Trestanecká kolonie

Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami se rozkládá jedna velká, bohatá a silná říše, kterou místní znají jako Svatou říši Alderánskou. V této krásné zemi jsou si všichni v očích zákona všichni rovni, i když někteří jsou si rovnější než jiní, ale to už tak bývá.

Říše je to skutečně veliká a zahrnuje v sobě bezpočet různých ras, druhů a kultur, které si za posledních sto let podrobil a připojila je sobě ve jménu Nebeského otce. Není tedy divu, že to v mnoha končinách této říše vře…i když se o tom ve slušné a počestné společnosti nemluví.

Specialitou Alderánské říše je způsob, jakým se vypořádává se všemi možnými kriminálníky, válečnými zajatci a vůbec všemi císařskými odpůrci bez ohledu na jejich pohlaví, společenské postavení, nebo bohatství. Pro všechny tu je jen jediní trest – doživotní vězení v TRESTANECKÉ KOLONII.

Trestanecká Kolonie je jedním z velmi významných zdrojů nerostného bohatství Alderánské říše, problém však je její poloha na samém okraji Říše, na hranici s divokými, necivilizovanými kmeny barbarů, skřetů a další havěti. V minulosti, před více jak sto lety, před bariérou, všichni tito nepřítele říše pravidelně útočili na toto údolí a na posádky říše – což výrazně prodražovalo místní těžbu až se to stalo neúnosným. Císař tak rozkázal Kabale svých mágů vytvoření Magické bariéry, která celé údolí obklopila a vytvořila tak zároveň jakýsi špunt před útoky těchto divochů.

Magická bariéra funguje velmi jednoduše, všechno pustí dovnitř, ale nic živého nepustí ven. Všichni, kdož se pokusí projít bariérou ven jsou spáleni na prach její silou. Tak tomu je jíž více jak sto let.

Vládu uvnitř Bariéry mají v rukou vězni, ale ti nemají jinou možnost, než plnit příkazy říše a zajišťovat dodávky stříbra pro říši, jinak by pomřeli hlady. Půda uvnitř Bariéry byla vždy nehostinná, ale posledních sto let, co je vystavena magii bariéry je úrodná snad ještě méně než kdy dříve. O nějakém soběstačném zemědělství si mohou nechat místní vězni jenom zdát, stejně tak množství divoké zvěře nemůže ani zdaleka pokrýt potřeby potravin Kolonie. Pro císařský dvůr není nic jednoduššího než pozastavit zásobování kolonie, nechat místní pomřít hlady a začít nanovo.

Na závěr je třeba říci, že o tom, co se v Kolonii děje nemá nikdo z vnějšího světa ani tušení a vlastně to ani nikoho moc nezajímá. Je to zkrátka jedna z věcí, o které se ve slušné společnosti nesluší mluvit.

Prolog

Svatá říše Alderánská

Věčné město Rillanon, hlavní město Alderánské říše

Svatá říše Alderánská

„Za čest, řád a povinnost."

Svatá říše Alderánská je jednou z největších, nejstarších, nejbohatších a nejsilnějších zemí známého světa. Tedy na první pohled. Pravdou je, že země je co do rozlohy obrovská, tvořená mnoha provinciemi, jež kdysi byly nezávislými královstvími. To dává říši značnou kulturní rozmanitost.

Hlavním městem je Svaté město Rillanon, kde se říše před několika staletími zrodila. Toto město je stále domovem jeho Císařské milosti, církve Nebeského Otce, císařské Kabaly a dalších mocenských uskupení, které jak se říká, řídí osud celého světa. Město Rillanon je velice vyspělé, vznikají tu první kanalizace, rozvíjí se lázeňství, osobní hygiena již není sprostým slovem. No zkrátka si toto město prochází jakousi obdobou renesance, kdy jsou znovuobjevovány výdobytky starších civilizací na jejichž ruinách Říše stojí.

Hornické údolí, kde se již více jak století nachází Trestanecká kolonie je jednou z mnoha provincií říše. Hornické údolí je bez pochybu tou, co se zdrojů přírodního bohatství týče, nejbohatší provincií. Bohužel je také tou nejvzdálenější provincií od centrální moci v Rillanonu a přímo sousedí s necivilizovanými barbarskými kmeny.

Není žádným tajemstvím, že v časech před Kolonií bylo toto území neustále pod náporem nejrůznějších barbarů, toužících si utrhnout ze zdejšího bohatství. Barbaři obvykle přišli, vyplenili to či ono město, nebo doly a zase odtáhli. Území bylo třeba znovu osídlit, umístit zde nové legie, jenom aby se na přes rok zase všechno opakovalo. Asi před sto lety se stala tato situace neúnosnou. Někdo v Říši si jednoduše uvědomil, že není možné toto území neustále dokola znovu osidlovat, že není možné tu udržovat silné posádky, co by si s barbary poradili, že je vojáky třeba jinde. A tak se stalo, že po dalším nájezdu stepních barbarů padlo rozhodnutí o vytvoření bariéry, co by toto údolí oddělila od zbytku světa.

Území bylo evakuováno, vznikla bariéra – Kolonie, začali se sem internovat trestanci z celé říše, aby zde začali s novým životem. Jelikož je celé toto území naprosto nevhodné pro jakékoliv zemědělství, byly vězni nuceni začít obchodovat s Říší. Tento obchod probíhá dodnes, i když jeho přesné podmínky zná jen pár vyvolených státních úředníků.

Věčné město Rillanon, hlavní město Alderánské říše

Svatá říše Alderánská

Kultura, zvyky, tradice

Alderánská říše je obrovská a rozmanitá, mnoho provincií má svá specifika, nicméně řada věcí platí v rámci celé říše. Společnost Říše je značně patriarchální, ale to je znát především ve vyšších kruzích, sprostý lid takové malichernosti zase tolik neřeší. Ve vyšších kruzích zkrátka a dobře není možné očekávat nějakou rovnoprávnost a co se týče sprostého lidu, inu aby se rodiny uživili, tak musí přiložit ruku k dílu každý, kdo je toho schopen.

Celá společnost je silně věřící. Státním náboženstvím je Víra v Nebeské otce , kterou zaštiťuje Církev Nebeského Otce (CNO), jež má své hlavní sídlo v hlavním městě Rillanonu. Toto vyznání se dá nejlépe přirovnán ke křesťanství.

Církev toho hlásá mnoho a ovlivňuje tak život věřících mas, i když se vždy najdou lidé, kteří ne všechno berou tak vážně jak církev hlásá. Ta například zapovídá předmanželský, či mimomanželský sex. Také hlásá chudobu sprostého lidu jako cestu k vykoupení v dalším životě. Církev je rovněž proti hygieně, aneb špínou a odříkáním k duchovnímu očištění.

Osobní hygiena není něčím co by bylo v rámci Říše nějak rozšířeno. Nicméně v hlavním městě se začíná prosazovat nový styl, který by se dal přirovnat k Renesanci, a tak se situace pomalu zlepšuje. Venkovu takový luxus není příliš dopřáván, ale i zde se místy najdou nějaké ty lázně – většinou slušné a poctivé.

Magie a mágové existují, o tom nikdo nepochybuje. Pravdou ovšem je, že se vzestupem CNO to nemají mágové úplně snadné. Čarodějnické procesy a inkvizice nejsou ničím zvláštním, i když těžko říct, kolik z obětí inkvizičních procesů je skutečnými čarodějníky. Po světě je roztroušeno mnoho magicky nadaných jedinců, kteří mohou padnout do spárů inkvizice. Jak se tomu vyhnout, je členství v Císařské Kabale, což je takové shromáždění mocných mágů, sloužících vůli Císaře (krom vlastních zájmů).

Císařská Kabala je organice tvořená magicky nadanými jedinci, pod přímou kontrolou Císaře. Jemu tato organizace slouží jako osobní stráž a také jako protiváha CNO. Ke Kabale se někteří magicky nadaní jedinci přidávají dobrovolně, pro jiné, ty obzvláště nadané je členství povinné (mají na výběr buď Kabalu, nebo Kolonii).

Ač se Kabala může na první pohled jevit jako jednotná organizace, opak je pravdou. V rámci Kabaly je mnoho nejrůznějších mocenských uskupení, které spolu soupeří o moc. Mezi mnoha členy panuje značná rivalita a intriky. I když se na všichni na venek tváří jako velká spokojená rodina.

Svatá říše Alderánská

Věznice Černá Skála

Věznice Černá Skála

Černá Skála je mocný hrad nacházející se jenom několik málo mil od samotné Trestanecké Kolonie. Je to poslední zastávka před Hornickým údolím a samotnou Kolonií. Zde jsou pravidelně shromažďováni odsouzenci ze všech koutů Alderánské říše, aby byly následně odvezeni do Kolonie, kde je čeká doživotní dřina v tamních dolech.

Společně s vězni z tohoto místa vyrážejí rovněž transporty zásob určených pro Kolonii, ty chodí pravidelně každý měsíc a obvykle jsou spojeny transporty samotných vězňů. Zásoby odsud do Kolonie míří každý měsíc a právě sem jsou následně přiváženy transporty rudy mířící dále do Říše.

Věznice samotná není žádný med, dozorci se tu s vězni nijak nemazlí a obecně platí moto: „Co se v Černé skále stane, to tam také zůstane.“ vězni stejně nemají komu to ohlásit, kde si stěžovat, z místních cel míří jenom do Kolonie a tam je to každému jedno. Dozorci o tom navíc veřejně nemluví, neboť by sami mohli skončit v nějakém tom zajímavém transportu.

Když nový vězni přijdou do Černé Skály, tak jsou nahnáni na dvůr, kde jim jsou odebrány osobní věci a oblečení. Naopak všichni dostanou vězeňské mundůry složené z otrhané tuniky bez rukávů, otrhaných kalhot a onucí místo bot. vše je vyrobeno snad z kopřiv, nebo jiného hrubého, kousavého a nepříjemného materiálu. Nikoho by ani nepřekvapilo, kdyby byly plné blech a vší.

Rovněž je třeba říci, že jídlo v Černé Skále nestojí za nic. Je velmi nepravidelné, je ho málo a jeho kvalita je velice mizerná. Zpravidla jde o nějakou řídkou polévku, plesnivý chleba, zkažené maso a podobné pochoutky, co by ani pes nežral.

Výsledek je takový, že v den transportu jsou vězni oslabení hladem a žízní, a nedělají tak dozorcům na cestě k Místu výměny příliš problémů.

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Léto je pryč, žně skončili a přichází sychravý podzim. Jeho nástup je pozvolný, ale neodvratný, jak každý dobře ví. Přes den je ještě stále celkem teplo a příjemně, ale v během noci už začíná být poněkud zima.

A právě toto je ten čas, kdy se na Černé Skále znovu shromažďují odsouzenci ze všech věznic a temnic co jich po Říši je. Tohle je ten čas, kdy se Říše opět očistí od všech nekalých živlů a zemských škůdců a pošle je někam, kde mohou být Společnosti prospěšní – do Trestanecké kolonie kutat rudu. Je to jednosměrná cesta a každý odsouzenec si je toho vědom. Mnozí říkají, že je to zbytečné, že stejně nebudou rubat rudy, že nebudou podporovat tento systém, že by raději zemřeli...no i to je možnost a jejich volba.

Vězeňské cely na Černé Skále

Mdle osvětlenými chodbami Černé Skály se od ranních hodin ozývá klapání okovaných bot místních stráží, kteří eskortují vězně do jejich nových dočasných domovů.Průběh je vždy stejný, liší se maximálně pár drobnosti na základě odporu odsouzenců vůči umístění do cely. Jo kdo klade odpor obvykle dostane, pěstí navlečené v kožené, kovovými destičkami pobité rukavici přímo do zubů, nebo do žaludku.

Odald je první, kdo je umístěn v tomto bloku cel a je mu přidělena cela číslo I. Jeho cela je jako každá jiná, má tak dva metry na metr, tři stěny z masivního kamene bez oken a jedny dveře ve spodní části opatřené malými dvířky pro podávání jídla. V cele je tma, zima a vlhko, jediným vybavením je otep shnilé slámy a dřevěné vědro jakožto nočník.

Do cely číslo II. míří Gabriel, a cela se nijak neliší od té předchozí. Stejně tak cela číslo III. kam je umístěn Leonard. Zkrátka cely jsou stejné, nikdo nemůže říci, že by snad oproti svým spoluvězňům měl horší podmínky pro výkon trestu. Vězni v celách na sebe nevidí, ale cely nejsou zvukotěsné, konverzace není problémem, pokud by snad někdo měl co říct.

Naproti, přes dva metry širokou a celkem slušně osvětlenou chodbu je další trojice autentických cel, kam jsou umístění další vězni. Celu číslo IV. obsadí Elesbeth Tasia a celu číslo V. Rhiannon Tasia. Cela číslo VI. je prozatím prázdná, ale kdo ví co ji v brzké době obsadí za individuum.

Jak již bylo řečeno, cely nejsou zvukotěsné, i když masivní kámen zvuk umí docela izolovat. Konverzace je tak možná, zvláště mezi sousedními celami, jež jsou mnohdy spojeny i krysími norami, co se tu uhnízdili již dávno. Ty mohou fungovat do jisté míry jako zvukovody.

Stráže patrolují na chodbách, dá se říci, že jejich kroky slyšet přibližně každou hodinu. Pokud je v celách klid, tak většinou jejím obyvatelům nevěnují pozornost. I když i mezi dozorci se najdou tací, co si občas rádi vyzkouší nějaké to mučení na bezbranných vězních, nebo něco podobného.

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Nemůžu uvěřit tomu, že i přes veškeré snahy, jsem skončil tady. Pořád jsem věřil, že mě z toho matka, a když už ne ona, tak její peníze, dokáže dostat. Alespoň mi to slibovala, když jsme se naposledy viděli.
A přesto jsem tady. Z Černé Skály vede jen jedna cesta, a já silně pochybuji, že to bude někam, kde se budu moci vykoupat a padnout do měkké postele.

Špinavá otep slámy mě jen, ještě víc, popouzí. Ale i tak si "udělám pohodlí" a natáhnu se. Říká se, že naděje umírá poslední a já chci věřit. V kolonii pořád ještě nejsem. Nebudu dělat vlny, budu šetřit síly, a ono to nějak dopadne. Ostatně...jako vždy. Ze svých průšvihů jsem se vždy nějak dokázal dostat, půjde to i tentokrát. Navzdory všem těm historkám, které jsem za svůj život, o Černé Skále slyšel, si nedovolím klesnout na duchu.

Najdu si polohu, která by se, při troše fantazie, dala nazvat pohodlnou, a uložím se ke spánku.

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

|Někdy před odjezdem | ráno |
|Věznice Černá Skála | Cela číslo V. | Všichni, hlavně Elesbeth|

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezdem, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni, hlavně Rhiannon

| Někdy před odjezdem | Ráno | Věznice Černá Skála |
| Cela číslo V. | Elesbeth, okrajově všichni ostatní |

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Cely se pomalu, ale jistě plní i jinými obyvateli, než jsou krysy, pavouci, či jiná havěť. I cela číslo VI. již čeká na nového dočasného nájemníka. Jeho příchod je oznámen klapáním okovaných bot dozorců o dlažbu chodby v tomto bloku cel, který je bezesporu mimo rytmus pravidelných obchůzek.

„Je tu ještě místo pro tuhle kurvu?“ Houkne jeden strážný na druhého, kdy oba minou prvních několik zamčených cel, než dorazí k té poslední. „Jo tady.“ Otevře kolega dveře cely číslo VI. a dovnitř nevybíravým způsobem strčí jakousi mladou elfku ve stejně otrhaném vězeňském mundúru jaký mají i všichni ostatní obyvatelé cel. „A jestli chceš děvku, tak tu jsou další dvě.“ Oznámí strážný při cestě zpět, přičemž bouchne do dvou dveří dvou cel, kde jsou zavřené sestry rodu Tasia. „Co ty na to?“ Je možné ještě zaslechnout otázku, než dvojice dozorců začne zase vzdalovat z tohoto nehostinného místa.

Všechny cely v tomto bloku jsou obsazeny, ale to nic neznamená. Pokud by se strážím nechtělo se táhnout s někým dalším do jiného bloku, klidně strčí do malé cely i vícero jedinců...

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezdem, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni, hlavně Rhiannon

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Čas v temné cele se nekonečně vleče, není tu žádný ukazatel času, snad krom kroků strážných co procházejí chodbu snad v pravidelných intervalech a jednou za čas přitom zabouchají na dveře té či oné cely, jako by se snad chystali na návštěvu. Na návštěvu ke které nakonec nikdy nedojde.

O nějakou dobu později, snad o dva dny, soudě podle hladu a dvou porcí řídké, nevábně vonící polévky, vedou do tohoto bloku cel dalšího nebožáka. Dozorci ho vedou, baví se mezi sebou, aniž by brali jeho existenci brali na vědomí více, než je nezbytné k tomu ho strčit do smradlavé díry.

„Zapoměl jsem, tady je už všude plno. Kam s tou špínou?“ Uvědomí si jeden z dozorců, když si všimne že všech šest cel je obsazených. „Táhnou se s ním jinam? Kašlem na to, ještě by se na něj pak zapomnělo a jenom by nám tu jeho mrtvola smrděla.“ Utrousí jeho kolega, načeš přijde k dveřím číslo I. otevře je a elfa strčí do cely k Odaldovi. Stísněná cela je tak ještě stísněnější.

