The Realm: Game of Houses

--------------------------------

Zajímavé hratelné ženské postavy na Královském dvoře

Claudia Blackpool

 Titul: Lady rodu Blackpool
 Věk: 18
 Zajímavost: Henry Blackpool je jejím dvojčetem

 Claudia Blackpool je dcerou Lorda Blakcpoola, vazala vévodů z Augaru. Jakožto druhorozená dcera (tedy ta, která si na vdavky musí počkat) byla na žádost princezny Alyssane pozvána na královský dvůr, kde se stala její přítelkyní a jednou z jejich dvorních dam.
 Charakter libovolný

Fiona Wooodlaw

 Titul: Lady rodu Woodlaw
 Věk: 17
 Zajímavost: O její ruku se uchází Gawan Augaryon

 Fiona, dcera lorda Woodlawa, vazala barona Lamberta z Thalonu, je další z dvorních dam princezny Alyssane. Na rozdíl od Claudie a Lucretie je však již „zadaná“. O její srdce a ruku se uchází jistý Sir Gawain Augaryon. Fiona sama je samozřejmě takovou partií nadšena (stejně jako její otec). Méně již je nadšen Gawainův strýc a hlava rodu, Raenor, vévoda z Augaru. Srdci však neporučíš. Čas ukáže, jak se jejich „vztah“ bude vyvíjet a jestli přetrvá, nebo ne.
 Charakter libovolný

Lucretia di Rosa

 Titul: Lady rodu di Rosa
 Věk: 17

 Lucretia je třetí z dvorních dam princezny Alyssane Ondoryon. Je dcerou lorda di Rosa, vazala Amiccoského hraběte. Pochází z malé rodiny (je jedinou dcerou) a nejspíš proto skončila na královském dvoře, kde prodělává „dvorní výchovu“ a kde ji může její otec vystavovat na očích případných ženichům z mocných rodů Království. Lucretia ví, že ji čeká osud domluveného sňatku, kterým si její ambiciózní otec pokusí získat mocné přátele. Než se však najde „vhodná partie“ je svobodnou dívkou v centru společenského dění celého Království. A kdo ví, její starý otec může z ničeho nic zemřít a lordem by se pak stal její bratr Lorenzo, který by své milované sestřičce určitě umožnil provdat se z lásky.
 Charakter libovolný

Reyna Goldpeake

 Titul: Lady rodu Goldpeake
 Věk: 21

 Dvorní dáma princezny Rhaelly Ondoryon a její jediná kamarádka a "vrba". Jak známo, Rhaella se na dvoře kamarádí s málokým, ale s Reynou má vřelý vztah. Někteří tvrdí, že by mohli být klidně sestry.
 Charakter libovolný

Violet Rosier

 Titul: Lady rodu Rosier
 Věk: 17

 Jediná dvorní dáma princezny Naerys. Violet přišla na královský dvůr na přímou prosbu princezny Naerys, která jednou navštívila Knight’s Inn při cestování do Thallonu v doprovodu svého bratra Aemona. A právě v Knight’s Inn se setkala Naerys s Violetem a velmi si jí oblíbila. Když poté požádala lorda Nicolase Rosiera Violetina otce, zda by svolil k uvolnění Violet na královský dvůr o Falmaaru, s radostí souhlasil. Pro rod Rosier je to přeci jen velká pocta a kdo ví, snad se Violet podaří svou krásou na dvoře okouzlit nějakého bohatého a mocného šlechtice, který si ji vezme a podpoří zájmy rodu Rosier.
 Charakter libovolný

Alyssane Ondoryon

 Titul: Princezna Království
 Věk: 17
 Drak: Černý drak Cantarix (female, velikost 5)

 Pravá dcera své matky. Bez pochyby má více Augaryonské, než Ondoryonské krve, přesto jí některé ryze královské povahové rysy nelze upřít. Je velmi ambiciózní a její vlastní prospěch je pro ni velmi důležitý. Vychovávaná byla jako skutečná lady a svou „líbezností“ si získala srdce nejednoho muže, jenž navštívil královský dvůr. I její otec jí má velmi rád. Po pravdě, někteří tvrdí, že je „tatínkovým miláčkem“ a že by pro ni udělal skoro cokoliv. Není pochyb o tom, že je dosti rozmazlovaná a ona se toho nebojí využít. Když chce něčeho dosáhnout, nedělá jí problém manipulovat s lidmi a to včetně jejích blízkých příbuzných.
 Se svou starší sestrou nevychází nijak dobře a už v mládí mezi nimi bylo příliš mnoho nešvarů, při kterých Alyssane vyhrála právě díky postoji otce, jenž byl většinou na její straně. Stejně takový je bezesporu postoj i její matky, která se v mladé Alyssane vidí a přeje jí. Naproti tomu výtečně vychází se svým starším bratrem Malaerysem. Také je jedna z mála, kteří s ním jsou ochotni vyjít.
 Jedno však Alyssane upřít nelze. A to, že je velmi pěkná a půvabná, s vystupováním princezny a velmi vybraným dvorním chováním. Je též velmi dobrou hráčkou na loutnu a na harfu, tančí, zpívá…prostě dokonalá princezna.
 Na Královském dvoře má hned několik dvorních dam. Mezi přední patří Lucretia di Rosa, Fiona Woodlaw a Claudia Blackpool

Naerys Ondoryon

 Titul: Princezna Království
 Věk: 20
 Drak: Drak Alxaris (female, velikost 6)

 Nejmladší z potomků Lucerysových. Většina jejich sourozenců je o generaci starší a těžko se tak můžeme divit Naerysině výchově a její „speciálnosti“ na královském dvoře. Od mala si byla nucena hrát s dětmi, které byli ve skutečnosti jejími synovci a neteřemi. A to bylo samozřejmě v přímém rozporu se silně pro-generační politikou, která ve společnosti existovala. Když si s ní hráli, museli jí prokazovat úctu jako „generačně starší“ osobě, tedy jako své tetě. To jí bylo samozřejmě dosti nepříjemné a bylo to pro ni nezvyklé. Ano, jako správný Ondoryon toho čas od času dokázala využít, když si chtěla přilepšit, ale jako dítě jí intriky ještě moc netrápily.
vychází se svým starším bratrem Malaerysem. Také je jedna z mála, kteří s ním jsou ochotni vyjít.
 Na královském dvoře nemá příliš mnoho přátel. Tím více má však v oblibě ty, jež jsou jí blízcí. Především jsou to její sestřenice Aennys a Rhaenerys. A samozřejmě také její dvorní dáma a "nejlepší kamarádka" Violet Rosier.

Rhaella Ondoryon

 Titul: Princezna Království
 Věk: 19
 Drak: Bílý drak Lazmaris (female, velikost 5)
 Zajímavost: Nemanželská dcera Helaena (4 roky), otec dcery známý jen Rhaelle

 Rhaelle je typickou Ondoryonkou a to ve všech směrech. Má všechny jejich atributy podobně jako její bratr Daemon. To vše je navíc umocněno výchovou, které se jí dostalo. Jelikož jí matka zemřela již při porodu, vychovávala jí především její prateta Alannys, která do ní promítla hodně ze svého svobodomyslného myšlení. Není se tedy čemu divit, že se Rhaelle často dostávala do pří jak se svým otcem, tak se svým dědem, králem. Už když jí vybírali manžela, jasně se postavila na odpor a odmítla jakéhokoliv „chudáka“ (její slova), kterého jí vybrali.
 Gawyn Thalon, jenž měl být jedním z nápadníků, se při své návštěvě dostal dokonce do potyčky s Daemonem, který mu nevybíravě rozbil nos hned poté, co ho spatřil. Byla z toho nepěkná aféra. Podobně dopadl i Manuel Nazair, kterého Rhaelle dosti neslušně urazila. Když jí odvětil, že je stejně jen pitomá holka, co do toho nemá co mluvit, Daemon ho vyzval na souboj, ve kterém Manuela porazil a ponížil. Po tomto incidentu už žádný nápadník nepřišel, aby se o její ruku ucházel a otec to sám vzdal se slovy „Už jsme urazili dva rody, jestli budeme pokračovat, rozeštveme celé Království. Tak si buď svobodná, když chceš.“
 Její vztah s Daemonem je dosti prazvláštní, jelikož překračuje normální sourozenecký vztah (prý jsou již milenci). Ani oni dva nejspíš netuší, jak jejich vztah popsat. Stejně jako Daemon i ona má vůči svým nevlastním sestrám celkem dobrý, či spíše pozitivně neutrální, vztah. Vztah vůči zbytku rodiny je chaotický. Některé má ráda, jiné ne. Výjimkou je její teta Naerys, která je jen o rok starší než ona. Vyrůstali spolu, a pokud to tak lze říci, jsou celkem dobré kamarádky. Většinu volného času tak tráví právě s ní. Pokud tedy není zrovna Daemon ve Falmaaru, pak je volba jasná.
 Jediná krize ve vztahu s Daemonem a také jediné zpestření Rhaellina života je její dcera Helaena, která se jí narodila v šestnácti letech. Rhaella nikomu neřekla, že je těhotná, a když ji začalo růst bříško, všichni se tomu divili. Nejvíce se divil Daemon. A když mu Rhaella odmítla (prý) říct, kdo je otcem, rozhněval se. Ve skutečnosti s Rhaellou nepromluvil celý měsíc. Přesto se na ni nedokázal zlobit. Nikdy se nedokázal zlobit na svou sestru příliš dlouho nehledě na to, co provedla. Rhaella tak vychovává nyní čtyřletou holčičku Helaenu, kterou pojmenovala po své tetě.
 Její dvorní dámou jeReyna Goldpeake.

A pár zajímavých mužů

Gawain Augaryon

 Titul: Sir, Zlatý rytíř
 Věk: 17

 Prvorozený syn Cyruse Andaryona a Ellaeny Ondoryon. Gawain byl od mala veden ve stopách svého otce a to ať chtěl, nebo nechtěl. Dětství rozhodně lehké neměl. Přísný otec nechtěl za syna slabocha a jako každý otec, chtěl, aby byl syn ještě lepší, než on sám, aby mohl jít v jeho stopách a překonat ho. Nároky, které byly na Gawaina kladeny, byly tedy vskutku velké. To se samozřejmě projevilo i na jeho povaze. Nemá sice otcovu typickou až ledovou chladnokrevnost a přísnost, ale přesto se v něm některé z těchto vlastností projevují. Především pak sebekritičnost, ke které byl vychováván. Za každou cenu být tím nejlepším a ve všem být perfektní.
 Není překvapivé, že se stal výtečným šermíře a válečníkem. Když princ Daemon založil Černou legii, byl jedním z prvních, kteří se k němu připojili a stali se tak princovými věrnými a přísahou vázanými bratry ve zbrani. Nyní slouží jako jeden z kapitánů.
 Rodinné vztahy ho příliš netrápí. Své sestry respektuje, ale o nějakých vřelých vztazích mezi ním a sestrami nelze mluvit. Gawainova výchova se o to postarala.
 Uchází se o ruku Fiony Woodlaw. A to i přes protesty svého otce a svého strýce, vévody Raenora.

Daemon Ondoryon

 Titul: Princ Království, Dračí princ, dračí rytíř, rytíř řádu Gryffina
 Věk: 24
 Drak: Černý drak Nalgarox (male, velikost 11)

 Daemon, princ se vším všudy. Hrdina dívčích srdcí (a též jejich lamač), odvážný a sebejistý. Po své matce Rhaenys zdědil odvahu a odhodlání Indiryonů. Po otci pak ctižádostivost, sebejistotu a přirozenou autoritu Ondoryonů (dračí krev). Dle některých mudrců mu prý jeho matka při jeho početí předala veškerou svou sílu a to byl též prý důvod její smrti při porodu Rhaelly. Tato síla z Daemona doslova vyzařuje vším, co činí. Ve svém věku se již dokázal po Království tak proslavit, že je přezdíván Dračím princem (jak byl nazýván Ondor před svou korunovací). Též se mu podařilo získat pozici rytíře v řádu Gryffina a to již v nízkém věku (15).
 Co se rodiny týče, má Daemon silné ochranitelské pudy vůči své sestře Rhaelle. Mnohokrát se dostal do křížku s otcem i dědem právě kvůli tomu, že se postavil na její stranu. Svou sestru zbožňuje a běda nápadníkovi, který by ji jakkoliv ublížil. Dokonce se spekuluje i o tom, že jejich vztah není čistě sourozenecký, ale přerostl už i v milenecký. Pro to, samozřejmě nejsou důkazy a oba dva se vyvarují jakýchkoliv zřejmých symbolů náklonosti na veřejnosti, neboť se obávají hněvu dědečka, kvůli Kodexu Lucerysově. Pověry však kolují. Vůči svým mladším nevlastním sestrám zaujímá dosti neutrální postoj, má je rád jako sestry, ale zdaleka ne tak, jak Rhaellu. Nezapomeňme ani na jeho neteř, Helaenu, dceru Rhaelly a neznámého otce. Situace ohledně jejího narození je popsána u Rhaelly. Co se vztahu, který s ní Daemon udržuje, týče, je víceméně otcovský. Daemon nedokáže nemilovat nic, co je nějak blízko Rhaelle. Pro svou sestru má slabost a pro její dceru si ji vytváří také.
 Nalgarox, drak Daemona, je nejrychleji rostoucí ze všech draků Ondoryonů vůbec. Podobně jako u Megalortha nikdo neví, jak je to možné.
 Je velmi dobrým přítelem Aldamira Augaryona a společně s ním strávil spoustu času na vojenských taženích proti barbarům i proti silám chaosu. Aldamir však není jediným významným válečníkem, který si Daemona oblíbil. Černá legie má hned několik elitních válečníků, kapitánů, kteří jsou jeho bratři ve zbrani a kteří mu přísahali věrnost. Z významných rodů například sir Valiant Andaryon, sir Gawain Augaryon, sir Ogier z rodu Nazair a jeho sestra Boadicea. Na turnajích též často zaujímá pozice na prvních třech místech, často i na tom prvním. Je skutečným mistrem v boji s mečem a dřevcem, či kopím a to již v takto malém věku. Doslova princ Ondorovi krve a nemálo ho s Ondorem samotným srovnává.

Pár zajímavých mužů II.

Caedmus of Acheron

 Titul: Velvyslanec Acheronců na Královském dvoře
 Věk: Neznámý
 Důležité: Hra za velmi temný, podlý charakter v krásném a sympatickém rouše beránčím. Nutné nastudovat Acheronce na webu.

 Acheronský vyslanec ve Falmaaru je skutečnou kuriozitou. Acheron je jedním z mocných nepřátel království a v historii ho několikrát napadl. Přesto král Lucerys umožnil Acheroncům vystavět ve Falmaaru velvyslanectví, aby tak usnadnil vzájemnou komunikaci mezi Acheronem a Království.
 Mnozí si myslí, že je to velmi, velmi špatný nápad. Na druhou stranu, odporovat králi, to si nedovolí nikdo. Na to je Lucerys příliš mocná autorita. A tak se Caedmus může bez problému procházet po Falmaaru a chovat se jako obyčejný člověk, kterým teda rozhodně není. Pravda je, že si to nesmírně užívá. Lidé se svými krátkými životy a slabostmi, jak fyzickými, tak psychickými, jsou pro něj úžasnou sbírkou kombinací, které velmi rád pozoruje. Lidská rasa obecně je pro něj velmi příjemným zdrojem zábavy, kterou si sám užívá plnými doušky. Opít se nedokáže, ale euforii z alkoholu pociťije, stejně tak na něj působí drogy. Navíc, při styku se nemusí být otěhotnění partnerky. Acheronci a lidé nejsou geneticky kompatibilní. Může si tedy užívat a taky si to užívá.
 Navíc je prý mocným nestárnoucím čerknokněžníkem s neuvěřitelnou mocí. To mu dává bonus ke všemu, co činí. Pravda, svou moc ve Falmaaru nesmí používat pod trestem smrti, je přeci jen „hostem“. Přesto, kdyby přišlo na věc, má ji k dispozici.

Henry Raell

 Titul: Sir rodu Raell, Rytíř Lyonessu, Rytíř Kruhu
 Věk: 32

 Henry Raell, člen vládnoucího rodu velkovévodství Lyonesského, je nejlepším příkladem rytíře Lyonessu. Čestný, odvážný, vysoce talentovaný šermíř a velitel, to jsou ty kladnější vlastnosti, jež symbolizují rytíře Lyonessu tak, jak má být. Na druhou stranu, o rytířích Lyonessu je známo, že jsou též pyšní a hrdí a leckdy i lehce arogantní, neboť si myslí, že nikdo není tak dobří ve svém spravedlivém boji a cti, jako jsou oni samotní. A jelikož je Henry klasickým typem rytíře Lyonessu, je přesně takový.
 Do Falmaaru přicestoval v čele poselstva svého příbuzného, velkovévody Amarica. Hlavou poselstva je jeho Fabian, Henry však nemohl chybět. Lyoness je možná krásnou zemí, ale Falmaar…Falmaar je jedinečný.

Secundus Indiryon

 Titul: Levoboček levobočka, Sir
 Věk: 31
 Přezdívka: Redfox

 Druhý z bastardů Naelose a Primův mladší bratr. Secundova matka byla prý, dle slov Naelos, potulná bardka, do které se během jedné ze svých výprav Naelos zamiloval a když se jí narodil Secundus, tak se s ní, jako vždy, taktně rozešel. Secunda poslal stejně jako jeho staršího bratra do Letohradu na výchovu ke zbytku rodu a do rukou tamního služebnictva.
 Secundus byl vychováván stejně jako jeho bratři, v duchu vojenském, jak je zvyklý celý jejich rod. Secundus však nalezl potěšení nejen v této oblasti. Když ho jeho otec a poté sám Maelys, přijali do svých služeb jako páže a panoše, ukázalo se, že má výborný talent na získávání informací z nepřátel a na zpravodajskou činnost obecně. Jeho prozíravost a lstivost mu vynesli přezdívku Liška ryšavá. Ten chlapík se ve světě skutečně neztratí.
 Nyní tráví většinu času v doprovodu bratrancovi legie jako její zpravodajský důstojník. Na rozdíl od Prima navíc nemá zatím žádné bastardy, tedy alespoň žádné, o kterých by věděl a které by chtěl přiznat. Někteří tvrdí, že Secundus byl přitom, když se jeho otec, Naelos, na lovu smrtelně zranil. Jiní tvrdí, že Naelosova rána byla spíše od meče než od tesáku divočáka. Nic se však nepodařilo dokázat.
 Do Falmaaru zavítal z důvodů jasných jen jemu samotnému. (Hráč má volnost)

Ogier Nazair

 Titul: Sir, kapitán
 Věk: 27

 Ostřílený válečník a zkušený bojový velitel malých jednotek. Od mala byl vyučovaný k boji a válce stejně jako jeho otec a otec jeho otce. Nazairci mají boj v krvi a Ogier je dalším z rodu, kterému byla souzena vojenská kariéra. Nutno dodat, že Ogier se toho ujal s chutí a nadšením. Od mala cvičil šerm a bojové schopnosti dle nájezdnického stylu Ostrovanů. Když dosáhl věku šestnácti let, připojil se k legiím a strávil v nich několik let. Nakonec i odtamtud odešel a přidal se ke své sestře, která se tou dobou vydala do světa jako Shieldmaiden. Společně putovali Království, nechávali se najímat a střádali zkušenosti a zlepšovali se.
 Nakonec, když vznikla Černá legie prince Daemona, rozhodl se spolu se sestrou připojit k ní. A byl úspěšný. Jejich kvalitní výcvik a umění je dostalo vysoko, a to až na pozice kapitánů. Ogier je jedním z předních přátel prince Daemona a přísahal mu věrnost.
 Do Falmaaru dorazil společně s Daemonem. A nyní…nyní je čas na zábavu v Ostrovanském stylu.

Terence „Scar“ McShaw

 Titul: Nájemná čepel, šermíř
 Věk: Něco přes 35

 Terence MacShaw pochází původem z Andarského panství a od mala se pohyboval poblíž tamního dvora. Právě tam se seznámil s mladým Sirionem Andaryonem a společně strávili mnoho let tréninkem šermu a cestováním po panství. Nakonec se jejich cesty rozdělili.
 Terence se zdokonaloval a byl lepší a lepší. Nebylo to lehké. Získal spoustu jizev, díky nimž přišel k přezdívce Scar, Jizva.
 Je skutečnou legendou šermu a nechává se najímat jako ochranka, případně na různé úkoly vyžadující ostrou čepel. Je jedním z nejlepších v Království. Možná dokonce tím nejlepším. Se Sirionem se nikdy neutkal a prý se s ním utkat ani nechce. Takový souboj by byl bojem na život a na smrt. A Scar prý netouží zabít svého přítele z dětství.

Tholbrax Lynx

 Titul: Vyslanec Gunnara Stormshielda (ze Stormcliffu) na dvoře Krále
 Věk: 46 let

 Tholbrax je vyslancem Gunnara Stormshielda, protektora Stormcliffu, na dvoře krále Luceryse. Pokud král chce provést nějakou změnu ve Stormcliffu a přiblížit je standardům Království a civilizace, je Tholbrax spojkou, která to má zařídit. Realita je však trochu jiná. Tholbrax dělá všechno, jen ne to co má.
 Je to kurevník, miluje chlast a zábavu a je znám tím, že ve Falmaaru prolézá hospodu za hospodou.

Eanor Ondoryon

 Titul: Sir, dědic Černé růže, rytíř řádu Gryffina
 Věk: 19 let
 Drak: Falgaroth, zelený drak (male, velikost 5)

 Mladý Eanor je pravým synem svého otce a Ondoryonovská krev v jeho žilách se nezapře. Je dračím jezdcem každým coulem a jeho drakem je zelený drak Falgaroth. Eanor, ač vyrůstal v Černé růži, a ne ve Falmaaru, si za vzory vzal jen ty největší z rytířů. Ať již svého příbuzného Maegora, Vaerona, či Daemona. Anebo Maelyse z rodu Indiryon a podobné. Od mala měl silnou touhou po tom stát se slovutným dračím jezdcem a nejslavnějším z rytířů Království. Je jeden z nejmladších, kteří se kdy stali členy Řádu Gryffina (podobně jako Daemon).
 Jeho osobní charisma mu v mnohém pomohlo a spolu s dalšími mladými rytíři září na všech turnajích Království. Ač málokdy vítězí, má již spoustu druhých a třetích míst. Umí si vybrat, kde bude bojovat a kde ne a rozhodně není nevzdělaný v dvorních uměních. Jeho otec ve výuce nezanedbal nic a po smrti Haegona na něj přenesl veškerou zodpovědnost a povinnosti dědice. Nutno dodat, že na rozdíl od Haegona, Eanor je přijal s chutí a odhodláním mu vlastním. Taky jsou na něj jak jeho otec, tak jeho matka náležitě pyšní.

Malaerys Ondoryon

 Titul: Princ Království, „Zlatý drak“
 Věk: 20 let
 Drak: Zlatý drak Odaroth (male, velikost 5)

 Malaerys, prvorozený syn Maelyn a druhý syn Aemona. Je skutečným synem své matky a má i některé typické rysy Ondoryonů, přesto není typickým Ondoryonem. Jako kdyby se varování Patriarchy před ředění Ondorovi zosobnilo. Malaerys je dle něj jasnou ukázkou, kam Kodex Lucerys může vést.
 Nedá se říci, že by byl šílený. To úplně ne a ani to není případ „bez draka“, ale je prostě extrémistický. Jeho matka ho velmi, velmi rozmazlovala, stejně jako Alyssane, se kterou si velmi rozumí. A jeho otec ho má též rád. Navíc Malaerys není válečník ala Daemon, takže netráví čas na frontě a pod, ale většinou jen doma ve Falmaaru a po návštěvě turnajů, kde se jako správný floutek naparuje ve zlaté zbroji a svádí děvčata. A nemálo z nich přivádí do problémů…
 Morální zásady nemá víceméně žádné a s rostoucím věkem jako by ztrácel i svědomí. Málem přizabil malé dítě, když projížděl městem. Děcko mu skočilo pod koně a mávalo princi, on ho tvrdě odkopnul, protože se pletlo. Rozražená lebka naštěstí nebyla smrtelná, ale nechybělo mnoho. Jindy zase jeho drak Odaroth sežral pasáčkovi stádo ovci a Malaerys místo aby vyplatil ztrátu, nechal pasáčka veřejně zbičovat, protože si dovolil osočit prince a jeho draka. Jsou mu přičítány též církevního majetku, zpustošení několika svatyň, obcování na svatém místě, znásilnění desíti sester Sesterstva a další.
 Na královském dvoře tyto a další výstřelky Malaeryse přehlížejí, a to nejen z důvodu vlivu Maelyn na Aemona, který jí v tomto směru poslouchá a Malaerysovi činy omlouvá a kryje. Hodně mu pomáhá též jeho aristokratické vzezření prince. Na veřejnosti mezi šlechtu zapadne jako málokdo jiný a jeho noblesa oslňuje. Některý mu proto přezdívají „Zlatý drak“. Lid a církev ho však nemají v oblibě.

Pár zajímavých žen II.

