Andor.cz - online Dračí doupě

Turnaj z andorského podsvětí ... - 14. prosince 2008 18:12

Turnaj z andorského podsvětí ... - 26. prosince 2008 22:03

Již spoustu dní prší a prší. Déšť neustává. Cesta se vine dál a dál. Slyšíš jak ti v uších neustále koluje ozvěna, která se vrací tam a zpět. Následně putuje tvými mozkovými závity a zahlodává se do nich jako had s železnou pravidelností. Je zbytečné plýtvat zjištěním, že tvůj šat je promočen, oblečení je cedníkem pro vodu, která po tobě stéká v cárech vody. Není se kam schovat, není kam utéct. Rozhodneš se, že vlastní kroky budeš směřovat do nejbližší usedlosti či města, které máš možnost potkat něco na cestě plné vody. Stejně hodláš poslední peníze utratit v nejbližším městě či zájezdním hostinci. Jídlo ti došlo a nebo už je k ničemu. Zdá se, že nemáš na výběr. Snad to nemá nikdy skončit. Už nemá cenu se modlit. Není se kam schovat. Ta nekonečná melodie velkých a malých kapek proplétající se s neznámým šumem. Proč to ? Proč? Je to snad předzvěst něčeho jiného, většího ? Všechno se ti kombinuje jako velká skládanka. V hlavě máš spoustu myšlenek z dosavadního života. Je to však jen maska, kterou na sobě pár dní nosíš. Pár posledních věcí na které si vzpomínáš se ti čas od času promítají před očima. Nejsnažší by je však bylo zavřít. Všechno se záhy vytrácí spolu s větrem a plískanicí ve tvých zádech, když se díváš na obzor. Vidina toho, že možný cíl je v dohlednu ti na krátko zahřeje srdce a zvedne náladu. Ne však na dlouho. Kostlivá ruka vozky se natáhne a chce zaplatit, dále prý už nepojede. V jeho pohledu je rozeznat, že to myslí vážně. Zaplatíš jen tolik, aby ti zbylo na jídlo a ubytování. Lichvářská ruka toho poločlověka hamižně sebere pár mincí, uchechtne se, otočí koně a vůz směrem zpět. Vypadal spíše jako kostlivec, než jako živý tvor. Dokonce ani za cenu toho, že bude muset své koně dále týrat na cestách se do města neodváží. Ty však ano. Máš to v úmyslu. Naposled se otočíš za mizejícím vozem a zkontroluješ okolí. Tam někde se v černých převalujících mracích tyčí hrozné město, jehož název ti uniká. Když míjíš vysoké hradby z kterých odpadávají kusy drolících se kamenů, možná se tu dřív bojovalo a válčilo, dnes už však zaslechneš jen zvuk meluzíny, nikoliv bitvy. Tvé uši si už pomalinku zvykají. Zakrátko jsi ve městě. Zdá se, že si tě nikdo nepovšiml, nikdo netuší kdo do města vstoupil. Jaká vzácná návštěva. Procházíš ulicemi a rozhlížíš se kolem. Spousta kdysi majestátných a krásných budov a jejich bílých fasád je ta tam. I když je téměř noc, některé barvy města jdou naplno rozeznat. Stavby se ponořily do tmavě purpurové barvy a černá barva noci na stěnách domů dává jasně najevo jaký zákon tu panuje. V tuto chvíli snad není podstatné kdo velí tomuto městu, či zda-li má vůbec nějakou kontrolu. Jedinou útěchou v tomto zapomenutém městě snad může být hostinec či místo se střechou, kam schovat svou hlavu. To se ti po dlouhém pátrání podaří nalézt. Hostinec na první pohled nevypadá, že by to bylo kulturní zařízení, které by sloužilo hostům, kteří cestují z velkých dálek či, že by sloužilo věrně svým zákazníkům. Vysoký dům zjevně starý, popraskaný, dvoupatrový, v přízemí se nachází vše potřebné. Zdá se, že místnímu hostinci se spousta lidí vyhýbá, ne že by to bylo úplně děsivé místo, každopádně moc lidí sem pravděpodobně nezavítá. Už u vchodu je vidět spousta pavučin a na zemi je také dost prachu. Na stěně není žádný nápis. Okolním obyvatelům, kteří zde občas zavítají to nevadí. Podle všeho se tady chodí lidi utápět na dna svých korbelů a občas se stane, že své problémy řeší rvačkou či hazardními hrami, které zde nejsou vyjímkou. Poničený nábytek by tomu odpovídal. Nemnoho lidí se v lokálu nachází. Nyní vlastně vůbec nikdo. Vlastně jen hostinský. Trpaslík. Když tu někdo bývá zřejmě sedí u Velké dřevěné stěny, na jíž je přibyto hromada různých pergamenů, někdy i dřevěných tabulek sdělující své důležité informace. Při letmém shlédnutí si všimneš, že někdo shání dobrodruhy k místní stráži, avšak tyto cedulky jsou roztrhané, další pak nabízí odměnu za vyhubení krys v místních stokách, třetí naopak deklaruje odměnu za odklizení neznámé bandy se symbolem černé růže, která v noci olupuje místní cech zámečníků, kteří jsou v neustálém ohrožení mezi různými gildami hájícími své pozice. Poté se přečteš ještě dalších pár odkazů. Zdá se, že jsou to všechno bláboly. Po této příhodě se zdá, že tvé oči už zmírají touhou zavřít víčka a ponořit se do noční klidné melodie města. Stoupáš po vrzajících schodech do nejvyššího patra. Horní ubytovací prostory jsou nezvykle rozsáhlé. Působí to tu sklíčeně a nevábně, spousta rychlých švábů se prohání mezi stěnami tohoto domu, hledajíce potravu. Občas zaslechneš pískot hlodavců. Říkáš si, že to bude jen pár dní co musíš přečkat toto nepohodlí. Místnímu domovníkovi z rodu trpaslíků, bylo zaplaceno přesně tolik peněz, aby se dalo přečkat to hrozné počasí venku. Zdá se, že se začínáš porozhlížet po tom, co nabízí místní pokoj. Otevřeš si zapůjčeným klíčem a vcházíš do místnosti. Otevřeš si okenice a shora přehlížíš ulice. Naproti jsou vysoké střechy, z některých komínů se valí dým a sytí tak celé město. Smrad se line přímo sem. Raději okno zase zavřeš. Nuda čišící z této barabizny už ti leze krkem a chceš odtud vypadnout jak jen to bude možné. Jen jedna noc, jedno usnutí. Peníze jsou to poslední o čem se ti chce teď přemýšlet, neustále odsouváš tuto otázku stranou. Spíš tě zajímá co budeš dalších pár dní jíst. Odložíš své promoklé věci do suchého rohu místnosti, s chutí se položíš na postel vycpávanou neznámou látkou. Umyješ si obličej od zastříkaného bláta, které se ti přilepilo na obličej. Lehneš si a oddáš se zaslouženému spánku. Tvá ostražitost si také vybírá své. Na některé hosty ubytování teprve čeká. Ráno se pobudíš a všimneš si zapečetěné obálky s podivným symbolem pode dveřmi. Netušíš kdo by ti mohl psát ani proč by ti posílal zprávu takovou formou. Když pečeť rozlomíš zjistíš, že list do obálky vložený sám jakoby se ti nabízel k přečtení. Je psán běžnou formou, avšak písmo moc neodpovídá běžným psaním. V tom momentě se ozve hudba mandolíny zevnitř budovy. Zdá se, že někdo po ránu rád budí tímto způsobem své hosty. Drobné paprsky slunce prosvítající zkrze začouděné okenice dopadají na dopis, v něm také přichází zpráva o tom, že ve městě se hledají dobrovolníci, kteří vstoupí do míst, která skýtají tajemství, ale nemají být objevena každým. Doslova se zde píše „Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. “ Písmo vypadá vesměs velice úhledné a zdá se psané s velikou pečlivostí, jakoby majitel pera dbal na to, koho vlastně hledá, jaké osoby hledá. Zdá se, že některé drobné detaily prosvítají. Možná je to tím světlem. Možná to není určeno vůbec těm, kteří neumějí číst natož psát. Není to snad písmo ďábla či snad kněze ? Není náhodou podobné těm z dřevěných destiček nesoucích šrámy hněvu místních zákazníků, visích tam dole na stěně ? Ne. Tohle je jiné. Žádoucí. Za okny domu začalo opět vydatně pršet.

Droghar - 27. prosince 2008 17:52

soukromá zpráva od Droghar pro Cesta Déšť, všudypřítomný, otravný a vlezlý. Prostě jako vždycky. Jeden by skoro řekl, že za tu dobu bych si na to již mohl zvyknout, ale prostě ne. Co jsem na světě, voda za krkem mi vadí. Prostě mám radši suchá místa s nějakou tou minimální teplotou, než ten nechutný mokrý koberec na všem okolo. Pche... Ale už to není daleko. Napadne mě, když se dívám kolem sebe. A mám pravdu. Kousek vpředu začíná být vidět nějaké město, název netřeba znát. Na svých cestách jsem prošel tolika místy a strádáními... Hlad pomalu ani nevnímám, jen ta voda mě štve. Urychluje to hnilobu... Zamumlám si jen tak pod nos, když na mě vozka vytáhne ruku. Jsem sice v pokušení z něj udělat mrtvolu a alespoň trochu se nasytit syrovým masem jeho koně, kterého bych jej nechal roztrhat na kousky, ale jsem tak otráven počasím, že mu beze slova nasypu na dlaň těch pár mincí a s o něco lehčím měšcem vcházím do města, které vypadá jako o něco menší díra než vesnice, ve které jsem získal svůj dnešní odvoz sem. Nuda, nuda, nuda, nezájem, nuda, trapné, nuda, otrava. Mohli by mít něco, co vyžaduje méně nudy? Proletí mi hlavou, když si tak pročítám vývěsku. Zajímalo by mě, k čemu ji zde mají. Těch pár gramotných na tom zcela zjevně dobře vydělává. Tak jako tak usoudím, že dnes nemá cenu se honit nikam dál, tak se zbavím dalších několika mincí a ubytuji se na pokoji. Na to, jak vypadalo horní patro rozlehle, mě celkem nepříjemně překvapilo, když jsem zjistil, že sdílím pokoj s nějakým tvorem, který nevypadal o moc větší, než hostinský, který mě nahoru zavedl. Ráno... Nechám to na ráno... Dneska už vážně nemám chuť nic dělat. Je to poslední, co mi proletí hlavou, než ze sebe stáhnu promočené věci, které si pověsím na prázdnou židli a nahý padnu na postel, kde okamžitě usínám.

Droghar - 27. prosince 2008 18:27

soukromá zpráva od Droghar pro Ráno Otevírám oči a vítám nový den odporným zakřupáním ramen, která po nočním přeležení potřebovala trochu uvolnit spolu se zbytkem těla. Vylezu z postele a začnu se protahovat. Vzhled: absolutně tuctový člověk průměrného vzrůstu (skoro 180 cm), černé vlasy (spolu s obočím a řasami stejné barvy i jediné ochlupení), tělo pokryté zajímavě tvarovanými obrazci černé barvy (pravděpodobně tetování), mé intimní partie vypadají zcela obvykle (je poznat, že jsem muž). Věk by se dal odhadnout tak na 19, při pohledu do očí se vkrádá na mysl otázka, zda na mě není něco zvláštního. Duhovky jsou jasně zelené s několika zvláštními černými žilkami. V určitých okamžicích mají na člověka trochu neobvyklý lesk, ale což, jeden by mohl říct, že se mi někdy dávno přimíchal do rodiny elf. Provedu pár rozehřívacích cviků a pokud do této doby můj společník ještě nevstal, zakryji své tělo do lehce prosušených šatů, sestávajících se z černé košile, kožených kalhot pokrytých nejrůznějšími skvrnami, vysokých pevných kožených bot, které už taky zažily lepší časy a přes to všechno delší kabátec, taktéž černý. Opasek je nejspíš také kožený, spona však nebude stříbrná ani omylem. Doby blahobytu se mě určitě příliš netýkají, přestože mé věci mluví o tom, že se mi možná někdy dříve žilo skvěle. Možná loni, možná předloni... Hele, dopis... Uvědomím si náhle při pohledu ke dveřím. Sehnu se a začnu si potichu číst jeho obsah. Tohle nevypadá jako taková nuda. Ve srovnání s těmi nabídkami dole to je dokonce velmi zajímavé. Pustit se do toho, nepustit se do toho... Z jedné z kapes kabátce vytáhnu měšec a vysypu si na dlaň jeho nevalný a z větší části nezajímavý obsah. Je to asi to nejlepší, co můžu v tomhle městě sehnat. Jdu se najíst. Věnuji letmý pohled spolunocležníkovi, je-li již vzhůru, zamávám mu, řeknu: "Dobré ráno," a zavřu za sebou dveře. Pak mě již mé nohy nesou do přízemí hostince, kde očekávám alespoň nějaké jídlo za rozumnou cenu.

Blood - 27. prosince 2008 19:29

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná izba Pomaly otvorím oči. Ráno už bolo tu, a svetlo, ktoré prenikalo cez okenice tomu nasvedčovalo. Ležal som s rukami prekríženými na bruchu. S pravou dlaňou držiac práve rúčku od mojej dýky. Neležal som celým telom na posteli tak ako ostatní. Bol som mierne posunutý nahor v polohe, v ktorej som sa lopatkami opieral o drevenú stenu za mnou. Ruky sa preto aj tak nedali v spánku udržať nad hruďou. No o spánku sa nedalo až tak moc hovoriť. Bohvieakú dobrú noc som za sebou nemal. Neviem presne prečo, či práve z neistoty okolo tohto celého miesta, alebo samotnej prítomností neznámych ľudí, alebo ich fuňanie dychu počas ich spánku. Nevedel som presne čo bolo príčinou, ale nejako som sa tým nezaoberal. Pomaly som pohol rozospatý ľavou rukou a jemne si napravil keramickú červeno-bielu masku na mojej tvári. Áno mal som ju na sebe aj cez noc a to tiež len preto, že som tu nebol sám. Potom som hlavou pohol na strany aby som si tak trochu rozhýbal zaležané krčné stavce. Táto činnosť sa dala najavom aj hlasným pukaním medzi stavcami. Nemohol som za to. Zvuk bol síce nepríjemný a nemal ďaleko od toho pravého zvuku praskania kostí. Po ňom nasledoval aj pohyb plecami dozadu a to isté s lopatkami. Po tejto menšej rozcvičke stavcov som sa začal obzerať okolo. Pohľad mi najprv padol na kabát, ktorý som mal zavesený oproti. Zároveň aj zvedavosť či tam stále je. Potom som očami zabrázdil na lôžka mojich spolubývajúcich. Možno spali, možno len ležali ponorený do svojich myšlienok. Neskúmal som ich bližšie. Vtedy som pohol celým telom a dlaňou upustil od držania rúčky , dýky. Posunul som sa na kraj postele kde som ostal chvíľu sedieť. Rukami som si o kolená podoprel hlavu, ktorá bola ešte stále mierne ospalá. Schytil som masku a jemne ju dvihol, aby som sa pod ňu dostal druhou rukou. Ňou som si pretrel oči a snažil sa miernym uštipnutím do líca prebrať. Masku som znova usadil na jej miesto a pozrel do okna. Sledujúc svetlo ktoré tieklo pomedzi okenice som si trochu vydýchol a v duchu som sa pripravil na ďalší deň. Otočil som pohľad na druhú stranu a v tom si všimol až list ležiaci na zemi. ,,Čo to je?‘‘ Otázkou v mysli som sa tichým a ľahkým krokom mojich nôh vybral k dverám. Zohol som sa ku dverám berúc do ruky obálku s pečaťou. Chvíľu som si ho obracal a obzeral zo všetkých strán v duchu sa pýtajúc čo je vážne pre mňa. V myšlienkach som si kládol stále otázku či ho otvoriť alebo nie, popri ktorej som nielen zrakom ale aj jemným pohladením prezrel pečať. Vyhrala vo mne ta zvedavejšia strana a ja som list otvoril. Postavil som sa a pomalým krokom v rukách s listom aj s obálkou prešiel k oknu, aby som lepšie naň videl. „Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. “ ... čo to je za blbosť? Nejaký vtip? To boli prvé slová ktoré ma v duchu napadli po jeho prečítaní. Položil som obálku na parapet a list trochu pevnejšie zovrel. Otočil ho z druhej strany hľadajúc menšie písmenká, či sa tam náhodou autor nepodpísal. Potom som ho dvihol trochu vyššie aby som ho presvietil slnečným svetlom a prečítal si ho ešte raz. Potom prešiel po ňom prstami hľadajúc niečo skryté, alebo len tak zistiť, či je atrament ešte čerstvý. Potom som ho zložil a znovu vopchal do obálky. Jemným švihom som list odhodil na zem, no nie na miesto odkiaľ som ho zobral. Dopadol niekde do stredu miestnosti. Vtedy som ho začal ignorovať a pomalým tým istým tichým krokom som sa vybral ku vešiaku, kde bol zavesený môj kabát, pričom som omylom okraj obálky pristúpil.

Blood - 27. prosince 2008 19:29

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná izba Pomaly otvorím oči. Ráno už bolo tu, a svetlo, ktoré prenikalo cez okenice tomu nasvedčovalo. Ležal som s rukami prekríženými na bruchu. S pravou dlaňou držiac práve rúčku od mojej dýky. Neležal som celým telom na posteli tak ako ostatní. Bol som mierne posunutý nahor v polohe, v ktorej som sa lopatkami opieral o drevenú stenu za mnou. Ruky sa preto aj tak nedali v spánku udržať nad hruďou. No o spánku sa nedalo až tak moc hovoriť. Bohvieakú dobrú noc som za sebou nemal. Neviem presne prečo, či práve z neistoty okolo tohto celého miesta, alebo samotnej prítomností neznámych ľudí, alebo ich fuňanie dychu počas ich spánku. Nevedel som presne čo bolo príčinou, ale nejako som sa tým nezaoberal. Pomaly som pohol rozospatý ľavou rukou a jemne si napravil keramickú červeno-bielu masku na mojej tvári. Áno mal som ju na sebe aj cez noc a to tiež len preto, že som tu nebol sám. Potom som hlavou pohol na strany aby som si tak trochu rozhýbal zaležané krčné stavce. Táto činnosť sa dala najavom aj hlasným pukaním medzi stavcami. Nemohol som za to. Zvuk bol síce nepríjemný a nemal ďaleko od toho pravého zvuku praskania kostí. Po ňom nasledoval aj pohyb plecami dozadu a to isté s lopatkami. Po tejto menšej rozcvičke stavcov som sa začal obzerať okolo. Pohľad mi najprv padol na kabát, ktorý som mal zavesený oproti. Zároveň aj zvedavosť či tam stále je. Potom som očami zabrázdil na lôžka mojich spolubývajúcich. Možno spali, možno len ležali ponorený do svojich myšlienok. Neskúmal som ich bližšie. Vtedy som pohol celým telom a dlaňou upustil od držania rúčky , dýky. Posunul som sa na kraj postele kde som ostal chvíľu sedieť. Rukami som si o kolená podoprel hlavu, ktorá bola ešte stále mierne ospalá. Schytil som masku a jemne ju dvihol, aby som sa pod ňu dostal druhou rukou. Ňou som si pretrel oči a snažil sa miernym uštipnutím do líca prebrať. Masku som znova usadil na jej miesto a pozrel do okna. Sledujúc svetlo ktoré tieklo pomedzi okenice som si trochu vydýchol a v duchu som sa pripravil na ďalší deň. Otočil som pohľad na druhú stranu a v tom si všimol až list ležiaci na zemi. ,,Čo to je?‘‘ Otázkou v mysli som sa tichým a ľahkým krokom mojich nôh vybral k dverám. Zohol som sa ku dverám berúc do ruky obálku s pečaťou. Chvíľu som si ho obracal a obzeral zo všetkých strán v duchu sa pýtajúc čo je vážne pre mňa. V myšlienkach som si kládol stále otázku či ho otvoriť alebo nie, popri ktorej som nielen zrakom ale aj jemným pohladením prezrel pečať. Vyhrala vo mne ta zvedavejšia strana a ja som list otvoril. Postavil som sa a pomalým krokom v rukách s listom aj s obálkou prešiel k oknu, aby som lepšie naň videl. „Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. “ ... čo to je za blbosť? Nejaký vtip? To boli prvé slová ktoré ma v duchu napadli po jeho prečítaní. Položil som obálku na parapet a list trochu pevnejšie zovrel. Otočil ho z druhej strany hľadajúc menšie písmenká, či sa tam náhodou autor nepodpísal. Potom som ho dvihol trochu vyššie aby som ho presvietil slnečným svetlom a prečítal si ho ešte raz. Potom prešiel po ňom prstami hľadajúc niečo skryté, alebo len tak zistiť, či je atrament ešte čerstvý. Potom som ho zložil a znovu vopchal do obálky. Jemným švihom som list odhodil na zem, no nie na miesto odkiaľ som ho zobral. Dopadol niekde do stredu miestnosti. Vtedy som ho začal ignorovať a pomalým tým istým tichým krokom som sa vybral ku vešiaku, kde bol zavesený môj kabát, pričom som omylom okraj obálky pristúpil.

Jonelleth - 27. prosince 2008 23:26

soukromá zpráva od Jonelleth pro Vytoužený spánek se nakonec dostavil, avšak jeho objetí bylo krátké a neklidné. Sepraná pokrývka je celá zmuchlaná a jeden její konec stále pevně svírám rukou. Polštář leží opodál na podlaze, kam se sesunul během spáčova nepokojného převalování z boku na bok. Sotva po probuzení rozevřu oči, poznávám příčinu toho všeho: není mi dobře. Mé tělo schvacuje zvýšená teplota a plíce se mi svírají, jako by byly mačkány nemilosrdným párem neviditelných rukou, jež je nutí ke kašli. S prvním nadechnutím se silně rozkašlu. Dávivé kuckání však nakonec přináší úlevu, alespoň prozatím. Jak nabírám nový dech, proklínám urputný liják minulých dnů, stejně jako své chatrné zdraví. Než se rozkašlu podruhé, tentokráte již o něco slaběji, hořce si uvědomuji, že jsem v té průtrži musel nastydnout. Pomalu, bez zřejmé chuti, vstanu z lůžka, abych překontroloval své věci, zvláště pak váčky s bylinami – některé z nich budu potřebovat, abych zahnal vtíravé příznaky nemoci. Zamířím ke stolku, kde mám vše rozloženo, avšak můj pohled k němu nedorazí – cestou se zastavil u obálky vyčuhují zpod dveří. Na okamžik zapochybuji a zaostřím zrak, zda se mi to nezdá či mě nešálí choroba. Obálka nezmizela. Zvednu ji z podlahy a pátravým pohledem si ji prohlížím, předtím než rozlomím pečeť. Rychle přejedu úhledné řádky a vrátím se k posteli. Posadím se na ní, nechávaje své věci být a čtu znovu. Tentokrát velice soustředěně, jako bych zvažoval každé slovo. Vzkaz. Ale je adresován mne? přemítám mlčky a zprvu pochybovačně svraštím obočí, zatímco se opět tlumeně rozkašlu. Kašel mi nelítostně připomene, že sedím polonahý na posteli a tak přes sebe přetáhnu deku, zatímco pokračuji v úvaze nad zbytkem psaní. Přesto – zdokonal své schopnosti, zamyslím se, to zní, jako by psaní skutečně bylo pro mne. Ještě pár minut sedím nehnutě na lůžku a zírám do papíru. Pak jej pečlivě složím a vrátím do obálky. Nechám ji zatím na posteli a jdu dokončit to, co jsem ani nezačal. Obhlídka šatstva a mých věcí skončila uspokojivě jen z části. Těch několik nočních hodin nestačilo k tomu, aby se oblečení vzpamatovalo ze včerejšího lijáku. Přesto nemám příliš na výběr a navléknu na sebe polosuchou košili a kalhoty. Dotyk navlhlé látky zachladí na rozpálené kůži a plíce opět hrozí, že puknou. Když záchvat pomine, věnuji se zbytku. Naštěstí to nejcennější z mé výbavy přežilo setkání s deštěm bez valné úhony. Útlé pouzdro na svitky odolalo. Pečlivě zabalená kniha kouzel, mošna s váčky bylin a přísad jsou uvnitř prakticky suché navzdory částečně navlhlým obalům. Zkázonosnou vodu nepropustily, svým dílem přispěl i cestovní plášť. Některé váčky si připojím k opasku, jiné putují do skrytých kapes košile. Poté rychle sesbírám zbytek svého vybavení v naději, že dole snad naleznu krb, kde se budu moct ohřát a rychleji vše usušit. Svůdná, byť poněkud nejistá představa hřejivého ohně mě povzbudí k optimistickým myšlenkám a pochybnostem nedávných událostí. Třeba, že ten dopis je jen nějaký žertík, podobně jako ranní hraní na mandolínu, jež jsem zaslechl. Snad to nebude ani tak špatné s mým kašlem a pár šálků bylinného odvaru mě postaví opět na nohy, jako už tolikrát předtím. Ostatně snad již mám tu prokletou slotu za sebou, přemítám, jak se ubírám ke dveřím pokoje. V ten samý okamžik se ovšem venku znovu rozprší. Kapky bubnují do okna vydatně a výsměšně, jako by se nějaká vyšší moc bavila čtením mých myšlenek. Můj optimismus zmizel stejně rychle jako sluneční paprsky. Ne. Tady se příliš nežertuje, vrátím se v myšlenkách zpět k tajuplnému dopisu a neméně podivnému městu, zatímco zamykám svůj pokoj. Sestupuji zachmuřeně po schodech do prvního patra, abych skromně posnídal a především si opatřil horkou vodu. Vstoupím do lokálu, zatímco nervózně žmoulám v kapse těch několik posledních zbývajících mincí. Přejíždím místnost pohledem, hledajíc hostinského, ale také krb a rozhlédnu se, zda-li někde nespatřím muže v šarlatovém šatě, o jehož existenci začínám být stále pevněji přesvědčen...

Jachk Markus Mun - 28. prosince 2008 01:25

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Pokoj č. 8, hostinec, někdy k ránu Když jsem včerejšího večera přijel do města, jehož jméno sice neznám, však duše jemu patřící mi toho řekla mnohem více, zmáčen a vyčerpán dlouhou cestou jsem neměl příliš pomyšlení k trávení volného času ve společnosti. Jen co jsem vpadl do nevábného hostince, zaplatil pokoj a po schodech se k němu i vyškrábal, padl jsem na postel, aniž bych přemýšlel o tom, zdali je to moudré, či nikoliv. Nocí mě provázel sen, který vždy znamená něco víc, než by člověk byl schopen přiznat - dlouho již nejsem takovým, proto vnímal jsem jej a bedlivě dával pozor, co mi chce říct, co mi chce ukázat. Ráno jsem byl ke svému překvapení probuzen mužem, který bez okolků prováděl denní rituály uprostřed mého pokoje. Ponejprv jsem zvedl hlavu, podezíravě si jej prohlédl, avšak poté, co jsem zřel, že je docela mladým a slušně vypadajícím, snad jsem se i uklidnil. Tedy, starost o to, kým dotyčný je, přebila obava o své cennosti a také zjištění, že mé oblečení je celé ještě promoklé, minimálně solidně vlhké. Dlouho jsem neotálel, rukou zašmátral v pár kapsách, ujistil se, že má brašna je stále plná a přesvědčil sebe sama, že téměř prázdný měšec je stále na stejném místě, kde byl i předchozí den. Však by nešlo o přílišnou ztrátu, nicméně bych hned pro začátek věděl, s kým mám vlastně tu čest. Posadil jsem se na okraj postele obouvaje levné boty, které jsem si alespoň z té vrozené slušnosti stačil v noci sundat, než jsem padl do postele. Mladík se jal čtení jakéhosi dopisu, který sebral u dveří. V tu chvíli jsem se začal zaobírat otázkou, kdo zde byl vlastně prvním – zda já, a on se tedy vplížil dovnitř, aniž mě neprobudil, či on, a já jej ve včerejší únavě ani nezaregistroval. V podstatě by nešlo o nic závažného, pokud mi nic nechybí, však napadlo mě, komu dopis, který drží, tedy vlastně patří. Nakonec jsem dospěl názoru, že na tom možná skutečně nesejde – přečtu si jej, ať je tomu jak chce. Protřu si oči, prohrábnu rukou hnědé vlasy, načež slezu z postele – má výška se v tu chvíli patrně nijak výrazně nezměnila, neboť, jak si nyní náhodný spolubydlící může povšimnout, mám se štěstím pět stop do výšky, kdy hlava, jak je tomu u lidí menšího vzrůstu, je v mírném nepoměru oproti krátkým končetinám. Právě z tváře se však dá vyčíst mnoho – nenosím plnovous, takže trpaslíkem jistě nejsem, chybí mi však hobití mladistvé vzezření. Podle ostřejších rysů a výrazného obočí tak snadno soudit, že jsem buď míšencem či ještě pravděpodobněji kudůkem. Dlouhý slušný kabát a přesně padnoucí kalhoty dávají vědět, že jejich vlastník nežije životem žebráka, avšak bledší pruh kůže kolem pár prstů a prodřené koleno upozorňují, že tomu tak možná už pár týdnů dost dobře není. Můj pohled hraničí s nic neříkajícím výrazem a zároveň náznakem varování, že by mě přítomný muž rozhodně neměl podceňovat kvůli mé výšce. Převezmu od něj dopis, přičemž ještě krátce pohledem odběhnu k pár mincím, co vysypal z měšce, jehož stav se příliš neliší od toho mého. Zavrtím hlavou, abych zahnal další myšlenky, které by mohly přijít a vyrušit mě od čtení, načež se konečně zahledím do pečlivě psaného vzkazu. Mé oči mimoběžně přelétnou řádky, hledám prostý význam, nepřemýšlím nad nimi. Až poté, co jej nenajdu, přimhouřím obočí a znovu přelousknu těch pár slov. “Dobré ráno,“ prohodím lhostejně k odcházejícímu, zívnu. Nejde o žádné gesto, jen se projevil nedostatek spánku. Znovu a ještě jednou přečtu psaní, větu po větě. Slovo po slovu. Je to hádanka, dospěji k prvnímu poznatku. Znovu zívnu - nejsem si jist, zda v tomto rozpoložení zvládnu nějakou řešit. Rébus by mě však neměl odradit. Můj spojenec je hádankou, slovní hříčkou. Veškeré pravdy, které praví, jsou obalené v na první pohled neproniknutelné skořápce. Tohle není ničím cizím. Však nehledám v tom pouze víc? Nesnažím se pouze najít důvod, proč udělat to, co mi ono psaní radí? zamyslím se znovu. Znám se. Kdyby mi někdo napsal prosté psaní „běž a najdi tohoto muže“, odhodím takový vzkaz bez dlouhého rozmýšlení. Kdyby napsal „hledej tohoto muže, řekne ti víc“, přečtu si takový dopis ještě jednou a až posléze jej zahodím. Nicméně když dostanu psaní, kterému nerozumím? Nejistě zavrtím hlavou, uctivě zpřehýbám psaní a vydám se do lokálu, snad najít toho muže, co psaní držel přede mnou.

Alteriol Morra - 28. prosince 2008 17:29

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro Je to již nějaký ten pátek, co jsem popadl svůj hraničářský luk a pláštěnků, umožnící mi skryt v přírodě, a vyrazil ze svého léna na ničení bezpraví v cizích lénech. Navíc po mě začalo jít čím dál mnohem víc královských vojáků a když ti selhali, uchýlili se tyrani k tomu nejhoršímu. Zverbovali či propustili nebezpečné zabijáky a pod tučnou odměnou je na mě poštvali. Ale ani ten největší zabiják na mě nemůže vyzrát. S ledovým klidem dokážu oproti nim zůstat skryt ve stínu lesa a během krátkého okamžiku každému z nich proklít hrdlo ostrým a dobře vyslaným šípem z mého luku. A nyní se plahočím lesem. Měkká lesní půda pokrytá suchým jehličím mi křupe pod nohama a od úst mi jde slabý obláček páry. Nedržím se na cestách, ty jsou v oblasti, kam směřují mé kroky, přepadávány a útok ze zálohy je to poslední, co bych potřeboval. Po hodinovém pochodu cítím, že se blížím k cíli a proto se na okamžik zastavím. Končí les a koruny stromů mi neposkytnou spolehlivou ochranu před deštěm. Natahuji si hlubokou kápi a z důvodu ochrany sundávám luk ze svých ramen. Hned nato vykročím. Ihned zapadnu po kolena do rozbahněné cesty, ale dostanu se z toho, i když s velkou obtíží. Ve skrytu kapuce vidím, že je silně zataženo a cesta, svažující se do kopce skýtá město, ukryté v mlze. Nadechnu se začnu se brodit. Po dalších namáhavých kilometrech se z bahna vypotácím a stanu na tvrdé, dlážděné cestě, lemovanou pokácenými, místy zničenými stromy. Odvrátím zrak od pohledu zkázy a spíše se obrátím na město. Vidím obraz majestátní metropole, s oslnivě bílými hradbami s cimnuřím a velkou nezničitelnou bránu, z níž hrdí lučištníci vypouštěli záplavu šípu a bojovní panoši slévali vařící olej na nepřátele. Bohužel, jenom se to všechno odehrává v mojí mysli. Nýnější město má polorozpadlé hradby, cimbuří žádné a brána je oprýskaná a ošlehaná větrem. Chladný, šedý a starý kámen se odlamuje a pomalu padá dolů, proto proběhnu protáhlým podloubím brány co nejrychleji a dostanu se na periferii města. Další obraz lidské zkaženosti. Žebráci bez nohou pojíždějí na univerzálních vozítkách s nataženou jednou ruku a s prosebným výrazem ve tvářích. Mé oči vnímají i zloděje a lapky, ukryté ve stínech. Sevřu luk pevně v rukou a opatrně procházím městem. Co nejrychleji najít hostinec. uvědomím si, neboť zlodějské bandy mě začínají sledovat, jak jsem si všiml. Asi by bylo jednoho z těch pitomců prostě zabít, aby si jeho druhové rozmysleli další pokusy. Ale mohl bych skončit jako cvičný terč, přibitý na dveřích." pomyslím se. Zasténám. Na město padá tma. Měsíční světlo se snaží prorazit černé mraky a pokrýt ulice svým světlem, ale štěstí mu dnes nepřeje. A ani mě. Z posledního zoufalství padnu do nejbližšího hostince i přesto, že jsem doufal v lepší podnik. Lokál je prázdný a podle nanošeného bahna zde nejsem první čerstvý návštěvník. Vousatý hostinský, trpaslík, na mě vycení žluté zuby a přestane špinavým hadrem utírat ještě špinavější korbel. Hodím mu dva zlaté dukáty. Ty rychle schrábne do ruky, potěžká je a oba skousne v zubech. Pak lehce kývne a odebere se do místnosti za závěsem. Mezitím zavadím pohledem o dřevěnou nástěnku s různými prosbami a úkoly. Vypadá to všechno lákavě, ale za jakou cenu. Netápu nad tím. Opřu se opět o pult a přemýšlím, jestli bych si nelokl vychlazeného moku či sklepního vína, ale jakmile spočinu na špinavých korbelech a pohárech, přejde mě chuť. Hostinský přinese mosazný klíč, do nějž někdo vyryl nemotorně devítku. Beze slova vyjdu po schodech a nechám hostinského o samotě. O řeč ani nestál. Pokoj je chladný, postel prolezlá štěnicemi a po otevření dveří vyženu dvě krysy. Položím luk a toulec vedle postele, hraničářské nože pod polštář a promoklou pláštěnku do suchého rohu. Bez ní vypadám mnohem viditelnější, jak mi kdysi řekli vesničané. Cestovní vak je taky promočený a ani mnohem líp nedopadla polovina mého proviantu. Dám si k večeři aspoň ten zbytek a pak bez okolků padnu na postel. Můj spánek je neklidný a v noci se probouzím při každém šramotu či jekotu meluzíny v domovních škvírách. Ráno velice nevyspalý si ze zaujetím, leč opatrností, čtu obsah obálky, jenž jsem našel nastrčenou dveřní dolní skulinkou. Hledej muže v šarlatovém obleku?" čtu si neustále dokola. K bezpečí tohoto města se mi moc nikoho hledat nechce. Ale jsem přeci hraničář. Mým úkolem je pozorovat okolí. Dopis si pečlivě uložím do naprsní kapsy kazajky a obléknu si už suchou pláštěnku. Cestovní vak vyprázdním od nepotřebných věcí a nechám si pouze ty, jenž by mi byli nápomocny. Ty nepoužité nechám na posteli. Chvíli nato sejdu do lokálu, objednám si pivo a čekám na někoho, kdo bude vypadat mnohem víc, než zloděj, žebrák či obyčejný obyvatel. Já hledám někoho nápadného.

Gripo Horne - 28. prosince 2008 18:27

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Společná místnost Celkem vyspaný a spokojený jsem se pootočil na lůžku. V hlavě mi zahučelo a ruce se protáhly. Kolem prošel člověk s maskou na obličeji. Pamatuji si ho ze včerejšího večera, tedy aspoň jsem si to myslel. Podívám se na pravou strranu k lůžku abych očíhl svoje věci. Stále tam byly a stále v pořádku. Oddych jsem si a sedl na okraj postele. Oči mě pořád neposlouchali a chtěli se zavírat. Záda mě celkem boleli, ale snad si na to zvyknu. Ještě abych měl revma...to by tak scházelo. Jak jsem vstal oči se zabodli do dopisu ležícím na zemi. Vstal jsem a pár kroků popošel k obálce. Zvedl ji ze země a opětovně se posadil na postel. Obálku jsem rozevřel a četl: Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. Mno nic moc mi to neříká, ale láká mě možnost něcěho nového a nepoznaného. Jako vždy. Je to asi blbost, ale půjdu ho najít. Vstanu a sbalím si věci. Když ještě jednou přehlídnu pokoj, zda jsem tam nic nenechal a vydal se ven.

Gripo Horne - 28. prosince 2008 18:27

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Společná místnost Celkem vyspaný a spokojený jsem se pootočil na lůžku. V hlavě mi zahučelo a ruce se protáhly. Kolem prošel člověk s maskou na obličeji. Pamatuji si ho ze včerejšího večera, tedy aspoň jsem si to myslel. Podívám se na pravou strranu k lůžku abych očíhl svoje věci. Stále tam byly a stále v pořádku. Oddych jsem si a sedl na okraj postele. Oči mě pořád neposlouchali a chtěli se zavírat. Záda mě celkem boleli, ale snad si na to zvyknu. Ještě abych měl revma...to by tak scházelo. Jak jsem vstal oči se zabodli do dopisu ležícím na zemi. Vstal jsem a pár kroků popošel k obálce. Zvedl ji ze země a opětovně se posadil na postel. Obálku jsem rozevřel a četl: Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. Mno nic moc mi to neříká, ale láká mě možnost něcěho nového a nepoznaného. Jako vždy. Je to asi blbost, ale půjdu ho najít. Vstanu a sbalím si věci. Když ještě jednou přehlídnu pokoj, zda jsem tam nic nenechal a vydal se ven.

Gripo Horne - 28. prosince 2008 18:27

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Společná místnost Celkem vyspaný a spokojený jsem se pootočil na lůžku. V hlavě mi zahučelo a ruce se protáhly. Kolem prošel člověk s maskou na obličeji. Pamatuji si ho ze včerejšího večera, tedy aspoň jsem si to myslel. Podívám se na pravou strranu k lůžku abych očíhl svoje věci. Stále tam byly a stále v pořádku. Oddych jsem si a sedl na okraj postele. Oči mě pořád neposlouchali a chtěli se zavírat. Záda mě celkem boleli, ale snad si na to zvyknu. Ještě abych měl revma...to by tak scházelo. Jak jsem vstal oči se zabodli do dopisu ležícím na zemi. Vstal jsem a pár kroků popošel k obálce. Zvedl ji ze země a opětovně se posadil na postel. Obálku jsem rozevřel a četl: Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu i čest, hledej život a moc, najdi artefakt, zdokonal své schopnosti, poznej dobro i zlo, dozvíš se tím mnoho. Je v domě. Čas je pak poslední hranicí všeho. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. Mno nic moc mi to neříká, ale láká mě možnost něcěho nového a nepoznaného. Jako vždy. Je to asi blbost, ale půjdu ho najít. Vstanu a sbalím si věci. Když ještě jednou přehlídnu pokoj, zda jsem tam nic nenechal a vydal se ven.

Atargul - 28. prosince 2008 20:41

soukromá zpráva od Atargul pro Potopa světa Co mě dělí od smrti? Proč pokračuji v této cestě? Jaká věc mě žene dál ke konci mých dní? Všemu je konec, nic mě již nečeká. Nemám naději, jsem vyprahlý jako poušť a prázdný jako vesmír. Smrt mě doprovází až do své náruče. Usměji se na kostnatého vozku, je to ďábel a odmítá vkročit do pekla. Vejdu tedy sám... Moje oblečení se podobá řece, kteerá se vylévá z břehů. Jdu vstří neznámému, jako již nesčetněkrát v životě. Je tu tma a nikdo nikde. Jaký blázen by taky byl venku v tomhletom počasí? Jen já, poslední zaklínač... Na kraji městečka, které získá veškeré mé finance. Přečtu si dřevěné tabulky a strhnu tu se zakázkou na vyhubení krys, je to můj obor. Jsem unavený a nechci nic jiného než se dobře najíst a vyspat, nejprve se potřebuji vyspat. Najdu si hostinec a pronajmu si pokoj. Chvilku se bavím s hostinským o těch krysách, kdo vypsal odměnu a jiné věci. Rozloučím se a vyjdu do pokoje. Na stole leží dopis, snad od samotného ďábla. Nemám náladu ho číst, jsem příliš unavený. Svleču se, meč postavím vedle postele a padnu do ní. Smrdí zatuchlinou a krysami. Dobrou noc světe, zachráním Tě až zítra... A usnu spánkem spravedlivých zabijáků nestvůr.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. prosince 2008 23:14

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Když sestupuješ po schodech v tom divném domě do přízemí lokálu, tak ještě né přímo v samotném lokále, ale těsně v místnosti před ním je něco podivného. Snad zvuky přicházející přímo z útrob těch schodů. Pak si všimneš shrbené postavy, která snad kdysi možná bývala lidským tělem, dnes už se však jedná pouze o přežívajícího tvora, trosku, podobnou člověku. Od prvního pohledu je slepý, vidíš jen bělmo očí svítící z věčné temnoty, která se zde drží jako klíště své oběti. Když příjdeš blíž, zaslechneš divné mumlání tohoto bělovlasého starce s napřaženou rukou směrem k tobě. Musí tě tam někde tušit. "Jsme otroky tohoto domu. * krátké zachropění a poté se věta opakuje. Jsme otroky tohoto domu. " pořád dokola opakuje ta čtyři slova v bezduchém sledu. Ale zaslechne je skutečně jen ten, kdo se k němu odváží na pár kroků. Ten muž musí být rozhodně postižen všemi nemocemi. Možná je však posedlý Ďáblem, který mu našeptává svá neřestná slova. Na jeho tváři si lze všimnout, že má samou bradavici, kůže je sedřená, vyschlá, ruce hubené a tělo podvyživené, celý je pokřivený. Muž samotný spíše živoří sám na sobě a to vše se na něm podepisuje. Jakoby celý život strávil pod těmi schody. Neřekl by jsi, že by byl schopný sám se postavit na vlastní nohy. Hadry vlající mu jen tak na těle musí mít roztrhané snad od těch všech krys, vedle kterých musí každou noc přespávat, ale podle jeho chování to zřejmě bude ta poslední věc, která by ho zneklidňovala. V jednom okamžiku se ti naopak jeho pohled zdál velice klidný a rozvážný. V jeho větách o čtyřech slovech se zdá se vyskytuje daleko víc než jen pouhá informace. Tón toho hlasu a zvláštní důraz, který tomu klade, by se spíše dal nazvat rétorickým uměním, než jen prachobyčejným žvatláním ničemného žebráka. Co ho zneklidňuje a nabourává tuto sekvenci, je spíše tvá přítomnost. Zachumlaný je skoro až po krk v těch svých dekách. Možná trpí horečkou. Zdá se, že většinu času je docela vystrašený. Bezduše se na tebe dívá. Jeho oči propalují ty tvé v nekonečném sledu. Bez mrknutí oka.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. prosince 2008 23:24

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Prakticky hned následuješ muže, který byl s tebou na pokoji. Máš dostatečný odstup na to, aby jsi si v hlavě srovnal pár věcí. Některé ti pořád nejsou jasné. Třeba to s tou hádankou a tím dopisem, který dopadl až pod postel. Možná ho budeš ještě někdy potřebovat. Říkáš si v duchu. Nicméně sestupuješ dolů po schodech. Pak však zaslechneš nějaké divné zvuky. Když sestupuješ po schodech v tom divném domě do přízemí lokálu, tak ještě né přímo v samotném lokále, ale těsně v místnosti před ním je něco podivného. Snad zvuky přicházející přímo z útrob těch schodů. Nedokážeš rozeznat o co jde. Snad jen tušíš, že někdo v temnotě před tebou stojí dole u paty schodů. Možná je to právě tvůj spolubydlící. Ale nejsi si tím úplně jist.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. prosince 2008 23:44

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro V lokále v přízemím podlaží tohoto domu vůbec nikdo není. Krb je zatím vyhaslý. Teplo nevydává. Trocha teplého vzduchu však přichází z kamenných průduchů kuchyně, kde cítíš, že se něco smaží. Podle vůně by jsi řekl, že to bude slanina nebo vejce. Samotná pivnice možná ani jako hostinec vůbec nevypadá. Stolů tu není mnoho, jak většinou v takových typech hospod bývá. Podlaha se ti zdá taková divná, neošoupaná, možná to bude tím, že jí zakrývá spousta koberců a na nich se válí hodně prachu a bláta. Spíše by to potřebovalo ženskou ruku na vyčištění, ten trpasličí holomek se o to snad vůbec nestará. A přitom chtěl tolik peněz za ubytování. Podivné. Každopádně na tvou objednávku ohledně pití zareagoval vcelku obstojně, ne tak úslužně jak máš ve zvyku, ale pití donesl. Což ho staví aspoň na nějaké místo. Pití před tebe postavil na dřevěný stůl v obrovském korbelu se záklopkou, pěna se z něj ještě valí. Tak tam zatím tak sedíš a sleduješ neutěšenost místního lokálu. Světlo zde zvenčí propadá jen stěží, okna jsou příliš vysoko a příliš malá, než aby se dalo vidět do blízkého okolí. Čerstvý vzduch zde takřka neproudí. Spousta loučí je však rozvěšených kolem a dvě z nich jsou zapálené alespoň tak, aby osvětlovali okolí kolem barmanského stolu a dalších částí. Některé kouty kamenné místnosti jsou zcela temné. Je ještě docela ráno. Trpaslík nyní někam odběhl do kuchyně v lokále se nevyskytuje. Zatím je tu ticho jako v hrobě a to ještě před chvílí určitě nebylo. Řekl by jsi, že to musela být mandolína co ti hrálo ještě před vchodem do místnosti v uších. Ale možná se ti to zdálo. Doslova. Možná je čas na přemýšlení. O budoucnosti. A nebo o minulosti. Přítomnost se totiž zdá být až neuvěřitelně nudná.