„Je to fuk, za tři dny se jich stejně zbavíme.“ Pokračuje jeden dozorce k druhému na nevyřčenou otázku, když se za Odaldem a nově internovaným elfem zabouchnou masivní dveře.

Vzpomínka na minulost

Někdy před odjezde, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Elesbeth Tasia

Čas v temné cele se nekonečně vleče, není tu vůbec nic co by se dalo dělat, snad jen se bavit se sestrou, poslouchat krysy ťapající různě kolem, nebo čekat na dozorce, jestli se nepřijdou pobavit. To dozorci obvykle dělají, když je někdo provokuje, nebo na sebe zbytečně upozorňuje. Jednou z mála věcí, kterou lze v cele dělat je přemýšlet o tom, jak jsi se sem vůbec dostala.

Je to možná pár týdnů, kdy tě z tvých běžných povinností vůči Kabale vyrušil jeden z důstojníků speciálních jednotek říše – Kapitán Thornvald, takový vysoký, hubený, šlachovitý špion co má prsty v mnoha věcech a jen málo co mu z dění v Říši unikne. Máš dojem, že kapitán není úplně čistý, ale nic mu nelze prokázat.

Právě kapitán Thornvald ti oznámil, že došlo na zatčení tvojí sestry – za zločiny proti Říši. Co přesně sestra provedla jsi se dozvěděla až později a nebyla to zrovna nepodložená obvinění, i když je docela možné, že to sestra vlastně myslela dobře a jenom to nevyšlo podle plánu. Okamžitě ti bylo jasné, že sestru čeká doživotní pobyt v Kolonii a to jsi přese nemohla jen tak připustit.

Krátký rozhovor s kapitánem dále odhalil, že za tebou nepřišel jenom, aby ti oznámil tyto špatné zprávy. Ne. Jeho důvod byl mnohem praktičtější – Kolonie. V posledních měsících jsou s Kolonií nějaké problémy, dodávky se snižují, přičemž Baron požaduje čím dál více zásob. To je potřeba vyšetřit a zejména napravit. Za jiných okolností by se o to postarali agenti zvláštních jednotek, nebo Kabala....za jiných okolností, někde jindy, ale ne v Kolonii. Cesta do Kolonie je totiž jednosměrná, nikdo z agentů netouží potom se vydat za magickou kopuli, nikdo z Kabaly samotné o to nemá zájem, když je všeobecně známo, že neexistuje cesta ven.

„Cesta ven existuje, takové zadní vrátka pro případy nouze. Ale není to jednoduché a ani bezpečné.“ Zakončil kapitán svoji nabídku, která by se dala jednoduše shrnou jako: „Ty se postarej o problémy v Kolonii a já tebe a tvoji sestru dostanu ven.“ Tomu se přece nedá odolat.

Samozřejmě tě do Kolonie nemohou poslat bez antimagického obojku na krku, to by bylo velmi podezřelé jak u dozorců Černé skály, kteří mají způsoby jak odhalit magicky nadané jedince, tak u vězňů v Kolonii. Stejně tak tě nemohou dostat do Kolonie mino transport, ne snad že by to bylo nemožné, ale mohlo by to vzbudit velmi nežádoucí pozornost tamních vězňů – kdyby se po kolonii začal pohybovat magicky nadaný jedinec v plné polní. Ne jedinou cestou jak se tam dostat a nevzbudit podezření, je projít si standardní procedurou včetně obvinění, soudu a rozsudku.

A tak jsi tady, v temné cele, kde čekáš až si pro tebe přijdou.

Věznice Černá Skála

Den 1, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Pomalu uteče několik dalších dní, těžko odhadnout kolik, neboť není podle čeho měřit čas. Těch několik dní je plných mučení v podobě hladu, dehydratace a spánkové deprivace, o nedostatku světla, nebo společenského kontaktu ani nemluvě. Tedy pokud za věrné společníky hodné konverzace někdo nepovažuje krysy, co jen neustále čekají v koutech, než někdo ulehne ke spánku, aby se mohly svými zoubky pustit do jeho masa. Zkrátka a dobře pobyt v cele může jednoho snadno připravit o rozum.

Až jednou je na chodbě zase slyšet hluk mnoha okovaných podrážek klapajících po podlaze. Je slyšet zvuk otevírajících se dveří a chřestění řetězů. To může znamenat jen jednu ze dvou věcí, buď se jdou dozorci pobavit s vězni a vězeňkyněmi, nebo je čas na cestu do Kolonie.

Elesbeth Tasia, Gabriel, Ailre, Kyra, Odald, Leonard, Rhiannon Tasia

Jako první se otevřou dveře cely číslo I., kde jsou hned dva vězni. První je vyveden Odald a ihned je spoután na nohou i rukou a postaven na první místo vznikající řady, hned potom je spoután i Ailre, který je postaven hned za něj.Na vše dohlíží pár dalších ozbrojenců, aby byl zajištěn klid. Ailre má krom otrhané tuniky na krku ještě antimagický obojek, který spolehlivě poutá veškerou jeho moc, ať již je jakákoliv.

Následují další cely, postupně jsou vyvedeni a spoutáni i Gabriel a Leonard, poté se začne s celami na druhé straně, kde podobný osud potká Elesbeth, její sestru Rhiannon a nakonec i Kyru. Elesbeth má rovněž kolem krku antimagický obojek, jež blokuje její schopnosti.

Během dalších několika minut jsou všichni tito vězni vyvedeni ven na nádvoří, kde již čekají dva tucty dalších vězňů určených pro Kolonii. Všichni na sobě mají jen vězeňské tuniky, kalhoty a na nohou onuce z kusu hrubé látky, některým je oblečení na první pohled volné, jiným je těsné, že se na nich trhá při zatnutí nějakých těch svalů.

Venku je rovněž na tři tucty dozorců, co mají zajistit doprovod k Bariéře a následně sem do hradu dopravit zásoby získané do jejích obyvatel. Nechybí ani soudní úředník v ceremoniální žluté róbě a placatou čapkou na hlavě. Úředník vypadá, že by to už měl rád za sebou a byl zpátky v teple a pohodlí své kanceláře.

Není divu, obloha je zatažená a pomalu začíná pršet. Rovněž fouká vítr, který ještě umocňuje pocit chladu. Teplota by se dala odhadnout na nějakých 15°C, kdyby jsi snad někdo byl schopen měřit.

„Zkontrolujte tu verbež, za okamžik vyrážíme!“ Zaburácí hlas nějakého důstojníka v černorudé zbroji.

Demmin Nass, velitel věznice Černá Skála

Den 1, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Je to tady! Den našeho odchodu. Svým způsobem z toho mám radost. Ne, že bych snad věřil, že kolonie bude lepší, ale alespoň vypadnu z téhle smradlavé, špinavé díry.
Za těch posledních několik dní se mnohé změnilo. Opustil mě můj optimismus. To, co se mělo stát, ať už to bylo cokoliv, se nestalo. Tato realita mě plně udeří v okamžiku, kdy se, i s dalšími vězni, ocitnu na nádvoří. Svět je tak pochmurný, jak jen může být. Za krk mi padají kapky deště, a zebou mě nohy.

Rozhlédnu se po svých spoluvězních. Neubráním se přitom myšlence, kolik z nich je tu asi právem. Já sice nejsem žádný svatoušek, ale stále jsem přesvědčený, že to, co se stalo, byla nehoda. Že já si tenhle osud nezasloužím.
Ne, že by se snad někdo ptal.
Na sucho polknu, a raději sklopím hlavu. Nerad bych přitáhnul nechtěnou pozornost některého z našich strážců. Vypadají, že nikdo z nich nejde pro ránu daleko, a já nehodlám provokovat.
Ať už to máme, sakra, za sebou.

Den 1, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni

Věznice Černá Skála

Věznice Černá Skála

Někdy před odjezdem, ráno
Věznice Černá Skála, vězeňské cely
Všichni přítomní

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, Říšská strana bariéry
Všichni

Velitel věznice přejíždí odsouzence na nádvoří a dohlíží na poslední přípravy k odchodu, vězni pohrdá, je to na něm znát a sám se tím nijak netají. Proto také neudělá nic, aby jim cestu do Kolonie jakkoliv zpříjemnil, nebo usnadnil. To by Demmin Nass.

„Odchod!“ Vydá rozkaz asi pět minut potom, co jsou poslední vězni vyvedeni z kobek a zařazeni do transportu. Vše se dá rázem do pohybu, trestanci, i dozorci vyrazí na tři míle dlouho cestu k hranici bariéry, k Místu výměny. Nikdo z vězňů neklade otevřený odpor, stejně by to marné a jediné, čeho by tím vězeň mohl dosáhnout, je že se na druhou stranu dostane jenom jeho mrtvola.

Tři míle po rozbahněné cestě, za stále sílícího deště a foukajícího studeného větru. No není to nic příjemného, ale déšť, alespoň smyje trochu té špíny z vězeňské cely.

Panorama Trestanecké kolonie

Přibližně po hodině cesty se před transportem konečně objeví panorama bariéry, magická kopule v tomto počasí je velice výrazná a takhle zvnějšku nabízí velmi zajímavou podívanou, jak na ni dopadají kapky deště, jak reagují se surovou magií, než dopadnou na zem. Je to takové elektrizující, dá se říct. Touto dobou již déšť slábne a mění se jen mrholení.

Místo výměny samotné není, kdo ví jak zajímavé, je tu masivní dřevěná konstrukce lanovky, kterou se dopravují zásoby do a z kolonie. Lanovka vede nad jezerem napájen malým, celkem romanticky vyhlížejícím vodopádem a odtéká z něho do nějako podzemní říčky na druhé straně. Rudy jsou zde již naloženy a nyní se jen čeká na pokyn k návratu na Skálu. Dole u lanovky v kolonii je možné pozorovat dobré tři tucty stálých rezidentů kolonie, co balí zboží dodané z říše.

„Všichni víte co máte dělat, tak ať to odsýpá!“ Vydává velitel rozkazy, načeš jsou vězni zase rozděleni, baveni pout a bez dalšího zdržování postupně vhození do studených vod jezera v Kolonii. Každý vězeň, co dopadne do vody musí zabrat, aby se dostal na břeh k čekajícímu uvítacímu výboru trestanců, než ho strhne proud špatným směrem, kde by ho zabil vliv Bariéry samotné.

Mezi posledními jsou takto do Kolonie vrženi Odald, Ailre, Leonard a Gabriel. Ženy to mají trochu jiné, ty jsou naloženy do lanovky a poslány do kolonie o něco příjemnějším a méně nebezpečným způsobem. Ostatně jedinými ženami v transportu jsou Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia a Kyra.

Uvítací výbor trestanců, výběr

Kapitola I.

Vítejte v Kolonii

Panorama Trestanecké kolonie

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Všichni

Vězni, muži jsou postupně naházení do chladných vod jezera, není to úplně běžný postup, jindy by jim ještě byly opakovány rozsudky a probíhali by další formality před samotným svržením, ale vzhledem k počasí se tu Demmin Nass a ani soudní úředník nechtějí zdržovat zbytečně dlouho. Koneckonců jsou to jen nepodstatné formality.

Průchod bariérou není vůbec cítit, tedy ve směru dovnitř, směr ven by byl úplně o něčem jiném, jak se mohou přesvědčit slabší jedinci, neschopni se dostat na břeh jezera. Ale takových moc není. Každý vězeň se minimálně snaží dostat se z jezera na břeh, k lidem, co tam již čekají na čerstvé maso. Co se již nemohou dočkat, až to nováčky řádně přivítají.

Kdo se dostane na břeh, dostane rovnou po hubě, kdo má tendence zůstat ve vodě je buď rychle stržen proudem k hranici Bariéry, nebo se mu dostane kamenování on pánů na břehu. Soutěž o nejlepší trefu kamenem je tu velmi oblíbená.

Uvítání na břehu končí ve chvíli, kdy mají nováčci dost válejí se na zemi ve stavu nevědomí. Tím to končí, nikdo je dále neokrádá ani se o ně nestará. Platí snad jen fakt, že ti se brání dostanou naloženo více.

Když nováčci opět začnou přicházet k sobě, jsou už všichni členové Uvítacího výboru, i konvoj se zásobami pro kolonii dávno pryč. Déšť již ustal, slunce je na obloze a do poledne ještě zbývají tak dvě hodinky.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Odald

Jak jsi vylezl z jezera, rovnou jsi dostal těžkou ráno přímo na solar a další do zubů, div ti nepřerazila čelist. Čeká tě pěkná modřina v obličeji, to je jasné, ale zlomené to není.

Muži, co tě napadli jsou obyčejní nuzáci v otrhaných kalhotách a tunikách, i když pořád jsou na tom s oblečením lépe než ty. Dokonce mají zbraně, i když jde mnohdy jen o klacky vybavení hřebíky, či něčím podobným, nebo o nože a dýky. Nikdo z nich nemá nic lepšího, ale naneštěstí tu tihle nejsou sami. Na břehu je rovněž tucet slušně vybavených ozbrojenců, kteří tomuto jenom přihlížejí a dobře se tím baví. Sami se mlácení neúčastní, pokud to není třeba.

„VÍTEJ V KOLONII!“

Nevíš, čí rána do zátylku tě nakonec dostala, jenom to že byla dost tvrdá, aby tě zbavila vědomí a udělal ti pěknou bouli na hlavě. Když opět přicházíš k sobě, no jsou všichni pryč, tedy krom těch, co přišli s tebou a nyní se pomalu probírají. Někteří již jsou při smyslech, další ještě ne.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Ailre

Jak jsi vylezl z jezera, rovnou jsi dostal těžkou ráno přímo na solar a další do zubů, div ti nepřerazila čelist. Čeká tě pěkná modřina v obličeji, to je jasné, ale zlomené to není.

Muži, co tě napadli jsou obyčejní nuzáci v otrhaných kalhotách a tunikách, i když pořád jsou na tom s oblečením lépe než ty. Dokonce mají zbraně, i když jde mnohdy jen o klacky vybavení hřebíky, či něčím podobným, nebo o nože a dýky. Nikdo z nich nemá nic lepšího, ale naneštěstí tu tihle nejsou sami. Na břehu je rovněž tucet slušně vybavených ozbrojenců, kteří tomuto jenom přihlížejí a dobře se tím baví. Sami se mlácení neúčastní, pokud to není třeba.

„VÍTEJ V KOLONII!“

Nevíš, čí rána do zátylku tě nakonec dostala, jenom to že byla dost tvrdá, aby tě zbavila vědomí a udělal ti pěknou bouli na hlavě. Když opět přicházíš k sobě, no jsou všichni pryč, tedy krom těch, co přišli s tebou a nyní se pomalu probírají. Někteří již jsou při smyslech, další ještě ne.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Leonard

Jak jsi vylezl z jezera, rovnou jsi dostal těžkou ráno přímo na solar a další do zubů, div ti nepřerazila čelist. Čeká tě pěkná modřina v obličeji, to je jasné, ale zlomené to není.

Muži, co tě napadli jsou obyčejní nuzáci v otrhaných kalhotách a tunikách, i když pořád jsou na tom s oblečením lépe než ty. Dokonce mají zbraně, i když jde mnohdy jen o klacky vybavení hřebíky, či něčím podobným, nebo o nože a dýky. Nikdo z nich nemá nic lepšího, ale naneštěstí tu tihle nejsou sami. Na břehu je rovněž tucet slušně vybavených ozbrojenců, kteří tomuto jenom přihlížejí a dobře se tím baví. Sami se mlácení neúčastní, pokud to není třeba.

„VÍTEJ V KOLONII!“

Nevíš, čí rána do zátylku tě nakonec dostala, jenom to že byla dost tvrdá, aby tě zbavila vědomí a udělal ti pěknou bouli na hlavě. Když opět přicházíš k sobě, no jsou všichni pryč, tedy krom těch, co přišli s tebou a nyní se pomalu probírají. Někteří již jsou při smyslech, další ještě ne.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Gabriel

„Za tři dny buď tady, matka posílá pozdravy.“ Zašeptal ti jeden ze strážců, než tě hodil do vod jezera v Kolonii. Nemáš moc času o tom přemýšlet, nemáš možnost se zeptat co to znamená, ale víš, že ta slova nezapomeneš. Za tři dny tady.

Jak jsi vylezl z jezera, rovnou jsi dostal těžkou ráno přímo na solar a další do zubů, div ti nepřerazila čelist. Čeká tě pěkná modřina v obličeji, to je jasné, ale zlomené to není. padneš na zem do trávy na břehu jezera, někdo ti bolestivě zkroutí ruku za zády a povídá. „Tohle je rozkošná prdelka, vypadá skoro jako ženská, jestli to není ženská!“ Slyšíš za sebou něčí slova, než ti stáhne kalhoty. „Ale není to ženská!“ Pokračuje hlas, zatímco ti obrovská ruka v kožené rukavici chytne mužství i s kuličkami a pevně stiskne, div ti to neutrhne. „Ale vo co jde!“ S tím ti do řiti pronikne něčí velký, tvrdý úd a bez varování, či nějaké přípravy tě začne šoustat. Ruka onoho muže ti mezitím drtí tvé vlastní mužství. Jak jeden skončí, přijde další, ale aspoň tě už nic nedrtí. Tak to pokračuje, než tě někdo kopancem do obličeje pošle do sladkého nevědomí.

