Viedeň - 27. listopadu 2011 22:49
	Temná noc je len prikrývkou. Tmavým závojom toho, čo sa skrýva pred zrakom obyčajných ľudí. Noc je práve matkou všetkých temných a tých, ktorý majú čo skrývať. Noc je úkrytom všetkých tajomstiev, ktoré pomocou zubu času vyrastú v legendy. Noc je zrkadlom, ktoré odráža skutočný výzor našich duší. NOC Patrí náM

Mike Blackhawk [NPC] - 11. prosince 2011 12:26

Viedeň Ulice Alsergrundu 14:23 Rutinný deň. Skoro. Teda dá sa povedať, že vôbec. Už je to asi pol roka, čo obsmŕdam medzi viedenskými domami, no stále som si ešte tak celkom nezvykol. Viete, Amerika vo vás nechá stopu a akosi som sa tak ešte nedostal cez to, že som musel opustiť nielen spojené štáty ale aj celý kontinent. Sú tomu už niečo cez dva roky, ale to už je iná story. Aspoň mám vďaka zosnulému súrodencovi toho menej na starosti. Všetko čo som tam vytvoril a prichystal pre dobro iných som musel zahodiť a začať od znovu. Pomaly kráčam životom presne takto pomaly ako sa teraz veziem cez tie prepchaté ulice vidne. A áno to mám ešte nové. Auto. Dajaká Škoda Octavia alebo čo to je za stroj toto. Modrá farba. Pekne mi ladí k sivým očiam. Teda... moje oči ladia k farbe toho auta. Ale tie ladia ku všetkému. Trochu už otrávený touto pomalou premávkou úzkych uličiek si pustím v rádiu starší song. teda trochu starej skopírovanej Ameriky aby som sa tu necítil ako skutočný cock. No a vlastne prečo som tu vo Viedni? No aby som zachránil svet predsa. Zem len plná zlých upírov z kadejakými úmyslami a to ešte nehovorím o tých vlkodlakoch alebo iných beštiách, ktoré zužujú ľudskú rasu a vysávajú ju. A ja som tu na to aby som ich úplne všetkých pozabíjal a oslobodil svet! Hovno! Zbaviť sa ma chceli parchanti. Tuna pán kardinál, ktorý keď sa dozvedel o tom čo som spravil v Detroite tak namiesto pochvalného listu, medaile a sladkostí mi len poslal zdrba a poslal na preškolenie. Teda ten rok v kláštore nebol až taký zlý ale chýba mi Amerika. Veď sa na to pozrite. Sám potom pohľadom skĺznem na bok kde sledujem chodník a scenériu ulice na ktorej sa nachádzam. Do toho mi z autorádia začne v songu pospevovať práve Ozzy s tým jeho extra hlasom. Na oči mi padne dajaký stánok z rýchlim občerstvením, kde za okienkom vidím staršiu upotenú paní, ktorá si užíva pravú kuraciu saunu pred tyčami na ktorých sa grilujú kurčatá. “ In the fields the bodies burning.... “ Zahlási Ozzy, keď v tom uvidím vedľa ženu, ktorá pred sebou tlačí kočárik s dieťaťom práve k tomu stánku. “ As the war machine keeps turning... “ Prebehnem očami po tvárach ľudí na ľavej strane ulice pričom sám na chvíľu začnem sledovať tú pomalú dopravu. Pri nej kútikom oka zbadám voľné parkovacie miesto na kraji cesty kam to ztočím. " Death and hatred to mankind...“ Napokon zastavím, vydýchnem a v duchu prečítam čudesný názov dajakého army shopu. “Poisoning their brainwashed minds...“ Zahlási ozzy , ktorého vypnem spolu s motorom a vystúpim von. “Oh lord yeah! “ Dokončím v duchu. No čo Army shop. Niekde sa začať musí. A tu som práve začal pred pol rokom, kde som prvý krát kontaktoval svojho infomátora. Prejdem cez chodník až k dverám obchodu do ktorých leziem. A čo moje oči nevidia. Starý známi obchod v ktorom predáva úplne neznámy predavač. Nenápadne potichu pristúpim k pultu a zahľadím sa mu do očí, pričom vyslovím ár slov svojou lámanou nemčinou. “Ja hľadala Jana.“ Chlapík sa zatvári dosť prekvapene. Uškrnie sa ako korunovaný debil a začne niečo splietať. Z celého kontextu som vyrozumel asi len toľko, že si myslí o mne že som kokot a nikoho mi nezavolá lebo nevie kto som. Zhlboka sa potom nadýchnem a uč v duchu si pripravujem spŕšku nadávok, ktoré som sa v nemčine naučil priamo pre takéto situácie, keď v tom zozadu z obchodu vyjde za pult sám Jano, ktorého som hľadal. “Nazdar Michal! Dobre, že si sa zastavil...“ Potom pohľadom skočí na svojho nového predavača, dajaký takú ufúľaný mladík to bol. “Toho pusti kľudne dozadu ten je v pohode...“ Sám potom prejdem cez malé vrátka, ktoré boli na konci pultu aby som išiel do zadnej časti s Janom. “Prečo si tomu prijebancovi nepovedal, že ma čakáš? “ Mladý predavač sa v tú chvíľu na mňa pozrel dajako škaredo. Akoby som ho urazil. Vtedy som začal mať tušenie, že mi možno rozumel... ... aj napriek tomu ku žiadnemu incidentu neprišlo a ja som sa s Janom usadil vzadu niekde na akejsi rozheganej stoličke, ktorú tam kdesi mal. Sám som potom na neho vychrĺil to čo som mal na srdci. “Počuj. Potrebujem aby si túto noc mal oči otvorené a sledoval všetko čo sa dá. Kľudne na to najmi aj nejakých iných chlapov zaplatím to. Mám také silné tušenie, že dnes v noci sa niečo stane. Niečo veľké...“

Viedeň - 14. prosince 2011 20:02

Viedeň Pondelok 29. 10.2012 Jeseň. Všade plno lístia a blata. Prší už tretí deň, no práve dnes je dážď jemnejší, než tomu bolo minulé dni a meteorológovia hlásia, že v najbližších dňoch by malo na chvíľu prestať. Nielen že po uliciach chodí trochu menej ľudí ako obvikle ale aj kľučkovanie medzi kalužmi niekedy dá zabrať. Je jeseň a na obchodoch sa pomaly začína zbierať výzdoba v netradičnom americkom duchu a to vďaka blížiacim sa dušičkám. Halloween tu veru nebol tradíciou, no vďaka vplyvom globalizácie sa táto tématika strašenia a príšer objavuje nielen v obchodoch ale aj v podnikoch kam sa ľudia chodia zabávať. Čoskoro bude Halloween.... Škoda že obloha je zamračená a nie je na nej vidieť ani hviezdy. Zajtra má byť spln a dnes vidno mesiac už temer celý. No dúfajme, že sa ním budeme môcť kochať zajtrajšiu noc. Veď predsa noci sú dlhšie a tma na mesto prichádza už niečo pred piatou hodinou poobednou. Slnko vychádza Niečo po šiestej hodine rannej. Áno Jeseň. Príroda sa ukladá na dočasný spánok. A pochmúrna atmosféra zanecháva stopy nielen v ľuďoch ale aj iných nadprirodzených bytostiach. Dnešná noc sa stáva zvláštnou, pretože sa udialo niečo nečakané. Jeden z camarillských princov opustil v podobe kôpky prachu tento svet. Spolu s ním aj jeho ghúlovia. vražda strašná to bola a ak duše mieru nezasiahnu tak túto noc naplní kaluže okrem dažďa aj krv...

Viedeň - 14. prosince 2011 20:07

soukromá zpráva od Viedeň pro Krátka minulosť upírov v poslednej dobe. Vo Viedni ako samotnej ešte kedysi dávno vládli Sabbati. Tých ale postupom času a vďaka okolitému vplyvu ľudí sa k moci dostala Camarila. Tá ale nedokázala nabrať absolútnu moc. Jej boje sa zameriavali skôr viac proti Sabatu, o ktorom si niekoľko desaťročí mysleli, že ich z Viedne vykynožili natrvalo. Nikdy sa im ale nepodarilo zlomiť anarchistické spoločenstvo, ktoré viedol Barón na východe Viedne. Anarchovia jednali rýchlo a spontánne, na rozdiel od miestnej Camarilly, ktorá každý dôležitý krok musela prediskutovať medzi hlavami, princov. A tak o hocičo sa camarilla pokúsila proti anarchom tak oni boli vždy o krok napred. Ich nevýhoda ale bola v tom, že ich bolo málo. Preto po nejakom čase sa dohodli, že malá časť viedne bude patriť im a nikto z camarilly tam nevkročí a naopak. Nikto z anarchov nevkročí do centra. Vzťah medzi anarchami a camarillou sa stal neutrálny, no je vidieť, že camarilla čaká na hocijakú ich chybu aby mala dôvod zbaviť sa ich. Pred asi tridsiatimi rokmi sa vo Viedni znovu začali objavovať malé matné náznaky toho, že by tam bol aj sabat. Desať rokov na to okolo roku 1990 sa stal vo viedenských kanáloch incident nejakej choroby, ktorá sa niesla po ghúloch a menila ich na podivné beštie. Camarilla vtedy prišla o množstvo schopných informátorov a len tak tak udržala maškarádu. Vďaka tejto jednej udalosti sa v tej dobe objavil v meste inkvizítor, ktory v priebehu troch dní dokázal zlikvidovať 26 upírov a 7 ghúlov. Vďaka tomu si vraj sabat znovu mohol vybudovať tajné skrýše a zázemie, teraz je už jasné, že niekde v južnej Viedni sídli skupina Sabatu, ktorá sa znovu snaží dobiť mesto a práve oni robia často výpady nielen na camarilských našincov a ghúlov ale aj na ľudí, len preto aby upreli zraky lovcov na camarillu a aby camarilla mala dosť roboty aby udržali maškarádu neporušenú. Našinci dobre poznajú aj viedenských vlkodlakov, tých ale už od dávna z mesta vyhnali, no vedia, že vlkodlaci tu sú a striehnu buď pri okrajoch mesta alebo v horách či na dedinách alebo v menších mestečkách. Preto našinci moc necestujú na vidiek, zo strachu z vlkodlakov. Tak isto našinci poznajú aj Mágov, no nie konkrétne osoby. Vedia, že tých sa loviť neoplatí a občas sa s nimi dohodnú na nejakom obchode. Väčšinou si ale každý z nich stráži to svoje. Mágovia pre upírov znamenajú až moc drahú potravu, ktorú sa neoplatí loviť. Významné osobnosti, ktoré poznajú všetci našinci (či už z rozprávania) Hubert Rothschild – Toreádorský princ, ktorý spravuje centrum mesta a jeho západnú časť. Veru nie je ťažké stretnúť sa v noci vonku s týmto princom. Patrí medzi bytosti, ktoré sa radi zabávajú a on sám dychtiac nielen po umení sa objavuje v sprievode svojich ghúlov na nejednom verejnom mieste nočnej Viedne. Dedica zatiaľ nemá. Viktor Nacci - Venture, klasický ako zobrázku. Muž večne navlečený v obleku, ktorý tvorí výzor biznismen-a. Pán Naccis je nielen princom, ktorý spravuje severnú Viedeň ale on sám vlastní návrhársku firmu. V nej podniká spolu so svojím synom. Viktora spoznáte nielen výraznou tvárou, ktorá nesie ostré hrany sánky a obočia ale aj jeho ulízanými blonďavými vlasmi, vďaka čomu na prvý pohľad vyzerá ako skutočný fašista. Ďalším jeho poznávacím znakom je, že sa na verejnosti vždy objavuje vo fialovej kravate. Nikolas Nacci- syn princa, ktorého Viktor stvoril preto, že je aj jeho biologickým synom. Keď Viktora zmenili na vampíra jeho syn sa ešte nenarodil, no keď prišiel čas, keď dospel tak si ho našiel a zmenil ho, aby mu mohol byť akože otcom. Teda tak to Viktor, pre ktorého je biznis všetko tvrdí. Nikolas akoby z oka Viktorovi vypadol, no narozdiel od neho nosí na hlave blond vlasy dlhé až po plecia. Arnold Kanatov – Tremerský princ, ktorý spravuje južnú časť Viedne. Výnimočný je svojou holou hlavou a tým, že chodieva stále v červenom oblečení. Jeho záľubou sú hlavne staré magické spisy z čias rímanov, sám Kanatov rád experimentuje s rôznymi kúzlami a rituálmi. No ani na krok sa nepohne od svojho radsu Stanislava Demine-ho. Stanislav Demine – Tak isto Tremere ako jeho princ. Povráva sa, že Kanatov a Demine majú rovnakého sirého, no toho nikto nikdy nevidel. Sám Stanislav má na sebe denno denne už roky oblečený čierny kožený kabát, na ktorom lpí. Jeho tvár je mierne bucľatejšia a sám nosieva dlhšie vlasy, ktoré má vždy gumičkou pripevnené v krátkom cope. Pán Vogl. Prezývaný Mäsiar (Rezník) – Brujah. Šerif. Výrazný vojenským zostrihom, no s hustým asi mesačným strniskom. Šerif už na prvý pohľad budí rešpekt, nielen svojou robustnou postavou a vražedným pohľadom ale aj jeho minulosťou. Má svoje určité zásady, ktoré hraníčia až s prílišnou brutalitou. Peter Cilk - Malkavian, ktorý je večne navlečený v maskáčoch. Je to potetovaný fanda military a aj tak vyzerá, až na výrazný farebný outfit na jeho vlasoch. Ten pôsobí ako chvost u šerifovej prdele no sám niekedy svojou šialenosťou dokáže prekvapiť... Andrea Nieni - Členka a zástupkyňa nezvyčajného klanu, ktorý v Camarille moc zázemie nemá. Lasombra. Je to žena, ktorá má svoje konexie a ktorá vie byť užitočná no aj zákerná, preto sa s ňou moc ľudí nezahráva. Na výzor je to štíhlejšia mladá blondýna s dlhšími vlasmi, ktorá holduje gotickému štýlu obliekania, hlavne ak jej oblečenie pozostáva z latexu. Amos – Mafián. Neutrálny upír, ktorý nie je priradený ani k Anarchom ani k Camarille či sabatu. Jeho spoločenstvom je jeho rodina. Je to hlava klanu Giovanni, ktorá sídli na okraji mesta vo svojej vile. Ako jediný nemajú strach z vlkodlakov a majú svoje praktiky ako sa pred nimi brániť. Amos sám o sebe je bucľatejší človiečik, ktorý tvárou pripomína stalina alebo skôr mária. Huňatý knírek pod nosom a večne navlečený v pásikovom bielom obleku. Ma rád bohatsvo a väčina ilegálneho biznisu v meste ide priamo jemu cez ruky. Všetci to o ňom síce hovoria ale sám pán Amos tvrdí, že s políciou problémy nemá a všetky jeho aktivity sú čisto legálne. Pavol Donin prezývaný Mohamed - Barón Anarchistických upírov na východe. Ujal sa svojej funkcie vodcu s miernym humorom a vôbec mu nevadilo, že ho začali volať Mohamed. Neraz on sám vyhlásil svätú vojnu pred desiatkami rokov proti camarille. Výzor jeho pravej tváre ale poznajú len anarchovia a okrem nich nikto nemá potuchy o tom kde by sa mohol tento upír nachádzať.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:08

soukromá zpráva od Viedeň pro Krátka minulosť lovcov v poslednej dobe. Vo Viedni sa v posledných rokoch lovci moc nerozšírili, je ich tu približne rovnaké množstvo, no neďaleko Viedne, v jednom z Mníchovských kláštorov a jednom rekreačnom stredisku si tajne lovci vybudovali rekrutačné a výcvikové stredisko. D8 sa povedať, že tu vo Viedni sú všetky lovecké klany, no len tak letmo udržujú medzi sebou vzťahy. Lovci väčšinou pracujú v osamotených skupinkách troch až piatich. Takto organizovaný lovci si môžu rozdeľovať pomocou svojej tajnej internetovej siete úlohy a lepšie sa im robí robota. Lovci su dokonca tak zákerný, že im nerobí problém zamestnať sa v upírskom bare alebo sa zamiesiť do ich spoločnosti ako potencionálny kandidát na nového upíra alebo ghúla. Majú rôzne zákerne praktiky. Týmto sa dostávame k sólo lovcom, ktorý pracujú osamote. Moc ich tu nie je no práve títo sú upírom najbližšie. Neraz nejaká prostitútka zbavila svojho klienta nemŕtveho života. Inak okrem toho sa občas vo Viedni objaví aj inkvizícia. Inkvizítori ako najlepší lovci s množstvom techník a schopností sa pridajú najčastejšie k nejakej loveckej skupinke, ktorá mu pomôže vykonať jeho prácu. Zatiaľ sa vo Viedni stalo len dva krát, že by sem nejaký inkvizítor prišiel sám a začal loviť, vtedy ale padali upíri po desiatkach. Ďalšia kvalitná výhoda lovcov je vcelku komplikovaná a organizovaná sieť informátorov, ktorý poväčšine nič o upíroch nevedia ale vedia sledovať ľudí. Práve títo ľudia zhromažďujú informácie o upíroch pre lovcov aj keď o tom oni sami nevedia, že by šlo o upírov. Arči - Černoch. Na Viedenske pomery a rasové rozloženie vcelku výrazný, no medzi miestnymi lovcami známi. Väčšina lovcov u neho nakupuje, nie preto že by vlastnil nejaký sklad niečoho ale preto, že dokáže zohnať temer čokoľvek.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:08

soukromá zpráva od Viedeň pro Krátka minulosť Vlkodlakov v poslednej dobe. Vlkodlaci operujú viac v okolí Viedne ako vo Viedni samotnej. V poslednej dobe sa upíri tak rozšírili, že smečky vlkodlakov vytlačili na okraj z mesta blízko k lseom. Tam si ale vlkodlaci vytvorili svoje prostredie a kontrolujú ostatné časti rakúska. Keď sa taký upír vyberie niekde na vidiek alebo mimo Viedeň, či mníchov tak končí vo vlkodlačích pazúroch. A to Upíri vedia, no vedia, že vo Viedni sú v bezpečí, väčšinou. Vlkodlakov v okolí moc nie je a preto vašou úlohou väčšinou je len to, aby ste ustrážili červa až sa nedostane von z Viedne. Jediné hlavný vodca môže rozhodnúť o tom, či sa niečo zmení, alebo či niečo podniknete. Tak sa pár krát aj stalo. No v posledných piatich rokoch ste na Viedeň neurobili žiadnu akciu, pretože pri tej poslednej zahynul práve jeden z vás. Významné osobnosti, ktoré poznajú všetci vlci (či už z rozprávania) Ghost - Chlapík, ktorý vyzerá presne ako Ježiš Kristus. Preto si občas ostrihá hnedavé vlasy úplne na krátko, no brady sa nechce zbaviť nikdy. Je najmladší z najstarších vlkodlakov a ich svorky a je to veľmy skúsený hacker. Má svoje kontakty nielen na sieti ale aj v meste a po pravde on jediný je ten , ktorý vie najlepšie to čo sa kde vo Viedni deje. Shadow: – bojový vlk kmeňa červených drápov. Najsilnejší vlk v teritóriu preto aj pravoplatný vodca. Väčšinou sa práve nachádza len v lesoch a mimo mesta, je to nielen rodený vlk ale aj vo vlčej podobe býva najčastejšie. Jeho ľudskú podobu videl málokto Sofia(vábička) – kratšie špinavé blond vlasy, často sa nachádza v meste, vlastní ale dom na okraji mesta. Je to vábička a ak jej svorka vyráža do mesta alebo na lov upírov ona je práve tá, ktorá ich vyláka von. Dá sa povedať, že je to aj taký vlkodlačí posol, ktorý komunikuje len osobne. Vraj pozná nejakých ghúlov.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:09

soukromá zpráva od Viedeň pro Krátka minulosť Mágov poslednej dobe. Mágovia tu majú svoje zázemie, no je ich vo Viedni málo. Vďaka tomu, že sa tu objavuje mnoho iných skupín ako vlkodlaci upíri či lovci tak samotný mágovia majú viedeň len ako také bočné miesto existencie. Väčšie veci riešia mágovia v arkanických svetoch, nie vo Viedni samotnej kde si už stáročia udržujú neutrálne vzťahy so všetkými nadprirodzenými bytosťami. Občas urobia nejaký ten obrad alebo sa vydajú na hľadanie artefaktov vo viedenskej historickej časti alebo v okolí, no mágovia si tu žijú vcelku pokľudný život, ktorý sa utvára hlavnými osobnosťami. Významné osobnosti, ktoré poznajú všetci prebudený z Viedne (či už z rozprávania) Knihovník Rudolf- Starý bielovlasý vychudnutý dedulo, ktorý väčšinu život a strávil bádaním všetkého možného. On sám vlastní bohatú zbierku kníh rôznych tém. Využuje na vysokej škole a patrí k rádu Mystérium. Ak sa niečo stane on je práve zdrojom informácií pre ostatných mágov, ktorý nevedia čo ďalej. Ingrid – Je to strážca mesta Viedeň, patrí do rádu Strážcov závoja a práve jej pohľadu neikne temer nič. Osobne sa pozná z každým mágom tu v meste, aj keď nie každý ju má rád kvôli jej nadmernému podozrievaniu a protivnosti. Trochu nižšia žena s dlhšími čiernymi vlasmi, to je Ingrid. Hollar: O hollarovi sa dá povedať len toľko, že je to sprievodca pre začínajúcich. Pozná ho každý mág, pretože Hollar patrí medzi prvých ľudí, ktorých nový mág stretne. Sprevádza hlavne nováčikov po arkanických cestách. Inak vyzerá ako belovlasý muž s začínajúcou plešinkou. Pod nosom striebristý knír a na prvý pohľad vyzerá ako robotník na dôchodku. Rád sudcov: Je to trojica sudcov, ktorá dozerá na miestne pravidlá. Tí sa väčšinou po viedni nepohybujú ale len ju sledujú pomocou mágie. Dá sa povedať, že oni rozhodujú o spolupráci tunajších mágov a ich rádov a práve oni dávajú podnety a úlohy.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:10

soukromá zpráva od Viedeň pro Vo Viedni si už nejakú tú dobu. Dostatočne na to aby si sa naučil plynulejšie nemecky. Vďaka Nosferatom, ktorých si stretol v Holandsku si sa dostal až sem, kde ti vybavili camarillský občiansky list a kde si dostal novú šancu. Po čase sa ti podarilo preložiť aj ten list, ktorý si im doniesol. Vďaka jeho fotke. Drahý Seilo Týmto listom posielam všetky informácie o tom ako dopadla camarilla na misií princa Bernarda. Priložený prívesok patril princu Bernardovi, tak si asi vieš domyslieť ako sme skončili. Bohužiaľ nás koniec nebol len náhoda, preto sem vypíšem presný postup našich činov. Urobili sme hneď niekoľko akcií, jedna naša nosferatka vyhodila do vzduchu vilu lasombrákov. Ďalší brujahovia sa snažili s jedným Venturom získať vlastníctvo jedného klubu, čo sa nepodarilo a všetci z nich zmizli. Šerif Edwin Poull vypálil spolu s pár našincani kostol a poznačil miesto tak aby vyzeralo ako čin sabatu. Bohužiaľ polícia dokázala vypátrať to, že to bol on a zabili ho. Deň na to niekto z naších radov vyzradil miesto, kde prebývame a sabat nás prekvapil. Ostalo nás už len pár, nosferatov. Skončili sme kvôli zradcovi a boli sme nútený pridať sa k sabatu aby nás nezabili. Teda oni ani nevedia o tom, že naše srdcia patria camarille. Nejakú dobu ešte ostaneme v Detroite a to preto, že sme zistili zaujímavú vec. Niektorých našich našincov sabat nezabíjal ale ak ich dolapili uložil ich v torpore niekam boh vie kam. Pevne verí, že po nejakej dobe sa nám niektorých našincov podarí oslobodiť a potom sa znovu stretneme v európe. S pozdravom Klaash Po nejakom čase si si zvykol aj v Camarille a zistil, že tu je lepšie. Aj keď majú prísnejšie pravidlá než sabat tak je to tu kľudnejšie. Občas si odrobíš nejakú tú noc v hliadke, prejdeš sa mestoma to je celá povinnosť camarilského našinca. Okrem toho tu vo viedni si spoznal okrem pár klubov, kde chodievaš hrávať aj tie kluby významné pre upírov. Prvý je Koloseum. Je to skôr tanečný klub, ktorý je upravený na trochu dark atmosféru. V tomto klube sa stretávajú ľudia obyčajný nič netušiaci a práve upíri z camarilly sa sem chodia kŕmiť. Upírov tu mnoho ľudí pozná aj po mene, no nevedia, že to sú upíri. Menší klub, strážený dvoma ghúlmi pri vchode sa volá Lord Club. Je v podstate v podzemí nejakej budovy, ktorá patrí princovi Kanatovi. Dnu môžu vstúpiť len našinci. Väčšinou toto miesto slúži ako útočisko alebo miesto, kde sa dohadujú plány. Človek tu nevkročil už desaťročia. Tak isto ak sa objaví nejaký nový člen tak občianstvo mu vydajú práve tu, a v neposlednej rade práve na tomto mieste sa uskutočňuje boží súd, ak sa nejaký camarilčan prehreší.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:10

soukromá zpráva od Viedeň pro Vo Viedni si už nejaký ten mesiac, a je to už dlhšie čo sa nikto s ničím neozval. Peniaze dochádzajú a ak si nejako nezarobíš čoskoro budeš na mizine, to vieš. Práve asi okolo jedenástej v noci ťa kontaktuje tvoj siré s dobrými správami. Na účte ti pribudlo 5 000 eur. Je to platba predom za ťažšiu prácu. Ak túto prácu dokončíš úspešne pribudne na tvojom účte 10 000€. Teda táto platba je len tretina zo skutočnej odmeny. Cieľ je upír. Dosť starý upír. Edwin Poull Výška: 181 cm Klan: toreádor Generácia: 6 Info: Je to bývalý camarillský šerif, ktorý si momentálne viac užíva ako pracuje. Naposledy sa „pracovne“ objavil v detroite, kde sa snažili časť mesta obsadiť pre camarillu. Len on jediný z nich sa odtiaľ vrátil. V amerike je ale stále hľadaným zločincom číslo 1. Aj keď istú dobu tvrdili, že sa im ho podarilo zabiť pri prestrelke. Je teda viac, než nebezpečný, no dá sa povedať, že je to úchylák. Ženské zbrane budú najúčinnejšie... Dodatok sirého: Dobre poznáš svoje okolie a viedeň a ako to tam chodí. Minimálne z rozprávania. Ak bude treba votri sa aj medzi camarillu. To preto, že miesta, kde sa najčastejšie objavuje patria camarille. Ak si ale nestihneš vybaviť ten občiansky list od nich radšej tam ani nechoď. Majú vcelku prísne pravidlá podľa ktorých by ťa buď zmrzačili alebo zabili. Tak isto prikladám aj adresu domu, v ktorom by mal pán Poull bývať. Nezabudni, že táto práca má najvyššiu prioritu, pre naše dobré meno si to nemôžeme dovoliť pokaziť. Budem sa snažiť ešte zistiť čo najviac informácií, ak sa niečo stane ihneď sa mi ohlás.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:11

soukromá zpráva od Viedeň pro Po nejakej dobe si sa presunul do viedne. Dostal si na určutú dobu dá sa povedať voľno, pretože medzitým si miesto teba našli iného šerifa. Tebe to ale nevadilo, bol si vo svojom spoločenstve a užíval si si života. Okrem toho tu vo viedni si spoznal okrem pár klubov, kde chodievaš hrávať aj tie kluby významné pre upírov. Prvý je Koloseum. Je to skôr tanečný klub, ktorý je upravený na trochu dark atmosféru. V tomto klube sa stretávajú ľudia obyčajný nič netušiaci a práve upíri z camarilly sa sem chodia kŕmiť. Upírov tu mnoho ľudí pozná aj po mene, no nevedia, že to sú upíri. Menší klub, strážený dvoma ghúlmi pri vchode sa volá Lord Club. Je v podstate v podzemí nejakej budovy, ktorá patrí princovi Kanatovi. Dnu môžu vstúpiť len našinci. Väčšinou toto miesto slúži ako útočisko alebo miesto, kde sa dohadujú plány. Človek tu nevkročil už desaťročia. Tak isto ak sa objaví nejaký nový člen tak občianstvo mu vydajú práve tu, a v neposlednej rade práve na tomto mieste sa uskutočňuje boží súd, ak sa nejaký camarilčan prehreší. A práve dnes v noci približne 15 minút po dvanástej hodine sa tu stretávaš so šerifom, zvaným Mäsiarom. Výnimočne je bez svojho Malkaviánskeho spoločníka. Po pravde okrem ghúlov bol práve on jediným, kto tu dnes večer bol. Klub bol prázdny a vyzeral ako po vymretí. “Som rád, že si prišiel Edwin.“ Prehovorí šerif. “Zvláštne, prvý krát vidím toto miesto tak prázdne. “ prehovorí trochu zarmútene. “To preto, že som poslal každého koho som stretol do mesta. Neviem či ti to už hovorili ale dnes v noci zavraždili princa centrálnej Viedne. Huberta, Toreádora. Našlo ho dnes mŕtveho v jeho havene, tak isto jeho ghúlov. Najhoršie je na tom to, že to určite neboli lovci. V tom dome sa nenachádzala ani najmenšia stopa ľudskej aury, nieto ešte loveckej, ale našli sme tam auru upírsku.“ Vtedy sa na chvíľu odmlčal a pozrel sa ti rovno do očí. “Mám pocit, že anarchovia chcú rozpútať vojnu, potrebujem pomoc každého a aj tvoju. Bývalého šerifa...“

Viedeň - 14. prosince 2011 20:11

soukromá zpráva od Viedeň pro Vo Viedni sa pohybuješ len občas. Všetky kontakty a informácie máš z vzdialených kontaktov a cez Nosferatov s ktorými máš pakt. Nosferati vedia o tvojích chodbách a to kde prebývaš ale ty vieš o tom kde prebývajú oni a že pod cintorínom si vykopali sieť tunelov, kde majú vlastné malé mestečko. Je ich tam asi 7. Poznáš každého jedného z nich, no rozprávaš sa s nimi len občas. AK nevyzradíš ty ich tak nevyzradia oni teba a naopak. Čestné tajomstvo a zmluva medzi susedmi. Vďaka nim vieš o každom čosi málo. Vieš, že niekde na severe majú vlkodlaci svoje Doupě ale je ich moc málo na to aby sa rozbehli do mesta. Poznáš ale jedného Metisa osobne, ktorý je taký menší informátor v meste. Vlkodlaci ho odvrhli a tak ide svojou vlastnou cestou. Volá sa Alarin. Z upírov poznáš nasledovných: Karol Sepp: Malkavian, trochu šialený ale taxikár. Dozvie sa vždy zaujímavé množstvo vecí. Trpí turettovým syndrómom a v spŕške nadávok vie vypotiť aj niečo užitočné. Player: Jeden ghúl, o ktorom stále nevieš komu patrí. Je to ale chlapík, ktorý má svoje konexie a dokáže zohnať temer čokoľvek. Je to obchodník. O princoch vieš toľko čo sa povráva, no poznáš aj zastupiteľov iných klanov Princ Nicolas Nacci je zároveň zástupcom klanu Venture. Zástupcom Toreadorov je žena Nikola Savalas. Má vlastný ateliér a živý sa ako sochárka. Zástupcom brujahov je taký menší gangster holohlavý menom Mike Dekker. Vtiera sa šerifovi a je temer každý deň na hliadkách camarilly. Ryšavá Lea Tasev je zástupcom Gangrelov. Je to vcelku nenápadne dievča, ktoré nosí stále slnečné okuliare. Vraj preto, že má jašterie oči. Malkaviáni sú sami o sebe kategória. Ich zástupcom je Denis Lang, šialený punker, ktorý rád vyvádza a ktorý má veľké problémy udržať maškarádu. Najčastejšie sa objavuje v jednom sadomasistickom klube, ktorý vlastnia iný malkaviani. Tremeri sú tak trochu zalezený. Moc často sa neukazujú vonku, len si chodia po svojich miestach a študujú. Práve Tremeri sú pre teba najväčším problémom, pretože vedia, že niekde vo Viedni sú katakomby v ktorých prebývaš. Zatiaľ ich ale nenašli. Majú pocit, že tam je mnoho kníh a artefaktov, ktoré by sa im mohli hodiť. Ich zástupcom je práve Tom Evans aj napriek tomu, že majú vo Viedni princa Kanatova. Evans je napohľad mladší bradatý priaznivec metalu, no to je len jeho maska, ktorou sa chráni. Vodca nosferatov si hovorí Sleuth. Vieš, že vo viedni mu behá minimálne 5 ghúlov, ktorý pre neho pracujú. Ďalší známi upíri sú potom giovanniovci. Vieš, že ich vedie Amos, no poznáš z nich osobne len jedného a to Tita. Je to taký vcelku úchylný šampóňak, ktorý toho rozumu ale moc nepobral, no cíti sa ti byť zaviazaný takže ho môžeš požiadať o nejakú pomoc ak bude treba. Je na ňom ale viac vidno to že ťa chce dostať do postele. Taktiež osobne poznáš jedného nosferata, ktorý nepatrí k tým camarilským. S tým tiež máš zmluvu o tom že keby sa niekto pýtal nič o ňom nevieš a keby sa oni pýtali jeho tak nič nevie on. Tento nosferatu je ale divejší je na ňom doslova vidieť túžba po krvi, nečudo keď patrí k sabatu v ktorom figuruje ako radca Arcibiskupovi. Taktiež vieš dačo o mágoch. Osobne poznáš iba jedného z nich. Hollara. Je to čestný spravodlivý bezdomovec, ktorý má obrovskú silu no zvolil si cestu chudoby. On sprevádza po Viedni nových mágov. Od iného si ale počula, že sa v upírskych kruhoch pohybuje mág, ktorému hovoria Erebos. Boh temnoty. Vraj tento Mág pomáha upírom výmenou za artefakty. Tak isto poznáš jedného človiečika. Je to korejec a predáva v Kung pao fast foode. Vieš, že je to informátor lovcov, ktorý mu za to platia. Vieš ale aj to, že on sám nevie, že pracuje pre lovcov. Je to proste chlapík, ktorý nevie ani to, že upíri existujú. Občas sa dá kúpiť a vie vyrozprávať zaujímavé veci. Ty sa práve nachádzaš v jednej z chodieb katakomb, kde sa ukázal jeden z nosferatov. Očividne sem mal naponáhlo a vraj má nejakú skutočne dôležitú správu. “Stalo sa niečo hrozné...“ Vychŕlil zo seba dokrivený nosfík, ktorý si tvár ešte stále zakrýval čiernou kuklou. “Dnes v noci niekto zavraždil princa Huberta, ktorý mal na správu centrálnu viedeň. Camarilla vyhnala do ulíc všetkých upírov. Myslia si, že to urobili anarchovia. Ak sa začne nejaká potýčka v uliciach celá maškaráda môže isť do riti! Mám pocit, že asi za desať minút vkročia na územie anarchov...“

Viedeň - 14. prosince 2011 20:11

soukromá zpráva od Viedeň pro Vo Viedni si už dlhšiu dobu. Potom čo si stretol toho havrano-dlaka si sa naučil mnoho viac. Lovci ťa prepustili tak ako sľúbili a tebe na nich ostala len jediná spomienka. Guľka zarytá niekde pri stehennej kosti. Tu vo Viedni si žiješ svoj vlastný život a snažíš sa zarobiť ako to len ide, no moc tých pracovných príležitostí nie je. A peniaze dochádzajú. Zo života nadprirodzených už moc neriešiš. Vieš, že sa tu nachádzajú upíri aj vlkodlaci a aj to ako to tu chodí. Taktiež máš kontakt na jedného človeka, ktorý pozná lovcov, aj keď o tom on sám nevie. Občas si si privirobil nejakou tou menšou prácičkou pre jednoho Metisa, Alarina. Metis je tak trochu kripel medzi vlkodlakmi. Je to rasa, ktorá vznikne pri skrížení dvoch vlkodlakov a pre vlkodlakov je hriechom aby niečo také stvorili, pretože každý z nich ma nejakú vadu. Alarin je metis, ktorý na sebe nemá ani jeden jediný chĺpok a to aj vtedy keď je vo vlkodlačej alebo vlčej podobe. V nej si ho ale ešte nevidel, no hovoril ti to. Vlkodlaci ho odvrhli a tak on pracuje a zarába si sám. Naposledy keď si s ním bol tak ti spomínal niečo o veľkom množstve marihuany a malom množstve kupujúcich, teda zároveň aj veľkému zárobku. A práve ti zazvonil telefón a v ňom sms od Alarina v ktorej stálo: “Funhaus, Aichhorngova ulica. 23:00“

Viedeň - 14. prosince 2011 20:13

soukromá zpráva od Viedeň pro Práve sa nachádzaš vo svojom príbytku. Prechádzaš si svoje veci a zapneš televíziu, dnes večer nemáš šichtu v taxislužbe takže sa to dá. Máš preto voľno na celý večer. Je práve 21:00 Keď ti zazvoní mobil, že ti prišla sms. V sms stálo to, že ti prišla na e-mailovu schránku pošta a to nielen hocijaká. Táto pošta bola od loveckej organizácie, Zrejme si dostal nejakú úlohu. Pamätáš si svoje meno a heslo vždy akoby si ho mal v mysli vyryté. LOGIN: pete12 PASSWORD: destruction6 Keď otvoríš mail vyskočí ti ponuka pripojiť sa na internetový tunel k serverom organizácie. DOWNLOAD! MH: CMD otvraj len keby ti ten subor nesiel stiahnut Pentex Vo Viedni je Pentex rozsireny. Maju velku moc a podozrievame ich z toho ze prave oni zametaju stopy nielen po upiroch ale aj po nas. Urcite im ale nikdy neverte a ak stretnete nejakeho agenta Pentexu snazte sa byt neutralny. Neslubujeme im ziadnu pomoc a nie sme im ani nic dlzny. Po pravde tato organizacia patri medzi tie, ktorym sa verit neda. Upiri Upiri su rozdeleny v tomto meste podla informacii ktore sme vam uz poskytli. Este sa nam ale nepodarilo zistit ich hierarchiu ani mena a ani kto v ich cele stoji. Vieme ale ze v meste prebiehaju obcasne roztrzky medzi anarchami, sabatom a camarillou. Vyuzite tieto roztrzky a ak nahodou budete poblizku sledujte ich. Vyuzite situaciu a adekvatne zakrocte podla vycviku. Vlkodlaci Posledny zaznam o pobytu vlkodlakov vo Viedni pochadza zpred tridsiatich rokov. Zatial sa podla nasich informacii vo viedni a okolii nevyskytuju ziadny vlkodlaci o ktorych by sme vedeli. Ak sa ale nejaky objavia ihned nahlastne tuto skutocnost organizacii. Organizácia V organizacii sa neobjavili ziadne zmeny o vyskite inkvizicie alebo dolezitych zmenach budeme informovat. Tvoja misia Tvojim hlavnym kontaktom bude Sydor Semyonov. Bude velitelom dnesnej misie na ktoru pojdete vo dvojici. Bol poslany taktiez na pozorovanie preto vsetky aktualnosti ti vysvetli on. Stretnutie s nim bude o 23:30 v centralnej Viedni v kaviarni menom Hargand.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:14

soukromá zpráva od Viedeň pro Práve si bol doma, sedel si pri PC keď v tom ti prišiel e-mail od organizácie lovcov. V nej odkaz na prepojenie do Loveckej agentúry. Svoje heslo a meno ti preblislo vtedy hlavou. Login: sidor19 Password: angel121 Nová Misia, nová úloha. Je práve 19:00 a ty vieš, že dnešná noc bude dlhá. DOWNLOAD! MH: CMD otvraj len keby ti ten subor nesiel stiahnut Pentex Vo Viedni je Pentex rozsireny. Maju velku moc a podozrievame ich z toho ze prave oni zametaju stopy nielen po upiroch ale aj po nas. Urcite im ale nikdy neverte a ak stretnete nejakeho agenta Pentexu snazte sa byt neutralny. Neslubujeme im ziadnu pomoc a nie sme im ani nic dlzny. Po pravde tato organizacia patri medzi tie, ktorym sa verit neda. Upiri Upiri su rozdeleny v tomto meste podla informacii ktore sme vam uz poskytli. Este sa nam ale nepodarilo zistit ich hierarchiu ani mena a ani kto v ich cele stoji. Vieme ale ze v meste prebiehaju obcasne roztrzky medzi anarchami, sabatom a camarillou. Vyuzite tieto roztrzky a ak nahodou budete poblizku sledujte ich. Vyuzite situaciu a adekvatne zakrocte podla vycviku. Vlkodlaci Posledny zaznam o pobytu vlkodlakov vo Viedni pochadza zpred tridsiatich rokov. Zatial sa podla nasich informacii vo viedni a okolii nevyskytuju ziadny vlkodlaci o ktorych by sme vedeli. Ak sa ale nejaky objavia ihned nahlastne tuto skutocnost organizacii. Organizácia V organizacii sa neobjavili ziadne zmeny o vyskite inkvizicie alebo dolezitych zmenach budeme informovat. Tvoja misia Tvojim hlavnym cielom je upir menom Johan. Vyzorovo ide o mladika bolnd vlasy s melirom kratke vycesane nahor. Nasa informatorka Linda bude na mieste posobit ako vabicka, zkontaktovala nasho upira na internete a dohodla si s nim rande. Tvojou ulohou bude sledovat nasu informatorku a toho upira a potom ho odstranit. Na pomoc ti pride jeden lovec menom Patrik, ktory ta bude cakat v kaviarni Hargand o 23:30 v centre Viedne. Pred tym o 21:00 si zajdi ale prejist okolie klubu Rotchard na severnom okraji centralnej Viedne. Potrebujes poznat nielen klub ale aj okolie aby si dokazal v pravy cas s kolegom zasiahnut. Je to akcia stavana len na jediny pokus, nemozete to pokazit.

Viedeň - 14. prosince 2011 20:16

soukromá zpráva od Viedeň pro Je práve 23:30 a Maria Weber, tvoja spolubývajúca je už v plných prípravách vyraziť niekam von. Občas takto chodievala sama, no dnes vyzerá byť obzvlášť nervózna. Po nalíčení sa nachvíľu pri tebe zastaví a trochu neisto prehovorí. “Počuj, Alex. Nechcelo by sa ti dnes večer ísť so mnou. Však zajtra nebude škola ťažká neboj nebudeme dlho.“ Skutočne sa správa tak trochu čudne. Občas mávala takéto výlety kde chodievala v noci kamsi preč sama a nechcela povedať prečo. Na druhú stranu sa vždy vracala s úsmevom a to asi po dvoch hodinách. Občas si si aj myslela, že v tom hrá rolu nejaký chlapec, ale to ona sama poprela. Tu sa ti ale rysuje šanca zistiť kam to vlastne tá tvoja spolubývajúca občas chodieva. Na druhú stranu zas taká ľahká škola v utorok nebude. Začínaš síce až o deviatej ráno ale čaká ťa deň dlhý až do štvrtej poobedia. Ale tak študentský život si vie niekedy pripraviť aj horšie veci. “A mimochodom pôjdeš potom na tu študentskú párty? Bude Helloween vo štvrtok. Ak pôjdeš teraz so mnou von pomôžem ti vybrať kostým! “

Viedeň - 14. prosince 2011 20:17

Niekde v podzemí Alsergrundu [Arron, Alex R. , Michael Moor] 21:11 P.M. Pondelok 29. 10.2012 Práve sa nachádzate v štvorcovej miestnosti niekde v pivnici starších budov. Uprostred na zemi sú stále nakreslené znaky, pečate a arkanické symboly určené na utváranie zložitejších kúziel. Uprostred týchto ornamentov bola položená menšia zdobená krabička. Okrem nej boli po okolí rozložené ešte sviece, ktoré ale už nehoreli. Na pravej strane okolo steny boli poukladané hrubšie neoznačené knihy v policiach a na tej druhej bola obrovská vypálená diera, ktorá ešte mierne dymila a bola prevŕtaná niekam dodola. Až do kanálov. Čo nás práve privádza k tomu čo sa tu presne stalo a prečo vás Hollar a spolu s ním aj knihovník zavolali. “Ja tomu nerozumiem...“ Prehovoril ešte stále roztraseným hlasom knihovník. “Ako mohol vzniknúť pri obrade tak silný paradox, že behom piatich sekúnd sa tá beštia prevŕtala stenou až do kanálu a odkiaľ dopekla vedela že práve tam je ten kanál!?“ Áno dnes večer budete loviť. Teda nie ani tak loviť ako snažiť sa urovnať následky tohto paradoxu. “Ach jaj, keby to radšej namiesto tej beštie celé strelilo a roztrhalo nás. Teraz máme takéto zbytočné problémy. Nebojte sa ľudkovia hneď zistím, čo to je za netvora...“ Knihovník potom mávol rukou a pred jeho tvárou sa objavila arkanická kniha, svetelná, priesvitná v ktorej začal listovať. Otočil prvú stránku, druhú a vtedy bum. Praskla a rozsypala sa na drobulinký prach, ktorý zmizol vo vzduchu. “Ďalší paradox...“ Precedí cez zuby Hollar. “Ale ako je to možné!? Veď tu žiadny človek nebol a ani teraz tu nie je!? Miestnosť nemá žiadne okná, sme v podzemí čo to do pekla má znamenať!?“ Začal sa rozčuľovať pričom sa priblížil k diere, ktorú začal obzerať. “Hneď zistím ten pôvod tej príšery...“ Znovu prehovoril knihovník, ktorý si ide stále svoje a sám začne prezerať policu s knihami. “Počkať, tu niečo nesedí!!“ Vyhŕkne z neho po chvíli. “Táto kniha sem nepatrí! Kto ju tu dal!?“ Prehovorí knihovník a doslova sa rozbehne k polici odkiaľ vytiahne jednu knihu. “Akási je čudná....“ Zamrmle si keď začne pozorovať divnú lesklú časť na jej hrane. Potom knihu ihneď otvorí a vytiahne z nej malý podivný prístroj, ktorý je podobný kamere. “Kto to sem dal!?!“ Vyštekne podráždený knihovník. “Keď toho hajzla chytím.. no.. počkať ale! Ten prístroj aj tá kniha majú na sebe stopy aury spáča! Ako je to možné?“ Div knihovníkovy z očí nespadli okuliare. Vtedy ale prehovoril znovu Hollar. “Odlož to a poď za mnou. A vy ostatný tiež. Nemáme moc času musíme tu beštiu dostať skôr, než vylezie na povrch.“ Sám Hollar potom skočí do tej jamy, kde sa skĺzne a rovnými nohami s čľupotom padne do vody stoky. “No tak pohnite!!“ Zakričí z dola. Nečudo, že Hollar bežal prvý. Akos voj osud si zvolil cestu chudoby a nielen že vyzerá ako bezdomovec ale aj je bezdomovcom. A takéto veci mu vôbec nevadia...

Viedeň - 14. prosince 2011 20:18

J&R PUB [John, Katharina, Ronald] 22:45 P.M. Pondelok 29. 10.2012 Pracovný deň. Konečne sa blíži 11 hodín a to záverečná vo vašej krčme. Cez víkendy síce býva otvorené aj dlhšie, no dnes je pondelok a preto sa končí skôr. Krčma síce plná nie je, no nájdu sa tu štangasti, ktorý su tú pomerne často. Upozorníte, že sa za chvíľu bude zatvárať a práve vtedy na firemnom počítači sa ozve cez IM Ghost. “Nazdar vlci...“ Vyskočí prvá správa od neho. Potom je vidieť, že píše niečo dlhšie. “Dnes v caerne nám šaman našej svorky povedal, že ho upozornil jeden z duchov. Vraj sa tu v okolí niekde objavuje ďalší dlak. Nie je ale jedným z nás, ten chlap nemá nič spoločné s vlkmi, mení sa na pumu. Týchto dlakov sme vyvraždili už niekedy okolo ľudského stredoveku. Dôvod bol jednoduchý, tie svine sa spolčievajú často s ľuďmi alebo červom. Buď sú s lovcami alebo s červom. Málokedy sa našiel jeden čo pomohol nám alebo nerobil nič. Problém je ale v tom, že títo pumodlaci neovládajú tak ako my dary ale majú niečo ako umenia. A dokonca vedia ovládať aj duchov, takže ak práve tento, ktorý sa objavil tu sa spolčil s červom tak za pár dní môžete čakať vašu krčmu v plameňoch...“ Táto správa vyskočila ako druhá, no Ghost stále písal. “Shadow Vám dovolil vstup do mesta. Ste mladší a lepšie sa tam vyznáte ako my, pokúste sa ho nájsť a zistiť na koho strane je. Ak sa mu nebude dať veriť proste urobte s ním to čo treba. Našu rasu nebude ohrozovať nejaký blbodlak! Počul som, že Alarin by mal vedieť, kde tohto dlaka hľadať...“ Alarin. To meno pre Vás neznelo moc dobre. Bol to Metis. Vyhnaný zo severu a z lesov kvôli jeho rase. Shadow ho chcel zabiť no vďaka niektorým sa podarilo vyhnať ho skôr než by to vodca urobil. Alarin prebýva v meste a je výnimočný tým, že na sebe nemá ani jeden jediný chĺpok. V akejkoľvek podobe. Druhá vec je, že sa cíti urazený voči vlkodlakom za to, že ho vyhnali...

Viedeň - 14. prosince 2011 20:20

J&R [Joel Bane] 19:45 P.M. Pondelok 29. 10.2012 Ako agent si tu už nejakú dobu. Spolu s políciu pátrate po Edvinovi Poullovi, no jeho tvár ste medzi hľadané osoby nezaradili. Viete ako dobre vie utekať a tak preto nemôže dostať dôvod na to aby ušiel. Znovu. Práve teraz sa blížiš k jednej z večerných kaviarní v historickom centre Viedne. Vonku je vcelku už dosť chladno a preto zamieriš dnu. Už od dverí vidíš tvár chlapíka, ktorého hľadáš. Práve dnes ráno si dostal informáciu o tom, že na tomto prípade riešenia teroristických skupín pracujú aj iné organizácie mimo spojené štáty. Dali ti kontakt na kolegu s ktorým si sa mal o tom pozhovárať. Nevieš ale pre koho pracuje on, Vieš len to ako vyzerá a to ako ho máš osloviť. Jednoducho: „Karol“ Tento chlapík má byť tvojím kontaktom a máš s nim spolupracovať. Samozrejme každý pôjde svojou vyšetrovacou cestou, no máte si medzi sebou vymieňať informácie a poznatky tak aby ste prípad čo najrýchlejšie vyriešili. Očividne v tejto veci už nejde iba o Edvina Poulla. Muž, ktorý sedí za jedným menším stolčekom si spokojne číta noviny. Neďaleko na vešiaku je zavesený hnedý kabát a on oblečený v čiernych nohaviciach a košeli so svetrom vyzerá skôr ako domáci vyslúžilec ako agent. Krátke upravené vlasy na hlave nesú už poznane striebristú farbu a dohladka oholená brada len prisvedčuje výzoru staršieho klasika. Preto neváhaš a pristúpiš k nemu s oslovením, ktoré ti prikázali. Muž sa na to len usmial. “Dobrý večer. Vy musíte byť Joel. Sadnite si, rád Vás stretávam.“ odvetí muž, ktorý je výzorom niečo pred štyridsiatkou. Zatvorí noviny a položí ich na okraj stolíka. “Počul som, že ste schopný muž. Povedzte mi, aké to bolo v Detroite?“

Viedeň - 14. prosince 2011 20:29

Floridsdorf, Viedeň [Nocturme, Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel] 0:43 A.M. Pondelok 29. 10.2012 Skupinka ôsmich upírov v ktorej ste stojí niekde na prázdnejšom parkovisku pri dajakej starej firme. Zaujímavejšie ale je že všetci ste boli vytrhnutí z vašich prác a povolaný šerifom do hliadky. Spočiatku nikto z vás nevedel ani čo sa deje a dokonca ani to, prečo vás poslali na územie Anarchov. Dôvod bol jednoduchý. Dve hodiny dozadu anarchovia zabili princa centrálnej Viedne Huberta Rothschilda a zdrhol znovu na východ. Preto šerif hneď povolal do hliadky všetkých členov camarilly, ktorých zohnal aby ihneď bežali na územie anarchov a dovliekli vraha alebo skupinu vrahov pred boží súd. Toto im nemôže prejsť! Dosť že od camarilly dostali vlastnú časť mesta a majú od nej pokoj tak ešte urobia toto? Nehoráznosť, veď camarilla ich môže rozdrviť vo vojne behom jednej noci. Čo nás práve privádza na toto parkovisko? Práve jeden z členov vašej hliadky zbadal hliadku anarchov, ktorá ulicami chvíľu pred vami utekala. Bola to trojčlenná hliadka, ktorá sa zastavila až tu, kde sa k nej pridali ďalší dvaja. Stáli teda ôsmi camarilčania proti piatim anarchom. Vo vašej skupine boli okrem vás piatich aj ďalší traja členovia. Prvý z nich sa volal Thomas-Jacob Romanov. Bol to siré Liyonela, ktorý bol povolaný do vašej skupiny s ním. Druhý bol Gangrel, ktorý chodil po štyroch a mal na sebe navlečené oblečenie len ako tak Na hlave trochu strapaté vlasy nafarbené na červeno. A posledným členom vašej skupiny, ktorý mal v rukách aj velenie. Mike Dekker. Holohlavý Brujah, ktorý sa obliekal ako nacek. Vcelku pomätená militaristická hlava. Temer každú noc bol na camarillskej hliadke aj vtedy keď nemusel. A práve on vykrikoval na piatich anarchov, ktorý stoja oproti Vám. “Pošlite sem toho hajzla, ktorý to urobil! A to ihneď lebo vás tu všetkých zkokotencov roztrháme na kusy!“ Krik síce znejúci zúfalo dával najavo svoju vážnosť a to nielen preto, že mal Mike za opaskom Zbraň ale aj boxer, ktorý mal navlečený na ruke a železnú tyč, ktorú držal v tej druhej. “My sme Vám žiadneho pišišvora nezabili! Už ti to omieľam dokola asi tretí krát! Kedy to ty vymetený chuj už konečne pochopíš!?“ Na jeho tvári sa zmršia všetky vrásky a s nasranou tvárou a vycerenými zubami sa Mike načiahne a hodí po nich tú železnú tyč, čo držal doteraz v ruke...  Floridsdorf, Viedeň [Alysson,Blythe, Arutha] 0:43 A.M. Pondelok 29. 10.2012 Letiaca železná tyč dopadne neďaleko od nôh veliteľa vašej hliadky. Na miesto chvalabohu k Vám dorazili ďalšie dve posily z krčmy. Alysson a Blythe. Bohužiaľ Vás je síce 5 a ich osem, no nikto z vás sa nebojí. Dobre viete ako na tom camarilla je. Sú to nafúkanci, no sú slabí, Anarchov je málo ale každý z nich je vycvičený ulicou. Pri poslednej bitke to bol práve jeden z vás anarchov, ktorému sa podarilo zbiť troch camarilčanov. Keby si camarilla začala vojnu tak by ich bolo viac, no postupne po jednom by vo vašej časti mesta padli ako zhnité hrušky. Spočiatku ste nevedeli, prečo camarilla porušila dohodu a vkročili až tak ´daleko do vašej časti, no vysvitlo z nich nakoniec to, že im niekto zabil nejakého homosexuálneho princa a oni chcú vraha. Lenže vy o ničom neviete a túto správu sa dozvedáte až teraz. Nikto z vás tu prítomných to nebol, to viete a po pravde aj keby bol tak by ste im to nepovedali, pretože držíte spolu a oni žiadny dôkaz nemajú. Aj keď je očividné, že ich práve na toto miesto priviedol Arutha, ktorého sledovali už od centra, kde občas chodieva na námestie vystupovať. Ani jeden z Vás ale neverí tomu, že by práve on mohol zabiť toreádorského princa. V očiach Blythe sa zabodnú traja malkaviani oproti ktorý pre ňu znamenajú viditeľný tŕň. Vtedy sa znovu ozýva ten holohlavý magor, ktorý po Vás hodil tú tyč. “Mňa neojebete! Dobre viem, že ste teraz išli z mesta kde ste nemali čo robiť! A už ma prechádza trpezlivosť! Máte poslednú šancu na to vyklopiť pravdu!!!“ Zahúka holohlavec, pričom je na ňom vidieť to, že je čoraz viac a viac naštvaný. Na to pricjádza pokojná odpoveď vášho vodcu hliadky, ktorý ma ešte stále ruky vo vreckách. “Vieš čo ty melón? N - A - S - E - R _ S - I! Rovno na tú plešatú gebulu....“ Vo vašej skupinke sa nachádzajú okrem Vás dvoch aj dvaja upíri, ktorý mali hliadku. Gangrel ktorého všetci volali Kocúr. (Mal vysúvacie nechty a zuby ako mačka). Druhý ktorý hovoril bol Setit, muž s menom Dendera. Všetci ho ale Volali kvôli egyptskému pôvodu Goald, to ale až odvtedy čo niektorý z anarchov istú dobu sledovali star gate.

Patrik Šafránek - 14. prosince 2011 20:50

soukromá zpráva od Patrik Šafránek pro Můj příbytek, 9:10 Po přečtení emailu se zvednu od počítače, podívám se na hodinky čtvrt na deset, mám tam být o půl dvanácté, spousta času, opravdu spousta času, možná bych si mohl skočit na jídlo, plný žaludek je přeci jenom lepší Zamyslím se, posadím se do křesla a přepínám programy. Nic zajimavého však mezi programy nevidím, chvíli tam tak sedím tupě se dívám na televizi. Nakonec mě to však přestane bavit, zvednu se, obleču si kabát, vezmu si všechny nezbytnosti, krabičku cigaret, lovecký nůž a své dva miláčky, vzpomínka na překrásné čechy. Čechy, jestli se tam někdy vrátím, byl to přeci jenom můj domov po většinu života Otevřu dveře, vyjdu na schodiště a pomalu jdu dolů, a přemýšlím třičtvrtě na deset, stále mnoho času, to se v pohodě stihnu najíst a zbyde mi dost času, abych omrkl tu kavárnu, kde se máme sejít. Copak to asi bude za misi. Nic těžkého, když jsme jenom dva. Sydor Semyonov, to bude určitě rusák Otevřu hlavní dveře a vyjdu do ulice

Nocturme Haborym - 14. prosince 2011 21:38

Floridsdorf, Vídeň - Vycházka za zábavou... Přicházím na určené místo jako doprovod mé paní a jako pejsek se jí držím a nespouštím z ní oči. Dlouhý kožený kabát se pohupuje při chůzi a odhaluje tak občas jinak holé torzo. Malá postava kompenzovaná velkým šílenství přichází na představení. Show začíná a nyní uvítejme naše hlavní účinkující... přivítejte osmici poskoků a pětici blbců... je těžké zvolit vítěze ale o tom necháme rozhodnout diváky... SHOW MUST GO ON !!! Pokecá si má hlava se sebou i s Roxie zatímco se rozhlížím po okolí. Páchne to tu zatuchlinou a našinci kteří neznají své místo a nebo ho snad zapomněli ? To ví snad jen déšť... Prozpívá se až dětský vnitřní hlásek rezonující mou mozkovnou. Když skončím s obdivováním krás postavím se tak abych byl vedle a zároveň krok zpět od Roxie. Na svěšených rukou pod rukávy kabátu cosi zacinká. Zvonkohra protne mezery mezi až hovadským vykřikováním našeho vůdce. Vzpomenu si na vůdce... "Ja, Mein Führer..." Probleskne mnou posměšně bez jakéhokoliv náznaku. Stojím téměř o hlavu menší vedle své paní že by kolemjdoucí nebýt bradky řekli že vypadám jako její dítě. Ve světle lamp se zableskávají jiskřičky pokřivených myšlenek proudících mi hlavou a zvýrazňují ještě více rozdíl v pigmentaci duhovek. Modré a hnědé očičko tikají sem a tam, tam a zpět. Stále sleduji mou paní a zároveň těkám po přítomných. Ať už jsou jakkoliv výstřední, nacističtí metrosexuální či cokoliv jiného zajímá mě tu zatím jen obsah tohoto srazu. Je fajn setkat se s našimi i mimo klub ale bez nich je mi snad i lépe. Camarilla necamarilla je to jen parta snobů ale mě hold baví zabíjet a když se za to dočkám protekce nebráním se tomu. Jak prohozením hlavy na jednu a pak na druhou stranu protáhnu krční obratle s doprovodným zakřupáním odhalí se dvě rukojeti koukající zpod límce. Nechám vyburácet emocionální výlevy našeho pana "BOOM" a jemně se otřu o Roxie při úkroku vbok ramenem. Na mé tváři se rozlije typický jokerovský úsměv od ucha k uchu. Chvíli pozoruji situaci i reakci oponentů. "Cítíte to ?... no táááák... cítíte to ?... tu lásku ve vzduchu ?" Nepříčetně se rozesměje objímajíc křížem své břicho a poskakuje jako typický cvok. Celý výlev je doprovázen dalším cinkáním. "Moje... ona ví... ona zná... ona řekne... " Otáčí pohled na Roxie a stále s tím samým šíleným úsměvem se sklání a vytočí hlavu bokem aby jí zespodu hleděl do očí. Chvíli takhle kouká jak husa do flašky než uskočí stranou a rozhodí rukama. "Je to tu... je to tu... možná kdyby... ne... zkusme diplomacii... co jim utrhat hlavy a popovídat si v soukromí ?" Otočí se znovu na Roxie stále vydržujíc až křečovitý široký úsměv. Přiklekne na jedno koleno uchopí ji za ruku načež začne až hladově líbat její hřbet. Když přestane následuje pohlazení a popuštění rukou z nichž jedna skončí opřená o koleno a druhá svěšená opírajíc se o zem. Vše se odehrává skoro jako kdybych nic a nikoho kolem nevnímal jakobych byl někde jinde ve svém vlastním světě a jediný kdo by tam byl by byla ona ve své majestátnosti. Hledím s prosebnou jiskrou v modrém oku do těch jejích a čekám... a čekám a dál čekám... Možná čekám až moc a možná nečekám nic... počkat čekám vůbec ? Co když nemůžu počkat ? Co když čekání nemůže probíhat protože vlastně nečekám a nebo už čekám a tedy nemůžu čekat na druhou a tak se čekání střetává s matematikou a Chronosem.

Alex Rose - 14. prosince 2011 22:22

Něknde v podzemí Alsergrundu [Arron, Michael Moor] 21:25 P.M. Pondělí 29. 10.2012 Zívla jsem. Ano. Správně. Byla jsem unavená a to nebylo ani půl desáté. Ale měla jsem dneska v práci frmol. Musela jsem obsloužit přes deset zákazníků. Ruce mě boleli a jediné po čem jsem toužila byla postel. Zrovna, když mě zavolali jsem se chystala vzít z ložnice polštář a deku, ustlat si u televize a pak při nějakém hloupém filmu pozvolna usnout. Krásný plán... který se neuskuteční. Ne dnes. Rozhlédla jsem se po místnosti a pak přešla k díře do které jsem nahlédla. To byla tedy pořádná díra. Taky tu byl Hollar, Rudolf a Arron s Michaelem, které jsem znala z doby, kdy nás Hollar všechny zasvěcoval do tajů nového světa. Ale oba kolegy jsem znala jen zběžně. „Třeba má citlivější sluch a slyšela tam proudit vodu nebo pištět krysy.“ Navrhnu, když Rudolfovi vrtalo hlavou, jak je možné, že bestie tak rychle našla únikovou cestu. Možná, že tahle bestie není úplně blbá. Zase jsem od díry odstoupila, protože mi probleskla hlavou hororová představa, jak se z díry objeví tlapa, popadne mě za kotník a stáhne do útrob temnoty a smradu. Není nad to být opatrný. Dívala jsem se na Knihovníka, jak se snaží zjistit co za potvoru se tu objevila. Jenže... kniha se najednou rozpadla. Překvapením jsem vykulila oči. Další paradox? Jak je to možné? Rozhlédnu se, ale nikde žádného spáče nevidím. Tak co to způsobilo? Nebyla jsem sama komu to vrtalo hlavou. Když Rudolf vykřikne leknutím nadskočím. „Co zas?“ zabručím a jdu se podívat co Rudolfa tak rozrušilo. Kniha, kterou vytáhl byla falešná a uvnitř schovaná kamera, polohlasně zanadávám. Kamera... trochu divná, jiná... Teď je otázka... je to všechno natočené na pásce, nebo se video přenášelo online na nějaký počítač? Co? Aura spáče? Promnu si zátylek a zapřemýšlím. Možná nějaký Spáč pojal podezření a tak tohle nastražil. To nebylo moc dobré. Budeme ho muset vypátrat, zatemnit mu vzpomínky, zbavit se nahrávky... ale v první řadě bestie. Otočím se právě včas abych viděla, jak Hollar skáče do díry. Zatvářím se znechuceně. „Výborně... budu se plahočit kanálem. A to mám nové boty.“ Nelíbí se mi to, že se budu muset brodit špínou. Radši nemyslet do čeho všeho tam šlápnu. Podívám se na muže, zdá se, že žena má přednost. „Doufám, že je to naposled co budu prolézat kanály.“ Zakřením se a pak vlezu do díry a sklouznu dolů za Hollarem. Málem jsem to neustála a padla na kolena, ale představa, že ten hnus prosákne až na mou kůži mě donutilo, abych se hodně snažila a ustála to. Oddychnu si a vydám se za Hollarem, dřív než se mi ztratí z dohledu.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 14. prosince 2011 22:23

Floridsdorf, Viedeň [Nocturme, Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel] - A je to f... Toto je zlé. Prečo sa musí práve DNES všetko doje... Povzdych. Týpek s výstredným három pokukuje po ostatných s veľmi skleslou tvárou. Na sebe má akurát modrú mikču, modré rifle, vybíjaný opasok a ostnatý nátepník na pravačke. V ruke kŕčovito zviera rybičku spôsobom, ako keby s ňou mal spáchať seppukku. Tak sa dá popísať Majki. Boha im jebem, prečo sa to musí práve dnes dokurviť? Nemohol to byť obyčajný večer? Teraz sa to zvrhne. Bude sa striešať a zabíjať a ja skapem, všetci skapú a k čomu to bude? K ČOMU?! Mám slzy na krajíčku, ale kvôli (alebo vďaka?) slabému svetlu to nie je poznať. Schválne sa držím v úzadí, ako keby som chcel byť iba krovím, a hovorím cynickým ublíženým hlasom, chodím a správam sa, ako keby ma každý pohyb bolel a každé zastavenie ma zbíjalo. Zdeprimovaný mladík, ktorý očakáva poslednú svoju noc. Toto nie je fér ... Ostatných jemne ignorujem, zrak upieram občas na zem a inak na Dekkera a skupinu Anarchov. Toto skončí zle ... Myseľ sa mi pomaly napĺňa strachom a beznádejou a telo sa pripravuje na zúfalé ... čokoľvek. Neviem, čo príde. Neviem, čo sa stane. Odpľujem si na zem. Je to f... Dekker hodí tyč. Pííííí... Pripravujem sa skľúčene na odozvu, hľadám úkryt pred prípadnou streľbou. Tam, nie tam ...kde???? Panikaaaaaaaaaa! ...ćíííííí!

Victor Sarno - 14. prosince 2011 22:29

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Zu Hause -> Aichhorngasse Straße, Funhouse Po odjezdu z Detroit uběhla už nějaká doba. Loučení se Suxem a Buxem bylo poněkud zvláštní. Jeden z nich mě chtěl nechat jít, druhý ne. Vždycky to bylo takové padesát na padesát. Nakonec se mi nechtělo a chvíli jsem uvažoval, že s nima zůstanu, ale pak jsem si to rozmyslel. Zvolil jsem tu méně pohodlnou cestu, vydat se do Evropy. Ani nevim, proč jsem tam jel. Jednou jsem slyšel o Německu a docela jsem si ho oblíbil, to že pojedu do Vídně jsem netušil. Popravdě jsem si myslel, že je to taky součást Německa a až po příletu jsem zjistil, že jsem v úplně jiné zemi. Každopádně mi bylo Buxem a Suxem sděleno, že tu jsou také jiní a že se tu nejspíš nudit nebudu. Popravdě je tohle věc, kterou bych klidně vypustil. Aspoň chvíli žít normální život, pracovat a dělat lidské věci byl můj sen. Chtěl jsem začít nanovo. Bohužel se mi moje ideální představa rychle rozpadala. Evropa je jiná a bylo to poznat už na letišti. Nedůvěra se projevila i u domovníka a jiných lidí. Ostatně práci nemám dodnes. Eura pomalu dochází a i když si občas někde přivydělám, je to těžké. Každý den tvrdě piluju Němčinu, naštěstí je to podobné s angličtinou, rozhodně víc než sousední čeština, kterou jsem tu slyšel poprvé.... Ležím na své posteli a poslouchám CD s německou nahrávkou. Rozumím jenom něčemu, ale o tom to je. Bohužel nejsem soustředěný a spíš přemýšlím o tom co dělat až dojdou prachy. Jediný co mě tak napadá je točit porno, tam je peněz dost. Oklepu se, protože bych do toho nikdy nešel. Posadím se a vypnu přehrávač. Hurá do toho... Natáhnu se pro tašku co nosím přes rameno a pohledem hledám klíče. Už jsem roznosil spoustu životopisů, ale odpovědí bylo minimum. Trochu se leknu, když uslyším mobil. Skoro nikdo mi nepíše. Super aspoň nějaká zábava. Alarin je na tom dost podobně jako já. Je prostě jinej nepatří ani tam ani tam. Můžeme udělat dobrej tým. Jsem rád, že nebudu večer tvrdnout zase tady. Nakonec najdu klíče a vyjdu do ulici. Rozdám pár letáků a pak zamířim na místo setkání. Jsem tam přibližně o čtvrt hodiny dřívě, protože jsem stejně neměl co na práci...

Gabrielle - 14. prosince 2011 23:10

soukromá zpráva od Gabrielle pro U obrazovek vysedávám od momentu, co mě upozornil systém na bytost dobývající se mým královstvím. Ani ne tak dobývající se, jako spíš plížící se s raketou v tom smradlavém zadku. Tyhle bestiální potvory vždy překvapí svým umem. Noc je mladá, mé tělo nespalo již druhým týdnem a v tom víru suchého vzduchu ke mě chodbami proudí až přílišné napětí. Naposledy donutím staré plíce k falešnému nádechu a nechám zesílené zvuky, aby se hlouběji zaryly do mých uší. Co ten troufalec chce řádného ohlášení mi není známo a stoupá ve mně tichý vztek. Chuť utrhnout tomu upírkovi hlavu za to, že si dovoluje bez mého svolení jen vkročit. Avšak on žene dál, to nevěstí nic dobrého... Na malý moment pomyslím na Marconia, v okamžiku mě polije jistá samota, jak daleko jsem od něj, byť je jeho kolébka jen pár desítek metrů pod mým královstvím. Uzamčena a zapovězená. Ještě hlouběji, než dokáží čmuchat i Nosferatu. "Hm." To už mířím na človíčka matným hrotem čepele, když jen vystrčí čumák zpoza falešného zrcadla v nejzazší a nejmenší místnosti katakomb, která slouží jako ústí k takříkajíc nouzovému "východu". Shodou okolností je pod touto místností hluboko usazena z prostých důvodů i Kolébka... ... Instinktivně strhnu kuklu z té zohyzděné hlavy abych mu viděla zpříma do tváře, přičemž ještě pevněji obemknu prsty čepel. Když jeho jazyk vyplivne všechny informace, trochu nevěřícně nakloním hlavu na stranu. Černé oči bez bělma se v tu chvíli mírně stočily k jeho ústům. "A Sleuth ode mě očekává co?" Jeho výraz se mi nezamlouvá a rozhodně dnes večer nejsem v takovém klidu, v jakém bývám, když nechávám své tělo tiše odpočívat.

Marduk(NPC) - 15. prosince 2011 00:26

Byt, Pondelok, 29. 10.2012 8:39 Spim si sladkým spánkom spravodlivých keď tu zrazu zazvoní môj budík. ...oh nein so ein Scheiss... ...bin erst um Eins ins Bett gegangen... Vstanem aj napriek tomu že sa mi nechce z postele a pomaly sa poberiem k kúpeľni. Cestou tam si stahujem pyžamové nohavice ktoré haďžem na postel a vstupujem do kúleľni nahý. Vstúpim do sprchovacieho kútu a pustím na seba teplú vodu. Kvapky vody mi stekajú po tváry, po mojej hrudi stekajú dole. Otočim sa aby mi horúca voda zahriala aj môj vypracovaný chrbát poloprofesionálneho plavca. ...es tut echt gut... prejde mi hlavou, z hlboka sa nadýchnem, zakloním hlavu a vydýchnem. Po tom čo sa osprchujem a utriem sa poberiem stále nahý do kuchyne kde si dám vločky ktoré zalejem čokoladovým mliekom. Ako tak sypem tie vločky z krabice naplním šálku ani nie do polky a krabica prázdna. ...ach jaj warum sind die Zerealien immer alle... prejde mi hlavou a potom sa presuniem k ďalšej časti mojich ranných rituálov. Konkrétne k ranajkám. Predtým sa ale prežehnam a v mysli opakujem ...Im Namen des Vaters, des Sohnes und des Heiligen Geistes... nato sa opäť nadýchnem, privriem oči a uvolnene vydýchnem. Následne začnem jesť aby som sa posilnil nakoľko to je to co práve potrebujem a to je správny krok do nového dňa. 9:27 Po mojich ranných ritualoch odložim zvyšky ćokoládového mlieka do chladničky a prazdnu škatulu hodim do koša. Po umytí mysky a lyžičky si to zamierim k počitáču. Zapnem ho a aj všetky monitory čo pri nom mám. Pozriem si aký je stav Eurodolaru, Eurolibry a Eurojenu. Potom skontrolujem stav Dax30, EuroStoxx a Dow Jones. ...hm Montags sind die Mätkte immer lahm... ...eigentlich sollte ich eher lernen und nicht vieder traiden... ...kohle hilft mir nicht falls man mich rausschmeißt... Aj keď nechám monitory zapnuté vytiahnem s políčky olovenú škatuľku z ktorej vytiahnem niekoľko kryštálov. Rozložim ich okolo seba na stoly aby boli viac menej v kruhu a následne vyberiem knihu z poličky a začnem v duchu čitať ...Dabei wird davon ausgegangen, dass die meisten PE-Fund-Unternehmen nicht börsennotiert sind (da in diesem Falle einfach der Börsenwert gemessen werden könnte). Üblicherweise verwenden PE-Manager monatliche Reportingsysteme, in denen jede Portfoliofirma bestimmte Bilanz- und GuV-Daten übermittelt, die dann von der PE-Firma genutzt werden, um den jeweiligen aktuellen Wert des Unternehmens abzubilden... ... 12:58 Zavriem konečne tú knihu a položím ju naspäť na poličku. Pozbieram kryštále, vložim ich do olovenej škatuľky a potom sa plny energie a dobrej nálady vyberiem k šatníku sa obliecť, skočiť na nákupy, najesť sa do reštaurácie, skočiť na jeden zaujimavý seminár medzi 16:15-18:45 a následne večer sa mám stretnúť s Knihovníkom nakoľko mi chce niečo ukázať. Niekde v podzemí Alsergrundu, Pondelok, 29. 10.2012 21:21 Ako tak kráčam za knihovnikíkom rozmýšlam kto tam bude tiež ...das schnuckliges rothariges Mädel konnte dort sein... ...na ja sie sieht echt heiß aus... ...aber die wahrscheinlichkeit, dass ... ...immer hin wer weiß wie die sterne heute stehen... ...ich jedenfalls noch nicht... Rozmýšlam aj nad inými vecami avšak ani sa nenazdám a našiel som Knihovnika. Ako som sa nazdával nebol som tam s ním sám. Trošku som sa podusmial ...na ja die warscheinlichkeiten sind richtig... ...gut das ich nich der einziger aus meinem Orden... ... Pri Rudolfovej poznámke, že by to malo radšej roztrhať nas len popod zuby precedím. Ja som práveźe veľmi rád že sme všetci živý a v poriadku Potom podídem na okraj tej diery v zemi a rozmýšlam nad tým čo sa vlastne stalo. V kľude sa otoćim a podýdem k ostatným a vtom sa najde kamera. ...hm das ist ganz und gar nicht gut... ...warum sind die schläfer hier?... ...oder wenn es kein Schläfer war... ...aber was ist dann mit der aura... z mojich myšlienok ma prebudi Hollarova žiadosť aby sme ho nasledovali. Podýdem k okraju a pozriem sa na moje nové kožené topanky. ... warum habe ich meine Anzughose genommen... ...jeans wird nächstes mal reichen müssen... ...also ciao meine Lederschue und Anzuhose, es war schön... Po chvíli váhania tam skočim smerom za Hollarom. Pri tom ako člupnem do vody mi po chrbte prebehnú zimomriavky pri predstave do čoho som to vlastne skočil. Potom nasledujem Hollara a cestou poviem Alex. "Tak takto som si dnešný večer skutočne nepredstavoval." načo sa aj napriek prostrediu kde sa nachádzame na Alex milo usmejem.

Marduk(NPC) - 15. prosince 2011 00:35
	soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Aktivovane spelly Pondelok 29.10.2012 8:44 Obrana osudu: Predĺženie na 24 hodín 9:01 Časový úhyb: Predĺženie na 24 hodín

Edwin Poull - 15. prosince 2011 08:30

soukromá zpráva od Edwin Poull pro Lord Club A je to zase tady. Jeden upír si vyrazí orazit, dát si dovolenou, chvilku si užívat svého neživota, aby to bylo více živé. Je to zvláštní pocit po dlouhých letech opět nesloužit Camarille, ale proč ne. Na rozdíl od jiných mého věku nejsem posedlý mocí, prestiží a pozicemi. Dnes mě mé kroky ne zcela dobrovolně dovedli do jednoho ze známých upířích podniků Vídně. Je to snad má vůbec první návštěva. Podívám se ještě jednou na navštívenku. Mäsiar. Brujah a místní šerif. Povzdechnu si a vejdu do místa střeženého dvěma ghouly. A usednu na nabízenou židli, když si se statným mužem potřesu rukou. Na rozdíl od něj působím mnohem elegantněji, upraveněji. V mém oblíbeném obleku od armaniho to ani jinak nejde. "Obávám se, že tato informace se ke mně už donesla," reaguji na jeho informaci. "Někdo si dal tu práci, aby to věděli všichni," pokračuju. Poslechnu si jeho slova a zachmuřeně pokračuju. "Podívej, já můžu pomoci, ale velmi skrytě. Od průseru co se nám stal v Detroitu se nemohu moc ukazovat na veřejnosti," pronesu trochu naštvaně. "Možná si myslí, že jsem mrtvý, ale nechci to moc pokoušet." Odmlčím se a propletu si prsty. "Nicméně, jak ti mohu pomoci?"

Viedeň - 15. prosince 2011 12:17

soukromá zpráva od Viedeň pro Lord klub Po tvojich prvých slovách šerif len neveriacky zakrútil hlavou. “Vysmievajú sa nám rovno do xichtu.“ Potom s zaťatými päsťami opretými o stôl ťa chvíľu sleduje. Odpovedá až vtedy keď sa spýtaš ako pomôcť. “Viem, že si hľadaný. Moc toho po tebe nechcem. Len zájdi za Naccim a Kanatovom a skús ich trochu ukľudniť. Dobre vieš aký naivný je ten Venture a teraz keď sa stalo nás vyhnal všetkých do ulíc. Lov na neznámu osobu. Nenávidím tých anarchov viac než on, no to čo mi prikázal urobiť je šialenstvo. Rozumieš trochu ho posuň na správnu koľaj. Keď bude chcieť vybijem anarchov v tomto meste do jedného ale nie tak, že sa všetci rozbehneme rovno na ulici oproti nim...“ Sám šerif si potom začne obliekať na seba svoj kabát. “Budem ti za to veľmi vďačný. Chybné rozhodnutie od princov, ktoré by smerovalo k porušeniu maškarády je to posledné čo teraz potrebujeme.Ja teraz už musím ísť za nimi aby ten môj malkaviánsky poskok neurobil ešte väčšiu blbosť...“

Arutha con Leesil - 15. prosince 2011 14:27

Floridsdorf, Viedeň [Alysson,Blythe, Arutha] Střet na parkovišti Pronásledují mě hlídky Cammarily a spěchám zpět do východní Vídně, tam, kde vládnem my. Jenže dnes to nevypadá dobře. Stalo se asi něco velkého, když jsem hrál v divadle, protože ještě cestou tam jsem prošel v klidu. Prvně mě jich pronásledovalo méně, tak jsem věřil, že jak se připojí naše hlídka bude klid. Jenže i k nim se připojili další. Už to vypadalo bledě, když právě přišla moje drahá Alysson. Věnuji jí krásný úsměv, ale jen na zlomek vteřiny, protože vím že teď to bude tvrdý. Podívám se po všech co stojí zamnou a pomalu přitom mrknu s neznatelným kývnutím hlavy a otočku dokončím v patetickém gestu, rozhodím prázdné ruce před sebe. "Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Cammeril? Zřekni se hlouposti, zavrhni svou tupost anebo, nechceš-li, zasvěť mně, jak mohli to udělat Anarchové. ROMEO!" předvedu dramatický citát z Shakespeara s drobnou předělávkou pro výsměch tomu militantnímu tupci z řad Cammarily. S přehrávanými gesty Jůlie vztahující milostně ruce k Romeovy, zde holohlavému upírovi. "Nejsme takový tupci abysme zabíjeli Cammerilského prince. Je nám jasné, že boj proti Cammerili vyhráváme jen proto, že je tolik nezajímáme a tohle by vás celé obrátilo proti nám. Nejsme takový bojechtivý kokoti jako ty Nácku." v posledním slově je cítit pohrdání a nenávist, které k tomu slovu cítím. Přitom jsem postupoval mírně vpřed k vůdci protivníků mírně tanečním a dramatickým krokem. Posunu si svůj zelený klobou mírně z čela. "Takže až budete moct, vyřiďte to vašim pánům. Buď nejsou tak jednotní, jak se zdá, nebo Sabbath dokáže proklouznout jejich obranou." Opět dramatická gesta plná ohnivosti. Upřený ukazováček na vůdce, pak jako had změní směr na jiného a zase jiného upíra, když mluvím o zrádcích a zakončím rozpustilým pokrčením ramen a zvýrazněném gestu nevědomosti i toho, že je mi to jedno. Zastavím se kousek od vůdce, skoro na dosah napřažené ruky od vůdce skupiny a nakloním hlavu. To bylo k tomu proč jste přišli. Teď k tomu jak odejdete...

Arutha con Leesil - 15. prosince 2011 14:36

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Když vycházím a převádím Romea, spouštím Auspex 1, pro zvýšení pozronosti, abych viděl případnou zbraň. Pokud někdo vytáhne zbraň, tak spouštím Celerity 2 a výstřel na toho co tasil zbraň a pak na nácka. toho prvního střílím do hrudi s tím ,že dávám trošku menší pozor, tak ať mám velký terč, zato soustředěnost na nácka a výstřel na něj do hlavy a bleskový pohyb vpřed kdy na nácka skočím, abych jej porazil a sám nebyl uprostřed jak na střelnici Pokud dojdu až k okamžiku ", jak odejdete.." tak "Celerity 3", své nemagické schopnosti iluzionosty vytáhnout věci "odnikud" vytáhnout "věci-zbraň" nečekaně tasím, výstřel do hlavy toho nácka z blízka, výstřel do hrudi toho co je po levé ruce a "Presence 2" na toho vpravo. Přitom se pomocí Clarity pohnu i vpřed tak, abych mezi těmi osmi nebyl jak na střelnici ale byl kryt těly ostatních upírů Cammarily.

Edwin Poull - 15. prosince 2011 15:14

soukromá zpráva od Edwin Poull pro Lord Klub Vyslechnu sherifa a pokývu hlavou. "Chápu kam směřuješ, a nelíbí s emi kam směřují tvé myšlenky." stále s prsty propletenými před sebou se na něj podívám. "Každopádně musíme uklidnit Prince, uklidnit všechny upíry ve městě- jak Camarillské tak anarchy... a," odmlčím se a po tváři mi přeběhne nepřítomný výraz. "Vogle, uvažoval si, že yb za tím mohl stát Sabath?" zeptám se. "Že někdo tahá za nitky, že někdo chce anši nejednotu, vnést mezi nás strach? Vnést v nás chaos a vyčerpat nás bojem s anarchy?" podívám se na zvedajícího se Šerifa zvídavě....

Alysson de Vir - 15. prosince 2011 15:31

Floridsdorf, Viedeň [Alysson,Blythe, Arutha] Rudé vlasy mi vlají v nočním větru. Nic se doposud nestalo, ale to se za pár okamžiků změní. Vždy když se může něco pokazit tak se pokazí. Na hlídce byl klid, noc byla klidná. Arutha se vrátil ze svého vystoupení v divadle a za sebou táhnul Camarilskou špínu. Arutha se na mě usmál na pozdrav, ale to já nevnímám. Od těch buranů jsme se dozvěděli, že si nechali zabít jedno ze svých princátek. Měli by si lépe hlídat ty své aristokraty... Na mé tváři se objeví úšklebek a sjedu všechny před sebou zkoumavým pohledem. Sakra to má být výsměch. Co to berou sebou? Ten Malkav možná zabil sám to jejich princátko. Zlaté oči se mi zúží a je jasné, že těmi před sebou opovrhuji. Je to pro mě jen špína, co si přišla s námi hrát. "Vraťte se do své smradlavé části Vídně a tam si hledejte viníky." Štěknu směrem k nim a strčím svoje ruce do kapes od černé bundy, co mám na sobě. Arutha mezitím má jedno ze svých dramatických vystoupení, je to vystoupení jak z divadla, jen tohle je posměšné. Vím, že za chvíli se něco stane, jsem připravena na cokoliv a doufám, že i ostatní. Položila jsem prst na spoušť...

Alysson de Vir - 15. prosince 2011 15:33
	soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Jestli někdo začne s Camarili na nás střílet, používám jednu ze svých schopností a hodím na ně tmu, přes kterou neuvidí. A dám znamení naší skupině, abychom se stáhli...

Gard Smith - 15. prosince 2011 15:41

Floridsdorf - Návšteva u Anarchov Takže Anarchovia nám sejmuli princa a ja to musím riešiť. To vypadá na ďalší dojebaný večer. A ěste k tomu nás vedie nejaký nadrbaný nácek. Vopchám ruku pod kabát a nahmatám Alfu. Aspoňže tú stále mám. Anarchov je 5, a nás 8. To je dobre. Ale sme hlboko na ich území... ktovie koľko tých hajzlov ešte môže dobehnúť? Veď len pred chvíľou boli iba traja... "Ale no tak chlapci, akurát nám tu všetkým kurvíte večer. Chcel som si dať prechádzku popri Dunaji, a namiesto toho vás tu musím prenasledovať cez polku Viedne. Nemohli by ste nám proste vydať toho zápalkára, čo nám spopolnil princa, nech si s ním tuna pán SS-ák vybaví účty, a my ostatný sa môžeme pekne vrátiť domov?" (Presence 1, Dendera a Arutha) Vtom mi jeden z Anarchov, čo predchvíľou recitoval "Romea a Juliu" výstižne a jednoducho ukáže, čo si o tom myslí. Takže po dobrom to asi nepôjde. Ach, vskutku dojebaný večer. Ale čo ak má pravdu, a neboli to Anarchovia? Keď Cammarila vie svoje útoky maskovať za Sabbat, prečo by to nedokázali naopak? Môžem to ja jebať. Ak chcú nejakého Anarcha, tak im dáme Anarcha. A bude pokoj. Zatiaľ čo pán Júlia niečo šepká Majkímu, krpec vedľa akejsi tetušky začne trepať pičoviny. Kurva, len nie ďalší Malkáč! A vypadá to, že herec nám Hitlerka moc nepotešil. Tak čo skíno? Ideme si trochu zastrielať na pohyblivé terče?

Viedeň - 15. prosince 2011 15:52

soukromá zpráva od Viedeň pro Katakomby Sleutha nijako netrhlo keď si ho začal ohrozovať čepeľou. Bol už na tvoju opatrnosť zvyknutý. Keď si mu z jeho hlavy ztrhla kuklu zatváril sa trochu podráždene a vyceril zuby. Jeho špičaté žĺte zuby. Majú medzi sebou také medzery, že by sa tam vkľude bez problémov zasekla stehenná kosť kuraťa. A ta tvár. Z väčšej časti rozpadnutá a zjazvená. Nesie stopy popálenín a hniloby a len ako dve jasné bodky z ohyzdnosti svietia jeho dve žlte oči. Keď sa spýtaš čo po tebe chce zatvári sa ešte kyslejšie, priam urazene a vytrhne ti z rúk naspäť svoju kuklu. “Sleuth od nikoho nič nežiada!“ Vypŕskne. “Len si plní svoj susedský sľub a varuje. Camarilla kvôli tomu otočí celú Viedeň hore nohami len aby našli toho kto to urobil.“ Sám sa potom otočí, navlečie si na hlavu kuklu a zmizne v najbližšom tieni, očividne už je na odchode. Vtedy sa ale z tmy ozve ešte veta: “Ak sa bude k niečomu schyľovať prídem ťa varovať...“ Nastalo krátke ticho po ktorom sa ako jemný sykavý šepot ozve z temnoty. Skôr niečo ako zamrmlanie. “... možno.“

Viedeň - 15. prosince 2011 15:53

soukromá zpráva od Viedeň pro Lord Club Šerif Vogl sa po oblečení bundy len zastavil.“Rozmýšľal som nad tým ale to je temer nemožné. Sabbat urobí čas od času nejakú tú výtržnosť ale je ich tu moc málo na to aby dokázali urobiť niečo také. Aj keď nevylučujem túto možnosť no nechce sa mi tomu veriť. Na mieste sme našli stopy aury iného upíra. Ale akého, to neviem...“ Potom prejde pár krokov smerom k dverám, vloží si ruky do kapies a ešte sa na chvíľu zastaví. “Nejednota a vyčerpanosť camarilly. To by sa hodilo každému. Anarchom, Sabatu, Lovcom. Hocikomu. Ktokoľvek čo chce nech sa snaží, ukážeme im všetkým aká silá camarilla je.“ Sám potom vybehol von z klubu.

Joel Bane - 15. prosince 2011 16:30

Vídeň Kavárna Do Vídně jsem dorazil už před několika dny a během té doby jsem se zapojil společně s místní policií do pátrání po několika podezřelých mezi nimiž je i Edvin Poull. A o případ se zajímá ještě více lidí než mi prve řekli. Zrovna mám namířeno do jedné zdejší kavárny kde se mám setkat s jedním takovým člověkem. Kromě jeho tváře a oslovení nevím vůbec nic. Jakmile jsem byl jen pár metrů od kavárny přidal jsem do kroku. Venku nebylo zrovna nejpříjemněji a chtěl jsem být z té zimy pryč co nejdříve. A samozřejmě jsem byl zvědavý co nového se od toho muže dozvím. Dotyčného jsem našel docela snadno. Na nic jsem nečekal a přišel jsem k němu a oslovil ho. Podle toho jak se na mě podíval bych řekl že mě poznal. Doufám že jsem mu teď na sebe nezhoršil názor. On jak je slušně oblečený a oholený a já škoda mluvit. Sundám si bundu kterou pak přehodím přes židli a sednu si k němu. Muž se tváří celkem mile. Hned jak si sednu se mě začne ptát na Detroit. To všechny nezajímá nic jiného než mě vyslýchat? Co jim můžu říct co by oni už nevěděli. "Nevím co bych vám k tomu řekl. Myslím si že jste nejspíš o všem co jsem tam viděl už slyšel. Popravdě si myslím že toho víte víc než já. Pokud vás to ale i přes to zajímá." V tu chvíli zapátrám v paměti na události které se staly při vyšetřování Detroitu. Řekl bych že si pamatuji všechno. "Všechno to začalo jako obyčejné vyšetřování ale netušil jsem kam až to dojde. Mrtvých bylo hodně a nezjistili jsme žádné uspokojivé informace. Zkrátka hrůza." A teď jsem ve Vídni. "Řekněte mi co o tom víte vy?"

Arron Llewellyn - 15. prosince 2011 17:44

Niekde v podzemí Alsergrundu [Alex Rose, Michael Moor] 29. 10.2012 - Pondelok Experimentálna veda, vskutku. Na dieru v podlahe sa pozerám mierne rozpačito. Samozrejme, že do nej polezieme, inak by nás tu všetkých troch nezavolali a sám neviem či mám byť nadšený alebo nie. Pohľad na mojich "kolegov" ma primäje myslieť si, že to vnímajú rovnako. A nečudo, predtým než nás zavolali predsa len mohli upozorniť, o čo asi pôjde. Alebo stačilo len poznamenať, nech si dopekla oblečieme niečo lacné. V hezkom čiernom obleku a topánkach budem teda skákať do kanála, úžas. "Súhlasím s kolegom, radšej nech to behá po kanáloch než by sa to vrhlo na nás, tam dole toho beztak moc nenájde. Teda snáď." poznamenám i ja. Ďalšie udalosti sú ešte zaujímavejšie - nález sledovacieho zariadenia je veľmi prekvapujúci, najmä ak má auru spáča. Nie som moc technický typ a teda netuším či je to zariadenie len nahrávacie alebo priamo vysiela, no aj bežný signál musí byť v podzemí slabší, vysokokvalitný obraz to teda zrejme nebude, i keď ktovie. "Boty nové či staré, hurá za dobrodružstvom." keď dáma ako prvá mieri dole. Holt, občas na gentlemanstvo nieje priestor a žiadna dobrá anglická škola neučí, kto má ako prvý skočiť do kanála ak skupina prenasleduje nejakú beštiu. Zjavná chyba britského edukačného systému, zdá sa mi. "Až po vás, pane." dám prednosť i druhému kolegovi. S ohľadom na môj vyšší vek nebude zoskok príjemná záležitosť a bude lepšie ak už budú dole pripravený. V najhoršom ma i zachytiť. Ako som predpokladal, pristátie nieje príjemné. I ja sa len tak tak udržím na nohách a nepadnem do vábivého prostredia čelom. No smrad je desivý, topánky a zrejme i nohavice pôjdu rovno do koša a to sme ešte len na začiatku. Rýchlo a bez slov však nasledujem spoločníkov, ba dokonca sa predbehnem aby som bol čo najbližšie za Hollardom, ktorý i keď je to nevhodné priznať, sa zdá byť v kanále ako doma. Aj napriek zhnuseniu ma, ako vždy, premáha zvedavosť.

Apolena *Lena* Stone - 15. prosince 2011 18:03

soukromá zpráva od Apolena *Lena* Stone pro Akutní nedostatek financí není něco, co bych obvykle řešila. Můj siré mne obvykle zaúkoluje několika úkoly, které jsou splnitelné v horizontu měsíce, a já mám pak na nějakou dobu klid. Tady ve Vídni se blíží konec blahobytu financovaného mým pastorem, proto když přišla nová zpráva s informacemi o cíli a částkou, kterou byla připsána na můj účet, nemohla jsem než být ráda. Bohužel opak byl pravdou. “A kurva,“ ulevila jsem si, když se mi na monitoru počítače objevily informace o dotyčném, kterého je třeba eliminovat. Toreador, šestá generace, camarillský šerif… fakt hezké polohlasem si předříkávám střídmé info, které jsem k Edwinovi dostala. Něco jsem o něm zaslechla. Velké zvíře, nemá problémy likvidovat další upíry. Což já taky ne. Jen rozdíl mezi mnou a jím je ten, že on je o dost generací starší upír jak já. Odhadem bych to viděla na nějakých 800 let čistého času. Já? Já upířím od druhé světové války, pořádně jsem se v upířím světě zorientovala až před pár lety (dvaceti?) a své dovednosti stále piluji. Piluji na lidech, které dosazujeme k moci a nabouráváme tak lidskou morálku. Upíry zabíjím víceméně okrajově a jen ty, na které mám. “Kurva, nejsem sebevrah,“ prsty hbitě zacvrlikají po klávesnici píšící odpověď. “Peníze vrátím, šestá generace upíra je nad mé síly a upřímně, nejsem sebevrah. Najměte si na tu misi někoho staršího a zkušenějšího.“ odpovím. Být člověk, asi bych se v tuhle chvíli cítila rozhozená tím, co se teď stalo. Jenže upíři jsou sobecké svině, každý si hraje na svém písečku, a kdo říká, že ne, ten lže. “Je mi líto padre… sakra, budu muset shánět prachy jinde.“ uvědomím si, že nejenom peníze, ale i krmení je na pořadu noci.

Ronald McGillavry - 15. prosince 2011 18:25

J&R PUB [John, Katharina, Ronald] 22:15 P.M. Pondělí 29. 10.2012 Život v klubu už pomalu přecházel z divokého tepání do plouživých unavených záchvěvů. Pondělí nikdy nebylo dnem kdy by i zarytí metalisté chodili chlastat. Dost možná to bylo čistě proto, že odpor k začínajícímu pracovnímu dni uměl moc dobře plavat v alkoholu. A hudba ho nerozbíjela. Pravda i teď bylo v baru víc zákazníků než personálu, ale už to nebylo o mnohé. Bylo na čase na chvilku odpojit zařízení a zazpívat na odchodnou pár posledních písní pravda sice to chtělo za bar pustit brigádnici,ale co už v umění se musí přinášet oběti. Na ostatní členy téhle bardské bandy většinou stačilo mávnou, vždyť hráli rádi. Když se tedy připravili zbývala jediná otázka " Tak kterou?" potřeboval se aby se na něčem shodli. Ale ono to bylo jedno. " Zkusíme Lost and Found." ač mluvil anglicky museli pochopit název i štamgasti, neb se začali chystat a dokonce bylo slyšet pobrukování melodie předem. A když začal hrát na svou kytaru. I always used to be afraid That I was going to lose my way I never used to walk in line but stray O zpěv se starali reflexi jeho mysl proto mohla brouzdat po baru a v tom co se tu všechno událo. I never thought I'd see it through That I could deal with losing you But suddenly I see the light of day Jeho oči přejeli bar ,který tu nestál dlouho, ale na to že byli v samé okrajové části města sem chodilo dost lidí. Pravda původně se měli jmenovat JR club. Ale fakt, že první hosté jsou starší lidé a v klubu hledají spřízněné fandy jakéhosi seriálu o naftařích zapříčinil nynější název. Leading me in From out of the night Staying on course - I'm still alive I had to confess I never thought I would ever survive Klub nebly nijak moderní věsměs obyčejné židle pár světel spousta chlastu a dobrý ozvučení, vše co si jeden muže přát když chce hrát hudbu. Možná si někdo občas stěžoval, že je vybavení staré, ale hudba a cena piva to nějak vyvažovali. Zobrazit SPOILER I was lost and found I had run aground I was lost but now I'm found Stejně bylo zajimavé, že to všechno dopadlo takhle. V posledních letech zažili dost těžkou ránu,která srazila je i jejich jméno hluboko do propasti. Dlouho trvalo se oklepat ze stráty někoho kdo byl jako rodina. Avšak klub byl něco jako lék na smutky duše. Noví znak na nápojovém lístku svědčil o tom ,že se jim povedlo z nejtěžšího dostat. Focused on my altered state I would just disorientate Suffering alone amongst the crowd Jediná otázka,která zůstávala ,byl celí osud smečky a to co bude nebo nebude. Skoro se zoufalstvím vyhlížel úkol,který by je rozptýlil Drifting on a sea of doubt And no one ever heard me shout That I was lost and couldn't find my way... J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29. 10.2012 Hosti už odcházeli. Už chtěl vyprovodit i brigádnici a spočítat tržbu,když se na jejich počítač charakteristicky zapípal. Tyhle moderní metody neměl rád. Počkal až odejde poslední host a pak přešel k počítači, přeci jen pokud to bylo důležité měli mu to říct osobně, tak se to dělalo vždy. Jenže zprávy od starších se prostě akceptovat musí. Chvilku se zprávou pročítal a nevěřil vlastním očím. Vážně to byla práce a docela dost závažná. Navíc se v ní mluvilo o někom kdo v podstatě neměl existovat. Jediná humorná věc na tom všem byla že celí ten koncept mu připomínal ukázku z nějakého filmu o andílcích,ale už moc nevěděl o co šlo. "Byli jsme vážně tak zaslepení, že jsme přehlídli něco takového. Jestli opravdu jde s Červem máme se na co těšit a nejen mi." " Johne, Kath... poďte se na něco podívat." natočil obrazovku,aby si to mohli přečíst a zhruba v tu chvíli přišla druhá zpráva o jejich kontaktu. " Nasrat." ulevil si jen co to dočetl. " Proč to musí vědět zrovna někdo jako tenhle....to mi někdo dělá naschvál." zatnul ruce v pěst a zhluboka vydechl. Bylo potřeba napsat odpověď. " Potvrzuji přijetí úkolu, uděláme vše pro to aby v případě že je spolčen s Wyrmem byl zneškodněn. Jaké jsou instrukce o jeho zadržení? Dokázali by ho duchové poznat? Jaký je rozsah našeho povolení ?" Jen co tohle dopsal musel se usmát. " Doba je zlá dlak musí žádat dlaka pokaždé když chce vejít do města...kde je svobofa,která tu byla před městy velkými jako hvozd?" znělo mu v hlavě. Chvilku se musel soustředit,aby mohl psát dál. " Co se Alarina týká, lze ho nějak kontaktovat, nebo se s ním sejít?" slyšel o něm , možná ho i viděl,ale nikdy neměl potřebu zjišťovat kde ta hříčka přírody žijící jen díky tomu že je užitečný bydlí. " No vypadá to na hodně zajímavé akce. Chtělo by se to kamarádů za oponou zeptat a upozornit ty blízké na tyto možnosti. Chce někdo mluvit s Alarinem? Klidně mu zavolám skoro doufám že ten mutant chrápe a já ho aspoň vzbudím."

Sidor Semyonov - 15. prosince 2011 22:02

soukromá zpráva od Sidor Semyonov pro Byt -Brechergasse v blízkosti kostela sv.Severina Vyfouknu cigaretový kouř na obrazovku laptopu, který je momentálně jediným zdrojem světla v místnosti a ještě jednou přečtu informace o svém úkolu. " Další zmetek kterýho pošlu do pekla. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě ..... a mé pěsti jsou mlýnskými kameny, které to zlo rozemelou. " usměji se....upřímně už se na to už těším. Otevřu si v prohlížeči google maps a vyzjistím si nejlepší cestu jak ke klubu Rotchard tak i ke kavárně. Chci se vyhnout frekventovaným silnicím a navíc při pohledu na hodinky zjistím, že čas trochu tlačí. " I když to s tou vějičkou se mi to taky nelíbí, nemám rád, když musí být někdo vystaven takovému zlu jako jsou upíři. Ale na druhou stranu budeme na to dva.....teda jestli to nebude nějaké ucho. " uchlácholím se a vypnu laptop. Naposledy potáhnu z cigarety a típnu jí už do tak přeplněného popelníku. Zvednu se a rozsvítím žárovku, zastíním si oči abych nebyl oslněn a začnu se připravovat. Jako první zkontroluji oba perkusní revolvery a promažu je strojním olejem....miluju jeho štiplavou vůni. Když mechanismy obou zbraní fungují jak mají, oba revolvery nabiji náboji se stříbrnými kulkami a protočím bubínky. Doplním náhradní zásobníky a do každé zbraně si vezmu dva náhradní......většinou padne za přestřelku maximálně 9 výstřelů, ale doufám, že se mi ho dneska podaří zlikvidovat bez střelby. Broušením kukri se zdržovat nebudu...stejně už jsou pekelně ostré a tak je v zádovém postroji hodím do krosny, přidám tam i dva zvukové granáty ( nic nenasere zubáče tolik jako když mu vymlátíte zuby, navíc se vždycky můžu posrat smíchy když mě nadává šišlající násoska ) a ten poslední si dám do vnitřní kapsy koženého pláště. Do krosny hodím i krabičku s náboji, rezervní zásobníky ( prázdné ), laptop, noktovizor, armádní nůž a navrch hodím neprůstřelnou vestu spolu s blaíkem náhradních věcí. Poté seberu ze stolu bibli i růženec a obojí schovám do vnitřní kapsy pláště. Natáhnu bezprsté rukavice, dotáhnu tkaničky u bot a odskočím si vykonat obě potřeby ( kdyby volala příroda v nevhodné situaci tak by se mi to mohlo vymstít ). Když je vše dokonáno nadhodím si krosnu a ještě jednou zkontroluji jestli mám všechno ( včetně cigaret a zapalovače ), zhasnu světlo a vyjdu ven z bytu....

Sidor Semyonov - 15. prosince 2011 22:54

Ulice Vídně Zabouchnu za sebou dveře, pečlivě je zamknu a seběhnu po schodech dolů. Když vyjdu ven tak nasaju podzimní vlhký vzduch a chvíli nechám jemný déšť padat na zarostlou tvář, poté vyhrnu límec pršipláště a rychlou chůzí vykročím k zaparkovanému autu. Jde o značně otřískaného kombíka se zatmavenými skly. Hodím krosnu do kufru a bez otálení se vydám k blízkému kostelu, kde zastavím a uložím zbraně do přihrádky, vystoupím a auto zamknu. Vejdu dovnitř kostela, zastavím se u nádoby se svěcenou vodou a usednu do jedné z lavic. " Pater noster qui es in cælis, sanctificetur nomen tuum......" začnu odříkávat šepotem latinsky asi nejznámější křesťanskou motlitbu a když skončím začnu odříkávat již svou rodnou řečí. " Pane dej mi sílu, potlačit zlo, které na zem přivedl sám ďábel. Dovol mi být tvou prodlouženou rukou v tomto světě a ochraň mě od spárů temnoty, jež ohrožuje nás prosté smrtelníky....Amen. " dokončím svou prosbu a opět se pokřižuji. Za chvilku sedím opět ve svém autě a mířím ke klubu Rotchard. Vyhýbám se frekventovaným silnicím, abych nezůstal někde trčet. Vytipuju místo na parkování a zastavím. Opět se ozbrojím, abych nebyl nemile překvapen a vydám se obhlídnout okolí klubu. Zajímají mě hlavně všechny možné i nemožné vchody do budovy, vstupy do kanalizace okolo budovy, dokonce si i přečtu co je dnes v klubu na programu, pokud někde nějaké informace najdu. Poté projdu nejblížší ulice okolo klubu, abych se dokázal rychle orientovat. Vše projdu dvakrát, abych měl stoprocentní jistotu, že nic nepřehlédnu. Kouknu na hodinky a vydám se zpět k autu. V autě si udělám poznámky do telefonu (HTC), jen pro jistotu. Vzhledem k tomu, že jsem průzkumu věnoval dost času beru to ke kavárně Hargand opravdu tou nejkratší cestou. Zastavím u kavárny tak, abych viděl na své auto i když budu sedět vevnitř....nehodlám riskovat, že mi nějakej grázlík sebere věci zatímco budu popíjet kafe. Vstoupím do baru a zamumlám něco nesrozumitelného jako " dobrý den" a usadím se k volnému stolu s co nejlepším výhledem na mé auto. Nemám ani páru jak můj budoucí spolupracovník vypadá, ale on mě určitě najde. Plášť si nesundávám, abych neodhalil zbraně. Popis : Plnovous (byť pečlivě zastřižený), skobovitý nos, věčně zamračené obočí, ostré rysy a zelené oči vytváří vzhled neandrtálského poustevníka. Postava je 180 cm vysoká a ramena jsou trošku širší, ale žádný extra bouchač. Oděv se skládá z plátěných kalhot, které jsou zastrčeny do vysokých těžkých bot, červeného svetru s vysokým límcem a černého pršipláště.

Edwin Poull - 16. prosince 2011 09:27

soukromá zpráva od Edwin Poull pro Lord Club "Přemýšlej nad tím," zavolám za ním ještě, když mizí ve dveřích. Pak ještě chvilku sedím v křesílku a přemýšlím. Dnešní svět se mi nelíbí, nebaví mne a jsem z něj trošku nešťastný. Moderní technologie, špionáže a kamery se mi nechutí. Časy, kdy se vše dalo vyřešit ohněm a mečem jsou nenávratně pryč. I tady ve Vídni, kde se dějiny právě takto psali. Po chvilce přemýšlení a nejasných myšlenek, možná až lehce hraničícíchs paranojou - pocit, že něco není v pořádku je stále silnější- pocit, že je ze mne lovná zvěř a že lovci jsou blízko. Usměju se sám pro sebe a vstanu z křesla, obleču si dlouhý černý kabát a na hlavu nasadím klobouk. Pak zamířím ke dveřím, hůlkou poklepávajíc v pravidelném rytmu kroků. Před pár sty lety ve Vídni, jen v jiném místě jsme se nesl podobně. Vzpomínky jsou zrádné a jednou upíra zradí. Pak opustím klub a zamířím ke svému červenému porsche 911 (odkaz). Nasednu dovnitř a hned se cítím uvolněněji. Z podpažního pouzdra vyjmu SIG P228 a uložím ho na právě pro toto vymezené místo. Protáhnu si nohy a vytočím číslo na mém HTC. "Edwin Poull," představím se do telefonu. "Žádám o přijetí u Prince Nacciho, neprodleně," pronesu do telefonu kultivovaným, odpor nepřipouštějícím hlasem.

Patrik Šafránek - 16. prosince 2011 13:38

Ulice Vídně Vyjdu ven ze svého bytu, zamknu za sebou a přitáhnu si kabát. Zase chčije, to nemůže být ve Vídni někdy hezky Zanadávám si česky, načeš se na mě jeden kolemjdoucí podívá, jako bych byl nevím co. Deset hodin, pořád mám spoustu času, mám tam být o půl dvanácté, skočím si mezitím někam na jídlo. zamyslím se vyjdu na ulici a nastoupím do svého auta, které slouží i jako taxi, ale ne dnes. Zastavím u rychlého občerstvení, rychle zkouknu nabídku a objednám si kebab. Mezitím co ho prodavač připravuje zanadávám si znovu na počasí, tentokrát německy, prodavač něco zamručí, podává mi kebab a bere si peníze. Turek, nesnáším turky, kterých je Vídeň plná, ale miluji jejich kebab. Navíc nic takového v Česku nebylo. Když dojím, naskočím rychle do auta a opět zavzpomínám na rodné čechy. Vytáhnu si svou zbraň, památku na vlast odkaz chvíli se na svého miláčka dívám, pak ji opět zastrčím za kalhoty a nastartuji. U kavárny Hargand vystoupím z auta a jdu na obhlídku, zkouknu zadní vchody, uličky kolem, nic podezřelého. Vrátím se zpět k hlavnímu vchodu a vejdu dovnitř. Dostal jsem fotku dotyčného, takže nebylo těžké ho poznat. Pomalu přistoupím k jeho stolu, přisednu si, Máme se tady o půl dvanácté setkat, Patrik Šafránek jméno mé. Takže o co se jedná? řeknu a vyčkávám na odpověď

Viedeň - 16. prosince 2011 13:40

soukromá zpráva od Viedeň pro Aichhorngasse Straße, Funhouse Vyšiel si zo svojho baráku, nejakú chvíľu trvala cesta do mestskej časti Funhouse ale nakoniec si sa tam dotrepal. Ako si sa prechádzal po nočnej ulici nevidel si na nej temer nikoho. Len nejaký pár ľudí, ktorý sa prechádzal a po celej ulici zaparkované autá. Jedno z nich na teba zablikalo. Bol to Alarin. Veru neotáľal si a sadol si si k nemu na sedadlo spolujazdca. Alarin mal na sebe oblečenú hnedú bundu, ktorá bolaz vnútornej strany pokrytá vlnou. Na nohách modré nohavice a na hlave zimná čiapka. Ty si si na ňom všimol už ten detail, ktorý sa nedá vypustiť z pohľadu a to ten, že prirodzene na sebe nemá ani chĺpok, nemá obočie, ani nič na rukách. Proste holobriadok. “Nazdar...“ Pozdraví Alarin. Potom sa načiahne rukou a pustí rádio v ktorom začne hrať nejaká komerčná stanica. “Počuj, momentálne mám v kufri namiesto pneumatiky dva vankúše kvalitnej trávy. Tu na zadnom sedadle mám tretí zabalený v ruksaku ale smrdí to jak sviňa. Ide o to, že robíme niečo ako donáškovu službu, mame to zaviesť nejakému parchantovi či čo. Urobíme to tak, že tam za nimi pôjdem s tým ruksakom, donútim ich až zaplatia a potom ti zavolám a prídeš tam s autom. Opatrnosti nikdy nie je dosť. Vieš dúfam šoférovať nie?“

Victor Sarno - 16. prosince 2011 17:34

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Aichhorngasse Straße, Funhouse Chvíli tam tak postávám a koukám kolem sebe dokud neuvidím zablikat auto. Myslel jsem si, že někam zajdem nebo tak něco. Přiběhnu k němu a nastoupim na místo spolujezdce. "Ahoj" Pozdravim se a podívám se před sebe. Nikdy si na to asi nezvyknu, je to zvláštní, když nemá ani obočí. On hned spustí. Oddechnu si a podívám se směrem ke kufru. Myslel jsem si, že v tomhle nikdy nepojedu. Je mi to proti srsti, trochu si občas dám, ale abych tady dealoval to ne. On mi nakonec oznámí, že jde jenom o předání a že bych řídil. Proti tomu nic nemám, jenom doufám, že nás po cestě nezastaví policie, nerad bych skončil v rakouskym vězení nebo byl vyhoštěn. "Samozřejmě, že umím." Moc jsem nepochopil tu jeho otázku jestli umim řídit, to dneska už umí snad každý. Otočím se a podívám se zpět na Alarina. "Ok, jdu do toho..." ...nejspíš naposled... Dododám si pro sebe v hlavě. Doufám, že on není jeden z těch co umí číst myšlenky, ale pochybuju o tom. "Jedem hned?"