Visenya Ondoryon

 Titul: Lady rodu Ondoryon
 Věk: 20 let
 Drak: Modrá dračice Altaris (female, velikost 14)

 Malaerys, prvorozený syn Maelyn a druhý syn Aemona. Je skutečným synem své matky a má i některé typické rysy Ondoryonů, přesto není typickým Ondoryonem. Jako kdyby se varování Patriarchy před ředění Ondorovi zosobnilo. Malaerys je dle něj jasnou ukázkou, kam Kodex Lucerys může vést.
 Typický vzor všech Ondoryonských rysů, jejich krásy i povahy. Půvabná, chytrá a ambiciózní, mistryně v šermu a talentovaná dračí jezdkyně, to a víc je Visenya Ondoryon. Mnozí tvrdí, že jí není rovno a že je ženským protějškem Maegora a Daemona. Tak moc chvály a přesto není Visenya nijak přehnaně arogantní ani výstřední. Nevychloubá se svými schopnostmi a nenaparuje se jako by na jejím místě dělali jiní. Na rozdíl od Maegora je též její srdce nanejvýš čisté…nebo se to tak alespoň na venek jeví.
 Visenya, jak již bylo řečeno, je dračí jezdkyní. Jejím drakem je velká modrá dračice Altaris. Ta byla dříve dračicí patřící její babičce. Po její smrti však neodletěla. Visenya na ni naskočila a bez skrupulí ji podmanila své vůli. Další důkaz jejího osobního talentu a síle její vůle.
 Proslýchá se, že princ Aemon a lord Gaenor z Ondorhall přemýšlejí o možném zasnoubení a sňatku prince Daemona a lady Visenye. Jelikož jejich příbuznost není tak „blízká“ aby se jednalo o incest, i když všichni (u Visenyi) jejich předci jsou Ondoryoni. Je stále otázkou, jestli se jedná o porušení Lucerysova kodexu, či ne.

Lilith Thalon

 Titul: Lady rodu Thalon
 Věk: 22 let

 Nejmladší dcera Ariona a také ta nejrozmazlenější. Na rozdíl od své starší dcery, pro Lilith není důležitá moc, pro ni je důležitý luxus a možnost si ho užívat. Díky rozmazlování ze strany otce se jí dostalo všemožného luxusu a zábavy, kterou si jen navymýšlela. Od svých dvanácti let žila ve Falmaaru na královském dvoře, kde jí otec vydržoval dvojici služebných, a dokonce se jí povedlo dostat do kroužku dvorních dam královny Vaeniell. To je život, po kterém snila a Lilith si ho umí užívat.
 Charakter lze bez problému upravit dle požadavků hráčky

Pár zajímavých žen a mužů III.

Tristan Augaryon

 Titul: Sir, Bludný rytíř (Errant knight)
 Věk: 34 let

 Bílý rytíř, Errant Knight, paladin dobra a spravedlnosti…tak a i jinak je nazýván Tristan Augaryon, potulný rytíř, který si vzal za vzor Lyonesské rytíře a stal se ochráncem bezbranných a těch, kteří potřebují pomoc. K tomu mu slouží jeho mohutná postava a také schopnosti zocelené tréninkem s otcem a jeho životní praxí. Není to turnajový zápasník, pravidla v boji nejsou k ničemu, přesto vždy dává všem svým soupeřům příležitost se vzdát, než je porazí a pokud je nutnost, i zabije. Pokud se vzdají, či nezemřou, vždy je předá spravedlnosti. Čest a spravedlnost jsou pro něj vším a nejspíš proto je skutečně oblíbeným u obyčejného obyvatelstva.
 Rodinné vztahy moc neřeší, i když svého otce velice respektuje a sestru má velmi rád, jeho životní styl mu nedovoluje je příliš často vídat.

Maelyn Augaryon

 Titul: Princezna (přivdaná) Království, budoucí královna
 Věk: 36 let

 Maelyn je zářným příkladem toho, jak má vypadat skutečný Augaryon (na rozdíl od jejího bratra Aldamira). Krásná, hrdá, sebevědomá a velmi, velmi ambiciózní s touhou po bohatství. Když ve svém mládí oznámila otci, že se chce provdat za prince z královského rodu a pak se stát královnou, Raenor se prý zakuckal vínem a nevěřícně na ni zíral. Retrospektivně se zdá, že viděla budoucnost. Alespoň částečně se jí to totiž splnilo. S otcovou pomocí a díky svým vlastním ženským talentům (Maelyn je bezesporu pěkná) se provdala za Aemona (stala se jeho druhou ženou), dědice trůnu a nyní s ním mám dvě dcery. Zajímavé je, že ač polygamie není v Království zakázaná, královská rodina se k ní uchyluje jen výjimečně. Zdá se však, že zlato Tartysu je víc než nějaká tradice. Též se tvrdí, že s Rhaenys docela dobře vycházela i když si byla vědoma, že Aemon ji nemiluje tak jako svou první ženu.
 Pomůckou pro charakter této postavy může být inteligentnější verze Cersei Lannister.

Diego Alvazar

 Titul: Ser, Mistr práva Království
 Věk: 47 let

 Asi jeden z nejoblíbenějších členů rodu Alvazar. Jeho a jeho syna Octavia má lid hrabství velmi rád. Diego je totiž úplným opakem nového Ismaela. Je přátelský, milý a vstřícný. Rád chodí mezi lid a pomáhá tam, kde může. Pravda, je také spravedlivý, a to se nemusí všem líbit. Zvláště těm, kteří se provinili a jsou jím odsouzeni. Na první pohled se mohlo zdát, že Diego musel mít úžasný život. Dokonce se díky Ismaelovu odmítnutí oženil s princeznou Helaenou, do které se zamiloval a ona do něj.
 Ani jemu se však prokletí Alvazarských nevyhnulo. Helaena umřela na nemoc, kterou ani ti nejlepší z doktorů a mágů Království nedokázali vyléčit. Smrt jeho milované ženy Diega zasáhla velmi tvrdě. Povahu mu to sice nezměnilo, přesto se již neusmívá tak často a většinu svého volného času věnuje svým dětem. Které mu Helaena porodila.
 Král Lucerys si ho vybral do své rady jako Mistra práva, nejvyššího soudce (tedy hned pod králem) v Království

Tercius (Indiryon)

 Titul: levoboček levobočka, Sir
 Věk: 29
 Přezdívka: Galahad

 Tercius, třetí syn Naelose, je prý synem žoldnéřky, se kterou Naelos strávil několik let při tažení do barbarských zemí na jihu. Když otěhotněla, nemohla již bojovat, zajistil ji ubytování v Lyonessu a poté, co porodila, se k ní zase vrátil. To bylo pro Naelose neobvyklé. Zůstal s ní ještě rok, zatímco malého Tercia odeslal, jak bylo zvykem, do Letohradu na dvůr. Pak žoldnéřka padla v boji a Naelos byl zase sám. Jeho matka prý byla však jediná, kterou kdy doopravdy miloval. Alespoň se to povídá.
 Terciova výchova byla stejná jako u jeho bratrů. Vojensky zaměřená, orientovaná na šerm a boj. Následovala léta, kdy byl pážetem a panošem spolu se svým starším bratrem Secundem. Tercius však směřoval svůj osud čistě k rytířství. A již ve dvaceti se vydal do světa jako jeden z potulných rytířů.
 Netrvalo to ani nijak dlouho, kdy se dokázal proslavit jako čestný a odvážný rytíř. Muž, v jehož žilách koluje trocha krve samotného Indira. Pověst o muži, kterého začali po elfsku nazývat Galahad, Čestný, se začala šířit po celém Království.

Rhaenerys „Rhae“ Ondoryon

 Titul: Princezna
 Věk: 19
 Drak: Hnědá dračice Zalantis (female, velikost 4)

 Druhý potomek Vaerona a Aenny. Rhaenerys, zkráceně Rhae, neboť své celé jméno považuje za krkolomné a zbytečně dlouhé, vyrůstala jako její sourozenci po boku o generaci „mladších“ dětí. Na rozdíl od svých sourozenců si nedokázala najít nějakou osobní cestu a většinu času tak trávila buď v rodinném kruhu, anebo se svou sestřenicí Naerys. Její otec jí dal k dispozici vše, co chtěla a poskytl jí luxus, stejně jako Lucerys poskytl luxus Naerys. Obě tak měli vždy jen ty nejlepší šaty, šperky a podobně. Společně tak často tráví čas nakupování, šitím a podobnými dámskými věcmi, které mužům připadají nesmyslné.

Antarys Ondoryon

 Titul: Bastard Aurana Ondoryona
 Věk: 20

 Antarys je nemanželským synem Aurane Ondoryona. Ten ho jednoho dne přinesl domů a oznámil, že toto je jeho syn Antarys a že ho uznává jako svého. O jeho matce se nikdy nezmínil. Antarys tak dodnes neví, kdo je jeho matka.
 Celý svůj život byl Antarys na dvoře přehlížen. Každý sice věděl, že je synem prince Aurana, přesto ho nikdo nebral moc vážně a většinou ho přehlíželi. Byl přeci jen pouhý bastard. Jeho život tak nebyl vůbec lehký a každý úspěch si musel tvrdě zasloužit. Přesto měl alespoň nějaký základ. Otec mu sice zaplatil vzdělání, přesto byl přehlížen a učitelé na něj byly obzvláště přísní. Více, než byly na ostatní děti princů. To samo o sobě Antara poznamenalo. Nejen, že byl od mala brán jako někdo méněcenný, někdo, koho mohou ostatní ignorovat, navíc byl přehlížen i svými souputníky, a i když mezi nimi došlo k nějaké interakci, vždy byla plná nerovností. Pravda, i zde se najdou výjimky.
 Jeho příbuzná, Aennys, se kterou vyrůstal, pro něj byla od mala více sestrou než jeho vlastní sestry. Spolu s ní si hrával jako mladý a později to byla právě Aennys , která se ho snažila protlačit na dvůr.

Dorion Andaryon

 Titul: Dědic Andaryonského panství, sir, kapitán
 Věk: 24

 Antarys je nemanželským synem Aurane Ondoryona. Ten ho jednoho dne přinesl domů a oznámil, že toto je jeho syn Antarys a že ho uznává jako svého. O jeho matce se nikdy nezmínil. Antarys tak dodnes neví, kdo je jeho matka.
 Titul sir obdržel za zásluhy při boji proti barbarům na Hranici, ve kterých se vyznamenal. Pasoval ho jeho otec, Dareon. Poté dostal pod své velení korouhev jízdy a titul Kapitán. Odvahu Dorion skutečně nepostrádá a je zřejmé, že v něm proudí i Indiryonovská krev. Přesto je v něm dostatek Andaryonovské krve, což zaručuje též bystrou mysl a neodmyslitelnou dávku štěstí. Samozřejmostí je též přirozená Andaryonovská skromnost. I přes svůj talent ho nestrká každému před nos.

Sirion Andaryon

 Titul: Sir, Mistr šermíř, První meč Království
 Věk: 31

 Sirion je nejstarším potomkem Agerona Andaryona a je tak bratrancem současné hlavy rodu, Daerona. Má též mladší sestru, Élektru, kterou velmi miluje a chová k ní silné ochranitelské city, a to i přesto, že Élektra tráví většinu času v Talleonu a Sirion ve Falmaaru.
Od mala prokazoval Sirion úžasné schopnosti v boji s různými zbraněmi, žádné však tak dobré, jako s mečem. Již v sedmnácti se stal mistrem šermířem a za dalších pět let dostal od krále titul První meč Království, když porazil předchozího držitele tohoto titulu.
 Ze Siriona, který byl potomkem vedlejší (co se týče rodové politiky nijak zvlášť zajímavé větve) rodu se stala již v mládí dosti důležitá postava Království. Díky tomu se podařilo pro Siriona vyzískat manželku z rodu Augaryonů, Naeru. Domluvené manželství bylo uzavřeno teprve před pár měsíci, a i když Sirion nečeká žádné city (přeci jen je to domluvené manželství), zdá se, že Naeře se líbí. Čas ukáže, jestli k sobě dokáží najít cestu a snad zplodí i potomky.

Elfí a trpasličí vyslanci

Excelence Nalfaerin aep Elläsia

 Titul: Velvyslanec Sihilionu (elfího království) na královském dvoře, strýc královny Vaeniell
 Věk: ??

 Nalfaerin je vyslancem elfího království Sihilion (království, ze kterého pochází i královna Vaeniell) ve městě Falmaar. Navíc je také jejím strýcem, neboť jeho sestra je manželka elfího vládce.
 Nalfaerin je velmi, velmi starý elf a nikdo nepochybuje o tom, že je bezesporu neuvěřitelně mocný. Sám Xandus Xor ho jednou označil za pochodeň, vedle které je on sám pouhou svíčkou. Možná přeháněl a lichotil, možná ne. Nalfaerin svou moc téměř vůbec nepoužívá a dobře ji maskuje. Nikdo tak vlastně neví, jak mocný ve skutečnosti je.
 Nalfaerin tráví většinu svého času v Elfím háji, případně procházením se po městě a pozorováním lidské rasy. Stejně jako Caedma i jeho lidská různorodost fascinuje, i když zde za tím nejsou žádné temné myšlenky.

Excelence Durogan Gorumhar

 Titul: Velvyslanec Sihilionu (elfího království) na královském dvoře, strýc královny Vaeniell
 Věk: 186 let

 Je jedním z nejctihodnějších trpaslíků. Alespoň z těch, kteří jsou lidem známi. Je velvyslancem všech trpasličích království a panství na dvoře krále Luceryse ve Falmaaru. O tom, jak důležitou osobou mezi trpaslíky je, svědčí i to, že ho všichni trpaslíci (bez ohledu na to odkud jsou) oslovují Mistře.
 Sám Durogan na své poslání vyslance po většinu času kašle. Pravda je, že vztahy mezi lidmi a trpaslíky jsou omezené a těch pár trpasličích karavan, které za rok dorazí do Falmaaru, nestojí za jeho starosti. Většinou se totiž nic neděje a nejsou žádné problémy, které by musel řešit. No, a tak Durogan tráví čas po svém…v hostinci s korbelem piva a kumpány jak z lidského, tak z trpasličího rodu. Na dobré pivo a korbel piva nedá dopustit.
Pravda je, že když musí začít jednat, je to opravdu schopný trpaslík, který se vyzná a jehož postava budí respekt. Však má ramena tak široká, jak je vysoký. Ocelové provazce svalů se mu překvapivě ani po vypití celého Falmaaru neztratili. Trpasličí genetika je zázračná věc a lidé by mohli jen závidět. Ti, kdo ho znají, tvrdí mnohé. Prý je výtečným bojovníkem se sekerou a v boji muže proti muži proti němu není radno stát. Ve Falmaaru zatím k takové potyčce neměl příležitost.

Rodinné setkání po letech

Bylo pondělní ráno, něco kolem sedmé hodiny a slunko již stoupalo nad obzor tvořený městskými hradbami. Nyní v parném létě vycházelo velmi brzy prosvítalo přes záclony do pokojíků vily rodu Blackpoolů, která se nacházela víceméně v samotném středu palácové čtvrti města Falmaar. Za okny se ozýval zvuk tekoucí vody v jednom z ramen delty řeky Falm a hned vedle přicházel ruch ze Sluneční ulice, která se táhla skrz palácovou čtvrť z Tržního na Falmaarské náměstí. Touto dobou bylo již na ulici mnoho místních obyvatel stejně jako cestovatelů a obchodníků, kteří do Falmaaru zavítali. Pokud jste mířili ke královskému dvoru z jihu Království, bylo nanejvýš pravděpodobné, že vaše cesta povede i kolem vily rodu Blackpool.

Vila samotná nebyla žádné rozlehlé panství, spíše lepší městský dům na březích Falmu. V palácové čtvrti jsou pozemky drahé a Blackpoolové, ač rod šlechtický, nepatří zrovna mezi rody extra bohaté. Většina jejich majetku je vázána v jejich domovině, v Augarském vévodství. Skutečnost je taková, že vilu zakoupil bratr Henryho a Claudie jen proto, aby měla Claudie kde přebývat, pokud zrovna nebude na královském dvoře po boku princezny.

A tak stejně jako každý den i dnes lady Claudii čekala na stole připravená snídaně a pohár ředěného vína. Majordomus Jean Surret, jež byl pověřen spravováním zdejší vily, stál opodál připraven poskytnout lady Claudii vše, oč si požádá. Tedy v rámci rozumných mezí. Většinou měl na tváři neutrální výraz, dnes však ne. Dnes měl na tváři pobavený úsměv a poté, co lady vstoupila do jídelny, pokývl hlavou a pozdravil ji: „Dobré jitro, má paní. Vyspala jste se dobře? Doufám, že ano. Dnešní den je totiž vskutku neobvyklý. Pokud dovolíte, mám pro vás vskutku milé překvapení.“

Poté po vyzvání otevřel dveře do chodby a tam již stál usmívající se sir Henry, bratr a dvojče lad Claudie, který se zrovna vrátil ze své čtyřleté cesty po jižních zemích Království. Od doby, kdy Claudia odešla ke dvoru a Henry na jih na cesty, jste se neviděli. A nyní je tu…ve Falmaaru. Vskutku rodinné shledání po letech.

Vila rodu Blackpool ve Falmaaru (odmyslete si ty lesy a kopce okolo)

Přítelkyně jak se patří

V Dračí citadele, sídlu královského rodu Ondoryonů, se její obyvatelé probouzeli do nového dne. Pro běžný lid Falmaaru byla Dračí citadela něčím fascinujícím. Vybudovaná za pomocí magie a dračího ohně, tyčící se do nebes a o mnoho metrů převyšující všechny ostatní budovy ve Falmaaru je skutečným symbolem královské moci.

Ale zpět k novému ránu. Po chodbách se ozývalo cupitání služebných a komorných, které zajišťovaly splnění příkazů svých pánů a paní, a k tomu navíc dupot bot strážných, kteří přecházeli po chodbách při ranní výměně stráží. Do toho se ozývala spousta dalších zvuků, včetně hlomozu způsobeným pohybem obřích kožených křídel za okny. Zdá se, že někdo si přivstal a již sedí v sedle svého draka. Nový den byl rozhodně tu, a to v celé své kráse, spěchu a honu.

V pokoji princezny Naerys byl však stále relativně klid. Před pokojem sice stála dvojice stráží dohlížející na princeznino bezpečí a za dveřmi již stepovala dvojice komorných s připravenou snídaní, vínem a hygienou pro princeznu a její dvorní dámu, nikdo si však nedovolil princeznu obtěžovat zaťukáním. Nikdo si nedovolí vstoupit do komnat dřív, než se princezna probudí a vyzve služebné, aby vstoupily. Učinit jinak by bylo neomalené a nanejvýš drzé. Na zbičování drzé.

A princezna? Ta spokojeně spala na jedné polovině obří luxusní postele s nebesy, zatímco na druhé polovině se právě probouzela lady Violet Rosier, její dvorná dáma a můžeme říci, že i její nejlepší kamarádka. Toto nebylo poprvé, kdy Violet trávila noc po boku své paní místo toho, aby usínala ve své posteli ve vile rodu Rosier na březích Falmu. Takováto přespání sice nebyla pravidlem, ale bývala relativně častá. Naneštěstí nikdo nezpochybňoval princeznino rozhodnutí. Králi to bylo jedno a nikdo jiný neměl autoritu na to, aby to snad zakázal…taky proč. Jsou to prostě skvělé kamarádky.

Sluneční paprsky se draly do místnosti přes těžké závěsy a jen díky nim bylo v místnosti příjemné přítmí. Nový den byl tu…V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Ta drzost! Po zaklepání následoval i hlas: „Má paní! Mám tu pro vás vzkaz od Jeho Veličenstva krále, vašeho otce. Žádá vás, abyste se po snídani dostavila do Zlatého salonku. Mám Jeho Veličenstvu něco vyřídit, má paní?“ Hlas utichl a nejspíš vyčkával na odpověď. Král si předvolal svou dceru. Jenže proč?

Dračí citadela, sídlo královského rodu Ondoryon

Nečekané setkání U Hedvábné krásky

Hostinec „U Hedvábné krásky“ je ve Falmaaru velmi dobře znám. Místní do něj sice zavítají jen málokdy (kvůli tamním cenám), pro obchodníky a šlechtice, kteří ve Falmaaru hledají ubytování, je však místem, kde často tráví spoustu času. Ať již se jedná o obchodní jednání, oslavu nebo obyčejnou pitku. Každý, kdo prochází Tržním náměstím, si ihned všimne velkého hostince s kráskou nakreslenou na vývěsním štítu, ze kterého se linou ladné zvuky herních nástrojů v kombinaci s hlasy místních hostů. Celý den je tu živo, od rána do večera. Přesto nelze popřít, že za pozdních večerů to tu teprve ožívá tím pravým hospodským životem.

Nyní, když se slunce zvedá nad obzor a sluneční paprsky pronikají do šenku i hostinských pokojů, je zde relativně klid. V nálevně sice už (anebo ještě) sedí pár hostů, většina je však stále ve svých pokojích. Na malém pódiu je nyní osamělá hudebnice, místní bardka Clara, která zde pracuje pouze přes den, jak štamgasti již vědí. Brnká na loutnu a občas k tomu prohodí nějaké veršíky. Teď zrána se teprve zahřívá, ale kolem oběda už spustí naplno.

Dvojice denních děveček,Anita a Sylva, obsluhuje hosty, jež scházejí ze svých pokojů, snídaní a korbelem piva na probuzení. Hostů tu opravdu zatím moc není. U jednoho stolu posedává muž, který je na první pohled původem z Hranice a po boku mu sedí vskutku krásná mladá dáma, možná nějaká šlechtična. Baví se spolu šeptem a zdá se, že slečna je Hraničářem okouzlena. Alespoň tak lze soudit dle jejich úsměvů a rudých tváří. Děvečky jim zrovna přinesly snídani, když si je hrubě zavolal další z ranních ptáčat, obtloustlý obchodník Vinfried, místní známá firma. Vinfried prý obchoduje s dalekým jihem a ve zdejší hospodě vždy dohaduje obchodní kontrakty. Minulý večer se zde hádal s bandou trpaslíků, což málem přerostlo v bitku. Naštěstí do hostince zrovna přišla skupina Štítů a trpaslíci i Vinfried se rázem uklidnili.

Anita hbitě proklouzla kolem posledního obsazeného stolu a na tváři se jí objevil úsměv. Tento stůl byl včera večer dalším zdrojem problémů a nebýt zásahu Štítů, kdo ví, jestli by nedošlo i zde k menší hospodské rvačce. Jakpak by ne, vždyť u tohoto stolu právě teď spí sama Jeho Excelence Tholbrax Lynx, velvyslanec ze Stormcliffu. Včera večer se tu, jak je jeho zvykem, nehorázně zřídil. Pít s trpaslíky není moudré a snažit se je přepít je čiré bláznovství. Přesto se Tholbrax držel velmi dlouho…než odpadl na zem, vyřízen. Trpaslíci pak se smíchem odešli do noci, nejspíš najít další putyku, ve které by se s někým opili do němoty. Tholbraxe nakonec hostinský ve spolupráci s pár dalšími chlapy zvedl na židli a hlavu mu položil na stůl, aby se ze své opičky mohl prospat.

A právě do této zajímavé situace vstupuje dvojice dalších osob. Z ulice do šenku vstoupil mladý na první pohled rozverný chlapík (Mathieu), dle oblečení bezpochyby šlechtic. Kord se mu houpal u pasu a úsměv na tváři. Děvečky ihned zaujal stejně jako jeho zaujala půvabná žena sedící s Hraničářem. Hostinský mu ihned nabídl místo u jednoho z lepších stolů a nabídl snídani a nějaké víno dle hostova přání (a objemu měšce).

V tu samou chvíli do nálevu sestupoval z vrchních pater, kde strávil noc, další z hostů. Mladý Hraničář, šlechtic, Fergus z rodu Nortonů, který byl ve Falmaaru na zkušené. Tedy, tak to nazýval jeho otec. Prý ať si vyzkouší, jaké to je žít ve velkém městě. A až prý pochopí, co je to za žumpu, že se prý s radostí vrátí domů, na Hranici. No, jen čas ukáže, jestli se jeho otec mýlil, nebo měl pravdu.

Hostinec „U Hedvábné krásky“

Rodinné setkání po letech

Vila Blackpoolů, Falmaar
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi, Jean Surret (NPC)

Drak versus Stín

Na křídlech války…ehm…ne nyní ne na křídlech války, ale větru. Tak je to správně. Na křídlech větru plachtí drak…či spíše obrovské létající monstrum, neboť Dargoth není zrovna maličký ptáček… a míří směrem na Falmaar. V jeho sedle sedí maličká postava velkého muže, prince Vaerona Ondoryona, třetího maršála říše a nejbližšího poradce krále. Ten nyní míří domů do Falmaaru. Alespoň na chvíli. Míří přímo z Hranice, kde zanechal svou armádu v dobrých rukách tamních kapitánů. Pravda, někde vzadu v hlavě mu tichý hlásek říkal, že opuštění armády není zrovna teď moudré, on to však risknout musel. Musel získat víc zpráv. Ne proto, že by na Hranici probíhali boje. To ne, právě naopak. Hranice je nanejvýš klidná. Nikde ani živáčka. Barbaři dokonce omezili své nájezdy a krádeže. To už tu dlouho nebylo. Vaeronově podezíravé mysli to samozřejmě nedalo. Ihned mu bylo jasné, že za tím musí být něco víc. Jenže jak to zjistit? Proletěl nad hraničními tábory barbarů a vyhnul se několika šípům z balist, nic podezřelého však nespatřil.