„VÍTEJ V KOLONII!“

Jsou poslední slova, co slyšíš, než ztratíš vědomí. Když k němu opět přijdeš, neskutečně tě bolí pozadí, máš dojem, že si tak týden nebudeš schopen sednout. Na druhou stranu není z tebe eunuch a to je pozitivní.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Elesbeth Tasia

Lanovka je příjemnější a bezpečnější způsob cesty do Kolonie, jistě vzhledem k tomu, co čeká dole tu může jednoho přepadnout pocit, že je vlastně dárkem v dárkovém balení posílaným rovnou do rukou nepřítele. No nejspíš tomu tak je a ve své podstatě v tom není velký rozdíl než být hozen do vod jezera, a ještě těm na břehu muset plavat vstříc. Jenom tady nehrozí utopení, nebo stržení nějakým spodním proudem.

Dole u paty již na vás čekají dobře vystrojení muži v uniformách připomínajících ty Císařské, i když jde vlastně spíše o jejich parodii. Každopádně rozdíl mezi nimi a těmi otrhanci co mlátí pány lezoucí z vod jezera je obrovský.

Jak lanovka zastaví, ihned se vás pánové chopí, na každou vydají rovnou čtyři. Vezmou si vás kus dál od jezera mimo dohled ostatních dělníků, kde je alespoň zdání klidu. Pak již jde vše velmi rychle, bez ohledu na případné protesty, sliby či výhrůžky.

Pánové z tebe rychle stáhnou svršky, které přitom poškodí úměrně tvé obraně. No a potom si s tebou se slovy: „VÍTEJ V KOLONII!“ řádně užijí. Tihle vojáci nejsou nijak zvlášť brutální, pokud k tomu nemají důvod, ale jsou neoblomní.

Torus, strážce konvoje

Thorus, tak se jmenuje první voják, co si tě vzal, jméno ti může být povědomé, neboť tento muž dříve působil na pozici zásobovače jedné pohraniční posádky a provinil se Vlastizradou, když zásoby určené posádce prodával nepříteli. K tomu se přidali i další obvinění, jako zneužití pravomoci a vydírání. Byl to docela známý proces, o kterém se v jistých kruzích hodně mluvilo.

Po prvních čtyřech přišli další, ale to již příliš nevnímáš, neboť jedna tvrdší rána do zátylku tě poslala do slastného nevědomí. Když ho opět nabýváš, jsou již všichni pryč, tedy všichni krom těch, co přišli s tebou. Někteří z nich jsou již při vědomí a pomalu se dávají dohromady, jiní si ještě užívají nevědomého stavu.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Kyra

Lanovka je příjemnější a bezpečnější způsob cesty do Kolonie, jistě vzhledem k tomu, co čeká dole tu může jednoho přepadnout pocit, že je vlastně dárkem v dárkovém balení posílaným rovnou do rukou nepřítele. No nejspíš tomu tak je a ve své podstatě v tom není velký rozdíl než být hozen do vod jezera, a ještě těm na břehu muset plavat vstříc. Jenom tady nehrozí utopení, nebo stržení nějakým spodním proudem.

Dole u paty již na vás čekají dobře vystrojení muži v uniformách připomínajících ty Císařské, i když jde vlastně spíše o jejich parodii. Každopádně rozdíl mezi nimi a těmi otrhanci co mlátí pány lezoucí z vod jezera je obrovský.

Jak lanovka zastaví, ihned se vás pánové chopí, na každou vydají rovnou čtyři. Vezmou si vás kus dál od jezera mimo dohled ostatních dělníků, kde je alespoň zdání klidu. Pak již jde vše velmi rychle, bez ohledu na případné protesty, sliby či výhrůžky.

Pánové z tebe rychle stáhnou svršky, které přitom poškodí úměrně tvé obraně. No a potom si s tebou se slovy: „VÍTEJ V KOLONII!“ řádně užijí. Tihle vojáci nejsou nijak zvlášť brutální, pokud k tomu nemají důvod, ale jsou neoblomní.

Scorpio, strážce konvoje

Scorpio, tak se jmenuje první voják, co si tě vzal. Jméno ti nic neříká, ale proč by také mělo.

Po prvních čtyřech přišli další, ale to již příliš nevnímáš, neboť jedna tvrdší rána do zátylku tě poslala do slastného nevědomí. Když ho opět nabýváš, jsou již všichni pryč, tedy všichni krom těch, co přišli s tebou. Někteří z nich jsou již při vědomí a pomalu se dávají dohromady, jiní si ještě užívají nevědomého stavu.

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Všichni

Toliko k přivítání v kolonii.
Čekal jsem, že to bude zlé, ale tohle bylo ještě mnohem...mnohem...horší. Ani to nejhorší bití ale nedokázalo zadusit jiskru naděje, která vzplanula těsně předtím, než jsem skončil v ledové vodě. Já věděl, že mě nenechá ve štychu.

Pomalu vstanu, kontroluji přitom, jestli je všechno na svém místě. Rozhodně mi to tak totiž nepřipadá. Hlava se mi točí a mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí.
Napůl dojdu, napůl se doplazím, k okraji jezera. Chladná voda alespoň trochu zmírní bolest, ale rozklepe mě jako osiku.

Ještě hodnou chvíli sedím na okraji jezera, než se konečně zvednu, a vydám se pryč. Pomalu, každý pohyb je utrpěním. Ale vím, že tady zůstat nemůžu. Potřebuji se zahřát a to nyní zvládnu jen tím, že se budu hýbat.
Jak jdu, rozhlížím se po pomlácených spoluvězních, všude kolem. Nikoho tady neznám, ale alespoň hledám tváře těch, které jsem si z vězení zapamatoval.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Odald

Když za sebou zaslechnu rány, křupání, a kroky, skoro zpanikařím. Výprask mě rozhodně vystresoval a na další podobný nejsem zrovna stavěný. Je mi částečnou útěchou, že chlap, kterého spatřím, je jen jeden. I když svou šeredností vydá za několik.
Zaváhám, zdali se dát na útěk, nebo vyčkat a pokuse se...spřátelit? Klacek v mužově ruce hovoří o mnoha věcech, a přátelství mezi nimi není.

"Zdravím tě, příteli."
Hrané veselí je skutečně jen hrané. Moc radostí k životu mi nezbylo.
Nakonec zvítězí fakt, že běžet teď stejně nemůžu. Jsem rád, že stojím, aniž bych se u toho kymácel. Odevzdaně tak čekám, jestli dostanu další šlupku po hlavě.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Rhiannon Tasia

Lanovka je příjemnější a bezpečnější způsob cesty do Kolonie, jistě vzhledem k tomu, co čeká dole tu může jednoho přepadnout pocit, že je vlastně dárkem v dárkovém balení posílaným rovnou do rukou nepřítele. No nejspíš tomu tak je a ve své podstatě v tom není velký rozdíl než být hozen do vod jezera, a ještě těm na břehu muset plavat vstříc. Jenom tady nehrozí utopení, nebo stržení nějakým spodním proudem.

Dole u paty již na vás čekají dobře vystrojení muži v uniformách připomínajících ty Císařské, i když jde vlastně spíše o jejich parodii. Každopádně rozdíl mezi nimi a těmi otrhanci co mlátí pány lezoucí z vod jezera je obrovský.

Jak lanovka zastaví, ihned se vás pánové chopí, na každou vydají rovnou čtyři. Vezmou si vás kus dál od jezera mimo dohled ostatních dělníků, kde je alespoň zdání klidu. Pak již jde vše velmi rychle, bez ohledu na případné protesty, sliby či výhrůžky.

Pánové z tebe rychle stáhnou svršky, které přitom poškodí úměrně tvé obraně. No a potom si s tebou se slovy: „VÍTEJ V KOLONII!“ řádně užijí. Tihle vojáci nejsou nijak zvlášť brutální, pokud k tomu nemají důvod, ale jsou neoblomní.

Bloodwin, strážce konvoje

Bloodwin, tak se jmenuje první voják, co si tě vzal. Je hrubý, nemá problém ti dát pár facek, zatímco se tě zmocňuje, nemá problém ti pořádně nařezat na holou, když si tě vezme zezadu, až z toho máš rudý zadek. Ne Bloodwin rozhodně není žádný příjemný milenec. Jeho kumpáni, co se na tobě vystřídají hned po něm nejsou o moc jiní, jenom snad nejsou tolik násilničtí jako on.

Ale to nejhorší přichází, když s tebou tihle čtyři skončí. To totiž ti špinavci, co se dosud věnovali mlácení pánů na břehu jezera, přicházejí pobavit. Je jich mnoho a nezdržují se tím, že by chodili po jednom. Rázem tak máš v sobě hned tři smrduté špinavce, co se nekoupali tak půl roku a další tě neváhají osahávat, kousat do ňader a bradavek.

Když to na někoho přijde, prostě to pustí přímo do tebe, případné následky nikdo neřeší. Jak skončí jeden, vystřídá ho další a další a další, dokavaď nemají všichni dost. Všichni ti přitom opakují: „VÍTEJ V KOLONII!“

Těch špinavců je mnoho a trvá to dlouho, pravda jsou mezi nimi tací, co jsou za minutu hotový a jdou pryč, ale jsou tam i tací, co jim to trvá mnohem déle, nebo tací co mají chuť opakovaně. Konec pro tebe přichází, když snad tvůj dvanáctý, třináctý, těžko říct se neudrží v záchvatu vášně s tebou praští o zem – o nějaký kámen v trávě, co tě pošle do slastného bezvědomí.

Když ho opět přicházíš k vědomí, jsou již všichni pryč, tedy všichni krom těch, co přišli s tebou. Někteří z nich jsou již při vědomí a pomalu se dávají dohromady, jiní si ještě užívají nevědomého stavu.

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Odald

Je to lepší, než jsem čekal. Po hubě jsem nedostal, a ještě se mi dostalo dobré rady. Sice nevyžádané...a dost zjevné...ale i to se počítá. Bručoun se sice netváří, že by stál o mojí společnost, ale jistě ho přiměju, aby změnil názor.

Trochu přidám do kroku, abych s mužem srovnal krok. Jo, hejbnout prdelí...to se snáze řekne, než udělá. Pochybuju že jeho někdo...no, to je jedno. Právě jsem si vybral nejlepšího přítele a nehodlám se nechat jen tak odehnat.
Bez jediného slova kráčím vedle něj. Hlavně rychle odsud pryč.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Všichni

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Všichni

Místo výměny bylo v minulosti prohledáno nesčetněkrát, není tu nic co by se dalo efektivně využít, snad až na nějaké ty kameny, pár větví a klacků, nebo trávu. Ale to se dá sesbírat všude možně. Jít se dá jen jedním směrem to po cestě k dřevěné palisádě, která toto místo uzavírá, brána je otevřená a zdá se že se příliš nepoužívá. Vlastně celá palisáda vypadá dost zanedbaně, ale zřejmě stačí.

Branou jako první prochází Odald s Gabrielem a po nich i ostatní, samozřejmě s odstupem několika málo minut. Záleží jak kdo vstal a jak se zdržoval průzkumem v okolí lanovky.

Cesta za branou dál pokračuje z kopce směrem dolů, klikatí se kolem smíšených lesů kolem dokola. Je zřejmé, že okolí cesty bylo vymýceno kvůli dřevu na palisádu, ale podle rozpadajících se pařezů to už pár desetiletí bude. Po přibližně sedmi mílích, tak dvou hodinách na cestě mohou Odald s Gabrielem dorazit na rozcestí, kde táboří trojice nějakých mužů. Ti na první pohled nevypadají jako někdo z těch při přivítání.

Partička hazardních hráčů

Nevzhlední pánové sedí u kraje cesty na pařezu a kamenech kolem malého ohniště, kde se smaží nějaké drobné zvíře. Pozorují cestu, hrají kostky a sami mezi sebou diskutují o různých zbytečnostech.

Odalda i Gabriela si všimnou hned jak se na cestě objeví, ale na první pohled jim nevěnují sebemenší pozornost.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Všichni

Z krátkého, a přerušovaného spánku mne vytrhnou kroky strážných. Nejsou na pochůzce, a ani nepřivádí další vězně, jako tomu bylo v minulých případech. Jedny těžké vojenské podrážky zastaví před mojí celou, a já se mimoděk otřesu. Když vstoupí, nechám si vše podřízeně líbit. Utažení pout, dloubanec loktem do žeber, aby se neřeklo, i pevný stisk na nepohodlně spoutaných rukou, svázaných za zády, za které mne vedou, tak jako se vodí mnohem větší zločinci na popravčí kopeček.

Když už nic jiného, když mne vyvádějí, jako by zchromlého koně vedli k řezníkovi, na krátkou chvíli zahlédnu sestru. Obojek který má nehezky utažený kolem krku, ve mne jen zvedne nečekanou vlnu vzteku. Držím však jazyk za zuby, a předstírám lhostejnost, jako bych snad tu ohavnost neviděla. V obklopení stráží, a ostatních vězňů vyklopýtám na nádvoří. Konečně vypadnout z cely! Sbohem Krysy! Ač se snažím, aby na mne částečné potěšení ze změny prostředí nebylo vidět, při vstupu na chladné a nehostinné nádvoří se stejně zhluboka nadechnu nosem, a vychutnávám si chuť čerstvého vzduchu na chřípí. Není mi však dopřáno, nabažit se ho do syta, poměrně záhy jsem spolu s ostatními vězni nahnána do neforemného šiku, a je zaveleno k odchodu.

Otravně a vytrvale prší, a fouká studený vítr. Cesta, na kterou se vydáváme, je nehezky rozbahněná, a já jen se smutkem vzpomínám na to, jak hezké bylo, mít pořádné boty. Mlčky ponořená v myšlenkách jen poslušně kráčím, tu a tam zavadím pohledem o Elesbeth, ale raději držím jazyk za zuby a nepřivolávám na nás zatím víc pozornosti, než je nutné.

Po nedlouhém pochodu, dorazíme k magické kopuli, tvořící bariéru. Muži z transportu jsou odděleni, a já spolu s ostatními ženami, jsem nahnána do dřevěné lanovky, jestli se tomu tak vůbec dá s trochou optimismu říkat. Mučivě pomalý sestup vratkou lanovkou mne nutí nervózně pozorovat neznámou zemi, přibližující se pod námi. Muži, kteří spolu s námi vyráželi z věznice, již skončili ve vodě, a nedostává se jim, kdovíjak přátelského uvítání. Cos čekala ty prostoduchá náno? plísním se v duchu. Chléb, sůl a medovinu? To asi těžko. Jak lanovka klesá hlouběji a hlouběji, připravuji se na nejhorší. Jsem ve skrytu duše ráda, za volné, hrubé, nepadnoucí vězeňské šaty, které na mě neforemně visí… Ne že by snad mohly nějak výrazně pomoct, ale mít na sobě něco upnutého, by mohlo být ještě horší…
* * *
Vítej v Kolonii! Z bezpečí křivě sbitých prken, honosně nazvaných a používaných jako lanovka, mne vytrhávají lačnící ruce. Vítej v Kolonii! Uniformovaní muži si neberou nejmenších servítek. Jsou jako zvířata, hladová, a ze řetězu utržená zvířata. Vítej v Kolonii, pokřikují jejich skřípavé hlasy, jeden přes druhý, navzájem sami sobě tvořící ozvěnu, mísící se do nepříjemné, neutichající kakofonie. Vítej v Kolonii! Vítej v Kolonii! Nejsem první, na kterou jejich ruce padnou, proto je mi naprosto jasné, co mne čeká, a tak se plně podrobím. Stejně jako jsem se podrobila u tribunálu. Vítej v Kolonii! Mohlo být hůř, ujišťuji se v duchu, zatímco sleduji, jak první z žen přichází o nuzné šaty, které jsme ve věznici dostaly. Než se mne zmocní lačné hnáty cizinců, stihnu přetáhnout přes hlavu tuniku. Vítej v Kolonii! Stahuji i kalhoty, vidouc, že brod rozhodně není daleko. Náhlá bezprizornost mne nutí, vážit si i těch ubohých, potrhaných onucí, do kterých jsem byla ve věznici navlečena, jako by byly svátečními šaty. Vítej v Kolonii! Halas cizích hlasů je všudypřítomný, a obklopuje mne. Dotýkají se mne cizí ruce, i jiné části těl. Vytěsňuji to všechno, stejně rychle, jako ona slova pronášená u tribunálu. Vinna, je vinna. Vítej v kolonii!

Podrobuji se bez vzpouzení, doufám, že to pak bude rychlejší a méně bolestivé. Vítej v Kolonii! Vinna! Vítej v Kolonii! Vinna! Takový je náš svět, svět řídící se nelogickými zákony a neúměrnými tresty. Vítej v Kolonii! Vítej v Kolonii! Je mi zcela jasné, že nemá cenu se bránit, snažím se proto vytěsnit co nejvíc se dá. Vítej v Kolonii! Můžete možná dostat moje tělo, ale nikdy nedostanete moji mysl, moji duši, zaříkám se při tom v duchu. Vítej v Kolonii! Propadám se sama do sebe, jako bych se propadala do hluboké vody. Cizí tělo, vlastně těla na mne naléhají a naráží a já vím naprosto přesně, co chtějí. Nežádají, rovnou si berou.... Vítej v Kolonii! Vítej v kolonii! V uších mi řinčí jejich štěkavá slova, stejně jako vlastní tep, vytěsňuji to všechno, jako bych konečně přestala existovat. Vítej v kolonii! Propadám se sama do sebe, jako bych se propadala do hlubiny, chladivé a tiché hluboké vody.