Blythe - 16. prosince 2011 22:34

Floridsdorf, Viedeň [Alysson, Arutha] Otočím se za řinčením padající tyče. Přišla jsem k tomu jako slepá k houslím, najednou stojím uprostřed sporu, který se vlastně mě netýká. Za to on zaplatí, udělá si ze mě upíra, potom mě vpustí do světa, vysvětlí mi jen pár základů a teď budu mít na krku ještě obvinění z vraždy a exekuci? Stojím v pozadí, a v ruce svírám brokovnici, ve které jsou šokové náboje. Nechci se do toho sporu plést, ale kdyby něco budu tuhle skupinu chránit. Proč vlastně? Očima přejedu zátylky nás pěti. Poslouchám „Romea“ a na tváři mám ironický úsměv a oči mi planou nedočkavostí z nějaké akce, přešlápnu si z nohy na nohu. Začínám chápat proč camarilou tak pohrdají, jsou to obyčejní přizdisráči, zdegenerované loutky v rukou svých princů. Raději budu svobodná a rebel, než být loutka v rukách mocných. Napřímím se, vypnu se v prsou a nehty dopadnou na hranu brokovnice. “ Proč by měl někdo z nás zabíjet vašeho prince, sice vás v lásce opravdu rádi nemáme, ale vy se povraždíte sami, tak proč vám v tom pomáhat.“ Pronesu s lehkým pohrdáním jako doplněk toho co pronesla ta v černé bundě. Sama mám na sobě, hnědou koženou bundu do pasu, džíny s dírami a okolo krku šedou palestinu. Otočím se na ní a jedním trhnutím předpažbí, vženu do komory brokovnice náboj. Tak co bude dál? Nervózně se ošiju. Vzhled: 175 cm,70 kilo Atletická postava Barva vlasů je proměnlivá Barva očí zelená

Gabrielle - 17. prosince 2011 11:39

soukromá zpráva od Gabrielle pro Katakomby Už nic neřeknu. Jakoby do mě narazila tlaková vlna, která vypnula zvuk všude kolem. Ledabyle pohnu rukou k němu a uvolním prsty okolo kukly, aby si ji vzal a následně zmizel v chodbách. Ticho. Teď nastala chvíle, kdy by se mé tělo mělo začít potit. Mozek se snaží přesvědčit tělo, že se nemusím bát a není, proč panikařit. Ale mrtvé Princátko? Tohle Camarilla nenechá jen tak uschnout. V hlavě to vře. Uvědomuji si, že jsem v pozici zlobivého dítěte, které schovává ukradenou hračku, schované ve starém stromě před rozzlobenou matkou... Půl století uplynulo a já se pohnu. Uvědomím si, že jsem takto stála poněkud déle, propadlá v teoriích. Přiložím si dlaň k ústům a pošlu vzduchem něžný polibek směrem, kde Sleuth zmizel. Až po dlouhé době se ke mě doplazí ten jeho slizký hlas. Dávám si na něj pozor. Sám mi hodně pomohl, ale od těchhle potvor nemůžu očekávat zázraky, natožpak naprostou loajalitu... Dostávám hlad. Jako vzteklá holka s chutí rvát lidem končetiny. Nerozhodná, co dělat, nohy mě zmateně vedou mezi chladnými zdmi a nezastavují se se...

Sidor Semyonov - 17. prosince 2011 11:45

Kavárna Hagrand " O co se jedná ? " zopakuji v duchu a prohlédnu si muže sedícího u mého stolu. Očekával bych větší informovanost, ale nevadí třeba umí alespoň střílet. Ještě jednou sjedu svého nového kolegu pohledem a přejedu pohledem po místnosti. Je před půlnoci a zubáči už jsou venku stejně jako ghůlové a ostatní, co se jim chtějí zavděčit, takže opatrnosti není nikdy nazbyt. " Sidor .... " prozradím kolegovi své křestní jméno a opřu se lokty o stůl. " Máme dneska interview s jedním násoskou. " odpovím mu stručně a vytáhnu z kapsy HTCčko, chvilku v něm něco hledám a pak ho položím před svého kolegu. " Sem mi napiš svoje číslo, ať sme ve spojení..." pronesu a prohrábnu si plnovous. " Víc ti řeknu, cestou v autě......" ukážu na omšelého kombíka stojícího venku. " Neboj...jezdí líp než vypadá." obhájím vzhled svého auta. Nechce se mi prozrazovat všechno na takhle veřejném místě, opatrnost je půlka úspěchu. " Takže jestli máš nějaké věci, které sebou budeš potřebovat. Přeházíme je ke mě a můžeme vyrazit....jestli s tím nemáš nějaký problém....hmm ?" povytáhnu obočí a poklepu na hodinky na zápěstí...jako, že už je nejvyšší čas.

Alexandra Mehler - 17. prosince 2011 12:22

soukromá zpráva od Alexandra Mehler pro Pokoj na ubytovně Pondělí 29. 10., 23:30 Obvyklý večer na našem pokoji: Marina se opět někam chystá, zatímco já jsem se usadila na posteli do tureckého sedu a pod světlem lampičky si prohlížím svá nová skripta. Možná úchylné, ale celkem ráda vím, co mě v učebnici všechno čeká. A tak nějak i vyčkávám, až spolubydlící Marina vypadne. Pak si udělám relax po svém... Prázdniny jsem totiž strávila v relativním osamocení, takže nyní ten příval lidu na začátku semestru je pro mě docela šokující. Ale vím, že to jen bude chtít čas a já si zase zvyknu. Z mého přemýšlení, kdy se mi pomalu písmenka textu rozplývají a já skripta absolutně nevnímám, jen prázdně do nich zírám, mě vyruší hlas Mariny. S trochu překvapeným výrazem se na ni podívám, než mi dojde smysl jejích slov. Ale néé... Ozve se ihned uvnitř mě, ale navenek se jen pousměji a sklapnu knihu. „No, já nevím...“ Zkusím tak nějak neutrálně, ale knihu odložím, aby viděla, že jí jsem ochotná naslouchat. Jejímu přemlouvání. A ať se snaží, jinak nikam nejdu... V hlavě už ale trochu přebírám, jak moc by to bylo náročné vrátit se později. A samozřejmě mě napadne, že bych konečně zjistila, kam to Marina chodí. Když to tedy není žádný chlap... Dodám si v nitru trochu pochybovačně. „Párty?“ Trochu hloupě se zeptám. Je ovšem pravdou, že přehled o společenských akcích má vždy a jedině Marina. Tedy pokud se mě nechcete ptát na divadlo. A to většinou nikdy nechce. Asi si nedovedu vybrat kostým sama... No, pravdou je, že bych nejspíš moc nevěděla. Ale tak hlavně když nepůjdu za děvku.. S nelehkým úsměvem na tváři se pomalu rozmotám ze svého sedu a naznačím, že vstanu, i když s tím zatím na okraji postele trošku váhám. „Tak jo, jestli na tom trváš. S kostýmem budu potřebovat poradit.“ Uděláme aspoň společenským povinnostem za dost. „A kam to dnes jdeme? Abych..věděla, co si vzít.“ Usměji se už na Marinu vřeleji a konečně se pustím lůžka a vstanu.

Patrik Šafránek - 17. prosince 2011 13:12

kavárna Hagrand Poslouchám svého nového kolegu, musím s ním souhlasit tohle není zrovna bezpečné místo a bůh ví kdo tady má uši. Do HTCčka mu napíšu své mobilní číslo. pak se vydáme cestou k jeho autu. ironicky se podívám na to co nazývá autem a tak tak udržím smích. Hmm, jestli s tím někam vůbec dojedeme ušklíbnu se. Jeho tvrzení neboj jezdí líp než vypadá mě nijak neuklidní, přesto nasednu na spolujezdcovo sedadlo. před tím však z kufru auta vytáhnu další zbraň Remington 597 .22 WMR odkaz a hodím ji pod sedadlo spolujezdce. No co odvětím, když se ironicky podívá na moji hračku Když na lov, tak s loveckou puškou zasměju se

Liyonel Pejić - 17. prosince 2011 14:24

Floridsdorf, Viedeň [Nocturme, Roxie, M. Čierny, Gard&Anarchové] Stáli jsme tam. Já nechtěl. Proč jen musím být tady? Jeho tvář mi to neřekla. Prostě přišel a vzal mne sebou. Beze slova, bez vysvětlení. A teď jsme tady. Nás osm proti jim pěti. A náš princ, ctihodný Rothschild, je mrtev. Krčím se za Thomasem. On, tak silný a ctihodný. Hrůzostrašný, stojící v pozadí. Nechává to zvíře štěkat, ale sám je horší. Jen tam tak stojí. Náš pes, hnědokošilatý Brujah, za něj dělá práci. Dme konflikt, slova létají. Zaznívá i poezie. A pak přišel ten okamžik. Zbraně už opustily svá pozdra. Sir se usmívá. Přichází druhé dějství. Rozepne si poslední knoflíček svého saka a náhle nechává pohlédnout do hlavně jeho MP5K tu dívku v hnědé budně, tu, co svírá brokovnici. Druhá hlaveň chladí našeho Brujaha v zátylku. "Vy blázni," zazněl hlas mého Sira. "Nevíte co činíte! Schovejte své meče!" Čas poezie neskončil. Vezmi si ji, a čiň se, mé dítě. Ten strach. Kde jen byl? Náhle se ztratil, náhle jsem se nepoznával...já...sáhl jsem mu k pasu a z pouzdra vytáhl OTs-33 "Pernach", kterým jsem namířil na skupinku anarchů. Kéž bych věděl jak s ním zacházet...

Sidor Semyonov - 17. prosince 2011 14:40

Kavárna Hagrand ---> klub Rotchard Poznámku o svém autě přejdu tichým povzdechem a bez komentáře. Když se Patrik nasouká do auta s Remingtonkou zmůžu se jen na pozdvižení obočí. " Sakra...další děcko co dostalo hračku. Doufám, že si s tím neustřelí kebuli. " zakroutím hlavou a nastartuju auto. Z pod kapoty zaburácí dvoulitr a já se odpíchnu od kraje vozovky. " Náš cíl je upír jménem Johan. Vypadá jako mlaďas, má krátké blond vlasy s melírem většinou vyčesané nahoru. " popíšu mu vzhled našeho cíle. " Naše vějička Linda si s ním dneska dohodla rande, takže nám ho vyláká z klubu. Za žádnou cenu se jí, ale nesmí nic stát a to bude tvůj hlavní úkol." vytáhnu za jízdy z kapsy HTC, vyjedu na něm fotku Lindy a ukážu ji Patrikovi. " Okolí klubu je celkem rušný. Jsou tu vysoký baráky, ale i menší soustředěný do čtverců...tady jsou dvory, který poskytujou dostatek klidu na to aby tu mohl upír zaůtočit. Přesně tam se nesmí dostat." zdůrazním poslední větu a zapálím si cigaretu. " Plán je vylákat upíra do parku, který je blízko klubu. Je tu relativně klid a navíc z parku se dá dobře zmizet před svědky a policajty. " vyfouknu obláček kouře a trochu stáhnu okénko. " V parku budu čekat já......mám v kufru náhradní hadry, takže budu vypadat jako bezdomovec. Tvým úkolem bude hlídat, aby Linda nevybočila z trasy. Musí jít co možná nejvíc osvětleným prostorem kde je hodně lidí, jestli vybočí musíš mě okamžitě informovat a pokud se něco semele tak i zakročit. " informuji kolegu o plánu a zastavím v neosvětlené uličce poblíž parku. " Až se ke mě přiblížej tak ho sejmu. Všechno jasný ? " zeptám se, ale na odpověď nečekám. Vystoupím z auta, vytáhnu krosnu a začnu se převlékat. Boty si nechám( vypadají dost ošoupaně) jinak vyměním kalhoty za špinavé tepláky, na holou hruď navleču neprůstřelnou vestu a přes ní červený svetr, poté na sebe navléknu zádový postroj s kukri a popruhy s perkusními revolvery. Vše zakryju vaťákem a na hlavu navléknu pletenou čepici. Do kapsy přendám všchny věci co jsem měl v plášti a pod svetr protáhnu handsfree, sluchátko strčím do ucha a mikrofon zamaskuju za límec. " Dobrý ? " zazubím se na svého kolegu a zkontroluji jestli mi nic nikde nedělá boule. " Ten kvér tu nech...byl by si s nim hrozně nenápadnej. " pronesu s úšklebkem. " Můžem začít ? Všechno jasný ? " zeptám se už podruhé zatímco házím všechny věci do kufru....

Patrik Šafránek - 17. prosince 2011 15:06

Před klubem Rotchard zatímco jedeme poslouchám kolegův plán.Rozumím, sledovat, nespouštět z očí, hlásit všechno neobvyklé řeknu a zkontroluji si obě moje 75B, nabitý, zásobník plný, zastrčím pistole opět za kalhoty a vyjdu z auta. Jdeme do toho. Poté se rozdělíme, jdu ke klubu Rotchard, vstoupím dovnitř a sednu si tak, abych viděl jak dveře tak celý lokál. objednám si kafe, abych nevypadal podezřele, nikdo si mě zvlášť nevšímal, to je dobře. Rozhlížím se tak dlouho až je najdu, sedí na druhém konci, oba, čekám až se zvednou a půjdou tam kam jít mají. Mezitím dopíjím své kafe

Sidor Semyonov - 17. prosince 2011 17:20

Ulička poblíž baru ---> park Zabouchnu kufr a chvíli sleduju, jak si Patrik kontroluje zbraně a pak naťukám na mobilu zprávu Lindě. V podstatě jí napíšu, aby se držela na světle, tam kde jsou lidé a postupovala do parku na místo kde budu čekat. Samozřejmě jí napíšu i aby zprávu hned po přečtení smazala. Zatáhnu dříve pootevřené okénko a auto zamknu. Jeden perkusní revolver si přendám do hluboké kapsy vaťáku a přesunu se do parku. V parku sem si vybral místo u lavičky, kde je odpadkový koš, abych mohl svou roli sehrát opravdu přesvědčivě. Sednu si na lavičku a předstírám poklimbávání. Ačkoli říkal, že je mu všechno jasný dost o jeho schopnostech pochybuju, dokonce si říkám, že jsme si měli role vyměnit, aby Linda kvůli jeho neschopnosti neutrpěla nějaké zranění. " Snad ho napadne, že až je bude sledovat nesmí si ho všimnout." pomyslím si a pokračuju v předstíraném klimbání. Můj plán je takový.......až se bude ta pijavice blížit, už budu stát u odpaďáku a vesele se v něm přehrabovt, kohoutek perkusního revolveru už natáhnu v kapse předem a budu ho jednou rukou držet...ono natahování kohoutku má takový ošklivě typický zvuk. S upírem se bavit nehodlám, jen se mu prostě pokusím prostřelit hlavu až bude v takové pozici abych neohrozil Lindu. Kdyby mu to nestačilo pošlu ho do pekla na kousky.....

Roxie Collette - 18. prosince 2011 19:17

Floridsdorf Parkovací "areál" a saláti na pečení Slabý vánok vo vlasoch, premenlivý smog v dýchacích útrobách.. chichot v hlave. Kroky niekolkých párov nôh našlapuje na betón takmer opusteného parkoviska, vyhliadajúca skupinku chrchlajúcich a plížiacich sa individuií. Oči tekajúce z jedného na druhého... povznesený výraz... a doplňujúce jemné šepkanie mi dodáva rozpoloženie vskutku pobavené.. i napriek tomu, čo sa so mnou a mojím drahým tiahne. Ale v podstate je mi to jedno. Spoločnosť mimo moje zlato ma nezaujíma. Zastavíme a ja sa zachichotám. Diváci šepkajú ovácie.. víťaz je jasný.. víťaz si bude hráát! ... My si budeme hrát. Preblesknem pohladom medzi naším "volem" i salátmi oproti a nenútene sa pochechtávam, nad obsahom ich "rozhovoru". Vskutku mi je jedno, z čoho naša úloha pozostáva, s homo šaškem a big stádovým volem Matadorem, ktorý sa rozniesol po vetre, sme si do očka nepadli, ale zábava sa skladá z mnohých častí.. i keď by to mala byť tá zvrhlá... ale my radi zvrátenosť... trádiádiááá! a to je bod záujmu, nech by to inak bolo, čo chce.. i pátranie, kto si pofúkal Matadora vzduchem.. Cinkot železa... tvrdé slová... lesk plešiny... a pohopsávanie baletky protivníkov...asi ďalší Matador. Založím si ruky do vreciek dlhého koženého kabátu a s naklonenou hlavou sledujem predstavenie a na tvári mám škodoradostný úškrn. Podnecujúce. Na to sa ozve Nocturme a ja naň obrátim iskriaci pohlad, plný... vlastne... to vie len on.. Sweet madness.. Vycerím zuby a letmo mu prstami prejdem po krku, na ktorom má masívny obojok. Sledujem ho.. záblesky šepkať.. Zahladená do jeho očí v podstate nechávam ignorovaných poskakujúcich baleťákov okolo i plešku, z ktorej prúdi snáď najmasívnejšia zúrivosť a s oliznutím pier sa po chvílke hypnotického pohladu, sa zahladím na skupinkovanie, ktoré zmenilo poradie porážky. "Diplomacie... budeme diplomovať... určite by sa im páčila naša malá hra.. sladké..." Zašepkám a s čapnutím drahého za obojok odstúpim o dva kroky vzad. Nocturmeho si pritiahnem k sebe a jemne ho pohladím. Chcem to vidieť.. chcem vidieť hru... Bež si hrát, Mazlíčku. Ukáž im "tanec" s posedením vo vzduchu... ukáž im ich vianočnú výzdobu, srdiečko.. Matadoring poletí... očičká poskáču... (Dementácia 2 Arutha, Allyson, Blythe) Zákerne sa zachechtám a s tým odopnem drahému obojok. "Bež si hráát, miláčku.." Šepnem mu do ucha a zabodnem pohlad na aktívnych členov spoločenstva. Sama z vrecka vytiahnem glock a namierim na nich. Sweet dreams... pam pam!

Viedeň - 18. prosince 2011 20:05

Parkovisko, Florisdorf - Viedeň [Nocturme, Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel, Alysson, Blythe, Arutha] Bravúrny výstup nádejného divadelného herca, no vo chvíľi keď recituje svoje slová neostáva okolie chladným. Obecenstvo reaguje aj keď sa ešte scéna nedohrala a nie je to potleskom. V prvú chvíľu nielen nášho vystupujúceho Arutha ale aj Blythe a Allyson objala neistota. Camarilla má každú noc v meste minimálne 6 hliadok ak je tu jedna 8 členná znamená to, že sa tu bude nachádzať minimálne ešte ďalších 5 skupín, čo ak sú niekde v okolí a vybehnú na vás hneď akos a niečo stane. Čo ak už ste celú tu dobu obkľúčený. Strach, paranoja, podozrievavosť. Dokonca každý jeden z vás troch podozrieva ostatných a aj členov vlastnej skupiny z toho, že ak sa niečo zvrtne tak práve vás tam nechajú na pospas ako obetného baránka aby ostatný mohli utiecť. Aruth dokonca dostáva rešpekt a obavy z upíra v červenom klobúku, ktorý vytiahol alfu. S takou zbraňou môže čakať upír torpor v cuku letu. Ako sa Aroth približuje tak Brujah tasí zbraň. Spou s ním aj ostatný členovia skupiny. Podotýkam ale, že Lyionel sice zobral jeho sirému zbraň a to práve Glock. Tak isto jeho Siré tasí glock a nie žiadnu MP5!!! V ten moment Aruth vytiahne z rukáva svoju pištoľ a dva krát strelí do hrude Brujaha. Ten v tú chvíľu strieľa tiež, pevne stojí a očividne to s ním nepohlo, len vidno na tvári jeho zlosť. Jedna guľka pristane v jeho bruchu druhá v hrudi. Sám Aruth schytá asi tri výstrely od Brujaha (celerity 3)A rpesne vten moment sa Brujaha preľakne a sám sa rozbehne od skupinky Camarilčanov preč k ostatným anarchom. V tú chvíľu (vďaka disciplínam ktoré schytal) by chcel byť teraz najradšej doma alebo v atómovom kryte. Maximálne preľaknutie. Ako sa začali ozývať výstrely tak sa skupinka anarchov zmení na veľký oblak tmy, ktorý splýva s okolím. Ostatný ak chcú strieľať tak nevedia kam ešte k tomu Lyionel nemôže pretože netuší ako si zbraň odistiť. Náboje tmou letia náhodne. Alysson pocíti ranu na nohe. Blythe v bruchu. Tá ale strieľa z brokovnice na Camarilčanov a vidí presne na svoj cieľ. Jeden náboj Trafí Lyionelovho sirého, druhý Nocturma a to rovno do krku, ktorý mu roztrhne (hrtan). Ten nemôže hovoriť, upadá do zmätku. Gangrel s Camarilskej skupiny dostáva druhý výstrel, pretože ten sa rozbehol po štyroch rovno oproti nim. Padá na zem, zdanlivo akoby dostal torpor kvôli zásahu rovno do hlavy, no po krátkej chvíli vidno, že tvár sa mu dáva dokopy a pokačuje v ceste. Anarchovia si všimnú, že setit, ktorý bol s nimi naraz zmizol. Z ničoho nič teda nevidia ho ani v oblaku.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:05

Kaviareň [Joel Bane] Muž pred tebou sa len usmial. “Po pravde skoro nič. Len viem, že práve to čo urobili tam bolo viac než len dôvod na to aby sa do tejto veci zapojili spojené štáty. V správach som sa dočítal o nejakých zničených budovách, prestrelkách na verejnosti a dokonca aj vypálený kostol. To muselo byť peklo...“ Pokýval hlavou a odpil si z kávy, ktorú mal položenú na stole. Vtedy sa ku Vám priblížila čašníčka s otázkou na teba .“Dáte si niečo?“ A až potom, čo odišla od stolu tak Karol pokračoval. “T v európe sú kľudnejší. Ukrývajú sa tak, že obyčajné policajné zložky o nich ani len nezavadili. Až dovtedy kým sa neobjavila tá stopa po Poullovi. Je skutočne zaujímavé ako kriminalisti našli tú stopu.“ Na chvíľu sa znovu odmlčal, pričom vzal do rúk noviny, preložil ich na jednu zo strán a podal ti ich. Videl si titulok o tom, ako našli mŕtveho človeka v jeho vlastnom byte. Sebevražda. Zastrelil sa. “Polícií prišiel divný jeden dobrý detail. Telo muža vyzeralo akoby bolo mŕtve už týždeň, no jeho susedia tvrdili, že deň pred sebe vraždou ho ešte videli. Dokonca jednu susedku k jeho bytu prilákal práve výstrel zo zbrane, ktorý počula presne o pol dvanástej večer, keď sa pozerala na televízor. Všetky stopy ale vedú skutočne k tomu, že spáchal samovraždu, až na tú stopu po edvinovi, ktorú našli. Skúste hádať kde...“

Viedeň - 18. prosince 2011 20:06

Podsemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Potom čo ste vbehli do kanálov vám do nosa udrie nehorázny smrad. V tú chvíľu si spomeniete na všetkých ľudí, ktorých splašky vám pristali na nohách. Šok zo smradu je taký silný, že Arrona to donúti k zvracaniu. To Holar s Rudolfom ignorujú. Tu už holar znovu vykúzli arkanickú knižku a začne vysvetľovať aj keď on sám nie je moc potešený z okolitého smradu a to dáva najavo nielen pomalým dýchaním ale aj zhnuseným výrazom tváre. Mám pocit, že to čo som videl bolo práve toto. Z arkanickej knižky vylierla rpesvitajúca podoba tejto príšery. Veľká asi ako dlaň. “V skutočnosti je to veľké ako tá diera, ktorou sme liezli, teda môžeme predpokladať, že je dlhá približne päť metrov. Čo je ale najhoršie tak to, že toto je len druhá podoba tohto tvora a ano má Rád vodu. O tomto druhu beštií sa vie málo, no v tejto škorpióno rybej podobe má dve nepekné vlastnosti. Prvá je tá, že pľuje taký hnusný sliz, ktorým vypálila túto dieru. A druhý ten, že každý ten znak na jej tele dokáže vytvoriť nejakú tlakovú vlnu alebo výboj, mágovia, ktorý poznajú arkánu sily vedia o čom je reč. Vcelku deštruktívna vlastnosť hlavne pod vodou. Ak by sa toto kanálmi dostalo do Dunaja máme problém. Nielenže dokáže vycítiť prítomnosť mágov ale taktiež sama ivokovať iné paradoxy, ak nezakročíme hneď o pár dní ich tu môžu byť stovky....“ To keď počul Hollar len prekrútil očami. “Ingrid je už vonku, označuje každý možný východ z kanálu spolu s jej učňom. V tejto oblasti. Neboj nájdeme to a zlikvidujeme...“ A tak ste sa spolu s Hollarom A Rudoflom vydali chodbami kanálov pátrať po tejto beštií. Systematicky ste vyradzovali jeden segment kanálovej siete po druhej až ste sa dostali do jednej miestnosti. Bohužiaľ až po hodine a pol. Táto miestnosť bola neďaleko čističky vôd. Mala veľkosť asi 4x4 metre. Ústili do nej asi 4 kanálové chodby a práve tu boli dvere, ktoré smerovali do kontrolnej miestnosti stôk. NA dverách ste videli ešte stále neporušenú značku od Ingrid. “Ticho! “ Ozve sa Hollar. “Počujete ten smiech?“ Povie šepotom. Všetci stíchnete a on sám sa pomaly presunie k jednému vchodu do chodby, ktorý je priamo naproti vám. Postaví sa rovno pred neho a začne sa pozerať do tmy. Počuť nejaký dutý zvuk a Hollar vyletí z diery a pristane na stene za vami. V temnote tej chodby vidíte len čiernu tmu a v nej niekoľko svietiacich modrých bodiek.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:06

soukromá zpráva od Viedeň pro “Ideme do Klubu Rotchard. Taká trochu lepšia hospúdka. “ Dovetí Marina na tvoju otázku. Keď zistila, že pôjdeš bolo na nej vidieť, že sa potešila. V tom jej zazvonil mobil. Sms. Tú keď si prečítala tak si len sťažka vydýchla. “Vieš, dnes tam musím ísť, pretože môj všetečný otec sa mi snaží dohodiť nejakého chalana od nich z práce. Nič moc o ňom neviem a nič s ním nechcem mať a po pravde aj sa ho bojím. A môj otec je taký človek ktorému nemôžem povedať nie. Proste tam prídeme budeme tam chvíľu aby pochopil, že nič nechcem tak pôjdeme preč. Rozumieš, tak nenápadne mu to naznačíme aby som mala potom od otca pokoj. “ Naraz z nej vyliezlo toto všetko. Tak očividne predsa len to dnes nebol len hocijaký výlet, ktorý občas podnikala sama do mesta. Netrvalo to moc extra dlho a vyrazili ste von do klubu, či hospody ktorú Marina spomínala.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:07

soukromá zpráva od Viedeň pro Nohy ťa prinášajú do chodieb, ktoré sa už vlastne dajú nazvať kanálom. Od tiaľto je už len malý kúsok cesta na povrch. Jediné miesto kde sa dá ako tak nepozorovane vyliezť je maličká tmavá ulička, ktorá je medzi budovou evanielickej strednej školy a bytovým domom. Z tejto uličky vidieť rovno na knižnicu. Potom v okolí sú už širšie ulice Viedne. Za školou je menší park a za ním Už hlavná ulica. Tento malý park je vlastne kus zelene pred kostolom Svätého Charlesa. Viedenskou pamiatkou. Vždy sa tu objavia nejaký ľudia, toto miesto nie je prázdne nikdy, vďaka pamiatkam. Ale tamtá ulička vnoci prázdna býva.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:07

soukromá zpráva od Viedeň pro Tvoju paranoju posíli aj spomienka, ktorá sa tu udiala už dávnejšie. Camarilla skutočne drží svojích ľudí na uzde, dokonca tak dobre, že vie o každom kroku ich našincov. Naposledy sám šerif popravil jedného ghúla po božom súde keď sa zistilo, že si zarábal tipmi pre novinárov, ktorý začali sledovať iných našincov. Ten ghúl bol pracovitý, trochu si ho poznal, síce si s ním ani raz nepodal ruku, no pár krát si ho zaplatil za jeho služby, dokonca aj v tú noc čo ho chytili na súd. Až vtedy si sa dozvedel o ňom to, že donášal novinárom. Cesta mestom je kľudná a na telefónnom čísle sa ozve Ghoul, ktorý pracuje ako asistent pána Nacciho. Nastane krátke ticho, po ktorom odpovie. “Pán Nacci sa práve nachádza vo firemnom komplexe budov pána Kanatova. Po príchode sa ohláste na vrátnici, tam Vás nasmerujú.“ Netrvalo ani pätnásť minút a už si parkoval na firemnom parkovisku. Komplex týchto budov bol na okraji historickej Viedne. Boli to asi tri budovy prepojené vzdušným mostom. Staré boli približne 6 rokov a preto sa nemohli rovnať budovám vyskytujúcim sa v centre. Moderná architektúra týchto budov výrazne vyčnievala voči okoliu. No a princ Kanatov práve tu nasmeroval celú svoju zárobkovu činnosť pozostávajúcu z niekoľkých firiem. Tak isto niektoré časti prenajímal iným. Na vrátnici sedel starší chlapík. Človek, ktorý o tebe vedel. Dvihol sa z tmavej vrátnice, kde svietil len zapnutý televízor a odviedol ťa k výťahu. Od neho na treťom poschodí si prešiel jednou chodbou priamo do kancelárie pána Kanatova. “Prichádza pán Edwin poull.“ Ohlási ťa asistent Nacciho. Okrem neho a Viktorasa v miestnosti nachádzal aj jeho syn Nikolas. Za hlavným stolom sedel holohlavý muž v červenom. Arnold Kanatov. Po jeho pravici Stanislav Demine, jeho upíri radca a pomocník pri mágií. Celá kancelária bola vyzdobená v modernom ducho. V strede ako dominantný kancelársky stôl kanatova pred ním ešte jeden malý kruhový stolík a okolo neho pár moderných divne tvarovaných kresiel, no pohodlných. Na nich sedeli všetci ostatný, stál jedine Ghúl a ty. Podlaha bola pokrytá modrastým kobercom a steny kancelárie boli biele, zdobené občas nejakým moderným umením v podobe divne tvarovanej sošky či obrazu. Stena za chrbtom kanatova bola čisto rpesklenná a bol skrze ňu pekný výhľad na svetlá v meste. “Čo vás sem privádza Edwin?“ Prehovorí Viktor Nacci. “Prosím sadnite si.“ Dokončí. Atmosféra tu v miestnosti je vcelku tichá, no na ghúlovi je vidieť ako len ticho stojí s pohľadom pevne upretým na špičky svojich topánok. Taktiež na Victorovi bolo vidieť mierne podráždenie, no to sa snažil maskovať za vážnosť.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:07

soukromá zpráva od Viedeň pro “Hej ideme hneď...“ Odpovie Alarin a naštartuje auto. Potom sa chvíľu niekam veziete až napokon zastaví pri jednej budove. Očividne sa teraz už nachádzate na nejako sídlisku na juhu mesta. “Ok, ja si beriem ruksak a pôjdem keď ti zavolám pôjdeš za mnou, tu si pozri na GPs je zadaná ta adresa, takže choď len podľa toho...“ V aute si potom čakal asi dvadsať minút. Potom ti Alarin prezvoní. Dovezieš sa na miesto, otvoríš kufor. Okrem Alarina tam niekde medzi bitovkami postávajú akýsi traja chlapíci. Všetci ľudia a poriadne fetky, určite majú v baráku aj dajakú varňu pervitínu, to je na nich vidieť. Dvaja z nich prejdú s igelitovými vrecami ku kufru a tam schovajú vankúše trávy. Vtedy si môžeš všimnúť, že Alarin má na pleciach už iný Ruksak než mal. “Vravel som ti to bráchoo...“ Ozval sa mierne rozrobený maník, ktorému z hlavy trčali asi len tri dredy. Zbitok mal vyholené. Okrem toho bol navlečený v dajakej zafúľanej hnedej mikine a deravých rifliach. “My niesme žiadny mafiáni, proste sa dohodne a vybaví... A čo vy? Nedáte si na cestu špeka?“ Alarin len kývne plecami a pozrie sa na teba. “Chceš?“

Viedeň - 18. prosince 2011 20:07

soukromá zpráva od Viedeň pro Po odmietnutí ti siré odpísal len o jeho sklamaní. Potom nastalo asi pol hodinu ticho po ktorom ti zdelil ďalšiu úlohu. Úloha pozostáva v sledovaní, spočiatku. Keď zistíš aká je situácia okolo jednej osoby tak siré vyžiada platbu. Ak platba prebehne zabiješ svoj cieľ. Prvá úloha je presunúť sa do východnej časti Viedne a vmiesiť sa medzi anarchistickú skupinu upírov, ktorej členom je aj tvoj cieľ. Nemalo by to byť ťažké. Potom čo sa objavíš na ich území tak by ťa mala nájsť hliadka upírov, ktorá ťa pošle za Baronom. U neho ak prejavíš priateľstvo a ukážeš mu, že nepredstavuješ pre nih žiadnu hrozbu tak ťa bude brať ako neutrálneho upíra. Stačí ak spomenieš to ako nenávidiš camarillu. Popis cieľa: Meno: Dendera Ahali Prezývka Goauld Klan: Setit Je to vyšší mohutnejší muž egyptského pôvodu. Keď dostal cieľ prezývku Goauld mal holú hlavu. Teraz ale nosí kratšie čierne vlasy. Z istého uhlu pohľadu by mohol vyzerať ako z blízkeho východu. Viac sa o ňom ale nevie. V prílohe si našla aj jeho fotku.

Viedeň - 18. prosince 2011 20:08

Klub Rotchard a okolie [Patrik, Sidor, Alexandra M.] Do klubu naraz vojdú dve dievčatá, ktoré si Patrik všimne. Ako sedí pri káve sleduje ich ako sa usádzajú pri stole pre štyroch. Jednu z nich Patrik spozná ako Lindu. A práve to moc v pláne nebolo. Veď váš cieľ mal byť muž, prečo Linda prišla so ženou? Asi o päť minút prichádza vysvetlenie keď dovnútra vojde blonďavý chlapík. Vlasy vyčesané nahor pričom sa v nich nenápadne objavovali stopy melíru. Na tvári vcelku pohľadný chlapík nahladko oholený. Priemernej výšky atletickej postavy. Na sebe niesol bielu mikynu a modro – belasé moderné rifle. Už potom ako vošiel dovnútra sa mu ma tvári vyčaril úsmev a začal smerovať priamo k dvom dievčatám. “Ahoj...“ Vysloví kľudným hlasom, pričom pohľadom pozrie najprv na Marinu a potom na Alex. “... Ja som Martin.“ Predstaví sa a podá Marii ruku. Tá samozrejme predstaví aj teba. Potom si k Vám prisadol. Na mariinej tvári si zbadala neistotu a výraznú zmätenosť, ktorú sa snažila zakryť za nejakú vážnu grimasu. “Aké príjemné prekvapenie. Myslel som, že dnes tu budeme len dvaja...“

Victor Sarno - 18. prosince 2011 20:53

soukromá zpráva od Victor Sarno pro "Ok" Nemůžu se zbavit tohoto prostého výrazu, který jsem slyšel několikrát denně. Alarin nastartuje auto a jedeme někam, ani nevim kam. Pořád ho neznám tak dlouho, abych mu mohl věřit. Nadruhou stranu je dost upovídaný a řekl mi už nemálo věcí o své osobě. Pozoruju cestu a snažím si jí zapamatovat.. Po pár zatáčkách se ztratim definitivně. Oddechnu si a už koukám jenom před sebe. Vídeň je celkem velký město. "Ok, přijedu tam." Kývnu na něj a ještě mávnu na pozdrav. Doufám, že ti to nebude trvat moc dlouho. Zapnu si radio, aby mi to rychleji utíkalo a pohrávám si s GPS. Po nějaký době se Alarin konečně ozve. Něco si pro sebe zamumlám a zapnu GPS. Hlas navigátorky je hrozný, jako vždy. Obča mám tendenci na ní mluvit, případně nadávat, když zmíní, že jsem překročil rychlost. Dorazim na místo. Už z auta to vypadá dost hnusně. Otevřu kufr a vystoupim z auta. Založím si ruce na hrudníku a opřu se o auto. Nelíbí se mi tu, rád bych vypadl dřív než sem přijede policie a my budeme mít problémy. Nechám je udělat to co mají v plánu a okem pozoruju hlavně Alarina. "To je dobrý, obejdu se bez toho." Podívám se na Alarina. Netuším jestli on má v plánu se tu zhulit nebo ne...

Nocturme Haborym - 18. prosince 2011 21:45

Floridsdorf, parkoviště kde se rozdávají piercingy WOOHOO !!! [Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel, Alysson, Blythe, Arutha] Na myšlenku mé paní neodpovídám jelikož Matadoři... co k nim říci. Praví od Matella, vypadají jako vystřižení z katalogu panenek a stejně jako ony postrádají genitálie. Zlé... moc zlé. Pohoupávám se pozvolna ve své póze a dal sleduji co udělá, co řekne... pln očekávání hltám každý její sebemenší pohyb, každé její slovo, každou myšlenku. Hltám a nemohu přestat, jako feťák čekající na svou dávku před dealerem. Další myšlenka mě donutí sklopit lehce hlavu avšak neuhýbajíc pohledem. "Zvrácenosti, odpornosti, nechutnosti proto tu jsme... já ty my a oni... hehehe..." Souhlasně prohlásím mezi vším tím humbukem kolem k Roxie a dál sleduji. Konečně ke mne shlédla, dívá se na mě a já jako bych se nabíjel z každé vteřiny jejího pohledu. Uvnitř mé mysli se roztočil kolotoč myšlenek které připomínají co jsem zač. Promítám mé milované všechny své vize nenávisti a tortůry které jsem schopen pro ni dělat stejně jako vize agónie kterou doufám že mi za odměnu věnuje ona. Bezcitnost a zvrhlost její mysli mne vždy fascinovala a hypnotizovala až do katatonického stavu kdy jsem nebyl schopen ničeho co bylo z mé hlavy. Jako bych byl její končetinou, bez ostychu a bez prodlení plnit její přání a tužby. Vidím její pohled do mých hladovějících očí, škemrajících jako ten nejpodřadnější otrok o její dotek a svolení. Sweet Agony... Vyšle směrem do chaosu její mysli s jasným zněním, bez dodatků a protahování. Když se mne dotkne jen natočím hlavu na stranu abych tak víc odhalil krk na nějž zbloudila její ručka. Slastně přivřu oči a jako kotě zapředu. Po cvokovi nejsou ani stopy. Zjihlý jako beránek jen vyčkávám na její konání. Chycení za obojek a trhnutí mne donutí vstát a následovat. Ochotně bez jakéhokoliv odporu konám. "Ano, ano... růže bez trní jejich plátky zakryjí zem... jen pro tebe... ano... nářek stonků bude orchestrálně znít pro tebe... ano... ano... jen pro ni ano..." Vyklopím ze sebe než příjde dohra a můj obojek je s cvaknutím a zachrastěním dole. Na tváři se vyrýsuje široký zubatý úsměv a v očích se zaleskne touha... touha po potěšení... po tom jejím. Chvilku trvá než se oprostím pocitu že jsem svolený ke hře. Její slova k mým uším doléhají jako skřípění nehtů o tabuli kdy skrze setnuté zuby a otevřený široký úsměv procedím slastné zasyčení nad vidinou bolesti své i jejich a vrhám se plnit přání. *** Jakmile se otočím a popojdu necelé dva kroky příjde první známka že se již nacházíme v oficiálním boji když mi mlha zastíní obzor a do mého hrdla se zaryje několik broků které svou sílou otrhají nejen kůži a maso ale protrhnou i chrupavčitou strukturu hrtanu. Zásah mne donutí cuknout nazpět a otočit se zády od směru střelby kdy v první chvíli zachrchlám jelikož jsem neschopen slova načež se ve mne začne probouzet touha po další bolesti úsměv se ještě více rozroste a já se s cukavým pohybem skoro jako během epileptického záchvatu vyhoupnu zpět na nohy. Sepnutí rukou v rukávech a následné švihnutí pažemi směrem od sebe s doprovodem hlasitéha zařinčení odhalí řetězy vedoucí ze zápěstí obou rukou s délkou bez mála dvou a půl metru zakončené řeznickými háky. Pro tebe, pro nás, pro ně... BOLEST PRO VŠECHNY !!! Rozkřičí se má mysl v šíleném až bestiálním opojení hnána splnit přání. Střídající polohy nakonec konče lehce předkloněn běžím vpřed narovnávajíc za sebou masivní řetězy s tím že nabíhám hned za Führerem do mlhy. Rozešvihám se řetězy které trhnutím pošlu z obou stran proti sobě skrze mrak s jediným cílem kterým je zásah. V případě že se očekávaný výsledek dostaví neváhám využít své moci na nekonkrétní cíl ale dle zásahu se stanovenou pozicí (Dementace 1) pokud je nárazů více je to jen dobře jelikož rozešlu šílenství do všech koutů které určí pozici. A samozřejmě pokud se zachytí, zahákne či zamotá skláním se abych dlaní položenou na zem dal řetězu pevný bod a následným skokem na řetěz hák zatrhnul či přitáhl cíl...

John MacDonald - 18. prosince 2011 21:47

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29.10.2012 Po našem posledním čísle jsem sledoval opřený o stěnu blízko baru, jak se hosté pomalu vytrácejí. Pondělky jsem vážně neměl rád. Tržby byli mizerný a navíc dneska jsem ve vzduchu cítil problémy. Už když jsme hráli, pracovaly moje ruce a nohy jenom na základě reflexů a já se ostražitě rozhlížel po lokále, jestli nezahlédnu někoho s až příliš dlouhými zuby nebo jiné problémy. Nic z toho se ale naštěstí nestalo. Zdvořile jsem tedy ze dveří vyprovodil i poslední brigádnici roznášející pití, zavřel a zamkl dveře. V ten samý moment se za mými zády ozval Ronald a já vytušil, že ten problém co vysel ve vzduchu se právě dostavil. Co se děje? zeptal jsem se a rychlým krokem zamířil za bar, kde nám pípal počítač. Upřímně, neměl jsem ten výdobytek moderní lidské technologie rád. Pro mě se komunikační technologie zastavili u vysílačky, kterou s sebou měl spojař v naší jednotce a to bylo všechno. Tyhle programy, kterými vás mohl kde kdo otravovat mi k srdci nijak nepřirostli. Byl bych daleko raději, kdyby nám „Ježíš“ poslal zprávu po nějakém ochočeném duchovy než tohle. No to se podívejme, máme tu přistěhovalce. ušklíbl jsem se a když jsem si přečetl zbytek zprávy nemohl jsem jinak než se usmát. Náš drahý vůdce byl známý, stejně jako celý jeho kmen tím, že Mestisi přímo nesnáší a teď to vypadalo, že s jedním bude muset spolupracovat. Uklidni se brácho, nikdo po tobě nechce abys ho líbal na čumák. plácl jsem Ronalda po zádech a znovu si důkladně přečetl zprávu. Takže tu máme vyhynulýho druha z rodu měňavců, no to se podívejme. Vsadím boty, že duchové o něm budou vědět, ale osobně bych se na jejich informace spoléhal až když nebude jiná možnost. Kamarády za oponou bych do toho zatím netahal. odpověděl jsem šéfovi, který měl očividně stejné myšlenky jako já. Nepochybuji o tom, že Lampák o něm už ví, ale když jde v podstatě o jiného dlaka, raději bych se na duchy moc nespoléhal. Prosímtě, dej sem ten telefon, už vidím jak bys ho přesvědčil ke spolupráci. zakroutil jsem hlavou, při představě Ronaldova znechuceného tónu, který Mestisovi určitě udělá radost. Sám jsem se pak chopil telefonu a vytočil jeho číslo.

Alysson de Vir - 18. prosince 2011 22:46

soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Boj [Alysson, Blythe, Arutha] Nenávidím Camarillu, ty panáky od nich. A snad ještě víc opovrhuji Malkavianama. Vždy když je potkám mám horší den tedy noc. Obklopila nás moje tma. Jsou zmatení a nemohou na nás mířit. Něco mi říká, že je čas ustoupit. Mám divný pocit, něco je špatně. Proti tomu panákovi s řetězama pošlu jedno ze svých chapadel aby ho chytilo a on se nemohl pohnout. "Vypadneme..." Rychle pronesu k ostatním. A doufám, že se rozhodnou pro to stejné jako já. Já se otáčím, tmu nechávám stále existovat, abych nám kryla záda, jako neprůhledná zeď a snažím se odsud zmizet nepozorovaně.

Roxie Collette - 19. prosince 2011 00:34

Floridsdorf Hra začína.. a na parkovisko padá hmla Záblesky.. predstavy.. zvrátené potešenie z predhratej scény ich utrpenia ma dostáva do vytrženia.. Rozchvejem sa a v očiach sa mi zaiskrí. Ako keby cítim každý zášklb v ich telách.. ako ma to napĺňa bezmedznou radosťou a energiou. Sledujem moje zlato a pri jeho slovách sa nekontrolovatelne rozchechtám. Tie predstavy presiahli dokonalú linku a moja maličkosť zažíva jedno zo svojích šťastí. Zbožňujem ten pohlad.. kvíliaci po utrpení.. tú túžbu.. rezonujúcu v jeho mysli.. a taktiež i v mojej. Obklopujúca každú bunku v tele.. Zrazu zaznejú výstreli.. šklbnem sebou, keď jeden z nich trafí.. jeho. Do tváre sa mi naženie zlosť a nenávistne zasyčím. To že trafili ešte niekoho z nášho skromného spoločenstva i niekoho iného, ma nezaujíma.. ale môjmu Mazlíkovi, nikto nebude ubližovať.. nikto! Ten kto.. ten zaplatí.. svojou krvou, svojou bolesťou.. je len môj. Nikto nesmie.. len ja.. JA..! Už s odistenou zbraňou niekolko krát vystrelím rovno do mraku, ktorý tých parchantov úplne zahalil, na čo ako bonus tam vrhnem i jednu dýku vytiahnutú z vrecka kabáta. Je mi úplne fuk, či trafím vinníka alebo niekoho iného... budú trpieť! Chcem ich krv.. aj napriek tomu, že sa Nocturme zdvihne a v hlave sa mi rozoznie jeho hlas.. chcem svoju dávku pomsty. Oči mi znovu zaiskria pri pohlade na jeho ranený krk a vycerím zuby v zlostnom šklebe. "Nikto.. nikto! Zaplatíš... vy všetci!" Zavrčím a jak Nocturme vbieha s rinčaním rovno do oblaku, úplne prestávam strielať. Ustúpim do strany od našej už rozptýlenej skupinky a obozretne sledujem, každý pohyb.. záchvev.. Sleduj ušami.. sleduj čuchom.. chyť nám hračičku.. chcem toho, kto ti to urobil.. chcem aby trpel. Syčím v hlave a tekám pohladom sem tam, hladajúc akýkolvek náznak, ktorý by mi prezradil presnú polohu Arankov... abych im mohla venovať kúsok svojej opatery..

Apolena *Lena* Stone - 19. prosince 2011 13:35

soukromá zpráva od Apolena *Lena* Stone pro Bylo fajn, že měl siré v záloze i jiný úkol, než jen ten sebevražedný. Navíc, já sklony k sebevraždám nikdy neprojevovala. Divím se tedy, že se divil mému odmítnutí. Jakmile dorazila další informace o druhé misi, se zájmem jsem zjišťovala, o co půjde. Vyjela jsem si mapu východní Vídně, abych se mohla orientovat po paměti. Několik barů, které jsem si vytipovala, že tam by se mohli anarchisté scházet. Setith jo? Hmm potutelně se usměji, když si prohlížím zaslanou fotografii. Setitha jsem na mušce ještě neměla. Ale tahle mise je jasná, zpočátku infiltrace a pozorování, až pak zásah. Kdo si počká… Vypravila jsem se na cestu. Oblékla jsem se do svého klasického oděvu, který nosím na mise. Černé vysoké boty, černý overal s výstuhami pro ukrytí zbraní (skryté ve vysokých botách), na pažích a v páteřní schráně. Přes overal si přehodím černou motorkářskou bundu s bílou lebkou na zádech a zkříženými hnáty pod ní. Znak nepřísluší žádnému motorkářskému gangu a v pirátském provedení vypadá taky jinak, jen ten můj je mu trochu podobný, ale ne stejný. Vzala jsem si helmu, kterou jsem si venku nasadila na hlavu. Na své motorce, kterou mám zaparkovanou před barákem, jsem vyrazila do města. Netrvalo mi to ani dvacet minut a už jsem křižovala ulice východní Vídně.

Katharina Weber - 19. prosince 2011 20:08

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29. 10.2012 Pondělí je vždy odpočinkový den, veškerá víkendová energie kamsi zmizela a asi kvůli této ztrátě je vždy tak málo hostů v pondělí. Jako obvykle, když jsem zamyšlená nebo smutná, jsem si zalezla do kouta a tiše podrnkávala na svou kytaru a koukala se na poslední odcházející hosty. Při takovém pohledu jsem nikdy nevěděla jestli mám být ráda, že bude klid, nebo smutná, že zas nemám pro koho hrát a bude tu něják prázdno. Ale ve skutečnosti jsem si pak s ničím takovým po zavíračce hlavu nedělala, zábava i společnost se vždy našla. Z mých úvah mě probralo zapípání, zvědavě jsem se podívala po Ronaldovi, který se tvářil poněkud překvapeně při čtení příchozí zprávy. Položila jsem kytaru a začala se zvedat, abych zjistila, co se děje, když nás stejně zrovna zavolal. Co se stalo? Rychle jsem zamířila k počítači, kde jsem se málem srazila s Johnem, který mě o ani ne krok předběhl. Koukla jsem se na zprávu a už po přečtení od koho je, mi došlo, že asi bude problém. Aspoň se bude něco dít … i když mohlo by být líp, než muset hledat nějakého přivandrovalce. Celkově nikdo ani nebyl z pochopitelných důvodů nadšený naším opravdu úchvatným informátorem, hlavně vůdce to nesl hodně blbě. Asi tak… odsouhlasila jsem Johnův názor na toho míšence Klid, to snad bude jen chvilka a pak od něj bude pokoj. I když své poslední větě jsem moc nevěřila ani já, ale nedala jsem to na sobě znát. Následný dotaz na kamarády za oponou jsem raději přešla, stejně John vyjádřil i můj názor dostatečně přesně a nikdo asi ani neměl chuť se jimi zatím zabývat. Docela překvapeně jsem sledovala nejdřív Ronalda vytahujícího telefon s velmi otráveným a znechuceným výrazem, následně John, jak mu mobil bere z ruky a vytáčí číslo. Nemám to raděj zkusit vyřídit já a v klidu? S neutrálním výrazem jsem natáhla ruku a doufala, že mi ten telefon nikdo nedá.

Joel Bane - 19. prosince 2011 23:10

Kavárna S tím co muž říká nemůžu dělat nic jiného než souhlasit. Zabili spoustu lidí, mezi nimi i vládní agenty a způsobili takový zmatek že je nemožné aby si toho někdo nevšiml. Teď se už o ně zajímá určitě víc lidí než před tím. Za chvilku dorazí číšnice s otázkou jestli si chci něco objednat. "Ne děkuji." Odpovím krátce a věnuji se opět rozhovoru. Naštěstí už opustil staré události v Detroitu a začal mluvit o něčem užitečném co by se mi už mohlo hodit. Nepochybuji o tom že v Evropě jsou klidnější. Řekl bych že se jim donedávna dařilo se skrývat i v Americe. Tedy až do doby než jsme na ně přišli. A myslím že by jsme o nich doteď nevěděli kdyby se tam něco nezkazilo. Navíc nám někdo pomáhal. Zmínka o Poullovi mě probere z přemýšlení a já se opět plně soustředím. Kvůli němu mě sem poslali. Vezmu si noviny které mi muž ukazuje a přečtu si titulek o kterém mluvil. Jeden mrtvý ....... střelba ......... sebevražda ....... nepřijde mi to nijak zvláštní. v zápětí se ale muž zmíní o nějaké zvláštnosti která trápí policii. "Takže se nějakej chlápek zastřelil a podle všeho už zemřel několik dní před tím. A problém je v tom že se ještě týden před svojí smrtí pohyboval po městě. Zatím mi to tak zajímavé nepřijde. Co s tím má společného Poull? Tu stopu jste našli v bytě toho mrtvého?"

Gabrielle - 20. prosince 2011 21:52

soukromá zpráva od Gabrielle pro Protáhnu se otvorem, který ústí ven z té díry a kanál opět zavřu. Jako probuzená z krátkého snu, uvědomím si, že jsem se i stihla převléci. Jednoduché, volné kalhoty, přes ně kratší tmavá sukně nad kolena, lehká kostkovaná košile s dlouhými rukávy a černé, možná až klaunsky velké, brýle. Bez ženských křivek vypadám spíše podivně klukovsky, ale zapadám. A nikdo nemusí vidět mé oči... Protáhnu se kolem mezi zdmi garáží u bytovky až do oné uličky a jen za sebe mávnu rukou, šeptajíc pár tichých slůvek. Také nikdo nemusí vědět, že je támhletím směrem jen jediná cesta,... která vlastně nikam nevede a vlastně tam ani není, že. Strčím ruce do kapes košile a vzdálím se od onoho místa, kde je teď prostě tlustá zeď spojující garáže v jednu. "Beatrice." Nohy mě vedou přes park, nesnažím se skrývat, prostě se držím ve tmě a mám se na pozoru. Mířím k jejímu bytu.

Viedeň - 22. prosince 2011 10:42

soukromá zpráva od Viedeň pro S feťákmi Alarin sa na teba pozrie. Ty odpovieš, že nie, tak kývne plecami. “Nie sorry kámo. Vieš aký sú policajti. Tuna som ešte autom a potrebujem pár vecí rozvoziť ešte však chápeš.“ Típek prikývne mávne ostatným a všetci sa stratia kamsi v chodbách paneláku , ktorý mali pred sebou. Vy dvaja nastúpite do auta a odídete. “Tak, bolo to ľahšie než som si myslel... Pravdu poviediac o tých hajzloch sa povráva všeličo. Vraj to je nejaký menší gang, sme mali štastie, že sme ich stretli v nálade. Inak zájdeme ešte niekde do podniku čo? Dáme si dačo, ja ti dám tvoju časť a pôjdeme.“ Nakoniec zaparkuje niekde v uličke v centre Viedne, dá ti za spoluprácu 100€ a vyjdete von aby ste si na jedno zašli. Prejdete cez cestu a ty môžeš vidieť naľavo park napravo klub s divným názvom Rotchard. Vojdete dnu usadíte sa niekde za stôl a objednáte si. Celú tu dobu ti ale niečo v tomto klube smrdí a to doslova až skurvene. Alarin sa zatvári tiež mierne zhnusene a pozrie sa smerom k jenému chlapíkovi len na chvíľu. “Upír?“ Zamrmle si. Áno tento smrad cítiš, upírí ale to čo ti smrdí najviac je niečo iné. Povedomé. V tom si spomenieš, niekto tu smrdí rovnako ako Sux. Obzeráš sa hore dole po celom bare ale nikde Suxa nevidíš. Pozornosť upúta maximálne jeden divný chlapík, ktorý sedí sám, sleduje upíra a pije kávu. Večer. V krčme.

Victor Sarno - 22. prosince 2011 11:15

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Smradlavý daubnerovic fetky -> Rotchard Jsem rád, že si Alarin taky nedá. V jejich přitomnosti jsem se necítil dobře. Za jiných okolností v pohodě. Občas si dám, že o sobě ani nevim. Skrývat to před Buxem a Suxem bylo nanejvýš obtížné, jednou na to přišli a všichni víme jak to dopadlo. Přestanu přemýšlet nad minulostí a podívám se na Alarina. Naše práce skončila a my můžeme vypadnout. "Taky jsem to nečekal tak snadný." Kývnu ramenama a posadím se na místo spolujezdce. Poslouchám informace o nich, protože by se to někdy v budoucnu mohlo hodit. "Ale jo klidně, stejně nemám co dělat." Zapnu si pás a pustím radio, který jsem předtim vypl. Zase tam hrajou nějaký vypalovačky, co se skoro nedá poslouchat. Na eura jenom kývnu. Aspoň budu mít co do huby po nějakou dobu a nebudu muset sahat do rezerv. Hm, Rotchard... snad to tu nebude moc předražený. Nikdy jsem tu nebyl a jestli to tu bude dobrý, rád sem budu chodit častěji. U servírky si objednám pivo a začnu pozorovat okolí. "Je to tu..." Chtěl jsem říct, že je to tam docela dobrý, ale nedostal jsem se k tomu. Ucítil jsem upíra a někoho, jako je Sux. Začnu se otáčet kolem sebe, jako bych někoho hledal, může to být až moc nápadný. Rád bych se tu s ním setkal, ale bohužel se mi to jenom zdálo, respektive to byl někdo jiný. "Hmm, žeby lovec?" Zeptám se spíše sám sebe polohlasem a pohledem najdu toho upíra. Rád bych ho oddělal někde v postranní uličce a možná k tomu dneska ještě dojde. Otočím se na Alarina, který tu zřejmě není poprvé, když sem jel na tutovku. "To je normální, že se tu objevují oni? Co myslíš, že tu dělá?" Říkám to tak, aby to slyšel on a né lidi kolem. Snad si toho nevšiml, proto jsem ani nemluvil o upírech, ale o nich. Po dokončení otázky se zase podívám na upíra, co dělá a přitom se napiju piva...

Arutha con Leesil - 22. prosince 2011 11:52

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Boj [Alysson, Blythe, Arutha] Ty tři zásahy mě dost překvapí.. Zatraceně.. doufal jsem, že ho to položí. Teď jsem v háji. Je jich přesila, musíme zmizet... Obklopí mě tma a strach je nyní o něco snesitelnější, protože vím, že jej jistě seslala Alysson. Ten útěk bude teď bude lehčí Celerity na 3, auspex 1 - sluch Vystřelím ještě jednou před sebe, kde stál Brujah a přitom odskakuju do boku a po zpátku kličkuji, aby ti co si zapamatovali mou pozici stříleli už do prázdna a brujah při výstřelu nestřelil pořád mě. Když chci vypálit znova už jsem z dosahu tmy, kterou jsem díky rychlosti překonal v okamžiku. Ozve se úděsný skřek. To zaměstná mou mysl plnou strachu a vypálím po zdroji zvuku, který jsem díky zbystření smyslů zaujal nejvíc, ještě dvě rychlé rány smrem za šílencem a utíkám stále pozpátku pryč. Mám strach se otočit a vystavit tak záda. Navíc v pozadí mé vyděšené mysli je i strach o Alysson, která nedokáže utíkat tak rychle.

Alexandra Mehler - 22. prosince 2011 14:58

soukromá zpráva od Alexandra Mehler pro Na cestě do klubu „Aha...“ Odvětím jen prostě a přesunu se ke skříni, abych svou neznalost zakryla. Rotchard? Vážně bych si měla udělat aspoň základní přehled, ať nevypadám jako blbec... Zatímco Marina se věnuje mobilu, který jí před chvíli zvonil, já se přehrabuji ve skříni. Nejsem z těch, kterým to příliš dlouho trvá, takže než Marina začne mluvit, mám už vytažené pletené šaty s kraťounkým rukávkem. Jsou v tmavě modré barvě, mají příjemně hřejivý rolák a jejich délka dosahuje do půlky stehen. Ozvláštněny jsou ve spodní částí vodorovnou texturou. Protože přeci jen nejsem nijak zvlášť otužila, vyberu si k nim černé zimní punčošky, jak říkám silonkám, které jsou silnější a teplejší. Zatímco Marina začne vysvětlovat situaci, přesunu se do koupelny, kde se převléknu, učešu si vlasy do culíku a do uší zasadím náušnice. Jsou tvořené drátkovanou květinkou, jejíž střed zdobí tmavě modrý kamínek. Zespodu květiny pak visí další šestice kamínků. Rychle přejedu oči černou tužkou na oči, přidám letmo řasenku, jemný lesk na rty, levandulovou voňavku a než Marina domluví, už opět stojím před ní. „Nezávidím ti. Ještě že mě rodiče nikoho dohodit nechtěji.“ Trošku se ušklíbnu, když si vzpomenu, jak si rodiče moji budoucnost představovali zcela jinak. Ale o tom není nutné se tolik rozšiřovat... „Takže, můžeme jít.“ Pobídnu Marinu, vezmu si své kožené kotníčkové boty na podpatku, do jednoduché kabelky strčím peněženku, kde se momentálně vyskytuje kolem 100 € v drobných, klíče, doklady a telefon. Poté už přes sebe přehodím jen červený trenčkot a kývnutím Marinu vyzvu, aby vyrazila jako první. „Kde ten klub vůbec je?“ Zeptám se Mariny, než opustíme ubytovnu. „A vůbec.. Myslíš si, že má přítomnost opravdu tolik zabere? Nejsem zrovna člověk, který by někoho seřval.“ Trošku se uchichtnu a Marina ví, o čem mluvím, protože jsem známá tím, že se spíš nehádám.

Alex Rose - 22. prosince 2011 20:44

Podsemie Alergrundu – Kanály [Arron, Michael Moor] V jednu chvíli jsem litovala, že nemám nějaké kouzlo, které by mi umožnilo nedýchat. Ten smrad byl hrozný! Doma si dám pořádnou voňavou koupel a oblečení pak půjde do koše a rovnou do popelnice. Ještě by mi zasmradili byt! Naštěstí jsem si na to časem zvykla, ještě, že mě nenapadlo zkoušet dýchat pusou. Vím co by se stalo. Ten smrad bych měla přilepený na patro. Radši to budu čichat než ochutnávat. Podívám se na tvora, kterého Rudolf našel. „Hmm.... dostala jsem chuť na humra.“ Poznamenám. Já vím byl to štír, ale nebýt toho ocasu byl by jako humr. Asi si zítra dám trochu dražší oběd. „No... ještě, že tu nemá dost vody na to, aby mohl být pod vodou...“ Zaváhám. „Pokud tu tedy někde nebude taková ta nádrž kde se voda hromadí.“ Nevím přesně jak se tomu říká, ale v televizi jsem to viděla několikrát. I když... sice je to démon, ale třeba bude mít dost soudnosti aby si neplaval v hovínkách. Podívám se na Hollara, který informuje, že Ingrid už zajišťuje oblast. „Fajn... Pokud si tedy neudělal další díru a neudělal si východ sám.“ Neodpustila jsem si poznamenat. Proč by to neudělal? Když dokázal propálit takovou ďuznu.... snadno by si udělal jistě další. Šli jsme dál a já se snažila nešlapat do hromádek čehosi. Čas utíkal a já ztrácela pojem o tom, jak dlouho tu jsme. Prej, že v podzemí se to stává snadno. Vešli jsme do nevelké místnosti kde ústili odpadní kanály, naštěstí to tu nebylo zatopené. No... něco takového jsem měla přesně na mysli! Když se ozve Hollar leknutím ztuhnu s jednou nohou ve vzduchu, tu pomalu položím zase na zem a rozhlížím se. „Smích?“ zopakuji zmateně. Kdo by se tu smál? Leda tak nějaká krysa co se nám vysmívá. Dívala jsem se, jak jde do jedné z chodeb. Nepřipadalo mi to jako dobrý nápad. Jít za zvukem, když se tu někde potuluje démon? Byla bych opatrnější. Jak vyletí ven vyjeknu. Zůstala jsem zírat na modré body ve tmě. Jako první mě napadlo jít se podívat na Hollara. „Ale sakra...“ zamumlám a pak se na okamžik soustředím a použiji Arkanu Ducha abych kolem sebe utvořila štít. Vydechnu, nadechnu se a znovu sáhnu na Ducha a použiji Přivolání ducha. Snad něco duch proti tomuhle zmůže.

Ronald McGillavry - 23. prosince 2011 08:07

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29.10.2012 Jak se zdálo akce chyběla i dalším členům smečky. " Líbat čumák,kdyby nebyl důležitější tak mu ho ukousnu." zabručel odpověď pro Johna. " Když to bude jen chvilka tak k nám Gaia bude hodně milosrdná." další podrážděná odpověď, začínal totiž mít pocit, že toho nebude úplně tak snadné. " hmm to je asi pravda rušit naše přátelé nemá smysl, možná by to mělo být jako poslední možnost, ačkoliv varovat je aby byli ve střehu by bylo dobré." John mi sebere telefon ,nenechám se tak snadno tvrdší držení a varovný pohled by mohli stačit, nicméně pokud existuje možnost jak s tím metisem nemluvit... " Jak přesvědčovat prostě s ním domluvím setkání a jestli nevyklopí co ví udělám to co měli udělat už dávno....Přece tý holý karikatuře dlaka nepolezeme do zadku." Chtě nechtě ale musel vzít v úvahu slova Kathariny o řešení v klidu, stále si nebyl jistý co si může ve Vídni dovolit a nerad by zklamal důvěru starších. Proto povolil sevření na telefonu. "Fajn zkuste to po dobrém." řekl zhnuseně. "Ale jestli to nevyjde...."

Viedeň - 23. prosince 2011 16:20

soukromá zpráva od Viedeň pro daubo (16:02:05 23/12/2011) haló? Killerbee (16:05:39 23/12/2011) Zdravím, pan Alarin? Tady John MacDonald z J&R klubu, měl by jste na mě chvilku? daubo (16:06:51 23/12/2011) Oh... J&R? Takže dlaci Pán Alarin? čo sa posralo že mi voláte? Killerbee (16:07:48 23/12/2011) Když řeknu že nic a chci s vámi jen mluvit, asi mi neuvěříte že? daubo (16:07:56 23/12/2011) nie Killerbee (16:09:58 23/12/2011) Škoda. Ovšem máte pravdu, tak trošku nám teče do bot, kvůli jedné pumě. daubo (16:10:23 23/12/2011) Pume? Akej pume? Killerbee (16:11:50 23/12/2011) Vysvětlování je na dlouho,vadilo by vám se se mnou někde sejít? Raději s lidmi jednám osobně. daubo (16:13:23 23/12/2011) Nie nevadilo, ale až neskôr v noci budem musieť ísť niečo vybaviť... Radšej mi niečo povedzte o tej pume nemyslíte iného dlaka? Killerbee (16:14:21 23/12/2011) Jistě. Dlaka, v podobě pumy. daubo (16:14:47 23/12/2011) Toho poznám. A čo s ním chcete? Killerbee (16:15:11 23/12/2011) Promluvit si. Dozvědět se co je zač a proč je ve městě. daubo (16:16:01 23/12/2011) Aby si žil svoj život ako každý. To dá rozum. Killerbee (16:16:23 23/12/2011) Jistě, i tak bych s ním ale rád mluvil, bylo by to možné? daubo (16:17:33 23/12/2011) Áno myslím že hej. Prídte okolo pol noci do Klubu Rotchard v centre viedne. Isto to podľa toho názvu nájdete kde to je, mal by som tam s ním byť a vážne nelezte tam všetci. Keď ste pokope ste odpudivý.... Killerbee (16:18:39 23/12/2011) Jak milé. Uvidíme se tedy o půlnoci... daubo (16:18:56 23/12/2011) Dopočutia. *zloží*

Marduk(NPC) - 24. prosince 2011 16:35

Podsemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Len čo som sa dostanem do kanálom môj jemný noštek zacíti ten puch. ...a čo to kurva to tu smrdí jak ked vykucháś tchora a ten začne hniť... ...usta radšej otvárat nebudem... ...dokelu dufam ze tu priseru co najskor dostaneme a zmizneme odtialto... spravím pár krokov pričom som pozorný a sledujem okolie. V tom Alex spomenie Humáre. Otočim sa k nej a s miernym úsmevom na tvári poviem. "Keď chceš a tak ta potom môžem na humra pozvať. Poznam tu jednu vynikajúcu reštauraciu kde vedia pripraviť vynikajúce morské potvory. Aj keď najskôr sa asi budeme musieť prezliecť bo takto tam nemôžeme." Potom nasledujem Hollara a pokračujem v love toho Leviathana. Keď sa dostaneme na miesto ktoré je kusok od čističky spokojne si vydýchnem keď zbadám ešte neporušený symbol od Ingrid. No hneď nato sa však ozve akýsi smiech. ...hm what the fuck... ...kto tu má dôvod k smiechu... ...v týchto sračkách tu lozit to mne veru k smiechu nieje.../i] Pozriem sa tým smerom, odkial sa to ozvalo a vidím, že tam ide aj Hollar. Práve preto akosik efektne vidím ako zrazu odletí a slahne o stenu. ...a sakra... ...to nieje dobre... ...vyzerá to ze ho zasiahla tá vlna z toho Leviathana... ...ktovie či to ovplyvnuje štíty alebo nie... ...že ja som si neobnovil ten štít ráno keď sa mi ten druhý nevydaril... ... čo teraz... ...mínať energiu na druhý štít alebo skúsiť niečo iné... ...na začiatok by som ale mal niečo vidieť... Privriem oči sústredím sa smerujúc duchovnú energiu do mojích oči a následne oči otvorím dufajúc , že uvidim tu príšeru v trochu inom svetle. ...čo teraz... ...počkať kým sa to priblíži či zautočiť... ...nemam tu žiadnu zbraň prečo som si len ten nôž nechával doma... Spýtam sa preto ostatných. "Vie niekto z vás nahodou neaké kúzlo ktorym by sa tá prišera dala zviazať respektíve neaké protikúzlo na tie vlny?" Ako tak čakám som prichystaný zareagovať ak by tá prišerka niečo robila a ja som to spozoroval.

Marduk(NPC) - 24. prosince 2011 16:42
	soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Spelly Zoslané kúzlo Sily 1 Zrak. Rátam že niesu žiadne zlé vplyvi tak myslím že 1 Wisdom bude stačiť

Ronald McGillavry - 24. prosince 2011 16:53

soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro Mimo herní rychlostní Zdravím smečko. Protože nás je už hodně a já si prd pamatuji a stejně se známe všichni, navrhuji se touto formou představit. Chci po vás Jméno rasu kmen fázi měsíce. Jak vypadáte a jak působíte na ostatní co máte rádi a co dovedete ( vše co jde vypozorovat + klidně si dejte RP a trochu se chlubte). Někdy dýl si dáme i vztahy abychom měli jasno. A váš vůdce vám ukaže jak by to mělo být. Mé jméno je Ronald McGillavry pocházím z rodu McGillavryů ve Skotsku. Jsem homid silverfang narozen pod plným měsícem(ahroun). Jak víte jsem vůdce dbající na tradice a pravidla ,ale dá se se mnou mluvit. Ve Vidni jsem proto ,že v ní něco začalo hodně smrdět Wyrmem a já se rozhodl přijít na to co a pořadně do toho zabořit tesáky. Vám jsem o tomto řekl přesně v době kdy jsem akci Vídeň zahajoval. Co se mě týká miluji metal zpěv legendy občas mě najdete chodícího v kyltu s barvami mého rodu a když John zahraje tak mu do toho zpívám. Jsem celkem rozumný a dám si poradit,nicméně pokud v něčem spatřím neúctu k mé osobě nebo pravidlům či tradici můžete čekat že na vás nepěkně zavrčím nebo hůř, prostě umím si respekt i vynutit ačkolvi věřím že to není třeba. Co se vzhledu týká vypadá mvesměs jako na ikonce meřím kolem 186 cm neoblekám se moc křikalvě nebo nápadně vazby na minulost jsou až moc znát. Co dovedu mimo motivace a orientaci v řádech dlaků se umím prát jako každý McGillavry střelba mi není cizí stejně jako ovladaní nutných technologii, hry na kytaru a tak. PS: Nemám rád Metise ale tato nenávist plyne z toho že MEtis je porušení Lythanie. A malí bonus popis brdlohu Brdloh: Klub JR disponuje širokou směsicí alkoholu a typických hospodských pochutin, dokonce jsou domluvení s restaurací nedaleko takže se dá zařídit i dovoz lepšího jídla, klub má svou pevnou linku kasu hasící přístroje aparaturu umožňující hraní i nástroje skupiny….prostě je vybaven jako průměrný klub jen technicky je trochu pozadu.(myslím že věci jak stoly židle záchody není třeba rozvíjet) symbolem klubu je znak natištěný na nápojovém lístku. Jeho dešifrování pak znamená vstup Do VIP sekce. Zde nemá, přistup 99,9% lidí a 0,01% viděla jen přední část, která vypadá jako kůží obložená zasedací místnost z té však vedou chodby do dalších místností, kde najdete jednak lednice s masem(a dost možná i dalším jídlem) a i částí alkoholu jednak místa k spánku všech zasvěcených zařízených podle nich, několik místností zařízených jako malé svatyně. Sprchy a wc (napojeny na soustavu vodovodních trubek u baru) místnost sloužící k trénování boje z blízka a několik místností sloužících jako sklad případně k držení zajatců. Samozřejmě nechybí ani zázemí stravovací jistě by se dalo zprovoznit některé z ohniště ale pro fajnšmekry najdeme za zasedací místností neb tam ještě dosahuje luxus zvaný elektřina. Jedná se o malou odvětrávanou místnost kde najdete sporák napojený na plynovou připojku. Plyn je potřeba neb celé nadzemí je vyhříváno skrze plynový bojler systém topení ( pod podlahou) tak udržuje v teple nadzemí a částečně zatepluje i podzemí i když ne tolik ( už proto že teplí vzduch de nahoru, avšak dole se pro změnu dá zatopít v krbech s odvětráváním ( je to asi platné jako když ze zatopí na starém hradu ale i to se počítá). + vybavení Klub JR disponuje širokou směsicí alkoholu a typických hospodských pochutin, dokonce jsou domluvení s restaurací nedaleko takže se dá zařídit i dovoz lepšího jídla, klub má svou pevnou linku kasu hasící přístroje aparaturu umožňující hraní i nástroje skupiny….prostě je vybaven jako průměrný klub jen technicky je trochu pozadu.(myslím že věci jak stoly židle záchody není třeba rozvíjet) symbolem klubu je znak natištěný na nápojovém lístku. Jeho dešifrování pak znamená vstup Do VIP sekce. Zde nemá, přistup 99,9% lidí a 0,01% viděla jen přední část, která vypadá jako kůží obložená zasedací místnost z té však vedou chodby do dalších místností, kde najdete jednak lednice s masem a i částí alkoholu jednak místa k spánku všech zasvěcených zařízených podle nich, několik místností zařízených jako malé svatyně. Sprchy a wc (napojeny na soustavu vodovodních trubek u baru) místnost sloužící k trénování boje z blízka a několik místností sloužících jako sklad případně k držení zajatců.

Alexandra Mehler - 24. prosince 2011 22:33

Klub Rotchard a okolie [Patrik, Sidor] Jakmile přijdeme do klubu, trochu nakrčím nos. Chloupky na zátylku se mi automaticky naježí a já vím, co to znamená. Budu nesvá. Ne snad z lidí, ale z prostředí, které společně tvoří. Ihned mám pocit, že jsem nějak mimo a že nebudu vědět, co dělat. Jsem tedy zvědavá na nápadníka Mariny... Že jí vůbec otec do toho může pobízet, myslela jsem, že takovou tendenci mají jen matky... Pokud ji tedy mají, to je fakt. Raději už nad tím nepřemýšlím, protože Marina mě vede ke stolu. „Jsme tu první?“ Zareaguji trochu hloupě, když usedáme k prázdnému stolu. Ještě dříve, než si stačíme objednat cokoliv k pití, dostaví se k nám jistý mladík. Jeho vzhled mě mírně šokuje. Řekla bych, že co se týká vkusu, jsem poněkud tradiční. Pokud vůbec mám nějaké náhledy na muže.. Prolétne mě hlavou. Vlastně musím zadržovat uchichtnutí. A jeho úsměv k tomu všemu. Prostě na mě to působí komicky. Poté, co se mladík představí, krátce mrknu na Marinu. Zdá se trošku nervózní a zmatená. To není on? A... kde její otec? Nebo prostě tak přitahujeme mužské pohledy? To poslední se mi zdá trochu nemožné za tak krátkou dobu. Jakmile mě Marina představí, zdvořile se usměji a nabídnu Martinovi též ruku. Ten se poté k nám posadí a já se znovu podívám na Marinu, jak se k tomu staví. Pokud ho nezná...? Ovšem další Martinova slova mou domněnku opraví. Takže on tušil...co? Jak Marina vypadá? Ach ne, připadá mi to jako ze starých dob, že muž dostane fotografii a řekne „ano“ a blablabla... Odpověď nechávám na Marině. Nechci se do toho montovat a vlastně mě zajímá, jak se zachová. Trochu jsem ji asi špatně pochopila. Měla jsem dojem, že její otec u toho bude, nebo já nevím... Vlastně je to celé uhozené... Na moment se zahledím na své ruce, které mám položené na desce stolu, a poté se znovu zadívám na Marinu. Možná jsem příliš sobecká, ale nechávám ji v tom samotnou.

Viedeň - 25. prosince 2011 19:19

Ulice Východnej Viedne - Za vodou [Roan] Vonku bolo doslova hnusne. Chladne, sychravo dážď. V duchu ti prejde spomienka na dobu keď si ešte dýchala a to ako človek dokáže toto počasie cítiť až na kosť. Cesty boli mokré a lesklé a každé jedno svetlo z lámp a reklám sa v nich odrážalo. Hlavnte preto bola teraz v noci premávka menšia a hlavne okrem teba si nestretla nikoho na motorke. Ulice Viedne boli temer prázdne. Občas si videla nejakých osamelcov alebo skupinky, no drvivá väčšina ľudí je zalezených v podnikoch. Počas toho ako si prechádzala ulicami ti prešiel hlavou nápad a cieľ kam by si sa mohla vybrať. Priamo do toho podniku, no kútikom oka zbadáš skupinku asi piatich ľudí, stojacich v daždi. Bledé tváre, ani jednému nevadilo, že mokol na daždi. Ako si prechádzala okolo nich padli na teba všetky pohľady od týchto piatich a nepustili sa ťa až dokým si nezašla za roh. Boli divný. Ale možno práve tých hľadáš.

Viedeň - 25. prosince 2011 19:33

Kaviareň [Joel] “Mŕtvoly nechodia to dúfam viete aj vy.“ Odvetí stále kľudný polousmiaty starší muž pred tebou. “Poull? Podľa všetkého asi nič. Stopa po ňom bola na jednej z väčších bankoviek v jeho peňaženke. Samozrejme nedokazuje to žiadnu súvislosť s týmto mužom a Poullom ale je to dôkaz, že sa tu nachádza, kvôli tomu Vás sem poslali mám ten pocit.“ Muž sa znovu načiahol prstami za svojou šálkou kávy. Netrvalo dlho a dopil ju. “Tento muž sa ale pohyboval vo veľmi zaujímavej spoločnosti taktiež mnoho jeho známych je pohrešovaných. Proste zmizli bez stopy, čo je ten istý úkaz ako sa stal u vás v Detroite, ak sa nemýlim. Ak by ste chcel môžem vám dať kontakty na pár ľudí alebo sa medzi nich môžete vmiešať, to by zrejme nebol problém ale bohužiaľ je to len výstrel do tmy.“ Netrvalo dlho a potom ako dohovoril prišla k stolu aj čašníčka, ktorá zobrala prázdnu šálku a zdvorilo sa spýtala, či si niečo ešte nedá. Vypýtal si naspäť už len účet. “Čo vy na to Joel?“

John MacDonald - 25. prosince 2011 22:37

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29.10.2012 Uklidni se šéfe a ty taky úplňku, zavolám mu já. rázně jsem ukončil debaty na toto téma nebo se o to alespoň pokusil. Následoval můj telefonát s naším informátorem, ze kterého jste slyšeli jenom moji půlku. Zdravím, pan Alarin? Tady John MacDonald z J&R klubu, měl by jste na mě chvilku? ... Když řeknu že nic a chci s vámi jen mluvit, asi mi neuvěříte že? ... Škoda. Ovšem máte pravdu, tak trošku nám teče do bot, kvůli jedné pumě. ... Vysvětlování je na dlouho,vadilo by vám se se mnou někde sejít? Raději s lidmi jednám osobně. ... Jistě. Dlaka, v podobě pumy. ... Promluvit si. Dozvědět se co je zač a proč je ve městě. ... Jistě, i tak bych s ním ale rád mluvil, bylo by to možné? ... Jak milé. Uvidíme se tedy o půlnoci... s úsměvem jsem zmáčkl červené tlačítko na přístroji načež jsem s ním mrštil proti zdi, načež jsem začal řvát. Ten hnusnej, odpornej, vypelichanej bastard. Prej odpudiví, já mu dám odpudiví sráčovi zakrslýmu. Aby mu Wyrm svým ocasem prdel natrhl parchantovi arogantnímu... takhle jsem zuřil asi pět minut. Nadával, mlátil do věcí a balancoval na hraně mezi příčetností a RAGE. Nakonec jsem se vyřítil z lokálu někam dozadu, do naší tajné části, odkud se ozývalo poděšené kňučení mé smečky rotvajlerů, která se mi snažila uhnout z cesty. Vrátil jsem se za pár vteřin stále vytočený, s pistolí v pravé a dlouhou vojenskou dýkou v levé. Nůž jsem strčil za kalhoty, pistoli natáhl, taktéž schoval za pásek a vše přetáhl tričkem, načež jsem se otočil na Katharin s lehkým úsměvem na tváři. Nešla bys se mnou na rande? Nechal jsem ta slova chvilku vyset ve vzduchu abych si mohl vychutnat překvapený obličej našeho „štěniska“ a pomalu zuřící obličej našeho ochránce Litanie, než jsem dodal Jako krytí samozřejmě. Dohodl jsem s ním schůzku v jednom baru, Rotchard se to jmenuje nebo tak nějak. Ten Mestis tam bude mít schůzku s naší malou zrůdičkou a my, respektive já jsem zvanej, takže bych to viděl tak, že já...nebo ty šéfe, to už je jedno půjdem tady s Katharinou jakožto vyjednavači a třetí půjde na vlastní triko jim krýt záda. Detaily plánování nechám na tobě. galantně jsem vůdci přenechal jeho roli a v duchu se připravoval na nadcházející bitku. Tak nějak jsem si byl jistý, že nějaká bude a když ne...měl jsem sto chutí nějakou vyvolat.

John MacDonald - 25. prosince 2011 22:50

soukromá zpráva od John MacDonald pro Mé jméno je John MacDonald pocházím z rodu MacDonaldů ve Skotsku. Jsem homid Get of Fenris narozen pod srpkem(Theurg). Takže, ačkoli nepatřím k nejchytřejším a už vůbec ne nejcharizmatičtějším jsem smečkový šaman. Jako takový mám patrně největší zásobu rituálů a hlavně kontaktů mezi Vídeňskými duchy. Ve Vídni jsem proto ,že sem zamířil můj dlouholetý přítel a vůdce naší smečky Ronald. Protože ve Skotsku už mě nic nedrželo, rozhodl jsem se jít s ním. Co se mě týká miluji metal, bubny, zbraně, boj a samozřejmě svůj kilt a dudy se kterými mě občas můžete vidět. Obvykle se snažím chovat vcelku rozumě, ale je na mě silně patrný vliv mého Kmene. I v jednání s duchy jsem možná až příliš agresivní a moje první tendence je vše řešit bojem. Co se vzhledu týká vypadám vesměs jako na ikonce měřím kolem 190 cm neoblékám se nijak zvláštně. Obvykle mám na sobě roztrhané rifle a černé tričko. Snad jediná zvláštnost je má holá hlava. A čím mohu být prospěšný kromě hraní na bicí a dudy? Inu, jsem poměrně slušný kuchař, střelec, mám řidičák na většinu pozemních i nepozemních vozidel a když přijde na to někomu rozbít tlamu, jsem většinou první kdo se ochotně nabídne. PS: vlastním smečku pěti rotvajlerů, která bydlí v našem baru a hlídá ho.

Katharina Weber - 26. prosince 2011 21:57

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29.10.2012 Spokojeně se usměju, že mi ten nesmyslný výmysl techniky ( = mobil) nikdo nedal. Koukám jak odhodlaně John volá a celkem se divím jeho klidu, který mě překvapil snad ze všeho nejvíc. Jakmile to ten míšenec zvedne snažím se zaslechnout, co říká, ale nedaří se mi to, slyším, jen co říká John. Co takhle dát mobil hlasitěj? Klidně se posadím a čekám na nějakou novinku ... Snad si zapamatuje vše a nepokusí se o žádný hloupý vtip ... ale ne jde o vážnou záležitost, to neudělá V tom s úsměvem ukončí hovor a najednou švihne s mobilem proti zdi a já se divím, že se nerozletí. Překvapeně zvednu obočí, tohle mi už k němu sedí o dost víc. Ten ale umí nadávat... Hlavně se prosím pokus neroztřískat celý bar, z toho by nikdo neměl radost, co říkal tak úchvatného? Dál sleduji zuřícího Johna a čekám až ho to přejde, ale vztekloun místo toho odběhne dozadu a děsí své psy. Když se vrátí jeho výbavu vůbec nekomentuji. Rande? On asi zešílel... Zatvářím se šokovaně, něco mezi překvapením a zděšením. Zapoměl na pravidla? Co to má znamenat, hráblo mu? Po vysvětlení se na něj podívám, jako bych ho chtěla zabít. Ty ... jeden, takhle nás děsit... A s kým teda půjdu? Zvědavě koukám na vůdce, jak rozhodne.

Joel Bane - 26. prosince 2011 22:25

Kavárna "No tím bych si tak jistý nebyl." Okomentuji poznámku o mrtvých. Ale dál se tím už nezabývám. Muž dál pokračuje s informacemi které vyšetřovatele vedli k tomu že se na místě vyskytl i Poull. Nemyslím si že mě sem poslali kvůli Poullovi. Ten je pro ně důležitý jen pro to že je dovede k té organizaci. To je ten důvod proč mě sem poslali ho chytit. Dále se zmíní o několika pohřešovaných u kterých zmizení proběhlo prý jako v Detroitu. Myslím si že jsem mu říkal že jsem tam nebyl od začátku. Já se tam s pohřešovanými moc nesetkal i když pokud má na mysli to co myslím tak je mi všechno jasné. Nakonec se zmíní že by mi mohl dát pár kontaktů o kterých si ale není jistý že mi pomůžou. To je hezké. Takže nemám zase nic. "Jestli je to všechno tak se zdá že jsem sem šel zbytečně." Řeknu vážně muži naproti mě. "Všechno tohle jsme si mohli říct po telefonu nebo jste mohl napsat. Říkáte že jste našli stopu která se týká Poulla ale všechno co máte je bankovka kterou asi teď někdy držel v ruce. Také říkáte že se ztratili známí toho muže ale není po nich ani stopy. Kontakty o kterých jste mluvil jistě nebudou na škodu...... " .... jen jsem zklamaný že není jisté jestli vůbec něco zjistím. Potom je už ticho. Zdá se že stejně tak já tak i on si už nemáme co říct. "Nic jiného jste jinak nezjistili?" Zeptám se na závěr. Chtěl jenom zjistit co vím nebo proč se mnou chtěl mluvit?

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 26. prosince 2011 23:30

Floridsdorf, parkovisko, graveyard of the future [Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel, Alysson, Blythe, Arutha] Streľba, panika, strach. Rozbehol som sa a jumpol si to za prvú solídnejšie vyzerajúcu vec, ktorá sa nachádzala na parkovisku (auto, kontajner, bezdomovec ...) a schúlil som sa za ňou do klbka. Vonku sa strieľa, dážď padá, ja sa bojím. V preklade: všetko je na 3,14ču. Trasú sa mi ruky, ako kŕčovito zvieram rybičku. "Ja to je(streľba), poďme za Anarchmi, odje(cink)ali nám princátko a tý ko(guľka trafila sklo, asi nejaká pohodená fľaša)ti nás povyťahujú a že poďme. A to ja mám zaje(bum)vať tých anarchov RYBYČKOU??? Im je(ratata)e? To si vážne myslia, že skočím po nich a budem ich kúsať? Je(ratata)em na to ..." Schovávam sa tam a dúfam, že s ma nik nevšimne.

Arron Llewellyn - 27. prosince 2011 02:23

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Kanály rozhodnie nie sú príjemné. S vreckovkou stále na ústach opatrne kráčam dopredu, snažiac sa aspoň čiastočne vyhnúť najhoršie vypadajúcim prekážkam. V ústach stále cítim nepríjemnú chuť vlastných zvratkov, v duchu ľutujem že som vôbec niečo jedol. Ešte vždy ma mierne napína na vracanie, nieje to nič príjemné. S miernou hanbou si nepríliš všímam svojich dvoch kolegov, ktorí zdá sa smrad zniesli o dosť lepšie. Čo už. Neunikne mi však snaha toho mladíka pozvať slečnu na obed. Vskutku romantik, na podobnom mieste by som kľudne žiadal aj o ruku, prečo nie. Po tejto misii na obed nepomyslím značnú chvíľu, omnoho viac sa utápam v predstave kúpeľa a desím sa cesty do čistiarne. Len sa modliť aby pracovníci čistiarne nekládli blbé otázky. No áno, mám oblek od sračiek, som predsa učiteľ, že? Rovnež sa neteším ani na stretnutie s oným tvorom. I keď mi väčšina prednášky unikla keď som vracal zjedené jedlo, počul som dosť aby som predpokladal, že to bude nahovno. Smiech nezačujem, mám problémy sa sústrediť na otupenie čuchu nieto ešte počúvať. Samozrejme však počujem Hollara ako to spomenie. Chvíľku zvažujem, či môže smrad spôsobiť zvukové halucinácie, potom Hollar odletí. Prekvapene zamrkám a stiahnem sa trošku ďalej od otvoru, už sa pripravujem kúzliť, no ešte vyčkávam. "Shit". "Mal by som byť schopný kúzlo disspelnúť, snáď dokonca zvrátiť voči tomu tam. A možno i toho humra ugrilovať, nech nemusíte chodiť do reštaurácie." Odpoviem Michaelovi. "Arkánu sily tak nejak poznám." Tiež som pripravený jednať - ak by sa blížila ďalšia vlna skúsim ju zrušiť, ak by to tam zrazu vybehlo zrejme risknem plamene.

Ronald McGillavry - 27. prosince 2011 09:57

J&R PUB 22:45 P.M. Pondělí 29.10.2012 Chvilku se mu dokonce zdálo,že John svou úlohu vyjednávače zvládá až moc dobře. Ačkoliv iluze skončila ve chvíli, kdy ukončil hovor a mrštil ho proti zdi. V tu chvíli blahopřál sám sobě že si koupil jeden z těch starších mobilů co vydrží prakticky cokoliv, ne ty nové blikající cosi,kterých mají zákaznici plno a rozbijí se i po pádu na zem. " Copak snad se s tebou nechtěl pusinkovat." oplatím Johnovi stejnou mincí. Jenže on začne mlet něco o rande chvilku nevím jestli na něj skočím já a sežeru ho nebo to udělá Kath. Naštěstí se manévr ukáže jen jako rozumné krytí. "Hodně špatnej vtip." okomentoval lehce nasrán. Pak ale vyslechl co mají dělat a kde. " Má někdo tušení kde ten bar..."

Ronald McGillavry - 27. prosince 2011 10:04

soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro Plánování akce holý bratr. Doufal, že bar najdou bud v mapách nebo nedej Gaia na internetu a zjistí co a jak. Byla pravda že jediné co ta divná mašinka se spoustou čudlíků uměla dobře, bylo vyhledávání. A pár barů mělo i stránky a fotky z baru. To by možná i mohlo pomoc si udělat představu. Na základě polohy a informací pak mohli plánovat dále. " Nerad to říkám ale možná bude muset jednat John a možná Kath. Předpokládám, že by tě poznal po hlase. Rozhodně nevím kolik lidí tam bude ale čím více tím lépe. Já se pokusím dostat blízko k vám a hmm sbalit nějakou slečnu. Takže budu muset přijít chvíli po vás... No a snad budu v doslechu je pravda ,že zase umím být mnohem přesvědčivější...Nevím ta situace se mi nezdá možná nebude od věci hodit ježíšovi informaci o tom ,že jeho milovaný mutantík spolupracuje s pumou a že budou v tom baru."

Viedeň - 27. prosince 2011 13:38

soukromá zpráva od Viedeň pro Vedela si, že Beatrice bude doma. Najčastejšie bola vonku cez víkendy keď robila spoločníčku pánom, no dnes bol pondelok a to väčšinou mala voľno. Netrvalo ti to dlho a objavíš sa pred vchodom do paneláku kde býva. Budova bola staršia, no zrenovovaná. Z vonku si stále tento bytový dom držal historický výzor a zdobenie. Zvnútra bola budova ale vynovená. Moderný výťah, bezpečnostné dvere, nové schránky. Tu stratila svoje čaro, no väčšina si už na týchto „pár“ zrenovovaných bytových domov už zvykla. Vchodové dvere bývajú stále zavreté a inak ako kľúčom alebo zazvonením zu nejakého bytu sa dnu nedá dostať. Ty ale od Beatrice máš kópiu kľúču nielen od vchodu ale aj od jej bytu. Ako vchádzaš dverami ihneď ťa víta. “Ahoj. Som rada, že si tu. Konečne vidím niekoho normálneho. Tento víkend mi dal zabrať. No prichádzaš akurát čakám jedného pána, ktorý je asistentom niekoho z poslancov. Mám sa s ním dohodnúť na budúci víkend tak ak chceš môžeš sa najesť.“

Viedeň - 27. prosince 2011 13:46

soukromá zpráva od Viedeň pro Po zamrmlaní o lovcovi sa Alarin zamračí a pozrie na chlapíka s kávou. Potom na toho upíra s tými dvoma dievčatami. “Boh vie. Nech si robia čo chcú. “ Prehovorí. Potom odpovie na tvoju otázku. “Hej. Je to normálne. Kopukrát ich stretávam aj na uliciach. Teda vycítim. Najlepšie je si ich nevšímať. Pár z nich síce poznám, no neriešim s nimi nič. Taký neutrálny vzťah. Sú to hajzli a iba využívajú druhých. Na druhú stranu ale vlkáči tiež niesú najmilčí potom čo ma vyhodili za to čo som.“ Ukáže dlaňami na seba. V očiach ti znovu ubij jeho tvár bez obočia a vlasov na ktorej skutočne nie je ani chĺpok. “No a keď už sme pri nich. Volali mi dnes náhodou. Od nejakých duchov či čo sa dozvedeli, že tu si. Teda ako čo si... Puma. Majú sa tu dnes za nami zastaviť vraj si chcú pokecať. Tiež ich spoznáš celkom zaujímavý chlapíci ale tak mierne blbí. Poznám ich dosť dobre na to aby som vedel, že keby som ich poslal do riti tak by nedali pokoj ani mne ani tebe. Hlavne sa neboj, len pokecáme nič sa diať nebude. Preto som vybral verejné miesto...“ Alarin sa poobzerá okolo seba. “Celkom rušno tu je...“ Uškrnie sa a zapozerá sa na svoj nápoj pred sebou. “Inak väčšinou chodia po trojici. Jeden je taký vlasatý metlák. Druhý tiež ale holohlavý a posledná je baba. Taká blondína. Vravel som im až príde len jeden ale ako ich poznám prídu všetci...“

Viedeň - 27. prosince 2011 14:07

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Hollar schytal prvú ranu a sám po náraze do steny lape po dychu. Počas toho ako sa znovu snaží postaviť na nohy tak traja z vás už tvoria kúzla na zlikvidovanie tohto démona. Rudolf spája ruky. Michal vidí vďaka zraku čisto a jasne kreatúru v tme, ktorá sa rozbieha oproti vám. Vtedy z ostatných dvoch tunelov s ohromným pišťaním vybehnu dve skupiny asi tridsiatich potkanov, ktoré začnú otravovať tohto tvora. Rudolf hneď na to dva potkany premení tak, že vyrastú do veľkosti psa až vlka. Proste keby ste stáli pri nich boli by vám až po pás. Aj tieto potkany sa rozbehli na kreatúru. Tá v momente švihne škorpiónim chvostom a skrz na skrz prerazí jednu tú veľkú krysu. Tá zakvičí tak silno až sa vám zvrášti tvár od toho zvuku. Potkan v smrteľnom kŕči zathryzne do jedného klepeta tohto tvora až z jeho zubov vyletia iskry. Potom nasleduje ďalšia tlaková vlna. Tú Arron zvráti proti tvoru samotnému. Keďže jeho vlna mierila dolu na potkany tak sa otočí a vyrazí zdola oproti nemu, až ho dvihne a kreatúra z hrmotom aj s potkanmi narazí o strop chodby. Časť potkanov vyletí z chodby a dopadne priamo na vás. S piskotom popadajú na zem a rozbehnú sa znovu na démona. Medzitým vďaka alex prichádza k vám aj duch, o ktorom vie len ona a Rudolf. Zatiaľ. Pohyb ducha Alex ale nevidí, no vie, že prišiel a že chce pomôcť. Alexine oči padnú vtedy na stenu kde vidí niekoľko fázových káblov, ktoré sa ťahajú po stene kanála. Po tlakovej vlne sa káble vytrhnú zo steny. Dva dopadnú do vody, jeden na toho tvora. Nasleduje krátky záblesk. Elektina preletí vodou a doslova usmaží všetky potkany v nej. Okrem smradu sračiek pribudne aj para a hnusný puch mŕtveho spáleného mäsa a orgánov. Tvor je paralyzovaný. V tme jeho svetla zhasnú a jediný Michael si všimne, že zmizol. Už nie je tam kde bol. Vtedy sa ozvenou začne ozývať podivným jazykom duchov. “Takže duchov a potkany ste na mňa zavolali áno? Ale to ste ešte nezpoznali moju skutočnú silu. Zožeriem vás všetkých! Ahahahahaaa.....“

Apolena *Lena* Stone - 27. prosince 2011 17:08

Východní Vídeň Způsobně jsem dodržovala silniční pravidla. Projížděla jsem Vídní, která jako by mi patřila. Lidé, zalezlí ve svých brlozích, přenechali prázdné ulice zlu. Kdyby jen tušili… Přijela jsem na místo. Zastavila jsem před putykou, nohy jsem sundala z pedálů a zapřela jsem se o zem. Skrze černé hledí přilby jsem si prohlédla barabiznu, která se nazývala barákem. Přede mnou stála odpudivá parodie na cokoliv, čemu se dalo říkat „místo“. Takže… to je asi ono Pohled sklouzl ke skupince chlápků. Chápu. Štíhlá ženská v černém přiléhavém oblečení, uprostřed noci. Asi to budí pozornost. Věnovala jsem jim krátký pohled, pak jsem svou motorku zaparkovala stranou, tak aby nepřekážela a aby byla co nejblíže východu z baru. Co kdyby… Helmu jsem si z hlavy sundala až ve dveřích putyky. Už jen z toho prostého důvodu, že jsem nechtěla sušit mokré vlasy. A vstoupila jsem dovnitř.

Victor Sarno - 27. prosince 2011 17:58

soukromá zpráva od Victor Sarno pro "Aha a to jsem myslel, že to tu bude trochu klidnější. Zpětně se nad tím zamyslím a musím uznat, že je jich tu snad víc než v Detoritu. Musím uznat, že zdejší komunita lovců je asi poněkud pomalá. Mám takovou tendenci jít za lovcema a přidat se k nim. Už jsem lovil dost úpírů a mám zkušenosti. Horší je, že jsem taky jiný a nemuseli by to brát tak dobře, jako lovci tam u nás. Ochranou ruku nademnou držel Sux a Bux a i když to nebylo nejlepší, přežil jsem. "Z toho si nic nedělej, v tý jinakosti jsi na tom podobně jako já." Kývnu ramenama a napiju se ze sklenice co mám před sebou. Pivo v Evropě nemaj nejhorší. Jeho název však nemůžu přečíst, je to něco, co rozhodně neni z Rakouska. Chvíli si tak pohrávám ze sklenicí, než se Alarin zmíní o vlkodlacích. Hlavně ta věta "a když jsme u toho" mě poněkud dostane. A kdys mi to hodlal, jako říct? Až sem nakráčí a budu je mít kolem sebe? Značně znervózním a napiju se víc než obvykle. Nepřestávám poslouchat co mi Alarin řiká o těch vlkodlacích. Zdejší smečka bude asi dost agresivní. "Doufám, že se fakt nic nestane. A kdy mají dorazit?" Jejich stručný popis ve mě vyvolá nervozitu. Podívám se kolem sebe jestli tu už náhodou nejsou...

Viedeň - 27. prosince 2011 18:19

Klub Rotchard[Patrik, Victor, John MacDonald, Katharina Weber, Ronald McGillavry] Situácia sa stáva vcelku podivná až mierne trápna. V tú chvíľku si môže Alex všimnúť ako vás začne očumovať nejaký divný chlapík s kávou. Taktiež ďalší dvaja, ktorý sedia pri nealku, títo dvaja občas ale uprene sledujú toho s tou kávou. Vyzerajú akoby blonďák pri vás bol pre nich tŕňom v oku. “No aj ja...“ Zamrmle Marina na otázku o tom prečo nie sú sami. Vyzerá byť mierne nesvoja až moc. Akoby sa bála. “No to vieš. Išli sme tu z Alex už dlhšie tak sme si povedali, že sem pôjdeme spolu. Však to nevadí, či?“ Na to sa len nevinne usmial. “Nie vôbec. Rád spoznávam nových ľudí.“ V tú chvíľu sa pri vašom stole zastaví pilne pracujúca čašníčka s otázkou, čo si dáte. Pri druhom stole Alarin sediaci s Viktorom pokračujú v konverzácií. “Už tu mali byť. No čo. Ak neprídu a dopijeme tak kašľať na nich ideme preč. Ja sa za nimi naháňať nebudem.“ Znovu chytí holohlavý Alarin do rúk pohár a napije sa. “Určite sa nič nestane a aj keby skúšali dáme im na budku. Som síce podľa nich kripel ale oni sú oproti mne úbohé štence.“ Asi minútu potom čo to dopovedal sa otvoria dvere a dnu vchádza holohlavý maník, ktorý narozdiel od Alarina má obočie. Zamieri k vám. Chvíľku potom vojde dnu pohľadnejšia žena blond vlasov, ktorá zamieri k baru. John. Toto je Victor. Puma. Victor toto je John McDonald. Ak sa nemýlim. Prehovorí Alarin ešte skôr než stihne John otvoriť ústa.

Viedeň - 27. prosince 2011 18:19

Východná Viedeň - Krčma Bastila[Roan] Motorku zaparkuješ pred dverami, dáš dolu helmu a vojdeš dnu do podniku. Ako vojdeš do dverí padne na teba pohľad celého osadenstva. Teda všetkých troch ľudí. Áno je tu prázdno. Krčma vyzerá ako solidný pajzel. Doškrabané stoly a stoličky z tvrdého dreva. Barový pult starý zrejme ako železná opona. Za ňou krčmár, ktorý bielym plnofúzom pripomína veterána. Všetky steny sú pooblepované plagátmi na ktorých sú buď ženy alebo alkohol alebo pozvánky na nejaké hudobné koncerty. Niektoré z pozvánok sú staré už aj 21 rokov. Okrem toho sa tu dajú ale nájsť aj šipky alebo stolný futbal. Celý priestor podniku je štvorcový asi 7x7 metra. Na konci su jedny dvere, ktoré označujú WC . V druhom rohu oproti nim je na stene Jubox a neďaleko neho jediný kožený box, ktorý je asi najluxusnejší z celej krčmy. Samozrejme prázdny a na ňom tabuľka s nápisom RESERVED. Ostatný dvaja sú akýsi dvaja robotníci, ktorý po chvíli svoj pohľad znovu oprú na pivové poháre pred seba z ktorých obaja majú už napoly odpité. Krčmár naopak ešte stále hľadí na teba. Uškrnie sa a spýta. “Čo si dáte slečna?“

Viedeň - 27. prosince 2011 18:38

Východná Viedeň - Parkovisko [ Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel, Alysson, Blythe, Arutha] Camarilla spustí paľbu. Strieľajú asi ale len dvaja jej členovia. Brujah a Roxie. Strieľajú naslepo a do tmy. Blythe vtedy pocíti ďalší zásah na svojej hrudi. Nocturme vybehne na oblak s reťazami v rukách. Z oblaku tmy vtedy vyletí veľke čierna chapadlo, ktoré sa okolo neho obmotá a pevne ho drží nehybného na jednom mieste asi 6 metrov pred oblakom tmy. Na oplátku sa stále strieľa aj z Hmly. Vtedy zásah na torse tela cíty aj Lyionel. Roxie tak isto v pravom Ramene. Presne do kľúčnej kosti, ktorá sa jej v jednej časti roztriešti. Počas toho do tmy vbehne camarilský Gangrel po ktorom s rukami skočí ten Anarchistický. Samo dvaja sa začnú medzi sebou biť. V tom hluku niečo zapraská a telo camarilského gangrela niekto vyhodí z oblaku tmy von. Po krátkej chvíľke streľba utíchne. Niektorý z vás su zranení, iný bez škrabancov ako napríklad Michal Čierny. Nečudo keď sa celú dobu pčoas dažďa váľal na mokrej zemi. Ale on je pankáč, jemu to nevadí. Po tejto krátkej chvíli sa oblak dymu a aj to chapadlo rozplynie a na parkovisku nie je ani jedinej stopy po Anarchoch. Ušli. Všetci Viede, že je otázkou len desať minút to dokým neprídu policajti. To by ste mali problém. Určite by váš nenechali na pokoji hlavne potom čo by videli extravagantného Nocturma. “Hajzli posratí. Berte toho Gangrela padáme preč. Zavolám šerifovi a keď tak pôjdeme vypáliť ten ich zasratý bar...“ Odpovie Brujah, ktorý tam je s vami. Schováva zbraň a vyťahuje mobil.

Viedeň - 27. prosince 2011 18:39

soukromá zpráva od Viedeň pro Východná Viedeň – Za budovou [Alysson, Blythe, Arutha] Podarilo sa Vám pri krytí tmou utiecť za budovu, ktorá vam bola najbližšie za chrbtom. Tu ste sa objavili skoro všetci okrem Goaulda. Ten nikde nebol ani jeho telo ste na parkovisku nevideli a ani to že by bol v bitke. Proste akoby zmizol. Viete ale, že camarilla je týmto zákrokom ešte zaskočená a máte šancu na to rozbehnúť sa a utekať preč. Aspoň do Bastily, klubu kde sa stretávajú anarchovia a zavolať baróna. Určite tam bude viac anarchov. Tam si do vás camarilla toto už nedovolí. Aj tak je len otázka desiatich minút kým sem prídu policajti potom koľko výstrelov zaznelo. Boli ste síce bokom no aj za týmito budovami žijú a sú ľudia. Skutočne nie je ani jeden dôvod ostávať tu. Blythe bohužal nechala motorku na parkovisku. Vie ale, že oni nevedia o tom, že tá motorka je jej. Ale bohužiaľ vrátiť sa hneď po ňu nemôže.

Viedeň - 27. prosince 2011 18:52

Kaviareň [ Joel] “Máte pravdu Joel. Mohol ale dávam prednosť odobnému stretnutiu. Buď som staromódny alebo proste tomu verím. Na prvý pohľad sa dá o človeku zistiť veľa.“ Znovu sa starší pán usmeje, pritom sa načiahne k novinám, ktoré začne skladať. Na stole si môžeš všimnúť papierik, ktorý bol pod novinami a na ňom telefónne číslo. Veru je podivné ako sa tam ten papierik dostal. “Tak dobre sme dohodnutý. Na tom papieriku je číslo môjho kontaktu. Je to chlapík od nás. Spolupracujem s ním akurát najlepšie na tom je to, že on už je medzi nimi. Dá sa povedať že už je v ich skupine. On bude vašou vstupnou bránou medzi nich. Proste báchorka o tom, že ste na nejakú dobu pricestoval z ameriky. Konkrétne z Atlanty. To bude súčasť utajenia. Máme aj pár dôkazov na to, že táto skupina je odnož celej tej organizácie, ktorú chceme dostať na kolená.“ Karol položí poskladané noviny na stôl. Vtedy prichádza čašníčka s účtom, ktorý jej zaplatí. “ Ak chceme nepriateľa poraziť musíme ho najprv spoznať. Nie je tak?“ Po odchode čašníčky sa postaví zo stoličky oblečie si kabát zoberie do rúk noviny a dáždnik. “Je to na vás. Presné správy o tom čo sa našlo určite nájdete na stanici kriminálky ak chcete tomu prísť na kosť doporučujem túto možnosť. Dúfam, že sa ešte niekedy stretneme. Ak by som sa dozvedel niečo nové dám vám vedieť. Dovidenia...“ Povie Karol a sám začne kráčať preč až odíde z kaviarne. Áno je trochu divný ale taký občas starý ľudia už bývajú.

Gabrielle - 27. prosince 2011 19:03

soukromá zpráva od Gabrielle pro Tyhle rádoby zrekonstruované budovy mě vždy iritovaly. Kdyby je raději nechaly všechny zchátrat a nechat tak Čas odbýt si konečně svou práci na nich. Toto místo je ale pro mě i pro Beatrici velice taktické. Její život to naplňuje a mě podporuje. Ohlásím se zaklepáním na rám dveří a vejdu do bytu. "Nebuď tak rozjetá, Beatrice." Odbydu ji bez pozdravu. Nemám ráda, když se předvádí a moc mluví. "Takhle se můžeš chovat když jsi mezi svými, ne když jsem tady já." Jeden by řekl, že přeháním, ale zbytečná slova jsou prostě zbytečná. Brýle z očí nesundávám, vím, že můj pohled ji zrovna moc netěší. "Zůstat hodlám." Potřebuji se napít. A doufám, že tenhle nebude jeden z těch obtloustlých, chudokrevných prasat. Beatrice sama ví, že nemá mluvit, dokud jí sama nepokynu. Posadím se do jednoho z drahých křesel a pobídnu ji, aby začala mluvit, jak už to tak bývá.

John MacDonald - 27. prosince 2011 20:43

soukromá zpráva od John MacDonald pro Plán Na moment jsem se zatvářil že přemýšlím a dost očividně mi to dělalo neuvěřitelné potíže, než jsem ze sebe vysoukal. No...asi bude lepší, když půjdeš s Ronaldem. Budete hrát zamilovaný pár a krýt mě když budu jednat s tou verbeží. Ovšem, kdyby došlo na boj, tak ten Mestis je můj...s tou pumou si dělejte co chcete. ležérně jsem mávnul rukou, jako by to bylo ode mě kdo ví jak velkorysé, ovšem za ty roky co spolupracujeme minimálně Ronald mohl pochopit, že když se mi v boji někdo plete pod drápy dopadá to pro něj obvykle hodně špatně. Napište mu někdo. Nejsem žádnej „Sklář“ abych si rozuměl s takovouhle mašinkou. kývl jsem na počítač a čekal až se ostatní připraví než jsme vyrazili k baru.

John MacDonald - 27. prosince 2011 21:18

Klub Rotchard Říkejte si o mě, že jsem třeba paranoidní, ale to že jsem paranoidní ještě neznamená, že se mě vážně nesnaží zabít. Takže ano, vážně jsem poměrně dlouhou dobu...celou cestu až ke klubu zvažoval, jestli dovnitř nemám vejít jako Glabro. Přeci jen jsem se v té podobě cítil vždycky mnohem pohodlněji než v tomhle slabém lidském těle. Pak mi ale došlo, že to nemusí být dobrý nápad. Kdyby se ten skrček podíval na sílu jakou mi propůjčuje můj totem, mohl by se vyděsit a dát se na útěk a to poslední co dneska plánuji na večer je pronásledovat nějakého zbabělého mrzáka a kočičku po celé Vídni. Děkuji, ale nechci. Nakonec jsem nepohodlnost této podoby vyřešil tak, že jsem si před vstupem do klubu proměnil alespoň smysly do vlčí podoby. Nijak mě netrápilo, že si neužiji uvnitř klubu barevného vidění, stejně jsem hádal že tam bude šero a já potřeboval vědět, jestli se mě někdo nechystá zastřelit. Navíc kovově olejová vůně zbraní se také hodí při počítání případných problémů. S takto vylepšeným vnímáním jsem otevřel dveře a vešel do klubu. Nezapomněl jsem přitom důkladně nasát vzduch a prohlédnout si rychle celý bar, tak abych měl přehled o případných nouzových východech i o tom kde kdo sedí. Zároveň jsem si díky tomu všiml umístění našich dvou přátel, ke kterým jsem znuděným krokem zamířil, při chůzí jsem pravačkou používal takový malý trik co mě naučili ještě když jsem žil za malou louží. Ačkoli to vypadalo, že ji mám volně spuštěnou u pasu, kryl jsem s ní ve zkutečnosti podezřelou bouli pistole a zároveň byl připravený zbraň rychle vytáhnout. Nebál jsem se potíží, doufal jsem v ně. Jo, to jsem já. přikývl jsem a bez ptaní si přisedl k jejich stolu. V duchu jsem se napomínal, že jsem tu jako moudrý své smečky a ne jako válečník. Při pohledu na pumu a mestise jsem se musel hodně ovládat. Instinkt mi napovídal, že by to byl skvělý boj. Raději jsem se lehce uvolnil, i když pravačku jsem nechal „nedbale“ u boku a stále jsem poslouchal kde se co šustne. Docela mě překvapilo, že jste souhlasil se setkáním pane Viktore. Jak jsem začal mluvit, dařilo se mi kontrolovat svou bojechtivost čím dál tím lépe, až jsem ji skoro úplně potlačitl. Pro pořádek, berte mě jako zástupce všech... pohled mi padl na křížence většiny místních vlkodlaků. Abych nechodil zbytečně kolem horké kaše, jistě chápete, že vzhledem k...reputaci, kterou máte v našem světě se potřebujeme ujistit, že pro nás nepředstavujete žádné výrazné nebezpečí. A z toho vyplývá i má otázka. Co vás přivádí do tohoto krásného města pane?

Victor Sarno - 27. prosince 2011 22:46

Klub Rotchard Hm, určitě jim dáme do huby. Pochybuju, že přijde jenom jeden a jestli se tak ukáže, bude jich tu víc. Neubránim se menšímu ušklíbnutí nad Alarinovým povzbuzením. Vidí to moc jednoduše. To, že by tu měli být za chvíli mě taky netěší, měl mě na to připravit o něco dřív a né pět minut před jejich příchodem. Rychle dopiju sklenici a objednám si pivo. Musí to mít aspoň nějaký grády ten náš hovor. Podle Alarinova popisu mi to na ně sedí. Nevím proč ta žena šla jinam než on, možná k němu nepatří, ale na popis prostě sedí. Celou dobu z něj nespouštím oči, i když je tu spoustu lidí, nevěřím mu. Na první pohled jsem typický mulat. Tmavé oči a vlasy krátce střižené. Na sobě mám trochu uplejší kalhoty a košili. Už na první pohled lze odvodit, že jde o značkové oblečení. Na židli vedle mě mám ještě přehozenou koženou bundu... "Victor..." Představím se a ukážu mu na židli. Nemám rád jednání, vždycky je za mě dělali jiní a já si pak jenom vyslechl co a jak. Alarin jde úplně mimo, mám menší obavu, že by tu mohl být spíše na obtíž, ještě se uvidí. Plešoun konečně spustí co má na srdci. Občas se podívám na dívku, která přišla současně s ním. "No řekněme, že jsem se to dozvěděl před pár minutama." Podívám se na Alarina a pak zpátky na lebkouna. Dál to před ním nechci rozebírat, ale jistá pravidla bychom si stanovit mohli. Teď je hlavní problém plešatec a rád bych se ho zbavil. Tyhle otázky na tělo se mi nelíbí, nebudu mu tu říkat můj Vídeňský program. "Jistě, to naprosto chápu a doufám, že vám bude stačit odpověď, že pro vás nepředstavuji žádné nebezpečí." Napiju se piva, ale nespouštím z Johna oči. Nejsem si jistý, jak se zachová. U těhlech zvířat člověk nikdy neví.