Droghar - 29. prosince 2008 00:42

soukromá zpráva od Droghar pro Pod schody Pozoruji starce a nechávám jeho oči bloudit v hlubinách věků uzamčených v očích mých. Je to již mnohem více než 200 let, co jsem poprvé spatřil světlo světa a tento muž patří k těm, které si budu pamatovat o něco déle než jiné. Snad již jen kvůli tomu, že na mě působí velmi nepatřičně. Tady na tomto místě podle mě nemá co dělat. Spíš by měl být v sanatoriu. Nebo v klášteře? Jsme otroky tohoto domu? Bytí a otroctví je snadné, možných vysvětlení je víc. Pokud to vezmu kolem a kolem, pochybuji, že by se mi kdekoliv jinde naskytla taková pracovní nabídka, jako dnes ráno v pokoji. V podstatě to znamená, že je na tomto domě něco zvláštního. Něco zvláštního je na celém tomhle městě. Tento dům... Je možné, že bych před sebou měl někoho, kdo již selhal? Ztratil mysl v nekonečném šílenství světa? Co potkalo toho muže takového, že skončil tady? Klidně pozoruji jeho oči a přemítám. Pak se odhodlám promluvit. Říkáš-li jsme, máš na mysli i mě? Jsi otrokem domu, nebo své vlastní mysli? Očekávám odpověď, přestože jsem pro všechny případy připraven ukončit jeho trápení a pokusit se vytáhnout potřebné informace z jeho mrtvoly. Pomatená mysl není v tomhle případě naštěstí nikdy překážkou a ať již oživený, nebo jako duch, odpovědi se dočkám určitě.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. prosince 2008 09:16

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Pozoruješ toho starce bedlivým pohledem stejně jako on pozoruje tebe, byť tomu tak možná není vzhledem k jeho slepotě. Chvíli zapochybuješ a pak se přeci jen odhodláš k němu promluvit. To se však záhy stane hlavní chybou. V momentě kdy tvůj hlas dolehne k jeho uším škubne sebou jako ryba při záseku prutu a hlava mu tím trhnutím málem upadne, nicméně jeho tělo sebou smýkne prudčeji než by jsi čekal u jakéhokoliv člověka tohoto vzezření. Bez jakékoliv zpětné odpovědi se v tom momentě stáhne hlouběji pod schody a zmizí v jejich temnotě. Možná tak vytušil tvé záměry, možná je chytřejší než si myslíš. Možná jsi jen vyplašil konipáska sedího na křehké větvi. V dalším momentě slyšíš něčí kroky, které přichází z horního patra.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. prosince 2008 09:20

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Sejdeš ještě pár kroků dolů a jsi si konečně jist. Je to tvůj spolubydlící a zaslechneš z jeho úst podivnou větu, možná část věty, ale snad jako by nesměřovala ani tobě. Možná si tě ještě ani nevšiml. Každopádně z jeho úst zaznělo: "Jsi otrokem domu, nebo své vlastní mysli ? " ta otázka je více než podivná. Ale po událostech včerejšího večera a dnešního rána už se nedivíš vůbec ničemu.

Alteriol Morra - 29. prosince 2008 09:37

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro Vezmu korbel a svlažím vyprahlé rty ve vnitřním moku. Vyplivnu je ihned na zem a znechuceně si rty otírám hřbetem ruky. Nenápadně vyleji pivo kamsi pod stůl, beztak je už tady velký binec. Postavím se a zapřemýšlím. Šero místnosti..tenhle hostinec...dokonalé místo na schůzky, které jen tak nikdo nevyslechne. Toho bych mohl náležitě využít. Taky usoudím, že postava, jíž není vidět kvůli hraničářské kutně do tváře, může působit až příliš nápadným dojmem a očividní lidé by raději odešli, než aby si začali šeptat nekalosti. Vyberu si temné místo nahoře na stropě a rychle vyšplhám na jeden z trámů. Tam se zachumlám do pláštěnky. Pohlédnu na místo, kde jsem seděl. Korbel tam zůstal, ale veškeré stopy jsem nechal zahladit. Hostinský zanedlouho přicupitá a s bručením korbel uklidí. A já čekám na svoji příležitost.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. prosince 2008 09:54
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ty chceš opravdu vylézt na strop mezi trámy ? Já nevím - nebude to vypadat divně ? Co když tě tam hostinský uvidí ? A copak si o tobě pomyslí hosté ? Kteří by tě náhodou spatřili. Ty jsi teda hraničář nebo zloděj ?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. prosince 2008 10:12

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Jinak informace čistě pro tebe: strop je zde vcelku vysoko, dřevěných trámů tam pár sice je, ale až hodně u stropu (o jejich kvalitě nejsi přesvědčen), bude kumšt se vůbec někam vydrápat. Záleží na tom jakou zátěž má člověk u sebe. Mimochodem jaké z věcí máš momentálně u sebe ? Pokud by byl někdo schopný udržet se u stropu, byla by spíš jen otázka času, než by se prozradil a spadl by odtud přímo na tvrdou kamennou zem. Nejvhodnější by pro takovou akci byl nějaký hobit nebo kudúk s vysokou obratností. Ale pokud se tak chceš rozhodnout, nebráním tomu. Spíše si pak připrav omluvy, proč tak činíš nebo jak jsi se tam ocitl. Možná, že jsi místní vymetač pavučin, nebo tak něco. Aby hned po tobě lidi nezačali střílet z kuší, házet dýky nebo tak. Nemysleli si, že jsi nějaký nájemný vrah. Ale to už ti vlastně napovídám, takže už nic neříkám :)

Alteriol Morra - 29. prosince 2008 10:31

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro Toť otázka k zamyšlení. Hraničář je vlastně zloděj v přírodě. Umím se skrýt ve stínech lesa, ale v místnosti mi to moc nejde. Proto nosím u sebe hraničářskou pláštěnku...popíšu blíže: Je strakatá, prolíná se s barvou zelené a fialové. Pokud bys takovou pláštěnku někdy spatřil, míhala by se ti před očima. Já vím, je to neuvěřitelné, ale taková věc se dá jen stěží popsat. Je to neodmyslitelný prvek v hraničářském životě. Jenže pláštěnka má v uzavřených prostorech taky své klady. Pozorný člověk, dobrodruh, by si mě mohl všimnout a pokládat mě za něco víc než obyčejného člověka. Kdežto právě ten obyčejný člověk o mě by ani nezavadil pohledem. Ale asi máš pravdu, pokud teda ty trámy jsou lehce ztrouchnivělé, mohu se vrátit k původní činnosti. Posadím se ke...ne počkat. Napadla mě jiná věc. Asi by bylo nejlepší vrátit se do svého pokoje a pozorně naslouchat. Jakmile uslyším kroky, počkám až pominou a následně se vydám za neznámým. Nezapomněl jsem na něco?

Alteriol Morra - 29. prosince 2008 10:36

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro Zapomněl jsem. Mám na sobě kožené brnění a to je zakryto hraničářskou pláštěnkou. Luk přehozený přes rameno a oba nože za opaskem. Ty nože mají jílec a na každém konci je záštita. Od ní se táhnou čepele, uprostřed ostří nahnuté. Typické vrhací nože pro hraničáře. Jsou vyvážené, ale zátěž může být. Co dodat? Snad jen počkat, až trpaslík odejde a poté opatrně sešplhat zpátky dolů. A také doufat, že trámy neprasknou. A následně, až budu mít vše za sebou, se odebrat do pokoje a uchýlit se k novému plánu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. prosince 2008 11:21

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro No já jsem si právě říkal, že ve svých zápiscích píšeš, že v uzavřených prostorách, tahle všemocná pláštěnka své výhody nemá, tak proč by se takový hraničář, byť je zlodějem v přírodě, ale nikoliv ve městě měl strachovat, že ho někdo zahlédne ? (to byla spíše řečnická otázka). No každopádně asi by to nebylo nejlepší řešení a tak jsi se rozhodl, že sešplháš zase dolů a uchýlíš se ke svému novému plánu. Tj. vyčkávání. Vrátíš se zpět do svého pokoje.

Droghar - 29. prosince 2008 12:59

soukromá zpráva od Droghar pro Pod schody Podobnou reakci jsem očekával. Připraven mu v tom zabránit jsem vystřelil rukou dopředu, ale mé prsty proťaly jen vzduch. Sakra! Zakleju potichu a postavím se. Otočím se za zvukem kroků a v muži nahoře poznávám svého nočního spolubydlícího. Zdravím tě. Jdeš také na snídani? Zeptám se zcela klidně, jako by se před chvíli absolutně nic nestalo. Možná tomu tak skutečně je. Tak jako tak tam teď stojím, usmívám se a čekám na odpověď. Myslím, že optat se hostinského nebude nejlepší. Ten někdo, kdo tam nechal dopis, nejspíš nebude chtít, aby se do toho vměšoval ještě někdo další. Šarlatový šat... Přemítám a skládám si dohromady dnešní plán a co budu chtít jak udělat.

Alteriol Morra - 29. prosince 2008 20:59

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro V pokoji jdu normálně ke své posteli, ale snažím se, abych nebudil pozornost až příliš velkým hlukem. Posadím se na postel a znovu si přečtu lísteček. Co já tady zatraceně dělám? Co si tady dokazuji? Měl bych být v lese a ne pátrat po bohatství a slávě. V lese mé schopnosti hraničáře fungují nejlépe, ne v tomhle bohem zapomenutém městě. I když... zapřemýšlím se. Jako hraničář jsem toho v životě zažil mnoho. Vzpomínám, jak jsem poprvé strefil dvakrát za sebou šíp do stejného místa na terči. Pak přišla smrt mého mistra, první hlídka hraničního průsmyku a první doprovázení šlechtické výpravy přes nebezpečné území. Můj život je pestrý a velice dobrodružný. Tak proč tady fňukat...nejde mi o zlaté dukáty a slávu. A pokud tenhle dopis není z žertovných rekvizit, tak se budu dotyčným lovcům pokladům hodit jako posila. Z mého tápaní mě vytrhne zvuk naříkající podlahy. Někde jde po chodbě. Ani nedutám, sedím na posteli a poslouchám v domnění, že ten někdo neuslyší mě, ale naopak já jeho.

Raznak Kwertamakil - 29. prosince 2008 22:00

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Jak klavírní skladba, údery bubnů, kakofonie vodních kapek proniká do mých myšlenek. Už nevnímám tupé, vlhké údery vodní masy, nekonečný vodopád odporné mokré spousty. Přede mnou je jen cesta. Pryč. Kam? To nikdo neví. Snad do nejbližšího města, snad do příkopu, kde se zaklesnou kola hluboko do bahna a uvíznou, aby se vše, co se veze, utopilo jako krysa ve stoce. Jako plesnivý chléb, který unáší proud vody hloub a hloub do podzemí, mimo světlo, mimo svit slunce, mimo zraky všech. Pochmurné svraskalé šedé hradby města před námi příliš nevyplňují mé naděje. Snad se mezi těmi stístěnými zdmi najde suchá postel a teplé jídlo. Jaká je vůbec denní doba? Je ještě den, nebo už se snesla noc? Prší tak dlouho.. Je načase opustit vůz. Ocitám se v blátě, špíně veskrze zkaženého světa, mrtvé země, provázena jen skuhravým smíchem čehosi, co dříve možná i bývalo člověkem, a o pár mincí odlehčeným váčkem. Promáčená obuv tupě mlaská bahnem, neprobije se nikdy všeohlušujícím deštěm, vlhkým hněvem Bohů téhle zpustlé země. Mrtvé město, liják zahnal obyvatelstvo do domů a trosek. Je vůbec šance sehnat v takové díře hostinec? Musí být.. O pár okamžiků dále, o měšec lehčí, stoupám po schodech hostince vzhůru k pokojům. Sklíčené prostory jen usnadňují pobyt havěti, obývající tato místa. Šustot zpoza obložení stěn, pištění krys. Raději ani nepřemýšlím, co všechno bydlí v lůžku, na které tuto noc ulehnu. V pokoji nejsem sama, nocují tu se mnou další dva lidé.. Lidé. Možná.. A možná také ne. Uléhám, jak jsem, jen opasek s mečem ztěžka zazvoní o podlahu, na kterou dopadá, stejně tak luk s toulcem. Skrze úzký průhled zmáčené kápě se jen narychlo zablesknou oči, zkoumající spolunocležníky. Spánek za chvíli zahalí všechny pochybnosti a jiné nepravosti tohoto večera.. Společná místnost, ráno Poslušna starých, neodbytných zvyků minulosti vstanu brzy po svítání, přesto však nejsem první vzhůru. Pravda občas bolí, občas se nevyplácí, občas krutě vraždí.. Vstávám poslední. Otočena tváří ke zdi, zakrývá černá kštice vše, co odkryla během spánku sklouznuvší kápě. Opatrně rozhýbávaje chladem a vlhkem ztuhlé svalstvo, vybalím se z pokrývky a před světlem zamhouřené oči rychle schovám pod kápí. Pozvedám své věci z louže, která se pod nimi během noci vytvořila, abych meč připla k opasku, a zrovna přehazuji luk a toulec přes rameno, stále ještě se lehce chvějící zimou, když spatřím list, odhozený prvním probudivším se spolunocležníkem (Blood) uprostřed pokoje. V tuto chvíli se jej ujímá druhý, vypadá to, že se o uvnitř psané informace zajímá více než prvý, který lhostejně kráčí pro svůj kabátec. Na onom prvém mne asi nejvíce zaujímá červenobílá maska, kryjící mužův obličej. Z jakéhosi popudu jej registruji jako muže, pravdaže chvílemi pochybuji o lidskosti tohoto jedince. Není však mým úkolem zabývat se původem, nýbrž informacemi, uvedenými v dopise. Pozorně je několikrát přejíždím očima, nenalézám však jediné slušné vodítko a navíc příliš nerozumím tomu zakončení. Buďto mne nazývá svým pěšákem, nebo si hraje se slovíčky. "Ve skle, pěší" může být stejně tak dobře i "ve sklepě".. Skoro bych řekla, že nezbývá než najít dotyčného v šarlatu. pokrčím rameny a chystám se opustit pokoj. Činíme tak všichni přibližně ve stejnou chvíli a situace mi velí pronést: "Skoro to vypadá, že kráčíme všichni za stejným cílem...pánové.. Proč toho nevyužít a nekráčet společně týžmi stopami?" můj hlas je poměrně tichý, přesto je slyšet každé slovo velice zřetelně. Mám jej snad až zbytečně hluboko posazený, lehce zvýrazněné sykavky dodávají řeči trochu uštěpačnosti, která však ve slovech obsažena není, stejně jako nenajdete stopu po podlézavosti, či jiné škaredé vlastnosti, týkající se lidí s touto vadou řeči. Je to prosté konstatování.

Raznak Kwertamakil - 29. prosince 2008 22:00

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Jak klavírní skladba, údery bubnů, kakofonie vodních kapek proniká do mých myšlenek. Už nevnímám tupé, vlhké údery vodní masy, nekonečný vodopád odporné mokré spousty. Přede mnou je jen cesta. Pryč. Kam? To nikdo neví. Snad do nejbližšího města, snad do příkopu, kde se zaklesnou kola hluboko do bahna a uvíznou, aby se vše, co se veze, utopilo jako krysa ve stoce. Jako plesnivý chléb, který unáší proud vody hloub a hloub do podzemí, mimo světlo, mimo svit slunce, mimo zraky všech. Pochmurné svraskalé šedé hradby města před námi příliš nevyplňují mé naděje. Snad se mezi těmi stístěnými zdmi najde suchá postel a teplé jídlo. Jaká je vůbec denní doba? Je ještě den, nebo už se snesla noc? Prší tak dlouho.. Je načase opustit vůz. Ocitám se v blátě, špíně veskrze zkaženého světa, mrtvé země, provázena jen skuhravým smíchem čehosi, co dříve možná i bývalo člověkem, a o pár mincí odlehčeným váčkem. Promáčená obuv tupě mlaská bahnem, neprobije se nikdy všeohlušujícím deštěm, vlhkým hněvem Bohů téhle zpustlé země. Mrtvé město, liják zahnal obyvatelstvo do domů a trosek. Je vůbec šance sehnat v takové díře hostinec? Musí být.. O pár okamžiků dále, o měšec lehčí, stoupám po schodech hostince vzhůru k pokojům. Sklíčené prostory jen usnadňují pobyt havěti, obývající tato místa. Šustot zpoza obložení stěn, pištění krys. Raději ani nepřemýšlím, co všechno bydlí v lůžku, na které tuto noc ulehnu. V pokoji nejsem sama, nocují tu se mnou další dva lidé.. Lidé. Možná.. A možná také ne. Uléhám, jak jsem, jen opasek s mečem ztěžka zazvoní o podlahu, na kterou dopadá, stejně tak luk s toulcem. Skrze úzký průhled zmáčené kápě se jen narychlo zablesknou oči, zkoumající spolunocležníky. Spánek za chvíli zahalí všechny pochybnosti a jiné nepravosti tohoto večera.. Společná místnost, ráno Poslušna starých, neodbytných zvyků minulosti vstanu brzy po svítání, přesto však nejsem první vzhůru. Pravda občas bolí, občas se nevyplácí, občas krutě vraždí.. Vstávám poslední. Otočena tváří ke zdi, zakrývá černá kštice vše, co odkryla během spánku sklouznuvší kápě. Opatrně rozhýbávaje chladem a vlhkem ztuhlé svalstvo, vybalím se z pokrývky a před světlem zamhouřené oči rychle schovám pod kápí. Pozvedám své věci z louže, která se pod nimi během noci vytvořila, abych meč připla k opasku, a zrovna přehazuji luk a toulec přes rameno, stále ještě se lehce chvějící zimou, když spatřím list, odhozený prvním probudivším se spolunocležníkem (Blood) uprostřed pokoje. V tuto chvíli se jej ujímá druhý, vypadá to, že se o uvnitř psané informace zajímá více než prvý, který lhostejně kráčí pro svůj kabátec. Na onom prvém mne asi nejvíce zaujímá červenobílá maska, kryjící mužův obličej. Z jakéhosi popudu jej registruji jako muže, pravdaže chvílemi pochybuji o lidskosti tohoto jedince. Není však mým úkolem zabývat se původem, nýbrž informacemi, uvedenými v dopise. Pozorně je několikrát přejíždím očima, nenalézám však jediné slušné vodítko a navíc příliš nerozumím tomu zakončení. Buďto mne nazývá svým pěšákem, nebo si hraje se slovíčky. "Ve skle, pěší" může být stejně tak dobře i "ve sklepě".. Skoro bych řekla, že nezbývá než najít dotyčného v šarlatu. pokrčím rameny a chystám se opustit pokoj. Činíme tak všichni přibližně ve stejnou chvíli a situace mi velí pronést: "Skoro to vypadá, že kráčíme všichni za stejným cílem...pánové.. Proč toho nevyužít a nekráčet společně týžmi stopami?" můj hlas je poměrně tichý, přesto je slyšet každé slovo velice zřetelně. Mám jej snad až zbytečně hluboko posazený, lehce zvýrazněné sykavky dodávají řeči trochu uštěpačnosti, která však ve slovech obsažena není, stejně jako nenajdete stopu po podlézavosti, či jiné škaredé vlastnosti, týkající se lidí s touto vadou řeči. Je to prosté konstatování.

Gripo Horne - 30. prosince 2008 10:23

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Pokoj Když na mě promluví ona žena ležící u zdi, zamyslím se. Hlas měla takový, jak ho popsat. Jemně medový s příchutí plechu. Zamyslím se. Vždyť je to pravda, pokud četla bedlivě dopis, není důvod proč nejít spolu. "Jistě neznámá, není to špatný nápad," promluvím na ni "a jelikož jsi žena, představím se první: Gripo, Gripo Horne. Těší mě." Přiblížím se k její posteli, abych si ji prohlídl a abych ji popřípadě mohl podat ruku.

Gripo Horne - 30. prosince 2008 10:23

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Pokoj Když na mě promluví ona žena ležící u zdi, zamyslím se. Hlas měla takový, jak ho popsat. Jemně medový s příchutí plechu. Zamyslím se. Vždyť je to pravda, pokud četla bedlivě dopis, není důvod proč nejít spolu. "Jistě neznámá, není to špatný nápad," promluvím na ni "a jelikož jsi žena, představím se první: Gripo, Gripo Horne. Těší mě." Přiblížím se k její posteli, abych si ji prohlídl a abych ji popřípadě mohl podat ruku.

Blood - 30. prosince 2008 12:03

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná izba Zastavil som sa pri vešiaku s mojim plášťom. Vtedy som zbadal, že sa postavil aj ten druhý muž. Jeho zvedavosť bola rovnaká ako tá moja a očividne si ho tiež prečítal. Nevidel som ho ale podľa zvukov papiera to dával jasne najavo. Túto chvíľu som stál pred plášťom temer nehybne. Až na to, že som v ňom šmátral rukami, akoby som niečo hľadal. Po čase som vytiahol vak, ktorý bol navonok temer prázdny. Zavesil som si ho cez plece a otočil tvár smerom do miestnosti. Muž vtedy vychádzal z miestnosti. Nenápadným pohľadom som sledoval jeho kroky až kým neopustil miestnosť.

Blood - 30. prosince 2008 12:03

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná izba Zastavil som sa pri vešiaku s mojim plášťom. Vtedy som zbadal, že sa postavil aj ten druhý muž. Jeho zvedavosť bola rovnaká ako tá moja a očividne si ho tiež prečítal. Nevidel som ho ale podľa zvukov papiera to dával jasne najavo. Túto chvíľu som stál pred plášťom temer nehybne. Až na to, že som v ňom šmátral rukami, akoby som niečo hľadal. Po čase som vytiahol vak, ktorý bol navonok temer prázdny. Zavesil som si ho cez plece a otočil tvár smerom do miestnosti. Muž vtedy vychádzal z miestnosti. Nenápadným pohľadom som sledoval jeho kroky až kým neopustil miestnosť. Potom som dvihol z vešiaka j môj červený plášť. Hneď ako sa dostal do vzduchu sa z neho ozval jemný cinkot zvonkohry, ktorý sa ozýval pri každom mojom prudšom pohybe pri jeho obliekaní. Postupne plášť zahalil moju tuniku aj nohavice, ktoré boli rovnako červenej farby ako on. Spod neho vytŕčali len kožená lesnícka obuv. V tom som začul hlas. 6enský hlas a môj pohľad začal smerovať na posledného člena tejto izby. Po pravde keď som zaspával nevedel som o tom, že je to žena. Bol som preto mierne prekvapený. Na jej slová som chvíľu neodpovedal, len som ju opatrne sledoval. Potom som odklonil zrak znovu na vešiak a začal si zväzovať plášť. Takže asi ten list nebol adresovaný len jednému z nás... Došlo mi, komu dotyčný list poslal. V duchu som taktiež začal onú neznámu osobu, autora listu, podozrievať, že sa s nami chce najprv iba zahrávať. Chcel som sa tiež vybrať dolu no nie za účelom hľadať toho muža. Teraz sa moje plány trochu menili. ,,Ty vieš kto písal ten list?‘‘ Vyšla prvá otázka spod mojej masky. Bola nečakaná a keď som ju vyslovoval nepozeral som sa na ženu v miestnosti. Akurát keď som dohovoril tú vetu som si zaviazal plášť. Až potom som sa znovu naň pozrel.

Raznak Kwertamakil - 30. prosince 2008 12:24

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Společná místnost, ve dveřích Po celou dobu předchozích úvah upírám pohled doprostřed zad ztuhnuvšího Blooda. Na druhého, kterýžto mi jako prvý odpověděl na mou otázku, se ani neotočím. Sdělovat své jméno hned na prvním setkání neznámému člověku. Důvěřivec.. Nebo to alespoň hraje.. teprve po chvilce úvah cestovní plášť zašustí a úzká temná štěrbina se otočí ke Gripovi. Mlčím, natož abych podávala ruku. Chvíli jej propaluji zkoumavým pohledem, pak, když maskovaný vypálí dosti nečekanou otázku, se otočím zpět. "Nevím.. Měla bych to vědět? Tuší to vůbec některý z vás dvou? Ne, to je úmysl pisatele. Zmást nás, oklamat, ale přeci jen navést na stopu, přinutit nás vyhledat toho muže v šarlatu. Proto se ptám, nepůjdeme-li spolu.."odpovím stejně nečekaně a bez výrazu. Na otázku odpovědět otázkou, zahalit vše do hávu tajemství, filosofie.. Ušklíbnu se. Nebyl to úmysl, ale ten muž dostal takovou odpověď, která mu přináležela. Stojím bezhnutí, sotva pár kroků od něj, matný odlesk očí ze štěrbiny je upřen do očí maskovaného. Ten jeho obličej, maska bez výrazu, bez pocitů... Znervózňuje mne.. Nejspíš působím stejně, ale na lidi.. Nepřístupnost.. Jaká je povaha muže, který nedává najevo překvapení, strach, vůbec nic? Dělá to kvůli respektu, utajení, povýšenosti nad ostatní? Ne.. Ale proč tedy? Rudý.. přimhouřím oči, lehce zvědavý záblesk, pak tma. Světlo nemá, kde se odrážet. "Nebo jsi snad chtěl slyšet jinou odpověď?" opět otevřu oči, chladný lesk beze zájmu, neodrážející žádné emoce. Pouhá hra světla a stínu. "Půjdeme?"

Raznak Kwertamakil - 30. prosince 2008 12:24

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Společná místnost, ve dveřích Po celou dobu předchozích úvah upírám pohled doprostřed zad ztuhnuvšího Blooda. Na druhého, kterýžto mi jako prvý odpověděl na mou otázku, se ani neotočím. Sdělovat své jméno hned na prvním setkání neznámému člověku. Důvěřivec.. Nebo to alespoň hraje.. teprve po chvilce úvah cestovní plášť zašustí a úzká temná štěrbina se otočí ke Gripovi. Mlčím, natož abych podávala ruku. Chvíli jej propaluji zkoumavým pohledem, pak, když maskovaný vypálí dosti nečekanou otázku, se otočím zpět. "Nevím.. Měla bych to vědět? Tuší to vůbec některý z vás dvou? Ne, to je úmysl pisatele. Zmást nás, oklamat, ale přeci jen navést na stopu, přinutit nás vyhledat toho muže v šarlatu. Proto se ptám, nepůjdeme-li spolu.."odpovím stejně nečekaně a bez výrazu. Na otázku odpovědět otázkou, zahalit vše do hávu tajemství, filosofie.. Ušklíbnu se. Nebyl to úmysl, ale ten muž dostal takovou odpověď, která mu přináležela. Stojím bezhnutí, sotva pár kroků od něj, matný odlesk očí ze štěrbiny je upřen do očí maskovaného. Ten jeho obličej, maska bez výrazu, bez pocitů... Znervózňuje mne.. Nejspíš působím stejně, ale na lidi.. Nepřístupnost.. Jaká je povaha muže, který nedává najevo překvapení, strach, vůbec nic? Dělá to kvůli respektu, utajení, povýšenosti nad ostatní? Ne.. Ale proč tedy? Rudý.. přimhouřím oči, lehce zvědavý záblesk, pak tma. Světlo nemá, kde se odrážet. "Nebo jsi snad chtěl slyšet jinou odpověď?" opět otevřu oči, chladný lesk beze zájmu, neodrážející žádné emoce. Pouhá hra světla a stínu. "Půjdeme?"

Droghar - 30. prosince 2008 13:31
	soukromá zpráva od Droghar pro Pod schody Otočím se k tobě celým svým tělem a na tváři se mi roztáhne široký úsměv. Ruce si založím za záda a dál klidně stojím. Nemusíš ze mě mít strach. Možná bychom se měli navzájem představit. Mé jméno je Droghar. Pojď sem za mnou, abych ti mohl potřást rukou. Pronesu lehce pobaveně a dál vyčkávám.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 13:32

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Skutečně, tvůj krátký spánek za moc nestál, v noci se ti zdálo, že praská celý dům ve švech. Samé vrzání a pištění krys hledající svůj noční příděl. I tobě občas zakručelo v žaludku. Už jsi dlouho neměl nic v ústech a ten pocit vyprahlosti nebyl příjemný, stejně tak jako nemoc, která se do tebe pomalu vkrádá. Občasným zakuckáním se snažíš, aby celý organismus odolával, nicméně bůhví na kolik je ti to platné. Možná pomůžou až bylinky, které u sebe nosíš. Ale tady by spíš pomohla nějaká horká voda, či lázeň do které by jsi se celý ponořil. Po tom dlouhém dešti by to byla asi ta nejlepší volba. Tvé křehké tělo evidentně není schopno ranního provozu bez známek únavy. Jakmile dočteš dopis jehož písmena se ti hluboko vryjí do paměti, rozhodneš se, že sestoupíš do nižších pater, odhodlán najít teplé místo u krbu a případně si objednat nějakou tu horkou lázeň u hostinského. Ovšem pouze za předpokladu, že takové služby nabízí. Co si pamatuješ ze včerejší noci, tak jeho výraz v záři pochodní byl sice úslužný, ale ne zas až tolik, kolik by jsi čekal za své poslední peníze. Oblékneš své částečně mokré šaty, posbíráš posledních pár věcí, abys v pokoji nic nenechal. Dopis pečlivě uschováš. Pak otevřeš dřevěné dveře z pokoje, vystoupíš na chodbu, vytáhneš z kapsy klíč s číslem dva a zasadíš jej do zámku. Zamkneš za sebou. Následně se vydáš do chodby po pravé ruce. Ta je vcelku dlouhá a lemuje ji několik dalších dveří, podobných těm tvým. Jsou označeny písmeny 1 až 10. Nezkoumáš všechny, žádné z dveří totiž nevykazují, že by byly něčím zajímavé, pouze svým číslem, které je vyryto přímo v nich a liší se. Postupuješ dále. Budova samotná je zjevně v rozkladu, i když jak tak našlapuješ směrem ke schodišti se ti zdá, že má svou skrytou sílu, která je právě v čase. Tvé podrážky bot, jako by absorbovali část toho domu. Podlaha je dřevěná a houpající se téměř jako dno zaoceánské lodi, neustále ti pod nohama mizí. Musí být hodně stará. To by možná vysvětlovalo to noční vrzání. Jakmile dojdeš ke schodům, není to o moc lepší, i ty vykazují známky nemoci. Ale spíše nemoci času a prožranosti, červotoči už si dávno pochutnali na tom nejlepším a zastavili se jen tam kde byly suky. Občas jsou v podlaze díry. Celé to tu drží pohromadě tak tak. Dáváš si pozor, abys neuklouzl přičemž se snažíš držet všechny své věci pohromadě. Naštěstí jsi to neměl do přízemního lokálu daleko, projdeš ještě jedním předsálím a průčelím a pak vstoupíš přímo do jednoho z bočních vstupů. Ten druhý je přesně naproti tobě. Všímáš si, že lokál samotný není až tak veliký jak by jsi očekával u podobných druhů zájezdních hostinců či nablýskaných pivnic. Tento je střídmý, takměř vesnický. Jediné co ho snad odlišuje od ostatních typů je to, že v přízemí prakticky nejsou žádná okna, jen ta vysoko na stěnách rozměrem ne větších než tělo lidského trupu. Místo spodních oken jsou namátkově rozmístěny obrazy s nevýraznou tématikou. Paprsky slunce sem propadají jen stěží, takže je zde hodně potemnělo a pošmourno. I když podle všeho je ráno. Nepomáhají tomu ani dvě zapadlé louče, které vydávají jen tolik světla, aby osvětlovaly místní barový stůl a část stolů před ním. Snažíš vyhledat pohledem krb či nějaký zdroj tepla. Zjistíš, že nic takového tu není. Možná jen nějaký teplý vzduch proudí z kuchyně, kde snad trpaslík něco dělá, jinak nic, co by stálo za zmínku. Potom zklamán svým zjištěním usedneš na jednu ze stolic a teprve až pak si všimneš krbu, který tu přeci jen je. Akorát není na první pohled zřetelný. Když vstaneš a přijdeš blížeji ke krbu vidíš, že z něj teplo nesálá, dřevo tam také není naskládáno, jakoby nikdo ani neměl zájem v něm topit, černý popel a ohořelé kusy dřeva tam však zahlédneš. Když se dotkneš pár kousků dřeva, zjistíš, že jsou navlhlé. Zřejmě se tu dlouho netopilo. A přímo z komína zde asi teče voda. Po tom lijáku se nelze ani divit. V rohu místnosti je chlad. Krb samotný je úplně v rohu, řekl by jsi, že je to jinak krásná trpasličí práce. Kamenné reliéfy a krásně zasazená černá police s drobnými předměty v přední části dotváří krásný interiér tohoto jinak bohem zapomenutého místa. Divíš se, proč se v takovém krbu netopí. Možná špatně táhne, nebo je možná jen na ozdobu. Každopádně nehodláš toto teď řešit a čekáš na přichod trpaslíka. Hostinského. Za nějakou dobu, po kterou jsi snad ožmoulal se svých mincí všechno zlato se hostinský dostaví. Ale ne přímo k tobě, je za barovým pultem a dívá se, co za návštěvníka mu to přišlo. Ten trpaslík na první pohled nevypadá nadutě ani nijak povýšeně, ba naopak se tváří, že mu tvá přítomnost je naprosto lhostejná. Ani se k tobě neodváží přijít, jen poupraví nějaké z věcí ve své soukromé místnosti, dá si něco do úst a žvýká si to tam a zpět. Monotónním způsobem se na tebe dívá a jeho pohled propaluje tvé oči nebývalým způsobem. Používá snad nějaké hypnotikum ? Ne. Spíš je sám takový divný, nemluví. Neřekne jediného slova. Nepopřeje dobrého rána. Zdá se, že jediné co ho zajímá je zvuk kapek přicházející za těmi tlustými kamennými zdmi tohoto domu. Snad je v duchu odpočítává. Paprskům slunce, které částečně dopadají na jeho podlahu se záměrně vyhýbá. Celé se to odehrává v naprosté tichosti. Oba dva slyšíte jen vrzání, které přichází z horních pater. Snad se tam pohybují nějací další návštěvníci a nocležníci. Možná hostinský čeká na ně, možná začne obsluhovat až ve větším počtu. Nicméně se ti zdá, že to celé působí až na výsost nepřirozeně. O tu horkou vodu, aby se jeden málem bál vůbec požádat. Těch pár mincí co máš u sebe určitě bude mít ještě nějakou rozumnou cenu. Zachumláš se proto na chvíli ještě do svého pláště a hledíš na místo jeho pohledu na podlahu místního lokálu. Ale ani ta není to nejlepší co tě mohlo potkat, spousta bláta, špíny, občas třísek a hřebíků. Kde se tu vzaly ? To vše se válí na kobercích, které snad kdysi bývaly krásné, nyní moc krásy nepobraly. Paradoxně však nejsou až tak ošoupané, spíš by jsi řekl, že je na nich hodně prachu. Vzduch je zde zatuchlý a takový divný. Trochu se mísí s vůní slaniny, ale o tom nejsi až zcela přesvědčen. Hlavní vchodové dveře do domu jsou zavřené a dobře utěsněné, zřejmě proto, aby sem nefoukal vítr a déšť.

Droghar - 30. prosince 2008 13:34

soukromá zpráva od Droghar pro Pod schody Co již kudúk nevidí je, že si v pravé ruce pomalu formuji černou kouli. Když je již hotová, nechám ji vnořit se pod kůži a vnímám lehké mravenčení magie, která si ze všeho nejvíc přeje ničit. Zabíjet. Měnit. Pokud je ten starouš tak čiperný, jak se mi zdálo, tak bude nejlepší za ním poslat sluhu. Otrokem proti otroku. Chlapče, jdeš jako na zavolanou. Úsměv na mé tváři nenapovídá žádné záludné úmysly. Past je připravená, zbývá jen čekat.

Jone O´Drail - 30. prosince 2008 13:40

soukromá zpráva od Jone O´Drail pro Les, jak já ho mám rád… Doprdele jak já ten debilní les nenávidím.. Nebo ty zasraný stromy! Začnu si mluvit Jen se na ně podívejte! Jsou takový hnusný, hnědý, tichý a nepohyblivý, tfuj. Nemám rád nic živýho, co nemluví, nebo se nehejbe. začnu vyhlašovat po liduprázdném lese a s úsměvem kopu do kytek, které mi přijdou pod nohu. Jdu vláčnou znuděnou kůží, občas obrátím hlavu na druhou stranu lesa a zamláskám, nebo spíš přežvýknu s otevření pusy jen tak naprázdno. Jistě by nikdo nepoznal, že mě chodidla bolí tak jak mě bolí. Rum už došel a o to je chůze nepříjemnější a nesnesitelnější. Avšak sám nevím jak to dělám - nepoznali byste to. Nerad se nudím a právě pro nudu je cestování to nejhorší. Navíc když chodím sám. Nikomu nemůžu dělat naschvály, nic, prostě nuda. Metry do kdovíjak vzdáleného města nebo osamocené hospody podemnou pomalu ubýhají. Navíc začíná opět pršet a později lít jako z konve. Nejdu se skloněnou hlavou, nýbrž vztyčenou navrch a mohutné kapky deště mi dopadají na obličej, někdy i do otevřených úst. Už ani nepočítám s tím, že bych ráčil se dneska dostat někde do civilizace, avšak po přešlapání nějakého mini kopečku, převisu vidím jedoucí vůz s promočeným jakýmsi mužem v čele. Přidám do kroku, téměř až klušu, jdu tak aby mě muž nezahlédl ani v zorném poli oka. Běžím k povozu po špičkách, dostanu se až dopředu kde sedí muž a vesele naskočím, přirazím se k němu, zjistím, že je jaksi víc kostnatý, obejmu ho kolem ramen, podívám se na něj a hlasitě vesele začnu mluvit. “Nazdar kostnáči, jak se dneska máš? Určitě tě to zajímá, proto předcházím tvojí otázce a říkám ti, že se jmenuju Sir Jone Nakoputiprdel a taky mě velice těší. Je mi líto, že tě poznávám v takových podmínkách, protože sedět ve voze promočenej na kost obímat kolem ramen kostnáče jako jsi ty a mířit si to do vesnice bych rozhodně bral raději než sedět tady v hospodě v suchu a na pivu.“ řeknu. Ujedu sice pár desítek metrů ve voze, kde kostlivce neustále otravuji, pak však skončím tváří v rozblácené vozovce. Obrátím se na záda a vybuchnu v hlasitý chichot. Dále pokračuji po cestě ve směru, ve kterém jsem jel a šel doteď. Snad do vesnice. Trvá asi tak ještě hodinu, možná víc. Když na nočním obzoru uvidím světélka města. Město Když procházím pod klenbou brány hradeb mám vztyčenou hlavu a prohlížím si je, pak ji sklopím dolů, když zaregistruji stráže, třeba by se o mě zajímali i tady a být zatknutý bych neměl chuť ani trochu. Mnohem lepší je si takhle užívat života. To už, ale procházím ulicemi města a zrovna trochu přede mnou jde jakási stařena o hůlce. Nenápadně se posunu tak abych prošel těsně kolem ni. Když je těsně vedle mě podkopnu ji hůlku v tu chvíli kdy na ni přenesla většinu svojí váhy a rychle odklušu dál. Stařenka se chudák bezmocná rozplácne na mokré a špinavé ulici a já vybuchnu ve škodolibý, nepříjemný a vysoký chichot. Stařenka zamnou mezitím z ležaté polohy nadává. Hledám hostinec, který ostatně po nějaké době najdu. Vstoupím, chvíli tak stojím na prahu hospody do té doby, než mě seřve hostinský, “Hele, vypouštíš mi teplo!“ řekne a na čele se mu objeví vrásky. Já se na něho jen znechuceně ušklíbnu a prohlásím. “No a? Mám si jako urvat límec?“ čímž hostinského značně vytočím a už, už chce něco říct, ale z nějakého důvodu se zarazí a zchladne. Já se opět už teď v duchu posměšně směji. Pak k němu s úsměvem přistoupím a zdvořile promluvím “Zdravím, pane hostinský, rád bych něco k jídlu a pokoj, prosím.“. Po krátkých hostinského slovech ve stylu „Co si o sobě vlastně myslíš, hajzle?“ od něho dostanu klíče od pokoje. Pak se opřu loktem o pult a začnu povídat. Trpaslíky jsou proti mně neodolní. Rychle se nechají vyprovokovat a pak mě ani nedokáží chytit, ale i tak je s nima sranda. “Povím ti jednu krátkou povídku. Kdysi dávno byli tři lidé, chlapi a mezi sebou se pořád posmívali jeden druhému, mlátili se a podobně. Jednoho dne si jeden z nich přinesl ven kouzelnickou hůlku, proměnil druhého muže v ještě většího svalnatého, ne příliš pohledného a více než člověk chlupatého, což se mu vlastně nepovedlo úplně podle představ, neboť mu žádné svalnaté tělo předtím dát rozhodně nechtěl. Z něj se stal barbar. Ten se nasral na muže s hůlkou, vzal ho za uši a vytáhl tak, že mu uši zůstaly špičaté a trochu se vytáhl do výšky. Tak se stal z člověka elf. Barbarovi se začal chechtat třetí dosud člověk. Barbar vzal palici a praštil ho do hlavy, až se muž zmenšil, ztloustnul a zblbnul. Tak se stal z člověka trpaslík. Ehm, víš komu se z těch tří posmívám já? Trpaslíkovi, protože je malej, tllustej a ještě blbej-áhahahahá.“ vybuchnu ve smích. Trpaslík vře vzteky a já rychle utíkám po schodech nahoru, kde hledám pokoj číslo 7. Když zjistím, že v něm již někdo je, se svým zlomyslným úsměvem vejdu. Zastavím se a dívám se na něj. Nic však neříkám, pak se otočím svléknu si promočenou barevnou košili a dále ji držím v ruce. Na těle mám teď jen bílé tílko. Vezmu durch mokrou košili, přistoupím k muži. “Takový ztroskotanec s ním nebude žádná sranda.“ řeknu si s menším zklamáním. Zvednu mokrou košili nad jeho hlavu a zakroutím s ní. Na něj pak spadne voda a já se škodolibě zasměji. Když spolubydlící ještě nemá chuť jít spát, schválně mu zhasnu. Jen tak, aby neviděl ani na krok a natloukl se. Opatrně vytáhnu jeden ze svých nožů a začnu řezat do jedné z noh spolubydlícího postele až ji naříznu dostatečně, pak si lehnu, avšak nespím a čekám jestli se se spolubydlícím opravdu noha urve. Pokud ano vybuchnu v pro jiného přehnaný, pro mě však normální smích. A opět se jako jediný směji svým hloupým vtipům, ale takový já prostě jsem. Ráno, když se probudím, objevím v našem pokoji nějaký dopis. Můj nechtěný společník o něj nemá zájem, pokud by měl, vyrval bych mu ho z ruky, pokud bych toho byl schopen. Čtu. Přečtu si řádky raději dvakrát, pak dopis položím a nevěřícně na něj hledím. “Co je to sakra za kreténštinu?! Jestli nějakého blbce v šarlatovém obleku budu hledat tak možná tak proto, abych mu dal pár facek zato, že neumí srozumitelně psát!“ rozkřiknu se. Poté se obléknu a vydám po schodech dolů, našlapuji pomalu znuděně, bez zájmu. Rozhlížím se, hledám “muže v šarlatovém obleku.“

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 14:09

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Tvé přání málem bylo vyslyšeno! Smrt tě málem potkala. Ještě, že to není pravda. Ráno se vzbudíš s děsivým chechotem tvého spolubydlícího a obličej máš plný mokré vody, sprška na tebe dopadla kdoví odkud. Tvá postel zjevně nevydržela nápor tvé váhy a tři nohy jí byly evidentně málo. Praskla. Čtvrtá noha se podlomila. Této náhodné události se ukrutně začal smát tvůj spolubydlící. Zjevně je to šílenec. Máš štěstí, že tě nezabil. Přísahal by jsi, že za tu nehodu může on. Naštvaně se začínáš vymotávat z postele. Ještě vidíš, že než ta kreatura odchází, obleče do svých křiklavých barev. Jeho košile je bláznivá. Nasadí pobavený výraz a kráčí směrem ke dveřím. Tam se zohne a sebere dopis, který tam leží. Ten si dlouho čte a pak k němu přihodí pár nadávek. Nicméně dopis zahodí přes rameno (ten pozvolna dopadne na podlahu a přilepí se tam) a kráčí dál a chichotá se cestou, zvuky dopadající chodbou, snad musely probrat všechny nocležníky.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 14:14
	Domem se z ničeho nic ozve strašný chechot, který by snad probudil i samotného Ďábla. Ukrutný smích, valící se chodbou starého domu je jako přílivová vlna. Stěny se zachvějí. Ten čísi strašidelný smích by musel probudit i mrtvolu. Nese se dál a dál. Všichni, kteří doposud spali jsou nyní vzhůru. Naopak ti co jsou již vzhůru, by si přáli, aby to mohli zaspat.