Vítej v kolonii, mi stále drnčí v uších, když už je po všem, a já se konečně plazím k vodě. Vítej v kolonii, hlasy se vytrácí, nahrazuje je příliš hlasité ticho, tak hlasité, že ho žádná moje myšlenka nedokáže přehlušit. Sbírám to, co zbylo z mých šatů, a po čtyřech se dosunu do chladivé, mělké vody. Pro zatím je po všem, a tak se ze sebe spěšně snažím smýt, co nejvíc špíny, i všeho ostatního co jde. Elesbeth je jediným dalším stvořením, které jsem schopná vnímat a reagovat na něj.

„Mluvíš mi z duše,“ odsouhlasím ochraptěle její slova, když je po všem, a podaří se mi najít hlaaposs. Nledy naberu vodu do dlaní, šplíchajíc si jí do obličeje. Nezbývá než doufat, že tohle všechno ze sebe nějak dokážu smýt. Rázným gestem dlaně vybídnu Elesbeth ať určí směr. Ač jsou spoutány obojkem, přesto věřím jejím schopnostem. Jsem jen ráda, že jsme spolu, a taky že se mi povedlo najít ty potrhané a zablácené onuce, co zbyly z šatů. Doufám v nějaký les, ve kterém by se dal najít dostatečně měkký a poddajný stromek, který by se dal ohnout a vytvarovat... S prázdnýma rukama, se mi nechce být ani o okamžik déle, a jestli mne oči nepletou, světla už moc nezbývá…

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Rhiannon, zcela okrajově Kyra

Den první, poledne,
Místo výměny v Kolonii,
Elesbeth, okrajove Kyra a ostatní

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Všichni

Elesbeth a Rhiannon Tasia jsou další dvojicí, který rychle opouští místo výměny a nechává ostatní za sebou. Tyto dvě ženy jsou jen pár minut za Odaldem a Gabrielem, takže nepřekvapí, když k rozcestí dorazí během poledne jenom pár minut po nich.

Rhiannon cestou sleduje i louky kolem, zkoumá, co tu roste za zajímavé bylinky a dá se říci, že ji louky nezklamou. Na první pohled na nich rostou běžné rostliny, jako jsou pampelišky, bodláčí, nebo třeba i měsíček. Samozřejmě většina pampelišek je již odkvetlá a místo krásných žlutých úborů jsou plné nažek s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti.

Běžné jsou rovněž kopřivy, na kterých se každý může velmi dobře přesvědčit, že bylinky v kolonii byly do jisté míry ovlivněny dlouhodobým působením magie. Ano kopřivy žahají i normálně mimo kolonii, ale zde je jejich žahnutí mnohem silnější, než je běžné. Na kůži se po něm objevují zarudlé skvrny a bílé, nepříjemně svědivé pupínky. Zkrátka není pochyb, že působení bariéry tu má vliv na faunu i floru.

Mezitím trojice gentlemanů na rozcestí dále pokračuje ve své hře v kostky a procházejícím nováčkům nevěnuje na první pohled téměř žádnou pozornost.

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Odald okrajově Elesbeth a Rhiannon

Mrzout na moji společnost nijak nereaguje, a tak kráčíme společně až k místu rozcestí. Zastavím se a se zájmem, leč obezřetně, si prohlédnu trojici nuzáků. Víc než oni, mě ale zaujme kus masa, opékajícího se nad ohněm. Je mi celkem jedno, jestli je to veverka, nebo dokonce i vypasená krysa...voní to lahodně.

Máme na výběr dvě cesty. Jedna, po které zřejmě pokračoval konvoj. A druhá, která může vést bůh ví kam.
"Odpusťte pánové, ale můžete nám říct, kam která cesta vede?"
Oslovím muže, protože můj škaredý přítel se k ničemu nemá.

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Když děvčata dojdou k rozcestí mohou pozorovat, že se mladík Gabriel pustil do konverzace s gentlemany. „Ale jistě mladíku.“ Začne tlouštík uprostřed, přičemž si ukousne z pečeného masa pořádný kousek, až mu omastek začne téct po bradě a stékat na látku tuniky co má na sobě. „Jak sis jistě všiml, touhle šel konvoj se zásobami a není tak těžké si domyslet, že vede do města Rewadinského, jehož panoramatem se budeš moci pokochat za pár minut, když se tudy vydáš.“ Mluví a přitom drtí mezi zuby to lahodně vonící masíčko.

„No a tudy se dostaneš do království pavouků a s trochou štěstí až na pobřeží mezi jediné svobodné lidi v Kolonii.“ Ozve se šlachovitý dlouhán, přičemž nijak neskrývá ironii u slova svobodní, pak si vytáhne měch s vínem a trochu si jím přihne. „Jak se rozhodneš mladíku?“ Optá se opět tlouštík.

Třetí gentleman, takový menší obr s obrovským kyjem po ruce se zatím na Gabriela, Odalda a případně i všechny ostatní jenom culí jako sluníčko.

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Odald okrajově Elesbeth a Rhiannon

Vida! Se slušným jednáním se mi dostalo i slušné odpovědi. Na čele mi vyskočí vráska, jak zvažuji obě možné cesty. Nakonec se obrátím ke svému společníkovi. Všimnu si přitom, že nás dostihli další vězni z transportu. Dvě mladé ženy ale nevypadají jako hrozba. I když co já vím. Dostaly se do kolonie, takže podceňovat bych je určitě neměl.

"Co myslíš? Osobně se mi moc nechce následovat ty, co nás zbili do bezvědomí."
Zarostlá cesta ke "svobodě", jak mi řekl dlouhán, se mi nakonec jeví jako lepší varianta. I kdžy skutečně svobodný tady nebude zřejmě vůbec nikdo.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Všichni

Rozcestí u Místa výměny

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Když Gabriel zvažuje cestu za pavouky, tak se na sebe dlouhán a tlouštík podívají, načež dlouhán jen pokrčí rameny. „Nikdy se nikdo nevydá za pavoučky.“ Poví svému společníku, než se znovu vrátí ke hře. Tlouštík to nekomentuje.

„Snadno příteli, snadno, jestli máš co vsadit do hry.“ Prohlédne si Odalda od hlavy až k patě, přičemž pohledem zavadí akorát o vězeňskou tuniku a kalhoty, což je jediný jeho současný majetek co má. Ne že by to mělo nějakou cenu. „Stačí se posadit a můžeme začít.“ Rozhodnutí je na Odaldovi, kostky jsou jedny společné, takže podvody příliš nehrozí.

Odald se tak musí rozhodnout, jestli půjde do hry a vsadí tuniku, nebo kalhoty a jestli bude hrát o nějaký ten měďák, kus pečeně, měch vína, nebo něco jiného. Tuhle možnost mají samozřejmě všichni, co mají chuť si zkusit svoje štěstí.

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Ani poznámka o jedovatých pavoucích mě nedokáže zcela odradit. Jsem ochotný to risknout...ale asi ne sám. Rád bych svého společníka přiměl k pohybu, ale on se místo toho rozhodne raději ztrácet čas s těmi vandráky.
Hrát kostky?! V duchu zasténám. Co na nich chce vyhrát? Kdyby opravdu měli něco, co by stálo za řeč, tak nesedí na rozcestí a nežerou veverky.
"Měli bychom jít."
Odfrknu si netrpělivě.

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Pocítím úlevu, když se ošklivák nakonec rozhodne nechat kostky kostkami. Naposledy se zašklebím na trojici pobudů, a pospíším si, abych svému společníkovi stačil. Nakonec mu pavouci asi nepřijdou tak odporní, protože zamířím na zarostlou cestu.
Hurá za svobodou.

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Gabriel a Odald po krátkém rozhovoru odcházejí po vedlejší cestě směrem k lesu o kterém jim gentlemani prozradili, že jsou v něm pavouci. No jestli je to pravda, či nikoliv, to jistě brzy sami poznají na vlastní kůži.

Elesbeth Tasia a Rhiannon Tasia to mohou pozorovat, zatímco samy míří k rozcestí a čeká je tu podobná volba. Následovat Gabriela s Odaldem, nebo jít po hlavní cestě za konvojem násilníků.

Mezitím se i Kyra odhodlala vyrazit pryč z Místa výměny, je jen pár desítek metrů za ostatními, takže nikoho nemusí překvapit, když svým zrychleným tempem projde kolem obou děvčat a bez váhání, či pozastavení na rozcestí pokračuje dál po hlavní cestě. Rychle tak dojde k místu, kde se cesta začíná prudčeji svažovat směrem dolů a je z toho místa možné vidět vzdálené město a ještě předním protékající řeku neznámého jména.

Panorama města Rewadin

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Rhiannon

Rozcestí u Místa výměny

Den 1, poledne
Rozcestí u Místa výměny, rozhodnutí
Gabriel, Odald ... Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Rozcestí u Místa výměny

Elesbeth, Kyra, Ailre, Leonard,
Rozcestí za místem výměny,
první den, odpoledne....

Pavoučí les

Den 1, odpoledne
Pavoučí les, cesta od Místa výměny
Gabriel, Odald

Rozcestí a jeho táborníky necháváte za sebou a pokračujete k Pavoučímu lesu po vedlejší málo používané cestě. Do lesa samotného je to jenom kousek a netrvá to příliš dlouho. Cesta lesem samotným, to je jiná pohádka.

Z kraje je les celkem normální, tvořený jak listnatými, tak jehličnatými stromy a nijak výrazně se neliší od jiných lesů. Jak ale jdete stále hlouběji, můžete pozorovat obrovské pavučiny různě mezi stromy, kdo nebo co je vytvořilo vidět není, ale to je možná dobře. Jak houstne neudržovaný les, houstne i množství pavučin a přibývají další podrobnosti. Například můžete vidět bílé kokony u kmenů stromů v kterých je uvězněná kořist jejich tvůrců a nejde zrovna o drobné živočichy.

Po cestě jdete tak tři hodiny, slunce je přitom stále vysoko nad hlavou a do soumraku ještě pár hodin nejspíše zbývá, když se před vámi objeví dvojice divokých zvířat.

Skřetí pes, neboli Warg

Gabriel jakožto lovec v nich může ihned poznat Wargy, skřetí psy, nebo také zlo vlky jak se jim někdy říká. Jenom s tím rozdílem, že tihle jsou ještě o něco větší a nepochybně nebezpečnější než ti, které mohl během svých loveckých výprav v říši potkat. Zkrátka a dobře na první pohled jde o velmi nebezpečná zvířata. Tato zvířata o vás vědí, ale neútočí na vás, jejich pozornost je poutána něčím horším než jsou oni sami.

Na dalším zarostlém a těžko pozorovatelném rozcestí mají své hnízdo velcí pavouci, přičemž přinejmenším jeden z nich se rozhodl s vlky změřit své síly. Nebo se snad oni rozhodli změřit své síly s ním? Těžko říct. V každém případě jsou všichni tři tito tvorové zaujati vlastním nepřátelstvím.

Velký pavouk, průměrný vzorek

Den 1, odpoledne
Pavoučí les, cesta od Místa výměny
Gabriel, Odald

Jak les začíná houstnout, a objevují se první pavučiny, dochází mi, že tohle opravdu bude nebezpečná stezka. Vyrobím si primitivní kopí, které vlastně tvoří jen přiostřená dřevěná tyč. Asi to nebude ta nejůčinější zbraň na světě, ale pokud s tím někoho bodnu, rozhodně to pocítí.

Rád bych si cestu zpříjemnil povídáním. Obvykle se rád bavím, ale můj společník nevypadá jako mluvka a já jsem příliš rád, že jde se mnou, než abych se to pokoušel něčím pokazit.
Držím tedy krok, a jazyk za zuby. Ani nevím, co z toho je obtížnější. Celé tělo mě bolí a jedno oko musím mít přivřené. Musí mě zdobit moc pěkný monokl.

Když se nám naskytne pohled na nebezpečně vyhlížející wargy, a pavouky, automaticky se přikrčím. Ani se svým lukem, a otcem po boku, bych do takového boje nešel. Natož teď, s holým zadkem.
"Měli bychom je zkusit obejít. S trochou štěstí pro ně, v tuhle chvíli, budeme moc malá kořist."
Zamumlám tiše, očima těkám kolem, hledám, jestli se tu poblíž neschovávají další.
"Jo, a jestli uvidíš rychlý pohyb...tak zdrhej."

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Kyra, Ailre, Leonard

Netrvá dlouho, než se na hlavní cestě vaše pětice sejde. Koneckonců nemá cenu jít pár kroků za sebou a jen předstírat, že je to všechno vlastně jenom náhoda. Cesta je jasná, město je před vámi, ale rozhodně není nijak blizoučko, odhadem tak necelých deset mil a to chvíli potrvá.

Po necelých dvou hodinách od ponechání gentlemanů na rozcestí dorazíte až k dřevěnému mostu přes dobrých třicet metrů širokou řeku s celkem rychlým proudem. Kolem jsou jen louky, sem tam nějaká vrba na břehu řeky a trojice nepříjemně vyhlížejících tvorů.

Krvavá vosa, běžný vzorek

Jsou to obrovské, krvavé vosy, nebo spíš ovádi. Jejich těla mají dobrých třicet centimetrů na délku, dva páry křídel a velké žihadlo co se dokáže dostat pěkně hluboko pod kůži. Tihle tvorečkové poletují poblíž mostu, kde mají nejspíše hnízdo.

Než ovšem máte vůbec příležitost se k nim přiblížit, nebo se dostat k mostu ozve odněkud z křoví u mostu smích, skoro připomínající pištění dítěte. Spolu s ním z křoví vylétne hrouda bláta s míchaná s drobným kamením a trefí Ailreho do čela o které se rozprskne, hned na to následuje další kus bahna mířící přímo na Kyru. Hod opět doprovází smích.

Pavoučí les

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Kyra, Ailre, Leonard

Kyra schytala zásah mokrou hroudou bláta a rovnou se rozeběhla ztrestat toho domnělého vtipálka co si to dovolil. To už z houští u řeky letí další nálož bláta a míří na Elesbeth Tasia, kterou přesně zasáhne a rozprskne se o její tělo. Opět se ozve ten divoký, skoro dětský smích.

Jak se Kyra ještě neopatrně přiblíží k houští, vyrazí proti ní asi metr vysoký, zelený tvor a přímo do ni narazí až ji povalí na zem. Malý, hubený tvor se zelenou kůží a širokým úšklebkem se opět pustí do smíchu.

Malý zelený Goblin s nožem v ruce

Pavoučí les

Den 1, odpoledne
Pavoučí les, cesta od Místa výměny
Gabriel, Odald

Wargové zaútočí na pavouka a ten jim oplácí stejnou mincí, kdo v tomto boji vyhraje, kdo zemře a kdo přežije, to těžko říct. Gabriel a ani Odald nemá zájem čekat na výsledek souboje a oba se místo toho snaží opustit tento střet a pokračovat v cestě.

Obejít to není nijak snadné, cesta vede velmi úzkou soutěskou, kterou blokuje obrovská pavučina nějakého nepochybně velkého pavouka. Zleva skála, zprava skála, vzadu Wargové, vpředu obrovská pavučina přes cestu. Jasná volba, dokud je pavouk snad zaměstnán Wargy.

Opatrně se protáhnout pod pavučinou, to Gabriel díky svým loveckým dovednostem umí, stejně tak Odald jakožto zloděj s tím nemá tolik potíží jako někdo nezkušený. Jedna část nebezpečné cesty je za vámi, další dlouhá cesta před vámi.

Pavoučí les

Most u Rewadinu

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Kyra

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Kyra

Den 1, odpoledne
Pavoučí les, cesta od Místa výměny
Gabriel, Odald

Bestie se na sebe vrhnou, s krvelačností sobě vlastní. Na nic nečekám a spěchám úzkou soutěskou. Díky své drobnější postavě nemám problém, protáhnout se pod nastraženou pavučinou. Její obyvatel je naštěstí dostatečně zaměstnán, a tak nám nic dalšího v cestě nebrání.

Nutno říct, že přidám do kroku. Chci odsud být co možná nejdál, než si ty potvory vyřídí svoje účty, a zkusí ulovit ještě nás. Vrátíme se na cestu, a pokračujeme dál. Trochu mě štve, že nemám nejmenší tušení, jak daleko je to k nějaké lidské osadě.

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Gabriel, Odald

Soutěsku u rozcestí necháváte za sebou a pokračujete dále po cestě. Ještě osm, mil jsou všude k vidění pavučiny, je slyšet vytí Wargů a kdo ví čeho ještě. Není pochyb, že tenhle les nepatří mezi ty bezpečné a noc v něm by strávil snad jenom blázen. Po dalších dvou hodinách cesty začíná les řídnout, než přejde louku s občasným stromem v ní rostoucím.

Dalších sedm mil je jí po jedné straně cesty louka a na druhé je les o něco málo přívětivější, než ten Pavoučí. Zkrátka a dobře, dnes jste toho nachodili více než dost. Dobrých pětadvacet mil od rozcestí u Místa výměny a i na cestě k němu to bylo z Černé Skály dobrých deset mil. Není divu, že než se před vámi objeví palisáda nějaké osady, tak se už je prakticky tma.

Samozřejmě se ozývá hlad, žízeň, únava a koneckonců i chlad, neboť teplota v noci výrazně klesá.

Nájezdník Theoden, stojí na stráži u brány

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen je spíše taková větší vesnice, kde na první pohled žije asi 300 obyvatel. Je to vesnice postavená v duchu obyvatel severních teritorií Alderánské říše. Jednotlivé domy jsou tedy vystavěné ze dřeva, kamene, nebo nepálených cihel.

Na první pohled se dá říci, že jde o domy mnohem kvalitnější, než jsou chatrče Rewadinum, které si každý postavil více méně svépomocí. Zkrátka a dobře Helgen vypadá a voní o něco lépe než velký Rewadin.