John MacDonald - 28. prosince 2011 10:40

Rozhovor v klubu Abych byl upřímný, Viktorova odpověď mě rozhodně nijak dvakrát nepotěšila. S mým nedostatkem smyslu pro humor jsem si nebyl jistý, jestli to myslí jako vtip nebo se mi snaží vysmívat. Moje po boji dychtící dušička se rozhodla pro to druhé, za což jsem mu napsal imaginární, zato však hodně výrazný černý puntík. Samozřejmě že nám taková odpověď stačit nebude. Kdyby ano, Gaia by si vybrala špatné strážce. pro uklidnění nashromážděného vzteku jsem nenápadně přejel rukou přes pistoli. Víte, váš druh, ač příbuzný s tím naším má velmi nepěknou historii. Historii kolaborace ať už s jedním nebo druhým nepřítelem. Upřímně, nevěřím na samotářské dlaky co jen tak prochází životem a vzhledem k tomu, že jste nekontaktoval lokální vůdce smeček, náš spojenec asi také nebudete. na chvíli jsem se odmlčel a zadíval se mu do očí. Tolik frakcí, ke kterým by se někdo jako vy mohl přidružit tu zase není. Vlastně mě napadají dvě. Wyrm a Lovci. Pokud jste Lovec a s přáteli občas vyrážíte sejmout nějakou příliš nenažranou pijavici, no prosím. Nemám nic proti. Taky občas vyrazíme složit obludku co nám příliš decimuje stádo. Ovšem, pokud jste opravdový nepřítel. Pokud lovíte vlastní příbuzné nebo sloužíte Wyrmu, nemůžete se na mě zlobit, ale budu se muset postarat o to, že se ve Vídni ubytujete na pořád. Můžete být celkem klidný, hřbitov je tu pěkný a... kývl jsem směrem na Mestise pokud spoléháte na jeho ochranu, nedělejte to. Klidně se přiznám, že je starší a nejspíš i silnější než já. Ale síla v boji není všechno a ani on nemůže jít proti celé své rase.

Victor Sarno - 28. prosince 2011 15:28

Klub Rotchard Moc mě nepřekvapuje Johnova reakce. Kde jsou ty časy, kdy stačilo jenom slovo a víc nebylo potřeba. Nejspíše po mě teda bude chtít slyšet proč jsem sem jel a co mám v plánu. Už jsem chtěl něco říct, ale nějak moc se rozmluví. Poslední část co prohlásí už je skoro úsměvná. Takže se mě tu teď bude snažit zastrašit? Zmínka o hřbitově mi nedá a uchechtnu se. To je opravdu nejlepší způsob, jak s někým navázat kontakty a chtít se od něj něco dozvědět. Je to lykan, co jiného bych taky chtěl, mozek je prostě někde úplně jinde. Nic z toho neříkám nahlas, jenom si oddechnu a na malou chvíli se podívám na Alarina, když už je o něm řeč. "Vy víte něco o mém druhu? To víte víc než já, rád bych si to poslechl." Zmínka o tom, že několikrát kolaboroval není zase tak špatná. Ono se také nedá čemu divit, upír nebo lykan, v tom zase takový rozdíl není. "O své životy se opravdu nemusíte bát. Přijel jsem sem za poznáním nových kultur, nikdy jsem nevytáhl paty z rodné země. Přiznám se, že takový zájem jsem opravdu nečekal." Předpokládám, že mu nebude stačit ani tohle. Nicméně je to částečně pravda, už se mi nechtělo být v Detroitu a už vůbec ne potom, co nám tam skončila práce, tady jí bude ještě dost...

Katharina Weber - 28. prosince 2011 21:29

Klub Rotchard Nakonec dohoda v klubu dopadla, přesně podle očekávání a já šla na "rande" dokonce s vůdcem, milujícím pravidla, což mě nutilo k neustálému úsměvu. Když jsme se začali pomalu rozcházet ke klubu, šel první náš vztekloun. Snad nic neprovede, ale asi lepší, než kdyby šel vůdce, ten by tomu míšenci minimálně vrazil ... a kluky bych asi spolu na rande jít nedonutila Začnu se při představě těch dvou spolu na rande smát, načež se omluvně podívám na vůdce a jdu raději do klubu, stále v dobré náladě. Před klubem se ještě na chvilku zastavím, rozhlédnu se, jestli se něděje něco zajímavého. Hluboce se nadechnu, usměji se a vejdu dovnitř. Rozhléhnu se, kde sedí vztekloun, kouknu se jestli nevyvádí a zamířím k baru, tak abych měla na naši skupinku dobrý výhled a mohla je aspoň trochu slyšet, a ono to částečně i jde, protože se evidentně ani nesnaží mluvit potichu, tak sem tam nějaké slovo zaslechnu. Začnu je chvilkama pozorovat, u barmana si ještě v průběhu objednám kávičku a klidně se posadím. Ta puma není zrovna moc hovorná, ale kdo by byl, při pohledu na Johna, obzvlášť po těch veselých historkách, které mu ten mestis nakecal Začalo mě překvapovat, jak John tuto situaci zvládá, dokud mi nedošlo, že při telefonátu, byl vlastně taky s přehledem klidný. Ovšem úsměv mi už opravdu začne zamrzat, když začne mluvit o klidném místě, je mi jasné kam míří. Kouknu na hodinky. Dobře, takže než začal vyhrožovat, trvalo mu to asi tak dvě minuty? Ať žije klidný rozhovor, kvůli zjištění informací, proč já se vlastně občas snažím, když ono se přece stačí bavit o poslání druhého na hřbitov Viktor reaguje kupodivu s klidem, asi pochopil, že není zrovna vítán a počítá s tím, stejně jako asi nikdo z nás nepředpokládá, že nám tu vyklopí celou pravdu nebo se snad přizná k něčemu, za co by ho ten hřbitov asi fakt čekal. Při následném pohledu na hodinky mi připadne zvláštní, že tu ještě není Ronald. Nervózně se rozhlédnu. Kde sakra je? Snažím se zklidnit, začínám být lehce nevrlá z nic nedělání, a tak uvítám kávičku s velkým úsměvem věnovaným barmanovi a pořádně si ji osladím. Hlavně klid vztekloune, není dobrý nápad se tu začít prát, nebo ukazovat kolik zbraní zvláneš schovat pod oblečení...

Viedeň - 29. prosince 2011 08:40

soukromá zpráva od Viedeň pro V klube sa mieša mnoho pachov keď v tom vám všetkým do nosu udrie pach červí. Okrem ľudských pachov tu cítite aj toho metisa a aj pumu. A okrem nich ešte ďalšie dva. Jeden z nich je upírí, tým si môžete byť všetci istý. Ten ďalší podivný je nejaký skutočne zvláštny. Pach človeka. No divného človeka. tento pach divného človeka sa ťahá od muža v dlhom čiernom kabáte, ktorý sedí bokom a pije kávu. Pach upíra sa ťahá od blonďavého moderného mladíka, ktorý sedí s dvoma ľudskými dievčatami. Ten si vás nevšíma a zrejme ani nevie, že tu ste. John ale vie, že práve na neho sa metis Alarin pozeral spolu s pumou keď vchádzal dnu.

Patrik Šafránek - 29. prosince 2011 12:43

Klub Rotchard Začínám se v tom ztrácet. Co to kurva je, tohle není podle plánu, co se to tady sakra děje pomyslím si. Nejdřív místo jedné příjdou dvě, alespoň že upír je sám. potom se zdá, že po mě někdo počumuje, jsem snad sledovaný? Na to příjde do klubu další chlap, sedne si k těm dvěma co po mě počumovali a dají se do debaty, útržky slyším až sem. No, ale můj cíl je pořád upír a Linda, znovu se zaměřím na ně, zrovna si povídají. Měl bych dát vědět Siderovi řeknu si a kontaktuji ho, stručně mu vysvětlím co se tu děje. To je zase kurva den, a přitom to vypadalo tak jednoduše, proč se všechno musí posrat zrovna mě?

Viedeň - 29. prosince 2011 14:06

soukromá zpráva od Viedeň pro Po odbití Beatrice hneď stíchne. Skloní hlavu a pohľadom sleduje pohľadu. Je na jej perách drobné nutkanie ktorým chcela vysloviť ospravedlnenie, no neurobila to. Lebo nemohla. Až keď sa usadíš a dáš pokyn tak začne hovoriť. “Ospravedlňujem sa za to.“ Stroho odpovie, keď už môže. “Muž s ktorým som sa dohodla má prísť do pol hodiny. Môžem pre Vás niečo urobiť kým príde?“

Gabrielle - 29. prosince 2011 15:53
	soukromá zpráva od Gabrielle pro Půl hodiny je krátká doba, ale ještě dost času. Ladně si přehodím nohu přes druhou, což s mým vzezřením může vypadat poněkud komicky, a prohlížím si ji. Dnes nejsem ve své kůži a nehodlám ji trápit. Zakroutím hlavou. "Mezitím mi můžeš povědět, jak se věci mají mezi tvými. Důležité věci, prosím."

Arutha con Leesil - 29. prosince 2011 16:31

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Parkovště -> Za rohem baráku Alysson, Blythe Mám pořád chuť utéct co nejdál, ale zůstává ve mě zbytek zdravého rozumu. Hodím po Allyson svou zbraň (5 nábojů) i s jedním náhradním zásobníkem (10 nábojů). Kryjte kdyžtak ústup Kocour Goalda, já zaběhnu do Bastily a vše oznámím. Mám na sobě Celerity tak tam budu hned. Pokud se nic dít nebude tak raději spěchejte pryč, tady to za chvíli bude pěkně horký. na nic nečekám a vyrazím rychle směrem do Bastily. Sotva zavřu dveře, použiju "Presnece 1 - úcta" abych na sebe přitáhnul pozornost. Umřel jeden Camarillský princ a chtějí to hodit na nás. Teď na Florisdorfském parkovišti byla přestřelka mezi osmičlennou camarillskou hlídkou vyslanou až na naše území a mnou, Goaldem, Kocourem, Alysson a Blythe. Rychlí pohled, zdali neuvidím Barona. Nevidím, ale může být někde vzadu. Vyřiďte to někdo Baronovi a pojďte nějkdo semnou, pokud jim to nestačilo a rozhodli se nás pronásledovat. Otevřu opět dveře a počkám jestli to vypadá, že se někdo chystá. Pak se rozběhnu zase zpět a připravím si pro jistotu vrhací dýky, pokud by se Camarilla opravdu vydala dál na naše území.

Joel Bane - 29. prosince 2011 17:08

Kavárna Ano? A co jste zjistil o mě? Rozhovor se už blíží ke konci a muž se připravuje k odchodu. Na stole si všimnu drobného papírku na kterém je napsané nějaké číslo. Hned potom mě na něj muž sám upozorní. Pomalu s k němu natáhnu a strčím ho do kapsy. "Díky." Odpovím krátce na plán který mi teď řekl. Nápad je to docela dobrý ale já bych s jeho provedením nějakou dobu počkal. Radši bych na to šel svou cestou a tohle použil jako poslední možnost. "Možná. Každý má své metody." Potom co muž odejde ještě sedím na svém místě. Až o chvilku později se rozhodnu jít i já. Nezapomenu si vzít svou bundu a vyjdu na ulici kde panuje stejná zima jako před tím. Tak teď zamířím asi na stanici. Noc je ještě mladá a rád bych se podíval na správu z místa činu. Tentokrát se ale budu muset postarat o všechno sám. Ne jako v Detroitu. Z kavárny se tedy vydám na stanici. Na stanici je docela teplo což jsem po dlouhé cestě potřeboval. Všichni zde mají svou práci a nehodlám nikoho vyrušovat ani zdržovat. Zamířím tedy přímo pro to co potřebuji. Pro správu o tom muži který prý údajně spáchal sebevraždu.

Arutha con Leesil - 29. prosince 2011 17:18

Rozrazím dveře Bastily a zabouchnutím zavřu. ím si zasloužím značnou pozornost, ale ještě tomu pomůžu pomocí "Presence 1 - úcta" a nahlas zařvu: Umřel jeden Camarillský princ a chtějí to hodit na nás. Teď na Florisdorfském parkovišti byla přestřelka mezi osmičlennou camarillskou hlídkou vyslanou až na naše území a mnou, Goaldem, Kocourem, Alysson a Blythe. Rychlí pohled, zdali neuvidím Barona. Nevidím, ale může být někde vzadu. Vyřiďte to někdo Baronovi a pojďte někdo se mnou, pokud jim to nestačilo a rozhodli se nás pronásledovat. Otevřu opět dveře a počkám jestli to vypadá, že se někdo chystá. Pak se rozběhnu zase zpět a připravím si pro jistotu vrhací dýky, pokud by se Camarilla opravdu vydala dál na naše území.

Viedeň - 29. prosince 2011 17:22

soukromá zpráva od Viedeň pro “Nič zvláštne.“ Odpovie Beatrice. “Posledný víkend som bola platená v spoločnosti jedného ghúla. Je asistentom princa centrálnej Viedne. Huberta Rotchilda. Včerajšiu noc som strácila s nimi. Stretla som tam zaujímavého muža bol to človek. Dokonca mal rešpekt aj medzi upírmi. Tá noc bola ale nepríjemná, začalo to tým, keď sa ma opýtali koho ghúl som. Nevedela som čo povedať no nakoniec som sa z toho vyvliekla neboj. Kontakt na muža, ktorý tu má prísť teraz som nadviazala v sobotu keď som bola s iným. “

Apolena *Lena* Stone - 29. prosince 2011 17:37

Východná Viedeň - Krčma Bastila Rozhlédnu se po baru, po osazenstvu třech lidí. Skvělé, tohle musí být ono, jinak nevím. Krátce se usměji a přejdu k baru. Dva kroky mi na to stačily bohatě. Otočila jsem se, abych si prohlédla místnost. Reservace stolu upoutala mou pozornost. Kdo by si tu dělala rezervaci, v takovém pajzlu, jako je tenhle. “Pivo,“ podívám se na barmana. Snažím se tvářit mile a otevřeně. Vstřícná mladá dívka. Barman donese pivo. Nechám si ho ve flašce. Nevěřím mu, že tady myje sklenice. Rozrazí se dveře a nějaký maník vlítne dovnitř baru. Začně vyřvávat jak na lesy a pak zase zdekuje pryč. Nejspíš se dostal do průseru. Pomalu se otočím na barmana, obočí tázavě pozvednuté a na rtech mi hraje pobavený úsměv. “Tohle je tady normální?“ počkám si na jeho odpověď a pak se pomalu, téměř líně, odeberu ke dveřím. Jdu se podívat, co se venku děje.

Gabrielle - 29. prosince 2011 17:52

soukromá zpráva od Gabrielle pro Zbystřím a postavím se. To, na co mě upozornil Sleuth mě nenechává chladnou. "Tak zaprvé chci vědět, co to je za člověka, jak vypadal, odkud je a co jsi mu všechno řekla." Ta slova ze mě vypadnou jako když se vyprázdní pes, co má průjem. V hlavě to šrotuje a nechci nic nechat náhodám a nehodám. "A za druhé se zvedej, měníme plán. Vem si všechny úspory, karty, doklady, důležité věci, zbraně, informace. Najdeme ti jiné místo, sem se ještě dlouho nevrátíš." Byť jsem navenek klidná a prakticky neškodná, v duši neskryji podstatu svého původu Lasombra. Chytím dívku za paži a trhnu s ní aby se zvedla a spěchala. V tu chvíli už sundávám brýle z očí do kapsy košile, v rychlosti kapsu zapnu na zip a pohledy těkám po místnosti. Beatrici pobízím aby si pospíšila a když má vše potřebné, obě jsme na odchodu. "Vyvlíka..." Při tom hloupoučkém slově v duchu zavrčím. V rychlosti jsme polily většinu věcí hořlavinami, které v bytě byly k mání. Dveře od bytu zamknuty. Hubené prsty přejedou pomalu přes obě křídla dveří, pojistit se nějak musím. Zpoza nich jde jen slyšet tiché hučení začínajících plamenů, mezitím už dvě dívky však mizí ve vrchních patrech domu k střešním oknům, pryč odsud. "Tohle bylo naposledy. Budeš se mít víc na pozoru a nechci aby ses stýkala s ostatními tvého druhu, než je nutné. A už vůbec ne s rodnými." Chrčím na Beatrici. Několikrát jsem ji musela za sebou táhnout, ať už odsud zmizíme. Když to bude nutné, vezmu ji do náruče a seskočím z celého domu do tmavých zadních ulic, pryč z centra.

Gard Smith - 29. prosince 2011 18:01

Florisdof Strhne sa krásna prestrelka. Ja však nestrieľam. Aj tak by som v tej tme nikoho netrafil. Snažím sa preto len odpratať s cesty, zatiaľ čo sa náš Gangrel a Malkáč rozbehnú štvornožky priamo do oblaku. Nakoniec oblak zmizne, a Anarchovia spolu s ním. Zatiaľ čo schovávam Alfu, venujem pohľad plný odporu Punkáčovi, čo sa len váľal po zemi. Na druhú stranu, nemôžem povedať, že ja by som bol ktovieako užitočný, takže ho nechám tak. Následne si skontrolujem oblek. Naštastie, on aj klobúk je v poriadku. Pomalým krokom sa presuniem na miesto, kde predtým stáli Anarchovia. Zopár dier v zemi a na okolitých budovách naznačuje, že sme im moc neublížili. Presne tak, ako som si myslel. Dobre, jebeme na Anarcov, teraz sa odtiaľto hlavne musíme dostať. Následne sa zohnem po toho Gangrela a pokúsim sa ho zodvihnúť. Horkoťažko si ho vyložím na chrbát a zakričím smerom k ostatným: "Hej, nechcel by mi niekto pomôcť? Ten Gangrel je dosť ťažký a ja zrovna ku kulturistom nepatrím..."

Viedeň - 29. prosince 2011 18:07

soukromá zpráva od Viedeň pro “S tým človekom som nehovorila. Len som ho počula ako sa s iným rozprával.“ Po tvojom vyskočení a prikázaní na zbalenie sa zatvári ghúlka prekvapene a zaskočí ju to no urobí tak. Do desiatich minút je zbalená a vy ste kompletne pripravený na odchod. Potom čo ste vybehli von ostala chvíľu ticho. “Musela som s nimi ísť lebo ma našli ich hliadky.“ Nič viac ale nepovedala a poslušne s jednou veľkou cestovnou časťou išla za tebou.

Viedeň - 29. prosince 2011 18:13

soukromá zpráva od Viedeň pro daubo (17:41:48 29/12/2011) Ano? Ranum (17:43:04 29/12/2011) Zdravím tu Rony je tam duch že? daubo (17:43:23 29/12/2011) Ježiš Kristus osobne. Našli ste ho? Ranum (17:44:28 29/12/2011) Jasně našel jsem ten bar, ani to nedalo moc práce. Jmenuje se to tu klub Rotchard a maj tu to pivo. daubo (17:44:55 29/12/2011) Aha. paráda a ako to s ním vyzerá? Ranum (17:47:17 29/12/2011) Jo to nevím zatím sem se s nikým nepustil do řeči i když pár metaláků už se tu baví. Jen jedna věc náš společný kámoš ten bar asi našel taky a už to pivo popíjí. daubo (17:48:04 29/12/2011) Ktorého kamoša teraz myslíš? A hej moc ti tú reč nerozumiem choď radšej nazáchod alebo vonku aby ťa nepočuli... Ranum (17:50:20 29/12/2011) "Toho holohlavího však víš jak ho mám moc rád. Jo no tu je dost kravál,ale zase se mi nechce chodit od roztočeného piva." daubo (17:50:45 29/12/2011) To si tam sám? Ranum (17:52:01 29/12/2011) "No je tady je spousta lidí a pár z nich i znám. Třeba jsem tu potkal dudáka, sedí u piva a povídá si s holohlavým kámošem." daubo (17:52:27 29/12/2011) No tak oni ti ho postrážia pod von rychlo sa vykecáš a bežíš dnu. daubo (17:52:38 29/12/2011) Nerozumiem ti a je tam kravál... Ranum (17:54:26 29/12/2011) Okej sice jsem myslel že ti tu cestu stejně pošlu přes SMS ale jestli mě tak rád slyšíš. daubo (17:55:07 29/12/2011) Ok no tak vrav čo sa tam deje? Ranum (17:56:22 29/12/2011) " No tak v rychlosti puma sedí vevnitř je u něj John. Ale je tám i ten metis Vypadá to že si s pumou až mco rozumí. daubo (17:59:36 29/12/2011) Dobre tak zistite o ňom najviac čo ide a potom s ním dohodnite aj iné stretnutie. Ide o to aby sme ho niečím zabavili a dostali skutočný dôkaz, že nie je s červom. Osobne by som ho najradšej zabil ale Shadow na tom trvá... Ranum (18:02:52 29/12/2011) A jakej dlaší důkaz potřebujem, je to co je a no historie měla svoje důvody ne? Navíc s kým asi muže tahnout když se nehlásil při vstupu do vídně. Nejlepší by bylo kdyby sem někdo přišel a očuchal ho určitě máme někoho kdo vycítí červa. daubo (18:04:50 29/12/2011) Okej skúsim to vybaviť. Ak sa vám ale podarí skúste overiť aj iné zdroje. Ak teda zistíte o ňom niečo viac. A hlavne nič moc mu nehovorte o nás. Ranum (18:06:19 29/12/2011) Jasný kdyby něco jsme jediný tady. Jen nevím jak tu bude dlouho a co má v plánu metis. daubo (18:07:35 29/12/2011) O neho sa neboj. Metis má svoje dôvody kôli ktorým ešte žije. Ranum (18:09:31 29/12/2011) Jasný někdy bych rád věděl jaký když se muže bratříčkovat s pumou. No Pokud někoho splašíš tak mi dej vědět ať mu mužeme ukazat pumu. No já pudu zpátky ať máem kontrolu jsme tam sice všichni ,ale víc očí víc vidí. daubo (18:10:18 29/12/2011) Okej idem makať na tom. Keby sa čosi dialo daj vedieť. Ranum (18:11:22 29/12/2011) Jasný. tak zatím

Viedeň - 29. prosince 2011 18:35

soukromá zpráva od Viedeň pro Sakra málem bych zapomněl na nejduležitější. To místo dost smrdí červem, rozhodně tam páchne jedna pijavice a jeden z lidí smrdí dost divně na člověka. daubo (18:25:59 29/12/2011) Čooo? daubo (18:26:14 29/12/2011) To Vás dovliekli do baru kde je červ!? Koľko ich tam je? Ranum (18:29:02 29/12/2011) Dost možná . Nevím přesně mezi lidma vyniká jen puma, metis, upír a divnej člověk. Tohle by dokazal asi líp poznat John. daubo (18:30:34 29/12/2011) Hlavne dávajte bacha. A keď odtial pôjdete tak kurevsky rýchlo. Ak by ste tam prišli do kontaktu s červími hliadkami dopadlo by to zle. Ranum (18:31:29 29/12/2011) Jasně , jen jedna věc tenhle bar dost možná volil ten metisák. Fakt nechápu že mu věříte. daubo (18:32:08 29/12/2011) *chvíľa ticha* daubo (18:32:41 29/12/2011) Držte sa plánu a keď nebudete mať žiadny dôvod ostávať tak odtiaľ vypadnite. Ranum (18:33:43 29/12/2011) Fajn. No snad neskočíme v zítřejších zprávách jako mrtvolky. A toho čuchače asi pošli s ochrankou. daubo (18:34:55 29/12/2011) Ok...*zloží*

Ronald McGillavry - 29. prosince 2011 18:48

Klub Rotchard (Katharina Weber) Vešel do klubu tak jak bylo obědnal pivo a sedl si k baru tak aby mohl pohodlně sledovat vše co ho zajímalo. Jen co dostal pivo a napil se tak se mírně usmál. Cítil a slyšel to co potřeboval. vzal tedy mobil a začal hovor. "Zdravím tu Rony je tam duch že?" řekl vesele. "Jasně našel jsem ten bar, ani to nedalo moc práce. Jmenuje se to tu klub Rotchard a maj tu TO pivo." slovo to bylo zdůrazněné schválně přeci jen tak dobré pivo nemají všude. "Jo to nevím zatím sem se s nikým nepustil do řeči, i když pár metaláků už se tu baví. Jen jedna věc náš společný kámoš ten bar asi našel taky a už to pivo popíjí." rozhlédl se musel a trochu zvýšil hlas. "No je tady je spousta lidí a pár z nich i znám. Třeba jsem tu potkal dudáka, sedí u piva a povídá si s holohlavým kámošem." zvýšení hlasu nebylo moc platné. "Okej sice jsem myslel že ti tu cestu stejně pošlu přes SMS ale jestli mě tak rád slyšíš." mávl na obsluhu a naznačil že si jde zbytek hovoru vyřídit ven i když z toho nebyl nadšený. Venku v hovoru notnou chvíli pokračoval. Když se vrátil sedl si k vlastnímu pivu a zmašřil svoje oči na situaci o pivo a půl později jako by sebral odvahu se a šel jednu z krásek(Kath). Laškovně se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha jistě nějaký návrh.

Ronald McGillavry - 29. prosince 2011 18:50
	soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro šepot "Mluvil jsem s Ghostem pošle někoho kdo pozná jestli je puma pod Wyrmem,až tu bude dá mi vědět, máme dávat bacha na hlídky wyrmu a až budeme hotoví tak vypadnout hodně rychle. Teď mi dej facku a řekni že jsem prase."

Alexandra Mehler - 29. prosince 2011 19:04

Klub Rotchard [Patrik, Victor, John MacDonald, Katharina Weber, Ronald McGillavry] Zatímco situace nabírá na trapnosti, omrzí mě zírat na Marinu a tím ji snad dostávat do větších nesnází, než v jakých už plave. Rozhlédnu se tak svým typickým způsobem po klubu. O čem ten typický způsob vypovídá? Většinou absolutně ignoruji etiketu ohledně délky pohledů. Já se dívám, jak dlouho chci. Výhodou je, že často to vypadá tak, že se spíš dívám skrz předmět či osobu, než bych opravdu pozorovala toho dotyčného. Že je skutečnost poněkud odlišná, to už si samozřejmě nechávám pro sebe. Mému „rozhledu“ tak samozřejmě neunikne, jak někteří jedinci pozorují náš stůl. Nejprve si toho všimnu u muže, který popíjí kávu. Snad vůně jeho nápoje přilákala můj pohled jako první. Poté to zase zjistím u jiných dvou mužů, kteří pijí nealko. Mé domněnky o tom, co se v klubu pije, byly asi dost mylné. No, aspoň si mohu dát džus bez obav... Co si ale odnést z pohledů našich věrných pozorovatelů? Nesledují nás.. Ale sledují našeho společníka... I já věnuji rychlý pohled blonďatému nápadníkovi mé spolubydlící. Doufám jen, že tu není více adeptů... Zatím se Marina pokouší konverzovat a vysvětlit mou přítomnost. Nejsem sice z jejího argumentů příliš unesená, ale lepší než nic. Na poznámku Martina se jen zdvořile usměji a znovu se rozhlédnu po baru. U tohoto stolu je mi poněkud nepříjemně. Proč jsem jen s Marinou souhlasila... Můj pohled padne na novou příchozí. Jde o blondýnku. A neunikne mi, že i ona pozoruje okolí. A další káva? Nejspíš jdou všichni zítra do práce... A pak další. Vypadá, jako kdyby utekl z metalového koncertu. A objedná si pivo. Volejte třikrát hurá.... Ušklíbnu se a opět se jdu věnovat našemu stolu. „Takže... Ty jsi nápadník Mariny?“ Zeptám se naprosto netaktně a zpříma. Raději se ani na Marinu nedívám, co kdyby mi hrozil pohled plný zlosti a chuti vraždit mou osobu. Místo toho se s přehnaným zájmem usměji na Martina.

John MacDonald - 29. prosince 2011 19:46

V Klubu Celé se to začalo zamotávat. Jako by nestačilo množství zvláštních pachů, ještě situace kolem dívek a blonďatého upíra dávala mému mozku dost zabrat. Nějak jsem si nebyl jistý, jestli jsem stavěný na rozmotávání složitých hlavolamů a pak se nade mnou rozsvítila pomyslná žárovička, nebo jsem si to alespoň myslel. Něco tu smrdělo Wyrmem, přesněji jsem hádal že něco blonďatého a zubatého. To se vykecávalo s dvěma lidskýma kočkama, teda jednu se to snažilo balit a ta hezčí jim při tom dělala křena..křenku? Přičemž tihle tři na něm byli nalepení nejspíš z toho důvodu, že byl jejich kořist. Jednoduché, prosté, elegantní. A také maximum toho co byl můj vojenský mozek schopný vyprodukovat. Jenže, to by znamenalo že Puma vlastně nelhal. Nebyl můj nepřítel, právě naopak. Čím víc zubatců záhadně zmizí, tím lépe pro nás. Zvláště když se někteří z nich paktují s Wyrmem. Kdybych si byl kruci aspoň jistý, jestli je ten pach Wyrmu vážně z toho upíra...možné cíle jsou ještě dva a mě se furt nedaří je oddělit... Nových kultur říkáte? zeptal jsem se a na tváři se mi objevil úsmev. Proč ten chlap v kabátě musí tak strašně smrdět?! V tom bych vám mohl trošku pomoct. Žiju tu už nějaký pátek a mám tu poměrně dost přátel a známých. Navíc já sám se tak trošku vyznám v nejrůznějších...speciálních kulturách tady v okolí. celou dobu jsem mluvil pěkně potichu a nevzrušeně, tak aby mě v poměrně rušném klubu nemohl slyšet někdo kdo není dlak. Kdyby jste mě na chvíli omluvili... požádal jsem a zamířil směrem k baru, kolem stolu kde seděl upír a dvě slečny. Cestou jsem se snažil nasát řádně jejich pach a prozkoumat ho. Snažil jsem se oddělit a identifikovat pach Wyrmu mezi ostatními. Kdyby se mi stále nedařilo, prostě fingovaně zakopnu a zabořím nos Alexandře do ramene. Kdyby to byla ona mám vyhráno a kdyby ne...upír a ta holka jsou očividně na rande, takže se budou dát sledovat jako celek. Po případné spěšné omluvě dojdu k baru, kde si objednám pivo a zamířím s ním zpět ke stolu kde sedí Viktor s Mestisem. obsluha je tu trošku pomalá. usmál jsem se omluvně na Viktora s holátkem a posadil se.

Gabrielle - 29. prosince 2011 21:55

soukromá zpráva od Gabrielle pro Zvednutou rukou naznačím, aby zmlkla. To jsou malé věci, od toho jsem ji stvořila po svém. Na moment se zastavím a zhluboka se "nadechnu", abych zjistila, jestli se ve vzduchu stále drží to napětí. Jsme už dostatečně daleko v bočním parčíku za domy. Prohrábnu si dlouhé vlasy dozadu a přitáhnu si tu blbku za krk k obličeji. "Už nikdy-nikoho-nezvi do svého království." Chrčím jí výhružně do tváře, ztišeným hlasem. Opravdu se tvářím nepříčetně, černé oči vbodávají do toho jejího zmalovaného ksichtu. Je sice přirozeně krásná, i já bych pro ni propadla, ale porušila hlavní pravidlo, a to, že jsem si z to z hladu uvědomila až pozdě, je jen má chyba. Nehty se jí zaryjí do slabin pod čelistmi, ale snažím se, abych ji neublížila. "Změníš svůj vzhled. Nové jméno a doklady máš. A už nikdy..." Zasyčím na ni ještě tiššeji a nakonec ji pustím. "...nikdy nikoho nebudeš zvát k sobě. Ne nadarmo hlídám každý roh kudy projdeš, aby tě ostatní nepronásledovali." Stáhnu si opět vlasy do koňského ohonu. Natáhnu k ní otevřenou dlaň. Ví co to znamená, konečně se napiji. Nechávám ji ať se uklidní a čekám, až mi podá svou paži.

Victor Sarno - 30. prosince 2011 11:54

Klub Rotchard Situace v klubu se mi nelíbí čím dál tim víc. Je tu až moc jiných na klidnou debatu. Překvapuje mě, že je John najednou tak sdílný, předtím chtěl vědět co tu dělám a teď mě tu chce provádět a seznamovat. Na zmínku ohledně nových kultur jenom kývnu, ale dál se k tomu nevyjadřuju. "Jste hodný, ale na svoje cesty nehledám průvodce." Dopiju sklenici piva a další si už neobjednám. John se omluví a zmizí někde u baru. Při té příležitosti si prohlížim blondýnu, ke které se přidal ještě někdo. Nejsem si jistý jestli je to taky lykna nebo ne, ale s největší pravděpodobností bude. Mám nutkání odsud rychle zmizet bez rozloučení, ale nebylo by to slušné a oni by měli akorát záminku po mě jít. Radši bych si tu promluvil s těmi s jiným pachem než lykany, ale né v jejich přítomnosti. Můj malý plán odpískám ohned potom co si John zase sedne. "Taky jsem dlouho čekal..." Řeknu, aby řeč nestála a podívám se po osazenstvu. Je tu docela dlouho trapné ticho. "Máte na mě teda ještě nějaké otázky nebo naše setkání ukončíme?" Začnu kroužit sklenicí po stole, možná je to známka mírné nervozity...

Marduk(NPC) - 30. prosince 2011 13:06

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Začala sa bitka a ja nádherne vidím čo sa okolo deje. ...tie potkany bol skvelý napad... ...len škoda že nespravili viacej škody... premyšlam ako pozorujem čo sa deje.. ...keď sem príde bude ho treba prekliať... ...ale pri kliadbe by trebalo nadmerný úspech... ...cize ked sa na to viacej sustredim tak to bude mat úspech ale sanca na nadmerný úspech klesne... ...alebo ak by som upravil buducnost toho paradoxu... ...who dares wins jak sa vravi... ...ale predsa len moze to byt nebezpecné aj pre mna... ...hlavne najst tu priseru... Rozmyslam nad tym čo na neho použiť a v hlave sa mi rodí plan. Otočim sa k ostatným a poviem. "Ten bazmek zmizol. Ste v poriadku? Neviem ho zachitit ani nočným videním a ani termoviziou. Neviete ako ho vypátrať?" Dôkladne sa popozerám po okolí či ho niekde nezbadam či už v chodbe, na stene alebo nebodaj na plafóne

Alexandra Mehler - 30. prosince 2011 20:08

Klub Rotchard [John] Dřív, než mi stihne Martin odpovědět (tedy předpokládám odpověď, ženy se přeci nebijí!), ucítím něco na svém rameni. Cosi se do mě zaboří a donutí mě tvrdším nárazem zkontrolovat, zda opěrka mé židle je opravdu stabilní. Je. Ale také je tvrdá. A já jsem cukřík. Do háje, který blbec...? Otočím svůj pohled vzhůru, abych viděla, kdo to do mě narazil, přestože sedím na místě a nikomu se nepletu. Při své výšce 165 cm a štíhlounké postavě se ale na druhou stranu nemůžu divit, že si mě občas někteří nevšimnou. Lehce se ušklíbnu a zaostřím pohled na muže, kterého jsem předtím viděla u zvláštní dvojice, jež nás pozorovala. Snad si nejde objednat další pivo... Chůzi nezvládá už teď... Jelikož se slov omluvy nedočkám, ale také se nekoná další pád na mou osobu, přejdu celou situaci mlčením, jen si s pohoršeným výrazem urovnám pletené šaty a letmo se podívám na Marinu, načež protočím panenky, abych tomu všemu dodala patřičné grády, jak se sluší a patří. Kolem našeho stolu se otře nevtíravá levandulová vůně mého parfému. „Takže, Martine?“ Snažím se zachovat klid a znovu napojit tam, kde jsem přestala. Jediné, co ještě zahlédnu, je procházející „nárazník“ kolem našeho stolu zpět ke svým kolegům. Samozřejmě s pivem... Trošku se ušklíbnu.

Nocturme Haborym - 03. ledna 2012 20:40

Východní Vídeň - parkoviště... proč tak vážně ?[ Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel] Zcela nepřipraveného na tuto situaci mne zastihne cosi, jakési chapadlo které mne dříve než stihnu zareagovat obmotá a drží nehybného. Škubu s sebou moje mysl bestiálně řve všemi směry ale tělo nemůže když jsem spolu s jícnem přišel i o hlasivky. Mojí myslí jen proletí myšlenka když si uvědomím že odpor proti tomuto ať je to cokoliv je tak trošku plýtvání silami. Hele brzděte, první rande a už se dočkám francouzáka od něčeho co oni nemá obličej ? Ale no táááák... Jedním očkem sleduji dění i našeho chlupatého přítele. Ani nestihnu zareagovat na jeho následné vyletění z oblaku jelikož ucítím zásah Roxie jako svůj vlastní. Bolest moje tělo prohne v křeči a než se stihne vzpamatovat již se válím na zemi. Snaha posbírat se jak nejrychleji jsem schopen nebyla nadarmo, během chvíle jsem nejen na nohou ale i u mé paničky která je očividně raněná. Moje mysl zarezonuje a s hlasitým zařinčením několikrát kolem sebe švihnu řetězy které se rozezvoní o mokrý asfaltový povrch parkoviště. Oni... oni... oni nevědí... oni nebudou čekat... bolest je MOJE !!! MOJE !!!... Panička cítí... oni... neví... jen chvilička, jen chvilička zabere než je agónie rozežere na prach jako hvězda úsvitu... paní bude mít svoje hračky... S tím zasednu u nohou Roxie a namotám si řetězy zpět na předloktí co nejrychleji a nejpevněji, praxe dělá divy. Když jsem hotov stáhnu rukávy kabátu přes předloktí a jen s hlasitým zachrčením beru Roxie do náruče a rozbíhám se pryč. Nevnímaje ani Führera kterému někdo očividně promasíroval varlata kanadou že vyvádí jako když dítěti vezmou cukrátka. V mé hlavě se za pochodu nebo respektive běhu rodí plán který může Roxie shlížet v barvách, plán plný zubů, plný drápů, plný krve a plný bolesti... *** Bezohledné opuštění zbytku poskoků Kamm-klux-klanu si příště budeme připomínat až budu plně při síle, už teď se poměrně těším až si to připomenem v kruhu u ohně. Nejlépe pokud budou polena nějací vyvonění ejakuláti Channela s cejchem Matella bez genitálií. Jak já jsem na ty rozmazlence alergický... mozky vyměklé a podle toho co okřikoval kvůli pomoci s tím ochlupencem mají vyměklé i svaly... Snad budeme brzy doma paní... Proletí k Roxie cestou k našemu Elyzeu...

Roxie Collette - 05. ledna 2012 15:34

Floridsdorf Okamih trvá, než sa všetko zosere.. Sledujúc Nocturma bežiaceho vpred, mierim zbraňou k oblaku tmy. Nepochybne sa, čuriaci, snažia pixlovať do fantásu s prekopaním tmavého okolia močálových kanálov... A v tom... velké chapadlo sa obmotá okolo môjho mazlíka. Skoro až reflexívne.. so zábleskami zdesenia v očiach, vystrielam všetku muníciu z glocku rovno do chapadla tej ohavnosti, dávajúc kurva pozor, abych netrafila Nocturma.. Len už nedbajúc tak dôkladne na svoju bezpečnosť, čo sa následne stretáva s následkom postrelenia. Zalapám do dychu a skoro mi z ruky vypadne zbraň, ktorú však kŕčovito zovriem. Bolesť z roztrieštenej klúčnej kosti mi v okamihu vystrelí takmer do celého tela, čo ma prinúti zosypať sa k mokrej zemi o ktorú sa podopriem rukami. Kurva, do prdele! Kričím zúrivo vo vlastnej hlave a zdvihnem zamlžený pohlad, keď sa do éteru rozvučia rozhorčené hlasy nášho vedúceho melónu a výrobku od Mattella.. vidím, že Ananásoch nieje ani stopa.. ale nieže bych to už príliž vnímala. Už vnímam len Nocturma.. môjho mazlíka, ktorý je hneď u mňa.. Nasajem pach jeho krví a zavrtám sa mu do náruče ako malá holka, s pohladom napichnutým v otvorenej rane na krku, z ktorej vďaka prudkému dažďu stekajú nesúmerné pramienky krvi, zafarbujúc jeho hrudník, podporujúc i malá dávka z môjho ramena. Oni... nájdem si ich... poctím ich cítiť vlastnú záhubu... Šepkám späť a prstami lavej ruky mu jemne prejdem po rane, snáď až fascinujúcim pohladom z modrých doširoka rozšírených očí. Bolesť, ktorá ma pred chvílou takmer ochromovala, ignorujem. Teraz už sa len plne oddávam drahého "víziam", ktoré mi následne začnú prenikať do mysle... Tak živé... tak krásne... chci si hrát, moje... hrát! "Doma... budeme si... hrát." Zašepkám už so zavretými očami a takmer neslyšne do všeobecného rachotu padajúceho dažďa a rýchlych krokov v ťažkých botách..

Katharina Weber - 07. ledna 2012 11:37

Klub Rotchard Všimnu si, že mě kdosi (Alexandra) chvilku pozoruje, což mě opět lehce znervózní. Celkem si oddechnu, když uvidím přicházet šéfa, ale ono zpoždění se mi stále nějak nezdá. Ronald si sedne kus ode mě, ale taky tak, aby měl dobrý přehled o dění. Vše začíná vypadat, jakože je vše v klidu, než vytáhne mobil a začne volat. S kým to do háje mluví? On má ještě někdo přijít? Zřejmě se snažil zvýšeným hlasem na sebe Johna neúspěšně upozornit, načež jde ven někomu zřejmě popisovat cestu. Docela netrpělivě čekám na vysvětlení. Ovšem vůdce si dá po návratu ještě pivo a teprve pak ke mně přišel. Když mi cosi zašeptá do ucha, zasměji se a ukáži mu, aby zůstal vedle mě, načež mu ono laškovné zašeptání oplatím a zašeptám mu svou odpověď. Mezitím se dění u Johnova stolku moc nemění, než se John zvedne a jde k baru, načež zakopne a spadne na tu holku, co mě chvilku pozorovala. A tohle je co? Pokus o zkontrolování výstřihu zblízka to asi nebude … takže co jsi asi zjistil Johne? S hraným pobavením sleduji Johna jdoucího k baru, přičemž si dobírám jeho šikovnost. Když pohledem zamířím k jeho stolku, všimnu si, že mě Johnův spolusedící pozoruje. Asi je mu jasné kdo jsem, co už nadělám... Znova se nakloním k vůdci a pro změnu mu o tom povím, snažím se ale, aby to vypadalo jako jen další pokus o flirtování a směju se. John si následně objedná pivo a jde už bez dalšího pádu zpět, tak ho opět rádoby přestanu pozorovat a věnuji se svému vůdci.

John MacDonald - 07. ledna 2012 16:35

Klub Rotchard Povzdechl jsem si. Víte, vztahy jsou obvykle založeny na vzájemné důvěře. Myslím tím dobré vztahy. Problém je, že vy mi nehodláte dát nic, za co bych vám mohl důvěřovat. posmutněle jsem zakroutil hlavou a po lehkém očichání jsem se napil svého piva. Ten hraný povzdech, který jsem vzápětí přidal byl téměř uvěřitelný...hodně velké téměř. Takže... na chvíli jsem se zamyslel, načež jsem ztlumil hlas tak, aby nás nikdo jiný nemohl slyšet. Tak co to udělat takhle. Vy mi řeknete kdo je on... kývl jsem hlavou směrem k chlapíkovi, ze kterého jsem cítil ten zvláštní pach. a já vás nechám na pokoji. Teda, samozřejmě za předpokladu, že neprovedete něco co ohrozí nás nebo naši věc.

Arron Llewellyn - 08. ledna 2012 01:13

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] "Shit." jednoznačne zhodnotím situáciu. Nebývam vulgárny, najmä v prítomnosti dámy, ale toto je...drsné. Nikdy som potkany príliš nemiloval, keď sa teda zjavia a sú zväčšené do veľkosti psa i viac nieje mi do smiechu. Vlastne mi celkovo nieje všetko jedno a už inštinktívne pripravujem ďalšie kúzlo, mierne ničivejšie. Bohudík sú však krysy spojenci - akokoľvek mi to je nemysliteľné, a vrhnú sa na onoho tvora. S úľavou teda vyčkávam a akonáhle tvor vystrelí ďalšiu tlakovú vlnu zvrátim ju proti nemu. So škodoradosťou na tvári. To, že to zasiahne krysy až tak nevadí, horšie je, že začnú padať na nás. Opäť mám čo robiť aby som do nejakej nekopol či dokonca potlačil nehrdinské myšlienky na útek. Ďalšie prekvapenie je následne v podobe elektrického výboja, ktorý usmaží krysy a snáď poškodí i onoho tvora. Okrem toho nastane i tma, čo tiež nieje výhra, keďže nemám zrovna chuť míňať ďalšie sily na zlepšenie zraku či vytvorenie svetla. A samozrejme pach spálenín a ďalšie výpary z ktorých začnem kašľať a o chvíľku vracať, otočený k stene aby som netrafil nikoho včetne seba sama. "Jasne, všetko v poriadku." zavrčím smerom k Michaelovi, čo najnepríjemnejšie to dokážem. Ak by náhodou nezachytil iróniu. Tieto kanály rozhodne nie sú pre mňa.

Blythe - 08. ledna 2012 11:33

soukromá zpráva od Blythe pro Další výstřel mne opět paralizoval. “Kurva.“ Řine se mi společně s krví z úst i nadávka, kterou si ulevím. Bolí to jako svině, takže mi z ruky vypadne brokovnice, kterou jsem do teď pevně svírala. Hrábnu rukou do míst kde by zhruba měla být a pokusím se překonat bolest a utéct do bezpečí za svými soukmenovci. Problém mi dělá to že nic nevidím, plácám rukou před sebou a snažím se zachytit něčeho jako je kontajner nebo budova, která by mi mohla poskytnout útočiště. Přerývavě zasípu. Do háje. Okomentuji ve své mysli pomalou regeneraci. Když konečně narazím na ty dva sesunu se k zemi a hlavou se opřu o zeď, na rtech mám stále ještě krev, občas ji slíznu a vyplivnu na mokrý chodník. “ Budeš mě muset podpírat, Alysson. Jestli někam budeš chtít jít.“ Znovu mé krvavé sliny dopadnou na chodník.

Alex Rose - 08. ledna 2012 12:21

Podzemie Alergrundu – Kanály [Arron, Michael Moor] „Ajaj....“ Poznamenám, když můj duch usmaží i potkany. To nebylo v plánu.... no... moc jsem to nedomyslela. Ale ta potvora je vodní typ, takže by na ní měla jít elektřina. Jenže mi nedošlo, že stojíme ve vlhké kanalizaci. Mohlo by to usmažit i nás. Sakra. Musím si dávat pozor. Tak či onak to zabralo, jenže ne dost aby ho to ochromilo, spíš ho to donutilo utéct. „Jsem v pohodě.“ zeptám se a pak se ozve ten hlas. Takže to mluví? „Kecy v kleci!“ odpovím mu. „Už jsme tě zahnali na útěk. Příště si tě hodíme na pánvičku, ty přerostlý humře! Když se necháš poslat tam kam patříš dobrovolně aspoň to přežiješ!“ ne že bych si myslela, že by se nechal přemluvit, ale zkusit jsem to mohla. Michael se ptal jestli ho nemůžeme nějak vystopovat. Zamyslím se. „No... mohla bych zkusit použít Detekci. Dokáži tím najít určitý druh živé formy. Používá se to na hledání jídla, ale jeho by to mohlo taky vypátrat. Nebo Pohled. Tím zase uvidím stopy žijících energií... takže snad i stopu našeho humra.“ Pokrčím rameny. „Ale na podobnou potvoru jsem to ještě nezkoušela. Nevím jestli to bude fungovat.“

Viedeň - 11. ledna 2012 18:19

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Všade tma, vlhko, smrad výkalov, moči, puch spáleného mäsa. Ach aký krásny to večer. Chvíľu na to ako vypadnú všetky svetlá tak Hollar, ktorý už stojí na dverách vytvorí v dlaniach ožarujúce svetlo, ktoré osvietli miestnosť. Túto dlaň dvihne nad hlavu. Potom čo sa vám démon vysmeje a vy prehovoríte tak Rudolf utrúsi. “Je za Závojom....“ Jeho oči sa zalesknú a je vidieť ako sa uškrnie od ucha k uchu. “Marcus...“ Hollar pokrčí obočie a začne sa obzerať. “Čo?“ Po krátkej chvíli a obhliadaní sa sa usmeje aj on. “Mám pocit, že máme hotovo...“ Ako to dopovie začne sa chodbami ozývať nehorázny škrekot ducha. V pozadí znovu jazyk duchov no tento krát hovorí muž. Úplne nezrozumiteľne. Nastáva ticho. Hollar umiestňuje svetlo na stenu. A vtedy z vedľajšej steny sa začne plocha kameňa vlniť. Na to sa na tomto miesto otvorí brána, ktorou sa dá dostať za závoj, no na veľkosť asi len pre jedného človeka. A práve touto bránou prechádza muž. Oblečený v čiernom matnom obleku spod ktorého doslova svieti biela košeľa z ktorej goliera vytŕča vzorne uviazaná lesklá čierno strieborná pruhovaná kravata. Okrem nej sa zablysnú aj oči muža, ktoré vykúkaju spopod tieňa cez pol jeho tváre tvorenej tmavým klobúkom. Spod neho tak isto dlhšie hnedé vlasy až po plecia. Celý výzor jeho kamennej tváre už len zdobí zvislý rytierský pás fúzov pod ústami. Na pleciach kabát a v jednej ruke drží nádobu, ktorej vrch tvorí uzáver v podobe hlavy bohyne tefnut. Túto nádobu bez mrknutia oka hodí do rúk Rudolfovi, ktorý ju skoro pustil na zem. “Nabudúce riešte paradox po starom. Zabite jeho tvorcu, démon zmizne.“ Precedí muž pomedzi zuby pričom sa za jeho chrbtom práve uzavrie priechod za závoj. “Ľudia, ak nepoznáte toto je Marcus Fraugh.“ Dodá Rudolf. Členom slobodného rádu sa toto meno vybaví. Počuli o ňom už ako o bohatom podnikateľovi a mužovi, ktorému sa podarilo rozpohybovať pár vplyvných firiem v oblasti elektroniky. “Nevyzeráš moc nadšene. Čo sa ti stalo?“ Spýta sa Hollar ešte skôr než sa stihnete predstaviť. Marcus ale stihne podvihnúť klobúk a kývnuť hlavou na pozdrav. Potom upne podráždený pohľad na Hollara. “Čo sa mi stalo? Po ceste sem sa mi do cesty priplietlo minimálne päť upírov v úmysle ma prehľadať zvonku aj z vnútra. Lepší večer na pokusy ste si vybrať nevedeli...“ Na Marcusovi tento krát skončí aj Rudolfov udivený pohľad. Vtedy Marcus dokončí a vytiahne z vrecka kapesník. “... upírom zabili princa. Teraz obracajú celú Viedeň hore nohami. A poďme odtiaľto dopekla preč je tu neznesiteľný smrad.“

Victor Sarno - 13. ledna 2012 11:31

Klub Rotchard Výborně takže to budeme protahovat ještě o něco déle. Oddechnu si a poslouchám co mi říká John. Stejně počítám, že si mě budou nějakou dobu hlídat než zjistí, že pro ně nepředstavuju žadné nebezpečí, možná. Nemám nic co bych mu k tomu řekl víc, kývnu ramenama a na malou chvíli se podívám k baru. Ticho zase prolomí John, ale jenom na chvíli, protože taky nemá co říct. No tak nás už propust a každý si pujde svojí cestou, hm? Nějak nemám na to, abych se zvedl a odešel. "Myslíte toho?" Nahnu jeho směrem sklenici a podívám se na něj. Ani bych se nedivil, kdyby nás slyšel, nadruhou stranu by to mohla vypnuknout pěkná akce. Ostatně tu už dávno měla být. Mě jenom překvapuje, že není schopem vycítit jiné, respektive něco víc. Zavrtím hlavou a podívám se zpět na Johna. "Je to upír, co tu chce nevím, ale nemusíte se bát jsou tu i lovci, nevim jestli jste si jich všiml." Pochybuju o tom, když nepoznáš ani jeho. No nadruhou stranu si těma lovcema nejsem jistej, každopádně je tam smrad až moc podobný známým...

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 15. ledna 2012 11:52

Florisdof - parkovisko [ Roxie, M. Čierny, Gard, Liyonel] Snažím sa počas streľby zostať na zemi a kryť sa (rozumej: váľam sa po zemi preč od streľby). Mal som šťastie, guľky leteli mimo. Keď bolo po streľbe (a prakticky po všetkom) tak som ešte chvíľu bedákal na zemi. Nechcel som veriť, že ma NIČ netrafilo. Pomaly som sa postavil, ako keby som mal zomrieť každú minútu, ako keby som čakal, že odniekiaľ vyletí anarch, sabaťák, lovec či hociaký čert a diabol a vystrelí mi srdce. Nevyskočil nik a srdce mi ostalo ... Došlo mi, že náš Dolfík má pravdu. Prídu policajti a budeme v ... Panika č. 2 - čo teraz? Prisuniem sa ku Gardovi, pozriem na Gangrela, pozriem na Garda, znova na Gangrela ... "Nie, NECHCE sa mi s ním vláčiť, aj tak je asi mŕtvy, nájdu nás policajti a skončíme v base buhuhúúúúúú!" "Ok" poviem nakoniec hlasom utrápeným, ako keby ma bolelo čo i len pomyslenie na čokoľvek. Pomôžem Gardovi s nosením Gangrela a v duchu odpočítavam posledné sekundy môjho života.

Viedeň - 15. ledna 2012 14:14

soukromá zpráva od Viedeň pro Správa o sebevražde: O 18:23 prijala núdzový hovor z adresy Wilhelm KreB Platz 29, Simmering, Wienn. Volajúca pani Eichelová prosila o poslanie hliadky do bytu č. 9 V ktorom počula výstrel. Na miesto po dvadsiatich minútach dorazila dvojčlenná hliadka, ktorá sa snažila dostať do bytu zvonením. Keď päť minút nikto neotváral tak člen hliadky č. 23-986 vykopol dvere v domienke možného poškodenia života či majetku. Vo vnútri bytu objavili mŕtveho muža s zbraňou v ruke. Na miesto bol ihneď zavolaný kriminalistický úrad Viedne. Muž ležal uprostred obývacej miestnosti na zemi. Všetko nasvedčovalo tomu, že sa zastrelil sám v stoji. Zbraň držal pevne v ruke vďaka posmrtnému kŕču. Podľa výpovede susedov malo byť telo mŕtve len niekoľko hodín. Patológ podľa stôp na tele ale určil smrť muža pred týždňom. Tak isto v tele obete bolo menej krvi, než s ktorou človek dokáže žiť. Nervová sústava a orgány boli poškodené natoľko, že tento človek by nebol možný v takomto stave žiť sám o sebe. Streľbou si poškodil len hlavu. Priestrel bol smerovaný do pravého spánku, guľka skončila v hlave. Strelná zbraň bola Glock – 17, získana ilegálne. V miestnosti sme taktiež našli zhorenú cigaretu v popolníku, ktorú si tam odložil muž tesne pred tým, než sa zastrelil. V miestnosti nechal taktiež otvorené okno kvôli dymu. Po celom byte neboli nájdené žiadne stopy, ktoré by nasvedčovali tomu, že by šlo o vraždu alebo že by táto udalosť bola spôsobená činnosťou inej osoby. Byt ani vchody do bytu neboli nijako poškodené a kľúče od domu mal iba sám muž, ktorý ich mal pri sebe. Prípad bol uzavrený ako sebevražda. Prípad viedol detektív Erik Hahn.

Arron Llewellyn - 20. ledna 2012 19:14

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Prekliaty život. Do kanála už nikdy viac. Myslím si nanajvýš otrávene keď sa druhý krát za večer vyvraciam, vplyvom smradu. Horšie než punkové koncerty keď som býval tínedžer. Slečnu pri mne príliš nepočúvam. Samozrejme, chcem to čo najrýchlejšie ukončiť a vrátiť sa, ale nemám dva krát chuť toho zmrda prenasledovať a opäť s ním bojovať. Nech sa kľudne vysmieva. Aspoň že máme svetlo, po tom čo Hollar vstane. A začnú sa diať veci - démon je zrejme vyriadený a niekto prichádza. Niekto je Marcus Fraugh, mne pomerne neznámy, i keď to meno som už určite niekde zachytil. Tretí chlap s oblekom na tomto mieste, v kanály. Nuž, ak nieje nejak chránený tiež bude nadávať, aj keby priamo nevliezol do toho svinstva už tým smradom mu oblečenie zrejme napuchne. No, ťažký život mága. S vďakou príjmam jeho návrh na odchod a nasledujem skupinu k najbližšiemu východu. Ak vyjdeme na verejnom mieste tiež to bude skvelé, 6 ľudí vylezie z kanála a nik okrem "bezdomovca" nemá vhodné maskovanie. Čo najrýchlejšie po vyjdení sa však lúčim a odchádzam - kontakt na mňa v prípade potreby majú a ja rozhodne nechcem aby som dnes obdržal ďalšiu úlohu. Zastavím najbližší taxík a nechám sa odviezť domov, taxikárovi dám navrch 5 eur za ten smrad čo sa z mojich šiat šíri. Doma, teda v podnájme sa zoblečiem ešte v chodbe a okamžite si dávam sprchu. Nasleduje krátka prechádzka do najbližšej čistiarne kde im odovzdám svoj oblek s žiadosťou o záchranu, či skôr zázrak. Potlačím náhlu, dlho nepociťovanú túžbu po pití a vrátim sa do podnájmu. Napriek neskorej hodine zavolám chlapíkovi z univerzity dohodnúť sa na najbližšej prednáške. Ak som prežil kanál, prežijem i študentov či prípadné nadávky a blbé otázky či neviem koľko je hodín.

Marduk(NPC) - 22. ledna 2012 20:06

Podzemie Alergrundu - Kanály [Arron, Alex R. , Michael Moor] Ako tak rozmýšlam ako vystopovať tú príšerku zrazu sa začne vlniť stena. ...čo to kurva zas je... pozrim sa lepšie na tu stenu a potom si uvedomím, že je to brána. ...ako už som myslelže odtial vylezie tá naša príšerka... ...hm ale šak teba poznám... rozpomeniem si len čo počujem to meno. ...aspoň že niesme jediný čo sem vliezli v oblekoch... trošku sa usmejem a následne kývnem hlavou na pozdrav. Potom sa pomali vydam cestou preč z kanála a cestou sa otočim opäť k Alex a poviem zvedavým hlasom. "Tak čo hovoríš na to pozvanie na toho humra? Najskôr sa skočim prezliecť a potom ťa môžem taxikom vyzdvihnúť a skočime sa najesť. Čo ty nato?" Očakávajúc jej odpoveď rozmýšlam nad druhom vína ktoré pasuje k Humrovi. ...Rizling by mohol aj celkom pasovať... ...no hej to by šlo... ...ale čo s oblekom dať ho do čistiarne alebo rovno vyhodiť... zamyslený sa ale stále pozerám milo na Alex a očakavam jej kladnú odpoveď

Viedeň - 23. ledna 2012 12:41

soukromá zpráva od Viedeň pro Ghúlka len potichu skloní hlavu. Nehovorí nič. Pri zovretí pri krku ostáva ticho, nehybne. Čaká. Nevie či na trest alebo na možnosť hovoriť, no netrasie sa. So svojou vinou je zmierená. Na príkazy o pokračovaní ďalej len prikývne s tichými slovami: “Ano paní moja.“ A stále hľadí do zeme. Stále sa necíti hodna pozrieť sa do tvojich očí. Po natiahnutí tvojej ruky vie čo sa bude diať. Vtedy vidíš ako jej vyhŕkli slzy do očí. No málo. Pokľakne si pred teba a začne piť. Pomaly koľko môže, nie hltavo, len toľko koľko jej dovolíš.

Viedeň - 23. ledna 2012 12:47

soukromá zpráva od Viedeň pro Po ceste z kanálov až na cestu kde bol taxikár si sa cítil trochu divne. Celú dobu si mal pocit, že s tebou niekto je a že ta niekto sleduje. Nikoho si ale nevidel. Taxikár, ktorý ťa viezol sa tváril divne určite preto, že si smrdel ako ten kanál, no vďaka vnútorným slovám svojho šiesteho zmyslu si si prečítal a zapamätal meno taxikára. Karol Sepp Počas jazdy sa potom tento divný pocit vytratil.

Alex Rose - 23. ledna 2012 13:05

Podzemie Alergrundu – Kanály [Arron, Michael Moor] A najednou je po všem. Objevil se proslulí obchodník Marcus Fraugh. Který nás hned začal poučovat jak se příště starat o paradoxy. Zatvářím se se uraženě a dám si ruce v bok. „Dělali jsme co jsme zvládli. Jestli jste chtěli rychlou a čistou práci, neměli jste na to posílat zelenáče co s tím ještě nemají zkušenosti.“ Odfrknu si. Co sakra chce? Nevíme všechno a co se týče mě, tenhle hon na humra jsem dělala poprvé. Ale to o upírech upoutá mou pozornost. „A co ti upíři hledají?“ zeptám se. „Jo, vypadnout je dobrý nápad.“ Souhlasím. Arron nás brzy opustil, asi měl i jinou práci. Ale podívám se na Michaela, který mě zval na humra. „Díky. Ale dneska už ne. Je pozdě a já jsem smradlavá a zítra musím do práce. Necháme to na jindy dobře?“ Pak jsem ostatní následovala pryč z té špíny, ale chtěla jsem vědět co ti upíři tak zoufale hledají, že napadají čaroděje.

Viedeň - 23. ledna 2012 13:28

Klub Rotchard [Patrik, Victor, John MacDonald, Katharina Weber, Ronald McGillavry, Alexandra] “Nápadník?“ uchechtne sa Martin, ktorý sa zdá byť prekvapený. Keď do Alex udrie neznámy muž tak sa Martin len čudesne zatvári a chvíľu tohto chlapa vražedne sleduje. Potom sa potichu ignorujúc Alex aj marinu obzerá okolo. Znervóznel. “Myslím, že už asi pôjdeme. “ otočil tvár k Marine, ktorej túto vetu povedal do očí. Tá len kývne plecami. “Dobre...“ Odvrkne. Potom pozrie aj na Alex. “A ty pôjdeš s nami.“ Vtej chvíli alex pocíti divný pocit. Aj keď má voči Martinovi hocijaké predsudky tak sa v ej hlave začínajú objavovať iba tie dôvody aby poslúchla a aj tak urobí. Chlapík spolu s dvoma dievčatami sa dvíha, obliekajú si bundy, berú dáždniky a odchádzajú preč z klubu. Krátku chvíľu po nich odchádza aj divný chlapík, ktorý pil kávu.(Patrik) V klube teraz ostáva už len Viktor so svojim novým známim. Alarin počúva rozhovor Viktora s Johna a nijako naň nereaguje. Len ticho pohľadom sleduje odchádzajúcich ľudí. Park vedľa klubu Rotchard [Patrik, Alexandra] Vonku je tma a stále prší. Marina spolu s chlapíkom a Alex potichu kráča parkom. Skupinka troch sa očividne ponáhľa na Martinov podnet . Aj keď ani Alex ani Marina nevedia prečo tak ho počúvajú a idú s ním. Prechádzate parkom v ktorom moc ľudí nie je. Okrem vás troch len ďalší dvaja. Jeden je nejaký chlapík za vami vzdialený asi tridsať metrov (Patrik). Druhý nejaký divný bezdomovec, ktorý vyberá smetný kôš vedľa mokrej zapršanej lavičky. Ten si vás vôbec nevšíma a spolu s Martinom prechádzate okolo neho. Keď tu zrazu ozve sa hlasný výstrel. Alex aj s Marinou sa zľaknú, div nevypustia dušu. Marina začína kričať. Bezdomovec, ktorý vyberal kôš mal v tú chvíľu v ruke zbraň a strieľal po Martinovi. Ozvú sa ešte dva výstrely. Martin padá na zem. Začína horieť a jeho telo sa v priebehu niekoľkých sekúnd mení na čierny popol. Bezdomovec začne utekať a čoskoro zmizne medzi stromami a kríkmi v parku. Alex je preľaknutá a vtedy sa sama seba v duchu pýta prečo s Martinom a marinou vonku šla, keď na to teraz nevidí ani jeden najlepší dôvod. Cíti sa akoby za seba ona sama v tú chvíľu nerozhodovala..

Viedeň - 23. ledna 2012 17:23

Východna viedeň [camarilla] Pa potýčke, ktorá neskončila moc priateľsky sa obidve strany rozpŕchli. Gardosenovi s ležiacim gangrelom pomohol Mike a obaja ho odvliekli do bezpečia o niekoľko ulíc ďalej. Tak isto tam šla aj celá vaša skupina. V diaľke ste už počuli húkať sirény polície, no chvalabohu sa tento nepríjemný zvuk nepribližoval k vám. Hneď potom ako ste prebrali k zmyslom gangrela tak sa ozval zástupca klanu Brujahov. “Musíme zhnať šerifa. Toto nemá cenu. Sú to zbabelci a zákerné svine. Trebalo by sa to niekde nakŕmiť tak sa každý vyberieme svojou cestou aby sme neboli polícii podozrivý a ak by niečo šerif potreboval alebo jeho pomocník tak buďte na dráte.“ Sám si potom schoval zbraň a niekam začal kráčať... Východna viedeň - Bastila [anarch] V bastile barman vyhnal všetkých ľudských zákazníkov von. Pretože už bolo po záverečnej. No na miesto sa dostavil aj sám Baron, prezývaný Mohammed. Tak isto sa na mieste objavujete aj vy všetci anarchovia, ktorý ste boli pri tej potyčke na parkovisku. Kvôli baronovi. Ten nariadil aby sa upíri z ulíc stiahli a nerobili zbitočné konflikty. Domnieva sa, že Camarilla nie je natoľko hlúpa aby útočila na váš bar. Tak isto sem ostala aj Roan, ktorá práve sedela s barónom a jedným divným upírom v tom najviac nóbl boxe v celom pajzli. Bohužiaľ Goauld na miesto ešte nedorazil. Baron si vyprosil chvíľku nerušenia od ostatných aby z Roan dostal určité informácie. Štandartná diskusia s Baronom, ktorú si zažije každý „nový“ upír na území anarchov. “Takže vy nieste camarillčanka? A čo vás teda privádza do tejto časti Viedne ešte k tomu v túto rušnú noc?“ Pýta sa Baron Roan.

Joel Bane - 25. ledna 2012 12:18

Na stanici Na stanici jsem si prošel složku která se týkala sebevraždy. Nic moc nového jsem ale nezjistil. Buďto jsem vše už dávno věděl nebo ty informace co jsem potřeboval tam nebyli dost podrobně popsány. Sakra zase nic. I přes to jsem si ale pár informací opsal. A to především adresu Wilhelm KreB Platz 29, Simmering, Wienn. Myslím že bude nejlepší pokračovat rovnou tam. Sice tomu moc šancí nedávám ale třeba se najde něco zajímavého co by mi mohlo pomoci S novými informacemi se pak ze stanice vydám rovnou na adresu která byla napsána ve složce. Jenom doufám že je ten byt ještě uzavřený. Vzhledem k tomu že vyšetřování už ukončili tak už tam klidně může zase někdo bydlet. Když dorazím na adresu místa činu tak hned vstoupím dovnitř. Bytů je tu sice víc než dost ale naštěstí vím který byt to je takže nemusím ztrácet čas s jeho hledáním. Podle složky je to č.9. Snad nebude zamčeno. Střídavě očima přejíždím po dveřích z jedné strany na druhou a hledám ten správný byt.

Alexandra Mehler - 27. ledna 2012 23:26

Klub Rotchard [Patrik, Victor, John MacDonald, Katharina Weber, Ronald McGillavry] Na Martinovo uchechtnutí se jen ušklíbnu. Nic neříkám, ale Marině věnuji celkem výmluvný pohled ve stylu „proč jsi mě sem tedy k sakru tahala??“. Neodpoví mi. Neděje se nic, než že Martin se začne ošívat. Že by přeci měl jen jiné plány..? Možná bych si i rýpla, kdyby se Martin neozval sám. Překvapeně zamrkám, když Marina bezevšeho souhlasí, že půjde s ním. Chci ji něco říci, když Martin osloví i mě. Podívám se Martinovi do očí a chvíli mám dojem, že jsem jaksi ztratila nit. Co..co jsem to vůbec chtěla říci..? Ne, už nevím. Jen se usměji a přikývnu. Měla bych jít. Ostatně Marina pak bude potřebovat doprovod. A je to slušné. Marině jsem to slíbila.. Za jiných okolností bych své jednání nechápala, ale teď mi přišlo nejlepší se obléct a se slabým úsměvem následovat svou spolubydlící a toho zvláštního muže. Park [Patrik] Trochu si povzdechnu, když zjistím, že venku prší a že opět budu muset rozevřít deštník. Kupodivu mě ale ani nenapadne, abych se vrátila do klubu nebo abych si zavolala taxíka. Měla bych být s Marinou. Dokud je s Martinem, tak budu s nimi.. Vysvětlení je na první pohled jasné. A žádný druhý pohled už nezjišťuji. Letmo se rozhlédnu kolem sebe. Park je prázdný, až na bezdomovce a nějakého chlapíka, který jde za námi. Nic zvláštního, co by mě nějak rozrušovalo. Lhostejně se znovu podívám na dvojici, kterou doprovázím. Ale pak mě cosi ohluší a doslova přimrazí nohama k zemi. Co to... Koutkem oka postřehnu, že Martin zakolísal. Ohlušující rána se ozve znovu a já se přikrčím a vykřiknu. Už mi došlo, o co jde. Ale zatím jsem neurčila, kdo to byl. „Marino!“ Martin padá k zemi a já jen s hrůzou sleduji, jak bezdomovec utíká, zatímco Martinovo tělo začíná hořet. Probůh, co tu vůbec dělám?? Proč jsem s nimi šla? A..jak jsem se sem dostala...? Copak..jsem ztratila rozum..? Miliony otázek se mi rojí v hlavě, ale možný zdroj odpovědí je právě spálený na popel. Trochu se mi zvedne žaludek, ale zatím se držím. „Marino!“ Přikrčená, jako bych se snad bála dalších výstřelů, se dostanu k dívce. „Kdo to byl?? Kdo to proboha byl???“ Možná reaguji trochu přehnaně, ale holt se nedá nic dělat. Domnění, že když budu s Marinou pořádně třást, tak mi něco řekne, je silnější, než zdravý rozum.

Patrik Šafránek - 28. ledna 2012 12:30

Rotchard [Patrik, Victor, John MacDonald, Katharina Weber, Ronald McGillavry] Dopíjím svou kávu, už se pomalu začínám nudit, probohařeknu si jak dlouho tady ještě budou. Jen co se nad tím zamyslím, konečně začnou vstávat, ale ne! všichni tři? Co s tou civilistkou? No nic, třeba se oddělí zvednu se, zaplatím za kávu a s odstupem vyrazím za nimi Park [Patrik, Sidor, Alexandra] Super, zase prší natáhnu si pršiplášť a pomalu vyrazím za trojcí, blížíme se k parku a civilistka zůstává pořád s nimi. No, to bude zajímavé, to bude zajímavé, nevím, tahat do toho civilistu, to bychom měli radši ustoupit, nechceme zbytečné svědky. uvidíme co vymyslí Sidor pomyslím si a už jsme u parku. Sidor je přesně tam kde má být, toho bezdomovce hraje perfektně. držím si odstup a raději si pod kabátem připravím zbraň. Najednou ohlušující rána, upír padá k zemi a začíná hořet. Sidor utíká, civilistka jen nevěřícně zíra, něco pokřikuje. Tady už nemám co dělat, práce hotová otočím se a svižnějším krokem odkráčím pryč. Jakmile jsem v dostatečné vzdálenosti od parku, vytočím Sidorovo číslo a zeptám se kde se sejdeme

Apolena *Lena* Stone - 29. ledna 2012 17:43

Východní Vídeň - Bastila Problémy u baru si tamní vyřešili sami. Jakž takž. Od počátku jsem neměla žádný úmysl zasahovat, takže jsem se jen dívala, co se venku děje. Když se stalo, odešla jsem zpět do baru a krátce poté jsem byla přizvána k Baronovi. Seděla jsem naproti, nohu přes nohu a ruce ostentativně složené na koleni. Prohlížela jsem si barona, nijak zvlášť okatě, ale při kratičké příležitosti jsem ho sjela pohledem od shoda až dolů, abych zjistila, kde skrývá zbraně. Hledala jsem jakékoliv vybouleniny na látce, které by schovku prozradily. “Kdyby to bylo v mých silách, přišla bych až ráno.“ pronesu monotónně. Mohlo by to vyznít jako pokus o vtip. Což taky trochu byl a já to baronovi naznačila nepatrným úsměvem. “Kdybych byla od Camarilly, zavítala bych do její části města. Pochybuji, že by mne tam přivítali tak, jako vy tady.“ odpovím, ale na otázku, co zde dělám v tuto rušnou noc… no, je tu nějaká noc klidná?

Nocturme Haborym - 01. února 2012 20:23

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Mokrý maraton a vítězná páska... Klub Abyss Pro člověka zdlouhavá, vyčerpávající a docela otravná cesta je pro mne samozřejmost. Nejmrtvější z neživých mají přecijen nějakou šťávu aby ustáli tohle ždímání od lisu vyčerpání. Nohy by normálně vypověděly službu a jediné co by zabránilo snad až protlačování podkožní mízy na povrch by byl ochlazující pláč nebe který zkrápí jak mne tak mou milovanou otrokářku jíž jsem se sám svěřil. Krůpěje čiré H2O stékají do každého zákoutí mého i jejího těla které tak v občasném fotografickém efektu získá až neodolatelný lesk. Jako když sledujete nové auto předtím než jej zanese prach cest. Ale ona narozdíl od automobilu nezajde a září i bez pomoci vody a já i přes krustu neživota se cítím v jistých partiích až přespříliš živě než abych nepomyslel byť jen zábleskem na milostnou scenérii splynutí čiré energie. Než všechny mé myšlenky dojdou jasného konce již se blížíme k vchodu do "Hlubiny". V popředí shlédnu pod přístavkem skryté postávat nějaké dvě osoby a tedy se zarazím a zastavím. "Paní, paní dostane chutnou krm i hračku... loutka hodna pozornosti, cítím jejich touhu po opuštění hmoty ale nejistě bádám z čeho tento pocit plyne má paní... " S dokončením tohoto souvětí něžně postavím Roxie na nohy a sám se přikrčím pomalu se přibližujíc těsně před svou paní ochoten nasadit i vlastní existenci za její bezpečí ale když se posuneme dostatečně blízko zjišťuji že se jedná dle jejich rozpoložení jen o nějaké ztracené duše bloudící v éteru zatímco jejich těla ničí metamfetaminy. "Stín... jen stín nic víc... zmizet a sebrat... paní se bude krmit, mazlík obstará provázky pro představení..." S touto myšlenkou se předplížím a zmizím (Obfuscate 2) a očekávám na akci paní, která jak vím vezme vše do svých něžných rukou které nejen že hladí ale i sápou a drtí, vím, cítím a vnímám ale především miluji. Prodírajíc se pro jistotu stinnými kouty ulice až před vchod kde sedí usazená dvojice ztracených duší očekávám na jejich reakce na paní když nastane kýžený efekt a jakmile se zvednou aby udělali co se od nich očekává je to pro mne jako sluneční svit který ve mne vzbuzuje reflexy. Řetězy na zápěstích povolí, svěsí se k zemi, zachřestí a zazpívají těsně předtím než je krátké ale mrštné švihy oblečou jednomu z létajících když pevně obejmou jeho torso i končetiny s tím že se háky na jejich koncích zaryjí do lýtek s tím že trhnutí nazpět nejen že stáhne kazajku Davida Copperfielda ale zároveň zaryje háky jako úchytné body hlouběji do masa a povalí osobu, než by jeho hlasivky mohly zkusit silně zarezonovat a přivolat zvídavá očička uvězní má dlaň výdech snažíc se vydrat ven a očekávám až paní bude syta aby jsme mohli vstoupit.

John MacDonald - 03. února 2012 20:33

Klub Rotchard Obrátil jsem oči v sloup. To cítím taky že je to upír. Ptám se na toho druhýho. povzdechl jsem si a kývl na Patrika. Nakonec jsem se ale rozhodl, že nejlepší bude nechat to být. Puma očividně hodlal hrát hlupáka a nic mi neříct. A upřímně, mě ta hra přestal bavit. Oba jsme věděli, že v plném baru mu nemůžu udělat vůbec nic a on mi sám od sebe očividně nehodlal poskytnout žádné informace, takže jsme skončili v patové situaci, která si žádala poněkud drastičtější řešení. Pak se začala zvedat děvčata i upír. Obě? Nějakej náročnej chlapík ne? A to se mi ta holka docela líbila. povzdechl jsem si, ale pustil to z hlavy a začal se taktéž zvedat, přičemž jsem na stůl položil peníze za mnou vypité pivo. Budiž, tohle mi prozatím stačí. I když nejsem přesvědčený, že nejste vůbec žádná hrozba Viktore, pochybuji že jste služebník Wyrmu, což bude přesné znění hlášení, které podám svým nadřízeným a teď když mě omluvíte pánové, přeji krásný zbytek večera. s tím jsem se otočil od jejich stolu a klidným krokem zamířil ke dveřím. Nijak jsem nedával znamení svým dvěma společníkům. Bude na nich, jestli se ke mně nenápadně připojí, užijí si večer v baru nebo dál budou sledovat Viktora. Já zatím vylezl před klub, pohodlně se opřel o zeď kus vedle dveří a nasál noční vzduch ve snaze najít mě již známé pachy upíra, podivína a jeho dvou dívek. Byl jsem zvědavý co je ten divný chlápek co pil kávu zač a lepší příležitost jak se to dozvědět jsem prostě neměl. Pokud se mi podařilo najít jejich pach(primární je ta holka do které jsem vrazil, protože její si pamatuji nejlépe), vydám se po jeho stopě.

Viedeň - 04. února 2012 14:30

Podzemie Alergrundu - Kanály [ Alex R. , Michael Moor] Na Alexine slová týkajúce sa zelenáčov sa Marcus otočil a odpovedal jej. “Ja niesom ten, ktorý vás sem volal. Ak sa nemýlim vy dvaja ste členmi slobodného ránu. Vás neviaže žiadna povinnosť pomáhať Hollarovi...“ Vtedy sa zatvári Hollar kyslo. “Marcus!!“ Vyhŕkol. Marcus sa ale nedal a stále ostáva kľudným s nosom dvihnutým vyššie, než je zdravé. “Vystavili ste ich zbytočnému nebezpečenstvu to viete!“ “Ukľudnite sa!“ Vypŕskol do rozhovoru Rudolf, ktorý ich umlčal. “Našou prioritou je teraz zistiť ako je možné, že sa ten paradox vôbec stal. Musíme sa vrátiť na miesto a zistiť odiaľ sa k nám dostala kamera spáčov.“ Počas toho ste sa už ale všetci dverami presúvali preč. Arron vás opustil, niekam sa ponáhľal a nikto ho tu nedržal. Tu sa dostavila aj druhá odpoveď pre Alex, ohľadom upírov. “Po ceste som sa od nich dozvedel, že im niekto zavraždil princa. Jedného z troch vrchných hláv. Ak pôjdete dnes nocou dajte si preto pozor. Chcú prehľadávať každého, kto je im podozrivý a verte že oni dokážu vycítiť to, že nie ste len obyčajný ľudia.“ Riekol Marcus.Hollar sa na neho pozeral ale stále s urazeným pohľadom a keď dokončil tak k vám obom prikročil. Postavil sa rovno tak aby bol medzi vami a Marcusom. “To už nie sú vaše starosti. Do ničoho sa nenamáčajte, dajte si pozor. Pre dnes te už urobili viac než dosť za čo som vám nesmierne vďačný. Choďte domov, odpočiňte si, zajtra sa vám ozveme a povieme kam sme sa dostali.“

John MacDonald - 04. února 2012 14:51

soukromá zpráva od John MacDonald pro Cesta za děvčaty Ukrytý před přítomností všech jsem se plížil za ostatními. Využíval jsem při tom všech svých loveckých instinktů a výcviku speciálních jednotek, abych nebyl odhalen. Když jsem se pak schoval mezi keři v parku a shlédl celou tu podívanou, začalo mi docházet co se tu děje. Lovci. Poznával jsem ten pach kostela, vypovídající o jejich pravém já a ne jeden, ale hned dva. Chlápek co seděl v Klubu a sledoval upíra a pak ještě jeden, hrající že je bezdomovec, který ho zastřelil. V ten moment jsem byl rád, že jsem zůstal ukrytý. Tak nějak jsem si nebyl jistý, jestli tihle dva jsou jenom rasisti nebo xenofobici. Pravda, v případném boji jsem si díky svému výcviku, maskování a pistoli docela věřil, vlastně jsem se musel dlouho přemáhat, abych ty dva ze zálohy nepostřílel Beztak mají na rukou i naši krev... ovšem rozhodl jsem se brát ohled na ty dvě holky. Už tak toho viděli z Našeho světa za jeden večer až příliš a jejich mysl by další smrt nemusela unést. Pomocí svého čichu jsem kontroloval pachy odcházejících lovců a vlastně i celého okolí, abych náhodou nepadl do nějaké hnusné léčky. Zatím jsem se rozhodl sám sebe neprozrazovat, docela mě zajímalo, jak dlouho bude upírům trvat, než zjistí, že jim zařval kamarád a někoho sem pošlou. Pokud to tedy vůbec zjistí.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 07. února 2012 16:17

Východná Viedeň Že rozchod. Že jebať. Vytiahnem mobil a volám toho, koho nebudem menovať, dúfajúc, že má službu dneska. Zavolám sirému. (!)Ak to zdvihne(!), tak sa poobzerám dookola a skrúšeným hlasom poviem: "Ahój, Majki pri telefóne. Prosím, prišiel by si po mňa? Za 10 minút budem pri Vinárni, pri Lentnerovi." hovorím, odoberajúc sa ku Florisdorfskej vinárni. "Všetko dnes dopadlo na pi*u. Porozprávam ti potom, dík." A poberiem sa tým smerom, aspoň dúfam, že je to ten smer. Potrebujem sa vrátiť do Kunsthalle a toto je najbezpečnejšia možnosť pre mňa. Idem ako posratý, obzerajúc sa, či odniekiaľ z tieňa na mňa nevypadne bubák, pričom vnútri depkujem a nariekam. (!)Ak to nezdvihne, alebo ak nebude môcť prísť pre mňa, tak si to pešo so slzami na krajíčku a krivdou na duši štrádujem ku Nordsbrucke alebo Reichsbrucke, čo je bližšie.

Roxie Collette - 09. února 2012 00:09

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Osamotená ulička.. Kvapky stekajúce po mojej koži, rozpíjajúce krv nás oboch, nadobúda až fascinujúci rozmer. Výhľad kúštik rozostretý, možno spôsobený dávkou už otupujúcej bolesti a možno len dávkou upretého pohľadu do tváre môjho drahého, ma ako keby zanáša niekam mimo realitu... niekam ďaleko s výjavmi, ktoré mi prenikajú hlavou, čo už nadobudli vskutku beštiálnej formy. S ľahkým úsmevom sa nechávam unášať vpred.. domov.. k nám.. Hrát si.. Unášať sa víziou... Keď v tom mi zarezonuje v hlave hlas Nocturma a tok našich myšlienok je ako keby preťatý ďalšími, už viac sa približujúcimi k danej situácií. Natočím hlavu smerom, kde sa dve nachádzajú individuá.. kúsok od dverí nášho domova.. a tvár prekrytú mokrými prameňmi vlasov mi ozdobí zákerný úšklabok. Moje nožky ľahko dopadnú na zem takmer neslyšne... a zinenzívnenú bolesť v rameni úplne ignorujem. Rozochvejem sa a zabodávajúc oči do panáčkov pred sebou, sa vydám k nim. Temné miesto s absenciou pouličných svetiel a úzkou uličkou dodáva na danej situácií dokonalej efektívnosti. Pekné spestrenie večera.. pekná predohra.. umlčať párik chudáčkov.. feťáčkov.. zmanipulovať im mysle.. zničené mysle bažiace len po jednom. Nitky sa skracujú.. závan po agónií sa blíži.. je čas na drink! Po pár mojich krokoch, sa stane presne to, čo sa od nich očakávalo.. zaregistrovali prítomnosť a po troške zameriavania pohľadov sa ich telíčka zdvíhajú a s kusom oplzlých poznámok sa vydajú ku mne. Možno si ich mysle nedávajú do súvislosti tú vizuálnu stránku.. zákerný úsmev prekrytý tieňom noci a kvapkami dažďa.. Pocítim, ako sa Nocturme mihne okolo mňa.. už je počuť len rachot reťazí, zavlnenie energie.. švih vetrom.. Vrhnem sa vpred a prirážam toho človeka k mokrej stene. Začujem zo strany tlmený vzlyk a pach krvi mi rozrezonuje čuchové zmysly. Môj drahý si už hrá.. necháva svoju novú loutku pocítiť ostrosť hákov.. chlad reťazí.. teplo vlastnej krvi unikajúcej z čerstvých rán.. Vzpierajúcemu sa feťáčkovi, ktorý zjavne vôbec nechápe, čo sa deje, zabodnem nechty do tváre a s ďábelskými iskričkami v očiach mu pretrhávam kožu. Hneď sa vyrinie sladká krvička zafarbujúca vzduch ešte do intenzívnejších tónov. Rukou umlčím jeho výkrik, ktorý sa dral na povrch a pár sekúnd len sledujem, ako sa jeho krv zmiešava s dažďom, čo znovu vytvára dokonalé ornamenty na jeho blednúcej koži. Avšak.. hlad je silný.. vždy tam je.. niekde ukrytý v mojej samotnej podstate.. hlásiaci svoju prítomnosť v nepravidelných intervaloch v rôznych intenzitách. Trhajúci moju myseľ na kusy.. trhajúci našu myseľ.. prinášajúci bolesť.. tak intenzívnu.. až desivú.. A teraz? Veľmi silný.. kombinujúci sa s bolesťou.. inou.. tou reálnejšou bolesťou, ktorá ničí moje rameno.. a moju myseľ, ktorá sa znovu uprela k môjmu milému. "Nikto.. počuješ? Nikto už nesmie.. Bude trpieť.. každý, kto sa len opováži.." Zašepkám tomu chudákovi do ucha, ktorý už prestal vnímať všetko okolo seba a ja mu zabáram zuby do krku. Pretínajúc tesákmi jeho tenkú kožu sa vyrinie ďalšia dávka blahodárnej plazmy, ktorá mi zaplaví telo ako vlna v mori, rozplývajúca sa do každej bunky môjho tela, ktoré pištia šťastím. Cítim ako sa mi organizmom rozlieva čistá energia. Zabodávam mu nechty do ramien a cítim, ako jeho telo chabne.. ako je ťažšie a ťažšie.. ako už nezvláda držať sa na nohách.. a padá k zemi.. Trvá to snáď len chvílku.. cítim akýsi omamujúci závan.. akýsi popud nútiaci ma rozosmiať sa ako malá holka.. Točí sa mi hlava, mám chuť spievať a skákať. Jeho telo upadne na mokrú zem a ja sa od neho odtrhnem so širokým úsmevom a ako keby ma poháňala akási neviditelná sila vyskočím na nohy plná veselia sa tlmene rozchichotám. Kopnem do najbližšieho kontajnera a bezvedomého feťáčka zavalí hromada smradlavého smetí. Jedna loutka, dve loutky.. Poskakujúc sa dohrniem k Nocturmovi a vlepím mu krátky krvavý polibek, na čo len pichnem prst do oka jeho malej chutnej obeti na hraní a zamierim k temnému postrannému vchodu našej Hlubiny.

Viedeň - 10. února 2012 12:50

Klub Rotchard [Victor, Katharina, Ronald] Po krátkej chvíli čo ľudia odchádzaju prichádza do klubu ďalší človek. Chlapík s dlhšími hnedými kučeravými vlasmi, ktoré zakrýva divným hnedastým klobúkom. Aj jeho klobúk aj kabáít sa zdajú byť premočené rovnako a konce jeho kučeravých vlasov. Po príchode sa rozhliadne dookola a potom zamieri k Ronaldovi. Ten vie, o koho sa jedná.... John Medzitým odišiel z baru a Viktor s Alarinom. Alarin vezme do rúk pohár a odpije si. “Neboj, to je len začiatok. Tak ľahko ti pokoj nedajú. Počítam, že ich to bude baviť tak mesiac a potom možno dajú pokoj. Ale vravím ti dobre. Za každú cenu sa k nim nepridávaj. Iba by ťa využili. Pokiaľ niesi jedným z nich presnou rasou tak sa môžu tváriť ako priatelia keď potrebujú ale nakoniec odkopnú každého kto je len o chlp odlišný od nich...“ Vtedy sa poklepe po holohlavej hlave. “Okrem chlpov mi nič nechýba. Som rovnaký ako oni a predsa som pre nich odpad...“ Park neďaleko klubu Rotchard [Alexandra] Chvíľu trvá, kým sa Marina ukľudní a prestane kričať. Stále je ale roztrasená a vystrašená rovnako ako ty. Aj tak máš stále ale pocit, že ona o tom vie viac, než ty. “Ja neviem!“ Vyhŕkne z jej úst na tvoju otázku. “Ja neviem!“ “Ja NEVIEM!!“ Posledný krát, to temer znovu zakričí. Vidíš ako sa jej ruky trasú a nevedia sa zastaviť. Človek by povedal, že jej srdce vyskočilo až do jej krku. “Musíme odtiaľto vypadnúť! A to rýchlo.... Poď!!“ Povie cela preľaknutá. Jej hlas stále doslova brní. Schmatne ťa za ruku a začne ťahať niekam po tráve preč. Chlapík, ktorý za vami išiel už dávno ušiel. Zrejme nechcel mať s tým nič spoločné. Byt [Joel] Na stanici si zistil, že byt si nového majiteľa ešte nenašiel. Je prázdny a taktiež ho nikto nezdedil, preto patrí mestu. Keď prichádzaš pred dvere, ktoré nesú číslo toho bytu vidíš ešte stopy po policajnej páske, ktorej útržky sú ešte nalepené na zárubni vchodových dverí. Ku kľúčom od bytu si sa dostal bez problémov. Boli na stanici a po vyžiadaní si ich dostal. Len im prišlo trochu divné to, že tam chceš ísť takto neskoro v noci. Otváraš dvere bytu a vchádzaš dnu. Za vchodovými dverami temného bytu ťa privíta bunda a vyzuté topánky, ktoré patrili zrejme bývalému majiteľovi. Okom prebehneš tmavý byt v ktorom nie je poriadne nič vidieť. Všade len ticho a spoza okien sa ozýva bubnovanie kvapiek dažďovej vody. Zasvietiš a vtedy si tvoje oko všimne niečo divné. Vyzuté topánky na chodbe sú mokré, tak isto aj zavesený kabát.... Bastila [Anarchovia] V bastile barón stále sedí a rozpráva s Roan. Ostatný si v bare robia čo uznajú za vhodné. Stále ale platí rozkaz od Baróna aby ste sa všetci držali pokope. Na prvé Roanine slová sa Barón len nasilu uškrnul. Po tých druhých založil ruky na stôl a prehovoril. “Tak ťa vítam na území anarchov. Cíť sa tu ako doma. Moc nám nevadí keď sa sem potulujú cudzí upíri ale je lepšie o nich vedieť. Bezpečnosť. Dúfam, že rozumieš. Ak nás nebudeš ohrozovať môžeš si tu robiť čo uznáš za vhodné. Spolu s ostatními tu tvoríme také menšie spoločenstvo, ktorého hlavou som ja. Ak by si chcela patriť medzi nás musela by si začať s nami spolupracovať, za čo ale ručíme ochranu skupiny ak ju potrebuješ. “ Pri týchto slovách sa na jeho tvári objaví znovu Ďalší úškrn. Ten ale už nebol vytvorený nasilu. “Rád by som ale vedel, čo ťa zaviedlo práve sem medzi nás. Kvôli bezpečnosti, veď rozumieš. Možno ti budem vedieť aj poradiť a nasmerovať ťa.“ Allysson vedľa ktorej sedí Arutha zazvonil mobil, ktorý jej známi jednu novú správu. Odosielateľ nesie prezývku čmoud. A Allyson ho pozná ako ghúla jedného z Lasombrákov. Meno jeho pána nevie, no vie, že je zo Sabbatu. K Blythe sa medzitým priblíži barman. Barónov ghúl, ktorý jej donesie pollitrové vrecko krvi. “Daj si. Vyzeráš trochu zničená...“ Východná Viedeň [Majk] Siré telefón dvíha. Nečudo, veď dnes v noci je na nohách každý camarillský upír. Toľko hliadok v centre mesta snáď ešte vo Viedni nebolo. “Prosím? Tu ministerstvo zemetrasenia!“ zahlási tvoj siré v telefóne hneď po zdvihnutí. Vypočuje si tvoje slová, dačo zahúka zamrmle a až potom ti odpovie slovami, ktorými rozumieš. “Beriem ovečky a ideme po teba. Počkaj nás! Nehýb sa a hlavne sa snaž neskákať švihadlom po antihmote!“ Zaznelo z telefónu. Boh vie čo tým myslel. Ale práve v tú chvíľu vidíš ako nedaľeko teba okolo obrubníka sa plazí v drobnom tieni niečo lesklé. Podivné. Žeby had?

Viedeň - 10. února 2012 12:50

soukromá zpráva od Viedeň pro Centrálna Viedeň [Gardosen] Po nejakej dobe si pomohol Gangrelovi a naložil ho niekomu do auta. Ghúlovia sa o neho už postarajú. Napokon keďže si nemal čo ine napráci tak si zamieril do centrálnej časti. Obzrieť miesta na lov a prejisť sa. Prípadne zistiť niečo viac. Po nejakých dvoch hodinách sa stretávaš práve v jednom z Viedenských parkov s Malkavianom, ktorý je známy ako pomocník miestneho šerifa. A ten ťa žiada o službu. “Počuj sem, mladý. Počul som od niekoho, že sa veľmi dobre poznáš s nosferatmi. A že máš pre nich už niečo odrobené. Potreboval by som po tebe niečo, čo sa týka momentálnej núdzovej situácie. Samotní Nosfíci majú prehľadávať kanály, podzemie a podobné tieto veci od katakomb, hrobiek až cez stoku z nemocničných hajzlov. A ja tým uschnutým hnusákom neverím... “ Rukou sa zahrabe niekde v kabáte a podá ti mapu. Mapu kanalizácie. “Pôjdeš medzi nich, tvár sa, že som ti to dal ako za trest. A skús zistiť od nich či náhodou nevedia niečo o čom nám nepovedali, alebo či niečo alebo niekoho nezatajujú. Ak by bol vrah princa medzi nimi určite by ho kryli. Tak bež to zistiť. Ozvi sa jednému z nich a pakuj za nimi. Ak by v niečom klamali zaručujem, že budú fajčiť pééro karmy. Hehe...h“

Viedeň - 10. února 2012 12:51
	soukromá zpráva od Viedeň pro SMS: "Musíme sa stretnúť. Čo najskôr. Je to súrne..."

Viedeň - 10. února 2012 12:55

soukromá zpráva od Viedeň pro Sidor ti čoskoro odpovie. Udal presne meno parkoviska na ktorom bude čakať v aute v ktorom ste prišli. Tam sa stretnete a dáte si na dnes voľno. Netrvá ti dlho kym tam prídeš a vidíš Sydora ako už sedí vo vnútri prezlečený v normálnych šatách. V tom parku vyzeral na nerozoznanie od bezdomovca. “Si v poriadku?“ Spýtal sa sydor. “Čo okolie, je to ok?“ Nasleduje ďalšia otázka. Vtedy ti príde v duchu to správanie upíra trochu divné. Väčšinou bývajú viac podozrievavý a tento vám padol doslova do pasce. Spomenieš si, že z toho baru odchádzal tak akoby sa bál tých iných chlapíkov a to tak veľa, že si teba ani Sidora nevšimol. Žeby sa hodilo prísť do baru ich omrknúť ešte raz?

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 10. února 2012 15:07

Východná Viedeň Vypúlim oči. OMG OMG OMG OMG OMG "Démon!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA....!!!" Pustím sa ozlomkrky preč, utekám tým smerom, ktorým som aj šiel, a ak ten -vec- je v mojej ceste, tak ho obchádzam čo najväčším oblúkom. Zdrhám, ako keby mi za pätami slnko vychádzalo, pričom vydávam tichý piskľavý zvuk: "Iííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííík!!!" Na najbližšej križovatke, ak ku nej dôjdem, sa vydám doľava, na ďalšej doprava, na ďalšej ďalšej doprava a na ďalšej ďalšej ďalšej znova doľava.

Gard Smith - 11. února 2012 17:59

soukromá zpráva od Gard Smith pro Centrum Viedne Nakoniec sa konečne zbavím povinosti hliadkovať a chystám sa poprechádzať sa popri Dunaji. Tak som to aj pôvodne vlastne na dnešný večer plánoval. Mám ho rád. Je zdrojom dobrej inšpirácie. Mal aj Beethoven rád prechádzky popri Dunaji? Po chvíli narazím na šerifovho pomocníka. Malkáči... prečo sú to vždy kurva malkáči. Nu, nemôžem povedať, že by som si prácu pre Nosferatov nejako užíval. Ach, ale mám na výber? Nevadí, aj tak som nemal na zbytok večera čo robiť. Jemne prikyvujem Malkavianovi, a môj výraz sa z prekvapeného mení na zúbožený. Prosto povedané, je na mne vidno, že liezť do kanálov za Nosfíkmi je to posledné, čo by som teraz chcel. No nakoniec predsa len, hoci s povzdychom, odpovedám kladne. "Okej, beriem to. Len si skočím domov prehodiť oblečenie." Vezmem si mapu a vydám sa narýchlejšou trasou domov.

Patrik Šafránek - 12. února 2012 11:54

soukromá zpráva od Patrik Šafránek pro Parkoviště Sednu si za Sidorem do auta, poslouchám co říká. Pak spustím já. Celé to bylo nějaké jednoduché, jako by si vůbec neuvědomoval co se chystá. Tam v baru sem si všiml ještě něčeho víc. Setkalo se tam pár lidí, vypadalo to, že upír se jich bojí. Rozhodně to nebyli obyčejní lidé. Neměl jsem čas více si jich prohlédnout, ale vypadali jako ti, kteří mají "schopnosti". Možná jiní lovci, vlkodlaci, nebo jim podobní. Rozhodně bychom se tam měli ještě podívat

Viedeň - 12. února 2012 12:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Parkovisko “Čo?“ Vyhŕkol Sidor. “Lovci to byť nemohli. Keby to tak bolo vedeli by sme o nich.“ Na chvíľu sa odmlčal a naštartoval auto. “Ak by to boli vlkodlaci znamenalo by to, že sa stalo niečo hrozné. Kvôli upírom do stredu mesta nelezú vôbec, to je pre nich niečo ako mínové pole. Nechcem si ani redstaviť čo by sa stalo keby taká smečka uprostred viedne dostala chuť na ľudské mäso...“ Netrvá dlho a počas týchto slov sa auto začína pohybovať a vy smerujete znovu ku klubu. “Počkám ťa vonku v aute. Pôjdeme to len omrknúť. Choď tam a povedz tej čašníčke alebo barmanovi že sa ti zdá že ti zle vydal alebo dačo. Dnes ich budeme len sledovať... “

Viedeň - 12. února 2012 12:16

soukromá zpráva od Viedeň pro Viedeň V priebehu pol hodiny si už bol doma. Na hodinách bolo presne pol druhej v noci. Tu si mal nejaký čas na svoje veci keď ti zazvonil telefón. SmS. Bol to nosferatu. Prezývali ho „otrok“ a on bol jeden z tvojich prvých známych z nosferatov tu vo Viedni. V správe stála len adresa rohu dvoch ulíc. Vedel si, že tam bude na teba niekde čakať. Mal svoje zvyky a preto si vedel, že najbližšia tmavá ulička bude tou pravou a následne aj kanálový poklop. Otrok máva taktiež svoj špecifický výzor. Veľmy rád sa navlieka do armádneho oblečenia a často na povrchu nosí na hlave čiernu kuklu špeciálnych jednotiek. Má ich viac, niektoré čisto čierne, niektoré maskáčové iné s motívom lebky či plameňov. Každopadne ani ta kukla nepomáha a každý nezasvätený hneď vie o koho sa jedná. Pod kuklou neschová svoje žiariacie žlté oči a občas ani svoje krivé nažltlé zuby či rozpraskané pery, ktoré z diaľky pôsobia akoby boli napadnuté plesňou. Každopádne je to veľmi ochotný upír desiatej generácie ktorý si občas rád zaholduje v suchom primitívnom humore.

Alex Rose - 12. února 2012 12:18

Podzemie Alergrundu – Kanály – Michael Moor Zamračím se a dám si ruce v bok. „To slovo svobodný má svůj důvod víme?“ řeknu. Nejraději bych mu za tu jeho nafoukanost jednu vlepila. Nakonec jsme se, ale vydali zpět do první místnosti, abychom zahladili stopy a hlavně se postarali o kameru. Nakonec mi odpověděli na to s upíry. Někdo jim zabil prince a oni otravují každého na potkání kdo není spáč. „Takže to si odchytají každého kdo není spáč a snaží se z něj dostat jestli náhodou nezabil jejich prince? To by už spíš našli jehlu v kupce sena.“ Zavrtím hlavou. Hollar nás poslal domů, zaváhám. „Tak dobře. Ale kdyby jste potřebovali tak mě zavolejte. Ráda pomůžu.“ Řeknu. Nevadilo by mi zůstat, ale celkem jsem se těšila až vypadnu z toho smradu a umyji se. „Tak se mějte.“ Rozloučím se a vydám se domů. Zabili prince. Proč to vůbec někdo dělal? Musel to být někdo silný. Upířího prince by jen tak někdo neskolil. Ale mohl to být i spáč, nějaký ten cvok co se považuje za lovce upírů. No stát se to může.

Viedeň - 12. února 2012 12:20

Východná Viedeň [Michal] Skríkneš a v panike začneš utekať po uliciach preč. Utekáš a okolie si nevšímaš, občas upútaš pohľad náhodného nočného okoloidúceho. Niektorý si ťa nevšímajú, iný nechápu. Hlavne tí pod vplyvom alkoholu. Po nejakej dobe sa ukľudníš a uistíš sa, že démon už nikde nie je. Tiene dookola sú prázdne a ty sa znovu cítiš celkom bezpečne. Každopádne máš na chvíľu podivný pocit toho, že si sa stratil. Na mieste ale neostávaš a pokračuješ ulicami. Čoskoro sa ozýva telefón. Je to tvoj Siré, ktorý ťa už čaká na dohodnutom mieste, no teba tam nevidí.

Ronald McGillavry - 12. února 2012 12:37

Klub Rotchard[Co já vím kdo v něm ještě je] Konečně přišel ,ten na kterého tady čekáme. Lehké přivítaní a zjištění co a jak bylo na místě pak už bylo jen potřeba, aby dotyčný vykonal to pro co sem přišel a pak. Inu úplně nejvíc nejlepší bude se z tohohle místa vzhledem k okolnostem rychle zdekovat, stačí počkat jen co noví host řekne a pak takticky kývnou na Katharinu. Stejně dneska už víc neuděláme a je třeba si přiznat, že i kdyby byli výsledky pozitivní, nelze s tím za daných okolností moc dělat. I tak se ,ale těším domů, porovnání výsledků, by mohlo přinést další udaje ke konzultaci s ježíšem. Tak jako tka doufám ,že celá akce s novým kumpánem proběhne rychle a tak zbude jen zaplatit útratu zajistit jestli Kath ví ,že se má vypařit a najít Johna. Vše hezky po pořádku. A pak honem odsud.

Viedeň - 12. února 2012 12:39

soukromá zpráva od Viedeň pro Domov, sladký domov Cesta domov prebehne v poriadku. Síce si istú chvíľu mala pocit, že ťa niekto sleduje, no tento pocit v taxíku opadol. Aj taxikár bol milý. Teda nevyzeral vôbec na to, že by pohľadom alebo mimikou vyčítal stopy zápachu kanálu. Doma ihneď spáchaš hygienu. Oblečenie začneš likvidovať. Normálne sa v tú chvíľu cítiš ako nájomný vrah alebo zločinec, ktorý zakrýva stopy dnešného večera. Napokon neskorú noc zakončíš pri pozeraní televízie. Tradične. Ležiac na gauči sleduješ film, ktorý si videla už niekoľkokrát, no nič iné rozumnejšie v telke nedávajú. Chlapík sedí na lavičke. A rozpráva ľuďom ako utekal. V zelenom parku občas preletí kŕdeľ holubov a po každej drobnej historke pri ňom sedí v tom parku niekto iný. Po čase zatváraš oči a film len jedným uchom počúvaš. Za krátko máš pocit, že nastal ďalší deň a ty vo voľnom čase sa prechádzaš parkom, kde si prisadneš k jednému človeku a ten rozpráva ako utekal po Vietname. “A co bylo dál?“ Pýtaš sa ho. Ten len kývne plecami a pokračuje v ďalšej historke. “Potom som sa vrátil späť domov. Zohnal si prácu nočného strážnika a pracoval. Bola to záživná práca, no nebezpečná. Zakaždým som skončil v nejakom probléme no neexistoval jeden problém z ktorého by ma nohy nedostali. Až raz. Raz z nenazdania. Oh akoby to bolo včera. Zabili ma, proste ma zabili, už druhý raz. No ja som poslušne pracoval ďalej. Veď vieš ako to býva. No a potom nám zabili princa a mi sme na oplátku vyvraždili mágov v meste. Happy end.“ Chlapík, ktorý sedel vedľa teba určite nebol Forest Gump. Pri posledných slovách sa len otočil a uškrnul. Vtedy si zahliadla tesáky, ktoré trčali z jeho úst. No on stále pokojne sedel a škeril sa ako blbý...

Alex Rose - 12. února 2012 12:51

soukromá zpráva od Alex Rose pro Doma a sen Doma ze mě to všechno spadlo, včetně smradu z kanálu. Oblečení jsem nakonec nacpala do igelitového pytle a strčila na chodbu, abych si ten smrad nezanesla do domu. Nakonec jsem skončila u televize, zachumlaná v dece jsem sledovala film a pozvolna u něj usínala. A pak přišel ten sen. Poslouchala jsem vyprávění muže, ale konec jeho příběhu mi nějak neseděl. Zadívám se na něj, jak se na mě kření se špičáky v puse. Mrtvý princ? Nějak mi to nesedělo a pak jsem si vzpomněla a uvědomila si, že tohle je sen... nebo by měl být. Muž se na mě šklebil a měla jsem dojem, že tímhle se mě snažil vystrašit. Jenže já dal nevzrušeně seděla. Zvláštní sen.... nikdy jsem ještě nebyla ve snu ve kterém bych si uvědomovala, že je to sen. „To mi moc jako Hyppy end nepřijde. Princ bude pořád mrtví a spousta mágů taky. Spousta smrti není Happy end.“ Odpovím mu. „Proč ze smrti Prince upíři obviňují mágy? Mají snad nějaký důkaz, že to oni udělali?“ zajímám se. Začínala jsem mít podezření, že se mi snad nějaký upír naboural do snu... možná dokonce je i tam kde spím a kde že to spím? Nějak jsem si nemohla vzpomenout kam jsem si lehla. „A neškleb se na mě tak. Mě tím nezastrašíš.“

Viedeň - 12. února 2012 13:00

soukromá zpráva od Viedeň pro Park Forresta Gumpa “No a?“ Odpovie chlapík. Jeho úškrn zmizne a on sa oprie o operadlo lavičky. Zakloní hlavou, pozrie sa na slnko, ktoré presvitá cez konáre stromov a zhlboka sa nadýchne. “Už som aj zabudol ako vyzerá slnečný svit. Po tej dlhej dobe by som si z toho slnka aj odhrýzol...“ Utrúsil mimo reči a sledujúc slnko pokračoval. “A prečo by to nebol hyppy end? Všetci podechnú a bude pokoj a nám ešte dvaja princi ostanú. Smrť je len brána k novému životu. Ta nie?“ Znovu sa priblblo uškrnie. “Dôkaz je ten, že neostal žiadny dôkaz. Ten kto princa zabil nenechal po sebe žiadny dôkaz ani stopu. A tož logicky, kto jediný by dokázal odstrániť princa bez jedinej stopy a nechať jeho ostatky v havene na posmech? A preto som tu ja!“

Alex Rose - 12. února 2012 13:14

soukromá zpráva od Alex Rose pro Sen – Park Forresta Gumpa Také zvednu hlavu a zadívám se na vycházející slunce. „No... ještě, že slunce není koláček.“ Poznamenám, když řekne, že by si z něho ukousl. Podívám se na něj. „To, že po sobě nezanechal vrah stopy ještě neznamená, že za to můžou mágové. Upíři to také dokáží. A říkáš, že máte další dva prince? Co když to udělal některý z nich? Boj o moc? Ty vaše důkazy jsou tedy pěkně nepodložené.“ Složím ruce do klína. „A ty si to zabíjení mágů představuješ jako, že to bude snadné? Budeme se bránit. Budou umírat i upíři. Vyvoláte tím jenom válku mezi námi.“ Znovu se na něj zadívám. „Takže prostě plánujete zabíjet mágy jedno jestli jsou nevinní. Tomu tedy říkám řešení.“ Zavrtím hlavou. Zamrkám a znovu na něj pohlédnu. „Aha... takže ty jsi mě přišel zabít?“ zeptám se.

Marduk(NPC) - 12. února 2012 13:43

Podzemie Alergrundu - Kanály [ Alex R. , Michael Moor] Spoločne s Alex počuvam príhovor jak Holara tak Markusa. ...tak ako ja sice nemam nic proti obcasnej pomoci ale nabuduce sa prechadzat po kanaloch uz nechcem... prejde mi hlavou. Avšak počuvam dalej. Skloním pohlad a pozriem sa ako veľmi som zasraný od tých sračiek v ktorých som sa motal. ...na taxik by to mohlo byt ešte v pohode ak nie tak mu dám nejaké to prepitné naviac... potom sa otočim k Alex a poviem. "Alex ak chceš zavolám taxík. Može najskôr odviesť teba domov a potom aj mna. Určite to bude rýchlejšie ako mestskou dopravou." Následne naťukám na mojom HTC Sensation taxislužbu a pomocou App im dam vedieť moju lokaci. Potom dám mobil naspäť do vnútorného vrecka saka, vytiahnem odtial penaženku v ktorej mam moje vyzitky, vytiahnem dva kusy, dám penaženku naspäť do saka a otočim sa smerom k Marcusovi a poviem. "Pán Fraugh ďakujem za to varovanie ohľadne tých upírov. Ja som Michael Moor. Počul som o vás ako veľmi dobrom obchodníkovi. Ja sám študujem na Wirtschaftsuni MSc preto ak by ste potrebovali niekoho kto by vám pomohol s Treasury alebo podobnými témami môźete sa na mna obrátiť." Následne mu podám moju vizitku a čakám čo mi povie on, Alex a kedy príde Taxík aby som sa mohol dostať domov a konečne prezliecť.

Apolena *Lena* Stone - 12. února 2012 13:51

Bastila Baronova paranoia, nebo možná jen větší opatrnost, mne nezaráží. Na podobné narážky jsem zvyklá. Vždycky všichni zpochybňují loajalitu anarchistů. “Proto jsem vám přišla slušně zaklepat na dveře a představit se. A když už tady mluvíme o bezpečnosti, osamělý upír ve městě neznamená nic. Síla je v komunitě, ať je jakákoliv, že.“ pousměji se na barona. “Jeden přítel mi řekl, že sháníte schopné upíry na různé zakázky. Dostala jsem tip, že někde v okolí východní Vídně by se mohl nacházet bar, kde najdu to, co hledám. Nuže… našla jsem. Navíc prý za dobře odvedenou práci platíte, proto jsem tu.“ Finanční situace je jednou z nejožehavějších témat mezi upíry, neboť peněz není nikdy dost a proto je historka s jistou peněžitou nouzí dost dobře uvěřitelná.