Blood - 30. prosince 2008 14:31

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná miestnosť ,,Vrelá vďaka za to čo som fakt nevedel'' Odpoveď znie skôr ironicky, než ďakovne. Ale ona tak mala aj vyznieť. Pohľad od nej odkloním a pomaly sa vyberiem na chodbu. ,,No tak tá je teda v obraze... ale po pravde... nevie nič.. tak ako ja..''. Prejde my myšlienka hlavou. Pred dverami som sa zastavil vďaka jej slovám. ,,Nie nečakal..'' Odpoviem znovu tej žene za mnou. Potom otvorím dvere a vyjdem na chodbu. Prejdem ani nie pár krokov a domom zahrmí strašný smiech. Po pravde som si najprv myslel, že sa nejaký z hosťí hral s východnými bilinkami alebo šamanistickým práškom, keď tak vykrikuje. Ale potom čo sa začali chvieť steny ma ten názor prešiel. Takéhoto niečoho by smrteľník schopný nebol. Vtedy som sa pomali otočil dozadu znova k tej žene. ,,Radšej so sebou vezmi ten list'' Odpoviem jej stále otrasený z toho čo sa pred chvíľou stalo. Pár pohybmi otrasiem tvár pod maskou a snažím sa znovu prebrať z toho šoku. ,,Tak až tak to tu normálne nie je...'' Pomyslím si pričom znovu začnem kráčať po chodbe dolu. Presne tam kde by mal byť ten trpaslík čo včera. Aspoň tam som chcel začať hľadať ja. Pretrel som si jemne špičky prstov na pravej dlani. ,, ten kto to písal tu musí byť!'' Snažím si vysvetliť to čo som zistil pri držaní listu.

Blood - 30. prosince 2008 14:31

soukromá zpráva od Blood pro Spoločná miestnosť ,,Vrelá vďaka za to čo som fakt nevedel'' Odpoveď znie skôr ironicky, než ďakovne. Ale ona tak mala aj vyznieť. Pohľad od nej odkloním a pomaly sa vyberiem na chodbu. ,,No tak tá je teda v obraze... ale po pravde... nevie nič.. tak ako ja..''. Prejde my myšlienka hlavou. Pred dverami som sa zastavil vďaka jej slovám. ,,Nie nečakal..'' Odpoviem znovu tej žene za mnou. Potom otvorím dvere a vyjdem na chodbu. Prejdem ani nie pár krokov a domom zahrmí strašný smiech. Po pravde som si najprv myslel, že sa nejaký z hosťí hral s východnými bilinkami alebo šamanistickým práškom, keď tak vykrikuje. Ale potom čo sa začali chvieť steny ma ten názor prešiel. Takéhoto niečoho by smrteľník schopný nebol. Vtedy som sa pomali otočil dozadu znova k tej žene. ,,Radšej so sebou vezmi ten list'' Odpoviem jej stále otrasený z toho čo sa pred chvíľou stalo. Pár pohybmi otrasiem tvár pod maskou a snažím sa znovu prebrať z toho šoku. ,,Tak až tak to tu normálne nie je...'' Pomyslím si pričom znovu začnem kráčať po chodbe dolu. Presne tam kde by mal byť ten trpaslík čo včera. Aspoň tam som chcel začať hľadať ja. Pretrel som si jemne špičky prstov na pravej dlani. ,, ten kto to písal tu musí byť!'' Snažím si vysvetliť to čo som zistil pri držaní listu.

Raznak Kwertamakil - 30. prosince 2008 14:42

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Na chodbě "Není zač.."ušklíbnu se a v závěsu za mužem s maskou opustím pokoj. Trhnu sebou, když domem zavibruje ten smích. Výsměch všemu, co jsme zatím udělali, co uděláme, a na co raději zapomeneme. Skoro to zní, že bychom měli hejbnout prdelí, panstvo.. "To říkáš brzo.." pronesu výsměšně na Bloodovu adresu, z pravého rukávu se směrem k němu vysunou štíhlé prsty, který stále ještě svírají doličnou obálku. Vypadá.. vyděšeně. Nemám moc z čeho usuzovat, ale oklepává se jako člověk, který stále ještě nemůže uvěřit, že právě přišel o ruku..neopouští úšklebek, údiv moji líc a prsty levé ruky se podvědomě přes vrstvu látky sevřou kolem jílce katany. "Nejdřív bych navrhovala snídani.. Pak se můžeme zabývat nezvaným dopisem a jeho pisatelem.."

Raznak Kwertamakil - 30. prosince 2008 14:42

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Na chodbě "Není zač.."ušklíbnu se a v závěsu za mužem s maskou opustím pokoj. Trhnu sebou, když domem zavibruje ten smích. Výsměch všemu, co jsme zatím udělali, co uděláme, a na co raději zapomeneme. Skoro to zní, že bychom měli hejbnout prdelí, panstvo.. "To říkáš brzo.." pronesu výsměšně na Bloodovu adresu, z pravého rukávu se směrem k němu vysunou štíhlé prsty, který stále ještě svírají doličnou obálku. Vypadá.. vyděšeně. Nemám moc z čeho usuzovat, ale oklepává se jako člověk, který stále ještě nemůže uvěřit, že právě přišel o ruku..neopouští úšklebek, údiv moji líc a prsty levé ruky se podvědomě přes vrstvu látky sevřou kolem jílce katany. "Nejdřív bych navrhovala snídani.. Pak se můžeme zabývat nezvaným dopisem a jeho pisatelem.."

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 14:44
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Všimnete si, že chodbou před Vámi se pohupuje nějaký chlápek v pestrobarevné košili a zřejmě on bude příčinou tohoto smíchu, který se rozhléhá chodbou tam a zpět.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 14:44
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Všimnete si, že chodbou před Vámi se pohupuje nějaký chlápek v pestrobarevné košili a zřejmě on bude příčinou tohoto smíchu, který se rozhléhá chodbou tam a zpět.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 14:44
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Všimnete si, že chodbou před Vámi se pohupuje nějaký chlápek v pestrobarevné košili a zřejmě on bude příčinou tohoto smíchu, který se rozhléhá chodbou tam a zpět.

Blood - 30. prosince 2008 15:08

soukromá zpráva od Blood pro Chodba Moje oči spod masky zazreli nejakého podivína predomnou. Oblečený trochu divne pričom som v duchu opovrhoval tou škaredou košeľou. Ten smiech pred chvíľou sa mi ale stále ozýval v ušiach a vo mne sa objavilo podozrenie, že to bol práve on. Pomalým krokom som sa blížil jeho smerom pričom podozrenie sa vo mne menilo na presvedčenie. Nešiel som priamo za ním, len som okolo neho prechádzal snažiac sa dostať dolu k tomu trpaslíkovi. ,,Nabudúce sa udus. Nie si tu sám...'' Ostro a naštvane poznamenám na jeho adresu, no nie moc nahlas. Skôr to bolo hlasnejšie zamrmlanie. Trochu som bol nasratý na to čo sa tu deje od rána a že tento deň sa začína naozaj ,,perfektne''. Človek sa prebudí s listom a ešte k tomu stretá na každom rohu psychicky chorých ľudí. Snažím sa ale v duchu rýchlo preisť na inú tému a preto začnem znovu rozmýšľat nad tým listom. V tom mi v hlave utknejedno jediné slovo.,,Šarlátový!!'' Myšlienka bola silnejšia než myseľ a preto som to slovo aj vyslovil. Neuvedomoval som si to len som vtedy zastal. prestal som kráčať, len som ostal stáť, temer nehybne. Šarlátový.... Pri tomto slove sa pozriem na seba a na svoje oblečenie. Červený plášť, červeno biela maska, červené nohavice aj tunika. ,,len aby taký istý list nedostali všetci... ešte ma budú otravovať.... do riti.. a na čo by som hľadal seba!?'' Spustí sa v mojej hlave dalšia sieť myšlienok ktorá sa znovu mení na zamotanú pavučinu.

Alteriol Morra - 30. prosince 2008 15:17

soukromá zpráva od Alteriol Morra pro Na chodbě se kroky ozývají, někdy i nesouhlasné zamručení, řihnutí a další roztomilé zvuky, ale žádný mi nepoví, co bych přesněji měl dělat. Není čas otálet. Jelikož se města bojím, překonám svůj strach, sbalím si svá fidlátka a rozhodnu se odejít z hostince. Dole v lokále nenápadně sleduji přísedící. Je jich opravdu málo a o čem se baví mi je neznámý a ani to nijak netoužím vyslechnout. Klíč položím hostinskému na stůl. Když otvírám dveře a vycházím na ulici, uslyším oddechnutí vzádu za zády. Asi se mě trpaslík rád zbavil. Na ulici mě ovane chladný vítr jdoucí od hradeb. Nevím na koho bych se měl v tomto městě spoléhat. Zloději by mě asi v lásce moc neměli, protože je s oblibou chytám. Ale nenosím označení ,,královský hraničář". Jsem jen psanec, hlídající své skryté léno vysoko v horách. Chvíli o tom přemýšlím, opřený o zeď hostince. Zadumaně hledím na zem a vybavuji si opatrně všechny možnosti a jejich důsledky. V měčci moc peněz nemám, takže není jak zloděje podplatit. Z vaku mi seberou maximálně proviant a tu láhev se skyslým vínem. Luk je zajímat nebude, je to jen velký kus dřeva s koženou tětivou. I když nože by mohli. Beztak si poradím i hravě s mečem. Proberu poslední pro a proti a vydám se na lov jednoho ze zlodějů. Držím se ve stínech ulice, abych navodil na sebe tu správnou atmosféru. Asi za hodinu mě instinkt varuje, že jsem sledován okem postavy, jenž mě považuje za drzého citzince. Ale je zvědavá a chce se dozvědět více. Přidám do kroku a vklouznu za nejbližší roh. Sotva dýchám. Vzápětí uslyším kroky, jdoucí poněkud rychleji než se na zloděje patřím. Vynořím zpoza rohu pravačku a pevně ji ve vzduchu zavěsím. Neznámý si ji v rozeběhu nevšime a přerazí si o ni nos. Než začně naříkat bolesti, ucpu mu pusu rukou a táhnu do stínu. Rozhlédnu se i ihned po okolí. Nikdo si ničeho nevšiml, díkybohu. Trošku zakleji. Rozbít nos není zjevně dobrý způsob, jak si získat důvěru zlodějů. ,,Poslyš," začnu, ,,ten nos opravdu bolí, viď? Zloděj kývne hlavou. ,,Tak věz, že mám v batohu hojivou mast, která ti uleví od bolesti a zcela ji potlačí. Než tě pustím, uzři tohle. Nejsem zloděj a netouším dopadnout vaše vůdce a objevit váš cech. Potřebuji pomoc jak já s oblibou říkám od ,,hraničářů města."" Pustím zlodějíčkovi pusu a s vaku mast opravdu vytáhnu. Pomažu tenčí vrstvou nos a otok začíná ustupovat. Zloděj na vše s ohromením šilhá. Pak se postaví. Sleduji každý jeho pohyb. Odmítá utéct, nechystá se k žadné činnosti. ,,Co tedy potřebuješ, cizinče?" zeptá se. Hlas má tichý a nebezpečný. Je oblečen také do pláštěnky, stejně jako já, ale jeho má temně černou barvu a v temné uličce se opravdu míhá před očima. Do tváře zlodějovi už nevidím, nasadil si kápi. Ale jinak měl ostré rysy a tvář bez jediné jizvy. Podle mě to byl tak osmáctiletý chlapec. Rozevřu dopis, který jsem našel dnes ráno ve svém pokoji a zloděj to pozorně čte. Upře na mě své pronikavé oči a prohlásí: ,,Něco takového opravdu nevím, ale můžete jít se mnou, poptáme se zkušenějších zlodějů Mé jméno ti ale muži neřeknu, neboť ti nevěřím a ani ty mě ne, podle tvého výrazu v očích. Ano, i my prostí zlodějíčci se vyrovnáme vám hraničářům a chodcům. Abychom nepadli strážím do oka, půjdeme vedle sebe a vy uděláte přesně co řeknu." Opět se rozmýšlím, nakonec ale podvolím a doufám, že mě neoklame. Udělám ale poslední věc. Dopis si několikrát přečtu a slova zapamatuji. Pak lístek roztrhám a v kousky hodím do nejbližší pochodně. Zlodějíček na mě nevěřícně hledí. ,,Pokud lačníte po bohatství, o němž se dopis zmiňoval, nemůžete mě teď podfouknout, protože jsem se právě stal jedinou osobou, která ten text zná nazpaměť." A zloděj ví, že mluvím pravdu. Přečetl si to pouze jednou a ne všechno se mu v hlavě vybaví.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 15:46

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Zdá se ti, že všechno bylo provedeno tak precizně, tak perfektně. To jak se snažíš překonat vlastní strach i to, jak za sebou zavíráš dveře toho prokletého domu. Chvíli skutečně opřený o zeď toho hostince. Pak se vydáš na cestu a provedeš to co provedeš. Chytíš skutečně jednoho zlodějíčka, který se městem potlouká a sehraješ s ním tu krátkou hru o čas. O tvůj čas. Protože doba, kdy budeš ještě dýchat vlastně nezbyla. Žádná. Zaslechneš pět šípů, které se vynoří odněkud za tvými zády. Už není žádná šance jak se jim vyhnout. Dostaneš všech pět zásahů přimo do zad a padneš na ulici. Zloděj tě obere o tvůj poslední majetek a tvá krev se pomalu vpíjí do země následována kapkami deště, které vtékají do nejbližšího kanálu. Tvá cesta skončila.

Jone O´Drail - 30. prosince 2008 16:08

soukromá zpráva od Jone O´Drail pro Chodba Když procházím chodbou směrem ke dveřím projde kolem mě muž skoro celý v červeně oblečený s červenobílou maskou a má problém s mým smíchem. “Nejsem tu sám?“ rozesměji se, avšak nikoliv tak hlasitě jako předtím, avšak pořád stejně zlomyslně “To se docela divím, protože ten debil co je semnou na pokoji je jako mrtvý a ty taky nevypadáš nijak živě.“ zadržuji smích, pak odvrátím hlavu do původního směru. Po chvíli však sebou rychle cuknu a muže si znovu celého prohlédnu. Muž v šarlatovém obleku! “ To ty jsi ten kretén, co neumí psát a trpí neschopností jasně vyjádřit to co sakra chce?!“ rozkřiknu se. Pak začnu vysokým ujetým hláskem opakovat slova z dopisu “Hledej muže v šarlatovém obleku. Hledej bohatství, hledej slávu a čest, hledej život a moc, najdi chleba pomazaný siflem, bla-bla- bla-bla.. Co, myslíš že si řeknu že je to nějaký vznešený urozenec, to je ale inteligentní muž, za ním půjdu? Ani hovno! Když už mě chceš otravovat s nějakým dopisem, nemůžeš napsat NORMÁLNĚ, co vlastně po mě chceš?“ odmlčím se a hledím na něj “Dobré, abys neřekl teď ti odpustím, považuj to za čest a řekni mi, co po mě chceš?“ řeknu schválně až moc namyšleně a vyčkávám odpověď. Nevím, jestli má tak slabé nervy a nechá se hned vyprovokovat mým neustálým rýpáním do kohokoliv, kdykoliv jakkoliv. Avšak pořád ještě jsem nezačal zabíjet, ale až to přijde bude teprve pořádná švanda. Jsem i nyní připraven vytáhnout dva nože účelně zastrčené v kapse tak, že lze rychle vytáhnout. Pokud by se tento muž, který nyní stojí přede mnou opravdu rozhodl útočit, budu se bránit, avšak takové lidi považuji za hlupáky. Já na ně slovy on na mě činy-potom je to srab. Ať se taky brání slovy a zkusí mě vyřídit, ale slovně. Pak uznám že to není hlupák. Nejsem bojovník, ale vrah a ten kdo dělá svět horší…

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 16:09

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Ráno, v pokoji Převali jsem se na posteli. Á, to už je ráno. Krátce jsem pohlédl vstříc dennímu světlu - té trošce, co přes to špinavé okno prodralo dovnitř. Posadil jsem se a rukou promnul obličej. Se zívnutím jsem se zvedl z postele a protáhl se, až to zakřupalo. Další den jsi na světě, Dago, děkuj bohům a svému meči. Klapání švábových nožiček po podlaze ukončí rezolutní dupnutí. Křup, mlask. Obhlédnu své vybavení. No, taky sem ho moh včera aspoň rozložit, aby uschlo. Popadnu obouručák za jílec a jediným mácvhnutím ho osvobodím od pochvy, která odletí do rohu místnosti. S nelibým výrazem přejedu pohledem reznoucí čepel. Neboj, brachu, postarám se o tebe. Pohodím meč na postel a začnu se přehrabovat v promočené torně, hledaje olej a kus hadru, když tu můj zrak upoutá obálka s pečetí napůl podstrčená pode dveřmi. Opatrně dopis vezmu a odnesu si ho z oknu. Obrátím ho v rukách. Nikde žádné jméno nebo značka, která by naznačovala, od koho obálka pochází či komu je určena. Tak tedy rozlomím pečeť, abych se podíval, o co jde. Mhouřím oči v mizerném světle a přemýšlivě si mnu bradu. Čtení mi nikdy moc nešlo. Taky nejsem nějakej písař, bo co. Sem válečník. Dopis si přečtu pro jistotu ještě jednou. No, zní to zajímavě, to jo. Tak uvidíme... Lepší než se trmácet venku v tom nečasu, to pro začátek. Dopis opět vložím do obálky a schovám si ho do boty. Pak se vrátím ke své původní činnosti a postarám se o svou výzbroj. Zakručení v břiše mi oznámí, že je čas na dlabanec, a taky, že je to už dlouho, co bych se pořádně najedl. Všechno popořadě, nejdřív meč, pak jídlo, pak ten týpek z dopisu. Zrovna chci vyrazit dolu do lokálu, abych si obstaral něco k snědku, když se ozve ten nervy drásající chechot. Nejprve na okamžik ztuhnu, pak odemknu a vyrazím sebevědomně na chodbu. Zdá se, že bude veselo... Když se peklo směje, vždycky je veselo. pozn.: omnea mea mecum porto. prostě nic nenechávám v pokoji a mám své skromné vybavení při sobě.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 16:26

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Skutečně, řídíš se svých zásad nikdy nenechat nic, co by mohlo posloužit někomu jinému ke zpeněžení. Případě by za tebou zanechalo nějakou další stopu. Bereš svůj naleštěný meč, zbytek výstroje a vyrážíš ven. Zapomeneš na to, že jsi tam nechal klíč na stole, který patří k tomuto pokoji. Nicméně když vyrazíš v dálce chodby vidíš skupinu lidí, kteří tím směrem jdou. Ty jsi však všimneš, že tu je ještě jeden východ. Druhé schody, nechceš se pouštět z rána do potyček a tak zvolíš tuhle alternativu. Netrvá to dlouho a sejdeš točitými schody až do přízemí tam je ještě jedna další místnost spousta nepořádku, každopádně průčelím zamíříš ven a ocitneš se přímo v lokále. Tam uvidíš sedět nějakou postavu. Ale zatím si ji nevšímáš. Toho trpasličího hostinského moc nevidíš, zrovna se schovává za sloupem a pravděpodobně něco porovnává. Do nosu se ti však zaštipne vůně slaniny a smažených vajec. Ty poznáš na tisíc honů. Dal by sis pořádnou porci. Žaludek už pranýřuješ tímto způsobem několik dní a ten hodně trpí, že nedostává pravidelný přísun potravy. Řev, který tě předtím vzbudil, ti pomalinku doznívá v uších. Začínáš přemýšlet, jestli máš u sebe vůbec nějaké peníze, kterými by jsi zaplatil.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 16:50

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Dole v lokále Ta vůně je až příliš lákavá po tom strádání cestou. Nicméně se tu nejdřív porozhlédnu. Zůstávám napůl skryt v šeru průchodu a zkušeným pohledem pročesávám lokál. Hledám jakoukoli známku nebezpečí, prohlížím si i onu sedící postavu, zda by to nemohl být onen muž z dopisu (ač je to nepravděpodobné). Jakmile se ujistím, že "nezemřu jakmile tam vkročím" :), přistoupím k výčepnímu pultu a vyčkám příchodu hostinskéhok, aby si poručil snídani. Mezitím se snažím vymyslet, jak to spatit těmi několika drobnými mincemi, co mi zbyly. Snad za to nebude chtít moc. Jinak bych mu mohl nabídnout své služby. Se zákazníky se to tu netrhne, ale třeby by to šlo... Neboj Dago, hlady neumřeš, ty padneš v boji.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 16:58

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Nemáš se zatím čeho obávat. Dole v přízemí to vypadá "bezpečně" tedy aspoň pro zatím. Muž si tě zdá se ještě nevšiml, hledí kamsi do podlahy. Když se rozhlížíš kolem vidíš dvě louče připevněné na stěnách, které osvětlují tu trochu, která je v popředí hostince. Na stěnách je pár obrazů v rohu zahlédneš krb, ale oheň v něm nehoří. Teplo trošku přichází z kuchyně, tam zřejmě bude nějaká pec, na které se dělá jídlo. Se slinou na jazyku přistoupíš po směru té lákavé vůně. U baru nervózně zasuneš ruce do kapes a hledáš nějaké drobné mince. Moc jich sebou nemáš. Zároveň přitom vyhledáváš malého trpaslíka. Ten na tebe po chvilce skelného pohledu kývne oč jako žádáš. Ani nepromluví. Zřejmě to nemá zapotřebí ani k osobám, které jsou o hlavu větší než on sám. Nějak vytuší, že si přeješ udělat snídani.

Jonelleth - 30. prosince 2008 17:12

soukromá zpráva od Jonelleth pro Rozklad. Tohle prokleté slovo mi rezonuje myslí, jak procházím ponurými chodbami neudržovaného hostince. Chátrání celé budovy, které tak podivně koresponduje s mým chátrajícím a křehkým zdravím. Je má nemoc důsledkem nachlazení, jak jsem si ještě před pár okamžiky myslel, nebo je odrazem všudy přítomného rozkladu? prolétnou mi hlavou myšlenky stejně temné, jako jsou stíny v koutech. Zašlý interiér ve mně vyvolává tísnivý pocit a stává se živnou půdou pro podobné neveselé úvahy. V duchu se přísně napomenu a soustředím se na cestu po schodech. Přesto mám pocit, že pochybovačné úvahy nezmizely a prozatím se jen stáhly do hloubi mé duše. V lokále vzaly za své mé poslední chatrné zbytky optimismu. Žádný plápolající krb a dokonce ani stopa po jiných hostech. Mlčenlivá atmosféra hostince jen přiživuje skličující dojem, kterým na mě působí celé město a zachmuřený výraz, který vyvolává na mé tváři. Když po několika okamžicích vzájemného pozorování shledám, že podivný hostinský se k ničemu nemá, unaveně se zvednu ze svého místa a opřu se o hůl. Nechci trápit svůj nachlazením zkoušený krk, v němž momentálně hoří mnohem více než ve vytouženém krbu, hlasitým pořváváním. Kromě toho mám jakýsi nepříjemný pocit, že se k tomuto místu ani příliš hlasitá mluva nehodí. Kráčím tedy k hostinskému za rytmického poklepávání konce hole o zem. Zastavím se asi sedm kroků od trpaslíka a chraplavým hlasem přeruším ticho panující v místnosti: "Mohl bych dostat misku horké vody?" Zároveň s těmi slovy vylovím z kapsy jednu minci a přidržím ji mezi svými útlými prsty volné ruky, aby na ní hostinský dobře viděl. Snad jsem se chystal dodat ještě něco dalšího, ale pronesená slova vnesla do mých plic příval vzduchu, který mě zaskočil a donutil k těžkému kašli. Upustím minci z prstů a pevně sevřu svojí hůl oběma rukama, abych odolal náhlému záchvatu, který mě div nezlomí v pase. Sotva co se trochu vzpamatuji a narovnám, vrhnu po trpaslíkovi netrpělivý pohled: "Rychle", zachrčím, stále ještě lapaje po dechu. Jestli trpaslík čekal na naléhavější pobídku k přinesení vody, můj výstup mu jí právě poskytl. Když se v tom rozlehne budovou strašlivý výbuch smích, prudce s sebou trhnu. Rukou instinktivně sjedu k jednomu z váčků a již se chystám vyvolávat ve své mysli obrazec zaklínadla, než se opět zarazím. Jen si nejsem jistý, zda to bylo proto, že jsem si uvědomil, že mi žádná bezprostřední hrozba nehrozí. Nebo proto, že s takovým smíchem by má zaklínadla nic nesvedla. Nervózně se ohlédnu a hlesnu otázku, která mi má mnohem více přinést úlevu tím, že zlomí nyní ještě strašidelnější ticho, než že poskytne odpověď. "U všech bohů, co to bylo…" Načež se otočím zpátky, abych se přesvědčil, zda hostinský odešel pro mou vodu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:18
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Jakmile se otočíš, málem se lekneš. Tvé oči se zaboří přímo do rozložitého barbara, který taktéž vyhledává svým pohledem trpaslíka. Vůbec sis ani nevšiml jeho příchodu.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 17:22
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Snídaně Co je tohle za místo, že i trpaslíci tu mlčí? Vyčkám, až mi donese snídani a položím na stůl těch několik málo mincí, co mám. Každopádněmu poděkuji a zeptám se ho: Díky... a pane hostinský, stává se často, že se tu ozývají takové zvuky, jako před chvílí?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:22

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Postava, která nemá daleko k chatrné trosce živého masa se zvedne ze židle a putuje směrem k barovému pultu. Zdá se, že si tě doposud nevšimla. Zakřičí něco chraplavým hlasem na hostinského: "Mohl bych dostat misku horké vody?" zároveň vyloví ze svých kapes nějakou minci a ukáže ji směrem k trpaslíkovi. "Rychle", zachrčí ještě jednou, stále lapaje po dechu. Na strašný řehot, který sem stále jakoby doléhá odpoví sám sobě slovy "U všech bohů, co to bylo…" načež se otočí přimo proti tobě. Nyní se jste přímo proti sobě tváří v tvář. (soukromé příspěvky můžeš psát postavě Gilmar)

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:24
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hostinský se podívá na Vás oba a odebere se pryč. Zřejmě do kuchyně. Na žádné otázky neodpovídá.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:24
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hostinský se podívá na Vás oba a odebere se pryč. Zřejmě do kuchyně. Na žádné otázky neodpovídá.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 17:31
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro rozhovor v lokále Kývnu hubenému muži na pozdrav a odpovím na jeho otázku: Nevim pane, ale todle místo je podivný. Ani bych se nedivil, jsetli se to tu děje častějc. Změřím tě pohledem. můj vzhled: dobře stavěný barbar v kožešinách, obouručák na zádech, pár jizev na pažích a na tváři.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 17:34
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro ujasnění takže trpaslík mi přines jídlo, sotva se na nás podíval a penez si ani nevšiml? vážně zvláštní. s tím trpaslíkem nebude něco v pořádku. nikdy jsem neslyšel o žádné, který mi nemluvil a ani pohledem nazavadil o peníz, který se před ním válí... a ten jeho pohled, ten byl při nejmenším taky zvláštní. takový mrtvý, bez výrazu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:37
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano - přesně tak jak jsi řekl.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 17:43
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro hádám, že doslova :) ... jak jen to zaonačit, aby i postavě došlo to, co napadlo hráče :) nevím, zda vidíš soukromé zprávy mezi hráči (předpokládám, že ano), mohl bys mi pls písnout ve skratce, jak Gilmar vypadá?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:44

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro A tobě ještě jednu informaci dlužím. Nějaký muž se v momentě kdy sis zrovna prohlížel krb tak nechal klíče na baru u hostinského a zmizel hlavním vchodem pryč. Všechno vypadalo, jako by to měl promyšleno do detailu, každý pohyb. Dveře se za ním zaklaply a pak už jsi ho neviděl. Vlastně si ani moc nevybavuješ jak vlastně vypadal. Jen to, že byl neskutečně rychlý.

Blood - 30. prosince 2008 17:49

soukromá zpráva od Blood pro Chodba Jeho odpoveď ignorujem, pretože stojím a premýšľam nad tým bastardom ktorý písal ten list. ,,A možno tu niesom jediný v červenom....'' Prejde mi hlavou no v tom ma prepurší znova ten jeho smiech. ,,Áno.. bol to ten idiot.... Usitím sa, že sa to smial práve on. Potom začujem ale jeho hlasnejší pričom zabŕda do môjho oblečenia. ,,.. a máme to tu.. hned na prveho šmatlavca na ktorého narazím.. ,,Si snáď nejako zakomplexovaný voči červenej!?'' Odpoviem rovnako podráždene pričom otočím tvár smerom na neho. Pravá ruka mi pritom zmizla v rukáve plášťa. Pevne zovriem v dlani jeden z nožov. Pre istotu. Nijako mu neprotirečím. Nedávam najavo, to, že som to či som to písal alebo nepísal. ,,A možno sa tu hľadá niečo cennejšie než sám život....'' Utkvela mi v hlave myšlienka, plán, ktorý som začal postupne realizovať. Mužove slová si moc k srdcu neberiem. Beriem ich skôr ako bláboly naštvaného chlapa, ktorý nevie čo so sebou. ,,Je otázne čo chceš ty... Možno som sa zmílil a vôbec som ti nemal hádzať ten list popod dvere....'' Otočím vtedy tvár od neho a pomalým krokom sa vyberiem na koniec chodby. ,,... ten list nebol rozkazom. Dokonca ani prosbou. Bola to ponuka. Môžeš niečo získať.. možno stratiť.. to je na tebe a na tvojom osude...'' Po týchto slovách sa nachádzam už na konci chodby, kde sa opäť na chvíľu zastavím. ,,.. domácim niesom nič schopný ukázať. Tí sa boja až moc....'' Dopoviem a začnem kráčať dolu po schodoch. Prudko trhnem pravou rukou pred seba, na čo sa ozve jemné zvonivé cinkotanie. ,,..choď za piesňou ak sa nebojíš!!'' Posledný výkrik smerujúci k mužovi pred tým, než ma stratí z dohľadu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 17:51

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano to není problém: - vzhled toho muže je v současné chvíli žalostný. Ačkoliv je tomu muži - to by jsi tak tipoval né víc než dvacet pět let. A podle všech elfích měřítek tak ještě velmi dlouho vypadat bude, než pocítí první příznaky stárnutí. Ano - zdá se, že je to elf. Jeho záda se trochu prohýbají, hůl má u sebe. Na to, že se jedná o mladíka, je to divné. Tohle by jsi čekal spíše u starce. Útlá ramena a štíhlé ruce dávají tušit, že nepoznaly, stejně jako zbytek těla, mnoho fyzické námahy, spojené s životem prostých vesničanů či měšťanů. Tomu nasvědčuje také světlá kůže prostá opálení, které je jinak běžné pro každého, kdo tráví alespoň část svého času pravidelným pobytem venku. Jeho postava už ne tak vysoká jako ta tvoje je pohublá. Je spíše postavou učence, který nikdy nepovažoval za potřebné mrhat svým časem pro něco tak banálního jako jsou cvičení či radost ze sportu. Ačkoliv neoplývá kdovíjak pevným zdravím a silnou konstitucí, je až překvapivě hbitý a díky svým štíhlým a jemným prstům také docela zručný při manipulaci s různými drobnými předměty, zejména s mincemi. Toho sis mohl všimnout i u baru. Jeho ostře řezaný obličej s vystouplými lícními kostmi může stejně tak dobře patřit hubenému člověku, jehož připomíná stále více. Hladce oholené tváři vévodí orlí nos, jež obklopují dvě tmavě hnědé a hluboké oči. Ve chvílích nezájmu zůstávají ledabyle bezvýrazné jak vyhaslá pec, avšak čas od času, když narazí pohledem na něco zajímavého, rozzáří se jako náhle rozhořivší uhlíky a stejně tak rychle pohasnou, když zájem opět zmizí. Gilmarova tvář je, navzdory jeho nízkému věku, poznamenána únavou někoho, kdo si příliš odpočinku nedopřává a na čele se mu rýsují první jemné, předčasné, vrásky. Sem tam je milosrdně zakryje neposedný pramen jeho kratších havraních vlasů, který se na okamžik vymaní ze společnosti svých druhů a spadne mladíkovi do čela. Vlasy také po většinu času skrývají špičaté boltce Gilmarových uší.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 18:00
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro - jinak postava tohoto muže má na sobě cestovní plášť hnědé barvy, nyní je však trošku do tmava, bude to také zřejmě tím, že je navlhlá po včerejší deštivé noci.

Gripo Horne - 30. prosince 2008 20:27

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Chobda Rozhovoru těch dvou si skoro nevšímá. Pokouším se zamyslet se nad významem toho všeho. Proč někdo napsal ten dopis? Co tím sledoval? Je vůbec směřován k nám? Musím si to ještě safra promyslet... Ale co tady. Půjdeme společně najít toho Šarlatového. Když sem zamyšlený moc nekoukám kolem sebe. Ale postavy před sebou sjem si všiml. Stuhnul jsem jako v křeči, když jsem uslyšel ten smích. Jako by po něm v těle ztuhla všechna krev a v hlavě mozek zmrzl. Snad to bude jen takový přelud.... pomyslel jsem si. Vyrazili jsem společně z pokoje. Já jako prostřední člen osazenstva. Ten člověk před námi, to není dobré znamení... Držím se raději zpátky a Ruka instinktivně sevře dýku.

Gripo Horne - 30. prosince 2008 20:28

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Chobda Rozhovoru těch dvou si skoro nevšímá. Pokouším se zamyslet se nad významem toho všeho. Proč někdo napsal ten dopis? Co tím sledoval? Je vůbec směřován k nám? Musím si to ještě safra promyslet... Ale co tady. Půjdeme společně najít toho Šarlatového. Když sem zamyšlený moc nekoukám kolem sebe. Ale postavy před sebou sjem si všiml. Stuhnul jsem jako v křeči, když jsem uslyšel ten smích. Jako by po něm v těle ztuhla všechna krev a v hlavě mozek zmrzl. Snad to bude jen takový přelud.... pomyslel jsem si. Vyrazili jsem společně z pokoje. Já jako prostřední člen osazenstva. Ten člověk před námi, to není dobré znamení... Držím se raději zpátky a Ruka instinktivně sevře dýku.

Gripo Horne - 30. prosince 2008 20:28

soukromá zpráva od Gripo Horne pro Chobda Rozhovoru těch dvou si skoro nevšímá. Pokouším se zamyslet se nad významem toho všeho. Proč někdo napsal ten dopis? Co tím sledoval? Je vůbec směřován k nám? Musím si to ještě safra promyslet... Ale co tady. Půjdeme společně najít toho Šarlatového. Když sem zamyšlený moc nekoukám kolem sebe. Ale postavy před sebou sjem si všiml. Stuhnul jsem jako v křeči, když jsem uslyšel ten smích. Jako by po něm v těle ztuhla všechna krev a v hlavě mozek zmrzl. Snad to bude jen takový přelud.... pomyslel jsem si. Vyrazili jsem společně z pokoje. Já jako prostřední člen osazenstva. Ten člověk před námi, to není dobré znamení... Držím se raději zpátky a Ruka instinktivně sevře dýku.

Atargul - 30. prosince 2008 21:12

soukromá zpráva od Atargul pro další den debil Celou noc se mi zdálo o dešti, nestačilo že jsem včera promoknul jako pes, ale i zsát se mi o tom musí. Ten sen byl ukončen zemětřesením a já se probudil s mokrou tváří na zemi a to za zvuku ďábelského smíchu, který vydával můj spolunocležník. Musel přijít v noci, nezaslechl jsem ho, moje hloupost, mohl mě klidně zabít, jsem jako malý kluk.. Já blbec, klidně si tady usnu a ani si nedávám pozor, jestli někdo spí ve stejném pokoji nebo ne. Už ztrácím soudnost, blbnu ze samoty. Moc věřím lidem, nikdy se mi to nevyplatilo, tak proč s tím teď začínám? Otřu si obličej a zabodnu své oči do zad toho kašpara, který odchází. Kouknu na stůl, v noci tam ležel nějaký dopis, teď je pryč. Ale ten pošud něco odhazuje, je to ono? Zvednu se a obléknu si svoje hadry, vycpávanou košily, kožené kalhoty. K pasu meč a do vysoké jezdecké boty dýku. Své plavé vlasy svážu stužkou a sehnu se pro ten dopis. Muž v šarlatové? To je červaná? Asi ano... Hmm, co mi asi přinese? Nejprve krysy, potom muž v šarlatové. Za nocleh jsem platil včera večer, vyjdu z hospody a vydám se hledat toho, kdo hledá krysobijce.. Zaklínač je na tuto práci ten nejlepší. Město je malé a špinavé. Nemám náladu si ho prohlížet, rychle sehnat peníze a naplnit si trochu břicho. Hledám dědictví zaklínačů, abych znovu vzkřísil nás cech, náš druh, naše životy.

Jonelleth - 30. prosince 2008 21:15

soukromá zpráva od Jonelleth pro Vidíš před sebou mladého, asi dvacetiletého muže, kterak se ztěžka opírá o hůl. Přestože je oblečený do tmavě hnědého pláště, neukryje tím svou pohublou postavu. Výmluvně jí prozrazují jeho štíhlé, téměř dívčí prsty. Zpod pláště prokukuje brašna a různé váčky, jež má mladík připevněny důmyslnými šňůrkami k opasku. Pramen tmavých, havraních vlasů mu padá do čela. V pobledlé tváři s hlubokými hnědýma očima se mu zrcadlí směsice údivu, zachmuření a únavy. Jak domluvíš, jeho obličej se ovšem krátce rozjasní do prchavého náznaku potěšeného úsměvu. Nově příchozí mě zaskočil, až sebou bezmála škubnu. Snad je to dáno sebekontrolou, nebo silou předchozího zážitku, avšak tentokrát se již vyvaruji prudších gest a pouze zůstanu na barbara vteřinu dvě upřeně zírat, než se vzpamatuji. "Buď pozdraven, pane válečníku," pronesu jemným sípavým hlasem a mírně pokynu cizinci hlavou na pozdrav, zatímco mu s náznakem úsměvu opětuji zkoumavý pohled, jímž si mne měří. "Ano, podivné – a také ponuré," dodám vzápětí, poté co si otřu ústa kouskem látky, jenž jsem zrovna vylovil z jedné z kapes. Můj hlas zní již o něco méně sípavě, ale vkradl se do něj neklidně vážný tón a také po úsměvu už není památek. "Vskutku podivné…"zamumlám a odmlčím se na moment. "Že jsem tak nezdvořilý, pane, ale ty zde přebýváš delší čas?" zeptám se muže nevzrušeným hlasem. Přitom se po očku se ohlédnu do míst, kam zmizel trpaslík, naslouchaje jedním uchem zda nezachytím nějaké zvuky, které by nasvědčovaly tomu, že se jal splnit můj požadavek.

Jonelleth - 30. prosince 2008 21:44
	soukromá zpráva od Jonelleth pro V takovém případě jsem se tedy vzdálil od krbu pár okamžiků potom, co se za mužem zavřely dveře a šel jsem k baru, abych si prohlédl ty klíče. Spokojil jsem pouze s pohledem, do rukou jsem je nebral. Techn.: Pročítám správně, že trpaslík tam v tu chvíli ještě nebyl přítomen. Kdyby byl, nešel bych tam a dával bych pozor, zda si je neodnese.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 21:49
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Otázka, chceš tedy vyjít chodbou (tam by jsi potkal nějaké lidi) a pak se vydat do lokálu (odevzdat trpaslíkovi klíče od pokoje) a pak se vydat pryč z hostince ? Mimochodem, spoustu věcí tak přeskočíš. Ale chceš to tak udělat ?