V Helgenu nejsou žádní otrhaní kopáči, nebo něco podobného, maximálně se tu dá narazit na nějaké nezávislé dělníky a řemeslníky, co se snaží nějak uplatnit. Tohle je město, kde nikdo nikomu nic nedá zadarmo, kde je každý sám za sebe a musí se snažit, jak umí, aby byl přínosem pro komunitu a mohl zde žít a fungovat. Pro slabé a neschopné tu zkrátka není místo, kdo si nedokáže vydělat na jídlo, nebo si nedokáže nějak opatřit, bude zkrátka hladovět.

Hlavním zdrojem Helgenu je samozřejmě moře, které místním poskytuje omezenou obživu ve formě rybolovu. Bohužel bariéra onen rybolov omezuje jenom na úzký pruh moře v blízkosti pobřeží, jehož překročení znamená rozsudek smrti. Přesto to místním více méně stačí – aspoň do doby, než jich bude příliš mnoho.

V osadě je několik náleven a také tu působí několik schopnějších řemeslníků, co jsou schopni vyrobit nějaké to zajímavé zboží z místních materiálu.

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Gabriel, Odald

Nohy už sotva vleču. Když se však před námi konečně objeví hradba palisády. To mi okamžitě vlije novou sílu do žil. Skoro jako kdybych čekal, že za branou nás přivítá vřelá a přátelská náruč domova. Jo, to určitě!
Pomalu přichází večer a já loktem strčím do Bručouna.
"Jdeme. Než nám řeknou, že brána je na noc zavřená, a budeme muset ve škarpě čekat až do rána."
Nehodlám v téhle zatracené divočině trávit noc. Ne potom, co jsme viděli v lese. Jsem sice lovec, ale dobře si rozmyslím, jestli do těhle lesů někdy na lov skutečně zavítám.

Sebevědomě zamířím k bráně.
"Zdravíme. Slyšeli jsme, že tady najdeme ty jediné skutečně svobodné lidi v celé kolonii. Jestli je to pravda, rádi bychom se k vám připojili. Já jsem Gabriel a tohle je...no...tenhleten."
S trochou rozpaků zagestikuluji směrem k Bručounovi.

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Kyra, Ailre, Leonard

Goblin povalí Kyru na zem a v ruce se mu objeví ten jeho lovecký nůž, na to již reaguje Leonard, Ailre a Elesbeth , kteří se na něho ihned vrhnou – všichni současně. Každý s jiným plánem na to jak se ho zbavit, což nevede k ničemu dobrému. Mrštný goblin uskočí, elegantně se vyhne Leonardovi, který padne na Kyru do toho se přidá Arlie s cílem skopnout goblina s Kyry, ale jediné co trefí jsou Leonardova žebra. Do toho chumlu se přidá i Elesbeth, která skončí v trávě. Goblin se tomu o pár metrů dál jenom směje.

To s houští od řeky vylétne dalších několik bahenních koulí, míchaných s kameny. Jedna trefí Rhiannon, která po těch deset vteřin, co zatím uteklo od doby co se Goblin vrhl na Kyru, stát na místě. Další blátivé koule míří na Elesbeth, Leonarda a Ailreho. Goblin tu zřejmě není sám.

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Gabriel, Odald

„Je to pravda, nikde jinde v Kolonii nenajdeš lepší místo, kde si žít po svém. Problémem je, jestli o vás budou šéfové stát, nebo vás hodí prasatům do krmiva.“ Rozesměje strážný aniž by se představil, nebo zmínil další podrobnosti.

„Mě říkají Theoden a klidně jděte dál, ale asi tě zklamu, kdo si nezařídí kvartýr sám, ten ho nemá. Jako můžete to zkusit na seně u ovcí, nebo někomu zaplatit za nocleh." Nebrání vám v cestě do osady, to zřejmě není jeho úkol. S místem na spaní, jídlem, či dalšími zásobami vám už neporadí.

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Gabriel, Odald

Kývnutím hlavy poděkuji Theodenovi za informace, a už se hrnu za bránu. Velmi rychle se ale zase zastavím. Kromě svého improvizovaného kopí u sebe nemám nic. Nemám, za co bych si zaplatil nocleh, nebo kus žvance. A tahle osada navíc nevypadá příliš velká- Mám strach, že kdybych zkusil něco ukrást, opravdu bych se rychle mohl u těch prasat ocitnout.
"Můžeme zkusit nějakou místní hospodu. Třeba budeme mít štěstí a hostinský nám dá alespoň nějaké zbytky. Nebo nás nechá přespat v lokále na lavici."
Za zeptání nic nedáme. I když já jsem tak unavený, že bych klidně vzal zavděk i tím ovčínem.

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Gabriel, Odald

"Jestli ti myslíš, že jsem rozmazlený, tak jsi na omylu. Jen se rád nejdřív o něco pokusím."
Odaldova slova se mě trochu dotkla. Ale tak už to bývá...pravda bolí.
Pospíším si za mužem a společně vejdeme do lokálu. Myslím, že toho mám dost, co nabídnout. Ale tady si nejsem jistý ničím. Po krátkém zaváhání se vydám k baru.

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Interiér nálevny "U Vrahouna"

Nejbližší nálevna je kousek za branou, jmenuje se „U Vrahouna“ a jde skutečně jen o celkem malou nálevnu s velmi omezenými službami. Lidí je tu jenom pár a vesměs mají na sobě stejnokroje Svobodných, nebo běžný civilní oděv složený z obyčejných kalhot a tuniky.

Za barem je hostinský jménem Mojmír, který se věnuje čepování piva a přípravě jednoduchých pokrmů spočívajících v černém chlebu, zelenině a uzeném či pečeném mase. Výběr zkrátka není nic moc, ale místním stačí.

Hostinský Mojmír

Elesbeth Tasia, Ailre, Kyra, Leonard

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Po krátkém váhání vykročím směrem k baru, a vstříc hostinskému. Tak trochu čekám, že nás nechá vyhodit ještě dřív, než si můj bolavý zadek kecne na barovou židli.
"Zdravím, pane. Jsme s přítelem ve městě noví, a doufali jsme, že byste nám mohl pomoci."
Nenechám se znepokojit tím, že vypadáme hůř, než ti nejhorší nuzáci. Takhle tady přeci začíná každý.
"Hledáme práci, a nebojíme se zašpinit si ruce." Pro začátek jsem se rozhodl přijmout cokoliv, co mi vynese pár drobných. "Ale taky sháníme nocleh a pokud byste měl nějaké zbytky, které ještě nejsou úplně zkažené, tak bychom vám byli nevýslovně vděční."
Vždy jsem si uměl lidi naklonit na svou stranu. Sázím tedy, na svou šťastnou kartu, i zde.

Svobodné město Helgen

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard, Kyra

Kyra se pomalu vyškrábe na nohy a začne mluvit v naději, že ji tvorové snad něco rozumí a rovnou se tak stane dalším cílem blátivé koule. Zatímco Kyra mluví její společníci se jistě také sami postaví tváří v tvář trojici malých zelených goblinů. Ti se smějí a prohlížejí si vás, hodnotí jestli máte něco co stojí za ukradení a nevidí nic zajímavého.

Kyře goblini neodpovídají, nejspíše ji ani nerozumí, ale sami zatím neútočí. Konec konců je vás víc a i když nemáte zbraně, nemáte ani nic co by Goblinům stálo za pozornost, takže zkrátka nejste lákavou kořistí.

Nakonec to rozhodne Elesbeth Tasia, když se vydá k mostu a přes něj. V čemž nic nebrání, ovádi jsou sice poblíž, ale krom výhružného bzučení, nijak nereagují. Goblini občas hodí bláto, ale to také není nic co by se nedalo přežít. Hlavně že neházejí nože! Na druhé straně mostu je bezpečno a prostor se trochu opláchnout, kdo by měl zájem se zbavit bláta. Avšak voda je studená.

K městu už to není daleko, ale než tam dojdete bude se už stmívat.

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Gabriel se baví a vyzvídá a Odald zkoumá osazenstvo hostince. Na první pohled tak může odhadnout, že nebezpeční tu budou všichni, všichni totiž mají zbraně a všichni vypadají, že to s nimi umí a to i těch několik žen ve stejnokrojích místních ozbrojenců. U jednoho stolu sedí taková menší čtveřice, ke které se nakonec připojí i Theoden od brány, kterého už asi někdo vystřídal na stráži.

Štamgasti u jednoho stolu

„Tak práci jo? No v Rewadinském dole pořád hledají pracanty co se práce nebojí a nevadí jim se ušpinit, dokonce i něco platí!“ Oznámí Mojmír Gabrielovi na jeho dotaz ohledně práce, přičemž u dalších hostí vzbudí trochu pobavení. „Tady moc práce není, aspoň ne té placené, to víte většina si zvládne obstarat všechno sama.“ Pokračuje, ale Gabriel je mluvka co se nedá jen tak odbýt.

„S noclehem ti nepomůžu, ale jestli si chceš zasloužit jídlo, venku špalek a fůra dřeva co potřebuje naštípat. Potom bys mohl dostat večeři.“ Rozhodne se přece jen najít nějakou práci do které se mu samotnému moc nechce.

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard, Kyra

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Zmínka o dole mě nijak nenadchne. A podle reakce ostatních hostů bych řekl, že to stejně nebylo příliš vážně míněno. Což o to, já bych se o sebe taky dokázal postarat sám. Jen je potřeba někde začít.
"Jako by se už stalo."
Odpovím hostinskému na nabídku večeře za naštípané dříví. Obdařím ho přitom ještě širokým úsměvem. Lepší něco, než nic.

Pospíším si za Odaldem. Nosím mu dřevo, a sbírám, co už nasekal. S příchodem tmy se venku ochlazuje, a prací se alespoň zahřeju.
Když vidím, jak si Bručoun vyrábí primitivní zbraně, i já si přiostřím své kopí. Pořád je to jen kus dřeva, ale lepší, než mít holé ruce.

Ve dvou nám jde práce docela od ruky.
"Co ty vlastně umíš?"
Vyzvídám na svém společníkovi.

Svobodné město Helgen

Most u Rewadinu

Den 1, odpoledne
Most u Rewadinu, cesta od Místa výměny
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Kyra

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Odald využije příležitosti a dřevorubecké sekery co je u dříví k dispozici a z volně ležících polen si rychle vyrobí primitivní kyj a pár kolíků co se dají do někoho zabodnout, nebo třeba hodit. Není to nic moc, ale pořád je to lepší než mít holé ruce.

Další hodinku pak trvá, než naštípe hromadu palivového dřeva pro Mojmíra. Pravda, sice o tuhle práci žádal Gabriel, ale Mojmírovi je v zásadě jedno, kdo to udělá, hlavně že to bude hotové. Odald štípe, Gabriel rovná, práce jde pěkně od ruky.

Odměnou je pár zbytků z Mojmírovi kuchyně, což je dobrá půlka bochníku černého chleba, kus studeného, ale pečeného masa z nějaké zvěřiny a pár jablek co v tomto ročním období začínají dozrávat. S noclehem ovšem Mojmír nepomůže, nemá pokoje k pronájmu a i když to neříká nahlas, nehodlá tu nikoho nechávat přes noc, snad z obavy že by se mu dotyčný prohrabal ve věcech či spíži.

Kolem desáté večerní, kdy už je tma jak v pytli, hospoda zavírá.

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Už od pohledu je jasné, že Odald pro ránu nejde daleko. Jeden nemusí být génius, aby mu došlo, co je zač. Co mě ovšem štve je, jak bez přestání naznačuje, že jsem budižkničemu.
"Jsem lovec...můj otec byl hraničář a naučil mě toho dost, abych se o sebe dokázal v divočině postarat. A moje matka zase dohlédla na to, abych měl vzdělání...i když to mi tady asi k ničemu nebude."
Chopím se sekery, a oháním se s ní, až třísky lítají. Alespoň je mi teplo.
"Jsem tady, protože jsem při rvačce zabil svého soupeře. Nebylo to v plánu, ale na tom už asi stejně nezáleží."
Hřbetem ruky si otřu čelo.
"Co kdybychom to nanosili do kůlny a zašli si pro odměnu."
V žaludku mi kručí a já už se nemůžu dočkat jídla. Snad bude lepší, než ta šlichta ve vězení.

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Den 1, večer
Města Rewadin, brána u Stínadel
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard, Kyra

Na druhé straně mostu to vypadá, že je bezpečno, tedy pro tuto chvíli. Elesbeth v čele nepochybuje, že v noci by se to mohlo snadno změnit, a tak se sestrou v zádech míří rovnou k městu.

K městu je to ještě tak hodinka a půl cesty a když už dorazíte skoro k němu, můžete si prohlédnout několik málo zemědělských staveb a malých políček, kde ještě nedávno zlátlo obilí. Na první pohled je jasné, že tato pole nemohou uživit více jak několik málo lidí, rozhodně nemohou uživit celé město, nebo dokonce celou Kolonii. Na polích se nyní nepracuje, stavení jsou setmělá a dá se říct, že všude je ticho.

Brána do města je otevřená a na stráži je pár ozbrojenců ve stejnokrojích jaké měli ozbrojenci u Místa výměny.

Strážce brány Baldwin

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Probodnu Odalda zamračeným pohledem. Vím, že si ze mě utahuje. Ale i přesto se mi, ani trochu, nelíbí, když mě nazývá zabijákem. Čpí z toho ironie.
Jídlo do sebe naházím, jako kdybych měsíc nejedl. Což je skoro pravda. Dál už se ale v hospodě zdržovat nechci, a Bručoun zrovna tak.

"Do chrámu?"
Na okamžik zaváhám. Matka se do mě nějakou víru vštípit snažila, ale že by byla příliš úspěšná, to se říct nedá. Možná bych ale, mohl zkusit se trochu kát.
"Tam zajdu, ale až zítra ráno. Pojďme si najít ten seník."
Kdyby byl Odald vnadná dívka...nebo třeba i mladík...mělo by hledání seníku nepochybně zcela jiný nádech. S plným žaludkem však myslím už jen na to, jak se zahrabu do sena, a prospím celou noc.

Místo výměny

Den 1, dopoledne
Místo výměny, v Kolonii
Vetty

Lanovka je příjemnější a bezpečnější způsob cesty do Kolonie, jistě vzhledem k tomu, co čeká dole tu může jednoho přepadnout pocit, že je vlastně dárkem v dárkovém balení posílaným rovnou do rukou nepřítele. No nejspíš tomu tak je a ve své podstatě v tom není velký rozdíl než být hozen do vod jezera, a ještě těm na břehu muset plavat vstříc. Jenom tady nehrozí utopení, nebo stržení nějakým spodním proudem.

Dole u paty již na vás čekají dobře vystrojení muži v uniformách připomínajících ty Císařské, i když jde vlastně spíše o jejich parodii. Každopádně rozdíl mezi nimi a těmi otrhanci co mlátí pány lezoucí z vod jezera je obrovský.

Jak lanovka zastaví, ihned se vás pánové chopí, na každou vydají rovnou čtyři. Vezmou si vás kus dál od jezera mimo dohled ostatních dělníků, kde je alespoň zdání klidu. Pak již jde vše velmi rychle, bez ohledu na případné protesty, sliby či výhrůžky.

Pánové z tebe rychle stáhnou svršky, které přitom poškodí úměrně tvé obraně. No a potom si s tebou se slovy: „VÍTEJ V KOLONII!“ řádně užijí. Tihle vojáci nejsou nijak zvlášť brutální, pokud k tomu nemají důvod, ale jsou neoblomní.

Ozbrojenec Valibuk v celé své kráse

Valibuk je mužem, který se tě zmocní jako první. Vůbec mu nevadí, že nejsi člověk, že jsi mnohem menší než on sám. Stačí mu, že jsi žena, že máš co je třeba proto, aby se s tebou mohl pobavit. Valibuk rozhodně není něžným milence, nemá problém ti dát výprask, když je třeba. No a když skončí nastoupí další, mnoho dalších.

Ale to nejhorší přichází, když s tebou tihle čtyři skončí. To totiž ti špinavci, co se dosud věnovali mlácení pánů na břehu jezera, přicházejí pobavit. Je jich mnoho a nezdržují se tím, že by chodili po jednom. Rázem tak máš v sobě hned tři smrduté špinavce, co se nekoupali tak půl roku a další tě neváhají osahávat, kousat do ňader a bradavek.

Když to na někoho přijde, prostě to pustí přímo do tebe, případné následky nikdo neřeší. Jak skončí jeden, vystřídá ho další a další a další, dokavaď nemají všichni dost. Všichni ti přitom opakují: „VÍTEJ V KOLONII!“

Těch špinavců je mnoho a trvá to dlouho, pravda jsou mezi nimi tací, co jsou za minutu hotový a jdou pryč, ale jsou tam i tací, co jim to trvá mnohem déle, nebo tací co mají chuť opakovaně. Konec pro tebe přichází, když snad tvůj dvanáctý, třináctý, těžko říct se neudrží v záchvatu vášně s tebou praští o zem – o nějaký kámen v trávě, co tě pošle do slastného bezvědomí.

Když ho opět přicházíš k vědomí, jsou již všichni pryč, tedy všichni krom těch, co přišli s tebou. Někteří z nich jsou již při vědomí a pomalu se dávají dohromady, jiní si ještě užívají nevědomého stavu.

Když přicházíš k sobě, můžeš si všimnout, že všichni jsou již pryč, tedy krom těch co sem byly posláni s tebou. Pozoruješ že i řada nových vězňů se již vydala na cestu z tohoto místa.