A proto mířil domů do Falmaaru. Jen tam může najít odpovědi. Ne v knihovně Citadely, ani mezi špehy Nallardovými. Ne, ne…on musí jít přímo ke zdroji. A ten je ve Falmaaru, a vlastně v celém Království, jen jeden…velvyslanec Acheronu, Caedmus. Pravda, Vaeron si nedělal velké naděje s tím, že by mu tento proradný a slizký ničema něco prozradil. Přesto se o to musí pokusit. Je to jeho povinnost. Hlášení bratrovi podá vzápětí a pak se uvidí. Však oni už něco vymyslí.

Drak přeletěl nad hradbami Falmaaru a lidé zvedali hlavy ke stínu, který se z ničeho nic objevil nad jejich hlavami. Dračí jezdec je z denní rutiny nemohl vytrhnout. Ve Falmaaru byli na draky zvyklí. Přesto čistě kvůli reflexu zvedali hlavy k obloze a sledovali tohoto majestátního tvora přeplachtit nad jejich hlavami. Na tomto přeletu však bylo něco neobvyklého. Drak totiž nemířil k Dračí citadele, ale na jih palácové čtvrti, tam, kde leží Acheronské velvyslanectví. Místa k přistání tu moc nebylo, a tak Vaeron nasměroval Dargotha k vnějším hradbám a nechal ho přistát přímo na nich. Trocha kamení se uvolnila, ale nic, co by nespravila trocha malty.

Drak sklonil hlavu a umožnil tak princi sešplhat z jeho hřbetu na vedlejší věž. Strážní na hradbách sice draky znali a viděli, ale nikdy ne takto zblízka. Když poznali prince Vaerona, ihned se stavěli do pozoru a tázali se, jestli mohou nějak pomoci. Vaeron je poslal za jejich povinnostmi, slezl z věže a vydal se skrz nejbližší ulice přímo k Velvyslanectví.

U brány velvyslanectví stála dvojice strážných, na první pohled temní paladiné Acheronu. Ani nemrkli, když se brána nehlučně otevřela a Vaeron tak mohl projít do vnitřních zahrad přímo ke vstupním dveřím. Ty se otevřely stejně nehlučně. Za nimi byla již Síň Stínů, „uvítací“ prostor velvyslanectví, kde probíhala většina jednání. Do vnitřních prostor Acheronci nikoho nepouštěli.

Jako na zavolanou tu prince již očekával sám velvyslanec Caedmus. Seděl v jediném ze dvou kusů nábytku přítomných v síni, černém koženém křesle. Křesla sem rozhodně nepatřila. Nejspíš je nechali přinést předem. Což by znamenalo, že Vaerona již nějakou dobu očekávají. Už to, že tu Caedmus sedí s nohou přes nohu a přátelským úsměvem na tváři…to nevěstí nic dobrého. Vaeron měl před sebou vskutku zajímavý rozhovor.

Stínová síň Acheronského velvyslanectví ve Falmaaru

Setkání na „střeše“

Visenya byla na cestě. Již s časným rozbřeskem vylétala z Ondorhall na hřbetě své velké dračice Altaris směrem na Falmaar. Důvod její cesty byl prostý. Znovu se pohádala s otcem ohledně potenciálního zasnoubení s princem Daemonem. Visenya proti Daemonovi víceméně nic nemá, ale dohodnutý sňatek je jí proti mysli čistě z principu. Na to je příliš svobodná, příliš divoká. Pokud se jí bude dvořit a ona ho uzná za vhodného, pak budiž, může být svatba. Ale do té doby…ne. A než pokračovat v hádce s tatíkem, raději na pár dní zase zmizí z domu. Třeba ve Falmaaru bude sám Daemon a ona ho tak bude moci poznat. Kdo ví. Osud je nevyzpytatelný.

Falmaar není od Ondorhall nijak daleko a v sedle velkého draka je to doslova kousek. Falmaar se zrovna probouzel do nového dne, když se Visenya blížila ke střeše Dračí citadely, kde byly umístěny dračí sluje. Koutkem oka zaznamenala pár set metrů pod sebou pohyb. Další dračí jezdec? Slétla o něco níže a brzy poznala mnohem menšího draka lady Rhaenerys. Malá dračice byla bezpochyby Zalantis a stejně jako Visenya, Rhae se chystala zrovna přistát v dračích slujích. Visenya ji následovala a přistála s Altaris hned vedle mnohem menšího draka….

Rhaenerys byla vskutku na nohou již brzo ráno. Zatímco většina její rodiny pospávala, ona sama vyběhla z pokoje dřív, než se slunce vyhouplo nad obzor a s prvními slunečními paprsky už seděla na hřbetě své milované dračice a kroužila nad Falmaarským mořem. Ranní rozbřesk je nádherný, ale rozbřesk v sedle draka stovky metrů nad mořem je doslova úchvatný. Vzduch byl nyní v létě příjemně teplý a když Zalantis zrychlila rozfoukal jí vlasy do všech stran. To zase budou služebné nadšené, až ji uvidí. Za tu volnost a svobodu, kterou zažívala v sedle draka, to však stálo. S širokým úsměvem nakonec zamířila nazpět a přistála v hlavní dračí sluji. Než však stihla slézt ze své malé dračice, přistálo hned vedle ohromné monstru. Dle barvy a velikosti to mohl být jen jeden drak, tedy dračice…Altaris. A skutečně, ze sedla se zvedla lady Visenya. Sklouzla po křídle a ladně na nohách na pevné zemi kousek od Zalantis a Rhae. Copak tu tak brzy po ránu asi dělá?

Dračí sluje ve „střešní“ části Dračí Citadely ve Falmaaru

Drak versus Stín

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Chlapci na „zkušené“

Marcus nebyl ve Falmaaru rád. Město bylo tak nezvyklé a lid tak jiný. Zdejší mravy například. Marcus nechápal, jak takto může někdo žít. Kde jsou rytířské hodnoty? Kde je čest, slušnost, galantnost vůči dámám? Na druhou stranu, vůči některým místním „dámám“ je problém projevit i byť jen kapku galantnosti. Takové necudné a neslušné děvy, to v Lyonessu prostě neexistuje. Pravda je, že Marcus zde zažíval skutečnou zkušenost života. A to byl také účel.

Jeho taťka, hrabě Theodor, ho vyslal do Falmaaru jako svého vyslance. To je alespoň oficiální důvod. Ten neoficiální je mnohem méně prozaičtější. Hrabě jednoduše chce, aby se Marcus otrkal a připravil se na svou úlohu hraběte. Ví, že tu nebude věčně a jednoho dne Marcus zdědí panství St. Amaun. A vzhledem k tomu, že Lyoness je nyní součástí Království, bude muset v budoucnu bezpochyby jednat s mnohými lordy Království. Problém je, že v Lyonessu je kultura příliš odlišná od té ve zbytku Království. Dvorní intriky budiž nejvýraznějším příkladem. V Lyonessu se pletichaří minimálně a lidé zde na to nejsou zvyklí. Marcus musí být připraven a musí se naučit, jak jednat s lidmi, kteří káží vodu a pijí víno a jež vyjednávají s přátelským úsměvem a dýkou za zády. A kde jinde získat takové zkušenosti než přímo ve Falmaaru… A tak byl Marcus zde.

Prvně však bylo třeba vykonat povinnost a předat Jeho Veličenstvu králi listiny od jeho otce a zároveň tím se královskému dvoru a Jeho Veličenstvu představit. Proto hned časně z rána vyrazil v sedle oře z paláce St. Amaunských ve Falmaaru přímo k Citadele. Již nyní, brzy ráno, se ulice hemžily obchodníky spěchajícími zabrat nejlepší místa na trzích. Po hradební na královskou cestu a pak přímo k Citadele a za bránou pak doleva ke stájím. Štolbové byli vzhůru od časného rána a starali se o své chráněnce, kteří podupávali a pofrkávali ve svých stáních. Jeden z nich tě spatřil a ihned k tobě přiběhl. Chytil otěže a poté, co si seskočil ze sedla, se jal o koně starat tak, jak byla jeho povinnost.

U brány do citadely ses představil a tázal ses na možnost vidět krále. Od kapitána stráží ti bylo sděleno, že král teprve vstává a chystá se snídat. Máš se dostavit tak za hodinku, pak tě král přijme v trůním sále. Prozatím smíš posečkat v Síni La Efelien. To tě samozřejmě zaujalo. Pokud si věděl, zdejší lid uctíval Ondora, zakladatele království, krále-boha, a Staré bohy, pokud možno ignoroval, či je bral (v tom lepším případě) za Ondorovi poskoky. O to víc si byl překvapen, když tě jeden ze sluhů dovedl do překrásné síně s obřím vykládaným oknem v jejím čele a s dvěma velkými sochami „Andělů“, služebníků bohyně života. Byl si tím natolik fascinován, že sis málem nevšiml, když do místnosti vstoupila další osoba. Naštěstí příchozího prozradily jeho kroky a Marcus tak nebyl přistižen při nepozornosti….

Tou další osobou byl sir Eanor Ondoryon, mladý dědic Černé růže a již nyní slovutný to rytíř a bojovník. I on si dnes ráno přivstal tak, jak bylo zvykem doma, v Černé růži, kde všichni vstávali až nepříjemně brzy ráno. Černorůžští jsou obecně oproti Falmaarským tvrdší a přísnější vůči sobě samým. Eanor nikdy neviděl tak změkčilou bandu, jako je obyvatelstvo tohoto, pravda nádherného, města.

I Eanora vyslal do Falmaaru jeho otec. Ne však proto, aby se zde naučil intrikám, to opravdu není potřeba. Je to Ondoryon, ti to mají v krvi. Ne, on sem byl vyslán z mnohem jednodušších důvodů. Lord Laenor jednoduše chtěl, aby se mladý Eanor sblížil se zbytkem rodiny. Jednoho dne bude pánem Černé růže (Laenorovi je už 55, tak to nebude dlouho trvat) a měl by se znát se svým budoucím lenním pánem a jeho rodinou. Vždyť jsou stejné krve. No a Eanor, jakožto poslušný synek, samozřejmě poslechl. Pravda, jeho otci málokdo dokáže odmlouvat. Laenor je ze stejného materiálu jako Lucerys nebo Vaeron. Ondoryonská autorita a respekt z něj přímo vyzařují.

O tom a o jiných věcech přemýšlel, když se ráno toulal chodbami Dračí citadely. Byl tu již skoro čtrnáct dní a stále tu byly další chodby, další galerie a síně, které čekaly na jeho prozkoumání. Dračí citadela byla opravdu ohromná. Nebýt všudypřítomných služebných a stráží, kteří vždy rádi pomohli a poradili, mohl by se tu klidně ztratit.

Nyní ho kroky přivedly do další síně, kterou doposud nenavštívil. Jeden sluha mu řekl o síni zasvěcené bohyni La Efelien…jak kuriózní…a Eanor se jí ihned rozhodl navštívit a zkrátit si tak čekání na to, až se zbytek rodiny probudí. Snídani měl již dávno za sebou, tak proč ne.

K jeho překvapení však nebyl v síni sám. Jaké překvapení, někdo jiný se rozhodl ji navštívit též. Na první pohled rytíř, nejspíš nějaký prosebník, co jde za králem. Možná nějaký řádový rytíř, co chce příspěvek. Přesto Eanorovi neunikla cena zbroje, kterou měl mladík na sobě. Kvalitní, velmi kvalitní práce a ten meč, ten musel stát malé jmění. Rytíř každým coulem. Eanor byl neznámým rozhodně zaujat.

Síň La Efelien, bohyně života ve Falmaarské Dračí citadele. Je to jediná síň zasvěcená Starým bohům v Dračí citadele. Síň nechal postavit sám Ondor a nikdo po něm si nedovolil jí předělat, či přejmenovat.

Nečekané setkání U Hedvábné krásky

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Northon

Princezna v zahradách

Ráno zastihlo i princeznu Alyssane, která dnes vyskočila z postele dříve, než je jejím zvykem. Služebnictvo téměř šokovala a dvojice služebných urychleně spěchala přinést paní snídani a učesat jí vlasy. Za princezninými zády si pak šuškaly, co jí to popadlo tentokrát. Pravda je, že Alyssane měla vždycky všechno, co chtěla a většinou to měla hned poté, co si to usmyslela. Tak už to bývá, když je někdo tatínkova milovaná holčička a když je váš tatínek princem a dědicem trůnu Království. Nemluvě o tom, že vaše matka je dcerou nejbohatšího lorda celého Království a peníze, respektive jejich nedostatek tak nemusíte vůbec řešit.

Ale zpět k důvodu tak nezvyklého brzkého vstávání. Bylo to vlastně úplně prosté. Předevčírem se jí podařilo uprosit velvyslance Nalfaerina, aby jí dovolil navštívit Elfí háj. Elfové do háje pouští málokoho, avšak po přímluvě babičky (která vypadá stále na dvacetiletou slečnu) Vaeniell se podařilo velvyslance přemluvit alespoň ke krátké návštěvě. A dnešní den má být tím, kdy se do něj konečně podívá! Povídá se, že tam elfové mají překrásné květiny, skřítky, víly, pegasy…a jednorožce! Tolik lákadel…

Škoda jen, že tam nemůže sebou vzít své dvorní dámy. Alespoň jim o tom všem pak bude moci barvitě vyprávět. Teď se rychle najíst, obléct a hurá do Královských zahrad, kde se má sejít s Fionou, jednou ze svých dvorních dam. Tam má také počkat na velvyslance až si ten najde čas a vyzvedne jí k návštěvě háje. Lucretia a Claudia by měly do zahrad dojít snad během dopoledne a pak jim všem může povídat o tom, co viděla.

Fiona Woodlaw, zatím jediné dítě lorda Isidora Woodlaw, jednoho z lordů v hrabství Thalon a Hraničáře, nemohla dospat též. Ve vilce (takové menší), kterou její otec ve Falmaaru pořídil, se skoro nezdržela. Stejně jako princezna, i ona byla s oblékáním a snídaní neobvykle rychle hotová a už spěchala do citadely a do Královských zahrad, kde se měla sejít se svou paní.

V jednom z altánů v zahradách se usadila a netrvalo to dlouho, na místo dorazila i její paní princezna. Pravda, hned za ní jako její ocásek se táhla dvojice strážných, ale takový je holt úděl princezny. Alespoň že zůstali stát z doslechu a dopřáli páru slečen soukromí.

Královské zahrady v Dračí citadele ve Falmaaru

HEDVÁBNÁ CHUŤ, KRÁSKA A HRANIČÁŘI
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Northon

Do lokálu jsem vstoupil z vesela tváříc se, že mi to tu vlastně patří. Nu v podstatě je to i trochu pravda, jsem tu skoro jako doma. Štamgast, tak se tomu běžně říká. Můj zubatý úsměv pozdraví šenkýřky i hostinského, a vzápětí si to valím dovnitř. Krčmář opucuje utěrkou stůl i židli, a už sedím za stolem úporně přemýšlejíc co dobrého že si to dneska dám.
Je překrásný den, tedy je třeba začít s něčím opravdu dobrým, aby celý den se koupal ve světle toho chuťového zážitku. Tedy dám si malý pohárek Zahradního bílého! Pak nějakou dobrou vydatnou snídani, nic přemrštěného, smaženou slaninku s vejci, chléb. Na spláchnutí pak pohár andarského rudého, a k tomu karafu s vodou.
Objednám si s mlsným úsměvem.

Jakmile se krčmář vzdálí, sjedu cvičeným okem jestřába sál, a hlavně hosty. Krásky s hraničářem jsem si všiml hned po vstupu, teď jim věnuji delší pohled. Cukrují se jako dvě hrdličky, chlapík jí valí klíny do hlavy, to je zřejmé. Rád bych se jí alespoň představil, ale souboj hned po ránu by mi mohl zkazit tento tak skvěle počínající sluneční teplý den, a to nechci. Zrak se mi sveze na hromadu svalů, co u vedlejšího stolu na tvrdo vyspává opici. Velvyslanec všeho barbarstva a známý pijan, i jeho bych rád oslovil, ale až se trochu probere. Už jsem o něm dost slyšel, a voilá je tu příležitost na neformální kontakt. Pak mne upoutá další host čekající zde na snídani. Už od pohledu nějaký chudý zemanský synek odněkud z konce světa, i on sleduje hraničáře a dívku.

Do mých úvah vstoupí Anita s mou ranní delikatesou.
Díky, poklade! Zapředu, a osvěžím se pohledem na dvě kůzlátka, jež na mne vesele vykukují z jejího dekoltu, má levačka jemně pohladí její fantastický pozadí, a rošťáckým úsměvem jí vyprovodím.
Přivoním k pohárku toho nektaru, kouknu na jiskru vína proti slunci, jež se sem dobývá skrz vitrážní okno, a pak jemně usrknu té lahody, slast se mi rozlije po patře, a jazykem proháním víno v dutině ústní, aby ovlažilo všechny zákoutí, až pak pomalu polknu, a blaho mi naplní útroby, po tváři se rozběhne naplnění.

Pak teprve se má pozornost znovu obrátí k hraničářskému synku, který má evidentně hluboko do kapsy. To on by měl první oslovit krásnou dívku, jež je zřejmě z jeho domoviny, neboť svůj svého většinou dobře snáší, zvlášť daleko od své vlasti. A já bych měl oslovit jeho, třeba najdeme společnou řeč, a pokud ne, známost se může vždycky hodit. V tom okamžiku mi nese Anita voňavou snídani s pohárem na zapití.
Mhmm, to to voní! Drahoušku, můžeš na můj účet poslat pohár Andarského rudého támhle tomu kavalíru z Hranice? Tedy samozřejmě pokud ho přijme.
Kývnutím jí ukážu koho myslím (Fergus). A pak se vrhnu, ne úplně ochotně, do potupné snahy získat nějaký prachy. Náš rod sice je bohatý dost, konečné obývám sám ve Falmaaru honosnou vilu, ale můj otec mne drží finančně dost pod krkem v bláhové naději, že se naučím buď méně utrácet, a nebo začnu sám vydělávat. A ještě otázečku, co pije kupec Vínfried? Potřeboval bych s ním slovo prohodít, poradíš mi jak na to? Nezaslechla jsi něco o jeho obchodech? Škodná nebudeš. Šeptnu lišácky. Pokud mi její informace pomůže k nějakýmu zlatu, určitě se jí adekvátně revanšuju. Bývám často arogantní, ale když něco chci, umím příst jako koťátko...

baronet Matheiu de Croix z Andaru

Setkání na „střeše“

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Nebe nad poklidným mořem proťal ženský hlas. Výkřik se nesl po obloze jako divoká vlna, která buď smete cokoli, co se jí postaví do cesty, nebo se požene tak dlouho, než se sama rozplyne do mořské pěny.

Visenya křičela z plna hrdla. Žádná slova by dobře nestačila tomu, co v ní vřelo. Čišel z ní čirý vztek a frustrace.
Jak se opovažuje! Už s ním nevydržím na tom ostrově ani den!
Stiskla stehna pevněji k sobě a pobídla dračici k prudkému stoupání. Výš, ještě výš!
Nejraději by vyletěla až mezi oblaka, dnes ráno ale nebyl na nebi ani mráček. Až teprve vysoko nad hladinou moře začala konečně vychladat. Trochu ji taky rozptýlilo, když nadlétla hejno racků a ti se vylekali tak, že se rozprchli do všech stran. Bezhlesně se zasmála. Altaris si odfrkla a se samozřejmostí tvora, kterému patří nebesa, máchla mocně křídly.

Lady Visenya zamžourala do zlatavého slunce.
Je na čase vzít věci do vlastních rukou.
Altaris stačilo lehké pobídnutí. Netrvalo dlouho a už společně plachtily vstříc pobřeží směrem k hlavnímu městu říše, k Falmaaru.



Nikdy jsem neměla ráda velké davy lidí, ale Falmaaru jsem dokázala jeho přelidněnost odpustit. V mnohém mi připomínal Altaris. Byl krásný a ohromující, a to takovým tím způsobem, který ve vás zanechá při prvním pohledu nepotlačitelný pocit úcty. Něco tak obrovského a nádherného s sebou totiž vždy sebe nebezpečí. Dokáže vás v mžiku pozřít.
A jenom občas, opravdu málokdy, si je dokáže někdo podmanit.

Učiním ještě poslední odchylku z trasy. Zamířím k jižnímu cípu města a zakroužím nad obchodním přístavem. Ze sedla dračice vypadají všechny ty rybářské loďky tak maličké. Zamávám ke břehu a pak už stočím Altaris k Citadele. Tam si všimnu menší hnědé dračice, která se zrovna také chystá k přistání. Sama pro sebe se pousměju. Nejsem jediná, kdo měl dnes neklidné spaní.

Altaris se způsobně zařadí za Zalantis. Její roztažená křídla vytvoří nad střechou Dračí citadely náhle stín. Jako by došlo k zatmění slunce.
Když pak letitá modrá dračice dosedne, zem pod ní zaduní. Vzduch se rozvíří, jak si skládá křídla podél těla. Odpásám si sedlo a poplácám Altaris po hřbetě.
Sklouznu po jejím křídle a jakmile došlápnu na pevnou zem, vykročím energickým krokem přímo k Rhaenerys. Safírově zbarvený plášť za mnou jen vlaje. Meč i sedlovou brašnu nechám připnutou u Altarisina boku.

„Dobré ráno, Rhae,“ pozdravím ji a přitom si sundávám helmici, pod kterou se vine zapletený bílý cop. „Ideální den na projížďku, že?“
Není to sice mnoho, ale kdo mě trochu zná, ten ví, že takové dvě věty už na mě jsou vcelku výřečný přátelský projev.

Přítelkyně jak se patří

Dračí citadela, obytné křídlo, pokoj princezny Naerys
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier

Princezna Naerys Ondoryon

Nečekané setkání U Hedvábné krásky

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Rhaenerys byla vzhůru brzy, ještě před úsvitem. Brzká rána k ní promlouvala, ráda sledovala, jak se vše probouzelo, a ještě radši měla ty krátké nepozorované chvilky, které docela tak nepozorované nebyly: za tu dobu o nich vědělo lidí více než dost, ale nikdo nic nenamítal.
Spustila nohy na chladnou podlahu, zvedla se a skoro se až rozeběhla ke dveřím a směrem k dračí sluji, bosá, jen v lehké noční košili a s divokými, rozpuštěnými vlasy.

Projížďka byla klidná a tichá. Rhaenerys po ničem jiném ani netoužila - trocha vzduchu, trocha mlžného oparu, začínající zpěv ptáků, krajina zalitá zlatem úsvitu. Toho pohledu by se sotva kdy mohla nabažit, ale nemohla nahoře zůstat věčně. Začala se tedy pomalu vracet zpět k domovu a doufala, že se dostane zpět do své komnaty ještě předtím, než jí vyrazí komorná naproti s káravým pohledem v očích.
Ještě než stačila ze Zalantis slézt, vedle přistál další drak. Rhaenerys tím směrem překvapeně stočila hlavu a na rtech se jí objevil lehký úsměv, když si všimla, že v sedle sedí Visneya. Ta rychle zamířila k ní a pozdravila. Rhaenerys ji přejela pohledem; Visneya byla na nový den nepochybně připravenější, vedle ní si připadala takřka nahá.
Kvapně sklouzla k zemi a znovu se usmála, aby zakryla své rozpaky. "Dobré. Máš pravdu, je nádherně... A také velice brzy. Nečekala bych tě tu," přiznala popravdě a pátravě se zahleděla do Visneyiny tváře ve snaze odhalit sebemenší náznak, který by prozradil pravý důvod její přítomnosti. "Nemohla jsi spát?"

Přítelkyně jak se patří

Lady Violet Rosier

Kvasinkové ráno

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Norton

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

U Hedvábné krásky

V Hostinci pokračovali snídaně a do nálevu se dostavilo několik dalších hostí. Většinou místní obchodníci, nebo poutníci. Nikdo význačný. Bardka Cara naladila loutnu a spustila jednu ze svých oblíbených.

Děvečka Anita se jala obsloužit švarného mladíka a po celou dobu se na něj usmívala, tedy do doby, než jí sáhl na pozadí. Rychlostí blesku s nacvičenou ladností uskočila a prstíkem mu svůdně zahrozila. Vzkaz to byl jasný, můžeš zírat a obdivovat, ale nesahat. Alespoň ne tady na veřejnosti, je to přeci jen slušné děvče. Tedy…během dne je to slušné děvče.

Pohár pro Ferguse je objednán a následně Anitou i doručen. Servírka i jemu daruje potutelný úsměv. Šlechtice, i když z Hranice, pozná na první pohled. A i když Hraničáři nejsou zrovna bohatí, říká se, že jsou velice mužní. Alespoň mezi děvečkami. Nejspíš proto má u sebe druhý z Hraničářů v hostinci u sebe krásnou mladou dámu se kterou pokračuje v rozhovoru. Pravda je, že jejímu zraku neunikl ani pozorný pohled švarného mladíka a v očích se ji objevila jiskra. Hraničáři jsou drsní chlapíci a o Hraničářkách se povídá, že jsou velmi divoké…ve všech smyslech toho slova. Její partner si záblesku v očích nejspíš nevšiml. Pravda, byl velmi krátký, přesto nezpochybnitelný.