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 21:53

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Vezmu si snídani a mírně zaváhám, jak naložit s mincemi na pultě. Nakonec si jednu vezmu zpět. Ne pane, zahnalo mě sem včera k večeru to psí počasí. Jediné suché místo široko daleko, jak se zdá. řeknu trochu nepřítomně, dívaje se za hostinským do kuchyně. Vidím, že i tys přišel nedavno, opět pohlédnu na tebe a pokynu zpátky ke stolu, kam se následně přesunu a usadím se tak, abych měl dobrý přehled po místnosti. Ze zad shodím velký meč a opřu ho o desku stolu tak, aby byl rychle po ruce, kdyby ho bylo zapotřebí. Svůj vak s vybavením pověsím na opěradlo židle. Jinak už nemám nic jiného krom kožešin na sobě a nože u opasku. Posadím se a přivoním k jídlu na talíři. Božské, zašeptám. Tak přisedni, jestli chceš, nenech se pobízet. usměju se na tebe. podrobnější popis: Vypadám jako nějaký horal. Silý a urostlý, oděný do kožešin, které zajisté slouží i coby zbroj. Podle toho, co málo mám u sebe můžeš usuzovat víc, co jsem zač a na co nejvíce spoléhám. Má mírně hranatá tvář je lemovaná vystouplými lícními kostmi záplavou jako uhel černých vlasů, stažených vzadu, a krátce střižené bradky stejné barvy. Tváři vévodí dvě pronikavé tmavé oči a nejenou zlomený nos. Také je však vidět, že jsem se delší dobu neholil. Ze sbírky mých jizev si můžeš všimnout jedné hlubší a širší, co se mi táhne přes levé rameno. Musela to být ošklivá rána. Víc se o mě od pohledu říct nedá.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 21:56
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano, v tom problém nevidím, tohle neporušuje zásadu o opožděné reakci - každopádně jsi u baru, takže jsi pohledem zavadil o ten klíč, má na sobě vyryto číslo 9.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 22:12

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Za pár okamžiků ti také trpaslík přinese lavór horké vody, ještě se z něj kouří. Je zajímavé, jak rychle dokázal splnit tvé přání a přitom ještě vyhovět barbarovi postavit mu na stůl číši červeného vína, tác s chlebem a vejce se slaninou. Neřekl při tom jediné slovo. Ale nevypadá, že by byl úplně němý. Akorát mu zjevně po ránu není do mluvení. Navíc ho asi také moc nepotěšil ten zvuk linoucí se s horních pater domu.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 22:14
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro jen dodatek k PJ: Přemýšlím co s mincemi na pultě: Když si je vezmu zpět, ten trpaslík to zřejmě nepozná... Ale nejsem tu od toho, abych ho okrádal. Nejsem zloděj. Vezmu si zpět právě jednu minci. Pro štěstí.

Jachk Markus Mun - 30. prosince 2008 22:15

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Na schodech Kráče ke schodišti, hlavou mi vrtá celá ta událost – však všechny tyto myšlenky z hlavy vymetou zvuky, které jsem zaslechl. Chvíli nevím, jestli slyším snad ozvěnu hlasu svého Spojence, jak jednotně říkám svým zdrojům, či snad jde o něco pozemštějšího. Zastavím se na úpatí schodiště, rukou se přidržím stěny a přimhouřím oči, abych se snad lépe dokázal naladit na vlnu zvuku. Však brzo si všimnu, že dole někdo postává, a tedy je možná on tím, kdo mě natolik rozhodil. Černé vlasy, štíhlá postava… ten mladík ode mě z pokoje. Věnuju mu rychlý zkoumavý pohled. Právě jsem objevil další dílek. Není obyčejným mladíčkem. Zná toho víc, bleskne mi hlavou další poznatek. “Zdravím tě, jdeš na snídani?“ přehraju si v hlavě jeho otázku, jakoby to byl další rébus. Ve všem je hádanka. Jeho postoj, jeho výraz. Jen tam stojím a znovu jej kaštanově hnědýma očima shlédnu. Musí mu být z mého váhání jasné, že se mi něco nezdá, že právě luštím jeho chování. Úsměv... projev usmíření. Ruce za zády... znak čistých úmyslů. „Nemusíš se bát“... před čím mě varuješ? Ještě nepatrnou chvíli je můj výraz strnulý, než se konečně rozjasní a já se upřímně pousměju. Dostal jsem ho. Lhář narazil. Na jiného. “Vaši vstřícnost považuji za velice příhodné gesto vzhledem k tomu, kde jste strávil dnešní noc,“ naladím na novou vlnu. “Abych pravdu řekl, značně mě zarazilo, že pocházíte z krajů, kde nemáte ve zvyku okrádat spící, však přesto si musíte dávat pozor, co na vás číhá za temným rohem. Zda otázka, nebo odpověď.“ „Mun, jméno mé. Ruku vám však nepodám, nezlobte se, pane. Není to vaše vina. V posledním týdnu totiž trpím ekzémem, který se rád a věru hbitě přenáší dál.“ Usměji se ve znaku víry v pochopení. Zatím jsem se však nehnul ani o jediný schod směrem k němu. Snad jsem se o něm v tuto chvíli dozvěděl příliš nato, abych se vystavil jeho dlouhým rukám. “A teď, pokud dovolíte, rád bych se ještě vrátil do pokoje, uvědomil jsem si, že jsem tam zapomněl… svůj… prsten,“ ospravedlním se a věru spěšně odkráčím zpět vstříc svému pokoji, aniž bych čekal, jak zareaguje. Možná se prostě bojím, že bych musel vymýšlet další lži, možná spěchám.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 22:16
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Zaslechneš zvuky, které přicházejí zpoza tvých zad, přičemž napřažená ruka tvého souseda stále čeká na stisknutí. Postavy za chvíli budou u Vás, zdá se, že se vydávají stejným směrem jako ty. Do přízemí. domu. Do lokálu. Dát si dobou snídani.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 22:19
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Dobře, rozhodl ses, vyrážíš zpět do svého pokoje. Cestou mineš několik lidí v chodbě, nejprve nějakého šílence v masce s červenými šaty, pak muže s pestrobarevnou košilí a vzápětí další dvě osoby. Zdá se, že se tady těch brzy vstávajících objevilo po ránu nějak více.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 22:28

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Dobře napíšu to jinak. Trpaslík ti úslužně donesl pohár, krásný, číši. Ve kterém se zračí červené víno podle všeho. Postavil ti ho na stůl bez hlesu jakéhokoliv slova. Pak ti k tomu přinesl ještě tác obdařený chlebem, možná i sýr tam vidíš a pak tam k tomu máš ještě smažená vejce a slaninu. Všechno to krásně voní. A je to k nakousnutí. Všimneš si také, že tomu shrbenému mladíkovi trpaslík nedonesl jídlo, ale namísto toho mu přinesl lavór (takovou větší mísu) vody. Ještě se z ní dýmí jak je vřelá.

Droghar - 30. prosince 2008 22:32

soukromá zpráva od Droghar pro Chodba pod schody Ačkoliv je ten smích celkem nepříjemný, svůj úsměv nijak nezměním a zamávám mu. Možná se potkáme na snídani. Otočíím se na patě a bez jediného dalšího slova odcházím do prostorů baru, jídelny, nebo čehokoliv jiného, čím jsem to včera večer při cestě nahoru do pokoje prošel. Vážně bych měl spát častěji. Únava mě nutí nevšímat si drobných detailů, které se po nějaké době jeví jako nadmíru důležité a ve své podstatě celkem důležité. Například zda budu jíst v putyce, jídelně, nebo budu já sám něčí snídaní. Jakkoliv nechutné by to pro danou osobu bylo.

Droghar - 30. prosince 2008 22:39

soukromá zpráva od Droghar pro Pod schody To snad nemyslí vážně! V mém nitru to vře a je až zázrak, že jsem po něm to kouzlo nemrštil rovnou. Jeho vyhýbavý postoj dává znát, že se něčeho bojí a že možná prokoukl mou velepromyšlenou past. Zas si toho moc nenamlouvej, na tohle by ti skočilo leda barbarské děcko. Ještě k tomu to nejblbější z klanu. Smích přeházím se skutečným vnitřním klidem. Ten, kdo kdy slyšel nářek bánší, se jen tak něčeho nepoleká. Při mávnutí rukou ukončím ono kouzlo. Již dávno jsem našel způsob, jak jej po vyvolání neutralizovat bez nutnosti vypuštění do prostoru. Jen i přesto přijdu o většinu energie, kterou jsem spotřeboval na jeho vyvolání. Jaká škoda, že teď budu muset někoho v nestřeženém okamžiku zabít, nebo najít nějakou mrtvolu, abych se mohl cítit bezpečně.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 22:40

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vracíš se zpět do svého pokoje. To s tím prstenem byl výmysl před tím, abys získal trochu času a zjistil, že není nejlepší si podávat ruku na poprvé hned s prvním člověkem, kterého neznáš. A co mělo znamenat to jeho. Jsi otrokem tohoto domu ? S kým ten člověk tam dole mluvil ? Bylo to snad na tebe ? Ale proč by ti pak dával ruku. Snad na usmíření, či aby tě stáhl sebou do propasti, přímo ze schodů tě shodil nebo něco horšího ? Nevíš. Ale hlodá ti to opět mozek, možná by bylo nejlepší se zavřít tady v místnosti a popřemýšlet o pár věcech dříve, než ty věci překvapí tebe. Možná nebude od věci dát klíč do zámku a na chvíli se tu zamknout. Možná se podívat, jestli ten muž po sobě na pokoji něco nezanechal, co by ti pomohlo odhalit jeho motivy a nezvyklé chování. Na tvůj vkus se v tomto domě dýchá až příliš těžce.

Jachk Markus Mun - 30. prosince 2008 23:23

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Od schodiště k pokoji Jednou dvakrát se ohlédnu, jestli se snad nevydal za mnou. Noha střídá nohu v tempu pouhé rychlé chůze, běh mi připadá nevhodným. A pak ten smích! Zavřu oči a dlaně tisknu silou k hlavě, jak kdybych se snažil ten zvuk vytlačit ze svého vědomí, smazat jeho existenci a tvářit se, že jsem nikdy nic takového neslyšel. Jestli je někdo v životě velmi pověrčivý, co se týče nadpozemských vlivů, pak právě theurgové v tomto směru zcela jistě vedou. Vyhlédnul si mě nějaký démon? Chce mě snad mučit duše někoho, komu jsem za života ublížil? Drásá mě všechna ta tíha vědění o světě za oponou. Když smích konečně odezní, sundám ruce z tváře a napohled vyčerpaně se zády opřu o zeď. S prázdným výrazem sleduji texturu protější stěny. Začínám vyšilovat, uvědomím si rezignovaně. Dar se čím dál více přibližuje prokletí. Skončit to? vyvstane v mysli chmurný návrh. A pak? Nebude to pokračovat? Nebude to všechno pouze silnější a výraznější, až se stanu součástí celého celku? Zdrceně zavrtím hlavou. Můj pohled náhle vystřelí vzhůru. Nemohl jsem si nepovšimnout, že právě kolem mě zavlál červený háv. Jako bych právě nebyl na pokraji dalšího přemýšlení o sebevraždě, energicky začnu v hlavě šrotovat, odkdy jsem vlastně háklivý na lidi v červených hábitech. Než si stihnu uvědomit, že se zcela jistě jedná o sugesci z dopisu, cestu mi na okamžik překříží muž v košili a dva další za ním. Bývale bych se za ním hned rozběhl, ale na misce vah leží hádanka v dopise a ta čerstvá, kterou s sebou přinesl smích. Ta druhá mě děsí rozhodně víc, seberu se proto a konečně vyrazím na pokoj, jak jsem měl v plánu. Když vejdu dovnitř, pohledem se ujistím, že zdě nikdo nepřebývá, načež vrazím klíč do zámku a spěšně jím otočím. Cítím, jak se mé ruce klepou, jistě by se chvěl i můj hlas, kdybych se dal do hovoru. Odsunu veškerý nábytek stranou, to abych měl co nejvíce místa uprostřed místnosti, načež konečně otevřu svou brašničku, kterou často střežím jako oko v hlavě. Chvíli do ní hledím, rukou šmátrám a cosi hledám – však ta věc na sebe nenechá dlouho čekat, po chvilce vytahuji plátěný pytlík zavázaný černou koženou šňůrkou. Ve spěchu ji jen o kousek povolím, aby vznikl úzký otvor, a přejedu pokoj zběžným pohledem. Pak už jen nakloním váček, v důsledku čehož se z něj začnou sypat drsné krystalky soli. Takto pochoduji po pokoji v různých směrech, než se na podlaze vyjeví sypaný ornament neznámého poslání. Když jej kritickým pohledem shlédnu (dělal jsem jej značně narychlo, proto se mi příliš nelíbí), kývnu hlavou, zavážu váček a z brašny vytáhnu jiný, podstatně menší, však ze stejného materiálu. Odsypu z něj jen maličké množství jemného rudého prášku do dlaně, který následně zprudka nosem vdechnu do útrob svého těla. Tento rituál nedělám poprvé, dobře vím, kolik málo mi zbývá času, abych stihl odložit váček na bezpečné místo u jedné ze stěn a posadit do prázdného místa uprostřed symbolu. Můj zrak zkalní, hlavu vložím mezi skrčená kolena. Broukám si pár opakujících se slov v nepozemském jazyce, než je slyším pouze ve své hlavě. Zavřu oči. Má mysl je čistá, ničím nerušená. Prázdná, přesto vnímá. Mniši se do tohoto stavu dostávají meditací, já pomocí drog. Má cesta je pohodlnější a rychlejší. “Duše mrtvých a nenarozených, světe ve sférách, já, Chamzyryn, vás žádám o odpovědi!“ volám do prázdna své mysli a astrálu. Případný pozorovatel by mohl shlédnout pouze mé prázdné tělo, kterak se křečovitě objímá kolem kolen a v mírném záchvatu se třese uprostřed nesrozumitelného symbolu. “Smích, jež nepřirozeným byl, kolem míst, odkud já právě promlouvám, rozlehl se. Valil se chodbami, vyplnil prázdné prostory. Já ptám se vás, čí byl? A co jej způsobilo? A souvisí snad s mužem v šatech šarlatových, kterého mi souzeno hledat jest?“

Jonelleth - 30. prosince 2008 23:25

soukromá zpráva od Jonelleth pro Zatímco si barbar odnáší ke stolu svojí krmi, skloním se, abych našel a sebral minci, jež mi předtím vypadla z prstů. Naštěstí lesklý kov představuje na špínou pokryté zemi poměrně snadný cíl, ačkoliv mě viditelně netěší, že pro něj musím šáhnout do vrstvy bláta, v níž se peníz po dopadu uhnízdil. Však si také ihned, co se narovnám, otírám prsty společně se zachráněnou mincí, která záhy putuje do kapsy k ostatním. Kriticky si přeměřuji své prsty, zda jsem je dostatečně zbavil špíny, která se na nich uchytila. Snad jsem s výsledkem improvizované očisty veskrze spokojen, protože ruku opět skloním a dál si jí nevšímám. "To je pravda," prohodím k muži, jenž se právě pustil do snídaně, zůstávám však stát u baru. "Proto jsem doufal, že narazím na někoho, kdo tu je již déle. Pokud se to vůbec dá vydržet," poznamenám pochybovačným hlasem, v němž se sarkasmu nepodaří zcela zakrýt stísněný podtón, jak se přitom rozhlížím po místnosti. Bezděčně přitom hladím volnou rukou tmavé dřevo své hole, jíž stále svírám. Pak však učiním několik kroků a jdu přijmout cizincovu nabídku. Necítím se na to, abych jen bezcílně postával. Sotva co opřu hůl a chystám se posadit, zjeví se trpaslík s nádobou horké vody, takže se zase vracím sálem zpátky. "Děkuji, dobrý muži,"poděkuji hostinskému, přičemž s kovovým cvaknutím položím na barový pult peníz. Možná, že právě tentýž, který jsem před okamžikem zachránil ze spárů špinavé podlahy. Při tak velkém obnosu, který mám, je do docela slušná šance. Položím obě ruce na lavór, že si jej již odnesu. Pak se ovšem zarazím. "Snad bys mi také mohl říct, co se zde děje," pronesu tiše k hostinskému a upřeně na něj pohlédnu. Při té otázce zapomenu na příjemný hřejivý pocit, který se mi prolévá zkřehlými prsty, jež svírají misku, a do těla se mi vrátí krátký mrazivý záchvěv v podobě vzpomínky na strašlivý smích.

Jachk Markus Mun - 30. prosince 2008 23:28

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro MH: Jelikož jsme se nijak nedomlouvali na fungování astrálního světa, snažil jsem se si moc se svými schopnostmi nevyskakovat.. ;) Jelikož hrávám theurgy často, jsem zvyklý přijímat nepřímé odpovědi na mé otázky (s čímž, jak vyplývá z mých příspěvků, je notně smířena i postava, která v důsledku toho vidí cely svět v podstatě jako jednu velkou hádanku položenou astrálem), takže záleží jen a jen na tobě, kolik toho odhalíš nebo neodhalíš.. (vím, vždy to záleží na PJi, ale uvědomuji si, že theurg dokáže velice rychle rozbít zápletku pár položenými otázkami, proto jen chci naznačit, aby sis nedělal hlavu s tím, když mi prostě na něco neodpovíš.. ;)

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. prosince 2008 23:42

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Sféra odpoví: "Ano, patří muži jež křiklavé barvy nosí a smích je mu vlastní, to jeho hlasivky probudily toto místo z noci. Šarlatová barva různých kombinací nabývati může, věz však, že v lidském světě tato barva nenosí se běžně ... sféra odpoví co musí a pak odezní a vytratí se zpět odkud přišla. Zdá se, že chceš položit sféře další otázku, ale dále se ti nedaří s ní navázat další kontakt. I přesto můžeš považovat tuto odpověď za čistou a jasnou. Jsi na takové odpovědi zvyklý.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 30. prosince 2008 23:46

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Počkám, až se trpaslík opět vzdálí bez odpovědi. Tendle vypadá, že je tu dýl... říkám potichu, nakloněn k tobě. Takle asi dopadne každej, kdo tu zůstane moc dlouho. Trpaslík, nemluví a peníze ho taky nezajímaj. Divný co? Ale jak si řek, tohle místo je divný celý... Nevim, ale přiznám se, že z toho trpaslíka mám divnej pocit. Něco mi řiká, že tu něco nehraje. Obezřetně se rozhlédnu kolem.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 00:01

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se k tobě otočí a podívá se ti z blízka do očí. Pak pronese první větu. „Nejsem dobrý, pamatuj si to.“ zpoza zad vytáhne bílou osušku a hodí ti je přes volné opěradlo židle. Opět k tomu nic neřekne. Ale zjevně myslí na tvé dobro a nechce tě tu vidět v takovémto stavu. Možná se strachuje, že nakazíš ostatní hosty svou nemocí, možná jen svým nachlazním. Kdoví odkud to pramení. Při dalším pokusu o konverzaci mezi tebou a trpaslíkem nenásleduje nic jiného než odchod trpaslíka se slovy pod vousy a otočenými zády směrem k tobě. “Peníze si nech, připíšu ti to na tvůj konečný účet až budete odcházet“. Jeho hlas zní naprosto klidně a vyrovnaně, do očí ani do tváře jsi mu přitom neviděl. Ani ten zvuk té mince ho nezaujal, jako ostatní muže jeho rodu. Možná to není pravý trpaslík, stejně tak jako ty možná nejsi pravým elfem, uvažuješ v duchu. Je to čím dál zajímavější a zajímavější toto místo. Ačkoliv studené a nepohodlné jako ta kamenná podlaha, ty kamenné zdi a ten krb ve kterém nehoří. Všechno je zde v rozkladu. Vlastně když tak nad tím uvažuješ, tak se tomu trpaslíkovi ani nelze divit, že je takový. Možná by jsi se měl přizpůsobit tomu jak uvažuje. Vůbec nevíš jak dlouho tu žije, co celou tu dobu dělá, když tu hosty vlastně ani nemá. Odkud pak ale bere jídlo a vodu ? A vůbec. Máš právo zasahovat mu do jeho soukromého života ? On se nestará o tebe, pokud se nebudeme vyloženě bavit o věcech zákazník versus obsluha a ty se zase nepleteš do jeho věcí. Nevíš jaké má záliby, koníčky, na jaký nástroj hraje, jestli má děti, ženu, rodinu. Tvé myšlenky jdou ruku v ruce s tím, jak se postupně uvolňuje tvé zápěstí a zkřehlé prsty. Cítíš, že ta horká voda není k zahození, a že má přesně ty účinky, které potřebuješ. Možná ještě přihodit pár bylinek, pak ještě použít tuto vodu na kotníky, protože chlad jde od podlahy a noh a možná se tento deštivý den ještě v dobré obrátí a ty se dáš znovu dohromady. Také tě velice potěšilo to, že máš naproti sobě aspoň někoho kdo oceňuje tvůj smysl pro společnost, byť je to válečník a né mudrc jako ty.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 00:03
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík nakonec stejně promluví - zaslechneš jen to, že o sobě mluví, že není dobrý člověk a pak také to, že peníze ho v podstatě nezajímají, že Vám to prý sečte až na konci, až se rozhodnete odejít.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 00:09

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Respektive, trpaslík se otočí k muži naproti tobě a podívá se mu do očí. Pronese se zaťatým výrazem v tváři: „Nejsem dobrý, pamatuj si to.“ zpoza zad vytáhne bílou osušku a hodí ji přes volné opěradlo židle. Opět k tomu nic neřekne. Zjevně myslí na něco jiného. Možná se strachuje, že by taková osoba mohla nakazit ostatní hosty svou nemocí, možná jen svým nachlazením. Kdoví odkud to pramení. Při dalším pokusu o konverzaci mezi ním a trpaslíkem nenásleduje nic jiného než odchod trpaslíka se slovy pod vousy a otočenými zády směrem k Vám. “Peníze si nech, připíšu ti to na tvůj konečný účet až budete odcházet“. myslím, že stejná věta, bude určitě platit i pro tebe, takže si můžeš sebrat to, jestli jsi něco položil na barový pult. Ale také to tam můžeš nechat ležet.

Jachk Markus Mun - 31. prosince 2008 00:14

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Od pokoje k lokálu Podvědomě se usměji. Jsem rád, že ze dvou hádanek se stala jedna. Jsem rád, že smích byl pozemským. Jsem rád, že konečně jsem zase o kus dál. Promnu si rukama oči, abych vyhnal všechny ty nadpřirozené esence a vlivy, ke kterým jsem se drogou přivedl. Naštěstí, vědě že spěchám, jsem se omámil jen tím maličkým množstvím, takže její další účinky budou minimální. Ano, možná zarudlé oči, možná migréna – to vše a mnohé další může doprovázet takové násilné přerušení tohohle stavu, avšak to snad nedopadne tak hrozně, jako jindy. Ještě zprudka zavrtím hlavou, abych zahnal ospalost, seberu oba váčky, co jsem použil, strkaje je zpět do brašny, načež spěšně vyrazím ke dveřím. Zaberu za kliku dřív, než si uvědomím, že jsem zamykal. V duchu se jen zběžně pokárám, otočím klíčem a chodbou vyletím směrem ke schodišti a pak dolu konečně vstříc lokálu, kam se plánuji již od svého probuzení dostat. Příliš si nevšímám těch, kteří procházejí kolem mě, jestli vůbec, na slušnost nemám čas – chápu, že může vypadat nepřirozeně, když se kudůk, kterému pomalu podle lidských měřítek sahá na pětatřicet, prohání chodbou jak malé dítě, a mohlo by to mnohé více než rozčarovat, však spěch mě tlačí kupředu.

Jonelleth - 31. prosince 2008 15:08

soukromá zpráva od Jonelleth pro Trpaslíkovo vyjádření přejdu s lhostejným výrazem ve tváři, pouze kývnutím poděkuji za nabídnutou osušku. Teprve až když se hostinský vzdálí od stolu a vydá se za svými povinnostmi, můj společník může na okamžik postřehnout, jak se mi lehce pohnou koutky úst. Společně s krátkým zábleskem v očích vyloudí náznak úsměvu, jako by mě přeci jen něco v trpaslíkově odpovědi potěšilo. Je to však úsměv prchavý a záhy zmizí, jak posunu předivo neviditelných myšlenek jiným směrem. "Nu, alespoň si teď nemusíme dělat hlavu s penězi," utrousím ke snídajícímu muži, zatímco nechám zmizet minci ve své dlani a uklidím jí k ostatním. Odhrnu záhyb pláště, odhalujíc tím svojí tmavou košili a popruh brašny, který se mi táhne přes útlou hruď. Právě v brašně cosi soustředěně lovím. V zápětí položím na stůl menší misku, ale tím pátrání očividně nekončí. Ještě se okamžik přehrabuji obsahem, než k misce přidám několik malých hnědých váčků. Nemusím se do nich dívat, znám jejich obsah nazpaměť, nadto na každém je vyšitý malý symbol, jenž se pytlík od pytlíku liší. Souběžně s tím, jak hledám vše potřebné, odpovím na společníkovo zamyšlení: "Opravdu zvláštní místo," přitakám mu se zájmem, "ačkoliv trochu zneklidňující. Mimochodem, nepotkal jsi během svého pobytu jiné hosty? Ne že by jich podobné místo mnoho přitahovalo, ale i tak bych čekal větší ruch." a na okamžik zvednu zrak od váčků k muži naproti. Jelikož donesený lavor obsahuje více vody než jsem doufal, naberu si z něj raději do své misky. Rozvážu první váček, útlými prsty z něj vytáhnu hrstičku byliny a soustředěně jí rozsypu do misky. Totéž opakuji ještě třikrát se zbývajícími váčky, než je opět schovám a z misky se začne linout nepříjemně nahořklé aroma. Znalec by rozpoznal po čichu anděliku, podběl, diviznu a lopuch. Obsah misky opatrně promíchám a nechám na chvíli stát, než se byliny dostatečně vylouhují. Mezitím využiji zbytku vody v lavor tím, že jej postavím na zem pod židli, zuji si boty a pomalu strčím prochladlá chodidla do nádoby. Ke svému spolustolovníku lakonicky podotknu na vysvětlenou: "V tom mizerném lijáku jsem nachladl," a tlumeně syknu, jak vroucí voda obejme mé kotníky. Přesto se vzápětí mojí tváří rozlije výraz dlouho odpírané úlevy, jak teplo začne pozvolna pronikat mým tělem. Úleva však netrvá dlouho, protože za okamžik se o své přihlásí i plíce a potichu, avšak vytrvale se rozkašlu do kapesníku, který jsem ještě stihl vytáhnout. Když konečně popadnu dech, vysíleně se opřu o židli. "Nemusíš se obávat, pane, pro někoho s tvým zdravím je podobné nachlazení sotva hrozbou," zasípu unaveně, abych jej ujistil. Přesto je v mých slovech je cítit odstín závisti stejně hořký jako aroma linoucí se z odvaru, který jsem si připravil. Prsty obejmu misku a začnu pozvolna usrkávat nápoj. Soudě dle toho jak se přitom tvářím, tekutina určitě nechutná o nic lépe, než páchne.

Atargul - 31. prosince 2008 15:15
	soukromá zpráva od Atargul pro Ano, chci to tak udělat.. POkud mne na chodbě někdo zastaví či se vedle mne v lokále někdo postaví a já s ním zabřednu v rozhovor, poté se má cesta zpomalí..

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 15:24

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Dobře, v tom případě hned poté co jsi vyšel z domu a dveře se za tebou zabouchly, ušel jsi asi deset kroků. Pak vyletělo z protějších domů v dešti pět šípů. Ani jeden z nich neminul svůj cíl. Padáš mrtev k zemi a tvá krev se začne mísit spolu s dešťovou vodou, která proudí ulicemi. Zřejmě si tady na tebe počkali. Ani jsi o tom nestihl zapřemýšlet. Tvá cesta zde končí.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 15:30
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Oba dva jste si ještě stačili všimnout jednoho muže, který přišel od shora a měl celkem na spěch, otevřel hlavní dveře a zmizel z hospody. Dveře se za ním prudce zaklaply.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 15:30
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Oba dva jste si ještě stačili všimnout jednoho muže, který přišel od shora a měl celkem na spěch, otevřel hlavní dveře a zmizel z hospody. Dveře se za ním prudce zaklaply.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. prosince 2008 15:53

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Rozhodneš se, že své kroky budeš směřovat do prostorů lokálu. Není to zase tak daleko jak si myslíš. Zdá se, že už odtud slyšíš nějaký hlas. Možná víc hlasů než jen jeden. Pro každý případ to půjdeš zkontrolovat. Na toho žebráka pod schody jsi nějak zapomněl a ten muž co ti ani nechtěl podat ruku to také vzdal. Zdá se, že v tomto domě ti pšenka nepokvete. Aspoň podle toho jak se to tady vyvíjí. Jinak by jsi docela usuzoval, že je to vhodné místo pro tvé zájmy. Je na takovém odlehlém místě, spousta hostů tu nechodí, ten trpaslík, podle všeho není nebezpečný a hosté se zdá se, mají víc strachu než odvahy. Teda aspoň podle toho co jsi zatím viděl. Nicméně tato představa tě opustí velice rychle, snažíš se najít tu společnou halu nebo místnost ve které se to všechno soustřeďuje. Tedy aspoň jídlo a pití. Když příjdeš do lokálu (vstup z vedlejšího předsálí nemá žádné dveře) tak uvidíš dvě postavy sedící u jednoho stolu a zjevně se spolu bavící. Jeden muž je podle všeho urostlý válečník. Odhadem by jsi ho tipoval na barbara ze severu, naproti tomu ten druhý je spíš chatrného vzezření. Nohy má namočené v lavoru a na stole má nějaké sáčky. Zřejmě to bude nějaký bylinkář nebo podomní prodavač. Ale moc to na něj nevypadá. Ten barbar který vypadá jako silný horal se zrovna chystá na snídani. Na stole má taky plnou číši čehosi. Ty tam zatím stojíš ve výklenku a sleduješ jak vypadá přízemí tohoto domu. Obecně by se dalo shrnout, že nijak valně, stěny jsou kamenné a podle všeho tlusté. Prakticky tu nejsou žádná okna, jen ty u vrchu a i těmi proniká světlo jen velmi stěží. Teď to spíš vypadá na to, že se venku zatáhlo a bude opět vydatně pršet. Dvě louče osvětlují převážně okolí baru a pár stolů před ním. Když sleduješ, jestli tu není nějaký zdroj světla a jiného tepla dostane si hned dvou základních faktů. Krb tu nějaký je, ale úplně v rohu místností. Zdá, se že je vyhaslý. Teplo však přichází ještě z kuchyně. Je tu cítit vůně slaniny. Teď možná ještě něčeho jiného, možná ryb. Na stěnách je pár obrazů jejichž motivy nevidíš v tom přítmí jsou příliš matné a nevýrazné. Na podlaze je spousta koberců jakoby přes sebe přeložených, ale povětšinou špinavých. Moc se to tu zřejmě neudržuje ani neuklízí. Na zemi jde vidět spousta špíny, šlápot a bahna. Zřejmě to je ještě ze včerejška, kdy se hosté rychle snažili dostat do svých pokojů a relativního sucha. Jinak by jsi řekl, že je to tu malé. Obří stoly tu vyloženě nejsou, většinou tu jsou stoly po dvou, maximálně po čtyřech židlích z každé strany. Trpaslíka momentálně nikde nevidíš, zřejmě bude něco připravovat v kuchyni.

Droghar - 01. ledna 2009 15:15

soukromá zpráva od Droghar pro Lokál Bedlivě si prohlížím ty dva. Hmmm... Válečník... A podivná existence s bylinkami. Velezajímavé. Hosté jsou paranoidní, krom toho to tak vypadá, že mezi nimi není žádný průměrný člověk. Žádný študák na cestách, žádný tulák, zbloudilý cestující... Každý má něco za sebou. Bude zábava. Hlavně ty místnosti. Není to tady až tak malé, jak se zdálo včera zvenčí, ale za to mohla tma, únava, spěch a déšť. Protahující se vstoupím do lokálu a pomalu se blížím k pultu. Cestou mávnu na ty dva a houknu na ně jedno: Dobré ráno. Pak u pultu zkoumám, jestli tam není nějaký gong, zvonek, či cokoliv jiného pro rychlé upoutání pozornosti.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 15:24
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vstoupíš do místnosti. Stejně za sebou slyšíš kroky, takže tě budou zřejmě následovat i další osoby, které šli po schodech. Hledáš nějaké známky nějakého gongu či zařízení, které by se dalo použít jako upozornění pro obsluhu, ale bohužel nic takového nenacházíš. Trošku tě zklamalo, že tě nikdo nepřivítal, alespoň co se týče pohostinnosti.

Droghar - 01. ledna 2009 16:19

soukromá zpráva od Droghar pro Lokál Po delší chvíli čekání pokrčím rameny a sednu si stranou ke stolu. Dívám se za pult a čekám, kdy se objeví obsluha, abych si mohl objednat něco ke snídani. Asi se blíží někdo další. Nu, co se dá dělat. Tak si prohlédnu zbytek cvoků v téhle díře. Musím ale uznat, že zde mají vcelku robustní stěny. Je to spíš menší pevnost. Otázkou je, zda je to takto stavěno, aby se nikdo nechtěný nedostal dovnitř, nebo naopak, aby se nikdo nedostal ven? V obou případech by se to mohlo stát dobrou základnou. Pokud už to někdo jako své stanoviště nevyužívá. Že by se mě konečně chytily megalomanské chutě nekromantů? Nadvláda nad jednim městem, vlastní nemrtví služebníci, pracující na polích, ze kterých plyne bohatství pro jednoho... Ahem... K čemu by mi to bylo? Navíc bych musel hrozně řešit časové plány pro všechny ty otroky a služebníky. To si spíš udělat dům hrůzy a odejít pryč. Nechat tady prázdnou barabiznu zamořenou nemrtvými a po světě pouštět zprávy o tom, jaké tady není bohatství. A pak jen sbírat zprávy o tom, jak se to tady celé promění v popel. Zdá se, že pokaždé, když se začnu nudit, začínám vymýšlet co největší pitomost, abych svou mysl zabavil. Tak jako tak čekám, mám hlad a jsem lehce nakvašený, protože mám náhodou dobrou náladu a nikdo na mé pokusy nereaguje.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 01. ledna 2009 19:18

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Trpaslíkova odpoveď mě překvapila. Snad ani ne to, co řekl, ale spíš to, že vůbec promluvil. Třeba má jenom blbej den, třeba sou na tomhle místě všechny takový. Nicméně já zatím nemám důvod k nespokojenosti, s chutí se cpu snídaní, zatímco můj společník si připravuje jakýsi odvar. Moc ho nesleduju, zřejmě si také chystá nějaku svojí snídani. Podle jeho tělesné stavby není divu, že by se živil pouze podobnými bylinnými dryjáky. Na jeho otázku však vzjlédnu od jídla. No, několik lidí sem zahlíd tam nahoře, mávnu rukou k hlavnímu schodišti (ne směrem, odkud jsem nejspíš přišel). No, vážně nevypadá moc dobře. Tak jako nezdravě. Klepe se jak ratlík. No jo, chlape. To chce občas pořádnej žvanec, porádnej flák masa a ne žádný kořínky, pak vydrříš všechno. Odsunu prázdnou misku a zbytek chleba strčím do torny. To já se hnedtak něčeho nebojim. Já přežiju všechno. ušklibnu se a dozazím zbytek vína v poháru. Říhnutím poděkuji za tu dobortu a pohodlně se opřu. Zbystřím, když se u paty scodiště objeví další osoba. Když však muž tak rychle opustí hospodu, jen pokrčím rameny. Asi ho vyděsil ten chechot. Pak se ale zaměřím opět na tebe. Sleduji, jak tam schoulený srkáš odvar. A co ty? Co tě přivedlo do týhle divný díry? zeptám se napůl se zájmem, napůl, aby řeč nestála.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 19:41
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Pro upřesnění. Jídlo bylo výborné. Osoba která opustila hospodu není ta, co se nachází nyní u vstupu do lokálu. Ten člověk, který opustil hospodu, to bylo ještě o trochu dříve, než tam vůbec přišel.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 01. ledna 2009 20:56
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro sedím u stolu s Gildorem někdo odešel a pak asi přišel Droghar, ale o tom jsi zatím nic nepsal jak budeme řešit případný dialog ve třech?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 20:59
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Případné další dialogy, které budete chtít řešit soukromě, jedině ke mě do pošty. Navíc zde udělám jedno malé opatření, které předejde veškerým dalším problémům.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 21:03

Ti co putovali chodbou případně měli namířeno do lokálu do něj právě přicházejí. Stručný popis přízemí hostince. Jsou tu dvě louče, sotva hoří a osvětlují přední část baru. V rohu místnosti je kamenný krb. Na podlaze jsou koberce, ale válí se tu spousta prachu. Po stěnách jsou nějaké obrazy s víceméně nevýraznými motivy. V krbu nehoří, je vyhaslý a studený, jediné teplo zde proudí směrem z kuchyně. Cítíte vůni jídla. Místnost není veliká, ale pár stolů se tu najde. Strop je zde poměrně vysoký, zdi jsou kamenné a vypadají, že budou tlusté. Hlavní vchodové dveře jsou zavřené. Moc na ně nejde vidět, jsou v přítmí. Trpaslík si momentálně někam odběhl, zřejmě pracuje na přípravě jídla pro své hosty. V místnosti jsou momentálně tři lidé, ale za chvíli se tu sejdete všichni. Takže od této chvíle, zde můžete hovořit veřejně, pokud budete sami chtít. Uslyší to ten, kdo je v hostinci. Kdo bude chtít mluvit soukromě, platí předchozí pravidla.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 21:09
	Ach, málem bych zapomněl, nejsou tu skoro žádná okna, jen ta vysoko. Jsou vesměs úzká. Těmi prosvítá ta trocha světla. Momentálně však světlo ubývá, déšť se zřejmě venku začíná více projevovat. Zvláštní kombinace, ale v těchto dnech ne až tak neobvyklá.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. ledna 2009 21:29

Za chvíli se vynoří hostinský, malý trpaslík. Snad už také vytušil, že se mu tu konečně hrnou hosté, kteří už zajisté zasedli ke svým stolům. Obtěžkán tácy na jedné i na druhé ruce, na nich talíře s vejci a slaninou, kusy sýra a zeleniny. K tomu chleba. Vůbec nic neříká, jen chodí mezi stoly a rozdává jídlo. Zdá se, že za chvíli přinese i pití. Do řeči se moc nemá. Zjevně se nerad baví s hosty, ačkoliv by to mělo být jeho povinností, v tomto podivném domě tomu tak není.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 01. ledna 2009 21:32

V lokále, u jednoho stolu stranou Právě jsem dosnídal a sedím spokoleně opřený s rukama za hlavou. Není nad to, se po ránu dobře nadlábnout. na stole přede nou leží prázdná miska důkladně vytřená krajícem vhleba a prázdný pohár. Po mé pravé straně vyčnívá nad desku stolu jílec velikého meče, jenž je tam opřený tak, aby byl rychle poruce, kdyby bylo třeba. Já sám jsem vysoké a rozložité postavy, oděn v kožešinách. Mé pronikavé tmavé oči si právě zkoumavě prohlížejí skupinu přicházejících osob. Jak vidno, vypadá to, že právě dorazili ty lidi, o kterejch sem ti řikal. prohodím ke svému hubenému spolustolovníkovi.

Droghar - 01. ledna 2009 22:28

Hostinec - přízemí - lokál Vstoupil jsem dovnitř mezi prvními a sjel jsem pohledem dva muže sedící spolu u stolu. Dobré ráno! Houkl jsem na ně, ale dál jsem si jich nevšímal. Došel jsem až k pultu, kde jsem chvíli postával a hledal jsem něco, čím bych upozornil hostinského na svou přítomnost. Jelikož jsem ale nic takového nenašel, přesunul jsem se k jednomu ze stolů, kde jsem se pohodlně usadil a díval se s trochu děsivým úsměvem do prázdna, dokud se neobjevil ten mlčenlivý trpaslík s jídlem. Tichý trpaslík... To zní skoro jako opilec abstinent. Ale zdá se, že v praxi to funguje mnohem lépe. Pokrčím rameny a pustím se do vajec se slaninou, sýra, cibule, chleba... Prostě pořádná a vydatná snídaně. Možná jsem mohl zkontrolovat, jestli to není otrávené. Zasměji se v duchu, když si vzpomenu na ranní příhodu se spolubydlícím, který přede mnou doslova utekl, než aby mi potřásl rukou. Nijak mi to ale nezabrání v důkladném vychutnání si dnešní snídaně. Po dvou dnech konečně pořádné jídlo. Nedivím se, že jsem byl po ránu tak neskutečně rozlámaný. Vzhled: absolutně tuctový člověk průměrného vzrůstu (skoro 180 cm), černé vlasy (spolu s obočím a řasami stejné barvy i jediné ochlupení). Věk by se dal odhadnout tak na 19, při pohledu do očí se vkrádá na mysl otázka, zda na mě není něco zvláštního. Duhovky jsou jasně zelené s několika zvláštními černými žilkami. V určitých okamžicích mají na člověka trochu neobvyklý lesk, ale což, jeden by mohl říct, že se mi někdy dávno přimíchal do rodiny elf. Zvláštnostmi jsou černé obrazce na obnažených částech těla - vypadají jako nějaký druh tetování. Dále tři souběžné jizvy na pravé tváři. Na sobě mám vysoké boty a kalhoty z odřené, ošoupané a již značně znehodnocené kůže, dále pak košili a kabátec černé barvy. Vše napovídá tomu, že majitel již zažil lepší časy.

Jonelleth - 01. ledna 2009 23:33

soukromá zpráva od Jonelleth pro V lokále u stolu, ještě než přijdou hosté Teplá voda na nohy je sice příjemná, ale nic se nemá přehánět. Takže zatímco můj společník si vychutnává poslední sousta snídaně, vytáhnu nohy z lavoru a osuším si je, abych se zase mohl obout. "Příjemná lázeň," prohodím, když odsouvám lavor stranou, "konečně jednou voda, která na mě má pozitivní účinky," a na tváři se mi vyloudí hořký úsměv. Těžko říct, zda je to tím páchnoucím odvarem, který piji; nebo jen prostě mám trochu svébytný smysl pro ironii. Když lokálem proběhne chvátající muž, div se celý nepoleji odvarem, který málem usrkávám. Obrátím se, abych se pořádně podíval proč je třeba takový spěch, ale to už je neznámý pryč, jak oznámilo klapnutí dveří. Položím misku na stůl, zatímco si kapesníkem suším ústa, protože jsem z překvapení nabral větší doušek, než jsem mohl vypít. Pohlédnu na spolustolovníka: "Nu, to bychom jednoho měli," pronesu v narážce na naši předchozí rozmluvu o dalších hostech, "ale zdá se, že nás opouští. Popravdě, není se tolik zase čemu divit," utrousím s pohledem upřeným na zchátralé stěny a s tichou, avšak výsměšnou ozvěnou strašlivého smíchu v myšlenkách. Raději oklepu hlavu, abych nepříjemné vzpomínky zahnal. Bylinný nápoj skutečně nechutná kdovíjak úžasně, ale vypadá to, že mi přináší přeci jen nějakou úlevu. Již tolik nesípám. Můj hlas zní sice stále trochu tiše, ale zároveň se v jednotlivých slovech rýsuje jemná melodičnost, která mezi lidmi, zvláště pak muži, není právě běžná. Chvíli jako bych uvažoval nad barbarovou odpovědí. Pouze se kysele ušklíbnu, když si uleví říhnutím. Nakonec však nic neřeknu, ani na říhnutí, ani na barbarovo sebejistě znějící přesvědčení o vlastní neporanitelnosti. Chvíli se tak rozhostí nejisté ticho, které prolomí opět můj společník. Tentokrát již odpovím okamžitě. "Totéž, co tebe, pane. Déšť, ten proklatý déšť, který jako by nikdy neměl dost," snad mě ta nevesele znějící poznámka přivedla k dalším myšlenkám, a proto jedním dechem pokračuji. "Četl jsem o místech na této zemi, kde vytrvale prší i několik měsíců v kuse. Dávní učenci tomu říkají monzunové deště." Hovořím tiše, ale rychle a se zřejmým zápalem. Vypadá to, že jsem rád, že mám nějakého posluchače, kterého mohu obdařit učenou přednáškou. Ať už o ní stojí, nebo ne. "Leckdy se nedá vyjít ven celé dny nebo i týden, než se na deště utlumí. Jen na pár chvil, a pak pokračují jako by nepřestaly…" utnu výklad náhle, když mi konečně dojde, jak pesimisticky a nevhodně má slova zní s ohledem na právě panující počasí. Raději se tak zavrtám do svého pláště a oběma rukama svírám misku s nápojem.