Svobodné město Helgen

Místo výměny

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, Nálevna „U Vrahouna“
Gabriel, Odald

Následuji Odalda, vyhloubím si pěkné hnízdečko, a zahrabu se slámou. Trochu to píchá, ale je to rozhodně lepší poležení, než na tvrdé zemi v cele. Zavřu oči a skoro okamžitě usnu. Na to, abych si dělal starosti o své bezpečí, nemám kdy. Stejně není nic, co by mi kdo mohl ukrást.

Město Rewadin

Den 1, večer
Města Rewadin, brána u Stínadel
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard, Kyra

Pavoučí les

Den 1, odpoledne
Pavoučí les, cesta od Místa výměny
Vetty

Rychle opustíš Místo výměny, míříš po cestě, kterou šli i všichni před tebou až narazíš na rozcestí. Před sebou vidíš tak akorát pár lidí, kteří odešli již dříve a ti míří po hlavní cestě za konvojem. Dva další ovšem zamířili jiným směrem po vedlejší cestě a to je směr, který volíš i ty. Dva muži před tebou mají náskok dobré půl míle a není pravděpodobné, že je dohoníš, ale to nevadí.

Do lesa samotného je to jenom kousek a netrvá to příliš dlouho. Cesta lesem samotným, to je jiná pohádka.

Z kraje je les celkem normální, tvořený jak listnatými, tak jehličnatými stromy a nijak výrazně se neliší od jiných lesů. Jak ale jdete stále hlouběji, můžeš pozorovat obrovské pavučiny různě mezi stromy, kdo nebo co je vytvořilo vidět není, ale to je možná dobře. Jak houstne neudržovaný les, houstne i množství pavučin a přibývají další podrobnosti. Například můžete vidět bílé kokony u kmenů stromů v kterých je uvězněná kořist jejich tvůrců a nejde zrovna o drobné živočichy.

Po cestě jdete tak tři hodiny, slunce je přitom stále vysoko nad hlavou a do soumraku ještě pár hodin nejspíše zbývá, když se před tebou objeví divoká zvířata, co spolu zápasí. Jsou to dva Wargové a obrovský, nepochybně velmi nebezpečný pavouk.

Skřetí pes, neboli Warg

Na dalším zarostlém a těžko pozorovatelném rozcestí mají své hnízdo velcí pavouci, přičemž přinejmenším jeden z nich se rozhodl s vlky změřit své síly. Nebo se snad oni rozhodli změřit své síly s ním? Těžko říct. V každém případě jsou všichni tři tito tvorové zaujati vlastním nepřátelstvím.

Velký pavouk, průměrný vzorek

Svobodné město Helgen

Den 1, večer
Svobodné město Helgen, brána
Vetty

Obejít to není nijak snadné, cesta vede velmi úzkou soutěskou, kterou blokuje obrovská pavučina nějakého nepochybně velkého pavouka. Zleva skála, zprava skála, vzadu Wargové, vpředu obrovská pavučina přes cestu. Jasná volba, dokud je pavouk snad zaměstnán Wargy.

Soutěsku u rozcestí necháváš za sebou a pokračuješ dále po cestě. Ještě osm, mil jsou všude k vidění pavučiny, je slyšet vytí Wargů a kdo ví čeho ještě. Není pochyb, že tenhle les nepatří mezi ty bezpečné a noc v něm by strávil snad jenom blázen. Po dalších dvou hodinách cesty začíná les řídnout, než přejde louku s občasným stromem v ní rostoucím.

Dalších sedm mil je jí po jedné straně cesty louka a na druhé je les o něco málo přívětivější, než ten Pavoučí. Zkrátka a dobře, dnes jsi toho nachodila více než dost. Dobrých pětadvacet mil od rozcestí u Místa výměny a i na cestě k němu to bylo z Černé Skály dobrých deset mil. Není divu, že než se před vámi objeví palisáda nějaké osady, tak se už je prakticky tma.

Samozřejmě se ozývá hlad, žízeň, únava a koneckonců i chlad, neboť teplota v noci výrazně klesá.

Nájezdník Theoden, stojí na stráži u brány

Můžeš akorát pozorovat jak se tento strážný střídá s jiným a sám mizí někde v osadě. Nový strážný se službou na noc akorát obchází bránu a chystá se ji zavřít.

Kapitola I.

Den 2

Elesbeth Tasia, Gabriel, Ailre, Kyra, Vetty, Odald, Leonard, Rhiannon Tasia

Prvního dne většina nováčků dorazila do města Rewadinského, kde jim stráže nijak nebrání ve vstupu. Jak je to s opuštěním města, inu to je jiná otázka. Jelikož cesta do města trvala několik hodin, byla již noc, když nováčci dorazili. Noc není zrovna nejlepší čas na prohlídku místních zákoutí, to je jasné každému, kdo má trochu něco v hlavě, každému, kdo nechce skončit podříznutým krkem.

Někdy po soumraku se nad Kolonií rovněž začínají stahovat mračna a začne pršet. Déšť trvá až do časných ranních hodin, kdy konečně přestane. Kolonie je tak po ránu zahalena v mlžném oparu, který začíná ustupovat až s východem slunce.

Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Kyra, Ailre a Leonard jsou v Rewadinu, kam dorazili v noci. Kyra sice chtěla najít nějaký hostinec, ale nepodařilo se jí. Město je plné pouze chatrčí z prken a vepřovic, lepší stavby jsou snad jen na Cvičišti, kde bydlí místní posádka.

Všichni tak strávili noc v jedné polorozpadlé chatrči u městské zdi v Jižní čtvrti. Chatrč se rozpadá, evidentně ji z velké části zničil nějaký požár a nikdo se dosud neobtěžoval s její opravou. Ze střechy toho moc nezbývalo, ale pořád lepší než vůbec nic. Noc zkrátka pro nikoho není, kdo ví jak příjemná, navíc je začíná ozývat hlad a žízeň, a to mnohem silněji než včera. Koneckonců nikdo z vás už dobré dva dny nejedl nic pořádného.

Odald, Gabriel, Vetty zamířili vedlejší cestou do Pavoučího lesa, s velkým štěstím se všichni dostali až do Helgenu, pravda Vetty dorazila o nějakou půl hodinku později, ale co na tom.

Pánům se podařilo noc přečkat v ovčíně, kde je pod střechou uskladněno seno či co. Onen ovčím má sice slušnou střechu, ale zase nemá žádné stěny, je to zkrátka jenom střecha pro uschování krmiva. Je docela možné, že se tam v noci přidala i Vetty, neboť moc jiných možností v Helgenu není.

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, ohrada pro ovce
Odald, Gabriel, Vetty

Noc nebyla nic moc, ale pořád lepší, než žaláře Černé skály. Vlastně by se dalo říct, že takhle dobře jsem se už dlouho nevyspal. Jen k ránu už mi bylo dost chladno. Přeci jen, teplota klesá v noci k nule a ani seno nedokáže vyrovnat, že mám na sobě pořád ještě vězeňské hadry.
To by mohlo být úkolem dnešního dne...sehnat si něco pořádného na sebe. A pak samozřejmě něco do žaludku.

Probouzím se s překvapivě dobrou náladou. Odhodlaný vyhrnout si rukávy, a vrhnout se do práce.
Vyhrabu se ze svého hnízdečka, a rozhlédnu se kolem.
"Víš co, včera jsi, s tím chrámem, měl docela dobrý nápad. Asi půjdu spasit svojí duši."
Prohodím směrem k Odaldovi, zatím co se protahuji.
"Kdybych narazil na práci pro nás oba, určitě ti dám vědět. A doufám, že ty uděláš to samé."
Mrknu na Bručouna a poté vykročím ke svatostánku církve Nebeského Otce. Nikdy jsem nebyl zvlášť pobožný, i když matka se mi do hlavy pokusila vtloukat i tyhle věci. Minimálně jednou věcí bych ale na kněze dojem udělat mohl...páchnu jako stoka. Jestli jsem po věznění v Černé skále neprošel duchovní očistou, tak už mi nepomůže asi nic.

Ještě mi trčí sláma z vlasů, když vstupuju do chrámu.

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Elesbeth Tasia, Ailre, Leonard

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Leonard

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia, Ailre, Leonard

Chladné podzimní ráno nabízí možnost si město prohlédnout mnohem lépe, než bylo možné v noci. Ne snad, že by toho bylo k prohlížení nějak mnoho. Takhle brzy většina místních ještě spí ve svých chatrčích a ti co jsou již vzhůru se po většinou věnují přípravě nějakého toho jídla na mnoha ohništích v blízkosti chatrčí. Někteří se dále věnují třeba opravám svého obydlí, nebo nějaké drobné řemeslné činnosti.

Chatrče tu jsou postaveny všude, kde se jenom dalo a není v tom žádný viditelný systém, jediné rozdíly, které v nich jsou, tak jsou dány zručností současného majitele. Nikde po Jižní čtvrti není k nalezení nic, co by připomínalo skutečnou řemeslnou dílnu, nebo snad dokonce obchod. Ani chatrč místního předáka se na první pohled příliš neliší od ostatních, snad jen je o něco málo větší a před dveřmi má lépe ozbrojené biřice.

Zkrátka a dobře většina města připomíná takovou typickou chudinskou čtvrť, jaké běžně tvoří předměstí velkých měst říše.

Šéf kuchař Snaf, mistr svého řemesla

Až na náměstí ve středu města se dá narazit na něco, co matně připomíná tržiště, i když to je v tomto případě trochu nadnesené. Uprostřed náměstí stojí takový velký bez stěn, je tu několik lavic a stolů a především tu je polní kuchyně, kde vyvařuje kuchař Snaf. Právě sem si všichni místní horníci chodí pro svůj příděl jídla. Rovněž je možné zde najít takové ty lidi co jsou v každém vězení, lidi co dovedou ledacos sehnat a zajistit, samozřejmě za správnou cenu.

Překupníci Dexter, Fisk a Fingers tu mají svoje oblíbené místečko, kde se věnují svým kšeftům. Kdo se shání po nějakém kupci či někom takovém, je odkázán právě na tyto tři jedince, co prý ledacos seženou.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Najít ve městě svatostánek Církve Nebeského otce není nic těžkého, je to větší stavení na severním okraji palisády. Od ostatních chatrčí se tato stavba liší především věží, kde by mohla být zvonice, jinak se nedá říci, že by tento kostel toho měl mnoho společného s honosnými chrámy v Říši.

Interiér je velice prostě zařízen, vlastně je tu jen pár lavic, oltář a tak podobně. Nic extra, nic na prvního pohled cenného a zpeněžitelného. Moc věřících sem zřejmě nechodí. O chrám se stará jeden starý kněz oblečený v tradičním, ale velmi obnošeném rouchu bez zbytečných ozdob. Chudoba, to je základ víry. Chudoba a odříkání.

Interiér chrámu CNO v Helgenu

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, nálevna „U zkažené ryby“
Odald

Rozložení nálevny "U Zkažené ryby"

Nálevna „U Zkažené ryby“, kterou provozuje hostinský Oliheň se nachází v přístavu této osady a nejde o nic extra. Na první pohled je tento podnik ještě menší, než „U Vrahouna“ a podávají se tu především dary moře na nejrůznější způsoby. Hostů tu je jenom pár a jsou oblečení ve stejnokrojích místních ozbrojenců.

Hostinský Oliheň

Ohledně obyvatelstva Helgenu je třeba říci, že většina z nich je oblečená v modrých stejnokrojích, i když i mezi nimi jsou rozdíly v kvalitě a dalších doplňcích. Dále je tu několik překupníků, řemeslníků, nebo dělníků co bývají oblečení v obyčejných šatech tvořených kalhotami, tunikami, botami a případě k tomu mají i nějakou tu vestu – takových tu je nanejvýš pár desítek.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Vstoupím do chrámu a překvapí mě, jak obyčejně tohle místo vyhlíží. Když si vzpomenu na vznosné chrámy, do kterých mě vodila matka, tohle je daleko blíže tomu, co církev hlásá. Nějakým způsobem je mi to sympatičtější.

Posadím se do jedné z hlavic a skloním hlavu. V duchu odříkám slova modlitby, ale je to spíš automatické, ne, že bych se na ně skutečně soustředil. Místo toho těkám pohledem kolem. Dívám, se, co všechno zde je...a hlavně...kde jsou kněží.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, nálevna „U zkažené ryby“
Odald

Vymahač, nízko postavený člen místní hierarchie si tě chvíli prohlíží, jestli to myslíš vážně a pak si pohodlně přesedne, než začne.

„To se snadno řekne, než udělá a obvykle to chvíli trvá. V první řadě potřebuješ uznání a podporu pár místních šéfů, nebo jak jinak to říct. Zkrátka lidí na který Haggal dá, co mu řeknou, že nejsi budiž k ničemu.“ Dá ti chvilku a sám si rozmyslí, co ti vyzradí dál. „Je to mistr Borric, vojáci Theoden, Ingrid a Kirgo. Slovo má taky překupník Hagen, kovář Fridrich, alchymista Konyáš, nebo překupník Anthony. No a možná i pár dalších. Nemusíš přesvědčit všechny, stačej tři, čtyři, když nikoho dalšího vyložen nenasereš.“

Dokončí první část toho, co musí nováček splnit, aby ho místní vzali mezi sebe.

„Taky potřebuješ známosti mimo Helgen, zkrátka mít na sebe někoho významného třeba z Rewadinu, nebo Amazonie. Což mě přivádí k dalšímu bodu, sehnat a přinést něco cenného, zajímavého a jedinečného od některého z nich. To ti otevře dveře k Haggalovi, co rozhodne.“

Dokončí druhou část a pomalu přejde k třetí, poslední.

„Když už se dostaneš k Haggalovi, chce to nějaký vhodný dárek. Obvykle stačí 1 000 grošů, ale nepohrdne ani zajímavou pěknou ženskou.“ Dokončí poslední krok, co je třeba dělat, ale na ten je času víc než dost.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Nebeský otec tvé modlitby nepochybně, ale jako obvykle na ně přímo neodpovídá. Pokud kdy odpoví, tak takovým způsobem, že nebude dáti určit, že skutečně to byla jeho skutečná odpověď. V tom spočívá síla víry, i když pravda o některých kněžích, se povídá, že skrze modlitby získávají sílu podobnou té, jež ovládají mágové.

V Chrámu je takto z rána pouze místní kněz ve svém obnošeném rouchu a věnuje se ranním pobožnostem. Nikdo jiný než on sám tu momentálně není a i on bude nepochybně trestancem, jež sem byl poslán za nějaký zločin.

Kněz Ištvan z Helgenského chrámu

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, nálevna „U Zkažené ryby“
Odald

„Říkám, jsou i další, ale jejich slovo nemá takovou váhu.“ Hostinského úplně nepomíjí, ale nepřisuzuje mu velkou váhu. „Borric je většinou u kasáren u cvičiště, pomáhá s výcvikem. Theo by mohl být brány, teda pokud nebude na cvičišti.“ Udá ti směr kam se vydat a sám si poručí nějakou čerstvou rybu k snídani.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Rhiannon Tasia

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Když dokončím modlitbu, ještě chvíli zůstanu sedět. Myslím na to, jak jsem se sem dostal a proč jsem tady. Nad tím, kam moje cesta povede dál, nelze moc přemýšlet. Kolonie je konečná stanice...dál už se člověk dostane až po smrti.

"Odpusťte, knězi." Konečně se zvednu, a zamířím za mužem v rouchu. "Omlouvám se, včera jsem přišel do kolonie a připadám si zmatený a ztracený. Doufal jsem, že by mi Nebeský Otec mohl ukázat cestu. Skrze Vás." Pokorně skloním hlavu.
"Mohl byste mi pomoci? Přemýšlel jsem, jak jsem se sem dostal a že to celé je možná vůle Otce. Pomohu si, když mi pomůžete Vy. Jistě je něco, co bych mohl pro tuto kongregaci vykonat, a naklonit si tak Vás, i místní elity."
Mluvím pokorně, a pečlivě volím slova. Chci, aby kněz hned věděl, že nejsem žádný neotesaný buran.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Lidé ve městě se dají snadno zaškatulkovat do kategorií podle toho co mají na sobě. Nejpočetnější skupinu nepochybně tvoří kopáči, kteří nosí zpravidla nějaké pevné boty, tmavé kalhoty a tuniky, občas má někdo i koženou vestu, nebo něco takového. Rovněž jsou všichni ozbrojení nějakými primitivními zbraněmi z klacků a kamenů, případně mají tesáky.

Pak tu jsou lidí jako Dexter, Fisk a Fingers, kteří patří k nějaké nižší třídě ozbrojenců a nocí stejnokroje v rudé a černé barvě. Také mají lepší zbraně, zpravidla meče, lovecké nože, luky a samostříly.

Zvěd Dexter, jeden z překupníků

„Fešandy jako vy? V nějakém bordelu se pro vás určitě najde místo.“ Poví Dexter stručně a zdá se, že to myslí vážně. To je ještě podtrženo jeho pohledem, který si vás měří. Není to chlípný pohled jako u mnoha jiných mužů, které jste minuly, spíše pohled obchodníka odhadující cenu zboží, kterým jste vy. „Teda pokud radši nechcete fárat rudu v dole.“ Pokračuje druhou zjevnou možností, aniž by přemýšlel o něčem jiném.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Rhiannon Tasia

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

„Obchodník....“ Odfrkne si, sám nemá iluze o tom co je zač. „Řekněme že se o mě ví, že občas něco seženu.“ Ušklíbne se, tady u sebe samozřejmě nemá nic moc na prodej, ale to neznamená, že pro to nemůže někam zajít.