Anita se vrátila na zavolání k Mathieovi. Naklonila se k němu, což samo o sobě byl nanejvýš provokativní pohyb, a vyslechla si jeho otázku. „Vinfried? Ten nepije nic horšího než Zahradní víno. Před pár měsíci ho u nás poprvé ochutnal a od té doby nic jiného nechce. A co se obchodů týče, s tím Vám ušlechtilý pane nepomohu. Tomu já nerozumím. Zaslechla jsem včera večer něco o trpasličí oceli, ale vím já, co to mělo znamenat?“ S tím se od tebe odtáhla, tedy hned poté co se před tebou protáhla jak kočka, a zamířila nazpět k baru. Zadeček se jí smyslně vrtěl. Jo, tuhle hru umí hrát nanejvýš dobře. Hostinský vás oba pozoroval s zachmuřeným výrazem, který vysílal jasný nesouhlas. A naštvat hostinského, který má za sebou bezesporu vojenskou minulost, což lze soudit ze svalnaté postavy, nemusí být nejmoudřejší. Ne, že by to Anitu nějak trápilo, ona tyhle hry miluje.

Navíc, v tu chvíli se probudil barbarský vyslanec. Tholbrax se protáhl a veškeré zraky v hostinci se upřely na něj. Vinfried si odfrkl a dál se věnoval své snídani, obchodníci raději skláněli hlavy, než aby na sebe mohutného barbara upozornili, děvečky se chichotaly a Sylva poslala Tholbraxovi vzduchem polibek. Včera večer ho obsluhovala, než jí vystřídala Gréta. S Tholbraxem se nikdo nikdy nenudil a děvečky ze všeho nejméně. Jediný, kdo ho častoval pochybovačným pohledem byl Hraničář a jeho partnerka. Hraničáři barbary nemuseli nikdy…ani ty ochočené, poddané trůnu. Víc však neučinili a dál se věnovali jídlu a svému rozhovoru.

Anita ho vzápětí obsloužila vším, co si objednal a po odchodu na něj vyzývavě mrkla. Vzápětí však byla pryč, mrška jedna. Děvečky byly krásné a provokující, ale sáhnout na sebe nechaly málokdy.

Rodinné setkání po letech

Vila Blackpoolů, Falmaar
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi, Jean Surret (NPC)

Chlapci na „zkušené“

Falmaar, Dračí citadela, Síň La Efelien
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Eanor Ondoryon a Marcus de St. Amaun

***

***

Drak versus Stín

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Tatínek král

Poté, co si princezna Naerys a lady Violet spolu vyměnily vše, co si chtěly sdělit, vydaly se společně v doprovodu královského komorníka a dvojice stráží, které se drželi v dostatečné vzdálenosti za princeznou, směr východní křídlo citadely, kde se nacházel Zlatý salonek, místo, kde král přijímal cizí vyslance a posly velkorodů.

Dračí citadela byla vskutku rozlehlá a málokterý Ondoryon, který zde vyrůstal, má problémy s fyzickou. Jen překonat několik pater schodů a desítky metrů chodeb při jedné cestě dá zabrat a teď si představte, že se po citadele pohybujete celý den. Z obytného křídla je to více jak tři sta metrů chodeb a na šedesát schodů. Služebné, uklízečky a tajemníci zde pobíhají sem a tam. Ve spodních patrech navíc sídlí i nejbližší úředníci státní pokladny. Sama citadela je místem, které neustále někoho hostí. Chodby tedy nejsou v žádném případě opuštěné. Právě naopak, nyní v době snídaně je zde spousta lidí.

Princezně však všichni ihned uskakují z cesty a s úklonou doprovázenou uctivým „Jasnosti“ pokračují v chůzi za svými povinnosti. Je fajn být princezna. Nakonec vás tajemník doprovodí až ke dveřím do Zlatého salonku stráženým dvěma dračími gardisty. Dnes to jsou sir Laman Purefall, mladý ale velmi pohledný rytíř a prý i milovník žen a vína (i když jako gardista se musí držet zkrátka), a již postarší sir Hieron Nauros, blízký přítel princeznina otce a ostřílený veterán a gardista. Princeznu bere jako svou nevlastní neteř a když byla malá, často ho zlobila (jako každé jiné dítě), když jí jako dítěti dělával gardistu.

„Princezno, lady Violet, váš otec vás již očekává,“ pozdravil s lehkou úklonou sir Hieron. Sir Laman se nenechal pobízet a vysekl vám hlubokou, někdo by mohl říci až okázalou, poklonu. Na tváři mu hrál široký úsměv. „Ehm, ehm,“ ozval se za vašimi zády tajemník a pozvedl jedno obočí.
„Jasně! Prosím, Jasnosti, už vás očekávají…a ehm…lady Violet. No, asi můžete jít také dál,“ dodal trochu zaskočeně Hieron. Odmítnout vstup Naerysině dvorní dámě, to jí nemohl udělat.

Ve zlatem salonku seděl v jednom z velkých křesel tvůj otec, král Lucerys, a vedle něj v křesle tvá matka, elfka, královna Vaeniell. Na otci byl již znát starší věk, avšak neubíral mu nic z jeho bystré mysli a přirozené autority, která nezná nesouhlasu a odmítnutí… Přirozené charisma Ondoryonských králů. Matka byla stále mladá a překrásná. To je výhoda a bohužel též břímě všech elfů, jež vejdou do svazku s lidmi. Ostatní kolem nich stárnou a oni zůstávají stále mladí.

Král Lucerys Ondoryon

Zlatý salonek ve Východním křídle Dračí citadely

Princezna v zahradách

Excelence Nalfaerin aep Elläsia

Falmaar, Elfí háj -> Dračí citadela, Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Nalfaerin aep Elläsia a později i Alyssane Ondoryon a Fiona Woodlaw

Procházel jsem se již relativně dlouho hájem, který, ačkoli mně byl domovem již dlouho, mi stále nepřestával nabízet úchvatná místa a scenérie, jaké dokáže skutečně ocenit jen elf. První sluneční paprsky, jež dopadly na jezírko prozářily odraženým leskem okolní stromy a celé velvyslanectví jako diamant. Ačkoli slunce vycházelo každý den, pokaždé to byl jedinečný zážitek. Každý den dlouholetého života byl jako nové zrození. Mohl jsem strávit desetiletí studováním každého života, každé akce a každého detailu, který se nacházel na tomto nemalém území zeleně a přece by to nebyl ztracený čas a stále bych nevycházel z údivu nad vší rozmanitostí, kterou nás příroda obdařila.

Dnešní den byl ale výjimečný ještě jednou věcí. Skutečně, je tomu tak, že jsem dnes povolil princezně Alyssane návštěvu mého háje a uvolil se, že ji zde provedu. V normálním případě bych zřejmě velmi kulantně odmítl, ale když se do prosby zapojila i Vaeniell, nechal jsem se umluvit. Návštěva háje je výsadou, která není dopřána skoro nikomu. Háje vždy byly uzly všepropojujícího organismu velkých lesů a právě na takových místech bylo možné docílit spojení na vyšší úrovni vědomí, které nesmělo být narušováno.

Když se pomalu blížil smluvený čas, odebral jsem se do svého sídla, kde jsem se převlékl do jedné ze svých lepších rób, požádal dívku, která zrovna procházela, zda by mi pomohla s úpravou vlasů a ze stojanu si vybral dubovou hůl s kovovou špicí, ze které vybíhaly drobné kovové stonky kolem celé hole a na vrcholu zakončené velkým listem sloužícím jako rukojeť. Poté jsem se již vypravil do královských zahrad, kde jsem se měl s princeznou setkat.

Dorazil jsem do zatím nádherně prázdných zahrad, které, ač krásné, neměli pro mne ten osobitý půvab jaký měl les, či můj háj zde ve městě. Krása této přírody byla spoutaná a málokterý člověk se dokázal kochat jiným keřem, než tím, který byl vytvarován do podoby draka, či páva.
V altánku stojícím nedaleko seděla již dvojice dam zabraná v konverzaci. Dvojice strážců stála v dostatečné vzdálenosti, aby poskytovala jisté soukromí, což byla běžná praxe. Vyčkal jsem ještě chvíli, než jsem se pomalým krokem vypravil k altánku, kde seděla princezna s jednou ze svých dvorních dam.
“Princezno, milady.” poklonil jsem se zdvořile každé dámě.
“Pokud stále trvá Vaše nadšení tak, jak jste mi jen prezentovala předevčírem, velmi rád Vás provedu naším hájem, avšak...” sklouzne mi pohled na dvorní dámu a dvojici strážných. “...musím trvat na tom, abyste šla pouze a jenom vy.”

Tatínek král

Dračí citadela, východní křídlo, Zlatý salonek
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier, král a královna (NPC)

Síň La Efelien

Falmaar, Dračí citadela, Síň La Efelien
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Eanor Ondoryon a Marcus de St. Amaun

Opravdu jsem se snažil zapamatovat si všechny ty chodby, komnaty, nádvoří a síně, kterých je Citadela plná, ale kdykoli jsem si říkal, že už se tu vyznám, vždy se přede mnou objevilo nějaké nové místo, kde jsem ještě nikdy nebyl. A dostat se zase odtamtud pak nebylo zrovna jednoduché. A jakkoli nádherná Dračí Citadela byla, žít bych tu asi nechtěl. Když je všude tolik krásy jako tady, brzy ji člověk přestane vnímat, což by byla nevýslovná škoda. A navíc, mám mnohem raději jednoduchá, účelně stavěná sídla, nikoli takováto gigantická umělecká díla.

Tento den jsem byl na nohou již v šest ráno a připravený na další obchůzku, kterými jsem si zde krátil volné chvíle. Jakkoli se mi to tu nezamlouvalo, musel jsem to tu dokonale poznat, ať už z povinnosti, nebo jen z čiré zvědavosti, která byla přeci jenom pořád silnější než já. Svou zbroj jsem nechal v pokoji, nebyla zde totiž třeba. Toto místo je dobře bráněno a žádný boj zde nehrozil. Navíc, během dne zde bývá poměrně horko a procházet se tu v plné zbroji není ani trochu pohodlné. Obyčejné šaty, v barvách rudé a bílé, barvách mého rodu, se sem hodily mnohem více. Meč jsem si ale každopádně vzal. Nejen že to byl symbol mého postavení, ale také jsem okamžitě znejistěl, kdykoli jsem ho neměl po ruce.

V těchto krajích lidé vstávají až mnohem později, než u nás doma, chodby tedy byly prakticky prázdné, tedy mimo strážných a služebnictva, kteří zde vykonávali své povinnosti. Považoval jsem to za slabost - čas je příliš cenný, než aby jím člověk plýtval takovou zbytečností, jakou je příliš dlouhý spánek. Rozhodl jsem se tedy využít tohoto faktu a podívat se na místa, která budou během dne dokonale zaplněna, ale nyní jsou doslova oázami klidu a míru.

Jako první jsem zamířil do Síně La Efelien, o které jsem se včera k večeru doslechl. Během složité cesty klikatícími se chodbami, neustálým vyptáváním se sloužících na cestu a pokusech zapamatovat si kudy všude jsem už prošel, abych se dostal zpět a včas na snídani, jsem přemýšlel, co tu něco jako Síň La Efelien vůbec dělá. Nakonec jsem došel k názoru, že toto sídlo obývalo hned několik velkých vládců s ještě většími rodinami, přičemž alespoň někdo z nich musel mít tuto bohyni nějak v oblibě. A lidé bohatí natolik, aby tohle všechno mohli vybudovat, jistě nebrali nějaký zvláštní zřetel na to, jestli tu budou mít o jeden svatostánek boha více, nebo méně.

Když jsem ale konečně vstoupil do sálu, nepřilákala mou pozornost ani tak jeho bohatá a skvostná výzdoba, ale spíše fakt, že jsem zde nebyl sám. Ovšem, na přítomnost stráží nebo sluhů jsem si už zvykl, ale tento muž nebyl ani jedno, ani druhé. Bohatství jeho výstroje značilo, že se jedná o nějakého šlechtice, nebo alespoň velmi úspěšného válečníka. Navíc vypadal, jako by byl po velmi dlouhé a vyčerpávající cestě a že neměl ani čas sundat si zbroj. Čas a nebo chuť.

Onen muž mne také okamžitě zpozoroval a ihned se představil, neměl jsem tedy čas o něm dále přemýšlet. V několika málo slovech mi ale prozradil naprosto vše, takže hloubat nad tím už dále nebylo třeba. Amaun. Vážený šlechtický rod z Lyonessu. A tomu, že Marcus pochází zrovna odtamtud, odpovídal i jeho zjev, chování a mluva. Lyonesští rytíři vždy mluvili, jako by spolkli sbírku rytířských románů. Tento zvyk jsem neuznával. Na mužích jsem si vážil především jejich činů a ne toho, jak je dokázal podat. Přesto, žádný z nich neměl rád, když někdo mluvil jinak, než oni. Bylo by tedy neslušné dávat svou nelibost hned najevo.
"Je mi ctí," odpověděl jsem rytíři na pozdrav podle rytířských obyčejů. "Sir Eanor Ondoryon, k vaším službám. Vskutku krásné místo, máte pravdu. Jistě jste sem však nepřišel jen proto, abyste obdivoval místní výzdobu. Co vás sem přivádí?"

Síň La Efelien

Falmaar, Dračí citadela, Síň La Efelien
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Eanor Ondoryon a Marcus de St. Amaun

U pana krále

Tatínek krá II.

Krásny deň....v Hostinci!

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Norton

Dôverný rozhovor

Dračí citadela, Zlatý salonek a Kráľovské záhrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier, spočiatku aj král a královna (NPC)

Síň La Efelien

Mírně jsem pozvedl jedno obočí. Chvíli mi totiž trvalo rozluštit jeho květnatou řeč a přetvořit ji zpět na běžnou prózu. Mluvit s lyonesskými bylo prostě - jak to jen správně říci a nikoho neurazit - obtížné.
"Jsme tu z docela podobných důvodů, sire. Také čekám, až budu moci být v přítomnosti našeho nejvznešenějšího krále. Můj otec mne sem totiž poslal, abych tu byl k jeho službám. Jen listiny žádné nenesu," dodal jsem, jakoby lítostivě, aby se mohl cítit ještě vznešeněji a důležitěji. Mlčky jsem pak pozoroval, jak se tento slovutný rytíř modlí. Ne, že by mne nějak zvlášť lákalo se k němu připojit, spíš mne zaujal jeho zápal a víra, která se dnes na tomto světě už jen tak nevidí.

Po chvíli jsem si ale řekl, že dále pozorovat modlícího se muže by bylo nezdvořilé, ne-li neslušné. Svou pozornost jsem tedy obrátil opět na zdejší výzdobu. Byla vskutku skvostná, ale doba, se kterou jsem zde, mezi všemi těmi nádherami strávil, mne už nejspíš zvládla otupit. Hlavou se mi tedy honily všelijaké myšlenky, týkající se především plánů na strávení celého dne, který mne ještě čeká. Docela mne lákalo zjistit, jaké poselství tento rytíř vůbec přináší, a hlavně jak hodlá býti oním příkladem pro zdejší město. První část nejspíš uvidím, přeci jenom je mou povinností pozorovat krále při práci a být mu pokud možno nápomocen. Ale ta druhá část... no, uvidíme. Přeci jenom, neuškodilo by mi pro jednou pozorovat tu pravou krásu, stvořenou z masa a kostí a ne z kamene a zlata, která je k vidění zde.

Důvěrný rozhovor

Dračí citadela, Zlatý salonek a Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier, okrajově král a královna (NPC)

Setkání s králem

Eanora i modlícího se Marca vyrušil zakašláním tajemník Jeho Veličenstva, který se z ničeho nic objevil v portálu Síně. „Sire Eanore, Sice Marcu, prosím, následujte mne. Jeho Veličenstvo vás očekává v Trůním sále. Prosím, rozhodněte se, kdo z vás přednese své poselství první. Jeho Veličenstvo vás očekává oba dva“

S tím vám pokynul rukou abyste ho následovali a vyrazil do bludiště chodeb Citadely přímo k trůnnímu sálu. Nyní již bylo na chodbách mnohem živěji než brzy ráno. Celý palác byl probuzen a denní povinnosti poháněli lid sem a tam. Královští úředníci, kteří se ve spodních patrech citadely starali o byrokracii a řízení země, se na chodbách objevovali po celých hejnech. Tuny spisů, brk a krabiček s kalamáři cestovali sem a tam. Jak kdysi prohlásil jeden moudrý muž, království fungují na papíře a toto Království nebylo výjimkou.

Před mohutnými dubovými dveřmi, vstupem do trůnního sálu, stála šestice těžce vyzbrojených dračích gardistů. Žádná známá tvář, přesto si všechny poměřovali bedlivým pohledem. Těmi všemi byli myšleni prosebníci, kteří se táhli v dlouhé linii po stranách chodby. Ať již se jednalo o obchodníky, nižší šlechtice anebo dámy, které si přišli stěžovat na své manžele…každý měl právo přednést svou stížnost koruně. To však neznamenalo, že se dostanou přímo ke králi. Skupinka úředníků je před trůnním sálem rozdělovala na několik skupin a posílala je buď ke kancléři, správci pokladu, nebo mistrovi práva (případně jejich zástupcům v úřadě). Jen minimum lidí se dostalo tak daleko, aby mohlo předstoupit před krále. Dnes ráno jste takovými byli jen vy dva.

Došli jste až k dubovým dveřím a strážní je před vámi rozevřeli. Byli jste očekáváni. Královský ceremoniář šel první a vy hned za ním. Trůnní sál byl ohromný. Mohutná klenba nad hlavami byla přidržována stejně mohutným sloupovým po obou stranách trůnního sálu. Ve stínu těchto sloupů stáli obrnění dračí gardisté jako sloupy. Přesto jste nepochybovali o tom, že vás bedlivě sledují na každém vašem kroku.

Na konci sálu byl pak na vyvýšeném stupínku samotný dračí trůn, trůn králů vytvořený Ondorem samotným. Na něj sedával nejmocnější muž známého světa a nyní to nebyl nikdo jiný než král Lucerys Ondoryon, jenž na vás ve vší své autoritě shlížel. Po jeho pravici byl menší trůn náležející královně, nyní byl však prázdný. Nakonec tu bylo několik dalších pohodlných křesel v oblouku pod trůním stupínkem po obou stranách. Na nich sedávali královi nejbližší poradci, případně členové rodiny, kteří tak mohli být přítomni při královských soudech a podobných aktivitách. V jednom z těchto křesel seděl princ Maegor Ondoryon, černá ovce rodiny. Nejspíš se rozhodl, či jak by možná řekl on sám, uvolil se poctít svého bratra svými moudrými radami. Tohle bude zajímavá audience, o tom není pochyb.

„Vaše Veličenstvo, sir Eanor Ondoryon, syn Laenora Ondoryona, lorda z Černé růže, přišel žádat o slyšení. Sir Marcus de St. Amaun, syn Theodora de St. Amaun, hraběte ze St. Amaun ve velkovévodství Lyonesském, přišel žádat o slyšení a přináší dopisy od svého otce hraběte,“ promluvil překvapivě silným hlasem královský ceremoniář poté, co se králi hloboce uklonil.

„Děkuji, Philippe,“ promluvil král načež královský ceremoniář zopakoval svou poklonu a vzdálil se do stínu jednoho ze sloupů tak, aby nerušil, přesto aby zůstal po ruce, kdyby Jeho Veličenstvo něco potřebovalo.

„Nuže, pánové, co vás přivádí?“ tázal se král s lehkým úsměvem na rtech. Situace to byla vskutku neobvyklá. Obyčejně přijímal král lordy a rytíře jednotlivě, aby měl soukromí na jednání. Přesto vás dva přijal zároveň, jako kdyby věděl víc než vy. Pravda, to je klidně možné. Lucrenovi špehové jsou všude a zásobují korunu neustálým proudem informací. Kdo ví, co zjistili na vás…Na každý pád, nyní je to na vás.

Trůní sál Dračí citadely ve Falmaaru.

Rodinné setkání po letech

Vila Blackpoolů, Falmaar
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi, Jean Surret (NPC)

Setkání na „střeše“

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Až teprve ve chvíli, když už stojím skoro tváří v tvář princezně Rhaenerys, si všimnu, že má na sobě jen noční košili.
Koutky rtů mi sotva znatelně zacukají v úsměvu. Ohlédnu se přes rameno, abych se ujistila, že se nikdo další nedívá. A vskutku, na první pohled nevidím nikde ani živáčka, což nebude náhoda. Rhae je tady doma a musí moc dobře vědět, kdy bývají sluje prázdné.

Otočím se zpátky k princezně, která se začne vyptávat na důvod mé návštěvy.
Dobrá otázka. Sama jsem ještě včera netušila, že se tady objevím. Obvykle se mi však vyplácí těmto impulzivním rozhodnutím naslouchat.
Neodpovím jí hned. Nejprve si uvolním chrániče loktů a svléknu si rukavice. Poté, když mám konečně volné ruce, se rychlými pohyby hbitých prstů v přesné souhře začnu uvolňovat ze sevření zbroje. Přezky cvakají a lupou v cinkavé harmonii.
„Nebyl to tak úplně plán,“ prohodím na vysvětlenou a když poslední řemínek povolí, zůstane mi pár vysokých bot, jezdeckých kalhot, pas objímající korzet a lehká tunika.

„Pár dní se zdržím,“ pousměji se na Rhae a s náručí chráničů a helmice se vydám k Altaris.
Ta zatím pokojně sedí na místě. Kdybyste ji neslyšeli dýchat, mohli byste si ji klidně splést se sochou. Její modravé šupiny už za ta léta, co je na světě, tak ztvrdly, že by si nezadaly s těmi nejtrvdšími broušenými kameny. A ač v ní třímá neskutečná energie, celé hodiny dokáže nehnout brvou. Rozložení si sil. Tak tomu alespoň říkával můj mistr šermu, když mě nutil, abych neplýtvala dechem a teplem.

Položím úhledně složenou hromádku dračici k nohám. Ze zjevných důvodů nemám sebemenší starost, že by mi je kdokoli ukradl.
Na dotaz, zda jsem nemohla spát, potřesu souhlasně hlavou.
„Potřebovala jsem se rozptýlit. A možná... si i něco rozmyslet.“ Pokrčím rameny a na okamžik se zadívám na Rhae kritickým okem.
Nechápejte mě špatně: je krásná, ostatně všichni Ondoryoni jsou spanilí a rovni sochám svých předků. Krom své nejbližší rodiny ale vídám většinou členy královského rodu při formálnějších příležitostech. Nazdobené, korunované a oblečené do drahých látek.
Bez všeho toho pozlátka jde ale vidět skutečná krása, taková, na kterou běžný smrtelník nedosáhne.
Jedním ladným pohybem si sáhnu k rameni a odepnu svůj safírově modrý plášť. Přeložím si jej přes předloktí a nabídnu jej Rhaenerys.

„Nechtěla bys doprovod?“ zeptám se přátelským tónem. Tak nějak předpokládám, že toulání se na vlastní pěst v nedbalkách není něco, co by Vaeron u svých dcer schvaloval. A my, dcery, musíme občas držet při sobě.
„Je něco nového ve Falmaaru?“

Dôverný rozhovor

Dračí citadela, Kráľovské záhrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Visenye trvalo, než odpověděla, a když to konečně udělala, pravý důvod svého příjezdu neodhalila. Rhaenerys ji i Altaris se zalíbením pozorovala a přitom objímala spodek krku vlastní dračice. Ještě další chvíli mlčky čekala, jestli jí Visenya prozradí něco dalšího.
"Vím, že to nebyl plán," usmála se zlehka, "kdyby byl, o tvém příchodu bych věděla. Ale jsem ráda, že tady jsi a že se nechystáš hned pryč." Na chvíli se odmlčela a zaváhala, zda se vyptávat dál; bylo zřejmé, že Visenyu něco trápilo, ale Rhaenerys jí nechtěla příliš zasahovat do soukromí, neboť se jí líbilo mít s ní ten tichý okamžik jen pro sebe, a ačkoliv jí chtěla nabídnout svou podporu, bála se, že by se mohla najednou stáhnout.
Ucítila na sobě Visenyin zkoumavý pohled a znovu se zastyděla. Do bledé tváře se jí vkradl ruměnec: se společností nepočítala, a teď, když si byly jejího stavu vědomy obě, cítila se ještě hůř než pouze nahá a napadlo ji, že Visenya uvidí až příliš, že ji uvidí nahou až na kost. Přesto tam dál nehybně stála, vlasy spadané do obličeje, dlaně jemně položené na Zalantisiných šupinách, vzdálená ženě, kterou byla ve své největší podobě, kdy byla pokryta zlatem a šperky; stála tam v podobě nejčistší. Jeden úder srdce a pak druhý: pouhý okamžik.
Pouhý okamžik než si Visenya svlékla svůj plášť a nabídla jej Rhaenerys. Ta odstoupila od Zalantis, plášť s vděčností přijala a přehodila si ho přes ramena. Pak se usmála. "To bych moc ráda," začala, jemně uchopila Visenyu za předloktí a vydala se pomalým krokem ze sluje ven. Našlapovala opatrně a tiše. "Nového, to záleží. Všechno běží stále stejně. Ale pokud vím, chystá se sem dnes několik návštěv, i když pochybuji, že se s nimi sama setkám. A pak…" Vesele se na svou společnici podívala. "Pak chystám něco já. Čtení poezie – možná něco víc. Představ si to… Vprostřed zahrad, několik talentovaných básníků přednášejících své básně, někdo hrající na loutnu nebo flétnu, lehké občerstvení, kolem nás květiny… A možná malíř. Myslím, že taková scéna by se na plátně vyjímala. A teď, když jsi tady, mi nemůžeš odepřít potěšení z tvé přítomnosti a musíš zůstat, dokud celou věc nezorganizuji. Ostatně jsi říkala, že potřebuješ trochu toho rozptýlení. A těch pár dní ti dá i čas a snad trochu klidu na přemýšlení. Navíc už vidím výraz těch básníků po tom, co nám přednesou své nejlepší verše, a najednou do toho vstoupíš ty a všechny je trumfneš. Prosím, řekni, že zůstaneš."