Jonelleth - 02. ledna 2009 00:35

V lokále, u stolu vedle muže v kožešinách Mohutnému muži dělá při snídani společníka útlá, do pláště zachumlaná postava. Jakmile v kožešinách oděný muž cosi prohodí, druhý se obrátí ve směru jeho pohledu, aby si mohl příchozí lépe prohlédnout, zároveň se tím sám vystavujíc zbytkům světla, které se v místnosti ještě snaží vést boj s temnotou. Vypadám mladě, odhadem na dvacet let. Havraní vlasy mi neposlušně spadají do čela, pod nímž rýsují hluboké, tmavě hnědé oči. Dle pobledlé barvy kůže soudě, asi jsem v minulosti mnoho času na slunci netrávil. Celkově nepůsobím, že bych právě překypoval zdravím. Ostře řezané rysy a vystupující lícní kosti jen umocňují dojem z mé nevelké a hubené postavy. Ani tmavě hnědý, objemný plášť nemůže zamaskovat útlá ramena svého vlastníka. Dole zpod pláště vystupují tmavě šedé nohavice kalhot a pohodlně vyhlížející cestovní boty. Ostatní přinejmenším prozatím zakrývá plášť, který si kolem sebe tisknu přivinutý jednou paží. Před sebou mám rozloženou snídani, ale moc jsem jí zatím nedal. Na okraji stolu ještě leží přeložený ručník – a co je pozoruhodnější, stranou na zemi u židle je položen jakýsi lavór. O svůj bok mám opřenou rovnou poutnickou hůl. Vypadá na poctivou práci, avšak prostou viditelných ozdob. "Pozdravení tobě, poutníku," odpovím s drobným zpožděním příchozímu na pozdrav, jelikož jsem si jej několik okamžiku se zájmem prohlížel, jako bych cosi hledal. Můj hlas zní trochu sípavě, avšak zároveň se jím prolíná jemná melodičnost. Na člověka, především muže, poněkud nezvyklé. Jelikož se zdá, že se tmavě oděný host dál o společnost nezajímá, obrátím se zpátky ke své snídani a uzobnu sousto slaniny. Ke svému společníkovi prohodím již o něco tišeji: "Tak jsi měl pravdu. A tentokrát se třeba zdrží o něco déle než ten minulý," pronesu s náznakem spikleneckého úsměšku ve tváři a zabodnu pohled do dveří hostince.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 02. ledna 2009 01:06

U stolu stojícího stranou Po očku sleduji všechny příchozí, aby mi náhodou něco neuniklo. Ale nijak okatě, prostě jen dávám pozor, co se kde děje, zvláště v naší blízkosti. Přitom pokračuji v tichém hovoru se svým společníkem. Usměju se nad Gilmarovou poznámkou a oplatím mu jeho spiklenecký úšklebek: Tydle namaj tolik naspěch. Třeba se zdrží aspoň na snídani. Pak ale má tvář při pohledu z okna zvážní: A ty myslíš, že to venku jsou ty mozu-něco deště, co si řikal?... To by vysvětlovalo ten několikadení chcavec. Zamyšleně si mnu bradku, to pomyšlení, že by lilo třeba týden, se mi vůbec nezamlouvá.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 02. ledna 2009 01:15

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro dotaz na budovu, ve které se necházíme: zajímalo by mě, jak je ta budova velká a rozlehlá. alespoň podle toho, co Dagobert mohl zjistit. Viděl tu stavbu přinejmenším zvenku. Předpokládám (dle dosavadních informací), že velkou část přízemí zabírá lokál (prostorná a vysoká místnost, možná s několika sloupy kvůli statice) a bude tam i kuchyně a možná další, menší místnosti. Vím, že do lokálu vedou jedny hlavní schody a pak někde stranou by v přilehlé místnůstce mělo být to schodiště, kterým jsem sešel já. Zajímalo by mě, jestli ta schodiště pokračují ještě někam výše než do prvního patra, kde jsou pokoje. Jestli má bodova pater víc, nějaká boční křídla atd... Možná to není důležité, ale já rád vím, kde se pohybuji. Naživo není problém to nakreslit a rychle vysvětlit, ale s hraním takhle po netu nemám zas tak moc zkušeností. Raději hraju jinak. Ale zkoušim to :)

Raznak Kwertamakil - 02. ledna 2009 10:51

Chodba -> Lokál Nevšímaje si strachy ztuhnuvšího kudůka za sebou, vykročím chodbou jako Bloodův stín. Při tom chechotu mne také zamrazilo, vida pak ale toho šílence na chodbě, drží se mne spíše pocit opovržení než strachu. Můj maskovaný doprovod má zjevně tytéž názory, narozdíl ode mne je ale hodlá říci nahlas. Zastaví u toho chlápka a leccos do něj hučí, ten si z toho nic nedělá a ještě jej považuje za Šarlatového. To mne ještě nenapadlo, přiznávám.. Ale mám takový dojem, že tahle červená není ten správný odstín. Pár kroky doženu odkráčivšího Blooda, stihnu ještě hodit opovržlivý pohled po tom šaškovi. "Asi by sis měl pořídit jiný plášť.. příteli.."zaváhám mírně při oslovení. "Jestli ten dopis dostali všichni na pokojích, budou tě za Šarlatového považovat.. Ať už chceš, nebo ne.."pokrčím rameny. Vem si příklad ze mně, černá je univerzální..ušklíbnu se pro sebe a sejdu po schodech jako první. Čile, zlehka, seběhnu schodiště, na posledním stupni zpomalím a takřka důstojně sestoupím na podlahu lokálu. Pohybem rozevlátý plášť mi sklouzl z ramenou a drží jej nyní pouze jednoduchá spona u krku, zajišťující stálou přítomnost kápě před obličejem. Je tak zjevné, že pouze tvář má skrýti, nikoli celou postavu. Je tedy možno vidět, že jsem oblečena v obyčejném úboru lovce - prostá košile s rukávy tak dlouhými, že ani při ruce skrčené není vidět více než špičky prstů, dlouhé nohavice a vysoké kožené boty, mnohými cestami již vcelku zdupané a opotřebované. Stažený jsou páskem stejné spony jako plášť, jedinými dalšími ozdobami jeho jsou pouze dlouhý meč a dvojice dýk, houpající se při boku. Váčku nevidno. Trup pak je zahalen ještě obyčejným koženým korzetem, kterýžto však sloužit může spíše pro okrasu, nikolvěk k obraně. Levý rukáv dříve zmíněné košile jest pak lehce zkrácen a na předloktí opatřen návlekem koženým se třemi kovovými pruhy na vnější straně, kterýchžto oprýskanost a lehké zohýbání mluví o využití v boji, ať už je jakékoliv. Pak již pouze přes rameno přehozený mám luk, v pouzdře vedle toulce uschovaný. Věk lze dle postavy určit opravdu špatně, možno mi hádat tak před třicítkou. Jsem průměrné výšky cca 180 centimetrů, poměrně hubená, pod vrstvou oblečení se však občas vyrýsuje jakýsi sval a pohyby též svědčí o určité obratnosti. Nebýt černého pláště, nejspíš bych zapadala do nezajímavé části přísedících, nesálá ze mne ale dojem, že bych tento doplněk nosila pouze z touhy nějakým způsobem ozvláštnit svůj zjev. Patrné je, že důvod mám, ať už je co skrývat, či nikoli. Došlápnuvši takto na podlahu lokálu, rozhlédnu se kolem a posečkám na svého "společníka". "Neposadíme se? Tamhle v rohu je ještě volný stůl.." Docela mi vyhládlo..

Blood - 02. ledna 2009 11:56

Prehodil som si kapucňu cez hlavu aby mi ju zahalila a jemným nenápadným švihom som schoval dlane navzájom do svojich rukávov. Takto som zastavil pod schodmi a obzrel sa dozadu. Čakal som presnejšie na tu slečnu v čiernom. Ostal som teda stáť pod schodmi až dovtedy kým prešla okolo mňa. ,,Čo ty vieš?‘‘ Snažil som sa jej názor mierne spochybniť práve touto vetou. Moju mimiku tváre nevidela, teda to za pokus stálo. Začínalo mi byť už úplne jedno čo bolo v liste a kto tu kde je, či je psychopat alebo trpaslík. Chcel som sa odtiaľto čo najrýchlejšie dostať preč. Počkal som kým dotyčná prešla až do lokálu kde bolo toľko ľudí a ja som sa pobral na tej malej chodbe mierne do boku. Vtedy mi vrazil do nosa nepríjemný smrad, ale prírode sa rozkázať nedalo. ,,Musím si odskočiť...‘‘ Prešla mi hlavou len jedná jediná veta. Prešiel som teda bližšie hľadajúc podľa toho smradu záchod. Netrvalo to dlho. Aspoň nie tak dlho aby som to pustil do nohavíc. Po hľadaní záchoda som sa s radosťou zbavil všetkých mojich nadbytočných tekutín, ktoré som v sebe držal asi už od včera večera. Po chvíli mi smrad začal zarezávať do nosa až moc, preto som sa pobral od tiel bez zbytočných rečí a konštatovaní preč. Postupne som sa dostal znovu ku schodom kde som stál pred tým. Nakukol som pomaly do lokálu a očividne sa v ňom nachádzalo viac ľudí než pred tým ako som si odbehol. Aspoň som si to tak myslel. Možno aj preto sa pod mojou maskou vyčaril nepekný úškrn. Nenápadne som sa otočil a pomalým tichým krokom som sa vybral znova po schodoch hore. Šialenca som nezbadal medzi nimi ale on aj tak nebol dôvod môjho pobratia sa hore. ,, Tam je až moc ľudí na moje gusto.. idem sa poprechádzať ešte hore...‘‘ S takouto myšlienkou som vyliezol schodmi za tým účelom že preskúmam ďalšie poschodia. Ak nejaké nájdem. Najem sa neskôr. Keď tam tých ľudí bude menej.

Jone O´Drail - 02. ledna 2009 13:57

soukromá zpráva od Jone O´Drail pro Hostinec Muži v červeném už nic neříkám, jen na něj hledím. Buď je opravdu chytrý, nebo je jen blbec, který si hraje na chytrého. Stejně jako každý blbec nemusí být ve skutečnosti tak hloupý, jak vypadá. Nad touto myšlenkou se pousměji. Červený, maskovaný muž pokračuje po schodech do lokálu, já však stojím opřen o zábradlí tiše pozorujíc ho i jeho doprovod. Sleduji ho z vrchu, vidím, jak opouští lokál a poté se vrací opět na schodiště. Při té příležitosti se schovám za roh a vytáhnu jeden z nožů. Když poslechnu nášlap na poslední schod, vymrštím se zpoza rohu a nůž zastavím jen pár centimetrů od Červeňákova krku. Druhou rukou ho chytnu za rameno a přitáhnu za roh. Přimáčknu jej ke zdi a nožem mu přejíždím po puse, bradě a krku. Přitom než začnu mluvit párkrát zamlaskám, pozoruji ho znuděným pohledem. “Milý příteli, nejsem tak vymaštěně tupý, jak vypadám. Stejně jako tenhle nůž, to sám jistě cítíš, hmm? Přejděme k věci, mám takový návrh. Ty mi řekneš, bez šaškáren, co nabízíš, nebo co si vlastně chtěl tím dopisem říct, dřív než to řekneš někomu dalšímu a já tě na oplátku tady na tomto místě nepodříznu. A radím ti, příteli, opravdu, opravdu ti radím - řekni mi pravdu, protože... věz, že já svá slova plním!“ šeptám mu téměř do ouška a při posledních slovech zajedu nožem trošičku hlouběji a na jeho kůži se objeví ta známá, červená tekutina.

Blood - 02. ledna 2009 19:25

soukromá zpráva od Blood pro Hostinec Zamyslený vkráčam na schody. Pod maskou ale stále cítim ten divný smrad, no neviem si to vysvetliť. Od záchodov sa nachádzam dosť ďaleko. V tom ma niekto pritisne ku stene. V tej chvíli ma objal pot a strach, pretože som vôbec nečakal niekoho hore, nieto ešte že so mnou niečo spraví. Potom čo začujem cinkot čepele o keramiku mojej masky, potom jej čepeľ pocítim na krku. Pomaly prehltnem a snažím sa ukludniť. Opriem si čelo masky o stenu a vydýchnem si. Mojím telom začne niečo prúdiť. Niečo viac než len krv. Napĺňa mi to žily a rozširuje sa mi to po tele. Je to moja mágia a dotyčný to môže ucítiť mojim zvýšeným tepom. Rukami nijako nehýbem. Mám ich rovno pustené popri tele. ,,Ja nepoznám teba ty nepoznáš mňa. Tu nemôžem prísť a vyvesiť na steny mesta plagát s ponukou. Tu nie... Rozoslal som ten list viacerým a dokonca som ho hodil na zem aj v miestnosti kde som sám spal. Je to hádanka a ja si musím byť istý tým, že ten koho požiadam o pomoc nebude len tak niekto....‘‘‘ Odpoviem celkom kľudným, mierne roztraseným hlasom. Na chvíľu som sa odmlčal no potom som pokračoval. ,,Život tu nie je ľahký. A vôbec nie taký aký je v okolitých mestách. Sám si mohol zbadať, že to tu nerozkvitá. Ľudia sa v noci boja vyjsť na ulicu... Je to na tebe. Vylúšti hádanku alebo to odignoruj. Kvôli takýmto nepodstatnostiam podrezávajú len idioti...‘‘ Odpoviem mu už dosť zachvátený pre svoju vec, pričom v poslednej vete roztrasenosť v mojom hlase mizne. ,, To ma malo napadnúť už na začiatku že narazím na niečo takéto‘‘ Pomyslím si a čakám na reakciu toho chlapa.

Jonelleth - 02. ledna 2009 23:11

V lokále, u stolu "Monzunové deště," jemně doplním tápání svého společníka. Kvapně zhltnu ještě jedno či dvě sousta, načež odsunu talíř stranou, nechávaje na něm ještě zhruba polovici netknuté snídaně. Sotva co si otřu ústa, vrátím se k položené otázce. "To by sice vysvětlovalo," pronesu zaujatým tónem, svědčícím o tom, že ta myšlenka má možná cosi do sebe. Pak se ovšem zarazím a lehce zavrtím hlavou na výraz nesouhlasu. "Já si to ovšem nemyslím. Přírodozpytci tvrdí, že monzunové deště se vyskytují zpravidla v mnohem jižnějších zemích než je tahle. Zdejší kraj je na podobný jev příliš chladný a postrádá patřičnou vlhkost vzduchu. Ani jsem nečetl v žádné z kronik, že by letopisci podobný monzunový déšť zaznamenali. A taková událost se nedá jen tak přehlédnout...," pokračuji ke svému posluchači. Jsem tak zabraný výkladem, že nově příchozí dívce věnuji sotva více než jen letmý pohled. "... neřekl bych tedy, že tohle je monzunový déšť, avšak netuším, jak dlouho ještě může pokračovat," uzavřu nakonec rychlý výklad, ačkoliv do hlasu se mi vkradl vážnější tón, než když jsem zprvu začínal. Otevřu ústa, že bych snad ještě něco dodal, ale namísto toho se tlumeně zakuckám, neboť svižné tempo přírodovědné přednášky mi vzalo téměř všechen dech. Pár okamžiků se tak otřásám náporem postupně ustupujícího kašle, než se vzpamatuji. Mrzutě se zatvářím, jak se v duchu napomínám za svou nerozvážnost, s níž jsem se pustil do výkladu, zapomínaje na svůj handicap. Raději tak popadnu svojí misku a jedním hltem do sebe obrátím zbývající dávku nelibě páchnoucí tekutiny.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 03. ledna 2009 17:50

Nějakej chytrej ne? Mozu nebo monzu, to mi příde úplně stejný. Porstě prší. poznamenám napůl pro sebe a mávnu nad tím rukou. Otráveně nahlédnu do prázdného poháru a zvednu se ze židle. Zvednu svůj vak i meč, který si pak opřu o rameno. No, já zamířim zase nahoru... řek bych, že se uvidíme. kývnu ještě na Gilmara a vydám se směrem k baru a druhému schodišti. Procházím mezi ostatními hosty. kráčím pomalu, ale rozhodně a přímo. Má zachmuřená tvář se zlomeným nosem bývá dostatečnou maskou pro to, aby po mě nikdo nic nechtěl. Zdánlivě si jich příliš nevšímám, ale opak je pravdou. Zajímá mě hlavně jejich výzbroj: meče, zahalená zápěstí, o něž se nikdo neopírá, kvůli skryté dýce... atd. Bez zbytečných pohledů a váhání opouštím místnost po dobré snídani.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 03. ledna 2009 18:00

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Průzkum budovy (btw: dík za info) Vyrazím opět schodištěm, po kretém jsem přišel. Cestou se dívám po nějakých dveřích, které by vedly do dalších místností v přízemí. Pokud na nějaké narazím, zapamatuju si to, ale nepůjdu do nich. Nechci budit žádnou zvláštní pozornost lidí v lokále. naopak, je třeba využít, že všichni, tedy skoro všichni, jsou zrovna na snídani a trochu se porozhlédnout kolem. Jejich pokoje mě tak moc nezajímají. nelze soudit druhé jen podle toho, co nosí s sebou, a existuje pouze jeden zaručený způsob, jak poznat, co soupeř umí. Vyzkoušet si ho v boji. Ale ne teď. Nejsem přece žádný vrah. Není důvod... prozatím. Bude mě zajímat zejména, zda se dá někam dostat z prvního patra, a jestli jsou tam jenom pokoje nebo i jiné místnosti. To spíš odhadem. Lézt do žádných nebudu, pokud bych si myslel, že to pokoj bude. Také si dám pozor na toho podivného muže s krvavou maskou.

Raznak Kwertamakil - 03. ledna 2009 18:08

Lokál Běž si..ušklíbnu se za Bloodem, který, vrátiv se z toalety, alespoň dle smradu, kterým načichl, a uleknuv se té spousty lidí v lokále, zdejchl se zase do horních pater, aniž by jakkoli zareagoval na moji nabídku. Odevzdaně opustím kryt schodiště a vydám se k volnému stole, na který jsem předtím upozorňovala - přes celý lokál. Neohlížím se vpravo vlevo, jen tiše proplouvám mezi stoly a odkývnu si hostinského, aby mi také přinesl snídani. Mimoto se snažím vyhnout hromotlukovi, který se vydal po opačné trajektorii. Zlomený nos a omezený slovník.. Kdo to asi bude... ušklíbnu se, upírajíce na něj pohled o něco déle, než na ostatní obecenstvo lokálu. Posadím se pak zády ke zdi, čelem, tedy spíše štěrbinou kápě do lokálu. I během jídla kmitám pohledem po místnosti. Vrozená opatrnost..

Jachk Markus Mun - 03. ledna 2009 19:16

Lokál “... v lidském světě se tato barva nenosí běžně...“ zopakuji si pro své obohacení poslední poznatek. Jasně chápu, co vyjadřuje, však v jaké podobě se projevuje v praxi? Snad je...? Ne... To přeci nemůže. Nebo ano? Může? znejistím, když v duchu vyslovím další myšlenku. Však mi začíná být jasné, že hledat svůj cíl v lokále je poněkud pošetilé, leda že by i on chtěl nalézt mě. Zavrtím hlavou, zatímco spěchám skrze chodbu a konečně i schodiště směrem k lokálu. Do místnosti tak konečně vpadne malý človíček s velice rozrušeným výrazem v obličeji. Podle jeho vzezření je jasné, že zcela jistě není trpaslíkem, však do hobitího mladistvého vzhledu má rovněž daleko – velký nos, nevzhledné obočí a nepěkné rysy říkají, že se s největší pravděpodobností jedná o kudůka. Těžko hádat, kolik mu může být, avšak v lidských měřítcích se jistě do rozmezí pětatřiceti až čtyřiceti roků rozhodně vleze. Jednoduše střižené hnědé vlasy značí, že nevnímá úpravu svého vzhledu za podstatnou, o čemž vypovídá i prodřená díra v kalhotách na koleni. Však přesto nosí dlouhý padnoucí kabát tmavě šedé barvy, který dává vědět, že si pidimužík možná nežije až tak špatně, jak se může zdát. Nebo naopak. Kromě brašny pověšené přes rameno však již nic více z jeho vzezření patrně nemůže stát za zmínku. Když bylo zmíněno, že človíček do místnosti „vpadl“, vskutku nešlo o žádné laciné přehánění – až v tu chvíli, kdy si kudůk uvědomil, že lokál není prázdný, konečně zpomalil z běhu v rozvážnou chůzi prohlížeje si nedůvěřivě všechny, kteří už stačili usednout k pár stolům. Nakonec snad téměř uprostřed zcela zastavil a bez okolků a obav o prohřešek vůči slušnosti si každého z přítomných prohlédl. Zahlédl svého spolubydlícího, rychle stočil zrak dál - pohledem se zastavil na dvojici válečníka a nevýrazného muže, nezaujmou ho – zhlédne mladou ženu v černém, však považuje ji pouze za naivní jistě osiřelou holčičku, která se vydala do světa, soudě podle její výstroje. Není zde klíč k tomu, co hledal. Uctivě ustoupím ozbrojenému muži, když se rozhodne projít směrem ke schodišti a dále se zamyslím: Kde někoho takového hledat? Ten nebude sedět ani za pultem, ani u stolu, snad ani mezi potravinami se neplánuje schovávat. Jsem bezradný. Domnívám se, že vím, čím hledaný muž je, však zcela jistě mi dochází, že vlastně nevím, kde tenhle typ „člověka“ hledat. Možná bych se mohl pokusit jej nechat najít, napadne mě, však brzy zamítnu nápad pro nerozvážné plýtvání pomocí mého spojence. Nešťastně pokrčím rameny, ještě jednou sjedu osazenstvo lokálu pohledem hledaje inspiraci, nakonec však rezignovaně sednu k nejbližšímu stolu, tvář v dlaních. Navštívila mě očekávaná migréna.

Jone O´Drail - 03. ledna 2009 19:23

soukromá zpráva od Jone O´Drail pro Chodba Vyslechnu si mužova slova a když už, už chci odpovídat přejede mnou zvláštní pocit. Trhnu hlavou na jednu stranu, pak se ale rychle vrátím, aby muž nestačil nic podniknout. Snad jako by mě někdo sledoval, co to ksakru je? Nebo je to jen iluze vytvořena magií, tohohle červeňáka? Kdo ví. Přes tento pocit být sledován se dám do řeči. “Emm? Opravdu ti já připadám jako „len tak niekto?“ hm? Neznám tvoje ideály, příteli, ale myslím, že víckrát nenajdeš nikoho tak jiného jako já. Ne že bych za to byl pyšný, ale nevadí mi to, je aspoň sranda, chuéchm.“ říkám pořád šeptem a směji se také jen tiše. “Hádanka? Hledej muže v červeném obleku, našel jsem ho, hledej artefakt blem, blem, blem, žblem, dozvíš se tím mnoho. Je v domě… Nejspíš ty, muž v červeném, než artefakt, ale kdo ví, že. Můžeme taky zkusit prohledat půdu sklep, hostinského kapsy…, proč ne?“ ušklíbnu se. “Našel jsem muže v červeném obleku, splnil jsem jednu část dobrovolného úkolu a ty mi k tomu neřekneš nic?“ zakroutím hlavou a nůž přitlačím trochu víc do krku muže.

Droghar - 03. ledna 2009 20:11

Lokál Při jídle se dívám kolem sebe a zkoumám ostatní osazenstvo. Nějak moc zájmu ve mě nevzbuzují, pominu-li hodnocení toho, jak dobře by se ten který bránil. Bojovníci... Učenci... Paranoici... Otroci... Mrtvoly? Jídlo... S chutí se zakousnu do kusu slaniny a všimnu si, že do místnosti doslova přiletěl můj spolubydlící. Hola hej! Dobrý muži! Zavolám na něj, poberu z talířů co ještě není prázdné, na co budu mít chuť a co ještě unesu a přesunu se k němu. Vlastně to obsahuje jediný talíř s vajíčkama a slaninou, pár chlebů a trochu zeleniny, aby to nebylo tak suché. Našel jsi ten prsten? Doufám, že jsi ho neztratil, nerad bych vypadal jako zloděj a určitě u sebe žádnou takovou věc nemám. Pronesu žoviálně a nakousnu šťavnaté rajčátko, až mi po bradě teče šťáva. Otřu to kusem chleba, do kterého se vzápětí zakousnu. Chceš taky? Zahuhlám s plnou pusou.

Raznak Kwertamakil - 03. ledna 2009 20:40

Lokál -> Schodiště č.2 Tak tady jsem asi skončila..usoudím při pohledu na prázdný talíř a také téměř prázdný lokál. Na chvíli ustrnu na tváři Gilmorově, neb sedím takřka naproti němu. Ledabyle se zvednu, meč zaskřípe o podlahu a odsouvané štokrle též. Vydám se ležérně, leč stejně tiše a obratně mezi stolky k baru, kde se slovy díků položím vyprázdněný talíř. Naposledy se rozhlédnu po lokálu a zamířím k přesíňce schodiště, nicméně toho špatného, nu, špatného, prostě toho druhého, než kterým jsem přišla. V chodbičce si to uvědomím, pak nad tím ale pomyslně mávnu rukou a začnu stoupat nahoru. Nu což, musí to přeci vést do stejné chodby, ale z druhé strany.. Anebo taky nemusí.. Taktéž pravda.. A vadí to? Nevadí.. Tak, tak..alespoň se projdua prohlédnu si dům..zpátky trefím vždycky.. Snad.

Jachk Markus Mun - 03. ledna 2009 20:42

Lokál Když se ozve povědomý hlas, který na svých bedrech nese oslovení věřící v dobrého muže, ještě chvíli doufám, že nesměřoval k mé osobě. Když však o stůl klepne talíř a pár dalších jídel, mé naděje se rozplynou. Jen velmi pomalu, jako bych snad chtěl něco naznačit, zvednu hlavu a zahledím se na přísedícího. “Oh, je mi to trapné, však uvědomil jsem si, že jsem ten prsten nechal doma,“ vysvětlím maje zbytky omluvného úsměvu ve tváři, když zareaguje na mou trapnou lež o ztraceném prstenu. Ty oči... “Eh...“ zarazím se ponejprv, než si uvědomím, co mi vlastně nabízí. “Ne díky, mám nahoře vlastní jídlo.“ Kývnu hlavou na srozuměnou. “Navíc,“ dodám s hloupým zdvořilým úsměvem, “tenhle styl snídaně mi příliš neprospívá.“ O co mu jde? optám se sebe sama. Snaží se být uctivým? Nebo uctivým prostě je? Vždyť jistě ví, že toho nemám o mnoho víc než on sám. Nebo neví? Nebo ví, že by tomu tak nemuselo zcela jistě být? položím si další sérii otázek. Postupně si uvědomuji, že vlastně ani nevím, co mě nutí být v jeho přítomnosti ostražitým. Možná je to právě onen důvod – nevím. Když stojím vedle nevychovaného válečníka, tuším, co mi může udělat. To samé se týče mága, rváče, hrdlořeze a dalších podobných. Ale on? Teď je však čas sehnat další klíč - ten je důležitější než potetovaný maniak, napomenu se. “A nyní si uvědomuji, že bych se potřeboval vzdálit... na toaletu, dovolíte?“ pozvednu obočí v prostou zdvořilou otázku – uvědomuji si, že nesedím s kdovíjakou společností, ale pokud jsem v tuto chvíli slušným člověkem, nejsou na místě jakékoli omluvy pro nevychovanost.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 20:51
	Někteří lidé jak rychle do lokálu vstoupili, rak z něj opět vystoupili a bleskově zmizeli. Trpaslíka od té doby co Vám přinesl jídlo ani nikde nevidíte. A zřejmě mu je to také jedno. Takže si určitě někde vzadu v kuchyni užívá své samoty. V lokále samotném zůstali vlastně už jen tři postavy. Každá od sebe má mezi sebou minimálně jeden volný stůl. Vzájemně si nepřekážejí. Snídají.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 21:34
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se opět vrátí zpátky a začne postupně uklízet nádobí, které tu vzniklo. Nově příchozích si zdá se všimne, ale ani je nepozdraví.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 21:34
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se opět vrátí zpátky a začne postupně uklízet nádobí, které tu vzniklo. Nově příchozích si zdá se všimne, ale ani je nepozdraví.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 21:34
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se opět vrátí zpátky a začne postupně uklízet nádobí, které tu vzniklo. Nově příchozích si zdá se všimne, ale ani je nepozdraví.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 21:34
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se opět vrátí zpátky a začne postupně uklízet nádobí, které tu vzniklo. Nově příchozích si zdá se všimne, ale ani je nepozdraví.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 03. ledna 2009 21:35
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Kde chceš jít na toalety ?

Blood - 03. ledna 2009 21:36

soukromá zpráva od Blood pro Chodba Mužove potrhnutie hlavou si nejako nevšímam. Len pretáčam očami pod maskou dúfajňuc, že ma čoskoro pustí. Nielen kôli tomu nožu na krku a nepríjemnéj pôze pri stene, ale aj kvôoli tomu, že sa rád pozerám dotyčným do očí. Nechcel som ho nijako provokovať, pretože podľa tejto prvej stretávky mi došlo, že nemá všetko v hlave v načistom poriadku. Potom čo vyslovil svoje slová som sa začal dosť hlasne smiať. Hlas bol silný asi ako hovorová reč, počul ho dobre, no nozýval sa tak ako ten jeho prvotný. ,,Splnil si prvú časť listu. Našiel si ma. A ty teraz povieš, že si sa nič nedozvedel?'' Môj smech trochu utíchne, no úsmev mi z pier nemizne. Našiel si prvú časť skladačky, bravo, aj by som ti zatlieskal keby som mal ako. A ty po mne chceš celú odpoveď? Prvá veta tvorila formalitu. Jej úlohou je ukázať všetkým, ktorí ju dostali, že vyriešenie hádanky v liste nieje len tak nejaký blbý vtip. Máš kopu možností. Mohol si list ignorovať. Mohol si ma začať hľadať. Gratulujem! Si prvý, z tých ktorí ma našli. Pohoreli dokonca aj tí, ktorí boli so mnou na izbe. Čo viac chceš? Život nekladie odpovede pred nos na striebornom podnose.. a toto nieje vínimka. Dopoviem, pričom sa zhlboka nadýchnem. Očividne táto odpoveď dala zabrať mojim pľucam pretože bola vyslovená, temer na jeden dych. Popri tom tom stále nehybne stál pri stene s hlavou opretou o stenu, v duchu nadávajúc na mužovu hmotnosť, ktorou ma k nej tlačil.

Jonelleth - 03. ledna 2009 22:21

V lokále, u stolu "Samozřejmě. Kdo by stejně chodil ven do sloty, že," odpovím na společníkovo rozloučení a oplatím mu kývnutí, když se rozhodne vstát od stolu. Pár okamžiků na něm ještě ulpím pohledem, studujíc kožešiny do nichž je zabalen, než zmizí z místnosti. Do lokálu sice záhy přibude nový host, ale zdá se, že ten má o společnost postaráno, takže mu nevěnuji mnoho pozornosti. Jsem rád, že mám nyní několik okamžiků sám pro své myšlenky, které se již notnou chvíli hlásí o slovo, ale teprve nyní na ně došla řada. Na chvíli se tedy ještě pohodlněji opřu do židle a zamyšleně hledím kamsi, zatímco bezděčně hladím prsty svojí hůl. Příjemný pocit hladkého dřeva mě uklidňuje a pomáhá mi lépe se soustředit, zatímco se oddávám svým myšlenkám. Vypadá to, že podřimuji s otevřenýma očima, pravidelně oddechujíc a spokojeně trávím teplou snídani. Teprve po chvilce si uvědomím pohled, jež na mě upírá dívka v černém plášti od naproti. Mírným pokynutím hlavy naznačím mlčenlivý pozdrav, zatímco si prohlížím kápi, v níž se skrývá její obličej. Mladá žena, neboť nyní se mi zdá být o něco dospělejší než-li prve, se ovšem brzy sebere a s ladnou elegancí kráčí pryč. Právě lehkost, s jakou se pohybuje, mě přiměje, abych se zaujetím pozoroval její kroky. Pak se ovšem zarazím, jak do sebe zapadnou, tedy lépe řečeno s třeskem se srazí, soukolí dvou myšlenek, a obrátím pohled zpět na desku svého stolu. Zajímavé. Přísahal bych, že předtím přišla druhým schodištěm. Nemohu tu myšlenku odpřísáhnout na sto procent, neboť jsem si ženu příliš neprohlížel, když vešla. Ale směr bych si dokázal pamatovat i navzdory tomu. Proč se tedy vydala opačným směrem? Logické by bylo, aby se vrátila kudy přišla. Jestli se tedy chce vrátit do svého pokoje. Zároveň s tím přemítám, zda si vybavuji, že by od pokojových chodeb vedly dvě schodiště dolů. A jde přesně tudy, kudy odešel barbar. Náhoda? Že by další prostory hostince, o nichž nevím? To ovšem mění situaci. Milosrdně zakryta pramenem havraních vlasů, vyrazí mi na čele vráska od přemýšlení. Vypadá to, že i kudúk sotva co přišel, má se zase náramně k odchodu. Osten pochybností se ve mne zabodne opět o něco hlouběji. Je to mojí nemocí nebo tísnivou atmosférou tohoto místa, že se z komárů stávají velbloudi? Možná má chodba skutečně jen dvě schodiště. Je běžné, aby hosté po snídani odešli. Přesto se již necítím pohodlně a připomenu si, co mám učinit. Skloním se tak k lavoru, abych vypláchl prázdnou misku od zbytku již nepotřebných bylin a pak nádobu pečlivě otřu ještě suchým koncem ručníku. Odtáhnu jeden konec pláště, abych nechal misku po krátkém zápolení ztratit se uvnitř. Kudúk již mizí u schodů. Kdesi v hloubi se cítím jaksi nepatřičně a trapně, ale zvědavost je v tuto chvíli mocnější. Vyčkám ještě několik okamžiků, upravujíc si cosi pod pláštěm, než ztěžka vstanu a opřu se o hůl. Pomalým krokem se vydám podél barového pultu ke schodišti. K tomu, jímž odešli všichni předem mnou. Vejdu do předsálí a začnu stoupat do schodů.

Droghar - 03. ledna 2009 22:53

Lokál Zasměji se a uhnu s rukama, aby mohl hostinský odnést talíře ze stolu. Pokrčím rameny a s úsměvem odpovídám svému spolustolujícímu. No, jsem rád, že se to vyřešilo. Velmi nerad bych byl neprávem podezříván z nějaké nekalosti. Nechám svého společníka v klidu odejít a opřu se lokty o desku stolu. Prosil bych sklenici červeného vína, není-li červené, pak vodu, čerstvou slepičí krev, nebo mléko. Děkuji. Požádám vcelku slušně trpaslíka a tvářím se, jako bych měl na zaplacení. Skutečné placení budu řešit, až k němu bude muset skutečně dojít. Do té doby si můžu třeba trénovat běhání. Takže prsten... A nechal sis ho na pokoji? Jasně... Jsi paranoidní až to bolí. Nechceš se mnou mluvit, cukneš sebou, když se mi podíváš do očí, máš imaginární jídlo na pokoji, pokud ho nemáš schované někde, kde jsem ho ráno nemohl vidět, utíkáš přede mnou, chlapče... A lžeš mi až moc okatě. Moc se zadrháváš v řeči a máš příliš křečovitý úsměv. Asi začnu být tvou noční můrou. Pronásledovat tě, mluvit na tebe! A co víc... Budu se na tebe usmívat. Trochu se uchechtnu a s tímto žoviálním úsměvem na rtech se rozhlížím po místnosti a pozoruji ostatní.

Jachk Markus Mun - 03. ledna 2009 23:46

Lokál “Oh,“ usměji se nejistě, “Ani zlomek vteřiny jsem vás nehodlal považovat za zloděje,“ ujistím jej doprovázen příhodným gestem, načež se konečně s vrzáním židle zvednu od stolu. “A nyní tedy, pokud dovolíte...“ nechám vyznít svou řeč do prázdna a zamířím ke schodišti, ze kterého jsem původně přišel. Můj krok je uvolněný, nespěchám. Nebo to alespoň nedávám znát. “Brzy nashledanou, pane... um... Drokare,“ prohodím, aniž bych se ohlédl zpět. Netrvá dlouho a provázen novými myšlenkami a nápady se znovu pouštím do náruče chodeb hostince. Pozor, aby sis z té výšky nerozbil hubu, můj milý...

Jachk Markus Mun - 03. ledna 2009 23:53
	soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro MH: Než budu pokračovat, rád bych trochu definoval své schopnosti, ať ze sebe nedělám munchkina a vím, co si můžu dovolit, a co ne... zvládnu v nějakém určitém rádiusu najít bytosti z jiných sfér? (nevím, jakým způsobem máš vedený sférický svět; z mého pohledu by to byli démoni, andělé, duchové, přízraky, atd..).

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 00:17
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro MH: ke mě do pošty, tady by to postrádalo smysl.

Jone O´Drail - 04. ledna 2009 10:29

soukromá zpráva od Jone O´Drail pro Chodba Když se muž začne smát, nakloním se k němu na malinkou vzdálenost, přiložím prst na ústa a zašeptám “Ššššššššššš“. Mluví dál. Poslouchám ho, avšak krčím čelo, nelíbí se mi, že se ON směje a baví, tady se můžu bavit jen já. “Pozor příteli! Pozor na svá slova, tady nebudeš žertovat, tady se nebudeš smát, nebudeš si ze mě střílet. Tady ne. To můžu jen já, to jsou pravidla, tak pozor na jazyk, nebo ti ho vyříznu.“ řeknu chladným vůbec už tak ujetým hlasem. “Dobře tedy, chceš si hrát. Ty se budeš bavit a sledovat jak my plníme tvojí hádanku. Neodpovíš mi ani, když se zeptám, proč bychom to měli dělat, plnit hádanku nějakého namyšleného debila v červeném, který si myslí o sobě až moc myslí a podle mě k tomu ani nemá důvod. Jak si můžeš být tak jistý, že tě právě teď nezabiji, že nejsem idiot, jak jsi sám řekl. A víš, co si já myslím? Myslím, že jsem idiot, jsem ten idiot, o kterém jsem mluvil, opravdu.“ mluvím rychle a muži zírám přímo do očí, na nůž tlačím čím dál tím víc a víc, myslím, že jsem se dostal pod kůži, ale taky myslím, že jsem netrefil tepnu, úmyslně, teče mi po ruce teplá, rudě červená tekutina. Když už to vypadá, že muže opravdu zabiji rychle trhnu nožem k sobě, ne že by mě něco vyděsilo. Stojím s rukama podél těla, v jedné z nich držím nůž, jehož čepel je obarvena krví. “Jsem idiot o kterém jsi mluvil, ale zabiji tě až později. Dávej si na mě pozor, červenáči. Stavím se zase někdy.“ mrknu na něj a pak odejdu. Nůž si očistím a zastrčím na své místo. Jdu dolů a sednu si k nějakému volnému stolu. Objednám si sklenku rumu i celou láhev do zásoby. Pak nějakou polévku a když ji sním, jen se rozhlížím a sleduji přítomné.

Droghar - 04. ledna 2009 11:16

Lokál S úsměvem mu přikývnu. Jen běžte, stačí, že je mokro venku. A je to Droghar, pane Mune. S Dé a Há, nikoliv Ká. Ale to je fuk, jen běžte, nehodlám vás zdržovat. Dál se usmívám a nyní opět dojde k okamžiku, kdy se mi přes oči jakoby natáhne mžurka a nabydou nelidského lesku. Takového... Mrtvolného? Páni... Cítím se trochu divně... Plácnu se přes tvář a promnu si oči. Okamžitě vypadají opět v pořádku. Co to do háje bylo? Začínám vyšilovat? Promnu si bradu, něco vezmu mezi prsty a dlouze se na to dívám. Hele ji, potvoru... Začínají mi rašit vousy. Ne... Počkat... To není vous. To je nitka. Dlouze si prohlížím tu krátkou černou věc mezi svými prsty. Takže jsem se chvíli cítil špatně a viděl jsem rozmazaně. Myslím, že se napiju a půjdu se dospat. Asi jsem to přehnal. Dál sedím u stolu a čekám na svou objednávku. Zajímalo by mě, co přesně mi přinese.

Blood - 04. ledna 2009 11:53

Chodba Sledujem muža. Pod maskou mi na tvári vznikajú vrásky a mimika jasne dáva najavo úrčité prvky zúfalého výrazu. Pocítim na krku menšie bodnutie, vtedy som stuhol a v strachu čakajúc, že mi na krku pribudne otvor som sa so strachom v očiach pozeral na muža cez masku. Táto chvíľa sa pre mna postupne stávala nekonečnou. Až zrazu ma muž pustil. Vtedy mi akoby padol kameň zo srdca a ja som si konečne po dlhšej chvíli znovu vydýchol. Sledujúc muža, ktorý sa s jeho výhražnými slovami poberá preč som si prešiel rukou po krku. Zaboril som prst do rany a pozrel naň, či je naozaj krvavá. Vtedy Som sa znovu pozrel na toho clapa vo farebnej košeli, no už z vražedným výrazom v očiach. Pomaly som chytil rúčku dýky, ktorú som mal pri opasku, ale to len pre prípad, že by sa znovu otočil. Vtedy od môjho tela až k mužovi prešiel vánok, ktorý ale nepokračoval dalej zaňho. Možno efekt mojej mágie, možno iba prievan. Bolo mi jedno ako to cítil. Trvalo to len chvíľku, potom vánok upadol a muž pokojne odyšiel.. Trochu som zatriasol hlavou snažiac sa prebrať z toho čo som zažil pred chvíľou. Znovu som sa prstami dotkol rany. tento krát ale prstami druhej ruky. Pohľad na ne vyčarili na mojej tvári len úsmev. Krv už z rany netiekla. Pomalým kľudným krokom zídem dolu a schovám sa za roh. Presne tam, kde som sa schoval aj pred tou ženou. Otočil som sa chrbtom k stene pričom som sa uistil a počkal som kým všetci z tohto miesta odídu. Odopol som upínanie pochvy na mojej dýke, vyhrnul som ľavý rukáv a pripol si ho dvoma opasaniami o predlaktie tak, aby rúčka dýky smerovala k dlani. Rukávy som mal dosť široké, teda dýka z nich až tak moc nevičnievala. ,,Oko za oko.. krv za krv..'' Prejde mi veta hlavou, pričom sa otočím a kľudne vojdem do hostinca. Pohľadom hladajúc tú ženu s ktorou som bol na izbe. Prebehol som očami po celej miestnosti, no nevidel som ju. Pospomínal som si, či nešla náhodou späť, no nikde som ju pri schodoch nevidel. V tom mi padli do očí schody na druhej strane. Vyzerali podobne, ako tie po ktorých som pred chvíľou zišiel. Vybral som sa teda k nim dúfajúc, že ju nájdem. Popri tom ako som kráčal popred pult k druhým schodom som pohľadom sledoval muža, s ktorým som si tak výborne pohovoril na chodbe. Pri pohľade naň mi jedno oko začalo vykonávať nekontrolovatelný pohyb do strán. Potom čo som prišiel k schodom som sa len usmial a odtrhol od neho oči. Vybehol som schodami hore hľadajúc tú ženu v čiernom.

