoliv, abych jí potěšil. Velice vřele a dlouze jsem jí začal líbat a ona mi při tom položila obě ruce na mé tváře, přičemž mě lehce hladila svými prsty, přičemž mi s nimi občas zajela do vlasů. Mmmm… Zavrním blahem pro změnu zase já a znovu při tom zajedu rukou pod její košili, abych jí pohladil po tom jejím dokonalém, pevném zadečku, který v zemi smrtelníků nemůže mít konkurenci.

Diana - 19. dubna 2016 22:31
	soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se nad jeho reakcí. Když jsem o tom teď tak přemýšlela, on vždycky tak nějak podobně reagoval, kdykoliv se moje prsty odebrali na cestu do jeho vlasů. Takže jsem tak nějak bloudila prsty do jeho vlasů více a více. Bloudila jsem mu v nich dlouze a pomalu a maličko u toho používala i své delší nehty u prstů.

Clark Kent - 19. dubna 2016 22:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála, když jsem zavrněl blahem nad jejími dotyky v mých vlasech. To, jak mi jimi projížděla svými prsty, mi bylo extrémně příjemné. Asi na to přišla také, a proto mi začala do vlasů vjíždět svými prsty více a více a dokonce začala využívat i svých delších nehtů. Uuu… Vydechnu a blahem na okamžik protočím lehce očima. Byla něžná a při tom díky těm nehtům docela dravá a to mě vzrušovalo. Dokonalá kombinace ženskosti a síly. Má ruka, která spočívala na jejím pevném zadečku, jí očividně vůbec nevadila, a proto jsem jí hladil dál a občas jsem jí lehce stiskl a něžně jí jej prohnětl. Druhou rukou jsem zabloudil k prvnímu zapnutému knoflíčku ze shora a lehce jej odepnul, načež jsem ruku stáhl a svými ústy se přesunul od jejích sladkých úst, postupně přes ladný krk, kde jsem chviličku zůstal, až do míst, kde mě pustil právě odepnutý knoflík.

Diana - 20. dubna 2016 09:20
	soukromá zpráva od Diana pro Byla jsem tak nějak spokojená, že se mu moje dotyky až takto líbily. Však ani on poněkud nezůstával moc pozadu a rozhodl se se trochu postoupit. Brzy jsem tak cítila jeho polibky nejenom na svém krku, ale i poněkud níže. A bylo to poněkud příjemné, opravdu příjemné. Přivřela jsem oči a užívala si jeho pozornosti.

Clark Kent - 20. dubna 2016 10:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Skutečnost, že jsem jí rozepl jeden knoflík na košili a dostal se tak níže, jí očividně vůbec nevadila. Má pozornost, kterou jsem jí věnoval, se jí viditelně líbila a užívala si jí stejně jako já tu její. Chvíli jsem pobyl v nově otevřeném prostoru a pak jsem se zase vracel ke krku a následně jejím sladkým rtům. Bože… to je opravdu příjemné… já snad vážně zemřel a jsem v ráji… Pomyslím si a rukou pomalu sjedu z jejího zadečku zpátky na její nožku, hladíc jí po celé délce až ke kolenu a pak zase zpátky až k zadečku. S dalšími knoflíčky zatím ale nepokračuji. Vím, že bych měl postupovat extrémně opatrně, protože je to všechno pro Dianu zcela nové. Pro mě vlastně také, ale já jsem alespoň nebyl veden k tomu, abych opačné pohlaví nenáviděl. Proto jsem se se svými rty znovu pomalu přesunoval od jejích sladkých úst zpátky ke krku a pak níže. Chvíli ji laskal tam, ale pak jsem se stejně pomalu přesouval zpátky nahoru k jejím rtům.

Universe - 20. dubna 2016 13:14
	soukromá zpráva od Universe pro Vaše intimní chvíle s Dianou byla opravdu příjemná, pro oba. Ráno tě však probudilo něco jiného než Diana, či sluneční paprsky. Byly to sliny. Dustyho sliny. Ležel u vás v postely, upřeně se na tebe díval a jakmile zjistil, že si vzhůru začal ti olizovat obličej, dokud se sám neubezpečí, že jsi dostatečně vzhůru a probuzen.

Clark Kent - 20. dubna 2016 14:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Naše intimní chvíle byla dokonalá a oba jsme si jí opravdu užili. Ráno však nebylo až TAK příjemné, jako noc, neboť mě neprobudila má milá, ani sluneční paprsky, ale pocit vlhka na obličeji. Pomalu jsem rozevřel oči a zjistil jsem, že tu s námi leží Dusty, který když zjistil, že jsem vzhůru, tak mě začal olizovat. Ale no tááák… Zašeptám na něj, abych neprobudil Dianu, a pohlazením po hlavě mu dám vědět, že už jsem úplně vzhůru, aby toho už nechal. Jakmile se mi toho podařilo docílit, tak jsem vstal a vzal si věci na převlečení. Jdeme! Zašeptám na chlupáče a svůj povel obohatím o pokyn rukou, aby šel se mnou a neotravoval Dianu při spaní. Věnoval jsem jí poslední pohled s následným úsměvem a společně s Dustym jsme tiše opustili pokoj, který jsem za námi zavřel. Přísahal bych, že jsem včera večer za sebou zavřel… Kdo tě pustil dovnitř, Dusty, hmm? Pomyslím si a s úsměvem zakroutím hlavou. Bylo mi to zcela jasné, ale nevadilo mi to. Zapadl jsem do koupelny, kde jsem si pořádně omyl obličej, abych se pořádně probral a smyl ze sebe Dustyho sliny. Vyčistil si zuby a převlékl se do čistého všedního oblečení, načež jsem i s chlupáčem sestoupil dolů za mámou. Dobré ráno, mami... Pozdravím mámu a políbím jí na tvář, načež se posadím. Už jsem skoro zapomněl, že Dusty dokáže probrat spolehlivěji, než výstřel z děla... Dodám a vědoucně se na ni usměji.

Universe - 20. dubna 2016 14:52

soukromá zpráva od Universe pro "Ahoj zlato..." odpoví ti vřele máma na tvůj pozdrav, zatímco seděla u své snídaně. Ani se tak nějak nepokoušela zvednout aby ti nějakou udělala, protože už věděla, že se o sebe postaráš v tomhle případě sám a taky, jsi přece dospělý a bylo teprve ráno. "Nemyslím si, že by tebe probudil onen výstřel." pronese máma s poněkud úsměvem a náznakem vtipu na tvou osobu a toho, že bys ten výstřel ani vůbec necítil. "Kdy vyrážíte?"

Clark Kent - 20. dubna 2016 16:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma už seděla u stolu nad snídaní, a tak jsem se k ní přiblížil zezadu, sklonil se a políbil ji na tvář. Vřele mi odpověděla na můj pozdrav a já si k ní přisedl. Snídani jsem si nepřipravoval, protože jsem neměl hlad. Pokud však potom něco sním, tak až s Dianou, a to jen pokud bude mít hlad ona. S vědoucím úsměvem jsem se zmínil o Dustyho efektivitě při buzení lidí, na což máma vtipně odvětila, že pochybuje, že by mě onen výstřel z děla vzbudil. Já myslel ten hluk… ten by mě vzbudil určitě. Opáčím mámě s úsměvem a zahledím se na ni. Viditelně si užívám posledních společných chvilek, než s Dianou odletíme zpátky do Metropolis. Máma si toho nejspíš všimla, protože se mě zeptala, kdy vyrážíme. Ještě nevím… nejspíš už někdy po poledni. Odpovím jí a s úsměvem pak dodám. Nechce se mi odtud… už jsem zapomněl, jaký klid tady je.

Universe - 20. dubna 2016 16:43
	soukromá zpráva od Universe pro "Dobrá... hlavně se nezapomeň rozloučit, až půjdete." řekne máma a vstane od stolu, uklidí po sobě nádobí a spolu s Dustym, buditelem, se odebere na zahradu. Pár okamžiků na to nahoře v patře se otevřou dveře a krůčky, směřující ke schodům a poté i po schodech dolů nakonec odhalili rozespalou Dianu, ve tvé košily. Trochu se pousmála na tebe.

Clark Kent - 20. dubna 2016 17:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma mě vyzve, abychom se nezapomněli rozloučit, než s Dianou budeme odcházet. To se neboj, mami… Ubezpečím ji a usměji se, abych dodal svým slovům důvěryhodnosti. Máma se pak zvedne od stolu a odnese nádobí ke dřezu, načež vyrazí v doprovodu Dustyho „Buditele“, na zahradu. Pár okamžiků poté, co máma odešla na zahradu, se nahoře v patře ozve zvuk otevření dveří a pak krůčky směřující ke schodům a nakonec i na nich. Chvilku na to se mi naskytl pohled na rozespalou Dianu, která tu vkročila jen v mé košili, ve které spala. Hned jsem se na ni usmál, což mi oplatila. Dobré ráno, vyspala ses dobře? Pozdravím černovlasou krásku a dám jí chvíli na rozkoukání se. Mohu ti nabídnout něco malého k snídani? Dodám po chvilce a znovu se na ni usměji.

Universe - 20. dubna 2016 17:40
	soukromá zpráva od Universe pro Diana k tobě s drobným úsměvem dojde. Během toho tě lehce pohladí a sedne si na židly vedle. "Něco malého by mne potěšilo." řekne ti, stále poněkud rozespalým hlasem. Takže ti nezbylo nic jiného, než se pokusit svou bohyni nějak potěšit.

Clark Kent - 20. dubna 2016 18:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana ke mně s drobným úsměvem dojde, lehce mě pohladí a posadí se na židli vedle mě. Vypadala ještě docela rozespale, ale i tak jsem se jí po chvilce zeptal, zda jí mohu nabídnout něco malého na snídani. Přiznala se, že něco malého by jí potěšilo, a proto jsem se zvedl ze židle, přešel za ní, načež jsem se k ní sklonil a políbil ze strany na tvář. Hned to bude… Řekl jsem a vyrazil jsem do kuchyně, abych se dal do přípravy její snídaně. Chvíli jsem v kuchyni jen kmital a za pomocí sporáku něco připravoval, ale nakonec jsem se otočil a postavil před Dianu talíř s tousty s dokřupava vypečenou slaninou, bazalkou, trochou zeleně ze zahrádky a paprikou. Nech si chutnat. Popřeji jí k jídlu a posadím se zpátky vedle ní. Nakonec jsem si pro sebe nic nepřipravil, protože jsem neměl k jídlu moc chuť a hlad jsem prakticky skoro nemíval.

Universe - 20. dubna 2016 19:10

soukromá zpráva od Universe pro Diana trpělivě čeká u stolu, než jí připravíš něco k jídlu. Když je potom vše hotové, poděkuje ti a vděčně se do toho pustí. Nijak jí nevadilo, že tys s ní nejedl, vlastně jí to nevadilo vůbec nikdy, tedy dokud ona mohla jíst, vypadala spokojeně. Ostatně ona vždycky vypadalo spokojeně, když byla ve tvé přítomnosti nebo prostě s tebou. Po snídani se Diana šla trochu obléci a máma mezitím přišla do domu. "Budete chtít ještě oběd? Jestli jo, tak v tom případě bych se do něj měla pustit..."

Clark Kent - 20. dubna 2016 21:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana trpělivě čekala, než jsem jí přinesl snídani. Když jsem jí ji přinesl, tak mi vděčně poděkovala a pustila se do toho. K mému štěstí se ani nepodivila, že jsem nejedl s ní. Už mě pomalu unavovalo vysvětlovat, že mé tělo se očividně vyživovalo jinak. I tak jsem si ale rád občas jídlo dal. Nejspíš si ale myslela, že jsem snídal s mámou. Vypadá to, že jí snídaně chutnala, protože se do toho bez řečí pustila a nejspíš si pochutnávala. Když člověk takto bez řečí jí, tak mu to nejspíš chutná. Nebo má opravdu velký hlad. Po snídani se šla Diana obléci a během té doby se domů vrátila máma, která se mě zeptala, jestli budeme chtít oběd. Protože jestli ano, tak bude muset začít s přípravou. Klid, mami… dnes to nechte na mě… připravím vám oběd sám… Odpovím mámě a usměji se na ni. Chtěl jsem jí, a vlastně i Dianě, udělat radost a tak jsem mámě přikývl a začal se prohrabovat v mrazáku, čím bych své dvě nejmilejší dámy pohostil na oběd. Nedělej si starosti, mami… Přinejhorším zaletím pro oběd někde, kde vaří dobře… třeba v Římě… Dodám konejšivě, abych mámu uklidnil a spiklenecky na ní mrknu.

Universe - 20. dubna 2016 22:08

soukromá zpráva od Universe pro V mrazáku toho ale moc nebylo, protože máma moc mražených věcí nepoužívala. Vlastně, mít nějaké mražené věci tady na farmě, byl docela... mno, jakože luxus. Většinou totiž co se nakoupilo se snědlo do několika dnů a zbytek rostl u domu, takže ani nebylo potřeba něco příliš zmražovat a když už ano, tak jedině na ´zimu´, ale do té ještě bylo dost času. "Žádné lítání někam... " pronese máma. "Ani jeden z vás, znáš pravidla, která jsme tu s tátou zavedli..." dodá ještě máma, která se prostě chová jako máma. Jenže potom poněkud ztichne a usadí se mlčky na židly. Viditelně jí přepadla lítost, smutek. Táta sice zemřel před, mno, celkem dost lety, přesto to pro mámu občas bylo prostě těžké.

Clark Kent - 20. dubna 2016 22:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro V mrazáku toho moc nebylo. Vlastně skoro nic, protože co máma potřebovala, to měla zde na farmě a ještě čerstvější. A to včetně masa, avšak já nikdy neměl rád zpracovávání domácího masa. Už jsem to dělal, ale vždy mi to chuť spíše pokazilo, než povzbudilo. Máma pak ještě zmíní, že nesmím nikam létat, a to samé i Diana, protože pořád platí pravidla, které tu stanovili s tátou. Když jej zmíní, tak se usadí a s těžkým srdcem posmutní. Také jsem cítil, jako by mi štěstí unikalo, jako bych ho měl uzavřené v děravé nádobě. Nebuď smutná, mami… Pronesu konejšivým hlasem a přidřepnu si k ní, načež jí vezmu její ruku do těch svých a vroucně jí ji stisknu, avšak dávám pozor, abych jí neublížil, protože jsem si vědom své síly. Vezmu její ruku a políbím jí, načež se na ni mile usměji. Kdyby tu teď táta byl, tak by nedovolil, abys byla smutná. A já to taky nedovolím. Řeknu mámě, znovu jí tu ruku políbím a zazubím se na ni. Tak tedy vezmu auto a zajedu do Smallvillu pro nějaké čerstvé maso do řeznictví… Dodám s lehkým úsměvem a zatvářím se jako neviňátko. Máma moc dobře ví, že maso z naší farmy nemohu zpracovávat já, protože mi to nedělá dobře. A to, jakože vůbec. Na takovém mase bych si nedokázal pochutnat.

Universe - 21. dubna 2016 11:03

soukromá zpráva od Universe pro Máma si trochu povzdechne. "Já nejsem smutná... jenom prostě... prostě tu někdy chybí..." řekne nakonec máma. Trochu tě pohladí po tváři a potom se k tobě trochu sehne a políbí tě na čelo. A pak nějak i u tebe dole zůstane a trochu tě i obejme. "Vím, že starat se o svět není zrovna lehký... ale tvou mámu by potěšilo, kdyby si tu byl trochu častěji." řekne ti nakonec, když jsi stále v jejím vřelém mateřském obětí, které sice na Dianino příliš nemělo, ale přesto, byla to prostě máma, žena která tě vychovala a která tě bude vždy milovat.

Clark Kent - 21. dubna 2016 11:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma si trochu povzdechne a odpoví, že není smutná, ale že jí prostě chybí. To bylo pochopitelné, i mně táta pořád chyběl. Mé snahy mámě trochu zvednout náladu se ale ukázaly být efektivní, protože se ke mně sklonila a dala mi polibek na čelo, načež mě objala. Objetí jsem jí stejně vřele opětoval a konejšivě jsem jí něžně poplácal po zádech. Nakonec se máma dala slyšet, že chápe, že starat se o svět není zrovna lehký úkol, ale potěšilo by jí, kdybych se tu ukazoval častěji. Vím, že jsem tě teď dost zanedbával… a slibuji, že pokud budu mít čas, tak se tu zase co nejdřív objevím… i s Dianou. Vypadá to, že se jí tu líbí. Opáčím, zatímco mě máma pořád svírá v tom jejím mateřském objetí, čekajíc, až své sevření máma povolí.

Universe - 21. dubna 2016 13:02

soukromá zpráva od Universe pro Máma nakonec své obětí trochu povolí, ale pořád tak nějak zůstává u tebe. "Dobrá, pokusím se tedy tvému slibu nějak věřit." pronese máma a drobným pousmátím a taky trochu žertovně, což se jevilo jako dobré znamení. "Ee, bez Diany se tu ani neukazuj. " řekne napůl káravě. "Zrovna jsem získala holčičku, kterou jsem vždycky chtěla a chci jí tu mít kdykoliv to bude možné...." dodá ještě poté, však všechno to mělo poněkud humornější podtext, který říkal, že nic z toho nemyslí opravdu vážně, ale spíše se snaží vtipkovat.

Clark Kent - 21. dubna 2016 14:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma nakonec své objetí trochu povolí, ale úplně mě nepustí, navíc mi ještě řekne, že se tedy mému slibu pokusí věřit. Pak ještě dodá, že se tu bez Diany raději ani nemám vůbec ukazovat. Nakonec ještě poznamená, že když teď konečně získala holčičku, kterou vždycky chtěla, tak jí tu chce mít kdykoliv to bude jen možné. Kdybys jen věděla, že je Diana mnohonásobně starší, než my dva dohromady. Pomyslím si a usměji se na mámu. Moc dobře vím, jak to myslí a těšilo mě, že jí Diana padla do oka. Neboj mami… Ubezpečím mámu a políbím jí na tvář, abych uspokojil její mateřské pudy a pak se pokusím už od ní odtáhnout.

Universe - 21. dubna 2016 14:37

soukromá zpráva od Universe pro Máma se usměje a nakonec tě pustí úplně. Do oběda se tedy můžeš pustit jak chceš,záleží na tobě co a jak uděláš. Nicméně po obědě nastane poněkud čas loučení. Máma se s vámi srdečně rozloučí a oba hřejivě obejme. Jednomu se opravdu nechtělo odtud nijak odcházet, ale povinnosti volali. Když už né ty lidské, tedy reportérské, tak ty superhrdinské. Město se možná pozvolně opraví, ale pořád tu jsou ti lidé, kteří se chtějí obohatit na úkor jiných.

Clark Kent - 21. dubna 2016 15:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma se usměje a nakonec mě pustí ze svého objetí, abych se pak mohl konečně zabývat přípravou oběda. V mrazáku nebylo nic, a proto jsem si nasadil brýle a vyrazil jsem do Smallvillu nakoupit. Netrvalo to dlouho, protože jsem to vzal svou „rychlochůzí“. Po návratu zpátky na farmu jsem se pustil do přípravy oběda, který jsem už pak zdárně dokončil bez vyrušení a jakéhokoliv dalšího problému. Společně s mámou a Dianou jsme pak poobědvali a já pak ještě umyl nádobí, které jsem následně i utřel a uložil na svá místa. Nakonec, chtě nechtě, nastal čas loučení. Proto jsem se oblékl do svého civilního oblečení, ve kterém jsem sem přiletěl a do brašny si pečlivě uschoval svůj spandex. S Dianou jsme se šli ještě rozloučit s mámou, která nás oba vřele objala, a já jsem jí ještě slíbil, že se tu zase brzy zastavíme. Poté jsme se s Dianou vypravili už na cestu zpátky do Metropolis. Mě samotnému se mi do toho ruchu moc nechtělo. Navíc jsem moc dobře věděl, že to tam ve mě probudí negativní pocity ze všechny té spouště, kterou tu natropili mí lidé a já vlastně také.

Universe - 21. dubna 2016 15:37

soukromá zpráva od Universe pro Cesta do Metropolis proběhla poněkud poklidně. Slunce místy vykoukla zpoza mraků ale co bylo podstatnější bylo to, že už z dálky byly vidět těžké stavební stroje a technika, které se již pustily do obnovy a oprav města. Dokonce šli vidět už i skoro postavené konstrukce nových budov. Suť a všechen nepořádek z ulic už zmizeli, jediné co je prozrazovalo byli díry v silnicích, některé však už byly zpravené, či na nich akorát pracovali dělníci. Metropolis se pozvolna vracelo zase zpátky ke svému všednímu životu. Co však bylo poněkud jiné, bylo to, že na některých místech/budovách které byly pomalovány grafity místních sprejerů, bylo dobře rozeznatelné a tobě důvěrně známé ´S´. Nebylo přetvořeno do žádných hanlivých obrazců ani nijak pitvořeno. A tak jak jste se dostávali k tvému bytu, mohl si pozorovat mnohem více důvěrně známého symbolu, nejenom na grafitech, ale lidé jej měli třeba vytetované na rameni, ruce, krku.

Clark Kent - 21. dubna 2016 16:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cesta zpátky do Metropolis probíhala v poklidu. Dokonce se místy prodralo slunce skrze mraky, takže to nebylo až tak bezútěšné cestování, jak jsem si původně myslel. V kombinaci se skutečností, že tu se mnou letěla i Diana, to bylo veskrze docela i příjemné. Už z dálky se mi naskytl pohled na Metropolis, které se postupně vzpamatovávalo z katastrofy a neskutečné destrukce. Avšak vypadalo to, že to město přežije bez větší újmy. Sutiny z ulic už byly odstraněny a jediné, co prozrazovalo jejich předchozí přítomnost, byly díry v silnicích, které byly čerstvě poopravené, nebo se na nich právě pracovalo. Dokonce i budovy, které byly poškozené, nebo celkově zbořené, byly už v obležení těžké techniky a pracovalo se na jejich opravách. Hřálo u srdce, vidět jak se Metropolis pozvolna vrací ke svému všednímu životu. Mému pohledu neunikla ani občasná sprejerská díla, která tu a tam, občas hyzdila nějakou budovu nebo zeď. Nečekal jsem, že si vezmou znak mého rodu, jako symbol pro svou práci. Dokonce i při mém pátravém pohledu dolů, na lidi, jsem si všiml, že někteří mají tento symbol dokonce vytetovaný na své kůži. To není možné… Hlesnu překvapeně a pohlédnu na Dianu, která sice nemá zrak jako já, ale i tak jej měla lepší než jestřáb. Vypadá to, že jsi měla opět pravdu… základna mých zastánců nejspíše trochu vzrostla. Řeknu jí a potěšeně se na ni usměji. Opravdu mi to zvedlo náladu, protože jsem se obával, že mě budou všeobecně nenávidět. I tak jsem se tím ale nenechal rozházet a mířil jsem cestou domů

Universe - 21. dubna 2016 16:52

soukromá zpráva od Universe pro "Já říkám vždy jen pravdu." opáčí ti Diana s poněkud úsměvem. Krátce na to dorazíte do tvého bytu, který byl veškeré té zkáze a ničení poněkud ušetřen. Sice tu bylo trochu prachu, ale nic co by se nedalo uklidit. I zbytek dne byl poněkud poklidný a příjemný, i když asi na čas strávený na farmě to nemělo. Přesto jste byly spolu, ty a Diana a to bylo vše co jste potřebovali. Rána tě čekalo vstávání po dlouhé době do práce. Diana ještě spala, nebo aspoň tak vypadala. A tak jsi se musel vypravit tak nějak sám. Doprava ve městě ani dneska poněkud nezklamala a díky všem těm opravám, tu bylo možná ještě běžné zpoždění poněkud znásobené. V redakci byly skoro všichni, většina se věnovala své práci jako vždycky a jako vždycky tu byl známí ruch, který jako vždy protnula Losi, která tě tu vřele uvítala.

Clark Kent - 21. dubna 2016 17:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi opáčila, že mluví vždy jen pravdu, čemuž jsem se musel pousmát. Její bezelstnost je jedna z celé řádky věcí, které na ni miluji. Dál jsme se ale nezdržovali a vyrazili k mému bytu, kde jsme dorazili během chvilky. K mému štěstí bydlím docela v ústraní a tak bylo mé malé bydlení ušetřeno veškeré té zkázy. Bylo tu jen trochu nepořádek, do kterého jsem se pustil, a vzápětí tu bylo zase útulno. Zbytek dne proběhl v klidu a pohodě. Na idylickou tichou pohodu, která se nám dostávala na farmě, to ale nemělo. Přesto jsme ale byli spolu a to bylo vše, co jsme potřebovali. Nakonec jsme se večer osprchovali a společně ulehli do postele, a již v klasickém objetí, jsme pomalu a poklidně usnuli. Ráno mě probudil otravný tón budíku, který jsem si nastavil předchozího večera, a který jsem ihned típnul, abych nerušil Dianu. Ta nejspíš ono buzení neslyšela, nebo tak alespoň vypadala. Vstal jsem tedy z postele a potichu jsem vyrazil do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienické rituály, včetně holení. Jakmile jsem byl připravený, tak jsem si na sebe nahodil civilní oblečení, na nos dal brýle, a vyrazil jsem do práce. Zácpy byly znatelnější, protože se na každém rohu prováděly opravy a rekonstrukce, takže se cesta do práce poněkud protáhla. Se značným zpožděním jsem dorazil do práce, kde to jako obvykle žilo. V práci byli snad všichni zaměstnanci našeho plátku a tak tady prakticky nebylo k hnutí. Všudypřítomný ruch, který zde panoval, prořízl až hlas Lois, která mě tu vřele uvítala. Také tě rád vidím, Lois. Doufám, že máš pro mě nějaké novinky. U nás ve Smallville se toho moc nedělo a moc jsem se nedozvěděl… Pozdravím jí a rovnou načnu téma, které mě stejně nemine, a na které Lois čeká, než jej bude moci načnout.

Universe - 21. dubna 2016 18:12

soukromá zpráva od Universe pro Lois se na tebe pousměje. "Ne Clarku, musím ti něco říct, ale tady přede všema to nejde..." pronese Lois a pak tě tak nějak chytne za ruku a tak napůl tě začne táhnout někam pryč. Vede tě před chodbu do kanceláře, ve které prozatím nikdo nebyl, tedy byla prozatím ´opuštěná´. "Jak dlouho sis myslel, že to přede mnou utajíš?" pronese Losi poněkud nekompromisně, když se ujistí, že za dveřmi nikdo, kdo by případně poslouchal není a poté je ještě pečlivě zavře. "Všichni okolo tebe to vědí... Diana, tvoje máma, dokonce i Steve to ví!!" oboří se na tebe. "Ale svojí nejlepší kámošce to nedokážeš říct... musí jí pomalu unést až její vlastní vláda, aby pak zjistila, že ten chlápek v modrém spandexu a červeným pláštěm je ten samí kluk, se kterým chodila v létě k rybníku a v zimě po něm házela sněhový koule..."

Clark Kent - 21. dubna 2016 18:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se na mě jen pousmála a prohlásila, že mi něco musí říci, ale tady přede všemi to nejde. S tím mě čapla za ruku a napůl mě táhla za sebou někam pryč. Vedla mě chodbou ke kanclu, ve kterém zatím nikdo nebyl. Zavedla mě dovnitř a docela zostra se mě zeptala, jak dlouho jsem si vlastně myslel, že to před ní utajím. Zatvářil jsem se nechápavě, protože jsem neměl páru, o čem to zrovna mluví, avšak někde v koutku mé mysli, jsem začínal mít špatný pocit. Ještě zkontrolovala, že nikdo není na chodbě a pak za námi zavřela dveře. Cože? O čem to mluvíš? Zeptal jsem se zmateně, aby mi to vysvětlila, což udělala hned vzápětí. Obořila se do mě, že všichni okolo mě to ví. Diana, moje máma a prý dokonce Steve. To už mi pomalu začalo docházet, o čem to mluví. I když Steve mi do toho moc neseděl. I tak jsem ale začal pomalu nervóznět, protože mě Lois začala zahánět na tenký led. Přesto jsem stále udržoval nechápavý výraz. Pak to ale přišlo a ona na mě udeřila takovou silou, že se to dalo srovnat s ránou Héfaistova kladiva. Začala mi totiž vyčítat, že jen své nejlepší kamarádce jsem to neuměl říci. Že jí pomalu musí unést její vlastní vláda, aby zjistila, že ten chlápek v modrém spandexu a s rudým pláštěm je vlastně ten samý kluk, se kterým kdysi v létě chodila k rybníku a v zimě po něm házela sněhové koule. A do prdele…!!! Proběhlo mi hlavou a já se nadechl k tomu, abych jí to začal vyvracet, ale nebyl jsem schopen vymyslet žádnou věrohodnou výmluvu. Zastihla mě zcela nepřipraveného a já si toho byl vědom. Proto jsem zavřel pusu a rezignovaně si povzdechl. Sundal jsem si brýle a uvolnil se. Narovnal jsem se do plné výšky, protože jakožto Clark jsem se trochu hrbil, a pohlédl jí do očí. Copak mě prozradilo? Zeptal jsem se spíš řečnicky a na chvilku na ní upřeně hleděl. Je mi líto, že jsem ti celé ty roky lhal, Lois. Nemysli si, že je mi příjemné všem o sobě lhát, ale je to nutné. Ti, kteří o mně vědí pravdu, jsou vystaveni neskutečnému nebezpečí. Diana málem zaplatila tu nejvyšší cenu a máma málem také… Pronesu vážným hlasem a znovu si nasadím brýle, aby nikdo kolemjdoucí, nepojal podezření. To by mi ještě scházelo. Pro přesnost… Stevovi jsem o sobě neřekl a je pro mě novinka, že to ví. Buď si to vyvodil z kontextu jako ty, nebo nevím… Dodám a znovu si lehce povzdychnu. Jsem si jist, že je mé tajemství u tebe v bezpečí… a také jsem si jist… no, spíš na tobě vidím, že se chceš ptát… Do toho… Řeknu po chvilce a dám jí možnost položit mi otázky, které jí trápí.

Universe - 21. dubna 2016 19:11

soukromá zpráva od Universe pro "Co tě prozradilo?" zopakuje po tobě Lois tvou vlastní otázku. "Já ti nevím, třeba ten fakt, že tvůj obličej znám tak minimálně dvacet let, né - li více a to ani nemluvím o faktu, že jsi byl první kluk, do kterýho jsem byla kdy zabouchlá... " pronese dál Lois i když jí evidentně bylo trošku trapné. "...tvoje oči... nemůžeš je prostě schovat za těmi brýlemi i kdyby jsi na hlavě nosil pak pankáče..." řekna nakonec rezignovaně a s povzdechem. Rozhodně to nebylo lehký pro ní takhle říci i přesto, že je evidentně se Steve spokojená. "Chápu to nebezpečí a věci okolo ale... Clarku.... tedy vlastně... jsi vůbec dál Clark? Protože já se v tom dál nevyznám..." pokračuje potom Lois, poněkud už jiným tónem, který zněl spíše sklíčeně, smutně. "Já byla tak vyděšená.... strašně... když ke mě přišli, nacpali mě do černý dodávky a dovezli někam, kde ses pak oběvil ty a...a ....a..."

Clark Kent - 21. dubna 2016 19:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se podivila, že jsem se zeptal, co mě prozradilo a pak mi to trošku dopáleně osvětlila. Řekla mi, že to bude nejspíš faktem, že můj obličej zná minimálně dvacet let a to prý nebere v potaz fakt, že jsem byl první kluk, do kterého kdy byla zabouchlá. To mě trochu překvapilo, protože jsem si nikdy takových citů z její strany nevšiml. Nejspíš si všimla mého údivu, když to řekla, protože vypadala, že jí je trochu trapně a tak raději pokračovala. Řekla mi, že mé oči nedokážu prostě schovat za brýle, a to i kdybych pak na hlavě nosil číro. Tomu jsem se musel trochu pousmát. Jí však moc do smíchu nebylo a tak jsem raději úsměv ze svého obličeje smazal. Trochu rezignovaně si povzdechla, protože pro ni bylo očividně těžké o mně takto mluvit. Zvlášť, když má Steva, se kterým je spokojená. Nicméně, teď jsem si tak nějak uvědomil, že ke mně stále chová nějaké ty city, i když jsou docela hluboko, stále tam byly. Nebudu lhát, bylo období, kdy bych byl za toto odhalení rád, ale nyní je vše jinak. Oba už máme v životě někoho jiného, se kterým jsme šťastní. Ona toho pitomého blonďáka a já zase Dianu. Po chvilce ticha se Lois chopila odpovědi na má slova ohledně bezpečnosti a proč jsem jí to nemohl říci. Dala mi vědět, že chápe to nebezpečí okolo toho všeho, ale pak se zarazila, protože mě oslovila „Clarku“, ale pak se zeptala, jestli jsem pořád ještě Clark a že se v tom začíná ztrácet. Tentokrát už její tón nezněl útočně, spíš smutně a docela sklíčeně. A pak to na ní zcela všechno dolehlo, protože začala už skoro natahovat. Řekla mi, že byla opravdu vyděšená, když k ní vtrhli a odvlekli jí do dodávky a tehdy se jí hlas skoro zlomil. Přistoupil jsem k ní a objal jsem jí, abych jí trochu utěšil. Po zádech jsem jí pohladil, jako to dělávala moje máma, když jsem prožíval nějaké útrapy a dal jí chvilku. To bude dobré, Lois… Řeknu jí povzbudivě a pak jí odpovím. To, že jsem zjistil své rodné jméno a svůj původ ještě neznamená, že přestanu být tím, kým mě mí rodiče vychovali. Jsem a vždycky také budu Clark Kent. Pronesu povzbudivě a počkám, až se Lois trochu uklidní, abych jí mohl pustit.

Universe - 21. dubna 2016 20:28

soukromá zpráva od Universe pro I když to chvíly vypadalo, že se Lois rozbrečí, nakonec k tomu nedošlo. Což bylo celkem dobře, protože by si rozmazala make up a pak by polemizovala dalších X hodin nad tím, jak jej má zničený a podobně. Nicméně vypadala, že byla za ono obětí celkem vděčná. Však po chvíly tě pustí. "Díky... Clarku..." řekne nakonec a vypadala i poněkud trochu lépe. "Víš... nikdy bych si nemyslela, že někdo jako ty je.... tedy vlastní není člověk... svým způsobem... tím nemyslím, nechce tě nijak urazit nebo tak... prostě..." začne Lois trochu potom drmolit což byla poněkud dobrá zpráva o tom, že se vrátila zase pomalu zpátky, tedy náladově. "....jinak neboj... nikomu neřeknu ani slovo... přísahám, stejně jako u Diany... a mno... ehm... ona je taky tam někde... však víš, z vesmíru?"

Clark Kent - 21. dubna 2016 21:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chvilku to opravdu vypadalo, že se mi tu Lois rozbrečí, ale nakonec se to nestalo. Už kvůli tomu, že by si zničila make-up a to pak vždy hodiny a hodiny hořekuje. Díky bohu se to však nestalo a ona mě po chvilce pustila. Vypadala už mnohem lépe a očividně byla i vděčná, že jsem jí toto objetí a útěchu poskytl. Poděkovala mi a pak začala trochu drmolit, že by si nikdy nepomyslela, že někdo jako já, by mohl být mimozemšťan, přičemž se dost zadrhávala a nevěděla jak se vymáčknout. To bylo poprvé, co jsem jí viděl, že neměla slov. Pousmál jsem se. Jednak nad tím, jak pracně ze sebe souká jednotlivá slova a také proto, že mě obsah jejích slov tak trochu pobavil. V pořádku, Lois. Sám se nad tím někdy pozastavuji a kroutím hlavou. Odpovím jí s lehkým úsměvem. Lois se pomalu vrací zdravý vzhled a vypadá to, že i nálada. Pak mě ještě ubezpečí, že je mé tajemství u ní v bezpečí, stejně jako to Dianino, načež se poněkud zarazí a otáže se, zda je Diana jako já z vesmíru. Vědoucně se na ni usměji. Přesně stejnou otázku mi položila máma… Řeknu a tiše se zasměji. Ne… Diana není z vesmíru. Avšak také není obyčejným člověkem. Ona je… Začnu vysvětlovat, ale poněkud se zarazím. Nenacházím slov, která bych mohl říci, aniž bych prozradil její původ. Nejsem si jist, že by byla ráda, kdybych vytruboval, že je bohyně. Krom toho, myslím, že by to bylo pojato asi trochu jinak, vzhledem k tomu, že s ní tak nějak chodím. …prostě speciální… Dodám a s úsměvem pokývu hlavou.

Universe - 21. dubna 2016 21:41

soukromá zpráva od Universe pro Lois se poněkud pousměje. "Nechceš mi to říci.. fajn, nech si to tajemství ale mě to ani nijak nevadí. Ostatně, je to tvoje přítelkyně." řekne potom Lois s oním úsměvem. "A asi bychom se měli vrátit nebo se po nás budou ptát a Perry by nás ještě vynesl v zubech, stačilo jak prskal při zjištění, že ty jakožto normální reportér..." naznačí prsty ve vzduchu během chůze uvozovky, "... chodíš se superhrdinkou takovího kalibru... internisti začali uzavírat tajně sázky o tom, jak dlouho vám to oboum vydrží." Ano, Lois se pomalu vracela zase do svého normální rozpoložení, což nevím jestli bylo dobré znamení, ale aspoň už nebyla smutná a slzy nakrajíčku. Každopádně na tebe čekala tvá práce na tvém stole.

Clark Kent - 21. dubna 2016 22:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se pousměje a řekne, že když jí to tajemství nechci říci, tak fajn. Že jí to stejně až tak nevadí, ostatně je to má přítelkyně. Usměje se na mě a pak ještě dodá, že bychom měli vyrazit zpátky a pustit se do práce, protože nás Perry jinak vynese v zubech. S tím jsme pomalu vyrazili zpátky a Lois stále ta pusa jela, což znamenalo, že už je zase v pořádku a ve starých kolejích. Během chůze ještě poznamenala, že stačilo, jak Perry prskal, když se dozvěděl, že já, jakožto běžný reportér, chodím se superhrdinkou toho největšího kalibru. A nakonec dodala, že internisté potají uzavírají sázky, jak dlouho nám to spolu vydrží. To je od nich trochu necitlivé… Řeknu trošku dotčeně a zakroutím hlavou. Asi je dnes výjimečně trochu více zaúkoluji… Dodám se šibalským úsměvem a odpojím se od Lois, protože si to zamířím ke svému stolu, kde na mě čekala práce, do které jsem se hned pustil. Ovšem, dnes se internistům postarám o pořádnou práci, aby se nenudili a nenapadaly je takové kraviny, avšak nebudu se po nich nijak vozit. To zase ne, takový nejsem.

Universe - 22. dubna 2016 18:17

soukromá zpráva od Universe pro "Buď na ně zlej, nelítostnej." pronese Lois s úsměvem, zatímco se rozejde ležérně ve svému stolu. Jí čekalo asi stejně tolik práce, jako tebe. Však den ubíhal poněkud rychle, docela rychle oproti normálnímu normálu. Spolupracovnící byly poněkud normální, nikdo to nekřičel a nikdo tu dokonce ani nerozlil žádný kafe. Když jsi po práci potom dorazil domů, zpožděná doprava přitom byla samozřejmostí, Diana v bytě nebyla. Místo ní jsi tu však našel lísteček, na kterým bylo napsáno nádherným úhledným písmem: Jsem venku. Její, ´normální´ oblečení bylo tady, úhledně srovnané a složené, takže jediná možnost co na sobě mohla být, bylo její brnění. Což i potvrdilo pootevřené okno. Vrátila se však až když slunce skoro zapadalo, prakticky slunce bylo jenom pár paprsků, které se ještě tyčily nad horizontem. Však byla prakticky celá... podrápaná. Doslova. Na jejích rukou, nohách i obličeji byly i míst hluboké drápance, jako kdyby se prala s nějakou obří kočkovitou šelmou. Nevypadala z toho ani moc nadšená...

Clark Kent - 22. dubna 2016 19:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ještě, než jsme se s Lois rozdělili, tak mi posvětila mé rozhodnutí, ty internisty dneska trochu pozlobit tím, že ji zařídím více práce. Poté jsem se už pustil do své práce, které bylo víc než dost, avšak utíkalo to rychleji než normálně. Možná proto, že jsem se postaral, aby se pár internistů, kteří se chtěli flákat, pořádně zapojili do práce. Nebudu lhát, docela mě to těšilo. Trochu té nevinné škodolibosti mi neuškodí, i když si to potom vždycky trochu vyčítám. Po pracovní době, která byla klidnější než kdy dřív, jsem se sbalil, kývl na Lois a vyrazil domů. Doprava zase stála za štíru, protože se díky rekonstrukcím pořád tvořily kolony a tak jsem dorazil domů o dost později, než bych měl. To ovšem moc nevadilo, protože Diana stejně nebyla doma. Avšak nechala mi tu po sobě lísteček, který říkal, že je venku. Chvilku jsem se pozastavil nad jejím úhledným a dokonalým písmem a žasl jsem. Tak krásně už snad nikdo psát neumí… Řeknu si pro sebe polohlasem a usměji se, načež se půjdu převléci do něčeho pohodlnějšího. Všiml jsem si, že její civilní oblečení tady nechala úhledně složené, takže mi bylo jasné, že je venku jakožto Wonder Woman, ve svém brnění. Než se Diana vrátila, tak jsem stihl uklidit a dokonce si i trochu orazit u televize. Když se vrátila pootevřeným oknem, tak už slunce pomalu zapadalo za horizont. Pohlédl jsem na ni s úsměvem, ale ten se záhy vytratil, když jsem si uvědomil, v jakém je stavu. Diano…?! Zvolal jsem překvapeně a vyskočil jsem z pohovky, na které jsem seděl. Ihned jsem k ní vyrazil, a pomohl jí posadit se. Jsi v pořádku? Co se stalo? Co nebo spíš kdo ti to provedl? Zeptám se jí starostlivě, zatímco jí usazuji na pohovku. Počkám si na odpověď a pak se na dobu dvou úderů srdce vytratím do koupelny, kde se chopím lékárničky a vyrazím zpátky k ní, abych jí ošetřil.

Universe - 22. dubna 2016 19:45

soukromá zpráva od Universe pro "Jsem v pořádku... au!" pronese Diana a cukne a sykne bolestně sebou, jakmile se jí pokusíš dotknout,a bys jí pomohl případně sednout si na pohovku. Raději si sedne sama. "Při honu na jednoho lapku, který si chtěl přivlastnit tašku jiné ženy jsem narazila na skupinku dalších lapků, které vedla nějaká žena... tedy spíše vypadala jako obří kočkovitá šelma... byla porostlá srstí, měla ocas a bohužel i zuby a drápy..." řekne Diana a poslední slova nepronese příliš nadšeně, rozhodně ani příliš nadšeně nevypadala.. "...myslím, že jí říkali Cheetah...." dodá nakonec Diana.

Clark Kent - 22. dubna 2016 20:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se jí dotknul, abych jí pomohl dojít k pohovce a usadit se, tak bolestivě sykla a cukla sebou. Rychle jsem jí pustil, abych jí nezpůsoboval bolest, avšak v mém pohledu bylo vidět, že mi její stav dělá obrovské starosti. Po mých otázkách, co se stalo a kdo jí tohle provedl, si má drahá pomalu sedla a spustila. Řekla mi, že při honu na nějakého zloděje, který okradl jednu ženu o její kabelku, narazila na skupinku jiných individuí. A prý je vedla nějaká žena, která vypadala jako nějaká kočkovitá šelma a která dokonce měla srst i ocas. A bohužel pro Dianu také drápy a ostré zuby. Nakonec ještě dodala, že tu ženu zvali Cheetah, nebo nějak podobně. Ta mi byla v současné době u zadní části těla, protože mi tu Diana krvácela z mnoha tržných ran, z nichž některé vypadaly docela hluboké. O tu ženu se příště postaráme společně. Teď si odpočiň… Jsem rád, že jsi celá. Řeknu a skloním se k ní, abych jí krátce a velice opatrně, aby jí to nezpůsobilo žádnou bolest, políbím. Poté jsem bleskově vyrazil do koupelny, kde jsem shrábl lékárničku a stejně rychle jsem se k Dianě vrátil. Posadil jsem se k ní a prohlédl si její rány. Ty rány se musí vyčistit… ale než se do nich pustím, měla by ses asi svléci. Navrhnu jí a přistoupím ke skříni, ze které vytáhnu složenou deku, kterou položím vedle Diany, načež si zajdu ještě pro misku s vodou. S tím se pak pomalu vrátím za Dianou, čekajíc přede dveřmi, než se svlékne, přikryje se dekou a než mě vyzve, že mohu vstoupit.

Universe - 22. dubna 2016 20:24

soukromá zpráva od Universe pro "Ne, nepostaráme... já se o ní postarám sama..." pronese Diana lehce nenávistně. Ostatně, podle tónu jakým to pronesla, rozhodně ona kočičí žena zranila jenom Dianino tělo, ale hlavně zřejmě její pýchu. Diana ti sice polibek opětuje, ale spíše momentálně, protože se to slušelo, než, že by sama chtěla. Ostatně, měla na to trochu i právo. Když jí řekneš, že by se její zranění měla ošetřit, nic proti tomu nenamítala, však na myšlenku o tom, že by se měla svléci, se netvářila moc nadšeně. Když se tak vrátíš s lékárničkou, vše co si vlastně svlékla, byla její tiara, rukávy a taky měla holé nohy, boty byly tedy sundané a nechané vedle pohovky. Vlastně ani nebylo co by musela sundávat více, protože nejvíce a nejhůře zraněné byly právě její končetiny a tvář.

Clark Kent - 22. dubna 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Z jejích reakcí bylo patrné, že byla rozhořčená a že tu ženu, která jí takto zřídila, opravdu nenávidí. Vypadalo to, že jí ta „Cheetah“ neporanila jen tělo, ale i pýchu. Chápal jsem to. I já k ní choval značnou nelibost a to jsem jí nikdy ani neviděl. Bohatě stačilo, co mi řekla Diana a do jakého stavu jí přivedla. Když jsem pak zmínil, že se její rány musí vyčistit, tak na to nic nenamítala, avšak na můj návrh, že by se měla svléknout, se netvářila vůbec vlídně. Na chvíli jsem opustil místnost, abych jí nechal nějaké soukromí a připravil si misku s vodou. Po návratu do obývacího pokoje jsem zjistil, že ze sebe svlékla jen svou tiaru, rukávy a boty. Nenamítal jsem na to nic, i když si pořád myslím, že by pro ni bylo pohodlnější, kdyby se svlékla teď, než poté, avšak nechám to na ni. Jde na první pohled vidět, že není v náladě a tak bych se s ní nechtěl pustit do žádné hádky. Beze slova položím misku s čistou vodou na stůl a přisednu si k černovlásce. Z lékárničky vytáhnu kus gázy, který lehce namočím a přebytečnou vodu vyždímám, načež se opatrně, ale přesto pečlivě, pustím do ošetřování. Už od rána jsem si myslel, že mám den blbec já, ale to není nic, ve srovnání s tím tvým… Nadhodím a lehce se na ni pousměji, avšak bylo tam patrné, že to není veselý úsměv. Přece jen jí tady ošetřuji mnoho tržných zranění a některá z nich nevypadají moc dobře, což mě viditelně trápí.

Diana - 22. dubna 2016 21:13

soukromá zpráva od Diana pro Samozřejmě, že jsem věděla, že to Clark myslí všechno dobře. Ale pořád jsem se nějak nemohla přenést, přes to, že mi prostě utekla a ještě mi tohle všechno udělala. Moje pýcha a hrdost krváceli mnohem více, než já sama... Trochu jsem si povzdechla. "Auu... auu!" Snažila jsem se moc nevyvádět, ale prostě to štípalo a já se nepamatuji kdy naposledy jsem byla takhle zraněná a kdy mi někdo musel takto ošetřovat.

Clark Kent - 22. dubna 2016 21:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem začal s čištěním jejích ran, tak začala vyvádět, že jí to bolí. Já si mohl jen domýšlet, jaké to je, protože jsem nikdy takovéto zranění neměl. Jediné, co tomu bylo vzdáleně podobné, bylo probodnuté rameno, ale to jsem nijak nečistil. Jen jsem nanesl mast a provizorně ovázal. A tak jsem na ni vrhl omluvný výraz, ale i tak jsem pokračoval v čištění. Promiň, ale udělat se to musí, aby se to zhojilo rychle a správně… Pronesl jsem napůl nesmlouvavě, ale napůl soucitně. Mě samotnému se moc nezamlouvalo, že jsem dámě svého srdce způsoboval vědomě tolik bolesti. Ale jak už jsem jí řekl, její rány se vyčistit musí, aby se jí to pěkně a rychle zhojilo. Snažil jsem se být něžný, ale rozhodně ne na úkor pečlivosti.

Diana - 22. dubna 2016 22:16

soukromá zpráva od Diana pro "Promiň.... já jen... AU!" Jeho omluvu přijmu a samozřejmě se nemá za co omlouvat, ostatně nebyla to jeho chyba. On nebyl ten kdo se tady nechal zranit, protože podcenil svého soupeře. Ostatně, on je ten, kdo si to může dovolit, když se mu něco takového stát nemůže. "V těchto časech začínám tobě poněkud závidět..." pronesu nakonec, když se zdá, že s oním očišťováním poněkud skončil a přešel na obvazy.

Clark Kent - 22. dubna 2016 22:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadalo to, že mě z jejího utrpení, které jí způsobuji čištěním jejích ran, vůbec neobviňuje, protože se omluvila a následně se snažila obhájit. To nebylo třeba, protože jsem ji plně chápal. Usmál jsem se a pokračoval tedy v činnosti. Občas se ozvalo její „au“, ale nenechal jsem se tím zastavit. Když měla rány vyčištěné, tak jsem odložil vlhkou gázu do misky s vodou, která nyní už nebyla čirá, a vytáhl jsem z lékárničky čisté, suché, čtverce gázy a následně i obvazy. Některé z jejích ran byly ošklivé a hluboké a proto se musely ovázat. Kdyby byla obyčejným člověkem, tak by bylo zapotřebí šití a to rozhodně ve velké míře, avšak Diana byla bohyní, která se regenerovala extrémně rychle. Vlastně podobně jako já, až na to, že já bohem nebyl. Něžně jsem jí tedy přiložil čtverec gázy na jednu její hlubokou ránu na noze a sáhl jsem pro obvaz, abych jí to pořádně ovázal. Během toho mi řekla, že mi v těchto časech začíná poněkud závidět. Není důvod mi závidět, Diano… má kůže je sice většinou neproniknutelná, ale také mám své slabiny a limity… Odpovím a mile se na ni usměji. Byl jsem rád, že už zase mluví a není při tom rozhořčená.

Diana - 23. dubna 2016 10:40

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Ano, já vím... ten zelený Kryptonitový kámen, Slunce a hlavně magii..." pronesu. Sice asi není zrovna dvakrát příjemné znát takto svoje slabosti, vzhledem k tomu, že on je ten, který má být nezničitelný. Však když to beru i z druhé strany, je dobré vědět, znát svoje slabiny, protože to jej poté činí silnějším, protože ví potom jak se bránit, na co se zaměřit. Nakonec však opustím svoje myšlenky a zaměřím se na realitu, protože se zdálo, že on už poněkud dokončuje moje ošetřování. "Zdá se, že jsi se naučil pár věcí od našich sester." řeknu mu nakonec, tak nějak napůl chválíc jeho práci a snažení se.

Clark Kent - 23. dubna 2016 12:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si po mých slovech trochu povzdechne a pak řekne, že to ví, načež mi vyjmenuje mé slabiny. Co mě však překvapilo, tak do seznamu mých slabin zařadila i magii. Ustal jsem ve své činnosti a vrhl na ní trochu zmatený pohled. Magie? Jak to myslíš? Zeptám se jí a pak zase pokračuji s ovazováním její nohy. Poté se přesunu k její ruce, kde má podobnou ránu, která také ještě trochu krvácí. Přiložím další čtverec gázy a vezmu další obvaz, kterým jí onu ruku ováži. Když jsem s tím pak hotový, tak se na mou práci Diana podívá a pak mě tak trochu pochválí, že jsem se přece jen něco od jejích sester naučil. To určitě. V tu chvíli jsem neměl myšlenky na to, abych sledoval, jak ošetřují. Navíc mě od tebe vyhodili a já se pak venku ošetřil sám. Pomyslím si, ale nahlas nic takového neřeknu, protože by to nebylo zrovna dvakrát zdvořilé. Navíc jsem jí nechtěl odporovat, proto jsem se na ni jen usmál. Teď by sis měla lehnout a odpočinout si. Řeknu a na moment jí chytím za ruku, abych dodal svým slovům určitou váhu.

Diana - 23. dubna 2016 12:33

soukromá zpráva od Diana pro "Magie je něco co probíhá všemi božskými bytostmi a co neustále používají... a vzhledem k tomu, že tě zranil, jako nikdo doposud, napadlo mě, že to bude zřejmě tímto..." pokusím se mu vysvětlit, i když nevím jestli jsem to vysvětlila dobře a jestli to on z tohoto nějak pochopí. Pořád pro něj jisté věci v mém světě znamenaly jistou nevědomost. Nakonec se zdálo, že je jeho ošetření poněkud u konce. Však odpočívat se mi moc nechtělo, protože pořád mnou putoval vztek na tu kočičí bytost, za to, co mi udělala a já jí chtěla poslat do zaslouženého vězení. Jenže tu byl potom dál Clark. V jeho očích se zrcadlili obavy, které byly možná zbytečné, ale přesto tam byly. "Budeš po mém boku?" zeptám se jej nakonec s drobným povzdechem.

Clark Kent - 23. dubna 2016 12:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi začne vysvětlovat, že magie je něco, co probíhá všemi Božskými bytostmi. A protože právě takovéto bytosti mě dokázaly zranit jako nikdo předtím, tak jí napadlo, že to je právě tím. Zamyslel jsem se nad tou myšlenkou a pak lehce přikývnu. To by vysvětlovalo, jak to, že jsi mi dokázala zlomit nos za použití menší síly, než jakou mě bil Zod, který mě maximálně trochu zhmoždil a to použil větší sílu. Řeknu trochu zamyšleně, ale rozhodně tím nezamýšlím žádné výčitky. Lehce jsem se na Dianu usmál a pokračoval v ovazování. Poté, když jsem byl hotov s její druhou krvácející ranou a další už nebylo zapotřebí ovazovat, tak jsem jí na moment vzal za ruku a navrhl jí, aby si odpočinula. Nevypadala zrovna nadšeně, ale nakonec si rezignovaně povzdechla a zeptala se, jestli jí budu po boku. Pokud si to budeš přát, tak ano… Odpovím a políbím jí ruku, kterou jsem ještě držel ve svých.

Diana - 23. dubna 2016 13:12
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji. "Víš, že nic jiného nemohu žádat, ni si přáti." odpovím mu. Načež se k němu trochu sehnu a políbim jej. Však dlouho to u něj vydržím, protože některé rány se začali skoro ihned ozívat, né-li znovu otevírat a praskat. Auuu...

Clark Kent - 23. dubna 2016 13:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Její pousmání mě zahřeje u srdce. Stejně jako její následná slova, že nic jiného nemůže žádat ani si přát. Usmál jsem se a ona se ke mně naklonila a věnovala mi jedno sladké, ale krátké políbení, které jsem jí opětoval. Ona se však po chvilce stáhla a ve tváři se jí zračila bolest. Nejspíš se jí tím předklonem otevřely rány a zabolelo jí to. Měla by sis lehnout a chvíli se nehýbat. Nabrat síly... Řeknu a znovu se mi ve tváři objeví starosti, které na moment, když mě políbila, zmizely. Počkám, co mi na to řekne a případně jí nějak šetrně pomohu do polohy ležmo.

Diana - 23. dubna 2016 16:32

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Asi bych měla..." souhlasím s ním nakonec. Přece jenom, nikomu nepomůže když budu v další bitvě slabá a budu tak představovat snadný cíl a vystavím nejenom sebe, ale i případě někoho dalšího nebezpečí, což nemůžu riskovat. Au... au...auuu... Pomalu jsem se tedy přesunula tak, abych napůl ležela a zkoušela přitom neporušit více ran, než už doteď bylo, přesto se mi to povedlo jenom částečně, protože jsem přesto cítila, že pod některými z obvazů, čerstvou tekutinu a voda to rozhodně nebude.

Clark Kent - 23. dubna 2016 23:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Povzdechla si, očividně se jí to nelíbí, ale je si vědoma, že je to pro ni teď to nejlepší. Nakonec však uzná, že by asi měla a pomalu se položí, přičemž vypadá, že každý sebemenší pohyb jí způsobuje veliké utrpení. Chtěl jsem jí pomoci, ale neměl jsem jak, takže jsem se na ni jen soucitně díval. Bolelo mě ji takto vidět. Mohu pro tebe ještě něco udělat? Cokoliv... řekni si. Zeptám se jí se soucitným pousmáním a vyčkám, co si má bohyně vymyslí. Ať už to bude cokoliv, jsem připraven jí to vyplnit. Ovšem, pokud se bude jednat o nějaké jídlo, tak to to budu muset buď objednat, nebo pro to sám zaskočit, protože po tom týdenním volnu na farmě ve Smallville, už toho v lednici moc nebude.

Diana - 24. dubna 2016 10:09

soukromá zpráva od Diana pro "Tvoje společnost jako taková, bude vše co si v tuhle chvíly mohu přát." řeknu mu, když se mě zeptá, jestli si něco ještě přeji, nebo jestli mám něco na srdci, co bych si od něj přála. Koupel zřejmě bude muset několik hodin počkat, alespoň než se rány zatáhnou natolik, aby jim voda nijak nevadila, tudíž jediné co mi v tuhle chvíly přišlo na mysl, byla jeho společnost, jeho případná blízkost a hřejivost.

Clark Kent - 24. dubna 2016 10:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Odpověděla mi, že má společnost jako taková, bude v tuto chvíli to vše, co si v tuto chvíli může přát. Usmál jsem se na ni, protože se to dobře poslouchalo. A proto jsem se k ní sklonil a jemně jí políbil na čelo, abych jí nezpůsobil nějakou další bolest. Hned se vrátím… Jen zajdu vylít tu misku. Řeknu, přičemž se utápím v těch jejích přenádherných očích. Pak se narovnám, vezmu tu misku se zkrvavenou vodou a odejdu do koupelny, kde jí vyleju do umyvadla a vymyji. Poté, když bude čistá, tak jí dám do kuchyně na linku a vrátím se k Dianě. Posadím se na křeslo a spokojeně pozoruji svou dámu. A dokonce se mi u toho nevědomky rty zvlní do úsměvu. Po dlouhém dni, kdy jsem byl zavalen prací, ji mám zase konečně jen pro sebe.

Diana - 24. dubna 2016 10:58

soukromá zpráva od Diana pro "Hmmm..." pronesu když odnese vodu, ostatně proti tomu jsem nemohla nic namítat, ostatně nic špatného na tom nebylo, ani trošku. Však když se vrátí a sedne si vedle, jsem trochu poněkud zklamaná, hlavně vnitřně. A taky mi to připadalo divné, když tam jenom tam seděl a díval se na mě. Jasně, je to člověk, kterého mám ráda, ale tohle i mě přišlo divné. Proto jsem se tak nějak s trochou vypětím sil otočila na bok, abych viděla lépe na televizy, která tu stále ještě hrála.

Clark Kent - 24. dubna 2016 11:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chvilku na to se Diana s vypětím sil otočila na bok a začala sledovat televizi. I já po chvilce otočil hlavu a tiše jsem se začal dívat na televizi, kterou jsem sledoval předtím, než sem dorazila. Po asi půlhodince, se podívám, zda je Diana stále vzhůru a pokud ano, tak jí oslovím. Nemáš hlad? Pro něco bych zaskočil a hned budu zpátky. Zeptám se a počkám, co z ní vypadne.

Universe - 24. dubna 2016 11:35
	soukromá zpráva od Universe pro Jenže Diana nijak nereagovala na tvou otázku. Pokud se podíváš, vypadalo to, že nejspíše spí, protože její oči byly zavřené a vypadala i celkově poněkud uvolněně, však její dech nebyl tak klidný jako u spícího člověka.

Clark Kent - 24. dubna 2016 12:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana měla oči zavřené a neodpověděla. Vypadala, jako kdyby spala, avšak její dech nebyl nikterak mělký, jak to bývá u spících. Buď je už v polospánku, nebo mi prostě nechce odpovědět. Pomyslím si a zvednu se z křesla, načež vyrazím do kuchyně, abych si postavil vodu na čaj. Napustím tedy vodu do konvice a zapnu jí. Poté se chopím mobilního telefonu a vytočím číslo pizzerie, kde si objednám dvě pizzy. Jednu velice pikantní mexickou s chilli papričkami a druhou, nějakou sýrovou bombu, která nebude až tak pikantní. Sám ještě nevím, jaké chutě Diana má. Když byla objednávka vyřízena, tak jsem si připravil čaj a zalil jsem jej horkou vodou. S hrnkem jsem se vrátil do křesla a tiše sledoval televizi, čekajíc, kdy se ozve poslíček s pizzou.

Universe - 24. dubna 2016 12:38

soukromá zpráva od Universe pro Poslíček s pizzama dorazil poměrně brzo. Bylo to asi do 20 minut od tvé objednávky a vypadalo to, že ten klučina, je zřejmě ještě na střední. Však vůně, která se linula z krabic byla neodolatelná. Vrátíš se tedy s pizzami do bytu, Dianin stav se poněkud moc nezměnil, pořád nehnutě ležela se zavřenýma očima na pohovce. "Nemyslím si, že je ten správný čas na pozdní večeři..." pronese nějaký chraptiví hlas. Když se otočíš po jeho směru, můžeš vidět černě zahalenou postavu, se kterou jste se už jednou setkali při útoku Bizzara, jak sedí ve tvém, otevřené okně.

Clark Kent - 24. dubna 2016 13:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Posadil jsem se zpátky do křesla a pomalu upíjel onen vroucí čaj. Do zhruba dvaceti minut, se tu objevil poslíček s pizzou. To už jsem měl čaj dopitý a tak jsem vyrazil s peněženkou v ruce zaplatit. Ten poslíček byl tak mladý, že to vypadalo, že ještě chodí na střední školu. Nechal jsem mu proto trochu větší dýško. S krabicemi, ze kterých se linula úžasná vůně, jsem vyrazil zpátky do obýváku. Diana stále bez hnutí ležela na pohovce a tak jsem je chtěl položit na stůl. Tehdy mě však oslovil chraptivý hlas, který jsem naposledy slyšel na střeše od toho muže, co nás zachránil před Bizarrem. Řekl mi, že si nemyslí, že je ten správný čas na pozdní večeři. Trochu překvapeně jsem pohlédl jeho směrem a konečně si ho pořádně prohlédl. Hmm… takže tohle je ten Batman, jo? Pomyslím si, ale pak už konečně odložím pizzy na stůl. Proč jsi sem přišel, Batmane? Mohu nějak pomoci? Zeptám se jej a trochu nedůvěřivě se na něj podívám.

Universe - 24. dubna 2016 13:45

soukromá zpráva od Universe pro Batman vleze dovnitř tvého bytu, však zůstává na místě. A taky se ti tak nějak naskytne čistý pohled na něj samotnýho, postavu opředenou tolika tajemnem. "Přišel jsem kvůli pomoci, to ano..." pronese Batman. "...však ale pro ní...." dodá a podívá se směrem k pohovce, na které ležela stále nehnutě Diana. Bylo trochu divné, že se nepokoušela zjistit kdo to tu vůbec je, či se ani nepokoušela případně zvednout, prostě tam jenom tak nehnutě se zavřenýma očima ležela. Pokus jí půjdeš zkontrolovat, nejenom, že můžeš vidět jak je její tvář drobet orosená jejím potem, ale její pokožka i čelo byly na dotek horké. Skoro jako kdyby trpěla nějakou horečkou, jakou mívají lidé, však bohové nemůžou jenom tak onemocnět, stejně jako ty.

Clark Kent - 24. dubna 2016 14:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Batman vstoupil dovnitř do mého bytu, ale zůstával na místě. Odpověděl mi, že přišel kvůli pomoci, ale kvůli tomu, aby pomohl jí, přičemž poukázal na Dianu. Trochu jsem svraštil čelo a přistoupil k ní, abych se na ni podíval. Bylo mi trochu divné, že se ani nepohnula, aby zjistila, s kým to tu mluvím. Všiml jsem si, že má tvář trochu orosenou potem, což se u ní nestávalo. Jedinkrát jsem jí viděl zpocenou a to bylo poté, co trénovala. Navíc jsem jí před pár minutami ještě políbil na čelo a takto zpocená nebyla. Přistoupil jsem tedy přímo k ní a sehnul se, abych jí přiložil dlaň na čelo. Bylo horké, stejně jako její tváře. Co to s ní je? Vypadá, jako by trpěla nějakou nemocí… ale to není možné. Že by měla ta žena, ta Cheetah, nějak otrávené drápy? Zeptám se Batmana trochu zoufale a pak začnu poněkud polemizovat nad příčinou jejího stavu.

Universe - 24. dubna 2016 14:18

soukromá zpráva od Universe pro "Zřejmě ano, protože nevím jak jinak by pak ten jed do ní pravila." odvětí Batman. "Cheetah má nasvědomí za poslední dobu spousty krádeží, ale až teď v posledních dnech se na její konto začali připočítávat lidské životy. Většinou policisté nebo členové security. Všichni zemřeli do několika dnů na stejné symptomi - jejich tělo se prakticky samo v sobě uvařilo...." pokračuje dál Batman. "Viděl jsem její potyčku s Cheetah a chtěl jí varovat, ale zmizela dříve, než jsem cokoliv stačil říci... musíme jednat teď rychle. Diana je možná silná, ale ani ty či já nevíme, zda-li natolik...."

Clark Kent - 24. dubna 2016 14:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Batman mi dal za pravdu, protože neví, jak jinak by do ní ten jed vpravila. Potom mi ještě řekl, že Cheetah má v poslední době na svědomí mnoho krádeží, ale až teď v poslední době se k tomu přidaly lidské životy, které má taktéž na svědomí. Většinou prý policisté nebo securiťáci. A všichni do pár dnů zemřeli na stejné symptomy. Jejich tělo se prakticky uvařilo samo v sobě. Během poslouchání jeho výkladu jsem přesunul pohled na Dianu a ve tváři se mi zračilo utrpení a zoufalství. Batman pak ještě dodal, že viděl její potyčku s Cheetah, ale než jí stihl varovat a upozornit na jed, tak mu zmizela. A prý teď musíme jednat rychle. Možná je dost silná, ale ani on ani já, nevíme, jestli natolik. To není možné… Povzdechnu si a zakroutím hlavou, načež přesunu pohled zpátky na Batmana. Co navrhuješ? Znáš nějaký způsob jak jí pomoci, nebo jí mám dostat zpátky domů, kde se o ni postarají její sestry, které mají nadpřirozené léčitelské schopnosti? Zeptám se jej a začíná mi být už víceméně jedno, jestli o mé identitě ví, či nikoliv. Jde mi teď jen a čistě o její zdraví.

Universe - 24. dubna 2016 14:59

soukromá zpráva od Universe pro "Musíme jí dostat rychle ke mě." opáčí Batman. "Podařilo se mi vyvinout nějaké retroviry ze vzorků, které se mi podařilo získat z těch mrtvých, ale nemůžu slíbit stoprocentní úspěch... vezmi jí a pojď za mnou..." řekne nakonec Batman a vrátí se k onomu oknu, kterým sem předtím přišel a proskočí jím. Když vezmeš Dianu a přejdeš také k oknu, zjistíš, že Batman sedí v nějaké jetu černé barvy, které bylo poněkud tiché, oproti některým dopravním prostředkům. Bat seděl již na místě pilota a čelní sklo, kryjící kabinu bylo ještě odkryté. Zadní, volné sedadlo říkalo, že si tam máš asi vlést s ní.

Clark Kent - 24. dubna 2016 15:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Batman mi řekne, že jí musíme rychle dostat k němu, protože se mu podařilo vyvinout nějaké retroviry ze vzorků těch mrtvých. Avšak dodal, že nemůže slíbit stoprocentní účinnost. Nakonec mě vyzval, abych jí vzal a šel za ním. S tím se vydal k oknu, takže mi bylo jasné, že ví o mé identitě. Na nic jsem nečekal a vzal něžně Dianu do náruče a vyrazil. Když jsem však dorazil k oknu, tak jsem viděl, že tam Batman sedí v černém extra tichém jetu. Čelní sklo bylo stále odkryté a odhalovalo zadní sedadlo, zatímco Batman seděl na místě pilota. Nečekal jsem na pozvání a s lehkostí jsem skočil dovnitř, avšak dopad jsem trochu zbrzdil díky své schopnosti letu. Opatrně jsem se posadil a položil si Dianu na klín. Její hlavu jsem si položil na rameno a pohladil jí láskyplně po vlasech. Můžeš… jsme usazeni. Vyzvu Batmana, aby uzavřel pilotní kabinu, a pak už se starám jen o Dianu, kterou k sobě lehce tisknu a při tom jí vezmu za ruku. Vydrž prosím… vydrž kvůli mně, má drahá! Prosím svou bohyni v duchu, zatímco jí třímám v náručí.

Universe - 24. dubna 2016 15:36

soukromá zpráva od Universe pro Čelní sklo se zavře a jet se rozletí. Během letu se rozpršelo, což zrovna nepřidávalo atmosféře ani tichu, které v kabině bylo. Batman se věnoval řízení a evidentně nebyl ani celkově hovorový typ. Za několik okamžiků jste opustily Metropolis a zabrali jste směr někam jinam. Zřejmě nikam jinam než do Gothamu, protože odtamtud pocházeli hlavní zprávy o Batmanovi. Však Gotham si viděl jenom z dálky, protože jste zamířily trochu jinam, jakoby k lesu, kde to Batman namířil přímo proti velkému vodopádu, kterým poté proletěl skrz a to co jsi za ním viděl, bylo poněkud trochu nečekané.

Clark Kent - 24. dubna 2016 16:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čelní sklo se vzápětí zavřelo a jet se rozlétl pryč. Více mě nezajímalo, protože jsem měl Dianu přímo u sebe. Lehce jsem jí k sobě tiskl a při tom jsem jí vzal za ruku. Skutečnost, že Batman nic neříkal, mi vůbec nevadila, stejně jsem mu neměl moc co říci. Občas jsem od Diany vzhlédl, abych zjistil, kudy letíme. Metropolis jsme už opustili a mířili jsme někam ke Gothamu. Ne přímo k němu, protože jsem jej viděl jen v dálce. Místo toho jsme mířili k lesu u Gothamu, kde to Batman přímo namířil proti velkému vodopádu. Proletěli jsme skrz něj, do nějakého jeskynního komplexu, kde měl očividně zřízenou nějakou skrýš. Normálně bych se pořádně rozhlížel, ale teď, když nebylo Dianě dobře, tak jsem se zajímal jen o ni. Přece jen jsem její matce slíbil, že jí budu opatrovat. A to jsem měl také v úmyslu udělat. Víc mě nezajímalo. Počkal jsem, než přistaneme a než nám otevře kokpit. Poté si vezmu Dianu znovu do náruče a společně s ní vystoupím a budu jej následovat.

Universe - 24. dubna 2016 16:41

soukromá zpráva od Universe pro Jet pozvolna přistane a jakmile se kokpit otevře, Batman z něj vyleze/vyskočí. Nečeká jestli budeš potřebovat případně pomoc, nebo tak něco, prostě se rozejde a to k místu v rohu, které vypadalo jako maličký nemocniční pokoj. "Polož jí na lehátko." řekne ti Batman a přitom se věnuje nějakým roztokům a chemikálijím, které byly na jedné se skříněk. "Pane, jste doma brzy... nečekal jsem od vás, že přivedete hosty..." ozve se další hlas, který patřil postaršímu muži v černém, upraveném saku. odkaz "Teď ne Alfréde... už jsi dodělal do sérum?" pronese Batmen k tomu muži. "Ano pane, už je hotové nějakou chvíly. Je hned vedle... ano přesto to je ono." opáčí ten, kterého Batman nazval Alfréd. Batman nakonec evidentně najde co hledal a vezme injekční stříkačku a trochu odebere, přičemž se přesune k Diane a píchne jí onen obsah. "Teď musíme jen čekat..." pronese Batman. Alfréd však poněkud zakašle. Batman si trochu povzdechne a sundá si svou masku. "Myslím, že od teď již nebude nutná... Supermane..."

Clark Kent - 24. dubna 2016 17:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přistáli jsme a Batman rovnou vyskočil ven a vyrazil někam po plošině. Já mezitím vzal Dianu do náruče a lehce s ní vystoupil, načež jsem jej následoval do místa v rohu, kde to vypadalo skoro jako v nějakém nemocničním pokoji. Vyzval mě, abych jí položil na lehátko a sám se věnoval nějakým chemickým roztokům, které měl na jedné ze skříněk. S citem jsem tedy Dianu položil na lehátko a v duchu jsem děkoval, že jsem jí opravdu nepřiměl se svléknout. Tehdy se z druhé strany ozval čísi hlas, který zněl dosti formálně a už jen podle sluchu patřil postaršímu muži. Otočil jsem se a potvrdil jsem si svou domněnku, protože jsem spatřil postaršího muže, který oslovil Batmana a řekl mu, že jej nečekal zpátky tak brzy. A také, že nečekal, že přivede hosty. Pokývnul jsem hlavou na pozdrav a pak se zase zajímal o Dianu, kterou jsem vzal za ruku. Batman mu odpověděl, že teď ne, přičemž jej oslovil jako Alfréda a zeptal se ho, zda už zhotovil to sérum. Alfréd mu řekl, že ano a navedl jej, kde přesně je. Batman nabral trochu do injekční stříkačky a přešel k Dianě, které jej vpíchl. Poté už jen řekl, že musíme jen čekat. Přikývl jsem a vděčně jsem se na něj pousmál a pak se zase vrátil pohledem k mé milé. Alfréd si trochu odkašle a Batman si povzdechne, čímž upoutá mou pozornost. A právě včas, protože si sundal masku a odhalil svou pravou tvář. Co jsem spatřil, mě vyvedlo z míry a nedostávalo se mi slov. Batman prohlásil, že masky už nadále není třeba, načež mě oslovil jakožto Supermana. Záhy se dostavil druhý šok. Bruci? Zeptám se překvapeně a hledím na něj, jak tele na nová vrata. Tak tohle jsem nečekal. Dodám a poněkud se uklidním, abych nevypadal jako jeliman. Teď už to ani nebylo zapotřebí.

Universe - 24. dubna 2016 18:01

soukromá zpráva od Universe pro Bruci si trochu povzdechne. "Myslím, že půjdu raději připravit šálek čaje." pronese Alfréd a raději odejde, ponechávajíc vás tak osamotě, ve vaší vzájemné společnosti. "Nejsem z toho taky zrovna nadšený.... ale situace si to žádá." pronese Bruce. "Cheetah ukradla při jedné ze svých akcí nějaký jed jedné mafii a od té doby jej používá všude kde jen může... " pokračuje potom Bruce, odkládajíc svou masku na stůl vedle. "Sledoval jsem její pohyb, ale je poněkud náhodný, vybírá si svoje cíle náhodně a jestli s ní něco neuděláme, jejích obětí přibude... je to jen otázka času, Clarku."

Clark Kent - 24. dubna 2016 18:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce si znovu povzdechne a Alfréd prohlásí, že půjde postavit na šálek čaje. Jen co postarší muž odejde, tak Bruce řekne, že se mu to také nelíbí, ale že si to situace žádá, protože Cheetah ukradla jedné mafiánské organizaci nějaký jed a používá jej při každé příležitosti Nakonec Bruce ještě řekne, že se pokoušel sledovat její pohyb, ale je náhodný, protože si své cíle vybírá náhodně. A pokud s ní něco neuděláme, tak jejích obětí přibude. A to už je jen otázka času. Předpokládám, že po mě chceš, abych jí pomohl lokalizovat a následně zpacifikovat, mám pravdu? Zeptám se Bruce a pohlédnu na Dianu. Chvilku na ni hledím a pak si povzdychnu. Předpokládám, že nahrávku jejího hlasu nemáš, že? Co fotografii? Hodně by mi to ulehčilo hledání. Řeknu a počkám, co mi Bruce odpoví.

Universe - 24. dubna 2016 19:05
	soukromá zpráva od Universe pro "Máme větší šanci jí dostat společně, než každý zvlášť." pronese Bruce a tak nějak se vyhýbajíc přímé odpovědi na tvou poznámku. "Mám její fotografii..." dodá potom a rozejde se k jednomu z velkých počítačů, které tu měl. Usadil se do křesla před ním a začal na něm něco datlovat. "Tady... asi nejlepší, která se dala pořídit než zničila bezpečnostní kameru..."

Clark Kent - 24. dubna 2016 19:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce pronese, že společně máme větší šanci na to, ji dostat, čímž se zcela vyhne přímé odpovědi. Bylo mi jasné, že jsem měl pravdu, ale kašlal jsem na to. Bruce se pak chopí odpovědi na mou druhou otázku, a sice že jednu její fotografii má. Usadil se do jednoho křesla opodál a do klávesnice něco nadatloval, načež se na velké obrazovce ukázala fotografie oné „Cheetah“. Jen co se na té obrazovce objevila její podobizna, tak Bruce prohlásil, že tohle je snad její nejlepší fotka, než zničila bezpečnostní kamery. Tato fotografie postačí. Nemyslím si, že bych si jí spletl s někým jiným. Přesně jak Diana řekla, srst, ocas, drápy a tesáky. Odpovím mu při bližším pohledu na obrazovku a zakroutím hlavou. Ovšem od Diany jsem se ani na krok nehnul. Na obrazovku jsem viděl dobře i odtud. Svět se opravdu v posledních týdnech zbláznil… Řeknu si spíš pro sebe a podívám se na Bruce. Kde byla naposledy viděna, a kdy vyrazíme? Zeptám se jej a čekám, co mi odpoví.

Universe - 24. dubna 2016 20:28

soukromá zpráva od Universe pro "Po tom co si porazil Zoda a jeho vojáky, jakoby začali všichni ze zločineckého podsvětí vylézat znovu napovrch...." poznamená Bruce, ohledně tvé poznámky, že se svět v posledních týdnech zbláznil, aniž by zvedl svůj pohled od monitoru počítače. Alfréd mezitím dorazí s podnosem, na kterým byla konvička a dva šálky. Položí jej na místo, vedle Brucova počítače. "Dáte si také šálek, pane Kente?" zeptá se tě Alfréd, přičemž naleje Brucovi, který jsi jej skoro automaticky vezme a napije se. "Nalezení Cheetah bude chvíly trvat...." poznamená Bruce.

Clark Kent - 24. dubna 2016 21:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Aniž by Bruce vzhlédl od počítače, tak mi odpověděl na mou poznámku, že se svět v poslední době zbláznil. Řekl mi, že od doby, co jsem porazil Zoda a jeho vojáky, tak všichni ze zločineckého podsvětí začali vylézat na povrch. Povzdechl jsem si, protože tohle nebyly zprávy, které bych slyšel rád. Mezitím dorazil Alfréd s podnosem, na kterém je konvička a dva šálky. Položí jej na místo vedle Brucova počítače, načež se mě zeptá, zda si dám také, přičemž mě osloví jako „pana Kenta“. Trochu mě to zarazilo, ale přešel jsem to bez poznámek. Myslím, že teď ne, ale děkuji vám, Alfréde. Odpovím Alfrédovi, na kterého se lehce pousměji. Připadal mi jako sympatický dědula, který ví jistě více, než se na první pohled zdá. Jen co Alfréd nalil šálek Brucovi, tak si jej vzal a napil se. Já se zeptal, kdy začneme s pátráním, načež mi Bruce odvětil, že najít jí bude chvíli trvat. A jaké k tomu hodláš využít metody? Počkat až udeří a udeřit na ni? Zeptám se jej s upřímným zájmem a rozhodně ne výsměšně, protože mě jeho metody zajímají. Já sám bych navrhl, že ze vzduchu svým superzrakem propátrám okolí a pokusím se jí najít.

Universe - 24. dubna 2016 21:52

soukromá zpráva od Universe pro "Musíme využít lsti...." pronese Bruce. "Nejlépe nastražit nějakou past a vlákat jí do ní, ale nejsem si jist jestli to bude fungovat. Je vychytralá a hodně rychlá...." dodá poté ještě. Alfréd tu poté nechá onen tác s šálky a konvičkou, druhý tu byl, kdyby jsi se rozhodl, že by ses rozhodl jsi taky jeden náhodou vzít či by si měl na něj také chuť. Bruce svůj upíjel. "Z toho co jsem ale měl možnost vidět a zjistit, by to pro tebe neměl být problém. Nevyrovná se ti v rychlosti, ani by ses neměl bát nějakého zranění od ní..." pronáší dál Bruce a stále přitom hledí do obrazovky velkého monitoru a přitom něco dělal, na těch postranních běžel nějaký program, jehož úšel prozatím nešel zjistit či určit.

Clark Kent - 24. dubna 2016 22:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce prohlásí, že bychom měli využít nějaké lsti. A nejlepší prý bude, když nastražíme nějakou past a vlákáme jí do ní, avšak ani on si není jist, jestli by to fungovalo, protože je rychlá. Alfréd se mezitím vypaří a tác s čajem tady nechá, kdybych změnil názor nebo měl chuť. Bruce trochu upil z toho svého a pak pokračoval v polemizování. Nakonec prohlásil, že z toho, co měl možnost vidět a zjistit, tak by její rychlost pro mě neměla být problém. Podle všeho by se mi neměla vyrovnat co do rychlosti, tak bych se neměl bát ani nějakého zranění od ní. Nepodceňoval bych jí… dokázala zranit Dianu a ještě jí utekla. Bude opravdu schopná… Opáčím, protože moc dobře vím, jak moc je Diana schopná v boji. A i já bych jí nejspíš jen tak nezasáhl, zatímco od té Cheetah, byla podrápaná opravdu řádně. Krom toho, na co jí chceš nalákat? Po čem obvykle jde? Dodám a otáži se jej na více informací. Přece jen o ní dnes slyším zcela prvně.

Universe - 25. dubna 2016 13:42

soukromá zpráva od Universe pro "Nad Dianou vyhrála pomocí lsti, nikoliv síly.... " poznamená Bruce. Nezdálo se, že by projevil nějaké emoce, od chvíle co se u tebe oběvil v bytě. Byl trochu jako kámen. "Po čem myslíš, že ona a jí podobní jdou? Peníze, cenné předměty, historické artefakty, či drahé šperky a kameny." pronese dál Bruce, stále hledíc do monitoru před sebou. Však trochu se pak zarazí. "Mno jasně... Naděje...." pronese najednou Bruce a dál pokračuje. "Za pár dní proběhne se ve Wayne Tower aukce modrého diamantu, jménem Naděje, jehož výtěžek půjde na obnovu Metropolis...." povídá, aniž by zvedl očí od monitoru, zněl trochu jako kdyby si povídal sám se sebou, ale vykládal to především tobě. Za pár okamžiků se na monitoru oběvil obrázek toho diamantu.

Clark Kent - 25. dubna 2016 14:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce opáčí, že Cheetah Dianu porazila za pomoci lsti, nikoliv síly. Bylo mi to jasné, protože moc dobře vím, jak dobrá Diana je. Já jí viděl zblízka bojovat vícekrát a pokaždé prokázala opravdu úchvatný bojový talent. Avšak na jeho poznámky raději nereaguji. Od chvíle, kdy se odmaskoval, z něj mám pocit odtažitosti. Jako by byl prostě donucen se mnou spolupracovat a kdyby měl možnost, tak by se mnou ani nemluvil. Znovu jsem díky tomu pocítil onen starý negativní pocit, který jsem k němu cítil kdysi. Ovšem nyní to bylo zmírněno skutečností, že pomáhá Dianě. Zeptal jsem se ho, na co by chtěl Cheetah nalákat, po čem obvykle jde. Jeho odpověď otázkou, po čem si myslím, že asi tak ona a jí podobní jdou, mi přišla přespříliš povýšená. Jak asi mohu vědět, co je zač, když první informace o ní mám od něj? Nicméně, stiskl jsem čelisti pevně k sobě a lehce se kousl do rtu, abych si zabránil v úsečné odpovědi. Bruce pokračoval a osvětlil mi, že jdou po penězích, historických artefaktech, drahých kamenech a špercích. Při tom stále hleděl do monitoru a ani jednou se neotočil mým směrem, i když se mnou mluvil. Tedy ne, že by mě to nějak trápilo, stejně jsem hleděl na Dianu. V tom se Bruce zarazí a pronese něco, co znělo, jako kdyby prozřel, přičemž řekl slovo „Naděje“. Otočil jsem svůj pohled k němu, protože to znělo, že přišel na něco zásadního. Stále hledíc do toho monitoru, začal mluvit o tom, že za pár dní bude probíhat ve Wayne Tower dražba modrého diamantu jménem Naděje, a výtěžek bude použit na opravu Metropolis. Myslíš, že po něm půjde? Že se odváží dostat se na dražbu zrovna do Wayne Tower? Každý ví, že máš na svých akcích to nejlepší, včetně ostrahy a bezpečnostních systémů. Řekl jsem a dal jsem si přitom záležet, abych nezněl odmítavě, i když jsem to tak trochu cítil. Ne, že bych věděl, kde se vloupala předtím, ale fakt je takový, že Wayne Industries, měly pověst špičkových závodů a ty nebudou hlídány jen nějakými securiťáky, ale celou armádou security agentů a těmi nejmodernějšími bezpečnostními systémy. A tím tuplem, pokud se jedná o Wayne Tower - "velitelství" celého Wayne Industries.

Universe - 25. dubna 2016 14:32

soukromá zpráva od Universe pro "Myslím si, že by se chtěla dostat na dražbu..." poznamená Bruce. "Bude se jej chtít pokusit dostat dříve, než se tak stane, protože když už bude na dražbě, bude ostraha stonásobná než teď, protože teď nikdo nepředpokládá, že by jej někdo ukradl, protože jsem nechal kolovat falešnou zprávu o tom, že Naděje dorazí až v den dražby..." Otázka však bylo, kdy se jej chytá Cheetah ukrást, protože to je asi teď poněkud klíčové. Nicméně tvojí pozornost si nyní získá vaše pacientka, která sebou trochu pohne.

Clark Kent - 25. dubna 2016 15:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi odpoví, že si myslí, že by se chtěla dostat na dražbu, avšak hned vzápětí řekne, že se ho bude chtít pokusit získat ještě před dražbou, protože pak bude ochranka stonásobná, než jaká je teď. Nikdo totiž teď nepředpokládá, že by ho ukradli, protože nechal kolovat fámu, že diamant dorazí až v den dražby. Sice mě svým prvním výrokem trochu zmátl, ale zbytek už byl dosti smysluplný, abych tomu porozuměl. Nicméně, nedostal jsem příležitost mu na to cokoliv říci, protože jsem si všiml, že se Diana pohnula. Vypadá to, že se probouzí… Řeknu směrem k Brucovi a pak už se zase věnuji jen Dianě, kterou už od chvíle, kdy jsme sem dorazili, držím stále za ruku. Diano? Oslovím jí měkkým hlasem a druhou rukou jí pohladím po hřbetu její ruky, kterou něžně svírám tou svou. V duchu se však dovolávám všech svatých, aby byla v pořádku.

Universe - 25. dubna 2016 16:26

soukromá zpráva od Universe pro Bruce reagoval až po chvíly. Tedy až potom co Diana nepatrně pootočila hlavou směrem za tvým hlasem a pootevřela svoje oči, které vypadali poněkud unaveně. Maličko ti poněkud opětuje stisk ruky. Trochu se třásla. "Clarku..." pronesla tiše, poněkud unaveným hlasem. "Měla bys odpočívat, sérum teprve začalo účinkovat." pronese Bruce, který se zvedl ze své židle/křesla a došel pozvolna k vám.

Clark Kent - 25. dubna 2016 16:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana pootočila hlavu za mým hlasem a její oči se nepatrně otevřely. Vypadala k smrti unavená, ale i tak mě oslovila. Usmál jsem se na ni, protože jsem byl rád, že se její stav zlepšil. Sice nepatrně, ale zlepšil. Stiskla mi ruku a já si v duchu trochu oddychl. Neboj se, Diano… Jsem tu s tebou. Řeknu měkce a volnou rukou jí pohladím láskyplně po vlasech. Do toho se už ale zapojil Bruce, který prohlásil, že by měla odpočívat, protože sérum teprve začalo účinkovat. Když tě Cheetah zranila, tak do tebe vpravila nějaký jed. Batman, tedy Bruce, přišel za námi a nabídl nám pomoc s tvou léčbou, protože si byl vědom přítomnosti onoho jedu. Informuji pomalu Dianu, abych rozehnal zmatení, které musí cítit, a znovu ji láskyplně pohladím po vlasech. Neostýchal jsem se Dianě říci, že je Bruce Batman, protože se tím očividně před ní tajit nechtěl, jinak by si totiž vzal svou masku zpátky na sebe.

Universe - 25. dubna 2016 17:07

soukromá zpráva od Universe pro Kupodivu nevypadala Diana nijak zmateně. Ba spíše naopak trochu se tak nějak pousměje na tebe. Skoro jakoby to o Brucovi věděla. Však poněkud více neřekla, protože se její oči poněkud zase zavřely. "Bude to trvat, než jí sérum vyléčí úplně." řekne Bruce. Poněkud nečekaně se tu opět oběví Alfréd, který nesl v rukouch příjemně měkkou deku a malý polštářek. "Myslel jsem, že by bylo dobré udělat dámě trochu pohodlí." řekne Alfréd a nabídne ti jeho náklad, který držet v rukouch. "A dovolte abych se i poněkud představil, Alfred Pennyworth, majordomo rodiny Waynů." "Nejenom sluha, můj nejlepší přítel." doplní Bruce, zatím přejde zase zpátky ke svému počítači. "Alfréd se postará o Dianu, zatímco budeme chytat Cheetah a... ehm... v tomhle bys jí asi chytat neměl... pokud ovšem nemíníš celému světu říci, kdo se vlastně Clark Kent." dodá ještě poté Bruce, poukazujíc na to, že máš na sobě poněkud civilní oděv.

Clark Kent - 25. dubna 2016 17:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nevypadala vůbec překvapeně. Dokonce ani zmateně. Pouze se na mě pousmála, jakoby to všechno už věděla. Více ale neřekla, protože se jí zase oči zavřely. Vypadá, že to ví... ale jak by to mohla vědět? Pomyslím si trochu zmateně, ale dál o tom nepřemýšlím, protože na mě promluvil Bruce, který mi sdělil, že bude nějakou dobu trvat, než jí to sérum pomůže úplně. Hlavně, že je z toho největšího nebezpečí pryč. Odpovím mu poněkud úlevně a pohlédnu na Alfréda, který se tu znenadání zjevil jako duch. Nesl v rukou, už od pohledu, měkkou deku a stejně tak i polštářek. Řekl mi, že myslel, že bychom mohli dámě udělat trochu pohodlí a pak mi tyto dvě věci podal. Děkuji vám. Poděkuji a vděčně to od něj přijmu, přičemž jsem Dianě pustil ruku, za kterou jsem jí držel. Deku nejdříve položím vedle ní a polštářek vezmu do jedné ruky, přičemž jí tou druhou opatrně a lehce nadzvednu hlavu a polštář jí dám pod ní, aby se jí pohodlněji leželo. Poté teprve roztáhnu deku, kterou Dianu důkladně přikryji, aby jí nebylo chladno. Alfréd se mi posléze pořádně představí celým svým jménem a dodá, že slouží jako majordomus rodiny Waynů. Než jsem na to mohl nějak zareagovat, tak jej doplnil Bruce, který prohlásil, že Alfréd není jen sluha, ale také jeho nejlepší přítel. Těší mě, pane Pennyworthe. Řeknu zdvořile a usměji se na něj. Z Alfréda mám opravdu dobrý pocit. Mnohem lepší, než z Bruce samotného. Bruce se pak rozmluví a řekne mi, že Alfréd se o Dianu postará, zatímco my budeme chytat Cheetah. Pak se trochu zarazí, načež poukáže na můj civilní oděv, a že bych v něm nikoho chytat neměl, pokud světu nechci říci, že je Clark Kent Superman. Trochu se nad jeho slovy pousměji, ale než zareaguji na Bruce, tak ještě oslovím Afréda. Dobrá, nechám Dianu ve vaší péči, Alfréde. Věřím, že se o ni dobře postaráte. Řeknu mu s upřímným pousmáním. Nemyslím to jako nějakou hrozbu, prostě mu projevuji trochu důvěry. Pak se teprve otočím na Bruce. Zaletět domů a převléci se, mi zabere jen pár sekund. Takže klidně přejdi k bodu, kdy mi vysvětlíš naše další kroky, abych byl v obraze. Odpovím nakonec Brucovi a se zájmem čekám, co z něj vypadne, když už mě tedy tak nějak tlačí k tomu, abych se převlékl.

Universe - 25. dubna 2016 18:11

soukromá zpráva od Universe pro "Vychoval jsem mladého pana Wayne, jako svého. Postarat se o takovou dámu, jakou je Diana, jistě nebude pro mne žádný problém, pane Kente." pronese Alfréd. Bruce se však netvářil zrovna nadšeně, když tohle o něm jeho komorník pronesl. Ostatně z toho by asi nebyl nadšený příliš nikdo. Bruce však potom sáhne zpětně po své masce netopýra. "Dobrá... setkáme se tedy na střeše Wayne Tower." pronese a cestou k jetu, kterým jste sem prve přiletěli si znovu masku nasadí. "Nerad čekám..." pronese poté, když se za ním zavíral kokpit a jet nastartoval.

Clark Kent - 25. dubna 2016 18:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd mi po mém projevu důvěry v jeho péči odpověděl, že vzhledem k tomu, že Bruce prakticky vychoval jako svého, tak postarat se o Dianu nebude žádný problém. Bruce se na to netvářil zrovna nadšeně, ale já se pousmál a přikývl. Aby ukončil tyto tlachy, tak se Bruce natáhl pro svou masku netopýra a prohlásil, že se tedy setkáme na střeše Wayne Tower. Nakonec ještě dodal, že nerad čeká a vyrazil ke svému jetu. Zakroutil jsem hlavou a podíval se na Alfréda. Těšilo mě, Alfréde. Určitě se spolu ještě setkáme. Rozloučím se s Alfrédem a než vyrazím, tak se ještě skloním nad Dianou. Láskyplně jí pohladím po vlasech a lehce jí políbím na ústa. Pak se ale od ní odtáhnu a vzlétnu směrem pryč z této jeskyně. Plnou rychlostí zamířím zpátky k Metropolis a domů, abych se převlékl. Jakmile budu oblečen do svého spandexu, tak vyrazím zpátky do Gothamu na střechu Wayne Tower, kam mířil i Bruce.

Universe - 25. dubna 2016 19:17

soukromá zpráva od Universe pro "Na brzkou shledanou, pane Kente." rozloučí se uctivě Alfréd. Vyrazíš tedy domů, rychle se převlečeš a vracíš se zpátky do Gothamu a k Wayne Tower. Z výšky nebylo poznat jestli tu Bruce už je, ale těžko říci. Prozatím jsi netušil, jaké jsou jeho schopnosti, kromě těch, které popsali "svědci" v novinách či televizy a ještě ty byly poněkud diskutabilní. Rozhodně neuměl létat, tedy bez pomoci toho jetu. Zbytek byl prozatím záhadou. "Říkal jsem, že nerad čekám..." ozve se s okraje střechy, kam dopadalo nejméně světla z pouličních lamp.

Clark Kent - 25. dubna 2016 19:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než jsem odletěl, tak se se mnou Alfréd ještě uctivě rozloučil. Já pak zamířil domů, kde jsem se bleskově převlékl a následně vyrazil do Gothamu. Během chvilky jsem byl na místě, ale ze shora jsem Bruce nikde neviděl. Ne, že bych po něm nějak extra pátral. Bylo mi upřímně jedno, jestli tu budu první já, nebo on. Sobě, a vlastně ani jemu, jsem nemusel nic dokazovat. Jen co jsem dosedl na střechu, tak se z míst, kam dopadalo nejméně světla, ozval Brucův chraplák, který mi řekl, že mi už říkal, že nerad čeká. V tom případě jsem rád, že jsem tě nenechal čekat dlouho. Odpovím mu neutrálním hlasem, ale veskrze jsem byl lehce pobavený. S tím tak nějak k němu napůl dojdu a rozhlédnu se. Takže? Co dál? Otáži se Bruce a ztichnu, abych si vyslechl jeho plán.

Universe - 25. dubna 2016 19:56

soukromá zpráva od Universe pro "Musíme čekat." odvětí jednoduše Bruce, aniž by se tak nějak hnul ze svého místa. "Nevíme přesně jestli se odváží ke krádeži dnes, nebo zítra či v dalších dnech. Bohužel, kromě čekání neznám jiné řešení..." dodá a vytáhne nějaký přístroj, který byl podobný chytrému dotykovému telefonu, však k telefonování asi sloužit nebude. "Monitoruji veškerou činnost kamer a pohybu kolem nich a to včetně pohybových čidel, která jsou náhodně rozmístěná po chodbách... jestli se tam oběví byť jen myš, vím o ní dříve než moje ochranka."

Clark Kent - 25. dubna 2016 21:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce jednoduše odvětí, že teď musíme čekat, protože nevíme, kdy přesně udeří. Jestli dnes, zítra nebo v příštích dnech. A nebo taky vůbec… Dodám v duchu, ale nahlas raději nic říkat nebudu. Bruce pak ještě dodá, že bohužel jiné řešení nezná, načež odněkud vytáhl nějakou variaci dotykového telefonu, nebo možná tabletu a začne na tom něco dělat. Asi si všiml mého pohledu, protože mi osvětlil svou činnost. Prý monitoruje veškeré kamery a pohybová čidla, které jsou na chodbách. Jestli se tam objeví byť jen myš, tak o tom bude vědět dřív, než jeho strážní. Hmm… Zabručím trochu, protože se mi nelíbí tu jen tak stát a čekat. Proto se začnu rozhlížet po po budově, jejím okolí, ale pak i po širším okolí, pátrajíc po chlupaté ženské, která ohrozila Dianin život. Ovšem poslouchat budu zatím jen Bruce, aby mi neunikla žádná z jeho "humorných" průpovídek.

Universe - 25. dubna 2016 21:58

soukromá zpráva od Universe pro Těžko říci, jakou dobu jste tam na té střeše strávily. Čas utíkal pomalu, když prakticky nebylo do čeho praštit a to víceméně i tak nějak doslova. Však nevypadalo to, že by s tím Bruce měl nějaké problémy, nebo se o nudu zajímal. "Tady..." pronese nakonec. "Zdá se, že jsem měl s tím diamantem pravdu..." Přesune se ze svého místa ke dveřím, které sloužily jako únikový východ a tak nějak potom uvnitř ani nečekal jestli jej budeš následovat, prostě se rozeběhl dolů.

Clark Kent - 25. dubna 2016 22:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nějakou dobu, těžko říci, jak dlouho, jsme strávili v tichosti na střeše budovy a čekali jsme, jestli se něco bude dít. Bruce hleděl do svého tabletu a pozoroval kamerové záznamy. Já jsem zrakem projížděl budovu a následně i okolí, ale na nic podstatného jsem nenarazil. Respektive jsem Cheetah nenašel. Nakonec, po nějaké době, zvolal, že to má tady, načež se vlastně pochválil, že s tím diamantem měl pravdu. S tím vyrazil ke dveřím a pak se v útrobách budovy rozběhl. Ani nečekal, jestli se za ním vydám nebo ne. Já jsem se nemusel nechávat pobízet a vyrazil jsem za ním. Netrvalo to ani moc dlouho a už jsem jej doběhl. Tedy vlastně spíš doletěl. Bylo to pro mě jednodušší. Mohl mi říci alespoň patro… Pomyslím si a trpělivě ho následuji.

Universe - 26. dubna 2016 13:02

soukromá zpráva od Universe pro Ocitli jste se na požárním schodišti uvnitř budovy. Batman poté vytáhne nějakou pistol, kterou vystřelí ke tropu nějaké lanko a jeho konce se přichytí do stropu. Potom se s jeho pomocí spustí dolů středem schodiště a sjede tak několik pater, než se zastaví. Projde dveřmi do temné chodby. "Měla by být blízko..." poznamená. "Blíže než si myslíš..." ozve se však zpětně poněkud ženským hlasem. Dříve než se stačil Bruce otočil, něco na něj ze shora skočilo s takovou silou, že jej to až přišpendlilo k zemi, poněkud to i lehce zadunělo. Však ozve se poněkud jakoby kočkovité zavrčení a vyrazí potom i po tobě.

Clark Kent - 26. dubna 2016 15:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ocitli jsme se na požárním schodišti uvnitř budovy. Bruce vezme nějakou pistoli a vystřelí s ní lanko do stropu a posléze se začne slaňovat volným středem schodiště. Já se za ním vydal letem také a sledoval jej až do patra, kde sestoupil z lana a vydal se ke dveřím. Těmi prošel a vstoupil do temné chodby. Jen co jsem za ním vykročil do té chodby, tak pronesl, že by měla být blízko. V odpověď se ozval ženský hlas, který pronesl, že blíž, než si myslí. Dříve, než se stačil Bruce otočit, tak na něj ze shora něco skočilo takovou silou, že ho to přišpendlilo k zemi. Poněkud to i zadunělo, já se stihl otočit včas, abych viděl onu Cheetah, která jako obrovská kočka zavrčela a vrhla se na mě. Sakra! Prolétlo mi hlavou, načež jsem se odrazil a uskočil jsem dozadu, přičemž jsem jejím směrem vyfoukl vzduch, který jsem měl v plicích, snažíc se jí odfouknout z cesty. A pokud mi to vyjde, tak se odrazím a vyrazím proti ni.

Universe - 26. dubna 2016 15:52

soukromá zpráva od Universe pro I přesto, že Cheetahiny drápy provedli svůj útok, proti tvojí kůži nebyly příliš platné. Tedy v tom smyslu, že ti sice jimi nic neudělala, ale rozhodně to bolelo a bylo to hodně nepříjemné. Navíc ona zuřivost, se kterou na tebe zaútočila byla skoro až bestiální. Odfoukneš jí tedy od sebe, ale ona se z toho zdá se si moc nedělala, protože se ve vzduchu překotila, tedy udělala přemet a dopadla hladce na všechny čtyři, jako její menší příbuzné. Poněkud vítězně se přitom zaculí. Nicméně to trvalo jenom chvíly, protože se proti tobě po čtyřech s neobyčejnou rychlostí, rozeběhne a se stejným šelmovitým zavrčením se na tebe s vytasenými drápy vrhne.

Clark Kent - 26. dubna 2016 16:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cheetah byla rychlejší a provedla útok svými drápy, než jsem jí stihl ze sebe odfouknout. Opravdu to zabolelo a já se dotkl zraněného místa. Naštěstí se skrz mou kůži nedostala, avšak bolelo to, jako by se jí to podařilo. Cheetah se mezitím ve vzduchu překotila a dopadla na všechny čtyři, přičemž se vítězně zaculí. To by stačilo… Řeknu a sleduji, jak proti mně vyrazila po čtyřech a s vytasenými drápy se na mě chce vrhnout. Bylo mi zcela jasné, že budu určitě zasažen, pokud jí budu chtít zpacifikovat. A proto jsem jí vyrazil vstříc. První ranou se nechám zasáhnout a právě když mě zasáhne, tak se jí pokusím tu její pazouru chytit a smýknout s ní. Popřípadě ji trochu přirazit ke zdi nebo k podlaze, abych jí znemožnil se hýbat.

Universe - 26. dubna 2016 16:39
	soukromá zpráva od Universe pro "Kššššššš!!!" zaprská vztekle Cheetah, když zjistí, že její drápy vůči tobě nic moc nezmůžou. Však tvůj pokus jí chytit vyšel jenom napůl, protože se ti vysmekla dříve, než jsi stihl vůbec svůj stisk zatnout. Ano, byla opravdu hbitá a rychlá, jak Diana říkala. Však ta kočka se poněkud nevzdávala. Znovu se zaprskáním se na tebe pokusila vrhnout.

Clark Kent - 26. dubna 2016 16:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když má sokyně zjistila, že její drápy na mě téměř nemají účinek, tak vztekle zaprskala. Avšak chytit jí, jsem nedokázal. Tedy ano, chytil jsem jí, ale než jsem jí stihl ruku sevřít, tak se mi vysmekla. Muselo se jí nechat, že byla opravdu rychlá a mrštnost jí také nechyběla. Diana měla úplnou pravdu… Pomyslím si, ale to už čelím dalšímu útoku. Cheetah znovu zaprskala a vrhla se na mě s plnou parádou. Vzhledem k tomu, že minule jsem byl schopen se jí dotknout, tak použiji stejnou strategii. Znovu se nechám zasáhnout, i když to je opravdu nepříjemné a bolestivé, ale tentokrát se jí nepokusím chytit. Místo toho ukročím do strany a odfouknu jí přímo proti zdi, aby se praštila. A pokud budu mít štěstí, tak se i omráčila.

Universe - 26. dubna 2016 17:09

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje taktika s tím, že do sebe necháš útočit se jevila prve jako dobrá. Její útoky sice nebyly příliš nic příjemného, ale co se ti nakonec podaří bylo to, že jí konečně chytneš. Vztekle zaprská a snaží se vymanit z tvého sevření. "Pusť mě!! Kšššš!!! Pusť!!!" prskala vztekle dál Cheetah. "Nepokouštěj jí..." pronese tobě známí hlas Bruce, který se evidentně konečně probral z jejího prvotního omráčení, které mu uštědřila. Vytáhne ze svého opasku náramková želíska a secvakne jí ruce k sobě, zatímco jí pořád ještě přidržuješ. Ona však nepřestává prskat a vrčet, jako vzteklá kočka, a bránit se, či se případně vykroutit z tvého sevření.

Clark Kent - 26. dubna 2016 17:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má taktika zafungovala a já nakonec Cheetah chytil. Sevřel jsem jí ruce a stiskl je. Ona začala prskat jako klobása na grilu a snažila se z mého sevření vymanit, avšak neměla nejmenší šanci, protože jsem jí držel opravdu pevně. Poté začala vřískat, že jí mám pustit a pak zase začala prskat. Tehdy se ozve Brucův hlas, který mě vyzval, abych jí nepouštěl. Konečně se asi probral z jejího prvotního útoku. Přihnal se k nám a ze svého opasku vyndal náramková želízka, kterými Cheetah spoutal ruce k sobě, zatímco jsem jí já pořád ještě držel. Ona se bránila a kroutila, ale bylo to zcela marné. Mé ocelové sevření bylo zcela bez možnosti úniku. Jediné, co snad ještě nezkusila, bylo kousat, na což jsem si dával pozor. Neměl jsem nejmenší chuť, nechat se od téhle ženské poslintat.

Universe - 26. dubna 2016 18:51

soukromá zpráva od Universe pro A tvoje myšlenky nebyly příliš daleko od pravdy. Asice sotva jsi na to pomyslel, už se o to Cheetah pokoušela sama. Tedy přesněji o to, tě pokousat. Nejprve zkoušela kousnout nějak do oblasti krku nebo obličeje, ale bránili jí v tom tvoje ruce, které jí stále drželi a tak skončila nakonec pokoušením se pokousat tvoje ruce. Nebudu lhát, rozhodně to příjemné prostě nebylo, ale žádný z jejích tesáků neprošel skrz tvůj spandex, ni kůži. "To už by stačilo." pronese Bruce a vytáhne nějakou krabičku, která vypadala jako paralizér a taky se ukázala jako paralizér, protože tím kočku omráčil natolik, aby konečně dala pokoj.

Clark Kent - 26. dubna 2016 20:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přesně ve chvíli, kdy mě napadlo, že kočička začne kousat, se tak stalo. Pokusila se po mě vystartovat a kousnout mě do oblasti krku nebo hlavy, ale mé ruce jí vadily a držely v dostatečné vzdálenosti. Po pár marných pokusech se mu pokusila zakousnout do rukou, avšak nedostala se ani skrz spandex, natož skrz kůži. Nicméně i tak to bylo opravdu nepříjemné. Můžeš po mě laskavě přestat slintat? Řeknu trochu znechuceně a zakroutím hlavou. Bruce už to také unavovalo a tak stroze prohlásil, že to už by stačilo, načež vytáhne nějakou krabičku, která vypadala jako paralyzér. A taky to paralyzér byl, protože tím Cheetah omráčil. Chytím jí do náruče, aby mi nevlála v rukou, a podívám se na Bruce. Teď bychom jí měli vyzpovídat a zjistit, kde přechovává ten jed a pak jí odvést a nechat zavřít… Řeknu Brucovi a pak dodám Ne nutně v tomto pořadí. Co myslíš?

Universe - 26. dubna 2016 20:48

soukromá zpráva od Universe pro Bruce schová paralizér. "Nejdřív jí dostanu pod zámek. Komisař Gordon, kapitán Gothamské policie, poté zjistí zbytek, který chceme, případně přiložím pomocnou ruku přitom." poznamená Bruce. Dostanete se tedy ven i spolu s vaší, kořistí... Bruce poté přistoupí ke svému jetu, který byl stále na střeše Wayne Tower ale do této chvíle byl maskovaný, tudíž lehce neviditelný. Pokynul ti, aby jsi naložil číču do jeho jetu, že se o zbytek poněkud sám už postará. Ostatně proč taky ne. Aspoň jsi měl čas se vrátit za Dianou.

Clark Kent - 26. dubna 2016 21:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce schová paralyzér a odpoví mi, že jí dostane pod zámek a komisař Gordon, velitel Gothamské policie, už zjistí vše potřebné. A popřípadě pak přiloží pomocnou ruku. Trochu jsem se zamračil, protože mi nebylo zcela jasné, co tím myslel, ale rozhodně nic pěkného. Nakonec jsem se rozhodl nezeptat se, protože jestli v tom bude figurovat policie, tak se snad nemusím bát. Po chvilce jsem přikývl a vyrazil za Brucem, který mě vedl zpátky na střechu, kde odmaskoval svůj neviditelný jet. Otevřel kokpit a pak mi pokynul, abych jí naložil. Bez řečí jsem se vznesl a Cheetah jsem opatrně položil na zadní sedadlo. Dej pozor, aby se cestou neprobrala… mohlo by to být nemilé. Upozorním Bruce na zjevné riziko a pak dodám. Pokud nemáš nic proti, tak se vrátím za Dianou. Potom počkám, až Bruce odletí a sám pak vyrazím směrem k jeho úkrytu a za Dianou, kterou chci zkontrolovat.

Universe - 26. dubna 2016 21:50

soukromá zpráva od Universe pro "Neměj obavy. Než se probere, bude už dávno za mřížemi." řekne ti Bruce. Přičemž pak zavře kryt kokpitu a nastartuje svůj jet, který se následně vznese a odletí směrem k policejní stanici. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil nijak více, až už tvých služeb není více třeba, tudíž jsi se mohl vrátit zpátky ke své milované. Když se vrátíš stejnou cestou, jakou jsi se sem prve dostal, jeskyně byla poněkud liduprázdná. Diana tu už ležela. "Oh, pane Kente." ozve se překvapeně Alfréd. "Jestli hledáte slečnu Dianu, tam se obávám, že jí zde poněkud nenajdete. Za pomoci pana Dicka, jsme jí přenesli do poněkud vhodnějších podmínek pro dámu, tedy do pokoje pro hosty, který je v prvních patře, ve východním křídle."

Clark Kent - 26. dubna 2016 22:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi odpověděl jen na mou poznámku ohledně Cheetah, že se nemám strachovat, protože až se probere, tak už bude dávno v cele. O tom, jestli má něco proti tomu, že se vrátím za Dianou, se nezmínil ani slovem. Místo toho zavřel kokpit a vyrazil i s „kořistí“ za tím komisařem Gordonem. Já jsem se pak vydal zpátky do Brucovy skrýše, ve které jsem se ocitl během chvilky. Avšak jeskyně byla liduprázdná. Diana tu už neležela a já pojal podezření a objevil se špatný pocit. Už už jsem pomalu v duchu začal obviňovat Bruce z jeho dalších pletich, jak si Dianu získat, když se ozve Alfrédův lehce překvapený hlas. Očividně mě tu nečekal. Alfréd se ale rychle vzpamatoval a oznámil mi, že pokud hledám slečnu Dianu, tak se obává, že jí zde nenajdu, neboť jí za pomoci nějakého pana Dicka přenesli do vhodnějšího prostředí pro dámu, a sice do nějakého pokoje pro hosty. Byl byste tak laskav a zavedl mne za ní? Požádám Alfréda se značnou dávkou respektu v hlase, přece jen je to již postarší muž a počkám, zda bude mít nějakých námitek, či mě tam opravdu zavede.

Universe - 27. dubna 2016 17:05

soukromá zpráva od Universe pro "Ovšem že." souhlasí Alfréd. "Následujte mne tedy prosím, pane Kente." dodá ještě nakonec a poté se rozejde ke schodům, které vedly jakoby nahoru. Alfréd poté otevře dveře a uvolí ti tak přístup z jeskyně do poněkud... normální místnosti, vlastně normální místnosti, která se spíše podobala knihovně a co více, prošli jste skrze velké pendlovky, které kupodivu šli. Velké hrací křídlo zde říkalo, že budete uvnitř domu, spíše sídla nějakého zazobance a nebylo těžké hádat, komu patřil. Alfréd tě zavede poté dál, nahoru po schodech do patra a zastaví se až u dveří, které ti otevře, aby jsi mohl vejít. Pokoj by poněkud honosněji vyzdoben a Diana ležela přikrytá na postely, u okna, s nebesy.

Clark Kent - 27. dubna 2016 17:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd mi souhlasně odpoví, že mě samozřejmě za Dianou zavede, načež mě vyzval, abych jej následoval. Vyrazil pak ke schodům a já za ním. Nad schody pak otevřel dveře a uvolnil tak cestu z jeskyně do místnosti, která vypadala jako velice noblesní knihovna na nějakém panství. K mému překvapení jsme prošli velkými pendlovkami, které vytrvale plnily svou službu. Hmm… Čí sídlo to asi bude? Pomyslím si lehce ironicky a zakroutím hlavou. Ne, že by se mi tady nelíbilo, ale dokazovalo to, že já a Bruce jsme ze zcela rozdílných světů. A to jsem teď nenarážel na to, že jsem z jiné planety. Bruce byl boháč, který měl vždy vše, zatímco já jsem byl vychovaný na farmě a to málo co mám, na to jsem si musel vydělat. Potřásl jsem lehce hlavou, abych zapudil tyhle negativní myšlenky, a dál jsem následoval Alfréda, který mě zavedl do patra před dveře pokoje, které mi otevřel. Děkuji vám, Alfréde. Řeknu vděčně a pousměji se na něj, načež vstoupím do honosně vypadajícího pokoje. Můj pohled ihned padl na mou krásku, která ležela v posteli s nebesy u okna. Ihned jsem se musel usmát a tiše jsem přistoupil k posteli, abych jí případně neprobudil. Pokud spala, tak jsem si tiše přisunul nějakou židli nebo křeslo až k posteli a posadil se k ní.

Universe - 27. dubna 2016 17:36
	soukromá zpráva od Universe pro Alfréd se s nepatrným úsměvem uctivě poukloní a zavře za tebou dveře. Jakoby tušil, že tu budeš s ní chtít zůstat a tak vás nechal osamotě a v soukromí, ostatně kdyby se Bruce vrátil, aspoň ví, kde tě hledat. Nicméně sotva se usadíš, její nepatrný pohyb v onom sametovém povlečení šel slyšet namíle daleko.

Clark Kent - 27. dubna 2016 17:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd se lehce pousmál a uctivě se poklonil, načež za mnou zavřel dveře. Asi věděl, že tu s ní budu chtít zůstat. Tiše jsem přistoupil k posteli a prohlédl si jí. Vypadala tak dokonale a roztomile a já se musel pousmát. Dokázal bych jí sledovat při spánku pořád. Očividně spala a tak jsem se chopil křesílka z rohu a přenesl si jej k posteli, kde jsem jej opatrně a velice tiše položil. Pak jsem se usadil a jen co jsem tak učinil, tak se Diana pohnula. Ono si toho nešlo nevšimnout, protože to hedvábné povlečení opravdu šustilo. Naklonil jsem se na křesle blíže a ruku jsem natáhl k ní. Lehounce jsem jí vzal za ruku a lehce se pousmál. Nevím jestli spí, nebo se probrala, ale i tak jí za tu ruku vezmu opravdu opatrně a něžně, jako bych se bál, že se mi po dotyku rozpadne v rukou.

Universe - 27. dubna 2016 18:06
	soukromá zpráva od Universe pro Diana však nespala. Když jí vezmeš a stiskneš ruku, nepatrně ti tvůj stisk oplatí. "Nejsem... tak křehká... nerozbiješ mne...." ozve se po několika okamžicích její slaví, znavený hlas. A stejně vypadali i její oči, které se nepatrně pootevřely. I když byla ještě stále tma, tebe to nemuselo nikdy zvláště zajímat, jestli je tma či světlo.

Clark Kent - 27. dubna 2016 21:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana však nespala. Jen co jsem jí vzal lehounce za ruku, tak jsem cítil, jak mi stisk poněkud opětovala. A po chvilce mi navíc potom řekla, že není tak křehká a že jí rozhodně nerozbiju. Sice zněla opravdu unaveně, ale byla, co se nálady týče, v pořádku. Úlevně jsem si trošku vydechl a stisk ruky jsem trochu zesílil, aby věděla, že jsem tu pro ni. Já vím, že ne… Jen jsem tě nechtěl rušit z odpočinku… Řeknu a usměji se na ni, hledíc do jejích nádherných modrých očí, které ovšem nyní vypadaly nadmíru unaveně.

Diana - 27. dubna 2016 22:09
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji, i když mi příliš do smíchu nebylo. Líbilo se mi, jak někdo jako on, muž jehož kůže je tvrdší než sama ocel, dokáže takto myslet a především i cítit. Opravdu. "Ty nikdy... nerušíš..." opáčím mu na to. Asi nejvíce bych si teď přála mít jej blíže k sobě...

Clark Kent - 27. dubna 2016 22:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se i přes své zjevné znavení pousmála, což mě zahřálo u srdce. Měl jsem chuť jí obejmout a držet jí blízko u sebe, dokud se plně nezotaví, abych jí chránil před veškerou újmou. A zvlášť, když mi po chvilce odpověděla, že já nikdy neruším. Vztáhl jsem k ní i druhou ruku, načež jsem jí pohladil po ručce, kterou jsem jí lehce svíral. Byli jsme s Brucem na lovu… Cheetah už nikomu neublíží, neboť není na svobodě. Řeknu k ní skoro šeptem ony dobré zprávy a ruku, kterou jí hladím, stáhnu, abych si odepnul plášť. Jakmile můj plášť spadne na křeslo, tak na moment povolím stisk a bleskurychle si sundám boty svého spandexu, načež si k Dianě přilehnu. Lehce prostrčím ruku v prostoru pod jejím krkem, abych jí objal a trošku si jí k sobě přimknu a přitulím se k ní. Vím, že tě jen tak něco neohrozí, ale i tak jsem se o tebe příšerně bál… Zašeptám jí do ouška a potom jí něžně políbím na její dokonalé plné rty.

Diana - 28. dubna 2016 09:03

soukromá zpráva od Diana pro Byly to příjemné, když se nakonec ke mě připojit v postely. Skoro jakoby mi četl myšlenky. Každopádně jsem takto byla spokojenější a můj úsměv se o trochu zvětšil. Nechala jsem se přivinout a užívala si tak jeho přítomnost, i když jsem se stále ještě uvnitř cítila dosti slabá a malátná. Proto jsem mu nejspíše ani příliš jeho polibek neopětovala. "Pořád tě mám ráda..." řeknu mu nakonec.

Clark Kent - 28. dubna 2016 09:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem si k ní přilehl a přivinul si jí k sobě, tak se její úsměv trochu rozšířil. Řekl jsem jí, že jsem se o ní bál a pak jsem jí dokonce i políbil. Ona se moc neúčastnila, protože byla očividně opravdu unavená a nejspíš ještě otřesená z toho, co všechno se jí přihodilo. Ale zdálo se, že svůj nedostatek účasti při polibku chce napravit a proto prohlásila, že mě má pořád ráda. A já tebe… Odpovím potěšeně a lehce jí pohladím po tváři. Pak ale ruku stáhnu, více se k ní přimknu a ztichnu, abych jí dopřál klid pro spánek. Já sám bych si taky trochu pospal. Sice nejsem nikterak unavený, ostatně jako většinou, ale když už je ta noc a jsem tu s ní, tak proč toho nevyužít a neodpočinout si trochu.

Diana - 28. dubna 2016 12:55
	soukromá zpráva od Diana pro Zdálo se, že se jej to nijak nedotklo. A to jsem poněkud byla ráda. Proto jsem se trochu více pousmála. "Člověk mezi bohy.... ale bůh mezi lidmi..." pronesu tak nějak a lehce mu položím ruku na jeho tvář. Sice byla ještě znatelně teplá a trochu roztřesená, chtěla jsem se jej dotknout.

Clark Kent - 28. dubna 2016 13:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála a pronesla o mě, že jsem člověk mezi Bohy, ale Bohem mezi lidmi. Pousmál jsem se a ona mi položila svou lehce roztřesenou a ještě docela rozehřátou ruku na mou tvář. Její dotyk byl opravdu příjemný a já si jej užíval, stejně jako celou její blízkost. Nejsem Bohem... necítím se tak. Opáčím skromně, ale upřímně. Jen, trošku mě trápila ta její neustálá roztřesenost a tak jsem na její ruku přiložil tu svou a lehce si jí přitiskl více ke své tváři, načež jsem se sklonil a vtiskl jí polibek do vlasů.

Diana - 28. dubna 2016 13:50
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu přivřu oči, abych si tam jeho políbení více vychutnala. Otevřela jsem je až po chvilce, ale jenom trošku, protože jsem na víc neměla sílu. "Pro lidi jsi... a pro mě, také..." opáčím mu. Poté se tak trochu k němu pomalu stulím a přivinu. Chtěla/potřebovala jsem cítit onen pocit bezpečí a útěchy, které se mi v jeho obětí vždy dostávalo.

Clark Kent - 28. dubna 2016 21:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana přivřela oči a po chvilce je trochu pootevřela. I když vypadala vysíleně, stejně se se mnou snažila komunikovat. A popravdě řečeno, tak mi opravdu lichotila, protože prohlásila, že pro lidi bohem jsem, což pro ni ostatně také. Nevím, jestli to v této tmě viděla, ale začervenal jsem se. Tak důležitý nejsem, Diano… Lidé si poradili beze mě předtím a poradili by si i teď… Odpovím jí skromně, ale znovu zcela upřímně, protože dobře vím, že i když mám sílu a veškeré tyhle schopnosti, pořád jsem jen člověk. Tedy obrazně řečeno. Jsem syn farmářů a takto jsem vychovaný. Krom toho, než jsem se zde objevil, tak jsem neslyšel o nikom jako já, kdo by dělal to co já. A i tak si lidé vedli docela dobře. To ty jsi důležitá… nejen pro ně, ale i pro mě… Hlavně pro mě… Pronesu tichým hlasem a znovu jí políbím do vlasů, abych tím podtrhl svá slova.

Diana - 28. dubna 2016 21:50

soukromá zpráva od Diana pro Na to už jsem mu neodpověděla nic. Ne, že bych nemohla nebo nechtěla, či nemohla najít slova, spíše jsem už tak nějak nemohla najít další sílu a vůli něco říci. Cítila jsem se slabá, hodně slabá, ale v jeho blízkosti, v jeho blízkosti jsem se cítila v bezpečí a dobře. Proto jsem tak nějak zavřela oči úplně a pokusila se k němu natisknout natolik, dokud jsem neucítila pod kůží na tváři, dotyk jeho oděvu, který byl kupodivu stejně teplý, jako on sám. "Mmmm."

Clark Kent - 28. dubna 2016 22:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana na to nic neřekla. Avšak jak se říká „činy, lepší než slova“. Diana zavřela oči a i přes své vysílení se ke mně tiskla, jak to jen šlo. A nutno dodat, bylo to extrémně příjemné. Svou ruku, kterou jsem si tiskl její hebkou ručku ke tváři, jsem stáhl a položil jí ji na bok, po kterém jsem jí něžně pohladil. Má milovaná se ke mně i nadále tiskla, a viditelně si to užívala, protože jí z úst unikl slastný vzdech, který byl vyloženě rajskou hudbou pro mé uši. Proto jsem si jí něžně, ale přesto intenzivně na moment ještě více přitiskl k sobě, abych pocítil její přítomnost. Při tom jsem si tiše přivoněl k jejím nádherným černým vlasům, které voněly naprosto opojně. Mmmm… Potvrdím stejně spokojeně Dianě a pousměji se.

Diana - 29. dubna 2016 09:53
	soukromá zpráva od Diana pro Bylo to opravdu příjemné. Spokojeně jsem ležela u něj a cítit jeho dotek, jeho teplo, jeho prostě samotného. "Clarku..." pronesu tiše spokojeně nakonec.

Clark Kent - 29. dubna 2016 12:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ke mně lísala a já to shledával nanejvýš příjemné. Líbilo se mi, že jsem k ní měl tak blízko a že jí to připadalo příjemné. Tedy, alespoň vypadala, jako by se jí to líbilo. A vzhledem k tomu, že se ke mně tiskla stále více, tak to tak muselo být. Spokojeně u mě ležela a užívala si. Dokonce mě oslovila jménem, ale dál neřekla nic. Diano… Hlesnu jí spokojeně do ouška a něžně jí pohladím po jejím boku, na kterém jsem měl položenou ruku.

Universe - 29. dubna 2016 22:44

soukromá zpráva od Universe pro Diana ležela u tebe a netrvalo to příliš dlouho a její dech se zpomalil a stejně tak její tělo poněkud ochablo. Coz bylo poněkud signál toho, ze tvoje bohyně zase opět usnula, u tebe, ve tvém naruci a obeti. Ráno tě probudili slabé sluneční paprsky. Chvily na to se otevřeli dveře a do pokoje vstoupil Alfréd. "Dobre ráno, pane Kente." pozdravil tě vřele. "Omlouvam se za rušení ale pan Bruce trvá na tom, ze slečna Diana musí dostat jeste jednu dávku tě protilátky." ozvání ti. V rukouch držel podnos, na který však bylo více veci než jenom jedna jehla. "Taky Vám posila nejake oblečení, protože chce aby jste za nim před obědem dorazil do Wayne Tower. Dostal prý do rukou onen jed, který ta.. kočka... ukradla a používala." dodá jeste potom Alfred a ono oblečení položí na skrinku, byly to kalhoty, jednobarevná svetle modra košile a sako, které bylo vzorem podobne tomu, které si nosil, však látka odpovídala něčemu mnohem dražšímu, stejně jako kalhoty i košile.

Clark Kent - 29. dubna 2016 23:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana ležela v mé náruči a já si tento společný čas velice užíval. Netrvalo to dlouho a její dech se zpomalil a ona usnula. Byl jsem za to rád. Tedy, ne že by se mi její pozornost nelíbila, to spíše naopak, ale ona potřebovala spánek, aby se její organismus zotavil a zregeneroval. Sice se mi spát nechtělo, ale její blízkost, příjemné teplo jejího těla a její rytmické oddychování, mě postupně ukolébalo k spánku. Ráno mě probudily slabé sluneční paprsky a jen co jsem otevřel oči, tak jsem spatřil tu nejkrásnější tvář na světě. Diana ještě spala, ale to mi nevadilo, protože jsem jí tu měl jen pro sebe. Avšak to netrvalo dlouho, protože se po chvilce otevřely dveře pokoje a dovnitř nakráčel Alfréd, který mi rovnou popřál dobré ráno. Dobré ráno, Alfréde… Oplatím mu pozdrav a potlačím zívnutí. Alfréd mi pak vysvětlí, že pan Bruce trval na tom, aby Diana dostala ještě jednu dávku té protilátky. V rukou při tom držel podnos, na kterém byla injekce, ale i další pánské oblečení. Nemusel jsem se ani ptát, protože Alfréd mi osvětlil i toto. Bruce mi nechal poslat nějaké oblečení, protože po mě chce, abych za ním dorazil do Wayne Tower, neboť se mnou chce projednat něco ohledně toho jedu od Cheetah, který se mu navíc dostal do rukou. Ale jistě… děkuji vám. Odpovím mu a podívám se na spící Dianu, kterou ještě lehce, abych jí neprobudil, políbím na tvář. Teprve poté se od ní dost neochotně odtáhnu a opatrně vylezu z postele, načež přejdu ke skříňce s oblečením, které mi tu Alfréd nechal. Od pohledu to vypadalo jako mé běžné oblečení, avšak na dotyk to bylo něco zcela jiného. Poněkud dražšího. I tak jsem ze sebe ale bleskurychle sundal spandex a stejně rychle se oblékl do toho civilního oblečení. Oblečení mi sice zajistil, ale pro brýle si stejně budu muset zaletět… Pomyslím si a úhledně svůj spandex uložím do komínku, který položím na křesílko, na kterém jsem v noci nechal svůj plášť. Mám alespoň záminku sem za Danou znovu doletět. Jestli jí chcete už dát tu injekci, tak vám jí šetrně probudím. Kdyby ne, tak se může stát, že se lekne a to by nemuselo být zrovna ideální. Řeknu Alfrédovi a počkám, jestli bude souhlasit. I když Diana nyní spala opravdu tvrdě, takže to možná nebude zapotřebí. Každopádně, pokud bude chtít spolupráci, tak se jí chopím a půjdu svou bohyni probudit polibkem. Pokud ne, tak se už pomalu vydám do Wayne Tower za Brucem.

Universe - 30. dubna 2016 21:53

soukromá zpráva od Universe pro Alfred otevře malou krabičku, ve které byla jedna injekční stříkačka. "Myslím, ze to nebude nutné, dámu budit. Mam v tom již nějakou praxi, diky panu Brucovi. Bude to rychle a bezbolestne." řekne Alfred a připraví si oni injekci. Pote přejde k Diane, opatrně ji odkryje ručku a s naprostým klidem ji vpichne do paze oné ruky. Diana sebou nepatrně cukla i hlesla, ale nic dalsiho se neděli. "Ach, málem bych zapomněl ... Tady jeste, pro Vas pane Kente." řekne Alfred a vytáhne z kapsy brýle, kterr ti podá.

Clark Kent - 01. května 2016 11:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd otevře krabičku s injekční stříkačkou a pak mi opáčí, že nebude nutné dámu budit, protože v tom má díky Brucovi již nějakou praxi. Pak dodal, že to bude rychlé a bezbolestné. S tím pak Dianě odkryl ručku a připravil si onu stříkačku, načež jí píchl její obsah do ruky. Diana sebou trošku škubla a dokonce i hlesla, ale neprobudila se. Trochu se mi ulevilo, že jsme jí tím neprobudili a já se pousmál. Alfréd z kapsy vytáhl brýle, které mi se slovy, že na ně málem zapomněl, a podal mi je. Díky, Alfréde… vy myslíte na všechno. Řeknu a vděčně je od něj přijmu. Prohlédnu si, jestli nejsou zapatlané, a když se o tom ujistím, tak si je narazím na nos. Kouknu spokojeně na Alfréda a přikývnu, že jsou v pořádku. Potom přistoupím k posteli a skloním se nad ní, abych mohl Dianu lehce políbit na tvář a pohladit jí něžně po vlasech. Snažím se být extrémně jemný, abych jí nevzbudil. Poté se už pomalu odeberu, nejspíš i s Alfrédem, pryč z pokoje. Zatímco on zůstane v sídle, já vyrazím za Brucem do Wayne Tower.

Universe - 01. května 2016 19:06

soukromá zpráva od Universe pro Alfréd, poté co ti dá brýle a ty mu za něj poděkuješ, se trochu pousměje, drobet se ukloní a odebere se z pokoje směrem pryč. Přece jenom, neslušelo se aby tu zůstával, když ses chtěl rozloučit. I když ses choval nejjemněji a nejopatrněji, abys jí náhodou neprobudil ukázalo se to, že to bylo poněkud zbytečné. Jenom co jsi se od ní maličko poodtáhl, pootevřela oči a podívala se na tebe. Maličko se i pousmála.

Clark Kent - 01. května 2016 20:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Alfrédovi poděkoval za ty brýle, tak se pousmál a vypařil se, protože pochopil, co mám v plánu. Mě osobně to bylo jedno, přece jen jde o políbení, což je společensky zcela přijatelné. Nicméně jsem počkal, než Alfréd odešel, abych jej nijak nepohoršil, a teprve poté jsem se sklonil nad postelí, abych Dianu lehce políbil a pohladil po vlasech. Snažil jsem se být co nejjemnější, abych jí neprobudil, avšak jen co jsem se od ní poodtáhl, tak pootevřela oči a pohlédla na mě. Vzápětí se na mě maličko pousmála. Tak to jsem pohnojil… Pomyslím si, ale pousmání jí opětuji. Dobré ráno… Jak se cítíš? Pozdravím svou milou měkkým hlasem, usměji se na ni a znovu se k ní skloním, abych jí něžně pohladil po vlasech.

Universe - 01. května 2016 20:16
	soukromá zpráva od Universe pro "Trochu lépe..." opáčí Diana, pořád lehce slabým hláskem. "...a jehla, která prošla mou kůží, není zrovna něco co... bych si představovala jako ideální probuzení..." dodá ještě poté, stejným hlasem s poněkud nádechem pokusu o něco jako vtip. Stále se přitom dívala na tebe, lehce pooteveřnýma, přesto stále jasně modře uhrančivýma očima.

Clark Kent - 01. května 2016 20:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro To jsem rád… Odpovím jí s úsměvem, když se mi přizná, že je jí už trochu lépe. Nicméně poté dodala, že jehla, která prošla její kůží, není zrovna ideální způsob probuzení, který by si představovala. Sice mluvila unaveným slabým hláskem, ale bylo na ní poznat, že to myslela jako vtip. Já jsem Alfrédovi říkal, že tě nejdříve něžně probudím… Ale prý v tom má už nějakou zkušenost. Řeknu na oko zahanbeně, ale poté se na ni zářivě usměji. Kdyby bylo po mém, tak svou princeznu nejdříve probudím polibkem. Dodám a zahledím se do těch uhrančivých modrých očí, které i když jsou unavené a otevřené jen lehce, tak nepostrádají na své kráse. Skloním se k ní ještě blíže a předvedu jí, jakým způsobem bych svou princeznu opravdu probudil, a sice vřelým polibkem na její plné rty. Do jisté míry je to odškodnění za ono ošklivé probuzení, kterému jsem mohl zabránit.

Universe - 01. května 2016 21:02

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu pousměje, když jí řekneš, že jako princeznu byl jí probudil jinak. Když se k ní pak skloníš a políbíš jí, lehce ti polibek poněkud opětovala. I když bylo cítit, že pořád není ještě při svých silách, však i přesto šlo i cítit, že se aspoň trochu snažila. "Takové probuzení bych si určitě nechala líbit." řekne nakonec potom Diana a položí svou stále mírně roztřesenou ručku, na tvou tvář.

Clark Kent - 01. května 2016 21:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se po mých slovech trochu pousmála, a když jsem se k ní sklonil, abych jí ukázal, jak bych svou princeznu probudil polibkem, tak se konečně trochu zúčastnila. Sice pořád byla opravdu unavená a nebyla při síle, ale bylo vidět, že se snažila. Když jsem se potom od ní odtáhnul, tak se dala slyšet, že takové probuzení by si určitě nechala líbit. Pak ke mně vztáhla svou stále se třepající ručku a položila mi ji na tvář. Skutečnost, že je pořád takto slabá, ve mně budila hořkost a smutek. Bylo mi to neskutečně líto, a proto mi úsměv z tváře na okamžik zmizel. Svou ruku jsem přiložil k té její a lehce si jí přitiskl ke tváři. Takového probuzení, se ti už bude dostávat stále… Řeknu nakonec a pousměji se na ni. Negativita k ničemu nepomůže a proto se snažím myslet jen na to, že je jí už lépe.

Universe - 01. května 2016 22:09

soukromá zpráva od Universe pro Ať už ji chtěl nebo ne, Bruce tě očekával v jeho podniku, tudíž chtě/nechtě jsi musel opustit Dianu a nechat jí zde a v péči Alfréda, kde však bude nepochybně v dobrých rukouch. Asi letět by nebyl dobrý plán, protože tě Alfréd dorpovodil ven k autu, které tě dovezlo poté do Gothamu a k sídlu Wayne Enterprise. Skoro ihned už od vchodu se tě ujala mladá asistentka, která se s milých úsměvem zavedla do laboratoří, které byly poněkud pod úrovní země. Bruce už zde byl a byl s ním ještě někdo další. "Jsem rád, že jsi přišel." pozdraví tě Bruce. "A dovol abych ti přidstavil Luciuse Foxe odkaz. Lucius má nastarost celé výzkumné oddělení u Wayne Enterprise." dodá ještě Bruce. "Je mi potěšením Vás poznat, pane Kente. Slyšel jsem, že jste elita v Daily Planet." pozdraví tě pan Fox a nabídne ti i svou ruku.

Clark Kent - 01. května 2016 22:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Velice nerad, jsem musel Dianě vysvětlil, že mě Bruce očekává v Gothamu a že jí tedy musím zanechat odpočívat o samotě. Proto jí ještě políbím na čelo a vyrazím ven z pokoje. Uvažoval jsem o tom, že za ním doletím, abych nemusel ztrácet čas, ale nebyl jsem si jist, zda je to dobrý nápad. Nicméně bylo to za mě všechno vyřešeno, protože se mě ujal Alfréd, který mě odvedl k autu, do kterého mě usadil, a které mě vzalo do Gothamu, přímo před sídlo Wayne Enterprises. Vystoupil jsem a vyrazil ke vchodu. A téměř okamžitě se mě ujala nějaká z Brucových asistentek, která tu na mě už nejspíš čekala a s milým úsměvem mě zavedla do laboratoří. Ony laboratoře se nacházely pod úrovní země, což mě docela překvapilo. Tak jako tak, v laboratořích na mě čekal Bruce, který tam ovšem nebyl sám. Byl tu s ním postarší afroameričan, se kterým něco probíral. Jen co mě uviděl, tak mě přivítal, že je rád, že jsem sem dorazil. To je samozřejmost, Bruci. Opětuji Brucovi pozdrav a lehce nejistě se usměji, přičemž si poupravím brýle, abych před tím neznámým Afroameričanem hrál roli Clarka Kenta. Bruce mi následně představil muže jako Luciuse Foxe, který má na starost celé výzkumné oddělení Wayne Enterprises. Hned na to se Lucius chopil iniciativy a prohlásil, že je mu potěšením a že slyšel, že jsem elita v Daily Planet. Těší mě, pane Foxi. O elitě nic nevím, ale ano, v Daily Planet pracuji. Odpovím a přijmu ruku, kterou mi Lucius nabídl. Tak o co jde, Bruci? Zeptám se Bruce po chvilce a pohlédnu jeho směrem.

Universe - 02. května 2016 19:21

soukromá zpráva od Universe pro Wayne však poněkud mlčí a podívá se na pana Foxe. "Mnom..." povzdychne si trochu Fox, protože pochopil, že je to poněkud na něm. "Diagnóza toho jedu, který jsme mi sem donesli ještě poněkud běží, ale prozatím mohu říci, že jed byl vyvinu uměle. Může být přenášen pouze stykem - ponožky, či tělních tekutin. Jed způsobí, že prvotní obrana těla jsou bilé krvinky, které však nedokážou nepřítele zničit a tak tělo reaguje tím, že vytváří více a více bílích krvinek, které útočí na jed, který však nic jiného nedělá. Tělo se mu brání dál a posílá vše co má, snaží se cizí organizmus uvařit, ale ani to se nedaří. Nakažený tak umírá prakticky na vysílení a selhávání orgánů. Jinými slovy, uvaří se sám v sobě... ale to už asi zřejmě víte, raději jsem to však uvedl na pravou míru, pro vaše případné čtenáře..." řekne Fox, zatímco společně kráčíte po laboratoři, mezi jednotlivými stoly. Však najednou začne panu Foxovi zvonit telefon. "To je nemilé, omlouvám se pánové se správní rada si mě žádá ihned v zasedačce... takže pokud mně omluvíte..." omluví se Fox a vyrazí k východu z laborky. Zůstali jste tu s Brucem sami, avšak než Bruce stačil něco říci, mohl si zaregistrovat nedalekou zlověstnou zelenou záři, která pocházela z jednoho z laboratorních stolů, na kterém leželo několik krystalků.

Clark Kent - 02. května 2016 19:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce neodpověděl. Místo toho se podíval na Luciuse, který nevypadal zrovna nadšeně. Povzdychl si a pak spustil sáhodlouhý monolog, který jsem si v tichosti a bedlivě vyslechl. V průběhu jeho slov se mi z tváře vytrácela veškerá dobrá nálada a smazával se mi úsměv. Dokonce se mi vytrácela barva v obličeji. Ano, až takto těžce jsem nesl Luciova slova. Když Lucius své vysvětlení zakončil, že to jsou informace pro mé čtenáře, tak jsem se na něj nechápavě podíval, ale pak mi to došlo a lehce nepřítomně jsem přikývl. V nejhorším případě si může myslet, že jsem bábovka a tyto informace mě prostě sebraly a ne, že jsem, co jsem a že má vyvolená je zasažena tímto jedem. Tohle nezní dobře… Pomyslím si docela zoufale a zakroutím hlavou. Luciovi pak začal zvonit telefon a tak jej rychle zvedl. Po pár vteřinách jej típnul a prohlásil, že si jej správní rada žádá ihned v zasedačce, načež nás zdvořile požádal, jestli jej omluvíme. Přikývl jsem, neboť to bylo zdvořilé. Lucius pak vyrazil ven z laborky a my tu s Brucem zůstali sami. Mé oko pak spočinulo na povědomé nepříjemné zelené záři, které vydávaly úlomky kryptonitu na jednom ze stolů poblíž. Ještě tohle mi chybělo… nestačí, že je na tom Diana špatně, ale ještě já se vystavím negativním účinkům, které mě oslabí… Pomyslím si a otočím se na Bruce. Co teď budeme dělat? A, prosím, neříkej, že čekat… Nesnesu přihlížet, jak má dívka pomalu umírá v bolestech… Řeknu se zoufalým výrazem ve tváři a pomalu se otočím, abych naznačil, že bychom mohli vykročit zpátky, kudy jsme přišli. Téma – Diana – by mě nemuselo prozradit, že se něčeho bojím, ale že mám strach o ni, a že mám nutkání se po těchto slovech k ní vrátit co nejdříve.

Universe - 02. května 2016 20:23

soukromá zpráva od Universe pro Bruce si zastrčí ruce do kapes svých kalhot. "Obávám se, že nic jiného nám nezbyde." pronese Bruce. "I když je Diana bohyně a její dar imunity vůči jedům je přínos, tento však nebyl vyvinul přirozenou cestou, tudíž její zotavení může být na déle. Mohou to být dny, mohou to být i týdny. Ani já o tom nevím příliš, ale to sérum, které jsme s Foxem vyvinuli se ukázalo jako dobré a teď když máme čistý zdroj, můžeme vyrobit lepší sérum." řekne Bruce a přejde přitom ke stolu, na kterým ležel onen kryptonit. "A věř mi, že mi její zdraví leží na srdci, stejně jako tobě..." dodá ještě poté.

Clark Kent - 02. května 2016 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce si zastrčí ruce do kapes a prohlásí, že nic jiného, než čekání nám nezbývá. Hned pak ale pokračuje a dodá, že i když je Diana bohyně a disponuje darem imunity vůči jedům, který je nyní velikým přínosem, tak tento uměle vytvořený jed je opravdu nebezpečný, a tudíž bude její zotavení trvat dlouhé dny, nebo i týdny. Avšak sérum, které s Foxem vytvořili, se ukázalo jako dobré a když teď mají přístup k čistému jedu, tak mohou vytvořit ještě lepší. S tím Bruce přešel ke stolu s kryptonitem, načež dodal, že mu mám věřit, že mu na Dianině zotavení záleží stejně jako mě. Tak to pochybuji… Opáčím, ale potom se lehce pousměji a dodám. Ale jsem ti vděčný, že se staráš… Řeknu a ono lehké pousmání postupně zmizí a nahradí jej znovu ten výraz starostlivosti. Bruce se stále zdržuje u stolu s Kryptonitem a nevypadá, že by chtěl jít se mnou, tak jsem se otočil k odchodu. Udělal jsem však jen krok nebo dva a zastavil jsem se. Počkat… odkud víš, že je Diana bohyně a disponuje darem imunity vůči jedům? Zeptám se a otočím se k Brucovi s lehce podezřívavým pohledem.

Universe - 02. května 2016 21:15

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se trochu ušklíbne. "Zapomínáš, že mluvíš s největším detektivem na světe." pronese Bruce, poukazujíc tak na fakt, že coby Batman vyřešit a dostal do vězení doposud snad všechny ty, které mu skřížily cestu. "Však tomuhle nemohu přijít nakloub..." řekne dál a vezme jeden z kryptonitů do ruky. "Je to druhá část důvodu, proč jsem tě tu chtěl. Tahle hornina, rozhodně není pozemská. Přesto, nevyzařuje nic co by bylo škodlivé ale ani se nedá na nic dobrého použít... a tak mě napadlo, že bys třeba mohl něco o tomhle kameni vědět..." řekne a onen kus, který držel hodí k tobě, aby jsi jej chytil.

Clark Kent - 02. května 2016 21:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se trochu samolibě ušklíbnul a opáčil, že zapomínám, že mluvím s největším detektivem na světě. Ano, jeho samolibost mě zlobila, ale na druhou stranu, měl se čím pyšnit. Trochu skromnosti by ti neuškodilo… Pomyslím si a sleduji jej s neutrálním, avšak lehce hodnotícím výrazem. Bruce se pak zaměří na kryptonit a já začnu pociťovat nepříjemný pocit, že se to obrátí proti mně. Vezme do ruky jeden z úlomků a prohlásí, že tomuhle neumí přijít na kloub. Pak se přizná, že tohle je druhý důvod, proč mě zde chtěl, protože tahle hornina není pozemská. Přesto prý nevyzařuje nic škodlivého, ale ani se prý nedá na nic dobrého využít. No to tedy ne… alespoň ne teď, když už je Zod pryč… Pomyslím si, když mluví o jeho vlastnostech. Bruce pak dokončí myšlenku, že jej napadlo, jestli mu k tomu nemohu něco říci. On ví přesně, co to se mnou udělá… jen se chce ujistit, že to na mě má kýžený účinek… Pomyslím si a sleduji, jak onen kryptonitový kousek hází směrem ke mně, abych jej chytil. Teď už je to fuk… ale sahat na to nehodlám!! Pomyslím si a uskočím stranou, aby ten kámen dopadl co nejdál ode mě. Pak poodstoupím ještě o pár kroků dál a pohlédnu na Bruce. K tomu ti mohu říci jen málo… Řeknu a pohledem na okamžik střelím k tomu kousku, co se teď válí na zemi. A jedna z těch věcí je, že je to radioaktivní a rozhodně bys s tím neměl manipulovat jen tak holýma rukama… Dodám a zakroutím hlavou, abych podtrhl svá slova.

Universe - 02. května 2016 21:52

soukromá zpráva od Universe pro Bruce však jenom zavrtí hlavou. "V tom se poněkud mýlíš." řekne ti a otočí se k tobě. "Ten kámen, nevyzařuje nic, nic co by bylo člověku jakkoliv škodlivé, či naopak prospěšné. Ano, přístroje sice ukazují drobné energetické stopy, ale jak jsem řekl... testovali jsme ho u zvířat a nic prostě..." Stále s rukama v kapsách se rozejde k tobě. "Je tu možnost, že je to prostě nějaký kámen z vesmíru... bezvýznamný kus šutru..." Bruce dojde pozvolna až k tobě. Bylo jasné, že teď hraje jistou hru, psychilogickou hru, kterou chce vytáhnout nějaké případné informace. Asi nejděsivější z toho všeho bylo jeho poněkud skoro kamenný výraz.

Clark Kent - 02. května 2016 22:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce zavrtí hlavou a řekne, že se v tom mýlím, protože ten kámen podle něj nevyzařuje nic, člověku škodlivého. Sice prý přístroje ukazují drobnou energetickou stopu, ale nic škodlivého ani člověku, ani zvířatům. Tak to to bude mít účinek asi jen na mě… Pomyslím si a v duchu si povzdychnu. Nelíbí se mi to, protože Kryptonit bude tedy mít jen jedno využití – mé zničení, až se o tom lidé dozvědí. Bruce se pak znovu s rukama v kapsách rozejde ke mně a mě začíná být docela jasné, že nyní má další kousek v kapse. Když jsem před tímto vrhnutým kamenem tak odskočil, tak ho to zaujalo a chce to otestovat. Být na jeho místě, udělám to samé. S kamenným výrazem ve tváři mi řekl, že je tu pořád ta možnost, že je to jen bezvýznamný kus šutru z vesmíru. Bruce pozvolna dojde až ke mně a já se ujistil, že mám po ruce stůl, o který se už pro jistotu rukou opřu, abych nešel přímo do kolen, až to na mě zapůsobí. Vyložme karty na stůl… Prohlásím pevným hlasem a podívám se na něj zpříma. Oč jde? O co ti OPRAVDU jde, Bruci? Zeptám se jej a mírně se zamračím. Nikoliv, ale abych mu hrozil.

Universe - 03. května 2016 18:13

soukromá zpráva od Universe pro I přesto, že jsi byl od kryptonitu docela daleko, tvoje podvědomí na něj reagovalo a to sice tak, že jsi rozhodně neměl příliš dobrý pocit a žaludek se ti začal trochu kroutit. Bruce si však zachovával poněkud stále kamennou tvář. "Já už ti svoje ukázal..." odpoví ti Bruce. "Ukázal jsem, že kdykoliv mohu tuhle hru vyhrát, kdykoliv se mi zachce... ovšem, tys ještě řádně neukázal ty svoje a přesto je výhra prozatím stále na tvé straně..."

Clark Kent - 03. května 2016 18:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sice jsem byl od Kryptonitu dostatečně vzdálen, ale i tak jsem cítil, jak se mi svírají útroby a kroutí se mi žaludek. Očividně si Bruce opravdu vzal nějaký úlomek do ruky a teď jej má v kapse. Nebylo mi to dvakrát příjemné. Nejen ten pocit, ale i vědomí, že má prostředek jak mě zahubit. Se stále kamennou tváří mi Bruce nakonec odpověděl, že ty své karty již odhalil, načež dodal, že odhalil i to, že tuto hru může kdykoliv vyhrát, ale i přesto, že jsem já ty své ještě neodhalil, to vypadá, že je výhra stále na mé straně. Chvíli jsem tam jen tak stál a přemýšlel nad významem jeho slov, proklínaje ho, že se snaží hrát si na tajemného, když bude mluvit v pitomých šifrách. Jen pár momentů mi trvalo, než mi docvaklo, že když mluvil o „výhře na mé straně“, myslel tím Dianino srdce. Poprvé za celý čas co jsem tady byl, mi výraz ztvrdnul. Vůbec se mi nelíbilo, kam tohle všechno směřuje. Volnou rukou, kterou jsem se neopíral o stůl, jsem si sundal brýle a pohlédl Brucovi do očí. Chápu… ale pokud se jedná o Dianu, tak bys měl vycouvat a smířit se s tím, koho si vybrala… Prohlásím chladně, načež se můj hlas změní do neutrálu a já dodám. Nejsem tvůj nepřítel. Ale pokud nevycouváš, tak nemohu být ani přítel… S tím mu věnuji ještě jeden sveřepý pohled, nasadím si brýle zpátky na nos a odkráčím zpátky cestou, kterou jsem sem přišel.

Universe - 03. května 2016 18:57

soukromá zpráva od Universe pro Bruce stál klidně, jako socha. Nehnul ani brvou a to i když ses mu podívaj zpříma do očí. Tenhle chlap byl chladnější než samotný polární kout Země. Ticho se rozhostilo laboratoří. Avšak jenom do okamžiku, než se Brucovi rozezvoní telefon. "Ano, Alfréde?" zvedne to Bruce. "Vyskytl se malý problém pane..." ozve se Alfréd. "Jaký problém? Sérum nefunguje?" v jeho hlase se zjeví náznak obav. "Ne pane. Slečna Diana odpočívá v postely. On se vrátil..."

Clark Kent - 03. května 2016 19:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce stál klidně a nehnul ani brvou, i když jsem na něj trochu zatlačil. Ve tváři měl stále ten chladný výraz, který mě začínal opravdu štvát. Nebudu lhát. Měl jsem opravdu velkou chuť ho praštit, ale k čemu by to bylo? Jen by to před Dianou mohl obrátit proti mně. Nehledě na to, že ví, kdo jsem doopravdy zač. Tohle jsem si nemohl za žádnou cenu dovolit. Arogantní boháč mlčel a tak jsem mu věnoval jeden sveřepý pohled, abych ho ujistil, že to myslím vážně, načež jsem si nasadil brýle a vyrazil jsem zpátky cestou, kterou jsem sem dorazil. Bruce na to nic nenamítal a jen mlčel. Ticho, které se v laboratořích rozhostilo, vyrušil až jeho zvonící telefon, který ihned vzal a zeptal se Alfréda, co se děje. Nemusel jsem se soustředit ani napínat sluch, abych zjistil, o čem se to baví, protože tu nebyl žádný ruch. Když se ozval Alfrédův hlas v mobilu, který řekl, že se vyskytl malý problém, tak jsem znejistěl, protože má na starost Dianu. Zastavil jsem se a ohlédl se na Bruce, který se s náznakem obav ve svém hlase, zeptal, jestli se jedná o sérum, a jestli funguje. S napětím jsem čekal, co z něj vypadne a ulevilo se mi, když řekl, že slečna Diana odpočívá v posteli. Ale když řekl, že se „on“ vrátil, tak jsem se lehce zamračil, na důkaz, že zcela nerozumím. Problém? Zeptám se Bruce a lehce napjatě počkám, co mi odpoví. Přece jen, se může něco dít u něj v sídle, kde je i Diana.

Universe - 03. května 2016 19:43
	soukromá zpráva od Universe pro "Dobrá, rozumím. Budeme tam." opáčí Bruce a hovor ukončí. Však poněkud svůj telefon neschovává, místo toho na něm začne něco hledat. "Vypadá to, že ano." opáčí ti potom nakonec. "Tvůj "známí" se vrátil..." řekne Bruce a poté otočí telefon, displejem směrem k tobě. Na displeji telefonu byla fotka/obrázek až příliš známé patváře.

Clark Kent - 03. května 2016 19:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce prohlásí, že rozumí a že tam budeme, načež hovor ukončí, ale telefon neschová. Začne na něm něco hledat a nakonec mi odpoví, že to tak nejspíš vypadá, protože „můj známý“ se vrátil. S tím na mě nasměroval displej telefonu, na kterém byl Bizarro. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali, i kdyby to šlo. Ale ne… TOHLE je silnější než Zod! Pomyslím a na mé tváři se objeví znepokojení. Co je ta věc vůbec zač? Řeknu a zakroutím hlavou, abych si dodal odvahy. Kde je? Zeptám se hned posléze, nedávajíc Brucovi čas na odpověď na mou předchozí otázku, neboť na to nebyl čas. Jak se odtud dá nepozorovaně dostat? Ze střechy? Zeptám se, jakmile mi Bruce řekne, kde je Bizarro, abych se odtud mohl co nejdříve dostat.

Universe - 03. května 2016 20:37

soukromá zpráva od Universe pro "Nevím." pokrčí Bruce rameny. "Prostě se zčista jasna oběvil... jako tvoje bizardní kopie. A tím kopie, myslím nevydařená kopie. Podařilo se mi zjistit, že nejenom, že vypadá jako ty, má i podobné schopnosti jako ty... jenom poněkud některé... divné, jakoby převrácené... třeba místo ´mrazivého´dechu, tahle bytost chrlí oheň..." pronese Bruce, ale sotva se přitom na tebe podívá. Něco totiž přitom dělal na telefonu, ale nevypadalo to, že by jsi jenom tak s ním hrál. To nebyl jeho styl. "A zdá se, že tě.. vyčuchal... tady u mě ve městě.." dodá a znovu ti ukáže telefon, na kterém běžel kameroví záznam s ulice Gothamu, kde Bizzaro řádil. Ničil věci kolem sebe a vypadalo to, že něco křičel, ale kamerový záznam byl bohužel beze zvuku.

Clark Kent - 03. května 2016 21:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pokrčil rameny a prohlásil, že neví, že se prostě zčistajasna objevil, jako má bizarní kopie. A tím kopie prý myslí, jakože nevydařená kopie. A z toho, co se mu podařilo zjistit, usuzuje, že nejen, že vypadá jako já. Já snad nevypadám jako zrůda, ne? Pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu. Místo toho trpělivě počkám, než domluví. Bruce pokračoval a dodal, že má podobné schopnosti jako já, jen některé poněkud převrácené. Třeba místo mého „mrazivého“ dechu, ta potvora chrlí oheň. Hmm… Odfrknu si, zatímco ho sleduji, jak něco dělá na tom mobilu. Vlastně po celou dobu jeho výkladu ke mně sotva zvedl oči. Nakonec Bruce prohlásil, že mě Bizarro vyčuchal tady u něj ve městě, načež mi ukázal kamerové záběry oné potvory, jak okolo sebe vše ničí a něco křičí, avšak zvuková stopa nebyla k dispozici. Udělej pro mě něco… zavolej Alfrédovi, a popros jej, aby od Diany z pokoje vyzvedl můj oblek a nechal jej před hlavními dveřmi, aby nevěděla o Bizarrovi. Půjdu se ho pokusit zastavit. Řeknu, a aniž bych čekal na odpověď, tak vyrazím svižným krokem ven z laboratoří a následně i z budovy. Vydám se dál od Wayne Tower, kde zalezu do nějaké uličky a vzlétnu rychle směrem k Waynovu sídlu, abych se převlékl a vyrazil. Už cestou pro spandex se začnu rozhlížet, abych Bizarra našel a pro jistotu jej dost obletím, abych jej nezavedl k Brucovu sídlu.

Universe - 03. května 2016 21:38

soukromá zpráva od Universe pro Těžko říci jestli to Bruce udělal, tedy to co jsi mu řekl, aby udělal. Nicméně, jenom co se oběvíš u dveří Waynova monstrózního panství, oběví se tam Alfréd, držíc v rukách pečlivě složené tvoje věci. "Pane Kente, byl jsem..." nestihne však svou větu dokončit, protože dřív zase zmizíš i se svými věcmi. Trochu nevěříčně hleděl, ale potom jenom trochu zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky do domu. Nicméně Bizzaro v Gothamu poněkud řádil.

Clark Kent - 03. května 2016 22:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dříve, než Bruce stačil něco říct, tak jsem odklusal pryč. Dostal se ven a tam našel příhodnou uličku, ze které jsem vzlétl a vydal se k Brucovu sídlu. Jen co jsem dosedl před dveře, tak se otevřely a objevil se v nich Alfréd s mými věcmi v rukou. Ihned jsem je popadl a bleskurychle jsem se převlékl. Alfréd mě stačil jen oslovit a říci, že někde byl, ale víc říci nestihl. Rychle jsem zapůjčené civilní oblečení poskládal do komínku a dal mu je do rukou. Nahoru jsem položil brýle a jen houkl: Díky, Alfréde… Vzápětí jsem už byl na cestě zpátky do Gothamu, kde Bizarro již opravdu řádil a tak jej nebylo těžké najít. Musím zaútočit bleskově a dostat ho pryč z ulic. Pomyslím si a vyrazím k němu vstříc. Zvýším rychlost letu a přiřítím se k němu, snažíc se jej praštit zespodu a dostat ho tak do vzduchu. A pokud se mi to podaří, pokusím se jej následovat a zpracovávat ranami celou svou silou, snažíc se jej dostat pryč z města. Byl bych opravdu nerad, kdyby i Gotham postihlo to samé, co Metropolis.

Universe - 04. května 2016 17:44
	soukromá zpráva od Universe pro Bizzaro byl na ulici a zrovna po něčem/někom házel poničené auto. Však tebe si všimnul skoro okamžitě a také se k tobě ihned otočil. "Tyyy...." zvrčí nenávistně Bizzaro. "...ty způsobit bolest, stejně jako létací žena... Bizzaro vás nenávidět!! Bizzaro zabít Supermana a potom i létající žena!"

Clark Kent - 04. května 2016 18:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro byl na ulici a zrovna řádil. Držel nad sebou auto a po někom jej hodil, ale pak si mě všiml a otočil se na mě. Šance na moment překvapení byla ta tam, protože se Bizarro rozkřikl, že jsem mu, stejně jako létající žena, způsobil bolest. Také dodal, že nás nenávidí a proto zabije mě, a po mě také Dianu. Je příliš hloupý, aby tohle všechno dělal ze své vůle… někdo jej musel poslat… Mohl by to být některý z přeživších Kryptoňanů, kteří sem dorazili se Zodem? Pomyslím si a zaujmu bojové postavení, abych nebyl překvapen jeho nenadálým útokem. Kdo tě sem poslal, Bizarro? Proč se nás snažíš pořád zabít a dokázat, že jsi lepší? Oslovím zrůdu a snažím se u toho nevypadat hrozivě, abych jej nevyprovokoval k útoku, který ani nemusí nastat. Raději bych předešel dalším ztrátám na majetku a hlavně na životech.

Universe - 04. května 2016 18:17
	soukromá zpráva od Universe pro "Bizzaro není pán! Bizzaro svůj!!" zavrčí na tebe Bizzaro. "Bizzaro lepší než Superman!!! Bizzaro zabije Supermana a bude nejlepší na světě!!" vrčí dál nenávistně až mu od pusy vzteky lítají sliny, a to na všechny strany. Rozzuřeně se potom s jistým odrazen na tebe vrhne a jen co se dostane k tobě, začne na tebe útočit svými pěstmi.

Clark Kent - 04. května 2016 21:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro zavrčí, že není pán, ale že je Bizarro svůj, což mě zmate, protože jsou to protichůdné prohlášení. Nicméně, nenechám se tím vyvést z míry, protože začne prskat jako klobása na grilu, že je lepší než já, a že mě zabije a bude nejlepší na světě. Tak ne… s ním se opravdu moc mluvit nedá… Pomyslím si, ale to už se Bizarro odráží a startuje vůči mně. Nenechám se tím ale zaskočit a vyrazím čelně vůči němu. Ovšem, na poslední chvíli stočím svůj let o něco níž a pokusím se jej podletět tak, aby vůči mně promáchl a já jej chytil za nohu. A pokud budu moci slavit úspěch a jeho nohu chytím, tak využiji veškeré své síly a vrhnu jej dál od města, abych zabránil vedlejším ztrátám. A pokud se mi bude v ruce nějak vykrucovat, tak přehodnotím své stanovisko a přímo s ním mrštím proti silnici. A kdyby k tomu došlo, tak se nehodlám držet zpátky a rovnou do něj začnu bušit. Naposledy stačilo, aby mu Bruce způsobil bolest svým slzným plynem a on utekl. Třeba, když mu způsobím bolest i já, tak uteče znovu. Použít tedy svou plnou sílu nebude na škodu.

Universe - 04. května 2016 21:19

soukromá zpráva od Universe pro Podaří se ti vyblokovat Bizzarův útok. A co více, dokonce se ti povede jej přitom popadnout a mrštit s ním pryč, ale cos nechtěl bylo to, že se Bizzaro poněkud během toho letu vzpamatoval a vystřihl ve vzduchu docela fešný oblouček s otočkou, kterou směroval na tebe. Napere to do tebe vší tou silou, kterou z toho získal a srazí tě tak k zemi, dolů směrem k silnici a do silnice, ve které pod sebou zanecháš značný kráter a ano, bolelo to. "Bizzaro, zničit!"

Clark Kent - 04. května 2016 21:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jeho útok se mi podařilo vyblokovat. A co více, dokonce se mi s ním podařilo mrštit do dáli. Avšak Bizarro se během letu nějak vzpamatoval, vystřihl oblouček a vyrazil proti mně. Obrovskou silou, kterou tím získal, do mě narazil a srazil mě k silnici. Vlastně až do silnice a já znovu pod sebou vytvořil kráter, což bylo opravdu bolestivé. Ostatně jako skoro vše, co mi ta zrůda způsobila. Bizarro pak zvolal, že mě zničí, ale to jsem už nezahálel. Nechtěl jsem se znovu nechat chytit. A tím tuplem jsem si nechtěl nechat znovu vypálit oči. Proto jsem se začal rychle zvedat, ale už během toho jsem vůči němu vyslal nepřetržitý paprsek ze svých očí. U toho jsem se ale už pozvolna nadechoval, abych následně vůči němu vyslal plnou sílu svého mrazivého dechu.

Universe - 05. května 2016 17:46

soukromá zpráva od Universe pro Bizzaro však tvému paprsku uhne a vrhne se na tebe ze spoda, kdy ti věnuje zespoda, do brady ránu, která tě na okamžik omráčí, ale i když to byl jen okamžik, bylo to vše co potřeboval, protože se do tebe okamžitě pustil. Začal do tebe bušit pěstmi - do břicha, hrudi, obličeje, hlavy. S každou jeho ranou se ta další stávala silnější a silnější, až jsi v jednu chvíly mohl v puse cítit železitou pachuť své vlastní krve. Krev se ti řinula nejenom z pusy, ale i z nosu. Bizzaro tě nakonec srazí až na tvoje kolena.

Clark Kent - 05. května 2016 18:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro mému paprsku uhnul a bleskově na mě vystartoval, čímž mě trochu zaskočil. S takto rychlým protiútokem jsem nepočítal a dostal jsem dělovku přímo do brady. Celý svět se se mnou zatočil a já na chvíli nevěděl, čí jsem. Aby toho nebylo málo, tak Bizarro využil mé chvilkové indispozice a začal mě řezat hlava nehlava. Bušil do mě, jako smyslů zbavený a já pocítil příval bolesti, který zachvátil mé břicho a hruď, ale také celou hlavu a nejintenzivnější to bylo v obličeji. Po chvíli bušení, kdy mé prvotní omráčení ustalo, nebo tak mi to alespoň přišlo, jsem si mohl ten nářez užít plnými doušky a pocítil jsem železitou příchuť v puse. Ale ne!! Jak je to sakra možné?! TAKHLE silný nebyl ani Zod s Faorou, nebo ten jejich vazoun… Jak to, že mě tohle vždycky takto zraní?! Proletí mi hlavou, zatímco se zmateně rozkoukávám a zjišťuji, že jsem na kolenou. S údivem jsem také zjistil, že mám něco mokrého na obličeji a tak jsem vztáhl ruku ke svým ústům a téměř zděšeně se podívám, na svou krev. To… je konec… Pomyslím si, ale při tom si vzpomenu na Dianu. Naposledy nezřídil jen mě, ale i ženu, kterou mám nade vše rád. Pocítím v sobě nával vzdoru, který způsobí pocit, jako by se mi vrátily síly. Avšak v současném stavu si neuvědomuji, že je to jen pocit. Pootočím hlavu, abych viděl na Bizarrovy nohy a vyšlu paprsek plnou silou přímo do jeho chodidla, abych mu způsobil bolest, která jej vyvede z míry, načež se na něj vrhnu a jako šílenec se mu pokusím vrátit nakládačku, kterou jsem od něj teď dostal.

Universe - 05. května 2016 18:47

soukromá zpráva od Universe pro Bizarra zasáhneš, ale moc dalších šancí nedostaneš. Monstrum zařve a znovu tě praští, přičemž tě poté chytí jednou rukou pod krkem, který silně stiskne a druhou ti zakryje oči a taktéž v ní sevře surově tvou hlavu. "Superman... bolest...!!" zavrčí přitom co se ti snaží rozdrtit nejenom hlavu ale zároveň i krk. Však za pár okamžiků ze s řevem pustí a poodstoupí pár kroků dozadu, kryjíc si svůj obličej. "Netopýr ne!!! Ne!! Znovu ne!!" Nebylo těžké uhádnout, o kom to vlastně Bizarro mluví.

Clark Kent - 05. května 2016 19:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarra jsem zasáhl, ale když jsem se na něj chtěl vrhnout, tak zařval a znovu mě praštil. Otřáslo to se mnou tak, že jsem si skoro nevšiml, jak mě jednou rukou chytil pod krkem a sevřel. Začalo se mi nedostávat vzduchu, ale to nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, jak mi začal drtit průdušnici. Druhou rukou mi zakryl oči a tak nějak mi sevřel hlavu a taktéž ji začal drtit. AKHCH…!! Protože mi drtil i krk, tak mi místo bolestného křiku vyšlo z úst jen přidušené zachrčení. Cítil jsem, jak se jeho stisk zesiluje, a že já pomalu přestávám mít sílu vzdorovat. Ani mé snahy ze sebe jeho ruce sundat, nebyly zrovna účinné. Prostě jsem v pažích neměl dost síly, abych jej ze sebe sundal. Až teď je to konec… Proletí mi hlavou poslední zoufalá myšlenka, ale tehdy se to stalo. Bizarro zařval a pustil mě, přičemž si začal držet obličej. Já jsem klesnul na kolena a začal jsem lapat po dechu, přičemž jsem si ohmatával pohmožděný krk. Bizarro pak znovu začal řvát, ale tentokrát využil i slov. V uších mi ještě hučela krev, ale rozeznal jsem slovo „netopýr“. Ihned mi došlo, že se tu objevil Bruce, který zase asi nějak zasáhl, protože by mě jinak Bizarro asi jen tak nepustil. Musím toho nějak využít!! Pomyslím si a pohlédnu směrem k Bizarrovi. Seberu zbývající energii a vyrazím proti němu se sveřepým výrazem ve tváři, abych se mu pokusil ten nářez vrátit.

Universe - 05. května 2016 19:41

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro však nelamentoval dlouho. Zdálo se, že Bruce použil podobnou taktiku jako předtím, asice koncentrovaný pepřoví sprej, ale Bizarro už tenhle trik znal a tak se jej docela rychle i zbavil. Jeho oči i jejich okolí bylo mírně nateklé a zarudlé, ale zato jeho oči byly plné hněvu a nenávisti. Když se na něj vrhneš, rozhodně se nedrží zpátky a vyměníte si vzájemně několik ran, než tě pošle pár metrů daleko, kde tě zastaví až auto. To už se ale do toho pustí i Bruce, po kterým se Bizarro snaží jít, ale mužíček v černém celkem šikovně uhýbal. Tedy až do doby, než se to monstrum rozhodlo použít něco dalšího ze svého repertoáru, asice, přesně jak Bruce předtím řekl, místo tvého mrazivého dechu, začal doslova a dopísmene chrlit oheň, podobně jako ty si mrazil. Což Bruce značně indisponovalo, protože už neměl tolika místa na uskakování.

Clark Kent - 05. května 2016 20:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj sok se z Brucova zásahu otřepal docela rychle. Nejspíš asi proto, že už to na něj jednou použil. Avšak i tak byly jeho oči zarudlé a napuchlé. Nicméně, už byl znovu víceméně bojeschopný. Tedy alespoň tak se mi jevil. Snažil jsem se využít jeho momentální rozhození, ale trochu jsem se přepočítal. Bizarro se ihned poté, co jsem se na něj vrhnul, pustil na oplátku do mě. Vyměnili jsme si pár pořádných ran a já nakonec skončil tím, že jsem se nedobrovolně proletěl vzduchem, kde jsem to napálil do auta. Ouch!! Unikne mi z úst, jakmile se rozplácnu na autě, které tak nějak zdemoluji. Celé tělo mě neskutečně bolelo a nejvíce ze všeho ten krk, který mi ještě před pár okamžiky hrozil, že praskne. Podobně jako Zodovi. Vrhl jsem pohled na Bizarra, o kterém jsem si myslel, že po mě půjde a dorazí mě, avšak ten se zabýval Brucem, který mu úspěšně uhýbal, takže jej nemohl zasáhnout. Pak se ale očividně nasral, protože využil zbraň, o které mi Bruce říkal – ohnivý dech. Bizarro začal ze svých úst chrlit proud ohně, podobně jako já chrlím mrazivý vichr. Brucovi to opravdu ztížilo práci, protože tak přišel o velký prostor, kam by mohl uhnout. Už jdu!! Zvolám v duchu a rychle slezu z auta, které následně uchopím a vyrazím k Bizarrovi, kterého se s ním pokusím praštit jako baseballovou pálkou ze strany, abych jej odhodil od Bruce.

Universe - 05. května 2016 20:44

soukromá zpráva od Universe pro Brucův konec jeho pláště nakonec poněkud trochu vzplál. Začal hořet a Bruce se jej pokoušl rychle uhasit, přece jenom, on je jen člověk, takže kdyby začal hořet celý, bylo by to pro něj špatné. Toho Bizarro ihned využil a napadl jej. Zasadil mu ránu, o které šlo dosti pochybovat, jestli by jí normální člověk rozchodil, pokud by to vůbec přežil. Bruce to přežil zřejmě jenom díky tomu, že jeho ´oblek´ byl jistou formou vystužen jistou slitinou. Přesto to poněkud zapraskalo a Bruce se dosti zapotácel. Toho využil Bizarro, popadl jej za ruku a poté jej mrštil vší sílou k tobě a vrátil tě zpátky k dalšímu autu.

Clark Kent - 05. května 2016 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem s autem v rukou vyrazil Brucovi na pomoc, tak jeden z cípů jeho pláště vzplál a tak se jej rychle pokusil uhasit. Chvilkové nepozornosti využil Bizarro a uštědřil mu ránu, která by normálního člověka poslala do věčných lovišť, nebo přinejmenším by mu polámala většinu kostí v těle. Avšak Bruce chránil jeho oblek, který byl vyztužen nějakou slitinou. I tak to v něm však nemile zapraskalo a já netušil, jestli to byly výztuhy, nebo i jeho kosti. Vůbec bych se nedivil, kdyby to byly i kosti, ale teď jsem neměl čas to kontrolovat svým rentgenovým zrakem. Otřesený Bruce se zapotácel a dal tak Bizarrovi pozvánu ho zvalchovat. Bizarro se však rozhodl udělat něco zcela jiného. Chytil Bruce za ruku a mrštil ho mým směrem. Měl jsem co dělat, abych spěšně odhodil auto stranou a Bruce zachytil. I tak to se mnou ale smýklo a znovu mě zastavilo až nějaké auto. Bruce jsem však ochránil před dopadem vlastním tělem. A to, i když ho opravdu nemám rád. Uteč, Bruci… Prohlásím tiše tak, aby to slyšel jen Bruce, a pak ještě dodám. Nestačíme na něj ani ve dvou… Pokusím se ti koupit trochu času… S tím jsem se otočil zpátky k Bizarrovi a vrhl jsem se na něj, abych tak dal svému soku v lásce čas se zdejchnout. Nevěřím, že by další takovou Bizarrovu ránu přežil.

Universe - 05. května 2016 21:10

soukromá zpráva od Universe pro Bruce všemi silami potlačení bolestivé zajíknutí, když na tebe dopadne. "Ne..." pronese trochu udolaně, když se začne zvedat na nohy zpátky. "...tohle je moje město... " dodá ještě, i když se poněkud tak tak drží na nohou a v místě, kolem jeho úst, která nezakrývala jeho maska, byly vidět drobné stužky jeho vlastní krve. Oba jste měli co dělat aby jste se udrželi na nohou a Bizarro se netvářil, že by s vámi byl poněkud hotov. Něco nesrozumitelně zavrčel a pak to vypadalo, že se na vás znovu vrhne, ale zastavil jej hlas. Až příliš známí hlas. "A co tři...?!" Následně se z nebe snese smyčka lasa, které se zachytí kolem Bizarrovi hrudi a pevně utáhne. Monstrum se snažila laso přetrhnout, ale amazončino laso drželo a drželo. "Pusť!!! Pusť!!! Pusť Bizarro, zlá ženo!!!" vrčel Bizarro. Diana se snesla poněkud níže. Přesto, že tu byla neměli nic na faktu, že nevypadala pořád nijak dobře. Druhý konec lasa držela s vypětím všech sil a její slabost prozrazovalo pouze její uhrančivé oči.

Clark Kent - 05. května 2016 21:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když na mě Bruce dopadl, tak potlačil bolestné heknutí. Jakmile jsem jej ze sebe sundal, tak jsem se zvedl a vyzval jsem ho, aby utekl, že ve dvou na něj nestačíme a že mu koupím trochu času. To kategoricky, tvrdohlavě odmítl, i když vypadal, že stojí na nohou jen silou vůle. I přestože mu zpod masky vytékaly drobné stroužky krve, tak prohlásil, že tohle je jeho město. Otočil jsem se raději na Bizarra, protože jeho útok mohl přijít kdykoliv. Vypadal, že s námi ještě neskončil a že se na nás co nevidět vrhne. Chtěl jsem ho udržet od Bruce dál a vrhnout se mu vstříc, ale ozval se velice známý hlas, který sice zbožňuji, ale který bych tu v současné situaci nechtěl za žádnou cenu slyšet, protože patřil ženě, kterou miluji a která je otrávená smrtícím jedem. Vzápětí se z nebe snesla smyčka Dianina lasa, která se zachytila okolo Bizarrovy hrudi. Diana jí utáhla a vší silou laso držela. Stále ještě nevypadala v pořádku, byla utahaná, ale její oči byly stále stejně krásné, i když na smrt unavené. To neeee!! Neměla jsi tu chodit a vystavovat se nebezpečí, Diano!! Pomyslel jsem si a na okamžik jsem sledoval Bizarrovo počínání. Bizarro se vzpouzel a hlasitě se dožadoval, aby jej pustila a Diana měla problémy laso udržet. A proto jsem vyrazil k němu, abych jej trochu uklidnil - pěstmi. Čas slov ale již pominul. Nechtěl jsem riskovat, že se osvobodí a Dianu ohrozí, a proto jsem se do něj pustil. Použil jsem ochromující chvat, kterému se teď, díky tomu, že byl svázaný, nemohl nijak bránit. Rozpřáhl jsem své ruce a současně jsem s nimi svými dlaněmi plnou silou udeřil Bizarra přes uši a tím jej snad dezorientoval. Pokračování přišlo následně, když jsem ho vzal za vlasy, trhnul jsem mu hlavou dozadu a poté jsem mu ze shora dal další dělovku přímo do obličeje. S lanem samotným bych moc trhnout neměl, protože Bizarra držím za vlasy. Tedy pokud mi jeho vlasy nezůstaly v ruce.

Universe - 06. května 2016 08:19

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro se dál vzpouzel a Diana měla stále větší a větší problémy své laso udržet. A tak, když jsi se chopil své iniciativy a vyrazil vůči jenom, Bruce nestál jenom opodál. Přispěchal k Dianě a snažil se jí pomoci udržet laso a tím i Bizarra. Tvůj útok se poněkud povede, protože monstrum poté začne řvát až to jednomu skoro až protrhne ušní bubínky. "Superman... bolest!!! Bizarro... nenávidí!!!" zavrčí na tebe a jeho oči, které byly plné nenávisti, vzteku i bolesti se poněkud zalesknou a vyšle z nich paprsek, který tě zasáhne přímo do hrudi. A protože jsi mu byl takto blízko, mělo to ještě znásobený efekt. A tak jsi znovu skončil v menším kráteru na silnici několik metrů od něj. "Netopýr a zlá žena... Bizarro nenávidět!!" zavrčí potom na ty dva a vyšle proti nim stejný paprsek, který však Diana zablokuje svými náramky, ale musela u toho pustit ono laso, což bylo přesně co Bizarro potřeboval. Jakmile bylo laso volné, mohl se z něj osvobodit. Vyletěl z něj několik metrů vzhůru, kdy pak na ty dva začal chrlit oheň, stejně jako na tebe. Bruce zareagoval pohotově a přes ně oba přehodil svůj černý plášť a schoval je tak po ním, aby jim oheň nic neudělal. Chrlil na ně oheň několik okamžiků a když byl tak nějak uspokojen a místo bylo obklopeno plameny, přestal. "Bizarro zraněn, ale Bizarro vrátit a pak zničit Supermana a zlou ženu a Netopýra!" zavrčí a potom odletí kdo ví vlastně kam.

Clark Kent - 06. května 2016 11:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro se dál vzpouzel a Diana měla co dělat, aby jej udržela. A proto jsem vyrazil k Bizarrovi, abych se jej pokusil uklidnit silou. Oběma rukama naráz, jsem jej praštil plnou silou po uších, snažíc se mu tím poranit uši, nebo jej alespoň dezorientovat. Bruce se přidal k Dianě a uchopil lano, snažíc se Bizarra udržet. Když jsem Bizarra praštil, tak se ozvala ohlušující rána. Trefil jsem se přesně, protože tím, jak jej Diana svázala, mu znemožnila se bránit. S největší pravděpodobností jsem jej zranil, protože začal řvát tak hlasitě, že by se ta ohlušující rána v tom křiku snad ztratila. Ale ne!! S takovou budou mít lidé v okolí poškozený sluch… Pomyslím si, ale to už se Bizarrovy oči zableskly a jeho paprsek, který z nich vyšlehl, mě udeřil do hrudi silou Héfaistova kladiva. Tím, že jsem byl přímo u něj, to mělo ještě znásobený efekt a zarazilo mě to do silnice, kde jsem skončil znovu v menším kráteru. Bizarro se hned pak obrátil proti Dianě a Brucovi, na které zařval, že je nenávidí, načež vypustil svůj paprsek i proti nim. Diana jej tak tak zablokovala svými náramky, ale musela u toho pustit lano, které samotný Bruce neměl ani tu nejmenší šanci udržet. Osvobodil se a během zlomku vteřiny laso leželo volně na zemi, zatímco on se vznášel nad ním. Rychle jsem se pokusil zvednout na nohy, ale musím říci, že to nebylo nic jednoduchého. Bolelo mě celé tělo, a proto to nešlo tak rychle a bylo to velice vrávoravé. Nicméně Bizarro nehodlal čekat, než se zmátořím a postavím se mu. Vychrlil na Dianu s Bruce proud ohně. NE!!!! Zvolal jsem a zděšeně jsem sledoval, jak se k mé lásce blíží ohnivá bouře. Bruce ale stačil zareagovat a přehodil přes oba svůj plášť. Pár vteřin na ně chrlil oheň, a když bylo okolí v plamenech, tak přestal a zařval, že je zraněný, ale že se vrátí a všechny nás zabije. Pak vyrazil jako kulka do vzduchu a zmizel bůhví kde. Ani jsem to nezkoumal, protože jsem upíral zrak na Dianu s Brucem, který z nich sundal plášť a odhalil, že jsou v pořádku. Tedy relativně řečeno. Vydechl jsem úlevou a klesnul jsem na jedno koleno, přičemž jsem začal ztěžka oddychovat. Bolelo mě lautr všechno. I samotné nadechování bylo obtížné a velice bolestivé, protože jsem ještě před pár okamžiky měl Bizarrovu ruku na krku, který hrozil, že každým okamžikem praskne a já budu následovat Zodova příkladu. Jste… jste v pořádku? Zachrčím starostlivě k Dianě a Brucovi a pokusím se na ně pousmát. Výsledná zkrvavená grimasa však nevypadala vůbec jako úsměv.

Universe - 06. května 2016 12:10

soukromá zpráva od Universe pro Když Bizarro odletěl a nechal vás tam, Brucovi trvalo trochu déle, než z nich sundal svůj plášť. Rozkašlal se přitom, byl dosti ožehlí, sem tam to jen na něm mírně doutnalo, ale vypadal docela v pořádku. Držel Dianu u sebe a ta až na trochu očouzení od kouře, vypadala nezraněně. Zřejmě právě díky Brucovi pohotové reakci. "Ano... relativně..." opáčí Bruce. Diana sice neřekla nic, ale při smyslech naštěstí byla.

Clark Kent - 06. května 2016 12:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než Bruce ze sebe a z Diany odkryl svůj plášť, tak jsem trnul strachem, jestli jsou v pořádku. Nakonec se ukázalo, že byli. Bruce sice trochu doutnal, ale jinak se zdálo, že to přežije. A Diana, až na lehké očouzení od ohně, se zdála být nezraněná. Oddychl jsem si a klesl vysílením na koleno, přičemž jsem začal ztěžka oddychovat. Nebylo mi dobře, ale i tak jsem se staral, jestli jsou mí společníci v pořádku. Zeptal jsem se na jejich stav a pokusil jsem se pousmát, avšak kýženého výsledku jsem nedosáhl, protože místo úsměvu se mi na obličeji objevila zkrvavená, napuchlá a potlučená grimasa. Odpovědi se ujal Bruce, který přisvědčil, že je relativně v pořádku. Přikývl jsem a podíval jsem se na Dianu, která sice byla při smyslech, ale neřekla nic. Svraštil jsem starostlivě obočí a vrávoravě jsem se zvedl na nohy. Udělal jsem jeden opatrný krok, ale potom jsem vyrazil přímo k Dianě, kterou jsem vzal do náruče a lehce si jí přitiskl na hruď. Poté jsem vztáhl jednu ruku k její tváři a láskyplně jí pohladil. Diano? Jsi v pořádku? Řeknu stále trochu přiškrceným hlasem, pozůstatkem přidušení, které má na svědomí Bizarro, a starostlivě jí pohlédnu do očí. Ano, v současné době možná vypadám hůř, ale kosti srostou, rány se zacelí a energie se doplní, ale ona na tom byla hůř. Měla ve svém organismu smrtící jed, který mohl ublížit i jí.

Universe - 06. května 2016 13:53

soukromá zpráva od Universe pro Diana slabě přikývne, když si jí vezmeš poté k sobě. Bruce se ztěžka zvedne a za krátký okamžik je slyšet vozidlo, které se nakonec i ukázalo a přijelo a zastavilo, kousíček od vás odkaz. Už jenom podle vzhledu bylo jasné, komu asi bude patřit. "Měli bychom odtud zmizet. Policie tu bude za pár okamžiků." pronese Bruce. Do toho auta nastoupí podobně, jako předtím do jeho jetu, asice, že se otevře něco jako kokpit. Bylo tu i místo pro dalšího, takže záleží na tobě, jestli pojedeš s ním nebo se vydáš do jeho sídla na vlastní pěst s Dianou.

Clark Kent - 06. května 2016 14:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem si Dianu vzal k sobě, lehce si jí k sobě přitiskl a zeptal se jí, zda je v pořádku, tak lehce přikývla, ale nic neřekla. Věděl jsem, že jí není moc dobře a k tomu všemu ještě Bizarro. Nevidím se, že jí není do řeči. Byl jsem jen rád, že teď nepřišla k úhoně. Bruce se ztěžka zvedl a v dálce se ozýval zvuk přijíždějícího auta. Znělo to velice hlasitě a neobvykle. Nejspíš to bylo nějaké speciální extrasilné vozidlo armády. Avšak když se ukázalo u nás, tak mi došlo, že tohle není armádní vozidlo, ale Brucovo Batmanovské autíčko. Jen co auto dojelo k nám, tak zastavilo a Bruce prohlásil, že bychom měli vypadnout, protože tu bude policie co nevidět. S tím otevřel „kokpit“ svého auta a nasedl. Bylo tam sice místo ještě pro jednoho, ale já jsem odmítl jet. Raději vezmu Dianu a odnesu jí zpátky do jeho sídla či jeskyně. Sice bych jí nejraději už odnesl domů, ale nemohl jsem. Jednak protože se pořád pracovalo na séru a také proto, že jsme se museli poradit, co s tou zrůdou uděláme. Sejdeme se u tebe… Řeknu Brucovi a kouknu na Dianu, kterou posléze vezmu s citem a opatrně do náruče, abych jí odnesl. Jen co se vzneseme do vzduchu, tak zamířím zpátky k Brucovi. Neměla jsi vylézat z postele… Jsi oslabená a on ti mohl ublížit… Řeknu neutrálním hlasem, ale nepohlédnu při tom na ni. Nedám jí ale žádný čas proto, aby se mohla hádat, protože konečně na ni pohlédnu a dodám. Ale jsem rád, že jsi přišla… nevím, co by se s námi stalo, kdybys nezasáhla. Řeknu vděčným, ale unaveným hlasem, přičemž se na ni pousměji. Byl to velice slabý úsměv a byl unavený, ale byl zcela upřímný.

Universe - 06. května 2016 16:52

soukromá zpráva od Universe pro Bruce akceptuje tvoje rozhodnutí. "Dobrá." potvrdí to ještě nakonec i slovy a poté se kryt kokpitu zavře a silný, mocný motor toho auta poněkud zaburácí a s otočkou, doprovázenou zapištěním pneumatik se rozjede pryč. Však ani ty jsi nezahálel a vzal jsi to poněkud svou cestou. Při tvém poněkud obavném kárání, si Diana tak trochu položí hlavu na tvoje rameno. "Nemohla jsem vás nechat, čelit mu jen sami dva..." opáčí nakonec Diana. Evidentně ani neměla moc chuť se případně nějak o tom dohadovat nebo arguovat. Nicméně když dorazíte do Brusova sídla, kupodivu na vás čekal Alfréd. "Omlouvám se pane Kente, ale i přes mou snahu se mi nepodařilo slečnu Dianu udržet v bezpečí Waynova sídla." omluví se ti poněkud. "Proto jsem si dovolil připravit teplou lázeň, pro Vás oba." dodá ještě nakonec. V rukou držel nejenom dvě velké, měkce vypadající osušky, ale i případně nějaké to oblečení na převlečení. Podle toho jak se rozhodneš tě potom na požádání zavede buďto do oné koupelny nebo zpátky do pokoje pro hosty.

Clark Kent - 06. května 2016 19:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi mé rozhodnutí odsouhlasí a zavře kryt kokpitu svého auta, načež nastartuje motor a ten se rozezní hlasitě jako nějaká raněná obluda. Musí se mu nechat, že má pěkné hračky. Ostatně jako miliardář si to může dovolit. Bruce udělal s autem otočku až pneumatiky zahvízdaly a zmizel v dáli. Já jsem vzal Dianu opatrně do náruče, zvedl jí a vyletěl s ní do vzduchu a pak k Brucovi. Cestou k Brucovi jsem si vystřihl krátký, naoko káravý monolog, ale pak jsem uznal, že jsem rád, že přišla, protože nás opravdu zachránila. Diana si během toho hlavu položila unaveně na mé rameno, načež se přiznala, že nás nemohla nechat, abychom mu čelili samotní. Nezlobil jsem se, ale i kdyby ano, stejně bych roztál, protože byla extrémně, ale opravdu extrémně roztomilá. Musel jsem jí vtisknout polibek na čelo. I kdybych chtěl, což nechci... tak bych se na tebe nedokázal zlobit... Řeknu a zlehka se usměji, načež na chvilku přiložím svou tvář k její hlavě v tichém souznění. Když jsme pak dorazili k sídlu Waynů, tak nás přivítal Alfréd, který se mi rovnou omluvil, že neudržel Dianu v posteli. V pořádku, Alfréde... Odpovím mu a pousměji se na něj. Dianu však na zem nepoložím. Vím, že je unavená a tak jí rád odnesu. Alfréd pak pokračoval, že proto nám jako omluvu připravil horkou lázeň. Tehdy jsem si všiml, že má v rukou dvě osušky a nějaké převlečení. Dobrá... to bude vítané... Řeknu unaveně, ale veskrze vděčně, protože si potřebuji odpočinout. A Diana ostatně také. Tak nás tedy veďte, Alfréde... Dodám a budu jej následovat.

Universe - 06. května 2016 20:04

soukromá zpráva od Universe pro Alfréd se mírně uklonil, jak mu bylo zvykem a poté ti tedy pokynul aby jsi jej následoval. Vyšli jste pár schodů, prošli několika chodbami a otevřel ti potom jeden z desítek dveří. "Tady... doufám, že budete spokojeni. Kdyby byl jakýkoliv problém, či jste měli pouze nějaké přání, obraťte se na mne a já se vám pokusím v co nejlepší míře vyhovět." řekne ti Alfréd, který však zůstává u dveří, jakmile odloží na skříňku měkké osušky a oblečení pro vás.

Clark Kent - 07. května 2016 00:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd se mírně uklonil a pokynul mi, abychom jej následovali. A tak jsem jej tedy, i s Dianou v náručí, následoval dovnitř do domu, kde mě dovedl k jedněm z velké spousty dveří, které byly v jedné z chodeb. Otevřel nám je, načež prohlásil, že doufá, že budeme spokojeni. A pokud by nám něco chybělo, tak mu prý máme říci a on to zařídí. Myslím, že to bude v pořádku… děkujeme, Alfréde… Odpovím mu vděčným tónem a i s Dianou v náručí projdu dveřmi dovnitř do koupelny. Otočím se na něj a počkám, až dveře za námi zavře. Potom Dianu posadím na vanu a ujistím se, že v pořádku sedí a nemůže nijak sklouznout. Láskyplně jí jednou rukou pohladím po tváři a následně po vlasech, načež jí na moment opustím a zapnu onu vířivou vanu, do které jí navíc přidám trochu pěny. Zalez si do vany a dej si koupel, Diano, uvolní tě to… Já se půjdu trochu ošetřit… Řeknu jí a lehce se na ni pousměji, načež se otočím k umyvadlu. Podívám se do zrcadla, abych viděl, jak moc jsem zřízený. Napustím si umyvadlo horkou vodou a skloním se k němu. Začnu si obličej omývat a dám tak Dianě šanci, aby se svlékla a zapadla do vany, aniž bych jí sledoval, protože mám veskrze hlavu zaraženou v umyvadle a smývám si zaschlou krev z rozbitého obličeje. Jakmile bude Diana bezpečně ve vaně, tak zvednu obličej z umyvadla a znovu si jej prohlédnu. Tentokrát bez nánosu zaschlé krve. Zkontroloval jsem, jestli nemám nos znovu zlomený, protože bych nerad, aby mi srostl křivě, popřípadě jsem si jej narovnal. Nevypadal jsem zrovna v pořádku. Byl jsem zbitý jako žito a stejně jsem se taky cítil. Více s tím už stejně neudělám… chce to čas a slunce… Pomyslím si a otočím se k Dianě, která je už snad bezpečně ve vodě a zakrývá jí koupelová pěna. Sundám si plášť a s drobným bolestivým hekáním také vršek spandexu. Oba kusy mého obleku položím stranou a pak si unaveně kleknu k vaně. Mohu pro svou bohyni ještě něco udělat? Řeknu unaveným hlasem, ale s veskrze šťastným výrazem ve tváři. Před několika minutami jsem byl ve smrtelném nebezpečí a nyní jsem v přítomnosti té, kterou nadevše miluji. Užíval jsem si tuto chvilku, i když jsem byl zbitý až běda.

Universe - 07. května 2016 11:49

soukromá zpráva od Universe pro Diana si mezitím, co si se ty poněkud staral o sebe, svlékla a vlezla do vany. Vana jako taková byla dostatečně velká pro vás oba, aby jste tam měli oba dostatek místa a i pohodlí. Ležela ve vaně a po hlavou měla jeden z polštářků, které na krajích byly právě pro tento důvod. Voda sama osobě byla příjemná a vonné oleje/přípravky, které Alfréd do ní dal ještě předtím než jste s ním přišly, provoněla celou místnost. Diana se na tebe podívá, když se k ní nakloníš. Přesto její oči a pohled byl stále unavený. "Společnost." řekne ti na nakonec s drobným úsměvem.

Clark Kent - 07. května 2016 13:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zatímco jsem si oplachoval tvář od zaschlé krve, tak se Diana svlékla a zalezla si do vany, která byla pomalu stejně velká, jako moje koupelna. Spokojeně si ve vaně lehla a pod hlavu si dala polštářek, který tam byl, a který sloužil právě k tomuto účelu. Odložil jsem si plášť a svrchní díl svého obleku a pak jsem si přikleknul k vaně, abych byl své milé blíž. Unaveně jsem se na ni usmál a zeptal se jí, jestli pro ni mohu něco udělat. V odpověď se na mě unaveně usmála a řekla mi jen, že společnost. O mou společnost nemusíš mít strach… za moment se k tobě přidám. Opovím a nakloním se k ní, abych jí políbil na tvář. Pak se zase stáhnu ke své předchozí póze, a sice se opřu o vanu a jednu ruku lehce ponořím pod hladinu, zjišťujíc jaká je voda. Co se týče vůně těch olejů, které do ní přidal Alfréd, mohu říci, že tato lázeň vypadala opravdu lákavě. A to ani nezmiňuji fakt, kdo v té lázni teď byl. Voní to krásně… a i teplota vody je příjemná… Zkonstatuji a ruku znovu vytáhnu nad hladinu. Lehce si povzdechnu a unaveně si na moment opřu hlavu o vanu a zavřu oči. Chvíli takto zůstanu, abych nabral síly, protože se cítím opravdu znavený a rozbitý. Takto hrozně jsem se necítil ani po boji se Zodem. Dokonce ani, když jsem ničil ten motor, který mě oslaboval svým Kryptonským paprskem. Po chvilce, když jsem zvedl hlavu, jsem se zapřel o vanu a postavil jsem se. Odstoupil jsem kousek od ní a shodil jsem ze sebe i zbytek oblečení, načež jsem se přesunul zpátky a vstoupil do ní. Nijak jsem se nezakrýval, nebo nikterak neotáčel. Před Dianou jsem se nestyděl. Vlastně jsem neměl za co se stydět. Položil jsem se podobně jako Diana a slastně jsem vydechl. Cítil jsem, jak ze mě únava opadá a jak se mé ztuhlé svaly uvolňují. Tohle je slast… Prohlásím a mimoděk se pošoupnu k Dianě, na kterou se usměji. Sice to není jako tvá lázeň na ostrově, ale je to i tak skvělé. Dodám a zcela se uvolním, přičemž se k Dianě lehce přitisknu a nechám jí se trochu přitulit.

Universe - 07. května 2016 14:25

soukromá zpráva od Universe pro Nemusel si se ani příliš skrývat, protože Diana pár sekund na to, co ti odpověděla, zavřela svoje oči, aby si dopřála odpočinek v příjemné, teplé vodě. A otevřela je, tedy spíše jenom trochu pootevřela, až když jsi ve vodě byl a přiblížil si se k ní. Vše co mohlo a bylo důležité zakrývala hustá pěna, u obouch. Přesto byla Diana poněkud stále očouzená v obličeji a trochu na rukou, od toho Bizarrova útoku. "Přízeň bohů není pro každého." opáčí Diana ohledně tvé poznámky o tom, že na Themyscyre byla lázeň poněkud lepší než tady.

Clark Kent - 07. května 2016 14:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se svlékal, tak Diana zavřela oči, aby si vychutnala vodu a dala mi tím také trochu soukromí. Otevřela je až ve chvíli, kdy jsem zapadl do vany za ní a přiblížil se k ní. Voda i bublinky byly zcela úžasné a já cítil, jak ze mě pozvolna všechna únava opadá a odplouvá pryč. Prohlásil jsem, že je to úžasné, ale že to není nic oproti jejím lázním na ostrově. Diana mi na to odpověděla, že ne každý je hoden přízně bohů. Usmál jsem se, protože jsem tuto její stránku měl opravdu rád. Líbilo se mi, jak používala ty své archaismy a přirovnání k antické kultuře a bohům. Tehdy jsem si jí tak nějak více prohlídl a zjistil jsem, že je stále trochu očouzená od Bizarrova útoku ohněm. Počkej… Řeknu a otočím se, abych nahmatal nějakou houbičku či jiné takové náčiní co je vedle vany. Na moment to ponořím do vody, lehce to vyždímám a pak se s tím začnu přibližovat k její tváři. Ukaž… jsi na tváři očouzená od ohně… Vysvětlím jí, přičemž se k ní stále pomalu přibližuji, čekajíc, jestli se neodtáhne a neomyje si tváři sama. Pokud se to nestane, tak se k ní nakonec tou rukou přiblížím a něžně jí omyji začouzeniny.

Universe - 07. května 2016 16:52

soukromá zpráva od Universe pro Nahmatáš měkkou, jemnou a příjemnou žínku. "Omyj mne tedy." řekne ti Diana, když jí řekneš, že je ještě stále v obličeji a po těle špinavá. Což tak nějak znamenalo, že zavřela oči a tak nějak ti i trošku nastavila tvář, abys měl lepší přístup k ní. Po celou dobu co jí budeš omývat se nebude bránit ale spíše to tak trochu i maličko vypadalo, že si to i poněkud užívá, tedy hlavně onu tvou pozornost, kterou jí tímto věnuješ.

Clark Kent - 08. května 2016 00:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nahmatal jsem měkkou žínku, kterou jsem navlhčil a poté jsem se s ní vydal k Dianě, které jsem řekl, že je stále očouzená. Ona mi na oplátku jen řekla, že jí mám tedy omýt a zavřela při tom oči, aby mi tak dala najevo, že se do toho mohu pustit. Pousmál jsem se, protože mi to od ní přišlo roztomilé. S jemností jsem se do toho pustil a začal jí něžně omývat obličej od očouzenin. Občas jsem žínku znovu navlhčil a znovu se pustil do něžného otírání. Diana nevypadala, že je jí to nějak nepříjemné, protože mi nastavovala tvář, abych měl svou práci ulehčenou. Dokonce to vypadalo, že si mé dotyky a hlavně mou pozornost užívá. A že tu měla k dispozici veškerou. Když jsem byl s její tváří hotov, tak jsem jí druhou rukou po ní pohladil a pak jsem přešel k jejím rukou, které měla taktéž trochu očouzené.

Universe - 08. května 2016 09:22

soukromá zpráva od Universe pro Umýt Dianu nebylo tak složité. Většina ´špíny´, kterou měla na sobě, ať už na obličeji, nebo na rukou či jinak po těle, byla jen slabá vrstva, která po několika tazích přes prakticky pustila sama a zmizela nenávratně v čisté vodě. Diana přitom vypadala, trochu se i tak chovala, jako by si to nejenom užívala, ostatně, kdo by si tohle poněkud neužíval, že, ale také u toho trochu vypadala jako skutečně nějaká bohyně, nebo přinejmenším panovnice či princezna, která se nechává obletovávat a obskakovat svými sluhy.

Clark Kent - 08. května 2016 10:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Umýt Dianu nebylo složité. Nečistoty, které na sobě měla, byly jen slabé vrstvy a stačilo jen pár tahů žínkou a ony zmizely v nenávratnu. Navíc mi byla Diana nápomocná tím, že se nakláněla tak, jak jsem potřeboval, abych jí očistil. Má milá u toho vypadala a trochu se tak i chovala, jako by si to užívala, což by nebylo nikterak divné. Ovšem když vím, že je to princezna amazonek a k tomu ještě Bohyně války, tak to pro mě mělo zcela jiný rozměr. Když jsem se na ni díval, tak opravdu vypadala jako pravá bohyně, nebo přinejmenším alespoň nějaká panovnice, která se nechala obletovat a obskakovat svými sluhy. Opravdu si to užíváš, co? Pronesu řečnicky a s úsměvem, ale nikterak jízlivě. Přijde mi to spíš docela milé. Ať tak či onak, na Dianu bych se prostě zlobit nedokázal.

Diana - 08. května 2016 10:29
	soukromá zpráva od Diana pro Ohledně jeho poznatku o tom, že jsi to užívám se trochu pousměji. "A neměla bych?" pronesu s oním úsměvem. Pootevřu oči a podívám se i přitom na něj. "Každá žena by si měla užívat veškeré pozornosti, které se jí dostane." dodám ještě nakonec. Ostatně, pročpak taky ne.

Clark Kent - 08. května 2016 10:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana pootevřela oči a odpověděla mi na mou otázku otázkou, jestli by neměla, načež dodala, že každá žena by si měla užívat veškeré pozornosti, které se jí dostane. Já proti tomu nic nemám… Odpovím a ten její milý úsměv jí oplatím. Spíš naopak… Dodám a lehce se k ní nakloním, abych jí políbil, přičemž pociťuji značný odliv krve z mozku. Ostatně není se čemu divit. Vedle mě je extrémně krásná, nahá bohyně, které jsem právě poskytl koupel i s omýváním, a kterou se teď chystám políbit.

Diana - 08. května 2016 11:10

soukromá zpráva od Diana pro Trochu usměji více. "Co bych vlastně dělala beze svého z nejvěrnějších." poznamenám tak trochu jej maličko řadíc zase opět mezi smrtelníky, kteří uctívali Olympany a jim podobné. Tím jsem jej nechtěla nijak urazit či znemožnit nebo něco takové tomu podobné, spíše to bylo myšleno tak trochu druhou stranou. Nicméně, když se ke mě začne nahýbat, že by mne políbil, rukou mu cáknu nejenom trochu vody ale i zároveň trochu pěny do obličeje.

Clark Kent - 08. května 2016 11:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když se její úsměv rozšířil, tak mě to zahřálo u srdce. Byl jsem rád, že se už zase usmívá. Dokonce, když pak poznamenala, co by dělala bez svého z nejvěrnějších, tak jsem jí úsměv oplatil. I když to vyznělo trochu jinak, než to myslela, já jsem to pochopil. Věděl jsem, co ke mně cítí a ona věděla, co já cítím k ní. A i proto jsem se k ní začal nahýbat, abych jí políbil. Avšak Diana získala zpátky něco ze své hravé povahy a cákla mi do obličeje trochu vody i s pěnou. Zastavil jsem se a skrz pěnu na obličeji se na ni podíval, načež jsem se docela rozesmál. Rukou jsem si setřel pěnu z obličeje a na moment zkřivil obličej v bolestivé grimase, protože mně zabolely naražená žebra. Očividně jsem se pohnul nějak, jak jsem neměl a tak jsem klesl zpátky ke svému místu a opřel jsem se o polštářek. Rány se zacelují… ale příjemné to není… Poznamenám, ale i tak Dianě věnuji pousmání, aby věděla, že jsem v pořádku. Pak ale zavřu oči a chvilku budu relaxovat, abych dal odpočinout svému zbitému tělu.

Universe - 08. května 2016 12:46

soukromá zpráva od Universe pro Čas strávený ve vaně jste si oba užily. Ostatně, veškerý čas, který jste trávily společně byl poněkud více než příjemný, pro oba a to vždycky. Osušky, které vám tu Alfréd zanechal byly příjemně měkké a hebké, rozhodně podle toho nebyly levné. Ale to koneckonců prakticky nic v tomhle době, nebo spíše budově. Ale zase na druhou stranu jeden by si na to docela i zvykl. Ovlečení, které vám spolu s těmi osuškami přinesl se ukázalo jako oblečení na spaní, něco pro tebe a také něco pro Dianu, která sice trochu protestovala ale nakonec si to oblékla odkaz. V pokoji potom můžeš najít nějaké maličké občestvení, však Diana zamířila, nebo jsi jí tam donesl, rovnou do postele.

Clark Kent - 08. května 2016 14:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas strávený s Dianou, byl opravdu skvělý. Ostatně jako vždy, když jsme byli spolu. Užívali jsme si vodu, příjemnou společnost a dokonalou atmosféru vířivé lázně. Po nějaké době, když jsme vylezli z vany, jsme se osušili a oblékli si oblečení, které nám tu Alfréd nechal. Jednalo se o oblečení na spaní. Já s tím neměl problém, protože jsem byl pořád ještě rozbolavělý z celé té nakládačky. Dianě ovšem ona noční košilka zrovna nevoněla a měla k ní výhrady. Ovšem nakonec to překousla a nasoukala se do ní. Vypadala skvěle a také jsem jí to řekl. I já se nasoukal do onoho oblečení. Naše oblečení jsme dali stranou, abychom se pro ně později mohli vrátit. Nakonec jsem si svou bohyni znovu vzal do náruče a vyrazili jsme do pokoje. Byl jsem rád, že mám dokonalou paměť a tak pro mě nebyl problém najít ten správný pokoj. V pokoji jsme našli malé občerstvení, ale Diana pokynula k posteli. Očividně byla už unavená a ani já jsem neměl hlad, ba ani chuť něco jíst. Proto jsem s ní zamířil rovnou do postele, kam jsem jí něžně položil a pak si k ní lehnul. Přitulil jsem se k ní a úlevně jsem si oddychl. Toto odpočívání v náručí mé milé bylo snad ještě lepší než pobyt s ní ve vířivce.

Universe - 08. května 2016 16:02

soukromá zpráva od Universe pro Noc proběhne poklidně. Vyspíš se docela dobře a probudíš se dopoledne. Nejenom, že na nočním stolku vedle postele byl tvůj telefon, na které bylo pár nepřijatých hovorů a pár smsek. Všechny od Lois. Nazačátku se tě ptá kde jsi, co děláš a podobně, ke konci je to spíše, že tě se tě pokouší v práci omluvit a její krycí verze pro tebe byla, že pro ní děláš reportáž v terénu. Přesto by ses prý měl co nejdříve v práci oběvit. Potom tu byl lísteček, těžko uvěřit, že Alfréd vešel a odešel, aniž by jsi jej nějak slyšel. Na papírku stála, že jakmile se probudíš, máš se po svých ranních/probouzecích rituálech dostavit/vyhledat pana Bruce. Vedle papírku byla i dvě sklenice, s obsahem, který se jevil jako nějaký vitamínový/protejnový nápoj, pravděpodobně čerstvě připravený a soudě podle vůně, bez přidaných chemikálijí. Čili nic špatného či něco co by bylo špatné.

Clark Kent - 08. května 2016 16:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Netrvalo to dlouho a s Dianou v náručí jsem zamířil do říše snů. Byla to úleva pro mé znavené a zbité tělo, které si konečně mohlo odpočinout. A že si přes noc opravdu odpočinulo. Probudil jsem se dopoledne druhého dne a byl jsem docela plný sil. Chvilku mi trvalo, že mi došlo, kde to jsem. Když jsem se ale rozkoukal, tak jsem si všiml si svého mobilního telefonu na nočním stolku. Zarazil jsem se a chvilku jsem na něj hleděl jak tele na nové vrata. Přísahal bych, že jsem si ho nechal doma… Pomyslím si a sáhnu po něm, abych jej zkontroloval. Bylo na něm několik zmeškaných hovorů a několik esemesek. Všechny byly od Lois, která se vyptávala, kde jsem a co dělám. Pak ale také psala, že mě kryje a Perrymu řekla, že jsem v terénu a dělám pro ni reportáže. Ale také, že bych se měl v práci objevit co nejdříve. Hmm… Pomyslím si a odložím mobil. Pak si ale všimnu, že na nočním stolku je ještě nějaký papírek a dvě sklenice s proteinovým nápojem. Podle vůně vše čisté a bez chemikálií. Neměl jsem hlad. Já vlastně hlad nemám skoro vůbec. Mému tělu stačí sluneční svit, ale chápu, že vzhledem k tomu, že jsem včera nic nejedl, a Diana nejspíš také ne, tak se nám Alfréd snaží doplnit živiny a vitamíny nezbytné pro chod lidského organismu. Nejprve jsem sáhl po papírku, na kterém stálo, že jakmile se probudím a provedu ranní rituály, tak mám vyhledat Bruce. Bezděky protočím očima a v duchu si povzdechnu. Nechtělo se mi vylézat z vyhřáté postele a už vůbec ne opouštět Dianu. Nakonec jsem se ale odhodlal vstát, avšak nejdřív jsem Dianu lehce políbil na čelo a pak se od ní opatrně odtáhl. Zvedl jsem se z postele a chopil se jedné ze sklenic. Znovu k ní přičichl a nakonec do sebe obrátil její obsah. Nebylo to nic chutného, ale taky to nemá chutnat, jen doplnit živiny. S mobilem v ruce jsem pak zamířil do koupelny, kde jsme včera byli s Dianou, abych se oblékl do svého spandexu. Pokud tu někde budou i civilní šaty, tak si je přetáhnu přes spandex. Provedu nějakou základní hygienu a pak vezmu Dianino oblečení, které také sesbírám a tiše jí jej odnesu do pokoje. Byl bych nejradši, aby jí nikdo neviděl v té košilce, která víc odhaluje, než zakrývá. Pak už se ale vydám najít Bruce, nebo ještě lépe Alfréda, který by mi snad poradil, kde jej hledat, nebo by mě za ním rovnou zavedl. Proto se zaposlouchám, abych zjistil, kde v domě je pohyb, načež tam vyrazím.

Universe - 08. května 2016 19:54

soukromá zpráva od Universe pro Nápoj nechutnal tak špatně, tedy hůře spíše vypadal. Nějaké civilní oblečení tu bylo taky, tedy přesněji to, co ti Alfréd donesl a připravil minulého dne. Když propátráš pohlede budovu, zjistíš, že Alfréd je v přízemí a v patře někdo další je, ale na Bruce byl poněkud mladší, tudíž to on být nemohl. Nicméně Bruce si našel v jeho jeskyni, tedy v místě kde ukrýval veškeré svoje Bat-věcičky a do které se dostávalo skrz ony staré pendlovky v knihovně. Seděl tam, místy se na něm vyskytovali nějaké náplasti či obvazy.

Clark Kent - 08. května 2016 20:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile jsem Dianě odnesl její oblečení, tak jsem v tichosti opustil pokoj a pustil jsem se do pátrání po Brucovi. Zprvu jsem se chtěl zaposlouchat, abych našel někoho, kdo mě za ním zavede, ale pak jsem to zavrhl a začal jsem prohledávat sídlo zrakem. Našel jsem někoho na tomtéž patře, kde jsem se nacházel, ale Bruce to nebyl. Byl na něj příliš mladý. Alfréda jsem našel v přízemí a Bruce samotného ve svém doupěti. Nechtěl jsem Alfréda zatěžovat, protože mi bylo jasné, že musí být přepracovaný. Za dobu, co se tady pohybuji, jsem ještě neviděl, že by měl nějaké volno. Proto jsem se vydal do knihovny, abych prošel skrze pendlovky do Brucovy skrýše. Jakmile jsem dorazil Brucovi na dohled, tak jsem jej rovnou oslovil, aby neřekl, že se tady plížím. Jak jsi na tom, Bruci? Zeptám se jej a dojdu až k němu. Mimochodem, za ten včerejšek ti děkuju… Nebýt tvého zásahu, tak je po mně… Bizarro je pokaždé silnější a silnější. Dodám a ono poděkování myslím upřímně. Přece jen, kdyby nezasáhl, už bych neměl možnost Dianu obejmout nebo vůbec spatřit.