„Tak nejlíp se dá samozřejmě vydělat v dole po výplatě, to jsou horníci vždycky rádi v rozdavačné náladě.“ Zmíní jednu vzdálenější možnost, samozřejmě je i ve městě víc jak tisíc špinavých, nemytých horníků co by si jistě daly říct.

„Nebo to můžete zkusit na cvičiště se strážemi, neplatěj sice o nic líp, ale aspoň se občas mejou.“ Nadhodí druhou možnost, přičemž nezmíní žádný konkrétní podnik, který by se snadno mohl stát dalším vězením. „Samozřejmě vás můžu někomu doporučit, za tu správnou cenu.“ Nadhodí nakonec.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Leonard, Kyra

„Hostinec? To tady v tý díře není. Je tu jen Snaf co vyvařuje na náměstí, ale jen pro horníky, nebo ty co mají čím zaplatit.“ Nechá se slyšet jeden z tuctů špinavých, otrhaných horníků, jež si Kyru velmi chlípně prohlíží.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald

V blízkosti kasáren, tedy místa, kde bydlí hromada místních modro kabátníků je i menší cvičiště, co může snadno sloužit i jako aréna. Zkrátka je to čtvercoví plac obehnaný bradlením, kde si to spolu můžou bojovníci rozdat.

Do souboje jde každý se svou výzbrojí a výstrojí, ale nejde o boj na život a na smrt, i když zraněním se jeden občas nevyhne. Momentálně probíhá duel mezi Theodenem s dlouhým mečem a Ingrid co má krátký meč a velký kulatý štít. Souboj to je celkem vyrovnaný, ale vypadá to, že má holka navrch díky štítu kterým bez větších obtíží zachytává jednu ránu za druhou.

U bradlení stojí Borric, což je člověk menší, ale široké postavy, oblečený v koženém kiltu. Ten souboj sleduje bez většího zájmu. „To jsem já.“ Zavrčí, když se po něm Odald začne shánět.

Mistr Borric, barbarský Berserker

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Rhiannon Tasia

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Kněz si tě poslechne a zachovává přitom kamennou tvář, ze které není mnoho co poznat.

„Ano samozřejmě, vše je Otcova vůle. A jeho cesty jsou nevyzpytatelné.“ Souhlasí kněz, než pokračuje ohledně práce. „Nepatřím sice mezi místní elity, jak tomu říkáš, politika mě nezajímá, ale pokud chceš opravdu pomoci, něco bych potřeboval.“ Začne pomalu.

„Nedávno v lese na sever od města jsem narazil na tlupu otravných goblinů, či co to bylo. Ukradli mi můj amulet Nebeského otce, když by se ti ho podařilo získat zpět, byl bych ti velice vděčný.“ Zakončí kněz, ale nezmíní žádnou konkrétní odměnu.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Žen jste ve městě mnoho nepotkali, vlastně žádnou, když se nad tím jeden tak zamyslí a ani tady krom vás žádná není v dohledu. Ale to může dobře i tím, že je ráno a většina místních ještě vyspává.

Dexter si samozřejmě všiml obojku na krku Elesbeth a nepochybně ví co to znamená. Čarodějka bez moci. „Samozřejmě, vše má svoji cenu. Tak například horník si vydělá groš za den a k tomu má řadu benefitů, co mu to ještě trochu vylepší. Například podíl ze zásob z Říše, tři jídla denně a tak podobně. Takové obyčejné šaty mohou vyjít i na deset grošů, jelikož látky se musí dovážet a navíc to někdo musí vyrobit.“ Spustí ohledně cen a je zřejmé že tím míří někam dál.

„Tak především, když již nabízím nějaké zboží, ručím za něj. Ručím za něj svoji hlavou a proto potřebuji znát jeho kvalitu, jestli mi rozumíte.“ Nepochybně tím zbožím myslí i vás a vaše služby vícero druhu. „Takže moje otázka zní, nakolik si ceníte svých služeb?“ Znovu ten pohled obchodníka s dobytkem co si na kravském trhu prohlíží zboží. A co vidí?

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

V tichosti si muže vyslechnu, svou nelibost na sobě nedám nikterak znát. Než odpovím, usměju se.
"Velmi rád Vám ten amulet navrátím. Ale k tomu bych nejprve potřeboval nějaké vybavení. Nebo alespoň ostří, abych se s těmi potvorami dokázal popasovat."
Jistě, luk by byl úplně nejlepší, ale nemůžu chtít moc.
"Můžete mi poradit, jak bych mohl nějaké vybavení získat?"
Dva, tři gobliny bych možná dokázal udolat i s mým improvizovaným kopím, ale raději bych byl připravený na něco horšího. Nechci hned z první výpravy utíkat jako o život.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Rhiannon Tasia

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, obchodník...

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Kyra, Leonard

Než horník zkusí něco povědět něco dalšího, tak se ozve Leonard a rovnou mu rozbije nos. Tím si tu moc přátel neudělá. „Není. Jestli hledáš práci, tak to zkus v dolech, nebo v bordelu.“ Odbude vás a Leonardovi věnuje jenom hodně nenávistný pohled.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

„Děkuji. “ věnuje ti celkem přátelská úsměv, ale část s vybavením nijak nekomentuje. „Vybavení si samozřejmě můžeš koupit a peníze se k tomu dají vydělat v Rewadinském dole.“ Zmíní zcela vážně, kde se dá sehnat poctivá, placená a především trvalá práce.

„Samozřejmě i goblini u sebe mají něco, co by se ti mohlo hodit, když je dokážeš porazit.“ Naznačí druhu, trochu násilnější možnost jak přijít k výbavě.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald

Pohledem zkušeného bojovníka, co to se zbraněmi skutečně umí, sleduješ souboj před sebou. Oba patří k lepší sortě bojovníků, ale to ty také. Zkrátka a dobře, objektivně můžeš soudit, že nejsi horší než ti dva, možná jsi dokonce lepší. Jenom ti chybí pořádná zbraň a zbroj, což jim vůči tobě momentálně dává velkou výhodu.

Borric si tě prohlédne, hodnotí tě a nedá se říci, že by byl zklamaný horou svalů, co před sebou vidí. „Řeknu ti to rovnou, nestojím o žádný slabošský třasořitky co se poserou, když začne jít do tuhého. Takže jestli na mě chceš udělat dojem, přines mi /*Skřetí zbraň*/ a ideálně i /*hlavu skřeta*/, na severu ve Skřetím lese by neměl být problém n nějaké narazit.“ Oznámí ti tvoji zkoušku, je mu v zásadě jedno jak to uděláš..

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, Chrám CNO
Gabriel

Dál už se neptám. Pokud někdo, při pohledu na mě, zmíní práci v dole, tak ho nemůžu brát vážně. Vydám se najít svého společníka. Pravděpodobně bude v nějaké hospodě. Projdu je, jednu po druhé. Po cestě se přitom dívám, jestli někde nevisí nějaké prádlo. Rád bych si pomohl alespoň k lepší košili, nebo kalhotům.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

Gabriel opustí chrám CNO a vyrazí do města hledat svého společníka. To není nijak obtížné a netrvá to vůbec dlouho, neboť Odald je stále u kasáren, kde na cvičišti může pozorovat souboj mezi Theodenem a Ingrid. Sám se přitom baví s Borricem.

Nájezdnice Ingrid v modrém stejnokroji, kožených doplňcích, vyzbrojena krátkým mečem velkým kulatým štítem nakonec vítězí. Dá se říci, že Tehobalda utahala svoji schopností zachytávat rány štítem, než se soupeř unaví a potom to teprve rozhodne svým mečem.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia … Dexter

Na druhé straně bariéry by slušné dívky, počestné vdané paničky, nebo i vdovy by Dexterovu nabídku rovnou odmítli, nebo spíše by ji nemusely ani zvažovat, neboť by pravděpodobně vůbec nepadla. Samozřejmě prostituce je známé řemeslo, ale pod vlivem církve se již dávno přesunula z ulic do legitimních nevěstinců, hostinců, nebo lazaretů. Zkrátka pověst, zdání počestnosti, to má za hranicemi bariéry svoji nezanedbatelnou hodnotu.

Dexter se dívá na Elesbeth a zvažuje její nabídku, než však stačí cokoliv říct, už se iniciativy chytí její sestra, která nezůstává jenom u slov a přechází k činům. Dexter neucukne a její ručka tak skončí přesně tam, kde ji chtěla mít.

„Ale samozřejmě.“ Usměje se na vás a naznačí k jedné z uliček vedoucí z tržiště, kde by mohlo být alespoň trochu soukromí. Ne snad, že by měl na veřejnosti problém, ale vzhledem k množství horníků kolem by se to snadno mohlo zvrtnout.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Leonard, Kyra

Horník nemá daleko ke smíchu, když z něj chce Kyra pořád vytáhnout něco o hospodě. „Tak za prvé puso, doly nejsou ve městě, ale v horách na severu. Horníci bydlej tam, tady ve městě, jen když maj volno a chtěj si odpočinout. Hospoda tu není, páč chlast další věci z dovozu fasujeme za práci v dole.“ Oznámí s pohledem upřeným na Kyřin plný hrudník, Leonardovi nevěnuje pozornost.

„Jeden bordel je támhle. “ naznačí směrem k další tuctové chatrči co je jenom trochu větší než ostatní a spíš než doupě neřesti připomíná stáj. Na první pohled tu zkrátka nejsou žádné poutače, nebo ozdobné serepetičky co by vábili zákazníky. Aneb rozdíl mezi tímto nevěstincem a těmi říši je až propastný.

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

Odalda najdu u cvičiště. Pečlivě se kolem sebe přitom rozhlížím. Jistě tu bude někde zbrojnice, a třeba by se z ní dalo něco ukrást. V tuhle chvíli bych si vystačil i jen s obyčejnou dýkou.
Zamířím za svým společníkem a souboje na cvičišti si nijak zvlášť nevšímám.
"Kněz mi dal za úkol najít pár goblinů, co ho okradli. Ale nevím, jestli si do lesa troufnout s takhle mizerným vybavením. Jak jsi pochodil ty?"

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, jižní čtvrť
Asi nikdo

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

„Když zvládneš skřeta, jeho zbraň ti k tomu dobře poslouží.“ Zakončí Borric a nechá vás být, tohle je něco čím na něho může zapůsobit teoreticky kdokoliv, i Bělásek Gabriel.

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, centrum
Ailre

když dorazíš na náměstí, je překupník Dexter již někde pryč a ze svých známých tu nikoho nevidíš.

„Vydělat si jo? Zkus to v dole, tam je práce dost a dokonce i za plat!“ Oznámí ti Fisk a nezdá se, že by si dělal legraci s tím, kde se dá přijít k troše peněz.

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

"Takže nás posíláte na skřety a gobliny, s vědomím, že oni mají lepší zbraně, než my?"
Zeptám se muže dřív, než stačí zmizet.
"To je trochu divný způsob, jak řešit problémy s přemnožením hmyzu."
Tvářím se sladce, ale mám chuť chytit chlapa a cloumat s ním tak dlouho, dokud se mu nerozsvítí.
"Támhle v té zbrojnici určitě máte spoustu zbraní. Co nám takhle půjčit dva nože a až doneseme tu skřetí sekanou, zase vám je hezky vrátíme."
Udělám návrh. Schválně nežádám o nic velkého. Co je jeden nůž, na tucet skřetů?

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Den 2, ráno
Města Rewadin, ve vedlejších uličkách
Rhiannon Tasia … Dexter

Město Rewadin

Město Rewadin

Den 2. ráno,
Město Rewadin, Centrum, Náměstí a přilehlé okolí.
Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter,

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Leonard, Kyraa

Horník s uraženým egem se rychle ztratí v dohledu a Kyra sebevědomě zamíří k nevěstinci, kam ji nasměroval. Na první pohled z venčí nevypadá nic moc, rozhodně se to nepodobá typickým podnikům z vykřičených čtvrtí velkých měst. Spíš to připomíná takové ty velmi laciné podniky co bývají v přístavech pro námořníky vrátivší se z dlouhé plavby, ale to by jim pravděpodobně křivdilo.

Kyra vejde jako první a hned na to Leonard. Uvnitř si oba mohou prohlédnout velmi funkčně a úsporně zařízený podnik. Ve vstupní hale je je pár lavic obsazených čekajícími horníky, jež ihned upřou své zraky na Kyru. Pak je tu pult, který brání vstupu dále do podniku a za ním sedí omšelý muž ve středních letech co to má na starosti. Jako ochranka tu působí trojice tvrdě vyhlížejících ozbrojenců, co dávají všem najevo, že nestrpí žádné problémy.

Za tím pultem jsou pravděpodobně pokoje, spíš malé kóje co mohou spíše připomínat stání pro koně a z těch míst se ozývají zvuky typické tomuto typu podniků. „Další!“ Občas se ozve od pultu, když nějaký horník opustí pokoj a projde směrem ven, na to se zvedne horník co je na řadě, zaplatí minci či dvě a míří do útrob domu neřesti.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Elesbeth Tasia, Rhiannon Tasia

Dexter ochotně spolupracuje, jeho ruce bloudí po vašich tělech, jako by je porovnával a dá se říci že zabloudí všude kam jenom dají. Užívá si všeho co mu chcete nyní dopřát a nechává vám volné pole působnosti, nepochybně ze zvědavosti kam až zajdete v rámci slíbené ochutnávky.

To vše venku v temné uličce před zraky těch několika zvědavců, co se přišli zpovzdálí podívat. Jo Dexter vypadá během ochutnávky spokojeně. Společná práce po nějaké dobře přináší očekávané ovoce, je po všem...prozatím.

„Tolik, že jsem velice zvědav na pokračování. Tentokráte ve větším pohodlí.“ Začne po chvíli, když se mu krev opět vrátí do mozku, pohled přitom upírá přímo do Rhiannoniných očí. „Můžeme se přesunout ke mě.“ Navrhne vzápětí, sáhne přitom do jedné z kapes svého oděvu a vytáhne dvě stříbrné mince. Jednu pro každou. Je to celodenní plat horníka za práci v dole.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

„Proč by tam kdo chodil, nebo ti za to platil?“ Nechápe překupník smysl ve výpravách do divočiny v okolí města. „Práce je tu dost, hlavně v dole. Vlastně jenom v dole. I když občas se najde někdo ochotnej zaplatit za něco jednorázového.“ Shrne horník místní příležitosti. Ostatně kdyby tu byla nějaká pohodlná rutinní práce za slušné peníze, jistě by byla velmi rychle obsazena.

„Krom toho divočina je samej skřet, goblin, pavouk a podobná havěť. Půlka zvířat jedovatejch a druhá, že by se po nich prase zeblilo.“ Pokračuji Fisk znechuceně na téma divočina.

Svobodné město Helgen

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabrie

Borric moc nechápe co se mu Gabriel snaží říct, o čem ho chce přesvědčovat. Odald se ptal jak na něj udělat dojem a to se dozvěděl, způsob jak to bude zařízeno už tohoto svalovce nijak zvlášť nezajímá. Přesto je Gabriel neoblomný, a svým způsobem přesvědčivý, koneckonců nežádá o nic extra a kdo ví, možná bude o pár goblinů v lesích méně.

„Jak chceš, ber to jako vodměnu předem.“ Rozhodne se nakonec vydat dvě obyčejné, železné dýky co zase tak moc chybět ve zbrojnici nebudou.

Mezitím se Odald věnuje Theodenovi, který před chvíli prohrál s Ingrid, jež stojí opodál. „To tak, ale kdyby se ti to povedlo, neměl bych nic proti. Samozřejmě, aby měl takový souboj smysl, chtělo by ho to okořenit nějakou sázkou.“ Rozpovídá se Theoden dost nahlas, aby ho slyšel i Gabriel.

Den 2, ráno
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabrie

"Máte mou nehynoucí vděčnost, dobrý muži."
Naznačím úklonu a rychle shrábnu obě zbraně. Jednu si strčím za opasek, který v tuhle chvíli tvoří kus provazu. Tu druhou dám později Odaldovi.
Raději se vzdálím, než si Borric začne myslet, že se mu vysmívám. Připojím se k Bručounovi a Theodenovi.
"To bychom nejdřív museli mít co vsadit."
Zabručím, a vtisknu svému druhovi do ruky zbraň. S dýkou se hned cítím o něco lépe.

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

Město Rewadin

Svobodné město Helgen

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

„Promiň, ale nemáš nic, co by za to stálo.“ Odmítne Theoden, neboť není žádný pitomec. Tohle je pro něj velmi nevýhodný, při výhře nezíská nic, při prohře by přišel o zbraň. „Až seženeš pár grošů, vrať se.“ Oznámí, on nikam neuteče, stejně jako jeho nabídka.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Leonard, Kyra

„Hledáš práci jo? No můžeš nastoupit třeba hned, kurev není nikdy dost. Plat je stříbrňák za den, občas víc, když se daří.“ Oznámí muž za pultem bez většího zájmu volat majitele, pokud jím snad není on sám. O jiné pozici ani neuvažuje.

„Pro tvýho přítele tu nic není.“ Oznámí ohledně Leonarda, kterému nemá co nabídnout.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

„Nic co by stálo za řeč. “ Pokračuje Fisk ohledně obchodu s ostatními, pokud je, tak není nijak významný.

„Kdo se tam pohybuje, nepotřebuje průvodce.“ Nevylučuje, že tam mohou být nějací lovci, ale žádná konkrétní jména nezmiňuje.