TKLIVÉ TÓNY, PROBUZENÝ MEDVĚD
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Northon

Princezna v zahradách

Falmaar, Dračí citadela, Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Alyssane Ondoryon, Fiona Woodlaw a později Nalfaerin aep Elläsia

Tady nemám co dělat

Důvěrný rozhovor

Dračí citadela, Zlatý salonek a Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys a Violet Rosier

Setkání s králem

Památná noc

Podnik Iteina Studna byl legendární i na poměry Falmaau. Přesněji řečeno, zdejší dívky, jež poskytovaly různorodé služby, byly tím, co přinášelo luxusnímu nevěstinci onu skvělou pověst. Nikdo by si však nedovolil označit Iteinu Studnu za bordel. To ne. Toto byl luxusní podnik s dámskou společností pro bohaté gentlemany. Místní děvčata byla tím nejlepším, co si ve Falmaaru mohl muž koupit. Někteří sice tvrdili, že „U Nymfy“ je lepší obsluha víno, ale nikdo se nehádal ohledně kvality poskytovaných služeb, kterými Iteina studna proslula.

Nejspíš proto zrovna sem zavítal princ Daemon poté, co ve společnosti svých kumpánů sira Ogiera, sira Gawaina a sira Valianta vjel do hlavního města Království. On sám byl relativně v pohodě, neboť cestoval v sedle draka, jeho společníci však měli plná ústa prachu z cest a nutně potřebovali zvlažit jazyk něčím chutným a uvolnit ztuhlé svalstvo v těle. A tak zatímco Daemon seskakoval z Nalgaroxe v dračí sluji v Citadele a rozebíhal se směrem ke stájím, odkud hodlal vzít koně a zamířit za svými kumpány, ti se již rozvalovali v Iteině Studně a prolévali hrdlem pohár za pohárem. Všichni pocházeli z bohatých a mocných rodů, neměli tedy hluboko do kapsy a mohli si dovolit to nejlepší…a ve velkém.

Když Daemon dorazil do Studny, zastihl své kumpány už rozjařené s rudými tvářemi, úsměvy na tváři a s rukama plnýma…ženských křivek. Smích a hlomoz (vzdychy a výskání) v místnosti byly ohlušující. Kumpáni Černé legie tu nebyli jedinými „gentlemany“, přesto hlučeli ze všech nejvíce a jeli ve stylu „po nás potopa.“ Těch pár měsíců strávený na Hranici, kde nejbližší děvče ze samoty u lesa byla hotová netykavka (když nepočítáme Boadicceu Nazair…nikdo však neměl chuť umřít v bolesti), se muselo nějak projevit. Každý z kumpánů měl kolem sebe hned dvě tři holčiny a nezdálo se, že by si chtěli stěžovat.

Jen co si holčiny všimli vstoupivšího prince, hned se k němu tři vydali. Smyslný krok, krásná těla…princ si taky nemohl (a ani nechtěl) stěžovat. Tina, Anna a Xira se neostýchaly ani v nejmenším a princ brzy seděl v jednom z křesel obsluhován děvčaty dle všech jeho potřeb.

Druhého dne ráno, v pondělí, se princ probral v jednom ze soukromých salónků v propletenci nahých těl. Vlastně si už ani nepamatuje, jak se tam dostal a co všechno se dělo poté, co do sebe nalil desátý pohár vína, zdá se však, že to byla vskutku památná noc. Jeho kumpány nebylo nikde vidět a lze předpokládat, že dopadli úplně stejně v některém z dalších pokojíků. Děvčata stále ještě spokojeně spala a princ tak měl spoustu času na přemýšlení…například o tom, co by si asi pomyslela Rhaella, kdyby o tomhle věděla.

Včerejší noc v podniku „Iteina Studna“, Falmaar, Tržní náměstí

Matej dé Krox

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Fergus Northon

Setkání s králem

Setkání s králem

Král Marcovi samozřejmě pokynul, aby se postavil hned poté, co Maegor dočetl listiny hraběte ze St. Amaun. Po většinu doby, co je jeho bratr četl, pozoroval král jak Marca, tak i Eanora a jejich reakce na Maegorův přednes dopisu, ať už byly jakékoliv. Poté nastala chvíle ticha, kdy se zdálo, že král přemýšlí uvažuje o žádosti, která mu byla předána.

„Dobrá,“ začal, „nevidím nejmenší problém v tom, aby si zůstal na Našem dvoře a určitě tu pro tebe budu mít úkol hodný tvých schopností, Sire Marcu. A možná se ukáže, že náš drahý bratr princ nebude daleko od pravdy. Uvidíme…Prvně však, než k tomuto úkolu přejdeme, bych si rád vyslechl, s čím přichází náš mladý Eanor od našeho drahého bratrance z Černé růže. Myslím, že to bude neméně podnětné. Nuže, sire Eanore?“ Domluvil král a vyzval mladého dračího jezdce z Černé růže, který byl navíc švagrem přítomného Maegora, aby promluvil a přednesl důvod své návštěvy královského dvora.

Mezitím si s uctivou úklonou písař od Maegora převzal dopis od hraběte a již s ním spěchal do pracovny, kde bude dopis archivován pro případné budoucí potřeby. Skvěle fungující státní správa je přeci jen klíčem k úspěšně vedenému království.

Vzhůru do ráje

KVÁDR NEOTESANÝ
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Vinfried (NPC), Fergus Northon okrajově

Setkání s králem

Z mého přemýšlení o plánech na dnešní den mne brzy vyrušil králův tajemník s poměrně jasnými instrukcemi. Jsme předvoláni před krále. Konečně. Zprvu jsem pocítil mírné bodnutí pocitu nespravedlnosti, jelikož zatímco já se k našemu vladaři bez sebemenšího úspěchu snažil dostat po celé dva týdny, tadyhle Marcus jen přijde a už je na řadě. Ten ale okamžitě vystřídal mnohem silnější pocit nadšenosti a vzrušení. Uvidím krále! Konečně!

Mé nadšení nezkazila ani přehnaná byrokratická probírka, kterou jsme si chtě nechtě museli projít. Nemám rád úředníky. Náplň jejich zaměstnání podle mě dosahuje maximálně toho, že dokáže ulehčit ty problémy, které by bez nich vůbec neexistovaly. Samozřejmě chápu, že dnešní zkažená společnost se bez nich už prakticky neobejde, ale i tak se s nimi snažím stýkat a komunikovat co možná nejméně. Dnes jsem to ale rád přetrpěl.

Jejich probírka byla naštěstí poměrně krátká, překvapivě ne moc ponižující a do samotného trůnního sálu jsme se nakonec dostali jen Marcus a já. O to více jsem si ale mohl užít ten pocit, když jsme do sálu konečně vešli. Pohled na skvostný dračí trůn, krále Luceryse samotného a všechny jeho dvořany, jejichž přítomnost svědčila spíše o nějaké vážné poradě či soudnímu líčení a ne jen k obyčejnému předání poselství.

Tohle všechno na mne dolehlo tak, že jsem na chvíli ani nebyl schopen slov. O to jsem byl raději, když se jako první ozval právě Marcus, který svou květnatou, i když poněkud skromnou řečí králi a jeho dvoru oznámil důvod své návštěvy. Pousmál jsem se nad přímým přístupem Maegora Ondoryona k jeho poselství, který se mi po pravdě docela zamlouval, a spolu s ostatními se zaposlouchal do jeho znění, které jako bych už někde slyšel. Co naplat...

"Vaše veličenstvo," uctivě jsem se poklonil králi, když na mne přišla řada, "obávám se, že nepřináším již nic nového, co byste před malou chvíli již neslyšel. Stejně jako zde přítomného sira Marcuse i mne vyslal můj otec, lord Laenor Ondoryon, k Vaší výsosti takříkajíc "na zkušenou". Mám zde být k dispozici Vaší výsosti a získávat zkušenosti tady na dvoře, které se mi, jako budoucímu pánovi Černé růže, budou jistě hodit."

Setkání s králem

Falmaar, Dračí citadela, Trůní sál
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Eanor Ondoryon, Marcus de St. Amaun a Maegor Ondoryon

Vila Blackpoolů, Falmaar
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi, Jean Surret (NPC)

Sídlo Hraničářských hrabat

Fergusovi cesta skrz palácovou čtvrť k panství Thalonů netrvala nijak dlouho. Sotva deset minut prodírání se davem, který se na ulici pomalu tvořil. Většinou se jednalo obchodníky s koši a kárkami, kteří mířili z jednoho náměstí na druhé. Jen co sešel ze Sluneční ulice na Hraniční, hned měl víc prostoru k dýchání, i když pro Hraničáře tu bylo stále příliš mnoho lidí…někdo by řekl, že až zbytečně mnoho.

Nakonec si přeci jen dorazil před železnou bránu paláce Thalonů. Oplocení v podobě kamenné zídky se táhlo kolem celého, ne moc velkého pozemku a bylo zarostlé břečťanem. Thaloni měli rádi své soukromí. Přes zeď byla vidět jen střecha paláce, či spíše větší vily, která měla dokonce přistavenou i opevněnou věžičku se vším všudy. Thaloni neberou vážně jen soukromí, ale i vlastní obranu. Ať již jsou na Hranici, nebo v hlavním městě. U brány stála dvojice strážných opírajících se o kopí a bedlivě střežící vstup do „paláce“. Oba to byli na první pohled ostřílení Hraničáři, kteří zde normálně službu nevykonávají. Nejspíš přijeli s některým z Thalonů, kteří zde nyní pobývají, přímo z Hraniční služby. Jo, s těmihle chlapíky si není radno zahrávat. Ti vědí, co je to skutečná válka a boj.

Poté, co si požádal o slyšení u někoho ze zdejších pánů, nebo paní, jeden ze strážných odešel za bránu, zatímco druhý si tě měřil podezíravým pohledem. Sice si tvrdil, že si Hraničář, ale to nemuselo nic znamenat. Opatrnost je pro přežití příliš důležitá, jak ví každý Hraničář.

Po chvíli se druhý strážný vrátil a doprovodil tě do vstupní haly panství, které se před tebou za bránou objevilo. Nakonec tě dovedl až do malého salonku, kde, již byla osoba, kterou si hledal. Tedy, je otázkou, jestli si hledal zrovna ji.

„Má paní, Fergus Northon, druhý syn lorda Emoryho,“ představil tě strážný a na pokyn paní domu následně opustil salonek. Paní domu, ať to byl kdokoliv, byla vskutku překrásná. Neměla Thalonské rysy a musela být tedy nejspíš přivdaná. Nemohlo ji být víc jak pětadvacet let, alespoň natolik mladě vypadala.

„Fergusi Northone, vítejte,“ pozdravila tě poté, co se postavila ze svého křesílka, aby tě uvítala, „jsem lady Livia de Croix z Encyry, a ano, Galhard Thalon je můj muž. Pokud hledáte někoho z Thalonů, musím vás zklamat. Ve Falmaaru vyjma mě je pouze mladá Lilith a ta je v Citadele u své paní. No a pak dvě mé malé děti Amelie a Valentia. Nikdo víc. Však víte lépe než já, že Hranice své muže pouští málokdy. Přesto, v zastoupení rodu jsem zde nyní já. Co pro vás mohu udělat?“

Thalonský palác v Palácové čtvrti ve Falmaaru

Setkání s králem

Král si vyslechl důvod návštěvy sira Eanora a ke konci již začal přikyvovat. „Tušil jsem, že to bude důvodem. Bratránek Laenor už není nejmladší a rád vidím, že jeho nástupce je rytíř a muž jak se patří. Černá růže bude mít dobrého pána a věřím, že i nadále bude pevnou oporou trůnu. To mě uklidňuje. Děkuji ti Eanore.“ Lichotky od krále? Nezvyklé. Zvláště pro tak mladého muže.

Maegorův nápad krále skoro rozesmál. No, nebyl to víc než lehký úsměv na tváři, ale to bylo u Luceryse dost. „Ano, dohlédnout na Malaeryse, to je vskutku úkol hodný hrdinů z pověstí. Naneštěstí to pro teď nebude třeba. Pokud se nemýlím, je Malaerys stále v hostinci U Modráska v přístavní čtvrti na jihu. Alespoň to tvrdí moji lidé. Což však nebude bránit Eanorovi a Marcovi se tam po cestě zastavit a zjistit, jestli tam skutečně je a jestli neprovedl něco…řekněme nepatřičného. Klidně ho pak přiberte mezi sebe, pokud se mu bude chtít. Ondor ví, že ten kluk by potřeboval životní lekci víc, než kdokoliv jiný.“

Poté se král zadíval na jednoho úředníků, ten nadskočil a přispěchal s pergamenem, který svému králi s úklonou předal. Král ho rozevřel, proletěl, našel, co hledal a směrem ke dvojici rytířů poté dodal.
„Váš úkol bude o dost méně výchovný. Využiji toho, že zde jste a využiji toho, kým jste. Čestný rytíř Lyonessu, pro kterého jsou úplatky smrtící urážkou, a dědic Černé růže z dračí krve. Oba skvělí šermíři a válečníci, modrá krev. Ondor by si nemohl na úkol, kterým vás pověřím, přát lepší osoby,“ zahájil král a pustil se do popisu úkolu, „ale k věci. Jde o problém, který nám vykvetl v přístavní čtvrti a pomalu se šíří přes okolní čtvrtě dál. Snad i do čtvrti palácové, pokud v ní samotné nemá původ, což by mne nepřekvapilo. Je to problém s Fagarským prachem. Černý trh s touto odpornou drogou zažívá v posledních měsících ohromný nárůst a já nechci, aby se mi z Falmaaru stal další Amiccos, kde bude fetovat každý druhý. To nedovolím!“

Poslední slova král doslova zahřměl. Zdá se, že tento problém ho opravdu znepokojuje. Dost možná za tím vším je i něco víc, kdo ví. „Lucrenovi agenti, kteří se pokusili infiltrovat síť drogových dealerů zmizeli. Beze stopy. Stráže, které do přístavní a skladištní čtvrti vyslal Mistr práva, nic nenašli, či alespoň tvrdí, že nic nenašli. Nic bych nedal za to, že byli uplaceni. Stejně jako někteří z agentů, kteří nezmizeli a kteří nám bezpochyby podsouvají falešné informace. Fagarský prach svým prodejcům vydělává jmění a mohou si dovolit uplácet...Toho se však ve vašem případě bát nemusím, že?“

Tázal se a nechal vám chvíli na zpracování informací, případně nějakou krátkou odpověď.
„Po vás dvou chci, abyste se tam vydali. Sami, se strážemi, to je mi jedno. Jak uznáte za vhodné. Ale chci, abyste našli někoho výše postaveného mezi prodejci Prachu. Někoho, kdo nám pomůže tu síť rozbít. Najděte mi někoho, kdo něco ví a věřte, že vám tuto službu nezapomenu a informuji oba vaše otce o tom, co jste vykonali v zájmu koruny. Rozumíme si?“

Vzhůru do háje

Excelence Nalfaerin aep Elläsia

Falmaar, Dračí citadela, Královské zahrady -> Elfí háj
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Nalfaerin aep Elläsia a Alyssane Ondoryon

Když jsem s princeznou vyrazil stále ještě relativně prázdnými zahradami směrem k Elfímu háji, začal se mi již v hlavě rodit nápad, jak této mladé dámě ukázat, jak se věci mají. Na to však ještě byl čas a jelikož by bylo krajně nezdvořilé strávit cestu mlčením, raději jsem se pustil do běžné konverzace.
“Výsosti, musím se přiznat, že prvně jsem byl striktně proti, abyste se do háje mohla podívat. Neberte to ovšem prosím jako jakousi zaujatost, či antipatii vůči vaší osobě, ale spíše se pokuste pochopit mé důvody. Elfí háje jsou téměř přímým propojením s naším domovským lesem, což je pro nás elfy velmi důležité. Jen velmi neradi pouštíme mezi naše stromy někoho jiného z důvodu, že se obáváme narušení tohoto spojení, což by mohlo mít nemalé důsledky.
Z toho důvodu vás ještě musím upozornit, že tato návštěva je opravdu jen velmi výjimečná a to ještě na přímluvu královny.
Teď mne ještě napadá,...” pozastavil jsem se na chvíli s myšlenkou, která mi zrovna proplouvala hlavou. “... co vlastně očekáváte, že v mém háji objevíte?” S lehkým úsměvem jsem se otočil na princeznu po mém boku.

Po chvíli jsme konečně dorazili k Elfímu háji. Mohutné stromy se tyčily do výšky a převyšovaly vše krom Dračí citadely. Před vstupem mezi dřevěné velikány jsem se ještě otočil na princeznu s poslední žádostí.
“Ještě jedna záležitost princezno. Až budeme v lese, držte se neustále u mne. Nikam sama nechoďte, s nikým jiným se nezastavujte. Kdybyste se ztratila, háj sám pozná, že v něm nemáte co dělat a v lepším případě by vás ze svého nitra vyvedl ven.”
Poté jsem již mohl přijít ke svému nápadu. Omluvil jsem se princezně a na chvíli jsem poodešel stranou, kde jsem utrhl drobný semenáček právě rašící květiny. Vrátil jsem se zpět za princeznou a ukázal jí nevyvinutý život.
“Přijměte prosím Výsosti tento dar z Elfího hvozdu.” S tím jsem si přiložil semenáček k ústům a cosi mu v rychlosti pošeptal. Chvíli se nic nedělo, avšak poté jakoby květina ožila a skoro manickou radostí z možnosti růstu vykvetla v překrásný květ. Usmál jsem se a drobnou úklonou poděkoval květině. Květ se ještě s poslední silou růstu nahnul nejprve mým a poté princezniným směrem téměř ve snaze imitovat poklonu, jíž se mu dostalo.
Teprve když jsem již cítil, že květina přestala mít touhu po dalším růstu, předal jsem ji princezně.
“Při správné péči by vám měla vydržet velmi dlouho moje milá. Možná to není z vašeho pohledu žádný honosný dar, ale pro elfa se jedná o jedinečný symbol života, vitality, krásy a elegance. Myslím, že právě proto se k vám bude velmi hodit.”

Drak a Stín

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Setkání s králem

Falmaar, Dračí citadela, Trůní sál
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Eanor Ondoryon, Marcus de St. Amaun a Maegor Ondoryon

***

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Překvapivé setkání

Rodinné setkání po letech

Vila Blackpoolů, Falmaar
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi, Jean Surret (NPC)

Princ se chce bavit !

Nejmladší z princů královské krve, druhý syn prince Aemona a milovaný synek princezny Maelyn Augaryon, byl problémový případ. To věděl každý v Citadele. Od nejnižšího poskoka po samotného krále. Všichni věděli, že Malaerys je prostě rozmazlený fracek, na kterého je si třeba dát pozor. Nejen proto, že by se vám mohla stát nehoda, ale taky proto, že nad ním princezna Maelyn (a díky tomu i Aemon) držela ochranou ruku.

A Malaerys své volnosti skutečně využíval jak se patří. Pokud mu někdo řekl A, udělal B, pokud mu řekl tam nechoď, to se nehodí…druhý den tam byl jak na koni a užíval si to plnými doušky. Zakázané ovoce chutná nejlépe, říká se. A princ Malaerys miloval zakázané věci.

Nejspíš proto si ze všech možných podniků a hospod ve Falmaaru vybral zrovna přístavní pajzl U Modráska. Jeden z nejhorších možných hostinců, co jich v hlavním městě je. Pokud hledáte místo, kde se shází ta nejdrsnější a nejnebezpečnější spodina z celého města, je to bezesporu tady. Námořníci všech možných národností, hrdlořezové, žoldáci, šarlatáni a zaříkávači, cikáni, co čtou z ruky, lehké děvy těch nejhorších mravů, polykači ohně, vrhači dýk, bardi, jež zpívají ty nejoplzlejší písně a do toho všeho spousta alkoholu a dost možná i drog. Prostě místo, kam by princ za žádných okolností zavítat neměl. Pokud by ho chtěl někdo odstranit, tady by to mohl udělat jedna dvě a nejspíš by si toho ani nikdo nevšiml. To je samozřejmě přehnané. I princ tušil, že mezi štamgasty bude rozeseto několik králových či Lucrenových lidí, kteří budou na situaci dohlížet, kdyby snad náhodou bylo třeba zasáhnout…přesto toto skutečně nebylo místo, kde by měl být princ viděn.

Paradoxně, místní byli z princovi návštěvy tohoto pochybného establishmentu nadšeni. Chvíli poté, co se princ usadil k jednomu ze stolů (ještě včera večer) přisedli k němu postupně někteří z místních a princ s nimi následně jedl, pil a hrál kostky a karty až do rána. Princova malá společnost byla samá pochybná individua. Co jiného očekávat v takové putyce. Po jeho pravici seděl námořník, důstojník jedné z obchodních lodí z Iskandaru, jakýsi Abdul Salham ibn Chufi, prapodivné jméno pravda. Kostky hrát však uměl a prince obehrál o několik zlatek. Vyprávěl též šílené příběhy z dalekého jihu. O mořských obludách a o nádherných ženách ze dvora šáha šáhů.

Naproti princi seděl místní námořní pobuda a chlapík, který prý procestoval sedmero moří jakožto námořník. Odhadem byl původem z Ostrovů, nebo byl syn nějaké lehké děvy z Falmaaru, a jeho otec byl Ostrovan? To si Malaerys už nepamatoval. Hlavní bylo, že to byl frajer, co během noci rozbil hubu třem jiným námořníkům, co přišli prince otravovat. Svalnatý byl dost a pro ránu nešel daleko. Taky klel jako nikdo jiný. To se Malaerysovi nejspíš líbilo. Říkával si Rollo Mlátička.

Po levici princi seděl mohutný grobián, žoldák a prý i nájemný zabiják, pokud tomu chcete věřit. Hora svalů s obouručním mečem na zádech. Drsňák, mlčenlivý jako hrob. Za celou noc promluvil sotva dvacet slov. Ale karty hrál dobře…prohrával. Jediné, co si princ zapamatoval, bylo jméno. Bulgo.

Posledním z party byla slečna, lehká děva Zara, která seděla od večera princi na klíně a nehnula se od něj na krok. Nebudu zde rozepisovat, co vše s ní princ prováděl, když si odskočil s pískem…řekněme, že své povolání ovládá skvěle.

Společně tato pětka chlastala a hrála po celou noc až do rána. Postupně všichni usnuli tam, kde seděli. Včetně prince, který si ustlal na Zařiných ňadrech. Ráno…to ještě spali…ale s příchodem dopoledne, se postupně probouzeli a pajzl začal znovu ožívat. Často prapodivnými zvuky ne nepodobným zvracení a skučení bolavé hlavy. Těžká jsou rána opilcova.

Hostinec U Modráska v Přístavní čtvrti ve Falmaaru

Drak a Stín

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Setkání na střeše

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Nejprve mě trochu překvapí, když se mě Rhae chytí za paži, ale když sklouznu pohledem k jejím bosým nohám, pousměji se a zvolním krok tak, aby mohla opatrně našlapovat.

Připomíná mi trochu elfí víly z příběhů, pomyslím si a opětuji princezně veselý úsměv.
„To zní skvěle,“ přitakám a zamířím po boku princezny k nejbližšímu otvoru, jakých je ve stěnách slují nespočet. Krátkým tunelem se dostaneme níž do centrální síně. Nikdo krom Ondoryonů sem nemá přístup, a to z dobrého důvodu. A nikdo se ani do spletitého systému uměle vytvořených jeskyní nežene. Kdekoli tam může číhat některý drak a nikdy nevíte, co mu zrovna přeletí přes nos.

„A koho tam pozveš? Nějaké místní básníky a bardy? Nebo i z širšího okolí?“ ptám se Rhae se zájmem.
Když navrhne, že bych se měla sama zapojit do recitace, oči se mi rozšíří v úleku.
„Já?“
Opřu se do těžkých vrat, která dělí sluje a síň od zbytku hradních prostor. Pěkně masivní brána odhlučňuje obytná patra Citadely a taky jasně stanovuje čáru, po niž se smí odvážit kdokoli cizí.

„Recitace mi moc nejde,“ omluvně se otočím k Rhae, zatímco jí otevírám opřená zády do křídla brány. „Mám raději tanec nebo divadlo. Slyšela jsi o těch divadelních společnostech, co vznikají v Amiccosu?“



Za branou kus opodál postává dvojice strážných. Nervózně popocházejí na místě a jakmile si všimnou Rhae, s úlevným výrazem se vydají mlčky k nám.
Čekám, že snad něco řeknou nebo se budou ptát, kde byla, ale oba muži se jen duchapřítomně zařadí za nás jako němé stíny. Povytáhnu obočí a nenápadně na Rhaenerys zamrkám.

Zastavím se na nejbližším rozcestí. Nejvyšší patra s přijímacími salonky a síněmi sice znám, ale nepamatuji si, kde má kdo z královského rodu komnaty.
„Takže... kudy teď?“

Trudné jest ráno alkoholikovo!

Falmaar, U Modráska
pravděpodobně ráno nějakého dne
princ Malaerys Ondoryon

Drak a Stín

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

U Hedvábné krásky

Po odchodu Ferguse se v hostinci začali pomalu obměňovat hosté. Někteří z menších obchodníků po snídani zmizeli a vyrazili za prací do svých krámků, případně na trhy. Podobně se zachovali bohatší řemeslníci, kteří si mohli dovolit zde posedět, ale těch nebylo mnoho. Ze známých tváří zůstali pouze Hraničář se svou dámou, obchodník Vinfried, který nejspíš na někoho čekal, a pak dvojice Mathieu a Tholbrax.

Hostinec by se však nevyprázdnil. Naopak, přišla do něj spousta nových tváří. Především obchodníci se svými partnery, kteří usedli ke stolkům a u poháru vína začali dohadovat kontrakty. Mezi těmito obchodníky byl i pro místní známý trpasličí obchodník a válečník Sigwald Šedohřív, který usedl k jednomu ze stolů spolu se svým obchodním partnerem, člověkem. Samozřejmě se nezapomněl pozdravit s Vinfriedem, který pozdrav sice opětoval, více se však trpaslíkovi nevěnoval.

Další dvojicí nových hostí byli bezpochyby místní radní, nebo alespoň příslušníci vyšší plutokratické vrstvy. První z nich, postarší elegán, byl Dante Carmacci, všem známý městský radní a obchodník s kořením. Jeho obchodní lodě mířili na daleký jih, kde ve Fagaru, Saffosu, M’Daharu a dalších městech nakupovali jak koření, tak i další jižanské zboží a prodávali ho na trzích v Království. Do kapsy tento gentleman neměl hluboko a na jeho oděvu to bylo znát. Poslední patricijská móda, bezesporu. Hůl z ebenu a zlata? Proč ne.

Jeho společník byl pro místní neznámý. Nejspíš nějaký cizinec. Alespoň jeho šaty by tomu nasvědčovaly. Společně si dvojice sedla k jednomu ze stolků stranou od ostatních a objednali si, jak jinak, Zahradní víno.

Mathieu mezitím přesedl k Vinfriedovi, který byl jeho příchodem notně překvapen. Nečekal, že ho někdo vyruší z rozjímání, a to ještě takovým hodně přímým způsobem. Už ho chtěl poslat tam, kam slunce nesvítí, když v tu chvíli se mladík zmínil o obchodu. Obchod znamenal zlato. A chvilku času si na toho zelenáče klidně udělá.
„Sedejte, mladý pane, a povídejte. O jaký obchody má jít?“ tázal se obchodník.

Princ a Drak

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Caedmus of Acheron

Sídlo Hraničářských hrabat

Lady Livia se na mladého hraničáře usmála a úsměv to byl vskutku kouzelný. To úsměvy překrásných dam bývají. "Vaše služby, Fergusi, mohu vám tak říkat, že? Nejsem si jista, jestli pro vás budu mít to, co požadujete. Ve městě jsme jen na pár dní a máme vše, co potřebujeme. Aktuálně nám nic nechybí a služeb není potřeba. Upřímně nevím, jak vás využít, abych byla upřímná. Co myslíte vy? S čím byste mi mohl být nápomocen?"

S poslední ukázkou ukázala na jedno z křesílek a vyzvala tě k usazení. Zazvonila zvoneček a za chvilku přišla služebná s karafou vína, rudého, nejspíš Andarského a s několika obloženými chleby, tradičním jídlem vyšší společnosti z Hranice. Pšeničný chléb, máslo a šunka, případně trocha zeleniny. Nic přeborného, ale pro Hraničáře je to klasická svačina.

Když služebná odešla, zopakovala lady svou otázku: "Jaké služby byste mohl poskytnout rodu Thalon, Fergusi? V čem vynikáte a jak byste to použil zde, ve Falmaaru?"

Falmaar, Dračí citadela
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Maegor Ondoryon

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon, na konci Marcus de St. Amaun a Eanor Ondoryon

Rhaenerys se na Visenyu za zvolnění tempa vděčně usmála. Ještě větší radost jí ale jejich cestou udělala zprávou, že se Visenya zdrží na její malé posezení. "Ne, jen místní. Nemám ráda, když je kolem příliš lidí, pak jsou všichni mnohem méně zajímaví. Najednou se snaží udělat dojem na všechny kolem, neví jak na to, a tak jsou prostě nijací," zazubila se, pomalu se pustila její paže a proklouzla skrze bránu. "Děkuji. S tou recitací si nedělej starosti. Chci, aby ses tu cítila příjemně. Ale někdy bych si ráda alespoň přečetla, co píšeš. Ten tanec ale není špatný nápad – možná bych mohla pozvat víc muzikantů? Tanečníci se jistě najdou, a pokud ne, my si nějak vystačíme." Nato se na chvíli odmlčela a nespokojeně zavrtěla hlavou. "Ne, to jsem neslyšela. Ty o nich víš víc? Musí být hrozně vzrušující být takové společnosti součástí. Jen si to představ, cestovat třeba z místa na místo, moci být každý večer někým jiným… Nikdo by ani netušil, kým jsi ve skutečnosti. Myslím, že kdybych nebyla tady, něco takového by se mi líbilo."
Strážím mířícím k nim pokyne hlavou na pozdrav, ale jinak si jich víc nevšímá. Jejich přítomnost ji, na rozdíl od Visenyi, nepřekvapuje. Když si všímá jejího výrazu, znovu promlouvá: "To nic, nic se neděje. Podle všeho jsem jen nebyla tak rychlá a nenápadná, jak jsem doufala. Otec si dělá starosti, někdy až příliš, ale…" Její tvář na chvíli zahalil závoj smutku. "Nemůžu mu to vyčítat. A nechci jej trápit, opravdu ne, jen mě někdy tak sžírá chuť – ne, to není to správné slovo – hlad po svobodě, že…" Větu nechala viset ve vzduchu a pousmála se. "Hádám, že pro to máš zvláště dnes pochopení."
Rhaenerys pokynula rukou. "Tudy je to nejkratší. Navíc je stále docela brzy a nemyslím si, že někoho potkáme," řekla a vyrazila, Visenyu po boku, stráže za zády. Tento malý průvod vedla chodbami, dokud se neocitli v jedné vedoucí i do trůnního sálu, kde se zarazila při pohledu na dvě postavy vycházející ven. V jedné z nich během chvíle poznala Eanora Ondoryona – druhý muž pro ni ale byl naprostým cizincem. "Vypadá to, že jsem se zmýlila…"

Ne tak sama samotinká v zahradách

Zatímco čekáš na návrat princezny Alyssane z její exkurze Elfího háje a krátíš si čas svými volnočasovými aktivitami v Královských zahradách, je v zahradách docela ticho. Zdá se, že většina rodiny je stále někde v Citadele a vykonává různé povinnosti. Pokud někdo v zahradách je, musí být na nějakém jiném odlehlém místě. Pravda je, že zahrady jsou hotové bludiště chodníků, kamenných zídek, řad tújí a dalších i exotičtějších keříků, stromů, sem tam nějaký kámen a tím vším se prodírají chodníky a potůčky, jež tvoří jediné spojnice v této překrásné, i když umělé, přírodě. Sem tam je někde nějaký altánek, či malý pavilon, které poskytují soukromí těm, kteří ho sem přišli hledat.

Claudia a Lucretia jsou stále nezvěstné. Kdo ví, kde se zdrželi. A tak si tu sama. Nebo to tak alespoň vypadalo. Alespoň do doby, než si viděla procházet jednu z dvorních dam královny Vaeniell po chodníků na druhé straně potůčku, který obtékal altán, ve kterém si zrovna byla. Dvorní dámu si poznala, byla to Lilith Thalon, a jak se zdá, nevšimla si tvé přítomnosti. Téměř proběhla po chodníku a zmizela za jednom z pásů vysokých tújí. Máš tušení, že zrovna za tou řadou tújí je jeden ze skrytých pavilonků poskytující spoustu soukromí tomu, kdo ho tam hledá.

Ani si neměla čas o tom popřemýšlet, když v tu chvíli se na tom stejném chodníku kráčející stejným směrem objevil mladík, které ho si okamžitě poznala. Však to nebyl nikdo jiný než mladý Lucerys Ondoryon, ten, kterému všichni říkají Luke, aby si ho nepletli s jeho strýcem králem. Oblečen byl do luxusních dvorních šatů a výjimečně na sobě neměl svou oblíbenou zbroj. Na tváři mu hrál úsměv a veselou rychlou chůzí zmizel za stejnou řadou tújí, jako Lilith. Náhoda? Pravda je, že ani jeden si nevšiml tiché Fiony Woodlaw sedící skryta stínem v altánu. Copak tam ti dva asi dělají.

Skrytý pavilonek v Královských zahradách, Falmaar

Setkání různého druhu

Po celou dobu audience jsem ani nemohl uvěřit vlastním uším, a to hned z několika různých důvodů. Napřed mne překvapila slova chvály a díků od krále Luceryse. Instinktivně jsem - jako správný rytíř, slyšící tato slova - sklonil hlavu k zemi, aniž bych si vůbec uvědomoval, co to vlastně dělám. Král mi poděkoval, něco takového se přeci nestává každý den.
Úkol, který nám pak oběma uložil, byl ale mnohem podivuhodnější. My, šlechtici, nápadní a bez jakýchkoli znalostí v tomto oboru, natož tak zkušeností, máme vypátrat zdroj nebezpečné drogy tam, kde ti nejlepší z královských špehů selhali? Jak? Tohle je přeci práce pro rozvědku, městskou stráž, přinejhorším pro nějakého detektiva, ale ne pro nás!

O příkazech od krále se ale v žádném případě nediskutuje a už vůbec se neodmítá.
"Jak si přejete, Vaše veličenstvo, rozumím dokonale" přijal jsem svůj osud, aniž bych vůbec věděl, jak tento úkol splním, "bude mi ctí posloužit koruně v této závažné a nanejvýš důležité záležitosti, jak jen to bude v mých skromných silách."
A pak, jelikož už od nás nebylo nic více očekáváno, jsme spolu s Marcusem uctivě opustili sál a zanechali tak krále s jeho nejbližšími.

Marcus doslova zářil nadšením. Nejspíš ho vůbec netrápily podrobnosti našeho úkolu, ani fakt, že rytíři v plné zbroji, mluvícímu jak kněz, který káže o dobrých mravech, sotva někdo odhalí drogový kartel. Přesto jsem ale v jeho slovech zaslechl dobrý nápad. Nebo alespoň nápad, který by šel skvěle využít pro nějakou tu zábavu.
"Výtečný nápad, sire!" odpověděl jsem mu se stejným nadšením v hlase a přátelsky jej poplácal po ramenech. "Vidím, že se v těchto věcech skvěle vyznáte! Budete mi skvělým společníkem při tomto nanejvýše důležitém a šlechetném úkolu, který nás čeká! Zamiřme tedy do tohoto podniku nechvalné pověsti s nadějí v srdci. Jistě tam nalezneme nějakou stopu, která nás v našem vznešeném úkolu dovede dále!"
A s těmito obtížně zformulovanými slovy jsem jako první vykročil směrem k chodbám, vedoucím ven z Dračí citadely a Marcus za mnou.

Neušli jsme ale ani pár kroků, když se před námi objevily známé tváře.
"Visenyo! Rhaenerys!" pozdravil jsem své půvabné příbuzné.
"Ani jsem netušil, že jste zde! Po dva týdny bloudím těmito chodbami a ani jsem netušil, že jste zde také! Kdybych to býval věděl, jistě bych vás navštívil mnohem dříve!"
Mou radost z opětovného shledání po letech ale přerušila ta chvíle, kdy jsem si všiml, do čeho všeho je Rhaenerys oblečená. Nebylo toho moc. Opět instinktivně jsem sáhl po zapínání svého pláště, abych jí ho mohl nabídnout. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že dnes na sobě plášť vlastně vůbec nemám. Své zaváhání jsem se alespoň snažil zamaskovat dvěma kroky směrem ke Rhaenerys.
"Není ti zima? Mohu pro tebe něco udělat?" zeptal jsem se jí ochranitelsky.

Tři bratři v Trůním sále

Trůní sál se po odchodu sirů Eanora a Marcuse vyprázdnil a zbyly v něm jen král a jeho bratr Maegor. Tedy nevyprázdnil se úplně. Strážní a poskoci tu byli vždy. Ale co se týče důležitých osobností, ne šedých myšek, tak tu nikdo vyjma dvojice bratrů nebyl. Král chtěl zrovna započít rozhovor se svým nejmladším bratrem, když tu se rozrazily dveře do sálu. Královo obočí vylétlo vzhůru, neboť nikoho nečekal a taková drzost, jako vpád do trůnního sálu málokdy skončila nepotrestaná.

Tentokráte však trestu nebylo třeba. Do sálu totiž vpadl jeho mladší bratr Vaeron. Voják jak se patří. Ano, Vaeron byl voják. O tom nikdo nemohl pochybovat. Zrozen pro tento účel. Ač byl Maegorovi svým chováním občas pro smích, gardisté na přítomnost třetího maršála říše reagovali očekávaně. Ač již v pozoru, přesto se vytáhli ještě o píď výše a jejich záda se o tu trošku víc narovnala. Respekt muži, jenž mohl mít vše a nemusel nic, přesto zasvětil svůj život povinnosti a o jehož věrnosti nebylo pochyb.

„Povstaň, bratře,“ vyzval tě okamžitě král, jen co ses dotkl kolenem země, „řekl bych ti, ať to neděláš, ale vím, že by to bylo marné.“ Usmál se Lucerys. Ano, Vaeron byl jen jeden. Originál.

„Co tě přivádí do Falmaaru? Myslel jsem, že si s legií na Hranici? Stalo se snad něco, o čem nevíme?“, tázal se král vzápětí. Jeho klas byl klidný a bez stopy po nervozitě nebo strachu. Ondoryonští králové se nebojí a neprojevují emoce, jež by mohli být považovány za slabost. Ne na veřejnosti.

Sídlo Hraničářských hrabat

Setkání

Falmaar, Dračí citadela
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Marcus de St. Amaun a Eanor Ondoryon, Rhaenerys Ondoryon a Visenya Ondoryon

Tři Bratři

Falmaar, Královská citadela, Trůní sál
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Maegor Ondoryon

Očekávání

Zobrazit SPOILER

Rodinné setkání po letech

Směr Citadela, Falmaar,
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi

Mokré ráno

Falmaar, Tržní náměstí, Podnik „Iteina Studna“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Visenya Ondoryon, Rhaenerys Ondoryon, Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon,
Ogier Nazair (NPC), Gawain Augaryon (NPC), Valiant Andaryon (NPC)

*ŠPLOUCH*
Pár litrů ledové vody se po krátkém volném pádu odrazí od lůžka. Tedy od lůžka a kůže ctihodného sira Gawaina Augaryona, kapitána Černé legie, rytíře všech ideálů a ctností, který se nahý a se zasněným výrazem válí v salónku nejluxusnějšího nevěstince ve Falmaaru.
V tu chvíli se najednou stane hned několik věcí. Prvně je to hurónský smích sira Valianta, který už si stačil navléct kalhoty. Stále však dává zdejším dívkám na odiv svůj stárnoucí, ale přesto osvalený hrudník, zatímco pravačkou poplácává po rameni sira Ogiera. Ten se taky culí jak měsíček na hnůj a v ruce stále svírá flakónek s jakousi barvou, který byl ještě před okamžikem šikovně využit.
Sám Valiant vyskočí polekaně na nohy a instinktivně si začne zakrývat přirození, což má za následek chichot Tiny a Xiry, zatímco předem připravená Ann ho nehty štípne do jedné z pomalovaných půlek. Stojí na nich „sir Gawain“, pak následuje pochopitelná čára a dovětek "Veliký milovník".
Daemon, který se doposud opíral o zeď, se s širokým úsměvem vydá svému kapitánovi vstříc a napřáhne ruku na pozdrav.
„Dobré ráno, Gawe, i když možná kapánek studené a mokré, ale přesto dobré,“ spustím na něj přátelsky a chviličku si užívám ten vnitřní boj, který v mladíčkovi právě probíhá. Pak se ale v půlce cesty zastavím, skloním se k zemi a hodím mu do náruče jeho šaty, které zdejší dívky už stačily přinést. „Sázky umí být někdy kruté. Valiant je sice starý a roste mu pupek, ale aspoň k něčemu mu ty jeho šediny jsou. Podvádět při chlastacích hrách se naučil dokonale,“ uvedu věci na pravou míru a okatě ignoruji nepřesvědčivé protesty letitého rytíře.
Gawainovi mé slovo úplně stačí, takže dojde ke krátkému zápasu, kterému nezabránila ani preventivní dávka ledové vody. Horká krev v Gawainových žilách a zakořeněná nenávist k nespravedlnosti má za následek, že Valiant si užije pár zasloužených něžných pohlazení. Celé to ranní pomyšlení pak musím ukončit já s Ogierem, za což si vysloužíme obdivný potlesk divaček, které si po divoké noci mohou prohlédnout i druhou stránku naší mužnosti. Pohledu na Gawainovy vyznamenané půlky se však žádná z nich určitě nevyrovná.

Když zaplatíme útratu a opustíme chrám rozkoše, jsme už umytí, oblečení a upravení, jak se na rytíře patří. Zatímco Ogier vehemetně přesvědčuje Gawa o tom, že jeho výzdoba půjde trochou alkoholu určitě smýt, já se zatím rozloučím s Valiantem. Domluvíme se, že se u mě bude dalšího dne po poledni hlásit v Citadele. Pak popřeju chlapcům hodně štěstí do těch nejtěžších bojů, které je teď ve městě čekají a sám zamířím na svém majestátním běloušovi vstříc Citadele... a Rhaelle.



Cesta k Citadele a pak až nahoru do obytných pater mi nějakou tu chvíli zabere. Po cestě pozdravím zdvihnutou dlaní několik skupinek a přemítám, co asi dělá Haelena a že bych jí mohl nechat koupit nějakou pěknou hračku. Třeba další figurku dráčka do sbírky, kterou spolu pomalujeme pestrými barvami hned poté, co uspím její maminku.
Procházím zrovna kolem trůnního sálu a chystám se vydat po schodech vzhůru, když zaslechnu hlasy a šramot brnění z vedlejší chodby. Přemůže mě zvědavost a udělám pár dalších kroků, abych si dost možná zajímavé setkání nenechal ujít.
Naskytne se mi opravdu netradiční pohled na Vaeronovu dcerku Rhaenerys v noční košilce a plášti, na kterou jakýsi přičinlivý rytíř věší další plátěnou ozdobu. Ještě víc mě ale zaujme druhá žena se stříbřitými vlasy spletenými v copu v skvěle padnoucím jezdeckém oblečku s korzetem.
Visenya, napadne mě, když se přiblížím dost blízko, abych Ondoryonce pohlédl do obličeje. Když si mě povšimne i ona, asi o něco rychleji než Rhaenerys a zaneprázdnění rytíři, naznačím lehkou úklonu a na tváři se objeví zálibný úsměv.
„Vidím, že Altaris nám přinesla tu největší dračici v říši,“ nadhodím trochu drze místo pozdravu a pousměji se, „moc rád tě vidím. Létání ti očividně prospívá, Vis. Přísahal bych, že ptáci, kteří letí kolem vás, narážejí omámení tvou krásou v letu do stromů. Nebo jsou možná paf z Altaris, kdo ví?“

Rodinné setkání po letech a loučení po hodinách

Směr Citadela, Falmaar,
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry a Claudia Blackpoolovi

Vzhůru do háje

Excelence Nalfaerin aep Elläsia

Falmaar, Elfí háj
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Alyssane Ondoryon

Pokračovali jsme hlouběji do lesa a já nechal princeznu, aby sama určovala cestu, kterou půjdeme, v čem jí les nebránil. Procházeli jsme krásnými zákoutími a kvetoucími paloučky. Princezna vypadala jako u vytržení. Upřímně i já jsem se pozastavil nad krásným pláštěm, který si dnes háj oblékl, téměř, jako by chtěl udělat na svou návštěvnici dojem. Hebká tráva nám pod nohami mírně šustila a jemný vánek přinášel příjemné vůně kvetoucích rostlin, mokrého listí z ranní rosy, lesních plodů a mnoha jiných dalších pachů a vůní, které již nešlo tak jednoznačně identifikovat.

“Možná vás to překvapí Výsosti, ale tento háj je rozlehlejší, než samotná Dračí citadela. Jedná se o jistý typ magie, která zajišťuje, že navenek je háj tak velký, jak je zaznamenán v mapách města. Avšak pod jeho korunami se nachází velmi rozsáhlá země, i když se to tak nemusí zdát.”
Po chvíli jsem dorazili k jezírku, kde stojí samotné Elfí velvyslanectví. Princeznu však více než to zaujal Pegas, který se procházel po jeho břehu. Usmál jsem se při princezniných slovech a jen jí pokynul, aby ještě nespouštěla oči z okřídleného koně.
“Lacarus je můj velmi dobrý přítel a jezdit na něm je velkou ctí a skvělým zážitkem.” Poté jsem pronesl pár slov v elfštině, Pegas se otočil a beze strachu přišel k nám. Nesl hlavu důstojně vztyčenou a měřil si návštěvnici zvědavýma očima.
“Prosím princezno, rád by vás poznal.” Vzal jsem princezně ruku a položil ji Lacarovi na nozdry. Ten párkrát nasál její vůni, zafrkal a mírně pokynul hlavou.
“Zdá se, že se mu líbíte.” pousmál jsem se na princeznu a pohladil Lacara po bělostné hřívě.
“Nerad Vás ruším při prohlídce, ale rád bych Vám ještě ukázal naše Velvyslanectví Výsosti, kde si můžeme dát čaj, promluvit si, či se jen kochat přírodou okolo.”

Stín kultivuje svůj doprovod

Falmaar, Acheronské velvyslanectví, Stínová síň
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Caedmus of Acheron, NPC služebnictvo

Caedmova nová strážkyně

ŠÍLENÝ NÁPAD
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Vinfried (NPC), Sigwald Šedohřív (NPC)

Setkání na draka

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon, Visenya Ondoryon,
Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon
a Daemon Ondoryon

To jsem si naběhla, pomyslím si, když se Rhae připomene s tím, že by si ráda někdy přečetla mé verše. Rozpačitě potřesu hlavou a přehodím si cop přes rameno.
„Nemám tu trpělivost jako ostatní urozené dívky, abych tepala každé slovo do dokonalosti. A ty? Píšeš sama nějaké básně?“
Nechám ji odpovědět a vcelku ráda pak stočím řeč k divadelním spolkům.
„Něco jsem o nich zaslechla, ale žádnou hru jsem ještě na vlastní oči neviděla. Prý tam ale hrají dokonce i ženy. Tedy, v menších společnostech ne, ale v hlavním městě už ano.“

Zvědavě se ohlédnu po dvojici strážných, kteří nás tiše následují.
Kdyby mi tohle chtěl dělat otec, tak bych asi... utekla do Falmaaru a nic mu neřekla?
„Ani nevíš, jak ti rozumím,“ odtuším.
Držím krok s Rhae a nechám se od ní vést, kudy určí.
Mohla bych se jí zeptat, kdo z Ondoryonů je zrovna ve Falmaaru. Jistě bude mít přehled... Zrovna, když se nadechuji k otázce, se však před námi objeví dvojice rytířů. Jednoho z nich poznávám, dědice Černých Ondoryonů, Eanora Ondoryona. Spolu s ním pak kráčí jakýsi rytíř, který mi není povědomý. I Eanora znám však dosti letmo, takže není tak divné, že většinu zdejších rytířů vůbec nepoznám.

Chtě nechtě musíme zpomalit, protože oba pánové jsou celí říční nabídnout Rhae svou podporu.
„Eanore, dlouho jsme se neviděli. Sire Marcusi, těší mě,“ naznačím lehkou úklonu a úsměv na rtech mi ztuhne, když Eanor přistoupí k Rhaenerys.
Co chce asi tak udělat? Zahřát ji vlastním tělem? Hned nato se sir Marcus ochotně nabídne, že princeznu zakryje dalším pláštěm.
„Víte pánové, právě jsme na cestě do princezniných komnat,“ oznámím jim s významným povytáhnutím obočí.

Zrovna se chystám dodat něco dalšího a vymanévrovat s Rhae z tohoto setkání, když koutkem oka postřehnu za zády Eanora přicházet dalšího muže. V ten okamžik zapomenu, co jsem to dvojici rytířů chtěla říct.
Daemon? Je to on?
„Dělíme si je rovným dílem,“ odpovím mu bez rozmýšlení a usměji se. „Já je okouzlím a ona je schramstne. Jen málokdy naopak.“
Na okamžik se zamyslím. Zdá se, že Daemon nic netuší o dohodě našich otců. Netuší, nebo ho nezajímá.
„Vlastně potřebuju někoho, s kým bych trénovala rychlejší let, jenže Gaenor má věčně moc práce a Maelor je moc pomalý. Co ty, Daemone, netroufl by sis?“ Změřím si ho pohledem a založím si ruce u boků.

Tři bratři v Trůním sále

Falmaar, Královská citadela, Trůní sál
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Maegor Ondoryon, Vaeron Ondoryon

Vzhůru do háje

Dôverný rozhovor

Dračí citadela, Kráľovské záhrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys, Violet Rosier, neskôr Fiona Woodlaw

Setkání za setkáním

Falmaar, Dračí citadela
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon, Visenya Ondoryon,
Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon
a Daemon Ondoryon

Ještě než Rhaenerys stačila něco říct nebo spolu s Visenyou zabočit do jedné z postranních chodeb, aby se vyhnula dalšímu trapnému setkání, si jich všiml Eanor a jal se je náležitě přivítat. Slova mu ale rychle uvázla v hrdle, když si uvědomil, jak spoře oděná před ním jeho sestřenice Rhaenerys stála. Překvapeně zamrkala, jak k ní přistoupil, a svůj pohled upřela na Eanorova společníka, který vystoupil z jeho stínu, představil se, omluvil a poklekl.
Rhaenerys se nervózně usmála. "Ničeho se neboj, Eanore, jsem v pořádku. Zásluhou Visenyi a teď i tvého přítele."
Na okamžik zaváhala a pak se sklonila k Marcusovi de St. Amaun, přijala od něj jeho plášť a zahalila se do něj. "Děkuji vám, sire. Jste velmi šlechetný." Odmlčela se a poté mu jemně položila dlaň na temeno hlavy. "Snažně vás prosím, vstaňte. Přála bych si vám vidět do očí." Když ji uposlechl, znovu se usmála. "Ne, přepadena jsem nebyla. Věřte, že kdyby tomu tak bylo, nejspíše bych před vámi ani nestála, a pokud ano, tak v mnohem horším stavu. Jediná věc, jež vám může dělat starosti, je má nerozvážnost, neboť jsem se rozhodla se za úsvitu proletět a nečekala, že by mne mohl kdokoliv krom ptáků vidět. Jak vidno, zmýlila jsem se a mám již poměrně velkou společnost. Vina je tedy zcela má," přiznala tichým hlasem, jako by se jednalo o nějaké důvěrně tajemství držené jen mezi nima dvěma. "Ráda ale slyším, že má Falmaar na své straně takové čestné a odvážné muže, kterým jeho dobro leží na srdci; nemám sebemenších pochybností, že takovým rytířem jste. Tohle pomyšlení mi snad dopřeje i klidnějšího spánku," prohlásila a pokynutím hlavy pozdravila nově příchozího, ačkoliv její pohled stále zůstával zaměřený na sira Malcolma a jejího bratrance Eanora.
"Bývala bych doufala, že k našemu setkání dojde za příznivějších okolností, ale bohužel... Zdá se, že mohu ovlivnit jen to příští. A tak mám na vás prosbu. Chystám malou zahradní slavnost a nic by mne nepotěšilo víc, než kdyby se na ni dostavili dva takoví vzácní hosté. Řekněte, že mě neodmítnete, tohle mi přeci nemůžete odepřít. A kromě toho-" a teď se otočila zase více k Marcusovi de St. Amaun, "-mi to dá příležitost vám vrátit váš plášť a oplatit tu laskavost."
Náhle se otočila k Daemonovi a Visenye. "Daemone, mé pozvání platí samozřejmě i pro tebe. Někdy na konci týdne - přesný čas vám dám ještě vědět."

Sídlo Hraničářských hrabat

Lady Livia si vyslechla vše, co může mladý Fergus nabídnout a čím může být prospěšný rodu jejího muže a poté mu odpověděla.
„Děkuji vám, Fergusi, přesně něco takového jsem od vás čekala. Kdybyste byl typický hraničář, hora svalů toužící hrdinně padnout na Hranici, nepřicestoval byste do Falmaaru. Ráda poznávám muže ze země mého manžela, který není typickým Hraničářem, přesto ví, kde je jeho věrnost a rozumí smyslu pro povinnost. Nepochybuji o tom, že i vy byste byl schopen položit život na Hranici, kdyby nebylo zbytí. Přesto, takoví jako jste vy, a nejspíš i já, vědí, že pro Hranici není nutné hned umírat. Pro Hranici je nutné prvně žít.“

Následovala krátká odmlka vyplněná vínem a jedním z chlebíčků. Tvář Livie se moc nezměnila, přesto tón hlasu ano. Nyní zněla mnohem méně vesele, než předtím. Lítost se jí vkradla do hlasu.
„Bohužel, Fergusi, nejsem si jistá, jestli je zde něco, co byste pro rod mého muže mohl udělat. Jak jsem již řekla, máme zde vše, co potřebujeme. Nic nám nechybí a ani není třeba nic vykonat pro rod,“ začala a po chvilce, jako kdyby ji něco napadlo, dodala, „ledaže, ale ne, to není úkol hodný mladého šlechtice. Nemohu vás poslat do přístavu vyřizovat obchodní pohledávky mého muže. To se prostě nehodí. Jste šlechtic, ne pohůnek. Nebudu vás urážet takovou žádostí. Zapomeňme na to.“

U Hedvábné krásky

Vinfried si vyslechl mladého de Croixe pečlivě a během výkladu toho, co všechno může mladík nabídnout a toho, co by rád, snad ani nemrkl. Dokonce se ani nenapil z poháru vína. Jen poslouchal a hodnotil. Kdybychom viděli do jeho mysli, spatřili bychom dozajista spoustu ozubených koleček, jak šrotují a přemýšlí, co s tímto hochem a jeho schopnostmi udělat. Mezitím se na pozadí znovu ozvala hra na loutnu a Cara spustila svým nádherným hlasem.

Vinfried doposlouchal Mathieův projev a pak, poté co se konečně napil ze svého poháru, odpověděl.
Začal samozřejmě nic neříkajícím „zajímavé“ a pak po chvilce pokračoval, „s vaším otcem, v Croix, bych určitě nějaký obchod dohodnout mohl. Moje karavany jezdí do Sedmivěží a pak dál do Thalonu. Pravda, většinou jižní cestou. Mohl bych však pár poslat okolo Černého lesa, kdyby se ukázalo, že se mi to vyplatí. Popřemýšlím o tom a případně kontaktuji přímo vašeho otce, mladý pane. Nezlobte se, ale dohadovat obchody skrz prostředníka jako jste vy, tedy někoho, koho vůbec neznám, to není můj styl. Mám rád jistotu a rád znám lidi, se kterými uzavírám obchody, a to pokud možno velmi dobře. Většinou to jsou dobří přátelé od kterých vím, co mohu očekávat, a ne s prominutím nějaký neznámý mladík, kterého jsem zrovna potkal v hostinci.“

Následovala nepříjemná pauza. Bylo to odmítnutí, o tom nemohlo být pochyb. Přesto se Vinfriedovi na tváři objevil úsměv.
„Co však není, může být. Proč se nepřesvědčit o vašich kvalitách a nezjistit, jestli budete dobrým obchodním partnerem. Říká se, že nejlepší obchody jsou založené na vzájemné důvěře. Proč tedy takovou důvěru nezačít budovat? Co kdybych pro vás měl nějaké menší, řekněme, akcičky. Tím bych si vás ozkoušel, a navíc byste nepřišel zkrátka. Platím dobře. Co říkáte, mladý pane?“

Zatímco se Mathieu bavili mezi sebou, do hostince nakráčela skupinka mračících se trpaslíků. To by nebylo nic zvláštního, trpaslíci se mračí víceméně neustále. Je to jejich základní charakteristický rys. Co však zajímavé bylo, byla jejich reakce na Tholbraxovu přítomnost. Vůdce pětice trpaslíků vida barbara hlasitě hvízdl a na tváři se mu v hustém vousu objevil trapasličí úsměv. Rukou mávl na čtyři své společníky, kteří se odebrali ke stolu Sigwalda, zatímco on sám zamířil vstříc barbarovi.
"Koukejme, kdopak se nám to probral! Spánek už tě nebavil, rysí mládě? Ha ha!" spustil hlubokým hlasem a doprovodil to smíchem. Tholbrax v něm konečně poznal jednoho z trpaslíků, se kterými se včera večer tak nehorázně zřídil. Jméno si už nepamatoval, ale věděl, že tenhle rudovousí trpaslík pije jako démon.

Sídlo Hraničářských hrabat

Tři bratři v Trůním sále

Král si vyslechl oba dva své bratry. Jak věcný a vojácký Vaeronův, tak přímý a možná i trochu útočný Maegorův. Oba názory i jejich prezentace jasně charakterizovala každého z bratrů. A nyní přišel na řadu Lucerys. Ten jehož názor byl zákonem a jehož rozhodnutí bylo vždy konečné. Což nikdy nebylo tak úžasné, jak by se mohlo zdát.

„Prvně začnu tím, čím byste mě chtěli a pravda i měli,...což jste vlastně udělali,... oba bezesporu obvinit. Dohodou s Acheronem. Popravdě, Vaerone, do této chvíle, než si mě o tom informoval, jsem neměl povědomí o žádné dohodě mezi Acheronem a korunou. Pokud vím, o žádné dohodě ani nejednáme. A dovolím si tvrdit, že v tomto směru mám veškeré informace. Zdá se, že náš milý velvyslanec Caedmus zkoušel zase některé ze svých podlých triků a rozdával sladké lži jako cukrář cukroví,“ započalo Jeho královské Veličenstvo, „kdybych snad zahajoval jednání s Acheronem, určitě bych vás dva informoval. Nemusel bych, ale udělal bych to, neboť správný král ví, že potřebuje rady svých věrných…že Maegore?“

„Co mne však znepokojuje mnohem víc, než intriky Acheronského velvyslance jsou zprávy přímo z Hranice. Víceméně potvrzuješ zprávy z jiných zdrojů, bratře. I Lucrenovi lidé potvrzují sníženou aktivitu špehů temných sil. A hrabě Arion mě osobně informoval o tom, že Hraničářské hlídky za Hranicí nalézají opuštěné osady a tábory, odkud nepřítel podnikal nájezdy na naši půdu. Ty si to viděl ze sedla draka a potvrzuješ to…vskutku znepokojivé zprávy. Nevěřím ani za mák tomu, že by chtěli mír a přátelství. Musíme zjistit více, znásobit počty zvědů a zkusit z Caedma vymámit víc informací. Proberu to s dalšími poradci, třeba Lucren nebo Arion mají nějaké další zprávy,“ pokračoval král a mysl mu pracovala na plné obrátky, o tom nebyl pochyb. Nakonec se otočil prvně k Vaeronovi, „no nic, děkuji ti za zprávy bratře. Zasloužíš si odpočinek a posílat tě znovu za Caedmem by nemělo smysl. Tobě už víc neřekne. To víme oba moc dobře. Užij si Falmaaru a rodiny. Odpočinek si zasloužíš.“

Poté se otočil k Maegorovi, „Vím, že nejsi kovaný diplomat, přesto tvůj ostrý jazyk a důvtip mohou fungovat mnohem lépe než hbité jazyky diplomatů, kteří akorát hodiny plácají o ničem. Pokud vím, Raenor s Caedmem nepokročil vůbec. Osobně ho vyzpovídám o situaci, ale obávám se, že zpráva se od minula příliš nezmění…tedy že nevíme nic. Co by si řekl na návštěvu Caedma? Anebo ještě lépe, sejděte se někde mimo to jejich prokleté velvyslanectví. Na nějakém místě, kde bude natolik rozptýlen, že nějakou informaci, třeba jen náznakem pustí. Konečně by tvůj břitký jazyk mohl být k něčemu dobrý.“ Dodal král a na konci se již téměř usmíval. Najít práci pro Maegora nebylo nikdy lehké. Ellia bude mít radost.

Cestou necestou

Směr Přístavní čtvrť, Falmaar,
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Henry Blackpool

V zahradách

Tři bratři v Trůním sále...a následky

Henry Blackpool

Ve službách prince Maegora

Falmaar, Královská citadela , později Přístavní čtvrť
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Maegor Ondoryon, Henry Blackpool

RUKU NA TO!
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Vinfried (NPC)

Sídlo Hraničářských hrabat

Na tváři lady Livie se znovu objevil úsměv. Tvé přijetí úkolu ji očividně potěšilo a hned se taj pustila do jeho vysvětlování.
„Můj muž dohodl s jistým jižanským obchodníkem jménem Ruffius al-Mudi obchod ohledně dovozu štůčků hedvábí do Encyry a následně vývozu Hraničářských kožešin. Měla jsem se s obchodníkem setkat v přístavní čtvrti a získat od něj závazný kontrakt, kterým by byl obchod potvrzen. Jak jistě chápete, Fergusi, váhám se svou cestou na to ohavné místo. Přístavní čtvrť není místo pro dámu. Samý ožrala, sprostý námořník, hrdlořez a chtivý žoldák. Necítila bych se tam příjemně a bezpečně. Byl byste tak laskav a tuto smlouvu vyzvedl a přinesl nazpátek?“

Její úsměv byl vskutku kouzelný. Tato žena věděla, jak zacházet s lidmi…s muži tak, jak si ona přeje. Ano, někdo by to mohl označit za manipulaci. Jiný za okouzlení. Ať tak nebo onak, v kombinaci s její krásou to na muže bezvadně fungovalo.

Livia se natáhla za sebe na malý stoleček a podala ti zapečetěný pergamen. „Zde je dopis pro Ruffiuse. Ten mu předáte a on vám dá smlouvy. Nic víc, takto prosté to je. Tedy, prvně ho budete muset najít. Upřímně netuším, kde ho v přístavní čtvrti hledat. Ale takový chytrý mladík si určitě poradí, že? A abych nezapomněla. Až se vrátíte, odměna vás nemine.“

Princ a rytíř

Poté, co se probudil princ a šel vykonat svou potřebu, se začali probouzet i další z jeho společníků. Prvním z nich byl Bulgo, který se včera zřídil opravdu důkladně. Jeho mohutná tělesná konstrukce mu nejspíš pomohla překonat kocovinu relativně rychle. To anebo pohár něčeho na první pohled velmi odpudivého, co do sebe hned poté hodil. Nejspíš „bylinný“ likér…i když o tom lze silně pochybovat.

Po Bulgovi následovali Rollo a Abdul, kteří se ihned připojili k princi v objednávkách oběda…a nepřekvapí, že i dalšího alkoholu. Kocovinu je třeba přepít, jak praví staré přísloví. „Kruci, nechceš jebat někde jinde? My tu kurva jíme!“ zaláteřil Rollo při pohledu na Zaru jejíž kotníky byly až příliš vysoko...přesněji někde v úrovni princovi hlavy. Nějaký respekt vůči královské krvi byste v téhle putyce hledali vážně jen těžko. Tady prince seřve i obyčejný námořník. Možná proto, sem většina šlechticů ani nepáchne.

„Jen ho nech, je mladej. Má spoustu nevybité energie. Si vzpomeň na svoje mládí, ty starej kozle!“ Zastal se prince Abdul svou lámanou obecnou řečí. Jižanská přízvuk byl při tom silně patrný, „taky si ohnul každou káču, co si potkal, tak neremcej.“

„No jo kurva, však ať si dělá, co chce a s kým chce, ale ne když jím!“ nedal si pokoj Rollo a hodil po princi naštvaným pohledem. Bulgo to vše sledoval bez jakéhokoliv komentáře. Pohled na prince, na Rolla a zpátky k talíři a korbelu s pivem.

Někdy tou dobou do pajzlu přišel sir Henry a děvečka, která se mu hned pověsila kolem krku a vlepila mu pořádného hubana…holt pohledný mladík, ho odkázala do boční místnosti, kde byl už princ nepřehlédnutelný. Zara totiž stále ležela na lavici a princ měl nadále její kotníky až u hlavy. "To je Zara, krasavče, kdyby si chtěl taky, stačí říct, jsem lepší jak ona...věř mi" dodala děvečka, která se od Henryho nechtěla hnout ani na krok.

Princ a rytíř

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Další setkání a odchod

Zatímco já se jen strachoval o zdraví své sestřenky, neschopen jí jakkoliv pomoci, můj společník se dlouho rozmýšlet nemusel a nabídl jí svůj plášť, přesně tak, jak jsem to chtěl učinit i já. Na chvíli mnou prolétly různé a navzájem si odporující pocity. Od úlevy, že je Rhaenerys konečně v teple a bezpečí, přes smutek, že jsem jí nemohl pomoci já, až k jakési žárlivosti na Marcuse, že to byl právě on, kdo si vysloužil její přízeň. Právě tento pocit převládl hned poté, co si od Rhae vysloužil slova díků, kterými zrovna nešetřila.

Naštěstí jsem o tom nemohl přemýšlet příliš dlouho, neboť k nám přišel ještě další muž. Pousmál jsem se nad myšlenkou, že za chvilku tu budeme skoro jako na tržišti, ale pak jsem si všiml, že tento nový příchozí není nikdo jiný, než jeden z mých vzorů.
"Princi Daemone," pozdravil jsem jej s tou nejvyšší uctivostí a pokorou, kterou jsem ze sebe mohl dostat. K mému smutku, ale také jistému pochopení, si mě princ ale příliš nevšímal, neboť všechnu svou pozornost obrátil na princezny, konkrétně pak na Visenyu. Najednou jsem se tu cítil trochu zbytečný. Nedalo se už dělat nic jiného, než tohle.

"Omlouváme se, spanilé dámy, ale čekají nás ještě jisté povinnosti, které nesnesou odkladu. Na naši zahradní slavnost určitě přijdu a již teď se na ni převelice těším. Nyní vás však již nemohu déle zdržovat. Mějte hezký den," rozloučil jsem se s úsměvem na tváři. A pak už jsem se jen otočil na Marcuse a, nedajíc mu šanci znova promluvit a získat si tak pozornost celého publika, popostrčil jej směrem k východu, možná trochu silněji, než bylo třeba. Měl na sobě přeci zbroj a rozhýbat takový kolos nemůže být jednoduché.
"Marcusi, půjdeme," dodal jsem jen.

Princ a kazi... svět

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Ranní čaj

Excelence Nalfaerin aep Elläsia

Falmaar, Elfí háj
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Alyssane Ondoryon

Přinesl jsem čajovou konev a dva šálky, které jsem postavil na stolek.
"Silnější, či slabší lístky?" zeptal jsem se princezny s úsměvem. Dle jejího výběru jsem potom sáhl do váčku ze kterého jsem vytáhl pár usušených čajových lístků. Jemně jsem je promnul mezi prsty, vložil do šálku a zalil horkou vodou. Sám jsem si vybral silnější odrůdu a stejným procesem jsem připravil čaj i sobě. Položil jsem bokem se na lehátko otočen k princezně, lehce jsem přivoněl vůni čaje a na chvíli zavřel oči.
Toto byl další z rozdílů mezi lidmi a elfy. Lidé, limitovaní svou krátkověkostí touží po dynamice, zážitcích a adrenalinu, avšak unikají jim krásy běžných okamžiků, které naopak pro elfy mají veliký význam. Vzhledem k tomu, že jsme schopní žít mnoho století, je nanejvýš potřeba naučit se užívat si jedinečné krásy pomíjivých chvil a, pro některé, všedních zážitků. Ti z nás, kteří se nenaučí takto jednat upadají do chorobné závislosti na tužbách, akci, či užívání si. Tím ale jejich existence zůstane nenaplněná a strádají jak po tělesné, tak po duševní stránce a nakonec umírají opuštěni v zoufalé snaze zkusit nevyzkoušené, objevit neobjevené, nebo zažít nezažité.

"K Vaší první otázce Výsosti. Žije tu se mnou jen pár elfů, obvykle do deseti přátel. Ovšem budovy okolo slouží především našim hraničářům, kteří jsou ale většinu času mimo můj háj." odpověděl jsem a ukázal princezně dolů pod schody, kde zrovna krásná elfka v tmavě modrých šatech nesla džbán s vodou.
"Žijeme zde v poklidu, sounáležitosti a přátelství, což je ale ve světě jen velmi ojedinělý úkaz." Myšlenky mi ulétly trochu jiným směrem a já nebyl dost opatrný na to, abych v nich nezačal bloumat. Po chvíli jsem zamrkal a pohled mi sklouzl zpět na princeznu.
"Co se Háje týče, ten vypadá podle toho, jak se cítí jeho obyvatelé. Vaše dnešní nadšení a převeliké očekávání jej obalilo v takto překrásný háv. Když však přijde smutek, Háj pozná, že něco není v pořádku a situuje se podle toho. On však umí i pomáhat. Mnohokrát jsem již poznal jeho zvláštní moc vědět, co daná osoba, či zvíře potřebuje k tomu, aby se jim udělalo lépe." Dnešní krása byla skutečně jedinečná a já se nemohl zbavit pocitu, že Háj nejen akceptoval princeznu ve svých útrobách, on ji dokonce vítal s otevřenou náručí.

"Co se týče Pegasů a vlastně i jednorožců máte pravdu v tom, že jsou to plachá zvířata. Já a Lacarus máme za sebou mnoho společných let, a proto jste měla příležitost si na něj sáhnout. V jiném případě by bylo vůbec štěstí, kdybyste jej zahlédla. Až budeme odcházet, rád se s Vámi projedu po Háji." pousmál jsem se, jelikož jsem věděl, že Lacarus se rozhodně nebude chtít jen projet.

"Nyní mi princezno povězte Vy, splnil můj háj Vaše očekávání? Co budete vyprávět svým dámám, až se rozejdeme?" S trochu tvrdším úsměvem jsem nyní hleděl princezně přímo do očí. O lidech prozradí nejvíce jejich tělo, možná právě proto se ve šlechtických rodinách učilo, jak se správně pohybovat, jak se klanět, jak se tvářit, možná právě proto si lidské ženy stahovaly pasy korzety, aby se v uniformním chování většiny ztratila jakákoli možnost, že by tělo začalo mluvit pravdu. Tváří v tvář se však jen těžko dá lhát bez rudých lící...

U Hedvábné krásky

Na prosbu, aby zmínil mladíkovu asistenci v případě dohody s jeho otcem, Vinfried jen kývnul. Jestli tak učiní, nebo ne, to se teprve ukáže. Na každý pád, tvůj souhlas s prací pro něj, respektive s vykonáváním akciček přijal nanejvýš nadšeně. Nejspíš někoho takového hledal delší dobu. To by se ti mohlo finančně vyplatit.

„Výborně, mladý pane, výborně,“ skoro vykřikl nadšením Vinfried a nabízenou ruku ihned přijal, „nemějte strach, mladý pane, práci mám pro vás hned. A hned bude dobře placená. Ke škodě nepřijdete. Není to nic složitého. Potřebuji totiž kurýra. Někoho, kdo by zaskočil do přístavní čtvrti, do hostince Mořský koník. Tamní štamgast Ulgo pro mě má balíček. Ten bych potřeboval doručit do mého skladiště ve Skladištní čtvrti. Poslední domek v ulici s knajpou U Tchoře. Moji lidé ho tam od vás, mladý pane přeberou, a za odměnu dostanete pět tolarů. Žádné otázky, balíček odevzdat nepoškozen. Co říkáte, mladý pane?“

Ať již Mathieu odpověděl pozitivně nebo negativně, Vinfried na otázku ohledně krásky s hraničářem odpověděl pouze, „je to nějaká dcera jednoho z tamních zemanů, myslím že z rodu Macner. Nejspíš ji poslali do Falmaaru aby se uchytila u dvora. Kdo ví. Já víc nevím.“

Princ a rytíř

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Princ a rytíř - kazi...svět:

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Konec jednoho setkání

Falmaar, Dračí citadela
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon, Visenya Ondoryon,
Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon a Daemon Ondoryon

Už jen dva bratři v Trůním sále

„Rozumím tvému rozhořčení, bratře. Caedmus je slizký had toho nejpodlejšího zrna a dokáže zasít nesvát a pochyby do srdcí těch nejodvážnějších a nejčestnějších z nás. To Acheroncům vskutku jde,“ uklidnil tě Lucerys, odpouštět je královské, říká se.

„Co si myslím já? Upřímně netuším. Je to až příliš podezřelé. Nevidím jediný důvod v tom, proč by měli stahovat své síly od našich hranic. V tom nemůže být nic pro nás pozitivního. Obávám se další invaze. Naši předci jich několik odrazili a nevěřím, že ta před dvěma sty lety, kdy jsme museli bojovat proti našim příbuzným propadlým chaosu, byla tou poslední. Ne dokud Acheron stojí, dokud barbaři uctívají temnotu a bohové Chaosu nadále panují nad východem,“ pokračoval Lucerys a byla to vskutku temná slova, přesto se jeho hlas nezatřásl, „my však vytrváme. My vždy vytrváme. Máme mocná vojska, máme dračí jezdce a máme přízeň těch správných bohů. Jde o to, že my musíme vyhrát. Tak jako naši předci.“

Princ a rytíř

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Falmaar, Královská citadela, Trůní sál
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon

Už jen dva bratři v Trůním sále

„Souhlasím, upevnit naši pozici diplomatiky v rámci Království to skutečně musíme. Já slíbil Naerys, že si může ženicha vybrat na turnaji. Tedy pokud to nebude nějaký neschopný pitomec bez vlivu. To bych nedovolil. Morganatické sňatky s podřadnou krví nestrpím. Doufám, že si najde někoho schopného a mocného. Dnes tu byl sir Marcus, syn hraběte ze St. Amaun. To by byl vhodný ženich. A pokud ne on, měl by to být někdo podobný. Aemon i Aurane svým dětem nic přikazovat nechtějí, ale tlačím na ně, a pravda je, že Daemonovi těžko někdo z nás něco přikáže. Je jak Maegor, jen čestnější...o dost. Jaký postup zvolíš u svých dcer, to nechám na tobě, bratře. Budu však rád, pokud jim najdeš partnery, jež budou oporou koruny a jež přivedou koruně vojáky a zlato,“ odpověděl Lucerys a sám věděl, že snaha přesvědčit Aemona a Aurana, či nedej bože Maelyn a Elaenu, je marná. Zvlášť když sama vaše sestra Alannys je stále svobodná. Vaše sestra je špatný příklad pro mladou generaci a víte to oba dva. Jenže co s ní. Je jak skála…bohužel.

Princ a rytíř kazi... wait a minute!

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska -> následně přesun k "U Nymfy"
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Já chci zpátky do Lyonessu

Falmaar, Přístavní čtvrť, Pajzl U Modráska -> následně přesun k "U Nymfy"
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Falmaar, Královská citadela, Trůní sál
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Vaeron Ondoryon, Rhaenys Odndoryon a ti co jsou s ní

Princ a rytíř

Dvojice Princ a Rytíř budila nemalou pozornost, když si rázovala ulicemi z přístavní čtvrti až na Falmaarské náměstí. Lidé, které obcházeli, se zastavovali a dívali se na nesourodou dvojici. Mladý princ v luxusních šatech si to rázoval jako král ulicí a vedle něj šel mladík, který vypadal jako někdo, koho vedou na popravu. Samozřejmě lidé uskakovali na stranu a s „princi“ se ukláněli, jen co jim na prince padl zrak.

Nakonec tato zvláštní dvojice dorazila, kupodivu bez zranění a neokradená, až na Falmaarské náměstí, kde princ vedl mladého Henryho přímo k podniku „U Nymfy“, nechvalně proslulém domu s luxusní zábavou pro vybrané hosty.

Místní madam, Waldou, která podnik vlastnila, se na prince nedívala zrovna s nadšeným pohledem a stejně tak dva vazouni, kteří dělali zdejší vyhazovače. I ti ho častovali pohledy, které znamenaly zřejmé. Nedělej to, co nemáš a nebudeme tě muset vyhodit. ZASE. Nakonec se vaše dvojka zastavila před madam Waldou na konci velkého sálu, který tvořil rovnou i „zábavní plac“. Přejela vás ještě jednou pohledem a čistě proto, že to vyžadovala konvence (určitě ne z lásky) promluvila na prince, a ne na Henryho.

„Co pro vás mohu udělat, princi Malaerysi? Budete si dnes přát některé naše služby?“ tázala se opatrně a rozevřela ruce do stran „určitě máme něco, co hledáte. Pokud slíbíte, že nic nerozbijete a budete se držet pravidel...“
Zpoza zástěn se vynořila pětice dívek. Malaerys všechny z nich už znal. Některé i víckrát. Tedy vyjma Dragy, na ni si netroufal, zatím. Draga jakožto místní domina, původem z Ostrovů, se na prince nebezpečně usmála a v ruce se jí objevil nebezpečně vypadající „bičík“. Několikrát v minulosti mu nabízela, že si s ním pohraje...princ měl dost rozumu aby odmítal. Zatím.
Zbylá trojice dívek byly klasické krásky, které nabízely skutečně široké spektrum služeb. Ulrika, černovlasá kráska odkudsi z Andaru, Bianca, blondýnka z dalekého Amiccosu, a nakonec svůdná Layla pocházející prý až ze vzdáleného Sagmarilu. Poslední byla orientální kráska, princ nikdy nic takového neviděl. Musela pocházet až z Iskandaru nebo dalekého jihu.

Podnik „U Nymfy“

Princ a ještě rytíř:

Falmaar, podnik "U Nymfy"
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

Neúplně nenormální rodinka

Falmaar, Citadela
Visenya Ondoryon, Rhaenerys Ondoryon, Marcus de St. Amaun,
Eanor Ondoryon, Rhaella Ondoryon, Vaeniell, Helaenka

Visenyina obratná odpověď mě pobaví a odměním ji upřímným smíchem. Úsměv z mé tváře nemizí ani po tom, co mě vyzve k zápolení na nebesích. Jen zaujatě povytáhnu obočí a zkroutím ústa do vyzývavého úšklebku.
„To je výzva! Nediv se ale, jestli budu létat raději za tebou než před tebou, Vis. To víš, nerad bych si nechal ujít ten výhled.“ Uculím se, ale dřív, než stihne Visenya něco namítnout, obrátí se na nás Rhaenerys s nabídkou účasti na jakési dvorské veselici. Nestačil jsem se sice moc zaposlouchat do toho, o co půjde, ale pokud mě instinkt neklame, bude to dobrá příležitost k troše povyražení.
„Počítej se mnou, Rhae. Pokud bude povinným oblečením pro všechny dívky tahle košilka, bude to vážně zábava,“ neodpustím si přátelské rýpnutí a s pobavením sleduji, pokud se princezna hned zahaluje druhým pláštěm. „Jestli je sbíráš, můžeš si nechat i můj,“ navrhnu ještě s trochou té ironie v hlase a naposledy se na Rhae zakřením. Pokud bude mít zájem, rád si odepnu sponu a plášť jí s okatě přibarvenou a přehnanou uctivostí, která by nejspíš vzbudila všeobecné pobavení, věnuji. Pak povzbudivě mrknu na Eanora, který vypadá poněkud zklamaně a obrátím svou pozornost zpátky k Vis.
„Takže jsme domluvení? Co takhle dnes za soumraku?“ zeptám se s očekáváním kladné odpovědi. Beze studu a s jiskrou v oku sjedu pohledem z jejích očí přes korzet až k jezdeckým botkám a pak zase zpět. Pousměji se. „A nezapomeň, že beze zbroje budeš v sedle mnohem obratnější a rychlejší. Pozdravuj ode mě Altaris!“
Poté už se mávnutím levačky a několika slovy rozloučím i s ostatními. Speciální pozornost věnuji Eanorovi, který zjevně odchází zklamán z boje o pozornost plášťové princezny a přislíbím mu, že pokud bude mít zájem, potrénuju s ním někdy v budoucnu na kolbišti nebo v oblacích. Sběratelce věnuji ještě jedno zakřenění a symbolicky se jí i Vis ukloním.



S myšlenkami upnutými k nočnímu kralování nebesům zamířím po schodech nahoru ke komnatám své sestry. Dobrou náladu si nenechám kazit možnými scénáři, v nichž mě Rhaella týrá za mou noční anabázi, o které se od nějaké dobré duše už beztak dozvěděla. Vždycky je lepší žít přítomností a nechat se překvapit tím, co osud přinese.
A ten přinesl babičku. Není sice vrásčitá ani vetchá, ale její věk by na svých nožkách nespočítala ani ta nejdelší stonožka. Takové ženy si snad ani nejde nevážit, ať už kvůli inteligenci, moudrosti nebo prostě jen proto, jaká je. Jsou proto chvíle, kdy bych ji viděl velmi rád, ale tahle mezi ně vážně nepatří.
„Že se taky konečně ukážeš...“ poznamená elfka, aniž by nějak zvlášť zvedla zrak od dětské knížky. V tu chvíli si ale konečně všimnu, že první, kdo na můj příchod zareagoval, nebyla babička. Její vnučka Helaena se v celé své roztomilosti zjeví přímo přede mnou a jediným nadšeným skokem mi skočí přímo do náruče.
„Mamííí, strejda Daemon je tadyyyy, mamííí!“ haleká dívenka nadšeně, zatímco já ji líbám do vlásků a láskyplně tisknu k sobě. Volat ale nebylo třeba. Rhaella s rukama skříženýma na prsou, která vážně stojí za hřích, mě sleduje opřená o protější stěnu pokoje.
„Měly jsme o tebe strach,“ poznamená s ironickým nábojem v hlase, „Nalgarox se sám odstrojil a ty nikde. Je chvályhodné, žes ho vycvičil k takové samostatnosti a sám došel pěšky. Ale co kdyby tě po cestě přepadly nějaké divoké fúrie? Musíš být opatrnější.“
Ví to, nebo mě jenom zkouší? prolétne mi hlavou, ale zjistím, že je mi to vlastně jedno. Tuhle hru už hrajeme příliš dlouho na to, aby působila cokoli jiného než vzrušení. Vzrušení které poněkud tlumí vitální babička. A Helaenka, ale té bych odpustil i kdyby mi v záchvatu radosti omylem vrazila nůž přímo do srdce. Tak, jako to umí její matka.

Rhaenerys trochu zamrzelo, že se Eanor a sir Marcus nehodlali dlouho zdržet, ale zároveň se jí ulevilo. Najednou si její pozornost získal Daemon se svou kladnou odpovědí ohledně jeho účasti na zahradní slavnosti a žertovnou nabídkou jeho pláště. Tiše se zasmála a pokývla mu hlavou. Pak se přes jeho rameno zadívala na dva strážné, co jí dělali doprovod a poznamenala: "Možná že bych měla obrat i je, nemyslíte?"
Nakonec si oblékla i Daemonův plášť a se všemi pány se rozloučila. Sledovala jejich vzdalující se siluety, dokud nebyli pryč docela, a i pak jí dalo práci od toho prázdného místa odtrhnout pohled.
Ale ještě než se stačila zase začít věnovat Visenye, zaslechla hlas, který mohl patřit jen jedinému člověku. Překvapeně se otočila a po tváři se jí rozlil široký úsměv. Chvíli přemýšlela, zda dřív začít vysvětlovat svůj oděv, nebo začít děkovat za otcův dar. Nakonec se k němu, nedbajíc toho, že Visenyu nechává několik málo kroků za sebou a navíc samotnou, prostě rozeběhla a objala ho. "Moc jsi mi chyběl..." zašeptala a nato se trochu odtáhla, aby mu viděla do obličeje. "Rozmazluješ mě," podotkla a znovu se usmála. "Děkuji ti. Jsou nádherná... A do komnaty jsem se zrovna chystala, když jsem potkala Visenyu - není to vzácná návštěva?" řekla a tak trochu doufala, že tím zamluví svou vlastní neupravenost.

AROGANTNÍ MUŽ
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Vinfried (NPC)

Setkání na chodbě

Falmaar, Dračí citadela, Dračí sluje
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Rhaenerys Ondoryon, Visenya Ondoryon,
Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon,
Daemon Ondoryon a Vaeron Ondoryon

„To bych ti taky mohla uletět,“ odpovím Daemonovi podobně vyzývavým tónem a potěšeně přikývnu. „Za soumraku. Budu se těšit.“
Poté, co se rozloučím se sirem Marcem, Eanorem i princem Daemonem se ještě chvíli dívám, jak odchází.

Ne dlouho, dost však na to, abych prince Vaerona zaregistrovala až ve chvíli, kdy už je těsně u Rhae a objímá ji v náručí. Otočím se na podpatku čelem k nim a se zdvořilým pousmáním čekám, až se uvítají.
Hned pak pochopím Rhaeneřinu narážku a vyseknu před Vaeronem pukrle, za jaké by se nemusela stydět ani pravá labuť.
„Vaše Výsosti,“ pozdravím jej a překvapeně na chvíli zaostřím pohled na košík s koťaty.
Co to říkala? Ach ano...
„Trochu jsem bloudila mezi chodbami, už je to nějaká doba, co jsem naposledy navštívila Citadelu,“ dodám, abych podpořila Rhaeneřina slova. „A potkala jsem tady princeznu. Mimochodem, mám Vás pozdravovat od otce. A Jeho Veličenstvo samozřejmě také.“

Setrvám v pukrleti o pár okamžiků déle, než by bylo nutné u běžného šlechtice, a pak se zase plynule narovnám. Zvyk je železná košile a i panáčkování urozených dam se dá naučit, podobně jako se dá naučit šerm či jízda na koni.
Počkám, dokud se Vaeron s Rhae nerozloučí, a poté se vydám dál za ní. Leda by ji chtěl čistě pro sebe, v tom případě už se nějak zařídím...

Nečekaná společnost

Dračí citadela, Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys, Violet Rosier, Fiona Woodlaw a poté i Claudia Blackpool

Sídlo Hraničářských hrabat

Hajzl a rytíř

Falmaar, podnik "U Nymfy" a Acheronská ambasáda
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool, později Caedmus z Acheronu

Dôverný rozhovor

Dračí citadela, Kráľovské záhrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Princezna Naerys, Violet Rosier, Fiona Woodlaw, neskôr Claudia Blakpool

Princ a dvacet korun:

Falmaar, podnik "U Nymfy"
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Henry Blackpool

U Hedvábné krásky

Vinfried sledoval lehce vyděšený Mathieův výbuch a ihned se jal mladíka uklidňovat, „není se třeba vůbec urážet, mladý pane, jen jsem myslel, že potřebujete práci, a tak jsem vám ji nabídl. Pokud sem vás urazil, tak to pardon. Pro nás obyčejné lidi je každá práce dobrá, my vybíraví nejsme, zvláště pokud z ní koukají peníze. Ale nemusíte se hned rozčilovat“

Když se Mathieu plně uklidnil a zeptal se znovu na práci, Vinfried mu odpověděl hlasem s náznakem lítosti, „bohužel, mladý pane, nic jiného, co bych mohl svěřit někomu, v koho nemám naprostou důvěru, nemám. Snad někdy příště. Lituji, že vám nemohu nijak pomoci. A nyní, pokud mne omluvíte, rád bych se šel pobavit s mými přáteli.“

V tu dobu totiž do hostince vstoupila další skupinka obchodníků, nejspíš nikdo význační, jen malé ryby…tedy až na muže v jejich čele. „Lorde Foxheade, vítejte,“ obešel tě Vinfried a začal se ihned vítat s aristokraticky vypadající mužem v raných středních letech a s ošklivou jizvou na tváři, „posaďte se prosím k mému stolu, mladý pán zde už odchází a já pro vás mám pytlíky koření, co jste si objednal. Pokud svolíte, dohodneme jejich cenu a převoz.“ Tím mladého de Croixe Vinfried již úplně vytěsnil a plně propadl obchodní příležitosti, která se mu naskytla. Obchodní každým coulem.

„Lord“ Foxhead usedl ke stolu (de Croixe si jen změřil rychlým pohledem a obdařil ho letmým pokývnutím na pozdrav) a plně se věnoval Vinfriedově nabídce. Skupina malých obchodníků je obstoupila a začala si něco zapisovat. Nejspíš to byli Foxheadovi klienti.

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx

Stín a slaměný rytíř

HUDEBNÍ POHLAZENÍ
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Vinfried (NPC), Clara (NPC)

Vlastně jsem byl rád, že to takhle dopadlo. Příchozímu Lordu Foxheadu, pokud to tedy Lord vůbec je, jsem jen mírným kývnutím pozdrav oplatil, vzal své víno, karafu, a stůl opustil, bez jediného slova. Konečně kupec už naprosto obrátil svou pozornost jinam.

Můj nápad s obchodem nebyl myslím špatný, ale šel jsem na to špatně, to už teď vím. Měl jsem začít z tak říkajíc zajištěné obrany obchodních kontaktů mého otce v hlavním městě, a ne střelbou naslepo po hostincích. Zvažuji i odchod ven, neboť vpravdě potřebuju tu urážlivou nabídku Vinfrieda nějak "odvětrat".

Když tu můj sluch znovu oblaží lahodný zpěv bardky Clary, tedy vyhledám nějaký menší stolek přímo u ní, a rozhodnu se klidnit své rozjitřené emoce hudbou, coby její oddaný divák. Je na mne vidno, že menší konverzaci s ní bych se asi nebránil, nicméně netuším zda má na něco takového vůbec prostor, či náladu, tedy nechám to na ní, zatím poctivě a hlasitě aplauduji její písně i verše, pokud ty také presentuje.
Asi to taky není žádný med tu za pár drobných hrát celý den.

Hraničář s posláním

Lady Livia byla potěšena, když zjistila, že ve městě se nahází též její synovec. NEtušíla, že někdo z jejího rodu opustil Croix a zamířil do hlavního město. Její bratr Guillaume, baron z Croix, byl bohužel mrzák s ochrnutýma nohama a nepřekvapí tak, že do Falmaaru necestoval příliš často. Pokud si pamatovala, naposled tu byl před víc jak deseti lety a poté zkušenosti po tom už znovu netoužil.
„Děkuji vám, za tuto informaci, Fergusi. Mathieu je můj synovec, kterého jsem už víc jak deset let neviděla. Budu za ním muset poslat posly a pozvat ho na návštěvu. Hedvábná kráska, říkal jste? Výborně, to snadno zapamatuji,“ poděkovala ti a poté, o se s tebou rozloučila a popřála ti šťastnou cestu a úspěch při „misi“ tě její stráž vyprovodila za bránu „paláce“.

Cesta do přístavní čtvrti ti zabere docela dost času. Je skoro poledne a uličky palácové čtvrti jsou přecpané obchodníky a řemeslníky jdoucími na oběd, cestující šlechtou a patricii, koně, kočáry, nosítka, pochodující Štíty. Jinak řečeno, lidí jako smetí. Prodrat se skrz není jednoduché a v přístavišti se to ještě zhoršilo. Zde vyšší vrstvu vystřídala vrstva nízká. Námořníci, žebráci, nevěstky, velký počet strážných, povětšinou obchodních, žoldáci a další spodina. Bezpochyby též velké množství zlodějů a hrdlořezů. Přístavní čtvrť vskutku není místem pro slabé povahy a rozhodně ne pro dámičky. Takové tu často končí v postranních uličkách s prořízlými hrdly a ukradenými měšci.
Do toho se tu promenádovali všemožní obchodníci s košíky a kárami nabízející všechny možné „pochutiny“ z nichž většina byla bezpochyby pro normálního člověka nepoživatelná. Pečené maso na tyči…lepší se neptat z čeho, jakési placky s čímsi uvnitř, scvrklá jablka (bezpochyby červivá) a zaručeně čerstvé ryby, které smrděly už před týdnem. Místní si však nestěžovali.

Přístavní čtvrť ve Falmaaru

Mladý Fergus nakonec došel až k budově, kde sídlila Královská obchodní společnost. Odtud pověření úředníci koruny zajišťovali zisky pro státní pokladnu, zde byl řízen veškerý Ondoryonský obchod. Dveře do budovy byly do široka otevřené a neustále jimi vcházeli a vycházeli různí obchodníci, poslové, námořníci a další. Zde to žilo, jak se patří. Kola obchodu se musí otáčet, aby si mohli princezny a princové namazat ráno na chleba tetřeví paštiku a popíjen zahradní víno.

Uvnitř budovy to bylo skoro jako v nějakém hostinci. Spousta stolů, u kterých jednali nejrůznější obchodníci a domlouvali obchody pro korunu, výčep, odkud roznášely holčiny nápoje a samozřejmě spousta dveří po stranách vedoucí k různým úředníkům a státním obchodníkům. Poslední a pro Ferguse nejdůležitější místo, bylo hned naproti vstupním dveřím. Nejspíš to mělo sloužit jako recepce, i když kdo ví. Úředník jež stál za recepcí byl postarší chlapík se zapálenou dýmkou, který se probíral spoustou papírů a nerudně odpovídal každému, kdo se ho na něco zeptal. Všicni příchozí však prvně chodili k němu…a tak ti nezbylo než jít k němu též. Cedulka na pultu nesla "Administrátor Brian Rust".

„Další!“ zavolal, když přišla řada na tebe. Přistoupil si a on si tě změřil pohledem od bot až po kštici, „no? Co chceš chlape? Nemám tu čas na vykecávání.“ Tahle práce ho nejspíš opravdu hodně baví a naplňuje.

Královská Obchodní HQ

Bezpráví se samo nepotrestá

Já nebohý rytíř, co jsem komu udělal

Falmaar, Acheronská ambasáda, U Nymfy a brány Dračí citadely
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Henry Blackpool, Caedmus z Acheronu, Maegor Ondoryon

Žena či Riťjer?

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Tholbrax Lynx, Matej dé Krox, Marko dé Sent Amún, Ánor Ondórijon, Redhead Trpazlík (NPC)

Stín a Zlatý drak!

Hambinec u Nymfy
Pondělí, nejspíše již odpoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Caedmus z Acheronu, (NPC) osazenstvo Nymfy

Zlatý drak! ...a stín...

Hambinec u Nymfy
Pondělí, nejspíše již odpoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Caedmus z Acheronu, (NPC) osazenstvo Nymfy

V zahradách

Dračí citadela, Královské zahrady
Pondělí ráno, modrá obloha, slunečno
Naerys Ondoryon, Violet Rosier, Fiona Woodlow, Claudia Blackpool

ROZVODNĚNÁ STOKA
Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx,
Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon, Clara (NPC)

Užíval jsem si tu Clařinu produkci, leč odměnou mi byl jen občasný úsměv oné lepé děvy, a samozřejmě její krásný hlas, jež konejšil mé předešlé rozrušení. Vzhledem k tomu, že přicházejí zřejmě nejbohatší klienti tohoto hostince, tak nějak mi dojde, že jakékoliv zdržení v tomto čase, by bardce výrazně krátilo denní výdělek.

Víno v poháru už je po dně, a další se mi objednávat nechce, nejspíš vyrazím domů, na oběd. A také možná zrealizovat pár svých nápadů.

Někdy zhruba v té chvíli začne být náhle v lokálu podivuhodně rušno, otočím se ke dveřím, a jsem svědkem zajímavé scény. Jakýsi rytíř podle své rétoriky možná z Lyonessu, prý dokonce jeden z Rytířů Kruhu jak sám následně tvrdí, v čele bandy žebráků vešel do sálu, a už objednává pro své "kumpány" hlasitě u hostinského.

Tak tedy na to jsem zvědav. Otočím si židli, abych lépe viděl, co se bude dít. Krčmář je podle mého slušný ranař, tedy dá se očekávat slušné povyražení. Aby toho nebylo málo, jeho barbaří Excelence Tholbrax se jala oblažit dobrodince svou milou přítomností, poněvadž si jej zřejmě spletl se ženou. Mezitím se dovnitř valí zástup žebráků hrnoucích se ke stolům, a zaplavujícím hostinec jako smradlavá rozvodněná stoka. Někteří dokonce namnoze zabírají takřka jakékoliv volné místo, i například po zemi, či na schodech. Za nimi se objevuje další rytíř, podle oděvu dosti vznešeného původu.

U Hedvábné krásky

„Já a odpadnout? Haha! Toho bohdá nebude, aby Turgon Rudovous odpadl z piva! Ještě se máš co učit, Mladý ryse!“ zasmál se trpaslík přívětivě, sedl si ke tvému stolu, objednal pivo…. A pak i jeho vyrušil příchod otrhané bandy do hostince. Toto zde opravdu nikdo nečekal. Hostinský přestal utírat korbel špinavou hadrou, silně zabafal z fajfky a čučel na průvod, který uzavírala dvojice rytířů. Ten první, krasavec v brnění, se hned pustil do objednávání. Ten druhý, očividně spřízněný s královským rodem dle jeho vlasů a očí, prozatím mlčel.

Hostinský v rychlosti přejel podnik očima zkontroloval reakce svých hostů. Vida, jak oba dva přítomní radní, Foxhead i Carmacci, krčí nosy z puchu, kteří sem žebráci zatáhli, rozhodl se hostinský jednat. Hadra i korbel zapomenuty, vytáhl si rukávy a vydal se vstříc oběma hostům, aby jim jasně vysvětlil, že takovouhle chásku tu neobsluhují. Nestačil však říct ani „píp“, neboť se do toho stihl připlést barbarský vyslanec. Hostinský, a spolu s ním většina hostů, jen zírala na barbarovo oslovení rytíře a jeho chování. On si ho spletl s ženskou! Tohle nedopadne dobře.

„Tak pozor!“ zavelel hostinský, kdysi seržant u legie, kde si odsloužil svých deset let na Hranici, „vy dva si to jděte vyříkat ven!" ukázal na Lynxe a rytíře předvídaje, že tohle neskončí dobře, a tyhle si vezměte s sebou, ty tu neobsluhujeme!“ Pak si nejspíš uvědomil, že právě komandoval dvojici rytířů, včetně pravděpodobného Ondoryona, a jednoho velvyslance a v rychlosti dodal, „ehm…prosím, páni rytíři. Tohle je podnik pro vyšší vrstvy a máme svou úroveň. To snad chápete. Tito zde jídlo opravdu nedostanou.“ Ukázal na chudáky postávající všude okolo.

Stín a Zlatý drak!

Hambinec u Nymfy
Pondělí, nejspíše již odpoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Caedmus z Acheronu, (NPC) osazenstvo Nymfy

Elí ráj

Zlatý drak a stín!

Hambinec u Nymfy
Pondělí, nejspíše již odpoledne, modrá obloha, slunečno
Malaerys Ondoryon, Caedmus z Acheronu, (NPC) osazenstvo Nymfy

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí poledne, modrá obloha, slunečno
Mathieu de Croix, Tholbrax Lynx, Marcus de St. Amaun, Eanor Ondoryon

Nebohý rytíř...a záhrady

Marko dé Sent Amún

Falmaar, Tržní náměstí, „U Hedvábné krásky“
Pondělí dopoledne, modrá obloha, slunečno
Tholbrax Lynx, Matej dé Krox, Marko dé Sent Amún, Ánor Ondórijon, Turgon Redheadfús (NPC)