Nocturme Haborym - 12. února 2012 17:34

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Hlubina - Hlubší než duše... S již povaleným, znehybněným a utišeným lyžařem sleduji počínání paní. Cítím každý její pohyb, myšlenku, tu extazivní explozi uvnitř jejích útrob když nakládá s bdícím snílkem jako s odpadem. O feťáčka zcela podvoleného bolesti a tlaku stahujících se okovů ztratím zájem jelikož předemnou se odehrává velkolepá dramatická scenérie, je to předehra velkého představení které se plánuje, je to symfonie která předchází smrt umělce, je to chvějivý pocit rezonující celým tělem přivádějící jej do paralýzy před orgasmem. Její surovost mi na tváři kreslí nekontrolovatelný široký ozubený úsměv který protíná ticho chraptěním jaké vydávám místo smíchu s pomocí zkrácené dýchací soustavy. Je to jako kdyby se čas zastavil a existovala jen ona a její zacházení se všemi jako s odpadem. Mou hlavu rozvíří zvrhlé erotické fantazie i přes které však jsem zcela příčetný, tedy v mezích možností... na malkaviana. Ano, ano... ANO !!!! To je ono !!! Nový umělecký styl, barva která se rozteče v dešti, jak skvělé... možná to využiji i mimo... Paní, ona tvoří moc krásné obrazy, moc krásné... Jako kdyby se mistrovské dílo stalo zároveň mistrem jež se svořil... Dohodím v myšlenkách a sleduji jak kůže přichází o pigmentaci se stupňujícím se napětím a bolestí. Bolest paní vše podbarvuje a dodává tomuto okamžiku vzlykavé tóny které se stávají až berserkerovským způsobem myšlení, vše se odehrává tak rychle a přesto jako by to trvalo věčnost. Cítím její bolest, její hlad, její touhu, její vášeň... 3...2...1... BOOOM !!! Ozve se když se zakousne do jeho krku a začne sát, je to jako kdybych sál s ní, prostupuje to i mnou je to jako kdyby jsme byli jedno tělo ale vlastně jsme jen jedna mysl. Projede mnou záchvěv s jehož pomocí nepovolujíc feťáčka zakloním hlavu a po celé kůži se začne objevovat reakce jakou jsem zažil když jsem byl živý na chlad. To krásné mrazení ve chvílích vzrušení které všemu dodává na intenzitě. Její slovní výlev vše jen okořenil aby chutná krm měla tu správnou kovovou příchuť. Strach který proniká krví až do jejích útrob ze ztracence. Vše mi příjde jako premiéra Shakespeara i s dramatickým vyvrcholením je s tím že zde nikdo nezemřel ale utrpení je také moc krásná součást hry. Vlk se nasytil a koza zůstala celá, ano ano... tak... Paní dobře skryla odpad v odpadu... možná že je načase přejít k dalšímu dějství ve hře... paní ví, čeká nás zábava... tolik zábavy, tolik loutkoherectví, tolik bolesti a utrpení, tolik smrti, tolik zpěvu agonizovaných nebes plačících pod náporem zásahů ze země... sféra se uzavře... navždy uzavře, nikdy nespatří matku všeho, nikdo ji už nikdy nespatří... Po tomto proslovu dojde Roxie až ke mne krčícím se nad téměř nehybným průletníkem sférami a odměnou pro mne je krátký ale i přesto vášnivý a extatický polibek kde se mísí nejen naše ústní tekutiny ale je mi zároveň podána ochutnávka čerstvého strachu z již bezvědomého letce. Pozvednu se při jejím počínání nehledě ne to že víc stáhnu okovy které se ještě silněji zaryjí do masa v lýtkách. Paní je tolik inspirativní že když domluvím a ona se již zbavila těla feťáčka tomu jež je v mé moci vypíchne levé oko. Její rychlo-pich způsobí jen to že omdlí a po jeho tváři se rozstříkne sklivec. Jeho řev je umlčen a on upadá do hlubin spánku s tím že se mohlo stát že si myslí že je to vše jen následek úletu na metamfetamínech. Vše je možné ale tohle je skutečnost kterou bude muset akceptovat stejně jako jeho úděl zde. Není čas ztrácet čas... rychle ho zbavit vůle... zvítězíme nad ním samým i nad jeho duší... jediné ženouc ho vpřed bude paranoia a šílenství které mu paní dá... a mazlík zařídí aby paní bezmezně poslouchal... jediné co ho bude řídit bude myšlenka na úděl... sám nebude mít ani tělo ani duši, bude jen malým zvířátkem zahnaným do rohu své vlastní mysli odkud nezmůže nic...transorbitální metoda jej naučí... S dokončením tohoto jej v bezvědomí stále uchyceného v řetězech protáhnu zásobovacím tunelem až do skladu kde jej usadím na židli dokud je stále mimo vědomí. Odmotám své nástroje a omotám je zpět na předloktí kam patří a háky zavěsím taktéž tak opět tak aby mne samotného nemohly zranit a zároveň aby pevně držely mé neobvyklé náteplíky v jednom kuse. Několikrát zapumpuji prsty a proběhnu skladem abych mezi zásobami pitiva našel i svou speciální taštičku. Po jejím rozbalení se uvnitř zaleskne jen kladívko z chirurgické oceli a cepínová jehlice. Jehlice příjde do mé levé ruky zatímco kladívko do pravé. Oko jež vypíchnula moje paní je to správné na odstavení levé hemisféry a tedy strčím hrot jehly pod víčko a nakloním jak je třeba kvůli zákroku abych následně mohl kladívkem udeřit na jeho konec a lebka s jemným křupnutím nepovolila tlaku hrotu když pronikne do mozku a způsobí nevratnou škodu kdy je již subjekt zcela odkázán na pomoc ostatních. Podvědomá hemisféra však musí zůstat plně v činnosti aby mohl poslouchat rozkazy paní, hlasy které jej poženou vpřed. Jakmile jehlu která byla zhruba 7 cm v mozku vytáhnu olíznu krev a s úklonou ustoupím a gestem ruky ukážu paní že má možnost. Já mezitím než z něj udělá otroka jejího šílenství slíznu hrot abych pocítil těch několik kapek nejčerstvější krve z oblasti čelního laloku předtím než nástroje sklidím a skryji. Paní... musíme najít Metise, on ví kde by se mohli nalézat... děti úplňků... musí nám zajistit schůzku... Proletí mou myslí než se odeberu ke stolu hned vedle bdícího spáče kde seberu papír a kuličkové pero a se založenými rukami počkám kdy bude paní s loutkou hotova... Mapa veřejné části klubu Zobrazit SPOILER

Joel Bane - 13. února 2012 15:53

Byt Pokoj toho mrtvého chlápka najdu snadno. Na dveřích jsou ještě zbytky od policejní pasky. Vytáhnu z kapsy klíč a opatrně odemknu. Dveře se otevřou do temného bytu a já vstoupím. Dveře za sebou zavřu takže se ocitnu v úplné temnotě. Hned ale rozsvítím a rozhlédnu se po bytě. Byt vypadá normálně a není tu nic neobvyklého. Po chvilce si ale všimnu že věci u dveří jsou mokré což není normální. Podle toho co vím tak by měl být byt prázdný. Že by se majitel vrátil? Nebylo by to poprvé co někdo vstal z mrtvých. Znovu se rozhlédnu po bytě ale tentokrát hledám nějakého vetřelce který by tu neměl co dělat. Na první pohled si ničeho nevšimnu ale nepolevuji v ostražitosti. Vrátím se k bundě a projdu kapsy jestli náhodou nenajdu doklady. Potom začnu procházet byt a hledat toho kdo tu se mnou je. Při tom si dávám pozor aby mě někdo nepřepadl a taky dávám pozor aby mi nikdo neproklouzl za zády ven. Jestli si všiml těch světel tak už o mě ví. Ale bez bot odejít asi chtít nebude. Takže si pohlídám východ.

Alexandra Mehler - 13. února 2012 21:47

Park u klubu Rotchard Konečně mi dojde, že bych neměla s Marinou neustále třást. Stisk mých rukou povolí a ruce dokonce pomalu sklesnou, až se jí postupně pustí. Jsme obě podělané strachy... A já si myslím, že z ní vytluču víc... Jenže cosi ve mně tvrdí něco trochu odlišného. Ona ho přeci znala... Musí tušit více. Určitě ví více. Rychle střelím pohledem po Marině a tak trochu ignoruji její poslední výkřiky. Nyní mě ona znovu chytne za ruku. Trochu sebou cuknu, ale nechám se pomalu odvádět od místa činu. Jen se rychle ohlédnu za sebe. Ten muž je pryč? No..to dá rozum, kdybych viděla, že se někde střílí, taky bych vzala nohy na ramena. Ale nenahlásí to na policii? A když ne on, tak jistě někdo jiný! Budeme nucené vypovídat... Znovu se rychle podívám na Marinu. „Ale kam půjdeme? Kam mě to táhneš?“ A vzápětí pokračuji dále. „A co policie? Určitě to někdo slyšel... Co budeme dělat?“ Ovšem nemluvím o tom, že bychom to ohlásili. Spíš naopak. Ještě by nás zavřeli do blázince... Tak trochu znám, jak se někteří lidé tváří na nadpřirozené věci. Dost odmítavě... „Máš snad nějaký plán?“ Zatím příliš nedorážím, ale pomalu si říkám, že budu muset Marinu nějak nachytat na slovech a něco z ní dostat.

John MacDonald - 13. února 2012 22:02

Park u klubu Rotchard Vzhledem k tomu, že ta překvapená dívka, která očividně o světě nevěděla zhola nic si začala pohrávat s myšlenkou policie, rozhodl jsem se do toho zasáhnout. To poslední co bych já nebo jakýkoli jiný z mého lidu potřeboval je aby se případu mrtvého upíra chytil nějaký příliš snaživý a ambiciózní policista a začal se v tom šťourat. Ne, ne z tohodle se musí vybruslit a i když jsem nerad zubatcům pomáhal, ta holka byla na můj vkus prostě moc sympatická na to abych za pár dní sledoval zprávy o tom jak ji zavřeli do blázince nebo našli někde mrtvou. Z toho důvodu jsem opět nabral z hospody osvědčený opilecký krok a před patrně dosti překvapenými dívkami se vybatolil z poza stromů, přičemž jsem svým čichem stále kontroloval okolí. Inu, to že jsem paranoidní prostě ještě neznamená, že se mě nesnaží zabít. Eh...vás si pamatuju z...eee Rotchard se menuje ten páájzl že na chvíli jsem se odmlčel, jako bych si nemohl vzpomenout co jsem to chtěl říct, ovšem kolébavou chůzí jsem stále pokračoval k nim. jo už vím co sam cht..chtěl eh. Slyšeli ste taky tu střelbu? Normálně přísahám, já tu slyšel výstřel jak z pistole a to já se v tom vyznám to...e...to si nemyslete já chodiln a ...tu ...jak se to kruci...střelnicu jo, na sřelnicu...

Alexandra Mehler - 13. února 2012 22:36

Park u klubu Rotchard [John] Dřív, než si vyslechnu kloudné odpovědi od Mariny, ztuhnu na místě, stejně jako ona. Někoho totiž zaslechneme i spatříme mezi stromy. Rychle si vyměníme pohledy, kde jsou jasně čitelné stopy strachu. Cítím, že její stisk zesílí. Opětuji ho. Tahle noc asi jen tak neskončí... Kdo mi poradil, abych vytáhla paty z domu? Marino, já tě zabiju... A pak ten dotyčný začne i mluvit. Konečně jeho tvář pod sporým světlem pouličních lamp rozeznávám. To je ten..jak do mě vrazil. Ale to snad ne... I když jsem na jednu stranu ráda, že je to „jen“ on, bezpečně se necítím. Znovu se rychle podívám na Marinu s výmluvným pohledem „pamatuješ si ho“. Ale těch piv měl asi příliš... Nakrčím nosík. Lidé, kteří se po alkoholu nedovedou příliš ovládat, mi přijdou jednoduše odpudiví. Jelikož se Marina k ničemu nemá, lehce si povzdechnu a ujmu se slova sama. „Ano, to je ... možné.“ Váhavě připustím. Alkoholikovi se nemá odporovat, nebo jak se to říká... Ale zase si ho k sobě přidružit. Ne, díky. Jenže on se k nám akorát přibližuje. Automaticky uděláme s Marinou pár kroků vzad. Stále se držíc jako dvě lesbičky. Cože? Ne, to ne... O té střelbě..bychom měli mlčet. Mu tady budu vykládat, jak nějaké tělo hořelo... No jasně a budu za blbce.... „Střelba?“ Zareaguji snad trochu hloupě, ale hlavně překvapeně. A velmi silně stisknu Marině ruku, aby hlavně nic neprozradila. No, jen doufám, že nevykřikne bolestí... Dobře, přiznám se, zapojila jsem i nehty. Možná to bylo trochu neuvážlivé, ale zajisté účinné. Jenže v mé hlavě to začne vrtat. Jedině..jedině, že on by snad něco o tom věděl. Díval se na Martina tak...podivně. A teď najednou tu? A ještě touto stranou? Není to rychlé...? Raději rychle zamrkám. Přijde mi, že má hlava si už vymýšlí příliš.

John MacDonald - 13. února 2012 23:13

Park u klubu Rotchard Rychle jsem si Alex změřil pohledem, který v sobě neměl pranic opileckého, jako bych byl překvapený, že se z dvojice ujala slova právě ona. Upřímně, původně jsem si pohrával s myšlenkou, že ta druhá holka je něco jako pasák, prostě ženská, co upírovi shání baštu, jenže teď jsem si tak úplně nebyl jistý, nakonec jsem to vyřešil tím, že jsem se bleskově vrátil k opilství. Mno jo, střelbu. Sem si šel do parku jako eee provětrat halvu a taky se toto...ale to se nesluší říct před dámama no..vychc..eee vytoto...vymočit a eee najednou výstřel no...sem se tak lekl a tak sem spěchal, že sem si ho málem do gatí přisk...ale to se taky nehodí..no eee. Prostě sem slyšel ten no...výstřel a hotovo a...co to je za hromadu bordela tady? zeptal jsem se a pohodil hlavou směrem ke stopám prachu, které tu zbyly po upírovi.

Alexandra Mehler - 13. února 2012 23:33

Park u klubu Rotchard Stále sleduji onoho muže, i když více si dávám pozor na jeho pohyby, než na jeho řeč. Bojím se asi jako každá holka před chlapem, o němž si může být jistá, že by ji zpacifikoval během chvilky. A možná se bojím ještě o něco více, než jiné dívky... Ale pak mě něco zarazí. Dívá se...jak na lovu. Snad..snad bere i drogy? Samozřejmě mě ani náhodou nenapadne, že by snad opilost předstíral. Věřím mu to dokonale. Ale pohled těch očí mi neušel. Stejně jako mě neminul dojem, že mi lže. Jen jsem nedovedla zatím posoudit, v čem a jak moc. Jenže pud sebezáchovy se nedá zahanbit. Znovu ustoupím o krok i s Marinou. Snad bychom už měly utéct.. Napadá mě při řeči onoho muže, která obsahuje i popisy činností, o kterých bych raději nevěděla. Ale pak znovu strnu. A nervózně polknu. Takže..jak vysvětlím toto? Krátce mrknu na popel. Nenapadne mě nic lepšího, než zatloukat. „Nev...nevím. Nemám tušení.“ Snažím se co nejvíce pokrčit ledabyle rameny, ale moc mi to nejde. „Snad se vám něco zdálo.“ Snad bys neměl tolik pít a ještě fetovat, nebo já nevím, co... „Tak..my..zase půjdeme..“ Snažím se nahodit slova nenuceného rozloučení, i když v hlavě mi vrtají otázky takovou silou, že mám nutkání si téměř rukou přidržet rty, aby nezačaly ty otázky ihned pokládat. Co on o tom může vidět, je úplně mimo a náhodou se tu nachomýtl... Snažím si nevhodnost situace rozumově zhodnotit, zatímco pomalu kráčíme s Marinou obezřetným obloukem kolem opilce. „Tak..dobrou...dobrou noc.“ Pokusím se zakončit tento podivný horor, zatímco mé oči s až naivní přemýšlivostí sledují jeho tvář, jako kdyby mě snad něco mohla prozradit.

Victor Sarno - 14. února 2012 09:20

Klub Rotchard Alarin se napije a pak mi tu začne vykládat něco co je stejně jasné. Nikdo z nich mi nebyl moc sympatický a jsem rád, že je pryč a už nebude otravovat. Po dnešním setkání by člověk měl přemýšlet jestli má vůbec cenu ve městě zůstávat. Uvědomím si, že dlouho mlčím potom co Alarin domluvil. "Hm, neboj je mi to jasný jak by to dopadlo." Asi tu bude jedinej co to má v hlavě nějak srovnaný. Mávnu na servírku peněženkou, aby pochopila, že chci zaplatit. Na otázku jestli si opravdu nedám ještě jedno kývnu, že ne. Počkám až odejde a podívám se na Alarina. "Šel bych se někam bavit, neznáš tu nějakej lepší podnik?" Pomalu se zvednu a začnu se oblíkat. On už taky nemá moc piva na to, abychom tu dál vysedávali...

John MacDonald - 14. února 2012 12:26

Park u klubu Rotchard S opileckým výrazem typu: "Co se to kruci děje?" jsem poslouchal obě dívky, při jejich snaze se nenápadně vytratit. T.tak moment. zarazil jsem je s opileckou razancí Su sice tento...ožralej, ale ne blbej. Já sem študovanej abyste věděli a a vim co se to...no ohlašovací povinnost. Jo, mám ohlašovaci povinnost prohlásil jsem důležitě. a...a vy tu musíte počkat. Tady, semnou. Jinak vás zavřou. S tím jsem se začal vehementně sápat po svém mobilu.

Arutha con Leesil - 14. února 2012 13:29

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Soukromý rozhovor s Baronem, podle jehož výsledku pak sepíšu veřejný příspěvek Počkám až Baron propustí tu novou upírku a přijdu k němu sám. Barone, vím že situace je dost napjatá a asi za to trošku můžu já, když jsem se nechal sledovat cestou z divadla, ale to jsem fakt ještě netušil co se stalo. Rád bych se tedy vydal zpět ven na hlídku a snad se kouknul i po Goaldovi, kterej se ještě nevrátil. Mám na to dobrý předpoklady. Svou rychlost i zlepšení smyslů, takže toho uvidím, či uslyším víc. A jestli to situace dovolí, tak si doplnil nějaké životy. Přece jen jsem při té přestřelce stál uprostřed.

Viedeň - 14. února 2012 13:40
	soukromá zpráva od Viedeň pro "Si si tým skutočne istý?"... ... .... "Dobre teda, tvoje rýchle nohy sa o teba postarajú. Snáď. Ak by sa dialo ale čokoľvek podivné sleduj to z diaľky a nevystavuj sa zbytočnému nebezpečenstvu. Už teraz nás je dosť málo. Ak by sa niečo dialo alebo ak by si niečo zistil ozvi sa cez telefón tu do krčmy Barmanovi..."

Arutha con Leesil - 14. února 2012 14:05

Sedím vedle Alysson a vyžádám si zpět zbraň, kterou jsem ji pujčil, když jsem je nechával za sebou u parkoviště a běžel oznámit co se stalo. Poté sleduju novou upírku co právě sedí s Baronem. Nechce se mi nějak poslouchat o čem se baví i když můžu. Otočím se ke své drahé polovičce. Vypadá to, že máme posilu. V dnešních dobách se to bude hodit. Náhoda tomu chtěla, že mou tečku za větou doplnilo zazvonění jejího mobilu, když ji přišla zpráva. První myšlenka padla, na to, že je to od někoho z anarchů, který se ptá co se děje, ale pak uvidím jméno od koho zpráva je a přejde mě chuť pokračovat v hovoru. Tohle se týká její minulosti a do toho se ji nebudu plést i když se to týká i současnosti. Když se odvrátím, abych se nedíval na display textu uvidím, že neznámá, tedy už vím že se jmenuje Roan odchází od Barona. Najednou dostanu chuť vyrazit ven. Rychle, tedy vstanu a dojdu k Baronovi a přisednu k němu do boxu a něco mu tam polohlasně řeknu. Po jeho odpovědi už vstávám a pronesu: Jsem si tím jistý a číslo mám. kývnu na něj a otočím se ke dveřím. Kývnu ještě na pár známých a pak kouknu na Alysson a němě zaartikuluji Dávej na sebe pozor, ať se do ničeho nezapleteš, lásko.. Pak už jen otevřu dveře jednou rukou a druhou vytahuju mobil. Je to ještě starší nokie s klávesnicí, ale zrovna teď se mi hodí, že můžu použít zrychlenou volbu. Hned si na pozici jedničky nahodím rychlou volbu do baru. Rozhlédnu se a vyrazím směrem k parkovišti. Zde jsem na domácí půdě a věřím, že Camarila se sem neodváží, ale i tak si dávám pozor. Teprve až se přiblížím k Florisdorfskému parkovišti tak si posílím sysli (Auspex 1: Čich) a pro jistotu ještě zavřu oči a koncentruju svou mysl, jako když se uklidňuji před vystoupením a vypuzuju nervozitu, hluk z jeviště i zákulisí. Teď se soustředím na čich a pomalu a dlouze natáhnu pachy okolí abych měl čas je procítit a roztřídit. Hledám vůně upírů. Poté opatrně, přesto pod hereckým výkonem vypadajíc, že klidně jako jákýkoliv neznalí chodec dojdu na místo střetu. Vzpomenu si na rozestavění naši skupiny a dojdu k místu kde stál Goald a opět nasaji jeho vůni. A dám se do dalšího hledání stop jeho pachu v okolí. Přitom stále sleduju okolí a doufám, že tu není nikdo se sniperkou a zároveň se taky podívám ke kontejnerům, jestli tam náhodou není nějaký osamělí bezdomovec.

Gard Smith - 14. února 2012 16:00

soukromá zpráva od Gard Smith pro Centrálna Viedeň Oblečený v nejakých starých handrách, s Alfou schovanou niekde vo vrecku pod nimi a baterkou sa smutne a šuchtavo odoberem na danú adresu. Vyzerám teraz skôr ako bezdomovec. Koho by napadlo, že hrávam v tých najluxusnejších kluboch a divadlách? Zahnem do tmavej uličky. Ešte raz sa nadýchnem čerstvého vzduchu, potom prestanem dýchať a vleziem do kanálu. Aspoň ten smrad cítiť trocha menej. Tam ma už čaká Otrok. "Zdravím, ako sa máš?" pozdravím. "No, a čo tu mám robiť tentokrát?" spýtam sa, trochu zúboženým hlasom, akoby sa vypytujúc na to, aký trest mám odmakať tentokrát.

Viedeň - 14. února 2012 16:50

Bastila [anarchovia] “Pravda...“ Odpovie Barón, ktorému sa až teraz na ústach vyčarí mierny úprimný úsmev. V tú chvíľu k stolu prichádza Arutha, ktorý sa pýta von. Barónovi to spočiatku vadí no po pár slovách a správnych argumentoch o Aruthovych rýchlych nohách mu to Barón povolí. Nie, že by sa museli anarchovia na každú blbosť pýtať baróna ale dnešná situácia si to vyžadovala a stále vo vašich radoch chýbal Egypťan prezývaný Goauld. “Keď už sme pri tých službách mal by som niečo čoho by som sa potreboval zbaviť a čo by sa dalo stopercentne považovať za tvoju vstupnú bránu do našich radov...“ prehovoril znovu Barón na Roan. “Potreboval by som aby mi niekto zašiel na pozemok Giovanniov. Pred pár mesiacmi si táto rodina odo mňa požičala jednu sošku, ktorú by som skutočne chcel späť. Samozrejme okrem našej dôvery získaš odmenu v podobe niekoľkých stoviek eur, čo ty na to?“ Ulice – Východná Viedeň [Arutha] Po opustení bastily netrvá Aruthovi dlho a znovu sa približuje k parkovisku, na ktorom sa stretli s camarillčanmi. Na parkovisku už z diaľky vidí modro červené policajné majáky, ktoré blikajú pomedzi budovy. Približne tri policajné autá na mieste a asi šesť príslušníkov štátnej polície skúma krvavé fľaky a nábojnice popadané po betóne parkoviska. Prejdeš si miesto okolo a pachom dokážeš zacítiť stopu krvi, no len slabú. Stále padajúci dážď, ktorý zmýva všetky fľaky z obrubníkov ti len sťažuje pátranie. Máš ale nejakú predstavu o tom kam by táto stopa mohla smerovať a uličky do ktorých ťa ťahá sú jedny z tých tmavších a určite sa tam nájde nejeden bezdomovec. Momentálne máš taký hlad, že by si si dal aj dvoch, no vieš, že musíš opatrne, hlavne keď sa tu potulujú po okolí camarillčania a policajti. Stále ale žiadna stopa po Goauldovi. Klub Rotchard [Victor, Katarina, Ronald] Alarin len s vážnou tvárou prikývne. “Máš pravdu, najvyšší čas vypadnúť...“ Zaškerí sa a aj on siahne po peňaženke, z ktorých začne vyťahovať sumu za to, čo prepil. “Kluby? Hmmm... tak poznám to určite, len na čo máš chuť? Abych ťa náhodou neťahal na Old schol disco...“ Pán s klobúkom si pre seba objedná a po krátkom rozhovore s Ronaldom sa zhlboka nadýchne. “Musím ísť na hajzel....“ Utrúsi s úsmevom a sám zamieri k pánskemu WC, rovno okolo Viktora. Samozrejme aj pri ceste naspäť, nakoniec niečo pošepká Ronaldovi do uší a potom si sadne na voľnú barovú stoličku kde začne posrkávať malé pivo. Byt [Joel] Prechádzaš kapsy na mokrom kabáte. V nich nájdeš pár veci a to plynový zapalovač, poloprázdne cigarety, bezprsté rukavice a zalepenú obálku na ktorej je napísané fixou: “Od Šerifa“ Byt je vyzerá sa prázdny. Nehrá nikde rádio ani televízor, no po krátkej chvíli sa ozve zakašľanie z malej miestnosti na chodbe. WC. “To si ty Filip?“ Ozve sa hrubší mužský hlas a následne po ňom poriadny hlasitý záser a následne šplechnutie do misy. “Bol som za šerifom, dal nám za toho mŕtveho hajzla odmenu, počkaj kým doseriem potom sa rozdelíme...“

Viedeň - 14. února 2012 16:50

soukromá zpráva od Viedeň pro Smrdí svojim mačacím pachom, to je jasné. Určite ale ide v drogách, od trávy smrdí akoby mal nejakú pri sebe a samozrejme nesie stopy červa. Ten holohlavý ale viac. Každopádne ale ani jeden z nich nesmrdí od neho tak moc, že by sa dalo s istotou povedať či s ním paktujú alebo nie. Pach červa bol tak slabý, že sa to dá považovať za občasné stretnutie alebo dokonca stretnutie náhodné. Ale ta tráva z nich smrdí podriadne...

Viedeň - 14. února 2012 16:51

soukromá zpráva od Viedeň pro Centrálna viedeň - > kanály [Gard] “Hehéééééj... dobre sa mám. A pozri sa na neho, vyzeráš ako jeden z nás...“ Odpovie Otrok vcelku natešený. Tvoje oblečenie mu zrejme spravilo náladu. “Pôjdeme sa prejsť po stokách, hľadať stopy po vrahovi... už by sme to robili s nosferatmi dávno, no šerif nás zastavil. Idiot, normálne im dal šancu ujisť. A ešte nám zajebal, že nám pošle niekoho na pomoc akoby sme na to sami nestačili... ale keď vidím, že poslal teba.. no čo aspoň bude sranda.“ Odpovie otrok a začne zdvíhať kanálovy poklop. “Dámy prvé...“ Prehovorí s tlmeným smiechom a vyškerí na teba krivé žlté zuby cez dieru v kukle. “Začína párty, ideme študovať umenie sračiek....“ Veru. Umenie, no ako pre koho. Ten smrad je neznesiteľný. Vôbec nerozumieš tomu ako tu dokáže otrok vydržať a správať sa tak čulo a natešene. Buď má vypálené všetky čuchové bunky alebo je to magor. Každopádne po asi stometrovej prechádze úzkou chodbou po členkoch v sračkách sa otrok zastaví. Tento smrad, ktorý je tu zrejme ovalil aj jeho, rpetože okrem moči a hovien tu cítiš aj spálené mäso a hroznú hnilobu. “Cítiš to? Niekto griloval....“

Viedeň - 14. února 2012 16:51

soukromá zpráva od Viedeň pro Park Forresta gumpa [Alex] Na poznámku o koláčiku sa len usmeje. Na krátku chvíľu. “A čo ti ja viem, či nie sú princovia zvrátený navzájom. Po pravde som tu len nástroj, ktorý pátral a teraz som posol, ktorý oznamuje vašu smrť. Vôbec síce netuším čo ste s tým obrovským škorpiónom plánovali ale to s tým duchom elektriny bolo skutočne pôsobivé. To aby som sa ťa začal báť...“ Potom pootočí hlavu a začne sa ti pozerať rovno do očí. “Dobre vieme, čoho ste schopný a ver, že smrteľná rana od nás príde z tmy, z nenazdania ani nebudeš vedieť kedy to príde a odkiaľ.“ Po týchto slovách sa škodoradostne uškrnie a postaví sa na nohy. Pár pohybmi si opráši svoju mikinu a čierne nohavice. “Už ma nebaví sedieť.. čo tak sa prejsť?“

Viedeň - 14. února 2012 16:51

soukromá zpráva od Viedeň pro Domov, sladký domov [Michael] Alex šla nakoniec vlastným taxíkom a ty svojim. Po nastúpení samozrejme natrafíš na poznámky taxikára. “Bože, chlape... veď vy smrdíte ako hovno.... čo ste tu niekde mali fekal párty alebo čo!? Vy ste už tretí, ktorý volal o odvoz odtiaľto....“ Samozrejme ale peniaze su peniaze a chlapík ťa odvezie až domov. Síce si mal krátke podozrenie a pocit, že ťa niekto sleduje, no ten asi v polovici cesty zmizol. Keď prichádzaš domov všetko je tak ako si to nechal. Byt zamknutý a v poriadku. Spáchaš hygienu a svoje večerné rituály a ideš spať. Veď zajtra treba ísť znovu do školy...

Alex Rose - 14. února 2012 17:10

soukromá zpráva od Alex Rose pro Park Forresta gumpa „Mi?“ zeptám se překvapeně. „Jsme se ho snažili poslat kam patří.“ Bráním se, protože mi to znělo, jako, že jsme s ním snad měli v úmyslu něco nekalého. „Jinak díky. Ale bylo to i pěkně hloupé. Byli jsme v kanalizaci... naštěstí to usmažilo jen ty krysy.“ Pak si odfrknu. „Dokud mě nenapadneš nemáš se čeho bát. Nejsem agresivní. Kdyby ano, tak bych tě už dávno vykopala ze svého snu.“ Podívám se na něj a pohled mu oplácím. Neměla bych si něco pamatovat? Hmm... to je jedno. Tak či onak i když mi tu povídal o zabíjení mágů necítila jsem se ohrožená. Znovu si odfrknu. „Takže zákeřný útok zezadu? Asi si pořídím další oči na temeno hlavy.“ I když jsem to zlehčovala, brala jsem jeho varování vážně. Zvedne se, a jestli se projdeme. Pousměji se. „Projít se zvěstovatelem mé smrti? No... doufala jsem v samotnou smrt, ale ty budeš muset stačit.“ Zavtipkuji a vstanu. Aniž bych se ptala jsem se mu zahákla do rámě. „Hmm... teď mě tak napadá...“ Nakloním hlavu na stranu. „Jestli mě neplánuješ někdy teď zabít, tak jsi mě a ostatní mágy varoval.“ Řeknu. „Ale stejně... proč se všechno musí řešit násilím? Kdyby se to aspoň první zkusilo diplomaticky. Ale ne... rychle šmik a fik a hlava je pryč.“

Joel Bane - 14. února 2012 19:20

Byt Při prohledávání kabátu se mi poštěstilo a mezi věcmi které byly po kapsách jsem našel obálku na které bylo napsány slova: Od šerifa. Nemám nejmenší ponětí co v té obálce je. Jisté tušení ale mám. Obálku si strčím do kapsy a nechám být kabát tam kde je. Pak se pustím do prohledávání bytu. Všude je klid a nikde nikoho nevidím. Prostě prázdno. Pak ale promluví kdosi kdo je na záchodě. Bezva zatím si ničeho nevšiml. Moje tušení bylo správné. Jak mi muž potvrdil tak v obálce budou peníze a podle toho co řekl tak za nějakou vraždu. Nejspíš toho co tu bydlel. Ale proč by se tu zdržovali jestli ho zabili oni. No zeptám se. Dojdu ke dveřím od záchodu a postavím se k nim tak aby si mě muž nevšiml až vyjde. Zkontroluji pistoli v pouzdře a čekám. Hlavně aby nepřišel ten Filip dřív než s ním skončím.

Gard Smith - 14. února 2012 19:27

soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále Potom, ako Otrok povie že vyzerám ako jeden z nich sa musím silno premáhať, aby som sa nerozplakal. Tichým "okay" súhlasím, a vyberiem sa spolu s ním po chodbách. No okrem sračiek tu nie je nič moc zaujímavé."Nuž, ja si to tiež zrovna neužívam. Mám to tak trochu za trest." Nahodím smutný výraz. Snažím sa nedýchať. V tme si svietim baterkou. V tom sa zastavíme. Vo vzduchu je cítiť upečený Nosferatu. Kebyže som človekom, väčšina obsahu môjho žalúdka by sa tu už asi váľala po zemi. Avšak snažím sa sústrediť. Niekto si tu spravil Nosfíkovské barbeque, takže... možno tu ešte stále je. Radšej vypnem baterku a zapnem auspex. (Auspex 1, sluch a zrak (na polku) ), pomaly sa rozhliadajúc okolo. Jednu ruku vopchám pod oblečenie a chytím Alfu.

Roxie Collette - 14. února 2012 21:56

soukromá zpráva od Roxie Collette pro ...Temné zákutia Hlbiny... ... Plne precítiť podstatu toho, čo drží symfóniu farieb v hromádke množiny, zachycujúcej úskoky a bežný život úbohej kreatúry... Riadiť jedným posolstvom... ktoré ho možno vykúpi z podvedomého desu... možno... keď splní svoju povinnosť. Naviažem na myšlienku drahého a nasledujem ho tunelom do našej pevnosti. I s novou hračičkou... pekne zamotanú v reťazoch... uveznenú v krehkej schránke... Vstúpime do zásobovacieho skladu a sledujúc Nocturma hypnotickým pohľadom, ktorý povalí panáčka na zadok, len prejdem k jednej z bedien a s očami stále zabodnutými v na tom istom mieste, sa usadím. Potemnelým pohľadom iskriacich očí sledujem ako dlhá ihla preniká do hlavy človíčka... ako preráža jemnú štruktúru mozgu... ako z neho uniká myseľ a stáva sa len podobizňou toho čo bol... pred pár minútami... ale už nikdy nebude viac, než na povel konajúca kôpka mäsa a kostí. Úplne oddaný milosrdenstvu šialenstva. Zachechtám sa, keď mazlík skončí svoje krôčky v hre a zoskočím z bedne a z vnútorného vrecka vytiahnem dlhú dýku. Keď sa jeho myšlienky otrú mojou mysľou, jemne prikývnem. Nájdeme posla... on neodolá ponuke. Tak lákavej a nebezpečnej. Bude chcieť viac. Zhodím zo seba mokrý kožený kabát a pomaly vykročím k Nocturmovi, úplne ignorujúc "bezduchú" postavu na stoličke. Výstredné tielko odhalujúce poranené, ale už zacelujúce sa rameno plne vykresluje krivky tenkej postavy, na ktoré dopadlo niekolko dažďových kvapiek z premočených vlasov. Vycerím zuby v širokom úsmeve a s naklonenou hlavou pristúpim Mazlíkovi. Jemne sa dotknem jeho tváre špicou dýky. "Miláčku... musíš si dať... musíš obnoviť svoju silu... aby si mohol hrať pieseň agónie... a plne si užil ten dlhotrvajúci pocit." Zašepkám a neuhýbajúc pohladom z jeho očí a pomalým pohybom si prejdem dýkou po zápästí... ostrie pretína bledú kožu a na povrch sa začne predierať tmavá krv... Zachvejem sa s hravými plamienkami v očiach, dýkou zotriem prvú pomalú "vlnu"... snáď až provokujúcim gestom ich prenesiem na jeho ústa, ktoré skropí červená. Moju tvár skriví úškrn... akýsi podlý a zákerný. Viem, akú túžbu to v ňom vyvolá... a to stačí len pár maličkých kvapiek. Daj si silu v krviške... sladkú a omamujúcu. Skončím s panáčkom.. s malou úbohou loutkou... a prídem si po teba. Znovu skropím krvou jeho ústa a s nemeniacim úškrnom sa prudko otočím a pristúpim k človíčkovi na stoličke. Sedí tam, ruky zvesené k zemi, prázdny pohľad jedného oka upiera niekam pred seba a vôbec nevediac čo sa okolo neho deje. Vyvrátim mu hlavu dohora a skúmavo sa naň zahladím. Neprotestuje.. ani nepípa... len sedí s otvorenou hubou, do ktorej mu stekajú pozostatky jeho očička, čo mu ruplo pod náporom tlaku milosrdenstva. Prejdem okolo neho... ako sup nad chcípajúcou obeťou a nastavím krvácajúcu ruku nad jeho ústa do ktorých mu pomaly spadne niekoľko kvapiek. Rozplynú sa mu na jazyku a on inštinktívne prehltne. Vydá chroptivý zvuk a jeho telo sebou ako keby šklbne. Surovo ho chytím za bradu a len pár centimetrov držím ruku od jeho uslintaných úst, kam sa mu pomalým prúdom zlieva jeho záhuba. Telo sa znovu trhne... ale poslušne prehltá. Po krátkej chvíly odtiahnem ruku a zliznem z nej ešte stále vytekajúcu krv, ktorá začala stekať pomalšie a pomalšie... tak ako zrastajúca rana dovolovala... Zabodnem do panáčka pohlad a jeho zdravé očičko ako keby ožilo... ako keby sa mu vrátilo jeho stratené, navždy zabité vedomie. Od úst mu vyjde akési zabublanie a ja zosilním zovretie jeho čelusti. "Sleduj... a počúvaj..." Zasyčím a trhnem rukou, čím sa mu znovu vyvráti hlava dozadu a ja ako tornádo prefičím znovu k Nocturmovi od ktorého si prevezmem lístok a pero. Usadnem za stôl a rýchlo spíšem odkaz nášmu novému známemu, ktorý sa pomocou panáčka dostaví na malú párty.. Keď s tým skončím, so škodoradostným úšklabkom pozriem na svojho mazlíka, vyskočím zo stoličky a prihrniem sa k nemu. Pár sekúnd mu hladím do očí, s volnou rukou mu prejdem po zranenom krku. "Neboj sa zlatíčko... opravím ťa... budeš mať svoju lásku..." Šepnem, na čo mu odhrniem límec kabáta a zaborím zuby do jeho krku, na nepoškodenom mieste. Pritisknem si ho k sebe a privriem oči. Znovu mi telo zapĺňa blahodárna energia... avšak oveľa intenzívnejšia. Krv môjho drahého je dokonalým pôžitkom... ale... tentoraz len pár dúškov... len máličko.. pár kvapiek... Prinútim sa odtrhnúť a ešte stále so zavretými očami sa zoširoka usmejem. Dokonalosť... Pootvorím oči a pritisknem sa k Nocturmovi k ústam vychutnávajúc si jeho blízkosť... ale.. ani to netrvá dlho. Musíme vtáčatko poslať si hrát... Pohladím ho po tvári a na napísaný, zakrvavený dopis otlačím svoje rty. Zobrazit SPOILER Drahému vyplazím krvavý jazyk, čapnem zo stola jednu obálku a s prudkým otočením sa vrhnem ku chvejúcemu sa panáčkovi stále sedí na stoličke uprostred skladu. Znovu ho energicky chmatnem za bradu a s iskriacimi očami sa naň zašklabím. "Teraz pozorne počúvaj, panáčku... Dostaneš dopis, ktorý... dobre počúvaj... zanesieš Metissovi. Vyhľadáš ho.. je mi jedno, ako... Tvoje informácie... ktoré dostaneš tu... ktoré dostaneš cestou na svojej púti... zostanú tu." Ťuknem mu do hlavy, ktorá sa len jemne zakolísa, v oku sa mu niečo ako keby zalesklo... a ja mu narvu dopis do vnútornej kapsy bundy. "Tvoje inštrukcie, poupátko, sú jasné. Nájsť Metissa a podať mu tento list do vlastných rúk. Po nikom ho nepošleš, nikde ho nezanecháš. Nikde... Rozumieš? Vyžiadaš si jeho identifikáciu a podáš mu to. A nikomu... dokonca ani jemu samotnému nevyzradíš nič, čo si mal možnosť vidieť v týchto priestoroch ani v okolí. V tom dopise je všetko, čo má vedieť. Tvoje slová budú vychádzať len pri získavaní informácií, kde sa nachádza a ako sa k nemu dostať. Inak... budeš tichúčko ako pena. Rozumieš?!" Posledné slovo zasyčím a surovo mu stisknem čelusť. Byť poriadne pri zmysloch, možno by mu tento výjav dodal správnu dávku nefalšovaného strachu. Takto... len na mňa hladí s jedným takmer skelnatým očičkom a od huby mu idú bublinky s nádychom červenej. "A teraz poď. Máš prácu." Trhnem mu rukou a prinútim ho sa postaviť na vlastné. Zakolísa sa, ale na nohách stojí. Nečakám než úplne naberie rovnováhu a dotiahnem ho k východu smerom do uličky ktorou sme prišli. Vystrčím ho ťažkými dverami, ktoré za ním zabuchnem. Drž sa v tieňoch, nepútaj pozornosť. Hladaj Metissa, buď poslušná loutka a ťapkaj nohami vpred! Zavrčím panáčkovi v hlave a s tým sa vyberiem k mohutnej chladničke na druhej strane skladu odkial vyberiem dva balíky krvišky a s úškrnom sa dohrniem k mazlíkovi. Čapnúc ho za kabát ho prinútim usadiť sa na stole, urvem kúsok z jedného sáčku a pomaly mu do úst začnem liať chutnú plazmu. Len papej zlatíčko... budeme si hráát, potrebuješ svoju energiu.. Veľa energie...

Nocturme Haborym - 14. února 2012 23:42

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Hluboko hluboko... kam až světlo nesahá... Sleduji počínání paničky hned jakmile jsem hotov a z nicky je nicka bez duše. Jakmile mám sklizené nástroje shlédnu dýku v její ruce a vyslechnu co mi soustředěnost prozatím dovolí. Neodolá ? Ano... nemůže, NESMÍ !!!... To... toto... tototo... neodmítá se... já vidím, on musí... musí najít a předat... i slova i jarní listí... Chaoticky žvatlám v myšlenkách jako vždy ale ona ví co myslím a já též a to je důležité. Následující akt mne donutí zakolísat na plné soustředěnosti a nechat mléčnou duhu se kutálet dolů po hladkém povrchu s dolíkem. Jako pavouk shodí krustu a já bodám zorným polem do jejích paloučků plných křivek. Přistoupí ke mne a já pomalu ale jistě s touhou ale i pokorou dokud jsem schopen se ovládat sleduji její počínání a jen pokorně mlčím a zespodu na ni hledím ze své výšky. Rozdíl značí její velikost i vůdcovství ale i její zvrácenost a choutky. Sleduji zakalené stříbro linoucí se z hnědých vodopádů po hojícím se rameni a ochvěji se než s konečnou platností ulpím uvězněn v kleci modře. Chlad čepele příjmu se stupňujícím se pocitem s problémem v sebekontrole. Ano paní, on bude jíst... jeho instrumenty budou čisté... žádná faleš... pro ni i pro něj... pro děti noci... všichni by měli zpívat... ano tak... tokat na pocit... Když skončím zůstane téměř zkameněle hledět do mých očí a přetne své zápěstí a já s sebou trhnu jelikož cítím její bolest na tváři se mi zjeví mírný úšklebek avšak tento akt i přesto že je nezbytný mne nahodí do stavu absolutní pohotovosti kdy řekněme mám uši a nos všude. Její další počínání mne stále nechává chladným ale jen do doby než její snaha narušit poklid šílencovi mysli dojde skutku. Krev jež z dýky ulpí na mých rtech olíznu a nechám vsáknout do tkáně v ústní dutině. Hlava vře a mysl křičí... Chvění a mrazení mi proběhne celým tělem když zaslechnu její slova ve své hlavě nejsem schopen ani odpovídat a když ke všemu dodá další dávku. Znovu ji zhltnu bez čekání bez remcání, bez ostychu. Jakmile se odvrátí a věnuje se pokojnému snílku mé tělo se prohne jako luk v křeči. Na tváři se vykreslí široký úsměv a zornice se rozšíří a téměř tak zatmaví rozdílné zbarvení duhovek. Jakmile křečovitý pocit zmizí padnu na kolena a začnu kolem sebe bušit předloktími. Z rukou se ozývá křupání jak kosti pracují pod údery a jsou zpracovávány řetězy. Řinčení je jediné co ke mne může upoutávat pozornost jelikož stále nemám hlasivky. Zvedám se ze země a až v berserkerovském režimu s šíleným úsměvem s sebou tluču o zdi i podlahu a neodolám ani několika úderům hlavou o zem než extatické opojení vyprchá a já jsem schopen ovládat alespoň tělo když ne mysl. Z rozbité hlavy a domlácených rukou stéká krev ale úsměv zůstává. Hlavu nakloněnou na stranu a hledím do zad mé milované jak pracuje se snílkem zatímco já si užívám až neovladatelný extatický stav. Mysl ví že tady nic nehrozí a tak nehodlá svazovat tělo. Chvílemi s tělem trhne záškub v končetinách nebo hlavou kdy se ozve zakřupání jak pracují pod agresivními tiky chrupavky. Když se na moment sesbírám následuje scenérie s perem a papírem ale jakmile je hotovo dál pokračuji v civění do zad Roxie ale netrvá dlouho než jsem znovu středem její pozornosti. Pohled do očí je hluboký a nutí mne se srovnat a uklidnit i přesto že má mysl nyní dělá to samé co před momentem tělo tak jsem klidný. Dotek na zraněném krku vnímám jako uklidňující gesto které řekneme na moment zarazí mé úletnictví. Ano... paní dá dohromady... autíčko bez koleček nepojede správně... Odvětím a čekám co se bude dít, odhrnutí límce kabátu je pro mne jasným signálem který posune mé smyslové orgány na její záda a přitiskne ji k sobě. Zavřu slastně ale nyní pokojně oči když se hroty neživota noří do krku a jemněji přidám na stisku. Opětován je se stejnou verbou a něžností matky držící své dítě. Odloučení je však podobné jako matky a dítěte, je obtížné... ale jde. Dokázala přestat a odtrhnout se a neváhala jako důkaz vděku věnovat polibek rtěnkou mé vlastní krve. Její úsměv mne naplňuje klidem jako smrt všech dětí házících kamení do rybníka jeho hladinu. Jen ať běží, provázky ho nezadrží... ale ani nepustí... nitky s úchyty v kusu vzduchu... běžec bez hlavy... krásná... tak krásná... ona ho udělala... kopat do kolečka aby jelo se musí... ale nikdo jiný neví o kolečku nic... jen to že se točí... Další dění okolo instruktáže strávím v tranzu létajíc myšlenkami nad děním celé noci a nad znovu-ujasněním plánu. Probere mne k neživotu až fakt že snílek je kopán sny vpřed neschopen snít o ničem jiném než chtějí samy sny. Postávám pořád na stejném místě a jen tiky v obličeji mohou ukazovat co všechno se odehrává uvnitř téhle skořápky... mezi bílkem a žloutkem se houpe hniloba která žene vpřed. Netrvá dlouho než moje myšlenky zmrznou v tundře pozornosti kterou věnuji svojí paní. Bez odporu se nechám usadit a následně i krmit. Krev ženouc se do mých útrob trvá než najde směr kterým mý proudit ale nakonec úspěšně a já začínám pociťovat jak se alespoň z části rány zacelují. Na kompletní uzdravení by bylo třeba více a nebo čas ale myslím že mne ještě čeká nášup pokud budu dál hltat. *** Jakmile zvítězím v souboji se sáčkem krve z úst se začnou chraptivě a tiše ale linout zvuky. Ale jelikož jsem téměř nesrozumitelné nechávám mluvit potoky závitů čelního laloku. Moje paní... ona má starost... ona vždy spraví hračky... vždy vymění polámaná kolečka a vždy natočí klíček aby myška mohla běhat... Výlev přeruší až zkrat který způsobí souvětí které mne zahluší jako megafon. Siréna začne červeně blikat a poslední kapka je polknuta... obal padá na zem a já beru Roxie za zápěstí a s nepříčetným výrazem, doširoka vyvalenýma očima a vyceněnými zuby ji přehodím na stůl a za zápěstí ji přirazím k dřevěné desce. Z úst se vyřine chroptění předtím než dlouhý jazyk špičatého tvaru pohladí její krk. Stisk povolí a ruce se sesouvají níž podél těla s prohnutými prsty které projíždí po křivkách a oči je následují. Hrát... hrát... hrát... ano, ano... moje... všechno moje... bude si hrát... ano, ano... nikdo nevezme, je jeho... náleží mu... PATŘÍ MU !!!... stromy navzájem se přetínající v půli aby nespadly... převod přes ozubená kola... tužka a papír... krev a neživí... moje, moje, MOJE !!! Mysl zagresivní a spolu s ní reaguje i jeho obličej, záškuby, tiky, posunky...

Alexandra Mehler - 15. února 2012 17:41

Park u klubu Rotchard Stále jsem se snažila doufat, že z toho nějak vybruslíme. Ale nakonec všechno vypadá složitěji. Už mě z toho začíná bolet hlava. Jeho opilecká troufalost přimrazí mě i Marinu na místě. Přestože bychom mu měli zvládnout utéci, vždyť on se sotva plouží, stojíme poslušně jako sochy. Ohlašovací povinnost??? Hodím vyděšený pohled na Marinu. On se zbláznil! Chvíli na něj bezmocně zírám, než mi to v hlavě sepne. Poslední, co chceme, je, aby přišli další lidé. Další, kteří do toho budou šťourat nos! Pustím konečně Marinu a několika kroky se dostanu na dosah ruky k mužovi. Sice se mi ježí chloupky na zátylku strachem i pocitem odporu kvůli jeho alkoholovému odéru, ale obava, že by se dozvěděl o dnešním incidentu někdo další, je silnější. „Co..co byste ohlašoval?“ Zkusím na muže promluvit mírněji a snad i trochu vemlouvavěji. „Vždyť my žádný výstřel neslyšeli a co je tento bordel, nevíme. Necháme to být a půjdeme pryč. Všichni. Tak to bude nejlepší, nemyslíte?“ Ještě chvíli to oddaluji, ale nakonec se mé dlaně dotknou jeho paží. Zlehka, opatrně, abych se snad neušpinila, či co. A že se mi ruce klepou, to by snad poznal i mrtvý. Dokonce se pokusím i o nějaký ten mírný úsměv.

John MacDonald - 16. února 2012 21:22

Park u klubu Rotchard Chtě nechtě jsem jí musel za snahu připsat spoustu kladných bodů. Ačkoli jsem z ní odpor k mé osobě přímo cítil, nejen že se ke mně přiblížila, ale dokonce se mě odvážila i dotknout, což vzhledem k jejímu očividnému odporu bylo opravdu překvapivé. Na druhou stranu, mě tím vyvstal jeden drobný problém. Na tuhle vzdálenost si mohla všimnout, že nesmrdím ani tak alkoholem, jako spíše tím jedním pivem a že oči mám na opilce příliš jasné, jenže to už bylo příliš pozdě. Bylo mi jasné, že by se pokusila mi utéct a tak jsem se ji pokusil popadnout kolem pasu tak, abych jí ruce přimáčkl k tělu. Bearhug(Medvědí obětí) se tomu chvatu odborně říká. Kouzelné je na něm to, že vypadá z dálky naprosto neškodně a pokud ho provedete dobře, tak necvičená oběť má zkrátka smůlu. Ani kopnout do kulí se při něm totiž pořádně nedá. Zároveň jsem se nahnul k jejímu uchu a slušně ji požádal. Nekřičte. Vím co jste viděla a vím v jak velkém jste maléru. Právě teď máte dvě možnosti. Věřit mi a rychle odsud vypadnout, nebo vidět něco, co vidět nechcete a při té příležitosti zemřít opravdu nepěknou smrtí. Rozpadnout se v prach stejně, jako ten chlap. Volba je na vás. s tím jsem ji opět pustil a na znamení dobré vůle odešel o krok zpátky.

Katharina Weber - 16. února 2012 21:53

Klub Rotchard [Ronald] Koukám, jak se klub postupně vylidňuje. Na odcházejícího Johna vrhnu znepokojený pohled, ale asi ví, co dělá. Nakloním se k Ronaldovi, vypadá to, že opět jen flirtuji a začnu mluvit, jak nejtišeji umím. Můžu se konečně dozvědět, co se děje? Proč to zpoždění? Když uvidím nově přicházejícího, jak jde k nám, snažím se být zticha a nechat si veškeré komentáře pro sebe. Když chce jít chlapík s kloboukem na záchod – a asi něco zjistit o pumě, protáhnu se, hluboce nadechnu. Mám už jít? Nebo se bude dít ještě něco zajímavého? Jestli je mi naznačeno, že mám jít pryč a najít Johna, prostě bez placení vstanu, výmluvně se na Ronalda popřípadě i příchozího usměju, odejdu z baru a následně začnu hledat Johna. V případě, že mám zůstat klidně sedím dál.

Ronald McGillavry - 17. února 2012 15:27

Klub Rotchard [Katharina] Všechno de fajn můj přítel v klobouku si objedná malé pivo a zdělí mi to co jsem stejně sám tak trochu tušil, někdy se někteří lidé opravdu přeceňují. Takže nezbývá nic jiného než zaplatit a zdekovat se. " Je čas se přesunout." oznámím Katharině a dám do toho jistou dávku naléhavosti. Docela rád bych totiž už byl odsud pryč. Jen co vyjdeme z baru nastanou dvě možnosti buďto Johna vidím a pak se pokusím zjistit co se děje a zkusím mu nějak naznačit ,že by bylo fajn se zdekovat. Pokud ho nevidím požádám o pomoc mého přítele v klobouku. Když ani o nebude vědět kde hledat, možná opravdu nezbude než se rychle poohlédnou a když ho ani pak nenajdeme tka zmizet. Normálně bych ho zkusil zavolat, jenže to by tu bylo poněkud na nic. Přeci jen volat v noci na ulici může mít za následek moc dotazů od policejní hlídky a nebo horší věci. Pokud se náš přítel v klobouku bude chtít vzdálit nebudu mu bránit , jen si zkusím ověřit jednu věc ,tedy řeknu mu ať provede zkoušku i na mě. Musíme přeci jen jasně určit ,že to nebylo prostředím. Tak jako tak s Johnem nebo bez něj pak zamíříme zpátky do bezpečí našeho klubu. Přeci jen někdo musí akci zhodnotit.

Arutha con Leesil - 17. února 2012 16:27

Výchí Vídeň Nechám se vést do uličky, kam mě směřuje můj čich. Cítím, že čas v podobě deště je můj nepřítel. Rozběhnu se co nejrychleji uličkou a přitom si trochu pomůžu (Celerty 1) přitom se pořád snažím vyhnat z hlavy touhu po krvi i když jsem minul už nejednoho bezdomovce. Pořád jsem moc blízko a policie by mohla něco zaslechnout. Běžím tak dlouho dokud se nedostanu k silnější stopě Goualda, nebo k první křižovatce, kde se budu muset rozhodnout, kudy jít. Až se tak stane rozhodnu se přece jen se nakrmit. Potřebuji přece jen víc síly a energie, když se pohybuju v takto nebezpečné době na nebezpečném místě. Přichystám si dvouerovou minci a vracím se k prvnímu bezdomovci, který je sám a není v blízkém okolí nikdo, což si ověřím i pomocí čichu. Hledám, někoho kdo tu předchvilkou měl běžet, možná i jenom jít. Vypadal Popis Goaulda. A ukážu mu minci. Okamžitě jak se po ní natáhne, ji pustím a chytnu chlapovo zápěstí jednou rukou a druhou mu přitlačím na ústa sám skočím vpřed, abych jej povalil zatížil vlastní vahou a zahryznu se do natažené ruky. Překonám odpor ke smradu znekoupaného těla a začnu žíznivě sát. Mám takovou žízeň, že odpor bezdomovce začne rychle upadat pro nedostatek krve. Vší silou se donutím jej nevysát úplně a nechám zbytky krve vytékat ven. Vytáhnu nůž a rozříznu obě zápěstí, s tím, že to kousnuté tak, aby kousnutí propojilo řezem a vypadalo to, že se bezdomovec podříznul sám v sebevraždě. Rychle jej prohledám, jestli nenajdu u něj nůž, který bych hodil do krve, aby maskování vypadalo důvěryhodněji. Zesílený čich mě pořád tahá ke krvi, kterou tak vnímám mnohem ostřeji. Nyní nakrmen se vrátím k místu, kde jsem cítil Goaulda, nebo byla ta křižovatka a začnu opět hledat Goauldovu stopu.

Victor Sarno - 17. února 2012 16:48

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Rotchard Chvíli koukám na procházejícího chlápka, ale víc si ho už nevšímám. Alarin utrousí docela dobrou poznámku tam bych opravdu nechtěl. Zatím na ní nereaguju, protože platím servírce, která právě přišla. Po zaplacení vyrazím rovnou k východu z podniku. Vůbec by mi nevadilo tady být naposled. Ještě se krátce ohlídnu po lokále a vyjdu ven. "Takže? Na oldies opravdu náladu nemám, nikdy mě to nebavilo." Začnu vzpomínat na to jaký kluby jsme měli v Detroitu a který byly nejlepší. Třeba se tu nějaký takový podobný najdou, určitě by je znal. "Ale, klidně bych si zašel na nějaký elektro." Kývnu ramenama a podívám se na Alarina, který je průvodcem...

Alexandra Mehler - 18. února 2012 09:43

Park u klubu Rotchard Jakmile jsem se ocitla v jeho blízkosti, mé smysly kupodivu zapracovaly. Nesmrdí... V tu chvíli jsem si chtěla říci „no a?“, ale pak mi to pomalu docházelo. Nesmrdí jako opilec... Dřív než jsem dala překvapení dostatečně najevo, vyheknu pod nečekaným stiskem. Odpor už není tak silný, místo toho mi srdce bije na poplach jako zvon. Nečekala jsem to, a tak jsem se nyní jen bezmocně lepím na jeho tělo. I když projevím určitou snahu odstrčit ho, je to marné. Mámě v šachu, a to nejsem zrovna nesportovní typ. Ještě slyším, jak Marina poplašeně zaprotestuje, ale nevrhá se k nám. Možná dobře.. Napadne mě jedna malá rozumná myšlenka, mezi hejnem šílených. A pak začne mluvit. Bez jakékoliv stopy alkoholu. Mé oči se zmatkem rozšiřují a můj dech je hlasitý, jako kdyby šlo o kroky nově příchozího. Zatímco v myšlenkách mám jasnou odpověď, nahlas ji nedovedu ihned vyloudit. To už jsem ale ze sevření propuštěna a muž udělá dokonce krok vzad. V tu chvíli se konečně Marina chytne mé paže. Vypadá docela vyděšeně. Já asi nevypadám o moc lépe. Ještě chvíli stojím jako zařezaná, než ze sebe poněkud dotčeně dostanu: „O co jsme se snažily. Odejít beze stop.“ Je to trochu komické, snažím se tu říci něco jízlivého, ale hlas se mi chvěje strachem. A co se tady tedy stalo...? Jak to, že o tom ví...?? Zase ta zatracená zvědavost. Marina mě sice už tahá za ruku, ale zatím ještě vzdoruji. „A kdo...kdo to tedy byl..?“ Kývnu na hromádku popela a vzpomenu si na ten pocit, kdy jsem měla dojem, že ho prostě musím následovat. Ještě že jsem ho nenásledovala ve všem... Napadne mě a chloupky se mi naježí.

Marduk(NPC) - 19. února 2012 13:15

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Cesta domov a Home sweet Home Cestou v taxiku neako nereagujem na prípomienky toho takxikara. V hlave sa mi skor výria iné myšlienky ako napriklad dostat Alex ku mne do postele a podobne. Keď dojdem domov zaplatim taxikára, z vnútorného vrecka si vyberiem klúce, na rohožke si trochu očistim topánky, odomknem schodisko a potom odomknem byt, vyzujem si boty ešte skor ako vojdem dnu. Taktiež si stiahnem ponozky a vytiahnem si trochu nohavice. Opatrne vojdem do bytu, zavriem za sebou dvere a siniem si to do kupelky. Tam vleziem do sprchovacieho kúta, dam si dole sako a koselu a hodim to cez umyvadlo, potom si vyzleciem nohavice a spodky a následne zavriem sprchovací kút a osprchujem sa. Len čo som čistučký ako nemluvniatko tak nahý pohladam veeelku igelitku do ktorej hodim nohavice, otvorím dvere(stále nahý) a z pred bytu vezmem aj topánky a ponožky a pridám ich do igelitky. Preistotu to cele ofacujem este jednou igelitkou naco mi dojde ze som prave minul posledne dve igelitky na smeti. ...kua keď sa darí tak sa zadí... Pomyslím si, hodim igelitku z odpadom k dverám, trochu pootvorím okno v kuchyni aby sa vetralo a nasledne idem k spálni kde si dam pyžamové nohavice na seba a potom zaleziem do postele. ...s alex by som si velice rad dal pár čisiel... ...to teda hej... ...musim zistit jej čislo... Ako tak ležím na posteli, viečka sa mi zaklápajú a ja pomali zaspávam.

John MacDonald - 19. února 2012 17:09

Park poblíž Rotchard Nenápadně vypařit? vyvalil jsem oči a polohlasně se rozchechtal. No tak jo holčičko, to je dobrej vtip. Hergot, s tím kolik stop jste tu nechali bych vás dokázal vystopovat i já...za týden ode dneška...bez sebemenších problémů. jen jsem zakroutil hlavou. Ti lidé a jejich hloupost. Nemají vůbec tušení co je obklopuje, na druhou stranu...buďme za to rádi. Pak dívka pronese první rozumnou větu za celé naše setkání. Otázku, kterou ji nemůžu zodpovědět, alespoň ne teď a ne tady. Kdo to byl...nemám tušení, na druhou stranu vím CO byl. Média to tají, ale v tomhle městě už nějakou dobu probíhá dost ostrá válka gangů a no...vy dvě jste se právě dostali přímo doprostřed mezi ně. Asi vám nemusím povídat, co dělají svědkům, že? Věřte mi, všechny ty gangsterky o rozpouštění v kyselině zaživa...na vašem místě bych si zkončit v takovém pěkném barelu přál. Nesnažil jsem se je nějak děsit, netvářil jsem se výhružně ani hrozivě, spíše dost neutrálně, jako bych jim shrnoval nějaká mě naprosto nezajímavá fakta. Bylo mi jasné, že mi asi neuvěří. Možná byla hloupost se vůbec ukazovat. Takhle zubatcům budu muset vysvětlovat co jsem tu dělal. Zase v průseru kvůli sukni. povzdechl jsem si v duchu a mávl rukou. Ono je to vlastně jedno. Ať už mi věříte nebo ne, máte dvě možnosti. Jít teď se mnou a dočkat se vysvětlení, nebo skončit jako támhle ten. kývl jsem směrem k hromádce popela. Protože to a věčné zatracení je přesně to co vás čeká v případě, že vás najdou a já pevně věřím, že s tím nebudou mít žádné problémy. s tím jsem se otočil k odchodu.

Apolena *Lena* Stone - 19. února 2012 17:50

Bastila Poslouchala jsem baronovu nabídku na službu. A musela jsem se usmát. “Očividně jste si pro to nemohl vybrat lepšího upíra.“ souhlasně kývnu hlavou. “Řekněte mi, jak ta soška vypadá a kde je najdu a zítra večer vám ji donesu nazpět. Možná ještě dnes v noci. Samozřejmě by se mi hodil i popis bezpečnostních zařízení, jestli jim tam hlídají ghůlové nebo třeba psi. Jestli tam mají kamery a jak velký je pozemek. Kde konkrétně se může daná soška nacházet. Jestli ovšem tohle víte.“ zeptám se ještě předtím, než se vydám na akci.

Viedeň - 20. února 2012 21:37

soukromá zpráva od Viedeň pro Home sweet home [Michael, Alex] A veru aj zaspíš. Že? Kto by to bol povedal. V duchu rozmýšľaš nad rôznymi vecami. Nad smradom z kanálov, nad upírmi, nad Alex. Nakoniec prebehne len sekunda a ty sa už budíš na tón budíka, ktorý ťa budí každodenne. Ešte so zavretými očami sa snažíš načiehnuť k nemu a nahmatať ho no zrazu sa vypne sám od seba bez toho aby si ho čo i len našiel. Ešte stále rozospaný sa tým moc nezaoberáš, no zpozorníš až keď sa ozve ženský hlas.

Alex Rose - 20. února 2012 21:39

soukromá zpráva od Alex Rose pro „Dobré ráno, medvídku...“ Pronesu ospale. Když otevře oči usmála jsem se na něj. „Děje se něco?“ zajímám se, nakloním se k němu a lehce políbím na špičku nosu. Pak se protáhnu, zvednu ruce nad hlavu, takže přikrývka mi sjela do klína a tak jsem odhalila, že pod peřinou vážně nic nemám. Rozverně na něj mrknu. „Až na tu procházku kanálem to byla skvělá noc. Možná bychom si dneska mohli dát toho humra.“ Navrhnu a přitisknu se k němu až na paži cítí váhu a měkkost mých prsou.

Viedeň - 20. února 2012 21:59

soukromá zpráva od Viedeň pro Park Forresta Gumpa [Alex] “Napadnúť ťa?“ Prekvapene odpovie upír. “prečo by som to robil, veď vieš, že to je sen. Ak by som ťa napadol mohlo by to spôsobiť šok a ty by si sa prebudila no a ja by som potom nepredal posolstvo.“ Usmial sa. Spolu ste začali pomalším krokom kráčať k fontáne. Priamo k nej. “Áno. Zákerný útok do temena hlavy. Však ja ti to podrobne vysvetlím. Len ešte chvíľku počkaj.“ Na poznámku o zvestovateľovi smrti mu úsmev zmizne a nasadí kamennú tvár. Nič na to neodpovie. Pomaly ale isto sa blížite k tej fontáne. “Ak si myslíš, že vám to varovanie pomôže. Veď si to prejdime. Koľko vás je? Maximálne tucet. A nás? Minimálne stovky. A my sme tí nesmrteľný, ktorý žijú večne... A keby sa všetky veci riešili diplomaticky tak by náš princ ešte žil. No nie?“ V tú chvíľu prichádzate k fontáne a ty si všimneš, že nie je niečo v poriadku. Dno tejto fontány je doslova vystlané utopenými ľuďmi, ktorý tam bezducho s vydesenou tvárou hľadia nahor. Väčšinu z nich nepoznáš, no niektoré tváre sa ti zdajú povedomé. Rudolf. Hollar. Michael. Aj tí sú medzi nimi. Upír dvihne nohu a prekročí okraj fontány. Skočí do nej a po pás vo vode kráča niekam ďalej. Zastaví sa a zohne sa pod vodu odkiaľ uvolní jedno telo. Nejaké ženské, ktoré začne plávať po hladine. “Obratná smrť, ktorú sme si pre vás prichystali. Zmeníme vás na upírov a potom zakonzervujeme alebo utratíme rovno či až po nejakej dobe. “ Všimneš si, že ženské plávajúce telo má tie isté šaty ako ty a že pôsobením slnka sa začína z neho dymiť a ty živo cítiš smrad zhoreniny. “Nielenže uvidíte ako zmenou na upíra stratíte svoju magickú moc ale potom ucítite smrť asi podruhé. A samozrejme neostanú po vašom tele žiadne dôkazy. Inak teraz je asi ten najlepší čas na ten útok do temena nemyslíš?“ Upír sa znovu zaškerí a tebe čoraz viac a viac udiera pod nos pach zhoreniny. Telo pred tebou vo vode sa pomaly rozpadá na popol a jeho kúsky začnú plávať kade tade. “Jeden môj známi ti práve podpaľuje barák. Čo? Si dosť silná na to aby si sa sama od seba zobudila? Asi nie... podľa všetkého uhoríš v tvrdom spánku spôsobenom mnou. Uži si tie posledné chvíle čo máš...“

Viedeň - 20. února 2012 22:15

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt [Joel] - súkromne, pretože ostatných je hovno do toho čo s ním urobíš ;) Po krátkej chvíli sa ozve dajaké dýchanie a následne po ňom aj spláchnutie. “Ale si prišiel dajako skoro som myslel, že tam budeš tak minimálne...“ Otvárajú sa dvere a chlapík vychádza von s pohľadom namiereným na svoje deravé ponožky. Ide o mohutnejšieho kučeravého chlapa. Teda nedá sa rozoznať či to sú kučery alebo je tak strapatý. Na sebe len trenky a zamastené tielko od fľakov boh vie čoho.

Viedeň - 20. února 2012 22:15

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanál [Gard] Po zoznámení tvojho obsahu žalúdku s obsahom stoky sa otrok len schuti zasmeje. Je vidieť, že si tento „výlet“ užíva. Po začmuchaní oného smradu zamierite na jedno miesto. Ústia tu tri kanálove tunely a vy ste z jeného vyšli. Je tu tma jak v rohu ale otrok začne svietiť nejakou baterkou. V ústi týchto troch tunelov je aj taká menšia plošinka betónu na ktorú sa dá postaviť a za ktorou sú dvere. Keď otrok zasvieti zbadáte zosmažené plávajúce potkany. Haldy potkanov asi najmenej tristo. Skutočne nedá sa povedať, že by ste chodili v sračkách ale v mŕtvych potkanoch medzi ktorými sú sračky. “Niekto sa tu skutočne činil...“ Prehovoril Otrok keď namieril baterkou na stenu. Na nej vidieť kus odtrhnutého elektrického kábla, ktorý tu zrejme usmažil tie potkany. Očividne je ale už bez prúdu.

Viedeň - 20. února 2012 22:15

Bastila [Roan, Blythe, Alysson] Barónov úsmev na tvári zotrváva. “Tento prístup sa mi páči.“ Kľudným pohybom siahne do vnútorného vrecka v saku odkiaľ vytiahne mobil. V ňom prstom začne klepať po display. “Myslím, že by som tu mal mať niekde fotku...“ Potom telefón posunie k tebe. Zobrazit SPOILER “Ich sídlo nie je priamo vo Viedni ale severne v Stockerau. Adresu vám presne dám. S kamerami určite počítajte. Hlavne pri bráne a okolo domu. Na vcelku veľkom dvore ale majú také menšie bludisko z živého plotu v jeho samotnom strede majú kryptu do rodinnej hrobky. To by mal byť ale vchod do podzemnej časti. V tej pochybujem, že by mali zavedené kamery. Rádi si svoje pozemky strážia skôr ghúlmi alebo rodinnými členmi. Dajte si ale pozor, táto rodina je vcelku nekrofílna viac než je zdravé, preto tam dolu očakávajte čokoľvek. Tento fetish má význam hlavne pri určitých obradoch preto tam hľadajte buď nejaké obradné miesto alebo niečo kde by to skladovali spolu s ostatnými podobnými vecami. Ak by sa vám to podarilo nájsť poberte aj iné veci, rád vám za ne zaplatím ak budú mať cenu ale hlavne vezmite aj niečo iné, pretože k tamtej soške je viazané moje meno a o nezvané návštevy v budúcnosti moc nestojím. Ak viete čo tým myslím....“ Východná Viedeň [Arutha] “Nie nevidelll...“ odpovedal bezdomovec. “Ale dajte si pozor chodia tu hady! A nemali by ste náhodou požičať mi 10 eur do zajtra? Alebo aspoň dve?“ Potom sa na neho vrhneš. Riedka krv opilca ti vôbec nechutí a hlad neutíši ale je to lepšie ako to bolo. No nie o moc. Nakoniec „odložíš“ bezdomovca nabok, vytiahneš nôž a v duchu si rozmyslíš svoj plán o podrezaní. Veď je to bezďák, nikomu nič nepovie a aj keby povedal tak mu to nikto neuverí ako vždy. Jeho slovo o hadovi ti ale príde povedomé. Žeby Goauld zmenil stopu? Vydáš sa ale temnými uličkami ďalej. “Démon!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA....“ Pickľavý šialený krik, ktorý sa ozýva spoza rohu na konci ulice. Keď dobehneš na roh nikoho nevidíš, ulica je prázdna ale určite tu niekto bol. Obzeráš sa okolo a prázdno len v tom spod obrubníka počuješ divný zvuk. Okrem bubnujúcich kvapiek dažďa aj hadie syčanie... Noc je ešte Mladá [Victor] “Jasné, rozumiem...“ Odpovie Alarin a dvihne sa zo stoličky. Pritom ako vychádzate von tak začne dávať návrhy. “Poznám jeden elektrický klub. Dobre hrajú a chodia tam mladé šťavy s riadnymi nárazníkmi. Veď vieš. Dokonca tam nikomu nevadí keď zablúdiš na ženské záchody...“ Po týchto slovách sa Alarin tajomne usmeje. A samozrejme zavedie ťa tam. Naskočíte do jeho auta a veziete sa asi necelých desať minút nočnou Viedňou. Alarinovi sa po ceste dokonca na chvíľu zasekli stierače a sám nadával na to, že nič v tom daždi nevidí ale to šlo len o chvíľkovú záležitosť. Nakoniec zaparkujete niekde na menšom parkovisku a zamierite úzkou uličkou smerom k nejakému klubu. Už vonku pod prístreškami môžeš vidieť mladých výrastkov, ktorý sa snažia pri cigarete trochu vytriezvieť. Vychádzate spoza rohu z ktorého okrem dažďa počuť aj zvuky cudzieho zvracania a ty uvidíš blikajúci nápis „ETERNITY“ Zvnútra vonku dokonca bolo počuť hudbu ktorá tam znela. Po vstupe do vnútra prejdete s Alarinom okolo dvoch nafúknutých SBS-károv u ktorých necháte malú províziu zvanú vstupné. A nakoniec dolu asi tridsiatimi schodmi okolo smažiek a chodbičky, ktorou sa zrejme ide na hajzle vyjdete rovno do jadra klubu na boku baru a pred parketom, ktorý je vcelku plný. “Hau u a ešie...“ Začuješ cez hluk Alarina. Tomu došlo, že cez hukot nepočuješ preto sa ti naklonil k uchú. “Hrajú tu aj lepšie než je toto!!“ Zakričí. “Čo si dáš!?“

Marduk(NPC) - 20. února 2012 22:17

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Home sweet home [Michael, Alex] Ako sa tak prebudím ozve sa známy ženský hlas. ...je to sen, túžba či realita ... ...nechápem... Otvorím oči a následne ma Alex pobozká na nos. V tom si rozpomeniem na všetko čo sa dialo. ...hm jak som mohol zabudnúť... Nejde mi do hlavy no tiež sa pousmejem a jemne pohladím Alex po pleci. Zostanem ležať aj keď si ona sadne. Vlastne pretočim sa tak trochu na bok smerom k nej. Pozerám sa na nu a neako z nej neviem spustiť oči. Pri spomienke na kánál sa trpo pousmejem a dodám. "No nabudúce keď mi Hollar alebo Rudolf zavolajú tak si oblečiem monterky a vysoké gumené čižmy." Pri tej predstave sa pousmejem nakoľko nič s toho doma nemám. Len čo sa ku mne Alex pritiahne obijmem ju ľavou rukou, prstami jej prejdem pozdĺž chrbtice a pobozkám ju na krk. Pritiahnem si ju tak aby som jej mohol pošepkať do uška. "Na Homára nikdy nieje neskoro ale ten nám nikam neuteči." Len čo to dopoviem ju jemne kúsnem do ušného laloka a potom ju opäť pobozkám na krk.

Alex Rose - 21. února 2012 06:41

soukromá zpráva od Alex Rose pro Park Forresta Gampa Když jsem uviděla co je ve fontáně zastavím se a zděšeně vykulím oči. Zadívám se na upíra co se mezi mrtvolami brodí a zatvrdím se. Uklidním. Snaží se mě vyděsit a to mu nehodlám dopřát. Znovu jsem se zadívala na mrtvoly a teď jsem spíš cítila znechucení. Bylo to odporné. Chladně se na upíra zadívám. „Jestli se mě snažíš vyděsit musíš se víc snažit, můj drahý.“ Pronesu a založím si ruce na prsou. „Tohle je spíš odporný než děsivý.“ Zavrtím hlavou. „Škoda. A mě se zdálo, že si docela rozumíme.“ Vzdychnu. Cítila jsem kouř a jak se něco pálí, to, že mi podpaluje někdo dům jsem mu věřila. Ve snu bych neměla nic cítit, pokud to necítím i ve skutečnosti. Donutila jsem se zůstat klidná. „Je mi líto, že se nemůžeme dohodnout. Kvůli vaší tvrdohlavosti bude hodně lidí trpět a tím lidé myslím i vás upíry, aby bylo jasno.“ Pohladím se po paži. „Mohli jsme spolupracovat. Najít vraha vašeho prince spolu.“ Tvrdě se na něj zadívám. „Tohle znamená boj. A mi budeme tvrdě bojovat. Možná nás jednou dostanete, ale vezmeme vás co nejvíc sebou. To ti mohu slíbit. A bude to vaše chyba. Až budou vaši upíři umírat. Myslete na to, že je to jen vaše chyba. Já se snažila dohodnout. Ale zdá se.... že jste příliš zabednění.“ Teď se musím zkusit probudit. Ale je jasné, že to bude těžké. Štípnu se, ale takovým způsobem, že se mi na ruce objeví pár kapek krve. Pořádně to zabolelo.

Alex Rose - 21. února 2012 06:54

soukromá zpráva od Alex Rose pro Spokojeně zamručím, když si mě k sobě přitiskne a kousne do ouška a políbí znovu na krk. „Ty po ránu rád cvičíš, že ano?“ Unikne mi zachichotání a pohladím ho po zádech a pak ho rozverně poplácám po holém zadku. Políbím ho na rty, po chvíli mu přejedu na tvář a nechávám za sebou vlhkou stopu od jazyka až k jeho uchu. „Něco jsem pro nás připravila.“ Špitnu mu tentokrát do ucha já a zakmitám jazykem v jeho uchu. Přehodím mu nohu přes bok a víc se k němu přitisknu.

Joel Bane - 21. února 2012 07:17

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt Za nějaký čas se ozve spláchnutí a dveře od záchodu se otevřou. Čekám ukrytý než muž vyjde a ve správnou chvíli rychle vylezu z úkrytu a popadnu ho za límec. Přimáčknu ho okamžitě ke zdi kde mu jednu ruku zkroutím za záda a druhou držím u zdi aby něco nevyvedl. "Být tebou tak začnu hned zpívat jestli chceš odsud ještě odejít." Pohrozím muži a ruku za jeho zády natočím do nepříjemné polohy tak aby to cítil. "Můžeš začít s tím mrtvým a pokračovat s šerifem. A fofrem nemám na tebe celou noc." Ruku za jeho zády lehce povolím ale kdyby dělal potíže tak mu okamžitě trošku přitížím.

Marduk(NPC) - 21. února 2012 09:46

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Home sweet home [Michael, Alex] Ešte raz ju pobozkám na krk. ...tobu ver že ano... pomyslím si pri tej jej otázke. Keď ma hladí privriem trochu oči a nosom sa z hlboka nadýchnem. Bozk na pery jej opätujem a potom jej odpoviem zvedavým tónom. "Hééj a čo také?" No skôr než mi stihne odpovedať ju obijmem aj druhou rukou, pritiahnem bližšie k sebe a potom sa pretočim z boku na crhbát tak že Alex skonči akosik na mne. Následne ju opäť pobozkám na krk a potom sa bozkami dostávam pozdĺž jej klúčnej kosti až k plecu. Ľavou rukou ju hladím pozdĺž chrbtice a pravou dlaňou jej prejdem po boku až k jej zadku ktorý mierne zovriem v pravej ruke.

Viedeň - 21. února 2012 14:21
	soukromá zpráva od Viedeň pro Byt Chlapíka spacifikuješ bez problémov. Nalepený na stene sa spočiatku bránil, no keď pritlačíš je vidieť, že to vzdá. “Kdo kurva si!?“ Zaznie z jeho úst cez zaťaté zuby bolestným hlasom. “Ja som nikoho nezabil, brigádujem u známeho ako hrobár. Kopem jamy pre tuhých.....“ Jeho tón pri posledných slovách je už menej bolestný ale viac než neistý.

Joel Bane - 21. února 2012 15:04

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt Při jeho nadávce mu mírně zkroutím ruku abych ho trochu zklidnil a pak konečně navážu na jeho obhajobu o tom že nic neprovedl a je nevinný. "O zabití jsem nic neříkal. O tom jestli jsi někoho zabil si promluvíme pak. Na něco jsem se ale ptal. Takže nejdřív mi odpověz a potom se uvidí co bude dál. A hned!" Na závěr ještě zvýším hlas abych ho ujistil že to myslím vážně. Nezapomenu ještě dotyčného prohledat abych se ujistil že nemá někde ukrytou zbraň.

Arutha con Leesil - 21. února 2012 15:51

Východní Vídeň - zapadlá ulička Nůž málem zahodím, když si uvědomím co jsem z hladu chtěl udělat. Naštěstí jsem se ovládl předtím i teď a schoval zpět nůž. Byl to hodně blbej nápad stoupnout si proti Burjahovi... Takhle zničenej jsem dlouho nebyl... probleskne mi hlavou a vydám se směrem, který mi popsal bezdomovec dřív, než jsem se do něj zakousnul. Vezmu to lehkým klusem a za chvilku slyším křik. rozběhnu se s pokušením využít možnosti si trochu pomoct, ale opět mi probleskne hlavou ten sžíravý hlad a raději si to nechám pro případ nouze. doběhnu za roh a nikde nic. Po chvilce zaslechnu drobné zasyčení. Zavřu opět oči a pročistím si mysl i smysl a opět se ponořím do svého zesíleného čichu. Snažím se vycítit případné svědky okolo. Déšť mi to znesnadňuje. Upír.. ale je to Goauld, nebo někdo další? založím si ruce na prsou, abych je tak měl blízko tajné kapsy s pistolí a jednoho vrhacího nože. Ještě jednou se rozhlídnu a zavolám. Goaulde! Goalde, máme jít do Bastily. Baron si vyžádal každého z nás a probrat co se děje. Zatím to zkusím "lidsky" nechci si pomáhat magií na posílení hlasu. Pořád si nejsem jist, jestli tu není nikdo další. Camarila se mohla vydat na naše území, zatím co jsme stáhli naše síly do Bastily.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 21. února 2012 16:25

Niekde v pi... východnej Viedni Keď došprintujem, tak sa vydýcham, čo je zbytočné síce, ale je to taký milý zvyk. Popozerám sa a v hlave sa mi vynorí jednoduché "do pí*i", stlačí ctrl+c a už iba drží ctrl+v. Posúvam sa ulicami a rozmýšľam, gde pi*u su? Zazvoní mobil. "Kafilérka Viedeň, ďalej?" Je to siré a má tú istú otázku: Gde pi*o som? "Nooooo, viete, errr... neviete, budete vedieť, err ... nebudete vedieť. Idem si ulicou a zrazu z kanála vyskočí DÉMON! Tak som mu zdrhol a ... neviem kam som mu zdrhol ..." poobzerám sa po štítkoch, na akej som ulici, resp. po smerových tabuliach. Ak nájdem ulicu, tak si vypýtam inštrukcie na miešanú -vložte meno ulice sem- s vodkou a pohnem sa smerom najviac pripomínajúcim prvú ingredienciu, ktorú dostanem od Sirého. Na duši mám skleslý pocit, že som niečo strááááášne dojebal. Zadržiavam slzy a skormútený pridám do klusu.

Alex Rose - 21. února 2012 17:39
	soukromá zpráva od Alex Rose pro Vypísknu, když mě najednou převalí na sebe, posadím se a rukama se opřu o jeho hruď. Podívám se dolů na něj a na tváři se mi roztáhne tajemný úsměv a oči se zalesknou. „Něco moc dobrého...“ Pronesu. Poposednu si, takže mu sedím na břiše, natáhnu se a přejedu mu prsty po žebrech. „Hmmm.... chceš vědět co dobrého?“ našpulím trochu rty a mrknu na něj.

Marduk(NPC) - 21. února 2012 21:17

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Home sweet home [Michael, Alex] Pri tom ako si Alex sadá mi skĺznu ruky z jej chrbta na jej stehná. Keď sa Alex posadí naskytne sa mi vskutku skvostný pohľad od jej krásnej tváre, cez prsia až po brucho. Pousmejem sa a pozerám sa jej do oči. Pravou rukou ju začnem hladiť od stehna po boku, cez jej brucho, pomedzi jej prsia takmer až k krku a následne tú istú cestu dole tak že mám opäť obidve ruky ne jej stehnách. Trošku nakolím hlavu doprava, vypočujem si čo hovori a následne jej odpoviem čakajúc čo má v pláne. "Ale samozrejme že hej." Pritom ju hladim oboma rukami po jej stehnách a stále nespúštam oči s jej tváre. Na mojich perách je len menší úsmev

Patrik Šafránek - 21. února 2012 22:22
	soukromá zpráva od Patrik Šafránek pro Poté co dojdu do klubu Rotchard použiju svou schopnost zvýšeného vnímání Soudce schopnost 1. a rozhlédnu se detailně po baru, chci zjistit přítomnost všech nadpřirozených bytostí

Patrik Šafránek - 21. února 2012 22:25
	Klub Rotchard Znovu vejdu do klubu, osazenstvo se pomalu vytrácí, někteří štamgasti, kteří tu byli když jsem odešel pořád sedí na svých místech. Nenápadně se přesunu k baru a hodím řeč s číšnicí.Zdravím, jistě si mě pamatujete, před chvílí jsem zde byl. Nezapoměl jsem si tady náhodou pěněženku? Odmlčím se a nenápadně se rozhlédnu po lokále

Alexandra Mehler - 21. února 2012 23:58

Park u klubu Rotchard Ucítím jakýsi osten uraženosti, když se muž začne smát, nebo spíše posmívat. Tak to jsi asi čmuchací pes.... Odseknu mu ve svých myšlenkách, ale navenek jen trochu pohoršeně pokrčím nosík a pohodím hlavou směrem k Marině. Pak ale konečně začne muž mluvit k věci. I když o tom, zda je to muž, trochu pochybuji. Tedy ne, jeho mužství nezpochybňuji, ale je...divný... Hodně divný... A to vůbec nevím, co tím vlastně chci říci. Jak CO byl??? Nechápavě vykulím oči a podívám se na Marinu, jako kdyby mi ona snad mohla dát odpověď. Má spolubydlící ovšem jen zemdleně pokrčí rameny a sleduje únikové cesty. To si snad ze mě dělá srandu.. Gangy ve Vídni? Jaké prosím vás gangy?? To jako drogy? Nebo co tím myslí...? Třeštím na něj oči dál se směsicí nedůvěry, ale i zájmu. Muž nevypadá, že by ho to nějak děsilo. Spíš je to pro něj všední život. Takže je jeden z nich...? „Pak je náš výběr asi jasný, že.“ Procedím stále trochu uraženě a pevně Marinu chytnu, protože cítím, jak protestuje. Ostatně své námitky šeptá dost nahlas, takže je může slyšet i náš...ehm...známý. Jeho poslední slova mě ovšem zmatou. Chvíli zůstanu opařeně stát a jen sleduji, jak muž odchází. Marina se na mě nechápavě podívá. „Hej...tak co po nás chcete!“ Poněkud dotčeně zvolám a ani nevím, jestli se víc bojím, nebo jsem víc posedlá zvědavostí. Tak asi zvědavostí... Konstatuji nakonec, protože váhavě zamířím za mužem. „Sice si přejete, aby nás našli, ale my jdeme s vámi.“ No, lépe si to, Alex, nemohla dát najevo, že mu vůbec nerozumíš... Prohlásí vnitřní uštěpačná hlásek, ale zatím nad tím jen v duchu mávnu rukou. „Takže..kam jdeme?“ Ohlédnu se po okolí a poté se znovu podívám na muže. Tuším, že se s ním musím dostat dál, pokud chci zjistit, co se tady děje. Dnes se ta noc asi protáhne..no, tak zítra ta hodina..počká...

Alex Rose - 22. února 2012 16:45

soukromá zpráva od Alex Rose pro Můj úsměv se ještě víc rozšíří až odhalím zoubky. Rozkošnicky se protáhnu a nechám jeho ruce bloudit po svém těle. „Ah... tak dobře.“ Řeknu, skloním se k němu a políbím ho, ale pak se z něho zkusím na postel a vstanu z postele. Ohlédnu se na něj a škádlivě na něj zavrtím zadečkem. „V tom případě budeš muset jít se mnou, jednohubko moje.“ Neobtěžuji se s nějakým oblékáním a odtančím do koupelny. Když jsi se posadil hned jsi poznal, že je něco špatně. Protože se ti do zorného pole dostala podlaha. Od dveří ložnice až do koupelny se táhla tlustá krvavá skvrna, jako kdyby někdo po zemi táhl velký, krvavý flák masa. Nebo krvácejícího člověka. To rozhodně nebylo dobře.

Ronald McGillavry - 23. února 2012 19:37

Park u klubu Rotchard Ještě štěstí že sebou máme pana kloboučka, než definitivně odejde po svých ukáže mi správný směr ,jistě jak jinak kvůli všem věmům z baru prostě nevím kdem i stojí hlava, stačí udělat ale pár kroků směr park a už ho vidím. Jenže on drží nějakou holku a motá se kolem něj ještě jedna navíc to nevypadá ,že by se jen družil. "Johne johne co to sakra." " Hej co se to tu děje?" zařvu anglicky, čistě ze zvyku a doufám, že mi sakra někdo vysvětlí co se tu stalo nebo proč. Docela bych rád odsud vypadl, jenže tohle není jen o mě já sem tu partičku přivedl takže se musíme zdekovat taky všichni.

Victor Sarno - 24. února 2012 12:41

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Už jsem se bál, že Alarin žádnej klub znát nebude a já budu muset hledat sám. Naštěstí se ukáže, že je Vídně všeznalý a hned má plán. "Super tak hurá odsud." Řeknu trochu ironicky, protože se mi tu vůbec nelíbilo. Za normálních okolností by to bylo ještě relativně v pohodě, ale to setkání s lykanama mi náladu nezvedlo. Nejsem žádnej malej fracek, kterej musí bejt pořád pod dohledem. Je pravda, že většinu života jsem byl, ale to je jedno. V tomhle přemýšlení zůstanu až do příjezdu ke klubu, kde se mi myšlenky vrátí ke klubu. Zaposlouchám se do hudby a jenom přikyvuju. "To bude dobrý." Kývnu na na něj a vydám se přímo do klubu. Atmosféra je tu skvělá a vyhovuje mi. Posadím se na volné místo a nakloním se k Alarinovi, protože ho vůbec neslyším. "Vem mi jedno pivo." Zařvu na něj tak, aby mi rozuměl a porozhlídnu se kolem sebe. "Co si myslíš o tom co se stalo v tý hospodě? O těch lykanech?" Zeptám se Alarina až se vrátí. Už jsem se ho na to jednou ptal, ale nadruhou stranu je tady větší soukromí a nikdo z nich tu neni...

Katharina Weber - 24. února 2012 17:29

Park u klubu Rotchard Z toho, že jsem se nic nedověděla, nejsem zrovna odvázaná, ale neprotestuju, zatím ne. Každopádně po návratu muže s kloboučkem poslouchám, co říká a snažím se aspoň něco pochopit, z momentálního znění. Následně zaplatím, vstanu a vyrazím spolu s Ronaldem pryč. Jasně, jdeme. Přidám do kroku a jdu směr park. Celkem opatrně se rozhlížím a následně uvidím Johne s nějakýma holkama. Po bližším pohledu si všimnu, že jedna z nich je ta, kterou náš šikulka spadl.  Co to má znamenat? Tohle asi nebude způsob namouvání... Jste všichni v pořádku? Dojdu až k Johnovi a rozhlídnu se po okolí. Hledám něco podezřeláho a doufám, že mi někdo konečně vysvětlí, co se tu stalo?

John MacDonald - 28. února 2012 08:15

Park u klubu Rotchard Ani mě nepřekvapilo, když jsem zjistil, že mě ty holky následují. Spíše mě překvapilo, že se nebojí. Spíše jsou zmatené, inu ta dnešní mládež. Aby se začali bát, musel by jim člověk vrazit pistoli rovnou do pusy. Nevím jak vy, ale já... zastavil jsem se a zavětřil. Směrem od klubu naším směrem mířili dva mě známé pachy. Hmmm, teď bych vám doporučoval mlčet slečny. usmál jsem se na Alex a počkal až se objevil Ronald s Katharin. Naše nové servírky. Viděli jak banda lovců rozstřílela zubáče na hadry, takže je slušná šance, že zubáči teď po nich půjdou v domění že jsou to oficiální vějičky. No a znáš mě, náhodou jsem se k tomu připletl a holek mi bylo lidsky líto, tak jsem je varoval a...ony místo aby odjeli na druhou stranu zeměkoule, přilnuli se ke mně jak vlčatak mamince, takže jsem vlastně tak nějak doufal, že rozhodneš co s něma vůdče. když jsem mluvil, v očích se mi lehce lesklo. Ronald mě zná příliš dobře na to, aby mi uvěřil to o té lidské lítosti. Moc dobře věděl o co mi jde. Doufal jsem, že to vyprovokuje menší bitku s vampama. Že si pro ty holky přijdou, naruší naše smluvené teritorium a já pak budu mít legální důvod roztrhat jim krky. Inu Fenrirova krev v mích žilách se nezapře a už příliš dlouho jsem neměl k trhání víc než složenky.

Viedeň - 28. února 2012 14:56

Východná Viedeň [Michal] “Éeeeh. Aha. Tak skús nájsť trávu pre kopálistov tam ťa počkáme a fakt neskáč.“ ozve sa v telefóne od sirého. Ten potom zloží. Vieš, že ťa tam počká. No len dostať sa tam. Spýtať sa náhodných okoloidúcich skúsiť nájsť mapu tejto časti mesta alebo trafiť naslepo? Čo ak ťa démon nájde? Klub Rotchard [Patrik] Keď prichádzaš do klubu Rotchard tak v ňom už nesedí ani trojca chlapíkov, z ktorej boli dvaja holohlaví a ani tá žena s tým vlasatým mužom. Všetcí tí „podozriví“ už boli preč. No pri bare vidíš sedieť v dlhom hnedom kabáte a v klobúku muža, ktorý je očividne premoknutý, no nasáva malé pivo, ktoré zrejme o chvíľu dokončí. On jediný ťa sleduje dlhšie a popri tom sa aj divne nadychuje nosom, akoby ho mal plný alebo akoby pred nedávnom hodil čiaru koxu. “Áno pamätám...“ odpovie čašníčka. “prepáčte ale nič sme tu nenašli. Zdá sa mi, že pri platení ste si ju schovával. Museli ste ju stratiť niekde inde...“

Viedeň - 28. února 2012 14:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Východná Viedeň [Arutha] - celý rozhovor v temnom kúte uličky bude súkromný, ak sa pohneš z miesta tak to bude už verejne Had v daždi zasyčí. Dvihne na krátku chvíľu hlavu a začne sa plaziť po chodníku za tvoj chrbát do uličky, do jedného z tieňov. Tam vidíš ako z tieňa so syčaním začína rásť silueta, ktorá nadobúda humanoidnú podobu. “Tak prečo v nej do pekla nie si!?“ Zasyčí goauld, ktorý ti naznačí aby si prišiel k nemu do tieňa. “Nie som žiadne decko, na ktoré treba dávať pozor. Už hodiny sledujem tých sráčov a ty si tu pobehuješ akoby sa nič nedialo! Ak chce barón niečo skurvene dôležité nech počká. Prídem tam, no pred tým trochu preriedim camarillské rady...“ Po týchto slovách uvidíš aj v tej tme jeho krátky zákerný úškrn.

Viedeň - 28. února 2012 14:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Klub [Victor] A tak sa aj stalo. Po nejakej tej dobe sa prederie Alarin cez pár ľudí pred barom a donesie dve pivá. Vyhliadnete si niekde miesto, kde sa dá posadiť.Na tvoju otázku odpovedá tiež s krikom a s tým keď sa k tebe nakloní. “Asi ani nič. Pár krát sa to už stalo. Neboj oni po čase dajú pokoj. Len sú moc opatrní, vieš, je ich tu v okolí dokopy len desať ak nepočítaš mňa...“

Viedeň - 28. února 2012 14:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Park Forresta Gumpa [Alex] Pri tvojich posledných slovách, ktoré zneli skutočne ako do boja sa upír vo vode usmial tak, až vyceril nechcene všetky zuby v jeho ústach. Nevedno, či ho k tomu donútili práve slová alebo stvupňujúce sa teplo v celom parku. Cítiš na sebe pot a z vody, v ktorej stojí upír sa pomaly začína dvíhať para. Bohužiaľ ale, to štípnutie nepomohlo a ty si stále uvedomuješ tento sen. “Ak chceš podám ti pílku. Aj keby si o to predlaktie prišla ostaneš tu...“ Na chvíľu sa potom zamyslí. “... alebo možno ani nie, no skutočne sa chceš zobudiť v plameňoch a dohorieť zaživa nie v spánku? To bolí menej...“ Stále má na ústach ten priblblý úškrn. Teplo začína byť pomaly viac než citeľné a doslova cítiš slabšiu žiaru vychádzajúcu spoza stromov. Tie postupne dajako obschýnajú a praskajú akoby tleli z vnútra. “Neboj sa. Kolegom mágom chýbať nebudeš. Však ich stretne za chvíľu niečo podobné.“ Potom mu úsmev klesne a len kývne plecami. “Čo, už na mňa sa nehnevaj zlato. Ja som len poslíček.“

Viedeň - 28. února 2012 14:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt [Joel] “Odomňa nič nedostaneš.“ Vyhŕkne z neho hneď, akoby túto frázu mal veľmi dobre nacvičenú. “Dobre vieš, že som vymeniteľný a že ak niečo poviem tak vykopú jamu mne. Takže je to úplne jedno. Ale jedno viem zase ja. Ak ty tu odstrániš teraz mňa tak oni po tebe pôjdu a nájdu ťa a v tú chvíľu oľutuješ každú chvíľu v tom tvojom skurvenom živote. “ Vyzerá to, že chlapík sa z prekvapenia dostáva a jeho tón začína byť zlostný a agresívnejší. Fyzicky sa ale zatiaľ nijako nevzpiera. “čo tak návrh od domáceho? Zober sa a pál dopiče, tu nemáš čo hľadať!“ Vtedy sa chlapík začne otáčať hlavou. Snaží sa o to aby sa ti pozrel do tváre.

Viedeň - 28. února 2012 14:57

soukromá zpráva od Viedeň pro Home sweet home [Arron] Po vcelku nečakanom výlete do mestskej stoky sa dostaneš domov. Taxikár sa stále zdá divný a jeho pohľad je viac než priblblý keď mu platíš. Keď ale vystúpiš tak bez slova odíde. Nakoniec spáchaš hygienu a každovečerné praktiky pred spaním a odchádzaš spať. Druhý deň ráno sa objaviš znovu v taxíku, ktorý ťa vezie boh vie kam. Taxikár je nejaký chlapík, no tomuto teraz už nevidíš na jeho licenčnú kartičku, pretože on žiadnu v predu ani zavesenú nemá. A tú kartičku mávajú všetci taxikári. “Aká bola noc?“ Spýta sa chraptavým hlasom.

Arutha con Leesil - 28. února 2012 15:35

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro přistoupím ke Goauldovi do stínu Jsem tu, abych tě našel. Nikdo nevěděl kam jsi zmizel. A taky jsem se měl podívat jestli se nechystá Camarilla na naše území. Přece jen Vídeň znám o něco líp než většina našich. Když vím, že jsi v pořádku, nechám tě pokračovat ve sledování. Sám se vydám na severněji po okolí hranice s Camarillou. Ale dej vědět pokud něco zmerčíš Goaulde. A taky neprovokuj. Všichni víme, že jsme to nebyli my a nechcem jim dát důvod aby si tím oni byli jistí. Nejsme dost silní na to abychom se postavili upřenému Camarillskému náporu. Baron se to asi pokusí domluvit bez střelby a boje. Vypadá to, že zde začíná tajný boj Sabatu, který měl Camarillu oslabit soubojem s námi. Nebo jsou v tom možná namočení chlupáči. Takže pamatuj, máme se držet dál a sledovat a případně dát vědět barmanovi do Bastily. Je mi jasný, že se to Goaldovi nebude líbit, protože se chtěl pomstít, či jen se prostě uvolnit při troše krveprolití, ale to si teď nemůžem dovolit. Vlastně čekám, že to nedodrží. Počkám ještě na případnou odpověď.

Arutha con Leesil - 28. února 2012 15:35

Vydám směrem na sever podél hranice s Camarillou a přitom rychle vytáhnu mobil a vyťukám sms o tom, že Goauld je v pořádku a že sleduje aktivity Camarilli a já jdu hlídat hranici severněji od něj a vepíšu lokalitu kam se chystám. Sotva pozvednu oči od displaye mobilu hledám další možnost, kde se nakrmit. Budu potřebovat víc krve, pokud mám udržovat Auspex neustále aktivní. Cestou k takticky nejlepším přístupovím cestám ze severnější části našeho území se pokusím ještě dvakrát nakrmit bezdomovci, či prostitutkami, které se o sebe přece jen víc starají, aby zaujali klienta a poskytli mi tak lepší krev. Pokud nebudou budu si muset vystačit s bezdomovci. Poprvé mě přepadne myšlenka na vytvoření vlastního ghúla... Zaženu ji ale pryč a aktivuji Auspex 1 - zostření zraku a začnu sledovat nepřátelské území ze střechy nějakého přístupného vyššího domu v okolí. V okamžicích klidu si překontrolují zbraně a dobiju náboje v pistoli.

Ronald McGillavry - 28. února 2012 16:13

Park u klubu Rotchard Jen co jsem uslyšel Johnovo vysvětlení nahodil jsem jeden z orpavdu naštvaných výrazů a tonů. " Ty jsi se úplně po*ral, nebo co. Mě zubaři fakt nezajimají. Jmse na uzemí červíčka pepíčka a ty se tu staráš o nějaký pijavice a jejich problémy! Navíc co když jsou to myslivci no? Nebo se s nima kamarádí zapomínáš na zákon?! Mám ti zopakovat co se tam píše o závoji? Tak co jim chceš jako říct?" Hale já chápu, že možnost odzubyřit zubaře je fajn, ale do baru je to riziko kvuli všemu co bar je.....Navíc kdo by jim cokoliv uvěřil hmm?" John musí tušit, že se mi tohle nelibí dvou lidem prozrazovat něco o upírech vlkodlacích a tak i kdyby jsme to zamaskovali je v tom spousta rizik.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 28. února 2012 16:37

Východná Viedeň Zatvárim sa skleslo, pocupkám na mieste a zahlasného "Mnrrrrrm!"sa otočím dokoliečka., pozriem na oblohu. Zatiahnuté. YAY DO PI... Iba mesiac slabo presvitá. Čo teraz? Poobzerám sa dokoliečka, ak na ulici niekto je, tak sa ho opýtam: "Wo kann ich der nächste Fussballstadion oder Stadtpark finden?" poďakujem a odchádzam tým smerom. Ak tam nik nie je, tak kuknem na oblohu, ak sa mi podarí skrz mraky zbadať mesiac, čeknem hodiny v mobile a podľa mesiaca sa pokúšam dostať na západ, nájsť najbližšiu zastávku, na nej bývajú kvázymapy mesta. Poprípade, ak nevidno mesiac, skúsim nájsť v okolí železnicu alebo koľajnice.

Roxie Collette - 28. února 2012 20:57

soukromá zpráva od Roxie Collette pro V temnej Hlbine ...Na pokraji šialenstva... Na tvári povznesený výraz, očičká plné hravých plamienkov... snáď až fascinovane sledujem svojho mazlíka, ako hltá chladenú, konzervovanú, červenú krásu. Vidím, ako sa jeho energia zvyšuje... ako sa uzdravuje... Ale len trošku... máličko... ešte len kúštik opravený... Ale neboj sa, postarám sa o teba.. Presne ako vždy. Ale najskôr... Kútiky úst sa zachvejú a ja mu prejdem po slabo zacelených ranách na kŕčku, na čo pocítim niečo ako.. zmenu v podvedomí.. niekde v kútiku vlastnej mysle.. pretnutej s tou jeho. Vibrácie rezonujúce ako výstražný maják. V celej hlave... v celom tele... v celej podstate. Prázdna "schránka krvavej svačinky" padá k zemi a závan novonabitej energie iskriacej z Nocturma, mnou praští o stôl. Na tvári sa mi natiahne slastný úsmev a zakloniac hlavu dozadu sa zachechtám. Nechám ho... nech má tú chvílu... svoju chvílu... než si budem hrát po mojom. Nechám ho, nech si to vychutná.. Keď sa jeho ruky odprostia od mojich zápästí a začnú svoju púť, hneď sa posadím a nešetrne ho čapnem za bradku, pritiahnem k sebe, na tvári zcela zákerný, zvrhlý úsmev... jazykom mu zliznem krv z rozbitého čela a bez váhania z neho strhnem kabát odhalujúc holý hrudník i jeho osobité zbrane na zápästiach. Ťažký kabát plný hraček padá na studenú zem. Zabodnem ostré nechty do jeho ramien, ktoré následne pretrhávajú kožu a tenkými rankami sa dostáva na povrch ďalšia krv. Moja extáza.. Prudko líbajúc mu drápy zarývam do tela stále silnejšou intenzitou, tvoriac mu smerom nadol krvavé škrabance, ktoré prekrývajú dávne jazvy.. kreslené a s kreativitou spájané.. Následne ním sama švihnem o stôl a obkročmo sa na ňom usadiac, vytiahnem z boty ďalšiu zo svojich dýk. Špicou mu presekávam kožu na hrudi a vediem v podstate len povrchový rez až k bruchu, ktorý i napriek tomu prináša určitú časť bolesti, keďže tomu nevenujem práve ukážkovú nežnosť. Tak čo, mazlíku... stále si chceš so mnou hrát...? Zabodávam mu dýku do ramena a týčiac sa nad ním ako démon zo samotného pekla, pootočím rukou, aby sa ostrie lepšie zarylo a tým do jeho tela vyšla patričná dávka sladkého utrpenia. Ďábelským úšklabkom mu druhou rukou uchopím reťaz na jeho zápästí a švihom mu prirazím ruku ku stolu. Vytrhnem dýku a následne ňou švihnem. Ostrie tvorí ďalšiu tenkú reznú ranu krížom cez hrudník a ja mu zabáram zuby do poraneného ramena, znovu nasávajúc krvišku... ale len po malých a krátkych dúškoch... ako len malý drink... Odrhnem sa a líbajúc krk, na ktorom zanechávam krvavé stopy, dýka znovu putuje ostrým pozdĺž boku, na čo mu z ruky, ktorá bola prirazená ku stolu odmotávam jeho reťaz a hák zabodnem do druhého ramena, ktorým ho vytiahnem do sediacej polohy, na čo hák hneď vyťahujem a reťaz okolo neho omotám, s čím mu zamedzím pohyb rukou. Dýku zarežem do chrbta, na čo sa prisávam k jeho ústam...

Alex Rose - 29. února 2012 11:48

soukromá zpráva od Alex Rose pro Park Forresta Gumpa Spražím upíra pohledem. Odfrknu si. „Jen se neschovávej za to, že jsi jen posel. Je mi jasné, že si svou práci náležitě užíváš.“ Odseknu a přemýšlím. Sama sebe nevzbudím... fajn... ale dokážu ve snu používat Arkány? No můžu to zkusit... nic horšího než že uhořím se nestane. No... snad... Začnu se soustředit. Tohle muselo vyjít... nechce se mi umřít takhle mladá. Rozhodla jsem se, že se pokusím přivolat ducha Vodní podstaty. Snad se mu podaří uhasit oheň a při tom mě neutopit.

Alexandra Mehler - 29. února 2012 15:30

Park u klubu Rotchard Už už se chci radovat, že mi ten muž třeba řekne víc, ale najednou... Ne, nejsem si jistá, co udělal, ale on snad... Zavětřil?? Copak je to fakt pes? Bože...jsem úplně blbá!!! Ale...tak proč tu čmuchá jako čokl? „Co....je...?“ Tiše se zeptám a rychle se otočím směrem, kam se dívá. Nic nevidím. Zatím. Pak se mi ale otevře pohled na dvě osoby. Chvíli mi to trvá, ale nakonec si vzpomenu. Hlavně díky té blonďaté krásce. Ta se nedá jen tak přehlédnout. I když ten muž..taky ne... Nově příchozí muž rozhodně nevypadá nadšeně a očividně se s naším „kamarádem“ zná. Aspoň tak to z jeho tónu vypadá. Stejně jako blondýnka. Tak k nám přijde blíž a zdá se po někud...nervóznější než zbytek osazenstva. Nebo spíš ostražitější. Sice nechápu, proč začnou muži rozmlouvat anglicky, ale naštěstí jim rozumím zcela bezpečně. S Marinou je to poněkud horší, cítím, že se ztrácí v proudu řeči, ale větší množství také pochytila. S pootevřenou pusou a s překvapením v očích poslouchám, co náš nálezce vypráví. Z jeho slov mi jde hlava kolem, protože spoustu výrazů používá na můj vkus...zcela nesmyslně. A přestože mě stále sžírá zvědavost, strach už také pomalu získává na síle. Své tlukoucí srdce cítím až v krku. „Neta...netahejte nás do svých problémů...“[/b] Pokusím se opatrně vstoupit do dialogu, zprvu tichým a nejistým hlasem. Ale nespokojenost postupně posílí mou jistotu v jednání. „Nebo zkuste mluvit srozumitelně. Jaký myslivci, zubaři, pijavice, pepíčkové, červíčkové...?“ Fakt si připadám jak u debilů na půdě... Oba by mohli sedět v čekárně na psychiatrii nebo nám na fakultě minimálně posloužit za vzorové příklady schizofrenie. Vlastně... Pohlédnu na blondýnku. ...kdo ví, jestli ne všichni tři. Svůj pohled znovu přemístím na muže a střídavě těkám očima z jednoho na druhého. Upocená a studená dlaň svírá ruku Mariny, která do mě tiše hučí, že prostě utečeme. Obávám se ale, že veškerý náš pohyb by skončil dřív, než bychom si myslely.

Joel Bane - 29. února 2012 18:54

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt Na to jak jsi se hájil že za nic nemůžeš jsi teď nějak agresivní. Jeho přemlouvání že je zbytečný mi přijde v celku pravdivé a souhlasím. Lidé se který mi máme co dočinění se nezastaví ani před vraždou tohohle jednoho muže. Ale stále jsem rozhodnutý stejně a nepouštím ho. "Uvidíme." To je jediné co mu řeknu. Jeho vyjadřování a urážky kolem mě jen prolétají a nevěnuji jim velkou pozornost. Řekl mi toho pro zatím dost a to zatím stačí. O zbytek se postaráme při výslechu. Následně ho omráčím a jakmile je mimo sebe tak mu dám ruce za záda a nasadím mu pouta. Pak vytáhnu telefon a vytočím číslo zdejší policie. Volám ale přímo do kanceláře kde mě znají a ví o mě. "Tady detektiv Bane. Zadržel jsem podezřelého a potřeboval bych aby ho někdo vyzvedl a převezl ho na stanici. Podle všeho má co dělat s tím co se tu děje a nejspíš i s tím co spáchal sebevraždu. Jsem na Wilhelm KreB Platz 29 . Byt toho co se zastřelil takže to najdete snadno." Když skončím tak ještě jednou prohledám věci toho do muže a jestli není v bytu ještě něco zajímavého.

Katharina Weber - 29. února 2012 19:51

Park u klubu Rotchard Celkem naštvaně se podívám na Johna, naprosto vědomě vyprovokovává hádku! Snažím se mu naznačit, aby se mírnil, ale je mi jasné, že to bude bez úspěchu. Samozřejmě Ronald zareaguje přesně, jak čekám, začne značně nesouhlasit a nadávat. V tomto ohledu s ním musím souhlasit, že vzít ty holky k nám není dobré řešení, ale někde zašít by se mohly...třeba v blázinci, tam by je nikdo nebral vážně, ať by si plácaly, co by chtěly. Tak kam je bez rizika zašít? Do sklepa?... Myslím, že by asi moc nesouhlasily Kouknu na vyšilující holku. Buď ráda, že jim nerozumíš, ale nejsem si jistá, jestli opravdu chceš, abychom vás tady jen tak nechaly napospas všemu, co se může stát...Protože tady se jedná teď o váš problém, ne o náš... Následně se zamračím na ty dva. Nechte toho, radši bych odtud vypadla a vyřešila to někde bokem. Přestože nemám zubaře ráda, domů bych ty dvě sebou rozhodně nebrala, kdo ví, co jsou zač... Snažím se naznačit, že je na čase prostě někam odejít z toho parku.

Nocturme Haborym - 29. února 2012 22:13

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Pevné přesky kazajky slasti a touhy... Má pouť započatá ke končinám jejích plodů pro děti skončí ve chvíli kdy nečekaně vystřelí a uchopí mne za bradku tak pevně že syknu ale nakonec se zvrhle usměji a pohled se zúží když zavrním a čekám na cokoliv se se mnou má paní rozhodne provést. Když vyplázne svůj mlsavý smysl a olízne má nadočí zavřu oči a ochvěji se jelikož každý její dotek je tak pulzující zvráceností a všemi chutěmi i nechutěmi světa který se otáčí jen proto aby jej mohla postrkovat dál až za hranice známého a možného. Strhnutí kabátu proběhne přesně tak jak ona si přeje, bez odporu, bez odmlouvání a zcela jednoduše a odhalí se tak sbírka jizev ať už on její milosti nebo ode mne samotného. Odhalí se tak i nástroje bolesti vražené pod kůží zad nebo respektive jen jejich rukojeti vykukující částečně zpoza krku. Nyní před ní stojím napůl obnažený a znetvořený, ukovaný k jejímu obrazu a odrážející na tenoučkém plátku stříbra duše vlastní mysl. Jakmile se ostré nehty zaboří do ramene prohnu se a zasténám. Můj sten však neobměkčí srdce krvežíznivé agónie jež mne drží ve svých spárech. Můj tichý sten je umlčen polibkem kdy za pomoci jazyku vyměňujeme tekutiny ústní dutinou a já jsem tak zcela oddán avšak i přesto stále chvílemi křivím obličej bolestí jež mnou pulzuje a stupňuje se ale ona nepouští. Její oheň spaluje má ústa a její zbraně dorážejí na mé tělo a její mysl se křiví touhou do podoby ohavnosti posedlou bolestí. Vím že to chce a proto jí dám co si přeje ať už chtě či nechtě ale má mysl začne křičet jako o pomoc ale fyzická touha je silnější a já nemohu odolat jejím svodům a tak se jen brodím mořem bolestí a v duchu křičím o pomoc. Stupňování tlaku přejde až do kreativního tahu z ramene na hruď kde čepele svých hmatových senzorů povolí jen proto aby se mnou jako zcela oddaným jejím choutkám mohla mrštit o stůl tak jako jsem to já udělal jí. Je to jako velký třesk uvnitř mojí lebky kdy mysl se spojuje s podléhá jejím touhám a čím více křičí a čím více se mne snaží dostat co nejdále její šlahouny ji objímají a tělo podporuje neschopnost kdy podléhá touze po ní, jejím šílenství i krásném těle. Když se obkročmo usadí na to správné místo zapracuje pud který mne ještě více pne k ní. Když vytáhne další ze svých hraček a prodere si cestu až k barvě jež skrývám v žilách vzepnu se a zplna hrdla zasténám ale není jasné jestli bolestí či slastí jelikož se oboje přetíná a tvoří tak zcela nový vzorec který mne odkazuje neschopností na její počínání. Moje paní... víla mé krve, královna agónie... loutkářko ano... chci aby jsi dál tahala za provázky z drátů jež vězí hluboko ve slabinách... jen má... JEN MÁ !!!! JE JEN MOJE !!!! Rozkřičí se šíleně nitro které si žádá své zcela zmanipulované a zkřivené chtíčem. Cokoliv co by následovalo včetně křiku který s nezahojenými hlasivkami zní jen jako chrčení procedím skrze zuby bolestné prskání které zahřeje místo bodnutí a po chvíli intenzita ustoupí jak si tělo uvědomí . Prosebně pohlédnu na její šílenou velkolepost a touhu po vystupňování. Myslí zavíří starý známý strach ale touha jej vždy překotí natolik aby mi utrpení připadalo samozřejmé a dostanu svou dávku jejího těla abych znovu mohl okusit koření bolesti jakým mne zasypává. Pozvednu pomalu ruku nezasaženého ramena abych se pokusil její dýku povytáhnout a mohl se tak znovu dotknout jejích rtů a mít alespoň částěčný pocit opojení ale odměnou mi je jen zabránění v tomto aktu kdy otočení v mase způsobí další nekontrolovatelné vzpínání a syčení skrze zuby. Kdybych mohl dýchat jako kdokoliv jiný už bych funěl jako být při corridě avšak zcela bezbranný čekající na porážku stále chtíc zasáhnout toreadora za kusem rudé látky. Pokusím se přizvednout abych jí byl blíže ale znovu mne utnutím jako reklama v programu přišpendlí zpět na mé místo a má paranoia v očích zahraje divadélko pro její choutky kdy ji mnohem více nabudí a přidá mi na slasti jež mi servíruje bez možnosti odmítnout. Její hroty hladu se nezastavitelně zaryjí do rány po drápech a já nejdříve bolestně avšak hned na to už jen slastně vrtím tělem a zkousávajíc si ret se zavřenými senzory si vychutnávám její rty snad více než ona mou krev. Když se odtrhne od svačinky a líbá na krk je to jako extatický výbuch který mne nutí netočit hlavu tak aby měla zcela volný přístup a dál si užívám a značím to hlasitým mručením a vrněním které cedím ven. Z tohoto mne vytrhne až fakt kdy chladné ostří znovu putuje po těle kdy jsem nucen cuknout ale stále ne tolik abych uhnul jejím rtům. I přesto že chladný jako sibiřská noc a mrtvý jako předci lidí ucítím při tomto již silnou neodolatelnou potřebu po tom dotýkat se ji, hladit ji, líbat ji... všude... Když už se můj, náš malý známý začne probouzet k životu a začne přibývat v rameni zacítím vlastní hák který stihla odmotat ve chvíli mého opojení a vytáhne mne do sedící polohy kdy jen křečovitě následuji její tah a jako bezvládná loutka se přizvedám tak jak si přeje. Jakmile sedím usazen i s jezdkyní na mém klínu hák je vytažen se stejnou vervou s jakou byl zaražen dovnitř a nedlouho poté co se vzpamatuji z opojení jsem již bezruký a tedy až na aktivní výrůstek neaktivní. Dýka v zádech mne donutí se srovnat a jakmile se k ní takto přirazím hned toho zneužije aby mne znovu opila svým vábným tělem a ještě vábnějšími myšlenkami. Naše ústa znovu planou a spalující touha kterou mi předává pomalu stupňuje mou touhu až na nebezpečnou mez kdy se sebekontrola ztrácí kdesi v hlubině podvědomí. Moje, je moje !!!!... chci... musím mít... je MOJE !!!! Vytrhne ji z počínání můj místo bolestný nářek už vystupňovaný zpěv touhy který už je dohnaný až na pomezí. Tlak působící na řetězy i přes zařezávání do zad způsobuje další a další bolest ale i přesto se pokouším s hlasitým přeskakováním kroužků řetězu o sebe vymanit z této kazajky abych se mohl zmocnit jejího těla. Dotýkal se ji přesně tak jak toužím...

John MacDonald - 11. března 2012 14:51

Park u klubu Rotchard Ronaldův naštvaný tón mě opravdu nijak nerozházel, spíš mě pobavila jeho snaha zamaskovat to o čem se bavíme před holkama, stejně jako fakt, že očividně nepochopil, o čem to vlastně mluvím. Mě jsou ale pijavice úplně ukradený. Jen se mi nelíbí, že by jsme jim měli nechat ty dvě. Víš moc dobře, co dělaj s civilama, o kterých si myslej že jsou ve spojení s myslivcama a dělaj jim vějičky, ne? pak se ale ozvala Alexandra a já se chtě nechtě musel zasmát. Víš děvče, tady není problém, že bychom vás my tahali do NAŠICH problémů, jde o to, že se vám snažím pomoct tak, že své kamarády a sebe zatahuji do VAŠICH problémů. Pokud ovšem nemáte o naši pomoc zájem, řekněte to rovnou, ušetříme si starosti. Naneštěstí můj návrh na jejich záchranu nepodpořila ani Kath. Co je to kruci za úplněk, když se jí nechce namlátit držku pár Vampům? Nakonec ale, hádat jsem se nechtěl. No je to na tobě šéfe, rozhodni. požádal jsem Ronalda.

Roxie Collette - 12. března 2012 23:13

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Svet s tvárou pokrivenou Tento.. akt ma dostáva do stavu, ktorý by sa dal popísať jednoduchou definíciou. Energia, ktorá ku mne prúdi... skrz jeho bolesť... jeho utrpenia... jeho STRACH(!) sa dostáva do úrovne bežnej mysle nepochopenej. Eufória postihujúca všetky moje zmysly mnou máva ako pierko v hurikánu a dokonale pretvára celkové pochody mysle, ktorá už i tak vynáša pokrivené výsledky. Cítim výbuchy v jeho vnútri, ktoré rozochvievajú celé jeho telo... prehýba v agónií... každý jeden sval, každú časť jeho podstaty. Cítim ako chce viac... stále viac bolesti... tej, ktorej mu dodávam... tak kruto, nemilosrdne... a len pre neho... z najväčšej oddanosti pre jeho bytosť. Prenášajúc svoj hlad... na jeho túžby... pre jeho extatické trýzeň. Jeho myseľ spieva čoraz viac... čoraz hlasnejšie... až snáď až prehluší rinčanie reťaze, ktorá ho púta... ktorá mu zabraňuje v pohybe a prehlbuje jeho dychtivosť. Zvyšuje... podnecuje. Pevnejšie zovriem jeho "okovy" a šklbnutím si ho pritiahnem k sebe. V očiach zvrátená radosť, na tvári zákerný úsmev. "Chceš...? Jak moc? Je tvoj chtíč dostatočný? Je tvoja túžba vo výšinách? Zaslúžiš si to?!" Zavrčím a znovu mu zaryjem hák do ramena a trhnem. Vyvalí sa prúd krvi, ktorý hneď zafarbuje jeho, tak i moje telo. Jemným pohybom mu zaryjem nechty do rany, a pomaly trhajúc zakrvácanú kožu, rozširujúc základnú ranu... na ešte väčšiu. Viac krve... viac sladkej extázy... viac.. S očami zabodnutými v tých jeho a so zvrhlým úsmevom sledujem, ako ďalšia bolesť pohlcuje jeho myseľ... telo. Znovu sa pritisknem k jeho ústam... a jednou rukou prejdem po chrbte, hľadajúc rukoväť jeho nástrojov zkázy, na čo za ne trhnem a tým zpretrhám kožu i na chrbe, následne vyslobodzujem jednu katanu z jeho "moci". Víťazoslávne ju vztýčim nad hlavu a následne ju zabodávam do stola, kde ostane nebezpečne trčať. Ešte stále čiastočne spútaného, ho povalím znovu na chrbát rovno niekoľko centimetrov od pekelne ostrej čepele. "No tak... predveď sa... poteš ma, loutko moje... môj mazlík... ukáž čo vieš... znovu... ako vždy a neustále..."Zašepkám mu do ucha a nechám to plynúť... tak chceme obaja. Hezky s krvou volajúcou a bijúcou sa vzájomným zjednotením.

Alexandra Mehler - 13. března 2012 12:04

Park u klubu Rotchard První se ke mně otočí blonďatá modelka. Trochu se podvědomě zamračím a zaujmu obranný postoj. Náš problém, náš problém... Ani nevím, jak jsem se tady ocitla! Ten chlap byl divný, já jsem v pohodě... Hartusí má mysl, ale navenek jen semknu rty do úzké čárky a mlčky dávám najevo svůj nesouhlas. Fajn, co jsme zač...fakt skvělý... Musím prostě protočit oči. Ta blonďatá nána to totiž opravdu vystihla. A to většinou bývám klidný člověk. Mám dojem, že jsem cestou z baru změnila identitu... Kysele si pomyslím. Jenže ani tomu mužovi, kterého jsme s Marinou potkali jako první, nevěřím. Jeho jakási zvláštní starost o nás mi přijde...neupřímná. Snad má studia k něčemu ještě budou.. I v otázce života a ... smrti? Tuto myšlenku si prostě člověk nerad připouští. Ohlédnu se po Marině a trošku mám dojem, že té z této vidiny začíná šplouchat na maják. Stisknu ji ruku a krátce se ušklíbnu ve snaze působit povzbudivě. "Nic takového jsem neřekla!" Tiše ale důrazně odpovím našemu "ochránci", přičemž ale znovu užívám angličtinu, když s ní mluví i jeho přítelíčkové. "Náš jediný problém je, že nechápeme, jak jsme se tu ocitly, a co se tu stalo." Znovu pomalu a důrazně pokračuji, jako kdybych považovala Johna za blbečka. Oni si tu totiž melou jen to svoje a vůbec snad neposlouchají! Slovo ovšem dostává jejich šéf. Takže on má rozhodnout o našem osudu? Raději se nebudu ptát, jakým právem. A jen doufám, že pobral více rozumu, než jeho podřízení... Ten nepříjemný pocit, že je se mnou manipulováno, začíná mou osobu nepříjemně ponoukat do nepřístupné grimasy, jež se ustálí na mé tváři. A k tomu ještě ta odporná zvědavost. Hoří ve mně v podobě nevyslovených otázek, které se mi stále derou na jazyk. Teď by to asi ale nebylo zcela vhodné...

Nocturme Haborym - 13. března 2012 20:56

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Neutuchající extatická exploze buněčných jader alias klub Abyss - sklad Její počínání a zvrhlost hází v agónii mým tělem a ve slasti mou myslí. Každá z částí křičí a snaží se převzít kontrolu nad touh druhou ale rozpor jen stupňuje animalistickou touhu s jakou toužím po slasti z našeho absolutního splynutí. Krev z ran neustále pryští vstříc povrchu a kreslí po kůži i oděvech nás obou a sytí její zvrácený chtíč který mne jen ještě víc nutí propadat touze po ní. Dle popisu starších by to mělo být naopak ale je to tak. Moje tělo i mysl jsou spoutány okovy neodolané šílené a pokřivené touhy. Snaha ovládnout svou mysl a osedlat tělo je marná. Oboje stojí za svým a zahlušují místnost svými pudy. Jakmile přitáhne má provizorní pouta jsou pro mne jen metaforická jelikož mysl rozpuští své prsty po jejím těle a ony tečou k jejím nejzazším krajinám a zatékají všude. Každý záhyb, každá křivka, každé citlivé místečko kterého se mohou dotknout nevynechají. Strach mysli a touha těla se stále přetlačují o pozici řidiče ale touha je nevěda vede oba. "ANO !!!... Je moje !!!... Zasloužím si ji !!!... Chci ji !!!" Rozchrchlám se stále nedostatečně zotaveným hrdlem skrze které se mezi výkřiky a zuby prodere několik kapek které ulpí na jejím obličeji a tak znovu skarletová barva stéká po její hebké kůži. Jakmile mne odtrhne od toho abych se snažil přiblížit ucítím znovu ten zásah elektrickým proudem který se mnou zacloumá a srazí mne jako hněv nebes k zemi kdy se na malý okamžik ujme velení strach. Ústy procedím je hlasité zasténání a syčení. Cítím krev která se jako láva dere z nitra sopky a její erupce malují a plují. Trhnutí oddělí kus kůže načež nekontrolovatelně až pudově vykřiknu a zaskučím. Vím že můj nářek ji těší, vím že má bolest ji těší a vím že moje nekontrolovatelnost jí dává možnost pokračovat a posouvat hranice stále dál dokud bude kam. Jakmile se tělo i mysl uklidní a pomalu se chystám znovu předvést svou touhu její drápky v mám rameni znesnadní situaci a od rány se vyvalí další dávka lektvaru neživota který následuje plátek kůže který strhává zachycen za jejími nehty. Syčím a sténám ale těžko říct kde se mysl nachází nyní. Nechávám volný průchod jejím choutkám a slyším její tužby jak mi šeptají co chce. Oči převrátím tak že se duhovky ztrácejí kdesi nazad ale stále oči neuhýbají jejímu pohledu. Mazlík... chce... vše pro paničku... voodoo panáček chce poznat svou paní zblízka... tak zblízka jak jen lze... mazlík dá krev i maso... ona dá tělo a bolest... masitá krev a tělo z bolesti... Z vyjádření mne vytrhne až její konejšivý avšak tolik žhavý polibek, kterému jako vždy naprosto podlehnu když se naše chuťové nástroje znovu tlučí v šermířském souboji ve kterém jde především o krev. Ale jak to bývá každé něžné gesto má zde svou cenu. Tou její je další bolest s níž bokem vytrhne jednu z mačet zpod kůže na zádech a ponechá tak na místě uložení dlouhou otevřenou ránu s průduchem v němž byla uložena. V náhlé šokové terapii se vzepnu a prohnu v zádech s bolestným zaskučením. Její gesto vysleduji jen pomoci jejích myšlenek a mé volání po pomoci je umlčeno sražením k desce stolu na němž se nalézáme. Stále v šoku se zastavím a čekám co se bude dít stále bezmocně oddaný kovu jež mne skrze jednu z rukou poutá. Vyslechnu si její burcování ke konání a rozhodl jsem se tedy konat. "I kocourci mívají drápky..." S těmito slovy se pod ní zavrtím natolik abych vší silou prohnal ostří paží levé ruky na níž lpí řetěz jímž jsem omotán. Na první pokus se mi nezdaří a tak co nejrychleji zopakuji konání. S vyvalením se proudu krve s konečnou platností prohlašuji vás a vaši končetinu za rozdělené, můžete políbit nevěstu. S touto myšlenkou se nadhodím natolik abych dostal Roxie na nohy ze stolu a já s sebou vyhodím a jakmile jsem naproti ni na nohách zatřepu s sebou s bestiálním krvavým válečným malováním se na ni nekompromisně a nebýt širokého zubatého úsměvu zuřivě podívám. Řetěz jež mne spoutával je volný díky téměř až v rameni amputované končetině která s sebou bezvládně plácne na zem následujíc řetěz. Nyní již volnou rukou sáhnu za krk kde mám druhou z mačet a stejně nemilosrdným trhnutím jí osvobodím z masa v němž vězí načež se mi jako součást kiltu od pasu níž svěsí tlustý a široký pruh kůže který po své dráze cákne na všechno ve směru. Mačetu od krve natáhnu před sebe s tím že ji na špičce donutím ustoupit natolik kolik já potřebuji. Následně trhnutím směrem dolů rozpářu její tílko které svým prověsem odhalí její přednosti a ostří nepatrně ale dostatečně naruší její kůži aby se na povrch vydralo několik krůpějí krve. S prověšenou mačetou ji krvácejícím pahýlem prudce dotlačím až ke stěně. Ze své výšky olíznu její hrdlo načež je mi jasné že zakloní hlavu. Tímto odvedu pozornost abych následně s bestiálním pokřikem zabodl mačetu alespoň částečně do zdi ale vší silou aby nemohla vypadnout přímo mezi jejími stehny tak aby se tupá hrana opřela o rozkrok. Sjedu po jejím těle nechávajíc pahýlem krvavou stopu abych po tenoulinkém řezu mohl sjet jazykem vzhůru až k jejím dekoltu kde škrábanec začal. Několikrát pohodím hlavou v opojení její krví a zachroptím. Zadívám se ji hluboce ale stále stejně nekontrolovatelně a až agresivně do jejích očí s čím se kousnu do pahýlu a trhnu aby mi v ústech zůstal kus masa který začnu v krvi převalovat a žvýkat než se znovu nalepím k jejím rtům a předám ji opojnou chuť destrukce. Jako matky krmí svá ptáčata tak i já jen bez vyvrhování předávám chutnou krm její mysli a chuťovým pohárkům a nechávám tak opojení pokračovat v pomyslných rukách a vlnách šílenství, agónie a slasti...

Ronald McGillavry - 24. března 2012 20:06

Park u klubu Rotchard " Fajn ,takže všichni umíme anglicky príma.....dobře nemá smysl to řešit tady." nelíbilo se mu to ani trochu prostě mohl použít dar a poslat je pryč s tím ,že si nic nepamatují, ale to muže vždy , nebo najít někoho kdo může....Byl tu jen malí problém se zákonem, pravda závoj neměl být nikdy sňat avšak měli chránit slabší a pokud se mělo dbát na tradice ,lid tu byl vždy proto aby chránil takové jako byla ona. I když si to nezasloužili a zabít by bylo mnohem snazší. " Rozhodně musíme vypadnout než přiletí další zápalná. Dámi doufám ,že nejste unavené,jestli chcete něco vědět, musíte jít s námi a nebo odejít a zapomenout." dal jim jednoduchou možnost volby, kdyby se rozhodli obejít zkusí použít dar ,aby opravdu zapomněli a i kdyby ne , kdo jim asi uvěří. Pokud by se rozhodli jít nasměroval je směrem pryč někam do blízkosti JR klubu,ale ne tak aby byl vidět. Cestou moc nemluvil přemýšlel jakou konspirační teorii udržet závoj. Nicméně pokud tenhle problém měl mít za důsledek nakopání zadků pár upírů a možné odhalení červa mezi lidem tak to bylo přijatelné. Navíc lidi se mohli hodit. Tak jako tak měl na Johna pyfku, on měl opravdu dar dostat se do problémů.

Victor Sarno - 25. března 2012 14:30

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Mávnu na Alarina když mi přinese pivo. Příště se tam třeba vydám já to je jedno. Přiťuknu si s nim a pořádně se napiju. Alarin mezitím vypráví jak to je. "Hm ok, to jsem o něco klidnější." Deset neni moc na tak velké město, těch by se dalo zbavit dobře, ale proč bych to taky dělal. Popravdě mě vždycky víc zajímali násosky. "A kolik je tu tak zubatých? O tom máš informace?" Snažím se mluvit tak, aby to slyšel jenom on. Než mi odpoví, začnu se koukat kolem sebe, abych si klub mohl pořádně prohlédnout, ještě jsem neměl tu příležitost...

Marduk(NPC) - 29. března 2012 20:58

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro U mňa doma Alex sa zvŕta o sto šešť. ...kurnik mne sa nechce ísť z postele preč... ...až tak vyspatý zas niesom aby som pobehoval po byte tak skoro ráno... prejdemi hlavou načo sa pomali posadím opierajúc sa pravou rukou o postel. V tej chvíľi si všimnem krvavú škvrnu na posteli. ...what the fuck... napadne ma ako prvé ked to vídim. Privriem oči a otvorim ich aby som zistil či to nieje neaká ilúzia. Aj keď mi nikdy nevadila krv vlastná, keď som sa porezal alebo rozbil si koleno či odrel lakeť cudzia krv mi moc prijemná nebola. Rozhodne nie aby som sa na to len tak pozeral. ...ach jaj teraz teda neude nič s tým zostávaním v posteli... ...kurva fix... ...to dobre nevidim... Následne sa posuniem na kraj postele. Prejdem si rukou vlasy a opäť sa pozriem na tú škvrnu. Potom zleziem s postele a mlčky idem za Alex do kúpelne pričom si dávam pozor aby som do krvy nestúpil a neroztrel po parketách prípadne aby sa nedostala k tomu perzskému kobercu čo som kúpil na blšáku takmer za babku a čo bol v kúte pri stolíku. Cestou do kúpelne rozmýšlam čo ma čaká a mierne odolám použiť moje schopnosti aby som sa to dozvedel

Viedeň - 20. dubna 2012 11:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Prebudenie... [Alex] ... alebo nie? Keď dokončíš svoje slová upír sa znovu usmeje. “Čo iné mi ostáva? Práca ma predsa musí baviť, inak by večnosť pre mňa bola utrpením.“ Jeho úsmev klesá a on potichu sleduje ako sa oheň v parku čoraz viac a viac rozširuje. Začne si pritom pískať nejakú divnú melódiu. Rázom prestane keď si všimne ako sa sústreďuješ na privolávanie ducha. To ho znepokojí a práve v ten moment sa akoby bleskom zjaví z fontány priamo pred tebou s výkrikom “BU!!“ Vtedy sa s trhnutím preberieš vo svojej posteli. Rozhliadaš sa po miestnosti svojej spálne, kde je len tma a ticho. Nič viac. Nikde nehorí. Skutočne bol to len sen. Tvoje vydýchnutie ale preruší krátky tichý mužský smiech vychádzajúci spoza dverí tvojej spálne.

Viedeň - 20. dubna 2012 11:04
	soukromá zpráva od Viedeň pro Klub[Victor] Alarin prikývne. Po otázke o násoskach sa zatvári trochu divne. Poobzerá sa okolo a potom vcelku neštastne povie jedno jediné slovo. “Stovky...“ Na chvíľu sa odmlčí. Viedeň je veľké mesto je ich tu ako myší, nielenže majú stále lovci čo na robote ale dokonca sa bijú aj medzi sebou.

Viedeň - 20. dubna 2012 11:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt [Joel] Chlapík padá po údere k zemi, no na omráčenie mu je treba dať ešte jednu. Potom mu nasadíš putá a on nehybne leží na zemi. Polícia je už na ceste a ty medzitým prechádzaš po byte. Chlapík pri sebe toho nič nemá. V byte môžeš vidieť o stenu opretú baseballovú pálku. Jeden starší vypnutý počítač. Nájdeš aj stolík na ktorom je nejaká peňaženka, doklady a vrecko čohosi čo dobre poznáš. Marihuany. Po ceste sa zatúlaš aj do kuchyne, kde tvoj pohľad upúta niekoľko lístkov prilepených na chladničke. Zrejme pripomienky. Sú asi tri a stojí na nich nasledovné: “Stará - náramky“ „Šerif, krv 22:30 – 30.10.2012“ „Toyota Starlet W 1922x P“ Znovu sa opakuje prezývka šerif. Dátum uvedený na papieriku je dnes, až na to, že je niečo oko jednej druhej v noci. Na poslednom lístku je okrem typu auta napísaná aj poznávacia značka. Do očí ti ale udrie slovíčko krv. Otváraš chladničku, z ktorej na teba zasmrdí už zrejme dlhšie otvorené mlieko a tak isto v nej aj mrazák a čo nevidíš. Balíčky krvi z miestnej nemocnice. V mysli sa ti vybaví pohľad na podobné balíčky v detroite, kde ti mrazák ukazoval jeden z ochrankárov.

Viedeň - 20. dubna 2012 11:05

Hranice – pri rieke[Arutha] Goauld na tvoje slová prikývol aj keď nerád. Sám sa potom vytratil v uliciach smerom k Bastile. Ty sa po niekoľkých chvíľach dostávaš k Dunaji k mostom. Práve Dunaj oddeľuje vaše územie od toho camarilského. Ulice sú kľudné. Pohybuje sa tu síce viac polície, no to sa dalo čakať potom čo sa stalo na parkovisku, ale tí len pendlujú hore dolu v autách. Po asi desiatich minútach si nájdeš čas aj na seba samého a podarí sa ti nájsť vhodnú obeť na kŕmenie a nielen jednu. A veru bezdomovci to nie sú. V duchu ťa napadne myšlienka na stvorenie ghúla a túžba po sluhovi, no niečo v tvojom vnútri ti hovorí, že nie každá ovca je vhodná práve pre teba. Spomenieš si na lokálnu historku, kde sa povráva o upírovi, ktorý si podobným spôsobom ghúla vytvoril. Ten mu slúžil no slepo a bezmyšlienkovite. Netrvalo dlho a lovci začali jeho ghúla sledovať a tak po pár dňoch našli aj samotného upíra. Nie... hlas umelca v tebe hovorí, že tvojím ghúlom nemôže byť len tak hocikto ale duša, ktorá ťa zaujme. Na ktorú pohľad vyrazí dych. Musí byť dokonalá. Naopak druhá strana tvojej mysle, tá temnejšia sa potichu šepotom ozýva v tvojom svedomí. “UROB TO!!“ Tichým hlasom šepoce. Po krátkej chvíli nasleduje ďalšia prechádza ulicou okolo mostov. Kde narážaš na jackpot. Všimneš si skupinku asi piatich divných ľudí a dokonca jedného spoznávaš. Je to ten holohlavý, ktorý po vás vykrikoval a ktorý začal prestrelku, no teraz okolo neho sú úplne iný ľudia. Alebo upíri? Očividne si ťa nevšimli a ty bezstarostne sleduješ ako všetci nastupujú do auta. Je to čierny Wv passat a dokonca ti nerobí ani problém zapamätať si ŠPZ, alebo si ju zapísať do mobilu. Auto odchádza a smeruje na most, preč z vášho územia.

Alex Rose - 22. dubna 2012 21:58

soukromá zpráva od Alex Rose pro Doma Trhnutím se probudím a hned se posadím. Promnu si oči a rozhlédnu se. Začichám, žádný smrad kouře, nikde nešlehali plameny. Ten zatracený lhář! Ale... proč to dělal? Chtěl mě vyděsit? Varovat? Nebo obojí najednou? Když uslyším smích za dveřmi, vyskočím na nohy a přeběhnu ke dveřím, které prudce rozrazím a rozhlédnu se. „Dos těch her!“ vyštěknu podrážděně a i když jsme byla jen v krátké noční košili, tvářila jsem se bojovně.

Alex Rose - 22. dubna 2012 22:25

soukromá zpráva od Alex Rose pro U Michaela Vešel jsi do koupelny a naskytl se ti hrůzný pohled. Ve tvé vaně ležel ten postarší knihovník Rudolf, napůl svlečený a podle mnohých ran i mrtvý i když ne dlouho, protože krev pořád z ran pomalu stékala dolů po těle. Vůbec to nebyl hezký pohled. Ten muž si před smrtí vytrpěl hodně bolesti. Jedno vybledlé oko zíralo někam do strany zatím co po druhém zůstala jen krvavý prázdný důlek. Tam kde nebyla krev prosvítala bílá kůže, jakoby bez krve, když jsi přišel blíž viděl jsi kam všechna krev zmizela. Seděl v ní. Nohu v koleni měl zlomenou takovým způsobem, že byla skoro oddělena od těla, ve změti masa čněla jako zvednutý palec zlomená, bílá kost. Krk a rameno měl jakoby ohlodaný, viděl jsi jasné stopy po zubech a místy velké kusy masa chyběla. Bylo rozervané takovým způsobem, jako by to udělalo vzteklé zvíře. Alex klečela vedle vany, držela mrtvého Rudolfa za ruku a lízala krev z jeho prstů. Podívala jsem se na něj přes závoj, rudých vlasů. „Není to úžasné, lásko?“ zapředla jsem a olízla si mlsně rty. Náhle příliš ostrými nehty jsem zaryla mrtvole do ruky a rozedrala maso, aby se objevilo víc krve. „Proč tam tak stojíš? Pojď si dát. Ještě je čerstvý.“ Lákám ho.

Viedeň - 22. dubna 2012 22:34

soukromá zpráva od Viedeň pro Home sweet home Bosými nohami precupotáš k dverám a vyjdeš na chodbu. Tvoj byt zýva prázdnotou a samotou, temer sa ti zdalo, že na tvári cítiš mierny vánok niekam z kuchyne, no všetky okná boli pozatvárané. Po smiechu ani duchovi nebolo už ani stopy. Nič si necítila. Už bol preč. V byte ticho a zvuky tvojho dychu a tlčúceho srdca prehlušil jedine tikot hodín z kuchyne. Odbilo presne 3 hodiny ráno.

Alex Rose - 22. dubna 2012 22:44

soukromá zpráva od Alex Rose pro Doma Rozhlížím se, ale ten muž, upír, duch nebo co byl zač... byl už pryč. Byl to duch, to jsem prostě poznala. Byli tu náznaky... ochlazení, zmínka o věčnosti, závan větru odnikud. Klasické příznaky. Rozsvítila jsem a pohlédla na hodiny. Tři hodiny. Protočím oči. I když mi stále bušilo srdce strachem, nedala jsem to ani teď na sobě znát. „Třetí hodina ranní. Hodina duchů. Velmi originální.“ Utrousím do prostoru sarkasticky. Vzdychnu a projdu celý byt, ale samozřejmě, že duch je pryč. „Snad už dá pro dnešek pokoj.“ Bručela jsem si a vrátila se do ložnice. Znovu si lehnu, ale nechám si rozsvícenou noční lampičku. Ne, nebála jsem se. Jen to světlo teď bylo uklidňující. Ráno budu muset jít tohle pořešit s Rudolfem. Tedy hlavně varování ohledně upírů. Otočila jsem se na bok a zase zavřela oči. Snad mě už nechá na pokoji.

Gard Smith - 23. dubna 2012 14:37

soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále Naštvane zazriem na Otroka. Kurva, prečo sa ja chudák Toreador musí brodiť kanálmi? Brodíme sa sračkami, aby sme našli... usmažené krysy? Posmešne prehodím: "Čo, tvoji kamoši si robili opekačku?" a prestanem dýchať. Radšej. Potom si Otrok všimne vytrhnutého, prerezaného kábla. "Hmm, kto by dokázal niečo také urobiť? Žije vôbec dačo také v kanáloch? Vyzerá to, že by z toho bol fajn sused." Snažím sa hovoriť trochu tichšie, prezerám okolie. Čo ak je tá vec stále tu?

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 23. dubna 2012 17:41

Viedeň Nejako, neviem ako, nezaujíma ma ako, hlavne že nejako som sa dostal tam, kam som mal. Zbadal som syrov taxík (bol žltý) a nasadol som. Depresie jemne ustúpili, tak som sa cítil o trochu viac k svetu. Keď ma zviezli domov, poďakoval som sa, a vošiel som dnu. Šéf sa v práci nebude nič vypytovať. Keď princ povie, tak ja musím ísť. Nevadí, zajtra mám voľno. Ale zajtra bude humbuk, väčší ako dnes. Veci usadnú a začne sa hrať šach ... alebo poker, nikdy neviete, kde skončíte. Či budete visieť, alebo bude visieť vám, či budete lovcom, alebo potravou ... to mi pripomína, som hladný! Pozriem na čas. Kurva. Prestanem pozerať na čas a pozriem na hodinky. Zajtra sa navečeriam ... a vôbec, prestaňte ma čítať! Bolí ma z toho hlava. Vojdem dnu, vybehnem po schodoch, vojdem do bytu, zavriem. zatiahnem závesy, ľahnem na posteľ a po zvyšok večera mám výsostne v pi*i na lehátku.

Joel Bane - 24. dubna 2012 15:48

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt Když je muž v bezvědomí a s želízky tak si oddychnu. Pro jistotu ho ještě prohledám jestli nenajdu zbraň ale žádnou u sebe nemá. Mezi tím než přijede hlídka a odveze ho se rozhodnu byt ještě trochu prohlédnout. Předtím jsem to udělat nemohl kvůli němu ale teď když je v limbu se do toho můžu pustit Postupuji hezky popořádku a vše co najdu si zapamatuji a nechám to kde to je. Nechci tu zanechat moc otisků a ničit stopy lidem z laborky. Z věcí které stojí za zmínku jsem našel trochu trávy, zvláštní lístek a ledničku. Už ve chvíli kdy jsem četl zprávu na papírku měl jsem divné tušení. Hned jakmile jsem jí otevřel tak se potvrdilo. Bylo to úplně stejné jako v Detroitu. Pochybuji že si dává každou noc transfuze. Jinak toho v bytě moc nenajdu. Když se vším skončím sednu si k počítači a zapnu ho. Mezi tím než naběhne vytáhnu telefon a vytočím číslo na stanici. Konkrétně to samé jako před tím. Nemůžu volat jiné policisty než ty s kterými na tomto případu pracuji. "Halo? To jsem zase já. Potřeboval bych na stejnou adresu poslat pár lidí aby to tu prohledali a zajistili důkazy. Zatím jsem provedl jen zběžný průzkum a našel jsem krev v lednici. Netuším jestli jí tu má legálně ale i mít něco takového doma je dost divné. Plus jsem ještě našel poznámky s nějakým autem. Prověřte co s ním je." Nadiktuji poznávací značku a nakonec zavěsím. Hned jakmile dorazí forenzní tým tak odsud vypadnu a půjdu se vyspat. Když naběhne počítač tak projdu data která v něm jsou.

Viedeň - 24. dubna 2012 15:52
	soukromá zpráva od Viedeň pro Byt Tvoje druhé volanie zoberú ako rozkaz. Chlapík leží v strede chodby v bezvedomí. Ty sadáš k počítači, na ktorom nabehne Windows XP, ktorý si pýta heslo. O niekoľko chvíľ počuješ sirénu a skrze okná vidíš vonku záblesky policajnej sirény. Polícia dorazila na miesto. Zrejme zatiaľ ale len dvojčlenná hliadka.

Viedeň - 27. dubna 2012 16:50

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanály “He-hee“ Zarehoce sa potichu otrok. “Konečne trochu humoru u tvojich úst...“ Na kus káblu sa išiel otrok samozrejme pozrieť. Kábel bol odstrelený, vytrhnutý ale určite nie, prerezaný. “Určite tu nič také nežije, ale toľko potkanov na kope. To by bolo možné len vtedy ak by ich volal upír s veľkým animalizmom. Takých je tu len pár a v týchto častiach kanáloch sa pohybujú len naši, ak by to bol niekto z nás vedel by som o tom. Ale ja o tom neviem ani hovno. Keď tak nad tým rozmýšľam, čo iné by ich sem mohlo zavolať? Toto by chcelo zavolať niekoho s vyšším auspexom, toto miesto je doslova nasiaknuté stopami. Cítiš ich?“ Pri počúvaní otroka sa ti moc nechce ani prikyvovať, pretože by si len rozptýlil čiastočky smradu v nosných dutinách. Chvalabohu nedýchaš, no aj napriek tomu máš stále funkčný zmysel čuchu. Veru, keby si mal dýchať asi by si tu odpadol. Ako prezeráš okolie väčšinou sa pohybuješ po betónovej časti, pri ktorej boli dvere, než v tej časti kde si sa musel brodiť tou mŕtvolnou hmotou. Keď v tom ti dačo zazvoní pod nohami. Do dačoho si kopol. Je to niečo malé, zrejme metalické a okrúhle. Poriadne na to ale nevidíš, kvôli tme, ktorá tu je.

Marduk(NPC) - 29. dubna 2012 21:49

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro U mňa v byte Po chvíli sa dostanem do dverí kúpelne kde sa naskytne pohlad na zdroj toho bordelu v mojom byte. Vidím ako tam Alex leží a vedla nej vo vani je neaká mrtvola Všimnem si tá mŕtvola je Rudolf a neverím vlastným očiam. ...čo to kurva má znamenať... ...čo robí mrtvola mága v mojom byte... ...a prečo je Rudolf mŕtvy... Prejde mi hlavou, načo na chvílu zavriem oči z hlboka sa nadýchnem a potom sa opäť pozriem po okololí stojac v dverách, Pričom sa pozriem aj do chodby ktorá vedie do kupelky. Nemám slov a pozeram sa viac menej skleným pohľadom na Alex a Rudolpha rozmýšlajúc nad situáciou

Marduk(NPC) - 29. dubna 2012 21:53
	soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Kúzlo Tým zavretím očí a nádychom kastím kúzlo. Je to v podstate kúzlo Rozpoznávanie, čo ma zaujíma, je co sa tu dialo. Práve preto sa pozerám aj po okolí. Celkovo na to kúzlo využijem 4 Wisdomy

Apolena *Lena* Stone - 01. května 2012 17:47

Bastila Přisunula jsme si jeho mobil blíž tak, abych viděla na displey, ale přitom jsem si ho nemusela brát do dlaně. Pozorně jsem si sošku prohlédla a zapamatovala jsem si důležité detaily. Vysoká, štíhlá, ze dřeva. Svázané oběti na oštěpu. “Dobře,“ zvednu se od stolu, když muž domluví. “Brzy naviděnou.“ krátce se pousměji a vyrazím z baru ven. Nasednu na motorku. Předtím, než se dostanu do Stockerau, udělám si menší zajížďku. Protože mne varoval nad možným zvýšeným výskytem ghůlů, měla bych se na to řádně připravit. Nechci tam jít jen s jednou pistolí a několika noži. Takže doma nabalím zásobníky, tlumič (pro případ nouze, kdy bych chtěla být neslyšná) a pak teprve vyrazím hledat sošku.

Joel Bane - 01. května 2012 22:31

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt - příjezd policie Počítač naběhne během chvilky ale na monitoru se objeví mě velmi známá obrazovka. Stejně jako vždy po mě počítač chce uživatelské jméno a heslo. Problém je ten že u tohoto počítač netuším jaké je. "Hmm jak nečekané." Jen idiot by si nezahesloval počítač. Hold to nechám na později až přijede forenzní tým aby sebral důkazy. Moc se v mašině už nehrabu a počítač klidně vypnu. Venku na ulici se pak ozve siréna. Aha už jsou tady. Vydám se jim naproti a projdu dveřmi ven na chodbu. Po cestě nezapomenu zkontrolovat muže který je v bezvědomí a valí se momentálně na zemi. Dál ale nechodím. Chci mít zadrženého stále na očích a nerad bych aby uprchl. "Zdravím." Zamávám na policisty když jsou na dohled. "Tady to je." Přitom ukážu na pokoj ve kterém je zatčený muž. Sám vejdu do pokoje a posadím se zpátky k počítači který už nesvítí. Policisty nechám být tedy za předpokladu že nic nepotřebují.

Victor Sarno - 03. května 2012 19:36

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Přikyvuju na slova Alarina, respektive jenom na jedno slovo. Hm je to asi ještě horší než jsem myslel. Je tu jedna mini smečka vlkodlaků a stovky zubatých. Kývnu ramenama a napiju se. "To neni moc dobrý." Zamumlám si spíš pro sebe, že to Alarin nemohl ani slyšet. "Možná bychom s tím mohli něco udělat." Usměju se na něj tak, aby si nemyslel, že si dělám jenom prdel. "Nějak nezávisle na tvých příbuzných."

Viedeň - 05. května 2012 17:05

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt [Michael] Po vykúzlení ti prebehnú spomienky pred očami v momente sekundy. Vidíš ako rozprávaš s Alex pred tvojím bytom. Pozveš ju dnu. Vchádzate chodbou, ty nezatváraš dvere, ostávajú privreté. Vy spolu v rozohnení vchádzate do spálne. Keď zo spálne počiť zvuky toho najlepšieho privreté dvere otvára ruka. Ruka taxikára, ktorý vás viezol. Priplíži sa k dverám spálne a uprene sa na vás zadíva. Zvuky utíchajú, vy obaja zaspávate. Potom, čo nastalo mŕtvolné ticho už chcel za vami vojsť dnu. Niečo ho vyrušilo. Taxikár sa schováva. Cez pootvorené dvere vchádza Rudolf. Naraz v strede chodby ostáva stáť ako ustrnutý. Akoby aj on zaspával. Taxikár sa k nemu prikradne, zahryzne ho do krku tak, že jeho krv doslova vystrekne na zem. Prichádza do spálne. Po chvíli sa vráti, vybíja si zlosť na tele Rudolfa. Asi dve hodiny potom vychádza zo spálne Alex. Biela ako stena. Začína sa kŕmiť na tele Rudolfa. Až vtedy zrejme zomiera. Odvlečú ho do vane. Taxikár sa znovu schováva. Alex ide za tebou do spálne...

Viedeň - 05. května 2012 17:18

soukromá zpráva od Viedeň pro Bastila - > Haven [Roan] Nakoniec ťa barón len odzraví a ty opustíš bastilu. Smeruješ do svojho havenu. Nabalíš si veci a vyrážaš na miesto. Keď prichádzaš k pozemku spomínanej rodiny. Prístupová cesta je úzka. Jej okolie obklopené zväčša stromami, ako listnatými tak aj ihličnatými. Čím viac sa blížiš k pozemku tým viac sú stromy redšie a okolie sa mení z lesíkov na lúky. Temná cesta začína byť ku konci osvetlená pouličným zdobeným osvetlením, ktoré určite nebude mať na správu miestna obec. Odtiaľto už môžeš vidieť viac než veľkú plochu pozemku rodiny, na ktorom je množstvo záhrad, štrková cesta, spomínané bludisko a v centre toho všetkého obrovská biela vila, pred ktorou sa ligoce fontána. Už z diaľky začuješ štekot psov, ktorý ťa mierne znervózni. Asfaltová cesta na ktorej si vedie priamo k vstupnej bráne na pozemok, všimneš si ale, že je tu odbočka na prašnú cestu, ktorá vedie niekam cez pole, smerom okolo pozemku, možno sa ňou bude dať dostať na opačnú stranu. Pri pohľade na kamene a tú hlinu a celkový terén cesty zaváhaš či skutočne stojí za to riskovať poškodenie pneumatík a kolies cestnej motorky...

Viedeň - 05. května 2012 17:29

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt [Joel] Policajti prikývnu. Hneď ako uvidia chlapíka na zemi tak ho obaja berú a idú ho odvliecť do auta, kde ho zamknú. Jeden policajt ostáva pri aute, druhý vychádza hore s policajnou páskou v ruke. “Experti z kriminálky sú už na ceste ako ste chcel.“ Hovorí policajt, ktorý už začína naťahovať pásku cez zárubňu vchodových dverí. “Hlavne sa ničoho nechytajte...“ Prehovorí policajt lámanou angličtinou keď doviaže pásku. “Robilo by to problémy pri...“ Ozve sa výstrel. Tlmený niekam z vonka z ulice. Ako pribehneš k oknu počuješ len škrípot pneumatík policajného auta, ktoré si to po ceste medzi panelákmi začne štrádovať boh vie kam. Pri mieste kde bolo pred tým zaparkované leží prvý policajt v kaluži krvi, držiac sa za brucho. Ešte sa hýbe... Žeby to bol ten druhý, ktorého chlapík v trenkách čakal?

Viedeň - 05. května 2012 17:34

soukromá zpráva od Viedeň pro Klub [Victor] “Vôbec, je to napiču, to mi ver....“ Odvetí Alarin. “Zas na druhú stranu mimo Viedne po celom rakúsku je to skôr naopak. Zubatí sa schovávajú medzi betónom, lebo pri lesoch šancu nemajú, to dobre vedia. Kopa z nich vo Viedni nevysrastala a sú tu len preto, že tu majú prirodzenú obranu prostredia a kopu potravy... Hej a ešte tú ich trápnu históriu.. pfff..“ Zafučí a napije sa zo svojej vody. Sám sa potom oprie a pohľadom začne sledovať ľudí v klube. Potom začuje tvoj návrh. Dvihne sa mu obočie, teda iba mimické svaly, chĺpky obočia samozrejme nemá. “Čo tým kurva myslíš?“

Gard Smith - 07. května 2012 18:23

soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále Takže kábel je odstrelený. Avšak, abyho niekto vytrhol zo zeme by stále musel mať poriadnu silu. A navyše tý potkani. Je jasné, že ich usmažila elektrika. Ale kto ich zavolal? Na otrokovu otázku odpovedám zakrútením hlavy, čo vzápätí oľutujem. Musím si zapamätať, aby som to tu už viac nerobil. Trocha sa prechádzam po okolí, keď v tom do dačoho zakopnem. Poriadne na to ale nevidím, ani s auspexom. Zohnem sa a chrbtom k Otrokovi sa to cez látku odevu pokúsim opatrne zdvihnúť.

Arutha con Leesil - 10. května 2012 21:24

Při řece Popis auta a jeho SPZ i s dodatkem kdo v něm seděl pošlu Baronovi, protože mám dojem, že má nějaké kontakty s policii, případně jestli má nějaké známosti na druhé straně řeky, které můžou podezřelé dál sledovat. Využiju své předchozí zkušenosti při hledání Goalda a použiju Auspex 1 - zostření čichu a vydám se zpět po stopě, ze které přišli Cammarilští upíři. Co tady asi dělali? probleskne mi hlavou. Jdu vklidu, hlavu skloněnou a po okolí se dívám, abych zaznamenal něco co mě může na něco upozornit, ale zatím sleduju stopu těch 5. Snažím se podle pachu identifikovat jestli to byli všechno upíři, nebo lidé, tedy spíš ghúlové.

Viedeň - 11. května 2012 10:17

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanále [Gard] Čo to máš? Zahľadí sa otrok. Keď mu ukážeš tú vec opatrne ju chytí do ruky a presvieti si na ňu starým mobilom. “Zaujímavé...“ zamrmle si popod nos. To je medailón s erbom mŕtveho princa. Podobný nosil on a jemu veľmi blízky. Do pekla! Daj to späť na zem aby sme nepremazali auru toho predmetu, boh vie, kto ju držal pred tým! Otrok spanikáril a medailón odpinkol smerom k tebe. Samozrejme si nestihol zareagovať a v tej tme by si asi aj ťažko zameral predmet aj keby si ho chcel chytiť. Niekde za tvojím chrbtom na zemi počuješ cinknutie. “Zavolaj niekomu z tých, čo ťa sem poslali aby poslali ešte niekoho, niekoho, kto m vycibrený auspex, povedz im že sme niečo našli!“

Roxie Collette - 12. května 2012 19:35

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Útroby hlbín sa chvejú hrou Sledujem ho pozorným pohľadom, vnímajúc každý pohyb jeho tváre.. každý záblesk v očiach. Škodoradostne cerím zuby v širokom úsmeve a cítim, ako jeho pocity vzrastajú... ako sa bolesť prehlbuje... ako sa vystupňováva osobnostné šialenstvo zvrátenosti. Uchechtnem sa, keď sebou šklbne s úmyslom dostať sa z reťazov... fascinovane sa zahladím, na novú ranu spôsobenú šlkbavým pohybom, ktorá sa opakujúcim činom rozrastie a dokončí púť na druhej strane ruky. Zaborím Nocturmovi do rán nechty a nechám sa vyšvihnúť na nohy. Ale ale... pozrime sa na mazlíka... Natiahnem v mysli smerom k nemu a pohľadom krátko švihnem po amputovanej ruke, ktorá s plesknutím čapla na podlahu i s uvolnenou reťazou. Možno by to snáď mohla byť sekundová mimoreakce... ale mazlík pokračuje vo svojom predstavení. Ale ja ho nechávam... rada ho nechám vyvádzať, ako on chce... jak práve potrebuje... je to povznesujúce.. avšak moja daň príde vždy. Za každých okolností... vždy to končí hrou, čo je po mojom... Zabodávam doň svoje oči, skúmavo ho skenujem až do útrob jeho mysle. Viem že to cíti... presne tak... intenzívne. Keď namieri na mňa svojou mačetou, vzdorovito zdvihnem bradu, zúžim oči a ustúpim až k jej špicu. Na tvári sa mi natiahne krivý úšklabok, na čo sebou ako keby reflexívne cuknem, keď mi jednoduchým švihom pretrhne tielko. Slabé štípnutie ignorujem, ale hrám s ním jeho partiu.. Nechám sa dotlačiť ku stene, pričom neuhýbam pohľadom z jeho očí, ešte stále zčasti s malým nemiznúcim vzdorom v mojom postoji, čo celkovo odpúta až oliznutie krvavým jazykom môjho krku. Slastne zavrním a s rozširujúcim úsmevom, privriem oči a zakloním hlavu do strany, presne ako očakával, což zapríčiní poklesu mojej... ostražitosti. Z chvílkového opojenia ma preberie až pokrik, snáď v bojovom duchu a už len očami sledujem mačetu zanárajúcu sa pomedzi moje stehná až do steny, kde ostane trčať. Bez slova, bez akejkoľvek myšlienky sa moje lavé obočie vyšvihne do výšky a dokonca ani výraz nie je možné špecifikovať... len oči sa zalesknú akýmsi zvláštnym zábleskom. Opätujem jeho pohľad a stále v nečinnosti, ho len sledujem. Skúmam ho... a jeho následný čin, mi na tvári chtiac či nechtiac zanechá široký úškrn, ktorí je následne pretnutý polibkem s čerstvou dávkou krvavej svačinky. Obtočím okolo neho ruky, znovu zavrním ako kotě na vrchole blaha a so zavretím očí si ho k sebe pritisknem. Moje mozgové i chuťové bunky sú ako v epicentre výbuchu... lačne hltám mäso i krv... cítim žiaru... ako keby celé moje útroby horeli v prenikavom plameni. Dostáva ma to do stavu, niekým označené ako šialenstvom... ale práve to šialenstvo... je ako naplnenie... ako keby precítenie samotnej agónie... Z krátkeho nežného gesta, jemných hladiacich pohybov po jeho chrbte bez kože sa stane ďalší agresívny počin, ktorý pretne možno až romantickú chvílku daného okamihu. Znovu doň zaryjem nechty a trhnutím naruším jemnú vrstvu mäsíčka, čo sa schovávala po kožičkou. Šklbnem svojím drahým do strany, na čo prehodím nohu ponad mačetu, ktorá nezmenila polohu a tentoraz ho prirazím ku stene s hlasným zadunením. Oči rozšírené, mimika tváre chvejúca... drápy zabodnuté v mäse... dodávajúce bolestivé zášklby... "Všetko sa kmitá... prehlbuje... znásobuje... vytvára roviny poznania... Vidíš ich...? Cítiš..? Sladkosti ukážok... hlbokej temnoty... s krvavou polevou. Je ako hlások... tam niekde..." Prejdem mu jemne prstami po tvári, na čo sa pritisknem k jeho ústam v ďalšom vášnivom polibku a s ďalším zabodnutím drápov ho nešetrne povalím na zem. Usadím sa na ňom a prirazím mu ruku k zemi a druhou rukou ho chytím za krk. Oči kmitajúce po jeho tvári s pobaveným úsmevom naň hladím... nakloním hlavu do strany... nič nehovoriac... len sa uškŕňajúc sa naň vrhnem...

Nocturme Haborym - 12. května 2012 20:40

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Tanec šílenství, taneční kreace bosou nohou na skle - Klub Abyss Vše se odehrává tak pomalu a přitom tak rychle, pomalu se uzavírající kruh obtáčejíc jako škrtící struna mé hrdlo. Struna slasti a touhy která mne žene jako obohacené palivo vpřed mimo mé smysly. Struna která se snad až nezištně plazí myslí a stahuje ji natolik aby vypnula, aby se poddala a konala instinktivně jako by se snažila mě zbavit zbytku vůle a pak mě mohla hnát jako stroj vpřed. Hltavé polibky krví se lesknoucích rtů hltají a převalují tekutinami a polykají. Nervová zakončení tančí blahem a pějí ódy kterým by nikdo jiný kromě nás neporozumněl. Nespoutaná vášeň který prochází celý tělem a ničí jeho fyzické vlastnosti aby je mohla vystavět nově a posunout za hranice chápání. Vše se zmítá vše se otáčí, obraz mizí a objevuje se ale touha zůstává a stupňuje se. Vystoupává až na samý vrchol berserkismu jen s tím rozdílem že to není touha zabít ale touha vlastnit a splynout. Během tohoto aktu má družka využije svého potenciálu a jemně začne přejíždet po odhalené svalovině na zádech a v okamžiku kdy jsem opět opojen slastí jež mi naše spojení poskytuje využije téměř vší sílu a pocítím další dávku slastné agónie která mne donutí se odtrhnout a prohnout jako schizofrenního důchodce na elektrošocích ktere je doprovázeno hlasitým praskáním jednotlivých plotének. Nehty po své dráze zanechávají ve svalech brázdu jež se kříží se směrem svaloviny a o to víc je bolest intenzivní. Krev se vyřine ven a zpívá, tančí a obkresluje tvary obnažené svaloviny a i odtrženého plátu kůže jež visí od pasu. Téměř celá obnažená záda se zalyjí krví a zalesknou se zatímco tělem zmítá slastná bolest. Jediná skutečná kterou nikdo jiný nedokáže způsobit. Jen ona, má milovaná, má jediná, má vytoužená, má velebná, má slastná, má snová... Následuje akt rekogniční techniky kdy její tah ve chvíli mého oslabení na zeď obtiskne celá má záda v šarlatovém znění inkoustu. Barvy je však tolik že rekognice nebude možná jelikož stéká, nepravidelně rozpíjí a především mé pohyby ji roztahují do všech směrů. Vysmýkne se ze sedla tupé strany mačety aby dokázala mému tělu svou dominanci a daří se jí. Nechávám se nyní opět pro změnu unášet jejím velením. Drápky stále zaťaté v nově odhalených slabinách cukají hmotou pod jejími dotyky. Chladný avšak roztěkaný pohled značí mnohé a zároveň nic. Cítím jak mnou cuká její snažení, jak mnou proudí vášeň která zamlžuje smysly a obnažuje mysl. Cítím jak rozkvétá i s jejími choutkami a snažením. Vím kam tohle povede a moc se těším. Její krátký proslov se ovine kolem mé hlavy a vpluje do mých sluchových orgánů jako jarní vánek. Neslyším obsah jejích slov, já jej cítím, my jej cítíme. Celé tělo se rozechvěje pod jejími slovy a poddá se čemukoliv co má v plánu. Svalová hmota drží postoj avšak jinak spíše připomíná horký pudding kdy pod ztuhlým povrchem skrývá zcela poddajný obsah. Další zarytí se prodere škraloubem na první pohled tvrdé hmoty a se slastným sykotem jako tuk na pánvi se i on pod ní rozpouští a syčí. Krev se řine z tolika míst že jako člověk by již byl dávno jen nehybná bezduchá schránka. Hnojivo hřbitovního kvítí. Hrube doražení na chladnou podlahu jej donutí se zavrtět ale beze snahy vymanit se z moci jeho vlastní sukuby. Slast a bolest jej nutí nechávat se vést provázky své loutkářky. Přiražení zápěstí zanechá jednu ruku poddajně ležet nad hlavou a druhá nepovolí pozvednutí hlavy ke snaze políbit svou vyvolenou. Stupňování touhy které hraničí až s kritickou mezí kdy by bylo možné se utrhnout z metaforického řetězu soudnosti až na úroveň divoké šelmy v období páření. Vzrušení neopadá, naopak stupňuje se až k bolestivé fázi kdy je nemožné fyzické procesy na mužském těle zakrýt. Snad to jediné lidské co si mé tělo zachovalo spolu s jejím. Její široký šílený úsměv značí že mě chce přinutit až k animalistickému chování a já ji vyhovím dle její a mé tužby. Jako bohyně nad svým světem se doširoka usmívá se zvrhlou jiskrou v modři jejích tůní. Vrhne se na mne zcela poddajného jako hladová šelma. Naše jazyky křižují, tekutiny a vůně se prolínají a mění majitele. Nastávají chvíle omamné nepozornosti kdy se střídají pozice a oděv na obou ubývá až nakonec oba skončíme ve slastném propletenci myslí a těl. Jako klubko hadů se prolínáme, vzpínáme, vzpouzíme, bojujeme, uštědřujeme škrábance a kousance a s hlasitými vzdechy se spojujeme do jednoho celku... *** Zhruba po hodině jsme již oba nabytí novou energií, touha zažehnána a naplněna. Uvolnění které se naskytlo dává prostor dalším jinak nepříliš vábným činnostem. Tedy rozhodně ne vábnější než vášnivé splynutí dvou pokroucených myslím a pokřivených nahrubo osekaných realit. Velmi nahrubo... Oděv začne na obou přibývat a mne naplňuje očekávání reparace jelikož toto byl opravdu jako vždy netradiční zážitek tak jsem poněkud zničenější než obvykle. Naštěstí jsem na tyto náhodné vášnivé výstřelky zvyklý a tak jen čekám až mě má milovaná poskládá jako hračku z Kinder vajíčka abych byl opět k užitku a pobavení její majestátnosti... "Má drahá, dnes jsi byla jako vždy vyjímečná... díky tvé vášni jsem chudší než dříve... hehehe... ale nevadí hlavní je že se mi vrací chuť tvorby... pokud by jsi byla tak laskava a obstarala klub já bych pro tebe vytvořil specialitky jež se mi prohnaly myslí aby jsi se mohla zbavit té zastaralé techniky která stejně zabírá jen na ovce... " usměji se na ni a očekávám reakce stejně jako to až mne dá do kupy. Vypadám trochu jako plyšová hračka kterou někdo svěřil sto kilogramovému rotwailerovi. A stejně se i cítím nebýt toho opojného pocitu při explozi hormonů a uvolnění kterého se mi spolu s tím dostalo. Mysl se hroutí a staví znovu do své celistvosti kdy s každým dalším krokem se vybavuje obraz nové technologie kterou za pomoci financí a mysli stvořím ke spokojenosti mé drahé a v neposlední řadě k její ochraně...

Roxie Collette - 13. května 2012 02:11

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Sekundy... minúty plynú nezáväzne za sebou ako rýchly spád do najtemnejšej priepasti... každý pohyb, každý ston...je naplňujúci... a dokonalý. Ani sama neviem, ako dlho trvali naše malé zvrhlé hrátky... ale prinieslo mi to dokonalé uvolnenie. S perfektne vylepšenou náladou vyskočím zo zeme a s prehrabnutím si vlasov sa vyberiem poskladať svoje oblečenie... teda, to čo mi ostalo. Zanechávajúc krvavé stopy prefičím skladom a pozbieram tú malú hromádku vecí. Nad z devastovaným tričkom len zafučím a odhodím zbytky niekam do kúta. Natiahnem na seba dlhý kabát a vyberiem sa znovu môjmu drahému, ktorý je... trochu viac poničený, než inokedy. Ale tak což... Žiarivo sa naň usmejem a pohladím ho na tvári. "Nemaj obavu, miláčku. Opravím ťa, ako vždy... a potom... zariadim, čo bude potreba..." Nežným pohybom mu prstami prejdem po rane v pahýlu. "Ale najskôr... musíme zariadiť, aby mazlíkovi sa dostalo péče, ktorú potrebuje... potom si môže patrične pohrať s návrhom na moje nové hračičky.." Zašepkám a s nápadným gestom ho pobídnu, aby ma nasledoval. "Poď maličký... uvidíš... ulaví sa ti." Nežne sa naň usmejem a nebyť krvavého "makeupu" by to mohlo vyzerať ako z pravej romantickej omáčky pre saláty. Vezmem ho za ruku a potiahnem ho k najbližšej bedni. Cestou čapnu po amputovnej rúčke a usadím ho na kolébku s Tequilou. Ruku položím vedla. "Tu na mňa počkaj... hneď som u teba." Zavrním mu do uška, provokatívne sa oň obtrem, na čo vyrazím k lekárničke na druhej strane skladu a cestou si pospevujem "Hlasy šílenství". Trvá to možno okamih, než v lekárničke nájdem čo potrebujem. Ano, aj napriek nášmu... stavu si pestujeme lekárničky... občas ten "krajčírsky kurz" je potrebný... hry sú niekedy... deštrukčného charakteru. Prihrniem sa k drahému a usadím sa vedla neho. Starostlivo... s úplne opačným prístupom, než pred nejakou chvílou, začnem jemným pohybom prišívať jeho urvanú ruku späť na miesto. Trvá to len chvílu. Ihla kmitá hore dole... pripevňuje rúčku... a tá je za chvílu tam, kde patrí. Samozrejme, obyčajnej ovci by amputovaná končatina jednoducho zhnila... ale my... máme perfektné regeneračné schopnosti... So sladkým úsmevom sa odoberiem znovu ku chladničke s krvou a vyberiem niekolko sáčkov. Mazlík potrebuje úplnú opravu.. a k tomu je treba elixír perfektnosti. Urvem kúsok sáčku a bez slova začnem do drahého liať chutnú červenú. Len si daj, drahý... k oprave je moc moc dôležitá... Usmievam sa naň pričom ho jemne hladím po dohryzenom krku, na ktorom sa pomaličky začínajú ucelovať rany. Keď je mazlík patrične napojený, vytiahnem ho na nohy. "Je čas.." Šepnem a ucucávajúc z posledného sáčku krvi, ho tiahnem smerom ku dverám. "Máme ešte prácu..." Otvorím dvere a vytiahnem ho von zo skladu až servisnému výťahu smerujúceho na prízemie, odkial sa pustíme vedlajšou chodbou popri hlavnej časti baru, ktorej vchod pracuje na mechanizmu skenovania našej DNA. Hluk z ešte stále prebiehajúcej pařby rezonuje priestormi, v zamaskovaných oknách je vidieť do priestorov baru... tolko mäsa... kmitajúcich sa do rytmu hudby... My ich vidíme... tak jasne... ale oni nás nie... oni vidia len odrazy svojích telíčok v zrkadlách prinášajúci správny efekt. Sladké... Fičíme temnou chodbou rovno do VIP, i keď nie priamo do jej priestorov. Chodba končí. Otvorím dvere a chodbička sa rozvetvuje. Jedny dvere ukazujú pravý obraz, čo sa za nimi deje, teda výhľad na bar a druhé... neprepúšťajúci pohľad. Ignorujem pohľad na možné zásoby krvi, baviace sa v rôznych kruhoch... pretriem krvavou rukou po ornamente v ktorou je tak isto ako na začiatku chodby čtečka reagujúca len na moju a mazlíkovo krv. Dvere sa potichu otvoria a odhalia kamenné schodisko priamo dolu, do útrob pekelných... Zídeme dolu točitým schodiskom, ktoré osvetlujú len žiariace fakle rovno do... krypty, ktorá je snáď najdôležitejšou súčasťou tejto budovy. Zobrazit SPOILER Približná ukážka: Veľké pódium v strede kruhového priestoru sa vyníma ako monument... a aj keď je teraz prázdny, pôsobí impozantne. Výbava "maskovaná" v kameni, dodáva tomuto miestu patričnú pôsobnosť. Vystúpime ďalšími schodami, ktoré vedú na vyššie poschodia. To stredné slúži skôr ako súkromné priestory nás dvoch, pričom to najvyššie je už ako viac menej "verejná" vyhliadka na pódium. Otvorím dvere, tentoraz už normálnym spôsobom a vojdeme do nášho príbytku, ktorý sa skôr podobá na novodobú mučiareň, s pár vymoženosťami na prežívanie a iné radosti. Zabuchnem za drahým dvere a zabodnem doň skúmavý pohlad. Po takej dávke krvičky už musel nabrať patričnú silu, nacož sa mal spustiť regeneračný proces. Žiarivo sa usmejem, venujem mu krátky polibek a vyberiem sa k telefónu, ktorý je ledabylo pohodený na stole vedla železnej panny. Usadím sa na stôl na hromadu papierov a vyťukám číslo na pingla, ktorý je viac menej fanatický poskok, ochotný lízať boty, aby bol čo i len malom povšimnutí. Ulízaný slizoušek... ale za to je spolahlivý a urobí všetko čo mu poviem. Prachy sú hodne silný materiál... "Ou, zdravím ťa Ronald. Mám pre teba prácičku...predpokladám, že tvoja chuť na peniažky neopadla, čo povieš...?" Vycerím zuby a natočím si na prst prameň vlasov. "Áno, potrebujem zohnať pár... povedzme vybavení na Halloweensky večer. Takže... píš si. ... Ne... myslím živé vybavení, blbečku." Prekrútim očami. "Tak niekoho, kto by vzal prácu bodyquarda... dvaja postačia.. barman a nejaké buchty, čo sa budú točiť u tyče a na pódiu. Hm... tých tak päť...? Hej.. třeba... Ale teraz ma pozorne počúvaj. Musia byť spolahlivý, zodpovedný... a hlavne diskrétny. Rozumieš? Budeš za nich ručiť svojim krkom. A ver mi ,že si ťa nájdem a podám, keď to poserieš!" Zavrčím a zoskočím zo stola. "Dostaneš za to dve stovky. Možno dostaneš aj nejakú prémiu. Ale dáš si záležať, rozumieš? Každého kandidáta si poriadne preveríš a dodáš mi ich osobné údaje. Chcem vedieť všetko. Je mi fuk, kde ich budeš zháňať. Ale over si, čo sú zač. Výsledky mi dodaj do dvoch dní... nemáme moc času. A varujem ťa... diskrétnosť nutná... inak sa presvečím, z čoho sa skladáš." Poslednú vetu prenesiem s nadmernou sladkosťou a zákerným úsmevom. "Páá." Natiahnem a zložím. Prekrútim oči. "Pablb." Zamrmlem a z pamäti vyťukám ďalšie číslo. Chvílu čakám... zvoní nejakú chvílu... a ozve sa ospalý hlas. "Bartlehu!" Vyhŕknem, čo sprevádza zákerný chichot. "Čáu, tu Roxie!... Ano, to som ja... hej stále vyzerám tak skvele... Éh... ty si spal? Čo? Si robíš prdel, ne? Čo manželka...? ...Tak to je kríza... Ale počúvaj, nevolám kvôli manželskej kríze... mám pre teba ponuku. Na Halloween usporadúvame párty.. Ide o to, že bys mal vystúpenie u nás v klube. Dostal bys podiel zo zisku a kéru s piercingama zadáčo. Plus ako bonus odreagovanie.... A vezmi aj ženu. Vídím, že potrebujete sa zhrabať na kopu... ale aj tak si myslím, že je to tou burinou, čo do seba tlačíš. Mal bys skúsiť fajný krvavý steak!" Zachechtám sa. "Tak čo, kukuričko..? Prídete sa na nás pozrieť? Je to už doba a takáto ponuka sa neodmieta!.... Fajn čakáme. Keď budete na ceste, cinkni. Jo jo... pozdrav ženu... hej... čáu." Zložím mobil a mrsknem ho späť na stôl. "Tak... myslím, že to by bolo." Preženiem sa miestnosťou a zhodím zo seba kabát. Čapnem mazlíka za bradku, venujem mu krátky intenzívny polibek a zapadnem do kúpelne...

Nocturme Haborym - 13. května 2012 18:09

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Bůh řekl: "Budiž světlo!" já odpověděl: "Řekni prosím." Klub Abyss Ve velmi volném tempu, naprosto uvolněný a oproštěný svazujících a někdy až stresujících myšlenek důvodu existence vesmíru a kamarilských intrik se nasoukám do kalhot a do bot. Uáááááu, jednou rukou... jsem profík asi si zajdu na paralympiádu... Proletí mi hlavou než se o mou osobu začne zajímat oblečená a přesto stále tak obnažená drahá polovička. Přecijen nezapnutý kabát neuchrání její krásně tvarovaný holý hrudník mým až bohémským pohledům. Snad i mlsným ale to už je na jindy a už nezbývá moc času začít znovu když už jsme jednou skončili. Ještě je potřeba mnohé zařídit a den se pozvolna blíží. Její dlaň jemně podráždí nervová zakončení na mé tváři načež blaženě přivřu oči a nakloním lehce hlavu. Její slova jsou nyní tak něžná, jako balzám na duši jen ji mít a nebo nemít pochybnosti že jsem jejím vlastníkem já a né zahradní bludiště samotné existence. Jakmile prsty přejedou po pahýlu lehce s sebou cuknu ale sotva si reflex uvědomím jsem v klidu jelikož vím že od její majestátnosti mi nic dalšího pro dnešek nehrozí. Hračky... ano, hračky... spousty nápadů, spousty hraček ktere budou bolet, které budou zpívat... Otře se o mysl vnitřní hlas zatímco tělo sleduje pokyn jeho paní. Pomalými kroky se přesune po místnosti. Vábná slůvka mne ženou vpřed a nutí mne bezmyslně poslouchat. Jako vždy tenhle hlásek dostane co chce. Úsměv který shlédnu přes krvavou pleťovou masku opětuji a dál se nechávám vést jako pes s neviděným vodítkem. Vím co mě čeká, vidím jak sáhne po ruce kterou jsem ve svém běsnění zapomněl a usadí mne na bednu spolu s před nedlouhou dobou mou končetinou. Dává si načas ale zároveň dělá vše rozvážně a pečlivě. Tak jak ji to sluší. Co se péče o mne samotného týče snadno bych ji přirovnal v takovýchto situacích až k matce protože kdo jiný by vám takovou péči nenuceně poskytl. Je to jako zzezření dítěte co si odřelo koleno a pečlivé matky která mu jej dezinfikuje a zalepuje, ale zároveň tomu tak není. Takovýhle výjev by asi do rodinného filmu nevložili. Uťaté končetiny nejsou nic pro maminky na mateřských dovolených. Provokativní otření mnou ošije až mnou projede vlna chladu která mne donutí se otřepat ale zároveň zvukově doplnit kulisu zavrněním. Je tu podivně ticho na to jak klub v tuto dobu žije. Při této myšlence mi na mysl vykane i jak se tu nádherně otáčejí peníze, né že bych byl materialista ale jsou důležité. Přecijen takový přepych nepříjde jen tak a když jsou dobře zainvestované a rotují je to jen dobře. Moje milovaná ví až moc dobře jak s nimi nakládat. Proto se nikdy neměla špatně když vezmu v úvahu jak na tom byla už při uchvácení a to už je notnou řádku let nazpět. Z toku myšlenek mne doslova vyprostí její hlásek který zanotuje část "Voices of Madness" nevzpomenu si na kapelu ale už její samotný hlas je jako balzám na duši. *** Netrvá dlouho a vrátí se ona i její hlásek k mé maličkosti a příjemně se otře a kdyby byla živá tak krásně zahřeje. Odhalujíc svou něžnou stránku a něžnost jako takovou skrytou za maskou absolutní nepříčetnosti nechá pookřát mé jinak zčernalé srdce a zcela se poddávám jejímu konání. Jehla spolu s vlascem v její ruce kmitá nahoru a dolů, dovnitř a ven. Nikdo by neřekl že zrovna ona bude mít krejčovské vlohy a neznat ji neřekl bych to ani já sám. Nabodává a projíždí masem snad až neuměřeně jemně jako by jehla byla peříčko s nímž dráždí kůži. Spokojeně se usmívám a sleduji její počínání avšak ani nedutám. Jen čekám a čekám až se najednou setnutá končetina znovu stane mým vlastnictvím. Je nemotorná a jako by snad ani nebyla moje, jen si tam tak spokojeně visí a kdyby mohla mluvit řekla by něco jako "Mám tě v prdeli, nech mě spát" ale mluvit neumí a tak je to jen další z mnoha naprosto zbytečných vět v mé hlavě. Jakmile skončí s přimontováváním ztracené součástky divím se že nevzala v potaz cár kůže na zádech ale jelikož se hned vrhne k zásobám krve nevidím v tom problém. Plně funkční ruku zkrotím pro mnohé až do nepředstavitelného úhlu abych plátek kůže nadzvedl a přilepil jej na místo na zádech. Jakmile příjde řada na krmení nechávám se konejšit chutí krve jako mateřským prsem a cítím jak se plát o který jsem se opřel aby znovu nepadl přichytává zpět na místo. Pomalu jím prorůstají nervy a přichytávají se svaly jako tisíce malých rukou jež se snaží zoufale sápat po záchytném bodu. Zanedlouho pociťuji že plát na zádech již pozvolna sám drží a dokonce i končetina nabývá na síle a mohu ji sice stále trochu nemotorně ale ovládat. Soustředím se především na větší zranění aby na první pohled nebyly znatelná slabá místa kdyby cokoliv. Jakmile v mých utrobách zmizí první sáček s krví následuje další a další. Moje milovaná mne chce mít zcela při smyslech a zcela zahojeného jelikož ví že jedině tak dokážu dát formu tvar a hmotnost svým výmyslům. Jeden z nich mi momentálně víří hlavou jako hurikán. Zapohybuji přirůstající rukou i když je to poměrně obtížně už to jde. Namotám řetěz zpět a zaháknu jej tak aby se stal opět chráničem předloktí. Cítím jak tíží ale jak se napojuji krve stává se lehčím a paže ovladatelnější. Ranky po těle pozvolna dostávají zabrat a jako znechucení diváci mizí v nedohlednu. Pozvolna ale jistě. Když se dostane řada na jednoznačně poslední sáček který je mi pro dnešek ochotna obětovat ještě než s ním skončím vytáhne mne na nohy a vleče mne pryč. Zbroceného krví, vlastní i její se nechávám vést směrem ke kryptě. Jako vzduch proplujeme bez povšimnutí kromě barmana který je zvyklý ze skladu k baru. Naproti servisnímu výtahu jež je za barem odsuneme stranou na první pohled velké zrcadlo kterých je po celém klubu nespočet a vstupujeme do skrytého průchodu. Zrcadla jež jsou podél celých stěn v nepravidelných tvarech poskládána jsou v této části podél chodby z nitra průsvitná jak ve výslechových místnostech. Je to skvělá vychytávka pro sledování dění v klubu. Dojdeme společně až do patra kde jsou nyní kupodivu obyčejné dveře oddělující chodbu od jednoho baru k druhému. Malá čtvercová místnůstka má troje dveře. Jedny do chodby k baru v přízemí. Druhé skrze další zrcadlo do patra k VIP místnosti a třetí se skenerem na DNA jež odhalí dlouhé točité schodiště do podzemí. *** Točité schody se zdají být až nekonečné a snad se z nich při průchodu do podzemí až motá hlava. Jakmile jsme tam odhalí se kulisa jež je výjevem našich chorých myslí. Gotický kripta s dvěma balkóny z nichž nejvyšší je určen pro klientelu. Střed je naše kancelář a zároveň domov a na dně krypty je urpostřed velké jeviště a aparatura pro případné akce které se zde však konají jen vyjímečně jelikož ne každý si může dovolit téměř každý víkend se plácat přes kapsu jelikož vstup není zrovna z nejlevnějších. Sestoupíme do našeho patra a vstoupíme do naší vybavené ložnicoobývákové mistnosti. Má drahá za námi zabouchne dveře a ovine mne jako škrtič jen s tím že od ní se vždy rád nechám dusit a věnuje mi sladký, železitý polibek který mnou zamává jako silný vítr se anténou na empire state building. Chvíli se potácím než se odeberu do své části kde mám poměrně vybavenou dílnu. Vejde se sem toho mnoho jelikož místnost zabírá celé patro. Jsem téměř na druhé straně kruhové nudle a posadím se za pong. Otevřu s cvaknutím svůj laptop a začnu se hrabat v podsložkách kde mám uložené trojrozměrné návrhy zbraní a chemická složení sloučenin. Nevyjímaje také upravované látky pro výrobu zbraní. Prozatím jsem jich mnoho nerealizoval ale myslím že je načase jelikož Kamarilla cosi kuje a malkaviané jelikož mnozí vidí co vidět nemají i když nejsou přítomni a ví co vědět nemají bývají terčem je načase dát stroječek do provozu a rozhýbat hodinky. Otevřu konkrétní návrh, snad jediný který jsem realizoval. Polymorfní titanová vlákna, při zvýšení teploty se lehce roztáhnou nebo stáhnou. Není to kdovíjaká změna či průlom ale jednou se to rozhodně využije. Shodím návrh na plochu a shlédnu další. Jelikož kůly jsou jedním z nepřátel upírů mám tu i vlastní návrh kolíkovače. Otevřu jej a začnu rozpracovávat. Z plechových skříní lovím nejvhodnější součásti a komponenty. Snažím se pracovat co nejlépe a zároveň co nejrychleji abych ještě dnes stihl své dílo dokončit než začne svítat. Je sice pravda že zde v podzemí mi to nijak neublíží ale odpočinek je důležitý. Především pro naše nekromorfní schránky. Zkoumání původu jsem se již vzdal ale zkoumání možností likvidace nikdy. Je důležité prosadit si své. Na stole se mi nahromadí snaž až harampádí jak by kdokoliv neznalý poznamenal a já jej začnu kompletovat. Brousit, svářet, vrtat, dobrušovat. Všechny komponenty jsou oprýskané těmito procesy ale plní svůj účel. Netrvá dlouho a základ je hotov. Oklecovaná drážka pro "munici" jež jsou vlastně kůly. Klec na horní části zabrání vysmeknutí kůlu aby byla jistota přímé dráhy letu. Pustím se do upravování motoru který připojím na nabíjecí akumulační zdroj. Motor proříznu a prodloužím tak že jeho prodloužená část funguje jako kompresor. Je malý ale přesto dostatečně výkonný aby posloužil. Po připevnění k základu vypadá struktura docela nemotorně a neobslužně ale jakmile s ní skončím bude vše o něčem jiném. Stále pracuji jako kdybych při nestihnutí dokončení měl přijít o hlavu. Za motor připevním pláty a naohýbám je tak aby se mezi ně dala zasunout paže. Uvnitř si pohraji s mechanizmem aby tam byla klasická spoušť s dvěma tlačítky. Ovládání snazší než pro dítě a zároveň dobře poslouží. Klec zvrchu odšroubuji a vyříznu do základu drážku. Upevním tam natahovák na který zachytí ocelové lanko. Jednoduché kotouče prořízlé ve středu po stranách zajistí maximální efektivitu. Nejen že natáhnou lankem spoušť ale zároveň díky dosazení tučné pružiny zajistí maximální tlak. Ke všemu je komora napojena na upravený motor konkrétně na jeho kompresorovou část aby se komora s pružinou naplnina vzduchem. Sice to bude dost kopat ale proto jsem navrhl plátování na předloktí s tím že na konci přidělám ke všemu polstrování. Klec dosadím zpět a vrhnu se na tlakoměr který přidělám ke kompresorové části jednoduchým přivrtáním. Vše dotaženo, vše zajištěno takže už zbývá jen polstrování. Celý začátek se pousmívám nad tím jak moje milovaná obvolává a zajišťuje chod. Jediné s čím nesouhlasím je svěřit zařizování do rukou ovce. Je sice pravda že peníze jsou silný prostředek a kdo by nechtěl vydělávat téměř denně v rozmezí 200 až 1000 euro ale na druhou stranu loajalita je pochybná. Myšlenku zamítnu jelikož se soustředím na polstrování plátování předloktí aby se nezařezávalo nositeli do lokte. Naposledu ukotvím klec a pevně ji dotáhnu šrouby. Vše je snad jak má být. Kůly jsou jednou ze součástí bez kterých se v domácnosti jako člen kamarilly neobejdete a tedy i my zde nějaké máme. Špici jednoho kůli zhruba 10 cm od hrotu obtáhnu a stluču kovovým plátkem a přišroubuji stejně jako konec. Pro případ že by kůl tlak nevydržel a rozštěpil se. Inu je načase vyzkoušet toto dílo. Uplynuly zhruba dvě hodiny a tak není divu že se cítím všelijak jelikož každou chvíli může začít svítat. Čas tipuji na 6:30 a drahá mi přitvrdí že nejsem daleko od pravdy. Ale minuta sem minuta tam. Vítězoslavně vrazím ruku dovnitř a chopím se spouště. Stisknu tlačítko a motor se rozvrní a rozvibruje ruku jak natahuje spoušť a zároveň tlačí naproti díky vzduchu. Natahování zabere zhruba dvacet sekund. Do drážky vložím pečlivě připravený hlohový pokovaný kůl. A otočím se ke zdi. Tlakoměr je obarvený dle tlaku s jaký po stisknutí spouště vytryskne ale tlak nesmí přejít do červené zóny tlakoměru jinak by se mohlo stát že se celek roztrhne a vlastníkoví uletí do vzálené dimenze i s končetinou. Žluté rozmezí je ideální. Číslování jsem seškrábal hned jak jsem podle hodnot lakoval barvy. Nic víc nebylo třeba. Pa už jen zasklít a sklo pečlivě ukotvit a zalepit. S chrčením a cvakáním jak se natahuje ocelové a stahuje s sebou kotvičku v drážce. Vložím volnou rukou do drážky kůl a očekávám pozornost. "Má milovaná představuji ti revoluci v lovu... doufám že mi barvy a nahnutá realita budou nakloněny a předvedu našim chlupatým snad brzy spojencům něco co je nadzdvihne ze židlí." S dokončemí této věty se rozchechtám a držím dál tlačítko které rozhýbává motor. Chrčení se stupňuje a já sleduji tlakoměr jak ručička rozklepaně přejíždí po směru hodinových ručiček výše na tlakoměru. Díky barevnému značení bez hodnot může tlak korigovat každá průměrná opice. Otočím se k prázdné stěně a pozvednu předloktí. Stisknu spoušť, kotvička sjede o kousek níž, lanko které ji již nesvazuje hlasitě cinkne o klec a kotvička před sebou pod daným tlakem vystřelí kůl který se s hlasitým zapraskáním zaboří do stěny. Téměř polovina kůlu v kamenité zdi zmizí a kolem se kámen potrhá, popraská a odloupá. Nahromaděné třísky z kůlu trčí kolem jako bodláčí. Trhnutí bylo silné ale ne natolik aby ublížilo nositeli. Při výstřelu se ozvalo jen slabé křupnutí jako když si loket protáhnete. Na mé tváři se rozlije široký úsměv s nímž vyvléknu ruku z polstrovaného objetí kolíkovače. Obouručně nadhodím zbraň. "REVOLUCE JE TU HOVADA !!!!!" S pocitem jako bych byl průkopník likvidace našincu opojen odložím zbraň na pong nehledě dál na kůl trčící z kamenného ozdění. Skočím po mé milované jejíž jsem si získal pozornost. Chytím ji kolem pasu a nadhodím ji s tím že začnu poskakovat točit se a řehnit se jako cvok. Netrvá dlouho než si uvědomím své konání a hlavně čas. Pustím svou milovanou zpět na zem a očekávám její reakce předtím než ulehneme k dennímu spánku...

Joel Bane - 06. června 2012 17:48

soukromá zpráva od Joel Bane pro Byt Krátce kývnu na policisty když přijdou a odvedou si muže s pouty. Já zůstávám v bytě který krátce po tom co odvedou zatčeného jeden z mužů označí páskou s nápisem policie aby nikdo z lidí dovnitř nelezl. Tiše sleduji policistu při práci když se náhle ozve z ulice výstřel. A to dost blízko. Z okna ještě stihnu zahlédnout zadní světla odjíždějícího vozů který během chvilky zmizí z dohledu i se zadrženým. Sakra. V bytě moc dlouho nezůstávám a vyběhnu ven. Schody beru po dvou a nikde nezastavuji. Než se dostanu ven tak ještě stihnu vytáhnout svůj telefon a zavolat na centrálu. Nezdržuji se s žádným vítáním ani zbytečným představováním. "Policista zasažen. Pošlete okamžitě ambulanci . Adresa je tatáž jako jste posílali hlídkový vůz a kriminálku. Podezřelý uprchl v odcizeném voze policie." Na víc se toho nezmůžu protože jsem už doběhl ven. Auto je dávno pryč a kolem není nikdo. Hovor ukončím a přikleknu ke zraněnému. Snažím se pomoci jak můžu což v současné situaci bude snad jen zacpání rány. **PS: Omlouvám se že píšu takhle pozdě ale asi se mi neukázal příspěvek. Nebo jsem zapomněl odepsat**

Viedeň - 11. června 2012 12:01

Pri rieke... [Arutha] Keď kráčaš auto odchádza smerom na centrum a mizne ti z dohľadu. V nose ti udrie kebab z neďalekého fast foodu a kopu rôznych pachov. Všetko to ešte zhoršuje ten dážď. Keď zamieriš k uličke odkiaľ oni vychádzali pocítiš niečo upírieho a na to hnusný smrad odpadkov. Ruku do ohňa za túto informáciu by si ale nedal. Vyzerá to ale akoby odchádzali. Po chvíli prichádza sms od barona.

Viedeň - 11. června 2012 12:01
	soukromá zpráva od Viedeň pro SMS: „Výborne. Z iného zdroja mám, že ulice začína prečesávať polícia kvôli tej streľbe. Možno preto odchádzajú. Mal by si urobiť to isté...“

Viedeň - 11. června 2012 12:01

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko Z telefónu pri volaní centrály sa stručne ozve pár viet. “Rozumiem. Informujeme ďalšie hliadky a posielame do akcie vrtulník.“ Vybiehaš pred barák. Policajt schúlený v klbku sa drží za brucho. Cez zaťaté zuby sýka bolesťou a rukami sa snaží udržať si ranu aby krvácal čo najmenej. Ako sa k nemu zohýbaš z bytovky vybehne aj druhý policajt, ktorý tak isto pomáha svojmu kolegovi. Snažíte sa zastaviť krvácanie, on na neho prehovára stále dookola v rýchlej nemčine. Z diaľky z panelákov si zase začul ranu. Tento krát ťažkú mohutnú. Ranu nárazu, no skrz slová druhého policajta si veru nie si na sto percent istý. No hneď na to ďalší výstrel. Jeho ozvenu si už počul zreteľne. Nie sú ďaleko.

Roxie Collette - 13. června 2012 21:31

soukromá zpráva od Roxie Collette pro V sprche strávím tak pol hodiny... oprená o stenu, skladanej z čierno zelenými obkladačkami, nechávam s blaženým úsmevom na seba len tak dopadať kvapky horúcej vody. Krv, čo stihla zaschnúť je už dávno preč... ale jednoduchý relax v sprche je ďalšia príjemná štipka, čo mám ráda. Myšlienky volne plynú.. ani sa nezaoberám ich obsahom, ani ich neusmerňujem... len tak plávu s prúdom vody niekam do neznámych rovín. Priebeh noci, i napriek malému nezdaru s prdmi Anarchov na parkovisku, ma dostatočne dostal do fáze plnej spokojenosti. Ale ano, mala by som sa už dostať von... noci ešte chýba pár slabých hodín, aby skončila... Vypnem vodu a vyleziem. Omotám okolo seba jemnú čiernu usušku a vyjdem z kúpelne. Kapky vody ma nasledujú a zamierim rovno k drahému, ktorý sa krčí u pracovnom stole, kde necháva prúdiť fantáziu. Nahliadnem mu cez rameno na jeho rozrobenú prácu a kvapky vody prskajúce kolem mu pošteklia rameno a zanechajú v zaschnutej krvi nepatrné potôčky. Zachichotám sa a sa so zanechajúcim polibkem na krku sa ladným krokom presuniem k divánu, kde sa zvalím a cestou čapnem po svojom noťasu. Nechám mazlíka hezky pracovať a sama sa radšej pozriem na návrh možných pozvánok, pre našich hostí. Nejaké nápady... nie, nič nemám stvorené pre začiatok... záchytný bod.. ide o náhly popud mysle... náhly... a rýchly... niečo ako vnuknutie... nič pomalé... ani rýchle... Tak pár chvíľ moju myseľ nezamestnáva nič iné, len predzobrazenie výjavu... možno nepochopitelného... pre iné súčasti životných bytostí... ale pritom s rozmanitého výkvetu... Zobrazit SPOILER Kto vie, ako dlho to všetko trvá. Zdalo sa to ako moment... ale moment... je dosť všeobecný pojem. Moc sa tým ale nezaberám. Ešte je toho treba tolko spraviť... Vyskočiac na nohy, takmer odhodím noťas niekam do čerta, sa vyhrniem smerom k jednej z menších skríň s mnohými zasuvkami a po chvílke prehrabávania, nájdem krabicu, kde sa nachádzajú drobné "prívesky". Zobrazit SPOILER Konkrétne ten vpravo, ale bez "výplne" Zamierim späť k divánu, pričom čapnem po dlhej ozdobnej dýke a usadím sa. Lepšie sa zavrtám do osušky, zarežem ostrie do dlane a opatrne začnem plniť prívesky krvou, ktorá má slúžiť ako klúč do zakrytej časti VIP zóny. Netrvá to dlho a keď sú klúče naplnené, zliznem vytekajúcu krv z dlane a nechám vytlačiť pozvánky, ktoré sú následne ukladané do ozdobnej krabičky s adresou spolu s príveskom. Zobrazit SPOILER Keď je hotovo, vezmem do rúk mobil a vyťukám znovu číslo Ronalda, ktorého poverím vyzdvihnutím a doručením balíčkov adresátom, pričom do všeobecného hovoru je počuť cvakanie a chrčanie našej novej hračky.. Jak zložím, zahladím sa na Nocturma s novou hračkou v ruke a jeho nadšenie zaplavilo snáď celý priestor. Vycerím zuby v širokom úsmeve a prihrniem sa k nemu ako splašené tornádo so záujmom zabodnem pohlad "kolíkovača" mäsa. Po jeho slovách sa zachechtám. "O tom nieje pochýb. Tohle sú veci, čo jednoducho zaváňajú nadšením len z celkového pohladu. Nech by sa jednalo o akýkolvek zhluk živých molekúl." Natiahnem a so žiariacimi očami sledujem rýchlu a krátku dráhu kolíku smerom do kamennej steny, čo vydá hlasnú ale dutú ranu. Následne mi v hlave prebleskne predstava práve pribíjajúcej obete ku stene.. ako kvíli v agónií a je zcela bezseba... Tvárou sa mi natiahne slastný úsmev, ktorý je náhle prevedení do krátkeho zapišťania, keď ma Nocturme nečakane čapne do náruče a začne so mnou poskakovať ppo priestore. Rozosmejem sa a v hlave sa mi rozvíria farebné, zbesilé bublinky rotujúce kolem dokola... Než by stihli dostať formu akéhosi... tvaru, Nocturme ma zloží na zem a jeho uvedomenie pokročilého času sa prenesie i do mojej mysle a očkom zablúdim na hodiny na stene. Ráno..hm.. Pozriem znovu naň s akýmsi zamyslením a po pár sekundách zhrabnem osušku zo zeme, ktorú som stratila pri malom "tanci radosti" a čapnem mazlíka za ruku."Poď so mnou.." Prenesiem a na okamih sa mi na tvári zjavil ako keby zákerný úškrn. Zatiahnem ho do sprchy, kde pobudneme ďalšiu malú chvílku, než sa poberiem k zaslúženému odpočinku...

Arron Llewellyn - 14. června 2012 04:51

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Home sweet home Sám sa snažím nevnímať ako páchnem, ľutujem teda taxikára ktorý ma vezie. Snáď mu ten puch neostane v aute dlhšie. Cestou sa samozrejme zaprisahávam už nikdy nechodiť na stretávky tej bandy mágov v oblečení ktoré za dačo stojí, radšej po vzore toho šialenca prísť ako bezdomovec. Doma sa hygiene venujem omnoho dlhšie než býva zvykom, vyplácajúc celý sprcháč, len pre istotu, že nebudem smrdieť ešte i ráno. Na druhý deň ráno som v taxíku. A so šťastím na divných taxikárov je tento ešte divnejší. "Pokojná a kľudná, v porovnaní s večerom." prehlásim kľudne, akoby o nič nešlo, no dôslednejšie sa snažím všímať si okolie, teda fakt kde presne som. "Vy my asi pri univerzite len tak nezastavíte čo?" skonštatujem s veľmi nepríjemným tušením.

Joel Bane - 14. června 2012 13:34

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště Zatím co se s policistou staráme o zraněného tak se kdesi ze tmy kde zmizelo ukradené auto zazní velká rána. Zní to jako kdyby bourali a pak začne ještě střelba. Nešlo to přeslechnout. Policista to stejně jako já slyšel. Krátce na něj pohlédnu z čehož už může poznat co mám v plánu. "Počkejte tu." To je to jediné co řeknu. Víc není třeba. Sám si určitě domyslel že je třeba zjistit co se tam stalo a jeho kolegovi teď nijak zvlášť nepomůžeme. Rozběhnu se směrem odkud zazněla střelba. Při běhu si otři zakrvácené ruce do bundy a zkontroluji svou pistoli. Nestřílím zrovna rád ale člověk musí být připravený. A v tomto případu je to obzvláště důležité. S tím jak se přibližuji k místu činu se snažím držet z dohledu a podle potřeby i zpomalím.

Nocturme Haborym - 15. června 2012 20:49

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Čas odevzdat se do rukou plamenných očí než znovu pohasnou... Klub Abyss Vše probíhá dle plánu když v tom zaslechnu cupitání mokrých chodidel mé nejdražší. Nenechávám se rozrušit stále pracujíc na "špendlíkovači". Jakmile se mi však její zvědavost pokusí narušit soustředění lehce se ošiji pod kapkami jež dopadají z konečků čerstvě zalitých popínavých rostlinek kořenících v kůži hlavy mé milované na má ramena. Když následuje ještě vábný styk se rty a kůží na krku po těle proběhne mráz a zároveň jisté uvolnění ale stále se věnuji svému úkolu a svým způsobem i hobby. *** Ovzduší na malý moment prosytí závan zlaté žíly jež prosytí svou kovovou hustotou vzduch a dolehne jako rajský parfém až k mým čichovým buňkám. Na další malý okamžik se nechám rozptýlit a na malý okamžik si vychutnávám sílu s jakou mi kreslí čichové vjemy i chuť šarlatového šátku protékajícího jejím tělem než vůně zmizí a já se opět zcela naplno věnuji tvorbě... *** Jakmile odvětí po dokončení na mé snad až přereakční nadšení zaseknu se a usměji se hledíc do hluboce modrých tůní jež mne vždy drží na uzdě. Pevně přikovaného k jejich nehnutelným závažím. Odpovím jen krátký ustrnutím nad jejími slovy než se znovu uvedu v pohyb s odpovědí v podobě zubatého širokého jokerovského úsměvu kde se zaskví zažloutlé zuby pokryté hrudkami krve. Moje drahá, ona ví že maličký pro ni udělá hračky... ale ona musí vzrůst a zesílit aby hračky byly k mání... on nebude riskovat... jistota úspěchu je nezbytnost... pořídíme speciální kůži pro mojí paní... kůže ji bude chránit... nejen útok ale i obrana jsou důležité... paní musí být chráněna... nejen jím ale i jeho nápady... S dokončením tohoto transferu myšlenek expresně depackujíc se uvnitř její mysli pokračuji. Nehledě na to že z jejího čerstvého těla sjela bavlna která nejen zakrývala ale i absorbovala. Jakmile je rovina vybalancována je to jen chvilka než se dostane i na chlípné myšlenky... znovu... přecijen obnažené čerstvé tělo nenechává chladným ani méně potentní jedince natož pak mne jež s ní trávím téměř každou vteřinu neživota až na pár nechtěných odloučení ale ty byly jen zřídka a díky za to. Její slova hned poté co se moje mysl naplní myšlenkami na slaďoučkou odměnu v podobě jedné vzorové jahůdky mezi jinak samým plevelem. Ta vůně, ta chuť, ta hebkost... a pro nyní i něžnost. Scenérie milostné scény se opakuje ovšem mnohem něžněji a mnohem romantičtěji. Kapky jež chytají růžový nádech se spojují a společnými silami prchají odpadem zatímco já a má drahá nazí splýváme... *** Jakmile je akt dokončem a v mé hlavě nastane až podivně ticho je již načase ulehnout a tak se navleču do svého loveckého kroje a pevně objímajíc mou milovanou se uložím po jejím boku do našeho lože než příjde bezesná strnulost kdy naše mysli bloudí mimo a naše těla při pohledu křečovitě propletená navazují jedno na druhé jako by jsme byli jeden složitější mechanismus...

Arutha con Leesil - 16. června 2012 15:59

U řeky dívám se na sms a probleskne mě hlavou, ještě něco co mě nějakou dobu už hlodalo v mysli. Začnu psát rychle, aby mi nenapršelo do mobilu. "Mohl bych se ještě stavit a probrat nějakou obchodní záležitost? Potřeboval bych půjčit a možná využít nějakých známostí." Pak se rozhlídnu a uvidím přijíždět autobus směřující blíž k Bastile. Rozběhnu se na zastávku a naskočím do něj. Pokud jsou všude policajti tak by nebylo nejbezpečnější se tu potulovat v tomhle oblečení. Jsem jsem jak křiklavej klaun a ty díry po střelbě bych vysvětloval opravdu těžko...

Gard Smith - 16. června 2012 17:26

soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanál Podám otrokovi tú trblietavú vec, čo som našiel na zemi. Vysvitne z toho, že je to zrejme amulet mŕtveho princa. Takže, ten kto zabil princa mu vzal medailónik a potom si tu išiel opekať potkany? Keď ho po mne Otrok hodí, ani sa ho nesnažím chytiť, takže medailón so žblknutím spadne na zem. "Okej. Povieš im potom kde sme, hej?" Následne vytiahnem mobil na jednorázové použitie a vyťukám číslo na Šerifovho pomocníka. Je to síce Malkáč, ale nikoho vyššie moc nepoznám. "Hej, si tam? Povedz Šerifovy, že sme našli nejaký Princov medailón alebo čo! Nech nám pošlú niekoho s vysokým auspexom, môže to byť stopa. Je tu so mnou aj Otrok, povie ti kde sme." Vtom už podávam mobil Otrokovi.

Marduk(NPC) - 18. června 2012 11:56

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro V izbe ...to sakra ako... ...jeden mág mŕtvy, ďalšia kúzelníčka sa zmeni na upirku... ...kurva dopiče uz len toto mi chýbalo... ...dvaja upiry a ja som vyuzil vecsinu energie na to posledne kúzlo... ...svetlo?... ...rozptýli tiene ale zas na druhej strane ma ten taxikar hned napadne... ...bezat ci nie.... ...v izbe mam striebornú dyku.... ...teraz to chce pokerface ako sa patrí k turnajom... Pozriem sa na Alex a potom jej poviem s miernym uskrnom na perách. "Ehm Alex. Sekundicku vydrž skocim pre pohar. Mám doniesť aj tebe? Mám nádherné poháre na šampanske tie budu pasovať." Len čo to dopoviem sa otočim na päťe a spravim krok do mojej spálne a pracovne zaroven kde spakruky zapalim svetlo aby v tej miestnosti všetky tiene zmizly. ...čo teraz doprdele... ...ujst na ulicu?... ...musim to nejako vyriesit... ...Alex mozno nebude agresivna ale ten co ju premenil zrejme hej... Spravím dalsi krok k vytrine s poharmy ktorú otvorím a pritom sa inštinktivne kuknem k dverám do chodby. Pričom na chviľku sa pozriem aj na hodiny ...striebro by malo byt v vrchnom šupliku... ...hned vedľa kryštalov... Vyberiem dva poháre na šampanské, obe držím v pravej ruke a pritom zakričim. "Už idém. Vydrž ešte chviľku." Ľavou rukou pootvroím šuflík a v hlave sa mi roja myšlienky čo dalej

Viedeň - 18. června 2012 22:27

soukromá zpráva od Viedeň pro Home... sweet home Zneistíš a potom čo vyslovíš svoje slova dáš sa na malý útek pred Alex. Cítiš ako ti srdce začína byť. Strach. Harmónia domova je narušená. Už sa vôbec necítiš bezpečne, ako by si ani nebol doma. Vbehneš do spálne s jasným cieľom vziať dýku. Každým krokom ti stúpa v krvi adrenalín, akoby ti doslova niekto dýchal na krk. Cítiš svoje navreté žily spolu so slabosťou v žalúdku. Zdá sa ti akoby sa tvoje nohy a ruky triasli... Zažínaš prudko svetlo. Tiene z tvojej izby miznú a svetlo na tvoje prekvapenie odhalí tu ohyzdnú postavu, ktorá započala v tvojom byte pitvu tvojich známych. Srdce ti vyskočí až do samotného krku, pretože práve na ten krk pri rožnutí už leteli obschnuté pazúry ohyzdného tvora. Pohľad do žiarivo žltých zfetofaných očí ťa doslova ukoval na mieste. Skoro si v tú chvíľu ani nevnímal tú neskutočnú bolesť a horkosť na ľavej strane krku. Tvoje rameno zaplavil vodopád krvi z tvojich žíl a stisknutie jeho dlane spustilo takú bolesť, ktorá ti podlomila kolená. Doslova si cítil ako sa dráp z palca jeho ruky zaryl brudko do tvojho hrtana a ty len s chrapčaním padáš na kolená pred tvojho vraha. V záblesku žltkavých tesákov ti prechádza celý život pred očami a práve posledné zahryznutie ukončí posledný moment tvojho... ... sna! Zaliaty potom doslova vyskočíš z postele do sedu, držiac sa za krk, ktorý je bez jediného škrabanca. Ten hnusný šok, ktorý ťa prebral z tohto sna v ten moment nenávidíš, no zároveň si zaň vďačný. Bol to len sen. Pri rozdýchavaní citíš, že tvoje srdce bije ako zvon. Si v posteli sám a spomínaš si na to čo sa skutočne stalo. Na to, že Alex, tvoju ponuku odmietla a išla domov iným taxíkom. Ty si domov prišiel sám. A sám si aj ulíhal do postele. Všade je tma a mŕtvolne ticho odstránil len tvoj hlasitý dych. A okrem neho aj mužský smiech... “Heheheheeee...“ Zdalo sa ti to? Či si to skutočne počul skutočne vychádzať z chodby?

Viedeň - 20. června 2012 09:42

soukromá zpráva od Viedeň pro Taxi “Aspoň niekto...“ Zachraptí znovu. Odpoveď na tému noc ale nebola ukonca.“... nás včera naháňali, ako keby boli sviatky alebo niečo v meste. Také šialenstvo.“ Keď sa spýtaš na to kam ťa vezie všimneš si ako na moment jeho pohľad pristál v tvojich očiach skrze cez spätné zrkadlo. Sivé oči vyzerali vcelku obyčajne, až na to, že sa ti zdalo, že sa lesknú až moc. “Veziem Vás presne tam kam ste chceli...“ Po týchto slovách znovu odbočí. Samozrejme. Zlým smerom, nie k univerzite.

Viedeň - 20. června 2012 09:53

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko Bežíš k miestu, odkiaľ znel výstrel. Policajt sa stará za tvojím chrbtom o druhého a ty ako smeruješ za tretí barák od postreleného policajta tak sa minieš s dvoma mladými chalanmi, ktorý utekali zrejme od miesta kde sa strieľalo. Jeden na teba mával. Bolo na ňom vidieť, že ti chce niečo povedať. “Nechoďte tam! Nejaký feťáci strieľajú na ľudí okolo...“ Nezastavujú sa ale a pokračujú ďalej v behu do bezpečia. Za ďalším barákom už opatrne vykúkaš. Tam už vidíš policajné auto nabúrané v civilnom. Pri ňom dajaký mŕtvy chlap staršieho veku, ktorý leží nehybne. V autách vystrelené airbagy a rozovreté dvere. Ulica prázdna. Z policajného auta chýba aj muž, ktorého si omráčil a ten mal na sebe púta, to vieš. Ak sa poriadne obzeráš dookola dalo by sa predpokladať smer, ktorým asi išli. A ak išli tak určite po svojich.

Viedeň - 20. června 2012 10:00

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanál V telefóne sa ti samozrejme ozve pomocník, ktorého si volal. “Tu sedem bolestná panna-mária.“ Vedel si, že si sa dovolal správnemu človeku. Potom čo povieš a podávaš mobil otrokovi počuješ ešte vzduchom ako radostne pomocník pokrikuje. “Áaa, konečne niekto niečo našiel, americka vláda konečně našla někoho, koho hledala.. uáááá...“ Otrok potom vysvetlí, kde sa nachádzate a zloží. Telefón ti vracia s nasledujúcimi slovami. “Dobre, počkám tu, ty ak chceš môžeš už ísť po svojom. Jedine, že by sa ti chcelo počkať so mnou?“

Viedeň - 20. června 2012 10:09

Pri rieke - > Autobus - > Bastila [Arutha, Blythe, Alysson] Naskakuješ do autobusu, ktorý je až preplnený prázdnotou. Skoro. Teda okrem asi troch individuí + ty nikto nevezie. Viedenský ludia sú sice zvyknutý na veľa vecí, no vidíš ako po tebe pokukujú tí traja vďaka tvojmu „vohozu“ Po nejakých pätnástich minútach sa dostaneš ku bastile. Vchádzaš dnu práve vtedy ako barón vysvetľuje ostatným, že už môžu ísť domov, no opatrne. Schôdza sa preto rozpúšťa a ostatné kroky sa budú riešiť zajtra.

Viedeň - 20. června 2012 10:21

Park u klubu Rotchard [Alexandra, John, Ronald, Katharina] Dievčatá sa boja. Je to na nich vidieť, cítia sa neisté a vskutku moc sa im nechce ísť s vami. Všetci vidíte ako pri parku zastavuje taktiež policajné auto, z ktorého vystupujú dvaja orgáni. Smerujú práve k vám. A práve oni ukončia váš rozhovor. Prudké zasvetenie baterkou do očí nepoteší nikoho a práve pritom ako si jeden z nich prezerá vaše tváre tak druhý sa pýta. “Dobrý večer. Deje sa tu niečo?“ Po vašich tvárach si policajt začne prezerať zem a popol na nej. “Prí sa tu udiala nejaká streľba. Videli ste niečo?“ Veru. Nie je tu upratané ako sa na park hodí. Vtedy svetlo baterky policajta zastaví na jednej z nábojníc, ktoré ležia na zemi. “Môžete nám ukázať veci, ktoré máte pri sebe?“

Arron Llewellyn - 22. června 2012 01:07

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Taxík "Áno, áno, svet je šialený." poznamenám sucho keď spomenie svoje útrapy. Ač pôsobím kľudne nieje mi všetko jedno, hlavne keď vidím jeho oči. Divné. Buď je zfetovaný alebo...iný. Poznamená, že ma vezie kam chcem a žiaľ, neubránim sa krátkemu prsknutiu či smiechu. "Priznám sa, že nepoznám Viedeň dokonale, ale ak nejdete skratkou ktorá viac priomína okľuku tak mi dovoľte pochybovať. Seriózne pochybovať." S čo najväčšou nenápadnosťou skontrolujem kľučku, či sa dá v poriadku otvoriť alebo je zablokovaná. "Čo keby ste mi zastavili? Rovno tu, čo je na taxametri zapaltím, i s bonusom, cestu už nejak nájdem, obaja budeme spokojný. Či aspoň ja."

Viedeň - 22. června 2012 08:57

soukromá zpráva od Viedeň pro Taxi Na šialenstvo len prikývne a potichu pokračuje v ceste. “Okľuku? Žiadna okľuka pane, veziem vás tam, kam máte ísť...“ Odpovie kľudne taxikár. Nevšimne si ako skúšaš kľučku, no ty zistíš, že sa zasekne, akoby bolo zamknuté. “Zastaviť? To bohužiaľ nie je možné, ja svoje dohody plním, pane. A o taxamer sa neobávajte, je vypnutý. Túto jazdu máte grátis. To by malo pre vašu spokojnosť postačiť...“

Viedeň - 22. června 2012 09:30

soukromá zpráva od Viedeň pro Klub -> vonok - pokračovanie príspevku Alarin sa ťa spýtal, čo tým máš na mysli. Čaká dlhšie na tvoju odpoveď, ktorá neprichádza a práve v moment keď už chceš niečo povedať tak Alarina niečo vytrhne z očakávania. Prudko trhne hlavou a začne sa pozerať medzi tancujúcih ľudí, potom po celom klube. “Poďme von...“ Zakričí na teba tak aby si to cez tú hlasitú hudbu počul. Sám sa potom dvihne na nohy akoby mal naponáhlo. Samozrejme neotáľaš a vychádzaš von za ním. Keď vyjdete pred klub vidíte temer prázdnu ulicu na ktorej je okrem vás asi ďalších 5 ľudských jedincov. Dve ožraté baby. Jedna druhej drží vlasy pri zvracaní. Nejaký ležiaci feťák alebo bezdomovec vcelku mladý a dvaja chlapíci, ktorý tiež už solidne opitý odchádzajú preč. Alarinov pohľad sa zastaví práve na tej fetke. Je to chlapík, dobojovaný, domlátený. Chýba mu jedno oko z ktorého ešte stále smerujú stopy zaschnutej krvi, akoby mu ho niekto vytrhol pred hodinou. Tak isto po celom tele a oblečení ma posiate rany a diery od nožov, no krv z nich teraz už nevyteká. “Metis... Metis!!“ Zasyká.... “Našiel som ťa...“ Prehodí na stranu dlhšie nenagélované punk háro a začne sa dvíhať na nohy. “kto kurva si a čo kurva chceš!?“ Zavolá naň Alarin, pričom rukami začne siahať do vrecka a vyťahovať nôž. Vtedy závanom vzduchu aj ty ucítiš pach jeho krvi a hrozný pach odpadkov no aj niečoho povedomého. Červa, ako ho Alarin a vlkodlaci nazývajú. Je to ghúl. “Nájdi metisa, daj mu list, nájdi metisa, daj mu list...“ Stále sykavo hovorí feťák, ktorý sa dvihne na nohy a chôdzou ako zombík sa pritrliká k Alarinovi. Z vrecka vytiahne papier, ktorý mu podá, no alarin si ho nevezme. Feťák list pustí na zem pred neho. “Úloha splnená, paní bdue mať radoosť...“ Vtedy akoby doň vošiel druhý dych a sám sa šprintom rozbehne kamsi do prdele do uličiek. Alarin nechápavo schová nôž a zohne sa po list. “Do piče psej, to čo je?“ Aj ty sm vidiš na samotný list, ako vyzerá...

Viedeň - 22. června 2012 10:10

soukromá zpráva od Viedeň pro Haven 30.10.2012 19:00 Po prebratí a spálení krvi do druhej noci je všetko zdá sa byť normálne. Roxie hneď môže kontrolovať telefón, a na ňom správy, že všetko je vybavené tak ako chcela. Aj ohľadom oslavy aj ohľadom pozvánok. To či ale ghúl doručil správu Methisovi nevie, pretože ten na ňu číslo nemal. A po pravde aj keby mal tak by asi nemal za čo zavolať. Krem týchto pozitývnych správ je tu aj jedna informačná od zamestnancov klubu. “Vo vašej kancelárií vás očakáva muž. Taký divný, menom Peter Cilk.“ Viete, že je vášho rodu a mysle. Viete, že práve toto meno, má malkavian, ktorý v cammarile slúži ako šerifova pravá ruka. [(nie)len na honenie] Ako vchádza (Roxie alebo Noc) do kancelárie môžete vidieť ako pri vašom stolíku čupí magor, od hlavy po päty navlečený v bielo, sivých maskáčoch s červenou baretkou na hlave. Na krku tetovanie lebky cez ktorú prechádza armádny nôž. Je zohnutý nad stolom a jeho žltkasté oči sa práve upierajú do očí hlavy. Hlavy feťáčika, ktorá je pomerne brutálnym nehumánnym spôsobom odseknutá a umiestnená priamo na stole Roxie a to ešte podoprená ťažítkom aby nespadla. “Blblblblbllllplplplplplp...“ Vydáva zvuky Malkavian, ktorý brnká raz po svojich našpúlených perách a raz po našpúlených perách tej hlavy feťáčika. “Blblblblbllllplplplplplp...“ Zhlboka sa nadýchne, vzpriami, uprie pohľad na vás na oboch. Schmatne hlavu, hodí ju po vás padáčikovým spôsobom tak aby ste ju boli schopný chytať so slovom: “Postreh!!!“ A nakoniec dodá: “Zákon panstva číslo 11 citujem: Dobytok je vlastníctvom panstva. Je zakázané svojmyselne loviť, zabíjať alebo mrzačiť dobytok. Právo na lov vydáva akýkoľvek princ z panstva. A taktiež číslo 14 cituje jigsaw...“ Malkavian siahne do vrecka, odkiaľ vytiahne papierovú masku, ktorú si priloží na tvár, je to maska vendetty. “Právo na ghúla má iba našinec, ktorý má na to povolenie od princa. Každý vytvorený ghúl bez povolenia bude utratený aj s jeho stvoriteľom. Pri porušení tohto zákona sa bude rozhodovať ako pri porušení maškarády... Čím pripomínam zákon číslo 4 Každý našinec musí dodržiavať pravidlá maškarády. Nemôže prezradiť verejne svoju identitu. Ten kto porušením maškarády ohrozí naše panstvo bude sťatý.“ S touto maskou na tvári pozerá tvojím smerom a nakloní hlavu na bok. “You wanna play a game?....“ Sám potom pozrie detailne na to akú masku vytiahol. “Á.. do piči zlá maska. “ Poskladá ju a schová zas do vrecka. “Každopádne strašná pičovina to čo ste urobili... Keď celé mesto je na nohách a hľadá vraha princa a nájdeme ilegálne utvoreného ghúla, ktorý je nakoniec... niekoho z vááás!“

Arron Llewellyn - 22. června 2012 10:43

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Taxi "Kam mám ísť sa ale nezhoduje s kam som chcel ísť. Takže vaše predchádzajúce tvrdenie je v rozpore so súčasným." Kľučka je ako inak zaseknutá, vypadá to teda, že som prezatiaľ v pasci. Ak teda nechcem niečo skúšať, čo nechcem. Taxikár nevypadá na bežného chlapíka no som v Rakúsku a všetci tí nemecky hovoriaci ľudia sú proste divný. Ako brit to predsa viem posúdiť najlepšie. "Well, okay. Kam ma teda veziete, ak smiem vedieť? Na čo sa mám pripraviť, čo očakávať?

Viedeň - 22. června 2012 10:44

soukromá zpráva od Viedeň pro MH: Pár úprav, ktoré som urobil vo vašich príspevkoch, teda ako v deji. 1; DNA zámok nemáte, máte maximálne zámok na číselnú kombináciu, slovom DNA môžete kľudne označiť ten číselný kód, ktorý dávate 2; Nabudúce pozor na to čo je vaše šialenstvo a čo beštia mučenie a páranie nevinných (ľudí) znižuje humanitu (pre tento prípad som to neurobil bo ste nakoniec z neho spravili ghúla ale tiež takým spôsobom že by som ju znížiť mohol) nevinný samorzejme nevinný nie ej ak on sám začne útočiť na vás... Viem, že vaša choroba je taká aká je, lenže pri moc nízkej humanite sa stane to, že ten sadistický prepinak budem ovládať ja, pričom šialenstvo postavy ovládate vy ako hráči. Vyhýbajte sa tomu :) alebo urobte pár dobrých skutkov na zvýšenie aby ste si boli istý :D 3; Krypta, nie je taká obrovská a ako na obrázku od roxie... ale skôr podobná tejto na túto správu neodpovedajte. toto je len zhrnutie toho na čom sme sa dohodli :) len chcem aby to tu blo až to prípadného čitatela histórie tohto brúža nemätie :)

Viedeň - 22. června 2012 10:48

soukromá zpráva od Viedeň pro Taxi “Oh dopiči, profesor sa ozval. “ Zamrmlal si taxikár. “čo očakávať? Veď som ti to už hovoril nebuď blbý...“ Vtedy Taxík prudko do niečoho narazí. Zrejme nejaký človek. “Ah do piče, taký otravný ste, že to až pekné nie je a to vás chce človek odstrániť humánnym spôsobom aby ste neodvrávali potom...“ Ako pozeráš z okna detailne si všímaš, že ten človek ti je povedomý. Áno, ten taxikár zrazi Michaela Moora, s ktorým si včera bol a vôbec nezastavil a išiel ďalej. “Ešte pár blokov a budeme tam...“

Joel Bane - 22. června 2012 10:54

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště Ve chvíli kdy dobíhám k místu činu tak míjím dvojici mladíků kteří běží opačným směrem než já. Krátce si je prohlédnu ale nejde o nikoho známého a navíc teď mám důležitější práci než se s nimi bavit. Stihnou mě varovat před střelbou. Vytáhnu zbraň a ještě než mi zmizí zavolám já na ně. "Dál touhle ulicí je policista běžte za ním." Nedá se spoléhat na to že tam půjdou ale v takto nebezpečné situaci by to pro ně bylo nejlepší. Když jsem na místě tak konečně vidím co se stalo. Policejní auto a nějaké civilní jsou v sobě navzájem zaklíněny. U aut je jen jediný člověk a nezdá se že by dýchal. Bedlivě si prohlédnu celé okolí abych nepadl do pasti a potom doběhnu k autům za kterými se ukryji. Nic žádná střelba nezačala. Stále přikrčen přejdu ke zraněnému a volnou rukou zkontroluji jeho pulz. Žádný nemá. Je mrtvý. Sakra. Po pachatelích není ani vidu ani slechu což znamená že museli někam utéci. Začnu se rozhlížet kolem i když moc nespoléhám na to že bych našel nějakou výraznou stopu která by mě k nim zavedla. Nejlepší bude se rozhlížet po nábojnicích. Jestli stříleli při útěku tak by mě mohly trochu na směrovat. Kromě toho zkontroluji také policejní auto jestli nebyl někdo z nich zraněn což by vše ještě usnadnílo.

Viedeň - 22. června 2012 10:59

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko Nábojnice sú pri aute. Podľa nich sa stopa určiť nedá, no zranenia sú. Nevedno či obaja majú niečo ale každopádne krvavé stopy vedú od auta cez vyváľaný trávnik. Zrejme šli tadiaľ. Rozbehneš sa preto tým smerom a asi po nejakých 80-tich metroch môžeš zbadať dve postavy. Jedna sa opiera o tú druhú. Tá druhá má zbraň a snaží sa vliecť toho prvého. Idú krížom cez trávu smerom na severnú časť sídliska k hlavnej ceste a k zastávkam MHD. Vidíš len ich obrysy, no nepochybuješ o tom, že by to neboli oni.

Arron Llewellyn - 22. června 2012 11:23

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Taxík "Mohli by ste sa vrátiť k tom pane a vykaniu? Práve ste niekoho zrazili." šok keď spoznám Michaela ma na chvíľku oberie o reč, no nemeškám a voľky nevoľky začnem kúzliť. Je jasné, najmä po jeho ďalších slovách, že nejde o bežného Spáča. Budiž, bude čeliť následkom. "Humánne zabíjanie, vtom ste vy nemci dobrý, čo." zamrmlem, i keď skôr na odvrátenie pozornosti. Prvé kúzlo je mierené na zámok vo dverách, 35 many pre zradu predmetu. Hneď skúsim či sa podarilo a teda či otvorím dvere. Pri priaznivom výsledku ide rovnaké kúzlo na na Taxikárov volant a brzdy, prípadne celé riadenie, tentokrát za 40 many. "Zbohom." zavrčím, rukami si prikryjem hlavu a vrhnem sa z auta, samozrejme si dopredu načasujúc tak, aby som neskončil v protiidúcom, lampe alebo inej tvrdej prekážke. Akonáhle som následne schopný vstať rozbehnem sa naspäť, k mieste kde taxikár zrazil Michaela. Cestou sa samozrejme obzerám či a čo ma prenasleduje, hádam ho však auto aspoň trochu spomalí a stihnem dobehnúť. Ak sa priblíži postavím sa mu čelom, pripravím si nebeské plamene a holt, dej sa vôľa božia.

Viedeň - 22. června 2012 11:28

soukromá zpráva od Viedeň pro Taxi “Je to len háveď tak čo...“ Plán zdá sa vychádza. Zámok povolí. Vtedy si všimneš, že taxikár na teba pozerá, jeho oči sú teraz ale až podivne žlté. Skutočne najvyšší čas vypadnúť. Ako sa auto pribrzdí ty vyskakuješ na špinavú zem. Zase v obleku, zase zafúľaný, normálne si aj začul ako na saku niečo prasklo alebo sa roztrhlo. Čo je ale viac než divné vyskakuje aj taxikár, ktorý z nenazdania začne po tebe strieľať. Guľka ti letela tesne ponad hlavu, čo v tebe skutočne už vyvoláva stres. Ľudia začínajú v panike utekaťa ty akoby v ten moment zabúdaš na to že si mierne doobíjaný. Bodaj by, keď po tebe niekto strieľa, srdce ti zvoní ako zvon.

Arron Llewellyn - 22. června 2012 11:46

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Vonku, prestrelka "Shit!" Guľka mi preletí nad hlavou, nemám ani čas premýšľať nad ďalším zničeným oblekom. Našťastie rozum ešte ako tak pracuje a začne konač. "To auto horí! Vybuchne to!" vykríknem čo najhlasnejšie otočím sa, skláňajúc sa k zemi ak by náhodou mieril na hlavu a opäť zakúzlim. Tentokrát omnoho drsnejšie. Nebeské plamene, 45 many a vrcholné sústredenie aby to vyšlo. Plamene vrhnem na chlapíka i jeho auto, stále naštartované by mohlo spôsobiť explóziu. Nepríliš elegantný spôsob ako zakryť kúzlo, ale ešte efektívnejší ak to zasiahne strelca, ktorý pravdepodobne k ľudskému rodu nepatrí. Okamžite po kúzle sa preto otočím a vrhnem ksichtom k zemi, chytiac sa za hlavu. Buď ho to sundá a nastane poprask alebo ma strelí do chrbta a som v prdeli. Priaznivé.

Viedeň - 22. června 2012 13:02

soukromá zpráva od Viedeň pro Taxi -> Domov Kúzliš plamene, auto vybuchuje, no magor taxikár je neoblomný. Snažíš sa utekať preč a otáčaš sa. Vidíš ako odhadzuje zbraň. “Skurvený mágovia!!“ Kričí tvojím smerom. “Zdochnete všetci!!“ Zakričí a vten moment vidíš ako sa z neho strhá oblečenie a on sa mení na ohromnú vĺčiu chlpatú beštiu. Pár skokmi sa dostane k tebe a pri poslednom záblesku jeho zubov a slín sa od šoku preberiš. Preberieš sa a celý dopotený si uvedomíš, že vlastne ležíš vo svojej posteli . Bol to len sen. No divný. Viac než divný.

Viedeň - 22. června 2012 13:24

soukromá zpráva od Viedeň pro Viedeň Utorok 30.10.2012 Ďalší obyčajný deň. No temer obyčajný. Každý z vás si vybaví čo potrebuje a vyplní svoje povinnosti v škole, práci a osobnom živote. Počas tohto dňa každému z vás príde na telefón správa. Od Rudolfa. “Zastavte sa dnes u mňa. Mám pre vás prekvapenie...“ Akoby vám hovoril z duše. Asi všetci máte na jazyku dosť otázok, na ktoré môže poznať odpoveď práve Rudolf. Čo náhoda nechce k Rudolfovi prichádzate v ten deň všetci temer narovnako, preto navzájom na seba u neho nečakáte skoro vôbec. Knihovník Rudolf býva jednom viedenskom domčeku, ktorý vyzerá, že svoje najlepšie roky má už za sebou. Má malú záhradku, ktorá vyzerá udržovaná a každej jednej rastline sa darí. Vo vnútri domu naberajú jeho miestnosti historickým dojmom. Steny obkladané drevom a masívnym dreveným nábytkom hovoria sami o sebe. Všade po stenách a po policiah má množstvo rôznych zaujímavých predmetov, ktoré vyzerajú skôr akoby patrili do súkromnej zbierky archeológa. A samozrejme aj veľké množstvo kníh, ktoré na Rudolfove pomery ale nie sú nezvyčajné. Všetkých vás zavedie do vcelku priestornej obývačky, plnej políc s knihami. Starší kožený gauč sa stane miestom, kde vás usadí a všetci si nemôžete nevšimnúť stočený koberec v rohu tejto miestnosti a samozrejme veľký arkanický kruhový symbol nakreslený na drevenej podlahe. Symbol je kruhový a pomerne zložitý no na jeho okrajoch sú vyznačené tri body, na ktorých su umiestnené ešte nezapálené sviečky. “Tak a to je ten darček. Pripravil som pre vás rituál, po ktorom by sa mala zvýšiť úroveň gnosis vás všetkých. To za tu včerajšiu pomoc. A ako ste inak došli domov? Neboli žiadne problémy?“

Gard Smith - 22. června 2012 17:10
	soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále Ako sa vybaví telefonát, Otrok sa ma spýta či tu s ním chcem počkať. Hmm, dnes večer si už asi nezalovím. Ani do klubu v tomto nepôjdem. Nu, radšej tu asi ostanem. Ešte sa dačo posere a budem sa sem musieť trepať zase. "Počkám tu, aj tak nemám zbytok večera čo robiť. Ale dúfam, že si tý tam hore pohnú." Jemne sa na Otroka usmejem.

Nocturme Haborym - 22. června 2012 17:14

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Dobré ráno děti, je čas snídaně... Haven Probuzení do nového šerého rána existence je přinejmenším velmi příjemné. Není to jako když jsem byl naživu a cítil se všelijak, prostě vstanu a funguji. Dost bylo brouzdání do minulosti připadám si jako jeden z mnoha voňavých nájemníků domova důchodců vzpomínající na první světovou válku... a potom na druhou... žblech... ten smrad... Moje milovaná se začne věnovat telefonu kde je informována a podle toho jak si opakuje texty zpráv v hlavě vím co se děje. Nejsem nijak znepokojen přecijen když už nám to nezařídí návštěvu jednoho příjde někdo jiný. Vždy to tak je, vždy to tak bylo svým způsobem rutina. Jako když strčíte ptáka do mraveniště. Nikdy se jim to nelíbí. Ale hlavní je že nás čeká návštěva. Otočím se ke své milované a s polibkem ji popřeji krásné probuzení. Vyhrabu se z našeho lože a v tom dovnitř jako tornádo na floridu vletí jeden ze zaměstnanců. Mno malá pravděpodobnost že příjde on sám ale je tu... spíš bych když už nedoručil zprávu čekal opičku co nosí hvězdičku aby si zvedala sebevědomí... kleštěnec... Hlasitě vzdechnu, svěsím hlavu a natažená vcelku vláčná ruka několikrát hadrově máchne zápěstí k východu. Je čas jít se socializovat. S touto myšlenkou vyčkám na Roxie jelikož ona je zde paní domu a společně vyrazíme do kanclu. *** Jako první vstupuje Roxie jíž otevřu dveře v hlubokém úklonu. Jakmile vstoupíme sleduji s širokým úsměvem scénu s hlavou poskoka. Úsměv ale brzy poleví sotva si uvědomím že jsem ho chtěl zabít sám ale já bych si dal víc záležet. Neutrální výraz dojde spojením obou pocitů naráz ale nakonec přecijen zvítězí úsměv jelikož návštěva našince jako našince a ne jako našince je velkou poctou. Jakmile skončí scenérie s hlavou hodí ji Roxie jelikož je v popředí. Ale nenechám ji na tu špínu šahat a tak tasím jednu z mačet a švihem setnu v pomalejším letu hlavičku na dvě nepříliš rovnoměrné poloviny které s hlasitým mlasknutím dopadnou na zem než mačetu pomalu zastrčím zpět do zad. "Ahoj strejdo, jak se má teta ?" Prohodím do vzduchu bez většího postřehu předtím než spustí svou řeč kterou poslouchám ale vypadá to že dělám opak. Sehnu se k hlavě na zemi a vytáhnu jeden z mnoha kanců rozdělené nervové centrály a strčím si ho do pusy. S občasným hlasitým srknutím jej cucám jako špagety a přitom stále upřeně hledím vpřed. Aby to nevypadalo tak blbě vezmu půlku hlavy a jako misku si ji přidržuji a vycucávám vesele dál. Když skončí i s výstupem s maskami pustím se ke slovu a zahodím už prázdnou hlavu respektive už i její druhou polovinu taktéž prázdnou která s plácnutím zasviní zem zbytky mozkomíšního moku trochou výškrabků z mozku a troškou krve... co zbylo. Předskočím a zakňourám a dupnu a švihnu rukama směrem k zemi. "Ale strejdo !!!" Jako uvztekané dítě nasadím dotčený výraz. Chvíli trvá než z něj sejde přecijen komedie to je moje. Jakmile se výraz změní na normál opět se věnuji komunikaci. "Máš rád hry strejdo ?... To měl Malkav taky... a jak dopadl... figurky už pracují a kluci je opalují lupou a čekají až se rozpustí... nikdo jiný by s tím neudělal, musíme najít, chytit a zničit hvězdu smrti. Darth Vader ale nebude sám a tak musíme přijít k drastičtějším opatřením kdyby neposlušní dělali problémy a že budou a my nechceme aby nám zkazili zábavu. Přecijen našinec vysoko nad zemí letí ve formě zbytkového uhlíku a vápníku a vysoký našinec, moc vysoký aby to byla náhoda...Mimochodem tvůj papírek kterým projdeš zdí je tu taky když už jsi tu osobně. Kouzla jsou jen pro speciální hosty." Odkašlu, zachrchlám a jako kočka se předkloním a chvíli chrčím než vyvrhnu na zem kousek čehosi co vypadá jako úlomek lebky. Chvíli si to zaujatě prohlížím ale pokračuji i během tohoto zkoumání. "Tradice jsou pěkná věc, ale něměly by vás svazovat!" Prohodím pro začátek další části konverzace přecijen je to věta kterou stejně jako všichni našeho rodu dobře zná. "Musíš být slepý abys viděl, hluchý abys slyšel a malkav abys cítil ale pokud cítíš jsi jen prach. Zasedací síně jsou nejkrutější bojiště strejdo. Boj o Miss Pasáček oveček 2012 začal. Vím že to víš a tím pádem víš co vím že víš a ty víš že vím že víš a tedy vlastně víme že víš a víš že víme a víš že víme že víš. Ale vědět není dost... dát vědění podobu je nutnost. Potřebujeme tě strejdo stejně jako ty nás, opičky už tancují je načase ucpat píšťalku a najít krysaře... nebo opičáře ?" Zvednu pohled od úlomku a zadívám se na našeho předáka, dnes je i rozehrávač. Je v tuto chvíli na něm jestli bude podplacený druhým týmem nebo jestli vykopne za svůj ale každopádně má podnět. Zrada... A šepoty nelžou vždy to tak bylo. "A co se tohohle týče sami jsme si nemohli dovolit chodit přes den, tenhle hračička ano a potřebujeme kontakty. A pokud se ptáš na tohle ano je můj... ale nikdo jiný by ho nevyzpovídal neboj strejdo, proto pojistka s golfovou jamkou. Vypadal by jako oběť domácího násilí nebo kdo ví čeho... tyhle věci se tu dějí pořád je to Vídeň... nejsi kněz abych prosil, takže jen říkám jak to vnímám a co je nutné..." Sám si zatleskám a několikrát se s rukou na hrudi ukloním. "Děkuji, děkuji... jste úžasné publikum... vážně... děkuji" Sepnu ruce nad hlavou a několikrát s nimi zatřesu. Během čekání na odpověď se sehnu pro větší půlku duté hlavy a pokusím se ji nasadit na hlavu jako helmu. "Strejdo nebudeš mě bít ?..." Nasadím psí oči, zakňučím stáhnu hlavu mezi ramena a potáhnu nosem. "A prosím klečet taky ne... je to nuda a nebolí to." Dodám s úsměvem než zase přejdu do režimu psí oči a očekávám reakci či pokud moje maličká něco nedodá.

John MacDonald - 24. června 2012 08:44

Park u klubu Rothcard Příjezd policie byl nemilý, ale na druhou stranu se dal i očekávat, vzhledem k tomu, že se tu střílelo. Inu, děvčata se prostě nedokázala rozhodnout v čas, jejich chyba. Když mi pak příslušník zasvítil do obličeje, potlačil jsem chuť vztekle zavrčet, a raději jsem nasál zhluboka nosem vzduch abych kontroloval okolí, alespoň podle čichu. Ano příslušníku, zrovna jsem vás chtěl volat. přikývl jsem s rukou před očima, abych mu naznačil, že to světlo by mohl sklonit. Pravda, nebyl jsem vůdce a vyjednávání nebyla má parketa, ale na druhou stranu jsem toho viděl nejvíc a hlavně, já tu byl ten s bouchačkou za kabátem. Já a, tady mí přátelé obkroužil jsem pomalu rukou celou skupinu vlkodlaků. jsme se zrovna vraceli z klubu Rotchard, když jsem slyšel nějakou střelbu a utíkal se podívat co se děje. Vím, blbej zvyk, ale býval jsem voják a nemohl jsem si pomoct. Když jsem ale dorazil na místo, už jsem viděl jenom záda prchajícího muže, hromádku popela a tady ty dvě... kývl jsem na holky. jak běží od...opačného směru. dokončil jsem a na výzvu pomalu rozepnul bundu a ukázal jim, pistoli a nůž za pasem. Jak říkám, bývalej voják. usmál jsem se.

Alysson de Vir - 25. června 2012 11:19

Bastila Zajímala jsem se o události v Bastile a proto jsem v ní chtěla setrvat. Mezitím odešel můj drahý Arutha ani nevím vlastně proč odešel. Vím, že se mu nelíbila zpráva, která se mi objevila na mobilu nebo spíše od koho ta zpráva byla. Hraji si s mobilem a přemýšlím, co vlastně mám odpovědět. I když jsem zvědavá, co mi tahle osoba chce a ráda bych se s ním i sešla, ale noc se blíží k dnešnímu konci a já bych se měla dostat k mému bytu. Nakonec se rozhodnu a vyťukám zprávu a odešlu jí. Pomalu se zvedám a chci se omluvit Baronovi, že potřebuji odejít, ale v tu chvíli nás už posílá pryč i on. Rukama si uhladím svůj šat a vydám se k východu, kde se skoro srazím s Aruthem. Lehce se ušklíbnu. "Drahý, za pár hodin začne svítat. Já ještě musím něco zařídit. Sejdeme se v našem bytě." Zaleskne se mi v očích. Je mi jasné, že tuší, kam se asi chystám. Po svých slovech se otočím, ani kdyby Arutha něco namítal nebo mi ještě něco chtěl říct. Na povídání můžeme mít celý další den, kdy nemůžeme odejít z našeho bytu. Vyrazila jsem svižným krokem, abych svoji schůzku stihla a měla ještě dostatek času na vrácení se do svého bytu.

Alysson de Vir - 25. června 2012 11:22
	soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Zpráva pro čmouda: Střetneme se zde za půl hodiny. Místo střetnutí je park, který mám asi 15 minut od svého bytu.

Joel Bane - 25. června 2012 15:10

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - stopování uprchlíka Bingo. Moje tušení se potvrdilo na místě činu jsem nalezl spoustu prázdných patron a i krvavé stopy které vedou pryč. Krve je tu docela dost. Nemohli se dostat daleko takže když pohnu tak je chytím. Vydám se po stopách a hledám podezřelé. A potom je uvidím. Dvě tmavé postavy kousek přede mnou. Sice je tma a ani jednoho dobře nevidím ale ten jeden podpírá toho druhého který není v nejlepším stavu. Není pochyb o tom že jsou to oni. Teď trochu zvolním. Jdu pomaleji a tak aby mě neviděli. Vytáhnu telefon a vypnu zvuk aby mě náhodou neprozradil. Pak pokračuji za nimi. Držím si ale patřičný odstup aby si mě nevšimli. Pokračují dál k silnici a zastávce. Snad nechtějí jet autobusem? Moc dobře se mi tam sledovat nebudou. Řekl bych ale že ten zraněný bude ten s želízky. Takže bude alespoň malá šance je sledovat. Zůstávám pokud možno ve stínu a sleduji je jak jen to jde. Nechci být vidět dřív než to bude nutné.

Victor Sarno - 25. června 2012 22:13

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub a před ním Nějak jsem se zaposlouchal do hudby nebo jsem prostě jenom neodpovídal. Každopádně Alarin něco ucítí a upozorní mě, žebychom měli jít ven. Nechce se mi moc opouštět klub, protože jsme to ještě pořádně nestačili ani rozjet. "Co ti je sakra?" Sklo tam nechám tak jak tam je a vyrazím za ním. Docela spěchá, což není dobré. Taky přidám do kroku a zastavím se až u ležícího feťáka. Popravdě bych si k němu nikdy neklekl a nechal ho být. Po otevření pusy je jasné o co mu jde. Chvíli koukám nechápavě než uvidím papír a hlavně ucítím ten zápach. fuj, měl bych tě od toho vysvobodit. Ten člověk je na tom už hodně špatně. Pro jeho štěstí nebo možná smůlu se rozeběhne pryč postraní uličkou. V duchu si pokládám stejnou otázku, co to je? Vžhledem k výrazu Alarina nemá ani cenu ptát se nahlas. "Koukám, že jsi dostal docela stylovou pozvánku na party." Snažím se situaci trochu odlehčit i když to není nejvodnější, protože Alarin je z toho evidentně rozrušenější než já. Podívám se kolem sebe jestli nás někdo pozoroval. I tak je mi to jedno a pomalu zamířím k autu, kde to budeme moci důkladněji probrat.

Viedeň - 25. června 2012 23:37

soukromá zpráva od Viedeň pro Park Je temer nad ránom. Čas kedy je bezpečné zaliezť do Havenu je asi približne hodina a pol, takže pokecať si určite budete môcť do sýtosti. Pri čakaní sleduješ ako malý park plný kríkov a stromov stráca na svojej bujnosti a chladný dážď pomaly ale isto svojimi kvapkami likviduje obschnuté listy zo stromov. Ostávaš stáť pri jednej z mokrých lavičiek čakať na čmouda. A veru nečakáš dlho. Muž, presný ako hodinky, navlečený v čiernom kabáte, ktorý mu siaha až po kolená. 4ierna farba kabátu temer splýva s čiernou farbou jeho pokožky a len jeho biele oči sa zalesknú svetle nočných lámp ako vykúka z tieňa jeho dáždniku. Ako sa k tebe blížil ukázal sa aj lesk oholenej hlavy a dokonale upravených krátkych fúzov okolo celých úst. Tohto muža nestretávaš prvý krát, no nepoznáš ho zas tak moc dobre na to aby ste sa navzájom mohli nazvať kamarátmi. Je to len tvoja spojka na Sabbatskú Lasombtu, nepoznáš osobne ani jeho majiteľa. “Som skutočne rád, že si si našla čas...“ Vyjde z jeho úst pomerne neistým nervóznym hlasom. Pristaví sa k tebe a nastaví lakeť pravej ruky. “Prejdeme sa?“ Je vidieť, že sa mu moc nechce postávať. Necíti sa bezpečne. Po ďalších krátkych krokoch sa sám opatrne poobzerá očami po priestore a uliciach pred vamí a tichým hlasom prehovorí. “Zomrel Cammarilský princ...“ Prehovoril temer šepotom. “... v centre mesta je to skutočné peklo. “

Viedeň - 26. června 2012 00:45

soukromá zpráva od Viedeň pro Alysson (23:46:59 25/06/2012) Konečně se předemnou objevila postava na kterou jsem čekala. Lehce jsem kývla hlavou na pozdrav. Přijmu nabízené rámně a pomalím krokem se rozejdu. "Ano, to už vím, že umřel. Ty Cammarilský psi už mě napadli s mojí skupinou, když jsme byli na hlídce." Nachvíli se odmlčím. "Měli jsme docela na mále, byli v přesile. Takže věřím že v centru to musí být peprné. Ale to určitě není to co si mi přišel říct, že?" Lehce zvednu obočí a pohlédnu na muže po svém boku. PJ (23:52:23 25/06/2012) "Rozliezli sa všade ako švábi, vyhlásili lov, no neurčili konkrétnu osobu. Keby sa aspoň pobili medzi sebou.... " Na chvíľu sa nervózny černoch začína upokojovať. "Ide mi o to, že haven môjho pána zrejme už nie je bezpečný. Hľadám pre neho dočásne útočisko a mám na to už len necelých 24 hodín. Napadlo ma či by sa dalo na čas nájsť niečo v anarchistickej časti mesta. Kým táto situácia prehrmí..." Alysson (00:00:05 26/06/2012) "Moje řeč, proč se nezabijí mezi sebou..." usměji se a nechám ho domluvit. Chvíli je ticho, přemýšlím o tom co bylo právě řečeno. Zeptat se na tohle Barona by byla chyba a hlavně se naskytla příležitost, kterou jsem si dlouho přála. Být v přítomnosti někoho ze Sabatu a moci třeba s ním i mluvit. Nakonec se odhodlám a promluvím "I když u anarchů to taky není tak bezpečné, ale není tu těch Cammarilských šmejdů tolik. Tvému pánovi mohu nabídnout pro ukryt svůj haven." Nejsem si jistá jestli nečekal zrovna něco jiného, ale myslím, že čím mín osob o tom bude vědět tím lépe. A vím určitě že Aruthovi se to líbit nebude. PJ (00:05:06 26/06/2012) "Tvoj haven?" Spýta sa trochu neisto no v očiach si mu uvidela iskričku nádeje. "Skutočne by to nevadilo? Pôvodne som hľadal niečo malé nenápadné. Ide o to, že je to celkom diskrétna záležitosť a tak som to chcel vybaviť tak aby o tom moc ľudí nevedelo." Alysson (00:10:56 26/06/2012) "Jestli to nevyhovuje. Můžu se pokusit sehnat jiné místo, ale nejspíš by to nešlo bez domluvy s Baronem." Pokrčím mírně rameny, jako kdyby mi na tom nezáleželo, ale opak je pravdou. "Nežiji sama, to asi jistě víš. Ale on by neohrozil mě nebo mé záměry." PJ (00:17:51 26/06/2012) "Určite neohrozil..." Odpovie okamžite a s istotou. "Práve to som chcel vyriešiť tak trochu inak. To s tým Baronom.Bolo dosť ťažké dostať sa tu takto bez toho aby ma zachytil niekto z vašej hliadky ale rád by som bol ak by Baron nevedel o tom, že môj Pán je príslušník Sabbatu. Veď vieš prečo..." Na chvíľku sa zase odmlčí. "Viem, že niesi sama v havene preto sa radšej pýtam dva krát. Pán by v najbližších dňoch a nociach von asi moc nevyliezal. Potrebujem len menší priestor pre neho a jeho veci. Nechcem ho nikomu nasilu tlačiť. Každý má svoje súkromie." Alysson (00:23:14 26/06/2012) Věděla jsem, že bude chtít vynechat Barona, jinak by nešel za mnou. "Tvůj pán bude mít soukromí. Nikdo ho vyrušovat nebude." Ubezpečím čmouda. "Kdy by tvůj Pán dorazil?" doufám, že až další noc budu potřebovat nejspíš čas na vysvětlení Aruthovi... PJ (00:26:35 26/06/2012) "Bol by som rád ak by zajtrajší deň už bol na novom mieste. Teda Najneskôr za tých 24 hodín. Chcel by som dovtedy vybaviť všetko aby mohol prejsť tak aby ho neotravovala hliadka. Pán bude za to vďačný a samozrejme sa s tebou vyrovná." Teraz je vidieť, že čmoud je už skutočne znovu kľudný. "Môžem teda počítať s miestom, ktoré vybavíš ty?" Alysson (00:34:14 26/06/2012) "Den ale začíná za hodinu. Potřebuji o tomhle všem spravit svého druha, aby nebyly problémy. Jestli nevadí, budu tvého Pána čekat další noc." nejsem si jistá jestli bych měla zdělovat, kde se můj haven nachází. "Sešli bychom se zase zde a já vás zavedu do svého havenu. Souhlasíš?" PJ (00:38:44 26/06/2012) "Súhlasím. Uvedomím svojho pána. Stretneme sa tu ďalšiu noc v rovnaký čas ako túto. Bude to najlepšie, zajtra znovu budú karamelky pátrať a takto tesne nad ránom už dávajú pokoj." Čmoud sa zastaví a uvolní lakeť, za ktorý ho držíš. "Ak by sa niečo zmenilo ozvi sa. Hlavne prosím o vybavenie tej hialdky aby nerobili zajtra problém." Na malý moment sa na jeho perách vyčarí úsmev. "Tak ja už teda pôjdem..." Alysson (00:42:11 26/06/2012) "Dobrá tak zítra zde. A o hlídku se neboj, postarám se." Doufám že Arutha mi pomůže. Spustím ruku podél těla a na jeho usměv nereaguji jen znovu lehce pokynu hlavou. "Jestli se něco změní u tebe tak se mi taky ozvi." Otočím se a odcházím...

Alysson de Vir - 26. června 2012 00:55
	soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Náhle ti přišla zpráva od mé osoby: "Potřebuji aby si co nejdřív dorazil do našeho bytu. Musíme si promluvit. A"

Arutha con Leesil - 26. června 2012 15:19

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Když dorazím do Bastily a málem se srazím s Alysson, tak se hodně zarazím, protože jsem nečekal, že tu ještě bude a tak využije mého zaváhání a odejde. Vejdu dovnitř a vidím, že Bastila se vyprazdňuje a já jdu za Baronem a pohledem jej vyhledám abych se ujistil, že o mě ví a můžu přisednout. Barone, jsem rád, že jste mě ještě vzal. Po dnešní noci to vypadá, že nebude bezpečné chodit do města dál hrát. Měl bych nápad, který jsem zvažoval už delší dobu a nyní nastal čas, kdy by bylo vhodné jej zrealizovat. Otevřel bych si noční školu herectví a tance. Mám zkušenosti i jméno, které mi snad klientelu zajistí, ale potřeboval bych pomoc s hledáním místa, kde bych to mohl dělat a vím, že máte mnoho kontaktů a snad by stačilo se někde zmínit, abych dostal někde nájem za slušný peníze, nebo dokonce možnost koupě nějakého vlastního prostoru. A do vlastního bych nejradši, protože bude potřeba upravit místo pro potřeby nácviku a mít tam spoustu rekvizit, které by mě jen tak někde netolerovali. Ale na to bych potřeboval půjčku, protože mám tak třista euro plus mínus nějaký ten drobák..

Viedeň - 29. června 2012 10:32

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanále “Dobre teda. Tak počkáme tu. Je tu síce ukrutný smrad ale chvalabohu to nemusíme dýchať, no nie?“ Nasledovala asi pol hodina čakania, pri ktorej sa otrokove ústa len zťažka zatvorili. “Čo si ty o tom všetkom inak myslíš? Takto z ničoho nič. Smrť princa. Podľa mňa to tu riadne smrdí. A to nemyslím len tie splašky, ktoré máme po členky. A teba to musí srať ešte viac, keď princ, ktorý zomrel bol rovnakého klanu ako ty! Necítiš pocit odplaty? Z toho bude treba logicky vyvodiť záver a vypátrať čo sa stalo pred tým, než sa niečo zomelie. Ak by to všetko bolo spôsobené tými sabbaťanmi znamenalo by to nehoráznu roztržku v uliciach. Vieš si predstaviť čo by sa tam dialo keby v meste došlo k otvorenému konfliktu? A tí debili strážia hranice s územím anarchov ako keby sa ich báli. Pána, poznám každého z tých anarchov... síce oni mňa nie ale ja ich áno. Je ich tam len zopár niekoľko desiatok upírov. Nás je tu minimálne tri až štyri krát viac. A to nepočítam ghúlov a ľudí ktorý sú nám oddaný. A lovci. Na tých tiež zabudni. Aj na inkvizíciu. Tí po sebe zanechávajú stopy, zastrašujú. Ak zabijú konkrétny sieľ vyvraždia aj budovy okolo. Väčšinou teda. Ale podľa toho čo som započul, niekde sa šepotalo, že na mieste vraždi neostali žiadne stopy. Žiadne! Nebola tam žiadna známka aury, len trochu stôp z tej princovej, ako kôpky popola na zemi a ako keby aj tú sa snažil niekto vymazať. Nechcem tým nič naznačovať ale Cammarilla svätá nie je. Je síce organizovaná ale vôbec nie svätá. Intrigy, zrady, to všetko sú zaužívané praktiky bez ktorých sa nepohneš a občas treba niekoho odstrániť. Určite tu ide niekomu o moc nad mestom a my budeme mať ešte krusnejšie časy. Zapamätaj si len jedno. Musíš si vybrať tú správnu stranu camarilly. A to doslova. Pretože ak pôjdeš po boku nesprávneho a ak mám ja pravdu pôjde do pekla viac našincov než len jeden princ. Čo ma tak napadá mohli by sme sa dohodnúť čo ty na to? Gentelmanská dohoda. Uzavrieme pakt spolupráce. Ty budeš pre mňa získavať informácie a ja pre teba na oplátku nejaké rôzne veci. Čo by sa ti určite mohli hodiť. Dokážem zohnať skoro všetko od antraxu až po zápalky. Ak to berieš abecedne. No teda ten antrax ani tak nie ale niečo čo by ho nahradilo, silnejšie než krysí jed. Samozrejme by som ťa odmeňoval rovnako cenne ako by si odmeňoval ty mňa informáciami, aj tie majú svoju cenu.“

Viedeň - 29. června 2012 10:39

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko “No tak sa pohni kurvaaa...“ Zasyčí muž, ktorý vedie toho spútaného. “Umph.. sa ti vraví keď mám nohu v piči ááááh...“ Zasykne mu nazad. Skutočne obaja sa trlikajú celkom pomaly pomedzi stromy. Ten čo vlečie toho v trenírkach sa taktiež obzerá vokol seba hlavne po domoch. Teba si zatiaľ ale nevšimol. Sleduješ ich za ďalší panelák. Vtedy sa z neba začne ozývať všetkým známy zvuk. A to hučanie helikoptéry, ktorá sa blíži. Muž spozorní díva sa na nebo no tvojím smerom. Preto sa ukryješ a aj ty vidíš ako helikoptéra poletuje niekde nad miestom nehody policajného auta. Stĺp svetla sa pomaly približuje k vám. “Do pičeee... Musíme sa schovať...“ Prehovorí ten prvý a začne vliecť toho v trenírkach k jednému baráku rovno pod striešku balkónu. Ty na nich priamo nevidíš zachádzajú ti za roh. No došlo ti, podľa smeru, ktorým sa otočili, že buď na chvíľu ostanú tam alebo sa budú plížiť popod balkóny budov. Z diaľky tiež počuť zo všetkých smerov sirény polície. Asi zrejme začali uzatvárať oblasť.

Viedeň - 29. června 2012 11:06

soukromá zpráva od Viedeň pro Pred klubom “Skutočne štýlové. Skoro som ho zabil...“ Odvrkne Alarin. Spolu s tebou prejde k autu, do ktorého nastúpite. “Myslím, že dnes sa už na všetko vyseriem.“ Zamrmlal si a začal nahlas čítať pozvánku. “Kvapky dažďa čo pretínajú noc...“ Jedným okom pozrie na zapršané predné sklo auta. “Sladké chvíle prenášajú slasť. Ty metis primi príležitosť. Abys ťa pohltí vo svojich prúdoch Prinášajúcich potešenie z finančných objavov Dostav sa na súkromný večierok v osamotení Zaisti si zábavu sprevádzajúcu odmenou malá pozornosť vopred Hlbina ťa čaká...“ Zatvári sa nechápavo. “Malá pozornosť vopred? Čo to kurva? To myslela toho feťáka? Čo som ho mal vytrtkať alebo čo?“ Začne otáčať list z jednej strany na druhú. “Nič iné nevyhodil, alebo hej?“

Viedeň - 29. června 2012 11:12

soukromá zpráva od Viedeň pro Bastila Barona prekvapia tvoje slová. Trochu čudesne sa zatvári no len na krátku dobu. Tento výraz tváre hneď vystrieda zamyslenie a v očiach iskrička nápadu. “Zaujímavé... Nechať našu spoločnosť kultúrne rásť. Myslím, že by sa s tým niečo dalo robiť. Mohol by som ti zaistiť priestor okamžite. Rekvizity by si si nakúpil na faktúru, tú by som uhradil ja. Založila by sa živnosť a majiteľom by som bol ja. Za dobu, čo by sa získavali zisky by šla polovia mne. Polovica tebe. A po čase ak si zarobíš mohol by si odo mňa odkúpiť vlastníctvo podľa hodnoty priestoru, ktorú určím teraz a tak isto aj podľa ceny rekvizít. Teda by to bola taká dlhodobejšia investícia pre mňa. A ako posledná vec svojich zákazníkov by si mohol nahovárať na dobrovolné odovzdávanie krvi. Mám známeho, ktorý pracuje u sanitárov, ten by krv odoberal a skladoval pre nás. Na tom by sa tiež dalo zarobiť. Samozrejme aj v tom by sme šli pol na pol. Čo ty na to? “

Marduk(NPC) - 29. června 2012 11:52

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Viedeň (Alex, Arron) Utorok 30.10.2012   Prebudenie zo sna nebolo rozhodne prijemné, avšak bolo prijemnejšie ako tá druhá možnosť. Ako tak sedím na posteli a počujem ten smiech prejdu mi zimomriavky po mojom vďaka snu spotenom chrbte. Trochu ma strasie a ja zapálim svetlo a poviem.   „Je tam niekto?“   Následne idem pre istotu k stolíku kde mám strieborný nôž vytiahnem ho a skontrolujem byt. Trochu sa ukľudním len čo zistím že vchodové dvere sú v poriadku a dobre zamknuté. Idem si ešte na chvíľku ľahnúť do postele avšak akosi neviem zaspať nakoľko sa mi v hlave hmýria myšlienky týkajúce sat toho sna. Respektíve ak to bol sen..   Po ďalšich dvoch hodinách v posteli vstanem a prevediem svoje ranné ritualy ako sprchu vo vani kde nieje žiadna mŕtvola. Ranajky a ranná meditácia medzi kameňmi spojená obrannými kúzlami.   Univerzita mi dneska začina až na obed tak som skočil najskôr na univerzitu na obed kde som stretol Nicole, spolužiačku z ročnika s ktorou sme dosť často flirtovali. Ako správny gentleman som ju preto pozval na ten obed predsa len mám začo. Počas obedu sme sa ako obyčajne provokovali ako slovne tak aj gestami a dotykmi ze to az iskrilo. Potom som zašiel na prednášku ktorá bola celkom nudná nakoľko som podobnú vec navštevoval už na bakalarskom študiu a tak som sa večinu času venoval Nicole. Keď som ju začal šteklit na kolene počas prednášky začala najskôr protestovať že čo by na to povedal jej priateľ no ja som sa usmial so slovami.   „Ale veď ja niesom žiarlivý to dobre vieš.“ Načo sa usmiala aj ona a pri dalšom pokračovani už nevravela nič len sa mierne usmievala. Ako jej idem po stehne rukou zrazu mi zazvoní v nohaviciach mobil, že prišla SMS.   ...ach jaj kto zase niečo chce...   Všimnem si Rudolfovo čislo ktoré sa mi zjavilo.   ...dokelu... ...dufam źe zase niečo nevyliezlo... ...preistotu tam pojdem ako obsluhovac hovnocucu ak by sa zase liezlo do kanalov... ...ale teraz je cas na nieco prijemnejsi...   V duchu sa usmejem a provokujem Nicole dalej.   Po prednáške mám ešte jedno cviko avšak Nicole je v inej skupine tak sa dohodneme že potom skočime ešte niekam na kávú a že jej vysvetlím tú látku z prednášky ktorej nepochopila.   … no jo tak asi bola moc zaneprázdnená keď sa na to nemohla koncentrovať...   Pousmejem sa. Po cvičení sa ako inák šlo na kávu a „doučovanie“ ku mne. Prichystal som skvelé latte macchiato. Keď prišla Nicole rozložili sme knihy, poznámky a dva laptopy na postel a začal som vysvetlovať látku. Pritom som ju nevinne hladil po ruke a ramene. Nicole sa cely čas ako som jej to vysvetloval hrala so svojími nádhernými dlhými čiernymi vlasmy. Asi po pol hodine doučovania sme sa začali bozkávať a chvíľu nato som ju začal vyzliekať. Po úvodných protestoch nakoniec pokračovala vyzliekaním mojej košele a užívaním si prítomnosti. Takto sme strávili príjemný podvečer u mňa v posteli a tú chviľku zrazu prerušil jej telefón. Volájúci nebol nikto iný než jej priatel. Zdvihla to a začala sa s ním rozpravať. Ja som sa pousmial, rukou som ju pohladil po prsiach a jemne jej prešiel peramy po krku zatial čo ona telefonovala. Keď skončila telefonát vysvetlila mi že počas pobedia stratila pojem o čase a že o 20:00 bola dohodnutá s priateľom na večery pri sviečkach. Ja som sa len pousmial a odvetil som jej.   „Tak teda pekný večer s priateľom ja som už pekné pobedie mal.“ Nato som ju pobozkal. Aj ona sa usmiala a opätovala mi bozk načo vyliezla z postele a išla pozberať svoje veci, obliekla sa a následne odišla dosť náhlivo.   Ja som sa len pekne natiahol na posteli a potom som sa pomali začal obliekať. Tento raz len do Jeansov tenisiek, trička, mikiny a jesennej bundy. Predsa len nechcel som si pokaziť dalšie slušné oblečenie ak by sme zase niekam liezli. Pre istotu si vezmem aj dýku ktorú dam do púzdra a schovám vo vnútornej strane bundy.   Mestskou hromadnou dopravou sa dotrmácam k Rudolfovmu domu pričom sa mi opäť vybavia spomienky na ten sen.   ...chcelo by to niečo využitelne proti upírom... ...snáď Rudolf bude niečo vedieť... Akousi záhadou sa stretneme všetci naraz u Rudolfa. Usmejem sa na Alex a poviem.   „No tak zase sa vídame. Dúfam že nepôjdeme zase niekam do kanálov. Rozmýšlal som sice že si vezmem pre istotu gumáky ale tak nakoniec som od tej myšlienky upustil. Čo aky ste mali deň?“   No to nás už Rudolf vedie do obývačky kde si všimnem arcanicky symbol   ...hm žeby zase chcel niečo vyvolavať a pre istotu si zavolal posily...   prejde mi hlavou no vtom spusti svoj preslov   ...zvečšenie gnosis... ...ako odmena... ...to znie super aspoň budem môcť skúšať viacej kúziel... Pristúpim k Rudolfovi a poviem na jeho otázku   „Ak mám byť uprimný tak problemy boli. Domov som sa sice dostal v poriadku avšak len čo som zaspal tak som mal veľmi čudný sen teda ak to bol sen a nie len neaký záblesk z neakej ríše. Každopadne som tam mohol sledovať viac menej premenenie Alex na upírku, tvoje rozporcovanie a to ako sa na mne neaký upír kŕmy v priamom prenose. A čo bolo najzaujimavešie len čo som sa prebudil tak som počul presne taký istý smiech ako vydával ten prerastený humár z včerajšej noci. Je to normálne? Trauma či spomienky? Osobne to posudiť neviem ale rád by som vedel čo platí na upírov a ako ich najľahšie zneškodniť ak by ma napadli nielen vo sne.“ Následne počuvam odpoveď a čakam na ten rituál.

Marduk(NPC) - 29. června 2012 11:56
	soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro Ranaj`sie rituály: Tak ako prvé zakúzlim kúzlo Obrana osudu na celý den prícom na jeho kuzlenie vyu`zijem 2 Wisdomi Ako druhé kúzlo zakúzlim Casový uhyb tie`z na celý den. Vyu`zijúc opätovne 2 Wisdomi. Ak by sa mi jedno z toho nepodarilo tak skúsim zoslat to kúzlo znovu vdaka poslednej Múdrosti. Potom nasleduje meditácia aby sa mi aspo`n `cast many obnovila

Viedeň - 29. června 2012 12:15

soukromá zpráva od Viedeň pro Krátka minulosť lovcov v poslednej dobe. Vo Viedni sa v posledných rokoch lovci moc nerozšírili, je ich tu približne rovnaké množstvo, no neďaleko Viedne, v jednom z Mníchovských kláštorov a jednom rekreačnom stredisku si tajne lovci vybudovali rekrutačné a výcvikové stredisko. D8 sa povedať, že tu vo Viedni sú všetky lovecké klany, no len tak letmo udržujú medzi sebou vzťahy. Lovci väčšinou pracujú v osamotených skupinkách troch až piatich. Takto organizovaný lovci si môžu rozdeľovať pomocou svojej tajnej internetovej siete úlohy a lepšie sa im robí robota. Lovci su dokonca tak zákerný, že im nerobí problém zamestnať sa v upírskom bare alebo sa zamiesiť do ich spoločnosti ako potencionálny kandidát na nového upíra alebo ghúla. Majú rôzne zákerne praktiky. Týmto sa dostávame k sólo lovcom, ktorý pracujú osamote. Moc ich tu nie je no práve títo sú upírom najbližšie. Neraz nejaká prostitútka zbavila svojho klienta nemŕtveho života. Inak okrem toho sa občas vo Viedni objaví aj inkvizícia. Inkvizítori ako najlepší lovci s množstvom techník a schopností sa pridajú najčastejšie k nejakej loveckej skupinke, ktorá mu pomôže vykonať jeho prácu. Zatiaľ sa vo Viedni stalo len dva krát, že by sem nejaký inkvizítor prišiel sám a začal loviť, vtedy ale padali upíri po desiatkach. Ďalšia kvalitná výhoda lovcov je vcelku komplikovaná a organizovaná sieť informátorov, ktorý poväčšine nič o upíroch nevedia ale vedia sledovať ľudí. Práve títo ľudia zhromažďujú informácie o upíroch pre lovcov aj keď o tom oni sami nevedia, že by šlo o upírov. Arči - Černoch. Na Viedenske pomery a rasové rozloženie vcelku výrazný, no medzi miestnymi lovcami známi. Väčšina lovcov u neho nakupuje, nie preto že by vlastnil nejaký sklad niečoho ale preto, že dokáže zohnať temer čokoľvek.

Viedeň - 29. června 2012 12:30

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanále konverzácia s otrokom Gard (10:43:01 29/06/2012) Popravde povedané, skôr ako to, že zhebol princ ma sere, že nás tu niekto vraždí. Teda ani mi tak nevadí, že zabili princa, to je mi vlastne úplne u prdele, ale skôr že ak zabili princa, tak môžu zabiť aj mňa. Čo sa týka sabattu... nezdá sa mi, že by to boli oni. Nie je to ich štýl, ak by chceli princa zabiť oni, rozsračkovali by pritom všetko na okolo a potom si dali krvavé orgie. A zažil som aj vojnu medzi Cammarilou a Sabbatom, aj keď len v malom merítku. Ver mi, nie je to nič príjemne. Keď sa jeden alebo druhý vyvraždí, nabehnú ešte lovci a inkvizitormi. Preto som zdrhol z Ameriky. Ak by som tam ostal, už by zo mňa asi bola kôpka prachu. Anarchovia nie sú sprostý, som si istý že vedia že vojna s nami by znamenala ich koniec. Takže najskôr to asi na nich chcel len niekto hodiť. Otázkou je kto? A na čiu stranu sa postaviť? Budeme to musieť nejako zistiť. Ale kurva, dostal som sa už aj z väčších sračiek, tak nejako prežijem aj toto. Dohoda? Hmm. Otázkou je, aké informácie chceš? A ako ti ich budem dávať? Isté veci by sa mi skutočne zišli. Minimálne by mi jemne pomohli prežiť a nájsť to čo hľadám. Vlatne to vôbec nie je zlý nápad. Asi to vezmem. PJ (10:58:05 29/06/2012) „No Niečo na tom bude. Na tom Sabbate. Možno to sú animálny blbci ale občas sa nemusia zdať. Jaj. Vlastne som aj zabudol, ty si ten z tej ameriky....“ Vidíš ako si ťa prejde podozrievavým pohľadom. „No hodiť na nich môže hocikto hocičo. Anarchovia sú taký strašiak, na ktorých sa sťažuje každý. Mnoho upírov bolo poslaných práve na územie anarchov aj bez toho, že by tam viedla nejaká racionálna stopa. Teda vlastne aj viedla. Túto noc sa jeden z anarchov veľmy rýchlo ponáhľal z mesta práve späť na ich územie. To kde začínala jeho stopa ale nevedli, no je potvrdené, že anarchovia práve vtedy v meste boli. Minimálne jeden. Ale tiež pochybujem, že by mohli takto odstrániť princa. Barón je viac politicky založený muž ten sa do takýchto akcií nehrnie. Určite to len niekto využil. Chcelo by to zistiť, ktorý z princov vidal rozkaz na lov vraha a hlavne to kto poslal našich na anarchistické územie. Či to bol nápad šerifa alebo to dostal rozkazom.. To hej verím ti. Aj aj som zažil horšie veci než toto ale pamätaj Nikdy nevieš. Koniec môže prísť lusknutím prsta aj v tej najviac nečakanej a mierovej situácií. Treba byť ostražitý stále. Áno dohoda. No informácie také, ktoré mi nezoženie ghúl. Veď vieš sú dobrí ale nedajú sa využiť na všetko. Skús sa niekomu votrieť. Šerifovi alebo tým vyšším upírom. To ako toreador by nemal byť pre teba problém. Nie? Pretlač sa do vyššej vrstvy. Hlavne sa ničoho neboj. Tu v camarille síce sú princovia mozgom no ruky nohy, uši a oči tvoríme mi, nosferati. Dodávať? Dohodnime sa, že mailom. Alebo ak nepoužívaš počítač mohli by sme sa dohodnúť na mieste stretnutia každú noc vždy v nejakú hodinu. A hlavne. Skús vypátrať nejaké stopy po revolúcií. Ak ti niekto dá ponuku prijmi ju a tvár sa, že si na jeho strane. Si proste upír budujúci kariéru. Skús proste zistiť či niekto neplánoval tú vraždu. Musíme zaistiť stabilitu camarilly za každú cenu, inak nás okolie zožerie.“ Gard (11:09:48 29/06/2012) Sabbat rozhodne nepodceňujem. No keby to boli oni, pravdepodobne by sme si toho všimli. Možné je však všetko, mali by sme byť pripravený aj na možnú vojnu so Sabbatom. Anarchovia... bol som v skupine, ktorá mala ísť omrknúť tých anarchov. A stretli sme aj toho retarda čo bol v meste. Nevyzeral ako niekto, kto by dokázal zabiť princa, i keď mal poriadne gule. Prišiel až tesne k takému nacistickému brujahovi a len tak zrazu doňho vpálil trochu olova. Brujahovi to nijako moc neublížilo, ale nakoniec nám zdrhli. Bol som tam zavolaný ako hliadka, myslím že od šerifa. Ty máš aj vlastného ghúla? Pekne. Tiež by som mal pouvažovať nad nejakým. Zídu sa. Mail bude v pohode, počítač mám. Vlastne už len tým že tu teraz s tebou som si získavam náklonosť šerifa a jeho pomocníka alebo koho. Aj tak som sa chcel vždy dostať vyššie, takže tú dohodu beriem. Teda platí? PJ (11:16:18 29/06/2012) "Platí!" Otrok k tebe načiahne ruku aby ti ju podal na znak dohody. "Budeme sa dorozumievať mailom a odmeny ti budem posielať po ghúlovi na miesto tvojho odpočinku. Bude to veru možno aj trochu riskantné preto buď opatrný. Ak sa niekto o tomto dozvie všetko zapriem a ak sa ma pokúšiš zradiť môžeš čakať pomstu od každého nosferata v ďalekom aj blízkom okolí. Veď predsa to mi a naši bratia ťa sem dostali, no nie? Vieš akú moc skutočne máme." Milo sa usmeje. "A ak ti postup kariérou nezaručí šerif tak ja určite." Gard (11:34:46 29/06/2012) „Výborne.“ Usmejem sa na otroka a potrasiem mu rukou. „Ale dávaj pozor, maily nie sú najbezpečnejšie. Vraj sa k nim dá ľahko dostať a tak, takže nejaké citlivejšie informácie by som radšej predával osobne, ale to sa už toľko nejako dohodneme. Mimochodom, máš mobil?“ „Neboj, zradiť sa ťa nehodlám. Momentálne si pre mňa veľmi výhodný spoločník. Ale tiež si daj pozor. Nie je to tak, že by bol bezbraný, keď na to príde.“ „A ako vlastne vy Noseferati fungujute? Máte nejakú hierarchiu alebo čo ?“ „Výborne.“ Usmejem sa na otroka a potrasiem mu rukou. „Ale dávaj pozor, maily nie sú najbezpečnejšie. Vraj sa k nim dá ľahko dostať a tak, takže nejaké citlivejšie informácie by som radšej predával osobne, ale to sa už toľko nejako dohodneme. Mimochodom, máš mobil?“ „Neboj, zradiť sa ťa nehodlám. Momentálne si pre mňa veľmi výhodný spoločník. Ale tiež si daj pozor. Nie je to tak, že by bol bezbraný, keď na to príde.“ „A ako vlastne vy Noseferati fungujute? Máte nejakú hierarchiu alebo čo ?“ PJ (11:39:08 29/06/2012) "Hej mobil mám. Teda nie konkrétne ja ale môj ghúl Tu je na neho číslo." Podá ti malú vizitku. "oo fungovanie nosferatov ti asi ostane tajomstvo. Vieš, niesi jeden z nás a tajomstvo je jedna z jediných ochrán, ktorú máme." Gard (11:41:32 29/06/2012) "Výborne. Tak nevadí, a zatiaľ sa Nosferatom stať nehodlám." Jemne sa zasmejem a vezmem si vizitku. "No, zachvíľu by už mal ten s auspexom byť tu, nie?" PJ (11:43:02 29/06/2012) "Áno mal..." Odvetí Otrok. po krátkech chvíli sa obzrie prudko k dverám, ktoré boli za tebou. "A mám pocit, že už ho aj počujem." A veru počul. Aj s baterkou spoza dverí vyšiel chlapík, v rifliach a čiernej bunde. Jednoznačne našinec. Keď vás zbadal a aj ten bodrel okolo zamračil sa. “Do proti! To čo je? To vy ste ma volali?“ Trochu sa mu pokriví xicht a sám bez slova začne prezerať všetko dookola. Podľa toho keď videl otroka usúdil, že ste to skutočne vi, koho hľadal a kto ho volal. Sám od seba našiel amulet, ktorý zdvihol zo sračiek. “Ten ste našli už predomnou čo? Nikoho aura okrem vás tam nie je.“ Potom sa znovu poobzerá dookola. Postupne zastavuje baterkou na miestach ktoré komentuje. “Potkany. Tie sú len potkanmi Mnohé z nich majú ale na sebe známku mágie. Tak isto ma stopu magickej aury aj ten elektrický rozvádzač. Zrejme nejaký duch podľa farby. Tu po zemi a po dverých, ktorými som prišiel sú stopy asi piatich ľudí, ktorý používali mágiu. Dám ruku do ohňa, že to boli obyčajný ľudia, teda tvária sa tak, no určite používali mágiu. Inú. Takú som ešte nevidel. A hlavne tamto vzadu tie rozbité steny. To spôsobila nejaká obrovská kreatúra. Má stopy čírej vody a mágie a to važne neviem čo bolo ale asi to bolo obrovské z čistej mágie. “

Gard Smith - 29. června 2012 12:39

soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále Do dverí vojde našinec. Očividne o nás nemá moc vysoké mienenie. Len mu kývnem hlavou na pozdrav a nechám ho pracovať. Takže z amuletu nemáme nič. A navyše sa zdá, že toto tu spôsobili obyčajný ľudia s mágiou. Kúzelníci? Mágovia? Ešte som o nich nepočul. A tiež nejaký obrý duch alebo čo. Kurva, tento svet je strašne zložitý. "Takže čo vieme je, že tu bolo 5 ľudí čo používalo mágiu a nejaká veľká duchovná bytosť z vody čo mala silu aby spravila hentakú dieru v betóne. Znie to fajne. Ale aspoň nejakú stopu máme, či? Veď ten princov amulet sa tu nejako musel dostať, takže to musel byť jeden z tých ľudí alebo tá beštia."

Viedeň - 29. června 2012 12:47

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanále “Važne netuším. Ak by to ale doniesol niekto z nich. Tento amulet tak by na ňom boli stopy. Respektíve by boli stopy tejto aury aj inde alebo aspoň blízko miesta činu a tam veru neboli. Sám som to miesto prechádzal a toto vidím prvý krát v živote! “ Sám našinec si amulet schová k sebe a vytiahne telefón. “Treba to tu nafotiť. A pôjdeme za šerifom odovzdať to čo sme zistili. “

Gard Smith - 29. června 2012 12:56
	soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále "Ale ako sa sem potom dostal? Čo ho sem niekto len tak zahodil predtým než sa to tu stalo? Nezdá sa mi to." Ale aspoň niečo máme. Snáď dostaneme od Šerifa pochvalu, heh. Keďže tu mám len horší mobil, ktorý foťák nemá, nechám fotenie na nich.

Viedeň - 29. června 2012 13:12

soukromá zpráva od Viedeň pro Kanále “Buď to...“Odpovie našinec. “Alebo sa niekto dokonale naučil mazať po sebe všetky stopy včetne vlastnej aury. Počul som dokonca raz o tom, že aj niektorý klan upírov to vie urobiť, len si neviem spomenúť ktorý. Každopádne nič iné tu nie je a je tu moc skurvený smrad a špina na to aby som sa o tom bavil tu. Poďme to odovzdať šerifovi až už máme pokoj.“ Našinec dofotí všetky veci čo chcel a vy odídete preč. Asi po ďalšej pol hodine sa dostávate do jednej uličky kde sa vy traja stretávate so samotným šerifom. Našinec mu odovzdá fotky, Otrok mu povie všetko čo ste videli zažili a samozrejme ťa aj do neba vychválil. Otrokovi potom šerif prikázal aby sledoval to miesto a poslal vás domov. Pred tým sa ťa ešte spýtal na meno. Ty ak máš nejaké otázky alebo niečo na srdci môžeš sa so šerifom porozprávať, no moc času neostáva, pretože noc sa blíži ku konci. Inak máš vlastne už voľno.

Gard Smith - 29. června 2012 13:21
	soukromá zpráva od Gard Smith pro Kanále -> Viedeň Potom ako odovzdáme všetko potrebné šerifovi sa ěste spýtam toho s auspexom či by nemal Šerifovi dať aj ten medailón. Následne sa odoberiem domov, zbaviť sa všetkej špiny, vyhodiť oblečenie čo som mal na sebe a dopriať si konečne nejaké to pohodlie predtým, než pôjdem spať.

Victor Sarno - 29. června 2012 18:52

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Koukám, že nápad ho zabít nebyl jenom v mojí hlavě. No teď už je to stejně jedno, ghul je někde pryč s dobrým pocitem za odvedenou práci. Sednu si na místo spolujezdce a chvíli koukám na přibližujícího se Alarina. V duchu si říkám jestli jsem tu pozvánku neměl dostat já, ale nadruhou stranu to není zrovna dvakrát výhra. Až teď si pořádně přečtu pozvánku. Je tu lepší světlo a klid. Má cenu mu řikat, že tomu moc nerozumim? Ještě jednou to rychle projedu očima a podívám se na Alarina, jako bych do pěti neuměl počítat. "Hm, no... Nevim na co to bylo mířený, jestli na toho feťáka nebo někoho jinýho." Kývnu ramenama a shluboka se nadechnu. "Hodíš mě domu?" Zamumlám směrem k Alarinovi a pro potvrzení svého požadavku si ještě zívnu. Tak trochu jsem už unavený z toho dneška. "Ničeho dalšího jsem si nevšiml." Podívám se ještě radši na místo, kde jsme ho potkali...

Viedeň - 29. června 2012 23:49

soukromá zpráva od Viedeň pro Auto Alarin po tvojich posledných slovách kývne zápastím pričom sa na teba pozrie nechápavým pohľadom. Nakoniec prekrúti očami a naštartuje. Hneď ako stierače auta rozhodia súvislú vlnku vody z predného skla tak sa vaše auto rozbehne. “Doriešime to zajtra...“ S týmito slovami sa s tebou rozlúči pritom ako zabúchavaš dvere jeho auta po vystúpení. Nedôjdeš ani k vstupným dverám do budovy a jeho už niet.

Viedeň - 30. června 2012 11:01

Park pri Klube Rotchard [John M, Ronald, Alexandra, Katarina] “Aha...“ Všimnete si, že pritom ako John ukázal zbraň sa jeden z policajtov nenápadne rukou dotkol tej svojej, ktorá je ale stále zavretá v puzdre. “Nikto z vás nevidel tomu mužovi do tváre?“ Vtedy sa začne ozývať Marina, spoložníčka Alex, ktorá začína rozprávať o tom čo videla. Vraj šli okolo keď nejaký magor vytiahol dačo zo smetného koša, strelil do toho a utiekol. Dvaja policajti si stále nechápavo prezerajú kôpku popola a kabát. Ten z Baterkou si len zťažka vydýchne. “Choď po pásku do auta.“ Povie tomu prvému. “Vy mi ukážte zatiaľ vaše doklady. Občianske a zbrojný preukaz vy pane. Tak isto váš zásobník v zbrani. Dúfam, že rozumiete, potrebujeme spísať protokol a zapísať svedectvá.“ O krátku chvíľu prichádza prvý policajt s páskou a farebným sprejom. Policajt s baterkou ju vypne, zavesí a začne si odpisovať údaje o vás. “Požil niekto z vás alkohol alebo iné...“ Pokračuje pri odpisovaní keď ho preruší prvý policajt. “Sam! Hlásili ďalšie dve miesta kde sa strieľalo, ostatný sú tam tu to musíme odmakať sami..“ Namiesto odpovede nasleduje ďalší ťažký vzdych druhého policajta.

Arron Llewellyn - 30. června 2012 23:48

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Viedeň (Michael, Alex) Utorok 30.10.2012 Bohovia, to sú sny. Ešte hodnú chvíľku po prebudený predychávam čo som videl a radujem sa, že to bol len sen. I keď poriadne jasný a reálny. Akosi sa neodvážim opäť si ľahnúť a spať, zvyšok noci, ešteže už sa schyľuje k ránu, teda strávim čítaním, či skôr opakovaním si poznámok ktoré budem prednášať. Nasleduje tradične sprcha, raňajky a konečne môžem ísť. Cestou na univerzitu idem autobusom a zvyšok dôjdem pešo, taxíka nevezmem za žiadnu cenu. Niežeby som bol poverčivý, ale asi by som sa necítil príliš pohodlne a kľudne. Prednáška nie je dokonalá, myšlienkami akosi blúdim, nepomáha ani občasný problém s jazykom, niektoré veci dokonca dovysvetľuvávam v angličtine. A samozrejme mi tiež uprostred príde smska, čo ma na moment preruší. Číslo uložené nemám, žiaľbohu ho však hneď poznávam ako Rudolfove. V duchu si zanadávam, či aspoň to plánujem len v duchu. Keď sa však predné rady sály začnú uchechtávať uvedomím si omyl a „akoby nič“ pokračujem. Našťastie mám dosť času, aby som sa stihol prezliecť. Tretí, teda vlastne druhý keďže šlo len o sen, oblek v priebehu takto krátkej návštevy zlikvidovať nemienim. Vezmem si teda skutočne to najhoršie čo nájdem – akési staršie tričko, riflové nohavice a sveter ktorý už určite vyšiel z módy, ak vôbec niekedy módny bol. Horšie je to s obuvou, no nakoniec sú botasky jediná možnosť. Vystrojený zamierim na dohodnuté miesto, opäť nevyužívajúc taxislužbu, aj keby to malo znamenať zablúdenie a meškanie. Dorazím však akurát, neurčito zdraviac ostatných prítomných. Dlhšie rozmýšľam len nad Michaelom, uvedomím si, že som ho videl na chodbe v univerzite. A samozrejme ešte inde. “Môj sen oproti tomu vyzeral vcelku dobre.“ reagujem akonáhle on dohovorí. “Teba tam zrazilo auto, teda taxík ak mám byť presnejší, so mnou ako zákazníkom.“ obrátim sa už konkrétne na Michaela. “Taxík som odpálil ale z vodiča sa vyklubal pre zmenu vlkolak, nie upír. Žiaden humrov smiech som nezachytil, v sne ani ráno. Onen vlkolak ma zrejme vyriadil, zobudil som sa chvíľku predtým, inak stále reval o zlikvidovaní či humánnom vyhubení mágov.“ zakončím neutrálne, akoby interpretujúc hocijakú nudnú historku.

Ronald McGillavry - 01. července 2012 10:56

Park pri Klube Rotchard [John M, Alexandra, Katarina] Tohle byla snad zlí sen, byli tu s policajty i když museli být dávno pryč. Navíc tihle byli nějací moc přes papíry, už je chtěli lustrovat a chtěli výpovědi. Začal se hrabat v kapsách aby našel doklady. " Sakra kam až nás Johnova chuť pobít pár kousavejch dostane... a nebo spíš jeho chuť hrát si s lidkema slečnama." fakticky ho to štvalo a tak se to rozhodl ukončit tak trochu po svém. Udělal pár kroků k nejbližšímu příslušníkovi. V ruce třímal své doklady. " Já to chápu, máte toho hodně , navíc jsme svědci ,kteří vlastně nic nevědí. Takže..." na chvilku se odmlčel. " Nechejte nás odejít" (// Dom 2) Gestem pojal všechny přítomné mimo policie kolem něj a v duchu se pomodlil ,aby tihle nbyli moc tvrdohlavý " A v klidu si to tu došetřete." usmál se a doufal, že budou policisté rozumní.

Arutha con Leesil - 01. července 2012 18:12

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Až překvapeně zdvyhnu obočí, jak snadno to šlo. Ve všem souhlasím Barone. Také se pod nákupem rekvizit dají koupit různé věci, které mohou pomoci k výcviku. Souboj s Camarilou nám ukázal, že je třeba sehranost. Každý z nás je dobrý v tom či v onom a mohli bysme si překážet. Jeden sešle tmu zatím co všichni ostatní potřebují vidět. Možná se naučit i boji samotnému. Vytáhnout kvér a vystřelit umí kde kdo, ale použít ho účinně, to už je jiná.

Viedeň - 03. července 2012 09:34

soukromá zpráva od Viedeň pro Baron Baron sa zdvihne zo svojho miesta pripravujúc sa na odchod. “Rozumiem, zastav sa zajtra okolo siedmej večer, už býva tma. Budemm v zadu v kancelárií svojho klenotníctva. Na takéto zohranie potrebuješ čas a zdroj krvi. Čas nemáme a zdroj sa zháňa často, našu časť mesta musia hliadky strážiť neustále. Hlavne teraz.“ Na Barónovej tvári sa objaví na krátko znovu úsmev. “A teraz už choď na miesto odpočinku. Času je skutočne málo. Cez deň pošlem ghúla aby pár vecí vybavil. Zajtra o siedmej ťa očakávam, možno už pôjdeme na obhliadku priestorov.“

Viedeň - 03. července 2012 09:37

Park neďaleko klubu Rotchard [John M, Ronald, Katarina] Ronald má svoju taktiku a spôsob ako na cudzích zapôsobiť. Po jeho slovách ostal policajt chvíľu onemený a potom sa otočil smerom k dievčatám. Alex a Marine. “Vaše doklady, a pekne po poriadku povedzte mi čo sa stalo obi dve.“ Jedným okom pritom pozrie na vás troch. “Vy môžete ísť...“ Druhý policajt medzitým naťahuje pásku v parku pomedzi stromy a toho prvého si nevšíma. Zatiaľ ani vás. Čas neváhať a skutočne vypadnúť. A veru aj samotná noc už starne. Metisa ste vybavili, jediné čo už iba ostáva je vyhnúť sa polícií a podať oznámenie Ghostovi o tom ako ste dopadli.

Viedeň - 03. července 2012 09:42

soukromá zpráva od Viedeň pro Park neďaleko klubu Rotchard “Ahoj ahoj!“ Začuješ v ušiach v ten moment. Začneš sa obzerať a nič nevidíš a zistíš, že nikto okrem teba sa tiež nepozerá. “Niečo pre teba mám...“ Vtedy zistíš, že to na teba hovorí pouličná lampa. Byť človekom pýtal by si sa na to čo si si v tom klube dal, no vieš, že to je tvoj známy duch. “Videl som vás bola nuda, veď vieš... A videl som aj Metisa. Bola nuda.. veď vieš. Klamal vám... veď vieš... Viac ti poviem pri lampe. Tej starej, pri vašom klube... veď vieš...“ Lampa vtedy jemne blikla a ty vieš, že duch pri tebe už nebol. Veď vieš...

Alex Rose - 03. července 2012 11:00

soukromá zpráva od Alex Rose pro Vídeň (Michael, Arron) Úterý 30.10.2012 Po tom snu mi to chvíli trvalo, ale nakonec jsem při světle ještě usnula. Takže když mě ráno budík probudil, cítila jsem se jen trochu unavená. Nasnídala jsem se a dala se do pořádku. Vzala jsem si džíny, bílé tričko na ramínka, na to džínovou bundu a vysoké, kovbojské boty. Měla jsem ráda tenhle kovbojský styl. Odkoukala jsem to z televize, když dávali něco z rančerského prostředí. Vyrazila jsem do práce. Měla jsem dnes objednáno několik klientů. Podle mých propočtů dnes udělám týdenní normu. Takže od zítřka budu dělat za peníze navíc. Přišla mi sms od Rudolfa. Vzdychnu, ale bylo to dobře. Aspoň mu můžu říct o tom snu. Znepokojeně se podívám na své boty. Snad zase nebudeme pochodovat v nějakém sajrajtu. Tyhle boty mám ráda. Po práci jsem si zašla ještě na nákup a až jsem ho odnesla domů jsem vyrazila za Rudolfem. Sešla jsem se tam s Michaelem a Arronem. „Ahoj hoši.“ Pozdravím je. Následovali jsme Rudolfa, rozhlížela jsem se po knihách a ušklíbla se nad ošklivou pohovkou. Je jasné, že tady si to zařizoval chlap. Už jsem ho chtěla požádat ať se vymáčkne, když sám promluvil. Oči se mi rozzáří. Zvýšení gnosis? To je skvělá odměna! Ale jeho otázka mě zase zchladila. A víc mě překvapilo, že hoši měli v noci stejné potíže jako já. I když tedy ty sny měli o hodně.... hnusnější. „Divné... u mě to bylo také tak. Mě ve snu taky navštívil upír, bylo to docela fajn až na chvíli, kdy se mě snažil vyděsit iluzí, že zatím co spím uhořím zaživa.“ Pokrčím rameny. „Varoval mě, že nás Mágy upíři shledali zodpovědnými za smrt jejich Prince a plánuji nás všechny pozabíjet jako pomstu. Snažila jsem se domluvit... ale to byl jen zvěstovatel. To by spíš chtělo mluvit s nějakým hlavounem.“ Zamyslím se a pak trhnu rameny, jako kdybych si je protahovala. „Je to škoda. Byl to docela sympaťák a bylo s ním zajímavé mluvit, tedy do chvíle než mě začal strašit s uhořením.“ Podívám se po ostatních a pak na Rudolfa. Ukážu na něj prstem. „Mám obavy, že ty máš přijít na řadu jako první. Aspoň když zvážím ty sny.“

Viedeň - 03. července 2012 11:41

soukromá zpráva od Viedeň pro U Rudolfa Ako počúva Rudolf vaše rozprávanie o snoch mierne sa zamračí. “Upír samotný vám do hlavy v snoch chodiť nemôže...“ Odvetí Rudolf. “To musel byť nejaký duch, ktorý vás videl všetkých troch. A ktorého musel niekto poslať. Toho vlkodlaka by som vyradil...“ Poznamená pričom ukáže prstom na Arrona. “Určite sa snažil len zastrašiť alebo vyhrážať. Dotyčný duch ak sa vám dostane do sna môže meniť všetko čo mu dovolíte meniť. Teda ste podvedomo v sne pripustili, že to tak môže byť alebo, že má takú moc, teda sa mohol meniť ako sa mu zachcelo. Ale len na úrovni snov. Mne sa v noci nič podobné nestalo. A sprievodca zo včera tiež nič nespomínal. “ Sám Rudolf sa pohol a zatúlal sa ku skrini s knížkami. “Vo vašich snoch sa toho dá ľahko zneužiť. Ešte ich moc neovládate. Funguje to flastne tak, že váš sen sa odohráva vo vašej mysli, teda sa tam deje len to čo pripustíte vy. Teda ste vo svojom sne bohovia, s nekonečnou mocou. Ale len vo vašom sne. Tak isto týmto spôsobom môžete medzi sebou komunikovať učiť sa alebo praktikovať rôzne taktiky práve cez spoločný sen. Dám vám dve knižky, ktoré si navzájom požičajte a vykonajte ich čo najskôr. Sú to obrany proti upírom.“ Z police vytiahol jednu knižku, takú tenšiu. “Táto kniha je o meditáciach. Sadnete si doma, začnete meditovať podľa daných postupov a dostanete sa vedome do svojho arkanického sveta teda sna. Duch vás zneužil tým štýlom, že ste nevedeli o tom, že ste boli v sne a teda ste mu dovolili konať a nechali ste sa strašiť. Je tu niekoľko návodov na to ako si vytvoriť obranu. Od ochrannej steny až boh vie po čo. Osobne by som vám doporučoval meditáciu strážcov. Teda v meditácií si vytvoríte do svojho sveta jednu alebo viac tvorov, ktoré môžu vyzerať hocijako a môžu mať hocijakú moc. A hocijaké úlohy. Oni vám môžu z vášho sveta vyhodiť škodlivých duchov a dajú vam o tom vedieť alebo práve oni vám môžu pripomenúť to že ste vo sne aby ste mohli jednať už vy...“ Potom vytiahne druhú knihu. “Táto druhá kniha má v sebe návod na rituál. Ten vykonajte pri svojom obydlí. Funguje to tak, že ak sa k vám priblíži niečo nadprirodzené. Teda niečo ako Mág, vlkodlak, upír alebo hocičo čo by vás teraz mohlo ohroziť tak sa o tom dozviete. Dôjde vám to. Podľa toho ako rituál vykonáte, ak sa pri ňom poškrabete za uchom tak práve vtedy ak sa čosi priblíži k vášmu domovu tak vás za tým uchom začne svrbieť a podobne. To už si vyberte vy. A nebojte sa, ak by ste spali tak práve toto Vás zo spánku zobudí. V určitých prípadoch aj z bezvedomia ale to by som už neriskoval. Požičajte si tie knihy a vykonajte to. A samozrejme si posílte bezpečnost. Dajte viac zámkov na dvere, zatvárajte okná a buďte viac než opatrný. Ak ten upír, ktorý na vás ducha poslal mu urobí dostatočnú obetu tak duch mu môže vyzradiť miesto kde bývate. Utekať je zbitočné, treba ich zastrašiť naspäť. “ Dopovie svoj výjav, zhlboka sa nadýchne a položí dve knížky pred vás na stôl. “O mňa sa neobávajte. Budem si dávať pozor, no tu sú naˇmna upíri krátki. Inak Michael, mám ti odkázať aby si sa zastavil za pánom Fraughom. A inak rád by som prešiel k obradu ak nemáte ďalšie otázky. Však pokecať môžeme aj potom. Teším sa na pohľad na vás keď sa stanete o čosi silnejšími. Zaujmite prosím miesta pri znakoch.“

Arutha con Leesil - 03. července 2012 13:02

Vstanu od stolu spolu s Baronem a na stvrzení našich slov mu podám ruku. Poté vypadnu z hospody a vydám se domů. Jdu svižnou chůzí, ale nemám potřebu běžet. Nevím co mi to Alysson chce. Mám z toho trochu strach. Probleskne mi přitom myšlenka na tu sms co dostala předtím. Teda spíš od koho... Na chodech potkám pana Brünka, se kterým se vídáme často. Jako pekař vstává dlouho před svítáním, tedy v době, kdy se vracíme spát. Dobré ránoprohodím s ospalím a unaveným hlasem. Dobré, dobré. Dneska vypadáte nějak víc znaveně. odpoví mi, když mě míjí. Zastavím se a za pomalu odcházejícím pekařem odpovím. To víte, derniéra, tak se to muselo oslavit. Teď možná nějakou dobu hrát nebudu. tak se konečně vyspíte, naschledanou. Naschledanou dojdu poslední patro a stojím na podlaží našeho bytu. klíčky vytáhnu automaticky, ale než je vložím do zámku, tak chvíli čekám a přemýšlím nad tím co mě čeká. alysson, byla divná už dřív. Nezjistíš to dřív, než tam vejdeš, ai kdyby sis hlavu vylomil... Klíče zachřestí v zámku a vcházím do bytu...

Alysson de Vir - 03. července 2012 21:13

soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Po své schůzce jsem přišla do mého bytu. Tedy do mého a Arutha. Za dnešní noc se cítím unaveně, ale i spokojeně. Moje schůzka dopadla líp než jsem čekala. Potřebuji doplnit svoje síly a tak si z ledničky vytáhnu jednu z našich zásob infuzí s krví. Infuzi si otevřu a naleji si do jednoho z poháru a až pak jí začnu upíjet. Pocituji jak se mi síla vrací, když v tu chvíli zachrastí klíče v zámku. Okamžitě se otočím a vydám se ke dveřím, abych hned mohla spatřit svého druha. Cestou přemýšlím, jak začnu mluvit. Dveře se otevřeli a já pohlédla do tváře Arutha. Na mé tváři se okamžitě objevil úsměv. Cítím na něm, že nepřišel rád, že čeká něco co se mu nebude zamlouvat a má pravdu. "Konečně jsi tady můj drahý." Začnu mile a pomůžu mu z jeho kabátu a přitom se k němu nakloním a zezadu ho lece obejmu a položím si hlavu na jeho záda. "Říkám dobře, že mi nebudeš stát v cestě v mých záměrů?" Nebojím se mu říct vše hned, ale chci si ujistit své postavení u jeho osoby.

Arutha con Leesil - 03. července 2012 22:40

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Z těch slov mě lechce zamrazí. Vím že Allyson je ctižádostivá. Možná mocichtivá by znělo lépe, ale je taky okouzlující.. Vytočím se ze tvého obětí a podívám se ti do očí. Víš, že nemám příliš světských ctižádostí a nechávám je na ostatních. Jestli v tomhle těle může být duše, je příliš svobodná, aby bránila ostatním v jejich činech. Ale tak víš, že nemůžu dovolit vše. Pořád mám lidi rád a nechci rozpoutat válku ať už s nimi, nebo s upíry. Co tedy chceš?

Alysson de Vir - 03. července 2012 23:02

soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Chování Arutha a hlavně jeho slova nebyla přesně to co jsem zrovna čekala. Složím si ruce na prsou a tím vypadám nedostupně a možná i víc přísně. Úsměv mi z tváře zmizel, vypadám jako by bez emocí. "Slíbila jsem pomoc." Na nějaký čas se odmlčím a snad vybírám i správná slova. "Ta pomoc spočívá v tom, že jeden upír přijde do našeho bytu a nějaký čas tu přetrvá. Oba víme, že Camarilla a její členové blbnou a napadají vše co se hýbe. A proto tento upír nemůže zůstat na jednom místě a já si nepřeji, aby se mu něco přihodilo a proto jsem nabídla jako útočiště jeden z našich pokojů."

Viedeň - 05. července 2012 09:27

soukromá zpráva od Viedeň pro //odohrané cez icq [10:13] John Macdonald: Poté, co se náš vůdce předvedl s přesvědčováním policajtů, byla zase řada na mě, abych se blískl svými schopnostmi a tak, když jsme se vrátili ke klubu a zbytek členů smečky vlezl do vnitř, já se opřel o starou pouliční lampu řed ním a žoviálním tónem pronesl. "Tak jak se vede, starý brachu?" [10:15]PJ: "Veď vieš..." Ozve sa z Lampy. "Nuda.. nuda.. ááá nuda. Ale čosi ma začalo srať v poslednej dobe. čo ma privádza k jednej veci. urobil by si pre mňa nejakú láskavosť?" [10:16] John Macdonald: "Záleží na tom" zamyslel jsem se "jak moc velká laskavost by to byla" [10:17] PJ: "Obrovská!" Zaznie temer strašidelným hlasom. "Našiel som si pekné miesto. Pri takom dome. Pekná lampa. Dobrý výhľad do okna peknej ženy. A do okna kde je tá vec.. televízor. Ale v tej lampe sa nedá sedieť. Moc horúco a svetlo. Rozbil by si ju pre mňa?" "Veď vieš..." [10:33] John Macdonald ¨"No, koukám opravdu velký úkol, ale že jsi to ty, podívám se na to, dobře?" [10:36] PJ: "Dobre. Rád by som bol keby si to urobil najneskôr zajtra. Veď vieš. Nájdi V meste cukráreň Smurfpad. A okolo nej pohľadaj lampu na ktorej je nálepka Antifašistickej skupiny. Myslím, že ta lampa tiež mala číslo asi 462. Myslím, že tak. A za odmenu ti poviem čo som videl. Teda vlastne naopak. Poviem ti čo som videl a ty to urobíš ok?" John Macdonald (10:56:23 3/07/2012) Zpráva ve stavu "Odpojen" (10:41:38 3/07/2012) "Fajn, tak povídej a já si tam udělám výlet s pořádně velkým kamenem PJ (11:01:53 3/07/2012) "Ohoo... Viem na čo ste sa ho pýtali a viem, že sa stretáva s červom." Odpovie duch. "Je to normálne veď je sám musí vychádzať aj s nimi ale mám pocit, že si je bližší s červom než si myslíš. Začiatkom noci keď ste sa s ním stretli tak práve dokončil prácu pre červa. Doniesol zásielku drog nejakým ľuďom. Nič nezvyčajné dobre prirábal si, ale tí ľudia do troch hodín od požitia zomreli. Sledoval som preto Metisa Naďalej a videl som ho s vami. Ako vás opustil zas išiel do mesta. Do jedného klubu. Tam dostal správu od nejakého ghúla, ktorého sa bál. Nejaký papier, boli na ňom napísané zhatlaniny. Potom odišiel a neuveríš čo sa stalo. Toho ghúla, posla, potom vlastný upíri zabili. Akoby ta správa bola dôležitejšia než jeho život. Ale čo je úplne najoršie. Videl som ako odvážali policajti tie telá, telá mŕtvych z drog. A tie nad ránom začali v márnici ožíívať. O áno. Bezduché telá, ich duše už boli dávno v Umbre a ich telá začali chodiť po márnici kým ich ľudia znovu nezabili, vtedy som hneď išiel za tebou. nechcem mesto plné bezduchých ľudí..." John Macdonald (11:24:40 3/07/2012) "hmmm" zamručel jsem "kamaráde, za tohle by sis zasloužil rozflákat celý město lamp. Díky ti, na tvou žádost nezapomenu, ale tvoje zpráva je velice závažná, takže když dovolíš, budu ji muset okamžitě prodiskutovat se svým Alfou" PJ (11:26:51 3/07/2012) "Nemáš za čo a daj si pozor! " Zakričí duch. "A nezabudni na tu lampu! A nefetuj!! Veď vieš..."

Viedeň - 05. července 2012 10:30

soukromá zpráva od Viedeň pro Práve sa nachádzaš vo svojom príbytku. Prechádzaš si svoje veci a zapneš televíziu, dnes večer nemáš šichtu v taxislužbe takže sa to dá. Máš preto voľno na celý večer. Je práve 18:00 Keď ti zazvoní mobil, že ti prišla sms. V sms stálo to, že ti prišla na e-mailovu schránku pošta a to nielen hocijaká. Táto pošta bola od loveckej organizácie, Zrejme si dostal nejakú úlohu. Pamätáš si svoje meno a heslo vždy akoby si ho mal v mysli vyryté. LOGIN: druit50 PASSWORD: dogma8 Keď otvoríš mail vyskočí ti ponuka pripojiť sa na internetový tunel k serverom organizácie. DOWNLOAD ECHo- správa keby ti to nešlo stiahnut @echo off color 0a title // Hunter Organisation cls echo //Login echo -------------------------- echo username: set /p vyber= set goodlogin=druit50 if /i %vyber%==%goodlogin% goto password echo Wrong, try again ! pause exit :password echo -------------------------- echo Password: set /p vyber= set paswordgood=dogma8 if /i %vyber%==%paswordgood% goto skorogood echo Wrong, try again ! pause exit :skorogood cls echo //Login echo -------------------------- echo Loging in, please wait! ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo Done! echo Press Enter pause goto good :good title World Hunter Organization cls echo Welcome John Druitte! echo %time% :: Toto môžeš upravovať echo A - Upiri echo B - Vlkodlaci echo C - Pentex echo D - World Hunter Organization echo E - Your Job echo F - Exit ::Nechytať :D set /p vyber= set Vampires=A set Werewolves=B set Pentex=C set World Hunter Organization=D set Your Job=e set Exit=F if /i %vyber%==%Vampires% goto Vampires if /i %vyber%==%Werewolves% goto Werewolves if /i %vyber%==%Pentex% goto Pentex if /i %vyber%==%World Hunter Organization% goto World Hunter Organization if /i %vyber%==%Your Job% goto Your Job if /i %vyber%==%Exit% goto Exit pause :Vampires cls echo --------------- echo Upiri su rozdeleny v tomto meste podla informacii ktore sme vam uz poskytli. Este sa nam ale nepodarilo zistit ich hierarchiu ani mena a ani kto v ich cele stoji. Vieme ale ze v meste prebiehaju obcasne roztrzky medzi anarchami, sabatom a camarillou. Vyuzite tieto roztrzky a ak nahodou budete poblizku sledujte ich. Vyuzite situaciu a adekvatne zakrocte podla vycviku. pause goto good :Werewolves cls echo --------------- echo Posledny zaznam o pobytu vlkodlakov vo Viedni pochadza zpred tridsiatich rokov. Zatial sa podla nasich informacii vo Viedni a okolii nevyskytuju ziadny vlkodlaci o ktorych by sme vedeli. Ak sa ale nejaky objavia ihned nahlastne tuto skutocnost organizacii. echo --------------- echo POZOR ZMENA!! echo Pri vcerajsej akcii dvoch lovcov sa na mieste cinu zabitia upira objavila smecka vlkodlakov. Islo o 5 jedincov, ktorych sme sledovali do severnej casti viedne. Tam sa nasmu lovcovi stopa stratila. Dbajte na zvysenu opatrnost a pri narazeni na tuto skupinu vlkodlakov okamzite volajte o pomoc organizaciu. Zaroven to znamena ze budte stale v strehu ak na nich niekto iny narazi mozete byt povolany na pomoc. pause goto good :Pentex cls echo --------------- echo Vo Viedni je Pentex rozsireny. Maju velku moc a podozrievame ich z toho ze prave oni zametaju stopy nielen po upiroch ale aj po nas. Urcite im ale nikdy neverte a ak stretnete nejakeho agenta Pentexu snazte sa byt neutralny. Neslubujeme im ziadnu pomoc a nie sme im ani nic dlzny. Po pravde tato organizacia patri medzi tie, ktorym sa verit neda. pause goto good :World Hunter Organization cls echo --------------- echo V organizacii sa neobjavili ziadne zmeny o vyskite inkvizicie alebo dolezitych zmenach budeme informovat. pause goto good :Your Job cls echo --------------- echo Tvojim hlavnym kontaktom bude Daniel Arzaner. Dovedie ta na miesto ktore treba preskumat. Daniel nie je lovec je to len informator a pomocnik. Zaroven je to clenom policajneho zboru. On nahlasil situaciu ktora je popisana nizsie. Ziadame o overenie tejto situacie a jej vyhodnotenie. Spravu vypracujte co najskor. Nas kontakt vas bude cakat na nasledujucej adrese presne o 21:30. Budte presny. echo --------------- echo Adresa: Ul. Anderseng. 212 Meindling echo --------------- echo Popis situacie, sprava od Daniela: echo Dnes v skorych rannych hodinach sme boli zavolany na uvedenu adresu. Islo o stvrte poschodie bytoveho domu, v ktorom bolo ohlasene rusenie nocneho kludu. V byte nikto nereagoval a hliadka ktora dorazila na miesto bola nutena sa dostat do bytu nasilim. V byte boli najdene styry mrtve tela, velke mnozstvo drog. Hliadka tak isto ihned vypla hlasitu hudbu, ktora podla susedov hrala uz od jednej rana. Teda od dorazenia hliadky 3 hodiny. Na miesto sme dorazili do dalsej pol hodiny. Lekar skonstatoval okamzitu smrt predavkovanim drog. Drogy boli zabavene a poslane na chemicku analyzu. Tam sme zistili pritomnost nejakej biologicky upravenej latky, zrejme viru, ktory bol prave pricinou smrti. Dovod preco volam o pomoc je ten, ze vsetky mrtve tela dnes okolo obeda v marnici ozili. Vsetci jedinci sa spravali agresivne a personal bol nuteny ich znovu zabit. V sebeobrane. Pripad uz vysetruju specialny agenti, ktori pred nedavnom dorazili z USA, no bol by som rad ak by sa do tohto zapojili aj lovci. Lovecka organizacia siaha dalej nez ruka zakona. Som schopny preto na hodinu vybavit pristup na miesto cinu a kopie policajnych sprav do 48 hodin. pause goto good :exit cls echo Logging out ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo . ping -n 2 127.0.0.1 >NUL echo Done! echo Press Enter pause exit echo on

Arutha con Leesil - 05. července 2012 21:18

soukromá zpráva od Arutha con Leesil pro Rameny mi úlevou klesnou a je slyšet úlevný výdech a napjatá maska obličeje změkne. Tak v tom není žádný problém. Jen doufám ,že to není nejhledanější osoba ve Vídni, co by k nám přitáhla příliš pozornosti. Já mám zase novinu pro tebe. Kvůli Camarile zase nemůžu do města hrát. abych vyděl nějaké peníze rozhodle jsem se založit divadelní školu. Mluvil jsem o tom s Baronem a ten souhlasil, dokonce převezme celou finanční zodpovědnost přitom z toho budeme mít půlku zisků. Taky jsme se domluvili, že se tam dá hledat dobrý zdroj krve. Zítra v sedum máme schůzku, kdy si půjdem prohlídnout nějaké prostory. Půjdeš se mnou, nebo se budeš věnovat návštěvě?

Joel Bane - 06. července 2012 12:03

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - Všude policie Zraněný je na tom dost špatně a bude se muset co nejdříve dostat k doktorovi. k tomu všemu se ještě objeví vrtulník který jim znemožní útěk. Když zmizí kdesi pod balkonem tak si začnu také hledat skrýš aby mě náhodou policejní vrtulník neodhalil. Další věc která upozorní na přítomnost policie jsou policejní sirény. Zní ze všech směrů což znamená že každým okamžikem začnou uzavírat oblast a dřív nebo později je najdou. Zdá se že se vše obrací k lepšímu. Jeden je zraněný a policie všude kolem. Teď je jen neztratit a chytit je. Zůstávám v neustálém závěsu za nimi se zbraní v ruce a čekám jak dopadne celá situace. Do pronásledování společně s policií se nijak nezapojuji pouze sleduji celé představení a jsem připraven kdykoliv zasáhnout. Hlavní je pro mě teď ale neztratit je z dohledu.

Viedeň - 06. července 2012 13:30

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko - Sledovanie Mužom ostáva už len nejakých 20 minút od doby čo sa schovali pod balkón. Sami sa presunuli ešte k ďalšiemu domu a tu stretávajú políciu. Štyria príslušníci polície ich obkľúčili a mieria na oboch zbraňami. Teba objavujú dvaja príslušníci špeciálnych síl, ktorý začínajú jednať hneď podľa protokolu. Keď ich začuješ ako po tebe kričia a ukážeš im placku nechajú ťa. Vidíš, že spolu s ostatnými zabezpečujú okolie z diaľky tak aby mali aj oni na muške tých dvoch. Príslušníci polície s vestami sa približujú opatrne k obom mužom. Je vidieť, že ten jeden znovu spanikáril a sám otočí zbraň a prilepí hlaveň na spánok svojho kolegu. Vtedy policajti zastavia a čakajú. Je vidieť, že ich to zaskočilo. “Odídte do riti inak ho zabijem!!!“

Joel Bane - 06. července 2012 13:58

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - V pasti V tichosti sleduji počínání dvojice na útěku. Netrvá to moc dlouho a už je má policie. Stejně tak mě. Naštěstí se to u mě obejde bez větších problémů. Vytáhnu z kapsy svůj průkaz a s rukama nad hlavou jim jej ukážu. Když jsem volný ihned se přemístím blíže k obklíčené dvojici která je naprosto v pasti a nemá kam utéci. Jeden z nich jako by to vycítil a začal jednat. Chopí se zbraně a namíří ho na svého kolegu se kterým si až doteď pomáhali. Policisté ani já jsme nic podobného nečekali. Zdá se jako kdyby mu nezáleželo na jeho kolegovi se kterým ještě před chvílí chtěli utéct z místa činu. Zachovávám ale chladnou hlavu. Mířím na ně svou pistolí a nespouštím je z očí. Může blafovat ale stejně tak to může i zmáčknout. Musím si celou situaci dobře promyslet. Ostatní váhají. Nejspíš by ho i pustili ale já je hodlám přivést oba. Zazní výstřel. Pochází z mé zbraně která vypálila na neozbrojeného z pachatelů který je v současné době rukojmí. Kulka zasáhla stehno a proletěla skrz. Hned potom zbraň namířím zpátky na ozbrojeného. Krátký šok, poničené svaly a celková nestabilita. Řekl bych že je to dost aby sebou praštil o zem a vzal sebou i toho druhého pokud ho nepustí. "Nikdo nikam nejde. " Řeknu rozhodně muži se zbraní. "Odhoď tu pistoli a třeba se z toho ještě dostaneš." Čekám na jeho rozhodnutí. Neustále na něj mířím a sleduji ho. Kdyby se na něco chystal okamžitě vystřelím. Ostatní jsou už určitě také v pohotovosti. Ten výstřel je musel probrat.

Viedeň - 06. července 2012 14:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko – v pasti Obidvaja sa zľaknú. Noha jedného povolí a ten padá na zadok. Ten druhý ale neváha a prikrčí sa za ním. Stále mu mieri na hlavu z boku. Je prikrčený a postrelený chlapík, ktorý skuvíňa a so zaťatými zubami predycháva bolesť z nohy je len rád, že sa aspoň trochu môže o neho oprieť. “Vy tomu nerozumiete!!!“ Zakričí znovu ten, ktorý drží zbraň. “Živého ma nedostanete!! Živé nedostanete nič! Sme oddaný pánovi a jedine ten nám káže! Za jeho zradu by sme platili životom! Tak je to jedno nie? Ci mojou hlavou prejde guľka moja, vaša alebo pánova!“

Joel Bane - 06. července 2012 15:08

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - v pasti Měl jsem ho hned zastřelit. Muž se kryje stále za zraněným a nehodlá se za žádnou cenu vzdát. Jeho oddanost hraničí v jeho podání až s fanatizmem. Pán? o kom o mluví? Může to být ten šerif o kterém jsem v tom bytě našel zmínku? Vzpomínám si že i tehdy v Detroitu jsme v jednom mobilu našli v seznamu někoho kdo si říká šerif. "Velice pochybuji že mi budeš ochotný to vysvětlit." Odpovím zklamaně. Nějaká šance být musí. I když jen malá. "Máš ale asi pravdu že je jedno co si vybereš. Máš jenom dvě možnosti a ani jedna nedopadne z tvého pohledu dobře. Chápu to tedy tak že jsi zvolil popravčí četu" Zraněný sedí beze slova na zemi a nezdá se že by chtěl s někým z nás komunikovat. Na druhou stranu ani nesouhlasil nahlas se svým přítelem a jeho názory. "Ty to vidíš stejně?" Zeptám se ho. "Necháš si teď ochotně od svého "přítele" provrtat hlavu?" Nepotřebuji ani moc souhlas od jednoho z nich. Čekám hlavně na vhodnou příležitost ke střelbě na ozbrojeného kterého je teď důležité zneškodnit. A v případě že se taková příležitost naskytne tak střelím.Tenhle mluvit nejspíš nebude ale ten druhý třeba ano.

Viedeň - 06. července 2012 15:29

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko – v pasti “Nechápavý nepochopí!!“ Zakričí muž so zbraňou. “Opíš slepému dúhu! Ha? Nejde to! Proste to nie je možné. “ “Joh nerob koko...“ Zamrmle ten prvý, druhý s ním trhne a tan prvý muž, ktorý sa v byte javil ako drsňák teraz poslúcha na slovo. “Sú tu len dve možnosti! A žiadne iné. Buď nás pustíte. Mi zmizneme a bude pokoj. Zabudnite na svoju spravodlivosť za mŕtvych a zranených. Žiadna totiž neexistuje. Posledná možnosť je že to tu ukončíme a je mi jedno ako! Ale pamätaj, že pán to v správach uvidí a spolu s nami dvomi pôjde dopiči celý ten váš personál a pol Viedne tak isto! Nevinný! Dôchodci! Deti! Rozpútame peklo!“ Chlapík sa mierne posunie, je vidieť, že už aj on pomaly prestáva vládať.

Joel Bane - 06. července 2012 16:27

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - vyjednávání Zasměji se. Tak přeci se dá s tím zraněným mluvit. Jenom nebýt toho se zbraní. To by šlo všechno jednodušeji. "Jsem asi stejně nechápavý jako ty. " Řeknu muži. "Jistě a já mám pouze tvé čestné slovo že když tě pustím že bude vše v pořádku. Máš pouze dvě možnosti. A rozhodně mezi nimi není tvoje svoboda. Alespoň za tvých podmínek. " Čekám. Pomalu se začíná vztekat a ztrácí koncentraci. Přestává být ostražitý a já mám větší šanci ke střelbě. "Jsi si jistý že bychom se nemohli dohodnout nějak že by to vyhovovalo oběma?" Pak se připravím a střelím když se mi dostane na mušku. Rád bych ho ušetřil a pokud bude sebemenší šance tak to udělám.

Viedeň - 06. července 2012 19:57

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko - pasca Chlapík po tvojich prvých slovách ostáva ticho. Vidíš ako ho začína oblievať studený pot. Dochádza mu, že sa nikam nedostane. Nastáva krátka odmlka a ty vidíš ako svojmu „rukojemníkovi“ niečo šepká. Ako dopovieš posledné slová o tom, či by vám to vyhovovalo obom vidíš ako ti prikývne. Stlačí spúšť a v momente vyženie svojmu priateľovi obsah lebky von na kus dlažby vedľa neho. Hneď na to otáča zbraň proti sebe...

Viedeň - 07. července 2012 09:33
	soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko – pasca ... muž otáča zbraň na seba. Tú mu ale vystrelíš ruky skôr, než ju stihne on sám stlačiť. S krvavou rukou a s krikom sa začne od bolesti krčiť pri mŕtvom tele svojho „priateľa“. Vtedy začínajú reagovať ostatný príslušníci polície, ktorý ho spacifikujú.

Joel Bane - 07. července 2012 11:52

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště - konec honičky Než stihnu jakkoliv zareagovat tak už zastřelí svého přítele. Sakra. Do háje s tím. Nečekám až zastřelí i sebe a střelím. Kulka zasáhne jeho pistoli která mu vypadne z ruky. Potom už je všechno docela rychlé. Policisté vyrazí kupředu a spacifikují ho. Při tom na něj křičí aby se nehýbal a zůstal ležet. Několik na něj míří zbraněmi další zajistí pistoli a zjišťují stav jeho kolegy který to bohužel nepřežil. Nakonec mu jeden policista nasadí pouta. Konečně si oddechnu. celý ten chaos vzniklý okolo prohlídky bytu byl skončen a já si konečně budu moci odpočinout. Policie se už postará o vše sama a já jsem zjistil to co jsem potřeboval. Najdu ještě velícího zásahu abych si s ním krátce promluvil. "Děkuji vám za pomoc i když to nedopadlo zrovna nejlépe. Věřím že se o vše již postaráte tak to nechám na vás. Já se vám tu nebudu plést a půjdu si zase za svou prací." už chci odejít pryč když si na něco vzpomenu a vrátím se za důstojníkem. "Ještě jedna věc. Doporučoval bych vám toho muže zavřít někam kam se k němu nikdo nikudy nedostane. Na stráž dejte nějaké spolehlivé lidi a střežte ho jako oko v hlavě. A s nikým o tom nemluvte. " Doufám že si policista vezme mé rady k srdci a sám potom vyrazím domů. Jsem už dost unavený a musím si trochu utřídit myšlenky a nové důkazy.

Viedeň - 08. července 2012 10:48

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko Až teraz keď už je po všetkom a ty si môžeš vydýchnuť si všimneš prekvapené pohľady množstva ľudí, ktoré pozerajú z okien panelákov. Na tvoje slová ostatný prikývnu a muža už vlečú doslova do pancierovanej dodávky. S kukláčmi sa zrejme ešte nevozil. Predsa cesta zo siedmimi od hlavy po paty ozbrojených mužov už nijako nesabotuje. Prichádzaš aj ty k policajným autám. V duchu už cítiš množstvo únavy a najradšej by si si pospal. Ale najprv, poriadne sa najesť. Po akcií doslova ako rana z čistého neba príde hlad a škvŕkot v bruchu. A práve tu stretávaš znovu pána, s ktorým si túto noc už hovoril. Karol. “Pozerám, že ste svoju prácu zobrali tak trochu po hlave...“ Stále v rovnakom oblečení ako bol v tej kaviarni postáva pri jednom z áut. “Pán detektív Bane?“ Prehovorí príslušník polície , ktorý k tebe ihneď pribehne. “Dostavte sa na lekársku prehliadku k sanitke. A ak ste schopný ešte podať hlásenie kriminalistom môžete, no kľudne to počká až na zajtra.“ Ako si ale všímaš dookola vidíš len políciu, zásahovú jednotku a špeciálneho agenta Karola. Žiadny miestny detektívovia, žiadny kriminalisti ešte nedorazili.

Alex Rose - 08. července 2012 11:18

soukromá zpráva od Alex Rose pro U Rudolfa Rudolf nás začal poučovat o co šlo, že to byl duch a říkal nám co máme udělat, abychom zabránili tomu, aby se to opakovalo. A že toho bylo hodně a já se to snažila si zapamatovat. Že jsem si nevzala něco napsaní, abych si to zapsala. Takže duch.... stejně jsem, ale neměla dobrý pocit. Měla jsem o Rudolfa strach. Tyhle sny... co když to byla pravda? Co když po nás upíři půjdou? Nebo vážně jen strašil? Prohlížela jsem si knížky a věděla jsem, že budu mít ještě dnes hodně práce. Musím to stihnout všechno než půjdu spát. „No dobře.“ Souhlasím nakonec, že už to necháme u ledu. Odložím knížky a pousměji se na Rudolfa. Nějak jsem si neuměla představit, že by umřel. Byl trochu jako hodnej strejda, jak se o nás staral. Sundala jsem si bundu a stoupla jsem si na místo. „Tak fajn... jsem připravená.“ Oznámím a kouknu na hochy.

Joel Bane - 08. července 2012 15:45

soukromá zpráva od Joel Bane pro Sídliště Odchod se nekoná. Když jsem se chystal že už půjdu tak se mi do cesta dostal Karol. Dnes jsem s ním už mluvil ale zdá se to už jako delší doba. Má nějaké řeči o tom že jsem do toho šel nějak po hlavě ale nijak to nekomentuji. Jsem už dost unavený. Kdyby neutíkali tak to mohlo být klidné. Já jsem nic neudělal jen jsem je chtěl chytit. Nic víc. Tomu abych nemusel teď mluvit s Karolem trochu pomůže i policista který mi oznámí abych se dostavil na prohlídku k sanitce. "Dobrá." Přikývnu a vydám se směrem k sanitce. "Jsem v pořádku nic mi není. " Řeknu doktorovi a nechám se jen tak zběžně prohlédnout aby měl radost. Kromě toho že mám navštívit doktora řekl policista i něco o tom že bych měl podat hlášení kriminálce. Bohužel jí tu nikde nevidím. No co. Počkám než mě doktor prohlédne a pokud se za pár minut neukážou tak půjdu.

Marduk(NPC) - 09. července 2012 09:09

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro U rudolfa (s Alex a Arronom) Pozorne počuvam Rudolfov preslov. Čiastočne ma jeho slová upokoja avšak v mysli sa mi vynorí mnoho dalších otázok. ...čo ak by som musel bojovat s upirom... ...alebo vlkodlakom... ...pripadne nejaky duch by prisiel do tohoto sveta... ...vlastne o duchoch neviem nic aj ked Alex nieco s nimi robila... ...meditacia stážcov how cool... ...viem presne čo by bol moj stražca... V hlave si vdaka svojej predstavivosti vykreslím tvora ktorého vytvorim ako strážcu. Výzor ako som si predstavil strážcu ktorého si vytvorím. Následne pristúpim k voľnému symbolu a dodám smerom k Rudolfovi a Alex. "Ešte by ma zaujímalo ako sa dá najefektívnejsie bojovať voči upírom, vlkodlakom či duchom ak by sa ma rozhodli napadnúť nie vo sne ale niekde na ulici alebo v bare. Lebo rozmýšlal som nad tým aké schopnosti by som mohol využiť a skor ma napadli take srandičky ako niečo čo by im mohlo seriozne ublížiť a mne dať čas dostať sa do bezpečia." Opäť prejdem pohľadom po všetkých prítomných a potom už len mlčky čakám na odpoveď či začiatok rituálu. Popritom rozmýšlam aké následky bude mať vyššia gnósis u mna a ake schopnosti sa mi vďaka tomu sprístupnia. ...som zvedavý čo pán Fraugh chce... ...ako len včera ma stretol... ...možno som ho niečim zaujal predsa len jak sa vraví... ...uspešný ludia sa radi obklopujú uspešými ľudmi a zrejme zacítil vo mne môj potenciál... ...aj ked uprimne som chcel stráviť večer zvádzaním Alex... ...ach jaj Alex by som z postele rozhodne nezhodil... ...aj ked času dosť teraz sa treba sústrediť na iné veci... ...bezpečnosť je prvoradá...

Viedeň - 10. července 2012 11:03

soukromá zpráva od Viedeň pro Sídlisko - sanitka Doktor je spokojný keď ťa prezrie a veru ako si aj hovoril. Nič ti nie je. V tú chvíľu si všimneš niečo trochu podivné. Keď si prichádzal k sanitke sledoval ťa Karol s potmehúdskym úsmevom a teraz ako sa rozhliadaš tak sa rozhliadaš ale nikde ho nevidíš. Čakáš na kriminalistov, no tí neprichádzajú. Keď už sa chceš vybrať domov prichádza k tebe aj príslušník polície, ktorý ti oznamuje. “Všetko ostatné už zabezpečíme. Choďte domov, kriminalisti prídu boh vie kedy, práve sú na inom mieste činu.“ A tak aj vykonáš. Unavený hladný sa vyberáš domov. V duchu ťa lákajú svetlá fast-foodov, ktoré sú ale bohužiaľ už zatvorené, preto sa s tebou škvŕkanie v bruchu nesie až domov. Tu už dostávaš konečne voľný priestor na odpočinok. Približne okolo siedmej hodiny rannej ťa budí telefón v ktorom sa ozýva jeden z kolegov. Samozrejme rakúskych. “Pán agent Bane? Dnes ráno sme mali menšie problémy v márnici. Už sme to síce vybavili a kriminalisti miesto zabezpečili no poslali sme vám záznam z bezpečnostných kamier a fotky z miesta. Možno to je práve to prečo ste prišli. Inak mám odkázať, že by bolo najlepšie ak by ste sa najneskôr o deviatej dostavili na stanicu spísať hlásenie o včerajších udalostiach. Tak isto muž, ktorého sme zadržali je pod vysokou ostrahou a čaká na výsluch. Ešte pri ňom nikto nebol. Dopočutia.“ Záznam kamier Záznam začína presne o 05:24 hodiny rannej. Kamera zachytáva malú miestnosť márnice, v ktorej je pripravený pitevný stôl a náradie patológa. Tak isto je na zábere vidieť chladiace boxy, kde sa ukladajú telá. Minútu a pol záberu prázdnej miestnosti osviežia dvaja hrobári, ktorý dovezú postupne 4 vozítka s telami. Všetko sú mladý nahý ľudia. Jedna žena, traja muži. Všetci chudý, temer podvíživený s množstvom modrín. Jeden z mužov má dokonca dredy. Žena má krátke blond vlasy. Muži krátke hnedé, jeden z nich je kučeravý. Všetko belosi. Inštinkt ti hovorí, že určite všetci majú za sebou bohatú feťácku kariéru. Muži odchádzajú a po ďalších niekoľkých minútach prichádza unavený patológ. Ten si umiestni z vozítka na stôl prvú mŕtvolu. Kučeravého muža. Na chvíľku odíde, vracia sa s fotoaparátom, kontroluje si náradie. Presne o 05:37 začína pitva. Patológ odoberie všetky tekutiny, pomocou striekačiek a výterov. Potom berie fotoaparát a odfotí každú modrinu na jeho tele. Je na ňom vidieť, že je stále malátny a ospalý. Niečo si potom všimne okolo krku a ústnej dutiny. Obzerá ju. Odkladá fotoaparát, a spolu so zívnutím berie do ruky skalpel. Jednou rukou chytí na tele sánku, potom krk, druhou rukou ide rezať. Znovu zíva, no tento krát je zívnutie prerušené. Trhne ho. Na zábere vidíš ako oprskal časť tváre mŕtvoly od vlastnej krvi, ktorá vyteká spod rozrezanej rukavice. Nasleduje niekoľko nadávok, patológ chaoticky pobehuje, berie servítky. Utrie si ruky, potom aj tvár a krk mŕtvoly. Mení si rukavice. Vyzerá, že chvíľu zmätkuje, potomsa rozhodne odložiť vozítko aj s telom do chladiaceho boxu. Krúti hlavou. Zavrie chladiaci box a pripraví si na miesto telo ženy. Na jeho tvári je na chvíľku vidieť úškrn a úchylný pohľad. Berie znova do rúk fotoaparát a veľmi pomaly fotí každú modrinu na jej tele. Niečo ho vyruší. Akoby zvuk. Neveriacky sa pozerá na chladiace boxy. Odkladá fotoaparát a prikladá ucho k boxu, do ktorého pred tým uložil telo kučeravého muža. Je na ňom vidieť preľaknutie a nechápavý výraz v jeho tvári sa na ňom drží aj počas toho ako začal box otvárať. Ako ho otvoril a vytiahol lavičku aj s telom odskočil od strachu pred telom, ktoré sa hýbalo a doslova prudko trhalo. Muž sa sám nejako mrskol tak až padol na zem a zo zeme sa začal zbierať na nohy. Malátne. Akoby si videl nízkorozpočtový zombie film. Patológ uteká a obživnutý kučeravý muž, prichádza k tele ženy, ktorú zahryzne do ramena. Prechádza potom na tvár. Po krátkej chvíli zbadáš ako sa zbiera z vozítka aj žena. Do miestnosti vtedy vbehnú traja policajti. Žena smeruje k dvom mŕtvym telám pričom kučeravý k jednému z policajtov. Je vidieť, že na nich hovoria. Muž akoby nepočúval a vrhne sa na jedného z policajtov, ktorého kusne do ruky. Druhý jedná a strelí tohto kučeravého muža rovno do hlavy. Tretí zastrelí ženu. Druhý policajt potom dá ešte do čela rany istoty obom mŕtvolám, ktoré sa zatiaľ nepohli. Keď odišli policajti všimneš si, že čas na videu preskočí o pol hodiny, záber ale nie. Miestnosť bola tak celých 30 minút nehybne. Potom na miesto prichádzajú kriminalisti. Tu Záznam končí.

Alysson de Vir - 10. července 2012 13:12

soukromá zpráva od Alysson de Vir pro Jsem znovu šťastná. Ušklbínu se a jsem spokojená, že Arutha vlastně dovolil příchod a pobyt mého hosta. Poslechnu si jeho nové plány. "Půjdu s tebou můj drahý. Schůzku s mým hostem mám na konci noci. Takže budu mít čas a ráda ho strávím po tvém boku. Jen se Baronovi nezmiňuj o mém hostovi, nechci ho do této záležitosti zatahovat. A nemusíš se bát není to nejhledanější upír Vídně, jen chci aby měl u nás soukromí." Otočím se od Arutha a vydám se ke svému pohárku s krví. Byla jsem dnešní noc zraněna a potřebuji doplnit energii, ale vlastně i můj drahý, by se měl zotavit a proto se na něj ještě otočím. "Dáš si také?" Ukážu svůj pohárek i když je jasné co v něm mám.

Arron Llewellyn - 10. července 2012 13:47

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro U Rudolfa (Michael, Alex) Ešte že mám skvelú pamäť, inak by som sa v tej záplave informácií od Rudolfa asi stratil. Sny sú teda spôsobené tím zmetkom z kanálov, akoby toho nebolo dosť. Zvláštne, že oni dvaja mali čosi s upírmi a ja naopak, úplne mimo vlkolaka. No, snáď to nebude taký problém, i keď taxikárov budem podozrievať ešte hodnú chvíľku. Knižky potešia, každé prehĺbenie magických znalostí sa hodí a obzvlášť také, kde si vystavám obrany. Alex ako prvá vstupuje do kruhu, Michael nasleduje pričom má ešte nejaký dotaz. “Kolík a cesnak.“ zamrmlem si skôr pre seba ako preňho. Ale má pravdu, brániť sa vlkolakovi či upírovi, žiadna sranda. Ak by totiž nezabrali moje plamene tak by asi nasledoval panický útek. A vo sne plamene nezabrali. Trošku zahltený myšlienkami nakoniec taktiež vojdem do kruhu, očakávajúc začiatok rituálu.

Viedeň - 10. července 2012 17:48

soukromá zpráva od Viedeň pro U Rudolfa Ešte pred tým než začal samotný rituál sa Rudolf pozastavil nad otázkou Michaela. “Ohľadom ochrany ma počúvajte veľmi pozorne.“ Rudolf zvážnie a vy viete, že znovu prichádza dlhší predhovor. “Upír samotný je človek fyzický silný, obratný a nebezpečný. Cesnak mu neurobí nič, dokonca ani svätená voda. Kolík len ak ho trafíte priamo do srdca a ani to ho nezabije. Len uspí na dobu, kým ma kolík zarazený v srdci. Jeho uhryznutie spôsobuje u človeka slasť podobnú orgazmu a preto ak sa vám do krku raz zahryzne nebudete schopný sa mu brániť ani sa poriadne sústrediť na jeho odtrhnutie. Upír samotný je z časti aj mág. Saje krv a tú potom spáľuje na určitý druh mágie, vďaka ktorej si môže lusknutím prsta liečiť zranenia alebo používať schopnosti, ktoré zdedil od svojho tvorcu. Rozdeľujú sa na určité pokolenia a každé toto upírske pokolenie má iné schopnosti. Niektorý vďaka nim dokážu rozbiť stenu, iný utekať rýchlo ako blesk, ďalší doslova zmiznúť v tme alebo tmu vytvoriť. Je ich mnoho. Samozrejme je nesmrteľný len vekom. Od staroby nezomrie ale pár sekúnd na slnku z neho urobia kôpku popola. Upírov taktiež otravuje veľmi prudké svetlo a majú panický strach z ohňa. Nečudo keď sú vyschnutý, vďaka tomu dobre horia. Upíri nedýchajú a ich telá su také teplé ako teplota okolia. Ak príde chladnejšie všímajte si či sa ľuďom okolo vás zráža dych pred ústami alebo či nie sú až moc bledý, či studený ak vám podajú ruku. No a okrem slnečného svetla a ohňa ich dokáže vlastne zabiť čokoľvek gigantické. Napríklad rozpučenie hlavy taký upír nerozchodí, ak rozpučíte skutočne jeho hlavu. Proste ak ho budete chcieť zabiť nedávajte mu žiadnu šancu použite všetko čo máte. Ak ostane po ňom telo a vyteká z neho krv, zabili ste človeka, ak z neho krv nevyteká alebo len veľmi máličko dostali ste upíra, no nie celkom. Ak upír skutočne zomrie proste sa rozsype. Ešte vás varujem u upírov pred jednou vecou. Ak sa napijete jeho krvi stanú sa z vás ghúlovia. Otrok respektíve pes daného upíra. Budete mu slúžiť proti svojej vôli len preto, že sa stanete závislí na kvapkách jeho krvi ako na tej najsilnejšej droge. Čo je ale horšie tak stratíte všetky svoje schopnosti mága. To isté sa s vami stane ak by vás daný upír zmenil na upíra, čo ide ale presný postup vám hovoriť nejdem, už len z princípu. Ohľadom vlastnej obrany proti nim plánujeme spolu s Ingrid ešte jednu vec, a to niečo ako volanie o pomoc iných mágov. Ak by ste sa dostali do problémov dá sa teoreticky povedať, že by ste mohli magicky dať vedieť Ingrid, mne alebo Hollarovi. Alebo sebe navzájom. Však buď Hollar alebo Ingrid sa za vami zastavia vo vaších snoch, len ak už budete mať strážcu nezabudnite mu povedať, že očakávate návštevu. Taktiež veľmi dobrá obrana proti upírom je držať sa na verejnosti a v húfoch. Upíri dodržujú prísnu maškarádu. Nechcú aby o nich verejnosť vedela. Lepšie povedané ukrývajú sa pred lovcami upírov, ktorých je tu tiež dosť. Ak sa upír moc ukazuje na očiach môže čakať, že si čoskoro poňho prídu práve oni. Preto namiesto boja vás môže pred upírmi zachrániť aj prosté vybehnutie z domu na ulicu, ak na nej je množstvo ľudí. Teda radšej sami moc nechodievajte. A ak už tak s dostatočnými obranami. Nooo a u Vlkodlakov je to zložitejšie. Tých zabijete omnoho ťažšie. Síce pochybujem, že by ste na nejakého narazili tý sa mestskému ruchu Viedne vyhýbajú a sú omnoho opatrnejší a rozumnejší než upíri. No ak by náhodou proste utekajte. Tomu ak prepne to je ako zúrivý pes, ktorý bude bojovať až do skonania všetkých síl, až na to, že tento pes je veľký ako medveď rýchlejší a mnohokrát silnejší. Máchnutím ruky vám odtrhne hlavu a skutočne sa to nezdá ale ide z nich obrovský strach, ktorý neskúseného môže doslova prikovať k zemi a zbaviť racionálneho premýšľania.... No dosť bolo strašenia vidím, že už stojíte na miestach započnime obrad po ňom sa budeme rozprávať ďalej.“ Ako to Hollar dopovedal zhlboka sa nadýchol, vyzul si svoje mäkké čierne papučky. Sám sa bosými nohami postaví do stredu a spojí vystreté dlane. “Opatrne na sviečky...“ Prehovorí a krátko po tom sa sviečky medzi vašimi chodidlami sami od seba zapália. Z týchto troch bodov a hlavne z miesta kde stojí Rudolf sa samotný znak na zemi začína rozsvecovať až napokon doslova žiari a to celý. Plameň na sviečkach sa začne zmenšovať a Rudolf dodá. “Ani za svet sa nepohnite...“ Potom začne niečo mrmlať popod nos. Slová nejakého neznámeho jazyka. Skutočne slovo po slove čo počujete to vám ide z ucha von. Akoby vám teraz pamäť neslúžila a skutočné slová, ktoré vám dávali v prítomnosti zmysel kombinovaných spoluhlások a samohlások sa vám naraz zdajú ako nezmyselné žvatlanie hneď ako sa stanú minulosťou. Rudolf pomaly rozpaží ruky, začína žiariť aj on sám a pritom každý jeho chĺpok začína levitovať, akoby sa jeho telo nachádzalo v beztiažovom stave. V tú chvíľku si okolo neho môžete všimnúť slabučko svietiace knihy, ktoré sú skutočne len zo samotného jemného svetla. Sú asi štyri a poletujú okolo neho pričom sa samotné listujú. Z ničoho nič Rudolf mávne rukami a tlesne. Plamienok zo sviečok sa naraz stane obrovským ohniskom a na moment vás všetkých oflambuje. V kratučký moment ste všetci v ohni jedného plameňa sviečky, ktorý do vás vlezie všetkými otvormi, ktoré máte na hlave, doslova aj vašimi očami. Je to pre vás šok, no necítite žiadnu bolesť. Len záblesk a neistota z ohňa. Ako skončí tento moment všetko zhasne, až na luster v Rudolfovej obývačke. A vy sa cítite tak trochu inak. Ľahší. Svieži. Plný energie. Všímate si, že oheň vám nič neurobil. A vám z tela nezmizol ani jeden chĺpok. “To by sme mali...“ Dodá Rudolf. “Kde sme to skončili?“

John Druitte - 11. července 2012 12:26

soukromá zpráva od John Druitte pro Doma Večer utíká pomalu jako postřelená želva, ubalím si cigaretu a pustím si televizi. Jako vždy před zprávami běží nějaká mýdlová opera, proklikám si těch pár základních programů co mám, ale bezvýsledně, jako kulisu nechám běžet nějaký akční seriál a objednám si pizzu, vařit se mi dnes nechce. Vydám se do svého kutilského koutku kontrolovat vybavení, ať už běžné, tak i lovecké. Zrovna skládám pročištěné zbraně na jejich místo, když se ozve telefon. Zavřu police, i dílničku, u televize popadnu telefon a odejdu s ním do kuchyně, kde si dám vařit kávu a ubalím cigaretu. Bylo by bláhové očekávat, že někdo chce, abych se zúčastnil nějakého večírku. Příjemně mě překvapí že zpráva je od organizace a ne od dispečera, že za někoho mám vzít šichtu. Pročítám si novinky na WHO serveru, jediný zajímavý bod je zatím obnovený výskyt vlkodlaků, ale ty už má pod palcem někdo jiný. Přejdu k záložce která označuje můj úkol. No samozřejmě, že tohle ve zprávách nebude. Uchechtnu se v duchu a čtu dál. Zrovna když čtu o tom že mrtví vstávají z patologických lehátek, zazvoní zvonek. Leknutím na sebe vyliju chládnoucí kávů. No do hajzlu tohle snad není možné. Teď už je mi jasné že je to donáška pizzy. Jdu otevřít dveře, s poslíčkem prohodím pár slov, nechám mu dýško a zapadnu zpět do bytu. Během pojídání pizzy si dočtu zprávu, podívám se na hodinky a zjistím, že mám ještě spoustu času. Kontaktovo jméno si zapamatuju, nikam si ho nepíšu. Pomalu si nachystám svoje věci, malou zbraň, nějakou kudlu, energetickou tyčinku, svítilnu, pár zkumavek na vzorky a zbytek nezbytně nutných věcí, než se naděju mám čas tak akorát vyrazit. Sednu do svého vozu a vyrazím na místo určení Anderseng. 212 Meindling 21:25 vystupuju ostražitě z vozu a rozhlížím se po svém kontaktu. Po chvíli identifikuju člověka co vypadá že také na někoho čeká, vyrazím za ním. Pan Arzani? prohlédnu si ho od hlavy k patě. Máme tady domluvenou schůzku. podám mu ruku v přátelském gestu. Říkejte mi Johne. Ukážu na bytovku poblíž. Můžeme se jít podívat dovnitř? A čekám až vyrazí a povede mě.

Joel Bane - 12. července 2012 20:01

soukromá zpráva od Joel Bane pro Další den ráno Kriminalisté nakonec vůbec nedorazí takže odejdu. Zpátky doma, jak teď říkám bytu ve kterém bydlím se moc dlouho nerozhlížím a už spím. Druhý den ráno mě budí telefon. Rozespale se rozhlédnu kolem sebe a hledám mobil. Leží na nočním stolku hned vedle pistole. Uchopím ho do jedné ruky a posadím se. Vůbec mě nepřekvapuje že jde o policii. Nikdo jiný mi ani teď nevolá. "Ano u telefonu." Odpovím a promnu si oči. policista na druhém konci mi sdělí že se stalo něco podivného v márnici a že se mám dostavit co nejdříve na stanici. Když skončí položím telefon zpátky na stolek a zamířím do koupelny. Nedokážu myslet normálně takhle brzy po ránu. Když skončím sprchu obleču si čisté věci. Potom přejdu ke svému počítači a najdu si video o kterém muž mluvil. Po chvilce přehrávání se nestačím divit tomu co vidím. Nevědět že mi to poslali ze stanice myslel bych si že jde o nějaký film. Celé je to ale dost zmatené a těžko uvěřitelné. Hmm zajímalo by mě co na to řeknou kriminalisti až dorazím na stanici. Protože tohle je neuvěřitelný. Moc dlouho nad tím nepřemýšlím a vydám se na stanici. Nezapomenu si vzít samozřejmě pistoli, mobil a své oblíbené tenisky. Po cestě si ještě nechám hlavou projít všechno ze včerejška abych měl jasno o čem se bude na stanici mluvit. Bohužel je toho příliš a vše nejasné. Když dojdu na stanici tak zamířím rovnou za kriminalisty kteří se mnou chtěli včera mluvit. Zaklepu u nich na dveře a vstoupím. "Zdravím. Prý jste se mnou chtěli včera mluvit ale nějak z toho sešlo. Tak povídejte co by jste chtěli slyšet."

Alexandra Mehler - 16. července 2012 23:19

Park nedaleko klubu Rotchard [John M., Ronald, Katarina] Poznámku o užívání angličtiny jen přejdu dalším sotva znatelným kousnutím do spodního rtu. Cítím z jejich vůdce znatelné podráždění a nespokojenost s danou situací, ale zároveň mám dojem, že mi něco podstatného stále uniká. Ale já na to přijdu.... Ano, ano, ano! Konečně! V duchu doslova zářím, ale navenek se jen opatrně pousměji. Ten úsměv znamená jasný souhlas, přestože cítím, jak mi ruka žhne a pálí v drtivém sevření nespokojené Mariny. Ten stisk mi vrátí krapet rozumu zpět. Co blbnu... Jak bych s cizími lidmi jen tak mohla jít? Jak ledovou sprchou svlažím své rozhodnutí. Dokonce mi unikne rozpačité zamrkání. Ale...chtěla jsem to vědět... Je to na dosah. Jejich tajemství... Zpod přivřených víček si tu zvláštní skupinu znovu prohlédnu. Strach a zvědavost ve mně svádí vyrovnaný souboj. Jenže mé oči jsou nucené k úplnému zavření pod silou světel z přijíždějícího auta. Policie... Ze rtů mi unikne nešťastný vzdech. Takhle to nemělo probíhat.. Na jejich pozdrav neodpovím, jen trhnu hlavou na náznak čehosi, snad pozdravu. Stisk Mariny podstatně zeslábl, ale ani se tentokrát nenamáhám kontrolovat, zda má spolubydlící snad omdlela, či co se s ní stalo. Dřív, než bych ze sebe cokoliv vykoktala, ozval se náš přítelíček. A já se nestačila divit. Doslova mi klesla brada, bohužel i ve skutečnosti, nejen v duchu. I kdyby mě nějaká trefná odpověď napadla, nevysoukala bych ji ze sebe. Marina je kupodivu čilejší. Ani do jejího projevu nezasahuji, jen poslušně vyndám občanský průkaz a ukážu ho zapisujícímu policistovi. Jejich poklidné a až na můj vkus povznesené vyšetřování je ale narušeno nahlášením dalších případů. Jenže to by nebylo to, co by mě šokovalo. Zírat jsem musela na velitele trojčlenné skupinky, který prostě oznámil, nebo celkem jasně požádal o to, aby mohli odejít. Čekala jsem výsměch ze strany policistů, ale nepřišel. Jeden si nás nevšímá a druhý... Cože???? On je nechá odejít? Jeden z nich má zbraň a on je nechá odejít???? Musím se zhluboka nadechnout a vydechnout, abych zachovala klid. „Pane, když mohou odejít oni, jistě není problém ani s námi. V takovém případě nechápu, proč bych se tu se svou přítelkyní měla zdržovat. Je pozdě a chceme v pořádku dorazit domů. Tady naši noví známí nám už před chvíli nabídli doprovod, ráda bych jej využila, přeci jen, velké město není v noci bezpečné.“ Ani si nejsem jistá, zda vím, co melu. V tuto chvíli na celé čáře vyhrála opět zvědavost. A také nespokojenost.

Viedeň - 17. července 2012 09:13

Park nedaleko klubu Rotchard [Alexandra Mehler] Trojica „nových“ známych sa stráca z dohľadu a policajt si stojí za svojim nelogickým rozhodnutím. “Prepáčte paní, ale aj podľa slov Vašej známej ste očitými svedkami streľby práve vy. Oni nie, preto potrebujem zapísať práve Vašu verziu...“ Policajt si práve odpísal čísla vašich dokladov a vrátil Vám ich. Tvári sa stále vážne, na tvári nehol ani brvou. Skutočne ako keby nepočuval sám seba, čo hovorí. Začne vyťahovať notes v tom práve k nemu prichádza prvý policajt, ktorý donaťahoval pásku. “A tých si prečo pustil?“ Spýtal sa tichšie toho druhého. “Tí boli v pohode....“ Prvý samozrejme už len kývol plecami. Traja známi už boli boh vie kam a naháňať sa ich nikomu očividne nechcelo. “Dobre, ja to tu idem pofotiť a ty si zapíš ich verzie...“ Na ti druhý policajt, niečo napíše do notesu a prikývne. Potom sa znovu ozve. “Takže, zapíšem teraz verzie toho čo sa tu stalo Vás oboch, v najbližších dňoch by vám malo prísť ešte predvolanie. Zastavíte sa na stanici a tam akurát len potvrdíte osobne to čo mi poviete tu. Tak môžeme začať. A nebojte sa domov sa dostanete v poriadku, ak sa cítite v nebezpeční kludne vás osobne odveziem domov...“ Došlo ti, že skutočne táto noc tak skoro nekončí a s Marinou máte pred sebou ešte nejakú tu hodinku opletačiek s trestno-právnym orgánom. Orgánom doslova.

Viedeň - 17. července 2012 11:35

Utorok 30.10.2012 Správy Viedne zo včerajšieho dňa Rádio, Internet, Televízia Streľba vo Viedni! Na pomoc povolaný vrtulník. Traja mŕtvy, Jeden zranený policajt Wilhelm KreB,Simmering Dvaja ozbrojený recidivisti urobili na sídlisku Simmering doslova peklo. Pri zatýkaní jedného z nich v pred domom, v ktorom bývali neprávom postrelili príslušníka polície. Následne na to unikali policajným automobilom asi o jednu ulicu ďalej, kde spôsobili dopravnú nehodu. Nevinného muža potom jeden z recidivistov v panike zastrelil. Zranený obaja unikali pomedzi bytové domy, kde za pomoci vrtuľníku sa ich podarilo nájsť a obkľúčiť. Jeden z recidivistov spanikáril, zastrelil svojho komplica. Vtedy polícia riskovala životy a zasiahla. Recidivistu sa podarilo zraniť a dostať ho živého. Polícia našla v byte štyroch mŕtvych. Predávkovali sa drogami. Funhouse Dnes o štvrtej ráno dorazila na miesto bytového domu policajná hliadka, ktorá bola privolaná nevyspanými susedmi. Tí ohlasovali rušenie nočného kľudu hlasitou hudbou na štvrtom poschodí. Na výzvy polície nikto nereagoval a tak príslušníci zboru boli nútený vniknúť do bytu násilím. Tu našli štyroch nehybne ležiacich sa ľudí a veľké množstvo rôznych druhov drog. Privolaný lekár na mieste skonštatoval už len smrť. Požiar zdemoloval Luxusný byt Kärntner Ring, Centrum Viedne Okolo jedenástej hodiny večernej vznikol požiar v Centre Viedne. Hasiči dorazili včas a stihli oheň zlikvidovať skôr, než sa rozšíril do iných bytov. Vďačný môžu byť susedia vďaka pánovi Antonovi Tahrerovi, ktorý na miesto privolal hasičov, varoval okolité rodiny a pomocou hasiaceho prístroja sa snažil o to aby sa oheň nerozširoval. Hasičský zbor mu plánuje udeliť medailu. Počasie Večer bude naďalej chladnejší. Dážď už pomaly ustupujte, no môžete stále očakávať občasné prehánky. Rýchlosť vetra bude oproti včerajšku vyššia.

Viedeň - 17. července 2012 11:36

Viedeň Utorok 30.10.2012 Je cítiť, že letné počasie je už dávno preč. Keď zafúka vietor je cítiť vlhký chlad, ktorý sa zarýva až pod kožu. Po dnešnej noci vraj ale má prísť niekoľko suchších slnečných dní, no veľké teplo nemožno čakať. Ulicami sa ale pohybuje mierne viac ľudí, než tomu bolo včera, ale aj tak. Je to pracovný deň a húfy sa čakať nedajú. Teda s výnimkou centra lebo všetci vieme, že toto je jedno z miest, ktoré nespí nikdy. V televízií a rádiu zazneli až hrôzostrašné správy, no na ľuďoch to poznať nie je, že by sa báli. Samozrejme inak vyzerajú ľudia, z lokalít, kde sa tieto veci udiali ale hold aj takéto veci sa v dnešnom svete stávajú. Média riešia viedenského šialenca, ktorý je najväčším BUM za posledné desaťročia Viedne. Vy si nezávisle na tieto udalosti prežijete deň podľa svojich plánov. Niektorý z Vás sa tešia na spánok, iným len začína ráno a ostatný už len sťažka vydýchnu, lebo vedia, že ich čaká ďalšia dlhá noc...

Mike Blackhawk [NPC] - 17. července 2012 11:37

Viedeň Ulice Alsergrundu 14:42 Jano sa po mojej požiadavke len uškrnie popod nos. “Niečo veľké, ha? Veľké veci sa dejú každou nocou, závisí od uhla pohľadu. Poznám ťa už nejeden rok Miki. Dobre vieme na čo tu obaja sme a čo robiť bez toho aby sme takto špačkovali. Zas ideš niečo vymýšľať na vlastnú päsť? Stavím sa, že nemáš povolenie z Vatikánu a presne vieš kroky aj postup, ktorý viem aj ja no ty napriek tomu žiadaš o niečo iné. Nechaj toho doženie ťa to do hrobu, ako tvoju sestru.“ Kútiku duše som už od začiatku týchto slov tušil, že sa nevyhnem Filozofickej debate ale Jano, teda Johan už bol taký. Preto som nemal na výber a musel som sa povzniesť na rovnakú úroveň chujovosti na ktorej bol naladený práve on. Áno poznáme sa už nejaký ten rok a počas toho som zistil, ako na to. “Smrť je len oslobodením. A moju sestru do toho neťahaj, tá bola mŕtva už dávno, ja som ju len pomohol oslobodiť. Od utrpenia...“ Úškrn na tvári Johana sa zväčší ešte viac. “To si ju hľadal tak opatrne len preto? Mohol si ju dať dolu jednoduchšie, bez problémov, bez zranení. Bez rizika...“ Ostávam chladným a moja tvár ešte viac skamenie. Jediné čo ostáva občas v pohybe sú už len ústa. Mierne podvihnem bradu a odpoviem rovnako monotónnym tónom ako pred chvíľou. “Náhoda. Šiel som po čiernom. To bol môj cieľ. Nič viac, nič menej. Bavili sme sa o tom už niekoľkokrát, stále ti budem hovoriť to isté, lebo to tak je.“ Úškrn pomaly začína z Johanovej tváre miznúť. A on sa len pootočí a načiahne sa od stoličky k plastovej flaške v ktorej má ešte asi pol litra minerálky. “Obaja vieme, že náhody neexistujú a ja mám stále ten pocit, že som z teba nedostal všetko. Veď ono to príde...“ Tentokrát sa úškrn objaví na mojej tvári. “Chuj s tým...“ Dodá Johan. “Kvôli čomu, že chceš toľko tých ľudí?“ Zkamenená tvár sa náhle roztaví na tvár usmevavú. Ani to nebolo moc zložité, alebo to Johana za tie roky už prestalo baviť. Veru, jebať filozofiu, prejdime k veci. “Náš cieľ poznáš, vieš čo sa tu stalo. Mám dôkazy, ktoré ma presvedčili, že práve dnes v noci v centre...“

John MacDonald - 17. července 2012 15:05

soukromá zpráva od John MacDonald pro Cesta domů Naštěstí pro nás nás náš alfa zachránil od pokračování toho otravného výslechu a tak jsme mohli jít domů. Bylo mi sice trošku líto, že jsem se nemohl blíže seznámit s těmi dívkami, ale nedalo se nic dělat. Šéf rozhodl a tak jsem musel poslouchat. Cestou si moji kolegové mohli všimnout, že jsem s sebou zvláštně trhl a podezřívavě jsem se zadíval na jednu pouliční lampu, ovšem nijak zvláště jsem to nekomentoval a na případné otázky společníků neodpovídal, než jsme došli k naší hospodě. Tam jsem je „hlavně nenápadně“ vyexpedoval dovnitř a sám měl dlouhou promluvu k pouliční lampě před klubem. Tvářil jsem se, jako by to byl můj nejlepší přítel a debatoval s ním několik dlouhých minut, než jsem se vrátil dovnitř a vybuchl. TEN HA.ZL, TEN SMRDUTEJ ZKUN.Y XICHT, TA ZA.RANÁ SKETA CO SE VYLOUPLA ZE SR.ČEK OTCE VLKA, TEN POS.ANEJ ČERVOM.D řval jsem a držel se, abych nedemoloval nábytek. Dal jsem řeč s Lampou kývl jsem k lampě, o které ve smečce bylo známo, že v ní občas sídlí můj přítel, duch informátor. Podal mi info o tom Mestisovi, prej je nejen ve spojení s Červíčkem pepíčkem, ale i pracuje pro upíry. Ten šmejd prej nesl drogy nějakým lidem, kteří po požití okamžitě natáhly bačkory, a...po pár hodinách světe div se zase kráčeli jako bezduchý mrtvoly po márnici. Taky se prej setkal s nějakým ghůlem, který mu předal nějaké instrukce, načež ghůla jeho upírští pánové zabili. Mám blbej pocit, ale asi to budem muset nahlásit Ježíšovi a toho šmejda ulovit, co ty na to alfo?

Roxie Collette - 18. července 2012 17:39

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Prebudenie v srdci Hlbiny Zášklb vedomia pohltí moju mysel, ako keby snáď priletel zo samotného pekla a prudko otvorím oči do temnoty, ktorú pohlcuje naše sídlo. Temnota s farebnými kolečkami a popiskujúcim chilli. Nie že by práve chilli bolo dnes v rámci záujmových činností... Spokojným zavrnením zareagujem na Nocturmov dotyk, na čo následne venujem pozornosť telefónu, ktorý je len tak ledabylo hodený kúsok od postele a začítam sa do uspokojivých správ, ktoré počas dňa zaplnili moju schránku. Mysel mi na okamih zaletí k spomienke na našu malú loutku, ktorá sa mala hrať na poštového melouna a doručiť privítačku... či bol vôbec toho schopný... alebo ho sežrali čokli... otázka dňa na en ten týčky. Ale prestanem tomu venovať pozornosť, keďže správa o prítomnosti "strejdy" mi na tvár naženie malé zamračenie. Či sa len tak pýtať do vetru "wtf" alebo nepýtať... nie, asi na to dnes nemám náladu. Hvezdičkář zaslal vocas na prohlídku... možno mal obavu z návštevy inej dimenzie. Vycerím zuby v širokom a zákernom úsmeve, na čo sa vyhrabem z prikrývok, vstanem z postele a nenútene sa vyberiem k šatníku, odkial vytiahnem čierne tričko s obrázkom samopalu a jeany. Navlečiem sa do toho a zívajúc prehrabnem skučeravené vlasy, ktoré nechám len tak volne vysieť na chrbte. Natiahnem boty, zajdem do chladničky pre dva sáčky krvi a s nežným pohladením Nocturmovo tváre sa vyberieme do kanclu, kde nás čaká údajná návšteva. Kancelária, kde sa nachádza, je práve vo "všeobecnej" časti klubu, takže znovu vystúpame schodíkový pochod a poza zahmlených dverí cez VIP zónu prejdeme priestor a ako prvá ucucávajúc zo sáčku vstupujem do miestnosti, kde mi ako päsťou vrazí do nosu pach čerstvej krvi. Strelím pohladom ku stolu, kde sa týči urvaná hlava, pri ďalšej hlave, ktorá už však má tečkované telo... ktoré berie hlavu a hádže ju mojím smerom. Hlava rotujúc letí, syčí, vrčí... prská... a následne sa rozpoluje po nárazom ostrej čepele mačety. Nadvihnem obočie a ďalej pokračujúc v konzumácií svojej porcie raňajok, obídem polku kebule a kritickým pohladom prejdem zasraný stôl a následne i toho, kto si hral bez dovolenia v mojom priestore. Ten spustí výčet pravidiel Kalamáry, což ma nezaujíma. Isteže... kde inde by ti dovolili recitovať básničky, ktoré pozná snáď i hlina v lese. Kafrať sa do práce druhým... jo to vám v tej kravárne fakt ide na vokurky. Hodím len tak do bežného hluku malý prúd myšlienok medzi usadením sa v kresle a zahladím sa na Nocturma, ktorý si doprial aj... dezert. Začnem sa potichu chechtať, což teda zaniká v poslednej sloke multivitamína a slova sa ujíma Nocturme, ktorý už patrične ztrestal dezert. Pri jeho preslove sledujem "strejdu", ktorý sem bol zjavne vyslaný opičákem. Ako keby niekoho trápil Matador... ale tak proč z toho neurobiť "poof jedna nula Viedeň"? To by utiekol princíp a nastal by ešte väčší chaos, než už je. Prečo pak radšej nezničiť naše hračky, že jo... a to sme sa s touhle pohráli hezky. Tesne vedenú špáratkem na miesto určenia neznámeho inštrumentu. Čurák. Bez nás by ste aj tak boli v loji. Odhodím prázdny sáčik na stôl, ktorý už aj tak je celý zasratý a znovu zabodnem pohlad do strýčka. "Naše praktiky sú možno... nie ideálne pre predstavy osadenstva v kruhoch navoňaných... ale sú efektné. Golfová jamka nebola stvorená len tak pre nič za nič. Mala účel, ktorý je zjavne zas v piči, pretože asi nestihla splniť svoje malé poslanie, keďže jeho mozkovna už pošla existenciou." Prenesiem tichým, ale prenikavým hlasom a modrými očami ako keby vypalujem diery do strejdovo hlavy. "Ano, vieme, že zabili princa, vieme že mesto je na nohách... a preto sa činíme. Malé veci vo velkých veciach sú tie, čo hýbu. Nebyť malých detailov nemusí sa dariť úspech. A sám vieš, že práve v tejto záležitosti je úspech dôležitý.. keďže si ako sám pred chvílou povedal... zabili princa, je to treba riešiť. Tak riešime."

Viedeň - 20. července 2012 17:06

soukromá zpráva od Viedeň pro Miesto činu “Arzaner...“ Opraví ťa policajt. Informátor, ktorý sa s tebou stretol pred bytovkou je sám, stojí tam aj policajné auto. Je to vyšší šľachovitý chlapík s poctivo oholenou tvárou, ktorá nesie veru nevýrazné črty. Krátke čierne vlasy mu len z časti vykúkajú spod policajnej čapice. “Áno viem, čakám tu na vás. Tu, zoberte si toto. “ Daniel ti podá dve veci. Jedna je akási divná vysačka, na ktorej nie je nič napísané a ktorá má výrazný žĺty pás. Druhou vecou je igelitová taška v ktorej sú papiere. “Je to iba časť zo správy čo sa tu stalo, nie je tam všetko. Ťažko sa uprostred vyšetrovania zháňajú nové veci. Prípad sa bude kompletizovať až dnes, preto jednu kompletnú kópiu skúsim urobiť dnes nad ránom a nejako vám ju doručiť.“ Daniel potom otvorí dvere a pristúpite k víťahu, ktorý vás začne viesť na štvrté poschodie. “Tá páska je len preto ak by nás tam niekto videl. Podobnú nosia agenti zo zahraničia, ktorý sem nedávno prišli. Aspoň nebudeme podozrivý a taktiež, kopu vecí z toho bytu je už preč počítajte s tým, že tam nie je žiadny hmatateľný dôkaz, správy o nich dostanete, no zavolal som sem vás preto, že vy a vám podobný vraj máte špeciálne postupy vďaka ktorým vidíte to, čo normálny človek nevidí...“ Vtedy ti návšteva bytu príde poniekiaľ zbytočná, no nikdy nevieš, čo môžeš nájsť. Keď vojdete do bytu vrazí ti do nosa podivný puch. Puch marihuany a boh vie čoho ešte. Nachádzaš sa v dvojizbovom byte, ktorý je skoro vybielený. Je tam približne 30 plastových čísel, ktoré označujú pozície niečoho čo považovali kriminalisti ako dôkaz, no už len čísla. Tak isto sú v byte a na pohovkách označené miesta kde ležali telá. Je tu taktiež starší televízor a pár stolov, no ich šuflíky su prázdne a hlavne po zemi je mnoho mnoho odpadkov. Nedopité mlieka, krabice džúsov, obhorené špaky cigariet a jointov, fľašky pív, konzervy obaly z čipsov, proste konzumný bodrel. Stena je tmavá, ošľahaná dymom a je na nej vidieť, že tam bolo zavesených alebo nalepených mnoho vecí. Teda vidíš bledšie hranaté fľaky.

Viedeň - 21. července 2012 09:30

soukromá zpráva od Viedeň pro Oddelenie kriminalistov - Viedeň Potom ako sa dostaneš ku kanceláriam kriminalistov policajti ťa nasmerujú k dverám náčelníka. Z Ameriky si už bol zvyknutý na presklené kancelárie, no tu ťa mierne prekvapí keď sa zastavíš pred hrubými dverami s poťahom, ktoré sú len tak v stene. Na nich len cedulka s menom „Peter Frece“ Neistota z toho či tam skutočne je zmizne keď spoza dverí začuješ mužský hlas. Zaklopeš a vchádzaš do vnútra. Po tvojich slovách muž len prikývne a s prstom ti naznačí až počkáš. Nečudo veď v druhej ruke sediac za stolom drží telefón. “Dobre, tak tak ako sme sa dohodli niekoho tam pošlem a oni to vybavia...“ Na hlave tohto muža je vidieť výrazné šediny a možno aj začínajúcu plešinu. Tak isto aj mierne zvráskavená tvár prezradzovala, že má rozhodne viac rokov než ty, no na viac ako 50 by si to netipoval. Cez kreslo v ktorom sedel si zbadal prehodené sako a muž samotný je oblečený v bledomodrej košeli s tmavomodrou kravatou, ktorá nesie priam hnusný hranatý komunistický vzor. Trochu sa udivíš keď si podrobnejšie prezrieš črty tváre. Dosť sa podobá práve na toho policajta, ktorý včera naťahoval pásky v tom byte keď sa vonku ozvala streľba. Náčelník zloží telefón a hneď sa spoza masívneho dreveného stola dvíha s rukou k tebe. “Dobré ráno. Peter Frece, ospravedlňujem sa za to, že som sa za vami nezastavil hneď po vašom príchode do Viedne ale bohužiaľ máme plné ruky práce, tak ako vždy.“ Je vidieť, že v kancelárií sa dlho neohreješ sám náčelnik začína brať svoje sako a je vidieť že odchádza. “Včera sme boli počas tej streľby v teréne práve pri tých mŕtvolách o ktorých vám prišlo vido. Nie skutočne nie je to žiadny žart. Počul som, že ste včera situáciu zvládli aj keď z mnohými rizikami ale o tom sa porozprávame neskôr. Počkajte tu pred dverami budem musieť ešte íst niečo vybaviť pošlem za vami detektívku Natali Rogovú s ňou spíšete výpoveď. A bohužiaľ mám pre vás asi zle správy ohľadom toho muža, ktorého ste zadržali. Niekoľkokrát sa snažil spáchať sebevraždu v čom sme mu zabránili, no asi dve hodiny dozadu si ten magor sám odhrýzol jazyk. Máme ho priputaného vo väzbe na lóžku s protézami tak aby si nič neurobil a ubezpečujem Vás, že je pod ostrým dohľadom, no vážne netuším ako bude vyzerať jeho vypočúvanie...“ Z náčelníka sa to vychrĺilo všetko naraz. V istých chvíľah si mal dokonca problém stíhať jeho slová, no dalo sa to. Nakoniec sa rozlúčil a odišiel. No netrvalo ani tri minúty kým po teba prišla detektívka. Štíhla žena s športovou postavou v čiernych nohaviciach a tmavohnedej košeli, smerujúca k tebe proste musela byť detektívka Rogová. Žena s krátšími vlasmi vzadu nagelovanými nahor a vpred učesanými do matnej čiernej ofiny s pohľadnou tvárou ani najprv nevyzerala ako niekto od polície. “Dobre ráno. Detektívka Natali Rogová.“Predstaví sa a rovnako ako náčelník aj ona pozdvihne ruku na potrasenie.

Viedeň - 21. července 2012 10:20

soukromá zpráva od Viedeň pro Kancelária Slová Nocturna si Cilk ani nevšíma jednou rukou sa poškrabe práve po zelenkastej časti svojho hára. Pri slovách Roxie prechádza na modrastú časť. Je vidieť, že sa započúva práve do Roxie a pritom ako v rukách drží jednu z papierových masiek je na ňom vidieť, že sa začína hnevať. V jeho vnútru sa tvorí hnev a sám masku rozpučí. Ako Roxie dohovorí nastane krátke ticho, ktoré preruší letiaca hlava golfovej jamky, ktorá očividne naschvál letí smerom ponad hlavu Roxie. “Pán...“ Pozrie na Roxie. “... a slečna!“ Pozrie na Nocturma. “Vy si snáď zo mňa robíte piču? Riešite!? Riešite!??“ Namiesto namosúreného hlasu prichádza krik. “Práve navoňaný rozhodujú! O živote o smrti! Tvojej, vašej, našej, mojej. Maska je jediná vec, čo nás bráni a vy ju ničíte!? Povedz mi zlatko čo bolo také dôležité, že si golfovú jamku poslala do centrálnej Viedne reštauráciam vykrádať kontajnery! Ha!? Tam snáď hľadá vraha princa? Ako by ste ani neboli od tiaľto pre krista pána! Nepoznáte Nacciho, nafiflený venture, ktorý nemá moc v láske naše adekvátne správanie! Vy nebodaj túžite po tom stať sa potrestaným exemplárom v čase zla!? A stoj kurva v pozore keď s tebou hovorím!! Hovoríš o malých detailoch a sama posielaš medzi porcelán tanky! Bez vedomia iných! Vieš čo by s tebou bolo keby toho ghúla našiel niekto iný ako mojí ľudia. Keby tu namiesto mňa stál sám šerif? Ktorý o tom ešte nevie!? Kolík grátis pre teba a dva pre tvoju slečnu. A to by vás nezachránilo ani lepidlo na antohmotu! Piča blesk! Máš tu poskoka, ktorého ti dovolili zmeniť na upíra! Svoju železnú vagínu, čo ťa poslúcha na slovo a ty posielaš do ulíc nespoľahlivú cedku, ktorá len budí rozruch? Tak to kurva nie! Bratia nebratia ale takto to proste nejde! Všetky stopy vedú k vám! Akokeby ste zabudli na existenciu lovcov a pravidiel. Je treba disciplínu, to nás rozlišuje od sabbatských zvierat! A preto vojíni dostávate poslednú šancu. Baviť sa s vami nejdem. Dnes o desiatej večer sa stretnete s pár našími ľudmi. Keď tak radi rušíte maškarádu tak urobíte niečo pre nápravu. Ghúlovia sabatu včera viužili metisa na distribúciu drog, ktoré dobitok usmrtia a po kontakte s cudzou krvou ich zmení na zombie. Strážcovia cintorínov sú z toho v piči načisto a presne toto sa stalo v márnici dnes nad ránom. Nájdete klub menom Rotchard. Tam sa metis zastavuje často. Zistíte od neho kontakty kto to predal a odkiaľ je a tých potom vybijete do jedného. A pokúste sa sklamať alebo znovu porušiť zákon ak sa mi do uší dostane správa o zlihaní vašej misie celý tento skurvený klub ľahne popolom, ty skončíš v čalamáde a z tvojej železnej reťazovej vagíny urobíme kolotoč!“ Veru dlho sste obaja nepocítili takú empatiu ako dnes. Normálne ste počas jeho slov cítili obavy o vás, strach a hnev, ktorý bol tvorený práve z lásky k vášmu klanu. No bohužiaľ niekto s ťažkou disociálnou poruchou si svoj spôsob prejavu nevyberá. Vďaka tomu, že aj on je malkavian tak obaja lepšie čítate jeho fyzické prejavy a hailovanie. A preto v spŕške nervov výčitiek a nadávok vidíte aj priateľstvo. Nikomu nič nepovedal, golfová jamka je len vaše tajomstvo. Záleží mu na každému viedeňskému malkavianovi preto, že ich tu je málo a veru nechce aby ste Naccimu dali dôvod o to aby bolo vo Viedni o dvoch Malkavianov menej.

Viedeň - 21. července 2012 10:27
	soukromá zpráva od Viedeň pro SMS od Petra Cilka: "Dostav sa k Klubu Rotchard v centre viedne od 21:40, Stretneš tam Roxie, nocturma a Karla Seppa. Ulohu ti vysvetlia na mieste. -Cilk"

Viedeň - 21. července 2012 10:29
	soukromá zpráva od Viedeň pro sms od Alarina: "Dojdi o pol desiatej do Rotchard klubu kde sme boli včera, a kukni správy kks...// need help"

Viedeň - 21. července 2012 10:31
	soukromá zpráva od Viedeň pro Prichádza vám pozvánka na udalosť, ktorá sa uskutoční nasledujúcu noc, stredu od 20:00. Obal Pozvánka

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 21. července 2012 11:51

soukromá zpráva od Michal "Majki Čvárz" Čierny pro Viedeň - Utorok - 30.10.2012 - 20:00 V izbe sa zapne rádio. "Vítame Vás pri večerných správach na rádiu ..." "... drž pičúúú ..." zastonám z postele. Chvíľu premáham nutkanie hodiť po ňom mobil, ale nechcem rozbiť rádio, tak asi radšej nie. Chvíľu počúvam správy a snažím sa rozlepiť oči. Prevalím sa na posteli a pozriem na mobil. SMS? Prečítam si ju. "Óoh, super." zaborím hlavu unavene do vankúša. Vydýchnem. Zodvihnem sa z postele. Já im môžem na celú túto šarádu je... ... Bude to nejaká popiči akcia! Už sa neviem dočkať! Wohooooo! Vstanem z posteľe, švihom sa opláchnem a umyjem si zuby. Vymením spodné prádlo. "Ty vole ja tu mám vecí najebaných jak ..." Dám sa prepierať si oblečenie. Odbehnem ku rádiu. Preladím kanál. Odbehnem nazad, doperiem. Navlečiem sa, ale do čoho? Jebať. Čierne rifle, čierne triko bez rukávov, šak frajer né? Čierna kožená bunda. Hafo gélu na vlasy ... piče, mohol by som si ich aj zmyť niekedy ... Doupravujem sa, žmurknem na seba do zrkadla. "Si sexy!" dodám pre zábavu a pozriem na mobil. 21:07 "Boha!" vyhŕknem, vypnem rádio a poberiem sa ku dverám. Vyjdem von, zídem dolu schodmi, pozriem do schránky. "Úúúúú, mám tu niečo? Čotobudečotobudečotobude?" Rozbalím a prečítam si. "Po pičííííí!" Hodím si to nazad do schránky a utekám ku klubu Rotschard.

Joel Bane - 21. července 2012 18:29

soukromá zpráva od Joel Bane pro Policejní stanice Od kriminalistů se dostanu hned k samotnému náčelníkovi který už na mě nejspíš čeká. Velitel na mě působí celkem dobře. Je vidět že má spoustu práce podobně jako jsem měl včera večer já. I on prý včera nezahálel. Ujištění že to video není vtip ale nebylo třeba. I když je to všechno divné tak si začínám zvykat že se tu dějí zvláštní věci které se vymykají normálu. Další zpráva ale není moc dobrá. Zadržený si prý chtěl ukousnout jazyk a je teď pod dohledem. Stejně jsem nečekal že by nám něco řekl. Už včera večer si stál tvrdohlavě na svém a to že se pokusil i zabít jen dokazuje že nic neřekne. Nijak mi to ale nevadí. "Stejně nám nic neřekne." Řeknu veliteli. "Úplně stačí že ostatní ví že ho máme. To jestli nám něco řekl už neví." Víc mu toho říct nestihnu protože má kapitán na spěch a odejde pryč. Doufám ale že pochopil kam tím mířím. Velitele po chvilce vystřídá detektivka o které se mi zmiňoval. Tak a teď půjdu k výslechu. "Dobré. Já jsem Joel Bane." Představím se jí. "Prý máme společně sepsat tu výpověď. Tak kde mám začít?" Hlavně neříkej na začátku.

Victor Sarno - 23. července 2012 21:50

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Popravdě mě ta sms od Alarina probudila. Pomalu se zvednu a přečtu si zprávu. Musím si jí přečíst aspoň dvakrát je moc krátká chvíle po probuzení. Sakra co jsi zase dělal? Zanadávám si v duchu a převalim se na posteli k ovladači na televizi. Tu hned potom zapnu a pustim si kanál se zprávama jak mi říkal. Stejně se tomu moc nevěnuju, dojdu se vychcat, umejt a pak do kuchyně pro "snídani". Jsem tak trochu nevrlej, nemám rád, když mě někdo takhle probudí. Po zjištění kolik je hodin na sebe rychle naházim oblečení co jsem měl včera a vyrazim do toho klubu, kde mám sraz s Alarinem. V metru pokukuju po lidech do doby než tam na chvíli zachrápnu. Cesta mi tak uteče hned rychleji. Vystoupim ze socky a zamířím přímo do klubu. Ještě se krátce podívám jestli tam náhodou neni Alarin v autě. Pokud ne tak definitivně vejdu do klubu. Objednám si horký čaj a pokukuju ke dveřím na nově příchozí...

Ronald McGillavry - 06. srpna 2012 18:59

soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro Cesta domů Šlo to docela dobře v duchu musel poděkovat všem duchům jeho rodiny a speciální dík směřovati jednomu jistému orlu. Jen díky němu se dostali z téhle pocicejní lapálie v čas, ne že by nelačnil po boji jako zbytek smečky, ale zůstávat dlouho na území wyrmu to nebylo lačnění po boji ,ale jasná sebevražda. Johnovo trhnutí směr lampa ani nekomentoval, možná to bylo něco z případné vlčí části a nebo něco čemu rozuměl jen on. I tka měli práce až nad hlavu. Hlavně musel dát do hromady zprávu pro Ježíše. Ne že by se mu chtělo používat mobil ale bylo to zlo ,kterému musel čelit i tak se rozhodl dát si dohromady co se stalo. Vlastně to bylo nad slunce jasné pumička nebyl zas tak špatný možná hrál s lovcema ale rozhodně nesmrděl wyrmem jako kamarád "holohlavý výsměch lithanii" to ,že mu naletěli a nechali se zatáhnout daleko na území wyrmu byla skoro školácká chyba, jako by zákon nemluvil jasně. Podle něj prostě takový mutanti jako byl "ani vlásek" neměli právo na existenci. Když se John vrátil a oznámil jim co se dověděl od svého ducha v lampě, zapřičinil svou zprávou že se první lahev co měl Ronald po ruce seznámila s protější stěnou není nutné říct jaký následek toto setkání mělo. " Jo zavolám mu. Doufám ,že tohle bude stačit na to aby toho mutanta už nikdo nechránil." vzal mobil a vytočil Ježíšovo číslo. Pokud mu byl hovor vzat tak spustil. "Tady McGillavry. Hlasím že pumička je čistá zatím od ní nehrozí nebezpečí rozhodně nesmrdí po wyrmu,ale to už asi víš od čmuchala. Je tu větší problém ten skurvenej plešoun co nám to zprostředkoval si moc hraje nejen ,že setkání zařídí na uzemí wyrmu , ale sám smrdí jako kdyby s červem nocoval. Takový jako on jsou moc slabý aby proti červu bojovali. Jo a to není všechno vyřiď tomu kdo toho zmrda chrání, že ten plešounek rozdává v ulicích nějaký svinstvo který z lidí dělá bezduchý mátohy a že se bratříčkuje s ghůlama. Prostě bych ho s velikým potěšením odpravil. Jen to potřebuju schválit. A jo potřeboval bych nějakou mapu území abychom příště nevlezli do podobné pasti. Dík." během hovoru zním hodně naštvaně a občas i docela ostře zavrčím kdepak tenhle den začíná být na hovno a asi to bude ještě hezčí. S napětím očekávám co mi odpoví a upřímně doufám ,že odpravení toho metise schválí nic by mi neudělalo větší radost.

Roxie Collette - 08. srpna 2012 12:37

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Kancelária Pár sekúnd ticho a vidím na Cilkovi, ako sa mu nálada obrátila na druhý smer a skrčím hlavu, aby ma nezasiahli pozostatky golfovej jamky, ktorá prefičí nadomnou. Možno by ma ani netrafil... ale tak kto vie.. Zahladím sa mu do očí, keď sa ... rozhovorí. Skôr by sme to mohli nazvať vypenením.. Bez toho abych sa čo i len pohla, alebo mi len ďalšie mätúce myšlienky zavírili mysel, ho uprene sledujem s očami rozšírenými. Jeho osobný prejav bol vždy... nie presne to, čo bych prechádzala s chladnou hlavou.. ani dnes tomu nieje inak. Ale keď vezmeme podstatu... Prišiel on a nepoštval po nás celé mesto... vie to len on a jeho verní. Radšej nám prišiel "nasekať" osobne, než by to mal poslať ďalej. Zrazu nadobudnem pocit, ako keby som mrzla... ako keby lad prenikal do každej časti môjho tela. Je mi jasné, čo by sa stalo, keby na to prišiel niekto iný, to nám ani nemusí predniesť ako pre nechápavé haranty. Ale my sme to monumentálne posrali... feťáčik nemal vedenie, nechali sme ho ísť "na volno" a on kokot šiel vyhrabávať kontajnery! Strnule sedím v kresle a civím naň, pričom ako pokračuje vo svojom naštvanom preslove, mám dojem, že sa rozvreštím tiež... ale taktiež ma prepadávajú vlny paniky. Ano, predstava, čo by sa s nami stalo, keby... Kurva... Mysel mi na okamih preletia rôzne predstavy, ako by toto mohlo skončiť. Strasiem sa a nesedieť na zadku asi bych už civela zo zeme. Ale vďaka strýčkovi sa to nemusí stať... nič z toho čo mi práve preletelo hlavou. Boli to len myšlienky, predstavy.. nie svetlice ani vybuchujúce chilli papričky. Len jeho prejav... len ako sa to posralo... celé toto... ako... Zrazu sa znovu rozostre ticho. Zdvihnem k nemu pohlad, ktorý som zarazila do podlahy s kvapkami zaschlej krvi a okamih naň hladím. Ale už nie tým vzpurným prenikavým pohladom.. Možnosť dýchať, asi bych si zmučene povzdychla. Ale takto len prikývnem. Jeho možnosť na nápravu je vlastne jediná vec, ktorá by nás z tohto dostala... teda ešte pokus ho zabiť... ale strejdu, i napriek jeho pošahanej povahe, mám celkom rada. Je to korunovaný magor... avšak kto z nás nieje? "Dobre." Hlesnem a uvolním zovretie prstov, ktoré som zarývala do operadiel. "Nájdeme Rotchard a metisa. Vybavíme to a napravíme tento ... fail." Vstanem a derúc si prstami zápästie sa naň znovu pozriem. "Nesklameme."

Nocturme Haborym - 11. srpna 2012 17:15

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Návštěva, ignorace a nová zjištění... Klub Abyss Strejda jak se zdá mě nebere příliš vážně, ba co víc dokonce mě ignoruje. Je jasné že bere vážně pouze toho nadřazenějšího z nás a tím je má milovaná Roxie. Nedivím se tomu ale je pravda že ona tu má a vždy měla hlavní slovo. I když jsem se snažil ji krýt kdyby strejdu napadlo cokoliv vyvést. Přecijen je jedním z nás a tak je nepředvídatelný jako počasí. Sklesnu pohledem a tak z masky kterou drtí v ruce slyším jen šramocení materiálu. Zvednu pohled až ve chvíli kdy Roxie nad hlavou přeletí zbytek ztracené existence. Plán očividně nevyšel jak měl to je pravda ale taktéž je pravda že díky tomu jak byl snadno manipulovatelný to ani nebyl špatný nápad až na spoustu pozornosti. Sednu si na zem vedle Roxie jako věrný ohař vedle myslivce a sleduji další počínání nevypočitatelného strýčka duhy. Když jeho hlasivky začnou vibrovat nakloním hlavu do strany a naslouchám. V první chvíli roztěkaně a vrčím díky onomu zbytku biologického odpadu co proletěl kolem Roxie. Je naštvaný očividně. Kdyby mohl tak by dozajista zrudnul jako dozrávající rajče. Při jeho proslovu stáhnu pysky zpět přes zuby a lehce opřu hlavu o Roxiinu nohu. S maskou má pravdu bez ní bychom již neexistovali a tohle byl hloupý akt ale i přesto to byl alespoň nějaký akt. Touha spíše než po vyřešení vraždy prince jako spíš po osobní pomstě za ublížení Roxie byla příliš vysoká a byl jsem nedbalý v promýšlení a i nyní bych byl schopen se paktovat s kýmkoliv kdo by nabídl pomoc jen abych tu skupinu rádoby pankáčů viděl v urnách a nebo rozsypaných na ulici a jak je déšť sytí a vlévají se do kanálu jako odpad kterým pro mne již jsou. Strejda křičí dál a dál a stupňuje. Kdyby mohl tak prská jako dobrman se vzteklinou ale když už neprská aspoň štěká. Na vědomí mi vykane náprava a tak jen čekám co z něho vypadne dál. Je z něj cítit soucit jak se dere na povrch a sytí dusnou atmosféru a ředí ji a je z něj cítit daleko víc než hněv. Jako matka trestající děti za to že lezly do staré budovy která by se na ně mohla kdykoliv zřítit. Je to zábava a šlo o snahu tam snad i něco drahého najít ale i přesto je to hloupé a možná i naivní. Směsice pocitů lomcuje příčetností jako desáté velké pivo příležitostným píčem. Snaha vymanit se z kruhu sebezapření, mlčení a zároveň stupňujícímu se hněvu vůči sobě samému je čím dál namáhavější a nejsem si jist jak dlouho se v tomto kruhu ještě vydržím točit. Z tohoto transu mě probere až jedna z frází... "Máš tu poskoka, ktorého ti dovolili zmeniť na upíra! Svoju železnú vagínu, čo ťa poslúcha na slovo a ty posielaš do ulíc nespoľahlivú cedku, ktorá len budí rozruch?" Jako kolotoč se mnou začne dokola otáčet tahle myšlenka. Vrtá mi v hlavě a tichý hlásek ji pořád opakuje a zvyšuje na vážnosti s čím ubírá na částech souvětí. "Máš tu poskoka, ktorého ti dovolili změniť na upíra!" Stále se stupňuje a už v mojí hlavě téměř křičí až mi z toho snad až zaléhají uši. "...poskoka, ktorého ti dovolili změniť..." Hlas neustává neustupuje. Modré i hnědé oko tikají jakoby hledaly nějaký pevný bod. Obraz se míhá a na mysl mi kane vzpomínka na dobu kdy jsme začali. Měli jsme mít stejného siré kterého jsme společnými silami zbavili existence, ale teď jakoby se moje minulost i budoucnost bortily. Jakoby neměly pevný základ, jistotu se kterou jsem následoval. "...poskoka, ktorého ti dovolili změniť..." Křik mne ohlušuje že nejsem schopen vnímat cokoliv dalšího co strejda oznamuje. Netušil jsem... neměl jsem nejmenší ponětí že jsem loutka nedobrovolně. Celou dobu jsem si myslel že jsme vznikli společně, spontánně... ale nyní... "...poskoka, ktorého ti dovolili změniť..." V mysli vzniká blok, blok do kterého ze všech sil buším, oči tikají bezcílně kolem, hrdlo se svírá, kdybych vydal nějaký zvuk bude znít roztřeseně jakobych byl stoletý stařec který nemluvil s nikým ani se sebou již dobrých čtyřicet let. Vše se chvěje, já se chvěju. Chtěl jsem to vědět ? Bylo nutné abych to věděl ? Měl bych to vědět ? Skutečně mne miluje nebo je vše jen iluze ? Jsem jen hračka ? Jen poskok ? "...poskoka, ...dovolili změniť..." Hlas v mé hlavě už křičí tak silně že prorazí moji bariéru a i Roxie může zaslechnout v hlavě ten šílený křik. Oči dál těkají tak rychle jakoby se snažily najít cosi tam kde to nikdy nebylo ale přesto věřily že to tam jen. Ústa se tiše otvírají a těkají, koutky rtů se prověsí a ústa se těkavě otvírají a zavírají. "...poskoka..." Vše se stupňuje až do chvíle kdy již záleží jen na strejdovi a Roxie a jejich rozmluvě a já jsem jen vedlejší produkt. S hlasitým výkřikem si hlavu složím do dlaní a čelem se dostanu k podlaze. Chvíli dál pokračuji v bezcílném těkání a prstem kreslím po podlaze než se zdvihnu bez toho aniž bych poslouchal nebo poslechl cokoliv z toho co mi strýček duha nebo Roxie chtějí. Absolutně zablokovaný se zdvihnu z podlahy abych došel ke stěně a střídavě do ni vší silou bušil pěstme obalenými řetězy nebo hlavou. Zeď po chvíli začne nacucávat krev která ji začne obstřikovat. Oči se začnou zalévat krví stejně jako omlácené čelo a pěsti. "...poskoka..." Znovu hlasitě zakřičí hlas. "...POSKOKA... POSKOKA... POSKOKA... POSKOKA..." S tímto se celý zbrocený krví otočím ke stěně zády a sesunu podél. Složím nohy pod sebe do tureckého sedu a pažemi obejmu torzo s čím již naprosto nepřítomně bloudím ve vlastní hlavě s nejistotou ničeho nyní již zcela zablokovaný vnějším vlivům. A s tímto se ve mne probudí lidská vlastnost poháněná jako obohaceným palivem prokletou krví klanu... sebezničující, skličující deprese a nejistota existence...

Roxie Collette - 11. srpna 2012 19:06

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Kancelária... a všetko sa kotúla... Všetko ako keby sa začalo prelínať. Hlas Nocturma sa mi zrazu rozkričí v hlave, prehlušujúc moje vlastné myšlienky, odoznievajúci hlas strejdy a to pomíjívé ticho, ktoré sa na ten okamih dal spozorovať. Trhnem sebou a ako automaticky sa otočím za prúdom hlasu a ... bolesti. Nie práve tej fyzickej, ktorá by mohla privodiť empatické pochody čoby len obyčajnému nezainteresovanému prihliadajúcemu... ale tá duševná. Taká, čo doslovne trhá srdce. S rozšírenými očami ho sledujem a načúvam jeho zmätenému bolestivému šepkaniu v mysli a zrazu mi ako keby niekto vrazil kolík do chrbta... keď mi jeho opakujúce slová prefičia tolko krát myslou... tie slová, ktoré vyslovil strejda... ktoré som v podstate nezachytila tak intenzívne, ako môj drahý... v ktorom to vyvolalo... zmätok a trýzeň. Cítim z neho rovnakú beznádej, ako pred rokmi, kedy sme sa prvý krát stretli. Bolesť... strach... a neistotu. "Čo to povídáš...?" Šepnem a zovrie sa mi hrdlo, na čo sa otočím prudko na strejdu, ktorý má možnosť toto všetko sledovať, ako na premiére nejakej drámy. "Čo... Ty máš ten dojem... do piči... poskok? Poskok?!" Vyšteknem na ňho a prejde mnou vlna Nocturmovo sklúčenosti tak intenzívne, že zalapám po dychu, ktorý mi ostane v krku a ja mám pocit, ako bych sa mala zadusiť. Opriem sa rukami o stôl a zabodnem pohlad do krvavej škvrny, ktorá mi zasvinila papiere, čo tam boli ledabylo rozhodené. "Čo ty vieš? Čo ty dokážeš pochopiť...?" Šepkám s očami vytreštenými a nechtami zarývajúcimi sa do lakovanej dosky dreva. Znovu k nemu zdvihnem pohlad a z očí mi "prskajú" iskry. "Ja viem, myšlienky riešiť boli neuvážené... ale..." Chytím sa za hlavu, snažiac sa prehlušiť ten chaos ktorý sa mi rozvučal v mysli ako spleť sirén. "Nikdy... nebudeš..." Zatnem zuby a zasyčím. "Nikdy... to už nevyslovíš... Rozumieš?!" Švihnem po ňom zúrivým pohladom. "Nemáš ani poňatie o čom hovoríš. Nechápeš čo je to simbióza myslí. Lebo tomu nedokážeš porozumieť. Nechceš. Poskok?! Kurva, rozumieš vôbec tomu slovu, strejdo?!" Kričím po ňom úplne zabúdajúc, že on je v tom "rebríčku" postavení v podstate kúsok nad nami a vlastne nám prišiel dať len za malé poučenie kvôli zmätkom... ale začínam sa strácať v zlosti, ktorú vo mne vyvolali jeho predošlé slová a hlavne aký dopad to malo na Nocturma. "On nieje žiadny poskok, je to jasné? Nebol, nieje ani nebude. A ty, strejčku Farbičko, to už nikdy nepovieš, lebo ti z vajec urobím zvonkohru!" Vyšteknem a je mi jasné, že som asi prestrelila... ale nedopustím, aby môjmu drahému bolo takto ... ubližované. "Ubližovať s minulosťou. Vracať sprosté myšlienky, spomienky..." Kopnem do stolu s celou silou a nalomím kúsok dosky, ktorá sa s rachotom rozštiepi. Cítim ako mi v kotníku prestrelí ostrá bolesť, ale ignorujem ju. Znovu sa otočím na ňho a s pohladom plným hnevu mieseného so smútkom a bolesťou vycerím zuby. "Odčiníme svoju chybu, ako som povedala. Nájdeme tú zasranú dieru a tých skurvených kreténov... Ano, som ti vďačná za túto možnosť a cením si toho, že si nám dal túto príležitosť napraviť chybu... ale urážky si nechaj od cesty, lebo vieš o našom vzťahu hovno!" Prsknem a so zlostným pohladom sa odoberiem k Nocturmovi a usadím sa k nemu, kde ho objímem okolo ramien a s tichým "ššš" ho začnem hladiť po tvári. Ešte vzhliadnem k strejdovi."Musíme sa pripraviť, strejdo." S týmito slovami ho nenútene "vyprevadím" z kancelárie.

Nocturme Haborym - 11. srpna 2012 20:37

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Obklopen nicotou... Klub Abyss... Nereagujíc na vnější podněty se víc a víc propadám do hlubin podvědomí a hledám... hledám co mi mohlo uniknout. Hledám proč jsem zapomněl. Hledám co jsem předtím nevěděl... Oči stále bezcílně těkají po okolí a rty se bezeslova otvírají a zavírají. Mysl stále křičí a hledá sama sebe. Jedno souvětí které znamená tolik. Málokdo kromě malkavianů by tuto frázi označil jako natolik důležitou jako právě já. Hloubám a přemýšlím... *** Mysl mne vrací o mnoho a mnoho let nazpět do časů kdy jsem byl ještě dítě. Trpící pod náporem rozmarů spolužáků ve škole i rodičů kteří se mnou jednali jako s odpadem a jediné co se dalo označit za pouto byl fakt že jejich stresy se odrážely na mne. Jejich mindráky z práce i ze vzájemného soužití přisuzované mě a jen mě. Vše co se stalo byla má chyba, byl jsem vyvrhovaný jako adoptovaný mezi vlastními... *** Další myšlenky mne vrací o kousek dál kdy vše začalo a bolest se mi stala vykoupením. Vztahy se staly natolik nesnesitelnými že domov naplňovaly již jen nadávky a nenávist. Začal jsem nenávidět sám sebe a chtěl jsem se zničit. V té době jsem byl ještě mezi živými a tak jsem se chtěl zabít. Ne jednou, ne dvakrát... vždy to byl pokus za pokusem ale žádný nikdy nevyšel. Nakonec jsem došel tomu že moje ohyzdnost mi bude připomínat že jsem zrůda. Stupňující se sebenenávist byla silnější a silnější. Komplimenty se přetvářely ve výsměch, neschopnost vyjádření ničila to lidské co se ve mne drželo, všechny chyby jsem vztahoval na sebe a ničil se tím a jen více popouzel zajetou sebenenávist. Strach z toho že bych mohl být nečím horším se stupňoval až jsem nedokázal utéct ze začarovaného kruhu a strachu z egoismu spolu se strachem z pozice ve společnosti kterou jsem nenáviděl snad stejně silně ne-li více než sebe... *** Chvíle temnoty opět zahalí neurovnané myšlenky kdy se přesunou do mých cirkusových let kde i mezi zvířaty a zohyzděnci jsem stále víc pociťoval že jsem vyděděncem. Jejich nenávist, strach a zášť mne ničily snad víc než jsem se ničil já sám. Malý hoch kterého jsem zabil, rozčtvrtil a rozvěsil ho po šapitó který mne přišel jen požádat o podpis byl pro mne démonem který se mi tímto přišel vysmívat a už jsem nedokázal udržet nutkání na uzdě a bez rozmyslu jsem ho stejně jako bez milosti či výčitek zabil... *** Čas v hlavě postupuje a já se dostávám do svých dlouhých let na psychiatrické klinice a jako dobová byla jedna z těch ze kterých se neodchází prostě jste jen zavřeni dokud nezemřete sami nebo dokud se vás nerozhodnou utratit jako pokusný subjekt který vám další informace nedá a tedy ho nepotřebujete. A tam jsem se potkal s Roxie... v tomto momentě se moje vzpomínky zahalí do mlhy a nevím co se dělo dál... nejistota mne zžírá a pohlcuje a já s sebou cukám a svírám tělo pažemi pevněji a pevněji pomalu se pohupujíc vpřed a vzad... *** Příjde objetí, tak hřejivé, tak něžné, tak přátelské, tak intimní a jemné "šššš" znějící mi do ucha. Mysl utichne a vše je prázdné a černé jakoby nic neexistovalo. Mysl vše zapudí a ani nepostřehnouc její výlev vůči strejdovi se pomalu probírám do reality jakoby se vlastně nic nestalo. Další potlačené myšlenky které byly jejím přístupem zahnány do nejhlubších koutů podvědomí kde jsou odsouzeny zůstat a nejlépe nevycházet na povrch... Ruce povolí stisk kolem torza a pomalu začnou přecházet na Roxiina záda kde něžně a pomalu svírají svou paní která zahnala živé noční můry paranoiy zpět do nicoty ale i přesto stále celkem nepřítomně nehledíc vlastně nikam jen položím bradu na její rameno a nechávám se konejšit přičemž na okamžik který se zdá být tou věčností když umíráte pevně sepnu víčka a slastně povzdechnu s neskrývanou úlevou. Jakoby se nic nestalo a jakobych byl najednou zformátovaný a nový, prázdný a čistý ale stále já...

Viedeň - 14. srpna 2012 11:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Južná Viedeň Neoficiálne územie Sabbatu Utorok 30.10.2012 18:00 PM Práve vychádzaš zo svojho havenu. Menší byt na sídlisku južnej Viedne. A ty práve smeruješ za Arcibiskupom, ktorý si ťa dal zavolať. Prechádzaš medzi bytovými blokmi, potom tvoja cesta smeruje cez železničné koľaje a na po chodníku okolo nejakých firiem. Smeruješ k diaľničným mostom. Cesta je pokojná aj napriek tomu, že je šesť hodín večer tak tvoje blízke okolie moc rušné nie je. Maximálne sa sem objaví pár áut ľudí, ktorý sa vracajú z práce ale inak nič. Tmavé jesenné ulice osvetľujú nočné lampy, ktoré sú v tejto časti mesta rozostavené asi až moc na riedko. V duchu ti znovu prejde spomienka na to všetko spred dvoch rokov, čo ťa prinútilo prísť sem. Aj napriek tomu že nechceš. Zo spomienok ťa ale vyruší hluk áut, ktoré letia po diaľnici. Ty vychádzaš z chodníkov a obchádzaš budovu nejakej firmy aby si sa dostal pod diaľnicu. Prechádzaš medzi betónovými stĺpmi, ktoré držia cestu a už podvedome sa snažíš nevnímať smrad bezdomovcov a toho bordelu, ktorý tu po podobnej spodine ostáva. Nakoniec sa dostávaš na prašnú cestičku po ktorej prejdeš okolo niekoľkých domčekov a následne sa zatúlaš do malého lesíka. Teda nie tak ani lesík ale skôr veľký hustý park, no ľudí tu moc nebýva, priam vôbec. Cez deň je to možno o niečom inom no večer alebo v noci tu väčšinou stretávaš len bezdomovcov, feťákov alebo ožratú mládež, ktorá sa ukrýva pred zákonom. Celý temto lesík je obklopený totiž rýchlostnými cestami a aj napriek tomu, že je v južnej časti mesta tak je v tejto oblasti mŕtvo akoby ani v meste nebola. Po nejakej dobe končíš svoju 20 minútovú prechádzku tým, že zastavíš pri jednej starej polo rozbitej kaplnke. Tu kresťan sviečku nezapálil už zrejme viac než sto rokov. Na kuse kameňa tejto kaplnky ti do očí udrie nenápadný namaľovaný znak vášho klanu. Tak ako vždy. Ty tradične vykročíš k kusu kameňa, ktorý je zapadaný obschnutým ihličím. Kamennú dlaždicu, ktorú chytíš za kovový kruh pomaly ale isto odtiahneš na bok. Nemáš to rád, za každým keď tu ideš. Nie si z tých silnejších a preto ti to vždy robí problémy, no hlavne, že je nemožné pre obyčajného človeka aby to takto dvihol. Po odsunutí sa ti otvorí vstup do krypty arcibiskupa a hneď ako vlezieš na rebrík znovu ťa dostihne otravná časť, pri ktorej musíš ten kameň zas zatiahnuť sebe nad hlavu. Južná Viedeň Hladomorňa Utorok 30.10.2012 18:27 PM Tvoja noha sa dotkne vrstvy prachu na kamennej podlahe v krypte. Slabučké svetielko ti odhaľuje nielen uzučký komín ktorým si zliezol ale aj drobnú uzučkú kamennú chodbu, ktorá je ešte k tomu aj nízka a preto sa aj ty v nej musíš prikrčiť. Táto chodbička vedie rovno asi nejakých tridsať metrov no chvalabohu sa postupne rozširuje. Na ľavej stene žiara svetla zosilňuje vďaka dvom žiarovkám, ktoré sú zavesené na kábli vedenom približne vo výške hlavy. A na konci chodbičky pootvorené dvere, ktorými vchádzaš. Miestnosť do ktorej vstupuješ je omnoho väčšia než chodbička za tebou a tak isto namiesto starého neopracovaného kameňa je vydláždená hladkým no aj tak starým kamením. Slabšie osvetlená miestnosť niekoľkými halogénovými tyčami ti odhalí niekoľko zakrvavených drevených stolov s okovami, ktoré arcibiskupovi slúžia ako chirurgické stoly. Tak isto aj množstvo starého pomaly až hrdzavého náradia rozloženého po jednom drevenom stole. Tie väčšie kusy ako pílky kliešte a podobné má povešané po stenách. Na ľavej strane miestnosti je stena z železných mrežíza ktorou je asi šesť samostatných menších ciel. “Vitaj Vincent. Už som ťa očakával...“ Prehovorí biskup, ktorého sykavý hlas len zľahka prehlušil hlas stonania väzňov. V celách tvoje oči prezrú, tak ako vždy, asi štyri nahé postavy ľudí. Ľudí bez vlasov, vyhladovaných až na kosť a pripnutých okovami o stenu. Žena, ktorá ešte nestratila nádej sa snaží prehrýzť si vlastné predlaktie len aby sa dostala von z okov. Nevedno či kvôli úteku alebo či skutočne v tom tieni žerie vlastné mäso od hladu. Druhý muž nehybne leží v cele vedľa. Množstvo modrín a jaziev na tele je tak veľké, že vážne váhaš nad tým či je skutočne ten chlap ešte živý. Tretí schúlený tínedžer vzlyká no z očných jamiek, kde po očiach neostalo ani stopy namiesto sĺz vyteká len krv. Posledná žena sa celá trasie od zimy až jej drkotajú zuby a nielen hlien a hnis ale aj jej oči sa lesknú priamo tvojím smerom. “Celá Camarilla je od včerajšej noci na nohách, niekto im zabil princa. Neviem, či ti to už niekto hovoril. Zavolal som si ťa pre jednu prácu, na ktorú musím poslať teba. Mal ju síce tvoj strýko Michail ale vraj jeho haven už nie je bezpečným preto sa musel ukryť u Anarchov.“ Akoby sa hlas arcibiskupa snažil vytrhúť tvoju myseľ z tejto atmosféry no márne. Aj napriek tomu, že si upírom už niečo cez dva roky si stále nevieš na niečo takéto zviknúť. Postava Arcibiskupa stála asi osem metrov pred tebou sledujúc nejaký kus orgánu, ktorý zrejme niekomu z nich vybral pred chvíľou. “Neboj sa nejde o nič zložité, však si sadni najprv ti vysvetlím situáciu a až potom presne to, čo ťa čaká.“

Viedeň - 15. srpna 2012 09:08
	soukromá zpráva od Viedeň pro Klub Rotchard Alarin vonku v aute nie je. Vlastne jeho auto tam nie je vôbec. Teda išiel buď sockou jak ty alebo zaparkoval niekam inam, bokom. Vchádzaš preto do klubu a cez sklenený výklad už vidíš, že je vo vnútri s čajom. Objednáš si a sadneš si k nemu vidíš že je trochu nesvoj oproti včerajšku. “Čau.. eh.. do pekla videl si dnes správy?“

Viedeň - 15. srpna 2012 09:35

soukromá zpráva od Viedeň pro Kancelária Strejdo pri penení Roxie a preberaní slová poskok odpovedá . Viete, že vonkajší prejav je iný a aj napriek tomu, že odmrmle nasratým tónom s rukou zaťatou v päsť. Je vidieť že stále je telo v zúrivosti pretože musí byť, no jeho oči hovoria o inom. “Presne viem čo to slovo znamená!“ Zahundre je vidieť že sa agresívnemu prejavu bráni a začína vyzerať skôr komicky ako vážne. Akoby pred vami bol pepek námorník v maskáčoch. Peter vyzerajúci ako Pepek je občas volaný poskokom a význam toho slova skutočne vníma rovnako ako vy. Jeho nevedomosť o vašom stvorení je rovnaká ako vaša nevedomosť o jeho stvorení tak isto ako vnútorná bolesť po vyslovení tohto slova. Na veky ochočená ovca Brujaha, ktorá len slepo plní rozkazy. Nepochopená ovečka, ktorá je za chybný krok trestaná viac než iný našinec pretože musí slúžiť dokonale. Poskok šerifa, ktorým nemôže byť len ghúl ale skutočne oddaný jedinec. Pocítili ste jeho bolesť z vyslovenia toho slova presne tak isto ako on pocítil tú vašu. Teda viac tú Nocturnovu. V tej chvíli si ale obaja všimnete, že ste a niečo zabudli. Jedna vaša stránka akoby zmizla na bok. Maska, ktorú v ruke drví Peter. Rovnako tak je v tejto chvíli rozdrvená maska vášho šialenstva a prejavu, ktorý vás oddeľuje od ostatných. On proste tú stenu nepochopenia zmietol dolu jedným slovom. Skutočne to bolo nevedomky? Alebo to urobil naschvál aby vám skutočne ukázal ako moc je to vážne a ako moc mu na vás záleží. Pripomenúť bolesť, ktorá je kameňom vo vašom studenom srdci všetkých troch. Na moment sa vďaka tomu cítite všetci ako nahí, akoby už skutočne nemal nikto z vás tu v miestnosti čo skrývať. “Z vašej minulosti nevie moja šedá kôra vôbec nič no moje srdce má presne tú istú teplotu aj ranu ako tie vaše preto znamenáte pre mňa toľko akoby ste boli moji vlastný.“ Pepkovi sa snáď v ten moment objavila na krajíčku jedného oka slzička. Z rúk pustil rozdrvenú masku na zemi a sám odišiel preč.

Viedeň - 15. srpna 2012 09:44

soukromá zpráva od Viedeň pro Park vedľa klubu Rotchard V dohodnutú dobu sa schádzate všetci malkaviánsky spoločníci na jednom mieste. Neďaleko klubu Rotchard, kam vraj máte stretnúť metisa. Teda skôr kde ho máte nájsť. Echo ste dostali od šerifa ale problém je v tom, že metis sa tu síce včera ukázal, no bude tu aj dnes? Roxie, Nocturme Michal. Všetci bez slova pocítite, že ste tu za rovnakým cieľom. Čo teraz? Zájdete sa do klubu pozrieť? Nebude náhodou treba oprášiť hodiny herectva a zahrať formu aby ste neboli na verejnosti podozrivý až moc? Akurát sa chcete pozrieť do toho klubu keď v tom k vám prichádza posledný malkavian. Tiež je tu za rovnakým účelom ako vi. Taxikár Pán Karol Sepp. V duchu akoby ste ho poznali. Ale je to malkáč ako vy tak prečo nie? “Nazdar páni a ... Kurva piča obrázky! ...d áma.“ Nevinne sa usmeje. A vy všetci hneď viete na čom tento pán frčí. “Metis je vo vnútri videl som ho. Keby ste nevedeli kto to je tak to je ten maník, ktorý na sebe nemá ani jeden chĺpok.“ Vyberiete sa teda do klubu. Metisa vidíte už cez presklené dvere. Sedí s nejakým druhým chlapíkom pri čaji a diskutujú. Vidíte, že je trochu nervózny. “Kriiista!“ Vyskočí z Karola.

Viedeň - 15. srpna 2012 09:51

soukromá zpráva od Viedeň pro Kriminalistické oddelenie “Áno, presne tak.“ Odpovie Detektívka. “Presuňme sa do vypočúvacej miestnosti. Bohužiaľ je to jediné miesto tu na oddelení kde je pokoj.“ Nasleduješ ju preto až tam. Detektívka za sebou zatvorí dvere. A usadí sa na stoličku oproti tej tvojej. Na chvíľku sa cítiš ako kriminálnik no skutočne na oddelení je tak rušno, že počúvať výpoveď by bolo skutočne dosť o hubu. Detektívka ešte pred tým vytiahne diktafón, ktorý pustí. “Môžete začať. Vaše slová potom spíšem do hlásenia neskôr. Bude to jednoduchšie takto. Keďže ste zahraničný agent tak by som do spisu nemohla vložiť vaše hlásenie ale musela ho prepisovať tak či tak.“

Viedeň - 15. srpna 2012 09:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Bar Včera vás Metis oklamal ako malé deti. Poslednú časť večera ste podali hlásenie. Ježíš odpovedal, tak že správu podá vyššie, hlavnému vlkovi. Ten rozhodne. A toto rozhodnutie malo prísť zajtra. Všetkým sa vám preto zaspávalo dosť ťažko. Nakoniec na druhý deň približne o druhej poobede prichádza správa stručná a jednoduchá. “Zabiť!“ A vy už viete, čo máte robiť. Hlavne opatrne ale tak aby vám neušiel pomedzi prsty.

Viedeň - 15. srpna 2012 09:59
	soukromá zpráva od Viedeň pro SMS od Barona “Príď na adresu toho priestoru o 21:00 stretneme sa tam. “ V správe je samozrejme priložená aj adresa. Slnko síce zapadlo už o 17:30 a do deviatej teda času kopu buď to na kŕmenie alebo hrádky s milovanou. Záleží ti ale na tom stretnutí preto chceš prísť na čas.

Nocturme Haborym - 15. srpna 2012 20:11

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Klub Abyss Rodina... Výjev moje smysly ještě minou. Agrese i skrývané pocity jakoby mne míjely. Vše se jen stáčí a dokonalými oblouky se mi vyhýbá až do chvíle kdy jsem již zcela klidný. A myslí se mi proženou pocity které vzal strýček Peter v potaz a ke kterým se po našem rodově vyjádřil. Vidím ten vír pocitů, cítím jak mne obepínají a beznaděj a zranění nahrazuje lítost a soucit. Vůči lidem i jiným z našinců zcela cizí ale vůči strýčkovi jsem trochu bezradný. Odhalil nám své vlastní pocity. Spojili jsme se společně všichni tři. Cítím jak mnou soucit a snad až otcovská láska ale zároveň beznaděj prostupuje. Být jen poskokem, otrokem někoho od koho nelze utéct. Chvíli jen zdrceně civím a dál, nyní již pevněji svírám svou milovanou a stahuji ji více a více k sobě jak se topím v myšlenkách a zběsile jako odhozené dítě svého medvídka ji hladím po vlasech a mumlám ve snaze vyjádřit i když vím že nemusím. Cítíme to, my všichni... jsme rodina. Ale vnímám to nyní tak nezastřeně tak čistě jakoby někdo zmrazil a srovnal divokou řeku která nyní jen stojí. Pomalu povolím stisk mé milované a pozvednu se z podlahy přičemž o sebe křesnou čepele pod kůží na zádech a zachrastí řetězy na zápěstích. Když dořekne své poslední souvětí jakoby mi zapadl jazyk. Nejen že vím jak se cítí, co tím myslí ale cítím to co on, vidím co on, vnímám co on a jeho upřímnost je až mrazivá. Z vykuleného výrazu přejdu zpět na neoblomný a tvrdý, značící neustúpnost a bojovnost jakou mi vpustil do srdce jako čistý adrenalin. "Jednou budeme rodina, jednou budeme jen my... jednou před námi loutkáři budou padat na kolena pevně stažení v motousech za které tahají... jednou shlédnou úsvit..." S těmito slovy stále se stejným neoblomným výrazem sklopím v úctě hlavu. Se svým trpasličím vzrůstem to vypadá skoro jako Gimmly před berserkingem. Chvíli tak pozoruji akt s maskou a uživám si našeho splynutí. Než stihne odejít zastavím jej svými slovy na okamžik ve dveřích. "Uděláme co nařizuješ strýčku Petere, nezklameme..." S touto větou mu nechám prostor odejít. I přes jeho odchod a uvolnění se od jeho pocitů se stále citím nabuzen a znechucen a bylo by mi největším potěšením šerifovi osobně připravit snídani někde na romantickém kopečku ale hlavně při východu slunce. Odfrknu a zacvakám zuby než se oklepu a uvolním výraz ve tváři. Má paní, potřebuji si před odchodem něco zařídit. Nepotrvá to dlouho to slibuji a můžeme ti vzít vyzkoušet novou hračku paní. Jen připravím pár kůlů navíc ale také něco pro sebe... Hlas v hlavě se rozchechtá a skutečný skřehotavý chechot jakoby byl jen ozvěna. S tímto věnuji mé nejdražší vášnivý francouzský polibek a pohlazení po tváři než se stočím a zamířím zpět do naší sekce kobky následován mou paní. *** Stejně jako předešlý večer se usadím u pongu a probírám v hromadě cerepetiček v zásuvkách na stěně i v policích než najdu co hledám. Plát černé oceli, resp. pásovina která se skvěle hodí a nesmím opomenout starý revolver který jsem jednou rozebíral. Nádherně zdobený, krásná ruční práce ale nyní bude muset posloužit jako materiál. Chvíle řezání která se až nečekaně vleče, nejeden kotouč padl na tuto speciálně upravovanou ocel. Následně i na revolver kterému odříznu část těla ale abych zachoval spoušť a zásobník s kohoutkem nepoškozený. Hlaveň zkrátím až k bubnovému zásobníku a pokračuji v dohledávání materiálu když se mi podaří najít další kousek pásoviny. Zhruba půl metru pružnější ale přesto pevné a odolné oceli. Ve svěráku stluču a následně pomocí plasmové svářečky svařím (jak jinak). Za tohohle mazlíka jsem rád... Proletí mi hlavou když na mě za kuklu prskají kousky kovu a rychle zhasínající kapénky plasmy. Pong je dost vysoko tak to prostě musím vydržet. Jakmile je zavařeno oříznu přesah a vrhnu se na broušení. Hle vlastnoručně vyrobená hlaveň. Frézkou s pružným nástavcem ji raději protáhnu skrz naskrz a následně obrousím do požadovaného tvaru. Malý přesah pásoviny na jednom konci bude sloužit jako muška zatímco hledí se zachovalo původní. Rukojeť upravím a následně taktéž přivařím nazpět a dávám si velký pozor aby byť jen malá částečka nezaletěla do funkčních částí revolveru. Přecijen chci aby fungoval ne aby jen děsil. Z pásoviny černé oceli vybrousím čepel a hle zbraň je hotova. Zobrazit SPOILER (pro hrubou představu akorát je hlaveň podél celého hřbetu čepele :P ) Pozvednu své veledílo a několikrát máchnu ve vzduchu. Není tolik času tak není příliš vyvážený ale poslouží. Roztočím bubnový zásobník a vyžádám několik nábojů ráže .247 od mé milované. Jakmile je obdržím nabiji a několik si jich vhodím do vnitřní kapsy kabátu. Možná tolik nebudu využívat palebnou sílu ale čepel určitě a proč to neokořenit. Minule jsem zklamal jelikož všichni šli tak nějak s dobou jen já se držel svého standartu ale teď už by mohly být síly vyrovnané. Vytáhnu jednu z mačet ze zad a zasunu svou novou krásku. Aby se má milovaná nehněvala narychlo připravím několik kůlů a pásek ve kterém mohou být zasunuté při bocích aby nepřekážely. Celý proces zabil zhruba hodinu a půl poměrně spěšné ale přesto snaživé práce. Zásady by měly zaručit funkčnost ale nevyváženost by mne mohla chvíli zlobit než se s ní zžiji. Ostatně jako se všemu sečnými a bodnými zbraněmi ale tahle je jedinečná. Zhruba 70cm dlouhá včetně rukojeti. Jen si budu muset nasadit kápi jelikož poměrně dost vykukuje za krkem. Pás s kůly zabere sotva dvacet minut a jsme schopni vyrazit. Ještě že se tak brzo stmívá v tomhle období a je dost času na přípravy... Pronesu potěšeně v duchu a čekám na reakce mé milované včetně toho aby se postavila jak vyžaduji a abych ji mohl vybavit kůly a v neposlední řadě kolíkovačem ke kterému v pevných částech na spodu zbraně přivrtám a přišroubuji skládaný kožený popruh aby byla přenosná na rameni. Pro policii bude vysvětlení jednoduché když zmíní že se jedná o steampunkovou atrapu měli by dát pokoj jelikož přesně tak to vypadá. Jakmile je vše připraveno a má milovaná též vyrazíme ale jako vždy očekávám její povely. Dílna je jediné místo do kterého mi nemůže mluvit jinak je tu paní ona...

Victor Sarno - 15. srpna 2012 22:37

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Rotchard Posadim se k Alarinovi a objednám si nějaký nealko. Je mi jedno co to bude, hlavně něco sladkýho. Alarin na mě vyrukuje s tím jestli jsem viděl zprávy. Jo měl jsem je puštěný jako kulisu, ale moc si toho nepamatuju. Moje odpověď ho asi nepotěší a mě o to víc zajímá co se děje, protože vypadá dost nervózně. "Jo, co se stalo?" Je blbý, že se ho ptám na to co se stalo, když jsem mu řekl jo. Holt si nemůže člověk zapamatovat všechno.

Arron Llewellyn - 16. srpna 2012 00:01

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro U Rudolfa (Michael, Alex) Ani za svet sa nepohnúť. Jasné, samozrejmé i keď trošku problematické vzhľadom na show, ktorá sa tu deje. Ostávam však čo najdokonalejšie nehybný, dokonca zvažujem či žmurkať. Jazyk či slová ktoré používa sú zaujímavé, ani moment po počutí si už nepamätám čo to vlastne vyslovil. Škoda. I keď zahrávať sa s týmto, no, tak odvážny či hlúpy zas nie som. Akonáhle príde „vyvrcholenie“ skutočne mám čo robiť aby mnou inštinktívne netrhlo. K ohňu mám rešpekt, hlavne ak nie je tak celkom normálny. Našťastie to trvá len chvíľku a po skončení vypadám byť naprosto v poriadku, ba dokonca sa cítim lepšie. Skvelé. “Pri upíroch.“ odpoviem Rudolfovi, no táto téma mi príde viac-menej uzavretá, preto ďalšie slová mierim k Alex ktorá knihy vzala ako prvá. “Eh, slečna...Alex že? Ak by to bolo možné, rád by som si tie knižky požičal čo najskôr, ako náhle s nimi teda skončíte, smel by som si po ne prísť? Snáď zajtra ráno? Teda za predpokladu, že dostanem vašu adresu, inak tu niekde mám...“ zalovím vo vrecku a nájdem pero a papier na ktoré napíšem svoje mobilné číslo, ten jej potom podám. “číslo, takže kontakt možný hocikedy.“ dokončím. Neviem či už je koniec a máme sa pobrať preč, sám však ak tí dvaja už odchádzajú chvíľku počkám, mám na Rudolfa páru vedľajších dotazov.

Arron Llewellyn - 16. srpna 2012 00:06

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro U Rudolfa Akonáhle sú tí dvaja preč, čo samozrejme môže trvať o moment dlhšie ak sa riešia ďalšie veci ja sám sa zdržím a poprosím ho ešte o moment času. “Hm..Rudolf? Môžem vás tak oslovovať, predpokladám?“ začiatok ako by som bol školák, no familiárny prístup mi vždy bol cudzí. “Ak by som smel, netajím sa, že som do Viedne prišiel nielen prednášať, i keď musím uznať, že univerzita je tu veľmi kvalitná, skoro ako tá v Londýne, ale..eh, no rád by som sa i niečo nové dozvedel, naučil. Od prírody som človek ktorý rád báda a zisťuje a myslím, že vy ste ten pravý, kto by mohol mať nejaký vhodný tip. Mám pomerne dosť času, prednášam len vskutku striedmo a preto ak viete o príležitosti kde by som sa mohol zlepšiť, niečo nové sa priučiť či niečo zaujímavé dozvedieť, prosím, veľmi rád by som sa zapojil“

Joel Bane - 16. srpna 2012 12:58

soukromá zpráva od Joel Bane pro Kriminalistické oddělení - výslechová místnost S detektivkou přejdeme do výslechové místnosti. Je to už podruhé co jsem jí za krátkou dobu navštívil a nebyl jsem tím kdo vyslíchá. V klidu jsem se usadil na jednu ze židlí a jakmile byla připravena začal jsem vyprávět co se té noci stalo. "Kontroloval jsem zrovna jedno místu činu kvůli případu který řeším. Podle policejních hlášení sebevražda." Ne že bych tomu zrovna věřil."Vzal jsem si klíč od domovníka a šel do bytu. Uvnitř byl nějaký muž. Spletl si mě se svým přítelem a začal něco povídat. Zmínil nějakého mrtvého a peníze které si měli ty dva rozdělit. Byt měl být prázdný a jeho bývalý nájemník neměl žádné přátele. Rozhodl jsem se ho tedy vyslechnout. Bohužel byl trochu hrubý tak jsem ho musel omráčit. Následně jsem zavolal policejní hlídku a prohlédl byt." Další důvody proč vím že v tom byli oba namočení říkat nebudu. Podle obvyklých postupů jde jen o spekulace a nemám důkazy. Ale je tu něco co mi říká že jsem na správné stopě. Titul šerif jsem už v tomhle případu slyšel . Navíc ty jejich kšefty s krví byly i v Detroitu. Je toho dost ale všechno jsou jenom drobné střípky kterým by nikdo nedával takovou důležitost. "Potom jsem ještě jednou zavolal aby poslali někoho na zajištění důkazů. Když přijela hlídka odvedli si zatčeného a já zůstal v bytě. Chvilku poté ho někdo unesl a postřelili policistu. Pronásledoval jsem oba muže až na místo kde bourali. Dál pokračovali pěšky než je nakonec policie chytila. Jeden z nich byl zraněn a ten druhý ho vzal jako rukojmího a nakonec ho i zabil. Než stihl udělat to samé i sobě tak jsme ho zatkli."Plus ještě říkali něco o tom že je stejně zabijí jejich lidi. Myslím že normální gangster by se tak nechoval."O vše se pak postarali ostatní a já jsem odešel. To je vše co vám k tomu mohu říci." Alespoň vše z toho co říct mohu. Tohle pátrání je už tak dost těžké a co teprve pokud bude někdo strkat nos do spisů. Řekl jsem jí téměř všechno ale i tak je dle mého výpověď více než dostačující. "Máte k tomu ještě nějaké dotazy?" Zeptám se abych se ujistil že všemu rozumí a nepotřebuje k tomu něco dalšího dodat. "Řekněte mi. Už jste něco bližšího k tomu co se stalo zjistili?" Podivné sebevraždy, útok na policii, mrtví ožívající v márnici. Divím se že ještě nedali pohotovost armádě nebo zásahovým jednotkám.

Roxie Collette - 16. srpna 2012 16:43

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Klub Abyss Nové zistenia a postup Sedíme na zemi v tesnom objatí s pohladom niekde mimo a moja mysel sa ocitá v podivnom zmätku. Zatial sa ešte nestalo, že by pocity niekoho iného okrem Nocturma, dokázali mnou tolko... zamávať. Že by mali taký emocionálny vplyv na moju mysel. Ale možno len preto, že tie strýčkovo sú viac menej podobné, ako naše... aspoň teraz to tak vnímam. Tú bolesť, ktorú má... tú potupu, ktorej musí čeliť zo strany "otrokárov". A jeho slová ma zasiahnu ako blesk. V podstate ma predtým ani nenapadlo, že on by k nám mohol mať tak úprimný vzťah... že by mu na nás tolko záležalo... a bral nás ako rodinu, ktorú inak nemá. Smutným pohladom naň vzhliadnem a keď sa Nocturme zdvihne, ja zostávam sedieť na zemi, kde si skrčím nohy a bradu položím na kolená. Bez slova počúvam a nieje už potreba hovoriť. Naše mysle sa svojím spôsobom prepojili a vedia. Už vieme... Keď strejda vychádza von, sklopím pohlad a chvílu civím do zeme. Je úplne sám... my máme jeden druhého... ale on bol sám... bez nikoho, kto by pochopil... Šepkám v mysli skoro neslyšne a som z toho vyvedená z miery. Pocity iných ma nikdy nezaujímali... ale teraz je tu niekto ďalší, kto si u mňa akosi vyryl svoje miesto. Nocturme prehovorí ku mne v mysli a ja odtrhnem pohlad z podlahy a vzhliadnem mu do očí. Dobre zlato. Všetko čo potrebuješ. Odpoviem a opätujem mu polibek rovnako vášnivo, čo spôsobí malé ukludnenie v mojej hlave... ale stále som trochu rozhodená. Vstanem a prejdem k miestu, kde strýček pustil zmačkanú masku na zem. Zdvihnem ju a prejdem prstom po nerovnomernom leme, ktorý sa krčením zničil. "Už niesi sám." Šepnem a aj s maskou v jednej ruke a s Nocturmovou rukou v druhej, sa vyberieme späť k nám, kde sa pripravíme na "výlet". Vchádzame dnu a masku položím na jednu z políc pracovného stola a nechám drahého tvoriť. Ja sama vlastne ani neviem čo robiť. Som zmätená, tak len chodím po byte z jednej strany na druhú a okusujem si prst na ruke. V hlave množstvo myšlienok, ktoré ledabylo rozhadzujem okolo seba a chvílu neschopná inej činnosti. Po čase si ale uvedomím, že bych sa mala naozaj začať pripravovať. Zbrane má síce viac menej na starosti Nocturme... ale i tak prichystám pre istotu aj glock a nejaké tie chladné zbrane, ktoré v prípade núdze môžem rozhadzovať okolo seba. Vystužený ohoz, aby sme neprišli k príliž velkej úhone, keby sa niekomu zmyslelo do nás sypať muníciu a Nocturme je hotový s tvorbou. Prejdem k nemu a jemne ho pohladím po tvári, na čo sa nastavím tak, aby mi k opasku mohol pripnúť nové hračky na hraní. Keď je všetko pripravené, môžme vyraziť. Prejdeme do garáže pri zásobovacom sklade a nasadneme na motorku, ktorá je relatívne výhodná na menévrovanie v premávke a odfičíme na miesto stretnutia.

Roxie Collette - 16. srpna 2012 16:45

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Park u klubu Rotchard Netrvá dlho a dostávame sa k miestu určenia. Zaparkujem na neďalekom parkovisku a vydáme sa najskôr do tieňov parku, čo je ako predsieň pred úplným vstupom do jamy, kde sa máme stretnúť s ešte pár jedincami, ktorí majú rovnakú vec v pláne ako my. Ostražito švihám pohladom kolem, pripravená snáď na všetko. Aj keď ešte nieje tá scéna, kedy ide do tuhého... ale ešte v stále podivnom rozpoložení mi všetko pripadá... nepatrične. Zavlajem dlhým kabátom a keď spozorujem postavu neďaleko, zapichnem doň prenikavý pohlad. Ten xicht poznám. Videla som ho v predošlý večer u prestrelky s ananásmi. I keď mám dojem, že potom zmizol skôr, než sa to tam rozpútalo do tvaru červenej. Ale je jasné, že je tu práve pre rovnakú vec. Bude nám k niečomu platný... keď len než začalo pršať olovo a hrkať reťaz, schoval do prdele...? Podám svoju kritickú myšlienku Nocturmovi a kývnem hlavou na pozdrav smerom k nášmu... doprovodu, ktorý sa o chvílku rozrastie o ďalšieho. Tento je taktiež z... našich kruhov spoločenstva a taktiež ako ten prvý, je nášho klanu. Nemusím ani nahliadnuť "za oponu" abych si to presne overila. Obaja sú na podobnej vlnovej frekvencií, ako my. "Zdravím." Kývnem hlavou aj jemu a na tvári sa mi natiahne krivý úškrn po jeho... malom výleve. Karolko fičí na besnom "matroši", takže i naša konverza zjavne nadobudne nové rozmery. Vyberieme sa smerom ku klubu a ja ich očkom pozorne sledujem. "Okej, máte nejaké nápady k postupu?... Respektíve, ako si to predstavujete...?" Nadhodím, pričom sa vskutku "nenápadne" pristavíme neďaleko a vskutku je tam vidieť bezchlpatého jedinca s ešte akýmsi chlapom. Obrátim sa na Seppa, keď vyhodí do obehu jedno slovo z výlevu. "Vieš, kto to tam s ním sedí?"

Nocturme Haborym - 16. srpna 2012 19:00

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Park u klubu Rotchard Roxie Collette, Michal Čierny S mou milovanou nasednu na její oblíbený stroj a s hlasitým zapředením dám najevou svůj postoj vůči pozici ve které se nacházím i vůči mé milované kterou jednou rukou obejmu kolem pasu zatímco druhou se držím nízkého opěradlodržáku. Cesta nezabere nijak dlouho dobu když má nejdražší jezdí jako ďábel. Jako by ji tyhle stroje snad i vzrušovaly. Ty vibrace motoru a hlasitý řev upraveného výfuku. Doprovázení mým opět rozepnutým těžkým koženým pláštěm pod nímž se skrývá již jen holé tělo. Těžké boty se zůženou lehce přizvedlou špičkou s plameny padnou na zem na nedaleko místa určení. I přes svou výšku je dusot bot dost slyšet a to nepočítám chrastění řetězů omotaných kolem předloktí. Jako stín následuji svou paní na místo kde společně shlédneme dalšího z naší skupiny. Ano paní, je to ten poseroutka z parkoviště... pokud nebude k užitku bude mi ctí představit mu naši kamarádku bolest... Myšlenka opětujíc neslyšený proslov mé paní k mé osobě je první větou za celou dobu cesty. Vedle Roxie vypadám výškově spíš jako domácí zvířátko... Vzteklé domácí zvířátko v kůži... Zpoza límce kabátu vykukují dvě rozdílné rukojeti které se při chůzi jemně pohupují a kopírují vlnění páteře. Našemu poseroutkovi jen kývnu na pozdrav ale jen proto že je jedním z nás jinak by mě ani v nejmenším nezajímal. Nedlouho po nás příjde i další a stejně jako poseroutka i on je jedním z "rodiny". Stočím na něj pohled ale neubírajíc na vnímání okolí jelikož nikdo nikdy neví co se z tohoto stane. Ale byl nám tento úkol nadělit sám strýček takže by to neměla být kdovíjak očekávaná akce. Ale raději zůstávám plně ve střehu. Na Karola nereaguji nijak agresivně jelikož je "cítit" po našem. Když se rozpovídá vyjeveně nadzdvihnu pravé obočí až zasvítí sytě modré oko kterým ho sleduji. Chvíli se držím, ano držím a držím se obstojně ale nakonec nekontrolovatelně vybuchnu v šílený smích který se snažím tlumit na únosnou mez ale i přesto. Pohopkávání a chytání se kolem pasu je znakem upřímného smíchu. Když skončím odfrknu a oddychnu si. "Myslím si že tohle bude moc zábavná noc." Prohodím místo pozdravu s širokým zubatým jokerovským úsměvem. Zaposlouchám se a organizaci nechávám na ostatních já jsem tu v praxi jen jako doprovod a ochranka bude-li to třeba. Prozatím jen pozorovatel. Vnímám svou milovanou více než obvykle jak to při akcích bývá jelikož přecijen na ni musím dávat pozor a nehodlám nikomu darovat ani škrábnutí na její kůži. Když zmíní že je to maník bez chlupů netrvá dlouho než si ho všimnu i jeho kolegy. Ale hned se otáčím zpět a pozoruji Karola. Možná to nic neznamená ale možná ano. "Copak sprosťáku ? Klepe se ti kabelonosič jakoby to měl být tvůj první zásun. Vzmuž se !.. A kromě toho mám nápad. Můžeme je porazit v souboji typu "Yo mama !" když tě máme na naší straně nemůžeme prohrát !" Znovu následuje záchvat tlumeného smíchu. Při vyslovení amerického výrazu pro duely tohoto typu zkroutím co nejvíc rty a vyslovím to co nejvíc parodicky dokážu. Když znovu vykřikne už se jen uhihňávám a čekám co se bude dít ale každopádně nespouštím z pozornosti a sleduji nejen holátko a jeho teplýho kámoše při dýchánku s panem Teddym a pannou Polly ale i okolí a hlavně park. A jelikož je tam poměrně hustá tma zapojuji hlavně ostatní smysly. Mít je vycvičené když jste postižení jako našinci že ve tmě nic nevidíte nic jiného vám nezbývá a tak čichám a poslouchám o sto šest než se skupinka dohodne co budeme dělat dál...

Viedeň - 18. srpna 2012 11:38
	soukromá zpráva od Viedeň pro Klub Rotchard Alarin sa trochu nesmelo uškrnie. Potom sa nahne k tebe a odpovie ti, tak aby to nepočul nikto okolo. “Tých magorov, ktorým sme včera zaniesli ten materiál, však vieš... akosi ich tam všetkých zabilo.“ Potom sa odkloní naspäť. “Ja viem, že sú to ich sračky ale kurva ak sa o nás niekto dozvie alebo ak sa niekto dopracuje ku kontaktu na mňa... “

Viedeň - 18. srpna 2012 11:44

soukromá zpráva od Viedeň pro U rudolfa Rudolfovi dôjde, že niečo po ňom chceš keď ostávaš a ostatný odchádzajú. Pritom ako počúva tvoje slová sa zatvári trochu prekvapene no nakoniec sa usmeje. Rudolf je z rádu Mysterium. Tvojho rádu a sám si naň pamätáš, že stal niekde v pozadí, keď si ty dorazil k veži mystéria tesne po prebudení v mága. “Nečakal som, že sa spýtaš tak skoro no som ti ochotný pomôcť. Dokonca ak by si chcel mohol by si sa stať aj mojím učňom, porozmýšľaj o tom. Vieš však sme skoro ako jedna rodina a je tu skutočne veľké množstvo informácií a tajomstiev, ktoré náš rád uchováva. Stavíms a že raz budeš aj ty podobný mne a budeš vlastniť obrovskú knižnicu. Najprv sa ťa ale spýtam takto. Si knihomol alebo máš radšej pátranie v teréne?“

Viedeň - 18. srpna 2012 11:54

soukromá zpráva od Viedeň pro Vypočúvacia miestnosť “Nie, otázky nemám.“ Odpovie detektívka stručne a monotónnym hlasom. “Snažíme sa dať všetko dokopy. Ale momentálne čakáme na výsledky z pitvy a iných analýz. Budeme vás informovať, konkrétne okrem pitvy by sme mali dostať spis o všetkom čo nájdu v ich počítači. Taktiež aj ich telefóny, vypočúvania okolitých svedkov a podobne. Zajtra by malo byť všetko na stole.“ Detektívka potom natiahne ruku a vypne diktafón. Ten položí na niekoľko papierov, ktoré má pri sebe. “Mala by som na Vás ešte jednu malú prosbu.“ Na moment detektívka uhne pohľadom zhlboka sa nadýchne a potom sa znovu zapozerá priamo do tvojich očí až je to pomaly znervozňujúce. “Vieme, že vás sem poslali práve kvôli takémuto druhu prípadov, no my osobne sa na týchto prípadoch zúčastňovať nesmieme. To je len na vás a iných špeciálnych agentoch.“ V duchu ti vybehla spomienka na toho divného Karola. “Tieto dva prípady po spracovaní chcú podať priamo vám a nás postaviť mimo. Preto som vás chcela poprosiť či by bolo možné nechať naše oddelenie pracovať na týchto prípadoch. Viem, že to čo sa tu rieši ma medzinárodný dosah a patrí to medzi prísne tajné veci no sme profesionáli. Čo je tajné je tajné a hlavne máme pod palcom celú Viedeň a skutočne spolu s kolegami vie byť naše oddelenie viac než len užitočné. Bola by som rada ak by ste nad tým porozmýšľali. V priebehu dvoch hodín som vám schopná zaobstarať profily všetkých detektívov z nášho útvaru a vy si môžete vybrať tých najvhodnejších kandidátov.“

Alex Rose - 18. srpna 2012 14:49

soukromá zpráva od Alex Rose pro U Rudolfa (Arron, Michael) Vyslechla jsem si poučení o upírech, takže abych sebou začala nosit plamenomet a nebo světlomet. Vešli jsme do kruhu a Rudolf začal, sledovala jsem ho a čekala se co bude dít. Donutila jsem se nepohnout, když se začal vznášet a pak ten oheň, světlo nebo co to bylo... na to jsem potřebovala vážně železnou vůli, abych neucukla. Sice to nebolelo, ale bylo to divné a já chtěla, aby bylo už po všem. Naštěstí brzy bylo a já si mohla oddychnout. Překvapilo mě, že jsem najednou tak plná energie. Teď zase budu o něco víc v bezpečí. „Probírali jsme upíry, vlkodlaky a naši ochranu.“ Připomenu mu o čem jsme se bavili naposledy. Arron ke mě přišel a požádal mě jestli by si mohl přijít pro knihy od Rudolfa zítra. Škoda, že neměl víc kopií. Abych to všechno do zítra stihla budu muset být vzhůru celou noc. „Ano. To by asi šlo.“ Řeknu a dám mu svou adresu a číslo. „No jestli je to všechno půjdu. Ráda bych zůstala, ale jestli mám do zítřka všechno tohle přečíst musím začít co nejdřív.“

Viedeň - 19. srpna 2012 14:28

soukromá zpráva od Viedeň pro Po príchode domov sa pustíš do čítania kníh od Rudolfa. je vidieť, že sú novšie no písané sú rukou. Zrejme ich teda asi niekto z originálov prepisoval do tejto podoby. Strážci Kráľovstiev Vstupná brána Nájsť vstupnú bránu do svojich snov a svojej mysle, teda aj arkanického sveta je jednoduché a dokonca tento postup je funkčný aj u spáčov. Spáča to ale uvedie do bdelého spánku a snívania. Nedokáže ho prebudiť v mága a taktiež nezaručuje žiadne konkrétne vidiny. Preto spáč môže vidieť nádherný sen alebo len zhluk farieb alebo dokonca nič. U nás prebudených je to inak, my sme vo svojom arkanickom svete boli už neraz a preto ho dokážeme rozlíšiť od iných. Cítime sa v tomto svete bezpečne a prirodzene, nič neskrývame. Také sú teda naše podvedomé reakcie. Postup ako vstúpiť bdelo do svojho sveta bez použitia arkány je nasledovný: Nájdi si pohodlnú polohu v kľudnom prostredí. Najlepšie takú v ktorej budeš mať dlane otočené nahor a chrbticu v zpriamenej pozícií. Zatvor oči, upokoj svoju myseľ a predstav si pocit piesku pod nohami. Z tmy naraz začneš kráčať vpred a postupne si začneš v tomto stave snívania uvedomovať celé svoje telo. Pocitom piesku na kolenách osviežiš hmat. Zbadaním náhodných predmetov okolo seba a aj samotného piesku pod sebou osviežiš zrak. Predstavou chutného jedla alebo maškrty v ústach osviežiš chuť. Počutím tvojich krokov, či šuchotania, tlieskania osviežiš sluch. Predstavou silnej škoricovej vône osviežiš čuch. Po osviežení všetkých základných telesných zmyslov budeš schopný nájsť kopec a cestu smerujúcu nahor. Po krátkej ceste dorazíš k budove, je jedno akej. Táto budova je len maskou nad skutočným vstupom do tvojho sveta. Vstúpiš do budovy a v nej nájdeš schody smerujúce nadol. Tie ťa zavedú priamo do hĺbky tvojej mysle a do samotného podvedomia ku koreni tvojej duše. Na konci schodiska narazíš na dvere so zlatou kľučkou, ktoré sú zamknuté. Len ty vieš kde máš kľúč od týchto dverí a práve za nimi vstúpiš do svojho arkanického sveta ktorý je veľký a krásny presne podľa tvojich predstáv a nálady. Ty si v tomto svete svojím bohom a bohom sveta. Ty môžeš tvoriť a meniť všetko čo sa v ňom nachádza. Pozor ale na dvere ktorými vchádzaš a vždy keď vojdeš dnu, nezabudni za sebou zamknúť. Strážca Kráľovstva Najzákladnejšou obranou voči nechceným bytostiam, duchom či pocitom alebo hocijakým vonkajším vplyvom z iných arkanickým svetom zabrániš pomocou strážcu. Svojho strážcu vytvoríš jednoducho, myšlienkou pri dotyku na hocijaký predmet v tvojom svete. Z kusov blata dokážeš vytvoriť postavu človeka, zvieraťa alebo inej kreatúry podľa tvojich predstáv. Popusti uzdu tvojej fantázie a daj mu moc akúkoľvek chceš ty. Pomysli na úder blesku a hľa udrie doň blesk, vdýchne doň život. Pomysli na to, že tvoj strážca má zbraň, pomysli na zem a zbraň a hľa tvoj strážca ju dostane. Rovnakým spôsobom môžete vytvárať strážcovi nové končatiny, nové zbrane, štíty, brnenia, vlastnosti. Môžete ho pomocou pomyslenia učiť kúzlam. No myslite na to, že tieto vlastnosti dostane len pri zrode a po ukončení stvorenia, vtedy keď jeho srdce začne prvý krát byť sa tieto schopnosti, vlastnosti a zbrane uzamknú a nič iné nebude môcť byť strážcovi pridané. Blesk zavŕši jeho tvorbu. Potom prehovorte na svojho strážcu. “Nastraž uši a počúvaj, čo ti poviem vykonáš, moje slovo sa ti stane svätým a príkazy, ktoré dostaneš utvoria cestu tvojho osudu. Počuj, toto je tvoj ortieľ...“ Následne na to jednoducho poviete úlohy pred čím a čo má strážca robiť. Jedna veta môže obsahovať jednu vlastnosť alebo úkon, ktorý bude strážca vykonávať a strážiť. Nemusíte mu diktovať používanie jeho schopností a zbraní. To sa naučí sám, to čo ste mu dali pri stvorení sú jeho nástroje ktoré bude využívať najlepšie ako bude vedieť. Tak najlepšie ako len vaša predstavivosť siaha. To aká je jeho úloha mu poviete teraz. Ak chcete aby stále chodil po vašom boku, povedzte mu to. Ak chcete aby strážil časť sveta a nepúšťal doň nikoho okrem vás. Povedzte mu to. Povedzte mu všetko a pamätajte, že to čo mu poviete vykoná. Doplnenie príkazov ukončíte vetou “... choď a konaj v mene mojom.“ Strážca potom vykoná všetko, čo po ňom žiadate. Pomocou týchto dvoch viet mu môžete príkazy hocikedy pridávať a rušiť. Tak isto myšlienkou ho budete môcť zničiť pretože vy ste jeho tvorcom a rovnako ako ste ho stvorili ho môžete aj zo svojej mysle vymazať. Hradba kráľovstva Tvoj svet tvojim kráľovstvom jest. A tak Atlanťania oddelili svoj ostrov od povrchu zemského do výšin sveta tak môžeš aj ty vytrhnúť svoj arkanický svet zo spleti iných. Sústredením a pomyslením môžeš vytvoriť svoju hradbu s určitými vlastnosťami a dokonca aj s vlastnou mysľou. Nakresli tento znak a otlač ho do zeme svojej mysle. Neboj sa zložitosť neexistuje si bohom svojho sveta preto len pomyslením na tento znak sa znak utvorí dokonale celý. Stačí ak sa prstom počas meditácie dotkneš tohto znaku v knihe a tvoje podvedomie si zapamätá ako znak vyzerá. “Potom už len myšlienkou môžeš vytvárať to ako bude tvoja hradba okolo kráľovstva vyzerať. Môžeš jej pridávať schopnosti, vlastnosti myseľ, zmysly, príkazy. Jediné čo ťa obmedzuje je len tvoja fantázia. Nezabudni, že tieto vlastnosti môžeš pridávať len pri vytvorení hradieb. Potom ako sa hradba vztýči už jej vlastnosti meniť nemôžeš ale môžeš budovať na tejto hradbe hradbu inú buď na nej pred ňou alebo za ňou či v jej samotných útrobách. Rovnako ako hradbu stvoríš ju môžeš aj zničiť a po vypečení symbolu do mysle sa hradba vztýči a hľa. Bráni tvoje kráľovstvo. Nemusíš sa trápiť nad veľkosťou kráľovstva, hradba bude vždy na jeho okrajoch nech je akékoľvek obrovské a nech má akýkoľvek tvar. Vôbec nevadí ak sa veľkosť kráľovstva bude meniť, hradba sa prispôsobí.“ Zákony kráľovstva Ty si boh svojho sveta, ty určuješ zákony. Určuješ zákony bytia, zákony gravitácie, tvojim pomyslením môžeš donútiť každú kvapku vody padať nahor. V strede kráľovstva je tvoj hrad, ktorý má podobné vstupné dvere ako brána do tohto sveta a do ktorých pasuje rovnaký kľúč ako od tejto brány so zlatou kľučkou. Vstúp do svojho chrámu a v ňom nájdi knihu pred oltárom. Hľa kniha zákonov, čo do nej zapíšeš to bude celý tvoj svet dodržovať. Všetky tvory a všetko bytie aj matérie v tvojom kráľovstve budú dodržovať tieto zákony. Ak prikážeš aby všetci živý dýchali rovnakou rýchlosťou budú. Ty ako zákonodarca zákony dodržať nemusíš pretože ty ich tvoríš, no každý iný kto sa tu bude nachádzať ich dodržať musí, inak sa proti nemu postaví celý tvoj svet a všetko živé aj neživé bude na porušovateľa zákonov útočiť až kým ho nadobro nevyženú z tvojho sveta. Buď ale opatrný pretože ak stvoríš bytosť, ktorá nemôže svojím bytím zákony dodržať bude táto bytosť inými zo sveta vyhostená, sama sa dokonca vyhostí. Vtedy opustí arkanický svet v ktorom bola stvorená a bude si hľadať svet iný. Taký v ktorom bude môcť žiť. Ty veru tiež nechceš bytosti z iných svetov preto nevyhadzuj bytosti zo sveta svojho, pretože iným by mohli uškodiť. Nezabudni, že za každú bytosť tebou vytvorenú nesieš zodpovednosť ty sám. Strážci Obydlí Princíp ochranných znakov Pomocou koncentrovanej mágie v pravom palci môžeš vytvoriť energetický symbol. Takýto symbol môže byť utvorený v akomkoľvek priestore no je jednoducho zmazateľný ak ale znaku darujete nejakú formu, napríklad formu atramentu nebude ju môcť zničiť nikto tak jednoducho ako ten energetický. Taktiež kvôli tomuto dôvodu je najlepšie znaky kresliť na miesto ukryté pred obyčajným zrakom. Po vytvorení znaku podľa postupu na miesto jeho účelu vytvoríte energetickým obtlačkom do ľubovoľnej formy jeho duplikát, ktorý musíte nosiť so sebou. Tento znak musí byť vo vašej prítomnosti, minimálne v tej istej miestnosti v ktorej sa nachádzate až potom bude dvojica znakov fungovať tak ako má. Znak duplikátu prenáša stopu originálu a ak sa znak spustí informuje vašu myseľ. Jedine ak je prítomný duplikát. Duplikát taktiež musí spĺňať podmienku rovnosti a to je taká, že ak je na papieri tak tento papier, nemôže byť zložený krížom cez znak. Ak je na pergamene pergamen nemôže byť stočený. Ak je znak vytetovaný nemôže byť umiestnený v ohybe tela. Ochranný znak vstupu Tento znak sa umiestňuje na vstupné dvere od obydlia. Vždy ak niekto príde do kontaktu s dverami priblíži sa k nim alebo sa ich dotkne tak duplikát znaku vám v mysli okrem upozornenia premietne tvár duše tohto tvora. Platí len na tvory s dušou. Ochranný znak svetla Tento znak sa umiestňuje na predmet, ktorý je zdrojom svetla. Ak toto svetlo svieti duplikát znaku vám v mysli premietne skutočnú tvár osoby, ktorá sa v tomto svetle nachádza a tak isto aj polohu kde presne sa táto osoba nachádza. Platí aj na bezduché postavy. Funguje len v noci alebo v tmavom prostredí kde je predmet hlavným zdrojom svetla. Ochranný znak pred červom Tento ochranný znak dokáže upozorniť na prítomnosť a polohu príslušníkov červa alebo tých, ktorý majú stopy červa na duši. Tak isto informuje o ich aktuálnej polohe. Znak pôsobí na určitú vzdialenosť od miesta kde je vytvorený. Tento okruh závisí od jeho veľkosti. Za každý centimeter v priemere hlavného kríža znaku je znak účinný na 10 metrov okolia. Jeho duplikát môže byť maximálne o polovicu menší, než originál. Ochranný znak strážcu Pomocou tohto znaku prenesiete do obydlia vytvoríte obtlačok strážcu, ktorého ste pred tým vytvorili vo svojom arkanickom svete. Tento strážca bude vykonávať všetky vaše príkazy a keďže jeho hlavné telo sa nachádza vo vašom arkanickom tele môže vás o zmenách informovať hneď bez toho aby ste pri sebe nosili duplikát znaku, ktorý udržuje obtlačok strážcu v obydlí. Tento znak musí byť na hlavnom stavebnom kameni obydlia. Ak nebude tak strážca sa bude môcť pohybovať len v danej miestnosti. Obtlačok strážcu nemôže vplývať na materiálny svet ani na duchovný, ducha preto už zastaviť nedokáže. Tak isto ale nedokáže byť nájdený duchom, znak ktorý už drží strážcu byť nájdený môže. Ochranný znak hradby Tento znak do okolia vášho obydlia alebo do vstupných dverí či medzi dva predmety vytvorí hradbu. Duplikát vás informuje o tvári každého predmetu, ktorý prejde skrze túto neviditeľnú stenu.

Joel Bane - 19. srpna 2012 15:33

soukromá zpráva od Joel Bane pro Výslechová místnost Moje výpověď je dostačující a detektivka se mě na nic dalšího už nepotřebuje. Jakmile ale skončíme začne se mě znovu ptát. Tentokrát nejde o včerejší události ale o případ celkově. No ne že bych byl dvakrát nadšený že se někdo další bude míchat do vyšetřování. Docela si vystačím při vyšetřování sám ale pomoc by se hodit mohla. "Nevím co jste o mě slyšela ale slovo speciální agent bych nepoužil. Jsem tu jenom kvůli vyšetřování jednoho konkrétního případu. Jak to vidím já tak jsem ve vašem městě jako host . To čím se zabýváte je jenom vaše starost a nemám v úmyslu vám bránit v plnění povinností. Nemám ale pravomoci vám cokoliv zajistit." Jsem tu konec konců jen já samotný. Všechna rozhodnutí kdo se do toho bude plést je jenom na jejich lidech já to nijak neovlivním. "Pokud mi ale nabízíte pomoc tak jí neodmítnu. Potřeboval bych někoho kdo by mi pomohl. Hlavně s informacemi. Mělo by jít o pár lidí na které bych se mohl kdykoliv obrátit. Taky potřebuji aby se jim dalo věřit a byli spolehliví. " To je vše co jsem dodal k jejímu návrhu. Mám dost věcí na práci které musím jít prověřit a mám jenom dvě ruce. Rozloučím se s ní a jdu si najít počítač kde bych mohl v klidu a nerušeně pracovat.

Victor Sarno - 19. srpna 2012 22:43

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Rotchard Ta zpráva, kterou mi oznámí mě moc nepotěší. Podívám se kolem sebe i když to bylo docela zbytečné. "Sakra a co to bylo zač?" Mluvím potichu, aby nikdo neslyšel o čem se tu bavíme. "Jestli chceš tak můžeš bydlet chvíli u mě, radši zahoď mobil a pořiď si novej, možná by bylo lepší vypadnout úplně z města?" Popravdě mám s tímhle ztrácením se ve světě docela dobré zkušenosti. Nadruhou stranu se mi to nelíbí, protože je tu Alarin jediný koho tu znám a na koho se můžu ve Vídni spolehnout.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 20. srpna 2012 14:19

soukromá zpráva od Michal "Majki Čvárz" Čierny pro Park u klubu Rotchard, Roxie Collette, Nocturme Haborym Na miesto určenia zjavne dorážam včas. Možno aj trochu skôr. Rozbeh cez smetiak, skok, prelet, kotúľ, lavička, skok, kúsok pred miestom sa odrazím od budovy a letím do tieňa ako naspeedovaná veverička. Prezriem okolie. Vytiahnem mobil. Čas akurát. "Kde sú kurva všetci?" Točím sa dokoliečka. Začínam byť netrpezlivý. Zrazu zbadám Roxie a Noctiho. "Čááááááu!" zvolám smerom na nich ako pripečený klobásoid. Rovnako zavolám na Karola. Ok, je vidno menšia zmena. Majkí je v komplet čiernom, usmieva sa a je akýsi jemne roztržitý. Počas Karlovho spôsobu netrpezlivo prešľapoval, ale namiesto strachu z neho sršal čistý elán, aký by nesršal ani z obrovských bední na koncerte istej Slovenskej rovnomennej kapely. Po preslove a pohnutiu som vyštartoval vpred s jasným záujmom tam byť prvý. Počkal som len pri dverách a už už som sa načahoval za kľučkou, že im všetkým elegantne otvorím pred nosom, keď sa ozve Karolove označenie syna istej imaginárnej nadprirodzenej fantasy bytosti. Behom 0,12 sekundy som pri Karlovi a počúvam, čo nám hovoria dvaja tavariši el malkaviaaane. Nadýchnem sa a spustím aj ja: "Takže ..." začnem úplne blbým spôsobom, ",tam dnu je holobriadok ktorého potrebujeme na čojaviemčo? O čo vlastneide, v čom je problém, je zlý? Je nebezpečný? Je tam s niekým? Anarch? Sabat? Chlpatá piča?" pokukujem po ostatných a poskakujem netrpezlivo na jednom mieste. "Nič v zlom ale napísal si mi, že mi tu bude vysvetlené ..." otočím sa na Karola. V tom návale vecí, ktoré sa dajú robiť som skoro zabudol sa na to spýtať!

Ronald McGillavry - 20. srpna 2012 20:42

soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro Čekaní Trvalo to dlouho tak dlouho ,že nakonec šli i oni spát protože i zítra je den a pokud vše vyjde mohl by to být opravdu zábavný den. On sám se probral dost brzo ráno tížilo ho to co se dělo jistě metisové nikdy nebyli důvěryhodní ale zaprodat svůj druh a bratříčkovat se s upíry bylo prostě moc. Svou frustraci si vybyl v tělocvičně a pak se uklidnil ve svatyni. Zbytek vzteku ubyla rutina dne. A když už skoro nedoufal , přišla sms ,která ho opravdu potěšila. " Kath, Johne pojďte ke mě. Něco přišlo." ukázal oboum sms a usmál se. " Myslím ,že bychom ho měli nechat jít sem ,možná je čas dát mu odměnu za služby slíbit mu něco. Aby přišel.... kdo z vás mu předá vzkaz?" zamáchal mobilem, důvod proč to nechce dělat on byl jasný nevěděl jestli by se udržel a neřekl mu něco jako přijď si pro smrt.

John Druitte - 22. srpna 2012 00:22

soukromá zpráva od John Druitte pro místo činu Omlouvám se Pane Arzanere. Vydáme se směrem k domu abych si to tam mohl prohlédnout, policista mi řekne že v tašce, kterou mi dal, je část policení zprávy, zbytek mi dodá později. Děkuji. Odpovím prostě, do zprávy se zatím nedívám, to udělám až poději, někde v klidu. Vstupujeme do výtahu a vyjíždíme do 4. Patra. Mám snad začít mluvit anglicky? Zeptám se s úsměškem, ale to už pomalu výtah zastavuje. Vyjdeme z něj do chodby, už od pohledu poznám inkriminované dveře, jsou „zahrazené“ policejní páskou. Policista dveře otevře a vejde, vstoupím hned za ním, místo už je dávno prohledané a zbavené asi všech důkazů. Dej mým očím bystrost a všímavost.(soudce/1) stojím chvíli se sklopenou hlavou a zavřenýma očima, když je otevřu, jde vidět že se jaksi rozjasnily, já najednou vidím mnohem lépe, prohlížím si celý byt snad jen proto kdyby tu náhodou něco zůstalo, podívám se i pod gauč, nad kuchyňskou linku a do splachovací nádrže záchodu, hlavně tedy místa který by dle mého názoru mohl někdo vynechat. Je to spíš jen o zkušenostech, dívat se po těch důležitých věcech, detektiv tak ví čeho si má všímat. Zalžu mu Je pěkné že jsou tu všude všechny ty čísla a měřidla, ale když nevím, co tu kde vůbec bylo, je to k ničemu. Použiju další schopnost. Ukaž co hodlá dělat muž, který dal zdejším obětem smrtelnou látku.(vizionář/2) Zamumlám. Občas je těžké požadavek správně nasměrovat, když se nemám čeho chytit, možná bych se měl podívat spíš po něčem do zprávy. V ten moment se mi rozostří zrak. Chvíli tam stojím a na první pohled nedělám vůbec nic, ale oči pod zavřenými víčky se pohybují jak sledují vizi. S lehkým cuknutím se probudím.

Viedeň - 22. srpna 2012 08:46

soukromá zpráva od Viedeň pro Pred Klubom Rotchard [Roxie, Nocturme, Miki] Potom ako sa ozve Michal tak sa Karol plesne po čele. “Jáááj...“ Vtedy mu akoby trhne kútikom úst až tak, že pohyb jeho tela je vidieť dokonca aj na ramene a bránici. ... pyčo! ... Po vyhŕknutí slovka sa zas vzpriami do normálu. “... jasné!“ Pozrie sa na moment dnu, kde vidí zabavený cieľ s nejakým chlapíkom. Miki si všimne na koho sa cez sklo pozerá. Ten druhý je od neho mierne štíhlejší. Jeho pleť je tmavšia, zrejme niečo ako mulat. Obaja majú dačo nealkoholické a kecajú. Trochu divne, akoby sa rozprávali o niečom náramne tajnom. Karol po krátkej chvíľke ukročí na bok tak aby vás nemohli z vnútra zbadať tak ľahko. “Tamten holohlavý bez obočia a bez ... pošťatej vložky! ... ehm pardon. Je náš cieľ. E to Metis, teda vlkodlak no vyhodení zo spoločnosti bo má fyzickú ... trubku v riti!.. teda vadu. Vraj spolupracoval s niekym a predal komusi mnoho mnoho fetu ktorý z nich urobil zombíkov. A staré ľudže musia ten bordeľ potom čištič... Musíme z neho dostať od koho to zobral a zastaviť to.“ Potom sa pozrie do očí všetkým trom. Samozrejme nie naraz veď kukadlá ma iba dve. “Chce ešte niekto niečo? Ak nie obkľúčte metisa ja mu ...Jebnem!.. ehm.. poviem.. eh.. alebo radšej hovor ty Roxie, ty máš kozy...“

Viedeň - 22. srpna 2012 08:52

soukromá zpráva od Viedeň pro Klub Rotchard Alarin sa chytí jednou rukou za vrecko v nohaviciach. “Jasné. Ten vyhodím, dnes ale radšej nie tu ale kamsi aby to.. kurva Akurát ma napadá dnes som ti písal. Ak sa ti dá radšej vymeń telefón aj ty.“ Aj na ňom je vidieť, že sa snaží hovoriť potichu a tváriť sa nenápadne. “´tek z mesta zatiaľ nebude treba. Napíš mi tu na servítku tvoju adresu keby náhodou som potreboval na jednu noc ostať. Ak by sa čosi stalo prídem ak by sa stalo čosi horšie rovno vezmem roha. Mám známeho v Mníchove. Je tu niekoľko vecí, ktoré musím ešte doriešiť..“ Alarin sa potom trocha pousmeje. “Alebo možno nám aj nikto po krku nepôjde ak narazíme na správnych ľudí.“

Viedeň - 22. srpna 2012 09:22

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt Po spustení schopnosti sudcu pocítiš ako si vyberá schopnosť časť z tvojej energie no celý byt začínaš vidieť akoby z iného pohľadu. Miesto, kde ležalo jedno telo je špinavé od dajakého krvavého fľaku. Všimneš si veľmi drobunkých krvavých bodiek, ktoré ťa dovedú na záchod. Tam si všimneš, že podobné fliačiky sú aj na plechových vratách, za ktorými sú v bytovkách vodovodné trubky. Po otvorení nájdeš samozrejme tie. Iba trubky a budíky merajúce prietok vody. Po krátkom prezretí si všimneš, že jedna z trubiek je skutočne divná. Pohýbeš s ňou a sama vypadne. Falošná trubka z plastu má dokonca aj svoje dno a v jej vnútri je asi dvadsať gramový sáčok trávy. Nič iné na záchode nie je. V kuchyni sa na chvíľku tiež zastavíš. Plynový sporák je špinavý od kadejakého maiglaizu no všimneš si na ňom popol, ktorý nebude určite z varenia. Ide zrejme o kus obhoreného zpopolneného papiera. Preto ťa napadne osunúť sporák a po krátkom súboji s obratnosťou vlastného tela vylovíš papierik s návodom. Ten je písaný rukou, čiernym perom a kúsok z neho chýba. Recept na Cyborgský chlpatý snack Step numero Uno! - Ujeb dajaký materiál ale nie zo stavby ale z Gripu. Step numero Duo! – vypuč pol kila cukru na panev, jebni tam maslo a jožkov bujón Dalej: Vytvoris taku kokotsku hmotu co vyzera jak hovno, ked chladne pridaj nadrveny material, ktorý je jemny uz ako puder. Vytvorenu hmotu zacni tvarovat aby vyzerala ako hovno bo aj tak smri, najeb ju do sačkov do ktorych ich zapeč aby sa natopili a potom usuš na parapete a jebni jožkovi do auta aby to odvezol. Taketo snickersky su original a zarobiš na tom šak ....//chýbajúca časť Podľa kuchyne usudzuješ, že sa tu skutočne varilo a vo veľkom a určite aj včera. Obývačka je prázdna, teda nenachádzaš nič zvláštne ani v iných izbách, to už vybrakovali kriminalisti. Po použití druhej schopnosti sa ti vybaví časť tváre muža. Tmavohnedé oči a chýba mu obočie. Vo vízií uvodíš čas na nejakých drevených ručičkových hodinách niečo krátko po desiatej. Ide o nejakú divnú krčmu. Rotch...d

Arron Llewellyn - 22. srpna 2012 13:01

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro U Rudolfa Rudolfova reakcia je našťastie dobrá, mierne obavy z odmietnutia vyprchali, ba dokonca mám ponuku navyše. Učeň značne skúseného chlapíka, navyše z rovnakého rádu, skvelé. Nad otázkou sa však chvíľku zamyslím, samozrejme mám radšej knižky avšak..troška dobrodružstva nezaškodí. “Úprimne, lepšie sa cítim v knižnici či ideálne doma s hŕbou kníh, no po tom, čo som zvládol preliezať kanál a bojovať tam s hovoriacim humrom nemám problém skúsiť i trochu praxe.Takže to vyjde tak nejak narovnako. A čo sa týka učňovstva...bolo by mi veľkou cťou a s radosťou teda príjmam“.

John Druitte - 23. srpna 2012 21:36

soukromá zpráva od John Druitte pro Byt Jak sem očekával v bytě je vymeteno. Až v kuchyni se mi se štěstím podaří najít papír s receptem. Ale vida. Copak to tu máme. Cyborgský chlupatý snack, že by stopa? Prohledám zbytek bytu ale najdu jen zašitou trávu, přičichnu k ní jestli neucítím ještě nějaký přídavek. Pane Arzanere budu potřebovat, vzorek toho co ty chlápky zabilo, půjde to? O chvíli později se díky druhé schopnosti dozvím něco více. Tak a máme ksicht, tohle nevypadá tak špatně, teď už si tě najdu. zapátrám v paměti nad jmény klubů, ale jen těžko si vzpomenu, ale ten policista by mohl vědět. Znáte klub….Rotch, tak nějak, možná možná delší název? Snad nebudu muset krkolomně hledat. Shlédnu ještě byt a dám policistovi své číslo na telefon. Dejte mi vědět až budete mít více materiálů. Kdyby se vám podařilo zjistit jestli se tu něčemu říká cyborgský chlupatý snack, dejte mi také vědět. Uvědomím si, že mě už tlačí čas. Děkuju vám a nashledanou. Poberu si své věci a odkráčím k vozu abych se vydal ke klubu.

Alex Rose - 23. srpna 2012 23:18

soukromá zpráva od Alex Rose pro Ochrana Přečetla jsem knihy, naštěstí návody nebyli složité ani dlouhé, takže bych mohla vytvořit ochrany ještě dnes v noci. Usadila jsem se na zemi ložnice, sedla jsem si vzpřímeně a ruce dlaněmi nahoru si položila na stehna. Zavřela jsem oči a začala klidně dýchat, jako při meditaci, vlastně to bylo hodně podobné. Izolovala jsem se od všech vnějších zvuků, aby mě nerušili. Začala jsem si představovat písek pod nohama. Ucítila jsem jak se mi nohy mírně zabořili do měkkého písku. Byl trochu teplý, jako kdyby na něj chvíli svítilo slunce. Zavrtěla jsem prsty, protože zrnka mi zalezla mezi prsty a trochu mě to lechtalo. Pak jsem si uvědomila své tělo. První nohy, pak tělo, ruce, prsty, hlava. Byla jsem tam. Vlastně tady. Vydala jsem se k budově, která byla vstupem do mého světa. Vešla jsem a začala scházet schody až ke dveřím. Klíč ke dveřím se mi objevil v dlani. Odemkla jsem a vešla do svého světa. Zavřela jsem za sebou dveře. Svět to byl jako ze snu. Vše mělo jasné barvy. Takové, které ve skutečném světě neuvidíte. Tráva tu byla zelenější, nebe modřejší, květiny zářivější. Přede mnou se táhla pastvina, stébla trávy se kývala v osvěžujícím větru. Listy stromů tiše šuměli. Slunce svítilo, bystřiny zurčeli. Bylo to dokonalé místo k tomu si lehnout a užívat si krásné počasí. Byla to oáza klidu. Ale bylo to tu trochu prázdné. Chtělo by to zvířata. Dokonce mě napadlo lidi... jenže... stvořit lidi by bylo neetické. Ale to by pak bylo stejně neetické stvořit strážce. Nakonec by to byli otroci mé vůle. Musím to zvážit. Začala jsem tvořit strážce. Klekla jsem si a položila ruku na zem. Začala jsem tvořit. Hlína i s trávou se začala zvedat do výše a tvarovat se. Věděla jsem co chci. Možná to bude trochu klišé, ale stvořila jsem draka. Velkého, zeleného s blanitými křídly, modrýma očima, drápy, ostrými zuby. Dala jsem mu schopnost létat, chrlit oheň a led a z rohů, aby dokázal sesílat blesky. Chtěla jsem mu dát i osobnost. Drak musí mít dobré srdce, mít smysl pro čest a být statečný. Jednoduše jsem mu dala osobnost. Hodný, přátelský drak, který však nemá s nepřítelem žádné slitování. Pak jsem do něj nechala udeřit blesk a tím jeho tvorbu ukončila. „Nastraž uši a poslouchej, co ti řeknu vykonáš, moje slovo se ti stane svatým a příkazy, které dostaneš utvoří tvou cestu osudu. Poslouchej, toto je můj ortel...“ Dívám se na něj. „Do mého světa může vstoupit jen můj opravdový přítel. Všichni co sem přijdou s myšlenkou či úmyslem mi nějak ublížit, jak tělesně tak psychicky musí být zničen nebo vyhnán pryč. Jdi a konej jménem mým.“ Pak jsem si trochu hrála. Vytvořila jsem nějaká zvířata. Ptáky, králíky, lišky, koně a taky jednorožce, pegasy, pak dalšího draka, ale tentokrát samici. To aby se tu strážce necítil osaměle. Pak nějaké menší draky, takové kteří velikostí odpovídají ptákům. Už to tu bylo živější. Pak jsem se pustila do tvorby hradby. Neudělala jsem ji nijak výraznou. Vlastně vypadali jako několik metrů vysoké hradby hradu. Ale vytvořila jsem je živé a elastické. Takže kdyby nepřítel přišel blíž hradba si sama dokáže vytvořit z kamenů ruku a nepřítele zmáčknout. Dala jsem jim stejné pokyny jako drakovi. Nesmí pustit dovnitř nikoho kdo sem přišel s úmyslem ubližovat. Prozatím jsem svůj svět nechala být a vrátila se do reality. Nezapomněla jsem za sebou zamknout dveře. Otevřu oči a vydechnu, když jsem znovu ve svém bytě. Už bylo pozdě, ale teď jsem musela udělat ochranu svého bytu. Díky tomu, že byla noc, tak jsem mohla v klidu pracovat. Přešla jsem ke svým vstupním dveřím. Lepší bude znaky udělat zevnitř a ne z venku. Protože... na dveřích se dost těžko budou symboly schovávat. Vytvořila jsem na dveře malý Ochranný znak vstupu. Duplikát jsem udělala na papír. Později si budu muset zajít k tatérovi, abych si to nechala vytetovat. Ochranný znak vstupu jsem pak umístila i na všechny okna. Potom jsem v ložnici a v obýváku na lampy dala Ochranný znak světla. Chtěla jsem udělat i Ochranný znak před červem, ale... to bych si musela nechat potetovat záda, abych mohla mít v pořádku duplikát. A třeba tady nebudu žít navždy a tak bych se nechtěla takhle znetvořit. Malé tetování mi nevadí, ale něco velkého už ano. Další znak co jsem vytvořila byl Ochranný znak hradby. „To by bylo...“ Promnu si čelo. „Snad to bude stačit.“ Zívnu a jdu se osprchovat. Pak si jdu lehnout. Lampu na kterou jsem dala ochranu světla jsem nechala svítit. Zívnu a za chvíli usnu.

Alexandra Mehler - 25. srpna 2012 23:17

Park nedaleko klubu Rotchard Nevěřícně sleduji, jak se od nás trojice vzdaluje. Mlčím. Co k tomu říci. Policistu stejně nepřesvědčím, i když mám pocit, že po těch opravdu nevšedních zážitcích dnešního večera je to nakonec on, kdo si něco šlehl a nyní jedná z cesty. Se znechuceným výrazem si převezmu zpět občanský průkaz a uklidím ho do peněženky, kterou vrátím do kabelky. A mezitím vším přemýšlím, zda potvrdit Mariinu verzi, či něco dodat, vyvrátit... Mým uším neuteče dotaz prvního policisty. Našpicuji slechy ještě více, ale odpověď druhého mě neuspokojí. Jen si povzdechnu a znovu zdvihnu hlavu od svého pidi zavazadla. Nemá cenu k tomu něco přidávat. Jestli je chci ještě někdy vidět, musím mlčet. Na mlčení dbali nejvíce. Největší obavu měli z policie... Nevím, co nechtěli prozradit, ale oni vědí nejvíce a policistům to může být ukradené... A my dvě? My tu nejspíš byli opravdu čistou náhodou... Chvíli na policistu hledím, jako kdybych hledala správná slova, než začnu pomalu odpovídat. „Vlastně... Nemám co dodat. Má kamarádka to popsala přesně. Byly jsme spolu v baru na drinku a pak se už vracely pomalu na koleje. Všimly jsme si tohoto muže a chtěly to vzít jinudy. Pro jistotu. A pak se to najednou strašně rychle seběhlo...“ Jen pokrčím rameny. Zdá se, že víc nevím. Možná budou následovat další otázky, zda jsem si nevšimla toho či onoho. Kupodivu budu odpovídat stále „ne, omlouvám se, opravdu jsem si nevšimla, hrozně jsem se lekla“, blablabla... A odvoz? Ten raději odmítnu. Cesta domů bude zasvěcena jiným věcem... Probodu Marinu pohledem, když se od nás policisté konečně vzdálí. Raději se ani nedívám na hodinky. Je mi jasné, že zítra ráno to bez dávky pořádně silné kávy nepřežiji.

John MacDonald - 26. srpna 2012 15:56

soukromá zpráva od John MacDonald pro Příprava na likvidaci Trvalo to dlouho, velmi dlouho než jsem se uklidnil, ale nakonec se mi to podařilo a ve společnosti svých pejsků jsem se vydal spát, přičemž mé sny byly protkány vizemi mestise rozsápaného mými drápy a s překousnutým vazem. Možná právě díky těmto snům jsem se ráno probudil s vyloženě dobrou náladou, která mě však rychle přišla, když jsem si uvědomil, že to opravdu byly jen sny. Pfff, Červ aby to... zaklel jsem a jako správný šaman si dal sprchu, rozcvičku a provedl jednoduchý rituál pro matku Lunu, ve kterém jsem ji žádal, aby nad námi držela dnes ochranou ruku a pomohla mi s mými ostatními rituály. I tento rituál byl ale slabí, a moc jsem se do něj nepoložil, jen krátká modlitba Luně, neboť jsem myšlenkami odbíhal stále k Mestisovi a balancoval na hraně bojového šílenství. Mí mazlíčkové vycítili v jaké náladě se nacházím a proto se většinu dne drželi v bezpečné vzdálenosti ode mě. Trvalo skoro celý nudný den, než konečně přišla ta SMS, po jejímž přečtení se mi rozzářili oči jako malému dítěti pod vánočním stromkem. He...hehehehehehehehe bude zabíjačka jednoho červomila. zazubil jsem se a dychtivostí začal popocházet po místnosti. Když se alfa zeptal, kdo ho sem pozve, jenom jsem se zamračil. To se mi nelíbí, takhle to nemá být. zamručel jsem. Jsme vlci, my máme lovit, uštvat ho a roztrhat ne ho pod falečnou záminkou vylákat z doupěte a zabít...navíc tahat něco tak odporného sem, do svatyně naší matky je skoro svatokrádež.

Viedeň - 31. srpna 2012 17:44

soukromá zpráva od Viedeň pro Chvíľa pokoja Doma vykonáš podľa postupu z kníh. V tú noc ako ulíhaš sa tí spí dobre, žiadny zlý sen. Po pravde, žiadny sen a rovnako znaky. Obidva bez náznaku. Na druhý deň ráno sa schádzaš s Arronom, ktorému prenecháš knihy potom vyrážaš do práce. Tradičný stereotyp. Zaparkuješ svoje auto na mieste ako vždy a vojdeš do kúpeľov vchodom pre zamestnancov. Denná smena, ktorá ti končí práve o piatej poobede ubehne celkom rýchlo. Práce bolo tak akurát šéfová mala dobrú náladu a ty si sa už v duchu tešila na to kým sa znovu vyvalíš doma a oddýchneš si. Vyjdeš von vchodom pre zamestnancov a zamieriš priamo k svojmu autu. Vonku už je približne pol hodiny tma. V tomto mesiaci tomu už tak býva, na parkovisku to ale zatiaľ nie je problém to je osvetlené dosť. . Chvalabohu už neprší. S kľúčami v ruke si ale všimneš že priamo pri dverách za volant postáva chlapík, ktorý nazerá cez okno do vnútra. Muž je černoch, na sebe má oblečený dlhší čierny kabát, ktorý mu zakrýva väčšinu tela a okolo krku sivý šál. Na hlave klobúk rovnakej čiernej farby. Prvým dojmom jeho výzor zapôsobí akoby vypadol z medzivojnového Chicaga. Teda až na jeho čiernu pokožku. Spod klobúka je vidieť, že jeho vlasy sú síce čierne no ostrihané tak na krítko akoby tam temer ani neboli. Rovnako dlhé má aj fúzy úhľadne zarovnané po okrajoch sánky. Netrvá vôbec dlho aby si ťa muž všimol. Keď sa tak stane usmeje sa a ozve sa. Tvojím smerom no bez toho aby sa čo i len o krok posunul. “Dobrý deň. Vy ste slečna Alexandra Rose?“

Roxie Collette - 31. srpna 2012 20:26

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Park a klub... aneb vitajte v tieni Uchechtnem sa, keď Nocturme nadhodí spôsob, ako vlítnuť na holohlavca a "Tresko boy" v zjavnej náladičke pokračuje v rozmluve k "Sprosťákovi", založím ruky na prsiach a sledujem ich skúmavým pohladom. Obsah mise počujúc už druhý krát prejdem bez komentára s nezaujatým obzeraním sa kolem seba, zblúdiac pohladom práve k holej hlave, ku ktorej sa máme zamerať. Vlastne nám táto vec prišla vhod. Až na to, že to my sme, zjavne práve na jeho území, ako tak sledujem v akom zapálení debatuje s daným individuom sediac ako pri flaške rumu. Z premietania nad touto úvahou ma vytrhne až Karolovo vyslovenie môjho mena. Zapichnem doň prenikavý pohlad a na tvári sa mi natiahne zlomyselný škleb. "Copak... bojíš sa, že po tvojom prejave, by sa Plešatec zježil a tvôj anus by zažil stredovek?" Vycerím zuby a pokyniem drahému nech ide ako prvý. A cestou tam sa ešte obzriem smerom ku Karolovi. "A tento klub? Nejaké špecifické znaky, ktoré by bolo treba poznať?" Nadhodím a počkám než Nocturme vojde a v tesnom závese vstúpim tiež. Bar, mne neznámy, nieje práve prostredie, ktoré by mi poskytovalo vhodné myslové rozpoloženie. Rozhliadnem sa skúmavým pohladom kolem a zameriam sa na dvojicu. O metisovi už máme nejaké hrubé informácie.. ale jeho malý kamarát.. Preto sa naň pozriem s druhým pohladom. (D3) Je jasné, že príchod štyroch podivne vyhliadajúcich osôb spustí vlnu pohladov prítomných. Ale viem, že môj drahý bude obozretnejší než ja... preto mu stále tíško naslouchám. A keby náhodou... máme naše špecializované hračky a ešte sú tu s nami tie dve chodiace okurky. No nič, túto záležitosť taky odbijeme, aby sme mohli prejsť k vlastnej... Tváriac sa neutrálne pristúpim k dvojici a rukami sa opriem o kraj stola. Nakloním hlavu do strany a zahladím sa na metisa. "Chcelo by to malý pokec v súkromí. Vieš o tom, že zombie apokalypsa už vyšla z parády?" Vycerím zuby v úškrne a pozriem na jeho spoločníka. "Chodiace mrtvoly si robia párty a ty válaš šunky. Seš dealer alebo barbie na cracku?"

Nocturme Haborym - 01. září 2012 18:42

soukromá zpráva od Nocturme Haborym pro Před klubem Rotchard a uvnitř klubu [Roxie, Majki] Na Majkiho výjev zareaguju jen širokým zubatým úsměvem než povytáhnu obočí schovám zuby a zadívám se na Karola. A já už myslel že budeme všichni informovaní nebo lépe vševidoucí...už jsem se lekl že by se to jednou stát mohlo... Prohodím ledabyle hlavou než je má mysl opět plná jen násilných představ jak z našeho targetu vytáhnout informace které potřebujeme. S mou milovanou a zvrácenou Roxie se dělím o hrůzné výjevy mučení které mi běží hlavou jak těkám po okolí a občas zabloudím pohledem i dovnitř k cíli. Na Majkiho ale nezareaguji jen já a Karol spustí. Vždy se musím pozastavit nad jeho výjevy které mě nutí se aspoň na půl huby usmát. Jeho plesknutí po čele je jasným symbolem toho že alzheimer je problém i u nemrtvých. Ale spíše než cíle se rozhlížím pečlivě po okolí aby nedošlo k tomu že na nás někdo vběhne odjinud než zevnitř. Přecijen tyhle krysy jsou jako mor, jsou nevypočitatelní stejně jako státní rozpočet. Vždy je něco navíc a něco míň a proto je třeba dávat dobrý pozor na okolí. Modré a hnědé oko těkavě střílí po okolí a kdykoliv zachytí byť sebemenší pohyb zaostří ale díky šerosleposti nezbývá než i čichat a naslouchat. Ale když se do toho rozkecá Karol je těžké poslouchat naštěstí čich mi jeho výjevy neomezí. *** Po vyslechnutí první části jeho výlevu se na moment věnuji skupině. Metis... to je ten kterého jsme hledali má milovaná... pěknej hajzlík když pracuje proti make-upu možná i kdyby spolupracoval by jsme si s ním mohli pohrát za porušování halloweenských tradic... ten hajzlík bude mít masku přišitou ke xichtu... Vyletí ode mě k Roxie malý výjev emocí nad informacemi. V poslední větě mě nadchne jen pasáž "zastavit to" jelikož je to fráze která dává hodně možností k manévrování. Má nejdražší může zaslechnout chichot který mi letí hlavou a nejspíše i ucítila co se mi prohnalo myslí. Chichot se zarazí ve chvíli kdy oznámí Roxiino pohlaví velmi netaktním způsobem. Ve mě se vzedme žárlivost a srazím k sobě nemilosrdně obočí když se skrčím a procedím skrze zuby zavrčení ale nakonec se dál věnuji úkolu když mě z tohoto proberou slova Roxie. Začnu se škodolibě culit a sýpat v tlumeném uchechtávání. Anus ve středověku... bohatým bral a chudým dával... Pokračuji v cezení šklebu než mi úsměv zmizí a jsem schopen se znovu soustředit na čin. S tím jakmile mi Roxie naznačí vstoupím do klubu a pomalu procházím podél baru až k dvojici která tam posedává. Malá postava ale vzteklý vzhled nikdy příliš nenadělaly ale ve čtyřech už by mohlo. Pravou ruku položím dlaní na levé rameno abych měl co nejblíže rukojetí své nové hračky kdyby bylo třeba a koukám se po místních. Stále pečlivě naslouchám své paranoie která mě ještě nezklamala tedy až na fakt že někdy to odnesl někdo kdo za nic nemohl ale to je jen oběť vlastní neobezřetnosti. Čichám kolem a rozhlížím se s polojokerovským úšklebkem a staženým pravým obočím zatímco modré a hnědé oko bloudí kolem a sleduje. Musím dávat pozor, velký pozor a jsem si toho vědom a proto nepolevuji ze svých smyslů. *** Po chvíli procházení po klubu a rozhlížení se po okolí má milovaná přistoupím k našim cílům. Otočen zády k jejich stolu stále se dívajíc po okolí se nakonec také otočím k našemu cíli. "Bububu kundičky !!!" Prohodím se širokým úsměvem s úmyslem nechat je si naplnit spodní prádlo čokoládovými koblížky (D2 na oba)a nejen rodová schopnost ale i zjizvený vzhled a arzenál co máme s sebou by mohl pomoci zatímco moje drahá Roxie se rozpovídá naším způsobem ohledně situace kvůli které jsme tu. Natočím se bokem abych mohl sledovat i ostatní po klubu a bránit tak naší skupinku před vnějšími vlivy které by mohly kazit romantickou atmosféru vyjednávání vyjednávání...

Viedeň - 02. září 2012 11:15

soukromá zpráva od Viedeň pro Byt Policajt na prvú otázku prikývne. “Dal by sa zohnať len to potrvá dlhšie. Boh vie kedy spíšu o tom na kriminálnom oficiálnu správu.“ Na druhú otázku sa policajt zamislý. “Nemyslíte náhodou Rotchard? Ak áno tak to je klub v centre mesta hneď na rohu oproti tomu malému parku. Burgring to je najbližšia MHD zastávka k tomu klubu, prečo? “ Samotný policajt stále celý čas postáva, na posledné slová rovnako prikývne. Ako odchádzaš z bytu samozrejme odchádza aj on. Spolu sa rozchádzate až pri policajnom aute, kde mu vrátiš napodobeninu vysačky.

Viedeň - 02. září 2012 11:17
	soukromá zpráva od Viedeň pro MH: Malá zmena: v bare bude celkom rušno, rpeto vás prosím časti príspevkov, ktoré opisujú to ako ste vošli dnu do baru skopírujte a postnite verejne. Rozhovor s Metisom budete hrať verejne :)

Viedeň - 02. září 2012 11:33

soukromá zpráva od Viedeň pro U Rudolfa Po prijatí učňovstva u Rudolfa Sa Rudolf usmeje. “Výborne teda. Ako učňovi ti budem postupne sprístupňovať informácie z tejto knižnice a duplikáty kníh, ktoré ti sprístupním si budeš môcť zobrať so sebou. Samozrejme toto učenie ti budem sprístupňovať až po splnení určitých úloh, ktoré budú tvojím výcvikom. A rovno ti dám aj prvú úlohu. Vo Viedenskej katedrále v centre mesta je vybudovaná tajná chodba. Vstup je niekde vo vnútri a na tebe bude nájsť práve tento vstup. V katakombách pod touto katedrálou sú na stenách nakreslené rôzne znaky. Ty jeden z nich obkreslíš na papier a prinesieš mi ho, podľa toho znaku dostaneš svoju odmenu.“ A tak nakoniec aj ty sám si opustil Rudolfov dom. Na druhý deň ráno taktiež dostávaš do rúk knihy od Alex. Dve knihy na ochranu snov a obydlia Strážci Kráľovstiev Vstupná brána Nájsť vstupnú bránu do svojich snov a svojej mysle, teda aj arkanického sveta je jednoduché a dokonca tento postup je funkčný aj u spáčov. Spáča to ale uvedie do bdelého spánku a snívania. Nedokáže ho prebudiť v mága a taktiež nezaručuje žiadne konkrétne vidiny. Preto spáč môže vidieť nádherný sen alebo len zhluk farieb alebo dokonca nič. U nás prebudených je to inak, my sme vo svojom arkanickom svete boli už neraz a preto ho dokážeme rozlíšiť od iných. Cítime sa v tomto svete bezpečne a prirodzene, nič neskrývame. Také sú teda naše podvedomé reakcie. Postup ako vstúpiť bdelo do svojho sveta bez použitia arkány je nasledovný: Nájdi si pohodlnú polohu v kľudnom prostredí. Najlepšie takú v ktorej budeš mať dlane otočené nahor a chrbticu v zpriamenej pozícií. Zatvor oči, upokoj svoju myseľ a predstav si pocit piesku pod nohami. Z tmy naraz začneš kráčať vpred a postupne si začneš v tomto stave snívania uvedomovať celé svoje telo. Pocitom piesku na kolenách osviežiš hmat. Zbadaním náhodných predmetov okolo seba a aj samotného piesku pod sebou osviežiš zrak. Predstavou chutného jedla alebo maškrty v ústach osviežiš chuť. Počutím tvojich krokov, či šuchotania, tlieskania osviežiš sluch. Predstavou silnej škoricovej vône osviežiš čuch. Po osviežení všetkých základných telesných zmyslov budeš schopný nájsť kopec a cestu smerujúcu nahor. Po krátkej ceste dorazíš k budove, je jedno akej. Táto budova je len maskou nad skutočným vstupom do tvojho sveta. Vstúpiš do budovy a v nej nájdeš schody smerujúce nadol. Tie ťa zavedú priamo do hĺbky tvojej mysle a do samotného podvedomia ku koreni tvojej duše. Na konci schodiska narazíš na dvere so zlatou kľučkou, ktoré sú zamknuté. Len ty vieš kde máš kľúč od týchto dverí a práve za nimi vstúpiš do svojho arkanického sveta ktorý je veľký a krásny presne podľa tvojich predstáv a nálady. Ty si v tomto svete svojím bohom a bohom sveta. Ty môžeš tvoriť a meniť všetko čo sa v ňom nachádza. Pozor ale na dvere ktorými vchádzaš a vždy keď vojdeš dnu, nezabudni za sebou zamknúť. Strážca Kráľovstva Najzákladnejšou obranou voči nechceným bytostiam, duchom či pocitom alebo hocijakým vonkajším vplyvom z iných arkanickým svetom zabrániš pomocou strážcu. Svojho strážcu vytvoríš jednoducho, myšlienkou pri dotyku na hocijaký predmet v tvojom svete. Z kusov blata dokážeš vytvoriť postavu človeka, zvieraťa alebo inej kreatúry podľa tvojich predstáv. Popusti uzdu tvojej fantázie a daj mu moc akúkoľvek chceš ty. Pomysli na úder blesku a hľa udrie doň blesk, vdýchne doň život. Pomysli na to, že tvoj strážca má zbraň, pomysli na zem a zbraň a hľa tvoj strážca ju dostane. Rovnakým spôsobom môžete vytvárať strážcovi nové končatiny, nové zbrane, štíty, brnenia, vlastnosti. Môžete ho pomocou pomyslenia učiť kúzlam. No myslite na to, že tieto vlastnosti dostane len pri zrode a po ukončení stvorenia, vtedy keď jeho srdce začne prvý krát byť sa tieto schopnosti, vlastnosti a zbrane uzamknú a nič iné nebude môcť byť strážcovi pridané. Blesk zavŕši jeho tvorbu. Potom prehovorte na svojho strážcu. “Nastraž uši a počúvaj, čo ti poviem vykonáš, moje slovo sa ti stane svätým a príkazy, ktoré dostaneš utvoria cestu tvojho osudu. Počuj, toto je tvoj ortieľ...“ Následne na to jednoducho poviete úlohy pred čím a čo má strážca robiť. Jedna veta môže obsahovať jednu vlastnosť alebo úkon, ktorý bude strážca vykonávať a strážiť. Nemusíte mu diktovať používanie jeho schopností a zbraní. To sa naučí sám, to čo ste mu dali pri stvorení sú jeho nástroje ktoré bude využívať najlepšie ako bude vedieť. Tak najlepšie ako len vaša predstavivosť siaha. To aká je jeho úloha mu poviete teraz. Ak chcete aby stále chodil po vašom boku, povedzte mu to. Ak chcete aby strážil časť sveta a nepúšťal doň nikoho okrem vás. Povedzte mu to. Povedzte mu všetko a pamätajte, že to čo mu poviete vykoná. Doplnenie príkazov ukončíte vetou “... choď a konaj v mene mojom.“ Strážca potom vykoná všetko, čo po ňom žiadate. Pomocou týchto dvoch viet mu môžete príkazy hocikedy pridávať a rušiť. Tak isto myšlienkou ho budete môcť zničiť pretože vy ste jeho tvorcom a rovnako ako ste ho stvorili ho môžete aj zo svojej mysle vymazať. Hradba kráľovstva Tvoj svet tvojim kráľovstvom jest. A tak Atlanťania oddelili svoj ostrov od povrchu zemského do výšin sveta tak môžeš aj ty vytrhnúť svoj arkanický svet zo spleti iných. Sústredením a pomyslením môžeš vytvoriť svoju hradbu s určitými vlastnosťami a dokonca aj s vlastnou mysľou. Nakresli tento znak a otlač ho do zeme svojej mysle. Neboj sa zložitosť neexistuje si bohom svojho sveta preto len pomyslením na tento znak sa znak utvorí dokonale celý. Stačí ak sa prstom počas meditácie dotkneš tohto znaku v knihe a tvoje podvedomie si zapamätá ako znak vyzerá. “Potom už len myšlienkou môžeš vytvárať to ako bude tvoja hradba okolo kráľovstva vyzerať. Môžeš jej pridávať schopnosti, vlastnosti myseľ, zmysly, príkazy. Jediné čo ťa obmedzuje je len tvoja fantázia. Nezabudni, že tieto vlastnosti môžeš pridávať len pri vytvorení hradieb. Potom ako sa hradba vztýči už jej vlastnosti meniť nemôžeš ale môžeš budovať na tejto hradbe hradbu inú buď na nej pred ňou alebo za ňou či v jej samotných útrobách. Rovnako ako hradbu stvoríš ju môžeš aj zničiť a po vypečení symbolu do mysle sa hradba vztýči a hľa. Bráni tvoje kráľovstvo. Nemusíš sa trápiť nad veľkosťou kráľovstva, hradba bude vždy na jeho okrajoch nech je akékoľvek obrovské a nech má akýkoľvek tvar. Vôbec nevadí ak sa veľkosť kráľovstva bude meniť, hradba sa prispôsobí.“ Zákony kráľovstva Ty si boh svojho sveta, ty určuješ zákony. Určuješ zákony bytia, zákony gravitácie, tvojim pomyslením môžeš donútiť každú kvapku vody padať nahor. V strede kráľovstva je tvoj hrad, ktorý má podobné vstupné dvere ako brána do tohto sveta a do ktorých pasuje rovnaký kľúč ako od tejto brány so zlatou kľučkou. Vstúp do svojho chrámu a v ňom nájdi knihu pred oltárom. Hľa kniha zákonov, čo do nej zapíšeš to bude celý tvoj svet dodržovať. Všetky tvory a všetko bytie aj matérie v tvojom kráľovstve budú dodržovať tieto zákony. Ak prikážeš aby všetci živý dýchali rovnakou rýchlosťou budú. Ty ako zákonodarca zákony dodržať nemusíš pretože ty ich tvoríš, no každý iný kto sa tu bude nachádzať ich dodržať musí, inak sa proti nemu postaví celý tvoj svet a všetko živé aj neživé bude na porušovateľa zákonov útočiť až kým ho nadobro nevyženú z tvojho sveta. Buď ale opatrný pretože ak stvoríš bytosť, ktorá nemôže svojím bytím zákony dodržať bude táto bytosť inými zo sveta vyhostená, sama sa dokonca vyhostí. Vtedy opustí arkanický svet v ktorom bola stvorená a bude si hľadať svet iný. Taký v ktorom bude môcť žiť. Ty veru tiež nechceš bytosti z iných svetov preto nevyhadzuj bytosti zo sveta svojho, pretože iným by mohli uškodiť. Nezabudni, že za každú bytosť tebou vytvorenú nesieš zodpovednosť ty sám. Strážci Obydlí Princíp ochranných znakov Pomocou koncentrovanej mágie v pravom palci môžeš vytvoriť energetický symbol. Takýto symbol môže byť utvorený v akomkoľvek priestore no je jednoducho zmazateľný ak ale znaku darujete nejakú formu, napríklad formu atramentu nebude ju môcť zničiť nikto tak jednoducho ako ten energetický. Taktiež kvôli tomuto dôvodu je najlepšie znaky kresliť na miesto ukryté pred obyčajným zrakom. Po vytvorení znaku podľa postupu na miesto jeho účelu vytvoríte energetickým obtlačkom do ľubovoľnej formy jeho duplikát, ktorý musíte nosiť so sebou. Tento znak musí byť vo vašej prítomnosti, minimálne v tej istej miestnosti v ktorej sa nachádzate až potom bude dvojica znakov fungovať tak ako má. Znak duplikátu prenáša stopu originálu a ak sa znak spustí informuje vašu myseľ. Jedine ak je prítomný duplikát. Duplikát taktiež musí spĺňať podmienku rovnosti a to je taká, že ak je na papieri tak tento papier, nemôže byť zložený krížom cez znak. Ak je na pergamene pergamen nemôže byť stočený. Ak je znak vytetovaný nemôže byť umiestnený v ohybe tela. Ochranný znak vstupu Tento znak sa umiestňuje na vstupné dvere od obydlia. Vždy ak niekto príde do kontaktu s dverami priblíži sa k nim alebo sa ich dotkne tak duplikát znaku vám v mysli okrem upozornenia premietne tvár duše tohto tvora. Platí len na tvory s dušou. Ochranný znak svetla Tento znak sa umiestňuje na predmet, ktorý je zdrojom svetla. Ak toto svetlo svieti duplikát znaku vám v mysli premietne skutočnú tvár osoby, ktorá sa v tomto svetle nachádza a tak isto aj polohu kde presne sa táto osoba nachádza. Platí aj na bezduché postavy. Funguje len v noci alebo v tmavom prostredí kde je predmet hlavným zdrojom svetla. Ochranný znak pred červom Tento ochranný znak dokáže upozorniť na prítomnosť a polohu príslušníkov červa alebo tých, ktorý majú stopy červa na duši. Tak isto informuje o ich aktuálnej polohe. Znak pôsobí na určitú vzdialenosť od miesta kde je vytvorený. Tento okruh závisí od jeho veľkosti. Za každý centimeter v priemere hlavného kríža znaku je znak účinný na 10 metrov okolia. Jeho duplikát môže byť maximálne o polovicu menší, než originál. Ochranný znak strážcu Pomocou tohto znaku prenesiete do obydlia vytvoríte obtlačok strážcu, ktorého ste pred tým vytvorili vo svojom arkanickom svete. Tento strážca bude vykonávať všetky vaše príkazy a keďže jeho hlavné telo sa nachádza vo vašom arkanickom tele môže vás o zmenách informovať hneď bez toho aby ste pri sebe nosili duplikát znaku, ktorý udržuje obtlačok strážcu v obydlí. Tento znak musí byť na hlavnom stavebnom kameni obydlia. Ak nebude tak strážca sa bude môcť pohybovať len v danej miestnosti. Obtlačok strážcu nemôže vplývať na materiálny svet ani na duchovný, ducha preto už zastaviť nedokáže. Tak isto ale nedokáže byť nájdený duchom, znak ktorý už drží strážcu byť nájdený môže. Ochranný znak hradby Tento znak do okolia vášho obydlia alebo do vstupných dverí či medzi dva predmety vytvorí hradbu. Duplikát vás informuje o tvári každého predmetu, ktorý prejde skrze túto neviditeľnú stenu.

Ronald McGillavry - 02. září 2012 11:52

soukromá zpráva od Ronald McGillavry pro Lov ne poprava John měl pravdu, jenže nechápal základní myšlenku, být na lovu by vůči metisovi bylo možná až moc na úrovni a navíc to bylo zbytečně nebezpečné. " Jistě vlci mají lovit, jenže kořist né odpad. On není hodný toho aby byl loven, je to zrádce a ten si zaslouží jen popravit a kde jinde než před očima Matky? Je to jen shnilotina v kmeni dlaků, zaslouží si jen vythat vyplít spálit ne lov ne to co náleží k lovu." snažil jsem se znít rozhodně. " Navíc nejsem si jistý co by se při lovu na někoho jako je on mohlo stát. A Neboj bude lepší kořist lepší soupeř lepší lov."

Viedeň - 02. září 2012 12:27

soukromá zpráva od Viedeň pro Kriminalistické oddelenie Viedeň Detektívka po tvojich slovách prikývne. “Chápem... tak to je odomňa všetko. Príjemný zvišok dňa želám.“ Rozlúči sa vezme do rúk papiere a diktafón a odíde boh vie kam. Ty sa presúvaš k svojmu stolu a k počítaču, ktorý ti pridelili sám začínaš vypracovávať dokumenty, ktoré sa po tebe požadujú. No rutinná robota. Po obede približne okolo pol druhej sa pri tvojom stole zastaví detektívka, ktorá ti na stôl položí niekoľko zložiek. “Dobrý deň. Nesiem vám spisy o detektívoch z nášho oddelenia. Všetko dôležité sa dozviete v ich profiloch ak by ste si niekoho vybrali na spoluprácu dajte vedieť.“ Dlhšie sa nezastavovala. Hneď ako mohla pokračovala smerom k náčelníkovi. Daniel Sanadyr Foto: Vek: 26 Výška: 182 cm Váha: 82 kg Minulosť: Do 23 výcvik na policajnej akadémií viedeň Do 25 služba príslušníka štátnej polície – protidrogové oddelenie 26- povýšenie na detektíva Výkonnostné odelenie: Protidrogové Oddelenie Viedeň Dodatok: Povýšenie dostal za úspešný záťah proti drogovej skupine na juhu Viedne. Momentálne pracuje v utajení, kde sa snaží infiltrovať do drogovej skupiny zvanej Osten Michal Tonskij Foto: (V ľavo) Vek: 34 Výška: 197 cm Váha: 103 kg Minulosť: Do 25 vojenský výcvik a služba v rakúskej armáde Do 32 člen zásahovej jednotky Cobra 32- povýšenie na detektíva, presun na kriminalistické oddelenie Výkonnostné odelenie: Oddelenie Vrážd Adam Mayer Foto: Vek: 37 Výška: 171cm Váha: 73 kg Minulosť: Do 23 výcvik na policajnej akadémií viedeň Do 26 služba u mestskej polície Viedeň Do 28 služba u štátnej polície Do 29 služba u štátnej polície Viedeň- preradený k oddeleniu vrážd 30 – povýšenie na detektíva Výkonnostné odelenie: Oddelenie Vrážd Dodatok: Majster republiky v športovom karate rok 2010 Vyznamenanie za hrdinskosť (2x) Pokarhanie za zničenie služobného vozidla (2x) Natali Rogová Foto: Vek: 29 Výška: 176 cm Váha: 64 kg Minulosť: Do 23 výcvik na policajnej akadémií Viedeň Do 27 služba príslušníka štátnej polície – protidrogové oddelenie 27- povýšenie na detektíva – presun na oddelenie vrážd Vyznamenanie za hrdinskosť (2x) Vyznamenanie za záchranu životať (1x) Výkonnostné oddelenie: Oddelenie Vrážd

Victor Sarno - 03. září 2012 10:02

soukromá zpráva od Victor Sarno pro Klub Rotchard Není zrovna chytré mu psát adresu na ubrousek, protože kdyby ho chytli, najdou ihned i mě a to není vůbec dobrý. Adresu mu řeknu jenom slovně, není to snad tak těžké na zapamatování. "Hele máš pravdu, možná se bojíme až moc, třeba se vůbec nic nestane." Krátce po těch slovech vstoupí někdo do baru a hned mám opačný pocit. "Sakra asi budou problémy?" Zamumlám potichu a podívám se na čtveřici. Chvíli se rozhlíží kolem sebe a pak jde jedna z nich rovnou k nám. Je mi jasný, kdo to je. Kolík bych jim zabodl přímo do srdce a to hne na místě, ale je tu spoustu civilistů. Dělat rozruch by nebylo nejlepší. Ona pak začne mluvit a přijde mi, že z cesty. To poslední co řiká jde úplně mimo a mě a ani nevim komu je to mířený. Každopádně ta informace, že si chce promluvit v soukromí je opravdu směšná. To si jako myslí, že někdo z nás pujde někam sám s upírem, obvzlášť se čtyřma? "Tohle je velice vhodné místo na rozhovor lidé si tu ostatních moc nevšímaj." Podívám se kolem sebe na ostatní jak si popíjej svoje pitíčka a pak zase na upírku. Na její slova ohledně dealování nereaguju i když byly stejně asi mířený na Alarina.

Viedeň - 03. září 2012 10:04

soukromá zpráva od Viedeň pro Klub Rotchard (príspevok platí za predpokladu, že sa postava vyberie do tohto klubu) Vchádzaš teda do klubu Rotchard. Do toho, ktorý ti poradil policajt. Hneď pri vstupe si všimneš preskleného výkladu a tabule, presne tej, ktorú si mal vo vízií. Tak isto vidíš aj toho chlapíka, tvár toho muža ako sedí pri stole. Je plešatý, nemá na sebe ani jeden chĺpok, chýba mu obočie a bradu má hladkú ako 10 ročné decko. Pri ňom sedí jeden chlapík, ktorý vyzerá trochu potmavšie, skôr na mulata. A okrem týchto dvoch tam sedia ďalšie štyri bledé individuá, ktoré akoby vypadli z blázninca. Títo 4ria tu zrejme niesú dlho nemajú na stole pred sebou ešte nič objednané. Ako vchádzaš smeruješ k baru aby si nebol moc nápadný, jedným uchom ale začuješ tieto slová. Od ženy, ktorá patrí medzi individuá: "Chcelo by to malý pokec v súkromí. Vieš o tom, že zombie apokalypsa už vyšla z parády?" Potom nasledujú posledné dve vety. "Chodiace mrtvoly si robia párty a ty válaš šunky. Seš dealer alebo barbie na cracku?" Popri tom sa ozve ešte jeden z tých maníkov. "Bububu kundičky !!!"

Alex Rose - 03. září 2012 10:10

soukromá zpráva od Alex Rose pro Chvíle klidu Byla jsem spokojená. Ochrany fungovali. Nikdo se mi do snů dnes nenaboural. Takže jsem se vyspala. Ráno ke mě přišel Arron, kterému jsme předala knihy. Ještě jsem si stačila i stránky o ochraně naskenovat, takže kdybych to někdy potřebovala... mám to. Pak jsem zamířila do práce, i šéfka dneska měla dobrou náladu a zákazníci byli dnes příjemní. Žádný otrava. Ale když jsem končila těšila jsem se domů. Asi si objednám pizzu. Trochu si dopřeji. Pohlédnu na temné nebe. Někdy lituji, že tu není vidět moc hvězd. Vyrazím na parkoviště, ale když uvidím muže u mého auta zastavím se. Chvíli se na něj koukám. Co má tohle zase znamenat? Vydám se dál. Muž... černoch se ani nehnul, ale vypadal, že je rád, že jsem se objevila. Kdo je to? Upír asi ne. Je jako já? Taky mi trochu připadal jako policajt. Ale co by po mě mohl chtít policajt? Zastavím se a on mě osloví. Zamračím se. „Záleží na tom kdo se ptá.“ Řeknu klasickou větu s gangsterek. Ne... teď jsem na hrátky neměla náladu. „No dobře. Jsem to já. Kdo jste? Co chcete?“

Viedeň - 03. září 2012 11:06

soukromá zpráva od Viedeň pro Parkovisko Úsmev z tváre černocha nemizne keď priznáš, že si to ty predstaví sa aj on. “Moje meno je Devon Hall. A čo chcem?“ Úsmev mu z tváre v tento moment zmizne. Muž zvážnie a mierne podvihne bradu vyššie než bola. “Dúfam, že nebude vadiť ak sa vyhnem maškaráde, však sme tu len my dvaja a vy patríte medzi znalých.“ Prstenníkom svojej ruky skĺzne po svojom líci pričom naznačí bledastú pokožku. Na černochovi trošku výrazná ak sa teda neskrýva pod tieňom z klobúka. “Báť sa ma nemusíte, som obyčajný ghúl a nesiem iba správu, možno prosbu od môjho pána.“ Jeho ruky plynule skĺznu dolu k pasu, kde obe dlane schová do vreciek kabátu. “Moj pán ma posiela s ponukou spolupráce pri jednom určitom obrade. Samozrejme za to ponúka odmenu, či už v podobe financií alebo artefaktu.“

Roxie Collette - 03. září 2012 12:59

Bar Rotchard Po krátkej debate, otvorím dvere baru a vstúpim. Lokál, mne neznámy, nieje práve prostredie, ktoré by mi poskytovalo vhodné myslové rozpoloženie. Rozhliadnem sa skúmavým pohladom kolem a po chvílke sa zameriam na dvojicu. O metisovi už máme nejaké hrubé informácie, čo nám umožňuje malý rozhlad.. ale jeho malý kamarát.. Preto sa naň pozriem s druhým pohladom, aby sme vedeli, videli a slyšeli. Je jasné, že príchod štyroch podivne vyhliadajúcich osôb spustí vlnu pohladov prítomných. Ale viem, že môj drahý bude obozretnejší než ja... preto mu stále tíško naslouchám. A keby náhodou... máme naše špecializované hračky a ešte sú tu s nami tie dve chodiace okurky. No nič, túto záležitosť taky odbijeme, aby sme mohli prejsť k vlastnej... Tváriac sa neutrálne pristúpim k dvojici a rukami sa opriem o kraj stola. Nakloním hlavu do strany a zahladím sa na metisa. "Chcelo by to malý pokec v súkromí. Vieš o tom, že zombie apokalypsa už vyšla z parády?" Vycerím zuby v úškrne a pozriem na jeho spoločníka a vzápätí stočím pohlad späť k plešivcovi. "Chodiace mrtvoly si robia párty a ty válaš šunky. Seš dealer alebo barbie na cracku?"

Nocturme Haborym - 03. září 2012 15:26

Klub Rotchard Pokračuji v cezení šklebu než mi úsměv zmizí a jsem schopen se znovu soustředit na čin. S tím jakmile mi Roxie naznačí vstoupím do klubu a pomalu procházím podél baru až k dvojici která tam posedává. Malá postava ale vzteklý vzhled nikdy příliš nenadělaly ale ve čtyřech už by mohlo. Pravou ruku položím dlaní na levé rameno abych měl co nejblíže rukojetí své nové hračky kdyby bylo třeba a koukám se po místních. Stále pečlivě naslouchám své paranoie která mě ještě nezklamala tedy až na fakt že někdy to odnesl někdo kdo za nic nemohl ale to je jen oběť vlastní neobezřetnosti. Čichám kolem a rozhlížím se s polojokerovským úšklebkem a staženým pravým obočím zatímco modré a hnědé oko bloudí kolem a sleduje. Musím dávat pozor, velký pozor a jsem si toho vědom a proto nepolevuji ze svých smyslů. *** Po chvíli procházení po klubu a rozhlížení se po okolí má milovaná přistoupím k našim cílům. Otočen zády k jejich stolu stále se dívajíc po okolí se nakonec také otočím k našemu cíli. "Bububu kindičky !!!" Prohodím se širokým úsměvem s úmyslem nechat je si naplnit spodní prádlo čokoládovými koblížky (D2 na oba)a nejen rodová schopnost ale i zjizvený vzhled a arzenál co máme s sebou by mohl pomoci zatímco moje drahá Roxie se rozpovídá naším způsobem ohledně situace kvůli které jsme tu. Natočím se bokem abych mohl sledovat i ostatní po klubu a bránit tak naší skupinku před vnějšími vlivy které by mohly kazit romantickou atmosféru vyjednávání vyjednávání...

Alex Rose - 04. září 2012 10:10

soukromá zpráva od Alex Rose pro Parkoviště Pozvednu obočí. „Já se nebojím.“ Ujistím ho. Ale obezřetná to jsem byla hodně. Jeho pán... upír mě žádá o pomoc při nějakém obřadu? Za odměnu samozřejmě. Založím si ruce na prsou a vzpomenu si na sen. Byla to pravda nebo se to byl vážně jen duch co strašil? Pořád jsem si tím nebyla jistá. „Hmm...“ Zabručím zamyšleně. „Jo to bych mohla. Ale říkám to na rovinu... nehodlám pomáhat při obřadu ve kterém vystupuje lidská oběť. Bez urážky. Nevím jaké praktiky upíři mají ve zvyku.“ Řeknu zcela jasně. „Takže... kdy a kde? Nebo to chce udělat hned?“ zeptám se a vytáhnu si mobil, abych si popřípadě zapsala poznámky.

Viedeň - 04. září 2012 10:48

soukromá zpráva od Viedeň pro Parkovisko Pri položení tvojej podmienky sa znovu na tvári černocha objaví úškrn. “Práve naopak, obrad je energeticky náročnejší a ak by ho chcel môj pán vykonať sám alebo s pomocou upírskou potrebovali by na jeho vykonanie desiatky litrov krvi z nevinných obetí.Veď viete, nenachádzame sa v dome v ktorej by sme si my mohli dovoliť kradnúť ovce... ehm.. ľudí len tak...“ Na moment sa znovu jeho kútiky pier nevinne myknú. “Tak teda dohodnuté. O pol desiatej večer vás budem čakať pred železničnou stanicou Floridsdorf vo východnej časti. Odtiaľ vás dovediem za mojím pánom.“ Pri týchto slovách vytiahne pravú ruku z vrecka kabátu a zašmátra s ňou vo vnútornej časti. Odtiaľ vytiahne kúsok papieriku, ktorý položí na strechu tvojho auta. Samozrejme na tú suchšiu časť strechy aby sa nápis nerozpil. Potom ukročí pár krokov od vstupných dverí tvojho auta. “Ak by niečo ozvite sa na môj telefón...“ Od teba si sám kontakt nepýtal, len nechal na papieriku číslo na seba a pomalým kľudným krokom sa vydal peší preč. Na papieriku bolo konkrétne napísane telefónne číslo mobilu a krstné meno Devon.

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 04. září 2012 21:35

Klub Rothcard Nabehnem dnu spolu s nimi. Júúú, bude sranda, hohohó! Vyškieram sa od ucha k uchu, keď v tom zrazu moju pozornosť zaujmú fľašky v bare. Zastavím sa na chvíľu, a pozorujem žiarivé fľašky naplnené nektárom smrteľníkov. Dám si kolu? Nie. Dám si vodku? Nie. Dám si čaj? Nie. Dám si vôbec niečo? Nie. Kurva. Po tomto vnútornom dialógu, ktorý trval asi dve sekundy sa vyberiem za spoločenstvom barového stola. Usmejem sa na zvyšok úsmevom, na ktorý by popudlivejší jedinci najradšej vypustili kladivo. Zahrám sa na detektíva! Toto je dôležitá misia! Tvár mi zvážnie a zbystrím pozornosť, gúľam očami po našich dvoch targetoch a potom po miestnosti a snažím sa vidieť trebárs aj neviditeľné. (Auspex 1 - zrak) Pochybujem, že tie dve kundy sú tu sami, tak dávam pozor na to, čo sa deje v okolí. Ako na nás reaguje osadenstvo. Keďže sa tvárim, ako dement, tak vážne očakávam, kedy po mne bude letieť aspoň barová stolička. To mi nevadí, stále mám nožík! Síce s tým žabykláčom skôr niekoho urehocem k smrti, ako zabijem, ale dodáva mi to trochu istoty.

Arron Llewellyn - 05. září 2012 09:10

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro Viedeň Knižky si letmo prečítam hneď ako si ich ráno od Alex vyzdvihnem, praktickú časť - teda aplikáciu znalostí - však nechám až na večer. Niežeby to bolo príliš zložité, no lepšie bude venovať tomu plnú pozornosť. Mám predsa úkol. Vďaka voľnu a teda celému dňu bez nejakých povinností nemusím využívať taxi a ku katedrále sa vyberiem pešo, tam si ak sa konajú zaplatím prehliadku, v opačnom prípade si spravím prehliadku vlastnú. Všímam si predovšetkým okolie vystavených krýpt, vstupné veže či sprístupnenú časť katakômb, zatiaľ bez použitia nejakých schopností, len či ma niečo zaujme.

Joel Bane - 05. září 2012 14:21

soukromá zpráva od Joel Bane pro Kriminalistické oddělení Když detektivka odejde tak nastává nejnudnější část téhle práce. Papírování. Na celé téhle práci je to to co mě nejméně baví. Není tedy divu že se mi už několikrát stalo že jsem je vypracoval špatně nebo omylem něco vynechal. Když mám práci za sebou začnu si hledat ve svých poznámkách k případu. Dělám to docela často a je to možná můj zlozvyk. Někdy v té chvíli přijde detektivka která mě vyslýchala. Tentokrát sebou místo diktafonu přinesla čtyři složky. Jsou to ty o kterých před tím mluvila. Detektivové se kterými můžu spolupracovat. “Děkuji vám.“ Odpovím a vezmu si složky. Potom je začnu jednu po druhé číst. Daniel Sanaryr. Jak koukám tak specialista z protidrogového. Nic víc nic míň. Zdá se ale že už takhle má dost práce s těmi dealery drog. Bylo by zbytečné ho zatěžovat ještě s tímhle případem. Už tak bude mít co dělat. Takže tenhle ne. Škrtám si. Michal Tonskij Ten je zajímavý. Příslušník armádních složek, člen zásahové jednotky a nakonec se dostal na kriminálku. Trochu zvláštní s jeho schopnostmi. Jak se zdá tak se ale vyzná a dokáže se o sebe postarat. Toho si vezmu. Adam Mayer Tak kdo je tu dál. Celkem nudná kariéra. Od začátku do konce u policie. A podívejme, vyznamenán za hrdinství a mistr republiky v karate. A několikrát kárán za zničení služebního vozidla. Změnil jsem názor. Tenhle chlápek se mi začíná líbit. Natali Rogová Jediná žena z těch čtyř. Tak uvidíme co je zač. Byla u státní, oddělení vražd a povýšení na detektiva. Dvakrát vyznamenána za hrdinství a jednou za záchranu života. No vyznamenání nejsou všechno. Nechám si jí zatím v rezervě a když tak jí ještě přiberu. Jakmile mám složky pročtené tak je vezmu a jdu s nimi za detektivkou která je teď někde u náčelníka. Držím se zatím kousek stranou a počkám než budu mít možnost s ní mluvit. “Mám vybráno.“ Řeknu jí. Přitom jí dám do rukou postupně ty složky. Nejdříve ty co jsem si vybral a potom zbytek. “Tonskij a Mayer. Zatím si vezmu si ty dva. Za jak dlouho můžou být připraveni se zapojit do práce? Docela rád bych dnes večer něco prověřil a hodila by se mi pomoc co nejdříve.“

Marduk(NPC) - 06. září 2012 20:09

soukromá zpráva od Marduk(NPC) pro U rudolfa(Allex, Arron) Ritual je vselku zaujimavý trochu som vystrašený avšak keď Rudolf vraví aby sme sa nepohli vezmem ho važne. ...mozno by sme uhoreli... ...prípadne by sa to mohlo obratiť alebo niečo... ...musím zostať v kľude a nehýbať sa... ...je to len magicky oheň... ...iba magicky oheň... Opakujem si v hlave aby som sam seba presvedčil že všetko bude ok. Nakoniec to dopadlo ľahšie ako som si predstavoval a ja som poscitil prival energie. ...zeby to zafungovalo... ...to musim neako vyskusať... Prejde mi hlavou a potom pocuvam co sa este dozviem a ked sa to tu skonci by som siel za Fraughom

Viedeň - 07. září 2012 09:54

soukromá zpráva od Viedeň pro Katedrála Do katedrály vchádzaš so skupinkou poľských turistov, samozrejme aj ty si si kúpil lístok. Na tvári pocítiš jemný chládok, ktorý katedrála vo vnútri vytvára sa samozrejme sa ti naskytne pohľad taký ako každému turistovi. Sošiek oltárov a vnútorného zdobenia je tak mnoho, že je skutočne treba viac času na to aby si to človek dokonale prezrel. Taktiež si všímaš mnoho železného oplotenia, ktoré má turistom vymedziť cestu kadiaľ sa môžu pohybovať. Konkrétne hlavný oltár, bočné oltáre a spolu s nimi aj miestnosti s hrobkami, do ktorých sa dá síce nahliadnuť ale nie vkročiť a nakoniec schody smerujúce do veží. “Prosím zdržiavajte sa spolu na kope, neprechádzajte cez oplotenie nedotýkajte sa ozdôp a tak isto nefoťte ani nekamerujte.“ Vypráva sprievodca, ktorého slová ihneď opakuje nejaká druhá staršia žena, no po poľsky. “Prehliadka bude trvať hodinu, z toho asi na dvadsať minút vám budem prednášať o histórií katedrály, zbitok času si môžete voľne obzerať katedrálu.“ Ako si len tak prezeráš exponáty počas prednášky zaujmú ťa vyrité znaky v truhlách. Všimneš s, e tieto znaky sa opakujú na niektorých bočných stĺpoch pri sochách zbistríš keď z jedného bočného oltára sprievodca číta nápis: “Tento oltár je venovaný anjelom a archanjelom, je pri ňom umiestnená tabuľa, ktorá pripomína ľuďom hodnotu neba a pekla. Konkrétne sovami: Zatratený tí, ktorý sa venujú slastiam a očakávajú slávu kráľovstva nebeského. Blahoslavení tí, ktorý si prešli utrpením a očakávali peklo, pretože len prebudený a bdelí veriaci nájdu cestu pod zem, ktorá mu otvorí večný pokoj nebeský.“

Viedeň - 07. září 2012 10:31

soukromá zpráva od Viedeň pro Kriminalistické oddelenie Po prečítaní zložiek si vyberieš a kráčaš smerom k náčelníkovi, u ktorého predsa ešte stále je detektívka Rogová. Keď počuješ rozhovor ostaneš stáť pri stene vedľa nie celkom dobre privretých dverí, kde začuješ slová náčelníka. ...a nič z toho sa nemôže za žiadnu cenu dostať na verejnosť! Vedeli by ste si predstaviť tú paniku? To si nemôžeme dovoliť . Niektoré dotácie, vďaka ktorému môže naše oddelenie pracovať naplno nepochádzajú zo štátnych zdrojov! Viete čo bude nasledovať ak o tieto fondy prídeme! Na to príde strohá odpoveď detektívky “Áno pane.“ Moment na to už náčelník prikazuje aby sa dala ďalej do práce a vtedy uznáš za vhodné vstúpiť a podať jej zložky spolu s rozhodnutím. Dobre, uvedomím oboch detektívov. K dispozícií budú obaja isto do pol hodiny, pošlem ich rovno do vyšetrovacej miestnosti, ktorá je pridelená pre tieto prípady, mimochodom zájdite na vrátnicu a vypýtajte si pre vás k)lúč k tej miestnosti označenie má C 121. A tak ak veru nič viac nechceš vezme si od teba detektívka zložky a ty ideš po kľúč na vrátnicu, hneď na to do vyšetrovacej miestnosti. Po otvorení dverí sa na teba otočí povedomá tvár. Podľa zložiek, ktoré si čítal usudzuješ, e ide o Detektíva Adama Mayera, ktorý doteraz hľadel zamyslene na získané informácie. V miestnosti je niekoľko stoličiek a jeden stôl, na ňom počítač napojený na projektor. Uprostred je väčšia tabuľa, na ktorú sa dá písať fixami. A na dvoch stenách klasické obrovské nástenky s pripínačkami. Vidíš, že Detektív tu už má rozpracované dva prípady. Prípad šialenca na sídlisku. Prípad mŕtvych feťákov. Vyzerá to akoby všetky tieto dva prípady spojili do hromady. Konkrétne to majú rozpracované takto: Na nástenke na stene sú fotky štyroch ľudí. Traja muži jedna žena. Rovnako pod nimi na papieri sú rozpracované ich profily. Vincent Gerng 34 rokov Nezamestnaný Trestaný 3 rokmi bezpodmienečne za obchod s drogami. Posledné hovory s: Metisak Smejko /číslo telefonnej linky Smejko Šerifonator Li Chao 31 rokov Ilegálny prisťahovalec, V Číne trestaný za odpor režimu Ilegálny prisťahovalec, Čína ho eviduje 2 rky už ako mŕtveho Vyvrátené pomocou porovnania dna a otlačkov Bez mobilu Falošné doklady na to isté meno Amanda Flordová 28 rokov Nezamestnaná. Doklady na jej meno. Posledné čísla: Vincentko /Neuložené číslo Čiňan /neuložené číslo /neuložené číslo /neuložené číslo Erik Heinmann 19 rokov Študent Posledné hovory: Čiňan Čiňan Mama Čiňan /číslo telefónnej budky Dôkazy nájdeme v byte: Analýza, očakávané vyhodnotenie dôkazov : 31.10. Čakanie na druhú pitvu. Ohľadom druhého prípadu šialenca sa čaká na pitvu mŕtveho muža. Prebieha analýza použitej zbrane a dôkazov nájdených v byte. Veru, vyšetrovanie je skutočne len na začiatku.

Joel Bane - 08. září 2012 14:55

soukromá zpráva od Joel Bane pro Vyšetřovací místnost C 121 Detektivku zastihnu tak jak říkala. Po krátkém rozhovoru s velitelem ode mě převezme složky a oznámí mi že vybrané lidi budu mít do půl hodiny k dispozici. Podle jejích informací mám jít zatím do vyšetřovací místnosti kam za mnou ostatní přijdou. Vyzvednu si klíč a ještě si nezapomenu skočit pro své poznámky. Čekal bych že budou zamčené když jsem si měl vzít klíč ale někdo už je uvnitř. Za chvíli ho poznám. Je to Adam Mayer. Jeden z těch které jsem si vybral na tento úkol. Zamyšleně si prohlíží informace a přemýšlí jak pohnout s případem. Klidně přijdu až k němu a nástěnce kde má všechny informace. “Zdravím. Adam pokud se nepletu. “ Pozdravím muže. Pozornost věnuji spíše jeho práci než jemu samotnému. Profily podezřelých jsou docela zajímavé a dokonce v nich najdu něco povědomého. A vida další stopy které se můžou hodit. Jediné co mi vadí je to kdy pošlou vyhodnocení těch důkazů. Možná by se mezi nimi našlo něco zajímavého ale nechce se mi ztrácet čas čekáním. “Došel jste zatím k nějakému závěru? Zeptám se detektiva stále studující jeho práci.“ Moc toho tady není a nedivil bych se kdyby nevěděl co dělat dál.

John MacDonald - 12. září 2012 20:31
	soukromá zpráva od John MacDonald pro Lov Pokrčil jsem rameny. Budiž ty jsi alfa, podřídím se tvému rozhodnutí, ale nečekej ode mě, že se ho sem pokusím vlákat. Fenris nás učí bojovat přímo a ne používat pasti. shrnul jsem své odmítavé stanovisko. A stejně jako on jsem si na svém názoru trval. Byl jsem ochoten se toho účastnit, ale rozhodně jsem nehodlal dělat toho, kdo ho do toho vláká.

Viedeň - 16. září 2012 09:41

Klub Rotchard [Roxie, Nocturme, Miki] Šialenosť a bláznovstvo vstúpilo do dverí. Pritom ako vchádzate si vás nemohlo nevšimnúť celé osadenstvo klubu, ktoré sa snažilo nenápadne obzrieť každého z vás aj keď im to moc nenápadne nešlo. Usadíte sa priamo k nim bez pozvania a skoro každý z vás prenesie dajakú tu slovnú hračku. Všetci okrem Mikiho, dokonca aj Karol sa usadí zalomí ruky pred seba na stól a s viditelním trhnutím pier a mimických svalov na ľavej strane tváre z neho vypadne len jednoslovné citoslovce: “Meh...“ Miki si s auspexom všíma okolie, jediná nezvyčajná vec, ktorá sa tu nachádza ste vy a okolie sa podľa toho tak aj správa. Niektorý sa vás snažia nevšímať, iný sa obzerajú tak aby neboli vidieť, že sa obzerajú. Nikto ale nehodil pohľad, ku ktorému by Miki prisúdil, kamarátstvo dotyčného človeka s dvojcou chlpatých. Sedia tu len oni dvaja, nikto iný k nim nepatrí, taký je posudok. Dokonca aj muž, ktorý vchádza do vnútra cez dvere si vás všíma len s údivom a na moment. Počas slov Roxie sa Metis zatvári nechápavo, je vidieť, že mu trvá dlhšie preložiť si to čo Roxie hovorí, aj keď to čím ste mu došlo určite už pritom ako ste vchádzali. Metisov spoločník je ticho. A po tomto omente odpovedá aj trochu nervózny Metis. “Barbie... ak som ťa správne pochopil... a hej videl som správy len čo to má spoločné so zombíkmi? Či už aj vy trepete to čo vás prvé napadne?“

Viedeň - 16. září 2012 10:10

soukromá zpráva od Viedeň pro Rudolfov dom -> Fraughova vila Pri odchode ti Rudolf ešte napíše adresu pána Fraugh-a. Celkom ťa prekvapí, že býva niekde mimo Viedne, no keď prídeš na adresu a uvidíš cez záhradnú bránu to v čom si pán Fraugh býva dôjde ti prečo práve toto mesto. Je tu kľud, pokoj, mnoho priestoru na vnímanie. Vlastná ochranka pri hraniciach pozemku a pozemok samotný. No zmestí sa naň bez problémov bazén, fontána, garáž so širokou prístupovou cestou, s ktorou sa dá dostať rovno aj pred schodový vchod do vily. Vlastný sad a ešte k tomu dokonca aj niečo čo pripomína z diaľky tujové bludisko. Samozrejme aj teba zastaví súkromný ochrankár pri bráne. Uvíta ťa prudkým zasvietením baterky priamo do tváre. Vypýta si meno a po vyslovení svojho priezviska ťa pustí do vnútra. Samozrejme o tvojom príchode povie do vysielačky. “Pán Fraugh vás bude očakávať pri vchode do domu.“ A tak veru aj bolo, síce si pred ten vchod prišiel prvý ty a čakal naň asi dve minúty no potom sa dvere otvoria a sám Fraugh ťa uvíta s úsmevom. “Dobrý večer, takže Rudolf odkázal to čo mal.“

Viedeň - 16. září 2012 10:13
	soukromá zpráva od Viedeň pro Klub Rotchard Vojdeš dnu a usadíš sa s pitím niekde v rohu baru. Vidíš a trochu slabšie aj počuješ o čom sa tý štyria šialený bledí rozprávajú s metisom. Možno sa nakoniec dozvieš aj to čo by si chcel. (príspevky od roxie a spol)

Viedeň - 16. září 2012 10:22

soukromá zpráva od Viedeň pro Miestnosť č.121 “Áno je tak...“ Odpovie detektív Mayer, pričom sa postaví a načiahne sa k tebe rukou. “Joel, tipujem. Detektívka mi už stihla volať...“ Potom sa znovu usadí znovu presne tam kde sedel. Po tvojej otázke zakr=uti hlavou a nenápadne kývne plecami. “Zatiaľ toho moc nevieme, teda skoro nič. Čakáme na správy, jediné čo som dnes zistil boli tie veci o tom číňanovi a že to teda dalo zabrať dohovoriť sa s tými magormi na ambasádach.“ Na chvíľku sa odmlčí. “Najradšej by som sa už vybral niekde do mesta zistovať viac, no čakám na to kým začnú sledovať nejaký telefón kohosi, kto často volal s obeťami.“

Arron Llewellyn - 16. září 2012 13:39

soukromá zpráva od Arron Llewellyn pro V katedrále Majestátne a ohromujúce, to sa musí nechať. Na moment dokonca zabúdam prečo som tu vlastne prišiel a nasledujem skupinku Poliakov v prehliadke. Zbadám sa až pri oltári kde sprievodca číta vyrytý text. Jasne, cestu si nájde len mág, takže na jej objavenie bude treba mágia. Moc možností nemám, počkám teda kým sa skupinka vzdiali takže som pri oltári ideálne sám či len neďaleko sa niekto zdržiava. Potom čarujem Pohľad a s ním si poobzerám celú katedrálu. Zaujme čokoľvek čo vykazuje mágiu, čokoľvek nepatričné. Ak nenájdem nič skúsim ešte jeden pokus s kúzlom Linky sveta, opäť spojeným s prieskumom celej katedrály.

Nocturme Haborym - 23. září 2012 19:03

Klub Rotchard [Roxie, Miki] Když se subjekt rozpovídá protočím oči a začínám poměrně pěnit když vezmu v potaz že si s námi hraje. Kdo ví jestli by tohle setkání ještě mohlo skončit dobře, ale chtě nechtě se s jeho i když ustrašeným výjevem stupňuje moje hladina dopaminu a naneštěstí i adrenalinu. Otočím se a mrknu na Mikiho a Karola. "Mrkejte chlapci mrkejte a kdyby se v davu zjevily ramena zacvrkejte..." S tím si dovolím nežně se otřít o Roxie a opřít se o stůl hned vedle ní. Na metise se zaměřím a zůžím své modrobíle zbarvené oko. "Tak hele moderní dívčí genitále, to že jsi ještě nedošel do puberty není naše starost ale něco jsi posral a my jsme tu proto aby jsme buď spravili co jsi posral a nebo ti upravili vizáž, jde o to že mléčnou dráhu co jsi prodal jiný planetě z ní udělal pustinu a ta se teď producíruje kolem a kazí karneval protože nejsou ochotní nosit masky takže si rozvaž uzel co se ti udělal na koulích a začni zpívat nebo tu zítra bude nabídka psího salámu kromě levnýho chlastu." Během vyhrožování a vysvětlování jeho situace mluvím tiše aby mě bylo slyšet nejlépe jen u stolu. Z hlasu čiší agrese a té pomůžu (D1 Metis) aby se vagínek rozpovídal. S dokončením proslovu zároveň na tváři vykane zubatý široký jokerovský úsměv tak typický pro mou osobu. Woohoo, je čas se bavit... Pšššt.... nemusí o nás vědět... Mluvím snad už nahlas ? Ne ale stejně... pššššt... Nejradši bych z něho udělal cigánskej guláš. Ale to momentálně není na tobě, snaž se to neposrat má to být čistá akce. Grrrr... Vnitřní rozporuplný rozhovor je utnut mou vlastní neústupností. Kupodivu... Má drahá jej mohla zachytit ačkoliv jako vše co se ve mě odehrává. Většinou to zvládne ukorigovat ale teď kdo ví a hlavně kdo ví jestli by nebylo lepší nechat tomu volný průběh kdyby se něco vážně pohnojilo. Už nezbývá než čekat co nám plešatej slavík spustí a hlavně aby někdo kolem neudělal žádnou blbost. Jištěn Mikim a Karolem nemám strach o nenadálý útok zezadu ale stejně raději vyhoupnu ruku na rameno a chytím se lehce vyčuhující rukojeti jedné z lásek mého arzenálu.

Joel Bane - 27. září 2012 17:33

soukromá zpráva od Joel Bane pro Místnost č.121 Netuším jestli tím nějak Adamovi pomůžu ale pár věci mě k tomu jeho případu napadá. Proto je také při prohlížení tabule se stopami zmíním. Jsme konec konců teď kolegové. “Pokud bych mohl poradit tak se zaměřte na někoho s přezdívkou Šerif. Tady tenhle, Vincent s ním telefonoval tak by možná stálo za to ho zmáčknout. Všichni mají společného toho číňana ale spíš bych šel po tom šerifovi. Už jsem zmínku o někom podobném viděl dřív u minulého případu. Navíc…“ Neodpustím si drobný úšklebek. “… stejně po něm půjdeme. “ Mám v plánu jít po něm už od včerejší noci a celou dobu už od rána netrpělivě čekám až se pustíme do práce. Nemáme totiž moc času a rád bych něco udělal ještě dnes aby nám nezmizel. "Co zbytek? Kdy přijde?"

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 27. září 2012 20:08

Klub Rotchard Aye aye bitchmaker! Myknem plecami a pozorujem to, čo sa deje v bare a mimo baru. Pre istotu si sadnem na jednu stoličku (ak je prázdna) vedľa stolu a tvárim sa dôležito ako kus hovna na hore odpadu. Prezerám aj cez sklenené čokoľvek von, či sa niečo vonka nechystá. Do konverzácie sa moc zapájať nemienim, aj keď mi asi 15 sekundách sa začnem nudiť. Tak začnem bedlivejšie sledovať okolie a ... je tu niekde zrkadlo? Drží mi účes? ... To asi nemám účes na hlave ... to je bordel. Bordel, hmmm, je tu niekde bordel? Otočím sa a prezerám si napajedeného Noktyho. Tak ak sa začne rozmáchať tými penismi, čo má na chrbte, tak tu bude celkom kvalitný svinčík. Otočím sa nazad a pozorujem VŠÉTKÓ! (prakticky sa pripravujem na reagovanie na OSHIT podnety)

Katharina Weber - 28. září 2012 20:26

soukromá zpráva od Katharina Weber pro Závěr úchvatného večera a ještě lepší ráno   Začíná to vypadat, že se možná i pohneme z místa a nebudeme stepovat uprostřed parku zbytečně dlouho. Bohužel se ale objeví policejní auto a další problém je na cestě. Super, snad se vše vyřeší rychle. Díky alfovi po chvilce odcházíme a zanecháváme dvě slečny s policisty o samotě. Do klubu ovšem vcházím jen já a Ronald, John se choval divně a zdržel se kousek za námi. Snad se nejedná o nic důležitého a je to jen jedna z jeho nálad... Pak ale vešel dovnitř John a začal nadávat. Zvednu obočí a čekám až z vzteklounka něco rozumného vypadne a vysvětlí nám, co se děje. Každopádně následné vysvětlení mě zvedne ze židle, ovšem následně se zase posadím a čekám až Ronald zjistí,jestli to vůbec můžeme řešit. Nakonec si stejně musíme na rozhodnutí počkat a tak zalezu do svého pokoje a jdu spát. Po probuzení si dám dlouhou ranní rozcvičku. Pak zalezu do sprchy, ale zrovna nás zavolá alfa. Ani osprchovat se tu asi nedá v klidu. S vrčením nerudně vycházím z koupelny hodím na sebe župánek a pomalu se loudám k ostatním. Jsem tu, co se děje? Kouknu na Ronalda a vzteklouna.

John MacDonald - 28. září 2012 22:39

soukromá zpráva od John MacDonald pro V Hospůdce Když se z ničeho nic objevila Kath, ďábelsky mi zazářili oči a okamžitě jsem jí strčil do ruky telefoní sluchátko. Na, zavoláš Mestisovi. prohlásil jsem s naprostou rozhodností. Ježíš rozhodl, že je nebezpečnej a musíme ho sundat, a tady kápo kývl jsem na Ronalda ho sem chce nalákat a sejmout, jenže já nemám rád tyhle podlý strategie, on nemá rád mestise a ty...ty seš holka, takže bys to mohla zvládnout. zazubil jsem se.

Mike Blackhawk [NPC] - 29. září 2012 12:24
	soukromá zpráva od Mike Blackhawk [NPC] pro Po použití Dementácie si začal cítiť hlad. Skoro extrémny. Brucho ti začína zvýjať a ty bi si si najradšej dal hocikoho kto je najbližšie. Dokážeš sa ale ešte ovládať no tušíš, že ak spáliš ešte niekoľko bodov krvi (2) pôjde do tuhého a beštia nad tebou získa kontrolu.

Viedeň - 29. září 2012 12:32

Klub Rotchard [Roxie, Noc, Miki, Viktor] Nakoniec sa začne vyjadrovať Nocturme. Metis je nesvoj, doslova a skoro hneď ako Noc dohovorí dvihne dlane a zakrúti hlavou so slovami. “Viete čo. Dajte mi svätý pkoj...“ Jednou rukou sa načiahne po podpivníku, ktorý je na stole a druhou vitiahne z kabáta pero. Na podpivník začne niečo písať. “Tu máte adresu odkial som to bral, je to taká dotrieskaná budova plná bordelu. Tam boli tí od ktorých som to bral. Boli to dvaja chlapíci, jeden sa mi predstavil ako Ted. Druhý bol stále ticho. Obaja mali na krku vytetovaný akýsi taký čierny meč alebo čo za chujovinu. Číslo telefonu vám na nich nedám bo ako som videl správy tak som mobil rozmlátil. Nič viac neviem...“ Po dopísaní položí podpivník priamo pred Nocturma.

Viedeň - 29. září 2012 12:36
	soukromá zpráva od Viedeň pro Ak sa pokúsite volať Metisovi nedovoláte sa. Telefón vôbec nezvoní, číslo je nedostupné. Dokonca nefunguje ani odkazová schránka.

Katharina Weber - 29. září 2012 18:11

soukromá zpráva od Katharina Weber pro V klubu Místo odpovědi mi John vrazí do ruky telefon a oznámí mi, že zavolám mestisovi. To myslíš vážně? Já? Proč? Poslouchám vysvětlení. Tvářím se chápavě a sem tam kývnu, dokud neuslyším argument, že jsem holka. Seš milej. To ho mám pozvat na rande? Ok, už se těším... kysele se zašklebím a nahodím ironický tón Ahoj, tady Kath, víš hrozně mám ráda tvou pleš, nachceš zajít na rande? Načež vezmu telefon a začnu volat. Telefoní číslo je nedostupné, opakujte volání později... Protočím oči. Hodím Ronaldovi telefon a praštím Johna. Má vypnutý mobil, co dál? Jaký je plán? Pokud se na mě John pokusí zaútočit, začnu se bránit a křičet, že je úchyl, že mám na sobě přece jen župánek.

John MacDonald - 10. října 2012 16:08
	soukromá zpráva od John MacDonald pro Hospoda No, vlastně by to bylo super. připustil jsem, když se zeptala, jestli ho má pozvat na rande, načež prohlásila, že jeho telefon nefunguje a vrazila mi facku. Co...ty jedna mrňavá... zavrčel jsem naštvaně a pokusil se ji chytit pod krkem a přirazit k nejbližší zdi. To se dělá mlátit kamaráda? zavrčel jsem.

Nocturme Haborym - 10. října 2012 21:59

Klub Rotchard [Roxie, Miki] Jakmile přitvrdím na svých přesvědčovacích metodách útroby se mi sevřou. Má drahá cítí ten záchvěv a ví co znamená. Naštěstí pro všechno kolem jsem schopen svá nutkání přemoci a zabránit tak masakru ale kdo ví jestli by se mi víc nelíbilo to tu nevyvraždit a pak nezapálit. Z mých myšlenek a snahy se soustředit i přes stoupající agresivitu jež mi vaří krev v žilách jsem nucen se usmát když pejsánek spolupracuje. Chvíli ho pozoruji a neodpiratelně spokojeně se šklebím zatímco on píše informace o které jsme stáli. Jakmile přede mne položí podtácek zaplácnu ho rukou a skloním se k němu. Chvíli na něj soustředím těkavý pohled z velmi krátké vzdálenosti ho deptám těkáním z oka do oka než se rozhoupu. Lehce se narovnám a podrbu ho na hlavě. "Vidíš jak jsi hodnej, nechceš hodit míček nebo něco ?" Uchechtnu se ve snaze ho popíchnout a nepřidat mu na klidu. "Pokud se mezi stíny zašeptá že hybridní pejsek dělá zase zle a shazuje dětem masky bude utracen a to ne zrovna tím humánním způsobem... spíš na to pohlížej jako na mlýnek v konzervárně... A pokud pejsánek má ulhaný jazýček vrátím se a zdarma mu udělám s mou paní pár piercingů i do míst kde netušil že se nosí. Doufám že ti nevadí stříbro, preferuji ho před zlatem." S tím se zvednu od stolu a lehce chytím mou milou kolem pasu zatímco druhou rukou ze stolu stáhnu podtácek který skončí v mé kapse. Lehce ji popostrčím vpřed a naznačím i Karolovi i Majkimu že odcházíme. Vydám se za nimi jako poslední ale než vystoupím dveřmi ven stále čichám a těkám kolem kdyby někoho napadlo udělat nějakou hloupost. Když v tom se zarazím, sklopím lehce hlavu a zamávám ukazováčkem ve vzduchu. "Ještě jedna maličkost by tu byla, neúcta k něžnému pohlaví se toleruje jen jednou a to jsem štědrý, příště přemýšlej rychleji než začneš otvírat ústa. Páá chlupáčku..." Prohodím a otočen zády zamávám rukou ve vzduchu. Ale i přesto že se podle mínění dobře bavím na jeho účet nepolevuji v pozornosti a jakmile skončí malé divadýlko a popichování vyhodím ruku opět na rameno kde je co nejblíže rukojeti mé hračky. Pokud náš odchod proběhne poklidně venku prohlédnu se skupinou podtácek a pokud nikdo nemá námitky vydáme se k uvedené adrese. Během procesí venku se mi v hlavě odehrává další z pověstných vnitřních neshod našeho rodu. "Meč... nemohli by to být..." "Mohli... a možná tihle šaškové netuší co příjde a nebo kdo..." "Proč by píchali zrovna do tohohle koláče když jim stejně nechutná ?" "Chtějí nám z koláče vybrat ovoce aby nás nasrali vždyť je to jasný, stejně takhle to dělaj všichni jejich kloni..." "Ta vejška ti svědčí, nahoře je řídkej vzduch a mohl bys zblbnout..." "Nevšímej si vzduchu a najdi si svůj prvek." "Huh ?" "Nedejchej. A teď rozhoupej boky a nastartuj a ne že mi poškrábeš lak." "Tvůj lak na mojem povozu ?" "Pšššt ! Neslyším světlo." "Ještě uvidíme kdo bude mlčet až vyžeru celou konzervu rajčatovýho protlaku." "Vskutku hrdinský počin, nechceš pasovat na rytíře ? A nebo nechceš srdeční příhodu ?" "Grrrr..." Interní debata končí ve chvíli kdy se nalézáme venku na otevřeném prostranství kde se plně znovu soustředím na ostražitost a mou nejdražší a řešíme postup k dalšímu záchytnému bodu akce pokud bude více či méně použitelný.

Alex Rose - 23. října 2012 13:19

soukromá zpráva od Alex Rose pro Parkoviště Asi bych se neměla s upíry paktovat, ale na druhou stranu... mít kontakty neuškodí a taky dobré vztahy. Kdyby se rozneslo, že nejsem zaujatá, tak by mi to jen prospělo... ne? „Dobře. Nashle.“ Rozloučím se s mužem a dívám se jak odchází. Pak seberu papír na kterém bylo jméno a telefonní číslo. Schovám si ho do kapsy a pak chvíli počkám. Nakonec si dřepnu a zkontroluji podvozek auta. To víte... nikdy nemůžete být dost paranoidní, když jde o upíry. Nevím proč by mě chtěli zabít, ale raději zkontroluji jestli mi tam nenechali výbušný balíček. Dneska upíři jsou moderní. Na krmení mají svoje lidi, zabití bombou je snadnější a nehrozí, že je při tom někdo nachytá. A i kdyby... bomba se lépe vysvětluje než proč chlemtal něčí krev. Pak jsem teprve nasedla a odjela domů se osprchovat. Najedla jsem se a pak se pustila do upravování. Vlasy jsem si vyfoukala, namalovala se, oblékla jsem si bokové džíny, vysoké, rudé kozačky, červenou dámskou košili. Hezky se leskla a na to černou vestičku. Černá a červená, moje oblíbená kombinace. Vypadala jsem elegantně a sexy zároveň. To víte... upíři. Musím trochu reprezentovat. A oni si myslím na vzhled docela potrpí. A jestli ne... no co? Já se v tom cítila dobře. Pak jsem odjela k železniční stanici, kde jsme se měla setkat s tím... Devonem.

Viedeň - 25. října 2012 12:19

soukromá zpráva od Viedeň pro Parkovisko -> Stretávka Černoch odíde. Tvoje auto je určite v poriadku a skutočne na ňom nie je nič čo by si tam nemala aj pred tým. Obavy sa ukázali ako zbytočné aj keď ti stále v hlave niečo hovorilo, že na opatrnosti netreba uberať. Doma si urobíš čo treba a vyrážaš. Pred stanicou už z diaľky vidíš ako pod osvetlením stojí muž, ktorý ťa oslovil pri ceste z práce a tak si nemusela ani vyťahovať mobilný telefón. Prídeš preto rovno k nemu, teň ťa slušne pozdraví a spýta sa či si pripravená vyraziť. Čaká vás samozrejme prechádzka nočnými ulicami, ktorá trvá približne 20 minút, ktorú Devon začína slovami. Je to odtiaľto nejakých tých 20 minút cesty, ide o jednu staršiu budovu tak sa nezľaknite a nebojte sa nikto z našich v nej nebýva takže sa nemusíte báť ani toho, že by ste vedeli niečo čo by ste nemali..

Roxie Collette - 09. listopadu 2012 21:29

soukromá zpráva od Roxie Collette pro Bar Rotchard Nocturme, Miki Pozorujem situáciu, stále podopierajúc sa rukami o stôl. Môj drahý sa ujal slova a ja s len naklonenou hlavou zabodávam pohlad do holohlavca. Ten zjavne nieje práve v radosti... keď následne spustí svoju reč. Ale to nieje práve to čomu bych následne venovala úplnú pozornosť. Švihnem očami k Nocturmovi, keďže mnou preletelo zachvenie a jeho pocity sa mi otreli o moju nervovú sústavu. Číhaj potichúčky, vnímaj harmóniu... sleduj bublinky mysle. Chvílku naň hladím a keď odoznejú slová Metisa odtrhnem oči od Nocturma. Barbie, zjavne patrične nervózna z vlajúcej priesvitnej vojnovej vlajky z jeho pomyslných genitálií, sa rozpovedala tak, aby to patrične uspokojilo informačnú náplň našej... misie. Venujem mu zubatý ironický úškrn, keď môj drahý nadväzuje na jeho časť odpovedí, ktorú Barbie vysolila asi kvôli náhlej tesnosti slipov. "Sám dúfaj, že si vyotázkoval správne ingrediencie, drobátko... inak pôjdeš do paštiky bez ohladu na to, že tvoja radosť utiekla s depiláciou." Pokrčím ramenami a mávnem mu na pozdrav. Jemne zamručím, keď ma Nocturme vezme okolo pásu a otočíme sa im chrbtom už smerujúci k odchodu. Posledných pár slov. Ešte natočím hlavu a s úškrnom pozriem po dvojici. "A to varovania neprichádzajú vždy. Ver mi. Si šťastný chlpáč."Hlavou mi preletí krátka ukážka s mlynčekom na mäso s panáčkovo končatinami a odchádzame. Počas cesty sa zameriam na Nocturmovo vnútorný rozhovor polemizujúci o podstate prísad a cukrového posypu s mečami na chřtáně. Mohli by sme cukor presypať druhou vrstvou chodiacich okurek... len otázka je, či nezkazia chuť. A otázka dva, či chlpatec kápnul správnym betónom. Zastavíme a rozhliadnem sa, či náhodou niekde nestrašia nekalé omrvinky a otočím sa na našu spoločnosť. "Čo tak vyententýkovať hlásku, panáčkovia...? Chcem počuť od vás názor na vec." Vyzvem ich neústupným hlasom. "Toto treba overiť. Betón, nebetón.. musíme zistiť správnosť. Môže nás zvádzať mimo dobrú trasu a omyl je neprípustný." Šepkám, ale i tak je môj hlas zrozumitelný pre náš malý kroužek drobného priatelstva...

Viedeň - 24. listopadu 2012 10:39

soukromá zpráva od Viedeň pro Miestnosť C 121 Čakanie a sledovanie nástenky preruší Mayer, ktorý zavolá Tonskijmu aby sa konečne už dostavil. Už by bolo na čase niečo začať robiť a nie len bezcieľne hľadieť a hľadať súvislosti. Michal prichádza asi 20 minút potom čo mu zavolali a aj on má v rukách nejaké papiere. “Pardón niečo ma zdržalo. A mám informácie o kontaktoch s ktorými volali.“ Prstom ukáže na nástenku. Potom predčíta. “Od toho Vincenta. Dokážeme zistiť polohu kde sa práve nachádza kontakt Šerifonator, Smejko. Metisak už v sieti nie je, asi ho zničil posledná zaznamenaná poloha telefónu bola v nejakom bare v centre mesta. Ale to už tak pred pol hodinou. U telefónu amandy ešte len zisťujú vlastníkov čísel. Od operátorov vytrieskame všetku komunikáciu z posledného mesiaca a aj celú sieť kto komu volal.“

Viedeň - 24. listopadu 2012 10:48

soukromá zpráva od Viedeň pro Katedrála Po zapnutí pohľadu zbadáš princípy celej katedrály naokolo. Každý znak na stĺpoch smeruje inam a v duchu sa ti zobrazuje nejaký druh vzorca, hádanka, ktorá bude dosť zložitá na to aby sa dala vyriešiť lúsknutím prstu. Pohľadom tvojej arkány prazákladu si ale všimneš toho, že jedna z krýpt, teda hrobky je falošná. A práve aj na ňu ukazuje jeden zo znakov a ako jediná táto hrobka má nad sebou sochu anjela, ktorý sa pozerá nadol. V duchu tušíš, že si si pri prebudení vybral skutočne dobre. Stačí sa len nepozorovane dostať za tú hrobku a vliezť do nej...

Michal "Majki Čvárz" Čierny - 27. listopadu 2012 17:49

Klub Rotchard - (Roxie, Nocturne) "Okej, tak dekujeme!" Vybehnem von ako raketa. Zahnem za roh a utekám asi 50 metrov. Kam ideme? Ja neviem, kam ideme? Na adresu! Akú adresu? Máme adresu? Moment. Zabrzdím. ... "Ja chuj nemám adresu!" Otočím sa na mieste a trielim nazad. Som debil, debil debil debil! Nachargujem si to rovno ku našej skupinke pred klubom. "Háj bičíz! Sorry, nechal som sa uniesť! Tak?" zahlásim, čím jemne jemne vstúpim Roxie do vysvetľovania. "Ideme na miesto či?" pozriem na Roxie. Zúžim zreničky a poškrabem sa na brade. "Džú uana šek?" povzdychnem si. "Wie uncool. OK, tak aké sú plány?" pozriem na nášho hlavného malkaviána a nervózne prešľapujem na mieste.

Joel Bane - 27. listopadu 2012 18:34

soukromá zpráva od Joel Bane pro Místnost C.121 Zanedlouho se dostaví i Tonskij. Jsme tu tedy všichni. Kromě Tonskije a Mayera by nikdo jiný přijít neměl. Vyslechnu si zprávu o telefonních kontaktech a o lidech které už podle čísel našli. Můžeme se tedy pustit konečně do práce. Vezmu si proto slovo. “Tak jsme tu tedy všichni. Přejdeme raději hned k práci.“ Přejdu k jedné tabuli kde je ještě volno a začnu psát poznámky. “Pokud jde o naše podezřelé tak už máme pár tipů po kom jít. “ Myslím tím právě ty kontakty od Vincenta. “Jak už jsem ale říkal tady Mayerovi tak se zaměříme na toho šerifa. Jistě víte co se stalo minulou noc. U jednoho ze zadržených jsem našel popisek týkající se právě toho Šerifa. Dnes se má něco stát kolem půl jedenácté večer. Takže ho určitě budeme sledovat.“ Tohle je zatím jasné proto přejdu k dalšímu bodu. Tím je toyota starlet s poznávací značkou W 1922xp. “Další věc je tahle poznávačka. Netuším jestli je kradené nebo ne ale rozhodně by jsme to měli prověřit. Potom ten mrtvý. Pracoval podle všeho jako hrobník tak by nebylo na škodu se poptat lidí s kterými pracoval jestli něco neví. Našel jsem i zmínku o plazmě ze zdejší nemocnice. A nakonec jsou tu kamerové snímky ze zdejší márnice.“ Všechno co jsem jim povídal jsem v bodech nějak vypsal na tabuli a teď to ještě jednou zopakuji. “Takže tu máme následující věci: Šerif Auto Práce mrtvého Krev Kamerový záznam a naši podezřelí Myslím že bychom se měli zaměřit na tyhle body. Určitě na šerifa a to co dnes večer plánuje by mělo být hlavní. Zeptám se vás otevřeně. Kdo by se čeho rád zhostil. Je toho dost a musíme si to nějak rozumně rozdělit.“

Viedeň - 27. listopadu 2012 19:01

soukromá zpráva od Viedeň pro C 121 Obaja muži počúvajú každé jedno tvoje slovo a prikyvujú ako dohovorýš prvý ústa otvára Mayer. “Žiadne auto s takou špz neexistuje. Poznávacie značky sa skladajú z jedného začiatočného písmena, 5 číslic a jedno poznávacie písmeno. Vezmem si to na starosť a prejdem aj to video.“ Mayer potom pozrie nevinne na Tonskija. “Ostáva ti krv a robota mrtvoly zlatko...“ Ten sa na neho len mlčky pozrie. Potom sa ale Tonskij pýta teba. “Takže teraz do auta a vystopujeme chlapa s číslom šerifa je tak? Ši volíte radšej istotu a počkať až zistíme z odpočúvania a sms správ jeho profil?“

Joel Bane - 03. prosince 2012 07:25

soukromá zpráva od Joel Bane pro Místnost C121 Neexistuje? Viděl jsem dost SPZetek abych věděl že není nemožné něco takového získat. To je jako když si někdo vezme samé jedničky nebo rok svého narození. Za prachy jsou úředníci schopni udělat cokoliv. Mayer se po chvíli přihlásí na dvě věci které je třeba udělat. Za což jsem rád. Je dost aktivní abych věděl že je to ten správný chlap. Kdežto Tonskij už takové nadšení neprojevuje. “S tím stopováním bych byl opatrný. Nerad bych kohokoliv z nich vyplašil.“ Nakonec tedy dorozdělím zbývající úkoly a něco málo k nim ještě řeknu. “Dobrá. Mayer se postará o SPZku a o video z márnice. Kdyby to nebylo číslo auta tak to zkuste prověřit i jinde.“ Potom se obrátím na Tonského. “ Co vy? Budete se držet šerifa a podezřelých nebo se vrhnete na ty druhé dvě věci?“ Rád bych se už pustil do práce takže to nehodlám dlouze zdržovat. Také by nebylo na škodu se mrknout jestli nemá dojít k něčemu velkému.

Viedeň - 25. prosince 2012 12:56

soukromá zpráva od Viedeň pro Miestnosť C121 Mayer na príkaz prikývne so súhlasom. Tonskijmu dáš na výber. Ten ale pred tým prikývol s pochopením na tvoje slová o tom aby ste ich nevyplašili a preto nečudo, že odpovedá práve takto. “Vezmem si tú krv a prácu mŕtveho...“ Potom asi už niet na čo viac čakať a obaja sa poberú na odchod, pred tým než opustia miestnosť ešte Mayer zdelí: “Ozveme sa hneď ako niečo zistíme.“

John MacDonald - 06. ledna 2013 00:04

soukromá zpráva od John MacDonald pro Náš klub Po menší roztržce s „fenkou“ jsem jí opět pustil a se zamumláním něčeho ve stylu, že má štěstí a ať se opováží mě znovu provokovat to nechal být. Dával jsem si přitom záležet, aby můj výraz tváře říkal, jak strašně mě ve zkutečnosti nezajímá, a že je mi vlastně úplně ukradená. S tím jsem chtěl zamířit dozadu, do svých prostor a uklidnit se se svými psími miláčky, když mě to napadlo. Já jsem blb, vždyť já vlastně ani to číslo nepotřebuju... s tím jsem se ztratil do své soukromé svatyně, odkud se chvíli ozývalo nepříčetné nadávání a tupé údery, jak jsem hledal potřebné věci, načež jsem zahájil rituál. Nejprve tichý, začínající klidnou modlitbou k matce Luně, ve kterém jsem prosil za moudrost a vedení při následující činnosti(Rituál duše), načež divoký, zuřivý a násilnický, při kterém jsem se přeměnil na Hispo a zaklínal v jazyce duchů a vlkodlaků. Já, John MacDonald z rodu Fenrise tě volám ty prašivý zmrde, jménem matky Luny tě zaklínám, zvedni tu svou hnusnou prdel a zjev se předemnou. Přijď Šedá kryso, duchu odporné havěti, nebo se postav mému hněvu, poznej ostrost mých drápů a sílu mých tesáků. pravda, nebyl to zrovna klasický rituál, žádné svíčky ani podobné hovadinky, na to jsem si nikdy nehrál. Nebyl jsem vyjednavač, s duchy jsem jednal z pozice síly tak, abych neurážel svého patrona Fenrise nějakým podlézačstvím a proto jsem ho takto volal. Můj třetí kontakt mezi duchy, Šedou krysu. Ducha krys, který mi sloužil jako špeh a informátor žijící v městské kanalizaci, schopný najít takřka kohokoli(užití rituálu přivolej Gafflinga).

Joel Bane - 09. ledna 2013 07:43

soukromá zpráva od Joel Bane pro Místnost c121 Tonskij se nakonec rozhodne pro prověření krve z nemocnice a práce toho nebožtíka. "Dobrá. Každý má svou práci. Mayer prověří záznam z márnice a zkontroluje číslo toho auta, Tonskij zjistí víc o tom mrtvé a také to jestli někdo z místní nemocnice nemá něco společného s podezřelými. Já se mezi tím podívám blíže na toho Šerifa a zkusím o něm zjistit víc a jestli něco naplánuje. A také prověřím některé další drobnosti. Pokud by se něco stalo tak se mi ozvěte." Nepochybuji že by stačilo zavolat na stanici a oni už zprávu vyřídí ale pro jistotu dám agentům i své číslo na telefon. "Tak to bude prozatím vše." Když se vydají nakonec všichni za svou prací pustím se já do té své. Seženu si vše co můžu o těch podezřelých a pokud budu mít štěstí tak i to co policie zjistila o Šerifovi. Také se poohlédnu o nějaké zmínce o něm ve vyšetřovacích spisech. Třeba se s ním už dřív tady setkali.A v neposlední řadě zjistím jestli se na večer neplánuje nějaká akce. pokud možno ale co nejdiskrétněji. Nechci aby mě kdokoliv z policistů z něčeho podezříval.

Viedeň - 25. ledna 2013 15:11

Milý hráči, Drahý Pjovia Isto ste si to už všimli. Niektorých vás to nepotešilo, iným odľahlo, že už majú konečne pokoj. (Skoro)Všetko raz skončí. Bohužiaľ, chvalabohu. Tento príspevok má byť ale odpoveďou na otázku „Prečo?“. A tá je jednoduchá. Vzhľadom na udalosti posledného roku som došiel k záveru že už nie som schopný viesť to čo som tu „stvoril“. Nejdem písať žiadne výhovorky, tých by bolo mnoho a nemali by význam. Všetci vieme, že komu sa chce ten si nájde čas a dokope sa k hocičomu. Nie že by sa mi nechcelo ale to chcenie a záujem môjho vedomia sa presunul niekam inam a ako som sa pokúšal tak som sa pokúšal ale nevidím cestu späť. Ale keď niečo nedokážem urobiť tak aby som bol z toho spokojný radšej to nebudem robiť vôbec. *Prípadným letiacim kameňom sa neuhýba* Možno už toho bolo na mňa veľa, možno Ulice potrebujú niekoho iného, možno upadnú do zabudnutia, nevedno. Chcel by som ale aby ste všetci vedeli, že za celú tú dobu keď sme hrali a to od samotného prvého útoku na bitúnok Malkowitcha v Detroite až po akciu na sídlisku, či parku som si hru s Vami užíval. Pri vedení týchto dobrodružstiev som zažíval to o čom sa mi ani nesnívalo. Za čo máte odo mňa všetci jedno veľké ĎAKUJEM. Na záver už len asi dodatok: všetky materiály ulíc temnoty dám hocikomu na vyžiadanie (500 MB zip). Dovidenia Váš D_M