Blood - 04. ledna 2009 11:55

soukromá zpráva od Blood pro Krv prestala tiecť vďaka mojej mágií. Mal som ju načerpanú vo svojom tele a s nou som zastavil krvácanie. Vánok ktorý opisujem pri jeho odchode je magická vlna ktorou zisťujem stav jeho krvného obvodu. Snažím sa na nom uchytiť trochu z mojej mágie a zistiť o jeho krvi čo najviac. Ak sa oko klepalo prudko v hostinci dalo mi tým najavo to, že sa napojenie naň podarilo, a že už o nom určité veci viem. Ak sa klepalo pomaly, tak to buď nevyšlo, alebo sa o to ešte snaží....

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 12:48
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík přinese číši červeného vína položí ji opatrně na tvůj stůl. Víno je téměř po okraj, zdá se, že trpaslíkova ruka je v těchto ohledech velice pevná. Nikde ani kapka navíc. "Vaše víno." řekne. A začíná se opět vzdalovat do své kuchyně. Ale hosté si už zřejmě na jeho divné chování začínají pomalinku zvykat.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 12:52
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Zdá se, že všichni pomalu ale jistě opouštějí lokál. Pročpak to ? Vrtá ti trochu hlavou, ale v podstatě děláš to samé jako oni. Bez zaplacení odcházíš (víš, že hostinský Vám to připíše na konečný účet). Nicméně následuješ i ostatní hosty a tentokrát opouštíš lokál schody méně používanými.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 12:56

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vyjdeš po schodech úplně nahoru, v celém domě moc světla není, občas sem prosvítí z pár oken umístěných ve stěnách. Ale jinak je zde spousta míst, které by se daly označit za tmavé. Nicméně v chodbě naproti tobě přímo kráčí nějaká vysoká postava, podle toho jak to vypadalo dole v lokále, by jsi odhadovala, že to bude ten urostlý horal. Nevypadá, že by se s tebou chtěl dávat do řeči. Chceš ho zastavit, nebo počkáš až se minete ? (jinak poznámka, chodba je relativně úzká) - ale vyhnout se samozřejmě dá, s menším otřením o druhou osobu (záleží na její konstituci v případě tohoto barbara by se určitě jednalo o nějaký menší drobný fyzický kontakt).

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 13:49
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro MH: raději mi napiš, co teďka děláš.

Jachk Markus Mun - 04. ledna 2009 13:50
	soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro MH: Zatím nic - teď odcházím, jen se mimoherně ujišťuji o svých schopnostech, abych věděl, co si dovolit.. od toho se pak až bude odvíjet má akce.

Droghar - 04. ledna 2009 14:29

Lokál Pár okamžiků ještě setrvávám na svém místě. Vychutnávám si víno a dívám se po okolí. Nepřekvapuje mě, že odtud všichni odcházejí. Není zde moc co dělat a zatím nemám náladu zkoumat prostory tohoto hostince. Vivat... Jsem znaven. Nepředstavitelné. Prostě zhola nemožné a přesto se tak stalo. Hold se budu muset jít vyspat. Dopiju, postavím číši na stůl a trochu mátořivě vstanu. Velmi rychle však ale získám zpět rovnováhu a pomalým krokem se vydám nahoru do pokoje. Tak se odehrává stejná scéna jako předešlou noc. Vysvleču se donaha, věci rozložím na židli a plácnu sebou do postele, kde se zachumlám do peřiny a očekávám spánek.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 04. ledna 2009 15:05

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Chodba v prvním patře Procházíš mezi pokoji, když tu najednou se z jednoho z nich, pár metrů před tebou vynoří obrovská postava barbara, kterého jsi před tím letmo zahlédla dole. I když je tu docela šero, máš konečně možnost si ho prohlédnout. jeho oblečení sestává z vesty sešité ze silných kusů několika kožešin a odřených kalhot z jelenice. Na zádech má zavěšen obouruční meč a u pasu nůž a kožešinou obšitý vak. Zastaví se a změří si tě přímým pohledem pronikavých tmavých očí. V jeho hranaté tváři lemované havraními vlasy a bradkou zahlédneš náznak samolibého úšklebku. Zamkne za sebou dveře a klíč strčí do vaku. Pak se vydá směrem k tobě nebo spíš ke schodům za tebou. Těžko říct, kráčí rozhodně a tobě stále věnuje zoumavý pohled. Jak se tak blíží, uvědomíš si, že chodba není dost široká (výmysl PJ) pro vás oba vedle sebe. Barbar ti kývne na pozdrav. A začne se protahovat kolem tebe. Těžko říct, zda to byl jeho záměr či nikoli, ale jedna jeho ruka se zi otřela o bok a sjela po stehně. Pak barbar pokračuje dál ke schodišti. Jen jedinkrát se po tobě ohlédne.

Jonelleth - 04. ledna 2009 16:34

soukromá zpráva od Jonelleth pro Po schodišti nahoru Stoupám po schodech nahoru uvolněným tempem člověka, který nemá na spěch. Kam bych také jinam šel? Venku by mě čekala nevlídná náruč podivného města a tolikrát proklívaný liják. V lokále zamlklý trpaslík a podivínský host. Na pokoji samota a deprimující bubnování deště. Dům mě znepokojuje a snad by bývalo nejmoudřejší zamknout se do pokoje a čekat, až déšť ustane. Ale co pak? A kdo ví, jak dlouho by to trvalo. Ne, zamítám podobné úvahy, jak kladu nohu na další schod. Je lepší vědět na čem sem a trochu si prohlednout své dočasné, byť ne zcela dobrovolné, útočiště. "Každé zrnko znalostí představuje moc. Moc nad nevědomostí," vybaví se mi hluboký, vždy poučující hlas mého lidského učitele. Hořce se přitom ušklíbnu a ačkoliv dávám neviditelnému mentorovi za pravdu, neodpustím si cynickou úvahu na jeho adresu. Chtěl bych tě tu vidět, Mistře, jak pak by ses asi tvářil na znalosti, které jeden získá namístě jako toto. Jenže mistr tu není, stejně jako má klidná pracovna, knihy a experimenty. Jen já a má magie. Nemám dopředu žádný podrobný plán, neboť netuším co vše se nachází přede mnou. Chci si pouze pozorně projít veřejně přístupné prostory hostince a zjistit kam mě zavedou, abych získal lepší přehled o celém tomhle strašném místě. "Když člověk pospíchá, běží se mu rychleji, zná-li cestu." – Ano, Mistře. Nemám v úmyslu se někam dobývat násilím. Pokud chce být Šarlatový nalezen, neskryje se v neproniknutelné pevnosti. Proto mě zajímá zejména to, na kolik dveří cestou chodbami narazím.Co dveře, to možnost. "Vyloučíme-li nemožné, zůstane nám jen nepravděpodobné." Mistr, navzdory některým svým neduhům, nebyl zase tak špatný učitel. Raději však již dávám pozor na schody, ať neupadnu. Ty minulé nepůsobily zrovna nejudržovaněji. Je mi upřímně jedno, zda cestou potkám některé hosty z lokálu, kteří odešli již přede mnou. Případné tázavé pohledy jsem připraven odbýt podle situace buď mlčením, nebo nějakou výmluvou.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 19:08

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Po schodišti nahoru: Už od momentu kdy jsi vstoupil do předsálí té budovy a světlo loučí pomalu zaniklo za tvými zády začínáš si pomaličku uvědomovat skutečnost toho místa. Toho domu. To není hostinec, nevěstinec či budova stájí, uvědomuješ si krátce poté co míjíš jedny dveře, přes které je hozený stůl s upilovanýma nohama a přibitý tlustými hřeby pečlivě napříč. Zdá se, že zřejmě latrína je mimoprovoz. Všude je to cítit starobou. Starobou toho místa. Možná i toto místo zaujalo jiné a rozhodně se budou snažit prozkoumat. Ale podle svého skromného odhadu už teď víš, že nebude lehké těžký stůl oddělat. Při své vlastní konstituci o tom rozhodně nepřemýšlíš. Raději se rozhlížíš dále napravo i nalevo, nevidíš nic jiného než pár sudů, pytlů a pár beden, některé z nich jsou převrácené, jiné mají poodkryté víko a něco z nich čouhá. Nezkoumáš nikterak jejich obsah, všechno je ve tmě, možná staré zásoby, možná dřevo. Tvým hlavním cílem je projít toto území a zjistit, zda-li zde není nic výjmečného. To slovo výjmečný začíná nabírat na pravosti s každým schodem, kterého se všímavě dotkne tvá noha. Ty schody, zjevně používané moc nejsou, aspoň ne posledích pár let, ale i přesto vykazují známky jisté staroby a stáří. Spousta prachu lze vypozorovat kamkoliv oko dohlédne, věru i stopy, které tu šly nedávno. Když na tmavé dřevo poťukáváš svou holí, kterou nosíš neustále u sebe, zdá se ti, že by jsi ji možná mohl protáhnout i zkrz. Nevíš však, k čemu by ti to bylo dobré. Navíc by se zde hůl mohla zaseknout či jinak zaklínit a to ty nechceš. Zase vyděláš hůl zpět. Není nikterak poškozena. Vydechneš si úlevou. Některé věci jsou i tak dosti ztrouchnivělé. Jak dlouho jsou zde vlastně tyto věci ? Vše se zdá jako by to tu bylo tři století. Copak se děje všude kolem ? Proč ty zdi jsou tak matné, omítka a štuky proč nehřejí ani nestudí, když se jich člověk dotkne. Že by to byla imitace ? Proč se zbytek budovy tváří, že je z kamenne zatímco tahleta část je ve dřevě ? Nevíš, možná to bylo záměrem šíleného architekta, každopádně tvé znalosti historie potvrzují to, že tato budova rozhodně nepatří do této doby. Jak svým interiérem tak zevnějškem. Co si vzpomínáš, tak navečer, když jsi se rozhodoval vstoupit a přemýšlet o noclehu tak už v té době se ti budova zdála nějaká podivná. Ale v té chvíli jsi to nechtěl řešit, déšť byl naléhavější než-li rozum. Nyní ti na mysl přicházejí jiné myšlenky, na které myslíš už od rána, ačkoliv jsi celou tu dobu dělal něco jiného a odlišného. Ať už se mozek na chvíli zabýval nachlazením těla, případně tím koho jsi potkal na snídani. Ve skutečnosti to však byl jen háv toho, zakrýt to, čím tvé tělo trpí. Není to pohublost ani nemoc. Je to spíše trýzeň a stav tvé mysli. Nyní se opět ponoříš do svého světa ctižádostivých myšlenek vědění a moci, která pramení z toho jak chápeš svůj svět. Tvůj svět kdysi býval spíše spestřením. Tím, jak tě dokázali někteří lidé odrovnávat svým přehlížením a ignorací. Nyní to není o moc lepší, než v minulosti, kdy se stali tvými chlebodárci vnešení elfové. Celou tu dobu jsi hledal někoho, kdo tě vezme jako sobě rovného. Jako tvá matka. Nic takového se ovšem nestalo. Negativismus okolí se ti po dlouhou dobu putování zarýval pod nehty jako tolik nenáviděná špína. A ty máš rád svou čistotu. Cizáctví tohoto města se naplno projevilo dole v tom lokále, v pohledu těch lidí usazenách za svými porcemi slaniny a vajec. Čirého vína. Na tebe zbyl jen hnusný odvar z bylin divizny a lopuchů. Ten pohled ignorance, nepřátelství a patolízalství, až na vyjímky se zdál jako uzazeniny a mokré nedopalky ve studeném krbu. To ten trpaslík vše umocňoval. Ano. Avšak právě ten trpaslík, ten jediný, jehož jméno ti doposud uniká, je příčinou té místní zkaženosti. Zdá se, že on je možná klíčem k celé té záležitosti ohledně toho dopisu. Proč by ten dopis nemohl napsat on sám. Ale na druhou stranu proč by to dělal. Jeho ruka je sice pevná v nošení táců a číší, avšak napsat takový dopis vyžaduje přeci jen určitou dávku vzdělanosti. Jeho s veškerou úctou za vzdělance nepovažuješ. Viděl jsi hodně lidí v oboru, tenhle by mezi ně rozhodně nezapadl. Přesto ho nedokážeš otipovat. Pochopit ho by možná znamenalo pochopit tento cizí svět a s tímto novým světem by zde pro tebe možná svitla i naděje pochopit konečně sám sebe. Možná je podobným tobě, ačkoliv je jiné rasy. Možná i on zdá se odpírá zařadit se do všeobecně fungujícího systému společnosti. Je rozpolcen. Trpí averzí na zlato a ryzí měnu, trpí pohnutkami, které nikomu nesdělí. Zjevně trpí nemocí, které se říká nevšímavost. Nepozdraví. Není však neslušný. Podal ti přeci utěrku a lavór s vroucí vodou. Zachránil tvé zmučené tělo. Udělal však jen to co musel. Nebo ne ? Dostal zaplaceno ? Zatím ne. Proč ? Protože to sám odmítl. Znamená však odmítnutí to samé jako zřeknutí se ? Otázek se od toho rána objevilo daleko více než deštivých kapek za tlustými zdmi hostince. Ano, ty zdi jsou opravdu tlusté, když na ně poklepáváš holí. Zjišťuješ, že zvuk se téměr neodráží. To by znamenalo přítomnost velkého objemu hmoty v jednom kuse stavby, zejména poctivého kamene. Té suroviny kterou mají tak rádi trpaslíci. Dále nepřemýšlíš již nad touto rasou a jejich podivným způsobem chování a uvažování. Možná je to dáno kmeny v kterých kdysi vyrůstali. Ty jsi půlelfem a s tímto stavem se musíš smířit ať tak nebo tak. Spíše se soustředíš na výstup po schodech. Tvá opatrnost je ti výsadou. Snažíš se nikde neupadnout. Postupem času přibývá věcí, které se stávají špinavějšími a kterých se dotýkáš, abys si je ohmatal zda-li jsou pravé. Nasadíš proto rukavice ukryté hluboko ve svém plášti. Vytáhneš je, jsou jemné a hladké. Na okamžik rozhostí na tvé tváři usměv. Prach na nich nebude ulpívat a ty nebudeš riskovat nečistotu. Jsi rád. V momentě když je nasadíš, uslyšíš, že za tvými zády také někdo jde. A možná nebude sám. Na začátku sis však předsevzal, že se s nikým nehodláš zaplétat do situace a budeš mlčet, případně pokračovat dále. Své předsevzetí nehodláš porušit, a proto dále pokračuješ ve výstupu až příjdeš do podélné chodby. Tam zahlédneš dvě siluety postav, které se zrovna míjí navzájem. Kdoví, možná to tak není. Všechno je zde tak temné a v příšeří. Světlo z některých bočních okenic sem sotva dopadne. Spíše by to zde chtělo chodit s loučí. Když nad tím dále uvažuješ, jsi si stoprocentně jist, že v průběhu temného dne, nebo za špinavého deště plného smogu, zde takměř nemůže být nic k vidění. Když své myšlenky posuneš ještě dále a dovolíš jim povolit uzdu, na mysl ti vytane dokonce i to, že by se zde dala spáchat za jistých okolností i jakákoliv vražda a prakticky nikdo by si toho nevšiml. Možná i tělo by se dalo lehce odklidit. V tomto domě je jistě spousta místa, kde by se ho dalo pohodlně ukrýt. A dům svého pána takříkajíc nemá. Myšlenky se ti opět přetrhnou v tom správném momentě, kdy uslyšíš další cupitání směrem z přízemí. Budeš muset jít. Možná se tam něco děje. Každopádně jsi pevně rozhodnut, že dokončíš svou okružní trasu. Jestli je to ta samá chodba jako ráno a podle všeho je, protože čísla pokojů jsou se shodují, teoreticky by jsi se měl dostat zpátky buď do svého pokoje a nebo zajímavou obchůzku opět zakončit v lokále, tentokrát však výstupem u prvních schodů. Teď už jen záleží na tom, co se rozhodneš udělat. Podíváš se ještě jednou do dáli z jednoho z náhodně vybraných oken. Vypadá to, že si dal někdo hodně záležet, aby tímto způsobem okna umisťoval. Výhled z okna je povětšinou velice špatný. Okno je zamaštěné, začouzené, vyjímkou jsou snad jen ty okna o něž se otřel kočičí ocas a které se zalesknou při správném úhlu pohledu. Při dalším postupu v chodbě cítíš, že podlaha se s tebou mírně houpe. Dřevěné fošny jsou zřejmě příliš dlouhé a i tvá lehká váha způsobuje to, že dávají najevo svou zátěž lehkým skřípěním, téměř upí. Dáváš si proto dále čím dál větší pozor kam vlastně šlapeš.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. ledna 2009 20:16

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Zůstaneš chvíli v hospodě téměř sám. Možná tu ještě někdo je, možná trpaslík a ještě někdo z přítomných hostů. Těch si však už nevšímáš. Zajímají tě jiné věci. Mnohem zajímavější, zejména pohár vína před tebou. Číše je zdobená podivným zdobením. Motivy vycházejí z trpasličího umění. Dlouze se napiješ, abys vychutnal lahodnost toho moku. Víno je bezesporu výborné, za poslední dny jsi neměl lepší. Chvíli přemýšlíš o původu toho vína. Muselo hodně dlouho zrát v sudech a ve sklepech, než se dostalo na tvůj stůl. Přičemž trpaslík rozhodně nevypadá na někoho kdo by si mohl dovolit takové víno. Muselo stát hodně peněz. Za kvalitu se platí a ty poznáš kvalitu. Sleduješ okolí. Většinou nic zajímavého. Tedy pro toho, kdo by procházel kolem, ne však pro toho, kdo je na místě téměř sám a dokáže využít času, který mu byl dán. Zahledíš se do jednoho z matných obrazů, přímo naproti tobě. Je to trochu zdálky a víno zdá se přiostřuje obraz, ač by to mělo být naopak. Víno také zahřívá tvé chladné tělo, to je momentálně tvůj zdroj tepla. Vůbec tě nepřekvapuje, že všichni z tohoto podivného místa odcházejí. Někteří vedlejšími schody, na které v tuto chvíli nejde moc vidět, protože se nachází celé téměř ve tmě. Rozhodně nemáš náladu zkoumat prostory tohoto hostince jako ostatní, kteří si snad myslí, že dokáží na něco přijít. Snad proč zrovna toto místo je tak podivné. Chvíli se podivíš nad tím, proč vlastně všichni naráz neodejdou. Zřejmě je nic netlačí a venku přeci leje. Nikam nespěchají, tedy aspoň někteří. Naposledy kolem tebe proběhl jeden a ten vypadal, že naopak na spěch má. Kdoví kde je mu konec. Možná zase zmokl na kost. Víno tě pomaličku. ale příjemně unavuje. Nabíráš ztracenou energii, kterou jsi musel vydat včera na bahnitých cestách. Dobrý předpoklad toho, aby jsi zítřejšího dne fungoval bez jakýchkoliv problémů a nabral ztracenou sílu tím dnešním výstupem. Velká část tvé moci se vypařila u těch schodů s tím záhadným Munem, či jak se jmenoval. Možná je jeho charakter opatrný a vyhýbavý, ale zdá se, že v něm bude více, než je na první pohled patrné. Měl by jsi si dát i tak pozor. Je to totiž stále všechno nejasné. Stejně tak jako v tom obraze na který se stále díváš. Avšak po třetím nebo čtvrtém doušku zjišťuješ, že to není vůbec matný obraz, ale naprosto zřetelný obraz ukazující nějaký divný stroj na divném pozadí, snad je to nějaký mechanismus či co, nedokážeš přesně určit o co se jedná. Jediné co si tvá pamět zapamatuje, že ten mechanismus je ohromně složitý, něco jako čerpadlo na vodu, nebo snad lopatky, ne, tohle je spíš řetěz, ne … zamotá se ti z těch představ a kombinací hlava. Přešlápneš prudce na zem, trošku převrhneš číši, ale ne tak, aby z něj vytekl vzácný obsah toho vína. Trošku zakolísáš na židli. Myslíš, že je nejvyšší čas na to, jít spát. V momentě kdy se pokoušíš vstát se tvá noha zaboří do jednoho z koberců a v tu chvíli ucítíš malé pichnutí na patě. Avšak nevšímáš si toho a mátořivě vstaneš. Nabereš ztracenou rovnováhu a vydáš se po schodech nahoru, rozvážně a na jistotu. Cestou slyšíš pod sebou divné klapání. Mávneš nad tím rukou a nevšímáš si toho, ten dům je prožraný červotočem. Celou tu dobu tě pichalo v noze. Zdálo se ti to nějaké podivné, ale vydržel jsi to až nahoru do svého pokoje. Tam jsi si sedl na postel a podíval se na svou podrážku. V tom momentě ti to bylo jasné. Zapíchl se do tebe jeden z hřebů spolu s malou dřevěnou destičkou. Je vcelku lehká. To dřevo se ti zdá povědomé. Je to mahagonové dřevo. Takové, které se používá na vzácné truhličky i truhly, do vzácných vykládaných skříní či komod. Kdo chce takové dřevo míti ve svém vlastnictví zpravidla si musí připlatit. Stále však nechápeš, kde se to tam uprostřed lokálu vzalo, stejně tak nikde jsi si žádného obchodníka s mahagonovým dřevem nevšiml. Nicméně destičku naštvaně zahodíš do rohu místnosti, odrazí se od skříně a dopadne na zem. Ještě ráno by jsi však přísahal, že ta skříň byla trošku jinde. Pak se však tvá pozornost stočí k malé rance. Když si vyzuješ boty zkontroluješ malou červenou tečku, která začla prosakovat. Tu ti musel způsobit hřeb. Nicméně není to nikterak fatální zranění. Proto rozložíš své věci na židli, plácneš sebou do postele, zachumláš se pouze do deky, která tam je. Spánek přichází poměrně brzy. Ve snu se snažíš vybavit složitý mechanismus toho stroje, víno stéká po lopatkách a proudí v celém tom okruhu, na konci je tvé žíznivé hrdlo a potetovaná postava, proudí ti přímo do hrdla. A ty jsi přivázaný někde na dřevěném kůlu, nemůžeš se pohnout. Kolem tebe jsou špičaté kůly a zdá se ti, že se na těbe směje postava s vykulenýma očima a místo zubů má tesáky. Avšak stále si uvědomuješ, že to musí být jen sen. Měl jsi kdysi podobné. Navykl jsi těmto představám. I pro tentokrát to ustojíš.

Raznak Kwertamakil - 05. ledna 2009 21:45

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Schodiště -> Chodba Pomalu mířím po schodech nahoru, takřka nevšímavě míjím zabedněné dveře na toalety. Do paměti se mi však rychlým tempem vrývají detaily a potřebné informace. Když schody skončí a přejdou v potemnělou chodbu, spatřím z jedněch dveří vycházet mohutnou postavu, nejspíše toho barbara z lokálu. Též mu pokynu na pozdrav, mířivše mu naproti, a přitisknu se ke zdi, aby měl kudy projít. Snad náhoda, ruka jeho přes stehno mi sjede. Nedám nic najevo, vnitřně se však otřesu..snad odporem. Úmysl, nebo náhoda? To se asi nedovím, hlavně že už je pryč..prošpikuji jeho záda pohledem a otočím se zpátky do chodby. Na malou chvíli mám dojem, že někdo stoupá po schodech nahoru, ale zdánlivě tomu nevěnuji přílišnou pozornost. Jsou-li pokoje číslovány (tedy jistě znám číslo svého pokoje), snažím se zjistit, zda jsem se ocitla ve stejné chodbě, nebo v jiném traktu budovy.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 05. ledna 2009 22:06

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Sejdu pár schodů, ale počkám si, abych viděl, do kterého pokoje ta holka vleze. Taktéž si chci počkat na toho nebo ty, co jdou odspoda, abych je potkal na schodech a ne v předsíni, kde hodlám nenápadně zkoumat ty zatlučené dveře (prostě předchozí plán pokračuje) jen si před tím zkontroluju, kde je trpaslík a jestli sedí ještě někdo v lokále.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 17:48
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Jsi naprosto ve stejné chodbě.

Droghar - 06. ledna 2009 18:50

soukromá zpráva od Droghar pro Hostinec Vychutnávám si víno. Ty barvy, které jeho chuť probouzí v mé mysli! Všechny zvuky jsou náhle ostřejší, všechny myšlenky jasnější, všechno je najednou tak snadné. Ještěže všichni odchází, takhle si můžu tu dokonalost okamžiku užít sám. Dívám se nahoru na strop. Je náhle tak blízko, stejně jako ten obraz na druhé straně. Jen je... Stále stejně rozmazaný. Ještě doušek. Proboha to je úchvatné! Na tváří se mi rozlévá spokojený výraz. A jak hřeje uvnitř. Proč jen je na tom obraze ten chladivý kov? Počkat... To znám! Je to... Tamto... Něco... Mám to na jazyku! Řetěz? Šroub? Čerpadlo? Točí se to, nebo se točím já? Hou... Málem jsem převrhl sklenici, ale ne... Víno je v pořádku. Rychle dopít, aby se náhodou vážně nevylilo. Au... Moje noha... Ale co. Nic to není. Páni, ale že je ten obraz nahlas. Klape a hučí a duní a zas mlčí... Jejku... Hřebík. Asi budu zítra kulhat. Prostě legrace. Co je s tou skříní? Asi jí narostly nožičky. Ta postel vypadá skvěle, přítulně, teple... Rychle pod deku. Co se to? Proč jde ta skříň za mnou? A jakou má najednou velkou pusu! A kolik zubů... Proč jen se nemůžu pohnout? Aha. Jsem svázaný. A mám žízeň. Jé! Ten stroj si mě našel! A jde mi na pomoc! No tak! Nevylívej to víno na strany! Moje pusa je tady! A ta skříň po mě pořád jde... Za chvíli mě sní. Ale ne, já mám větší pusu... Uááá!!! Zahuhlám náhle, až se probudím. Co se to? Kde to? Zmateně se rozhlížím kolem sebe, než mi dojde, kde to jsem. Jej... Únava je silnější a tak má hlava padá zpátky a já zamotán do deky opět padám mezi kůly, jsem drcen ozubenými koly a polyká mě obrovská skříň.

Jonelleth - 06. ledna 2009 21:06

soukromá zpráva od Jonelleth pro Na chodbě před pokoji: Kromě čerstvého nánosu prachu a špíny na podrážkách bot mi toho cesta hostincem mnoho nepřinesla. Jízlivé myšlenky vynořivší se kdesi z hlubin mi ovšem s posměšným nádechem připomenou, že je to má chyba, nikoliv hostince. Co jsem ostatně čekal, že objevím? Šarlatového přímo ve dveřích, kterak popíjí koňak a zve náhodné kolemjdoucí na návštěvu? Když však odpadne prvotní zklamání, zkusím na celou "výpravu" pohlédnout více realisticky: nyní alespoň vím, kam vedou oboje schodiště a že s návštěvou tamní latríny nemám ztrácet čas. Nějaká funkční toaleta tu přeci být musí, hloubám, zatímco opatrně našlapuji po stále více zneklidňující podlaze chodby. Raději se držím při stěně, kde tuším, že by prkna měla mít lepší opěru než-li v prostředku. Musím si později lépe prohlédnout také druhé schodiště, jímž jsem prve sestoupil na snídani. Popravdě řečeno, tahle otázka se stává docela příhodnou: ačkoliv jsem mnoho nepojedl, teplý odvar po ránu se pomalu začíná hlásit o slovo. Zatím jsem odhodlaný s návštěvou vyčkat: nepoženu se zase zpět, sotva co jsem vystoupal nahoru. Rovněž se mi nechce vracet se opět dolů tak rychle, neboť bych tím mohl vzbudit více pozornosti u ostatních návštěvníků, než o kterou stojím. Zastavím se tedy před dveřmi svého pokoje a zašátrám rukou v kapse, abych vylovil klíč od místnosti. Zdá se mi, že nejlepší bude se na chvíli zdržet ve svém pokoji. Přinejmenším si mohu procvičit několik zaklínadel ze své knihy. Pak se mohu vrátit zpátky jako by nic, spřádám v rychlosti své plány pro následující hodinu. A cestou zkusit najít toaletu, tou dobou ji už nejspíš budu potřebovat navštívit nutněji. Jemná kůže rukavic konečně narazí na kousek kovu v mé kapse a vytáhne klíč na to málo světla, které proniká malými okny. Zvláštní – nač tak nehospodárné osvětlení? Více by se hodilo pro pevnost, než hostinec. Ačkoliv jsem si nikdy příliš nepotrpěl na pobyt na slunci, nyní mi začíná paradoxně trochu chybět, když se rozhlédnu kolem a ponořen do příšeří a vytrvalého bubnování deště. Vsunu klíč do zámku a otočím s ním, abych se mohl vrátit do svého pokoje na krátkou zastávku, kterou mé nohy jistě ocení.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 21:14
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Naštěstí obýváš svůj pokoj sám. Takže nebylo problém zapadnout do pokoje. Cestou jsi minul obřího barbara, zdá se, že v chodbě byla i nějaká žena. Ve vzduchu je cítit taková trošku jiná vůně.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 21:19

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Mineš se s barbarem v chodbě. Kráčíš však dál, aby jsi se rozhlédla, kde to vlastně jsi. Teď si uvědomíš, že Váš pokoj, byl číslo 10. Ten je trošku nazpět. Možná by jsi měla zamířit. Tam, mezitím si všimneš, že projde další postava chodbou. Zdá se, že má sebou hůl a lehce našlapuje. Pak také zapadne do svého pokoje. Pokoje někde na začátku chodby. Zdá se, že číslování pokojů se zvyšuje směrem od začátku používanějších schodů a končí přesně tam, kde začínají ty méně používanější schody. Až teď si uvědomuješ, že jste vlastně vyrazili ze svého pokoje nedbaje na to, že jste se mohli dát mnohem kratší cestou, ale vlastně jste ušli celou tu chodbu. Proto si ji tak dobře pamatuješ. Navíc to pravděpodobně bylo způsobeno právě tím strašným smíchem jednoho z hostů co odlákalo Vaši pozornost. Ale není se čemu divit, ty schody jsou opravdu trošku v temnotě, takže jste je zkrátka přehlídli. Nyní se však orientuješ. Uvažuješ, co budeš dělat dále. Jestli se vrátit zpět do lokálu nebo si zajdeš zpátky do pokoje. Je to na tobě.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 21:30

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Za postavou ženy se ještě objevila další postava, ale pár momentů to bylo. Ne však mnoho. Viděl jsi onu postavu jak opatrně našlapuje napříč chodbou, nikoho si nevšímá. Nakonec se zastaví někde v dálce, zřejmě u jedněch dveří co vedou do soukromých pokojů, tam postava zašátrala po kapsách vytáhla zřejmě klíč a vklouzla do svého pokoje. Rozhodneš se však, že půjdeš dolů. Na úpatí schodů potkáš kupodivu další osobu. Zdá se, že poslední dobou se tu celkem míjíte jako zmatené krysy putující od drobku ke drobku. Bude velmi obtížné něco provést s tím zatlučeným stolem v takovém prostředí. Navíc by to mohlo podráždit toho trpaslíka, případně některého z hostů a ty přesně nevíš, čeho jsou zatím schopni. Přemýšlíš co vlastně dál udělat. Jediné rozhodnutí je však na tobě.

Jonelleth - 06. ledna 2009 21:38
	soukromá zpráva od Jonelleth pro Ještě než zmizím za dveřmi svého pokoje, dokáži rozpoznat jaká složka ve vůni převládá, kterou jsem zachytil? Tedy zda se mi zdá příjemná, nebo naopak odpudivá?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 22:09
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vůně kůže a ženského potu. Feromony, řekl bych. Vůně napětí, taktéž.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 06. ledna 2009 22:20

soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Nakouknu opatrně do lokálu. Pořád tam dva sedí. Budu muset svůj plán změnit. Pořád někdo chodí kolem. Také hledají, také neví kam se podívat... Já bych věděl. Možná by stačilo vyptat se toho trpaslíka, ale nerad bych, aby u toho někdo byl. Ještě počkám a uvidím, jak se to vyvine. Ale možná bych se mohl podívat ven. Sice tam furt prší ten monzun, zvláštní, bych řek, že to je spíš voda, ale nebylo by od věci zjistit, jak ta budova vypadá za světla a ověřit si to další patro. Navíc, kdo ví, třeba jsou někde venku schody nebo jiný vchod do jiné části. Ta chvilka na dešti mě nerozmočí Vyrazím tedy rozhodným krokem napříč přes lokál, přímo ke dveřím. Vylezu do toho nečasu. otázka: mám dát vědět těm dvěma dole, že sem šel ven, nebo jim to napíšeš ty? nechci to psát veřejně. těm nahoře do toho přece nic neni. a nechci tam nikoho z nich zbytečně potkat, i když pochybuju, že mi to nějak v pátrání pomůže... ale mohlo by :)

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 22:38

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík ti po určitém čase přinese tvou polévku. Zdá se, že je houbová. Vřelá. Pak ti vedle talíře na stůl postaví kalíšek s rumem a flašku poctivého rumu zašpuntovaného tlustým korkem. Obrátíš do sebe kalíšek jako by to bylo nic. Pocit tepla zahřeje prokřehlé tělo. Zažíváš neskutečný pocit přílivu nové krve. Ještě před chvíli krev tekla někomu pomalu po krku a nyní je to tvá krev , která proudí v těle jako by se chtěla radovat z tohoto pochmurného dne. Za vysokými okny krásně prší. Slunce už ztěží prosvítá a louče krásně dohořívají. Jaký to krásný konec světa. Je ti to jedno. Teď už se jen pořádně nadechnout a nadlábnout té houbovice a roztočíš to tady ve velkém. Kdoví co ten čerchmant tam dal za lisohlávky nebo muchomůrky a kdoví co obsahuje podezřelá flaška rumu s již vypitým obsahem kalíšku. Každopádně to tady hodláš pěkně roztočit. Chopíš se dřevěné vydlabané lžíce, kterou položil trpaslík něžně vedle keramického talíře vypadající tak z dob před dvěstě lety. Spousta žílkování, spousta trpasličích motivů. Neřešíš je. Pustíš se do jídla. HA. To je síla. Ta hřibovka je ale mazec. Pečlivě nakrájené hříbky ti sklouzávají po krku téměř samovolně, jíška jež byla v polévce spolu se skvělým peprným kořením zamíchána je jako balzám na tvou duši. Ambrózie. Vařené brambůrky lovíš téměř intuitivně a mrkvička a celer jsou dalším dílkem do geniální kuchařského veledíla. K čertu, kde se ten trpaslík naučil tak skvěle vařit ! Přísahal by jsi, že kdyby ti tam nasypal jen zrníčko něčeho co tam nepatří musel by jsi to poznat. Tahle ta věc byla neskutečná. Za chvíli je v misce prázdno. Obrátíš ji směrem vzhůru a nedbáš na dobré mravy, vylížeš ji dokola svým dlouhým jazykem. Oblízneš se od ucha k uchu, nenecháš žádné zbytky. Zachechtáš se pro sebe a říhneš si blahem. Ještě zahlédneš na jednom ze stolů čerstvý chleba. Šáhneš po něm. Je to tady přece pro všechny. Nikdo se tvé neostýchavosti nepodiví. Část drobků se rozletí po stole. Vezmeš krajíc a vytřeš chlebem poslední kapky vzácné polévečky. Talíř v podobě misky je dokonale čistý a oproštěný od veškerých nečistot. Pohodíš ho na stůl a on začne rotovat a chvíli vydává podivný opakující se zvuk. Líbí se ti. Necháš ho doznít do konce. Pak to cinkne do láhve a zastaví se na okraji stolu. Naštěstí nespadne ze stolu a nerozbije se. Chvíli uvažuješ o další porci. Tvůj žaludek mezitím zažívá slast na druhou. Chvíli přemýšlíš o tom, že budeš muset tuhle tu kombinaci rum s hřibovou polévkou praktikovat častěji. Ovšem, teď by jsi si spíš ještě dal pár loků toho rumu, nějak ti ulpěl na patře. Možná proto, aby jsi se skutečně dostal do skvělé nálady. Ta ti od rána trošku chyběla. Nikdo se tu nesměje. V tomto mokrém počasí je asi opravdu nejlepší chlastat jako duha. Ta by se možná venku také mohla vytvořit. Slunce ještě před tím svítilo, nyní už se míhá zkrze mraky jen velmi obtížně. Zvedneš svou lahev rumu a zkoušíš ji odšpuntovat. Jde to ztuha. Musíš si vypomoci zuby. Zahryzneš se pořádně do korku a chvíli ho přemlouváš ke spolupráci. V první fázi to nepřináší vůbec žádné výsledky. Na jeden moment to vzdáš a podíváš se ještě jednou z profilu na tu láhev. Že by nějaká speciální ? Je nějaká matná ... zamyslíš se v duchu, nicméně zatřepeš s ní jestli se v ní vůbec nachází nějaký obsah. Podle své váhy určitě. To tě připraví na pokus číslo dva. Zahryzneš se tentokrát skoro až u samotného hrdla, zuby vržou i na skle a ty páčíš div ti nevypadnou stoličky i oči z důlků zároveň. Čumíš přitom do protější zdi a tiše se modlíš za to ať korek povolí. Nakonec toho má dost a ty ucitíš jenom takové škubnutí. " ... P … ! " , ha, korek je venku a z láhve se do éteru vyhrne nasládlá vůně. Mmmm. Vyplivneš si korek do dlaně a položíš na stůl. Pak nahlédneš hrdlem do láhve, abys ses podíval, zda-li tam nezůstal nějaký zbytek, či zda tam neplavou mravenci případně jiná havěť. Zdá se, že ne. Obrátíš láhev vzhůru nohama a začneš nasávat. V prvním momentě tě překvapí síla toho rumu. Ten rum tu snad ve sklepení musel být celé věky ! Vždyť chutná po námořnicku. Pravý námořnický. To je kvalita pomyslíš si. Jak se ti vůbec mohl dostat do rukou ? Jeho pořízení muselo být jistě nákladné a i cena za něj musela být veliká. Ty jsi však ještě za nic nezaplatil. Ani tě o to nikdo nežádal. Jak podivné. Přesto vychutnáváš kapku po kapce, jemnou chuť neznámého druhu třtiny. Tento destilát má vstkutku lahodné vlastnosti. Jeho detaily jdou rozeznat snad v každé fázi. Vstaneš vrávoravě ze židle. Když uděláš první krok vzad cítíš zázvor, když uděláš další vpřed, ucítíš pro změnu hřebíček, ještě dva dopředu spolu s vanilkou a citrónovou chutí a už jsi přesvědčen o tom, že jsi neudělal špatně. Trpaslík je buď mistrem všech nápojů a maskovaným mágem kuchařem, nebo ty lisohlávky začínají už tak účinkovat, že už nepoznáš ani pravý rum. Ne. Druhá varianta určitě nebude platit. Tohle je zážitek, který patří do kategorie vyšší extratřída. Máš rád manýry vyšší společnosti. Sleduješ s obrovským pobavením náhodné hosty v lokále. Někteří jsou fanaticky zahleděni do zdi, přikování stejným pocitem jako ty před chvílí. Zřejmě si také objednali svou snídani. Jiní jsou zřejmě takoví nedočkavci, že lítají po celém domě jako splašení a snad hledají tajné úkryty a skrýše, kde by snad mohly být celé sudy, celé bedny takového pití. Možná už na to také přišli, že tento dům se zdá býti neobyčejným. Zřejmě tušíš, že bude celý problém to bohatství odnést pryč. No, ale možná se to honí jen v tvé hlavě. Myšlenky tě teď napadají jakékoliv. Od toho s někým si to rozdat v posteli, přes to, podříznout někomu hrdlo a nechat ho vykrvácet až po to, založit v krbu hromadu dřeva na podpal a celé to tam bez okolků podpálit ať to vyhoří do základů. "Pchééé ... " Ale tuhle myšlenku pak rychle zavrhneš, toho chlastu a dobrých věcí tady musí být spousta, jen je to tady někde schované. Byla by to škoda. Možná je tvým úkolem to celé objevit, najít a ujistit se o tom, že to bude patřit jenom tobě a nikomu jinému. Tvá posedlost se stává čím dál větší, čím více upíjíš s té ďábelsky matné láhve. Ten rum je jako hořící rtuť co se dostává do tvého těla jako hadí jed, kterou lidská krev roznáší do všech tepen. V tomto chaotickém stavu si libuješ. O tom, že by jsi teďka vypil celou láhev uvažuješ docela vážně. Ale v mysli ti trošku vzrůstá obava, že jakmile se takhle opiješ, budou tvé smysly absolutně nezvladatelné a značně nestálé a tvá opatrnost bude ta tam. Další akce proto závisí pouze na tvé volbě. Uvažuješ chvíli o tom, že si pak zajdeš na záchod, ale to jen v případě, že se ti naruby obrátí žaludek, který by čirou náhodou neustál tuhle ďábelskou kombinaci vřelé hřibovice a démonického rumu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 22:45
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro O tom, že odcházíš, dát vědět těm dvěma dole zajisté můžeš.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 06. ledna 2009 22:58
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Svalnatý barbar vejde do lokálu od západního schodiště a rozhodným krokem si to namíří přes místnost ke dveřim ven. Nijak zvlášť se nerozhlíží a nevšímá si tě. Prostě dojde ke dvěřím, otevře je a vyleze ven. Za sebou zavře.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 06. ledna 2009 22:58
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro Svalnatý barbar vejde do lokálu od západního schodiště a rozhodným krokem si to namíří přes místnost ke dveřim ven. Nijak zvlášť se nerozhlíží a nevšímá si tě. Prostě dojde ke dvěřím, otevře je a vyleze ven. Za sebou zavře.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. ledna 2009 23:11

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro V momentě kdy jsi se rozhodl vyjít ven z hostince, přemýšlíš o tom, že provedeš detailní průzkum kolem budovy, to jak vypadá, jestli jsou tam nějaké zvláštnosti. Patra, něco dalšího co by ti pomohlo objasnit význam této budovy. Avšak od té doby, co jsi popadl v ruce držadlo, pomocí kterého jsi otevřel ty dveře a ty se za tebou zabouchl jsi měl divný pocit. Diváš se kolem do prostoru před domem, nic podezřelého nevidíš, ujdeš pár kroků kolem budovy a pak se tvé kroky zaseknou. Vidíš postavu, která je prošpikováná jako cedník šípama. V tu chvíli ti bleskne hlavou, že to byl jeden z hostů, který se tady ubytoval. Udělal přesně tu samou chybu jako ty. Opustil hostinec. Prudce zvedneš svou hlavu a svůj zrak se protne spolu s padajícími kapkami deště. V tom momentě letí šest šípů vzduchem. Myslím, že nemá cenu si házet za každý zvlášť i při parametrech tvé postavy barbara. Je to snadný cíl. Žádná střela nemine svůj cíl. Byla to léčka do které jsi se chytil a už není cesty zpět. Padáš mrtev k zemi těsně vedle dobrodruha jehož krev už se dávno promísila z dešťovou vodou. Tvůj zrak naposledy ulpí na tom domě. Z pohledu země vypadá strašně a děsivě. Tvá cesta zde končí.

Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) - 06. ledna 2009 23:17
	soukromá zpráva od Erik Jönsson von Dahlberg (Švédsko) pro taky dobrý... PS.: bejt to klasický hraní naživo, hádal bych se a donutit to PJ proházet, ale tady je moc složitý se o tom dohadovat... :) ... a chápu, že jde o princip PPS.: budu držet palce Raznak, protože je jediná holka :)

Raznak Kwertamakil - 07. ledna 2009 20:40

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Chodba Nic..Vůbec..pokrčím rameny, procházeje chodbou. Dle všeho je to stále ta samá.. Do pokoje asi nemá smysl se vracet.. Půjdu se tedy nejspíše poptat na můj druhý dohad.. Tu podivnou přesmyčku v dopise.. Ve sklepě.. Stojí za to zkusit všechno..zamračím se. Zaslechnuvši kroky, otočím se, ale je to jen další obyvatel tohoto místa, který opíraje se o hůl vešel do svého pokoje. Vracím se tedy pomalu k méně používaným schodům. MH: ten dům má jen jedno poschodí, nebo jsou zde ještě schody výš?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 07. ledna 2009 22:13
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro MH: podle všeho soudíš, že to má jen jedno poschodí (ale nejsi si tím zcela jista) tam kde by to mělo být přístupné hostům, tak tam se zpravidla dostaneš.