Město Rewadin

Den 2. dopoledne
Město Rewadin, Centrum, Náměstí a přilehlé okolí.
Rhiannon Tasia, Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter

Dexter ti během cesty šeptem vyjeví pár svých obecných přání a co má rád. Rychle tak zjistíš, že:

Má rád, ženy s velkými pevnými ňadry.
Má rád, když si žena vezme do úst, aniž by ji k tomu musel přemlouvat.
V posteli preferuje tvrdší zacházení, oboustranně. Ne že by si liboval v bolesti, to zase ne, ale na mazlení a předehry ho také tolik neužije.

Víc toho zmínit nestihne, neboť cesta k jeho domu netrvá dlouho.

Město Rewadin

Den 2. dopoledne,
Město Rewadin, Centrum, Náměstí a přilehlé okolí.
Rhiannon Tasia, Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter

„Jenom pár minut.“ Odpoví Dexter, přičemž se obléká, aby nechodil přes město s holým zadkem. Potom je připraven vyrazit k sobě domů s vámi v závěsu, kde by se jistě rád dočkal pokračování toho, co zde začalo.

Po cestě šeptá Rhiannon pár svých skrytých tužeb, jež v této době nejsou úplně běžné.

Dexter vás vede do lepší čtvrti známé jako Cvičiště, která sousedí s Citadelou. Tahle část města je velice odlišná od jeho zbytku a nejvíce připomíná to, co by se dalo od města čekat. Jsou tu kamenné doby typické pro měšťany střední třídy a dokonce je tu i kovárna, jsou tu kasárna a malé kolbiště, kde spolu trénují červenokabátníci.

„Tady bydlí stráže a támhle v Citadele Baron.“ Vysvětlí během cesty ke svému domu, proč tahle část města vypadá jinak. Baron se tak nemusí tolik obávat, že by ho otravovalo příliš mnoho kopáčů, neboť ti by museli projít právě tudy.

„A jsme tady.“ Zastaví se před jedním menším, útulně vyhlížejícím dvoupodlažním domem, kde bydlí…

Rewadin, čtvrť Cvičiště

Svobodné město Helgen

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, kasárna
Odald, Gabriel

Jenom přikývnu. Získat přízeň místních, a pak nás možná přijmou mezi sebe. Stejně nemáme nic lepšího na práci, tak proč to nezkusit.
"Tak fajn. Pojďme za těmi kupci. Třeba taky něco pustí. Rád bych alespoň pořádný boty. A když ne, tak pro nás určitě budou mít práci."
Při těch posledních slovech se netvářím moc nadšeně. Každý tady něco chce, ale málokdo je tak slušný, jako hostinský, aby nám rovnou řekl, co nám dá za odměnu. Měl jsem na toho zatraceného kněze víc zatlačit.

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, obchod
Odald, Gabriel

Obchod je, co by kamenem dohodil. Rozhlédnu se kolem a zhodnotím, že nějaké šaty bych si tu jistě vybral. Teď už na ně jen vydělat peníze.
Obdaruji obchodníka širokým úsměvem a lehce skloním hlavu v pkloně.
"Zdravíme, pane. Já jsem Gabriel a zde, můj přítel, se jmenuje Odald. Jsme v Helgenu noví a rádi bychom si zde našli své místo. Doneslo se nám, že je to možné, pokud získáme vaši přízeň.
Je zde něco, co bychom pro vás mohli udělat?"
Mluvím skoro jako básník, úslužně, ale ne podlézavě. Jsem hrdý muž a nehodlám se nikoho doprošovat. I když abych si získal přízeň místních, jsem ochoten zahrát i nějaké to divadýlko.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, ve vedlejších uličkách
Rhiannon Tasia … Dexter

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

Svobodné město Helgen

Svobodné město Helgen

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, skladiště a obchod
Odald, Gabriel

Skladiště s obchodem Andrewa je nedaleko, vlastně všechno v Helgenu je jen kousek od sebe a také tu nežije více jak tři sta lidí. Což odpovídá takové větší vesnici, nebo velmi malému městu. Obchod se nijak výrazně neliší od ostatních zdejších stavení, jenom má nade dveřmi štít se znakem, aby ho lidé našli.

Interiér obchodu je prostý, ale funkční s důrazem na organizaci snadné hledání potřebného zboží či zásob. Rovněž je tu pult, kde má své místo Andrew Hagen. „Dobrej den, co vás přivádí?“ Optá se kupec, jak mu do obchodu vstoupíte.

Hagen nemá zrovna velký výběr zboží, ano má od všeho něco, ale není to žádná velká kvalita. Nějaké oblečení, alchymistické produkty, pár zbraní, kusy zbrojí, zásoby trvanlivých potravin.

Andrew Hagen

Odald si prohlíží zbraně, většinou jde o běžné železné kousky průměrné ceny a kvality. Zkrátka nic extra, ale neurazí to.

„Aha, no něco se najde. A jestli umíte plavat nebude to ani moc komplikované.“ Začne se Hagen vybavoval s Gabrielem. „Nedávno kousek odsud ztroskotala obchodní loď, převážela i balíky látek.“ Přejde k věci a stručně přiblíží místo, kde se nachází vrak, je to kousek na východ od Helgenu. „Najděte a přineste mi role, co to přežili a máte můj hlas, co víc dokonce za každou roly v dobrém stavu i zaplatím.“

Město Rewadin

Den 2. dopoledne,
Město Rewadin, Cvičiště, Dexterův dům
Rhiannon Tasia, Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter

„Ale jistě.“ Zazní skoro blahoskloně, když vám otevře dveře a vy se tak můžete vydat do stavení. Hned v přízemí je několik místností sloužících k uložení nejrůznější veteše, kterou tu Dexter má. Jde po většinou o drobné předměty, dekorace a cetky minimální hodnoty, také jde o zásoby trvanlivých potravin a různých materiálů z dovozu.

Dále tu je větší místnost, co slouží jako kuchyně s krbovými kamny, jídelna, koupelna a dílna zároveň. V této místnosti rovněž bydlí jeden či dva další strážní, kteří jsou nyní pravděpodobně na hlídce, ale Dexter je neopomene zmínit. Zde je na stole odložené trvanlivé jídlo – bílý chleba, tvrdý sýr, jablka, uzené maso, zelí.

V patře se nachází pár dalších komůrek, kde jsou nejspíše uschovány cennější věci z jeho sortimentu. Také je tu ložnice, která slouží i jako pracovna. Vybavená je velkou bytelnou postelí, ideální pro dvě osoby, nočním stolkem s lucernou, pracovním stolem a pohodlným křeslem. Na stěnách je krom zvířecích kůží i několik polic, kde jsou odložené další drobnosti, mezi kterými Elesbeth pozná pár lektvarů jako je životabudič, měsíčkový odvar, spánek, nebo pár extra silných hojivých mastí.

Zkrátka Dexter si nežije vůbec špatně.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

„Jestli chceš chcípnout v divočině, nikdo ti nebrání a už neotravuj, když nic nekupuješ.“ Fiskovi dochází trpělivost. „Chceš něco jednorázového? Sežeň roh a kůží stínové šelmy, za to zaplatím a teď si jdi po svém.“

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Leonard, Kyra

„Majitelem je Baron Hadrián, ale k němu se hned tak nedostaneš zlato. Provozní jsem já.“ Odbude chlapík Kyru, ale nabídku práce pro ni nestahuje, koneckonců elfka by mu rozšířila sortiment zboží služeb.

„Do ochranky nikoho nehledám, Stráže stačej, když jsou problémy. Ale kurev není nikdy dost.“ Dodá závěrem.

Svobodné město Helgen

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, skladiště a obchod
Odald, Gabriel

"Jako kdybyste už měl ty látky zpátky ve skladu."
Slíbím obchodníkovi s úsměvem. Tahle práce zní, překvapivě, jednoduše. Jsem docela zvědavý, co se nás přitom pokusí sežrat, nebo vyvrhnout.
Kývnu na Odalda, že s plaváním nemám problém. Tohle sice není nejlepší roční období na koupání, ale představa toho, že dostaneme zaplaceno, mi na zahřátí bude muset stačit.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Kyra

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Leonard, Kyra

„Jo a jak třeba?“ zajímá se velmi skepticky, jako by se rovnou a k čemu by to bylo? „A pleteš se, tady jde jen vo to jedno a nic jinýho.“ Novým nápadům příliš nefandí, zvlášť když ceny jsou dané a jejich navýšení není dost dobře reálné.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

2 den odpoledne,
Centrum města Rewadin, Náměstí a okolí,
Přechod do čtvrti Cvičiště
Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter,

Svobodné město Helgen

Den 2, dopoledne
Svobodné město Helgen, skladiště a obchod
Odald, Gabriel

Hagen zopakuje, kde by se měl vrak nacházet, je to kousek na východ od Helgenu nedaleko od pobřeží. Již samozřejmě neví, kolik se toho vyplavilo na břeh, kolik nákladu zůstalo v moři, nebo jestli už někdo něco z toho nerozkradl.

„Výborně.“ Víc vám nemá co říct a nemá důvod vás dále zdržovat v obchodě.

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Leonard, Kyra

Ohledně jména neodpovídá je to prostě provozní, nebo šéf co se týče zaměstnanců. „Každej venku něco znamenal, ale to tady nic neznamená. Kdo byl venku žebrák, tady může být pán, kdo byl pán tady reje hubou v hlíně.“ Zakroutí hlavou nad zmínkou o nějakém postavení mimo Kolonii. Co bylo venku, tady nic neznamená.

„Obchod? Budiš, jestli máš co nabídnout.“ Souhlasí po krátkém zamyšlení a vezme si Kyru dozadu do nějaké kanceláře, nebo spíš jeho pokoje, kde normálně bydlí. Jeho práci za pultem zatím zastoupí jeden ze strážných.

Leonard je tak ponechám u vchodových dveří.

Město Rewadin

Den 2. dopoledne,
Město Rewadin, Cvičiště, Dexterův dům
Rhiannon Tasia, Elesbeth Tasia, Obchodník Dexter

Prohlídka domu netrvá nijak dlouho, koneckonců není to velký dům a většina místností slouží k uložení všemožných zásob a zboží. Zdá se, že Dexter nevyhodí nic co se mu dostane do rukou a mohlo by se někdy v budoucnu hodit, i když dané věci nemají zjevnou hodnotu.

„Nejdřív si odložte, ženy tu chodí nahé.“ Řekne Rhiannon místo odpovědi na její otázku ohledně místa, sice se přitom tváří jako by to byl nějaký nepsaný zákon, ale nejspíš si ho právě vymyslel. „Pak se přesuneme do ložnice.“ Neříká, kterou by chtěl první, vlastně to vypadá že si vás tam chce vzít obě najednou.

„Něco na posilněnou, nebo na rány?“ Zeptá se v ložnici, kde načne lahev běžného, ne příliš drahého vína a vytáhne pár plechových hrnků. Rovněž vytáhne jednu načatou mističku něčeho v čem Elesbeth může poznat hojivou mast, vhodnou na rány a nejrůznější modřiny. Sám si dopřeje jeden životabudič, čistě pro jistotu.

Svobodné město Helgen

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Kyra

Provozní si tě prohlédne od hlavy až k patě a nečeká na svolení, než ti jednu ruku strčí mezi nohy, aby se sám přesvědčil o tvých přednostech. Následně si také potěžká tvá prsa, přičemž tě štípne do bradavek.

„Jo?“ Optá se. „A na kom bys asi vydělala TO víc? Kolik mi nabízíš?“ Pokračuje, aniž by pustil tvoje ňadra, můžeš si přitom všimnout, že ho to nenechává úplně v klidu. Z jeho slov máš navíc dojem, že ti něco uniká, ale zatím ti není jasné co.

I to mu naznačíš, pár VIP kontaktů....

„Hele nejdřív mi předveď co umíš a uvidíme.“ Vyzve tě k činu, aniž by ti něco přímo slíbil, nebo s něčím souhlasil.

Město Rewadin

Den 2, odpoledne
Města Rewadin, centrum
Ailre

Pár hodin věnuješ prohlídce ostatních částí města, abys zjistil, že sever a ani západ od Centra příliš neliší. Všude jsou jenom dřevěné chatrče naskládané vedle sebe bez nějakého náznaku plánování, nebo organizace. Kvalita stavení je přímo úměrná schopnostem jejich vlastníků a to je asi tak vše. Nikde ani stopy po nějakém hostinci, nebo nálevně. Jediné co se dá v každé čtvrti spolehlivě najít je nevěstinec pro horníky, což jen o málo větší chatrče.

Řemeslníci, či kupci jako takový nikde nejsou, nikde žádné díly, nebo něco takového. I když pravda, mezi kopáči funguje čilý výměnný obchod jak se zbožím tak službami. Podle toho kdo co umí.

Prohledávání odpadků ti vynese pár soust něčeho těžko identifikovatelného, ale ne úplně zkaženého.

Svobodné město Helgen

Den 2, odpoledne
Svobodné město Helgen, skladiště a obchod
Odald, Gabriel

Andrew Hagen říkal, že loď ztroskotala kousek za městem podél pobřeží, jenže tenhle kousek za městem je dobrých osm, deset mil daleko a kdo ví co s vrakem udělal příliv a mořské vlny. Hledání tak bude vyžadovat trochu času.

Cesta podél pobřeží je lemována okrajem Skřetího lesa, mezi ním a pobřežím samotným je jen nanejvýš pár set metrů. Někde za polovinou cesty k vašemu cíli, tak můžete narazit na loveckou výpravu z Helegnu tvořenou trojicí lovců. Jde o dva muže a ženu ve zbrojích Vymahačů, kteří zrovna táboří na útesu nad mořem a na ohni opékají nějakého velkého opeřence – mrchožrouta. Další tři úlovky mají pověšené na větvi velkého stromu, kde se pomalu vykrvují.

Tihle tři si vás sice všimnou, ale krom letmého pohledu vám nevěnují příliš pozornosti.

Mrchožrout v celé své kráse

Město Rewadin

Den 2, dopoledne
Města Rewadin, nevěstinec
Kyra

Provozní ti dá prostor se skutečně předvést a aktivně přitom spolupracuje. Jeho ruce ti bloudí po těle, tuhle zmáčknou, tuhle plácnou, nebo chytnou. Zkrátka ví co s nimi. Jenom ta jeho výdrž není kdo ví jak zázračná, a tak je po necelých deseti minutách po všem. Během té doby téměř nic neříká, jenom přikyvuje a funí, když to na něho přichází. Tohle není zrovna nejlepší doba na konverzaci u které je třeba trochu přemýšlet.

Když je hotov a ty si již jen hraješ sama se sebou, nebo je zvadlým nástrojem, tak zůstává ležet na posteli, ruce si založí za hlavou a začne k tobě mluvit, takovým tím poučovacím tónem, jako k malému dítěti co ničemu moc nerozumí.

„Víš zlatíčko, takhle to tady nechodí. Muži na vyšších místech za kurvy neplatí, jsou zvyklí, že každá co sem přijde je ochotná tak jako ty udělat cokoliv, aby se jim dostala do přízně. Takové si potom vydržují, než je přestanou bavit, nebo zestárnou a pak je zase vyhodí na ulici a vymění za mladší a hezčí model.“

Naznačí, že ani muži z vyšší společnosti na které chceš cílit, nejsou žádnou výhrou. Ano nějaký ten rok by jsi mohla někomu takhle sloužit jako milenka, rohožka, nebo obchodní položka, a to vše v relativním pohodlí, ale bez svobody, bez možnosti opustit dům byť jen na krok bez svolení a s rizikem, že až se pán začne nudit, tak tě prostě vyhodí na ulici s holým zadkem – doslova.

„Jak jsem říkal, můžeš začít tady. Plat je groš za den a nečeká se, že zvládneš víc jak dvacet chlapů za šichtu. K tomu je jídlo třikrát za den buď tady, nebo u Snafa v Centru a samozřejmě pracovní úbor.“ Upřesní původní nabídku práce tady v nevěstinci. „No a mezitím se ti můžu poptat po klientech z vyšších kruhů, co by chtěli vyzkoušet elfku královské krve.“ Úplně tvůj návrh neodmítá, ale nehodlá se spoléhat jenom na nejistou klientelu.

Přijetí této práce prakticky znamená, že budeš trávit osm, dvanáct hodin denně na zádech obšťastňováním nemytých kopáčů. Plat je vyplácen jednou týdně, takže aby z toho vůbec něco káplo je třeba práci vykonávat alespoň týden – buď v rozmezí Ráno – Odpoledne, nebo Odpoledne – Večer, nebo Večer – Ráno.

Den 2, odpoledne
Svobodné město Helgen, skladiště a obchod
Odald, Gabriel

Když Hagen tvrdil, že je to za městem, tak jsem nečekal, že budeme muset ujít takovou štreku. Moje představa, že dnes stihneme látky, i gobliny, rychle mizí.
Alespoň že po pobřeží se dobře jde. V lese jistě číhají kdejaké ohavnosti, ale tady si připadám...skoro v bezpečí.

Po nějaké době narazíme na trojici bojovníků z Helgenu. Vypadá to, že se akorát chystají pustit do jídla. V žaludku mi zakručí hlady. Nevím, co je to za potvoru, ale s chutí bych si kousek dal.
"Ulovíme si něco vlastního."
Brouknu směrem k Odaldovi. Jako kdyby to snad byl on, kdo toužebně sleduje opékající se maso.
"Navíc budeme muset plavat a to není dobré s plným žaludkem."
Zašklebím se pobaveně, a přidám do kroku.