Universe - 08. května 2016 21:18

soukromá zpráva od Universe pro Když si promluvil, Bruce sotva hnul brvou. Ale ze zkušenosti, z té krátké doby co jej znáš, sis mohl být jist, že věděl o tobě, o tom, že se k němu blížíš mnohem dříve než si vůbec promluvil. Zřejmě to ale nezjistíš, pokud bys tam nepřišel se záměrem mu nějak ublížit. "Jsem v jednom kuse a mám všechny končetiny." opáčí Bruce ohledně jeho stavu. Ostatně, to mu tak nějak bylo i trochu podobné. Od chvíle co ti řekl, že je Batman, si z něj nedostal příliš jasnou a čistou odpověď na cokoliv. "Jak jsem řekl, tohle je moje město a proto zodpovídám za jeho ochranu." opáčí ještě nakonec Bruce.

Clark Kent - 08. května 2016 21:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem promluvil, tak Bruce sotva hnul brvou. Očividně zase věděl, že se sem blížím. Dokonce jsem pojal podezření, že nás po celou dobu pobytu monitoruje i v pokojích. Na mou otázku ohledně jeho stavu, mi odpověděl, že je v jednom kuse a má všechny končetiny. Jasně… hrej si na tvrďáka… ale já ti to nežeru... Pomyslím si a v duchu si povzdechnu. Cítím, jak moc mě ten chlap nesnáší. Ostatně to bylo víceméně vzájemné. Já jsem jej nesnášel také, protože se snažil získat si Dianino srdce a vyšachovat mě. Když jsem k němu dorazil, tak jsem mu poděkoval za záchranu života, protože kdyby nezasáhl, tak je po mě. On však opáčil, že mi už říkal, že tohle je jeho město a on zodpovídá za jeho ochranu. Nemohl mi víc okatě říci, že to co udělal, nebylo kvůli mně, ale jen a čistě pro ochranu města. Tedy vlastně mohl, ale to nebyl jeho styl. Lehce jsem zakroutil hlavou, ale raději jsem nic neřekl. Mohl jsem jen doufat, že se Dianě už udělá lépe a budeme moci jít domů. Už mě to tu unavovalo. Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit… oč jde? Zeptám se jej nakonec a tiše si poslechnu, co mi chce Bruce říci.

Universe - 09. května 2016 19:27

soukromá zpráva od Universe pro Bruce odloží svou práci, či předmět na kterém zrovna pracoval. Zřejmě jenom nějaké další udělátko k jeho Batmanovi. "Cheetah v tuto chvíly putuje do Arkhamského vězení, kde stráví zřejmě zbytek svého života..." začne a pozvolna se k tobě otočí v křesle čelem. "...dostali jsme z ní ten jed, který ukradla a poté se mi podařilo syntetizoval z něj protilátku, která by měla pomoci všem, které během svého řádí nakazila." řekne a zaloví rukou v kapse kabátu, který byl opřený o opěradlo oné židle. Vytáhne z té kapsy malou, jako plechovou krabičku. Natáhne ruku poslu s ní směrem k tobě. "Jsem si jist, že s tím nemusím učit zacházet a bude jí stačit dávka denně. Pokud by se to zhoršilo, můžeš jí dát ještě jednu. Pokud nezabere asi ta, kontaktuj mne." vysvětli ti tak nějak. Pokud si krabičku od něj vezmeš, zjistíš, že uvnitř je injekční stříkačka a několik nasazovatelných jehel a také malá ampulka s čirou tekutinou uvnitř. Bylo tu i něco, co vypadalo trochu jako naslouchátko, pro důchodce, ale na to bylo poněkud trochu více propracovanější.

Clark Kent - 09. května 2016 21:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce odložil udělátko, na kterém zrovna pracoval a pozvolna se začal otáčet i s křeslem ke mně, přičemž prohlásil, že Cheetah v tuto chvíli putuje do Arkhamského vězení, kde, jak doufá, stráví zbytek svého života. Poté dodá, že z jedu, který z ní dostal, se mu podařilo syntetizovat protilátku, která by měla pomoci všem, které během svého řádění otrávila. S těmito slovy zalovil v kapse kabátu, který byl pověšený na opěradle křesla a vylovil malou kovovou krabičku, kterou mi podal. Nakonec ještě dodal, že mě s tím určitě nebude muset učit zacházet. Otevřel jsem to a uviděl injekční stříkačku s několika vyměnitelnými jehlami a ampuli s čirou tekutinou, ve kterém byl nejspíše ten lék. Pousmál jsem se, protože to znamenalo jediné – můžeme jít domů. Bruce pak dodal, že jí mám dát jednu dávku denně a pokud by to nestačilo, tak jí mohu dát ještě jednu, avšak pokud ani ta nebude působit, tak jej mám kontaktovat. K tomu je tu nejspíš tohle, že? Ujistím se a zvednu ono „naslouchátko“, které tu bylo také, aby jej viděl. Poté jej zase vložím zpátky a krabičku uschovám bezpečně do kapsy. Děkuju, Bruci. Co pro Dianu děláš, ti nebudu schopen nikdy plně oplatit. Řeknu a pousměji se na něj. Je to upřímné pousmání. I když jej nemám rád, tak mu nemohu upřít pomoc, kterou nám oběma poskytl. Kdybys někdy potřeboval… víš, kde mě najít. Stačí říct a já přijdu na pomoc. Kdykoliv. Dodám vděčným tónem a nabídnu mu ruku. Chvilku počkám, jestli jí přijme nebo mě odignoruje. Pokud přijme, tak mu ji vřele stisknu (ale ne, aby ho to bolelo). Pokud ne, tak ruku po chvilce stáhnu a pokud nebude mít co dalšího říct, tak se s ním rozloučím a vyrazím zpátky za Dianou.

Universe - 09. května 2016 21:47

soukromá zpráva od Universe pro "Tvoje rada dokázala cestovat vesmírem, jsem si jist, že na tohle přijdeš určitě i sám." pronese Bruce, jako zřejmě takoví prvpočáteček něčeho co mělo zřejmě být myšleno jako vtip z jeho strany, když se zeptáš, že na onu komunikaci bude sloužit ono ´naslouchátko´. Bruce se pak zvedne a ve s sebou onen kabát, který tu ještě měl. "Chceš splatit něco muži, který má a může mít všechno?" pronese Bruce. "Měj jí stále pod ochranou a více nepotřebuji..." řekne nakonec. Jeho hlas nezněl nijak panovačně, či jinak jemu podobně, spíše poněkud normálně, možná drobet s jakoby smířeným nádechem. Bruce se na tebe přitom podívá ale potom kolem tebe jenom mlčky projde, směřujíc nahoru po chodech zpátky dovnitř jeho sídla.

Clark Kent - 09. května 2016 22:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce opáčil, že má rasa cestovala vesmírem, takže si je jist, že na to určitě přijdu sám. Sice mi odpověděl na „jak“ a to ještě velice pofiderně, ale mě zajímalo „proč“. Veskrze mi tím ale potvrdil, že právě z toho důvodu tam to „naslouchátko“ je, takže jsem to dál neřešil. Trochu mě překvapilo, že se tón jeho hlasu nepatrně změnil a už nebyl tak chladný a panovačný. Poté se zvedl a chopil se toho kabátu, co měl přehozený přes opěradlo křesla, načež mi odpověděl na mé děkování. Pronesl, že chci splácet něco muži, který má a může mít vše. Očividně tím narážel i na Dianu, avšak něco v jeho hlase znělo jakoby smířeně, že tady nepochodí. Nakonec pronesl, že jí mám mít neustále pod ochranou, že více nepotřebuje. To budu… Odpovím mu a pak ještě dodám. Ostatně, slíbil jsem to její matce. Řeknu neutrálním hlasem, ale v duchu mě trochu bodne svědomí, protože jsem to veskrze řekl jen proto, aby Bruce věděl, že je mezi mnou a Dianou hlubší vztah, než si myslí. Trochu jsem se zastyděl, ale nechal jsem to být, když okolo mne Bruce prošel a vyrazil zpátky do svého sídla. Já sám jsem poté vykročil za ním, abych se také vrátil dovnitř budovy a pak za Dianou. Sice se mi to moc nelíbí, ale asi se s ní bude chtít také rozloučit.

Universe - 10. května 2016 16:51

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se však nevydal za Dianou. Tedy rozhodně tam nestrávil tolika času jak sis myslel, že tam nejspíše stráví. Byl venku prakticky do několika sekund po tom, co vyšel. Nicméně svoje kroky namířil v hlavnímu vchodu a při pochodu si oblíkl onen kabát. Zřejmě jej čekala nějaká rada či povinnosti v jeho společnosti. Těžko říci co může mít na práci takoví miliardář jako on, když se zrovna neprohání po střechách jako Batman. Diana uvniřt pokoje už byla vzhůru a byla dokonce i oblečená, ale tak nějak soudě podle toho jak vypadali, spíše nevypadali její kalhoty, vzala to i trochu do svých rukou a to tak nějak maličko doslova. Zobrazit SPOILER

Clark Kent - 10. května 2016 18:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se však nevydal za Dianou. V sídle strávil jen pár sekund a vyrazil k hlavnímu vchodu. Cestou si oblékl ten kabát, což nejspíše znamenalo, že má nějakou schůzi či zasedání. Ovšem, kdo ví. V miliardářích se nevyznám a je těžké určit, co tak může být běžnou náplní jeho dne. Tedy krom běhání po městě v černé masce netopýra a potírání zločinu. Já jsem vyrazil zpátky do pokoje za Dianou. Už při opatrném otevírání dveří bylo patrné, že je vzhůru. Byla už na nohou a dokonce oblečená do civilního oblečení. Dobré… Zarazím se v polovině pozdravu, když na ni pohlédnu. Vypadala skvěle, jako ostatně vždycky a ve všem. Dokonce už vypadala i lépe, co se týče jejího stavu. Na moment si jí prohlížím, ale pak mi dojde, že trošku zírám. …ráno… Dokončím po chvilce pozdrav a dodám. Sluší ti to… a vypadáš už mnohem lépe. Řeknu jí s drobným přikývnutím a usměji se. Stále mám o ni starost, ale ta už pomalu bledne, když jí vidím na nohou.

Universe - 10. května 2016 18:39

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu pousměje. Byl to takoví ten její úsměv, který vždycky věnovala jenom tobě a kdyby se někdo jiný na ní dovolil takhle dívat, zřejmě by mu ihned ukázala podlahu či zeď, velice, velice zblízka. Nebo minimálně jeho vlastní zuby. Dojde k tobě. "Zřejmě to bude tím sluncem..." řekne Diana. "....zřejmě jej začínám užívat podobně jako ty." dodá a tak trochu tě rukama obejme okolo hrudi.

Clark Kent - 10. května 2016 19:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála, když viděla můj pohled. Očividně jí nevadilo, že mě přistihla takto vyvedeného z míry a zírajícího na ni. Spíš bych řekl, že se jí líbilo, že mě takto okouzlila. Každá žena je ráda, když se muži líbí. Ovšem kdyby to byl někdo jiný, kdo by měl takovýto pohled, tak už by mu nejspíše teď klečela na krku nebo i hůř. V odpověď na mé konstatování, že jí to sluší a že vypadá už mnohem lépe, mi odpověděla, že to bude nejspíše tím sluncem. S tím ke mně došla a dodala, že už jej zřejmě začíná užívat podobně jako já. Dokonce mě u toho objala, čemuž jsem se vůbec nebránil. Také jsem jí objal, spojil své ruce za jejími zády nad jejím pevným zadečkem a lehce si jí k sobě přitiskl. To protože jsi moje Kryptonská princezna Amazonek… Odpovím jí s úsměvem a vřele svou bohyni políbím na její dokonalé, plné rty.

Universe - 10. května 2016 19:43

soukromá zpráva od Universe pro Diana se více pousměje, když jí řekneš onu poklonu. Lehce přesune svoje ruce, vzhůru po tvé hrudi a obejme tě s nimi kolem krku, zatímco jsi se k ní sklonil pro polibek, který ti poněkud vřele opětuje a natiskne se k tobě, jak jenom to bylo možné. "A ty jsi více, než by si kdejaká diva mohla přát." řekne ti poté Diana, když dostane příležitost a její rty byly opět volné. Jednou rukou ti přitom lehce přejede po tváři a ponechá jí tam. Ovšem jenom do doby, než se ozve zaklepání na dveře. Nikdo je sice neotevřel, ale za nimi se ozval důvěrně známí alfrédův hlas: "Váš vůz a tedy odvoz je připraven pane Kente, slečno Diano."

Clark Kent - 10. května 2016 20:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Dianě složil poklonu, tak se pousmála ještě o něco více a své ruce přesunula okolo mého krku. Ještě více se ke mně natiskla a já se ocitl v sedmém nebi. Bylo to velice příjemné, stejně jako polibek, který jsem jí věnoval a ona mi jej vřele oplácela. Poté, co se naše rty od sebe odtrhly, mi řekla, že jsem pro ni více, než co by si jakákoliv diva mohla přát. Jednou rukou mi při tom přejede po tváři a nechá ji tam. Její dotyky mi vždy dělaly dobře a ani nyní tomu nebylo jinak. Přivřel jsem proto oči, abych si vychutnal její blízkost. Nemohl jsem jinak, než se na ni zářivě usmát. Avšak nic jsem nestihl říci, protože se ozvalo zaklepání na dveře. Nikdo je sice neotevřel, ale ozval se zpoza nich Alfrédův známý hlas, který nám sdělil, že je náš odvoz připraven. Děkuji vám, Alfréde, už jdeme. Řeknu směrem ke dveřím a pak se ještě podívám na Dianu. Věnuji jí ještě jeden letmý polibek na ústa a rozpojím ruce, které jsem měl položené nad jejím zadečkem, a kterými jsem si ji tiskl k sobě. Půjdeme? Zeptám se jí, i když znám odpověď. Po přikývnutí ji vezmu za ruku a společně vyrazíme ven k autu. Než do něj nastoupíme, tak ještě Alfrédovi poděkuji, za péči, kterou Dianě, a vlastně i mě věnoval a také se s ním rozloučím. Jakmile bude všem zdvořilostem učiněno za dost, tak Dianě otevřu dveře Brucova auta a nechám jí nastoupit. Teprve poté nastoupím i já a posadím se do její těsné blízkosti, abych si jí k sobě mohl znovu přitulit.

Universe - 10. května 2016 21:40

soukromá zpráva od Universe pro Auto skutečně venku čekalo. Sebrali jste tedy svoje věci, které vám byly chtě/nechtě věnovány a bylo by neslušné je tu prostě jenom tak nechat a usadily jste se v autě. Diana se mírně schoulila pod tvou ruku. Cesta z Gothamu do Metropolis trvala chvíly a to i v autě, jaké bylo tohle, rozhodně to nebyla žádná chudinka ale bohužel ani žádné limo, i když to asi tak velké zklamání. Když dorazíte tedy domů, je skoro už poledne, přesto to nijak evidentně příliš nevadilo, tedy vám ne, ale tvůj telefon sršel zprávami od Lois už předchozí den, takže by bylo dobré se tam ukázat aspoň teď odpoledne, aby Lois kvůli lžím o tvém krytí neměla přílišné problémy. Diana tu evidentně dokáže vydržet sama těch pár hodin, zatímco budeš pryč. Usadila, mno spíše trošku tak nějak udělala pohodlí na pohovce.

Clark Kent - 10. května 2016 22:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsme se usadili v autě, které nám tu nechali přistavit, tak se mi Diana schoulila pod ruku a já ji něžně objal a lehce k sobě přitiskl. Nyní nevypadala jako bohyně války a superhrdinka, nýbrž jako křehké stvoření, které mám nutkání za jakoukoliv cenu ochraňovat a hýčkat. Cesta z Gothamu do Metropolis netrvala nikterak dlouho. A to i v tomto autě, které sice nebylo žádná limuzína, ale i tak to nebyla žádná chudinka. Určitě stálo více, než co činí můj dvouletý plat. Já sám jsem auto však nechtěl a vlastně ani nepotřeboval. Jakmile nás Brucův automobil bezpečně dovezl k mému bytu, tak jsme vystoupili, já poděkoval řidiči a vykročili jsme domů. Protože je Diana pořád ještě oslabená, tak jsem jí pod schody vzal do náruče a vynesl jí nahoru do patra, kde bydlím. Vím, že je hrdá a o pomoc by si neřekla, ale já o ni budu rád pečovat, aby se zbytečně nenamáhala. Přece jen by měla pořád ještě odpočívat. Když jsme se nakonec ocitli v mém bytě, tak jsem Dianě udělal pohodlí. Usadil jsem jí na pohovku, zapnul jí televizi a připravil deku, kdyby jí byla zima. Víš… budu si muset na chvíli odskočit. V práci se po mě už od včerejška shánějí a Lois už mě nedokáže moc dlouho krýt. Na chvilku se tam ukážu, aby nepojali podezření, a hned se za tebou zase vrátím. Informuji Dianu, kterou při tom pohladím láskyplně po vlasech. Než se však stačím otočit, tak si vzpomenu na lék, který mi dal Bruce a vytáhnu krabičku. Bruce mi pro tebe dal lék, který ti mám podávat jednou denně. Bohužel je ve formě injekce… Řeknu a připravím si injekci. Vytáhnu ampulku s vakcínou, kterou napíchnu a připravím pro Dianu dávku. Poté na ni pohlédnu, jako bych čekal na souhlas, a jakmile přijde, tak jí opatrně píchnu do ruky a vpravím do ni onen lék. Trošku omluvně se na ni podívám a pak udělám pořádek s použitou jehlou. Zbytek léku odnesu do ložnice na noční stolek. Poté se chopím propisky a bločku, ze kterého vytrhnu papír a napíši na něj číslo svého mobilního telefonu, načež se vrátím zpátky k Dianě. Papír položím na stůl a skloním se k Dianě. Budu za hodinku nebo dvě zpátky, ale kdyby se něco dělo, bylo ti špatně, nebo třeba jen trošku slabo, tak mi zavolej a já tu u tebe v mžiku budu. Řeknu Dianě, kterou pak na rozloučenou políbím a pohladím po tváři. Poté, pokud mi nebude mít co říci, přejdu k oknu a vyrazím letem směrem do práce, abych odbyl Perryho, který se po mě sháněl a mohl se vrátit ke své milované.

Universe - 11. května 2016 19:56

soukromá zpráva od Universe pro Diana nic moc ani nenamítala, ostatně proč by také měla. Ctila tvůj život, vlastně tak nějak oba tvoje životy, jak Supermana tak i Clarka Kenta a zároveň byla jedna z mála z těch, kteří tě více než dobře chápou a rozumějí tomu všeho, co tohle všechno kolem obnáší. V redakci bylo živo ostatně jako doposud téměř každý den. "Clarku!" ozve se nadšený Loisin hlas a zakrátko k tobě docupitá i sama Lois. "Jsem ráda, že jsi tu... už mi docházeli výmluvy proč tady nejsi... tedy, né že by té, která říkala, že jsem tě poslala do terénu schomáždit nějaké informace o tom ´divném supermanovy´ nestačila, ale, heh... znáš lidi tady..." spustí na tebe ihned Lois. "Mimochodem... jsi na titulní straně... spolu s tím týpkem v tom černým..." dodá nakonec trochu nadšeně a ukáže ti ranním vydání Daily Planet, na jehož titulní stránce byla, tedy ona byla vlastně přes celou titulní stránku, fotka, jak ty s Brucem, jako Batman a Superman, bojujete s Bizarrem.

Clark Kent - 11. května 2016 22:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nic nenamítala. Chápala totiž, že to nemám zrovna jednoduché. Byl jsem Superman, mimozemšťan vychovaný lidmi, který se pokoušel chránit nevinné a bojoval s cizími hrozbami. A k tomu jsem se snažil žít život smrtelníka, abych se začlenil mezi ně, a necítil se tak sám. A zvlášť, když jsme společně nedávno zničili poslední šanci na znovushledání se zbytkem z mého lidu. Ovšem, z dobrého důvodu, protože můj lid chtěl zničit lidstvo, což jsem nemohl dopustit. Do práce jsem dorazil během chvilky. Sjel jsem ze střechy výtahem a vstoupil jsem do redakce, kde to jako vždy žilo vlastním životem. Lidé tu pobíhali pilně jako mravenci a já se dnes cítil více odlišný, než kdy jindy. Mé myšlenky byly u Diany, protože jsem jí nechal doma samotnou. Sice jen na chvíli, ale je tomu tak. A zrovna ve chvíli, kdy mě potřebovala ze všeho nejvíc. Skoro jsem si proto nevšiml Lois, která na mě už zdálky volala a cupitala ke mně. Když se ke mně dostala, tak prohlásila, že je ráda, že jsem tady, protože jí už začínaly docházet výmluvy. Tedy sice by spolupracovníkům a Perrymu asi stačilo to, že řekla, že shromažďuji informace o „tom divném supermanovi“, ale chtěla mít prostě jistotu. Navíc prý jsme na titulní straně, jak já, jakožto Superman bojuji s Brucem proti Bizarrovi. Dokonce mi celá nadšená ukázala ranní vydání Daily planet, kde je naše fotka, která zabírala celou titulní stranu. Nebylo mi to zrovna příjemné, protože jsem věděl, že Bizarro je snad jediný, proti kterému nemám šanci uspět. Alespoň ne sám. Proto můj výraz trochu potemní a zakroutím hlavou. Raději mi to ani nepřipomínej… nebýt Batmana, tak mi ta zrůda utrhne hlavu… doslova… Řeknu Lois tichým hlasem, ve kterém je cítit trpkost. A nebýt Diany, tak jsme i s Batmanem oba mrtví… Jen díky ní, jsme ho zvládli zranit a odehnat… Ona díkybohu neutržila další zranění, ale naše kosti to odnesly… Dodám stále tím tichým hlasem, aby mě slyšela jen ona, a trochu si povzdechnu. No… ale nevím, co bych měl udělat, nebo říci, abych Perryho uchlácholil kvůli své nepřítomnosti. Během posledních pár dnů jsem neměl moc času na přemýšlení o této záležitosti… Řeknu jí s trochu ustaraným výrazem a zakroutím hlavou. Stále však pomalu kráčím ke své kóji. Ledaže mu slíbím rozhovor se Supermanem… O Dianě ví, a ta Supermana zná, takže to nebude divné. Nechal bych to udělat tebe, aby se neřeklo, a sám si vezmu dovolenou. Diana na tom není zrovna dobře a chtěl bych se o ni postarat. Řeknu Lois, jakmile dojdeme do mé kóje, ale svůj hlas stále držím dost dole, aby nikdo z mých spolupracovníků neslyšel, o čem se tu bavíme. Počkám, co mi na to řekne a pokud bude pro, tak to půjdu říci Perrymu a rovnou si vezmu volno.

Universe - 12. května 2016 17:03
	soukromá zpráva od Universe pro Lois dychtivě naslouchala všemu co jsi jí řekl. "Počkej..." zarazí se a tak nějak ti vstoupí do cesty, aby tě případně i zarazila, kdyby jsi se rozhodl ve své cestě případně nějak dále pokračovat, ještě když jste byly u tvojí kóje. "...Diana? Co se stalo Dianě?Je zraněná nebo tak něco?" zeptá se s poněkud obavami v hlase Lois.

Clark Kent - 12. května 2016 17:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois dychtivě naslouchala tomu, co jsem jí říkal. Byla to pro mě poněkud novinka, protože mě většinou poslouchala jen na půl ucha, zabývajíc se vlastními záležitostmi a články. Ovšem to bylo předtím, než zjistila, že jsem Superman. Nicméně když jsem chtěl vykročit k Perrymu, tak mi zastoupila cestu a zaraženě se zeptala, co je s Dianou, jestli je zraněná nebo tak něco. Dobrá, řeknu ti to… ale nedozví se to živá duše, a tím myslím i Steva. Řeknu trošku odevzdaně a lehce si povzdychnu. Stále mluvím velice tiše, protože bych nerad, aby někdo zaslechl byť jen kousek z našeho rozhovoru. Byla zraněna, ale to jí neohrožovalo. Je to odolná dívka. Řeknu a lehce zasněně se u toho pousměji. Nicméně ta osoba, která ji zranila, využila nějaký nový smrtící jed. Bohudík, už je mimo nebezpečí a zotavuje se. Ale i tak chci být u ní a postarat se, aby jí nic nescházelo. Dopovím trochu smutnějším hlasem, protože se mi o tom mluvilo těžce, ale pak se trochu pousměji a dodám. I ona se o mě postarala, když mi ta zrůda vypálila oči z hlavy… A dokonce za mě udělala i mou práci. Tedy vy obě. Řeknu s úsměvem, protože jsem jim oběma stále za to vděčný.

Universe - 12. května 2016 17:49
	soukromá zpráva od Universe pro Lois vypadá dost překvapeně, možná trochu poplašeně, když jsi jí řekl vše o Dianě. "Ouu..." pronese nakonec Lois. "Já myslela, že... když je...mno,... ty víš... " naznačí Lois. Možná, že ono krytí vás dvou brala až moc vážně, ale to zřejmě naškodu nebude. "A co, jak je na tom vlastně teď? Počítám, že asi do nemocnice jsi s ní jenom tak jít nemohl..."

Clark Kent - 12. května 2016 18:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois vypadala, že jí má slova trochu vyvedla z míry. Očividně nečekala, že někdo z nás dvou na tom může být takto. Nakonec jí z úst vyjde soucitné „ouu“ a pak se trochu začala zadrhávat. Avšak nevím, co mi tím chtěla naznačit, což jsem taky dal najevo nechápavým pohledem. Co tím myslíš? Zeptám se nechápavě a počkám, jestli mi vysvětlí, co tím myslela. Poté se mě Lois zeptala, jak na tom Diana teď vlastně je. Upřu na ní pohled a zamrkám, protože jsem jí to už vlastně říkal. Jak jsem říkal, už je mimo nebezpečí… ale stále je ještě trochu slabá. A co se týče tvé druhé otázky, tak ne. Do nemocnice jsem jí neodnesl. Řekněme, že máme přátele na nečekaně vysokých místech, kteří nám pomohli. Více ti pro tvé bezpečí raději neřeknu. Odpovím jí a lehce se pousměji.

Universe - 12. května 2016 18:40

soukromá zpráva od Universe pro "Hm?" podiví se Lois. "Mno, přece víš... princetna... Amazonka a... a mno,... myslela jsem, že.. boha... nejde zranit nebo tak něco v tom smyslu..." uvede na pravou míru svoje myšlenky Lois. "Mno... tak aspoň, že tak..." řekne trochu už úlevně Lois. "Nepotřebujete něco? Byly jste pryč a mno, pořád něco málo dlužím Dianě za to, jak mi pomohla tím čajem, když mi bylo tak špatně..." zeptá se nakonec Lois.

Clark Kent - 12. května 2016 19:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem dal najevo, že jsem její narážky nepobral, tak mi je vysvětlila. Byla opatrná, aby neřekla nic špatného nebo nepatřičného, i když si myslím, že to vůbec nehrozilo. Uvedla mi výčet toho, kým Diana je, a sice princezna, amazonka a nakonec prohlásila, že si myslela, že boha zranit nejde. Trochu jsem na ni vyvalil oči, protože jsem nečekal, že ví o tom, že je moje milá Bohyní. Jak to, že to každý ví?! Zeptám se sám sebe, ale nedá mi to a musím se na to zeptat i Lois. Jak víš, že je Diana bohyně? Není tomu tak dávno, co se jí stala… A hlavně mi neříkej, že zapomínám, že mluvím s nejlepší novinářkou světa… Tiše se jí zeptám a zakončím to pousmáním. Věřím, že nebude jako Bruce a něco takového mi opravdu neřekne. Nakonec jsem jí řekl, jak na tom teď Diana je, a viditelně se jí ulevilo, načež se zeptala, jestli něco nepotřebujeme. Prý jsme byli pryč a ona pořád ještě něco dluží Dianě za to, jak jí pomohla s tím čajem. Myslím, že teď nepotřebujeme nic… leda čas a klid na zotavení… Odpovím na její poslední otázku a pak, pokud nebude mít už co říci, se vydám za Perrym, kterému se zahlásím a pokusím si vybrat dovolenou, přičemž mu hodím kost, za kterou by mohl být tak rád, že mi jí ochotně dá.

Universe - 12. května 2016 19:33

soukromá zpráva od Universe pro Když se Lois zeptáš na to, odkud ví, že Diana je bohyně, trochu znejistí. "Stevie..." řekne nakonec, trochu provinile, maličko se sklopeným pohledem. Což vysvětlovalo dost věcí. Diana zřejmě udržuje stále kontakt se Stevem, což tak nějak vysvětluje jednak, proč tohle Losi ví a taky proč ti předtím říkala o tom, že se tvoje tajemství dozvídá jakožto poslední člověk. "Dobrá... ale kdyby něco, znáš moje číslo i číslo mého bytu." řekne nakonec Lois. Poté si tak nějak jde po svém, tedy hlavně po své práci, nechávajíc ti tu noviny, které s sebou přinesla. Perry se však netvářil příliš nadšeně, když mu přednesl svůj návrh. Tedy, hlavně na tu část, ve které si tak nějak žádal o volno. Pronesl sáhodlouhý monolog o tom, že tu má málo dobrých a schopných lidí a podobné věci, ale nakonec ti ono volno dal, s tím, že po tobě bude chtít článek o obouch, jak Supermanovy tak i Wonder Woman.

Clark Kent - 12. května 2016 20:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se mi přiznala odkud k ní vítr vál. Steve. Znovu jsem k němu pocítil příval nechutě. Až tak moc by mi nevadilo, že je informován on. Ale štve mě, že na nás vynáší informace k Lois. I když je to moje dobrá kamarádka, stejně bych byl raději, kdyby držel jazyk za zuby. Hmm… Zamručím značně nespokojeně, ale raději na to nic neřeknu. Nechtěl jsem plácnout něco urážlivého na Stevův účet, zvlášť když tu byla Lois. Poté, když jsem Lois ujistil, že s Dianou nic nepotřebujeme, jen čas a klid na zotavení, tak to vzala dobře. I tak mi ještě řekla, že když změním názor, tak vím, kde bydlí a znám její číslo. Ano… a díky za krytí… Poděkuji Lois za péči a vyrazím za Perrym. Lois se odebrala ke své práci, které také neměla málo. U Perryho v kanceláři to však neprobíhalo tak hladce jako s Lois. Vůbec se mu nezamlouvala vyhlídka, že si chci vybrat osobní volno, protože tu prý nemá dostatek schopných lidí, kteří dokáží psát. Avšak přesně jak jsem předpokládal, byl nadšen z kosti, kterou jsem mu hodil. A proto nakonec svolil, že si mohu vzít volno, ale že bude chtít článek nejen o Supermanovi, ale i o Wonder Woman. Tak se mi zdá, že z dovolené se mi stává spíše práce v terénu… Pronesu trochu nespokojeně, ale dřív než se na mě Perry stačí obořit, tak si poupravím brýle a dodám. Dobrá… Já udělám článek o Wonder Woman a Lois domluvím Supermana. Nebudu totiž asi ve městě… Doufám, že vám to vyhovuje, šéfe. Řeknu a pokusím se to uhrát tak, abych si budoval alibi a nemohli si mě spojovat s mým druhým já. Pokud už na mě Perry nebude mít žádné další kecy, tak se s ním rozloučím a vyrazím ke své kóji, kde si vezmu své věci a zamířím za Lois, ke které se skloním a tiše jí oslovím. Perry mi to volno dal, ale chce článek nejen o Supermanovi, ale i Wonder Woman. Řekl jsem mu, že o Dianě klidně napíšu, ale nebudu ve městě, abych se sešel se Supermanem a tak jej napíšeš ty. Zítra ti zavolám a dohodneme si to interview, souhlasíš? Řeknu jí a počkám, co mi na to řekne. Pokud bude souhlasit, tak se s ní rozloučím a vyrazím domů. Tedy cestou se ještě zastavím někde a provedu nákupy, protože doma toho už moc nebude. Už je to totiž velice dlouho, co jsem byl naposledy na nákupech.

Universe - 12. května 2016 20:39

soukromá zpráva od Universe pro Lois se příliš neupejpá a souhlasí skoro okamžitě. Ostatně, proč by taky tak nějak nesouhlasila? Solokapra jako byl tenhle, rozhovor se Supermanem, jsi přece jenom tak nemohla nechat uniknout. Ona byla jedna z těch, kteří by za tyhle příležitosti zabíjela. Rozloučíš se tedy a odejdeš, ponechávajíc kamarádku v práci. Nákupy po cestě byly tak nějak jistou samozřejmostí, nakup vše co chceš/potřebuješ. Když však dorazíš domů potká tě poněkud zajímavá příhoda. Dorazíš domů, ať už oknem, či normálně dveřmi, vše se jevilo přesně tak jak jsi to tady nechával, tedy prostě nic se neudálo. Nicméně Diana na pohovce nebyla. Pohovka byla prázdná a Diana však po chvíly vyšla z koupelny a když tě střetla, byla jenom v sušce, kterou měla obtočenou kolem sebe a která poněkud uspodu hrála vyloženě o centimetry na všech možných i nemožných stranách.

Clark Kent - 12. května 2016 21:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois byla mým návrhem nadšená a okamžitě a bez rozmyslu souhlasila. Aby taky ne. Ještě žádnému jinému plátku se nepodařilo získat takto exkluzivní rozhovor se… se mnou. Navíc, ona je jednou z těch, která by za podobnou příležitost šla, takříkajíc přes mrtvoly. Pousmál jsem se, rozloučil jsem se s ní a vyrazil jsem k výtahu, kterým jsem vyjel do nejvyššího patra a pak vyšlapal po schodech na střechu. Ze střechy jsem se ujistil, zda mě nikdo nevidí a pak jsem spěšně vyletěl do výšin, odkud jsem si to zamířil směrem domů. Avšak domů jsem se ještě nechystal. V blízkosti mého bydliště jsem slétl poblíž nějakého obchodu, kde jsem přistál v temné uličce, abych nebudil pozornost a vyrazil jsem nakoupit. Trpělivě jsem procházel okolo regálů a dával do košíku všechno možné. Zejména nějaké čerstvé potraviny a také ovoce, které měla Diana velice ráda. Dokonce jsem se zastavil a vybral nějaké černé hrozny. Sice jsem pochyboval, že budou tak dobré, jako ty, které jsme měli na jejím ostrově, ale počítám, že jí stejně přijdou k chuti. Jakmile jsem měl nákup kompletní, tak jsem jej naházel do zakoupených tašek a vyrazil jsem pěšky domů. Neletěl jsem, ale dal jsem se do svižné chůze. Mražené a chlazené zboží, které jsem měl v taškách, už pomalu kondenzovalo a tak bych nerad, aby se mi tašky porušily. Během chvilky jsem byl pak doma, kde jsem vešel jako normální člověk dveřmi. Zamířil jsem si to do kuchyně a vybalil jsem nákup, který jsem posléze umístil na patřičná místa. Když jsem to měl z krku, tak jsem zaskočil do obýváku, kde sice televize hrála, ale Diana tam nebyla. Na moment jsem se zarazil, protože jsem o ni měl upřímný strach. Bál jsem se, že se vyskytlo nějaké další nebezpečí a ona to šla řešit. Věděl jsem, že by tu jen tak nemohla nečinně ležet a přihlížet, když byli lidé v nebezpečí. Nicméně hned vzápětí se mé obavy rozptýlili, protože jsem slyšel otevírání dveří z koupelny. Otočil jsem se k nim a spatřil Dianu, která byla zabalena jen v osušce, kterou měla omotanou okolo sebe, a která vespodu hrála o centimetry na všech možných stranách. Oh můj bože!!! Pomyslel jsem si při pohledu na její dokonalou postavu, kterou jen tak tak zakrývala moje osuška. NAHORU, CLARKU! DÍVEJ SE NAHORU!!! Pomyslím si a s vypětím všech sil jsem zvedl pohled k jejím nádherným očím. Vypadáš… ty jsi od rána snad ještě zkrásněla… Řeknu okouzleně a nepatrně se zadrhnu, přičemž se skoro neznatelně začervenám. Neztrácím však klid, protože jsem jí už viděl i méně oblečenou. Ovšem má fantasie nyní pracovala na sto dvacet procent. Vzal jsem si v práci volno, abych se o tebe mohl starat. Řeknu s lehkým úsměvem na rtech a přiblížím se k ní. Budu trochu drzý a i když je takto spoře oděna, tak jí obejmu okolo pasu a lehce si ji k sobě přitisknu. Jak se cítíš? Zeptám se s upřímným zájmem a při tom jí zcela okouzleně hledím do těch jejích nádherných, uhrančivě modrých očí, pro které bych udělal cokoliv.

Universe - 13. května 2016 23:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana nejdříve na tebe překvapeně kouká. Zřejmě nečekala, že se tak brzy vrátíš domů. Nicméně to teď tak trochu hrálo v tvůj prospěch, protože jsi mohl udělat co jsi udělal. Než se Diana stačila pořádně rozkoukat, byla poněkud už ve tvých rukouch. Lehce ti položí svou ruku na tvou hruď, neb tou druhou si přidržovala onu osušku, aby nespadla jenom tak dolů. "Trochu stále... né ve své kůži, ale rozhodně lépe než předtím." odpoví na tvou otázku, ohledně jejího stavu.

Clark Kent - 14. května 2016 10:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mě očividně neočekávala doma tak brzy a proto byla tak trochu zaskočená. A než se stačila rozkoukat, tak už jsem jí měl v náruči a objímal jsem ji. Vypadalo to, že je jen v tom ručníku trochu nesvá, protože si jej stále jednou rukou přidržovala a jistila, aby z ní nesklouzl. Druhou ruku mi položila na hruď a odpověděla mi na mou otázku, jak se cítí. Řekla mi, že je trochu stále, ale zadrhla se. Avšak jen na malý okamžik, protože hned pak řekla, že ne ve své kůži, ale už rozhodně lépe než předtím. Znovu to na mé tváři vykouzlilo potěšený úsměv. To opravdu nesmírně rád slyším… Řeknu potěšeně a pravou ruku zvednu od jejího pasu, abych jí lehce pohladil po tváři, načež se k ní na moment nakloním, abych jí krátce políbil. Udělej si pohodlí, má drahá. Přinesu ti něco k snědku, aby ses mi co nejdříve uzdravila. Dodám a pustím jí ze svého sevření. Sice trochu nerad, protože bych jí chtěl mít u sebe pořád, zvlášť takto jen v ručníku, ale musel jsem dbát i na její pohodlí. Proto jsem jí nechal odkráčet, přičemž jsem se za ní podíval a v duchu jsem zaúpěl nad její krásou. Nicméně nakonec jsem vyrazil do kuchyně, kde jsem Dianě připravil francouzský toast a na další talíř jsem jí připravil omyté hrozny. S oběma talíři jsem se pak vypravil za svou milou, abych jí dopřál trochu toho jídla.

Universe - 14. května 2016 23:01

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj polibek lehce opětuje. Jakmile jí potom pustíš, vrátí se zpátky do koupelny, kde se poněkud trochu více obleče. Mno, trochu více, vlastně jsi na sebe obleče jenom jednu z tvých kostkovaných košilí, která se svou délkou příliš nelišila od osušky, kterou měla předtím na sobě. Diana se k tobě prakticky vrátí, oblečená, když se akorát zrovna usadíš na gauči a zapneš televizy, ve které akorát běžel film Kick Ass 2, film o tom, jak se obyčejní lidi staly superhrdiny. Vezme oba talíře s jídlem a usadí se vedle sebe, tedy, položí ti polštář na klín a sama si pak lehne na něj, s jídlem stále u sebe.

Clark Kent - 15. května 2016 00:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj krátký, ale vřelý polibek, mi byl opětován. A jakmile jsem jí pustil, ze svých spárů, tak se má milá odebrala do koupelny. Nejspíše, aby se více oblékla. Já mezitím vyrazil do kuchyně, abych jí připravil něco málo k snědku, protože si myslím, že toho za dnešek moc neměla. Tedy krom toho Alfrédova proteinového koktejlu nejspíš nic. A za včera toho neměla o moc více. Rozhodl jsem se tedy Dianě uklohnit francouzský toast a omýt hrozny, které jsem jí dal na talíř bokem, aby si v případě chuti mohla vzít. Netrvalo to dlouho a měl jsem pro ni onen toast připravený a tak jsem s oběma talíři vyrazil do obývacího pokoje. Diana v obýváku nebyla a tak jsem alespoň položil talíře na stůl a přepnul televizi, kde běžel nějaký film. Během chvilky se tu Diana ukázala a byla oblečená jen v mé kostkované košili, která byla délkou srovnatelná s tou osuškou. Znovu jsem se musel přemáhat, abych na ni nezíral, protože by jí to mohlo být nepříjemné a já jí nechtěl za žádnou cenu vystavovat nepohodlí. Jen co dorazila, tak se chopila obou talířů a usadila se u mě. Dokonce vzala jeden polštář, který mi položila na klín, na který posléze položila hlavu a ulehla na pohovku. Oba talíře však stále měla při sobě. Téměř okamžitě jsem Dianě vpletl prsty jedné ruky do vlasů, ve kterých jsem jí začal láskyplně výskat. Sledovali jsme film, který mě už po chvilce nutil k úculu. Byla to strašná konina, ale i tak to bylo úsměvné. Lidé, kteří si hráli na superhrdiny, avšak celé to bylo pojato velice humorně, i když to v sobě mělo jistý temný podtext. Nějakou dobu už tam u mě byla, ale jídla se pořádně ještě nedotkla a tak jsem se usmál, pohladil jí něžně po vlasech a volnou rukou uchopil hrozen za „šťopku“, načež jsem se pokusil svou bohyni nakrmit.

Universe - 15. května 2016 10:15

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tobě pohodlně usadila/uležela. Dívali jste se na televizy a na film, Diana přitom sem tam uždibla z toastu, zřejmě nebyla až tak příliš hladová, ale zároveň nechtěla urazit a zmařit tak tvou dobrou vůli a práci vůbec. Nicméně viditelně si užívala tvou přítomnost, tvou pozornost a tak nějak vůbec celkově vaši společnou klidnou chvilku, která se vám konečně tak nějak naskytla. Když vezmeš onen hrozen, pod zámiňkou, že jí poněkud nakrmíš, trochu se prve pousměje. "Rozmazluješ svou bohyni?" pronese Diana a potom si od tebe onen hrozen vezme.

Clark Kent - 15. května 2016 13:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se chopil onoho hroznu vína, pod záminkou, že chci svou bohyni nakrmit, tak se na mě pousmála. A pak se mě dokonce zeptala, zda svou bohyni rozmazluji. Nikdo si to nezaslouží více, nežli právě ty. Odpovím s úsměvem a ochotně jí předám hrozen, který si ode mě vzala. Nejspíš nebyla hladová a já ji nechtěl do ničeho nutit. Při tom jsem jí bezděky znovu prsty pročísl její nádherné, havraní vlasy a následně jsem jí znovu láskyplně pohladil.

Diana - 15. května 2016 14:30
	soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se. "Měl bys myslet také na sebe." poznamenám vůči jemu. "Nebo se o to alespoň občas pokusit." dodám ještě s lehkým úsměvem a podívám se směrem nahoru, nahoru na něj. Zvednu ruku a lehce se dotknu jeho tváře a jenom drobně jí promnu mezi prsty.

Clark Kent - 15. května 2016 15:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Úsměv, který se mi od ní dostal, mě zahřál u srdce. Vždy jsem to tak cítil, když jsem ji viděl se usmívat. Vzhledem k tomu, co jí před nedávnem potkalo, a co všechno navíc ještě zažila se mnou, jsem byl rád, za každý její úsměv. Diana pak ještě poznamenala, že bych měl myslet také na sebe, nebo se o to alespoň pokusit, čemuž jsem se musel pousmát. Bylo mi příjemné, že na mne takto myslela a shledával jsem to z její strany veskrze roztomilé. Úplně mi stačí, když na mě občas myslíš ty. Víc ke štěstí nepotřebuji. Odpovím a usměji se na ni. Jednak protože mě její zájem těšil a taky proto, že mi svou ručku položila na tvář a jemně jí svými prsty promnula. Volnou ruku jsem jí položil na tu její ručku a lehce si jí přitiskl k tváři, načež jsem si její ručku přesunul před ústa a políbil jsem jí na dlaň.

Diana - 15. května 2016 15:33
	soukromá zpráva od Diana pro Jeho tvrzení o tom, že mu stačí když na něj myslím já, se trochu pousměji. "Co tě vede k tomu, že na tebe já myslím?" pronesu s oním úsměvem a svou ruku z jeho obličeje poněkud stáhnu zpátky dolů k sobě. Ona poznámka byla myšlena spíše jako jistý druh vtip, či provokace nebo prostě jenom pošťuchování.

Clark Kent - 15. května 2016 16:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí políbil její ručku, tak se pousmála a provokativně se mě zeptala, co mě vede k domnění, že na mě vůbec myslí. Ono pousmání se objevilo i na mé tváři a lehce jsem pokrčil rameny. Už jen tvá starost, abych někdy myslel i na sebe, říká, že na mě myslíš… Řeknu s lehkým úsměvem a trošku se ušklíbnu, avšak nikterak jízlivě. Myslím to stejně provokativně, jako to udělala Diana vůči mně. Ale za to tvé provokování bych tě měl trochu potrestat, nemyslíš? Navrhnu stále oním provokativním hlasem a usměji se, přičemž prsty vymotám z jejích vlasů, aby, až jí budu „trestat“ sebou necukla a nevyškubla si je. Druhou rukou se však přesunu k jejímu bohu a začnu jí zlehka lochtat po žebrech, kde je většina lidí velice lechtivých.

Diana - 15. května 2016 16:37

soukromá zpráva od Diana pro "Není žádný trest, smrtelný či mučící, kterým by si byl schopný mne nějak ztrestat." pronesu hrdě, na jeho poznámku o tom, že by mě chtěla za ona slova nějak potrestat, i když prakticky nebylo příliš moc za co. Ukázalo se však, že poněkud zřejmě našel něco čím mi vše rozhodně poněkud aspoň znepříjemnit. "Ne,ne,ne..." pronesu a ucuknu pod jeho rukou. "...na tohle ani nezamýšlej..."

Clark Kent - 15. května 2016 17:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana s hrdostí sobě vlastní prohlásila, že není žádný způsob, jak jí potrestat, ať už smrtelný nebo mučící. Opravdu? Řeknu a ještě více se uculím, načež svou ruku přesunu k jejímu boku, kde jsem jí začal zlehka lochtat na žebrech. Téměř okamžitě se dostavily výsledky, protože se Diana začala čertit a začala protestovat a cukat sebou, aby se dostala pryč z dosahu lechtající příšery, načež prohlásila, že o tom nemám ani přemýšlet. Zasmál jsem se a pomalu jsem přestal s lechtáním. Nemínil jsem se jí tím nijak vysmívat, prostě mi přišla její reakce roztomilá a velice lidská. Rázem jsem jí měl ještě mnohem raději. Víš… jsi opravdu roztomilá, když se čertíš. Řeknu s nevinným úsměvem a pohladím jí smířlivě po vlasech.

Diana - 15. května 2016 17:36
	soukromá zpráva od Diana pro Svýma rukama poněkud trochu odsunu tu jeho od sebe, tedy přesněji od svého boku, naznačím mu tak, že si nepřeji aby mě lechtal. A ano, protože a zejména mě to lechtalo. "Pokračuj tedy dále a zjistíš, jak vypadá hněv bohyně." pronesu lehce provokativně, i s jistou dávnou lehce provokativního úsměvu, který tomu nesměl chybět.

Clark Kent - 15. května 2016 18:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Svýma rukama mi odtáhla moji ruku z jejích žeber, kde jsem jí lechtal, dávajíc mi tak najevo, že toho mám zanechat. Nedalo mi to a řekl jsem jí, že vypadá roztomile, když se čertí, načež mi s provokativním úsměvem na tváři řekla, že mám pokračovat, jestli chci pocítit hněv své bohyně. Nebyl jsem si zcela jistý, jak to myslela, protože jí lechtání už od počátků vadilo. Avšak její provokativní úsměv spíš naznačoval o opaku. Proto jsem se znovu trošku uculil a začal jsem jí nanovo lechtat, snažíc se jí přimět k smíchu, a aby trochu pookřála. A samozřejmě, aby se trošku začertila, protože jí to tehdy nesmírně slušelo.

Diana - 15. května 2016 18:31

soukromá zpráva od Diana pro "Ne..." pronesu když vidím jeho úsměv, protože mi bylo skoro ihned jasné, co znamenal a co při něm bude tak nějak i následovat a jak se ukázalo, tak jsem nebyla příliš daleko od pravdy. "Ne!! Ne... Clarku... Ne!!... ne... Iííí....!!" Rukama se jsem snažila dostat od sebe jeho ruce, kterými mě lechtal, ale nedokázala jsem přitom tak trochu zadržet trochu toho smíchu ale i kroucení se, ve snaze uniknutí jeho šimrajícím prstům.

Clark Kent - 15. května 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Už když Diana zachytila mé uculení, tak začala protestovat. Nebylo jí to ale nic platné, protože se má ruka dostala na místo a já ji znovu začal lechtat. Začala protestovat ještě o něco víc a snažila se vymanit z mého sevření, avšak lechtající stvůra už jí svým lechtáním způsobila nekontrolovatelný smích. Cukala sebou, ve snaze se osvobodit a pokoušela se u toho dostat z dosahu mých šimrajících prstů. Tak jo… přiměl jsem jí k smíchu. Sice nucenému, ale veskrze bujarému. Vypadá teď opravdu nádherně. Úsměv jí sluší ještě mnohonásobně více, než to, když se čertí. Projede mi myslí, zatímco Dianě způsobuji záchvaty smíchu. Ještě dvě, tři vteřinky jí budu intenzivně šimrat a pak během pár dalších sekund budu zvolňovat tak, že nakonec zcela přestanu. S lehce provinilým úsměvem se na ni podívám a pokrčím rameny, avšak v hloubi duše doufám, že nebude naštvaná, že trochu pookřála a že se tomu společně zasmějeme. Nicméně tohle je jen mé zbožné přání, protože tak nějak tuším, že bude naštvaná. Ovšem až tak mě to netrápí, protože vím, že si je Diana vědoma, že jsem to neudělal proto, abych jí nějak ponížil, ale proto, že jsem se jí chtěl přiblížit a slyšet jí se smát.

Diana - 15. května 2016 19:14

soukromá zpráva od Diana pro "Claku.. Clarku dost... ne... ne!!" Snažím se mu slovy domluvit, ale jakoby dopadali na neúrodnou půdu, nebo nebyly vyslyšeny vůbec nijak. Stejně jako moje pokusy od sebe jeho ruce dostat, či se od něj dostat celkově. Bylo poměrně náročné smát se, mluvit na něj a ještě dýchat, takže se mi velice rychle začínalo nedostávat vzduchu a trochu su začala lapat do dechu. Však po chvíly to začalo vypadat, že nakonec zabraly buďto moje slova nebo moje ruce, protože toho začínal nechávat, ale nechtěla jsem nic nechat náhodě a tak jsem se od něj pokusila dostat dál a pryč, jenže, jsem tak nějak zapomněla, že vlastně ležím stále na pohovce a tak jsem se po několika sekundách ocitla vedle té pohovky, na zádech a na zemi. "Huh..."

Clark Kent - 15. května 2016 19:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se mi snažila přerývaně domluvit, což bylo pochopitelné, protože je těžké mluvit během nekontrolovatelného záchvatu smíchu. Já její domluvy nebral vážně a neustával jsem ve svém pokusu, aby se trochu uvolnila. Po chvilce jsem pomalu začal přestávat, protože Diana začala ztěžka lapat po dechu. Pozvolna jsem přestával s lechtáním, až jsem nakonec opravdu přestal a stáhl svou ruku. Diana vycítila možnost k úniku a snažila se ode mě dostat co nejdál, aby měla jistotu, že už znovu nezačnu. Očividně jsem jí zlechtal tak, že zapomněla, že leží na pohovce, protože se překulila a skončila na zádech na pohovce. Ale ne… sakra… Proletí mi hlavou, přičemž ze svého klína smetu polštář a přikleknu na zem k Dianě, ke které se skloním. Promííň… nechtěl jsem, abys skončila na zemi. Chtěl jsem jen, aby ses uvolnila. A tvůj smích zní jako rajská hudba. Řeknu jí s lehce provinilým úsměvem, ale zůstávám pozitivní. Pokusím se to vyžehlit polibkem, a pokud mě ale zarazí a bude se chtít zvednout, tak jí pomohu alespoň s tím.

Diana - 15. května 2016 20:38

soukromá zpráva od Diana pro "Byla to moje chyba, nikoliv tvá." opáčím mu, když se začne omlouvat za něco, za co vlastně ani nemohl a co vlastně celkově byla jenom čistě moje vlastní hloupá chyba. Trochu si rukou promnu zátylek hlavy. Sice to nebylo nic, co by mi mohlo nějak ublížit nebo něco z čeho bych si měla dělat nějak hlavu nebo to příliš brát nazřetel. Dostala a přežila jsem mnohem horší. Clark se to však rozhodne vyřešit tak nějak po svém. Nijak jsem se jeho "řešení" nebránila, vlastně jsem mu poněkud jeho polibek vrátila. "Tohle bylo taky součástí tvé omluvy?" pronesu nakonec, po skočení polibku, stále tak nějak ležíc za zádech a na zemi.

Clark Kent - 15. května 2016 21:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi po mé omluvě opáčí, že to byla její chyba, přičemž si trochu promnula zátylek. Rázem jsem se cítil ještě provinileji, protože se praštila do hlavy. Chtěl jsem to všechno nějak zachránit a tak jsem se k ní sklonil a políbil ji. Bylo příjemným překvapením zjistit, že opravdu není naštvaná, protože se mi nijak nebránila. Co víc, dokonce mi mé políbení opětovala. Když jsem od ní po chvilce své rty odtrhl, tak se mě zeptala, zda to bylo součástí mé omluvy. Řekl bych, že ano… Odpovím jí s úsměvem a oběma rukama jí současně pohladím něžně po jejích tvářích. Teď si tě ovšem zvednu z té nepohodlné podlahy. Dodám a přesunu polštářek na stranu pohovky, aby nezavázel a mohla si na něj dát Diana hlavu, aby byla v pohodlí. Poté jsem se k ní sklonil, a pokud nic nenamítala, tak jsem jí vzal jednou rukou pod holými stehny a druhou pod její rukou a hrudí, abych jí následně zvedl a ona se ocitla v mém náručí. Podíval jsem se na ni pohledem, který říkal, že ona je pro mě ta jediná a poté jsem jí něžně položil na pohovku, načež jsem si k ní přilehl a přivinul si jí k sobě. Možná bych měl pokračovat v oné omluvě... Řeknu a s lehkým úsměvem jí něžně políbím.

Diana - 15. května 2016 21:29

soukromá zpráva od Diana pro "Myslím, že podlaha mi nijak nevadí..." opáčím mu, ale poněkud pozdě, protože mě v tu dobu skoro už držel v rukouch. Ostatně, ležela jsem už na horších a mnohem nepohodlnějších věcech a tady byl ještě navíc docela měkký koberec. Však evidentně měl Clark poněkud svou vlastní hlavu. Ostatně, to on jí měl poněkud vlastně celý tento den, ale prozatím mi to nijak nevadilo. "Hmm... nevím zda-li tohle mohu brát za dostatečnou omluvu..." pronesu poté co jsem zpět na pohovce a on mě přitom políbil.

Clark Kent - 15. května 2016 21:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sice mi řekla, že jí podlaha nikterak nevadí, ale to už jsem jí měl prakticky v náručí a tak jsem jen pokrčil rameny a uložil si jí na pohovku, kde jsem si k ní lehl a přivinul si jí k sobě. Prohlásil jsem, že bych měl pokračovat v oné omluvě, protože předchozí polibek byl přece jen součástí omluvy a ne omluva celková. Když se naše rty znovu odtrhly, tak Diana pronesla, že neví, zdali může tohle brát jako dostatečnou omluvu. Na mých rtech zahrál úsměv a tiše jsem se uchechtl. Jak si přeješ, má drahá… Řeknu si v duchu a poté nahlas dodám. Ale to samozřejmě nebyla celá omluva… Dodám s úsměvem, pohladím ji po tváři a znovu spojím naše rty ve vášnivém polibku, po kterém bude následovat v těsném závěsu druhý a třetí, načež se s polibky přesunu od jejích úst, přes tvář a ouško, až na její útlý krk.

Diana - 16. května 2016 17:07
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Zamručím, když začne se svou ´omluvou´. Takovéhle omluvy bych brala častěji, asi budu muset vymyslet, něco aby se omlouval častěji. Nicméně přivřela jsem oči a nejenom, že jsem mu polibky oplatila, ale poté jsem si poněkud užívala ty jeho na svém krku. "Měl by ses omlouvat častěji..." prones u přitom s poněkud úsměvem.

Clark Kent - 16. května 2016 17:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana slastně zamručela, čímž mi dala najevo, že je svolná poslouchat mé omluvy. Ovšem neužívala si to jen ona. I mě samotnému bylo příjemné, jak mi mé polibky opětovala. Když jsem se pak přesunul od jejích úst až na její ladný krk, tak mi řekla, že bych se měl omlouvat častěji, což mě potěšilo, protože tím dávala jasně najevo, že si to užívá. S úsměvem jsem jí pohlédl do očí a znovu jí políbil na rty, přičemž jsem jednou rukou sjel k její nožce, kde jsem jí něžně pohladil po stehně a přitiskl jsem si jí k sobě blíže. Beze slov jsem se znovu přesunul polibky k jejímu krku, po kterém jsem sjížděl, až kam mě první zapnutý knoflíček na košili pustil a pak znovu zpátky nahoru. Jakmile jsem se ale dostal zpátky nahoru, tak jsem volnou ruku přesunul k prvnímu knoflíčku, který jsem rozepnul. Avšak stále jsem jí nepřestával zahrnovat polibky.

Diana - 16. května 2016 18:41

soukromá zpráva od Diana pro Odpovědi od něj se mi poněkud nedostalo. Tedy, né rozhodně té slovní ale poněkud trochu jiné, kterou jsem ovšem také poněkud brala. Když pocítím jeho dotyk na své noze, jenom mírně jí pokrčím. "Mmm." Uteče mi trochu, když pocítím jeho polibky. Nicméně trochu se také chytnu iniciativy a to poněkud doslova, přesněji jej chytnu za jeho kravatu, kterou měl stále kolem krku, sice už byla povolená, ale přesto tam pořád byla. Trochu si jej vytáhnu nahoru k sobě, tak, že jsem mu mohla zpříma a lehce hledět do jeho očí. "Miluj tě Clarku... ale jestli to někomu řekneš, budeš litovat toho, žes mne kdy potkal."

Clark Kent - 16. května 2016 19:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí dal ruku na její nožku, kde jsem jí pohladil po stehně, tak jí trochu nakrčila a zapředla jako kočka. Spustil jsem se se svými polibky až k prvnímu zapnutému knoflíčku, ale to už mě jednou rukou vzala za kravatu a vytáhla si mě zpátky nahoru, aby se mi zpříma zahleděla do očí. Pod tím pohledem jejích překrásných, uhrančivě modrých očí, by roztál každý muž. Zcela každý by do nich chtěl hledět a já pocítil, jaké štěstí mám, že je vídávám každý den, a každý den do nich mohu pohlédnout. Okouzleně jsem se na ni pousmál, protože jsem si užíval naši společnou chvilku a její blízkost. Potom Diana řekla něco, co mě trochu překvapilo, avšak nanejvýš příjemně. Řekla mi, že mě miluje, ale že pokud to někdy někomu řeknu, tak prý budu litovat, že jsem jí kdy potkal. Nečekal jsem, že se mi otevře až do takové míry. Vždy byla v těchto končinách našeho vztahu, ta, které to bylo říkáno. Nicméně teď to řekla ona a vykouzlila tím na mé tváři výraz čirého štěstí a zářivý úsměv. Ani to, co dodala hned následně, mě nijak nepopudilo. Vlastně spíše naopak. Tato slova byla určena jen a pouze pro mé uši a to mě nesmíně těšilo. A já miluji tebe, Diano… na tom se nikdy nic nezmění. Odpovím a až přehnaně pomalu se k ní skloním, abych jí následně velice vášnivě políbil na její plné rty, přičemž jí rukou lehce přejedu po stehně v něžném pohlazení.

Diana - 16. května 2016 19:38

soukromá zpráva od Diana pro Usměji se. Jeho polibek mu poněkud opětuji a využiju u toho i onu kravatu, za kterou jsem jej stále držela, takže kdyby se chtěl odtáhnout, nedovolím mu to. Až po několika okamžicích, kdy k uzlu oné kravaty zabloudila i moje druhá ruka a začala jej rozvazovat, zatímco moje ústa měla daleko jinou práci. Když moje prsty dokončí svůj úkol, trochu se od něj odtáhnu a s jistou dávkou úsměvu mu ukáži svou právě získanou trofej.

Clark Kent - 16. května 2016 20:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech se Diana usmála a následný polibek mi opětovala. Při tom si mě stále držela v dosahu za tu kravatu a nedovolila mi, abych se vzdálil. Tedy ne, že bych to měl v plánu, protože jsem Dianina ústa zasypával vroucnými polibky. Mezitím se i její druhá ruka zvedla ke kravatě, kterou mi začala rozvazovat. Nicméně i během této činnosti mi mé polibky plnohodnotně opětovávala. Mmm… Unikne mi z úst slastné zamručení mezi dvěma polibky a lehce se usměji, než jí znovu políbím. Po pár chvílích se ode mě Diana odtáhla a s jistou očividnou dávkou zadostiučinění se na mě usmála, načež mi ukázala rozvázanou kravatu, jako nějakou vybojovanou trofej. Úsměv jsem jí oplatil stejnou měrou a také jsem se trochu uculil. Líbilo se mi, jakou hravost nyní vykazovala. Znovu jsem se k ní sklonil a vřele jsem jí políbil, načež jsem se znovu pomalu přesouval k jejímu krku a po něm potom pomalu dolů, přičemž jsem jí volnou rukou povolil vrchní knoflík košile.

Diana - 16. května 2016 20:33

soukromá zpráva od Diana pro Těšilo mne, když jsem viděla jeho úsměv, protože to znamenalo jediné, asice to, že pochopil mou malou hru, tedy možná, to se ještě poněkud uvidí, za chvíly. Každopádně to bylo jedno, protože zaměstnal moje smysly poněkud svým způsobem. Cítila jsem znovu jeho polibky a jeho rty na svém krku. Trochu mi naskočí husí kůži a maličko nahnu hlavu na stranu, aby měl poněkud lepší přístup a taky to bylo gesto toho, jak jsem si jeho pozornosti užívala.

Clark Kent - 16. května 2016 21:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se se svými polibky dostával po jejím krku níž, tak jí naskočila husí kůže. Ovšem ne proto, že by jí to bylo nepříjemné, protože naklonila svou hlavu na stranu tak, abych k ní získal lepší přístup. Abych jí potěšil, tak jsem toho využil a začal jí laskat svými rty na krku v místech, které mi právě zpřístupnila. Nicméně po chvíli jsem se znovu přesunul k jejím rtům, které jsem několikrát vroucně políbil, než jsem se začal znovu přesouvat po jejím krku dolů. Mezitím jsem jí volnou rukou osvobozoval od dalšího knoflíčku. Ruku, kterou jsem měl na jejím stehně jsem pomalu a lehounce přesouval nahoru pod kolišli až na její zadeček, který ji něžně pohladím a polaskám.

Diana - 16. května 2016 21:26

soukromá zpráva od Diana pro "Mmm." Měla jsem zavřené oči, jeho kravatu pořád poněkud po ruce a užívala jsem si jeho pozornosti stejně jako to předtím dělal, když jsme byly u něj doma, na farmě jeho rodičů. Ovšem teď to poněkud mělo ještě svoje osobní kouzlo, protože jsme byly doma a byly sami. Když tak trochu opustí můj krk, chytnu lehce jeho tváře do svých rukou, které něžně promnu a zajedu poté lehce z jeho tváří nahoru, do jeho vlasů, kterými se začnu prohrabovat a vískat.

Clark Kent - 16. května 2016 21:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si užívala mé pozornosti a z úst jí znovu uniklo zavrnění, které mě těšilo, protože to signalizovalo, že jí je to příjemné. A to mě opravdu těšilo. Aby taky ne. Diana byla neskutečně, až přímo nadpozemsky krásná žena a všichni muži by vraždili, aby mohli být teď na mém místě. Po chvíli mi vzala mé tváře do svých dlaní a jemně je promnula, načež mi prsty zajela znovu do vlasů, ve kterých se začne prohrabovat a vískat mě v nich. Mmmm… Zavrním blahem, protože tohle mi dělá opravdu dobře a pokračuji v polibcích, se kterými se pozvolna přesouvám mezi jejími rty, krkem a níž, kam až mě pustí zapnutý knoflíček. Rukou, kterou jsem laskal její dokonale tvarovaný, pevný zadeček, jsem zajel o něco výš pod košili. Sám jsem se posunul trošku stranou a onu ruku jsem přesunul na její hebké a dokonale vypracované bříško, po kterém jí něžně pohladím. Usměji se na svou milou a dlouze a vášnivě jí políbím na její plné, krvavě rudé rty, které mě jakoby vábily.

Diana - 17. května 2016 16:18

soukromá zpráva od Diana pro Pocítit dotyk na svém břichu, bylo něco nového. Nového z jeho strany, však nebylo to tak, že by to bylo špatné, naopak. Bylo to stejně příjemné, jako všechny jeho ostatní doteky. Chtěla jsem mu je oplatit a tak jsem z jeho vlasů pomalu sjela dolů, na jeho krk a lehce za límec košile, na začátek jeho zad, které jemně poškrábu a pokračuju dál dopředu, však poněkud mi v tom vadila ta jeho košile. A tak jsem se rozhodla s ní skoncovat. Začala jsem tedy rozepínat knoflík, ale nějak se mi to nedařilo a tak jsem přidala trochu síly, však když se ozvalo ´křřřřřřřřřř´, tušila jsem, že jsem zabrala poněkud více než jsem chtěla. Trochu se odtáhnu od něj, abych se podívala co jsem způsobila. "Jej..." pronesu, když uvidím jeho roztrženou košily.

Clark Kent - 17. května 2016 20:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí zlehka položil ruku na její dokonale ploché hedvábně hebké bříško, tak jsem pocítil, jak se zachvěla. Očividně něco takového nečekala, ale nedala najevo žádnou nelibost. Proto jsem jí něžně pohladil a znovu políbil ony plné a nadpozemsky sladké rty. Diana se trochu rozjela, když své ruce pomalu přesunula z mých vlasů na můj krk, kde je poté strčila za límec, snažíc se tak dostat na má záda. Jemně mě po nich poškrábala a pokračovala dál, ale límec jí v tom bránil. Proto ruce stáhla, aby se postarala o knoflíky na mé košili. Začala se tedy zaobírat prvním knoflíkem, zatímco jsem jí věnoval jeden vřelý polibek za druhým. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem jí svými polibky rozptyloval, ale měla problém ten knoflík byť jen povolit, natož jej rozepnout. Nakonec Diana ztratila trpělivost, zabrala trochu více a košili mi roztrhla. Tedy spíše než, že by poškodila košili, utrhala všechny knoflíky. Očividně jí to překvapilo, protože se zarazila a z jejích úst vyšlo roztomilé "jej". Já jsem se tlumeně zasmál a věnoval jí pobavený pohled. To nevadí. Řeknu s úsměvem a vtisknu jí krátký polibek, načež pobaveně dodám. Stejně se mi nelíbila… S tím se k ní skloním a znovu jí vroucně políbím, přičemž jí rukou lehce přejíždím po bříšku. Druhá ruka se zatím přesune k jejím knoflíčkům a pomalu jí začne osvobozovat od dalšího knoflíčku, zatímco jí vášnivě líbám na její sladké rty.

Diana - 17. května 2016 20:37

soukromá zpráva od Diana pro Zřejmě, ne tedy vlastně opravdu jsem použila na neposedný knoflík mnohem více síly, než jsem prve zamýšlela, i když vlastně kdo ví, třeba ne. Každopádně jsem hleděla trochu překvapeně na onu roztrženou košily a pak jsem pohlédla zpět na něj. Řekl mi, že to nevadí, že jí stejně neměl rád. "S takovou ti brzy nezůstane žádná..." pronesu nakonec s lehkým úsměvem. Na další slova jsem tak nějak neměla moc šancí, protože mne poněkud umlčel, ale nestěžovala jsem si. A tak nějak jsem pokračovala v původní myšlence a nápadu, asice z něj tu košily dostat. Když se mi to povede, trochu se od něj odtáhnu a povídám se na něj a poté na jeho holou hruď, po které mu lehce přejedu v několika směrech vlastní rukou.

Clark Kent - 17. května 2016 21:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana chvilku vypadala překvapeně. Určitě nezamýšlela to, co se stalo. A mé ujištění, že se nic neděje, protože jsem tu košili stejně neměl rád, nezůstalo bez odezvy. Pronesla, že mi s takovou žádné nezbydou. Lehce jsem pokrčil rameny, usmál jsem se a znovu jsem jí vroucně políbil. Jednou rukou jsem jí při tom přejížděl lehounce po bříšku, zatímco druhou jsem jí osvobozoval od dalšího knoflíku. Jen co se mi to povedlo a další knoflík povolil, tak mě Diana vzala za košili a lehce se mě z ní pokoušela dostat. Usmál jsem se a podvolil se její snaze. Obě ruce jsem stáhnul zpátky k sobě, a nechal si košili sundat úplně. Když se jí to povedlo, tak se ode mě trošku poodtáhla a podívala se na mě. Usmál jsem se na ni a ona položila svou hebkou ručku na mou holou hruď, po které začala přejíždět různými směry. Já mezitím vztáhnu ruku k její tváři, kterou vezmu do dlaně a jemně jí pohladím, načež se k ní zase nakloním a políbím jí. Ne jednou, ale rovnou několikrát, přičemž jí pomalu povolím další knoflíček, po kterém jí zase vsunu ruku pod košili a pohladím jí po tom dokonalém bříšku.

Diana - 17. května 2016 21:16

soukromá zpráva od Diana pro "Mmmm..." Uteče mi mezi jeho polibky a jeho rukou, kterou jsem cítila na svém břiše. Stejně jako drobná husina, která vyrazila na mé kůži, jakmile se jí zase dotýkal. On je... dokonalý... Ještě několik okamžiků jsem se dotýkala jeho mužné, urostlé hrudi a dokonalých svalů na ní, než moje ruce zabloudila zpátky na jeho záda, která začala stejně tak hladit ale s doprovodem mých nehtů.

Clark Kent - 17. května 2016 21:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Znovu jí z úst uteklo slastné zavrnění, když jsem jí políbil a vsunul ruku zpátky pod košili, kde jsem jí lehce hladil po bříšku. Dokonce jsem pocítil, jak jí vyskočila husí kůže. Musel jsem se na ni pousmát a zlehka jsem jí druhou rukou pohladil ze strany po hlavě a tváři, načež jsem se znovu svými rty pustil do těch jejích a také do jejího ladného krku, který jsem taktéž zasypával polibky. Dokonalost sama… co taky čekat od nefalšované bohyně, že? Pomyslím si a znovu se pousměji. Nejspíš také proto, že své ruce pomalu přesouvala na má záda, která začala hladit, avšak v doprovodu svých nehtů, což mi dělalo opravdu neskutečně dobře. Mmmmmmm… Zavrním pro změnu zase já a vroucně jí políbím na ústa, přičemž se znovu volnou rukou dostanu k dalšímu knoflíčku, který jí rozepnu. Druhou rukou jí stále laskám po bříšku, po kterém jí něžně přejíždím prstama.

Diana - 18. května 2016 14:49

soukromá zpráva od Diana pro Užívala jsem si jeho doteku i polibku a poněkud vřele mu je oplácela. Ruce a zejména prsty jsem mela stle na jeho zádech, po kterých jsem mu jezdila, poněkud vsemi směry, zejména u lopatek a párkrát se mi podařilo dostat i na jeho boky. Zrejme, protože jsem byla s nim a s nim jsem se vždy cítila přirozeně a mohla se i Víceméně prirozene chovat, zapomněla jsem nebo jsem si to spise vůbec neuvědomila a znovu použila vuce dily než jsem myslela, coz poněkud skončilo tím, ze diky jeho neproniknutelne a nezničitelné kůži, jsem pocítila rázem bolest. "Počkej..." řeknu a poněkud se poodtahnu abych zjistila, co se stalo. Stalo se to, ze jsem si o nej, o jeho nezranitelnou kůži, zlomila jeden nehet a druhy poněkud nalomila.

Clark Kent - 18. května 2016 15:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si mých polibků viditelně užívala a také mi je vřele oplácela. Svýma rukama mi jezdila po zádech a její nehty se mi příjemně zarývaly do kůže a lehce mě tak škrábala. Bylo mi to příjemné a chvílemi jsem díky toho i slastně vrněl. Zejména tedy, když byla u mých lopatek. Avšak po pár opravdu krásných chvilkách, sebou Diana trošku škubla a její tvář se na maličký okamžik zkřivila, načež mě zarazila a poněkud se ode mě poodtáhla. Na chvilku jsem si myslel, že jsem jí uvedl svým jednáním v nepohodlí, nebo že jsem na ni tlačil, ale když jsem viděl, že si kontroluje ruku a na ní má jeden nehet zlomený a druhý nalomený, tak mi to došlo. Během toho, jak mě škrábala na zádech, asi trochu více zabrala a nehty si polámala o moji neproniknutelnou kůži. Odpusť… Řeknu trošku omluvně, i když vím, že to vlastně není moje chyba. Vezmu její poraněnou ručku do své dlaně a lehce jí políbím, načež se na svou bohyni usměji.

Diana - 18. května 2016 17:04

soukromá zpráva od Diana pro "Nah..." Trochu si povzdychnu, protože jsem to nečekala a navíc to trochu i štípalo. Věděla jsem, že se to zahojí do několika hodin maximálně, ale teď to bylo hodně nepříjemné. Clark se to rozhodl poněkud pojmou po svém a tomu jsem se musela pousmát, vlastně jsem mu věnovala vřelý úsměv celkově. "Myslím, že je to znamení..." řeknu a podívám se na svou ruku. Vzhledem k tomu, že mi poněkud stále držel tu mou, lehce jsem mu jí stiskla a poněkud jsem se na něj podívala.

Clark Kent - 18. května 2016 17:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Trochu si při pohledu na svou ruku povzdychla. Když jsem její zraněnou ručku vzal do své dlaně a políbil jí, tak jsem se na ni vřele usmál, což mi Diana opětovala stejnou měrou. Hned na to mi ale řekla, že si myslí, že se jedná o nějaké znamení. Ne, že bych chápal, co bylo to znamení, ale tak nějak jsem tušil, co tím myslí. Znamení? Zeptal jsem se, abych se ujistil, co má přesně na mysli a její stisk ruky jsem jí něžně opětoval, avšak dal jsem si pozor, abych jí nezpůsobil bolest těch zraněných prstů. Tušil jsem, co mi řekne a tak jsem se na ni dál nevrhal, protože jsem věděl, že by mi to do příště mohlo jen uškodit. Navíc jsem jí nechtěl vystavit nepohodlí. Proto jsem jí jen volnou rukou onu ručku lehce pohladil a znovu se na ni usmál.

Diana - 18. května 2016 18:39

soukromá zpráva od Diana pro Trochu se podivil tomu, když jsem řekla znamení, ale to se dalo čekat. A tak jsem se trochu více usmála a lehce mu položila ruku na jeho tvář a lehce jí stisknu. "Že jsi příliš chtiví..." pronesu s oním úsměvem na tváři. Nicméně nechtěla jsem tuhle chvíly dále nějak nepatřičně zkazit a tak jsem se jí rozhodla zakončit trochu po svém, asice lehce jsem si vymanila svou ruku nazpátkem z té jeho a oběma jej objala okolo krku a tak nějak jsem mu trochu tlakem naznačila, že chci aby jsi lehnul na mě, stejně jako předtím na jeho farmě.

Clark Kent - 18. května 2016 21:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi svou ruku položila na tvář a s úsměvem mi řekla, že ono znamení je, že jsem příliš chtivý. Tohle jsem opravdu nečekal a pocítil jsem bodnutí v hloubi duše tam, kde spalo mé ego. Ano, je pravda, že jsem o Dianu opravdu stál. A to po všech stránkách, ale i tak jsem se snažil být zdrženlivý. Na druhou stranu to chápu… je to princezna amazonek… Je tady už několik staletí a muže znala jen z doslechu. Až v poslední době měla možnost je poznat lépe a na vlastní oči. Pomyslím si a trochu se zastydím, že jsem ji uvedl v rozpaky. Proto jsem trochu provinile sklopil oči. Ona mě však v tom nenechala. Vymanila svou ruku z těch mých a oběma rukama mě obejmula okolo krku, načež mi drobným tlakem naznačila, abych se na ni položil. Samozřejmě jsem jí neodporoval a položil jí hlavu na prsa. I tak to bylo velice příjemné, neboť jsem jí prve stačil rozepnout hned několik knoflíčků. Ale ani tak jsem se už o nic dalšího nepokoušel, protože jsem věděl, že bych tím vše jen pokazil. Proto jsem si užíval jen vzájemné blízkosti a našeho objetí.

Diana - 19. května 2016 17:22
	soukromá zpráva od Diana pro Více se pousměji, když na mne nakonec ulehne. Obejmu jej rukama a tak nějak si jej přitisknu tak více k sobě a na sebe. Prsty jsem mu potom lehce zajela do vlasů a něžně se v nich probírala. Ve stejnou dobu jsem poněkud i lehce zabořila svou tvář do jeho vlasů a zavřela oči. Užívala jsem si jeho a jeho přítomnosti. Byla jsem šťastná, opravdu. Oh, Clarku...

Clark Kent - 19. května 2016 20:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem na ni ulehnul a položil si hlavu na její hruď, tak mě objala oběma rukama a přitiskla si mě k sobě více. Nebránil jsem se tomu. Bylo to opravdu příjemné. Zvlášť tedy když jsem jí prve osvobodil hned o několik knoflíků. Nicméně jsem se o nic dalšího nijak nesnažil, abych si to u své krásky nepokazil do příště. Jen jsem se k ní přitulil a uvelebil se na ni. Nebylo to nic oproti tomu, když mi potom ještě zajela svými prsty do mých vlasů. Neubránil jsem se slastnému zavrnění a při tom jsem přivřel oči, užívajíc si jejích dotyků. Sám jsem ji nevinně hladil po bocích a snad i zčásti po bříšku.

Universe - 20. května 2016 17:12

soukromá zpráva od Universe pro Užívali jste si vzájemnou přítomnost, dokud tě neoslovila televize, která tu celou dobu hrála, jenom vy jste jí nějak v tom zápalu přestali vnímat. Nicméně, teď se k tvému uchu dostala, kvůli zprávě, která zde běžela: "... před několika hodinami odstartoval z Metropoliského letiště nový Ikarus 24, který má bý tím nejrychlejším a zároveň nejmodernějším z letadel, která budou sloužit pro přepravu cestujících na opravdu velké vzdálenosti, jako je Evropa či Austrálie. Však již několik okamžiků po startu tohoto letadla, začalo docházet ke snažným komplikacím, které vyústily ve vysazení jednoho z motorů. Zkušení piloti se nyní pokoušejí přistát, však s pouze jedním fungujícím motorem, je to bude stát veškeré síly a schopnosti, aby předešli katastrofě...." Diana to slyšela evidentně taky, protože se na tebe podívala s poněkud lehkým úsměvem. "Tvý lidé tě potřebují." řekne ti s oním úsměvem.

Clark Kent - 20. května 2016 17:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Užívali jsme si přítomnost toho druhého, když tu mé uši zbystřily, protože bylo vysílání v televizi přerušeno. Do této chvíle jsem televizi nebral vůbec v potaz a ani mi nepřišlo, že je zapnutá. Nicméně teď se k mému uchu dostala zpráva, že před několika hodinami z Metropoliského letiště odstartoval prototyp nového letadla, které má být průlomem pro rychlé mezikontinentální cestování. Avšak už chvilku po odstartování se začalo potýkat s problémy, které vyústily v kompletní výpadek jednoho z motorů. Piloti se nyní pokoušejí přistát, ale s jediným fungujícím motorem to bude veliký zázrak, jestli zabrání katastrofě. Ale nééé… Pomyslím si a lehce si povzdychnu. Diana to evidentně také zaslechla, protože se na mě s lehkým úsměvem podívala a pravila, že mě mí lidé potřebují. Asi to už bude pravda… Řeknu a pomalu se z ní začnu sbírat. Než se z ní „odvalím“, tak jí vtisknu ještě letmý polibek, načež se rychle odeberu do koupelny, kde na sebe bleskurychle natáhnu svůj spandex. Rychle se vrátím do obývacího pokoje, kde se u okna na moment zastavím. Odpočiň si, Diano… Řeknu ještě s úsměvem a pak se vytratím oknem ven do ulic. Lépe řečeno vzlétnu vysoko na nebesa, kde se začnu rozhlížet po onom letadle. U toho samozřejmě také špicuji uši, abych si trochu vypomohl a lokalizoval jsem je rychleji.

Universe - 20. května 2016 18:12

soukromá zpráva od Universe pro Její odpověď už nedostaneš, nebo spíše zmizíš rychleji než jí stačí říci. Nicméně situace a hlavně věc okamžiku si to žádala. Vystoupal jsi tedy do oblaků a hledal ono letadlo. Netrvalo ti to však příliš dlouho, protože se k tvému supersluchu dostal nářek té hrstky posádky, která se nacházela uvnitř onoho letadla. Když dorazíš k onomu letadlu, bylo vidět, že se piloti snaží dostat pod kontrolu skoro téměř neříditelné letadlo, které se začalo řítit k zemi. A o těch motorech rozhodně jinak nelhali.

Clark Kent - 20. května 2016 18:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Netrvalo to dlouho, než jsem ono letadlo lokalizoval. Dřív, než jsem jej ale spatřil, tak k mým uším dolehl nářek posádky toho letadla, která se už pomalu dovolávala všech svatých. Letadlo samotné jsem spatřil hned vzápětí. Zaostřil jsem na něj a už od prvního pohledu bylo evidentní, že v televizi nepřeháněli. Ihned jsem vyrazil tomu letadlu na pomoc, protože se už pomalu začalo řítit k zemi. Nyní už šlo o každou vteřinu a já se nehodlal nechat ničím zdržovat. Plně jsem se soustředil na můj současný úkol, a sice dostat se pod letadlo. Chvilku mi to trvalo, než jsem se dostal na úroveň letadla a zaujal správné místo zespodu u jeho trupu, kde se po stranách tyčila křídla. Usoudil jsem, že tam bude konstrukce letadla nejpevnější a tudíž to bylo nejlepší místo, kde jsem se mohl zapřít. A to jsem také hned na to udělal. Přiblížil jsem se do kontaktní vzdálenosti a zapřel se ramenem a oběma rukama jsem letadlo jakoby objal, snažíc se jej nadzdvihnout a srovnat jeho trajektorii, aby se už dál neřítilo k zemi. A teprve poté, co se mi to povede, začnu řešit, kde a jak letadlo bezpečně usadit na zemi. Nejspíš ale zpátky na ranvej na letiště.

Universe - 20. května 2016 19:28

soukromá zpráva od Universe pro Když se dostaneš blíže k letadlu, skoro okamžitě si můžeš všimnout malé holčičky, která se za okýnkem uvnitř letadla choulila vyděšeně ke své matce. Tváře měla mokré od slz, však její strach z očí skoro až vymizel, jakmile se podívala z okýnka a uviděla tam tebe. Pár okamžiků na tebe nevěřícně koukala a poté něco viditelně začala říkat mámě a ukazovat přitom na tebe. Nebylo moc pochybností o tom, že o tobě říkala mámě. Nicméně zjišťovat jejich další reakci nebyl moc čas, protože letadlo se řítilo k zemi opravdu velkou rychlostí. Rozhodneš se tedy jednat. Když najdeš ono místo a zapřeš se, zjistíš, že letadlo je poněkud těžší než jsis myslel, že bude. Zřejmě ještě tvůj souboj s Bizarrem nepozbyl úplně všech svých zbytků, nebo si prostě třeba jen vyšel ze cviku, ostatně, uplynula už hodně dlouhá doba, co si našel Dianu, co jsi něco takovéhle dělal. Každopádně, ať už byl důvod jakýkoliv, nic to neměnilo na tom, že to letadlo bylo opravdu těžké a to i nad tvoje očekávání.

Clark Kent - 20. května 2016 19:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se dostal blíže k letadlu, tak jsem si téměř okamžitě všiml malé holčičky, která se za okýnkem celá vyděšená a uslzená choulila ke své matce. V tu chvíli mě až zamrazilo, protože jsem nečekal, že na testovací let s sebou vezmou civilní pasažéry. A už vůbec ne malé děti. Tato vidina mi nebyla příjemná, ale i přesto jsem se usmál, protože jsem viděl, že pláč oné holčičky ustal spolu se strachem, který jsem jí prve viděl v očích. A to jen díky toho, že si mě všimla. Nemohl jsem si odpustit povzbudivý úsměv a letmé zamávání, abych jim pozvedl ducha. Děvčátko pak začalo mluvit na mámu a u toho na mě ukazovala, ale já si nemohl dovolit ztrácet čas a rovnou jsem se přesunul pod letadlo. Našel jsem podle všeho nejpevnější místo na trupu letadla a opřel jsem se do něj ramenem a objal jsem tu část trupu rukama, kterýma jsem společně s celým tělem začal letadlo vyrovnávat. Následně přišlo nemilé zjištění, že je letadlo mnohem těžší, než se zdá a rychlost, kterou nabralo, mi mou práci a snahu také zrovna neusnadňovala. Ještě nejsem plně odpočatý a síla se mi ještě nevrátila… kéž bych dnes pobyl na slunci trochu delší dobu… Povzdechl jsem si v duchu a zkřivil jsem tvář, jak jsem zabral ze všech zbývajících sil, které jsem měl k dispozici. Ovšem, pokud ani teď se mi nepodaří letadlo vyrovnat, tak pocítím zoufalost celé situace a přesunu se k čumáku letadla, načež proti němu vynaložím veškerou možnou sílu a snahu letadlo zastavit dříve, než dopadne na zem. Jestli to nedokážu, tak ať mě to raději rozmačká!! Slíbím si v duchu sveřepě a ještě více zkřivím tvář, dokonce si i trošku zařvu, abych uvolnil veškerou zbývající sílu, ve snaze zachránit všechny cestující.

Universe - 20. května 2016 20:47

soukromá zpráva od Universe pro I když jsi se pokoušel, letadlo na onom místě zespodu vůbec nijak nereagovalo a ohromnou rychlostí se dál řítilo k zemi, která začínala být už velice, velice blízko. Musel jsi tedy jednat opravdu rychle. Přesunul jsi se tedy dopředu letadla, k jeho čumáku. Piloti na tebe z kabiny koukaly, jako kdyby jsi byl nějaký duch, či podobné neskutečně, mýtické stvoření, které většinou kreslí děti nebo se zjevuje jen ve snech. Začneš tedy vyvíjet sílu vůči čumáku letadla, což se ukázalo jako správné rozhodnutí, protože jsi pocítil, jak na to letadlo reaguje, nepatrně zavrzalo a pod tvýma rukama se trochu prohlo, ovšem bylo stále naváděno dolů onou rychlostí, kterou nabralo a jestli nerazí do země, rozhodně to bude znamenat výbuch a smrt všech, které nese uvnitř sebe.

Clark Kent - 20. května 2016 21:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro I přes veškerou snahu letadlo zespodu vyrovnat, aby se neřítilo k zemi, se mi vůbec nedařilo. Vzhledem k vynaloženému úsilí, byl účinek zanedbatelný. A proto jsem se rozhodl se přesunout před čumák letadla a začít letadlo zpomalovat čelně. Jen co jsem se dostal před ten čumák, tak jsem zahlédl piloty v kabině, kteří na mě hleděli jako na nějaké zjevení. Já se tomu však nemohl nijak věnovat, protože země se nezadržitelně blížila. Zabral jsem vůči čumáku a letadlo začalo vrzat a skřípat, jak jeho plechy na sebe tlačily. Bylo to nevyhnutelné, vzhledem k tomu, jakou silou jsem působil proti této letící mase kovu. Musím… zabrat!! Jinak… to letadlo… vybuchne… a všichni… zemřou!!! Říkal jsem si v duchu a při tom jsem zabíral, jak jen to šlo, snažíc se letadlo zastavit. Byl jsem ještě zesláblý z boje s Bizarrem. Teď jsem to cítil naplno, ale i tak jsem byl odhodlaný neustoupit. Buď je zachráním, nebo ať mě to letadlo klidně rozmačká!! Prolétlo mi myslí, zhluboka jsem se nadechl a zabral jsem. Bylo mi jedno, jestli své tělo přivedu na pokraj jeho možností. Byl jsem zcela jasně rozhodnut, že do toho dám vše, i kdyby mě to mělo stát život.

Universe - 21. května 2016 09:48

soukromá zpráva od Universe pro Kov a železo pod tvýma rukama výhružně zavrzali a zaprotestovali, jak jsi se do nich zapřel. S vypětím ted všech sil jsi začínal pociťovat, jak letadlo začíná zpomalovat a jak se země blížila, letadlo konečně začalo výrazněji zpomalovat a tvoje ruce se začali obtiskovat do plátů letadla. Střechy domů se začali už přibližovat, ale letadlo stále ještě nebylo pod tvou naprostou kontrolou. Letadlo se ti podařilo zastavit až několik metrů nad zelenou trávou fotbalového hřiště, které bylo prázdné.

Clark Kent - 21. května 2016 11:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kov a plechy letadla zaskučely a bolestivě zakvílely, jak jsem se do nich opřel. S vypětím všech sil jsem tlačil, snažíc se letadlo zpomalit a poté i zastavit. Konečně se mé úsilí začalo vyplácet, protože jsem pocítil, že se rychlost letadla zpomaluje. Nicméně země se stále přibližovala a já začínal být nervózní. Tohle nevypadá dobře!! Pomyslel jsem si a zabral jsem ještě více. Už jsem si ani nemyslel, že je to ještě možné. Svaly mě bolestivě tahaly a šlo poznat, že jsem své tělo dostal až na jeho současné limity. Kdybych byl v plné síle, tak bych s tím takové problémy nejspíš neměl, ale že jsem v plné síle nebyl, tak mě to stálo nesmírné úsilí. Dokonce až takové, že se mé ruce začaly obtiskovat do plechů na čumáku letadla. Při letmém ohlédnutí jsem zjistil, že jsou střechy domů už docela blízko, ale také, že se nacházíme nad fotbalovým stadiónem, které bylo nyní prázdné, což bylo ideální. K mé snaze letadlo zastavit, jsem přidal ještě úsilí jej dobře navést na hřiště. K mému štěstí, to už bylo to nejmenší. Letadlo se mi podařilo zastavit až pár metrů nad zelenou trávou fotbalového hřiště. Zhluboka jsem si vydechl úlevou. Opravdu mi spadl kámen ze srdce, že se mi to podařilo. Avšak stále jsem neměl vyhráno, protože jsem musel letadlo ještě položit. Sil ubývalo, ale já se nevzdával. Přechytil jsem si letadlo a pomalu jsem jej pokládal na břicho na trávník. Snažil jsem se to udělat co nejjemněji, abych s cestujícími a posádkou moc neházel. Věřím, že si toho za dnešek už zažili dost. Jakmile bylo letadlo bezpečně usazeno na trávníku, tak jsem si konečně pořádně mohl vydechnout. Zhluboka jsem nasál vzduch a přesunul se k motorům, které ještě doutnaly (nebo hořely) a provedl jsem svým mrazivým dechem rychlohašení, načež jsem se přesunul ke dveřím, které jsem vyškubl a vstoupil dovnitř do letadla. Všichni v pořádku? Zeptám se přítomných pasažérů a přeletím je pohledem, přičemž se na ně zlehka usměji. Zejména tedy na tu holčičku, kterou jsem viděl skrz okýnko. Pokud budou v pořádku, tak na ně kývnu a pomalým krokem se vydám k východu z letadla. Jakmile tam stanu, tak se rozhlédnu a pak vyletím nahoru do nebe. Nezastavím se nikde v atmosféře a rovnou si to zamířím do vesmíru, abych nabral ztracené síly, kterých mi rapidně ubylo.

Universe - 21. května 2016 13:46

soukromá zpráva od Universe pro Bezpečně letadlo uložíš na zem. Když vytrhneš dveře, aby jsi šel zkontrolovat lidi uvnitř, pasažéři byly ještě poněkud rozhození a schození tak nějak na jednu hromadu mezi sedadly. Koukali na tebe jako kdyby jsi duch, či něco takového. "Superman!!!" zajásá ona holčička, kterou jsi předtím viděl v okýnku. Vymaní se z matčina sevření a rozeběhne se k tobě. Chce tě obejmout, ale vzhledem ke tvojí a její velikosti, ti maximálně obejme jenom tak tvou nohu. Nicméně to jí nijak neubralo na jejím nadšení.

Clark Kent - 21. května 2016 14:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když bylo letadlo bezpečně uloženo na trávníku a případné požáry zažehnané, tak jsem se přesunul ke dveřím. Ty jsem bez problémů vytrhl a nechal je dopadnout na trávník, načež jsem vstoupil dovnitř do letadla. Pasažéři byli tak nějak rozházení na několik hromad mezi sedadly a všichni na mě hleděli, jako bych byl nějaký duch nebo nějaký přízrak. Když jsem je ale oslovil a zeptal se, jestli jsou všichni v pořádku, tak to malé děvčátko, které jsem viděl prve, zavýskalo mé jméno, vytrhlo se matce z náruče a vyběhlo ke mně, aby mě objalo. Vzhledem k našemu výškovému rozdílu, mi objalo jen nohu, takže jsem se musel usmát. Sklonil jsem se k děvčátku a opatrně si jí vzal na ruce, abych měl její obličej v úrovni toho svého. Mile jsem se na ni usmál, protože jsem rád, že se jí nic nestalo. Nejsem necitelný stroj z vesmíru, za kterého mě možná někteří mají. Pohladil jsem děvčátko po hlavě a podíval se na pasažéry, kterým jsem se vydal na pomoc. Děvčátko jsem posadil na sedačku a pomohl jsem několika pasažérům na nohy. Letuškám jsem pokynul ke dveřím, aby připravily onu klasickou nafukovací skluzavku místo schodů a pomohl ještě několika cestujícím. Poté, když už mé pomoci nebylo třeba, tak jsem ještě pohladil děvčátko po hlavě, usmál se na ni a vyrazil jsem také ke dveřím. Rozhlédl jsem se po okolí, abych zjistil, jestli mě tu ještě nepotřebují a pokud ne, tak vzlétnu a vyletím nahoru do nebe a pak ven z atmosféry, abych nabral potřebnou sílu na slunečním svitu, protože jsem nyní docela padal únavou. Až budu mít energii načerpanou a budu v pořádku, tak si to zamířím domů za Dianou a za zaslouženým odpočinkem.

Universe - 21. května 2016 15:17

soukromá zpráva od Universe pro Dolehli k tobě sirény, které značily, že se sem blíží zásahové vozy. Což byl tak nějak již signál toho, že tě tu již není třeba, lidi už si dále poradí poněkud sami. A tak dobít energii bylo celkem jasné rozhodnutí. Však když jsi se vracel k sobě do bytu, tvou pozornost si získali policejní auta, která se v hojném počtu vyskytovala zaparkovaná, před jednou z budov, která se ukázala jako banka. Bylo tu asi šest, či osm policejnínch aut a dvě auta SWATU.

Clark Kent - 21. května 2016 15:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem stanul ve dveřích a rozhlédl se po okolí, jestli mě tu ještě někde není zapotřebí, tak jsem jasně uslyšel sirény zásahových vozů, které sem mířily. Bylo to jasným důkazem, že se už záchranné složky o vše postarají, a že jsou pasažéři a posádka již v bezpečí. Vyrazil jsem proto mimo atmosféru Země, abych načerpal ztracenou energii a doregeneroval tělo po boji s Bizarrem. Očividně jsem to už potřeboval, protože mi to letadlo dalo opravdu do těla. Po nějaké, blíže neurčené, době, nejspíš po pár hodinách jsem si to zamířil domů za Dianou. Avšak nebylo mi dáno, abych tam doletěl a věnoval se své milé. Odpočinul jsem si skvěle na slunečním svitu, který mi doplnil síly a zregeneroval mé bolavé tělo. A teď se zdá, že se to bude hodit, protože jsem cestou zahlédl policejní kordon, který byl rozestavěný okolo bankovní budovy. Vypadalo to na něco opravdu závažného, protože tu byly i dva vozy zásahových jednotek. Zaujalo mne to natolik, že jsem slétl přímo k policistům, kteří to tu měli obšancované. A to ne k pásmu, ale rovnou za pásmo, do míst, kde to vypadá, že se nachází velitel. Co se tady děje, kapitáne? Zeptám se kapitána, velitele zásahových jednotek, jejichž přítomnost značila, že si závažnost situace vyžádala převzetí situace pod svou kontrolu. Neptám se, jestli mohu být nápomocný, protože ze své kariéry reportéra vím, jak jsou tito lidé arogantní a chtějí si věci udělat po svém. Proto jsem se jen zeptal co se děje a pak si počkal na odpověď. Pokud bude kapitán dělat Zagorku, tak si budovu prohlédnu sám svým rentgenovým zrakem a teprve poté zhodnotím situaci.

Universe - 21. května 2016 16:50

soukromá zpráva od Universe pro První reakce policistů byla, že se tě poněkud lekli. Někteří nebyly daleko od toho aby přitom leknutí vytáhli svoje zbraně, tedy aspoň ti, kteří je ještě vytažené neměli. "Mno..." uvolí se nakonec kapitán ke slovům. "...dostali jsme hlášení o bankovní loupeži. Když jsme však dorazily...." jeho slova jsou přerušena střelbou ze střechy, dolů k policistům, kteří udržovali dostatečnou vzdálenost. Však střelba to byla z něčeho co jsi poněkud nečekal, asice menší rotační kulomet.

Clark Kent - 21. května 2016 17:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem slétl k policistům, tak se mě většina z nich lekla a někteří neměli daleko, aby u toho na mě vytáhli své zbraně. Avšak nikdo z nich vůči mně nebyl nepřátelský. Nejspíše věděli, že by se svými zbraněmi vůči mé maličkosti stejně nepochodili. Kapitán se nakonec uvolil k odpovědi, ale lezlo to z něj jako z chlupaté deky. Šlo vidět, že se mu to moc nelíbí, ale že ví, že stejně se do toho zamíchám. Vypadlo z něj ale jen, že dostali hlášení o bankovní loupeži, a pak, že když dorazili, tak se něco stalo, nebo se něco dozvěděli, ale více říci nestačil, protože se ze střechy ozvala střelba, která mířila na policejní kordon. Zarazilo mě, co jsem viděl, protože původce po nás pálil něčím, co bych tady opravdu nečekal. A sice – rotačním kulometem. Policisté i členové zásahové jednotky se začali krýt a já se také trochu probral z prvotního překvapení a vzlétl jsem vstříc tomu bankovnímu lupiči, který zasypával ulici stovkami kulek. Nechtěl jsem, aby byli policisté nadále v ohrožení a proto jsem k němu letěl přímo tak, aby mě dobře viděl. Věřím, že o mně už slyšel nebo mě i viděl a ví, co dokážu. A snad proto také zaměří mě, jakožto největší hrozbu. Cestou se snažím ignorovat zásahy velkorážních nábojů, které o mě budou cinkat a odrážet se. I přes mou neproniknutelnou kůži to cítím a není to zrovna příjemné. Ale také to není nic, co bych nedokázal přestát. Přece jen jsem dostal vysokorážním kanónem do hlavy a neudělalo mi to nic, krom menšího dezorientování. Pokusím se tedy co nejdříve dostat ke střelci a zneškodnit mu jeho zbraň, aby už nadále neohrožoval nikoho v okolí. Teprve poté se vypořádám i s ním.

Universe - 21. května 2016 17:44

soukromá zpráva od Universe pro Policisté se kryly za auty a vším, čím jenom mohli, aby nedostali zásah. Pak jsi se tak nějak do toho tedy vložil ty. Vystoupal jsi na střechu, kde byl onen střelec. Jakmile tě spatřil, ustal se svou střelbou. Chvíly na tebe čučel jako na zjevení ale poté namířil hlaveň rotačního kulometu přímo na tebe a znovu zmáčkl spoušť. Rotační hlava se roztočila a začala na tebe pálit rychlostí 110 kulek/s, které ti však nic neudělali. Jen se od tebe odrazily někam pryč, ale rozhodně to nijak příjemné nebylo.

Clark Kent - 21. května 2016 18:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Policisté a ostatní skočili za nějakou pevnou překážku, aby se tak kryli před palbou, která kropila naše pozice. Když jsem si uvědomil, co to po nás střílí, tak jsem rychle vzlétnul a vyrazil ke střeše, abych na sebe nalákal palbu. Střelec, když mě viděl, tak přestal střílet a začal na mě čučet jako na zjevení, takže jsem měl možnost dosednout na střechu. Tohle se mi děje dneska pořád… piloti, cestující, policisté a už i lupiči… všichni se tváří, jako by viděli ducha. Proletí mi myslí a trochu se pousměji. Nicméně střelec se probral z transu, namířil na mě hlaveň rotačního kulometu, která se roztočila a začala štěkat, jak na mě začal pálit stovky kulek. I když bych mohl, nepočítal jsem, kolik jich vypálil, protože zásahy nebyly zrovna příjemné. Napodobil jsem Dianu a ruce jsem si zkřížil před obličejem, abych alespoň svou tvář ušetřil před nepříjemným bušením kulek. Ale i přesto jsem se odhodlal jít dál, vstříc kulometu a tomu střelci. Můj krok byl sice pomalý, ale plynulý a nehodlal jsem se zastavit. Krok za krokem jsem se přibližoval ke kulometu, jehož hlava se stále točila a pálila na mě ne sprchu, ale rovnou celý vodopád kulek. Jakmile jsem dorazil do dosahu kulometu, tak jsem svou dlaň položil na hlavu kulometu a jediným stiskem jsem jí zastavil a trochu rozmáčkl, aby ze zbraně už nemohlo být vypáleno. To by myslím stačilo… Prohlásil jsem nekompromisně a napřímil jsem se, přičemž jsem si ruce založil na hrudi. Radím ti odhodit zbraně a vzdát se… Dodám stejně nekompromisně a s vážným výrazem ve tváři, čekajíc na jeho reakci. Pokud se mi pokusí utéct, tak jej hravě předběhnu a přesným, ale citlivým úderem jej zpacifikuji.

Universe - 21. května 2016 19:55

soukromá zpráva od Universe pro Když jsi se dostal k hlavně kulometu, střelec poněkud překvapením přestal střílet. Zíral na tebe i to, jak ohýbáš onu hlaveň směrem dolů, jako kdyby byla jen plastová či tak něco podobného. Střelec, se však evidentně nechtěl jenom tak vzdát. Nechal kulomet kulometem a vytáhl pistoli, kterou ti nenávistně namířil přímo od obličeje. Několikrát pak vystřelil. Kulky, které by za jiných okolností putovali skrz kůži, maso a kost do mozku za nimi, se jenom odrazila, trochu přitom slisovala, ale neškodně potom odpadla kapsy vedle.

Clark Kent - 21. května 2016 20:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se dostal přímo ke kulometu a přiložil mu k hlavě ruku, tak střelec přestal střílet a začal mě sledovat s jistou hrůzou v očích. Sledoval mě, jak bez jakéhokoliv problému v ruce drtím a ohýbám kulomet, jako by byl vyroben z hliníku. Střelec se však nechtěl dát bez boje a na mé pobídnutí, že by měl odhodit zbraně, zareagoval tak, že tasil svou pistoli, kterou mi namířil do obličeje a několikrát stiskl spoušť. Věděl jsem, že kulky z obyčejné pistole skoro ani neucítím a tak jsem tam stál jako socha a nechal do sebe střílet. Pár kulek mi narazilo do tváře a neškodně spadly slisované na zem. A ta poslední se mi slisovala o oko. To nebylo dvakrát příjemné, ale alespoň to nebylo bolestivé. Téměř pobaveným pohledem jsem sledoval, jak poslední slisovaná kulka dopadá na zem a pak k němu onen pohled vzhlédnu, načež bez problému uchopím pistoli z vrchu a rozdrtím jí. Dohrál jsi, příteli… Řeknu s lehkým úsměvem, protože mě baví sledovat reakci v jeho tváři, a vezmu jej za límec. Podívám se na kulomet, který už nikomu neublíží, a vzlétnu. S mužem, kterého bezpečně držím v ruce, slétnu před banku a předám jej policii, načež se začnu rozhlížet po bance, kde jsou ostatní, abych mohl vyrazit zpacifikovat i je.

Universe - 21. května 2016 21:47

soukromá zpráva od Universe pro Pistole se rozpadla, stejně jako ony střelcovi naděje na to, že z toho nějak vyvázne. Tak nějak to i kompletně vzdá, když jej vezmeš a předáš dole policistům, kteří jej zpacifikují, nasadí mu na ruce pouta a poté jej nacpou do jednoho z aut. Teď když byl střelec zneškodněn, zásahová jednotka SWATU se rozhodla podniknout svoje kroky. Podle toho jak poté postupovali dovnitř budovy byla jasné, že to jediné co jim bránilo celou tu dobu ve vniknutí do té budovy, byl právě onen muž s rotačním kulometem. Mno, není se čemu moc divit. Netrvalo proto příliš dlouho, než se z budovy vrátily i spolu s dalšími komplici onoho střelce ze střechy. Nakonec postraně vyšli i se dvěma rukojmími, kteří vypadali na zaměstnance banky. Reportéři, kteří se doposud drželi opravdu vzadu a zkrátka se ihned rozeběhli vůči tobě, jako dravá zvěř.

Clark Kent - 21. května 2016 22:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Střelcova pistole se v mé dlani rozpadla a jeho naděje na úspěch stejně tak. Bylo zajímavé vidět, jak jeho zločinecké úmysly byly zhaceny a jak byl zklamaný, že se mi nemůže vyrovnat. Vzhledem k jeho dřívější bojovnosti, bylo docela zklamáním, když se vůbec nebránil. Nicméně, byl jsem mu za to vděčný, protože by si ještě mohl ublížit. Nebo ještě hůř, mohl by přijít k úhoně ještě někdo jiný. Vzal jsem zločince za flígr a odnesl jsem jej před budovu, kde jsem jej předal do policejní péče. Ti mu nasadili pouta, prošacovali jej a pak nacpali do policejního auta. Zásahová jednotka už vyrazila dovnitř. A to jen díky tomu, že je střelec ze střechy už nadále neohrožoval. Netrvalo to dlouho a objevili se venku i s komplici toho střelce a s nezraněnými rukojmími. Podle vzhledu bych tipoval, že to byli zaměstnanci oné banky, ve které byli drženi. Jsem rád, že se nikomu nic nestalo. Pomyslím si, ale můj pohled se stočí za hlukem, který způsobili novináři a televize, kteří se dosud drželi zpátky, aby nechali policii pracovat. Nyní však vytušili, že ohrožení polevilo a tak se vyřítili mým směrem jako stádo divé zvěře. Ale ne… Povzdechnu si, ale neutíkám před nimi. Rozhodl jsem se říci pár slov, hlavně tedy slova chvály vůči policii, než se omluvím a vyrazím pryč. Když ke mně dorazí, tak se vznesu cca třicet čísel nad zemi a očividně se nadechnu, abych pronesl prohlášení. Jsem rád, že jsem mohl být nápomocen zdejším policejním složkám, jejich členové jsou bezpochyby hrdinové, kteří se zasloužili o bezpečné osvobození rukojmí… Pronesu s jistým uznáním v hlase a usměji se do kamer, načež dodám. Nyní mne, prosím, omluvte… povinnosti nepočkají… Naposledy se usměji a pomalu se vznesu nad jejich hlavy. Až teprve poté vyrazím jako střela do nebe, kde se jim ztratím z dohledu kamer. Poté se už ale opravdu vydám domů. Za dnešek toho vzrušení bylo až až.

Universe - 21. května 2016 22:52

soukromá zpráva od Universe pro Novináři a reportéři měli snad tisícero otázek. Však nebyly zrovna nadšení s tvým prohlášením a už vůbec nikoliv s tím, jak jsi je vlastně odbyl a nakonec jim ještě uletěl pryč, ponechávajíc je tam bez jejich sólokapra. Však ale dál už tě nebylo nijak, nikde potřeba. Když dorazíš tedy domů, je už celkem hluboká noc. U tebe v bytě byly rozsvícený jenom lampičky, což vytvářelo docela příjemnou atmosféru a taky tu něco vonělo. Vonělo tu jídlo. Diana zřejmě něco uvařila, což se taky poté potvrdilo, když jsi se dostal do kuchyně. Špinavé hrnce a i talíře. Bohužel to tak nějak vypadalo, že na tebe zřejmě moc nezbylo. Dianu nakonec můžeš najít v ložnici, ležící na postely. Spala a vypadala najezeně a hlavně spokojeně.

Clark Kent - 21. května 2016 23:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Novináři a reportéři, kteří se ke mně nahrnuli, nebyli mým prohlášením nikterak nadšení. Není se jim moc co divit, protože jsem je opravdu odbyl, uletěl a nechal je tam bez jejich sólokapra. Ovšem přesně tohle bylo mým úmyslem. Slíbil jsem totiž Perrymu, že dá Superman exkluzivní rozhovor Daily Planet. A byl jsem s Lois domluvený, že jí zítra zavolám a domluvíme se na onom interview. Proto jsem byl nyní skoupý na slovo. Kdybych nyní poskytl rozhovor někomu jinému, vyšel by můj slib Perrymu jako pára nad hrncem. Jen jako slib, který nebyl dodržen. A to by si pro příště jó rozmyslel, jestli mi dá byť jen den volna, natož týden. Ztratil jsem se na noční obloze a poté si to konečně zamířil domů, za Dianou. Odpočinek jsem sice nepotřeboval, protože jsem načerpal dostatečné množství energie ze slunečního svitu, ale chvilka klidu by neuškodila. Vlétl jsem do bytu otevřeným oknem a zjistil jsem, že jsou tu rozsvícené jen lampičky, což dodávalo interiéru příjemnou atmosféru. Pousmál jsem se, protože jsem cítil libou vůni jídla. Vypadalo to, že Diana byla hladová a nečekala, než jí něco uvařím. Nemohl jsem jí to zazlívat, protože jsem byl pryč docela dlouho. Vyrazil jsem po vůni, která mě zavedla do kuchyně, kde se mi potvrdila má domněnka, že opravdu vařila. V dřezu byla hromada špinavého nádobí, včetně hrnce a talířů. A tak nějak to vypadalo, že tu pro mě nic moc nezbylo. Nevadilo mi to. Můj organismus jídlo nevyžadoval. Tedy dokud měl dostatečný přísun slunečního svitu, kterého se mi právě dostalo dostatečné množství. S úsměvem jsem se pustil do umytí této hory nádobí. Byla to příjemná změna oproti tomu, jak to do mě ten střelec z banky nasolil rotačním kulometem. U této podřadné, stereotypní práce jsem mohl na chvíli vypnout. Proto mi to sice trvalo stejně dlouho jako každému normálnímu člověku, ale uvolnil jsem se. Poté jsem to všechno ještě utřel a uložil na svá místa ve skříňkách. Nakonec jsem se odebral do ložnice, kde jsem našel Dianu, jak spokojeně spí. Na moment jsem se zastavil ve dveřích a pozoroval, jak tiše oddychuje a připadala mi opravdu roztomilá a nesmírně křehká. Vůbec ne, jako bohyně války. Po chvilce jsem si vzal čisté oblečení na spaní a vyrazil do koupelny, kde jsem ze sebe stáhl spandex a naložil se do vany. Dopřál jsem si rychlou, ale opravdu horkou sprchu, abych uvolnil svaly, které toho dneska zažili až až. Když jsem konečně vylezl z vany, tak jsem se usušil, navlékl si čisté oblečení a vyčistil zuby. Pak už jen zbývalo odejít zpátky do ložnice, kde jsem si lehl k spící Dianě, ke které jsem se přitulil a spokojeně si užíval zaslouženého klidu a pohodlí, čekajíc, než mě zastihne spánek.

Universe - 22. května 2016 10:17

soukromá zpráva od Universe pro Když vykonáš vše co jsi chtěl a co bylo potřeba, ulehl jsi tedy do postele. Vypadalo to, že Diana tvrdě spí, však po chvíly, poté co jsi sám ulehl, se k tobě otočila a více se k tobě natiskla přímo, schovávajíc se tak ve tvém náručí, tvář přitisklou na tvou hruď, hledajíc tak nejenom pocit bezpečí ve tvém obětí, ale i hřejivé teplo. A takto se tvůj spánek dostavil celkem rychle. Když se ráno probudíš, je venku poněkud pod mrakem, vypadalo to, že bude každou chvíly pršet. Diana stále spala vedle tebe, nebo to tak rozhodně vypadalo, že tedy spí. (//prouď se kdy celkem chceš :D)

Clark Kent - 22. května 2016 11:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přilehl jsem si k tvrdě spící Dianě a přitulil se k ní. Nevypadalo to, že bych jí nějak vytrhl ze spánku, za což jsem byl vděčný. Jsem rád, že spí. Během spánku se tělo nejvíce zotavuje a jed, který v sobě má, jí stále ještě unavuje a krade její sílu. Po chvilce se však Diana otočila ke mně čelem a doslova se ke mně natiskla, schovávajíc se tak v mém náručí. Hlavu přitiskla na mou hruď a já si jí k sobě přivinul a téměř ochranářsky jí objal. Bylo to opravdu příjemné a osobně to považuji za odměnu za dobře vykonanou práci tam venku. Lehce, abych jí neprobudil, jsem jí pohladil po vlasech a zavřel jsem oči, snažíc si tak užít odměny, které se mi nyní dostalo, a čekajíc, než mě zastihne spánek. Spánek se dostavil záhy a já se odebral do říše snů. I přes veškerou hrůzu, co jsem cítil, když se mi nedařilo zastavit letadlo, jsem měl příjemné sny. Nejspíše to bylo Dianinou přítomností, která na mě měla přímo opojný účinek. Když jsem se poté probudil a otevřel oči, tak jsem zjistil, že už je venku světlo, nicméně bylo zataženo a vypadalo to, že se tam každou chvilku rozprší. Bylo mi to více méně jedno, protože jsem nemusel do práce a proto jsem se jen usmál. Nebylo zvykem, že jsem nešel do práce. Tedy když jsem zrovna nepředstíral nemoc, abych mohl pomáhat lidem jako Superman. Můj úsměv se ještě o něco rozšířil, když jsem zjistil, že tu Diana vedle mě stále ještě leží a spí. Rozhodl jsem se, že tu ještě chvilku s ní poležím, než nám půjdu připravit snídani. Avšak pro všechny jistoty jsem jí zkontroloval teplotu tak, že jsem jí na moment co nejjemněji přiložil svou dlaň na čelo. Nechtěl jsem, aby se zopakovalo mé fiasko, kdy Diana trpěla účinky jedu, zatímco já si toho nevšiml. Pokud to bude v pořádku, tak si k ní na chvilku ještě spokojeně lehnu, avšak po pár minutách se přinutím vstát. Vezmu oblečení, které nosím po doma a vyrazím s ním do koupelny. Dám si rychlou ranní sprchu, převleču se a vyčistím si zuby, načež vyrazím do kuchyně, kde se pustím do přípravy snídaně pro mě i pro Dianu.

Universe - 22. května 2016 14:43

soukromá zpráva od Universe pro Dianina teplota byla vcelku normální. Maličko teplejší, ale to protože celou noc ležela vedle tebe, ale jinak vypadala i dobře. Nakonec tedy vylezeš z postele a po ranních věcech se pustíš do snídaně pro vás oba. Když tedy pomalu začneš, chvíly na to se kolem tvé hrudi zezadu, po stranách, lehce ovinou dvě ručky, každá z jedné strany. Vepředu se sice nepotkají, ale to zřejmě nebyl záměr. Na rameni ti poté skočí opřená hlava o bradu s dlouhými, černými, havraními vlasy. Nakonec se na tebe natiskne i zbytek jejího těla. "Další obětiny pro bohyni?" pronese Diana, lehce rozespale, u tvého ucha.

Clark Kent - 22. května 2016 15:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chvilku poté, co jsem se pustil do příprav snídaně, se mi okolo hrudi ovinuly dvě něžné ručky. Poté mi na rameni spočine hlava, která se opře o svou bradu, a já ucítím vůni těch krásných havraních vlasů, které tak zbožňuji. Nakonec se ke mně zezadu přilepí i zbytek Dianina dokonalého těla a já to nevydržím a pousměji se. Takové přepadení si rozhodně dám líbit. Hned vzápětí se mi u ucha ozve její sice stále trochu rozespalý, ale veskrze sladký hlas, který se mě zeptá, jestli to jsou další obětiny pro bohyni. Samozřejmě… Odpovím jí s úsměvem a pomalu se začnu otáčet, aby měla možnost povolit svůj stisk. Následně jí její objetí opětuji tak, že jí své ruce ovinu okolo pasu a lehce si jí k sobě přitisknu. Pro mou bohyni jen to nejlepší. Dodám s ještě širším úsměvem, protože jsem jí pohlédl do těch jejích přenádherných, uhrančivě modrých očí, které na ní opravdu miluji, a kterými si mě získala už od prvního momentu, kdy jsem jí spatřil. Poté se k ní nakloním a políbím ji, načež se od ní trochu odtáhnu. Pokud máš hlad, tak se do toho můžeš rovnou pustit… právě jsem to totiž dokončil. Řeknu a hlavou poukáži na talíř se snídaní. Ruce mám stále okolo jejího pasu, ale jakmile provede první náznak toho, že po tom talíři chce sáhnout, tak jí trošku neochotně pustím, a nechám jí, aby se nasnídala.

Universe - 22. května 2016 17:19

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti poněkud oplatí tvou pozornost i gesta. "Myslím, že to ještě chvíly počká... protože tohle včera celou dobu co jsi byl pryč zvonilo a když jsi se vrátil, už jsem spala, takže jsem neměla možnost ti o tom říci." pronese Diana a ukáže ti ruku. V ruce držela ono "naslouchátko", které ti předtím při odchodu daroval Bruce. Bohužel ti ale neřekl jak to používat, tedy né rozhodně přímo, jenom, že si s tím jakožto někdo, jehož rodiče létali meziplanetární lety, nějak poradí.

Clark Kent - 22. května 2016 17:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi můj polibek opětovala a stejně tak pozornost, jakou jsem jí věnoval. Avšak když jsem jí nabídl, že se do těch „obětin“ může rovnou pustit, tak pronesla, že to bude muset počkat. S tím mi ukázala komunikátor, který mi dal Bruce, a řekla, že tohle včera po celou dobu, co jsem byl pryč, zvonilo. Ale ne… jeden tady nemůže mít chvilku klidu… Řeknu trochu zklamaně a vezmu si ten zpropadený komunikátor do ruky. Trochu si jej prohlédnu, ale moc moudrý z toho nejsem. Je sice hezké, že má rasa létala do vesmíru, ale já neoplývám jejich znalostmi. V duchu jsem Bruce proklel, protože mi bylo zcela jasné, že si byl dozajista vědom, že si s tím budu lámat hlavu, protože jsem jen kluk vychovaný na farmě a ne žádný maniak a nadšenec do hi-tech udělátek jako on. I tak jsem si ten komunikátor prohlédl a pokusil se jej zapnout, abych Bruce kontaktoval a zeptal se jej, co po mě včera chtěl. Nebo, že by věděl, že nejsem doma a volal Dianě? Napadne mě, ale rovnou takové myšlenky zapudím. Už i já na sobě začínám sledovat, že na ni přehnaně žárlím. Ale pouze vůči Brucovi, který jí může dát vše, díky jeho rodinným prostředkům. Vzala jsi mu to? Co potřeboval? Zeptám se neutrálním hlasem, během pokusů o aktivaci.

Universe - 22. května 2016 17:59

soukromá zpráva od Universe pro Diana zavrtí hlavou. "Ne. Kdykoliv jsem se pokusila to vzít, přestalo to vydávat onen zvuk." pronese, sledujíc tě, jak s tím poněkud zápasíš. Musela to být opravdu zajímavá podívaná. "Počkej, nemělo by to jít spíše..." řekne a vezme ti z rukou onen přístroj a opatrně ti jej strčí do ucha, jako kdyby to bylo nějaké sluchátko, které se dají připojit k mobilů, ipodům a všemu tomu, co dokáže přehrávat nějakou muziku. Viditelně se nadechovala, že něco řekne, když se ozval hlas: "Že ti to ale trvalo..." Bylo nezpochybnitelné, že ten hlas patřil Brucovi, stejně jako jeho poněkud suchý pokus o humor. "Musím říct, čekal jsem víc... ale to je v tuto chvíly jedno... včera jsem NASA zabavil něco, co by tě rozhodně mohlo zajímat... budu tě čekat v jeskyni..."

Clark Kent - 22. května 2016 18:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zavrtěla hlavou a odpověděla mi, že pokaždé, když se to pokusila vzít, tak to přestalo vydávat ten zvuk. Lehce přikývnu na znamení, že jí rozumím a při tom se snažím pochopit, kde se to sakra zapíná. Opravdu jsem s tím zápasil a v duchu jsem Bruce proklínal znovu a znovu. Po chvíli zápasení s tou pekelnou hračkou, mi jí Diana vezme z ruky a jako by prozřela, řekne, že by to možná mělo jít takhle. S tím mi ten komunikátor dala do ucha, jako se dává naslouchátko starým lidem. Téměř okamžitě se mi v uchu ozve Brucův nepříjemný hlas, který mě pokárá, že mi to ale trvalo. Sakra, kdo má vědět, že se to dá zapnout jedině, když si to nacpeš do ucha?! Co kdyby to chtěli poslouchat třeba dva lidé najednou? Pomyslím si, ale nahlas raději nic neřeknu a spolknu kousavou odpověď, kterou jsem měl už na jazyku. Měl jsem práci… co se děje? Zeptám se Bruce, který nepřejde rovnou k věci, protože si neodpustí drobnou urážku, že čekal něco víc. Můj výraz viditelně ztvrdne, jako bych mluvil s někým, koho ze srdce nenávidím, ale znovu se udržím, abych mu něco neřekl. Já se na jeho úroveň nehodlám snížit. Poté, se konečně dostane k věci, že včera něco zabavil lidem z NASA. A prý je to něco, co mě bude určitě zajímat, takže mi řekl, že mě čeká v jeskyni. Za chvíli tam budu… Odpovím mu a vytáhnu si komunikátor z ucha. Položím jej na kuchyňskou desku a potlačím nutkání ho rozdrtit. Nemám toho chlapa rád… Řeknu unaveně a s povzdechnutím zavrtím hlavou. Víc k tomu ale neřeknu. Místo toho se upřímně pousměji na Dianu, kterou znovu vezmu do náruče. Sice tě tu nerad nechávám samotnou, ale musím zaskočit za Brucem, který mi chce ukázat něco z vesmíru, co mu přišlo do rukou… Řeknu omluvně a stejně nešťastně se zatvářím. Jde vidět, že bych tu byl raději s ní, než běhal za chlapem, kterého opravdu nemám rád, ale dělám to i kvůli ní. Bruce jí zachránil život a tak k němu cítím jistý závazek. Slibuju, že se vrátím co nejdříve… Řeknu a políbím jí na její plné rty. Potom jí ale zničehonic vezmu na ruce a vykročím do ložnice. Ale než odejdu, tak ti dám tvůj lék, aby ses mi co nejdříve uzdravila. Dodám s úsměvem a odnesu jí do ložnice, kde jí položím na postel a začnu připravovat dávku jejího léku, který mi ležel na nočním stolku. Jakmile to budu mít připravené, tak se na ni usměji. Připravená? Zeptám se jí a počkám si na svolení, abych jí mohl vpíchnout ono sérum, které jí pomůže se zotavit z účinků jedu, kterým byla zasažena, a který jí málem zabil. Poté vyhodím použitou jehlu a připravím novou na další použití, načež se půjdu převléci do spandexu. Než odtud odejdu, tak se ještě zastavím za svou vyvolenou a s úsměvem na rtech se s ní rozloučím. Co nevidět jsem zpátky… zatím se nasnídej a odpočívej… Řeknu jí a poté už vyrazím za nepříjemným chlápkem v černé masce s pláštěm, kterého opravdu nemám rád.

Universe - 22. května 2016 19:22

soukromá zpráva od Universe pro Rozloučíš se tedy s Dianou, převlečeš a vyrazíš do Gothamu. Ještě než jsi se dostal z Metropolis, rozpršelo se. A Gothamu to nebylo příliš jiné. Spíše poněkud ještě horší. Mnohem více pršelo a nebe bylo mnohem černější a zataženější. Přesto najdeš cestu zpátky do jeskyně za vodopádem, kde se ukrávala Brucova "tajná" jeskyně a tajná základna Batmana. Bruce najdeš u počítače, v Batobleku a na něčem evidentně pracoval. Když tě uvidí, kývne ti napozdrav. "Čekal jsem, že tu budeš poněkud dříve." pronese trochu uštěpačně. "Nicméně, nebudeme to dále zdržovat... ukáži ti, kvůli čemu jsi tady." dodá nakonec a zvedne se od počítače a rozejde kousek vedle. Zastaví se u něčeho co vypadalo poněkud povědomě. "NASA jí našla kroužit na oběžné dráze, motory byly naprosto vypnuté. Vše bylo vlastně vypnuté, kromě podpory života uvnitř." řekne a poukáže na tu věc, která tu ležela. Rozhodně to nebyl žádný drobeček. "Podle vzorku, který se mi podařilo získat, jsem zatím určil, že rozhodně není Pozemská... a hornina mezi šrámy na ní, je Měsíčního původu. Takže, co mohu prozatím říci, je jen domněnka o tom, že zřejmě při cestě ztroskotala na Měsíci a díky působení generála Zoda, se zřejmě dostala pak na oběžnou dráhu... nicméně, myslím, že by sis jí měl prohlédnout sám..." řekne Bruce. Poté trochu poodstoupí a nechá tě, aby ses o věc zajímal sám. Rozhodně takto vypadala povědomě a jenom co jsi se dostal blíže, byla ona povědomost větší a větší. Však, jenom co jí dotkneš, klíč, který ti dal tvůj otec, Jor-El a který byl ukrytý ve tvém rukávu, začal jakoby reagovat. Což mohlo znamenat jediné, tahle loď byla Kryptonského původu.

Clark Kent - 22. května 2016 20:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Moje milá nic nenamítala a tak jsem si jí v klidu odnesl do ložnice, kde jsem jí podal sérum a odešel se převléci. Poté jsem se s ní rozloučil a slíbil jsem, že se co nejdříve vrátím, načež jsem vyrazil za Brucem do jeho jeskyně. Než jsem se dostal ven z Metropolis, tak se rozpršelo. Onen déšť mě provázel až do Gothamu, kde obloha vypadala o několik stupňů tmavší a také tu pršelo vydatněji. Nicméně mě to nikterak nezpomalovalo, ani mi to nijak extra nevadilo. Jen jsem byl rád, že tu se mnou není Diana, protože v takovémto nečase by ve svém stavu neměla raději vůbec vycházet, ale spíš jen ležet a odpočívat. Během chvíle jsem našel onen správný vodopád, skrze který jsem prolétl a ocitl se v Brucově tajné základně, odkud vyráží potírat zločin jakožto Batman. A právě Batmana jsem tu našel, jak sedí u počítače a něco tam vyťukává. Pomalým krokem jsem vyrazil k němu a při tom jsem si párkrát projel rukou vlasy, abych z nich dostal mokrost. Jako první z nás promluvil Bruce, který mi kývl na pozdrav a přivítal mě uštěpačnou poznámkou, že čekal, že tu dorazím dříve. Mám plné ruce práce s chytáním letadel a starání se o nemocnou bohyni… Odpovím mu neutrálním hlasem a připomenu mu tak, že si doma nesedím celé dny na prdeli jako on. A dávám si bedlivý pozor, abych nezněl nikterak útočně. Nehodlám se snižovat na jeho úroveň, protože vím, že se mu to časem vymstí. Nakonec ale přešel k věci a prohlásil, že nebude zdržovat a rovnou mi ukáže, proč mě sem zavolal. S těmito slovy se zvedl od počítače a vykročil do prostoru jeskyně, kde se zastavil u něčeho, co mi připadalo povědomé. Vypadalo to jako nějaký druh lodi, jejíž stavba se nápadně podobala kryptonským lodím. Bruce pokračoval ve výkladu a sdělil mi, že jí NASA našla kroužit na oběžné dráze, ale motory měla vypnuté, ostatně jako vlastně vše, krom podpory života. Podpory života? Zopakoval jsem zamyšleně a zakroutil jsem hlavou. Znamená to to, co si myslím, že to znamená? Zeptám se sám sebe a poslouchám, co mi Bruce řekne dál, protože se zdálo, že se svým výkladem ještě neskončil. Což se potvrdilo hned vzápětí, když prohlásil, že ze vzorků, které z té lodi získal, je jasné, že není pozemská. Očividně… Řeknu trochu suše, ale ne útočně. Spíš než vrácení uštěpačných poznámek, mě zajímá ona loď, ze které nespouštím zrak. Obcházím si jí ze všech stran a prohlížím si znaky na ní. Znaky, které se nápadně podobají znakům na lodi, kterou jsem sem dorazil já jako nemluvně. Bruce pokračoval dál, jako by ode mě nic neslyšel a dal se slyšet, že stopy horniny ve šrámech a na lodi samotné, se shodují s horninou, která byla dovezena z Měsíce. Takže z toho vyvodil jistou domněnku, že původně ztroskotala na Měsíci a nedávná činnost generála Zoda jí vytáhla z měsíce. Lehce jsem přikyvoval, protože to více méně dávalo smysl. Sice jsem nebyl žádný astrofyzik ani odborník na mimozemskou technologii, ale i tak. Bruce mě pak vyzval, abych si to v klidu prohlédl a o kus poodstoupil. Já jsem skoro bezmyšlenkovitě vytáhl klíč, který mi dal otec a který jsem ukrýval uvnitř svého rukávu. Chvilku jsem jej mnul v ruce, ale pak jsem jej přiložil k příhodnému místu na lodi, která téměř ihned začala reagovat. Je to tak, jak jsem si myslel… tahle loď je Kryptonského původu. Prohlásím a o dva kroky poodstoupím, avšak připravím se na nejhorší, pro případ, že tohle je únikový modul a někdo ze Zodových agresivních lidí přežil.

Universe - 22. května 2016 20:44

soukromá zpráva od Universe pro Loď opravdu reagovala na tvůj kryptonský klíč. Zapadl tam úplně stejně, jako v pevnosti Samoty. Ovšem místo vševědoucího otce, který by se normálně takto zjevil, reagovala loď tak, že se pozvolna začala otevírat v místě, které vypadalo, jako pilotní kabina. To co poté odhalila byl šok, při kterém by se nikdo krve nedořezal. V pilotní kabině totiž seděla dívka, mladá holka, né více než dvacet, možná lehce přes. Její vlasy byly dlouhé a špinavě blond a ačkoliv její oblečení, bez viditelné známky nějakého zranění, bylo potrhané a poškozené, rozhodně nevypadalo jako to, které měli Zodovi vojáci. Nebyla to žádná forma brnění, které si měl možnost vidět na nich, ale spíše to připomínalo něco na způsob tvého spandexu, ale poněkud předený do trochu jiného provedení. Každopádně, dívka nebyla při smyslech, její oči byly zavřené a hlava zvrácená trochu na stranu prozrazovala, že je buďto v hlubokém spánku nebo bezvědomí.

Clark Kent - 22. května 2016 21:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Loď zareagovala na klíč, který vklouzl do prostoru pro přesně takovéto klíče. Vypadalo to přesně, jako když jsem jej poprvé vložil do zdířky v pevnosti, avšak místo otcova hologramu, který se obvykle v tuto chvíli objevil, se loď otevřela a odhalila něco na způsob pilotní kabiny. Ta nebyla prázdná. Ostatně jak jsem si myslel, nicméně uvnitř nebyl žádný voják, ale nějaká, asi dvacetiletá, blonďatá dívka, jejíž oblečení bylo poškozené a opravdu nemile potrhané. Ale ona sama se nezdála být nijak zraněna. Její oblečení bylo podobné mému spandexu, alespoň tedy materiálem, ale střih byl značně jiný. Dívka se zdála být v bezvědomí a tak jsem se rozhodl jednat. Přistoupil jsem k ní a zkontroloval její životní funkce. Poté jsem jí vzal do náruče, načež jsem se podíval na Bruce, čekajíc, že mi řekne, kam jí mohu položit. Tak napůl jsem už i vykročil k místu, kde bylo lehátko, na které jsem prve položil Dianu, když nás sem Bruce přivezl ve svém extra tichém Jetu. Nevypadá jako jedna ze Zodových vojáků… Ale nevím, co může být zač… je dost dobře možné, že je jako já… Řeknu Brucovi cestou k místu, kam mi řekne, že jí mám položit a počkám, co bude chtít ten „nejlepší detektiv na světě“ dělat dál. Očividně se v první pomoci vyznal lépe než já. Já mohl jen zkontrolovat, jestli ta dívka nemá nějaké vnitřní zranění, což jsem vlastně hned vzápětí udělal.

Universe - 22. května 2016 21:35

soukromá zpráva od Universe pro Krypton se stal neobyvatelným. Planeta se řítila ke zkáze, berouc s sebou vše co na ní bylo a žilo. Kryptoňané jako rasa měli zaniknout. Však Jor-El to skousnout nedokázal a tak, než jej generál Zod zabil, stačil spolu se svou ženou, Laurou, poslat jejich čerstvě narozeného syna pryč, do vesmíru, kde měl najít nový domov na jedné z planet. Však tvoje matka Alura In-Ze, tajně usadila tebe do jedné z lodí, s úkolem, dohlédnout na novorozeného Kal-Ela, chránit jej před vším nebezpečím, které střetnete. Rozloučení nebylo rozhodně jednoduché, jak pro tvou matku, tak ani pro tebe, soby 12 letou holčičku. Však nezbývalo příliš času a tak tě matka vyslala. Mohla jsi ještě vidět, výbuch rodné planety, než tě loď uvedla do stázového spánku. Co jsi však nemohla vědět, bylo to, že výbuch planety poněkud vychýlí tvou loď z určené dráhy a místo na určené planetě, spolu s Kalem, tvoje loď skončila na měsíci oné planety (//dopodrobna se více doví průběžně hrou :)). Proto když si se konečně začala probírat ze stázového spánku, očekávala jsi, že budeš někde na planetě, však místo nějaké krajiny, se nad tebou tyčily dvě postavy. Jedna byla poněkud černě oděná odkaz, na tu druhou jsi však příliš dobře neviděla, protože ti nějaké světlo svítilo přímo do očí. Ležela jsem na něčem, co nebylo moc pohodlné. Něco mezi sebou říkali. "Nevypadá jako jedna z vojáků…" "Ale nevím, co může být zač… je dost dobře možné, že je jako já…" //Svou reakci a tím i příspěvek prosím pošli Clarkovi soukromne :)

Kara Zor-El - 23. května 2016 11:09

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Počátek Krypton mířil ke zkáze, které strýček Jor nechtěl jen tak přihlížet. Postavil raketu a poslal svého syna na cizí planetu, aby ho ochránil. Mí rodiče ten nápad napodobili se mnou. Posadili mě také do podobné lodi a dali mi za úkol se v novém domově postarat o svého novorozeného bratrance Kal-Ela. Nechtěla sem opustit rodiče, ale neměla jsme na výběr. Rozloučení bylo těžké, ale neměla jsem moc na výběr. Jako dvanáctiletá jsem byla postavena před něco nepředstavitelného. Chvilinku potom co mě matka poslala na mou pouť jsem viděla, jak celá naše planeta vybuchla. Loď mě pak s pláčem uvedla do umělýho spánku. Dál se mi vše zatmělo a ztratila vědomí. Po nějaké době jsem se začla probírat, ale místo toho mi do obličeje svítilo nějaké světlo a nade mnou se skláněly nějaké dvě osoby. Příšerně jsem se leknula té v černé a vyrazila jsem proti ní pěstí. Na tu drouhou jsem kvůli světlu neviděla, ale jestli bude podobná téhle osobě tak jsem určo v maléru. Nechte mě! Kde to sem?

Clark Kent - 23. května 2016 18:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Během mých slov se mladá blondýnka začala probouzet. Nejprve trochu zamrkala, ale poté, když si uvědomila, že jsou nad ní sklonění dva cizinci, tak se příšerně lekla. Už tehdy mi bylo jasné, co se bude zhruba odehrávat dál. Blondýna zareagovala, přesně jak jsem čekal. Její pěstička vyrazila vzhůru a zamířila Brucovým směrem, přičemž něco nesrozumitelného brebentila. Drobně jsem se pousmál a v duchu si přál, aby její pěst neminula, ale i přesto jsem vyrazil Brucovi na pomoc. Přece jen jsem mu hodně dlužil a rodiče ze mě nevychovali žádného nevděčníka. Rychle, jako vystřelená kulka jsem se přesunul vedle Bruce a nastavil dlaň před blondýnčinu ruku, abych jí pomalu zbrzdil. Pro případ, že nedisponuje super silou, to bylo stěžejní, protože jinak by si o mě mohla tak akorát zlomit ruku. Stačí! Zavelím autoritativně, ale poté jsem se na ni přátelsky pousmál. Chtěl jsem jí zastavit od zběsilého útočení, ale také jsem jí nechtěl vyděsit. Chtěl jsem, aby, i kdyby neznala náš jazyk, pochopila, že pro ni nejsme hrozbou. Stále jsem si ale dával pozor, aby ke mně nepřiletěla její další rána. Jmenuji se Kal-El… a nejsem tvůj nepřítel. Dodal jsem vzápětí, nyní už přátelským tónem a počkám, jestli na to bude nějak reagovat. Moc rád bych zjistil, jestli nám rozumí jako Zod a jeho lidé, nebo jestli jí budu muset nějak dostat k Jor-Elovi, aby pro mě překládal do jazyka mého rodného světa.

Universe - 23. května 2016 19:04

soukromá zpráva od Universe pro Však rána, mířené v sebeobraně, šla poněkud mimo. I když byla prve mířená na cíl, onen cíl jí poněkud zavčasu ohnul a rána tak dopadla na přístroj vedle, který odletěl několik metrů, než se zastavil o zeď, o kterou se bohužel i poněkud více poničil. Tedy, rozhodně byla otázka, jestli ty kousky budou nadále fungovat i poté. Rozhodně slečinka sílu měla. Nicméně, po této tvé akci se ti vyjevila i druhá postava, která se poněkud lišila od té první, v černém. Tato byla převážně v modrém - odkaz. A co více, nejvíce na něm dominoval symbol na jeho hrudi, který bys zřejmě rozeznala i jenom tak nablind ze spaní. Začne na tebe mluvit a kupodivu, jsi mu i rozuměla.

Kara Zor-El - 23. května 2016 20:12

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Postava v černém mi uhla a já strefila nějaký přístroj, který odletěl a roztříštil se o zeď. Druhá postava mě zaskočila když se oběvila přede mnou a okřikla mě abych toho už nechala. Zarazila sem se, protože jsem mu rozuměla a poznávala symbol na jeho hrudi. To je znak naší rodiny! Toho muže v modrém jsem nepoznávala a chtěla jsem ho praštit, že nosí náš znak. Ale připadal mi povědomí. Takže sem se rozhodla, že ho zatím nepraštím. Asik jsem i dobře udělala protože se mi představil jako Kal-El. Vytřeštila sem na něj očka, ale pak jsem zavrtěla hlavou. To není možné! Kal-El je ještě mimino! Vím to je to můj bratranec a já ho sem přišla chránit! Dobře jsem sledovala jeho reakce abych zjistila jestli ho mám praštit nebo ne. Chtěla bych, ale zatím mi něco radí, že ne.

Clark Kent - 23. května 2016 20:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Byl jsem potěšen, že mě blondýna poslechla a zanechala dalších útoků. Chvilku na mě valila oči, jako by mě už viděla a snažila si rozpomenout kde, ale pak se očima zastavila u symbolu na mé hrudi. Vypadalo to, jako by jej už viděla, což nebylo nemožné. Jako Kryptoňanka mohla vidět leccos. Když jsem se jí pak představil a ujistil jí, že pro ni nejsme hrozbou, tak na mě doslova vytřeštila oči, ale pak odmítavě zavrtěla hlavou a opáčila, že Kal-El je ještě mimino, a že to ví moc dobře, protože je prý jeho sestřenice, která se sem vydala, aby ho, tedy mě, chránila. Pro změnu jsem teď ztratil klid já a vrhl jsem na ní trochu nechápavý pohled. Pak jsem se ale usmál, protože to do sebe začalo zapadat. Ujišťuji tě, že jsem Kal-El. Tedy, tak o mě mluvil můj Kryptonský otec, Jor-El. Odpovím jí a usměji se, načež lehce pokývám hlavou. Vypadá to, že tvá loď na nějakou dobu ztroskotala na Měsíci. Až docela nedávno, a z mě neznámých důvodů, se dostala do Zemské atmosféry. Obávám se, že jsi prospala spoustu let. Dodám blondýnce přátelským tónem, protože tuším, že to pro ni nemůže být zrovna lehké. Pro jistotu jí nyní nebudu zahrnovat dalšími informacemi a dám jí čas, aby vstřebala to, co se teď dozvěděla.

Kara Zor-El - 23. května 2016 22:16

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Jeho obličej se změnil když jsem řekla, že Kal je můj bratranec a že tak nemůže stát přede mnou. Myslela sem, že jsem ho tím odhalila ale on se tomu divil z jiných důvodů. Pak se ale usmál a ujistil mě, že opravdu je Kal-El protože tak o něm mluvil jeho otec Jor-El. Strýček Jor? Je tady? A co ostatní? Nakonec mi řekne, že má loď ztroskotala na měsíci a já celé ty roky prospala. Na chvilku jsem posmutněla až mě v očích začly pálit slyzy. Ale to byl jen moment, protože sem si uvědomila, že tu nejsem sama. To nevadí. Hlavně, že jsme konečně spolu. Nějak to spolu zvládneme. Seskočím z postele a vrhnu se na něj abych ho objala.

Clark Kent - 24. května 2016 14:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se zmínil o Jor-Elovi, tak se toho blondýna nějak moc chytila. Opravdu to tedy vypadalo, že mého otce znala. Byl jsem nakloněn tomu, abych jí věřil. Přece jen všechno hrálo v její prospěch. Možná je to opravdu má sestřenice… Pomyslím si, ale neusměji se, protože se mě právě zeptala, jestli tu Jor-El je také. Soustrastně jsem sklopil oči a zavrtěl hlavou. Je mi to nepříjemné, ale pro ni to musí být přímo zdrcující. Já jsem svého otce nepoznal, ale ona své rodiče znala. Dokonce to vypadá, že znala i mé rodiče. A to více, než jsem kdy mohl já. Ono zjištění, že tu nikdo jiný z našeho lidu není, mělo na blondýnku devastující účinek. V očích se jí objevily slzy a ona měla na krajíčku. Trochu nejistě se podívám na Bruce, ale to už blondýnka hodila smutek za hlavu a prohlásila, že to nevadí, protože konečně našla mě. Nakonec dodala, že to spolu nějak zvládneme a vrhla se na mě, aby mě objala. Překvapilo mě to a tak jsem se nestihl nijak bránit. Blondýna mě objala takovou silou, až to ve mně zakřupalo. Bylo to nepříjemné, ale přežít se to dalo. Společně? Zopakuji v duchu její slova a znovu se trochu bezradně podívám na Bruce, přičemž blondýně zdvořilostně oplatím objetí za pomocí jedné ruky. Když mě už konečně pustí, tak si rychle odepnu plášť a zahalím jí do něj. A jak se vlastně jmenuješ, sestřenko? Zeptám se s téměř neznatelným náznakem nejistoty v hlase a lehce se pousměji. Trochu zaraženě zjišťuji, že jsem plný rozporuplných pocitů. Vždycky jsem si přál tu mít někoho ze své pravé rodiny, ale nyní, když jsem v Dianě našel svou spřízněnou duši, jsem už toto nutkání přestal cítit. Jsem zvědav, jak se na to budou máma s Dianou tvářit… Uvědomím si a trochu nasucho polknu.

Universe - 24. května 2016 16:26

soukromá zpráva od Universe pro Bruce, tedy chlápek v černém, nevěnoval vám dvěma příliš pozornosti. Sotva totiž ona onen přístroj, který předtím zřejmě nedopatřením, rozbila, šel k němu a zkoumal, zda-li bude ještě vůbec funkční a použitelný. Evidentně ale podle jeho povzdechnutí příliš nebude. "Tvoje "sestřenka"... pokud jí ovšem vůbec je... zničila můj hardware, v ceně padesáti tisíc dolarů..." pronese, když se dojde napůl zpátky k vám. Rozhodně nezněl nijak nadšeně.

Kara Zor-El - 24. května 2016 19:37

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Objala jsem Kala až to v něm pořádně prokřupalo. Rychle jsem ho proto pustila, protoře sem mu nechtěla ublížit. I tak jsem se na něj usmívala a měla ruce na jeho pažéích. Promiň. Asi ho zdejš pobyt udělal křehčí, tak jsem mu nechtěla ublížit. Kal to asi ocenil, protože si sundal plášť a zabalil mě do něj. Ať teď mi tak nějak došlo, že moje oblečení je roztrhané a hodně odhaluje. Kromě toho vypadám jinak než předtím. Vypadá to že jsem vyší a že mám už prsa. Kal mě ale překvapil, když mi řekl, že neví jak se jmenuju. Promiˇ, zapoměla jsem. Jmenuju se Kara. Kara Zor-El. Odpověď přijde ale od druhé osoby v černé. Ten zpochybní, že sem Kalova sestřenice a řekne, žs jsem mu zničila něco za padesát tisíc něčeho. Promiň, ale děsil si mě. Vypadáš jako příšera. Kromě toho mluvím pravdu. Jsem Kalova sestřenice!

Clark Kent - 24. května 2016 20:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem blondýnku zahalil do pláště, tak jsem se jí otázal na její jméno, protože se doposud nepředstavila. Trochu se nad tím zastyděla a představila se mi jako Kara Zor-El. Moc mě těší, Karo… Odpovím jí a mile se na ni usměji, ale k dalším slovům se nedostanu, protože se ozve Bruce, který si postěžuje, že mu Kara rozbila hardware za padesát tisíc dolarů. Přičemž u toho trochu zpochybnil skutečnost, že je Kara opravdu má sestřenice. Ta si to ale nenechala líbit a utvrdila jej, že je mou sestřenicí. Dokonce se mu i lehce omluvila za ty škody, na což jsem zavrtěl hlavou. Zaplatím ti to… Prohlásím směrem k Brucovi, přičemž z Kary neodtrhnu zrak. Momentálně jsem rád, že je tady.

Universe - 24. května 2016 20:17

soukromá zpráva od Universe pro "Hmm...." zamručí nedůvěřivě ten v černém. "...zajímalo by mě jak... s platem reportéra..." pronese poté a jeho slova byla mířená spíše na Kala. Zřejmě nebyl zrovna jeden z těch nejdůvěřivějších. Nicméně kromě faktu, že jsi nebyla už malé dítě, nýbrž víceméně mladá žena, tu bylo i to, že Kal už nebyl mimino, ale dospělý muž. Však co už příliš příjemné, jako vaše rodinné shledání, nebylo, byl fakt, že každý další nádech se zdál jakoby těžší a těžší až to nakonec vyústilo to, že tě začal dráždit dusiví, svíraví kašel.

Clark Kent - 24. května 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce nedůvěřivě zamručel a zpochybnil mé možnosti mu to splatit ze mzdy reportéra. Raději jsem mu na to nic neřekl, protože jsem nechtěl nic víc o svých možnostech a schopnostech vyzrazovat. Sám jsem dobře věděl, že kdybych musel a chtěl, tak mu to splatím, kdy jen budu chtít. Mám totiž možnost se dostat k jakémukoliv Zemskému ložisku drahého kovu či drahým kamenům. Avšak nerad bych svých schopností jen tak zbůhdarma zneužíval. Místo jakékoliv odpovědi jsem na něj jen vědoucně a se značným sebevědomím pohlédl. Pak si mou pozornost znovu vydobyla Kara, která se začala jakoby dusit a opravdu nemile kašlat. Ale ne… má stejnou reakci na naši atmosféru, jako já na tu jejich… Pomyslím si starostlivě a chtě nechtě jí zpátky pomohu na lehátko, na které ji uložím na bok, aby se jí snadněji dýchalo. Při tom jí vezmu za ruku, abych jí utěšil a ona nepropadla v zoufalství, jako tehdy já. Tehdy jsem si totiž myslel, že umírám a to poslední, co jsem viděl, byla Diana, která na tom byla podobně jako já, a která se vrhla na Zoda a jeho ochranku, protože si myslela, že mě zabíjejí. Vydrž, Karo… Zdejší atmosféra je jiná, než na kterou jsi zvyklá. I mě samotnému trvalo, než jsem se přizpůsobil. Jsem tu s tebou. Řeknu jí konejšivě, držíc jí při tom za ruku, aby věděla, že v tom není sama.

Kara Zor-El - 24. května 2016 22:37

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Toho muže v černém jsem se rozhodla, že nebudu mít ráda. Vůbec mi neodpověděl jen se přel o něco s Kalem. Zato o Kalovi sem měla horší mínění, ale nakonec šlo vidět, že jsem byla vedle. Ukázalo se, že je to velice milý muž. Jeho jsem se rozhodla mít ráda. Hned se nabídl, že za mě zaplatí škody. Pak mě začal dráždit dusivý kašel a já se rozkašlala na celé kolo. Kal mi pomohl si lehnout zpátky na lehátko a uložil mě na bok, aby se lépe dýchalo. Držel mě při tom za ruku a snažil se mi to usnadnit konejšivýma slovama. Pokusila sem se usmát, ale bylo tomoc namáhavé. Proto jsem jen stiskla jeho ruku a snažila se to přestát.

Universe - 25. května 2016 16:18

soukromá zpráva od Universe pro Muž v černém na vás oba pár okamžiků hledí, než se mlčky otočí a začne něco v nedaleké skříňce hledat. Evidentně to najde, protože se po další chvíly vrací k vám. "Protože ještě nebyla vystavena slunci natolik, aby její buňky zesílily, můžu jí dát tohle..." pronese a ukáže injekční stříkačku s jehlou, která měla v sobě trochu nějaké tekutiny. Moc se dál ani neptal, jestli smí či nikoliv a tak nějak sám rozhrnu rukáv, či sundal jeho zbytky. Když jehla pronikla kůži až do žíly, trochu to štíplo a bylo to nepříjemné, ale pořád snesitelné. "...uvolní ti to plíce a umožní ti to lépe dýchat. Hluboké a pomalé nádechy, aby měli pomoci taktéž..." řekne nakonec ke Kaře.

Clark Kent - 25. května 2016 16:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zatímco kašlající Kara ležela a svírala mou ruku, Bruce se přesunul k nějaké skříni, odkud něco vytáhl a prohlásil, že její buňky ještě nejsou dost silné, protože prozatím nebyla vystavena slunci, načež dodal, že jí může dát tohle, aby jí pomohl. Sakra… kolik toho ten chlap o nás ví?! Proletí mi hlavou skoro pobouřeně, ale nakonec přikývnu. Díky… Poděkuji mu, i když se uvnitř skoro ošiju, protože ho opravdu nemám rád a děkovat mu, mi způsobuje téměř fyzickou újmu. Bruce přistoupil ke Kaře, které odhrnul rukáv a vpíchl jí nějakou látku přímo do žíly, přičemž poznamenal, že jí to trochu uvolní plíce a pomůže s dýcháním. Navíc jí prý pomalé a hluboké nádechy pomohou taktéž. Neměl jsem k tomu co říct, ani co udělat, abych jí to nějak usnadnil a tak jsem jí poskytoval alespoň morální podporu. Byl jsem s ní a držel jí za ruku, aby se nebála a aby to snadněji překonala.

Kara Zor-El - 25. května 2016 21:57

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Ten v tom černým se dál nezapojil. Pak když jsem začnula kašlat se otočil ke skříni a něco od tama vytáhl řekl Kalovi, že mi s tím může pomoci. Řekl ještě něco o slunci čemu jsem nerozuměla a pak přišel ke mě. Stáhl mi rukáv a píchl mě do ruky. Nepříjemě to zabolelo až jsem škubnula celým tělem a trochu sem zakňučela. Černou oblečená postava mi řekla, že mi to pomůže s dýcháním a že bych měla pomalu a hluboce dýchat a bude to dobré. Kdyby tu nebyl Kal, tak bych mu asi nevěřila, ale, že tu byl tak jsem mu věřila a snažila se dělat jak říkal. Kala jsem zatím držela za ruku a nehodlala ho pustit. I když mi hruď pálila jako čert tak jsem se snažila dýchat pomalu a zhluboka, aby mě to přešlo co nejdřív.

Universe - 26. května 2016 16:55

soukromá zpráva od Universe pro Úleva se nedostavila bohužel ihned. Až po chvilce, se dýchání zdálo poněkud snadnější a lehčí, ale nicméně to ještě nějakou chvíly potrvá, než lék zabere naplno. Nicméně, konečně se tak naskytla možnost si tohle místo prohlédnout. Místo vypadalo jako nějaký podzemní komplex, spíše možná jeskyně. U stropu, který byl pár desítek metrů na hlavou, se mihotali stíny nějakých malých tvorečků, kteří tu poletovali. Z ničeho nic se však Kařin zrak zaostřil, ve vteřině její zrak překonal onu vzdálenost a viděla ony poletující tvorečky, jasně a zblízka, jako kdyby od nich byla sama jen několik centimetrů. Tvoreček, jakoby věděl, že se na něj díváš, se k tobě otočil a jakoby hleděl přímo na tebe. Pár sekund takto na tebe hleděl, než znenadání roztáhnul kožovitá křídla do stran do zapískal. Piskot znal tak vysoko a hlavně tak nahlas, že až přímo skoro rezonoval v její hlavě - odkaz. Zobrazit SPOILER Podle její následné reakce, může Clark zjistit, že s Karou se něco zřejmě děje. A nejmožnější myšlenkou bylo to, že její kryptonské buňky, z toho trochu slunečního svitu, který dokázali získat, se začali přizpůsobovat žluté hvězdě.

Kara Zor-El - 26. května 2016 17:55

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Ten lék asi neučinkoval protože se mi to dýchání nelepšilo. Ale měla sem tu Kala, který mě držel za ruku tak jsem byla klidná. Zlepšilo se to až po nějaké době. Dýchání bylo lepší a kašel snesitelnější a tak sem využila příležitosti se tu rozhlédnout. Byli jsme v nějaké jeskyni a na stropě se něco míhalo. Nějací malí tvorečci, které sem nikdy ještě neviděla tu sem tam poletovali. Náhle se něco stalo. Zrak se mi nepřirozeně zaostřil a já toho tvora viděla zblízky. On jakoby viděl, že se na něj dívám a pohled mi vrátil. Najednou na mě zavřískala a já sebou cuknula a vyjekla. Ukázal jsem na toho tvorečka, který není tak milý jak se může zdát. Celá jsem se pak stáhla ke Kalovi a hledala u něj ochranu a pomoc.

Clark Kent - 26. května 2016 18:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kara ležela a křečovitě mě držela za ruku. Byl jsem rád, že jí mohu být nápomocen alespoň takto. Ona morální podpora mi tehdy chyběla, když jsem byl ve stejné situaci jako ona a tak vím, že i tak jí hodně pomáhám. Po nějaké době začal Brucův lék zabírat a její dech se trochu zklidnil a kašel pročistil. Už to s ní tak nezmítalo a začalo to vypadat, že už se pomalu vrací do normálu. I ona už nejspíš pochopila, že se její stav začíná zlepšovat a tak z ní opadly obavy a zvítězila nad ní její zvídavá povaha. Začala se totiž rozhlížet po jeskyni, ve které jsme se nyní nacházeli. Zničehonic sebou polekaně škubla a vyjekla, jako by jí něco ohrožovalo, nebo jako by se jí rapidně přitížilo. I já sebou trochu poplašeně škubnul a ve tváři se mi objevily starosti. Co se…? Nestačím položit ani otázku, co se jí stalo, protože ona ukáže ke stropu a přimkne se ke mně, snažíce se u mě najít ochranu a útočiště. Pohlédl jsem směrem, kterým ukázala, a všiml si netopýrů, kteří byli přichyceni u stropu a kteří ji nejspíše vyděsili. To nic, Karo… to jsou jen netopýři. Možná vypadají děsivě, ale nemusíš se jich bát. Řeknu konejšivým hlasem, jako bych mluvil k dítěti a stejně konejšivě jí pohladím po hlavě. Starosti mi z tváře rázem zmizely a já se znovu uvolnil.

Universe - 26. května 2016 18:25

soukromá zpráva od Universe pro Čas ubíhal a Kařino dýchání se poněkud lepšilo. Po nějaké chvíly, kdy se muž v černém přesunul do jiné části jeskyně, však byl pořád k vidění, přišel do jeskyně někdo další, někdo nový. "Donesl jsem mladé dámě nějaké oblečení. Sice, bylo původně vybíráno pro slečnu Dianu, ale přesto doufám, že padne, pane Kente." řekne a dojde až k vám. Byl to muž postaršího věku, vcelku ve vousek i vlasech prošedivělí, však nevypadalo to, že by jej jeho věk nějak omezoval - odkaz. Položí malou hromádku, kterou pečlivě složenou nesl v rukou, vedle vás na příslušný volný stolek. Oblečení Zobrazit SPOILER

Clark Kent - 26. května 2016 19:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po nějakém čase se Kařino dýchání změnilo téměř k normálu. Bruce se v tom nezdál být nějak zainteresován a tak se vzdálil do jiné části jeskyně, kde na něčem začal pracovat. Byl však stále na dohled a tak jsem ho mohl stále hlídat. Ne, že bych to ale dělal. Byl jsem rád, že je tak odtažitý a nemusím s ním nijak moc komunikovat. Chvilku na to, se tady objevil Alfréd, který nesl v rukou komínek úhledně složeného, dámského oblečení. Dorazil s ním k nám a nechal se slyšet, že donesl mladé dámě nějaké oblečení, které bylo původně vybíráno pro slečnu Dianu, takže doufá, že to Kaře alespoň trochu padne. Vybíráno pro Dianu?! Pomyslím si a stojí mě nemalé úsilí, abych nestřelil zlostným pohledem k Brucovi. Kolik jsi toho pro ni ještě nakoupil, ty slizoune? Proletí mi hlavou a spěšně se na Alfréda usměji, protože vím, že on za nic nemůže. Děkuji Vám, Alfréde. Myslím, že to bude stačit. Řeknu vděčně sympatickému staříkovi a podívám se na Karu. Měla by ses převléci do pozemského oděvu, abys zapadla, Karo. Pronesu přátelským hlasem a pak ještě spěšně dodám. Jestli chceš, podržím před tebou plášť a udělám ti zástěnu, abys měla trošku soukromí. S tím počkám, jestli bude chtít, abych jí vytvořil trochu soukromí nebo mě prostě jen pošle pryč. Udělám, jak si bude přát a pak si vezmu plášť, který si hned zpátky připnu. Přejdu k lodi, ve které přiletěla a prohlédnu si jí. V té mé, byl otcův klíč, který mi pomohl, když jsem našel pozůstatky, co tu nechali mí lidé, takže proč by nebylo i v téhle něco podobného. Nakonec vytáhnu svůj klíč z této lodi a vyrazím za Brucem. Pokud nic nenamítáš, tak si Karu vezmu pod své křídlo a naučím jí o naší kultuře. Pronesu docela nekompromisně a počkám, zda mi na to něco řekne. Jo a pro tohle..., řeknu a poukážu na její loď, ...si přiletím později... Můj otec mi kladl na srdce, abych nedovolil úniku Kryptonské technologie. Prý je nutné, abychom nezasahovali do přirozeného technologického vývoje lidstva.

Universe - 26. května 2016 19:55

soukromá zpráva od Universe pro Bruce seděl u počítače a něco na něm dělal. Prakticky ani nehnul příliš brvou, když jsi za ním přišel a řekl mu, že se pro Kařinu loď vrátíš později. "Je tu v bezpečí...." pronese Bruce. "Ze všech míst, které tahle planeta skýtá, je tohle to jediné, kde můžeš skrýt mimozemskou technologii, aniž by jí někdo poté dokázal zachytit." dodá ještě poté, což poněkud dávalo smysl. "Nemám ani nejmenší zájem se o vaši technologii zajímat. Mám tu jiné problémy, jménem Joker, který musím vyřešit.... a než půjdeš, měl by sis vzít zřejmě i tohle." řekne potom dále a natáhne k tobě ruku, ve které držel skoro identický krytonský klíč, tomu tvému. "Ztratila to, když jsi jí vyndal ven..."

Clark Kent - 26. května 2016 20:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem došel k Brucovi, který seděl za počítačem, tak nehnul ani brvou, natož, aby se za mnou ohlédl. Na to, že si vezmu Karu s sebou, nic nenamítal, ale na to, že si pro loď později přiletím, už něco řekl. A sice, že tady je v bezpečí a že jí tady nikdo nedokáže vysledovat, ani zachytit. Navíc prý nemá nejmenší zájem o Kryptonskou technologii. Nevím, na kolik to myslel upřímně, a veskrze mě to ani moc nezajímalo. Avšak, co mě zaujalo, bylo, když dodal, že tu má teď jiné věci na starost. A sice nějakého Jokera. Dál se k tomu ale nijak nevyjádřil. Spíš změnil téma a řekl, že než odtud odejdeme, tak bych si měl vzít něco, co držel v ruce. Tu ke mně vztáhl a v dlani mu ležel klíč podobný tomu mému. Bruce spěšně dodal, že to ztratila, když jsem jí vytáhl ven z lodi. Díky, Bruci… Řeknu a vděčně si od něj vezmu klíč, který uschovám do druhého rukávu. Než se však otočím k odchodu, tak se ještě zastavím a prohlásím. Má nabídka stále platí… budeš-li potřebovat pomoci… s čímkoliv… dej mi vědět… Pár vteřin počkám, ne na odpověď, tak nějak tuším, že na to stejně nic neřekne. Čekám spíš proto, aby věděl, že to myslím vážně. Teprve po těch pár vteřinách se otočím a vykročím ke Kaře.

Kara Zor-El - 26. května 2016 21:45

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Po chvíli ten lék už zabral, protože mě už kašel přestal trápit úplně. Ten muž v tom černým obleku se od nás vzdálil. Kal tím nebyl vůbec znepokojený, takže mi to taky nevadilo. A když přišel ten druhý muž s oblečením, tak se Kal choval jakoby ho znal. Muž mi položil oblečení na lehátko a já mu věnovala úsměv. Kal mi řekl že se mám převléci a tak sem se do toho pustila. Nejdřív si všechno rozložila, abych to viděla a pak přikývla a podala mu plášť. Aby mi udělal trochu soukromí. Rychle jsem ze sebe stáhla potrhané oblečení a navlékla na sebe to oblečení co mi přinesli. Bylo to nezvyklé, ale docela pohodlné. Docela se mi to líbilo. Jak vypadám? Zapadnu?

Clark Kent - 27. května 2016 11:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se vrátil od Bruce, tak se mě Kara zeptala jak vypadá a jestli zapadne, tak jsem si jí změřil pohledem od hlavy k patě a pousmál se. Vypadáš dobře, Karo. Nikdo by tě nepoznal. Prohlásím a přátelsky se na ni usměji. Pak ale úsměv smažu z obličeje, skloním se k ní, abych měl obličej ve výšce toho jejího, a vezmu jí oběma rukama za ramena. Teď mě pozorně poslouchej, Karo… Řeknu vážným hlasem a zlehka si povzdechnu, protože nevím přesně, jak bych měl začít. Už brzy poznáš, že se lišíme od obyvatel zdejšího světa – od lidí. Hvězda – Slunce, kolem které tato planeta – Země – obíhá, nám propůjčuje nezvyklé vlastnosti. Vlastnosti jako je třeba obrovská síla, nebo dokonce nezničitelnost (v rámci mezí). A v neposlední řadě také schopnost letu. Začnu s výkladem a u toho se tvářím smrtelně vážně, aby pochopila, že si nedělám legraci. Abych dodal svým slovům váhu, tak se na pár okamžiků i s Karou vznesu pár desítek centimetrů nad zem. Jen co to postřehne, tak nás zase oba postavím na zem. Jsi jako já, Karo. Tohle, a ještě mnohem víc, se brzy naučíš a já ti s tím pomůžu. Řeknu a usměji se na ni. Vím, že tohle může být na ni příliš, ale sdělit jí to musím. Tyto schopnosti k ní postupně přijdou samy a já chci, aby na ně byla připravena. Zdejší obyvatelé, se na nás dívají různě. Někteří nás obdivují, někteří se nás bojí a někteří by nás chtěli při první příležitosti zabít. A proto je velice důležité, abys své schopnosti tajila a snažila se mezi lidi zapadnout a nepoužívat je, dokud ti to nepovolím. Pronesu zase smrtelně vážně a pak dodám. Slíbíš mi to, Karo? Slíbíš mi, že schopnosti, které brzy obdržíš, budeš tajit a pokusíš se je nepoužívat, dokud ti to nepovolím? Pronesu vážně, ale ve tváři se mi usadil laskavý pohled, protože tím jí nemíním nijak omezovat. Všechno to myslím pro její dobro. Paráda… už mluvím jako máma, když mi dali doma embargo na mé schopnosti. Pomyslím si a v duchu se uculím.

Kara Zor-El - 27. května 2016 13:30

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Kal mě pochválil, že vypadám dobře a taky za to, že bych zapadla. Usmála sem se, protože mě to potěšilo. Pak ale hned zvážněl a začal mi vyprávět, že se lišíme od lidí. Zvednula sem obočí, protože mi to nedávalo smysl. Říkal mi, že jsme supersilní a nezničitelní a že umíme lítat. To přece není.. Překvapeně sem zmlkla, protože sem zjistila, že se opravdu vznášíme. Kal nás postavil na zem a já neměla slov. Kal to asi čekal a čekal, že se ho začnu ptát kdy se to naučím. Protože mi řekl, že se to už brzy naučím a že mi s tím pomůže. Už se nemůžu dočkat až mě to všecko naučíš. Samou radostí sem ho objemula a když sem ho pak pustila, tak mi řekl, že je důležité abych se snažila zapadnout a skrývat své budoucí schopnosti. Slibuju, Kale. Budu se snažit.

Clark Kent - 27. května 2016 14:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kara vypadala velice nadšeně, nad vyhlídkou, že bude mít takové schopnosti. Ani se jí nedivím, přece jen každé dítě si někdy přálo, aby mělo superschopnosti. Usmál jsem se, když mě objala a její obětí jí opětoval. Avšak nic dalšího v tom nevidím. Prostě objetí mezi členy rodiny. Když jsem jí pak vysvětlil, že je velice důležité, aby své schopnosti nevystavovala na odiv a slíbila mi, že je nebude používat, dokud jí to nepovolím, tak to vzala dobře. Bez okolků mi to slíbila a já na ní potěšeně pohlédl a zářivě se na ní usmál. Čekal jsem, že to bude provázet hodně otázek a odmlouvání. Pomyslím si, ale nyní to hodím za hlavu. Byl jsem rád, že je Kara poslušné děvče. Je to ale zcela pochopitelné, ona tu byla zcela nová a neví, jak to tady chodí. Proto mi důvěřuje, že se o ni postarám. A já jsem rozhodnut, že její důvěru nezklamu. Dobrá… tak tedy vyražme. Prohlásím a skloním se k ní, abych jí vzal do náruče, avšak v polovině toho pohybu se zastavím a narovnám se. Sama ještě létat neumíš, vezmu tě proto do náruče… Bude to rychlejší… Řeknu, počkám, až přikývne a teprve potom jí vezmu do své náruče, abych si jí odnesl. Následně společně vyrazíme domů.

Universe - 27. května 2016 17:28

soukromá zpráva od Universe pro "Vypadáte půvabně, mylady.... a já zřejmě tedy mám nechat ono přistavené auto, odstavit..." pronese postarší muž. Který tu stále byla a poněkud v postranní, spolu s mužem v černém sledoval vaše počínání a váš rozhovor. "...pan Grayson bude aspoň potěšen, že jeho oblíbený automobil je navečer volný..." dodá ještě poté, co se otáčí a vydává se k odchodu z jeskyně. "Ujisti se, že neztropí nějakou hloupost, když bude osamotě..." poznamená muž v černém směrem ke Kalovi, ještě než opustíte onu jeskyni.

Clark Kent - 27. května 2016 18:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Alfréd, který byl pořád přítomný, jen v povzdáli, se ozval, když jsem prohlásil, že Karu vezmu na ruce, aby to bylo rychlejší. Řekl, že Kara vypadá půvabně. Hned na to dodal, že odstaví přistavené auto, a že bude pan Grayson rád, že bude jeho oblíbené auto na večer volné. Děkujeme, Alfréde… Řeknu napůl omluvně a usměji se na něj. Alfréd byl opravdu jeden z miliónu, který pro svého "zaměstnavatele" udělá první poslední, a mohu říci, že Brucovi závidím jen Alfréda na jeho straně. Peníze ani postavení mu nezávidím ani za mák. Alfréd se poté otočí, aby zařídil potřebné věci. Já se s Karou v náručí už pomalu otáčím, abychom vyrazili, ale ozve se Brucův hlas, který mě vyzve, abych na ní dal pozor, aby neudělala nějakou hloupost. Ano… neboj se, dohlédnu na ni. Pokud budeš potřebovat, tak zavolej. Komunikátor budu mít po ruce. Odpovím Brucovi a poté vyrazím s Karou v náručí domů. Z Batmana, toho v černém, si nedělej nic… Mě nesnáší a snaží se mě potopit kdykoliv to jen jde… Řeknu Kaře, chvilku poté, co jsme vyrazili a mířím rovnou do Metropolis a pak rovnou domů.

Kara Zor-El - 27. května 2016 21:31

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Batcave Chtěl mě vzít do rukou, ale zastavil se. Pak řekl, že si mě vezme na ruce, protože zatím neumím letět sama a taky to bude rychlejší. Přikývnula sem a nechala se od něho chytit. Bylo příjemné být v jeho objetí. Byl svalnatější než kdokoli koho sem znala. Ani snad žádný vojáci tam doma nebyli takoví. Pak se ozval ten starý muž, který mi polichotil. Em, děkuju. Kal pak zamítnul nějaké auto a než sme mohli vyrazit tak se ozval ten v černým. Řekl, že na mě Kal má dát pozor, abych nedělala žádné hlouposti. Nelíbil se mi ani tón jakým o mě mluvil jako bych tu ani nebyla. Kal mi ale věřil a tak ho odbyl ho. Řekl mu, že se na něj má kdyžtak spolehnout a pak už mě odnášel z jeskyně ven. Když sme se dostali dost daleko tak se mi svěřil, že si z toho v černým nemám nic dělat, protože on nemá rád ani Kala a snaží se ho potopit kdy jen je to možné. To si mi nemusel ani říkat. Nemám ho ráda ani tak.

Clark Kent - 27. května 2016 22:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kara se nechala slyšet, že k Brucovi také nechovala žádné vřelé pocity, a to aniž bych jí něco řekl. Není se moc čemu divit. Bruce zrovna nepřekypoval vřelostí k nikomu, krom Diany. A právě tato skutečnost mě právě doháněla k šílenství a k tomu, abych ho opravdu nesnášel. Nedělej si s ním starosti. On štěká, ale nekouše… dokud tedy nepřekročíš hranice. A já ti pomohu ty hranice vytyčit a všechno tě naučím. Řeknu jí během letu a usměji se na ni. Bylo příjemné vědět, že i někdo jiný v Brucovi vidí to samé co já. Diana mi přijde, že je jím okouzlená. Ovšem tak mi to může jen připadat, protože vidím, že Bruce o ní jeví zájem a že jí může dopřát všechno, na co bývala zvyklá a co si ostatně i zaslouží. Teď to hoď za hlavu, Clarku… tohle ničemu neprospěje… Pomyslím si a o něco málo zrychlím, abychom byli doma co nejdříve.

Universe - 28. května 2016 12:24

soukromá zpráva od Universe pro Odlet z jeskyně sice s sebou přinesl průlet vodopádem vody, ale poté už žádná další voda nenásledovala. Nebe bylo sice stále zachmuřené a zatažené, těžké mraky říkali, že další lijáky nenechají na sebe dlouho čekat. A netrvalo ani příliš dlouho než se vám naskytl pohled z výšky na město, ke kterému jste evidentně mířily. Však ani tady nepanovalo příliš příjemné počasí, ale aspoň prozatím nepadala z těch mraků žádná voda. Kal pak poté zamíří k jedné z budov, jejíž oknem poté proletí i následně dovnitř. Vnitřek vypadá opravdu dobře a hlavně příjemně. Rozhodně to tu působilo na první pohled klidně, pokojně a udržovaně. "Míníš z toho tady udělat útočiště pro zachráněné?" ozve se něčí hlas a následně poté i jeho majitel, nebo spíše jeho majitelka. Žena, v kostkované košily a s dlouhými, černými vlasy a jasně modrýma očima.

Clark Kent - 28. května 2016 13:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Při průletu vodopádem jsem zrychlil, aby to byl opravdu jen moment, a my jsme se úplně nepromočili. Venku už však přestalo pršet a tak jsme alespoň už dál nemokli. Jsem vůl… zapomněl jsem na ten vodopád… Pomyslím si, ale už je pozdě to řešit. Proto jsem vyrazil do vzduchu a rovnou k Metropolis. Tam už se Kara kdyžtak usuší. Nebe bylo zatažené a temné a rozhodně to vypadalo, že ještě není všem lijákům konec. Proto byl pohled na město velice chmurný. Bezútěšná šeď domů, kam až oko dohlédlo. Až se změní počasí a vysvitne slunce, tak to bude vypadat mnohem veseleji a živěji… Řeknu Kaře, aby se nebála, že celá tahle planeta vypadá takhle fádně a zlehka se na ní usměji. Nakonec jsme dorazili ke mně do bytu a vlétli dovnitř otevřeným oknem. Hned jsem pak položil Karu na vlastní nohy, ale to už se ozval Dianin líbezný hlas, který v sobě nyní ovšem zakrýval naštvání. Nebo tak mi to alespoň teď přišlo. Diano… Oslovím svou milou a pak se podívám ke Kaře, načež jsem se vrátil pohledem k Dianě. Víš, že to tak není. Tohle je zvláštní případ… Prohlásím s úsměvem a vykročím k Dianě. Batman našel na naší oběžné dráze Kryptonskou loď, ve které byla zavřená ona. Dovol, abych ti představil Karu Zor-El. Mou sestřenici. Dodám a usměji se na obě dámy.

Kara Zor-El - 01. června 2016 15:36

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Bylo to tu trochu lepší než v jeskyni, ale neohromilo mě to tu. Pohled na město byl smutný a vypadalo to jako místo úplně bez života. Kal sice říkal, že až přestane pršet tak to tu bude veselejší, ale nevypadala sem moc přesvěčdeně. Kal pak potom zamířil k jedné budově a do otevřeného malého okna. Vstoupili jsme do malého, ale docela útulnýho bytečku kde to na mě působilo příjemně. Rozhodně víc než ta jeskyně. Jen co mě pustil na nohy tak se tam objevila nějaká žena v kostkované košli a s dlouhýma černýma vlasama. Byla docela pěkná a hlavně byla v Kalově věku. Takže on je ženatý? Žena na Kala trochu vyjela, že tu z toho dělá útočiště pro zachráněné, ale Kal se nenechal naštvat. Odpověděl ji, že to tak není a že jsem jeho sestřenice. Moc mě těší. Kal mi neřek, že je ženatý. Vyrazím k ní a se zvlněnými rty v úsměvu jí pudu obejmout. Už je v rodině takže se to může.

Diana - 01. června 2016 16:45

soukromá zpráva od Diana pro Nebyla jsem zrovna dvakrát nadsena z toho, koho sem přivedl. Ostatně proč taky. "Sestřenice?"pronesu jako kdybych nechápala, coz jsem opravdu poněkud nechápala. Přece jenom, říkal, ze je jediný, posledni. Proto jsem z toho byla taková prekvapena. "Ženatý?!" teď už to bylo poněkud vážnější. "Princezna a Amazonka, by se nikdy nenechala takto upoutat k boku muže!" oborim se na ni a je to na mě i vidět. Navic se mě pokusí obejmout, coz se mi rozhodne nelíbí a nenechám se proto ani a tak ustoupím trochu stranou. "Clarku, co má tohle znamenat? Kdo je to a proč hovoří takováto slova."

Clark Kent - 01. června 2016 17:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se tvářila, jako by jí to celé tady s Karou nějak nevonělo. Vše se to ještě zhoršilo, když jsem Karu představil a ona se rozhodla, že to celé pojme familiérně a pokusí se Dianu obejmout. Když pak ještě řekla, že jsem jí neřekl, že jsem ženatý, tak mi přejel přes záda mráz. Tušil jsem, že to rozpoutá ohnivou reakci, jen jsem netušil jak silnou. Diana ustoupila a obejmout se nenechala, načež se rozohnila, že by se amazonka, a k tomu ještě princezna, nikdy nenechala k muži takto připoutat. S těmito slovy ustoupila stranou a otočila se ke mně, ptajíc se, co to všechno má znamenat. Omluv jí, Diano. Kara ještě nerozumí tomu, jak to tady chodí a jak se věci mají. Řeknu omluvně k Dianě a trochu si povzdechnu. Ve tvářích při tom trochu zčervenám, protože tohle téma mi není zrovna moc příjemné. Kara je má sestřenice, tedy dcera mé tety. Má teta s mým strýcem jí zde poslali za mnou, aby se o mě postarala, ale její loď ztroskotala na měsíci, kde posledních třiatřicet let prospala ve své lodi, která ji udržovala při životě. Vysvětlím Dianě mírným hlasem, snažíc se do celé této situace vnést trochu světla a uklidnit jí.

Kara Zor-El - 01. června 2016 23:09

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Ta ženská se mi zdála divná. Jakoby nerozuměla ničemu co jsme s Kalem řekli. A když sem se pak zmínila, že mi Kal neřekl nic jeho viditelných závazcích tak se naštvala. Dokonce před mnou ustoupila a nenechala se obejmout. Raději jsem tedy zastavila a podívala se zmateně na Kala. Ten se mě snažil omluvit, ale moc se mi to nelíbilo. Postavily se ke mě jako bych byla na chybě já. Jako bych za to mohla já. Dyť sem nic špatnýho neřekla. Raději sem ale sklopila pohled a trochu svěsila svý ramena. Promiňte. Já se omlouvám. Pak sem už raději nic neříkala a jen nervozně přešlapávala a pohled měla pořád sklopenou.

Diana - 02. června 2016 17:18

soukromá zpráva od Diana pro Podívala jsem se na Clarka s výrazem ve tváři, který říkal, že tomu jenom těžko věřím. Pokoušela jsem se na to dívat ze všech stran, i hledat případné jiné cesty, ale pořád... pořád mi na tom prostě něco nějak nesedělo. "Není to tvoje chyba, dítě..." poznamenám. Načež se poněkud mlčky otočím a odejdu do pokoje, ze kterého jsem předtím vyšla. Však vrátím se za pár okamžiků k nim zpátky, držím v ruce svoje Laso Pravdy. "Rozptylme pochyby a nedůvěru jedinou pro vždy." řeknu směrem ke Clarkovi a taky se přitom na něj dívám.

Clark Kent - 02. června 2016 18:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se netvářila, že by té historce, se kterou sem Kara přišla, nějak věřila. Kara pochopila, že trochu přešlápla a pochybila, a tak sklopila svůj pohled a trochu zahanbeně se začala omlouvat. Diana jí však nedusila a dala jí na vědomí, že jí odpouští. Pak se ale otočila a mlčky odešla z obýváku. Tak to nešlo zrovna dobře… Pomyslím si a lehce si povzdechnu, ale hned na to se podívám na Karu a povzbudivě se na ní usměji. Než jsem Kaře stačil nabídnout, aby se posadila, tak se Diana vrátila a v ruce držela své laso, o kterém prohlašovala, že dokáže donutit spoutanou osobu mluvit pravdu. Chytré… Napadne mě a s lehkým úsměvem, který naznačuje, že s tím souhlasím, přikývnu. Karo, měla bys vědět jednu věc. A sice, že zde mám mnoho nepřátel, kteří se mě pokoušejí zničit, a kteří ohrožují celou planetu. Nepřátele, kteří se neštítí zhola ničeho. A proto tě Diana podrobí jedné malé zkoušce. Řeknu Kaře přátelským tónem a lehce se na ní usměji. Nemusíš se bát, nijak ti nikdo neublíží, nebude tě to nijak bolet a já tu budu po celou dobu s tebou. Jen prosím postupuj podle Dianiných pokynů a vše bude v pořádku. Dodám s oním lehkým úsměvem, počkám na svolení a pak pokynu Dianě, aby pokračovala v tom, co má v plánu.

Universe - 02. června 2016 20:08

soukromá zpráva od Universe pro Žena, kterou Kal několikrát oslovil jako Dianu, pohlédne na Karu. Stejně tak k ní poté i zvolna přistoupí, v rukouch držíc ono laso, které přitom trochu rozmotá a odhalí tím větší smyčku, kterou poté lehce přehodí Kaře přes hlavu. Laso se zachytí na jejím levém rameni a zbytek padne poté jejího těla dolů. Smyčku nijak neutahuje, zůstává volná. "Z moci, kterou vládne Laso Pravdy..." začne ona žena, dívajíc se přitom uhrančivě modrýma očima zpříma a pevně na Karu. "... v jehož sevření a obětí nemůže býti vyřčená žádná lež, se tě táži, kdo jsi a proč jsi sem byla vyslána." zeptá se žena. Laso, po položené otázce, jakoby začne mírně zářit, však záře to byla jenom mírná, která šla viděti pouze skoro z bezprostřední blízkosti. Však pro Karu to znamenalo, že něco v její hlavě jakoby uchopilo její mysl a drželo se tam, nutilo jí říci vše znovu, téměř tak, jak jí to bylo vyřčeno její matkou.

Kara Zor-El - 02. června 2016 21:06

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Ta žena, kterou Kal oslovoval jako Dianu mou omluvu přijala. Ale nevypadala u toho moc přátelsky. Přinejmenším mi aspoň Kal věřil a já za to byla ráda. Ona potom ale hned odešla a já si povzdechnula. Kal také, protože sem mu asi zpusobila nějaké nepříjemnosti. Jenom sem se nadechla, abych se znovu omlouvala, ale byli jsme vyrušeni Dianou. Měla v ruce provaz a chtěla rozptýlit nějaké pochyby. Kal se pak k ní přidal a svěřil se, že má nějaké nepřátele co ho chcou zabít. A proto mě Diana podrobí nějaké zkoušce. Ale já - Byla sem ale přerušena Kalem, který dodal, že mi to neublíží ani mě to nebude bolet. A navíc tu taky bude se mnou, takže sem se nakonec zařekla, že jim tu zkoušku dopřeju. Nechala jsem si přetáhnout přes hlavu a okolo těla smyčku a diana pak začla říkat něco o moci lana a já pak pocítila potřebu jim všechno znovu opakovat. A tak sem jim začla říkat všechno od začátku až do chvilky mého probuzení v jeskyni.

Clark Kent - 02. června 2016 22:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Přísahal bych, že se Kara chtěla nějak ohradit, abychom jí té zkoušce nepodrobovali, ale mé ujištění, že se jí nic nestane a nebude jí to nijak nepříjemné, ji asi přesvědčilo. Nechala Dianu, aby jí přes hlavu přetáhla až k rameni smyčku z jejího lasa a při tom tiše čekala, co se bude dít. Věděl jsem, že je její laso magické, tedy říkala mi o tom, ale netušil jsem, že se to aktivuje nějakými slovy. Myslel jsem, že je magické samo o sobě. Nicméně, Diana pronesla svá slova, po kterých se mi zdálo, že laso samotné podivně září. Hmm… zajímavé… Pomyslím si při pohledu na slabounkou záři a podívám se na Karu, která začala mluvit o tom, kým je, odkud je a proč jí sem vlastně poslali. V tichosti jsem se postavil vedle Diany, abych jí, kdyby náhodou měli s Brucem pravdu a Kara nebyla tím, kým se zdála být, mohl ochránit. Avšak něco mi říkalo, že Kara mluví pravdu, a že je opravdu nevinná. Mlčky jsem si bedlivě vyslechl vše, co nám Kara vypověděla a při tom jsem souhlasně přikyvoval. Mimoděk jsem se i lehce usmíval, protože to potvrzovalo jediné – Kara je opravdu moje příbuzná. Děkuji, Karo… Řeknu jí, když skončí se svým proslovem, abych jí dal najevo, že oceňuji, že se podvolila a hrála podle našich pravidel. Přesvědčila tě, Diano? Nebo máš ještě nějakou otázku? Zeptám se Diany a při tom si dávám pozor, abych nezněl ani trochu uštěpačně. Chtěl jsem se spíš ujistit, jestli se už Kaře podařilo Dianu obměkčit a získat si její důvěru. Opravdu bych ocenil, aby si moje jediná pokrevní příbuzná sedla s ženou, kterou mám nade vše rád.

Universe - 03. června 2016 18:26

soukromá zpráva od Universe pro Černovlasá žena si pečlivě vyslechne vše, co Kara poté řekne. A to poněkud až do posledního slova. Její tvář však šla velice obtížně číst, prakticky nešlo z ní vůbec vyčíst, jaké myšlenky či pocity se v ní míchají. Po několika okamžicích, kdy hleděla na Karu, z ní nakonec ono Laso sundá. "Vítej zde tedy... jsem Diana z Themyscyry, princezna Amazonek." řekne nakonec žena, tedy vlastně teď již představená Diana. Její postoj i slova přitom byla pevná a hrdá. Možná se i drobně pousmála.

Kara Zor-El - 03. června 2016 19:48

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Když sem domluvila tak to Kalovi stačilo, protože mi poděkoval. Usmála sem se na něj a on se té ženy zeptal, jestli ji to stačilo. Jemu odpověď nedorazila, ale mě pak přivítala a sama se představila jako princezna amazonek. Mluvila hrdě a pevě, ale zdálo se, že se trochu pousmála. Já se na oplátku také na ni usmála. Děkuju. A ještě jednou mě těší. Cítila sem, že se tu začlo ozývat trapné ticho a tak jsem přešlápla na místě. Co se bude dít dál? Jako jak budem dále pokračovat. Co se se mnou stane?

Clark Kent - 03. června 2016 20:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi neodpověděla přímo. Místo toho ale Karu přivítala a sama se představila i se svými tituly. Veskrze mi tím ale dopřála odpověď, kterou jsem čekal. Opravdu Kaře uvěřila, a mi spadl kámen ze srdce. To poslední, co jsem potřeboval, bylo, aby si Diana vjela do vlasů s mou poslední žijící příbuznou. Kara Dianě poděkovala a ze zdvořilosti zopakovala, že ji těší. Pak se ale rozhostilo trapné ticho, které se rozhodla ona sama přerušit. Začala se ptát, co se bude dít dál, jak budeme pokračovat a co si počne dál. Nemohl jsem se jí divit. Kdybych se já ocitl na cizí planetě a měl tam nějakého spojence, který by mi pomohl znovu začít, tak bych byl také plný otázek. Nejdříve ti dám najíst, protože to vypadá, že jsi už třiatřicet let vůbec nejedla. Řeknu lehce pobaveným hlasem a obdařím obě dvě úsměvem. Pak ale zvážním a dodám. No a potom tě vezmu za Jor-Elem… tedy za jeho hologramem, který mi občas poradí, když je zapotřebí… Věřím, že když si s ním promluvíš, tak ti to vše usnadní. Pronesu vážným hlasem a pokývám hlavou, abych jí uklidnil. Zatím se posaď a já připravím něco k snědku. Jen dej pozor, až na něco budeš sahat. V tomto světě máš, nebo brzy mít budeš, opravdu obrovskou sílu. Dodám a vyrazím do kuchyně, abych připravil oběd, nechávajíc tady obě dámy o samotě, aby si kdyžtak dělaly navzájem společnost.

Universe - 03. června 2016 21:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nevypadala, že by jí nějak vadila nastala situace, či trapnost okamžiku. Nic jsi toho viditelně nedělala ale ani na to nijak nereagovala. Místo toho se vydala zpátky do pokoje, kam zřejmě uschovala zpátky ono laso, protože když vyšla, což bylo už ve chvíly, kdy Kal řekl, že jde udělat nějaké jídlo a také odešel, už v ruce neměla a Kara tu byla prakticky sama, ponechána tak nějak napospas vůči novému prostředí a také planetě. Diana kolem Kary poté projde, míří za Kalem, ponechávajíc jí tak opravdu samotnou. Odebereš se tedy do kuchyně, přičemž se mezitím převlečeš, protože kuchtit ve spandexu není zrovna příjemné, ani vcelku dobrý nápad. Za pár okamžiků však za tebou přijde Diana. I přesto, že její laso poněkud potvrdilo pravost Kařiných slov, vypadala, že jí spíše hlodá něco jiného. "Myslím, že je to otázka času, než začnu žárlit úplně..." poznamená Diana potom směrem k tobě, zatímco se zřejmě zaobíráš přípravou jídla.

Clark Kent - 03. června 2016 21:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vyrazil jsem tedy do kuchyně, abych připravil oběd pro své dvě dámy, ale než jsem tam dorazil, tak jsem se rozhodl se ještě převléci. I když byl kryptonský spandex opravdu pohodlný, tak to nebylo to pravé ošacení pro nějaké kuchtění. V koupelně jsem se tedy bleskově převlékl do civilního oděvu, který jsem tu prve nechal, a teprve poté jsem konečně vyrazil do kuchyně. Ihned jsem začal chystat potřebné ingredience, abych mohl začít. A když jsem z mrazáku vytáhl maso, tak se za mými zády ozval Dianin hlas. V první chvíli jsem se bál, že bude mít Diana nějaké další výhrady ke Kaře, ale zdálo se, že jí hlodá něco jiného. A to se také potvrdilo, když prohlásila, že si myslí, že je to jen otázkou času, než začne žárlit úplně. Tak v tom to je!! Došlo mi vzápětí, odložil jsem maso a neudržel se, abych se neuculil. Bylo opravdu příjemné vědět, že i Diana žárlí na ostatní ženy, a že v tom nejsem sám, když to samé cítím vůči ní. Ty nemáš na co žárlit, Diano… Prohlásím vřele a otočím se k ní čelem. Odhalím tím zářivý a veskrze upřímný úsměv. Poté k ní dojdu a vezmu jí do náruče, abych jí záhy objal okolo pasu a přitiskl si jí k sobě. Karu mám rád, jako každého příbuzného. Tebe ale miluji víc, než cokoliv jiného na tomto světě. Dodám a nakloním se, abych jí políbil a potvrdil tak svá slova.

Diana - 04. června 2016 09:17

soukromá zpráva od Diana pro Jeho úsměv mne poněkud překvapil. Spíše možná, protože jsem ho nečekala nebo možná proto, že on a jeho úsměv byl vždy poněkud zářivý a svým způsobem přitažlivý. "To ale neznamená, že žárlit nebudu." opáčím, když mi řekne, že se vlastně nemám čeho bát ani si dělat nějaké starosti či vlastně poněkud žárlit. Přesto jsem si poněkud nemohl pomoci. Něco uvnitř mě prostě nahlodávalo.. Nicméně jeho polibek mu vřele opětuji, stejně jako obětí, kterého se mi tak konečně dostalo.

Clark Kent - 04. června 2016 09:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odpověděla, že i přes to, že žárlit nemusí, tak to neznamená, že žárlit nebude. Zvláštním způsobem mě to zahřálo u srdce, protože mi tak dávala najevo, že o mě stojí. Uculil jsem se ještě více, přešel k ní a vzal si jí do náruče. Své ruce jsem obtočil okolo jejího útlého pasu a přitiskl si jí k sobě. Díky bohu, byla Diana svolná a nebránila se mému objetí. Ba naopak, vřele mi jej oplatila, stejně jako následný polibek, který jsem jí věnoval. Jak to, že když na tebe žárlím já, tak se chovám jako debil, zatímco když žárlíš ty, tak jsi tak roztomilá? Zeptám se, dívajíc se jí při tom zpříma do těch přenádherných modrých očí, ve kterých se teď doslova utápím. S tím jsem neodolal a vztáhl od jejího pasu svou pravou ruku, kterou jí lehce položím na tvář a něžně jí pohladím.

Diana - 04. června 2016 10:03
	soukromá zpráva od Diana pro Lehce se pouměji. Když mi položí svou ruku na tvář, lehce do ní svou tvář vtisknu. Však za několik málo okamžiků na ní položí tu svou, ale tvář nikterak neodtahuji. "Kdo říká, že Amazonky neumí jednat také slabomyslně?" pronesu s poněkud úsměvem, hledíc na něj, stejně jako on hleděl na mě.

Clark Kent - 04. června 2016 10:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí položil svou ruku na tvář, tak se natočila tak, aby se k ní více přitiskla. Po pár okamžicích ale na mou ruku položila tu svou a s odzbrojujícím úsměvem pronesla, kdože říkal, že amazonky neumí jednat slabomyslně. Chtěl jsem jí na to ihned něco opáčit, ale ten její, jako by okouzlený, pohled mě zarazil. Lépe řečeno mě tím mile překvapila. Takto se na mě snad ještě nikdy nepodívala. Rozhodl jsem se, že než abych nějak dlouho hledal ty správná slova, tak jí raději políbím a ukážu tak, co mám přesně na srdci. Sklonil jsem se k ní tedy, podobně jako před chviličkou, a přitiskl své rty k jejím, ve vřelém a vášnivém polibku. Během polibku, aniž bych se od ní nějak odtrhl, jsem přesunul obě ruce pod její zadeček a zvedl si jí na ruce, načež jsem jí přenesl ke kuchyňské lince, na kterou jsem jí usadil. Po celou tu dobu jsem jí však nepřestal líbat. A ani poté, co jí usadím, jen tak nepřestávám.

Diana - 04. června 2016 12:19

soukromá zpráva od Diana pro Nevadilo mi, že na to nic neřekl. Protože mi tak nějak ukázal, že né vždy jsou třeba slova. Činy za nás mnohokrát mluví mnohem lépe, než-li slova a tak tomu bylo i v tomto případně. Nijak jsem se nebránila jeho dalšímu polibku, ani tomu, když jsem pocítila jeho dotek i to, jak mě chtěl zvednout. Spíše jsem mu tak nějak dala ruce kolem krku a trochu jsem se jej i tím přidržela. Když mě potom posadí na kuchyňskou linku, jsem tak nějak trochu výšek než je on a tak se na něj mohu dívat tak nějak shora. Což taky poté tak nějak dělám, se stále rukama kolem jeho krku. "Je tu ještě něco co by mělo přesvědčit o tom, že nemám proč žárlit?" řeknu s úsměvem.

Clark Kent - 04. června 2016 13:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro To, že byla spokojená s mou neverbální odpovědí, mě těšilo. Polibek mi oplácela a nebránila se, když jsem jí vzal pod zadečkem, abych jí zvedl na ruce. Dokonce mi vypomohla, když mi dala ruce okolo krku, a tím se trochu přidržela. I po usazení na kuchyňskou linku jsem jí chvilku líbal. Až teprve po chvilce jsem své rty odtrhl od těch jejích a podíval se na ni. Nyní byla o něco málo výš, než já, a tak na mě shlížela. Vypadalo to, že se jí to zamlouvá, když má nade mnou navrch. S rukama stále okolo mého krku, se na mě usmála a zeptala se, jestli je tu ještě něco, co by jí mělo přesvědčit, aby nežárlila. Potutelně jsem se na ni usmál a natáhl se k ní nahoru, abych jí znovu vášnivě políbil. Při tom jí pomalu položím ruce na zadeček a přisunu si jí po lince blíže, abych si jí posléze přitiskl přímo k sobě. Co tohle? Zeptám se poté, co po chvíli odtrhnu své rty od jejích sladkých úst a usměji se na ni.

Diana - 05. června 2016 14:59
	soukromá zpráva od Diana pro "Hmm... to už by poněkud mohlo..." řeknu mu tak nějak. "...ale nezaručuji, že to bude okamžité..." dodám ještě tak nějak nakonec s lehkým úsměvem, možná lehce provokativním, věnujíc mu ještě jeden polibek. "Myslím, že se za ní vrátím, jestli s něčím netápe... vím, jaké to bylo pro mne, když jsem se tu ocitla poprvé."

Clark Kent - 05. června 2016 15:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po dalším polibku jsem se jí zeptal, zda tohle patří mezi důvody, proč by neměla žárlit. Diana mi s lehce provokativním úsměvem odpověděla, že by to tam patřit mohlo, ale pak dodala, že účinek asi nebude okamžitý. V tom případě ti budu tento „argument“ předkládat velice často… Řeknu a usměji se nad tou vyhlídkou. Má bohyně mě pak znovu políbila, což jsem jí vřele oplácel a opravdu si to užíval. Nakonec, když jsme se od sebe odtrhli, Diana prohlásila, že se za ní pomalu vrátí, aby jí dělala společnost a ona s ničím netápala. Vzpomíná si, jaké to bylo, když sama poprvé vstoupila do našeho světa. Tak tedy dobrá… Odpovím a lehce jí pohladím po tváři, načež jí ještě naposledy krátce políbím a pomůžu jí dolů z kuchyňské linky. Ano, vím, že by to dost dobře zvládla sama, ale chci využít každé situace, jak jí být poblíž. Děkuju, Diano… Řeknu jí, vděčný, že se mi rozhodla pomoci s Karou, kterou očividně až tak moc nemusí, nebo na ni přinejmenším alespoň trochu žárlí.

Universe - 05. června 2016 17:34

soukromá zpráva od Universe pro Diana se však za tebou za chvíly vrátí. "Musí to být těžké... " promluví na tebe, však její tón hlasu zdá se býti milý, příjemný. "...sama v nepoznaném světě... nejsi však jediná... sama jsem si procházela něčím podobným, když jsem poprvé stanula tváří v tvář tomuto světu... není to snadné ani jednoduché, ale dnes již mohu říci, že jej ráda nazývám domovem." pokračuje potom dále Diana, stejný tónem jako předtím. Viditelně se pokoušela o nějakou přátelskou konverzaci.

Kara Zor-El - 05. června 2016 18:39

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Kal mi řekl, že mi dá první najíst a pak mě vezme za hologramem strýčka Jor-Ela. Sice sem nevěděla co to přesně znamená, ale to nevadilo. Když to navrhnul Kal tak sem mu věřila. Zatím neudělal nic co by mi ublížilo. Ikdyž to s tím provazem bylo divné. Posadila sem se na pohovku a ruce si dala do klína. Nechtěla sem na nic sahat protože sem nevěděla k čemu to slouží. Navíc mě Kal varoval před mou silou. Nemyslela jsem si, že bych něco mohla zničit jen tím, že tu budu silněší. Ale neriskovala sem. Kal mě tu nechal samotnou a Diana taky odešla a tak sem si prohlížela byt. Bylo tu hodně věcí, ale nic mi nepřišlo známé. Už sem se nemohla dočkat až mi řeknou co k čemu slouží. Ani sem se nenadála a Diana se za mnou vrátila a milým hlasem na mě promluvila. Jsem trochu zmatená. Všecko co tu vidím mi přijde zvláštní a cizí. Dokonce i oblečení. Pak se mi svěřila, že si pamatuje jak ona byla na mém místě a stanula tváří v tvář cizímu světu. To mě překvapilo, ale uvědomila sem si, že je to logické. Kal prostě našel dalšího přeživšího z kryptonu. Takže ty jsi taky z kryptonu?

Diana - 05. června 2016 18:53

soukromá zpráva od Diana pro "Kryptonu?" podivím se, jako kdybych nechápala její slova. Až po chvíly mi tak nějak dojde, že to myslela, zřejmě tím, že mě považuje také za jednoho z přeživších, které poslali zachránit se pryč. "Ne, moje dítě, nejsem z Kryptonu." odpovím jí nakonec, né zrovna příjemnou zprávu. "Moje rodina a všichni mé drazí pocházejí z tohoto světa, stejně jako já. Však poněkud jiným smyslem... ale nemusíš míti obavy, velice rychle zjistíš, že ty a já nejsme zase tak rozdílné, jak se možná zdá. Máme toho společného více, než-li si myslíš." dodám ještě k tomu, pokoušejíc se o přátelký, milejší tón. Ostatně, nebylo potřeba být nějak hrubí, či zlý.

Kara Zor-El - 05. června 2016 20:26

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Zatvářila se jako by mi nerozuměla co to krypton je. Pak jí to, ale docvaklo a řekla mi, ře z kryptonu není. Jaktože s tebou teda Kal žije? A proč mi říká dítě? Asi sem se zatvářila zmatená, protože mě začla poučovat, že je stejně jako její rodina a její blízcí z tohohle světa a taky, že si jsme podobné o dost víc, než bych si myslela. Nejsem žádné dítě! Jsem o dost starší než Kal. Zamračím se a zavrtím hlavou. Ale když nejsi z Kryptonu ani jeho žena, tak co tu děláš s Kalem? To vaše rodina se o něj starala, když tu přistál?

Clark Kent - 05. června 2016 21:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když se nakonec Diana vydala za Karou, tak jsem jí vyprovodil s usměvavým pohledem ven z kuchyně. Teprve až poté jsem se vrátil k přípravě obědu. Znovu jsem se chopil masa, které jsem teprve před chvílí vytáhl z mrazáku a pomocí svého tepelného vidění, jsem jej rozmrazil. Poté jsem si připravil pánev, kterou jsem postavil na plotnu a nechal rozpálit. Než se tak stane, tak jsem si bleskurychle ostrouhal brambory a nakrájel je, abych je posléze mohl nechat opéct v troubě. Jen co byly brambory v troubě, tak jsem se vrhl k lednici, abych připravil nějakou zeleninu jako oblohu a hned záhy jsem se vrátil k masu, které jsem okořenil a prskl to pak na pánev. Během chvilky jsem měl oběd hotový, a tak jsem to naservíroval na talíře a ty pak na stůl. Připravil jsem i příbory a nějaké ubrousky. Nejsem si totiž jist, jak bude Kara zvládat příbor. Já vlastně ani nevím, jakým způsobem se stolovalo na Kryptonu. Dojde mi, ale rázem to zahodím za hlavu, protože na to teď není čas. Vykročím tedy směrem zpátky do obývacího pokoje, kde dělá Diana společnost mé sestřence. Jídlo je připraveno, dámy. Pokud tedy dovolíte, přesuneme se ke stolu. Navrhnu po vstupu do obýváku a usměji se na ně, čekajíc, až se zvednou a vyrazí za mnou. Nakonec je tedy zavedu ke stolu a obě dámy usadím. Až teprve, když budou obě sedět, tak se posadím i já, a to vedle Diany. Snad vám to bude chutnat, dámy. Popřeji jim dobrou chuť a chopím se příboru. Do oběda se ale ještě nedám, protože sleduji, jak se Kara zhostí manipulace s příborem. Dej pozor, Karo. Snaž se použít co nejméně své síly, nebo rozřízneš i talíř. Upozorním ji, jakmile se blížila s příborem k obědu a lehce se na ni usměji.

Diana - 05. června 2016 21:32

soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji. "Možná, však měj na paměti, že vzhled občas rád hraje klamavou hru." odpovím jí. "U mne však věř, že si smím dovolit ti říkat dítě, neb dlouhověkost byla jedním z mnoha darů, které mi byly při narození dány." řeknu jí tedy. Bylo to obtížné, protože ještě neznala tenhle svět ani co může vše nabídnout a tak vysvětlit jí to v možnost, které jsem měla, bylo opravdu těžké. Ovšem tou druhou otázkou mne poněkud zahnala trochu více do kouta. Nevěděla jsem, co bych jí na tohle měla vlastně odpovědět, ale naštěstí mě z toho zachránil Clark, který sem přišel, protože jídlo bylo již hotové. Pokynu tedy Kaře, aby se k nám připojila a cestou. "Chce vědět jak to mezi námi vlastně je..." řeknu mu a využiju krátkého momentu, než Kara dojde a připojí se k nám, čímž jsem mu tak nějak vlastně i chtěla naznačit, že nevím vlastně co bych jí na tohle měla říci.

Clark Kent - 05. června 2016 21:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cestou do kuchyně se ke mně Diana nakloní a řekne mi, že se Kara ptala, jak to je mezi mnou a Dianou. Trochu jsem se zarazil, protože jsem sám nevěděl, co bych na to mohl říct. V uších mi pořád zněla její slova, která následovala poté, co mi řekla, že mě miluje. Lehce jsem si povzdychl a přikývl jsem. Nijak jsem to však nekomentoval. Nechal jsem to, až jak se usadíme. Usadil jsem obě dámy a posadil se také. Popřál jsem jim dobrou chuť a upozornil Karu, aby si dávala pozor, kolik síly využije. Potom jsem se pomalu pustil do jídla, předvádějíc jí, jak se příbor opravdu používá. Slyšel jsem, že tě zajímalo, co je mezi mnou a tady Dianou. Nadhodil jsem konverzačním tónem, ale uvnitř jsem byl trochu nervózní. Možná trochu víc, než jen "trochu". Je to… poněkud složitější. Diana je mi dražší, než kdokoliv jiný, a to nejen proto, že jsme si podobní, ale i proto, že k ní chovám velice, velice vřelé city. Manželé sice nejsme, ale řekl bych, že k sobě v jistém slova smyslu patříme. Pronesu, volíc obezřetně slova, abych nepřekročil jistou hranici Dianiny nezávislosti, a lehce se na Dianu usměji. Kara si toho nejspíš nebude vědoma, ale Diana mě zná natolik dobře, aby věděla, že nejsem zrovna ve své kůži. Vím, jak je toto téma ošemetné a my jsme si vlastně nikdy nevymezili to, co mezi námi probíhá. Nikdy jsme to ani nepojmenovali. Prostě jsme spolu byli a na tom jediném nám záleželo. Proto jsem uvnitř velice nejistý, když jsem řekl to, co jsem řekl. Nebyl jsem si totiž jist, jak na to moje vyvolená zareaguje.

Kara Zor-El - 06. června 2016 15:06

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Diana mi naznačila, že je možná starší než vypadá. Prý dostala dar dlouhověkosti, ale to neměnilo nic na to, že se mi to oslovení nelíbilo. Proto sem zůstala zamračená. Taky protože mi zatím neodpověděla na druhou otázku. A tu taky nedostanu, protoež se vrátil Kal. Dal nám vědět, že připravil jídlo a zval nás ke stolu. Diana vyšla za ním a já se taky zvedla a následovala sem ho. Kal nám pomohl se posadit k stolu. Jídlo vypadalo pěkně, ale já byla zmatená, protože mi to nepřišlo vůbec známé. Dokonce i příbor byl zvláštní a já to musela okoukat od Kala s Dianou. Když sem na to přišla, tak mě Kal upozornil, abych dala pozor na svou sílu. Už mě to zlobilo, ale raději jsem dala na něj. Proto sem se snažila nejdřív to jídlo doslova příborem hladit a postupně sem sílu stupňovala. Zastavila sem se až když mi Kal objasnil, jak to mezi nimi vlastně je. Myslím, že tomu rozumím. Chodíte spolu. A zase se pustím do toho oběda.

Universe - 06. června 2016 18:38

soukromá zpráva od Universe pro Diana na Clarkova slova nijak nereagovala, jak si myslel, že zřejmě bude. Tedy, v jednu chvíly to vypadalo, že by možná něco ráda řekla, ale nakonec od toho viditelně upustila a nevypadalo to, že by se k tomu chtěla nějak dále vracet. Pro jednou byl tedy hněv bohů poněkud zažehnán. Avšak schylovalo se poněkud s jiným katastrofám, ve formě Kary. Ukázalo se, že i přes veškerou snahu a usilý, které se do toho pokoušela vnésti, to odnesli dva ze tří příborů, které dostala a to tak, že skončily jako neforemné čehosi, co nešlo příliš dobře rozpoznat. "Možná by bylo ku prospěchu, po návštěvě tvého otce, se na pár dní zastavit na ostrově... je to tam bezpečnější, jak pro nás tak i pro ni a může se učit od těch nejlepších..." pronese Diana směrem ke Clarkovi, když nakonec i Kařin talíř skončí na dvě půlky na stole.

Clark Kent - 06. června 2016 19:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana byla po mých slovech ticho. Nezareagovala na ně, ani vlastně nic neřekla. Tedy, v jednu chvíli to vypadalo, že chce něco říci, ale jakoby si to rozmyslela a zůstala zticha. A to na tom bylo to nejhorší. Netušil jsem, jestli jsem se jí tím nějak dotkl či urazil, nebo jestli jsem překročil onu pomyslnou hranici její potřeby nezávislosti. Dal bych přednost tomu, kdyby přikývla, pokynula, něco řekla, nebo mi alespoň něco naznačila. Vypadá to, že mám průser… jinak by na to nějak zareagovala. Alespoň kývnutím, aby potvrdila správnost, nebo chybnost mých slov. Pomyslím si a v duchu sebou ošiju, protože pocítím, že mě Kařiny otázky a mé následné odpovědi, tak nějak zahnaly na tenký led. Nicméně, Kara to tak nějak pochopila, vzala na vědomí a uzavřela to konstatováním, že spolu prostě s Dianou chodíme. Dál se k tomu už ani Kara, ani Diana nevracely, za což jsem jim byl patřičně vděčný. Avšak, jiné katastrofy se chystaly, že se ukáží hned vzápětí. Kara se sice snažila dbát mých slov, ale své schopnosti ještě poněkud nezvládala. Příbor, který zrovna držela v rukou, se proměnil na veskrze beztvarý kovový kus. To nevadí… Ujistil jsem Karu, aby jí to nemrzelo, a s úsměvem jsem jí došel pro nový. Netrvalo to dlouho a stejný osud potkal i ten druhý pár. Tohle bude asi opravdu velký problém. A to se jedná jen o sílu… co budeme dělat, až se projeví její tepelné vidění? Pomyslím si a usměji se. Ledabyle mávnu rukou, jakože se nic neděje a přinesl jsem jí další příbor, aby se konečně mohla v klidu najíst. Kaře ale nebylo dopřáno, aby se v klidu najedla. Sice už přišla na to, jak pracovat s příborem tak, aniž by jej rozmačkala, ale objevil se další kámen úrazu. Přitlačila na příbor trochu více a talíř skončil na dvě poloviny. Pobaveně jsem se ušklíbl, protože i mně se takové věci stávaly. Hlavně tedy, když jsem byl ještě mladší. Nic si z toho nedělej, Karo… to se stává. I mně se to občas stane. Řeknu přátelským tónem a usměji se na ni. To už se ale ozve Diana, která navrhla, že by mohlo být ku prospěchu, zamířit, po návštěvě Jor-Ela, na ostrov. Protože to tam prý bude bezpečnější jak pro nás, tak pro ni, a navíc se tam může učit od nejlepších. Jsi si jistá? Bylo by mě mrzelo, kdyby se stala nějaká nehoda a musely by probíhat nějaké další rekonstrukce… Zeptám se Diany s jistou starostí vepsanou v hlase, narážejíc na ono poničené nádvoří, kde jsme se utkali s Áresem. Dobrá tedy… dám na tvůj dobrý úsudek. Svolím nakonec, protože vím, že má pravdu. Za tu dobu, co se známe, jsem se naučil jejímu úsudku důvěřovat. Zatím mě ještě nezklamala a tak není důvod, abych jí nevěřil.

Kara Zor-El - 06. června 2016 20:43

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Kal vyhlížel nesvůj, ale už o tom nemluvil. Bez řečí sme se pustily do oběda a já rozmačkala první příbor ve svých rukouch. Kal to přešel s úsměvem a podal mi další. Tomu se za chvíli stalo to samí. Promiň. Začervenala sem se trochu. Byla jsem už z toho nešťastná. Pochopila sem proč mě Kal pořád upozorňoval na tu mou sílu. Kal se tím, ale nezdál být rozhozenej ani trošku. Prostě mi jen podal další. Znovu jsem se snažila a bylo to opravdu těžký. Ale zdálo se, že sem na to přišla. Ale pak se to stalo. Když jsem řezala do toho masa, tak mi rupnul talíř. Kal se usmíval a přiznal se, že se mu to taky občas stane. To mi trochu pomohlo abych úplně nezrudla a necítila se jako trapka. Diana to nevzala tak dobře jako Kal, protože navrhla návštěvu nějakého ostrova. Kal si tím nebyl jistý, ale přemluvila ho. Jakej ostrov?

Diana - 06. června 2016 20:57

soukromá zpráva od Diana pro Jídlo chutnalo dobře. Zatím se mi ještě nestalo, že bych mi něco od Clarka nechutnalo, ale taky to možná bude tím, že nejsem zrovna příliš vybíravá osoba, co se jídla týče. Kara ovšem sváděla svoje osobní souboje a to nejenom s jídlem jako takovým, které jí muselo připadat cizí, ale jak bylo vidět, tak spíše s náčiním, které jí bylo přiděleno. Musím říci, že tohle jsem naštěstí nemusela nikdy podstupovat. Doma jsme příliš příbory nevyužívali a když už jsme jej používali, bylo to v době, kdy jsem svou sílu měla již pod kontrolou. Přesto jsem s ní poněkud soucítila. "Jsem si jistá, že vše bude v pořádku, Clarku." odvětím mu s úsměvem. "Na ostrov, na kterém jsem se narodila a který je zároveň mým domovem." řeknu jí. "Je to to nejnádhernější místo, které znám. Kal už tak také se mnou již byl, takže může má slova potvrditi. Žijí na něm všichni, kteří mi jsou rodinou a hlavně jsou tam bojovnice, které nenajdeš jinde v tomto světě. Pomůžeme ti lépe zvládnout vše, co tě teď bude čekat a naučit se s tím žít." pokusila jsem se dál vysvětlit. Clark dozajisté určitě chápe, že bude lepší když bude svoje schopnosti oběvovat a učit se je zvládat tam, než-li tady, kde může nechtěně způsobit značné škody. Navíc, jí do karet osudu hrál fakt, že je dívka, kterou nebudou mít moje sestry problém přijmout mezi sebe, jako jim jednu rovnou.

Clark Kent - 06. června 2016 21:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kara se zdála být nešťastná tím, jak moc se jí nedařilo. Trochu se červenala, ale zdá se, že jí má konejšivá slova pomohla. Nemusel jsem jí ani lhát, opravdu se mi to občas stávalo také, takže proto jsem to vůbec neřešil. Po Dianině návrhu na návštěvu ostrova, za účelem Kařina výcviku ve zvládání jejích schopností, jsem si nebyl jist, zda je to to nejmoudřejší. Bál jsem se možných vedlejších škod, které mohly nastat. Opravdu by mě mrzelo, kdyby kvůli nám musela proběhnout další rekonstrukce toho překrásného místa, nebo ještě hůř, kdyby některá amazonka přišla k úrazu. Diana se ale nezdála být tou vyhlídkou nikterak znepokojená a svým optimismem mě zcela přesvědčila. Karu to však zaujalo a otázala se, o jakém ostrově to mluvíme. Diana se chopila vysvětlení, že se jedná o její domov, kde se narodila, a kde žijí všichni, kteří jí jsou rodinou. Navíc se zmínila, že je to to nejkrásnější místo, které zná a já s ní nemohl nesouhlasit. Proto jsem přikývl, abych její slova potvrdil. Ano, je to opravdu nádherné místo… Dozajista si to místo zamiluješ, stejně jako já. Jen s tím rozdílem, že ty tam zapadneš lépe než já. Dodám a lehce se pousměji. Mimoděk jsem si vzpomněl, jaké pohledy na mě amazonky vrhaly, při mé první návštěvě. Naposledy to bylo už mnohem lepší, ale Artemis pořád vypadala, že by mě nejraději nasekala do kebabu.

Kara Zor-El - 07. června 2016 16:06

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Diana začnula o tom ostrově básnit a říkala, že je to nejkrásnější místo co zná. A taky, že tam s ní byl i Kal takže mi to může potvrdit. To taky udělal a dosvěčil to. Ikdyž k tomu dodal i to, že si to místo zamiluju jako on, jenže tam zvládnu zapanout líp než on. Těším se až mě tam vezmte. Snad to bude veselejší než tohle město. Ale proč tam nezapadáš? A proč ti Diana pořád říká Clarku? Po otázce se na něho chvilku zadívám a pak sem si začnula pokoušet dát jídlo aspoň trochu na vidličku. Pořád sem měla hlad jako vlk a jídla sem se ještě moc nedotkla.

Clark Kent - 07. června 2016 17:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nedivím se, že Karu zaujalo Dianino vyprávění o jejím ostrově. Opravdu to bylo krásné místo a jsem si jist, že téměř každý by se tam chtěl podívat. A Kara v tom nebyla výjimkou. Téměř okamžitě se toho chytila a prohlásila, že se už těší, až jí tam vezmeme, protože doufá, že to bude veselejší a živější místo, než Metropolis. Nemohl jsem jí to mít za zlé. Pohled ze shora na město, byl dneska opravdu depresivní a bezútěšný. Počasí nám holt dnes moc nepřálo. Pak ale Kara začala klást další otázky, jako například, proč tam nezapadám a proč mi Diana pořád říká Clarku. Umm… to mi ani nedošlo… Pomyslím si a odložím příbor, abych se mohl Kaře plně věnovat. Na ostrově žijí Amazonky, tedy jen ženy. A ty nemají muže zrovna moc v lásce. Proto tam budeš mnohem vítanější, než jsem byl já. Řeknu Kaře a povzbudivě se usměji, abych v ní nevzbudil nějaký nepříjemný pocit. A ohledně toho, že mě Diana oslovuje jménem Clark, je to jednoduché. Když nelítám tam venku ve svém kryptonském úboru, a nepomáhám lidem jako Kal-El, nebo jak mi říkají tady, Superman, tak vedu obyčejný život jako Clark Kent. Tak mě totiž pojmenovali mí pozemští rodiče, kteří mě našli a vychovali jako vlastního. Vysvětlím jí a pak ještě dodám. Otec už nežije, ale pokud budeš chtít, tak tě později představím mámě. Určitě by tě ráda poznala. Prohlásím a zářivě se na ni usměji. Avšak, jedním z důvodů, proč se usmívám, je, že si představuji, jak se bude máma tvářit, až jí o Kaře řeknu. Vždycky si přála mít v rodině dívku. A teď má dokonce dvě.

Kara Zor-El - 07. června 2016 18:03

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Trochu sem povytáhnula obočí když mi Kal řekl o amazonkách, že nemají rády muže. Měla sem hodně otázek, ale radši sem se už neptala. Kal nevypadal zrovna nadšený, když o tom mluvil. Asi se mu tam stalo něco nepěkného. Proto mi radši řekl proč mu Diana říká Clark, a že mě potom ukáže jeho lidské mámě. To bych moc ráda. Chci vidět kde si vyrůstal a kdo se o tebe staral. Určitě to byli báječní rodiče.

Universe - 07. června 2016 19:03

soukromá zpráva od Universe pro Dnešek sebou přinesl opravdu hodně zážitků. Večeře nakonec dopadla dobře, a to i napříč trocha nehodám, které se staly. Jídlo chutnalo dobře a to bylo nejdůležitější ze všeho. Čím více však odpovědí během toho na otázek se řeklo, tím více jich spíše vzniklo. Proto zřejmě asi nejjednodušší co v tuhle chvíly šlo, bylo Karu posadit před televizy, kde se jí dostávalo informací, po kterých tak nějak toužila. Však netrvalo to příliš dlouho, protože jakmile nastala noc a s ní přišla i tma, přišla i na vás spolu s tím spojená únava. Bylo tedy příhodné nějak vymyslet spaní. Nakonec se tedy rozhodlo, že Kara zůstane na pohovce a Diana s Kalem zůstávají v ložnici.

Clark Kent - 07. června 2016 20:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Potěšilo mě, když Kara vzala mou nabídku, že jí později vezmu za svou matkou, s takovým nadšením. Vypadalo to, že jí zajímalo úplně všechno a také podle toho vypadala konverzace při večeři. Za každou odpověď, které se od nás Kaře dostalo, vyvstaly další dvě otázky. Ale my je s Dianou trpělivě zodpovídali, protože jsme chápali, jak se asi musí Kara cítit v tomto neznámém prostředí. Po jídle, které nebylo špatné, jsme Karu usadili k televizi, ze které začala téměř okamžitě čerpat informace. Vypadalo to, že jí televize uhranula, protože doslova hltala každé slovo, které se z ní ozvalo. Netrvalo to dlouho a padla noc, a s ní i únava s ní spjatá. Proto jsme si rozvrhli, kde kdo bude spát. Nakonec to dopadlo tak, že na Karu zbyla pohovka a já s Dianou si lehneme jako obvykle do postele. Proto jsem vyrazil pro nějaký polštář a přikrývku, abych tu sestřence alespoň trochu udělal pohodlí. Obojí jsem jí položil na pohovku a sám vyrazil do koupelny, abych si dal rychlou sprchu. Po sprše, jsem se osušil, oblékl si své věci, ve kterých spávám a vyčistil si zuby. Teprve poté jsem vyrazil zpátky do ložnice, odkud ze skříně vytáhnu čistou osušku a nějaké své triko, aby měla Kara něco volnějšího a pohodlného na spaní. Tady máš něco na spaní, Karo. A pokud si budeš chtít dát koupel, tak tady je i osuška. Stačí říci a rádi ti ukážeme, kde se dá koupel provést. Řeknu, podávajíc jí ty dvě věci, načež se trochu úzkostlivě a částečně i prosebně podívám na Dianu. Raději bych byl, kdyby si tohle vzala na starost ona. Přece jen, obě jsou dívky a nebude to tak trapné. Co víc, ženy si vždy porozumí lépe navzájem. Nakonec jsem se odebral do ložnice, kde jsem se natáhl na postel a unaveně si povzdechl. Fyzická únava mě ale netrápila. Bylo to tím, kolik se toho dneska událo. Ještě před čtyřiadvaceti hodinami jsem si myslel, že jsem posledním exemplářem svého druhu, ale ukáže se, že jsem se mýlil a nejsem sám. A co víc, tím dalším přeživším je přímo má sestřenice. Vesmír je podivné místo… chvíli na vás hází jen to zlé, ale nakonec, když to všechno zvládnete, vás odmění… Pomyslím si a zavřu oči, čekajíc co přijde dřív – Diana, nebo spánek. Osobně doufám, že Diana, abych si jí mohl přivinout k sobě, protože tak se mi usínalo nejlépe. Už jsem si na její těsnou blízkost během spánku, za tu dobu co se známe, zvykl.

Kara Zor-El - 07. června 2016 21:04

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Ptala sem se dál. Napadaly mě pořád další a stále další otázky. Kal se rozhodl, že se mi na ně pokusí odpovědět. Co nevěděl Kal to mi řekla Diana. Dokonce jsem se vzládnula tak nějak najíst a už sem neudělala další trapas s příbory. Pak mě posadili před bednu co jí říkaly televize a zapnuli ji. Bylo to úžasné a konečně trochu poznala jak tu lidé žijí. Hltala sem každé slovo a snažila si vše zapamatovat. Dokonce i reklamy o kterých Kal říkal, že budou k ničemu. Líbila se mi ta hudba u nich. Když se den nachýlil ke konci, tak sme začaly řešit spaní. Nechtěla jsem být na obtíž a tak sem řekla, že mi stačí spát na pohovce. Kal přinesl přikrývku s polštářem a položil mi to na mou postel. Šel pak pryč a vrátil se až po chvilce. Přinesl mi kus volného oděvu a osušku a řekl mi, že si mohu dát koupel. Ale tak nějak mě odkázal k Dianě. Moc ráda. Vezmu si osušku s tričkem a podívám se na Dianu. Ukázala bys mi co a jak? Počkám kam mě odvede a rychle se očvachtám a pak pudu do hajan, protože sem už moc unavená.

Universe - 08. června 2016 16:55

soukromá zpráva od Universe pro Diana přikývne a pokyne ti, abys jí tedy následovala. Zavede tě do dalšího, tak nějak i skoro posledního pokoje, který tu byl a který ti ještě nikdo neukázal, či jsi jej neměla možnost ještě poznat. Místnost byla sice bez oken, ale vzhledem k tomu, že se tu měla provádět očista, vůbec to nijak nevadilo. Diana však rozsvítila světlo pomocí tlačítka na zdi, hned vedle dveří. Vzhledem k tomu, že máš ještě problémy se svou silou, projistotu ti napustí vanu, teplé vody, co které něco přidá, zřejmě vonné přípravky, protože libé vůně naplňovali místnost, jak stoupala i úroveň vody a také množství pěny, která vznikala na její hladině. Sama poté okusí rukou teplotu vody a viditelně spokojená, ti pokyne, že se můžeš nyní vykoupat. Z místnosti odejde, protože ti chtěla ponechal soukromí.

Kara Zor-El - 08. června 2016 17:22

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Diana přikývnula a odvedla mě do poslední místnosti kde jsem ještě nebyla. Nebyly tam okna, ale to nevadilo. Aspoň tu budu mít soukromčo. Diana dala špunt do vany a napustila do ní vodu. Něco tam ještě nalila a koupelnu zaplnily příjemné vůně. Potom tu vodu zastavila a zkusila jí rukou. Spokojeně přikývnula a pokynula mi, že si do ní můžu vlést. Když pak odešla, tak sem se svlíkla a lehnula si do vany. Bylo to opravdu příjemné a uvolnila sem se. Už si ani nevzpomínám kdy jsemse cítila tak dobře. Rychle jsem se umyla, protože na mě padala únava a vylezla sem z vany. Osušila se Kalovou osuškou a navlíkla si jeho tričko. Na mě to ale vlálo a vypadala sem jako bych měla šaty. Bylo to ale pohodlný tak sem si už šla konečně lehnout. Kal tu nebyl takže jsem mu nepopřála dobrou noc.

Diana - 08. června 2016 18:41

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu, poté co opustím koupelnu, kde jsem ponechala Karu osamotě. Zastavila se a trochu tak nějak začala vstřebávat to, co se vlastně přihodilo. Nemohla jsem potlačit onen pocit uvnitř sebe, který říkal, že jí tu nechce... ano, přiznala jsem si, že jsem žárlila, ale také tu bylo to, že jsem nemohla Clarkovi odpírat jeho rodinu. Byla jeho rodinou, jeho jediným zbylých členem a spolu tak tvořily poslední své vlastní rasy. A to mu nemohl nikdo sebrat, ani vyčítat, já už vůbec ne. S dalším povzdechem se nakonec vydám za Clarkem, který zřejmě bude již v ložnici. A taky jsem jej tam našla. Mlčky jsem si pak tedy vlezla k němu do postele.

Clark Kent - 08. června 2016 19:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ležel jsem ve tmě na své posteli a přemítal o událostech uplynulého dne. I kdybych chtěl, tak bych asi jen tak neusnul, protože se mi pořád proháněly hlavou myšlenky o mé rase, o mé biologické rodině a zejména o Kaře, která, jak se zdá, je stejně speciální jako já. A tudíž jí budu muset naučit, jak se s tím vyrovnat a jak své schopnosti a svou identitu tajit před okolním světem. Neležel jsem moc dlouho, když se Diana vrátila z koupelny, kde Kaře ukazovala, jak si připravit lázeň. Vlákno mých myšlenek bylo rázem přerušeno, a tak jsem jen tiše a bez hnutí sledoval, jak si ke mně Diana lehla. Jen co tak udělala, tak jsem si jí přivinul k sobě a sevřel v náručí. Díky, že mi s Karou pomáháš… nevím, jak bych to bez tebe zvládal… Pronesu vděčným tónem a políbím svou bohyni, kterou následně láskyplně pohladím po jejích dlouhých a nádherně vonících vlasech. Při tom si jí k sobě stále lehce tisknu, jako bych se bál, že mi někde každou chvílí zmizí.

Diana - 08. června 2016 19:28
	soukromá zpráva od Diana pro Čekala jsem, že by už možná spal. Nicméně mne poněkud mile potěšilo, když jsem si lehla a Clark nespal a naopak se mne k sobě přivinul. Trochu jsem se uculila, když mi řekl ony slova. "Snažím se..." řeknu jenom nakonec a lehce uchopím jeho tvář po polibku do svých rukou. Něžně jí stisknu a lehce trochu pohladím.

Clark Kent - 08. června 2016 19:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se trochu uculila, když jsem jí dostal do svých spárů, objal jí a přitiskl k sobě. Byl jsem rád, že se usmívala, a že jsem jí měl konečně zcela pro sebe. Dal jsem jí proto najevo, že jsem jí vděčný, jak moc mi dnes s Karou pomohla a ona opáčila, že se prostě snaží. Oceňoval jsem to, a tak jsem jí políbil a následně jí láskyplně pohladil po vlasech. Diana na oplátku položila své ručky na mé tváře, něžně je stiskla a poté mě po nich pohladila. Věnoval jsem jí zářivý úsměv a znovu jsem jí políbil na její sladké rty, po kterých by prahl každý muž, ale jen já mám tu možnost a tu výsadu. Jednu ruku jsem jí položil na bok a sjel po něm, přes zadeček, až na její hebké a pevné stehno, zatímco druhou rukou jsem si jí k sobě stále tisknul. Svými rty jsem jí však stále a vřele dokazoval, že ona je pro mě ta jedna jediná.

Universe - 09. června 2016 16:48

soukromá zpráva od Universe pro Přišla tedy noc a s ní pro všechny zasloužený odpočinek a také spánek. Kupodivu proběhla i poměrně klidně, tedy nikdo nevolal ani nic nechtěl a ani nic nečekaného se nedělo. Tedy až ráno. Bylo totiž opravdu velikým překvapením, jak pro Clarka, který tak nějak Karu našel, ale také zejména pro Karu, která vlastně do té doby nevině a nevědomě spala. Kara se totiž vznášela asi metr a půl nad pohovkou, na které spala a poněkud přitom i sladce, nevědomě spala.

Clark Kent - 09. června 2016 17:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro V pohodlí a s Dianou v objetí, jsme se pohroužili do zaslouženého odpočinku, který během noci nebyl nikterak vyrušen. Noc byla klidná a nic zvláštního se nestalo. Kara byla nejspíš v pořádku, protože nevolala, že by něco potřebovala a tak jsem byl v klidu. Probudil jsem se až ráno a pohled, který se mi naskytl, byl doslova jako pro Bohy. Znovu jsem měl možnost vidět Dianu, která spokojeně a poklidně oddychovala. Vypadala opravdu roztomile a tak jsem jí nebudil. Jen jsem jí lehce políbil na čelo a opatrně se zvedl z postele. Vzal jsem si čisté oblečení a šel se do koupelny převléci. V obývacím pokoji jsem se však zarazil, protože jsem spatřil Karu, jak se vznáší asi metr a půl nad pohovkou. Její schopnosti se začínají naplno projevovat… Pomyslím si, odložím své oblečení a přistoupím k ní, abych jí šetrně stáhl dolů, zpátky na pohovku.

Kara Zor-El - 09. června 2016 17:41

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Byla jsem unavená a pohovka byla zase hodně pohodlná. Usla sem skoro hned co sem přes sebe přetáhla přikrývku. Spala jsem jak zabitá a něco pěkného se mi zdálo. Probudila sem se až ráno, když na mě někdo sáhl. Překvapená sem sebou trhla trošičku i vyjekla. Vypadalo to, že sem byla ve vzduchu, protože sem skončila Kalovi v náručí. Co se to stalo? Překvapeně koulím oči a rozhlížím se. Nechce se mi věřit že bych už sama lítala. A ještě k tomu v spánku.

Clark Kent - 09. června 2016 17:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Karu se mi nepodařilo stáhnout dolů, zpátky na pohovku aniž bych jí nevzbudil. Prakticky hned poté, co jsem se jí dotkl, se trhnutím probudila, vyjekla a začala se řítit dolů. Sice pod ní byla pohovka, která by jí nedovolila se natlouct o podlahu, ale jistota je jistota. Rychle jsem přikročil o polovinu stopy a chytil jí do náruče. Sestřenka z toho byla očividně vyjevená, protože nechápavě valila oči okolo sebe, načež se zmateně zeptala, co se to stalo. Letěla jsi… Odpovím jí jednoduše a pak dodám. Tvé schopnosti se začínají už naplno projevovat… Je dobře, že dnes vyrazíme na Dianin ostrov. Tam nebudeš tak nápadná jako tady, mezi lidmi. Pronesu, lehce se na ni usměji a potom jí položím zpátky na pohovku. Klidně si ještě chvilku polež, ale za chvilku se už oblékni… Řeknu a vyrazím do koupelny, kde provedu ranní očistu a poté na sebe natáhnu oblečení. Nakonec půjdu do kuchyně, připravit nějakou malou snídani, abychom nepomřeli hladem. Něco mi totiž říká, že nás čeká dlouhý a náročný den.

Kara Zor-El - 09. června 2016 18:16

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Kal mi potvrdil, že sem opravdu letěla a pak mě položil zpátky na pohovku. Chvilku sem zaraženě seděla a pak se šla už radši převlíct. To už tam Kal nebyl tak sem měla soukromí. Sundala jsem si jeho triko a oblíkla si to oblečení co mi přinesli ještě v jeskyni. Potom sem ale ucítila vůni jídla tak sem se vydala po jeho stopě. Ta mě zavedla do kuchyně za Kalem. Co to bude až to bude hotové? A kde je Diana?

Clark Kent - 09. června 2016 18:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zatímco jsem připravoval toasty na snídani, tak se za mými zády ozvala Kara, která už byla oblečená a která očividně po ránu hledala společnost. Říká se jim toasty… uvidíš, budou ti chutnat. Odpovím přívětivě, aniž bych se k ní otočil a usměji se. A co se týče Diany, tak ta ještě spí. Avšak jakmile ucítí vůni snídaně, tak se vmžiku probudí a dojde za námi. Dodám, ale tentokrát se ke Kaře na moment otočím a ozářím jí svým úsměvem. Zatím se posaď… a pověz, jak se ti spalo a jak se cítíš? Jestli pociťuješ slabost, nebo malátnost, tak se neboj. Je to v pořádku a co nevidět se to zpraví. To se jen přizpůsobuješ nové atmosféře… mi to také trvalo nějakou dobu. Máma říkala, že když jsem byl ještě dítě, tak sedávala u kolébky a poslouchala, jak dýchám. Prý mi to šlo dost špatně. Pronesu, abych jí ujistil, že to všechno bude v pořádku, načež se vrátím zpátky k přípravě toastů.

Diana - 09. června 2016 19:20

soukromá zpráva od Diana pro Spánek se mě zmocnil poměrně rychle, avšak nijak jsem se mu nebránila. Naopak byl velice příjemný a ráda jsem jej uvítala, usínajíc tak přitom v jeho ochranném obětí. Když jsem se však probudila, obětí už nebylo, vlastně, měla jsem celou postel prakticky pro sebe. Malinko mne to zklamalo, ale zklamání trvalo asi jenom pár vteřin, tedy respektivě dokud jsem neucítila libou vůni jídla, která se sem pomalu linula. Nedalo mi to a pomalu jsem vstala a zamířila za onou vůní. Jak jsem zjistila, linula se z kuchyně. Clark připravoval snídani. Kara byla u něj. Trochu jsem se musela pousmála. "Vždycky víš, jak bohyni potěšit." pronesu, když se natáhnu kolem něj, pro již připravené jídlo. Přitom mu věnuji lehké políbení na jeho tvář.

Clark Kent - 09. června 2016 19:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chvilku poté, co jsem se vrátil k přípravě toastů, se v kuchyni objevila Diana, která se se mnou přivítala obvyklým způsobem. Znovu totiž pronesla, že vždycky vím, jak svou bohyni potěšit. Usmál jsem se, protože se mi toto její označení sebe sama opravdu líbilo a zamlouvalo. Snažím se… Odpovím jí podobně, jako mi odpověděla v noci a usměji se, protože se okolo mě už natahuje po připravených toastech. Navíc mi během toho natahování vtiskla lehký polibek na tvář. Mmmm… Zapředu spokojeně a dám zbývající toasty na talíř, který posléze položím na stůl. Dokonalé, Clarku, na toasty není zapotřebí příbor, který by mohla Kara zničit. Pomyslím si lehce pobaveně a vrátím se k lince, abych nám připravil čaj. Po snídani vyrazíme... Poletíš s námi, Diano, nebo se sejdeme až na ostrově? Tedy, pokud jej sám najdu. Oslovím konverzačním tónem Dianu, čekajíc, než mi odpoví. Pak počkám, než se začne voda vařit a zaleju čaje. Nakonec před obě dámy postavím šálek ovocného čaje, chopím se svého a přisednu si k Dianě. Do jídla se ale nedávám, protože hlad nemám, nicméně ranní čaj si vychutnat hodlám.

Kara Zor-El - 09. června 2016 19:56

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Včera sem byla unavená ale dneska se cítím docela dobře. Asi mi ten Batmanův lék pomoh, protože se mi dýchá dobře. Kal měl s Dianou pravdu, protože se za chvilku opravdu oběvila. Nevím jestli to myslela vážně ale mluvila o sobě jako o bohyni. Neptala sem se ale proč, protože odpověď by mě mohla znechutit. Kdo ví co spolu ti dva mají opravdu mezi sebou. Diana mi pak mou teorii tak nějak potvrdí, když se kolem něj natáhnula pro jídlo a při tom ho ožužlala na tváři. To se Kalovi zjevně líbilo, ale já se musela ušklíbnout. Manželé možná nejsou ale rozhodně tak vypadaj. Všichni jsme si sedli ke stolu. Kal přinesl talíř s toasty a já se na ně vrhnula, protože sem měla hlad jako vlk. Ocenila sem úsmátím, když mi Kal přinesl horký nápoj a pak sem poslouchala, na čem se ti dva domluví.

Diana - 09. června 2016 20:08

soukromá zpráva od Diana pro Snídani jsem ocenila, však začala a skončila jsem jedním toastem. Zbytek jsem poněkud ponechala naší mladé, která viditelně ocenila to, že jí někdo dal jídlo. Pousmála se a stojíc vedle, jsem sevřela v rukouch hrneček s čajem. "Svou cestu domů, kde jsi vítán, vždy nalezneš.." řeknu mu, ale ohledně toho, jestli se k ním připojím při cestě na ledovou planinu, jsem nebyla příliš rozhodnutá. Nechtěla jsem jim kazit, ´rodinné´setkání a taky se mi trochu příčil ten led a sníh. "Myslím, že však mráz a sníh, nechám na vás samotné..." řeknu nakonec.

Clark Kent - 09. června 2016 21:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kara se do těch toastů pustila, jako by týden nejedla. Avšak moc to nevadilo, protože jsem jich udělal dostatek. Navíc se Diana spokojila s tím jedním jediným, který ukořistila ještě, když jsem kuchtil, takže určitě chybět nebudou. Když jsem pak oběma dámám přinesl čaj, tak jej obě vděčně přijaly a já si pak už mohl v klidu sednout. Po mé otázce, jestli se s námi Diana vydá za Jor-Elem, nebo jestli se sejdeme až na ostrově, jsem pojal pochybnosti, že ostrov naleznu. Diana mě však ujistila, že svou cestu domů, kde jsem vítán, vždy naleznu. Nemohl jsem odolat a musel jsem se tomu pousmát. V mých uších to znělo téměř jako rajská hudba. Avšak poté se mi dostalo odpovědi i na to, nač jsem se ptal. Diana prohlásila, že mráz a sníh nechá na nás samotné. Chápu… dobrá tedy… Prohlásil jsem a vřele se na ni usmál. V duchu jsem byl sice zklamaný, ale nemohl jsem jí to mít za zlé. Polární krajina není nic moc úchvatného. Tedy je, ale svým specifickým a drsným způsobem. Rozhodně bych také raději trávil čas na březích toho překrásného slunného ostrova, který zve svým domovem, než abych letěl na pól a mluvil s "ním". Došlo mi, že to bude poprvé, co budu mluvit s Jor-Elem, od doby, kdy jsem byl na Zodově lodi. Znovu mi na mysl přišly vzpomínky na to, co tam bylo řečeno, a já se nad čajem na chvíli zachmuřil. Ano… on věděl, že ho tu přilákám… loď, kterou jsem našel, začala vysílat nouzový signál a on mi to neřekl… ani tomu nezabránil… A málem tak zničil celou lidskou civilizaci… a co víc, málem to stálo život Dianu. Dvakrát… Pomyslím si trpce, a abych zamaskoval svou náladu, raději upiju z hrnku. Pak ale zavrtím hlavou a hodím to za hlavu. Zařekl jsem se totiž, že s ním budu mluvit čistě ve věci Kary a další věci s ním probírat nebudu. V klidu dopiju svůj šálek čaje, počkám, až Kara dojí, a až obě dívky dopijí čaj, načež nádobí posbírám a rovnou umyji. Nechci tu totiž nechávat nepořádek, když odtud odlétáme. Jakmile budu v kuchyni hotový, tak si odejdu do koupelny obléci svůj spandex a vyrazím za Dianou, kterou přivolám diskrétně pokynutím a vezmu si jí do ložnice, kde jí podám Brucův lék. Vyhodím použitou jehlu a krabičku poté uschovám do záhybů svého úboru. Komunikátor si pro všechny případy strčím do ucha, kdyby se náhodou stalo, že by mě Bruce potřeboval. Než se vrátíme za Karou, ještě vezmu mobil do ruky a spěšně naťukám smsku Lois: Mám teď mnoho práce, ale v příštích dnech se ti ozvu a domluvíme se na tom interview. C. Poté už jen mobil odložím a vrátíme se ke Kaře. Můžeme vyrazit? Otáži se obou dívek, a pokud budou souhlasit, tak se ještě nakloním k Dianě, abych jí krátce objal a políbil. Předpokládám, že bychom mohli dorazit krátce po poledni… takže pokud zařídíš, aby mě tvé sestry nezapíchly jen, co se mé nohy dotknou nádvoří, budu ti nesmírně vděčný. Pronesu k Dianě, snažíc se tak o žert, a usměji se. Vím, že by mě určitě nenapadly. Spíš jsem jí chtěl dát vědět, že dorazíme na to nádvoří, kam mě vzala poprvé, když jsme tam doletěli. Poté, když už mi nebude nikdo nic chtít, tak vezmu Karu do náruče a společně, i s Dianou, vyrazíme. Za sebou okno jen přivřeme, aby tam přímo nepršelo, a vyrazíme vstříc našim cílům. Diana na svůj slunný ostrov a já s Karou na nehostinný severní pól.

Kara Zor-El - 09. června 2016 22:27

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro metropolis Hladově sem se vrhnula na ty toasty a opravdu mi zachutnaly. Kal měl zase pravdu, ale neřekla sem mu to. Měla jsem plnou pusu a radši sem žvýkala. Diana si dala jen jeden a Kal zůstal jen u horkého nápoje. Nemohla sem si nevšimnout, že se u toho dívá celý zamračený do prázdna. Co ho asi trápí? Diana byla ale klidná, takže sem si nedělala starosti a vrhla se na další toast. I když sem měla velký hlad tak jsem u třetího nebo čtvtýho skončila. Spokojeně jsem pak vypila horký sladký nápoj a usmála se, když to kal všechno sklidil. Bylo zvláštní sledovat jak to vše dělá ručně. Na kryptonu sme na to měly stroje a všecko bylo automatické. Když to Kal uklidil, tak odešel z kuchyně a vrátil se oblečený v obleku s našim symbolem. Vypadal v tom dobře. Něco pokynul Dianě a ta odešla. Vrátili se spolu až za chvilku a Kal zavelil, že vyrazíme. Tak sem se zvedla šla za ním. Už sem se nemohla dočkat. Kal se ještě objal s Dianou a znovu se ožužlali. Radši sem se dívala stranou, protože to bylo trapné. Pak mě vzal do naruče a vyletěli jsme oknem pryč.

Universe - 10. června 2016 15:58

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazily jste tedy. Cesta sama o sobě byla plná smíšených pocitů. Let sám osobě byl skvělý, ovšem pořád tu byl nepříjemný pocit toho, že by tě třeba i pustil. Nicméně zanedlouho se vám naskytne pohled na poněkud jinou scenérii, než kterou skýtalo Metropolis. Země byla pokrytá ledem a sněhem. Studený vzduch šlehal do tváře a žádného živáčka nebylo nikde v dohledu vidět. Vše tu bylo bílé, tiché. Však jenom do doby, než se oběví poněkud známější úkaz. Jak pro Clarka, který věděl, že je to pevnost Samoty a taktéž i pro Karu, která poněkud poznávala Kryptosnkou architekturu, či spíše dotyk.

Clark Kent - 10. června 2016 16:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vylétli jsme ven z bytu a po chvilce se s Dianou rozdělili. Ona letěla na slunný ostrov, zatímco my jsme mířili za polární kruh, poblíž severního pólu. Ta vyhlídka nebyla zrovna moc příjemná. Jor-El mě skoro pokaždé vytočil nějakou svou hláškou nebo rádoby radou či postojem. Nechal jsem to ale být a raději se zaměřil na Karu, která se rozhlížela po okolí s údivem malého dítěte. Nebylo se čemu divit, přece jen byla ve zcela novém prostředí. Sám sebe jsem se musel zeptat, jak asi vypadala příroda na Kryptonu a jak moc se asi musí lišit od té pozemské. Po nějaké době se scenérie pod námi změnila a přírodu zahalila vrstva sněhu. A posléze se k tomu všemu přidaly i vrstvy ledu. Polární krajina byla bezútěšná a krutá, ale ve své podstatě velice krásná. Když jsme se přibližovali k místu, kde se rozkládá pevnost, tak jsem snížil výšku, ve které jsme letěli. Netrvalo to dlouho a už se před námi začala rozprostírat povědomá stavba. Jsme na místě… Prohlásím s vážnou tváří a pokračuji dál dovnitř pevnosti. Ještě chvíli a dozvíš se vše, co budeš potřebovat a co budeš chtít… Dodám a společně s Karou, kterou mám v náručí, vletíme do útrob této stavby. Zamířím si to rovnou do místnosti, kde s otcem vždy rozmlouvám, a kde je místo pro jeho klíč. Jakmile tam dorazíme, tak Karu postavím na vlastní nohy a pokynu jí, aby stála na místě. Sám přistoupím ke konzoli a vytáhnu svůj klíč, který vložím dovnitř. Vteřinku počkám, než se otcův obraz objeví a poté spustím. Generál Zod a jeho vojáci jsou… jsou pryč… ale jejich působení v Zemské atmosféře nějak uvolnilo Kryptonskou loď, která ztroskotala na měsíci. Mí… spojenci, jí nalezli a s pomocí klíče jsem jí otevřel. A tam jsem našel ji… Odstartuji rozhovor s Jor-Elem po svém a pokynu Kaře, aby předstoupila.

Universe - 10. června 2016 17:30

soukromá zpráva od Universe pro Jor-Elův hologramoví obraz se zjeví, jakmile vložíš klíč. "Vítám tě synu..." uvítá se tě prve. Jeho zrak poté spočne vedle na Kaře. "Ano vím, i když to není zrovna příliš potěšující zpráva..." opáčí poté Jor-El, když mu Clark řekne o Zodovi a jeho lidech. "Nicméně, je alespoň potěšující zpráva, že ty jsi dorazila na cíl své cesty i úkolu. Alura by byla pyšná." pokyne poté směrem ke Kaře.

Kara Zor-El - 10. června 2016 18:17

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Pevnost samoty Když jsme letěly tak sem sledovala krajinku pod námi. Bylo to něco jiného než co jsme měli doma na kryptonu. Bylo to krásné. Teda hlavně všechno to zelené. Hezčí než ve městě, kam mě Kal odnesl. Nejlepší ale bylo to jak jsme letěly. Sice sem si občas myslela, že mě pustí, ale nepustil. Nakonec jsme dorazili k cíli, ale to už všechno porkývala bílá vrstva začla mi být zima. Jen pohled na tu povědomou stavbu mě naplnil odvahou a nadějí. Kal mi řekl, že sme na místě. Chtěla sem se ptát, ale on řekl, že už brzo se dozvím co potřebuju. Vletěli jsme dovnitř a přímo do řídící místnosti. Tam mě postavil na nohy a přešel k ovládacímu počítači do kterého vložil klíč. Objevil se hologram známé tváře. Okamžitě sem se usmála, protože se potvrdilo, že sem na správném místě a že je Kal opravdu mým bratrancem. Kal strýčkovi řekl o generálu Zodovi. To jméno mi něco říká. Potom se musím na to zeptat. Pak Kal řekl o tom jak mě našli a pokývnul, abych přišla k němu. S úsměvem na rtech sem udělala pár váhavých krůčků a postavila se vedle něho. Strýčku Jore! Ráda tě vidím. Do očí se mi skoro nahrnuly slzy, protože se vracely vzpomínky na ztracenou rodinu. Máma říkala, že mě budou následovat, ale když sem odlétala tak sem viděla krypton vybuchnout. Zachránil se ještě někdo jiný?

Universe - 11. června 2016 14:27

soukromá zpráva od Universe pro Hologram si povzdechne. "Ne Karo. To co vidíš, je pouze přenesené vědomí Jor-Ela. Skutečný Jor-El byl zabit generálem Zodem, přitom když posílal svého syna z Kryptonu." odvětí hologram. "A obávám se, že nikdo další už takové štěstí jako vy dva, neměl, mé dítě. Jste jediní, kdo z našeho národa zbyly." řekne ještě poté hologram Jor-Ela. Nebyla to tedy příliš dobrá zpráva.

Clark Kent - 11. června 2016 14:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jor-El mě, jak už bývá zvykem, znovu vytočil. Odpověděl mi totiž, že už o osudech Zoda a jeho lidí ví, a že to není zrovna potěšující zpráva. Opravdu mě tím naštval, protože on neviděl, co všechno tady prováděli. Jemu nedocházel fakt, že chtěli zničit lidskou civilizaci, jen aby na jejích kostech vystavěli nový Krypton. Pustošili, ničili a zabíjeli, jako by to byla jejich přirozenost. Tomu jsem prostě nemohl nečinně přihlížet. S vypětím veškerých svých sil jsem se udržel a nerozohnil se. Nechtěl jsem před Karou vypadat jako nějaký výbušný surovec. Vlastně jsem jí byl docela vděčný, že mi svou přítomností zabránila v takto hanebném chování. Kara si začala povídat s Jor-Elovým hologramem, který jí odpovídal stroze, jak to stroje dělají. Bylo mi jí líto, protože jsem viděl, že na ní doléhá vše, co se jí událo. Zničení domova, ztráta rodičů a uvíznutí na třiatřicet let někde v měsíčních pustinách. To jednomu zrovna na štěstí nepřidá. Ona se ale nenechala zdrtit a pocítila naději na záchranu jejích rodičů, protože se začala ptát, jestli se ještě někdo nezachránil. Jor-El jí opáčil, že bohužel nikdo další neměl takové štěstí, a že my dva jsme ti jediní, kteří zde po naší civilizaci zbyli. Neboj se, Karo… nějak to spolu zvládneme… S Dianou se o tebe postaráme. Pronesu k ní přátelským hlasem a položím jí na rameno ruku v konejšivém gestu. Abych nezapomněl… něco jsme v Kařině lodi našli… Řeknu po chvilce, stáhnu ruku z jejího ramene a vytáhnu z rukávu její klíč, který ukáži Jor-Elovi. Počkám, co mi k tomu řekne, tedy pokud vůbec ten pitomec něco řekne a pokud nebude proti, tak jej podám Kaře. Je tvůj, vezmi si jej… Dodám a předám jej Kaře.

Universe - 11. června 2016 16:20

soukromá zpráva od Universe pro Hologram se podívá na tvou ruku. "Aluřin klíč..." pronese přitom skoro ihned jej tedy pozná. "Jeho funkce je stejná, jako ta, který jsme dali tobě. Pokud je vložen do kryptonského počítače, aktivuje se vědomí, které je na něm zaznamenáno, v tomto případě, je to vědomí Alury In-Ze, tvé tety a Kařiny matky." objasní poté dále hologramoví táta. "Karo..." osloví jí poté hologram. "Kalovím úkolem, je ochrana této planety a všech, kteří na ní žijí. Podobný úkol nyní stojí i před tebou... nikdo tě ovšem do něj nemůže nijak nutit, jde čistě jen o tvou vlastní volbu, stejně jako Kalovu. Však pokud se rozhodneš, čeká tu na tebe, poslední z darů, které ti tvá matka odkázala..." řekne a když to dořekne vyjede z podlahy komora, která když se otevřela, byl uvnitř oblek, který byl z kryptonského materiálu a se symbolem rodu na jeho hrudi.

Clark Kent - 11. června 2016 22:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jor-El se podíval na klíč v mé ruce a ihned prohlásil, že je to Aluřin klíč, jehož funkce je stejná, jako toho mého. Potom prohlásil, že je na něm otisknuto vědomí Alury In-Ze, mé tety a zároveň Kařiny matky. Zajímavé zjištění… Pomyslím si, ale nahlas raději nic neříkám, protože jsem otcovým chováním znechucen. Otcův hologram pak oslovil přímo Karu, které jsem předal její klíč. Řekl jí, že mým úkolem je chránit tuto planetu, a že toto břemeno padá i na její ramena. Avšak také dodal, že jí do toho nikdo nemůže nutit. Mi možnost volby nedal… tedy ne, že bych se rozhodl jinak, ale i tak… Řeknu si v duchu a trochu zakroutím hlavou. Moc se mi to tady celé nezamlouvá a nejraději bych co nejdříve vyrazil pryč odtud. Jor-El pak dokončil tu myšlenku, kterou načal a řekl Kaře, že pokud si vybere pokračovat v tomto nelehkém úkolu, tak tu na ni čeká poslední z darů, které jí zanechala její matka. Ještě ani nedozněly jeho slova a vysunula se komora, ve které byl uložen oblek, podobný tomu mému, akorát že byl v ženském střihu. Vůbec se ale nepodobal tomu, co měla na sobě Faora. Jestli to, co měla Faora byla uniforma, tak tohle bude spíš nějaké Kryptonské civilní oblečení. Dám ti chvilku, abys mohla aktivovat svůj klíč a promluvit si s otiskem vědomí tvé matky. Řeknu jí s povzbudivým úsměvem na tváři a přikročím k místu, kde jsem vložil Jor-Elův klíč. Pohlédnu na něj a povzdychnu si. Na moment jsem zvažoval, že bych se s ním i nějak rozloučil, ale pak jsem si vzpomněl, jak setřel Karu, která ho oslovila jako „strýčka“. Zavrtěl jsem hlavou a vytáhl klíč, který jsem vzápětí uschoval zpátky do rukávu. Dopřeji ti soukromí, takže si dej klidně na čas… pokud bys mě potřebovala, tak budu na chodbě. Dodám nakonec, naposledy se na ni usměji a pak vykročím ven z místnosti, abych jí dal soukromí. Na chodbě se opřu o zeď a vyčkám Kařina příchodu.

Universe - 12. června 2016 08:39

soukromá zpráva od Universe pro Necháváš tedy Karu samotnou v místnosti, aby se mohla sama svobodně rozhodnout, či naopak si promluvit s vědomím své vlastní matky. Když se tedy za tebou zavřou dveře, setrváš v tichu pouze jenom několik málo okamžiků. "Jak to jde?" ozve se ve tvém sluchátku, které sis předtím dal do ucha. Však nebyl to hlas Bruce, ale hlas patřil osobě, která by se dala přirovnat k andělovi. Byla to Diana, zřejmě od Bruce dostala taky jeden.

Clark Kent - 12. června 2016 10:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Odešel jsem na chodbu, kde se za mnou zavřely dveře. Opřel jsem se tedy zády o zeď a ponořil jsem se do svých myšlenek. Nechtěl jsem Karu odposlouchávat, protože s takovou bych tam rovnou mohl zůstat. Chtěl jsem se prostě nějak zabavit a tak jsem přemýšlel o Zodově osudu a o osudu jeho lidí. Věděl jsem, že za jeho osud jsem zodpovědný já, přece jen jsem mu málem utrhl hlavu. Ale za osudy jeho lidí nemohu já. To lidé je trefili nějakou zbraní, která způsobila jejich zmizení. Netrvalo to dlouho a můj myšlenkový pochod byl přerušen hlasem, který se ozval z komunikátoru. Překvapeně jsem zamrkal, protože to nebyl Brucův hraný chraplák, ale hlas sladký a vřelý, jako místo, odkud jeho majitelka pochází – Diana. Diano? Ujistím se překvapený, že jí slyším. Hmm… buď jí Bruce dal taky jeden, nebo je zrovna u něj… Napadne mě a ucítím u srdce bodnutí žárlivosti, avšak raději to nijak nekomentuji a udržím se v klidu. S takovou bych brzo dostal infarkt, tedy za předpokladu, že to mou rasu také může postihnout. Špatně… ostatně, jak jsem předpokládal… Odpovím konečně na její otázku a zakroutím hlavou. Jor-El je nepříjemný jako vždy… Nelíbí se mi, co mi naznačil, když se dozvěděl o Zodovi a jeho lidech… a taky se mi nelíbí, jak mluví s Karou… Dodám očividně znechuceným hlasem a povzdechnu si. To je jedno… Jor-Ela jsem odstavil a dal jsem Kaře její klíč, na kterém je otisknuto vědomí její matky. Dal jsem jí soukromí, aby si s ní mohla promluvit. Vysvětlím jí, ale pak už sklapnu. Není víc, co říci. Snad jen to, že se nemůžu dočkat, až odtud konečně vypadnu, ale Diana mě zná natolik dobře, že to snad není nutné ani vyslovit, aby to pochopila.

Kara Zor-El - 12. června 2016 10:58

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Pevnost samoty Strýček Jor mě napomenul, že to není on, ale jen přenesené vědomí. Pravý strýček Jor byl zabit generálem Zodem. Nemohla sem si nevzpomenout, že o něm mluvil Kal. Zajímalo mě to a tak sem se rozhodnula, že se ho pak určitě zeptám. Neměla sem ale moc času, protože strýček mluvil dál. Zajímalo mě co řekne. Řeknul mi, že nikdo jiný už nezbyl. Že jsme s Kalem poslední. Slzy mě v očích pálily a já jim dovolila, aby stekly po tvářích. Kal tu pro mě byl a pokusil se mě uklidnit, tak sem mu jeho úsměv vrátila. A on pak vytáhl nějaký klíč. Strýček Jor řekl, že by v něm měla být má matka. Tedy stejně jako je tu teď on. To ve mně vyvovlalo trochu radosti. Vzala sem si klíč od Kala a strýček Jor mi řekl, že mám nový úkol. Že mám jako Kal ochraňovat tuhle planetu, ale že mě do toho nebude nutit. Sice sem ještě skoro nic z tohohle světa neviděla, ale je to můj nový domov. Budu Kalovy pomáhat. Strýček pak řekl, že mi tu máma něco nechala a vysunula se skříň s oblečkem, jako má Kal. Teda až na to, že byl přímo pro mě a měl sukni. Očka se mi rozzářily. Kal vytáhl svůj klíč a řekl mi, že mi dá chvilku, abysem si mohla promluvit s mámou. Pak odešel z místnosti a já dala svůj klíč dovnitř. Pak sem čekala co se bude dít a jestli se máma oběví jako strýček Jor.

Diana - 12. června 2016 11:02
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Musíš být silný, Clarku. Občas je cesta, po které kráčíme, vystavěna trním..." řeknu mu. Vítr na jasné, písečné pláži, něžně zavadí o mou tvář. Těžko jsem si dovedla představit, jaké pro ně musí být, pro ně oba. "Nesmíš ztrácet naději a poddávat se špatným myšlenkám, nebo v nich můžeš zůstat lapen navždy."

Universe - 12. června 2016 11:15
	soukromá zpráva od Universe pro Kal odešel z místnosti a nechal tě tedy osamotě. Když jsi tedy použila svůj klíč, zapadl do místa, kde byl předtím ten Kalův, bez problémů. Pár okamžiků se nic nedělo, ale poté se nakonec něco dít začalo. Po pár okamžicích se tu oběvil hologram, stejně jako předtím, ovšem teď nesl poněkud jinou podobu. "Zdravím tě, mé dítě."

Clark Kent - 12. června 2016 11:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si povzdychla a vybídla mě, že musím být silný, protože je občas cesta, po které kráčíme, vystavěna trním. Trní mi nevadí… ale co mi vadí je, že jedná, jako bych mohl za osud všech přeživších Kryptoňanů… Odpovím napůl rozhořčeně a napůl nešťastně. Nejspíš mě to tak šve, protože pořád cítím vinu za to, že jsem Zoda zabil. Nehledě na jeho činy, pořád to byla myslící bytost z masa a krve a já ho zabil. Do té doby jsem nikdy nezabil, pokud se tedy nepočítají ty nemyslící zrůdy, co přišly s tou stařenou, a které masakrovaly lidi. Pomyslím si a zakroutím hlavou, abych z ní vytřásl tyhle negativní myšlenky. Diana mě vybídla podruhé, tentokrát, že nesmím ztrácet naději a poddávat se špatným myšlenkám, protože bych v nich mohl zůstat lapen napořád. Máš pravdu… Připustím nakonec a odmlčím se. Měl bych si odpustit, protože to bylo v dané chvíli jediné řešení… odpustit, ale nezapomenout. Pomyslím si a pokývám hlavou. Vím, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než toho docílím, pokud vůbec, ale někdy musím začít. Už se nemůžu dočkat, až opustím tohle bezútěšné místo… Řeknu nakonec a trochu se uchechtnu, protože si v duchu srovnávám, jak asi je na Themysciře a jak je tady. Pevně doufám, že se naše návštěva obejde bez nějakých dalších nepříjemností, protože pokaždé, co jsem tam byl, se něco stalo.

Kara Zor-El - 12. června 2016 11:58

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Pevnost samoty Místo strýčka Jora se tam objevila postava mamky. Mami! Tak ráda tě vidím! Po tvářích se mi začly kutálet slzy, které už nešly zastavit. Proč ste s tátou nešly za mnou? Říkali ste, že půjdete, ale nešli ste! Všechny pocity a emoce vypluly na povrch. Všechno se pokazilo. Já nenašla Kala, ale on mě. Moje loď ztroskotala blízko jeho planety. Řekl mi, že sem spala 33 pozemských let. Zavedl mě sem kde sem si promluvila se strýčkem Jorem a ten mi řekl, že jsme s Kalem úplně poslední. Už nikdo další z kryptonu nepřežil.

Universe - 12. června 2016 12:55

soukromá zpráva od Universe pro Hologram tvé matky hledí zpříma před sebe, sotva se na tebe podíval. "Obávám se, že nejsem oprávněná pro tuto informaci..." pronese skoro až chladně hologram, když položíš svou otázku o tom, proč tě rodiče nenásledovali. "Ano, to je pravda." řekne poté dále. "Výbuch Kryptonu a následná silová vlna z toho narušila dráhu letu a tím se poněkud změnil i cíl tvého doletu. Loď ztroskotala na měsíci planety, známé jako Země a životapodpůrné programy i stáze však zůstali aktivní, díky tomu se poněkud zpomalil i tvůj růst a vývin." potvrdí ti i potom i tvou další otázku/poznámku. "Mnohokrát byl vyslán subprostoroví signál, ale nikdy na něj nikdo neodpověděl. Z toho tedy vyplívá, že ty, mé dítě, a Kal-El, jste poslední Kryptoňané."

Diana - 12. června 2016 13:10
	soukromá zpráva od Diana pro Trochu se pousměji. "Jste tu již očekáváni." odvětím mu. "Artemis se nemůže dočkat, až oba dorazíte." dodám ještě s poněkud úsměvem, který ovšem vidět nemůže, nicméně tón mého hlasu jej poněkud naznačoval.

Clark Kent - 12. června 2016 13:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odvětila, že nás tam už oba očekávají, načež dodala, že se už Artemis nemůže dočkat, až tam oba s Karou dorazíme. Tón jejího hlasu napovídal, že se u toho směje, nebo alespoň usmívá. Ano, její nedočkavost a nadšení si umím docela živě představit. Opáčím a lehce se zasměju. Jsem rád, že se Diana takto nečekaně ozvala, protože mi opravdu zvedla náladu. A přesně to jsem právě potřeboval, protože se mě zmocňovaly chmury. Dám Kaře ještě chvilku, ale poté už vyrazíme za tebou. Prohlásím s úsměvem a nakonec dodám. Díky, že ses mi ozvala. Moc jsi mi pomohla.

Kara Zor-El - 12. června 2016 14:48

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Pevnost samoty Mámin hologram nebyl vůbec podobný mámě. Chovala se chladně a úplně jako stroj. Slzy štěstí se změnily na slzy hořkosti a smutku. Jediné co sem z ní dostala bylo, že vůbuch kryptonu vychýlil mou loď a proto sem ztroskotala. A taky to, že moje loď vysílala signál. Nikdo krom kala neodpověděl takže budeme oba poslední. Myslím, že sem slyšela dost. Vyběhla sem ven z místnosti a vrhnula se Kalovi do náruče. Tohle není má matka. Je to jen stroj, který tak vypadá. Vůbec se nechová jako máma. Obejmu ho a pořádně se k němu přitisknu. On je mojí poslední rodinou a určitě mě pochopí. Promiň ale nechci s ní teď mluvit. Můžeš tam jít vytáhnout ten klíč? A můžeme pak už jít?

Clark Kent - 12. června 2016 15:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co jsem se rozloučil s Dianou a ujistil jí, že tam co nejdřív dorazíme, tak se otevřely dveře a do náruče mi vběhla Kara, která byla celá ubrečená. Objala mě a přitiskla se ke mně, načež celá vyvedená z míry prohlásila, že tohle není její máma. Očividně byla zvyklá na něco jiného. Vtělení její matky bylo asi mnohem chladnější, než jak se k ní máma chovala doma na Kryptonu. I když jsem Jor-Ela naživo nikdy nepoznal, taky jsem to pocítil. Takto chladný určitě být za živa nemohl. Tomu prostě odmítám věřit. Kdyby se nejednalo o vtělení našich rodičů, tak by nám nejspíš jejich chování tolik nevadilo. Asi bychom to přešli bez povšimnutí, ale s takovou se s tím vyrovnáváme hůř. Proto jsem Kaře ono objetí opětoval a konejšivě jí jemně pohladil po zádech, abych jí dal na vědomí, že jsem tu pro ni a že se na mě může spolehnout. Zřejmě mé poselství pochopila, protože mě nakonec požádala, abych tam šel a vytáhl její klíč, protože už se svou matkou nechce mluvit. Jistě… Půjdu jej vytáhnout, ale poté si s sebou vezmi ten oblek. I kdybys jej nepoužila, tak je po právu tvůj. Odpovím a jemně se od ní odtáhnu, načež vykročím zpátky do místnosti s hologramem. Pohlédnu na tetu, ale nic neříkám. Ukojil jsem tak alespoň zvědavost a zjistil jsem, jak vypadá. Tedy vypadala. S tím jsem vytáhl Kařin klíč a vrátil se k ní. Hologram je odstaven… běž si vzít ten oblek… Pošlu jí zpátky a předám jí klíč. Poté už jen počkám, až se vrátí ke mně a společně vyrazíme za Dianou.

Universe - 12. června 2016 16:24

soukromá zpráva od Universe pro Poté co již nemáte co dále řešit v pevnosti, vydáte se ze zmrzlé země pryč. Clark poté nechá pevnost pevností a zamíří na ostrov, o kterém předtím mluvila Diana a na kterém na ně bude, podle jejích slov čekat. Zamíříte ze zmrzlé země pryč, směrem z moři. U Clarka se ukázalo, že Diana měla opravdu, věděl kam letět, tedy spíše to prostě cítil. Netrvalo to příliš dlouho a doletěli jste k mase černých, těžkých mraků, do kterých jste poté i vletěli. Uvnitř mraků nebylo nijak příjemně, tedy rozhodně né pro Karu. Blesky tu proudily všemi směry a mráz nepříjemně zalézal až přímo pod kůži. Clark však nic z toho nepociťoval. Zdálo se to jako nekonečné, když jste nakonec vystoupily z mraků a teplé sluneční paprsky vás pohladily po kůži a tváři. Zároveň se tak naskýtá pohled na ostrov, který se zdál jako malý kousek ráje uprostřed toho všeho. Clark poté může vidět dobře známou postavu, která na ně čekala na kraji města. Jak se potom po chvíly ukázalo, byla to Diana, však pro Karu vypadala poněkud jinak, než když opouštěli Kalův byt. [

Clark Kent - 12. června 2016 17:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsme byli hotoví s veškerými záležitostmi v pevnosti, tak jsem vzal Karu do náruče a vyrazili jsme společně k Themysciře. Led a sníh se pod námi postupně ztratil a my jsme byli na širém moři. Přemýšlel jsem, jestli letím správným směrem, ale v podvědomí mi něco napovídalo, kterým směrem se mám vydat. Netrvalo to dlouho a na dohled se začala tyčit téměř neprostupná hradba temných mraků. Ať se stane cokoliv, neboj se. Se mnou se ti nic nestane… Ubezpečím jí, aby se nestalo, že zpanikaří, až okolo nás budou bít blesky a teprve poté vletím do temné masy mračen. Okolo nás opravdu začaly bít blesky a vydatně pršelo. Nicméně já jsem žádné nepohodlí necítil. Vlastně už od doby, kdy mi Diana řekla, že jsem na Themysciře vítán, a že jí mohu zvát domovem, tak jsem nepociťoval nic nepříjemného při průletu touto bariérou. Zdálo se to jako věčnost, než jsme se dostali skrz mraky, ale jakmile jsme se dostali na druhou stranu, tak nás na tváři pohladily hřejivé sluneční paprsky. Už jen chvilku a budeme na místě. Řeknu ke Kaře a mířím směrem k ostrovu, který se co nevidět objevil na dohled. Už z dálky jsem viděl, že na nás Diana čeká na okraji města. Zamířil jsem tedy přímo k ní a dosedl na zem kousek od ní. Karu jsem hned postavil na vlastní nohy a poté pohlédl na svou bohyni. Bál jsem se, že nenajdu cestu, ale něco jakoby mi napovídalo, jakým směrem letět. Řeknu potěšeně a usměji se na ni.

Kara Zor-El - 12. června 2016 17:29

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Když sem Kala požádala, aby šel mámu vypnout tak souhlasil. Pustila sem ho a on na chvilku zmizel. Pak se vrátil a řekl mi, že mám jít pro ten oblek. Přikývnula sem a šla zpátky. Hologram tam už nebyl a tak sem se svléknula a oblíkla si mamčin obleček. Na to jsem si zpátky oblíkla oblečení co mi daly a šla za Kalem. Když si mě vzal do náruče tak jsem mu zabořila hlavu do hrudi a nechala se odnést. Nedívala sem se kudy letíme, ale všimla sem si těch mraků. Kal mě ujistil, že se mi s ním nic nestane, ale moc klidná sem nebyla. Bylo mi zima a byla sem mokrá. Až když sme pak po strašně dlouhé době dolétli skrz a ozářilo mě slunce tak jsem se přestala klepat zimou. A když sem pak viděla ostrov tak teprve potom sem se začla trochu usmívat. Tohle vypadalo mnohem líp než kalovo město. Kal přistál u osamělé osoby u města ze které se vyklubala Diana. Postavil mě na zem a řekl Dianě, že si nebyl jistý jestli najde cestu, ale něco mu jako napovídalo kudy letět. Mě to nezajímalo. Raději sem se rozhlížela po přírodě a slunila se, protože sem byla ještě mokrá. Navíc mi pořád nebylo zrovna dobře po tom pokecu s mámou.

Universe - 12. června 2016 17:50

soukromá zpráva od Universe pro Diana vás uvítá s poněkud úsměvem. "Říkala jsem ti, že vždy najdeš cestu tam, kde jsi vždy vítán." odvětí Diana Clarkovi. Nicméně, když se podívá na Karu, pozná, že jí poněkud něco tíží. "Půjdeme do paláce..." řekne nakonec, poukazujíc tím zejména na Karu. Následně se otočí a vydá se směrem do města. Kaře se tak naskytl pohled na město, zalité teplem a svitem slunce, které se odráželo od kamenných staveb a domů, které zde byly. Zdobily je sochy a sousoší, sloupy a rytiny, které byly vyřezány, či vytesány do kamene, či odlité ze suroviny, která zářila barvou slunce. Byly zde také ženy. Ženy různého věku, národnosti i barvy kůže. Všechny byly oděné buďto v lehkých tunikách různých délek, střihů i barev, či jenom v brnění, však ženy oděné v brnění měli i zbraně - sekery, meče, kopí, či luky. Všechno celkově, až vypadalo sebevíc nádherněji, působilo, jakoby se tu nějak zastavil čas samotný. Nikde nebyl náznak žádné technologie, jako tomu bylo v Metropolis. Při vaše průchodu se některé z nich otočily vaším směrem a poněkud si vás prohlíželi. Však tentokrát to nebyly nenávistné pohledy, které Clark zažil předtím. Některým jste byly lhostejní a ty co se na vás podívaly, vypadali spíše zvědavě.

Clark Kent - 12. června 2016 18:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana opáčila, že mi už říkala, že vždy najdu toto místo, když jsem zde vítán. V odpověď jsem se na ni usmál, avšak úsměv se za moment vytratil, protože jsem si všiml, že Karu pořád tíží rozhovor s její matkou. Bylo mi jí líto a taktéž to nejspíš cítila i Diana, protože také zachytila její pohled. Proto chtěla, aby přišla na jiné myšlenky, a tak řekla, že půjdeme do paláce. Přikývl jsem a zařadil jsem se vedle Kary, následujíc Dianu. Ta nás prováděla skrz město, které, ač jsem jej už viděl, tak mě nepřestávala jeho krása udivovat. Jsem si zcela jist, že žádný z lidí, by se nedokázal vyrovnat takové řemeslné práci. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo dílem Héfaista. Dost mi to tu připomínalo Olymp, i když to tu nebylo až tak dokonalé jako tam. I tak to tu bylo ale úchvatné, až oči přecházely. Bylo tu mnoho amazonek. Některé z nich se věnovaly každodenním činnostem, ale mnoho z nich byly v plné zbroji a na stráži. Většina z nich si nás nevšímala, ale některé za námi zvědavě obracely pohledy. Nebyly to však nevraživé pohledy plné nenávisti, jako když jsem zde byl poprvé.

Kara Zor-El - 12. června 2016 18:54

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Až když Diana řekla, že půjdeme do paláce tak sem začla poslouchat. Kal se postavil vedle mě a šly sme za ní. Provedla nás po městě, které sice bylo málo vyspělé, ale krásné. Zvědavě sem si to tu prohlížela. I kal vypadá, že se nestačí divit. A to sem myslela, že tu už byl. Měl pravdu dokonce i s tím, že tu nebyli žádní muži. Zatím sem teda žádného neviděla. Byly tu jen ženy v lehkých tunikách nebo ženy ve zbrojích jako Diana. Měly podivné zbraně, ale šel z nich strach. Některé si nás prohlížely, ale většina nás ignorovala.

Universe - 12. června 2016 19:05

soukromá zpráva od Universe pro Do paláce jste dorazily za okamžik a i ten se nesil v nádechu zbytku města. Spousta prostoru, poměrně velké prostory, s tapisérijemi, koberci, velkými polštáři na zemi, stoly s čerstvým ovocem a také sochy, sošky a jiné umělecké předměty. Nechybělo ani pár žen ve zbrojích, které když je míjela Diana, mírně pokynu vůči ní hlavou. "Vezmu prve Karu, aby ze sebe dostala to mokré oblečení. Uvidíme se po chvíly." řekne Diana a pokyne Kaře aby jí následovala. Odvede jí k pokoji, do kterého prve sama vstoupí a vybídne jí, aby vstoupila dovnitř. "Tady se můžeš v poklidu převléci, nemáš-li do čeho, můžu ti poskytnout něco na převlečení. " řekne Diana a mile se přitom usměje.

Kara Zor-El - 12. června 2016 19:23

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Za pár okamžiků sme dorazily do paláce. Bylo to tu vzdušné a překvapivě čisté. Docela se mi tu líbilo, protože tu bylo hodně ozdob a pěkných věcí. Diana řekla, že mě jako první mě vezme někam kde ze sebe mohu dostat to mokré oblečení. Přikývnula sem a šla za ní. Zavedla mě do útulného pokojíčku, který se mi opravdu líbil. Řekla mi, že se tu mohu klidně převléct do něčeho suchýho. A že jestli nemám do čeho tak mi poskytne něco na převlíknutí. Můžu zůstat v tom, co mi dal strýček Jor. Ale potřebovala bych se usušit na sluníčku. Sundám si lidské oblečení a zůstanu jen v tom kryptonském.

Clark Kent - 12. června 2016 19:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nás neomylně zavedla do paláce, který byl opravdu velkolepý. Nehledě na to, kolikrát jsem tu už byl, pokaždé mě jeho krása uchvátí. Během chůze se spokojeně rozhlížím a snažím se si tuhle obhlídku pořádně užít. Amazonky, které byly tu a tam na některých chodbách uvnitř paláce na stráži, na Dianu uctivě pokynuly hlavou. Výraz úcty k princezně a teď už vlastně i k bohyni války, byl zcela pochopitelný. Všechny amazonky byly bojovnice, a teď, když jejich princezna zastávala „úřad“ boha války, jí zcela jistě velebili ještě mnohem více, než kdy dřív. Diana prohlásila, že odvede Karu někam, kde se bude moci usušit a převléci. A tak jsem je tiše následoval. Obě dívky vstoupily do pokoje, ke kterému nás Diana dovedla. Já zůstal stát na chodbě a zaobíral se detaily jedné z tapisérií. Nechtěl jsem narušovat Kařino soukromí, protože se nejspíše bude zrovna svlékat z těch studených, mokrých šatů. Proto jsem se začal zaobírat výzdobou chodby, ve které zrovna jsem a vyčkám, než odtud bude Diana, nebo možná už i Kara odcházet, abych se k nim přidal.

Universe - 12. června 2016 19:53
	soukromá zpráva od Universe pro Mezitím, co čekáš na ženy, než se vrátí, přiblíží se k tobě postava. "Nečekala jsem, že tu budeš tak brzo... respektivě jsem nečekala, že se tu ještě někdy ukážeš." osloví tě hlas a poté se ti naskytne pohled na rusovlasou amazonku, jíž velice dobře znáš. Však Artemis nevypadala nijak nepřátelsky. Docela se i usmívala.

Clark Kent - 12. června 2016 20:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mezitím, co čekám na obě dívky, se ke mně přiblíží známá postava s dlouhou kšticí rudých vlasů. Byla to Artemis, která se k mému překvapení netvářila tak nepřátelsky jako posledně, když mě podezřívala, že je Dianin krvežíznivý záchvat mou vinou. Co víc, docela se na mě i usmívala, když prohlásila, že mě tu nečekala tak brzy. Poté se tak trochu poopravila a řekla, že vlastně vůbec nečekala, že se tu ještě ukážu. Zdravím tě, Artemis. Přinesl jsem sem svou sestřenici, která ještě neovládá své schopnosti, protože je na tomto světě nová. Diana jí nabídla, že jí zde pomůže s výcvikem. Odpovím Artemis a pak ještě dodám. Já si tím nebyl zcela jist, protože hrozí, že by zde mohla napáchat škody, což by mě mrzelo. Ale Diana mě ujistila, že to bude v pořádku. Řeknu, abych jí dal najevo svou starost o zdejší bezpečnost, a úsměv jí opětuji. Tentokrát není strojený a hraný, ale upřímný.

Universe - 12. června 2016 20:17
	soukromá zpráva od Universe pro "Já vím." opáčí rusovláska. "Diana nám už všechno víceméně řekla, ještě než jste přišli." poněkud vysvětlí. Tón jejího hlasu je poněkud normální, spíše takoví konverzační, přesto si poněkud udržuje svou vzdálenost, však není to poněkud na škodu. "Přišla jsem se tak nějak na ní podívat, protože Diana požádala mne, abych na její trénink dohlédla..."

Diana - 12. června 2016 20:20
	soukromá zpráva od Diana pro Chápavě přikývnu. "Chápu, ale přesto, budeš-li si to přát, najdeš v tomhle pokoji cokoliv budeš potřebovat, nebo chtít. Pokud ne, stačí požádat, protože tento pokoj bude patřit tobě, po celou dobu tvého pobytu zde, stejně jako i dále do budoucnosti." řeknu jí mile.

Clark Kent - 12. června 2016 20:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis opáčila, že už to všechno ví, protože jim to Diana už všechno vypověděla. Navíc se přiznala, že se na ni přišla podívat, protože podle všeho jí Diana požádala, aby právě ona vedle její výcvik. V tom případě tě musím požádat, abys na ni byla mírná. Alespoň tedy z počátku. Kara ještě není plně při síle. Navíc z jejího pohledu ještě předevčírem jí bylo ještě dvanáct let. Myslím, že si na svou změnu, která proběhla během jejího třiatřicetiletého spánku, ještě nezvykla. Řeknu rusovlásce konverzačním tónem, ale ve tváři mám starostlivý, možná skoro prosebný výraz. Ano, možná jsem přehnaně ochranářský, ale tentokrát je to pochopitelné.

Universe - 12. června 2016 20:48

soukromá zpráva od Universe pro Artemis si však založí ruce přes sebe na své hrudi a poněkud se uculí. "Nemusíš mít obavy, budu tak opatrná, jak jenom dokážu býti." opáčí Artemis. "Nehledě na to, že mi to bylo kladeno na srdce i Dianou a věř či nikoliv, ale ta poslední věc, kterou bych chtěla by bylo aby se něco stalo... ať už jí, nebo i nám..." pronese Artemis s tím, že její slova ke konci nesla poněkud hořkosladká nádech. Aby ne, vzpomínky na události, které se tu staly byly pro všechny ještě poněkud čerstvé a také citlivé.

Clark Kent - 12. června 2016 21:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Artemis si s jistým úculem založí ruce na prsou a prohlásí, že nemusím mít obavy, protože bude tak opatrná, jak jen dokáže být, načež dodala, že jim tohle už navíc kladla na srdce Diana. Nakonec ještě pronesla, že jí mám věřit, že si rozhodně nepřeje, aby se něco stalo. A to ať už Kaře, nebo komukoliv jinému. Její slova, zejména ta poslední, nesly hořkosladký nádech. Nevím přesně, jak bych to měl pochopit, ale věřil jsem jí. Přece jen, kdyby to mělo být pro Karu nějak nebezpečné, tak by to Diana nedoporučovala. Děkuji, Artemis… o více ani žádat nemohu… Pronesu vážným hlasem, ale veskrze vděčně a lehce jí pokynu hlavou na znamení díků.

Kara Zor-El - 12. června 2016 21:05
	soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Díky Diano. Jsi moc hodná. Asi bych se teda radši oblíkla do suchýho. Počkám teda než mi Diana ukáže kde najít suché oblečení, nebo než mi ho přinese a pak se svlíknu z mokrého a oblíknu do suchého. Co teď? Co se bude dít?

Universe - 12. června 2016 21:24

soukromá zpráva od Universe pro Diana otevře jednu z truhel, který v pokoji byly a podá ti z ní oblečení. Byla to lehká tunika bílé barvy, z velice lehké a příjemné látky a střihu, který se velice podobal těm, které jsi viděla při cestě sem do paláce. Když si jej oblečeš, vypadáš skoro jako jedna z místních obyvatelek. "Ukážeme tě Clarkovi. řekne Diana s mírným úsměvem, když se jí zeptáš na to, co bude dál. Diana s Karou se k tobě vrátí a Kara na sobě neměla šaty, ve kterých jsi jí sem přinesl, ale ani ty, které byly kryptonské a které dostala. Nicméně docela jí slušeli. "Promiň Clarku, ale pořád tu není nic... ve tvé velikosti." omluví se ti tak trochu Diana. "A co se týče ´zábavy´... Artemis se uvolila ujmout se jejího tréninku, ale až od zítřejšího dne... do toho okamžiku je vlastně... poněkud, volná zábava." dodá ještě princezna poté.

Clark Kent - 12. června 2016 21:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co dozněly má slova díků, tak Diana s Karou vyšly z pokoje. Kara na sobě měla lehkou bílou tuniku, kterou tady amazonky nosívaly. Opravdu se tím dobře začlenila. Kdybych to býval nevěděl, nejspíš bych jí měl za jednu z nich. Usmál jsem se na sestřenku a poté i na Dianu. Ta se mi tak nějak omluví, že tu není nic v mé velikosti. Se mnou si nedělej starosti, Diano. Chlad necítím a oblečení je nepromokavé. Odpovím s neutuchajícím úsměvem a podívám se na Artemis, která tu tak nějak s námi stála. Diana však pokračovala a řekla, že co se týče „zábavy“, tak Artemis svolila, že bude dohlížet na její výcvik, avšak až od zítřka, což tak nějak znamená, že do té doby máme volnou zábavu. V tom případě nechám program na vás. Pronesu k přítomným dámám, protože jakožto muž bych tu neměl být zrovna moc výřečný, abych amazonky moc nebouřil svou přítomností. Jsem rád, že mě tu tak nějak tolerují.

Kara Zor-El - 12. června 2016 22:05

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Když sem se převlíkla tak sem se zeptala co bude dál. Diana jen řekla, že mě ukážou Kalovi a vyšla z pokoje. Následovala sem ji na chodbu kde byl Kal s nějakou další ženou. Bratránek se usmál když nás viděl a já se usmála taky. Diana si z kala udělala srandu, že tu pro něj nic na převlečení není. Když sem si ho představila v tunice jako mám já, tak sem se trošku zachichotala. Kal se jen tak nedal a řekl, že stejně chlad necítí. Taky neucítím chlad? Diana potom řekla, že Artemis se od zítra ujme mého výcviku, ale do té doby budeme mít volný den. Kal řekne, že nechá volbu programu na nás. Já to zase nechám na Dianě a sama se podívám na tu ženu. Když Diana mluvila o Artemis tak se dívala na tu ženu takže to bude asi ona. Ale pro jistotu se jí představím. Ahoj já jsem Kara.

Universe - 13. června 2016 16:46

soukromá zpráva od Universe pro Rusovlasá amazonka, stojící opodál se poněkud usměje. "Těší mě poznat sestru ve zbrani. Mé jméno jest Artemis, z klanu Bana-Mighdall" pousměje se amazonka a udělá pár kroků k vám, protože doteď poněkud stála více opodál. Však chvíly vyruší hlas, v Clarkově uchu. "Clarku, Diano, jste tam?" ozve se Brucův poměrně známí hlas. "Raději buďte, protože tu mám jeden problém, který se týká Supermanova zlýho dvojčete..."

Clark Kent - 13. června 2016 17:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nestačila ani nic navrhnout. Jen Kara se představila Artemis a ona jí její zdvořilost oplatila. Dokonce jí nazvala sestrou ve zbrani, což mě potěšilo, protože to znamenalo, že jí amazonky opravdu vzaly mezi sebe. Nicméně téměř okamžitě poté, se mi v uchu ozval Brucův nezaměnitelný chraplák, který se dožadoval mé i Dianiny pozornosti, protože se podle všeho vyskytl problém s mým dvojčetem. Ale ne… zase Bizarro… Pomyslím si a pohlédnu na Dianu. Kousek poodstoupím a teprve poté Brucovi odpovím. Jsme tady oba… co se děje a kam máme letět? Pronesu vážným hlasem, ale při tom se snažím, abych na tvář nepustil žádnou známku po chmurech, aby Kara nepojala žádné podezření, že se něco děje.

Universe - 13. června 2016 17:41
	soukromá zpráva od Universe pro "Gotham... rozhodl se vzít pod útok slami Gothamu..." řekl Bruce. V pozadí, jakoby byl slyšet zvuk jeho auta, zřejmě v něm seděl a mířil k němu. Pokud to tak opravdu bylo, nevydrží proti němu sám příliš dlouho. "Jsem na cestě tam." tak nějak to i potvrdí předchozí myšlenku. "Pokusím se jej zaměstnat, než sem dorazíte..."

Clark Kent - 13. června 2016 17:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro V pozadí Brucova hlasu šel slyšet nezaměnitelný zvuk jeho auta, což tak nějak napovídalo, že v něm zrovna jede. Bruce se pak zmohl na odpověď, že se Bizarro rozhodl vzít útokem Gothamské slami, načež dodal, že je právě na cestě tam. Tím mi tak nějak potvrdil mou dřívější domněnku. Nakonec Bruce prohlásil, že se ho pokusí zaměstnat, než tam s Dianou dorazíme. Vydrž, jsme na cestě… Odpovím a podívám se na Karu. Je mi líto, Karo, ale povinnost volá. Musíme si s Dianou na chvilku odskočit, ale mezitím zůstaň s Artemis a poslouchej jí. Prohlásím a usměji se na svou sestřenici. Na Artemis kývnu a společně s Dianou vyrazíme zpátky do světa lidí. Tam, kde je počasí věčně ošklivé a kde vládne chaos – do Gothamu.

Universe - 13. června 2016 18:12

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazily jste tedy, ponechávajíc Karu na ostrově v péči amazonek. Cesta do Gothamu probíhala poměrně rychle, nic vás nebrzdilo, ani počasí ani magie, která opředávala ostrov amazonek. Však když jste dorazily do Gothamu, bylo těžké určit kde můžou být, ale pobořené střechy a vršky budov ukazovali celkem jasnou cestu a tak netrvalo příliš dlouho a našli jste ty dva. Bizarro zničil a poničil dost budov, aut a silnici kolem dokola. Bruce poněkud vypadal, že toho již plné kecky.

Clark Kent - 13. června 2016 18:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zanechali jsme Karu v péči rusovlasé amazonky na ostrově, který se za námi rychle ztratil z dohledu. Tentokrát byl průlet bariérou rychlý a nic nás nezpomalovalo. Ani počasí, ani jiné síly, které opřádaly rajský ostrov. Diana se mnou víc než jen držela tempo, takže jsem nemusel zpomalovat. Letěli jsme rychle a cílevědomě rovnou do Gothamu, který se po chvíli objevil na dohled. Už z dálky bylo jasné, že se Bizarro zase pořádně vyřádil. Avšak bylo těžké určit, kde se zrovna teď nachází. Všude byl obecný halas a zněly sirény. Nezbylo nám tedy, než sledovat stopu destrukce až k jejímu původci. Bruce čelil Bizarrovi a vypadal, že toho už má opravdu plné kecky. Bylo mi jasné, že už moc dlouho tak silnému protivníkovi nevydrží vzdorovat a proto jsem se rozhodl jednat. Udělám ti volnou cestu k jeho obličeji, Diano. Nešetři ho. Řeknu černovlasé krásce a vysokou rychlostí se s napřaženou pěstí vyřítím proti Bizarrovi. Je mi jasné, že znovu zablokuje můj úder. Už v minulosti to tak udělal, avšak teď s tím právě počítám. Vlastně celý můj plán na tom závisí. Jakmile totiž tak udělá, tak to budu čekat a celou svou silou mu stáhnu ruce dolů, abych mu tím zamezil obranu jeho tupé hlavy, do které ho může Diana praštit co hrdlo ráčí.

Universe - 13. června 2016 19:12

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro se chystal zrovna vrhnout na Bruce, když jsi se na něj vrhnul tak nějak ty. To samozřejmě nečekal a tak se okamžik překvapení vyplatil pro tebe, asice věnoval jsi mu tím poměrně slušnou ránu, která jej poněkud vykolejila a dosti rozhodila. Začal potom řvát na celé kolo, jako šílenec, až mu z pusy odkapávaly samovolně sliny. Nic hezkého. "Tyyyyy.....!" zavrčí nenávistně Bizarro. Vztek a nenávist mu čišela z očí. Hmátl po autech, která začal po vás házet. Bruce jedním z těch aut dostal, zatímco Diana se jim poněkud lehce a obratně vyhnula. Když BRuce dostal onu ránu, letěla k němu, zjisti, zda-li je v pořádku, zatímco se Bizarro naplno vrhnul k tobě.

Clark Kent - 13. června 2016 19:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ani tentokrát to nešlo tak, jak jsem si to naplánoval. Vyrazil jsem proti Bizarrovi v domnění, že mé pěsti zablokuje a já tak otevřu cestu Dianě, ale Bizarro si mě nevšiml. Zpozoroval mě, až když bylo pozdě se nějak bránit a já jej tak praštil takovou silou, že ho to dost vykolejilo. Nemohl se tak vrhnout na Bruce, kterého měl v úmyslu napadnout. Bizarro začal řvát jako šílenec, až mu z tlamy stříkaly sliny. Byl to opravdu nechutný pohled, až jsem zkřivil znechuceně tvář. Nakonec na mě zavrčel a chmátl po několika autech, které po nás začal házet. Já uskočil stranou, ale ono auto zasáhlo Bruce. Druhé auto letělo na Dianu, ale ta se mu s lehkostí sobě vlastní vyhnula a zamířila zkontrolovat Brucův stav. Sakra… musím ho zabavit! Proletí mi myslí a vrhnu na něj pohled. Vůbec mne nepřekvapilo, že se vrhl mým směrem, aby si to se mnou vyřídil. Vím, že pokud se mu dostanu do pazour, tak je po mě, proto jsem se vrhl k pouliční lampě, kterou spěšně vytrhnu a rychle s ní máchnu Bizarrovým směrem, snažíc se jej odrazit jako baseballový míček.

Universe - 13. června 2016 19:41

soukromá zpráva od Universe pro Bizarra trefíš i tentokrát, ale on se jenom zapotácí několik kroků dozadu. "Superman... zničít Supermana!!!" zavrčí a vrhne se znovu k tobě. Další tvůj útok lampou poněkud nefunguje, protože jí sevře ve svých rukouch, tudíž se s ním nemůžeš ohánět. Když tě takto držel, využil toho a věnoval ti hlavičku, která šla přesně do černého. Zadunělo až běda a před očima se ti oběvila tma, však zůstával jsi nadále při ostatních smyslech. Svět se poněkud točil a Bizarro se toho chystal využít. Věnoval ti několik ran, díky kterým jsi do silnice pod sebou, zatímco se ti pozvolna vracel zrak, však nikoliv neodeznívala bolest hlavy.¨ "Aaaaaaa!" zařval Bizarro, rozmachujíc se věnovat ti další ránu, když sám jednu dostal. Byla to Diana a držela dopravní značku, kterou jej přetáhla. A přetáhla jej s ní ještě několikrát až netvor začal poněkud couvat a i toho si chránil obličej. Pak se mu však povedlo jeden útok vykrýt a více nepotřeboval, protože se tím okamžitě zmocnil oné značky, kterou poté začal Dianě oplácet její útoky stejnou mincí. Onu značku zlomil ve chvíly, kdy odmrštil amazonku k jedné ze zdí jednoho domu. Diana u ní zůstávala a napůl stojíc hleděla na Bizarra. Ten k ní však skočil o onou rozlomenou trubkou. Vzduch protnul zvuk, který jste nikdo slyšet chtěl - železo/ocel procházející masem. Čas jakoby se v tu chvíly zastavil a vše jakoby dostalo více než zpomalený ráz. Bizarro podstoupil od Diany a odhalil tak šok pro tebe i Bruce. Onen kus železné/ocelové trubky byl zabořený do Dianinýho břicha a její krev skrápěla na zem pod ní.

Clark Kent - 13. června 2016 20:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Rozmáchl jsem se lampou a práskl jsem Bizarra, až se zapotácel. Snažil jsem se od něj držet si odstup, protože jsem ho nechtěl nechat, aby mě zase dostal do sevření. Bizarro zařval, že mě zničí a vrhl se na mě znovu. Rozmáchl jsem se proto ještě jednou, abych jej zase praštil, ale on lampu chytil a zastavil. Dostal se tak do mé bezprostřední blízkosti a věnoval mi hlavičku. Byl to náraz, který mě skoro omráčil. Hromově to zadunělo a před očima se mi rozprostřela temnota. Nebyl jsem ale v bezvědomí, protože jsem si až moc dobře uvědomoval rány, kterými mě ta stvůra začala zasypávat. Byl jsem si plně vědom, že i asfalt pode mnou povolil a já se ocitl v poloze ležmo, uprostřed kráteru. Zrak se mi pomalu vyjasňoval, i když bolest hlavy neustoupila ani trochu. Pořád mi v ní hučelo, jako bych měl hlavu u kolejí, po kterých zrovna projíždí vlak. Spatřil jsem však nad sebou Bizarra, jak se rozmachuje k dalšímu ničivému úderu. Ten však nedopadl, protože jej zezadu praštila Diana dopravní značkou a on zakolísal. Černovlasá kráska jej přetáhla ještě několikrát a donutila jej k ústupu, avšak Bizarro jí pak jeden úder vykryl a značky se zmocnil. Hned na to jí začal rány značkou oplácet. Sakra!! Zakleju v duchu a pomalu se škrábu na nohy, abych šel Dianě na pomoc. Hlava se mi ale ještě točí z té jeho hlavičky, kterou mi uštědřil, a proto mi to jde pomalu a dost vrávoravě. Zalapal jsem po dechu, protože jsem byl svědkem toho, jak Dianu značkou odpálil k nedaleké zdi budovy. Byl to tak silný úder, že při tom tu značku zlomil. Diana, opírajíc se o tu zeď hleděla na Bizarra, který k ní vzápětí skočil s onou zlomenou trubkou ze značky, kterou stále svíral v ruce. Ozval se odporný zvuk, když ocel prošla masem a mé srdce při tom na okamžik přestalo bít. S očima rozšířenýma hrůzou jsem sledoval, jak Bizarro odstoupil od Diany, které z břicha trčela ta trubka a zem pod ní zalévala její krev. NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! Zařval jsem truchlivě a takovou silou, až jsem vysklil nejbližší okna. Něco se ve mně zlomilo. Pohled na opravdu ošklivě zraněnou ženu, kterou bezmezně miluji, ve mně zvednul obrovskou vlnu hněvu. Vlnu hněvu, která se obrátila proti Bizarrovi. Zrak se mi zastřel rudou mlhou a zaměřil se na postavu netvora. S řevem jsem se na něj vrhl. Nepociťoval jsem nutkání se krotit, abych znovu neopakoval můj čin, kdy jsem zabil Zoda. Spíš naopak, pocítil jsem chuť Bizarrovi provést to samé co Zodovi a ještě mnohem, mnohem víc. Vyrazil jsem v plné rychlosti, neomezován svými imaginárními řetězy, které jsem se zařekl nikdy rozlomit, abych nikomu neublížil. Své tělo jsem přivedl na pokraj svých možností a začal jsem Bizarra mlátit. Surově, brutálně a neznal jsem slitování. Pokaždé, když jsem jej zasáhl, z očí mi vytryskl paprsek energie. Nikoliv však obvyklý tenký a úhledný, ale široký a plný nespoutané síly. Tentokrát jsem nechtěl Bizarra zranit a odehnat, ale přímo zabít. Mlátil jsem do něj silněji, než když jsem bojoval se Zodem. A bylo mi teď taky jedno, jestli jej proženu nějakou budovou. Spíš jsem na to spoléhal. Jediné, o co mi šlo, bylo způsobit mu bolest a zabít jej.

Universe - 13. června 2016 20:39

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro se nad brutalitou tvých útoků příliš nepozastavoval. Jakoby je snad čekal, či se je tak záměrně snažil vyprovokovat, dosáhl nakonec svého a oba jste propukli v krutý souboj. Budovy se bortily, auto vybuchovala. Bizarro nemínil polevit. Až poté, co jsi mu poněkud svým laserem popálil část jeho tváře. Však když jsi jej nakonec mrštil do jedné z budov, slehla se sice na něj, ale poté po něm už nebylo ani slechu. Ne, ta budova jej nezabila, to je naprosto jisté, pouze se zřejmě zase opět stáhl kamsi, aby mohl jindy udeřit znovu. Když se dostaneš zpátky, byl u Diany Bruce. Zbytek tyše se válel vedle a krev na ní pozvolna zasychávala. Bruce Dianu jednou rukou lehce podpíral, zatímco se druhou snažil tlačit na ránu, aby zastavil krvácení. Mluvil na ní a snažil se, aby zůstávala při vědomí, však amazonka pomalu přestávala reagovat. Když k nim tedy přispěcháš, její pohled okamžitě padne na tebe. "Řík-ala... jsem, že... krvá-c-ím-ee..." pronese tiše, lapajíc přitom po dechu a k tobě natahujíc svou ruku. Však svou větu poněkud nestihne doříct, protože se její oči zavřou. Její ruce se ani pořádně nedotkne tvé tváře, když ochabne a dopadne na tvou tvář, po které sjede a nechá ti tak na tváři krvaví otisk. "Kousek odtud je soukromá klinika. Než tam dorazíš, Bruce Wayne jim oznámí naléhaví případ..."

Clark Kent - 13. června 2016 21:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarra můj nový přístup nezastrašil. Vůbec se nad ním nepozastavil, spíš vypadal, jako by byl rád, že dosáhl svého. Pustili jsme se do sebe hlava nehlava. Propukla krutá řež, během které jsem byl jakoby v transu, ale mé tělo jednalo instinktivně. Nyní jsem pochopil, co to znamená bojové šílenství, protože jsem jednomu právě propadl, jako nějaký berserk. Chvíli jsem mlátil Bizarra já, chvíli zase on mě a okolo nás nasral chaos a neskutečná destrukce. Budovy se bortily, auta vybuchovala, ale Bizarro pořád nechtěl umřít. Nehleděl jsem na své bolavé tělo, ani na bolest hlavy, která pořád neustupovala. Jediné, co jsem slyšel, bylo hučení vlastní krve v uších, pokaždé když srdce zapumpovalo. Nakonec se mi podařilo získat nad ním navrch, když jsem jej praštil do nechráněného břicha. Nestihl mě odrazit, ale odkryl při tom i svůj obličej, do kterého jsem mu vypustil plnou sílu svého paprsku. Ošklivě jsem mu popálil jeho hnusnou tlamu. Bolest jej na okamžik přemohla a já jej tak mohl poslat skrz jednu budovu, která se na něj zbortila. Následně jsem se jako honící ohař zabýval chvilku pátráním, kde ten hajzl zmizel, abych jej mohl dorazit, ale nemohl jsem jej nikde najít. Frustrace mě přemohla, a tak jsem si znovu zařval. Vyrval jsem další lampu pouličního osvětlení a mrštil s ní ven z atmosféry. Tedy kdyby přežila průchod atmosférou, tak by určitě skončila někde v prázdnotě vesmíru. Diana!! Uvědomil jsem si a bleskově jsem se vrátil k mé drahé a Brucovi. Trubka ze značky, která skončila v Dianině břichu, se už válela na zemi v menší kaluži krve. Diana, očividně zesláblá z utrženého zranění, byla podpírána Brucem, který se na ní snažil mluvit, aby jí udržel při vědomí. Diana s tím bojovala, ale každý nádech jí zmáhal. Hněv, který se mě před chvílí zmocnil, ze mě rázem opadl a dostavila se starost a strach o její život. Bruce jí tiskl ránu, aby držel krvácení pod kontrolou, ale moc se mu to nedařilo. Sklonil jsem se k Dianě, která na mě pohlédla a z posledních sil tiše řekla, že mi už říkala, že bohové taky krvácejí. Natahovala ke mně svou ručku, ale ta ochabla, a dopadla na mou tvář, na které zanechala krvavou stopu. Hrůzou vytřeštěnýma očima jsem jí sledoval, jak ztratila vědomí, a srdce mi sevřely něčí ledové prsty. Nevěděl jsem co dělat a propadal jsem zoufalství, které mi bylo jasně vepsáno ve tváři. Probral mě až Bruce, který mi řekl, že je kousek odtud soukromá klinika, kde za moment jako Bruce Wayne zavolá a ohlásí naléhavý případ. Nemusel mě ani pobízet, rychle, ale přesto velice šetrně jsem si vzal Dianu do náruče a vyrazil do míst, kde by měla být ta klinika. Vydrž Diano… prosím!! Řeknu k ní, během rychlého letu. Avšak ne tak rychlého, abych jí náhodou ještě neublížil. Řekla jsi, že by sis pro mě došla k Hádovi, kdybych padl… Nenuť mě, abych si tam musel dojít já pro tebe… Dodám a na moment na ni starostlivě pohlédnu. Bolelo mě to, vidět jí takhle a tak jsem se upnul k tomu, co je teď nutné – dostat jí co nejdříve na tu kliniku.

Kara Zor-El - 13. června 2016 21:33

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Rudovlasá žena se mi představila jako Artemis. Takže sem měla pravdu když sem si to odvodila dobře. Pozornost ale přešla na Kala, který pár kroků ustoupil a mluvil do prázdna. Nechápavě sem se dívala na něj a pak i na Artemis, jestli mi nedá nějaké vysvětlení. Možná nějaká další schopnost co taky budu mít. Kal ale za moment řekne, že s Dianou musí jít pryč a taky, že mám poslouchat Artemis. No jo. Zněl jako moje máma, ale vím, že to myslel dobře. Oba rychle odešly a já se podívala na Artemis. Co budem dělat než se vrátí?

Universe - 14. června 2016 17:29

soukromá zpráva od Universe pro Spěchal jsi do nemocnice jak jenom to šlo. Diana ve tvých rukouch bezvládně ležela a jediné co říkalo, že ještě žije, byl poněkud slabí tlukot jejího srdce, který jsi mohl slyšet. Však netrvalo to dlouho a dorazil jsi k oné nemocnice, ke které tě Bruce poslal. Bylo trochu nemožné jí přehlédnout díky klasickému nemocničnímu označení na čele budovy. NIcméně, když vyjdeš dovnitř, ženu u příjmu na tebe koukala jako na ducha, či zjevení a pomalo přitom položila telefon, který držela u ucha. Pár okamžiků na to sem přijeli dva zřízenci, tlačíc nemocniční lehátko na kolečkách. "Jste tu Heleno, co se st..." pronesl jeden z nich, ale když viděl tebe, poněkud se zarazil. "Už vím, co pane Wayne myslel tím ´naléhaví´... položte jí na lehátko." řekne ten druhý zřízenec, kterýmu evidentně došlo, proč vlastně tady s tím lehátkem jsou. Zřízenci poté běželi s lehátkem chodbou a připojovali se k ním doktoři a sestry. "Odvezte jí na sál a připravte ihned k operaci!" zavelí jeden z doktorů, doktor zhruba ve středním věku, který se však obrátí potom k tobě a rukama ti naznačí, že dál už nesmíš jít. "Omlouvám se... ale dále už s ní nemůžete pokračovat. Mohu vám však slíbit, že uděláme vše pro to, abych jí zachránily, to slibuji na svou lékařskou čest." řekne ti doktor ve středním věku. "Můžete zatím počkat v čekárně... tyhle dveře..." ukáže ti na nejbližší dveře. "...jakmile se cokoliv stane, budeme vás informovat." dodá. K doktorovi přispěchá sestřička. "Jsme připraveni." oznámí mu a odběhne zpátky. Doktor přikývne a podívá se na tebe a poté se odebere za sestřičkou. Nezbývalo ti nic jiného než prostře čekat a modlit se.

Universe - 14. června 2016 17:41

soukromá zpráva od Universe pro Artemis však nevypadala příliš překvapeně, když Kal začal mluvit sám se sebou. Ani když ti oznámily, že musejí letět něco sami vyřešit a nechají tě tu tedy samotnou. Na tvou otázku ohledně toho, co budete dělat, se trochu pousměje. "Mohu tě tady trochu povésti, naskytne-li se příležitost, poznáš možná i ostatní sestry ve zbrani." řekne Artemis poněkud mile a pokyne ti hlavou aby jsi jí tedy následovala. Artemis se vydala tedy s paláce. Když jste z něj vyšli, sluneční paprsky se dotkli nejenom tvé tváře, ale i teď nahých rukou a i nohou. Dotek onech paprsků byl neuvěřitelně příjemný a hřejiví. Příjemný hřejiví pocit se ti začal rozlévat tělem a to od hlavy až po špičky prstů na nohách. Tvoje tělo bylo v poněkud eufórii a skoro až blaženě vrnělo, kdyby mohlo.

Clark Kent - 14. června 2016 18:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Netrvalo to dlouho a i s bezvládnou Dianou v náručí jsme dorazili k oné soukromé klinice, kde mě poslal Bruce. Nedalo se jí přehlédnout, protože měla klasické a velice výrazné označení na čele budovy. Ihned jsem vrazil dovnitř a spěšně jsem dorazil k příjmu. Žena, která tam seděla, na mě hleděla jako na zjevení a pomalu položila sluchátko, které měla u ucha. Nutno dodat, že vypadala opravdu extrémně zmateně. Už už jsem se nadechoval, abych jí popohnal k činům, aby zavolala doktory, když v tom do té místnosti vstoupili dva zřízenci, kteří s sebou měli nemocniční lehátko na kolečkách. Jeden z nich oslovil ženu na příjmu, ale když viděl mě, tak se zarazil. Druhý se ale nenechal vyvést z míry a pochopil, oč jde, což tak trochu potvrdil, když prohlásil, že teď už chápe, co pan Wayne myslel tím „naléhavý případ“. Na vyzvání jsem Dianu opatrně položil na lehátko a společně s nimi jsem vyrazil někam do útrob budovy. Cestou se k nám připojovaly sestry a různí další doktoři, kteří na sebe chrlili lékařské řeči. Jeden z doktorů, který byl zhruba ve středním věku, mi však tak nějak zastoupil cestu a rukama pokynul, abych se zastavil, že dál už nemohu. Byl jsem tak vykolejený, že jsem měl co dělat, abych do něj nenarazil. Ale… Chtěl jsem začít namítat, ale doktor mě přerušil a prohlásil, že dál už jít nemohu, ale že mohu vyčkat v čekárně, načež mi slíbil, že budou dělat, co budou moci, aby jí pomohli. Nezmohl jsem se na slova, tak jsem se chabě pousmál a přikývl, že rozumím. Doktor ještě řekl, že mě budou informovat, jakmile se její stav změní, ale to už k němu přispěchala sestřička, která mu oznámila, že jsou připraveni. Doktor mi věnoval poslední pohled a pak odspěchal za sestřičkou na sál. Zničeně jsem se posadil na křeslo a položil jsem tvář do dlaní. Snažil jsem se uklidnit, ale protože jsem měl před sebou stále ten hrůzný výjev, jak Bizarro probodává Dianu, tak to moc nešlo. Zvedl jsem hlavu z dlaní a všiml si, že je mám od krve. Je moje, nebo Diany? Zeptám se sám sebe otupěle a rozhlédnu se, kde jsou tady toalety. Rychle si tam zaskočím, abych ze sebe smyl krev, a pak se zase vrátím do čekárny, kde se znovu usadím. Lokty se opřu o opěrátka a sepnu třesoucí se ruce před sebou, načež si o ně opřu čelo. Možná to vypadá, že se modlím, ale není tomu tak. Snažím se zaslechnout tlukot jejího srdce. Zklamal jsem jí… a zklamal jsem i její matku, které jsem těsně před smrtí slíbil, že jí budu opatrovat… Opakuji si dokola trpce a vzývám všechny svaté, aby Dianu zachránili.

Kara Zor-El - 14. června 2016 18:34

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis se nezdála zaražena Kalovým divným chováním. Tak sem nakonec usoudila, že to bude nějakou jeho schopností a těšila se až jí taky budu ovládat. Říkal, že jich budu mít víc než jen lítání a sílu. Pak sem se zeptala co budeme dělat než se vrátí. Artemis se usmála a řekla, že mě tu může provést. Moc ráda se tu projdu. Vypadá to tu krásně. Ne jako ve městě. Vydaly sme se z paláce na sluncem ozářené ulice města. První co mě ale zaujalo bylo to teplo na nahých nohách a rukách. Rozlívalo se to pak do celého těla a bylo to moc příjemné. Cítím se divně. Ale je to moc příjemné. Na slunci mě brní celé tělo.

Universe - 14. června 2016 19:00

soukromá zpráva od Universe pro Čas ubíhal ale nikdo nepřicházel. Bylo slyšet jenom nemocniční personál jak chodí okolo a věnuje se své každodenní rutiní práci. Uběhla hodina. Dvě. Tři. Při skoro páté hodině bez jakékoliv zprávy či tobě o Dianině, někdo zabral za kliku. Však k poněkud zklamání to nebyl doktor, ale Bruce, který byl ve svém milionářském převleku, tedy pro něj spíše poněkud civilním oblečením, byl prostě Brucem. I když jeho tvář, pod jistou vrstvou make upu, nesla stopy po předešlém boji s Bizarrem. Když vstoupil dovnitř, tiše se na tebe podíval. Mlčky poté za sebou zavřel a sednul si ob jednu židle vedle tebe. "Ještě je stále uvnitř... mluvil jsem na chodbě se sestrou..." řekne přitom. Jeho hlas nebyl studeným, i když mluvil poněkud tišeji. Šli z něj cítit obavy. "...prý si ale zatím vede dobře..."

Universe - 14. června 2016 19:26

soukromá zpráva od Universe pro Rusovlasá amazonka se pousměje. "Slunce na tomto ostrově je darem bohů, stejně jako ostrov samotný. Možná ti také projevují svou přízeň." odvětí ti Artemis s oním úsměvem. Poté se tedy rozejdete směrem od paláce a na průzkum ostrova. Artemis mi ukázala město amazonek, a jak se potvrdilo, nebyl zde ani jediný muž či kluk, však místo tím neztrácelo své kouzlo. Tak i poté na zlaté zářné písky s vodou, která byla nepříjemně, skoro až odporně slaná. Snaží se přitom i o přátelský rozhovor.

Clark Kent - 14. června 2016 19:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas se neskutečně vlekl. Minuta míjela minutu a společně se měnily na hodiny, ale stále nikdo nepřicházel. Nemocniční personál, který nebyl součástí zákroku, se procházel po chodbách sem a tam, a věnoval se své každodenní práci. Uběhlo pár dalších hodin, a když se nachýlilo k páté hodině, tak někdo vzal za kliku. Vzhlédl jsem ke dveřím, ale dostavilo se zklamání. Nebyl to žádný doktor, aby mi oznámil informace o Dianině stavu, ale Bruce. Nebyl tu, co by Batman, ale byl oblečen v civilu, ve svém nechutně drahém obleku. Jeho tvář ještě nesla známky střetu s tou zrůdou, ale dovedně je maskovala vrstva make-upu. Mé oči ale ošálit nedokázala. Věnoval jsem mu jeden napůl zklamaný a napůl zdrcený pohled a vrátil jsem se k zírání do prázdna přímo před sebe. Bruce mlčky zavřel dveře a usadil se ob jedno místo vedle mě, načež pronesl tichým hlasem, ve kterém se zračily obavy, že je Diana stále uvnitř. Pak ještě dodal, že mluvil se sestrou venku, což upoutalo mou pozornost a já odtrhl oči od prázdna, abych jejich nešťastný zrak upřel na něj. Bruce pak dodal, že si prý ale zatím vede dobře. Ano… stále slyším tlukot jejího srdce… Přisvědčím zdrceně hlasem plným zármutku a sklopím pohled zpátky před sebe. Nevracím se však k tupému zírání do prázdna. Příště ho dostanu! Bizarro musí zaplatit za to, co provedl! Prohlásím po chvilce ticha odhodlaným hlasem a sevřu pěsti tak silně, až mi zapraskaly klouby. Pak pěsti znovu povolím a zakroutím hlavou. Vím, že mi teď hněv nikterak nepomůže a tak se pokusím uklidnit.

Universe - 14. června 2016 20:22

soukromá zpráva od Universe pro Bruce mlčel, neříkal na to nic. Seděl tam mlčky s tebou a čas znovu začal ubíhat. Tedy do doby, než se dveře otevřeli znovu. Tentokrát v nich stála mladá doktorka, která byla v chirurgickém, operačním oblečení, které bylo ještě trochu zašpiněné krví. Na oba z vás pohlédne. "Nebudu lhát, bylo to náročné, opravdu..." začne zvolna doktorka. "...já a mí kolegové jsme udělali, co bylo v našich silách a rozhodně jsme to neměli lehké... ale nakonec vše dopadlo docela dobře. Aspoň tedy z naší strany. Čas poté ukáže zda-li i u pacientky..." řekne nakonec doktorka. "Můžeme jí vidět?" zeptá se Bruce. Doktorka chvíly přemýšlí, ale nakonec přikývne. Zavedla vás tedy na pokoj, pokoj JIPky, kam Dianu převezli. Otevře vám dveře a nechá vás vejít. "Je slabá, velice slabá. Nezůstávejte proto déle než je třeba. Potřebuje odpočinek a klid." řekne vám doktorka. Bruce přikývne směrem k ní. Doktorka nakonec odejde a nechá vás tu osamotě. Princetna amazonek ležela na postely, připojena na přístroj, který tiše pípal a monitoroval tak tlukot jejího srdce. Kromě jeho tu bylo i pár dalších přístrojů a také byla připojena na kapačku a vedle ní měla i sáček s krví. Sama vypadala hodně pobledle. Zranitelně. Těžko věřit, že teď tady před vámi ležela bohyně Války.

Clark Kent - 14. června 2016 21:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce na má slova neřekl nic a ani nijak nezareagoval. Ne, že bych to od něj nějak vyžadoval. Docela jsem ho i chápal. I on má Dianu rád a tak je pochopitelné, že ho její zranění tak zasáhlo. Já na tom nebyl lépe. Po výronu hněvu, který mnou před chvílí projel, se mi zase rozklepaly ruce, a abych to před Brucem zamaskoval, znovu jsem je sepjal k sobě a opřel se o ně čelem. Rozhostilo se ticho, které nikdo z nás dvou nepřerušil. Seděli jsme jako na trní a čekali, až k nám přijde nějaká pověřená osoba, nejlépe doktor, a zpraví nás o jejím stavu. Čas se znovu začal vléct a nevím kolik ho uběhlo, než se dveře čekárny znovu otevřely. Tentokrát jsem se konečně dočkal někoho, kdo mi snad řekne víc. Ve dveřích stála doktorka v bílém plášti, který byl ještě trochu potřísněn krví. Nejspíš tedy přišla přímo ze sálu. Mé oči se na ní upřely a přestaly mrkat, abych nepropásl jakýkoliv náznak něčeho, co by nám nechtěla sdělit. Doktorka vypadala vyčerpaně, čemuž se nemohu divit. Strávila na sále několik hodin a musí toho mít dost. A to také potvrdila, když nás oslovila. Přiznala, že to bylo opravdu náročné, a že to ona a její kolegové měli opravdu náročné. Nicméně udělali, co jen šlo a vypadá to, že ve své snaze uspěli, avšak jen čas ukáže, jestli to Diana zvládne. Visel jsem na každém jejím slově, a když prohlásila, že to vypadá dobře, tak jsem si lehce oddychl, ale když jsem slyšel, její poslední slova, znovu jsem se napjal. Čas ukáže… Zopakuji v duchu její slova a zničeně sklopím pohled. Bruce se však zeptal, jestli jí můžeme vidět. Doktorka to chvíli zvažovala a vypadala, že se jí to moc nezamlouvá, nicméně nakonec souhlasila a odvedla nás k jednomu pokoji na JIPce, kam Dianu převezli. Než nás ale pustila dál, tak prohlásila, že je opravdu velice slabá a proto nemáme zůstávat déle, než je nezbytně nutné. Potřebuje totiž odpočinek a klid. Když se dveře od pokoje otevřely, tak se mi znovu srdce skoro zastavilo a já zalapal po dechu. Viděl jsem jí tam ležet v bezvědomí a měl jsem pocit, jako by se mi začaly klepat i kolena. Byla pobledlá a měla k sobě připojeny přístroje, které monitorovaly její životní funkce. Vypadala tak křehce a zranitelně, jako snad ještě nikdy předtím. Člověk by nevěřil, že tu teď před námi leží bohyně války. Pomalu a obezřetně jsem k ní přistoupil, ze strany postele k ní přiklekl a lehce, jako bych se bál, že jí tím mohu ublížit, jí vezmu za ruku. Oči při tom nespouštím, z její poklidné tváře, která nyní budí dojem extrémního vyčerpání. Na tváři mám vepsanou nesmírnou starost a smutek, který jsem naposledy cítil touhle měrou, když jsem sledoval svého otce zemřít. I kdyby to šlo, tak by se nyní ve mně krve nedořezali. Neříkám nic, abych jí náhodou nevzbudil. I když pravdou je, že bych se teď na žádné slovo ani nezmohl. Budu tam tak klečet a lehounce jí držet za ruku, dokud mě někdo z pokoje nevypoklonkuje.

Kara Zor-El - 14. června 2016 22:27

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis se usmála a vysvětlila mi, že slunce tu je darem bohů jako ostrov samotný. A nejspíš mi bohové projevují svou přízeň. Bohové přece nejsou. To ví každý z kryptonu. Usměji se na ni, protože jsem jí prohlídla, že mi vypráví pohádky. Vedla mě dál do města a ukazovala mi to tam. Bylo to tu moc pěkné a ukázalo se, že tu fakt není žádný muž. Dokonce ani žádný kluk, ale nebudilo to tu španý dojem. Byl tu klid a pohoda. Ze všeho nejhezčí ale byly písčité břehy a voda, co byla okolo. Vběhnula sem do ní až po kolena a trochu se v ní namočila. Zkusila sem jí i k pití, ale to nebyl dobrý nápad. Byla strašně slaná a tak sem jí musela vyplivnout. Jak tu vodu můžete pít? Je strašně slaná! Artemis byla milá společnost a snažila se se mnou bavit jako by byla moje kamarádka. A taky sem se jí to snažila oplatit stejnou mincí. Je to tu strašně krásný. Možná hezčí než vše na kryptonu.

Universe - 15. června 2016 17:04

soukromá zpráva od Universe pro Bruce příliš blíže nešel, nechával ti poněkud prostor. Však i když jeho tvář byla skoro kamenná, jeho oči hovořily poněkud jinak. Poněkud sdílel smutek spolu s tebou. Notnou chvíly tam stále, než nakonec přišel blíže a poněkud symbolicky ti položil ruku na rameno a stejně symbolicky jej stisknul. "Musím jít..." oznámí ti. "...kdybys... ale cokoliv potřeboval... neváhej, víš jak mne zastihnout." řekne ti nakonec a poté, co věnuje pohled Dianě se rozejde ke dveřím. Tam se ještě na okamžik zastaví a věnuje vám tak nějak poslední pohled a odejde z pokoje úplně.

Clark Kent - 15. června 2016 17:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zatímco já jsem šel k Dianě blíž, abych jí něžně vzal za ruku, Bruce zůstal u dveří. Nevím, jestli to bylo, protože by se bál mé případné reakce, kdyby jí vzal také za ruku, nebo prostě proto, aby mi dal prostor. Nicméně i když měl kamenný pohled, jeho oči prozrazovaly, že se mnou sdílí můj smutek. Já se však, od chvíle kdy jsme přišli, na něj nepodíval. Se zničeným pohledem jsem sledoval černovlasou krásku, která tu přede mnou ležela a bojovala o holý život. Notnou chvíli tu Bruce jen tak stál, než se odhodlal jít blíž. Nešel však k Dianě, ale ke mně. Soustrastně mi položil ruku na rameno a symbolicky jej stisknul, načež mi oznámil, že musí jít. Sice jsem jej slyšel, ale z jeho pohledu se mohlo zdát, že ne. Nezareagoval jsem nijak. Byl jsem nehybný jako socha, a dokonce jsem ani nezamrkal. Bruce nakonec ještě dodá, že kdybych cokoliv potřeboval, tak vím, kde a jak jej mám sehnat. Na moment se mohlo zdát, že neslyším ani to, ale nakonec jsem přikývl. Díky… Řeknu tiše a vrátím svou plnou pozornost k Dianě. Bruce pak pomalu přejde ke dveřím, u kterých se na moment zastaví a pak odejde, nechávajíc nás tu tedy o samotě. Na okamžik jsem Dianě pustil ruku a tiše si přenesl křeslo blíže k jejímu lůžku, načež jsem se na něj usadil a znovu jí opatrně chytil za ruku. Nechtěl jsem jí probudit, protože vím, že spánek je to, co teď potřebuje nejvíc.

Universe - 15. června 2016 18:23

soukromá zpráva od Universe pro Artemis se poněkud uculí. "Tato voda taky není určena k pití, hlupáčku." opáčí skoro až mateřským tónem. Poté tak nějak přistoupila bosíma nohama na okraj písku, na předěl, kde se vola převalovala přes vlny a vpíjela se do zářného písku. "Tvůj svět možná své bohy ztratil... ale na našem jsem stále přítomností. Možná né tolik, jako tomu bylo před tisící a tisíci lety, ale pořád tu jsou." řekne Artemis, hledíc přitom do slané vody, která se táhla daleko, daleko až za obzor. "Jsou ve vodě... vzduchu... i půdě... projdeš kolem nich a ani si jich nepovšimneš... ostatně, ty jsi se vlastně již setkala jedním z nich..." pokračuje dál Artemis a otočí se pohledem k tobě. "Naše princezna, Diana... ona je manifestací, podstatou všeho toho co s bojem souvisí - silná, nebojácná, odhodlaná, s vírou ve spravedlnost... ona JE bohyní Války..."

Universe - 15. června 2016 19:52

soukromá zpráva od Universe pro Čas se dal opět znovu do pohybu. Když první ze sester otevřela dveře, aby Dianu zkontrolovala, byla poněkud dosti překvapená, když tě tu viděla, však neřekla poněkud ani slovo. Pouze mlčky přešla k Dianě, zkontrolovala údaje na přístrojích, stejně jako její stav, zapsala jej do karty a poté odešla. Těžko odhadnout jaký čas utekl, když někdo další zabral za kliku. Kupodivu to nebyla sestra. Mladík odkaz, ti pokynul na pozdrav a vešel mlčky dovnitř. Mohlo mu být tak maximálně pětadvacet. Nicméně byl na něm patrný Brucův dotek. "Bruce je na správní radě... a tak jsem za něj vzal post poslíčka..." pronese né zrovna nadšeně. "Tady... posílá nějaké oblečení na převlečení... personál tady není zrovna nadšený když jsi tu... mno... takhle... " přičemž ti ono oblečení položí na nejbližší volné místo. "Občas je dobré, pro dobro druhých, schovat svou masku a splynout." řekne poté při odchodu. Evidentně se tam nechtěl příliš zdržovat, ale spíše z respektu než ze studu či rozpaků.

Clark Kent - 15. června 2016 20:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas se dal znovu do pohybu, avšak mně se to zdálo jako věčnost, než se opět otevřely dveře. Nyní se v nich objevila nějaká sestřička, která ztuhla, když mě tu viděla. Jakoby nevěděla, co dělat, když jsem tu byl přítomen. Po chvilce se však znovu rozpohybovala a zkontrolovala údaje na monitorovacích přístrojích. Výsledky zapsala do karty, a aniž by mi něco řekla, opustila pokoj. Poté zase čas začal ubíhat svým tempem, a těžko říci, kolik hodin uběhlo, než se dveře znovu otevřely. Objevil se v nich mladík, který mi byl velice povědomý. Byl na něm patrný Brucův dotek, protože na sobě měl opravdu drahé oblečení. Pokynul mi na pozdrav a pronesl, že je Bruce na správní radě, a právě proto vzal post poslíčka, který mi má donést civilní převlečení, protože personál nemocnice není mou přítomností zrovna nadšen. Nevím přesně, co se mnou mají za problém, ale moc mě to doteď neštvalo. Vůbec jsem si doteď neuvědomil, že byť jen má přítomnost by je mohla rozptylovat. Přece jen, vědělo se, že jsem mimozemšťan. Mladík vyrazí k odchodu a mě konečně dojde, kde jsem jej viděl. U Bruce v sídle, a Alfréd o něm mluvil jako o panu Dickovi. Dick nakonec ještě prohlásí, že je občas dobré schovat masku a splynout. Ne, že by mi to bylo cizí. Vlastně jsem celý život musel předstírat, že jsem někdo jiný, ale neřešil jsem to. V tuto chvíli jsem byl rád, že mysleli na to, na co jsem já nyní ani nepomyslel. Díky, Dicku… Řeknu při jeho odchodu a znovu na moment Dianu pustím. I když mi bylo víceméně zcela jedno, jestli jsem tu jako Superman nebo jako Clark Kent. V tuto chvíli by mi bylo jedno, jestli by o mě zjistili pravdu, protože jediné na čem mi záleželo, byl Dianin život. Každopádně jsem se bleskurychle oblékl do civilního oblečení, které mi Dick donesl a znovu se posadil. Byl to mžik, než jsem znovu seděl na křesle a znovu jsem se natáhl ke své drahé Dianě. Chtěl jsem jí pomoci, ale neměl jsem jak. V této bitvě, kterou sváděla, jsem jí nemohl nijak pomoci a to mě deptalo nejvíc. Mohl jsem jen sedět a čekat, jak se to všechno vyvine.

Universe - 15. června 2016 21:05

soukromá zpráva od Universe pro Dick ještě zaslechne tvoje díky, na sekundu se pousměje, kývne a zmizí za zavřenými dveřmi. Za další dobu klika znovu cvakne a dovnitř vejde další sestřička, která nevypadá už tak vyděšeně jako ty předchozí. Dokonce se i trochu pousmála, když se na tebe podívala. "Vy musíte být... pan Kent...?" pronesla a podívala se do papírů, které držela v rukouch. "Mám... jistou povinnost vám říci, že rodina Waynů jsou zde... něco jako patroni a tudíž, všichni ti, kteří tu jsou pod jejích jménem hospitalizování, spadají samozřejmě do škatulky nadstandart... a mno... vy samozřejmě také..." trochu nervózně se usměje. Evidentně ale pochopila, že tobě zrovna není do smíchu ani příliš do řeči. "Můžete se tu pohybovat jak chcete... odejít/přijít... jenom, na přední desce nahlaste, že jste tu byl..." uzavře to nakonec a potom poněkud rozpačitě odejde. Za další dobu přijde jiná sestra, poněkud starší žena s jistě několika desítky let zkušeností. Tobě jenom pokývne a prohlédne Dianu. Viditelně není s něčím spokojená. Odkryje deku, kterou byla přikrytá, odhrnula trochu i nemocniční košilku a odhalila tak její, teď poněkud zafáčované a zalepené břicho. Lehce na ránu položí ruku. Trochu zavrtí hlavou. "Kdyby jste zahlédl, že rána prosakuje, tedy krvácí, ihned zavolejte." řekne ti, načež pak Dianu zpátky přikryje, zapíše údaje do karty a odejde.

Clark Kent - 15. června 2016 21:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Poté, co jsem si na spandex natáhl civilní oblečení, které mi tu přinesl mladík, kterému říkali Dick, jsem znovu usednul na křeslo a se starostlivým pohledem znovu vzal Dianu lehce za ruku. Znovu se čas začal vléci svým pomalým tempem. Ovšem já byl natolik otupělý, že by mi věčností připadal i pouhý okamžik. Po době, která mi přišla jako ta věčnost, se znovu ve dveřích objevila sestřička. Ta ale nebyla vyvedená z míry a dokonce se na mě i pousmála. Podívala se do papírů, které třímala v rukou a pak pronesla, že já musím být pan Kent. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem přikývl, protože mi to bylo veskrze jedno, jestli to o mě ví, nebo ne. Sestřička poté řekla, že má jistou povinnost mi oznámit, že rodina Waynů je tu něco jako patroni. A všichni, kteří jsou tu zapsáni pod jejich jménem, tu získají nadstandartní péči. A já mezi ně patřím samozřejmě také. S tím jsou spojeny výsady, že se tu mohu volně pohybovat, avšak mám se na přední desce podepsat, že jsem tu byl. Nezbylo mi nic jiného, než jen přikývnout, načež sestřička rozpačitě odešla. Znovu jsem tedy přesunul svůj zrak na svou bohyni, do které jsem se pohledem přímo vpíjel. Ona byla to jediné, na čem mi v tuto chvíli záleželo. I kdybych musel, tak bych od ní nejspíš nemohl odtrhnout zrak. To jsem však po další chvíli musel, protože vstoupila další, starší sestra. Ta mi pokynula na pozdrav a přistoupila k Dianě, kterou odkryla. Následně jí odkryla i nemocniční košili a zkontrolovala její obvazy. Položila ruku na její zafáčované bříško a zavrtěla hlavou. To nikdy neznačilo nic dobrého, a proto se mi na tváři usadil téměř zděšený pohled. Sestra však jen prohlásila, že pokud zpozoruji, že rána prosakuje, tedy krvácí, tak mám ihned zavolat. Ano, madam… Řeknu rozhozeným hlasem a ve tváři se mi při tom zračí téměř hrůza. Opravdu mě vzalo, když jsem viděl, jak byla znepokojená. Bál jsem se o Dianin život, jako o nic jiného na světě. Proto jsem i po jejím odchodu občas prohlédl její přikrývku i její košilku, abych zkontroloval její obvazy. Nechtěl jsem nechat nic náhodě a cítil jsem povinnost svou milou hlídat.

Kara Zor-El - 16. června 2016 11:16

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis se uculí a řekne, že taky ta voda není určena k pití. Způsob jakým to řekla mi připoměla mámu. O tom jsme se učily. Voda může být znečištěná chemikáliema tak proto je asi tak slaná. Moje průvodkyně se pak vrátí k tomu co sem řekla před chvíli, že bohové nejsou. Vysvětlila mi jak je to s bohy tady a taky že sem se už s jedním z nich potkala. Snažila semi tvrdit, že Diana je taky bůh. A prý bůh války. Podívám se na ní nedůvěřivě, protože mi přijde, že si ze mě střílí. Vůbec mi jako bůh nepřipadá. Sice umí lítat, ale to Kal taky. A já se to taky brzo naučím. To z nás bohy ještě snad nedělá.

Universe - 16. června 2016 15:29

soukromá zpráva od Universe pro Artemis však nevypadala nijak překvapeně. "Jsi ještě mladá a taje tohoto světa, jsou ještě před tebou, čekají až je oběvíš." řekne ti. Její hlas byl mírní, příjemný. Nic co by se dalo přirovnat v bojovnici, kterou se na první pohled jevila. "Musíš v prvé řadě pochopit, že ty a on, nejste z tohoto světa, což vás činní poněkud... jinými, než jsou lidé tady... však nevím o nic více než-li ty. Nejlépe ti tyto otázky zodpoví on." řekne a pousměje se. "Ale věř, že ostrov na kterém se nacházíš je starý, skoro jako lidstvo samo. Jeho obyvatele nevyjímaje... nikdo tu nestárne, nikdo tu neumře přirozenou cestou... toť byl dar bohů všem ženám, které nechtěli dále živořit pod nadvládou mužů a jejich hloupé aroganci, myšlence, že ženy jsou slabé, nezaslouží si tam místo, bok po boku muže... " začne ti amazonka vyprávět. "Diana, poté co byla ve světě venku, je názoru, že jsme byly od něj odříznutí až příliš dlouho... já toho názoru nejsem... muži zůstanou zvířaty, nehledě na to, jakou zbraň v ruce drží..." dodá nakonec Artemis s tím, že se pomalu otočí a začne odcházet z písečné pláže.

Universe - 16. června 2016 15:38
	soukromá zpráva od Universe pro Čas dál ubíhal. Skrz zatažené žaluzie, na okně, prolezlo několik paprsků slunečního svitu. Několik jich dopadlo na tebe a několik i na Dianinu tvář. Její oční víčka se nepatrně zachvěla a po několika okamžicích se trochu pootevřela. Vypadala trochu zmateně ale když pohledem vyhledala tebe, trošičku se pousmála. "Clarku..." pronesla tiše.

Clark Kent - 16. června 2016 16:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas dál ubíhal a já vytrvale seděl u své bohyně, kterou jsem neochvějně držel za ruku. Co chvíli jsem svým pronikavým zrakem prohlédl její obvazy, kdyby se náhodou stalo to, před čím mě varovala ta sestra. Jinak jsem jen sledoval její nehybnou tvář a v duchu vzýval všechny svaté, aby jí pomohli se z tohoto zranění dostat. Skrz zatažené žaluzie proniklo pár slunečních paprsků a některé z nich dopadly na Dianinu tvář. Její víčka se při tom dotyku nepatrně zachvěla a po několika okamžicích se dokonce i pootevřela. Objevily se tak její přenádherné, modré oči, které viděly člověku až do duše. Vypadala zmateně, ale tomu jsem se nemohl divit. Byla dlouho v bezvědomí a tak je to pochopitelné. Její zmatení netrvalo až tak dlouho, protože jen co její pohled přistál na mě, tak se pousmála a oslovila mě. Ze srdce mi spadl kámen o velikosti Jupiteru, avšak starost z mé tváře nezmizela. Lehce jsem se na ni pousmál, ale bylo to smutné pousmání. Ještě nebyla z nejhoršího venku. Šššš… Řeknu konejšivým hlasem, abych jí utišil. Nesnaž se mluvit, Diano… utrpěla jsi těžké zranění… Dostal jsem tě do nemocnice a Bruce zajistil jejich nejlepší péči. Pronesu k ní tiše, abych jí uvedl do obrazu a zahnal její pocit zmatení. Nahnala jsi mi opravdu obrovský strach… Chvíli jsem si myslel, že jsem tě ztratil… Dodám po chvilce a lehce, abych jí neublížil, jí stisknu ruku, za kterou jsem jí celé ty hodiny držel.

Kara Zor-El - 16. června 2016 16:38

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis mi řekla, že sem ještě mladá a všechny taje světa jsou teprv přede mnou. Ale taky, že musím pochopit, že nejsme odtud. A proto mi na mé otázky možná líp odpoví Kal. Pak ale řekla, že ostrov je dar od bohů ženám, které si nepřály žít pod útlakem mužů. To mě zaujalo, protože to odpovídalo na otázku co mě hlodala. Takže tady muži vládly ženám a utiskovlali je a proto některé utekly na tenhle ostrov? Pak se ale zamyslím a zavrtím hlavou. Takže na ostrově jsme jakože ve stázy? Čas tu ubíhá pomaleji, proto nikdo nestárne? Když pak Artemis vykročí pryč od moře tak jí doběhnu a srovnám s ní pochod. Takže ty nemáš ráda žádné chlapy? Ani svého otce?

Universe - 16. června 2016 17:19

soukromá zpráva od Universe pro Artemis přikývne. "Ale to bylo před tisíci a tisíci lety..." řekne s poněkud lehkým úsměvem. Další otázku poněkud přejde, protože jí viditelně, podle výrazu její tváře, né zrovna příliš rozuměla. "Ne..." řekne poněkud chladně. "...zabila jsem ho, když opilý napadl mou matku a poté i mě, když jsem jí bránila..." Dodá stejným tónem, který možná i trochu naháněl strach, případně mrazil na zádech. "Do bylo řečí... ráda bych tě někomu představila... budeme mít k sobě zřejmě blíže." pousměje se a poté se vydá na cestu zpátky k městu.

Universe - 16. června 2016 17:33

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe stále dívala. Tak nějak poslouchala co jsi jí říkal a nakonec se trochu pousmála. "Nemám nejmenší zájem navštívit Háda dříve, než to bude nutné..." poznamená stále tiše, poněkud trochu více unaveně, ale to bylo poněkud pochopitelné, vzhledem k tomu čím si prošla. "Odpusť mi..." řekne nakonec a tvůj stisk její ruky ti poněkud trochu opětovala, i když to bylo trochu roztřeseně.

Clark Kent - 16. června 2016 18:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi věnovala svou pozornost a poslouchala, co všechno jsem jí říkal, načež mi odpověděla, že nemá žádný zájem navštívit Háda dříve, než to bude nutné. Její hlas byl tichý a zněl velice unaveně, ale to by jí, vzhledem k tomu, co všechno se jí v posledních hodinách přihodilo, nemohl nikdo vyčítat. Nakonec ještě řekla něco, co mě opravdu překvapilo, a sice že jí mám odpustit. Při tom mi můj stisk její ručky poněkud roztřeseně opětovala. Ne… Odpovím jí s jistou trpkostí v hlase a smutný úsměv z mé tváře zmizí. To ty odpusť mi, protože je to má vina… měl jsem tam být, pomoci ti a zastavit jeho… Pronesu trochu sklíčeně a zakroutím hlavou. Příště ho dostanu… musí zaplatit za to, co ti provedl… Dodám a na okamžik jsem svraštil obočí v hněvivé grimase. Pak jsem ale znovu nasadil starostlivý pohled, protože má drahá vypadala opravdu vyčerpaně.

Universe - 16. června 2016 20:26

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu zamračí a malička zavrtí hlavou. "Ne..." zaprotestuje. "Nikdo nenese vinu... a pomsta není spravedlnost..." opáčí poté nesouhlasně a stejně tak i trochu více stiskne ruku, kterou již už držela. Pokusí se i zvednout, nebo spíše posadit, ale nějak jí to nevyjde, tedy spíše svaly jí moc poslouchat nechtěli a taky viditelně rána na břiše působila určité bolesti.

Clark Kent - 16. června 2016 20:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se zamračila, zavrtěla nesouhlasně hlavou a pak začala protestovat. Tichým a stále unaveným hlasem opáčila, že vinu nenese nikdo. A pomsta, že není spravedlností. I přes onen tichý hlas to znělo docela rázně a autoritativně. Holt takové to je, když se jeden baví s bohyní války a princeznou k tomu. Svá slova podtrhla tím, že mi poněkud více stiskla ruku. Už jen díky toho jsem ztrácel chuť se Bizarrovi pomstít. Hned na to se však Diana pokusila se posadit, což byla poněkud chyba. Svaly jí ještě neposlouchaly a rána na břiše jí očividně způsobovala velikou bolest. Ve tváři se mi znovu objevila starost. Diano… musíš zůstat v klidu. Musíš ležet a odpočívat. Doktoři měli s tebou plno práce. Pokud tě uvidí, jak se snažíš posadit, tak mě odtud vyhodí, že tě rozčiluju a rozptyluju. Řeknu Dianě a druhou rukou jí pohladím láskyplně po vlasech. Neměla bys vlastně ani vůbec mluvit. Jen spát a nabírat sílu. Dodám a usměji se na ni. Chmury jsou pryč, i když starost, jako by byla permanentně vepsána v mých rysech. Nejspíš tomu tak bude, dokud se má drahá zcela nezotaví. Měla by ses prospat… já na tebe zatím budu dohlížet. Řeknu nakonec, abych jí popostrčil znovu ke spánku, který nyní potřebuje jako sůl.

Kara Zor-El - 16. června 2016 22:19

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis mi potvrdila, že tu muži kdysi vládly ženám, ale to už bude mnoho tisíc let. Na druhou otázku mu raději neodpověděla. Tak nějak sem tušila, že mi moc nerozuměla. Noc co. Budu se muset zeptat raději Kala nebo Diany. Ale na poslední otázku se mi odpovědi dostalo. Artemis přestala vypadat přátelsky a chladně mi řekla o svém otci. Až mi s toho běhal mráz po zádech. Promiň. To sem nevěděla. Je mi to líto. Sklopila sem oči a tváře mi zrudly. Bylo to trapné a já se cítila hrozně. Artemis se ale nezlobila dlouho. Pousmála se a řekla, že mě představí někomu dalšímu. Komu mě chceš představit?

Universe - 17. června 2016 17:36

soukromá zpráva od Universe pro Artemis tedy spolu s tebou vyrazí zpátky k paláci a městu. Však dojdete tak napůl cesty, když vás v místech, kde přebývala krásná majestátní zvířata, která ti byla představena prve jako koně, zastavilo volání: "Artemis!" Hlas zněl mladě, velmi mladě a nakonec odhalil i svou majitelku. Byla jím slečna, né příliš starší, než-li si si ty sama byla, tedy alespoň vzhledově. Měla blond vlasy, lehce vlnité. Doběhla až k vám a vypadala poněkud překvapeně, když tě uviděla. "Nazdár." pronese směrem k tobě nadšeně. "Karo, to je Cassandra, Cassie to je Kara."

Universe - 17. června 2016 18:56
	soukromá zpráva od Universe pro Diana, se napoprvé, když jsi jí začal ´rozkazovat´ o tom, že by se měla šetřit a odpočívat, netvářila zrovna dvakrát nadšeně, ostatně, to se netvářila nikdy když šlo o něco takového. A to ani když teď ležela v nemocnici, doslova. "Ty bys měl také." opáčí nakonec, hledíc na tebe. "Lois určitě nedočkavostí okousává svůj telefon." dodá ještě s poněkud pousmátím.

Kara Zor-El - 17. června 2016 19:06

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Vyjdem spolu k městu, ale Artemis neodpovídá. Asi se teda musím nechat překvapit. Tiše dojdem do míst, kde se pasou krásní čtyrnožci, kterým Artemis říká koně. Tam na ni taky zavolala nějaká blond holčina. Doběhla k nám a pozdravila se s náma oběma. Artemis se chopila představení. Ahoj. Moc mě těší. Prohlídla sem si její oblečení, které mi tu k módě na ostrovu nesedělo. Vypadalo to podobně tomu co mi donesl ten starý muž v jeskyni. Ty jsi tu taky nová?

Clark Kent - 17. června 2016 19:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se netvářila moc nadšeně, když jsem jí nabádal k tomu, aby ležela, odpočívala a šetřila se. To ostatně nikdy, když jsem jen naznačil, že by něco měla nebo neměla. Jakožto princezna amazonek byla zvyklá spíš rozkazy dávat, než je přijímat. A tím hůř, když se jí pokoušel rozkazovat muž. Nicméně můj záměr nebyl jí rozkazovat a ona to věděla. S pohledem upřeným na mne, mi opáčila, že já bych se měl prospat také. Navíc mi tak nějak taktně naznačila, že bych měl nejspíš zavolat i Lois, protože bude samou nedočkavostí okusovat svůj telefon. Já spánek nepotřebuji klidně celé týdny, dokud se mi dostává tohoto… Pronesu s lehkým úsměvem a dám ruku tak, aby na ní dopadaly sluneční paprsky. Krom toho, u Lois je to zcela běžný stav. Navíc, i kdybych se jí chtěl ozvat, musel bych za ní, nebo domů. Nemám s sebou ani telefon, ani peníze na telefon. Řeknu a usměji se na ni, načež nasadím odhodlaný výraz a dodám. A já se odtud nehnu, dokud ti nebude lépe. Ukončím slovní rozepři a volnou rukou jí pohladím po ruce, za kterou jí celou dobu držím.

Universe - 17. června 2016 21:16

soukromá zpráva od Universe pro Cassie se poněkud tvé otázce zasměje. "Já? Vůbec... to ty spíše vypadáš, jako právě vyoraná myš." poznamená s úsměvem. Evidentně se snažila o nějakou formu vtipu a podle Artemisiného úsměvu se jí to možná i podařilo. "Diana vzala Cassie pod ochranná křídla, protože ačkoliv se to nezdá, Cassiiny otec, je jeden z bohů, kteří tvoří hlavní trojci Pantheonu... ona, se tu prakticky také učí jak svoje schopnosti ovládat." řekne Artemis, čímž tak nějak nepřímo naznačí, že oba se sice máte hodně co učit, ale zároveň se můžete učit sami od sebe. "Co ona dokáže?" pronese Cassie nadšeně. Artemis pokrčí rameny. "Zjistěte to časem sami... jenom nic nezničte přitom..." "Bomba!" zajásá Cassie nadšeně.

Universe - 17. června 2016 21:43

soukromá zpráva od Universe pro Diana se však stále netvářila příliš nadšeně. "Ty máš své slunce... já své dary." opáčí nakonec, poukazujíc na fakt, že její léčící faktor je skoro stejný, nebo aspoň přibližně podobně rychlí jako byl ten tvůj. Sice tomu teď šlo hodně těžko věřit, ale už jenom ten fakt, že tu s tebou takto mluví tomu docela nahrával do karet. Ostatně kdo z lidí by byl schopen po takovíhle zákroku, takto reagovat? Každopádně někdo zabere za kliku a do pokoje potom vešla sestra. Ta při pohledu na Dianu, která byla vzhůru a při smyslech, vypadala docela velice překvapeně. Stejně tak překvapeně zamrkala, něco zamumlala a odešla z pokoje.

Clark Kent - 17. června 2016 22:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se stále netvářila příliš nadšeně. Pak mi ještě opáčila, že já mám své slunce a ona zase své dary. Já to nezlehčuji, Diano… jen mám o tebe starost. Odpovím, abych si jí usmířil, a lehce se usměji. Byl to fakt, který jsem nemohl přehlížet. Snad nikdo, kdo byl před tak krátkou dobou tak těžce zraněn, by na tom nebyl tak dobře. Rozhodně to bylo pozoruhodné, když už nic. Už dříve dokázala, že se jí těžká zranění hojila rychle, ale tentokrát to vypadalo o poznání hůř. V tom někdo vzal za kliku a ve dveřích se objevila osoba nějaké sestry. Při pohledu na Dianu, která už byla vzhůru a zcela při smyslech, se docela zarazila. Nejspíš čekala, že bude mimo ještě několik hodin, ne-li přímo dnů. Jo, bohyni jste ještě asi v péči neměli… Pomyslím si a v duchu se ušklíbnu. Sestra zmateně zamrkala, zakroutila hlavou, něco si zamumlala pod nosem a pak pokoj opustila. Nejspíš tu budeš mít co nevidět celý zástup doktorů, kteří budou zjišťovat, jak se cítíš… Očividně nečekali, že se probudíš tak brzy. Prohodím a lehce se nad tím pousměji.

Universe - 18. června 2016 16:49

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala, že chce ještě něco říci, ale nakonec k tomu nedostane příležitost, protože se znovu otevřou dveře a do pokoje vejde ona sestra, která tu již byla, spolu se dvěma doktory. Oba vypadali poněkud také překvapeně, když viděli, že je Diana při vědomí. "Pane Kente..." osloví tě jeden z nich, byl to muž tak přibližně okolo čtyřiceti. "...budu Vás muset požádat, aby jste na chvíly tuto místnost opustil. Chceme pacientu vyšetřit, ujistit se, že vše je na dobré cestě k jejímu uzdravení... jakmile budeme hotovy, budete se pak moci vrátit nazpět." dodá ještě poté doktor.

Clark Kent - 18. června 2016 17:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana budila dojem, že chtěla ještě něco říci, ale nedostala k tomu příležitost, protože se dveře znovu otevřely a dovnitř vstoupila ta sestra, co tu byla před chvílí. V závěsu za ní, byli dva doktoři, kteří vypadali stejně překvapeně jako sestra prve, když viděla, že je Diana vzhůru. Jen co se doktoři vzpamatovali z prvotního překvapení, tak mě ten starší z nich oslovil. Pronesl, že mě bude muset požádat o to, abych pro tuto chvíli opustil místnost. Chtějí totiž provést vyšetření pacientky, aby se ujistili, že je vše v pořádku a nenastaly žádné komplikace. Poté se pak mohu znovu vrátit. Beze všeho… Opáčím doktorovi a lehce přikývnu, abych dal najevo souhlas. Než se však zvednu, tak Dianu ještě pohladím po hřbetu její ručky. Já se co nevidět vrátím… Pronesu k mé drahé a věnuji jí úsměv. Teprve poté od ní odtáhnu své ruce a zvednu se. Kývnu na doktory a vykročím ke dveřím. Tam se ještě na moment zastavím a ohlédnu se k černovlásce. Naposledy se na ni usměji a pak opustím místnost. Možná má Diana pravdu a měl bych si zaskočit alespoň pro ten mobil, abych zavolal Lois. Pomyslím si a ušklíbnu se nad tím. Už si pomalu začínám zvykat, že má Diana vždy pravdu. A s takovou budu zpátky dřív, než budou doktoři hotoví s vyšetřením. Vykročím tedy ven z nemocnice. Zamířím do nějaké blízké uličky a vyrazím domů, kde si vezmu mobil a peněženku, a vyrazím zpět do nemocnice. Teprve až poté, co se vrátím do nemocnice, začnu řešit telefonování s Lois. Samozřejmě ne v pokoji s Dianou, ani na chodbě před pokojem, abych nikoho nerušil. Zalezu proto do čekárny. Vyťukám Loisino číslo a počkám, jestli mi to vůbec zvedne. Pokud ano, tak jí rovnou pozdravím a začnu rozhovor raději já, protože bych byl zavalen neskutečnou lavinou dotazů. Ahoj, Lois. Je mi líto, ale k tomu interview se jen tak nedostanu. Jak už nejspíš víš, tak jsem s Dianou v nemocnici. Utrpěla těžké zranění. Vypadalo to s ní špatně, ale doktoři jí pomohli. Vše nasvědčuje tomu, že bude v pořádku. Pronesu rychle a pak už nechám mluvit svou ukecanou kolegyni.

Universe - 18. června 2016 19:05

soukromá zpráva od Universe pro "Clarku!" ozve se nadšeně Lois, však pak jí nedáš příliš šanci hovořit, až po chvíly. "Umm... tooo... ale... ale..." koktala dál Lois, protože jsi jí tím evidentně zaskočil. Čekala evidentně, že se bude ptát ona ale tys jí to tak nějak vyklopil všechno najednou. "A je v pořádku? Jak moc vážné to je? Kde vůbec teď jste?" začne se nakonec vyptávat, když evidentně zase přijde poněkud k sobě.

Clark Kent - 18. června 2016 19:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Díky toho, jak jsem to na ní vybalil, byla Lois dost vyvedená z míry. Zodpověděl jsem jí vlastně vše, na co se chtěla zeptat ještě dřív, než se na to vůbec stačila zeptat. Musel jsem se lehce pousmát, avšak jen na moment, protože jen co se Lois tak nějak vzpamatovala, tak se mě zeptala, jestli je Diana v pořádku a jak je to vlastně vážné, načež se ještě nemohla nezeptat, kde vlastně teď jsme. Nyní už vypadá docela dobře, i když si myslím, že si ještě pár dní poleží. Její zranění by normálního člověka upoutalo k lůžku na dlouhé týdny, ale jak víme, Diana obyčejný člověk není. Odpovím Lois, ale zrovna lehce se mi to neříká. Vždy, když pomyslím na Dianino zranění, si vzpomenu na Bizarra a před očima mi vyvstane ta hrůzná scéna, když do ní tu trubku zarazil. Možná taky proto jsem se na moment odmlčel. Nyní jsme na soukromé klinice v Gothamu. Bylo to nejblíž a tehdy šlo o vteřiny. Dodám nakonec a počkám, co mi na to Lois řekne. Veskrze ale tuším, že se bude chtít stavit. A možná i se Stevem, kterého to bude určitě také zajímat. Ne, že bych z toho byl nadšený, ale asi bych jim v tom nebránil.

Universe - 18. června 2016 20:19

soukromá zpráva od Universe pro "Hmmm...." ozve se Loisin zamyšlený tón. "Perry stejně bude chtít nějaké info po mě, o tom co se v Gothamu stalo, takže se mě asi jenom tak nezbavíš." řekne a byl v jejím hlase znát jakoby náznak úsměvu. Typická Lois. Vždycky se zajímá jenom o to, z čeho bude mít největší prospěch. "Tak jo, zatím se měj a ať je Dianě co nejdřív lépe." rozloučí se nakonec Lois, čímž tak nějak i ukončí poněkud váš rozhovor. Když se nakonec rozhodneš vrátit se za Dianou, potkáš onu sestru, která předtím vešla do Dianinýho pokoje spolu s těmi doktory, tudíž šlo usoudit, že asi jejich vyšetření už poněkud skončilo. Těžko říci, jak dlouho už, protože jsi měl ten rozhovor s Lois. Každopádně kdyř dojdeš k Dianě zpátky na pokoj, můžeš zjistit, že na pokoji kromě Diany, je ještě někdo další. Konkrétně tedy Bruce. Stál u její postele, povídali si. Když však Dianin pohled padl na tebe, usmála se. "Clarku..."

Clark Kent - 18. června 2016 21:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se na chvilku zamyslí, ale pak řekne, že Perry po ní stejně bude chtít, aby zdokumentovala děj v Gothamu, takže se jí jen tak nezbavím. Jinými slovy, „zůstaň na místě, já jsem tam hned“. Už dávno jsem se naučil číst mezi řádky, protože jinak si s Lois nelze porozumět. Je mi to zcela jasné… Odtuším a tentokrát se u toho pousměju já. Lois pak ukončí rozhovor přáním, aby se Dianě udělalo co nejdříve lépe. Díky… rád vyřídím… Rozloučím se s Lois, típnu mobil, který si uschovám do kapsy saka, a vyrazím zpátky za Dianou. Na chodbě se minu se sestrou, která předtím přivedla doktory do pokoje. Vypadá to tedy, že už doktoři provedli nezbytná vyšetření. Každopádně nade mnou zvítězí vychování a než vejdu dovnitř, tak zaklepu. Na vyzvání však nečekám. Skutečnost, že jsem tu našel Bruce, mě nijak nezaskočila. Tak nějak jsem tušil, že jakmile se od Diany vzdálím, tak se tu objeví. Přišel jsem právě ve chvíli, kdy stál u její postele a povídali si spolu. Diana, jakmile mě viděla, tak mě oslovila. Bruci… Pozdravím Bruce a doplním to pokývnutím hlavy. Pak se ale zaměřím na Dianu, kterou obdařím úsměvem. Lois tě pozdravuje a přeje ti brzké uzdravení… Pronesu a s lehkým ušklíbnutím zakroutím hlavou. Dávám tak najevo, že Lois se chovala přesně, jak jsem očekával. Pak ale znovu zvážním a zeptám se: Ale jak jsi na tom ty? Co říkali ti doktoři?

Universe - 19. června 2016 10:14

soukromá zpráva od Universe pro Bruce ti pozdrav opětuje. Jeho obličej se i pod tou tunou make upu, kterou Alfréd zřejmě použil začala už docela vybarvovat. Což nebylo na první pohled viditelné, ale tvému oku to prostě neuteklo. Koneckonců, Bruce byl ´jenom´člověk, narozdíl od tebe či Diany. "Doktoři z ní málem dostali infarkt, protože očekávali, že ještě několik dní bude v bezvědomí." řekne Bruce. Diana souhlasně přikývla. "Rána se prý dobře zaceluje a navečer mi prý musí vytáhnout stehy, či co." řekne Diana. To bylo docela pochopitelné, protože s její rychlostí jakou se hojila, by jí ty stehy potom mohli spíše uškodit, než aby pomáhali. Celkově Diana budila dobrý dojem i když její oči měli ještě poněkud unavenější odlesk, ale vše prozatím směřovalo k dobrému konci.

Clark Kent - 19. června 2016 10:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi pozdrav přikývnutím opětuje a místo Diany, se chopí odpovědi právě on. Sdělí mi, že z ní měli doktoři málem infarkt, protože očekávali, že bude ještě několik dlouhých dní v bezvědomí. Diana souhlasně přikývne a já se nemůžu neusmát. Ano… něco podobného bylo patrné z jejich nanejvýš zmatených a překvapených pohledů. Opáčím a div, že se u toho pobaveně neušklíbnu. Diana pak doplní několik málo informací, které Bruce vynechal. Řekne mi, že se prý rána dobře zaceluje a na večer jí přijdou vytáhnout stehy. To slyším velice rád… Pronesu a obdařím jí zářným úsměvem, který jasně značí, že se mi po jejích slovech značně ulevilo. Pohledem jsem si jí změřil a opravdu už budila dojem, že je jí mnohem lépe, avšak její oči na ní stále prozrazovaly, že je unavená a ne zcela při síle. Nicméně, vše naznačovalo, že se plně zotaví a to bylo to hlavní. Poté se otočím na Bruce, kterému pohlédnu do potlučené, ale zcela jistě umně zamaskované tváře. Alfréd, nebo někdo jiný, kdo mu pomáhal, musel na jeho tvář vypatlat snad tunu make-upu. Ovšem mým očím jeho zranění neskryl. A jak se cítíš ty? A neříkej, že dobře… ty modřiny v tvé tváři říkají něco zcela jiného. Zeptám se Bruce a v hlase mi zazněl lehce starostlivý podtón. Bruce byl jen člověk, který nebyl obdarován bohy, jako Diana, ani neměl nestvůrnou mimozemskou odolnost, jako já. Navíc ho jeho zranění mohly dostihnout, když se o ně včas nepostará.

Kara Zor-El - 19. června 2016 11:59

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Co je myš nevím, ale nová sem. Vlastně sem na planetu přiletěla teprv včera. Nelíbilo se mi jak se obě usmívaly. Jako by se bavily na můj účet. Možná, ale ne. Možná sem to jen nepochopila. Artemis to asi došlo a tak mi řekla co je Cassie zač. Takže Cassie je dcera nějakýho boha jo? Cassie se zeptala, co dokážu, ale to Artemis ještě neví. Tak jí řekla, že to máme zjistit sami. Holčina tím byla překvapivě hodně nadšená a řekla, že tu je bomba. Zmateně sem se rozhlídla, ale nikde sem nic neviděla. Bomba tu není. A umět budu to samé co Kal. Teda aspoň to mi říkal. Už sem se ale vzdnášela. A rozbila mu ty divné příbory, protože mám moc velkou silu.

Universe - 19. června 2016 13:52
	soukromá zpráva od Universe pro Bruce však nejevil pocit, že by mu jeho zranění příliš vadilo. "Jak by řekl Alfréd - vypadá to hůře, než to ve skutečnosti je." pronese Bruce. "Nicméně, už jsem si prošel horšími." dodá nakonec. Pak ale vytáhne svůj telefon, na který se podívá, však jeho výraz nebyl zrovna nadšený. "Musím jít... povinnosti volají..." oznámí vám a tak nějak se vydá k odchodu.

Clark Kent - 19. června 2016 14:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce sice nejevil známky toho, že by mu jeho zranění nějak překáželo nebo mu vadilo, ale on vlastně nikdy moc emocí najevo nedával. Tedy pokud se nejednalo o Dianu. Ale tomu se moc divit nemohu. Vlastně jsem to tak nějak chápal, i když mě to většinou štvalo. Bruce však jen v odpověď pronesl, že Alfréd by řekl, že to vypadá hůře, než jaké to ve skutečnosti je. Nakonec však ještě dodal, že už si prošel mnohem horšími zraněními. Pak ale vytáhl telefon z kapsy a na moment se na něj zahleděl. I na tak kamenném obličeji šlo nyní rozpoznat, že nebyl zrovna nadšený z toho, co se tam dozvěděl. Na vysvětlenou řekl, že musí jít, protože povinnosti volají. Chápu… pokud budeš potřebovat, víš kde mě najít. Pronesu na rozloučenou, zatímco on vyráží k odchodu. Když mě míjí, tak na něj kývnu a pak si půjdu sednout k Dianě. Vypadáš už mnohem lépe… Pronesu s úsměvem a svá slova podtrhnu pokýváním hlavy. Stejně by ses ale měla ještě šetřit a odpočívat. Dodám a zatvářím se jako neviňátko, protože se nehodlám přít o to, jestli jí něco nutím dělat. Vlastně jí nenutím, jen jí to tak navrhuji.

Universe - 19. června 2016 18:04

soukromá zpráva od Universe pro Cassandra se poněkud zahihňá tomu, když poznamenáš, že tu žádná bomba není. NEbo alespoň né taková, kterou sis pod tímto představovala ty. "Jasně, že tu není, to se jenom tak říká když je něco fakt super nebo jsi z něčeho hodně nadšená." povysvětlí tak trochu Cassie. "Síla? Hmm... vznášení se? Myslíš nějak takhle?" s poněkud úsměvem řekne a poté se vznese do vzduchu a zůstane nohama zhruba v úrovni tvého obličeje. "Je to jednodušší než sama myslíš!" pronese a předkloní sek tobě dolů a nabídne ti ruku, stále se poněkud vznášejíc ve vzduchu. Samozřejmě spolu s úsměvem ve tváři. "Zkus to sama.... vážně je to lehčí než sama myslíš..."

Universe - 19. června 2016 18:22

soukromá zpráva od Universe pro Bruce odešel a vy jste na pokoji zůstali opět sami. Však nikoliv příliš nadlouho. Sestry přišli celkem brzo, zřejmě usoudily, že večer asi nebude zrovna dobrý čas na vyndávaní stehů. A ani jsi nemusel odcházet z pokoje, tedy nikdo to nevyháněl, takže jestli zůstaneš či ne, je vlastně celkově na tobě. Vyndávaní stehů nějakou chvíly trvalo, nicméně obešlo se to bez nějakých dalších komplikací. Však ani poté jste jsi moc soukromí neužily, protože sestry donesli Dianě jídlo. Mno a nemocniční jídlo, z doslechu převážně, nebylo příliš dobré a podle toho jak se Diana tváři, asi ani nebylo.

Clark Kent - 20. června 2016 10:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce nás opustil během chvilky, ale ani tak nám nebylo dopřáno soukromí, které by nám bylo příjemné. Během pár okamžiků k nám dorazila sestry, které nejspíš usoudily, že vytahování stehů večer nebude to pravé ořechové. Mě ovšem nevyháněly, nejspíš proto, že jsem křeslo, které jsem si původně přitáhl k posteli, abych jí byl blíž, nyní vzal a odtáhl jej bokem, abych sestrám nezavázel v práci a zároveň svou drahou zbytečně neočumoval. Hlavně ale tedy, abych jim nezavázel. Nějakou dobu to trvalo, než mou černovlasou krásku bezpečně zbavily stehů. Pak jsme konečně zůstali sami, ale to také netrvalo moc dlouho, protože jí konečně donesli jídlo. A z toho, co mi všichni říkali o nemocničním jídle, jsem usuzoval, že to bude něco ne zrovna chutného. Diana se však netvářila, že by jí to nechutnalo. Hmmm… teď nejsme jen tak v nějaké nemocnici… jsme na soukromé klinice, kde její pobyt hradí Bruce. A proto bude jídlo asi na jiné úrovni, než na jakou byli zvyklí ti, se kterými jsem mluvil já. Pomyslím si a usměji se na svou drahou, která se zrovna láduje nemocniční stravou. Jsem neskutečně rád, že jí je lépe, než jak když se probudila. Tehdy to vypadalo, že jí každý pohyb způsobuje bolest. Nyní to však vypadá, že už má zdravou chuť k jídlu. Jídlo jí očividně chutnalo, ale když vezmu v potaz, že jí chutnalo i to, co jsem vařil já, tak tady moc zkazit nemohli.

Kara Zor-El - 20. června 2016 15:01

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Cassandra mi řekla, jak to vlastně myslela a opraví mě. Vlastně mě tak naučila novou hlášku, kterou můžu používat. Pak mě ale trošku nazlobila když se vznesla sama a řekla, že to je jednudošší než myslím. Cassie se ke mně předkloní a podá mi ruku. Tak dobře. Ještě sem sama neletěla. Teda když nepočítám to lítání ve spánku. Kal mě pak musel odlovit. Zahihňám se a vezmu jí za ruku. Trochu se odrazím a pokusím se vznášet jako ona.

Universe - 20. června 2016 20:04

soukromá zpráva od Universe pro Casandra se poněkud zachychotá. "Tak poleť a nemel pořád!" poznamená s úsměvem. Když jí podáš ruku, stiskne ti jí a sevře avšak tvoje pokusy s výskoky nějak nefungovali. Byly to prostě jenom poskoky a né let či vznášení jako u Cassie. Ta si trochu povzdechne. "Takhle tu budeme do večera..." poznamená a poněkud tě za tu ruku vezme trochu více a spolu s tebou se vznese lehce, několik stop nad zem. Držela tě jako kdyby jsi nevážila vlastně ani ň. Než si se stačila vzpamatovat, byla jsi pár metrů nad zemí. "Zkusíme tvrdší metodu..." zazubí se na tebe. Načež tě pak pustila. Padala jsi směrem dolů a Artemis dole nehnula ani brvou. Avšak co se stalo, tvůj obličej se se zemí nesetkal. Místo toho ses zastavila ve vzduchu, několik desítek centimetrů nad onou zemí, nikdo tě nedržel či něco takového, vznášela si se, podobně jako předtím.

Universe - 20. června 2016 20:34

soukromá zpráva od Universe pro Když přišla noc, Diana nakonec na chvíly usnula. Však s východem slunce se probudila a sestry jí donesli i snídani, zároveň zkontrolovali jak si vede. Vše bylo dobré. Až na zvonící telefon, který ukazoval číslo Lois. Největším světovým zlem by bylo jí ten telefon nevzít a Zod by byl proti ní ještě neviňátko. "Clarku... ahoj!" ozve se Lois hlas. "Chvíly mi trvalo, než jsme to našli, ale... mno... ehm... jsem dole a jistá žena ve středních letech mě odmítá pustit někam dál, pokud jí neukážu, že mám nějaký povolení či co... jako kdybych byla na nějaký policejní kontrole ne co!"

Clark Kent - 20. června 2016 21:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když padla noc, tak Diana konečně usnula. Bylo to to nejlepší, co mohla udělat, protože ve spánku se tělo zregeneruje nesrovnatelně lépe, než když jen odpočíváš. A u bohů to bude stejné jako u lidí, jen s tím rozdílem, že Diana se léčila mnohem, mnohem rychleji než lidé. Noc jsem tedy strávil zabořený v křesle a přemítáním nad událostmi předcházejících dní. Dokonce jsem si poprvé za celou tu dobu vzpomněl na Karu. Jak se asi má? Snad jí Artemis moc nenakládá. Napadne mě, ale dál se tím nezatěžuji. Jen si v duchu slíbím, že tam za ní budu muset zaletět a omluvit se jí, že jsem se tak dlouho neukázal. S východem slunce se Diana probudila a já jí přivítal do nového dne zářivým úsměvem. Vypadala mnohem lépe, než včera. S takovou už zítra bude moci odejít po svých. Chvilku poté se uvnitř objevily sestry, které Dianě přinesly snídani, kterou jí položily na stolek vedle. Než se do ní mohla pustit, tak zkontrolovaly její zranění a vypadalo to, že vše je v pořádku. Pak už Dianu nechaly se nasnídat a odešly. Jen co se za nimi dveře zavřely, tak mi začal zvonit telefon. Vytáhl jsem jej z kapsy a pohlédl na displej, na kterém bylo jméno Lois. Bylo by krajně nemístné jí to teď nevzít. A vlastně by mě za to nejspíš sežrala i se spandexem jako rozzuřený grizzly kdybych jí to teď típl. Proto jsem jí to tedy raději vzal. Ozvalo se její „Ahoj“ a už na mě chrlila jako vzteklá saň, že jim trvalo, než to tu našli. A co víc, že je dole, kde jí nějaká postarší žena drží v šachu a nedovoluje jí vstoupit. Umm… ahoj, Lois… Odpovím jí na pozdrav a lehce si povzdechnu. Hned jsem tam… Dodám hned vzápětí, típnu mobil a uschovám jej zpátky do saka. To byla Lois. Přišla tě navštívit, ale u vchodu jí zastoupili cestu. Půjdu jí pomoci, než nemocnice lehne popelem. Pronesu téměř omluvně k Dianě a zvednu se k odchodu. Hned jsem zpátky… Dodám a vykročím ven z pokoje, kde si to zamířím k recepci za Lois. To je v pořádku, madam. Jsou tu se mnou. Pronesu k recepční, která tu držela Lois v šachu a lehce unaveně se na ni usměji. Nazdar... Pozdravím Lois, případně i s doprovodem, pokud tu nějaký má. Dnes to s ní už vypadá opravdu dobře. Řekl bych, že jí už brzy propustí do domácí péče. Řeknu jí, během toho, co ji/je provádím chodbami k Dianinu pokoji.

Kara Zor-El - 21. června 2016 12:29

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Ikdyž sem se snažila tak jsem jen poskakovala, ale nevznesla sem se. Cassie stratila trpělivost a zvedla mě do vzduchu. Než sem se nadála tak jsem byla už pár metrů nad zemí. Cassie se pak zazubí a řekne, že zkusíme tvrdší metodu. Pustila mě až sem vyjekla. Zavřela sem oči a čekala než dopadnu na zem. To se ale nestalo a tak sem otevřela oči. Překvapeně jsem zamrkala a zjistila sem, že se vznáším. Jo! Letím! Rukama se odrazím od země a zkusím se vznést výš, abych se vyrovnala Cassie. A dokázala, že to opravdu umím.

Universe - 21. června 2016 18:35

soukromá zpráva od Universe pro Lois stála nedaleko recepce. Rozhodně se netvářila příliš nadšeně, vlastně tak trochu jako kakabus, ruce měla pevně překřížené na hrudi, z čehož v jedné držela svůj telefon. Ženu za pultem poněkud propalovala pohledem. To poněkud skončilo, jakmile jsi jí oslovil. "Clarku!" pozdraví tě nadšeně a trochu tě obejme. "Promiň dříve to nešlo... navíc Steve má... mno... prý něco tajného..." pokrčí rameny s tím, že to zřejmě nemíní nijak dál řešit, ostatně asi by to smysl dál řešit nemělo. Byla tu opravdu sama. "Takže, jak se to vlastně stalo? Myslela jsem, že Diana, mno...však víš... nemůže být zraněná..." začne Lois, zatímco jdete zpátky za Dianou.

Clark Kent - 21. června 2016 19:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois stála nedaleko recepce, ve tváři měla vražedný výraz a svým pohledem propalovala recepční, která jí odmítla pustit. S rukama založenýma na prsou si ani nevšimla, že jsem tam vešel. Až teprve, když jsem oslovil recepční, že je tady se mnou a pozdravil jí, si mě všimla a přestala se tvářit jako kakabus. Dokonce se se mnou s jistým nadšením přivítala a objala mě. Chabě jsem jí jej opětoval, a vykročil s ní zpátky k Dianinu pokoji. Cestou se mi tak nějak omluvila, že dříve se dostavit nemohla, a že Steve má nyní něco tajného na práci. To nic… Odpovím jí, a zakroutím hlavou, abych jí dal najevo, že si z toho nemá nic dělat. Místo toho jsem jí řekl, že to s Dianou dnes vypadá opravdu dobře, a že jí, podle mě, už co nevidět propustí do domácí péče. Lois se však začala ptát, jak se to vlastně stalo, a že si myslela, že je Diana nezranitelná. Na moment jsem na ni během chůze pohlédl a ve tváři jsem měl stále vepsanou bolest. Jsou způsoby, jak zranit kohokoliv… Odpovím a lehce si povzdychnu. Znovu se objevil Bizarro, ten můj nestvůrný dvojník… Řádil v Gothamských slumech, tak jsem odpověděl na volání o pomoc. I s Dianou jsme tam dorazili a připojili se k Batmanovi, který mu už čelil. Začnu tiše s osvětlováním příběhu, jak se to vše událo, a pak pokračuji. Diana pomohla zraněnému Batmanovi pryč z Bizarrova dosahu a já se jej snažil zabavit. Jako ve všech předchozích případech jsem na něj nestačil. Když mnou dělal kráter do silnice, tak mi Diana přišla na pomoc, a se značkou v ruce jej ode mě odháněla. Než jsem se stačil vzpamatovat, tak jí tu značku vytrhl, přerazil jí o ni a… a pak jí s ní propích. Řeknu trochu přiškrceným hlasem a na chvíli se odmlčím. Očividně se mi o tom nemluvilo zrovna snadno. Pak se mi před očima zatmělo… vím jen to, že jsem s Bizarrem zametl, poničil s ním okolí a ošklivě ho zranil než se mi ztratil. Pak jsem už jen Dianu, která už byla v bezvědomí, a ztrácela spoustu krve, odnesl sem. Dokončím myšlenku a zastavím přede dveřmi do pokoje. Ale je to jen mezi námi, Lois. Pronesu, počkám až mi to odsouhlasí a pak vstoupím do pokoje za Dianou, na kterou se usměji. Podržím Lois dveře, aby mohla vstoupit a pak za ní dveře zase zavřu, abychom měli soukromí.

Universe - 21. června 2016 19:20

soukromá zpráva od Universe pro Lois ti pečlivě naslouchala. Když jste se dostali před dveře, které jsi chtěl otevřít, chytla tě za ruku, aby se tě tak na okamžik alespoň pokusila zastavit a to se jí taky poněkud povedlo. "Clarku... já..." přemýšlela a hledala slova. "...neměla jsem se ptát... né na tohle... promiň mi to..." Poněkud jí došlo, že tohle, tedy tahle slova pro tebe znamenala utrpení i když se jevilo, že vše dopadne dobře a to i napříč tomu, jak špatně to předtím vypadalo. Došlo jí to a dokonce jsi tvou bolest i uvědomovala.

Universe - 21. června 2016 19:28

soukromá zpráva od Universe pro Cassandra nad tebou nadšeně, radostně zatleskala. "Bomba!" zajásá i poněkud slovně. "Teď to vytáhni sem ke mě nahoru." řekne ti, ale jí se to poněkud jednodušeji řeklo i udělalo, ona už létat uměla. Nicméně nedala jsi se a i když to v jednu chvíly vypadalo, že vše selže a ta neznámá síla, která tě ve vzduchu drží, selže a ty si obličej přece jenom nameleš, nakonec se ti povede se obrátit a postavit se ve vzduchu. po krátké době nakonec pomalu vystoupáš nahoru ke Cassandře.

Clark Kent - 21. června 2016 19:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois bedlivě naslouchala mým slovům a ani u toho nemukla. Když jsme se však dostali ke dveřím a já jí řekl, že je to mezi námi, tak zastavila mou ruku, která už sahala po klice, aby otevřela. Než mi dovolila otevřít dveře, tak mě ještě oslovila. Viditelně hledala ta správná slova, protože se trochu zadrhla. Pak však slova našla a poněkud soucitně se mi omluvila, že se na tohle vůbec ptát neměla. To nic… Řeknu jakoby lehce unaveným hlasem a mírně se na ni pousměji. Jsem jí vděčný, že se v tom dál nešťourá. Navíc jsem cítil, že se mnou sdílela bolest, kterou jsem cítil, když jsem jí o tom vyprávěl. Poté jsem však už otevřel dveře do pokoje, kde ležela Diana. Při vstupu jsem se na ni usmál a podržel dveře Lois. Počkal jsem, až vstoupila a poté jsem za námi zavřel, abychom měli soukromí. Pokynul jsem Lois, aby se neostýchala a klidně se posadila do křesla poblíž postele. Vůbec mi nevadilo, že budu muset stát. Posledních pár dní jsem totiž proseděl a tak mi nevadí, když si trochu protáhnu nohy.

Universe - 21. června 2016 21:03

soukromá zpráva od Universe pro Lois trochu pokýve hlavou a poté co otevřeš dveře, vejde dovnitř. "Diano...!" pozdraví jí už poněkud ode dveří. "Lois..." pousměje se Diana a poodsune svou snídani, které taky zrovna dvakrát nedala, stranou, aby se s ní mohla přivítat. Usadí se na okraj postele u Diany. Lois i ní došla a s milým úsměvem jí trochu, opatrně obejmula, Diana také trochu naznačila obejmutí. "Jsem ráda, že jsi v pořádku... vypadalo to tam strašně... skoro jako kdyby tam vybuchla nějaká bomba..." řekne Lois a zavrtí přitom hlavou, jako kdyby to chtěla vytřást z hlavy. "Zbavily jste se aspoň... "Toho"...?" zeptá se Lois potom tebe.

Clark Kent - 21. června 2016 21:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Hned po otevření dveří se Lois nadšeně přivítala s Dianou, ke které si sedla na okraj postele. Společně se tak nějak objaly. No, vzhledem ke stavu, v jakém černovlasá kráska byla, to byl spíš jen náznak objetí. Lois pak spustila, že je nesmírně ráda, že je v pořádku, a že to tam vypadalo opravdu strašně. Jako by tam explodovala nějaká bomba. U těch slov mi mimoděk trochu vyschne v krku. Tohle bude asi moje vina… vím, že jsem s Bizarrem udělal opravdu veliké škody na majetku. Snad nejsou škody také na životech. Pomyslím si a pro jistotu uhnu pohledem k oknu, skrz které se zadívám ven. Není mi teď zrovna do smíchu. Až teď mi došlo, co jsem doopravdy zavinil. Z mých myšlenek mě vytrhla až Lois, která se mě zeptala, jestli jsme se „TOHO“ alespoň zbavili. Lehce nechápavě jsem se na ni podíval a chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, co tím myslí. Copak jsem jí to neřekl před ani ne minutou venku? Pomyslím si a trochu sklopím pohled. Ne… jen jsem to ošklivě zranil a shodil na to budovu. Ale potom mi zcela zmizel a ani já se svým zrakem jsem to nebyl schopen lokalizovat. Utekl mi. Odpovím trochu zkroušeně, ale pak se napřímím a najdu svou sílu. Příště to dopadne jinak. Prohlásím a na obě se usměji. Nyní však nebudu slibovat, že za to zaplatí, abych zase Dianu nepopudil. Chápu její pohled, ale já to jen tak za hlavu hodit neumím.

Kara Zor-El - 22. června 2016 15:29

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Cassandra nahoře zajásala a zatleskala. Pak mi řekla, abych to vytáhla tam nahoru za ní. Nebylo to ale tak snadný jak se možná zdálo. Odrazila sem se rukama, ale vypadalo to, že sem jen dosáhla toho, že ta síla co mě držela jako by na okamžik zmizela. Už sem si myslela, že si ten obličej namelu, ale nakonec sem se udržela ve vzduchu a dokonce se i ve zvduchu postavit. A po chvilce se mi podařilo vystoupat i nahoru ke Cassandře. Tak co? Zvládla sem to ne?

Universe - 22. června 2016 19:11

soukromá zpráva od Universe pro Diana se netváří příliš nadšeně, když řekneš, že příště to dopadne jinak. Dokonce otevřela pusu, že chtěla něco říci, ale tvůj supersluch začal vnímat něco naprosto jiného. Slyšel jsi Brucův hlas, nebyl studený ani nijak jeho typický, naopak byl docela hodně rozrušený, zoufalí, plný bolesti. Zněl skoro stejně jako ty, když byla Diana předtím zraněná... jenže, co jej mohlo donutit takto vlastně naříkat?

Universe - 22. června 2016 19:14

soukromá zpráva od Universe pro Cassandra nadšeně zatleská. "Si piš!" pronese stejně i nadšeně. "Jdem to ale otestovat více. Co říkáš na průzkumný let kolem ostrova? Jasně, já vím, že ti ho už ukazovali, ale ze shora určitě ještě ne!" řekne Cass. Pokud budeš mít obavy co na to Artemis, tak ta o vás dvě nejevila žádný viditelný zájem. Dokonce vlastně už i tak nějak odcházeli i pryč, ponechávajíc vás tam aby jste si vystačily jenom vy sami dvě.

Clark Kent - 22. června 2016 21:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ještě jsem zachytil, jak se Diana zatvářila, když jsem pronesl, že to příště s Bizarrem dopadne jinak. Dokonce se i nadechla, že mi na to něco zase řekne, avšak můj sluch zachytil něco odněkud z venku. Viditelně jsem zbystřil a jakoby natočil hlavu za tím zvukem, abych jej lépe slyšel. Možná jsem při tom vypadal jako stopařský pes, který zachytil stopu. To je Bruce!! Proletí mi myslí, když slyším jeho hlas, prost veškerého chladu a odtažitosti, kterého byl většinou plný. Nyní byl rozrušený, pln bolesti a zoufalství. Bruce!! Pronesu s jistou vážností v hlase, a přeruším tím jakoukoliv větu, kterou Diana mohla započít. S tím se proměním v tornádo, s jakou vervou ze sebe sundávám civilní oblečení, které rovnou poskládám na volné křeslo a vrhnu se k oknu, které otevřu. Na okamžik se ještě zastavím u otevřeného okna a pohlédnu omluvně na Dianu. Odpusť… musím jít… Pronesu trochu neochotně a pak rychle proskočím oknem, kde zmizím, letíc vstříc Brucově poloze, snažíc se mu pomoci.

Kara Zor-El - 23. června 2016 14:17
	soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Cassie byla z mýho úspěchu nadšenější než já. Potvrdila mi, že sem to zvládnula dobře a navrhla malý průskum ostrova ze shora. Tak jo, ale. Koukla sem na Artemis, ale ta už o nás nejevila zájem a odcházela. Tak dobře. Veď mě. Opatrně ji následuju a testuju svou novou schopnost lítání.

Universe - 23. června 2016 17:47

soukromá zpráva od Universe pro Převlečení do spandexu nebylo nutné. Bruce jsi totiž slyšet z tohoto místa, z této nemocnice. Omluvil jsi se tedy dámám a vyrazil za ním. Bylo to těžké v tom, že tady jsi se musel chovat jako "člověk", protože tu bylo pořád stále nějaký nemocniční personál, přesto se ti podařilo najít Bruce v opačném křídle nemocnice. Byl v místnosti, ve které kromě něj nikdo jiný nebyl. Seděl na pohovce, která vypadala draze, hlavu mě podepřenou svou vlastní rukou, kterou se ještě loktem opíral o svou nohu. Ve druhé ruce něco svíral, vypadalo to jako kus nějaké, roztrhané látky.

Clark Kent - 23. června 2016 18:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Převlékat jsem se nemusel, neboť jsem slyšel Brucův zmučený hlas odsud z nemocnice. Omluvil jsem se tedy oběma dámám a vyrazil na chodbu, odkud jsem se vydal na průzkum, s úmyslem najít Bruce. Nebylo to nic jednoduchého, protože jsem se musel chovat jako člověk. A tedy jsem se musel chovat nenápadně, aby nemocniční personál nepojal podezření. I když je dost možné, že to už dávno pojali, když jsem tu jako Superman přinesl Dianu a pak u ní ještě dlouho seděl, než mi Dick přinesl civil. Nakonec jsem Bruce našel na opačném konci nemocnici ve zcela jiném křídle. Seděl na drahé pohovce, sám v místnosti a hlavu měl podepřenou svou rukou, kterou měl opřenou o nohu. Ve druhé ruce svíral nějaký kus roztrhané látky. Celkově vypadal opravdu zdrceně. Co se mu mohlo stát, že vypadá jako hromádka neštěstí? Pomyslím si a chtě nechtě, o něj dostanu jistou starost. Proto se rozhodnu zaklepat na dveře a vstoupit. Jsi v pořádku, Bruci? Oslovím miliardáře a napůl při tom vstoupím do místnosti. Co se stalo? Vypadáš hrozně… Otáži se starostlivým hlasem a tiše vyčkám, jestli se Bruce svěří.

Universe - 23. června 2016 18:53
	soukromá zpráva od Universe pro Bruce však sotva na tvou otázku reagoval. Vlastně nereagoval vůbec nijak, skoro tě až ignoroval. Teprve když jsi vešel dovnitř místnosti se aspoň nějak trochu pohnul, ale spíše jenom nepatrně. "Je to moje chyba... moje chyba..." pronesl nakonec tiše, jakoby spíše jenom sám k sobě.

Clark Kent - 23. června 2016 19:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce na má slova vůbec nezareagoval. Spíš to vypadalo, jako by mě ignoroval, nebo ještě lépe, vůbec mě nezaregistroval. Tohle chování se mu moc nepodobalo. To on tu byl majákem chladného chování a jeho kamenná maska nedávala moc prostoru tomu, aby projevil jakoukoliv emoci. Teda krom arogance. Tohle nevypadá zrovna moc dobře… Pomyslím si a vstoupím dovnitř místnosti. Až tehdy se Bruce trochu pohnul. Bylo to však sotva patrné. Co bylo však ještě divnější, tak to, že si pro sebe začal mumlat něco o tom, že je to jeho vina. Přikročil jsem tedy k němu a stejně jako on předtím, tak i já mu soustrastně položím ruku na rameno. O čem to mluvíš, Bruci? Co se stalo? Zeptám se jej a lehce jeho rameno stisknu, abych jej přivedl zpátky z jeho myšlenek. Snad z něj tentokrát vypáčím kloudné slovo.

Universe - 23. června 2016 19:59

soukromá zpráva od Universe pro Bruce nereagoval ani když jsi se jej dotkl na rameni. "Zklamal jsem... selhal..." řekne až po notné chvíly. "...zabil ho... on ho zabil... Joker zabil Jasona, který byl pro mě jako syn..." nakonec z něj začalo po chvíly lést to, z čeho je evidentně tak zdrcený. "...unesl ho... zavřel ve skladišti, které... nechal vyhodit do vzduchu a jeho s ním..." Což by taky vysvětlovalo onen útržek látky v jeho ruce, který až teď při bližším pohledu vypadal opravdu poničený a ohořelý.

Clark Kent - 23. června 2016 20:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce nereagoval, ani když jsem jej chytil za rameno. Mlčel tak dlouho, až jsem chtěl znovu oslovit a zkusit s ním zatřást, avšak po chvilce začal mluvit. Řekl, že zklamal a také selhal. O čem to mluvíš? Zeptám se jej, nicméně on stále, jakoby mě neslyšel. Nakonec z něj ale začalo lézt, co se stalo. Podle všeho někdo jménem Joker zabil nějakého Jasona, který byl pro něj, shodou okolností, jako syn. Už tohle zjištění bylo dost šokující, avšak Bruce pak pokračoval dál. Řekl, že jej Joker unesl a zavřel do skladiště, které následně nechal vyhodit do vzduchu i s ním uvnitř. To snad ne… Pomyslím si a výraz plný starostlivosti se na mé tváři smísil s výrazem čisté šokovanosti. Bruci… Řeknu, hledajíc ty správná slova. To mě nesmírně mrzí… přijmi, prosím, mou upřímnou soustrast. Dodám po chvilce značně přiškrceným hlasem. Mohu ti nějak… pomoci? Jakkoliv… Řeknu po chvilce odmlky. Vím, že nyní jsou slova zbytečná, ale musí být vyřčena, aby věděl, že v tom není sám. Byl bych nerad, kdyby podnikl něco zbrklého a stálo to život i jeho.

Universe - 24. června 2016 22:27

soukromá zpráva od Universe pro Bruce si trochu povzdechne. "Nech mě... osamotě... prosím..." řekne nakonec po chvilce ticha, aniž by se na tebe byť jenom podíval. Svíral přitom onen cár látky, jako kdyby to bylo to nejcennější, co na světě existovalo. Je na tobě jestli zůstaneš, nebo odejdeš, každopádně, když zůstaneš, nic dalšího prakticky z Bruce nedostaneš. "Opatruj jí..." řekne nakonec Bruce, když jsi na odchodu z místnosti. Nebylo příliš těžké hádat, koho tímhle tak nějak myslí.

Universe - 24. června 2016 22:27

soukromá zpráva od Universe pro "Že váháš!" pronese Cassandra nadšeně. A tak započal váš, poněkud jiný druh průzkumu. Tvoje létání... ze začátku to skoro vůbec nešlo. Cassie tě ještě trochu musela vodit za ručku a to tak nějak doslova, než jsi tak nějak postupně přišla na to, jak se nějak pohybovat sama. Nebyla to sice žádná extra rychlost, byla možná tak poloviční oproti Cassie, ale pořád to byl jist druh pokroku, když jsi vemu, že ráno jsi ještě prakticky nic neuměla. Ukázala ti ostrov, který tak dostal ze vzduchu poněkud nový rozměr, tedy co se týče rozhodně jeho krásy, tomu vlastně vše, onen výhled, jenom přidal. Slunce však začalo pozvolna zapadat a tak tě Cassie pomalu zavedla zpátky do paláce, kde Amazonky již začali připravovat večeři. Byly tu nachystané stoly, na které nosily jídlo všeho druhu - ovoce, zeleninu, maso, pečivo. Cassie tě zavedla k jednomu ze stolů a usadila se na prachovém velkém polštáři, které zde byly místo židlý či stoliček.

Clark Kent - 24. června 2016 22:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce si trochu povzdechl a po chvilce mě tiše, ale stále dost zdrceně, požádal, abych jej nechal o samotě. Na zlomek okamžiku jsem zaváhal, jestli jej tu mám opravdu nechat, ale nakonec jsem se soucitným výrazem ve tváři přikývl. Dobrá… Odpovím tiše a sundám svou ruku z jeho ramene. Váhavým krokem poté pomalu vyrazím ven z pokoje. Než jsem se mu však ztratil zcela z dohledu, tak ještě pronesl, že „jí mám opatrovat“. Zastavil jsem se a věnoval jsem mu vážný pohled. Přesně jsem totiž věděl, o kom mluví. To budu… Opáčím mu vážným hlasem, ve kterém ale ještě byla patrná starost o jeho osobu. Stroze jsem pak ještě přikývl a pomalým krokem jsem opustil místnost. Probůh… nejen bohové a mimozemšťani, ale i určití lidé dokáží být ohavnými monstry… Pomyslím si a zakroutím hlavou. Chudák Bruce… Dodám v duchu a vykročím zpátky do pokoje za Dianou. Jdu ale pomalým krokem, abych si trochu provětral hlavu. Možná bych mohl zainteresovat Lois, aby mi něco o tom Jokerovi zjistila. Mohl bych jej pak sám najít a zamezit tak možné katastrofě. Byl bych nerad, kdyby Bruce udělal nějakou pitomost... Napadne mě během pomalé chůze zpátky za oběma dámami.

Universe - 25. června 2016 11:42

soukromá zpráva od Universe pro Ponecháš tedy Bruce samotě a vydáš se tedy zpátky na dívkami. Když se po chvíly dostaneš zpátky k pokoji, kde byla Diana, skoro ti až vyrazí dveře před nosem Lois, která je otvírala zrovna ve stejnou chvíly, jako jsi se je chystal otevřít ty. "Clarku..." podiví se prve, že tě vidí. "...jsem ráda, že tě nemusím jít aspoň hledat... protože, ty jí to zcela jistě rozmluvíš daleko lépe, než já..." pronese Lois. Záhy pak zjistíš, co vlastně tím myslela. A nemyslela tím nikoho lepšího, než byla Diana. Která poněkud seděla na postely, nohy už svěšené dolů z postele a viditelně se chystala z ní slést a postavit se na své vlastní nohy sama.

Clark Kent - 25. června 2016 12:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem pomalým krokem dorazil k pokoji, kde ležela moje drahá, tak jsem málem dostal dveřmi do nosu. Stihl jsem jen tak tak zareagovat a dát před sebe ruku, protože jsem byl doteď pohroužen ve svých myšlenkách. Zmateně jsem zamrkal a potřásl hlavou. Lois, která mi málem uštědřila ránu do nosu dveřmi, se na mě podiveně podívala a pak prohlásila, že je ráda, že jsem tady, jinak by mě totiž musela hledat, protože já Dianě snad rozmluvím to, co má v plánu. Ne, že by mi to dávalo bůhvíjaký smysl, ale při prvním pohledu na Dianu mi vše zapadlo na své místo a já pochopil. Diana byla vsedě a nohy už měla spuštěné dolů. Viditelně měla v úmyslu se už postavit na vlastní nohy. V duchu jsem zaúpěl, protože co si černovláska vzala do hlavy, to se taky stalo. Vím, že kdybych jí to rozmlouval, tak bych jí jedině provokoval a mohl bych tak rozpoutat hádku. A to bylo opravdu to poslední, čeho jsem chtěl dosáhnout. Kdo jsem, abych poroučel princezně Amazonek a Bohyni války v jedné osobě? Pronesu s lehkým úsměvem k Lois, ale můj zrak se upírá k Dianě a stejně tak i mé kroky. Dojdu ke své drahé, před kterou si přidřepnu a vezmu jí za ruku. Opravdu se už na to cítíš? Otáži se, i když ví, co mi na to odpoví. Šlo mi prostě o to, ujistit se. Potom, co mi odpoví, tak se na ni usměji, avšak starost se z mého pohledu ne a ne vytratit. Mám o ní stále obavy, a teď se k tomu přidal ještě Bruce. Dobrá… Řeknu, postavím se a o malý krůček od ní ustoupím, aby měla místo na postavení se. Navíc k ní nastavím ruku, abych jí opatrně pomohl na nohy.

Universe - 25. června 2016 22:50

soukromá zpráva od Universe pro Lois jenom poněkud pokrčí rameny. Ostatně, co by ona, obyčejný člověk, mohla vůbec na tohle říci/odpovědět? Však evidentně měla o Dianu strach, aby si případně něco ve zbrklosti neudělala, ale to poněkud nebyla tak nějak jediná. Když k Dianě jdeš, dívá se na tebe. "Nemůžu déle zůstat na lůžku... jsem bojovnice..." pronese Diana, když se jí zeptáš, jestli si je tímhle opravdu zcela jistá. A měl jsi taky tak nějak pravdu v tom, že pokud se na něčem Diana postaví hlavu, téměř nic jí to nedokáže vymluvit, vlastně si toho ještě doposud nebyl zatím svědkem. Vše bylo ještě navíc znásobené o to, že pokud se Dianě teď pokusíš pomoci, asi si to slízneš. Diana se tedy pokusila slést z postele a postavit se na nohy úplně. Slezla úspěšně z postele a vypadalo to v první chvíly, že když se její nohy dotkli země/podlahy, tak jí udrží, ale jakmile se pustila postele, její nohy a svaly jí dali jasně najevo, že ještě poněkud připravené nejsou a tak se sesunula k zemi a na podlahu jako pytel brambor.

Clark Kent - 26. června 2016 09:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois jen pokrčila rameny, protože netušila, co by na tohle mohla říci. Ani se jí nedivím, já vlastně veskrze také ne. Nemohl jsem si dovolit Dianě něco nařizovat. Čertila se i pro míň a tak jsem se postavil na její stranu a rozhodl se jí podpořit. Nejprve jsem se ale musel ujistit, že už se na to cítí. Odpověděla mi, že už déle v posteli nedokáže ležet, že je bojovnice, načež jsem lehce přikývl a souhlasil. Zvedl jsem se od ní a o krůček odstoupil, aby měla místo k postavení. Nastavil jsem k ní ruku, abych jí mohl pomoci, ale pohled, kterého se mi od ní dostalo, mě donutil ji zase stáhnout. Tvářila se totiž, že pokud se jí pokusím nějak pomoci, tak si to od ní pěkně slíznu. Jsi hrdá, ale jsou jisté meze… Pomyslím si, ale nahlas raději nic neřeknu. Bylo by to zcela zbytečné provokování. Raději jsem sledoval, jak položila nohy bezpečně na zem, a jak začala pomalu vstávat. Vypadalo to dobře, že ji její nohy udrží, ale jakmile se pustila postele, tak jí svaly vypověděly službu a ona se začala sesouvat k zemi. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli se na mě Diana utrhne a bude se čertit. Prostě jsem jí nemohl nechat spadnout. Jednak aby si ještě neublížila a jednak protože jsem nechtěl, aby se tu válela po zemi. Vstát by stejně nejspíš sama nemohla, tak proč ne. Zareagoval jsem jako blesk. Sklonil jsem se k ní a chytil jí do náruče, aby nespadla na zem. Pohlédl jsem na ni, ale ve tváři nebylo stopy po úsměvu, jen starost. Zkusíme to za pár hodin znovu, co říkáš? Navrhnu jí neutrálně a pro jistotu jí položím zpátky na postel. Vidět mě doktoři, jak jí držím v náručí, tak mě asi vykopnou z budovy. Diana by ještě rozhodně měla odpočívat.

Kara Zor-El - 26. června 2016 13:58

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Vyrazila sem s Cassandrou na průkum ostrova. Moje lítání ještě nebylo ono a tak mě musela vzít za ruku. Tahala mě chvíli za sebou, protože sem se ještě neuměla pohybovat. Pak mi to ale už začlo jít a já se začla pohybovat sama. Sice pomaleji než Cassie, alei to byl to pokrok. Ostrov byl z výšky stejně krásný jako ze země. Rozhodně krásnější než co jsem mohla vidět do teď. Cassie mi to tu pěkně ukázala a já se začla už pomalu orientovat na tomhle ostrůvku. Nakonec po nějaké době mě Cassie zavedla zpátky do paláce. Kde amazonky začly s přípravou večeře. Bylo tu hodně stolů ale Cassie mě usadila k jednomu stolku na měkoučký polštář, která tu byl místo židle. Je to tu krásné. Ale bude tu i Kal s Dianou?

Universe - 26. června 2016 15:20

soukromá zpráva od Universe pro Chytl si Diany ještě než spadla na zem. "Huh..." pronese Diana, když jí chytneš. Však dlouho ve tvých rukouch nezůstala, protože se z nich znovu pokoušela postavit, hold tvrdohlavá. Povedlo se jí znovu se dostat na nohy, přidržovala se přitom okraje postele. Však tenhle pokus se jevil mnohem lepší než ten předchozí a dokonce chvíly stála, než se ozvalo její zranění na břiše. Trochu i přitom bolestně zakňourala, ale nespadla zpátky na zem.

Clark Kent - 26. června 2016 15:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chytil jsem Dianu, ještě než dopadla na zem. Byla zprvu trochu překvapená, možná dokonce zaskočená, ale to netrvalo dlouho. Hned vzápětí se z mé náruče pokoušela postavit. Taková tvrdohlavost… Pomyslím si, sledujíc, jak se znovu pokouší postavit, přičemž se znovu přidržuje okraje postele. Tentokrát to vypadalo mnohem lépe a její nohy jí nevypověděly poslušnost. Nakonec se opravdu postavila a na mé tváři se postupně objevoval úsměv. Avšak jen do té doby, než se ozvalo její zranění břicha. Diana trochu bolestivě zakňourala, chytila se za břicho a mi v tu ránu zmrzl úsměv na rtech. Se starostí znovu pevně vepsanou v mé tváři jsem k ní přistoupil a ruku jí něžně položil na záda, asi někde mezi lopatky. Diano… jsi v pořádku? Otáži se, avšak na odpověď jí nedám prostor, protože hned na to dodám. Měla bys tomu dát ještě nějakou chvíli, než se postavíš na nohy. Ještě se, prosím, šetři.

Universe - 26. června 2016 16:59

soukromá zpráva od Universe pro Jedna z Amazonek vám donese v košíku pečivo a něco co vypadalo jako nějaká omáčka. Cassandra skoro automaticky vezme pečivo z košíku, roztrhne jej a začne jej v té omáčce namáčet a posléze i jíst. Jestli to také vyzkoušíš, zjistíš, že je to nějaká pasta ze zeleniny, s kousíčičky ještě oné zeleniny, která byla přitom použitá a chutnala opravdu dobře. "Hmm?" zamručí prve nad tvou otázkou a protože měla plná ústa, chvíly jí trvalo než odpověděla. "Nevím, netuším... co vím, tak se ještě ani nevrátily z venkovního světa, takže těžko říci." opoví ti Cassandra. DAlší amazonka vám potom postaví na stůl dva džbánky a poháry. Ve džbánech byla voda a pak nějaká tmavě červená voda, která ale chutnala mnohem lépe než ta obyčejná voda.

Kara Zor-El - 26. června 2016 17:24

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Nějaká amazonka nám přinesla košík s pečivem a nějakou omáčku. Cassie si rovnou vzala pečivo, které namočila v omáčce a pak to rovnou jedla. Rozhodnula sem se jí napodobit a bylo to opravdu dobré. Cassandra měla plnou pusu takže mi neodpověděla hned. Pak mi ale řekla, že se ještě ani jeden nevrátil z venkovního světa. To je škoda. Další amazonka nám přinesla pohárky a dva džbány. Rozhodla sem se ochutnat oboje. Voda byla osvěžující, ale to červený bylo suproví. To červené je dobré. Co to je?

Universe - 26. června 2016 20:19

soukromá zpráva od Universe pro "Ano... jsem..." odpoví ti, i když z jejího hlasu bylo znát, že jí to bolí. "Myslí, že raději skočím pro sestru..." řekne Lois a tak nějak i udělá, tedy odejde z pokoje, takže jste v něm zůstali jenom sami dva. "Clarku... jsem válečnice... já to zvládnu..." řekne ti Diana a taky se na tebe přitom podívá. Po několika okamžicích se však trochu nadechne a pokusí se narovnat, ale bolest se dostaví znovu, stejně jako její bolestivé zanaříkání.

Clark Kent - 26. června 2016 20:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi nakonec odvětila, že je v pořádku. Z jejího hlasu však šlo slyšet, že stále trpí bolestí, což mi akorát přidělávalo vrásky. Lois to také slyšela a tak prohlásila, že raději skočí pro sestru. Čekal jsem, že bude Diana odporovat a pokusí se jí to rozmluvit, ale nestalo se. Lois opustila pokoj a my tak zůstali o samotě. Jakmile se za Lois zaklaply dveře, tak na mě Diana pohlédla a prohlásila, že to zvládne, protože je válečnice. Já to vím, Diano… věřím ti, ale dřív se uzdravíš, když budeš ještě chvíli odpočívat, než když už budeš pobíhat po svých. Odpovím černovlásce starostlivě a pohladím jí po zádech, kde jsem měl doteď svou ruku v gestu soucítění. Diana se nadechne a pokusí se narovnat, ale tehdy se dostavila znovu ta bolest. Znovu bolestně zanaříká, což mi doslova trhalo uši. Diano, snažně tě prosím… lehni si ještě a odpočívej… Vím, že se ti zranění hojí neskutečnou rychlostí. Dej tomu ještě alespoň pár hodin. Naber síly, než to zkusíš znovu. Začnu jí starostlivě prosit, aby si ještě odpočinula, protože to je teď pro ni to nejdůležitější. A ona to musí vědět také. Vím, že nechce ukázat slabost, ale tohle já nepovažuji za slabost. Je to spíš moudré rozhodnutí.

Universe - 26. června 2016 20:51

soukromá zpráva od Universe pro "Víno." uculí se Cassandra. "Většině normálním lidí alkoholické nápoje docela hodně motají hlavu..." řekne Cassie a poněkud si přitom naleje z druhého džbánu oněn rudý nápoj, který ti představila jako víno. "...díky bohům, my normální moc nejsme. Na nás tedy." dodá ještě poté a natáhne ruku se svým pohárem k tobě, aby jste si mohli společně připít. Večer byl tedy více než příjemný - spousta dobrého jídla a stejně tak i pití. Amazonky dokonce přidali i nějakou tu doprovodnou hudbu. še tě nakonec tak omámilo a unavilo, že než měsíc pořádně vytoupal na oblohu, spala si spokojeně ve svém pokoji, který ti prve Diana ukázala.

Universe - 26. června 2016 21:23

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nevypadala, že by nějak chtěla poslechnout. Místo toho se znovu pokusila postavit a tentokrát už byla bolest, kterou si tím způsobila taková, že jí to přimělo skoro až vykřiknout. Místo dalších pokusů, se tak nějak zhroutila k tobě a dolů, přičemž bylo tak nějak jasné, že jí nenecháš spadnout úplně k zemi. Však ani v tvém náručí tak nějak nepřestávala kňučet. Což nebylo zrovna dobré znamení. Držela se přitom za místo, kde bylo její zranění. Však po několika okamžicích bylo vidět, že skrz její prsty, něco prosakuje. A bylo to ještě patrnější pokud odsuneš trochu její ruce.

Clark Kent - 26. června 2016 21:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nevypadala ani trochu, jako by chtěla vyslyšet mé prosby. Místo toho znovu zabojovala a pokusila se postavit. Tentokrát se však dostavila ještě větší bolest, která ji téměř donutila vykřiknout. Místo dalších pokusů se napřímit a postavit se, se tak nějak začala hroutit. Tehdy jsem zasáhl, a bylo mi zcela jedno, jak moc by mohla případně vzdorovat. Spadnout na zem ji prostě nenechám. Chytil jsem jí tedy do náruče, avšak i nadále tak nějak bolestivě kňučela. Držela se při tom za zraněné místo a mezi prsty jí začala prosakovat nějaká tekutina. Nemohlo to být nic jiného než krev. Ale ne… Diano, vydrž, prosím… Řeknu s hlasem plným utrpení, které mi působí už jen pohled na mou drahou, která mi znovu v náručí krvácí. Rychle, ale přesto velice opatrně jí položím zpátky na postel a vrhnu pohled ven z místnosti, abych zjistil, jestli se už Lois vrací i se sestrou. Clarku, nebuď debil!! Okřiknu se v duchu a nahmatám ovladač, kterým disponuje každé lůžko, a kterým sem zavolám pomoc. Rychle zmáčknu patřičné čudlíky, a zavolám tak rychlou pomoc a nezbytnou lékařskou pomoc. Vzhledem k tomu, že tohle je soukromá klinika a Bruce je zde našim patronem, tak věřím, že tu budou do pár vteřin. Mezitím se však budu věnovat trpící černovlásce. Doktoři jsou na cestě, Diano… Pomůžou ti. Řeknu snad ještě o stupeň víc starostlivě a pohladím jí po vlasech. Vím, že to není moc velká útěcha, ale to je to jediné, nač jsem se v tuto chvíli zmohl. Jakmile dorazí sestry, popřípadě přímo doktoři, tak odstoupím od lůžka a nechám je pracovat.

Kara Zor-El - 27. června 2016 15:01

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Cassandra mi představí víno, po kterém se normálním lidem motá hlava. Já nic takovýho necítila takže asi taky nebudu normální člověk jako ona. Proto si s ní připiju a budu si užívat večera. Večeře byla skvělá a víno taky. Navíc amazonky přidali k dokonalýmu večeru ještě hudbu. Vše mě tak nějak omámilo a unavilo, že než se měsíc dostal na oblohu tak sem už ležela na měkoučké posteli ve svém pokoji kde mě ráno přivedla Diana s Kalem. Ani sem se nesvlékala a rovnou si lehnula. Netrvalo to moc dlouho a tvrdě sem usnula.

Universe - 27. června 2016 19:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana se tě chytne jednou rukou, však poněkud potřísněnou její vlastní krví, která se pomalu začala nasakovávat do tvého saka. Však na tom evidentně nezáleželo. Lois spolu se sestrami dojde skoro okamžik na to. Když otevře dveře, sestry jí odstrčí na stranu a nahrnou se ihned dovnitř. Jedna začne ihned zkoumat Dianin stav. "Vypadá to, že se rána otevřela... zavolej doktora Paula, že budeme potřebovat jeho asistenci." pronese jedna ze sester a ta druhá jen přikývne a odběhne z pokoje. Tebe potom zbývající sestra vyzve, aby jsi Dianu opatrně vzal a vydal se za ní, tedy přenesl jí do jiného pokoje, přesněji malého operačního sálu. Nechají tě u ní dokud nepřišel doktor, zhruba ve tvém věku. Diana se tě přitom skoro téměř celou dobu držela. Když začnou sestry Dianu připravovat, vykáží tě ven ze sálu a zavřou za sebou i dveře.

Clark Kent - 27. června 2016 20:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se mě jednou rukou pevně chytila. Byla potřísněná vlastní krví, která se mi pomalu ale jistě vsakovala do saka. Na tom mi teď ale vůbec nezáleželo. Vlastně jsem si toho ani pořádně nevšiml, protože jsem se plně věnoval Dianě, snažíc se jí uklidnit. To bude dobré, Diano… Řeknu lehce přiškrceným hlasem, který ale nezněl moc přesvědčivě. Snad nikdo se mi nemůže divit, když tu teď stojím nad ženou, kterou zbožňuji, a která tu krvácí. To by rozhodilo drtivou většinu lidí. O okamžik později se dveře pokoje otevřely a v nich se objevila Lois s nějakými sestrami. Sestry jí hned odstrčily na stranu a jedna z nich okamžitě začne kontrolovat Dianin stav. Netrvá to dlouho a prohlásí, že to vypadá, že se rána znovu otevřela, načež pošle druhou sestru, aby přivedla nějakého doktora Paula, protože bude zapotřebí jeho asistence. Ta druhá přikývne a odklusá ven z pokoje. Sestra, která v pokoji zůstala, mi pak řekla, abych Dianu opatrně vzal a následoval jí. Přikývl jsem a opatrně jsem si Dianu vzal na ruce, načež jsem vyrazil za sestrou, která nás vedla do nějakého malého operačního sálu. Ve tváři se mi zračila bolest, kterou mi způsoboval Dianin stav a její bolestivý nářek. Svou milou jsem položil, kam mi sestra řekla a vzal jsem jí za ruku. Diana se mě stále křečovitě držela a já se cítil zcela bezmocný. Volnou rukou jsem Dianu znovu začal hladit po vlasech a společně jsme čekali na příchod doktora. Klid, Diano, jsem tu s tebou. Společně to zvládneme… Pronesu k ní tiše, ale o poznání přesvědčivěji než předtím. Přece jen jsme teď už byli na sále, což mě trochu uklidnilo, avšak ne zcela, protože tu stále nebyl žádný doktor. Jen co jsem na to pomyslel, objevil se zde onen doktor, o kterém mluvily sestry. Byl zhruba v mém věku a rovnou pokynul sestrám, aby Dianu připravily na zákrok. Při tom mě vykázal z operačního sálu. Budu nablízku… Pronesu naposledy k Dianě a dost neochotně jí pustím a odtáhnu se od ní. Počkám v čekárně, až budete vědět více, dejte mi prosím vědět. Řeknu směrem k sestrám/doktorovi a bez odmlouvání vyrazím ven ze sálu. Nevím, jestli je tu Lois taky, ani to nijak nezjišťuji. Momentálně jsem zcela mimo, a jen podvědomě a s prázdným výrazem kráčím k čekárně, kde si posléze sednu a zabořím tvář do dlaní. Začnu zhluboka dýchat, abych se trochu uklidnil, ale není to zrovna moc platné. Neměl jsem jí to vůbec dovolit… Neměl jsem jí dovolit se stavět na nohy. Měl jsem jí udržet na lůžku stůj co stůj, nehledě na to, jak moc by se zlobila. Začnu v duchu se sebeobviňováním a zakroutím hlavou. Netrpělivě při tom čekám, co se bude dít.

Universe - 27. června 2016 20:45

soukromá zpráva od Universe pro Trvalo to snad věčnost, když jsi mohl slyšet kroky, které mířily k tobě. Však k menšímu zklamání to nebyl ani doktor ani sestřičky, byla to jenom Lois, která k tobě přišla. "Promiň Clarku... měla jsem jí v tom zabránit... " řekne omluvně a sedne si vedle tebe. Vlastně se tvářila podobně, né-li stejně jako ty, tedy hromádka neštěstí. "...měla jsem něco udělat... sice netuším vůbec co... ale prostě měla..."

Clark Kent - 27. června 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nějakou neurčitě dlouhou dobu trvalo, než se ozvaly kroky, které směřovaly ke mně. Vzhlédl jsem k jejich majiteli, doufajíc, že mi nemocniční personál přišel říci, jak na tom černovláska vlastně je. K mému zklamání to nebyly ani sestry, ani žádný doktor, ale jen Lois, na kterou jsem doteď zcela zapomněl. Lois ke mně přišla a sedla si vedle mě, přičemž se mi omluvila, že jí v tom měla zabránit. Vypadala podobně sklíčeně, jako jsem teď vypadal nejspíš i já. Já jí v odpověď zprvu nic neřekl, jen jsem nesouhlasně zakroutil hlavou. Neobviňuj se, Lois… není to tvá vina. Řeknu konečně po chvilce ticha a zvednu tvář, kterou jsem měl doteď zabořenou v dlaních. Povzdechnu si a znovu zakroutím hlavou. Je to jen moje vina… měl jsem se jí postavit a nedovolit jí to, ale bál jsem se, že se rozohní a bude se ohrazovat. Prohlásím dost zkroušeně a na moment pohlédnu na svou kolegyni. Diana je strašně tvrdohlavá, když si něco vezme do hlavy, tak jí od toho nikdo neodradí. Ani já, ani žádný z jejích příbuzných z Olympu. Ale i tak jsem se měl o to alespoň pokusit. Dodám a sklopím zkroušeně pohled. Není mi zrovna moc do řeči, protože jsem duchem stále tam na operačním sále s Dianou.

Universe - 28. června 2016 19:49

soukromá zpráva od Universe pro Seděli jste tam s Lois, poněkud zřejmě obviňovali sami sebe. Ať už to byla pravda či nikoliv, prostě se to stalo a ani jeden z vás na tom teď nic nijak nezmění. Čas opět nezměrně plynul, Lois si mezitím v nemocniční jídelně koupila kávu, protože automaty tady poněkud nevedly, hold soukromníci. Ale udělila pochvalu za opravdu dobrou kávu. Doktor se ukázal, až když po kávě nezbylo prakticky nic. Nevypadal ale zrovna moc nadšeně. "Podařilo se nám ránu znovu zavřít. Naštěstí se otevřela pouze povrchově, její vnitřní orgány jsou už zcela zahojeny... i když je mi trochu záhadou jak se to tak rychle vlastně podařilo..." řekne doktor. Evidentně nikdo z lidí nevěděl o skutečném Dianině původu, což bylo možná dobře. "...použily jsme tedy jenom lokální anestézii, tudíž teď by měla být na pokoji... však, musím vás požádat, aby jste svůj pobyt u ní zmínil... alespoň pro dnešní noc..." řekne doktor. Poté tě odvede k pokoji na kterém byla. Byla na jiném než, který byla předtím. Tyhle dveře měli malé okénko, aby sestry mohl kontrolovat stav pacienta, aniž by jej přímo rušily. Při pohledu oním okénkem, Diana ležela na postely, tváří otočenou k oknu, však ve tváři neměla moc nadšený výraz. Spíše takoví smutný, jakoby si něco vyčítala.

Clark Kent - 28. června 2016 21:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois nevypadala, že by má slova o tom, že je to zcela a jedině má vina, brala na vědomí. Spíš stále vypadala, jako by se stále obviňovala. S tímto nepříjemným provinilým výrazem jsme seděli a čas plynul. Plynul pomalu a já při každém sebemenším náznaku, že sem někdo jde, kontroloval, jestli nejdou za mnou. Nikdo ale nešel a tak jsme se tam v tichosti trápili. Lois to po nějaké době nevydržela a zašla si do nemocniční kantýny koupit kávu, kterou nemohla nepochválit. Zřejmě byla opravdu dobrá, protože ona jen tak něco nepochválí. Až dlouho poté, co po její kávě nic nezbylo, se objevil doktor, který prohlásil, že se jim podařilo ránu znovu zavřít. A také, že se otevřela jen povrchově, přičemž její vnitřní orgány se jeví, jako by byly zcela zhojené, což berou jako takovou menší záhadu. Holt božský původ hraje v Dianin prospěch. Kdyby tomu dala ještě pár hodin, jak jsem jí prosil, tak by nebyla v téhle situaci. Řeknu si v duchu trpce, ale stále věnuji svou pozornost doktorovi, který mi zrovna říkal, že použili jen lokální anestézii, tudíž by měla být již při vědomí na svém pokoji. Avšak také mi kladl na srdce, abych svůj pobyt u ní, omezil jen na nezbytně dlouhou dobu, alespoň tedy na dnešní noc. Chápu… je to jen má vina. Má přítomnost jí povzbudila k tomu, co se stalo… Pomyslím si a přikývnu. Dobrá doktore… budu tam jen chvíli. Odpovím mu cestou k pokoji, ke kterému mě dovedl, a ve kterém by měla Diana ležet. Byl to jiný pokoj, než na kterém ležela předtím. V tomhle byly dveře s okýnkem, skrz které mohly sestry kontrolovat pacienty, aniž by je rušili. Pohlédl jsem oním okénkem a můj zrak padl na Dianu, která ležela tváří k oknu a netvářila se zrovna nadšeně. Měla takový smutný výraz, jako by si něco vyčítala. Díky doktore… Pronesu vděčně k doktorovi a zaklepu na dveře, načež vstoupím. Diano… Hlesnu a přistoupím k ní pomalu blíže. Jsi v pořádku? Nahnala jsi mi strach… vlastně nám… Jak se cítíš? Začnu se jí pomalu ptát a dávám si pozor, abych jí nezahltil otázkami. Pokud bude hovorná a bude sdílná, tak si k ní přitáhnu nějaké křesílko, či židli, které na pokoji bude. Pokud však hovorná nebude a bude ke mně chladná, tedy pokud mi to bude všechno zazlívat, tak raději jen postojím.

Universe - 29. června 2016 19:17

soukromá zpráva od Universe pro Při tvém vstupu ti však Diana věnuje sotva pohled. Ba spíše tak nějak naopak, spíše se od tebe ještě pootočí, když na ní promluvíš a jdeš k ní blíže. "Jsem... v pořádku..." řekne Diana nakonec ale uteče poněkud přitom celkem dlouhá doba. Neznělo to ani příliš přesvědčivě, tedy v tom smyslu, že zranění na jejím břiše zřejmě bude v pořádku, stejně jako potom i ona, ale tady zřejmě asi šlo o poněkud něco jiného, co jí evidentně trápilo.

Clark Kent - 29. června 2016 20:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Při mém vstupu mi Diana sotva věnovala pohled. Co hůř, spíš ode mě ještě odvrátila svůj zrak a pootočila se směrem ode mě, abych jí neviděl do tváře. Na mou otázku, jak se cítí, mi odpověděla až po chvíli mlčení. Už jsem si myslel, že mi neodpoví, když nakonec hlesla, že je v pořádku. Neznělo to zrovna přesvědčivě, ale vzhledem k tomu, co říkal doktor, jí nejspíš rána trápí jen z malé části. Hlavní důvod nejspíš bude něco zcela jiného. Něco, z čeho jsem neměl zrovna dobrý pocit, i když jsem neměl ponětí, co by to mělo být. Takto jsem totiž Dianu nikdy neviděl. Původně jsem měl v úmyslu si k ní přitáhnout křesílko, ale od toho jsem upustil. Místo toho jsem k jejímu lůžku přistoupil ze strany, na kterou se nedívala. Posadil jsem se na okraj postele a lehce jí položil svou ruku na tu její. Copak tě trápí, Diano? Otáži se tichým hlasem, ale přátelským tónem. Víš, že se mnou můžeš mluvit o čemkoliv. Jsem tu pro tebe, a vždy budu. Dodám a lehce jí pohladím po ruce, čekajíc, jak zareaguje a jestli se mnou bude mluvit.

Universe - 29. června 2016 20:09

soukromá zpráva od Universe pro A tak poněkud započal tvůj čas strávený na ostrově s Amazonkami. Další den byl snad ještě lepší než ten předchozí, protože jste s Cassie postupně cvičily tvoje létání a tys pozvolna nabírala nejenom na obratnosti, ale i co do rychlosti. Do oběda jsi se poněkud už vyrovnala i samotné Cass. Však Kal ani Diana se poněkud nevrátily zatím. Uplynula další noc a nastal další den a ten s sebou přinesl něco nového, asice to, že jste oběvily tvou sílu, která se ukázala opravdu značná, přesně jak Kal předtím říkal. Nejenom, že jsi mohla rozdrtit kámen jenom tak holou rukou a to naprášek, ale také železo či ocel amazonek, jakoby to nebylo vlastně vůbec nic. Ani ale Cass s tím neměla příliš problémy, ovšem oproti tobě to poněkud zvládala mnohem lépe kontrolovat, než-li ty, ale to byla jenom otázka času a cviku než získáš potřebný cit. Však Cass se nezaměřovala jenom na tvoje schopnosti, vyprávěla ti o světě venku, mimo ostrov, ze kterého jsi neměla prozatím příležitost příliš poznat. A vše to bylo naprosto úžasné.

Universe - 29. června 2016 20:20

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti však tvůj stisk sotva opětuje. Né, že by neměla sílu, spíše evidentně neměla příliš chuť či náladu. Což u ní nebylo příliš obvyklé. Vlastně se celkově chovala dost neobvykle a nezvykle, takhle jsi jí vlastně ani nikdy doposud nezažil. Tak nějak dál hleděla skrz okno. "Jsem v pořádku..." zopakuje Diana stejně jako předtím, i se stejným tónem. Teď už to začínalo být opravdu vážné. Viditelně se něčím trápila...

Clark Kent - 29. června 2016 20:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana můj stisk sotva opětovala. Ne však proto, že by neměla sílu, spíš proto, že jí něco trápilo, nebo prostě neměla chuť se se mnou bavit. Vůbec se jí to nepodobalo. Vlastně se tak nějak celkově chovala velice zvláštně. Dál hleděla skrz okno a po chvilce se mi dostalo té samé, chabé odpovědi, že je v pořádku. A je tu problém… když neprojevím zájem, tak budu za vola… ale tlačit na ni taky nemohu. To by mělo stejný, ne-li ještě horší účinek… Pomyslím si a lehce si povzdychnu. Očividně nejsi, Diano. Od prvního pohledu je zcela jasné, že tě něco trápí. Odpovím jí stejně tiše jako předtím, ale tentokrát v něm zaznívá podtón starosti. Nechci na tebe tlačit… ale až budeš připravena o tom mluvit, tak jsem tady pro tebe. Dodám a láskyplně jí pohladím. Chvilku trpělivě vyčkám, jestli něco řekne, nebo jestli se rozhodne se mi s tím, co jí trápí, svěřit. Pokud ovšem nic neřekne, tak nakonec chápavě pokývu hlavou. Doktoři mi kladli na srdce, abych se zde nezdržoval moc dlouho, protože musíš odpočívat. Budu však nablízku, kdybys mě potřebovala. Dobrou noc, Diano. Pronesu a stisk mé ruky na moment zesílím ve vřelém stisku. Dbám však na to, aby to nebylo nepříjemné. Poté se pomalu zvednu z postele a pomalým krokem vyrazím ke dveřím. Tak napůl doufajíc, že mě zastaví a něco mi řekne. Nebudu lhát, necítil jsem se dobře. Zdálo se mi, jako bych tu nebyl vítán. Pokud se však nestalo, že by mě zastavila, tak jsem ve dveřích naposledy na Dianu pohlédl, ale pak už jsem pokoj opustil a zavřel za sebou. Zkroušeně se pak vrátím do čekárny.

Universe - 30. června 2016 18:48

soukromá zpráva od Universe pro Diana však dále jenom mlčí. Nedopoví ti, ani ti nic dalšího neřekne, vlastně ti poté neřekne už vůbec nic, jenom tam leží, hledíc ven z okna. Viditelně se trápila, ale bez toho aniž by řekla, čím, jí zřejmě nepomůžeš. Když však začneš odcházet, Diana tvou ruku trochu neochotně pustí. Podívala se za tebou když si odcházel. Usadíš se tedy v jiné místnosti, trápíc se ohledně Dianina stavu. Čas tak plynul a proto bylo těžko odhaditelné, kolik času uteklo, když dovnitř někdo přišel. Venk však byla tma, takže byla zřejmě hluboká noc. K tvému překvapení k tobě do místnosti přišel Bruce. Měl ruce v kapse, sako nebylo nikde vidět, zřejmě jej někde nechal položené. Celkově působil lehce neupraveně - jeho košile byla u krku rozepnutá a rozhalená, po kravatě nebylo ani stopy, zřejmě někde zůstala nebo zůstala v kapse saka. "Doktoři mi řekli o Dianě..." řekne a posadí se vedle tebe.

Clark Kent - 30. června 2016 19:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má drahá černovláska nadále jen mlčela a neodpověděla mi. Jen tam tak ležela a mlčky hleděla z okna. Viditelně se trápila a já byl bezmocný. Když se mi nesvěří s tím, co ji tíží, tak jí nemohu pomoci. A to mě doslova drtilo, neboť jsem jí v takovéto stavu viděl opravdu nesmírně nerad. Nakonec, když mi Diana vůbec neodpověděla, tak jsem se od ní zvedl. Zdálo se mi, že mou ruku pouštěla trošku neochotně, ale to mohlo být jen v mé hlavě. Doteď totiž neprojevila žádné nadšení z toho, že tu jsem. Vlastně se na mě sotva jednou krátce podívala. Trochu sklesle jsem vyrazil ke dveřím, abych jí nechal odpočívat, jak mi doktoři kladli na srdce. Ve dveřích jsem na ni ještě naposled pohlédl a zjistil jsem, že se za mnou dívala, ale to už jsem poté opustil místnost a zavřel za sebou. Nebylo mi zrovna do tance. Diana si ublížila a skončila na sále, což je do značné míry má vina. A teď se mnou ještě nemluví, protože jí něco trápí. S těžkým srdcem jsem se usadil zpátky do čekárny a začal sklesle hledět do blba, přemítaje o Dianě, jejím stavu a o tom, co ji trápí. Rozhodně jsem cítil jistou vinu, která mě začala sžírat. Čas se dal znovu do pohybu svým tempem a já o něm ztratil ponětí. Po většinu času, který jsem tam strávil, jsem byl stejně docela mimo, ve svých myšlenkách. Proto mě docela překvapilo, když někdy uprostřed noci, ke mně do čekárny vstoupila další osoba. Se zachmuřeným a taky trochu nepřítomným výrazem jsem k ní vzhlédl a zjistil, že je to Bruce. Nevypadal si zrovna moc podobný. Budil dojem neupravenosti. Sako někde zanechal a nyní tu stál s rukama v kapsách a košili měl u krku rozepnutou. Ostatně ani já jsem nemohl budit dojem zrovna šviháka, neboť jsem byl dosud pokrytý krví své drahé. Bruce se posadil vedle mě a pronesl, že mu doktoři řekli o Dianě. Lehce si povzdechnu a přikývnu. Je to moje vina… měl jsem jí v tom zabránit už po jejím prvním neúspěšném pokusu se zvednout. Ale i tak mám dojem, že by to nebylo nic platné… Řeknu po chvilce ticha a sklopím pohled. Po zákroku jsem za ní byl. Něco ji očividně trápí, ale nechce říci co. Vlastně jsem z ní dostal sotva větu. Skoro se na mě ani nepodívala. Dodám po další krátké odmlce a nakonec ještě doplním. Rád bych jí nějak pomohl… jakkoliv, ale nemohu, když mi neřekne, co ji trápí.

Universe - 30. června 2016 20:13

soukromá zpráva od Universe pro I když se to možná nezdálo, Bruce ti naslouchal. "Hmm..." zamručí prve, možná lehce zamyšleně. "Ona ti to zřejmě nikdy neřekne..." řekne nakonec Bruce. "... Diana je hrdá žena, vychovaná jako hrdá bojovnice už od útlého věku... a podle toho co říkáš, usuzuji, že její hrdost poněkud utrpěla zranění... zranění, které se zřejmě bude hojit nejdéle ze všeho..." poznamená Bruce. To co říkal, svým způsobem dávalo vlastně celkem i smysl. Diana se takto začala chovat až poté co si svou tvrdohlavostí způsobila znovuotevření oné rány.

Clark Kent - 30. června 2016 20:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce zprvu jen zamyšleně zamručel, ale nakonec prohlásil, že mi Diana nejspíš nikdy neřekne, co je přesnou příčinou jejího trápení. A následně mi vysvětlí, proč tomu tak nejspíš je. Diana je hrdá žena, vychovaná jako bojovnice už od útlého věku. A podle toho, co jsem mu řekl, usuzuje, že to, co jí opravdu tíží, je, že její hrdost utrpěla, když si vlastní tvrdohlavostí ublížila. Po celou dobu, co Bruce mluvil, jsem jej bedlivě poslouchal. Postupně do sebe dílky skládačky zapadaly. To, co říkal, dávalo docela smysl. Hmm… Zamručím zamyšleně a pak trochu přikývnu. Dává to smysl… na to bych sám asi nepřišel. Pronesu vzápětí a rozpačitě se na Bruce podívám. Něco takového bych od Diany nečekal, ale veskrze jsem jí chápal. Měl bych jí dát najevo, že v mých očích neklesla a také bych jí měl dopřát svou oporu a náklonost. Myslím, že už tomu rozumím… díky… Dodám po trošku delší odmlce a lehce se na něj pousměji. Pak ale zvážním a zeptám se jej na situaci, která postihla jeho. A jak jsi na tom ty?

Universe - 30. června 2016 20:49

soukromá zpráva od Universe pro Bruce lehce na tebe lehce kývne. "Pozítří je Jasonův pohřeb... uložím jej do rodinné hrobky Waynů..." pronese Bruce. "...jestli se budete na to cítit, jste zváni, oba, i když nečekej velkou událost." Jeho hlas zněl pevněji než co jsi s ním mluvil naposledy, však měl ještě poněkud horčejší zakončení. Bruce byl koneckonců jen člověk a ti se nehojí tak rychle jako ty nebo Diana. Ještě notnou chvíly tam s tebou seděl, než se nakonec zvednul a vydal se ke dveřím, u nich se však poněkud zastavil. "Měl by ses projít venku. Pročistit hlavu...nebo personál tu bude mít podezření..." poradí ti tak trochu. A nebyla to ani moc špatná rada. Stejně jsi teď vlastně neměl moc co dělat a i když jsi chtěl být Dianě nablízku, občas je dobré ponechat druhému trochu volnosti. Nic jí ani teď nehrozilo, byla v bezpečí nemocnice, kde se o ní případně postarají.

Clark Kent - 30. června 2016 21:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce na má slova díků přikývne, ale poté se trochu zachmuří, protože jsem nadnesl ještě dost citlivé téma. Ovšem ne tak citlivé, aby mi neodpověděl. Avšak bylo jasné, že jej to stále trápí, protože jeho slova nesly v sobě nádech hořkosti. Řekl mi, že Jasonův pohřeb se bude konat pozítří a má v úmyslu jej uložit do jeho rodinné hrobky. Navíc dodal, že pokud se na to oba budeme cítit, tak jsme zvaní, ale také že nemám čekat žádnou velkou událost. Nevěděl jsem, jak bych na to měl reagovat a tak jsem jen soustrastně přikývl. I kdybych tam měl jít sám, tak tam budu a poskytnu mu podporu… Slíbím si v duchu a znovu se dostanu do tichého módu. Stejně tak Bruce. Mlčky jsme tam seděli a v tichosti se utápěli ve vlastních myšlenkách. Nakonec se však Bruce beze slova zvednul a vyrazil pryč. U dveří se však zastavil a ještě prohlásil, že bych se měl jít na nějakou dobu projít a vyčistit hlavu, jinak bude mít personál už nejspíš podezření. Až teď mi došlo, že jsem tu už několik dní. Navíc stále při vědomí, a stále nejevím známky únavy. Máš pravdu… díky za vše… Odpovím mu, ještě než odejde, a počkám, než mi zmizí z dohledu. Po chvilce se však i já zvednu a vyrazím k recepci, kde zapíšu svou návštěvu a vyrazím ven. Pár bloků se projdu, než pak zapadnu do tmavé uličky, kterou prozkoumám, jestli tu nikdo není a pak se vznesu do vzduchu. Poté vyrazím domů, kde se převléknu a posadím se k počítači. Spát se mi nechtělo a tak jsem se rozhodl trochu pokročit se svým článkem, který mi zadal Perry. Ráno se půjdu nasnídat a poté nejspíš vyrazím zpátky do Gothamu za Dianou.

Universe - 06. července 2016 20:11

soukromá zpráva od Universe pro Poté co jsi udělal vše co jsi měl v plánu, či neplánu, si tedy vyrazil zpátky do Gothamu. Dorazil jsi tam něco málo před polednem a počasí bylo, poněkud jako vždy, docela pochmurné, sychravé. Vlastně to opět vypadalo, že se každou chvíly poněkud rozprší. V nemocnici je ruch jako vždy, nikdo ti však nevěnuje větší pozornost. Když se vydáš k Dianině pokoji, můžeš poté skrz okýnko vidět, že u ní někdo v pokoji byl. Byl to Bruce a seděl u ní na okraji její postele. Vypadalo to, že si spolu povídají a Dianino brnění leželo na druhém okraji postele, zřejmě jí ho donesl. Sám si pohrával s lasem Pravdy, spíše jej jenom tak držel v ruce. Vzhledem k tomu, co Bruce prožil velice nedávno, nešlo se mu nedivit. Nicméně tvému sluchu poněkud neuniklo skoro ani slovo. "...Bruci... lítost je na místě, ale nepomůže ti, když budeš toužit po pomstě... ta nikdy ničemu nemohla." řekne mu Diana. "Spravedlnost, né Pomstu... ano, já vím..." opáčí s povzdechem. Zadívá se na laso ve svých rukou. Těžko říci, jestli o jeho kouzlu ví či nikoliv. Nastane pak však ticho, které Bruce protne až po chvilce. Vlastně nic neřekne, ale tak nějak Dianě opatrně položí ruku na tu její. Diana nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Poté se k ní začal nahýbat se zjevným úmyslem jí políbit, však několik centimetrů od jejích rtů se zastavil a za další okamžik se i trochu stáhl zpět. "Diano... jsi tak neobyčejná žena... vše na tobě mě přitahuje - tvoje tělo, tvůj hlas, tvoje vůně i tvoje neobyčejná mysl... přesto... nemohu... nemohu z hlubokého respektu, který k tobě chovám, jakožto ženě a osobě a stejně tak to nemohu udělat Clarkovi..." řekl, přitom na ní hledíc.

Clark Kent - 07. července 2016 11:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem tak nějak dokončil práci na článku, který jsem Perrymu slíbil, tak jsem jej ještě naposledy zkontroloval a poslal mu jej. Nakonec jsem tedy zavřel svůj laptop a vyrazil se do koupelny trochu zkulturnit a provést hygienické rituály. Jakmile jsem byl jakž takž použitelný a brýle jsem měl bezpečně naražené na nose, tak jsem vyrazil se nasnídat do nedalekého bistra, načež jsem vyrazil zpátky do Gothamu, kde panovalo stále to samé bezútěšné počasí. Vypadalo to tu totiž vždy jako před deštěm. Tedy až na výjimky, kdy opravdu pršelo. Byl jsem tu již několikrát, ale slunce jsem tu skoro nezahlídl. Na recepci oné soukromé kliniky, kde Diana ležela, si mě sotva všimli, ale nedělali mi problém se vstupem. Jen jsem se zapsal do návštěvní knihy a mohl jsem jít. Bezmyšlenkovitě jsem se tedy vydal naučenou cestou k jejímu pokoji a v duchu přemítal, co jí řeknu. O chvilku později jsem stanul před jejím pokojem a už už jsem chtěl zaklepat a vejít, když jsem si okýnkem ve dveřích všiml, že u ní na kraji postele, sedí Bruce. Zarazil jsem se a ruku jsem zase svěsil podél těla. O pár kroků jsem od dveří ustoupil na stranu, aby mě nemohli vidět skrz dveře. Opřel jsem se o protější stěnu a sledoval dění uvnitř pokoje svým kryptonským rentgenovým zrakem. Dianino brnění leželo na druhé straně postele, což značilo, že jí jej Bruce asi přinesl. Ten ovšem vypadal stále dost přešle. Nebylo se čemu divit, vzhledem k tomu, co jej a jeho blízké potkalo. Jen tam tak seděl a v rukou si pohrával s Lasem pravdy. Mému sluchu neunikl ani rozhovor, který se mezi nimi táhl. Diana mu kladla na srdce, že lítost je na místě, ale že pomsta nikdy nikomu nepomohla. Bruce se na moment pokusil Dianě odporovat, že mu nejde o pomstu, ale o spravedlnost, ale jen co to dořekl, tak mu došlo, že to není tak docela pravda a přiznal, že to ví. Zadíval se při tom na laso ve svých rukou a já pojal podezření, že o jeho kouzlu asi nemá ponětí. On by se totiž jen tak asi nesvěřoval, i když Dianě nejspíš ano, takže si nejsem zcela jist, co se tu děje. V pokoji nastalo ticho, které mi nebylo po chuti přerušit svým příchodem. Avšak jen co Bruce položil svou ruku na tu Dianinu, tak ve mně začal bodat osten žárlivosti. Všechno to bylo o to horší, že Diana nevypadala, že by jí to nějak vadilo. A to ani dokonce tehdy, když se k ní začal naklánět s viditelným úmyslem jí políbit. Nebudu lhát, bylo mi to opravdu krajně nepříjemné, ale nemohl jsem tam vtrhnout a dělat scény. Něco mě navíc nutilo se dívat a sledovat, jak se to vyvrbí. Jestli Bruce opravdu zradí mou důvěru a jestli se Diana alespoň trochu odhradí, nebo bude svolná. Bruce se zarazil pár centimetrů od jejích rtů a za okamžik se od ní odtáhl, načež prohlásil, že je Diana neobyčejná žena, ke které jí přitahuje její tělo, hlas, vůně i její neobyčejná mysl, ale že jí nemůže políbit kvůli hlubokému respektu, který k ní chová jakožto k ženě a osobě. A kupodivu nakonec dodal, že to nemůže udělat také kvůli mně. Na mé tváři se chtě nechtě objevil výraz překvapení. Nečekal jsem to. Nevím, jestli to bylo kouzlem lasa, nebo byl Bruce prostě charakter, ale překvapilo mě to. Ovšem, žárlivost ve mně i tak nadále hlodala. Rozhodl jsem se tedy ještě chvíli setrvat na chodbě a zjistit, jak se k tomu Diana postaví. Dal jsem si při tom ale záležet, abych vypadal nenuceně a jako bych prostě čekal. Kdyby procházela nějaké sestra, nebo doktor, tak abych nebudil pozornost. Spíš, abych vypadal, že čekám, než předchozí návštěva odejde, abych mohl pacientku navštívit sám.

Universe - 07. července 2016 17:09

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala více než překvapeně z Brucova chování a tak mu na to nic neřekla. "Umm... omlouvám se... nechtěl, neměl jsem to říkat... ale slova mi chodila sama na jazyk..." řekne poté Bruce, když se nakonec stáhne zpátky do původní vzdálenosti od ní, stejně jako stáhne svou ruku z té její zpátky k sobě. "Není třeba omluvy... není to tvoje chyba." řekne Diana mírně. "...tvá mysl byla pod kouzlem lasa Pravdy." dodá ještě nakonec a Bruce na na ní poněkud nechápavě podívá. Poté se podívá na ruku, ve které svíral ono laso Pravdy. Což potvrzovalo předešlou myšlenku o tom, že o jeho účincích nemá nejmenší ponětí. "Laso Pravdy a jeho kouzlo s ním poutané, přiměje každého kdo je jím poután, říkat pouze čistou pravdu, však i jeho nositel není jeho kouzlu sproštěn.... viděn svět očima nezastíněnýma a pronášet neposkvrněná slova... toť jeho dar i jeho prokletí."

Clark Kent - 07. července 2016 17:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana vypadala nad Brucovým chováním více než překvapeně, a tak se nezmohla na slovo. Bruce se naopak začal omlouvat, že nic takového neměl a ani nechtěl říkat, ale že jeho slova prostě vyplynula z úst. S tím se vrátil do původní pozice/vzdálenosti, a dokonce stáhne svou ruku z té její. Černovláska se však už vzpamatovala a došlo jí, oč tady jde. Proto mu řekla, že není omluvy zapotřebí a dodala, že byl pod účinky kouzla Lasa pravdy. Brucovi to očividně nedávalo zrovna moc smysl, protože se na ni nechápavě podíval. Potom si stejně zmateně prohlédl laso ve svých rukou a mi bylo jasné, že opravdu o jeho moci neměl ani tušení. Diana se nad ním smilovala a vysvětlila mu, podstatu jeho moci, a že každého, kdo je jím spoután donutí mluvit pravdu, stejně jako jeho nositel. Cože? Ono to funguje na oběma směry? To jsem netušil… Pomyslím si a onen osten žárlivosti postupně přestával bodat, i když tam stále byl, protože jsem nyní měl jistotu, že má Bruce o Dianu opravdu zájem, přesně jak jsem si myslel. Rozhodl jsem se tedy, že už opravdu vstoupím na scénu. Proto jsem se přestal opírat o zeď, trochu se oprášil a vyrazil ke dveřím. Krátce jsem zaklepal a vstoupil dovnitř. Dobré ráno… tedy spíš poledne… Neruším? Pozdravím svou krásnou černovlásku i svého soka a usměji se na ně. Nyní se nejedná o přetvářku, ale čistě o taktní přehlížení, abych nikoho z nich neuvedl v rozpaky. Vidím, že už ti přinesli tvou zbroj, Diano. Znamená to, že tě už propouštějí z lékařské péče? Otáži se s upřímným zájmem a usměji se na černovlasou bojovnici, čekajíc, co mi odpoví.

Kara Zor-El - 07. července 2016 18:19

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Další den byl lepší než včerejší. Spolu s Cassie sme trénovali lítání a do oběda sem byla skoro stejně dobrá jako ona. Ale Kal ani Diana se zatím nevrátily. Další den přines překvapení v podobě mojí síly. Kal mi říkal, že budu mít obrovskou sílu, ale netušila sem, že až takou. Holou rukou sem drtila kameny i železo. Byla sem tím ohromená, ale Cassie to brala jako normální věc. Měla taky takovou sílu, ale líp to kontrolovala. Netrénovali sme jen moje schopnosti, ale Cassie mě vypravovala o okolním světě. A informace co mi podávala zněli opravdu dost suprově. O tom mi Kal ještě nepovídal ani mi to neukazoval, ale moc dlouho sme spolu vlastně ani nebyly.

Universe - 07. července 2016 19:34

soukromá zpráva od Universe pro Zjištění, že její laso funguje oběma směry bylo poněkud více zarážející. Rozhodně jsi díky tomu nevstoupil dovnitř s čistou hlavou. Nicméně když jsi vstoupil, oba jejich pohledy padly na tebe, coby přicházejícího. "Clarku..." řekne polohlasně Diana, zatímco Bruce tvým směrem pouze jen kývne. Bylo na něm poněkud znát, že jsi není jist, jestli jsi něco z toho, co tu právě proběhlo viděl či slyšel, protože věděl o tvých schopnostech. "Přinesl jsem jí ho, protože jsem chtěl předejít zbytečným šuškandám či nenechavým rukou." odpoví ti Bruce na tvou otázku ohledně Dianina brnění tu v pokoji. "A co se týče jejího zdraví... je zcela v jejích rukou... doslova." dodá ještě Bruce a podívá se přitom jejím směrem. Diana jeho pohled zachytí a svým uhne poněkud do strany. Evidentně její ego bylo ještě stále raněno. "Nechám vás tu... jdu se věnovat jiným věcem..." řekne Bruce a poté s rukama napůl strčenými v kapsách odkráčí z pokoje pryč. Cestou se ještě na krátký okamžik podívá Dianiným směrem. Však s jeho odchodem nastalo poněkud v pokoji ticho.

Clark Kent - 07. července 2016 20:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem vstoupil, tak oba jejich pohledy padly na mě. Diana mě polohlasně pozdravila, ale Bruce jen stroze přikývl. Tvářil se zvláštně. Bylo očividné, že si nebyl jistý, zda jsem neslyšel něco z toho, co tu říkal. Proto jsem se taktně přetvařoval a usmíval se. Aby zamaskoval své rozpaky, tak se chopil vysvětlení skutečnosti, že tu má Diana už své brnění. Řekl mi, že jí jej přinesl, aby zabránil zbytečným šuškandám nebo nenechavým rukou. Chápu… Odpovím a vědoucně přikývnu. Pak ale Bruce dodal, že co se týče jejího zdraví, tak že je zcela v jejích rukou. A to doslova. S těmito slovy na ní pohlédl, ale jen co jej Diana zachytila, tak svým poněkud uhne stranou. Její hrdost je viditelně ještě stále pošramocena. Bruce pak nakonec prohlásí, že nás tady nechá o samotě, protože má ještě jiné věci na práci. S tím se postaví a s rukama v kapsách odkráčí ke dveřím, odkud na Dianu vrhne ještě poslední pohled. Nebylo mi to příjemné, ale co jsem mohl dělat. Zcela nic. Zvlášť když jsem je stále chtěl ušetřit rozpaků. Když se za ním zavřely dveře, tak se v pokoji rozhostilo ticho. Letmým pohledem jsem zkontroloval chodbu, jestli Bruce neodposlouchává jako prve já a pak jsem vykročil k Dianě. Vypadáš už mnohem lépe… Pronesu povzbudivě a podtrhnu to zářivým úsměvem. Posadím se při tom na okraj postele a položím jí ruku na tu její, jako prve Bruce. Jak se cítíš, Diano? Zeptám se s upřímným zájmem a počkám, jestli mi odpoví nebo ne. Včera jsem nevěděl na čem jsem, ale dnes vím, že i když jí nebude do řeči, má přítomnost jí nevadí. Spíš naopak. To proto mě tak neochotně pouštěla. Teď už vím, že jí mohu poskytnout podporu už jen svou přítomností.

Universe - 07. července 2016 20:40

soukromá zpráva od Universe pro Bruce skutečně odešel, chodbou mířil pryč. Diana odsune svoje laso trochu stranou, evidentně nechtěla aby jsi třeba náhodou skončil podobně jako Bruce, nebo si prostě jenom chránila svoje věci, kdo ví, její záměr nebyl přímo určitý. Každopádně se na tebe podívala jenom letmo. Tvůj stisk ti opětovala jenom trochu. Viditelně nebyla zcela nějak svá, ale bylo stejně tak těžké určit proč vlastně, zda-li za to mohlo ono zraněné ego, či ona událost, která tu s Brucem proběhla. "Co vše... jsi slyšel?" zeptá se nakonec tebe, viditelně narážejíc na to, co se tady před okamžikem s Brucem stalo. Však byl tu malý otazník, jak věděla, že jsi tady? Že by nějaká božská intujice?

Universe - 07. července 2016 20:54

soukromá zpráva od Universe pro Však čas běžel dál a běželi stejně tak dál i dny, které jsi trávila na ostrově. Kal a Diana se však ještě stále nevraceli. Muselo se tedy zřejmě něco vážnějšího stát, ale kdyby se tě to týkalo, určitě by ti dali nějak vědět, nebo to tak alespoň tvrdila Artemis, která vás obě měla nastarosti. Tedy, její starost a opatrovnictví spočívalo v tom, že vás během dne párkrát náhodně nějak zkontrolovala, jestli jste obě celé a jestli jste něco třeba nerozbily nebo nezničily. Jednou vás Artemis obě vzala na místo, kde bylo obyčejně dost amazonek, které proti sobě bojovali různými zbraněmi, některé i bez nich, tělo na tělo. Vám však místo železných, které používali ostatní, rusovlasá amazonka dala pouze dřevěné imitace. Cassie vypadala, že s tím už nějak trochu umí, takže se chopila iniciativy a zkoušela na tebe útočit podobně, jako to dělali i ty ostatní kolem vás. Však během onoho tréninku, kdy tě učily nejenom bojovat ale i jak se bránit, se stalo něco co nikdo tak trochu nečekal. Obě jste se ponořily do "hry" natolik, že okolí poněkud přestalo existovat. Však nikoliv pro ostatní. Při jednom z výpadů ti totiž Cassandra tak trochu podkopla nohy a tebe tak poslala dolů k zemi, však na zemi čekalo poněkud nepříjemné překvapení, asice ostré bojové vidle, které tu leželi od jedné dvojce postraně vás, která byla stejně pohlcena tréninkem jako vy. Však ostré bodáky vidlí mířily přímo na tebe a ty jsi na ně padala přímo hrudí. Vzduch protnulo Cassandřino poplašené zvolání tvého jména. Když jsi však na ně dopadla, nedostavila se žádná ostrá bolest, ani vlastně příliš bolest jako taková. Spíše nepříjemný pocit, když jsi na něčem ležela, něco hodně nepříjemného, neforemného. Když se trochu posbíráš, můžeš zjistit, že tvoje hruď je bez sebemenšího škrábnutí či odřeniny, kdežto vidle byly zmačkané, smáčknuté a mírně zdeformované. "Karo!! Jsi v pořádku?!" přispěchala k tobě rychle Cassandra a v očích a tváři měla obavy.

Clark Kent - 07. července 2016 21:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se opravdu vzdálil a nehrozilo, že by poslouchal za dveřmi. Taky proto jsem se docela uvolnil a posadil se ke své černovlasé krásce. Vzal jsem jí za ruku, ale stisk, který mi opětovala, byl přinejmenším symbolický. Nebyl jsem si zcela jistý, zda to bylo onou raněnou pýchou nebo tím, co se tu teď stalo s Brucem. Své lano ode mne odsunula. Nejspíš proto, abych se neocitl ve stejné situaci jako Bruce. Nebo si prostě proto, že si jen chrání své věci. Na mé otázky ale nereagovala a zůstala tiše. Tedy až do chvíle, kdy se mě nakonec zeptala, co vše jsem vlastně slyšel. Nebylo pochyb, na co tím narážela. Takže to ticho a ten její výraz je kvůli tomu s Brucem… Proletí mi myslí a upřu na ni svůj pohled. Vše… Řeknu s lehce ztrápeným podtónem zaznívajícím v mém hlase. Nebudu ti lhát, slyšel jsem to všechno… Dodám a párkrát lehce pokývu hlavou. Nemohu říci, že by mě to překvapilo… Věděl jsem to od první chvíle… Řeknu, ale můj pohled je upřen skrz okno. Ne proto, že bych se za to styděl, spíš protože mi není příjemné mluvit o Brucovi v tomto směru.

Kara Zor-El - 08. července 2016 09:40

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Čas ubíhal jako splašená kobyla a dny s ním. Po Kalovi a Dianě se slehla země, ale Artemis znepokojená nebyla. Proto sem si s tím nedělala hlavu. Kdyby se jim něco stalo tak by mi to Artemis určitě řekla. Jednou nás obě Artemis vzala na místo kde mezi sebou Amazonky obvykle bojují s různýma zbraněma nebo i bez nich. Místo železných jsme ale dostali dřevěné napodobeniny, aby se nám nic mestalo. Cassie už vypadala, že tomu všemu rozumí a začla na mě útočit. Rozhodně to s tím už uměla a tak sem měla problém jí od sebe držet. Během toho tréninku kdy mě učili jak se bránit a jak útočit se stalo něco co sem nečekala. Zabraly sme se do hry natolik, že nic okolo neexistovalo. Při jednom z výpadů mi Cassie podkopla nohy a já začla padat. Na zemi na mě ale čekalo nemilé překvapení. Nečí ostré bojové vidle, které mi mířily přímo na hruď. Nemohla sem ale nic dělat, protože všecko bylo moc rychlé. S výkřikem sem dopadla na ně, ale bolest se nedostavila. S překvapením sem zjistila, že mě to vlastně vůbec nebolí. Jen jako bych ležela na něčem neforemném. Trochu sem se nadzvedla a zjistila sem, že hroty vidlí sou zohýbané a deformované. Překulila sem se a viděla Cassandru jak měla v očích i ve tváři obavy. Sem v pořádku. Asi. Zmateně zamrkám a podívám se po amazonkách. Pomalu se zvednu na nohy a vezmu si do rukou vidle, abysem zkontrolovala jestli to bylo opravdu železo. Je tohle normální? Co se stalo?

Universe - 08. července 2016 18:21

soukromá zpráva od Universe pro Diana neříká nic. Jenom si krátce povzdechla a podívala se stejně tak krátce i na tebe a poté stočila svůj pohled zase do strany. Však nevydrželo jí to příliš dlouho a napůl jej otočila k tobě. "Co to znamená... pro nás?" zeptá se tě nakonec. Viditelně si nebyla příliš jistá tím, co teď dělat, ostatně bylo to na ní i poněkud dosti vidět. Zejména v jejích očích, které se vždy zabodávali až hluboko do duše, jí nyní sotva jenom načali.

Clark Kent - 08. července 2016 19:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se na chvíli odmlčela. Krátce na mě pohlédla a pak stočila svůj pohled do strany. Bylo vidět, že je zmatená. Nevydržela tak však dlouho, protože jej znovu napůl natočila mým směrem. Co přišlo dál, mi málem vyrazilo dech, protože se mě zeptala, co to mezi námi mění. Má pochyby o mém nynějším smýšlení o ní, nebo jsou ty pochyby čistě její? Proletí mi myslí a hrdlo se mi lehce sevře, přičemž na ni pohlédnu. Láskyplně ji pohladím po ruce a lehce se usměji. Z mé strany se nic nezměnilo… Pronesu, ale potom se mi srdce přesunulo až do krku, protože Dianin pohled, který obvykle pronikal až do duše, se nyní dostal sotva pod povrch. Stále tě vroucně miluji… Prohlásím následně a pokusím se o úsměv, ovšem je na mě znát, že nejsem zrovna ve své kůži. Nejsem si zrovna jistý, jestli se něco nezměnilo také z její strany. A… z tvé strany se něco změnilo? Zeptám se po chvilce a duševně se obrním, pro případ, že by její odpověď byla taková, ze které mám obavy.

Universe - 09. července 2016 15:28

soukromá zpráva od Universe pro "Ne." Řekne nakonec Diana, i když jí to poněkud chvíly trvalo. Ale jeden jí z toho nemohl příliš vinit, přece jenom je to zřejmě poprvé co se s něčím podobným setkala, což bylo na ní i docela vidět. Zřejmě monstra či zločinci jsou lepší, když je přitom může praštit, kdežto tenhle souboj je poněkud bez násilí. Diana se k tobě nakonec i trochu přisune, aby ti mohla být blíže, i když stále přitom seděla na postely. "Jsi jediným mužem, který získal mé srdce..." řekne ti a stihne ti více ruku. "...i tak to ale neznamená, že Bruce nemám ráda... uvnitř je to dobrý muž i dobrý přítel..." dodá nakonec Diana a podívá se přitom na tebe, vlastně se tak nějak na tebe dívala průběžně, vždy na okamžik uhnula pohledem ale zakrátko se s ním k tobě vrátila.

Clark Kent - 09. července 2016 16:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než Diana odpověděla, tak to chvíli trvalo. Nakonec však prohlásila, že se nic nezměnilo. Vypadala u toho však dost rozhozeně. Nemohl jsem se jí však moc divit, protože tohle je souboj, ve kterém snad ještě nebojovala. Souboj, ve kterém její pěsti byly zcela zbytečné. Pomalu se ke mně přisunula, což jsem napodobil stejnou měrou. Hned na to však prohlásila, že jsem stále jediným mužem, který si získal její srdce. S tím mi o něco více stiskla ruku a pak dodala, že i tak má Bruce ráda, protože je to dobrý člověk a stejně tak dobrý přítel. Souhlasím… je to dobrý člověk i dobrý přítel… A nikdy mu nebudu schopen oplatit mu, jak nám pomohl… Pronesu a lehce souhlasně pokývu hlavou. I když, abych byl upřímný, občas na něj žárlím… Přiznám se a s lehkým úsměvem se k ní nakloním, abych jí políbil.

Universe - 09. července 2016 19:50

soukromá zpráva od Universe pro Artemis k vám také přispěchá. Vlastně se tak nějak k vám dostali i těch pár amazonek okolo vás, které se stejným překvapením hleděli na to, co se vlastně teď tu událo. "Já...já.. nevím... nikdy jsem nic takového neviděla..." koktala překvapená Cassandra. "Artemis?" obrátí se na svou učitelku, ale ta si mlčky od tebe vezme ony zničené vidle a ve svých rukouch si je prohlíží a tak trochu je i ohmatává. Po několika okamžicích však ony vidle odloží a bez jediného slova vytasí svůj vlastní meč se kterým zaútočí přímo na tebe s úmyslem jej do tebe až po jeho jílec vrazit. "ARTEMIS!! NE, CO TO DĚLÁŠ?!!" zpanikaří Cassandra a pokusí se svou učitelku zastavit, ale její pokus se ukázal jako marný, protože sotva se špička jejího meče tebe jenom dotkla, začala se ohýbat a poté nakonec čepel meče začala praskat až se nakonec roztrhla a praskla úplně. Kousky poté zadrnčeli o kamínky pod vámi. Kupodivu jsi nepocítila nic, jenom takové nepříjemné píchnutí a stejně jako předtím, nebylo na tobě vidno žádného zranění či byť jenom šrámu. Většina amazonek na tebe hleděla s více než překvapením ve tváři. "Neuvěřitelný dar od Bohů..." pronese některá z nich. "Ne... její dar není od Bohů..." řekne Artemis a podívá se zpříma na tebe. "...její dar pochází od Slunce samotného..." dodá s mírným pousmáním, hledíc na tebe.

Universe - 09. července 2016 21:19
	soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvůj opětuje i když jenom tak decentně. Evidentně se ještě příliš necítila a to i když jsi teď byl u ní a jenom s ní. Zranění jejího ega bylo ještě opravdu, opravdu dosti patrné a co bylo nejhorší, tahle rána se nezahojí tak rychle jako ty ostatní. "Žárlíš?" zeptá se Diana poté, když se vaše rty nakonec rozdělí a trochu se přitom na tebe i podívá.

Clark Kent - 09. července 2016 23:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi můj polibek opětovala, i když spíš jen tak decentně. Pořád se očividně necítila dobře. Zranění její pýchy bylo stále velice patrné a stejně patrná byla i skutečnost, že se jen tak nezahojí. Když se však naše rty rozpojily, tak tázavě zopakovala to, jak jsem se přiznal, že žárlím. Ano… žárlím… Přiznám se znovu a nejistě se usměji. Bruce je muž, který ti může dát vše… já jsem jen chudý syn farmáře, který ti nemůže dopřát luxus, který by sis zasloužila, a na který jsi byla zvyklá… Vedle něj se necítím zrovna vhodný pro princeznu… Dodám a lehce pokývu hlavou. Na jednu stranu jsem se necítil svůj, když jsem se takto odhalil, ale na druhou jsem byl docela rád, když to ze mě opadlo. I přesto jsem se však na Dianu usmál.

Universe - 10. července 2016 00:46

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe podívá. Tak nějak poslouchala všemu co jsi jí říkal. "Zapomínáš však na jednu věc..." řekne Diana po chvilce, co ty dokončím svou větu. "...již jednou jsem ti říkala, že jako Clark Kent možná nesaháš na Brucovi hodnoty, ale stejně tak zase Supermanovi nemůže konkurovat Batman...." řekne a přitom se podívá skrz okno. "...protože moje srdce patří a patřit bude Kal-Elovi..." dodá potom po krátké pauze Diana a pomalu se na tebe zase opět podívá a mírním pousmátím.

Clark Kent - 10. července 2016 01:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Černovlasá kráska s pohledem upřeným na mě poslouchala, co jsem měl na srdci a když jsem domluvil, tak mi sdělila, že zapomínám na jednu věc. Abych se přiznal, tak jsem vůbec nechápal, nač může narážet, a tak jsem se na ni docela zvědavě podíval. To už však Diana pokračovala a dodala, že už mi jednou říkala, že se Clark Kent možná nevyrovná Brucovým hodnotám, ale zase na druhou stranu se nemůže Batman vyrovat Supermanovi. Bylo velice milé to od ní slyšet, i když se při tom dívala skrze okno a nepohlédla na mě. Svůj pohled ke mně stočila až záhy, když dodala, že její srdce patří a patřit bude právě Kal-Elovi. S tím se na mě lehce pousmála a mé srdce skoro poskočilo. Diano… Řeknu potěšeně a znovu se k ní nakloním. Tentokrát jí však nepolíbím na ústa, protože jsem věděl, že se na to ještě necítí. Místo toho jí pohladím láskyplně po vlasech a vtisknu jí letmý, ale veskrze vřelý polibek na tvář. Dám jí tak najevo svou náklonost a zároveň tak nepřekročím hranice únosnosti, vzhledem k její náladě.

Kara Zor-El - 10. července 2016 11:57

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis k nám taky přiběhla a taky několik dalších amazonek. Všechny byli překvapené jako já a Cassie. Cassie možná víc, protože koktala, že nic takovýho ještě neviděla. Artemis mi ale vzala vidle a pořádně si je prohlídla. Pak je odloží a tasí svůj meč a já o krok ustoupím. Než sem se ale nadála tak na mě vyrazila a pokusila semi zabodnout meč do hrudi. Cassie zpanikařila a vykřikla. Já taky protože sem nečekala, že na mě Artemis zaútočí. Čepel meče do mě narazala, ale nebolelo to. Místo toho se začla ohýbat a potom i tříštit. Kousky železa dopadly na zem a já překvapeně mrkala a rozhlížela se po amazonkách. Ty začly mumlat, že to je dar od bohů, ale Artemis s nima nesouhlasila. Podle ní to je dar od Slunce. Kal je taky takový? Říkal, že nám slunce dává schopnosti, ale nevěděla sem že i tohle.

Universe - 10. července 2016 16:03

soukromá zpráva od Universe pro Diana strávila v nemocnici ještě další tři dny. Bruce se však od té doby, co jsi jej tak nějak "načapal" už u Diany či v nemocnici jako takový neukázal. Po poslední, propouštěcí prohlídce Dianino břicho vypadalo, jako kdyby tam žádná rána nebyla, tedy kromě maličké, drobné jizvy, která však byla vidět jenom pouze když ses na ní přímo zaměřil. Dianě nechal Bruce poslat nějaké oblečení, aby nemusela ihned do zbroje a dostala povolení, nebo spíše svolení, že může odejít domů. Však místo na její ostrov jste zamířily spíše k tobě domů. Vše vypadalo dobře, dalo by se říci, že poněkud možná i trochu idilicky, ale jak tomu bývá, nic netrvá příliš dlouho, zvláště ty dobré věci. Večer začal "zvonit" onen komunikátor, který ti Bruce předtím věnoval a který používal ke komunikaci s vámi.¨ "Pane Kente..." ozval se místo Brucova hlasu, ten Alfrédůf. "...omlouvám se, že vás takto ruším, ale tak trochu jde o pana Bruce..."

Clark Kent - 10. července 2016 16:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana v nemocnici strávila ještě další tři dny, během kterých jsem jí navštěvoval. Jen na noc jsem vždy chodil/létal domů, aby personál nepojal ještě větší podezření. Avšak po celou tu dobu se tu už Bruce vůbec neobjevil. Vlastně jsem o něm neslyšel od chvíle, kdy jsem ho tu u Diany „načapal“ jak se jí vyznává. Nemohu se tomu ale nijak divit. Kdybych byl vystaven takové situaci jako on, tak bych se nejspíš také choval podobně. Po poslední propouštěcí kontrole, už Dianino břicho vypadalo v pořádku a po zranění zbyla jen jediná malá jizvička, kterou skoro nešlo vidět. Byl jsem neskutečně rád, že jí už bylo dobře, a že jí už propouštějí. Bruce však byl dokonale informován o jejím stavu, protože jí nechal poslat nějaké oblečení, aby nemusela rovnou do své zbroje. Osobně se tu ale neukázal. Diana se tedy oblékla a vyrazili jsme společně pryč z téhle prokleté nemocnice. Místo, abychom vyrazili zpátky na její ostrov, jsme vyrazili zpátky ke mně do bytu. Vše vypadalo velice dobře. Dalo by se dokonce říci, že skoro až idylicky. A jak už to tak bývá, když jsou věci moc klidné, tak se to většinou velice rychle pokazí. V tomto případě to bylo až večer, kdy se rozezvonil komunikátor, který mi Bruce dal. Ihned jsem si jej nasadil a aktivoval. Místo Brucova hlasu se však ozval Alfréd, který se začal omlouvat, že mě ruší, ale podle všeho se něco děje s Brucem. To nic, Alfréde… Povězte mi, co se děje? Je v pořádku? Odpovím Alfrédovi s jistou starostí v hlase a napjatě čekám, co mi řekne.

Universe - 10. července 2016 18:04

soukromá zpráva od Universe pro Diana si všimla, že reaguješ na komunikátor a došla k tobě. "Jak jsem řekl, jde o pana Bruce... víte... on... " Alfrédův hlas zmizí a jdou ve sluchátku slyšet jak se někdo snaží získat onen mikrofon, do kterého on předtím mluvil. "Kente, tady Dick... máme tu menší problém... Bruce se chová divně a tím divně myslím OPRAVDU divně i proti jeho normálu divnosti..." ozve se místo Alfréda, Dick. "...večer nasedl do Batmobilu a nereaguje na žádnou z našich zpráv, dokonce vypnul i sledování, nemáme vůbec tušení kde teď vlastně je a aby toho nebylo dost, včera skoro holýma rukama přizabil chlápky, co prodávali nějaký fet...." Dick se na krátko odmlčí. "Potřebuju pomoct ho najít, ujistit se, že neudělal nějakou hloupost... Alfréd dělá rozbor vzorku jeho krve, abychom zjistily víc..."

Clark Kent - 10. července 2016 18:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si všimla, že se něco děje a tak ke mně přišla blíže. Mezitím už Alfréd odpovídal, ale veskrze nebyl schopen poskládat plnohodnotnou větu. Začal koktat a pak jeho hlas zmizel úplně. Místo něj se ale vzápětí ozval jiný hlas, který mě rázně oslovil a sdělil mi, že jeho majitelem je Dick, a že tam mají malý problém. Bruce se prý chová opravdu, ale OPRAVDU divně. Včera prý nasedl do Batmobilu a teď nereaguje na jejich pokusy se s ním spojit. Dokonce prý vypnul sledování a tak neví, kde se zrovna může nacházet. Ovšem nejhorší z toho všeho je fakt, že včera málem holýma rukama umlátil nějaké chlápky, co prodávali fet. To se mu opravdu nepodobá… Řeknu a svraštím při tom starostlivě čelo. Že by se takto choval kvůli tomu, co se stalo v nemocnici? To se mi nezdá… Napadne mě, ale nahlas to raději neřeknu. Raději dál poslouchám Dicka, který mě teď svým specifickým způsobem žádá o pomoc Bruce lokalizovat, aby se ujistil, že neudělá nějakou hloupost. Navíc mi řekl, že Alfréd teď dělá rozbor jeho krve, aby se ujistili, že není pod vlivem nějaké omamné látky. Počítejte s mou pomocí… Odpovím rázně a následně dodám. Zůstanu v kontaktu… kdyby něco, zavolejte… Pronesu nakonec a típnu hovor, načež se lehce zamračím a podívám se na Dianu. V mém pohledu je patrná jistá starost. Volal Alfréd s tím mladíkem, Dickem… Bruce se ztratil… Choval se prý extrémně divně a od včerejška, kdy nasedl do svého Batmobilu o něm pořádně neví. Vypnul i sledování a prý skoro umlátil několik mužů, kteří prodávali drogy. Shrnu své milé události, se kterými mě Dick seznámil, a zakroutím nad tím hlavou. Tohle se mu nepodobá… bojím se, že se vydal na scestí a pokusí se Jasona pomstít, ať to stojí, co to stojí… Nadhodím svou teorii a na moment se odmlčím. Požádali mě, abych jej pomohl lokalizovat, aby se ubezpečili, že neudělá nějakou hloupost… Řeknu nakonec Dianě pravou povahu toho, proč mi volali a pak dodám. Cítíš se na malé pátrání? Zeptám se jí a počkám na odpověď. Ať už Diana odpověděla jakkoliv, tak jsem ze sebe posléze shodil civil a přešel blíže k oknu, kde jsem se zastavil a zaposlouchal. Pokusil jsem se zaslechnout specifický rykot motoru, kterým je vybaveno jeho auto. Je možné, že se zrovna teď v tuto chvíli někam přesunuje právě s ním. I kdyby ale ne, za zkoušku to stojí. Nakonec se vydám/vydáme buď po zvuku onoho motoru, nebo prostě do Gothamu, kde započneme s pátráním po muži v černé masce.

Universe - 10. července 2016 18:56

soukromá zpráva od Universe pro Diana však zavrtí poněkud hlavou. "Jsem si jista, že tohle zvládneš i beze mne." řekne ti i nakonec. Což bylo tak nějak i rozhodnuto, vydal jsi se tedy do Gothamu sám. Diana ti ještě předtím věnovala drobné políbení na tvář. Pátrání po Brucovi bylo trochu horší. Trvalo ti docela dlouho než jsi byl schopný lokalizovat nějak zvuk jeho Batmobilu a když jsi tak učinil, byla už prakticky hluboká noc. Byl na okraji města a když jsi před ním přistál, zastavil několik metrů od tebe.

Clark Kent - 10. července 2016 19:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zavrtěla hlavou a prohlásila, že tohle je něco, co určitě zvládnu sám. Avšak než jsem vyrazil pryč, ještě ke mně přistoupila a políbila mě na tvář. S úsměvem jsem se s ní rozloučil a vyrazil směrem ke Gothamu. Samotné pátrání bylo horší, než jsem čekal. Bruce nebyl nikde k nalezení a jeho auto bylo nečinné. Vlastně jsem byl zcela neúspěšný, tedy vlastně až do doby, než Bruce své auto nastartoval a já jej konečně zaregistroval. To už ale byla hluboká noc. I tak jsem vyrazil po onom specifickém zvuku Brucova motoru. Nyní už to byla úplná hračka, jej najít. Během chvilky jsem přistál na místě, ke kterému Bruce dojel. Zastavil až několik metrů přede mnou. Bleskově jsem zkontroloval, jestli někdo není poblíž, a když jsem se ujistil, že ne, tak jsem udělal pár kroků k autu. Co se děje, Bruci? Alfréd a Dick o tebe mají starost… prý se chováš divně. Oslovím jej plným hlasem a založím si ruce na prsou. Neříkej mi, žes vzal spravedlnost zcela do svých rukou… tohle se ti nepodobá. Ti muži, které jsi zbil, jsou na tom prý velice špatně… Dodám vzápětí a upřu na něj svůj pohled. I kdyby nevystoupil, tak na něj budu hledět skrz neprůhledné čelní sklo.

Universe - 10. července 2016 20:32

soukromá zpráva od Universe pro Bruce seděl uvnitř auta ale nijak viditelně nereagoval. Po chvilce se na čumáku auta však oběvili zbraně, které do tebe začali střílet, však kulky se od tebe jenom neškodně odráželi. Motor auta potom zaburácet a rozjel se přímo proti tobě. Tak nějak to do tebe napral v docela slušné rychlosti, však stejně jako kulky ani tohle ti příliš neudělalo, což se ale nedalo říci o Brucově Batmobilu. Náraz s ním docela zamával a to natolik až čumák auta skončil lehce více promáčknutý a do něčeho i trochu naboural, protože začalo trošku něco hořet. To ale Bruce donutilo konečně auto opustit.

Clark Kent - 10. července 2016 20:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce nadále seděl v autě a viditelně na mé slova nereagoval. Čekal jsem a čím dál tím víc jsem vraštil čelo. Něco mi tu nesedělo, protože jeho chování bylo opravdu podivné. A to i na takového podivína, jako je Bruce. Po chvilce se však na čumáku auta objevily hlavně zbraní, které hned vzápětí spustily palbu. Kulky do mě začaly bušit, ale žádné zranění mi nezpůsobily. Jen se ode mě neškodně odrážely. Ne, že by to ale bylo nějak příjemné, ovšem už jsem zažil horší. Co to…?! Vyprsknu, když to do mě začalo bušit, ale to už Bruce šlápl na plyn a v docela slušné rychlosti to do mě napálil. Stejně jako kulky, i auto se ode mne odrazilo a někde na straně do něčeho vrazilo. Předek auta byl ode mě pomačkaný a něco na autě dokonce začalo hořet. Co to sakra vyvádíš, Bruci?! Spustím už lehce naštvaně, když se začne kokpit auta otevírat. Při tom k němu vykročím a než se Bruce stačí napřímit a postavit, už stojím na autě a hledím mu do tváře. Co to s tebou sakra je?! Pronesu zamračeně a bedlivě sleduji, jak se zachová. Začíná mě to unavovat a taky docela nasírat.

Universe - 10. července 2016 21:02

soukromá zpráva od Universe pro Bruce ti v masce netopýra poněkud opětuje pohled, však poněkud mlčky. "Řekni..." ozve se po krátkém okamžiku jeho typickým batchraplákem. "...krvácíš?" pronesl nakonec a ani na vteřinu z tebe nespustil svůj pohled. Ano, tohle bylo víceméně to o čem mluvil v tom komunikátoru předtím Dick. Bruce však na odpověď nečeká, něco vezme ze svého opasku a hodí ti to do obličeje. Předmět se o tebe rozbije a vyválí se ven hustý černý dým, který ti zastíní případné vidění. Bruce na nic příliš nečeká a bere do zaječíš. "...budeš..." ozve se odněkud, ale to nešlo zjistit pořádně kde. Když se hustý černý kouř rozplynul, Bruce už byl kro ví kde. "Přišel jsem pozdě...že, jo..." ozve se hlas, který oznámí dalšího "účastníka" a ve kterém lze poté i poznat Dicka, se kterým jsi předtím mluvil. Jenom představa o něm zřejmě byla trochu jiná, pač se zdá, že Bruce do svého "Batbiznysu" zatáhl zřejmě celou jeho rodinku.

Clark Kent - 10. července 2016 21:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi opětoval sveřepý pohled a po krátké chvilce se mě svým chraplákem zeptá, jestli krvácím. Na nic nečekal a bleskurychle něco vzal z opasku a hodil to na mě. Neviděl jsem v tom žádnou hrozbu, proto jsem se to nepokoušel ani chytat. Nicméně jen co to do mě narazilo, tak se to rozbilo a mě zahalil hustý černý kouř, skrze který jsem ani já neviděl. Navíc se ozvalo ještě jeho chraplavé „budeš“. Co to sakra je?! Olovo?? Proletí mi hlavou a zaraženě mrkám. Bohužel mě nenapadlo z onoho kouře hned vyletět, protože jinak bych Bruce uviděl, jak mizí. Místo toho jsem tam tak zaraženě stál a sledoval, jak se kouř pomalu vytrácí. Po Brucovi ale už nebylo ani vidu, ani slechu. Avšak neuběhla snad ani vteřina, když se za mnou ozval Dickův hlas, který se otáže, zda jde pozdě. Bohužel ano… Zkonstatuji a zakroutím hlavou. On se snad dočista pomátl… Nemluvil se mnou, jen na mě začal střílet a pokusil se mě přejet… Pronesu trochu rozhořčeně a nakonec dodám. A nakonec mi ještě slíbil, že mě přiměje krvácet… Poslední větu jsem vyřkl s jistou nelibostí, protože jsem si vzpomněl na zásoby Kryptonitu, které jeho firma vlastní. Sice doteď neví, jaké to na mě má účinky, ale i tak je to nemilá situace. Někdo by to měl uklidit… je to pojízdné, nebo to mám odnést do jeskyně? Zeptám se Dicka a poukážu na havarovaný batmobil. Krom toho, možná by někdo měl zůstat s Alfrédem, protože Brucovi přeskočilo. Kdo ví, čeho je schopný a jak bude reagovat, až uvidí tebe nebo jeho. Pronesu starostlivě, ale pak se zarazím. Co když se chová jako magor, kvůli tomu, že se mě rozhodl odstranit, abych mu nestál v cestě k Dianě? Napadne mě, ale vzápětí to zavrhnu. Na to je Bruce příliš velký charakter.

Universe - 10. července 2016 21:41

soukromá zpráva od Universe pro Dick postupně seskáče dolů k tobě. Rozhodně co do jeho pohybů a také dopadu, byla cítit Brucova ruka a vedení, jistě měl nemalí podíl na jeho tréninku. "Máme na to svoje lidi, neměj péči..." opáčí Dick. "Alfréde...? Počkej, dám tě nahlas..." promluví do svého komunikátoru, který měl v uchu a vyjme jej z něj a nastaví jej na ruce tak, abys mohl slyšet i ty. "Dokončil jsem rozbor vzorku krve, pana Bruce..." ozve se Alfrédův hlas. "...je to přesně tak, jak jsem si myslel. Pan Wayne nejedná ze své vlastní vůle. Vlastně, jeho mysl je zastíněna nějakou látkou..." oznámí vám Alfréd. "Látkou? Myslíš něco jako ta, kterou používá Scarecrow?" pronese Dick. "Ano, něco na ten způsob. I když je tam znát i práce nervového plynu, se kterým se setkáváte u Jokera..." řekne Alfréd. Dick trochu zamručí. Odpověď mu poněkud trvala. "Díky Alfréde... uvidíme se v jeskyni...." rozloučí se nakonec Dick a vrátí komunikátor na své místo, tedy přesněji zpátky do svého ucha. "Mno, tady to máš...Scarecrow a Joker jsou padouši, jejiž největší zálibou se používání nervových plynů a jestli vytvořily něco společně... bůh nám pomáhej..." řekne Dick.

Clark Kent - 10. července 2016 22:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dick postupně doskáče až ke mně dolů a ze způsobu jeho pohybů na něm bylo jasně znát, že jej učil Bruce. Jejich pohyby byly opravdu velice nápadně podobné. Nejvíce to bylo poznat na tom doskoku. Na mou otázku, ohledně toho, jestli je batmobil pojízdný, nebo jestli jej mám odnést zpátky do jeskyně, mi Dick opáčil, že se o to nemusím starat, protože na to mají své lidi. Dobrá tedy… Odpovím, ale rázem zmlknu, protože Dick začal komunikovat s Alfrédem v komunikátoru. Zarazil jej, aby jej nastavil nahlas. Nestačil jsem mu ani říci, že to není třeba, protože to už se Alfrédův hlas ozval nahlas a pronesl, že dokončil rozbor Brucovy krve. A opravdu se potvrdilo, že nejedná ze své vůle, protože tam našel stopy nějaké látky. Hmm… Zabručel jsem, ale Dicka to pobouřilo více. Dokonce se zdálo, že už s něčím takovým do styku přišel, protože se otázal, jestli je to něco takového, jako to co používá nějaký Scarecrow. To mu Alfréd potvrdil, ale dodal, že tam našel také stopy nějakého nervového plynu, který používá Joker. Dicka ono zjištění opravdu nepotěšilo, to bylo na první pohled patrné. Jen Alfrédovi poděkoval a rozloučil se s ním. Pak nespokojeně zamručel a odmlčel se. Nakonec mi řekl, že Joker a Scarecrow jsou padouši, kteří si libují v nervových plynech a podobných prasárnách. A pokud něco vyvinuli společně, tak by nám měl Bůh pomáhat. Je to opravdu až tak zlé? Otáži se Dicka, ale nedám mu šanci odpovědět. Pokud bude problém s hledáním protilátky, tak mi připravte vzorek jeho krve a vzorek té látky a já se na to také podívám. I já na to mám své lidi. Pronesu, narážejíc tak na hologram svého otce a Kryptonskou databázi, která by nám snad byla prospěšná při Brucově rekonvalescenci.

Universe - 11. července 2016 18:52

soukromá zpráva od Universe pro Dick si trochu povzdechne. "Více než si dovedeš představit..." pronese a poté ti pokyne hlavou abys jej následoval. Přece jenom tady u toho napůl nabouraného batmobilu jste nebyly zrovna příliš nekrytí. Tys na to třeba moc nedbal, ale pro Bruce to znamenalo celkem hodně. "Jak jsem řekl, Scarecrrow i Joker využívají nervoví plyn... většina teď co s ním však přijdou do styku, v tom lepší případě zešílejí, v tom horším...." řekne Dick a trochu se odmlčí, protože je narážka byla docela poměrně jasná. "Protilátka je problém... zatím jsme nebyly schopní nějakou najít..." dodá a přejde ke stínu, ze kterého poté zpoza popelnice vyvede svou motorku, která nesla černé a modré barvy. "Bruce je v tom víceméně sám... musíme jej však nejdřív najít. Jedu zpátky do jeskyně, třeba Barbara mezitím na něco přišla. Nemůžu ti radit co dál, ale třeba tam najdeš něco, co my můžeme přehlédnout..." řekne Dick a nasadí si helmu načež poté nahodí motorku a odjede na níl

Clark Kent - 11. července 2016 19:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dick si trochu povzdechne a potvrdí, že je to opravdu tak hrozné. Pokyne mi, abych jej následoval, a sám vykročí stranou. Nenechal jsem se pobízet dvakrát a vykročil jsem za ním. Nedělalo mi problémy s ním srovnat krok, zatímco on mě seznamoval s účinky těch nervových plynů. Podle něj většina lidí, kteří s těmi plyny přijdou do styku, prostě zešílí. Ovšem jsou tu i ty horší případy, kdy jejich vystavení člověka stojí život. Odmlka, které se Dick následně dopustil, podtrhla vážnost Brucova stavu. Sakra… V duchu zakleju a pohlédnu na Dicka, který následně prohlásil, že protilátku se jim zatím nepodařilo najít. Mám k dispozici Kryptonské prostředky, které by tu látku možná dokázaly zanalyzovat a najít účinou protilátku… Prohlásím, tentokrát bez obalu, zatímco Dick vyvádí ze stínů svou černomodrou mašinu. Nakonec ještě mladík prohlásí, že je v tom teď Bruce víceméně sám, a že teď jede zpátky do jeskyně, protože možná nějaká Barbara na něco přišla. Také, že mi nemůže radit, ale možná, že tam na něco přijdu, co třeba oni přehlédli. S tím si nasadil helmu a vyrazil pryč. Já jsem se ještě otočil a vyrazil k Batmobilu, který jsem pořádně prohlédl. Je možné, že tam Bruce v tom spěchu něco nechal. Přece jen vozidlo opouštěl neochotně, protože hořelo. Pokud ovšem nic nenajdu, tak vyrazím za Dickem do jeskyně, zjistit, jestli na něco nepřišli.

Universe - 11. července 2016 20:14

soukromá zpráva od Universe pro Rozhodneš se trochu pátrat na vlastní pěst, ale ani tvůj dokonalý zrak nic dalšího neoběvil. Proto jsi se rozhodl tedy vydat se zpátky do Brucovi batjeskyně. Cesta ti trvala jen krátce, přesto však stále panovala tma a noc. Jeskyně byla vška jako vždy osvícena umělým šeravým světlem a největším zdrojem toho světla byl právě počítač, kterého stály dvě postavy. Jedna tedy spíše seděla, na kolečkovém křesle a byla to dívka s rusými vlasy a brýlemi na nose. Druhá, která stála vedle ní, vypadala jako Bruce. Dívka nevypadala, že by jej nějak registrovala. Však když jsi došel blíže, Brucova postava zmizela a nikde po ní nebylo ani stopy. Že by nějaký přelud?

Clark Kent - 11. července 2016 20:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ani se svým dokonalým zrakem jsem nebyl schopen najít sebemenší stopu ani žádné vodítko, které by mi něco prozradilo. Proto jsem se tedy po chvilce rozhodl to tady zabalit a vyrazit zpátky do Brucova doupěte, kde se snad s Dickem dozvíme něco nového. Cesta trvala opravdu krátkou dobu a vůbec mě nepřekvapilo, že jsem tam byl dříve než Dick na své mašině. Přece jen, on byl omezen ulicemi, zatímco já jsem nebyl limitován prakticky ničím. Nakonec jsem tedy prolétl skrz stěnu vody a vstoupil do spoře osvětlené jeskyně. Vlastně největším zdrojem světla byl onen velký počítač, na kterém obvykle pracoval samotný Bruce. Nyní však u něj stály dvě osoby. Jedna vlastně spíš tak nějak seděla na kolečkovém křesle, avšak ta druhá vypadala jako Bruce. Ovšem, když jsem se přiblížil více, tak se jakoby rozplynula. Co to sakra je? To už mám vidiny?! Proletí mi hlavou a párkrát zamrkám. Ovšem nijak to nepomohlo. Opravdu tu nebyl, alespoň ne fyzicky. Že by hologram? Napadne mě a lehce si odkašlu, abych na sebe upozornil. I když něco mi říká, že o mě věděla dřív, než jsem proletěl tou stěnou vody. Bruce byl tady? Nebo tu jen experimentujete s hologramem? Otáži se hned vzápětí a počkám, co z té dívčiny vypadne.

Universe - 11. července 2016 20:55

soukromá zpráva od Universe pro Dívka se k tobě nepatrně natočí. "Bruce?" podiví se, jakoby nechápala. "Možná, že ti výlety do kosmu pomotaly hlavu více než je zdrávo... ale Bruce... je někde tam v Gothamu..." opáčí trochu nevrle dívka s brýlemi. Pár okamžiků na to se ozve burácení Dickovi motorky a na ní dojede i samotný Dick. Zaparkuje motorku, sundá helmu, sleze z ní a dojde pozvolna k vám. "Barbaro... vidím, že jsi našeho hosta poznala..." pronese s mírným úsměvem Dick. "Nás... ´host´.. trpí zdá se přeludy... spletl jsi mě s naším drahým Brucem..." opáčí lehce dotčeně dívka, kterou Dick nazval Barbarou. Dick však jenom pokrčí rameny. "Počítám, že máš pro nás něco..." pokusí se to zahraát na jinou stranu Dick. "Znáš mě až příliš dobře, Dicku." pousměje se rusovláska a otočí se k počítači. Drobnými a rychlými pohyby poletuje na klávesnici prsty a za několik sekund se na obrazovce oběví obrázek až příliš důvěrně tobě známě zelené horniny. "Nevím, k čemu přesně tohle slouží, ale rozhodně to pozemsky nevypadá." pronese Barbara. Dick si povzdychne. Ani jeden z nich nevypadal, že by tušil s čím vlastně vůbec mají tu čest, či k čemu to vůbec slouží. "Netuším k čemu by to mohlo být, ale máš pravdu. Vypadá to, jako nějaký druh parazitického meteoritu..."

Clark Kent - 11. července 2016 21:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Rusovláska se na mě jen nepatrně pootočí a prohlásí, že mi výlety do vesmíru pomotaly hlavu více než je zdrávo, protože Bruce je tam někde v Gothamu. Ne, že by se mi líbil tón, jakým se mnou mluvila, ale nyní to bylo zcela vedlejší. Místo toho jsem se zaposlouchal, jestli neslyším nějaké kroky, nebo ještě lépe tlukot srdce. To už ale přijížděl Dick na své mašině a burácení motoru mě vyvedlo ze soustředění. Vrhl jsem tedy jeho směrem lehce nevraživý pohled a snažil se znovu nabrat soustředění, potřebné pro to, co jsem měl v úmyslu. Nicméně, už to bylo nějakou dobu, co jsem měl onu vidinu, takže i kdyby to opravdu Bruce byl, už by mohl být dávno pryč. Dick slezl z motorky, sundal si helmu a pozvolna došel až k nám, načež oslovil rusovlásku, čímž mi prozradil, že tohle je ona Barbara, o které mluvil. Snažil se nějak navázat rozhovor a pokusit se nás tak nějak oficiálně představit. Barbara však stále dotčeně prohlásila, že já, jakožto jejich „host“ jsem si jí spletl s Brucem. Dick jen pokrčí rameny, což mě vytočilo. Ani jeden z nich neviděl to, co já a soudí. A že jsem toho od doby, co znám Dianu, viděl opravdu hodně… Proletí mi myslí, avšak na nějaké uštěpačné odseknutí jsem se nesnížil. Raději jsem se kousl do rtu. Aby Dick prolomil nastalé ticho a zahladil kostrbatý start, tak znovu Barbaru oslovil s tím, že počítá, že pro nás něco má. Barbaru to potěšilo a přisvědčila, že jí zná už příliš dobře. Otočila se zpátky ke klávesnici a začala do ní něco vyťukávat. Já však hleděl do tmy jeskyně, protože jsem měl nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje. Ne někdo, ale přímo Bruce. Jeho Jet oplýval maskovací technologií… proč ne i jeho oblek? Pomyslím si, přičemž dále očima sonduju po jeskynních prostorech, ve kterých se nacházíme. Barbaru a Dicka jsem poslouchal jen tak na půl ucha, avšak i tak jsem pochytil vše. Někdy je holt výhoda, být Kryptoňanem. Mou plnou pozornost si vysloužili ale hned vzápětí, když padly slova jako „to pozemsky nevypadá“ a následně Dickovo „meteorit“. Otočil jsem se čelem k monitoru a spatřil jsem onen známý radioaktivní nerost. Dick ani Barbara očividně netušili, k čemu tento nerost využít, avšak něco mi říkalo, že Bruce to už ví. Zjisti, jestli je všechen ten materiál na místě. Ať někdo přímo fyzicky zkontroluje, jestli něco nechybí. Do posledního kousku. A pokud chybí, zjistěte, co s ním Bruce prováděl a co z něj vyrobil... Pronesu pevným hlasem a ve tváři mám soustředěný výraz. Se rty pevně semknutými sleduji onen obraz na monitoru a v duchu si říkám, odkud by to mohl Bruce vědět. Dianino laso funguje oběma směry… co když jí někdy položil otázku, kterou mu musela zodpovědět a tak mu odhalila mou slabinu? Napadne mě, ale poté onu myšlenku zapudím, protože vím, že by mě Diana takto nezradila. Ani kvůli kouzlu lasa. Takto to fungovat nemůže. Ne… spíš to bude tím, jak po mě chtěl znát názor na tu horninu a hodil mi jí… tehdy jsem tomu skoro uskočil… tohle mu mohlo být podezřelé… A možná získal trochu mé tkáně, třeba krev po boji s Bizarrem, a provedl patřičné pokusy… hmmm… ano, to bude ono… Zapřemýšlím se, přičemž stále upírám oči na obraz toho kryptonitu. Jestli se ukáže pravdivým to, co si myslím… nastanou problémy… Řeknu a odvrátím se od monitoru. Hned se však v duchu prokleju, že jsem něco takového řekl nahlas. Kdyby tu Bruce opravdu byl a poslouchal, tak jsem mu právě potvrdil, že to proti mně může využít jako zbraň.

Universe - 12. července 2016 17:45

soukromá zpráva od Universe pro Barbara s Dickem se na tebe podívají s tím, že když jsi tedy promluvit, evidentně čekali, že bys jim třeba ochotně řekl co to vlastně je, či odkud to pochází. Však musel jsi je poněkud zklamat. Avšak zklamání trvalo jenom opravdu okamžik, protože jejich mysl zaměstnalo něco jiného. Ono tvé prohlášení o tom, že jestli je to to co si myslíš, nebude to dobré... "Co může být tak strašné, že z toho máš i TY obavy?" pronese Dick zvídavě. Barbara se zdála, že odpověď na svoje otázky si poněkud najde evidentně sama, protože se opět prsty pustily do klávesnice a Brucova počítače. "Souvisí to nějak s tím, jak tu byl ten... maniak co tu tady siláka hledal, Barbie?" zeptá se Dick prozměnu Barbary, která hleděla do monitorů počítače. "To ti nedokážu říci." řekne Barbara celkem obratem. "Ale podle tohohle záznamu, který se mi povedlo dekódovat z Brucova osobního disku.... tohle koupil před pár týdny... od... Lexcorpu..."

Clark Kent - 12. července 2016 19:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barbara s Dickem na mě hleděli s očekáváním, že jim řeknu více, vepsaným ve tvářích. Avšak nemohl jsem si dovolit jim odhalit více. Skutečnost, že Kryptonit, je vlastně jedinou substancí na planetě, která mě dokáže zabít, je pro mě velice ošemetná. Nemohl, a vlastně ani jsem nechtěl to říkat někomu dalšímu. Zklamání, které se jim ve tvářích objevilo, když jsem nic dalšího neprozradil, však netrvalo dlouho. Dicka zaujalo mé prohlášení, že jestli se ukáže pravdivým to, co si myslím, tak to bude ošklivé. A taky se na to zeptal. Barbara se však rozhodla, že si na své otázky odpověď najde sama. S tím se znovu pustila do horečného ťukání do klávesnice. Dick, který se ode mě odpovědi nedočkal, se natočil k ní a zeptal se, jestli to nějak souvisí s tím maniakem, který tu hledal mě. Ani nevíš, jak jsi blízko, mladej… Ujede mi skoro, ale nakonec se dokážu zarazit, abych něco nekvákl. Barbara mu však obratem sdělila, že tohle mu zodpovědět nedokáže, ale podle záznamu, co právě našla, je patrné, že to koupil před pár týdny od LexCorpu. Ano… LexCorp této mimozemské substance má veliké zásoby… Jedná se o krystalickou látku, která vyzařuje jistý druh záření, které pozemské přístroje skoro nedokáží zaznamenat. Domnívám se, že je to nebezpečné záření, neboť se jedná o úlomky mého domova - Kryptonu. Poodkryji nakonec částečně co je ta látka zač, aby mě konečně začali poslouchat a udělali, co říkám. Je nutné, aby se zjistilo, jestli je všechen Kryptonit na místě, nebo jej už Bruce začal zpracovávat.

Universe - 12. července 2016 19:49

soukromá zpráva od Universe pro "Krypton?" podiví se Dick. "To by lecos vysvětlovalo..." "Nevysvětluje to nic, Richarde.... jedině to, že to prostě není z naší planety. Co to však dokáže dál nemáme nejmenší tušení..." poznamená Barbara. Dicka evidentně trochu načalo to, jak a jakým způsobem jej před tebou oslovila. "Můžeš zjistit na co jej chce?" řekne Dick dotčeně. "Ne, to bohužel ne. Je to jeho soukromí disk, na který se nedostanu, rozhodně né hned..." oznámí Barbara, stále hledíc přímo do obrazovky. Nicméně k tvým uším dolehne zvuk, jakoby se právě něco vysunulo a otevřelo. Dick to evidentně zaregistroval také, sice trochu později ale ihned se za tím zvukem vydal. A vydal se k místu, které vypadalo vzhledem k několika úložným prostor, jako nějaký menší sklad. Jeden z menší kontejnerků byl otevřen. "Neříkala jsi, že se tam nemůžeš dostat?" pronesl Dick. "Nemůžu zjistit k čemu Bruce ten kus šutru chce, o tom, že otevřu jeho skladovací prostor nepadlo ani slovo..." poznamená úlisně Barbara. Dick se uculí. Však do smíchu tobě příliš nebylo. Kontejner byl totiž prázdný. Však na jeho dně bylo několik drobným úlomků, které nebyly větší než drobná mince. Však i takto jsi mohl pocítit nepříjemné píchání, které se ti na hrudi ozvalo. "Mno, zdá se ale, že jsme tu pozdě..."

Clark Kent - 12. července 2016 20:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dicka překvapilo, když jsem mu řekl, že jsou to radioaktivní úlomky Kryptonu. Očividně mu to odpovědělo na jeho otázky. Barbaře to ale viditelně nestačilo, protože Dicka doslova okřikla, že to nevysvětluje nic. Jen snad to, že to není z této planety. Další účinky však neznáme. Oh Bože… proč je tak zvědavá?! Povzdechnu si v duchu a pohlédnu na Dicka, který teď trochu dotčeně vznesl otázku, zda může zjistit, na co jej chce. Barbara však s politováním prohlásila, že bohužel ne, protože se na jeho soukromý disk nedostane. Alespoň tedy ne hned. V tu chvíli se ozval zvuk, jako když se něco vysunuje, který vzápětí zachytil i Dick. Vykročil k místu, odkud se ten zvuk ozval, a já si všiml, že to je takové miniaturní skladiště. Bylo tu dost úložných míst, ale můj pohled padl na jediný otevřený, malý kontejner. Dick pronesl uštěpačně, že si myslel, že se k tomu Barbara nedostane, ale ta mu opáčila, že na disk opravdu ne, ale o úložném prostoru nepadlo ani slovo. Přikročil jsem tedy blíž k Dickovi a nakoukl do toho kontejneru. Na dně se povalovalo pár zelených krystalků a mě začalo píchat na hrudi. Pro jistotu jsem ustoupil pár kroků nazpět. A ztěžka oddechoval. Dobrá… ušetřím vám čas a prozradím, k čemu to Bruce má… Řeknu po chvilce oddychování a zatvářím se dost přešle. Očividně se jim jen nerad svěřuji, ale asi není zbytí. Tyto krystaly jsou ozářené kusy mé rodné planety, které sem po jejím výbuchu dopadly… Jejich záření mě zbavuje mých nadpřirozených schopností a už jen jejich přítomnost mě zabíjí… Pronesu pomalu a zřetelně, protože to nemíním nikdy opakovat. Bruce je má proto, že mě tím chce zabít… Řeknu posléze a nakonec dodám. A přesně to mi taky slíbil, když mě před chvílí napadl, pokusil se mě zastřelit a přejet…

Universe - 12. července 2016 20:31

soukromá zpráva od Universe pro Dicka se na tebe podívá jako kdyby jsi právě přiznal, že to ty jsi Batman a né Bruce. Naprázdno pootevřel pusu, ale žádná slova jeho rty neopustila a tak jí zase pomalu zavřel. "Mno... tohle je trochu..." zakoktá nakonec a trochu se symbolicky podrbe na temeni své hlavy. "Chceš říct, že tohle... ať je to cokoliv co není ze Země..." řekne a sehne se dolů a ze dna kontejneru sebe jeden z drobným úlomků. "...jako... tohleto...zelené... kdovíco... dokáže zranit Supermana?" pronese Dick, jako kdyby tomu nechtěl stále uvěřit. Dokonce se s tím kousek, který ležel na jeh rukavici, zkoušel přiblížit k tobě, jakoby snad chtěl vidět jeho účinky na vlastní oči. "Dicku...!" pronese ostře Barbara, která se se svým kolečkovým křeslem posunula o kus k vám. Dick se zarazil, zastavil a podíval se jejím směrem. "Sorry, nemohl jsem odolat..." řekne Dick, trochu omluvně a trochu se i stáhne. Barbara však nehnula ani brvou. Teď skutečně chvíle na vtipy nebyla. "Volá tě zřejmě..." řekne Barbara a pokyne hlavou k jednomu z monitorů, na kterým byl zobrazen Gotham a Batsymbol zářící v těžkých dešťových mracích.

Clark Kent - 12. července 2016 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dick se na mě podívá, jako kdybych se mu právě přiznal s něčím nanejvýš podivným. Naprázdno pak pootevřel pusu, ale žádná slova ven nevyšla. Nakonec jí tedy zavřel a pak se trochu zakoktal. Nenacházel zrovna ta pravá slova na zhodnocení toho, co jsem mu teď právě řekl. Místo toho se jen přitrouble poškrábal na temeni hlavy a vzal do ruky jeden ze zbylých krystalků. Pořádně si zelený nerost prohlédl a pak se mě koktavě zeptal, zda tím chci opravdu říci, že tohle… tenhle kus nerostu, opravdu dokáže zranit Supermana. Dokonce s tím kouskem Kryptonitu stále ležícím na jeho rukavici udělal pár kroků ke mně, jako by to opravdu chtěl vidět. Netvářil jsem se u toho zrovna nadšeně a už už jsem jej chtěl zarazit, když jej okřikla Barbara, která se se svým vozíčkem mezitím trochu přiblížila k nám. Dick se zarazil, zastavil a pohlédl jejím směrem. Ona se však tvářila nanejvýš vážně, a tak se spěšně omluvil, že prostě nemohl odolat, načež ustoupil zpátky. Následné ticho netrvalo dlouho, protože jej přerušila rusovláska, která mě oslovila a sdělila mi, že mě nejspíš už volá. Při tom poukázala na jeden z monitorů, na kterém byl výjev z Gothamu, nad kterým v těžkých dešťových mracích zářil Batsymbol. Je to tady… Pomyslím si a lehce si povzdechnu. O tom, že bych tam nešel, neuvažuji ani na chvíli, ale nemohu říci, že by se mi tam chtělo. Nenechme jej čekat… Pronesu a unaveně se na Barbaru pousměji, načež vykročím směrem ven z jeskyně. Než však dojdu byť jen do poloviny plošiny, tak se za nimi obrátím a ještě něco naposledy řeknu. Pracujte dál na protilátce… pokusím se obstarat zbytek… Pronesu, usměji se a jako blesk vyletím ven z jeskyně. Úsměv to byl sice upřímný, ale radostně jsem se moc necítil. Zatím pokaždé předtím, co jsem přišel do kontaktu s touto substancí, jsem pohořel. Co víc, nebýt Diany, tak by mě to zabilo. S těžkým srdcem, a hlavou plnou Bruce a šílenství, které ho postihlo, jsem dorazil do Gothamu. Zářící Batsymbol v mracích, nebylo problém najít a tak jsem se zaměřil na střechu, kde byl onen reflektor, hledajíc Bruce, abych jej přivedl k smyslům.

Universe - 13. července 2016 17:47

soukromá zpráva od Universe pro Když odletíš, přejde Dick k Barbaře. "On se z toho dostane..." pronese Barbara. "A co když ne? Co když tentokrát Joker zašel až příliš daleko... navíc to s Jasonem..." povzdechne se Dick. Barbara jej chytne za ruku a pevně jí stiskne. Dick jí viditelně stisk oplatil. "Zvládne to... musíme věřit..." "Zlom vaz... ale jenom né ten jeho..." pronese Dick ještě než stačíš odletět. Let do Gothamu netrval příliš dlouho, ostatně Brusův dům, či spíše vila, ležela skoro na kraji města a tak to do města nebylo daleko, ale ostatně pro tebe nebylo příliš moc náročné nějak doletět/doběhnout i tak. Během tvého letu se však rozpršelo a né rozhodně málo. Bruce tě očekával u rozzářeného reflektoru...

Clark Kent - 13. července 2016 20:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než jsem stačil odletět, tak mi Dick ještě řekl, abych zlomil vaz, načež dodal, že ne ten Brucův. To mě přimělo k letmému úsměvu, ale pak už jsem zmizel rychlostí vystřelené kulky. Gotham byl, co by kamenem dohodil od Brucovy vily, takže mi cesta trvala opravdu jen mžik. I to ale stačilo, aby se pořádně rozpršelo. Najít Batsymbol nebylo vůbec těžké, neboť zářil v oblacích a dominoval tak celému městu. A tím tuplem už nebylo vůbec těžké najít střechu, na které byl obří reflektor a promítal onen symbol do oblak. Ovšem, vedle toho reflektoru stál samotný Bruce, který byl oděn v těžké bojové zbroji, která vypadala velice robustně. Dosedl jsem tedy na okraj budovy, na které stál Bruce a stanul jsem mu tváří v tvář. Bruci… nejsi sám sebou… Joker tě nakazil nějakým nervovým plynem… Pronesu pevným hlasem a jde vidět, že jsem docela obezřetný. Vzpamatuj se… jsou tu lidé, kterým na tobě záleží… Dodám hned vzápětí a očekávám jeho další tah.

Universe - 13. července 2016 20:57

soukromá zpráva od Universe pro Artemis se trochu pousměje. "Ty a on, jste jedné rodiny, jedné krve. Tužíš jsi jako on a on je jako ty." poznamená u toho Artemis. Poté schová zbytek svého meče zpátky do pochvy u svého pasu. "Hledej přízeň a paprsky, kdykoliv tě síly opustí." řekne ti Artemis a pozvolna k tobě dojde. "Však vím, protože jsem to viděla na vlastní oči, že ještě tvým darům není zcela konec. Čas jenom ukáže, zda-li se projeví, či nikoliv." dodá ještě a povzbudivě ti dá svou ruku na tvé rameno a symbolicky ti jej i sevře. Bylo to od ní poněkud příjemné gesto. Trochu připomínalo mateřské. Však tuto chvilku zmizí Cassandra, která na tele skočí, vlastně tě tak nějak tím obejme. "Karo, ty jsi tam úžasná!!!"

Universe - 13. července 2016 21:08

soukromá zpráva od Universe pro Když dosedneš na střechu, Bruse sotva hne brvou. Vlastně tě sledoval jenom jeho pohled. Stál tam v těžce vypadající zbroji, kterou nepochybně vyrobil zřejmě pro to aby se s tebou utkal. "Jsi tady... " pronese Bruce a jeho hlas byl poněkud pozměněn měničem hlasu, který měl zřejmě zabudovaný v té přilbě a který mu ještě více zkresloval hlas, než jeho normální "chraplák". Když začneš mluvit, začne pozvolna couvat. Když by ses za ním vydal, stoupneš nedopatřením na něco co aktivuje nějaký mechanizmus, který zase aktivuje další věci, tedy konkretně čtyři miniguny, které začali okamžitě do tebe pálit i když se od tebe kulky jenom tak odráželi, přesto to nebylo příliš příjemné.

Clark Kent - 13. července 2016 21:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem dosedl na střechu oné budovy, tak Bruce nic neříkal. Vlastně jediné, co svědčilo o tom, že mě poslouchá, byla skutečnost, že mě bedlivě sledoval. A vlastně také to, že zkonstatoval, že jsem tady. Jeho hlas zněl nyní zcela jinak. Očividně měl v helmě zabudovaný nějaký přístroj, který mu hlas pozměňoval, protože to znělo nějak jinak. Jakoby strojově, mechanicky. Nicméně, začal přede mnou ustupovat, a proto jsem stejně rychle vykročil k němu. Bruci… nejsi sám sebou… jsi... Více jsem však říci nedokázal, protože jsem stoupl na nějakou plošinu, která vysunula a aktivovala čtyři samohybné, automatické miniguny, které na mne začaly pálit. Kulky se ode mě začaly odrážet, ovšem, i když to bylo docela nepříjemné, nezpůsobovaly mi žádnou trvalou újmu. Vzlétl jsem tedy pár stop nad úroveň střechu a svým laserovým zrakem jsem přejel přes bojiště a uřízl jsem miniguny, aby na mne přestaly pálit. Teprve poté jsem znovu dosedl na střechu a znovu vykročil k Brucovi. Bruci… vzpamatuj se! Já nejsem tvůj nepřítel… tví nejbližší se o tebe strachují. Joker tě nakazil nervovým plynem a nejsi sám sebou… Pracujeme na protilátce. Pronesu hned vzápětí pevným hlasem a nakonec dodám. Přestaň s tím a pojď se mnou… všichni se o tebe strachují. Dick, Barbara, Diana… i já… Řeknu nakonec, kráčejíc pomalým krokem k němu, čekajíc ovšem, že jej ale nepřemluvím. Osobně čekám, že to pouhými řečmi nedokážu vyřešit. Dick a jeho informace o těch plynech mluvily jasně. Brucův stav bude zřejmě velice vážný a řeči budou zbytečné. Já však neztrácím naději a pokouším se o nemožné.

Universe - 14. července 2016 17:49
	soukromá zpráva od Universe pro Bruce zřejmě příliš neočekával, že by ti to něco udělalo. A tak, když jsi zničil ony miniguny, které tu byly víceméně jenom pro smích a teď byly jenom hořící hromady něčehosy, vyrazil za tebou. "Mýlíš se..." pronese přitom zkresleným hlasem. "Nikdo z vás nic nechápe!"

Clark Kent - 14. července 2016 18:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce očividně neočekával, že by mi miniguny něco udělaly. A když jsem vzlétl a ony miniguny hravě jedním tahem svého laserového zraku zneškodnil, tak vyrazil ke mně. Dorazil až do mé těsné blízkosti a do tváře mi křikl, že se mýlím, a že to nikdo z nás nechápe. Co to sakra meleš, Bruci?! Pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu, protože mě to docela překvapilo. Avšak hned záhy se vzpamatuji a upřu na něj svůj pohled. Vzpamatuj se, Bruci! Jsi úplně bez sebe. Chováš se jako blázen! Křiknu na něj na oplátku a zamračím se. Dávám si ale pozor, abych viděl i na jeho ruce. Pokud s nimi začne něco dělat, dostane ránu, abych jej dostal ze své blízkosti. Nerad bych byl vystaven zhoubnému záření Kryptonitu. Avšak dám si pozor, aby rána nebyla příliš silná. Nerad bych mu způsobil nějakou újmu. Chci jej jen odšťouchnout.

Universe - 14. července 2016 18:53

soukromá zpráva od Universe pro Bruce však na tvoje slova nijak nereagoval. Evidentně se pořád držel jenom toho svého, co měl momentálně v hlavě a kdo ví, co se mu jí teď vlastně honilo. Však když se rozpřáhl s tím, že ti jednu nakouří, bylo jasné, že se mu tou hlavou rozhodně nehoní nic příliš dobrého. Rána ani nedopadla, vlastně jí sotva zvednul, když jsi opětoval jeho útok. Však i tento "drobný šťouch" působil na obyčejného člověka poněkud destruktivně. Odmrštilo jej to pár metrů nazpět a to tak, že střecha pod ním mírně pokřupala. Jeho brnění i on samotný evidentně držel ale dále.

Clark Kent - 14. července 2016 19:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má slova očividně nepadla na úrodnou půdu. Bruce na ně vůbec nereagoval a měl v hlavě pořád jen to své. A vzhledem k tomu, že se rozpřáhl rukama, že mi jednu nakouří, to nebude vůbec nic dobrého. Já na to byl ale připravený a nenechal jsem, aby jeho rána dopadla. „Odstrčil“ jsem jej a tím jej poslal pár metrů vzduchem, než dopadl na záda na střechu, která pod ním docela pokřupala. Jeho zbroj, a vlastně i on sám z toho ale vyvázli bez poškození. Hmm… zbroj nejeví známky poškození… očividně se na mě připravoval už nějakou dobu… Pomyslím si a vykročím k Brucovi sám. Udělám však jen dva kroky, když pak znenadání zrychlím a pokusím se jej vzít pod krkem, vzlétnout a hodím s ním znovu. Zranit jej nechci, ale nějak mu tu zbroj poškodit musím.

Universe - 14. července 2016 19:53

soukromá zpráva od Universe pro I když to Bruce zřejmě věděl i viděl. Však proti tobě toho příliš nezmohl, přece jenom, on byl prostě jenom člověk. Sice měl teď to svoje brnění, které jej nějak částečně chrání, ale ještě jsi ani nepoužil větší množství síly. Vlastně u tebe zatím šlo skutečně o "pošťuchování". Šťouchl jsi tedy do něj a Bruce padal na střechu, která znovu pod ním dosti pokřupala a jeden by se i divil, že se ještě neprobořila. Však Bruce se s trochou hekání vyškrábal zpátky na nohy a sundal jeden z granátů, které měl připevněné na sobě, strhnul pojistku. Granát začal doutnat a hodil jej k tobě. Granát však nevybuchl, ale začal čoudit ještě více, natolik, že skrz černý hustý dým nešlo vidět. Musel být na bázi olova či tak něco, protože jsi jím nemohl vidět ani ty. Však dým tu nezůstal dlouho. Celkem rychle se proplynul ale Bruce už na svém místě nebyl. Byl na opačné straně od tebe a vystřelil na tebe z další ze svých zbraní. Tentokrát ten granát byl o něco větší. Neznamenal pro tebe takto žádnou hrozbu a tak bylo celkem jasné, že jej zachytíš, ale jakmile jej však chytneš, granát vybouchne, ale místo třaskaviny vyvalil zelený hustý kouř, který ti okamžitě začal stahovat dýchaví cesty a dusit tě.

Clark Kent - 14. července 2016 20:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce toho proti mně nezmohl moc. Spíš bych mohl říci, že vůbec nic. Byl obyčejným člověkem, který na sobě sice měl velice robustní zbroj, která jej chránila před většinou těchto úderů. I tak to jím ale viditelně otřásalo. A to jsem vlastně ani moc síly nepoužil. Vlastně jsem jej jen tak trochu „šťouchal“. Znovu jsem s Brucem „flákl“ o střechu, která znovu notně pokřupala. Skoro jsem se až divil, že se s ním už nepropadla. Nicméně, Bruce se pomalu a s hekáním zvedl a sáhl po jednom ze svých granátů, který hodil mým směrem. Granát ale nevybuchl, jen znovu začal čoudit tím neprostupným černým kouřem, skrz který jsem ani já neviděl. Dým tu však nezůstal dlouho. Celkem rychle se rozplynul, ale Bruce nebyl na svém místě. Už jsem tak nějak čekal, že zvolil taktický ústup jako prve. On se však jen přemístil a mířil na mě nějakou střelnou zbraní. Projektil, který vůči mně následně vystřelil, byl velký a vypadal jako nějaký granát. Nevypadalo to nikterak nebezpečně, ale i tak jsem jej raději chytil. Ono není zrovna příjemné, když vám něco vybuchne přímo v obličeji. Nicméně výbuch se nekonal. Alespoň tedy ne v pravém slova smyslu. Místo exploze se uvolnil veliký mrak hustého zeleného kouře, který mi ihned začal svírat dýchací cesty. Překvapeně jsem zamrkal a zavrávoral jsem. Síla mě rapidně opouštěla a dostavila se bolest na hrudi. Hlava se mi nepěkně zatočila a já skončil na koleni. Lapal jsem po vzduchu, kterého se mi ale nechtělo dostat. Chtě nechtě jsem na Bruce vrhl zoufalý pohled plný naléhavosti.

Universe - 14. července 2016 20:46

soukromá zpráva od Universe pro Bruce naše evidentně nějaký způsob jak použít kryptonit vůči tobě. Což nebyla potěšující zprávu vůbec. Kryptonit ve formě jemného prášku se okole tebe vznášel a každý další dech pro tebe tak představoval skoro souboj života a smrti. "Jen dýchej..." pronese Bruce a pozvolna se k tobě rozejde. "...to co dýcháš a cítíš... je strach..." Kryptonitový prášek ve vzduchu se pozvolna rozplyne, však značnou část jsi jej již vdechl a už začal uvnitř tebe i působit, což se zejména projevovalo tvým dýchání. Bruce se evidentně připravoval na to, že ti znovu další natáhne a tak, když se mu pokusíš bránit, zjistíš, že on ti velice snadno zablokoval tvůj úder, jakoby to nebylo nic. "Je čas abys zjistil, co to znamená být člověkem..."

Clark Kent - 14. července 2016 21:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce našel nějaký způsob jak použít Kryptonit jako zbraň, kterou může dost efektivně použít vůči mně samotnému. Kryptonitový prach, který se okolo mě vznášel, a kterého jsem se už hodně nadýchal, začal působit. Každý nádech pro mě bylo téměř nadlidské úsilí. A to i na mé poměry. Můj sok mě bedlivě sledoval a přísahal bych, že u toho měl potěšený výraz. Nemohl jsem to však nyní potvrdit, neboť můj zrak slábnul každou chvílí více a více. Bruce však promluvil sice technikou pozměněným, ale ledovým hlasem plným nenávisti. Pobídl mne, abych dýchal, neboť to, co cítím, je strach. Prach v okolí se postupně rozplynul, nicméně v plicích jsem jej stále měl dost na to, aby to ze mě vysávalo všechnu energii. A ještě mnohem více. Bruce se znovu rozpřáhl, tentokrát dosti teatrálně a pomalu, aby mi další nabombil. Chtěl jsem mu v tom zabránit a pokusil jsem se jej praštit, avšak on tentokrát neměl problém mou ránu zablokovat. Byla to totiž rána obyčejného muže, který je na pokraji sil. To jej nejspíš potěšilo, protože pak prohlásil, že je na čase, abych poznal, jaké to je být člověkem. Musím něco udělat!! Proletí mi myslí a oči se mi doširoka rozevřou. Z části je to určitě tím, jak se mi nedostává vzduchu, ale je to také tím, že jsem dostal opravdu strach. Vždy, když jsem se dostal blízko ke kryptonitu, tak jsem zklamal a nemohl ani chodit, natož bojovat. A nyní jsem měl jeho prach přímo v plicích. Sebral jsem všechny zbývající síly a pokusil se Brucovi zasadit dalších pár úderů, snažíc se mu tak bránit v ranách, které by mi mohl zasadit.

Universe - 15. července 2016 19:27

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se poté příliš nedržel. Rovnou jednu další ubalil a rozhodně to nebyla malá rána. Donutila tě zavrávorat a ustoupit několik korků dozadu. Však než jsi se vzpamatoval, byl zase opět u tebe. Začal do tebe znovu bušit, jako do nějakého boxovacího pytle. A i když ti nezpůsobovat žádné zranění, rozhodně to nebylo příjemné. Potom tě Bruce popadl a mrštil vůči střeše. Bruce však nepolevoval. Sotva jsi dopadl, už se na tebe chystal dál a rozeběhl se s tím, že se odrazil a využil sílu svého brnění i sílu skoku a zamířil přímo na tebe. Mohl jsi pocítit jeho boty a sílu útoku na svém břiše a střecha pod tebou praskla, pod vaší vahou i sílou útoku a by jste padaly dolů. Padali jste skrz střechu dolů. Dopad nebyl zrovna příjemný, nejenom, že jsi byl stále oslaben kvůli kryptonitu, ale také silou dopadu a Bruce na tobě. Bolest se znovu dostavila a možná něco trochu i křuplo. Rozhodně jsi mohl pocítit povědomou, železitou pachuť v puse.

Clark Kent - 15. července 2016 19:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se zpátky zrovna nedržel, a než jsem mu mohl dát byť jen jedinou ránu, už mi ubalil takovou, že jsem zavrávoral a o pár kroků ustoupil. Stále dezorientovaný z oné rány, jsem sotva postřehl, že se Bruce znovu ocitl v mé těsné blízkosti. Naplno mi to došlo, až když do mě začal bušit jako do boxovacího pytle. Sice mi nezpůsoboval žádná zranění, stále to nebylo vůbec příjemné. Nakonec mě Bruce uchopil a vší silou, které měl díky své zbroji více než dost, mě mrštil přímo proti střeše, která znovu popraskala. Tentokrát jsem už čekal, že povolí a oba se propadneme. Nicméně Bruce nepolevoval ani tehdy. Rozběhl se a vyskočil. Oči se mi na moment rozšířily, ale to už Bruce dopadl přímo na mě. Střecha už nyní onu zátěž a otřesy neustála a propadla se. Cítil jsem, jak se propadám o patro níž a připravoval jsem se na nadcházející náraz na podlahu, který přišel hned vzápětí. Uh…! Vyhekl jsem, když na mě Bruce dopadl plnou vahou. Jeho boty se mi zaryly do břicha a částečně do hrudi. Navíc bych přísahal, že někde něco křuplo. Vzhledem k bolesti, kterou jsem cítil, bych se vůbec nedivil, kdyby to bylo ve mně. A potvrzovala by to i skutečnost, že jsem znovu pocítil onu povědomou železitou pachuť v puse, značící, že mě donutil krvácet. A DOST!! Prolétlo mi hlavou a i s mými potížemi s dýcháním jsem se pokusil zapřít a sebrat veškerou zbývající sílu, abych se Brucovi vzepřel. S takovou by mě tu nejspíš po pár chvílích umlátil.

Universe - 15. července 2016 20:29

soukromá zpráva od Universe pro Bruce z tebe slezl. Však nekončil, rozhodně nikoliv teď. Několikrát do tebe kopnul a síla tě vždy odhodila kus dopředu. Kopal do tebe dokud jsi tělem nenarazil na stěnu. Poté k tobě došel, chytnul tě pod krkem, věnoval ti další pravačku a několikrát tvou hlavou praštil o rohy zdi, které se rozsypali jakoby by byly jenom z cukru. Nakonec ti věnuje hlavičku, takovou, že to v té tvé až zadunělo a pokoušeli se o tebe mrákoty. Nakonec to zakončí tak, že tě pravačkou pošle zpátky k zemi. Nemusím jmenovat bolest, která byla agónizující a která ti probíhala každou částí těla, každým nervem i svalem. "Jaké to je, konečně vědět, co znamená být člověkem?"

Clark Kent - 15. července 2016 20:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce ze mě slezl a já se pokusil vzepřít a zvednout se, avšak nedostal jsem k tomu ani tu nejmenší možnost. Několikrát mě pořádně nakopl, až jsem vždy skončil o kus dál, a pokaždé to opravdu zabolelo. Nebyl jsem si jistý, jak dlouho tomu budu ještě schopen vzdorovat. Jak dlouho ten nápor mé oslabené tělo ještě vydrží. I souboj s Bizarrem byl o něčem jiném, neboť jsem mohl alespoň normálně dýchat. Nyní mě každý nádech stál neskutečné množství energie. Zpropadený Kryptonit!! Zakleju v duchu, ale to už mě Bruce nakopl tak, že jsem narazil zády o zeď, která mi zabránila letět ještě dál. Myslel jsem, že mě už nechá, neboť jsem se tam válel jako kus masa, který není schopen se zvednout, ale to jsem se přepočítal, protože mě levou rukou chytil pod krkem a zvedl mě. Pak mi jednu nakouřil pravačkou a před očima se mi roztančily hvězdičky. Následně mnou máchal jako s hadrovou panenkou tak, že mi hlavou mlátil o rohy, až se tříštily. V tu chvíli jsem si skoro přál, aby povolila má hlava a ukončila tak mé trápení. To se ale nestalo. Pak přišla rána, která mě málem poslala do říše snů. Bruce mi dal takovou hlavičku, až mi začalo hučet v hlavě. Mučivá bolest mnou projela jako paralyzující vlna, která zbavila mé tělo veškeré síly. Jen stěží jsem mu rozuměl, když se mě nakonec zeptal, jaké to je konečně vědět, co znamená být člověkem. Chtěl jsem mu něco opáčit, ale v hlavě mi hučelo, a i kdyby mě svým drtivým sevřením nedusil, stejně bych momentálně asi nebyl schopen najít ta správná slova. Místo toho jsem jen omámeně párkrát otevřel naprázdno pusu a s vypětím všech sil zvedl ruku, abych stiskl tu jeho, která mi drtila průdušnici. Jedná se však ale o krok čistě zoufalý a veskrze podvědomý.

Universe - 15. července 2016 21:02

soukromá zpráva od Universe pro Bruce tě nakonec pustí a tvoje tělo ztěžka dopadne na zem do prachu. Však zatímco tě netopýr prozatím jenom pozoroval, mohl jsi pocítit, jak se ti pomalu pozvolna navrací síla. Tedy přesněji, kryptonit, který byl usazený uvnitř tebe se rozptýlil či se dostal prostě pryč a tudíž se tvoje tělo mohla začít trochu regenerovat. Bruce k tobě došel, čapl tě a znovu přitiskl ke stěně. Rozpřáhl se a začal ti pravačkou bušit do tváře. Však zmohl se jen na několik ran, než jeho ruka narazila opět na ocelově tvrzenou kůži, o kterou železitě zadrnčela. Bruce se poněkud zhrozil, podíval se na svou ruku a poté na tebe. Pustil tě a asi dva krok ustoupil dozadu.

Clark Kent - 15. července 2016 21:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mě nakonec pustil a mé tělo se ztěžka sesulo k zemi jako pytel brambor. A pak mi konečně dopřál chvilku klidu, během které mě pozoroval. Avšak já cítil, jako by kryptonit, který jsem vdechl, pomalu přestával účinkovat, jak se mi pomalu navrací síla. Tělo se začalo postupně regenerovat a já konečně trochu popadl dech. Konečně!! Pomyslím si a pocítím jistou úlevu. Už jsem si pomalu začínal myslet, že mě dřív dostane Kryptonit a ne jeho rány. Nicméně Bruce si asi všiml, že jsem popadl dech a tak ke mně znovu přistoupil a čapl mě. Znovu mě zvedl a začal do mě bušit. Prvních pár ran bylo ještě bolestivých, ale já cítil, jak kryptonit ztrácí svůj zhoubný vliv, kterým mě ovlivňoval. Bruce mě praštil ještě několikrát, ale pak přestal, protože jeho kovová rukavice naposledy jen zadrnčela o mou, teď už zase ocelovou, čelist a jen od ní odskočila. Otevřel jsem oči a zamračil se. Byl jsem opravdu rozladěný, za což by se mi snad nikdo nemohl divit. Kamarád, nebo ne, když dostanete takovou sadu, budete nasraní na kohokoliv. Když si Bruce všiml mého pevného, sveřepého pohledu, tak se zhrozil a podíval se na svou ruku. Pak na mě a nakonec mě pustil a ustoupil o dva kroky. Toho jsem hodlal využít já, abych jej zneškodnil dříve, než proti mně znovu využije Kryptonit. Vznesl jsem se asi metr nad podlahu a pak jsem bleskově vyrazil přímo proti němu. Chytím jej, a aniž bych zastavil, s ním proletím podlahou do nižšího patra, kde s ním rozryju podlahu. Ještě stále jsem byl oslaben a právě proto jsem u toho trochu zavrávoral a skončil kousek od něj, avšak hned jsem se znovu napřímil a došel k němu, abych jej vzápětí uchopil a prohodil s ním zeď. Vzpamatuj se, Bruci! Dokud není pozdě! Vzdej se! Začnu na něj naléhat, ale v mém hlase se chtě nechtě objeví ostrý tón, který napovídá, že jsem opravdu naštvaný. Je pravda, že se pomalu jen tak tak držím, abych nepřitvrdil a nepolámal mu nohy. Nečekám, že mi teď nějak odpoví, ale mohl by zareagovat a zůstat ležet. Nicméně pokud nezůstane, tak k němu dojdu a pokusím se jej prohodit další zdí, abych ho přivedl k rozumu.

Universe - 15. července 2016 22:58

soukromá zpráva od Universe pro Prohodíš Bruce skrz zeď a to nejenom jedinkrát. Když jej odhodíš tak, že odletí skrz pomalu celou budovu, zůstane na zemi ležet. Až když dorazíš k němu, zamíří na tebe z bezprostřední blízkosti svou zbraň, kterou na tebe mířil již předtím nahoře na střeše. Nemusel jsi hádat dvakrát, co je uvnitř oné zbraně za munici. A zřejmě i kdyby jsi jí zničil, patronu uvnitř vybuchne a uvolní kryptonitoví opar. "Nerozumíš tomu... nerozumíš ničemu!!!" zavrčí Bruce, stále na tebe míříc. Zřejmě něco uvnitř jeho se dělo, protože jinak by střílel už okamžitě. Něcoco uvnitř jej zřejmě drželo prozatím...

Clark Kent - 15. července 2016 23:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Prohodil jsem Bruce zdí, a to rovnou dvakrát. Avšak napodruhé jsem svou sílu trochu neodhadl a můj sok proletěl rovnou několika zdmi. Dalo by se dokonce říci, že jsem ho prohodil skoro celým domem. Tam zůstal ležet, a tak jsem k němu vyrazil a vyzval jsem jej, aby se vzdal. Nečekal jsem, že by reagoval, avšak on se pomalu postavil a z bezprostřední na mě namířil onu zbraň, kterou na mě prve na střeše vystřelil ten Kryptonitový granát. Hlavou mi ihned problesklo, že bych mu jí mohl zničit. Rozdrtit hlaveň, nebo jí ohnout, ale patrona by stejně nejspíš vybuchla a rozptýlila Kryptonitový prach. Bruce však nevystřelil a jen zavrčel, že tomu nerozumím. Že nerozumím ničemu. Vypadal dost rozezleně, ale nechápal jsem proč. Tedy ano, prohodil jsem jej několika zdmi, ale já jsem nebyl ten, kdo začal být nepřátelský. Nerozumím? Tak mi pomoz tomu porozumět. Odpovím mu, zprvu trochu zmateně, ale posléze jsem nasadil pevný výraz. Nebudu lhát, pořád jsem byl dost nasraný a nebylo mi zrovna do tance, ale kdyby si dal říci a vzdal se, byl bych opravdu rád. Tím, že tu ze sebe vytlučeme duši, ničeho nedosáhneš… Dodám a zakroutím hlavou, dám mu ale šanci, aby se vzpamatoval.

Universe - 16. července 2016 10:17

soukromá zpráva od Universe pro "Tady není co vysvětlovat!" odcekne Bruce. "Myslíš si, že jsi ochránce... hraješ si na ochránce.... ale místo toho zabiješ tisíce... desetitísíce nevinných...!" pronese dál. Rozhodně to nebylo něco co bys poněkud čekal. Bruce poté umlkl a hleděl na tebe, vlastně jste na sebe hleděli vzájemně. "Pocítíš to, co cítily oni..." pronese nakonec ledově a zmáčkne kohoutek u své zbraně, která vystřelí a patrona si uvolní kryptonitový prach přímo do obličeje. Tvoje tělo už bylo oslabeno tím předchozím zásahem a tenhle nebyl proto příjemný už vůbec. A Bruce tě nechal aby ses toho nedýchal do nejvíce.

Clark Kent - 16. července 2016 10:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Místo toho, aby mi to Bruce vysvětlil, tak jen odsekl, že tady není co vysvětlovat, načež dodal, že si myslím, že jsem ochránce a hraju si na něj, ale místo toho zabíjím tisíce, nebo možná desetitisíce nevinných. Ona slova na mě dopadla větší silou, než jakou mě Bruce kdy praštil. Něco takového jsem nečekal a šlo to na mě vidět. Docela šokovaně jsem ustoupil o půl kroku nazpět a na moment jsem sklopil i pohled. Pak jsem jej ale znovu upřel na Bruce, který na mě celou dobu upřeně hleděl. Nakonec Bruce pronesl, že teď pocítím to samé, co cítili oni, přičemž zmáčkl kohoutek. Nebýt tak oslabený a tak rozhozený, tak bych neměl problém tomu uhnout. Nyní jsem však dostal zásah přímo do obličeje. Kryptonit se uvolnil a já znovu propadl jeho zhoubnému vlivu. Tentokrát to bylo ještě horší, neboť jsem se ještě nezotavil z toho předchozího vystavení. To jsem nečekal… už to vypadalo, že si můžeme promluvit… Pomyslím si zklamaně, ale už je na cokoliv pozdě. Bruce ustoupil a nechal mě, abych se toho pořádně nadýchal. Chtěl jsem se dostat z dosahu toho prachu, ale místo, abych udělal krok pryč, jen jsem se svalil na kolena a posléze jsem dopadl na všechny čtyři. Tělo mě přestávalo poslouchat a síla, která se mi před chvilkou vrátila, byla zase tatam. Jediné co jsem mohl jakž takž dělat, bylo zoufalé lapání po dechu, kterého se mi v tuto chvíli nedostávalo. Bolest na hrudi byla skoro omračující a v hlavě mi znovu hučelo. Mohl jsem jen zatnout zuby a čekat, co se bude dít dál.

Universe - 16. července 2016 11:20

soukromá zpráva od Universe pro Bruce tě nechal aby ses toho nadýchal co jenom hrdlo ráčí. A zatímco jsi inhaloval kryptonit, přešel k tobě, čapl tě za nohu a začal tě někam táhnout. Dotáhl tě ke schodišti, přes které tě potom přehodil a ty jsi padal a padal, až jsi tupě a hrozně dopadl na staré, rezavé radiátory. Rozhodně to nebylo příjemné, protože byly železné a když jsi dopadl, tupě to zadunělo a rozhodně teď něco uvnitř tebe křuplo. Bolest byla agónizující a mžitky před očima značily, že tvá mysl bojuje o to, udržet tě při vědomí. Bruce sám se k tobě potom spustí dolů na svém grapelu, držíc něco ve své ruce.

Clark Kent - 16. července 2016 12:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mě nechal, abych inhaloval onen zhoubný zelený prach, dokud se znovu samovolně nerozptýlil. Potom ke mně došel a čapl mě za nohu, načež mě začal tahat někam pryč. Zrovna velký přehled o okolí jsem neměl, protože jsem měl už tak dost problémů, abych se trochu nadechl. Ani jsem se nenadál a už jsem letěl vzduchem. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem padal, to musela být slušná výška. Nejspíš mě shodil z nějakého schodiště. Dole jsem s hromovým zaduněním dopadl na nějaké staré radiátory, o které jsem se doslova rozbil. Znovu ve mně něco zakřupalo a tentokrát jsem o tom, že mi něco zlomil, neměl sebemenší pochyby. Bolest, která se objevila, zalila celé mé tělo a prostupovala každičkým mým nervem. Moje mysl zoufale bojovala, aby mě udržela při vědomí. Síla mě opustila úplně. Nyní jsem neměl sílu pohnout ani prsty na ruce, natož abych se pokoušel zvednout. Bruce se následně spustil na svém vystřelovacím laně dolů ke mně a v ruce třímal kopí, jehož čepel byla celá z kryptonitu. Byl jsem tak mimo, že už jsem nedokázal strachem ani rozšířit oči. Jen jsem tupě zíral pootevřenýma očima a snažil se udržet při vědomí. Tak tohle je můj konec? Zabit člověkem, kterého jsem měl za přítele? Tomu říkám ironie… Pomyslím si, a kdybych na to měl sílu, asi bych se tomu trpce pousmál. Jen mě mrzí, že už neuvidím mámu a Karu… a ze všeho nejvíc Dianu… Prolétne mi myslí a mé srdce sevřou čísi ledové prsty, které jej stisknou. Dia-na… postarej se… o Dianu… Zachrčím přerývaným hlasem, snažíc se při tom trochu nadechnout a s vypětím všech sil k Brucovi zvednu prosebně ruku, aby splnil mé poslední přání.

Universe - 16. července 2016 12:41

soukromá zpráva od Universe pro Bruce k tobě pozvolna dojde. Nespěchá, moc dobře ví, že mu stejně nikam neutečeš, protože nemáš příiš ani jak. Když k tobě dojde, dívá se na tebe, zatímco ty se díváš na něj, nebo se o to alespoň pokoušíš. Sevře v ruce kopí s kryptonitovým hrotem, který sám osobě vypadal hrozivě. Zvedl jej vysoka nad hlavu a hrot namířil přímo na tebe. Nebylo jak bys případně unikl, mohl jsi jenom očekávat, kdy tohle všechno ukončí. Bruce se napřáhl a chystal se ti onen hrot vrazit do hrudi, když jej však něco zastavilo. Ladná ruka s nátepníkem chytla druhý konec za jeho zády a nedovolovalo mu s ním jakkoliv hýbat.

Clark Kent - 16. července 2016 13:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce na mé slova vůbec nereagoval, pouze ke mně pozvolna došel. Netušil jsem, jestli mi jen nerozuměl, nebo se mě rozhodl ignorovat. Pohyboval se pomalu a nenuceně, protože věděl, že mu nijak nemohu utéct. Bylo na mě vidět, že jsem rozpláclý a nejsem schopný pohybu. Když ke mně došel, tak na mě ještě chvilku hleděl, ale nakonec pozvedl ono kopí do výše a nasměroval jeho hrozivě vyhlížející hrot na střed mé hrudi. Otupělým zrakem jsem pohlédl na zeleně zářící hrot jeho zbraně a pozvolna mi došlo, že tohle je opravdu konec. Miř dobře… Pomyslel jsem si a přivřel jsem oči tak, že zbyla už jen malá štěrbinka, kterou jsem na něj koukal. Temnota pomalu zastírala můj zrak a já se už smiřoval, že jsem zde skončil. Bruce se napřáhl, aby mi proklál hruď a konečně tak ukončil mé trápení, ale rána nepřišla. Čísi ruka totiž uchopila druhý konec ratiště a nedovolila mu zasadit smrtelnou ránu. Viděl jsem rozmazaně, a nebýt toho, že jsem rozpoznal nátepníky, nevěděl bych, kdo je mým zachráncem. Diana!! V duchu jsem zajásal a pokusil se škubnutím posadit. Ne jenom, že to nešlo, protože mě tělo neposlouchalo, ale ještě jsem si způsobil ohromnou bolest, která se mi znovu rozlila do všech částí těla. Diano! Chtěl jsem zvolat, avšak znělo to jen jako zachrčení s následným záchvatem kašle, který mi způsoboval návaly bolesti. Položil jsem tedy hlavu zpátky a zavřel jsem oči, snažíc se přečkat to nejhorší.

Universe - 16. července 2016 14:52

soukromá zpráva od Universe pro Bruse se ještě pokusí, zda-li její sevření nepovolí ale ona držela, neprodleně. Nakonec to trochu vzdá a otočí se vůči ní. Amazonka, stojíc ve své zbroji, nevypadala zrovna dvakrát nadšeně, však ono kopí nepouštěla. Ostatně Bruce nemá ani šanci, že by jí ono kopí vytrhnul či jinak vyrval, protože její síla byla velice blízké té tvojí. "Nikdy jsem si nemyslela, že TY budeš schopný vrazit přátelům dýku do zad..." pronese Diana poněkud nenávistně a stejně tak se na něj i dívala. Evidentně byla naštvaná a rozhodně to tak i na ní bylo vidět, ale naštvat bohyni, není zrovna příliš dobrý nápad.

Clark Kent - 16. července 2016 15:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se ještě jednou pokusil, zda její sevření nepovolilo, ale Diana na něj byla příliš silná. Na ní Kryptonit neměl takové neblahé účinky. I se svým zakaleným zrakem jsem rozpoznal, že byla ve své zbroji a ve tváři měla výraz nenávisti. Diana, která mi nyní opravdu připadala jako pravá manifestace války, pronesla, že si nikdy nemyslela, že právě on by dokázal vrazit přátelům dýku do zad. Její hlas byl plný nenávisti, stejně jako pohled, kterým Bruce probodávala. Ona to neví… ona neví, že není sám sebou… Došlo mi až posléze, protože má mysl se stále utápěla v agonizující bolesti, která vytrvale prostupovala celé mé tělo. Musím se dostat pryč od kryptonitu, počkat až budu moci mluvit a říci jí, aby mu neubližovala! Prolétlo mou otupělou myslí a rozhodl jsem se jednat. Jakmile jsem se trochu nadechl, tak jsem se rukama zapřel. Zatnul jsem zuby a obrnil jsem svou mysl před nevyhnutelnou bolestí, která vzápětí přijde. Nejsem si jist, co všechno jsem si zlomil, ale jisté bylo, že to bude bolet. Proto jsem poté sebral všechnu zbývající sílu a zapřel se, abych se pokusil odkulit dál od Bruce a jeho kopí.

Universe - 16. července 2016 16:21

soukromá zpráva od Universe pro Bruce neodpovídal, ale jenom poněkud zavrčel. Ještě se pokusil jestli svoje sevření nepovolí, ale Diana držela pevně. Nakonec kopí pustí a rozhodne se jít proti ní přímo pěstmi, však Diana velice lehce uhne jeho ranám. Bruce to však nevzdává a rozhodne se postavit Dianě přímo a začne se jí pokoušet zasáhnout svými pěstmi ale zkusí i pár kopů. Diana však nenechá dopadnout ani jedinou jeho ránu a s notnou lehkostí se jim vyhne. Bruce se však rozhodne nehrát fér a vytáhne další z kouřovích patron, které použil prve a hodí vůči Dianě. Ta jí sice nastaví svůj nátepník, ale sotva patrona "cinkne" o její nátepník, hustý černý dým se vyvalí ven. Diana začne ustupovat ve snaze se dostat z kouře, stále držíc v jedné ruce ono kopí. Bruce mezitím popadne nejbližší věc, která mu padla pod ruku, tedy jeden ze starých radiátorů a rozeběhne se s ním vůči amazonce a skočí spolu s ním do černého dýmu. Nebylo vidět co se stalo, ale vzhledem k tupému zadunění a Dianině zanaříkání, bylo jasné, že jím tím přetáhl. Což se také potrdilo, když kouř ustoupil a Diana se k koutku úst utírala hřbetem ruky drobnou kapu krve. Podívala se na ní a potom na Bruce. Viditelně se do tohoto okamžiku chtěla držet zpátky, ale pohled, kterým se na něj dívala říkal, že překročil určitou mez. Odhodila ono kopí stranou a vrhla se na něj. Poněkud mu oplatila jeho pokus s pěstmi, však ty její dopadali skoro až přesně a i když se pokoušel bránit, příliš mu to nepomohlo. S obojovou vřavou jej potom posledním údere poslala daleko od sebe a Bruce skončil an zemi, na zádech s půlkou jeho helmy chybějíc.

Clark Kent - 16. července 2016 17:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pomatený Bruce Dianě neodpověděl. Jen ještě jednou zkusil, zda nevymaní své kopí z jejího sevření, ale to bylo zcela marné. Diana měla sílu jako já, když nejsem vystavený kryptonitu. Nakonec tedy svých snah zanechal a postavil se jí přímo. Vyrazil na ní svými pěstmi a kopanci, avšak Dianu netrefil ani jednou. S lehkostí sobě vlastní všemu uhnula nebo to snadno zablokovala. Protože mu došlo, že vůči Dianě nemá ani malou šanci, tak se rozhodl hrát nefér. Uskočil a namířil na ní svou zbraň, ze které následně vypálil další kouřovou patronu. Diana, která netušila, co je to zač, tomu dala do dráhy své nátepníky, o které se to roztříštilo, a vypustil se kouř. Moje drahá začala ustupovat, aby se dostala na volné prostranství, kde není kouř. Tím se ode mne vzdalovala i s kopím v ruce, za což jsem byl neskonale vděčný. Mezitím se Bruce chopil první věci, co měl po ruce, což byl starý radiátor, a vyrazil k černovlasé bojovnici s jasným úmyslem jí praštit. Sice jsem neviděl, co se stalo, ale rána, která se ozvala a Dianino bolestné zanaříkání, mi řeklo zcela vše. Hajzle jeden!! Proletí mi myslí, i když vím, že není sám sebou. Holt, když někdo mlátí ženu, kterou milujete, tak jde rozum stranou. Kouř se rozptýlil natolik, že jsem viděl svou drahou Dianu, jak si utírá hřbetem ruky krev z tváře, což mě rozlítilo natolik, že jsem se kousl do jazyka a skulil se z těch radiátorů, na kterých jsem přistál. Vše mě bolelo, ale rozhodl jsem se to ignorovat. Musel jsem se dostat dál od Kryptonitu a počkat, až jeho vliv trochu opadne. Pak to budu muset vyřešit i za cenu nějakého toho zranění. I přesto jsem ale stále sledoval dění, které se udávalo mezi Dianou a Brucem. Černovláska vypadala opravdu rozezleně. Bruce to očividně přehnal a překročil jistou mez. Odhodila kopí a vyrazila mu nakopat zadek. Stejně jako on předtím na něj vyrazila svými pěstmi a zasadila mu několik pěkných úderů s chirurgickou přesností. Brucovy snahy o krytí, mu byly zcela k ničemu. Proti bohyni války neměl nejmenší šanci. Bruce nakonec skončil na zemi a v jeho helmě byla díra. On však, zdá se, byl nezraněn. Diano… on… on není… sám sebou… Zavolám na Dianu, ale způsobím si tím další záchvat kašle. Ovládají jeho… mysl! Jen ho… omrač… Dodám, jakmile dokašlu a začnu se plazit dál od kryptonitu.

Universe - 16. července 2016 19:09

soukromá zpráva od Universe pro Než Diana došla k Brucovi zpátky, už skoro seděl. Však na tvoje slova viditelně nijak nereagovala. Ale rozhodně je slyšela, protože místo aby se do něj pustila dál, sáhla po svém lasu. Bruce poněkud ztuhnul. Věděl co laso dokáže, protože mu o tom předtím sama řekla ještě v nemocnici. Diana však nečekala na nic a hodila smyčku lasa na Bruce, který se nebránil nijak. Diana pevně utáhla smyčku kolem jeho hrudi a ještě kolem něj obtočila kousek lasa. "Teď neudělá už nic..." pronese Diana směrem k tobě.

Clark Kent - 16. července 2016 19:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než Diana k Brucovi došla, už se pomalu posadil. Na mé slova, však viditelně nereagovala, i když jsem si byl jistý, že mě slyšela. Nejspíš také proto se do něj znovu nepustila a sáhla po svém lasu. Bruce poněkud ztuhnul, protože mu Diana už říkala, jakou má moc. Bruce se nestačil ani pohnout a Diana už mu okolo hrudi utáhla smyčku, načež mu okolo hrudi ještě obtočila kus lana. Pak nakonec prohlásila, že teď už nic neudělá. Dobře… Přiznám se a nakonec dodám. Musíme jej dopravit zpátky do jeho jeskyně… Alfréd a ostatní se o něj strachují… a dělají na protijedu… Jeho mysl je otrávená… nervovým plynem… mnoho lidí zešílí... ale často jeho účinky jsou smrtelné... Řeknu posléze, jakmile se mi podaří tak nějak postavit na vlastní nohy.

Universe - 16. července 2016 21:05

soukromá zpráva od Universe pro "Ne..." Diana se nadechovala, že ti na to něco řekne, ale místo ní tak nějak promluvil Bruce. "Oni mi nepomůžou... nikdo mi nedokáže pomoci..." pronese dál Bruce. Znělo to, že konečně mluví nějak smysluplně, než zatím doposud. Diana však přejde k tobě, stále držíc druhý konec svého lasa, a pomůže ti zvednou se na nohy, případně tě ještě nějak podrží, ale kryptonitové účinky začínaly pozvolna odeznívat, stejně jako předtím po prvním zásahu. I když to nebylo ještě úplně ono, aspoň se ti mohlo skoro normálně dýchat. "Mocí lasa ti přikazuji, abys vysvětlil svá předchozí slova..." řekne Diana rázně když se vrátí k Brucovi. Již jednou jsi byl svědkem magického kouzla, kterým její laso vládlo a to tehdy, když jste našli Karu, však tohle byla poněkud jiná situace. "Je to můj boj... musím jej vybojovat sám... " řekne Bruce hledíc na vás. "Není žádná protilátka... jen boj..."

Clark Kent - 16. července 2016 21:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana prohlásila jasné „Ne“, ovšem nadechovala se, že řekne ještě něco, avšak místo ní promluvil Bruce. Prohlásil, že mu nedokážou pomoci. Vlastně, že mu nedokáže pomoci nikdo. Znělo to divně, ale zněl konečně, jako by měl vše pět pohromadě. Alespoň tedy tón jeho hlasu tomu nasvědčoval. Černovláska pak dorazila ke mně, stále svírajíc konec svého lasa. Pomohla mi na nohy, protože mě stále moc dobře neposlouchaly. I když jsem pociťoval, že účinky kryptonitu začínaly pomalu odeznívat. Ovšem, pořád to ještě nebylo ideální. Krom toho, kosti mě stále bolely a zlomeniny jsem cítil velice citelně. Alespoň jsem už tedy mohl víceméně normálně dýchat. Diana poté poručila lasu, a vlastně i Brucovi, aby vysvětlil své dřívější slova. Ten však řekl jen, že je to jeho boj a musí jej vybojovat sám, načež dodal, že není žádná protilátka. Jen boj. Protilátku najdeme… I kdybych měl zaúkolovat Jor-Ela… Odpovím mu a opřu se o Dianu, která mi poskytovala oporu, abych znovu neupadl.

Universe - 16. července 2016 22:30

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nevypadala, že by s tebou souhlasila. "Nemyslím jsi, že by nám tvůj otec byl schopný pomoci..." řekne Diana. "Kouzlo lasa nutí každého, kdo je jím poután mluvit pravdu..." dodá a potom se na tebe podívá. Tak trochu měla pravdu. Člověk lhát může, ale pod vlivem jejího lasa žádná lež projít nemůže. "Pane Kente, jste tam?" ozve se ve tvém uchu známí hlas staršího sluhy. "Před malou chvílý jsme dokončily rozbor onoho vzorku krve pana Wayna... ukázalo se, že onen toxin je smrtelný pouze pro slabé jedince, což pan Bruce rozhodně není... jeho účinky, vzhledem k době, po kterou je již pod jeho vlivem... by měl jeho vliv přestat již během několika okamžiků..."

Clark Kent - 16. července 2016 22:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se mnou nesouhlasila a dala to najevo. Řekla, že si nemyslí, že by mu můj otec dokázal pomoci, protože kouzlo lasa nutí každého, kdo je jím spoután, aby mluvil pravdu. Ano, ale nutí jej říci, co si doopravdy myslí. To ale neznamená, že způsob, jak účinky toho plynu neutralizovat, není… Znamená to jen, že on sám si opravdu myslí, že způsob není. Odpovím jí unaveně a sklopím na okamžik hlavu. I když se mi síla pomalu vrací, stále pociťuji neblahé účinky kryptonitového prachu v mých plicích. A o zlomeninách, které mi Bruce způsobil, raději ani nemluvím. V tom se mi v uchu z komunikátoru ozval Alfrédův hlas. Jsem tady, Alfréde… Odpovím mu otupělým hlasem a zmlknu, abych mu dal šanci mi sdělit, co má na srdci. Alfréd mi pak vysvětlil, že dokončili rozbor Brucovy krve a dozvěděli se, že účinky toho toxinu jsou smrtelné jen pro slabé jedince, což Bruce není. A proto by jeho účinky, vzhledem k době, po kterou mu byl vystaven, měly pomalu vyprchávat. Uhm… díky, Alfréde… Řeknu trochu rozpačitě a pohlédnu zničeně na Dianu, protože mi dojde, že kdybych tu za ním neletěl, tak by účinky toho toxinu vyprchaly a nic by se mi nemuselo stát. Bruce je nyní zpacifikován a nezraněn… vyčkáme, než to vyprchá a dopravíme jej za vámi… Odpovím mu nakonec a poté típnu hovor. Alfréd říkal, že dokončili rozbor Brucovy krve a podle všeho, by měly účinky toho toxinu, kterému byl vystaven pomalu vyprchávat. Je to tedy jen otázka času. Informuji Dianu, jejíž oporu přestanu využívat a posadím se někde ke zdi, o kterou se opřu a počkám, než se můj stav trochu více zlepší. Dýchání už bylo víceméně v pořádku, ale zlomeniny, které jsem utržil, mi stále ztrpčovaly jakýkoliv pohyb.

Universe - 17. července 2016 08:56

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti poté pomůže posadit se na nejbližší možnost. Přece jenom, byly jste stále uprostřed nějaké opuštěné, skoro rozpadlé budově a grafity na zdech. Bruce se ani nesnažil o útěk, protože mu to Dianino laso příliš nedovolovalo a i když tak Diana by neměla příliš problém jej případně udržet. Diana sama osobě už vypadala dobře, ale to vypadala už když jste opouštěli nemocnici, nicméně v jejím brnění byla stále ona díra, kterou předtím způsobila ona železná tyč, však nevypadala, že by jí to nějak trápilo. Spíše se teď zajímala o tebe a tvůj stav. Tedy, jenom do doby, než se Bruce začal chovat tak trochu jako narkoman, který potřebuje svou dávku a dostává svůj absťák.

Clark Kent - 17. července 2016 09:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se pokoušel posadit se, tak mi Diana poskytla svou pomoc a usadila mě na nejbližším, jakž takž čistém místě. Nemohl jsem si moc vybírat, přece jen jsme byli v opuštěné a nyní už dosti pobořené budově s grafity na zdech. Bolestivě jsem zasyčel, když jsem se sesul ke zdi a opřel se o ni. V tu chvíli mě Bruce, který se nepokoušel o útěk a jen tam tak seděl, moc nezajímal. Chtěl jsem si užít chvilku klidu, kdy do mě nikdo nebuší, nesnaží se mě probodnout, a kdy mi zlomeniny nevysílají vlny agonizující bolesti do celého těla. Prostě jsem si tam chtěl na chvilku sednout a nabrat dech. Diana stála nade mnou a zajímala se o mě a můj stav, přičemž stále držela laso, ve kterém byl zamotaný Bruce. Nejevila známky toho, že by se strachovala o to, že by jí utekl. Přece jen by neměla žádný problém jej udržet, i kdyby se o to pokoušel. Jsem v pořádku, Diano… nebo tedy alespoň brzy budu… Odpovím jí a vyčerpaně se na ni pousměji. Jen co se Kryptonit dostane z mých plic, tak to bude dobré… Dodám a lehce si povzdychnu, neboť jsem si povšimnul, že v jejím brnění je dosud díra po železné tyči, kterou do ní zarazil Bizarro. Navíc mě stále trápilo, jak jí Bruce přetáhl tím radiátorem. Ano, vypadala docela v pořádku, ale ještě ráno byla hospitalizovaná. To nebylo zrovna ideální. Jak se cítíš ty? Jsi v pořádku? Zeptám se jí hned vzápětí a v mém znaveném hlase jde cítit starost. V tom se ovšem začal ozývat Bruce, jehož chování začalo být velice podobné chování feťáků, kteří potřebují svou dávku, neboť dostali abstinenční příznaky.

Universe - 17. července 2016 11:10

soukromá zpráva od Universe pro Diana na tvou otázku ohledně jejího stavu přikývne. "Je to snadnější, než čelit s holýma rukama rozzuřenému minotaurovi." opáčí s drobným úsměvem, který tak naznačoval, že již s něčím podobným, né-li přímo tímto má jistou zkušenost. Ostatně, co také čekat od amazonky. Však u Bruce to bylo poněkud jiné. Skutečně se po několika okamžicích začal chovat jako závislí narkoman, kterému chybí jeho dávka. Přecházel na místě sem a tam a u toho potřásal hlavou ze strany na stranu.

Clark Kent - 17. července 2016 11:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana přikývla, aby mi dala najevo, že je v pořádku, načež dodala, že je to snadnější než čelit minotaurovi holýma rukama. S tím se na mě mírně pousmála, čímž tak nějak naznačila, že s něčím takovým už také má nějaké zkušenosti. Stále zapomínám, že je ze zcela jiného světa, než jsem já. A to teď ani nenarážím na svůj mimozemský původ… Pomyslím si a ono drobné pousmání jí opětuji. V mém podání je sice upřímné ale unavené. Na druhou stranu Brucovo chování se začalo vyostřovat. Jako feťák, jemuž se dostavily abstinenční příznaky, tu teď začal přecházet sem a tam, a hlavou při tom potřásal sem a tam. Opravdu na něj byl zoufalý pohled. Možná bychom jej měli omráčit, než se dostaví křeče a on si ublíží… Navrhnu Dianě možný postup a v duchu zaúpím. Opravdu rád bych Bruce taky praštil, ale v mé současné situaci to nevidím jako zrovna reálnou možnost. Holt, pokud to Diana přijme, tak jej bude muset omráčit ona.

Universe - 17. července 2016 13:12

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na Bruce podívá. "Ne, to nebude dobrý nápad." řekne nesouhlasně a trochu u toho zavrtí hlavou. "Je to bojovník a sám i vybral svou cestu a musí jí jít sám, stejně jako i sám musí překonat překážky, které mu na ní byly postaveny." dodá ještě k tomu nakonec. Evidentně se jí taky moc nelíbilo, čemu Bruce musí čelit, ale zřejmě se nedalo nic jiného dělat. Však Brucovo chování, nebo spíše nechování se pozvolna stupňovalo. K přecházení a pohazování hlavou, ještě přidal nesrozumitelné mumlání a následně i drobné záškuby pro celém jeho těle. Viditelně sváděl nějaký vnitřní souboj.

Clark Kent - 17. července 2016 13:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Černovláska se na Bruce podívala, ale nakonec řekla, že to nebude dobrý nápad, načež zavrtěla hlavou a dodala, že je to bojovník, který si svou cestu vybral. A proto po ní musí jít sám, stejně jako sám musí překonat všechny překážky, které mu byly postaveny. Viděl jsem na ni, že není ráda, čím teď Bruce prochází, ale její přesvědčení bylo jasné. Kdyby tomu tak opravdu bylo, tak bych měl nyní ten kryptonitový hrot zaražený do hrudi… Pomyslím si, ale nahlas to raději neřeknu. Nechci se s Dianou hádat, a vlastně na to nemám ani sílu. Dobrá… Odpovím nakonec a relaxačně zavřu oči. Stále mi nebylo dobře a taky jsem neměl to srdce vidět Bruce takhle. Zrovna mu do končetin přišly záškuby a začal si něco nesrozumitelně mumlat. Nebylo mi to příjemné. Chtěl bych jej praštit, přiškrtit, ale vidět ho takhle opravdu ne.

Universe - 17. července 2016 17:56

soukromá zpráva od Universe pro Však s každým dalším okamžikem se Brucův stav zhoršoval. Došlo to nakonec do takové fáze, že se zhroutil dolů, na svá kolena, držíc se za hlavu a naříkajíc. Diana si povzdechne a podívala se na tebe. Bylo jasné, že i napříč tomu co teď udělal tobě, nebo se pokoušel udělat, pořád to byl váš přítel. "Potřebuje nás..." pronese Diana tiše, směrem k tobě. Princezna nakonec pustí druhý konec svého lasa a pozvolna dojde k Brucovi. Ten si jí nevšimne až dokud nepoloží svoje ruce na ty jeho, kterými svíral svou helmu. Zarazil se, vlastně tak nějak ztuhnul na místě. Mlčky zvedl svůj pohled mírně nahoru, hledíc na bohyni, stojíc nad ním. Pomalu a opatrně mu sundala netopýří helmu, která už byla od ní rozbitá a odložila jí stranou načež si pak klekla dolů k němu. "Bruci... nejsi sám... nikdy nebudeš sám." řekne mu, hledíc na něj a poté se podívá na tebe. Její uhrančivě modré oči se znovu vpíjeli dovnitř tebe a tvého nitra.

Clark Kent - 17. července 2016 19:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Brucův stav se horšil každým okamžikem. Dokonce to došlo až do takové fáze, že klesl na kolena a s bolestivou grimasou si stiskl hlavu. Naříkání zapříčinilo, že si Diana povzdechla a podívala se na mě. Bylo na ní patrné, že jí Brucův stav opravdu tíží, nehledě na to, že se nás pokoušel oba zabít. Nakonec Diana tiše pronesla, že nás potřebuje, načež pustila svůj konec lana a přistoupila k Brucovi. Ten si jí všiml, až když mu položila své ruce na ty jeho, kterými svíral svou helmu. Bruce ztuhnul a vzhlédl k ní. Pomalu a opatrně mu sundala netopýří helmu a odložila jí stranou. Následně si k němu přiklekla a pohlédla na něj, načež jej oslovila. Řekla mu, že není sám, a že nikdy nebude sám. Ne, že by se mi to zrovna líbilo, přece jen mi tu teď nakopal zadek. Abych řekl pravdu, trochu mě bodl osten žárlivosti. Avšak jakmile na mne následně pohlédla a její oči se mi vpíjely až do duše, všechna žárlivost zmizela. Jsme tady s tebou, Bruci… Spolehni se na naši pomoc… Pronesu vyčerpaným hlasem, avšak veskrze upřímným.

Universe - 17. července 2016 20:25

soukromá zpráva od Universe pro Bruce se podívá i tvým směrem, však poté se vrátí pohled zpátky k Dianě. Ta stále tak nějak držela jeho hlavu ve svých rukou a viditelně její přítomnost Brucovi pomáhala. Jeho vnitřní stav prozrazoval pouze pot, který měl ve tváři. Jeho rty se viditelně pohnuli, ale žádná slova ven nevyšla. Diana však byla trpělivě u něj, skoro až mateřsky na něj hleděla, až se nakonec trochu sehnula a věnovala mu drobné letmé políbení na jeho čelo. Bruce viditelně ztuhnul, jeho oči se doširoka rozšířily, rozničky viditelně těkali, ale nakonec se jeho oči pozvolna zavřeli a když se Diana od něj odtáhla, jeho tělo sedělo uvolněně. Diana mu poté začala sundávat svoje laso.

Clark Kent - 17. července 2016 21:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se podíval mým směrem, ale na mé slova nereagoval. Hned se zase vrátil pohledem k Dianě, jejíž přítomnost mu viditelně pomáhala. Stále držela jeho hlavu ve svých rukou, což jej nejspíš uklidňovalo. Jeho vnitřní stav prozrazoval jen pot, který měl ve tváři. Jeho rty se pohnuly, ale já neslyšel, jestli něco řekl. Buď jimi jen pohnul, nebo se mi můj sluch ještě nevrátil. Diana u něj trpělivě klečela a sledovala jej skoro až mateřským pohledem. Nakonec se k němu více sehnula, což ve mně znovu vzbudilo onen pocit žárlivosti. Černovláska Bruce políbila na čelo, po čemž netopýr na okamžik ztuhl a nakonec pozvolna zavřel oči. Diana se od něj po chvilce odtáhla a Bruce zůstal poklidně sedět. Tehdy z něj stáhla své laso, protože vycítila, že je z nejhoršího venku. Kéž by se to samé dalo říci o mě… Budu se muset zapřít a dostat se na slunce, abych zase mohl sám vzpřímeně stát… Pomyslím si a pokusím se zapudit onu trpkost, která se ve mně objevila poté, co Diana Bruce políbila. Nyní jsem měl ještě větší chuť mu jednu ubalit, ale věděl jsem, že nemůžu. Proto jsem se jen zevnitř kousl do rtu a pro jistotu jsem zavřel oči, čekajíc než se mi trochu uleví.

Universe - 17. července 2016 21:46

soukromá zpráva od Universe pro Bruce pootevřel oči až chvíly poté co z něj Diana sejmula své laso. Evidentně potřeboval ještě nějakou chvíly, protože se hned na nohy zpátky nestavěl. Místo toho jenom Dianě pokývnu, která mu mírné pokyvnutí vrátila. Načež se vydala zpátky k tobě. Viděla jak se ještě potýkáš doslova sám se sebou a tak ti nabídla pomoc i oporu. "Slunce vyjde až za nějakou dobu... a já nemohu s tebou nad oblaka abych ti pomohla." řekne ti Diana poněkud starostlivě, což bylo vidět a bylo to vepsáno v její tváři.

Clark Kent - 17. července 2016 22:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce otevřel oči až chvilku poté, co z něj Diana sejmula své laso. Evidentně ještě potřeboval nějaký čas, než se znovu postaví na vlastní nohy. Místo toho Dianě pokývnul, v gestu díků a Diana mu ono gesto oplatila, jako že není zač. Poté se už Diana vydala ke mně a starostlivost v její tváři byla čitelná. Viděla, že se stále potýkám sám se sebou a že mi rozhodně ještě není moc dobře. Proto mi nabídla svou pomoc a oporu, kterou jsem vděčně přijal. Byl jsem za to rád, protože sedět zrovna na tomto místě nebylo zrovna pohodlné. Diana pronesla, že slunce vyjde až za nějakou dobu a ona sama se mnou nad oblaka nemůže, aby mi pomohla. To je v pořádku… Kryptonitový prach se postupně odbourává z mých plic… s každým dalším nádechem je to lepší. Pronesu v odpověď a pousměji se na ni. Těšilo mě, že o mě má starost. A zlomeniny se začnou zacelovat hned na to… Řeknu po krátké odmlce a nakonec dodám. Děkuji, Diano… Neodpustil jsem si vděčný úsměv, kterým jsem jí obdařil, za záchranu mého bídného života. Následně jsem jí vřele objal a nehleděl jsem na bolest, kterou jsem si tím způsobil. Stejně jako na Bruce, i na mne měla Dianina bezprostřední blízkost uklidňující.

Universe - 18. července 2016 18:52

soukromá zpráva od Universe pro Princezna se pousměje a tvoje obětí ti poněkud vřele opětuje, i když trochu decentně. "Můžete použít můj jet...." ozve se po chvilce Bruce. Jeho hlas sice nebyl ještě nakonec pevný jako normálně, ale rozhodně zněl alespoň trochu normálně. "...je u zadního vchodu... dostaň jej nad mraky... pokud ovšem zvládneš řízení..." dodá Bruce. Diana se však mírně pousmála. "Neznáš mne tak, jak jsi myslíš." opáčí mu Diana a podívá se na tebe, aby zjistila tvůj názor na tuhle jeho nabízenou nabídku.

Clark Kent - 18. července 2016 19:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Černovlasá bohyně mi mé objetí vřele opětuje, avšak decentněji. Nejspíš protože věděla, že i tohle mi způsobuje bolest. Když jsem jí pustil ze svého náručí, tak Bruce nadnesl, že můžeme použít jeho Jet. Jeho hlas stále ještě nebyl tak pevný, jako obvykle, ale už to bylo mnohem lepší. Nakonec ještě vysvětlil, že pokud Diana zvládne řízení, tak mě s ním může dostat nad mraky, načež dodal, že je zaparkovaný u zadního vchodu. Diana se trochu pousmála a opáčila Brucovi, že ji nezná, jak si možná myslí, čímž dala najevo, že je pro ni řízení pouhou hračkou. Nejspíš další z jejích darů, protože na ostrově nic takového jako je Brucův Jet, nemají. Ostatně s laptopem jí to šlo skvěle. Takže to bude jasné. Pomyslím si a také se lehce pousměji. Diana se však podívala na mne, čekajíc, co na to budu říkat. Dobrá tedy… Odpovím Dianě a poté se podívám na Bruce. Díky, Bruci… Dodám a společně s Dianou vyrazím k zadnímu vchodu, aby mě mohla dostat nad mraky.

Universe - 18. července 2016 19:30

soukromá zpráva od Universe pro Diana tě tedy podepře a s její pomocí se vydává z budovy. Brucův Jet najdete víceméně tam kde říkal, že bude, ale spíše poněkud neviditelného. Tedy byl neviditelný, dokud se jej Diana nedotkla, poté se pozvolna začal oběvovat. Dál se Diana chovala, jako kdyby na ostrově prakticky nic jiného neměli. Otevřela kokpit a pomohla ti i dovnitř. Dále se tam vlezla sama, tedy na místo pilota, připásala se a lehkými pohyby lítala svými prstíky po palubní desce a za několik vteřin Jet začal startovat a kokpit zavírat. Když jej poté s naprostou lehkostí zvedla do vzduchu, nebylo pochyb o tom, že tohle muselo patřit k jejím darům, které jí byly ostatními bohy při zrození dány. Když jste se zakrátko ocitli na mraky a sluneční paprsky pošimrali tvou tvář, euforie prostoupila tvé tělo, které dychtivě hltalo každý s paprsků. Diana zpomalila a nechala Jet letět na nejnižší možnou rychlost, abys mohl načerpat energie kolik jsi potřeboval.

Clark Kent - 18. července 2016 19:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mém souhlasu mě tedy Diana podepřela a za její pomoci, jsme se vydali ven z budovy. Jet, který nám dal Bruce k dispozici, byl tam, kde říkal, avšak byl maskovaný a tudíž prostým okem neviditelný. Tedy až do chvíle, co se jej Diana dotknula. Poté se totiž pozvolna znovu zviditelnil. Poté se Diana začala chovat, jako by na ostrově byly stroje tohoto typu na denním pořádku. Zkušeně a neomylně otevřela kokpit a pomohla mi dovnitř. Sama pak zaujala místo pilota, načež se připásala a kokpit znovu uzavřela. Poté se její prsty roztančily po přístrojové desce, kde stiskla několik tlačítek. K mému údivu se Jet tiše nastartoval a opravdu jsme začali stoupat. Není pochyb… tohle musí být další z darů, který ji dali bohové při jejím narození… jinak si to vysvětlit nedokážu. Pomyslím si a lehce se usměji, přičemž se unaveně rozvaluji v sedačce za Dianou. Netrvalo to dlouho a opravdu jsme vystoupali nad těžké mraky, kde jsem spatřil druhý nejkrásnější pohled na světě – vycházející slunce. Ten nejkrásnější byl pohled do Dianiny tváře. Slunce mě zalilo svými paprsky a téměř okamžitě pohroužilo mé tělo do euforie. Mé buňky začaly hladově vstřebávat veškeré sluneční záření, které bylo k dispozici. Cítil jsem, jak se mi vrací energie a jak se postupně mé zpřelámané tělo začíná hojit. Diana zpomalila Jet na nejnižší možnou rychlost, abych mohl načerpat tolik energie, kolik jsem potřeboval. Bylo mi ale jasné, že tohle bude nějakou dobu trvat. Proto jsem počkal do chvíle, než jsem si byl jistý, že dokážu bez pomoci letět a poté jsem svou krásku oslovil. Tohle bude trvat ještě nějakou tu dobu… ale už jsem schopen letět sám. Prohlásím už o poznání pevnějším hlasem, ve kterém už jsou jen nepatrné známky po únavě. Vysaď mě a pomoz Brucovi zpátky do jeskyně… Alfréd a ostatní jsou strachy bez sebe a určitě se jim uleví, až ho uvidí… Dodám a počkám, co mi na to Diana řekne. Pokud bude souhlasit a kokpit mi otevře, tak se napřímím, ale než Jet zcela opustím, tak se k ní nakloním a políbím na tvář. Děkuji, Diano, kde bych bez tebe byl... Pronesu vděčně a ještě než vyletím na orbitu, kde obnovím své síly, dodám. Za chvíli se uvidíme… Pronesu a pak už vyrazím načerpat síly, o které jsem přišel.

Universe - 18. července 2016 20:27

soukromá zpráva od Universe pro Rozloučíš se se svou princeznou a ocitneš se sám na orbitě planety. Sluneční záření bylo tady mnohem intezivnější, přesto ti trvalo dvakrát delší dobu než jsi dosáhl alespoň přijatelného normálu a to díky kryptonitu, který na tobě napáchal předtím škody. Však v tichu vesmíru k tobě dolehnou něčí slova: "Synu Elův... ještě jsme s tebou neskončily...." Hlas, který je pronášel byl lehký, mírný, ženský a velice povědomí. "...zabil si Zoda a to ti nikdy neodpustíme... zaplatíš za svou zradu a to nejenom svým životem, ale i životy těch, kteří jsou ti tak drazí... a věř, že svoje slovo dodržíme... začneme s tím nejkřehčím článkem... synu Elův..." Až po chvíly ti došlo, že hlas, který jsem slyšel, patřil Faoře-Ul.

Clark Kent - 18. července 2016 20:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nic nenamítala na můj návrh, aby mne tu vysadila a pomohla Brucovi. Přece jen má rekonvalescence potřebovala čas a nemohla mi s ní nijak pomoci. Proto jsem se s ní rozloučil a postupně jsem vystoupal na vyšší orbitu planety, kde jsem v relativním klidu, tiše a se zavřenýma očima, načerpával zpátky sílu, o kterou jsem přišel. Po vystavení kryptonitu se mé buňky vzpamatovávaly opravdu pomalu, což se odráželo na době, než jsem načerpal tak nějak normální hladinu energie. Trvalo to snad dvakrát delší dobu, než obvykle. Ovšem nespěchal jsem, užíval jsem si klid a dopřával jsem si tolik potřebný odpočinek. Kdo ví, kdy se zase objeví Bizarro. Ticho ale po nějakém čase protne čísi hlas, který ke mně dolehne, a který je adresován přímo mě – Synovi Ela. Byl ženský a podivně povědomý, a říkal, že se mnou ještě neskončili. To mě trochu překvapilo, protože něco takového se mi ještě nestalo. Hlas však pokračoval a dál mluvil. Slova, která jsem slyšel, mě však zbavila klidu, neboť jeho majitelka zkonstatovala, že jsem zabil Zoda, což mi nikdy neodpustí, a proto za svou zradou zaplatím nejen svým životem, ale i životy svých blízkých. Potom mě jen ujistila, že své slovo dodrží, načež dodala, že začnou s tím nejkřehčím článkem. Co tím sakara myslela? A kdo to…? Pomyslím si zmateně, ale pak se zarazím. Onen hlas mi byl povědomý už od začátku, ale až teď mi došlo, kdo je jeho majitelem. FAORA!! Dojde mi a oči se mi překvapením a čirou hrůzou rozšíří, neboť mi došlo, co myslela tím nejkřehčím článkem. MÁMA!!! Prolétlo mi myslí, ale to už jsem v plné rychlosti vyrazil domů do Smallvillu, abych zjistil, jestli je máma v pořádku.

Kara Zor-El - 19. července 2016 16:48

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis se usmívala a to bylo dobré znamení. Schovala zbytky meče spátky do pochvy a řeknula mi, že kdykoli mě síly opustí tak mám vyhledat paprsky. Ano. Kal mi říkal, že nám slunce dává schopnosti. Jen sem netušila, že až takový. Artemis mi dala ruku na rameno a řekla, že ještě není konec všem mým darům, protože viděla Kala v akci. Ale je ve hvězdách jestli se u mě projeví. Snad jo. Je to vrzušující. Na malou chviličku sem měla pocit, že mě za rameno drží máma. Asi to byla ta starostlivost v jejich očích. Bylo to příjemné. Tu chvilku ale rozbila Cassie, která na mě skočila a objala mě. Já sem ale nic neudělala. To samo.

Universe - 19. července 2016 18:41

soukromá zpráva od Universe pro Po prvním zjištění, komu onen hlas patří, se dostavilo další. Asi to, že i když jsi se snažil sebevíc, nedokázal jsi ani jedním se svých smyslů lokalizovat odkud se Faořin hlas nesl. Co hůře, poněkud ti i došlo, jak je její zpráva myšlena. Vydal jsi se tedy na cestu, i když jsi ještě nebyl zcela úplně při silách. Zamířil jsi tedy domů, k mámě na farmu do Smallvillu. Když jsi tam však dorazil, nejenom, že svítalo, bylo tedy časné ráno, ale čekalo tě doma poněkud nemilé překvapení. Vchodové dveře byly rozražené, skoro až vyvrácené a dům uvnitř jasně nasvědčoval tomu, že zde proběhl nějaký souboj, jehož vítězem bohužel tvoje máma nebyla. Vlastně tu máma nebyla vůbec. Nikde. Ani Dusty, ale ten mohl jenom zbaběle utéci někam pryč nebo k sousedům.

Clark Kent - 19. července 2016 19:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro I přes skutečnost, že jsem nebyl ještě stále zcela při síle, jsem vyrazil zběsile zpátky domů do Smallvillu, abych zjistil, jestli je máma v pořádku. Cestou jsem se snažil Faoru lokalizovat, ale to se mi vůbec nepodařilo. Nevím, jestli to bylo mým rozrušením, tím, že jsem ještě nebyl zcela při síle, nebo prostě pro to, že Faora našla způsob, jak se před mými smysly skrýt. Netrvalo to dlouho a dorazil jsem k rodnému domu. Už první pohled mi zatajil dech, neboť vchodové dveře byly rozražené, skoro až vyražené z pantů. MAMI!! Zvolám s jistou dávkou zoufalství v hlase a vyrazím dovnitř do domu. Uvnitř to vypadalo, že zde proběhl nějaký souboj a bylo více než jasné, že máma nebyla ta, která tento souboj vyhrála. RRRRRÁÁÁÁÁÁÁÁH!!!! Zařvu zoufale a padnu na kolena. Hlavu skloním a oči pevně zavřu, načež ruce zatnu v pěsti takovou silou, až mi klouby zapraskají. Jestli jí ublížili, tak je přede mnou ani Diana neochrání!!! Pomyslím si a potlačím nutkání do něčeho praštit. Bylo jasné, že tu máma nebyla, ale že tu nebyl ani Dusty? To byla opravdu záhada. Nerad myslím na to nejhorší, a proto nejdříve zkontroluji celý náš pozemek, abych zjistil, jestli se tu Dusty nebo máma prostě někde neschovávají. Nedej bože hůř. Pokud je tu ovšem nenajdu, tak znovu zoufale zařvu a vyrazím nejvyšší rychlostí, které budu schopen, zpátky do Gothamu, do Brucovy jeskyně. S největší pravděpodobností tam Diana ještě bude. A je více než jasné, že budu potřebovat její pomoc. Stejně tak budu nejspíš potřebovat nějaký Kryptonit.

Universe - 19. července 2016 20:44

soukromá zpráva od Universe pro Prozkoumal jsi okolí, ale ať jsi hledal kdekoliv, máma tu prostě nebyla. Dustiho jsi nakonec našel až u sousedů, kde se krčil pod domem, takže i když to všechno, aspoň on byl nějak v bezpečí. Zamířil jsi tedy do Brucovi jeskyně. Diana už tu dávno byla, stejně jako Bruce, který seděl na židličce, byl od pasu nahoru svlečený ze svého bat brnění, však většinu jeho poodhaleného těla pokrývali vybarvující se modřiny a podlitiny. Diana mu pomáhala s ošetřováním a Alfréd zrovna akorát přinášel věci na ošetření.

Clark Kent - 19. července 2016 21:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ať jsem pátral sebedůkladněji, tak jsem mámu nenašel. Když už nic, alespoň jsem měl naději, že stále ještě žije. Nicméně ani tak jsem se necítil lépe. Nic to neměnilo na tom, že jsem nevěděl, kde je, nebo jestli je v pořádku. Zoufalost se ve mně prolínala s pocitem neskutečného hněvu, který byl srovnatelný s tím, když Bizarro zranil Dianu. Malou útěchou mi bylo, že jsem našel Dustyho, jak se krčí pod sousedovým domem. Rychle jsem tam pro něj zaletěl a vzal ho domů. Bleskově jsem mu připravil do misky jídlo a nalil jsem mu vodu. Poté jsem se k němu na moment sklonil, abych jej pohladil po hlavě. Neboj se, chlapče… máma bude v pořádku. Přivedu jí domů a všechno bude jako dřív. Pronesl jsem se slabou nadějí v hlase, snažíc se víc přesvědčit sám sebe, než tu němou tvář. Naposledy Dustyho popleskám po hřbetu a zanechám jej tu samotného. Vyrazím zpátky do Gothamu a napínám všechny své síly, abych tam byl co nejdřív. Cestou jsem přemítal o tom, co je asi s mámou, a tak jsem se dost zachmuřil, než jsem dorazil na místo. Netrvalo to dlouho a opravdu jsem prolétl stěnou padající vody a vletěl jsem do Brucovy jeskyně. Na tváři jsem měl zamračený a veskrze rozhořčený výraz a rovnou jsem polonahého Bruce, který byl pokryt modřinami, oslovil. Máš ještě nějaké Kryptonitové zbraně?! Jestli ano, tak je připrav! Budu je všechny potřebovat. Pronesu ostře k Brucovi a zamračím se ještě více. Na první pohled to může vypadat, že jsem nasraný na něj a chci zabránit, aby je ještě někdy proti mně použil. Mě to však nedochází, protože jsem opravdu rozhozený. Až když se mě pokusí někdo uklidnit, tak mi to dojde a zarazím jej zvednutím ruky. Ve tváři však nepohnu brvou. Zodova zástupkyně, Faora-Ul přežila… možná jich je více… Řeknu stroze, ledovým hlasem a následně dodám. Mají mou matku… Po posledních vyřčených slovech jsem pocítil, jak se mi sevřelo hrdlo, neboť slyšet to někoho, byť mě samotného, jak to vyslovil nahlas, mě docela zasáhlo. Avšak podařilo se mi uchovat kamennou tvář netknutou. Následně už nic dalšího neříkám, jen čekám, než mi Bruce odpoví na mé otázky.

Universe - 19. července 2016 21:24

soukromá zpráva od Universe pro Když vrazíš do jeskyně, všici přítomní se na tebe udiveně podívají. "Clarku..." pronese Diana, když řekneš, jestli má Bruce ještě nějaké kryptonitové zbraně. Však poněkud jí utišíš pozvednutím ruky. Bruce si trochu povzdechne. "Možná..." pronese nakonec zmučeně. "...jeden, dva granáty a to kopí... to, že jsem miliardář ještě neznamená, že můžu jenom tak bez povšimnutí utrácet firemní peníze..." pronese Bruce, lehce dotčeně, tím tak nějak říkajíc, že to je tak nějak vše, co vlastně vůbec má. I řpesto to bylo poněkud překvapující, že vůbec něco takového vlastnil. "Clarku... nemůžeš použít to kopí, aniž by ses sám nevystavil nebezpečí..." ohradí se starostlivě Diana a tak trochu i k tobě napůl vyrazí.

Clark Kent - 19. července 2016 21:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Opravdu mě prvotně nepochopili a mysleli si, že jsem naprdnutý na Bruce. Všichni na mě upírali překvapené pohledy, ale já si jich nevšímal. Diana se mě pokusila uklidnit, ale já jí zastavil pozvednutím ruky. Došlo mi, že jsem byl nepochopen, proto jsem jim řekl, co se stalo. Bruce si povzdechl a rozhodl se mi odpovědět. Lehce zmučeným hlasem přiznal, že možná jeden dva ty granáty má. Plus to kopí, kterým mě chtěl probodnout. Avšak dotčeně dodal, že je sice miliardář, ale že nemůže jen tak utrácet firemní peníze. Na zabití jednoho Kryptoňana, který se snaží pomáhat a chránit, je utrácet můžeš, ale na ty, co se snaží zabíjet a pustošit ne?! Pomyslel jsem si jízlivě, ale zabránil jsem si to říci nahlas. Nějaké jeho problémy s penězi mi byly momentálně zcela u zadku. Tady šlo o život mé matky. Budu je potřebovat. Pronesu nekompromisně a potlačím znechucené odfrknutí, které jsem měl, po Brucově slovech, nutkání udělat. Diana se však do toho starostlivě vložila a kladla mi na srdce, že to kopí nemohu použít, aniž bych se sám ohrozil. Nemám na výběr… Odpovím jí stroze, ale vzápětí zalituji. Nerad jsem k ní byl takto chladný, ale byl jsem rozhozený. Slyšel jsem Faoru, jak mi slibuje, že než zaplatím svým životem, tak mě připraví o mé blízké… začnou tím nejkřehčím článkem – mámou - a pak budou pokračovat. Bojím se, že ty budeš další v pořadí. Měla by ses tedy uchýlit na ostrov, tam budeš v bezpečí. Dodám, teď již vřelým hlasem a povzdechnu si. Byl jsem bezradný a šlo to na mě vidět. Kdybych se jim měl postavit sám, tak by mě to nerozhodilo ani v nejmenším. Ale že mají mou mámu jako případné rukojmí, to mě opravdu připravilo o klid. Něco udělat musím… Pronesu nakonec a zakroutím hlavou.

Universe - 20. července 2016 18:58

soukromá zpráva od Universe pro Při tvých slovech, že budeš potřebovat ony kryptonitové zbraně, se Bruce netvářil zrovna nadšeně. Diana však viditelně s dalšími tvými slovy nesouhlasila. "Čelila jsem ohavným nestvůrám, příšerám, které ani již nejsou na tomto světě... postavila jsem se i bohům a stále stojím pevně na svých nohách. Neexistuje žádná síla, ať už z tohoto světa či ze světa jiného, která by mě dokázala udržet..." pronese rozhodně Diana. Její slova byla plná hrdosti, kterou dokázala vždy interpretovat ona. "Martha je také mou rodinou, stejně jako je tou tvou." dodá ještě nakonec. Bruce však při jejích posledních slova, to jak nazvala tvou matku, hodně zbystří, skoro se i napůl postaví.

Clark Kent - 20. července 2016 19:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mém zkonstatování, že budu ony Kryptonitové zbraně potřebovat, se Bruce netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Mě to však nijak nezajímalo. Spíš jsem ho ještě začal podezřívat, že si je chtěl nechat pro případ, že by se mě pokoušel znovu sundat. Mou pozornost však upoutala Diana, která s mými dalšími slovy nesouhlasila. S hrdostí sobě vlastní prohlásila, že už čelila ohavným nestvůrám a příšerám, které už ani nejsou na tomto světě. Postavila se i Bohům a stále stojí pevně na svých nohách, načež dodala, že neexistuje žádná síla, ať už z tohoto nebo z jiného světa, která by jí dokázala udržet. Vždy jsem obdivoval její sílu a eleganci, kterou prokazovala ve chvílích nouze. I to, že nehleděla na své bezpečí, když někdo jiný byl v ohrožení. Ne, že by se mi líbilo, že se chce vystavit takovému nebezpečí, ale i tak jsem to obdivoval. Navíc jsem věděl, že když se černovlasá kráska jednou rozhone, tak opravdu neexistuje nic, co by jí přesvědčilo o opaku. Nakonec Diana ještě prohlásila, že je máma stejně tak její rodinou, jako mojí, což mě opravdu potěšilo. Byl jsem rád, že o ní takto smýšlela. Věděl jsem, že máma o ní smýšlela velice podobně. I přes mé rozhořčení, hněv a zoufalost, kterou jsem cítil, jsem se na ni vděčně pousmál. Bruce se však po Dianiných slovech postavil a opravdu viditelně zbystřil. Nebyl jsem si zcela jistý, čím to bylo, ale nejspíš tím, jak moc má Diana blízko k mé rodině. Každopádně se mi jeho pohled zrovna moc nezamlouval. Ano? Zeptal jsem se Bruce, zda k tomu chce něco dodat, nebo jestli má něco na srdci, co by nám chtěl sdělit. Jestli nic, tak se podívám zpátky na Dianu. Nejsem ještě zcela při síle a můj sluch ještě nefunguje na sto procent. Nedokážu je lokalizovat. Pronesu, čekajíc, zda od ní nedostanu nějakou radu. Většinou si v těchto situacích ví rady a nic ji nerozhodí.

Universe - 20. července 2016 20:52

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala po svých slovech hrdě a odhodlaně. Ostatně, jak jenom amazonka dokáže býti a jakou jsi jí znal. Však Bruce poněkud reagoval překvapivě, když zmínila tvou matku, tedy její jméno. "Můžu použít Waynův satelit na oběžné dráze a pokusit se najít nějaké anomálie či odchylky..." pronese nakonec Bruce a vstane ze židle i když se to ukázalo jako poněkud špatný nápad pro něj, protože se tak tak udržel na svých nohouch. Diana však byla ve vteřině u něj, aby jej podepřela. Bruce jí však od sebe decentně a taktně odstrčil. Naznačil jí, že nevyžaduje její pomoc a i když s vyditelnými bolestmi se pomalu vydal ke svému superpočítači, kde zasedl pozvolna do křesla a pustil se do díla. Tohle "hledání" může nějakou dobu trvat a tak se ho Diana rozhodla poněkud zkrátit po svém. A to sice tak, že došla k tobě a bez jakéhokoliv ptaní či slova tě chytla za spandex na hrudi a stáhla si tě k sobě dolů, kde ti vtiskla vřelý polibek.

Clark Kent - 20. července 2016 21:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana vypadala po svých slovech velice odhodlaně a hrdě, což mě potěšilo, protože po známkách poraněné hrdosti už nezbylo zcela nic. Pohled na ni byl opravdu povzbudivý. Na Bruce, na druhou stranu až tak ne. Po Dianiných slovech zbystřil jako liška u kurníku a postavil se. Ten pohled se mi moc nezamlouval, ale i tak jsem jej oslovil a zeptal se, jestli má něco na srdci. Očividně něco na srdci měl, protože navrhl, že může použít svůj satelit na oběžné dráze, aby začal sledovat odchylky nebo nějaké anomálie. Díky… Odpovím mu, zatímco se Bruce vydá rázně k počítači, aby provedl, co říkal. Nicméně ukázalo se to jako špatný nápad, protože se sotva držel na nohou. Diana u něj ve vteřině byla, aby jej podepřela, ale Bruce jí od sebe taktně odehnal, jakože pomoc nepotřebuje. Usadil se do křesla u svého superpočítače a pustil se do práce. Věděl jsem, že tohle hledání může trvat ještě nějakou dobu, a tak jsem se otočil, abych vyrazil ven načerpat více energie, avšak v polovině otočky už u mě byla Diana, která se tohle čekání rozhodla zkrátit po svém. Beze slova mě chytila za spandex na hrudi a přitáhla si mě k sobě, načež mě vřele políbila. I přes skutečnost, že jsem neměl zrovna dobrou náladu, jsem jí její polibek vřele opětoval a následně i oplatil, přičemž jsem jí ovinul paže okolo pasu a přitáhl si jí k sobě ještě více. Byl jsem rád, že tu se mnou byla. Už jen svou přítomností zmírňovala utrpení, které jsem ze současné situace cítil. Nevím, co bych dělal, kdybych tebe nebo mámu ztratil… slib mi, že budeš opatrná… Pronesu k ní, jakmile se naše rty odtrhnou, starostlivým hlasem a lehce přiložím své čelo k tomu jejímu.

Universe - 21. července 2016 19:28

soukromá zpráva od Universe pro "Tak o tom ani neuvažuj, protože to se nikdy nestane." odvětí Diana se svým sebevědomím úsměvem a své uhrančivě modré oči upínala do tvé tváře. Uplynula nějaká chvíle, těžko říci jak velká, každopádně Bruce evidentně něco našel, nebo tedy spíše jeho satelit evidentně něco našel. "...vypadá to, že přežily jenom oni dva... známky života ukazují totiž jenom dvě osoby... a byly i poněkud pilní..." pronese Bruce sedíc ve svém křesílku před počítačem. Vy jste byly u něj. Záběr se poněkud přiblíží. "...schromáždily vše co mohli ze své původní lodi a všeho ostatního, co nebylo zničeno..." "Zničíme tedy i to..." pronese Diana. "A dáte jim možnost aby zničily oni vás..." pronese Bruce. Diana po něm lehce střelí svým pohledem, ale on to poněkud ignoroval a hleděl si svého, doslova. "Máš snad jinačí nápad? Těžko tam můžeme napochodovat s kopím v rukouch...." řekne Diana. "Vy ne, ale já mohu..." pronese Bruce. "Můžete je zaměstnat, odvést jejich pozornost abych mohl rozmístit granáty s kryptonitem, který se oslabí..."

Clark Kent - 21. července 2016 20:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi rázně a sebevědomě zároveň odpověděla, že o tom nemám ani uvažovat, protože to se nikdy nestane. Své uhrančivě modré oči při tom upřela do těch mých. Téměř jsem při tom zapomněl na chmury, které mě sužovaly. Na odpověď jsem se nezmohl, tedy alespoň ne na verbální. Místo toho jsem jí znovu vroucně políbil. Nějaká chvilka uplynula, než Bruce opravdu něco nalezl. Prolomil ticho a řekl, že přežili jen dva, protože nalezl jen dvě známky života. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli mám propadnout zoufalství, nebo jásat, že přežila jen Faora. Jen dvě známky života? Je nějaká šance, že by jedna z nich mohla být má matka? Zeptám se a počkám na odpověď. Potom však Bruce pronese, že byli pilní, protože shromáždili vše, co zbylo z jejich lodi a všeho ostatního, co nebylo zničeno. Na mysl mi přišel ten transformační motor, kterým chtěli předělat strukturu planety. To nevěstí nic dobrého… Pomyslím si, ale nic neřeknu. Diana naproti tomu prohlásila, že zničíme i to, ale Bruce byl jiného názoru. Opáčil totiž, že jim tak dáme možnost, aby zničili oni nás. Dianě se to nezamlouvalo a střelila po něm pohledem. Bruce si toho však nevšímal a hleděl si dál svého. Dianu to trochu podráždilo a vyzvala jej, aby jí řekl, zda má lepší nápad, protože tam těžko můžeme napochodovat jen tak s kopím v rukou. Bruce však záhy odpoví, že my sice ne, ale on ano, načež dodá, že my je můžeme zaměstnat, zatímco on rozmístí granáty s Kryptonitem, který je oslabí. Jsi si jistý? Chci říct, cítíš se na to, aby ses postavil jednomu z nich? Oni tě šetřit nebudou ani v nejmenším. Oslovím Bruce, avšak můj hlas je nyní prost veškeré jízlivosti. Ano, je pravda, že jsem měl možnost jej sundat během chvilky, ale neudělal jsem to, protože takový nejsem. A nemám chuť se nad něj vyvyšovat. Nyní jsem cítil opravdovou starost. Faora za tu dobu zesílila a má stejné schopnosti jako já, ne-li větší. I předtím jsem na ni neměl. Teď jde o to, že Bruce může zabít pouhým pohledem, což bych mu nepřál.

Universe - 21. července 2016 20:22

soukromá zpráva od Universe pro Bruce, se příliš nad tvou poznámkou o jeho stavu, se nepozastavoval. "Musí ti stačit moje slovo o tom, že to prostě zvládnu." řekne nakonec. Počítač za ním poté začne pípat. "Hm... satelit zachytil novou známku života... teď jsou tedy tři..." pronese Bruce, hledíc na monitor, na kterým byly zobrazeny tři červené tečky na velice strohé mapě. "Odvedu jejich pozornost." prohlásí Diana odhodlaně. "Možná není moje kůže nezničitelná, ale jsem trénována od narozený pro boj, stejně jako oni.."

Clark Kent - 21. července 2016 20:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se nad mou otázkou o jeho stavu skoro ani nepozastavil. Prostě jen prohlásil, že mi bude muset stačit jeho slovo, že to zvládne. Hmm… Odpovím, ne zrovna přesvědčeně, ale dál nic nenamítám. Pokud se na to cítí, tak proč ne. Navíc, pokud jej zapojím do onoho plánu, tak mohu jistě počítat s využitím jeho Kryptonitu. Počítač však začal pípat, načež Bruce prohlásil, že teď tam jsou už tři. Avšak to neznamenalo nic. Ani to, že tam máma je, ani že není. Znamenalo to ale, že přeživších Kryptoňanů je více, než jen Faora. Diana pak odhodlaným hlasem prohlásí, že odvede jejich pozornost, což se mi nelíbilo. Než Faora bude usilovat o můj život, chce Dianu připravit ještě o ten její. Vrhl jsem tedy na Dianu pohled nesouhlasu, čehož si nepochybně všimla, protože dodala, že její kůže sice není nezničitelná, ale je od narození trénovaná pro boj, stejně jako oni. Ne, Faora přesně tohle chce… Chce tvůj a mámin život, aby mě zlomila. Teprve poté bude usilovat o můj život. Proto tam první musím já. Zaměstnám je, na co nejdelší dobu budu moci. Ty budeš moje záloha, a v případě, že by Bruce odhalili, tak i jeho ochrana. Opáčím vzápětí a vypadám při tom nesmlouvavě. Sice jsem ještě nebyl zcela při síle, ale nemohl jsem dovolit, aby se Diana vystavovala takovému nebezpečí místo mě. Navíc ani ona ještě nebyla zcela v pořádku po utrženém zranění.

Universe - 23. července 2016 19:36

soukromá zpráva od Universe pro Diana vzdorovitě překříží ruce na své hrudi. "Budu v první linii, protože jsi zesláblí. Nezvládl bys ani jednoho protivníka, natož pak několik..." pronese Diana vzdorovitě. Ačkoliv se její slova zdála poněkud tvrdší, měla svým způsobem pravdu. I když jsi vstřebal dost sluneční energie, pořád to nebylo dost na to, aby jsi ze svého těla dostal i poslední zbytky kryptonitu, který jsi vdechl a který ti nyní putuje tělem a bude ještě trvat několik dalších dní, než je ho zbavíš úplně.

Clark Kent - 23. července 2016 23:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana vzdorovitě překřížila ruce na hrudi a prohlásila, že ona bude v první linii, neboť já jsem ještě zesláblý. Nezvládl bych tedy ani jednoho protivníka, natož kdyby jich bylo více. Nebudu lhát, trochu se mě to dotklo. I přesto, že měla veskrze pravdu, stále se mi to nelíbilo. Skutečnost, že bych jí měl poslat místo sebe, aby čelila někomu, jako jsem já, jen ještě s vojenským výcvikem a v plné síle, se mi nezamlouvala ani za mák. Navíc, i ona byla ještě zesláblá z toho zranění, které utržila při boji s Bizarrem. Diano… Začal jsem, přičemž bylo jasně viditelné, že se mi to vůbec nelíbí. Nebudu lhát, opravdu jsem zesláblý, a za normálních okolností bude trvat nejméně několik dní, než se mi síla plně vrátí. Ale to samé mohu říci o tobě. Ještě včera jsi byla v nemocnici, Diano. Řeknu jí vzápětí, se starostí pevně vytesanou ve tváři. Avšak možná jsem přišel na způsob, jak si rychle pomoci od zhoubného účinku Kryptonitu, kterému jsem byl vystaven… když mne tvůj bratr Apollo zasáhl slunečním paprskem, tak mne nevědomky nabil neskutečnou energií. Možná když přiletím k Slunci do těsné blízkosti, tak to na mne bude mít stejný účinek, a tedy mne to očistí od Kryptonitu úplně. Pronesu a lehce se pousměji. Nikdy dřív jsem dál jak na orbitu neletěl, takže by to pro mě mohla být nejen zajímavá cesta, ale možná způsob, jak nad ostatními Kryptoňany získat navrch. Tehdy jsem cítil takovou energii, jako nikdy dřív. Krom toho, tohle je boj, v kterém tě nemohu nechat bojovat místo sebe. Musím se mu postavit čelem. Dodám nakonec a počkám, co mi na to moje tvrdohlavá černovláska odpoví.

Universe - 24. července 2016 08:23

soukromá zpráva od Universe pro Princezna poněkud svraští čelo. "Nejsem slabá!!" ohradí se vzpurně. "Těch několik dní strávených v rukách doktorů ze mne ještě nečiní slabého jedince... na naopak si troufám tvrdit, že jsem teď silnější, než-li ty v této chvíly." pronese Diana bojovně. "Pokud máš pochyby, ráda ti jí předvedu..." zakončí svoje slova nakonec Diana a dívala se přitom na tebe, do tvé tváře a její uhrančivě modré oči říkali, že to není žádná sranda či vtip, že svá slova myslím naprosto vážně. "Na výlet do vesmíru teď zřejmě nebude čas..." pronese nakonec Bruce. "Jestli mají tvou matku, měli bychom jednat okamžitě. Vy dva by jste měli vyrazit teď, já se převleču a vyrazím ihned za váma.... nevím jak bychom mohli udržet nějakou konverzaci, vzhledem k jejich smyslům..." Bruce měl pravdu, nemohli jste s ním udržovat nějaký kontakt, protože by všechno Faora určitě slyšela, takže se budete muset spolehnout jeden na druhého a přizpůsobit se situaci.

Clark Kent - 24. července 2016 11:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana, z mě nepochopitelných důvodů, má slova vzala jako útok a znevážení její osoby. Se svraštělým čelem se vzpurně ohradila, že není slabá. Už tehdy jsem věděl, že je zle, ale nemohl jsem udělat nic, abych tomu zabránil. Alespoň teď už ne. Černovláska mi pak skoro jedním dechem bojovně řekla, že těch pár dní v nemocnici z ní nečiní slabého jedince, ale spíš naopak si teď troufá tvrdit, že je v současné chvíli silnější než já. A čí je to chyba? Řekl jsem si v duchu trpce, ale nahlas jsem nevydal ani hlásku. Nechtěl jsem si proti sobě Dianu poštvat ještě více. A Bruce, který všechno spískal, jsem potřeboval taky, stejně jako hračky, kterými mě chtěl zabít. Proto jsem se trochu zastyděl. Diana nakonec zakončila svá slova výhružným prohlášením, že pokud mám pochyby, tak mi je ráda vyvrátí. Bylo mi zcela jasné, že tím myslela, výprask. A z jejího pohledu těch uhrančivých očí bylo zase patrné, že to myslela smrtelně vážně. Ach, ta pýcha a hrdost… snad jí to tentokrát nebude osudné… Pomyslím si a pocítím další nával zoufalosti. Máma byla v ohrožení a teď se do záhuby hnala ještě Diana. Jestli se některé z nich něco stane, tak… Bůh mi pomáhej… Dodám v duchu a nadechnu se, abych Dianě odpověděl. Nemyslel jsem to tak, jak to možná vyznělo… já jen, že… Začnu s odpovědí na Dianina slova, ale byl jsem přerušen Brucem, který rázně prohlásil, že na výlet do vesmíru teď nebude čas, protože jestli mají mou matku, tak musíme jednat ihned. Pak dodal, že my dva s Dianou bychom měli vyrazit, a že on se převlékne a připojí se k nám. Nakonec ještě dodal, že kvůli jejich smyslům spolu nebudeme moci udržovat žádnou konverzaci. To je pravda… oni teď nejspíš uslyší vše. Rádiové vlny, mobilní signál, prostě sebemenší zvuk kdekoliv na planetě. Odpovím Brucovi, a poodhalím rozsah jejich schopností, a zahledím se na počítač, abych určil, kam mám vyrazit, načež spolu s Dianou vyrazím. Diano… ty víš, že mám v tvé schopnosti a tvůj um naprostou důvěru. Já jen, že tohle vše se děje kvůli mně. Vystavuješ se velkému nebezpečí, protože já nemohu a proto se cítím bezmocný. Pronesu k ní omluvně cestou na místo a dodám. Vím, co dovedou. A nyní budou nebezpečnější, než kdy dřív. Měli totiž čas načerpat dostatek sluneční energie. Budou silnější, rychlejší a nejspíš budou mít k dispozici všechny mé schopnosti v plné síle.

Universe - 24. července 2016 12:13

soukromá zpráva od Universe pro Diana zastaví, jakmile na ní začneš mluvit. Nehledě na to, že jste byly v vzduchu a na cestě za Faorou. Počká až domluví a tak nějak tě trochu předletí a zůstane se vznášet před tebou na místě, stejně jako ty. "Clarku..." začne, přitom na tebe hledíc. "Vím, že poslední týdny, pro nás nebyly příliš dobré, ale ať se děje cokoliv, stojím vždy při tobě a tvém boku... a vždy po něm budu stát... proto potřebuju vědět jednu věc..." "...pořád mne miluješ?" pronese Diana, hledíc ti přitom do tváře.

Clark Kent - 24. července 2016 13:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se uprostřed letu zastavila, nehledíc na to, že jsme byli na cestě za Faorou. Tiše se vznášela ve vzduchu a vyslechla si, co jsem měl na srdci. A když jsem utichl, tak mne oslovila zase ona. Upírala při tom na mě ty své nádherné modré oči, které jakoby mi viděly až do nitra duše. Nakonec však přiznala, že ví, že poslední týdny pro nás nebyly příliš dobré, ale ať se děje cokoliv, stojí při mně a po mém boku, načež se poopravila a dodala, že tomu tak vždy bude. A proto také potřebuje vědět jednu věc. V mé tváři při jejích slovech šlo vidět, že jsem zvědavý, co Diana potřebuje vědět. Avšak hned vzápětí jsem se to dozvěděl. Když se mne zeptala, zda jí stále miluji, tak jsem se pousmál. Navždy… Odpovím bez váhání a přiblížím se k ní, abych jí objal a vroucně políbil. Ať se za chvíli stane cokoliv, bude alespoň vědět, že se mé city k ní nezměnily.

Universe - 24. července 2016 16:06

soukromá zpráva od Universe pro Diana se trochu pousměje a tvůj vřelí polibek ti opětuje. Však co následovalo dál už nebylo tak příjemné, jako polibek tvojí bohyně několik tisíc stop nad zemí. Dorazily jste totiž na místo, které vám Bruce označil, které bylo tak nějak uprostřed ničeho, pustina v pustině. A také to bylo přesně jak říkal, rozhodně nebyly líní. Schromáždily tu zbytky z lodi, kterou sem přiletěli i z několika těch menších, které sem přitom přinesli s sebou.

Clark Kent - 24. července 2016 16:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála a polibek mi vřele opětovala. Bylo to nesmírně příjemné a její přítomnost mě uklidňovala. Avšak co přišlo dál, už nebylo tak příjemné, jako polibek mé černovlasé krásky několik tisíc stop nad zemí. Dorazili jsme totiž na místo, které nám naznačil Bruce. Byla to pustina uprostřed ničeho, kde stál vrak sestřelené kryptonské lodi a spousty dalších součástí. Přejedu přes tu scenérii pohledem a pokusím se najít nějakou známku jejich činnosti či jejich samotný pohyb nebo přítomnost. Veskrze se ale snažím prohlédnout skrz stěny, abych zjistil, jestli tu máma opravdu je, a hlavně jestli je v pořádku. Ať najdu cokoliv, tak nakonec na Dianu pohlédnu a kývnu hlavou, tázaje se, co budeme dělat a jak budeme pokračovat.

Universe - 24. července 2016 19:30
	soukromá zpráva od Universe pro Celé to připomínalo spíše takové vrakoviště. Však než jste se stihli s Dianou pořádně rozkoukat, mohl jsi zaslechnout kroky, které mířily k vám. "Takže jsi mě slyšel... synů Elův...." pronese ženský hlas, který následně ukázal i svou majitelku. Faora se příliš od vašeho posledního setkání nezměnila.

Clark Kent - 24. července 2016 21:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Celá tato scenérie dosti připomínala vrakoviště. Vše budilo zašlým a rozbitým dojmem, který byl umocněn prostředím, ve kterém se trosky válely. Než se však stačím nějak více zorientovat a rozkoukat, tak se ozvaly kroky. Otočil jsem se tedy oním směrem a můj pohled padl na Faoru, která k nám mířila, přičemž suše zkonstatovala, že jsem jí tedy nakonec opravdu slyšel. Nevědomky jsem nasadil rozčilený výraz, který značil, že jen tak tak držím hněv na uzdě. Přišel jsem si pro svou matku, Faoro… Pronesu co nejklidněji, avšak v mém hlasu byl jasně patrné ostří. Nikdo nemusí přijít k úhoně, pokud se vzdáš… Tento svět tě ještě může přijmout. Dodám vzápětí, nyní však o něco méně útočně. Svá slova jsem myslel vážně, i když mě stále vytáčelo to, co si dovolila k mé matce.

Universe - 24. července 2016 21:24

soukromá zpráva od Universe pro "Ne." pronese Faora studeně. "Zabil jsi Zoda... musíš za to zaplatit... " dodá Faora a poté pokyne rukou, ale nikoliv však k tobě, ale někam do boku. Přibližně z místa, ze kterého vyšla Faora poté vyjde i dlouhán, který s sebou něco táhl. Byla to tvoje matka, která měla spoutané ruce. Byla při vědomí, ale dlouhánovo sevření jí nedovolilo příliš se nějak bránit. "Man-Eka si určitě také pamatuješ...." pronese Faora. "Na Kryptonu... zabití znamenalo vyhoštění z planety... však naše planeta, už není... naše zákony tudíž už neplatí a já uznávám ten základní - život za život." řekne nenávistně Faora. Bylo z ní cítit onu nenávist, kterou k tobě, k vám cítila. Man-Ek však i nadále mlčel, jako tomu bylo i předtím.

Clark Kent - 24. července 2016 21:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Faora na má slova zareagovala studeným odseknutím „NE“, načež dodala, že jsem zabil Zoda, a proto za to musím zaplatit. Poté pokynula rukou do strany a z míst, odkud se tu objevila, vyšel ten čahoun, se kterým jsme naposledy zplanýrovali Smallville. Neuniklo mi, že za sebou něco táhl, avšak že to byla máma, mi došlo až záhy. Měla svázané ruce a čahoun jí držel velice pevně. Asi proto se ani nesnažila o to, aby se mu vymanila. Následně Faora přešla do hovorového tónu, ze kterého jsem ale stále cítil nepřátelství. Pronesla, že si určitě pamatuji Man-Ekka, načež dodala, že na Kryptonu znamenalo zabití trest vyhnanství. Avšak Krypton už neexistoval, takže tamní pravidla už neplatí. Nicméně ona stále zastává základní pravidlo, které zní „život za život“. V tom případě… tady jsem!! Odpovím rázně a zamračím se ještě o stupeň více. K tomu, aby ses pomstila, mou matku nepotřebuješ. Pronesu s jistým odporem, abych jí dal najevo, že se mi hnusí. Při našem posledním střetnutí stále opakovala, jak je ona a na výši, ale teď to vypadá zcela jinak.

Universe - 25. července 2016 17:58

soukromá zpráva od Universe pro Faora se poněkud ušklíbne. "Ne... tvoje matka právě poslouží jako nástroj mé pomsty..." řekne Faora a pokyne Man-Ekovi a ten přistrčí tvou matku k Faoře, která jí chytla jednou rukou. Máma vypadal vystrašeně, rozcuchaně a v obličeji trochu dotčeně. "Clarku..." zašeptá matka, skoro až zoufale. Diana poznala to jak se to v tobě vařilo a tak ti položila lehce svou ruku na tvou hruď. Popošla asi o krok před tebe, stále zůstávajíc po tvém boku. "Urovnáme tento spor jednou pro vždy..." řekne Diana silně. "Postavím se komukoliv, koho přede mne postavíš. Pokud vyhraji já, propustíš Marthu a nebudeš už nikdy vyhrožovat jeho rodině..." Faora se zájmem podívá na Dianu. "A když prohraješ?" zeptá se úlisně Faora. "Prohra je možná pouze smrtí... zabiješ-li mě, nikdo už nebude stát v cestě tvé pomsty."

Clark Kent - 25. července 2016 18:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Faora se nemile ušklíbla, jakoby to zvažovala, ale hned vzápětí pronesla, že ne, protože má matka bude nástrojem její pomsty. S tím pokynula Man-Ekovi, který postrčil mámu směrem k Faoře. Hněv se mnou zatřásl tak moc, až mi nevědomky zacukaly ruce. Dokonce jsem zjistil, že mám pěsti pevně zaťaté a připravené k vymlácení duše z těch dvou Kryptoňanů. Máma vypadala vyděšeně, což ještě umocňovaly její rozcuchané vlasy. Zoufale mě oslovila, ale pohled na ni mě bolel. Byl jsem zcela bezmocný. Než bych se k ní stačil dostat, Faora by jí mohla ublížit. A přesně toho jsem se snažil ze všech sil vyvarovat. S vypětím všech sil jsem se přinutil zůstat na místě a nevrhnout se na ni. Diana mé rozpoložení vycítila, protože položila svou ruku na mou hruď a zastavila mě od případného výbuchu a nečekaného útoku. Při tom se postavila o krok přede mně, avšak jen tak, aby mi byla stále ještě po boku. Netušil jsem, co má v plánu, a i kdyby ano, stejně bych to nevěděl. Má mysl byla zastřena hněvem, čirou zlobou a zoufalostí. Diana však silným hlasem nadhodila, že tento spor urovnáme jinak, čímž si získala Faořinu pozornost, neboť jí nechala mluvit. Černovláska následně prohlásila, že se postaví komukoliv, koho před ní postaví. A pokud v onom boji vyhraje ona, tak propustí mámu a už nikdy nebude mé rodině vyhrožovat. Faora to se zaujatým výrazem zhodnotila a na oplátku se zeptala, co se stane, když prohraje. Diana s touto otázkou očividně počítala, protože jí hned odpověděla, že prohra je možná pouze její smrtí. A tím pádem jí už nikdo nebude stát v cestě její pomstě. Diano! Vyštěkl jsem překvapeně a s vytřeštěnýma očima. Tohle nemůžeš… Dodal jsem vzápětí, avšak ne jako bych jí to zakazoval, nýbrž spíše jako prosbu. Netušil jsem, jestli jí jde jen o čas, aby se tu Bruce dostal s Kryptonitem, nebo to myslela vážně. Ať tak, či onak, vystavovala se obrovskému riziku. Raději bych to byl já, klidně i oslaben, kdo se jim postaví, než aby čelila Kryptoňanovi v plné síle.

Universe - 25. července 2016 18:52

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe podívala. "Ovšem, že mohu... a musím... jste mojí rodinou, mou opravdovou rodinnou..." řekne Diana. "A nikdo už mi tuhle nevezme..." dodá a přenese svůj pohled na Faoru. Ta vypadala více než jenom potěšeně, ba dokonce možná skoro až uspokojivě. Tvoje máma však né. Když to slyšela viditelně s tím nesouhlasila. "Jak ti mohu vůbec věřit?" řekne Faora. "Dávám ti slovo Boha Války... " odvětí hned Diana. "Bůh, který však padne..." zaculí se Faora, ale Diana se tím nenechala nijak příliš rozhodit.

Clark Kent - 25. července 2016 19:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ke mně otočila a pohlédla mi zpříma do očí, načež mi odpověděla, že může, a vlastně i musí, protože jsme její opravdovou rodinou, načež dodala, že tuhle jí už nikdo nevezme. Její slova se mě dotkla hned na několika místech. Na jednu stranu jsem byl nesmírně rád, že o mne a o mé mámě takto smýšlí. Na stranu druhou jsem pochopil, nač narážela, když prohlásila, že tuto rodinu jí už nikdo nevezme. Na mysl se mi dostala ona vzpomínka, jak Áres použil onen talisman, a jak se její matka obětovala, aby mne a Dianu neproměnil v kamenné sochy. V ústech jsem měl v tu chvíli nepříjemnou hořkou pachuť. Černovláska svůj pohled znovu přesunula k Faoře, která měla ve tváři opravdu ošklivý úsměv. Bylo jasné, že ji tento návrh těší, neboť takto mohla udělat přesně to, co chtěla – zabít Dianu před mým zrakem. Bylo mi více než jasné, že kdyby se vše začalo obracet proti ní, tak využije nějaké lsti, aby znovu převážila misky vah ve svůj prospěch. A to i za cenu, že by se do toho měl navézt i Man-Ek. Máma to nejspíš viděla podobně jako já, protože se jí očividně tento návrh nelíbil. Tohle prostě nesmím dovolit!! Kdyby alespoň měla s sebou nějaký ten zbylý krystalek, který měl Dick… to by bylo o něčem jiném. Pomyslím si a nadechnu se, abych protestoval, avšak nestihl jsem to, neboť znovu promluvila Faora, která se Diany zeptala, jak jí může věřit. Diana s hrdostí sobě vlastní ihned odpověděla, že jí dává své slovo, slovo Boha války. Faora se ošklivě uculila a pohrdavě pronesla „Bůh, který však padne“. Diana sice nevypadala, že se jí to nějak dotklo, ale mě ano. Tohle prostě nemůžu dovolit! Faoro, chceš můj život. Měl bych bojovat já! Prohlásím pevným hlasem, ve kterém je jasně cítit mé rozhořčení z toho, že rozhodly beze mě.

Universe - 25. července 2016 19:54

soukromá zpráva od Universe pro Diana však neřekla nic. Pouze si odepla svůj modraví plášť, který měla celou dobu na sobě a vykročila Faoře několik kroků vstříci. "Kdo bude můj protivník?" zeptala se vážně Diana. Faora se pořád tak připitoměle pousmívala a podívala se přitom na Man-Eka. Ten jí pohled opětovat a přikývl. "On bude tvoje smrt..." pronese studeně Faora. Man-Ek vykročil pomalu vstříci Dianě. Na sobě oba měli onu kryptonskou zbroj, stejnou jako předtím když sem přiletěli a navázali s tebou první kontakt. Diana se napůl otočí k tobě. Její oči nebyly tak pronikavé jako vždy. Místo toho se v nich zrcadlilo něco jiného. A když k tomu přidala ještě drobné pousmátí, bylo jasné, že váš předchozí polibek ještě ve vzduchu nebyl jenom tak pro nic za nic - loučila se s tebou, chápajíc, že z tohoto střetu zřejmě nevyjde jako vítěz.

Universe - 25. července 2016 20:11

soukromá zpráva od Universe pro Artemis se na tebe usmívala. Nikoliv hanlivě či pohrdavě, ale spíše poněkud hrdě. Spíše mateřsky. "Odteď už víš, odkud tvá síla pramení a kde se skrývá... však užívat jí s rozumem musíš." řekne Artemis. "Ale jasně, že jsi úžasná!! Nikdo z bohů tohle nedokáže... dokonce ani můj táta a to už je co říci..." řekne Cassandra, když tě trochu pustí. Cassie měla sílu podobné té tvé ale až teď co tě objala, jsi jí mohla pocítit "na vlastní kůži". "Dobrá v dvě, myslím, že pro dnešek to stačilo. Ukliďte to tady po sobě a pak se dostavte do paláce na zaslouženou večeři a odpočinek." řekne nakonec Artemis.

Clark Kent - 25. července 2016 20:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nic neřekla a Faora mě okázale ignorovala, čímž způsobila, že se ve mně vzedmula nová vlna hněvu. Má černovlasá kráska si odepnula svůj modravý plášť, který jí lehce sklouzl z ramen, načež vykročila pár kroků blíž k Faoře. Když došla do dostatečné vzdálenosti, tak se jí pevným hlasem zeptala, kdo bude jejím protivníkem. Faora neodpověděla hned. Chvíli se vytrvale a velice připitoměle usmívala, ale nakonec stočila svůj pohled na Man-Eka, na kterého následně kývnula. Ten kývnutí opětoval a vykročil k Dianě vstříc. Současně Faora prohlásila, že on bude její smrtí. Diana se ke mně naposledy otočila a věnovala mi pohled. Její oči nebyly tak pronikavé jako obvykle, což mě tak trochu zarazilo. Zrcadlilo se v nich smíření, které mě docela vyděsilo, protože jsem tušil, co asi znamená. A když se vzápětí na mě ještě pousmála, tak jsem prozřel. Ona se se mnou tímto způsobem loučila, neboť věděla, že z tohoto souboje nejspíš nevyvázne živá. To nééé!!! Zaúpěl jsem v duchu, a ať jsem se snažil sebevíc, můj pohled byl zničený. Už jen ta skutečnost, že se pro mě Diana rozhodla obětovat, mě skoro přemohl. Ne… tohle nedopustím… Pomyslím si, na okamžik sklopím hlavu a odmítavě s ní zakroutím. Musím sejmout Faoru a pak pomoci Dianě!! Prostě musím!! A když napadnu Faoru, tak nezbyde nikdo, kdo by ublížil mámě… ano… tak to bude nejlepší!! A možná, když padnu já, tak nechají Dianu na živu… ano… Probleskne mi myslí sled několika myšlenek a já přikývnu. Pohlédnu na Faoru a vyrazím k ní nejvyšší rychlostí, které jsem v současném stavu schopen dosáhnout, snažíc se jí napadnout.

Universe - 25. července 2016 20:36

soukromá zpráva od Universe pro Nemohl jsi dopustit aby se Dianě něco stalo. A tak jsi vyrazil proti Faoře, jenže ta jakoby to poněkud předpokládala. Okamžitě tě zaregistrovala a zvedl ruku, ve které svírala tvou vzadu za krk. Máminy nohy se houpaly několik centimetrů na zemí. Poplašeně přitom vyjekla. "Zlomím jí její krk dříve, než ke mě vůbec stačíš doběhnout..." pronese Faora. "Zkus to ještě jednou a nebudu už váhat jej zlomit... přijmi to, nebo sleduj nejenom tvou matku zhynout mou rukou."

Clark Kent - 25. července 2016 21:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nemohl jsem tam jen tak stát a přihlížet, jak žena, kterou nadevše miluji, umírá pod údery toho zvířete. Proto jsem vyrazil vpřed, vstříc Faoře, pokoušejíc se jí sejmout, avšak ona s tím počítala. Než jsem se nadál, byla u mámy a chytila jí zezadu za krk. Na místě jsem zastavil, protože to nikam nevedlo a já nechtěl mámu ohrozit. To už jí však Faora ještě zvedla do vzduchu, aby demonstrovala svou sílu. Sakra!! Zkurvený Kryptonit!! Zakleju v duchu a zkřivím tvář hněvem. Nebýt Bruce a jeho kreténství, tak bych byl dostatečně rychlý!! Jestli se některé z nich něco stane, tak se postarám, aby už ten svůj oblek neoblékl!!! Zapřísáhnu se v duchu a aniž bych mrknul, probodávám Faoru pohledem. Ona jen ledově pronese, že jí zlomí krk dříve, než k ní stačím doběhnout, načež mě upozorní, že jestli to zkusím ještě jednou, tak nebude váhat a zabije jí. Nakonec dodá, že to mám přijmout nebo sledovat, jak zhynou obě. ÁÁÁÁÁáááá!!!! Zaúpím v duchu naprostým zoufalstvím a padnu na kolena, sledujíc při tom svou matku, která kmitá nohama několik centimetrů nad zemí. S prázdným výrazem jí pohlédnu do tváře a chvilku jí sleduji. Poté se se stejným výrazem podívám směrem k Dianě, která už nejspíš čelí Man-Ekovi.

Universe - 26. července 2016 19:30

soukromá zpráva od Universe pro Man-EK vyrazí k Dianě a trochu si přitom prokřupe krk. Viditelně se připravoval na nastávající souboj, myslíc, že Dianu vyřídí jedna dvě. Stejně tak Diana vyrazila proti němu, ukazujíc mu tak, že není jeho velikostí zastrašená. Oba současně zvedli pravačku a jejich rány se střetli, vyvolali menší tlakovou vlnu, která na tebe odfoukla trochu písku, stejně tak i Faoru s mámou. Když písečný opar opadl, Diana s Man-Ekem už byly v sobě. Dlouhán na ní útočil, zatímco Diana poněkud mistrně unikala. Však jedna rána si našla svůj víc a odmrštila Dianu pár metrů dozadu. Diana se však rychle oklepala a dalšímu jeho útoku nastavila svoje nátepníky, které jeho ránu zablokovali. Prostorem se rozprostřela další menší tlaková vlna. Jenže písečný opar ani neopadl a už byl slyšet Dianin bojoví pokřik a hřmot při dopadání jejích ran. Diana s vervou věnovávala Man-Ekovi jednu ránu za druhou, tak, že než se nestihl ani vzpamatovat a dostal další. Přitom se vznášela kousek nad zemí a s každou její ránou dlouhán kus zacouval. Každá její rána zněla při dopadu jako menší hromové dunění. Dlouhán byl viditelně jejím zápalem i silou zaskočen, stejně jako Faora, která už jejich souboj nesledovala s oním úsměvem ve tváři.

Clark Kent - 26. července 2016 19:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Svým lehce zastřeným, a na venek jakoby prázdným pohledem jsem spočinul na Dianě a jejím soupeři. Man-Ek k ní vykročil a prokřupával si cestou krk, připravujíc se na nadcházející souboj. Ani má kráska nezůstala nečinně stát a čekat, než k ní dojde. I ona k němu vyrazila s odhodlaným výrazem ve tváři. Dávala tak svému sokovi jasně najevo, že jeho vzezřením není ani trochu zastrašena. Oba napřáhli svou pravačku, a když k sobě dorazili, tak se jejich rány střetly. Mimoděk vyvolaly menší tlakovou vlnu, která rozvířila prach a písek v okolí. Dokonce tím na moment zahalili i nás. Když se však písečný opar rozplynul, Diana a její sok už byli v sobě a střídavě na sebe dotírali. Nyní to vypadalo na Man-Ekovu ofenzívu. Mlátil směrem k Dianě, ale ta mistrně unikala, avšak jedna rána našla svůj cíl a má kráska byla odmrštěna obrovskou silou pár metrů nazpět. Diana se nicméně rychle vzpamatovala a stačila zablokovat další Man-Ekův úder. Tentokrát mu dala do cesty své nátepníky, což zapříčinilo zvednutí se další tlakové vlny. Než se však písečný opar rozplynul tentokrát, tak už byl slyšet Dianin bojový pokřik a hromové rány. Vzhledem k tomu, jak křičela, tak bylo jasné, že je dávala ona. Každý dopad její pěsti zněl jako úder hromu a já získával alespoň malou naději, že by mohla zvítězit. Věděl jsem ale, že se souboj může každou chvílí obrátit proti ní. Když se opar rozplynul, viděl jsem, jak čahoun, pod náporem Dianiných úderů couvá a zahlédl jsem, že to Faoře smazalo ten její pitomý úsměv z xichtu. Pohled jsem otočil zpátky k Dianě a dál sledoval dění. Ještě jednou takto rozviřte prach a možná získám možnost Faoru zaskočit a osvobodit mámu… Pomyslím si a pomalu, aniž bych od Diany a jejího soka odtrhl zrak, jsem se zvedl z kolen. Nemusel jsem se ani nijak přemáhat, abych vypadal zaujatě probíhajícím soubojem. Opravdu jsem svojí černovlasé krásce fandil a držel palce. Ve skutečnosti jsem ale vyčkával na možnou šanci, abych do toho také trochu zasáhl.

Universe - 26. července 2016 20:22

soukromá zpráva od Universe pro Man-Ek se rozhodl obrátit souboj po svém. Z očí mu vytryskl proud laserů, přímo na Dianu, která tak musela přerušit svoje útoky aby se mohla krýt. Toho dlouhán využil a využil toho naplno a pustil se do ní svým laserem, který vykrývala Diana svými nátepníky, stejně jako předtím u Zoda. Však síla, kterou se do ní Man-EK pustil jí po několika okamžicích přinutila klesnout na jedno koleno. Viditelně měla problémi, stejně jako předtím u Zoda a dlouhán si toho byl vědom. Však to co se dělo dál, bylo poněkud jiného rázu. Nebe nad vámi potemnělo, těžké dešťové mraky zakryli slunce a bylo slyšet hromobití. Mraky proběhlo několik blesků a jeden z nich, ten největší se potom pustil dolů, ke uhodil do země mezi Dianou a Man-Ekem. Zvedl se oblak prachu a písku a když ustal, něco bylo zaražené v zemi u Diany. "Die..." pronesla Diana polohlasně hledíc na předmět před sebou, který přerušil dlouhánův útok. Před Dianou byl nyní štít samotného vládce Olympu.

Clark Kent - 26. července 2016 20:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana začínala mít navrch a Man-Ek si toho byl vědom. Proto se rozhodl boj obrátit ve svůj prospěch za pomoci svého tepelného vidění. Z očí mu vytryskl proud laserových paprsků, které zabránily Dianě v dalších útocích. Jen tak tak jim do dráhy dala své nezničitelné nátepníky a zabránila jim, aby jí sežehly. Dlouhán byl potěšen, že znovu získal navrch a tak se do ní opřel plnou silou svých paprsků. Diana je stále blokovala svými nátepníky, jako tenkrát u Zoda. I nyní to na ni byl obrovský tlak, a tak byla po chvilce černovláska nucena klesnout na koleno. Znovu se mi stáhlo hrdlo, protože jsem věděl, že takový tlak dlouho nevydrží. Už naposledy jsem zasáhl, jak se říká „za minutu dvanáct“, když jsem Zodovi zlomil vaz. Dlouho už by ten nápor totiž nevydržela. Už už jsem chtěl vyrazit a pomoci jí, když tu se zvedl vítr a nebe nad námi potemnělo. Těžké bouřkové mraky zakryly slunce a párkrát se v nich zablesklo. Takže i Diana umí přivolat blesky, jako tenkrát Áres? Zeptám se sám sebe v duchu a nehnutě sleduji, co se bude dít. V mracích se znovu několikrát zablesklo, jak se v nich potulovaly blesky. Následně se ozvalo ohlušující hromobití a jeden z blesků, ten největší sjel dolů, kde uhodil přesně mezi Dianu a Man-Eka. Zakryl jsem si rukama uši, protože něco takového jsem teď opravdu nečekal. Znovu byl zvířen prach, ale když se usadil, bylo vidět, že něco bylo zaraženo před Dianou v zemi. Záhy jsem rozpoznal, že to je nějaký štít. Diana jen hlesla jméno jejího „otce“ a já pochopil, že to on jí tento štít poslal, aby jí pomohl v onom nesmyslném a veskrze zoufalém boji, ve kterém jsem jí nemohl pomoci, dokud bude Faora držet mou matku za krk. Děkuju… Hlesnu s vděčným pohledem upřeným do mraků a znovu přesunu pohled k Dianě. No tak, Diano… udělej mi možnost. Prašť jej tak, až se zvedne gigantický mrak písku… víc nežádám… Pak ti budu moci pomoct… Povzbuzuji a zároveň žádám svou drahou v duchu, čekajíc při tom na možnost k útoku a osvobození mámy.

Universe - 27. července 2016 18:51

soukromá zpráva od Universe pro Diana chvíly poněkud udiveně hleděla na štít před sebou, ale jakmile se Man-Ek vzpamatoval a vykročil znovu k ní, rychle jej sebrala a právě včas jej nastavila pro obranu, neboť on stačil už vystřelit další paprsek, který se odrazil stejně jako od jejích nátepníků. Jeho to trochu zaskočilo, ale on se nedal a vyslal další. To Diana očekávala a nastavila mu opět svůj štít. Však teď už jí jeho síla nenutila jít k zemi. Pomalu se postavila a skryta pod štítem, který odrážel dlouhánův útok se proti jemu vydala. Man-Ek pochopil velice rychle, že tenhle útok zřejmě nebude ten, kterým jí ublíží a tak se k ní také vydal. Znovu se střetli, však Dlouhánova rána dopadla na štít, který trochu zaduněl ale jeho útok odrazil a ještě měl menší zpětný ráz, takže maličko uskočil i dozadu. Diana vykoukla zpoza štítu a trochu se pousmála, když viděla jeho reakci. Vyrazila proti jemu a první rána mu zasadila štítem a padla tak říkajíc jako prdel na hrnec. Man -Ek trochu zakolísal o dalších pár kroků dozadu. U levé nosní dírky se mu oběvila drobná kapička krve. Všimnul si jí až po chvilce. "Jak..." pronesla Faora více než překvapeně. "Síla Amazonky..." odvětí Diana a s křikem se vrhne na dlouhána, do kterého začne bušit nejenom pěstmi, ale převážně svým nově získaným štítem. Man-Ek neschopný protiútoku jenom ustupoval pod náporem jejích ran dozadu. A nebýt toho, že použil lsti, Diana by možná vyhrála. Nohou jí přišlápl pevně tu její. Diana vykřikla. A on využil situace. Rukou odrazil její štít stranou, však nadále zůstával na jejím ruce a poté se do ní pustil. Rány padaly a duněli až Diana skoro omráčeně padla na zem na záda. Trochu lapala po dechu. Překulila se na břicho, pokoušejíc se vstát, ale on já šlápl na záda aby mu neutekla. Diana se pokoušela o něco s rukou, ve které měla onen štít, ale on jí ten štít, který měla stále na ruce přišlápl druhou nohou a stejně tak i ruku pod ním, mohl jsi přitom slyšet slabé zapraskání a Diana trochu vykřikla. Man-Ek jí poté chytl zezadu za krkem a vytáhl jednou rukou nahoru, přičemž jsi jí otočil tváří směrem k sobě. Nebylo pochyb o tom, že stačí jediný pohyb a zlomí jí krk. Však nedošlo k tomu neboť někdo něco vystřelil a Man-Ekovy ve tváři něco vybuchlo a zelený dým jej obklopil. Nebylo pochyb o tom, co ten zelený dým vlastně je. Dlouhán se začal dusit a Dianu pustil. Ta trochu zalapala po dechu. Rozhodla se využít své šance ihned a přešla do útoku. Začala do něj být pěstmi a silou rozhodně nešetřila. A tak když k poslední ráně použila i svůj štít, dlouhán se zkácel k zemi, kde padl na záda. Diana pak i nadále na nic nečekala a skočila po něm s jejím štít a rozpřaženýma rukama. Okraj štíte při dopadl poté prošel jeho kůží, masem, svalstvem, šlachy i kostmi... jeho hlava se za několik okamžiků dokutálela dolů, směrem k Faoře.

Clark Kent - 27. července 2016 22:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana byla z přítomnosti onoho štítu snad překvapenější než já. Chvíli na něj udiveně hleděla, ale když se Man-Ek vzpamatoval a vyrazil k ní, tak se jej rychle chopila a upevnila si jej na ruku. Právě včas, aby vykryla další paprsek, kterým na ni čahoun znovu zaútočil. Paprsek se neškodně rozptýlil o štít stejně jako od jejích nátepníků. Čahoun se tím ale nenechal rozhodit a vyslal další paprsky, které Diana ale stejně snadno vykryla svým novým štítem. Tentokrát to však udělala s lehkostí a tlak paprsku jí nenutil klesnout na koleno. Skryta za svým štítem se vydala dlouhánovi vstříc. Ten rychle pochopil, že tímto způsobem jí zřejmě neublíží a tak toho nechal a vydal se vůči ní. Znovu se střetli, ale Man-Ekova rána dopadla jen neškodně na štít, který trochu zaduněl, ale ránu odrazil s lehkostí. Dokonce bych mohl říci, že mu jí i vrátil, neboť jej zpětná rána donutila odskočit trochu nazpět. Moje krásná amazonka trochu vykoukla zpoza štítu, za který se kryla, a na její tváři se objevilo lehké pousmání. Vzápětí se vůči svému soku vrhla a zasadila mu ránu štítem, která mu opravdu sedla. Rána opravdu zaduněla, a podle mého soudu to i pěkně mlasklo. Man-Ek zakolísal a udělal dalších pár kroků nazpět. Bylo vidět, že se mu u nosu objevila krůpěj krve, které si však povšimnul až po chvilce. Faoru to překvapilo více než hodně, protože se překvapeně otázala, jak je to možné. Diana jí však slyšela a kvapem odpověděla, že tohle je síla amazonky, načež se s křikem vrhla zpátky na čahouna. Myslím, že je to spíš tou magií, která tebou a tím štítem probíhá… Díky bohu za to… Pomyslím si a koutky úst mi mimoděk zacukají v lehké a velice krátké pousmání. Diana začala do Man-Eka bušit, a to nejen svými pěstmi, ale převážně tím štítem. Čahoun nebyl schopný protiútoku a jen ustupoval, avšak po chvilce se vzchopil k nečestnému kroku. Přišlápl Dianě její nohu, a to opravdu velice silně, protože černovláska bolestivě vykřikla. Dlouhán hned využil situace a rukou odrazil její štít, načež se do ní pustil. Rány dopadly, kam čahoun zamýšlel a Diana téměř omráčeně dopadla na záda na zem. Man-Ek u ní vzápětí byl a přišlápl jí štít i s rukou, kterou měla pod ním. Ozvalo se slabé zapraskání, které znamenalo, že se její kosti zlomily. Ve mně to zacukalo hněvem tak silně, až to s celým mým tělem zazítalo. Stiskl jsem čelisti tak pevně, až mi o sebe zuby zaskřípaly. Musíš něco udělat!! MUSÍŠ!!! Řekl jsem sám sobě v duchu a vrhl jsem nenávistný pohled směrem k Faoře. Viděl jsem, že i když sleduje jejich souboj, stále je ostražitá k mým případným útokům. Proto jsem se znovu zaměřil na svou krásku. Cítil jsem neskutečnou zoufalost, protože kdybych jí vyrazil na pomoc, tak má matka přijde o život. Zároveň jsem cítil neskutečný hněv, protože mě Faora nutila sledovat, jak je žena, kterou miluji, soustavně bita zvířetem z Kryptonu. Čahoun vzal Dianu zezadu za krk a zvedl jí, načež jí nasměroval tak, aby jí viděl do tváře. Bylo jasné, že mu stačí udělat jediný pohyb ruky a zlomí ji krk. Ostatně se to podobalo úchopu, kterým Faora držela mámu. Sakra… posral jsi to, Clarku… už je pozdě!!! Osočil jsem se a v duchu jsem zaúpěl, nad beznadějnou situací, ve které jsem byl. Udělal jsem jeden váhavý krok směrem k nim, ale pak mi došlo, co by měl za následek další takový krok. Man-Ek ale nedokázal nic udělat, neboť se ozval výstřel a v jeho tváři vybuchl oblak zeleného prachu. Bruce!! Pomyslel jsem si a sledoval jsem, jak čahoun pustil mou krásku a začal se dusit. Diana zalapala po dechu, ale vzpamatovala se prakticky hned, načež se pustila do protiútoku, a začala Man-Eka řezat, co to jen šlo. K úderům nepoužila jen svou pěst, ale také i štít, kterým jej srazila k zemi. Diana na nic nečekala a vyrazila k poslednímu úderu. Její poslední rána byla vedena oním štítem, který padl na čahounův krk a prošel zbrojí, kůží, masem i kostí. Jeho hlava odlétla stranou a skutálela se směrem k Faořiným nohám. Faora byla překvapená stejně jako já. Tohle jsem opravdu nečekal a rozhodně to budilo respekt. Donedávna jsem si myslel, že mě nic z tohoto světa nedokáže zranit, ale pak se ukázali tito bohové, kteří disponovali prostředky, jak někoho, jako jsem já, poslat do kolen a ještě mnohem víc. A to, i když se jednalo o někoho lepšího, než jsem já, jako v tomto případě. Překvapeně jsem zamrkal a pohlédl na Man-Ekovu hlavu, ležící u Faořiných nohou. Nebyl to nikterak pěkný pohled, ale i tak jsem se lehce pousmál. Vyhrála… Pronesl jsem, ale cítil jsem se i tak docela hloupě a nesvůj. Bylo mi proti srsti, když se takto zabíjelo. Pusť mou matku… Dodám, tentokráte s jistou znovuobjevenou pevností v hlase, za což mohl Dianin triumf. Pohledem jsem nyní Faoru začal probodávat a čekal jsem, než mámu konečně pustí. V nitru duše jsem ale tak nějak tušil, že to nepůjde tak lehce. S takovou se mohla cítit ohrožena a bude chtít mít nějakou záruku, aby odtud mohla bezpečně odejít.

Universe - 31. července 2016 14:43

soukromá zpráva od Universe pro Když se k Faoře dokutálela Manova hlava, chvíly na ní nevěřícně hleděla. Pak však jakoby se probrala z šoku a vzteky, možná i trochu zoufale, zaječela tak, že jednomu by protrhla nejspíše bubínky. Máma si pohotově zakryla uši rukama. Viditelně nebyla nadšená z toho co se právě stalo a viditelně se ani neměla příliš k tomu, že by nějak chtěla případně pustit tvou mámu. "Jsi zrádce... zrádce naší krve, naší rasy... našeho lidu..." pronese Faora studeněji než byl led. Viditelně se k něčemu chystala, ale nedostala k tomu příliš příležitosti, neboť jí v obličeji něco vybuchlo a zelený dým jí začal obklopovat. Začala se dusit a přitom matku se svých spárů pustila. Nemusel si ani příliš dlouho pátrat po tom, kdo to vystřelil, protože stranou od vás se oběvila povědomí zahalená postava.

Clark Kent - 31. července 2016 17:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když se k Faoře dokutálela Man-Ekova hlava, tak na ní nevěřícně hleděla. Byla z toho opravdu rozhozená, protože na má slova vůbec nereagovala. Když se probrala z šoku, tak napůl zoufale a napůl hněvivě zaječela, až to bylo nepříjemné i mě samotnému. Máma si pohotově zakryla uši, ale nebyl jsem si jist, jestli jí to bylo co platné. Byla u ní prostě moc blízko. Faora byla vytočená do nejvyšší míry a vůbec nevypadala, že by chtěla mámu pustit. Hned na to na mě začala prskat, že jsem zrádce vlastní krve a své rasy. Viditelně chtěla něco provést, ale v tu chvíli jí v obličeji vybuchla dýmovnice a jí pohltil zelený oblak dýmu. Ihned se začala dusit a při tom mámu hned pustila. Rychle jsem tedy vyrazil k mámě, ale ne přímo k tomu mraku. Mami… rychle sem!! Zavolám na mámu a pro případ, že by mě neslyšela, jí ještě pokynu rukou, aby ke mně šla, přičemž mám ve tváři vepsanou naléhavost. Mezitím se tu objevila známá postava, která na sobě neměla jen obvyklý netopýří kostým, ale i nějaký druh pláště, který prostému oku mohl lehce splývat s okolím. Věnuji mu vděčné pokývnutí a pak svou pozornost znovu obrátím k mámě, přičemž po očku sleduji i Faořin pohyb.

Universe - 31. července 2016 17:43

soukromá zpráva od Universe pro Máma trochu zavrávorá, když jí Faora pustí. Však už při prvních pokusech o kroky k tobě je jasné, že to tak nějak nepůjde, protože jí to nedovolila pouta na jejích nohouch, která jí nedovolila udělat byť jen krok. Místo toho spadla dolů na zem na břicho a zatímco se Faora vedle dusila, pokusila se k tobě plazit, ale přece jenom postarší ženě jako byla tvoje máma to příliš na tomhle písečném povrchu nešlo. Bruce, stejně jako Diana mezitím dorazí k Faoře. "Co... jste mi to..udělali?!!!!" skučela Faora, která teď tak trochu vypadala, jako když dostala nějaký záchvat, jako se to stávalo některým nemocným lidem. Bruce mezitím podá Dianě onen oštěp s kryptonitovým hrotem, který amazonka jednou rukou namíří přímo na Faořino hrdlo a zastaví se jeho hrotem jenom několik málo milimetrů od kůže na jejím krku.

Clark Kent - 31. července 2016 18:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma trochu zavrávorala, když jí Faora pustila, ale pak se pokusila ke mně vyrazit. Pouta na jejích nohou jí to však znemožnila a máma spadla na břicho. Faora se mezitím kousek od ní dusila a svíjela se v křečích. Máma se rozhodla ke mně plazit, ale zrovna moc dobře jí to nešlo. Holt dáma v letech. Proto jsem se rozhodl přiblížit se ještě blíž, avšak chvilku počkám, než se ten oblak kryptonitového dýmu trochu nerozplyne. Bruce, stejně jako Diana, dorazil k Faoře, která bolestivě skučela a přerývaně se dožadovala odpovědi, co že jsme jí to udělali. Bruce předá Dianě své Kryptonitové kopí, a ta jej namíří Faoře na krk, od kterého jej dělí už jen několik málo milimetrů. Mou plnou pozornost si však vysloužila máma. Mami… Řeknu starostlivě, a nehledě na případný vliv Kryptonitu k ní dorazím a opatrně jí zvednu ze země. Rukama pak přetrhnu pouta, která jí brání v pohybu, a pak jí vřele obejmu. Je mi to líto, mami… nevěděl jsem… Řeknu mámě během objetí, které je těsné, ale já si dávám pozor, abych jí neublížil. Jsi v pořádku? Zeptám se jí, jakmile jí po chvilce pustím. Faora mě nyní vůbec nezajímá, neboť vím, že v přítomnosti kryptonitu je zcela neškodná.

Universe - 31. července 2016 18:25

soukromá zpráva od Universe pro Máma se ti skoro až vrhne do náručí, jakmile jí zbavíš jejích pout. "Clarku..." zašeptá vysíleně, unaveně. Nepříjemný pocit i lehké štípání můžeš pocítit i takto, od kryptonitu. Trochu jako kdyby se u někoho začala projevovat alergie. "Jděte ode mě..." zavrčí Faora. Však Diana se nedala tak odradit. Ostrý hrot kryptonitového oštěpu se drobně dotkl kůže na jejím krku a zanechal za sebou drobnou kapku krve. "Tak snadno z toho tentokrát nevyvázneš...." zamručí Bruce. "Myslíš? Ještě jsem neskončila..." pronese Faora nenávistně a stiskne něco na předloktí svého brnění. Zpoza skály vyletí jedna z těch "broučích" lodí, se kterými jsi se již setkal. Namíří svoje zbraně na vás a vystřelí pár energetických střel. Diana ihned k obraně pozvedne svůj štít a Bruce se schová za ní. Však střely dopadly jen neškodně do země pod vámi ale zato koupily Faoře dostatek času na to, aby se dostala k lodi. Když se písek a prach usazoval, Faora už mizela v lodi, která s ní potom odletěla kdo ví kam.

Clark Kent - 31. července 2016 19:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem mámu zbavil jejích pout, tak se mi vrhla okolo krku a objala mne, přičemž vysíleně hlesla mé jméno. Pevně jsem jí objal a cítil jsem, jak mi spadl kámen ze srdce. A to i přesto, že jsem cítil účinky kryptonitu. Sice jen lehce, štípalo mne to v nose a na kůži, ale nesešlo mi na tom. Jediné, na čem mi záleželo, bylo, že je máma v pořádku. Faora začala na Bruce a Dianu prskat, že od ní mají vypadnout. Diana se ale odbýt nenechala a neustoupila ani o krok. Ba co více, kryptonitový hrot kopí se dotkl Faořina krku a objevila se drobná kapka krve. Bruce hned na to pronesl, že tentokrát z toho tak lehce nevyvázne. Faora však naštvaně odvětila, že ještě neskončila, načež se dotkla nějakého zařízení na předloktí. Vzápětí se zpoza skal zvedla jedna z kryptonských lodí, která byla tvaru nějakého podivného brouka. Jen co na nás zamířila své zbraně, už jsem věděl, že je zle a postavil jsem se tak, abych matku kryl vlastním tělem. Diana k obraně pozvedla svůj štít a Bruce se schoval za ní. Loď vypálila své energetické střely, ale ani jedna z nich nás nezasáhla. Neškodně se zakously do země pod námi. Nicméně Faora tak získala čas, který potřebovala a rychle se nám ztratila z dosahu. Viděli jsme jí vstupovat na palubu lodě, která vzápětí vyrazila Bůhvíkam. Ona se vrátí… a příště to bude horší… Řeknu ostatním, jakmile se mi její loď ztratí z dohledu a zhluboka se nadechnu. Povzdechnu si a zakroutím hlavou. Pro tuto chvíli jsme ale zvítězili… Pronesu nakonec a usměji se na Dianu, která dala všanc svůj život, aby zachránila ten můj a navíc i život mé matky. Objal bych jí a vroucně políbil, kdyby zrovna nedržela zbraň, která by mě dokázala zabít byť jen svou blízkostí.

Universe - 31. července 2016 19:30

soukromá zpráva od Universe pro Diana zabodne kopí, hrotem do země pod sebou. Však ve tváři nevypadala příliš potěšeně. Stočila se ke své ruce, kterou měla výrazně povolenou. "Bruci... můžeš..." požádá jej. V první chvíly není jisté co po něm žádala, ale když otočila štít tak, že bylo vidět její předloktí, bylo skoro jasné, co po něm chtěla. Její ruka, sic stále držela řemeny štítu, byla na několika místě už značně nafialověná. Což znamenalo jediné, že jí Man-Ek přinejmenším na několika místech nalomil zřejmě ruku. Bruce pochopil co po něm chce a velmi opatrně, jí její zraněnou, mírně roztřesenou ruku vytáhl z řemínků, zatímco ona druhou přidržovala Zeusův štít. Bolest, kterou při tom zřejmě prožívala, byla viditelná pouze v jejích očích a trochu v záškubech její tváře. Když Bruce osvobodil a uvolnil její ruku, založila si štít na záda, kde zůstal a podepřela si opatrně raněnou rukou svou druhou, přičemž se maličko provinile podívala na tebe.

Clark Kent - 31. července 2016 20:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zabodne kopí hrotem do země pod sebou, načež se zatváří ne zrovna potěšeně. Stočila svůj pohled ke své ruce, kterou měla povolenou. Následně se podívala na Bruce, kterého o něco požádala. V první chvíli jsem nevěděl, co má na mysli, ale potom mi to došlo, neboť otočila svou ruku se štítem tak, aby šlo vidět její předloktí. Na několika místech jej měla ošklivě zhmožděné a výrazně fialové. Nepotřeboval jsem použít svůj rentgenový zrak, abych věděl, že jí jej Man-Ek nejspíš na několika místech polámal. Ale ne… Zaúpěl jsem v duchu a na okamžik zatajil dech. Bruce to pochopil také a opatrně se pustil do osvobození její ruky z řemenů na štítu, který opatrně druhou rukou přidržovala. Bolest, kterou při tom úkonu prožívala, byla viditelná hlavně v jejích očích, ale kromě pár lehkých záškubů v její tváři, nedala nic najevo. Byla opravdu statečná, přece jen při takových zraněních se leckterý tvrďák projeví trochu víc. Když se po chvilce Brucovi podařilo osvobodit její ruku z řemenů na štítu, tak si jej Diana dala na záda. Vypadalo to, jako by k ní patřil už od počátku věků. Štít jí zůstal zavěšený na zádech, načež si Diana svou zdravou rukou podepřela tu zraněnou. Teprve poté se na mě trochu provinile podívala. Věděl jsem, že se cítí vinna tím, že rozhodla o mém a mámině životě beze mne, ale také jsem věděl, že byla ochotná se pro mě obětovat. Nemohl jsem se tedy na ni ani při nejmenším zlobit. Místo toho jsem k ní vykročil a opatrně ji objal, abych jí nezpůsobil žádnou bolest. Díky… Hlesnu jí do ucha, nenacházejíc slova, kterými bych jí řekl, jak moc ji miluji a jak moc jsem jí vděčný za to, co udělala. Nicméně tón mého hlasu říká vše za mě. Měl jsem o tebe neskutečný strach… tohle už mi nedělej... Řeknu vzápětí a políbím jí, načež se od ní po chvilce odtáhnu. Jsi v pořádku? Zeptám se a starostlivě se podívám na její zmrzačenou ruku.

Universe - 31. července 2016 20:29

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvé obětí opětuje tak, jak to u ní bylo jen možné. Spíše si tak nějak jen položí svoje čelo na tebe a přivře trochu i oči. Když jí poděkuješ, místo odpovědi se pouze jen pousměje. "Kostí se zhojí." řekne ti po vašem krátkém polibku. Evidentně to na co teď myslela, byl odpočinek, ale to tak nějak nebyla jediná. "Vezmu tvou matku... nechám jí ošetřit na klinice." řekne, či spíše navrhne ti Bruce. "Jsem si jist, že vy dva to zvládnete domů sami... ostatně, mám v batjetu jen jedno místo navíc."

Clark Kent - 31. července 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi mé objetí opětovala, jak jen to bylo v jejím stavu možné. Své čelo si unaveně položila na mě a já měl chuť jí sevřít v náručí a už jí nepustit. Nakonec, když se od ní odtáhnu a zeptám se, zda je v pořádku, narážejíc tak na její zmrzačenou ruku, tak mi jen odpoví, že se kosti zhojí. Říkala to ale opravdu unaveně, z čehož bylo evidentní, že to, nač teď myslela nejvíc, byl odpočinek. Bruce to tak nějak pochopil také, a proto se do toho vložil a navrhnul, že mou mámu odveze a nechá jí ošetřit na klinice, načež dodal, že si je jist, že to my dva zvládneme domů sami. Nakonec ještě poukázal, že má navíc jen jedno místo ve svém Batjetu. Dobrá… Přikývl jsem jeho směrem a přišel k mámě, kterou jsem ještě jednou objal. Přijdu tě co nejdříve navštívit. Teď běž s Batmanem. Dopraví tě k doktorovi. Pronesu a nakonec jí pustím. Počkám, až vyrazí za Brucem, kterému poukážu na to jeho kopí, co tu nechal. Teprve až poté se vrátím k Dianě. Vím, že to zvládneš sama… Řeknu a rychle, ale opatrně jí vezmu na ruce, abych jí mohl domů odnést. Byl jsem sice oslaben, ale ne natolik, abych tuto krásnou ženu nemohl odnést. …ale rád tě domů odnesu… Dodám s úsměvem, hledíc do těch jejích krásných, uhrančivě modrých očí. Teprve poté se vznesu a odnesu svou bohyni domů, nebo tam, kam jen bude chtít.

Universe - 01. srpna 2016 17:55

soukromá zpráva od Universe pro Máma nemá moc možností protestovat. I když otázka byla jestli vůbec chce protestovat, protože nevypadala, že by na to měla poněkud sílu. Každopádně s Brucem šla a vy jste tak zůstali sami, poté co se s tebou ještě krátce rozloučila. Ani Diana příliš neprotestovala. Když jsi jí nabídl, nebo spíše prakticky postavil před hotovou věc s tím, že jí prostě poneseš ať už chce nebo ne, nijak se nebránila. Mohl jsi jí proto vzít jenom tak do rukou. Když byla ve tvé náruči, jen si poněkud unaveně položila hlavu na tvé rameno. Diana neměla žádné zvláštní požadavky, kam jí máš odnést, vlastně neřekla ani slovo poté co jsi jí vzal do náruče. Během tvého letu, zatímco její zraněná ruka spočívala položená v jejím klíně, jsi drobně a něžně pootočila tvou tvář k sobě a věnovala ti lehké políbení.

Clark Kent - 01. srpna 2016 18:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Máma ani v nejmenším neprotestovala. Vlastně k tomu neměla moc příležitostí a hlavně ani sil. Krátce se se mnou rozloučila a vyrazila za Brucem. Zůstali jsme tedy spolu s Dianou sami. Já se nabídl, že jí odnesu, a tak nějak jí postavil před hotovou věc, protože jsem nečekal na odpověď a rovnou jí vzal na ruce. Diana se tomu nebránila a vůbec neprotestovala, vlastně neřekla ani slovo. Jen si o mé rameno unaveně opřela svou hlavinku a nechala se odnést. Zraněnou ruku si položila do klína a nechala jí nehybně ležet. Další zvláštní požadavky, kam jí mám odnést, ale nevznesla, a tak jsem byl trochu zmatený. Nevěděl jsem, jestli jí mám odnést do nemocnice, zpátky na ostrov, nebo prostě domů. Její regenerační schopnosti byly úžasné, ale pokud nemá kosti srovnané, mohl by to být problém. Já se rozhodl, že jí nebudu zatěžovat otázkami, dokud nebudu vyloženě muset a nechal jsem to až na chvíli, kdy opustíme tuhle pustinu. Vznesl jsem se a vyrazil s ní v náručí do vzduchu, načež jsem zamířil zpátky do civilizace. Po chvilce se Dianina zdravá ruka zvedla k mé tváři, kterou něžně natočila k sobě a věnovala mi políbení, které jsem jí samozřejmě oplatil. Mám tě vzít k doktorovi, nebo si s tvou rukou poradí vaše léčitelky na ostrově? Zeptám se jí, když se naše rty rozpojí, a pohlédnu do jejích očí, přičemž se zatvářím starostlivě. Vím, že není z cukru, ale takové zranění se nesmí brát na lehkou váhu. Počkám si proto na odpověď a odnesu jí, kam bude chtít.

Diana - 01. srpna 2016 18:57
	soukromá zpráva od Diana pro Náš polibek byl lehký a přitom sladký. Přesto vznesl otázku, kterou jsem poněkud očekávala. "Není zapotřebí ani jedného." odpovím mu. "Kosti sami srostou a zahojí se, jak jsem již řekla, než dalšího dne slunce znovu zapadne." povysvětlím mu s milým úsměvem, stále přitom na něj poněkud hledíc.

Clark Kent - 01. srpna 2016 19:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se na mne podívá a odpoví na mou otázku, že není potřeba jí odvádět ani k doktorovi ani zpátky na ostrov k tamním léčitelkám, neboť se její kosti zahojí dříve, než zítra zapadne slunce. Při tom se na mne mile usmála a její oči se do mě vpíjely. Ten pohled jsem jí oplatil stejnou měrou a taktéž jsem se na ni pousmál, avšak starost ze mě stále zcela neopadla, což bylo jasně patrné. Dobrá… odnesu tě tedy domů. Odpovím a usměji se na ni, načež jí políbím na čelo. Následně jí znovu krátce políbím na její sladké plné rty a společně zamíříme domů do Metropolis.

Universe - 01. srpna 2016 19:32

soukromá zpráva od Universe pro "Možná by to chtělo přes noc to zpevnit, aby kosti nesrostly tak jak nemají... rovnat je poté by bylo zřejmě... zlé..." řekne Diana. Diana byla ve tvé moci, stejně jako i ve tvém náručí. Zamířil jsi tedy domů, domů do Metropolis, kde panovalo trochu šeré počasí ale když jste sem dorazily, slunce už pomalu začalo zapadat a utvářelo tak nad obzorem orandžové červánky. Tvůj byt zůstal takoví, jaký jsi jej předtím zanechal, než jste se vydali na cestu na ostrov amazonek společně s Karou, prakticky nic se tu nezměnilo. Kromě několika dopisů, které se začali na zemi pod schránkou kupit, ale veskrze šlo jenom o upomínky a výpisy o platbách.

Clark Kent - 01. srpna 2016 20:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mém prohlášení, že jí vezmu domů, mi Diana jen řekla, že by to na noc ale chtělo zpevnit, aby kosti nesrostly, jak nemají. Jinak jsem se žádných námitek nedočkal. Souhlasím… nějak si poradíme. Odpověděl jsem s povzbudivým úsměvem a spiklenecky jsem na ni mrknul, abych jí dal vědět, že tu jsem pro ni. Když jsme se dostali do Metropolis, už bylo šero. Slunce pomalu zapadalo a halilo tak obzor do oranžových červánků. Hned to budilo jiný dojem, než když město viděla Kara poprvé. Dalo by se říci, že to byl docela pěkný pohled. Můj byt byl stejný, jako když jsem jej tu zanechal, než jsme vyrazili s Karou na ostrov amazonek. Naposledy jsem tu sice byl před pár dny, když jsem Dianu zanechal samotnou v nemocnici, abych nebudil další podezření, ale moc jsem si to tu neprohlížel. Byl jsem stále duchem u ní. Jediné, co se tak nějak změnilo, byla kupa dopisů u vchodu, které mi tu listonoš vhodil otvorem na dopisy ve dveřích. Zběžným pohledem jsem zjistil, že se jedná o účty, upomínky a výpisy. Nic extra důležitého, tak jsem je jen shrábl, vyrovnal do štosu a položil v kuchyni na stůl, načež jsem odešel do koupelny, odkud jsem vzal lékárničku a vyrazil zpátky k Dianě, kterou jsem po příletu uložil na gauči. Měl by tam být jak obvaz, kterým jí k ruce přivážeme dlahu, tak i trojcípý šátek, díky kterému jí dáme ruku bezpečně do závěsu na krk. Asi to bude trochu bolet, Diano… Upozornil jsem jí a pustil se do ošetřování své krásné černovlasé bohyně.

Universe - 01. srpna 2016 20:42
	soukromá zpráva od Universe pro Diana si odloží štít vedle pohovky načež se na ní posadí. "Vydržela jsem už horší zranění, než-li je toto." pronese Diana s lehkým úsměvem. Přitom odloží svou tiaru na přilehlí stůl, stejně tak i odloží ke štítu svůj meč. Tak nějak dávala najevo, že nemíní dneska zřejmě nikam už letět či vyhledávat boj. Taky ti tím dávala najevo, že se od tebe nechá ošetřit.

Clark Kent - 01. srpna 2016 21:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si odložila štít vedle pohovky a řekla, že už vydržela horší zranění než je toto. Ten její úsměv, který následoval, značil, že to myslela vážně, což mě trochu znepokojilo. Moc se mi to nelíbilo. Nerad slyším o jejích zraněních. Následně si černovláska sundala svou tiaru, kterou položila na konferenční stolek u pohovky, dávajíc mi tak najevo, že se ode mne nechá ošetřit. S lékárničkou jsem se k ní sklonil, ale nebylo to zrovna pohodlné. Spandex, ve kterém jsem byl už pár dní, a ve kterém jsem dostal na prdel, mě už škrtil a já toužil jej sundat. Promiň… jen chvilku strpení… Pronesu a odložím lékárničku na stůl, načež se rychle ztratím v koupelně, kde ze sebe sundám spandex a natáhnu na sebe kalhoty. Pak se rychle vrátím zpátky k Dianě. Vytáhnu z lékárničky obvazy, načež jí začnu ruku ošetřovat. Snažím se být velice něžný, abych jí způsobil co možná nejméně bolesti. Poté, vytáhnu i trojcípý šátek, načež jí ruku pověsím, aby s ní nehýbala. V pořádku? Nestahuje tě to moc? Zeptám se jí, abych se ujistil, že jsem obvazy moc neutáhl. To by jí totiž také zrovna moc nepomohlo. Spíš naopak ještě ublížilo.

Kara Zor-El - 02. srpna 2016 15:27

soukromá zpráva od Kara Zor-El pro Ostrov amazonek Artemis se pořád usmívala. Dělalo mi to dobře, protože mi dávala na jevo, že sem neudělala nic špatnýho. Jako by na mě byla hrdá. Budu jí užívat s rozumem. Cassandra mě taky začla chváli a říkat, že sem úžasná. Řekla sem jí, že jsem vlastně nic neudělala, ale ona řekla, že to co umím já ani její táta nesvede. Kdo je vlastně tvůj táta? Artemis nás pak poslala tu uklidit a až to budem mít, tak máme dojít do paláce. Přikývnula sem a vlítnuli sme na ten úklid, abysme si mohli už odpočinout v paláci.

Universe - 02. srpna 2016 18:19

soukromá zpráva od Universe pro Diana poklidně vyčkala než se vrátíš. Když ses vrátil převlečený, stále na tebe čekala a poté se nechala i poněkud poklidně ošetřit od tebe. Bandáže si trochu prohlédla, ale s šátkem jasně nesouhlasila. Jak jsi ovazoval a stahoval její předloktí, mohl jsi vidět jak modřiny a podlitiny začala nabírat už tmavé barvy což jasně znamenalo zlomeninu. Nevydala však přitom ani hlásku. Nepříjemnou bolest prozrazovala pouze její zraněná, roztřesená ruka a její oči. Po tvém ošetření se Diana odebere do koupelny, kde se také převleče do něčeho pohodlnějšího, tedy spíše konkrétněji do jedné z tvých košil. Posadí se zpátky na pohovku... tedy posadí, spíše si tak nějak lehne a položí si ruku do klína.

Clark Kent - 02. srpna 2016 19:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana pokojně počkala, než se vrátím z ložnice. Netrvalo to nikterak dlouho, protože to byl doslova jen okamžik. Převlečený v pohodlných kalhotách, jsem se k ní sklonil a pustil se do ošetřování její ruky. Podlitiny se už pomalu zbarvily do tmavě fialové, což tak nějak potvrzovalo, že má kosti opravdu zlomené. To mi moc ke štěstí nepřidalo, protože to není žádná sranda a já nejsem žádný doktor. I tak jsem ale pokračoval v ovazování její ruky. Muselo jí to opravdu bolet, ale nevydala při tom ani hlásku. Avšak její roztřesená ruka a pohled v jejích očích prozrazoval utrpení, které jí její zranění způsobovalo. Vrhl jsem tedy na ni omluvný pohled, ale nepřestal jsem s ovazováním. Když byla ruka zabandážovaná, tak jsem vytáhl šátek, abych jí dal ruku do závěsu. Také by to zajistilo jistou nehybnost, která byla zapotřebí, ale Diana to odmítla. Ne, že by se mi to nějak líbilo, ale hádat jsem se nehodlal. Věděl jsem, že tentokrát to nedělá z pýchy, ale proto, že ví, jak se o zlomeninu postarat. Pokrčil jsem tedy rameny a šátek znovu uschoval do lékárničky. Diana se odebrala do koupelny, kde se převlékla a já tak mohl poprvé pohlédnout na štít, který jí Zeus poslal ve chvíli, kdy čelila Man-Ekovi. Nesahal jsem na něj, neboť jsem věděl, že toho nejsem hoden. A nejspíš bych to ani neuzvedl, jako Héfaistovo kladivo. Spokojil jsem se tedy jen s pohledem. Jednalo se o dokonalou práci, kterou měl dozajista na svědomí právě Héfaistos. Lehce jsem se při vzpomínce na toho ryšavého chlápka, co mě bacil kladivem po hlavě, pousmál, načež jsem pohlédl na Dianu, která právě vstoupila zpátky do obývacího pokoje. Byla oblečena v jedné z mých košil a unaveně se položila na pohovku. Zraněnou ruku si při tom položila do klína. Posadil jsem se k ní na kraj pohovky a pohlazením jí odhrnul pramen vlasů, který ji spadal do tváře. V pořádku? Ujistím se a starostlivě se na ni zadívám. Teď, když tu tak zničeně ležela, jsem o ní měl strach a měl jsem nutkání jí chránit před čímkoliv, co ji mohlo postihnout. Mohu pro tebe ještě něco udělat? Něco ti přinést, nebo zařídit? Zeptám se jí hned vzápětí a lehce se na ni usměji.

Diana - 02. srpna 2016 20:00
	soukromá zpráva od Diana pro Zavrtím hlavou. "Mám vše co bych si mohla přát..." řeknu mu a trochu se poposunu tak, abych měla hlavu alespoň trochu na jeho klíně/nohouch. Lehce přivřu oči a tak trochu si užívám jeho lehkých dotyků. Však po několika okamžicích pootočím hlavu maličko směrem ke štítu. "Nikdy by mě nenapadlo, že jej svěří mě..."

Clark Kent - 02. srpna 2016 20:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Černovláska v odpověď zavrtěla hlavou, načež prohlásila, že má vše, co by si mohla jen přát. S tím se položila tak, aby měla svou hlavu na mém klíně/nohou. Nebránil jsem se tomu, spíš jsem se ještě posadil tak, aby měla co největší pohodlí. Navíc jsem jí rukou začal hladit po hlavě a vískat ve vlasech. V tuto chvíli vypadala klidně a opravdu zranitelně. Vůbec ne, jako bohyně války. Já ale věděl své a měl jsem jí ještě o to raději. Po chvilce Diana pootočila svou hlavu tak, aby její pohled padl na štít, načež prohlásila, že by jí nikdy nenapadlo, že jej svěří právě jí. Doteď mi to nepřišlo vůbec divné, přece jen o ní jednou prohlásil, že je jeho dcerou. Nyní však vyšlo najevo, že tento štít je asi něco zcela speciálního, a nikdo, krom Dia jej nemohl použít. Jak to myslíš? Je to opravdu tak překvapující? Zeptám se jí na oplátku a stejně jako ona, i já pohlédnu na štít.

Diana - 02. srpna 2016 20:48

soukromá zpráva od Diana pro "Byl to dar...od jeho bratra, Héfajsta... Kyklopové jej ukule v jeho kovárně..." řeknu lehce, užívajíc si přitom nejenom jeho dotyků, ale přítomnosti jako takové. "Štít jako takoví je prakticky nezničitelný... nenašla se zatím žádná ze sil, které by jej nějak i byť poškodily... je to i jeden z důvodů, proč byl Zeus nepřemožitelný..." povysvětlím. "Pamatuji, když se lidé choulily strachy v svých domovech, když Zeus čelil hordám démonů a rány, které přitom dopadali na jeho štít zněli jako blíží se konec světa." pousměji se lehce nad tou vzpomínkou, která byla skoro tak čerstvá jako kdyby se odehrála jenom před několika málo dny.

Clark Kent - 02. srpna 2016 21:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi začala vysvětlovat, proč je to tak zvláštní, že jí Zeus poslal svůj štít. Řekla mi, že to byl dar od jeho bratra, Héfaista. Přesně jak jsem si myslel… Prolétlo mi hlavou a lehce jsem se pousmál, avšak hned jsem se vrátil k poslouchání své drahé, které jsem stále něžně vískal vlasy. Amazonka pokračovala a sdělila mi, že tento štít vykovali Kyklopové v Héfaistově kovárně, a je prakticky nezničitelný. Ještě se totiž nenašla žádná síla, která by jej dokázala byť jen poškodit. A právě to byl prý jeden z důvodů, proč byl Zeus nepřemožitelný. Uchvácen jejím vyprávěním jsem tiše seděl a hltal každé slovo, přičemž jsem jí ale ani na moment nepřestal hladit v těch jejích vlasech barvy havraní. Diana pokračovala i nadále a podle mého soudu se i lehce zasnila, čemuž napovídal její trošku nepřítomný úsměv. Začala totiž vzpomínat na doby, kdy se lidé choulili ve svých domovech strachy, když Zeus čelil hordám démonů a rány, které dopadaly na jeho štít, zněly jako blížící se konec světa. To zní… skoro až neuvěřitelně… Řeknu trochu zaraženě, ale uchváceně. Vůbec tím nemyslím, že bych zpochybňoval pravdivost jejích slov. Vím už dost na to, abych tomu uvěřil, nehledě tomu, že věřím, že by mi Diana nelhala, ani kdyby mohla. Už alespoň částečně chápu tvé překvapení… ovšem, třeba je v tom všem něco víc… Řeknu po chvilce, pohled stočím zpátky k ní a usměji se. Třeba v tobě vidí víc, než v sobě vidíš ty sama… třeba v tobě vidí nového ochránce tohoto světa. A s vědomím, že jej dobře využiješ, ti jej dal, aby tě připravil na nadcházející dny. Dodám vzápětí a můj úsměv se ještě o něco málo rozšíří.

Diana - 03. srpna 2016 17:04

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. "Nemyslím jsi, že by něco takového zamýšleli..." pronesu. "...možná jsou nesmrtelní ale nikdo z nich nevidí do budoucnosti a pokud ano, tak nemají právo zasahovat..." dodám už poněkud lehce dotčeně. Však netrvalo to příliš dlouho neb jsem věděla, že on tento svět nezná tak jako já a taky jsem byla poněkud unavená z toho všeho co se dnes událo. "Clarku..." oslovím jej nakonec tiše a v rámci mích možností se na něj i podívám. "...zabila jsem jednoho z tvých lidí... mrzí mne to..."

Clark Kent - 03. srpna 2016 17:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si trochu povzdechla a opáčila, že si nemyslí, že by bohové něco takového zamýšleli, načež trochu dotčeně dodala, že možná nesmrtelní jsou, ale nikdo z nich do budoucnosti nevidí. A pokud ano, tak mají zakázáno zasahovat. Na chvíli jsem znejistěl, zvažujíc, čím jsem jí mohl urazit, ale protože mě nic nenapadlo, tak jsem to přisoudil únavě a zranění, které utržila. Proto jsem k tomu raději nic nedodával, abych jí ještě víc nepopudil. Místo slov, jsem stále něžně vískal vodopád jejích černých vlasů. Po relativně krátké chvíli ticha mě Diana oslovila, přičemž zaklonila hlavu, aby se na mě podívala. Když pak dodala, že zabila jednoho z mých lidí, a že jí to mrzí, tak se má ruka zarazila a dále jí už ve vlasech nehladila. Přes tvář mi přeběhl výraz smutku, kterému jsem se neubránil. Netajil jsem se tím, že jsem nerad viděl zabíjení a Diana to moc dobře věděla. Já vím, že tě to mrzí, Diano… ale také vím, že nebylo zbytí… Kdybys to neudělala, on by nezaváhal ani na vteřinu… Odpovím trochu zachmuřeně a zavrtím hlavou. Můj lid je historií… ti, co přežili, jsou vyvrhelové, kteří ani na Kryptonu nebyli vítaní… Dodám a chmury z mé tváře rázem opadnou, neboť hned vzápětí dodám pevným hlasem. Lidstvo je mým pravým lidem… a já je budu chránit, dokud to bude v mých silách… I před zbývajícími Kryptoňany.

Diana - 03. srpna 2016 19:21

soukromá zpráva od Diana pro Cítila jsem, jak ve svém pohybu ustal. Moc dobře jsem taktéž věděla, že to neznamenalo nic dobrého, ale to ani jejich smrt. "Já vím..." opáčím tiše a lehce uhnu pohledem na stranu. "...udělali špatné věci... šířily myšlenku špatnou cestou a tím se i jejich cesta stala špatná... ale přesto všechno, byly to pořád tví lidé..." Vím, že on to bere jinak, ale stejně tak i já beru jinak zase cestu smrti. Vzít někomu život pro mě není tak těžké, jako zřejmě pro něj. Nebrzdí mne příliš nějaké zásady... buď je to on či já. Jenom jsem nechtěla, aby nepojal mínění o tom, že v tom shledávám nějaké potěšení či zálibu.

Clark Kent - 03. srpna 2016 21:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana chápavě řekla, že rozumí, respektive, že ví, avšak nevěděla. Rozuměla mi víc, než kdokoliv jiný, ale nevěděla, čím přesně procházím, a jak Faoru a ostatní přeživší Kryptoňany beru. Ano, udělali špatné věci… a ještě horší věci se se Zodem zapřísáhli, že udělají… Řeknu trochu zkroušeným tónem, neboť jsem si vzpomněl na Zoda a jeho plán, jak přetvoří Zemi na Nový Krypton. Neřekl jsem ti to, ale Zod se tu s ostatními Kryptoňany pokoušel přetvořit Zemi, aby vyhovovala jim. Tím by vyvraždil lidstvo a znovu započal epochu Kryptonu na kostech tohoto světa. Tomu jsem nemohl přihlížet… proto mne mají za zrádce vlastní rasy… postavil jsem se jim. A proto chtějí smrt mou a těch, které miluji… Svěřím se Dianě s tím, jak to doopravdy bylo, neboť jsem se o tom doteď nezmínil ani slovem. Bylo mi docela zatěžko o tom mluvit. Proto se nemohu řadit k nim… nemohu se považovat za jednoho z nich, protože oni by zničili svět, který miluji bez mrknutí oka, aby tím zachránili ztracenou a zkaženou civilizaci… to já bych nemohl… Dodám a zakroutím se smutným výrazem hlavou. Bylo pro mě docela těžké o tom mluvit, neboť jsem se tím přiznával, že jsem produktem a synem civilizace, ve které i já mám kořeny, nehledě na to, že jsem byl vychován zde. Jestli máš pocit, že na tebe proto, že jsi udělala, co jsi udělala, nahlížím jinak, tak se pleteš… zachránila jsi matčin život, i můj, nehledě na ten svůj… a proto ti budu navždy zavázán… Pronesl jsem nakonec a lehce se na ni usmál. Nebyl to sice moc radostný úsměv, protože to zahrnovalo smrt, ale byl upřímný. Dianu jsem nadevše miloval a ona to věděla. I z toho úsměvu to bylo jasně patrné, a to i když nebyl zrovna radostný. Navíc jsem to podložil tím, že jsem jí znovu zajel prsty do vlasů, které jsem znovu začal vískat.

Diana - 04. srpna 2016 18:46

soukromá zpráva od Diana pro Vyslechla jsem si pečlivě vše co říkal. Když se však chtěl vrátit k tomu, že by mě začal hladil, pomalu jsem se posadila a nedala mu tak k tomu příliš možnost. Však neodcházela jsem, ale jenom se se pomalu přesunula, z pomocí zdravé, funkční ruky, na jeho klín. "Nevyžaduji tvou vděčnost, či jiné závazky... " řeknu mu, hledíc přitom na něj. "...udělala bych to znovu, bez bázně či hany..." dodám a lehce jej poté špičkama prstů pohladím po jeho tváře, od shora dolů, až po jeho bradu.

Clark Kent - 04. srpna 2016 19:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana v tichosti vyslechla, co jsem měl na srdci. Když jsem však skončil a pokusil se jí znovu začít vískat vlasy, tak se posadila a znemožnila mi v pokračování. Za pomocí pravé, zdravé ruky, se pak přesunula na můj klín a prohlásila, že ode mne nevyžaduje žádnou vděčnost, ani závazky, načež dodala, že by to udělala znovu bez bázně a hany. S tím mne pohladila špičkami prstů své zdravé ruky po tváři odshora dolů. Já vím… Odtuším a lehce se na ni pousměji, přičemž jí zpříma hledím do těch uhrančivých očí. To, co jsi udělala, byla správná věc… Připustím a trošku smutně přikývnu. Ničí smrt mne netěšila, ale to neznamenalo, že jsem s tím nesouhlasil. Nebylo holt zbytí. Navíc tím zachránila nejen mně, ale i mámu. Proto se hned vzápětí znovu usměji a opatrně okolo ní obtočím své paže. Lehce si jí k sobě přitáhnu a vroucně políbím.

Diana - 04. srpna 2016 20:10

soukromá zpráva od Diana pro Líbil se mi jeho úsměv. Vždycky se mi líbit a činil jej vždy svým osobním způsobem ještě více neodolatelným. Proto jsem ani nijak neprotestovala, když si mě přitáhl více k sobě a polibek, který mi věnoval jsem mu vřele opětovala. Ba co více, tak nějak jsem si vzala polibek i já od jeho. Přitom jsem mu lehce položila ruku na jeho hruď, po které jsem mu lehce přejela a zamířila s ní nahoru, po jeho krku až do jeho vlasů na jeho temeni a zátylku hlavy.

Clark Kent - 04. srpna 2016 20:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem okolo ní opatrně ovinul své paže a lehce si jí k sobě přitáhl blíže, tak neprotestovala. Proto jsem se usmál a vroucně jí políbil. Diana k tomu nebyla chladná, neboť mi polibek nejen vřele opětovala, ale dokonce jej i oplatila. Svou zdravou ruku mi přitom položila na hruď, po které mi něžně přejela a poté se s ní vydala nahoru, přes krk až do mých vlasů na temeni a zátylku. Mmm… Uniklo mi slastné zamručení, neboť jsem miloval, když mi vjela svými prsty do vlasů. Bylo na tom něco opojného. Ale tomu se nelze divit, neboť jsem si právě užíval pozornosti bohyně. Znovu jsem Dianu políbil a jednu ruku jsem při tom vztáhl k její tváři, po které jí něžně pohladím špičkami prstů.

Diana - 05. srpna 2016 20:07
	soukromá zpráva od Diana pro Další jeho polibek. Když jsem pocítila jeho dotyk na své tváři, něžně jsem se od něj odtáhla, abych si mohla vychutnat jeho dotek mnohem lépe. Trochu jsem se i odtáhla abych si mohla jeho ruku a dlaň přitisknout více ke své tváři a vychutnat si tak jeho dotek mnohem déle. Vděčně jsem přivřela víčka abych si mohla užít jeho dotek.

Clark Kent - 05. srpna 2016 21:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co jsem se lehce dotknul špičkami prstů její tváře, tak se ode mne trošku odtáhla. Ne však, protože by jí to bylo nepříjemné. Udělala to, aby si mou ruku ke své tváři přitiskla o něco více. A když pak ještě spokojeně přivřela víčka, užívajíc si tak mé přítomnosti a dotyku, tak jsem se musel pousmát. Vždy jsem jí shledával krásnou, ale nyní, když jsem jí měl v náručí a ona se uvolnila, byla doslova přenádherná. Lehce jsem se k ní natáhl, abych jí políbil na čelo, načež jsem si jí opatrně přivinul na hruď. Ruku, kterou jsem měl přitisknutou k její tváři, jsem však nestáhl. Zlehka jsem jí pohladil po tváři a unaveně jsem si povzdychl. Celý tento den stál za zlámanou grešli. Ale tahle chvíle, kterou mohu trávit s Dianou, za to stála.

Universe - 11. srpna 2016 20:25

soukromá zpráva od Universe pro S Dianou jste si užily svou chvíly. Koneckonců, bylo příjemné být zase doma a poněkud v klidu, bezpečí a tak nějak obecně prostě v "normálním" prostředí. Proto netrvalo příliš dlouho než se vaše těla i mysli vydaly do krajiny snů. Však ráno nebylo až tak úplně příjemné, jak se zprvu zdálo. Probuzení rozhodně bylo příjemné, nebo tak nějak vždycky rozhodně je když se probudíš po boku spící amazonky, však když se pořád podíváš na telefon, zjistíš, že na něm svítí upomínka, která hlásala, že dneska, po obědě byl pohřeb Jasona, Brucova skoro syna. Deštivé počasí venku, jakoby jenom chtělo podpořit to co mělo být a nastat.

Clark Kent - 11. srpna 2016 22:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro S Dianou jsme si užili naši příjemnou chvilku klidu a pohody, kterou jsme strávili společně. Ostatně s ní to vždy bylo příjemné. A o to více, když jsme byli v normálním prostředí a byl klid. Proto netrvalo dlouho a naše znavená těla a mysli odpadly a my se odebraly do říše snů. Ranní probuzení bylo stejně příjemné. Jako ostatně každé, kdy se probouzím vedle překrásné, poklidně spící, černovlasé amazonky. Avšak onen příjemný pocit přetrval jen do chvíle, kdy jsem pohlédl na mobil, na kterém mi blikala upomínka, že dnešní den proběhne smuteční obřad za Jasona, který byl pro Bruce skoro jako syn. Já, i Diana jsme byli pozvaní. A nehledě na to, jak jsem od Bruce dostal na prdel, jsem tam měl v plánu zajít a projevit svou soustrast. Hmm… Dnešní den nebude nikterak šťastným… Pomyslím si při pohledu z okna ven, kde panovalo deštivé počasí, které navozovalo bezútěšný dojem. Jako by samo počasí symbolizovalo, co je dnes za den. Štěstí ze mě chtě nechtě opadlo a já pocítil potřebu se k Dianě znovu přitulit. Opatrně jsem se tedy k ní znovu přimknul, dávajíc pozor, abych jí nezavadil o zlomenou ruku. Tiše potom vyčkám, než se má kráska konečně probudí, nebo do chvíle, kdy bude zapotřebí, abychom se připravili a vyrazili na onen smuteční obřad, a abych svou dámu probudil.

Universe - 12. srpna 2016 23:16

soukromá zpráva od Universe pro Do okenních tabulek bubnovali dešťové kapky. Nezdálo se však, že by to spící Dianu nějak budilo. Tedy vlastně tak nějak jenom do doby, než jsi k ní znovu zpátky ulehnul. Zprvu to vypadalo, že vše proběhlo bez povšimnutí, tedy bez toho aniž bys jí probudil, ale Diana se poté k tobě pomalu otočila obličejem a trochu pootevřelo svoje oči, kterými se na tebe dívala. Trvalo jí pár sekund než se na její tváři oběvil drobný úsměv.

Clark Kent - 12. srpna 2016 23:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Do okenních tabulek začaly bubnovat dešťové kapky, ale vůbec se nezdálo, že by to Dianu nějak rušilo, neboť dál poklidně spala. Nedávné zjištění, co je dnes za den, a že je tak škaredě, způsobilo, že jsem dostal nutkání k ní znovu ulehnout a přitulit se. Proto jsem se k ní pomalu a opatrně, abych jí nevzbudil, vrátil. Zprvu se zdálo, že jsem tím Dianu neprobudil a můj návrat byl nepovšimnut, avšak po chvilce se Diana otočila tak, že ke mně byla otočená obličejem. Vzápětí pootevřela své krásné oči a po dalších pár vteřinách, kdy se rozkoukala, se její rty lehce zvlnily do drobného, ale veskrze odzbrojujícího úsměvu, který jsem jí oplatil. Dobré ráno. Pronesu polohlasem a úsměv jí oplatím stejnou měrou. Vztáhnu při tom ruku k ní, abych jí lehce pohladil po tváři.

Diana - 13. srpna 2016 08:52
	soukromá zpráva od Diana pro Můj úsměv byl odměněn pohlazením. Přivřela jsem oči, jakmile se jeho špičky prstů dotkli mé tváře, abych si mohla jeho dotyk vychutnat mnohem více. Bylo to více než příjemné. Milovala sjem to, jak dokázal i napříč té síly, kterou vládl, být i takto něžný a jemný. "Počasí venku však říká poněkud něco jiného." řeknu mu naoplátku na jeho pozdravení.

Clark Kent - 13. srpna 2016 11:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem jí pohladil po tváři, tak spokojeně přivřela oči, užívajíc si oné chvilky. Na pozdrav, kterým jsem jí přivítal do nového dne, mi však opáčila, že počasí venku je poněkud jiného názoru. To zapříčinilo, že můj úsměv ochabl a trochu jsem posmutněl. Svět oplakává chlapce, který přišel o život ze zlovůle šílenců… Řeknu vážným hlasem, prostým radosti a smutně pokývám hlavou. Dnes se koná smuteční obřad za Jasona, toho chlapce, kterému Bruce dělal patrona a pro něhož byl jako syn… Mám v úmyslu tam zajít a projevit poslední respekt. Půjdeš tam se mnou? Cítíš se na to? Pronesu a s lehkou nadějí v hlase se optám, zda mi bude dělat společnost při této smutné události.

Diana - 13. srpna 2016 15:41

soukromá zpráva od Diana pro Clarkův tón hlasu se poněkud změní, což mě přiměje otevřít oči a znovu na něj pohlédnout. "Ano vím... mluvil se mnou o tom předtím v nemocnici." odvětím mu. "Byl to bojovník a každý bojovník si zaslouží úctu na jeho cestě k řece Stix..." řeknu potom nakonec čímž tak nějak potvrdím to, že jej tam ráda doprovodím. A hlavně, že budu oporou nejenom jemu ale také i Brucovi.

Clark Kent - 13. srpna 2016 18:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana z tónu mého hlasu poznala, že nejsem zrovna ve své kůži, když mluvím o Jasonovi. Proto otevřela oči, aby na mne upřela pohled svých modrých očí. Musím říct, že mne to opravdu zahřálo u srdce. Stejně jako slova, kterými potvrdila, že tam se mnou půjde. Usmál jsem se na ni na oplátku a znovu jí pohladil po tváři, načež jsem se k ní naklonil a lehce jí políbil na ústa. Co tvá ruka, Diano? Včera to nevypadalo zrovna dobře. Zeptám se jí a zatvářím se mírně starostlivě. Počkám si na její odpověď a pak se na chvíli odmlčím. Nejspíš bychom ti měli sehnat nějaké příhodné oblečení na ten smuteční obřad… tedy pokud nechceš být středem pozornosti… Pronesu po chvilce a nakonec si neodpustím lehké ušklíbnutí.

Diana - 13. srpna 2016 20:39

soukromá zpráva od Diana pro Clark se mě poté zeptá na mou ruku. Abych byla upřímná, nebyla jsem si jistá, protože jsem se právě probudila a tak jsem se rozhodla to tak nějak zkusit. Zahýbala jsem s ní, ale pořád to nebylo to pravé. Sice jsem necítila, že bych měla něco zlomené, ale ještě to nějaký čas chtělo. "Potřebuje ještě nějaký čas." řeknu mu nakonec to co jsem měla přímo v mysli. "Oblečení?" podivím se. Pořád jsem nechápala smysl toho, že tu lidé mají takové množství oděvů a každý na jiné příležitosti. "Když bojovník padl, největší poctu, kterou mu mohli ostatní prokázat bylo, že si oblékli svou nejlepší zbroj a nesli pyšně své naleštěné zbraně..."

Clark Kent - 13. srpna 2016 22:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile jsem se zeptal na stav její ruky, tak s ní na zkoušku zahýbala. Z jejího výrazu bylo patrné, že to nebylo zrovna ono, načež přiznala, že ještě bude zapotřebí trochu času, aby se to spravilo. Poté jsem se zmínil o jejím oblečení, což jí trochu zmátlo. Bylo to zcela jasně čitelné z výrazu, který nahodila. Nechápala, co je špatného na tom jejím, což potvrdila její následující slova. Řekla totiž, že když bojovník padl, tak největší pocta, kterou mu mohli vzdát, bylo, že jste si oblékli nejlepší zbroj a pyšně jste nesli své naleštěné zbraně. Musel jsem se tomu trochu pousmát, protože takové to možná bylo před tisíci lety, ale nyní už byly zvyky zcela jiné. Ano, takové to bylo kdysi, Diano. V dnešní době se lidé na takovýchto smutečních obřadech halí do černého šatu, aby znázornili smutek a žal, který jeho skon způsobil. Vysvětlím jí trpělivým hlasem a pousměji se na ní. Dnešní bojovníci, tedy vojáci opravdu takové přehlídky v uniformách mají. Ale vzhledem k tomu, že patronem toho mladíka byl Bruce, tak se nebude veřejně vědět, že byl také bojovníkem proti bezpráví. Proto by bylo vhodné tam přijít v oděvu, který nebude vyčnívat. A tvá zbroj, ač bezpochyby krásná a na místě, by budila nechtěnou pozornost. Pronesu a párkrát lehce pokývám hlavou, načež dodám. A Bruce to chce podat nevýrazně. Nemá to být žádná sláva, jen prosté rozloučení s přítelem, kterého miloval jako syna.

Diana - 14. srpna 2016 10:51

soukromá zpráva od Diana pro "Hmmm..." Clark se mi pokouší znovu vysvětlit, proč lidé tady tak lpí na svém oblečení a pro jej mají tolik a pro každou příležitost jiné. Oceňovala jsem jeho snahu o tom, abych v tomto světě mužů co nejlépe zapadla, ale nemyslím si, že by to nějak fungovalo. "Stejně si myslím, že naleštěná zbroj projeví více úcty než černý háv." pronesu nakonec s tím, že se i tak nějak vyhrabu z postele a zamířím si to do koupelny. Cestou jsem si prsty prohrabovala trochu dlouhé vlasy.

Clark Kent - 14. srpna 2016 15:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadá to, že mé snahy o osvětlení zdejších zvyků, nepadly na úrodnou půdu. Diana stále nechápala, že v dnešní době je už se svými zvyky zcela mimo, a že tam bude bít do oka. Na ostrově je možná její přítomnost samozřejmostí a nikdo si z toho nic nedělá, ale tady jí všichni znají jako Wonder Woman. Tady bude centrem pozornosti a nejsem si zcela jist, jestli to nebude na škodu. Sám Bruce to chce držet při zemi. Ovšem hádat se s ní nemělo cenu. I tak jsem se ale pokoušel jí přivést k rozumu. Ani Bruce nebude mít svou zbroj, a to je bezesporu také bojovníkem. Neměli bychom odpoutávat pozornost od důstojného rozloučení s tím chlapcem. Řeknu smířlivým tónem, kterým se jí pokusím přivést k rozumu, zatímco ona se pomalu vyhrabe z postele a vyrazí se ustrojit. Počkal jsem, až odejde z ložnice a pak jsem i já vypadl z postele. Přistoupil jsem ke skříni, ze které jsem vytáhl svůj černý oblek, který opravdu nerad oblékám. Naposledy jsem jej snad oblékl, když jsem byl na tátově pohřbu. Zatím jej ale neoblékám, neboť mne poslední dny naučily, že se hrozba může objevit kdykoliv. Proto jej jen rozložím na posteli a počkám, než Diana opustí koupelnu, abych si na sebe navlékl svůj spandex, na který si teprve obléknu oblek.

Universe - 14. srpna 2016 16:08
	soukromá zpráva od Universe pro Diana se odebrala do koupelny. Trvalo to nějakou chvíly než vyšla ven, ale když vyšla stálo to poněkud za to. Ovšem když vyšla stálo to poněkud za to, ale zase na druhou stranu bylo tak trochu jasné, odkud nebo spíše od koho to oblečení má. Ať už na tom záleželo či nikoliv, vypadala v tom rozhodně úžasně.

Clark Kent - 14. srpna 2016 16:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zapadla do koupelny a nějakou dobu tam byla. Já si mezitím připravil oblek, který jsem pečlivě rozložil na posteli, načež jsem poodešel k oknu, skrz které jsem sledoval ulici tam venku. Deštivé počasí mi zrovna na náladě nepřidalo. Po blíže nespecifikované chvíli, se Diana objevila zpátky, ale na sobě měla civilní oblečení. Ale ne jen tak ledajaké. Perfektně padnoucí oděv, který se více než hodil na tuto příležitost. Bylo mi zcela jasné, od koho jej měla, neboť vzezření onoho oděvu dávalo jasně najevo, že se nejedná o nic laciného. Znovu se ozvalo ono nemilé žárlivé bodnutí u srdce, které mi to vždy způsobí. Opravdu mě štvalo, jak jí Bruce všechno pořizuje. Na jednu stranu bych v obchodě nechal majlant, na což jsem nehleděl ani v nejmenším, ale na tu druhou stranu mi tím ukazuje, že se o ni dokáže postarat lépe než já. A to mě štvalo ze všeho nejvíce. Hmm… Zamručím nesouhlasně v duchu, ale na venek lehce vytřeštím oči. Ať už jsem si o původu těch věcí myslel leccos, nemohl jsem popřít, že jí to opravdu neskutečně sluší. Diano… ehm… opravdu moc ti to sluší. Řeknu a trošku připitoměle se pousměji. Po chvilce si už konečně zajdu obléknout svůj spandex, na který následně natáhnu své černé kalhoty od obleku a sněhově bílou košili. Uvážu si černou kravatu a následně si obléknu také černé sako. Jakmile dopnu knoflíky na saku, tak se postavím před zrcadlo a uhladím si na sobě oděv. Nakonec si na nos posadím své brýle a vytáhnu ze skříně tmavý kabát k obleku, který si na sebe taktéž nasadím, abych nebyl promáčený. Vzal jsem si také deštník, aby ani Diana nebyla promáčená a mohli jsme vyrazit.

Universe - 14. srpna 2016 17:10

soukromá zpráva od Universe pro Diana se při tvé poznámce pousmála. Při odchodu ti ještě věnovala krátké políbení, tak nějak říkajíc mezi dveřmi, než jste zamířily dolů a ven. Venku váš čekal nejenom hustý a nekončící déšť, ale také auto u kterého stále řidič, který sám držel deštník. Jakmile vás uviděl, mírně vám pokynul a otevřel dveře u zadních sedadel, načež poté čekal až se usadíte dovnitř. Auto samo nebyla žádná limuzína či něco také, jenom takový trochu i možná veterán. Pokud to budete vyžadovat, přispěchá s deštníkem, aby jste se nenamočily.

Clark Kent - 14. srpna 2016 20:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé poznámce se Diana pousmála. Očividně jí to potěšilo, což těšilo i mě samotného. Já se pak pustil do oblékání. Spandex, oblek, brýle, kabát, do ruky deštník a mohli jsme vyrazit. Mezi dveřmi mne ještě Diana zastavila, aby mi věnovala krátké políbení, které jsem si opravdu užil. Byl jsem rád, že už byla znovu sama sebou, a že ke mně byla vřelá jako dřív. Teprve po onom krátkém polibku, po kterém jsem se na ni zářivě usmál, jsme vyrazili z bytu a po schodech dolů, kde nás už čekalo auto, co nám poslal Bruce. Nejednalo se o žádnou limuzínu, spíš o veterána, o kterém bych řekl, že má nedozírnou hodnotu. U auta čekal řidič s deštníkem v ruce, který, když nás viděl, tak k nám vyrazil, aby nás tím deštníkem zastřešil, abychom nezmokli. S deštníkem nad námi, jsme přistoupili k autu, které nám řidič otevřel, a my mohli nastoupit. Já pomohl Dianě nastoupit a teprve poté jsem za ní nastoupil i já. Jen co za námi řidič zavřel dveře, tak jsem se přišoupl blíže k Dianě, ke které jsem se lehce přitiskl a vzal jí okolo ramen. Naklonil jsem se k ní, abych jí vtiskl další krátké políbení, a pak jsem se zaměřil na jízdu. Neměl jsem pohřby rád a možná to bylo taky patrné z mého výrazu.

Universe - 14. srpna 2016 20:53

soukromá zpráva od Universe pro Auto se rozjelo a přes Metropolis potom nabralo směr Gotham. Netrvalo to dlouho, než auto dojelo do Gothamu a poté i na jeho okraj, kde stálo sídlo Waynů. Počasí se stále nijak nevyjasňovalo, ba spíše se ještě možná zhoršilo ale Gotham byl vždycky potemnělé místo. Alfréd vás očekával a také vás i taktně uvítal. Poté vám pokynul, aby jste jej následovali a odvedl vás do zahrady, kde byla i mimoděk rodinná hrobka Waynů, jakožto dominanta oné zahrady. Kousek od ní byla čerstvě vykopaná díra a rakev vedle ní. Také tu byly už nějaké osoby. Kromě Bruce, který stál bez deštníku, tu byla Barbara na vozíku, vedle kterého stál Dick, držíc nad ní a sebou černý deštník. U paty rakve byly další dva, blondýnka, která byla mladší než Barbara a držela se rámě kluka, po černým deštníkem, který byl téměř stejně starý jako ona.

Clark Kent - 14. srpna 2016 21:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Auto se rozjelo přes Metropolis a nabralo směr Gotham. Netrvalo to příliš dlouho a opravdu jsme dojeli do Gothamu, kde bylo počasí totožné s tím v Metropolis, možná ještě horší. V Gothamu jsme však nezastavili, nýbrž jsme jím jen projeli až na jeho okraj, kde stálo sídlu Waynů. Tam auto zastavilo a tam nás také Alfréd uvítal. Rozložil jsem deštník a nabídl Dianě rámě, neboť tato příležitost byla docela formální a její ruka byla ještě stále dost pochroumaná. S tím jsme pak následovali Alfréda, který nám pokynul, ať se za ním vydáme. Zavedl nás do zahrady, které dominovala hrobka Waynů. Kousek od ní byl čerstvě vykopaný hrob a vedle něj rakev. U hrobu už postávalo několik osob. První a nejvíce na očích byl Bruce, který tam postával bez deštníku. Také tu byl Dick, který stál vedle Barbary, a který nad nimi dvěma držel deštník, aby zbytečně nemokli. Také tu byl další párek lidí, mladík s mladou blondýnkou, kteří postávali u paty rakve. Pokynul jsem Brucovi, a vlastně všem, kteří nám věnovali pohled, a společně s Dianou jsem se tak nějak zařadil, abychom vyčkali, než začne onen smuteční obřad. Nevím, kdo další ještě má přijít, ale počítám, že Bruce bude mít nějakou řeč.

Universe - 15. srpna 2016 18:51

soukromá zpráva od Universe pro Váš příchod poutá pozornost většinu zde přítomných. Mladí vypadali dost překvapeně, ale Dick ti kývl na pozdrav a Barbařiny oči říkaly zpoza brýlí skoro to samé. Bruce nijak moc nereagoval, prakticky ani nezvedl oči aby se podíval na vás. A nikdo se neměl ani k žádnému obřadu a tak se Alfréd ujal slova. I když jeho proslov nebyl zrovna dlouhý, slova která pronesl byla silná a snad každého tam se dotkla. Poté se rozhostilo ticho. Jen dešťové kapsy stále urputně a neúnavně bušily do deštníků. Dick se nakonec pohnul jako první, sebral trochu hlíny z hromádky vedle hrobu a hodil jí dovnitř hrobu, kde byla rakev. Hodil poté ještě jednu za Barbaru, jejíž vozíček potom vzal do ruky a roztlačil jí směrem zpátky k sídlu. Mladí udělali to samé a nakonec jste tu zůstali jen ty, Diana a Bruce, který pořád otupěle hleděl na kamenný náhrobek, který hlásal: Jason Todd, Milovaný syn.

Clark Kent - 15. srpna 2016 20:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Náš příchod upoutal jistou pozornost. Ten mladý pár, který jsem neznal, byli naší přítomností viditelně překvapení. Avšak Dick mi kývnul na pozdrav a Barbařiny oči říkaly skoro to samé. Proto jsem jim taktéž pokynul kývnutím na pozdrav. Bruce naproti tomu zůstal bez hnutí stát a zíral do toho samého místa. Bylo na něm vidět, že pro toho zesnulého chlapce opravdu a nefalšovaně truchlí. Společně s Dianou jsme se tak nějak zařadili do chumlu přítomných, kteří stáli okolo. Bruce se k zahájení obřadu nijak neměl a tak se slov ujal Alfréd. A i když jeho proslov nebyl zrovna dlouhý, opravdu se dotkl snad každého z přítomných. I mně, a to jsem toho chlapce nikdy neviděl a neznal jsem jej. Poté se rozhostilo ticho, které nikdo neporušil. Jen dešťové kapky neúnavně bubnovaly do našich deštníků. Chvíli jsme tam tak stáli a tiše projevovali poslední úctu. Až po delší chvíli se Dick pohnul a přistoupil k hromadě rozmoklé hlíny vedle hrobu. Rukou si trochu nabral a hodil jí dovnitř hrobu, kde už byla Jasonova rakev. Poté to zopakoval ještě jednou, za Barbaru, které by se to dělalo na vozíčku opravdu špatně. Když s tím byl hotov, tak se chopil madel jejího vozíčku a začal jej tlačit zpátky k sídlu. Mladý páreček, který tu byl taky, zopakoval úkon po Dickovi a taktéž se odebrali zpátky do sucha, které skýtalo Brucovo sídlo. Nakonec jsme tam tedy zůstali jen já s Dianou a Brucem, který byl stále letargický. Vykročil jsem tedy také k hromadě hlíny, a počkal, zda Diana půjde se mnou. Pokud ne, tak jí do zdravé ruky dám deštník, aby zbytečně nemokla. U hromady se sehnu a také do ruky naberu trochu hlíny, abych jej následně uctivě vhodil dovnitř hrobu. Pokud se k tomu Diana nebude mít, tak to provedu ještě jednou za ni a vrátím se po její bok.

Universe - 16. srpna 2016 19:46

soukromá zpráva od Universe pro Diana však nenapodobila váš zvyk. Místo toho stála na místě a tys mohl slyšet, jak polohlasně, spíše tišeji pronáší nějaká slova v jazyce, kterému jsi vůbec nemohl nijak rozumět, však ona jej pronášela s jistou lehkostí a znalostí, tudíž se muselo jednat o nějaký, již mrtví, starověký jazyk... Možná antický. Bruce, jehož černý kabát začínal viditelně moknout, se konečně podíval vaším směrem. "Děkuju, že jste přišli..." pronese nakonec Bruce polohlasně. "Chtěl bych s váma něco probrat... ale uvnitř." dodá ještě nakonec Bruce.

Clark Kent - 16. srpna 2016 20:06

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana náš zvyk nenapodobila, a proto jsem onu společenskou konvenci za ní splnil já. Než jsem se k ní vrátil, tak jen postávala na místě a něco polohlasně pronášela nějakým jazykem, kterému jsem nerozuměl. Vzhledem k tomu, že kultura, ze které pocházela, byla antického původu, tak to mohla být nejspíš starořečtina, kterou se už mnoho set let aktivně nemluví. Najisto jsem to ale nevěděl. Každopádně to byl docela libozvučný jazyk. Vrátil jsem se k ní, až jak domluvila, neboť jsem nechtěl kazit dojem, který její proslov představoval. Bruce, jehož černý kabát už pomalu promokl, k nám konečně poprvé vzhlédl a poděkoval nám, že jsme přišli. To je samozřejmost, Bruci… Odpověděl jsem tichým hlasem a zdvořilým tónem. Nehledě na to, že se mě včera pokusil zabít, a že stále a vytrvale nadbíhá Dianě, jej svým způsobem považuji za přítele. Bruce však pokračoval a prohlásil, že s námi dvěma chce něco probrat, ale to až uvnitř. Přikývl jsem a vyčkal než vykročí směrem dovnitř, aby s námi mohl probrat, co měl na srdci.

Universe - 16. srpna 2016 20:38

soukromá zpráva od Universe pro Došli jste dovnitř. Bruce vás usadil do jedné z několika knihoven, které byly i napůl pracovnou a kterých tu má zřejmě několik. V krbu praskal malý ohýnek, který poskytoval příjemné teplo pro promočené osoby. Bruce se sebe schodil promočený, těžký kabát, ale nevypadal, že by po ním to sako, které měl na sobě, nějak utrpělo. Alfréd duchapřítomně přinesl tác s konvicí a čajovými šálky. Nabídl první dámě, tedy Dianě, která šálek přijala a vy s Brucem jste se museli poté odsloužit případně sami. "Přemýšlel jsem..." pronesl Bruce, hledíc napůl do krbového ohně. "Ohledně útoků Bizarra... je zřejmé, že ačkoliv se naše spolupráce ohledně něj ukázala jako správný krok, správným směrem, ale bude chtít něco více... určitě jste slyšeli o jiným - Green Lantern, The Flash, Green Arrow... v neposledních dnech přibily další - Aquaman, Shazam...." řekne Bruce a poněkud na chvíly se odmlčí a strčí přitom svoje ruce do kapes u kalhot. "Chci z těchto osob vytvořit Ligu Spravedlivých. Spolu s vámi." řekne nakonec a stejně tak se i na vás přitom i podívá.

Clark Kent - 16. srpna 2016 21:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce vyrazil zpátky dovnitř do svého sídla. My s Dianou jsme jej následovali, neboť s námi chtěl něco probrat. Pán domu nás zavedl do jedné z mnoha knihoven, které zároveň mohly sloužit jako velice honosná kancelář. Dominantou oné, docela útulné místnosti, byl krb, ve kterém tiše praskal oheň. Sundal ze sebe promočený kabát a odložil jej. Oblek, který měl pod ním, viditelně neutrpěl žádnou škodu od toho neutuchajícího deště. I já jsem ze sebe sundal kabát, který ovšem nebyl tak mokrý, jako ten jeho, protože jsem povětšinu času byl pod deštníkem. Alfréd se tu vzápětí objevil s tácem, na kterém nesl čajovou konvici s třemi šálky. První nabídl Dianě, jakožto dámě. Nám s Brucem nic nepřipravoval, neboť jsme se mohli obsloužit sami. Já na čaj moc chuť neměl. Více mě zajímalo, co s námi chce Bruce tak nutně probrat. Zvlášť když to řeší zrovna v tento den. Nejspíš nás bude chtít požádat o asistenci při dopadení těch, co mají na svědomí smrt toho chlapce… Pomyslím si, ale nahlas nic neřeknu. Místo toho jen tiše a trpělivě vyčkávám, co z Bruce vypadne. Po chvíli konečně Bruce začal mluvit a přiznal se, že nějakou dobu přemýšlel. Hlavně ohledně okolností Bizarrových útoků. Dodal, že naše spolupráce, při jeho odrážení se ukázala jako správný krok. Ale také musel přiznat, že to bude chtít něco více. Pozorně jsem jej poslouchal a přikyvoval, neboť se jednalo o velice závažné téma a zaujal mne tím. Bruce pokračoval a řekl, že jsme určitě slyšeli o Green Lanternovi, Flashovi a Green Arrowovi. Musel jsem přiznat, že něco jsem o nich už zaslechl, ale nic konkrétního. Nicméně i tak jsem znovu přikývl. Bruce zmínil, že v posledních dnech přibyli další. Nějaký Aquaman a Shazam, o kterých jsem věděl naprosto kulový. Tentokráte jsem nepřikývl, neboť jsem čekal, s jakou pointou přijde. Chvíli se odmlčel a strčil si ruce do kapes. Nakonec se však otočí od krbu, do kterého tak napůl upíral svůj zrak, a pohlédne na nás, načež pronese, že společně s těmito osobami chce utvořit jakousi Ligu Spravedlivých a nás do ní chce také. Umm… Řeknu lehce zaskočeně, neboť něco takového jsem nečekal. S tím mohl přijít kdykoliv jindy a ne zrovna v den pohřbu. Myšlenka je dobrá, Bruci… víc než jen dobrá, ale já se k tvé skupině přidat nemohu. Pronesu s náznakem upřímné lítosti v hlase. Jde o to, že mám opravdu nebezpečné a všehoschopné nepřátele, kteří budou usilovat nejen o můj život, ale i o životy mých přátel a mé rodiny. Dost na tom, že ohrožuju svou mámu s Dianou… a taky tebe. Nerad bych do toho zatáhl ještě někoho jiného. Dodám vzápětí, abych osvětlil důvod, proč se k nim přidat nemohu.

Universe - 17. srpna 2016 18:39

soukromá zpráva od Universe pro Bruce nevypadal příliš nadšeně když jeho nabídku prakticky odmítneš. Však Diana vedle tebe, byla viditelně poněkud jiného názoru. "Clarku... Brucův nápad je dobrý. Pokud máme čelit hrůzám, které přižily z tvého světa či těm, které se tu skrývají a čekají na možnost, nemůžeme jim čelit jenom my tři, natož ty sám." tak nějak se Diana "přidá" na Brucovu stranu. "Každý přítel v bitvě, jsou oči navíc, které ti budou hlídat záda." dodá ještě k tomu Diana. "Diano..." povzdychne si Bruce a osloví jí i tím. "... i když jsem rád, že máš zájem, nemůžeš někoho nutit, aby přijmul tvůj názor či ideu za svou vlastní, byť je sebeuctivější."" řekne Bruce. Diana na to neřekla kupodivu nic, ale tak nějak si trochu skousla svůj ret.

Clark Kent - 17. srpna 2016 21:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce nevypadal zrovna nadšeně, když jsem prakticky jeho návrh odmítl. Ovšem z dobrého důvodu, neboť jsem jej a ostatní nechtěl zbytečně ohrožovat. Diana se však do mě pustila a snažila se Brucův návrh nadnést a posvětit jako dobrý nápad. Ano, Diano… Já souhlasím, že je tento nápad dobrý, ale Faora je protivník, kterého je nutno se obávat, a která je všehoschopná. Je ochotna ničit a zabíjet. A já nemohu připustit, aby si vzala za cíl někoho dalšího. Sotva se mohu pokusit chránit tebe, mámu a Bruce. Odpovím jí trochu zklamaným hlasem. Jde na mě vidět, že bych se přidal rád, ale nemohu si vzít riziko na vlastní triko. Nemohu s čistým svědomím ohrozit někoho dalšího. Opravdu ne… Pronesu a sklopím kajícně hlavu, abych dal najevo, že i když se mě samotnému toto rozhodnutí nelíbí, nic s tím nenadělám. Pro jistotu přejdu k oknu, skrze které upřu svůj pohled. Já vím, čeho je… nebo v brzké době bude schopná… I jen svým hlasem dokáže nechat zbortit ty nejvyšší hory a svým tepelným viděním během vteřin vypálit ta největší města… a pořád sílí, stejně jako já... prostě ne… nemohu ohrozit nikoho dalšího… alespoň ne do doby, než se vypořádám s ní... Dodám a stejně jako Bruce předtím, upírám pohled jinam, než k těm, kteří jsou tu přítomní.

Universe - 18. srpna 2016 20:34

soukromá zpráva od Universe pro Dianě se tvoje slova viditelně nelíbila. I když čekala až domluvíš, poté se skoro až postavila, aby ti něco na to řekla, ale přistoupil k ní Bruce, který jí lehce položil svou ruku na její rameno. Diana si povzdychne a viditelně "spolkne" slova, která ti chtěla věnovat zřejmě bez servítek. "Dej mu čas..." řekne nakonec Bruce Dianě, pouštějíc přitom i její rameno. Poté jí vtiskne do ruky předmět, který se ukáže jako onen komunikátor, který už předtím dal i tobě. "Dříve než dojdeš ke konečnému rozhodnutí, máme tu jistou situaci..." řekne Bruce už i k tobě. "...ve všech velkých městech, Star city, Coast City, dokonce i Gotham a Metropolis... všude se beze stopy ztrácejí lidé... pár svědků, kteří se našli, popisují zubaté, robustní monstra s křídly, které zmizeli ve víru energie... něco mi říká, že vy dva jste se už s něčím podobným setkali..."

Clark Kent - 18. srpna 2016 21:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadalo to, jako by Diana chtěla na má slova reagovat, ale ze slušnosti mě chtěla nechat domluvit. Když jsem nakonec domluvil, tak se skoro až postavila a nadechovala se k odpovědi, avšak Bruce jí zastavil položením ruky na rameno. Kupodivu jí to opravdu zastavilo od odpovědi, ke které se chystala. Místo toho si povzdechla a odpověď si nechala pro sebe. Bruce jí nakonec řekne, ať mi dá čas, přičemž pustil její rameno. Do ruky jí nakonec vtiskne komunikátor, který dal předtím i mě samotnému. Poté mi Bruce řekne, že než dojdu ke konečnému rozhodnutí, tak tu máme ještě jistou situaci. Ve větších městech, jako je Star City, Coast City a dokonce i Metropolis a Gotham, dochází ke zmizení lidí. Svědci tvrdí, že únosci jsou zubaté robustní příšery s křídly, které zmizely ve víru energie. Ihned mi na mysl přišla ona demonstrace, na které se poprvé objevily, a kde jsme s nimi s Dianou svedli naši první bitvu. Tehdy jsem vlastně i Dianu viděl poprvé. Zní to jako ty potvory, které napadly shromáždění… demonstraci, kterou spunktovali proti mé maličkosti... Pronesu s novým zájmem a zamyslím se. Jestli je tomu tak, tak žena, která je vede vlastní technologii, která dokáže zneškodnit mě i Dianu… Pronesu po chvíli a pohlédnu Dianě do očí. Možná to neuslyší ráda, ale je tomu tak. Naposledy, když jsme se s ní střetli, tak Dianu omráčila a mne seznámila se světem bolesti díky obojku, který mi nasadila.

Universe - 19. srpna 2016 20:46

soukromá zpráva od Universe pro Výraz, který měla Diana ve tváři, když jsi zmínil to o tom, že by jí něco mohlo ublížit nebo dokonce i možná zabít. "Jestli padnu, rozhodně nepůjdu sama a snadno..." opáčí Diana dotčeně. "Nikdo teď umírat nijak nebude..." řekne Bruce. "...chci jen, aby jste se vydali do Star City, kde je hlášeno nejvíce těhlech "zmizení"... jakožto reportér se můžeš dostat k věcem, které jsou běžným lidem zapovězeny..." dodá ještě poté Bruce. Evidentně tím naznačil, že i přes všechny ty jeho peníze a jmnění které vlastnil, si některé věci prostě dovolit stále nemůže.

Clark Kent - 19. srpna 2016 21:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se zachovala přesně podle očekávání, a sice že nasadila dotčený výraz a opáčila, že jestli padne, tak to nebude tak lehké a nepadne sama. Tak jsem to nemyslel… Prohlásil jsem smířlivě, ale přerušil mne Bruce, který pronesl, že nikdo teď už umírat nebude, načež plynule přešel k pointě. Řekl, že chce, abychom se vydali do Star City, kde je hlášeno nejvíce těchto „zmizení“, a kde bych měl jakožto reportér rozhodit sítě a začít šťourat. Přece jen se takto dokážu dostat k informacím, které jsou jiným lidem zapovězeny. Líbilo se mi, že tím Bruce vlastně naznačil, že i když má horentní sumy peněz, stejně mu v tomhle nepomohou. Alespoň tedy ne hned. Dobře jsem věděl, že každou minutou mohl zmizet někdo další, takže jsem se rozhodl pomoci. Dobrá… Pronesu bez většího rozmyslu a přikývnu. Protože se jedná o závažnou situaci, kde jde o lidské životy, tak ti pomohu. Vypravím se do Star city, co nejdříve to bude možné a začnu tam, jak to říká Lois, šťourat. Uvidíme, nač přijdeme. Dodám vzápětí a pohlédnu Brucovi do očí, přičemž rozhodně přikývnu.

Universe - 19. srpna 2016 22:12

soukromá zpráva od Universe pro Bruce byl evidentně potěšen, když jsi souhlasil. "Hm... půjdu s tebou také..." prohlásím Diana rozhodně, ať už jsi uvažoval o tom, zda-li jí do města vezmeš s sebou či nikoliv, teď už to bylo poněkud jasné. Navíc, žádné nebezpečí prozatím nehrozilo, měl jsi "šťourat" pouze jako Clark, nikoliv jako Superman. "Nejdříve ale... co bys řekl na malý oběd?" dodá ještě Diana, napůl se vydávajíc k tobě. "Vybíráš místo ale i pokrm." řekne poněkud hravěji. Na Brucově tváři se mihne něco jako náznak žárlivosti. Ostatně, nebylo se čemu divit, protože v nemocnici se Dianě tak nějak ke všemu vlastně přiznal i když tak trochu nedobrovolně.

Clark Kent - 19. srpna 2016 22:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce potěšilo, když jsem souhlasil, že mu pomohu, a že se do toho pustím prakticky ihned. Diana se do toho také vložila a prohlásila, že tam se mnou půjde také. Cítil jsem, že hádat se s ní nemělo cenu. Navíc jsem měl dojem, že je v tom něco víc. Že se mnou bude chtít probrat něco důležitého, proto jsem jen přikývl a pousmál se na ni. Poté se postavila a pomalu se ke mně vydala, přičemž se mne otázala, co bych řekl nejdříve na malý oběd, načež dodala, že vybírám nejen místo, ale i pokrm. V tu chvíli bych přísahal, že přes Brucovu tvář projel záchvěv žárlivosti. Věděl jsem o tom, co k ní cítil. Nejen proto, že jsem ho slyšel, když se nedobrovolně zpovídal v nemocnici, ale už od první chvíle tehdy při tom galavečeru. Taktně jsem to mlčky přešel a odignoroval jsem to. Myslím, že malý oběd si ještě můžeme dovolit, než se do toho pustíme. Odpověděl jsem Dianě a usmál jsem se na ni. O místě, kam jít, jsem ale neřekl nahlas nic, neboť nic z toho, co je dostupné mému platu není žádná vyšší třída, na kterou je Bruce zvyklý. Nechtěl jsem mu totiž dát příležitost mě znovu, možná nevědomky, ponížit. Pokud Bruce už nic dalšího na srdci neměl, tak jsme se s ním rozloučili a vyrazili jsme zpět do Metropolis, neboť jen tam to docela dobře znám. V Gothamu žádné podniky, kam Dianu vzít, neznám.

Universe - 21. srpna 2016 09:00

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pousmála. Viditelně byla potěšena z vidiny toho, že bude moci strávit nějaký ten čas s tebou a za to poněkud "normálnější" situace, než jenom v brnění či tvém spandexu. "Řidič dole vás odveze kam budete chtít." řekne Bruce. Evidentně nebyl nadšený myšlenkou, že vy dva budete spolu sami ale nic s tím poněkud nemohl udělat. "Jo a... ještě jednou díky, že jste přišly..." dodá ještě nakonec.

Clark Kent - 21. srpna 2016 10:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála, viditelně potěšená, že jsem s obědem souhlasil. Nejen ona, i já jsem byl rád, že jsem s ní mohl trávit čas i jinak, než jen venku v akci, když se nám někdo pokouší urvat hlavu. Proto jsem jí její pousmání oplatil. Bruce, ne zrovna nadšený nad vidinou, že budu s Dianou sám, se do toho vložil a pronesl, že řidič dole nás odveze, kam budeme chtít. Díky… Odpovím Brucovi, ale jeho tón a výraz, který měl, jsem raději znovu taktně přešel. Chápu jej, ale s Dianou poslední dobou žijeme spolu, takže by se s tím měl pomalu smířit. Pomalu jsme se tedy rozloučili a sbírali se k odchodu. Bruce nám naposledy poděkoval, že jsme přišli, na což jsem mu nemohl neodpovědět. To je samozřejmostí, Bruci… Bylo nám potěšením sdílet s tebou tuto chvíli… Řekl jsem soustrastně, poplácal jej po rameni a zvolna vykročil s Dianou ven a k autu, kde jsem jí pomohl nastoupit, zatímco jsem nad ní držel deštník, aby nepromokla. Teprve poté, co nastoupila, jsem deštník složil a nastoupil za ní. Metropolis… někde do centra, je jedno, kde přesně… Řeknu řidiči cíl naší cesty a pohodlně se vedle Diany usadím, čekajíc, než nás dostane na požadované místo.

Universe - 21. srpna 2016 11:37

soukromá zpráva od Universe pro Venku stále pršelo. Sice to už nebylo tak hustě a vlezlo jako předtím, ale pořád to byl déšť a voda, která rozhodně nebyla příjemná vůbec nikomu. Poté tedy, co jste nastoupily do auta, oznámily řidiči kam chcete, řidič přikývl, řekl něco jako, ano pane a potom se už vámi nijak nezabýval a věnoval se jen dále řízení. Cesta do Metropolis byla poklidná. Sice pořád stále pršelo, ale stejně jako v Gothamu, i tady už to byl jenom takoví drobný, vlezlí deštíček. Nicméně, zastavil vám v centru Metropolis a při vystupování ochotně otevřel Dianě dveře, popřál hezký den a vrátil se zpátky do auta, přičemž i spolu s autem odjel.

Clark Kent - 21. srpna 2016 13:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Poté, co jsem řidiči zahlásil, kam máme namířeno, tak přikývl a souhlasně odpověděl. Dál se námi už nezabýval a věnoval se čistě řízení. Cesta samotná proběhla poklidně a v pohodlí vozu. V Metropolis, kde nás řidič zavezl, také pršelo, ale stejně jako v Gothamu už to byl jen takový ten vlezlý deštík. Řidič vystoupil a ochotně Dianě otevřel dveře. Já také vystoupil, rozložil deštník a zařadil se vedle Diany, abych jí schoval spolu se mnou pod deštník. Děkujeme… Řekl jsem na rozloučenou řidiči, který za to byl sice placený, ale já jsem holt takový. Řidič posléze zpátky nastoupil a vyrazil zpátky k sídlu Waynů. Alespoň jsem to tedy předpokládal. Nakonec jsem s Dianou vykročil do uliček Metropolis, kudy jsem jí provázel s jistotou sobě vlastní. Je to už nějaký ten pátek, co jsem se zde nastěhoval a od té doby jsem tu procházel každou chvíli. Hlavně tedy s Lois, které jsem dělal společnost, když se hnala za nějakým příběhem. Jednou jsme byli v jedné malé restauraci, s přátelským vzezřením a také s docela přátelskými cenami. A právě tam jsem měl také namířeno. Po pár minutách volné chůze jsme dorazili na místo. Podržel jsem Dianě dveře, složil deštník a vstoupil. U vchodu jsem deštník odložil, spolu s kabátem na příslušné místo a vyrazili jsme se usadit. Samozřejmě jsem nejdříve usadil Dianu a teprve poté jsem se posadil i já. Počkali jsme, než nám přinesou jídelní lístek, který jsem prostudoval. A když poté přišli znovu, tak jsem si objednal grilovaného lososa se smetanovou omáčkou a brambory. Dianě také, neboť mi kladla na srdce, že vybírám nejen místo, ale i pokrm. Věřím, že si pochutná… Pomyslím si a usměji se na ni. Jakmile obsluha odejde, tak trochu zvážním a nakloním se blíž ke stolu. Nejsem si jist… ale mám pocit, že se mnou chceš něco probrat, Diano… Pronesu tichým hlasem a následně dodám. Jedná se o tu Brucovu nabídku?

Universe - 21. srpna 2016 15:49

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala potěšeně. Tedy to jak si vybral místo, ale i u jídla nevypadala, že by byla nějak extra proti. Napůl už tak nějak rozbořila přinesenou rybu, když jsi se jí zeptal. "Probrat s tebou něco?" podiví se Diana prve. "Ne, nemám žádné postranní úmysly. Tvoje rozhodnutí, ohledně Brucovi nabídky je čistě jenom tvoje rozhodnutí... a to i respektuji, přesto, že mám k dispozici možnosti, kterými bych tě mohla přinutit změnit jej..." řekne Diana a při posledních slovech ti věnuje pohled, kde její oči měli poněkud lehce šibalskou, až hravou jiskřičku. Nehledě na to, že ona, i když se to na první pohled nezdálo, byla bohyní a jeden mohl těžko vymýšlet a přemýšlet o tom, k čemu všemu má ona možnosti přístupu.

Clark Kent - 21. srpna 2016 16:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než se Diana pustila do přinesené ryby, ze které vypadala potěšeně, tak jsem jí položil otázku. Zarazila se a ujistila se, jestli jí pochopila správně tím, že ji zopakovala. Přikývl jsem, ale Diana mi to vzápětí vyvrátila a ujistila mne, že nemá žádné postranní úmysly. Že mé rozhodnutí ohledně Brucovy nabídky je čistě má věc, kterou respektuje, i když má k dispozici prostředky, kterými by změnila mé rozhodnutí. Při posledních slovech mi věnovala šibalský pohled, který naznačoval, že to myslí vážně, přesto o tom vtipkuje. Kdo ví, co všechno, jakožto členka Řeckého pantheonu bohů, dokáže. Tuhle ženu bych nechtěl nikdy naštvat… Pomyslím si, a mimoděk naprázdno polknu. Pak se ale usměji, neboť vím, že by mi Diana nechtěla ublížit. Jsem rád, že to vidíš takto, Diano… Pronesu s úsměvem a se spokojeným výrazem přitakám. Nejprve musím vyřešit stíny své minulosti, než se budu moci posunout do nové kapitoly. Teprve poté, pokud o mou pomoc ještě bude stát, zvážím, zda se přidám k jeho spolku… Dodám a rozhodně přikývnu, abych tím podtrhl svá slova. Zároveň tím ale neshazuji jeho úmysly, ani nezavrhuji možnou budoucí účast. Nakonec tedy Dianě popřeji dobrou chuť a také se pustím do jídla. Když tak nad tím přemýšlím, nejedl jsem snad už týden.

Universe - 21. srpna 2016 19:20

soukromá zpráva od Universe pro "Některé stíny jsou na jednoho příliš velké..." odvětí Diana a poté si vloží další sousto do úst. Viditelně si jídlo, které jsi objednal užívala, ale to teď tak nějak nebyla příliš sama. I když amazonka zřejmě taky vydržela bez jídla nějaký ten čas, stejně jako ty už nějaké to jídlo potřebovala. Sluneční záření má na kryptoňany blahodárné účinky, ale i takovéto buňky musejí žít z něčeho dalšího. A tak se oběd proměnil v příjemnou společnou chvilku, která tentokrát nespočívala v soubojích či "lízaní" si ran.

Clark Kent - 21. srpna 2016 20:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Měl jsem pocit, že mi Diana rozuměla a chápala mne, i když s tím zrovna moc nesouhlasila. Možná taky proto si neodpustila říci, že některé stíny jsou pro jednoho příliš veliké. Věděl jsem, že ať se k nim přidám, nebo ne, Diana mi stejně poskytne svou pomoc, až přijde na lámání chleba. Proto jsem se na ni vědoucně a veskrze vděčně usmál. Poté jsme se oba pustili do jídla. Diana si lososa užívala, ale to se nebylo čemu divit. I mně samotnému chutnal. Nehledě na to, že jsem už měl docela hlad. Když jsem měl dostatečný přísun slunečních paprsků, tak jsem jídlo vlastně ani nepotřeboval k přežití. Ale posledních pár dní jsem opakovaně dostával na zadek, byl jsem vystavován Kryptonitu a navíc bylo stále zataženo. Takže jsem jídlo opravdu uvítal. Bylo opravdu příjemné s Dianou takto pobývat a nemuset se při tom bránit před nepřáteli a chránit nevinné. Jen si v příjemném prostředí užívat skvělou společnost toho druhého a příjemné jídlo.

Universe - 21. srpna 2016 20:39

soukromá zpráva od Universe pro Po příjemně stráveném obědě jste se tedy vydali do Central City. Ať už letem či jiným způsobem dopravy, cesta netrvala příliš dlouho a navíc, během té cesty dokonce přestalo i pršet a vypadalo to, že by se mohlo i začít pozvolna vyjasňovat. Central City jako takové bylo docela hezké a poněkud i příjemně vypadající město i místo. Bylo docela podobné Metropolis, ale bylo o značný kus menší než Metropolis ale i Gotham.

Clark Kent - 21. srpna 2016 20:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po příjemně stráveném obědě jsme se vrátili domů, kde jsme se převlékli, a já si připravil nějaké věci. Hned potom jsme se vydali do Central City. Zvolili jsme let, neboť to bylo mnohem rychlejší a já nechtěl zabřednout někde v zácpě. Večer se blížil a já nechtěl, aby někdo další zmizel, zatímco já budu někde trčet. Během cesty k cíli, konečně přestalo pršet a v cíli už dokonce byly mraky docela roztrhané. Město samotné vypadalo docela hezky. Možná proto, že bylo menší než Metropolis, i když podle mě to bylo tou zelení. Bylo jí tady prostě více, což ve mně budilo příjemný pocit. Jakmile jsme dosedli na zem, tak jsme vyrazili do ulic, abychom si zařídili nocleh, a zároveň „předsunutou základnu“ v tomto městě, kde se můžeme v případě nouze stáhnout a znovu sejít. Teprve až poté vyrazím do ulic a rozhodím sítě. Nejspíš by neuškodilo zajít na policejní stanici a optat se na ta zmizení i tam.

Universe - 22. srpna 2016 11:51

soukromá zpráva od Universe pro Našli jste zázemí v malé ubytovně, která byla cenově opravdu příjemná a i dobře uvnitř vybavená. A protože ještě nebylo tak pozdě, vlastně bylo jenom něco málo po poledni, vydali jste se na místní policejní stanici. V tomhle město bylo rozděleno na okrsky a tak jste se vydali na tu, která měla na starost tento okrsek, ve kterém jste byly ubytováni. Najít budovu jako takovou, nebyl vůbec žádný problém a jak se ukázalo, budova uvnitř vypadala přívětivě, stejně jako město samo. Pár okamžiků poté co vejdete k vám dojde jeden ze zde přítomných policistů, snědější barvy. Na první pohled vypadal, docela mile. "Zdravím." pokyne vám zdvořile. "Přišli jste sem nahlásit nějaký zločin, či podat nějakou výpověď?"

Clark Kent - 22. srpna 2016 12:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Netrvalo to dlouho a nalezli jsme ubytovnu s přátelskou cenou a přívětivým vzezřením. Dokonce to tu bylo veskrze čisté a docela útulné. Až jsem si říkal, že tohle město je mnohem příjemnější oproti Metropolis, nedej bože dokonce Gothamu, kde je smog takový, že by se dal krájet. A protože ještě nebylo nikterak pozdě, tak jsme se vydali do ulic. I zdejší město bylo rozděleno do okrsků, a tak jsme se vydali nalézt stanici toho, ve kterém jsme se právě nacházeli. Přinejhorším nás tam odkáží na stanici, v jejímž okrsku proběhla ta zmizení. Budovu policejní stanice nebylo nijak těžké najít. Vypadala stejně přívětivě, jako město samo, a ani její interiér nebyl výjimkou. Bylo to až zarážející, jak čistě a upraveně to tu vypadalo. Metropolis se může jít se svými veřejnými službami zahrabat… Pomyslím si, rozhlížejíc se po stanici. Pár okamžiků na to k nám přikročil jeden z místních detektivů, který nás oslovil a otázal se, zda jdeme nahlásit nějaký zločin, či podat nějakou výpověď. Cože prosím? Řeknu naoko roztržitě a posunu si brýle, které mi sjely až na špičku nosu. Oh, ne, nic takového… Zdravím vás, já jsem… Začnu se představovat, ale pak se zadrhnu, hledajíc po kapsách svůj průkaz reportéra. Tím se prokazuji policistům, aby mě pustili blíže k místu činu, když o něčem píši. Po pár vteřinách, rozpačitého hledání jsem jej vylovil z vnitřní kapsy saka a ukázal jí detektivovi. Jmenuji se Clark Kent a jsem z Metropoliského Daily Planet. Pronesu nakonec a uschovám si průkaz zpátky. Potřeboval bych mluvit s někým, kdo by mi mohl říci něco více o těch zmizeních, ve kterých podle všeho figurovaly ony robustní zubaté příšery s křídly. Dodám vážným hlasem, nasadím vážný pohled a počkám, jak detektiv zareaguje.

Universe - 22. srpna 2016 13:22

soukromá zpráva od Universe pro "Detektiv Joe West....Daily Planet...hm?" pronese policista. Uzavře papírové desky, které držel v ruce a podívá se prve na tebe a poté na Dianu. "Reportéři z Daily Planet jo? Hm..." díval se na vás a evidentně nechtěl téhle "historce" příliš moc věřit. Tedy, u tebe zřejmě nepochyboval, ostatně mohl jsi mu ukázat i případně svůj průkaz, spíše se jeho né příliš důvěřiví pohled zaměřil na Dianu, která příliš jako reportérka nevypadala, ta připomínala spíše modelku a to ať už byla v téměř jakýkoliv oblečení. "Mnom, pane Kente... abych byl upřímný, za posledních několik dní tu opravdu došlo k dosti zmizením lidí, ale, že by se Daily Planet zajímalo zrovna o tohle... neměli by jste spíše psát o tom vašem superklukovi?" pronese lehce výsměšně detektiv. Evidentně nebyl příliš nadšený z toho, ž tu jste a už vůbec ne nadšený z toho, že by se s vámi měl dělit o nějaké takové informace. Však než by se dostal případně k nějakým dalším "vtipným" poznámkám, vyruší vás kluk. "Joe...! Tady jsi! Mám pro tebe tu zprávu jak jsi chtěl..." pronese mladík, dojde k vám a vtiskne detektivovi do rukou další papírové desky. "Musím tě ale zklamat, protože je to to samé jako předchozí případy... nic prostě žádná stopa jakoby prostě zmizely... ehm... zdravím..." řekne mladík a tak nějak si vás konečně všimne a trochu nervózněji vás pozdraví. "Fajn... můžeš to probrat tady s Daily Planet..." opáčí suše detektiv, hledíc do těch desek. "Daily Planet? Vy dva jste... z Daily Planet?!" zeptá se trochu rozpačitě, však poněkud lehce nadšeně. "Jo, to jsou... a jsou celý tvoji, kovboji..." pronese deketiv a hledíc stále do desek, odejde do prostoru kanceláří, kde do jedné z nich zmizí.

Clark Kent - 22. srpna 2016 14:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Detektiv se nám představí, uzavře papírové desky, které třímal v rukou, a poté nám věnuje nedůvěřivý pohled. Vypadalo to, jako by se mu nechtělo věřit, že jsme opravdu od tisku. Tedy mně to věřil, protože jsem mu ukázal svůj průkaz, ale k Dianě to prostě nesedělo. Byla na reportérku příliš krásná a vůbec to k ní nesedělo. Když na Dianu upřel svůj nedůvěřivý pohled, tak jsem se nadechl, abych mu vysvětlil, že ona od tisku není, že je to má přítelkyně, ale zastavil jsem se. Tohle bylo totiž ještě víc přitažené za vlasy, než že by byla Diana od tisku. Aby někdo jako ona, byla přítelkyně Clarka Kenta? Tomu by nikdo nevěřil. Proto jsem raději znovu zavřel pusu. Trapné ticho však nenastalo, protože se Detektiv pustil do hovoru. Bylo očividné, že mě tu nevidí rád a že se jen nerad s něčím tisku svěří, avšak připustil, že se tu doopravdy za posledních pár dní ztratilo několik lidí. Hned na to ale dodal výsměšnou poznámku, že si nemyslí, že by se o to Daily planet mělo zajímat. Že bychom měli psát o tom našem „superklukovi“. Superkluk? Heh… pitomec… Pomyslím si, avšak na venek na sobě žádnou nevoli nedám vědět. Místo toho se lehce jelimansky pousměji a čekám, co dalšího z něj tedy vypadne. Detektiv vypadal, že by co nevidět utrousil nějakou další rádoby vtipnou poznámku, ale byli jsme vyrušeni někým dalším. Objevil se tu nějaký mladík, který detektiva oslovil a podal mu nějakou zprávu. Při tom však poodhalil, že se nejspíš jedná o právě ty případy, o které mám právě já zájem, neboť řekl, že ho to nepotěší, protože nemá žádné stopy. Že prostě jen tak zmizeli, jako v předchozích případech. Moje obočí u toho vystřelí nahoru a pohlédnu na onu zprávu. Neodolám a bleskurychle si jí za pomoci svého rentgenového zraku přečtu, abych byl v obraze. Detektiv však tomu mladíkovi řekne, že to tedy může probrat s námi, přičemž nás nazve Daily planet. Mladík se nás zeptá, jestli je to pravda, načež rychle odpoví znovu detektiv, že ano, a že jsme celí jen jeho. S tím, s očima upřenýma do desek, odejde směrem do kancelářských prostorů, kde zmizí v jedné z nich. Ehm… Clark Kent… Představím se a podám mu ruku. Počkám, zda jí stiskne či ne, a pak jí znovu svěsím podél boku. A tohle je Diana… Dodám a trochu znejistím, nikdy jsme totiž neprobírali její krycí jméno. Teď už je ale pozdě, proto nechám tuto otázku nezodpovězenou. Jsme tady, abychom zjistili něco bližšího o těch únosech lidí, ve kterých figurovaly ty… ty monstra… Pronesu hned vzápětí, abych jej zaměstnal a on se případně nezeptal na Dianino příjmení.

Universe - 22. srpna 2016 16:18

soukromá zpráva od Universe pro "Barry... Barry Allen.." představí se mladík a nabízenou ruku ti stiskne. "Páni... to..je... síla..." pronese, když mu jí stiskneš, evidentně jsi použil více síly, než si původně chtěl, nebo to byl jenom lehký výpadek ze cviku? Každopádně jsi Barry ruku trochu promne. "...jsem tu jako forenzní analytik, takže, pokud vám detektiv West nechtěl nic říci, můžete se obrátit na mě, tedy, né, že bych toho vědět více než on, to tedy tak nějak vlastně ani nevím... tedy vím, jenom to co zjistím a tak mno..." začal Barry poněkud rychle, trochu nervózně blábolit. Pak nastala tak trochu chvíle ticha. "Mno... a... co vlastně chcete vědět? Tedy, Daily Planet..."

Clark Kent - 22. srpna 2016 16:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mladík se mi na oplátku představí a nabízenou ruku mi stiskne. Očividně jsem dnes neodhadl svou sílu, protože Barry si trochu postěžuje, že mám opravdu silný stisk. Zatvářím se omluvně a jeho ruku pustím. Omlouvám se… Pronesu a nejistě se na něj usměji. Barry si ruku trochu promne a začne blábolit o tom, že když mi detektiv West nic neřekl, tak se mohu obrátit na něj. Poté z něj padaly jen bláboly, které nervózně vršil jeden na druhý. Nakonec Barry zmlkl a já na něj trochu nechápavě hleděl. Viděl jsem, že je ten chlapec až nezvykle nervózní. Chtěl jsem mu říci, ať se nadechne a uklidní, ale on se jakoby probral a zeptal se, co vlastně přesně chceme vědět. Tak ze startu bych rád znal, kde se nachází místa činu a jestli je něco nespojuje. Kdo přesně byl unesen a jestli je i mezi nimi nějaká spojitost. Rád bych zjistil, jestli to nebyly cílené únosy a kdy proběhly. Pomohlo by, kdybychom mohli nahlédnout do výpovědí svědků, popřípadě kdyby byly nějaké fotografie těch únosců, abychom věděli, o koho, nebo o co se opravdu jedná. Pronesu vyrovnaným hlasem a dost pomalu, abych Barryho nestresoval. Už tak vypadal jako uzlíček nervů.

Universe - 22. srpna 2016 18:04

soukromá zpráva od Universe pro "Mno... můžu vám ukázat co zatím máme u mě v laboratoři..." navrhne tak nějak Barry. Však k dalšímu už se příliš nedostanete, protože detektiv West napůl vyběhne z kanceláře, do které se předtím šel schovat. "Joe... co se děje?!" pokusil se Barry zjistit. "Kapitán Cold... vloupali se s tím jeho ohnivákem do muzea, kde připravují na Babylonskou expozici a jde jim tam o nějakou blbou vázu..." řekne detektiv, navlíkajíc se u toho do své služební bundy, prokluzujíc tak i kolem vás a pryč. "Umm... myslím, že to probereme později.. zatím!" rozloučí se narychlo Barry a vydá se za detektivem. Zůstanete tak sami uprostřed chodby na policejní stanici. "Chceš jim pomoci, či tu budeme jenom tak stát?" pronese nakonec Diana směrem k tobě.

Clark Kent - 22. srpna 2016 18:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry nám navrhne, že nám může ukázat, co zatím zjistili v jeho laboratoři. Avšak nedostal jsem příležitost ani k tomu, abych s tím souhlasil, neboť z kanceláří narychlo vyklusal onen rádoby vtipný detektiv, který tu s námi před momentem mluvil. Barry na něm poznal, že něco není v pořádku a tak se jej otázal, co se děje. Detektiv, kterého Barry zval Joem, mu odpověděl, že Kapitán Cold s nějakým Ohnivákem přepadli muzeum, a chystají se na nějakou Babylonskou expozici, ve které mají spadeno na nějakou vázu. Joe se ani neobtěžoval se zastavením. Pouze se mezi námi prosmýknul a spěchal k výjezdu, oblékajíc si narychlo služební bundu. Barrymu to nejspíš řeklo více než nám, protože se krátce zamyslel a pronesl, že to spolu budeme muset probrat později. Dobrá… později se tu zastavíme… Zvolám za Barrym, který už spěchal, co mu nohy stačily, aby dohnal toho detektiva. My s Dianou jsme tu tedy zůstali samotní uprostřed chodby. Nemusel jsem být věštec, abych věděl, na co se mě zeptá. I já sám jsem o tom přemýšlel. Stát a čekat není v mé povaze… co kdyby se někdo nešťastnou náhodou zranil a já tomu mohl zabránit? Pomohu, bude-li to jen trochu možné. Odpovím pevným hlasem, který ovšem tlumím, aby mne nikdo náhodou neslyšel. Souhlasně přikývnu a vyrazíme svorně ven, abychom posléze našli nějakou vhodnou uličku, kde bychom mohli vzlétnout. Ze vzduchu se pak rozhlédnu a zjistím, kde se nachází naše muzeum, abychom tam mohli vyrazit. A pokud to bude jen trochu možné, tak si vyhlédnu i nějakou přilehlou vyšší budovu, na které si mohu bezpečně uschovat své civilní oblečení.

Universe - 22. srpna 2016 19:31

soukromá zpráva od Universe pro Diana se tvému výroku poněkud usmála. Jakožto Amazonka taky nebyla jedna z těch, co budou stát opodál a dívat se nebo jenom prostě čekat. A tak jste udělali svou volbu. K muzeu jste dorazily poměrně rychle. Už tu bylo dokonce i několik policejních vozů a policistů, miřících k hlavnímu vchodu do muzea, kde stály dva muži. Ani se příliš neobtěžovali schováváním se. Viditelně dostali už pro co přišli. Stejně tak ale v rukách drželi střelné zbraně, které namířily vůči policistům. Jedna zbraň začala chrlit oheň, jako nějaký plamenomen, zatímco zbraň toho druhého vystřelila zvláštní namodralí paprsek, který okamžitě zmrazil vše, čeho se jenom byť dotknul.

Clark Kent - 22. srpna 2016 20:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se mému výroku pousmála. Ani ona totiž nebyla z toho těsta, že by tu jen tak postávala a sledovala, zatímco jiní nasazovali životy. Proto jsme svorně vykročili ven a rovnou do první uličky, odkud jsme se vznesli do nebes. Stačilo pár vteřin, abych zjistil, kde se nalézá muzeum. Hned jsme se k němu vydali a stanuli na blízké budově, odkud jsme měli pěkný výhled na budovu muzea, kde měli být oni lupiči. Bleskurychle jsem ze sebe tedy sundal oblečení, které vzápětí leželo v úhledném komínku v rohu, na střeše budovy. Když jsem se však napřímil a pohlédl k muzeu, tak už ve dveřích stáli dva muži s podivnými zbraněmi v rukou a s ochrannými brýlemi na očích. Několik policistů už k nim mířilo po schodech. Oni však jejich směrem sebejistě namířili své zbraně a začali po nich pálit. Ten prošedivělý z nich měl zbraň, která vysílala namodralý paprsek, po jehož dotyku vše zmrzlo. Ten druhý měl zbraň, která chrlila oheň jako nějaký plamenomet. Nic takového jsem předtím neviděl, ale rozhodně to bylo nebezpečné. Nemohl jsem dále vyčkávat, neboť policisté byli už v ohrožení života. Proto jsem jediným skokem seskočil ze střechy budovy a slétl před policisty, abych jim posloužil jakožto štít. Ani jedna z těch zbraní mne nemohla zranit, tím jsem si byl jistý, avšak ten modrý paprsek, který vše zamrazil, se mi nelíbil. Proto jsem si na něj dával pozor. Odložte zbraně, pánové! Jste zatčeni! Pronesu pevným hlasem, který zněl silou megafonu. Dával jsem si ale záležet, abych tím nikde nevysklil žádné sklo. Tak nějak jsem ale tušil, že si má slova nevezmou k srdci a začnou po mě střílet. Takové to bylo vlastně vždy. Naposledy to byl ten rotační kulomet. Oheň jsem v potaz moc nebral, ledaže by ohrožoval někoho jiného, ale zaměřil jsem se na případný modrý paprsek, který jsem chtěl vynegovat svým tepelným viděním.

Universe - 22. srpna 2016 20:39

soukromá zpráva od Universe pro Chlápek s plamenometem chrlil oheň na policisty a divoce se u toho smál. Zatímco jeho kolega si zachovával poněkud "ledový klid". Když ale oba uviděli tebe a Dianu, poněkud ve svém řádění ustali a hleděli na tebe a to více než překvapeně. Ale stejně tak hleděli i policisté za vámi. "Já se zastrašit nenechám!!! Usmaž se!!" zvolá ten jeden a namíří na tebe onen plamenomet a netrvalo to dlouho a ohnivé jazyky tě zažali ovinovat a olizovat. Žár to byl opravdu nepříjemný, jakoby ses grilovat zaživa, ale naštěstí ti ten oheň nic nedělal. Avšak než si dostal možnost nějak zareagovat, tvůj zrak zachytil jakoby žlutý, až červený objekt, který rychlostí blesku, tedy takovou, kterou dokážeš vyvinout jen ty, proběhl kolem a v prvním průběhu vyrazil pyromanovi z ruky jeho plamenomet. Jeho kolega trochu zacouval a rozhlížel se kolem, ale ani on nebyl ušetřen a červený blesk proběhl i kolem něj a stejně jako jeho kolegu i jej odzbrojil. Blesk se mihnul kolem nich znovu a tentokrát oba zmizeli a záhadně se oběvily v jednom z policejních aut vzadu, na zadním sedadle, již v poutech. "Cením jsi toho, že jste se tady oběvily.... ale tyhle mám už v malíku sám..." pronese blesk, který se zastaví před tebou a odhalí se tak jako osoba v červené kombinéze. "Superman, Wonder Woman předpokládám... jsem Flash, nejrychlejší žijící člověk na téhle planetě." pronese hrdina, lehce se přitom uculujíc.

Clark Kent - 22. srpna 2016 21:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chlápek s oheň chrlící zbraní plival oheň po policistech a skoro až maniakálně se při tom smál. Jeho společník však udržoval chladnou hlavu. Když jsme se však objevili já s Dianou, tak přestali pálit ze svých zbraní a překvapeně nás sledovali. Stejně překvapení byli i policisté, za našimi zády. Očividně nečekali, že se tu objevíme zrovna my dva. Přece jen, tady jsou zvyklí na toho jejich Flashe. Hlasitě jsem vyzval oba zločince, aby zahodili zbraně, protože je zatýkáme, ale oni si z toho nic nedělali. Ten s plamenometem křikl, že se zastrašit nenechá a že se mám usmažit. S tím na mne začal chrlit oheň. Žár to byl veliký, a protože jsem byl stále ještě zesláblý, tak mi byl nepříjemný. Nicméně ani tak mu to nebylo nic platné, neboť mi nic nezpůsoboval. Tedy krom značného nepohodlí. Mohl bych se nadechnout a plamen odfouknout jeho směrem, ale to by přišel k úhoně on… Proletí mi myslí, ale vzápětí to zavrhnu a zakroutím hlavou. Víc jsem nestihl, neboť můj zrak zaregistroval rudožlutý objekt, řítící se rychlostí blesku našim směrem. Prolétl okolo nás a vyrazil pyromanovi zbraň z ruky. Jeho kolega o pár kroků ustoupil a připravil se. Bylo mu to však k ničemu, neboť rudožlutý objekt, ve kterém jsem nyní rozpoznal osobu, proběhl znovu a odzbrojil i jeho. Okolo odzbrojených zločinců se znovu mihla ta osoba, která mohla být jedině Flash, a oni zmizeli. Objevili se na zadním sedadle policejního vozu. Vzápětí byl Flash u nás a pronesl, že si cení, že jsme se tu objevili, ale tyhle má v malíku sám. Nyní jsme si jej mohli prohlédnout pořádně, neboť tam jen tak stál a sledoval nás. Byl v rudé celotělové kombinéze se žlutými prvky a krytím celé hlavy i s maskou. Není divu, že budí dojem rudé šmouhy. Já se však podíval o něco důkladněji. Proskenoval jsem jeho kostru, abych zjistil, jestli nemá nějaké technické implantáty, ale byl takových věcí prostý. Zastavil jsem se až u tváře, kterou jsem si prohlédl, aniž by mi výhled kryla maska. Barry Allen? Uvědomím si a chtě nechtě se zatvářím trochu překvapeně. Barry se však zrovna představuje, jakožto Flash, nejrychlejší žijící člověk na světě. Rád tě poznávám, Flashi… Pronesu pevným hlasem a sveřepě pokynu hlavou na pozdrav. Čekal jsem, že Flash bude někdo poněkud starší a ne takové ucho. Nicméně i tak jsem upřímně rád, že jsem jej poznal. Nejspíš v budoucnu bude spolupracovat s Brucem a Dianou, pokud to neodmítne jako já.

Universe - 23. srpna 2016 17:44

soukromá zpráva od Universe pro Flashe se poněkud uculí. Evidentně jeho ego dostávala teď pořádnou porci navíc. Nicméně poté si všimne jak si jej prohlížíš. "Co je? P-proč na mě tak koukáš...? Proč... proč na mě tak kouká?" pronese trochu spěšně, trochu nervózně, byl v něm poznat Barry, kterého jste potkali na stanici, Diany, která procházela kolem něj, zpátky k tobě, držíc v rukouch tašku, kterou měli ti dva zlodějíčci. Podívala se tak prve na něj a poté na tebe. Trochu se uculila. "Prohlížel si tě." pronese nakonec Diana s oním úculem ve tváři. "Prohlížel? Jak to myslíš, že si mě prohlížel? To je snad.... teplej, či co? Bez urážky, každej jsme prostě nějakej... ale myslel jsem, že chodíte s tebou... tedy, nenapadlo mě, že on...by... mno..." začne Flash trochu zmateně mumlat.

Clark Kent - 23. srpna 2016 18:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se začal culit, když jsem mu zalichotil, že ho rád poznávám. Jeho ego poněkud vzrostlo. Pak ale zachytil můj pátravý pohled, když jsem si jej prohlížel, zda v sobě nemá nějaké cizí implantáty a zjišťoval, kdo je vlastně za tou maskou. Viditelně ho to rozhodilo a začal se dožadovat odpovědi, proč na něj tak zírám. Když jsem mu neodpověděl, tak se spěšně zeptal Diany, která okolo něj procházela, držíc v ruce tašku těch zlodějů. Diana mu prostě odpověděla, že si jej prohlížím. Barry to však vzal trochu jinak a začal blábolit o tom, že nečekal, že jsem teplej, a že si myslel, že chodím s Dianou. To je ale vůl… Pomyslím si a nezakrytě otráveně protočím očima, načež si povzdechnu. Jen jsem zjišťoval, co je zdrojem tvé rychlosti… Tvé předchozí domněnky, ohledně ní, byly správné, takže se uklidni… Odpovím se skoro neznatelným znechucením, přesto stále znechuceně, načež velice tiše, aby nás nikdo další neslyšel, dodám. …Barry… Pro jistotu jsem velice zřetelně artikuloval, aby přesně zachytil, že jsem vyslovil jeho jméno.

Universe - 23. srpna 2016 18:09

soukromá zpráva od Universe pro Jakmile vyslovíš jeho jméno, Flash ztuhne. Však poté reaguje velmi rychle a jako žlutý blesk se přemístí skoro nadotek k tobě. "Skvělý pane TěsnejKombinéza... nechceš na to rovnou megafon, abys to vyzvonil celýmu světu, nebo v tvém případě rovnou celý naší galaxii?!" pronese trochu dotčeně. Ostatně nebylo se čemu divit, když jste stály byly na veřejnosti a dobré dva desítky metrů za vámi ještě byly policisté a jiní náhodní čumilové. "Muži..." protočí Diana očima. Přitom vyndá z tašky, její obsah. Byla to jakoby nádoba, možná váza, či spíše urna, s neznámými symboly na sobě. Přesto vypadal úchvatně.

Clark Kent - 23. srpna 2016 18:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem zašeptal jeho jméno, tak Barry ztuhnul. Vzápětí se bleskurychle přesunul blíž ke mně, vlastně skoro do kontaktní vzdálenosti, a dotčeně mi vynadá, že mluvím moc nahlas. Nezapomene se při tom do mě navést tím, že mne nazve panem „těsná kombinéza“, čemuž se trochu pousměji. Přece jen jsem jej převyšoval a co do mohutnosti si se mnou také moc nezavdal. Oproti mně byl vyloženě nedochůdče. Ovšem nic proti němu. Diana se na nás krátce podívala, protočila oči a pronesla „muži“. Tomu jsem se také pousmál, a pak jsem pohlédl zpátky na Barryho. Dobrá… myslím, že si musíme promluvit, Flashi. Pronesu pevným hlasem a pohledem zavadím o Dianu, která se zdála být uchvácena vázou, kterou měla v rukou. Vypadáš, jako bys tu vázu už někdy viděla… říká ti ten nápis něco? Oslovím Dianu, načež počkám na její odpověď, zcela zapomínaje na Flashe.

Universe - 23. srpna 2016 18:54

soukromá zpráva od Universe pro Diana zavrtí hlavou. "Ne... nic mi to bohužel neříká, což je opravdu divné..." pronese Diana. "...musí to tedy znamenat, že to není třeba z našeho světa..." dodá ještě k tomu nakonec. Byla to poněkud zajímavá teorie, ale ani ty jsi v tom bohužel nepoznával kryptonské znaky. Barry se o to taky tak trochu začal zajímat, ale jediné co zřejmě mohl bylo jen pozorovat. Diana se rozhodla urnu otevřít. Když tak udělala, nic se zprvu nedělo, ale za pár sekund se začala k hrdlu urny hrnout nějaká světle modrá tekutina. Když byla skoro u okraje, Diana zřejmě poštrašeně, pustila onu urnu a ta dopadla na zem pod vámi a modrá tekutina se začala hrnout ven. "To nevypadá dobře..." pronese Barry a záři žlutého blesku někam zmizí. Však pro vás dva je tak nějak poněkud už pozdě. Začalo se ti zamžívat před očima. Mžitky byly stejné barvy, jako ta tekutina, která se vylila z té urny. Všechno začalo mizet v světle modré mlze až jsi nakonec viděl jenom onu modrou mlhu a poněkud i všechno okolo utichlo.

Clark Kent - 23. srpna 2016 19:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zavrtěla hlavou a přiznala se, že jí to nic neříká, což je divné, načež dodá, že to tedy musí pocházet z jiného světa. To mi přišlo velice nepravděpodobné, neboť jediná mimozemská civilizace, o které se zatím vědělo, byla ta má. A Kryponské znaky to tedy opravdu nebyly. I Barryho naše téma trochu zarazilo a začal se o to také zajímat, ale také k tomu neměl zrovna co říci. Jediné, co nám zbylo, bylo pozorovat Dianu, která se rozhodla tu urnu otevřít. V prvních momentech se zdálo, že se nic neděje a že je urna prázdná. Avšak po chvilce se z hrdla urny začala hrnout nějaká modrá tekutina. Když už pomalu začala přetékat, tak jí Diana postrašeně upustila a tekutina začala vytékat na zem. Barry prohlásil, že to nevypadá dobře a se zablesknutím se dal na útěk jako zbabělec. Mohl jsem zareagovat jako on, ale nikdy bych tu Dianu nenechal samotnou, zvlášť když jí mohlo něco hrozit. A když jsem nezareagoval hned, tak už bylo zbytečné reagovat nějak dál, protože se mi začínalo mlžit před očima. Světle modrá mlha pomalu zakrývala můj zrak a já se jí snažil protíráním si očí, dostat pryč. Bylo mi to ale prd platné. Diano?! Zvolal jsem poplašeně její jméno, protože jsem se o ni bál, ale nebyl jsem si zcela jist, jestli jsem to řekl nahlas, nebo to bylo jen v mé hlavě. Nevěděl jsem totiž, co se doopravdy dělo.

Universe - 23. srpna 2016 20:57

soukromá zpráva od Universe pro Však sluch se ti postupně začal navracet. Stejně tak ale i zrak. Modrá mlha a mžitky se začali pozvolna odeznívat a mizet a ty jsi zase mohl opět vidět Central City, policisty, město jako takové. Prostě všechno. Však něco bylo jinak. Diana tu nikde nebyla. Místo toho na jejím místě stála podivná bytost, která se jí rozhodně nepodobala. Ještěr na tebe pár sekund hleděl, ale poté zasyčel a vrhnul se s vrčením a syčením na tebe.

Clark Kent - 23. srpna 2016 21:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Sluch se mi po chvíli začal vracet a zrak postupně také. Modrá mlha se pomalu rozestupovala a ustupovala a já mohl znovu vidět město, policisty a vše ostatní. Tedy skoro vše. Místo Diany tu teď stála šupinatá, nebezpečně vypadající, zubatá příšera, která si mě chvíli prohlížela. Její pohled byl poněkud znepokojující. Co jsi udělala s Dianou, ty příšero?! Zvolal jsem autoritativně a nahodil naštvaný výraz, neboť jsem o svou milou měl opravdu upřímný strach. Bůh ví, kam jí to přeneslo a co je tohle vlastně zač. Odpovědi se mi však nedostalo. Místo toho příšera jen nenávistně zasyčela a vyrazila proti mně. Nečekal jsem než mne zasáhne a uskočil jsem dozadu, abych se jí vyhnul. Ať se mi to podaří, nebo ne, tak se pak zapřu a vyrazím proti ní vstříc zase já, abych jí jednu ubalil.

Universe - 24. srpna 2016 18:54

soukromá zpráva od Universe pro Příšera však místo mluvení jenom vrčela. A vrčela a syčela natolik, že jí až kapali sliny z její tlamy, která byla plná špičatých a zřejmě jako břitva ostrých zubů. I přesto, že tvoje kůže byla neproniknutelná/nezranitelná, ale přesto zkoušet je, nebylo zrovna něco, co by bylo chtěné. Příšera však tvému pokusu jí praštit, se vyhne, i tvému dalšímu případnému útoku, jakoby to vlastně vůbec nic nebylo. Vlastně ti tvoje rány vrátí. A to hned několikrát. Nejprve zprava, poté zleva a ještě jednou zprava a zakončí to nakonec zespoda pod bradou.

Clark Kent - 24. srpna 2016 20:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Od příšery se mi odpovědi nedostalo. Jen neustále vrčela a zlostně syčela, až jí sliny odkapávaly z jejích nechutných úst, které měla plné jako břitva ostrých zubů. I když jsem věděl, že mi tím nejspíš nic neudělá, protože má kůže byla neproniknutelná, tak jsem neměl ani tu nejmenší chuť do sebe tyto zuby nechat zabořit. Potvora na mě zaútočila, čemuž jsem uhnul uskočením. Ihned jsem přešel do protiútoku tvrdým directem, avšak má rána nedopadla. Potvora s lehkostí sobě vlastní uhnula a úder mi vrátila. Byla to opravdu tvrdá rána, která zabolela a celá hlava mě rozbrněla. Musel jsem přiznat, že to jsem nečekal. Takovou ránu měli jen kryptoňani, Bizarro a Bohové. Od něčeho takového jsem to nečekal. Vyvedený z míry, jsem se ani nezmohl na nějaké protiopatření. Potvora totiž útočila dál a vzápětí jsem dostal další ránu zleva, kterou následovala ještě jedna zprava. Zapotácel jsem se a ukročil pár kroků dozadu. A dost, ty zrůdo! Zvolám, uskočím trochu dozadu, abych se vyhnul dalším ranám a bez obalu vůči ní vypálím paprsek, ze svých očí, abych jí trochu přibrzdil.

Universe - 24. srpna 2016 20:54

soukromá zpráva od Universe pro Když potvora uvidí tvůj paprsek, nastaví jí svoje předloktí. Tvůj paprsek se od ní jenom neškodně odrazí a na šupinaté kůži není vidět ani škrábanec. Ba co víc, vypadalo to, že jsi jí tím asi i naštval, protože na tebe zaprskala a rozeběhla se vůči tobě s tím, že se odrazila, skočila a během skoku ti obmotala svůj dlouhý ocas kolem krku, který se začínal nepříjemně utahovat a tím i škrtit. Však tu se mihne směrem k vám ona žlutočervená šmouha. Barry. Ve své neskutečné rychlostí narazí do příšery, kterou od tebe odtrhne a ta dopadne zády na nejbližší policejní auto až jej promáčkne a auto zaskřípe. "Co to sakra děláte?!! Zbláznili jste se?!" oboří se na tebe Barry, stále jako Flash. "Proč jste se do sebe s Wonder Woman pustily?! Nemyslím si, že je to kvůli mě, že by třeba braa na mladší.."

Clark Kent - 24. srpna 2016 21:20

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když potvora uviděla můj paprsek letící na ní, tak nastavila své předloktí, od kterého se to neškodně odrazilo. Na šupinách není vidět ani stopa po zranění, nebo poškození, ale potvoru to opravdu naštvalo. Něco mi však přišlo divné na tom, jakým způsobem můj útok odrazila. Nikdo!! Ani Bohové tyto paprsky jen tak neodrazili… nic jim neodolá s takovou převahou, jen Dianiny nezničitelné nátepníky!! Bleskne mi hlavou, ale to už potvora znovu rozzuřeně prskala a vyrazila vůči mně. Vyskočila a svým dlouhým ocasem mi obmotala krk, načež začala utahovat a zesilovat sevření. Začínalo mne to škrtit a já si uvědomoval, že to musí mít sílu srovnatelnou s Bizarrem. V tu chvíli se tu objeví znovu ta rudožlutá šmouha jménem Barry, která narazí do potvory. Tím jí ode mne samozřejmě odtrne a ona skončí na zádech na blízkém policejním autě, které zanaříká a pořádně se prohne. Nicméně hned na to se do mě Barry oboří, co tu jakože blbneme, a jestli jsme se nezbláznili. Načež se otáže, proč jsme se do sebe s Wonder Woman pustili? Jestli to není proto, že by brala na mladší. Zmateně na něj pohlédnu, a potřesu skoro nevěřícně hlavou. O čem to tu blábolíš?! Otáži se a vypadám, jako bych od něj právě slyšel jen blábolení. Di… Wonder Woman zmizela a místo ní se tu objevil tenhle ještěr, který mě napadl… Buď mi jej pomoz zneškodnit, nebo se tu nepleť! Řeknu vzápětí Barrymu a znovu se zaměřím na potvoru, aby mě nepřistihla překvapeného.

Universe - 25. srpna 2016 18:18

soukromá zpráva od Universe pro "Ale... ale..." začal blábolit Barry. Ale poněkud na více se nezmohl, neboť ta potvora se sebrala z auta, viditelně nebyla nadšená z toho jak si s ní praštil. Vlastně, sáhla po onom autě, na které dopadla, zvedla jej a mrštila s ním vůči vám. Však jediné co jste postřehli bylo to, že Barry nebyl schopnej dokončit svou větu, protože vás oba najednou zasáhlo ono hozené auto. A ono auto vás tak nějak smetlo a zastavilo se až o zeď budovy za vámi.

Clark Kent - 25. srpna 2016 18:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry po mých slovech vypadal snad ještě překvapeněji, než já po těch jeho. Zmohl se jen na „ale“, které zakoktal, než nás smetlo policejní auto, které po nás ta potvora mrštila. Zjevně ji naštvalo, jak jí ode mne Barry odtrhl tím, že do ní vrazil, když mě škrtila ocasem. I přesto, že jsme s Barrym neskutečně rychlí, tak nás auto srazilo oba. Holt jsme se navzájem vyvedli z míry natolik, že jsme nedávali pozor. Smetlo nás to a zastavilo se až o zeď budovy za námi. Měl jsem štěstí, že jsem vůči těmto nárazům prakticky imunní. Trošku to sice zabolelo, ale žádné zranění mi to nezpůsobilo. Ovšem Barry nejspíš takové štěstí neměl. Rychle jsem odvalil auto a rozhlédl se, po Barrym, zda je v pořádku. Tentokrát jsem si ale na půl očka dával pozor, co ta potvora dělá, a jestli se znovu neblíží. Pokud by se blížila a byla znovu agresivní, tak bych se nejdříve musel postarat o ni.

Universe - 25. srpna 2016 18:50

soukromá zpráva od Universe pro Odvalíš auto, které vás připláclo ke zdi. Barry trochu zaskučí a svalí se na bývalou střechu toho auta, které si odvalil. Evidentně byl při smyslech, ale napůl zřejmě v šoku. "Ona.... po mě hodila.... auto.... žena..." pronese polohlasně Barry, evidentně v mrákotách. Však sotva odvalíš auto, potvora se k tobě snese z nebe. Pod rukama totiž měla něco jako evidentně blány, které jí evidentně propůjčovali schopnost letu. Nicméně se snese k tobě a v oné rychlosti ti jednu znovu ubalí. Rána sedla přímo a byla tak silná, že pod tebou kamenné dláždění popukalo.

Clark Kent - 25. srpna 2016 19:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Odvalil jsem auto a spatřil Barryho, který bolestivě zaskučel a svalil se na promáčklou střechu toho zcela pomačkaného auta. Jako v mrákotách přerývaně a docela skučivě promlouval, jako by tomu nemohl pořádně uvěřit, že „ona“ po něm hodila auto, načež dodal slovo „žena“. Žena? O čem to mluvíš? Zeptám se obratem, ale je mi víceméně jasné, že je v šoku a tak prostě blábolí. Avšak to už se ke mně potvora snášela z nebe. Blány, které měla mezi prsty, jí nejspíš propůjčovaly schopnost letu. Byla opravdu rychlá a jen proto mě dokázala trefit. A že to byla opravdu pořádná rána. Dláždění pode mnou popukalo a se mnou to otřáslo. Ukročil jsem o krok vzad, abych znovu získal rovnováhu a vrhl se vůči potvoře. Znovu jsem promáchl, protože mi potvora uskočila stranou a věnovala mi pořádnou ránu do zad. Hned jsem se otočil, abych provedl další útok. Vyskočil jsem do vzduchu, abych se vzápětí vrhl na ni, avšak v prosklených dveřích jsem zahlédl odraz dění zde. Místo ještěrovité potvory přede mnou stála Diana. Co to sakra má být?! Prolétne mi hlavou, ovšem tato vteřinka nepozornosti mě stála draho. Když jsem dopadl na zem, tak už potvora stála kousek stranou a znovu mne praštila, až jsem skončil na zemi o pár metrů bokem. Dávalo by to smysl… to, jak odrazila můj paprsek… to musí být Diana! Pomyslím si a zvednu se na nohy. Snažím se, abych se zvedl co nejrychleji. Diano? Jsi to ty? To jsem já! Oslovím jí a rychle se jí pokusím obejít tak, abych stál mezi ní a prosklenými dveřmi Muzea. Jakmile se mi to tak nějak podaří, tak zvednu ruku a prstem ukážu na dveře. Diano! Něco si s námi hraje! Podívej se na náš odraz! Zvolám s naléhavostí v hlase a pak jí ukážu ruce, kterými signalizuji, že s ní nechci bojovat.

Universe - 25. srpna 2016 19:34

soukromá zpráva od Universe pro Bylo to k neuvěření, ale v obrazu skla byla opravdu Diana. A co bylo ještě více k neuvěření, bylo to, když jsi se podíval zpátky na potvoru, už tam vlastně ani žádná potvora nebyla, ale místo ní tu stála vlastně Diana, která ale nevypadala zrovna nadšeně. Vlastně v očích jí hořela bojová ohodlanost a hrdost. Však co bylo ještě podivnější než tohle všechno, bylo to jak se k tobě chovala. Chytla tě a prostě do tebe bušila, zatímco jsi se nepokoušel na ní útočit. Několikrát tě praštila a rozhodně vůbec né málo, její síla se přece jenom rovnala téměř té tvojí. Když tě dostala na kolena, chytla tě za plášť a několikrát s tebou praštila o silnici a kamenné dláždění. Teprve potom tě pustila, ale nepřestávala. Nakopla tě do oblasti břicha, zatímco jsi ležel na zemi. Nevnímala nic z toho co jsi říkal.

Clark Kent - 25. srpna 2016 19:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se od toho odrazu znovu svým pohledem vrátil k potvoře, tak tam místo ní už opravdu stála Diana, která ale na mé slova nereagovala. Místo toho mne nenávistně probodávala pohledem a v očích jí hořela neuhasitelná bojovnost. Naposledy jsem jí takto viděl, když se v ní probudila její božská esence, kterou zdědila po Áresovi. Diano! Zkusím k ní znovu promluvit, ale bylo to zbytečné. Mé slova jako by k ní nikdy ani nedolehla. Místo toho mne chytila a začala do mě bušit. Každá rána mne znovu seznamovala s vlnou bolesti, která nebyla malá. Netrvalo to dlouho a dostala mne na kolena, nicméně ani to jí nezastavilo, a aniž by zvolnila, mne chytila za plášť. Smýkla mnou a párkrát se mnou praštila o kamenné dláždění. Teprve poté mne pustila a nechala mne ležet na zemi. Avšak neustoupila a po pár vteřinách mne tvrdě nakopla do břicha, až jsem se odkutálel kus stranou. Při tom jsem trochu bolestivě zaskučel a zůstal jsem ležet na zemi. Musím jí ukázat, co se tu děje aniž bych jí napadl! Pomyslím si a trochu ztěžka se zvednu. Nejdu však k ní, nýbrž přiskočím k proskleným dveřím. Počkám, až ke mně vyrazí a pak využiji plné rychlosti, které mohu vyvinout a pokusím se jí dostat do zad, načež na ni skočím a chytím jí zezadu tak, abych jí nasměroval pohled přímo na náš odraz, snažíc se jí otevřít oči. Útočit na ní však už nebudu, když vím, že je to ona.

Universe - 25. srpna 2016 20:20

soukromá zpráva od Universe pro Barry se mezitím už trochu sebral z toho auta. "Říkal jsem ti to celou dobu..." pronese a rozeběhne se k tobě a běsnící Dianě. "Tohle asi nebude dobrý nápad..." pronese Barry spíše k sobě a rozeběhne se svou superrychlostí k Dianě, kolem které začne jako žlutočervená šmouha či spíše blesk kroužit. Během několika sekund tak utvoří barieru, kterou Diana nemohla nijak překročit, protože jí vždy odrazila zpátky. Však amazonka se nijak nevzdávala. S použitím své vlastní síly, udeřila svými nátepníky přímo o sobě, čímž nejenom, že vytvořila zvuk o tak vysoké frekvenci, že to jednomu rvalo ušní bubínky, ale donutila tak Barryho výrazně zpomalit. Druhotný efekt tohto nárazu vyvolala jakousi menší tlakovou vlnu, která poslala Barry několik metrů pryč až se zastavil o další auto. "Nesnáší mě, zřejmě..." pronese Barry.

Clark Kent - 25. srpna 2016 20:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se mezitím trochu sebral a zvedl se z auta, na kterém ležel. Pronesl, že mi to říkal celou dobu a rozběhl se k mé pozici. A jak jsem to měl z toho koktání a nesouvislých slov asi pochopit? Zvlášť, když jsem jí doteď viděl jako šupinatou ještěrovitou příšeru?! Zasyčím k Barrymu a pokusím se jí znovu ukázat na naše odrazy. Barry však prohlásí, že to nebude dobrý nápad, načež se rozběhne svou superrychlostí přímo k Dianě, okolo které začne běhat dokola, čímž utvoří něco jako bariéru. Diana se skrze ni pokoušela projít, avšak pokaždé jí to odrazilo zpátky do nitra „víru“. Nakonec Diana zvolila poněkud jiný přístup. Za pomocí své síly, která se poněkud vyrovnávala té mé, praštila o sebe nátepníky. Onen úder zazvonil a frekvence toho zvuku byla opravdu pekelná. Vůbec bych se nedivil, kdyby to Barrymu poškodilo sluch. Navíc ten úder vytvořil takovou menší tlakovou vlnu, která však Barryho odhodila na další auto, kde dopadl zády na střechu. Očividně mu ale nic nebylo, protože prohlásil, že ho nejspíš Diana nesnáší. A dost! Sdělím jí to polopaticky! Pronesu a zaměřím se zrakem na zemi přede mnou, kde svým paprskem do dláždění dvěma rychlými tahy načrtnu dokonalý symbol, který mi dlí na prsou. Nejprve ukážu na něj a potom na sebe, načež si sednu a nebudu nadále útočit. Tohle už musí pochopit každý. A Diana je navíc velice inteligentní a bystrá osoba. Pomyslím si a nakonec, když už sedím, ukáži na ty prokleté prosklené dveře, kde se zrcadlí naše obrazy.

Universe - 26. srpna 2016 18:08

soukromá zpráva od Universe pro Než k tobě však Diana znovu dorazí, Barry se ujme iniciativy. Sebere se ze země a trochu oklepe. Na "normálního" člověka, se držel docela dobře, na to, že mu právě nakopávala zadek vlastně bohyně. Tedy, prozatím šlo předpokládat, že je to člověk, protože jsi nic pohledem neodhalil, žádná vylepšení či něco takového. "Vezmeme to trochu jinam!" zvolá Barry, tak trochu na tebe hlavně. Načež se poté rozeběhne svou superrychlostí směrem k Dianě a jako žlutý blesk do ní narazí. Oba se po nárazu zapotácí, ale Barry s tím evidentně počítal, protože se poté ve vteřině znovu rozběhl vůči Dianě ale tentokrát do ní nenarážel. Místo toho jí popadl a odběhl s ní ve své superrychlosti pryč.

Clark Kent - 26. srpna 2016 18:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než ke mně Diana dorazí a dostane možnost zahlídnout ten symbol, který jsem vypálil do dláždění, tak se Barry chopí iniciativy, zvolá, že to přesuneme jinam a bleskurychle vyrazí proti Dianě, do které narazí a vyvede jí z rovnováhy. Sám taky trochu zakolísá, ale protože s tím počítal, tak znovu získal rovnováhu dříve než Diana. Využil toho a vyrazil proti ní znovu. Tentokrát do ní však nenarazil, ale chytil a vyrazil s ní pryč. Na moment jsem zavřel oči a nahlas jsem si povzdechl nad Barryho počínáním. Ani jí nedal šanci, aby ten symbol uviděla, a on jí odnese pryč, což mě opravdu vytočilo. Příliš zbrklý… Řeknu a otráveně zakroutím hlavou. Je jako dítě, které si musí pořád něco dokazovat… Pomyslím si a jako kulka vyrazím vzhůru do nebes, odkud se vydám směrem, kterým Barry Dianu odnesl, pátraje po nich.

Universe - 26. srpna 2016 20:23

soukromá zpráva od Universe pro Vydáš se tedy za Barrym. Ukázalo se, tedy spíše najdeš Barryho, jak vzal Dianu na okraj města, kde byla něco jako skládka, kde jste nemohli dále nic a nikoho ohrozit, či učinit nějakou další újmu na majetku. Diana vypadala stále pořád dosti naštvaně. Když jsi akorát dorazil, viditelně předtím než jsi dorazil něco na Barryho křičela, ale tvoje uši ještě dostali zabrat od předchozího tlakového útoku Diany vůči Barrymu. Když však dosedneš, přesune svůj pohled na tebe. "Zaměstnej její pozornost! Mám nápad!!" křikne na tebe Barry a jako žlutý blesk někam odběhne. Mno, nebylo to příliš těžké, tohleto Barrymu splnit, protože Diana už poněkud mířila přímo k tobě s jasným úmyslem pokračovat v tom, v čem byla předtím přerušena.

Clark Kent - 26. srpna 2016 20:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vydal jsem se spěšně směrem, kterým Barry s Dianou opustil scenérii. Netrvalo to moc dlouho a nalezl jsem je na okraji města, v areálu, který mohl být snad jedině skládkou. Chápal jsem, že chce minimalizovat riziko, aby někdo další přišel k újmě, a abychom nepoškodili nějaký majetek, ale i tak mě pořád štvalo, že tím zhatil můj plán, jak Dianě ukázat pravdu. Diana vypadala stále ještě dost rozezleně a něco na Barryho zvolala, ale nerozuměl jsem tomu, protože jsem byl ještě rozhozený z toho zvuku, který vydaly její nátepníky, když s nimi o sebe třískla. Holt jsem ještě stále oslaben od vystavení tomu kryptonitu. Díky, Bruci… opravdu díky… Pomyslím si a pevně sevřu čelisti při té vzpomínce. Nicméně tím, že jsem dosedl na zem kousek od nich, jsem na sebe upoutal Dianinu pozornost. Barry prohlásil, že mám zaměstnat její pozornost, protože má plán, načež odběhne zase do pryč. Hmm… Zabručím, i když vím, že už mne Barry nemůže slyšet a pohlédnu na Dianu, která už se proti mně řítí. Pevně rozhodnut, že s Dianou nebudu bojovat, jí začnu uskakovat, uhýbat a vyhýbat se jí, jak jen to bude možné.

Universe - 26. srpna 2016 21:32

soukromá zpráva od Universe pro Diana se k tobě rozejde. Její pohled říkal, že už má tohohle dost a bude to zřejmě chtít ukončit co nejdříve to bude vůbec možné. Tudíž se dalo čekat, že se nebude příliš držet zpátky. Sáhla znovu po svém lasu, jehož smyčku hodila na tebe. Smyčka se kolem tebe a tvých ramenou odtočila a poté i utáhla. Diana tě poté přitáhne k sobě a sotva se k ní dostaneš, vrazí ti jednu do obličeje, zatímco stále drží konec svém lasa. A Diana poněkud nekončí jednou ranou. Vrazí ti další se strany a druhé strany, ze spoda a znovu ze strany. Vznášela se přitom kus nad zemí, aby měla k tobě a tvé tváři mnohem lepší přístup. Silou rozhodně nešetřila a bylo to skoro jako kdyby tě znovu mlátit Zod nebo Bizarro. Když se Diana rozpřahovala, že ti znovu další natáhne, přiřítil se Barry. Do její rány nastavil lesklí plech, který dobře odrážel obraz. Dianina pěst se zastavila jen pár milimetrů od tvé tváře. Hleděla upřeně na plech, ve kterým se odrážel nejenom její odraz, ale taktéž i ten tvůj. Její ruka se začala nechápavě mírně třást. "Clarku...?" zeptá se tiše a trochu více nechápavě.

Clark Kent - 26. srpna 2016 22:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ke mně rozešla a odhodlaný výraz v její tváři prozrazoval, že už toho všeho má dost. Znal jsem jí dost dobře na to, abych věděl, že to bude chtít ukončit rychle, což potvrzovalo, když se chopila svého kouzelného lana. Už dříve jsem viděl, jak s ním Diana provádí neskutečné kousky, ale i tak jsem byl překvapen, když mne do něj chytila. Nedokázal jsem včas uskočit a skončil jsem spoutaný jako tele na rodeu. Smyčka se mi utáhla okolo trupu a přitlačila mi ruce k tělu. Diana si mě hned vzápětí přitáhla blíže a vznesla se kousek nad zem, aby měla lepší přístup k mé hlavě, načež mi vrazila jednu do obličeje. Celou hlavou se mi rozlila bolest a před očima se mi roztančily mžitky. Jednou ranou to neskončilo, protože Diana pokračovala dál. Vrazila mi další ze strany a vzápětí z druhé strany, zespodu a znovu ze strany. Pokaždé to bolelo více a více, a cítil jsem, že se o mě pokoušejí mrákoty. Ovšem to jediné, co mi zbylo, bylo zatnout zuby a snažit se to přestát, než Barry přijde se svým skvělým plánem. Ještě chvíli a budu se muset pokusit jí od sebe nějak šetrně odtrhnout… Pomyslím si, ale to už se Diana rozpřahovala k další ráně. Pěst zasvištěla vzduchem a Barry taktéž. Přiřítil se s vyleštěným plechem v ruce, který jí nastavil do rány. Spatřila tak nejen svůj odraz, ale nejspíš konečně i ten můj, protože se její pěst zastavila jen několik milimetrů od mé tváře. Ruka se jí roztřásla a na její tváři se začne zračit zmatení. Očividně neměla tušení, co se tady děje. Uvědomila si, že celou dobu mlátila mě a tak mne oslovila. Diano… Řeknu s úlevou v hlase a opravdu unaveně si oddychnu. To je… v pořádku… Pronesu konejšivým hlasem a pousměji se. Jsem si jistý, že vypadám asi trochu bídně, ale to mě teď vůbec nezajímá. Může za to ta urna… i já tě chvíli viděl, jako velikého agresivního ještěra… ale během chvíle jsem zahlédl tvůj odraz a uvědomil si, že jsi to ty… Od té doby jsem tě viděl už zase jako obvykle… Vysvětlím jí pomalu a pokusím se už nyní tak nějak šetrně vyprostit ze smyčky. Není to totiž zrovna nejpříjemnější a nejpohodlnější.

Universe - 27. srpna 2016 09:58

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala opravdu zmateně. Poté co vyslovila tvoje jméno, na tebe jenom zmateně hleděla a to i přitom, co jsi se jí pokoušel vysvětlit nastalou situaci. Když jsi jí situaci, pořád se tvářila zmateně. Až po chvilce se trochu vzpamatovala a přešla k tobě a sundala z tebe smyčku svého lasa. "Clarku já... moje mysl byla pod vlivem nějakého kouzla... " napůl se ti Diana omlouvala. Což bylo nezvyklé, protože doteď se ti ještě za nic neomluvila. "Já jsem tu taky..." pronese nakonec Barry a dojde k vám s tím,že si sundá i svou masku z hlavy, která byla spíše na bázi jakoby kapuce. "A jsem poněkud rád, že už po ně nechceš házet další auta... není to zrovna příjemný..." trochu si postěžuje Barry.

Clark Kent - 27. srpna 2016 10:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se stále tvářila nanejvýš zmateně. A to i po čas mého vysvětlování, co se stalo. Až po chvilce se tak nějak vzpamatovala, sundala ze mě smyčku svého lasa a tak napůl se mi omluvila, že její mysl byla pod vlivem nějakého kouzla. Bylo zvláštní slyšet jí se omlouvat. Dosud se to stalo snad jen dvakrát, a pokaždé byla pod vlivem nějakého válečného šílenství, které jí postihlo chvíli po Áresově smrti. Neomlouvej se, Diano… nebyla to tvá chyba… Odpovím, snažíc se jí povzbudit, což podpořím lehkým pousmáním. Tohle nic není. Zítra po tom nezbude ani vzpomínka… Řeknu s lehkým úsměvem, poukazujíc na svůj dobitý obličej, a snažíc se, aby si z toho nic nedělala. Po prvním střetu s Bizarrem jsem na tom byl mnohem hůř a stejně jsem se po chvíli zmátořil. Pár chvil na to se ozval Barry, který se na sebe snažil strhnout pozornost tím, že poukázal, že je tu taky. S tím k nám došel a sundal si svou masku, která fungovala jakoby na bázi kapuce. Tím mi taky odhalil, že mu neposkytuje zrovna valnou ochranu. Místo, aby Barry hasil oheň výčitek, který teď Diana měla, tak do něj začal lít benzín, protože se Diany zeptal, zda už po něm nechce házet auta, neboť to není zrovna příjemné. Věnuju mu jeden rychlý pohled, kterým zkontroluji, jestli nemá nějakou zlomeninu a zakroutím hlavou. Jestli chceš setrvat v tomhle… oboru, tak si zvykej. Každou chvílí dostáváme rány letícím autem. Můžeš se zeptat Batmana, ten ti to potvrdí. Odpovím mu, ale dál na něj zatím nereaguji. Jsi v pořádku, Diano? Zeptám se své drahé a otočím k ní svou pozornost.

Universe - 27. srpna 2016 15:37

soukromá zpráva od Universe pro "Hele.... není to poprví, co po mě někdo hodil auto!" Ohradí se Barry. "Jenom to ještě nikdy nebyla prostě holka..." dodá lehce dotčeně. Diana tě lehce obejme, místo odpovědi na tvou otázku, zda-li je v pořádku. "Doufám, že jsem ti příliš neublížila." řekne Diana, když tě nakonec po okamžiku pustí, hledíc přitom na tebe a do tvé tváře. "Hele, já tu jsem taky... beze mě by jste se ještě vzájemně prali..." řekne Barry. Možná lehce závistivě, ale koneckonců nebylo se čemu vlastně divit. Diana byla snem snad každého muže, který to měl v hlavě v pořádku. "Moment, moment... mám dojem, že jsme se už viděli a tím nemyslím jenom noviny, nebo televizy..."

Clark Kent - 27. srpna 2016 18:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se ohradí, že to není poprvé, co po něm někdo hází auto, ale nikdy to ještě nebyla holka. Holka? Heh… Pomyslím si, ale k odpovědi se nedostanu, protože mne Diana objala, načež se optala, zda mi moc neublížila. Budu v pořádku, Diano… Řeknu a objetí jí opětuji. Nicméně nás vyrušil Barry, který trochu závistivě prohlásí, že je tady taky. To si vážně vynucuje objetí? Pomyslím si skoro nevěřícně a trochu zakroutím hlavou. Sice chápu, že je Diana snem snad každého muže, ale až takové poblouznění bych nečekal. Ano, a za to ti děkujeme… Řeknu trochu nuceně, ale raději to dále nekomentuju. Barrymu však začalo docházet, že s námi už předtím mluvil. Aby taky ne, když jsem Dianu zval jejím jménem a ona mi zase řekla „Clarku“. Nepovídej… Řeknu trochu pobaveně, ale zato ne povýšeně.

Universe - 27. srpna 2016 19:00

soukromá zpráva od Universe pro Barry se na vás podívá. Poté jsi mohl vidět, jak se výraz v jeho tváři pozvolna mění. "To si ze mě děláte... bože můj!!" pronese nakonec a chytne se u toho za hlavu. "Bože můj...jsem takoví idiot.. ježíši...." zaklel Barry dál a naprázdno rozhodil rukama. "Nikdy by mě nepadalo, že ty brejle... ježíši... ty brejle byly... ježíši.... bože..." Barry tohle zjištění bral poněkud jinak než předtím Lois. I když musel si uznat, že to bylo poněkud, usměvné, ta jeho reakce. "Myslím, že se asi představovat nemusím... mimo to... plánujete se tady ještě nějak zdržet? Že bychom zašli někam na jídlo, protože začínám mít docela hlad a znám tu dost restaurací, kde fakt dobře vaří... nebo mužem objednat něco domů..." řekl Barry a byl to opět styl toho Barryho, kterého jste poznali na policejní stanici. Tedy dosti nervózní, ale evidentně to k němu prostře patřilo. "Myslím, že nabídka jídla zní velice dobře." řekne Diana klidně, poněkud i mile. "Však myslím, že bychom měli zkontrolovat prve onu urnu." dodá ještě potom k tomu.

Clark Kent - 27. srpna 2016 19:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se na nás podíval a jeho tvář se pozvolna začne měnit poznáním. Chytil se za hlavu a pronesl, že si z něho děláme srandu. Začal nesouvisle drmolit, jak si uvědomil, kde nás už viděl, což bylo velice úsměvné. V tuto chvíli to byl znovu ten nervózní chlapec, kterého jsme poznali prve na policejní stanici. Flash, který už zcela pochopil, co jsme zač, otočil a docela přívětivě řekl, že se asi tedy nemusí představovat, načež navrhl, že bychom mohli zajít na jídlo, protože dostal už docela hlad. Diana přiznala, že nabídka jídla zní dobře, ale nejprve bychom měli zkontrolovat tu proklatou urnu. Souhlasím… měli bychom se podívat na tu urnu… zůstala tam ležet, tak snad neovlivnila někoho dalšího. Pronesu a počkám, až se tam společně vydáme.

Universe - 27. srpna 2016 21:07

soukromá zpráva od Universe pro Vrátíte se tedy k muzeu, ty s Dianou jste letěli, zatímco Barry to vzal po svých. Když jste dorazily, místní lidé už nádobu měli pod svou kontrolou. Nádoba už byla zajištěná, uzavřená. Diana poté nakonec pozná symboli, tedy některé z nich. Jednalo se o formu starobylého kouzla jednoho ze začínajících kouzelníků ve starém Babylónu, které se na vás již zcela vyčerpalo a tudíž již nádoba nebyla nijak nebezpečná, nyní to byla pouze starověká prázdná nádoba. Tudíž žádné nebezpečí už nebylo a tak jste se mohli vydat na jídlo. Barry vás nakonec pozval k sobě domů, objednal pizzu. Pro každého z vás jednu ale pro sebe asi šest, či sedm. Chutnala dobře. Barry si pak s váma začal povídat, tak trochu vyzvídal, ale spíše se snažil o přátelský hovor, který se nakonec i podařil. Napůl vám i řekl, jak přišel ke svým schopnostem, asice tedy po výbuchu urychlovače částic byl zasažen bleskem a poté strávil přibližně šest měsíců v komatu než se probudil.

Clark Kent - 28. srpna 2016 10:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vrátili jsme se tedy letem k muzeu, kde už policejní složky měly vše pod kontrolou. Barry to vzal po svých a dorazil tu víceméně současně s námi. Urna už byla zabezpečená a uzavřená v rukou lidí, a tedy se snad už nebylo čeho bát. Dianě to nakonec nedá a vyžádá si urnu, aby si znovu prohlédla ten nápis, který nakonec dokáže identifikovat a dojde k závěru, že jsou Babylonského původu. Podle všeho se jednalo o formu nějakého starověkého kouzla, které bylo dílem začínajícího kouzelníka. Také vzápětí potvrdila, že se kouzlo již vyčerpalo na nás dva, a tak se nyní jednalo už jen o obyčejnou dekorativní vázu. A protože už žádné další bezprostřední nebezpečí nehrozilo, tak jsme s Dianou vyrazili pro naše civilní oblečení na nedaleké střeše, která byla u muzea. Rychle jsme se oblékli a vyrazili s Barrym k němu, kde objednal jednu pizzu pro mne, jednu pro Dianu, ale pro sebe snad šest nebo sedm. Jídlo jsme si docela užili, neboť bylo dobré, ale nálada, která panovala, se mi zrovna moc nezamlouvala. Barry poněkud vyzvídal, co jsme doopravdy zač. Zprvu jsem nebyl moc sdílný, ale když nám poodhalil původ jeho schopností, a sice úder blesku ve chvíli, kdy jej zasáhla vlna částic z urychlovače, tak jsem mu i já trochu poodhalil svůj původ. Bylo to sice nošení dříví do lesa, protože všichni díky Zoda věděli, že jsem mimozemšťan, ovšem potvrdil jsem mu to. Když jsme byli po jídle, tak zvážním a otáži se Barryho. No… ale teď zase vážně. Jsme tu, abychom zjistili více o těch zmizeních… Podle popisu si myslím, že se jedná o ty stvůry, které před pár měsíci zaútočily v Metropolis na demonstraci proti mně. Co nám o těch případech povíš? V té tvé zprávě, co jsi dával tomu detektivovi, toho moc nebylo.

Universe - 28. srpna 2016 11:23

soukromá zpráva od Universe pro Barry během vaší konverzace snědl tak pět z šesti pizz. Na to jaký byl nedochůdče a celkem i vyžle, měl apetit skoro k neuvěření. Však vysvětlil to tak, že jeho suprrychlost je sice téměř totožná s tvojí, dle jeho tvrzení je možná i větší, tedy rychlejší než ty, vyžaduje i docela dost energie, kterou musí nějak tělu i doplnit. Přece jenom, byl to jenom člověk a nikoliv kryptoňan, který svou energii získává ze slunce. "Mnom..." Barry pozvolna polkne načatou šestou pizzu. "Není toho moc co bych jiného řekl... prakticky o tom nic moc nevíme... stopy jsou skoro nulové..." řekne a dožvýká načaté sousto. "...ale jednou jsem večer, při prohlídce města narazil na něco co vrhalo divnej stín. Sledoval jsem to až dolů do kanálů. Narazil sjem na nějakou hnusnou potvoru, zuby, brnění, křídla... když mě to spatřilo, ani to nezačalo útočit, ale pronesl něco jako: Za Darkseida.... a potom se sám odpálil, jako nějakej terorista... nesnaším, když musím zdrhat před explozí..."

Clark Kent - 28. srpna 2016 12:00

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry doteď snědl pět ze svých šesti pizz. Na to, jaké nedochůdče to je, to bylo velice zvláštní. S takovou by měl vypadat zcela jinak. Když jsme na to tak nějak poukázali, tak nám řekl, že jeho rychlost vyžaduje mnoho energie, kterou musí tělu dodat. Nebyl Kryptoňan a tak to bylo pochopitelné. Co mě však nechalo chladným, bylo, když říkal, že jeho rychlost je totožná s mou, možná dokonce i větší. Nekomentoval jsem to, protože ani já sám jsem své limity ještě nenašel. Navíc jsem neměl potřebu se tím nějak chvástat, proto jsem to nechal být. Nakonec jsem přešel k pravému důvodu naší návštěvy zde, v Central City. Zeptal jsem se jej, co nám může o těch únosech říci. Barry se zakousne do další pizzy a pozvolna začne s vyprávěním, co o tom ví. Oficiálně toho policie neví skoro nic, ale on sám se onehdy při procházce po městě něco našel. Lépe řečeno zahlédl podivný stín, za kterým se vydal. Sledoval jej až někam dolů do kanálů, kde narazil na zubatou potvoru v brnění a s křídly. Když jej to však vidělo, tak to jen vykřiklo „Za Darkseida“ a odpálilo se to. Hmm… popis sedí. I lokace, kde jsi na to narazil. V Metropolis jsme je s Dianou také sledovali do kanálů a pak do jedné opuštěné stanice metra. Ovšem, ani jeden z nich se neodpálil. Ani nemluvili. Pronesu a na chvíli se zamyslím. Budeme potřebovat mapu kanalizačního systému a jestli tu máte metro, tak i mapu všech jeho tras, i těch starých a nepoužívaných. Bude nejspíš nutné tato místa prohledat. Dodám zamyšleně a podívám se na Barryho, který jakožto forenzní technik spolupracující s policií, bude mít k takovým věcem přístup.

Universe - 28. srpna 2016 13:04

soukromá zpráva od Universe pro "Nemluvili možná, protože s nimi byla ta žena..." řekne Diana. Možná v tom měla třeba trochu pravdu. V přítomnosti té ženy se chovali až příliš oddaně, zatímco když byly na povrchu sami, bylo to jako krvelačné stádo zkázy. Těžko šlo ale spekulovat o tom, co mohlo znamenat to "za Darkseida", ale evidentně pro někoho pracovali a něco ti říkalo, že on, ten Darkseid v tom bdue nějak určitě figurovat. Barry však na tvůj požadavek ohledně plánů kanálů a podzemí zavrtěl nesouhlasně hlavou. "To už k ničemu nebude..." odvětil a nacpal do sebe i poslední kousek pizzy. "...už jsem to udělal několikrát a na nic, kromě tamtoho co se odpálil, jsem nepřišel... tedy, potom co jsem se tam vrátil, až se vše uklidnilo... našel sjem... takovou divně vypadají krabici... rozhodně vypadala, že není odtud... odnesl jsem jí do S.T.A.R. labs, aby se na to dr. Stone podíval..."

Clark Kent - 28. srpna 2016 14:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nadhodí, že ty zrůdy možná nemluvily, protože byla v blízkosti ta stařena, na čemž může něco být. Je to možné… Připustím a zlehka souhlasně přikývnu. Co ale má znamenat to „za Darkseida“? Že by to byl nějaký jejich vůdce, nebo přímo nějaké Božstvo, ve které ty zrůdy věří? Pomyslím si, ale se svými teoriemi se s ostatními prozatím nepodělím. Místo toho prohlásím, že budeme potřebovat plány kanalizačního systému a metra. Barry však nesouhlasně zavrtěl hlavou a pronesl, že to k ničemu nebude, protože už to zkoušel prozkoumat sám. Nic však nenašel. Tedy nic, kromě nějaké podivně vypadající krabice, kterou odnesl nějakému doktorovi v S.T.A.R. Labs. V tom případě se budeme muset vypravit do S.T.A.R. Labs a prozkoumat tu krabici. Třeba nám to řekne více. Řeknu nakonec a podívám se na Dianu, čekajíc, jestli bude souhlasit.

Universe - 28. srpna 2016 16:40

soukromá zpráva od Universe pro Barry odloží prázdnou poslední krabici od pizzy. "Clarku... říkám to dobře? Jop... " ujišťoval se prve Barry. "...veř mi, že kdyby se dr. Stone něco dověděl, věděl bych o tom hned z první ruky. Dluží totiž mě... tedy přesněji The Flashovi, nějaké služby... jít tam teď by asi nepřineslo žádný ovoce, zvláště, když měl dneska jít na fotbaloví zápas svého syna." řekne Barry. Diana, když jsi tedy očekával nějakou její reakci na to, tak pokrčí jenom rameny. "Já mu věřím. A pokud ne, pořád je tu cesta, jak se dobrat skutečné pravdy." řekne Diana, poukazujíc tak na svoje laso Pravdy, které měla stále tak nějak při sobě a mohlo být kdykoliv použito. Barry se poněkud zmateně podívá na tebe a poté na Dianu. Hold budeš se zřejmě prozatím smířit s tím, že trpělivost je matka moudrosti.

Clark Kent - 28. srpna 2016 19:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry odložil prázdnou krabici od poslední pizzy a oslovil mne, přičemž se jakoby ujišťoval, zda mé jméno řekl správně. Musím uznat, že to ve mně zvedlo vlnu nevole. Opravdu si nepamatuješ jednoduché jméno Clark? Předpokládám, že o jejím jméně se ujišťovat nemusíš. Pomyslím si, ale raději tu hořkost potlačím. Nebylo by to ničemu dobré, kdybych to teď ventiloval. Nicméně Barry plynule pokračoval a prohlásil, že kdyby se ten doktor už něco dozvěděl, tak by to věděl jako první, protože mu jakožto Flashovi dluží jistou službu. A navíc, jít tam teď by prý nepřineslo nic, protože tam ten doktor vůbec není. Šel totiž na synův zápas ve fotbale. Hmm… Zabručím, ale nic dalšího neříkám. Chtěl jsem namítnout, že kdybych tu krabici viděl, mohl bych zjistit, jestli je to kryptonského původu, a kdyby ano, zjistil bych snadno, nač je. Přece jen, ta stařena měla dozajista mimozemskou technologii. Avšak když se zmínil, že tam ten doktor ani nebude, tak jsem od toho upustil. Diana pokrčila rameny a pronesla, že mu věří. A kdyby ne, tak stále má možnost, jak se pravdy dobrat. Poukazovala na své kouzelné laso, o kterém Barry neměl ani ponětí. Výraz zmatení, který se mu objevil ve tváři, mne málem přinutil se pousmát. Jestli můžeme jen čekat, tak budiž. V tom případě mi nezbývá, než se vrátit na ubytovnu a trochu si odpočinout. Dnešní den byl… poněkud… hektický… Pronesu, poukazujíc na nářez, kterého se mi dnes dostalo, a pomalu se zvednu k odchodu. Pokud se dozvíš něco dalšího, dej mi prosím vědět… Pronesu a doplním svá slova o informaci, kde jsme s Dianou ubytovaní. Poté, pokud už nemá nic dalšího na srdci, tak se pomalu odeberu zpátky na ubytovnu, kde si dám sprchu a konečně zalehnu.

Universe - 28. srpna 2016 19:41

soukromá zpráva od Universe pro Barry už nic moc dalšího na srdci neměl a tak jste se rozhodli, že se vrátíte zpátky na ubytovnu. Sice z toho nebyl nadšený, ale jenom co se za váma zavřely dveře, mohli jste ho slyšet jak radostně zavýskal. Dorazily jste tedy na ubytovnu pro zasloužený odpočinek. Společně s Dianou jste ulehli do postele, jakmile slunce zapadlo a město pohltila tma. Však váš odpočinek netrval příliš dlouho. Tvůj telefon začal zvonit. Na displeji se oběvila Lois. Od doby co tak nějak zjistila, kdo vlastně jsi, už nebylo potřeba jí něco zatajovat, nebo jí v něčem lhát. Tudíž, když teď volala, muselo to znamenat něco vážného. "Clarku..." ozve se její udýchaný hlas, jakmile telefon zvedneš. "...nebudeš mi věřit... ale myslím, že jistou částí určitě budeš..." začne Lois rychle. "...pamatuješ tu demonstraci v tom parku? Jak se ze země vyrojili ty potvory co šli po lidech? Právě jsem viděla jak nějaká leze do kanálu..."

Clark Kent - 28. srpna 2016 20:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry už nic moc dalšího na srdci neměl, a tak jsme se nakonec rozhodli vrátit se na ubytovnu. Barry se netvářil moc nadšeně, asi proto, že se Diana zvedla spolu se mnou, ale i tak nás oba vyprovodil ke dveřím. Když se za námi zavřely dveře, tak jsme slyšeli jeho radostné zavýsknutí. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo tím, že byl rád, že poznal nás, nebo to bylo proto, že poznal Dianu, ale nechal jsem to tak. Dokonce jsem se unaveně pousmál, protože to bylo vtipné. Na ubytovně jsem si dopřál delší horkou sprchu, po které jsem si lehl k Dianě. Město venku se pohroužilo do černi, jak se den přehoupl v noc. Stejně tak jsem se pohroužil do spánku spravedlivých. Náš odpočinek však netrval zrovna dlouho, neboť se můj telefon rozezvučel. Na displeji jasně svítilo jméno „Lois“. Och ne… Zaúpím v duchu a zakroutím hlavou. Lois se neobtěžovala s nějakým zdravením a rovnou přistoupila k jádru věci. Ostatně, tak to s ní chodilo vždy. Prohlásila, že jí nejspíš nebudu věřit, ale pak si uvědomila, co jsem zač a připustila, že jí možná z části věřit budu. Povídej… Řeknu lehce rozespale a počkám, co z ní vypadne. Nemusím jí nijak dál pobízet, protože to z ní rázem začalo padat. Podle všeho teď viděla jednu z těch potvor, které napadly a narušily tu demonstraci, jak zalézá do kanálů. Cože? Zeptám se a veškerá ospalost ze mne opadne. Zvednu se z postele a přejdu k oknu. Kde a kdy se to stalo? Pověz mi vše! Vychrlím na ní zaujatým tónem, zapnu telefon na hlasitý odposlech a počkám, co nám všechno řekne. Předpokládám, že i Diana je už vzhůru a také netrpělivě čeká, aby se dozvěděla, co se stalo.

Universe - 28. srpna 2016 20:35

soukromá zpráva od Universe pro "...v jižní části města... nedaleko toho bordelu, o kterým jsme před asi půl rokem dělali reportáž, že tam dělali obchody s bílým masem..." řekne Lois a tak nějak jsi nepotřeboval příliš více vědět. Jako kryptoňan sis pamatovat hodně a témeř podrobná mapa Metropolis byla také i v tvojí hlavě. Diana samozřejmě byla vzhůru také. Možná, že ani příliš nespala, každopádně byla vzhůru. Trpělivě seděla na postely, dokud jsi nevyřídil s Lois vše co jsi chtěl. Poté jste se oba připravily a vyrazily směrem k Metropolis i když venku panovala již noc a tma.

Clark Kent - 28. srpna 2016 21:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se ani tentokrát nenechala vybízet dvakrát a rovnou plynule pokračovala v povídání. Sdělila mi, že se to stalo v jižní části Metropolis, poblíž jednoho vykřičeného domu, kde jsme psali o obchodu s bílým masem. Ano, pamatuju si to místo… Potvrdím jí soustředěným hlasem a s díky se s ní rozloučím, čímž od ní tento „případ“ převezmu a típnu mobil. Vypadá to, že máme práci… Zkonstatuji a začnu na sebe soukat své oblečení. Netrvalo to dlouho a byli jsme připraveni vyrazit. A vzápětí jsme to taky udělali. Neměl jsem zrovna dobrou náladu. Venku stále panovala noc a já se stále necítil zrovna dobře. Posledních pár dní se mi muži v Dianině blízkosti snaží hrát na nervy. Nehledě na to, že začíná být tradicí, že mě jednou denně někdo nakope do zadku. Tohle je ale přece jen lepší varianta, než kdybych já ublížil jí... Pomyslím si a mimoděk si sáhnu na obličej, který sice už skoro nebolel, ale stále ještě byl citlivý. Unaveně se pousměji a zavřu oči, abych si užil chladný vítr v obličeji, který mi něžně čechral vlasy.

Universe - 29. srpna 2016 19:00

soukromá zpráva od Universe pro S Dianou jste dorazily na místo poměrně rychle. A díky tomu, že byla noc se tu nepletli ani příliš lidé, vlastně tu tak nějak bylo prázdno. Dianiny schopnosti se poté znovu projevili. "Tady... tudy se dostal po zem." řekne a ukáže na kanáloví poklop, jehož hrany obsahovaly stopy a velmi hluboké rýhy, které nikdo z lidí nebo strojů rozhodně zanechal nemohli. A tak jste se dostali po zem takto i vy. Ocitnout se zpátky v kanálech Metropolis nebylo zrovna nic, co by jeden chtěl, ale zase na druhou stranu to přineslo zpátky staré vzpomínky na vaše první setkání. Ale ani vzpomínání netrvalo dlouho, protože jste narazily na to co jste hledali. Byla to ta velká, zubatá potvor, která něco držela v prackách. Vypadalo to jako nějaká krabička. "Pro Darkseida!" zavrčí potvora a vybuchne stejně, jak to předtím popisoval Barry.

Clark Kent - 29. srpna 2016 20:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na místo jsme se s Dianou dostali poměrně rychle. A protože byla noc, tak se tu nepotulovaly davy lidí. Vlastně jsme tu byli tak nějak sami. Byl jsem za to rád, protože jsem měl špatný pocit, že tu najdu Lois, jak tu na nás čeká. Dianiny schopnosti se znovu projevily, když ukázala na jeden kanálový poklop. Poukázala na stopy drápů na hranách, které nebyly zrovna patrné. Holt amazonka, která umí stopovat. Přikývl jsem a chopil se poklopu, abych jej otevřel. Společně jsme se znovu pohroužili do temnoty a smradu Metropoliského kanalizačního systému. Hmm… jakoby to bylo včera, co jsme tu byli posledně… Pomyslím si a mimoděk se pousměji, letíc kanálem tam, kam letí také Diana. Mé vzpomínání však netrvalo dlouho, protože jsme narazili na jednu z těch potvor. Ona nás spatřila, ale místo, aby zaútočila, jako posledně, jen zvolala „pro Darkseida!“ a odpálila se. Tak nějak jsem to i čekal, protože to odpovídalo Barryho příběhu. Proto jsem bleskurychle zareagoval, přiskočil k Dianě a zaštítil jí svým tělem, přičemž jí ještě tak nějak zabalil do svého pláště, o kterém si jsem jistý, že jí před žárem ochrání.

Universe - 29. srpna 2016 20:35

soukromá zpráva od Universe pro Ohnivé jazyky vás zahalili. Žár, který vás i tímto obklopil byl opravdu, opravdu spalující. Nebýt toho, že jsi nehořlaví a poněkud i tak nezranitelný, asi by z tebe byl už pěkný škvarek, stejně jako i z Diany, kdyby jsi nezakryl sám sebou a svým pláštěm. Jakmile si totiž Dianu zakryl pláštěm a sebou, schoulila se k tobě a stejně tak se k tobě i tiskla. Však ohnivé jazyky tu nebyly napořád a po několika okamžicích postupně slábli až nakonec zeslábli natolik, že zmizeli docela. Ale stejně tak i ona potvora, ze které toho moc nezbylo a pokud ano, už to nevypadalo příliš vábně ani jako nějaké části těla. Diana naštěstí vyvázla díky tvé reakci, bez vážného zranění. Jenom sem tam nějaká na očouzenina. "Jsi tam...?" ozve se lehce chrčivě ve tvém komunikátoru v uchu, který ti dal Bruce a samozřejmě to nebyl nikdo jiný než výrobce tohoto zázraku do ucha. "Jsme na cestě do Metropolis... mám něco, co bys asi měl vidět..."

Clark Kent - 29. srpna 2016 20:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ohnivé jazyky nás zahalily a žár, který nás obklopil, byl opravdu spalující. Nebýt toho, že jsem nehořlavý, a že jsem vlastně veskrze nezranitelný, tak by ze mě zbyl během chvilky jen škvarek. Diana, kterou jsem zakryl vlastním tělem a zahalil do svého stejně nehořlavého pláště, se ke mně schoulila a přitiskla se. Když nad tím tak přemýšlím, tak to bylo docela příjemné. Oheň však postupně zeslábl a ustoupil, až z něj nakonec zbylo jen pár dohořívajících místeček. Pomalu jsme se od sebe s Dianou odtáhli a já rychle zkontroloval, jestli je v pořádku. Vypadalo to, že vyvázla bez větších zranění, jen tu a tam měla nějakou očouzeninu. Jsi v pořádku? Zeptám se starostlivě a počkám si, na její odpověď. Teprve až se mi jí dostane, tak se začnu zabývat tím, jestli po té potvoře něco zůstalo. Bylo to jen pár, na uhel sežehlých, kusů „masa“. Prostě ne zrovna pěkný pohled. V tom se mi v uchu ozval typický chrčivý hlas, který patřil Brucovi, a který se ptal, jestli tu jsem. Hmm… ano, jsem… Řeknu trochu přešle, protože už bych si přál, aby dnešek konečně skončil. Brucův hlas však nasvědčoval tomu, že dnešní den se ještě ke konci nechystá, neboť prohlásil, že „jsou“ na cestě do Metropolis, protože „mají“ něco, co bych asi měl vidět. Dobrá, dej mi vědět, kde se sejdeme. Odpovím Brucovi, čekajíc než vybere místo pro střetnutí, načež se ještě porozhlédnu, jestli zde není něco dalšího, než jen ohořelé cáry té potvory.

Universe - 30. srpna 2016 18:58

soukromá zpráva od Universe pro "Najdu tě." odvědí Bruce, přičemž vás hovor poněkud skončí. "Zůstanu zde a podívám se, jestli nenajdu něco, co by nám ještě mohlo nějak třeba pomoci." řekne Diana, evidentně slyšela co Bruce říkal. Občas její schopnosti byly poněkud udivující. Využije ještě momentu, že byla stále u tebe a lehce tě chytla za volnější spandex na hrudi pod krkem a přitáhla si tě dolů k sobě a vtiskla ti dlouhý polibek. Poté ses tedy vydal vn z kanálu, jakoby do města, přemýšlejíc, jak a co myslel tím, že tě Bruce najde. Ale poněkud jsi jej našel mnohem dříve než on tebe. A nebyl sám. Byl s nějakým týpkem, který byl v zelenočerném trikotu s maskou. Kolem něj bylo jakoby zelené pole a trochu se vznášel ve vzduchu. V ruce držel něco, co vypadalo jako nějaká krabice, ale ta krabice rozhodně nevypadala pozemsky. Pohled chlápka v zeleném však docela rychle padne na tebe. "Neměj obavy... zvládnu Supermana jako nic... Green Lantern zvládne prostě všechno..." řekne ten týpek v zeleným Brucovi, což můžeš slyšet právě díky svému supersluchu. NAčež ten týpek vyrazí k tobě, proti tobě tedy přesněji. Letě vzduchem, stejně jako ty nebo Diana, s oním zeleným polem energie kolem něj a načež poté ze své pravé ruky vyšle paprsek zelené energie tvým směrem. Těžko říci co to mělo znamenat, protože ti to nijak neublížilo, ale on, dle jeho reakce v obličej, čekal, že ti to nějak ublíží, když se to od tebe jen neškodně odrazilo.

Clark Kent - 30. srpna 2016 19:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce odpověděl stroze, že si mne prostě najde, čímž tak nějak ukončil celou tuhle konverzaci. Otočil jsem se k Dianě, abych jí řekl, co a jak, ale ona mě předešla a rovnou prohlásila, že tu zůstane a prohledá tohle místo, jestli nenajde něco, co by nám mohlo pomoci. Očividně slyšela, co mi Bruce řekl. Nejprve mne napadlo, že má ostrý sluch, ale poté mi došlo, že i jí Bruce dával ten komunikátor. Než jsem stihl přikývnout a vykročit pryč, tak mne Diana ještě chytila za spandex na hrudi a přitáhla si mě k sobě dolů, načež mi vtiskla dlouhý polibek, který jsem jí samozřejmě vřele oplácel. Teprve až poté, co mě Diana pustila a odtáhla se ode mne, tak jsem se vznesl a vyrazil cestou zpátky nahoru do ulic. Netrvalo to dlouho a opravdu jsem se mohl znovu nadechnout víceméně čistého vzduchu. Co Bruce vlastně myslel tím, že si mě najde? To mě jako skrz ten komunikátor sleduje?! To je trochu moc, ne?! Pomyslím si lehce rozhořčeně a mimoděk jsem se zamračil. Po chvilce bezcílného letu jsem jej však našel. A to dříve, než našel on mě. Byl tam s chlápkem v zelenočerné kombinéze, se škraboškou na očích a zářivou zelenou aurou okolo sebe. V ruce držel nějakou podivnou krabici, která vypadala podezřele. Co bylo však ještě divnější, tak že se vznášel ve vzduchu. To je opravdu zajímavé… dokud jsem se neprozradil světu, tak jsem byl jediný létající humanoid. Ale teď se s nimi roztrhl pytel… Pomyslím si a lehce se usměju. Nicméně hned vzápětí mi úsměv zmrzl na tváři, když se na mě ten zelenáč podíval pohledem, který nebyl zrovna přívětivý. Zelenáč pak směrem k Brucovi řekne, že se nemá bát, že mě zvládne jako nic. Ostatně jako Green Lantern zvládne prostě všechno. Cože?! To jakože sis tentokrát přivedl pomoc, Bruci?! Tentokrát se nebudu mírnit!! Proletí mi myslí, úsměv se zcela vytratil a nahradilo jej soustředěné zamračení. Hned na to zelenáč vyrazí zběsilým letem přímo proti mně. Výraz v jeho tváři jasně prozrazoval, že má nepřátelské úmysly. Než ke mně přímo dorazil, tak ke mně vztáhl pravou ruku, ze které mu vystřelil paprsek zeleného světla, který se ode mě odrazil, jakoby nic. Vlastně jsem ani nic moc necítil. Nicméně zelenáč se tvářil zmateně, jakoby čekal, že mi tím ublíží. Jestli myslíš, že tu budu jen tak stát a nechat se napadat, tak se mýlíš!! Pronesu pevným hlasem, který jasně říká, že teď jsem na řadě já. Tentokrát vyrazím já proti němu a napálím mu jednu pořádnou dělovku pravačkou.

Universe - 30. srpna 2016 19:52

soukromá zpráva od Universe pro "Sakra..." pronese ucho, těsně předtím než se tvoje pěst setká z jeho tváří. Tvůj útok jej pošle dolů k zemi, směrem do rozestavěné stavby. Zelenáč propadne několika podlažími, než se konečně zastaví na podlaze. Trochu zaskuhrá, ale poté se začne pomalu zase zvedat. "Teprve se rozehřívám." pronese a vyrazí znovu proti tobě a zelená energie kolem něj zformuje na jeho ruce obří boxovací zelenou rukavici, se kterou tě chtěl praštit.

Clark Kent - 30. srpna 2016 20:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když byla má pěst už skoro u něj, tak zelenáč jen tiše zaklel. Pak už jsem jej trefil přímo do tváře a poslal jej k zemi do staveniště. Při tom proletěl několika podlažími a skončí až v podlaze v přízemí, kde se rozvalí a trochu zaskuhrá. Snad jsem ho nezabil… Pomyslím si, ale mé obavy se hned vzápětí rozplynou, protože se pomalu zvedne a prohlásí, že se teprve rozehřívá. S tím se vznese a znovu vyrazí proti mně, přičemž se mu okolo pravačky vytvoří obří boxovací rukavice stvořená z té zelené energie, kterou po mě prve střílel. Lehce se ušklíbnu, vyrazím a praštím ho znovu pěstí. Tentokrát nemířím na něj, ale půjdu přímo proti jeho boxerce. Mám nespornou výhodu, protože já se trefím určitě. Jeho zelená rukavice je příliš veliká, než abych se do ní netrefil. A vzhledem k tomu, že mě s ní chce praštit, tak mi tím vlastně i pomáhá. Jde na něm jasně vidět, že chce přitvrdit, tak jsem se rozhodl, že i já použiju trochu více síly.

Universe - 30. srpna 2016 20:20

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje ruka projde zelenou energijí, jako by nic neznamenala. Skoro jí tím i roztříští a zelenáč zazmatkuje a začne se stahovat, ale na to bylo až příliš pozdě, protože tím poněkud změnil dráhu tvého útoku do své tváře. Tvoje rána jej znovu odmrští, tentokrát skrz zdi, ven z budovy a do nedalekého nákladního auta s cisternou, společnost Lexcorp. Nákladní auto exploduje. Nemohl jsi ani příliš prohledat, zda-li to zelenáč přežil, protože něco zasviští vzduchem. Bruce držel onu mimozemsky vypadající krabici a hodil po tobě jeden ze svých vrhacích, batrangů. Který však drobně začal pípat a vybuchl ti do obličeje. Však tentokrát né s kryptonitem, ale normální náloží, tudíž tě to vlastně jenom tak trochu polechtalo.

Clark Kent - 30. srpna 2016 20:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Má pěst prošla boxerskou rukavicí tvořenou tou zelenou energií, jako by nic. Vlastně jsem jí tak nějak i roztříštil. Zelenáč zazmatkoval a pokusí se stáhnout, avšak nebylo mu to nic platné. Jeho útok mou pěst nepatrně vychýlil přímo proti své tváři a já jej tak znovu zasáhl přímo do obličeje. Rána byla tak značná, že jej to odmrštilo skrz zdi a ven z budovy, kde to napálil do zaparkované cisterny LexCorpu, která vzápětí explodovala. A sakra… Pomyslím si, ale to už jsem slyšel, jak něco sviští vzduchem. Bleskurychle jsem se otočil a chytil letící předmět, který mi mířil do obličeje. Byl to jeden z těch Brucových vrhacích zbraní, která mi vybuchla přímo do obličeje. Nyní však kryptonitový prach nebyl přítomný a tak mě exploze vlastně jen lehce polechtala. Jestli chceš dokončit, co jsi před pár dny začal, tak se budeš muset víc snažit, Bruci! Křiknu jeho směrem a upřu na něj svůj pohled. Nyní měl v rukou tu podezřele vyhlížející krabici. Neměl jsi ho do toho zaplést. Kdyby na mě nezaútočil, tak se mu nic nestalo. Dodám a rukou ukážu směrem k hořící cisterně. Pohledem však z Bruce neuhnu, aby mě nijak nezaskočil. Přece jen stále může mít s sebou nějaký kryptonit.

Universe - 31. srpna 2016 19:33

soukromá zpráva od Universe pro Bruce však zůstal poněkud klidný. "Je to horká hlava... říkal jsem mu, že má čekat... neposlouchal..." pronesl Bruce, aniž by hnul brvou, hledíc přitom zpříma stále na tebe. Nepokoušel se vlastně o nic, jenom stál a držel tu krabici, kterou předtím držel ten zelenáč. "Já ještě neskončil ale!!" zavrčí zelenáš a vyhrabe se z trosek nákladního auta, skoro netknut. "Lanterne, ne!" okřikne ho Bruce, ale zelenáš má evidentně svou hlavu. Z jeho prstenu na jeho pravé ruce začala tryskat zelená energie, která znovu mířila k tobě a během letu se změnila a zformovala ze sebe zelené okovy, které se omotaly kolem tebe a natěsno tě sevřely.

Clark Kent - 31. srpna 2016 20:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce, který si z mého naštvaného postoje k celé této situaci nic nedělal, mi jen odpověděl, že to je horká hlava, která jej neposlouchala. Prý mu totiž říkal, že má čekat, ale holt měl svou hlavu. Nevím co, mě štvalo víc. Jestli to, s jakým klidem mluvil o spojenci, kterého poslal na smrt, nebo jestli to, s jakou nenuceností nic nepopřel. Prostě tam tak bez pohnutí stál, s tou podivnou krabicí v rukou, a sledoval mě. Ten chlap něco chystá, to je jasné! Pomyslím si a dávám si na něj pozor. Vlastně si tak nějak dávám pozor celkově. Nevím totiž, odkud může přiletět nějaký kus kryptonitu. Jsem si totiž vědom, že může jen čekat, než Dick, nebo jiný jeho spojenec rozestaví kusy kryptonitu tak, jak to Bruce naplánoval. Místo Bruce, se však ozve hlas zelenáče, který se téměř netknutý, vyhrabal z trosek cisterny, a který zvolal, že ještě neskončil. Bruce naproti tomu zvolal, že to nemá dělat, ale zelenáč se na mě vrhl. Z prstenu na jeho pravé ruce vytryskla zelená záře, která se zformovala do podoby řetězů, která mne jako okovy natěsno omotaly. Řetězy? Ty snad vtipkuješ! Ušklíbnu se a rovnou napnu svaly, abych se pokusil ony řetězy přetrhnout. Vůbec se mi nelíbilo, že má Bruce za pomocníka někoho takového. Jeho schopnosti byly úžasné, ale rovnat se se mnou nemohl. Nejdříve jsem použil zhruba tolik síly, jako když jsem šel pěstí proti jeho boxerské rukavici, ale pokud tomu řetěz odolával, tak jsem rychle využil mnohem více síly. Nehodlal jsem se totiž znehybnit. Takto by měl Bruce šanci mě dostat na účinky kryptonitu.

Universe - 01. září 2016 17:29

soukromá zpráva od Universe pro Zelené řetězy začali praskat. Až nakonec zelená energie nevydrželi nápor tvé síly a řetězy, které tě ovinuli a svázaly popraskali a rozletěli se kus do stran. Byla to taková síla, že to zelenáče ještě odmrštilo kus zpátky k Brucovi a cestou si vytvořil z oné energie štít, za kterým schoval nejenom sebe ale i Bruce, který prozatím jenom všemu netečně přihlížel. "Naštval jsi ho..." pronesl Bruce k zelenáčovi. "Neříkej... a co s ním mám teď asi tak dělat?!" odvětil dopáleně zelenáč. "Mluvit s ním..." odvětil Bruce. "Hrabe ti?!! Jak mám s TÍMHLE, teď asi tak mluvit?! Zabije je na místě!" oporoval zelenáč. Bruce však netečně vyjde zpoza onoho zeleného štítu dopředu, před něj. "Je možná surový... ale nikdy byl nezabil....že ne? Clarku..."

Clark Kent - 01. září 2016 18:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zelené řetězy, kterými mně to ucho před chvilkou omotalo a svázalo, se začaly napínat a téměř okamžitě praskat. Záhy tyto řetězy pukly a jejich kusy se rozprskly všude po okolí. Byla to taková síla, že to zelenáče odhodilo stranou kus zpátky, až k Brucovi, kde si z té energie stvořil štít, kterým zaštítil nejen sebe, ale i Bruce. Ten na mě stále, jakoby až nezúčastněně, hleděl a nehýbal se. Nakonec však promluvil, ale jeho slova nebyla adresována mě, nýbrž jeho spojenci. Suše zkonstatoval, že mě naštval. Na to už docela dopálený zelenáč ironicky odsekl, že nemá povídat a nadnesl otázku, co teď s tím má asi dělat. Bruce navrhl, aby se mnou mluvil, i když mě samotnému to přišlo zbytečné. Ať řeknou, co chtějí, nezmění tím fakt, že se sem dostali společně, a že na mě zaútočili. Zelenáčovi to bylo také jasné, a proto se na Bruce utrhl, že mu asi hrabe, a že se mnou nemá cenu mluvit, protože ho zabiju na místě. Bruce na to zareagoval tím, že jakoby nic vystoupil před štít a prohlásí, že jsem surový, ale nikdy bych nezabil, což poté adresoval mne samotnému ujišťující se otázkou. Po celou tu dobu jsem visel ve vzduchu a se soustředěným zamračením jsem pozoroval jejich hádku. Nelíbilo se mi, jakým směrem to směřuje. Bruce mě měl přečteného dokonale a vypadalo to, že toho chce využít. To máš pravdu, ale když někdo soustavně ohrožuje můj život a stále a vytrvale na mne útočí, tak se nakládačce nevyhne! Odpovím mu sveřepým hlasem, a aniž bych mrknul, je oba pozoruju. Takže jak to provedeme? Budete na mě dál útočit, nebo se stáhnete a pokusíte se mě dostat zase příště?! Zeptám se s lehce nepřátelským podtónem v hlase a vyletím o pár metrů výš, abych měl lepší přehled o situaci.

Universe - 01. září 2016 18:36

soukromá zpráva od Universe pro "Chtěl jsem se s tebou sejít kvůli těm nevyjasněným zmizením, o kterých jsem tě informoval." začne Bruce a zelenáš zatím stáhnul zpátky svůj štít. Však nevypadal moc nadšeně. "Oběvil jsem, že ty stvůry, se kterými jsi se už jednou setkal, za tím stojí... prozatím nevím proč, ale unášejí náhodné lidi a rozmisťují tahle zařízení, za jakoukoliv cenu." pokračuje dál a přitom poukáže na onu mimozemsky vyhlížející krabici, kterou celou dobu držel. "Mno...tak se podíváme co je uvnitř ne?" nadnese zelenáš a energie z jeho ruky, teď dobře viditelně vycházející ze zeleného prstenu na jeho prstě, vytvoří zelené obří kladivo přímo nad tou krabicí. "To by bylo přinejmenším stupidní..." opáčí Bruce lehce dotčeně. Evidentně nebyl ze zelenáče nadšený o nic více, než-li ty. Ten si poněkud dotčeně odfrknul a kladivo se rozplynulo. Však červený bod na té krabici začal záhy zářit. "Já se toho nedotkl!!" poznamená zelenáš couvajíc od té krabice, která napůl vyskočila Brucovi z rukou a začala se roztahovat a rozpínat do šíře, až vytvořila jakýsi kruh, který se naplnil nějakou energií a skrz poté prošli několik první potvor se kterými jsi měl už co dočinění.

Clark Kent - 01. září 2016 19:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce odpověděl poněkud jinak, než jak bych čekal. Řekl totiž, že se se mnou chtěl jen sejít kvůli těm nevyjasněným zmizením, o kterých mne dříve informoval. V tom případě nechápu ten nevyprovokovaný útok… Příště ho raději nech doma, nemusel bych být už tak shovívavý… Odpovím Brucovi a střelím nevraživým pohledem po zelenáčovi, který stáhl svůj štít a tvářil se docela naštvaně. Nyní bylo jasné, že zdrojem jeho moci bude ten prsten, ze kterého vycházela ta zelená záře, co vůči mně používal. Příště mu zaútočím na prsten… uvidíme, jak bez něj bude útočit… Pomyslím si a vrátím se pohledem k Brucovi, který pokračoval v mluvě. Sdělil mi, že objevil, jak ty stvůry, se kterými jsem se už jednou střetl, za tím vším stojí. Sice neví proč, ale unášejí náhodné lidi a rozmisťují tyhle podivné krabice, a to za jakoukoliv cenu. Můj pohled spočinul na té podivné krabici, kterou po celou dobu střetu třímal v rukách. Kryptonská není, to je patrné... Pronesu, ale víc říct nestihnu, protože se do hovoru přisral zelenáč, který nadnesl, že se podíváme, co je uvnitř. Při tom z prstenu vypustil energii, která se zformovala do podoby velikého kladiva. To se Brucovi ale nelíbilo a dal to hned jasně najevo tím, že prohlásil skoro dotčeně, že by to bylo stupidní. Vypadalo to, že z toho chlapa byl podobně nadšený, jako já sám. Zelenáč si dotčeně odfrknul a nechal kladivo, aby se rozplynulo. Ale v tu samou chvíli se červený bod na krabici rozzářil. Zelenáč poplašeně ustoupil a křiknul, že se toho ani nedotkl. Krabice záhy napůl vyskočila z Brucových rukou. Rychle se začala rozkládat a roztahovat do podoby jakéhosi kruhu, který se naplnil nějakou podivnou energií, ze které hned začaly proudit první zubaté potvory. Toliko k odpočinkovému dni… Povzdechnu si a vrhnu se vstříc těm stvůrám, rozdávajíc rány vlevo i vpravo. Na druhou stranu teď ze sebe mohu alespoň trochu vybít svou frustraci. Posledních pár dní jsem dostával na zadek, což se teď otočí. Pomyslím si, lehce se ušklíbnu a vypustím táhlý paprsek, skrz jejich řítící se linie, vystupující z portálu. Hned se pak zase vrátím k rozdávání ran.

Universe - 01. září 2016 19:45

soukromá zpráva od Universe pro Potvory se začali hrnout z portálu a rozhodně jich nebylo málo. Ale na druhou stranu, do boje se k tobě přidal nejenom Bruce ale i zelenáč. Avšak nešlo to příliš dobře. I když jsi jich zničil dosti, jejich počet jakoby se potom vždy snad zdvojnásobil a na místo jednoho padlého, připadly snad tak dva či tři další nový. Byla to jako nekonečné. Boje se tak přesunuli na otevřené prostranství. Zelenáš poté dostane nápad a zavře zelenou energijí onu díru, kterou jste se dostali pryč a znemožní tak dalším potvorám, aby proudily dál do města. Avšak né příliš nadlouho, protože se za ním oběví jedna z těch potvor a zakousne se do jeho ramene, čímž přeruší proud oné energie, která tak zmizí a potvory uzavřené tak mohl zase volně proudit ven. Zelenáč vykřikne bolestí. Netrvá to však dlouho než mu přiskočí napomoc Bruce a potvory jej zbaví. Žádná krev vidět nebyla, ale neznamenalo, že to nebolelo, soudě dle výrazu v jeho tváři. "Musíš se více koncentrovat, Lanterne!! Tvoje mysl je rozpolcena!" sprdne jej Bruce. "To ty by ses měl obávat o sebe!! Ty si tady jedinej bez "schopností!" opáčí dosti dotčeně zelenáč.

Clark Kent - 01. září 2016 20:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Potvory se začaly hrnout skrz energetický portál. A i když jsem je rozmetával v hojné míře a dosti svižně, jakoby tomu nebylo konce. Zdálo se, že s každou padlou potvorou se tu objeví dvě další, které se na nás vrhaly. Nebojoval jsem však sám. Bruce i zelenáč se do nich také pustili a pomohli mi tak onen příval trochu zredukovat. Avšak ani společnými silami jsme nedokázali způsobit takové ztráty, aby jejich řady znatelně prořídly. Zdálo se to jako nikdy nekončící souboj. Chtě nechtě jsme byli brzy neskutečně přečísleni a tak nějak vypuzeni na volné prostranství. Zelenáč se pak vytasil s nápadem zavřít portál za pomocí té zelené energie. Chvilku to dokonce vážně fungovalo a jejich příval byl zastaven. Ale ani to netrvalo dlouho. Zezadu se k němu přikradla jedna z potvor a zakousla se mu do ramene. Přerušila tím tak tok energie z jeho prstenu a portál tím znovu osvobodila. Vzápětí se znovu obnovil nový příval nestvůr, který se začal hrnout do města. Tohle je k ničemu!! Pomyslím si, zakroutím hlavou a rozmáchnu se zeširoka pravačkou, čímž od sebe odmrštím hned několik těch potvor. Bruce se mezitím přesunul k zelenáčovi a zbaví ho té stvůry. Krev nebyla patrná, ale očividně ho to bolelo. Bruce vyzve zelenáče, aby se více koncentroval, protože má prý mysl rozpolcenou. Zelenáče to prohlášení popudilo a odsekl mu, že se má starat o sebe, protože on jediný tu je bez schopností. To je vůl… Pomyslím si, ale dál to řešit nemůžu, protože na mě začaly skákat ty potvory. Vznesl jsem se tedy výš a roztočil jsem se okolo své osy, díky čemuž jsem je ze sebe sundal. Hned vzápětí jsem se však vrátil do řeže a znovu jsem začal rozdávat rány na všechny strany. Z čeho byla ta krabice?! Musíme ten portál zničit!! Křiknu směrem k Brucovi, počkám pár vteřin, a pak se pokusím na portál vypálit paprsek ze svých očí, pokoušejíc jej poškodit.

Universe - 01. září 2016 20:28

soukromá zpráva od Universe pro Na tvou otázku už odpověď nedostaneš. Protože se z jiné části města ozve podobný zvuk a rána jako předtím, což znamenalo jediné, asice, že se otevřel další portál, což poté potvrdili i hordy další potvor, které proudily z kanálů a některých budov. "Bože... copak to nikdy neskončí?!" pronese zelenáč. I když se vám povedlo zredukovat počet těch, kteří vylezli z vašeho původního portálu, z těch dalších začali proudit další a další a rozšířily a rozletěli se různě do všech koutů měst. "Nesmíme polevit!" pronese Bruce. "Vždyť nemají vůbec konce!" namítne zelenáč. Však kolem vás se prožene červenožlutá šmouha, tedy spíše blesk, který ti byl a příliš povědomí. Blesk sejme několik potvor najednou v prakticky stejném čase. "Myslel jsem, že by se vám hodila ruka navíc... a tak jsem dorazil jak nejrychleji to šlo..." "Flashi!!! Ty kluku jeden... rád tě poznávám!" pronese nadšeně zelenáč a šel se s Barrym, který se netvářil příliš nadšeně, seznámit a uvítat jej tak nějak.

Clark Kent - 01. září 2016 20:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na mou otázku však už odpověď nedostanu, protože se v jiné části města ozval povědomý zvuk s následnou ránou, která signalizovala, že se otevřel další portál. Vzápětí se nám to potvrdilo, protože se z toho místa vyvalily další hordy těchto potvor. Zelenáč frustrovaně zakřičí, zda to bude mít někdy konce. Sice jsme společným úsilím začali redukovat počty těch, kteří sem proudili skrz starý portál, ale z toho dalšího portálu se už začaly rozlézat snad do všech koutů města. Aniž bych polevoval v boji, jsem tu a tam vrhl pohled k těm potvorám, které se rozlétaly různými směry. Chtěl jsem si udržet přehled, kudy všude vyrazily. Bruce nás nabádal, že nesmíme polevit, ale Zelenáč si už začal zoufat, protože odsekl, že jich není konce. Já se nerozptyloval rozhovorem s nimi a rozdával rány na všechny strany. Hned na to se okolo prohnala rudožlutá šmouha, která během úderu srdce porazila několik potvor, a to téměř zároveň. Barry… Pomyslím si a jedné potvoře uštědřím takovou ránu, až se rozplácla o nedalekou zídku. Zelenáč však nadšeně zvolá „Flashi“, načež dodá, že jej strašně rád poznává, přičemž se vydá k němu, aby se s ním nadšeně přivítal. Možná bys měl navštívit S.T.A.R. Labs… jestli ta tvá krabice byla stejná jako ta, kterou jsme našli, tak hrozí, že se přetvořila na portál a procházejí z ní tyhle potvory. Řeknu Flashovi a soustředěně přejíždím pohledem po okolí, abych zjistil, kde všude se už ty potvory dostaly.

Universe - 02. září 2016 18:27

soukromá zpráva od Universe pro "Odtamtud právě běžím..." opáčí Barry. "Dostal jsem SOS volání od dr. Stona a tak jsem tam běžel jak jsem nejrychleji dovedl. Naneštěstí jsem dorazil skoro pozdě. Laboratoř už byla pod útokem těch potvor. A tak jsem zabezpečil tolik lidí kolik se dalo a zamířil sem, protože se jich sem dost stahovalo." vysvětlí Barry. Zelenáče přitom poněkud ignoruje, z čehož on nebyl zrovna nadšený. Jenže pak si Barry všimne Bruce. Rychle k něm svou superrychlostí přiskočí. "Je to...docela čest... potkat vás... Batmane,....um, pane... pane Batmane..." začne koktal nervózně Barry. Bruce si jej trochu změří pohledem. "Nenamáhej se, ten chlap je totální hňup..." opáčí zelenáč k Barrymu, který nyní vypadal skoro podobně nadšeně, jako když dítě potká svou milovanou hvězdu či hrdinu. "Sledoval jsem tvou práci v Central City... udělala na mě dojem." opáčí Bruce a nabídne Flashovi ruku, kterou si poté vzájemně stisknou. "Hej Barry.. máš něco pod nosem..." utrousí uštěpačně zelenáč, když se Bruce vrátí k ohledávání jedné z mrtvol těch potvor. Barry po něm střelí poněkud nesnášenlivým pohledem. Však tímto to nekončilo. "Haááááááááá!!" ženské zvolání protnulo poloticho a na silnici k vám se zřítila ze vzduchu jedna z těch potvor a něco na ní bylo. Z potvory vytáhla meč, tobě důvěrně známá tvář. "Zdravím bojovníci...." ohlásí svůj příchod Diana, očisťujíc si svůj meč, od krve té potvory. Zelenáč na ní hleděl více než překvapeně. Poté se však vzpamatoval a vyrazil směrem k Dianě. "Nazdar krásko..."

Clark Kent - 02. září 2016 19:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry mi odpověděl, že právě ze S.T.A.R. labs běží. Dostal odtamtud SOS volání od doktora Stona. Dorazil sice skoro pozdě, ale zajistil a zachránil každého, koho mohl. Pak se ale vydal sem, protože se tímto směrem stahovalo mnoho těch zrůd. Zelenáč se přišel nadšeně přivítat s Flashem, který jej okázale ignoroval, což ho docela naštvalo. Pak si však Barry všiml Bruce a rychle k němu přiskočil, načež ho začal svým typickým nervózním, koktavým stylem, zdravit. Zelenáče to štvalo a tak Barrymu řekl, aby se nesnažil, protože ten chlap je totální hňup. Nehádám se, ale říká to opravdu ten pravý… Pomyslím si a pousměji se, protože k zelenáčově trucu, se Bruce zachová docela vřele. Pochválí Barryho a podá mu ruku. Barry samozřejmě vypadá jako dítě, které potkalo svůj idol, což mu zelenáč otluče o hlavu. Řekne mu, že má něco pod nosem, předhazujíc mu, že vlastně Brucovi „leze do zadku“. Hned vzápětí se ozve bojový pokřik, který jsem důvěrně znal, a proto mi vykouzlil úsměv na tváři. Na silnici se k nám zřítila jedna z těch potvor, ve které vězel Dianin meč. Ta se k ní ladně snesla, vytrhla z ní svou zbraň a pozdravila nás jakožto bojovníky. Při tom si tak nějak očišťovala svou zbraň. Nejvíc rozhozený Dianiným příchodem, byl zelenáč, který se vzpamatoval až po pár vteřinách. A jen co ono překvapení opadlo, objevila se jeho slizounská stránka, protože slovy „Ahoj krásko“, oslovil Dianu, ke které se tak nějak vypravil. A dost, chlapče!! Pomyslím si, úsměv zmizí a já jakoby nic přistanu mezi zelenáčem a svou drahou. Při tom mu věnuji jeden výhružně zamračený pohled, který velice výmluvně sděluje „ještě krok a ukážu ti obsah tvého hrudního koše“.

Universe - 02. září 2016 20:01

soukromá zpráva od Universe pro Zelenáč na tebe vrhne nenávistný pohled. "Je poměrně příjemné být zpátky v bitevní vřavě." opáčí Diana, když dočistí svůj meč. Coby amazonka byla vlastně vychována skoro jen a čistě pro boj. "Fajn... co teď vlastně?" zeptá se nakonec zelenáč všech okolo. "Nevím..." opáčí Bruce, však nezůstává dlouho nezaneprádněn, ostatně, ale to vy všichni. Něco dalšího mířilo k vám, ale když to dopadlo na silnici, nevypadalo to jako jedna z těch potvor. Spíše jako člověk, v nějakém brnění, které do něj byl i tak nějak zapojeno a zavedeno. "Můj...." pronese Diana a znovu tasí svůj meč. "Ne, počkej!" zastaví jí rychle Barry a postaví se i v setině sekundy přímo před ní. "...to on mi pomáhal v laboratořích, zachránit ti ostatní lidi..." Však uběhlo sotva pár sekund a něco dalšího se sneslo mezi vás. Tedy přesněji, někdo další se snesl mezi vás. Tentokrát to už jako normální člověk vypadalo, ale až na to, že jeho tělo jakoby náhodně generovalo drobné energetické výboje po jeho těle. "Zdravím... jsem Shazam." představí se hrdina nadšeně. "...jsem tu s ním..." dodá a poukáže na polorobota za sebou. "..on tu NENÍ se mnou...." opáčí lehce dotčeně polorobot.

Clark Kent - 02. září 2016 20:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zelenáč se zarazí a vrhne na mě nenávistný pohled. To mě potěšilo, a tak jsem nasadil spokojený výraz a začal jsem jej ignorovat. Otočil jsem se k Dianě, která vypadala natěšeně. A to taky potvrdila prohlášením, že je příjemné být znovu v bitevní vřavě. Amazonka se v ní nezapře… Pomyslím si a pousměji se na ni. Úsměv však zmizí hned záhy, protože se znovu ozve zelenáč, který se zeptá co teď. Nekontrolovatelně protočím očima, což zelenáč neuvidí, protože jsem k němu zády. Chtěl jsem mu už něco říci, ale předešel mne Bruce, který odpověděl, že neví. Už už jsem chtěl navrhnout, abychom se vrhli na ostatní stvůry, které se rozlezly různě po městě, ale něco upoutalo mou pozornost. Vlastně pozornost nás všech. Přiletěla podivná humanoidní osoba, která byla celá zakuta do podivné zbroje. Už z prvního pohledu bylo jasné, že je s tou zbrojí nějak podivně spojený. A to až nepřirozeně. Očividně to byl člověk, ale zdálo se, že z něj moc zbýt nemohlo, soudě podle kovových částí, které v sobě měl. Diana prohlásila, že tenhle je její, načež vyrazila k němu vstříc. Avšak Barry jí zastaví dříve, než udělá byť jeden krok. Postaví se před ní a prohlásí, že tenhle muž mu právě pomáhal v S.T.A.R. labs. Hned na to se z nebe snesl další muž, tentokrát však na něm nebyla viditelná žádná kovová část. Zdálo se, že to byl člověk, ale jeho tělo jakoby náhodně generovalo viditelné elektrické výboje. Jen co dosedne na zemi, tak se představí jako Shazam, načež dodá, že je tu s tím kyborgem. Kyborg jakoby byl tím tvrzením pobouřen a tak rázně odpoví, že tu není s ním. Sice je to velice milé, vás poznat, ale každou vteřinou, kdy tu stojíme a bavíme se, jsou nevinní lidé v nebezpečí. Pročísnu nastalé ticho pevným hlasem, načež dodám. Já a Diana jsme s těmi stvůrami už jednou bojovali, a tak víme, čeho jsou schopné. Teď možná lidi jen unáší, ale my jsme viděli, jak je požírají… Takže navrhuju… DO AKCE! Pronesu, přičemž poslední slova zvolám hlasitěji, než zbytek, a vyrazím k nejbližší koncentraci nestvůr, abych jim nakopal zadky.

Universe - 02. září 2016 21:07

soukromá zpráva od Universe pro "To by nebylo rozumné..." opáčí robot. "Proč?" zeptá se Bruce. "Napojil... jsem se na tu jejich technologii... aspoň myslím, že znám jejich plány... chtějí pro někoho dobít a přetvořit Zemi... jestli si myslíte, že tohle je zlé, zlé to teprve začne být..." pronese robot. Bylo težké jeho slovům poněkud uvěřit, ale už jenom jeho tělesná konstrukce říkala, že on zřejmě bude vědět o čem mluví, tedy rozhodně aspoň v případě technologií, protože jeho celková konstrukce nevypadala jako nic, co by někdo na Zemi vyrobil. "To by poněkud sedělo." poznamená Bruce. "Jak to můžeš vědět?" zeptá se ho Barry. "Mno... v první řadě... voda hoří..." řekne Bruce a ukáže směrem k pobřeží, kde se na obzoru tvořil jakýsi kruh, ohnivý kruh a ty potvory se kolem něj stahovali. Z ohnivého kruhu se poté začala vynořovat jakási konstrukce, ale stejně tak i z různých míst města, která rozhodně nevypadala pozemsky. Potvory tam začali odnášet unesené lidi. "Je pozdě... je tady..." pronese robot a z té konstrukce ve vodě, se začnou vynořovat desítky nových a dalších potvor a ještě někdo další. "Jsem entropie... jsem smrt.... jsem Darkseid." pronese hromovým hlasem, jehož tón jakoby rezonoval až v morku kostí.

Clark Kent - 02. září 2016 21:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Robochlap opáčí, že by to nebylo rozumné, což mě přiměje se zastavit. Co by mohlo být nerozumné na záchraně nevinných? To mi prostě mozek nebral. Proč? Zeptali jsme se s Brucem svorně, na což nám robochlap odpověděl, že se napojil na jejich technologii a zjistil jejich plány. Podle všeho chtějí pro někoho Zemi dobít a přetvořit jí. Bruce se zdál být nepřekvapený informacemi, které se mu dostaly. A jeho slova mě potom poněkud vytočily, protože prozradily, že už o tom něco víc a neobtěžoval se nám o tom říci. Barrymu to taky zrovna nevonělo a tak se ho zeptal, jak to ví. To by mě taky zajímalo… Pomyslím si, ale Bruce poukáže na to, že voda hoří, což stočilo naše pohledy k pobřeží. Jasně jsme viděli, jak kruh vody v moři hoří jasným plamenem. Okolo se stahovaly ony nestvůry, které poletovaly stále dokola. Záhy se z ohnivého kruhu vynořila mimozemsky vypadající konstrukce, která vypadala jako nějaká podivná věž. To samé se stalo v různých částech města i v širokém okolí, avšak jen tady odtud se začaly rojit nejen další nestvůry, ale vyletěla odtamtud i mohutná postava, která za žádných okolností nemohla být přátelská. Potvrdily to její slova, která prohlásila s pozoruhodnou silou, že je entropie, smrt a že je to Darkseid. Tak tohle bude vůdce těch potvor… Pomyslím si a stále upírám zrak na tu mohutnou postavu. Nevypadá přátelsky… Řeknu beze stopy strachu v hlase a pohlédnu na ostatní. Pojďme zjistit, o co mu jde… Navrhnu s jistým potutelným úsměvem a pomalu Darkseidovi vyrazím v ústrety.

Universe - 03. září 2016 08:26

soukromá zpráva od Universe pro Ten, jemž se představil jako Darkseid, je vznášel ve vzduchu a pozvolna, poslu s těma potvora za svými zády a po svém boku, doletěl až k vám. "Ee, zůstaňte kde jste!" zvolá zelenáč. "Green Lantern tohle zvládne sám!" začne se chvástat zelenáš a vyrazí vůči tomu obrovy vstříci sám, přitom se mu z oné zelené energie, kterou generoval ze svého prstenu, vytvoří onu obří rukavice s ostny. Však nedopadlo to příliš dobře.

Clark Kent - 03. září 2016 09:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ten co se představil jako Darkseid, se vznášel ve vzduchu a okolo něj poletovaly ty potvory, které procházely portálem. Pozvolna spolu doletěli až k nám, ale to už se znovu rozkřikl zelenáč, že máme všichni stát, že si ho jakožto green lantern podá sám. Chvástavě pak vyrazil proti Darkseidovi a z ruky se mu zase vyvalila ta zelená energie, která se zformovala do podoby té velké boxerské rukavice. Už i já jsem se přesvědčil, že tohle je veskrze zcela zbytečný tah. Zelenáč kupodivu svůj cíl trefil do obličeje, ale vůbec to s ním nehnulo. Co víc, ta boxerská rukavice se roztříštila na kusy. Následně přišla řada na zasaženého, který se po zelenáčovi ohnal pěstí a poslal ho vstříc jedné budově, o kterou se rozplácl a padl na obličej na ulici. Jeden by řekl, že ho ty výprasky musí bavit… Pomyslím si a skoro neznatelně se ušklíbnu. Pak ale zvážním, protože i když máme „zakázáno“ si praštit do jejich vůdce, neznamená to, že se nemůžeme pustit do té jeho hordy, která tu s ním přiletěla. Proto vyrazím na ty potvory, které vypadají zneklidněně. Vlétnu mezi ně a začnu se starat o to, aby žádného dalšího člověka neunesly. Avšak možná trochu zvolna, vím totiž, že ten Darkseid bude asi trochu tvrdší oříšek. A proto budu po očku sledovat, jak se „souboj“ mezi ním a zelenáčem vyvíjí. I když je to fenomenální vůl, stejně bych mu přišel na pomoc, pokud by se to vyhrotilo.

Universe - 03. září 2016 14:17

soukromá zpráva od Universe pro Zelenáč dostal sodu. A jakmile se ocitnul na zemi, pustily se do něj ty zubatý potvory. To však nenechal být Barry, který mu vyrazil napomoc a vůči těm potvorám. Ale to zase nemohli sledovat ty ostatní potvory a tak vyrazily tamtěm napomoc. To jste však nemohli nechat jenom vy a tak začal další boj. Zelenáč se mezitím sebral ze země. "Druhé kolo!" pronese, vznese se do vzduchu a zelená energie z jeho prstenu kolem něj vytvoří mohutnou vlakovou lokomotivu, kterou se rozjede přímo proti Darkseidovi. Avšak ani s tímhle příliš nepochodí a zelená energie se o něj roztříští, stejně jako předtím. To už se evidentně jemu samotnýmu nelíbilo, protože než zelenáč stačil přijít s novým nápadem, chytnul jej za pravou ruku a sevřel mohutně. Lámání a křupání kostí bylo slyšet i přes bitevní vřavu, stejně jako zelnáčův nářek, plný bolesti. Obr jej poté odhodil, jako kdyby to byl jen neškodný hmyz směrem k vám.

Clark Kent - 03. září 2016 14:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zelenáč dostal sodu a jen co dopadl na zem, tak se do něj pustily potvory. Barry mu ihned přispěchal na pomoc, což se ale nelíbilo těm zbývajícím potvorám, které na nás vystartovaly. Tak nějak se to vystupňovalo v litou řež mezi námi a těmi potvorami, během které se zelenáč sebral ze země. Křikl na Darkseida, že začíná druhé kolo, načež proti němu vyrazil. Z prstenu znovu vyrazila ta zelená energie, která okolo jeho samotného zformovala parní lokomotivu v životní velikosti. Nicméně, i když to vypadalo lépe, a že by už to mohlo trochu štrejchnout, tak se o Darkseida jen neškodně roztříštila, jako prve ta boxerka. I když to s Darkseidem ani nepohnulo, asi se mu to nelíbilo. Vrhl se proti otřesenému zelenáčovi, kterého chytil za pravou ruku. Jeho stisk byl tak drtivý, že se ozvalo ošklivé praskání kostí. Zelenáč bolestivě vykřikl a jeho tělo ochablo. Hned vzápětí s ním Darkseid mrštil naším směrem. Tak jo… teď já… Houknu na ostatní a vyrazím Darkseidovi vstříc. Vím, že toho snese dost, takže se nebudu až tak upejpat, jako bych to dělal s kýmkoliv jiným. Vyletím k němu jako střela, míříc mu přímo na obličej, do kterého ho praštím opravdu značnou silou.

Universe - 03. září 2016 14:49

soukromá zpráva od Universe pro Povede se ti něco co zelenáčovi ne. Když jej praštíš, dokonce jej donutíš pootočit kousek hlavou. Což se mu ale rozhodně nelíbilo. Poněkud zavrčel a ránu ti vrátil. A že rozhodně nebyla malá. Byla skoro taková jako bys dostal třeba od Zoda, nebo včera Diany. Šokovaného tě poté čapl za plášť a několikrát s tebou smíkl se strany na stranu do silnice pod ním. Každý tvůj dopad tříštil silnici pod tebou nakusy. A Darkseid tě nakonec odhodí, stejně jako předtím zelenáče. Otřesen skončíš na zemi. Svět se s tebou poněkud točit a nemálo otřásal. Diana to viděla. A rozhodně se jí to nelíbilo, protože si mohl vidět jak letí vůči obrovy a několikrát se do něj pokusí setnout mečem, ale ostří meče se od něj jenom jakoby odrazí. On si to však nenechá líbit a několika ranami jí knockoutuje a vyšle zpátky vůči vám.

Clark Kent - 03. září 2016 15:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Povedlo se mi to, na co zelenáč neměl. Praštil jsem Darkseida do obličeje takovou silou, až pootočil hlavou na stranu. Tím jsem jej však naštval, protože se mi to pokusil oplatit. Zavrčel a praštil mě tak, že to opravdu zabolelo. Měl sílu jako já, nebo Zod. A bylo to o to horší, že jsem se pořád ještě plně nezotavil z předchozích dní. Bylo to opravdu zvláštní pocit. Do nedávna tu nebylo nic, co by mě dokázalo zranit, ale teď to dokáže každý druhý. Trochu šokovaně jsem se zarazil, čehož využil můj sok. Čapl mě za plášť a několikrát se mnou smýknul na stranu a poté i do silnice pod sebou. Jak se dalo čekat, tak se pode mnou asfalt tříštil. Nakonec mnou mrštil jako se zelenáčem, kde jsem dopadl na cestu. Otřeseně se rozhlížím okolo sebe a celý svět se se mnou točí. Nicméně zahlédl jsem Dianu, která sledovala jak se mnou Dakrseid zametl a očividně se jí to nelíbilo. Vyrazila vůči obrovi a několikrát jej sekla svým mečem. Avšak vůbec jej nezranila. Všechny rány se neškodně svezly po jeho zbroji. On si to však líbit nenechal a několika ranami jí knockoutoval a vyslal jí vzduchem směrem k nám. Diano! Zvolám a vmžiku jsem byl na nohou. Bleskově jsem se vznesl a zachytil do náruče svou milou, ještě než dopadla na zem. V pořádku? Zeptám se starostlivě a počkám na odpověď. Vím, že jí nic takového vyřadit nemůže a tak se na ni následně jen usměji, postavím jí na zem a znovu proti Darkseidovi vyrazím, abych mu jich ještě pár natáhl.

Universe - 03. září 2016 18:32

soukromá zpráva od Universe pro Diana vypadala dosti zaskočeně. Evidentně nic podobného nečekala, ostatně již to byl nějaký ten čas, kdy jste se postavily Aresovi, ale i Zodovi a jeho kumpánům. A střet s Bizarrem tomu taky moc nepřidal. "Nah... jsem v pořádku..." odvětí Diana. Však tvůj pokus o to, vrhnout se zpět na Darkseida nevyjde, neboť se ti do cesty postaví ten, který se předtím představil jako Shazam. "Trochu to tu rozjedem ne..." pronese, mrkne přitom okem na Dianu a poté natáhne ruce směrem ke Darkseidovy a pustí jeho směrem značnou dávku blesků, které byly podobné těm, které používal předtím Ares. Darkseid se ani nebránil, nepokoušel se nijak ani uhnout a i když dostat zásah, plný zásah, nic moc to s ním ani neudělalo. Spíše jej to asi ještě více naštvalo. Jeho oči zazářilo rudě, podobně jako tvoje a použil stejně jako ty, dva rudá paprsky, které vystřelil proti Shazamovi, jehož zasáhli plnou silou.

Clark Kent - 03. září 2016 20:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana vypadala dosti zaskočeně, ale veskrze v pořádku. I tak jsem se jí ale zeptal, zda je v pořádku. Odfrkla si a přisvědčila, že je v pohodě. Proto jsem jí postavil zpátky na zem, usmál se na ni a vyrazil proti Darkseidovi. Avšak nedostanu se moc daleko, prakticky mě ihned zastavil ten, který se představil jako Shazam. Pronesl, že to tady rozjedem a mrkl na Dianu, načež proti Dakrseidovi vrhl značnou dávku blesků, ne nepodobných těch od Árese. Darkseid se však tomu vůbec nebránil ani se nesnažil jim vyhnout. Dostal tedy plnou dávku přímo do hrudi, nicméně to s ním vůbec nehnulo. Jediný dopad to na něj mělo takový, že ho to jen více naštvalo. Vzápětí jeho oči zazářily rudě a náslědně mu z nich vyrazily paprsky podobné těm mým, které zamířily přímo k Shazamovi. Toho to zasáhlo plnou silou do hrudi. Tohle není dobré!! Pomyslím si a vyrazím proti Darkseidovi osobně, snažíc se ho praštit do palice tak silně, aby nechal Shazama na pokoji.

Universe - 04. září 2016 08:15

soukromá zpráva od Universe pro "Můj tah..." pronese Darkseid, ještě než se k němu dostaneš. Jeho ruce, po předloktí, začnou zářit červeně a záře se stupňuje do doby, než je zvedne nad hlavu. "Počkat, počkat...!" pronese Barry, schovávajíc se za tebe zrovna ve chvíly, kdy s nimi obr udeří o zem pod ním. Síla jeho útoku byla masivní. Okamžitě se zvedla tak mohutná tlaková vlna, že to zničilo nejenom silnici v okruhu několika desítek metrů, ale i budovy, které v tomto dosahu byly. Ze všeho nezbylo nic než rujiny a sutiny. Ostatní, tedy tvůj tým to poněkud pohřbilo pod tím vším, zatím ty jsi stál netknut, stále na místě, Barry krčíc se za tebou. Když se však a vše s tím spojené ustálilo, Darkseid se vznášel kousek na zemí a nevypadal příliš potěšeně, že vy dva vlastně ještě stojíte. Jeho oči začali rudnou. "Něco mi říká, že budeme muset utíkat a to hodně rychle." pronese Barry směrem k tobě.

Clark Kent - 04. září 2016 09:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na půl cesty ke svému cíli, se Darkseid rozhodl pro protiútok. Prohlásil, že teď je na řadě on, načež jeho ruce a předloktí začaly zářit rudě. Zvedl ruce nad hlavu v podivném nápřahu a já věděl, že to nebude jen tak, a proto jsem dosedl zpátky na zem, abych se lépe zapřel. Barry se jej také pokusil zastavit, avšak jen zvoláním, aby počkal, což jsem shledával zcela bezpředmětným a veskrze stupidním. Už jsme jej napadli a on nás, čas řečí tedy už skončil. Navíc se mi zdá, že náš sok zrovna moc na řeči není. Darkseid vzápětí udeřil svými zářícími pažemi o zem pod sebou. Ozvala se pekelná rána, po které se vzedmula obrovská tlaková vlna, která drtila nejen silnici, ale i přilehlé budovy v okruhu několika desítek metrů. Já onu vlnu přestál, i když mi to nebylo zrovna příjemné. Můj tým to ale pohřbilo pod sutinami, včetně Diany, avšak Barry si našel úkryt přímo za mnou, takže byl v pořádku. Všude v okolí byl rozvířený prach, který se postupně začal usazovat. Chvilku na to jsme zahlédli Darkseida, jak se spokojeně vznáší nad zemí. Přísahal bych, že ho naštvalo, když nás s Barrym zahlédl na nohou. V tu chvíli jeho oči zazářily zářivě rudou, což Barry okomentoval, že mu něco říká, že budeme muset běžet hodně rychle. S tím problém nemám… Odpovím mu a svorně vyrazíme „silnicí“ pryč, já letem a Barry po svých. Právě všas, protože za námi Darkseid vyslal ze svých očí dva masivní rudé paprsky, které se nás držely jako klíště.

Universe - 04. září 2016 16:15

soukromá zpráva od Universe pro Darkseidovi oči rudě žhnuly. Netrvalo poté ani pár sekund a vystřelili z nich dva laserové paprsky, přímo proti vám. Barry, na nic příliš nečekal a sebral nohy na ramena a to tak nějak doslova. Jeden z těch laserových paprsků se vydal za ním, zatímco ten druhý se zaměřil na tebe a následoval tě, kam všude jsi letěl. Když jsi zahnul, zahnul taky. Však evidentně jsi nebyl až tak rychlí, jak jsis myslel, protože tě ten paprsek dohnal. Jeho zásah bylo něco, co jsi ještě doposavať nikdy nezažil. Bolest byla ukrutná, jakoby tě to propalovalo zvěnčí dovnitř. Prostoupila ti bolest snad do všech koutů a zákoutí tvého těla. Tohle jsi nepocítil ani když tě předtím zasáhl Ares těmi blesky. Tvoje tělo nakonec rezignovalo a tvoje mysl se uzavřela a svět před tebe zčernal.

Clark Kent - 04. září 2016 16:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Darkseidovy oči zažhnuly rudou září. Netrvalo to dlouho a vyrazily z nich dva masivní laserové paprsky. Barry na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Já taky nečekal na kolkovanou žádost a vyrazil jsem za ním. Paprsky byly za námi, a i když jsem se snažil, co to šlo, stále se přibližovaly. Proto jsem zabočil na druhou stranu oproti Barrymu. Byl jsem však nemile překvapen, neboť se paprsky rozdělily. Jeden zůstal za Barrym, ale ten druhý se stočil a zamířil ke mně. Proto jsem letěl dál a znovu na rohu zatočil. Paprsek byl stále za mnou a stále blíž. A sakra!! Pomyslím si a sesbírám všechny síly, abych ještě víc zrychlil. Bylo mi to však zcela na nic, neboť mne už zasáhl. Celým mým tělem prostoupila neskutečná bolest. Tak hrozně jsem se snad ještě necítil. Možná jen, když mi Bizarro vypálil oči, což bylo opravdu hrozné. Avšak skutečnost že mě pouhý zásah poslal do světa neskutečné bolesti, bylo něco nemyslitelného. UÁÁÁ!! Unikl mi bolestný výkřik, který byl posledním projevem mého vědomí. Hned poté se mi před očima zatmělo a bolest polevila. Má znavená mysl konečně opustila mé potlučené a oslabené tělo, a já se konečně ocitl v naprostém bezvědomí.

Universe - 04. září 2016 17:12

soukromá zpráva od Universe pro Chvíle, která se zdála jako věčnost, než se tvoje vědomí začalo samo uvědomovat. Ovšem, už z prvního pohledu, který se ti naskytl, bylo jasné, že tohle není Metropolis. Vypadalo to nějaká laboratoř, ale s poněkud, mimozemským nádechem. Rozhodně nic co by normální, obyčejný člověk vytvořil na Zemi. Co více, byl jsi připoután a ani tvoje nadlidská síla nestačila na to, aby ona pouta zničil a osvobodil se. "Konečně jsme vzhůru..." pozve se lehce sípavím hlasem.

Clark Kent - 04. září 2016 17:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Než jsem si pomalu začal uvědomovat sám sebe, tak to nějakou dobu trvalo. Řekl bych, že od té doby uběhly hodiny, ale klidně to mohly být i dny. Všechno mě stále bolelo a cítil jsem se nesvůj. K tomu všemu jsem byl ještě velice zmatený, protože jsem si nebyl jist, kde to vůbec jsem. Pomalu jsem otevřel oči a rozhlédl se. Vypadalo to, že mě někdo přenesl do jakési laboratoře. Avšak tato laboratoř nesla stopy, které nasvědčovaly, že se nejedná o pozemskou stavbu. Rozhodně ne takovou, jakou jsem měl dosud možnost navštívit. Chtěl jsem se protáhnout, ale ukázalo se, že jsem byl přikurtován. Napnul jsem svaly, abych se jim z toho vytrhl, ale nic jsem s tím nezmohl. Pak se ozval podivný sípavý hlas. Otočil jsem pohled za jeho majitelem a zamračeně si ho prohlížel. Vypadal téměř jako člověk, ale byl podivně deformovaný a na hrudi měl podobnou zbroj, jako ty zubaté potvory. Co-co jsi zač?! Zavrčím a znovu napnu svaly, abych se pokusil osvobodit. Kde to jsme a co je s ostatními?! Zavrčím znovu a počkám, zda mi ten zmetek odpoví, či co se bude dít dál.

Universe - 04. září 2016 18:11

soukromá zpráva od Universe pro "Moji vojáci... moji Paradémoni tě na můj příkaz odnesli ke mě... do mé laboratoře..." odvětila osoba. Na ovládacím pultu před ním však začal něco dělat. Načež za pár okamžiků můžeš cítit jak ti něco, jakoby vlezlo na záda a přes ně se to začalo rozlézat po celém tvém těle. Byla to podivná substance, světle modré barvy. "Moje metamorfovací substance zřejmě neprojde skrz tvou kryptnoskou kůži... avšak, tady v mé laboratoři budeme mít dosti času, dosti času na to, abych přišel na to, jak se dostal skrz, do tebe a poté stvořil toho nejmocnějšího supervojáka.... a poté, s tvou pomocí přetvořím všechny ostatní ´super´... a to vše pro našeho Darkseida..." pronesl ten evidentně pomatený vědec. Modrá substance se stále dál rozlézala pomalu po tvém těle.

Clark Kent - 04. září 2016 19:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ta odporně vypadající osoba mi kupodivu odpověděla. Řekl mi, že jeho „paradémoni“, jeho vojáci mě sem k němu přinesli na jeho rozkaz. Poté na chvíli zmlkl a stiskl několik tlačítek a spínačů na nějaké kontrolní desce před sebou. Ihned potom jsem něco ucítil na zádech. Ihned se mi to začalo rozlézat po celých zádech a stále dál. Bylo to opravdu nepříjemné. Po chvilce jsem to už dokázal zahlédnout a rozhodně se mi to nelíbilo. Jednalo se o nějakou světle modrou substanci. Tehdy mi začal objasňovat své plány, že jeho metamorfovací substance nejspíš neprojde mou kryptonskou kůží, ale že má čas, aby na to přišel. A poté prý ze mě stvoří dokonalého supervojáka. A potom plánuje, s mou pomocí, přetvořit ostatní „superlidi“, aby potěšil Darkseida. TO se ti NEPODAŘÍ!!! Zvolám a začnu sebou zmítat, napínat svaly a pokoušet se osvobodit. Nikdy se nepodvolím! Zavrčím, a jelikož se mi nedaří osvobodit se, tak okolo začnu zběsile pálit paprsky z očí.

Universe - 04. září 2016 19:44

soukromá zpráva od Universe pro Tvůj pokus o to zničit to tady paprsky byl poněkud neúspěšný. Z nějakého, tobě neznámého důvodu prostě ony paprsky nevycházeli a to ses snažil jak jenom si chtěl. Ona světle modrá substance se po tobě stále rozlézala. Svými jakoby živými konečně prošmatlávala tvoje tělo a něco hledala. Ovíjela se ti kolem pasu, kolem hrudi, dole kolem nohou, i kolem připoutaných rukouch. Směřovala nahoru k tvé hlavě a po obličeji přilezla až k tvým očím. A pak to začalo. Substance se zachytila tvých víček a začala lést, vlézat přes ně, pod tvoje oční bulvy a dál za ně až mi místu, kde byly bulvy napojené k mozku v lebce za nimi. Bolest, kterou přitom s sebou nesla byla nepopsatelná. Jakoby ti do očí každou sekund někdo vrážel tisíce a tisíce tenkých, ostrých nožíků. "Ať žije Darkseid." pronese vědec, který pozvolna přijde k tobě, kochajíc se tvým utrpením a agónizujícími výkřiky, které se rozléhali po místnosti.

Clark Kent - 04. září 2016 20:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj pokus o to, zničit to tady, byl neúspěšný. I když jsem se snažil sebevíc, mé oči jakoby vůbec nereagovaly. Paprsek z nich nevyšel, ba co více, ani mi rudě nezazářily. Prostě nic. Co se to sakra děje?! To přišli na způsob, jak mě zbavit mých schopností?! Pomyslím si a začnu se zmítat ještě o to víc. Není mi to však vůbec nic platné. Ta světle modrá substance se mi však stále a vytrvale rozlézala po těle. Okolo nohou, pasu, hrudi i rukou. Tím však neskončila, protože mi začala lézt i po obličeji. Až do chvíle, dokud nedosáhla mých víček, se to dalo snést. Nicméně jakmile tam dorazila, tak začalo učiněné peklo. Substance mi začala lézt pod víčka, kde se tlačila pod mé bulvy a dál do nitra mé lebky. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!! Neudržel jsem agonizující řev, neboť jsem měl pocit, jakoby se mi do očí a do celého nitra hlavy zabodávaly miliony rozpálených jehel. Byl jsem schopen se jen nepatrně zmítat, a ani to mi nebylo k ničemu. Bolest nebyla mírnější a o svobodě jsem mohl jen snít. Zbývalo jen čekat a doufat v rychlý konec. Nic však nenaznačovalo, že by to mělo co nevidět přestat. Co víc, ten zmetek, který mě tu mučil, přistoupil blíže, kochajíc se mým utrpením. TY ZMRDE!!! ZA TOHLE ZAPLATÍŠ!! Projede mou agonií mučenou myslí, stále bolestivě ječíc, div, že nejsem zcela bez dechu. Zmetek však řekne ještě jednu věc „ať žije Darkseid“. Mezi jednotlivými táhlými výkřiky jsem to zaslechl docela jistě a v duchu si udělal poznámku, že jestli se z toho někdy dostanu, tak se pomstím oběma – tomuhle ohavovi, i Darkseidovi.

Universe - 04. září 2016 20:28

soukromá zpráva od Universe pro Agónizující bolest protkala celé tvé tělo. Chvíle, co se zdála jako hodiny a hodiny, při kterých neustále tepala ona téměř až paralizující bolest tvým tělem něco přerušilo. Přestože, si byl značně ovlivněn, přes onu substanci si mohl něco vidět, byla to sice rozmazaná silueta, ale tenhle oblek bys poznal kdekoliv. Bruce se pouštěl do křížku s oním šílencem. A vypadalo to, že vyhrál, protože poté se pouta, která držela tvoje ruce a nohy uvolnila. Však vědec se sebral ze země a poklopítal k tobě. "Jdeš pozdě... jakmile metaformovace započne, již nic jí nezastaví...." odsekne šílenec. "Dle mého, jsem určitě něco zastavil..." opáčí Bruce. "Je je náš... patří teď Darkseidovi.... Udělej co říkám, znič toho vetřelce!!" zavrčel šílenec na tebe a tak nějak se k tobě i dál sunul, dál od Bruce. Něco, uvnitř tvé hlavy říkalo tvé mysli, že nemůžeš prostě neuposlechnout, nešlo to neuposlechnout. Avšak bylo tu i něco, jistá snítka podvědomí, která stále, stále bojovala a teď si tu měl spoustu, spoustu cílů, na kterých sis mohl vybít ono předchozí utrpení...

Clark Kent - 04. září 2016 20:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Agonizující bolest procházela celým mým tělem. Od hlavy až k patě a téměř mě paralyzovala. Tedy, přál bych si, aby mne paralyzovala. To by bolest ustoupila, avšak to se nestalo. Bolest byla absolutně nesnesitelná. Nevím, jak dlouho jsem byl v tomto stavu, ale připadalo mi to jako nekonečné hodiny. Ovšem potom se něco změnilo, bolest začala ustupovat a má mysl byla příliš otupělá, abych věděl, co se přesně děje. Nicméně i přes tu substanci, která můj zrak rozmazávala a zakalovala, jsem viděl siluetu, která nemohla být nikdo jiný, než Bruce. Bruce se očividně pouštěl do křížku s tím ohavou, ke kterému jsem cítil jen nenávist. Vypadalo to, že vyhrává, ale víc jsem nepoznal. Avšak víc mě ani nezajímalo, protože se má pouta, která držela mé ruce a nohy, uvolnila. Ohava přiklopýtal ke mně a začal na Bruce křičet, že přišel pozdě, protože jakmile začne metamorfóza, tak už jí nic nezastaví. Bruce opáčil, že teď něco zastavil, ale ohava zakřičel, že jsem jen jejich, a že patřím Darkseidovi, načež mi přikázal, abych jej zničil. Něco mě jakoby nutilo, abych uposlechl ten rozkaz. Takové šílené nutkání, které prostě nejde neuposlechnout. Ale byla tu i druhá stránka, která vzdorovala, a která stále cítila nenávist za tu bolest, kterou jsem musel podstoupit. Udělal jsem jeden krok směrem k vetřelcům, ale pak jsem se zastavil a má ruka vystřelila k tomu ohavovi. Bleskurychle se mé prsty sevřou okolo jeho krku. Zvednu jej ze země a přesunu tak, aby mi byl čelem. Zavrčím a jednoduchým pohybem ruky mu zlomím krk. Zavrčím podruhé, mrtvolu ohavy vrhnu po Brucovi, ke kterému cítím také hněv, stejně jako ke všem ostatním v místnosti. Mám nutkání je všechny napadnout, kterému prostě neodolám. Skokem se vrhnu na paradémony, které brutálními, skoro až zvířeckými, pohyby začnu cupovat na kusy. Doprovázím to bestiálním vrčením, díky kterému se do toho pustím s větší vervou. Jakmile budou všichni paradémoni v pánu, tak upřu svůj zvířecí pohled na Bruce, znovu zavrčím a vrhnu se skokem i na něj. Bestiálními švihy svých paží se pak na něj pustím, snažíc se jej roztrhat jako své předchozí cíle.

Universe - 05. září 2016 17:17

soukromá zpráva od Universe pro "Křup", protnulo téměř prázdnou laboratoř. A poté už jen nehybné, bezvládné tělo se sesunulo pozvolna k zemi, kde zůstalo nehybně ležel. Však to se nedalo říci o ostatních. Paradémoni se sice zmohli alespoň na jednu, či dvě rány ale i tak nevydrželi příliš dlouho, tvoje síla byla příliš destruktivní. Poslední kdo tu zůstal byl Bruce. Avšak on nešel tak snadno, jako ti ostatní tady. Byl docela hbitý a využíval hodně prostřední. "Clarku... tohle nejsi ty.... ta věc si hraje s tvou myslí!! Nedovol jí to!!" zvolal Bruce přitom. Avšak hlas uvnitř tvé hlavy zněl poněkud jinak. Nabádal, přikazoval ti abys ho zabil, zničil, rozdrtil svýma holýma rukama. "Mysli na Dianu... potřebuje tě!"

Clark Kent - 05. září 2016 18:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Paradémoni se snažili o nějaký odpor, ale bylo jim to k ničemu. Moje brutální síla a zvířecí zuřivost bylo něco, s čím se nemohli ani přinejmenším měřit. Jednu dvě rány jsem sice schytal, ale to nic nebylo. Během mžiku jsem se vypořádal s posledním z nich a zaměřil se na Bruce. Nutkání napadnout i jeho, bylo zcela nesnesitelné. Něco ve mně mě nutilo jej napadnout a já tomu podlehl. Vlastně jsem se ani moc nesnažil tomu vzdorovat. Zavrčel jsem a vyrazil jsem na něj. Bruce se ale nedal a začal ustupovat. Hbitě uskakoval mým zničujícím rozmachům a využíval i prostředí, které mi vadilo, a které vzápětí končilo zdevastované. Pokusil se ke mně mluvit, aby probudil mé nitro a povzbudil mě ke vzdoru, ale i když jsem jeho slova slyšel, má mysl k nim byla netečná. Jako bych mu nerozuměl. Byl jsem příliš otupělý. Znovu jsem se na něj vrhl a on zvolal, abych myslel na Dianu, že mě potřebuje. Diana?! Uvědomím si, neboť její jméno mne opravdu probudilo. Co je s ní? Diana mě potřebuje?! Proletí mou zkalenou myslí a začnu se soustředit. Celou svou vůlí se snažím ovládnout to nutkání, abych ničil a zabíjel. Chci se zastavit a uchopit tu substanci a i přes tu bolest to ze sebe nějak vytrhnout.

Universe - 05. září 2016 19:08

soukromá zpráva od Universe pro Bruce viděl, že nějaká jeho slova evidentně padla na úrodnou půdu. Když jsi začal bojovat, nejenom vnitřně, ale i navenek, přiskočil k tobě a pokoušel se ti od té substance pomoci i svou vlastní silou. Avšak nešlo to zrovna snadno. Substance se tě držela opravdu silně a nehodlala tě pustit, ale přesto se ti několik kousků ze sebe podařilo sundat, ale to jen díky své síle. Bruce nakonec taky nějaký ten kousek urval, ale ukázalo se, že i takto malý kousek má svou vlastní vůly, protože se ihned snažil po Brucovi sápat a snažíc se jej tak dostat pod svou vlastní vůli. Naštěstí to nenechal zajít tak daleko a rychle jej ze sebe dostal. Toť ale ovšem jeho pomoc tobě značně stěžovalo. "Notak... musíš bojovat víc!! Potřebujeme tě... Diana tě potřebuje...."

Clark Kent - 05. září 2016 19:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Celou svou vůlí jsem začal bojovat proti nutkání Bruce roztrhat a nejspíš se mi to opravdu začalo dařit. Zastavil jsem se a třesoucíma se rukama chytil tu substanci, kterou jsem ze sebe začal trhat. Nešlo to zrovna dobře. Jakoby to mělo vlastní vůli a rozhodně se mě to pustit nehodlalo. Bruce pochopil, že jeho slova padla na úrodnou půdu a rychle ke mně přiskočil, aby mi s tím trochu pomohl. Po chvíli jsem ze sebe kus nebo dva, té substance urval, což bylo možné jen díky mé nadlidské síly. I Brucovi se kousek podařilo oddělit od mého těla, ale ihned se stal cílem, protože ten kus se pokusil napadnout místo mě, jeho. Bruce se tedy začal potýkat s vlastním kusem, který po chvíli dostal pod kontrolu a odhodil jej stranou. Já mezitím dál bojoval s tou pekelnou sračkou, která se mi usídlila v hlavě. Chopil jsem se tedy svými prsty substance u mých spodních víček a veškerou svou silou to ze sebe začal tahat. Bylo to extrémně bolestivé, ale bylo to nutné. Bolestivě jsem při tom řval a nekontrolovatelně pálil z očí laserové paprsky, snažíc se tu substanci oslabit, aby to šlo snáze. Pokud se mi to dařilo, tak jsem ze sebe začal strhávat další kusy a házet je stranou, daleko ode mě i od Bruce. Nechtěl jsem, aby se to na mě hned zase vracelo.

Universe - 05. září 2016 20:02

soukromá zpráva od Universe pro Substance se tě držela a držela se tě pevně. Nehodlala se tě jenom ta pustit, jenom tak tě nechat jít, poté, co tě nakonec dostali až sem. Avšak nezbylo jí prakticky nic jiného, poté co jsi jí ze sebe začal urputně strhávat. Její zlovolný vliv se postupně vytrácel a jakmile jsi na sobě už neměl ani kousíček, teprve poté jsi mohl pocítit jak je tvoje mysl již volná a jenom zase opět tvá. Pocit uvolnění byl přitom skoro nepopsatelný, extázovitý. "Clarku...?" osloví tě nakonec po chvíly opatrně Bruce. Evidentně se chtěl ujistit, jestli jsi již ty sám sebou.

Clark Kent - 05. září 2016 20:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ta substance se mě držela hůř, než klíště. Bojovala urputně, aby na mě mohla zůstat, ale já byl nekompromisní. Rval jsem její kusy ze sebe a házel je přes celou místnost, aby to bylo co nejdál ode mě. Dokonce se mi podařilo vyrvat ty kusy, které mi vlezly pod bulvy, avšak měl jsem při tom pocit, jako bych si to vytrhával i s očima. Mohu přísahat, že to byl ten nejhorší pocit, jaký jsem kdy měl. Navíc to byla nepopsatelná bolest, která mě připravovala o rozum. Její zlovolný vliv na mou mysl postupně slábnul a vytratil se teprve, až když jsem neměl ani kousek té sračky na svém těle. Ten pocit volnosti byl nepopsatelný. Bylo to, jako bych okusil ambrózii. Má mysl byla znovu jen má a volná. Mohl jsem znovu uvažovat čistě a sám za sebe. Bruce, který stál opodál a bedlivě mě sledoval, se trochu osmělil a opatrně mne oslovil, aby se ujistil, že jsem zase sám sebou. Jsem… jsem v pořádku… alespoň myslím... Řeknu unaveně a otočím se tváří k němu. V očích se mi zaleskne hněv, kterého jsem byl nyní plný. Chci se pomstít a je mi to jasně viditelné ve tváři. Jak dlouho jsem byl mimo? Kde jsou ostatní, a kde je Diana? Je v pořádku?! Zeptám se jej s jistou dychtivostí, a netrpělivě očekávám odpovědi.

Universe - 06. září 2016 19:13

soukromá zpráva od Universe pro Bruce k tobě přistoupí. Avšak stále poněkud opatrně, evidentně jsi ještě nebyl zcela jistý, jestli jsi již sám sebou zcela. Případně, budeš-li chtít, nabídne ti ruku či ti pomůže při vstávání. "Jsou stále venku..." řekne Bruce. "...nechal jsem se sebrat jedním z nich, když jsem uviděl, jak vlečou tebe..." vysvětlí. "...nechal sjem je tam samotné, ale nevydrží sami bez nás, bez tebe, příliš dlouho... možná se jim podaří jej zranit, ale sami jej neporazí...." řekne Bruce, hledíc zpříma na tebe. Lehce narážel na to, jak ti předtím učinil onu nabídku na přidání se do jeho "Ligy".

Clark Kent - 06. září 2016 19:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce se ke mně přiblíží, avšak velice opatrně, protože si ještě nebyl jistý, zda jsem už zase sám sebou. Podá mi svou ruku, nabízeje mi pomoc při vstávání. Až teď jsem si uvědomil, že jsem na zemi a jeho nabízenou ruku přijmu. Za jeho pomoci jsem se postavil a upřel jsem na něj svůj pohled. Mé oči planuly hněvem a bylo to patrné. To Bruce nejspíš popohnalo k odpovědím na otázky, které jsem mu před chviličkou položil. Řekl mi, že ostatní jsou stále ještě venku. Nechal se prý sebrat hned jak viděl, že mě táhnou pryč. To jsem pryč jen takovou chvíli? Z mého pohledu to vypadalo jako hodiny, možná dokonce dny… TO SI NĚKDO ODNESE!! Pomyslím si, ale nic neříkám, neboť Bruce pokračoval. Jeho hlas však při tom nabral nádech důležitosti. Řekl mi, že je tam nechal samotné, ale moc šancí, aby vydrželi příliš dlouho beze mě, nemají. Přiznal, že jim dává šanci, že ho zraní, ale rozhodně ho neporazí. To mi jako odpověď stačí… Veď mě! Pronesu pevným hlasem a se sveřepým pohledem, očekávám jeho vedení. A… díky za záchranu… Dodám a trochu zahanbeně sklopím zrak, avšak jen na moment. Vím, že máme co dělat a Diana s ostatními nás potřebují.

Universe - 06. září 2016 20:10

soukromá zpráva od Universe pro "Ještě nejásej předčasně... " pronese Bruce. A měl i poněkud pravdu, protože když se dostanete ven, můžeš tak nějak zjistit, že tohle nebyla Země. Tohle rozhodně nemohla ani být Země. Byly jste v cizím světě, na cizí planetě. "...chtěl jsem tě na to upozornit..." poznamená Bruce. "Tohle je zřejmě její domov, mateřský svět. K nám se dostávájí portály avšak zjistil jsem, že k portálům se nedostane nic co není jako oni... " řekne a poukáže na ony portály, kam mířily většina těch, které pomatenec nazval předtím paradémony. "Na..." řekne a něco ti hodí. Sám také něco držel v rukouch. Vypadalo to jako nějaký brnění s řeckým omega symbolem vyraženým na hrudi. Symbol rudě blikal. [center[/center]

Clark Kent - 06. září 2016 21:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech díků, mě Bruce poněkud zchladí, když pronese, že ještě nemám předčasně jásat. Tehdy jsme se taky dostali ven z budovy, a já pochopil pravý význam jeho slov. První pohled stačil, aby mi v mysli vytanulo slovo „PEKLO“. Podivné, nepozemské stavby, které se tyčily do výšky jako ostrůvky v moři ohně. I když jsem byl vůči podobným věcem docela flexibilní, alespoň jsem si to tedy myslel, stejně jsem na moment ztuhnul a zůstal stát bez dechu. Bruce trochu omluvně dodal, že mě na to chtěl upozornit, čímž mne vyvedl z prvotního šoku, který to ve mně vyvolalo. Potřesu hlavou, abych si jí pročistil, a v očích se mi znovu začne zračit čirý hněv, který bych nejraději co nejdříve ventiloval na nějakém protivníkovi. Nejraději na samotném Darkseidovi. Bruce se znovu ozve se svými teoriemi, které jsou nejspíš podložené jeho pozorováním. Podle všeho si myslí, že tohle je jejich domovský svět, odkud se k nám dostávají skrz portály. Avšak také zjistil, že k portálům se nedostane nikdo a nic, kdo není jako oni. Já už si ten humus na sebe brát nebudu, jestli tohle navrhuješ! Odseknu jen, co jeho slova dozní a zatvářím se pohoršeně, nad jeho návrhem. Nicméně hned vzápětí mne vyvedl z omylu, neboť mi hodil něco do rukou. Sám držel věrnou kopii té věci, ze které se při bližším pohledu vyklubala část nějakého, nejspíš řeckého, brnění. Bylo na něm tedy jedno z řeckých písmen, a sice omega. Avšak jednalo se o nějaký spíše high-tech kousek, protože byl podobný těm, co mají i paradémoni. Hmmm… tak do toho!! Pronesu rázně a připnu si to k hrudi, nehledíc na to, zda je to bezpečné, či ne. Co teď?! Zeptám se Bruce a počkám na další instrukce.

Universe - 07. září 2016 17:55

soukromá zpráva od Universe pro Bruce si stejně jako ty připevní na sebe ono brnění. "Vezmi nás k jednomu z těch portálů. Pokud je moje teorie správná, projdeme aniž by se o nás jen zajímali..." řekne Bruce. Vzhledem k tomu, že si tu byl ty z vás dvou, který dokázal létat, a podle všeho tě tu tento svět příliš ve schopnostech neomezoval, musel jsi se toho tedy zhostit. Cesta k portálu poté proběhne poklidně a přesně tak jak Bruce říkal. Paradémoni kolem vás prolétali, aniž by vás byť brali nějak nazřetel. Cesta portálem proběhla dobře, lehce, jenom prakticky světlo, které vás na pár okamžiků oslepilo a poté jste se ocitnuli zpátky v Metropolis, kde nejenom, že stále panovala temná noc, ale stále se tu bojovalo s Darkseidem. Však naskytne se ti i pohled na to, jak zrovna Diana vrážela Darkseidovi svůj meč, do jednoho jeho oka.

Clark Kent - 07. září 2016 22:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce si stejně jako já připevní tu zbroj na hruď a řekne mi, abych nás vzal k jednomu z viditelných portálů, načež dodá, že jestli je jeho teorie správná, tak bychom se k němu měli dostat bez potíží. Sice mi nebylo zrovna příjemné Bruce nosit, ale chtěl jsem se z tohoto pekelného místa dostat co nejdřív. Tím spíše, když jsem věděl, že Diana tam venku někde ještě nejspíš bojovala a riskovala. Vzal jsem tedy Bruce za ruce a nesl jsem jej pod sebou jako břemeno. Na ruce, jak jsem brával Dianu, jsem jej brát nehodlal a myslím, že by se takto vzít ani nenechal. Vylétli jsme tedy společně k jednomu z portálů, kudy mířili paradémoni. Ti si nás vůbec nevšímali, jako bychom tam ani nebyli. Nejspíš v tom mělo co dočinění, že jsme měli zbroje podobné těm jejich. Nakonec jsme tedy vstoupili do portálu, kde nás zprvu oslnilo světelné záření, ale když to vzápětí ustalo, tak jsme spatřili znovu zdevastované ulice Metropolis. Hned jsem Bruce upustil na ulici pod námi, kde se mohl znovu důstojně pohybovat po svých a sám jsem vyrazil k Darkseidovi, kterého jsem viděl kousek od sebe, jak mu Diana sedí na ramenou a kroutí svým mečem, zaraženým do jeho oka. Výborně, Diano!!! Řeknu si v duchu a celý se tím výjevem nadchnu. Jsem pln hněvu, který je nyní celý postaven jen a čistě vůči jeho osobě. To kvůli němu mě unesli a mučili. To jen kvůli němu jsou unášeni lidé. To jen z jeho vůle je napaden náš svět. Proto jsem ze sebe strhl tu podivnou zbroj a rychle vůči němu vyrazil, nehledě na své limity. Na ty jsem vůbec ani nepomyslel. Byl jsem sice dosti znavený a oslabený, ale i tak jsem se překonával. Na své bezpečí jsem absolutně nehleděl. Bleskurychle jsem byl u něj a pokusil jsem se mu jednu ubalit přímo do toho jeho obrovského šedého obličeje, který byl, dle mého soudu, naprosto ošklivý. TEĎ JSEM NA ŘADĚ JÁ!!!! Zvolám s jasným podtónem hněvu v hlase a znovu se napřáhnu, abych jej počastoval další ranou. Podobně jako tehdy, když Bizarro zranil Dianu, jsem nyní viděl rudě. Očividně byl mnohem odolnější než ostatní, včetně mě, tak jsem neměl žádné výčitky, že jsem vůči němu vyrazil „trochu prudčeji“ a mlátil jej hlava nehlava.

Universe - 08. září 2016 18:06

soukromá zpráva od Universe pro Darkseid si rozhodně nenechal onen útok líbit. Čapnul Dianu a mrštil s ní zlostně kamsi, hlavně co nejdál od něj. V oka, do kterého mu zabodla svůj meč, se začala valit hustá, rudá tekutina, patrně byjíc jeho krev. A rozhodně se netvářil nadšeně. Popravdě začínal byl docela naštvanej. "Jak se opovažuješ... odporný hmyze..." procedil skrz zuby nenávistně Darkseid. I ostatní se pomalu přidávali k útoku, ale on je jednou, dvěma, nanejvýš třema ránama od sebe odhodil či odmrštil. A ani to nevypadalo, že by se nějak unavil, zatímco na ostatních už únava byla více než-li dobře patrná. Poté ses přidal do boje ty. Avšak i když se ti povede zasadil mu několik ran, on tě několika svýma uzemnil. Jakmile měl cestu volnou, vrhnul se proti Dianě, stejnou rychlostí jakou bys dokázal vyvinout ty nebo i Barry. Popadl Dianu do své ruky a nepolevoval, při své rychlosti s ní poté probořil několik zdí, stavení a bohové vědí všechno, než jej zastavila kupa zeminy a skal na nějakém staveništi, kde poté začal do amazonky hlava nehlava bušit.

Clark Kent - 08. září 2016 18:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Darkseid si nenechal onen útok, který jej připravil o oko, vůbec líbit. Než jsem stačil zasáhnout, tak čapnul Dianu a odmrštil jí od sebe do dáli. Něco zlostně zavrčel a ostatní se do něj pustili. Darkseid, i když zraněn, se nezdál být unavený, avšak na ostatních byla únava patrná. Nebyl tedy žádný problém se jich zbavit. Jedna dvě rány a ostatní byli nemilosrdně odstraněni z cesty. Tehdy jsem se do boje dostal už i já. Pořádnou jsem mu ubalil, až se mi zdálo, že zavrávoral. Přišla druhá, třetí, ale s ním to moc nedělalo. Pak přišla jeho odpověď ve formě pěsti, které se mi dostalo opakovaně. Uzemnil mě, a když už jsem mu nestál v cestě, tak vyrazil proti Dianě. V rychlosti, která byla srovnatelná s mou, nebo Barryho, Dianu znovu čapl a proboural se s ní skrz spoustu budov, zanechávajíc za sebou hlubokou brázdu. Ale ne!!!! Zůstal jsem na moment omráčeně stát a hledět na tu spoušť. Byl jsem jako opařený, ale vzápětí mi došlo, co se dělo. DIANO!! Zvolám a v plné rychlosti vystřelím za nimi. Už z dálky bylo patrné, že Darkseid, kterého zastavila kupa zeminy, na které ležela Diana, už do ní mlátí hlava nehlava. Útroby se mi stáhly a já se vybičoval k vyvinutí ještě vyšší rychlosti. ÁÁÁááááááááááááá!!!! Vydal jsem ze sebe nenávistný řev a v plné rychlosti do Darkseida narazím, abych jej pokud možno od Diany odmrštil. Chci upoutat jeho pozornost, aby se zaměřil místo na ní, na mě. Zároveň se ho pokusím zasypat zběsilými ranami, neboť to, co způsobil mi, je nic, oproti tomu, jak teď bil Dianu. Byl jsem hněvem bez sebe a na svém bezpečí mi už pramálo záleželo.

Universe - 08. září 2016 19:15

soukromá zpráva od Universe pro Však i napříč tomu, že viděl jen na jedno oko, byl nějak schopen tvou ránu prostě vykrýt. A tak jsi příliš nepochodil ani se svou nadlidskou silou, neboť ta jeho byla skoro identická. Nicméně, Dianu alespoň nechal a co jsi poněkud nečekal bylo to, že se sem přiřítil červený blesk, který věnoval Darkseidovi několik ran, které s ním, vzhledem k překvapenosti, dosti zacloumali. Nicméně, Barry byl jen člověk a tak stačilo pramálo jeho síly, aby jej poslal ustlat si na jedno z vraků aut. K jeho, nyní jediného oka, poté vystřelil paprsek, mířící na Barryho, ale ten vyštítil zelenáš a to poněkud doslova, protože mu nastavil obří zelený štít, po které se jeho paprsek rozlezl a zelenáš mu jej pak poslal zpátky, po zelené pěsti, kterou dostal on přímo do obličeje. Ale nenechali jej vydechnout, nebo Shazam do něj nechával proudit tisíce a tisíce voltů v podobě jím generovaných blesků. Darkseid, bezmocně lapen mezi vámi, jen řval bolestí. Díky ostatním jsi dostal možnost zkontrolovat Dianu, ale ta, i když na ní byla vidět četná zranění, se pokoušela dostat na nohy. Darkseid na nic ale nečekal. Začal házet vraky aut kolem sebe a poté vyrazil pryč. Ale nedostal se příliš daleko, pouze do vzduchu nad město, kde se do smyčky Dianina lasa, která neohroženě laso držela, chytla jeho noha a znemožňovala mu tak letět dále.

Clark Kent - 08. září 2016 20:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro K mému překvapení byl Darkseid schopen mou ránu vykrýt. Jako by měl oči i vzadu, se bleskurychle otočil a zablokoval mě. Nicméně tak alespoň nechal Dianu na pokoji a zaměřil se na mě. Avšak nestačil se do mě ani trefit svou pěstí, když tu se přiřítil červený blesk v podobě Barryho, který svou nadlidskou rychlostí uštědřil šedému obrovi několik ultrarychlých ran. Byl to sice jen člověk, ale ta rychlost Darkseida opravdu vyvedla z míry. Nicméně hned vzápětí se po Barrym ohnal a poslal jej si ustlat na jednom z vraků aut. Darkseidovi zažhnulo zbývající oko a vyrazil z něj paprsek, kterým hodlal Barryho dodělat, avšak do cesty se mu postavil zelenáč, který jej vykryl zeleným štítem. Šikovnou manipulací s tvarem onoho štítu posléze poslal Darkseidovi jeho vlastní paprsek nazpět. Záhy jej Shazam zasypal svými blesky a lapil tak obra, mezi nás. Ten zařval bolestí a na chvíli nebyl schopen postavit se na odpor. Díky tomu jsem měl možnost zkontrolovat Dianu, ke které jsem se shýbl. Bylo vidět, že má mnohočetná poranění, ale i tak se znovu snažila zvednout na nohy. Ve tváři se jí zračilo odhodlání, od kterého jí nemohlo odradit nic a nikdo. Darkseid se vzpamatoval a svým jednáním si získal mou pozornost. Začal rozhazovat vraky aut okolo sebe a já tak dával bacha, aby nějaký nestrefil Dianu. Vzápětí se vznesl a pokusil se uletět, ale nedostal se daleko, neboť se mu okolo nohy utáhla smyčka Dianina lasa. Diana sama už znovu pevně stála na nohou a se sveřepým výrazem držela Darkseida na místě. Na nic jsem nečekal, uchopil jsem laso také, napnul jsem svaly a škubl s ním směrem dolů, snažíc se tak s Darkseidem praštit o zemi, kde mu následně věnujeme pořádný výprask.

Universe - 09. září 2016 17:48

soukromá zpráva od Universe pro Ostatní nečekali příliš dlouho na pobízení. Lantern se do něj pustil silou svého prstenu, Shazam mu věnoval další salvu tisíců a tisíců voltů v podobě blesků, kyborg na něj poslal salvu svých střel, které vyleželi snad ode všad z něj a poté ses poněkud přidal ty a Barry. Darkseid řval pod náporem nejenom toho, že byl částečně imobilizován, ale i z vašich útoků, které rozhodně nebyly nijak příjemné ale bohužel pro vás, mu nedělali příliš nějaké viditelné poškození. "Nyní je šance!! Zničte i jeho druhé oko!!" zavelí Diana, ale nikdo vlastně kromě ní nevlastnil žádnou meči podobnou, bodnout zbraň a ona tak nějak měla, plné ruce. "Hned to bude!!" zvolá Barry a jako blesk někam odběhne. Však Darkseid poněkud nehodlá čekat a začal stoupat dál do vzduchu, Diana jej následujíc, stále nepouštějíc své laso, ze kterého se pokoušel on dostat. A nakonec se mu to ale i povede, avšak v poslední chvíly přiskočí Barry a zarazí mu páčidlo do druhého oka.

Clark Kent - 09. září 2016 19:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ostatní na sebe nenechali čekat a taktéž vyrazili do útoku. Zelenáč se do něj pustil silou svého prstenu, Shazam sršel blesky a Robochlap ze svého těla vystřeloval rakety. Potom se do toho přidal i Barry a já jakbysmet. Řezali jsme jej hlava nehlava, ale on stále ne a ne podlehnout. Darkseid sice řval bolestí a částečně tím, že byl lasem imobilizován, ale to bylo vše. Diana zakřičela, že nyní je šance zničit jeho druhé oko. Avšak nikdo z nás nevlastnil zbraň, kterou bychom to mohli provést. Ona sama měla s Darkseidem plné ruce práce. Už už jsem chtěl vyrazit, abych mu do oka vrazil svou pěst, ale v tom se ozval Barry, který zvolal, že to hned bude. S tím vyrazil pryč a my se do Darkseida znovu opřeli. Darkseid začal stoupat a snažil se vymanit z lasa, což se mu poněkud za chvilku podařilo. Avšak v poslední chvíli se tam objevil Barry, který se snesl z nebe a zarazil mu páčidlo do druhého oka. NA NĚJ!!! Zvolám a na moment počkám, jestli se do něj neopřou znovu svými útoky z dálky, kterým bych se tam jen motal, a ve chvilce kdy přestanou, se do něj pustím i já. Plnou silou mu jich pár ubalím.

Universe - 10. září 2016 14:04

soukromá zpráva od Universe pro Barry zarazil páčidlo do Darkseidova oka. Obr řval bolestí a setřásl ze sebe Barryho, který padal než jej zachytil Lantern na postel zelené energie. Darkseid řval a naprázdno se pokoušel útočit naprázdno kolem sebe, avšak bez účinku. "Co teď?" pronese Lantern. "Mno... asi bychom ho mohli poslat domů... ale netuším jak..." řekne Barry. "Myslím, že tohle můžu poněkud zařídit..." pronese kyborg. Odněkud ze sebe poté vytáhne onu krabici, která byla téměř identická s tou, kterou předtím držel v rukouch Bruce. "Nefunguje to... potřebujeto více šťávy...." pronese kyborg. "S tím můžu pomoct!" pronese Shazam. "Zaměstnejte ho zatím!" křikne kyborg, zatím oba se Shazamem zamířily nohu k nebesům. "S tím nebude problém..." pronese Barry už poněkud znaveně.

Clark Kent - 10. září 2016 14:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry poté, co zarazil páčidlo do Dakseidova druhého oka, padal přímo k zemi, kde jej zachytil zelenáč, který pod ním vytvořil postel z té své zelené energie. Darkseid zatím řval bolestí a nenávistí, neboť byl zcela oslepen. Naprázdno a bezcílně mlátil okolo sebe, snažíc se nás naslepo trefit. Nicméně to bylo bezpředmětné, protože jsme nebyli v jeho blízkosti. Teď, když nás nemohl vidět, jsem jej chtěl jít dorazit, ale zastavila mne zelenáčova otázka, co s ním dál. Barry navrhl, že bychom jej měli poslat domů. To se mi teda zrovna moc nelíbilo. Dlužil jsem mu pořádný nářez za to, jak mě nechal mučit a málem ze mě udělal další z těch lítajících potvor. Navíc ztloukl Dianu, takže jsem mu chtěl na oplátku nejméně vyrazit duši z těla. Robochlap však prohlásil, že s tím by mohl pomoci, načež ze svého nitra vytáhl krabici, která byla prakticky totožná s tou, kterou držel prve Bruce. Něco s ní dělal, ale nakonec prohlásil, že by potřeboval více šťávy. Na to zareagoval Shazam, který to bral jako hotovou věc. Robochlap přikývne a prohlásí, že jej máme zatím zaměstnat, načež společně se Shazamem vyletí k nebi. Barry, který už byl viditelně utahaný, pronesl, že to nebude problém. Přikývl jsem na souhlas a vyrazil jsem proti Darkseidovi, abych mu trochu namlátil, než ho ti dva pošlou domů.

Universe - 10. září 2016 17:29

soukromá zpráva od Universe pro Drakseid se vztekal. Konečně se mu podařilo dostat se ze smyčky Dianina lasa a taky s ní patřičně smíknul. Popadl druhý konec lasa a vší sílou z ním mrštil tak, že to Dianu, stále držíc druhý konec, vzalo s sebou a naprala to do nejbližšího mrakodrapu. Ať už se k ní vydáš nebo ne, můžeš poté následně vidět, jak se nad městem začnou otevírat další portály, stejné, jako ty prve, které do sebe však začali všechny paradémony natahovat a vtahovat a jim se to rozhodně nelíbilo. Nad hlavami, vám v oblacích probíhala světelná show v podobě blesků a bylo patrné, že to je Shazam s kyborgem. Omega symboli na jejich zbrojích zářily a stejně tak se rozzářil i ten, který měl sám Darkseid na svém opasku. Několik metrů od něj se otevřel další portál, který jej do sebe začal také vtahovat, ale on se rozhodně nemínil nechat vtáhnout. Diana se mezitím již vzpamatovala a zatímco se Lantern pokoušel jej do portálu dostat zapomocí svého prstenu a zelené energie, rychle k nim přispěchala a jednu obrovy vrazila a poté další a další než se ocitl jenom pár kroků od portálu. Avšak při dalším jejím útoku se mu podařilo jí chytit a mrštil s ním o zem. "Jak se opovažuješ....!" zavrčel a šlápl svou nohou na její hruď. Začal jí poté pod svou nohou drtit. "Rozmáčknu tě jako odporný hmyz za tvou opovážlivost!! Jsem Darkseid a nikdo se mě takto nedotkne již nikdy víc!!" vrčí, zatímco vyvíjí stále větší sílu na svou nohu a Dianu pod ní. Co jsi rozhodně nechtěl slyšel bylo tiché křupání, které rozhodně nebylo od sutiny.

Clark Kent - 10. září 2016 18:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Darkseid se vztekal a řval na celé kolo. Co jsem však nečekal, bylo, že rukou zachytil konec Dianina lasa, které stále ještě držela za druhý konec. Trhnul s ním takovou silou, až to s Dianou smýklo a ona to napasovala do přilehlého mrakodrapu. Ten náraz vypadal opravdu nebezpečně a tak jsem za ní vyrazil. Cestou k ní se na nebi začaly objevovat portály, stejné jako ty, ze kterých sem proudili paradémoni. Avšak tyhle portály ty potvory nechrlily, ale doslova nasávaly. Paradémoni tím nebyli nikterak nadšení, řvali hněvem a divoce okolo sebe máchali končetinami. K ničemu jim to ale nebylo, protože síla, která je vtahovala, byla příliš silná. Uprostřed toho všeho se mihotaly blesky, které tomu výjevu dodávaly na hrůzostrašnosti. Bylo očividné, že je to dílo Shazama, který takto dodával kyborgovi onu „šťávu“, která mu chyběla. Symbol omega, na kyrysu každého paradémona žhnul rudým světlem. A nyní se rozežhnul i ten Darkseidův, který měl na opasku. Několik metrů od něj se otevřel další portál a i jeho to pomalu začalo natahovat dovnitř. Ovšem Darkseid byl silnější než paradémoni, a tak začal vzdorovat. A nutno dodat, že tomu opravdu odolával. Vše nasvědčovalo, že pouhý portál jej dovnitř nevcucne. Diana se mezitím vzpamatovala a zelenáč proti Darkseidovi namířil svůj prsten. Za pomocí té zelené energie se snažil šedého obra nacpat do toho portálu, avšak moc se mu to nedařilo. Hned vzápětí byla Diana u Darkseida a začala jej zasypávat údery, kterými jej postupně dostávala blíže a blíže k portálu. Avšak když byl už jen pár metrů od portálu, tak se mu jí podařilo chytit a mrštit s ní o zem pod sebou. Začal prskat, ale význam jeho slov se mi rozplynul ve chvíli, kdy jsem uslyšel tiché křupnutí, jak Dianu přiklekl kolenem. V tu chvíli mi bylo už vše jedno. I kdyby mě měli znovu chytit a ponořit mě do obří kádě plné té metamorfovací sračky, kde bych trpěl celé roky, tak teď Darkseida od Diany dostanu za každou cenu. Zcela jsem zapomněl na veškeré skryté omezení, které jsem si za celé ty roky vybudoval. Vyrazil jsem proti Darkseidovi a rozpřáhl jsem se, abych mu vzápětí napálil takovou, že se vrátí s botama od sněhu a s banánem v ruce. Ne, dokud k tomu budu mít co říct!!! Zařvu a na nic nebudu čekat. Rovnou mu další ubalím. A další, a další. Jediné, co mě zajímá je, abych ho dostal od Diany. A pokud možno, tak abych ho důvěrně seznámil se slovem bolest.

Universe - 10. září 2016 20:43

soukromá zpráva od Universe pro Darkseid schytal tvou ránu, ale přesto jej neposunula o nic blíže k portálu. Alespoň se tedy přestal zabívat Dianou, kterou nechal zatím být. Ale i ostatní se k tobě poněkud přidali, avšak byly odmrštěny hned po svém útoku, ale každý i jejich útoků přivedl Drakseida blíže a blíže k otevřenému portálu. "Kryptoňane... ty půjdeš se mnou!!!" zavrčí Darkseid během vaše boje a sáhne po tobě. Bohužel je poněkud úspěšný a ty se tak ocitneš v jeho "obětí", které není zrovna příjemné. Jeho síla, tisknouc tě vůči sobě samému, ti začne působit nemalou bolest a stejně jako Dianě, i v tobě něco málo začne pokřupávat.

Clark Kent - 10. září 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Darkseid schytal mou ránu, ale k portálu jej to neposunulo. Avšak přestal se zabývat Dianou, ze které sundal to své špinavé koleno a přestal jí drtit svou vahou, což jsem považoval za menší úspěch. Ostatní se ke mně přidali a začali jej zasypávat ranami. I když byli hned odraženi, stejně jsme společným úsilím obra dostávali blíže a blíže k portálu. Stejně jako předtím, i teď jsem vyrazil proti Darkseidovi, kterému jsem jednu ubalil, avšak on mne zachytil do svého obětí, přičemž křiknul, že já půjdu s ním. Stisk, kterého se mi dostalo, byl velice zdrcující a také extrémně bolestivý. S ním?! S ním NEJDU!! Zařvu v duchu, načež začnu napínat své svaly k prasknutí. TOS UHOD!! Křiknu v odpověď, načež mu přímo do vypíchnutých očí vypálím své paprsky, načež se trochu zakloním, co jen to půjde, a pak vyrazím hlavou vpřed, snažíc se mu dát co nejtvrdší hlavičku. Bolest, která probíhá mým tělem, se snažím ignorovat, stejně jako to křupání mých mučených chrupavek a kostí. Na venek to ventiluju bojovným, a veskrze hněvivým řevem.

Universe - 10. září 2016 21:19

soukromá zpráva od Universe pro Darkseid zařve a pustí tě. Nejspíše, kdyby mohl, oplatí ti tvůj útok vlastními lasery, ale nyní, když byl takto vlastně vámi oslepen, se na nic příliš nezmohl. A tak se i ocitl jednou nohou a částí těla v portálu. Tady se už ale do práce a boje připojili ostatní. Lantern k němu vyslal dobře mířenou zelenou pěst a Barry zase sadu několika ran, na několika místech zároveň. Dokonce se přidal i Bruce, kterému se evidentně teprve teď podařilo dostat se sem a k boji, který hodil na Darkseida několik jeho udělátek, které mu vybuchly přímo v obličeji. Každý z útoků jej posunul dál do portálu a nyní byl ještě vrchní polovinou těla mimo, rukama přitom svírajíc okraje portálů. "Za tohle zaplatíte!!" vrčel na vás. Diana se mezitím už trochu sebrala ze země, držíc jednou svou ruku kolem své hrudi, s kapkou krve v levém koutku, se na tebe podívala.

Clark Kent - 10. září 2016 21:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po úderu svým čelem do jeho obličeje, se mi roztančily mžitky před očima. I mě samotného to zabolelo, avšak nebyl jsem na tom tak hrozně, jako Darkseid. Ten zařval bolestí a pustil mne. Než jsem se odvážil znovu nadechnout, tak jsem se od něj raději klidil do bezpečí, aby mne znovu nečapnul. Bylo mi zcela jasné, že kdyby mohl, tak mi můj prvotní útok laserovými paprsky opětuje. Ovšem měl jsem štěstí, že jej Diana s Barrym už oslepili. Nicméně teď, když mne už nedržel, se i ostatní také zapojili do souboje s obrem. Zelenáč proti němu vyslal velkou zelenou pěst, která sedla jako prdel na hrnec. I Barry se tam mihnul a zasypal jej ranami. Dokonce se tu objevil už i Bruce, který mu vrhl několik výbušných udělátek do obličeje. Darkseid se nyní ocitl většinou těla v portálu, avšak rukama se zachytil okraje a pevně se držel. Nyní vypadal nadmíru rozezleně, což se potvrdilo, když na nás záhy zavrčel, že za to zaplatíme. Já jej však nyní moc na zřetel nebral, protože můj pohled padl na Dianu, která se sebrala ze země. Srdce se mi však skoro zastavilo, když jsem si uvědomil, že si jednu ruku ovinula okolo trupu. Byla to jasná známka, že utrpěla opravdu těžká zranění. Pohlédla na mě a já spatřil, že má v koutku úst kapku krve. Na moment se naše pohledy střetly a na mé tváři se objevila starost smísená s lítostí. Avšak hned vzápětí mé rysy ztvrdly a v očích se objevil hněv. Střelil jsem pohledem po Darkseidovi, načež jsem na něj z očí vypustil masivní paprsky, kterými jsem Darkseidovi nemířil na hruď, ale přímo do obličeje. Nyní to nebyl jen impuls, ale opravdu dlouhý a masivní, táhlý proud, který mne nejspíš už opravdu vysílí, ale na to jsem nehleděl.

Universe - 11. září 2016 08:47

soukromá zpráva od Universe pro Tvůj paprsek šel přímo do černého. Paprsek zasáhl Darkseida přímo do hrudi, doprostřed hrudi a obr řval, řval bolestí, kterou jsi mu tímto způsoboval, však síla onoho paprsku nebyla tak silná jak jsis myslel. Trochu jej to dovnitř zatlačilo, ale rukama stále svíral okraje portálu. A v tuhle chvíly přišli napomoc i zbylí ostatní. Lantern k němu vyslal další zelenou energetickou pěst a Barry mu věnoval několik tě svých. Ale stále to nebylo dostatečné na to, aby to zatlačilo Darkseida úplně zpátky do portálu. Ale něco kolem tebe proletělo, ozvalo se válečné zvolání a Diana mu věnovala jednu pravačku z rozletu přímo do obličeje. Impakt bych takoví, že to dokonce vytvořilo menší tlakovou vlnu. Síla útoku konečně odmrštila Darkseida do portálu, který se začal uzavírat. Obr se pokoušel dostat ještě do něj a z něj, ale portál se nemilosrdně uzavíral, až se uzavřel úplně a zbyla po něm jen krátká, oslepující záře. Bylo po všem.

Clark Kent - 11. září 2016 09:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Můj paprsek trefil do černého. Zasáhl jsem obra, kterému to způsobovalo ohromnou bolest. Teď, když se tomu neměl jak bránit, jsem si to docela vychutnával. Bolest, kterou způsobil Dianě a mě, jsem mu hodlal oplatit jak jen to půjde. I když jsem jej takto tlačil do portálu hlouběji, stále se držel za okraj. A zvýšit intenzitu svých paprsků jsem ale už prostě nedokázal. Byl jsem příliš zesláblý už ze souboje s Brucem, na to se přidala ta eskapáda včera s Dianou, kdy nás ovlivnila ta urna, a všechno zakončil ten Darkseidův vědec, který mě důvěrně seznámil se světem bolesti. Mé znavené tělo už hlasitě volalo po odpočinku a po doplnění sluneční energie. Nicméně, i když na to nestačily jen mé paprsky, tak jsem nepolevoval, ani když jsem cítil, jak mě pomalu opouští síla. A dobře jsem udělal, protože se ke mně vzápětí přidali ostatní. Barry se tam zase mihnul a věnoval obrovi sadu. Zelenáč mu poslal další obrovskou zelenou pěst, která znovu krásně sedla. V tom se okolo mne mihnula Diana, která ze sebe vydala válečný řev a ve vysoké rychlosti si to zamířila proti Darkseidovi, kterému ubalila takovou, až se město zatřáslo v základech. Darkseida to odmrštilo do portálu, který se začal záhy smršťovat. Šedý obr se ještě pokusil vrátit a prolézt jím zpátky k nám, ale nepodařilo se mu to. Nakonec se portál v krátké oslnivé záři rozplynul. Je po všem… Uvědomím si a klesnu na moment na koleno. Zhluboka a přerývaně dýchám a při každém nádechu mě to na hrudi bolestivě bodne. Bylo to jasné. Když mne Darkseid popadl do medvědího objetí a pokusil se mě vzít s sebou, tak mi svým stiskem zlomil žebro nebo dvě. Neměl jsem ale čas na to, abych se litoval, protože tu byla Diana, která na tom byla hůř než já. Proto jsem se znovu postavil a plně napřímil. Tentokrát po svých, jsem k ní vyrazil. Jak jsi na tom, Diano? Otáži se jí unaveným starostlivým hlasem a po hněvu už není ani památky.

Universe - 11. září 2016 10:37

soukromá zpráva od Universe pro Diana se vznášela ve vzduchu. Teprve až když se portál zavřel a přišel si k ním, dosedla pozvolna na zem stále si ruku držíc kolem své hrudi. Když si k ní došel, tak se na tebe trochu pousmála. "Díky Heřině ochranné ruce, jsem. Není to nic co by se během několika nastávající dnů nezahojilo." odvětí ti Diana. Poté se tak nějak vnutí pod tvou ruku, trochu se i tisknouc k tobě. Lantern na tebe vrhne poněkud závistiví pohled. Ale to už se pomalu vracel kyborg, který přistál kousek od vás. "Dobrá práce bando..." pochválí vás přitom. "...a co lidé, které stačily odnést?" pronese Batman. "Pracuju na tom..." odvětí kyborg. A pár sekund na to, se otevřou další portály, které však nepřinesli paradémony, ale lidi, které paradémoni odnesli propadávali skrz. "Tohle nechte na mě!" zvolá Lantern a vyrazí k nim. Nechávajíc přitom zformovat svým prstenem tři obří baseballové chytací rukavice, do kterých lidi chytal. "Aspoň na uklízení je užitečný." poznamená Bruce a Diana se tlumeně zachychotá.

Clark Kent - 11. září 2016 11:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana dosedla na zemi, kde se vzápětí unaveně posadila, a když jsem k ní pomalu dorazil a zeptal se jí, zda je v pořádku, tak se na mě lehce pousmála. Odpověděla mi, že díky Heřině ochranné ruce, je v pořádku. Že jí prý není nic, co by se během pár dnů nezahojilo. Přisedl jsem si k ní a úsměv jsem jí opětoval stejnou měrou. Vzápětí se tak nějak vnutila pod mou ruku, proti čemuž jsem neměl námitky. Spíš naopak jsem jí to rád dopřál a opatrně jí k sobě přivinul blíže. Ona sama se na mě natiskla a já znovu pocítil klid. Nicméně zelenáčovi se ten výjev moc nelíbil, protože na mě vrhl nanejvýš závistivý pohled. Jsi přímo zelený závistí… Pronesl jsem v duchu a lehce jsem se nad tou slovní hříčkou pousmál. Nahlas jsem ale nic neřekl. Byl jsem na hádku a další střet moc unavený. Tiše jsem seděl a dopřával jsem si chvilku klidu s Dianou. Po chvilce se vrátí kyborg, který přistane kousek od nás a pochválí nás za dobrou práci. Zvednu k němu oči a nepatrně přikývnu na souhlas, ale nestačím nic říci, protože se ozve Bruce, který se otáže na lidi, které už stačili odnést. Sakra!! Na to jsem nepomyslel!! Uvědomím si a lehce sebou cuknu. Při pomyšlení, kde teď jsou a co se jim nejspíš děje, mě až zamrazilo. Už už jsem se chtěl zvednout, abych se přihlásil, že se pro ně vrátím, když v tom kyborg odpoví, že už na tom dělá. Tázavě na něj pohlédnu, ale v tom se na nebi objeví několik velkých portálů, které ale nezačnou chrlit paradémony, místo toho z nich začnou padat unesení lidé. Zelenáč vytušil svou chvíli, kdy by se mohl blýsknout, přestal na mě házet závistivé pohledy a vyrazil ty lidi zajistit. Při tom nás nezapomněl informovat, že tohle zvládne on. S tím z jeho prstenu vystřelila energie, která se pod těmi portály zformovala do podoby obří baseballové rukavice, do které ti lidé dopadli jako do peřinky. Bruce, který to sledoval, si neodpustil komentář na zelenáčův účet, že se hodí alespoň pro úklid. Neubránil jsem se krátkému uchechtnutí, které utnula bolest žeber. I když se už pomalu zacelovaly, ještě to nebylo ono. Co dál? Zeptám se po chvíli unaveným hlasem. Chci říct… Darkseid je tam někde venku a zuří. Má potřebné technologie i armádu. Je jen otázkou času, kdy to zkusí znovu. Dodám vzápětí a utichnu, abych si poslechl jejich názory.

Universe - 11. září 2016 13:50

soukromá zpráva od Universe pro "Rozhodně nikoliv v brzku..." opáčí kyborg. "Všechny ty krabice jsem usmažil, takže pokud se bude chtít vrátit, rozhodně to nebude mít jenom tak jednoduché." dodá ještě poněkud hrdě. "Heej.... kam vlastně Shazam zmizel?" pronesl Lantern, když se vrátil od záchrany lidí. "Umm... říkal něco, že musí jít, že má... rande s nějakou kočkou..." opětuje kyborg. Městem zněly sirény záchranných složek, které pomáhali. "Město a lidé se vzpamatuje samo... už nás tu není třeba." řekne nakonec Diana.

Clark Kent - 11. září 2016 15:33

soukromá zpráva od Clark Kent pro Kyborg mi odpoví, že jestli se o to Darkseid opravdu znovu pokusí, tak to rozhodně nebude v brzké době, protože všechny zbývající krabice usmažil. A bez nich to bude velice obtížné. Očividně byl hrdý na svá opatření, které udělal. A bylo nač. Pro tuto chvíli jsme vyhráli a byla to z velké části i jeho zásluha. Pak se ozval zelenáč, který se už mezitím vrátil od zachráněných lidí. Zeptal se, kde se vlastně poděl Shazam. I já jsem se rozhlédl a zjistil jsem, že tu opravdu není. Kyborga to nepřekvapilo, protože s ním byl po celou dobu, co jsme udržovali Darkseidavu pozornost na sobě. Opáčil, že Shazam musel jít na nějaké rande, ale neřekl to zrovna přesvědčivě. No co… hlavní je, že se mu nic nestalo… Pomyslím si a dál už o Shazamovi neuvažuji, protože se ze všech stran začaly ozývat sirény pořádkových a záchranných služeb. Dianě se nejspíš nechtělo hádat s představiteli vlády a vysvětlovat jim, co se stalo a tak prohlásila, že město a lidé se vzpamatují, a tudíž nás tu už není třeba. Souhlasím… pojďme domů, Diano… Odpovím jí, počkám na souhlasnou reakci a poté se zvednu, načež svou drahou vezmu na ruce, abych jí odnesl domů.

Universe - 11. září 2016 18:35

soukromá zpráva od Universe pro "Holka má pravdu... už tu nejsme k ničemu dobří..." opáčí Barry. Dianin návrh vlastně odsouhlasily všichni a na některých bylo vidět, že více než-li vděčně. Ostatně bylo taky i poněkud proč. Amazonka příliš neprotestovala, když jsi jí bral, jenom sebou trochu cukla, zasykla jak jsi jí bral, zřejmě si jí vzal zrovna na zraněném místě, které ještě je poněkud citlivé. Ale poté už si jenom vděčně položila hlavu na tvoje rameno a jak jste letěli, přivřela úlevně oči.

Clark Kent - 11. září 2016 19:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro I Barry podpořil Dianin návrh, načež se všichni přidali a podpořili jej. Pomalu jsem se postavil a potlačil jsem bolestivé zasyčení. Zhluboka jsem se nadechl a shýbl jsem se pro Dianu, kterou jsem vzal na ruce. Vůbec nijak neprotestovala, jen sebou trochu cukla, když jsem jí bral. Očividně jsem jí nechtíc vzal za zraněné citlivé místo. Bolestivě zasyčela a já na ní omluvně pohlédl. Diana si pak už jen spokojeně položila svou hlavu na mé rameno a tiše vyčkávala, než jí odnesu domů. Než jsem se vznesl a zamířil do svého bytu, tak jsem se ještě podíval na ostatní a kývl jsem na ně. Promluvíme si později… Řeknu směrem k Brucovi a teprve poté jsem vyrazil domů, doufaje, že můj byt neutrpěl žádné škody. Cestou jsem přemýšlel o událostech, které právě dnes proběhly a na tváři se mi mimoděk objevil zachmuřený výraz. Přemýšlel jsem o tom, že ten obřík šel cílevědomě po mně. Věděl, že jsem Kryptoňan, což mohlo znamenat jen jednu věc. Buď kontroloval dění na této planetě, nebo mluvil s tou ženou, která tu prve byla s paradémony, a která ve mne uviděla kryptoňana. To druhé bylo ale pravděpodobnější. Už tam budeme… Informuji černovlásku v mé náruči a posléze dodám. Určitě tě nemám vzít do nemocnice?

Diana - 11. září 2016 20:32
	soukromá zpráva od Diana pro "Nemusíš spěchat..." pousměji se, když řekne, že tam budeme. "...užívám si své trofeje více než dostatečně." dodám a s hlavou, stále položenou na jeho rameni obepnu svoje ruce, lehce okolo jeho krku. "Nepotřebuji ranhojiče." opáčím. "...díky Heře, vše co potřebuji je trocha odpočinku a vše bude zase dobré." dodám ještě nakonec.

Clark Kent - 11. září 2016 21:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se lehce pousměje a odpoví, že nemusím spěchat, protože si své trofeje užívá více než dostatečně, načež mi okolo krku ovinula své paže. Nemohl jsem jí její pousmání neopětovat. I přes únavu jsem na své tváři vyloudil úsměv, který byl více než upřímný. Opravdu rád jsem viděl, že se Diana usmívá, protože to naznačovalo, že opravdu bude v pořádku. Když jsem se pak pro ujištění zeptal, jestli jí nemám vzít do nemocnice, tak opáčila, že díky Héře nepotřebuje ranhojiče. Prý jí není nic, co by nezpravil odpočinek. Dobrá… Pronesl jsem, spokojen nad její odpovědí, a s pousmáním jsem jí lehce políbil na čelo. Netrvalo to nijak dlouho a opravdu jsme dorazili ke mně domů. Bylo milé vidět, že tato část města neutrpěla žádné škody. S lehkostí jsem prolétl oknem dovnitř a rovnou jsem Dianu přenesl do ložnice, kde jsem jí opatrně uložil na postel. Lehce jsem si oddychl a prohmátl stále bolící žebra, kterým se ulevilo, když jsem Dianu položil. Tohle bude chtít pořádně dlouhé slunění… Teď jí tu ale samotnou nenechám… Pomyslím si a usměji se na ni. Opatrně se k ní sehnu a sundám jí boty, které posléze položím vedle postele. Posadím se na kraj postele a nahnu se k ní znou. Tentokrát, abych jí pohladil po tváři a políbil.

Diana - 12. září 2016 19:22

soukromá zpráva od Diana pro Dorazily jsme domů. Tedy k němu domů. I když pro mě to byl domov, stejně jako jím byl i ostrov s mýma sestrama. Přesto jsem se tu cítila dobře a bezpečně. Nicméně, když mne položil na postel a začal mi sundávat obuv, musela jsem se pousmát. "Víš... ty ten obrz ´bohyně´ nemusíš brát úplně doslově." řeknu mu s oním úsměvem. Nicméně on si to poté tak trochu vyloží dále po svém, i když mi to příliš nevadilo. Jeho polibek jsem mu vřele opětovala. "Horká lázeň by byla rozhodně v tento okamžik vítaná... pro nás oba..."

Clark Kent - 12. září 2016 19:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Dianě začal sundávat její boty, tak s pousmáním řekla, že její status bohyně nemusím brát tak doslovně. Bylo to úsměvné, a tak jsem se tomu pousmál i já, avšak nepřestal jsem. Věděl jsem, že je zraněná a tak jsem pro ni chtěl udělat první poslední. Navíc se jednalo o maličkost. A jakmile jsem jí posléze políbil, tak mi to vřele opětovávala. Byl to doslova balzám pro mou znavenou a pochroumanou duši. Když jsme se po chvilce od sebe odtrhli, tak Diana pronesla, že by byla horká lázeň vítaná, načež dodala, že pro nás oba. Nechtěl jsem ani hádat, jak vypadám a jestli nemám stopy té jejich metamorfózní sračky stále na sobě. Nicméně i já jsem toužil po dlouhé, horké sprše a důkladnému vydrbání kartáčem. Stále jsem se cítil tak nějak špinavě. Vydrž chvíli… připravím ti koupel… Odpovím jí a než se zvednu, ještě jí vtisknu polibek. Teprve potom se pomalu zvednu, usměji se na černovlásku a poté odejdu do koupelny. Tam jí napustím vanu přiměřeně horkou vodou a přidám nějakou tu sůl a pěnu. Mezitím ze sebe stáhnu svůj spandex a obléknu si kalhoty. Po napuštění vany jsem se k ní vrátil a s lehce unaveným úsměvem jí oslovil. Koupel tam už na tebe čeká… Mám ti pomoci se dostat do koupelny? Má starost je čistě nevinná, neboť se cítím nadmíru unaveně a docela spráskaně.

Diana - 12. září 2016 19:59

soukromá zpráva od Diana pro Vidina koupele byl více než vítaná. A tak když s ní souhlasil, nemohla jsem býti více nadšenější a tak když odešel s tím, že jí nakonec sám připraví, začala jsem ze sebe sundávat zbroj, kterou jsem tu zanechala. Nakonec jsem se vydala ke koupelně a ukázalo se, že víceméně i akorát. Pousměji se. "Myslím, že to zvládnu sama..." řeknu mu s úsměvem a vydám se k vaně, přičemž ze sebe cestou sundá zbylou zbroj, takže dovnitř vany jsem lezla už víceméně nahá a to tak, že zády k němu. Teplá voda byla naprosto úžasná. "Chceš se ke mě přidat?" zeptám se ho a maličko se k němu i pootočím.

Clark Kent - 12. září 2016 20:25

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianu jsem potkal ve dveřích koupelny po cestě zpátky do ložnice. I tak jsem se jí však otázal, zda nepotřebuje pomoci. S úsměvem mi odpověděla, že si myslí, že to zvládne sama. S tím šla pomalu k vaně a cestou ze sebe shazovala zbytky jejího outfitu. Zdvořile jsem od ní odvrátil zrak, aby mi nikdo nemohl vyčíst, že jí očumuji, a už už jsem jí tu chtěl zanechat o samotě a odejít si sednout na pohovku, když v tom mne oslovila. Nyní už ve vodě, se ke mně lehce pootočila a zeptala se, zda se k ní nechci přidat. Nebudu lhát, tato nabídka mne lákala jako nic jiného, ale necítil jsem se dnes svůj. Viditelně jsem zaváhal, zvažujíc, jestli mám říci ano, či tuto nabídku nějak zdvořile odmítnout. Spěšně jsem tedy pohlédl do zrcadla, abych zjistil, zda nejsem nějak viditelně špinavý od mimozemské substance, protože to by bylo opravdu nemístné. A pokud jsem byl v pořádku, tak jsem se na Dianu unaveně usmál. Ale jistě… Pronesu po chvilce a ještě o něco více se pousměji. Nakonec, pokud svolí, ze sebe stáhnu svršky a opatrně se k ní připojím. Trochu zasyčím a bolestivě zavřu oči při sedání si, avšak poté si slastně oddychnu, usměji se na černovlásku a budu si užívat horké vody, jejíž hladina nyní nepochybně stoupla.

Diana - 13. září 2016 18:17

soukromá zpráva od Diana pro Podala jsem mu svůj návrh a tak trochu očekávala, že jej odmítne. Ale stalo se tak nějak, že jej naopak po chvilce přijal a byla jsem za to docela ráda, tedy rozhodně to na mé tváři vykouzlilo upřímný úsměv. Trochu jsem se tedy poposunula a očekávala jeho příchod. "Pokud mi svěříš svá záda, mohu tuto koupel udělat o mnoho příjemnější." navrhu mu, bez jakéhokoliv skrývaného postraního úmyslu.

Clark Kent - 13. září 2016 19:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem nakonec souhlasil s jejím návrhem, tak se na mne usmála a já se přiblížil k vaně. Než jsem ze sebe stačil shodit svršky, tak mi navrhla, že když jí svěřím svá záda, tak může tuto koupel udělat o poznání příjemnější. S lehkým úsměvem jsem přikývl, a pak ze sebe konečně tak nějak shodil svršky a vstoupil do vody, jejíž hladina se nebezpečně zvedla. Jen ať nevytopíme souseda… Pomyslím si, ale hned posléze to hodím za hlavu, neboť byla voda velice příjemná. A i přes počáteční bolest, kterou mi způsobilo sedání si, to bylo opravdu dech beroucí. Cítil jsem, jak bolest a chmury odplouvají a zaplavuje mne klid.

Diana - 13. září 2016 20:12

soukromá zpráva od Diana pro Uculila jsem se. Když se ke mě tedy otočil zády, sáhla jsem po houbě, kterou jsem namočila do vody ve vaně a nechala jí nasáknout a nacucnout teplé vody. "Zavři oči, uvolni se... mysl nech volně plynout." řeknu mu smyslně. Poté jsem trochu vody prve vymáčkla na jeho záda a nechala jí volně stékat dolů po nich. Pousmála jsem se a přiložila houbu na jeho záda, po jehož kůži jsem poté začala mírně přejíždět, různými směry. Snažila jsem se být co nejjemnější a nejněžnější ale zároveň aby to nějak cítil... Po nějaké chvilce jsem houbu nechala volně sklouznout do vody a nechala svoje ruce dělat její práci. Lehce jsem přejížděla po jeho zádech a špičkama prstů něžně masírovala je svaly a záda jako taková.

Clark Kent - 13. září 2016 20:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se usadil do vody, zády k Dianě, tak mě vyzvala, abych se uvolnil a nechal mysl volně plynout. Bylo to zcela zbytečné, neboť přesně to se stalo. Dokonce aniž bych se o to nějak snažil. Prostě mi to přišlo jako zcela běžná a přirozená reakce. Uuuuu…. Vydechnu slastně, když mi začne ždímat vodu z houby na záda. A znovu, když mi s ní začne jemně přejíždět po zádech. Bylo to zcela dech beroucí a opravdu jsem se u toho uvolnil. Mozek začínal vynechávat. Nedokázal jsem se na nic soustředit. Jen jsem lehce přimhouřil oči a užíval si relaxace s Dianou. Po chvilce nechala houbu dopadnout zpátky do vody, pod vrstvu koupelové pěny a rukama mi začala lehce masírovat záda. To bylo ještě o něco příjemnější, než omývání houbou. Mmmm… Znovu slastně zavrním a vydechnu úlevou. Cítím, jak se mi postupně uvolňují svaly v mých ztuhlých zádech a jsem Dianě stále vděčnější. Začínám se cítit jako znovuzrozený… Přiznám se se spokojeným úsměvem na rtech a znovu tiše zavrním.

Diana - 14. září 2016 19:57

soukromá zpráva od Diana pro Dávala jsem si záležet na každém pohybu. Nevím jak on, ale já si rozhodně tuhle chvíly užívala, teplá voda, která uvolňovala napnuté svaly, ale stejně tak i jeho přítomnost. Po nějaké chvíly zamířím rukama něžně a jemně z jeho zad, přes jeho ramena dopředu na jeho hruď. Použiju trochu síly a přitáhnu si to blíže k sobě, tak, že jsme se skoro dotýkali. Tvář si položím na jeho rameno a přivřu oči. "Už mě nikdy nesmíš přinutit mít takové obavy..." pronesu nakonec tiše, do jeho ucha, narážejíc na to, že jej odnesli, bohové vědí vůbec kam.

Clark Kent - 14. září 2016 21:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po velice příjemné chvilce, kdy mi Diana masírovala záda, se přesunula rukama na mou hruď a lehce si mě k sobě přitáhla. Skoro jsem cítil, jak se těly dotýkáme a dost mne to rozpálilo. Zvlášť, když si svou tvář položila na mé rameno. Pak mi ale tiše zašeptala do ucha, že jí už nikdy nemám nutit k takovým obavám. Věděl jsem, že naráží na můj únos a proto jsem se nadechl k odpovědi. Já… Řekl jsem, hledajíc další slova, která se ale nedostavovala. Promiň… Řeknu nakonec trochu zkoušeně, neboť nenacházím ty pravá slova. Kdybych jí řekl to, co jsem se dozvěděl, a sice že nejspíš budu znovu cílem útoku, aby Darkseid získal svého supervojáka, tak bych jí určitě rozrušil. Proto jsem nechal toto téma otevřené a raději zvolím cestu nejmenšího odporu. Ale já mohu říci to samé, Diano… Když jsem viděl, jak tě tloukl, tak mě to málem zabilo. Ten pohled mne málem připravil o rozum a nedokázal jsem se ovládnout. Pronesl jsem starostlivým tónem, přenášejíc tak téma na druhou stranu, snažíc se tak změnit téma z mé osoby, na tu její.

Diana - 15. září 2016 19:29

soukromá zpráva od Diana pro Čekala jsem, že se z toho bude pokoušet vytočit. Ovšem co jsem nečekala, bylo, že to pojme tímhle způsobem. Já to myslela upřímně a chtěla jsem mu v této společné chvíly vyjevit svoje pocit, ale teď to spíše vypadalo, že to všechno obrátil vůči mě. Proto se od něj trochu odtáhnu. "Clarku..." začnu poněkud mírně. "...jsem princezna Amazonek, teď i manifestace Války... byla jsem vychována k boji, narozena k boji... pokud bychom jej nezastavily, kdo jiný by ochránit všechny ty lidi, kteří to sami nedokáží?"

Clark Kent - 15. září 2016 19:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ode mne lehce odtáhla a mírným hlasem mne oslovila. Načež mi začala vysvětlovat, že je princezna amazonek a teď i manifestací války. Byla vychována k boji a vlastně pro to i zrozena. Nakonec dodala, že pokud bychom jej nezastavili my, tak kdo jiný. Cože? Pomyslím si a lehce překvapeně pozvednu obočí. Nečekal jsem, že mne Diana nepochopí. Nemyslel jsem to tak, jak si to interpretovala. Tak jsem to nemyslel, Diano… Začnu i já mírně, avšak v mém podání to zní spíš unaveně, což ostatně taky jsem. Pouze jsem ti tímto způsobem chtěl říci, že jsem se o tebe bál. Ne, že bys neměla bojovat. Jsem si totiž docela jistý, že nebýt tebe, tak bychom Darkseida neporazili. Pronesu následně s očividnou upřímností v hlase. A nebýt Bruce, tak je ze mě bezduchá příšera v moci toho šílence… Dodám v duchu trpce a v ústech mám najednou hořkou pachuť.

Diana - 16. září 2016 18:10

soukromá zpráva od Diana pro Trochu si povzdechnu. Evidentně jsem jeho slova prve pochopila jinak, než je myslel či byla vyřčena. Moje mysl, je zřejmě už poněkud unavená a zastírá se mi. Přisunu se k němu tedy blíže, vlastně se na něj natisknu, vrátím svou tvář zpátky na jeho rameno a rukama jej něžně a lehce obejmu kolem jeho hrudi a zůstávám jej tak držet a u něj. "Byl to dlouhý a těžký den..." řeknu nakonec.

Clark Kent - 16. září 2016 19:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si trochu unaveně povzdechla, očividně to na ní dneska už bylo všechno moc. Nemohl jsem se jí zrovna moc divit. Zatímco jsem já byl na cizí planetě, kde mě mučili, tak ona nezahálela a bojovala s protivníkem mocnějším, než všichni před tím. Takže váhám, zda jsem na tom byl hůř. S největší pravděpodobností asi ne. Nakonec si mě Diana znovu přitáhne blíže a celá se na mě natiskne, čímž mne docela rozpálila. Pocítil jsem jisté odkrvení mozku a neubránil jsem se spokojenému uculení. Byl jsem doslova v ráji a užíval jsem si této nádherné chvilky. Rukama mě objala okolo hrudi a tvář si znovu položila na mé rameno, načež zkonstatovala, že to byl dlouhý a těžký den. Ano… to vskutku ano… Odpovím a unaveně se pousměji. Ale hlavní je, že jsme jej společně přečkali. Dodám a natočím hlavu k ní, abych jí mohl políbit. Nejspíš se bez její pomoci k jejím rtům nedostanu, avšak ani čelem nebo tváří nepohrdnu a lehce jí políbím tam, kam dosáhnu.

Universe - 16. září 2016 21:05
	soukromá zpráva od Universe pro Dianě nakonec věnuješ drobné políbení do vlasů. Strávily jste ještě nějaký ten společný čas ve vaně a vodě, dokud voda samotná nezačali už stydnout. Poté tak nějak Diana vylezla, trochu se osušila a oblékla si na sebe tvou, čistou košily, načež jsi udělala něco drobného, rychlého k snědku a usadila se přes polohlasně hrající televizí na gauči.

Clark Kent - 16. září 2016 21:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Věnoval jsem Dianě drobné políbení do vlasů, po kterém jsme společně relaxovali v příjemné teplé vodě. Avšak ani to netrvalo věčně, neboť voda začala po nějaké době stydnout. Když se tak stalo, tak se moje krásná černovláska rozhodla opustit vanu. Odsunul jsem se, aby mohla bez problémů vylézt, a při tom jsem zavřel oči, abych jí dopřál trochu soukromí. Nehledě na to, že se mi oči tak jako tak docela zavíraly. Amazonka se trochu osušila a oblékla si čistou košili, kterou jsem jí prve připravil. Poté opustila koupelnu a podle sluchu, zamířila do kuchyně. I já jsem se už rozhodl opustit stydnoucí vodu. Odšpuntoval jsem vanu a nechal vodu odtéci. Teprve poté jsem se opatrně zvedl a osušil. Natáhl jsem na sebe čisté trenýrky na spaní, avšak stále jsem neopustil koupelnu. Rozhodl jsem se totiž, že si ještě vyčistím svůj spandex. Vzhledem k tomu, kde jsem dnes byl, to bude dobrý nápad. Proto vanu ještě jednou zašpuntuji a napustím do ní trochu teplé vody. Naložím do ní svůj spandex a chopím se kartáče. Přidám trochu prášku či jiného čisticího prostředku a poté rychlostí blesku vydrhnu svůj úbor, který posléze opláchnu, vyždímám a pověsím. Nakonec si ještě vyčistím zuby a vyrazím za Dianou. Amazonka si ukuchtila něco malého k snědku a sedla si k televizi, kterou nechala tiše hrát. Já se k ní přidal a posadil se na pohovku vedle. Unaveně jsem si povzdechl a pohodlně se opřel. Bylo mi jasné, že když si lehnu, tak mě budou žebra stále bolet. Alespoň do doby, než se dostanu na slunce, abych doplnil energii svému bolavému tělu.

Diana - 17. září 2016 08:04

soukromá zpráva od Diana pro Poté co jsem si udělala něco malého k zakousnutí, přesunula jsem se na pohovku. Zapnula jsem televizi a spíše jenom napůl sledovala/poslouchala co se tam říkali, či dělo. Nezáleželo mi příliš na tom, co se tam udávalo, spíše jsem tak nějak chtěla jenom vyplnit vzniklé ticho. Clark se ke mě přidal až po chvíly. Nevypadal, že by mu bylo příliš dobře ale nemohla jsem se mu nedivit, také jsem toho všeho měla dost. Proto spíše než bych se mu vnucovala, vzala jsem malý polštářek, který jsem mu položila do klína a lehla si mu takto do klína.

Clark Kent - 17. září 2016 10:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana si po chvilce vzala menší polštářek, který mi umístila na klín a poté si lehla na pohovku, pokládajíc si svou hlavu na mě, respektive na ten polštář. Pousmál jsem se, neboť mi to bylo příjemné. Počkal jsem, až najde tu správnou pohodlnou polohu a poté jí začal hladit prsty jedné ruky v jejích uhlově černých vlasech. Únava a příjemná společnost, stejně jako Dianina bezprostřední blízkost mne nakonec po chvíli ukolébají a já usnu spánkem spravedlivých. Není to však moc klidný spánek, neboť se mi znovu zdálo, že jsem na té jiné, pekelné planetě a znovu po mě leze ta jejich metamofovací substance. Nicméně i přes to přese všechno jsem se neprobudil, a pokud mne neprobudil nikdo jiný, tak jsem nejspíš spal až do rána, nebo dokonce možná až do pozdního dopoledne.

Universe - 17. září 2016 21:53

soukromá zpráva od Universe pro Usnul jsi. Avšak probudil jsi se až za nějakou chvíly. Vlastně, co tě konkrétně probudilo bylo to, jak s tebou někdo manipuluje. Tak nějak se probereš a někdo tě držel. Tedy konkrétně ten někdo byla Diana... probral si se tedy v jejích rukouch. Viditelně tě někam přenesla a to nemohlo být nic jiného než tvoje, tedy spíše vaše, ložnice. Nevypadala, že by měla nějaké problémy tě udržet, vlastně tě držela jakoby si prakticky nic nevážil. Načež tě poté položí na postel. "Probudila jsem tě?" zeptá se tě tiše, poněkud sladce.

Clark Kent - 18. září 2016 00:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Usnul jsem, jak jsem očekával. Nebylo se čemu divit. Fyzické, ale i psychické vypětí, kterému jsem byl během posledních dnů vystaven, si vybralo svou daň. Usnul jsem hlubokým, ač neklidným spánkem. Zdálo se mi, že jsem byl znovu na té cizí planetě, kde mě znovu vystavili té metamorfózní substanci, která mě měla změnit na tu tupou, nemyslící příšeru. Díky bohu, nebo spíš bohyni, mě však něco probudilo. Někdo se mnou manipuloval, přesněji řečeno mne zabolely žebra, protože mě někdo nesl. Co se to děje? Pomyslím si a rozlepím znavené oči, abych zjistil, co se se mnou právě děje. Až po pár vteřinách mi došlo, že mě někdo přenáší. A když jsem si to uvědomil, tak jsem se dočista probudil, neboť to pro mne byl opravdu nepřirozený pocit. Lehce jsem sebou cuknul, čehož si všimla Diana, v jejíž náruči, jsem byl, a která se sladkým hlasem otázala, zda mne probudila. Umm… Vyloudím ze sebe napůl rozespalý a napůl zmatený, tázavý výdech. Měla jsi mě nechat ležet na pohovce a netahat se se mnou, Diano… Řeknu, i když vidím, že se mnou nemá žádný problém. I ona měla obrovskou sílu, což demonstrovala už několikrát. I tak jsem se na ni mile usmál a počkal, až mě konečně položí. Jen co tak udělá, tak spokojeně zavřu oči, avšak celou svou vůli zaměřím na to, abych neusnul. Chci totiž počkat, až si ke mně přilehne, načež si jí k sobě přivinu a přitulím se k ní.

Diana - 18. září 2016 09:05

soukromá zpráva od Diana pro Sice jsem jej nechtěla probudit, ale stalo se. Naneštěstí to nevypadalo, že by tím byl nějak pohoršen či se zlobil. Proto když jsem jej položila na postel, obešla jsem jí a vlezla si na ní za ním avšak nikoliv zatím pod deku, k jeho boku, sklánějíc se tak částečně nad ním, vlasy dopadajíc lehce na jeho hruď. "Víš, že to pro mne není nic těžkého..." poznamenám s drobným úsměvem. "...to bych ale potom nemohla udělat tohle..." dodám ještě a skloním se k němu, přičemž mu věnuji políbení.

Clark Kent - 18. září 2016 09:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mne položila na lůžko a obešla postel, na kterou si vylezla. Nevklouzla však rovnou pod deku, nýbrž se nahnula nade mnou, až jí vlasy spadaly na mou hruď. Poté teprve poznamenala, že pro ni není žádnou překážkou, mne takto odnést, odpovídajíc tak na má slova, která jsem pronesl, když mne nesla do ložnice. Amazonka posléze dodala, že kdyby tak neučinila, tak by nyní nemohla provést to, co zamýšlí, načež se ke mně sklonila a věnovala mi opravdu sladké políbení, které jsem jí nemohl neopětovat. Ruku jsem zvedl, abych jí něžně přiložil k její tváři a prsty jí lehce pohladil. Mmmm… čím jsem si tohle zasloužil? Otáži se poté, co se od sebe odtrhneme, očividně spokojený nad mou odměnou a zářivě se na černovlasou bohyni usměji.

Diana - 18. září 2016 15:29
	soukromá zpráva od Diana pro Ucítila jsem jeho dotyk. Poněkud jsem mu jej opětovala a položila lehce svou ruku na tu jeho, která byla na mé tváři. Přivřela jsem oči a více se mu do ní vnutila. "K tomu musím mít nějaký konkretní důvod?" pronesu s drobným úsměvem.

Clark Kent - 18. září 2016 16:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi svou ruku položila na tu mou a trošku více se mi tak vnutila do dlaně. Bylo to více než jen příjemné. A když jsme se po chvíli od sebe odtrhli, tak jsem se jí zeptal, čím jsem si takovou odměnu zasloužil.Mírně se usmála a otázala se, zda k tomu musí mít důvod. To opravdu nemusíš. Odpovím, přičemž se mi na tváři rozlije ještě zářivější úsměv a já se trochu natáhnu, abych jí uloupil další polibek. Svou ruku při tom z její tváře nesundám, ba naopak druhou ruku jí něžně přiložím k její druhé tváři a spokojeně zavrním blahem.

Diana - 18. září 2016 19:13

soukromá zpráva od Diana pro Pousměji se nad jeho odpovědí. Však tenhle úsměv netrvá příliš dlouho neboť je přerušen jeho polibek. Nebránila jsem se, ba naopak jsem mu jej vřele oplatila, pustila jeho ruku, kterou svíral mou tvář a lehce jsem mu přitom položila svoje ruce dlaněmi, na jeho hruď a něžně, jemně po ní krátce přejela. "Vrníš jako severský tygr, když se moje prsty ocitli v jeho kožichu na zádech." pronesu s drobných škádlivým pousmátím.

Clark Kent - 18. září 2016 19:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se nad mou odpovědí lehce pousmála a vypadala, že by na to eventuálně i něco řekla, avšak nedal jsem jí příležitost, protože jsem se k ní natáhl a políbil. Své ruce mi přesunula na hruď, po které mi s nimi něžně přejížděla, což jsem okomentoval slastným zavrněním. Černovláska se škádlivě pousmála a pronesla, že vrním jako severský tygr, kterému vjela prsty do kožichu. Možná toho máme společného více, než je na první pohled patrné. Odpovím se stejným pousmáním, jako Diana a uloupím jí další polibek.

Diana - 19. září 2016 19:11

soukromá zpráva od Diana pro Jeho polibek mu vřele opětuji. "Tak to abych se na tebe tedy podívala..." řeknu mu s úsměvem. Vezmu opatrně jeho ruce a sundám si je z tváře. Po jednom si pomalu prohlídnu jeho prsty. "Žádné smrtící drápy..." zavrtím mírně zklamaně hlavou. Poté jej něžně pohladím rukou po hrudi. "...ani žádná semišová srst..." pronesu dál a pokračuju svou rukou nahoru k jeho tváři a jeho rtům, které něžně rozevřu špičkama prstů, prve horní a poté dolní ret. "...dokonce ani žádné jako břitva ostré tesáky..." řeknu s drobným šibalským pousmátím. "Nevidím nic v čem by si mu byl dále podobný." vyhodnotím nakonec.

Clark Kent - 19. září 2016 20:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech se Diana lehce usměje a prohlásí, že by se na mne měla pořádně podívat, načež vezme mé ruce, které něžně odtáhne od svých tváří a zadívá se na ně. Na oko zklamaně pronese, že nevidí žádné smrtící drápy. Mé ruce nechala spadnout zpátky a jednou rukou mi přejela po hrudi, načež zkonstatovala, že nemám ani semišovou srst. Nakonec se oběma rukama pomalu přesune k mým ústům, kde mi postupně a opravdu něžně ohrne horní i spodní ret. Prohlédne si mé zuby a se šibalským pousmáním pronese, že nemám ani jako břitva ostré zuby, načež dodá, že nevidí, v čem bych mu měl být ještě podobný. Zadívám se jí tedy zpříma do očí a lehce se pousměji, přičemž nenápadně přesunu ruce tak, abych jí mohl vzápětí obejmout. Ale když chytím svou kořist… Řeknu s hranou povýšeností a ruce vystřelím nahoru k ní. Obejmu jí a něžně jí povalím přes sebe a následně se ocitne částečně pode mnou. …tak už jí nepustím. Stejně jako tygr. Dodám a zářivě se na ni usměji, načež na ni hravě zavrčím. Znovu se usměji a skloním se k ní, abych jí vřele políbil.

Diana - 20. září 2016 20:20

soukromá zpráva od Diana pro "Hmm..." Zamručím lehce, spíše tak nějak zkoumavě, čekajíc co vlastně má v plánu, protože mu to bylo vidět na očích, že něco rozhodně plánuje. "Iii..." uteče mi tiše, drobet překvapeně, spíše hravěji. "V tom případě tě musím varovat... dokáži jej přemoci jen svýma, holýma rukama." řeknu s lehce neskrývající hravostí, kterou jsem však myšlena poněkud vážně, vážně to, že mi nečinilo nijak zvláště velké problémy porazit takovou šelmu jenom holýma rukama. Trochu laškovně pokrčím volnou nohu a polibek mu opětuji.

Clark Kent - 20. září 2016 20:38

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Dianu povalil přes sebe, tak lehce překvapeně vyjekla. Bylo to ale spíše hravé vyjeknutí, než, že by to vůbec nečekala, to bylo patrné. Avšak hned poté pronesla škádlivě, že mě musí upozornit, že tygra dokáže porazit holýma rukama. Tomu jsem věřil a vůbec mě to nepřekvapovalo. Diana dokáže porazit kohokoliv, jakkoliv silného, zvířata nevyjímaje. Nekomentoval jsem to, ale natáhl se k ní, abych jí ukradl další polibek. Diana se nebránila, ba naopak mi polibek vřele opětovávala. Navíc ještě laškovně pokrčila svou nožku, na kterou jsem jí vzápětí položil svou ruku a něžně jí po ní přejel. Tohoto tygra jsi porazila už dávno… Pronesu s úsměvem, jakmile se od sebe odtrhneme a nakonec dodám. A uloupila jsi jeho srdce.

Diana - 21. září 2016 19:39
	soukromá zpráva od Diana pro Jeho hravost se mi začínala líbit. Proto jsem jeho polibky nejenom opětovala, ale ještě jsem jej jednou rukou objala, zatímco druhou rukou jsem mu něžně přejížděla různě po hrudi, ramenou, či zabloudila lehce na záda. "Jeho srdce?" podivím se lehce naoko. "Já měla za to, že to nejcennější co může tygr nabídnout, jsou jeho šavlové tesáky." pronesu s lehkým úsměvem.

Clark Kent - 21. září 2016 20:31

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi mé polibky nejenom vroucně opětovávala, ale navíc mne jednou rukou objala. Druhou rukou mi různě přejížděla po hrudi a ramenou, a občas zabloudila i na má záda. Bylo to to nejpříjemnější, co jsem dnes zažil. Tedy snad s výjimkou té koupele. Když jsem jí pak řekl, že mi uloupila srdce, tak se lehce podivila a hravým hlasem pronesla, že si myslela, že to nejcennější, co může tygr nabídnout, jsou jeho šavlovité tesáky. Šavlové tesáky? Takoví tygři už snad neexistují… Pomyslím si, ale i přesto se pousměji. To je různé… Někteří mají cenné zuby, jiní kůži… tento je však odlišný. Není z tohoto světa. Pronesu stejně hravě jako ona a natáhnu se pro další polibek.

Diana - 22. září 2016 19:55
	soukromá zpráva od Diana pro Pousměji, vlastně se stále tak nějak hravě usmívám. "Není z tohoto světa?" pozeptám se naoko. "Už jsem měla tu šest s tvory i netvory, kteří nejsou z tohoto světa... bojovala jsem s nimi a vyhrála..." řeknu stále s oním úsměvem. Pohladím jej po tváři, přes ucho, trochu do vlasů a po jeho tváři dolů na jeho bradu a lehce pod ní. Poté zase něžně zpátky nahoru.

Clark Kent - 22. září 2016 20:23

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana, stále hravá, pokračovala v onom povídání. Řekla mi, že už měla tu čest, setkat se s tvory i netvory, kteří nebyli z tohoto světa. Bojovala s nimi a prý zatím vždy vyhrála. Při svých slovech mne pohladila po tváři, zabloudila i do vlasů a pak zpátky přes tvář až pod mou bradu. Jsi pozoruhodná žena, Diano. Proto jsi vždy zvítězila. Odpovím s lehkým pousmáním, přičemž svou rukou znovu přejedu po její nožce. Nakonec se tak natáhnu, abych jí znovu vroucně políbil na její karmínově rudé rty.

Diana - 22. září 2016 21:15
	soukromá zpráva od Diana pro Jeho polibek mu oplatím. "Možná..." řeknu poté. "...ale tentokrát nechci zvítězit... chci aby to stvoření chtělo býti v mé přítomnosti samo, ze své vlastní svobodné vůle. Že bude vědít, že je tu v bezpečí a klidu, pod ochrannou rukou a křídly rodiny." dodám se stále oním úsměvem, znovu jej přitom pohladíc po tváři, ale tentokrát jsem jej pohladila i po té druhé.

Clark Kent - 22. září 2016 21:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi polibek oplatila a následně řekla, že je to možné, ale že tentokrát chce, aby to stvoření chtělo být v její přítomnosti o svobodné vůli, protože bude vědět, že je s ní v bezpečí, klidu a pod ochranou rodiny. Při tom mne znovu pohladí po tváři, avšak nyní použila i druhou ruku, kterou mne pohladila i po druhé tváři, což vyloudilo na mé tváři okouzlený úsměv. Mohu říci, že přesně takhle se v tvé přítomnosti cítí, Diano… Odpovím jí s oním úsměvem na tváři a svou ruku přiložím k té její, abych se jí více vtiskl do dlaně. Takto, a ještě mnohem více. Dodám, stále se na ni usmívajíc, a něžně si jí stáhnu k sobě níže, abych jí políbil.

Universe - 26. září 2016 18:48

soukromá zpráva od Universe pro Čas s Dianou byl jako vždy překrásně strávený. A noc tak proběhla nejenom, že příjemně, ale co bylo nejdůležitější, hlavně poklidně. A tak se nebylo čemu divit, že jsi usnul spánkem zaslouženým a tvrdým. Tak tvrdým, že jsi ani nezaregistroval, že už nějakou dobu vlastně v postely nespíš sám. Bylo ráno, spíše již dopoledne, když tě sladké, jemné podzimní paprsky se dotkli tvé tváře. Venku bylo ještě trochu zataženo, ale pár paprskům se podařilo prodrat se skrz mraky. Přesto jsi byl v postely sám. Ale nikoliv v bytě. Mohl jsi slyšet, že v obýváku je puštěná televize, tudíž to znamenalo, že Diana u ní nejspíše sedí, když nebyla u tebe v postely. A pokud vstaneš, tak jí tam opravdu najdeš.

Clark Kent - 26. září 2016 19:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas strávený s Dianou byl, jako ostatně vždy, opravdu velice příjemně strávený. Bylo to tak příjemné, jako snad ještě nikdy. Možná to bylo tou únavou, ale opravdu tomu tak bylo. Nakonec jsem upadl do spánku spravedlivých. A že to byl opravdu tvrdý a hluboký spánek, který jsem si dnes opravdu zasloužil. Když jsem se probudil, bylo už docela pozdní dopoledne. Vlastně mě probudilo zašimrání podzimních paprsků, které se prodraly skrz mraky. Bylo sice docela zataženo, ale i ta trocha, co se dokázala prodrat skrz, mne zalila příjemným pocitem. Doslova jsem cítil, jak mě zalévá příval nové energie. Teprve když pominula prvotní euforie z přívalu nové energie, jsem si uvědomil, že jsem v posteli sám. Rozespale jsem zamrkal a rozhlédl se po pokoji. Po chvilce jsem zachytil zvuk zapnuté televize z obývacího pokoje. Očividně tam teď Diana seděla a sledovala jí. Hmm… měl bych si zaletět na sluníčko… doplnit energii a nechat zregenerovat své tělo, ale nejdříve půjdu za Dianou. Pomyslím si a pomalu, šouravě se zvednu z postele a vydám se do obýváku. Tam jsem jí taky opravdu našel sedět. Dobré ráno… Pronesu s úsměvem a skloním se k ní, abych jí vtiskl polibek do vlasů, načež jí zpoza pohovky jemně obejmu.

Universe - 26. září 2016 20:20

soukromá zpráva od Universe pro Diana se podívá vzhůru k tobě. "Došel jsi dá se říci načas." řekne ti, když jí vtiskneš polibek. "Starosta Metropolis chce aby se všichni "maskovaní hrdinové" dostali před radniční budovu následujícího dne, kde jim chce předat ocenění a medaile..." oznámí ti. A nemusel jsi čekat ani na nějaké potvrzení, protože na obrazovce, pod moderátorkou, která něco komentovala, běžel titulek, který dlouze říkal to, co ti Diana prakticky sdělila jenom v kostce. Televize byla prakticky plná jenom toho co se událo včera.

Clark Kent - 26. září 2016 20:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Dianu pozdravil a vtiskl jí polibek do vlasů, tak ke mne vzhlédla a prohlásila, že jdu vlastně přesně na čas. Nahodím lehce zmatený pohled, kterým dám jasně najevo, že nechápu význam jejích slov. Diana však nepotřebovala pobídnout, neboť plynule pokračovala a vysvětlila mi, že starosta Metropolis vyzývá maskované hrdiny ze včerejška, aby se dostavili následujícího dne před radniční budovu, kde jim předá vyznamenání a medaile. Hmm… Zabručím trochu nesouhlasně, ale i tak Dianu zpoza pohovky obejmu. Políbím jí na tvář, a když se následně stáhnu zpátky do vzpřímené polohy, tak můj pohled zahlédne titulky, které říkají vlastně to samé, co mi Diana shrnula. Nevím, jestli tam půjdu… nedělal jsem to pro slávu, ani nečekám žádnou odměnu či vyznamenání… Řeknu nakonec a posadím se vedle Diany, kterou si vezmu „pod křídlo“.

Universe - 27. září 2016 21:23

soukromá zpráva od Universe pro Když se usadíš na pohovku, Diana se k tobě lehce přisune. "To ani já,... nikdo z nás, kteří stály tváří v tvář tomu obrovy..." řekne přitom Diana. "...ale stalo se a lidé nemají, neznají jiný způsob jak nám projevit svou vděčnost... navíc, nikomu a ničemu to neublíží, když se tam oběvíš." dodá nakonec ještě Diana a trochu se na tebe přitom nakonci pousměje. Svým způsobem měla jistou část pravdy. To, že vás lidé "ocení" podle sebe ničemu ublíží, možná to spíše jen naopak pomůže tomu, aby lidé přestali býti vůči tobě podobným tolika skeptičtí.

Clark Kent - 28. září 2016 08:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se k ní posadil, tak se ke mně přisunula a já jí vzal pod křídlo. Diana mi však při tom odpověděla, že ani ona to nedělala pro slávu a vidinu jakékoliv odměny, načež mi tak nějak vysvětlila, jak to nejspíš lidé vidí, a sice že nemají a neznají jiný způsob, jak nám projevit svou vděčnost. Nakonec dodala, že to ničemu neublíží, když se tam ukážu. Věděl jsem, že má pravdu a že to ničemu neublíží. Spíš naopak to může ještě pomoci upevnit povědomí lidí, že tu já, ani nikdo z těch, co s Darkseidem bojovali, nejsou, aby jim ublížili. Máš pravdu, Diano… Řeknu a úsměv jí oplatím, načež dodám. Pokud se tam vydáš, půjdu také.

Universe - 28. září 2016 18:49

soukromá zpráva od Universe pro Užily jste si s Dianou volný den po svém. A bylo to opravdu příjemné, se pro jednou nezabývat světem a jeho problémy a těmi co jej chtějí nějak zničit. A tak jste další den stály u radnice Metropolis, kde se shromáždilo opravdu hodně, hodně lidí. Vše bylo nachystané, jako kdyby měl přijet prezident či podobná osobnost. Starosta pronášel svou řeč, zatímco jste stály za ním. Byly tu všichni kdo se účastnily toho souboje s Darkseidem - Flash, zelenáč, ten týpek s blesky, Shazam, i onen kyborg, dokonce, dokonce tu byl i Bruce. "...bylo skvělé kráčet znovu po boku Pantheonu..." pronese Diana.

Clark Kent - 28. září 2016 19:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zbytek dne jsme si užili po svém a nikdo nás nerušil. Já dopoledne využil k tomu, abych se odebral na orbitu, abych doplnil energii. Poté jsem obstaral oběd a vyrazil jsem domů k černovlasé amazonce. Po zbytek dne jsem jí dělal společnost a lenošil v její přítomnosti. Dalšího dne, když se čas nachýlil, jsme vyrazili k budově radnice. Tam byly namačkané davy lidí a pořádkové jednotky to tu měly obšancované, jako kdyby měl přijet prezident. Sešli jsme se tu všichni, kteří se účastnili boje proti Darkseidovi. K mému překvapení dorazil i Bruce, do kterého bych to neřekl. Barry se culil jako obvykle a zelenáč si své chvíle slávy viditelně užíval. Shazam také, a kyborg se tvářil víceméně neutrálně. Seřadili jsme se za starostou, který započal se svým proslovem. Když v tom se na mě Diana podívala a tiše pronesla, že bylo skvělé znovu kráčet po boku Pantheonu. Ono prohlášení jsem ne zcela pochopil a tak jsem v tázavém gestu zvedl jedno ze svých obočí. Jak to myslíš? Otáži se s nechápavým výrazem Diany a loupnu po ní pohledem.

Universe - 28. září 2016 19:43

soukromá zpráva od Universe pro Diana se poněkud pousměje. "Nevidím tu hrdiny... vidím tu zosobněné bohy...." řekne ti. "...rozhlédni se a uvidíš sám... Hádes.... Apollo... Hermés.... Héfaistos a Zeus... každým svým způsobem ztělesněním boha..." řekne Diana a v jejím hlase je znáš nádech válečnické pýchy, když se dívá na ostatní, počínaje Brucem a končíc Shazamem. "Ale ty..." otočí se poté amazonka k tobě. "...nikdy jsem nepotkala nikoho jako jsi ty... ať už boha či smrtelníka..." řekne s lehkým úsměvem, který měla vždy, když se na tebe dívala. Starosta pomalu dokončoval svůj projev. "... a nyní vám, lidé Metropolis, dávám..." zarazí se starosta a po několika okamžicích se otočí poněkud zmateně k vám dozadu. "Jak... se vlastně jmenujete?" zeptá se zmateně, držíc mikrofon, aby jej nebylo slyšet. "To je přece jasné ne!" ozve se skoro ihned Shazam nadšeně. "Jsme Super Sedmička!" řekne nadšeně, ale povzdechy ostatních, včetně Diany, nezněly moc nadšeně.

Clark Kent - 28. září 2016 20:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála a pustila se do vysvětlování. Řekla mi, že tu nevidí hrdiny, ale zosobněné bohy. Bruce jako Hádese, Zelenáče jako Apolla, Flashe jako Hérmese, Kyborga jako Héfaista a Shazama jako Dia. Hmmm, zelenáč je podobný pitomec jako Apollo, ale Héfaistos a Zeus? To tedy moc ne. Pomyslím si, ale nahlas to raději neřeknu. Jen se trochu zakřením, avšak vzápětí zvážním, neboť se na mne Diana otočí a osloví mne, že nikdy nepoznala někoho, jako jsem já. A to ať už boha, či smrtelníka. Usměje se při tom tím způsobem, který patří jen mi. To už ale starosta zakončoval svou řeč prohlášením, že jim dává, ale nedořekl co. Místo toho se zarazil a pohlédl na nás, načež se nás zeptal, jak si vlastně říkáme. Nastalo krátké ticho, které přerušil Shazam, který prohlásil, že je to jasné. Že jsme Super sedmička. Pro boha, to je ale pitomec… Pomyslím si a ne zrovna nadšeně si povzdechnu. Ostatně jako všichni ostatní, včetně Diany. Nikomu z nás se tohle označení nelíbilo. Nehledě na to, že nejsme tým. Nespokojeně se podívám na Shazama a snad ještě více nespokojeným tónem se otáži: Super sedmička? Vážně?

Universe - 29. září 2016 19:50

soukromá zpráva od Universe pro Nikdo z označení "Super sedma" nebyl nadšený. A to ani starosta, který na Shazama hleděl, jako kdyby si s něj momentálně dělal šoufky. Ten ale evidentně nechápal, že to co vypustil z pusy, je fakt pitomost. "Liga Spravedlivých..." řekne nakonec Bruce, rozsekávajíc onu nastalou situaci. Většina se na něj otočila, ale nikdo proti jemu neřekl půl slova, oproti Shazamovi. Starosta nakonec přikývne, viditelně se mu to zamlouvalo více, než předchozí nápad. "...občané Metropolis, dávám vám tedy vaši Ligu Spravedlivých!" pronesl starosta a dav lidí propukl v bouřlivý a nadšený jásot a tleskot. "...moje bylo lepší..." pronese pod vousy dotčeně Shazam, ale v tom rachotu jej bylo sotva slyšet. Bylo příjemné poněkud projednou cítit, že lidé vás, tebe a ostatní, snad konečně dokáží přijmnou mezi sebe.

Clark Kent - 29. září 2016 20:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nikdo z nás nebyl „Super sedmičkou“ zrovna nadšený a i starosta se na Shazama díval, jako by si myslel, že si z něj utahuje. Shazamovi však evidentně nedocházelo, že řekl kravinu a tvářil se veskrze spokojeně. Nakonec však vystoupil Bruce, který starostovi odpověděl, že jsme liga spravedlivých. Hmm… nic moc, ale i tak je to o pět set procent lepší než super sedmička… Pomyslím si a lehce se ušklíbnu. Nikdo z nás proti tomuto označení nic nenamítal, jen Shazam se netvářil moc nadšeně. Na starostovi bylo vidět, že se mu to také zamlouvalo více než to předchozí a znovu se otočil čelem k davům, načež dokončil svou myšlenku, že jim dává jejich „Ligu spravedlivých“. Lidé propukli ve všeobecný bujarý jásot, až jsem žasl. Konečně to vypadalo, že mě, tedy nás, přijali za své. Ani tehdy, když se objevil Zod s ostatními a chtěli zničit lidstvo, se lidé nechovali moc přátelsky. Nyní už asi pochopili. Shazam si pod vousy zamumlal, že to jeho označení bylo lepší, což mě přivedlo k pousmání. Byl jako dítě, ale nic jsem proti němu neměl. Vypadá to, že jsou lidé opravdu vděční… že nás přijali… Řeknu směrem k Dianě, usmívajíc se při tom.

Universe - 29. září 2016 20:31

soukromá zpráva od Universe pro Dav jásal. Dokonce si mohl v předních řadách rozpoznat dvě, poněkud známé tváře, a sice Lois se Stevem. Oba se poněkud usmívali, evidentně cítili, že se na ně díváš. Ostatně Lois byla prostě Lois. "Oslavují naše vítězství..." pronese Diana, pyšně hledíc před sebe. "...je tu však ještě jedna bitva, kterou musím vybojovat..." dodá ještě dále. Avšak než se stačíš zeptat na význam jejích slov, chytne tě za tvůj spandex pod krkem a stáhne si tě k sobě dolů, přičemž ti poté věnuje polibek, přímo před zraky všech lidí, ale ostatních ´super´. "No, do háje...." pronese zelenáč přitom, viditelně závistivě.

Clark Kent - 29. září 2016 20:57

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dav jásal a svým bujarým projevem nám dokazoval, jak moc nám jsou vděční. Bylo velice příjemné vědět, že jsem konečně vítaným hostem. Alespoň tady v Metropolis. V přední řadě jsem zahlédl dvě známé tváře, které když viděly, že jsem si jich všiml, se spokojeně usmívali. Byli to Steve s Lois, kteří už nějakou dobu tvořili pár. Vůbec jsem nečekal, že by si tuhle událost nechala ujít, takže mě jejich přítomnost nepřekvapila. Diana mi nakonec odpoví, že lidé oslavují naše vítězství. Hleděla při tom pyšně před sebe, ale poté dodala, že zbývá ještě jedna bitva, kterou bude muset ještě vybojovat, se ke mě obrátila. Co tím myslí? Řeknu si v duchu a pohlédnu na ni, avšak nestačím se jí zeptat na význam těch slov. Diana totiž vystřelila svou rukou nahoru, kde mě chytila za spandex pod krkem a stáhla si mě k sobě dolů, kde mě vášnivě políbila před zrakem všech přítomných. A to ať už naší sedmičky, či obyčejných lidí. Všichni viděli, jak se tu na mě vrhla. Co to? Pomyslím si zděšeně a zarazím se, nicméně mé podvědomí zapříčinilo, že jsem Dianě její polibek opětoval. Avšak bylo mi zcela jasné, že tím mi tak nějak zhatila moje krytí. Alespoň co se Daily planet týče. Teď to řešit nebudu... snad to později zachráním... Pomyslím si, přičemž zachytím zelenáčovo závistivé „a do háje“. Donutilo mě to k pousmání. Tedy až poté, co mě Diana pustila.

Universe - 30. září 2016 20:40

soukromá zpráva od Universe pro Rozjásaný dav poněkud utichl, když tě Diana políbila. Evidentně byly zaskočení stejně, jako ty, ale novináři a všichni ti příbuzní se okamžitě chopily příležitosti a spouště fotoaparátů cvakali jako o závod, každý chtěl mít u nejlepší z vaší fotky. Dav však po chvilce začal opět nadšeně tleskal. Avšak teď už tleskali z poněkud jiného nadšení. "Zabírám tohoto muže..." řekne Diana, dívajíc se na tebe. "...podle amazonského zákona, si žádná z žen si tě nesmí nikterak nárokovat, či se pokoušet tě odloudit...." dodá Diana. Mluvila hrdě, však tak hlasitě, aby si to slyšel jen ty a možná pár lidí o okolí.

Clark Kent - 30. září 2016 21:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když mne Diana políbila, tak ten rozjásaný dav utichl jako mávnutím proutku. Jediný zvuk, který byl slyšet, byly spouště fotoaparátů, které byly novináři zuřivě mačkány, aby pořídili ty nejlepší fotky nás dvou. Po chvilce dav znovu propukl v jásot a tleskáním nám opět dávali najevo svou přízeň. Tentokrát však nejásali kvůli nám všem, ale jen kvůli mně a Dianě. Diana se vzápětí ode mne odtáhla a stále se dívajíc na mne prohlásila, že si mě zabírá. Následně dodala, že podle Amazonského zákonu si mě nesmí nárokovat žádná jiná žena, ani se mě nesmí pokusit odloudit. Mluvila hrdě, avšak jen tak nahlas, abych to slyšel já a možná pár lidí v blízkém okolí. Umm… jsem poněkud zaskočen… Řeknu trochu nervózně, avšak poté se na ni zářivě usměji a pohlédnu jí zpříma do očí. Avšak velice příjemně, Diano. Věz, že já tohle všechno cítím stejně… Dodám s oním úsměvem a přistoupím k ní blíže, načež jí něžně vezmu za ruku a krátce, ale vášnivě, ji políbím, abych svá slova podtrhl.

Universe - 01. října 2016 11:10

soukromá zpráva od Universe pro Další den už byl poněkud jinačí. Žádní superhrdinové, žádný starosta, žádné ocenění, jenom běžná rutina, běžný život Clarka Kenta, reportéra z Daily Planet. I když v městě proběhl devastující souboj s Darkseidem, město se již pustilo do obnov zničených budov a odklízení trosek. Drobní obchodníci však již na svých stáncích prodávali a vidno, jejich stánky až přímo překypovali nejnovějšími výtisky všech novin, jejichž titulní stránka nenesla jinou fotku, než-li tebe s Dianou. U Daily planet byla pod článkem podepsána Lois a foto patřilo nikomu jinému, než-li Jimmovi. V kancelářích panoval hluk a shon. Skoro jakoby se nic nestalo. Vlastně, tedy než zamíříš ke svému místu, ti kolegové věnují mlčící pohledy. Až když zesedneš ke stolu, přijde k tobě Jimmy a netváří se zrovna nadšeně. "Clarku... kámo... mrzí mě to jak to dopadlo s tebou a Dianou... "

Clark Kent - 01. října 2016 19:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Další den už byl z jinačího soudku. Pohroužil jsem se do klasického dne obyčejného člověka, kterým jsem jakožto Clark Kent, byl. Ráno jsem se tiše vyplížil z bytu, abych Dianu neprobudil a vydal se pobořeným městem do práce. Byla to dlouhá a úmorná cesta. Na každém rohu byla těžká technika, která odklízela trosky a jiné suti. Nakonec jsem se konečně dostal do budovy Daily planet, kde na mne vrhali roztodivné pohledy. Chvíli jsem si myslel, že mne odhalili, neboť zde bylo veřejným tajemstvím, že randím s wonder woman. Avšak po chvíli mi došlo, že to jsou pohledy plné lítosti. Nejhorší to bylo při průchodu kancelářemi, kde bylo plno takových pohledů. Rozhodl jsem se je raději ignorovat a cílevědomě jít na své místo. Byl jsem rád, že mne neodhalili. To, že bude Clark Kent za chudáka, je malá cena za klid. Když jsem se konečně posadil za svůj stůl a nastartoval počítač, tak ke mne dorazil Jimmy, který byl autorem mé a Dianiny fotografie, ze včerejšího dne, která byla použita na titulní straně dnešního vydání. Netvářil se moc nadšeně a svými slovy projevil svou lítost. To je v pořádku, Jimmy. S Dianou jsme se už před nějakou dobou rozešli v dobrém… a zůstali jsme přáteli… Pronesu s lehce přidušeným úsměvem, který je doopravdy zapříčiněn hrozbou odhalení, avšak na venek to vypadalo, jako by mi ta situace s Dianou nebyla zrovna po chuti.

Universe - 01. října 2016 20:13

soukromá zpráva od Universe pro Jimmy pokýve hlavou. "Občas je tak lepší... " pronese poněkud soucitně. "Ale tak mě vlastně celkově zajímá...." řekne potom a nahne se k tobě trochu blíže, jako nechtěl aby vás někdo další zaslechl nebo odposlouchával. "....jsem si říkal... jaká asi taková ženský musí být v postely..." pronese nakonec Jimmy tiše a přitom na tebe s poněkud úsměvem mrkne. "Co tady rozebíráte?!" ozve rázný hlas, který patřil Lois. Jimmy skoro až úlekem vykřikne. "My...nic...., že jo Clarku..." zakoktá Jimmy, ve snaze u tebe hledat nějakou tu oporu a obranu.

Clark Kent - 01. října 2016 23:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech Jimmy pokývá souhlasně hlavou a soucitně pronese, že je to tak občas lepší, načež se ke mně trochu nakloní blíž a polohlasně dodá, že ho zajímá, jaká může být v posteli žena tohoto ražení. Mé rysy rázem ztvrdly a já jej probodl pohledem. I když byl Jimmy můj dobrý kamarád, stejně se mi nelíbilo, na co se nyní ptal. Takové věci se prostě nesluší probírat s nikým, natož aby se mě na to ptalo takový ucho. Mimoděk jsem se také postavil a napřímil se do plné výše, zapomínajíc, že se jakožto Clark vždy tak trochu hrbím. Už jsem se nadechoval, abych jej zpražil nejen pohledem, ale ozval se velice známý hlas Lois, která se zeptala, co tady rozebíráme. Jimmy pohotově odpověděl, že nic, hledajíc u mě pomoc, abych jeho slova podpořil. Lehce zamračeně jsem na něj chvíli upíral svůj zrak, ale nakonec jsem přikývl a pohlédl na Lois. Jak říká… nic tady neřešíme… Jimmy byl právě na odchodu… Pronesl jsem se strojeným úsměvem, přičemž jsem nakonec úkosem pohlédl na Jimmyho, kterému jsem dal jasně najevo, že jsme domluvili a má odejít. Oč jsem přišel? Zeptám se Lois, jakmile Jimmy vypadne a přestanu se přetvařovat. Ovšem Jimmyho otázka mne stále pobuřuje.

Universe - 02. října 2016 08:20

soukromá zpráva od Universe pro Jimmy ustoupí asi o krok dozadu, jakmile zaregistruje tvůj, poněkud "dopálený" pohled. Stejně jako onu "masu" živé váhy, která se začne zpoza stolu a židle přímo úměrně zvedat. Výraz v jeho tváři se mírně změní na zděšený. Nebýt zřejmě příchodu Lois, asi by si i trochu ukáknul do gatí. "Jo... jo... to jsem...." zablekotá Jimmy a nakonec pozvolna odejde, ještě se i párkrát otáčejíc. "Měl bys trochu zvolnit chlapáku..." řekne Lois. "...nebo tě příště nezachrání ty tvoje jogurtovky..." dodá ještě Lois s drobným úsměvem, poukazujíc na to, že teď tvůj "převlek" nepůsobí až tolik "normálně".

Clark Kent - 02. října 2016 09:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jakmile Jimmy zaregistroval můj dopálený pohled a má mohutná postava jej zastínila, tak začal ustupovat a ve tváři se mu usídlil zděšený pohled. Nebýt Loisina zásahu, asi by si nadělal do kalhot. Nicméně, poté co jsem prohlásil, že je na odchodu, tak se toho s radostí chytil a pozvolna se vzdálil, avšak každou chvíli se otáčel a vrhal na mě podivné pohledy. Lois prohlásila, že bych se měl krotit, nazývajíc mne chlapákem, načež dodala, že příště mě už ani ty jogurtovky nezachrání. Hned mi došlo, že naráží na můj převlek. Uvědomil jsem si, že se ani trochu nehrbím a nejsem napjatý, jako obvykle, když vystupuju jako Clark Kent. Ihned jsem to napravil a znovu vešel do své role. Hmm… Zabručím si pod nosem a vrhnu ještě poslední pohled Jimmyho směrem. Lois jej už možná nevidí, ale mě se ten skrček neschová. Jestli se mě ještě někdo zeptá na něco podobného, tak toho dotyčného vyhodím ze sluneční soustavy… Pronesu tichým hlasem, aby mne slyšela jen Lois. Hned na to však trochu zakroutím hlavou a nahodím úsměv, čímž dám najevo, že jsem toto téma ukončil a nehodlám se k němu vracet. Tákže… oč jsem přišel Lois? Na čem teď pracuješ? Zeptám se jí a čekám, co z ní vypadne.

Universe - 02. října 2016 10:29

soukromá zpráva od Universe pro Lois se pousměje. "V tom případě, mi potom přines nějaký ten vesmírný suvenýr." řekne Lois, když zmíníš to, že někoho dalšího takového odneseš na okraj sluneční soustavy. Lois vypadala dobře naladěná, jako vždy dobře upravená a v rukouch svírala dobře známé hnědé, papírové desky. "Na to jsem se přišla zeptat spíše já tebe." odvětí Lois. "Byl jsi pryč kolik dní a tak jsem to tu hrála na to, že ses psychicky zhroutil... viditelně jsem nebyla až tak daleko ohledně lhaní...." řekne Lois a usadí se ti na hranu tvého stolu. "...takže si zasloužím nějaké to vysvětlení, nemyslíš?" dodá a tak trochu na tebe i zamrká očima.

Clark Kent - 02. října 2016 10:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Náš rozhovor se znovu stočil směrem, který chtěla Lois. Místo toho, aby mi řekla, oč jsem přišel a na čem pracuje, po mě začala chtít jistá vysvětlení toho, co se dělo. Prý to tu musela uhrávat na to, že jsem se psychicky zhroutil, a vzhledem k tomu, jak se chovám, prý není daleko od pravdy. Nebudu lhát, nebylo mi to zrovna dvakrát po chuti. Ony pohledy, které na mě všichni vrhali, nebyly soucitné, kvůli veřejnému tajemství, jak to dopadlo mezi mnou a Dianou, ale spíš proto, že jsem se psychicky zhroutil. Ehm… psychicky se zhroutil? Vždyť jsem měl dovolenou… Namítnu, avšak hned vzápětí dodám. Ze které jsem neměl ani chvíli volnou… Nejdříve zranili Dianu, potom Batmana vystavili nějakému halucinogennímu plynu.On zešílel a díky kryptonitu mi nakopal zadek ve velkém stylu. Potom se objeví přeživší Zodovi důstojníci a chtějí se mi pomstít, takže unesou mou matku a nakonec tu proběhne mimozemská invaze. Pro změnu zase unesou mě na cizí planetu, kde mě mučí a chtějí ze mě udělat zubatou zrůdu/supervojáka, který bude dobývat světy v Darkseidově jménu. Pronesu tichým, ale veskrze rozladěným tónem. Nejsem však naštvaný na Lois, ale na události, které mne zastihly. Uznej, že tohle je opravdu dovolená na draka… Povzdychnu si a odevzdaně se znovu posadím na své místo.

Universe - 02. října 2016 13:08

soukromá zpráva od Universe pro Lois na tebe hleděla a hltala každé tvoje slovo. Ostatně to by taky nebyla Lois, kdyby nebyla v tomhle jedno velké zvědavé ucho. "Páni...." řekne nakonec, když skončíš, více než překvapeně a poněkud zaskočeně. "Jo...to tedy, je vážně super dovolená...." dodá Lois. "...jenom škoda, že z toho nekápne žádná reportáž... tohle by bylo totiž minimálně na Pulicerovu cenu..." pousměje se Lois. Přestože se o tvém "tajemství" dověděla nedávno a to ještě poněkud z druhé ruky, přesto se tě snažila vždy chránit. "...jenom... co je ten... kryptonit?"

Clark Kent - 02. října 2016 14:41

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois hltala každé mé slovo a bylo na ní vidět, že jí to opravdu zajímá. Nakonec pronesla udivené „páni“, načež uznala, že má dovolená tedy opravdu stála za to. Na moment nastala chvíle ticha, po které prohlásila, že je to veliká škoda, že z toho nebude žádná reportáž, neboť by to určitě bylo na Pulitzera. Lehce se na mě pousmála, ale pak se trochu zarazila a dotázala se, co je to ten Kryptonit. Kus radioaktivní horniny z mého světa, která mě připraví o schopnosti a po chvilce mě zabije… Odpovím a při tom k ní vzhlédnu. Vypadá to, že tu ta hornina dopadla spolu se mnou, před třiatřiceti lety… Dodal jsem na vysvětlenou a nakonec jsem zakroutil hlavou. Rázem jsem se cítil unavený, i když jsem znovu překypoval energií.

Universe - 02. října 2016 15:31

soukromá zpráva od Universe pro Lois překvapeně zamrká. Poté se rozhlídne trochu kolem, jakoby se ujišťovala, že vás tu nikdo náhodou neodposlouchává. "Kus horniny.... jako prostě kus, nějakýho šutru?" podiví se Lois. "...chceš mi říct, že existuje nějaký kus šutru, který dokáže zabít Supermana, jenom tím, že vůbec existuje?" řekne překvapeně Lois. Vypadala nejenom překvapeně, ale i docela trochu vystrašeně. Ostatně taky měla poněkud proč.

Clark Kent - 02. října 2016 17:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech Lois překvapeně zamrká a rozhlédne se, aby se ujistila, že nás nikdo neodposlouchává. Když se konečně ujistila, že je nás rozhovor stále soukromý, tak se mě zeptala, jestli doopravdy existuje kus šutru, který dokáže zabít supermana jen tím, že prostě je. Bohužel tomu přesně tak je… a když se dostanu do jeho blízkosti, tak mě po chvilce zabije. Potvrdím jí její domněnku, sledujíc, jak ztrácí v obličeji barvu. Není toho ale moc a ti, kteří tu horninu vlastní, neznají její pravé vlastnosti… kdyby ano, nejspíš by mě lovili i jiní… Dodám, ale pak zakroutím hlavou. Ale dost už o mě… co ty? Nadhodím, snažíc se změnit téma.

Universe - 02. října 2016 19:53

soukromá zpráva od Universe pro Lois byla projednou neschopná slova. Což bylo hlavně u ní, poněkud nezvyklé a hlavně nevídané. Máloco jí dokázalo takhle "umlčet". "Počítám, že ´vlastníci´toho šutru jej asi jenom tak nevydají co... " řekne Lois. "...natož aby si nechávali záznami o tom, že nakoupily kámen z vesmíru..." dodá ještě poté, naznačující tak, že by se mohla pokusit dohledat záznami o tom, kdo všechno případně ten kámen vlastnil, ale zřejmě to nebude tak snadné, ale zřejmě se z toho pokusí dostat co bude v jejích silách. "Já..?" podiví se Lois a výraz v jejím tváři se poněkud změní. "...nic... jenom... " začne trochu nejistě koktat a upne svůj pohled trochu do země. "...rozešli jsme se Stevem... tedy... spíše on se mnou... zatímco tys měl svojí dovolenou..." řekne nakonec né příliš ochotně.

Clark Kent - 02. října 2016 20:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois nebyla prakticky schopna slova, neboť jí ono zjištění docela rozhodilo. Bylo to opravdu nezvyklé, protože jí bylo prakticky nemožné umlčet. Teď se jí však nedostávalo slov. Až po chvíli se zeptala, jestli by vlastníci toho šutru, své zásoby vydali, na což jsem nesouhlasně zakroutil hlavou. Určitě ne… ale to až tak nevadí, protože nemohou tušit, jaké vlastnosti má. Lidské přístroje mají tu radiaci za zbytkovou a neškodnou, avšak na kryptoňany to má silný dopad. Takže když ty šutry budou mít ve svých soukromých sbírkách, tak mě to nijak nepostihne. Pronesu jakoby nezúčastněně, ale pak zakroutím hlavou a změním téma, protože se Lois optám, co ona. Tím jsem jí ovšem znovu docela zaskočil, protože začala koktat a bylo vidět, že se jí o tom moc mluvit nechce. Nicméně nakonec z ní vypadlo, že během mé dovolené se se Stevem rozešli. Respektive Steve se rozešel s ní. Ou… to jsem netušil. Je mi to líto. Řeknu trochu zaraženě, protože jsem to nečekal. Na tom shromáždění to vypadalo, že jsou stále spolu. Popravdě mi to ale moc líto nebylo. Steva jsem neměl rád už od počátku. Byl to úlisný alibistický parchant. A navíc byl, jako ostatně každý, beznadějně zakoukaný do Diany.

Universe - 02. října 2016 20:35

soukromá zpráva od Universe pro Lois si povzdychne. "Jo... dohodli jsme se, že o tom budeme před váma mlčet...." pronese Lois. Pohledem těká trochu ze strany na stranu, ale zdráhá se na tebe podívat, nebo pohled aspoň trochu pozvednout. Evidentně se jí o tom příliš snadno nemluvilo, ostatně ale ono to nikdy není příliš snadné. "...Steve je teď zpátky ve Washingtonu... musela jsem stáhnout i svůj článek o tom, jak byl půl roku chycen amazonkama... samozřejmě pro veřejnost ztroskotal na ostrově v moři... prej bezpečností riziko..." ušklíbne se Lois, která evidentně nemá příliš daleko od slz, což na ní bylo i vidět. Na krátky okažik se odmlčí. "Myslíš, že bys se mnou mohl jít na zvuk? Jenom na chvilinku..." řekne nakonec Lois.

Clark Kent - 02. října 2016 20:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois si povzdychne a pronese, že se spolu dohodli, že před námi budou mlčet. Pohledem však těkala ze strany na stranu a zdráhala se pohlédnout na mne přímo. Evidentně to pro ni bylo velice obtížné, nicméně nemlčela dlouho, protože mi začala vypravovat, že je Steve zpátky ve Washingtonu. Nejvíce překvapivé bylo, že musela stáhnout svůj článek o tom, jak byl zajatcem amazonek, protože to prý bylo bezpečnostní riziko. Hmm… Zabručím pod nosem a zakroutím hlavou, abych dal najevo, že s tím také nesouhlasím. Lois to bylo všechno zatěžko a měla k slzám docela blízko, což pro ni bylo zcela nové. Tedy, takto jsem jí ještě snad neviděl. Odmlčela se, avšak jen na okamžik, po kterém se mne zeptala, zda bych s ní mohl jít na chvíli na vzduch. Samozřejmě… Pronesu a zvednu se ze židle, z jejíhož opěradla seberu své sako. Pojďme… Dodám a pobídnu jí, abychom vyrazili.

Universe - 03. října 2016 19:49

soukromá zpráva od Universe pro Lois přikývne. Odloží svoje hnědé, papírové desky k tobě na stůl a spolu s tebou se rozejde ke schodům, které potom vedly nahoru, další a závěrečné patro, na střechu. Venku bylo zrovna příjemně, foukal tu vítr ale přestože bylo poněkud šero, ještě se do deště nedalo, i když ve vzduchu již voda cítit byla. Lois se pozvolna nadechne a vydechne, obemkne si rukama trochu samu sebe. "Stejně je to všechno divné s zvláštní..." řekne Lois. "...jeden den čelíš útoku, skoro vyhlazení nějaké cizí, mimozemské entity a další,tě položí na lopatka nějaký usmrkaný, namyšlený blonďák..."

Clark Kent - 04. října 2016 00:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois přikývne a odloží na můj stůl své hnědé, papírové desky, načež společně vyrazíme ke schodům, po nichž jsme se vydali nahoru. Prošli jsme skrz další a závěrečné patro a nakonec jsme dorazili na střechu. Venku bylo šero, a i když bylo ve vzduchu cítit déšť, stále ještě se nerozpršelo. Jakmile jsme se tam dostali, tak jsem se na ni zadíval, neboť to byla právě ona, která se chtěla vydat na vzduch. Lois se pozvolna nadechla a vydechla, a rukama se samu sebe obemkla, načež pronesla, že je to stejně zvláštní, protože jeden den čelíme mimozemské invazi a téměř vyhlazení lidstva a druhý den tě na lopatky položí nějaký usmrkaný blonďák. Ummm… mimozemskou invazi beru, ale blonďák? Eh, jo takhle… ona mluví o sobě… Dojde mi a souhlasně pokývám hlavou. Jo… mi povídej… Pronesu vědoucně a dodám. Myslím, že tuším, jak se cítíš…

Universe - 04. října 2016 19:51

soukromá zpráva od Universe pro Lois se trochu pousměje. "Kdybych kouřila, asi bych teď za sebou měla více než pomalu celý kartón, né-li možná více." poznamená jenom tak mimo mísu Lois. Vítr poměrně foukal a její vlasy tak vláli jako praporec. "Máš obrovský štěstí víš to..." řekne poté dál po chvilce. "...našel jsi svojí růži mezi trním... co růži... přímo princeznu... docela jsem jí v první chvíly záviděla... zvláště, když jsem se dověděla, že můj vlastně nejlepší přítel, ani není ani člověkem..." pokračuje dál Lois. "...možná však ale si tím nejlepším člověkem, který na téhle planetě žije, ironicky... co tím chci říct... ať už superman či ne, jsem ráda, že tě znám a že se na tebe mohu kdykoliv spolehnout." řekne nakonec Lois a věnuje ti poněkud vděčný pohled ale i úsměv.

Clark Kent - 06. října 2016 11:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se pousmála a zcela mimo mísu poznamenala, že kdyby kouřila, tak by už za sebou měla pomalu celý kartón. To jsem neměl jak okomentovat, protože jsem nikdy nechápal, co lidé na cigaretách vidí. Vítr, zde nahoře, silně foukal a tak zde znepříjemňoval bytí. Tedy alespoň Lois, mě nečas nevadil. Její vlasy za ní vlály jako prapor a já čekal, že navrhne rychlý návrat, avšak to se nestalo. Po chvilce prohlásila, že mám opravdové štěstí, že jsem našel svou růži mezi trním. Věděl jsem, že mluví o Dianě, ale to přirovnání nebylo zrovna nejšťastnější. Ostatně tím urazila nejen všechny ostatní ženy, ale i sebe, když je přirovnala k trní. Lois se však hned vzápětí trochu opravila, ale moc tomu nepomohla. Opravila totiž jen tu část, že Diana není růže, ale doslova princezna. S lehkým pousmáním jsem jí přikývl. Ona však pusu nezavřela a pokračovala v mluvení. Přiznala se mi, že jí v první chvíli docela záviděla, a zvlášť, když se dozvěděla, že já – její nejlepší přítel – ani nejsem člověkem. Chvilku se odmlčela a pak dodala, že i přesto jsem možná tím nejlepším člověkem na planetě. A nehledě na tom, jestli jsem superman, nebo jen Clark Kent, je ráda, že mě zná, a že se na mě může kdykoliv spolehnout. Kdybych jí neznal, tak bych si myslel, že se mi tu vyznává z citů k mé osobě… Pomyslím si a přátelsky Lois přikývnu. Jsme přátelé už dlouho, Lois. Vždy ses na mě mohla spolehnout a vždy tomu tak taky bude… Pronesu vážným, ale veskrze přátelským hlasem a mile se na ni usměji, abych jí trochu povzbudil.

Universe - 06. října 2016 19:48

soukromá zpráva od Universe pro "Ano, moc dlouho..." pousměje se Lois. Poté k tobě přistoupí a začne si tě prohlížet, trochu se u toho začne i culit. "Vážně nechápu, jak se ti dařilo mě dal dlouho oblbnout... a všechny ostatní kolem, jak se evidentně stále daří..." pronese a zakroutí přitom trochu nesouhlasně hlavou. "Pojď, chlapáku... radši se vrátíme zpátky..." řekne nakonec a symbolicky tě plácne po rameni. Evidentně zřejmě asi plácla více, než-li chtěla protože mlčky rty naznačila citoslovce ´au´, koneckonců přece jen, můž z cely. "...a díky, žes... tu teď byl..." dodá ještě a poněkud vděčně se na tebe podívá.

Clark Kent - 09. října 2016 15:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se pousmála a přisvědčila, že je to už opravdu moc dlouho, načež ke mně přistoupila a začala si mě prohlížet. U toho se trochu i culila a nakonec prohlásila, že vážně nechápe, jak se mi tak dlouho mohlo dařit jí oblbovat. A vlastně i všechny okolo. Po chvilce však zakroutí hlavou a navrhne, abychom vyrazili zpátky, přičemž mne nazve chlapákem a symbolicky mě plácne po rameni. Nicméně asi použila trochu více síly, protože rty naznačila bezhlasé „au“ a sevřela bolavou ruku v pěst. Ani se tomu moc nedivím, přece jen se ode mne odrážejí i kulky. Aby to nějak zamluvila, tak dodala, že je mi vděčná, že jsem tu teď s ní byl. Kdykoliv, Lois… stačí jen říct, nebo zavolat… Pronesu k ní s úsměvem a vydám se v její společnosti zpátky do kanceláře, kde se znovu pustím do práce.

Universe - 09. října 2016 18:18

soukromá zpráva od Universe pro Vratíte se tedy s Lois zpět. Doprovodí tě zpátky k tvé kój-kanceláři, kde si ze stolu vezme svoje hnědé papírové desky. "Málem jsem zapomněla..." řekne Lois. "...o víkendu bych chtěla jet do Starling City, trochu se porozhlídnout po obchodech, projít a tak, prostě si povyrazit... a tak mě napadalo, pokud nebudete zrovna zachraňovat zase svět či také něco, nechtěl by ses s Dianou připojit? Určitě by mi to udělalo radost a myslím, že by se to mohlo i Dianě líbit." navrhne ti tak nějak Lois. Její návrh se zdál dobrý, nebyly z toho cítit žádné postranní úmysly, jak tomu obyčejně u Lois bývá zvykem, navíc Dianě neuškodí trocha "normální života".

Clark Kent - 09. října 2016 18:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Společně s Lois jsme se vrátili do kanceláří. Lois si vzala z mého stolu své hnědé papírové desky a než se odebrala pryč, tak se ještě zastavila a řekla, že málem zapomněla, ale o víkendu chtěla jet do Starling City. Chtěla by se tam porozhlédnout, projít si to tam a povyrazit si. A tak jí napadlo, že pokud s Dianou zase nebudeme zachraňovat svět, tak že bychom se k ní mohli připojit taky. Určitě by jí to udělalo radost a Dianě by se to také mohlo zalíbit. No… nic ti neslibuju, ale asi se k tobě s Dianou přidáme… Pronesu s lehce nejistým úsměvem, přece jen jsem nemohl nic říct se stoprocentní jistotou. Nevím, zda bude Diana svolná. A ještě více nejisté je, že se zrovna nic nestane. Zatím s námi ale počítej… Dodám a přikývnu. Poté se však už pustím do práce, která mne čeká.

Universe - 09. října 2016 19:24

soukromá zpráva od Universe pro Lois se pousměje. "Fajn, takže si vás píšu do diáře..." odvětí a odejde se věnovat svojí práci. I ty jsi se poté věnoval své práci, tak jak se slušelo. Jimmy se ti raději vyhýbal a to opravdu tak silně, že se skoro i až schovával, jakmile si procházel kolem něj. Zřejmě jsi u něj vzbudil jistý strach. Během dne nebyl žádný incident či něco podobného a probíhal docela poklidně. Doma tě čekalo trochu překvapení. V poště jsi našel kromě obvyklé pošty, i jeden dopis, který vypadal lehce neobvykle. Po otevření jsi v něm sice nenašel žádný dopis či podobné, ale co jsi v něm našel byly prakticky papíry, které Dianě zajišťovali Metropolisní občanství a byla tam uvedena jako Diana Prince. Nemusel jsi dlouho přemýšlet o tom, kdo tohle měl nasvědomí.

Clark Kent - 10. října 2016 18:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se jen pousmála a prohlásila, že si nás tedy píše do diáře. S tím se otočila a vyrazila si po svých, dávajíc tak najevo, že to bere jako hotovou věc. Povzdechl jsem si a vyprovodil jí pohledem pryč, načež jsem se začal i já věnovat tomu svému. Zbytek mého pracovního dne probíhal docela poklidně. Jimmy se mi vyhýbal, jak to jen šlo. Dokonce se přede mnou až schovával, když jsem procházel okolo. Až takovou hrůzu jsem v něm vzbudil. Ač trochu nerad, musím se přiznat, že mě to do jisté míry uspokojovalo. Otázky, které mi položil, se mi nelíbily a tak jsem cítil pocit zadostiučinění. Nakonec, po pracovní době, když jsem se dostal domů, tak mě čekalo lehké překvapení. V doručené poště nebyly jen obvyklé věci, ale také oficiální potvrzení, že je nyní Diana občanka Metropolis. Vlastně tím byly vyřízeny veškeré formální úkony. Občanství bylo vystaveno na jméno Diana Prince, což bylo docela příhodné a já nepochyboval, kdo je strůjcem toho všeho. Hmm… Bruce… Pomyslím si napůl otráveně a zakroutím hlavou. S dopisem v ruce si to zamířím do obývacího pokoje, nebo prostě tam, kde je Diana a podám jí ho. Gratuluji… Vypadá to, že jsi nyní oficiálně občankou tohoto města… Pronesu a počkám, až si jej přečte. Bruce se očividně činil… Dodám a pousměji se na ni.

Universe - 10. října 2016 20:15

soukromá zpráva od Universe pro Diana byla doma. Poněkud trpělivě tě čekala doma a když jsi přišel, vydala se tě uvítat. Na sobě měla poněkud obyčejné oblečení, tedy neměla na sobě ono brnění, které nosívala jakožto amazonka. Zobrazit SPOILER "Co jsi obdržel?" zeptá se tě, když k tobě dojde. Prakticky jí odpovíš a tak si vezme onen dopis s ostatními věcmi z něj do svých rukouch, aby se podívala taky trochu sama. "Hmmm..." zamručí prve. "...nevím moc co si o tom myslet... nikdy jsem takové věci nepotřebovala..."

Clark Kent - 17. října 2016 18:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem dorazil domů a začal se probírat došlou poštou, tak mne Diana zaregistrovala a rozhodla se mě přijít uvítat. Usmál jsem se na ni a dodal, že se Bruce činil. Diana se trochu zmateně zeptala, co jsem obdržel, a tak jsem jí onen oficiální dopis podal. Ona se do něj začetla a já si měl zatím možnost si ji pořádně prohlédnout. Diana na sobě neměla svou zbroj, kterou jakožto amazonka nosila do boje. I když, kdo ví? Třeba jí pod tím civilním oděvem měla. Sama zbroj totiž nebyla patrná pod žádným oděvem, což přisuzuji její magické moci. Nicméně i tak vypadala dokonale. Civilní oblečení, které jí nejspíš nechal Bruce poslat, jí opravdu slušelo. Doslova a do písmene to byla dokonale krásná žena a já věděl, že jsem nejšťastnějším mužem pod Sluncem. Po chvilce, kdy si Diana přečetla obsah dopisu, lehce zamručela, načež dodala, že neví, co si o tom má myslet, protože nikdy takové věci nepotřebovala. Jde pouze o formality, Diano. Kdyby ses někdy ocitla v hledáčku úřadů, tak abys nebudila pozornost. Odpovím jí s úsměvem a vezmu jí do náruče, abych jí pořádně objal a vroucně políbil. Chybělas mi… Řeknu, jakmile se od sebe odtrhneme a znovu se na ni usměji. Vypadá to, že o víkendu už máme program… Nadhodím po chvilce a trochu rozpačitě se poškrábu na zátylku. Steve se rozešel s Lois a ta by byla ráda, kdybychom se k ní přidali na obhlídku po Star City. Chtěla by si trochu povyrazit a přijít na jiné myšlenky. Dodám a počkám si, co mi na to řekne.

Universe - 18. října 2016 19:10

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti tvoje přivítání vřele opětuje. Vypadala maličko, jako kdyby se na tebe u těšila, vlastně podle toho jak tě objala a tím i přivítala, se na tebe evidentně těšila hodně. "Lois a Steve?" podiví se poté, když jí dáš možnost reagovat na oznámenou novinku pro ní. "...měla bych zřejmě říci, že mě to hodně překvapuje... ale poněkud to říci nemohu...." řekne Diana. Nevypadala ani nezněla, že by jí tato ´novina´ nějak překvapila. Skoro spíše, jakoby jí nějak očekávala. "Znám Steve poněkud déle a lépe, než-li ty a tak mohu říci, že i napříč tomu, že jsem mu jeho vztah s Lous vřele přála, nevěřila jsem, že vydrží nějak dlouho, vzhledem k minulosti, kterou mi vřele vylíčil." dodá ještě nakonec Diana, čímž tak nějak i potvrdí předchozí myšlenku. "Ale ten víkend zní docela dobře." řekne a pousměje se na tebe. O očích se jí zalesklo něco, co šlo přirovnat k ryzí dívčí nadšenosti a to i napříč tomu, jakou válečnicí je amazonka prohlašovala.

Clark Kent - 18. října 2016 20:29

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi mé přivítání vřele opětovala. Vypadala, že se na mě těšila. A vzhledem k tomu, s jakou vervou mne objala, to vypadalo, že se opravdu nudila a těšila se na mě pořádně. Když jsem se jí vzápětí zmínil o Lois s Stevovi, tak zprvu vypadala překvapeně. Nečekala, že začnu zrovna s takovýmto tématem. Ovšem hned jak zcela pochopila obsah mých slov, tak se začala tvářit, jako by jí to vůbec nepřekvapilo. Ostatně mě také ne. Viděl jsem, jak se Steve díval na Dianu. A kdo se dívá takto lačně na jednu ženu, s druhou to vzápětí nevydrží zrovna dlouho. Nakonec prohlásila, že zná Steva o něco lépe než já a proto jí to ani trochu nepřekvapuje, vzhledem k tomu, jak barvitě jí vylíčil svou minulost. Hmmm… zajímalo mě, zda v tom hrálo roli tvé laso… Pomyslím si, ale i tak se lehce usměji. Steva jsem neměl v lásce a moc jsem se tím netajil. Diana pak však změní téma, přičemž se jí v očích zaleskne typicky ženské nadšení. Prohlásí, že ten víkend zní opravdu dobře. Pousmála se při tom na mě takovým způsobem, že bych to nikdy od amazonky nečekal. Vypadala u toho tak žensky a zranitelně, jako typické ženy z našeho světa (země). To jsem rád… Nevím, o čem bych se bavil s Lois o samotě… Když mi to říkala, tak jsem nevěděl, jak reagovat… Odpovím a široce se na svou milou usměji.

Universe - 19. října 2016 19:14

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pousměje. "Zníš trochu, jako kdyby se ti chtěla vyznávat ze svých vnitřních pocitů, či ti chtěla prodat svou vlastní duši." poznamená s oním úsměvem Diana. Její, poněkud vždy unikátní pohledy na věci a také jeho další hodnocení, mělo vždy své osobní kouzlo, které nejednou vyvolalo úsměv. *** Těch několik dní uteklo jako voda a to i bez nějakých případných komplikací. Skoro to i vypadalo, jako kdyby svět na chvíly utichl a Supermana prozatím nebylo potřeba. Přeci jenom, stalo se toho opravdu hodně, od chvíle, kdy jsi se světu odhalil a poté i několik ostatních. Teď jste však seděli v autě, které patřilo a které řídila Lois. Sice jste do Starling City mohli vy dva letět a být tam mnohem, mnohem dříve než Lois, ale Lois rozhodla, že se prostě pojede autem. A Diana, jakožto žena, jí samozřejmě podpořila. Ale cesta s Lois nebyla tak zlá, jak se mohla na první pohled zdát. Vyrazily jste dopoledne, počasí bylo příjemné podzimní, ale to kromě Lois, vám poněkud nevadilo.

Clark Kent - 19. října 2016 19:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mě pousmála, a pronesla něco, čím mě zcela odzbrojila a vyrazila mi dech, neboť nadnesla, že zním, jako by se mi Lois vyznala ze svých vnitřních pocitů nebo mi chtěla prodat vlastní duši. Ne, že by byla zrovna daleko od pravdy. Když se přiznala, že Dianě závidí a pak ke mně byla až nevídaně milá, tak co si má jeden pomyslet. Umm… nejsi až tak daleko od pravdy… Odpovím a nenuceně se zasměji. Diana mi také věnovala úsměv, který mi prozářil celý nudný den. Těch několik dnů uběhlo jako voda a přišel víkend. Užíval jsem si klidu, neboť se nic nedělo a Superman tak mohl v poklidu odpočívat. To bylo snad vůbec poprvé, kdy jsem si mohl užít ničím nerušený, tedy krom práce samotné, den s Dianou. Nyní jsme však seděli v Loisině autě, které taky řídila. Mohli jsme s Dianou do Starling city doletět za mnohem kratší dobu a mohli jsme Lois vzít s sebou, ale tato možnost byla oběma dámami smetena ze stolu. Lois se postavila na stranu svého auta a Diana s ní držela basu. Takže mi nezbylo nic jiného, než si nastoupit do auta a přečkat tu úmornou cestu do ne zrovna blízkého města. Počasí bylo již chladnější, ale typicky podzimní. Mě to ovšem vrásky na čele nezpůsobovalo. Ani já, ani Diana jsme chlad nepociťovali, ani jiné neduhy, kterými se nám mohlo počasí snažit zkazit den.

Universe - 20. října 2016 18:09

soukromá zpráva od Universe pro Starling City. Dorazily jste tam chvíly před obědem. Město samo osobě bylo rozhodně menší než bylo Metropolis, ale zato bylo hezčí a dalo by se říci, že i poněkud klidnější. Vzhledem k tomu, že byl skoro oběd a Lois celou tu cestu řídila, pronesla, že by bylo fajn před nákupy si zajít na jídlo. Diana samozřejmě souhlasila. Tak nějak nic se nemohlo postavit mezi Dianu a jídlo. A tak jste zašli do menší restaurace, kde jste si sedli a mezitím co ženy prohlíželi menu, puštěná televize u baru, kde právě probíhali místní zprávy městkého kanálu, moderátorka, jejíž vnady lezli div né přímo z obrazovky na bar toho podniku, mluvila o někom, koho nazívala "maskovaný samozvanec". Vedle ní byl obrázek policejního kreslíře, který ale ukazoval pouze někoho v kapuci.

Clark Kent - 22. října 2016 13:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Do Starling city jsme dorazili krátce před obědem. Lois zaparkovala svůj vůz a společně jsme se vydali do ulic tohoto města, které bylo o poznání menší a klidnější než Metropolis. Možná by se dalo říci, že i o něco malebnější, pokud lze takto velká města popsat takovýmto způsobem. Rozhodně to tu bylo klidnější, což bylo patrné na první pohled. Lois, která celou cestu řídila, navrhla, že by bylo příjemné si zajít na oběd, než vyrazíme na nákupy. Diana se k ní okamžitě připojila a souhlasila s jejím návrhem. Já proti tomu taky nic neměl, takže jsem přikývl a následoval Lois, která nás odvedla do nějaké menší restaurace. Byli jsme usazeni k menšímu stolu a přinesli nám jídelní lístky. Dámy se do nich začaly dívat a vybírat si, zatímco mou pozornost upoutala televize u baru, kde právě běžely zprávy, ve kterých byla reportáž o nějakém „samozvaném strážci“ s maskou. Byla tam i policejní kresba muže v kápi, takže to neukazovalo na nikoho konkrétního, neboť všechny specifické rysy byly zakryty nebo ve stínu. Hmm… že by další pomatený jedinec, kterého nadchlo potírání zločinu na vlastní pěst? Nadnesu k oběma dámám, a když ke mně vzhlédnou, tak drobným pokynutím hlavy jim ukážu směrem k televizi.

Universe - 22. října 2016 16:55

soukromá zpráva od Universe pro Servírka si zapíše objednávky od děvčat a případně i tvou. "Bojovník, co vzal osud do vlastních rukou." řekne s pousmátím Diana. Měla na nose brýle bez obrouček a černé, bujné kadeře měla stažené na jednu stranu a jen naznačený náplet několika pramenů, jejich konec držela pečlivě omotaná a zavázaná stuha. "Na světě je teď nějak moc hrdinů..." opáčí Lois. "...ale to, že se Oliver Queen našel po pěti letech, co byl prohlášen za mrtvého, poté co se jeho jachta, Queen´s Gambit, potopila, mi připadá jako větší trhák... tedy alespoň co se reportéřiny týče..." dodá ještě potom poněkud nadšeně Lois. "Myslela jsem, že jsme zde na odpočinku." řekne Diana. "Však ano, jsme... " začne se bránit Lois. Ale ty jsi poněkud věděl, že Lois nikdy pořádně neodpočívá, i když to tvrdí speciálně ona. Ale tentokrát s sebou neměla ani svůj blok, a ani svůj fotoaparát, takže to zřejmě opravdu myslela vážně. Servírka se po chvíly dostaví i s vašimi objednávkami.

Clark Kent - 22. října 2016 18:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Servírka přišla a zapsala si objednávky obou dam, přičemž jsem na jídelním lístku poklepal na salátovou mísu. Zapsala si i mou objednávku a odešla. Já zatím poukázal na toho maskovance v televizi. Dianě to ovšem přišlo jako něco ctihodného, neb prohlásila, že se určitě jedná o bojovníka, který vzal osud do vlastních rukou. I když bych jí na to řekl svůj názor, který byl s tím jejím v kontrastu, neudělal jsem to. Znovu jsem se zarazil nad tím, jak moc jí to sluší. Vlasy měla stažené na jednu stranu a jejich konec omotaný stuhou. Na nose měla brýle bez obrouček, za kterými se zračily ty nejkrásnější modré oči, jaké jsem kdy viděl. Skoro jsem až ztratil dech. Z mého úžasu mne vyvedla až Lois, která prohlásila, že je na světě už nějak moc hrdinů. Pohlédl jsem na ní, neboť jsem myslel, že svůj výrok nějak rozvine. Ona však téma trochu stočila a zmínila se, že oproti tomu je naprostá bomba, že se po pěti letech objevil Oliver Queen, kterého měli všichni za mrtvého. Bylo mi jasné, že to neříká jen tak, a že si Starling city nevybrala pro povyražení si jen tak. Nemůžu říci, že by mě to nějak překvapilo, protože tohle byla celá Lois. Ona nevypínala prakticky nikdy. Vždycky v hlavě měla nějaký ten příběh, či novinářskou senzaci, za kterou se hnala. Diana to také vytušila a podezíravě k Lois pronesla, že si myslela, že tu jsme za odpočinkem. Lois jí na oplátku odpověděla, že tomu tak opravdu je. Sice se mi to moc nezdálo, ale v prospěch Lois hovořilo, že si s sebou nevzala ani fotoaparát, ani svůj blok, bez kterých se prakticky nikam nehne. Vzápětí se vrátila servírka, která nám přinesla naše objednávky. Popřál jsem dámám dobrou chuť a taktéž jsem se pustil do své salátové mísy.

Universe - 22. října 2016 19:22

soukromá zpráva od Universe pro Po posilnění, jste se vydali do města. Tedy, hlavní vůdcem byla samozřejmě Lois, ale Diana nevypadala, že by jí to nějak vadilo a spíše byla po tvém boku, pokud jí Lois zrovna vyloženě netáhla k některé z výloh nějakého obchodu, ať už s oblečením či botami. Však Diana sama osobě projevila zájem o jeden obchod s belgickými a švýcarskými čokoládovými pralinkami. Čokoláda lákala chuťové buňky a to dokonce i ty tvoje. A sice tvoje peněženka nebyla zrovna z téhle návštěvy nadšená, byla to nadruhou stranu jedna z těch návštěv, která stála za to. Aneb vidět sladký úsměv spokojenosti ve tváři amazonské princezny, není každý den. Lois při návštěvě asi desátého obchodu s oblečením, pomalu už nemohla tašky ani nést a tak požádala tebe a tvoje svaly, o malou službu. Ve většině tašek bylo jen oblečení, nějaké doplňky a asi dva páry nových bot. Diana, na druhou stranu, si nekoupila nic. Sice se o několik kousků oblečení zajímala a prohlížela si je, ale nejevila zájem o to, aby se je musel bezpodmínečně koupit. A takto pokračoval celý den, dokud se nezačalo trochu stmívat, kdy Lois usoudila, že by bylo fajn se vrátit zpátky k autu a vydat se na cestu zpátky.

Clark Kent - 22. října 2016 20:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po posilnění se, jsme vyrazili do města. Lois vedla naši skupinu a, dle mého soudu, jsme neminuli jediný obchod s oblečením a botami. Diana šla po většinou po mém boku, držíc mne za ruku, avšak občas jí Lois odtáhla k nějaké výloze a něco do ní horečnatě hustila. Móda nebyla zrovna moje silná stránka, takže to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Po nějaké době, když jsme míjeli obchod s Belgickými a Švýcarskými pralinkami a čokoládou, se i Diana začala aktivně zajímat o nákupy. Proto jsme se tam zaskočili podívat. A neskončilo jen u toho. Oba s Dianou jsme si tu něco vybrali, neboť zdejší sortiment lahodil nejen oku, ale i kryptonským chuťovým buňkám. Zato peněžence se to zrovna moc nezamlouvalo. Ovšem za ten blažený úsměv amazonské princezny to stálo. Pokračovali jsme dál a Lois po návštěvě asi desátého obchodu s oblečením, začínala mít potíže s taháním všech těch tašek. Proto požádala mne, jestli bych jí s tím nepomohl. Nestačil jsem ještě ani přikývnout a už jsem byl těmi taškami ověšený. Žádná z těch tašek, které jsem teď táhnul, nepatřily Dianě. Ta si doposud nic nekoupila. Sice si několik kousků oblečení prohlížela a zajímala se o ně, ale naproti tomu nejevila žádný zájem, abych jí je pořídil. A to, i když jsem se nabízel. Takto pokračoval celý den, až do doby, než se začalo stmívat. Tehdy Lois navrhla, že bychom se pomalu mohli vracet k autu a vydat se na cestu zpátky. Proti tomu jsem nic nenamítal a tak jsem jen přikývl a vyrazil v doprovodu těch dvou krásných dam zpátky k autu.

Universe - 22. října 2016 21:19

soukromá zpráva od Universe pro Vraceli jste se k autu, ale zdálo se, že jste museli zahnout špatně, nebo to vzít jinou uličkou, protože tohle nebyla cesta, která vedla k autu. Byla to temná ulička, kde se většinou dějou všechna přepadení, znásilnění a vraždy. "Asi jsme tu trochu špatně..." pronese Lois trochu ustrašeně a už už se chtěla otočit a jít zpátky, ale postava v kapuci zatarasila cestu. "...já bych řekl, že jste na správném místě..." pronese ona postava. Za vámi se ozve pohyb a objeví se několik otrhanců, možná feťáků či něco tomu podobnému. Rozhodně neměli žádné dobré úmysli. "...peněženky, mobily, šperky... všechno co u sebe máte nám dáte a my vás necháme naživu..." pronese výhružně ona postava, která stála před vámi. Jeden z těch za vámi se zezadu přiblíží k Lois a chytne jí pod krkem, druhý to zkusí i u Diany, ale ta s lehkostí a grácijí šelmy jeho útoku uhne a ještě jej několika pohyby pošle na lopatky a do říše snů. "...tohle už neuděláš, nebo ona zemře..." pronese ten, co držel Lois. To Dianu donutilo zůstat na místě, ale bylo na ní poznat, že tím rozhodně není nadšená, ale nechce riskovat zranění Lois. "To neuděláš..." někdo další pronese, poněkud chraplavějším hlasem. Něco poté zasviští vzduchem a muž, držící Lois, zařve bolestí. Ruka, kterou svíral nůž, nůž pustí a začne se svíjet v bolestech, s trčícím šípem zezadu z ramene. Následně pak můžeš vidět i onoho střelce, který potom seskočí dolů k vám a pustí se do boje se zbytkem gangu. "Zklamali jste tohle město..."

Clark Kent - 22. října 2016 21:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vraceli jsme se k autu a lehce jsme konverzovali. Asi proto jsem si nevšiml, že nás Lois vedla špatnou cestou. Dostali jsme se do temné uličky, která jako by křičela po přepadení a různých druzích kriminální činnosti. Lois se zarazila a trochu ustrašeně pronesla, že jsme tady asi špatně. Já jsem se zrovna ohlížel a tak mi trochu unikl muž, který zastoupil Lois cestu, a který pronesl, že si myslí, že jsme na správném místě. Vzápětí do uličky vběhlo několik dalších individuí. Bylo nad slunce jasné, že neměli zrovna přátelské úmysly, což potvrdil ten první, když nás okřikl, že mu máme dát peněženky, mobily, šperky a vše co máme u sebe. Jeden z těch, kteří sem vběhli, chytil Lois zezadu pod krkem. Druhý to zkusil na Dianu, ale moc nepochodil. S lehkostí sobě vlastní se jeho útoku vyhnula a pár ráznými pohyby jej poslala k zemi a do říše snů. Ten, který držel Lois pod krkem na Dianu křiknul, že už to neudělá, jinak Lois umře. To jediné Dianu donutilo zůstat na místě, avšak ani v nejmenším nevypadala, že by se jí tato situace líbila. Jediný pohyb… sejmu ho a chytím ty tašky, ještě než dopadnou na zem. Proletí mi myslí, přičemž útočníky probodávám pohledem a dávám si dobrý pozor, aby Lois nebyla v ohrožení. Už už jsem se do toho chtěl vložit a poslat je všechny do nemocnice, když v tom se ozval čísi lehce nakřáplý hlas a šíp proletěl vzduchem. Šíp našel svůj cíl. Zabodl se útočníkovi do ramene ruky s nožem, který následně pustil a začal bolestivě skučet. Padl na zem a svíjel se v bolestech. Byl očividně vyřazen a přestal být hrozbou. Proto jsem střelil pohledem po nově příchozím a spatřil toho maskovance ze zpráv. Ten seskočil dolů na uličku a pustil se do boje s gangstery. Prohlédl jsem si jeho styl boje a hlavně jeho tvář i přes stín, který kápě vrhala, ale hned vzápětí jsem se přesunul k Lois, abych jí v případě nouze zaštítil vlastním tělem. Moc dobře jsem totiž věděl, že Diana si hravě poradí, ale Lois nebyla ani bojovnice ani nezranitelná.

Universe - 22. října 2016 22:14

soukromá zpráva od Universe pro Lois příliš ochrany nepotřebovala. Diana s příchozím se o gang lupičů celkem dobře postarali a tak se poněkud vystrašená reportérka krčila za tvými zády. "Měli by jste být příště opatrnější... tohle město je nebezpečnější a temnější, než-li jsou ostatní, princezno..." řekne maskovaný samozvanec, poté co je boj prakticky u konce. Nebylo pochyby, že mluví k Dianě, která poněkud během boje ztratila svoje brýle a stuha, která držela její kadeře, byla ta tam. "Umím se o sebe postarat dostatečně sama." pousměje se trochu Diana. "Ostatně to ale můžeš vidět sám... tohle nebylo nic oproti rozzuřenému minotaurovi, či devítihlavé hydře..." dodá ještě svým stylem Diana. Viditelně tím samozvance zaskočila. "...přesto, další válečník na straně dobra je vždy vítán... s kým máme tu čest se setkat?" naváže lehce Diana, protože samozvanec byl rozhodně zaskočen předešlím jejím výrokem. "Green Arrow... " představí se poněkud nenuceně samozvanec.

Clark Kent - 22. října 2016 22:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois další ochrany nepotřebovala, neboť se Diana vrhla na zbývající útočníky a společně s tím maskovancem je během chvilky vyřídili. Lois se mezitím krčila za mými zády a já se nezmohl na nic jiného, než tam jen tak stát a sledovat onen krátký souboj. Mého zásahu tedy nebylo třeba. Když byl boj u konce, tak ten maník v zeleným, co nás přišel „zachránit“, promluvil znovu. Řekl, že bychom měli být opatrnější, neboť tohle město je temnější a nebezpečnější, než ty ostatní. Pak však dodal oslovení „princezno“ a tak bylo jasné, že nakonec nemluví k nám, ale k Dianě, která v zápalu boje přišla o své brýle a stuha jí z vlasů sklouzla. Diana dalšímu zelenáčovi hrdě odpověděla, že se o sebe dost dobře dokáže postarat sama, což ostatně sám může vidět, načež dodala, že to nebylo nic proti splašenému minotaurovi nebo devítihlavé hydře. Tohle zelenáče trochu zaskočilo, čemuž jsem se nemohl moc divit. Diana to nejspíš také vycítila a tak se jej zeptala, jak si zelenáč říká. Ten velice nenuceně odpověděl, že Green Arrow. Tak tohle je ten Green Arrow, o kterém mluvil Bruce, že ho chce do toho svého spolku… hmm… nyní jej nebudu oslovovat, tím bych proflákl i sebe. Dost na tom, že odhalil už Dianu. Pomyslím si a důkladně si jej prohlédnu, abych jej mohl Brucovi identifikovat. Teprve poté se rozhlédnu po zemi, abych našel Dianiny brýle. Pokud budou v pořádku, tak je půjdu sebrat, neboť by jich byla škoda. Pokud byly v pořádku, tak jí je přijdu dát, ale pokud ne, tak je jen uschovám do náprsní kapsy svého saka. Ehm… díky za pomoc… Řeknu lehce jelimansky k zelenáčovi a trochu se mimoděk nahrbím, abych se znovu dostal do role Clarka Kenta.

Universe - 23. října 2016 10:02

soukromá zpráva od Universe pro Dianiny brýle jsi našel. Byly trochu špinavé, ale jinak docela v pohodě, šli znovu použít bez větších obtíží. Stejně tak i kousek od nich vlála stuha, kterou měla Diana stažené vlasy. Když jí je přijdeš vrátit, s poněkud vděčným úsměvem si je od tebe vezme. Maskovaný samozvanec, který se tedy představil jako Green Arrow se na tebe podívá, když na něj promluvíš. Viditelně si tě prohlížel. "To nic nebylo... snažím se, aby v tomhle městě znovu zavládla spravedlnost..." odvětí ti Arrow. "O to se snažíme všichni." odvětí Diana. Ta si mezitím trochu urovnala oblečení, na sobě a nasadila si tebou, vrácené brýle. "Omlouvám se, rád bych se zdržel a povídal si dál, ale povinnosti volají." rozloučí se nakonec Arrow, sáhne do toulce na zádech, ze kterého vytáhne šíp, který zasadí do luku a vystřelí k nejbližší budově. Šíp se narhoře zabodne a nechá za sebou natažené lano. Arrow poté jen zaklesne svůj luk do onoho lana a během několika vteřin se takto vytáhne na budovu a zmizí ve stínech města.

Clark Kent - 23. října 2016 11:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianiny brýle jsem našel, byly trochu zašpiněné, ale veskrze v pořádku. Trochu jsem je vyčistil o čistý kapesník, který jsem vytáhl z kapsy. Když jsem se už chtěl vrátit, tak jsem si všiml Dianiny vlající stuhy, která byla kousek opodál. Pokrčil jsem rameny, přistoupil k ní a taktéž jí vzal, načež jsem vyrazil ke své milé, které jsem obě věci vrátil. Diana si je s vděčným úsměvem převzala a maskovanec si jí prohlížel. Ucítil jsem drobný osten žárlivosti, ale ovládl jsem se. Nebylo to nic, oproti tomu s Brucem. Abych předešel možné trapné situaci, jsem jej oslovil a poděkoval mu za jeho pomoc. Maskovanec přesunul svůj pohled ke mně a trochu si mě prohlídl. Byl jsem trochu nesvůj, protože mě štvalo, že už o mé tajné identitě ví každý druhý. Každopádně jsem na oko trochu znervózněl, což přidalo na důvěryhodnosti mému jelimanskému vzhledu. Maskovanec mi nakonec odpověděl, že to nic nebylo, že se jen snaží, aby v tomto městě znovu zavládla spravedlnost. Na to mu Diana odvětila, že o to se snažíme všichni. Pohlédl jsem na ni a zjistil jsem, že už si stačila urovnat šaty. Onen Green Arrow se nakonec omluvil, že by tu rád zůstal a povídal si, avšak povinnosti volají. S tím sáhl do toulce na zádech a vystřelil jej svým lukem nahoru na budovu. Za šípem zůstalo napnuto lano, do kterého vzápětí zaklesl svůj luk, za pomoci kterého se lano začalo navíjet a on se tak během pár vteřin dostane na střechu budovy, kde zmizí ve stínech. Hmm, účinné… ale příliš násilnický. Nevím, jestli se hodí do konceptu Batmanova spolku… Pronesu polohlasem, stále upírajíc pohled vzhůru a sledujíc Green Arrowa svým rentgenovým zrakem. Jsi v pořádku, Lois? Zeptám se hned vzápětí a pohlédnu jí do očí. Věř, že bych zasáhnul, kdyby se špatně pohnul. Dodám smrtelně vážně a povzbudivě se pousměji.

Universe - 23. října 2016 20:32

soukromá zpráva od Universe pro "Železo se musí kout, když je ještě rozžhavené." opáčí Diana, ohledně tvé poznámky o tom, že se ti moc Green Arrow nezdál, jakožto potencionální další člen vašeho malého spolku. Zatímco Diana toto spíše brala jako nějakou rozcvičku, Lois to nebrala podobně. Popravdě byla docela vyděšená a to jí šlo vidět nejenom ve tváři, ale trochu se i ještě třásla. "Já...j-á...." trochu koktala. Diana dojde k vám. "Myslím, že bychom se zde měli zdržet přes noc..." řekne ti poněkud starostlivě Diana. Měla i tak trochu pravdu, Lois rozhodně nebyla ve stavu, že by mohla řídit a i když bys mohl řídit ty, nebylo to zrovna to pravé ořechové. "Ale rozhodně bychom měli z tohoto místa odejít." dodá ještě Diana, mírně se kolem rozhlížejíc. Nebyl příliš dobrá nápad se zde ještě dále zdržovat, nehledě na to, že mohl kdokoliv a kdykoliv zavolat policii, která by si to mohla vyložit špatně. Navíc, Lois nebyla v dobrém stavu. Zřejmě jí vidina nebezpečí vystrašila více, než-li kdy předtím.

Clark Kent - 23. října 2016 21:03

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se zmínil, že se mi ten Green Arrow moc nezdá, jako potencionální člen toho Brucova spolku, tak mi Diana odpověděla, že železo by se mělo kout, dokud je ještě žhavé. Chtěl jsem jí opáčit, že si navíc nejsem zrovna jist jeho schopnostmi, přece jen, co umí – střílí lukem – ale Lois a její třas se mi nelíbil, tak jsem se začal věnovat jí. Optal jsem se, zda je v pořádku a ujistil jí, že bych nedovolil, aby jí ublížili, což byla čistá pravda. Toho útočníka bych dokázal dostat na orbitu a vrátil bych se zpět, než by dopadly tašky, které jsem pustil. Ovšem jí mé ujištění zrovna moc klidu nepřidalo. Zdálo se, že byla z toho všeho v šoku a koktavě se snažila něco říci. Diana navrhla, že bychom měli ve městě zůstat přes noc, načež dodá, že bychom měli co nejdřív odejít z tohoto místa. Přikývnu a rychle se rozhlédnu, pátrajíc po nějakém blízkém hotelu, motýlku či nějaké čistší ubytovně. Jakmile jsem našel náš cíl, tak jsem oběma dámám pokynul, aby mě následovali a vedl jsem je k cíli.

Universe - 24. října 2016 18:21

soukromá zpráva od Universe pro Našli jste hotýlek. Většina pokojů byla obsazená, ale recepční, která byla poněkud milá dáma ve střední věku, vám na jeden dvoulůžkoví pokoj nechala přichystat přistýlku, takže Lois mohla být v bezpečí a poklidu s vámi v jednom pokoji. Mezitím co se Lois odebrala do koupelny a začala se sprchovat, udělala Diana malou objednávku u donáškové služby, jídla. To dorazilo těsně, jen co Lois vylezla ze sprchy. Diana taktně nabídla, že si prvně může Lois vybrat co sama chce než se do toho amazonka sama pustí. Diana sama se odebrala taktéž do koupelny a vzhledem k tomu, že tu neměla nic na převlečení, vylezla ven, jen v hotelovém županu a usadila se na postely. Lois mezitím pustila televizy, ale na jídlo, které jí bylo vřele nabídnuto, jenom suše hleděla. Evidentně se jí nechtělo moc jíst.

Clark Kent - 25. října 2016 10:56

soukromá zpráva od Clark Kent pro Svým bystrým zrakem jsem nalezl hotýlek, ke kterému jsem nás vzápětí všechny odvedl. Téměř všechny pokoje byly ovšem zabrané, ale recepční, mimochodem moc milá dáma ve středním věku, nám dala k dispozici jeden dvoulůžák, do kterého nechala přichystat přistýlku. S díky jsme se tedy vydali do jednoho pokoje, kde to společně přečkáme do zítřka. Lois se jako první odebrala do koupelny a Diana využila času, aby zařídila objednávku jídla u donáškové služby. To dorazilo těšně předtím, než Lois vylezla ze sprchy. Objednávku jsme převzali, já jí zaplatil a rozloučili jsme se s poslíčkem. Diana rozložila jídlo na stůl a taktně nechala Lois, aby si vybrala nač má chuť. Mezitím se také odebrala do koupelny, aby si dala sprchu. Já tu zůstal o samotě s Lois, která zapnula televizi, ale na jídlo, které jí bylo vřele nabídnuto, se dívala velice suše. Očividně moc chutí k jídlu neměla. Takto zamlklou jsem jí snad ještě neviděl, ale chápal jsem jí. Ovšem nyní byla v bezpečí a to je to hlavní, na čem záleželo. Zítra jí už bude dobře… potřebuje se jen pořádně vyspat. Pomyslím si a zadívám se na televizi. Po chvilce se dveře koupelny otevřely a do pokoje vstoupila Diana, která byla oblečena jen do hotelového županu, protože si s sebou nevzala žádné oblečení na spaní. Jako obvykle vypadala překrásně. Nechtěl jsem ale před Lois vypadat, jako slintající blázen a tak jsem rychle potřásl hlavou a zapadl do koupelny sám. Dal jsem si rychlou, ale vydatnou sprchu a usušil se hotelovým ručníkem. Poté jsem si na sebe natáhl alespoň spodky, neboť jsem si také nebral žádné oblečení s sebou. Nakonec jsem si přes sebe nasadil župan, který jsem vpředu zavázal. Teprve poté jsem opustil koupelnu a připojil se k oběma dámám.

Universe - 25. října 2016 18:24

soukromá zpráva od Universe pro Lois se nakonec jídla dotkne jenom okrajově a po několika okamžicích před televizí se nakonec zachumlá do deky, vypadajíc, že televizor sleduje, ale její dýchání sdělovalo, že nejspíše usnula. Diana se tak trocho postarala o jídlo po svém. Donesla si jej k tobě do postele a po tvém boku jej tak nějak spořádala, pokud jsi požádal nebo jsi si sám vzal, rozhodně se s tebou ráda podělila o cokoliv. Po jídla tak nějak zůstane po tvém boku, lehce přitulená.

Clark Kent - 25. října 2016 21:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem vyšel z koupelny, tak jsem se posadil k Dianě, která seděla na posteli, kde si vzala jídlo a dívala se na televizi. I Lois se konečně trochu povrtala v jídle. Nebylo to nic moc, ale alespoň se ho trochu dotkla a něco snědla. Já sám jsem nyní hlad neměl ani v nejmenším. Spíše jsem přemýšlel tak nějak ve velkém obraze, co světu přináším a čím vším jej ohrožuji. Zatím to spíš vypadalo, že světu spíš škodím, a to jen samotnou svou existencí. Nyní to vypadalo, že mám nepřátele, kteří jsou opravdu extrémně mocní. Faora, Bizarro, kterého jsem zvládl porazit jen, když jsem se oddal hněvu, co mi způsobil, když zranil Dianu. A samozřejmě jsem mezi své nepřátele musel řadit i Darkseida, kterému jsem proklouzl mezi prsty, a který mě po mém posledním střetu opravdu musí nenávidět. Ať tak či tak, k jídlu jsem se opravdu neměl, a tak jsem nechal Dianu, aby se s ním vypořádala sama, což poněkud s přehledem zvládla. Lois po nějaké době, zachumlaná do deky, vytuhla u televize. Z prvního pohledu to vypadalo, že jí sleduje, ale už její dech jí prozradil, že se odebrala do říše snů. A proto jsem nakonec vstal z postele, abych jí nějak něžně uložil, aby si pořádně odpočinula. Následně jsem se však vrátil k Dianě, která už dojedla. Pořádně jsem si jí k sobě přivinul. A když nastal čas, tak jsem televizi vypnul, přikryl sebe i svou nejdražší, kterou jsem si k sobě přivinul ještě těsněji, a které jsem společně s vroucím polibkem popřál dobrou noc. Teprve poté jsem ještě pohledem zkontroloval, zda jsme všichni v pořádku, a když jsem byl s kontrolou spokojený, i já jsem se k Dianě přitulil a pokusil se o spánek.

Universe - 26. října 2016 21:01

soukromá zpráva od Universe pro Poté co se k tobě Diana tak nějak přivinula, nebyl už příliš velký problém usnout. Spánek, nebo spíše jeho ekvivaletní forma, u tebe, se dostal poněkud rychle, ale nebyl jinak hluboký. Spíše tvoje tělo tak nějak jenom uvolněně odpočívalo. Proto se nebylo čemu divit, když tě jako prvního ráno probralo trochu nervózní, nesmělé zaklepání na dveře hotelového pokoje. Viditelně tě to vzbudilo jako prvního a asi jediného, ale i tak by nebylo asi příjemné a hlavně taktní nechat dámy vzbudit. Když se vydáš tedy otevřít dveře a zjistit, kdo to otravuje, dveře ti odhalí poněkud známou tvář - Barry Allen. Byl usměvavej jako vždy a v rukouch něco držel. Byly to tři kelímky velice, ale opravdu velice dobře vonící, teplé kávy a hnědý, papírový sáček z něhož se linula sladká, teplá vůně koblih. "Nazdar..." s úsměvem tě pozdraví. "...slyšel jsem od.... známého...že tu jste, tak sjem si řekl, žeee... zaskočím..." pronesl Barry a nezapomněl přitom na svůj nervózní styl a taky pokusy o Flash vtipy.

Clark Kent - 26. října 2016 21:43

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jen co se ke mně Diana po vypnutí televize přivinula, tak ke mně přispěchal spánek. Nebyl jsem unavený, ale i tak se mi podařilo vypnout. Byla to sice jen lehká polodřímota, ale účel to splnilo. A možná taky proto jsem byl vzhůru, jen co se ráno ozvalo tiché, nesmělé zaklepání. Zvedl jsem hlavu a párkrát jsem zamrkal, abych se probral. Poté jsem pohlédl na dveře, které jsem během vteřiny prohlédl a zjistil jsem, že to je Barry. Co ten tu dělá? A jak sakra ví, kde jsme? Pomyslím si a opatrně, abych neprobudil Dianu, vylezu z postele. Bylo by netaktní, kdybych kteroukoliv z dam vzbudil. Podíval jsem se dolů na svou odhalenou hruď a zakroutil jsem hlavou. Jsi tu jako Clark Kent… Prolétne mi hlavou a během mrknutí oka na sebe natáhnu své svršky a jsem u dveří. Nutno dodat, že bez toho, že způsobil jakýkoliv hluk. Tiše jsem otevřel dveře, rychle vyklouzl ven a stejně tiše za sebou zavřel. Barry hned spustil a po sluníčkovsku mě pozdravil, načež trochu nervózně dodal, že od známého slyšel, že tu jsme a přidal „Flashovský vtip“, že si řekl, že tu za námi zaskočí. Hmm… Zabručím, aniž bych ho pozdravil. Rád tě vidím… Pronesu lehce unaveně, ačkoliv unavený nejsem. Lois a Diana ještě spí a tak to pro tuto chvíli necháme. Lois si spánek po včerejšku zaslouží a Diana si ráda přispí. Ale určitě budou obě rády za ten životabudič, který jsi donesl. Dodám s lehkým úsměvem, načež od něj tuto „snídani" převezmu. Chvilku počkej, postavím jim to na stůl a pak si promluvíme. Řeknu a znovu tiše otevřu dveře, tiše se vznesu nad podlahou a dolevituji až ke stolu, kde snídani dámám odložím. Avšak jednu z káv si vezmu, načež se vrátím k Barrymu. Těsně před dveřmi zase potichoučku dosednu na zem a vyklouznu z pokoje, který posléze zase stejně tiše zavřu. Pokynu Barrymu hlavou, aby mne následoval, a vykročím chodbou ven, do ulic, kde si můžeme volně promluvit. Takže ty se znáš s tím… Green Arrowem? Zeptám se během chůze, i když odpověď už předem znám. Potřeboval jsem takto začít, abych se dostal k jádru věci. Pověz mi o něm něco… Co je zač? Nemyslím tím jeho pravou identitu, i když jsem si jeho tvář důkladně prohlédl. Mám na mysli spíš jeho motiv… proč vzal spravedlnost do svých rukou. Začnu s něčím, čemu Lois říká sbírání informací. Já to mám spíše za křížový výslech. Nebudu lhát… na člověka bez schopností, je účinný… avšak příliš brutální. Své protivníky mrzačí. Dodám nakonec a nechám konečně mluvit Barryho.

Universe - 30. října 2016 18:59

soukromá zpráva od Universe pro Barry na tebe poněkud, více než jen překvapeně, hleděl. Něco zablekotal, ale nešlo mu příliš rozumět, co vlastně zkoušet pronést. A moc ani dalších příležitostí nedostal, protože jsi jej poté během vteřiny táhnul zase pryč. "Mno... já.. jo...znám..." zakoktá nakonec Barry, když mu dáš víceméně možnost. "...pracovali.. jsem párkrát společně... párkrát jsme si vzájemně pomohli...." koktal tak nějak dál. Evidentně ho více než znal a to jak jeho zelenou kapuci tak i to, co ta kapuce ukrývala. "Motivace?" podiví se maličko, nervózita na okamžik z jeho hlasu zmizela. "Jako každý z nás chce tenhle svět lepším světem... a chápu, že to možná na první pohled nevypadá, Starling city je nyní mnohem bezpečnější a to jenom díky jemu." pronese poměrně sebevědomitě Barry. "Bez schopností? Heh... neřekl bych... ještě nikdy jsem neviděl, že by minul a to myslím vážně... když jsme se potkali trochu, mimo masky... trochu jsem ho hecoval, že mě nedokáže strefit a věř mi, když říkám, že to, když nevidíš jeho šíp, jak tě trefil, tak jej v sobě už dávno máš..."

Clark Kent - 30. října 2016 22:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry vypadal, že jsem jej svým chováním, a tou skutečností, že jsem jej vzal o samotě stranou, docela vyvedl z míry. Chvilku něco blekotal, ale nebylo mu rozumět. Nebyl totiž schopen sestavit kloudnou větu. Rozkoukal se až po chvilce, a to vlastně až jsem jej zahrnul otázkami. Koktavě uznal, že se opravdu znají, a že spolu párkrát pracovali. Z jeho výrazu a vlastně celkového projevu, bylo jasné, že ho zná více než dobře. A dozajista i ví, kdo se skrývá pod tou zelenou kapucí. Nasadil jsem pohled, který jasně prozrazoval, co si o jeho „opatrném“ projevu myslím, a že mu to opravdu nežeru. Pak jsme se ale dostali k mé otázce, ohledně jeho motivace. To Barryho trochu naštvalo, neboť trochu dotčeně, a zároveň sebevědomě, prohlásil, že stejně jako všichni ostatní, se snaží udělat svět trochu bezpečnějším a lepším. A prý je Starling city opravdu jeho přičiněním bezpečnější. Když jsem se nakonec otřel o jeho schopnosti a jeho účinnost, tak jsem Barryho nejspíš dopálil, protože zpochybnil mé stanovisko, že Green Arrow nemá schopnosti. Hned se podělil o příhodu, kdy ho hecoval a nakonec v něm skončily šípy. Hmm… jak jsem řekl… účinnost mu nechybí. Jen zpochybňuji jeho rozhodnutí, své protivníky mrzačit. Jednou se stane, že mine a někoho zabije. A věř mi, nikdo není neomylný… Pronesu vážným, avšak veskrze přátelským hlasem. Vůbec nemám v úmyslu se nad někoho povyšovat, ani nikoho shazovat. Jen mám na srdci bezpečnost nevinných. Každopádně si vydobyl Batmanovu pozornost a jeho zájem. Věřím, že se s ním bude chtít co nejdříve setkat a začlenit ho do toho svého spolku. A ty, protože jej znáš, bys mohl být zprostředkovatelem toho všeho. Řeknu mu stále tím přátelským tónem, načež se lehce usměji a dodám. Tedy, pokud tě už o to sám nepožádal… Vůbec by mě totiž nepřekvapilo, že tohle všechno už dávno ví.

Universe - 01. listopadu 2016 17:34

soukromá zpráva od Universe pro Barry se poněkud zasměje. "On a minout? Heh.... to dřív bude mrznout v pekle, než aby on minul..." uchechtne se. "Používá šípy při varování a jen na to, aby případně ty špatný zranil. Když říkám, že nemine, je to skoro jakoby věděl, že tam má přesně střelit... ten člověk je mi občas záhadou..." zavrtí mírně Barry hlavou. Nezněl jako někdo, kdo by si něco vymýšlel. "Myslíš naši malou Ligu Spravedlivých?" uculí se mírně. Přitom sáhne do kapsy u bundy. "Už se tak stalo..." uculí se a vytáhne z kapsy u bundy jedno z těch udělátek, ve tvaru netopýra, které používal Bruce. Když se nakonec vrátíš zpátky do pokoje, uběhla nějaká ta chvíle. Ženy uvnitř už byly vzhůru, těžko říci jestli díky tomu, že se tu stavil Barry a probudil je, či je probudilo ono to, co jim, vám, Barry donesl. Každopádně, Diana seděla na postely a Lois za ní. Diana měla rozpuštěné vlasy a Lois v nich řádila svým hřebenem. Vypadala u toho spokojeně.

Clark Kent - 02. listopadu 2016 09:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se jen zasmál a pak zpochybnil možnost, že by Green Arrow kdy minul. Nechtěl jsem se však hádat někde, kde jsou zaujati a přesvědčeni, že je něco nemožné. Byla by to jen ztráta času, a tak jsem to raději přešel a spokojil se s jeho slovy, že používá šípy při varování, popřípadě aby zranil ty špatné. Nakonec jsem však nadnesl možnost, že by po něm Bruce chtěl zprostředkovat setkání s tím Green Arrowem, avšak došlo mi, že to už možná udělal, protože byl informovaný i o tom, o čem by neměl mít ponětí. Barry se uculí a zeptá se, zda mám na mysli „naši“ malou „ligu spravedlivých“, načež z kapsy vytáhne jedno z těch udělátek ve tvaru netopýra, které Bruce používá. Měl jsem to tušit… Odpovím mu a lehce se usměji. Když jsem se nakonec vrátil do pokoje, tak už obě děvčata byla vzhůru. Diana seděla na posteli a Lois za ni, přičemž jí svým hřebenem rejdila v jejích, jako noc černých, vlasech. Dobré ráno, dámy. Pronesu k nim a zářivě se na ně usměji. Jak se dnes máme? Zeptám se jich obou a počkám, co mi odpoví.

Universe - 02. listopadu 2016 18:53

soukromá zpráva od Universe pro Dámy tě zaregistrují až poté co na ně promluvíš. "Clarku..." usměje se na tebe Lois. "To byl Loisin nápad..." řekne Diana, která tím poukáže na to, že Lois česala její vlasy. "Říkala, že to je prý povinnost, či co, každé kamarádky..." Evidentně nevěděla, netušila, v první řadě, co s ním Lois zamýšlela a jak bylo poněkud jejím zvykem když něčemu v tomhle světě nerozuměla, prostě se tomu poddala. Avšak pokud by jí to bylo nějak nepříjemné, hned by to dala Lois jasně najevo, ale ona vypadala, že se jí to docela i líbí. Minimálně rozhodně Lois vypadala spokojeně. A při pohledu na prázdný hnědý, papíroví sáček, u kterého zbyly jenom drobky a zmizelého kelímku kávy, nebylo pochyby o tom, že obě si zřejmě udělali během tvé nepřítomnosti dobře.

Clark Kent - 06. listopadu 2016 09:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana s Lois mne zaregistrovaly, až když jsem na ně promluvil. Lois se na mne pousmála a oslovila mne na pozdrav. Diana se však hned začala bránit, že tato činnost, kdy jí Lois pročesává vlasy, byl jen její nápad, načež dodala, že prý prohlašovala, že je to povinnost každé kamarádky. Věděl jsem, že Diana nezná zvyky současného lidstva, a také o ní vím, že když to nezná, tak se tomu povětšinou podvolí. Ovšem jen v tom případě, že jí to není nepříjemné. Kdyby bylo, tak by jí k tomu svolení nedala. Tohle jí ale očividně příjemné bylo a i Lois vypadala spokojeně, takže proč ne. Ale jistě… Odpovím jí s úsměvem a přejedu pohledem po pokoji. Nemohu si nevšimnout, že papírový sáček, ve kterém jim Barry přinesl snídani, tam leží prázdný. I tohle na mně vyloudilo úsměv. Vidím, že vám snídaně, kterou nám sem přinesl Flash, přišla k chuti. Nadhodím s lehce provokativním úsměvem a čekám, že Lois vybuchne nadšením. Přece jen jí znám, a vím, že jakožto novinářka, která se pořád honí za senzacemi a různými příběhy, si Flashe nenechá jen tak ujít, a že jí to povzbudí na duchu. Mimochodem, přeje vám oběma dobré ráno. Dodám a lehce potutelně na Dianu mrknu.

Universe - 06. listopadu 2016 12:37

soukromá zpráva od Universe pro Diana se na tebe pousměje. Když však znímíš Barryho, jakožto tedy Flashe, Lois poněkud zpozorní a ustane ve své činnosti. "Barry...? Co potřeboval?" zeptá se Diana, nehledíc na tom, že zřejmě poodkryla nechtěně něco, co by asi Lois vědět neměla. Lois přitom samozřejmě zpozorněla. "Barry...? Flash...?! Kdo je Barry, je to Flash?" začala Lois a směřovala svoje slova převážně na tebe, stejně jako svůj pohled a v jejích očích se začínala lesknout její novinářská zvídavost. Diana asi pochopila, že řekla něco co neměla až teď záhy.

Clark Kent - 06. listopadu 2016 13:39

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se pousmála a zeptala se, co Barry potřeboval, odhalujíc tak jeho pravé jméno. Na zlomek vteřiny jsem ztuhl, ale pak mi došlo, že „Barry“ je dosti rozšířené jméno, a že je prakticky nemožné, aby jej jen tak odhalila. Zvlášť, když operuje v Central City a do Metropolis prakticky nezaskočí. Lois samozřejmě zpozorněla a v očích se jí zaleskl ten její klasický novinářský zájem. Přesně jak jsem čekal, hned vzápětí ke mně otočila svou pozornost a začala se ptát, jakého Barryho mám na mysli, a jestli je právě on Flashem. Heeeh… Povzdechnu si v duchu a vzápětí i nahlas, což Dianě napovědělo, že se tak trochu prořekla. Svitlo jí, ale já jsem jen zakroutil hlavou, že to nevadí, avšak Lois si to nejspíš musela vyložit, že jí to neřeknu, což jsem hned na to také potvrdil svými slovy. Jsou věci, které bys vědět neměla, Lois. Pro dobro své, i tvých blízkých. A také, a to především, pro Flashovo dobro. Pronesu přátelským hlasem, ve kterém bylo jasně patrné rozhodnutí nic neříct, které bylo pevné jako skála. Možná dokonce pevnější. Měli bychom se sbalit a pomalu vyrazit. S takovou se zpátky do Metropolis dostaneme až někdy odpoledne. Nadhodím po chvíli a pokud dámy nebudou proti, tak půjdu zařídit platbu, načež společně vyrazíme k Loisinu autu.

Universe - 06. listopadu 2016 16:19

soukromá zpráva od Universe pro Lois tímhle nevypadala nadšená. Ostatně, jak by taky mohla, když odhalení identity dalšího ´superhrdiny´by byl nejlepší sólokapr v jejím životě. Ano, znala tebe a znala Dianu, ale tys byl jejím mnohaletým přítelem a Diana byla prostě Diana, takže to bylo tak nějak pro ní tabu, přesto vás respektovala. Nicméně nevypadala, že by to jenom tak nechala být. Ovšem odchod byl poněkud složitější. Lois se tak trochu šprajcla s tím, že má ještě sobotu a tudíž domů, může jet až v neděli. Po šoku, z onoho přepadení, už nebylo ani známky. Navíc, ani Diana nebyla nijak proti. Vše podpořila tím, že kdyby se něco takového snad ještě jednou stalo, Lois se nic nestane. A tak si byl poněkud znovu a opět přehlasován ženami.

Clark Kent - 06. listopadu 2016 17:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois nevypadala vůbec nadšeně. Nelíbilo se jí, že jí upírám možnost odhalení identity dalšího superhrdiny. Už tak ji štvalo, že nemohla psát o mě nebo Dianě, ale mě znala jako kamaráda a kolegu, a tak mě a mé rozhodnutí nevystoupit ze stínů, respektovala. A Diana byla holt Diana. Od chvíle, kdy zjistila, že k sobě tak nějak patříme, tak se z nich staly kamarádky. Nicméně, bylo na ní patrné, že to nenechá být jen tak, a že se k tomu později určitě znovu vrátí. K tomu všemu to bylo s odchodem a odjezdem domů ještě složitější, než jsem si mohl představovat. Lois se tak trochu šprajcla s tím, že je teprve sobota, a tak že by tu ještě zůstala. Toliko k tomu, že chtěla odjet už včera… Pomyslím si, ale nic nenamítám, protože se i Diana přidala na její stranu. Proto jsem si jen tiše povzdechl. Nuže dobrá… jak si přejete. Program ale vybíráte vy dvě… Řeknu nakonec a předám dámám povinnost vést naši družinu.

Universe - 06. listopadu 2016 19:23

soukromá zpráva od Universe pro Lois se zaculí, což neznamenalo nic moc dobrého. Tedy alespoň pro tebe ne, což se potom tak nějak potvrdilo, protože po snídani tě čekalo nové kolo ´dívčí jízdy´Starling city. A to poněkud spočívalo v útoku na zbylá nákupní centra a obchody v nich a to zejména pod vedením Lois. Ta skoro až brala útokem modní butiky i klenotnictví. Ani boty nebyly vyjímkou a brzy jsi tak byl znovu ověšen novou náloží tašek, z čehož prakticky všechny byly a patřily Lois. Diana evidentně nejevila nejmenší zájem o to, nějak napodobovat Lois, zřejmě ani nikdy příliš podobné nadšení projevovat nebude, ostatně ona uznávala poněkud jinačí styl života. Oběd proběhl v příjemné restauraci a stejně tak i poté večeře. Lois trochu přitom přebrala a poté co se trochu neúspěšně snažila sbalit vás, obsluhujícího číšníka, bylo načase poněkud se vrátit na pokoj. Došli jste tam oproti včerejšku v pořádku. Lois se tak trochu rozvalí na přistýlce a Diana otevře okno, aby dovnitř mohlo trochu čerstvého vzduchu. V tu chvíly světlo, které osvětlovalo místnost zhasne. Avšak po několika okamžicích se opět rozsvítí, však v otevřeném okně někdo seděl, poněkud známá ´tvář´zakrytá zelenou kápí. "Jsem tu pro pomoc...." řekne Green Arrow, skoro stejným chraplákem, jako Bruce. "...ovšem ale nikoliv vaší, princezno... pokud víte, kde se nyní nachází Superman, asi by jste jej měla zavolat, protože už nevím, jak jinak chytit Flashe..."

Clark Kent - 06. listopadu 2016 19:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois se začala culit, což znamenalo jediné – že zažiju kruté časy. A to se také stalo, neboť hned po snídani nás čekalo další kolo „dámské jízdy“, kterou jsme podnikli i včera. Dnes to však bylo ještě intenzivnější, protože Lois vzala útokem všechny butiky, obchodní centra a klenotnictví. Téměř v každém podniku si něco koupila a já znovu začal být ověšený, jako vánoční stromeček. Diana o pořízení podobných věcí nejevila zájem, protože celkově žila a uznávala zcela jiný styl života. Takže vlastně všechny ty tašky, které jsem tahal, patřily jen Lois. Po obědě jsme pokračovali v nákupním maratonu a já začal pociťovat únavu. Ne však fyzickou, ale duševní, protože sám jsem nakupoval velice nerad. Zdravý rozum jsem si udržel jen díky Dianině přítomnosti. Její úsměv pro mne byl jako balzám na duši, po kterém jsem si troufl znovu a znovu čelit této nudné nákupní činnosti. Večeře proběhla v příjemné restauraci, kde jsme si opravdu pošmákli. Lois však trochu přebrala a pokusila se balit nejen naši obsluhu, ale i nás. Opravdu jsem se chvílemi bál, že se prokecne a práskne naši tajnou identitu. Společně s Dianou jsme usoudili, že by to mohlo stačit. Já vyrovnal účet a vyrazili jsme zpátky na hotel. Kde jsme dopravili i Lois, která v tu dobu byla už velice „společensky unavena“. Prakticky ihned poté, co jsme se dostali na pokoj, sebou praštila na postel, kde se rozvalila a usnula. Zakroutil jsem nad ní trochu odevzdaně hlavou a pak se usmál na Dianu. Ta otevřela okno, aby se dovnitř dostalo trochu čerstvého vzduchu. V tu chvíli se světlo v pokoji vypnulo a na okenní římse se objevil Green Arrow. Nedostatek světla mne netrápil, neboť mé oči byly neskutečně citlivé a nic jako tma mi nevadilo. Vzápětí se světlo rozsvítilo a on se tak ukázal i Dianě, kterou také oslovil chraplavým hlasem. Prohlásil, že tu přišel pro pomoc, avšak ne od Diany, ale od Supermana, neboť neví, jak jinak chytit Flashe. Co kdybys začal od začátku, a sice proč chceš Flashe chytit? Řeknu a znemožním tak Dianě odpovědět. Nejsem si tak docela jistý, jestli ví, že já jsem Superman, nebo jde opravdu jen za Dianou, která by to měla vědět vzhledem k tomu malému výstupu před novináři.

Universe - 06. listopadu 2016 20:25

soukromá zpráva od Universe pro Diana mlčí a Green Arrow se podívá na tebe, když promluvíš. Na první pohled nevypadal, že by se mu nějak chtělo mluvit s tebou, když evidentně svá slova předtím směřoval přímo k Dianě. "Pomátl se..." spustí nakonec Green Arrow. "...Metačlověk, člověk s nadpřirozenými schopnostmi, kteří se vyskytují po výbuchu urychlovače částic v Central city, použil svou schopnost a nějak, ovlivnil Barryho, který nyní běhá jako šílený po městě a způsobuje chaos a nehody. Nebude to trvat dlouho než se z důsledku jeho jednání někdo nějak vážně zraní... musíme ho proto zastavit a zajistit ho, než to z něj vyprchá. Pokouším se o to celý večer, ale nemůžu jej zastavit aniž bych mu nějak vážněji ublížil..."

Clark Kent - 06. listopadu 2016 20:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mlčela a Green Arrow na mě vrhl pohled plný nespokojenosti. To, že se mu nechtělo mluvit se mnou, bylo patrné na první pohled. Nicméně Diana stále mlčela, a tak to nejspíš pobral, jakože se mnou Diana souhlasí a také to chce vědět. Proto nakonec spustil a prohlásil, že se Barry pomátl. Hned na to jsem se zamračil a poslouchal jej dál. Green Arrow pokračoval a začal vysvětlovat, že nějaký metačlověk, který má v důsledku výbuchu urychlovače částic, nadpřirozené schopnosti, si pohrál s Barryho hlavou. A ten teď pobíhá po městě, způsobuje chaos a nehody. Cože? To se mi nelíbí… Proletí mi hlavou, ale zatím nic neříkám, protože Green Arrow stále pokračuje. Prohlásil, že nebude dlouho trvat, než se situace vyhrotí a Barry někomu opravdu ublíží. On sám se ho snaží zastavit celý večer, ale nedaří se mu to, aniž by ho nějak vážně zranil. Sakra!! Ať se snažím sebevíc, stejně si mě problémy najdou… Pomyslím si, pohlédnu na spící Lois, ujišťujíc se, že nás neposlouchá, a povzdechnu si. Dobrá… pomůžu. Barry je i můj přítel… Pronesu napůl odevzdaným hlasem a sundám si brýle. Označení "přítel" je sice moc silné, ale pro tuto chvíli to bylo jedno. To co uvidíš, zůstane tajemstvím, nebo se tvůj obličej objeví v novinách hned zítra… Pronesu vážným hlasem a pohlédnu na něj, načež během mrknutí oka ze sebe sundám oblek a zůstanu tam stát jen ve svém spandexu. Víš alespoň, kde se teď nachází, nebo ho musím i hledat? Zeptám se jej a počkám, zda mi dá nějaké dodatečné instrukce. Pokud ano, tak si je ještě vyslechnu. Pokud ne, tak se usměji na Dianu. Pokusím se mu neublížit… Pronesu a vyrazím najít šarlatového rychlíka, abych mu domluvil nebo ho nějak šetrně zneškodnil.

Universe - 07. listopadu 2016 19:31

soukromá zpráva od Universe pro I přes kapuci, si mohl vidět, že na tebe Arrow poněkud zmateně hledí. Rozhodně nechápal to, jak si pronesl, že Barry je i tvůj přítel a poněkud stejně zareagoval i na to když jsi mu řekl o tom, že o tom co uvidí, by měl raději pomlčet. "Hmmm..." vydá se sebe zamyšleně Arrow. "...to by vysvětlovalo několik věcí...." řekne nakonec, docela zaskočeně neb zřejmě nečekal, že pod košilí usmoleného reportéra, se ukrývá právě Superman. "Tady... vezmi si jej..budeš jej potřebovat, máš-li dostat Barryho nezraněného." řekne ti Diana a poté ti ve své ruce, nabídne svoje laso pravdy. Ona sama s tebou nešla, koneckonců, ona nebyla tak rychlá jako ty, nebo Flash a Arrow pronesl něco jako, že bude poblíže. Barryho nebylo tak těžké z vzduchu a z výšky najít, jako rudý kuloví blesk se řítil ulicemi města.

Clark Kent - 07. listopadu 2016 20:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Arrow na mne zmateně hledí, když pronesu, že pomohu, protože je Barry i můj přítel. Chvíli to v něm šrotovalo, než pochopil, jak jsem to myslel. A to jsem to musel podložit tím, že jsem se svlékl do svého spandexu. Jinak by mu to možná vůbec nedošlo. Teprve poté ze sebe vydal zamyšlené zamručení a dodal, že to leccos vysvětluje. Ano, chápu to… nečekal jsi, že by mohl být Clark Kent Supermanem… A už vůbec jsi nechápal, proč se žena jako Diana zdržuje v blízkosti takového ňoumy… Tak teď už to víš… Řeknu si v duchu, protože už mě tyto reakce trochu unavují. Nicméně jsem to raději nijak nekomentoval. Vykročil jsem k oknu, abych se vydal najít Barryho, ale zastavil jsem se, abych se na Dianu usmál a ujistil jí, že se Barrymu pokusím neublížit. Ona však vykročila za mnou a nastaví ke mně ruku, ve které třímala své laso. Posléze dodala, že pokud Barrymu opravdu nechci ublížit, budu jej potřebovat. Díky, Diano… Odpovím jí s úsměvem, vezmu si její laso a vyskočím z okna, odkud plynule přejdu do rychlého, strmého letu vzhůru. Diana mi v tomto případě společnost nedělala. Nebyla tak rychlá jako já a tak bylo zbytečné, aby se za Barrym vydávala. Už u mě to bylo na pováženou, protože se zdálo, že Barry zvládne vynaložit vyšší rychlost než já. Alespoň tady v atmosféře. Barryho nebylo těžké najít. Proháněl se ulicemi jako rudý kulový blesk. Na nic jsem nečekal a rovnou jsem vyrazil za ním. Je opravdu rychlý… Proletí mi hlavou a zamračím se soustředěním, abych vynaložil vyšší rychlost. Jen tak jsem totiž mohl s Barrym srovnat krok. Flashi! Stůj! Zvolám, jakmile s ním tak nějak srovnám „krok“. Chci to nejdříve zkusit po dobrém, než se uchýlím k násilí a chytání jej do lasa.

Universe - 07. listopadu 2016 20:39

soukromá zpráva od Universe pro S tvým zrakem nebylo opravdu Barryho těžké najít. A dostal si jej poměrně i rychle. Když ses k němu přiblížil, už první pohled nevypadal, že by byl Barry nějak sám sebou. Normální Barry byl povětšinou ve sluníčkové náladě, kdežto tento byl zamračený jako kakabus. Když na něj promluví, vztekle se na tebe podívá. Jeho pohled byl vzteklí a jeho oči, jakoby rudě žhnuli. Rozhodně nevypadal jako Barry, tedy normální, sluníčkoví Barry, kterého jsi znal. Něco nesrozumitelného zavrčel. Vžuum... Bylo to jediné co jsi mohl slyšet, když nabral na rychlosti aby ti utekl a jako žíznivá čára běžel od tebe, nechávajíc tě tak daleko, daleko za sebou.

Clark Kent - 07. listopadu 2016 21:14

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se k Barrymu přiblížil a křikl na něj, aby zastavil, tak na mě vrhl nevraživý pohled. Oči mu jakoby rudě žhnuly a jeho výraz mne skoro až zarazil. Po jeho klasickém sluníčkovském, až skoro na nervyjdoucím úsměvu nebylo ani stopy. Místo něj tam byl jasně patrný, až hněvivý škleb, který se prohloubil a nabyl na intenzitě, jen co si uvědomil, kdo se to k němu přibližuje. Arrow opravdu nepřeháněl… hmm, Barry, vzpamatuj se!! Pomyslím si, ale nestihnu se dostat blíže, neboť Barry jen něco nesrozumitelně zavrčel a přidal ještě do kroku. Ozvalo se jen „Vžuuuum!!“ a rychlík se mi začal dost rychle ztrácet. Já taky ještě můžu přidat, Barry… Zamumlám si pod nosem, zamračím se a vyrazím za Barrym, avšak raději se vydám nad úroveň budov, protože se blížím k rychlosti, kdy by pouhý můj průlet mohl převrhnout zaparkované automobily. Bleskurychle vyrazím za Barrym a tentokrát už nebudu ztrácet čas se slovy. Nýbrž si v rukách už pomalu připravím smyčku na Dianině lasu, do kterého se jej pokusím chytit.

Universe - 08. listopadu 2016 18:23

soukromá zpráva od Universe pro Barry nezastavoval. Když jsi přidal, aby jsi jej mohl dohonit, trvalo to prakticky jenom pár okamžiků než jsi jej dohonil, avšak Barry se netvářil, že by nějak chtěl bývat zastavovat. Poněkud nenávistně se na tebe podívá, když už v rukouch znovu držíš Dianino laso. "Děláš velkou chybu, poletucho...." ponese Barry. Těsně předtím než by na něj měla dopadnout smyčky lasa, prudce zastaví a smyčka jej tak těsně mine a dopadne do volného prostoru. Barry se potom kolem tebe prosmíkne, ve své rychlosti, tě zezadu čapne za konec pláště, který ti přetáhne prudce přes hlavu.

Clark Kent - 08. listopadu 2016 20:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry nehodlal zastavit, a tak jsem musel vynaložit trochu úsilí a zrychlit. Téměř okamžitě jsem jej začal stíhat a přibližovat se mu. Trvalo to jen pár okamžiků, než jsem jej dohonil, ale Barry se na mě nenávistně podíval, přičemž si všiml lasa v mých rukou. Nakonec, když už jsem byl připraven laso na něj vrhnout a odchytit jej, tak na mě křikl, že dělám chybu, přičemž mne nazval poletuchou. V tu ránu přibrzdil a smyčka jej těsně minula. Barry však na nic nečekal, bleskově se okolo mne prosmýkl a vzal mne za plášť, který mi vzápětí přetáhl přes hlavu. Dětské hry… pokud zatáhnu více, tak jej odmrštím… Pomyslím si a přesně to udělám. Otočil jsem se okolo své osy, a tím na sebe plášť namotal. Pokud Barry nechtěl být nedobrovolně spolu s ním smýknutý okolo mě, musel jej pustit. A pokud tak udělal, využiji chvilkového rozruchu a znovu vůči němu vyrazím, abych jej odchytil. I když mám přes hlavu plášť, moc mě to neomezuje, protože když na to přijde, dost dobře vidím i skrz něj. Měl bys to vzdát… ty se unavíš, já ne… Prohlásím nakonec, snažíc se jej bez zranění odchytit.

Universe - 09. listopadu 2016 18:44

soukromá zpráva od Universe pro Barry poněkud držel tvůj plášť déle, než si uvědomil, že je to chyba. A když jsi to uvědomil, bylo už pozdě, protože jsi to poněkud použil proti jemu samotnému. Barry tak letěl vzduchem a při dopadu několikrát narazil o zem než se zcela zastavil. Však za několik sekund zase zpátky na nohouch. "To ještě uvidíme..." pronese Barry a zmizí jako pára nad hrncem, tedy vlastně někam odeběhne. Nemusel si se ani obtěžovat příliš se jej snažit hledat, protože přiběhl zpátky sám, ovšem mnohem rychleji, až kolem než šlehali žluté blesky. A namířil jsi to rovnou k tobě. Těžko říci proč si nezareagoval nebo se pokoušel bránit, přece jenom, byl Barry ´obyčejným člověkem´, který byl akorát superychlí a nic více a ublížit ti rozhodně nemohl, ale jak už to bylo jakkoliv, Barry se k tobě přiřítil a sílu své rychlosti ti představil ve formě své pravačky, kterou ti nakouřil přímo do obličeje. Síla tebou otřásla a odmrštila tě daleko dozadu a až poté co si se několikrát ´odřel´ o zem, si konečně zastavil, tváří dolů. Drobné, elektrické výboje si mohl cítit po těle a stejně tak i vidět ony drobné výboje, které se potulovali po tvém obleku a postupně mizeli.

Clark Kent - 09. listopadu 2016 19:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry držel můj plášť déle, než měl. Pozdě si uvědomil, že je to chyba, protože jsem se roztočil okolo své osy a plášť se na mě namotal. S Barrym to smýklo a mrštilo to s ním do vzduchu. Než se zcela zastavil, tak sebou párkrát narazil do země. Plášť se mi mezitím volně rozvinul a závan vzduchu jej trochu rozevlál. Stačilo? Pronesu nevzrušeně, avšak lehký náznak starosti byl patrný. Barry se však sebral ze země a odsekl, že to ještě uvidíme. Vzápětí zmizel pryč, respektive odběhl stranou. Už už jsem se chtěl vydat za ním, když v tom se přiřítil nazpátek v mnohem vyšší rychlosti než doposud. Dokonce okolo něj blesky přímo vířily. Směřoval přímo na mě, ale neviděl jsem v něm žádnou hrozbu. Byl jen člověkem, který má nadlidskou rychlost. Možná taky proto jsem neuhýbal a nereagoval na jeho pravačku, kterou na mě namířil. Věděl jsem, že se o mě jen poraní. Tedy, alespoň jsem si to tehdy myslel. No tá…. Nestačil jsem doříct, neboť jeho pravačka dopadla na můj obličej a poslala mě do vzduchu. Náraz byl větší, než jsem čekal. A rozhodně bolestivější, než jsem čekal. Rána samotná byla cítit, avšak víření blesků tomu dodalo ty pravé grády. Odletěl jsem pozadu několik metrů, možná dokonce několik desítek metrů. Párkrát jsem s sebou švácnul o zem, než jsem se zastavil. Hned však jsem se zvedal, i když na mém oděvu ještě přeskakovaly drobné elektrické výboje. Dobře… tohle jsem cítil… Pronesu a lehce si promnu tvář, do které jsem to od Barryho koupil. Ale tím to skončilo, Flashi… Jestli se nevzdáš, taky jich pár slízneš… Dodám a zatvářím se vážně. Ovšem i když jsem mu slovy dal na vybranou, činy byly jinačí. Nedal jsem mu ani možnost volby a už jsem se vůči němu rozehnal, abych jej zamotal do Dianina lasa. Stačilo by mi, kdybych jej zachytil byť za jednu končetinu. Pak už by vše šlo ráz na ráz.

Universe - 09. listopadu 2016 20:19

soukromá zpráva od Universe pro Barryho útok nebyl nic co by ti nějak příliš ublížilo. Vlastně, ti to nijak neublížilo, alespoň nikoliv fyzicky, žádné poranění ti nevzniklo, ale rozhodně to nebylo nikterak příjemné či něco co by sis jenom tak nechal prostě líbit. Však Barry se nadále nejevil, že by se některak rád nechal tebou chytit a tak se ti znovu začal vyhýbat a znovu začal běhat, ale místo aby běžel od tebe, začal běhat kolem tebe a to tak rychle, že nešlo pochytit, na kterém místě se aktuálně vyskytuje. Zněmožňoval ti tak úlet/únik, protože kdykoliv ses o to pokusil, dostal si ránu od tého samého blesku, jako předtím, když ti onu pravačku nakouřil.

Clark Kent - 09. listopadu 2016 20:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jeho útok nebyl příjemný, avšak veskrze mi nezpůsobil žádnou újmu. I tak to ale nebylo nic, co bych si chtěl jen tak nechat líbit. Barry ale stále nevypadal, že by toho chtěl nechat a vyrazil mi vstříc. Rozmáchl jsem se rukou s lasem, kde jsem měl připravenou smyčku. Můj útok se minul účinkem, protože byl dostatečně rychlý, aby se mým pokusům o jeho spoutání, vyhnul. Pokaždé mi můj pokus oplatil několika ranami. Ne, že by to bylo nějak bolestivé, ale bylo to nepříjemné a otravné. A to až neskutečně moc. Chtěl jsem vzlétnout, ale než jsem tak učinil, Barry se rozpohyboval okolo mě a několikrát mi ji natáhl, čímž mě vyvedl z rovnováhy a zapříčinil tak, že jsem nevzlétl. A dost! Je mi to líto, ale je to pro tvé dobro. Pronesu trochu dopáleně a vyrazím proti Barrymu nohou, útočíc mu na jeho nohy. I kdyby jen škobrtnul, tak toho hned využiji a vrhnu se na něj s lasem.

Universe - 10. listopadu 2016 18:15

soukromá zpráva od Universe pro První tvoje útoky neměli žádný dopad. Prakticky jsi nemohl Barryho nijak zasáhnout, protože si se prostě nemohl do Barryho nikterak trefit, protože byl Barry prostě moc rychlí. A nepomohlo ani nikterak Dianino půjčené laso. Vždycky se mu dokázal nějak vyhnout. Avšak poté, jakoby mu snad začínala docházet síla či energie, začal trochu zpomalovat a tobě se tak naskytla příležitost, které si rozhodně využil. Tvůj útok byl skoro přesný i když možná trochu více přepísklí, protože tvůj útok odnesla Barryho noha. Ozvalo se velice hlasité ´křup´ a to natolik, že až špička kosti vylezla na straně lýtka. Barry zařval bolestí a svalil se na zem v bolestech.

Clark Kent - 10. listopadu 2016 18:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ze startu byl každý můj pohyb zbytečný, neboť se jim Barry zcela vyhnul. Byl příliš rychlý, než abych jej zasáhl. Tedy alespoň za předpokladu, že by to měl přežít bez úhony. Stále jsem mohl zrychlit a přitvrdit, ale to by už jen zavadění o jeho osobu bylo osudné – pro něj. V mé snaze mi nepomohlo ani Dianino vypůjčené laso. I jemu se Barry vyhnul s lehkostí. Je možné, že Diana by jej spoutat dovedla, protože ona jím vládla doslova mistrovsky. Já však touto dovedností nevládl. Po pár chvílích marné snahy, Barry začal zpomalovat. Vypadalo to, jako by mu snad docházela energie. Přesně na tento moment jsem čekal. Vyrazil jsem nohou proti těm jeho, abych jej podkopl, nebo přinejmenším jej vyvedl z rovnováhy. Nicméně můj útok byl mnohem účinnější, než jsem si představoval. Barry mi do útoku doslova vběhl a ozvalo se hlasité křupnutí, po kterém se rozplácl na zemi. Bolestivě začal skučet a já se mu nemohl divit. Zlomil jsem mu nohu a kost vylezla ze strany z jeho lýtka. Promiň, Barry, ale nedal jsi mi jinou možnost… Řeknu omluvně a smotám Dianino laso, které si uschovám, abych jej nevytratil. Potom aktivuji komunikátor ve svém uchu a zavolám Bruce. Mám menší problém… Flashovi se někdo hrabal v hlavě a útočí na všechny a všechno. Zastavil jsem ho, ale přišel k úhoně – má ošklivě zlomenou nohu. Řeknu Brucovi, jen co se ozve, popřípadě kdyby se neozval on, zavolám Dianě, kterou informuji o Barryho zranění, abychom jej společně mohli dopravit na místo, kde mu pomohou.

Universe - 10. listopadu 2016 19:45

soukromá zpráva od Universe pro "BOŽE!!!" Naříká a tak trochu u toho i nadával Barry. Po onom zamračeném Barrym, kterému si čelil před několika okamžiky nebylo poněkud ani vidu. "Proč si to sakra udělal?!!" nadával teď pro změnu tobě. "Sakra.... kurva... bude trvat tak hodinu, možná dvě než na tu nohu budu vůbec moci znovu stoupnout!! A proč si to vůbec jako udělal?! Co jsem ti provedl, žes mi musel zlomit nohu?!!" pronesl nechápavě Barry, skoro jakoby vůbec nevěděl, co se tu za poslední okamžiky spolu s tebou vůbec stalo. "Clarku?" ozve se Dianin hlas v uchu, ve tvém komunikátoru. "Arrow ti vzkazuje, že jej máš dopravit do nějakého clubu Verdant, prý nebudeš mít problém jej najít. Budeme tě čekat tam."

Clark Kent - 10. listopadu 2016 20:19

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry naříkal a prokládal to peprnými nadávkami. Zamračení a animální hněv z něj vyprchal a nezbylo tam po něm skoro ani vidu. Tedy krom toho, že ventiloval bolest zdravým hněvem, zaměřeným na mě, jakožto původce jeho stavu. Stále a vytrvale skučící Barry se začal dožadovat odpovědi, proč jsem to sakra udělal, jakoby vůbec netušil, co tomu všemu předcházelo. V odpověď jsem se zatvářil lehce nechápavě a zvedl jsem tázavě obočí, jako bych si nebyl jist, jestli si ze mě dělá srandu. Následovalo pár dalších obecných nadávek a pak si Barry „povzdychl“, že bude trvat minimálně dvě hodiny, než si na tu nohu bude moci stoupnout. Takže i regenerace je zrychlená… hmm… Uvědomím si, ale zakroutím hlavou. Proč jsem to udělal? Třeba protože jsi nebyl sám sebou, běhal jsi po městě a dělal jsi chaos? Dokonce jsi mě i napadl a vytřel jsi se mnou podlahu… tedy silnici. Odpovím mu a lehce se zamračím. Nelíbilo se mi, že to celé se stáčí vůči mně. Tak nějak typuji, že mi to stejně bude vyčteno i někým dalším. V tom se mi v uchu ozval Dianin hlas, který mi řekl, že mi Arrow vzkazuje, abych Barryho dopravil do klubu Verdant. Prý bych neměl mít problém jej najít. Budeme tam. Čekejte nás na střeše. Odpovím černovlasé bojovnici a otočím se na Barryho. Pojďme… dopravím tě k tomu tvému kamarádovi v zelené kapuci, který se tě snažil zastavit celý večer. Řeknu zraněnému rychlíkovi a napřáhnu k němu ruku, abych mu pomohl vstát. Poté jej podepřu ze strany zraněné nohy a společně se vneseme. Možná mě budeš muset trochu navést… Klub Verdant… Dodám a vyrazím buď jeho udaným směrem, nebo podle své intuice.

Universe - 10. listopadu 2016 21:00

soukromá zpráva od Universe pro "Nic z toho si nevybavuju..." opáčí docela nastratě Barry. "Vím jenom, že jsem šel proti dalšímu metačlověku, kterého jsme našli a v další vteřině se tu oběvím, s tebou, zlomenou nohou!!" stěžoval si dál Barry. Evidentně ti tohle asi poněkud dlouho nezapomene a zřejmě ti to bude připomínat ještě hodně dlouho. Ale i napříč tomu mu pomůžeš a dostaneš ho na nohy, tedy spíše na nohu. Vydáš se tedy spolu s ním do onoho zmiňovaného clubu, který najdeš za pomocí svého superzraku a taky trochu navigace od Barryho. A stejně tak tě i navigoval poté i dále do poněkud tajnějšího oddělení toho klubu, který se nakonec ukázal jako kamufláž, pro Arrowovi ´jeskyň´.

Clark Kent - 10. listopadu 2016 21:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem Barrymu řekl, co předcházelo zlomení jeho nohy, tak mi dost nasraně odsekl, že si nic z toho nevybavuje. Prý si vybavuje, že šel po dalším metačlověkovi a vzápětí se tu probudil se zlomenou nohou, za což mohu já. Očividně mi to nemohl pořád odpustit a něco mi říká, že mi to bude předkládat ještě nějakou dobu. Ale co? Nikdo jiný ho zastavit nedokázal a on si za to vlastně tak nějak mohl sám... Pomyslím si a v duchu se ušklíbnu. Nicméně Barrymu pomohu do stoje, načež jsme se vznesli a vyrazili do klubu Verdant. Po chvilce pátrání a Barryho lehkému nasměrování, jsme nalezli náš cíl. Byl to klub jako každý jiný, i když tento vypadal poněkud honosněji a ne, jako nějaká díra. Barry mne navedl i do té tajné části budovy, která sloužila jako úkryt toho Green Arrowa. Nebyla to zrovna Brucova jeskyně, ale vzhledem k tomu, co je zač a jak vystupuje, to nebylo rozhodně špatné. Bylo patrné, že i on neměl zrovna hluboko do kapsy. Hmm… nevypadá to tu špatně… Řeknu nahlas, abych tím na nás tak nějak upozornil. Pomohu Barrymu sednout si do nějakého křesla, na židli či na jiné místo, kam by si chtěl sednout. Takže? Pronesu tak nějak do prostoru, aby se slova ujal někdo z přítomných.

Universe - 11. listopadu 2016 16:25

soukromá zpráva od Universe pro Arrowova ´jeskyně´ vypadala mnohem lépe než ta Brucova. I když ta Brucova byla opravdu jeskyně v pravém slova smyslu, schována za vodopádem, ale tohle bylo trochu jako takový spíše kryt, někde ve sklepení té budovy. "Jsem rád, že se ti tu líbí..." ozve se hlas a následně i kroky a také potom postava jemuž ony kroky patřily. Byl to Arrow, ovšem beze své masky a taky kapuce. Diana mu byla tak nějak v patách, ale ona na sobě neměla svou amazonskou zbroj, vlastně na sobě měla obyčejné oblečení, které si vzala na onen víkend s Lois. "Barry..." oslovil Arrow mladíka. "... promiň, ale fakt netuším co se stalo... kromě toho, že mám nohu skoro vejpůl..." pronese Barry a tak nějak dokulhá k nejblizší židly, na kterou si sedne a úlevně vydechne nahlas. Poté si sundá svou masku, která byla poněkud ve formě příléhavější kapuce. "...myslím, že hlavní je teď to, že jsi z toho venku." řekne Arrow Barrymu a poněkud se podívá poté na tebe. "Zřejmě je teď řada na mě... Oliver Queen..." řekne a nabídne ti ruku.

Clark Kent - 11. listopadu 2016 17:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Arrowův úkryt byl útulnější, než ten Brucův, avšak ten Brucův byl mnohem nákladnější a řekl bych i honosnější. Ano, byla to jen jeskyně a ne vybavený „kryt“ jako tady, ale to je právě to, co se počítá – lokalizace. Jeskyně prostě vede. Jen co jsem nahlas pronesl, že to tu nevypadá špatně, abych na nás upoutal pozornost případných přítomných, tak se ozval čísi hlas, který pronesl, že je rád, že se mi tu líbí. Následně se ozvaly kroky a objevil se tu Green Arrow s Dianou v patách. Nyní mu však šlo vidět zcela zřetelně do obličeje, protože neměl nasazenou tu svou kapuci. Následně pozdravil Barryho, který se s mou pomocí dostal k židli, na kterou se s heknutím posadil. Barry pak prohlásí, že se omlouvá, ale opravdu neví, co se stalo. Tedy s vyjímkou toho, že je tady, s nohou skoro vejpůl. Je mi líto, ale jinak to prostě nešlo… Nedal sis říci, a když jsem se ti snažil neublížit, tak jsi se mnou vymetl okolí... Pronesu a zařadím se k Dianě, které podám její laso. Díky. Řeknu jí se zářivým úsměvem a podívám se na Barryho, který si sundá svou masku ve formě opravdu těsné kapuce. Arrow to však všechno rozčísně a pronese, že je hlavní, že je už z toho všeho venku. Pak svou pozornost ale přesunul ke mně, načež dodal, že je zřejmě řada na něm a představil se mi jako Oliver Queen. Těší mě… Kal-El z Kryptonu… Pronesu přátelským hlasem a nabízenou ruku mu stisknu. Avšak dám si pozor, abych mu nijak neublížil. Toho už mám pro dnešek dost.

Universe - 11. listopadu 2016 21:06

soukromá zpráva od Universe pro "Kal El nebo spíše Clark Kent?" pronese Oliver. "Můžeš mu říkat Superman, jestli s tím máš problém." ušklíbne se lehce Diana a vzhledem k tomu, že s sebou neměla žádnou kabelku či tašku, nechávala svoje laso, které si jí vrátil, jenom tak ve své ruce. "Myslím, že to nebude nutné. Oba známe své." řekne Oliver a přitom se podívá na tebe. Až teď ti tak trochu došlo, že tohle je Oliver Queen, o kterém mluvila předtím Lois - miliardář, který zůstal pět let uvěznění, po ztroskotání jeho lodi, na opuštěném ostrově. "Barry?" přesune svůj zájem Oliver na červenáče, který se rozvalil na židly/křesle a viditelně mu nebylo zrovna dvakrát do zpěvu. "Budu v pohodě... když někdo objednáte tak šest, sedm pizz, žádný olivy..." opáčí Barry. "...osm..." řekne s úsměvem Diana.

Clark Kent - 11. listopadu 2016 22:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Oliver si do mě rýpne a poznamená, jestli to je Kal-El nebo spíše Clark Kent. Nelíbilo se mi, že to ví další člověk, ale už bylo pozdě to nějak měnit. Pomalu jsem se nadechoval k odpovědi, když v tom se mě zastala Diana, která se ušklíbla, odpověděla, že jestli s tím má problém, tak mi může říkat klidně Superman. Věnoval jsem Dianě vděčný úsměv a pak se podíval na Olivera, který však zachová klid a jen suše pronese, že každý známe to své. Někdo nosí masku, aby vystoupil z řady a odlišil se. Já to mám naopak. Nosím masku, abych se začlenil. Dodám s lehkým úsměvem a pokrčím rameny. Hmm… Oliver Queen… miliardář, který byl pět let považován za mrtvého, a který celou tu dobu byl na pustém ostrově… Pomyslím si a v duchu se ušklíbnu, protože tohle je už druhý miliardář, který nosí „kostým“ a potírá zločin na vlastní pěst. Nakonec se Oliver znovu svou pozorností zaměří na Barryho, kterého osloví. Ten však jako by přesně věděl, nač se ho chce zeptat, odpověděl, že bude v pořádku, pokud někdo objedná šest, sedm pizz bez oliv. Diana se přidala a dodala, že jich mají objednat osm. Proti jsem neměl nic, takže jsem nechal věcem volný průběh. Nebyl jsem si tak docela jistý, kam tyto události spějí.

Universe - 12. listopadu 2016 17:30

soukromá zpráva od Universe pro Pizza přišla za okamžik. A to v rukách poměrně hezké, blond ženy s brýlemi na nose odkaz. "Clarku... Diano... rád bych vám představil Felicity Smoakovou... moje oči a uši." řekne Oliver. "...kolikrát i prsty, na to nezapomeň, protože... však víš, kolikrát jsem musela za tebe řešit ty věci a tak... mnom..." začne Felicity lehce drmolit a její drmolení se zvětšuje s každým krokem, kterým se blíží k vám. V rukouch držela ony krabice z nich se linula libová vůně, která rychle začala zaplňoval místnost. "Umm... Barry, co se ti stalo?" podiví se poplašeně. "Nah... to je na dlouhé vyprávění... ale dá se to dohromady..." mávne nad tím rukou Barry a to tak nějak i přímo doslova. Felicity nevypadala moc nadšeně, ale Barry se začal sápat po krabicích takže případné její další otázky poněkud znemožnil, protože si ihned nacpal do pusy kusy pizzy.

Clark Kent - 13. listopadu 2016 00:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Pizzy dorazily během chvíle, a to v rukou poměrně hezké blondýny s brýlemi, kterou nám Oliver ihned představil jako Felicity Smokeovou, a o které mluvil jako o jeho očích a uších. Očividně mu poskytovala podporu jako Dick a Barbara Brucovi. Pozdravil jsem jí pokynutím hlavy, ale Felicity začne, podobně jako Barry obvykle, drmolit, že nemá zapomenout, že kolikrát ne jen oči a uši, ale i prsty, že nemá zapomenout na určité situace. Byla nervózní a tak mluvila v dvojsmyslech, aniž by si toho byla vědoma. Proto mi zabralo velké úsilí, abych se nezačal smát. Místo toho jsem se jen lehce pousmál, ovšem uvnitř jsem se smál upřímným smíchem. Když viděla Barryho, jak se tváří a v jakém stavu se tu nachází, tak se ho poplašeně zeptala, co se mu stalo. Ten však, místo toho, že by mě znovu začal obviňovat, řekl, že by to bylo na dlouhé vyprávění, ale že se to dá dohromady. Felicity nevypadala zrovna nadšeně, ale Barry jí zabránil v dalších otázkách, když si nacpal plnou pusu pizzy. Ve zkratce? Barrymu se nějaký metačlověk pohrabal v hlavě a on začal dělat opravdu... ehm, kraviny. Proto mě Oliver požádal o pomoc, abych Barryho odchytil. Bohužel byl příliš rychlý, než abych to zvládl bez možnosti, abych mu ublížil. Nebyla holt jiná možnost, než jej trochu pochroumat. Odpovím jí místo Barryho a přistoupím k jeho noze. Měli bychom to napravit dřív, než se to začne hojit. Přece jen se podle všeho hojíš rychleji než normální lidé a kost ti stále čouhá z lýtka. Oslovím Barryho a podrobně si prohlédnu jeho kosti v pochroumané noze. Zatni zuby… bude to bolet… Pronesu a chvilku počkám, aby se připravil, načež mu kosti napravím, aby mu mohly srůst rovně a on nebyl nějak dlouhodobě postižen.

Universe - 13. listopadu 2016 17:32

soukromá zpráva od Universe pro "Jo já vím..." opáčí Felicity. "...byla jsem to totiž tak trochu já, kdo Oliverovi navrhnul, že by měl zkusit pořádat tebe o pomoc s Barrym, protože... však víš... nikdo jinej, stejně rychlej, tu tak nějak prostě není." pokračuje dál Felicity, stejně nervózně jako předtím. Ostatně není se čemu tak nějak příliš co divit. Přece jenom, kromě Diany a ´kolegů´z Logi, tě ostatní lidé brali přece jenom trochu jinak. Avšak když proneseš to o tom, že bys chtěl rovnat, Barryho nohu, Barry vyplyne zrovna požívaný kousek pizzy a zmateně, docela i dosti vyděšeně na tebe hleděl. "To nemyslíš vážně, že ne?!" začal trochu panikařit. "Nejdřív mě zmrzačíš a teď mě ještě hodláš dodělat?! Co jsem komu dneska udělal!!Vždyť se to zahojí samo, jako vždycky doposud!!" Barry rozhodně panikařil a židle,na které seděl a která byla na kolečkách se začala díky tomu posouvat dozadu a on na ní. "Myslím, že pro dnešek už zažil dost." řekne Diana, poté co ti jemně položí svou ručku na tvoje rameno, naznačujíc ti, že už si dneska udělal více, než bylo třeba.

Clark Kent - 13. listopadu 2016 18:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Felicity mi odpověděla, že to všechno už vlastně ví, protože to tak nějak byla právě ona, kdo Oliverovi navrhl, aby požádal o pomoc právě mě. Přece jen jsem tu jediný, kdo je tak nějak stejně rychlý jako Barry. Mluvila při tom značně nervózně a budila podobný dojem, jako Barry, když není zasažen cizí superschopností. Za určitých okolností, by ti dva tvořili dokonalý pár. Opravdu se k sobě hodí. Kývl jsem na Felicity, abych dal na vědomí, že chápu a lehce jsem se na ni usmál, abych nechal roztát ledy. Obyčejní lidé se ke mně vždy chovali tak nějak s odstupem, protože ze mě měli obavy. A já nechtěl, aby tomu bylo tak i tady. Zvlášť, když jí Oliver už stihl vykvávat mé jméno. Nakonec jsem se přesunul k Barrymu, zmiňujíc, že mu nohu napravím, aby mu to nesrostlo špatně, a že by měl zatnout zuby. Avšak k mému překvapení vyplivne kus pizzy, kterou zrovna žvýkal, a rozkřikl se, že si z něj snad dělám srandu. Panika v jeho hlase byla patrná, i když zcela zbytečná. Barry, jakoby to vůbec nevěděl, mě osočil, že jej nejprve zmrzačím a teď ho chci dodělat, načež křikne, že se to zahojí samo, jako obvykle. Přátelský úsměv mi na tváři zamrzne, protože jsem takovou reakci vůbec nečekal. Zarazím se, pomalu svěsím ruce podél těla a odtáhnu se od něj. Zacouvám zpátky k Dianě, která mi na rameno položila ruku a pronesla, že si myslí, že si toho Barry už dnes zažil dost. Jak je libo… Řeknu neutrálním hlasem a podívám se na Olivera. Myslím, že teď je ten pravý čas, abych vám dopřál trochu prostoru… Pronesu a s vážnou tváří dodám. Věřím, že se ještě uvidíme… Každopádně mě těšilo… Svá poslední slova jsem mínil nejen na Olivera, ale i na přítomnou Felicity. Poté jsem jim kývnul na rozloučení a pokud už nikdo neměl nic na srdci, tak jsem vyrazil ven, abych se vrátil na hotelový pokoj, kde Lois ležela v delíriu.

Universe - 13. listopadu 2016 20:23

soukromá zpráva od Universe pro Rozloučil jsi ses tedy s tím, že je tady ponecháš. Ostatně, nemohl jsi tady nic dalšího udělat a Barry se, jak říkal on sám, uzdraví poměrně rychle a navíc vypadal, že jedná už normálně takže nebyl žádný pádný důvod se tu zdržovat. A Diana se do hotelu mohla dopravit poté sama až uzná za vhodné. V hotelu bylo ticho. Lois pořád ležela na přistýlce, kde jste jí předtím tak nějak nechali, skoro by se dalo říci, že se prakticky ani nehnula z místa. Dokonce to ani nevypadalo, že by zvracela. "Už jsem ti někdy řekla... že v tom super těsným oblečku, vypadáš super žhavě a sexy?" pronese Lois, která zněla ještě dosti přinapitě ale hleděla přímo na tebe.

Clark Kent - 13. listopadu 2016 20:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Stroze jsem se rozloučil a vyklidil pozici. Cítil jsem, že jsem všechny v místnosti naštval, jakým způsobem jsem Barryho odchytil. Ano, bylo to extrémní, ale oni tam nebyli a nevěděli, jak rychlý byl, a že mi prakticky nedal jinou možnost. Nehledě na to, že tohle nebyl můj pravý úmysl. Opravdu jsem nepřátelství cítil ze všech stran a tak se mi ulevilo, když jsem se dostal venku znovu do vzduchu. Bylo mi divné, že tam Diana zůstala, ale ona si vždy dělala, co chtěla. Jen doufám, že mě tam před nimi neobhajuje, nebo se za mě neomlouvá… Kdybych cítil, že jsem vinen, tak bych se omluvil sám… Pomyslím si a mimoděk zakroutím hlavou. Nechtěl jsem teď myslet negativně, ale tak nějak mě k tomu vše nutilo. Proto jsem raději zrychlil, abych mohl zalehnout a všechno zaspat. V hotelu bylo ticho. Lois ležela na přistýlce přesně tak, jak se na ní zřítila. Jen přes ni byla přehozena přikrývka, což nejspíš byla Dianina práce. Nebyl tu ani žádný jiný zápach, takže to znamenalo, že nezvracela, což bylo jedině dobře. Vykročil jsem do koupelny, abych si dal sprchu, avšak zastavil mě Loisin hlas, který se mě zeptal, zda mi už někdy říkala, že v tom super těsném oblečku vypadám žhavě a sexy. Coto? Pomyslím si a vyvalím na ni překvapeně oči. Nebudu se tajit tím, že mi to nebylo zrovna příjemné. Měla by ses ještě prospat… mluví z tebe alkohol… Odpovím neutrálním hlasem, avšak ve tváři se mi zračí překvapení, ale to nemilé. Díky bohu můj výraz maskuje tma, která Lois nedovolí, aby se urazila. I když je mi tohle krajně nepříjemné, stále je to moje kamarádka. Jestli bude pokračovat tímto tempem, tak to tu zabalím a poletím si odpočinout někam jinam… Pomyslím si a dávám si bacha, aby se ke mně Lois náhodou nechtěla vrhnout.

Universe - 17. listopadu 2016 20:45

soukromá zpráva od Universe pro Lois na to nic neříkala. A tak jsi usoudil, že zřejmě dostala rozum či co a vydal jsi se pro zaslouženou sprchu a tak vůbec vše kolem toho. Bylo to všechno vcelku zajímavé. Tedy, ono setkání s Barrym, jako takové. Již jsi měl možnost jej párkrát vidět, když jste byly s Dianou v Central City, a poté když jste bojovali proti Darkseidovi, ale tohle bylo poněkud něco jiného. Barry byl prozatím jediný, kdo byl nějak schopný s tebou vůbec držet krok a podle toho co si měl možnost vidět, rozhodně byl schopný běžet i mnohem rychleji. Lois se ani nesnažila se k tobě případně do koupelny dostat, nebo něco dalšího zkoušet, prozatím si byl tedy v koupelně "v bezpečí".

Clark Kent - 18. listopadu 2016 15:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Lois nic dalšího neřekla, takže jí asi došlo, že jsem měl pravdu. A protože zůstala ležet a nebyla dotěrná, tak jsem se přesunul do koupelny, kde jsem rovnou zapadl pod zaslouženou sprchu. Stále jsem musel myslet na můj dnešní lov na Barryho. Ano, viděl jsem jej už dříve, ale až dnes jsem viděl jak moc rychlý je. Věřím, že jsme mohli oba ještě přidat, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Barry měl vyšší limity rychlosti, než já. Každopádně stále mě štvalo, jak příkře reagoval, když jsemmu chtěl pomoci. Nakonec jsem vypadl ze sprchy a osušil se hotelovým ručníkem. Natáhl jsem na sebe své spodky a oblékl si ještě hotelový župan. Teprve poté jsem pomalu a co nejtišeji vyšel z koupelny a zamířil si to k posteli, kde jsem měl v úmyslu usnout a nechat tak trable dnešního dne za sebou.

Universe - 19. listopadu 2016 20:59

soukromá zpráva od Universe pro Z koupelny jsi tedy zamířil do postele, nebo alespoň tedy k ní. Přece jenom, tys nebyl jeden z těch, které by spánek nějak ovlivňoval, co do budoucí energie. Lois předtím vypadala, že to vzdala, ale následující okamžik, tě měl vyvést z omylu. Tak nějak skoro vybafla, zpoza rohu, skoro neponechávajíc ti reakci. Ostatně, byl si se trochu poněkud ´proběhnout´ s Barrym. Skoro se na tebe až natiskla. "Ale notak, nebuď takoví..." pronesla Lois. Dosti citelně z jejího dechu byl ještě cítit onen požitý alkohol, ale ten byl z ní nejenom cítit, ale hlavně i poněkud vidět. "Jenom jeden, jediný, maličký polibek..."

Clark Kent - 20. listopadu 2016 11:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vypadl jsem z koupelny a tiše si to zamířil k posteli, kde jsem chtěl konečně vypnout. Hlavu jsem měl stále těžkou a plnou těch dnešních problémů, a proto jsem si nevšiml Lois, která na mě číhala za rohem. Tak nějak mě tím vyvedla z míry a rovnou se na mě natiskla. Alkohol z ní byl nejen cítit, ale jeho vliv byl na ní stále patrný. Lois se ke mně tiskla a při tom mi řekla, abych nebyl takový, neboť jsem instinktivně odtahoval svůj obličej od toho jejího. To se jí nelíbilo, protože hned vzápětí dodala, že jí jde alespoň o jeden jediný maličký polibek. DOST! Pronesu zvýšeným hlasem a dosti příkře, načež jsem Lois chytil za ramena a nekompromisně jí od sebe odtáhl na délku rukou. Měla by ses vzpamatovat, Lois… tohle je špatný nápad a ty to víš! Řeknu stále oním zvýšeným hlasem a zakroutím hlavou. Hned na to Lois začnu popostrkovat k její přistýlce. Lehni si a spi… nebudu to říkat dvakrát… Dodám stále tím nekompromisním hlasem, jakmile jí dostrkám k přistýlce a upřu na ní tvrdý pohled. A pak, teprve až když si lehne, se vrátím ke svému původním úmyslu – lehnout si k sobě.

Universe - 29. listopadu 2016 20:35

soukromá zpráva od Universe pro Lois se však nemínila jenom tak vzdát. Přece jenom, již před časem, kdy jsi jí tak nějak potvrdil, že ´si ´ Superman, se ti tak trochu přiznala, že si byl poněkud její tajnou láskou, pokud se to tak dalo nazvat, navíc posilněná alkoholem a také místo a čas, hold se Lois nenechala jenom tak odbít a vše to tak stěžovalo už tak špatnou situaci. "Clarku notak... nikdo tu není, nikdo se to ani nedoví..." pokračovala Lois dál. Ovšem nikam dále jste se příliš nedostali. Neboť povětří, které rozevlálo záclony a závěs na okně s sebou totiž nesli né přiliš dobré zprávy. Nikoliv však v podobě nějakého nepřítele, ale spíše ve formě "přítele". Tedy konkrétně Diany, která napůl seděla na parapetu okna, evidentně zrovna přistála a netvářila se příliš nadšeně tím, co tu našla. Však trvalo jí to jen pár sekund, než vlezla oním oknem dovnitř a mlčky se rozešla k Lois, které rovnou a bez rozmyslu věnovala pravačku do obličeje a podle toho, jak se sesunula k zemi, na které zůstala ležet v bezvědomí, asi moc silou nesetřila. V nosní dírce se jí dokonce oběvila i drobná kapička krve. Diana se pak vztekle otočila a vyrazila k oknu, který přišla a také jím zase, bez jediného slova odletěla.

Clark Kent - 30. listopadu 2016 00:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro I přes mé nekompromisní odmítnutí a ne zrovna vlídné postrkování její osoby k přistýlce, aby si znovu lehla, se Lois nenechala jen tak odbýt. Tím samozřejmě jen přilévala benzín do ohně mé špatné nálady, který zažehl Barry svým přístupem a reakcí vůči mně. Lois se ke mně natahovala a začala naléhat, že tu nikdo není, a také se to nikdo nedozví. Otočil jsem hlavou, abych se tak dostal z jejího dosahu. Pro střízlivého člověka bylo patrné, že mi nastalá situace není příjemná. Lois však měla k střízlivosti opravdu daleko. Už už jsem se nadechoval k okřiknutí své dotěrné kolegyně, když v tom větřík rozevlál záclony se závěsem a na parapetu se objevila Diana, která měla ve tváři vepsán hněv. Nestihl jsem ani nic říct, abych vše uvedl na pravou míru, a Diana už vystartovala k Lois, kterou poslala pravým hákem k zemi. Soudě dle rány, která se ozvala, když se její pěst střetla s Loisiným obličejem, silou opravdu moc nešetřila. Lois zůstala v bezvědomí ležet na zemi a v nosní dírce se jí objevila drobná kapička krve. Co to… ?! Proletí mou ochromenou myslí, neboť něco takového jsem absolutně nečekal. Neschopen slova jsem s očima dokořán sledoval, jak se Diana vztekle otočila a zmizela oknem, kterým sem před malou chvílí přišla. Diano! Zvolám a vyběhnu za ní. Avšak po dvou krocích se zarazím na místě a ohlédnu se za Lois. SAKRA!!! Nemůžu jí tu nechat ležet jen tak!! Pomyslím si a rychle přiběhnu k Lois, kterou opatrně vezmu do náruče a položím jí na přistýlku. Teprve poté bleskurychle vyrazím k oknu a následně ven, následujíc Dianu. Nehledím na to, že mám na sobě jen spodky a hotelový župan.

Universe - 01. prosince 2016 20:40

soukromá zpráva od Universe pro Postaral jsi se tedy především o Lois. Ta byla ve značném bezvědomí a než odezní bude to trvat hodně dlouho, nepočítaje hezkou památku, která bude ve formě monokla zdobit její tvář několik následujících dní. Nicméně tím jsi tak nějak ztratil cenný čas, aby zachytil alespoň stopu toho kam se Diana vydala. Nemohl jsi jí najít. A to ani normálních zrakem, tak i rentgenovým. Už jsi se setkal s tím, že rentgenový zrak již několikrát blokovala, asice už jenom její zbroj a magie, kterou vládne a která v ní proudí a pokud má onu zbroj pod oblečením, je pro tebe skoro nemožné jí prostě jenom tak najít. Zřejmě nejchytřejší a nejlepší je nechat jí až přijde sama.

Clark Kent - 01. prosince 2016 21:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zdržení, kterému jsem se nevyhnul, když jsem se postaral o Lois, bylo fatální. Po Dianě se jakoby úplně slehla země. Létal jsem všemi směry a hledal jí všemi svými nadlidskými smysly. Bylo to však zcela marné. Sama její podstata a magie, kterou vládne, jí přede mnou skryli. Už kdysi jsem pohořel, když jsem chtěl zkontrolovat její polámané kosti. Proto mne to ani nyní nepřekvapilo. I když zklamání jsem se vyhnout nedokázal. Po nějaké chvíli marného hledání jsem se smířil s tím, že budu muset Dianu nechat na pokoji a dát jí prostor. Možná se pak sama ukáže a nechá si vysvětlit, jak se věci opravdu měly. Sklíčeně jsem se tedy vrátil zpátky na pokoj. Rozhlédl jsem se, zda jsme neudělali nějaké škody a pak jsem se teprve sehnul nad Lois, která byla stále v bezvědomí, ze kterého se jen tak nedostane. Už teď se jí ale oko pěkně vybarvovalo. Je nad slunce jasné, že jí onen monokl bude zdobit tvář pěkných pár dní, než zcela zmizí. Zpropadený alkohol!! Pomyslím si a zvedne se ve mně vlna nevole. Ať se snažím sebevíc, stále nemohu potlačit skutečnost, že tohle všechno je Loisina vina. To ona překročila hranici, a kvůli její dotěrnosti se stalo to, co se stalo. Zatnu navztekaně pěst, až mi zbělají klouby a ozve se zapraskání. Pak to ale potlačím a zaměřím se na Loisinu lebku a krční páteř, abych zkontroloval, zda si neodnese nějaké trvalé zranění. Když se ujistím, že bude v pořádku, tak přes ni přehodím přikrývku a zamířím si to do koupelny. V takovém stavu bych usnout nedokázal, ani kdybych chtěl. A navíc jsem nechtěl být Lois na blízku. Naštvala mě opravdu pekelně, a to se mi ještě nikdy nestalo. Oblékl jsem si tedy svůj spandex a vyrazil ven. Chvíli jsem jen tak prolétával městem, než jsem to nakonec zabalil a vyrazil ven z atmosféry, abych se proletěl tichým vesmírem a nabral trochu slunečního záření. Až teprve těsně nad ránem se vrátím, abych Lois vypravil domů, než si půjdu po svých.

Universe - 11. prosince 2016 15:19

soukromá zpráva od Universe pro Po svém výletu do vesmíru jsi se tedy vrátil zpátky do Starling City. Nicméně, co cestou upoutalo tvou pozornost, byly osoby na střeše Verdant klubu, onoho klub kde má svou "tajnou jeskyni" Arrow. Osoby seděli na střeše, tak, že měli poměrně příjemný výhled na město, ale kdyby se někdo podíval ze zdola, nic a nikoho by neviděl. Při bližším podívání se, jsi mohl poznat, že jde o muže a ženu, tedy ještě blížeji Barryho a Dianu. Seděli tam společně, oba v civilním oblečení a Barry se poněkud trochu cpal. A podle několika velkých, hnědých papírových pytlíků z nejmenovaného fastfoodu, už tu zřejmě byly nějakou dobu.

Clark Kent - 11. prosince 2016 20:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nad ránem, po svém výletu do vesmíru jsem se vracel zpátky na Zem. Respektive do Starling city, abych se postaral o Lois, kterou jsem chtěl vypravit k autu a domů. Nicméně cestou mne zaujaly dvě osoby na střeše budovy toho klubu, kde jsem včera dopravil Barryho. A to jsem se tím směrem cíleně rozhodně nedíval. Těmi dvěma osobami nebyl nikdo jiný než Barry s Dianou. Oba v civilním oblečení a seděli poblíž sebe navzájem. Z ulice nemohli být viděni a tak vypadali bezstarostně. Tomu vzhledu dodávalo na věrohodnosti, že se cpali jídlem z nejmenovaného fast foodu. Hmm… lepší to bude mít za sebou hned, než nechat rány hnisat. A pokud to má skončit, tak to nebudeme protahovat… Pomyslím si odhodlaně a změním směr, kterým se můj let ubíral. Během pár chvil jsem doletěl nad střechu té budovy, kde Diana s Barrym seděli a povídali si. Snažil jsem se tvářit neutrálně, ale moc mi to nešlo. I přes skutečnost, že jsem se ničím neprovinil, stále mi tato situace nebyla vůbec příjemná. O to víc, že jsem k tomu všemu přišel jako slepý k houslím. Na Barryho jsem ani nepohlédl a vlastně jsem dělal, jako by tu ani nebyl. Po včerejšku jsem neměl žádné nutkání s ním mluvit a už vůbec ne, se mu nějak znovu ospravedlňovat. Můžeme si promluvit, Diano? Vyslovím otázku směrem k černovlasé bojovnici a trpělivě, aniž bych hnul byť jen jediným svalem, čekám na její odpověď. Dokud mi neodpoví, tak pro mne nic a nikdo neexistuje, ani kdyby mi zrovna teď někdo rozbíjel kryptonitovou tyč o zátylek.

Universe - 21. prosince 2016 18:57

soukromá zpráva od Universe pro Barry vypadal poněkud překvapeně, když si se snesl dolů, jenom tak z oblohy. Zato Diana se netvářila poněkud nijak. prakticky nehnula ani brvou ohledně na tvou přítomnost. "Myslí-m, že bych měl...." začne Barry koktat a tak nějak i tím se pokoušel naznačit, říci, že by asi bylo dobré, kdyby vyklidil prostor pro vás oba. Diana mu však mlčky pokynula a naznačila rukou, aby zůstal, že nic takového nebude potřeba. Poté se postavila, podle papírového sáčku v její přítomnost a také toho, že odhodila prázdný papír od burgeru do onoho blízkého sáčku, šlo usuzovat, že Barry v tomhle ´hodování´ není poněkud sám, i ona na tom měla svou vlastní zásluhu. "Můžeš mluvit." pronese nakonec, s hrdostí jí sobě vlastní.

Clark Kent - 25. prosince 2016 23:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry byl mým příletem poněkud rozhozen. Nejsem si jist, nakolik to bylo z nevinného překvapení, a nakolik tím, že jsem mu hatil plány s Dianou. Možná to celé bylo jen výplodem mé paranoidní mysli, avšak nehodlal jsem to teď řešit. Jediné co mne v tuto chvíli zajímalo, byla Diana a to, aby se dozvěděla, jak se věci opravdu měly. Jako v odpověď se ozval Barry, který nervózně prohlásil, že by měl asi odejít, aby nám dal trochu soukromí. Diana mu však mlčky pokynula, aby zůstal. Bylo mi to zcela jedno, protože jsem byl na něj ještě trochu naštvaný kvůli jeho chování. Vlastně jsem jej tak nějak ignoroval a nebral v potaz, že tu vůbec je. Diana mne, s hrdostí sobě vlastní, vyzvala, abych tedy mluvil. Což mne tak trošku štvalo, protože se chovala, jako bych se nějak provinil. Já měl totiž svědomí zcela čisté. Klid, Clarku… pokud je rozumná, pochopí to… nestalo se nic, za co by ses musel omlouvat... Pomyslím si a zhluboka se nadechnu. Dobrá tedy… Pronesu a zahledím se černovlasé amazonce zpříma do očí. Vím, že si na přímé jednání potrpí a navíc tak bude jistě vědět, že jí nelžu. Diano, uznávám, že to co jsi viděla v hotelovém pokoji, mohlo vypadat všelijak, ale ujišťuji tě, že to tak nebylo. Já jsem s Lois nikdy nic neměl a rozhodně to nemám v plánu nijak měnit. Prohlásím sveřepým hlasem, a aniž bych jedinkrát mrknul, jí stále zpříma hledím do těch krásných modrých očí. Za ten nešťastný výjev, který jsi měla možnost spatřit, a který byl nepříjemný i mě samotnému, může alkohol. Lois opravdu hodně přebrala, což sama dobře víš, odváděli jsme ji společně, a napovrch vyšly city, které ke mně údajně chová. Zábrany díky toho opadly a ona se mne snažila políbit. Určitě sis všimla, že jsem jí to nedovolil, a že jsem se bránil. Snažil jsem se jí přesvědčit, aby toho zanechala a šla spát, ale bez valného účinku. A tehdy ses tam objevila ty a… Dodám, ale myšlenku nedokončuji, neboť by „a pak jsi jí bez váhání sejmula“ nevyznělo zrovna nejlépe. To je celé… opravdu se mezi námi nic nestalo. V mém životě je jen jedna žena, o kterou stojím a kterou bezmezně miluji. A tou ženou jsi ty, Diano. Prohlásím a drobně se na ni usměji, načež dodám. Pokud chceš, mohu ti tato slova zopakovat s oprátkou tvého lasa, okolo krku, protože před tebou nemám co skrývat.

Universe - 09. ledna 2017 20:03

soukromá zpráva od Universe pro Zatímco jsi mluvil, Diana stála proti tobě a s hrdostí sobě vlastní na tebe hleděla. Neřekla nic, nehnula prakticky ani brvou, zatímco jsi mluvil a její výraz byl poněkud více než neutrální, ze kterého nešlo vyčíst prakticky nic. "Nepotřebuji užít svého lasa, abych se dověděla pravdu." řekne poté, když skončíš. "Ty, více než-li kdokoliv jiný, zná jak kouzlo lasa Pravdy funguje i když není použito..." pokračuje dále Diana, narážejíc na to, co ti kdysy řekla o jejím lasu Pravdy. Bylo pravda, že magie lasa dokázala přinutit každého mluvit pravdu na věci, jemž je tázán, ale stejně tak přitom působil na jeho držitele, kdy jeho držitel musel čelit krutému světu, kruté pravdě světa. Asice pozná když někdo lže, už jenom z prvních několika jeho slov. "Prostě byla jen horká hlava..." řekne Barry, žvýkajíc přitom burger. "...prostě jednala dřív než mohla uvažovat...." dodá ještě Barry. Diana souhlasně přikývne. "...řekla jsem Barrymu co se stalo a mluvily jsme o tom. Vše co řekl, je pravda." poosvětlí to.

Clark Kent - 10. ledna 2017 18:49

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana, po čas mého monologu, stála a mlčky na mne, s hrdostí sobě vlastní, upírala své krásné nebesky modré oči. Její tvář byla neutrální a nepohnula ani svalem, takže byla zcela nečitelná. Měl jsem z toho ale opravdu špatný pocit, protože se nezdálo, že jsem jí přesvědčil. Proto jsem se cítil značně nesvůj, když jsem se na ni usmál. Nicméně poté, co jsem domluvil, se černovlasá bojovnice ujala slova, a řekla mi, že nepotřebuje užít kouzla svého lasa, aby se dozvěděla pravdu. Pak dodala, že já už moc dobře vím, že kouzlo působí i pasivně, aniž by někoho spoutala. Ona prostě ví, pozná to, když někdo mluví pravdu, nebo ne. Ano, to opravdu zmiňovala… Ale já přece nezalhal ani slůvkem… Pomyslím si a sevře se mi hrdlo, protože to vypadalo, že mě Diana každou chvíli obviní ze lži. V tom se ale ozve Barry, který s plnou pusou burgeru řekl, že prostě a jednoduše je Diana horká hlava, a že jednala dříve, že začala myslet. Poprvé jsem pohlédl přímo na Barryho, kterého jsem doteď nebral vůbec v potaz a jeho přítomnost ignoroval. Můj výraz byl překvapený, protože mi to nedávalo smysl. Až po vteřině mi v očích svitlo porozumění. Ona neobviňuje mne, ale sebe?? To jsem… to jsem opravdu nečekal… Pomyslím si a neubráním se lehce překvapenému pohlédnutí na Dianu, která mi potvrdila pravdivost Barryho slov. Přistoupím k ní a vezmu jí za ruku. Já si myslel, že celou dobu z něčeho obviňuješ mně… Řeknu měkce, ale ne soucitně, protože vím, že k tomu by se Diana nestavěla kladně. Tvá reakce byla více než pochopitelná, Diano. Kdybych byl na tvém místě já a viděl to, co ty, tak nevím, zda bych předvedl tolik sebeovládání. Lois z toho vyšla jen s otřesem… nic jsi jí nezlomila, ani jí nezpůsobila trvalou újmu. Ale v příštích několika dnech jí asi bude bolet hlava. Doznám se k tomu, co bych dělal na jejím místě a povzbudivě se na ni usměji. Celé mé nitro se znovu uvolnilo a já zase pocítil onu radost z její přítomnosti. Nyní snad ještě větší, když vím, že o mne stojí tak, že žárlí na ženy v mé blízkosti.

Universe - 14. ledna 2017 14:19

soukromá zpráva od Universe pro Bylo to tak nějak i trochu jasné. Diana byla bojovnice, která poněkud ve většině času jednala prve pěstmi, než hlavou což poněkud vysvětlovalo proč Lois prve uhodila a pak utekla. Však než jste si stačily říci tak nějak více, ozval se i v ušním komunikátoru, známí hlas: "Až dokončíte svou milou konverzaci... byl bych rád, kdyby ses zastavil u mě... dole... nebudu tě zdržovat dlouho..." Hlas nepatřil nikomu jinému, než-li Brucovi, ostatně, prozatím jste kromě tebe nebo Diany nikdo jiný tyhle komunikátory neměli, prozatím, ale i tak byl jeho hlas poněkud nezaměnitelný.

Clark Kent - 15. ledna 2017 17:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Všechno to bylo docela jednoduché. Diana je, a vlastně celý svůj dlouhý nesmrtelný život byla, bojovnicí, která vždy a všechno prvně řešila pěstmi a teprve až poté myslela. A vzhledem k tomu, proti čemu všemu stála, se jí vlastně ani moc nedivím. Při vzpomínce na toho tříhlavého psa, který se mě pokusil sežrat, a tak nějak selhal při kousání, se skoro otřesu. Byla to opravdu nechutná a nepříjemná vzpomínka. Každopádně to vysvětlovalo její jednání, že Lois nejdříve udeřila, a pak, když jí došlo, co se tam opravdu událo, prostě a jednoduše utekla. Ač bohyně, přece jen je to žena. Neobyčejná žena, které na tomto ani na jiném světě není rovno… Pomyslím si a obdařím svou vyvolenou úsměvem. Chtěl jsem si jí přitáhnout k sobě a políbit, aby věděla, že o ni nehledě na cokoliv stále stojím, ale v polovině toho pohybu se mi v uchu ozval ten nejodpudivější a nejotravnější hlas vůbec. Byl to Bruce, který mě oslovil, že až dokončíme naši milou konverzaci, tak se mám stavit u něj dole. I když pak dodal, že mě nebude zdržovat dlouho, stejně se mi to nelíbilo. O to víc, že zcela zkazil tento krásný okamžik usmíření. Za chvíli tam budu… a pak hodíme řeč o poslouchání cizích hovorů… Odpovím s prstem na uchu Brucovi a nespokojeně se namračím. Jak jinak by mohl vědět, že jsme zrovna spolu a konverzujeme, než že zrovna poslouchal. Nicméně Bruce mě nekontaktoval, dokud to nebylo vysloveně nutné. Jeho nelibost ke mně byla téměř hmatatelná. Nesnášel zrovna nejlépe, že Diana dala přednost mě před ním. Pohlédnu na černovlasou princeznu amazonek, a koutkem oka i na Barryho, a lehce si povzdychnu. Bru… Batman něco potřebuje a žádá si mou přítomnost. Doprovodíš mne, nebo se setkáme až doma? Zeptám se, přičemž mi málem uklouzlo, že Batman se jmenuje Bruce. Netušil jsem, zda už Barry o jeho pravé identitě ví, nebo ne, ale raději jsem se rozhodl mlžit. Poté jsem počkal na Dianinu odpověď a podle toho vyrazil sám nebo v jejím doprovodu. Každopádně jsem kývnul na rozloučenou na ty, kteří zůstali na střeše a teprve poté jse vyrazil do smogem zamořeného Gothamu. Vlastně spíš až za Gotham, k lesu a skrz vodopád do jeskynního systému, který Bruce využíval jakožto své doupě.

Universe - 15. ledna 2017 19:04

soukromá zpráva od Universe pro Diana se podívá na tebe a potom vedle na Barryho. "Pozdravuj Wayna za mě!" pronese Barry. "A o tohle se nestarej, já se o zbytek toho jídla postarám." dodá ještě Barry, poukazujíc na Dianino jídlo, které nestačila ještě sníst. Barry, jako Flash spotřeboval evidentně spoustu energie na to ´rychlé běhání´ a tak nebylo divu, že to musel nějak doplnit. Diana souhlasně směrem k němu přikývla. "Vydám se tam s tebou. Potřebuju pročistit hlavu a myšlenky." řekne nakonec Diana, čímž je tak nějak rozhodnuto. Vyrazili jste tedy oba. A cesta netrvala příliš dlouho i když Gotham je tak trochu dále od Metropolis. V jeskyni na vás nečekal však nikdo. Byla potemnělejší než obvykle, téměř veškerá světla byla zhasnutá, tedy kromě velkého počítače, jehož monitory jasně zářily. "Najdi mě." ozve se hlas, těžko určit z jakého směru šel ale rozhodně patřil Brucovi.

Clark Kent - 15. ledna 2017 20:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry mi na oplátku řekl, že mu mám pozdravit Wayna. Trochu mě to překvapilo, když přihlédnu k tomu, jak úzkostlivě Bruce jednal, když jsem mu dal najevo, že vím, kdo je. Nicméně ne tolik, abych to na sobě navenek dal nějak vědět. Stroze jsem přikývl, ale koutky úst mi trochu zacukaly. Diana pak souhlasila, že mne tam doprovodí, protože si prý ráda pročistí hlavu. Dalším kývnutím jsem se s Barrym rozloučil a společně s Dianou jsme vyrazili směrem ke Gothamu. Díky rychlosti, kterou jsme oba schopni pohodlně vyvinout, cesta netrvala nikterak dlouho. A to, i když bylo Central City od Gothamu mnohem dál, než Metropolis. V jeskyni však na nás nikdo nečekal, a já tak pojal podezření, že se něco stalo. Zvlášť když byla potemnělejší než obvykle. Téměř veškerá světla byla zhasnutá. Vlastně všechna, vyjma toho velkého počítače, jehož monitory jasně zářily. Co to znamená?? Pomyslím si a tázavě se podívám na Dianu. V tom se však ozval Brucův hlas, zdánlivě odnikud, nabádajíc mě, abych jej našel. Co to má znamenat, Bruci?? Nemám náladu na žádné hry… Pronesu do prázdna a ozvěna se rozlehne po celé jeskyni. Nicméně se pomalu rozhlédnu po okolí, hledajíc toho vyšinutého miliardáře. Když ho neuvidím nikde „na zemi“ či za překážkami, tak zkontroluju i stěny a nakonec i strop. Když s tím nepochodím, tak se zamračím a zakroutím hlavou. Dobrý vtip… nikde tě tu nevidím, protože tu nejsi, co?? Pronesu, ale pak zmlknu a zaposlouchám se. Když promluví jeho hlas, třeba ho uslyším i na dálku z jeho doupěte, kde se přede mnou schoval, a zjistím, odkud vysílá, abych ho mohl najít.

Universe - 15. ledna 2017 20:29

soukromá zpráva od Universe pro "Nehraju žádné hry..." odvětí Bruce. Jeho hlas se přirozeně rozléhal po jeskyni, takže bylo obtížné říci, z jakého místa se vlastně ozíval. "Jsem tu stejně tak dobře, z masa a kostí, jako tam stojíte, vy dva..." odvětí i poté. Bylo to divné, ale ať jsi dělal co si mohl, nemohl jsi ho tu nikde pomocí svého zraku či sluchu odhalit. Jednak si ho nikde neviděl, neslyšel si tudíž ani jeho srdce a jeskyně jako takové přirozeně mixovala jeho hlas v prostoru. Nakonec se kousek od vás ozve zvuk, valících se drobných kamínků. "Jak jsem řekl nebyla to hra... potřeboval jsem vyzkoušet svou vlastní teorii..." řekne Bruce, jehož hlas zněl u lépe a silněji a hlavně byl vedle vás v nějakém novém obleku. "Tvoje ´rentgenové vidění´.... tady se proti temto paprskům používá slitina olova, aby nemohli oni škodlivé paprsky proniknout a ublížit člověku... udělal jsem proto oblek z podobné slitiny a viděno funguje velice dobře..." řekne Bruce, sundávajíc si masku. Evidentně nepočítá příliš s tím, že by tě to nějak extra zvláště potěšilo. "Zavolal si nás jenom kvůli tomuhle?" poznamená Diana. "Ano i ne." odvětí Bruce a vydá se k počítači. "Chci s vámi probrat nějaké další členy Ligy... je jasné, že Darkseid se vrátí a bude silnější než byl teď a my budeme potřebovat všechnu sílu, kterou budeme schopni najít, chci být proto připravený a neponechat nic náhodě...

Clark Kent - 15. ledna 2017 21:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi chladně odvětil, že nehraje žádné hry, což mne tak trochu vytočilo, protože přesně tak to vypadalo. Volá mě sem, aby mi pak řekl, že ho mám najít. Jako co jiného by to asi tak mohlo vypadat? Klid… Pomyslím si a uklidním se, abych se zaposlouchal. Bruce prohlásil, že je tu přítomen, z masa a kostí, stejně jako já. Jeskyně však jeho hlas dokonale zkreslovala a ozvěna byla taktéž na jeho straně, takže jsem chtě nechtě musel přiznat porážku. V tom případě tě prostě nevidím… Přiznám svou porážku veřejně a pevně stisknu čelisti k sobě. Vteřinu na to se kousek od nás ozve zvuk valících se drobounkých kamínků, načež se ozve Bruce, který se taktéž "vynořil" kousek od nás. Řekl nám, že potřeboval otestovat jistou teorii, na kterou přišel. A sice, že mé „rentgenové vidění“ funguje podobně jako ten klasický lidský rentgen. A proti takovémuto záření se používá olovo a jeho slitiny. Jeho nový oblek je ze slitiny olova, a jak je vidno, funguje. Hmm… stále proti mně zbrojí… Pomyslím si a nasadím nespokojený výraz. A kdo by se mi taky divil, když mě odposlouchává, a žene mě takovou dálku, jen aby mi ukázal, že proti mně má zbroj, ve které je pro mě prakticky neviditelný. Jako by nic si sundal masku a já musel potlačit nutkání ho praštit. Dianu to ovšem taky, zdá se, moc nepotěšilo, protože se ho zeptala, zda nás volal jen kvůli tomuhle. Hmm?? Podpořím Dianinu otázku zamručením a povytáhnu jedno obočí tázavě výš. Bruce však pokračuje dál tím nezúčastněným tónem a odpoví, že ano i ne. Nesnáším, když takhle mluví. Jak fantom opery, nikdy neodpoví přímo… vždy se snaží být tajemný... Pomyslím si a znovu sevřu čelisti pevně k sobě. Bruce vykročí ke svému počítači a oznámí nám, že se s námi chce poradit ohledně dalších členů Ligy spravedlivých. Počítá s tím, že se Darkseid znovu vrátí a udeří na nás mnohem větší silou. A proto i my musíme začít „zbrojit“ a shromáždit další takové, jako jsme my, aby nám pomohli, ho příště znovu zastavit. Povzdechnu si, protože je jasné, že po nás nechce, abychom někoho navrhnuli, ale chce nám přednést seznam svých kandidátů. Chápu kam tím míříš… předpokládám, že už máš nějaké kandidáty, které bys nám chtěl představit. Tak povídej… Řeknu mu s neutrálním výrazem a postavím se, abych dobře a pohodlně viděl na monitory. Rozkročím se na šíři ramen a ruce si založím na prsou, načež se soustředěně zadívám na ty, které nám Bruce chce představit.

Universe - 18. ledna 2017 20:28

soukromá zpráva od Universe pro "Předpokládám, že jste se s panem Queenem, již poněkud setkali..." pronese Bruce, když tak nějak zasedával do křesla u svého počítače, kam jste jej s Dianou následovali. "Nicméně spolu s Vickem," Bruce narážel na Cyborga, se mi povedlo najít několik další, kteří by..mno byly vhodnými kandidáty... prvním z nich je... " na monitoru však naskočí jenom velký otazník, namísto obrázku. "...nepovedlo se mi zjistit, kdo je to... vím jenom, že v jednom severském městě, když je zima, je hlad a vždycky, když se má v tomhle období dostavit Královská vlna, přinese s sebou dostatek úlovku pro lidi, co žijí na tom ostrově až do konce zimi... a spolu s tím i ´záhadný´ muž, který onen úlovek přinese..." řekne Bruce. "...další.. ti zřejmě bude poněkud milejší... jedná se totiž o dalšího ´mimozemšťana´..." pokračuje dál Bruce, ale tentokrát byl už i obrázek i když více zkreslený. Zobrazit SPOILER "...oběvili jej vědci... když jej chtěli studovat, utekl jsi a doteď uniká zadržení... je údajně z téhle sluneční soustavy a podle svědectví agentů a vojáků dokáže používat jistý druh psychickým sil.." "...takže magie..." pronese Diana. "...ne tak docela, ale je tomu hodně blízké..." poopraví jí Bruce, ale amazonka se tím moc nezaobírala.

Clark Kent - 18. ledna 2017 21:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ano, už jsem měl tu čest se s Oliverem setkat. Přisvědčím Brucovi, když začne o Oliverovi, jakožto o možném novém členovi Ligy. Viděl jsem ho v akci a je schopný, avšak na můj vkus příliš brutální. Ti, kteří mají tu smůlu dělat nepořádek na jeho písečku, přijdou k úhoně. Dodám k Brucovi, i když nepochybuji, že ho to ani trochu nezviklá. Tuhle Ligu plánoval ještě předtím, než Darkseid zaútočil. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby už tehdy o Oliverovi uvažoval. Bruce pak poznamenal, že společně s Vickem přišli na další možné kandidáty. Čekal jsem, že na monitoru vyobrazí fotografii toho neznámého, ale místo něj se tam objevil jen otazník, říkající, že vlastně ani Bruce neví, jak ten někdo vypadá. Jediné, co mi o něm řekl, tak že v jednom severském městě, během zimy bývá hlad. A když má přijít nějaká královská vlna, tak to s sebou přinese nějakého tajemného muže, který společně s tím přinese dostatek úlovků pro všechny obyvatele do konce zimy. Jestli je to pravda, tak jeho přínos je opravdu značný a jeho pomoc ušlechtilá… ale opravdu si myslíš, že toho „Rybáře“ můžeme zapojit do Ligy? Tím hůř, do obrany proti Darkseidovi? Pronesu a zamyšleně se podrbu na bradě, čekajíc, co Bruce řekne. Tak jako tak to vypadá spíš na to, že po nás až tak nechce, abychom ho schválili, jako spíš ho našli a promluvili si s ním. Nakonec Bruce poznamená, že další kandidát mi možná bude milejší, protože se jedná také o mimozemšťana. Tohle stanovisko mě pobouřilo, protože já se nerozhoduji, kdo je mi milejší podle toho, na jaké planetě se narodil, ale podle toho, jaký je. Krom toho, jasně jsem dal najevo, že životy lidí na této planetě stavím výše, než záchranu svého lidu. Možná bych mluvil jinak, kdyby Zod přišel s jiným návrhem… ale věci se staly tak, jak se staly a nyní je už nemůžeme změnit. Navíc toho nikdy nebudu litovat. Možná bychom vrátili šanci Kryptonu, ale zničili bychom Zemi. Kdybych byl znovu postaven před toto rozhodnutí, rozhodl bych se stejně. Pomyslím si a zamračím se. Já ničí životy nehodnotím podle toho, na které planetě se narodili, ale podle jejich činů. To bys už mohl vědět, Bruci. Odpovím mu pevným hlasem a zamračenost postupně vyprchává, protože vím, že nyní jsem já ten, kdo má pravdu a morální převahu. Na monitoru se objeví trochu zkreslená fotografie zeleného humanoida, o kterém nám Bruce řekl, že jej nalezli nějací vědci, kteří ho chtěli studovat. On však utekl a doteď se mu daří se skrývat. Měl by být podle všeho ze Sluneční soustavy a podle svědectví vojáků a agentů, se kterými přišel do styku, ovládá nějaký druh psychických sil. V tu chvíli Diana jakoby ožila a zeptala, se zda je to magie. Bruce, jistý si svou odpovědí, prohlásil, že tak to není, i když je to tomu podobné. Předpokládám, že máš nějaké stopy, jak ty dva najít, a že po nás chceš, abychom se je pokusili zrekrutovat, že? Zeptám se Bruce s jistým zaujetím v hlase. Ten zelený humanoid si získal mou pozornost. Ne, protože by to byl mimozemšťan, ale spíš protože potřeboval pomoc.

Universe - 19. ledna 2017 19:39

soukromá zpráva od Universe pro "Myslím, že jeho síla bude ohledně vody, když dokáže přivést onu vlnu i spolu s rybami..." poznamená Diana, snažíc se situaci trochu zlepšit a taktéž se trochu zastat onoho prozatím neznámého cizince. Hold prostě ona. Bruce ohledně té poznámky na "rybáře" nereagoval. "Samozřejmě... posbíral jsem vše co se dalo..." zareagoval, aniž by spustil oči z monitoru. "...není toho ovšem moc... zřejmě bude nejlepší, když začnete s ním..." pokračuje Bruce dál a ukáže přitom na mimozemšťana. "...je na útěku už pár let, takže zřejmě ztratil jistou pozornost ohledně toho, že by po něm někdo ještě po takové době šel, což bude hrát v náš prospěch... vystopoval jsem, že se rád zdržuje v několika podnicích, které se zaměřují na podobnou ´klientelu´..." řekne Bruce, čistě tak poukazujíc na fakt, že to zřejmě budou nějaké kluby pro mimo zemské tvory, kteří tu již zřejmě nějakou dobu žijí.

Clark Kent - 19. ledna 2017 20:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se samozřejmě postavila na stranu toho neznámého rybáře, jehož schopnosti podala, jako mnohem rozsáhlejší, než co přesně ukázal. Bruce na to nereagoval vůbec ničím, což mi dávalo tak nějak za pravdu. Všechno to bylo jen a pouze teoretizování a on to věděl. Nicméně jsem Dianě na její slova lehce přikývl. I když to vypadalo všelijak, tak přece jen mohla mít pravdu. A ona v takových případěch většinou tu pravdu měla. Bruce poté plynule, jako bych snad ani neměl žádné připomínky, přešel k jádru věci. A sice, že sesbíral veškeré možné informace, ke kterým se byl schopen dostat. Sice jich prý není moc, ale doporučuje nám, abychom začali u toho mimozemšťana, který je už pár let na útěku. Díky tomu už ztratil jistou ostražitost, protože si nebude myslet, že po něm po takové době ještě někdo půjde. Co však bylo nejvíce udivující, bylo Brucovo další sdělení. A to, že vystopoval, že se rád zdržuje v jednom z podniků, který se zaměřuje na podobnou klientelu. Naznačuješ, že tady na Zemi jsou podniky, které navštěvují mimozemšťani? Zeptám se po chvilce téměř nevěřícně, protože něco takového bych opravdu nečekal. A to nám říkáš jen tak? Prohodím, ale odpověď na to až tak nečekám, protože Bruce už trochu znám. Dobře… takže zpátky k tématu. Když o něm víš, proč jsi jej už nekontaktoval? Nebo čekáš, že bude nepřátelský? Navíc, nevím, co si mám pod těmi psychickými silami představit. Telekineze? Telepatie? Nebo něco ještě bizarnějšího? Pronesu tázavým tónem a zamyslím se. Nevím, co dalšího se mezi psychické síly dá počítat. A donedávna bych se tomu i zasmál, ale po nedávných událostech už začínám věřit všemu. A ty podniky s mimozemšťany? Pro boha, co když tam budou i nějací další Kryptoňané? Přece jen, kolik dalších civilizací a ras ještě může být? Pomyslím si a upřu pohled na monitor, přičemž čekám, co mi Bruce řekne. Zjevně už nějaký plán mít bude. A jsem upřímně zvědavý, zda se tam tentokrát vydá s námi, nebo mě, jakožto jediného mimozemšťana, vyšle samotného.

Universe - 20. ledna 2017 21:32

soukromá zpráva od Universe pro "Ano, v podstatě něco takového... ani jedna z těch možností není vylučitelná, stejně jako ta, že může oplívat všema a možná i vícero, které jsme doposud neměli možnost ještě poznat." pronese Bruce, když se ho začneš ptát na to, co jsi máš představovat pod pojmem " psychické schopnosti". Evidentně sám neví, co si pod tímhle pojmem má vůbec vybavit. "A neřekl jsem ti o tom, protože respektuji jejich volbu... né všichnijsou zločinci, ale spíše psanci, poslední své rasy či rodin, kteří tu našli přechodný domov..." pokračuje dál Bruce. "John Jones... to je jeho pozemské jméno... více se mi toho nepodařilo zjistit... polohy těch podniků, jsem nechal poslat do tvého mobilu, stejně jako zbytek informací, které mám, ale není to nic nového, co bych ti tu řekl..." Brucův hlas je přerušen kroky. On je zřejmě neslyšel tak dobře jako ty. "Tak takhle vypadá Superman, hmm?" ozve se klukův troufalí hlas. "Mno... očekával jsem trochu více..." ušklíbne se. Něco na tom klukovi bylo až příliš familiární, povědomé.

Clark Kent - 20. ledna 2017 22:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce přisvědčil, že v podstatě jsem se trefil, když jsem mu vyjmenoval fantastické síly psychiky, které jsou ale zatím jen výplodem lidské fantazie. Nicméně tady se jednalo o mimozemšťana, a dle své vlastní osoby, mohu soudit, že nic není nemožné. Každopádně Bruce nevyloučil, že ten mimozemšťan může oplývat mnoha dalšími schopnostmi, o kterých si můžeme nechat jen zdát. Zamyšleným přikývnutím jsem dal najevo, že rozumím a beru jeho rady na vědomí. Pouštěl jsem se do neznáma, a tudíž jsem nehodlal střílet naslepo. I když to trochu vypadalo, že i Bruce takzvaně vaří z vody. Ani on si asi moc dobře neuměl představit, jakými schopnostmi vlastně disponuje. Nakonec mi Bruce řekl, že mi o těch podnicích dosud neřekl, protože respektoval volbu těch, kteří tam tráví čas. Prý nejsou všichni zločinci, ale spíš jen psanci nebo poslední ze svých rodin či dokonce rasy. To mi zní povědomě… Spolknu hořkou poznámku a lehce si povzdechnu. Já nejsem žádný lovec hlav mimozemšťanů… očividně dosud žili s lidmi v míru, a tak není důvod je lovit, nebo je odhalovat veřejnosti… Pronesu neutrálním hlasem a nesouhlasně zakroutím hlavou nad tím, jak mi to podal. Bylo jasné, že mi stále ještě nevěří. Nebo že mě minimálně nemá rád. Bruce však pokračoval dál a sdělil mi pozemské jméno – John Jones – které ten mimozemšťan používá. John Jones. Zopakoval jsem spíše pro sebe, snažíc se si rozpomenout, zda jsem to jméno již někde slyšel. Bohužel bezvýsledně, a tak jsem nakonec jen přikývl. Bruce ještě dodal, že adresu těch podniků spolu se všemi informacemi, mi již zaslal na můj mobil. Navíc mi ještě něco kladl na srdce, ale mou pozornost upoutaly kroky, které se začaly za námi ozývat. Proto jsem se otočil a spatřil malého černovlasého chlapce s povýšeným výrazem ve tváři. Vypadal povědomě, ale nějak jsem si nebyl schopen vybavit, odkud jej znám. Kluk troufalým hlasem poznamenal, že takhle tedy vypadám, načež dodal, že čekal něco víc. S ušklíbnutím zmlknul a já se jen pousmál. Je mi líto, že jsem tě zklamal… Pronesu dobromyslně a spiklenecky se pousměji. Jeho rysy byly podobné maskovanému muži před počítačem, který mě před chvilkou instruoval k dalším krokům, jak najít Johna Jonese. Nemohl jsem si být jistý, ale měl jsem podezření, že se jednalo o Brucův potěr. Zvláštní, že o tom nikdo nikde nepsal. Asi to není veřejně známo. S kýmpak mám tu čest hovořit, mladíku? Zeptám se stále s tím úsměvem ve tváři a po očku sleduji, jak na tohle vyrušení Bruce zareaguje.

Universe - 21. ledna 2017 14:54

soukromá zpráva od Universe pro "To nic... nejsi jediným ´zklamáním´ v mém krátkém životě..." pronese kluk ledabile a přitom i poněkud pokrčí rameny. Bruce, však jeho chování nechávalo poněkud kamenným. "Říkal jsem ti, že sem teď nemáš chodit..." pronese Bruce trochu studeně. "Jo, jako kdyby mě někdy něco takového zastavilo..." řekne kluk. "To je pravda, ale nepamatuji se, že bys něco takového říkal, když tě naposled Dick věšel svázaného z pouliční lampy..." odvětí Bruce. Což evidentně kluka naštve, protože přeskočí obratně, jako ninja přes zábradlí a doskočí s několika skoky až dolů z Brucovi. "To jsem nebyl připravenej!! Překvapil mě, ten blbeček...." čertil se dál kluk. "To by stačilo..." pronese ostře Bruce. Kluka to zdá se umlčelo, i když výraz v jeho tváři značil, že rozhodně není nadšený z toho jak jej takhle umlčel, však bylo vidno, že k němu chová alespoň jistou dávku úcty. "Běž do svého pokoje..." nakáže mu. "Ale, otče...!" pokusí se kluk bránit, ale Brucova vůle se silná. "Damiene, řekl jsem aby jsi šel do svého pokoje... nebo tě tam má doprovodit Dick?" odvětí mu Bruce a kluk se znovu pokusí oponovat, ale z jeho úst už nevyjdou žádná slova. Svěsí ramena a poraženecky odráží k východu, který vedl skrz hodiny v knihovně vrchní budovy. "Jaký otec, takoví syn... nemůže se v něm zapřít duch válečníka..." poznamená Diana.

Clark Kent - 21. ledna 2017 15:32

soukromá zpráva od Clark Kent pro Chlapec ledabyle odpoví, že si z toho nemám nic dělat, protože nejsem jediným zklamáním v jeho krátkém životě. Poněkud se zarazím, protože teď už není pochyb, že se jedná o Brucův potěr. Ten styl mluvy a ta domýšlivá nadřazenost se nedá splést. Nehledě na to, že zcela zazdil mou otázku, jak se jmenuje, jsem zůstal chladným a můj úsměv se ani nezachvěl. Na něco takového si holt budu muset zvyknout, když už budu muset spolupracovat s Batmanem. Jen jsem nečekal, že se v mém okolí budou vyskytovat dva stejně protivní jedinci. I přes chlapcovo neurvalé chování, zůstával Bruce klidný a jeho tvář kamenná jako vždy. Nicméně alespoň trochu toho taktu ukázal a pokusil se svého synátora ukáznit. Ten se nechtěl dát a vracel mu to zpátky, i když bylo patrné, že k němu jistý respekt měl. Mnohem více, než co projevil někomu neznámému, jako jsem byl já. Během jejich hádky vyšlo na povrch přesně to, co jsem si myslel. Jedná se o Brucova syna, kterého nazval Damian. Ten se snažil urputně, aby tady mohl zůstat, ale Bruce jej okřikl, že by to stačilo, načež jej poslal do svého pokoje. Damian pochopil, že tentokrát nejspíš svého nedosáhne, že je otcova vůle silnější, než ta jeho. Naposledy se pokusil argumentovat, ale Bruce se vytasil s výhrůžkou, která na Damiena platila. Sice jsem netušil, co se mezi nimi stalo, ale zdá se, že Dick měl na Damiena nebývalý vliv. Damien svěsil ramena a poraženecky odchází k východu, který vede skrz hodiny do knihovny, kudy jsme už jednou s Brucem šli. Diana chvilku na to pronesla, že je celý Bruce, protože se v něm nezapře duch válečníka. Vskutku… taky se v něm nezapře ta povýšenost a nedostatek taktu… Pomyslím si a mírně se ušklíbnu. Rozhodně má bojovného ducha… Řeknu upřímně, protože mu jeho zápal neupřu, i když byl neurvalý. Ale které dítě, zvlášť dítě miliardáře, není? To k dětství prostě někdy patří. Vypadá to, že jej trénuješ, jako jsi trénoval Dicka… Pronesu tázavě a lehce se usměji, narážejíc na jeho akrobatické skoky.

Universe - 22. ledna 2017 10:27

soukromá zpráva od Universe pro "Ne..." pronese Bruce neutrálně. "...ale při jejich prvním setkání jej Dick bezkonkurenčně přemohl a ještě i poněkud ponížil jeho ego, které deset let opečovávala Liga Stínů... liga nájemných vrahů..." povysvětlí Bruce. "...ale zpátky k naší věci..." řekne a zvedne se od počítače. "...řekl jsem vám vše, co vím a co potřebujete vědět... až budete poté hotovi, kontaktuj mne... Wayne se teď vydává na onen ostrov s Waynovou Charitou..." dodám Bruce a začne ze sebe svůj oblek sundávat. Diana se na tebe podívá. "Myslím, že bychom se tam měli vydat, poněkud... v krytí." řekne, čímž narážela na to, že zřejmě bude nejlepší když se tam spolu s ní vydáš jako Clark, Superman by zřejmě vzbudil příliš pozornosti, i nechtěné pozornosti.

Clark Kent - 22. ledna 2017 14:01

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi odpověděl, že ho necvičí jako Dicka, nicméně přidal k tomu vysvětlení, proč na něj výhrůžky s ním fungují. Prý při jejich prvním střetu Dick s přehledem vyhrál a ještě jej ponížil. Přišlo mi to trochu přehnaně kruté, neboť Damien byl jen malý chlapec, který nemohl mít víc než deset, jedenáct let. Zato Dick byl mnohem starší a již dospělý. Pak ale Bruce dodal, že tohle všechno mělo za následek zranění jeho ega, o které se deset let starala Liga stínů, což je, jak se zdá Liga nájemných vrahů. Překvapením jsem pozvedl obě obočí, protože tohle bylo trochu moc. Napadly mě šílené myšlenky, že jestli se mu starali o syna, tak s nimi něco v minulosti musel mít i Bruce. A jestli s nimi něco měl, je docela logické, že to oni jej naučili vše, co umí. A když přihlédnu na to, jaké schopnosti měl jeho syn už v tak nízkém věku, tak to všechno do sebe zapadalo. Avšak Brucovi nejspíše došlo, že nad něčím takovým přemýšlím, proto prohlásil, že bychom se měli vrátit zpátky k tématu. Přikývl jsem a nic nenamítal. Chápal jsem, že tohle není zrovna téma, o kterém by se snadno mluvilo. Zvlášť s někým, koho nemáš zrovna rád. A přesně ten někdo jsem byl já, proto jsem to nechal bez řečí být. Nakonec nám řekl, že nám předal veškeré informace, které má, a které potřebujeme. Jen mu prý máme dát vědět, až tam budeme hotoví. On totiž osobně, společně s Waynovou charitou, vyrazí na onen mystický ostrov, kde byl vídáván ten záhadný vodní muž. Jsme domluveni… ale kdyby se něco pokazilo, tak určitě zavolej… Odpovím Brucovi a dodám, že se na mne může spolehnout, pokud se u něj něco pokazí. Poté se podívám na Dianu, která pronesla, že bychom tam měli jít spíše v civilu, než dávat na odiv, kdo doopravdy jsme. Na moment jsem se zamyslel, ale poté jsem přikývl. Myslím, že máš pravdu… i všichni ti, co tam budou, se určitě budou snažit splývat. Dám Dianě za pravdu a lehce se na ni usměji, přičemž na rozloučenou kývnu Brucovi, který se začal svlékat ze svého „anti-supermanského“ obleku, a vyrazím směrem k východu. Já na rozdíl od Damiena mířím k tomu, který ústí do vodní stěny a posléze lesa. Pozdrav nám Damiena. Řeknu a vzlétnu do vzduchu, abych si to následně zamířil k domovu, kde se připravím, převléknu a zkontroluji adresy těch podniků, které mi dal Bruce. Teprve poté se vypravíme tam, kam bychom měli.

Universe - 12. února 2017 19:45

soukromá zpráva od Universe pro Jak Bruce řekl, tak se prakticky všechno co řekl, oběvilo ve tvém telefonu, krátce potom, co jste společně s Dianou opustily jeho jeskyni. Diana byla pořád ve svém "přestrojení", takže s ní starosti poněkud nebyly. Souřadnici, který jsi dostal od Bruce poukazovali do National City, města, které prozatím neneslo žádnou signaturu žádného tamního hrdiny. Nicméně, ukazoval tam tři místa, které byly lehce odkloněny od centra města. Když jste tedy zamířily do prvního, už od vstupu dovnitř bylo jasné, že tady zřejmě onen mimozemšťan nebude, protože v klubu bylo vysloveně jen mužské osazenstvo, někteří sic měli třeba o pár očí více či různá tykadla nebo výrůstky po těle, ale více než dobře šlo tenhle klub přirovnat k ´gay baru´. I když u mimozemšťanů se o tom dalo diskutovat. Další klub byl o něco slibnější, sice na první pohled bylo jasné, že sem stahují převážně motorkáři v černých, kožených věcech, řetězy a podobně... ale snědá barmanka za barem, která měla mezi dlouhými prsty plovoucí blány, o nikom takovém jako byl John Jones nikdy neslyšela a to zřejmě znala každého zdejšího hosta osobně. Třetí místo už vypadalo asi nejlépe ze všech tří, i když Diana bylo pořád za to, že mohla vyhrát tu sázku v páce jako nic s jedním z plešatých tlustopupků, který to na ní zkoušel, zatímco jste tam byly. Tenhle podnik vypadal jako sportovní bar ale klientela tu byla stejná, jako v předchozích, tedy nástin humanoidních bytostí, které měli buďto končetiny navíc, oči, jinak formované uši nebo páry očí navíc, sem tam nějaké výrustky nebo roh. Sem tam i nějaký ten ocas vykukoval z kalhot. Barmanka zde vypadala jako normální dívka po dvacícce a jediný nenormální faktor byly její oči, které byly černé jako nejhlubší noc a mrkala stejně jako plazy, tedy vnitřními víčky. Avšak dověděli jste se, že jistý John Jones sem pravidelně chodí a dneska by sem měl i dojít.

Clark Kent - 17. února 2017 14:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jak Bruce řekl, tak se také stalo. Během chvíle mi na mobil přišly veškeré informace, které k našemu případu byl schopen shromáždit. Včetně adres tří potencionálních mimozemských klubů, kde by měl náš cíl býti. Diana už v přestrojení byla, ale já byl ve svém Kryptonském trikotu, proto jsme to nejdřív museli vzít přes Metropolis, kde jsem na moment zavítal do svého bytu, abych se znovu přestrojil na Clarka Kenta. Teprve poté jsme vyrazili na souřadnice, které nám dal Bruce, a které nás vedly do National City. Toto místo zatím neneslo signaturu žádného hrdiny, avšak nebylo úplně neznámé. První ze tří souřadnic nás zavedlo kousek stranou od centra města. A téměř ihned po vstupu jsem začal mít opravdu nepříjemný pocit. A to nejen tím, že tady náš cíl nejspíš nenajdeme. Očividně se tu jednalo o nějaký druh mimozemského gay baru. Osazenstvo tu bylo čistě mužského pohlaví. Veskrze byli všichni humanoidi, ale lišili se v počtu očí, či nějakým výrostkem, rohem nebo počtem končetin. Co když je ten John Jones mimozemšťan s takovýmhle vkusem? Pomyslím si a následně si povzdechnu, protože je mi jasné, že to budu muset překousnout a zeptat se na něj u baru. Rázně jsem přistoupil k baru a oslovil obsluhu, avšak nikoho toho jména neznali. Poděkoval jsem a vyrazil s Dianou do dalšího klubu. Druhý klub vypadal už mnohem slibněji. Sice se tu shromažďovali mimozemšťani, kteří byli v motorkářském stylu v kůži, s řetězy a podobně, ale za zkoušku to stálo. Přistoupili jsme k baru a oslovili snědou barmanku, která měla mezi svými dlouhými prsty plovací blány. Ani ona o žádném Johnu Jonesovi neslyšela. Budila dojem, že každého hosta znala osobně, takže jsem jí to docela věřil. Otočil jsem se k odchodu a viděl jsem, že si nějaký tlouštík dovoluje na Dianu, kterou vyzývá na poměření sil v páce. Není to od vás zrovna slušné, vyzývat k něčemu takovému neznámou dámu. Krom toho, ani ona, ani já na něco takového teď nemáme čas, dobrý muži. Nashledanou. Pronesl jsem přátelským, a lehce naivním tónem a postavil se mezi Dianu a toho plešatého tlustopupka, který si dovoloval. Rychle jsem zvedl ruku, kterou jsem Dianě zlehka položil na záda a druhou rukou jsem jí téměř uctivě pokynul k odchodu. Koutkem oka jsem chlapa pozoroval, abych ho volnou rukou mohl případně zastavit, ale nebylo zapotřebí. Chtěl jsem se vyhnout zbytečnému vzbuzení pozornosti v těchto kruzích. A taky bych byl rád, kdyby tomu chlápkovi jeho ruka vůbec zůstala, protože jsem věděl, jakou má Diana sílu. Potom, co jsem to vyřešil po způsobu jižanského gentlemana, a my opustili „motorkářský“ bar, jsme si to zamířili na poslední místo, jehož adresu nám Bruce dodal. Já o tom nepochybuji, Diano. Ale měli bychom se držet při zemi a nebudit na sebe příliš pozornosti. Krom toho, ten muž nevypadal, že by se mohl měřit s někým jako jsi ty. Pronesl jsem smířlivě a s úsměvem na rtech, když Diana bručela, že by toho muže dozajista porazila. Já o tom opravdu nepochyboval, ale naší hlavní prioritou je nalezení a kontaktování Johna Jonese, který, pokud budeme přitahovat příliš pozornosti, by se mohl vypařit dříve, než ho vůbec spatříme. Třetí bar vypadal nejslibněji. Při pohledu na něj by se o něm dalo mluvit jako o sportovním baru. Klientela byla srovnatelná s oběma předchozími bary, neboť se tu také vyskytovali humanoidi, kteří se různě lišili od lidí. Ať už se jednalo o páry rukou či nohou navíc, nebo počtem očí či uší, nebo prostě jen tykadly, roztodivnými výrůstky a rohy. Dokonce sem tam někomu z kalhot vykukoval i ocas. Jako v předchozích případech jsem vykročil k baru a oslovil obsluhu. Barmanka vypadala jako úplně obyčejná dívka po dvacítce, ale oči měla celé černé jako noc. A navíc mrkala vnitřními víčky, jako to dělají plazi. Dívka mi sdělila, že jistý John Jones sem pravidelně dochází, a že i dnes by sem měl dorazit. Nemohl jsem se ubránit potěšenému a z části úlevnému úsměvu. Díky, v tom případě si objednáme pití a usadíme se k volnému stolu. Odpověděl jsem jí s oním úsměvem a pohlédl na Dianu, kterou jsem nechal, aby si objednala, načež jsem si objednal to samé a vyrazili jsme se posadit k volnému stolu. Vypadá to tu docela slibně… nikdy bych ale neřekl, že se na Zemi nachází tolik mimozemšťanů… myslel jsem si, že já jsem jediný… Pronesl jsem potom co jsme se usadili polohlasem tak, aby mě slyšela jen černovlasá bojovnice. Očima jsem při tom těkal mezi osazenstvo baru.

Universe - 18. února 2017 22:08

soukromá zpráva od Universe pro Zůstali jste tedy v posledním baru ze tří. Barmanka vám slíbila, že jakmile se váš "člověk" ukáže, dá vám navědomí. Zatím vás tedy vyzvala, aby jste se někam usadily a něco si vybrali případně k pití. Diana si vybere z lístku jedno z vín, spíše na doporučení oné barmanky, protože názvy jí vůbec nic neříkali, ostatně jak by taky mohli. Nicméně vybrali jste si sezení malinko stranou baru i tanečního parketu, tedy Diana spíše vybrala. Těžko říci kolik času uplynulo, když kolem vás prošla ona barmanka s tácem, na který sbírala použité nádobí po lokále. Poukázala vám slovně na jednoho z muží snědší pleti, neb ukázat na něj přímo prstem by bylo asi krajně nevhodné. Přitom dělala, že se vám věnuje, jako hostům a uklízí použité skleničky.

Clark Kent - 19. února 2017 10:42

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barmanka nám slíbila, že jakmile John Jones dorazí, tak nám o tom dá vědět. Do té doby nás vyzvala, abychom jsme se někam usadili a objednali si něco k pití. Diana si z lístku objednala nějaké víno, které jí doporučila barmanka. Když obrátila svou pozornost ke mně, tak jsem přikývl a přisvědčil, že si dám to samé. Poté jsme se s Dianou šli usadit k volnému stolu, který sama vybrala. Byl trochu stranou od baru i tanečního parketu, což mi více než vyhovovalo. Nebyli jsme zde za zábavou, ale proto, abychom nalezli Johna Jonese, mimozemšťana, který by, podle Bruce, byl platným členem Ligy Spravedlivých. Těžko říct, kolik času uběhlo od doby, kdy jsme se tu usadili, ale soudě dle obměny osazenstva a jejího nahuštění, bych řekl, že docela dost. Tu k nám ale přišla barmanka, která začala sklízet použité skleničky, přičemž nám mimoděk řekla, že ten snědý muž u baru je právě ten, kterého hledáme. Děkuji… Pronesu vděčně a krátce se podívám na Dianu, načež se zvednu od stolu. Počkám na svůj černovlasý doprovod a vyrazím k snědému muži, kterého nám barmanka označila. Zastavím se v dostatečné vzdálenosti, abych nenarušil jeho osobní prostor, a oslovím jej. Dobrý den… Pronesu a počkám, až na nás přesune svou pozornost. Během té chvilky si posunu zpátky brýle, které mi sklouzly na špičku nosu. John Jones, předpokládám… Jmenuji se Clark Kent… a tohle je Diana Prince… mohli bychom vám koupit pití a uloupit chvíli vašeho času, během kterého si pohovoříme?? Představím nás polohlasně, aby nás pokud možno slyšel jen on, a podám mu návrh, abychom si promluvili. Snažím se budit klasický „Clarkovský“ dojem, kdy nebudím žádnou hrozbu a vypadám trochu nejistě a naivně. Avšak mluvím jistě a přátelským tónem.

Universe - 25. února 2017 10:44

soukromá zpráva od Universe pro Snědý muž, tak kolem pětatřiceti seděl u baru. Seděl tam klidně, zajímajíc se o svůj drink a také svůj mobilní telefon. Když k němu přistoupíte, sotva zvedne svůj zrak od displeje. Vlastně, přestane mu věnovat pozornost až poté co domluvíš. Teprve pak zavře telefon a zastrčí jej do kapsy svého saka. "Clark Kent?" optá se napůl se k vám i otočí. "Vaše jméno, je mi poněkud povědomé... nepracujete náhodou pro nějaký z těch bulvárních plátků které si občas koupím? Počkejte... možná si vzpomenu... Daily... Patent? Ne, to ne... Planet! Jistě! Daily Planet..." působil docela normálně, jeden by řekl, že je to jenom normální postarší muž, který tu posedává po pracovních schonu. "S čím vám mohu pomoci? Pochybuji, že by jste tu byly pro nějaké příběhy, starého policejního detektiva."

Clark Kent - 27. února 2017 15:21

soukromá zpráva od Clark Kent pro John Jones se zajímal jen o svůj mobilní telefon. Vlastně se na nás podíval až když jsem úplně domluvil a představil nás. Napůl se k nám otočil a zopakoval mé jméno, jako by se ujišťoval, že to řekl správně. Co čert nechtěl, mé jméno si pamatoval z Metropoliských novin, což tak trochu hatilo mé plány. Mimozemšťan v utajení jen těžko bude mluvit s novinářem o svém pravém já. A já jsem se taky nechtěl zrovna odhalit, abych si získal jeho důvěru. Tak tohle jsi nedomyslel, Bruci. Pomyslel jsem si a nasucho jsem polknul, zatímco si pan Jones vzpomínal na jméno novin, ve kterých pracuji. Ano, novinář a zároveň mimozemšťan létající v modrém trikotu s rudým pláštěm... Řeknu si v duchu trochu bezradně, když přesně určil, kde pracuji a nazval Daily Planet jako bulvární plátek. I když jsme takhle nezačínali, musel jsem uznat, že se nyní tímto směrem poněkud ubíráme. I přese všechno ale přikývnu. Oč by to všechno bylo jednodušší, kdybych mu mohl říct vše narovinu. Ano, vskutku jsem novinář... Ale dnes jsem na toto místo přišel z jiného důvodu. Ne abych sbíral informace k nějakému příběhu či článku. Pronesu s jistým úsměvem a rozhlédnu se po roztodivných návštěvnících tohoto baru. Kdybych tu byl jakožto novinář, asi bych si dělal nějaké poznámky nebo si je alespoň fotil. Místo toho všeho vylovím z kapsy mobil a najdu si jeho fotografii, kterou mi Bruce poslal na mobil. Položím jej před něj a popostrčím si brýle zpátky ke kořenu nosu. Chtěl bych si s vámi promluvit o tomto muži. Podle jednoho mého přítele jej znáte velice dobře. Řeknu a vědoucně se uculím. Na moment zapomenu i na svou jelimanskou přetvářku. Jestli to opravdu JE on, tak musím uznat, že to dobře maskuje. Přiznám v duchu a pozorně sleduji jeho reakce.

Universe - 27. února 2017 20:03

soukromá zpráva od Universe pro "Hm..." Jonesův výraz se maličko pozmění, když před něj položíš onen telefon. Chvíly si obrázek prohlíží, aparátu se však nedotkne, poté se otočí ale zase zpátky k tobě. Na krátký okamžik se jeho pohled na tebe zaostří. Poté se však vrátí ke svém drinku a dokončí jej jedním, mocným lokem. "Pane Kente, nemyslím si, že by se jednalo o někoho z mých známých..." řekne ti Jones. "Stejně jako si myslím, že by jste neměl nikde napsat ani čárku o tom, co jste tu dneska viděl, né, že by vám to někdo, někdy uvěřil..." pousměje se. Poté hrábne do svého letitého saka a vytáhne z něj peníze, které položí barmance na pult a pokynul jí. "A ted, když mě omluvíte, povinnosti volají a kriminálníci nespí. Bylo mi potěšením." rozloučí se s vámi, přičemž se zvedne od baru a namíří si to k druhému východu. "Měli bychom za ním..." řekne poté Diana. "...dal nám jasně najevo, že o tom odmítá mluvit tady mezi nimi." dodá ještě k tomu.

Clark Kent - 02. března 2017 10:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Jonesův pohled se maličko pozměnil, když jsem před něj položil svůj mobilní telefon s fotografií toho mimozemšťana, kterého hledáme, a o kterém si myslíme, že by to mohl být on. Dokonce mu uteče i tiché zamručení, což mohlo signalizovat jediné. Něco o tom ví a my jsme měli stopu. Chvilku si tu fotografii prohlíží, ale mého telefonu se nedotkne. Po pár vteřinách se však zase jeho pozornost natočila na mne a jeho pohled se jakoby zaostřil. Nezdálo se však, že by byl opilý, aby musel zaostřovat. Chvilku jsem se bál jestli na nás nezkouší ty své "psychické síly", o kterých nám říkal Bruce, ale které nám neuměl specifikovat. Jeho pohled trval jen krátce, než se vrátil ke svému drinku, který do sebe hodil jediným mocným lokem. Psychické síly, Clarku? Vážně? Od chvíle, co se tu začali objevovat další Kryptoňané a potom Darkseid, tak začínáš měknout. Pomyslím si káravě a potlačím úsměv, který se mi dral do tváře. Od toho mi dopomohl právě pan Jones, který mě slovy tak trochu zchladil, když pronesl, že si nemyslí, že by se jednalo o nějakého jeho známého. Stejně, jako že si myslí, že bych o tomhle všem neměl napsat ani čárku, protože by mi stejně nikdo nevěřil. Lehce se při tom pousmál a ze saka vytáhl peníze, které položil barmance na pult. S tím se s námi rozloučil slovy, že povinnosti volají a kriminálníci nikdy nespí, načež vykročil k druhému východu z baru. Něco mi na tom chlapovi nesedělo. Dianě to také neuniklo a poznamenala, že bychom měli jít za ním. Prý nám dal jasně najevo, že tady mezi ostatními o tom mluvit nechce. Tohle jsem sice z jeho reakcí nevyčetl, ale já nebyl zrovna dobrý ve čtení mezi řádky. Souhlasím. Pojďme. Přitakám černovlásce a pomalým krokem si to zamíříme za panem Jonesem, abychom nevzbudili příliš pozornosti.

Universe - 04. března 2017 19:15

soukromá zpráva od Universe pro Vydáte se tedy za Johnem. Když se však dostanete ven, jednak se ocitnete v uličce za barem, kde většinou bývají jen odpadky a bezdomovci, hledající jídlo a toulavé kočky či psy. Právě taková kočka někde vyděšeně zaprskala. Po Johnovi nebylo nikde ani stopy, dokonce ani když se podíváš druhým pohledem. A poté, z ničeho nic... vedle vás dopadnou popelnice, které byly zpoloviny plné, takže odpadky byly teď všude okolo. "Nevím kdo skutečně jste... ale buďte varováni..." ozve se poté hlas, který zněl jako Johnův. "...chci tu žít v klidu a míru, ale pokud budete opakovaně podnikat kroky, jak mě zajmout, věřte, že se budu bránit a budu se bránit a bránit se budu adekvátně vašim útokům..." teď už si v tom rozhodně poznávala Johna, i když jeho hlas byl poněkud zkreslenější. "Odejděte a nechte me napokoji, je to mé poslední varování."

Clark Kent - 05. března 2017 18:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vydali jsme se za Johnem zadním vchodem do uličky, kde byly pytle s odpadky a plno toulavých koček, které hledaly zbytky jídla. Po panu Jonesovi však nebylo ani vidu ani slechu. Dokonce ani mé Kryptonské smysly, včetně rentgenového zraku, nedokázaly zachytit jeho přítomnost. Bylo to, jako by se do země propadl, nebo jakoby utekl rychlostí srovnatelnou s Barrym. Jedna z koček vyděšeně zaprskala a já tím směrem střelil svým pohledem. Zničehonic vedle nás dopadlo několik způlky plných popelnic, jejichž obsah se rozsypal všude okolo. Mimoděk jsem se postavil tak trochu před Dianu, abych ji zaštítil, kdyby přiletělo ještě něco dalšího. Místo dalších popelnic k nám ale dolehl čísi hlas, který zněl trochu jako ten Johnův, a který nás varoval, že sice neví, kdo doopravdy jsme, ale že se bude bránit adekvátně našim útokům a pokusům jej zajmout. Cenním si vaší starosti o naše zdraví, pane Jonesi, ale jak jsem již říkal, nejsme zde, abychom se vás pokoušeli zajmout nebo se pokoušeli omezovat vaši svobodu, ale abychom si promluvili. Pronesl jsem do ticha, které se rozléhalo po uličce, když dozněl jeho hlas a na moment jsem zmlknul, abych tím podtrhl svá slova. Nejsme tu v zastoupení žádné vlády ani oficiální agentury. Nicméně chtěli bychom vám nabídnout místo mezi těmi, kteří ochraňují Zemi před hrozbami vnitřními, stejně jako vnějšími. Někteří z nich se domnívají, že byste byl vhodným ochráncem této planety. Pronesu pevným hlasem, který je vlastní Kal-Elovi a zcela cizí Clarku Kentovi.

Universe - 11. března 2017 14:01

soukromá zpráva od Universe pro Ticho. Nikdo neodpovídal. Ale nikdo ani neházel žádné další popelnice, či něco podobného. Trochu to i vypadalo, že nakonec někam utekl a nechal vás tam v blažené nevědomosti. Pak, z ničeho nic, se ze země, přímo kousek před váma, začala vynořovat poloprůhledná postava se zelenou barvou kůže. Byla to ta samá postava, kterou ti předtím ukázal Bruce a jehož fotku jsi měl v telefonu. Postava se vynořila celá a zůstala levitovat pár centimetrů na ulicí. Jeho rudé oči se upírali na vás. "Jsem J'onn J'onzz, poslední syn Marzu..." promluvil marťan. "...moje schopnosti nemohou dosáhnout do mysli, ani jednoho z vás, soudím tíž, že nejste lidé... kdo opravdu, tedy jste?" jeho hlas nezněěl úplně normálně, byl poněkud hlubší a mírně rezonoval.

Clark Kent - 12. března 2017 23:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mých slovech se v uličce rozhostilo hrobové ticho. Dokonce ani kočky už nebyly slyšet, jak šmejdí okolo. Bylo to docela znepokojivé. A pro mě obvzlášť, protože mé smysly, kterými dokážu detekovat vlastně cokoliv, kdekoliv, mne už podruhé za posledních pár dní zklamaly. Po Johnu Jonesovi nebylo ani vidu ani slechu. Takové ticho... Je tu ještě vůbec? Proletí mou myslí a už už to čekání chci vzdát a otočit se k Dianě, když v tom se před námi ze země vynoří poloprůhledná silueta muže. V postavě šlo rozpoznat stejné rysy jako u toho mimozemšťana, jehož fotografii nám dodal Bruce. A především jeho zelená kůže. Postava vyplula ze země celá a poněkud se vznesla. Zůstala viset několik centimetrů nad zemí a upřela na nás své rudé oči. Ten tvor se nám představil jako J'onn J'onzz, poslední syn Marsu, načež dodal, že jeho schopnosti nedokáží dosáhnout do mysli ani jednoho z nás. Tak tedy usoudil, že nejsme lidé. Na moment se odmlčel a pak položil otázku, kdo opravdu jsme. Jaká ironie... poslední syn Kryptonu se potkává s posledním synem Marsu... Proběhne mi myslí lehce smutná vlna myšlenek, ale pousměji se. Skutečnost, že jsme nalezli toho, kterého jsme najít měli, byla povzbudivá. Zvlášť když je ochoten s námi jednat a nevyklubal se z něj žádný, násilím posedlý hrubián. Asi tedy není zbytí... Tím, že my známe jak jeho identitu, tak jeho alter ego, jsme ve výhodě a já s ním chci jednat zcela na rovinu. Řeknu si v duchu a udělám půl kroku k němu, čímž se neverbálně přihlásím o jeho pozornost. Než jsem však spustil, rozhodl jsem se ještě jednou ohlédnout a zkontrolovat, zda nás někdo nesleduje nebo neposlouchá. Projel jsem okolí všemi spektry svého zraku, a když jsem byl ujištěn, že nejsme sledováni, tak jsem teprve spustil. Vyložil jste své karty na stůl... toho si cenním. Proto vyložím i já ty své. Pronesu nyní už normálním hlasem plným síly a jistoty, a sundám si z očí své brýle, které mi zakrývaly pomalu polovinu obličeje. K tomu se i já vznesu pár centimetrů nad zemi a přátelsky se na něj pousměji. Mé jméno je Kal-El, a jsem posledním synem Kryptonu. Vyrostl jsem však na této planetě a považuji ji za svůj domov. Lid této planety mne však zná špíše jako Supermana. Představím se a lehce pokynu hlavou v gestu pozdravu a úcty. Poté se znovu snesu k zemi a postavím se na pevnou zem. Můj pohled se stočí k Dianě. A toto je Diana, princezna Amazonek z Themysciry. Mezi lidmi taktéž známa jako Wonder Woman. Pronesu uctivě, neboť vím, že Diana je nejen z královské krve, ale po určité příhodě v řecku, taktéž božského původu. Nejsem si však jist, zda bych měl o její nadpozemské podstatě měl mluvit před mimozemšťanem. Já sám bych na bohy nevěřil, kdybych je neviděl, a, k mé smůle, se s některými i nestřetl. Když bylo dekóru učiněno za dost, tak se znovu na J'onna usměji. Jak jsem již prve říkal. Jsme zde proto, abychom s vámi projednali možnost, že byste se přidal mezi nás do Ligy spravedlivých, J'onne. Máme za to, že byste byl nejen platným členem, ale rovněž svědomitým ochráncem této planety a všech jejích obyvatel. Osvětlím mu tedy narovinu důvod, proč jsme zde a odmlčím se, abych mu dal čas na promyšlenou a na jeho odpověď.

Universe - 14. března 2017 19:15

soukromá zpráva od Universe pro Marťan pozvolna dosedne na zem, zatímco jsi mluvil. "Zajímavé, avšak prozatím ještě nenastal čas..." řekne ti. "...cítím, slyším myšlenky těch, kteří se nás v tuto chvíly snaží sevřít v obležení... někdo jim zřejmě dal echo a toto místo, avšak já nemíním vinit vás, pouze vás prosím, aby jste nyní šli varovat ty uvnitř, já se dokáži postarat o ty venku." oznámí vám. Zřetelně to bylo ´přátelské gesto´ a značil vám tak, svou důvěru. "Postarám se o jejich bezpečí." ubezpečí jej Diana, poté ti věnuje pohled a vběhne zpátky do klubu. Netrvalo to příliš dlouho a i ty jsi mohl slyšet kroky, tichá gesta rozmisťujících se lidským jednotek, kolem vás dokola, na střechách, ale i několik jich bylo u země. "Nikdy jsem neměl v úmyslu nikomu ublížit a stále na tom trvám..." pronese J'onn k tobě. "Nikdo z nich si nebude tohle setkání pamatovat..." dodá ještě poté a jeho tělo znovu zpoloprůhlední a on se zase opět vnoří zpátky do země. Je teď vlastně jen čistě na tobě, co si počneš a jak budeš dál reagovat.

Clark Kent - 19. března 2017 09:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zatímco jsem hovořil, tak Marťan pozvolna dosedl zpátky na pevnou zem, načež pronesl, že je to zajímavé, avšak že zatím nenastal ten čas. Poté na vysvětlenou dodal, že slyší myšlenky těch, kteří se jej snaží dostat, a kteří jsou v tomto momentě blízko. Rozestavují se totiž okolo ve snaze nás dostat do kleští a polapit. Poukázal na vysokou pravděpodobnost, že museli odněkud dostat echo, avšak také řekl, že neviní nás. Nakonec nás požádal, abychom se postarali o varování těch, kteří jsou uvnitř v baru, zatímco se on postará o ty venku. Vypadalo to od něj jako nějaké gesto důvěry a projev přátelství, ale nelíbilo se mi slovo, které použil. A sice, že se "postará" o ty venku. Trochu jsem svraštil obočí, ale Diana to brala jako hotovou věc a pronesla, že se postará o jejich bezpečí. Než se však vydala zpět do klubu, tak na mne pohlédla. Věděl jsem, že se ujala důležitého úkolu a tak jsem ji nehodlal zdržovat. Jen jsem přikývl v tichý souhlas, s pohledem, který říkal tiché "buď opatrná". Když Diana odběhla zpět, tak jsem se pohledem vrátil k Marťanovi a znovu jsem trochu svraštil obočí. Stále jsem si nebyl jist, co myslí tím "postarat" se o ty venku. Však vysvětlení přišlo hned vzápětí. J'onn totiž prohlásí, že nikdy neměl v úmyslu nikomu ublížit a stále si za tím stojí. Věřím Vám... Odpovím mu a lehce hlavou přikývnu. Nevím proč, ale opravdu jsem tomuto muži věřil. Něco mi napovídalo, že je to důvěryhodná osoba. Možná v tom hrálo roli také to, že i on si říká "Posledním synem" své planety, stejně jako já. Zřejmě je také posledním svého druhu... Napadne mne a má nálada se poněkud zhorší. Je mi ho líto, protože je na tom jako já. Pak si vzpomenu, že má sestřenice je naživu a dojde mi, že na tom ještě nejsem tak hrozně. J'onnova postava začne znovu průsvitnět a on ještě pronese, že si nikdo z těch útočníků nebude nic pamatovat, načež začne znovu vpouvat dolů do pevné země. Až budete v bezpečí, navštivte mne v Metropolis. Řekl jsem mu ještě než úplně zaplul do země a tiše jsem k tomu přidal i svou adresu. Stejně už věděl, co jsem zač, takže to vlastně nehrálo takovou roli. Jediné, co se tím změnilo, tak že jsem mu projevil svou plnou důvěru a sdělil mu adresu místa, kde přebývám, což je ve světě, ve kterém žijeme opravdu velkým krokem. Už i mé smysly zachytily pohyb v okolí a na okolních střechách. Slyšel jsem, jak se vojáci a agenti začínají přemisťovat na pozice. Sice jsem nebyl na vině, že se tu ti vojáci objevili, ale cítil jsem jistou odpovědnost. Je totiž opravdu podivné, že se tu ukázali přesně v době, kdy jsme tu s Dianou dorazili my. Proto jsem byl ochotný těm mimozemšťanům poskytnout krytí v podobě Supermana, aby získali dostatek času pro strategický ústup. Vzlétl jsem proto prudce k nebi, odkud jsem si vyhlídnul prázdnou střechu, kde jsem ponechal své civilní oblečení, včetně svých obrovských brýlí a vyrazil k vojákům, kteří se chystali polapit J'onna a ostatní mimozemšťany. Předpokládal jsem, že mě už znají a budou se zdráhat zaútočit. Vyhlédnu si něco jako velitelské centrum, odkud to agenti budou všechno řídit a přilétl jsem blíž. Vznášel jsem se tak deset metrů nad zemí, s rukama založenýma na hrudi a upíral jsem na ně své oči. Buďte zdrávi... Smím vědět, po kom jdete, že využíváte této síly, která je značná? Oslovím je silným hlasem, o zhruba čtvrtinové intenzitě megafonu, aby mne slyšeli opravdu všichni v tom "velitelském centru". A zároveň také možná i ti, kteří jsou dosud v klubu. Mohu vám nějak pomoci? Zeptám se, i když je mi docela jasné, že mě pošlou k šípku. Vládní agentury už prostě byly takové. Málokterý důstojník byl jiný.

Universe - 21. března 2017 18:55

soukromá zpráva od Universe pro Vojáci, ozbrojení střelnými zbraněmi, oděni až po oči v černém, taktickém oblečení, včetně vybavení i neprůstřelných vest, oči jim zakrývali brýle, někteří měli přes obličej ještě černé šátky. Bylo jich tu dohromady tak deset, né více. Když se však před nimi z ničeho nic oběvíš, skoro nechají svoje čelisti odpadlé na střeše. Zmateně se na sebe vzájemně podívali, jakoby očekávali nějaké pokyny. "Supermane..." osloví tě jeden z nich, který byl evidentně velitelem téhle akce. "...tohle není tvoje věc. Mi tu bráníme dobro a bezpečí všech lidí v této zemi. Pochytej raději pár zlodějíčků a skutečnou práci nech na skutečných mužích!" pronese onen velitel, poměrně dosti nehezkým tónem. Co ale můžeš vidět a oni zatím ne, bylo to jak za nimi vyletěl ze střehy budovy za nimi, byl poloprůhlený a dolevitoval k prvnímu z nich. Obrátil jej rychle k sobě a Marťanovi oči rudě zažhnuli. Voják nevykřikl, ale jeho tvář se skroutila v grimasu. Poté, po několika sekundách zůstal stát na místě s bezduchým pohledem. Takto stihl ´odzbrojit´ještě další dva, než si jej všimli. "Tady je pane!" zvolal jeden z vojáků. "Palte! Máte rozkaz střílet dle vlastního uvážení!" zavelel velitel a vojáci si připravily zbraně ke střelbě.

Clark Kent - 23. března 2017 23:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vojáci byli vyzbrojeni až po zuby a oděni celí v černém. Na obličejích měli masky nebo šátky a oči jim kryly taktické brýle. Nechyběly jim ani neprůstřelné vesty, na kterých měli vesty taktické se spoustou sumek. Prostě a jednoduše byli vyzbrojeni, jako by očekávali opravdu tuhý boj. Ne-li přímo apokalypsu. Tohle se mi nechce líbit. Bleskne mi hlavou, ale i tak se přiblížím a oslovím je. Bylo na nich očividné, že někoho jako jsem já opravdu nečekali. Mnozí z nich, vlastně prakticky skoro všichni zůstali zírat s pusou otevřenou. Avšak jeden z nich, patrně velitel, předstoupil a oslovil mne. Tón, který použil se mi nelíbil ani v nejmenším, a co se týče obsahu slov, tak to to bylo ještě horší. Prohlásil, že to není má věc a taky to, že to oni tu chrání dobro, takže mám jít pochytat pár zlodějíčků a nechat opravdovou práci na opravdových mužích. Nebudu lhát, trochu to zabolelo. Všichni vidí jen to, že nejsem z této planety a neberou mě za sobě rovného. Spíš jen jako mimozemšťana, který si tu hraje na četníky a zloděje. Hlavu vzhůru, Clarku... děláš to pro dobro nevinného, na kterém chtějí dělat pokusy, ne pro svou hrdost. Připomenu si v duchu a donutím se roztáhnout ústa do vědoucího úsměvu. Sestoupím o pár metrů níže, abych jim dal najevo, že nehodlám nikam jít. Stále však setrvávám pár metrů nad zemí, aby na mě dobře viděli. Praví muži ví, kdy je zapotřebí použít násilí a kdy ne. Odpovím veliteli a úsměv se na mé tváři ani nezachvěl, přestože mne jeho postoj dost znervózňoval. Víc jsem však říci nestačil, protože mou pozornost upoutala průsvitná postava J'onna J'onzze, kterak se vynořila za hloučkem vojáků. Ani jsem se nenadál a on bez vydání jakékoliv hlásky k sobě otočil prvního vojáka a jeho oči se zaleskly rudě. Voják zkřivil tvář, ale nevykřikl. Několik málo vteřin to trvalo, ale J'onn se přesunul k dalšímu. Voják, od kterého odešel zůstal stát s prázdným výrazem. Takto stačil "odzbrojit" ještě další dva vojáky, než si jej všimli. Jeden z vojáků vykřikl, že je tady a velitel zavelel, že můžou pálit dle vlastního uvážení. Ne každá mimozemská rasa bude mít hustotu tkání tak vysokou jako Kryptoňané. Musím jej zaštítit. Proletí mou hlavou rychleji než světlo a já se s podobnou rychlostí postavím před J'onna, abych jej ochránil před palbou. Je mi jasné, že nevykryji vše pouze tím, že tam budu jen tak stát, proto se připravím pochytat do rukou kulky, které poletí okolo mne. Myslím, že nyní není nutno použít násilí, veliteli. Pronesu klidným hlasem a čekám, jak vojáci zareagují. Pokud budou střílet, možná mi nezbyde nic jiného, než se bránit.

Universe - 28. března 2017 20:32

soukromá zpráva od Universe pro Vojáci podle pokynu namířili svoje zbraně. Většina však otálela, evidentně hlavně zřejmě kvůli tvé přítomnosti. "Děkuji za pomoc, ale jak jsem řekl, nikomu zde nebude ublíženo..." ozve se marťan za tebou. A pak se stane něco, co bys nikdy nečekal. Projde tebou, projde skrz tebe! Nejprve jen vrchní polovinou těla, které bylo poloprůhledné jako jsi již viděl. "... a tím myslím nikomu...." dodá a natáhne ruku k vojákům. Jejich zbraně jim po několika sekundách vyletí z rukou a rozletí se do stran, kamsi do města. Potom propluje tvým tělem úplně a jeho tělo se pak změní během vteřiny. Místo marťana tu byla zubatá příšera. Vojáci, ti kteří se nekákli ihned do gatí, na ní hleděli, než se postupně sebrali a vzali do zaječích. Zbyl jenom jejich velitel, který na marťana vytasil svůj nůž. "Já se tak snadno nezaleknu!" pronesl hrdě. Zubatá příšera se změnila zase zpátky do marťana, který nebyl nijak průsvitný a vydal se k vojákovi. "Ujišťuji tě, že zítra si už nebudeš z našeho setkání pamatovat nic." pronesl marťan a když se jeho oči upřela na člověka, ten ztuhl jako ti předním a zůstal stát na místě se zakaleným pohledem. Marťan se obrátí poté na tebe. "I když nedokáži přečíst tvé myšlenky, nemusím být telepat abych nevěděl, že máš dozajisté spoustu otázek... mohu na některé odpovědět, ale raději mimo toto místo." řekne ti marťan. Když se poté přesunete na místo dle tvého uvážení, můžete tam klidně letět, protože jak se ukázalo, marťan je stejný dobrý letec jako ty nebo Diana, můžeš položil marťanovi případné otázky.

Clark Kent - 30. března 2017 10:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vojáci namířili své zbraně, ale otáleli se střelbou. Nejspíš jsem to zapříčinil já pouhou svou přítomností. Není to až tak dávno, co mě svět viděl zápolit se Zodem, a kdy do nás zkoušeli pálit vším možným bez zjevného výsledku. Asi si to dobře uvědomovali. Avšak dál to nepokračovalo zrovna tak, jak bych čekal. J'onn za mnou mi poděkuje, ale prohlásí, že zde nebude nikomu ublíženo, načež se zprůsvitní a projde mnou samým. Něco takového bych doteď považoval za zcela nemožné a je mi to zřejmě vidět ve tváři. Oči doširoka rozevřené, zmatený výraz a jednu ruku si přitlačím k hrudi v domnění, že se mi tam co nevidět objeví ukrutná bolest. Nicméně se tak nestalo. Marťan vztáhne ruku směrem k vojákům, jejichž zbraně jim vyletěly z rukou a odletěly kamsi do města. Vidět něco takového bylo opravdu vzrušující, ale docela z toho mrazilo v zádech. Úžasné. Pomyslím si, ale zase se nestačím divit, protože J'onn mnou projde úplně a postaví se přede mne. Tím to však neskončilo, protože se v mžiku jeho podoba změnila. Místo něj tam stála obrovská zelená příšera s obrovskými zuby. Ta změna byla tak nečekaná, že mě donutila udělat krok zpátky. Co to sakra..?! Podivím se v duchu a sleduji ten výjev překvapeným pohledem. Vojáci, kteří na nás doteď mířili se někteří doslova podělali, a dřív nebo později (jen o pár zlomků sekundy) se dali na útěk. Postupně se mi na tváři objevil mírný úsměv, protože mi došlo, že se sice změnil na zubatou příšeru, ale ne proto, aby zaútočil, ale aby je vystrašil a zahnal na útěk. Nicméně jeden z vojáků zde zůstal. Byl to jejich velitel, který byl sice zbaven své zbraně, ale to mu na odvaze neubralo. Tasil svůj nůž a prohlásil, že se jen tak nezalekne. Zubatá příšera se změnila na Marťana stejně snadno a rychle, jako se tu objevila. Ale ani tentokrát proti vojákovi nepoužil násilí. Jen prohlásil, že jej ujišťuje, že si na toto střetnutí zítra už nebude pamatovat. Z místa, kde jsem stál, a sice za J'onnem, jsem neviděl co přesně udělal, ale velitel ztuhl. Jeho tvář se zkřivila v grimasu jako prve u vojáků, které zasáhl svými schopnostmi, a pak se jeho pohled změnil na zcela prázdný. Marťan se pak otočil na mne a řekl, že sice mé myšlenky číst nedokáže, ale dokáže si představit, že mám mnoho otázek, které je mi ochoten zodpovědět, ale na příhodnějším místě. Přikývl jsem a vznesl jsem se nad střechu, nejistý tím, zda umí i létat nebo jen levitovat. Ukázalo se, že je však podobně dobrý letec jako já nebo Diana. Proto jsem po onom zjištění vyrazil za město, k zeleni. Nějaký lesík, nebo odlehlá louka, kde nikdo nebude. Cestou jsem si udělal mini zastávku na nedaleké střeše pro svůj civilní oděv. V lesíku jsem v rámci několika okamžiků na sebe oblékl své šaty a nasadil si zase zpátky své obří brýle. Poté jsem pohlédl na J'onna a zhluboka se nadechl. Otázky se v hlavě objevovaly takovou rychlostí, že bych je nestačil všechny položit, ani kdybychom zde byli do soudného dne. Takže... Začal jsem poněkud nejistě. Hlavně se ho neptej na tu zubatou potvoru. Hlavně ne na to. Bylo by to neslušné. Říkám si v duchu, abych nevzbudil špatný dojem, ale hlodá mne to. Jak jste to udělal s tou zubatou příšerou? Umíte se změnit na cokoliv? Vyhrkne ze mě ta jediná otázka, kterou jsem položit nechtěl a trochu se v duchu zastydím. Moje sebeovládání bylo ta tam. Takže říkáte, že si nebudou pamatovat na vaše střetnutí? To jste jim změnil paměť? Úžasné. Pronesu posléze a uznale pokývám hlavou. Zamyšleně si pak založím ruce na prsou a jednou rukou si podepřu bradu. Jak jsem již říkal prve, a nyní jsem si tím jist více než kdy dřív. Jste nadaná osoba, J'onne. S mnoha skutečně neobyčejnými schopnostmi. A, jak jsem měl možnost vidět, s vysokými morálními hodnotami. Pronesu a s úsměvem svěsím ruce, abych nevypadal tak pedantsky. V kombinaci s vzezřením Clarka Kenta by to spíš vypadalo komicky. Zvažte onu možnost, přidat se do Ligy Spravedlnosti. Navrhnu mu nakonec a ještě dodám. Nebo se alespoň setkejte s jejími členy a udělejte si vlastní obrázek, než se plně rozhodnete. Zaručím vám bezpečnost a možnost volného odchodu, pokud se vám to nebude zamlouvat.

Universe - 31. března 2017 20:18

soukromá zpráva od Universe pro Když dorazíte k lesíku a ty se začneš převlékat, marťan hledí mezitím zpátky k městu. Při tvé první otázce se J'onn pousměje, dokonce se i trochu pobaveně uchechtne, což jde i trochu slyšet. "Každé tělo marťana, ať už žena, muž či dítě, se přirozeně dokáže přizpůsobit svému okolí, abychom přežily. Tedy dokážu na sebe vzít jakoukoliv podobu, ať už zvířecí, nebo lidskou a to včetně hlasu..." řekne J'onn a aby to předvedl, přímo před tebou se promění do... tebe. Bylo to, jako by ses právě díval do zrcadla. Marťan takto vydrží jen okamžik a poté se promění do předešlé zelené podoby. "A stejně jako možnost adaptace, proměny, marťané ovládají telepatii neboť je to základní kámen naší komunikace... nebo aspoň byl..." jeho pohled se přemístí zpátky k městu. "Když jsem se sem před desítkami let dostal, lidé mne nedokázali přijmout... honily mě a chtěli zajmout, musel jsem se bránit aniž bych jim ublížil... a tak se ze mě stal Manhunter... vymazal jsem těm lidem vzpomínky, paměť, vše co vlastně tvořilo jejich mysl a je samotné, zbyla jen prázdná schránka..." pokračoval dál ale šlo cítit, že na to není zrovna dvakrát hrdý.

Clark Kent - 03. dubna 2017 10:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé první, ne zcela uvážené otázce, se J'onn nahlas uchechtl, což mi zrovna nepřidalo. Můj stud byl o to horší, avšak na stranu druhou mě potěšilo, že se nenaštval. Navíc to také vypadá, že má jistý smysl pro humor a dokáže se upřímně zasmát, takže to jen vzbuzovalo ještě větší důvěru v jeho osobu. Nicméně mi v odpověď marťan začal vysvětlovat, jakými schopnostmi oplývá. Řekl mi, že těla každého marťana, nehledě na pohlaví či věk, se dokáží přizpůsobit svému okolí, aby přežily. Proto na sebe tedy dokáže vzít jakoukoliv podobu. A to ať už se jedná o člověka, zvíře nebo tu zubatou potvoru. K mému údivu to J'onn zakončil praktickou ukázkou, kdy se změnil na mě tak, jak jsem tady stál. Bylo to opravdu fascinující a hodně divné se tak na sebe dívat. Jako bych se díval do zrcadla, které je však živé. Dokonalé krytí, Clarku, řeknu si v duchu a pousměji se. J'onn se mezitím změní zase do své přirozené zelené podoby a pokračuje ve vyprávění o svých dalších schopnostech. Začal mi vyprávět, že Marťané také ovládají telepatii, která je základním kamenem jejich komunikace. Pak se trochu zarazí a opraví se, že byl. Minulý čas, který použil jasně napovídá, že je posledním, nebo minimálně jedním z posledních ze svého lidu. Uvnitř mne se vzedme vlna pochopení a lítosti k tomuto muži. Naše dva národy sdílely podobný osud a my jsme to, co po nich zbylo. Než jsem se stihl zeptat, jaký vlastně osud postihl jeho svět a jeho lid, tak J'onn začal s pokračováním své historie. Proto jsem tedy spolkl svou otázku a tiše naslouchal jeho slovům. Svěřil se mi, že když se sem před desítkami let dostal, tak jej lidé nedokázali přijmout. Honili se za ním a snažili se ho zajmout. A jak znám lidskou povahu, tak na něm chtěli dělat jisté experimenty. Je tedy pochopitelné, že se J'onn bránil. Bránil se tak, aby nikomu neublížil, avšak mělo to i stinnou stránku. Těm, kteří jej napadli vymazal vzpomínky na sebe. A nejen na sebe, ale i paměť a vlastně vše, co tvořilo jejich osobnost. Zbyla jen prázdná schránka. Nebudu lhát, to mnou docela zacloumalo. Představa, že by byl někdo schopen zcela vymazat mé vzpomínky, byla opravdu zdrcující. Nedokázal bych si představit, kdybych si nevzpomínal na rodiče, kamarády a na... Dianu. Zatřásl jsem hlavou, abych se zbavil té představy a pohlédl na J'onna, který se také netvářil zrovna nadšeně. Na své činy hrdý není a já se mu nedivím. Myslím, že rozumím... Řeknu vážným hlasem, ve kterém je patrná chápavost, ale i smutek. Bránit se, je přirozeností, kterou nám nemůže nikdo upřít. Dodám a povzdechnu si. Ani já jsem to neměl lehké, J'onne. Nebudu lhát, prožil jsem krásné dětství zde na Zemi, protože se mě ujali dva nejlepší lidé na světě. Mí lidští rodiče mne vychovali a naučili mne hodnotám. Byl to pro ně ale život ve strachu. Ne ze mne, ale z toho, jak se lidé zachovají, jestli se prozradím. Pronesu a oči mne trochu zaštípou, protože si vzpomenu na otce a jeho poslední chvíle. Nicméně se ovládnu a nenechám, aby se emoce prodraly na povrch. A když jsem se před pár měsíci opravdu prozradil, tak byly reakce také smíšené. Demonstrace, abych vypadl z této planety ze strany civilního obyvatelstva. A vláda? To nechci ani domýšlet, jak se ti na mne připravovali. Dodám a trochu se pousměji. Teď totiž přijde ta lepší část, kdy se mince obrátila. Když se ale objevil Zod a já se s Dianou postavil na stranu lidí, místo na stranu svého lidu, tak pochopili, že nejsem hrozba, ale jen muž, který chce pomáhat. Který bude tuto planetu a její lid ochraňovat. Vysvětlím a pokračuji dál, téměř jedním dechem. Stejné to bylo, když se zde objevil Darkseid. Tehdy jsme se spojili s ostatními a společnými silami jsme jej odrazili. A právě tehdy nás všechny lidé začali brát za vlastní. Dostali jsme vyznamenání a myslím, že nás vláda už nebere jako hrozbu. Na moment se odmlčím a sleduji, jak se při tom tváří. Je však dost jiný oproti lidem, takže nevím jistě, jaký výraz znamená co. Mohu to jen odhadovat. A teď vám nabízíme, abyste se mezi nás přidal. Tím si dozajista vysloužíte v očích lidí důvěru a mohli by tak po vás přestat neustále pátrat. Nehledě na to, že budete také pod naší ochranou. Dodal jsem, znovu mu nabízejíc místo v Lize Spravedlivých, což byl tak nějak můj prvotní cíl. Nyní se však už nejedná jen o to, ale i o potřebu tomuto muži pomoci, aby nebyl stále na útěku a dostal od těch honících "psů" taky jednou pokoj.

Universe - 04. dubna 2017 20:04

soukromá zpráva od Universe pro Marťan ti naslouchá a občas přikyvuje. "Tvá slova jsou moudrá, na někoho tak mladého." řekne marťan. "Přišel jsem na tuto planetu, když vaši lidé vstoupily poprvé do vesmíru a již v té době jsem věděl, že jestli mám někde druhý domov, je to zde." řekl dále, hledíc opět na vzdálené město. "Nechci aby Zemi potkal podobný osud jako můj domov..." povzdechne si. "Víš, na Marzu, jsme žili vcelku poklidně, až na občasné potyčky s jinými marťany. My, zelení marťané jsme byly napovrchu, uzpůsobeni více tomu životu a pod námi, v podzemí, žily bílý marťané. Byly uzpůsobeni více tvrdším podmínkám, které tam panovali. Pak ale jednoho dne na nás neočekávaně zaútočily. Nemohli jsme se pořádně bránit, protože jsme nebyly připraveni a pod jejich rukama padali muži, ženy i děti nevyjímaje... včetně mojí vlastní rodiny, mé vlastní ženy a dětí... byly vhozeni do ohnivé jámy, kde skonali strašlivou smrtí a jejich nářek slyšívám dodnes v těch nejtemnějších snech..." na okamžik se potom odmlčel. "Můj domov zničila rasová nenávist a nedopustím, aby se tak stalo i tady."

Clark Kent - 05. dubna 2017 00:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Marťan naslouchá mým slovům se stoickou trpělivostí a občas přikývne na znamení, že mi rozumí. Dokonce mne, poté, co domluvím, i pochválí, že na někoho tak mladého jsou má slova moudrá. Potěšilo mne to, protože jsem se až tak moudře necítil. Ba spíš naopak jsem se poslední dobou cítil jako dítě, které ničemu nerozumí, a kterému musí být vše vysvětleno. Ale tak už to prostě asi chodí, když se objevují Bohové a mimozemské civilizace, které mají záměr zničit nebo zotročit lidstvo. Díky, ale říkal jsem jen to, co jsem cítil a čemu věřím. Odpověděl jsem na jeho slova chvály a lehce jsem se usmál. J'onn se mi naoplátku rozhodl říci svůj příběh, který začal v době, kdy lidé poprvé vstoupili do vesmíru. Už tehdy věděl, že jestli někde nalezne druhý domov, bude to právě zde na Zemi, což jsem více než jen chápal. Už od chvíle, kdy mi rodiče řekli, že nejsem odtud a ukázali mi loď, ve které jsem sem přiletěl, tak jsem věděl, že jsem jiný, ale že zde se nachází můj pravý a jediný domov. Proto jsem teď naoplátku zase já přikývl, naslouchajíc každému jeho slovu. Můj nový zelený přítel pokračoval a pomalu se prokousával k jádru věci. K jádru, které mne samotného zajímalo, ale o kterém jsem se bál, že může být velice citlivé - Co se stalo s jeho světem a jeho lidem. J'onn mi vyprávěl o tom, že na Marsu žili poklidným životem, který tu a tam, spíš ojediněle, vystřídala nějaká potyčka s jinými Marťany. Podle všeho se jejich lid dělil na zelené Marťany, kteří obývali povrch planety, a bílé Marťany, kteří naopak žili v tvrdých podmínkách v podzemí. Avšak jednoho dne se z obyčejné potyčky vyklubalo celkové napadení. Zelení Marťané se nemohli efektivně bránit. Byli zaskočeni a nebyli na něco takového připraveni. Pod rukama bílých Marťanů padali muži, ženy i děti, bez jakékoliv milosti. Mezi nimi byla i jeho rodina, žena s dětmi, kteří skončili v ohnivé jámě, kde skonali strašlivou smrtí. Jejich nářek prý občas slyšívá ještě dnes. Válka je zrůdnost na všech světech, pomyslím si a v mé tváři se zračí lítost a čiré zhrození. Takové věci je těžké si představit. A já nemám ponětí, jak se může cítit, když to všechno zažil a viděl na vlastní oči. Vidět v takové situaci svou rodinu, nebo blízké, tak bych to nejspíš neustál a přišel bych o rozum. To je... to je hrozné... Je mi to líto, J'onne, opravdu. Pronesu mírným tónem, ve kterém zaznívá neskrývaná upřímnost. Než jsem stačil říci cokoliv dalšího, tak J'onn prohlásil, že jeho domov zničila rasová nenávist, a on nedovolí, aby se něco takového stalo i tady. Tato slova ve mne vzedmula vlnu odhodlání a já přistoupil k zelenému Marťanovi. Lehce jsem mu položil ruku na rameno v přátelském gestu. Společnými silami zvládneme více, než každý sám. A já slibuji, že vám v této snaze pomohu, jak jen budu moci. Pronesu vážným hlasem a přátelsky se usměji. My všichni. Dodám vzápětí a stáhnu ruku z jeho ramene. Následně o krok ustoupím a v naprosté tichosti vyčkám, zda mi konečně odpoví, jak se rozhodl. Vím, že toto rozhodnutí pro něj musí být těžké, ale jak jsem již řekl, může se plně rozhodnout až po shledání s ostatními členy Ligy Spravedlnosti.

Universe - 11. dubna 2017 19:52

soukromá zpráva od Universe pro Marťan zamyšleně hledí na město před vámi. Evidentně nad něčím přemýšlí, možná si rovná myšlenky, kdo ví, ale rozhodně nad něčím uvažoval. Nebo to tak alespoň rozhodně vypadalo, přinejmenším. Z jeho zelené tváře se nedalo příliš vyčíst. "Ztráta blízkých nikdy není jednoduchou věcí..." pronese marťan. "...ale tím, že se pokusím udělat Zemi lepším světem než byl ten můj, uctím tak jejich památku, stejně jako ostatních, kteří padli." praví ještě poté. Načež se k tobě otočí a hledí přímo na tebe. "Bude mi tedy ctí, přidat se k vám." řekne a nabídne ti svou ruku, jako stvrzení.

Clark Kent - 12. dubna 2017 15:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Marťan zamyšleně a dost možná také částečně zasněně hledí na město před námi. Z jeho tváře šlo pramálo vyčíst, ale tušil jsem, že myslí na své blízké, které ztratil. Proto jsem také mlčel a dal mu čas na promyšlenou. Nechtěl jsem na něj zbytečně tlačit a pokazit tak onu možnost, že by se přidal k Lize Spravedlnosti. J'onn však nakonec promluví. Pronesl, že ztráta blízkých nikdy není jednoduchá věc. Přikývl jsem, neboť jsem tomu moc dobře rozuměl. Já také přišel o osobu, která mi byla velice blízká. Věnoval jsem mu jeden chápavý pohled, než jsem se s ním zahleděl na město. J'onn pak pokračoval a dokončil myšlenku, že tím, že se k nám přidá a pokusí se ze Země udělat lepší místo, uctí památku svých blízkých i těch ostatních, kteří padli. Na mé tváři se objevil posmutnělý úsměv, neboť jsem byl rád, že tento muž bude stát po mém boku spolu s ostatními, když se situace vyostří. Ale zároveň jsem s ním soucítil. Věci, se kterými se mi svěřil by zlomily mnohé, včetně mne samotného. Do jisté míry jsem toho muže i obdivoval, že zůstal silný a i přes to všechno chce ze světa stále udělat lepší místo. Marťan se nakonec ke mě otočil a pronesl, že mu bude ctí se k nám přidat. Pevně, ale ne příliš, jsem mu stiskl nabízenou ruku a věnoval jsem mu úsměv. To rád slyším, J'onne. Pronesu s oním úsměvem a ruku mu posléze také pustím. Batman bude poskakovat štěstím. Dodám a upřímně se nad tou myšlenkou pousměji. Vidět Bruce Wayna v tom svém černém oblečku poskakovat štěstím, je opravdu vidina, která by rozesmála i toho největšího morouse. Zvlášť když by ho znal jako já. Z kapsy svého saka vytáhnu svůj komunikátor a podám ho J'onnovi. Vezměte si jej. Až to bude zapotřebí, tak vás Batman bude kontaktovat. Nebo naopak vy budete moci kontaktovat jeho či jiné členy Ligy. Vysvětlím J'onnovi a předám mu to. Já si pak v Brucově jeskyni vezmu nový, nebo se budu spoléhat na Dianu, která má stále ten svůj. Za jiných okolností bych jej asi rovnou vzal za Brucem, ale ten jel na ten podivný ostrov, kde se objevuje ten muž, který přichází s tou přílivovou vlnou, nebo s čím to vlastně mělo být. Proto toto setkání nových členů musíme odložit na dobu, než se vrátí. Vraťme se do města. Musím se podívat, co se stalo s Dianou. Nadhodím a trochu úzkostlivě se podívám na město. Bylo mi více než jasné, že se odtamtud dostala v pořádku. Přece jen těch vojáků nebylo tolik a nebyli nijak extrémně vyzbrojení. Už jsem Dianu viděl bojovat proti větším hrůzám a přesilám, ale jistota je jistota. Bylo tam hodně mimozemšťanů, kteří jsou pro mě velkou neznámou. Proto ani moc nečekám na případnou odpověď a vznesu se k nebi, kde pak zamířím nad město, abych zjistil, zda je Diana ještě někde ve městě, nebo už odletěla domů.

Universe - 13. dubna 2017 18:16

soukromá zpráva od Universe pro Marťan si tvou ruku stiskne. Jeho stisk byl pevný, nikoliv silný, ale pevný, sebejistý. Vezme si od tebe i nabízený komunikátor. Sice na něj chvíly trochu nevěřícně, zkoumavě hledí, ale nakonec zmizí v záhybech v jeho oděvu. Vydáte se tedy zpátky k městu. V dálce spatříš Dianu, která byla na jedné ze střech budovy. Marťan však zastaví a přistane na střeše jiné budovy, která byla značný kus od té, kde byla Diana. V dostatečné vzdálenosti, aby na ní stále viděl, ale zřejmě né natolik, aby si váš všimla. "Cítím její silnou auru, ale stejně jako u tebe, nemohu dosáhnout do její mysli. Obě vaše mysli jsou mi zavřené." řekne, hledíc napůl Dianiným směrem. "Ale můj marťanský smysl mi říká, že ona nebude jako ty." dodá a podívá se tvým směrem.

Clark Kent - 18. dubna 2017 12:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vydali jsme se teda zpátky k městu, ke kterému jsem upíral svůj vše prostupující zrak, hledajíc Dianu. Věděl jsem, že je v pořádku, natolik jsem věřil ji i jejím schopnostem, ale jisté obavy tam přece jenom byly. Mohla to být nefalšovaná bohyně, ale já o ni měl pořád strach. Už od doby, co ji Bizarro tak těžce poranil, tomu tak bylo. Přece jen jsem se nezapřísahl jen sobě, ale i Brucovi a také její matce, královně Hyppolitě, těsně předtím, než ji Áres proměnil v kámen. A tuto přísahu jsem hodlal dodržet. Netrvalo to nikterak dlouho a zahlédl jsem Dianu, jak stojí na střeše jedné budovy. Chtěl jsem za ní vyrazit, ale J'onn byl poněkud jiného názoru, protože přistál na jiné střeše kus dál od té, na které stála Diana. Vypadal, že se mnou chce probrat ještě něco důležitého, zvlášť když to nechtěl probírat před ní. Pokrčil jsem rameny a následoval jsem jej tedy na střechu, kde jsem přistál kus od něj a vyslechl si ho. Nemusel jsem jej ani pobízet, protože začal mluvit sám. Řekl mi, že cítí její silnou auru, načež zopakoval, že její mysl je, stejně jako ta má, pro něj uzavřena. Posléze ale dodal, že jeho Marťanský smysl mu však napovídá, že ona není jako já. Je to tady... Pomyslím si a poněkud smutněji se pousměji. Je tomu tak, J'onne. Přiznám se a přikývnu, abych tím podtrhl skutečnost, že má naprostou pravdu. Tvůj smysl ti napovídá naprosto správně, že Diana není jako já. Dodám a usměji se. Tentokrát však po stopách smutku není ani památky. Já jsem, stejně jako ty, mimozemšťan, Kryptoňan. Diana se však narodila na této planetě, stejně jako její předci. Začnu s vysvětlováním a lehce se zasměji, protože si vzpomenu, jak moc neuvěřitelné to tehdy bylo pro mě, když mi vyjevila svůj původ. Mimoděk si vzpomenu na jejího "otce" a "strýce", u kterého jsem v kovárně strávil nějakou dobu. Nebudu ani slovem přehánět, když řeknu, že Dianin původ je Božský. Protože tak to opravdu je. Olympští bohové starého Řecka jsou stejně reální jako ty, nebo já. A Diana mezi ně tak nějak patří. Pronesu vážným hlasem, aby si nemyslel, že si z něj nějak utahuji. Vím, že to zní jako nějaký vtip. Také jsem na ně nevěřil, dokud jsem se s nimi nepotkal... a s některými dokonce neporovnával síly. Doplnil jsem, abych tak dodal svému tvrzení na věrohodnosti a pousmál se. Avšak hned na to jsem si J'onna změřil možná trošku podezřívavým pohledem. Zajímalo by mne, jestli tím něco sleduje nebo ho hnala čistá zvědavost. Chvilku jsem na něj tedy podezřívavě hleděl, čekajíc, zda mi na to něco řekne, ale pokud s ničím nepřišel, tak jsem vyrazil za Dianou.

Universe - 25. května 2017 19:14

soukromá zpráva od Universe pro Marťan naslouchal každému tvému slovu, ostatně tak tomu bylo neměně až doposud. Naslouchal a nepřerušoval, dokud jsi sám neskončil. "Pozoruhodné." řekne nakonec po tvém vysvětlování. "Ve chvílých klidu jsem se snažil zjistit sám co nejvíce o této planetě, samozřejmě studií, stejně tak i studií její historie, ovšem nikdy by mě nenapadlo a to ani ve snu, že ´legendy´ mohou býti skutečné, jako jsem já či ty." řekne potom J´onn. Ještě chvíly hleděl jejím směrem, vypadalo to, jako kdyby si v hlavě srovnám myšlenky. "Zde vás opustím, Synu Kryptonu. Pro jedinou noc bylo všeho již dost. Ale neboj se, nezapomenu." řekne poté a poukáže zeleným prstem na své ucho, ve kterém se zřejmě již ukrýval tebou věnovaný komunikátor. "Jsem si jist, že nás osud svede brzy zase dohromady, ale i přesto, kdyby mu to trvalo, neváhej mě kdykoliv kontaktovat." rozloučí se J´onn a poté co ti pokyne, odletí do nočního města.

Clark Kent - 21. června 2017 13:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro J’onn poslouchal každé mé slovo, stejně jako tomu bylo doposud. Vlastně byl nesmírně vděčným posluchačem, který hltal každé mé slovo, a ani jedinkrát mne nepřerušil. Když jsem pak nakonec domluvil a vysvětlil mu, jak se věci opravdu mají, tak pronesl, že je to všechno pozoruhodné. Podle všeho i on sám se, ve chvílích klidu, snažil o této planetě zjistit co nejvíc. Převážně studiem historie. Avšak ani ve snu ho nenapadlo, že staré legendy mohou být skutečné. Tak jest… Myslel jsem si to samé… předtím. Přitakám mu s lehkým pousmáním a podívám se směrem, kterým se díval i on. A sice na Dianu. Chápu jeho zaujetí… Diana je pozoruhodná žena… a to ji ještě nedoceňuji… Pomyslím si a pokývám uvědoměle hlavou. Ona je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Dojde mi, ale pak jsem byl vyrušen ze svých myšlenek, protože J’onn znovu promluvil. Řekl mi, že zde nás opustí. Pro jednu noc toho bylo již dosti a já se mu moc nedivím. Ne každý den se potkáš s mimozemšťanem a svedeš boj o vlastní existenci s lidmi, kteří na vás chtějí dělat pokusy. Než se však odebral k odchodu, tak mne ujistil, že se nemám bát, protože nezapomene. Při tom poukázal svým zeleným prstem na své ucho, ve kterém už byl můj komunikátor. Pousmál jsem se, protože jsem si nevšiml, kdy si ho tam dal. A navíc také proto, že s tou spoluprací už vlastně docela počítá. Na konec ještě dodal, že je si docela jist, že nás osud znovu brzy svede dohromady. Avšak kdyby to tomu osudu trvalo přespříliš dlouho, tak se ho nemám bát kdykoliv kontaktovat. Bez obav, J‘onne… Na shledanou… Rozloučím se s marťanem, kterého chvilku sleduji, jak odlétá dál do města. Když se mi ztratí ze zorného pole, tak se pousměji a podívám se směrem k Dianě. Úkol splněn… Pomyslím si a vznesu se do vzduchu. Poté pomalu přeletím až k Dianě, kterou také oslovím. Jak to šlo? Jsou všichni v pořádku? A ty? Zeptám se na průběh té razie, před kterou šla varovat všechny mimozemšťany v tom baru. A samozřejmě jsem se nemohl nezeptat, jestli je v pořádku i ona sama. Není to ještě tak dlouho, co sama ležela v nemocnici. Bruce bude nadšený… vypadá to, že máme dalšího spojence… dal jsem mu svůj komunikátor a on mi své svolení, že ho můžeme kdykoliv kontaktovat. Vypovím Dianě zase svou část příběhu, avšak až poté, co mi ona sama dopověděla svou část, načež se poté na ni usměju. Pojďme domů... Navrhnu posléze a pokud bude černovlasá bojovnice s těma nejkrásnějšíma modrýma očima souhlasit, tak vyrazíme domů do Metropolis, do našeho bytu.

Universe - 24. srpna 2017 20:07

soukromá zpráva od Universe pro Poté co se Marťan rozloučí a zmizí ve městě, zůstaneš poněkud sám. Tedy vlastně né tak úplně sám, protože kousek tu byla Diana. Vydal si se tedy k ní. Ta tě přivítala s lehkým úsměvem jí vlastní. "Vše proběhlo hladce. Bez zranění či konfliktů." odvětí ti Diana, ohledně tvojí otázky, jak vlastně její situace probírala a jestli všechno bylo tak nějak v pořádku. "Tak to jsou dobré zprávy." řekne Diana na to, když jí poté ještě řekneš, jak úspěšný jsi ohledně Marťana a nabídky pro jeho účast v Lize. Váš návrat domů, do Metropolis ale nebude zřejmě tak rychlí, jak jsi poněkud doufal. Diana si na okamžik zakreje rukou ucho, ve kterém měla komunikátor, což znamenalo jediné, že jí někdo kontaktoval. "To byl Bruce... očekává nás na ostrově Sv. Mikoláše, za svítání." řekne ti, nebo spíše tak nějak předá vzkaz, který dostala.

Clark Kent - 04. září 2017 10:04

soukromá zpráva od Clark Kent pro Osud pro nás měl ale jiné plány. Zrovna ve chvíli, kdy jsem Dianě navrhl, že bychom mohli jít domů, se jí v uchu rozezvučel komunikátor. Bylo jasné, že to byl Bruce a mě napadlo, že může mít problémy. Přece jen tam jel v civilu. Nebo tak to alespoň původně říkal. Dojde mi, že Bruce vždycky jedná tak, aby neodhalil svoje pravé úmysly. Trochu jsem se pousmál, ale to už Diana přišla s tím, že nás Bruce očekává na ostrově svatého Mikoláše. Takže jsem měl pravdu.. možná ne přímo problémy, ale nějaký zádrhel se možná objevil Řeknu si v duchu a na oko unaveně si povzdychnu. To abychom pomalu vyrazili... nemůžeme Bruce nechat čekat. Řeknu a zářivě se usměji, abych dal najevo, že s tou únavou jsem to jenom hrál. Nevím proč, ale držela se mě dobrá nálada. Byl jsem s Dianou a navíc jsem poznal nového spojence, který sdílí podobný osud jako já a Kara. Ano, jsem za něj a za to, co mi řekl smutný, ale zároveň se necítím tak sám. Jakmile jsme se s Dianou vznesli a vyrazili směr ostrov sv. Mikoláše, tak jsem si začal užívat tu volnost. Donedávna jsme byli s Dianou uzavřeni v okovech lidské společnosti, kde jsme nemohli dát najevo kdo jsme, abychom se neprozradili. Teď jsme si ale mohli krásně užít volnosti a proletět se beze strachu, že nás někdo uvidí, nebo že nás trefí nepřátelská střela či laserový paprsek z očí. Na moment jsem si vzpoměl na Darkseida, ale pak jsem se pousmál. Ten je poražen.

Universe - 08. září 2017 20:51

soukromá zpráva od Universe pro "Tak jest." přitaká ti nakonec Diana. A tak jste se oba vznesli nad město a zamířily na sever, kde se skrývala ledová čepice téhle planety. Nemuseli jste pospíchat, do východu nějaký ten čas zvýbal a tak to vydalo jako spíše jenom takoví výletní, vyhlídkoví let. Pod váma se totiž kromě moře, střídali i ostrovy a miniostrůvky, souostroví, korálové i bariérové útesy. A sem tam i výletní lodě. Jak jste se ale přibližovali severu, vzduch začínal být studenější a studenější a i země se pod vámi měnila. Rostliny, lesy, to vše se začalo pomalu vytrácet a vše začínala nahrazovat pustá tundra, kterou pozvolna začínala pokrývat jemná peřina sněhu, která se zhutňovala a zhutňovala až se změnila v pravou sněhovou nadílku. Slunce začalo vystrkovat svoje první paprsky, když jste zahlédli loď, ledoborec, který kotvil na břehu zamrzlého moře. Loď nesla iniciáli Wayne Enterprise. A na přídi lodi stála jediná osoba, v hutném kabátu s kapucou, kterou lemoval kožich - Bruce.

Clark Kent - 18. září 2017 11:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi souhlasně přitakala a pak jsme společně vyrazili. Bylo příjemné se pro změnu někam nehnat a jenom si užívat společného letu. Pro mě to bylo jako balzám na duši, protože jsem se teď nemusel o nic strachovat a jen tu teď být s ní. Náš vyhlídkový let byl skvělý, protože se nám naskytly pohledy na mnoho krásných ostrovů a miniostrůvků. Dokonce i korálové útesy jsem měl to štěstí popatřit svým pohledem, kterým jsem prohlédl i vlnící se mořskou hladinu. Byl to krásný pohled a já si ho užíval plnými doušky. Ano, už jednou jsem korálový útes viděl, ale to bylo v jiných dobách. V dobách, kdy se objevil Zod a jeho stroj chtěl přetvořit Zemi. Tehdy jsem si to moc užít nedokázal. Čím dále na sever jsme se dostávali, tím se vzduch stával studenějším. Mě ani Dianě to bohudík nevadilo a tak jsme pokračovali. Pod námi se scenérie poněkud změnila. Místo bujného zeleného porostu se pod námi začínala rozkládat tundra a bezútěšná krajina, kterou začal pokrývat sníh. Ten se čím dál víc začal nahušťovat a měnit se v pořádnou sněhovou peřinu. Nakonec jsme dorazili do zmrzlé krajiny, kde poblíž břehu kotvil ledoborec, na jehož boku byly insignie společnosti Wayne Enterprises, a na jehož přídi stál Bruce. Narozdíl od nás, byl Bruce zabalený v tlusté polární bundě s kapucí, kterou lemoval kožich. Trochu jsem se pousmál a zamířil jsem k němu. Spolu s Dianou jsme přistáli poblíž Bruce na přídi a já jej rovnou oslovil. Bruci. Doplnil jsem to lehkým kývnutím a přišel jsem o něco blíž, abychom na sebe nepokřikovali přes celou palubu. Naskytly se nějaké potíže? S čím potřebuješ pomoci? Zeptám se ho a přátelsky se lehce pousměji.

Universe - 24. září 2017 13:23

soukromá zpráva od Universe pro Dorazily jste k ledoborci, jehož boky honosně nesli logo Waynovi společnosti. A na přídi vás neočekával nikdo jiný, než majitel nejenom lodi, ale i společnosti jako takové. Narozdíl ale od vás nebyl příliš odolný vůči počasí, které zde panovalo a tak byl oblečen do něčeho teplejšího. Trpělivě očekával než jste oba dosedli k němu. "Neděje se nic. Jenom jsem zastánce toho, když do vesnice dorazíme jinak než je pro vás třeba běžné." opáčí Bruce a zastrčí si ruce do kapes kabátu. Za jeho záda se na horizontu začínali oběvovat první sluneční paprsky, které vzhledem k tomu na jakém místě, zeměpisně, jste se nacházeli, byly jasnější, příjemnější. "A počítám, že jste byly u naše přítele úspěšní." dodá ještě poté k tomu, narážejíc na vaše setkání s Marťanem a přednesení návrhu o účasti v Lize. "Notak, kdy už konečně vyrazíme.... nudím se." ozve se z nedaleka poměrně známí dětský hlas, který nemohl patřit někomu jinému než Damienovi, který se po několika okamžicích oběvil, v podobném ošacení jako Bruce, jen v menším vydání a s katanou přes rameno. "Nesehnal jsi chůvu?" poznamenala Diana. "Žádná chůva ho nechci hlídat, nehledě na to, kolik jim nabídnu..." utrousí Bruce. Viditelně mu nebylo příliš příjemné to, že s sebou musel tahat i Damiena. A Dianina poznámka tomu taky moc nepomohla.

Clark Kent - 04. října 2017 11:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi suše odvětil, že se nic neděje. Jenom je prostě zastáncem poněkud jiného způsobu cestování, než je u mě nebo u Diany běžné. V duchu jsem se pousmál, ale nechtěl jsem vypadat povýšeně, tak jsem to přešel pouhým přikývnutím. Hned poté se téma změnilo, protože se Bruce zeptal jestli jsme byli úspěšní u našeho mimozemského přítele. To už jsem se ale pousmál i na venek, protože jsem byl opravdu rád, že někdo jako J'onn se přidal k našemu podivnému "spolku". Máš pravdu, to byli. Přisvědčil jsem Brucovi a na plno jsem se usmál. Z J'onna J'onzze se vyklubal moc příjemný chlapík. Přijal naši nabídku a řekl mi, že se na něj můžeme kdykoliv obrátit. Řekl jsem a pak jsem ještě dodal. Dal jsem mu svůj komunikátor, takže to můžeš kdykoliv zkusit. V tom se kousek stranou ozve čísi dětský, poněkud známý hlas, krerý říkal, že se už nudí a rád by už vyrazil. Hned mi bylo jasné, komu tento hlas patřil. Jeho majitel, Damian Wayne, se ukázal hned vzápětí. Bruce nevypadal, že je rád, že tu s ním jeho syn je. A Dianina poznámka, zda nesehnal chůvu, Brucově náladě moc nepřidala. Znova jsem se v duchu pousmál, ale na venek jsem nedal nic znát. Nutno dodat, že jsem s tím měl trochu problém, protože mě Brucova odpověď trochu pobavila. Takže mladého Damiana nechce nikdo hlídat? Nedokážu si představit proč. Řeknu si a pousměju se na mladíka, kterému kývnu na pozdrav, i když je mi už od počátku jasné, že odpovědi se mi nedostane ani za mák. Předpokládám, Bruci, že už máš nějaký plán, nebo alespoň postup jak pokračovat a oslovit toho muže, po kterém pátráš. Mýlím se snad? Zeptám se a v duchu poděkuju, že tu nemusím mrznout jako on. I když má polární oblečení, stále to nemohlo být nic příjemného.

Universe - 08. října 2017 17:49

soukromá zpráva od Universe pro "Nejprve by jste měli zapadnout. V podpalubí je kajuta, kterou jsem nechal připravit pro vás. Najdete tam něco v čem zapadnete poněkud lépe. Až budete hotoví, sejdeme se na zadní palubě." řekne Bruce. V tomhle měl tak trochu pravdu. Asi bude lepší nezachytit ihned nechtěnou pozornost. Diana ti pokyne a když se společně tedy vydáte do podpalubí, kajutu o které Bruce mluvit nebylo moc těžké najít. Uvnitř to byla prostě kajuta pro dva, na jejíž postelích byly na hromádkách narovnané různé druhy oblečení. Víceméně toho na teplejší bázi a dva kabáty, pánský a dámský, které nebyly tak silné jako ten Brucův, ale kožešina kolem kapuce byla pro Dianu lákadlem, kterému špatně odolávala i když předtím trochu protestovala ohledně toho množství oblečení, které na sebe musela natáhnout. Nyní jsi měl poprvé možnost vidět, jak čarovné její brnění vlastně bylo. Amazonka se totiž vůbec nenamáhala své brnění sundat, místo toho připravené oblečení natáhla přes něj a brnění pod oblečením naprosto zmizelo. Nikde, v žádném záhybu nebylo poznat, že tam je. Když jste se tedy převlékli a vydali se na zadní palubu, Bruce už tam byl a podle toho jak se Damien, který to byl taky přítomen, tvářil, zřejmě proběhla menší výměna názorů mezi nimi. "Vesnice, je jedna z posledních několika, které jsou obývány ještě původními obyvateli. I když i k nim už dorazila moderní technologie, vesničané, zejména ti staří jsou poněkud nedůvěřiví k nově příchozím. Buďte proto milí." řekl Bruce a s posledními slovy se obrátil hlavně na Damiena, který jenom protočil oči v sloup. Poté poukázal na kousek dále přítomné auto a pokynul k nasednutí. Damien se ihned dral dopředu, ale Diana jej ale předeběhla a zabrala tak pro sebe místo vedle řidiče vepředu. Damien, viditelně nebyl nijak nadšený ale i tak nakonec zapadl na sedadlo vzadu, Bruce usedl na sedadlo řidiče a jakmile si usedl i ty, auto bylo pak vypuštělo k lodi bočním vchodem, který se otevřel a zpola zasněžená tundra se tak před vámi otevřela.

Clark Kent - 14. října 2017 10:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když mi Bruce řekne, že bychom nejdříve měli zapadnout, a že nám připravil kajutu s převlečením, tak přikývnu. V tomhle mu důvěřuju, protože on byl tím, který se na všechno důkladně připravuje. Přece jen i na mě byl připravený víc než dobře. Až bych řekl, že se na mě připravoval možná už delší domu. Hmm.. I tohle je možné.. Pomyslím si, ale přikývnu ještě jednou, abych mu dal na vědomí, že se tedy sejdeme na zadní palubě, až se převlékneme, přesně jak navrhoval. Vydal jsem se tedy za Dianou, která mi pokynula, abych ji následoval. Během chvilky jsme dorazili do předem připravené kajuty pro dva. Na postelích byly úhledně složeny dva komínky oblečení. Jeden komínek pánského a druhý dámského oblečení, poněkud teplejšího ražení. Diana zprvu nebyla nadšena a protestovala nad tím množstvím oblečení, ale kabátek lemovaný kožešinou, podoný tomu Brucovu, se jí očividně hodně zalíbil. Já jsem se nad tím jen pousmál. Stejně jako Diana, i já jsem si ono oblečení přetáhl přes svůj úbor. Ovšem u Diany to bylo poněkud jiné, než u mě. Její brnění, které ji věnoval Héfaistos, pod oním oblečením jakoby úplně zmizelo. Prostě jako by pod tím oblečením vůbec nebylo. Překvapeně jsem zamrkal a pousmál se. Héfaistos je opravdu mistrem mistrů. Tvé brnění pod tím oblečením vůbec není vidět. Jako by tam vůbec ani nebylo. Řeknu s jistým respektem a vlastně i tak trochu s údivem v hlase a zakroutím hlavou. Byla to úžasná ukázka jeho umu a já jsem poctěn, že jsem mohl, byť jen na tak krátkou dobu, vypomáhat u jeho výhně, v jeho kovárně. Sluší ti to. Neodpustil jsem si jí zalichotit, když jsme už byli oblečení a plně připraveni vyrazit za Brucem na zadní palubu. Na zadní palubě jsme se setkali s Brucem i jeho synem. Oba se tvářili dost přešle a já usoudil, že mezi nimi proběhla nějaká výměna názorů. Raději jsem se neptal, co se děje, ostatně to asi ani nebyla má věc tak jsem to přešel s vážnou tváří. Bruce se zachoval profesionálně a řekl nám, že Vesnice, do které míříme je jedna z posledních, která je obydlena čistě původními obyvateli, kteří jsou ale dost nedůvěřiví k cizincům. Zvlášť ti starší z nich určitě. Zmínil také, že moderní technologie už k nim sice dorazili, ale asi to nebude zrovna to, nač jsme zvyklí. Nakonec ještě kladl důraz na to, abychom na ony obyvatele byli milí. S tím se podíval hlavně na Damiena, který protočil oči vsloup, ale nic na to neřekl. Bruce pak ukázal na opodál stojící auto a pokynul k nasednutí. O zasednutí na místo spolujezdce jsem se ani nepokoušel, ikdyž bych měl asi největší šance vzhledem k mé rychlosti. S pousmátím jsem se na to vykašlal a přijal místo vzadu. Bylo mi upřímně jedno, kde budu sedět. Damien se dral dopředu, ale Diana jej předběhla a usadila se na místě spolujezdce. Mladík z toho nebyl viditelně nadšený, ale nakonec se s tím smířil a usadil se vzadu, stejně jako já. Nakonec Bruce vyrazil s autem skrz právě otevřený vchod v boku lodi a vzal nás do zasněžené tundry. Chvilku jsem počkal, než jsem usoudil, že je pravý čas, zeptat se na více informací. Takže. Začal jsem zlehka, abych na něj nevysypal všechny otázky najednou jako Lois. Co přesně máš v plánu?, zeptám se s vážnou tváří i tónem hlasu. Chceš toho muže kontaktovat skrze ty původní obyvatele, kterým pomáhá? Dodám pro upřesnění své otázky a ještě na konec dodám jeden menší dotaz. Očekáváš nějaké potíže? Ptal jsem se ne, kvůli sobě nebo Dianě, ale spíš kvůli němu samotnému a jeho synovi. Nevypadali, že by sebou měli ty jejich ochranné obleky. Ikdyž je pravda, že nevím co mají pod tím vším oblečením. Nehodlám ale porušovat jejich soukromí. Ostatně nevím proč bych něco takového vůbec měl dělat.

Universe - 22. října 2017 20:03

soukromá zpráva od Universe pro Cesta se trochu vlekla. Jednak za to mohlo ticho, které uvnitř vozidla panovalo a taky, protože krajina kolem byla tak nějak víceméně jednotvárná - kameny, sem tam nějaké suché křoví, poletující sníh a přítomná námraza. I Damien vedle tebe, s rukou opřenou o dveře vozidla, vypadal dost znuděně. Pak přišli tvoje otázky. "Ano, něco takového v úmyslu mám." odvětím Bruce na tvou otázku, jak to má vlastně tak nějak vymyšlené a co vlastně vesměs plánuje. "Waynova nadace už je v kontaktu s těmi lidmi delší dobu, takže doufám, že bychom se případným konfliktům měli vyhnout." dodám ještě k tomu. Pokusil se vás tedy ubezpečit, že tedy vše by mělo proběhnout hladce, ale kdo ví nakonec. Netrvalo pak dlouho, než jste skrz okna viděli onu zmiňovanou vesnici. Cesta dolů však ještě nějakou tu chvíly potrvá. Venku mezitím začali poletovat drobné sněhové vločky.

Clark Kent - 26. října 2017 14:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cesta se trochu vlekla. Jednak protože nikdo nic neříkal, a dokonce i Damien byl zamlklý a znuděný, a jednak taky trochu proto, že kolem nás se široko daleko rozkládala bezútěšná krajina plná sněhu, ledu a tu a tam občas nějakého toho křoví či zakrslého strolu. Prostě tundra jak si jí každý představuje. Už jen proto, abych přerušil to mučivé ticho, jsem se Bruce zeptal, co a jak a on mi podal menší vysvětlení. Vlastně mi potvrdil to, že skrze ty obyvatele se chce dostat k TOMU muži, kterého má v plánu přizvat do našeho malého společenství. Jestli je to tak, jak si myslím, tak ho budou krýt přede všemi a nepomohou nám. Pomyslím si, ale svůj skeptický pohled na věci si raději nechám pro sebe. Ostatně pořád se ještě mohu mýlit a Brucův způsob může fungovat. Bruce poté dodá, že Waynova nadace je již s těmi lidmi nějakou dobu v kontaktu, takže doufá, že se veškerým konfliktům vyhneme. O mě se neboj. Já o žádný konflikt nestojím. Řeknu a lehce se pousměji. Už jen ta představa, že tam vyvolávám nepokoje je mi tak cizí, že mi to prostě přijde vtipné. Dál jsem to nerozebíral a nechal Bruce, aby nás dostal na místo určení, které však už bylo vidět z dálky skrze okno. Já se na ni trochu zaměřil, abych se podíval, jak to tam vypadá a abych věděl, jaké tam panují poměry. Věděl jsem totiž, že připravit se trochu dopředu, nikomu neublíží, zvlášť když tuším, že cesta tam dolů bude ještě nějakou dobu trvat. Mezitím začaly v okolí poletovat sněhové vločky, které napovídaly, že co nevidět se nejspíše rozsněží. Trochu jsem se u toho pousmál, protože jsem měl sníh docela rád. Jako dítě, jsem o něm jenom slýchával, neboť v Kansasu nikdy nesněžilo. Toho jsem si užil až v pozdější době, kdy jsem cestoval a snažil se najít své pravé já.

Universe - 27. října 2017 22:02

soukromá zpráva od Universe pro Cesta ještě trvala nějakou chvíly, ale nakonec se vozidlo zastavilo na kraji vesnice. Postupně jste vystoupily a studený vítr se do vás okamžitě trochu opřel. Dianě a tobě to však nedělalo žádné problémy. Sníh stále letmo poletoval a Diana vypadala překvapeně, ale překvapeně v dobrém smyslu. Usmívala se a snažila se některé vločky chytit do vlastní ruky. Nebylo zřejmě pochybu o tom, že takto vidí sněhové vločky poprvé. Co jste ale vy poněkud neviděli, bylo obyvatelstvo, bylo jaksi pryč. Nikdo vás tu nevítal, ani nebylo kolem vidět živáčka. Brucem to však ani nehnulo. "Ten meč zůstane v autě." oboří se na Damiena, který vystoupil z vozidla i spolu se svým mečem. Mladému se to samozřejmě nelíbilo a tak po otci vrhnul zlé pohledy. "Buďto meč nebo ty, vyber si. Tak jako tak, jeden z vás dvou zůstává uvnitř." udal Bruce synovi menší ulitmátum, který s našpulenou pusou zalezl zpátky do auta a tam z batohu vytáhl nějakou herní konzoli. Bruce si jen trochu povzdechl a maličko se rozhlédl po místě. "To nic, asi vím kde všichni budou. Pojďte." řekl k vám dvěma a rozešel se k poměrně tak nějak největší budově co tu byla, kromě té v přístavu. Vítr sviště a dřevěné budovy vrzali, jako v nějakém Béčkovém hororu. Stanuli jste před dveřma té budovy, kterou Bruce označil a on poněkud nezaváhal ani na minutu a dvoukřídlé dveře rozevřel. A ukázalo se, že v tomhle měl poněkud pravdu. Uvnitř budovy, která lehce připomínala kostel nebo něco v tom smyslu bylo schromážděno místní obyvatelstvo, jejíž zraky teď padali na vás tři.

Clark Kent - 13. listopadu 2017 16:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Cesta trvala ještě nějakou tu dobu, ale to až tak nevadilo. Já, narozdíl od Damiena, jsem byl trpělivý. V tichosti jsem čekal, než Bruce zastavil auto na okraji naší cílové destinace - té vesnice. Když jsme nakonec dorazili, tak jsem vystoupil a ostatní postupně také. Trochu jsem se rozhlédl po liduprázdné vesnici a trochu se pousmál. Sice tu byla zima, ale veskrze klid. Navíc tu pořád poletoval sníh, což přidávalo té atmosféře, která mi připadala docela příjemná. Ale to taky bude možná tím, že na mě ten mráz nemá takový dopad jako na ostatní, normální lidi. Diana vypadala unešeně z poletujících vloček, které se snažila chytat vlastníma rukama. Vypadala u toho šťastně a roztomile zároveň a to mě přimělo k úsměvu. Rád jsem ji viděl se smát, nebo prostě projevovat radost. Moji pozornost upoutal Bruce, který se na Damiena obořil, že ten jeho meč zůstane v autě. Mladíkovi se to nelíbilo ani za mák a už už mu to chtěl dát nahlas vědět, když mu Bruce dal poslední ultimátum. Buďto on, nebo jeho meč a ať už to bude tak, či onak, jeden z nich zůstane uvnitř. Damien se naštvaně vrátil dovnitř, kde z batohu vytáhnul nějakou herní konzoli. Bruce si povzdechl a já mu věnoval jeden soucitný pohled. Rozuměl jsem mu a chtěl jsem, aby věděl, že má moji podporu. Hned na to se už ale pak rozhlížel po okolí. Netrvalo to moc dlouho a ukázal nám na jednu budovu, kde asi teď všichni budou. Tedy budil takový dojem, že přesně ví, co dělá. Beze slova jsem jej následoval až k oné budově, do které bez váhání vstoupil. Já spolu s Dianou jsem vstoupil za ním a pohled, který se mi naskytl mě poněkud zarazil. Vypadalo to, že jsme vstoupili někam, kde to budilo dojem, jak nějaká církevní budova, tedy něco na způsob kostelíku. Uvnitř byli natěsnáni snad všichni obyvatelé této malé vesničky a jejich pohledy právě padly přímo na nás, což mě trochu znervózňovalo. Proto jsem si popostrčil brýle o něco výš a nejistě jsem se usmál a trochu prkenně zamával. Budil jsem trochu naivní dojem, ale přesně tak Clark Kent na lidi působil. Ahoj. Přidal jsem k tomu všemu i trochu nejistý pozdrav a znovu se pousměji. Tentokrát už ale ne tak nejistě jako prve.

Universe - 16. listopadu 2017 21:04

soukromá zpráva od Universe pro Nikdo z lidí neřekl ani slovo, ani slabiku, ani vlastně písmenko. Jenom na vás prostě zírali. Scéna začínala být lehce creepy, dokud Bruce nepostoupil o krok, či dva dopředu před vás. "Jsme tu, kvůli jednomu muži. Vždycky je tu je viděn společně s prvním příchodem Královské Vlny a stejně tak všichni víme, že se tu schovává." řekl Bruce. Konečně jste z lidí dostali nějakou reakci. Někteří viditelně znejistěli, jiní něco pronesli tiše těm druhým v cizím jazyce, nikdo však neřekl nic nahlas. Nakonec se beze slova všichni sebrali a začali odcházet z kostelíka pryč a ven. Všichni, v tichosti, mlčky, dokud na lavici nezůstal jeden jediný muž. Muž viditelně, na první pohled nezapadal do osazenstva, které tu bylo. Byl vysoký, urostlí, potetovaný a celkem vlastně i dobře udržovaný, až na lahev nějakého alkoholu, který držel v jedné ruce. Napil se z ní celkem zhluboka, podložil jí stranou, vzal kabát, který ležel vedle něj, oblékl si jej a ledabilou chůzí vyrazil směrem k Brucovi. "O co jde?." pronesl, hledíc mu zpříma do obličeje. "Arthur Curry...? Slyšel jsem, že dokážeš mluvit s rybama." pronesl Bruce s jasně cítilnou provokací v hlase i tóně hlasu. Muž se na něj nedíval zrovna nadšeně. Muž pak popadne Bruce za jeho kabát a s celkem viditelnou lehkostí jej přirazí ke stěně za ním a vyzdvihne vzhůru, jakoby snad nebyl vůbec nic. "Co vlastně chceš?" zamručí u toho ten muž. Diana vedle tebe s sebou lehce cukla, viditelně chtěla vyrazit vůči tomu cizincovi, ale Bruce vám oběma pokyne rukou, že se máte držet na místě, stranou, že je vlastně všechno v pořádku. "Svět se blíží do záhuby. Jestli jsi četl, viděl poslední zprávy... Darkseid byl jenom předvoj toho, co naší planetu čeká. Špička ledovce, mám-li to tak říci. Jsem tu, protože dáváme dohromady tým. Tým lidí, se speciálními schopnosti, kteří mohou pomoci zachránit tento svět, společně." řekne mu Bruce až přesklidným hlasem. Muž na něj hledí, držíc ho stále u zdi. "Nemám zájem." zavrčí na Bruce, pouštějíc jej přitom, odcházejíc i směrem k vám. Probodne vás oba přitom pohledem, než odejde z kostelíka ven. Bruce se sebere a spěchá za ním, kynouc vám, aby jste šli samozřejmě taky. Muž, tedy představený Brucem jako Arthur se vydává ke břehu částečně zamrzlého moře. Cestou si svlékl i kabát a vešel do ledové vody až skoro po pás, než se k vám otočil. "Muž je nejsilnější sám." pronese k Brucovi, který se zastaví na kamenitém břehu. "V tomhle případě nikoliv." odvětí Bruce. Arthur se však jenom ušklíbne. "Mám svých starostí víc než dost... musíte si najít někoho jiného." opáčí Arthur a pak skočí přemet vzad, zmizí pod hladinou ledové řeky a si jste vlastně jediní s Dianou, kteří mohou vidět, že vlastně pod hlavou plave, ale plave neuvěřitelnou rychlostí, podobnou skoro jako byla ta Barryho. Než jste se nadáli, byl prostě pryč. Pryč, jakoby tu nikdy nebyl. A stejně tak se chovali i ostatní obyvatelé. Vřele i ignorovali i vás. "To nešlo moc dobře. Co teď?" poznamenala Diana.

Clark Kent - 21. listopadu 2017 12:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Žádný z přítomných vesničanů neřekl ani slovo. Nikdo ani nepípnul, ani nám neodpověděl na můj pozdrav. Prostě tam jenom stáli a mlčky na nás zírali. Bylo to docela nepříjemné, až docela zarážející. Rozhodně jsem se necítil pod pohledem tolika lidí zrovna příjemně. Jejich pozornost máme určitě. Řekl jsem si v duchu a potlačil jsem pousmátí, které se chtělo natlačit na tvář. Abych jej zamaskoval, tak jsem se držel své role a ještě jednou se nejistě usmál. Bruce pak postoupil o pár kroků kupředu a spustil, proč jsme tady. Řekl jim narovinu, že jsme tady kvůli jednomu konkrétnímu muži. Muži, který přichází společně s "Královskou vlnou", a který se tady schovává. Po Brucových slovech se nám konečně dostalo jisté reakce mezi vesničany. Někteří z nich viditelně znejistěli a vrhli znepokojený výraz na někoho dalšího. Nejspíše na své blízké, neboť nikdo z nich nějak nevyčníval, ani na nikoho nebylo upřeno tolik pohledů ostatních, aby to vzbudilo podezření. Tu a tam někdo něco řekl v cizím jazyce, ale nebyl to žádný extra proslov. Spíš bych si vsadil, že se o něčem ujišťovali, než že by nám nerozuměli. Pak se ale všichni sebrali a beze slova se vydali ven. Tedy všichni až na jednoho muže, který se od ostatních docela odlišoval. Byl oproti těmto bledým vesničanům docela opálený a tím pádem i snědý. Kromě toho byl také hojně potetovaný a urostlejší než jakýkoliv muž v této vesnici. Možná tedy kromě mě. Ten muž si pořádně přihnul z láhve, ve které byl bez pochyb nějaký alkohol a pak ji odložil stranou. Oblékl si kabát a přišel k Brucovi, kterého se zeptal, o co jde. Tak tohle je on? Pomyslím si, ale dávám pozor na vyjednávání mezi těmi dvěma muži. Bruce se ho zeptal, jestli je to Arthur Curry, načež dodal, že o něm slyšel, že umí mluvit s rybama. Ani se neobtěžoval se zakrytím provokace, která byla jasně patrná. Ten muž - Arthur - se na něj podívá a je nad Slunce jasné, že není zrovna nadšený tím, co slyšel. Hned pak Bruce chytil za kabát, lehce ho vyzdvihl a přirazil ke zdi za ním, tázajíc se ho mručivě, o co mu vlastně jde. Stejně jako Diana, i já jsem sebou cuknul, protože se mi to chování nelíbilo. Sice si Bruce koledoval, ale ne až tolik, aby se k němu choval tímto způsobem. Oba jsme chtěli vyrazit a pomoci Brucovi, ale ten nás pokynutím ruky zastavil. Zarazil jsem se tedy a zatnul zuby. Tohle se mi nelíbí. Řeknu si a posunu si znovu brýle zpátky ke kořenu nosu, odkud mi sjely, když jsem sebou cuknul. Nakonec před něj tedy Bruce vyložil své karty. Řekl mu, že se svět blíží do záhuby, a také, že Darkseid byl jenom předvoj. Při tom jménu jsem se trochu ošil, protože jsem si vzpomněl na ten sliz, kterým mě chtěl přeměnit na dalšího paradémona. Trochu se mimoděk zamračím, ale znovu se zaměřím na ty dva. Arthur Curry Brucovi jasně a stručně řekl, že nemá zájem. S tím ho tak nějak pustil a vykročil ven, okolo nás a cestou nás nezapomněl pořádně probodnout pohledem. Bruce za ním vyrazí a pokyne nám, abychom jej také následovali. Nepřikyvuju, jenom prostě za ním vyrazím. V duchu jsem už docela skeptický, protože tahle "rekrutace" se nevyvíjí podle mých představ. S J'onnem to bylo úplně o něčem jiném. Ten si potrpěl na slušnost, přímost a jistou dávku morálky. Tady to bylo, dá se říci, že právě naopak. Vyběhli jsme tedy za Arthurem, který mířil přímo k částečně zamrzlému moři a cestou si sundával kabát. Vstoupil po pás do moře a zastavil se. Pak se ohlédl na Bruce, kterému řekl, že muž je nejsilnější sám, na což mu opáčil, že v tomto případě to není pravda. A nemohl jsem s Brucem nesouhlasit. Bylo to přesně tak. Žádný z nás by sám Darkseida neporazil a nevyhnal. Byla to právě naše spolupráce, která slavila úspěch a která nad ním zvítězila. Arthur se však jenom ušklíbl a řekl, že si musíme najít někoho jiného, protože on má svých starostí dost. S tím vystřihl přemet vzad a zmizel pod hladinou moře. Plaval rychle, skoro tak rychle, jako Barry běhá, ale i tak jsem jej zvládl sledovat. Když Arthur zmizel, tak se ozvala Diana a zhodnotila, že to nešlo zrovna nejlépe, načež se otázala, co dál. To mě ovšem také zajímalo, tak jsem se podíval na Bruce. Mám jej následovat a zkusit si s ním ještě promluvit? Zkusit ho přesvědčit, zda by ještě nezvážil naši nabídku?, zeptám se ho, ikdyž vím, že by to nejspíše Arthurovo rozhodnutí nezměnilo. Připadal mi dost tvrdohlavý.

Universe - 24. listopadu 2017 20:36

soukromá zpráva od Universe pro Bruce zavrtí hlavou. "Není třeba. Vraťte se na loď a počkejte tam na mě. Musím zajistit, aby naše krytí bylo naplněno." odvětí Bruce a pokyne i hlavou směrem odkud jste přijeli, byly už vidět vršky střech dalších aut, které vyjeli notnou chvíly za vámi, aby vám tak koupily trochu nerušeného času. Diana souhlasně přikývne. "Uvidíme se tedy tam." řekne Diana a otočí se k tobě. Pokud nemáš nic proti, vyrazíte tedy zpátky k ledoborci. Cesta nebyla nikterak dlouhá. Vlastně oproti cestě vozem byla tak třetinová. Když dorazíte na ledoborce, nikdo z posádky vám nevěnuje žádnou pozornost ani slovo, každý tam dělá co je jeho úkolem. Vítr fouká normálně a přestože, slunce už mělo být vysoko nad obzorem, sotva jakoby vyšlo jen pár metrů nad něj. Diana zůstává pak na přední palubě, hledíc na moře, ponechávajíc si stále onen ´převlek´ na sobě. "Vždycky vyzívá ty, jemž se měřit nemůže..." pronese když k ní dojdeš. "Znáš pověst o potopení Atlantidy? Není to jen legenda... Hera na ní obrátila svůj hněv, když se dověděla, že jí Zeus podvádí s tamní královnou i její dcerou. Poslala Poseidóna, aby město srovnal se zemí, ale Atlantida byla postavena a zasvědcena Poseidónovi. Odmítl to, ale nemohl se zároveň stavět proti Heřině hněvu a tak město i spolu s jeho obyvateli postopil a dal jim dar vod. Myslela jsem, že Atlanťané jako nárok nepřežily, ale myslím, že on, on je jeden z nich."

Clark Kent - 25. listopadu 2017 11:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce mi v odpověď na mou nabídku jen zavrtěl hlavou a řekl, že to není zapotřebí, načež pak dodal, že se máme vrátit na ledoborec, mezitím on zde zůstane a dotáhne své krytí do konce. Už z dálky šlo vidět, že se sem blíží značný počet automobilů, podobných tomu, ve kterém jsme přijeli. Bruce asi opravdu myslel tu pomoc těmto lidem vážně. Diana se té pobídky, že se máme navrátit na loď chytila a odvětila mu, že se tedy setkáme tam. Poté se podívala mým směrem a já jsem jí přikývl. Neměl jsem nic proti, neboť ikdyž mne zdejší obyvatelstvo zajímalo a prostředí, ve kterém žili, fascinovalo, nechtěl jsem nějak narušit Brucovy vztahy s místními. Proto jsem se poté vydal s Dianou zpátky k ledoborci. Cesta netrvala nikterak dlouho, vlastně oproti jízdě tím automobilem, to trvalo skoro zanedbatelnou dobu. Kdybychom chtěli, byli bychom tam vmžiku, ale nikam jsme nespěchali. Prostě jsme si prohlídli onu bezútěšnou krajinu plnou ledu a sněhu. Svým jedinečným způsobem to byl krásný kraj. Když jsme nakonec dorazili zpátky na ledoborec, tak jsem se trochu bál, že vzbudíme nechtěnou pozornost posádky, ale nebylo tomu tak. Posádka si nás nevšímala a dělala si svoje věci. Diana se pak zastavila na přídi, kde se postavila a sledovala moře. Vypadala zamyšleně a tím pádem nadpozemsky krásně. Vypadala tak vždy, ale když se nad něčím zamýšlela nebo na něco vzpomínala, tak se její krása ještě umocňovala. Poté, co jsem k ní došel, pronesla, že vždy vyzývá ty, se kterými se nemůže měřit. Nebylo pochyb, že tím má na mysli právě Bruce. Jeho výstup s Arthurem by tomu napovídal. Ona pak ale poněkud změnila téma a zeptala se mne, zda znám pověst o Atlantidě. Samozřejmě. Tedy slyšel jsem ty legendy. Přitakal jsem a poslouchal, co má černovlasá Amazonka na srdci dál. Diana pronesla, že to není pouhá legenda, ale pravda. Hera na ono město obrátila svůj hněv, když se dozvěděla, že Zeus jí podvádí s tamní vládkyní i její dcerou. Proto poslala Poseidóna, aby město srovnal se zemí, ale on to odmítl udělat, neboť mu bylo zasvěceno. Místo aby město srovnal se zemí, tak jej umístil na dno oceánu a dal tamnímu obyvatelstvu takzvaný "Dar vody". Jako obvykle, když Diana vyprávěla něco z "mytologie", jsem tím byl naprosto uchvácen. Měla dar vyprávět tyto příběhy, navíc jsem je měl vždycky rád. Teď k tomu ještě zjišťuji, že většina, nebo možná dokonce všechny jsou pravdivé. Neskutečné. Řeknu překvapeně a pousměji se na ni. Pak ale můj úsměv zamrzne na moment na tváři, neboť Diana dodá, že si myslela, že Atlanťané jako národ zanikli, ale o Arthurovi je přesvědčena, že je jedním z nich. To zní neuvěřitelně. Pronesu a dojdu až k ní, kde se postavím vedle ní, přidávajíc se tak k ní při sledování moře. Nebudu lhát, snažím se zrovna teď svým zrakem najít onu bájnou Atlantidu. Nicméně, jak říkáš. Sedělo by to s tím, co jsi mi právě teď řekla. Dodal jsem zaujatě a po chvilce přestanu s hledáním. Podívám se na Dianu a úsměvy hodím stranou. V mé tváři je vytesán smutek a obavy. Myslíš, že je pravda to, co říkal Bruce? Že Darkseid byl jen předvoj, a že nás a naši planetu čeká ještě něco mnohem horšího? Zeptám se jí na její názor na tuto věc, protože mě zajímal. Co více, její názor jsem bral na velkou váhu, protože do této chvíle měla pravdu snad ve všem.

Universe - 26. listopadu 2017 18:14

soukromá zpráva od Universe pro Poté, co tak nějak Diana dovypráví, se k tobě přisune a tak nějak se ti sama něžně vnutí pod ruku. "Nevím Clarku." povzdechne si amazonka. "Když jsem byla malá, matka mi jednou vyprávěla, že na úsvitu časů, kdy země byla ještě mladá stejně jako lidé a bohové chodící po ní, přišlo zlo, které si chtělo podmanit mladý svět. Společnými silami Amazonek, Atlanťanů, Lidí a Bohů jej ale zapudily... je možné, že on může být tím, o čem mluvil Bruce." řekne Diana. V tu samou chvíly, kdy princezna skončí, se do boku ledoborce opře silná vlna, která lodí mírně zakolísá. "Zajímaví příběh, princezno." ozve se ze strany a vámi. Když se otočíte, můžete vidět Arthura, kterak je bokem opřený o zábradlí lodě, ruce založené na obnažené hrudi přes sebe, slaná voda z něj ještě odkapávajíc, jako kdyby právě před pár sekundami vylezl z vody. Stále nejevil jedinou známku toho, že by mu nějak mrazivé podmínky vadily. "Vrátil si se..." pronese Diana. Atlanťan se trochu ušklíbne. "Né tak docela... chci znám pravdu ze všech stran, dřív než se rozhodnu." odvětím Arthur. "V první řadě, ty jogurtovky teď potřeba rozhodně nebudou..." řekne Arthur směrem k tobě s lehkým úšklebkem. "Jak...?" zeptá se Diana, ale nedokončí svou otázku, která tak zůstala viset ve vzduchu. "Mám svoje kontakty." pousměje se Arthur a pokyne lehce hlavou směrem k oceánu, kde se v tu chvíly vynoří částečně z vody velryba, která při výdechu vypustí gerzír vody do vzduchu. Za mocného plácnutí ocasu a velrybího zpěvu, se zase ponoří.

Clark Kent - 27. listopadu 2017 13:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Poté, co jsem se Diany zeptal, zda si myslí jestli má Bruce s tím "koncem světa" pravdu, se ke mě přesunula a vnutila se mi pod ruku. Objal jsem ji a přitiskl k sobě. Můj nos hned naplnila její příjemná vůně a mé nitro zase klid. Srdce se však rozbušilo hlasitěji. Hned na to mi s povzdychem přiznala, že neví, načež mi začala vyprávět příběh, který ji samotné vyprávěla její matka, když ještě byla malá. Na moment jsem si ji představil, jak vypadala jako dítě a musel jsem se lehce pousmát. Pak ale přišla vzpomínka na její matku a pousmátí bylo ta tam. Její příběh také nebyl jedním z těch, které by byly růžové. Pojednával o tom, že když byla Země ještě mladá, na úsvitu věků, tak sem přišlo nějaké zlo, které si ji chtělo podmanit. Společnými silami Amazonek, Atlanťanů a lidí, společně s Bohy, kteří tehdy ještě chodili po světě, se jim jej podařilo odrazit a zapudit. Nakonec pronesla, že je možné, že tohle je právě to zlo, o kterém Bruce mluví, že se možná vrátilo. Ale jak by o něčem takovém, ne zrovna světském zlu, mohl něco vědět? Chápu, že má zde oči všude, ale tohle je zlo, které sem přišlo odjinud. Tam oči snad mít nemůže, ne? A kdyby ano, tak o tom ví podstatně více lidí. Pomyslím si, ale raději to hodím za hlavu. Do boku ledoborce se opřela masivní vlna, která jej trochu rozhoupala. Nic hrozného to ale nebylo. Přitiskl jsem si Dianu blíže a chtěl jsem jí ubezpečit o tom, že ať přijde jakékoliv zlo, tak jí budu stát po boku a nepřestanu bojovat, do posledního dechu, ale to už mě přerušil povědomý hlas, za kterým jsme se otočili. Byl to Artur, který se opíral o zábradlí a ruce měl založené na obnažené hrudi. Voda z něj ještě odkapávala, ale on neprojevil ani náznak chvění či nepohodlí pramenící z mrazivého počasí. Jen tak mimochodem řekl, že ten příběh byl zajímavý. A co více, dokonce Dianu tituloval princeznou. Možná lehce překvapeně pronesla, že se vrátil, za což se jí nemohu divit. I mě samotného to překvapovalo. Když utekl do moře, tak to nevypadalo, že by byť někoho z nás chtěl ještě někdy vidět. Arthur se však jenom ušklíbl a řekl, že ne tak docela. Prostě přišel zjistit pravdu, načež se podíval na mě a s dalším ušklíbnutím mi řekl, že ty jogurtovky teď nebudou potřeba. Cože? Jak to ví? Podivím se v duchu, zatímco Diana nahlas, avšak nedokončí svoji otázku, protože Arthur rovnou odpoví, že má své kontakty. Při tom poukáže na oceán, ze kterého se o kus dál napůl vynoří velryba, která při vydechnutí vypustí gejzír vody do výše a za mocného plácnutí ploutve a velrybího zpěvu se znovu ponoří. Byl to dechberoucí pohled. Sice jsem tu už nějakou tu dobu poletoval a viděl jsem skrz skoro vše, ale velrybu jsem takto "zblízka" ještě neviděl. Proto jsem se neubránil pousmátí, které prostě muselo ven. Volnou rukou jsem si tedy sundal brýle a podíval se na Arthura bez nich. Bezděky jsem je stále tou jednou rukou složil a dal si je do kapsy. Takže dokážeš mluvit nejen s rybami, ale i s ostatními mořskými živočichy. Poznamenám vřele s pousmáním, nikoliv provokativně jako Bruce. Hádám, že ti tu pravdu dlužíme, když už tě tu žádáme, abys bojoval na naší straně, až se objeví nějaká katastrofa nebo nová hrozba. Dodám pevným hlasem a pousměji se. Očima zkontroluji, zda jsme mimo doslech Brucovy posádky a pokud ano, tak se dám do představování. Jmenuji se Kal-El a jsem posledním synem Kryptonu, planety, která již není. Představím sebe a pak se podívám na Dianu. A jak již jistě víš, tak tohle je Diana z Themysciry, princezna Amazonek. Představím trochu formálněji, ale přesto stále vřele, svou společnici, kterou stále mám pod svým ochranným křídlem a přitiskutou k sobě. Klidně ji ale pustím, jestli se bude s Arthurem chtít přivítat po svém s dokázat tak, že ona není ta, která potřebuje něčí ochranu. Co tě tedy přesvědčilo, aby jsi se vrátil? Zeptám se nakonec Arthura a vyčkám, jaké odpovědi se mi od něj dostane.

Universe - 27. listopadu 2017 19:30

soukromá zpráva od Universe pro Když z Vímíníš to, že Arthur dokáže mluvit nejenom s rybami ale i ostatními vodními živočichy, velryba, která se předtím vynořila se vynořila znovu, však poněkud hravějším způsobem. Když sebou plácla poté zpátky do vody, titěrné kapičky dopadli až k vám. Arthur se trochu upřímně zasmál. "Bere si tu rybu příliš osobně." poznamená u toho. "Ale v podstatě máš tak nějak pravdu. Cokoliv obývá vody, slané či sladké, můžu s tím mluvit a oni většinou i poslechnou když jim něco řeknu... né jako tamhleta bečka tuku! Ví moc dobře koho tím myslím!" pokračoval dál Arthur a nebylo pochyb o tom, že svá slova myslel veskrze ve vtipu a že byla určena právě pro oni velrybu, která o sobě dala předtím znát. Diana zůstává i během onoho tvého představování stále poněkud bez pohnutí u tebe. "Takže ty jsi ten pověstný Superman? Toho jehož zná celý svět i vody... hezké..." ušklíbne se trochu Arthur. Nebylo z něj však cítit nic zlého v jeho tónu hlasu. "...stejně tak mě překvapuje i přítomnost Amazonky... podle jistých osob mají být už dávno jen pouhým mýtem." poznamená dál Arthur. Dianou to však nikterak nehnulo, jako tomu bývalo obyčejně. "Zvláštní, to samé si myslíme i o vás, Výsosti..." opáčí Diana. Atlanťan očividně znejistí. Chvilku dokonce ani neví, kam by hnul pohledem před pronikavým pohledem amazončiných očí. "Nejsem králem... ještě ne..." řekne nakonec Atlanťan. "Ale mohl bys. Mohl bys užít toho vlivu a pomoci tomuto světu, stejně jako mu pomáhám já a my ostatní." řekne Diana a pozvolna opustí tvé držení a vydá se naproti Atlanťanovi. A když k němu dojde, pozvolna k němu natáhnu svou ruku.

Clark Kent - 28. listopadu 2017 00:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem zmínil, že tedy umí mluvit nejen s rybami, ale i s ostatními mořskými živočichy, tak se znovu vynořila na hladinu ta velryba. Vyskočila nad hladinu poněkud hravěji než předtím a znovu sebou plácnula dolů, což zapříčinilo, že pořádně cáknula. Dokonce až k nám doletěly titěrné kapičky vody. Mě to nevadilo, takže jsem se lehce pousmál. Arthur se upřímně zasmál a řekl, že si tu rybu bere poněkud osobně. Pozvednu obočí a podívám se zase směrem kde je ta velryba. Já... se omlouvám. Řeknu a s lehkým úsměvem pokrčím ramenem. Neměl jsem v úmyslu nikoho urážet, ani vtipkovat na něčí účet, i když jsem si myslel, že to oba mysleli spíše v žertu. Arthur pak však dodá, že ve své podstatě jsem měl pravdu a on se umí dorozumět se vším, co žije ve slané i sladké vodě. A co více, oni jej většinou opravdu uposlechnou. Hned na to ale přidal, veskrze rýpavou, ale dobrosrdečnou poznámku k oné velrybě. Připadalo mi to, jako by to byli staří přátelé, kteří se špičkovali. Nakonec se Arturova pozornost znovu obrátila ke mě a on se ujistil, jestli já jsem právě ten Superman, kterého zná celý svět i jeho vody. Se slovy "hezké", se trochu ušklíbl a já si trochu povzdych. Nicméně přikývl jsem a pousmál se, protože mi nepřišlo, že by si ze mě chtěl utahovat. Hned na to se však zase zaměřil na Dianu a řekl, že ho překvapuje přítomnost Amazonky. Zvlášť když podle nějaké, jemu asi blízké, osoby, by měly být už jen mýtem. Očekával jsem, že se Diana ohradí, avšak ona jen odtušila, že pro ně jsou Atlanťané tím samým. Přidala k tomu však titul "výsosti", což mě upřímně překvapilo a tak jsem povolil objetí své ruky, pod kterou Diana spočívala. Sledovat Arthurovu reakci bylo zajímavé. Netušil, kam uhnout pohledem. Věděl jsem, jaké to bylo. Dianiny překrásně modré oči se dokázaly zavrtat až do duše. Nicméně mi pořád zůstávalo záhadou, jak Diana přišla na tu "výsost". A o to více, když Arthu po chvice přiznal, že Králem není. Tedy ještě jím není. Trochu zmateně jsem zamrkal a snažil jsem si dát dvě a dvě dohromady. I když jsem tomu nerozuměl, Diana byla očividně na koni a zvládala kočírovat tento rozhovor správným směrem, neboť Arthurovi odpověděla, že by jím být mohl. Pak by také mohl využít onoho vlivu a pomoci tomuto světu tak, jak to dělá ona a my ostatní. Takže král... tedy budoucí král. Poznamenám, hodnotíc jej. Však nikterak pohrdavě, nemám to v povaze. Diana opustila mou blízkost a vyrazila k Arthurovi, nabízejíc mu ruku k pozdravu. Já jsem zůstal pozadu, neboť jsem nebyl zrovna zběhlý v etiketě královských rodin. Jestli však pochytím příležitost, kdy bych mu měl stisknout ruku, tak jí využiji a demonstruji mu silný stisk. Ne však bolestivý, nechci odradit potencionálního člena našeho malého spolku takovou malicherností. Za Bruce, tam zpátky ve vesnici, se omlouvám. Myslím, že jste to vzali za špatný konec. Řeknu Arthurovi a dobrosrdečně se na něj usměji. Tak mě napadá, že i se mnou to Bruce nevzal zrovna za nejlepší konec.

Universe - 02. prosince 2017 15:06

soukromá zpráva od Universe pro Arthur pořád nebyl evidentně nadšený tím oslovením ´král´. Když za ním Diana přišla s nabízenou rukou, zadíval se na ní a pak si povzdechl. "Neděláte mi to lehký... vy mi říkáte jedno a oni po mě chtějí zase druhé, a já...." pronesl Arthur, který byl viditelně trochu na rozcestí a nejenom pocitově. Nebylo pochyb o tom, že tím ´oni´myslel zajisté Atlanťany. "A co chceš ty?" zeptala se ho Diana. Arthur se viditelně nadechoval k odpovědi, ale v poslední chvíly se ale zarazil. "Promyslím to... víc neslíbím." řekne nakonec, než se vrhne přes zábradlí dolů, do moře kde tak nějak nabere svou plaveckou rychlost a zmizí pod vodou v otevřeném moři. "Myslím, že teď už více nezmůžeme." poznamená nakonec Diana, která chvíly hleděla směrem, kterým odplaval Arthur. Rozhodně tohle ale šlo poněkud lépe, než jak se předvedl Bruce v té vesnici. "Přidáš se ke mě u jídla?" zeptá se tě nakonec.

Clark Kent - 03. prosince 2017 15:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Arthur nebyl vůbec nadšený tím, jak jej Diana nazvala "králem". Dokonce až do té míry, že jí doposud nestiskl ruku, kterou mu Amazonka nabízela. Jen si povzdychl a pronesl, že mu to neděláme zrovna lehké. My mu říkáme to, a "oni" zase ono. Nebylo pochyb, že tím "oni" měl na mysli právě Atlanťany, bájné obyvatele legendární Atlantidy, potopeného města, které se ukázalo stejně reálným jako Antičtí bohové. Atlanťan však plynule navázal další větou, kterou však nedokončil. Chtěl říci, jaký názor na to vše má on, ale zarazil se. Diana jej pobídla, aby dokončil svou myšlenku a řekl, co by chtěl on. A on se nadechl, aby pokračoval a odpověděl, avšak na poslední chvíli se zarazil a pronesl, že si to musí více promyslet, že nám více v současné době neslíbí. Vzápětí se vrhl přes zábradlí do ledové vody, kde nabral rychlost jako prve a zmizel na volném moři. Stejně jako Diana, i já jsem chvíli hleděl směrem, kterým uplaval. Teprve až poté, co poznamenala, že teď s tím nic víc už neuděláme, jsem přestal upírat svůj zrak na moře a přesunul jej na ni. Myslím, že sis vedla mnohem lépe, než Bruce. Poznamenal jsem a lehce se na ni pousmál. Bylo to čisté konstatování, nemínil jsem si z Bruce utahovat. Věděl jsem, že to nemá lehké. Ukousl si sousto, které jen tak nepožvýká. Když se mne Diana nakonec otázala, zda se k ní přidám u jídla, tak jsem přikývl. Jistě, rád. Také bych už něco menšího uvítal. Odvětím a s úsměvem se trochu více uvolním. Zdálo se, že Diana zažehnala prvotní neúspěch a vesrkze se z dnešního dne vyvinul den úspěšný.

Universe - 03. prosince 2017 18:18

soukromá zpráva od Universe pro Diana se pousmála, když si souhlasil s tím, že jí doprovodíš na jídlo. Chvíli jsme v podpalubí tápali, ale nakonec vás jeden z posádky navedl do jídelny, která byla zřejmě jen pro Bruce, protože tu byl jediný stůl však se čtyřma židlema. Prostírání na stole bylo i v Brucově fanci stylu. Když jste vešli, několik sekund na to se vás ujala příjemná hosteska, která se o vás začala starat. Nalila vám červené víno a lehký předkrm brzy následoval na váš stůl. Byly to plody moře, které byly pravděpodobně před několika hodina vytaženy z moře a začerstva vám byly naservírována na stole, ve formě a stylu japonského sashimi. Diana vypadala překvapeně prvně, používání hůlek jí příliš nešlo a tak použila vlastní prsty, což ale nijak nevadilo prakticky nikomu. Sama byla jídle mile překvapena. Bruce vešel k vám do místnosti, když jsem dokončovali hlavních chod, který byl taktéž ve stylu darů moře, však už více tepelně zpracovaného a i s příjemnou přílohou zeleniny. Vypadal lehce unaveně a konce chloupků na jeho kožešinovém lemování kapuce, byly lehce ošlehlé mrazem. Damien nikde za ním nebyl, ale to neznamenalo, že se není na lodi. Chystal se evidentně něco říci, když jsme ucítily, jak masivní vlna narazila do boku lodi, natolik, že s ním zakymácela až skleničky nebezpečně zacinkali o sebe a skoro se i vylili. Co víc, něco na tom bylo poněkud, familiárního. Diana se na tebe podívala. "Arthur..." pronese a vyrazí od stolu, spolu s Brucem, který byl hned za vámi. A bylo to přesně tak, jak jste odhadovali. Na palubě, kousek od místa, kde jste se setkali prvně, skutečně stál Arthur, ovšem něco bylo viditelně špatně. Kromě jeho velice naštvaného výrazu, tu bylo taky to, že kromě toho, že z něj kapala slaná mořská voda, byl stále jen v kalhotech, vypadal lehce dobitě. Skoro jako kdyby teď před malou chvíly ukončil souboj s velrybou. Plus tu bylo ještě něco. Držel v podpaží nějakou věc, krychli, kterou hodil na palubu a krychle se dokutálela k vám. Diana vedle tebe se pomalu, zhluboka nadechla. "Probudila se... a to co z ní vylezlo... zabily ty, kteří hlídali... byly to nejlepší co mohla Atlantida nabídnout a nezmohli se proti těm tvorům na nic!" pronesl naštvaně k vám. "Chtěli jí, chtěli tu krychli! Vytrhnul jsem jí jim v poslední chvíly, zatímco se zbytek strážců obětovalo abych jí dostal pryč... takže vám radím, aby jste káply božskou!" dodám dál, stejným tónem a při posledním slově se podívá zřetelně a zejména na Dianu, která byla nezvykle ticho vedle tebe.

Clark Kent - 04. prosince 2017 00:05

soukromá zpráva od Clark Kent pro Dianu viditelně potěšilo, že jsem souhlasil s tím, dělat jí společnost u jídla, protože se na mě mile pousmála. Tím mě vždy dokázala zcela odzbrojit a moc dobře to věděla. S pousmáním stejnou měrou jsem jí následoval do podpalubí, kde jsme chvilku tápali, než nám jeden z členů posádky řekl kudy jít. A nejspíše nás navedl přímo do Brucovy osobní jídelny, protože tu byl jen jeden stůl, avšak se čtyřmi židlemi. Celá tato kajuta byla v jeho klasickém "fancy" stylu. Pokrčil jsem rameny, protože jakožto hosté majitele jsme určitě nenarušili žádnou hranici, kterou bychom neměli překročit. Přecejen se jednalo jen o jídelnu. Rychle jsem si sundal kabát, neboť v něm se opravdu špatně stoluje a pomohl jsem s tím i Dianě, které jsem posléze pomohl se usadit. Byla to prostá pozornost, nikoliv narážka, že by to neuměla zvládnout sama. Ale na to mě už znala příliš dobře, aby si něco takového mohla myslet. Během chviličky se v jídelně objevila hosteska, která se nás ujala a nalila nám sklenici červeného vína. Lehký předkrm následoval hned posléze, který se skládal z plodů moře, připravených v stylu japonského sashimi. Diana byla lehce překvapená, ale já se jen pousmál a předvedl jí, jak se používají jídelní hůlky. Moc jí to nešlo a tak se po chvíli uchýlila k použití rukou, což však nikomu zde nevadilo. Mě to vykouzlilo jen úsměv na tváři, protože jsem měl tuto její stránku rád. Byla sama sebou a to mě těšilo. Bruce vešel do místnosti za námi až nějakou dobu poté. To už jsme dokončovali hlavní chod, který byl stejně jako předkrm, sestaven z plodů moře, tentokrát však již více tepelně upraven a se zeleninovou přílohou. Byl viditelně unavený a okraje kabátu měl ještě ošlehané mrazem. Damien za ním nebyl, což ale neznamenalo, že tady v okolí někde nepobíhal. Vsadil bych se, že kdybych se podíval po lodi, někde bych ho tu našel. Řekl jsem si v duchu a podíval se na Bruce. Ten očividně chtěl něco poznamenat, nebo nám něco sdělit, ale byl přerušen masivní vlnou, která se opřela do trupu ledoborce, a která jej rozhoupala tak, že skleničky na stole nebezpečně zacinkaly o sebe, div že se nepřevrhly. Podíval jsem se na Dianu a ona můj pohled opětovala. Mysleli jsme stejně, protože řekla jméno Arthur. Přikývl jsem, na znamení, že si myslím, že má pravdu a vyrazím za ní, s Brucem v patách. Ukázalo se, že jsme měli pravdu, protože Arthur stál na palubě, prakticky na stejném místě jako prve, když za námi sem připlaval. Avšak tentokrát bylo něco viditelně špatně. Arthur tu sice stál jako předtím jen v kalhotách a odkapávala z něj voda, ale ve tváři mu bylo jasně patrné, že je naštvaný a to hodně. Kromě jasně viditelné "kostky", kterou měl v podpaží a které se nedalo nevšimnout, bylo také jasně patrné, že byl dost pobitý. Vypadal jako by se s někým právě utkal a to se mi nelíbilo. Zamračil jsem se a čekal, co nám Arthur řekne. A Arthur na sebe nenechal dlouho čekat, protože nám tu kostku hodil prakticky pod nohy a prohlásil, že se probudila a něco z ní vylezlo a pobilo ty, jenž ji střežili a kteří měli být, podle jeho slov, ti nejlepší, které může Atlantida poskytnout. Neznělo to dobře a tak jsem se zamračil ještě víc, pokoušejíc si poskládat veškeré informace k sobě. Diana se zhluboka nadechla a já poznal, že tuto kostku poznávala. Nebo alespoň věděla, co by to mělo být. Bojoval jsem s nutkáním se pro ni sklonit, ale ještě jsem vyslechl Arthurovu pobídku k Dianě, aby kápnula božskou a řekla, co se děje, protože ti tvorové, kteří z kostky vylezli, ji chtěli. Jen díky tomu, že jim ji Arthur vytrhnul a jeho stráže mu koupily čas, ji nedostali. To už jsem nedokázal vzdorovat a sklonil jsem se pro ni. Opatrně jsem ji uchopil a zvedl, upírajíc na ni svůj zrak, hodnotíc a skenujíc, co by to vlastně mělo být. Ty víš, co to je zač, Diano? Zeptám se, ale zatím neodtrhávám pohled z kostky. Něco na ní mě znepokojovalo, ale zároveň mě to fascinovalo.

Universe - 04. prosince 2017 19:10

soukromá zpráva od Universe pro Diana nevypadala nadšeně a trochu si povzdechla. "Na sklonku časů, kdy byl svět ještě mladý, sem přišel Dobyvatel, Ničitel. Jeho armáda jej však volala Steppenwolf. Přinesl s sebou zlo a smrt,ale mladí bohové, amazonky, Atlanťané a mladé kmeny lidí se spojily, aby jej porazily a zapudily jej. Dobyvatel s sebou přinesl tři krychle. Každá byla jedinečná a každá se podobala té druhé." řekla a poukázala na krychly, kterou si držel v rukách. Povrch byl jakoby železitý a zevnitř šlo cítit mírné teplo a stejně tak i mírné vibrování. "Spojili se proti Ničitely, kterého zahnali, i spolu s jeho armádou, však jeho krychle, které s sebou přinesl, tu zůstali. Tři byly rozděleny, aby nikdy nemohli být už znovu dohromady použity. Jedna, spočinula pod ochranou Amazonek, druhá připadla Atlanťanům a třetí, třetí dostali pod ochranu lidé. " zavyprávěla Diana a podívala se přitom na každého z vás. "Mno, naší tu máš..." utrousil suše Arthur. "Kdyby Steppenwolf zaútočil na Themyscyru a chtěl krychli, Philipa, by mi dala okamžitě vědět." řekne Diana. "Zbývá tedy třetí..." pronese Bruce. "Mno, to bude trochu oříšek... " utrousí znovu Arthur, zakládajíc si ruce před sebe křížem na své hrudi. Měl svým způsobem pravdu. Lidé na to všechno pravděpodobně už dávno, dávno zapomněli. "Co Victor?" pronese Diana. Získá si tak pozornost Brusovu. "To je dobrý nápad. Může propátrat cybersvět mnohem rychleji, než kterýkoliv počítač na větě a najít zmíňky o té krychly." přikývne Bruce. "Vyjdete se zpátky do Gothamu, kontaktuju Victora, aby se s váma sešel v jeskyni." dodám a amazonka přikývne. Však vzápětí se podívá na Arthura. "Půjdeš s námi?" zeptám se ho princezna. Atlanťan trochu znejistí. "Půjdu, ale mám svoje cesty." odvětí princezně a tak přikývne, možná se i trochu pousměje. Atlanťan skočí poté z lodi do moře a Diana ze sebe sundá maskovací oblečení. Když tu stojí ve své zbroji, pokyne ti, zda-li jsi připraven se vydat zpátky do Gothamu. S tou krychlí, kterou máš samozřejmě.

Clark Kent - 04. prosince 2017 23:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé otázce se Diana zatvářila ne příliš nadšeně a spustila. Veskrze nám zopakovala příběh, který mi říkala předtím, než se tu poprvé Arthur objevil. Nyní však dodala i pár dalších detailů, jako jméno toho zla, které se zvalo Steppenwolf. A také i to, že sem přinesl tři takové kostky, se kterými určitě neplánoval nic hezkého, neboť byly rozděleny a jednu z nich dostali Atlanťané, druhou Amazonky a třetí kmeny lidí. Poslouchal jsem bedlivě, přičemž jsem zkoumal onu kostku ve svých rukách. Cítil jsem z ní teplo, stejně jako jisté vibrace, které potvrzovaly Arthurovy slova, že se "probudila". Vykazovala totiž jistou aktivitu, která se asi předtím vůbec neprojevovala. Arthur po Dianině vyprávění prohlásil, že tu jejich máme tady, načež Diana řekla, že kdyby ten Steppenwolf zaútočil na Themyscyru, tak by jí Philipa dala jistě vědět. Snad máš pravdu, Diano. Je ale možné, že k tomu ani nedostala šanci. Řeknu si pro sebe a trochu sklopím pohled při vzpomínce na amazonku tmavé pleti. Přál jsem si, aby měla Diana pravdu a mé pochyby se ukázaly jako nepodložené. Bruce, který se do této chvíle nijak neprojevil se ozval a prohlásil, že tedy zbývá už jen ta třetí, na což zareagoval pro změnu Arthur, který utrousil, že to bude oříšek. Chvilku bylo ticho, jak všichni, včetně mě, usilovně přemýšleli co dál. Než pak nakonec promluvila Diana a navrhla Victora, který by snad byl schopen nějak pomoci. Toho se chopil Bruce, který s jejím návrhem souhlasil. Dle jeho názoru by Victor mohl prohledat cyberprostor a najít o těch kostkách nějaké zmínky. Já si tak jistý nebyl, protože mi tyhle "kostky" přišly jako artefakty z legend a mýtů, o kterých v současné době asi moc na internetu nebude známo. Ledaže by ta "lidská kostka" byla součástí nějaké expozice v muzeu. Přece jen, že by na tom něco bylo? Přiznám si nakonec a pokrčím rameny, načež odtrhnu oči od kostky a podívám se na Bruce, který nám řekl, abychom se vrátili do Gothamu, do jeho jeskyně, kam za námi pošle Victora. Dobrá tedy. Odpovím Brucovi a podívám se na Arthura, kterého se Diana zeptala, zda půjde s námi. On však řekl jen, že půjde, ale že má své cesty, načež skočil znovu přes zábradlí a zmizel pod vodou. To jsem zvědav, jak nás tam najde. Utrousím a vrátím se pohledem zpátky k Dianě, která ze sebe shodila civilní oblečení, které maskovalo její pravé já. Ani já jsem na sebe nenechal čekat a odložil kostku, abych ze sebe mohl sundat oblečení a znovu se té kostky chopit. Přikývl jsem tedy Dianě nazpět, abych jí dal vědět, že jsem připraven a pak jsem kývnul i Brucovi, na rozloučenou, než jsem vyrazil spolu s Dianou zpátky do Gothamu, kde se máme sejít s Victorem.

Universe - 05. prosince 2017 19:48

soukromá zpráva od Universe pro Vydali jsme se tedy spolu s Dianou zpátky do Gothamu a Brucovi Batjeskyně. Cesta netrvala extra dlouho, ale zase na druhou stranu, nebyly jste tam hned, neb dostat se ze skoro konce světa zpátky do Gothamu není zrovna krátká vzdálenost. Když jste dorazily do města, Gotham byl ponořen do tmy noci. Zamířily jste tedy skrz vodopád do Brucovi jeskyně, kde vás čekal věrný Alfréd, který vás uvítal nejenom vřelým pozdravem, ale také již připraveným šálkem teplého čaje, který voněl úžasně. Victor dorazil pár okamžiků po vás, však trochu netradičně, neb prošel skrz portál, který se oběvil a který více než připomínal ten, kterým předtím prošli paradémoni s Darkseidem. "Myslela jsem, že jsi říkal, že jsi všechny ty boxi usmažil." pronese Diana. "Jo, to jsem usmažil. Ale jednu jsem tak trochu integroval do svého systému." pokusí se Victor trochu ospravedlnit před amazonkou, která ho lehce probodávala pohledem. Victor se nadechoval k další odpovědi, když voda, která byla v jeskyni, začala bublat a jinak vždy klidná hladina, byla značně neklidná. Na břeh a plošinu jeskyně pak vyšla poněkud již známá tvář. I když teď už měl na sobě trochu oblečení, nebo spíše něco jako brnění, i když zel pořád lehce obnažen. V ruce držel trojzubec. "Připomínáš mi někoho z rodiny..." zavtipkuje Diana na účet Arthura. "Nepovídej. Nech mě hádat.... Apollo? Nebo snad Hádes?" hrát Arthur její hru. "Měla jsem na mysli spíše Hermése." ušklíbne se Diana a Arthur si trochu odfrkne, když jej prakticky přirovnala v Poslovy Bohů. Alfréd mu téměř okamžitě nabídne taky šálek čaje, stejně jako Victorovi, který jej odmítne. Arthur se nejdříve zdá poněkud rozpačitý z Alfréda, ale nakonec si od něj šálek vezme. "Bude potřebovat krycí jméno, jestli s námi má bojovat bok po boku." řekne Diana. "Jo, souhlasím. Nějaký nápady?" řekne Victor. Atlanťan jen zmateně těkal pohledem mezi vámi, netušíc vůbec tak nějak o co šlo.

Clark Kent - 06. prosince 2017 23:44

soukromá zpráva od Clark Kent pro Společně s Dianou jsme vyrazili zpátky do Gothamu, a ikdyž jsme znovu letěli, cesta nějakou dobu trvala. Přece jen do Gothamu to od této pozice byla pořádně dlouhá cesta. Nicméně, netrvalo to až tak dlouho. Oba jsme s Dianou byli opravdu rychlí, a kdybychom chtěli, mohli bychom být ještě rychlejší. Když jsme dorazili k našemu cíli, tak Gotham ještě halila noc. To jsme však nebrali vůbec v potaz a proletěli jsme vodopádem skrz, do Brucovy jeskyně, kterou využíval jako zázemí pro své noční řádění v kostýmu Batmana, a kde na nás už čekal Alfréd s připraveným čajem. Dobrý večer, Alfréde. Pozdravím postaršího muže, který mi byl vždy sympatický a přišel mi jako příjemný a milý společník. Je mi líto, že kvůli nám vás Bruce vyhnal z postele. Dodám dobrosrdečně a přijmu od něj nabízený šálek čaje. Usmál jsem se na pana Pennywortha a upil z toho báječně vonícího čaje. Po už se pak ale daly věci do pohybu a uvnitř jeskyně se otevřel portál, který více než připomínal ten, kterým sem přišel Darkseid. Měl jsem co dělat, abych čaj nerozlil, protože to se mnou dost cuklo. Vrátily se mi totiž vzpomínky na ten pekelný svět, kde mě jeho paradémoni odnesli, a kde se mě snažili přetvořit na tu nezemskou zrůdu. Když však portálem prošel Victor, tak se mi dost ulevilo. Do zpěvu mi však nebylo, a tak jsem Victorovi místo vřelého pozdravu jenom stroze přikývl. Diana si nejspíše všimla, že to se mnou trochu zacvičilo, tak Victora zpražila pohledem a rýpla si, že si myslela, že všechny ty boxy už usmažil. Ostatně, tak nějak nám to předtím podal. Victor se však ospravedlnil tím, že než tak udělal, tak jednu začlenil do svých systémů. Snad to nikdo nedokáže obrátit proti němu a tím taky proti nám. Pomyslím si, ale nahlas to raději neříkám. Nechtěl jsem nikomu kazit náladu, zvlášť když události začaly nabírat nový spád. Amazonce Victorovo ospravedlnění moc nestačilo, protože jej dále probodávala pohledem. Vic jí chtěl ještě něco říci, ale stačil se jen nadechnout, když se s normálně nehybnou hladinou vody, začalo dít něco divného. Hladina byla neklidná a bublala, skoro jako by vřela. Avšak místo nějaké exploze nebo něčeho jiného, se objevil Arthur. Nyní však v takové polozbroji a s pěticípým trojzubcem v rukou. Diana se chopila slova a zavtipkovala si na jeho účet, že jí připomíná někoho z rodiny. Hned jsem věděl, na koho narážela, a to i přes to, že s Poseidonem jsem se jaktěživ nepotkal. Arthur však hrál její hru a dožadoval se, koho měla na mysli, načež zkusil vyjmenovat některé z antických bohů. Nezapoměl říci i jméno, které mi vehnalo zachmuřený výraz do obličeje. Apollo. To jméno jsem opravdu neměl rád. Nejen, že svou tvrdohlavostí ohrozil Dianin život, když jsem ji nesl Bohům, aby ji pomohli, ale navíc se choval, jako by byla méněcenná. Ke mně také, ale na mě nezáleželo. Mě nemá rádo veliké procento lidí, kteří ve mě vidí jenom bezduchého mimozemšťana. V duchu jsem pokrčil rameny a vrátil se do reality právě ve chvíli, kdy Diana dokončila svůj vtip a řekla, že jí připomíná Hérmese, posla bohů. Trochu jsem se ušklíbl, ale nezasmál jsem se. Zmínka o Apollovi, bohu slunce, ze kterého jsem si udělal při první příležitosti nepřítele, mi sebrala veškerý smysl pro humor. Alfréd nabídl Victorovi také šálek čaje, avšak ten jej odmítne, načež přejde k Arthurovi, který je z něj dost rozpačitý, nicméně jej nakonec přijme. Vic se pak dá slyšet, že když Arthur bude bojovat po našem boku, tak by měl mít krycí jméno. Diana mu dá za pravdu a zeptá se jej, zda má nějaké návrhy. Vic s ničím hned nepřišel, ani Diana neměla žádný návrh, a tak jsem to zkusil já. No... jelikož je očividně spřízněn s oceány a vším, co žije pod vodou, tak co takhle Aquaman? Aquaman, ochránce oceánů. Řekl jsem a na chvíli jsem se cítil tak nejistě jako Clark Kent vystupuje. Ono tyhle jména nebylo zrovna jednoduché vymyslet. Některé byly trefné, jiné skvěle sednoucí, jiné nebyly moc nápadité. Ostatně, ti kteří mi dali jméno, se taky moc nepřemohli. Superman. To není vůbec blízko tomu, jak bych si říkal.

Universe - 09. prosince 2017 17:19

soukromá zpráva od Universe pro Alfréd se trochu pousmál. "Nic se nestalo, pane Kente. Ostatně, je poněkud povinností, každého dobrého rodinného sluhy, být pánům při ruce za každé situace." odvětí si postarší angličan vřele. Pak, s příchodem Arthura, se poněkud zvedla debata o tom, jak by jste mu vlastně měli říkat. Arthur sám tímhle ale nebyl zrovna nadšený, tedy nevypadal tak, zejména když si evidentně asi sám nebyl vším tímhle jistý. "Odložme prozatím tuto debatu, neboť jsme tu kvůli jiné věci." řekne nakonec Diana. "Victore, potřebujeme abys nám našel nějaké, jakýkoliv zmíňky o krychlích, jako je tahle." pokračuje potom a poukáže přitom na krychli, kterou si držel v rukou. Vikova tvář, tedy ta lidská strana, při pohledu na onu krychli poněkud ztuhne. Z toho výrazu bylo poněkud jasné, že jí rozhodně poznává nebo s něčím podobným měl již zkušenost. "Tahle věc... jí, podobná, ze mě udělala tohle... tohle co jsem dnes..." řekne Victor po okamžiku ticha. Bylo evidentní, že se mu o tom moc mluvit nechtělo. "Můj otec, Dr. Stone s ním pracoval ve STAR Labs a pokud vím, měla by tam ještě stále být." řekne nakonec Victor. Amazonka přikývne. "Vydáme se tam tedy, doufajíc, že nepřítel jí nedostal dříve než-li my." řekne Diana. "Dám vědět Barrymu, že tam budeme." řekne Victor. A bylo tak nějak rozhodnuto. Vydáte se tedy do STAR Labs, ovšem nikoliv známou cestou vzduchem, ale kousek od vás se oběví portál, který Victor vytvořil přičemž vás tři vyzval, aby jste vešli dovnitř. "Je to poprví trochu jako na horský dráze."

Clark Kent - 12. prosince 2017 15:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Arthur byl viditelně nesvůj z nastalé debaty o jeho krycím jméně. Vůbec tomu nepomohl první návrh z mé strany, abychom mu říkali Aquaman. Uznávám, nebyl to zrovna nejlepší název, ale řekl bych, že byl mnohem nápaditější než třeba Cyborg, Superman nebo třeba i Batman. Trochu jsem se pousmál a přikývl, když to Diana zahrála do outu. Navrhla totiž abychom tuto debatu raději odložili na potom, neboť nyní jsme tady z poněkud jiných důvodů. Rovnou přesunula téma na to podstatné, a tou je ta krychle, na kterou poukázala a požádala Vicka, aby našel o ní veškeré dostupné zmínky. Victor se však zachoval trochu jinak, než jsem očekával. Než jsme všichni očekávali, protože lidská část jeho obličeje ztuhla a jeho pohled se upřel na tu kostku. Z toho pohledu bylo docela jasné, že se s něčím podobným nesetkává poprvé. Odložil jsem tedy, nyní již dopitý, šálek čaje zpátky na Alfrédův podnos a s pousmáním a kývnutím mu za něj poděkoval. Kostku jsem pak vzal oběma rukama a dal ji tak, aby na ni Vick měl volný výhled. Bylo vidět, že co z něho teď začalo padat, se mu neříkalo lehce. Podle všeho je tato věc zodpovědná za to, čím teď je. Tedy ne přímo tato, ale jí velice podobná. Bingo! Amazonky mají jednu, druhou držím já, takže jsme našli i tu třetí. Tu, kterou získali do opatrovnictví lidé. Pomyslím si a potlačím pousmátí, které se dralo na tvář. Na jednu stranu jsem rád, že ti zlí nemají přístup k těm krychlím, ale na stranu druhou vidím, jak to poznamenalo Victora. Ne jenom jeho fyzickou stránku, ale i duševně. To, že nám to tady řekl, pro něj bylo opravdu těžké. Nakonec nám ještě Vick řekl, že jeho otec, jistý doktor Stone, s touto krychlí stále pracuje ve STAR labs, načež Diana rozhodne, že bychom se tam měli vydat a dostat tu kostku dříve než náš nepřítel. Souhlasím. Vyražme tedy. Řeknu a souhlasně Dianě přikývnu. Victor není proti a rovnou prohlásí, že dá vědět Barrymu, že tam budeme. Ah, Barry. Ten mě nemá rád od doby, co jsem mu zlomil nohu, abych jej zastavil, když mu ovládli mysl. Vzpomenu si na naše poslední setkání, ještě před Darkseidovou invazí a trochu si povzdychnu. Trochu mě to ještě totiž mrzelo. Už už jsem chtěl vykročit k východu z jeskyně, když v tom se otevřel zase ten portál a ve mě hrklo. Ovšem trvalo to jen půl sekundy, než mi došlo, že jej vytvořil Victor. Na tohle si snad nikdy nezvyknu. Řeknu si přikývnu mu, když nás vyzve k průchodu portálem. Vykročím tedy Dianě po boku, s kostkou v ruce k portálu. Lehce unaveně se pousměji, když nás Vick upozorní, že napoprvé je to trochu jako na horské dráze. Já už tím portálem jednou prošel, pamatuješ? Odpovím mu a i když je na mé tváři úsměv, v očích je spíš bolest. Na mysl mi znovu přišly vzpomínky na svět, kde mě Darkseidovi přisluhovači drželi, a odkud mě Bruce osvobodil. Byla to jedna z nejhorších vzpomínek, které mám. Než do toho portálu však vejdu, tak se nadechnu. Ne, že bych to potřeboval, ale přišlo mi to prostě správné. Nakonec jsem však do toho portálu už bez váhání vešel a očekával, že se objevím na jiném místě na této planetě. Konkrétně v proslulých STAR Labs.

Universe - 12. prosince 2017 19:55

soukromá zpráva od Universe pro Diana ti při téhle poznámce věnuje né příliš nadšený pohled. "Tohle si nemusel připomínat..." řekne ti, než potom tedy vstoupíte do portálu. Oslepilo vás světlo a když jste už byly schopní něco vidět, viděli jste, že už nejste v ponuré, špatně osvětlené jeskyni, ale jisto v budově. Budově, která připomínala laboratoře. PRoč připomínala? Protože tu bylo všechno vybavení rozházené a to i včetně strojů a počítačů, které byly taktéž poničené. Některá světla na stropě poblikávala, z jednoho prskali trochu jiskry. Sečteno podtrženo, vypadalo to tu jako po boji. Našli jste i nějaká těla, bohužel bez známek života. Tvé smysli však zachytili něco dalšího. V další místnosti, pohyb a jakoby vrčící, hrdelní zvuky. Když se tam vydáš, nalezneš dva tvory, kteří se zájmem skláněli nad jedním z počítačů a zřejmě se jej snažily zprovoznit, ale značně se u toho hádali, od toho tu byly ty vrčivé, hrdelní zvuky. Nesli jisté prvky a znaky, zejména omega symbol na jejich opascích, s těmi tvory, které na vás předtím poslal Darkseid. Jejich rozhovor netrval příliš dlouho, protože si tě všimli a sáhli ihned po svých zbraních, kterými začali na tebe pálit. Některé střely tě zasáhli, neudělali nic, ale bolelo a zejména pálilo to jako čert. Zřejmě byly na bázi nějakého formu laseru.

Clark Kent - 12. prosince 2017 23:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé poznámce o tom, že jsem takovým portálem už jednou prošel, mi Diana věnovala ne zrovna nadšený pohled. Hned na to mi vyčetla, že jsem to nemusel připomínat. I když jsem se neměl za co omlouvat, přesto jsem se chtě nechtě cítil docela provinile. Místo nějaké odpovědi jsem ji však jenom oplatil poněkud provinilejší pohled, než jsem spolu s ní prošel portálem. Znovu mě oslepilo jasné světlo, které během chvilky ustoupilo a odhalilo prostory, které vzdáleně připomínaly laboratoře. Vzdáleně, protože všechno to vybavení zde, bylo poničené a rozházené. Dokonce i osvětlení bylo poškozené a nepříjemně poblikávalo. Z jednoho nebo dvou rozbitých světel sršely jiskry a dokreslovaly scenerii, na kterém určitě došlo k nějaké potyčce. Ale ne! Tohle není dobré! Řeknu si, když si všimnu těl, které už nejevily známky života. Přišly jsme pozdě. Už nejeví známky života. Řeknu polohlasně a napůl se k jednomu skloním. Bylo to přesně tak, jak jsem si myslel. Tomu dotyčnému už nebylo pomoci. Pak jsem ale zachytil pohyb a nějaké hrdelní zvuky z vedlejší místnosti. Trhnutím jsem přesunul pohled tím směrem a zjistil jsem, že se tam nachází dvě osoby. Ne, byly to ti paradémoni, se kterými jsme se s Dianou už potýkali, a kteří sem přišli s Darkseidem. Tihle však měli poněkud jiné zbroje. Rukou jsem ukázal jejich směrem, aby ostatní věděli, že jsem něco zachytil a vznesl jsem se, abych se neslyšně přesunul ke dveřím do té místnosti. Neslyšně jsem pootevřel dveře, abych si je pořádně prohlédl a všiml jsem si onoho znaku na jejich opascích. Byla to Omega, která žhnula i na Darkseidově opasku a já jsem dostal opravdu špatný pocit, že se všechno zase začne kazit. A jako v odpověď se stalo to, že si mě všimnuli a chopili se svých zbraní, kterými po mě začali pálit. Povětšinou se netrefili, ale tu a tam mě zasáhli. Bolelo to a pálilo jako čert. Veskrze mi tím ale vůbec neublížili. Ah! Vyhekl jsem a vletěl jsem celý do místnosti s kostkou ve svém podpaží, aby jí náhodou nezasáhli těma svýma laserovýma zbraněma. Vletěl jsem tam a dvěma ranama jsem se o ně postaral. Tihle vypadali více obrnění, než ti, se kterýma jsem se střetl dříve, proto jsem použil o něco málo více síly než předtím. Vypadají jako Darkseidovi vojáci. Řekl jsem poté to, k čemu se nikdo neodhodlal, přestože to muselo být všem jasné. Třeba ještě není úplně pozdě. Kde je tvůj otec, Victore? Otočím se na Victora a se starostí v hlase i v obličeji se ho zeptám na Dr. Stonea. Nebyl jsem netvor, abych se ptal na kostku, když byl v sázce lidský život. Zvlášť když už jich tolik bylo zmařeno.

Universe - 13. prosince 2017 18:41

soukromá zpráva od Universe pro Paradémoni se moc neupejpali a pustily se do tebe. Ovšem oproti tobě měli jistou nevýhodu, asice i když jsi od nich schytal nějaké ty útoky, tobě neublížily, což se tak nějak nedá říci o nich. Vyřídil jsi je rychle, neměli moc takto šancí. Zvuky boje však přitáhli pozornost ostatních. Jako první se ti za zády oběvila Diana, třímajíc v ruce svoje laso, za ní byl Arthur s trojzubcem. Byly připraveni k boji, případně i tvé obraně ovšem nebezpečí jsi zažehnal sám a rychle, takže už nebylo s kým se utkat. V pozadí jsi mohl slyšet Victora jak volá otce, ovšem bez odpovědi. Každé jeho další zavolání znělo zoufaleji a zoufaleji. Diana ti věnovala pohled a rozešla se za Victorem. Arthur, vydíc, že si se vypořádal s paradémony, ti pokynul aby jste šli za nimi. Ať už ze své vlastní iniciativy nebo spolu s Arthurem, našel si Dianu u Victora, z jehož ruky trčeli kabely, které byly napojeny do jednoho z počítačů. Monitor, na který se díval, měl na sobě značného pavouka, ale obraz šel, jenom se míhal velice, velice rychle a smíchával se příkazovím řádkem. Obraz se pak ustálil, viditelně na nějakém záznamu z laboratoře, protože tam šlo vidět, že laboratoř vypadala naprosto normálně. Lidé tam pracovali a chovali se normálně. Pak z ničeho nic, bouchla jedna zeď a dovnitř skočilo několik paradémonů, kteří šli hned po vědcích, které sebrali a ostatní prostě zabily, proto ta těla. Nebylo pochyb o tom, že se Victor naboural do záznamů z bezpečnostních kamer. "Vzali jej z nějakého důvodu. Je tu naděje, že je stále ještě naživu..." řekne Diana měkce Victorovi, který byl tichý a hleděl upřeně na monitor. Tvoje smysli pak zachytí další pohyb. Ku úlevě všech však snadno poznáš postavu v červeném, která sem doběhla. "Omlouvám se!! Ale dřív to prostě nešlo.... o co jsem přišel?" pronese zrychleně Barry.

Clark Kent - 20. prosince 2017 13:10

soukromá zpráva od Clark Kent pro Paradémoni se do mě pustili, ale proti mě neměli nejmenší šanci. Jejich zásahy mě sice trefily, ale kromě bolesti samotné, mi nic nezpůsobily. Zato má síla je vyvedla z míry a já se díky toho o ně postaral během několika sekund. Způsobený rozruch přilákal ostatní. Diana se za mými zády objevila hned vzápětí, připravená k boji. Arthur následoval hned za ní, ale když si uvědomili, že je po boji a hrozba polevila, tak se uklidinili a sklopili své zbraně. Victor mezitím začal volat na svého otce, ale nikdo se mu neozýval. Volal znovu a znovu a zoufalství v jeho hlase bylo jasně patrné. Bylo mi jej líto, zvlášť když jsem v této budově už neslyšel tlouct jiné živé srdce, vyjma těch našich. Diana mi věnovala jistý pohled a vyrazila za Victorem. Já si lehce povzdechl a přikývl Arthurovi, který naznačoval, že bychom měli jít za nimi. Když jsme k nim dorazili, tak Diana stála u Vicka, ze kterého trčely kabely, které se nějak připojily k počítači. Jeho monitor byl prasklý a obraz se míhal sem a tam a navíc se ještě míchal s příkazovým řádkem. Vzápětí však bylo jasné, o co mu šlo, protože obraz se trochu změnil a objevil se záznam z kamer. Tiše jsme sledovali, jak na záznamu z laboratoře bouchla zeď a dovnitř se nahrnuli paradémoni, kteří se vrhli na vědce, které unesli a ostatní prostě pobili. Nebyl to příjemný pohled a já se trochu provinile podíval směrem k těm roztroušeným tělům. Kéž bychom je dokázali zachránit. Pomyslím si zdrceně a vrátím se pohledem k Vickovi a ostatním. Diana, aniž by vzhlédla od monitoru, začala s konejšením Victora, který byl otcovým únosem vyveden z míry. Řekla mu, co bych mu řekl i já. Unesli jej z určitého důvodu. Zatím není důvod si myslet, že není naživu. Ona je však žena a navíc má jistý dar. Její slova opravdu dokáží pohladit po duši a vyvolat mír. Sice je to Bohyně války, což je paradoxní, ale je tomu tak. Můj sluch pak začal zachytávat něco dalšího, co se přibližovalo. Podíval jsem se tím směrem a uviděl jsem šarlatového rychlíka, kterak se k nám řítí. Barry... Vydechl jsem prakticky ve stejnou chvíli, kdy se tady objevil. Lehce jsem se pousmál, avšak v únosné míře vzhledem k situaci. Rychlík se omluvil, že dříve to opravdu nešlo a zeptal se, o co vlastně přišel. Vyskytl se další problém, srovnatelný s Darkseidem. Objevil se někdo další, s paradémony na své straně a usiluje o získání mýtických artefaktů, za jejichž pomocí chce zničit svět. Shrnu mu to tak nějak vážným hlasem a ukážu mu kostku co držím v ruce. Jedná se vlastně o tuto kostku, a jestli to dobře chápu, tak ještě o dvě identické, nebo velice, velice podobné. Tato je z Atlantidy, kde ji Atlanťané před tímto zlem střežili. Druhou střeží Amazonky a se třetí pracoval Doktor Stone, Victorův otec, kterého unesli. Doplnil jsem Barrymu veškeré dostupné informace a podíval jsem se zejména na Dianu, která o tom věděla nejvíc, zda nechce něco dodat. Co uděláme dál? Jak je najdeme?, zeptal jsem se po chvíli zamyšlení, kdy mě napadlo jenom staré dobré osobní pátrání po staru, na což zřejmě vzhledem k situaci stejně nebude čas. Kromě toho bychom měli dát vědět Amazonkám, aby zesílily stráže a připravily se na možný příchod těch, kteří budou chtít onu kostku získat.

Universe - 22. prosince 2017 20:00

soukromá zpráva od Universe pro Barry dorazil na místo také. Však slova, které si mu řekl, mu vzala skoro defakto veškerou barvu z jeho tváře. "Paradémoni?.... Darkseid...?!! Myslíš, ten ten chlápek, co tě chtěl unést? Myslel... my-slel jsem, že jsem se ho zbavily!" zablekotá Barry viditelně rozrušeně a není se čemu divit. Vaše střetnutí s Darkseidem nebylo nic co bych si někdo rád pamatoval. "Myslím, že by jste tohle měli vidět." promluví Victor, který byl stále napojený na počítač. Monitor se začal znovu míhat, až se ukázal relativně čistý obraz. Beze zvuku, ale byly to viditelně nějaké zprávy, moderátorka mluvila a vedle ní běžel spot, který ukazoval Akropolis v Řecku, jehož boční strana byla v mocných plamenech, však plamen se nešířil nijak dál. Ohnivé jazyky sahali do několika metrové výšky. Můžeš zřetelně slyšet jak amazonka vedle tebe zalapá po dechu při pohledu na to. A není na světě příliš věcí, na které by amazonka takto reagovala. "Musím jít.... musíme na Themiscyru." řekne Daina se značnou naléhavostí v hlase, otáčejíc se přitom na tebe. Naléhavost byla znát i v její tváři. "Jděte. Budeme zatím pátrat po těch, co unesli. A dám pozor na tu kostku." řekne Arthur, nabízejíc se teď místo tebe jako držitel/ochránce té kostky, kterou držíš.

Clark Kent - 26. prosince 2017 00:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry se zdál být mými slovy dost vykolejen. Ovšem, nebylo se čemu divit, protože Darkseid a jeho invaze byly dost silná káva. Dá se říci, že to zatím bylo to nejhorší, čemu jsme čelili. Tedy když pomineme Zoda a jeho snahu o terraformaci Země na Nový Krypton. Myslím, že jen o mě se mu nejednalo. Řekl jsem si v duchu, ale raději jsem to nerozmazával. Místo toho jsem mu jen s povzdychem přikývl a podíval jsem se na Victora, který byl stále připojen k tomu počítači. Na monitoru se znovu změnil mihotající se obraz a ukázal nám záběry docela čisté záběry zpráv, které zobrazovaly Akropolis v Řecku. Tam se to stalo... tam jsme se poprvé s Dianou políbili... Vzpomenu si a pousměji se, avšak jen krátce, neboť si uvědomím, že jedna strana Akropole je v mocných, obrovských plamenech. Zamračil jsem se a zamyslel se. Ty plameny jsou divné.. nešíří se! Dojde mi a podívám se na Dianu, která zalapala po dechu. Vypadala velice rozhozeně, což nevěstilo nic dobrého. Málo co na tomto světě Dianu dokázalo takto vykolejit. Veskrze mi to potvrdila hned dalším prohlášením, že musí jít, načež se opravila a řekla, že musíme na Themysciru. Podívala se při tom na mě s jasnou naléhavostí ve tváři a já jen přikývl. Nemusela mě ani žádat, stejně bych jí stál po boku a následoval ji. Jednou jsem složil slib a nehodlám jej porušit. Arthur se však hned vzápětí ozval a řekl nám, abychom šli, zatímco on se postará o tu kostku. Nejistě jsem se podíval na Dianu, ale neotálel jsem. Viděl jsem tu naléhavost a předal jsem ji zpátky Arthurovi. Dejte pozor. Řekl jsem jim a plácl jsem přátelsky Arthura po rameni, ovšem tak, abych mu neublížil. Kdyby se něco dělo, křičte. Uslyším to. Řeknu tak nějak spíš k Barrymu a Vickovi, protože Arthur na to byl příliš hrdý. Pak už nic nebránilo tomu, abych následoval Dianu. Co znamenal ten plamen, Diano? Je Themyscira v nebezpečí? Jedná se o tu kostku? Nedalo mi to a zeptal jsem se ji během letu k Rajskému ostrovu.

Universe - 26. prosince 2017 13:09

soukromá zpráva od Universe pro Předal jsi kostku a poté jste se společně s Dianou vydali na cestu. I přesto, že jste oba skvělí i rychlí letci, cesta na ostrov zabrala nějakou tu chvíly, při které Diana nepronesla jediné slovo. Ovšem nebylo se čemu divit. Zanedlouho, co jste proletěli hustými, bouřkovými, nepříjemně bouřícími a blesky metajícími mraky, jsi měl možnost vidět už důvěrně známí ostrov. Diana zamířila v části ostrova, kterou si ještě neměl možnost tak nějak poznat. Byly tu kopce, skály a převážně široká planina. Na konci, skoro až u pobřeží, byl jakýsi skalní útvar, připomínající trochu dome. A amazonka k němu mířila. Když jste se přiblížily a přistáli, takto bližší pohled prozrazoval, že jde o nějakou formu zřejmě chrámu či svatyně, protože kromě na sebe záměrně nakupených, opracovaných bloků skal, tu byly i amazonky, stojící na stráži. Dovnitř vedla jediná cesta a amazonky stály rozestoupené, v mohutnými kladivy. Stály na čestné stráži a nehnuli ani brvou, když jste kolem nich prošli. Diana mířila přímo až do místnosti, ve které byly další amazonky, ve zbroji, po zuby ozbrojené. Některé mířily nataženými šípy, jiné byly v bojové pozici, jako kdyby očekávali, že na ně něco zaútočí každým okamžikem. Uprostřed tohoto prostoru byl jediný podstavec, na kterém zela poměrně už známá krychle. "Diano..." oslovila snědá amazonka princeznu, ta jí pokynula zpátky. "... probudila se...." oznámila snědá amazonka s jistými znepokojivím tónem hlasu. "Přišel z ní někdo, něco?" zeptala se Diana. Amazonka však jen zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Ne, nic z ní díky bohům ještě nepřišlo." Krychle na podstavci jevila jasné známky probuzení, stejně jako to, kterou si předtím držel. Bylo z ní cítit proudění energie, stejně jako nepatrné vibrace uvnitř.

Clark Kent - 26. prosince 2017 16:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro I když jsem se během cesty k Rajskému ostrovu amazonek Diany zeptal, co měly znamenat ty plameny v Akropoli, tak mi neodpověděla. Byl to jasný indikátor toho, že se děje něco horšího, než jak se na první pohled může zdát. Ještě se totiž nestalo, aby mou otázku takto přehlédla a neodpověděla. Byla příliš zachmuřená a uzavřená do sebe. Neměl jsem jí to za zlé. Věděl jsem, že jestli se takto chová, tak určitě z velice dobrého a závažného důvodu. Normálně taková totiž nebyla. Po čas letu k ostrovu jsme už nadále ani jeden z nás nepronesl žádného slova. A i když jsme oba báječní letci, nějakou dobu, než jsme se dostali k magické bariéře, to trvalo. Znovu jsme se pustili skrz husté bouřkové mraky, které sršely blesky a ze kterých hustě padal ledový déšť. Znovu jsem se cítil jako obyčejný člověk, neboť jsem i já cítil onen mráz, který zalézal až do kostí. Zatnul jsem ale zuby, protože jsem věděl, že to bude trvat už jen chvíli, než se ocitneme na slunném ostrově, kde vévodily amazonky. Během pár minut mírných obav, že tentokrát mě ten blesk určitě strefí, jsme se dostali skrz onu bariéru a Themyscira se objevila na dohled. Diana pak zamířila do té části ostrova, kterou jsem ještě neměl tu čest navštívit. Tato část se skládala převážně z planin, ale i zde byly sem tam nějaké kopce. Diana však mířila ke skalnímu útvaru, který vypadal podezřele. Když jsme se přiblížili, tak jsem usoudil, že se jedná o nějakou formu chrámu či svatyně, která byla tvořena z opracovaných bloků, které z dálky nebyly jasně patrné. Kromě toho tu u vchodu stály amazonky na stráži, což docela podporovalo mou domněnku. Dovnitř vedl jediný vstup a Diana do něj vešla. Šel jsem za ní a snažil jsem se netvářit nijak, abych přítomné amazonky, rozestoupené s mohutnými kladivy podél zdí, ještě více neprudil svou přítomností. Dobře jsem věděl, že jsem zde byl tolerován jen díky Diany a vlídným slovům zesnulé královny Hypolity. S Dianou jsme prošli chodbou až do místnosti, kde byly další, po zuby ozbrojené amazonky. Některé z nich mířily nataženými šípy do prostřed místnosti. Jiné byly v bojové pozici a připravené na nejhorší. A uprostřed toho všeho byl podstavec, na kterém ležela povědomá kostka. Tato jevila ale mnohem vyšší formu aktivity. Jedna snědá amazonka oslovila Dianu a oznámila jí, že se kostka probudila. Bylo patrné, že byla nanejvýš znepokojená. Diana se jí zeptala, jestli skrz ní něco prošlo. Skrz ni? Cože? Řekl jsem si a překvapeně se na Dianu podíval. Najednou jsem měl o Arthura a ostatní docela strach. Netušil jsem, že skrz tu kostku mohou přijít. Doteď jsem si myslel, že si přišli jenom pro ni. Snědá amazonka však řekla, že z ní nic ještě díky bohům nepřišlo. Trochu jsem se zamračil a očima sledoval onen artefakt. Bylo doslova cítit jak z ní energie proudí, stejně jako ty vibrace, které pramenily z jejího nitra.

Universe - 26. prosince 2017 18:56

soukromá zpráva od Universe pro Vypadalo to, že jste přišli včas, však byla to je chvála před večerem. Zřetelně jsi mohl cítit, jak energie v té kostce vzrostla a ze stropu místnosti se poté spustil válec světla, který dopadl za postavec s kostkou. Z válce světla poté začali vylétat už poněkud známé tváře, kteří se příliš nezdržovali a hned začali pálit po amazonkách. Ty si to samozřejmě nedali líbit a pustily se s nimi do boje. Někteří z nich se pustily i do tebe s Dianou, která si to samozřejmě nenechala jenom tak líbit. Jedna z amazonek se pokusila pak vzít kostku z jejího podstavce, ale obří obouruční sekera se zabodla do jejích zad, až špička vyšla vepředu z její hrudi. "Kryptoňané..." ozval se hluboký mužský hlas. "...Lanternové..." hlas dál pokračoval, ale nikdy nebyl viděn jeho majitel. "...proč chráníte tenhle svět...? Když mu můžete vládnout, společně..." pokračoval dál hlas a poté sloupem světla spadlo něco mnohem většího i těžšího než byly paradémoni. "...a to vše ve jménu Darkseida." dokončil hlas a jeho majitel se postavil do své plné výšky, která se vyšila o mnoho, mnoho více než byla průměrná výška dospělého člověka. Na jeho těle bylo brnění, které neslo jisté podobné znaky jako ty paradémonů a všemu dominovala helma s rohy po stranách. Diana na okamžik ustane v boji, hledíc na nově příchozího. "Steppenwolf..." pronese amazonka poté. Nebylo pochyb o tom, že tohle byl on, o kterém předtím mluvila a vyprávěla. Steppenwolf vytáhl sekeru z mrtvé amazonky a sáhl po krychli, která se mi celá vešla hrabě do jeho dlaně. "Oh, Matko... milénia ve Vyhnanctví, ale nakonec jsem tě našel a přišel jsem na tvoje volání, dokončit co jsem započal... a to vše, ve jménu Darkseida." pronese.

Clark Kent - 26. prosince 2017 20:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Zdálo se, že jsme dorazili včas, avšak to bylo jen zdání. Hned totiž vzápětí jsem pocítil, jak energie v kostce vzrostla a ze stropu se snesl kužel světla, který dopadl za podstavec s kostkou. Z onoho válce se hned poté začali rojit paradémoni, kteří na nic nečekali a pustili se do amazonek. Převážně střelbou, ale viděl jsem, že i co se boje zblízka, neotáleli. Nekteří navíc napadli i mě a Dianu, která po vzoru svých sester, skočila do bitevní vřavy a drtila jednoho nepřítele za druhým, jako pravá nefalšovaná Bohyně Války. Byl to nádherný, ale zároveň hrozivý pohled. Co se týče mě, tak do reality mě přivedl zásah z jejich zbraně, kterým mě dostali do hrudi. Bolelo to a pálilo, ale i přesto přese všechno se mi nic nestalo. S výskokem jsem také vyrazil vstříc zástupu nepřátel a bušil jsem do nich svými pěstmi vlevo vpravo, co se do nich vešlo. Neměli proti nám šanci, avšak ostatní amazonky nebyly tak odolné, jako já, nebo tak schopné a mocné jako Diana a tak docházelo ke ztrátám. Paradémonů byla veliká přesila, takže se tomu nedalo zabránit. Mrzelo mě to a tak jsem se snažil zintenzivnit své úsilí. To však bylo zastaveno, když se jedna z Amazonek pokusila vzít tu kostku. V tu samou chvíli se jí do zad zabořila obří obouruční sekera, jejíž bodec vykoukl ze předu z jejího těla. Byl to tak hrůzný výjev, že jsem zkoprněl, neschopen chvíli jednat. Taková bezcitná brutalita. Zhrozím se a vytřeštím oči na ubohou amazonku. Moc k tomu nepomohl ani hluboký mužský hlas, který jako první řekl slovo "kryptoňané", což mě zarazilo ještě víc. Avšak on pokračoval dál ve jmenování a přidal lanterny, načež se zeptal, proč tento svět chráníme, když mu můžeme společně vládnout ve jménu Darkseida. Teprve až padlo Darkseidovo jméno, tak se objevil i původce toho hlasu. Sloupem světla dopadla humanoidní postava, mnohem větší než je plně vzrostlý člověk, v plné zbroji, která vypadala podobně jako ta od paradémonů, s obrovskou rohatou přilbicí, kterak nás propaluje pohledem. Diana pronesla jméno Steppenwolf a já si začal dávat dvě a dvě dohromady. Opravdu se jednalo o toho, o kterém mi vyprávěla Diana. Steppenwolf brutálně vytrhl sekeru mrtvé amazonce ze zad a chopil se kostky, načež začal pronášet něco co mi moc nedávalo smysl. Tak třeba jsem vůbec netušil, koho tu nazývá matkou a komu to vlastně říká. To však bylo jedno, protože jsem se znovu vrátil do reality, stoprocentně odhodlaný ukončit jeho řádění. To by stačilo! Pronesl jsem hlasem jako zvon a vyrazil jsem proti němu, rychleji než normálně, a snažíc se ho praštit silněji než normálně, protože se mi jevil jako někdo z Darkseidovy rasy. Byli si podobní, takže jsem očekával, že budou i podobně silní a odolní. Proto jsem se silou až tak nešetřil. Jednat jsem ale musel, protože tu kostku mu nechat nesmíme.

Universe - 26. prosince 2017 22:20

soukromá zpráva od Universe pro Vyrazil jsi proti Steppenwolfovi, ale ten tě překvapil svou rychlostí. Nejenom, že se tak hravě vyhnul tvé ráně, ale i případně těm dalším. Bylo poněkud pozoruhodné, jak někdo jeho rozměrů může konkurovat tvé rychlosti. Však velikán se nedržel zpátky. Rozmáchl se svou obří sekerou a její ostří se ti nepříjemně zakouslo do ramene. Síla úderu tě přinutila jít k zemi, kde byla jeho rána nejenom dokonána, ale ještě posílena o kamennou strukturu pod tebou. Jeho rána bolela, pálila jako peklo samo. Skoro jako kdyby ti na rameno někdo vylil rozžhavenou lávu, ale naneštěstí nic nešlo skrz kůži. "Nebojuj, Kryptoňane. Přijde se k nám!" pronese Steppenwolf. Jeho momentální nepozornosti využije Diana, která vrhne svoje laso, do kterého chytí onu krychli, kterou velikán držel, strhne a vytrhne mu jí z ruky a přehodí jí za sebe, kde jí chytí jedna z amazonek. Ta nemešká a rozběhne se spolu s ní k východu. "Zapečťte bránu!" křikne Diana a amazonky, stojící v chodbě se chopí svým kladiv a jak amazonka s krychlí běží, amazonky s kladivem přezazí jedinou ranou závaží, které drželo několik kamenných dveří, které se postupně za ní začali jedny po druhým spouštět dolů. "NEE!! Nenechám vám Matku!! Nejste jí hodní!" zavrčí Steppenwolf a rozmáchne se po Dianě, zatímco na tebe se sesype hora paradémonů, kteří se tě snaží udržet na místě. Jejich výměna ran ale asi nedopadla dobře, protože jakmile se ti podaří se těch paradémonů zbavit, můžeš jen vidět jak Steppenwolf zasekl svou sekeru do skalní stěny, která pukla jako kdyby byla jen ze skla a velikán jí pak proskočil, vydávajíc se za amazonkou, která utíkala s tou krychlí pryč. Diana ležela nedaleko, a viditelně se sbírala i ze země, z jejich střetnutí.

Clark Kent - 27. prosince 2017 00:40

soukromá zpráva od Clark Kent pro Vyrazil jsem proti Steppenwolfovi, ve snaze ukončit jeho řádění a pomstít padlou amazonku, avšak ukázalo se, že je můj nepřítel opravdu schopný. Rychlost, kterou předvedl, mohla konkurovat té mé a nejspíš i Barryho. Docela s lehkostí se vyhnul mé ráně, i těm dalším, kterými jsem na něj podnikl nátlak. Nebudu lhát, docela mě to překvapovalo. Někdo tak velký a přesto tak rychlý a mrštný. Jeden by řekl, že to k sobě prostě vůbec nesedí. Steppenwolf vyrazil do protiútoku a rozmáchl se svou mocnou sekerou, kterou mi následně zeshora uštědřil ránu do ramene takovou silou, že mě to přirazilo k zemi. Respektive jsem klesl na kolena a masivní kamenné bloky pode mnou značně popraskaly. Aby toho nebylo málo, ta rána bolela jako čert. Pálila, jako by mi do ramene udělal díru a lil do něj žhavou lávu. Nebo možná, jako by mi tu paži v rameni usekl. Díky Bohu! Oddychnu si v duchu, když zjistím, že ruka je nepoškozena, a i když to hrozně bolelo, tak ostří sekery neprošlo skrz mou kůži. Steppenwolf se nade mnou tyčil jako stožár a pronesl, abych nebojoval a přidal se k nim. Vzhlédl jsem k němu, abych mu odsekl, že něco takového se nikdy v životě nestane, ale byl jsem svědkem toho, jak jeho momentální nepozornosti využila Diana. Ta vrhla své laso okolo jeho ruky, ve které svíral onu kostku. Škubla s ním tak, jak to umí jen ona a vytrhla mu kostku z ruky, načež jí protipohybem ve smyčce hodila za sebe, kde ji chytila další amazonka. Diana zavelela, že mají zapečetit brány. Amazonky v chodbě se připravovaly i se svými kladivy, až proběhne ta amazonka s kostkou v ruce, tak aby jedinou ranou přerazily pojistky protiváhy a masivní kamenné brány se za ní zabouchly. Steppenwolf naštvaně a velice nesouhlasně zařve, že nám "Matku" nenechá, že jí nejsme hodni. Tím svým způsobem odpověděl na otázku, kdo je ona "matka". Jeho pozornost a veškerý hněv se obrátil na Dianu, která mu uzmula tu kostku. Chtěl jsem překonat bolest v rameni a zavěsit se mu na tu sekeru, aby s ní nemohl ohrozit Dianu, ale byl jsem smeten záplavou paradémonů, kteří se na mne sesypali odevšad, a kteří do mě bušili, škrábali, kousali a snažili se mě celkově roztrhat. Aaaa! Ulevil jsem si od té bolesti a všeho toho nepohodlí a začal jsem jim to oplácet. Bušil jsem do každého v dosahu a vracel jsem rány těm, kteří mě napadali. Dokonce jsem si udělal i trochu místa svým super mrazícím dechem, ale jen tak, abych je od sebe odfouknul a udělal si prostor pro protiútok. Když jsem se nakonec té hory nepřátel zbavil, tak jsem uviděl, že Steppenwolf proráží svou sekyrou kamenné brány, jako by byly ze skla. V tu chvíli se mi skoro obrátil žaludek, protože to znamenalo, že prošel skrze Dianu. To ne. Řeknu zoufale a projedu pohledem po místnosti, abych jí našel. Díky bohu tam byla a byla naživu. Chtěl jsem vyrazit za Steppenwolfem, ale nemohl jsem. Musel jsem nejprve k Dianě. Přiskočil jsem k ní, zatímco se sbírala ze země. Jsi zraněná? Jak jsi na tom? Zeptám se starostlivě a pro tuto chvíli pro mě jakoby Steppenwolf neexistoval, ačkoliv jsem si moc dobře uvědomoval, o co tady vlastně jde. Nejprve jsem se musel ujistit, že byla Diana v pořádku. Pokud byla Diana v pořádku, tak jí pomohu na nohy a společně vyrazíme za Steppenwolfem. Jestli ale byla zraněná, tak jí sice pomůžu, ale za Steppenwolfem vyrazím sám.

Universe - 27. prosince 2017 11:26

soukromá zpráva od Universe pro Princezna nebyla nijak viditelně zraněná vypadala spíše jenom otřeseně. Sebrala se ale ze země, částečně s tvojí pomoci. Věnovala krátký pohled kolem sebe. Místo bylo pokryto převážně mrtvými amazonkami a těch několik, které přežily i když sami byly viditelně zraněné, se snažily pomoci těm, které ještě žily nebo naopak ulehčit jejich odchod. Diana zatnula ruce v pěst, věnovala ti krátký pohled a poté proskočila dírou ve stěně, kterou vytvořil Steppenwolf. Amazonky na koních, uháněli planinou spolu s kostkou, s paradémony i Steppenwolfem v patách, který takticky zabíjel jednu amazonku po druhé. Sice neuměl lítat jako vy, ale jeho skoky v kombinaci s jeho sekerou byly obdobně účinné. Amazonky se však nemínily vzdát jenom tak bez boje. Zkoušeli velikána zastavit svými zbraněmi i útoky, však neustáli příliš šancí proti němu. "V Darkseidově jménu!" Steppenwolf pak mocně skočil a zasekl svou sekeru do země, vyvolala tlakovou vlnu, která zvedla kusy zeminy několik metrů nad hlavu a co více, onou rozrušenou zeminou se šířila jakoby tekutá láva, která se formovala do určitého symbolu, který výrazně připomínal Darkseidovu Omegu.

Clark Kent - 27. prosince 2017 12:48

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se nezdála být nějak zraněná, spíše otřesená po střetu s tím netvorem. Pomohl jsem jí na nohy a podobně jako ona, i já jsem se rozhlédl po té spoušti. Většina amazonek byla po smrti a těch několik, co přežilo, byly zraněné, nebo zraněným pomáhaly. Byl to otřesný pohled na tak hrdé válečnice, jak utrpěly tak ošklivou porážku. Srdce mi to trhalo, když jsem viděl, kolik životů bylo zbytečně zmařeno. Princezna amazonek byla rozladěná a já jsem se jí nemohl divit. Věnovala mi pohled, kterým mi sdělila více než tisíci slovy, zatnula své pěsti a proskočila otvorem ve zdi, který před chvílí vytvořil Steppenwolf svou sekyrou. S podobně zachmuřenou tváří jsem Dianu následoval a vylétl jsem otvorem za ní. Srovnal jsem s ní rychlost, protože si myslím, že zaútočit na Steppenwolfa ze dvou stran je naše veliká šance. Když jsme vyrazili z podivného chrámu/trezoru ven, na pláně, tak jsme viděli, jak Amazonky i s kostkou ujíždějí pryč. Steppenwolf s paradémony jim byli v patách, a i když zmíněný zlosyn neuměl létat, tak skákat rozhodně ano. V kombinaci se svou sekyrou pak při každém skoku rozetnul další a další z amazonek. Ty se sice snažily velikána zastavit, ale jejich zbraně proti němu nebyly účinné. Nakonec Steppenwolf vyskočil a zařval "V Darkseidově jménu!". Při dopadu mocně zasekl svou sekyru do země, která doslova vybuchla. Utvořila se tlaková vlna, která vyhazovala zeminu mnoho metrů do vzduchu. A co více, tou narušenou zeminou se začínala rozlévat žhavá láva, až utvořila onu důvěrně známou Darkseidovu omegu. Pojďme mu ukázat, že zde Darkseid není vítán. Řeknu Dianě a vyrazím, trošku oklikou, abych neútočil ze stejné strany jako ona.

Universe - 29. prosince 2017 22:34

soukromá zpráva od Universe pro Omega symbol se šířil po poli rapidně a postupně mu padali za oběť poslední amazonky na útěku. Až nakonec dostihl i tu, která držela onu kostku a ani jí nevyhnul onen zničující osud. I tak jsme tedy vyrazily vstříci Steppenwolfovi. Cestu vám však zastoupily letící paradémoni, kteří po vás nejenom začali střílet, ale někteří se na vás vrhnuli přímo, na tělo, vše pro to, aby vám znemožnily dostat je jak ke kostce, tak i Steppenwolfovi. Ten mezitím doskočil ke kostce a zvedl jí k rukou mrtvé amazonky, která připomínala napůl spálený uhlík. "Ach, konečně. Konečně jsi zase má Matko! Společně najedeme i ostatní a pak konečně zavládne Jednota!" radoval se Steppenwolf. "Za Darkseida." pronese pak nakonec ještě, s jakýmsi krutým úšklebkem, který vám dvěma věnoval, zmizel poté ve sloupu světla, které se stejně jako v té kamenné komoře, spustil dolů na něj. Paradémoni, kteří nějak přežili, se vydali za ním a stejně tak pak zmizeli v tom světle. Světlo zmizelo tak rychle jako se oběvilo a nebylo pochyb o tom, že jde o nějakou formu přenosného-teleportačního zařízení, či tak něco podobného. A tak jste na planině zůstali sami, sami uprostřed spouště a smrti, nejenom ve formě padlích nepřátel, ale také bohužel i přátel, amazonek, které položil svůj život aby ochránily tu kostku. Princezna stála ve spáleništi. Kůže se jí leskla potem, ale také i prachem, popelem, jak s ním párkrát vymetli zem. Kromě několika oděrek, povrchového rázu, neměla žádné zranění. Stále ta tiše, hledíc na spoušť kolem sebe.

Clark Kent - 31. prosince 2017 01:07

soukromá zpráva od Clark Kent pro Symbol té pekelné omegy se dál šířil a poslední přeživší amazonky na útěku mu padaly za oběť. Nakonec dostihl i tu poslední, která měla v rukou onu kostku. Sežehl ji na uhel a my v tu samou chvíli vyrazili s Dianou přímo proti Steppenwolfovi, abychom mu oplatili jeho "laskavé" chování. Avšak nic nebylo tak jednoduché, jak jsme si to představovali, protože celý houf paradémonů se na nás vrhnul. Nestříleli po nás, protože věděli, že by nepochodili, místo toho se na nás vrhli čelně, tělo na tělo, aby nás zatavili. Vlastně tedy spíše zpomalili, protože proti nám neměli ani v takové přesile příliš šancí. Steppenwolf mezitím však stihl doskočit až ke kostce a ostatkům statečné amazonky, která se před ním snažila do poslední chvíle kostu ochránit, a vzal si ji do ruky. Znovu k ní mluvil jako k matce a slíbil, že najdou ostatní a pak zavládne jednota. Ač jsme se snažili se k němu probít sebezarputileji, bylo to marné. To poslední co udělal, bylo podlé ušklíbnutí a pronesení jeho hesla "Za Darkseida". Pak už zmizel v kuželu světla, na chlup stejném jako ten, kterým sem přišel. Paradémoni, kteří ještě přežili, se začali stahovat do toho světla a začali mizet. Nebylo tedy pochyb, že se jednalo o jakýsi teleportační zařízení, nebo umění či kouzlo. Nic takového jsem však ještě do této chvíle neviděl. I Darkseid se přesouval poněkud jiným způsobem. Než ode mě stihli všichni utéct, tak jsem však ještě několik z nich zničil, aby nás už nadále neohrožovali. Avšak byla to docela marná snaha, protože jsem věděl, že ve svých armádách mají mnohem, mnohem více takových stvůr. Když zmizel poslední přeživší a ten světelný kužel/válec zmizel, tak se rozhostilo na planině tísnivé ticho. Všude okolo nás byla zkáza a smrt, až se mi z toho stahovalo hrdlo. Diana tam stála, uprostřed té zkázy a ztěžka oddychovala. Kůže se jí leskla potem a tu a tam měla nějakou tu oděrku, od střetu se Steppenwolfem. Jinak se zdála v pořádku. Ovšem, pouze co se týkalo jejího fyzického zdraví. Chápal jsem, jak se asi musí cítit, když přišla o tolik sester. To by pohnulo i s tím největším necitou. Přišel jsem tedy bez jakýchkoliv slov vedle ní a vzal ji za ruku, kterou jsem jemně stiskl. Diano... Hlesnu, aby mě vzala na zřetel a přijdu k ní blíže, zepředu. Podívám se zpříma do jejích blankytně modrých očí a na mé tváři se objeví starost, ale v očích zase odhodlání. Nenecháme to jen tak... Steppenwolf zaplatí za to, co tady způsobil. Slibuji ti, že se mu pomstíme a ochráníme tento svět. Slíbím jí a pokud mě nechá, tak ji obejmu a poskytnu jí oporu, jak fyzickou, tak hlavně tu duševní. Věděl jsem, že je silná, nezávislá a hrdá žena, ale ve dvou se takové těžkosti snášejí lépe.

Universe - 01. ledna 2018 20:42

soukromá zpráva od Universe pro Diana jen mlčela a hleděla na bojiště kolem. Nic ti neřekla, ale podívala se na tebe, však její pohled vypověděl za ní více, než-li slova. Tvoje obětí ti sice mlčky ale opětuje. A podle toho jak dlouho u tebe potom i byla, za něj byla více než vděčná. Po chvíly, tě amazonka nakonec pustí, věnujíc ti i poněkud vděčný pohled. Poté se obrátí zpátky k bojišti a přejde k jedné z ohořelých válečnic. Natáhne ruku vůči černotě, která z ní zbyla, ale nenajde dost síly, možná i úcty, aby se jí dotkla. "Daly své životy, aby ochránily ty, kteří ani nevědí, že existují... jejich oběť nesmí být zbytečná... vraťme se do Gothamu." řekne poté Diana. Když se tedy vrátíte do Gothamu, projednou tu nepršelo, ale zatažené nebe říkalo, že se to možná může během několika hodin změnit. V Brucově jeskyni bylo však trochu živěji než normálně. Kromě postaršího anglického rodinného přítele, tu byl Barry, Viktor, Artur i dokonce Bruce. Všichni byly kolem stolu, na kterým seděla krabice krychlového útvaru, o které nebylo pochyb, že uvnitř je jedna z kostek. "Steppenwolf má naší kostku..." pronese Diana, jdoucí ke skupince. Muži nevypadali příliš potěšeni touhle zprávou. "Takže má dvě...." utrousí Arthur. "...když jsme opustily Starlabs, překvapili nás. Oběvily se z ničeho nic, ty příšery.... sebrali naší kostku..." vysvětlil Arthur a tak nějak přiznal i fakt, proč tu byla lehce nálada na bodu mrazu. "Tahle je ta, se kterou pracoval můj otec..." řekl Viktor.

Clark Kent - 03. ledna 2018 14:36

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana zničeně hleděla na spoušť, kterou tu způsobil Steppenwolf. Nebyla schopna cokoliv říci, neboť jí zmítal žal a hořkost nad porážkou, kterou jsme utrpěli a její sestry onu porážku zaplatily životem. Bylo mi jich líto a tak jsem se Dianě pokusil poskytnout alespoň nějaká slova útěchy a nabídnout ji své objetí. Sice mlčky, ale opětovala jej a soudě podle doby, kterou tak u mě strávila, za to byla ráda. Netušil jsem, jak jinak bych jí mohl v současné době pomoci, tak jsem byl rád, že to vzala právě takto. Po nějaké chvíli mě Diana pustila a věnovala mi poněkud vděčný pohled. Já jí ho oplatil lehkým pousmáním, které říkalo "kdykoliv tu jsem pro tebe" a pak jsem ji také pustil. Amazonka poté pomalu přešla k jedné z padlých amazonek, kterou sežehly ty pekelné plameny. Sklonila se k ní a natáhla ruku k černotě, která po ní zbyla, avšak nesebrala dost odvahy, aby se jí dotknula. Možná to bylo z úcty vůči její památce a hrdinné smrti, ale radši stáhla svou ruku a napřímila se, načež mi řekla, že všechny ty padlé válečnice položily své životy, aby zachránily ty, kteří o nich ani nevědí. Hned poté dodala, že jejich oběť nesmí přijít v niveč. Nemohl jsem jinak, než jen souhlasně přikývnout a následovat Dianu, která rozhodla, že bychom se měli vrátit do Gothamu. Vyrazili jsme tedy společně zpátky a byla to pochmurná cesta. Ani jednomu z nás nebylo do řeči a tak jsme raději mlčeli. Ani cíl naší cesty naší náladě nijak nepomohl. Gotham sám o sobě bylo velice ponuré místo. Nyní sice nepršelo, ale husté tmavé mraky, které nad městem dominovaly, naznačovaly, že by se to mohlo velice brzy změnit. Když jsme konečně dorazili do Brucovy jeskyně, tak už tam na nás čekali. Byli tu všichni, Alfréd, věrný Brucův sluha, který byl vždy po ruce a nápomocný, Barry, Victor, Arthur a dokonce i sám Bruce. Kdo ví, jak se mohl z polárního kruhu dostat tak brzy zpět. Možná pro něj přišel Victor se svým novým trikem. Pomyslím si a unaveným kývnutím je pozdravím. Diana jim ve zkratce řekla, že Steppenwolf uzmul kostku, kterou hlídaly Amazonky, načež Arthur odvětil, že už tedy mají dvě, protože když odcházeli ze Star Labs, tak je přepadli paradémoni a kostku jim vzali. Bylo na něm vidět, že se mu to opravdu špatně říkalo. Není se čemu divit, když se sám přihlásil, že ji bude střežit. Vědoucně jsem ho poplácal po rameni, protože já jsem se zase cítil odpovědný za ztrátu kosty od Amazonek a za životy všech, kteří tam padli. Obešel jsem stůl, u kterého všichni seděli, a na kterém uprostřed ležela poslední kostka, a přisedl jsem si na volné místo. Zrakem jsem si prohlédl onen artefakt, po kterém jde náš nesmiřitelný nepřítel a povzdechl jsem si. Victor mi odpověděl na nevyřčenou otázku, že tato kostka je ta, se kterou pracoval jeho otec. Přikývl jsem a zamyslel jsem se. Mám pocit, že schovávat ji před ním nemá cenu... že ji stejně najde, ať je, kde je. Pronesu trochu zamyšleně a podívám se na každého z přítomných. Máš už nějaký plán? Zeptal jsem se Bruce, na kterého jsem pohlédl jako poslední, protože jsem tak nějak tušil, že právě on už má naplánovaných několik dalších kroků.

Universe - 03. ledna 2018 19:44

soukromá zpráva od Universe pro "Najde jí, cítí jí totiž. A oni také..." řekne Diana ohledně tvé poznámky. Nicméně, když se pak zeptáš Bruce, ten se zrovna nějak netváří. Vlastě se vůbec nijak netváří. Místo toho si jen jednou rukou podpíral čelo. "Tohle se nemělo stát..." pronese nakonec, poutajíc tak na sebe pohledy ostatních. Všichni měli ve tváři vepsanou jedinou otázku: Co to myslí? Bruce si nakonec promnul svou tvář obouma rukama. "Pár dní před tímhle ším, jsem byl taky, prováděli jsme s Alfrédem modifikace pro budoucí nový model obleku, když se otevřel průchod. V prvním okamžiku, jsem myslel, že se Darkseid vrátil... ale místo jeho, je oběvila žena. Žena v plné zbroji..." řekne Bruce a Alfréd, na svém tabletu poté pro všechny ukáže snímek, s bezpečnostní kamery, na kterém je jednak Bruce a také žena, jak řekl v plné zbroji a také jej skoro o dobré dvě hlavy a něco předčila svou velikostí. "...představila se jako..." chce Bruce pokračovat, ale je přerušen. "Big Barda. Kapitánka Darkseidovi osobní strážce na Apokolis. Status, neznámí. Poloha, neznámá." pronese skoro až automaticky Victor. Vyslouží si tak pohled většiny. "Sorry, to počítač prostě..." pokusí se Cyborg omluvit. "Řekla, že Darkseid zuří. Touží po kruté pomstě vůči Zemi a vůči nám. A jeho pravá ruku, Steppenwolf se prý ochotně a dobrovolně zhostil toho, že mu sám osobně donese naše hlavy... nevěřil jsem jí, ale i tak jsem začal pro jistotu schromažďovat posily, protože jsme neporazily zrovna snadno... " Bruce pak byl podruhé přerušen ale nikoliv Victorem, ale nýbrž Dianou, která k němu nakráčela a bez jediného slova mu vrazila jednu do obličeje. I přesto, že evidentně nepoužila svou plnou sílu, Bruce přesto značně zavrávoral a z jeho nosních direk vytekli asi dvě kapky krve. Viditelně překvapeně pak držíc si nos, hleděl na amazonku, která připomínala sopku "Tys to věděl.... věděl, že přijde a nic si neřekl!" utrhla se na něj. "Zemřeli kvůli tobě! Všichni ti lidé, a moje sestry! Antiope... Artimida...Helena... Judita... a desítky dalších..." pokračovala dál Diana. Skro se i napřahovala, že mu vrazí další, Bruce dal nejistě ruce před sebe, aby se zkusil případně bránit, ale sám si dobře věděl, že jestli mu sama Diana bude chtít ublížit, neměl příliš šancí. "Mrzí mě to Diano, tohle jsem nechtěl..." omlouval se Bruce čelíc nahněvané amazonce.

Clark Kent - 04. ledna 2018 00:53

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana se ozvala hned po mé poznámce, že mám pocit, že skrývat onu kostku bude bezpředmětné. Prohlásila, že ji cítí a oni také. Soudě dle kontextu, tím "oni" myslela jistě paradémony. Přikývl jsem jejím směrem, protože tím potvrdila mou obavu a pak jsem se podíval na Bruce, kterého jsem se zeptal jestli už nějaký plán ve své hlavě vymyslel. Bruce se ovšem zachoval poněkud jiným stylem, než jsem od něj čekal. Místo toho, aby se vytasil s nějakým plánem jen mlčel a jednou rukou si podpíral čelo. Po chvíli podezřelého ticha však něco konečně řekl, ale obsah jeho slov skoro až zamrazil. Nevěstil nic dobrého a to jsem ještě vlastně nevěděl o co se jedná. Bruce totiž pronesl jen, že "tohle se nemělo stát". A když tohle uslyšíte od někoho jako je Batman, tak to opravdu nevěstí pranic dobrého. Všichni jsme se na něj podívali s nadějí, že nám snad objasní, co tím myslel. Vzápětí se naše naděje naplnily, protože si Bruce protřel obličej oběma rukama a spustil. Řekl nám, že pár dní nazpět, když spolu s Alfrédem dělali zde v jeskyni nějaké modifikace pro jeho nový oblek, se stalo něco zvláštního. Objevil se portál, ovšem neprošel jím Darkseid, jak se domníval, nýbrž nějaká žena. Alfréd nápomocně otočil svůj tablet našim směrem a ukázal nám vysokou, docela pohlednou bojovnici v plné zbroji. Lehce jsem se zamračil, protože jsem si zprvu myslel, že se jedná o nějakou amazonku, avšak to už by se Diana určitě ozvala. Bruce chtěl pokračovat, ale stihl říci jen, že se představila a byl přerušen Vickem, který to dokončil za něj. Představila se prý jako Big Barda, kapitánka Darkseidovy osobní stráže na Apokolips. Všichni jsme se přesunuli pohledem z Bruce na Vicka, protože nás tím poněkud překvapil. To ale nejspíše i sám sebe, podle jeho výrazu. Pak se ještě spěšně omluvil, že za to může počítač v něm. Lehce rozpačitě jsem se na něj pousmál a napůl jsem kývl, jakože se vlastně nic neděje. Bruce se pak znovu ujal slova, aby dokončil co začal vyprávět. Ona Big Barda mu sdělila, že je Darkseid vzteky bez sebe, a že touží po kruté pomstě vůči Zemi a vůči nám. Krom jiného také, že jeho pravá ruka, jistý Steppenwolf, kterého jsem už měl tu "čest" poznat, se ochotně ujal úkolu mu osobně donést naše hlavy. Hmm... všechno spolu nějak souvisí. Řeknu si v duchu, na venek zamyšlený a lehce si promnu prstama bradu. Bruce ještě stihl dodat, že jí nevěřil, ale i přesto začal shromažďovat posily. I když jsme totiž Darkseida porazili, rozhodně to nebylo snadné. Pak však byl přerušen znovu. Nyní však ale ne Victorem, ale přímo Dianou, která se na něj vrhla a jednu mu ubalila přímo do obličeje. Bruce značně zavrávoral a z jeho nosu vyteklo trošku krve, než se za něj chytil. Bylo jasné, že se Diana ještě hodně krotila, protože kdyby chtěla, mohla by ho zabít jedinou ránou a nemusela by se u toho ani namáhat. Diana vybuchla hněvem, podobně jako nějaká sopka při erupci. Spustila na něj, že i když to všechno věděl, stejně nám nic neřekl. Pak ovšem docela přitvrdila a obvinila ho ze smrti jejích sester. To už bylo docela závažné a tak jsem se zvedl ze židle a rychle se přesunul blíže, abych mohl zakročit. Amazonka začala vyjmenovávat jména padlých amazonek a já jsem se jí nemohl divit, že je tak rozlícená. Přijít během pár okamžiků o tolik kamarádek, spolubojovnic.. sester, to nemohlo být nic příjemného. Sice si říkám, že vím, jak se cítí, ale vlastně jsem to netušil ani vzdáleně. Ano, byl jsem posledním synem Kryptonu a všichni z mé planety, až na jednu či dvě vyjímky, byli mrtví, ale já je vlastně skoro ani nepoznal, tudíž byl můj pocit ztráty prázdný jako slova pokrytcova. Diana vypadala opravdu vytočeně a skoro se i znovu napřahovala. Bruce jen dal ruce před sebe, aby se zkusil bránit, kdyby mu opravdu chtěla ublížit, i když jsme všichni věděli, že by neměl šanci. Diano, zadrž. Řekl jsem zvučně, aby mě slyšela, nicméně jsem ji neokřikoval. Nechtěl jsem v ní vzbudit ještě více zloby, a už vůbec ne vůči sobě samému. Ano, Bruce udělal chybu, že nám o tom neřekl, ale když se obrátíme jeden vůči druhému, nic tím nezískáme. Jen tím nahrajeme Darkseidovi a Steppenwolfovi do karet. Prohlásím, teď už zase normálním hlasem, avšak nasadím trochu mírnější výraz. Nemyslete si, i mě samotnému srdce pukalo pro každého padlého, ať už jsem je znal či nikoliv. Teď, více než kdy jindy, musíme držet při sobě, protože jen tak odvrátíme hrozbu, která ohrožuje všechny živé bytosti na této planetě. Pokusil jsem se ještě přisadit a uklidnit situaci, která se zde trochu vyhrotila. Takže... Řekl jsem po krátké odmlce a pokračoval jsem dál. Když je tedy zbytečné tu kostku ukrývat, tak co dál? Využijeme ji jako návnadu, nebo se pokusíme najít ty dvě, které už má? Začal jsem rozebírat naše možnosti a čekal jsem, jestli někdo přijde s nějakým plánem.

Universe - 05. ledna 2018 21:54

soukromá zpráva od Universe pro Diana byla naštvaná a to opravdu hodně. Vlastně to bylo tak nějak poprvé co jsi jí takto rozohněnou viděl. Pokusil si se situaci uklidnit, ale Diana jen dál naštvaně hleděla na Bruce, připravena ho prakticky kdykoliv udeřit. "Diano..." přidá se k tobě i Arthur. Amazonka nakonec jen do Bruce ještě strčí a a odkráčí poté stranou. Alfréd mezitím podal Brucovi kapesník, který si přitiskl na okamžik k nosu, ze kterého už začlo téci v krve trochu více. "Steppenwolf má pořád mého otce..." poznamená Victor. "A ostatní vědce, co unesl. Musí je někde schovávat." přitaká Arthur. "Přišla zpráva od komisaře Gordona. Posílá vám údaje o těch dalších unesených, kteří sice v danou dobu nebyly ve Starlabs, ale jak se ukázalo, tak tam pracovali." řekne Alfréd a znovu natočí tablet směrem k vám. Na displeji byla mapa, mapa Gothamu a na ní označeny červenými křížky místa, ze kterých pravděpodobně byly uneseni. "Ty místa nedávají žádnou osu, žádnou souvislost..." pronese Bruce. "Na zemi ne... ovšem pod ní... kanalizace a potrubí." řekne Victor. Bruce se na okamžik zadíval na kyborga a pak zpátky na displej tabletu. "Gothamský přístav... tam je nedokončení projekt Gothamské čističky, která je dneska ale opuštěná..." pronese Bruce a kolečka do sebe začali postupně zapadat. "Našli jsme je. Připravte se."

Clark Kent - 07. ledna 2018 23:17

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana byla stále nanejvýš naštvaná. Vlastně jsem ji snad ještě naštvanější ani neviděl, což už svědčilo o lecčem. Skoro jsem měl strach, že do Bruce znovu začne bušit, avšak to se nestalo. Myslím, nebo tedy spíše věřím tomu, že by se to ale nestalo ani kdyby se ke mě nepřidal Arthur, který ji oslovil. Diaa tedy nakonec do Bruce jenom strčila a odešla stranou. Díky bohu se slova chopil Victor, který poukázal na fakt, že Steppenwolf má ještě jeho otce. Na to jsem přikývl, protože nejsem ochoten někoho dalšího jen tak obětovat. Arthur však rozvinul onu myšlenku a doplnil to tím, že Vickův otec není jediný, kterého unesli a že je někde musí pořád ještě držet. V tom se do naší debaty vložil Alfréd, který řekl, že nám přišly informace od komisaře Gordona, ve kterých jsou informace o ostatních unesených vědcích, včetně domnělých míst, odkud byli uneseni, což nám názorně ukázal na mapě v tabletu. Zamhouřil jsem oči a zamyslel jsem se, nicméně jsem na tom byl podobně jako Bruce, který prohlásil, že ony místa netvoří žádný vzorec a ani se sebou nijak viditelně nesouvisí. Do toho všeho nám vnese světlo Vick, který poznamená, že možná na zemi spolu ony místa nesouvisí, avšak pod zemí se táhně nějaké potrubí. Kanalizace? Nebylo by to poprvé, co své aktivity provádějí právě ze stok. Řekl jsem a vzpoměl jsem si na onu demonstraci vůči své osobě, kde poprvé zaútočili a kde poprvé jsem potkal JI. Koutky mých úst zacukají, ale nahoru se nestočí. Vzhledem ke všem těm padlým a současné situaci, si to prostě nemohu dovolit. Bruce však záhy překvapí, když nám řekne, že pod přístavem se táhnou nějaké tunely, jako pozůstatky nedokončené Gothamské čističky vod, která je již dlouho opuštěná. Informace nám do sebe právě zapadly jako ozubená kolečka v soukolí a Bruce to vzal jako hotovou věc. Mě se ale nelíbilo, že bychom mu tu kostku měli jen tak přinést. A co ta kostka? Zeptám se a zůstanu stát na místě, abych dal jasně najevo, že se mi to nelíbí. Nezdá se mi jako rozumný nápad mu ji nosit přímo až pod nos. Dodám založím si ruce na prsou, abych tím svá odmítavá slova podtrhnul a dal jim jistou váhu.

Universe - 08. ledna 2018 12:45

soukromá zpráva od Universe pro "Já se o ní postarám." řekl Victor s tím, že se rovnou i kostky chopil. Vydali jsme se tedy do Gothamského přístavu. Buďto jsis mohl zvolit cestu na vlastní pěst, ke které se přidala i Diana nebo ses mohl nechat svést s Brucem jeho novým výtvorem, tedy jak to nazval Alfréd. Tak jako tak, Diana po čas cesty byla zticha a pořád působila naštvaně. Stanuli jste tedy nakonec v podzemním komplexu tunelů, které nesli stopu opotřebení, rzi a celkově rozhodně pamatovali lepší časy. Sem tam byla slyšet kapající voda a také pleskot netopýřích křídel. Vystoupali jste tunelem vzhůru, vy po svém a Bruce za pomocí svých gramplingů. Barry se přiřítil sám. Přes jeden z rozbitých kovovích mostíků šel slyšet tichý pláč a poté i nezaměnitelný Steppenwolfův hlas. A poté, když se dostanete i blíže, můžete jej vidět osobně. Byly tu i lidé, které paradémoni zajali a paradémoni samí tu byly taktéž, hladově prskali na zajatce. Steppenwolf zrovna držel jednoho pod krkem, podle uniformy šlo možná je o nějakou výpomocnou osobu ve Starlabs, možná údržbáře nebo uklízeče. "Kde je? Kde je Matka?" zavrčel Steppenwolf. "Já...j-á...já... nevím... nevím co... prosím... prosím nezabíjejte mě... mám rodinu..." žadonil ubožák, kterého držel pod krkem. "Proč mi tohle všichni říkají..." utrousí bez emocí Steppenwolf a zahodí jej do strany k paradémonům, kteří se o nešťastníka postarali po svém. Steppenwolf se poté přesune k dalšímu, kterého taktéž vezme pod krkem a zdvyhne vysoko do vzduchu, jako kdyby nebyl nic. "Cítím jí z tebe... stejně jako cítím tvůj strach a mojí vojáci, moji vojáci hladoví. Chtějí se nakrmit tím strachem... povez mi, kde je, kam jste schovali Matku?" pronese k mužovi snědé pleti, kterého držel ve své ruce. "Raději zemřu než abych ti řekl, kde je!" odvětí odhodlaně muž. "Oh, konečně někdo kdo jen nefňuká! Tvou kůži ti to ale nezachrání..." řekne Steppenwolf a rozmáchne se sekerou, kterou držel v druhé volné ruce...

Clark Kent - 10. ledna 2018 01:24

soukromá zpráva od Clark Kent pro Po mé výtce, že se mi nelíbí, abychom mu onu kostku nosili prakticky až pod nos, se Victor uvolil, že se o ni postará. Souhlasně jsem přikývl, neboť jsem byl spokojený. Věřil jsem, že jestli ji dokáže někdo držet dál od Steppenwolfa, tak právě on. Přece jen kdo je na to lepším adeptem než člověk, který se dokáže za pomoci portálů, přesouvat sem a tam. Nakonec jsme se tedy vydali do Gothamského přístavu. Já, společně s Dianou jsme zvolili cestu na vlastní pěst. Ostatní se totiž nechali svézt Brucem a jeho novým mechanickým výtvorem. Ne, že by to nebyl úchvatný důkaz lidského génia a moderní techniky, ale neměl jsem zrovna teď žádný zájem na tom, okukovat Brucovy hračky. Nebyl na to ani čas, ani nálada. Navíc byla Diana ještě stále opravdu naštvaná, což dávala jasně najevo mlčením, a vlastně také svým výrazem. Nemohl jsem jí to však mít za zlé. Být na jejím místě, také bych byl vytočený do běla. Po čas letu do Gothamského přístavu jsme ani jeden nepromluvili. S ostatními jsme se sešli uvnitř komplexu opuštěných tunelů, které budily dojem, že již zažily lepší časy. Míra opotřebení byla opravdu hrozná, navíc ty pachy zdejšího místa byly všelijaké, jen ne zrovna příjemné. Vystoupili jsme jedním tunelem nahoru. My s Dianou jsme se vznesli, Barry se nahoru prostě přiřítil a Bruce se tam dostal za pomoci svých grapplingů. Nahoře jsme však slyšeli nezaměnitelný hluboký hlas, který patřil právě Steppenwolfovi. Naznačil jsem ostatním, aby mě tiše následovali a sám jsem se vznášel tím směrem, ze kterého jsem onen hlas slyšel. Když jsme se dostali blíže, tak jsme ho uviděli. Tyčil se tu jako obr nad hloučkem unesených, k smrti vyděšených lidí, kteří byli obklopeni prskajícími paradémony. Steppenwolf držel pod krkem nějakého muže v údržbářském oděvu a ptal se jej na "matku". Ten ubohý muž však netušil o čem to mluví a snažil se škemrat o svůj život. Obr jej však jenom znechuceně zahodil stranou, mezi paradémony, kteří se o něj postarali po svém. NE! Zhrozil jsem se a vytřeštil oči na onen hrůzný čin, ze kterého mi skoro zmrzla krev v žilách. Taková neúcta k životu ostatních. Řekl jsem si a viděl jsem, jak se ten Zlosyn chopil dalšího muže, ze kterého podle všeho cítil onu kostku. Začal se jej na ni ptát, ale ten muž jej poslal k čertu, že raději zemře, než aby mu něco řekl. Steppenwolf prohlásil, že alespoň někdo z nich tu neškemrá o život, načež se rozmáchl svou sekerou. Už ne! Řeknu si a už na nic nečekám, vyrazím k němu a nehodlám mu dát šanci. Vyvinu takovou rychlost, jakou ještě nikdy. Nechci, aby ten statečný muž zemřel, stejně jako všichni ostatní. Jestli se mi podaří dostat se k němu dostatečně rychle, tak chytím topor jeho sekery a napnu svaly, abych ji zastavil. Už DOST!! Pronesu už docela dopáleně a místo dalších řečí se pokusím využít získaného momentu překvapení, abych mu ubalil takovou, že se z toho podělá.

Universe - 11. ledna 2018 19:35

soukromá zpráva od Universe pro V poslední chvíly si zablokovat jeho útok. Steppenwolf nejprve nechápal příliš co se stalo, proč jeho sekera nepokračuje dále, ale když se ohlédl, viděl tě a pochopil. Zavrčel. "Kryptoňane...!" zavrčel, když si mu evidentně zmařil jeho ´zábavu´. Koutkem oka si mohl vidět, jak se mihnul blesk Barry, který ukradl snědeného muže z obrovy ruky a poté takto postupně mizeli i ostatní vězni. Vše se seběhlo tak rychle, že si to mohl vnímat prakticky jenom ty, díky svým smyslům. Co však poněkud nezachytily byly paradémoni, kteří po tobě začali střílet, jakmile zjistily, že míníš něco udělat jejich pánovi. A i když jejich střely sami osobě nepřinesli žádné zranění, neznamenalo to, že to nebolelo. Vlastně, pálili jako čert, jako kdyby použili něco, co bylo podobnému tvému laserovému pohledu. Byl to sice jen okamžik, ale to Steppenwolfovi stačilo, aby se ti vysmíknul a onu sekeru obrátil proti tobě. Rozžhavené ostří sekery se do tebe zakouslo, sice neproniklo kůží, ale kdo ví jak a proč, pálilo to a pálilo to opravdu hodně. Zejména na pravé tváři. Pach spáleniny a spáleného masa byl cítit... "Haaaaaa!!" ozval se křik amazonky a dále pak její laso, které se obtočilo smyčkou kolem obra. Ten byl poté vytažen z oné místnosti a od tebe. Však jakmile měl po nohama pevnou půdu, z lasa se snadno vysmíknul. "Tahle je moje!" zavrčel na paradémony, kteří se začali ihned kolem seskupovat. "Amazonko.... na mé sekeře je ještě teplá krev tvých sester..." pronese Steppenwolf. Diana, viditelně ještě unášena prvotní vztekem, který vzešel od Bruce, se vrhla vůči obrovy, však on se rozmáchl sekerou a ona jej tak tak vykryla svým štítem.

Clark Kent - 13. ledna 2018 10:45

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na poslední chvíli jsem zachytil a zastavil Steppenwolfovu sekeru, než mohla dopadnout na toho muže. Měl jsem toho dost a dal jsem mu to jasně najevo. Steppenwolf zprvu vypadal, že nechápe, co se vlastně stalo a proč jeho sekera nedopadla. Pak na mě ale zaostřil a hněvivě mě oslovil, stejně jako předstím označením "kryptoňane". Koutkem oka jsem při tom viděl, jak se v mém zorném poli mihnul Barry, který odnesl toho snědého muže do bezpečí. Stejně jako všechny ostatní hned záhy. Dobrá práce, Barry. Pomyslel jsem si, ale nepousmál jsem se, měl jsem trochu jiné starosti. Pokusil jsem se využít Steppenwolfova překvapení a pořádnou mu ubalit, ale pustili se do mě paradémoni, kteří začali pálit svými zbraněmi, aby ochránili svého pána. Na mé tělo znovu začaly bubnovat paprsky, které pálily jako čert. Bylo to dost podobné, jako když mě Zod zasáhl svým laserovým zrakem, kterým jsem také disponoval. Nicméně mě jejich palba o něco zpomalila, což přesně Steppenwolf potřeboval, aby se mi pod rukou prosmýkl, udělal půlobrat a rozmáchl se svou obrovskou sekerou, kterou mě zasáhl do pravé tváře. Byl to tak silný zásah, že jsem klesl na jedno koleno a zařval jsem bolestí, která byla neskutečná. Moje tvář jako by hořela v Héfaistově výhni. Sice jsem si byl jist, že sekera neprotnula kůži, ale i tak mne docela děsil pach spáleného masa, který mi naplnil nos. Hned na to se ozval Dianin bojový pokřik a její laso se utáhlo okolo Steppenwolfa, načež byl škubnutím odtažen pryč ode mě i ze samotné místnosti. Ovšem, jen co získal pevnou půdo pod nohama, tak se docela rychle dostal z jejího lasa a křiknul na své vojáky, že "Tahle je jeho". Nemusím asi vysvětlovat, že mě to označení i obsah jeho slov naštvalo. Nejen, že se takhle bavil o ženě, kterou miluji, ale ještě se jí pokoušel zabít. Zvedni se, Clarku! Okřiknu se a otočím hlavu k paradémonům, kteří po mě zrovna pálí, nebo třeba letí, mocně se při tom nadechujíc. Jakmile se pak ujistím, že v dráze není nikdo z mých přátel ani rukojmích, tak vypustím vzduch ze svých plic v mohutném poryvu ledového vichru. Teprve poté se zvednu na nohy a otočím se zpátky čelem k Dianě, jak zápolí s šedým obrem, který se znovu mocně rozmácl sekerou po Amazonce, kterou svými posměšky vytáčel k nepříčetnosti, a která jeho ránu jen tak tak vykryla svým štítem. Rychle! Řeknu si a zrakem se zaměřím na toho zlosyna, načež ze svých očí vypustím velice silný a nepřetržitý paprsek, kterým se snažím Steppenwolfa nejen srazit a zmařit jeho další útok na Dianu, ale také i zranit, neboť už toho mám opravdu dost.

Universe - 13. ledna 2018 13:48

soukromá zpráva od Universe pro Diana čelila Steppenwolfovi, který po ní nemilosrdně máchal svou sekerou. Amazonka jeho útoky hrdě vykrývala svým štítem, ale poštěstilo se jí mu i útoky vrátit ale bez většího efektu. Paradémoni se vznášeli kolem a shlíželi jejich souboj. "Máš kuráž, amazonko! Ale ani krev starých bohů ti nepomůže! Tenhle svět padne, padne ve jménu Dark... aaaaaagh!" pronese Steppenwolf, ale jeho proslov je poněkud ukončen tvým útokem, který dopadl na jeho záda. Obr zařval bolestí a promáchl sekerou v prázdném, slepém útoku, však ničíc přitom železný můstek pod nimi, což způsobilo, že se oba začali řítit dolů. Diana dopadla na onen Brucův stroj a pak z něj se ještě skulila dolů na zem. Steppenwolf dopadl několik metrů od ní, na zem přímo. Oba byly pádem viditelně zaskočeni, ale stejně tak se oba postupně sbírali. Bruce zápolil ještě s paradémoni a Barry se řítil po stěně onoho tunelu dolů za nimi. Však jeden z paradémonů, které Bruce sejmul se mu připletl pod nohy a on o něj zakopl a spodní třetinu tunelu se tak držkopádem zřítil dolů, kde na hromádce zanaříkal.

Clark Kent - 15. ledna 2018 23:47

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana statečně a s hrdostí sobě vlastní, čelila Steppenwolfovi a jeho obrovské sekeře, která se míhala vzduchem vysokou rychlostí. Amazonka jeho útoky vykrývala jeden po druhým svým štítem a ti a tam, se jí poštěstilo nějaký ten útok vrátit. Nicméně se zdálo, že bez většího efektu. Steppenwolf byl asi potěšen, že mu někdo klade odpor a tak ji vzdal menší holt tím, že vyzdvihl její odvahu. Navíc dodal, že ani krev starých Bohů, která ji koluje v žilách, jí nepomůže, protože tento svět padne. Chtěl dodat, že ve jménu Darkseida, ale to jej už do zad zasáhl můj paprsek, který se mu opřel do zad plnou silou a donutil ho bolestí zařvat. Bohužel při tom bolestivém výkřiku sekerou promáchl vzduchem a její trajektorie skončila na kovovém můstku na kterém stáli, a který se zhroutil. S trpkou pachutí jsem sledoval, jak oba spadli dolů. Diana sebou praštila o ten Brucův stroj, ze kterého se pak skulila až na zem. Nebudu lhát, při tom pohledu by se ve mě krve nedořezali ani s pomocí kryptonitu. Tohle jsem rozhodně v úmyslu neměl. Nicméně Steppenwolf dopadl o poznání hůř. On spadl rovnou až na zem. Oba padlí byli tím dopadem viditelně rozhození, ale oba se pomalu zvedali. Bruce ve svém stroji dál zápolil s paradémony, do kterých solil ze svých palubních zbraní. Paradémoni padali jako na běžícím pásu a vypadalo to, že máme navrhc. Avšak to by nebylo ono, kdyby se něco nepokazilo. Barry se řítil po stěně toho tunelu dolů za ostatními, ale jeden ze sestřelených paradémonů se mu dostal pod nohy. Barry škobrtl a celou třetinu výšky toho tunelu padal dolů. Sakra! Ulevil jsem si a vyrazil jsem mu na pomoc, abych jej zachytil. Bylo to jen tak tak, ale nestihl jsem to. Barry sebou bacil a na hromadě začal skučet bolestí. Nejdřív Steppenwolf. Řeknu si a postavím se mezi Barryho a našeho nepřítele, aby se mu náhodou nepřipletl do rány. Neuspěješ! Vzdej se! Řeknu mu, i když zcela jasně vím, že je to zbytečné. Jde mi o to, aby se ostatní sebrali a my pak mohli zaútočit společně. Jen co se Diana a Snad i Barry postaví, tak znovu vyrazím proti obrovi se sekyrou, na kterou si dám veliký pozor, aby se do mě znovu nezakousla a nespálila mě.

Universe - 19. ledna 2018 13:09

soukromá zpráva od Universe pro Diana se sbírala ze země pozvolna. I když to byla tvrdá amazonka, pád z několika desítek metrů nebyl pro ní zrovna dvakrát příjemný. Dále tu byl pak Barry, který se taky malátně zmítal na zemi, ale pozvolna se už taky zvedal. Viditelně měl však něco s pravou nohou, na kterou nekladl žádnou váhu a taky trochu bolestivě zanaříkal. Jenom Steppenwolf se, byť trochu kýmacivě, postavil. To už ale Bruce otočil svůj výtvor vůči Obrovy a stejně tak i hlavně jeho zbraní. Sotva se Steppenwolf otočil k vám, hlavně se aktivovali a vypustily dvě střely, raketového typu vůči jemu. Steppenwolf však první odrazil sekerou, a střela dopadla kus za ním, kde vybuchla bez většího efektu. Druhou střelu chytil, jako by to prakticky nic nebylo. Poněkud znechuceně se na ní podívá. "Primitivní věci." pronese obr. Poté nasměruje střelu do strany a pustí jí. Střela se rozletí vůči ocelovo-betonové zdi, do které narazí a vybuchne. Masivně poničená a popraskaná stěna vydá né příliš dobře znějící zvuky. "K-kde, že to jsme?" pronese vystrašeně Barry. "Gothamský přístav...." ozve se Bruce ve vašich uších. Sotva to ale dořekne, popraskaná stěna už dále nevydrží a masiv vody tak propukne dovnitř a okamžitě zaplavuje tunel, berouc s sebou všechno, co mu stojí v cestě, včetně Steppenwolfa. Voda se valila dál a Diana pomohla Barrymu, dostat se na Brucův stroj, který obrátil a začal s ním unikal vzhůru. Voda se však hnala neúprosnou rychlostí. Však z vody záhy něco vyskočí. Arthur, překoná oním skokem valící se vodu a několik metrů, kde okamžitě zabodne svůj trojzubec do země před tím, vytvářejíc tak neviditelnou bariéru, která zadržovala masu vody.

Clark Kent - 08. února 2018 11:26

soukromá zpráva od Clark Kent pro K mému nemilému překvapení zjišťuji, že to Diana schytala pádem mnohem hůř, než bych čekal. Zvládla mnohé, od rány kryptoňana, přes boj s bohem Války až souboj s Darkseidem. Možná proto pro mě bylo tohle překvapením. A vzhledem k tomu, že ten pád jsem zapříčinil já svým útokem na Steppenwolfa, tak by se ve mě v tu chvíli nikdo krve nedořezal. Diana se však pozvolna zvedala a moje srdce trochu pookřálo. Už jsem začínal mít obavy. Řeknu si a všimnu si Barryho, kterak se malátně zmítá na zemi a očividně má něco s pravou nohou. Jediný, který se, z těch spadlých, postavil veskrze normálně, i když docela kymácivě, byl sám Steppenwolf. Bruce jej však hned v tu samou chvíli počastoval dvěma raketama ze svého výtvoru. Nepřítel jednu raketu odrazil svou sekyrou a ta dopadla kus za něj, kde vybuchla bez většího efektu. Druhou ale chytil do ruky, jako by to byla nějaká děcká hračka. Zamumlal něco o primitivnosti, namířil s ní na stranu a nechal ji odletět ke stěně tunelu, do které narazila a vybuchla. Stěna s masivním poškozením začne praskat a signalizovat, že každou chvíli svou strukturu poruší a dovnitř se nažene to, co bylo za ní. Trochu vytřeštím oči, protože já vidím skrz a vím co nás bude čekat. Moc dobře totiž vím, že ne každý zde pod vodou vydrží. Barry se vyděšeně zeptá, co je nad námi a Bruce mu odpoví. V tu samou chvíli však struktura zdi povolila a dovnitř se začalo hrnout neskutečné množství vody. Z té ale vyskočí Arthur, který ji tak předběhne a rychle před přívalovou vlnu zabodne svůj trojzubec, čímž vodu zastaví. Nikdo mě už nemusí pobízet. Na nic nečekám a vrhnu se k Barrymu, kterého si hodím přes rameno, nehledíc na to, zda se tomu brání či ne. Pak, i s Barrym na rameni se přesunu k Dianě, kterou vezmu okolo pasu, přitisknu ji k sobě a s oběma pak vyrazím strmě vzhůru, abych je zachránil před přílivovou vlnou, se kterou Arthur zrovna zápasil. Když s Barrym a Dianou vystoupám výš, mimo dosah nebezpečí, tak je postavím na zem. Tedy Dianu rozhodně. Barryho raději posadím, protože ta jeho noha nevypadá dobře. Bleskově ji zkontroluji svým rentgenovým zrakem, abych zjistil, zda se jedná o něco opravdu vážného a pokud ne, tak se podívám na Dianu. Jsi v pořádku? Zeptám se jí, protože tam dole, po tom pádu, vypadala dost potlučeně a jen s obtížemi se zvedala.

Universe - 10. února 2018 11:42

soukromá zpráva od Universe pro Pomohl jsi tedy těm dvěma do bezpečí. Barryho noha byla na vnější straně popálená od střely ze zbraně těch paradémonů, ale už si mohl vidět prvotní pokusy jeho těla o regeneraci. Diana na tvou otázku ohledně toho jestli je v pořádku přikývne. "Prohráli jsme bitvu..." pronese amazonka. "...modleme se k bohům, abychom neprohráli i válku." Měla napůl pravdu. Steppenwolf nebyl nikde v okolí, jak ve vodě, tak i prostorách přístavu či jeho šachet, k nalezení. Lidi, které sem Steppenwolf násilně unesl, už byly nacestě do bezpečí, díky Barrymu. Nebyl tudíž další důvod tu zůstávat. Však návrat do Brucovi jeskyně byl poněkud hořkosladký. Vnitřek jeskyně byl značně poničený, nesl stopy po laserovích zbraním paradémonů a co hůře, Victor ležel toho všeho stranou, pod hromadou Brucovích přístrojů. Když, v tuto chvíly už prakticky skoro šrot, odstraníte, zjistíte, že Victorova noha, celá byla násilně utržená, či přeseknutá, druhá byla vyvrácená do nepřirozeného útvaru přímo v koleni. Stejně tak byla oddělane i jedna jeho ruka druhá byla naseknutá v oblasti ramene. Viktor však ale žil. "Omlouvám se.... nečekal jsem je... přišli mi do zad..." pronesl prakticky skoro okamžitě jakmile na vás spočnul jeho pohled. Kostka, poslední kostka byla pryč. Všechny je nyní měl v držení Steppenwolf. "Pomozte mi dát se... dokupy..." poprosí nakonec Victor. Jestli pomůžeš Victorovi, zjistíš, že jeho končetiny se začnou sami spojovat, jakmile je vrátíš zpátky do přirozeného úhlu/polohy a taky na jejich místo. Jakmile pak má Vic alespoň obě ruce v pořádku, pomůže i sám přitom. Bruce pak dorazí za chvíly, stejně jako Arthur. Ani jeden z nich není nadšený tím, co zde viděli, ani jaké zprávy jste jim potom sdělili. Alfréd se jako vždy oběví s podnosem, který skýtal dobře vonící, horký čaj. Jeho podnos však nesl ještě něco dalšího navíc. Dezinfekci, mast a čistou gázu. Diana k němu přijde a oni věci si od něj vezme a přijde s nimi k tobě. "Rána nevypadá hezky." řekne ti s jistou starostí. Ona popálená/spálená tvář od Steppenwolfa, se po vyprchání adrenalinu postupně začínala zase zpětně hlásit o slovo a nebylo to nic moc příjemné. "Pomohu ti trochu, než si rána pomůže sama." nabídne se Diana.

Clark Kent - 12. února 2018 11:15

soukromá zpráva od Clark Kent pro Ukázalo se, že Barryho noha byla jen zvenčí popálená střelou ze zbraní paradémonů. Kost, šlachy ani velké žíly poškozeny nebyly, což bylo jen dobře, protože to bych jej musel co nejdříve dostat k doktorovi. Ovšem z toho se brzy dostane, neboť jsem už jen pouhým svým okem viděl, jak se jeho tělo postupně začíná regenerovat. Budeš v pořádku. Ujistil jsem Barryho, od kterého jsem se zvedl a zeptal se Diany, zda je v pořádku také ona. Přece jen spadla z nemalé výšky a vypadala stále ještě trochu rozhozeně. Nicméně Diana našla znovu svou vnitřní sílu a pevným hlasem mi odpověděla, že jsme prohráli bitvu a jen doufá, že jsme neprohráli celou válku. Trochu smutně jsem se na Dianu podíval. Věděl jsem, že toho je na ní za dnešek už dost. Přišla o spoustu sester z řad amazonek a mnoho dalšího, ale s takto poraženeckou náladou jsem ji snad ještě neviděl. I když se věci zdály být špatné, ona mne podržela. Když tu přiletěl Zod, tak jsem se cítil podobně jako ona, ale ona mě ujistila, že to bude dobré. Nyní je čas, abych ji to oplatil stejnou měrou. Přešel jsem tedy k Dianě a vzal ji za ruku. Podíval jsem se jí zpříma do očí a pevným, snad i trochu inspirativním, hlasem jsem pronesl. Dokud proti nim bude stát byť jediný člověk, tak jsme neprohráli. A já ti budu stát po boku až do konce. Trochu jsem se na ni pousmál a posléze jsem ještě dodal. Ať už ten konec bude jakýkoliv, já nepřestanu bojovat ani za tuto planetu a její lid, ani za tebe. Nakonec jsem Dianu ještě krátce objal, aby věděla, že to myslím vážně. Návrat do Brucovy jeskyně pod jeho sídlem byl poněkud trpký, neboť byla očividně dost poničená. Okolí neslo stopy po energetických zbraních paradémonů, což nevěstilo nic dobrého. Bleskurychle jsem se rozhlédl po interiéru jeskyně, abych zjistil, jestli tu kostka stále je. Ji jsem nenašel, avšak Victora ano. Ležel opodál, pod troskami nějakých Brucových přístrojů. Přiskočil jsem k němu a odstranil trosky stranou. Co jsem však uviděl bylo hrozné. Jedna z jeho nohou byla utržena a druhá zlomena v koleni na stranu. Jedna ruka byla useknuta a druhá naseknuta v místě, kde se paže setkává s ramenem. Nevypadal dobře a nejspíš mi to bylo vidět na tváři. Nicméně Victor stále žil místo aby se šetřil, tak se omluvil, že je nečekal a že mu přišli do zad. Nedělej si starosti. Nemohl jsi s tím nic dělat. Řekl jsem a proskenoval jeho vnitřnosti. Zdálo se, že mu vlastně opravdu nic nebylo, jen jeho syntetické končetiny dostaly zabrat. Victor hned poté požádal, abychom mu trochu pomohli. Odspěchal jsem pro jeho ruku, kterou když mi řekl, abych ji přiložil k useknutému pahýlu, tak se začala postupně dávat dohromady. Byla to opravdu podivuhodná ukázka samoopravovací technologie. Poté jsem mu jeho zlomenou nohu narovnal a skočil i pro tu utrženou, kterou jsem mu taktéž pomohl dostat nazpět. Bruce s Arthurem dorazili až po chvíli a ani jeden z nich se netvářil moc nadšeně nad tím, co tu spatřili. A už vůbec ne nad tím, co jsme jim řekli. Tedy spíše co jim Victor řekl, že se tady přihodilo. Nemohl jsem jim to mít za zlé, avšak jsem to nemohl mít za zlé ani Victorovi. Byl tady sám a neměl šanci. Nás tam bylo hodně a i tak jsme s tím nic nezmohli. To není pravda... zachránili jsme ty civilisty. Uvědomil jsem si a trochu mě to zahřálo u srdce. U srdce mě pak zahřálo také, když jsem viděl přicházet Alfréda a uvědomil jsem si, že on byl v ohrožení také, když tu paradémoni přišli. Byl jsem velice rád, že jsem ho viděl nezraněného. Jsem rád, že jste v pořádku, Alfréde. Pozdravil jsem Brucova věrného přítele, který nesl na podnose nejen báječně vonící čaj, ale také desinfekci, mast a čistou gázu, která asi přijde vhod Dianě a Barrymu, kteří se natloukli při tom pádu. Diana se chopila těch věcí a přišla ke mě. Už už jsem chtěl přikývnout, že se o ni postarám, když mi došlo, že přišla za mnou, aby ošetřila ona MĚ. A když pak ještě navíc řekla, že ta rána nevypadá hezky, tak jsem si uvědomil, že mě stále ta tvář zasažená Steppenwolfovou sekerou neskutečně pálí. Při tom uvědomění jsem se trochu zamračil, protože to znovu začalo pálet naplno. Nejspíš v tom všem hrál roli i adrenalin, který po bitvě už vyprchal. Děkuji. Řekl jsem, vděčný za její péči a přikývl jsem. Posadil jsem se na židli, aby k mé tváři měla lepší přístup a i když to pálilo a bolelo jako čert, byl jsem odhodlaný to na sobě nedat znát. V tom mi dost pomohl pohled do těch jejích uhrančivě modrých očí.

Universe - 13. února 2018 19:39

soukromá zpráva od Universe pro Diana k tobě přistoupí a lehce se prsty přejede po okraji spálené kůže na tvé tváři. "Rána není hluboká, ani jinak vážná." řekne ti, než poté začne onu mast, kterou donesl Alfréd, roztírat lehce, něžně prstem přesně po oněch okrajích, po kterých předtím přejela. Pálilo to ale nebylo to nic co by se nedalo vydržet. Diana pak tvoje ošetření dokončí evidentně právě včas, protože Arthur převrhnul jeden z už zničených přístrojů, ze zjevné frustrace nad tím vším. "Tohle bych být tebou už nedělal..." pronese Bruce, který tím nebyl nadšený. Přece jenom, bylo, patřilo mu to tady všechno, i když většina věcí nebyla už moc použitelná. Arthur mu věnoval jistý pohled. "A proč bych neměl?!Nakopali nám prdel a Steppenwolf má třetí kostku!" odvětí mu na to naštvaně Arthur. "Najdeme je." vloží se do toho Diana. "Jestli jsou ty kostky nějak pospolu, musí vytvářet nějakou energetickou stopu..." Amazonka si tak vyslouží pozornost ostatních. "A co když je drží někde, kam nedosáhneme? Kam nesáhne internet ani nedohlédnou satelity?" namítne Victor a získá si tak teď pro změnu pozornost on. "Dokážeš přenést sebe či ostatní z místa na místa během vteřiny... co ti brání v tom, aby ty kostky nenašel? Nebo je nechceš najít...?" pronese Arthur frustrovaně a udělá několik kroků vůči Victorovi. Ten mu věnuje lehce neutrální pohled. Napětí ve vzduchu kolem nich by se dalo krájet nožem. "To stačilo..." rozhodně se do toho vložit a zasáhnout Diana a vměstnat se mezi ně i tak nějak doslova. Pro případ, kdyby se do sebe chtěli pustit. "Ehm... je vhodný čas připomenout, že má nízkou hladinu cukru?" pronese Barry. Nikdy však nehne vůči němu ani brvou. "Victore, můžeš zkusit zaměřit ty kostky? Jsem si jistá, že nikdo jiný, to kromě tedy nedokáže. Slibuju, že ti přitom pomůžeme jak budeme moci." řekne Diana do ticha. Victor přikývne i když měl pořád pohled upřený na Arthura. "Pokusím se... držte ale ode mě tu malou mořskou pannu..." opáčí Victor a poté ustoupí pár kroků a rozejde se k jednoho ze zničených počítačů, do které se skrz svou ruku ruku připojí, podobně jako předtím v STARlabs. Arthur si jenom dotčeně odfrkne a odejde stranou, však Diana jej nenechá. "Arthure... mohl by užít svého daru a ´poptat´ se ve vlnách oceánu?" zeptá se jej. Arthur se na ní zahledí. Na okamžik ti však jeho pohled připomene ten, kterým se Bruce dívá povětšinu času na Dianu. Atlanťan však jen mlčky přikývne a odejde k vodě. "Pane Allene, co by jste nejraději chtěl připravit ke svačině?" zeptá se Alfréd Barryho, kterého doteď prakticky všichni ignorovali. Barry byl tím nadšený a hned se mu začal svěřovat se seznamem. Amazonka si povzdechne.

Clark Kent - 15. února 2018 11:09

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana ke mě přistoupila prsty mi lehce přejela po okraji spálené kůže na tváři, načež mne ujistila, že rána není nikterak hluboká ani vážná. Sice to trochu zabolelo a štípalo to jako čert, přesto jsem se na ni pousmál. Byl jsem za její péči rád. O něco více bolelo, když mi začala roztírat hojivou mast, kterou přinesl Alfréd, po tváři. Nebylo to však až tak hrozné, aby se to nedalo vydržet. Po celou dobu co se o mne starala jsem nevydal jedinou hlásku a poslušně jsem držel, aby mne mohla ošetřit. Diana mé ošetření dokončila právě včas, neboť Arthurova trpělivost vyprchala a nahradila ji frustrace. Hněvivě převrhl nějaký přístroj, který ležel v dezolátním stavu na zemi. To se Brucovi moc nelíbilo a dal to najevo, což zapříčinilo hádku, která poněkud eskalovala, a do které musela zasáhnout i právě Diana. Nebýt Diany, asi by se to tu mezi sebou servalo, ale ona tu do toho vnesla znovu pořádek. Navrhla navíc několik dalších kroků, které by nám mohly pomoci najít jak Steppenwolfa, tak i ty kostky, které má v držení již všechny tři. To se nám zrovna moc nepovedlo. Uznal jsem v duchu, ale neklesal jsem na mysli. Věděl jsem, že příště, až jej najdeme, tak ze sebe všichni vydáme to nejlepší. Já s Dianou určitě. Nakonec Vic souhlasí s Dianinou prosbou, že se poskusí zaměřit na Zemi energetickou stopu těch kostek. Sice si neodpustí rýpnutí směrem k Arthurovi, ale odejde pracovat. Posléze Diana přijde k Arthurovi, kterého zase požádá, zda-li by se nepoptal se ve vlnách oceánu. Ten se na ni na chvíli zahledí a v jeho pohledu se zračí něco povědomě nepříjemného. Jeho pohled byl stejně hladový, jakým se na ni povětšinu času dívá Bruce. Trochu díky tomu svraštím čelo a zamračím se, díky čemuž mě trochu zabolí popálená a zraněná tvář. Arthur nakonec jen přikývne a odejde se tedy poptat mezi vlnami oceánu. Mezitím se Alfréd ujal Barryho a sepisuje s ním dlouhý seznam toho, co by si Barry dal na svačinu. Když se atmosfera trochu uklidnila a obě zúčastněné strany sporu odešli, tak si Diana povzdychla. Udělala jsi dobře, že jsi zasáhla. To poslední, co teď potřebujeme, je, abychom se rozhádali mezi sebou a podlehli rozkolu. Pochválil jsem ji za její činy a trochu se na ni i pousmál. Tušil jsem, že je to pro ni těžké. Dnes přišla o mnohé a oni se tu poštěkají kvůli drobnostem. Vypadají, že to neberou dost vážně, ale je to jen styl, jakým se snaží s touto situací vyrovnat. Až na to ale přijde čas, bude na ně spoleh. Věř mi. Dodal jsem, abych ji trochu povzbudil na duchu. Co uděláme dál? Budeme čekat? Zeptal jsem se jí nakonec a zamyšleně jsem si promnul bradu, přemýšlejíc, co bych snad ještě mohl udělat.

Universe - 17. února 2018 11:18

soukromá zpráva od Universe pro Diana zvládla napjatou situaci a stejně tak se jí podařilo přítomné uklidnit. Barry odejde s Alfrédem, Victor má svou práci ohledně hledání kostek a Arthur se věnuje vodě. Můžeš vidět Bruce, kterak taktéž nevypadá nadšení tímhle vším a otočí se s tím, že ze sebe začne sundávat svůj oblek. Však můžeš postřehnout, že se mu na zádech vyhrnulo kousek trikotu a odhalil tak fialovomodrou podlitinu. Bruce sebou pak trhne, když si rukou stahuje trikot zpátky dolů a dotkne se toho místa. Odejde pak stranou a Diana se k tobě vrátí. "Nezbývá nic jiného než čekat a doufat."[/b] odvětí ti Amazonka a potom se k tobě natáhne a věnuje ti polibek. Nemusela pak říkat více ani slovo, neb tímto vlastně říkala všechno. "Myslím, že to mám." řekne Victor po nějaké chvíly. Stále připojen k počítači, potom zformuje rukou před vámi holografický obraz, mapu Země, která se pak zaměří na Rusko a potom blíže na jedno místo na Sibiři. "Není to náhodou to místo, kde před třiceti lety vybuchla ta elektrárna?" pronese Barry, který se právě v tuhle chvíly vracel, společně s Arthurem a Brucem. Atlanťan se zahledí na ono místo. "Oceán hovoří o stejném....říká, že velké zlo se stahuje tím směrem." pronese Arthur. "Musíme tedy jednat." řekne Diana. "Není tam přístup od oceánu a můj jet nás tam vezme, ale není tak rychlí." namítne Bruce. "Když ho budu mít v rukou, tak bude." pousměje se Victor. Bruce mu přikývne. "Za pět minut, v hangáru. Připravte se." zavelí Bruce. Jet byla jistě dobrá volba. Místo nemělo přístup od oceánu, takže Arthur by měl problém s plaváním, Barry by asi nepřeběhl oceán a Victor nemohl riskovat odhalení použití jeho přenosů na místo. A ty s Dianou jste všechny najednou neunesli.

Clark Kent - 20. února 2018 00:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana nastalou situaci opravdu bravurně vyřešila a usměrnila běsnící strany tak, aby se pustily do práce při hledání kostek a Steppenwolfa. Victor svým způsobem a Arthur zase svým. Ten jeho pohled se mi sice nechtěl líbit, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Navíc jsem žárlit nemusel, neboť si Diana vybrala mě. Před celým světem, po Darkseidově invazi, prohlásila, že já "patřím" jí. Trochu se nad tou vzpomínkou pousměji a hodím onu příhodu s tím hladovým pohledem za hlavu. Místo techto myšlenek se znovu vrátím do reality, ve které jsem si všiml Bruce, jak ze sebe sundává oblek. Pod ním jsem si všiml obrovské podlitiny. Trochu se zamračím, protože s tím, jak své spolubojovníky kontroluji, abych zabránil jejich smrti, bych si ji už měl všimnout. Bruce protkal svůj oblek olovem, aby byl pro mě hůře viditelný? Pomyslím si a s napůl starostlivým a napůl zamračeným výrazem ho sleduji, jak odchází stranou, aby se nejspíš ošetřil. Netuším, co dělal dál, neboť ke mě přistoupila Diana, která mi odpověděla na mou otázku, že nezbývá než čekat. S tím se ke mě natáhla a věnovala mi polibek, který jsem ji vřele oplatil a vzal ji do náruče. Nemusel jsem ani říkat co k ní cítím, a že jsem o ni měl strach a starost. Ona to moc dobře věděla, z řeči mého těla a z mého pohledu to bylo jasné. Po nějaké chvíli se ozval Victor, že si myslí, že to má. Tím si získal pozornost všech zde zbylých. Spolu s Dianou jsme k němu přišli blíže, zatímco on zformoval holografický obraz Země. Ta se pak přiblížila v oblasti Ruska a pak blíže někde do oblasti Sibiře. Objevivší Barry se zeptal, zda to není to místo, kde před třiceti lety vybuchla ta elektrárna. Bruce s Arthurem tu zrovna také docházeli a Arthur potvrdil, že se v oceánu mluví o tom samém místu, načež Diana prohlásila, že musíme jednat. Bruce poukáže že tam není přístup od oceánu, a také že jeho jet nás tam sice dostane, ale není tak rychlý. Na to mu ale ještě dřív než já, odpoví Vic, který sebevědomě pronese, že jestli jej do ruky dostane on, tak tak rychlý bude. Na to mu Bruce jen přikývne a pak zavelí, že se máme sejít za pět minut v hangáru. Jet byl dobrá volba, protože všechny tam s Dianou jen tak nedostaneme a Victor nejspíš musí dané místo vidět, aby tam mohl stvořit portál, nebo je tam nějaká forma rušení. Ať tak či tak, bude to jet, který tam náš tým dostane. Já se jen pak přidám buď k týmu, nebo poletím svým způsobem přes orbitu na místo, abych se cestou stihl uzdravit díky slunečního záření.

Universe - 21. února 2018 19:51

soukromá zpráva od Universe pro Všichni jste tedy nastoupily na Brucův jet, který odstartoval a proletěl skrz vodopád a ihned nabral cestu k nebesům, nad těžké dešťové mraky, kde jasně svítilo slunce a jehož paprsky pronikali i skrz okýnka jetu. Cesta nějakou dobu potrvá, i když se řízení téměř už od startu ujal Victor. Bruce měl v jetu svůj batmobil, který byl o něco vybavenější než jeho poslední model, stejně jako jeho suit, vypadal o něco bitelněji. Byly jste nějakou chvíly na cestě, když Diana spolu s Vicktorem přešli na spodní část jetu, kde byl i onen batmobil, ve kterém se ještě trochu Bruce přehraboval. Barry něco uzobával a Arthur se opřel o čumák batmobilu. "Měly bychom si projít plány a strategii dokud máme čas a možnost." řekne Diana a podívá se po vás ostatních. "Strategii? O čem? Umřeme tam všichni, to je jasný." pronesl Arthur. Vysloužil si tak pozornost všech přítomných zde. "Jako, bez urážky, ty, ty nemáš žádný schopnosti..." poukáže na Bruce. "...ty, jsi zase zelenáč co zakopává o svoje vlastní nohy..." řekne Barrymu. "A ty... ty... mno...ehm... jsi okouzlující, úžasná a překrásná, ne přímo božská..." adresuje další svoje k Dianě. Amazonka se trochu zarazí, ale potom i její pohled i drobný úšklebek prozradí, že přišla na poněkud něco jiného. Snažila se něco Arthurovi naznačit, ale ten jí ignoroval. "Já prostě nechci umřít. Jsem moc mladej na to abych umřel. Bojím se prostě. Jsem podělanej až za ušima, protože tamti po mě chtějí abych jim kraloval, ale co já vím o kralování? Nikdy jsem to nedělal, nikdy jsem nic takovího nechtěl... a teď do toho všeho ještě tenhle paskvil odněkud z vesmíru či co!" pokračoval dál Arthur a na Dianině tváři byl pořád onen jistý úšklebek. "Proč se na mě pořád tak šklebí? A proč jsem..." Atlanťan zdá se konečně zachytil její pohled i náznaky, proto teď vzniklou situaci vlastně vůbec nechápal. Diana mu rukou na něco poukázala a on začal za sebou hledat až se otočil, spolu s Lasem Pravdy ve své ruce. Kdyby jeho pohled mohl zabíjet, určitě by se tak v tuhle chvíly stalo. Diana se uculila a dokonce i Bruce. Jenom Arthur propaloval všechny pohledem, než hodil Laso zpátky Amazonce. Celkem rychle ti došlo, co se vlastně v tuhle chvíly stalo a proč Arthur mluvil, jak mluvil. Naštvaně se zvednul z batmobilu a chtěl odkráčet pryč, když se Barry nadechoval k nějaké poznámce, ale moc šanci nedostal, protože Arthur po něm hned šel. "Jestli o tom cekneš jenom slovo, poznáš všechny piraně, které znám..." utrousil k Barrymu, než se stáhnul, i se svou pošramocenou pýchou, stranou. "J-á, já slyšel jen, že tu všichni umřeme..." vykoktal Barry.

Clark Kent - 22. února 2018 19:55

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nakonec jsme všichni nastoupili na Brucův jet, jehož pilotování se prakticky hned z počátku ujmul Victor. Trvalo to jen chvíli, než jsme vyrazili vstříc našemu cíli někde na sibiř. Proletěli jsme skrz onen vodopád pak jsme vystoupali nad oblaka, kde se se ukázalo slunce. Jeho paprsky pronikaly skrz čelní sklo kokpitu dovnitř a já se schválně postavil tak, aby dopadaly na mne. Nejen, že to bylo příjemné, ale také mne to "dobíjelo" a zároveň regenerovalo, což bude co nevidět zapotřebí. Na palubě tohoto jetu měl Bruce i svůj batmobil, který byl poněkud vylepšený oproti tomu jeho původnímu. Stejně tak i oblek, který si na sebe vzal budil dojem bytelnější konstrukce. Po nějaké chvíli Diana i s Victorem sešli do spodní části jetu, kde Bruce ještě něco narychlo dělal na svém batmobilu. Barry tam něco ještě jedl a Arthur byl opřen o čumák Brucova vozu, když Diana navrhla, že bychom si měli projít plán a strategii, dokud ještě máme možnost. Arthur si však vysloužil pozornost všech, když prohlásil, že je to zbytečné, protože všichni umřeme. Trochu jsem se zamračil, protože se mi tento postoj vůbec nelíbil. A zvlášť když Arthur dál pokračoval a začal se strefovat do ostatních. Do Bruce, že žádné schopnosti nemá, do Barryho, že zakopává o vlastní nohy, a na konec se otočil k Dianě, o které začal mluvit způsobem, který se mi nelíbil už tím tuplem. Svraštil jsem čelo a naklonil jsem hlavu lehce na stranu. Nemusel jsem nic říkat, už můj pohled sám o sobě říkal "cože prosím? Slyšel jsem správně?!". Diana se zarazila také, avšak hned posléze se začala culit. Onen úšklebek něco znamenal, ale já netušil co to mělo být. Stále jsem měl ten samý výraz, který jasně dával na vědomí, že se mi to nelíbí, ovšem Arthur to nebral na vědomí. Pokračoval dál, ale k jeho štěstí zase na jiné téma. Tentokrát si vylil srdíčko z toho, co po něm chtějí v Atlantidě a tak podobně. Dianu to, zdá se, náramně bavilo, protože se počád culila a na něco Arthurovi poukazovala, čehož si všiml až teprve teď. Diana na něj ukázala, on se otočil a zašátral za sebou rukou. Vzápětí vytáhl Dianino laso, které vyloudilo úsměv nejen na amazončině tváři, ale dokonce i na té Brucově. Jen Arthur stál a propaloval všechny pohledem. Jsem si jist, že kdyby byl Kryptoňan, tak už je ten jet vedví. Laso bylo Atlanťanem hozeno zpátky jeho majitelce, než se poté Arthur zvedl a naštvaně se hodlal odebrat pryč. Zastavil se však u Barryho, který chtěl očividně něco říci. Pod pohrůžkou blízkého seznámení se všemi piraněmi co Arthur zná, Barryho umlčel a odešel. Barry se jenom ohradil, že slyšel jenom to, že tu všichni umřeme. Ač ona situace zde začala nemile a já myslel, že se naštvu, tak to skončilo i mým úsměvem ve tváři. Tomuhle se nedalo nezasmát. Je zajímavé, že na mě takové účinky laso nemá. Řeknu si a pousměji se. Dobrá... takže k věci. Řeknu po chvilce a přesunu se zpátky k tématu, které bylo více než důležité. Co přesně tedy hodláme udělat? Jde nám o kostky samotné, nebo musíme na kolena srazit přímo Steppenwolfa? Zeptám se ostatních, jaký je vlastně cíl naší výpravy a čekám, s čím přijdou. Bylo by nanejvýš nemilé, kdybychom se starali o Steppenwolfa, zatímco jsme měli uzmout pouze ony kostky.

Universe - 23. února 2018 19:27

soukromá zpráva od Universe pro "Oboje." řekne Diana. "Když jsou všechny tři kostky pospolu, jejich společná síla má nedozírné ničivé následky..." pokračuje dál amazonka. "Diana má pravdu. Spojené kostky utvoří Jednotu, která pak bude přetvářet Zemi na druhou Apokolips, domovský svět Darkseida. Musíme je rozdělit, což si beru pod ruku sám, ale budu potřebovat tvou pomoc." řekne Victor a kývne na tebe. "Dokážu vytvořit skulinu, která ale nebude nijak velká, jak se tak stane, budeme mít jenom pár okamžiků na to, abychom je dostali od sebe... budeme potřebovat tvou sílu ze všeho nejvíc." vysvětlí Victor. "My ostatní zaměstnáme Steppewolfa a jeho vojáky." řekne Diana. "Paradémoni se živí hlavně strachem svých obětí..." dodá amazonka. Nebe a okolí kolem jetu se začalo výrazně měnit. Modravé nebe získalo poněkud na rudé až tmavě rudé barvě, což nevěstilo nic dobrého. A pak v dálce, něco co připomínalo dóm, ale poněkud svíticí dóm. Zároveň se kolem šířila jako černá, živoucí hmota, která hloubala do země, brala sebou budovy, vlastně vše co jí přišlo do cesty.

Clark Kent - 26. února 2018 09:11

soukromá zpráva od Clark Kent pro Diana mi odvětila, že se vlastně musíme zaměřit na obojí. Jak na Steppenwolfa, tak na kostky samotné. Přidala k tomu také informaci, že když jsou všechny tři kostky pospolu, tak je jejich společná síla neskutečně ničivá. K tomu se přidal Victor a přisvědčil, že má Diana pravdu, a že když jsou kostky spojené, vytvoří nějakou "Jednotu" a začnou Zemi přetvářet na druhý Apokolips, Darkseidovu planetu. Hrozné místo. Řeknu si a potlačím třas, který se přikradl společně s mrazem, jenž mi právě přejel po páteři. Na to místo jsem neměl zrovna ty nejpříjemnější vpomínky. To nedovolíme! Pronesu zvučně, pevným hlasem, který sebou nese jistou míru odhodlání. Victor pak pokračuje a sdělí nám, že je schopen mezi nimi stvořit skulinu, za jejíž pomocí je rozdělíme, avšak bude u toho potřebovat moji pomoc. Cokoliv je zapotřebí. Řeknu prostě a přislíbím se k tomuto úkolu, avšak věděl jsem, že to má svou stinnou stránku. Jestli je vše tak, jak mi tady popisují, tak Steppenwolf nebude chtít, abychom ony kostky rozdělili a bude je bránit. A když já budu rozdělovat s Victorem kostky, tak to znamená, že bojovat s ním budou Diana, Bruce, Barry a Arthur. Jen co mi to došlo, tak mé domněnky potvrdila Diana s tím rozdílem, že ona dodala ještě jednu proměnnou, a sice paradémony, kteří tam budou také, a na které jsem dočista zapoměl. Čím blíže jsme byli našemu cíli, tím víc se počasí a prostředí okolo jetu měnilo. Modré nebe nabíralo stále více rudý odstín, což nevěstilo nic dobrého. Bylo jasné, že ten proces teraformování už začal. V dálce již byl vidět nějaký útvar, který při bližším prozkoumání připomínal dóm. Zároveň se okolo toho podivného, dómu připomínajícího útvaru, jako hadi plazily provazce černé "živoucí" hmoty, které se rozlézaly do okolí, braly sebou budovy a zavrtávaly se do země. Odpornost... musíme je zastavit... Řekl jsem a sledoval ten hrozný výjev, přičemž mne napadlo, jak vlastně kdysi mohl vypadat Apokolips, než ho tak změnili. Byl podobný Zemi? Bylo tam hezky, než ho změnili v peklo? To se nejspíš nikdy nedozvím, ale jedno vím jistě. Nedovolím, aby se to samé stalo s mou planetou! Prorazíme, nebo mám vystoupit? Zeptal jsem se zde přítomných, přičemž to bylo mířeno spíše na Bruce a Vicka, jakožto naše odborníky na techniku a její možnosti.

Universe - 28. února 2018 19:13

soukromá zpráva od Universe pro "Vysadím vás nedaleko, pak jetem probořím cestu dovnitř a vezmu na sebe co nejvíce paradémonů to půjde, vy se zatím postarejte o Steppenwolfa." pronesl Bruce. Jet, jakoby se na jeho povel začal snášet k zemi, až na ní dosedl úplně. Ranvej se sklopila. "Hej, kvůli nám to nemusíš dělat..." pronesl k němu Arthur. "Nedělám to pro vás, nedělám to ani pro sebe... a hlavně nejsem ten, kdo si do bitvy přinesl obří napichovátko." utrousil Bruce, vydajíc se k pilotnímu křeslu, dávajíc vám tak najevo, že máte prostě jít, že mu to nevymluvíte. Amazonka tě pobídla, stejně jako ostatní, aby jste vyšli ven. Když tak učiníte, ranvej se zavře, jet se vznese a rozletí se směrem k tomu dómu. Kousek před ním odpálí rakety, které se zakousnou do dómu a roztrhají tam výbuchem díru, dostatečně velkou na to, aby jí Bruce mohl proletět. Dóm se však začal hroutit pak celý. Paradémoni začali okamžitě na něj útočit a tak byl jet skoro téměř hned sestřel k zemi. V posledních momentech z něj však vyskočilo Brucovo vozidlo, batmobile, a nebylo pochyb o tom, kdo ho řídil. Batmobile začne pak vydávat houkaví zvuk, trohu jako sirény záchraných složek a paradémoni se začnou k projíždějícímu vozidlu hněvlivě stahovat. "Tohle sám nezvládne..." pronese Diana, podívajíc se na tebe.

Clark Kent - 04. března 2018 20:58

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce pronesl v odpověď, že nás vysadí nedaleko a sám s jetem proboří cestu dovnitř, načež upoutá pozornost co nejvíce paradémonů, abychom se my mohli postarat nerušeně o Steppenwolfa. Jakoby na povel jet začal klesat a pak dosedl na zem. Rampa se spustila a já se zamračil. Tohle nemůže myslet vážně. Pomyslím si, ale bohužel to vážně myslel. Arthur mu řekl, že kvůli nám to dělat nemusí, ale dostalo se mu zase kyselého, rádoby tajemného odseknutí, že to nedělá pro nás, ani pro sebe, načež to zakončil rýpnutím, že si do bitvy jako někdo nepřinesl napichovátko, čímž narážel na právě Arthurův trojzubec. S tím se Bruce vydal k pilotnímu křeslu, čímž nám dal najevo, že mu to prostě a jednoduše nevymluvíme, a že máme jít. Zakroutil jsem hlavou a utrousil jsem ještě upřímným tónem: Dej na sebe pozor. Pak už jsem společně s ostatními vyrazil ven a sledoval jak Bruce s jetem odlétá. Namíří to přímo na kopulu, před kterou vypustí rakety. Ty se zakously do dómu a rozevřely ve struktuře díru, kterou dokázal proletět. Co však nejspíše neplánoval bylo, že se dóm začal hroutit celý. Jen co Bruce proletěl dírou ve struktuře, tak jej napadla horda paradémonů, kteří jet prakticky hned vzápětí sestřelili. Těsně před fatálním dopadem jetu na zem, z něj vyrazil Brucův Batmobil, který se rozjel směrem do středu kopule za hlasitého houkání sirén. Paradémoni se toho chytili a začali se k němu hněvivě stahovat. Diana se ke mě otočila a pronesla, že to sám nezvládne, načež přikývnu. Vím... jdeme mu pomoci. Přišli jsme sem jako tým a jako tým to taky zvládneme! Pronesu pevným, skoro velitelským hlasem a vyrazím vpřed přímým směrem k Brucovi a paradémonům. Skrz stěnu kopule prolétávám tak, abych vytvořil další otvor poněkud níže, aby i Barry s Arthurem mohli projít bez problémů a dál pokračuji. Už z dálky vyšlu z očí paprsek energie, kterým budu Bruce krýt, než tam dorazím osobně a začnu se ohánět pěstmi, bráníc tak Bruce zeshora před přesilou stvůr.

Universe - 06. března 2018 18:49

soukromá zpráva od Universe pro Byl si jediný kdo vyrazil Brucovi napomoc. Diana ti byla prakticky v patách, stejně jako Barry, který se hnal z leva rychlostí blesku a Victor to vyřešil s Arthurem po svém, čapnul ho za jeho kyrys a rozletěl se za váma a udržet s váma rychlost stejně tak Victor příliš problému neměl. "Jízda ještě neskončila." pronesl přitom Victor. Co se týkalo Arthura, ten si to viditelně, a dosti slyšitelně užíval. "To bych taky prosil!! ÍÍÍÍÍÍHÁÁÁÁAAAA!" Brucovi se mezitím podařilo nalákat na sebe valnou většinu paradémonů, kterým i sám statečně čelil, však vzhledem k velikosti hordy, nemohl odolávat dlouho. Však ještě před počátkem vaší výpomoci, ozve se v uchu Alfrédův hlas: "Nerad vás vyrušiji, ale ať už ta věc... má za úkol cokoliv, stojí jí v cestě nevinní... ano, někteří z nich se už snaží zachránit své životy ale...." "K věci Alfréde, nemáme příliš času." přerušil jej Brucův hlas. "O ten jde nejvíce, pane. Nestihnou to..." řekl angličan, značně znepokojeným hlasem. "Barry.... půjdeš se proběhnout. Clarku..." odvětil skoro ihned bez rozmýšlení Bruce. "Jdi. My to zvládneme." ujistí tě amazonka. Sotva pak od tebe Barry dostane pokyn, vyrazí jako žíznivá čára směrem na východ.

Clark Kent - 10. března 2018 10:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nebyl jsem jediný, kdo vyrazil Brucovi na pomoc. V patách mi nebyla jen Diana, která vzlétla hned za mnou, ale i Barry, jehož rychlost byla srovnatelná s tou mou. Dokonce i Victor, který se postaral o Arthura tím, že jej chytil, s námi udržoval rychlost. Arthur si to viditelně užíval a svým povykem mě donutil se pousmát. Všichni se hnali za mnou, skrze mnou vytvořeným otvorem v hroutícím se dómu a pak rovnou za Brucem, který čelil záplavě paradémonů. Už z dálky jsem mu poskytl jistou podporu několika docela dobře mířenými výstřely paprsků ze svých očí, avšak než jsem se k němu dokázal dostat, ozval se Alfréd, který poukázal na civilní obyvatele prchající před rozšiřujícím se polem působení těch kostek. Bruce se na Alfréda obořil, že má přejít k věci, protože nemáme čas, což Alfréd potvrdil a poukázal, že to ani ti civilisté. Podle všech výpočtů to nestihnou a nedostanou se z dosahu včas. Bruce bez přemýšlení zaúkoloval Barryho a pak se obrátil i na mě. Nemusel ani nic říkat, stejně byl letěl. Diana se k němu přidala a řekla, že to zvládnou i beze mě, dokud nezachráním ty civilisty. Přikývl jsem, přidal na rychlosti a provedl jeden bleskurychlý průlet nad Brucem, rozrážejíc tak zástupy paradémonů jako nějaká smrtící střela, načež pak změním směr a vyrazím za Barrym, se kterým srovnám rychlost. Loudo... Řeknu trochu provokativně k Barrymu a možná se i malinko ušklíbnu. Vezmu si ty nalevo, ty běž napravo. Dodám vzápětí už poněkud vážněji a vyrazím tím směrem zachraňovat civiliisty v ohrožení.

Universe - 11. března 2018 12:39

soukromá zpráva od Universe pro I přesto, že jste měli povědomí o rychlosti toho druhého, Barry vypadal celkem dosti překvapeně, když jsem s snim tak nějak srovnal rychlost, která byla pro normální lidi už téměř prakticky nepostřehnutelná. "Jenom doufám, že je to východ..." pronese Barry. Rozdělili jste se tedy. Barry zamířil na jednu stranu, zatímco ty na druhou. Pro tebe to znamenalo budovu, ve které bylo několik lidí a několik paradémonů, kteří se do budovy snažily dobívat. Zatímco Barry čelil jednomu autu, kterému se viditelně zavařil už motor, ve snaze ujet nejenom paradémonům, ale i oné divné černé substanci, která ničila vše okolo. Zapřel se za auto, které začal tlačit spolu, se svou superrychlostí pryč od tohohle všeho. Když je dostane do bezpečné vzdálenosti, zamává jim a rozloučí se se slovy: "Dostojevskij."

Clark Kent - 15. března 2018 10:51

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem srovnal rychlost s tou Barryho a zařadil se v letu vedle něj, tak na mne vrhl poněkud nevěřícný pohled. Věděli jsme o sobě, že jsme oba opravdu neskutečně rychlí, ale asi mu stále nedocházelo, jak moc se mu mohu vyrovnat. Kdyby to bylo nutné, ještě bych zrychlit dokázal, avšak podle stylu jakým běžel, soudím, že on také. Trochu jsem se ušklíbl, když jsem viděl ten jeho pohled. Barry si povzdechl nad tím, že doufá, že je tohle východ. Bez obav... tohle je východ. Odvětil jsem mu a po očku si to ještě zkotroloval. Nakonec jsem mu vážným hlasem řekl, aby se postaral o ty civilisty napravo, zatímco já se postarám o ty nalevo. Naše cesty se rozdělily během mrknutí oka. Barry doběhl k pickupu nějaké rodinky, která se snažila ujet před tou šířící se černou hmotou. Motor byl očividně zavařený a tak se Barry pustil do tlačení a slavil úspěch. Díky své superychlosti začal tlačit auto do bezpečí někam daleko z dosahu nebezpečí. Já naproti tomu měl poněkud větší problémy, sestávající z budovy, ve které bylo několik lidí, a tlupa paradémonů, která se k nim dobývala. Rozhodl jsem se o něco málo zrychlit a prolétnout několikrát okolo budovy, srážíc tak každého paradémona, který se ještě nedostal dovnitř. Pouhá síla nárazu do nich je musela minimálně srazit k zemi, ne-li přímo zabít. Při posledním obletu okolo budovy jsem využil svého laserového zraku, díky kterého jsem budovu obřízl po jejím obvodu. Neměl jsem tolik času, abych odnesl jednotlivé lidi do bezpečí a tak nezbývalo vzít celou budovu. A právě takto se mi bude lépe brát a přenášet, když základy budou volné od okolní zeminy. Pokud jsou již všichni paradémoni, kteří ohrožovali civilisty odraženi a zneškodněni, tak se vhrnu proti silnici před budovou. Pokud ještě ne, dalším blízkým průletem a několika dobře mířenými ranami se o zbývající paradémony postarám. Ať už to bylo tak či onak, vrhl jsem se proti silnici před budovou, ruce jsem dal před sebe, jako nějaký plavec, který skočí skrz hladinu vody. Má hladina ale byla z asfaltu, avšak účinek byl stejný, protože jsem jím prošel jako onen pomyslný plavec vodou. Zanořil jsem se pod budovu a vyzvedl jí nad zem, kde jsem společně s ní na svých ramenou zamířil pryč z dosahu nebezpečného působení té černé, rozšiřující se hmoty. Při letu jsem zkontroloval jak si Barry vede a byl jsem nucen se znovu pousmát. Barry, který nejspíš neuměl ani slovo rusky, už dorazil s tou rodinou a jejich pickupem na místo, kde jim nic nehrozilo a místo nesmělého pozdravu řekl to jediné, co znělo trochu rusky, avšak jednalo se o jméno velice známého ruského spisovatele. Zakroutil jsem hlavou a opatrně jsem položil onen dům na dohled od Barryho. Bylo to dost daleko od zhoubného působení Steppenwolfa a jeho kostek. Práce neskončila, vracíme se.. Houknu na Barryho a vysokou rychlostí se vracíme nazpátek, abychom pomohli Dianě a ostatním v naší věci.

Universe - 17. března 2018 19:58

soukromá zpráva od Universe pro Barry na tebe a tvoje přenesení celé budovy, hleděl s otevřenou pusou, doslova. "To-o se počítá jako jeden ale..." Dále vás pak už čekala bitva se samotným Steppenwolfem. Ostatní z týmuse viditelně postarali o valnou většinu paradémonů a dostali se až k obrovskému komínu bývalé jaderné elektrárny, který byl tak trochu dominantou celého okolí. A uvnitř toho komínu se Steppenwolf rozhodl vybudovat jakousi svojí základnu či co. A uprostřed toho všeho byl sám Steppenwolf a jeho tři kostky, které teď už tvořily jenom jednu jedinou. Však za jeho zády, doskočila Diana. Záhy za ní i Arthur a nakonec přistál i Victor. "Tohle tedy dobívání jest? Schovávat zbaběle před bojem?" pronese Diana k obrovy, který pozvolna vstane a otočí se směrem k nim, né zrovna evidentně nadšený. "Ale vůbec ne..." odvětí Steppenwolf a na jeho tváři, vidno něco jako náznak úsměvu, což nevěstilo pranic dobrého. Sevřel pevně jsou sekeru v ruce. "...teď jste totiž všichni jen moji."

Clark Kent - 18. března 2018 18:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Barry pořád ještě byl překvapen demonstrací mé síly a tím, jak jsem přenesl vlastně celý dům. Když jsem se k němu přiblížil, tak prohlásil, že se to počítá jako jeden. Jak je libo. Odpověděl jsem s lehkým pousmátím a pak o něco zvážněl, načež jsem mu připoměl, že náš úkol ještě není u konce. Oba jsme se tedy dali na cestu nazpátek, abychom ostatním pomohli s našim úkolem. Už z dálky jsem viděl, že se ostatní postarali téměř o všechny zbývající paradémony a probojovali se až do komínu staré jaderné elektrárny, kde Steppenwolf vybudoval centrálu svého "hnutí" a základnu pro svou činnost. Uprostřed toho všeho byl sám Steppenwolf, který manipuloval s těmi kostkami, které nyní už tvořily jeden celek. Diana k němu doskočila zezadu, záhy za ní i Arthur a posléze i Victor, který přistál na plošině. Diana se rozhodla jej oslovit, než na něj zaútočí. Chtěla jej vyprovokovat a zeptala se ho, zda tohle má být to dobývání. On se k ní otočil tváří a s určitým nepříjemným úsměvem ji odvětil, že tohle není dobývání, protože jsme všichni jen jeho. To už jsem ale dorazil i já. Letěl jsem rovně, přímo proti němu. Pokud mi v cestě bude něco stát, tak se nebudu obtěžovat oblétávání. Prostě proletím skrz, míříc přímo na Steppenwolfa, kterému se hodlám pomstít za rány, které mi uštědřil při našem prvním i druhém střetnutí. Mám v plánu do něj čelně narazit, pěstmi napřed a posléze jej zasypat ranami. Pokud se poštěstí, tak ho tím zabavím dostatečně dlouho, aby mohla Diana a ostatní zasáhnout.

Universe - 19. března 2018 18:24

soukromá zpráva od Universe pro Steppenwolf sevřel pevně svou obouruční seberu a jistým úšklebkem, který nemohl znamenat nic dobrého, vyrazil proti těm třem. Diana vedla jako první svůj útok, ale byl Steppenwolfem snadno odražen, pak přišel na řadu Arthur, který rozhodně nezůstával pozadu, však byl odražen podobně jako Diana. Victor oproti tomu zamířil obletem zápasících, ke kostkám, do kterých zabořil svoje ruce, aby pokračoval v původním plánu ohledně jejich rozdělení. Diana se však rychle vzpamatovala a postavila se Steppenwolfovi tak, že sundala svůj štít a udeřila svým nátepníkem o jeho okraj. Masivní tlaková vlna nepředstavitelné síly se zvedla, stejně jako ostré světlo, které oslepilo kohokoliv v dosahu, že od tímto odhodila obra, stejně ale i tebe, neboť právě v tuhle nešťastnou chvíly si dorazil.

Clark Kent - 26. března 2018 11:12

soukromá zpráva od Clark Kent pro Mířil jsem zpátky přímo na našeho nepřítele, kterému jsem měl v úmyslu pořádně vyprášit kožich. Věděli jsme, že má s naší planetou a jejími obyvateli jen ty nejhorší úmysly, takže by to bylo zasloužené. Letěl jsem přímo na něj a stále nabíral větší a větší rychlost, aby můj úder byl co nejsilnější. S čím jsem však nepočítal, byl Dianin "útok". Přiložila k zemi hranu svého štítu, který ji poslal její Božský otec Zeus, a praštila do něj jedním ze svých nezničitelných nátepníků. Co se dělo dál, nikdo z nás nepočítal. Masivní tlaková vlna srazila vše v dosahu a odhodila všechny, včetně mě samotného, neboť jsem právě v onu nešťastnou chvíli dorazil. Oběvivší záblesk byl takové intenzity, že to oslepilo i mě a tak jsem nebyl schopen se zastavit dříve, než mne ono odhození zarazilo do zdi. Co se to stalo? Napadlo mě překvapeně a zamrkal jsem, abych zahnal důsledky oslepení tou září. Dost to i zabolelo, takže jsem lehce bolestivě vydechl a co nejdříve jsem se snažil dostat zpátky na nohy a do střehu, přičemž jsem si trochu bezradně protíral oči, abych z nich vyhnal všechny mžitky, které mi tančily v zorném poli. Jakmile to bude jen trochu možné, tak se začnu rozhlížet, abych zjistil, jak je na tom Steppenwolf a hlavně ostatní. V nitru jsem doufal, že se nikomu nic nestalo.

Universe - 30. března 2018 11:46

soukromá zpráva od Universe pro Ostré světlo oslnilo všechno a všechny v dosahu. Vše trvalo jenom nekolik okamžiků než světlo ustoupilo, však most, na kterém stály Diana, Arthur i Steppenwolf se zaačal rozpadat, lámat až se zhroutil úplně berouc všechny tři s sebou dolů. Obr se začal ze země zvedat jako první a jen aby shledal, že jeho kostky byly v přítomnosti Victora. To se mu samozřejmě nelíbilo a vyrazil proti němu, aby ho od nich dostal. Diana však reagovala rychle a sáhla po svém lasu, do kterého obra chytila a vší silou jej táhla dolů, aby se nemohl dostat k Victorovi. Bývalo by se jí to skoro nepodařilo kdyby nepřiskočil Arthur a nepomohl jí dostat obra dolů, asi by to sama nezvládla. Steppenwolf dopadl hrubě ale ihned se zase zvedal. Arthur nelenil a ihned po něm skočil, ale Steppenwolf jej hrubě odrazil. "Supermane!" zvolá naléhavě však Victor.

Clark Kent - 02. dubna 2018 10:08

soukromá zpráva od Clark Kent pro Poté, co ona oslepující záře ustoupila a já se trochu rozkoukal, jsem spatřil jak most na kterém Steppenwolf a Diana s Arthurem stáli, se začíná hroutit a strhává všechny tři dolů na zem. Tam si dost ošklivě natloukli, avšak Steppenwolf se nezdál býti moc zraněn. Spíš jen zpomalen a o to více naštván. A to zejména tím, že si všiml Victora v blízkosti svých kostek, se kterými měl ony nekalé plány. Vyrazil tedy mohutným skokem proti němu. Já se ještě trochu vzpamatovával po té ráně která mne zasáhla, takže jsem nezareagoval dostatečně rychle. Diana však ano, sáhla po svém lasu a zachytila Steppenwolfa ve skoku. Laso chytila oběma rukama a vší silou se jej pokusila stáhnout dolů, aby jej nepustila k Victorovi. Nebýt toho, že k ní přiskočil Arthur a pomohl jí, tak by se to nepodařilo. Společnými silami obra strhli dolů, kde s ním hrubě praštili o zem. Steppenwolf však znovu rychle vstal. Vypadal odhodlaně a mě bylo jasné, že se mu nelíbí, jakým směrem se ubírá okolní dění. V duchu jsem se pousmál, protože se to vypadalo, jako bychom postupně získávali navrch. Arthur nelenil a jen co se Steppenwolf postavil, tak k němu přiskočil s úmyslem ho znovu srazit k zemi. Byl však odražen dost hrubým a zdrcujícím úderem. Já se v tu dobu už oklepal a chtěl jsem vyrazit na pomoc, neboť jsem se do této chvíle v boji zrovna moc neukázal, avšak zarazil jsem se hned jak jsem uslyšel Victorovo naléhavé zavolání. Střelil jse jeho směrem pohledem a uvědomil si, co po mě předtím chtěl. Už jdu! Odpověděl jsem a bleskově jsem vyrazil přímo k němu. Jak mohu pomoci? Zeptám se jej a pořádně si prohlédnu ony kostky, které nějakým záhadným způsobem utvořily jeden celek.

Universe - 22. dubna 2018 19:21

soukromá zpráva od Universe pro Victora najdeš, kterak stojí u oněch spojených kostek, do kterých měl zavedené svoje ruce, které byly jaksi přetvořené a čouhali z nich podobné kabely, které zasouvá třeba do počítačů. "Potřebuju tě tu..." vyhrkne Victor, nespouštějíc svoje oči s kostek. "Podařilo se mi nabourat se do jejich protokolu a za pár okamžiků, dovedu vytvořit skulinu aby šli od sebe, však potřebuju abys mi je pomohl od sebe dostat." pak ale na okamžik spočne jeho pohled na tobě. "Nebudu lhát, nebude to procházka růžovou zahradou...připrav se... TEĎ!!!" vyhrkne Victor a ty můžeš jasně vidět, kterak se kostky začali od sebe rozpojovat. Victor okamžitě chytl jednu a začal jí vší silou táhnout od ostatních. Pokud chytneš další, může pocítit sílu, která byla nesrovnatelná s ničím co jsi doteď pocítil. Síla, která táhla kostku zpětně k té první byla srovnatelná s tou Darkseidovou, možná ještě větší.

Clark Kent - 02. května 2018 13:52

soukromá zpráva od Clark Kent pro Victora jsem našel přímo u těch kostek. Pohled to byl zvláštní, neboť mu z rukou/prstů čouhaly kabely, které byly připojeny k těm prokletým kostkám. Podobně se předtím připojoval k přístrojům a jiné technice, tak mě to až tak nepřekvapilo. Věnoval jsem tomuto zvláštnímu výjevu jen letmý pohled a zeptal se ho, co můžu dělat. V odpověď mi řekl, že mě tady potřebuje a tak jsem se přiblížil na dosah, prakticky přímo vedle Victora. Vic mi hned vysvětlil, že se mu podařilo nabourat do jejich protokolu a díky tomu se během pár okamžiků naskytne příležitost kostky oddělit. Podle všeho se na moment objeví mezi nimi skulina a po mě se chce, abych je hrubou silou od sebe odtrhl. Můžeš se na mne spolehnout. Řeknu pevným hlasem, přejdu ke kostkám naproti Victorovi a upřu zrak na ně, čekajíc na svou příležitost. Než nastal onen pravý čas, Vic dodal, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem. Jen jsem na okamžik zvedl zrak a přikývl, než jsem oči upřel znovu na kostky. A právě včas, protože se kostky nepatrně pohnuly a vznikla ta slíbená skulina mezi nimi. Nečekal jsem na nic a rovnou jsem ruce zarazil o těch skulin mezi jednotlivými kostkami, tlačíc ty krajní od sebe. Tak jsem měl nejlepší oporu jak pořádně zabrat. I když se Victor chopil jedné a vší silou začal kostku tahat od těch ostatních, tak jsem se střetl s protichůdnou silou, která kostky přitahovala zpátky k sobě. Ona síla byla nesrovnatelná s ničím, co bych už zažil. Možná maximálně přímo s Darkseidem. To-je-síla! Proletí mi myslí a já zaberu pořádně, abych jim zabránil se znovu stát jediným útvarem. Útvarem s takovou mocí, že by dokázalo přetvořit Zemi a vyhubit vše živé. Jestli teď polevíš, všechno bude ztraceno! Země, lidstvo, máma i... Diana. Řeknu si, zamračím se a zařvu námahou, kterou mě to stojí. Aaaaaaaaaaaaaaa! No tak, Clarku! ZABER! Povzbudím se v duchu a soustředím se už jen na tuto jedinou věc - oddělit tyto kostky nadobro od sebe.

Universe - 25. května 2018 21:42

soukromá zpráva od Universe pro Oba chopily jste se tedy kostek. Kostky ale drželi, drželi u sebe neskutečnou silou. Silou, která odolávala i té tvé, síla, která byla více než rovnocená nejenom tobě, ale i třeba Darkseidovi. Utekli vteřiny, vteřiny a v jeden okamžik to vypadalo, že kostky se spolu zase zpátky spojí, ale pak, opak byl pravdou. Bylo to rychlé, nečekané. Kostky se rozpojili a vás oba odhodila síla tlakové vlny. Kosty, ocitli se neškodně na zemi a vy dva kousek od nich, taktéž na zemi. Victor začal trochu skučet, což byla dobrá známka toho, že je naživu, což se o tobě dalo říci taky, ale nebyl to nikterak příjemný pocit. Prakticky jako kdyby si z tebe Darkseid udělal soukromí boxovací pytel. Vic se však začal ale smát. Jeho smích byl nejdříve takoví tichý ale postupně zesílil a byl tak trochu nakažliví. "Necítím svoje nohy.... což je hodně divný..." pronese pak smějíc se.

Clark Kent - 29. května 2018 23:50

soukromá zpráva od Clark Kent pro Síla, která držela kostky u sebe byla nesrovnatelná s ničím, co jsem dosud zažil. Tedy snad jen s Darkseidem, ale to se špatně porovnávalo, protože se jednalo o zcela rozdílné síly. Každopádně to byla opravdu pořádná fuška. Tlačil jsem kostky od sebe co mi síly stačily a opravdu jsem se u toho zapotil. Pomáhal jsem si dokonce i křikem, abych tak zmírnil napětí při té námaze. Victor mi také pomáhal, ale jeho sílu a přispění jsem tam jakoby vůbec necítil. Až taková síla kostky k sobě přitahovala. V jednu chvíli to vypadalo, že polevuji a že se kostky znovu k sobě dostanou a spojí se, avšak nestalo se. Bylo to opravdu nečekané, ale pojící pole, celá ta energie co je táhla k sobě, jakoby z ničeho nic zmizela. Přesněji řečeno místo, aby je ta síla táhnula k sobě, tak expandovala a vyrojila se do okolí. Kostky povolily a způsobená tlaková vlna nás smetla nazpět. Cítil jsem se, jako by si ze mě Darkseid udělal boxovací pytel. Tělem mi projížděly vlny bolesti, ale dosáhli jsme svého. Kostky ležely odděleně na zemi a už se nesnažily spojit. Aaaa-u! Vydechl jsem bolestivě, ležíc stále na zemi na zádech. Každý pohyb bolel, ale uvnitř mě jsem jásal, protože jsme to zvládli. Vick se ale začal smát a postupně jeho smích začal sílit. Bylo to docela nakažlivé, ale zatím jsem se držel. To ale přestalo být pravdou, když prohlásil, že necítí své nohy. Na vteřinku jsem se nad tím zamyslel, ale pak mi to došlo a přidal jsem se k jeho smíchu. To mě nohy bolí i za tebe... spolu se vším ostatním... Řeknu mezi záchvaty smíchu, které díky němu a jeho nakažlivému smíchu zažívám.

Universe - 02. června 2018 18:54

soukromá zpráva od Universe pro Victor se smál. Ty jses smál, oba jste se smály a ani jednomu v tuhle chvíly příliš nedošlo, že jste vlastně. Což vám bylo poněkud připomenuto velmi záhy. "Matko!!! NE!! Co jste to udělali Matce?! Za to zaplatíte!" zavrčel Steppenwolf a pak jste jen mohli vidět, kterak obr, řítí se na vás z výšky, sekerou vysoko pozvednutou nad hlavu. Jeho rána šla do černého. Sotva obr dopadl, ozval se zlověstný Victorův křik, tedy spíše bolestný nářek. V několika dalších vteřinách mohl si vidět, kterak jeho sekera je pevně zaražená do ramene Victora s rukou, téměř tímto takto oddělenou od těla, obrova nohy spočívala na jeho hrudi, tlačíc ho tak svou silou k zemi, sklánějíc se nad ním. "Tyyy....!! Viděl jsi co Matka dokáže! Pocítil jsi její sílu, sílu tvoření a přece se stavíš proti ní?! Zrádce!! Zrádce co zaslouží smrt!" vrčel mu obr přímo do obličeje. Po těchto slovech zarazil mu svou rukou do hrudníku, vedle své nohy. Prsty, prohnali se Victorovím plátováním tak hladce a lehce, jako kdyby bylo z másla. Kyborg řval přitom bolestí. "Strach, to je ono! Strach je to co živí mé vojáky!" pokračoval dal obr, zarážejíc svou ruku hlouběji a hlouběji do Victorova hrudí.

Clark Kent - 06. června 2018 23:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Naše chvilková bezstarostnost se nám vymstila i s úroky. Steppenwolf, na kterého jsme momentálně naprosto zapoměli, se znovu objevil na scéně. Zahřměl hlasem jako zvon znovu něco o "matce" a pak začal vyhrožovat. To jsem ho však už viděl nad námi, jak se řítí z výšky se sekerou napřaženou nad hlavou. To ne! Zahořekuji v duchu a odvalím se stranou. Vic však tak rychlý nebyl a vzápětí se ozval jeho bolestivý výkřik. Střelil jsem jeho směrem pohledem a viděl, jak je obrova sekyra zakousnutá do jeho ramene. Zároveň mu Steppenwolf stál jednou nohou na hrudi a tlačil ho tak celou svou vahou k zemi. Victor byl přišpendlen k zemi, jako nějaký brouk ve sbírce univerzity. Steppenwolf se k němu sklánil a vrčel mu do obličeje, že je zrádce, i když sám ví, jakou moc mají kostky tvořit. Vypadal naštvaně a potvrdil to tím, že Victora odsoudil k smrti, načež mu do hrudi začal zanořovat prsty. Vic měl sice tuhý kořínek, ale tohle nemohl vydržet dlouho. Musím jednat! Řekl jsem, ani jsem se nedrápal znovu na nohy, ale jen jsem se odrazil jako nějaká šelma do vzduchu, odkud jsem dál pokračoval letem přímo proti obrovi se sekyrou, ohrožujícím jednoho z mých přátel na životě. Slyšel jsem, jak se Victorovi posmívá a říká, že strach, který cítí, živí jeho armádu. Donutím tě, aby jsi ten strach cítil sám! Slíbil jsem si a v plné rychlosti, kterou jsem za tu krátkou vzdálenost, se pokusím Steppenwolfa srazit a dostat tak od Vicka pryč. To ale není to hlavní, vím jak moc dobrý je a tak jedním naražením či úderem neskončím, ale začnu ho zasypávat přívalem úderů, kterými bych mohl drtit hory. Vím totiž, že to Steppenwolf snese, takže mohu trochu popustit své zábrany.

Universe - 10. června 2018 20:03

soukromá zpráva od Universe pro Steppenwolf se do Vicka pustil a možná, možná nebýt tebe, zabil by ho. Jeho ruka byla zanořená v jeho hrudníku skoro až po zápěstí, když si převzal věci do vlastních rukouch, doslova. Steppenwolf, v prvním okamžiku zaskočen tvým útokem, se ale v zápětí ožene svou sekerou, nehledě na tvé rány, a vzhledem k vaší blízkosti, způsobí ti ona sekera skutečně nepříjemnou bolest v levém rameni a u levé oblasti krku, s ramenem spojené. Byť netnul přímo ostřím, rána sama pálila, jako kdyby tomu tak bylo. "Bláhoví kryptoňaně! Vážně si myslím, že mě můžeš porazit tak snadno?! Mě?! Ruku Darkseidovu?!" zavrčel na tebe Steppenwolf. "On ale není sám!" ozve se pevný amazonský hlas, patřící jedinému člověku, nebo spíše bohyni. Steppenwolf nelenil a vyrazil proti ní, jen aby jí smetl jedním máchnutím jeho sekery. Arthur pak přiskočil ze strany, se svým trojzubcem, držicím vysoko nad hlavou, ale k jeho smůle, si jej obr všimnul a on dopadl neškodně na zem. Steppenwolf ale nemeškal a rozhodl se o Arthura postarat po svém.

Clark Kent - 13. června 2018 14:16

soukromá zpráva od Clark Kent pro Victor měl namále, protože než jsem se do Steppenwolfa pustil, už měl v jeho hrudníku ruku skoro až po zápěstí. Kyborg nebo ne, tohle nemůže prospívat nikomu. Vrazil jsem do šedivého obra a srazil ho stranou od zraněného spolubojovníka, načež jsem svého soka začal zasypávat mocnými ranami. To se však ukázalo jako zcela bezpředmětné, neboť na to nehleděl a svou sekerou udělal široký oblouk a zasekl mi ji mezi krk a rameno. Áááá! Zařval jsem, neboť to pálilo jako čert a bolest mi vystřelila do celého těla. Bylo to ochromující, i když jsem věděl, že se to dostalo maximálně skrz kůži. Několik takových ran jsem již schytal a vždy to tak dopadlo. Nicméně ani to nezmírnilo současnou bolest a já klesl dolů na jedno koleno. Steppenwolf se mi začal vysmívat s hněvem a nenávistí v hlase, podobně jako prve Victorovi. Zeptal se mě, zda jsem byl tak bláhový a myslel si, že ho porazím tak snadno. Vzhlédl jsem, abych mu pohlédl do krutých očí a nadechoval se k odpovědi, ač jsem ještě netušil co mu řeknu. V tom se ale ozval Dianin hlas, jak prohlásila, že tu nejsem sám. Steppenwolf ztratil o mě zájem a vyrazil ihned proti bohyni, kterou smetl jedinou obrovskou ránou do jejího vztyčeného štítu. Jen to ji zachránilo od jisté smrti. Arthur se k obrovi pokusil dostat ze strany se svým obrovským trojzubcem, avšak obr si ho všiml, uskočil a poslal ho do vzduchu další obrovskou ranou. Arthur narazil do stropu a odtud pak zpátky na zem. A DOST! Zvolal jsem naštvaně a postavil jsem se zpátky na nohy. Pokud na Arthura něco padalo, pokusil jsem se o to postarat laserovým paprskem ze svých očí. Tvému chování hned teď učiníme přítrž! Dodám a připravím se k boji. Pojď a postav se někomu sobě rovnému! Řeknu a i když to nejspíš vyznělo nepatřičně, protože jsem si rozhodně nemyslel, že jsem něco víc než ostatní, tak jsem se mu vrhl vstříc. Nicméně tentokrát už nechci opakovat stejnou chybu. Zastavím se ve své zteči zavčasu, abych se vyhnul jeho sekeře, která proletěla mimo můj dosah a teprve poté na něj zaútočím jedním kolosálním úderem podpořeným svou nadlidskou silou.

Universe - 14. července 2018 21:20

soukromá zpráva od Universe pro Tvoje frustrace zapracovala. Poté, co byla většina z týmu roztroušená někde do stran, po snaze přemoci obra, vzal si tedy věci do vlastních rukou. Steppenwolf však neuhnul ani o píď, když jsi se k němu rozletěl, byl si totiž až moc jist tím, že tvůj útok vykryje a vrátí ti ho, podobně jako nesčetně předtím. Jenže se poněkud přepočítal. Jeho sekera, její ostří, prosmíklo se kolem tebe naprosto neškodně a zarazila se do země pod vámi a tak, měl si vcelku volný prostor pro své útoky. A ty, Steppenwolfa zastihli naprosto nepřipraveného. Tvoje útoky, tak šli naprosto do černého a obr přitom podal jenom nemalí odpor. Tedy, jenom do chvíle, kdy se tak nějak vzpamatoval a podařilo se mu tě ze sebe schodit. Steppenwolf však dál neváhal a rozmáchl se proti tobě svou vlastní pěstí, kdo jí jestli z pošetilosti, či zostuzení nad tím, jak jsi jej teď dostal, nicméně jeho útok v sobě postrádal jakoukoliv předchozí sílu či jeho nelidské schopnosti, protože jsi mohl vidět, skoro jako ve spomaleném filmu, kterak tě vlastně obrova šedá pěst jenom neškodně minula.

Clark Kent - 14. července 2018 23:54

soukromá zpráva od Clark Kent pro Moje snaha sklidila úspěch. Zastavil jsem se znenadání mimo dosah Steppenwolfovy sekery, která neškodně proletěla přede mnou a zarazila se neškodně do země. Tím jsem získal onu šanci jej beztrestně zasáhnout onou kolosální ranou, která jej dostala k zemi. Normálně nemám tak agresivní povahu, avšak věděl jsem, že se jedná o smrtelně nebezpečného protivníka. Tak jsem po oné ráně, která jej dostala na zem, pokračoval a zpražil jej kratším zášlehem paprsků ze svých očí. Mé snahy nebyly zrovna marné. Viděl jsem mu ve tváři, že jsem jej zranil. To mě i navzdory všemu zrovna moc netěšilo. Možná taky proto se mu podařilo mě od sebe odrazit a dostat se na nohy. Vyrazil proti mě svou pěstí, avšak jeho dřívější síla a hlavně rychlost byly tatam. Postrádalo to oproti jeho předchozím útokům onu razanci. Že by byla jeho síla spjatá se sekerou? Bez ní není tak rychlý a jeho síla není jako předtím. Napadne mě, sledujíc jeho pěst, kterak jakoby ve zpomaleném filmu prolétá okolo mé hlavy. Neměl jsem nejmenší problém se jí vyhnout. Steppenwolf se zdál překvapen oním neúspěchem a podíval se na mě. Pak se ale rozmáchl, ve snaze mě znovu udeřit, nicméně znovu jsem byl rychlejší. O dost rychlejší. Vyrazil jsem proti němu a praštil jej další kolosální ranou přímo do čelisti. Razance mé rány byla taková, že obra odhodila a on proletěl hranou římsy a zarazil se o patro níž v zemi/podlaze. Pochop už, že tady nejsi vítán! Zahřměl jsem pevným hlasem, který však postrádal podtón hněvu. Bylo to ryzí oznámení, s razancí, kterou by snad pochopili a vzali na vědomí i Dianini příbuzní z Olympu. Nehodlal jsem se opakovat a bylo to jasně znát. I když jsem však jen "mluvil", tak jsem se nenechal zaskočit a nenechal jsem jej jen tak dojít si pro svou sekyru, o které jsem se domníval, že v ní tkví jeho zázračná síla.

Universe - 19. července 2018 18:10

soukromá zpráva od Universe pro Ať už z jakéhokoliv důvodu, získal si na Steppenwolfem navrch. Bohužel, tvá rána jej poslala sice proti zdi, na kterou ztěžka dopadl, ale dopadl z ní na zem a jeho sekere, ležela mu prakticky jen tak nadosah. To už k němu se ale přihnal Arthur, neponechávajíc mu případnou šanci, aby mohl svou sekeru dostat zpátky, ba vůbec mu tak nějak nechtíc ponechat nějakou šanci. Zaútočil na něj svým trojzubcem, ale obr jeho ránu hravě vykryl svou rukou, sevřel špici trojzubce jakoby to nebylo nic. Arthur se ale nemínil jen tak dát. Chvíly s obrem na zemi zápolil, ale Steppenwolf jej nakonec strhnul stranou a další rána jeho pěstí pak mu koupila dost času na to, aby mohl ze země dostat zpět svou sekeru. Jenže tímto nahrál právě Arthurovi, který se mezitím vzpamatoval z jeho rány a teď když se k němu obr zpětně otočil, využil toho momentu a vrhnul na nepřipraveného protivníka svým trojzubcem, který se zabodl do jeho ramene jako nůž do másla. Atlanťan na nic více dále nečekal a oplatil mu jeho ránu, která obrem smýkla několik metrů dozadu.

Clark Kent - 20. července 2018 18:02

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bez své sekery se zdál být nepřítel slabý a pomalý. Nebo tedy alespoň mnohem slabší a pomalejší než předtím. Díky tomu jsem nad ním získal navrch a moje rána jej poslala tvrdě proti zdi. O tu se rozplácl a pak z ní spadl, ovšem co jsem nedomyslel, tak přímo ke své sekyře. Než jí však mohl získat zpátky, tak se přihnal Arthur, snažíc se mu zabránit chopení se zbraně, a zaútočil na něj svým trojzubcem. Steppenwolf ji ale snadno zachytil za špici a zabránil tak jakémukoliv zranění. Chvíli spolu obr s Arthurem zápolili na zemi, než nad majitelem trojzubce získal výhodu a jeho zbraň srazil stranou. Dostal tak dostatek času, aby Atlanťanovi uštědřil ránu, díky které se pak dostal ke své sekyře. Když se ale otočil zpátky k Arthurovi, tak se mu do ramene zabodl vržený trojzubec, který prošel skrz jeho zbroj jako nůž máslem. Arthur na nic dále nečekal a praštil Steppenwolfa, který tak odletěl pár metrů nazpět. Bez jeho sekyry je opravdu slabší a nyní jej ještě oslabuje zranění způsobené Arthurovou zbraní. Kdybych mu tu jeho sekyru vyrval z rukou, mohli bychom nad ním získat výhodu. Pomyslím si, ale to už konám. Tedy spíše se jen přiblížím, abych byl nadosah nepříteli a nikoho dalšího svou zamýšlenou intervencí neohrozil. Jen co se nepřítel tak trochu vzpamatuje, tak se bude chtít pomstít tomu, kdo jej zasáhl a zranil, což byl Arthur. Protože jsem však s ním už měl tu čest a odkoukal jsem lehce jeho styl boje, tak jsem věděl, že provede široký rozmach svou zbraní. Toho chci právě využít a zaměřit se přímo na ni. Avšak místo abych se na ní vrhl a pokusil se mu ji nějak uzmout, tak se zhluboka nadechnu a při jeho rozmachu vypustím smršť ledového dechu proti jeho sekeře, snažíc se mu ji zcela zmrazit a snad i poškodit.

Universe - 20. července 2018 20:29

soukromá zpráva od Universe pro Steppenwolfi se povedlo získat moment a využil jí aby odrazil dorážejícího Arthura. Když se pak rozmáchl sekerou, vložil si se do toho ty. Ledoví vzduch, který byyl vypuštěn a setkal se s jeho sekerou, okamžitě začal zbraň zamražovat. Led a námraza byla jasně patrná a viditelná pouhým obyčejným okem. "Já jsem Dobyvatel Světů! Ničitel světů!! Kdo jste, že si dovolujete.... tenhle svět, měl jsem na něj právo!" pronese Steppenwolf dobitě, slova jakoby odplivával, stejně jako kapku či dvě nafialovělé krve, která se oběvila po ráně, kterou Arthur zanechal svým trojzubcem. Steppenwolf poněkud nechápal vzniklou situaci a té využila Diana. S bojovým pokřikem sobě vlastním k němu skočila a obr reagoval tím, že se po ní chtěl ohnat svou sekerou, ale ona jí nastavila svůj meč a ostří meče protnulo sekeru, která se rozpadla na stovky kousků a kousíčků kolem. Zmaten obr nechápal a ustoupil několik kroků dozadu, zmateně hledíc na to, co zbylo na zemi z jeho sekery. "NEE!!! To není možné...!!" zaúpí Steppenwolf, nad ztrátou své sekery. "Cítíte to?" pronesl Arthur. "Strach..." ozval se za vámi Bruce. Paradémoni kolik vás začali ihned reagovat. Začali vrčet, skučet a poté se rozletěli přímo ke Steppenwolfovi, na kterého začali útočit, zakusovat se do něj. "Néée!!! Co to děláte?! Nechte toho!! Rozkazuji vám to!!" křičel Steppenwolf na své vojáky, ale ti jej nebrali vůbec v potaz a dál na něj útočili. "Za tohle vás zabiju!! Všechny, do jednoho!!" skučel Steppenwolf, když se oběvil slouz světla, který jej spolu s jeho vojáky začal vtahovat do sebe a vzhůru, to se ovšem neobešlo bez jeho protestů a v tuto chvíly už jenom prázdných výhružek. Sloup zmizel, stejně jako paradémoni a stejně tak i Steppenwolf.

Clark Kent - 21. července 2018 22:37

soukromá zpráva od Clark Kent pro Steppenwolfovi se podařilo odrazit dorážejícího Arthura, aby se následně na něj rozmáchl. Toho jsem využil a vypustil přímo na ni smršť mrazivého dechu, který ji v letu zastavil a pokryl jí hrubou vrstvou námrazy. Sekera byla namražená takovým způsobem, že to bylo viditelné i pouhým okem. Během toho všeho Steppenwolf nadával a dožadoval se svého práva na tuto planetu, avšak bylo to o dost méně jisté, než jak mluvil prve. Bylo vidět, že ztrácel pověstnou půdu pod nohama. Obr toho, že jeho sekera je zamražená však nedbal a i tak se posléze rozmáchl. Tehdy se však objevila Diana, která jeho sekeře nastavila svůj meč, jenž zmrzlou sekerou prošel netknut. Sekera narozdíl od toho se roztříštila a rozletěla do všech stran v tisících kousků. Tehdy šedivý obr zařval směsí překvapení a hněvu. Arthurův hlas se ozval vzápětí, ptajíc se, zda to cítíme. V odpověď se ozval za námi přicházivší Bruce, který odpověděl, že je to strach. Paradémoni jakoby v odpověď na to vše začali skučet a vrčet a začali se vrhat prosti svému veliteli. Ten se začal ohánět svými rozkazy a hrozbami, avšak jeho vojáci na to nedbali a útočili na něj stále více a víc až se objevil bílý sloup světa, který jej pohltil a přenesl pryč. Celé jsem to sledoval s lehkou směsí úlevy a napětí. Bylo to zvláštní, ale na jednu stranu jsem očekával, že mu dorazily posily, avšak na stranu druhou jsem také čekal, že utíká. Díky bohu se vyplnila druhá alternativa. Steppenwolf opravdu zmizel a rozhostilo se ničím nerušené ticho. Trochu jsem si oddych a rozhlédl jsem se okolo sebe. Nejen po blízkém okolí, ale i po širokém, skrz stěny a všechny ostatní překážky. Když jsem se ale ujistil, že je pryč a je po všem, tak jsem se zaměřil na ostatní. Je pryč... Řeknu prostě, ale jistá úleva tam byla slyšet. Je opravdu pryč. Dodám a pousměji se. Pak si však ale uvědomím, že tu byli tací, kteří přišli k úhoně. Jak jste na tom a jak je na tom Victor? Zeptám se a je to spíše směřováno na Barryho a Bruce, kteří byli celou dobu v povzdálí. Až se mi dostane odpovědi, tak se rozejdu k Dianě. V pořádku? Zeptám se znovu a teprve až se mi od ní dostane ujištění, že je v pořádku, tak teprve poté si oddychnu a polevím v ostražitosti. Na ní jediné mi záleží více než na svém životě.

Universe - 22. července 2018 08:00

soukromá zpráva od Universe pro "Zvítězili jsme." pronese amazonka. Steppenwolf byl pryč. Stejně tak i jeho vojáci, paradémoni a černá masa, která se šířila kolem, ničila co jí přišlo v cestě, se změnila ve vegetaci. Na spálené, neúrodné zemině najednou rašily květiny nesčetných barev i tvarů, ba i velkostí a zeleň byla kam oko dohlédlo. Barry byl v pořádku a Victor se k vaší skupince taky dostal, byť vypadal maličko pocuchaně, nebylo nic co by nerozchodil. Vlastně všichni byly tak nějak trochu pocuchaní, ale nic vážného, nebo životaohrožujícího nic nebylo. "Tak tohle nebylo špatné." uculil se Barry. Victor mi nabídl svou ruku, tedy spíše pěst a Barry nejdříve nemohl uvěřit svým očím, ale pak si s ním nakonec tou svou ťukl.

Clark Kent - 22. července 2018 09:34

soukromá zpráva od Clark Kent pro Když jsem se svým zrakem ujistil, že je Steppenwolf opravdu pryč a potvrdil to úlevným prohlášením, tak Diana pronesla, že jsme zvítězili. Jeho vojáci a černá masa, která se šířila po okolí byla také ta tam. Zůstal tu jen klid. Po zeptání se na Victorův stav se tu zmíněný objevil. Došel po svých a vypadal lehce pocuchaně, stejně jako každý, kdo se účastnil bitvy. Vykročil jsem k otvoru ve zdi starého komplexu a rozhlédl se po okolí. Kam až oko dohlédlo, tam bylo místo neúrodné půdy po zásahu černé mas, zeleň a nová vegetace. Rostliny tu pučely v mnoha různých barvách, tvarech a velikostech. Byl to překrásný pohled a tak jsem se pousmál. Bylo to opravdu příjemné, vědět, že jsme znovu odvrátili krizi, jež by drasticky změnila běh našeho světa jak jej známe. Barry řekl, že to nevypadá špatně a Victor mu nabídl pěst pro fistbump. Zakroutil jsem nad tím s uculením hlavou a znovu jsem se zadíval na tu zeleň. Dnes jste odvedli dobrou práci... Začnu a podívám se postupně na všechny, přičemž na Barryho, jakožto nejmladšího, jako na posledního. Všichni. Dodám s kývnutím k Barrymu, aby věděl, že to myslím upřímně a že myslím i jeho. Můžete být na sebe hrdí, neboť jste zachránili nesčetně životů a planetu, která je našim domovem. Možná vám za to nepoděkují, ale věřte, že jste udělali správnou věc. A na tom jediném záleží. Proneslu posléze a s hlubokým nádechem se pousměju. Byl jsem už lehce unavený a tělo mě po zásazích tou obrovskou sekerou, ještě bolelo. Ale nebylo to nic, co by nespravilo trochu sluníčka. Pojďme domů. Všichni si zasloužíme trochu odpočinku. Dodám a počkám, jestli se i ostatní vydají.. kam vlastně? Náš dopravní prostředek je napadrť. Tam dole, někde uvnitř ale tuším, že Bruce už má něco v rukávu.

Universe - 22. července 2018 11:12

soukromá zpráva od Universe pro Steppenwolf byl poražen a svět se vzpamatovával. I přesto, že svět nebyl tolika zasažen, jako při Darkseidově invazy, nebylo však jako kdyby tu nebyl nikdy. Ale svět se vzpamatuje a lidé taky. A nastal i jistý čas ´oddychu´ pro hrdiny. Kromě maličkých zlodějíčků a nějaké té krádeže, nebylo nic vážného na programu a tak jste si s Dianou mohli užívat trochu toho volna a ´normálního´ života. Od porážky Steppenwolfa uplynuli asi 3 týdny, kdy se ozval Bruce, že se chce sejít. S tebou a Dianou. Ale nikoliv jako hrdiny, ale jako s vámi, s Clarkem a Dianou. Místo setkání bylo jedno staré sídlo, na okraji Metropolis, které bylo už několik let opuštěné a prakticky jenom chátralo, stejně jako jeho okolí. Bruce dorazil společně s Alfrédem, oba byly tak nějak neformální, nebo spíše v jejich pojetí neformálnosti. "Pane Kente, slečno Prince, vítám vás tu srdečně oba." usmál se na vás starý angličan. Pak vám pokynul aby jste jej následovali k tomu sídlu, které pamatovalo lepší časy. "Co máš na mysli?" zeptala se Diana Bruce po cestě. "Přemýšlel jsem..." odvětil Bruce, s rukama v kapsách svého kabátu. Diana při téhle poznámce pozvedla mírně obočí, znak toho, že není zrovna nadšená z téhle odpovědi. Došli jste k hlavním dveřím, které Alfréd odemkl. Vešli jste tedy dovnitř a interiér uvnitř byl se dosti schodoval s tím, jak vypadala budova sama. Bruce s Alfrédem se zastavily ve vstupní hale. "Jestli tahle, Liga a vše kolem toho má nějak fungovat, potřebujeme místo, zázemí, pro nás všechny..." pronesl rozhlížejíc se přitom okolo. "Tohle bylo kdysi sídlo Waynů, strávil jsem tu jistou část dětctví. Potom, co byly moji rodiče zavražděni, myslel jsem, že by nám mohlo posloužit..." dodám k tomu a větu ponechá neuzavřenou. Diana zkoumavě udělá několik kroků od vás, prohlížejíc si přitom interiér. "Budeme potřebovat stůl. Velký stůl." řekne potom, otáčejíc se s mírným úsměvem k vám.

Clark Kent - 23. července 2018 12:22

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bylo po všem a my vyhráli. Steppenwolf byl poražen a svět se pozvolna vzpamatoval. Sice to nebylo tak hrozné jako když Darkseid podnikl invazi, ale i tak to chtělo nějaký čas. Lidé sice byli otřesení onou hrozbou, ale vzpamatují se. Vždy se vzpamatují, to je jejich síla. V budoucích dnech nastal klid pro nás pro všechny. Občas se tu a tam objevil nějaký ten zlodějíček, ale nic horšího, co by si znovu žádalo pozornost Ligy. A tak jsme si s Dianou mohli znovu užívat klidného, "normálního" života. Zhruba po třech týdnech se nám ozval Bruce s tím, že by s námi potřeboval mluvit jako s civilními osobami. Nechtěl Supermana a Wonder Woman, jak se nám říkalo, ale chtěl mluvit s Clarkem a Dianou. Domluvil se s námi na srazu u jednoho nedalekého sídla. Když nastal čas onoho srazu, tak jsme se tam s Dianou vydali v civilu. Už zdálky jsem viděl, že se nejednalo o nic zrovna luxusního. Ba naopak, se spíše jednalo o polorozpadlou a plísní zamořenou barabiznu, která možná kdysi byla architektonickým veledílem, avšak nyní to byla ruina. Bruce sem dorazil spolu s Alfrédem, který nás nadšeně pozdravil. Alfréde, rád Vás znovu vidím. Bruci. Pozdravil jsem se s oběma, ale nadšenější jsem byl právě s Waynovic komorníka, který ke mě byl vždy milý. Měl jsem toho muže docela v oblibě. Bruce po sérii zdvořilostí pokynul směrem k sídlu a mlčky vyrazil. Diana to vzápětí vzdala a zeptala se ho, co má na mysli. Bruce ji odbyl pouhým pronesením, že přemýšlel, což Dianu zrovna moc nepotěšilo. Neříkalo to totiž vůbec nic a nic to nezodpovědělo. Nechtěl jsem, aby to přešlo v nějakou hádku a tak jsem se na Dianu smířlivě pousmál a posunul si brýle ke kořenu nosu. Byli jsme odvedeni dovnitř oné budovy, která zevnitř vypadala podobně jako zvenčí. Zchátrale a prolezlé plísní a vlhkostí. Nevypadalo to tady zrovna čistě, ani nijak přívětivě. Alfréd s Brucem se zastavili ve vstupní hale a Bruce se rovnou ujal slova. Řekl nám, že jestli tato naše Liga, má nějak fungovat, tak potřebuje nějaké zázemí. Bylo mi docela jasné, kam tím míří a jeho další slova potvrdí mou domněnku. Toto sídlo je staré sídlo rodiny Waynů, kde Bruce strávil jistý čas svého mládí, avšak po smrti jeho rodičů sídlo zůstalo opuštěné a chátrající. Diana udělala pár kroků dovnitř do haly a zkoumavě si to tady prohlédla, načež se otočila a s mírným pousmátím, které rozehřívalo u srdce, prohlásila, že budeme potřebovat stůl. Velký stůl. Ano, vskutku. Řeknu a ono pousmátí ji oplatím. Je to štědrá nabídka, Bruci, ale nebojíš se, že by tě tak mohla veřejnost odhalit? Řeknu směrem k Brucovi se starostí v hlase. A lehce se zamyslím. Chci tím říci, že jsi mediální osobnost. V hledáčku kdejakého bulvárního plátku, kterému neunikne rekonstrukce dosud chátrajícího sídla Waynů. To pak určitě bude sledováno. Dodám a podezřívavě se na něj podívám. Vím totiž, že Bruce nedělá nikdy nic bez rozmyslu a jasně promyšleným plánem.

Universe - 24. července 2018 19:14

soukromá zpráva od Universe pro Bruce, se při tvé otázce maličko pousměje, což nebylo pro něj zrovna typické. "Čekal jsem, že se na to zeptáš." odvětí ti prve. "Ale ano, něco takové očekávám a proto, jsem prvně pozval vás, konkrétně tebe. Když reportér Daily Planet, zveřejní rozhovor s miliardářem, který chce věnovat útočiště hrdinům, co zachránily svět, to už tak nápadné nebude." řekne ti Bruce. "Nechceš se dále schovávat ve stínech?" řekne Diana a dojde plynule zpátky k vám. "Nikoliv. Pouze, jsem toho názoru, že Liga by se neměla skrývat někde ve stokách či rozpadlých domech. Pokud máme být ochranným štítem lidstva, tak jím buďme." řekne Bruce. Diana se vřele pousměje. "Bohové shlížejíc z Olympu." řekne přitom. "Něco takového, možná." opáčí jí Bruce. Práce na sídle začali už několik dní po téhle vaší schůzce. A stejně tak se i stalo s oním rozhovorem, který po tobě Bruce chtěl a ty coby Clark Kent jsi ho měl tedy nastarost. A Daily Planet pak po vydání toho článku lámalo rekordy. Perryho telefony neustále zvonily a kolegové někteří ti přáli k tomu úspěchu, jiní poněkud záviděli. Jeden by řekl, že to během několika týdnu vymizí, ale čím více se na sídle pracovalo a začali se projevovat první stavební změny, tím více byly lidé nedočkaví dne, kdy se dílo dokončí a předá se oficiálně hrdinům.

Clark Kent - 26. července 2018 16:28

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bruce očekával, že se na to zeptám. A právě proto mě tu taky pozval, coby Clarka Kenta, novináře. Mohu s ním totiž provést rozhovor, ve kterém vyjeví své úmysly zrenovovat a věnovat staré rodinné sídlo superhrdinům. Tím budeme mít z krku všechny všetečné zvědavce a bulvární odhalení a zároveň se tak dostane z hledáčku pro případné odhalení, že patří do tohoto spolku. Musím uznat, že to má promyšlené. Řeknu si a zamyšleně přikývnu, neboť se tomu nedalo moc co vytknout. Diana se jej otázala, zda se dál nechce schovávat ve stínech. Bruce ji však opraví, že nikoliv. Pouze si myslí, že když má tato liga fungovat, tak musí mít nějaké zázemí a neměla by se scházet v rozpadlých domech, stokách nebo někde skrývat. Dianu to vysvětlení potěšilo a vřele se pousmála, načež také dodala, že to bude jako když Bohové shlíží na svět lidí z Olympu. To přirovnání je možná trochu moc, ale rozumím, jak to myslíš. Řeknu jí a trochu nejistě se pousměju. Nikdy si nejsem jist, jak mám brát tyto přirovnání k bohům. Já sám si nemyslím, že jsem něco více než lidé, kteří obývají tuto planetu. Avšak také vím, že na to Diana takovým způsobem nepoukazovala. Práce na obnově sídla začala už několik dní po oné schůzce. Stejně tak proběhlo i interview s Brucem pro Daily Planet, které lámalo rekordy prodejů po vydání toho čísla. Byl to obrovský úspěch, který mě vyzdvihl, avšak ne každý mi to přál. Ani po pár týdnech se prach neusadil a okolo sídla stále proudily davy novinářů, fanoušků a zvědavců. Čím více se projevovaly změny při stavbě a čím víc se blížilo datum předání sídla hrdinům, tím větší rozruch v okolí panoval. Všichni byli nedočkaví toho dne a přiznám se, že i já jsem se na to těšil.

Universe - 28. července 2018 19:24

soukromá zpráva od Universe pro Čas plynul a stavba pokračovala dál. Uběhlo několik měsíců a během toho život prostě běžel svým způsobem a svým stylem. Žádná vážná situace typu Darkseid nebo Steppenwolf nenastala. Diana se párkrát vydala zpátky na Themysciru, kde vyřizovala nějaké své věci a taky podívat se na to, jak si vede Kara s jejím výcvikem pod rukama Arthemis. Amazonka sama už tak nějak naplno bydlela vlastně u tebe v Metropolis a tvůj byt začínal pociťovat i její dotyk, asice zútulňovala byt podle svého stylu a ruky, tedy dlouhé závěsy na oknech, dekorace ve stylu antiky, které ke všemu tomu byly i pravé a nejeden sběratel by byl za ně ochotný zaplatit nemalé peníze, aby se ocitli v jeho sbírce. Naneštěstí ale, neuchýlila se k tomu, aby ti po bytě rozmisťovala zbraně, či nějaké trofeje. A pak konečně, nadešel ten den. Ten, kdy byly práce dokončeny a repotéři se již nedočkavě schromažďovali před budovou mnoho hodin dopředu, aby měli ty nejlepší místa na ty nejlepší fotky. A ku vší té slávě jste byly, hrdinové, samozřejmě zváni.

Clark Kent - 30. července 2018 11:27

soukromá zpráva od Clark Kent pro Čas plynul a stavba nadále pozvolna pokračovala po dobu několika měsíců. Během té doby se nic moc nedělo a my si mohli užívat klidného "normálního" života. Diana se párkrát vydala na Themysciru, vyřešit nějaké interní věci mezi Amazonkama. Jednou se tam dokonce vydala, aby se podívala jak jde Kaře její výcvik. Tehdy jsem se tam vydal spolu s ní. Byla to už opravdu dlouhá doba, co jsem jí viděl naposled a tak jsem na tom trval. Diana sama už tak nějak více brala můj byt jako svůj vlastní domov a tak se začaly objevovat známky dotyku její ruky. Zútulňovala jej podle svého, což se projevilo v nových dlouhých závěsech na oknech a tu a tam nějaké dekorace v antickém stylu. Některé z těch dekorací však nebyly žádné repliky, ale pravé kousky ze starých časů, za které by dal nejeden sběratel nemalé jmění. Já se tomu jen usmíval, protože jsem byl rád, že už Diana pookřála k modernímu světu a zabydlela se tu u mě. Vlastně teď už spíše u nás. Čekal jsem, že se tu začnou objevovat na stojanech či na stěnách i zbraně, ale k tomu se překrásná amazonka ještě neuchýlila. Asi by mi ale ani to nevadilo a rychle bych si zvykl. Když konečně nastal ten den, tak jsem nemohl dospat. Byl jsem docela nervózní, protože se mohlo stát vlastně cokoliv. Navíc tam bude opravdu obrovské množství lidí. Bude to v pořádku, nic se nepokazí. Opakoval jsem si už od samého rána. Proto jsme se s Dianou připravili a vyrazili k oné budově, kde se už mnoho hodin dopředu srocovaly davy čumilů a novinářů, a kde nám budou předávat ono sídlo.

Universe - 30. července 2018 18:53

soukromá zpráva od Universe pro Starostka zde měla svůj pultík. Kromě tebe a Diany tu byl ještě i Victor, Barry a naposlední chvíly se ještě připojil i Green Lantern, jehož civilní jméno a totožnost byla Hal Jordan, byl pilotem letectva. Ale to jste samozřejmě věděli jen vy. Bruce a jeho Batman chyběli, což bylo vcelku pochopitelné, protože byl den a to i když bylo dosti pod mrakem. Bruce se nakonec ukázal, při končení proslovu starostky, která si s ním vřele potřásla rukou a on v několika větách tedy, ´předal´ budovu superhrdinům. Dav samozřejmě nadšeně jásal a blesky a cvakání fotoaparátů znělo ze všech stran, i úhlů. Budova dostala i celku zajímaví název - Síň Spravedlnosti. Bruce vás pak vyzve na jistou prohlídku, tedy i včetně starostky, ale zbytek, tedy novináři a tak podobě, tomu všemu bylo dovnitř vstup zakázán.

Clark Kent - 06. srpna 2018 11:13

soukromá zpráva od Clark Kent pro Byla to opravdu velká sláva, srovnatelná dokonce i s tou akcí, kdy nám děkovali po odražení Darkseidovy invaze, při které mi Diana veřejně vyznala svou lásku. Byli tu všemožní reportéři a žádný plátek tu nechyběl. Tu a tam jsem zahlédl známou tvář, kterak se snaží prodrat skrz masy ostatních reportérů. Trochu jsem se při tom pohledu pousmál, protože dřívější nervozita opravdu trochu ustoupila. Krom mě a Diany se tu objevil i Barry s Victorem a Hal přiletěl až na poslední chvíli. Batman tu samozřejmě chyběl, ale to jsem tušil. Bruce tu musí být viděn, jakožto původní vlastník onoho sídla, jinak by ho média roztrhala. Starostka tu měla u svého pultíku s mikrofonem sáhodlouhý proslov, během kterého jsme se jen usmívali na všechny příchozí, kteří si nás téměř bez ustání fotografovali. Přesně jak jsem čekal, tak se tu objevil i Bruce, který si se starostkou podali ruce a ona mu předala slovo. Nebylo to vůbec tak obsáhlé, jako proslov od starostky, nýbrž to bylo stručné a věcné. Během pár vět shrnul jak se věci mají a proběhlo předání tohoto sídla hrdinům. Bruce nás se starostkou vyzval k prohlídce a my jej následovali do "Síně Spravedlnosti", jak budovu nyní pojmenovali. Bylo to tu úžasné, až přecházel zrak. Bruce rozhodně na vybavení a opravě ani trochu nešetřil. Byo to, oproti té ponuré temné jeskyni, kde jsme se scházeli doposud, nádherné a hlavně prosvětlené a prostorné. Člověku se tu hned líp dýchalo.

Universe - 25. srpna 2018 21:42

soukromá zpráva od Universe pro Prostory byly opravdu honosné. Viditelně se penězma moc nešetřilo. Vše bylo moderní a účelové. Byť Diana tento styl příliš nechápala, ale u ní to bylo něco trochu jiného. Starostka sama byla uchvácena. Procházeli jste prostory, které už sami osobě vždy napovídali o své funkčnosti - třeba ubykace, tréninková místnost, či hlavní velící místnost s tou nejmodernější technikou. Všemu tomu vévodil jeden sál, v jehož středě byl velký kulatý stůl s židlemi, na jejichž opěradlech byly vyražené symboly jednotlivých hrdinů. Nechyl tudíž Brucův netopýr, či Dianino dvojté W, nebo i znak rodu El. Vaše tři židle byly poněkud trochu více dominantnější onou stolu. Kromě tedy vašich symbolů, tu byl i Barryho blesk, či Halova lanterna a také poněkud překvapivě tři další židle, z čehož jen jedna měla symbol, který tkvěl v symbolice hrotu šípu. Starostka byla unešená a po prohlídce byla Brucem vyvedena pozvolna ven. Budova tedy skutečně sloužila tak, jak se slibovalo. Jako základna pro hrdiny a také útočiště pro ty z vás, kteří to budou danou chvíly potřebovat. "Omlouvám se, že jsme přišli o proslov." ozve se hlubším, vcelku ale známým hlasem a muž v zeleném se pak i ukáže s blondýnkou v černé kůži po svém boku, když zůstanete tu nakonec sami. "Lepší pozdě než nikdy. Představíš nás Olii?" opáčí blondýnka, podívajíc se přitom letmo na vás a pak na střelce vedle. "Laurel, to je Liga. Ligo, to je Laurel..." opáčí trochu nevrle Oliver. "Black Canary. Ale pro přátele Laurel." řekne blondýnka a přijde k tobě, nabízejíc ti i s lehkým úsměvem, ruku.

Clark Kent - 17. září 2018 10:35

soukromá zpráva od Clark Kent pro Prostory to byly vskutku velice honosné a už na první pohled bylo zcela jasné, že se tady na ničem nešetřilo. Vybavené to tu bylo tou nejmodernější a nejkvalitnější technikou, která musela stát miliony, ne-li ještě více. Trochu se mi tu z toho točila hlava. Dianě moc nevoněly ony supermoderní věci, neboť ona preferovala poněkud klasičtější zařízení, ale i jí se tu líbilo. Bruce nás tu, spolu se starostkou, provedl a my tak mohli shlédnout všechny místnosti, od ubikací, přes tréninkovou místnost a hlavní velín, až po zasedací sál, který se mi líbil nejvíc. Okolo stolu byly židle s vyraženým znakem na opěradle. Kromě znaku rodu El, tu bylo Dianino dvojté "dvojté Vé", Halova Lanterna, Barryho blesk, Brucův netopýt a pak pár dalších. Proč jsou naše židle dominantnější než ostatních?, podivím se a lehce se zamračím, ale jen na moment. V duchu si slíbím, že se na to pak v soukromí musím Bruce zeptat. Nechtěl jsem dělat nějaký rozruch před starostkou, tím spíš, že tu byl v civilu. Když už je řeč o starostce, tak po oné prohlídce se s námi Bruce, coby mecenáš, který nám daroval ony prostory, rozloučil a vyvedl zástupce města pryč, aby nám tak dali čas se trochu zabydlet. Když nás ti dva opustili, tak nás oslovil hlubší, ale známý hlas. Při ohldédnutí se, se tu objevil Oliver, jinak známý jako Green Arrow, v doprovodu moc pěkné blondýnky v černé kůži. Následovalo možná až trochu moc strojené představení pod taktovkou Olivera. V mnohém mi připomínal Bruce, který si taky nechtěl nikoho připustit k tělu. Když pak Laurel přišla ke mě, aby mi podala ruku, tak jsem ji přijal a lehoučce stiskl. Těší mě, Laurel, řekl jsem s pousmáním v odpověď a dodal své jméno, Kal-El. Poté jsem pokynul směrem k Dianě a úsměvem jsem ji také představil, A toto je princezna Diana z Themysciry.

Universe - 24. října 2018 09:06

soukromá zpráva od Universe pro Laurel ti stiskne nabízenou ruku "Je to čest, poznat sestru ve zbrani." řekne mile Diana. "Ne, ne, tu čest mám já. Slyšela jsem toho o vás spoustu... Olie o vás taky pořád mluví..." opáčí Laurel a Oliver si tlumeně odkašle. Nakonec dostaví se postupně všichni a to i včetně Bruce. Kromě Laurel se, ale žádné další nové tváře neoběvily. A z přátelských rozhovorů to postupně se přeneslo na jistou schůzi, kterou napůl vedl hlavně Bruce. Šlo hlavně o formality - za čím Liga stojí, co musejí tedy její členové dodržovat, pokud chtějí býti členy, stejně jako, že se tu budou střídat hlídky, i když si většinovou práci s ovládáním počítačů vzal nastarost a pod křídlo Victor, bylo dohodnuto, že tu minimálně jeden s ním vždycky bude, kdyby bylo potřeba. Byť nějaké to občerstvení bylo zajištěno, vše se protáhlo až do nočních hodin. V dalších následujících dnech i týdnech se nic zvláštního nepřihodilo. Žádní mimozemšťani nenapadali Zemi, ani se jí nikdo nesnažil ovládnout či jinak zničit. Vypadalo to, jako kdyby se svět vracel pozvolna zase do svých starých vyjetých kolejí. Tedy kromě zlodějíčků či pomatených teroristů, kteří byly skoro na denním či týdenním pořádku. Bulvární plátky neustále plnily přední stránky fotkami a články o Lize a jejich členech. Prostě nic neobvyklého s čím by se jeden nedokázal poradit. Až tedy na Dianu. Ta dostala, díky Brucovím konekcím, místo v muzeu s nepravidelnou pracovní dobou, kde pracuje se starožitnostmi a pomáhá jak s jejich evidencí, tak i určením stáří a někdy i restaurací. Proto dokázalo jednoho trochu překvapit, když pak navečer ozval se ti v uchu Victorův hlas. Všichni jste předtím na schůzy dostali nové komunikátory, Dianin dokonce ve formě naušnic, které měli tvar hvězdy. "Supermane...." ozve se Victor. "Máme tu malý problém. Jde o tvoje zlé, nepovedené dvojče. Rozhodlo se vybít si svoje emoce v centrum Metropolis a jeho obyvatel... Snažím se kontaktovat ostatní, ale Diana je zatím nedostupná, Hal mimo naší alaxii a Barry má plné ruce se Zmrzlíkem a Ohnivákem..."

Clark Kent - 23. listopadu 2018 10:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Laurel mi stiskla nabízenou ruku, což jsem ocenil zdvořilým, veskrze milým úsměvem. Diana se taktéž přidá ke zdvořilostem a Laurel ji odpoví, že je ctí právě jí, protože "Ollie" o nás prý pořád mluví. Tím nám poněkud sdělila, že spolu mají nejen pracovní vztah. Tedy alespoň to tak z Oliverovy reakce vyznělo. Každopádně jsem se tomu musel ještě více pousmát. Posléze se tady dostavili všichni ostatní, včetně Bruce ve svém převleku za Batmana. Nicméně další nové tváře, kromě Laurel, se tu již nedostavily. Schůze, která se tu teď konala, a kterou tak nějak vedl Bruce, byla naprosto úvodní a dávala si za cíl vytyčit veškerou legislativu zde v Lize. Za čím Liga stojí a jaké pravidla zde budeme dodržovat. Dohodlo se, že zde bude stále jeden člen na hlídce, přičemž Victor si vzal pod své křídlo práci s technikou a hlavně s počítači. Celé se to protáhlo až do pozdních nočních hodin, takže jsem byl docela rád, když to všechno skončilo a my mohli jít s Dianou domů. V následujících týdnech byl převážně klid. Žádní mimozemšťané ohrožující samotné naše bytí. Nikdo se nás nesnažil dobýt ani ovládnout. Prostě a jednoduše to vypadalo, že se svět pomalu vrací do těch starých, klidných kolejí. Jen bulváry byly stále plné článkama, fotkama a polemizacema o Lize a jejích členech, jako by se nějaká ta krize přece jenom udála. Prakticky nebylo do čeho píchnout, kromě našich obyčejných prací, či v průběhu těch týdnů nějakého toho zlodějíčka či teroristy, co se snažili si přilepšit. Tedy krom Diany, která díky Bruce získala práci v muzeu s nepravidelnou dobou. Ona práce ji opravdu pohltila a bavila jí, protože tam pracovala se starožitnostmi. Určovala jejich stáří, evidovala je a tu a tam i pomáhala s restaurováním. Byla opravdu ráda, že mohla něco dělat a já její nadšení sdílel. I když to bylo na úkor toho, že jsme se teď viděli podstatně méně. Jednoho dne večer, cestou z Kansasu domů do Metropolis, neboť Diana byla ve své práci a tak jsem trochu toho času zase po dlouhé době strávil s matkou, se mi v uchu ozval Victorův hlas. Byl jsem lehce překvapen, neboť se něco takového stalo od založení ligy vlastně poprvé. Informoval mě, že v centru Metropolis se znovu objevil Bizarro a je třeba mé intervence, neboť se rozhodl vybít své frustrace na budovách a obyvatelstvu. Navíc jsou ostatní členové nedostupní nebo zavaleni prací. Rozumím, díky, Vicku. Tohle zvládnu, odpovím Vickovi a zrychlím svůj let. Při tom se zbavím i svého civilního oblečení, abych se rovnou mohl vrhnout do akce. Bizarro má u mě ještě nesplacený dluh za Dianu!, řeknu si a samotným naštváním zatnu pěsti takovou silou až mé klouby zapraskaly. Naposledy málem zabil ženu, kterou nade vše miluji a to mu jen tak projít nesmí. Začal se ve mě hromadit vztek, ale pak jsem si vzpoměl na svého otce - Jonathana Kenta. Jako by ke mě znovu promlouval a já byl znovu ten dvanáctiletý mladík, kterého spolužáci šikanovali a on jim to nesměl vrátit, protože by je zabil. Hněv trochu opadl a i když tu už otec dávno nebyl, tak jsem se trochu zastyděl. V duchu jsem mu za jeho moudrost poděkoval a slíbil si, že si na něj nebudu vybíjet zlost. Nicméně jsem také věděl, co je zač a nehodlal jsem se krotit tak moc, jako bych se krotil u kohokoliv jiného. Přece jen se jednalo o můj klon, i když zcela nepovedený klon. Jakmile jsem přilétal do Metropolis, tak jsem nastražil uši a šel po křiku a zvucích nepokojů. Nebylo tedy problém dorazit do míst, kde se vše odehrávalo. Bizarro!, zvolal jsem zvučně, snažíc se upoutat jeho pozornost, což se mi nejspíš povedlo vzhledem k tomu, že jsem byl hlasitější než megafon. HNED toho nech!, zvolám znovu a dodám, O co ti jde, co chceš?!

Universe - 06. ledna 2019 14:03

soukromá zpráva od Universe pro Bizarro si dával na předělávání okolí vskutku záležet. Spousta aut tu byla převrácena, na bok, či na střechu, pohozené i na sebe, na hromadu, jedno či dvě byly hozené vůči zdi budovy, přičemž čumák toho auto byl probořený skrz zeď. Z uraženýho požárního hydrantu tryskala. Lidé naštěstí rychle vyklidili prostor a tak tu děsiví klon řádil jako černá ruka jak se mu zlíbilo. Bizarro držel akorát jeden vrak auta, když si si získal jeho pozornost. Zavrčel a odhodil vrak auta směrem na tebe. "Bizarro ničit!! Bizarro zabít!! Zabít Supermana a ukázat, že Bizarro jednička!! Že Bizarro lepší než Supermna!"

Clark Kent - 02. února 2019 10:30

soukromá zpráva od Clark Kent pro Nebylo těžké Bizarra najít, neboť dělal opravdu velký nepořádek a způsoboval chaos. Dalo by se říci, že v určité části města řádil jako černá ruka. Další věc, která mi napověděla, kde je, byli lidé, kteří se odtamtud snažili co nejrychleji utéct. Po chvilce jsem se dostal na místo a nevěřil jsem vlastním očím. Bizarro tu opravdu odvedl kus práce. Auta tu byla rozházená, převrácená a některá dokonce zaražená do přilehlých budov. Rychlou kontrolou jsem zkontroloval, zda někdo při tom nepřišel k úhoně, avšak zdálo se, že nikdo takovou smůlu neměl. S novou vervou jsem tedy zavolal na Bizarra, kterého jsem vyrušil z jeho myšlenek. Zeptal jsem se o co mu vlastně jde a to byla trochu chyba, protože z něj vypadlo, že chce zabít mě, aby všem dokázal, že je ten nejlepší. Povzdychl jsem si a dosedl na zem. Rovnou jsem se postavil do bojové pozice. Lehce jsem se rozkročil a ohnul nohy trochu v kolenou, abych se připravil na úskok. Prostě to, co mě Diana už stihla naučit a co jsem já už od ní za tu dobu odkoukal. Bizarro však jako první nezaútočil. Tedy nechtěl jsem ho nechat, protože když se dostane do ráže, opravdu praskají kosti. I ty mé, dodám trochu přiškrceně v duchu a rychle se dostanu za auto, do kterého "strčím" nohou a rychle ho pošlu proti Bizarrovi. Vím, že mu tím prakticky nijak naublížím, ale buď ho trochu vyvedu z míry a zamaskuju tím svůj útok nebo ho donutím vzlétnout. Tak či tak, jen co jsem to auto poslal vůči svému soku, tak jsem vyskočil jeho směrem s pěstí mocně napřaženou k útoku. Pokud Bizarro auto do sebe nechal najet, tak jsem skočil přímo na něj, na zemi. Pokud tomu uskočil, či vzlétl, tak změním směr a ve veliké rychlosti do něj naletím a praštím ho připravenou pěstí.

Universe - 24. února 2019 15:44

soukromá zpráva od Universe pro I když byl Bizzaro tvým klonem, což zjistil Victor rozborem jednoho z nalezených vlasů po posledním střetu mezi vámi, neznamenalo to, že to bude snažší protivník. Ba možná naopak. To z něj činilo mnohem horšího protivníka než z ostatních. Však boj s ním byl vždycky náročný a dnešek snad ještě víc. Kdykoliv jsi se totiž dostal do jeho blízké blízkosti, skoro tělo na tělo, zmocňovala se tě jakási slabost, což bylo v tvém případě dosti neobvyklé. Ovšem i napříč tomu se ti dařilo celkem vyhrávat. Jedna taková rána poslala Bizzara k zemi, kde zůstal otřeseně ležet v kráteru betonu, suti a kdo ví čeho ještě dalšího, ovšem když jsi doletěl blíže k němu, z pod jeho trikotu jakoby se něco vysypalo. Bylo to několik úlomků, velkých asi jako zrnka rýže, však jasné zelené barvy. Nebylo moc pochybností o tom, co je ona krystalická zelená hornina zač, zejména když se opět dostavila ona slabost, ale o mnoho větší. Kryptonit dělal s tvým tělem své.

Clark Kent - 21. března 2019 12:18

soukromá zpráva od Clark Kent pro Souboj, do kterého jsem se vrhl, nebyl nikterak jednoduchý. Můj, očividně, nepovedený klon, byl stejně silný jako já a to ho činilo opravdu nelehkým soupeřem. Ono to ale nikdy nebylo zrovna jednoduché a to ani když jsem s sebou měl ještě Dianu. Právě Diana bylo to, co mě hnalo dál a co mě nutilo se přemáhat a pokračovat v tom souboji dál až za hranice toho, kam jsem obvykle ochoten zajít. Při pohledu na tu zrůdu si však vždy vzpomenu, jak mě málem připravil o tu, kterou nade vše miluji. To mi vždy napumpuje můj kryptonský adrenalin do žil a zalije mě to vlnou hněvu. Rána následovala ránu, tu a tam jsme po sobě vrhli něco těžkého. Tu auto, tu značku i s betonovým zapuštěním, které se původně nacházelo pod úrovní chodníku. Prostě se rozpoutala řež, avšak když jsme se ocitli v těsné blízkosti, tak se mě zmocňovala taková podivně povědomá slabost a jeho rány jakoby víc bolely. Vždy jsem ale zatnul zuby a pokračoval dál. Jedna z mých ran našla svůj cíl na Bizarrově bradě a já ho tak poslal k zemi, kde se zabořil do nově vytvořeného kráteru plného kusů betonu a jiné sutě. Můj sok tam zůstal omráčeně ležet a tak jsem se přiblížil k němu. Skoro nepostřehnutelně se mu zpod jeho trikotu vysypaly jako zrnka rýže veliké kousky zeleného kamenu. Trochu zvědavě jsem se naklonil blíž, ale došlo mi to pozdě. Mé nohy se staly želatinou a já se poroučel na kolena. Dechu se mi přestalo dostávat a jediné, čeho jsem byl schopen bylo se odvalit na stranu, směrem od rozdrceného kryptonitu, ve snaze dostat se z dosahu jeho záření. Vždy v takovéto chvíle myslím na své milované a své blízké. Na Dianu především, ale objeví se mi před očima i podobizna mé matky a mého zesnulého otce. Dokonce i obličej Lois, Jimmyho a Perryho. Tentokrát jsem ale dokázal myslet jen na Dianu. V poslední době jsme toho měli oba dost a nebylo lehké si pro sebe najít chviličku. Proto jsem myslel na to, že jsem jí už dlouho neřekl, že ji miluji. Ne! Teď a tady umřít nehodlám!, řeknu si a ač se mi nedostává dechu, tak všechny své síly upnu k jedinému cíli. Odvalit se dál. A ještě. A ještě!

Universe - 31. března 2019 18:25

soukromá zpráva od Universe pro I takto maličké kousky kryptonitu měli na tvé tělo neblahé účinky, které si pocítil dříve než sis stihl uvědomit možné nebezpečí. Slabost rozlila se ti po těle a nohy byly snad z želé, což dělalo stání skoro nemožné. A aby toho nebylo ještě málo, tvůj protivník se začal probírat. Když tě uviděl, prakticky na kolenou, zle se zasmál a hrabal se zpět na nohy. "Bizarro nechtěl použít kámen a ani nevěřil, že kámen ublížit Superman. Superman slabí, slabí jako moucha a Bizarro teď rozdrtí mouchu!" pronese Bizarro s neskrývavým potěšením. Bylo zajímavé, že na něj, přestože byl klonem, kryptonit zdá se nijak nepůsobil, což byla pro tebe ta horší zpráva, protože to znamenalo, že má svou sílu a schopnosti. A ona zvrácená ohyzdnost vypadala, že si tohle rozhodně vychutná. Čapl tě za vlasy na hlavě a raě, jakoby si nic nevážil a vytáhl tě vzhůru, na úroveň jeho očí. Křivé zuby, blýskali se v jeho zlověstném úšklebu. "Co má Bizarro ulomit první? Noha..." řekne a přitom zatahá za nohu ak, že se svaly napjaly až jeden cítil a myslel, že každým okamžikem prasknou. "...ruka...?" pokračuje Bizarro dál, stejně jako u tvé nohy. "Co třeba tvojí hlavu?" ozve se někde za a nad tebou. Než stačil vůbec Bizarro zvednout hlavu, něco mu uštědřilo dobrou ránu do obličeje až jeho zuby zacinkali o sebe. Nestačil se vůbec dále vzpamatovat a další stejná rána sedla na podobné místo jako ta první. To už tě ale Bizarro pustil, ale na zem jsi nedopadl. Čísi něžné ruce tě zachytily pod rameny. "Mám ho! Dej mu co proto!" ozval se melodický hlas za tebou a pak si začal stoupat, ševelení perutí bylo sylšet ve vzduchu a shora na tebe shlížela žena, v dravčí přilbici, která tě držela pod rameny a vzadu za ní jakoby se něco hýbalo. Něco co vypadalo jako obří ptačí křídla. "Neboj, všechno máme pevně v rukou, krasavče." řekne ti žena s lehkým úsměvem. Nad ní potom něco proletí velkou rychlostí. Ta bytost byla podobná té, která tě nesla, taky měla dravčí přilbici a pár opeřených křídel, ovšem stavba těla byla více robustnější a stál proti Bizarrovi, po kterém se neúnavně oháněl něčím co vypadalo jako středověký jednoruční palcát. Měl dva, v každé ruce jeden a pod každou ranou jakoby zbraň vždy zajiskřila. Okřídlený držel se proti Bizarrovi dlouho a statečně, ale paprsek z jeho očí poslal pak okřídleného na cestu k nedaleké budově. "To není vše! Bizarro vrátit! Vrátit a pomstít se opeřený muž a žena!" zavyhrožoval než potom odletěl neznámo kam. Okřídlený se rychle vzpamatoval. Jeho zbroj byla jen lehce očouzená a kromě několika pírek, které se volně snášeli vzduchem nevypadalo, že by mu paprsek moc ublížil. "Jsi v pořádku?" optá se ona jeho. "Ano, překvapil mě ale vzal radši do zaječích." odvětil on. "A my bychom měli taky." Tebe se moc nikdo na názor neptal a s tím jak tě žena celou dobu držela šlo vycítit, že špatné úmysly neměli. Nebo alespoň tedy prozatím. Oba, spolu s tebou, vyletěli na nejbližší vysokou budovu, kde tě před přistáním žena opatrně položila než sama pak přistála vedle. Nyní už bylo nad slunce jasné, že ti dva jsou muž a žena. Oděni v podobné zbroji s dravčí přilbicí a každý s párem opeřených ptačích křídel, které byly není urovnané podél jejich zad. Některé perutě z nich sahali až na zem. "Jak jsi na tom ty? Dost ti to nandal." padne otázka i tvým směrem. Otázka možná trochu zbytečná neboť pryč od kryptonitu, začali se ti zase opět pozvolna vracet síly.

Clark Kent - 17. dubna 2019 09:59

soukromá zpráva od Clark Kent pro Bizarro se vzpamatoval dříve než jsem čekal a než jsem se stačil dostat ze zhoubného dosahu té zářivé zelené horniny. Kryptonit ze mě vysál vše nadlidského a měnil mé nohy v želé, což se podepsalo na mé stabilitě a možnosti chodit. Můj ne zrovna povedený klon přišel s tím, že zelený kámen použít nechtěl a ani nevěřil, že to bude fungovat. To mě, ač jsem byl zrovna na pokraji sil, zarazilo. Znamenalo to totiž, že ho někdo řídí. A ten někdo ho vybavil mou jedinou slabinou a donutil ho, ji použít. Teď jsem měl ale jiné věci na práci, protože mě Bizarro vzal za vlasy a lehce mě vyzvedl do výše, načež si se mnou začal hrát jako zlobivé dítě s chycenou mouchou. Uvažoval, co mi má utrhnout jako první a začal na noze. Tahal a kroutil až jsem si myslel, že má kost co nevidět povolí. Snažil jsem se odolávat a nedat mu zadostiučinění tím, že bych začal křičet. Bolest byla ale tak silná, že mě málem oslepila. Pak, těsně předtím než má kost povolila, povolilo i jeho sevření a on se přesunul k mé ruce, načež začal nanovo. Tehdy jsem už nedokázal odolávat tak statečně a výkřiky bolesti se dostavily. Byl jsem ale rozhodnut, že i když mě teď nejspíš zabije, tak odejdu s hlavou vztyčenou a nebudu prosit o svůj život. Dřív než se kosti v ruce stačily polámat, tak mě znovu pustil a já úlevou vydechl. Trochu jsem v jeho sevření ochabl, ale jen do chvíle, než prohlásil, že nejraději začne hlavou. Je to tady... sbohem, Diano, řeknu si v duchu a poslední myšlenku věnuji své milované. Dosud jsem si nemyslel, že bych mohl jen ta zemřít, ale když to teď přišlo, cítil jsem klid. Ona mučivá bolest před tím, než mi rozdrtil hlavu nepřišla. Tedy sevření a tlak ano, ale něco se nad námi mihlo a dost to s námi cuklo. Tedy popravdě až po chvilce mi došlo, že mu do obličeje přistálo něco nejspíš dost tvrdého. Rána to byla tak silná, až jeho křivé zuby zacvakaly o sebe. Přiletěla druhá a to ho donutilo mě pustit. Než jsem ale dopadl na zem, něčí ruce mě zachytily. Těsně za mnou se ozval ženský, melodický hlas, že mě má a že jemu má dát co proto. Byl jsem příliš rozbolavělý a zmatený, než abych reagoval nějak smysluplně. Snažil jsem se zaklonit a otočit hlavu tak, abych viděl kdo to mluví a komu mám poděkovat za záchranu života. Všiml jsem si, že jsme začali stoupat a chvilku jsem si myslel, že se objevila Kara, ale byl to někdo jiný. Byla to nějaká žena ve zbroji s dravčí přilbicí a párem... křídel? Zmateně jsem na ni zamrkal a ona mě ujistila, že vše bude v pořádku a že mají vše pevně v rukou. Neznal jsem je, ale něco v jejím hlase mě přesvědčilo, že jsou na mé straně. Přímo nad námi pak proletěla ta druhá bytost, podobná té ženě. Teď se ale očividně jednalo o muže, protože byl mohutnější a nejspíš i větší. Také měl podobnou zbroj a taktéž dravčí přilbici. V každé ruce měl zbraň, podobnou středověkému palcátu. Mával s nimi okolo sebe a zasypával Bizarra ranami, přičemž při každé z nich to zajiskřilo a vypadalo to, že mu to ublížilo. Ano..., ozve se ve mě souhlasný a zároveň úlevný souhlas. C-co..?, snažil jsem se zeptat, co sou zač, ale i když jsem cítil, že se mi síly vracejí, ještě jsem nebyl ve formě. Navíc mě vše bolelo. Ten okřídlený muž se proti mé karikatuře držel dlouho a statečně, ale pak udělal asi chybu, které využil náš sok a z očí vystřelil paprsek, který okřídleného poslal na cestu k nedaleké budově. Pak se Bizarro rozkřikl, že to není konec a že se vrátí aby se pomstil mým zachráncům. Pak, s rychlostí, mě vlastní, zmizel pryč. Teprve tehdy se mi opravdu ulevilo. Okřídlený muž se objevil a ta žena se ho zeptala zda je v pořádku. Muž to potvrdil a prohlásil, že ho Bizarro jen překvapil, načež dodal, že bychom se měli vypařit i my. Aniž by se mě někdo na něco ptal, tak jsme vyrazili ke střeše nedaleké budovy. Já stále v rukách té ženy, která mě opatrně postavila až teprve na té střeše. Až tehdy oba přistáli a já si je mohl pořádně prohlédnout. Mým směrem padla otázka, zda jsem v pořádku, když jsem od něj dostal takovou nakládačku. Já... umm.., řekl jsem zmateně, ale pak jsem zatřásl hlavou a odkašlal si. Ano, jen co trochu popadnu dech, tak budu v pořádku, odpovím jim a lehce se pousměji. Děkuji za vaši pomoc. Nebýt toho, že jste se do toho zapletli, už bych... no, bylo by to ošklivé, řeknu a vděčně u pokývnu hlavou. Ale dovolte mi otázku, pronesu řečnicky a pokračuji, aniž bych jim dal čas na odpověď, Co jste vlastně zač? O někom jako jste vy, jsem nikdy neslyšel. Můj hlas je přátelský, stejně jako výraz ve tváři, ve kterém byla navíc značná dávka zvědavosti.

Universe - 28. dubna 2019 16:13

soukromá zpráva od Universe pro "Štěstí, že jsme letěli kolem." trochu zavtipkuje dívka na tvoje slova o tom, že jim děkuješ za pomoc, tedy vlastně spíše za záchranu svého života. "Říkej nám Hawkman a Hawgirl." řekne nakonec muž a nabídne ti i ruku. O tom co jsme, je trochu na delší, soukromnější vyprávění." dodá k tomu ještě dívka. Ta pak do muže trochu šťouchne a odkašle si. "Jo...trochu jsme přemýšleli, vlastně ona hlavně, ale i společně a napadlo nás, zda-li Lia nepřijímá nové členy. Spojit síly, všichni dohromady zmůžeme mnohem více než jenom my dva sami." začne mluvit Hawkman. Ovšem k moc dalšímu se nedostanete. Tvoje uzdravující se tělo a hlavně smysli totiž zachytí něčí pohyb. Někdo se k vám blížil a to docela rychle. Že by se Bizarro rozhodl vrátit a dokončit do začal? Než by si ale stihl nějak, jakkoliv zareagovat, něco přistálo po tvém boku. Zbroj zacinkala a ve vzduchu se zaleskla čepel krátkého meče, který byl namířen na opeřence. "Kdo jste a co jste provedli těm nevinným lidem zde?! Mluvte sic má čepel či laso Pravdy donutí vás k tomu!" pronesla zvučně Diana. Opeřence z toho byly trochu zaskočení a Hawgirl dokonce sahala po svém palcátu, její partner jí ale naznačil aby toho nechala a sám pak pozvedl trochu ruce. "Nechceme nikomu ublížit. Naopak, pomáháme těm co si sami pomoci nedokáží." řekne klidně Hawkman a podívá se potom na tebe, trochu tak v tobě hledajíc podporu.

Clark Kent - 28. května 2019 22:46

soukromá zpráva od Clark Kent pro Na vtipkování ze strany dívky jsem jen přikývl. Ať už to myslela jakkoliv, měla pravdu. Opravdu jsem měl štěstí, že se do toho připletli a zachránili mi holý život. Muž se vzápětí ozve a pronese, že jim mám říkat "Hakman a Hawkgirl", načež mi nabídne ruku. Té nabídky jsem využil a vřele mu ji stiskl. Hawkgirl k tomu dodala, že co jsou zač je na poněkud delší vyprávění. Kal-El z Kryptonu, ale všichni mi tu říkají Superman, odpovím, abych dostál všem zdvořilostem, i když mi tedy jméno Superman nyní vázlo v krku a chutnalo trpce. Bizarro ze mě málem vymáčkl duši a na tom rozhodně nic "super" nebylo. Hawkgirl se pak ale chopila situace a šťouchla svého druha, aby ho pobídla k nějaké nevyřčené otázce. Hawkman se toho dovtípí a spustí. Co z něj vyjde mě udiví, ale zároveň i pořádně potěší. Byl jsem vážně rád, že se někdo jako oni zajímají o vstup do Ligy a ochranu ostatních. Bruce to potěší tak, že se možná i usměje, řeknu si v duchu suše a tak nějak mám problém udržet vážnou tvář a neuchechtnout se. Taková reakce by se neslušela. Mé hojící se tělo nabíralo znovu na síle a s tím se vracely i mé smysly, které zachytily něco opravdu rychlého, co se přibližovalo. V první chvíli jsem se lekl, že se Bizarro vrátil pro druhé kolo. Pravda však byla jinde. Ucítil jsem opojnou vůni mé drahé Amazonky a dřív než jsem mohl zareagovat, tak přistála po mém boku, až jí zbroj zacinkala a meč se zaleskl. Už už jsem se lekl, že je napadne, ale bohudík, tedy vlastně bohyni, to neudělala. Namířila na ně čepel svého meče a začala se dožadovat vysvětlení. Přišla.. a je snad ještě krásnější, řeknu si, ale donutím se se rychle vzpamatovat a navrátit se do reality. Hawkman se snažil o mírové jednání a vysvětloval, jak se věci mají, přičemž pohledem vyhledával mou podporu. Jak praví, Diano. Tito dobří lidé mluví pravdu a opravdu jsou ochránci slabých a bezmocných, pronesu a jedním krokem se přesunu tak nějak napůl mezi ně, avšak přímo do cesty Dianě nejdu. Věřím, že to pochopí a změní svůj postoj. Popravdě mi zachránili život. Bizarro měl dnes s sebou kryptonit, díky kterému mi doslova málem utrhal končetiny a vymlátil duši z těla, řeknu trochu unaveně, protože ač cítím jak se mi síly vracejí, stále se necítím nejlépe. Navíc je mi jasné, že se svou inteligencí Bizarro rozhodně nepřišel na účinky kryptonitu sám. Někdo mu musel pomáhat a možná směřuje i jeho kroky. Přece jen Victor říkal, že je to klon. A klony nevznikají jen tak samovolně. Trochu zamrkám a znovu se navrátím do reality, což vypadalo, jako bych byl opravdu jen unavený. A co více, tady Hawkman a Hawkgirl jeví zájem o to, rozšířit řady členů Ligy. Není to skvělé?, pronesu posléze a zářivě se usměji nejen na dva nové společníky, ale i na Dianu samotnou, snažíc se ji obměkčit.