Jonelleth - 07. ledna 2009 23:25

soukromá zpráva od Jonelleth pro V pokoji č. 2: Se zapadnutím pokojových dveří za sebou nechávám vůni ženského potu. Zvláštní, něco takového jsem již velmi dlouho necítil, neboť ženy nikdy nehrály významnější roli v mém životě. Potemnělé, zašlé laboratoře, ztichlé knihovny a uzavřené studovny jsou světem sám pro sebe. Světem, od něhož se většina lidí drží dál, ženy především. Světem, který jsem si vybral. Milenkou, v jejímž objetí jsem trávil noci mi téměř vždy bývala magie a poznání. Ženská náruč jen velmi, velmi příležitostně. Raději své myšlenky v tomto bodě vztekle zarazím. Není mi právě příjemné rozjímat o takových tématech, zvláště ne v tomto skličujícím prostředí, které již je samo o sobě dost zneklidňující. Pustím tak vůni z hlavy a namísto toho si prohlížím svůj pokoj, abych se něčím užitečným na pár chvil zaměstnal. Je to taktéž dílem z opatrnosti, neboť hledám, zda-li se něco během mé nepřítomnosti nezměnilo. Tenhle dům je na to dost podivný, napadá mě, zatímco bloudím zrakem po místnosti. Protože jsem si však ničeho nepovšimnul, zanechám paranoidního pátrání a jdu se posadit na postel. Hůl nechám opřenou o stěnu, stejně jako odložím plášť a brašnu. Z jejího lůna vylovím pečlivě zabalenou knihu. I někomu, kdo se v knihách nevyzná a v životě jich viděl jen pár, musí být jasné, že tahle byla velice drahá. Tmavě rudým deskám vévodí stříbrem vyvedený znak G. Další ozdoby sice chybí, avšak eleganci díla to nesnižuje. Snad ba právě naopak. Kniha je z těch nejlepších dostupných materiálů a listy jemně, takřka konejšivě šustí, jak zvolna obracím stránky. Stránky jsou popsány rázným, energickým písmem někoho, kdo každý tah provedl tisíckrát před tím, než se jej odvážil zapsat na přepychový papír knihy. Ostré, doleva skloněné písmo se vine stránkami, zachycujíc v sobě formule zaklínadla a popis doprovodných gest, které je nutné vykonat při sesílání. Některé zápisy jsou stručné, nevyžadující více než dvě tři slova a název zaklínadla. Jde o ta nejprostší kouzla, která mág dokáže seslat s námahou jen o málo větší, než potřebuje k lusknutí prstů. Jiná, nejčastěji se vyskytující, jsou dlouhá na pár řádků. Ta nejsložitější zabírají celý list detailním popisem, dovedeným do takových detailů, jakou intonací má být vyslovena ta která slabika zaklínadla. Jak listuji knihou, na tváři se mi rozhostí lehký úsměv klidu a míru. Ponořen do četby, poprvé od chvíle co jsem vstoupil do tohoto ponurého místa, si připadám na okamžik jako doma ve své studovně. Vlastně nemám zřejmý důvod, proč bych si měl zaklínadla procvičovat. Znám je všechny stejně důvěrně, jako muzikant zná do nejmenší podrobnosti svůj nástroj, každý jeho dotyk a tón, s nímž reaguje i na ten nejmenší podnět. Navzdory zlověstnému smíchu a zneklidňujícímu dojmu z hostince, doposud jsem se nesetkal s žádným konkrétním náznakem ohrožení, kterého bych se měl obávat. Přesto procvičuji jemná gesta. Občas se projdu po místnosti, črtajíc ve vzduchu podivné symboly a nehlasně pohybujíc rty, zatímco si v duchu odříkávám znění formule. Přesto totéž provádím každý den. Ne z povinnosti žáka, který potřebuje zvládnout nové obtížné učivo, ale s potěšením někoho, kdo jej ovládl a nyní si jej přehrává znovu a znovu, snažíc se jej dovést k bezchybné dokonalosti. Asi po půl hodině usoudím, že to by stačilo a spokojeně zavřu knihu. Pečlivě jí opět zabalím do kusu drahé látky a uložím ji zpět do brašny. Navléknu se do pláště a vezmu si vše s sebou; je na čase, abych se vydal objevit toaletu. Protože cestou jsem se přesvědčil že na tamtu se nemohu spoléhat, zkusím se cestou do přízemí hostince porozhlédnout v druhém schodišti, v tom, jímž jsem sestoupil dolů i prvně. Na okamžik postojím přede dveřmi, než opět najdu klíč. Vykročím na chodbu, zamknu na za sebou a vydávám se vstříc místům, kde doufám, že naleznu toaletu.

Raznak Kwertamakil - 08. ledna 2009 08:37
	soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Chodba Cestou ke schodům se i opatrně rozhlížím po schodišti nahoru, ale zdá se, že je hostinec pouze jednopatrový. Může být. Ale měla jsem dojem, že okolní domy byly vícepatrové.. Třeba je jenom nepřístupné.. Víc moc se o to už nestarám a vracím se ke schodišti. MH: To už bych se měla potkat s Gilmarem a Bloodem, ne?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 08. ledna 2009 18:16
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano, ano (s Gilmarem - resp. ty zatím myslím nevíš jeho jméno jste se museli minout, ale ten šel do svého pokoje) s Bloodem se zřejmě potkáš, ten šel krátce po něm.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 08. ledna 2009 18:29

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vyběhl jsi nahoru po schodech za mužem v cestovní kápi, cestou jsi se potkal ještě s tím horalem, zdá se, že měl naspěch. Když vystoupáš nahoru, aby jsi si prohlédl tuto část budovy zjistíš, že nic až tak podezřelého kromě toho, že všechno je tak temné a stinné nevidíš. V chodbě se mihly nějaké postavy. Zdá se, že muž s holí v ruce vešel do svého pokoje. Pak uvidíš ještě jednoho spolunocležníka z dnešního rána. Myslím, že jste se už dneska potkali. Je to ta žena. Rozhlíží se kolem.

Raznak Kwertamakil - 08. ledna 2009 21:06
	soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Gilmar tedy musel být ten, který zašel do pokoje.. a Blood mi psal, že se snad brzy ozve rovnou mě.. Má-li tam příspěvek od tebe, aby o mě věděl, bude to snad hned, co zase bude aktivní..

Turnaj z andorského podsvětí ... - 08. ledna 2009 21:31
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano přesně tak.

Blood - 09. ledna 2009 10:51

soukromá zpráva od Blood pro Rýchlejší krok , ktorým som vybehol hore po schodoch sa zmenil na pomalší. Postupne spomaľoval, až kým som nezastal na začiatku chodby. Pohľadom som preliezol celú chodbu. Je tu trochu väčšia tma, ale to mi nebráni všimnúť si pár ľudí, ktorý vchádzali do izieb. Pohľadom som potom zastaví na jednej osobe v strede miestnosti. Ide o ženu, ktorú ako tak pozná. Z videnia určite. To preto že sqa s ňou už raz stretol. Pomalým krokom sa vyberie k nej a keď zastaví neďaleko od nej tak len chvíľu mlčí. Oprie sa o stenu a zhlboka sa nadýchne. Ahoj.... no kukám, že s tým bláznom tu bude sranda... prehovorí, spočiatku dosť neisto. Po týchto slovách sa na chvíľu zapozerá na ženu, potom mierne načiahne ruku. Mimochodom... volajú ma Blood... Predstaví sa jej, čo asi už aj tak mal urobiť dávno.

Raznak Kwertamakil - 09. ledna 2009 19:25

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Chodba Konečně zaslechnu nějaké kroky, pozvednu tedy zrak od "zkoumání" a upřu jej na příchozího - jímž není nikdo jiný než můj maskovaný spolubydlící. "Aiya..."přikývnu na pozdrav, skrytý obličej se roztáhne v lehkém úsměvu. "Zjevně.. Zblbne celý hostinec a schová se.. Docela by mne zajímalo, jestli to místo náhodou nevepsal do dopisu.."zazní tiché uchechnutí a prsty se z rukávu opět vysunou, aby odkryly uschovaný dopis. Podám jej Bloodovi. "Poslední věta.. Ve skle, pěší.. Mnoho významů. Odkazuje na cosi skleněného, přesmyčka také říká - ve sklepě.. Ale jistá si nejsem a nevím, zdali se kolem hostinského dostanu do podzemí. A jestli je to vůbec dobrý nápad.."odkážu je s pokrčením rameny na poslední řádky podivného psaní a svoji domněnku, nejspíše však mylnou. Pověděl i své jméno.. Sice pochybuji, že je to jméno, to spíše přezdívka vzniklá na základě "potřísněné" masky a zálibě v rudé barvě.. Nejprve zaváhám, pak však také natáhnu ruku a sevřu ji poměrně pevně kolem té jeho. "Mne zvou Raznak. I mnohými neslušnými jmény, ale rozhodla jsem se používat spíše jméno normální.."ušklíbnu se a z hlasu čiší cosi mezi pohrdáním těmi, co mne tak zvou, a smířeným smíchem. Vypadá to, že nás cesty svedly dohromady..

Blood - 11. ledna 2009 11:00

soukromá zpráva od Blood pro Chodba Počúvam slová Razrak a len na ne potichu prikyvujem. Vezmem do ruky list a začnem si obzerať presne tú poslednú vetu. Kvôli tej vete som si myslel, že autor tohto listu bol napitý... Poznamenám pričom sa stále pozeram na ňu. Chvíľu nehybne sledujem pohľadom tú vetu a niekoľko krát si ju v duchu zopakujem. Dokonca ju prečítam aj od zadu, no v tom sa pod maskou len potichu usmejem.Pozri... Ukážem list razrak, pričom prstom ukazujem na vetu.Áno.. je to presmička...Můžeš najít dešť ve skle, pěší. To posledné musí byť ve sklepě. Ale čo myslel tým slovom dešť?.. Pozriem znovu na Raznak. Môžem nejako odlákať toho trpaslíka a ty zbehneš dolu. Potom jej podám list naspäť a znovu začnem hovoriť. Inak.. ospravedlňujem sa za to, že som sa tak vytratil. Mal som menšie problémy s tým šialencom. Odpoviem jej Pričom pomaly začnem prechádzať k schodisku.

Raznak Kwertamakil - 11. ledna 2009 15:09

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Chodba Dobře, vypadá to, že nemám jen hloupé nápady. Pousměji se. "To si myslím celou dobu.. Buď je opilý, nebo šílený.."přikývnu a pomalu se rozejdu ke schodišti. "Půjdem ale spolu, ne? Trpaslík se může odlákat i sám. Kde ale může být vchod do sklepa? V kuchyni? A proč jsou zabarikádované dveře na druhé toalety?" uvažuji nahlas, jeho omluvu přejdu mávnutím ruky. "To nic. Neznali jsme se, neměl jsi důvod zůstávat.. Takže směr kuchyně.."

Blood - 12. ledna 2009 16:05

soukromá zpráva od Blood pro Chodba ,, No.. je mi to jedno.. môžme ísť aj spolu'' Poviem svoj názor na ten nápad. Po pravde teraz mi v hlave behali myšlienky trochu iného charakteru, než aby som nejako moc premýšľal nad tým plánom. ,,Ideš prvá..'' Oznámim jej, keď kráčam dolu schodmi znovu do lokálu, kde je krčma. Nejako sa mi nechcelo hľadať otvor do pivnice a radšej sa opatrne obzerám či tam náhodou nevidím toho šaška v košeli.

Jonelleth - 12. ledna 2009 16:16

soukromá zpráva od Jonelleth pro Opačným schodištěm dolů: Již při první cestě během rána nepůsobilo schodiště právě nejjistějším dojmem a ani nyní se k nezměnilo k lepšímu. Alespoň se však mohu spoléhat na některá místa, jež se mi z posledně vybavují jako bezpečná. Zatímco pozvolna a beze spěchu sestupuji dolů, rozhlížím se, zda-li nezahlédnu podobné dveře, které jsem spatři, když jsem stoupal druhým schodištěm nahoru. Tam jsem sice objevil toaletu, ale očividně nepoužitelnou. A navzdory vší tísnivosti a dezolátnosti, jež ovládá celý dům, zdráhám se uvěřit, že by zde nebyl jiný, funkční záchod. Plíživé myšlenky, jež se mi vkrádají do mysli, mi připomínají, že bych měl spíše prověřit tajemný dopis a hledat muže v šarlatovém, avšak ranní horký odvar z bylin si žádá malou daň za svou pomoc. Takže jedno po druhém, neslyšně oddechnu a věnuji se dál zkoumání. Pokračuji tak dolů a doufám, že nějakou toaletu objevím dříve, než mě schody zavedou na konec cesty – zpět do lokálu.

Jachk Markus Mun - 13. ledna 2009 20:19

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Hostinec, východní křídlo Krokem učených pánů brázdím chodby – kráčím s hlavou sklopenou doprovázen svým nepřítomným pohledem, který jen mimoběžně hlídá, abych do něčeho nebo do někoho nenarazil. Jak jsem se již přesvědčil, někteří zákazníci, včetně mě samotného, zde mají občas naspěch, a tak ve vzduchu stále visí nepříjemné riziko srážky. Má mysl pomalu chladne, všechno napětí a zápal mizí. Brzy si pokládám otázku, zda dopis nebyl pouhým žertem. Jistě. Někdo se celou dobu, co tady pobíhám a šaškuji, baví na můj účet, dospěji ke konečnému závěru. Je čas se k němu obrátit zády, ukončit jeho hru. A tak rezignovaně zamířím zpět na pokoj odhodlán posbírat své věci a vyrazit na své cestě zase dál.

Raznak Kwertamakil - 15. ledna 2009 08:42

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Chodba -> Zpátky do lokálu "To tedy děkuju.."uchechtnu se a začnu sestupovat po schodech. Prve jsem si myslila, že lokál už dávno bude prázdný, když se však rozhlédnu, vstoupivše z předsíňky, zjistím, že zde stále posedávají lidé. Nu, lidé.. Jakýsi člověk a náš třetí spolunocležník. Relativně žádnou větší pozornost nevěnuji ani jednomu z nich, kývnu pouze na Blooda a přistoupím k barovému pultu, hledaje trpaslíka, který obsluhuje. Není-li u pultu, poměrně bez cavyků bar obejdu a přistoupím ke dveřím do kuchyně, dávaje svůj příchod najevo lehkým zaklepáním na futra.

Blood - 17. ledna 2009 15:39

soukromá zpráva od Blood pro Chodba -> Zpátky do lokálu ,, Nie je zač..'' Odpovie vážnym tónom a kráča za Raznak. Ruky pritom voľne neháva povisnuté okolo tela. Pritom ako zíde dolu schodmi tak len pomaly nakloní hlavu na stranu a očami si prezrie celú miestnosť lokálu. Sleduje každého človeka, ktorý tu sedí. Pokračuje za ňou a keď zastavia pri dverách do kuchyne, tak sa len otočí a ostane stáť smerom do lokálu. Spod masky stále pobehule pohľadom okolo. Ruky pritom spojí pred seba a schová ich do rukávov. Presne tak, ako to robia mnísi.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 19. ledna 2009 19:35

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Schody tě skutečně zavedou až dolů. Cestou jsi žádnou toaletu nezahlédl. Ale copak ? Co je to tam ? Že by toaleta. V té místnosti šera a podivného ticha se ti něco nezdá, celou tu dobu jak jsi putoval, se ti zdálo, že pod tebou schody vrzají a vydávají podivné zvuky. Byly to vůbec zvuky schodů ? Spíše ti připadaly jako zvuky člověka. Ale vlastně ne. Tohle nebyl člověk, tohle bylo něco horšího. A skutečně. Když se v tom šeru otočíš, aby jsi ještě jednou zkontroloval cestu, odkud jsi přišel tak v tu chvíli zapomeneš na záchod zcela. Mezi schody totiž uvidíš probleskovat dvě oči, které svítí pod schody. Dívají se na tebe upřeným pohledem. Nejsi schopen určit co se děje. Za sebou pak už jen slyšíš občasné hlasy, které přicházejí z hostince. Ale také nejsi schopen určit kdo tam mluví ...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 19. ledna 2009 20:17

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Samozřejmě jste se společně vydali schody, které byly lokálu blíže, to znamená těmi méně používanými. Cestou jste si prakticky nic neřekli. Dům v tomto ohledu zůstal tichý. Tentokrát žádný náznak zavrzání, žádný náznak nějakého tajemna. Možná to bylo tím, že když jde člověk po schodech dolů, moc si věci neuvědomuje a jak se tělo noří do hlubin, tak nechává všechny problémy stranou. To spíš ten výstup nahoru po schodech dal člověku zabrat a místy si říkal, proč tu vlastně celou dobu je a co tu pohledává. Snad je to kvůli tomu dopisu. To je možná jedna z věcí, která Vás oba dva drží na místě a nutí k částečné spolupráci. Avšak nezmohli jste se opravdu na víc, než na sdělení svých jmen a odtažité zdvořilostní fráze. Nyní se nacházíte v lokále. Opravdu je zde ještě ten šílenec s košilí, ale vypadá, že je pod obraz. Nebo spíše jeho výraz. Možná bude lepší, když mu člověk ani nebude vstupovat do cesty. Tak se raději držíte svého plánu. Trpaslík se u pultu skutečně nenachází. Možná tu předtím pendloval, některé věci možná ještě zapomněl u baru. Ale nyní ho máte možnost spatřit (jen ti co příjdou blíže) jak něco vaří v kuchyni a dává si na tom extrémně záležet. Avšak v momentě kdy zaslechne zaklepání na futra v mžiku se ohlédne a zbystří svou pozornost. Zdá se, že někdo nyní vstoupil na jeho území, začne se trošku rozčilovat. “Něco Vám snad chybí, vážená ?“ oblízne se a řekne docela nerudně a v jeho očích lze spatřit jistou dávku odtažitosti vůči ženám. Ne, že by se mu nelíbíla postava žen, to se moc říci nedá. Tady spíš hraje roli, že si vůbec někdo dovolil překročit práh jeho výsostného kuchařského území. S připravenou vařečkou postoupí o několik kroků kupředu, jako by chtěl zamezit dalšímu zneuctění jeho kuchařského chrámu a tím pádem i jeho trpaslíčí hrdosti. Vypadá však trochu komicky, v jeho trpasličích vousech uvízl částečně nakrájený suchohřib spolu s kolečkem mrkve. Trpaslík o tom zjevně neví. Právě jste ho totiž vyrušili v jeho kuchařském obřadu. Čím déle však stojíte ve futrech a dýcháte okolní vzduch, zdá se, že vůně vajíček je ta tam, tentokrát nastoupila vůně hřibovice kombinované s vůní pepře, celeru a dalších rostlinných výtažků. Zdá se, že ten trpaslík je opravdu mistrným kuchařem.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 19. ledna 2009 20:17

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Samozřejmě jste se společně vydali schody, které byly lokálu blíže, to znamená těmi méně používanými. Cestou jste si prakticky nic neřekli. Dům v tomto ohledu zůstal tichý. Tentokrát žádný náznak zavrzání, žádný náznak nějakého tajemna. Možná to bylo tím, že když jde člověk po schodech dolů, moc si věci neuvědomuje a jak se tělo noří do hlubin, tak nechává všechny problémy stranou. To spíš ten výstup nahoru po schodech dal člověku zabrat a místy si říkal, proč tu vlastně celou dobu je a co tu pohledává. Snad je to kvůli tomu dopisu. To je možná jedna z věcí, která Vás oba dva drží na místě a nutí k částečné spolupráci. Avšak nezmohli jste se opravdu na víc, než na sdělení svých jmen a odtažité zdvořilostní fráze. Nyní se nacházíte v lokále. Opravdu je zde ještě ten šílenec s košilí, ale vypadá, že je pod obraz. Nebo spíše jeho výraz. Možná bude lepší, když mu člověk ani nebude vstupovat do cesty. Tak se raději držíte svého plánu. Trpaslík se u pultu skutečně nenachází. Možná tu předtím pendloval, některé věci možná ještě zapomněl u baru. Ale nyní ho máte možnost spatřit (jen ti co příjdou blíže) jak něco vaří v kuchyni a dává si na tom extrémně záležet. Avšak v momentě kdy zaslechne zaklepání na futra v mžiku se ohlédne a zbystří svou pozornost. Zdá se, že někdo nyní vstoupil na jeho území, začne se trošku rozčilovat. “Něco Vám snad chybí, vážená ?“ oblízne se a řekne docela nerudně a v jeho očích lze spatřit jistou dávku odtažitosti vůči ženám. Ne, že by se mu nelíbíla postava žen, to se moc říci nedá. Tady spíš hraje roli, že si vůbec někdo dovolil překročit práh jeho výsostného kuchařského území. S připravenou vařečkou postoupí o několik kroků kupředu, jako by chtěl zamezit dalšímu zneuctění jeho kuchařského chrámu a tím pádem i jeho trpaslíčí hrdosti. Vypadá však trochu komicky, v jeho trpasličích vousech uvízl částečně nakrájený suchohřib spolu s kolečkem mrkve. Trpaslík o tom zjevně neví. Právě jste ho totiž vyrušili v jeho kuchařském obřadu. Čím déle však stojíte ve futrech a dýcháte okolní vzduch, zdá se, že vůně vajíček je ta tam, tentokrát nastoupila vůně hřibovice kombinované s vůní pepře, celeru a dalších rostlinných výtažků. Zdá se, že ten trpaslík je opravdu mistrným kuchařem.

Blood - 24. ledna 2009 12:11

soukromá zpráva od Blood pro Zastavím sa za tebou, presnejšie chrbtom k tebe a sledujem temer prázdny lokál. Moc ľudí tu teda zrejme nieje. Je tu ticho, a to ma práve trochu štve. Rozmýšľal som nad tým, že sa znovu od Razrak odpojím aby som pohľadal niečo podobné sklepu z vonkajšej časti budovy. Nemal som ale najmenší dvôvod tam ísť. ešte k tomu keď mi srdce neustále bilo od toho čo sa stalo s tým spychopatom na schodoch. Je tu spiťák, čo mi ide po krku a ja nemám pri sebe temer nič, okrem jednej dýky. Toto miesto sa mi hneď prestalo rpeto pozdávať a radšej soms a rozhodol byť ostražitejší a moc neprovokovať. Vtom ako vošiel trpasík a ozval sa som otočil svoj pohľad na neho. Sledoval ho, a neskôr ucítil aj vôňu vychádzajúcu spoza dverí. Ostal som ticho čakajúc na to, čo mu povie Razrak. V duchu ma nenapadalo nič rozumné čo by som mu mal povedať. Keby som spomenul sklep určite by sa mu to nepáčilo viac, než to, že sme mu zaklopali pri dverách. Napadlo ma síce pár komických viet, ktoré by som mohol vysloviť, no za tie by nás asi dokopal ku dverám a potom asi aj pár metrov za ne. Vtedy sa mi začala zdať najrozumnejšia tá verzia o tom aby sme hľadali otvor pri budove. Vtedy som si spomenul na vetu, ktorá bola v tom liste. Můžeš najít dešť ve skle, pěší. Vtedy ma zaujalo hlavne to slovo déšť. Pohľad mi vtedy padol na malých okienkach, cez ktoré som videl daždivé počasie vonku. Vtedy som sa prudko otočil a začal som hovoriť na trpaslíka. Nezaujímalo ma, či s ním už Razrak hovorí, alebo chcela. proste som jej skočil do reči a snažil sa ju prehlušiť. ,,Nič dôležité pane. Len sme chceli vedieť, ako pár, či by sa tu nenašla izba len pre dvoch. No vidím, že máte prácu tak vás nebudeme teraz obťažovať. zastavíme sa po obede. Povedal som mu vážnym tónom v hlase pričom som schytil razrak za jej oblečenie a mierne jej naznačil potiehnutím nech ma nasleduje. Urobil som krok do zadu, mierne sa pritom uklonil, na znak úcty pred trpaslíkom. Pritom som schytil Razrak za ruku a snažil sa ju odtiahnuť na bok, ku prvému, najbližšiemu schodisku za roh. ,,Hneď ti to vysvetlím..'' Poviem tichším hlasom naklonený pri jej tvári povedať, nech nemá strach a nech mi aspoň na chvíľu dvôveruje...

Raznak Kwertamakil - 27. ledna 2009 19:49

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Nejprve ani nevím, co bych mu odpověděla. "Nikoliv, pane.. Jen.."začnu, to už se však připojí Blood, tak jen tiše přikyvuji. Co tím asi sleduje? Pokoj pro dva..ušklíbnu se rozmarně. Bez přílišného pobízení vydám se za novým přítelem do přítmí schodiště, sotva mne lehce zatáhne za ruku, kývnutím se loučíce s hostinským. Když už jsme mimo doslech, vybídnu jej: "Tak povídej.. Máš zjevně plán.."

Jachk Markus Mun - 27. ledna 2009 20:36

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Hostinec, pokoj -> lokál Ostražitě vkročím do pokoje - jen můj spolubydlící, Droghar, leží na posteli. Vypadá, jako kdyby spal, je mi však jasné, že i toto může být pouhý klam. Přesto po špičkách přejdu ke svým pár věcem, co jsem si tady odložil, neboť jsem považoval za zbytečné je tahat s sebou do lokálu. Vlastně, když tak přejedu celou místnost pohledem kolem dokola, se jedná pouze o lehký cestovní plášť. Spěšně jej vezmu do rukou a znovu se vyplížím na chodbu. Tiše, jak jen to jde, za sebou zavřu a bez jakýchkoli dalších okolků rázným krokem vyrazím přes schodiště do lokálu, kde se pozastavím u baru. “Přeji si zaplatit,“ oznámím stroze. Hostinec si u mě nevydobyl žádnou ohromující reputaci. “Tedy... přeji si je poněkud silný výraz,“ zamručím. “Kolik to dělá?“ prohodím nakonec, uzavíraje monolog. Z mého postoje musí být každému zcela jasné, že se odsud snažím co nejrychleji vypadnout – ať už jsem k tomu dotlačen okolnostmi nebo zcela prostě spěchám.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 27. ledna 2009 22:24
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík trošku nervózně vpochoduje kupředu a pak lehkovážně prohodí. "Vše je na účet podniku, pane. Nemusíte platit nic. Berte to jako mou pozornost." řekne a dívá se ti přitom do obličeje a zřejmě ho zajímá proč tak rychle opouštíš svůj pokoj. Možná však spíše čeká, že mu necháš klíč od pokoje na barovém pultu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 19:13

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Blood V momentě kdy jste se snažili na chvíli vytratit trpaslíkovi z očí se do lokálu přihnal nějaký host menší postavy a žádá o zaplacení. Zřejmě má hodně na spěch. Z jeho úst zazní: “Přeji si zaplatit,“ “Tedy... přeji si je poněkud silný výraz,“ zamručí. “Kolik to dělá?“ prohodí nakonec a čeká kloudnou odpověď. Trpaslík trošku nervózně vpochoduje kupředu a pak lehkovážně prohodí. "Vše je na účet podniku, pane. Nemusíte platit nic. Berte to jako mou pozornost." řekne a dívá se ti přitom do obličeje a zřejmě ho zajímá proč tak rychle opouštíš svůj pokoj. Možná však spíše čeká, že mu necháš klíč od pokoje na barovém pultu.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 19:13

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Blood V momentě kdy jste se snažili na chvíli vytratit trpaslíkovi z očí se do lokálu přihnal nějaký host menší postavy a žádá o zaplacení. Zřejmě má hodně na spěch. Z jeho úst zazní: “Přeji si zaplatit,“ “Tedy... přeji si je poněkud silný výraz,“ zamručí. “Kolik to dělá?“ prohodí nakonec a čeká kloudnou odpověď. Trpaslík trošku nervózně vpochoduje kupředu a pak lehkovážně prohodí. "Vše je na účet podniku, pane. Nemusíte platit nic. Berte to jako mou pozornost." řekne a dívá se ti přitom do obličeje a zřejmě ho zajímá proč tak rychle opouštíš svůj pokoj. Možná však spíše čeká, že mu necháš klíč od pokoje na barovém pultu.

Blood - 28. ledna 2009 19:37

soukromá zpráva od Blood pro ,,Počuj...' Poviem prvé slová, pri tom ako sa dostaneme za roh. Potom ukážem zároveň aj prstom hore na malé okienka tam hore. Dešt ve skle pěši.... Možno vchod do sklepa je práve z vonka, nie z kuchyne. Možno... A aj tak, ten pajzlík tam bol.. moc by sme toho neukecali... Poviem Razrak, pričom zo mňa vylezie to, čo ma napadlo. Až v tedy si začne uvedomovať že to asi moc správne nebolo, a že nevedel, čo chce spraviť ona. Ale nepomohol si. Len v duchu kývol plecami. V tom som trochu stíchol, oslovil ma trpaslík, ktorý vyslovil temer nečakajúce slová. ,,Vďaka..'' Odpoviem mu pričom trochu nechápavo a zároveň podozrievavo vytiahnem kľúč a odovzdám ho. Potom som pomaly otočil pohľadom na razrak s nechápavým výrazom. Nič som nehovoril a to preto, že som tak trochu zabudol na masku a na to, že môj výraz tváre nevidí.

Raznak Kwertamakil - 28. ledna 2009 19:49

soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro "Také mne to napadlo.. Přiznám se ale, že se mi ven moc nechce.."přikývnu, nepříliš nadšený výraz ve tváři. Včera jsem byla a na kůži.. Brr.. Kdyby ta voda byla alespoň teplá.. Zdá se mi, že Blood trochu nechápe dění okolo - z očí toho ale mnoho nevyčtu. Nejsem na tom o moc lépe.. Děje se toho příliš.. "Tak tedy pojďme.."ohlédnu se naposledy ke kuchyni, kde jsem plánovala najít padací dvířka do sklepa, a vyrazím za Bloodem.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 20:23
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Kam chcete jít ?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 20:23
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Kam chcete jít ?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 20:25
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Probouzíš se ... V pokoji nikoho nevidíš. Je prázdný.

Raznak Kwertamakil - 28. ledna 2009 20:36
	soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro PJ: To jaksi očekávám od Blooda, zda hlavními dveřmi, či lézti oknem..

Droghar - 28. ledna 2009 21:21

soukromá zpráva od Droghar pro V pokoji. Otevřu nejdřív jedno a až po zvednutí hlavy i druhé oko. Ne že bych je dokázal ovládat odděleně, ale když si člověk kus těla přeleží, má s jeho ovládáním krapánek problémy. Rozhlédnu se po místnosti a pohledem se zastavím na stropě. To bylo setsakra dobré víno... Proletí mi hlavou, když mi dojde, proč by mohl strop tančit. Pak se začnu rozpomínat na cestu nahoru, ale ten zástup tančících klaunů mi nedá dost klidu, abych se mohl dostatečně soustředit, tak mi musí stačit tupá bolest v noze. Odkopu peřinu a natočím nohu tak, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. Kdy se mi povedlo udělat si díru do chodidla? Nechápavě zkoumám zakrvácenou postel a strup na noze. Když pominu fakt, že je to celkem nepříjemné, dostane se mi nemilého zjištění, že to odnesla i má bota, jejíž vnitřek se mi drolí pod kůží a po vytažení boty se v záplavě nahnědlých stroupků vysype na zem. Hele ji, díru... Prostrčím prst otvorem v podrážce a rozhlédnu se kolem sebe, protože mám nevím proč v puse kovovou pachuť a mezi stěnami lebky se mi odráží jeden gigantický hřebík. Pohledem uvíznu na skříni, která s tím má podle svého provinilého výrazu taky lecos společného. Natáhnu si tedy botu alespoň na tu zdravou nohu a doskáču ke skříni, do jejíhož prohlížení se pustím. Netrvá mi to dlouho a držím v ruce kousek mahagonového dřeva, ze kterého trčí až přesmíru povědomý kus rovného kovu z jedné strany zašpičatěný a lehce zapatlaný krví, která se kupodivu shoduje s tou, kterou jsem si v pevném skupenství sypal z boty a která se vyskytuje všude po posteli a na mém chodidle. Já šlápl na hřebík? Napadne mě jako první. Pak se dívám na ten mahagon, rozpomínám se na to nadmíru chutné a silné víno a napadne mě něco mnohem děsivějšího. To je až příliš drahý sortiment na obyčejný hostinec... Otevřu skříň a dívám se dovnitř s pocitem, že bych tam měl najít své oblečení. Až po chvíli si uvědomím, že jsem si ho dával na židli. Nyní mě víc zajímá vnitřní prostor toho kusu nábytku.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 28. ledna 2009 21:37

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Prostor skříně je naprosto vymetený. Tj. pouze prach, pavučiny a opět prach. Není tu nic co by se dalo použít. Skříň má několik oddělených částí jednu horní a jednu spodní a také jednu boční, ale v žádné z nich nenechal nikdo zhola nic, ani to nejmenší, co by zde mohlo být zapomenuto se zde nenachází. Škvíry ve skříni už jsou patrné na první pohled. Je to tuctová skříň, která nemá společného vůbec nic s přepychovým kouskem dřevěného mahagonu v tvé ruce.

Droghar - 29. ledna 2009 09:55

soukromá zpráva od Droghar pro U skříně S povzdechem se odvrátím od skříně a jdu si pro oblečení. Pomalu se oblékám a přemýšlím, kde jsem se včera mohl setkat s mahagonem. Nejdéle mi trvá obutí děravé boty, protože ji předtím musím pořádně vyčistit. Jak jinak, než ručně a nasucho. O vodu můžu požádat dole, pokud nějakou dostanu. Počkat... Díru mám v noze. Ten kousek dřeva v sobě má hřebík, který je s téměř absolutní jistotou vinen. Což znamená, že jsem na to musel šlápnout. Takže žádná skříň. Musí to být na zemi. Zvednu se a dokulhám ke dveřím. Je docela nepříjemné na tu nohu došlapovat. A přijednom si požádám o lavor studené vody, čistou hadru a nějaký obvaz. Otevírám dveře a vycházím na chodbu s úmyslem sejít dolů do lokálu a požádat trpaslíka o výše uvedené předměty. Cestou se budu dívat hlavně po zemi, jestli neuvidím něco podobného kousku mahagonu v mé ruce.

Blood - 29. ledna 2009 15:38
	soukromá zpráva od Blood pro hlavnými dverami von... tam obísť celý hostinec do okola.. ak to je možné...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. ledna 2009 18:01
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hoďte si 1k100

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. ledna 2009 18:01
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hoďte si 1k100

Jachk Markus Mun - 29. ledna 2009 18:51

soukromá zpráva od Jachk Markus Mun pro Hostinec, lokál Přestože mi prokázal laskavost (nebo právě proto), změřím jej neobyčejně nepříjemným podezřívavým pohledem. “Jak myslíte,“ odpovím, aniž bych zrakem utekl kamkoli jinam z prostoru jeho obličeje. “Na oplátku vám dám dobrou radu,“ zamručím mimoběžně pokládaje svůj klíč od pokoje na pult. “Neprovádějte tohle velkorysé gesto často. Aniž bych rozuměl finančním záležitostem, typuji, že by vás tento přístup rychle přivedl na buben.“ Kývnu na něj na srozuměnou hlavou, otočím se na patě a rázným krokem zamířím ke dveřím ven na ulici. “A taky si proklepněte své zákazníky, než je ubytujete!“ zavolám po cestě přes místnost. “Zabydleli se vám tady pěkní magoři,“ dodám již polohlasem sám k sobě, načež opustím hostinec.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. ledna 2009 20:17
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro "Mm ... jak myslíte, pane. Sbohem." odpoví Vám trpaslík příkře, ale na jeho tváři není ten nejmenší náznak pobavení.

Blood - 31. ledna 2009 13:23

soukromá zpráva od Blood pro Hostinec Lokál Potom čo odovzdám trpaslíkovy kľúč čakám na to, že mi on dá iný, ktorý bude od tej miestnosti. ,,Na účet podniku? Môžem vedieť vďaka čomu sa nám tak poštastilo?'' Spýtam sa kľudným, miestami snažiac sa o milý tón. Zároveň pri týchto slovách dúfajúc , že sa trpaslíka nijako citovo nedotknem. Počkám na odpoveď , ak vôbec nejaká je. Potom len prikývnem Razrak na jej zvolenie. ,,Dobre, drahá.'' Odpoviem jej akoby práve ona bola tá jediná, s ktorou trávim svoj život. Predsalen som nechcel nech to pred trpaslíkom vyzerá moc divne. Ak neodpovedal pobral som sa preč. To isté by som sice spravil aj keby odpovedal, no ak on položí nejakú otázku naznačím mu, že prídem neskôr. Potom sa začnem pomalým krokom pohybovať po kamennej podlahe k hlavným dverám. Pred tým, ale než sa dám do kroku nastavím ruku Razrak s gestom, že ju rád k nim povediem. Potom čo sa k nim obaja dostaneme schytím ich kľučku a opatrne ich otvorím pričom si moc nevšímam počasie vonku. Je tam síce mokro ale čo už. Stačí mi len kapucňa ktorú som si prehodil cez hlavu. Potom čo sa za nami dvere zatvorili som sa začal obzerať okolo a kadiaľ sa pôjdem obzrieť pozdlž budovy...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. ledna 2009 14:09
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro A co děláš ty ? Také opouštíš hostinec spolu s Bloodem ?

Turnaj z andorského podsvětí ... - 31. ledna 2009 14:15
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Opouštíš hostinec, za tebou se zavřou velké hlavní dveře a ty se rozhodneš vydat pryč. Poslední co stihneš je podívat se přímo naproti domům, které se mihotají v kapkách deště, naproti tobě letí pět šípů. Pouze jeden z nich mine svůj cíl. Padáš mrtev k zemi a zároveň tím končí tvoje cesta.

Raznak Kwertamakil - 01. února 2009 16:34
	soukromá zpráva od Raznak Kwertamakil pro Ano.. Jinak bych si neházela.. Když už máme zemřít, tak oba dvaXD

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 18:18
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Opouštíte společně hostinec, za Vámi se zaklapnou velké hlavní dveře. Poslední co stihnete udělat je podívat se přímo naproti domům, které se mihotají v kapkách deště. Naproti Vám letí ve vzduchu šest šípů. Všem naráz se nelze vyhnout. Minuly pouze dva. Padáte oba mrtvi k zemi a zároveň tím končí Vaše cesta. Vaše volba byla špatná.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 18:18
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Opouštíte společně hostinec, za Vámi se zaklapnou velké hlavní dveře. Poslední co stihnete udělat je podívat se přímo naproti domům, které se mihotají v kapkách deště. Naproti Vám letí ve vzduchu šest šípů. Všem naráz se nelze vyhnout. Minuly pouze dva. Padáte oba mrtvi k zemi a zároveň tím končí Vaše cesta. Vaše volba byla špatná.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 18:21
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vycházíš ze svého pokoje. Nepozoruješ nic zvláštního kromě hvízdavých zvuků někde ve škvírách hostince. Zjevně už je to postarší budova. Rozhodneš se vyrazit dolů do lokálu. Když tam dorazíš, zjistíš, že je zde prázdno.

Droghar - 01. února 2009 19:51

soukromá zpráva od Droghar pro V lokále Rozhlížím se kolem sebe a snažím se přijít na to, kde by mohl být zbytek toho mahagonu. Nejlepší asi bude se zeptat majitele. Přejdu k pultu a čekám, kdy se ten trpaslík objeví. Stojím opřený zády o desku a dívám se do místnosti. Pozoruji místo, u kterého jsem včera večer seděl (nebo si to alespoň myslím) a přemýšlím nad tím, co je tady dnes tak divného. Slyšel jsem tady předtím foukat vítr? Nemám ten pocit... Je tady podivné ticho a zvuky se divně rozléhají. Jako v kryptě... Kde jsou všichni? Zamyšleně koukám na jeden ze stolů, když dostanu takový vtíravý pocit, že jsem na něco důležitého zapomněl. Bez ohledu na okolí se odpoutám od pultu a začnu chodit od jednoho stolu ke druhému a sedat si na jednotlivé židle, abych přivolal zpátky pocity z mé předchozí návštěvy této místnosti. Tuším, že je to něco důležitého. Na každé židli se chvíli rozhlížím a čekám, kdy se dostaví to poznání, že jsem konečně přišel na to, co mé paměti uniká. (čekám buď na to, že si všimnu obrazu a budu na něj jako idiot hledět, než mi to dojde, nebo že mě překvapí nějaká jiná, nepředpokládaná akce)

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 20:08

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro V lokále Přijdeš do hostince a díváš se kolem. Nikdo nikde. Chvíli čekáš než se objeví trpaslík. Ten unaveně přijde k pultu a položí na ně obě ruce. Zdá se, že je trošku znaven. Možná z toho vaření. V očích mu to však vypozorovat nelze. Jsou kamenné jako podlaha, která se dotýká tvých podrážek, skoro podrážek. Jedna z tvých bot byla večer prošpikována. Chodíš kolem stolů a zmateně se rozhlížíš kolem. Světlo louče zde dopadá už pouze z jediného zdroje. Obrazy jsou potemnělé, nic se ti nevybavuje. Až v momentě kdy usedneš na onu židli. Aha ... takže ono to nebylo včera večer. Ale ještě dneska. Pamatuješ si, že také pršelo. Na oknech uvidíš stékat spoustu kapek směrem dolů. V mozku se ti převaluje spousta myšlenek, ale nedokážeš určit, která je ta správná, aby jsi zařadil ten kus mahagonu na správné místo. Pak si však na koberci všimneš dalšího podobného kousku dřeva. Takže, přeci jen, další kus dřeva. Zdá se, že se muselo odlomit, od nějakého kusu nábytku. všimneš si, že část jednoho stolu, zrovna toho kde sedíš je u jeho paty poškozená. Vypadá to tak, že někdo snad manipuloval s velkým kusem nábytku a zřejmě se něco nepovedlo, a proto na zemi zůstaly zbytky. Ty pak měly za následek to, že jsi na ně šlápl. Trpaslík si tě podivně prohlíží, asi si tě už odhadl a ptá se tě: "Můžu něco nabídnout ?" ... jeho otázka však nezní, že by ti chtěl zrovna něco třikrát nabízet. Spíš to vyzní tak, jako by si přál, aby jsi odtud co nejdřív odešel a jeho nechal na pokoji.

Droghar - 01. února 2009 20:27

soukromá zpráva od Droghar pro V lokále Konečně vše zapadne na své místo. Prohlížím si nohu stolu a zvedám i druhý kousek vzácného dřeva. V očích mi svítí poznání a já jsem konečně schopen odpovědět hostinskému. Dal bych si teplý vývar. Kuřecí, hovězí, vepřový, prostě jaké zrovna máte maso. Ale ještě předtím... Kam všichni zmizeli? Šel jsem si lehnout a zdá se mi, že se to zde mezitím docela vylidnilo... Jo a ještě bych potřeboval nějakou osušku, vědro s vodou a mýdlo. Dále obvaz a jednu informaci. Dám si pauzu, abych se nadechl a položím na stůl kousky dřeva. Víte, hodně se zajímám o historii, umění a podobné věci a tak mi nemohlo uniknout, že tyhle úlomky jsou z nějakého mahagonového nábytku. Nic takového jsem zde však neviděl a jsem proto zvědavý. Mohl byste mi pak ukázat ten kus, ze kterého se odlomily? Klidně bych vám za to i zaplatil... Mezitím si sundávám děravou botu z poraněné nohy a pokládám ji stranou, aby mohla rána dýchat.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 20:40

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro "Mám houbovou polévku. Bude stačit ?" zeptá se hostinský váhavě. Pak už jen přikyvuje na ostatní věci, jakože to nebude problém a už už se otáčí, aby šel vše přichystat. Zdá se, že už je sám se sebou spokojený a odchází. Jakmile se však nadechneš, aby jsi upřesnil svou informaci, jeho krok se zpomalí tím způsobem až se zastaví dočista. Poté co uslyší zmínku o kusu z mahagonu a tvůj zřetelný zájem, rychle na tuto otázku odpoví: "Ne, to jste si musel s něčím splést, takové úlomky neznám. A i kdyby, žádné peníze bych od Vás nepřijal." a pokračuje ve své další chůzi, aniž by se vůbec podíval k tobě na stůl, či zjistil o co vůbec jde.

Droghar - 01. února 2009 20:55

soukromá zpráva od Droghar pro S podivným hostinským Proč jen jsem tohle čekal? Proletí mi hlavou, když pozoruji jeho záda. Otočím se ke kouskům dřeva na stole a náhle si uvědomím, že jsem zase na něco důležitého zapomněl. Prudce se otočím a ještě na poslední chvíli mu řeknu to nejdůležitější, co se mi v tuhle chvíli honí hlavou. Houbovou polévku beru! Teprve pak mě napadne, že otrávit někoho houbami by bylo až přespříliš snadné. Ale to mě moc netrápí. Chová se ke mě slušně a sper čert, že má nějaká tajemství. Vždyť jak moc špatné by to mohlo být? Co by mohlo být tak děsivé, že z toho i takový nemluva zpanikaří? Rakev pro upíra? Pokud ano, tak to je setsakra bohatý upír. Čekám na jídlo a přemýšlím nad tím, co by se dalo dělat. Zatím mě zde hostí dobře, o placení ani zmínka, proč bych tady nezůstal. Příslib bohatství tady je, možná i nějaký ten mocný artefakt, nebo snad i nové kouzlo se možná taky najde, když budu vycházet z toho ranního dopisu. Leda by ten dopis napsal někdo z hostí, kteří už jsou pryč... On mi na to stejně neodpověděl... Tak jako tak pokračuji ve svých úvahách a napadne mě, že když to bylo dost solidní na to, aby to odštíplo kus nohy stolu, tak po tom možná zůstaly rýhy na podlaze. Po jídle to prozkoumám

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 21:08

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Na houbovou polévku nebylo ani potřeba dlouho čekat. Hostinský ji musel mít již připravenou. Kromě dřevěné misky v níž se mazlavá tekutina přelévá ze strany na stranu přibral do druhé ruky i kus obvazu. Bůhví kde ho tak rychle sehnal. Dojde k tvému stolu a všimne si přitom úlomků mahagonu. Nedává však nic najevo. Talíř postaví přímo vedle nich. Obvaz ti položí na vedlejší židli. "Tady to je. Doufám, že Vám bude chutnat. Dobrou chuť. Ještě přinesu to vědro s vodou ... a kus mýdla." podívá se na tebe s podezřením. Ale ničeho si na tobě nevšimne. Nohu máš schovanou pod stolem. Všimneš si, že ti zapomněl dát lžičku, kterou by jsi polévku mohl sníst.

Droghar - 01. února 2009 21:21

soukromá zpráva od Droghar pro U stolu. Pozoruji jeho obličej, ale nehne ani brvou. Když položí polévku na stůl a obvaz na židli, poděkuji mu a nakloním se k misce, abych si přivoněl k polévce. Mám houbovou rád, voní lesem, domovem... Na sentiment je trochu pozdě. Tak a teď... Hmmm... Kde mám lžičku? Budu si hold muset ještě chvíli počkat. Pohodlně se opřu a pustím se do prohlížení obvazu. Dostatečně dlouhý pruh čisté látky je v těchto situacích k nedocenění.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 21:37

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Za nějakou chvíli sem trpaslík dokráčí. Pohupuje se z jedné strany na druhou. V jedné ruce drží vědro s vodou. Voda není úplně po okraj, ale je jí tam dost. Vědro dopadne s plesknutím na zem, trocha vody se vyšplouchne na koberec a tam se vytvoří tmavá skvrna. Následně hostinský z kapsy vytáhne mýdlo a položí ho na místo, kde byl původně obvaz. To jest na židli. Pak si všimne, že jsi se polévky ani nedotkl. Zřejmě to bude tím, že jsi ji neměl celou tu dobu jak sníst. Záhy si uvědomí svou chybu a pronese. "Ah, pardon, nemáte lžíci, málem bych na ni v tom spěchu zapomněl. Hosté pokaždé chtějí něco jiného a pak člověk zapomene, že chtějí to, co vlastně potřebují nejvíc, že ? náznak úsměvu, pobavení. Pak přijdou slova. "Hned Vám ji donesu, vydržte chvíli" a jde směrem do kuchyně.

Droghar - 01. února 2009 21:42

soukromá zpráva od Droghar pro Lokál S úsměvem přikývnu a přisunu si vědro trochu blíž k sobě. Natočím se na židli tak, abych do něj mohl pohodlně vložit nohu a začnu si omývat zaschlou krev. Mýdlo se činí a voda za okamžik chytá velmi nepěkný odstín. Po důkladné očistě své končetiny se pustím do jejího obvazování a případné zjevení páně trpaslíka nekomentuji. Když mám nohu v pořádku, pustím se do pulírování boty. Díky díře v podrážce to jde trochu rychleji, protože z ní můžu vodu vypustit. Už se těším na tu polívku. Povzdechnu si, když mi při čištění zakručí v žaludku. Ale tohle je prostě neodkladné a studená polévka mi nevadí až tolik jako riziko sněti, takže raději pokračuji v čištění, dokud nejsem sám se svou prací spokojen.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. února 2009 21:48
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík se skutečně za chvíli objeví a položí ti lžičku na stůl. Pak odchází směrem k baru.

Droghar - 01. února 2009 21:56
	soukromá zpráva od Droghar pro Nad houbovou polévkou Botu nechám ležet vedle sebe, aby měla možnost dobře proschnout a hladově se pustím do polévky. Hold nesmím spát přes den, pak trávím moc rychle. Jakkoliv rychle ji jím, stále si dávám pozor a větší kousky několikrát přežvýknu, než je polknu. Nerad bych se přidusil kusem zeleniny. Chutná polévka... Hodnotím kulinářské umění mého hostitele.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 02. února 2009 17:55
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Ano polévka je vskutku dobrá, ani by jsi neřekl, že trpaslík je něčeho takového schopen. Zpočátku na to vůbec nevypadal. Tahle polévka je velice hutná a kvalitní. Ten kdo ji dělal rozhodně věděl, jaké chutě spolu smíchat dohromady, aby se dosáhlo co největšího požitku. Možná ten trpaslík není zase tak špatný ...

Droghar - 05. února 2009 10:00

soukromá zpráva od Droghar pro V lokále. Dojím polévku a podívám se na svou nohu. Vypadá to, že obvaz drží a dokonce by se mi mohlo podařit natáhnout si i botu. Přesto čekám na trpaslíka, až přijde pro prázdnou misku, abych jej požádal o hůl. Nechci si tu nohu celou dodrbat, když můžu odpočívat a počkat s cestováním, dokud nebude zahojená. Krom toho bolí, když došlápnu a to mi vadí snad nejvíc. Jakkoliv nepřístupný je, vaří na výbornou. Až budu jednou vládnout světu, nechám ho naživu, aby mi vařil. A dělal ochutnavače. A masíroval nohy a... Myslím, že si najdu harém kuchařek a budu to mít ještě o chlup příjemnější. Zasměji se v duchu a pohodlně opřen na židli, pozoruji obrazy na stěnách. Zvláštní, jak špatně je na ně vidět...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 09. února 2009 23:00

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík nakonec skutečně přijde a začne schovávat nádobí. Když pozoruješ obrazy tentokrát nezdají se ti být ničím divné. Jsou to spíše takové mazaniny. Jakoby je jejich malíř, pokud by se dal takto nazývat ten kdo tyto obrazy maloval vůbec chtěl namalovat. Spíše to vypadá jako kdyby jsi obsah již dříve požité polévky vyzvracel na kamennou zem. Pro jistotu odvrátíš pohled, aby se ti neudělalo špatně.

Droghar - 17. února 2009 20:26

soukromá zpráva od Droghar pro V jídelně Z obrazů se mi sice zatočí hlava, ale když se začnu dívat jinam, je to hned o trochu lepší. Čekání na trpaslíka uběhlo vcelku rychle a když se konečně objevil, aby posbíral nádobí, zdvořile si odkašlu a opět na něj promluvím. Ještě, kdybych mohl poprosit, mohl byste mi donést berli, hůl, případně hůlku? Bolí mě noha a myslím, že se mi s ní bude chodit lépe. Jakmile mi bude lépe, tak ji samozřejmě vrátím, jen... Asi chápete... Pousměji se na něj a pokrčím rameny. Pak si začnu bedlivěji prohlížet místnost a východy z ní. Včera někteří odcházeli na druhou stranu, než já... Já se do pokoje vracel... Asi stejnou cestou, jakou jsem z něj vyšel? Mohl bych se pak podívat, kam to šli ostatní, i když bych si měl asi dávat trochu pozor, když už tady nikdo z nich není.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 18. února 2009 18:02
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro "Zkusím se po něčem podívat ... vydržte." sebere poslední věc ze stolu a zajde směrem do kuchyně. Ty mezitím sedíš a bedlivěji prohlížíš místnost. Díváš se někam konkrétněji ?

Droghar - 21. února 2009 21:38

soukromá zpráva od Droghar pro Čekání Přikývnu a dál se rozhlížím. Přemítám nad prostorovým srovnáním této místnosti a horního patra. Také nad tím, kam vlastně šli všichni hosté předchozího večera = já šel zpátky nahoru po schodech, po kterých jsem sešel dolů a po kterých jsem byl předchozí noci veden nahoru, oni šli někteří na druhou stranu. Snažím se alespoň v myšlenkách přijít na to, co by tam mohlo být. Jinak nepozoruji nic konkrétního, jen možné východy.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 22. února 2009 09:51

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Podle všeho jsou tu tři východy. Jeden hlavní východ, ten je ponořen veskrze do tmy hostince, protože kolem nejsou žádná okna. Pak jsou tu další dva. Jeden, kterým jsi přišel po schodech dolů do lokálu a druhý taktéž trochu ponořen do tmy a je přímo na protější straně, pak už je tu jen trpaslíkova kuchyně. Co se týče toho druhého východu naproti, ten vede bůhví kam. Nedovedeš si představit nic konkrétnějšího. (a vůbec, nedělal jsem já mapu ?) .)

Droghar - 22. února 2009 09:59
	soukromá zpráva od Droghar pro Čekání Stále čekám na trpaslíka a pozoruji ty dva "východy" ponořené do tmy. Ven se mi jít nechce, prší tam. Takže je celkem jasné, kam se vydám, jakmile mi trpaslík přinese nějakou tu berli. (Ano, ale taky jsi mě zdrbal za zneužívání informací, které má postava nemá, nebo nemůže mít.)

Turnaj z andorského podsvětí ... - 22. února 2009 10:12
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Trpaslík nakonec skutečně přijde, ale rozhodí rukama. Na znamení toho, že nic nenašel. "Nic takového tu bohužel není" pronese. "Budete si muset poradit sám" a jde zpět do kuchyně, zřejmě umýt nádobí. (Tu mapu dostali všichni, pokud se nepletu, to je veřejná informace, takže v klidu).

Droghar - 07. března 2009 10:59

soukromá zpráva od Droghar pro V lokále Pokývu pusmutněle hlavou, ale jinak to nijak nekomentuji. Dívám se za trpaslíkem, dokud mi zase nezmizí z dohledu a přemýšlím nad tím, jestli mu tak náhodou nezačíná magořit, když už je tady tak sám. Počkat... Tohle nevím jistě. Taky mě napadne, že pokud chci zabránit tomu, aby se něco podobného stalo u mě, budu si muset pořídit nějakou společnici. Nejspíš je nejvyšší čas začít studovat loutkařství a možnosti kombinace s oživováním mrtvých. S těmito myšlenkami si natáhnu botu a lehce zalituji, že jsem si je pořídil tak, aby co nejlíp seděly. Není to ani omylem příjemné, ale co už. Na ránu je vyvíjen solidní tlak, takže by se měla poměrně rychle zavřít. Nebo zanítit. Možností je hodně. Tak jako tak se začnu kulhavě přesouvat od stolu k východu z místnosti, který je hned naprosti tomu, kterým jsem sem vkročil. Nečekám, že bych se tam něco dozvěděl, ale i přesto se chci podívat. Nebaví mě jen ležet v posteli.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 07. března 2009 13:02

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Odpajdáš směrem do místnosti, kde není moc světla, přesto, když jsem přijdeš uzříš několik náznaků toho, že sem dopadá nějaké světlo skleněnými tabulkami, které jsou vysoko na stěnách podél schodiště vedoucího nahoru. Dole napravo u schodiště jsou dveře. Když se na ně podíváš pozorněji, zjistíš, že by to mohli být dveře na záchod, avšak mají jednu nevýhodu a to tu, že je přes ně hozen velký stůl, a že je přitlučen napříč těmito dveřmi. Zjevně někdo nechtěl, aby se zde chodilo. Možná je za nimi záchod nefunkční, ale možná se tam skrývá něco, co by někdo neměl vůbec spatřit. Každopádně nyní nemáš sílu na to, aby jsi celý stůl nějakým způsobem oddělil od dveří. Samotné malé předsálí této tmavé místnosti vypadá opravdu nevábně, v levém rohu místnosti je spousta nějakých beden, některé z nich jsou otevřené, některé mají zavřená víka. Je tu také pár sudů, jejichž obsah ti však není znám. Spíše to tu sleduješ s nadhledem, možná by nebylo špatné si půjčit nějakou pochodeň, která ještě zbyla v lokále k bližšímu prozkoumání. V duchu naříkáš na svou bolest, kterou ti působí tvé nenadálé zranění. Přemýšlíš také o podivném trpaslíkovi, jehož jméno ti uniká a jehož způsoby jsou nanejvýš podivné. Stejně jako tvé, kdysi v minulosti. Možná to všechno má nějaký význam a je jen otázkou času, jak to všechno dopadne či zda-li se stane něco nepředvídatelného. Ale v tomhle domě to zatím nevypadá na to, že by se tu naráz mělo něco dít. Řekl by jsi, že v takových místech, kde se zrovna nacházíš, musí být spousta myší či nočních tvorů, kteří i za dne vylezou ze svých skrýší a budou hledat potravu, naneštěstí tato část příbytku je opuštěná a jediný živý organismus v této části jsi právě ty. Znuděně se rozhlížíš ze strany na stranu, pozoruješ z čeho jsou vytvořeny stěny tohoto domu a divíš se materiálům, které nabývají různých tvarů a různého stáří. Ne všechny se zdají, že by byly z jedné doby.

Droghar - 19. března 2009 15:06

soukromá zpráva od Droghar pro Podivné místo u schodů Který magor by zatloukal dveře celým stolem? Stačí jedno prkno a je to hotové... Zblízka si prohlížím obsahy beden, zkouším, zda není některý ze sudů taky otevřený, abych se podíval dovnitř. Celkově mě jejich obsah až tolik nezajímá, spíš se snažím přijít na to, co by tam mohlo být, než že bych skutečně zkoumal. Proto si ani nejdu pro pochodeň, k čemu taky? Ještě by mi vypadla a něco bych tady podpálil... To není zrovna špatný nápad? Jestli jsou tady někde zásoby chlastu, mohl bych udělat flambovací večírek. Představě hořícího trpaslíka se v duchu zasměju a pak mě napadne, že tady něco nehraje. Je tady až moc čisto a až moc divná architektura. Bláznovství... Proč bych měl být v šoku, že v hostinci nejsou krysy? Neměl bych být spíš rád? Proč je tu pak ale tak málo hostů a všichni beze stopy zmizeli během tak krátkého časového úseku? A proč jsou ksakru všechny okna tak vysoko? Možná si přeci jen dojdu pro pochodeň... Nakonec dospěji k názoru, že prohlížet si vnitřní prostory ve světle by nemuselo být až tak špatné. Kulhavým krokem se vracím do lokálu pro nějakou pochodeň, nebo lucernu, případně hloupou svíčku.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 29. března 2009 15:23

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Začneš si něco drmolit pod nosem o zatlučeném stolu, který zabraňuje vstup do míst, kde se většinou chodí lidi uvolňovat po vydatné večeři, avšak tvůj zrak se záhy stočí do dřevěných beden. Přicházíš k nim opatrně, nevědíc, jaký obsah zde na tebe čeká. Možná tě až tak moc nezajímají jejich dna, spíše se snažíš přijít na to, co by tam mohlo být. Když přijdeš k některým sudům, zdají se ti být podivně odsouzené k věčnému stání kdesi v přítmí této temné místnosti. Zakopneš mimoděk na zemi o kus železa. Vypadá to jako páčidlo. Pohozené. Naštěstí nezpůsobí tolik zvuku, který by snad přiměl někoho zaklít. Šmátráš nohou po zemi, ale páčidlo se kopnutím muselo svést po klouzavé podlaze až někde dál do cípu místnosti. To tě přiměje k tomu, že se vrátíš zpátky do hostince a vezmeš poslední pochodeň, která tam svítí. V lokále nachvíli zavládne bezvládné příšeří. Svítí se pouze z kuchyně, kde je zašitý trpaslík. Rychle přeběhneš zpátky k bednám a sudům. Venku to zřejmě o moc lépe nevypadá, takže to bude nyní jen ty, pochodeň a podivné zákoutí tohoto domu. Zdá se, že plamen ještě nějakou dobu vydrží. Zřejmě je látka omotaná kolem fagule vyrobená tím způsobem, aby hořela co nejpomaleji, ale aby přitom vydávala dostatek světla k tomu, abys prozkoumal to, co potřebuješ. Tedy, vrátíš se zpátky do místnosti. Tentokrát však sebou máš ono blahodárné světlo, které poodhalí obrysy místnosti. Teprve až teď na tebe dopadne tíha toho, co jsi vlastně předtím vůbec neviděl, když zajdeš dále, než by ses skutečně odvážil bez samotného světla, uvidíš v tomto nenadálém kontrastu spoustu věcí. Spousta beden, se zde válí, ať už otevřených či uzavřených. Na některých z nich jsou podivné nápisy, nejsou však z tohoto světa. V příšeří jsou také vidět smotaná lana. Zřejmě už unavená a zteřelá věkem. Vypadají jako by byly použity před mnoha staletími, možná námořníky, kteří se utopili někde v nekonečném oceánu. Dále je tu spousta nápisů na bednách a destičkách povalujících se po zemi. Hodně z nich se podobá trpasličím runám. Možná o tom neví ani sám trpaslík, že zde něco takového je. Ale možná to zde skrývá. Zatím tuto informaci nemůžeš ověřit. Každopádně ti do oka padne ono páčidlo, jehož konec trčí z pod jedné z beden, která je nalepena k jednomu většímu sudu. Ve vzduchu cítíš podivný zápach zatuchliny. Sehneš se pro železné páčidlo, které ti dokonale padne do ruky. Avšak v momentě jak ho uchopíš cítíš, že se ti po prstech a zápěstích proběhne křeč. Železo je studené, jako kdyby zde odpočívalo tisíce let. Pokoušíš se toho nevšímat. Je pro tebe nyní prioritní prozkoumat obsah některého ze sudů či beden. Vybereš si nakonec sud přiléhající k jedné z matných stěn. Sud vypadá naprosto neškodně. Přijdeš k němu a začneš ho páčit, avšak záhy zjišťuješ, že jedna ruka ti nestačí, proto zaklíníš pochodeň do otvoru jedné z beden. Pasuje dokonale. Rázem máš obě ruce volné, aby ses mohl věnovat své práci. Vrazíš páčidlo do víka sudu a zacloumáš jím ze strany na stranu. V první chvíli cítíš, že se nic neděje. Možná to se sudem není v pořádku, avšak v momentě kdy se rozhodneš zabrat naplno, už ti nic nebrání k tomu, aby ses podíval do jeho obsahu. Víko, se odlepí jako nic a ty nahlížíš dovnitř. Vidíš tmu. To tě však nepřekvapí. Sáhneš po pochodni zaklíněné opodál a příjdeš si posvítit na svůj očekávaný obsah. Avšak v momentě kdy ponoříš hlouběji rozžhavenou pochodeň dovnitř, nestačíš se divít. Na dně sudu není nic jiného než obrovská spousta nahromaděných černých brouků, otírající se navzájem o své černé krovky. Navzájem se proplétající na hromadě, se spoustou larev, parazitujících na něčem, co by se dalo nazvat rozkladem, a jejich příkrovem a domovem zároveň. Nechutný to pohled. Odvrátíš svůj zrak. Navíc brouci se snaží vylézat zevnitř sudu, protože světlo, které na ně dopadalo, bylo pro ně nepřirozeným efektem, který naprosto neočekávali. Stejně ty jsi tak trošku omráčený. Avšak zatím je tvá mysl klidná. Jsou to pouze brouci. Necháš je ve svém příbytku, nezasaženy světlem a jdeš prozkoumávat další věci. Tentokrát si vybereš bednu a doufáš, že budeš mít větší štěstí než-li před chvílí. Opět použiješ páčidlo, které na tyto menší předměty padne dokonale. Otevřeš bez problémů jednu z beden, její víko se odloupne jako nic. Avšak pohled dovnitř této podivné bedny ti nažene ještě větší strach než-li před chvílí. Ve dvou řadách zde vidíš umně naskládané lebky. Naprosto bílé, na některých z nich občas poletuje pavučina, avšak řekl, by jsi, že většina z nich budou lebky lidské. Kdo je sem umístil a co zde pohledávají ti není naprosto jasné. Prozkoumáváš ještě více vnějšek bedny a zjistíš, že na bedně je vyryt nápis „Rur“ a vedle něj je nápis další „Ur Urni“. Tyhle ty slova ti nejsou vůbec jasné, je však pravděpodobné, že mají původ v trpasličím jazyce. Mít tak někoho, kdo by přeložil ta slova, nebo by byl ochotný říct, co to všechno má znamenat. Přemýšlíš a neustále se mezitím ohlížíš, zda-li tě někdo nepozoruje. Avšak nevypadá to tak. Jsi tam jen ty a ony bílé lebky. Pohled na ně ti trošku zamlžuje mysl. Myslíš na věci různé. Lebky samotné se vesměs neliší, jsou stejné. Všechny jsou pečlivě zarovnané ve své řadě, jakoby je chtěl někdo odvést na nějakou výstavu či prodat s vysokým ziskem. Je jich tam celkem osm. Jejich podklad tvoří dřevěné dno, speciálně vyrobené tak, aby lebka přesně zapadla na své místo a nijak se nepoškodila. Tato bedna je zjevně mladšího data než ty ostatní, protože v její vnitřní výbavě lze nalézt i látku, která lemuje vnitřní víko této bedny. Nic jiného tam už ovšem nenalezneš. Zatím máš otevřené víko bedny s lebkami uvnitř a přemýšlíš co dál. Zatím si na žádnou z lebek nesáhl. Pouze si je prohlížíš ostřížím zrakem.

Droghar - 30. března 2009 17:29

soukromá zpráva od Droghar pro Bedny, sudy, podivný kout Zhnuseně se zašklebím, když na mě vykouknou brouci. Chvíli se dívám, jak se tam hemží a bůhvíproč mě napadá, že tenhle způsob vyčištění něčí kostry od tkání je zdaleka nejpřirozenější. Tady se ovšem bude jednat pravděpodobně o zbytky. V což pro dobro toho malého parchanta doufám. Odkrytí lebek v bedně mě skutečně překvapí. Tohle bych tady nečekal. Tedy... Rozhlédnu se kolem sebe a poškrábu se na hlavě. Bedny neurčitého stáří, sudy plné hmyzu, který nikdy neviděl světlo, bedna s osmi lebkami... Možná jich tady bude víc. Ale to není to, co mě napadlo. S úsměvem se pustím do tichého mumlání a lebku na úplném okraji zkusím probudit k životu, obohacujíc toto kouzlo o přídavek mluvy mrtvých, abych mohl toho "kostlivce" pořádně vyzpovídat. Doufám, že se povede... Jestli to tady leží moc dlouho, tak z toho nedostanu víc, než mumlání, nebo tiché vzdechy. Nebo taky vůbec nic... Lebky jsou zrádné. Povzdechnu si a sešlu kouzlo s rukou přibližně 10 cm od lebky.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 30. března 2009 18:39
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hoď si 1k10

Turnaj z andorského podsvětí ... - 04. dubna 2009 14:32
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Kouzlo se nezdařilo, nad lebkou se objevil černý opar, který lebku dokonale obalil a pak ji tak říkajíc pohltil celou. Chvíli sis myslel, že to ještě bude dobré, ale pak se lebka z ničeho začala postupně rozpadat, až se celá proměnila v hromadu lebečního prachu. Z její dřívější podoby nezbylo nic.

Droghar - 05. dubna 2009 20:18

soukromá zpráva od Droghar pro U beden Kruci... Naštvaně si odplivnu, vyhrnu rukávy a začnu se soustředit o něco lépe. Jedna mimo, osm zbývá. Tohle se musí povést. Každou část zaklínadla si pořádně vychutnám, slova pronáším sice tiše, ale zřetelně, snažím se dát si pozor na to, aby nesplývala. S každou hláskou koncentruji energii do konečků svých prstů a po dokončení vyvolávání sešlu stejné kouzlo jako prve, ovšem nyní na další lebku v řadě a z poloviční vzdálenosti. Ožij! Pronesu jako třešničku na dortu při uvolnění magie.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. dubna 2009 17:59
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hoď si 1k10

Turnaj z andorského podsvětí ... - 06. dubna 2009 18:06

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Zprvu se zdá, že druhou lebku potká ten samý osud tu před ní. Avšak opak je pravdou a energie se s konečků prstů pozvolna zachytí přímo na auru celé lebky. Ta se podivně rozsvítí svým vnitřním světlem a uvnitř prázdných očních důlků se energie zformuje na magické oči, ty na tebe zamrkají a než se stačíš rozkoukat kolem, vytvoří se i magická ústa, z nichž za krátko vyskočí rychlý jazyk. Všechno se zdá býti tak živé a přitom hmota, která lebkou protéká je takříkajíc utkaná z ničeho. Lebka na tebe vyštěkne. "Cojé ???" ..." a oči se koulejí ze strany na stranu, hledajíce kus svého dřívějšího těla. Pak zaregistrují tvůj vlastní pohled a nastane chvíle ticha.

Droghar - 06. dubna 2009 20:22

soukromá zpráva od Droghar pro Trocha zadostiučinění. Zdravíčko. V podstatě nic není. Jen jsem si chtěl popovídat. Například kým jsi byl zaživa, jak se stalo, že jsi mrtvý a jestli bys tak náhodou nevěděl, co se s tvou hlavinkou dělo po smrti, protože vypadá vážně úchvatně. Na tváři mám široký úsměv. Tohle vyvolávání pořád ještě nemám pořádně zmáknuté, hlavně u takhle starých a křehkých věcí. Krom toho se snažím působit mile a přístupně, protože si nejsem jist, nakolik je lebka pod mou kontrolou a nakolik jsem jí vdechl náznak vlastního života. Snad se konečně něco dozvím. Těším se jako malé dítě na Vánoce.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 14. dubna 2009 20:18

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro "Cožééé ? V podstatě nic není ? HA, cože to říkáš ? Já že jsem mrtvý ??? Néééééé .... To není možné .... kde mám, ruce, kde mám nohy ? Tak přeci to byla pravda. Chrrr ... .chrrr ... hhhh .... těžce se mi dýchá, nemám plíce, NEMÁM PLÍCE !!! Asi se z toho zblázním ! Mám mozek ? Mám vůbec mozek ? Ne. Tohle je sen, tohle je jen sen. " lebka je absolutně zmatená, kdyby měla sílu otočit se, zatočila by se. Ale jelikož nemá co ji pohánět, tak stojí jako přikovaná. Spousta její energie teď padla na to jak se rozčílila. Ale myslíš, že to nebylo slyšet až tak daleko (např. až do kuchyně). Lebka nevypadá vůbec, že by byla pod tvou kontrolou, spíše sama není vůbec schopna své vlastní sebekontroly. Bude obtížné ji k něčemu přinutit. Zdá se, že doslova ztratila hlavu.

Droghar - 16. dubna 2009 22:00

soukromá zpráva od Droghar pro Lebka Sklapni Morty. Pronesu rázně a špička prstu se mi v tom okamžiku obklopí magií (nevyvolávám žádné kouzlo, jen vizualizuji energii). Nebylo by v tom nic špatného, kdyby ten prst nebyl namířen mezi virtuální oči nemrtvého tělesa před sebou. Okamžitě se uklidni, nebo umřeš podruhé. A věř tomu, že znám cesty, jak tě odeslat na místo, které je mnohem horší, než rozhovor se mnou. Tvářím se zcela vážně a čekám na jeho reakci.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 27. dubna 2009 22:10

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Lebka se po těch slovech na chvíli zasekne. Poté se xenofobní oči podívají na oblak energie. Netušíc, zda-li se mají smát nebo plakat. Zřejmě zde působí nějaká fiktivní síla, která ten kus neživé hmoty nutí dělat něco nepřirozeného. Po pronesených slovech, které byly vyřčeny jen tak mimoděk, se lebka skutečně uklidní a zdá, že je celou tu dobu fascinována kroužícím prstem a jeho trajektorií. Je otázkou jak dlouho zůstane v tomto post-hypnotickém stavu, neboť se zdá, že z její lebeční kosti se postupně začínají vypařovat zrnka prachu. Zřejmě tento proces nebude věčný. Takže to spíš odhaduješ na dvě, tři otázky. V tomto momentě je zřejmě lebka připravena poslechnout si tvou otázku. Nuže prosím ...

Droghar - 29. dubna 2009 19:33

soukromá zpráva od Droghar pro S lebkou Usměji se a přesunu prst trochu dál od něj, aby mi viděl lépe na obličej. Ahoj Morty, pokud ti nevadí, že ti tak budu říkat. I kdyby vadilo, je to tvůj problém. Takže: Jak se stalo, že jsi umřel? Souvisí to nějak s tímhle hostincem? Zeptám se s absolutně vážnou tváří a pozoruji švy na jeho temeni, nadočnicové oblouky a lícní kosti, abych měl jistotu, že mi nelže. Alespoň jsem od nějakého kapitána nějaké městské posádky slyšel, že když si jeden hlídá obličejové rysy vyslýchaného, tak může na lecos přijít. Zatím nemám pocit, že by to pomáhalo, ale možná je to způsobeno tím, že jsem ve vyslýchání začátečník.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 17. května 2009 21:42

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro "Ehm ..., umřel ? Ano umřel. Ale spíše to bylo jinak. Myslím, že jsem byl proklet a následně umučen a zabit. Ale jak je možné, že teď o tom mluvím ? Nějak se mi to nezdá. Ale myslím, že už si začínám vzpomínat. Ale opravdu matně." kdyby snad lebka mohla, poškrábala by se na hlavě. Bohužel to nelze. "Myslím, že ve svém minulém životě jsem byl mnichem sloužící řádu Stříbrných sítí, zde ve městě. Osudný den, jsme měli navštívit jedno místo ... a tam se to stalo. " Zdá se, že poté lebka chvíli přemýšlí, co se vlastně stalo. "A jestli to souvisí nějak s tímto hostincem ? Těžko říct ... možná ... " lebka se rozhlédne v rámci svých možností a pak ti naznačí, že neví ...

Droghar - 06. června 2009 11:48

soukromá zpráva od Droghar pro S lebkou Stříbrné sítě... Chtělo by to knihovnu, nebo nějakou knihu s historií města. Zamyšleně se dívám na pomalu se rozpadající lebku před sebou. Musím si pospíšit. Kam jste měli jít a proč? Vyletí ze mě skoro automaticky. Pořád doufám, že se dozvím něco, co mi to celé osvětlí. Přestává se mi tady líbit. Hlavně protože to tady vlastní někdo jiný a já bych to chtěl prolézt celé. Byly by to úžasné prostory pro mé experimenty. Občas by se ztratil někdo přespolní, třeba v takový bouřlivý den, jako je tento, kdy si nikdo nevšímá těch, kdo zabloudí do města... Myslím, že se tady skutečně něco děje... Pochybuji, že všichni odcestovali...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 20. června 2009 23:28

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Z lebky odpadne jeden větší kus, přesto jí to ještě nezabrání odpovědět na další z tvých dotěrných otázek. "Mn ... mněli, jsme zjiss...tiit, odkud ...ychází ... velké ... zhlo ... " této záhrobní větě, kde jde slova ještě sotva zaslechnout jde přece ještě jasně rozumnět. Avšak o jaký druh zla se přesně lebka zmiňuje to mnoho nenaznačuje. Každopádně jedno je jasné. Týká se to tohoto místa a bude to zřejmě hodně, hodně dávno z historie tohoto domu. Velké zlo bývá zpravidla součástí velkých plánů na ovládnutí moci ... jakoby ti vytanulo na mysli z dřívějších situací, které se protkávají tvými nitkami života ...

Droghar - 13. července 2009 19:31

soukromá zpráva od Droghar pro Nad lebkou Velké zlo bývá zpravidla součástí velkých plánů na ovládnutí moci... Proletí mi hlavou a okamžitě zatoužím znát více o tomto domě. Zakryji bedny tak, aby vypadaly jako když jsem na ně náhodou narazil, lebku ponechám jejímu osudu. Snad to nebude v nejbližší době nikdo kontrolovat. Trpaslík mi nejspíš nic neřekne, venku je hnusně a navíc, pokud tady něco je, je to vevnitř. Tipoval bych to na sklep, tam jsem se vždycky zašíval já. Ale sklep... Tam je zima. Navíc je to moc klišé a pořád jsem se ještě neseznámil s nadzemními patry... Co kdybych něco našel v pokojích ostatních? Možná po nich zůstalo něco užitečného. S těmito myšlenkami se vydám do svého pokoje, prohrabat postel svého nočního spolunocležníka, pochodeň umístím na nejbližší možný úchyt a dle potřeby zhasím tak, aby zapadala do koloritu.

Laakii - admin - 11. září 2009 21:37

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin

Turnaj z andorského podsvětí ... - 11. září 2009 21:57

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Vyrazíš zpět do pokoje svého spolunocležníka. Teda, bývalého spolunocležníka. Zdá se, že je opuštěný a sivý. Všechno splývá v šedé kakofonii barev, která se mísí s tvými představami o tomto tajuplném domě a jeho zákoutí. Tvým mozkem opravdu procházejí všelijaké myšlenky a nápady, pramenící z tvého neutuchajícího zájmu o tento dům nabitý všemožnými záhadami od sklepa až po střechu. Zdá se, že dobrodružství tohoto domu bude pokračovat tak jako tak. Ať už s trpaslíkem budeš mít co do činění nebo ne. Poslední světlo které jsi viděl bylo světlo pochodně, které jsi pohotově zhasnul. Vytvořil jsi tím myriádu černé hmoty, která se zdá snad musí propadnout sama do sebe a tvé kroky směřovaly spíše po paměti do místa tvého úložiště, než, že by je tam dovedo samotné světlo. Celou cestu jsi dá se říct tápal v polotmě pouze veden skřípavými zvuky schodů, podlahy a hrbolatých stěn. Konečně jsi dorazil na místo. Prohledáváš po slepu postel nedávného hosta. Nic zajímavého však nenacházíš. V hlavě se ti pomalinku vytváří prázdno. Je to efekt nebo stav ? Nejsi si jistý. Příčinu nejsi schopen odhalit. Chvíli přemýšlíš, o tom, že by jsi šel hledat i do pokojů ostatních hostů. Ale prvotní hledání ti změnilo plány. Zdá se, že si potřebuješ lehnout na postel a potichu si pro sebe popřemýšlet jak postupovat dál. Pomalinku nasáváš atmosféru jednoduchého pokoje. Nikde nic nebzučí, všude je ticho. Zapomněl jsi, zda-li je noc, či den. Přemýšlíš o dalším postupu ...

Droghar - 18. října 2009 23:34

soukromá zpráva od Droghar pro V pokoji Pomalu ulehám na postel a snažím se držet své oči otevřené co jak nejdéle. Je až s podivem, že jsem si předtím nevšiml, jak rychle jsem vlastně usnul. Asi jsem to připisoval únavě, ale to nyní není tou příčinou mé náhlé letargie. Dívám se na strom ztracený v temni a přemýšlím nad tím, proč se mi chce v tomto pokoji vždy tolik spát, ať jsem předtím dělal cokoliv? Tak si to shrneme... Pokusil jsem se napálit svého spolunocležníka a přitom promrhal své nejlepší kouzlo, které dalších kdovíkolik hodin, možná dní, nebudu schopen použít. Pak jsem si propíchl nohu, narazil na sudy plné brouků a bedny s lebkami. Vyvolání se mi jednou nepovedlo a jednou jen dočasně... Co jsem se dozvěděl? Něco o nějakých mniších a zlu... Hodila by se knihovna, nebo městská kronika, ale neznám město, ve kterém by zcela neznámého cizince pustili k originální kronice jen tak pro nic za nic, nebo kde by se jim tyto texty válely v knihovně. Sakra, vždyť většina měst ani knihovny nemá, protože tam neumí skoro nikdo číst. Trpaslík mi o tom nic nepoví... Bloudit po městě se mi v tom dešti moc nechce a navíc mě bolí ta noha... Měl bych se vyspat, ale... Začnu se soustředit na atmosféru v místnosti, na to ticho, svou únavu, na poslední chvíli před zaklimbáním se plesknu po ruce. Nic z toho, co jsem dělal, mě nemohlo tolik unavit. Zkusím, jak dlouho vydržím vzhůru, než se něco stane. Vyvolám si v paměti vzpomínky na doby, kdy jsem v lese tiše čekal na zvířata, abych se seznámil s jejich denními rytmy a jak jsem na ně později čekal, abych je mohl zabít a přetvořit na pokroucené karikatury jejich někdejších já. Stejně jako tehdy i nyní se snažím udržet všechny smysly ve stavu obezřetné bdělosti a mým cílem je vydržet takhle až do rána. Prostě musím přijít na to, proč se mi zde chce pokaždé spát.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 19. října 2009 19:26
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Náhle se něco v té tmě děje, slyšíš jak se přibližuje podivný zvuk, který je čím dál horší a horší ... bzzz .. .... bzzzz bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz ...... až k pravému uchu se ti dostane tento podivný vysokofrekvenční kmitočet.

Droghar - 19. listopadu 2009 22:46

soukromá zpráva od Droghar pro V posteli Bez jediného pohybu naslouchám temnotě a snažím se potlačit jak nepříjemné cukání v propíchnuté noze, tak zrakové a sluchové halucinace, které jsou tady nežádoucí. Mé tělo je zvyklé setrvávat bez jediného pohybu v mnohem horších pozicích, než je tato, tudíž je pochopitelné, že mi pozice ležmo na zádech způsobuje jisté obtíže, ač mám všechny končetiny vhodně prokrvené. Možná až příliš. Z letargie mě probere až nepříjemný zvuk. Zatracené krvesajné mrchy... Zbystřím, když se zvuk přiblíží k mému uchu. Připravím si ruku a čekám, až ucítím dotyk lehkých nohou na některé z odkrytých částí svého těla. Běžet pro pochodeň, abych si na jednoho komára mohl posvítit a snáze ho zabít, nemá příliš smyslu. Přes stíny na stěnách bych jej stejně nedokázal dostatečně přesně najít. Proto jen ležím a vyčkávám. Jen počkej, ty malý parchante... Ty to schytáš. Ušklíbnu se v myšlenkách a snažím se nepohnout ani jedním svalem, abych jej nevyplašil. Vrátil by se a byl by obezřetnější. Parchant...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 01. prosince 2009 10:34

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Komár zjevně krouží nad tvou postelí jako sup kolem své budoucí kořisti. Vyčkává až bude naprostý klid a on si bude moci sednout tam, kde bude mít pohodlí. Nakonec ucítíš lehký dotek jeho nohou a v zápětí jeho sosák pomalu otvírající sklenku pro něj toho nejsladšího likéru na světě. Totiž tvojí krve. Komár sedí na tvém čele a s radostí se opíjí touto hojností. Srká tuto šťávičku a do celého těla mu proudí blahodárná tekutina, kterou tvé tělo tak pracně vyrábělo. Komár je naprosto spokojen a vůbec netuší co se na něj myšlenkově připravuje.

Droghar - 10. prosince 2009 11:11

soukromá zpráva od Droghar pro Komár na čele A mám tě... Jediný myšlenkový impuls aktivuje několik svalů najednou, ty se některé stáhnou, jiné natáhnou, což v důsledku způsobí, že se má ruka zvedne dlaní nad čelo a další impuls ji vystřelí směrem k mé hlavě v obvyklé trajektorii pro jeden z posunků vyjadřujících něco jako "Tohle snad nemyslíte vážně." Bohužel pro komára: "Ano, myslíme." Dostal jsem ho? Přemýšlím, když mám dlaň přilepenou na čele a cítím začínající mravenčení.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 11. prosince 2009 18:37
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Hoď si procentuální kostkou ...

Turnaj z andorského podsvětí ... - 12. prosince 2009 20:21
	soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Dostal jsi komára. Překvapivě ani necítíš, že by z něj vyprchal tak náhle život. Zřejmě v sobě neměl ani trochu tvé krve nebo krve někoho jiného. Citíš jen pomalu odpadávající nohy z tvé dlaně.

Droghar - 18. prosince 2009 22:28

soukromá zpráva od Droghar pro Komár na mé ruce Sundám ruku ze svého čela a otřu ji o druhou. Hlavu mi plní spousta myšlenek, ale já je jednu po druhé zahazuji. Složím ruce podél těla a začínám se opět soustředit na absolutní klid. Nyní opět čekám, medituji... Odpočívám? Je to zvláštní stav, ale ani v nejmenším nepropadám víře v to, že toto bylo to nejzajímavější, co mě této noci potkalo. Byl bych blázen, kdybych tomu věřil. Komár... Zvláštní, že nebyl napitý. Musel se dovnitř dostat teprve... Hmmm... Venku prší... On nebyl napitý... Tady něco nehraje... V duchu si povzdechnu, protože bych se mohl sám se sebou dohadovat celou noc. Mlčky vyčkávám a nenechávám dalším myšlenkám ani chvilku na usazení se a hlodavé hledání možné pravdy.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 27. ledna 2010 20:54
	Žádná další myšlenka však už nepřichází ...

Droghar - 10. února 2010 09:47
	soukromá zpráva od Droghar pro V pokoji Zdá se, že zbytek noci nebude ničím rušen, jenže už taky může být ráno... Posadím se na posteli, překulhám k oknům, otevřu okenice a překulhám zpátky do postele. Tu nohu mi byl čert dlužen... Pokouším se usnout a spát, alespoň dokud mě neprobudí světlo proudící dovnitř skrz okno. Pakliže již přišlo ráno, jdu dolů na snídani.

Turnaj z andorského podsvětí ... - 21. března 2010 20:28

soukromá zpráva od Turnaj z andorského podsvětí ... pro Když otevřeš okenice, zjistíš, že ráno ještě není. Určitě ne. Přivřeš okenice a jdeš si lehnout a pokusit se o spánek, ten však nepřichází, chvílemi se ti zdá, že tě pořád obtěžuje ještě jen komár, ale ten už tu dávno není a jeho následníci také ne. Neustále se probouzíš, nevíš proč, ale tentokrát nemůžeš vůbec usnout. Ani se ti nechce na záchod.

Droghar - 09. dubna 2010 08:33

soukromá zpráva od Droghar pro Podivná noc Zvláštní... Pomyslím si a pro neschopnost usnout se pustím do slepého průzkumu domu. Minimálně se v té tmě pokusím kulháním sejít ze schodů kolem podivných beden a sudů a pokusím se najít nějaký vstup do sklepa (pokud cestou najdu pochodeň, svítím si s ní, pokud ne, snažím se jen nedělat randál). Jestli mě čapne trpaslík, tak mu řeknu, že jsem chtěl jít do lokálu, ale v rozespanosti jsem ztratil cestu... Jen se obávám, že jediné dveře dolů budou až v kuchyni.

Havran-údržbář - 25. května 2010 21:27

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR