Veles - školní ostrov (18+)
autorefresh

hrálo se Denně

od: 22. března 2019 12:00 do: 04. června 2019 19:58

Dobrodružství vedl(a) Minnie

Vypravěč - 22. března 2019 12:00

Každý patnáctiletý puberťák už se nemůže dočkat až udělá závěrečnou zkoušku a vypadne na školu. Svoboda! Žádná otravná matka z jejíž dcerky bude lékařka nebo věčně nabručený otec, který chce mít ze svého synka mocného gardistu. Tady jsi sám za sebe. Tady se ty rozhodneš co z tebe jednou bude!

Vypravěč - 24. března 2019 19:45

Cesta k dospělosti

sobota 31. září

Nastal čas. Nastal ten osudný den D. Ta úžasná chvíle kdy se zbavíte rodičů a budete si žít jak sami uznáte za vhodný. Začala vaše cesta k dospělosti...

Hezky pečlivě všechno zabalit, rozloučit se s domkem na stromě a vyrazit na nádraží. Vlak odjížděl v jednu odpoledne. Rodiče mávali z nástupišť, maminky oplakávali odjezd svých zlatíček, tatínci dávali ještě poslední rady do života a pak už se jen vlak rozjel...

Trvalo to asi hodinu, než se vlakem rozezněl hlas: "Příští zastávka Centrum. Výstup prvních ročníků.". Když jste vylezli z vlaku, cedule Vás naváděli k informačnímu centru, kde jste se měli nahlásit.

Bylo tam spoustu prváků, motali se jeden přes druhého. "Stoupněte si do řady a jednotlivě postupujte k okénku. Dostanete informace o ubytování, rozvrh a plánek města." Zařval někdo z úředníků. Žáci se začali šikovat do houfů.

Když jste to konečně vystáli, dostali jste vše potřebné a mohli jste se vydat podle mapy hledat koleje pro prváky a pohodlně se ubytovat...

***Pokoje jsou po dvou a je možnost mít smíšené dvojice. Dohodněte se kdo s kým budete bydlet a napište to v příspěvku.***

Terry - 24. března 2019 21:10

Úprk mimo dozor

"Káááááá!" Vletěla jsem do pokoje svého milovaného bratránka a skočila mu na postel. "Vstávej! Jedeme do školy!" Zazubím se a skáču po posteli, dokud ospalce nepřinutím otevřít oči. "Začíná nám svobodáááá!"
Když se Ka podívá na hodiny, zjistí že je teprve sedm ráno. To už jsem ale zase vyletěla z pokoje ven na chodbu. Byla jsem jak čertík na pérku... Nebyla to zrovna výjimka. Vždycky když jsem z něčeho byla nadšená nebo se na něco těšila, měnila jsem se v hyperaktivní nadopovaný štěně.
Vyletěla jsem z baráku a přeběhla do domu naproti a rovnou do svého pokoje.
Věci jsem měla už dávno zabalené ale pro jistotu jsem to ještě jednou zkontrolovala a dobalila co chybělo. Nemohla jsem se dočkat, až pojedeme a tak jsem si čas krátila loučením s všemi členy smečky v našem městě. Obešla jsem všechny domy, každého člena a s každým se rozloučila. Řekla bych, že víc jak polovina z nich si upřímně oddechla, že už pojedu pryč a zbaví se mě.

Konečně přišla hodina odjezdu. Rozloučila jsem se s rodiči i mladšími sourozenci. "Ne, opravdu nemusíte jet, odveze nás strejda s tebou! Co víc si můžeme přát než aby nás vyprovodila alfa?!" Zazubím se na ně. Byla jsem na sebe opravdu hrdá, že se mi podařilo je přesvědčit aby nejeli k vlaku. Máma by mi udělal šílenou ubrečenou scénu a ségra s bráchou by se mi nejspíš snažili schovat v tašce, abych je vzala sebou. Poskakovala jsem s taškou přes rameno a batohem na zádech kolem strejdy, tety a bratránka. Vyrazili jsme autem k nádraží. Nervózně jsem poklepávala nohou a bubnovala prsty o koleno. Chudák Ka. Upřímně jsem se občas divila, že mi ještě jednu nevrazil nebo se ze mě jednoduše nezcvoknul. Pokaždé, když se na mě podíval, věnovala jsem mu nadšený úsměv.

Jen co auto zastavilo na nádraží, vyletěla jsem jak střela a z kufru si hned brala tašky. Ka se loučil s rodiči a já nadšeně a nedočkavě koukala na vlak a poskakovala. "Tak dělej!!!" Zavolala jsem na loučící se skupinku. Trvalo to dlouho. Moc dlouho... Už jsem toho měla plný zuby. Došla jsem k strejdovi, dala mu pusu, pak i tetě a Ka čapla za ruku. "Jojo... Bude hodnej, vždyť ho znáte! Tak nazdar!!!" Zavolala jsem, zatím co jsem Ka táhla do vlaku. Našla jsem nám kupé a posadila se k oknu. "Je to skvělé, že jo! Už odjíždíme!!! Budeme na škole!" Zazubím se na něj nadšeně...

Cesta uběhla celkem rychle. Poslouchali jsme hudbu, kecali, blbli... Když vlak vjel do města, přilepila jsem se na okno a sledovala kudy jsme projížděli. "Vystupujem!" Zazubila jsem se a vyletěla zas ven a rovnou směrem k informačnímu centru. Když jsem viděla tu frontu udělalo se mi mírně nevolno. "No to si dělaj prdel, ne?!" Vykulila jsem oči. "Tohle teda rozhodně stát nebudeme...." Pronesla jsem rázně a zamířila rovnou k okénku. Mělo mi být jasné, že tohle mi u našeho slušňáčka jen tak neprojde a tak jsem, tažená za límec zpátky na konec fronty jen tiše protestovala. "Tohle je šílený! Měli by to mít líp vymyšlený! Proč nám to neposlali poštou. Ta fronta nemá žádnej význam..."

Trvalo to věčnost! Opravdu. Když už jsme se dostali k okénku, dostali jsme alespoň společný pokoj, což měli jedinou kliku. Nedat nám ho, taky by si to pěkně odnesli! Zamířili jsme na koleje. Nadšeně jsem se rozhlížela kolem a absolutně nebrala ohled na to, jestli do někoho vrazím nebo ne. Až když se před námi objevila budova kolejí jsem se zazubila. "Nový domov! Ještě jsem tě pořádně neviděla ale i tak tě mám ráda!" Pronesla jsem a rovnou hrrr na pokoj. Tam jsem si hodila věci na postel a začala vybalovat. "Co dneska podniknem? Musíme jít na nějaký průzkum ať víme kde točí nejlepší pivko a kde dělají super pizu!" Otočila jsem se na Ka, když jsem si zrovna z batohu vytahovala sbírku komixů.

Aiko - 24. března 2019 21:22

Škola volá

Tohle ráno bylo výjimečný. Možná, že snad kvůli tomu, že ikdyž předpověď hlásila zataženo, slunce svítilo na čistém nebi. Nebo to bylo tím, že jsem poprvé byla mezi prvními vzhůru. Sedím v jídelně a koukám do mobilu, kdy už padne čas k odjezdu…
Sakra, jak už mě ta základní škola deptala. Teď ale na dalších několik let budu bydlet na ostrově. Osamostatním se. Prostě už se nemůžu dočkat.

A je to tu. Otec už oblečený v saku sestupoval po schodech.
“Tak co, Aiko, připravená? Ještě to můžeš odvolat a jít až příští rok?”
Podívám se na něj s úšklebkem.
“To jsme včera probírali… Děláš jako bych se už nikdy neměla vrátit. No tak. Jsme upíři. Co je těch pár let ve škole v našem životě?”
Otec se smířlivě usměje.
“Ano, Aiko, já vím ale máma má prostě strach.”
Vstanu ze židle.
“Je tu pořád Klára… Bude se mít stále o koho starat, ne?”
Po této krátké debatě mi vezme otec krosnu, já vezmu kufr na kolečkách. Jdeme ven do černého auta a ten nás odveze na vlakové nádraží.
Ještě chvíli mluvím s tátou, než konečně nastoupím a odjíždím směrem ke svobodě.
Pár hodin tato cesta trvala a já díky tomu měla čas si ještě pro jistotu zkontrolovat, zda mám vše co potřebuji.
Jakmile jsme vyjeli z podmořského tunelu uchvátilo mě obrovské školní město. Město studentů. Kromě nejpotřebnějších pracovníků, jako policie, tu nic než učitelé a studenti nejsou… Nadšeně se dívám z okna a málem zapomenu i vystoupit.

Rychle vyskočím a jdu k informačnímu centru.
“Ne, u všech draku a dračic!!! To je otravná fronta!”
Když už byla tahle otravná část za mnou, jdu na svůj pokoj.
Když vstoupím, uvědomím si, že budu mít spolubydlícího. Hned mě napadly různé druhy, co to mohou být. Nejděsivější je ale nějaký prdlý ochránce lidí… Proboha, jestli tu bude někdo takovej asi ho zabiju. Pousměji se a vyberu si pravou stranu pokoje. Ještě kouknu na sprchu a pak se dám do vybalování… Férově zabírám jen polovinu místa ve skříní či šuplíkách. Potom si sednu na postel, vytáhnu Jacka a notebook a hledám další informace o tomhle ostrově na intranetu, ke kterému jsem dostala přístup v informačním centru.

Leo - 24. března 2019 21:59

Centrum

Ráno jsem vstal opravdu brzy, aby jsem se mohl pokusit o ranní meditaci, která však končí o pár minut později s mojí svěsšnou hlavou, která oddechuje a teče jí slina úst slina.
"Budíček." Jakmile ta slova uslyším, tak vezmu instinktivně nejbližší polštář a hodím jej fotrovy mezi oči. Ten jej klidně chytne a odloží.
"Dnes je tvůj velký den..."
"Jo, jo, jo. Já vím, říkal jsi to večer i predevčírem." Umlčím jej, jelikož jakmile by se rozkecal, tak jej nezastaví ani smečka hladových dlaků.
"Vím vše co mi chceš říct ."
"A co ?..."
"Ano vím, že mám poté poděkovat hlavnímu vedení, že mě přijali i přes mou odlišnost "
"Dobře."
Povzdechnu si a dojdu k němu.
"Vím, že ti budu chybět, ale jsi už velký kluk a zvládl jsi to i předtím, tak to zvládneš i teď. Doufám, že až tě uvidím příště, tak už si najdeš někoho nastálo."

Po dalších nekonečných minutách se konečně můžeme vydat na cestu, kterou strávím zarytý v sedačce, kvůli šíleném řidiči, který pokáždé, když řídí riskuje život jak svůj, tak všechno ve svém okolí.

Nastoupím do vlaku a ještě na fotra mávnu z okínka. Je to velký dítě, ale je to fajn chlap. Snad se mu nic nestane.
Ve vlaku sedím co možná nejdál od ostatních, nejlépe někde zcela sám.
Jeden asi hodinu a tak se dívám ven. Nikdy jsem ven moc nesměl. Nyní svou moc již ovládám, tedy většinu.
Rozhlas hlásí, že již budeme na místě a tak vezmu svá zavazadla a připravím se k výstoupení ven.

Jakmile jsem vystoupil, tak jsem byl překvapen místem, které se hemžilo stovkami lidí.
Pomocí cedulí se vydám s hlouček dalších prváků do informačního centra, kde je hned první test pro mě. Musím vydržet vystát celou tu frontu a nezmagořit.
Spolu s plánkem, který nesmim ztratit, se pomalu vydán hledat svůj nový domov. Koukám po Centru a snažím se zapamatovat jednotlivé zajímavé stavby, které bych mohl pak malovat.

Pokoj je pěkný a prostorný. Zaberu si postel u okna a začnu vybalovat. Zajímalo by mě, kdo bude můj spolubydlící. Sice moc nepiju, ale zábava se mnou je a někdy zas naprostá nuda. Takže to může být téměř kdokoliv a nebude mi to vadit.

Ka - 24. března 2019 22:07

Je čas na poslední fázi k dospělosti

“Kááááááááá!” Tenhle hlas mě probral z mých snů. Pootevřu oči a uvidím Terry.
“Terry, je sedm hodin ráno! Co blázníš?”
Nahlas zívnu a posadím se na postel. Než stihnu něco dál říct Terry jde terorizovat ostatní ze smečky. Nad tou myšlenkou se pousměji a pak se jdu pořádně vysprchovat. Poté se nasnídám. Mluvím s otcem, který mi ještě zopakoval, že se mám chovat na úrovni mé krve. Bavilo mě to. Vyděl jsem v jeho očí strach, že hned jak se zavřou dveře vlaku, stanu se stejnou neřízenou střelou, jako je Terry. Ne, že bych to nedokázala. Ale mě se prostě chovat na této úrovni bavilo, nebylo potřeba mě varovat.

Když už přišel čas k odjezdu, díval jsem se mile na Terry. Měl jsem chuť se zeptat, kde vzala ten kokain. Ona se prostě nezastaví, už nikdy!
A když už vložila do vozu své věci nasedli jsme a jeli k vlakovému nádraží. Pomohl jsem vytáhnout věci Terry a pak své. Ještě jsem mluvil s matkou a loučil se a ani jsem si neuvědomil, jak mě už Terry táhne do vlaku.
“Neboj budu psát. Mějte se hezky.”
Ještě zamávám a jdu hned za Terry.
“Chce to trošku zabrzdit, ať nevypotřebuješ energii už ve vlaku.”
Věděl jsem, že tohle by nebylo nikdy možný. Když jsem se usadil, uvolnil jsem si kravatu a první dva knoflíky u krku. Potom jsem se s Terry bavil.

Poté, co vlak zastavil jsem si chtěl znova srovnat košili i kravatu ale pohled Terry, který jakoby říkal: “No tak, aspoň dneska ne!”.
Sundal jsem si tedy kravatu a šel řekněme v uvolněném stavu.
Pfff... Už to začíná. Otcovi obavy byli nejspíš oprávněné.
Jakmile jsme přišli k frontě trošku jsem na ní znechuceně podíval ale musel jsem chytat Terry, takže aspoň nějaká zábava.
“Ne, Terry! Nepředbíhej. Oni tu musí taky čekat!”

I na mě tahle fronta byla příliš dlouhá. Konec konců, málokdy jsem musel ve frontě stát. Jakmile celá tahle šaráda byla za námi jsme odešly na pokoj. Bavilo mě pozorovat Terry. Kdo ví, zda někdy překoná chování třináctileté holky.
Začal jsem si skládat pečlivě oblečení do skříně a vše dávat na místa, kde by byli nejpraktičtější. “Terry? Jako fakt?! A co zjistit kde je knihovna? Do jakých budov máme jít na přednášky? A najít brigádu, ať můžeš tvrdit, že utrácíš svoje peníze a ne kapesné od rodičů??”

Anita - 25. března 2019 16:17

sunset_squirrel_6_by_kp_shadowsquirrel_d2kupw2pren6227.jpg

Z ústavu do ústavu
Ai

Jet na školu rovnou z ústavu má plno výhod, třeba to, že nemusím nic balit ani vybalovat. Taky to, že jsou rodiče extra milí a štědří. Jediná škoda je, že stihneme sotva oběd a musím už na vlak.
Trpělivě čekám, až si vyslechnou všechny žvásty bílých plášťů a přeberou moje věci. Jedna taška pro vlasatou formu, druhá pro tu zubatou, takže nakonec jdu s prázdnýma rukama. Netrvá to ani tak dlouho a sedíme v restauraci, na stole obrovskou mísu salátu posetého vajíčky.
„Ne, necítím se šíleně. Ano, flašku mám v obou taškách. Jasně, že masožravcům uteču.“ Přikyvuji s pusou plnou salátu na věci, na které se ani nestačili zeptat. Vysloužím si tak jen káravý pohled, ale brzy se přelije do starostlivých úsměvů.
„Nebojte, budu furt psát. Možná i víc, jak to nikdo nebude kontrolovat,“ usměji se na ně, „stejně jsem tam už měla být roky...“
Natáhnu se, abych je přes stůl chytla za ruku, než se vrátíme zase k normálnímu rozhovoru a dohánění posledních dvou let.

Rozhodně se mi nechce s nimi už zase loučit, ale nedá se nic dělat. Ještě je naposledy stisknu v objetí, než vyběhnu do vlaku, samozřejmě na poslední chvíli. Nedostanu se ani k prvnímu kupéčku, když se vlak rozjede.
Bez ostychu se nasáčkuji do prvního kupé, kde je ještě volné místo. Okamžitě se pustím do přátelského štěbetání a ani nepřátelské pohledy mne nezarazí. To se povede až jednomu klukovi, co mne popadne za paže a s mumláním čehosi o otravnosti mne málem vyhodí do uličky.

Z vlaku vystřelím mezi prvníma, ale na výzvu k šikování do řady zareaguji moc pozdě, abych se řadě úplně vyhla. Nějak zvlášť mi ale nevadí, mnohem lepší než ty řady na koktejly z pilulek.
Jen drapnu své věci a vyloženě vycházkovým tempem vyrazím ke kolejím, dorazím tak akorát, když už je spolubydla usazená na posteli a zcela ponořená do virtuálního světa. Vrhnu na ni zářivý úsměv, než shodím obě tašky na vedlejší postel.
„Ahoj, jsem Anita, ty jsi?“ Natáhnu k ní ruku přes noťas a vůbec mne netrápí, že ho na něco zrovna používá.
„Co to děláš?“ Zvědavě se k ní nakloním a koukám na monitor, vlasy mi při tom spadnou do tváře a dokonale jí zastíní výhled. Skoro hned ale narovnám, jak mne nic z toho nezajme.

Vzhled
Necelý metr šedesát, snědá kůže, vlasy kousek pod lopatky. Na sobě má volné bílé tričko do pasu a černou sukni nad kolena s kšandy mizícími pod tričkem.

Eli - 25. března 2019 18:00

Nový začátek

Gabriel

Líně jsem se protáhla v posteli a chtěla se ještě líně převalit na druhý bok, než mi došlo, že vlastně nejsem ve svém pokoji, ale pokoji svého nevlastního bratra. Smutně si povzdychnu, rychle se obleču a vyrazím dolů na společnou snídani.
Nijak nespíchám, očekávám, že mě jako vždy bude čekat spousta kritiky a připomínek od mé adoptivní rodiny, obzvlášť dnes,kdy mám odjet do nové školy mimo jejich přísný dozor. K mému překvapení mě, ale žádná výchovná přednáška nečeká, kupodivu i otec i matka vypadají z nějakého důvodu spokojeně. Odvážím se tedy popřát jim dobré ráno.
Dobré ráno?
Prolomím nejistě ticho. První zareaguje můj nejstarší bratr, který výjimečně není na mě zlý už druhý den vkuse a spokojeně se usměje.
Dobré ráno, ospalče.
Tím pádem snídaně probíhá neobvykle v klidu, samozřejmě až na neustálé stížnosti a žádosti rodiného rozmazlence v podobě sestry. Teprve poté, co se dosnídá a nachystáme se k odjezdu si mě bokem odvede otec. Je vidět, že v něm bojují dvě variantu rozlučkového projevu.
Za prvé Eli, jsem rád že jsi konečně dostala rozum a pochopila aspoň částečně tradice našeho druhu. Ovšem zadruhé, ať tě ani nenapadne nám udělat ostudu nebo nedej bože vrátit se ke svým starým způsobům. Už jsem instruoval tvé bratry, aby tě hlídali a případně ti za mě dali výchovnou lekci, pokud se něco takového stane.
Odmlčí se a já překvapeně zamrkám.
Neudělám ostudu a žádné staré způsoby, slibuji otče.
A za třetí, dobře se tam bav, já i tvá matka jsme na škole zažili jedny z nejlepších let života.
Vím, že se ani nemusím obtěžovat s úsměvem a díky. Chytí mě pod paží a dovede k ostatním, je na čase vyrazit na vlak. Smutně si táhnu svůj kufr s věcmi, zatímco následuji upovídanou část rodiny.
Zdvořile se se svými adoptivními rodiči rozloučím a zamířím do vlaku a hledám prázdné nebo aspoň tiché kupé, kde budu mít klid. Moji nevlastní sourozenci se ani nenamáhají se ke mě hlásit. Přece neudělám chybu hned na začátku. Obdobně ztichlá strávím celou cestu, než vystoupím a leknu se davu před sebou.
Vylekaně udělám krok dozadu, ale pak mi dojde, že právě couvnout nemám pořádně kam. Nejistě se tedy loudám směrem ke frontě a řídím se instrukcemi a se sklopenou hlavou čekám, že si mne případný spolubydlící najde nebo na mne zbude.

Gabriel - 25. března 2019 18:30

Cesta do nového světa

Osm a více hodin nepřerušovaného spánku tráveného v měkké posteli s peřinou omotanou kolem dokola byl jeden z nejlepších objevů, který jsem udělal od doby, co si mě Alexander a jeho rodina adoptovali. Naneštěstí dnes jsem si ho příliš užít nemohl, protože sotva se slunce přehouplo přes obzor, probudila mě Beatrice možná až příliš vášnivým polibkem. Ráda provokovala, to pochopil i někdo jako já, jen jsem si nebyl jistý jestli provokovala mě nebo Alexandera…tedy vlastně otce…, který její chování příliš
Vstávej bráško, nebo přijdeš pozdě.
Zašvitořila a lehce mě kousla do ucha, o než se zvedla a vyběhla z mého pokoje. Mého pokoje…další úžasná novinka, kterou jsem tu objevil, ale moment to už zase utíkám někam jinam…říkala, že přijdu pozdě, pozdě na co…
Dneska se jede do školy!
Překvapeně jsem vyskočil na nohy a zapomněl přitom, že jsem omotaný peřinou kolem dokola jako kvalitní mumie, takže jsem se zase pěkně rychle poroučel na zem, kde jsem se se s tou proradnou věcí pustil do regulérního zápasu, než jsem ji ze sebe setřepal a hodil zpátky na postel.
S tebou už spát nebudu zrádče!
Zavrčel jsem na ni a začal se oblékat do obleku, který mi připravila Lukrécie…
Máma, máma ty pitomče, přece nechceš, aby byla zase naštvaná.
Napomenul jsem se a pohyby, které jsem musel poctivě nacvičovat několik poslední dva měsíce, jsem si dotáhl kravatu a upravil límeček, než jsem se vydal dolů na snídani. Ta proběhla celkem v klidu, jen Beatrice se pokusila posadit se mi na klín, za což sklidila nesouhlasný pohled obou rodičů a dlouhou litanii o tom, jak by se měla chovat dáma, od naší nejstarší sestry Adriany.
Dáma…jistě, Adriana se chovala jako dáma, alespoň, když se ostatní dívali, ale když světla zhasla…
Prudce jsem zavrtěl hlavou, abych zahnal nevhodné vzpomínky a vyděsil tak Celestínu, naši nejmladší sestřičku, která seděla hned vedle mě. Chudák byla dneska celá nervózní. To, že jede poprvé na Školní ostrov jí očividně z nějakého důvodu znervózňovalo a tak jsem se jí pokusil jako správný bratr utěšit. Položil jsem jí ruku kolem ramen a pronesl.
Neboj, kdyby ses tam cítila osamělá, můžeme spolu klidně spát.
Nastalo ticho. Podezřelé ticho, a tak jsem se rozhlédl kolem sebe abych našel šest párů očí, které mě propalovali vražedným pohledem, jeden pár, co se smál na celé kolo a poslední, Celestini, sklopený k zemi a doslova obklíčený rudě planoucími tvářemi.
Co jsem…
Pak mě to trklo.
Na pokoji! Myslel jsem, že spolu můžeme spát na pokoji!
Snažil jsem se zachránit situaci, ovšem nevedlo to k ničemu jinému, než silnějšímu záchvatu smíchu Beaty. Tak jsem raději zavřel pusu a dál se už jen v tichosti věnoval svému jídlu.

Snídaně skončila a přišel čas na briefing k nadcházející misi…aneb jak nám táta řekl, že nám chce předat pár otcovských rad. S Adrianou byl rychle hotový, pár pochval, přání štěstí a hotovo. Zato seznam pro Beatu byl…dlouhý…následovala slova povzbuzení pro Celestinu a…vražedný pohled pro mě…
Co jsem zase udělal?
Blesklo mi hlavou, ale nemusel jsem tápat dlouho. Alex…táta mi velmi důrazně vysvětlil, jak se bratr chová ke svým sestrám, a že jiné než bratrské chování mi nebude tolerováno, tečka. Všechno jsem mu samozřejmě odkýval, slíbil a jelo se na nádraží.
Poslední objetí na rozloučeno, poslední rady, kontrola zavazadel a hurá do vlaku.
A ano, vlak to byla kapitola sama pro sebe. Beata se vytratila jako první, ještě na chodbě si ulovila nějakého mladého lykana, kterého zatáhla na nejbližší záchodky. Vzápětí zmizela i Adriana, kterou si zase odvedla skupina jejích důstojně a inteligentně se tvářících přátel, a když si Celestina uvědomila, že je se mnou v kupé sama zrudla jako jahoda a utekla taky. A tak mi nezbylo nic jiného, než si vytáhnout své violoncello, začít ho ladit…jako by to snad potřebovalo, a polohlasně si opakovat.
Jmenuji se Gabriel Krasus, syn Alexandra Krasa a Lukrécie Krasus, bratr Adriany, Beatrice a Celestýny Krasus…jmenuji se Gabriel Krasus, syn…
Pokud něco, tohle spolehlivě způsobilo, že jsem celou cestu strávil v kupé sám.
Asi po hodině mou novou mantru přerušil hlas hlásící, že mám vystoupit a tak jsem popadl své věci, vylezl z vlaku a naprosto spolehlivě se ztratil. Kolem mě bylo příliš mnoho povyku, příliš mnoho hýbajících se lidí…tedy vlastně nelidí a příliš mnoho křiku na to, abych se dokázal orientovat, a tak jsem trošku zmateně zamířil k nejbližšímu zhluku zeptat se co se děje, když v tom nějaká rusovlasá dívka přede mnou udělala krok dozadu a narazila do mě.
Au, co to…
Zarazil jsem se, neboť mi má představivost vykouzlila přísný otcův pohled a jeho nekonečné kázání o povinnostech a chování pravého gentlemana.
Nestalo se ti nic?
Opravil jsem se s úsměvem.

Terry - 25. března 2019 18:34

Jde se na průzkum
Ka

Zkoumavým pohledem jsem porovnávala naše skříně. Ka a jeho dokonale vyžehlené košile versus má pomuchlaná trička s potiskem kapel vypadali vedle sebe velice komicky. Vytáhla jsem z tašky další hromádku oblečení, zamířila a mrskla ho na poslední volné místo ve skříni.
Shodila jsem prázdnou tašku jediným pohybem na zem a lehla si na postel. Ruse jsem hodila za hlavu a dala si nohu přes nohu. Tohle bude poho... COŽE?!
Prudce jsem se posadila a zůstala na Ka nevěřícně koukat. "Matko! Zač mě trestáš?!" Vzhlédla jsem po chvilce zírání vzhůru. "No neříkej mi Ka, že ty chceš první den na škole strávit zjišťováním kde se teď několik let budeme nudit?! To nemyslíš vážně... Navíc nechápu, k čemu mi jako bude knihovna. Leda by tam měli knížku Ze snoba pohodářem za deset minut." Zašklebím se.
"Jediné s čím se dá souhlasit je ta brigáda, abychom měli na párty..." Dodám zamyšleně a chvilku jen tak koukám do zdi.
"Fajn, tak jdeme! Ale koukej se převlíknout, nebo si zas budou všichni myslet, že jsi můj taťka. Takže nějaký triko a kraťasy, pojď!" Zazubím se a vyskočím zas na nohy.

Aiko - 25. března 2019 18:51

Jako doma

Anita

Zrovna jsem se dívala na brigádu v jednom baru co byl poblíž, když jsi vešla do pokoje. Natáhla jsi ruku tak rychle, že jsem chvíli přemýšlela, jestli si mi právě neprorazila monitor. Trošku překvapeně ti podám ruku.
“Jo, já jsem nějaká Aiko.” Vesele se usměji.
Hned jak se zvědavě podíváš na monitor začnu se smát.
“Kláro? Tohle je nějakej fikanej převlek??”
Dívám se na tebe s veselýma očima a úsměvem od ucha k uchu.
“Kdo by řekl, že stačí tak málo, abych to tu měla jako doma.”
Vezmu láhev Jacka, co mám na polštáři a podám ti ho.
“Jsem nejspíš tvá spolubydlící, Ani. Tak na zdraví.”
Pak chvilku zamyšleně se tě zeptám.
“Ty jsi prvačka nebo tu už jsi nějakej ten rok??”

Vzhled: Dlouhé hnědé vlasy, tílko s potiskem kapely, bez podprsenky a džínové kraťasy. Na stehnu vytetované runy. V nosní dírce piercing. Kůže opálená.

Eli - 25. března 2019 19:09

První chybka

Gabriel

Při svém couvnutí jsem do kohosi vrazila. Málem jsem vyděšeně vyjekla, když jsem uslyšela úvodní „Au, co to…“. Nervózně jsem se otočila, abych se omluvila, když se mě ta samá osoba mile zeptala, jestli se mi nic nestalo. Nervózně jsem vzhlédla a uviděla usmívajícího mladíka v košili s kravatou.
Eee, ne nestalo, moc se omlouvám, nechtěla jsem do tebe vrazit. Omlouvám se.
Opět skloním zrak a zvažuji, jak z celé situace vycouvat a neudělat si ostudu.
Mimochodem, já jsem Eli. A ty se jmenuješ?
Usměji se.
Měli bychom se zařadit do fronty, vzít si mapu a další dokumenty a najít si spolubydlícího na pokoj.
Zkusím odvést řeč někam jinam a nervózně zamířím do fronty, i když se snažím tvářit, že je vše naprosto v pohodě. Jenže dotyčný mladík se držel u mě jako klíště a tak zkusím vést poprvé po dlouhé době konverzaci.
Znáš tu někoho?

Tvářím se nejistě a netrpělivě čekám až celá tato situace bude za mnou, vyřídím papírování u okénka budu moct najít klidný pokoj s postelí. Proto se po vyřízení papírů rychlým krokem vydám ubytovat. Najdu si prázdný pokoj, vezmu si postel, která je více v rohu.
Poté se zvednu a jdu si vyrovnat poličky, když si všimnu, že ve dveřích stojí a pozoruje mne kluk, do kterého jsem vrazila.
Překvapeně couvnu.
Znovu ahoj? Potřebuješ něco, zrovna jsem se ubytovávala na tomto pokoji.
Trošku nechápavě jsem pozorovala dotyčného mladíka.

Ka - 25. března 2019 21:05

Hospůdka
Terry

Převléknu se a jen kroutím hlavou nad názory Terry.
“Víš ty co? Viděl jsem cestou sem bar. Měli napsáno, že mají slevu pro prváky, tak co kdybychom tam zašli??”
Zeptám se s úsměvem. Ani nečekám na odpověď a rovnou otvírám dveře. Je mi jasné, že Terry tehle šance ihned využije a já na pivko mám taky chuť.

Hned jak Terry vyběhne jak střelená ven do ulic, zasměji se.”Nadruhou stranu, tele!”
Zakřičím, když se Terry rozběhne na špatnou stranu. Zasměji se a vedu ji k hospodě. Tam si objednat pivo a sednem si ke stolu.

Oblečení

Vypravěč - 27. března 2019 18:04

NÁSTĚNKA V PRVNÍM PATŘE

Ubytování a vybalování věcí Vám nějakou dobu trvala. Někteří tomu moc nedali a rovnou vyrazili do víru města, jiní vypadali, že se z pokoje nikdy nehodlají hnout. Všichni si však zaručeně všimli výrazného plakátu na nástěnce v přízemí kolejí.

Obrázek

Gabriel - 27. března 2019 18:32

Cesta na pokoj a nová spolubydlící

Eli
Rusovlasá dívka se mi omluvila a nakonec přidala i své jméno, a tak jsem se raději také rychle představil, aby si snad nemyslela, že jsem byl poslední dva měsíce špatně vychováván.
Gabriel.
Odpověděl jsem, načež jsem se zatvářil trošku zmateně.
Do fronty?
Rozhlédl jsem se po davu kolem se tlačících prváků v naději, že snad někde najdu tu frontu, o které mluvila, ale když jsem ji nenašel, jen jsem pokrčil rameny a zařadil si to hned mezi couvání do lidí do zvláštních koníčků té dívky.
No, ano znám. Mám tu tři sestry, ale…nějak je nemůžu najít.
Přiznal jsem trošku sklesle, jenže když jsem shlédl dolů uvědomil jsem si, že už mluvím sám se sebou. Jak jsem se zasnil dívka se protlačila davem dopředu až k okénku, kde začala vyřizovat nějaké papíry. A tak jsem vyrazil pomalu za ní, než jsem se procpal až k okýnku, kde jsem podepsal nějaké papíry a dozvěděl se, že na pokoj mám mít spolubydlícího.
Ale jistě, to nebude problém.
Usmál jsem se v duchu.
Mám tu přece Ce…Ce…kde je Celestýna?
Začal jsem lehce panikařit. Tolik lidí pohromadě jsem ještě v životě neviděl a v tom tlačícím se davu jsem neviděl jedinou známou tvář, nikde ani…o několik desítek metrů dál jsem zahlédl hřívu zrzavých vlasů.
ELI!
V duchu jsem se usmál, přece jen jsem nebyl ztracený. S nově nabytou sebedůvěrou jsem se začal prodírat davem směrem, kterým zmizela až do hlavní budovy, kde jsem prošel kolem letáku ohledně schůzky prváků pozvolna se dostal až k pokoji, kde už si má nová spolubydlící poctivě skládala věci do skříně.
Ahoj
Široce jsem se usmál a vstoupil na ní, přešel k druhé posteli a položil tam své věci na zem.
Ne, děkuji.
Odpověděl jsem na její dotaz, jako by se nic nedělo, načež jsem rozepnul vlastní kufr a začal z něj vybalovat vlastní věci. Eli se na mě přitom dívala tak nějak zvláštně, jako by něco nebylo v pořádku a já pořád přemýšlel nad tím, co jsem udělal špatně tentokrát, když mi to došlo.
No jasně, vždyť jsem si v tom davu děsně propotil košili, to musí být ono!
S tím jsem ze sebe shodil sako, boty, kalhoty, košili a nakonec i všechno ostatní. Popadl jsem ručník a s naprostým přehledem jsem zamířil do sprchy, když v tom jsem se zarazil, protože na mě z hlubin podvědomí opět vyskočil káravý obličej mého nového otce.
GENTLEMAN NECHÁ DÁMU POUŽÍT KOUPELNU JAKO PRNVÍ, TO SI PAMATUJ!
Zahřímal, a tak jsem se otočil na podpatku a zamířil zpátky k Eli, která stále seděla na posteli a tvářila se nějak zvláštně, pravděpodobně šokovaná mým očividným nedostatkem způsobů.
Omlouvám se, nechtěl jsem být nezdvořilí, jen tyhle věci kolem etiky jsou pro mě trošku nové.
Podrbal jsem se rozpačitě ve vlasech, když jsem zastavil sotva metr od ní.
Hrozně moc se omlouvám, koupelnu můžeš pochopitelně použít jako první.
Pokynul jsem jí gestem ke dveřím kde jsem tušil onu místnost.

Eli - 27. března 2019 21:08

Blázen v mém pokoji

Gabriel

S otevřenou pusou jsem zírala na Gabriela, který si začal vyndávat věci z kufru. Nějak jsem si nepamatovala, že bych jen naznačila, že bude můj spolubydlící ale vůbec jsem se nezmohla na slovo. Jenže pak, mi to začalo docházet. Gabriel se na mě podíval vypadal chvíli lehce zmateně a pak se začal vysvlékat. Dokud to byla jen košile a kalhoty, tak jsem to ještě zvládala, přece jen mám dva bratry a on se evidentně chtěl jen převléci po cestě…. Jenže on místo toho pokračoval. Vytřeštila jsem šokovaně oči a cítila jsem jak rudnu v obličeji.
Co to sakra dělá? On je šílený
Zalezla jsem do úplného kouta své postele a zakryla si dlaněmi oči a obličej, na tohle jsem se nemohla dívat. Dokonce jsem zvažovala, jestli i přes své problémy s proměnou se přece jen nezačít bránit pomocí zubů a drápů a Gabriela tak jak je nevyhnat z pokoje ven.
Naštěstí jsem uslyšela kroky mířící do koupelny, sundala jsem ruce z očí a doufala, že už nic takového jen tak neuvidím a zatímco se bude koupat zmizím elegantně na jiný pokoj. Ale ne prostě jsem takové štěstí mít nemohla a on se rozhodl zajímat, jestli náhodou nechci jít do koupelny první. Naprázdno jsem otevřela a zavřela pusu. Zírala jsem na něj a nevěděla, co říct.
Ty…ty …Ty jsi nahý!
Vypadlo ze mě po několika vteřinách, načež jsem si opět zakryla oči.
Fajn, nádech a výdech, žádné ječení, jsi přece velká holka a tohle zvládneš. Nádech a výdech
Pomalu jsem sundala ruce z očí, šáhla téměř naslepo po prvních šatech, co jsem měla po ruce.
Fajn, jdu se umýt první
Rozběhla jsem se ke koupelně, kde jsem se zavřela a rozhodla dát si sprchu, abych se probrala z tohohle divného snu. Přemýšlela jsem, co udělám až z koupelny vylezu a teprve až jsem sebrala, šáhla jsem po klice.
Opatrně jsem otevřela dveře, koukla se, jestli tam ještě Gabriel je a pokud byl zkusila jsem vypadat klidně a zachovat si alespoň zbytky své důstojnosti.
Ano, můžeš mi dělat spolubydlícího, ALE
Potřebovala jsem se nadechnout a sebrat zbytky sil. Opět jsem začínala rudnout.
Nebudeš tu chodit přede mnou nahý, souhlasíš?
Veškerá má rozhodnost zmizela.
Koupelna je volná
Řekla jsem tiše, sedla jsem si na postel a uvažovala, co je můj spolubydlící zač a s čím přijde až vyleze z koupelny.

Leo - 27. března 2019 21:32

Kolej

Oblečení, deky, housle, hygiena, kobereček a 13 polštářů, plus další stovka harampádí, které jsem si sebou přivezl, jelikoz dle fotra by mi to zde všechno velice chybělo.
Obležení uklidním do skříně, deky složím na kraj postele. Housle v pouzdru odložím na skříň. Pěticipí kobereček položím n zem do středu pokoje. Pár polštářů si dám na postel, jeden větší nechám na koberečku a ze zbytku udělám malý ostrůvek v rohu místnosti.
Tak konečně to mám za sebou, co bych mohl udělat nyní, mohl bych jít malovat, nebo jít cvičit, ale ... Přičichnu si k podpaží. Chtělo by to sprchu.
Jdu tedy do koupelny, kde si zpívám a smyvám ze sebe špínu.
Jakmile vylezu, tak sáhnu po nějakém spreji a voňavce.
Nikdo další se zatím v pokoji neukázal. Možná budu na pokoji sám, abych nikoho neobtěžoval, ale to bude trochu nuda, k tomu mě to pak bude jen lákat udělat párty.
Nakonec se rozhodnu prozkoumat kolej. Takže začnu, asi od spoda.
V přizemí zahlednu velice zajímavý plakát, který je určen pro první ročník. Předtím jsem si jej nevšiml, ale to bude kvůli množství mých věcí.
Pdočítám si jeho obsah a po chvíli po chvíli uvažování se kouknu jestli bych se mohlcněkde usadit. Poté co se usadím si su vyndám cigaretu a snažím se vyčkat než ona schůze začne.

Terry - 27. března 2019 22:12

Hospůdka

Ka

Pozorně koukám, jak se Ka převléká. "Vážně nutně potřebuješ na nákup nějakého NORMÁLNÍHO oblečení!" Vzdychnu, když vidím, co si na sebe zase navlékl.
"Vždyť to nemůže být vůbec pohodlný!" Zakroutím hlavou a sama na sebe hodím džínové kraťásky a červenočernou košili.
"No konečně rozumná řeč!" Zazubím se a pěstí tě praštím do ramene. Vyskočím na nohy a už se ženu z pokoje.
"No, co... Na tu stranu je určitě taky nějaká hospoda!" Zaksichtím se, otočím se na podpadku a doběhnu Ka.
"Viděl jsi ten leták? Zas další způsob jak nás prudit..." Pronesu provokativně, i když mi je jasný, že tam ve finále stejně budu muset jít. Ka si nenechá ujít tuhle příležitost...
V hospodě si objednám taky pivko. "Nazdraví!" Praštím půllitrem o sklenici, kterou drží Ka až trocha vystříkne na stůl.
"Tak co? Už máš vymyšlený obor?" Zazubím se.

Anita - 27. března 2019 23:27

Alko pokoj
Ai

Nadšeně ji chytím za ruku a zatřesu rozhodně o něco víc, než by bylo vhodné.
„Kláro?“ Překvapeně na ni kouknu, hlavu nakloněnou na stranu, než vrhnu pohled za sebe, ale nikdo tam nestojí. „A-ni-ta... Žádná Klára.“ Vyhláskuji s úsměvem.
Přeberu flašku a nejdřív si ji pořádně prohlédnu, než hodím očkem po nějakém panákovi, nebo hrnečku. Přece jen mám ždibec vychování. Buď jsem slepá, nebo tam žádný není, ale nakonec jsem pokrčím rameny, dyť na rulku se dá taky.
„Zdravíčko!“ Zašklebím se, flašku pozvednu do výše k přípitku, než si zhluboka přihnu a zašklebím se znova. „Nejspíš? Mám snad čekat někoho třetího..?“
Pohled mi padne na její stehno, nad které se okamžitě nahnu a prsty přejedu po tetování. Flašku při tom dost nebezpečně balancuji nad noťasem, přesto neukápne ani kapička.
„Co to je? Jen hezky vypadají, nebo je v tom i něco víc?“ Naprosto vyignoruji její otázku, dlaň na koleni a natáčím jí nohu, abych si tetování prohlédla opravdu ze všech úhlů.
„Prvačka, měla jsem odklad. Blázincem.“ Zasměji se, pak si znova přihnu, než jí konečně vrátím flašku a vmáčknu se mezi své tašky na posteli. „Co ty? Taky prvák?“
„Nechceš ven? Kouknout po okolí? Poslední roky jsem si moc procházek neužila...“ Ani nečekám, co Aiko na to a zase vyskočím na nohy, malou taštičku v ruce.

Arty - 29. března 2019 21:51

Příjezd a první momenty

Leo (později)

Den pro mě začal až překvapivě běžně, a to i díky faktu, že mě cesta do školy nijak extrémně nestresovala. Další zdlouhavá kapitola v životě… jediné, z čeho by byl důvod mít obavy, byla samotná škola. Jestli bude mít politiku jako vězení, asi se tam ukoušu - a bábi má ode mě slib, že vzorně dostuduji, takže útěk za svobodou by v takovém případě nepřipadal v úvahu. Ale podle všech mnou prozatím nasbíraných informací a obrázků by to hrozit nemělo. Takže no stress. Alespoň prozatím. Zatím to ráno bylo prostě obyčejné ráno.
Dokonce ani před zrcadlem to netrvalo nějak moc dlouho. Pro jednou mě ovládala docela jasná představa, co se sebou po ránu udělat, což je pro dobře rozjetý den často zásadní. Takže voalá… a v džínách, zeleném tričku a drdolu jsem se vypravila na nádraží.

Tedy po rozloučení, které mimo jiné zahrnovalo asi patnáct rad, deset poučení, pět varování, tři přeslazené výlevy, jednu výměnu názorů a na závěr obrovské láskyplné objetí a slib, že se budu ozývat. Ona bábi stejně ví, že budu, vždy se ozývám, ale nikdy mi to nezapomene připomenout.

Cesta vlakem mi utekla rychle, ve frontě už to bylo horší. Bylo to tááák zdlouhavé. Ale přišla jsem na zajímavý fakt - oproti pozorovatelnému průměru jsem si přivezla vážně málo věcí. Konkrétně mám úplně vše v černé, od pohledu už nějakou dobu používané krosně. No jistě, že oproti ostatním mám nespornou výhodu, ale i tak… co v těch kufrech všichni mají? Přehlédla jsem nějaké varování, že tu není ani obchod? Třeba jedna slečna měla vozík s pěti kufry… pěti! To sem táhne svou celoživotní sbírku pan(enek)?

Ale stručně a jasně - nad podobným znuděným hloubáním jsem strávila celou dobu, než na mě konečně vyšla řada. A pak jsem se konečně s vyfasovaným klíčem, rozvrhem a plánkem školy vydala k pokojům.

***

Pokoj po příchodu přejedu zkoumavým pohledem. Postřeh číslo jedna - už mám spolubydlící nebo spolubydlícího. A se sbírkou polštářů. (Ale vážně, to se ke mě nedostalo, že je třeba si na školu přitáhnout celý pokoj.) Každopádně ta hromada v rohu vypadá tak extrémně pohodlně, že si během vteřiny vytvořím pomyslný seznam úkolů, s vypůjčením pár měkkých polštářků prozatím na prvním místě.

Postel u okna je zabraná, takže tady mi moc volby nezbývá - přejdu k té druhé a položím na ni krosnu. A cestou se vyhnu koberečku na zemi - něco duchovního? To se asi brzy dozvím.

Vybalovat se mi moc nechce, ale když zmerčím dveře do koupelny, vyhrabu alespoň tašku s hygienou a zelený ručník a s tím zaberu jednu z poliček. Ještě se poupravím po cestě a překontroluji v zrcadle… a zpět do pokoje. A je mi jasné, že tady teď rozhodně nezůstanu. Spolubydlící tu není a na nudu bude dost času později… takže hurá na průzkum - a nezapomenu pokoj za sebou zamknout.

Podle plánku stihnu objevit spoustu zajímavých míst, než mě cesty zavedou až k nástěnce v přízemí kolejí. A plakátu pro prváky by si nevšiml jen slepý. Ukázka důležitých míst - dejme tomu, i když to bych časem zvládla i sama. Brigády? Strávit skoro rok jen doma má výhodu v tom, že jsem mohla celou tu dobu brigádničit. A protože s bábi nemáme zrovna vysokonákladový život, našetřila jsem si tak poměrně dost, abych teď vydělávání nemusela myslet. Největší lákadlo plakátu je tedy pro mě seznámení s volnočasovými aktivitami, takže po zkouknutí hodin rovnou v přízemí zůstanu. Ne tedy uprostřed prostoru. Přejdu k jednomu z oken, kde se posadím na parapet a sleduji dění okolo, ráda, že jsem už ubytovaná a mám klid. Když mi k nosu zavane smrad kouře, ale zrovna toho, který moc nemusím.

“Ahoj,” oslovím k neznámého kluka s cigaretou, který sedí jen na dva tři kroky od mé maličkosti. Pozdrav ještě doplním mávnutím. “Tady bys asi kouřit neměl, nemyslíš?” Nadhodím pak. Nechci se hádat, jen to konstatuji a doufám, že si sám uvědomí, že to asi někomu může vadit… minimálně mě… a že kouřit na kolejích ve škole asi vážně není úplně v pohodě.

Leo - 29. března 2019 22:39

Neznámá
Arty

Poslouchám kroky příchozích, kteří jdou na své pokoje. Pomalu potahuji a poté co dokouřím jednu cigaretu si hned zapálím druhou. Dneska je na mě trochu moc stresu a nemám žádnou chuť na meditaci. Ještě by někdo přišel, vyrušil mě a já byl ještě více podrážděný. O to opravdu nestojím.
Raději z úst vypouštím obláčky dýmu a užívám si onen příjemný pocit. Nakonec se projeví u můj malý zlozvyk a musím si přičichnout ke svým prstům, které drží cigaretu. Zůstává na nich vždy podivný pach, který mi je však příjemný. Znovu popotáhnu a trochu lituji všech, kterým tato malá cigareta dokáže zničit život a zdraví. Já kouřím velice málo, smím jen tři týdně, při zkouškových obdobích čtyři, přesto jsem se poslední dobou obešel bez nich. Kdyby se mi meditace dnes ráno povedla, možná by mi nyní vystačila jen jedna cigareta.

Podívám se směrem hlasu. Je tam dívka. Je pěkná, ale na zubatou bych jí netipoval. Možná chlupatá, ale... nevím něco se mi na ní nezdá.
"Ahoj."
Odpovím krátce. Snad bude ta schůze pak brzy za mnou. Dám si pěkně teplou sprchu, natáhnu se do postele a budu spát jako zabitý.
"Je hromada takových, který by řekli, že právě proto tu kouří, ale mě to prostě jen uklidňuje a ven s se mi chodit nechce."
Usměji se na ní a típnu si cigaretu pravým palcem o levou dlaň. Trochu přitlačím a udělám z ní placku, kterou chvíli držím v prstech a pak jí jen tak hodím do chodby do prostoru.
"Lepší?"

Arty - 30. března 2019 22:56

Neznámý

Leo

Opětování pozdravu bývá prvním krokem ke klidné konverzaci, nebo, v tomto případě, alespoň k bezkonfliktnímu vyřešení problému. A tak za to odměním neznámého přátelským úsměvem. Ale vzápětí místo jakékoliv odpovědi na jeho slova jen zazírám na dlaně, které mu docela spolehlivě slouží jako popelník. Uhm... Co-to-sakra. Vážně bych neměla zírat, ale jak často něco takového vidíte? A jak moc je neslušný zeptat se, jestli ho to bolí?

Trvá to sice jen chviličku, než ten zděšený šok v mých očích zaplaší pár zamrkání, ale přehlédnout se to přesto dost dobře nedá… bohužel. “Dobře… ” Odkašlu si a strčím uvolněný pramen vlasů za ucho. Aneb já a mé hraní si s vlasy, když mě něco vyvede z míry. Ale alespoň mi to gesto poskytne čas dát si zase pět a pět dohromady.
“Je hromada takových, kteří by do tebe ještě zahučeli, že támhle je koš,” naváži pak už konečně na jeho otázku, schválně ve stejném stylu, jako předtím promluvil on, “ale ano, lepší. Díky, upřímně ten smrad nesnáším.”
S šokem již za mnou mi na tvář zase vleze úsměv. A ze slušnosti v sobě držím všechny otázky ohledně jeho “dlaň ala popelník” akce a raději rychle pokračuji úplně jinam. “Jsem Arty, mimochodem. Čekáš tu na tu schůzi?” Mávnu směrem k nástěnce s plakátem pro první ročníky.

Leo - 30. března 2019 23:46

Méně neznámá
Arty

Nechápu proč, ale ta holka ne mě zírá. Opravdu zírá? Že by ti byla čarodějka a cítila ze mě mojí esenci. Párkrát jsem kvůli tomu problémy měl, ale vždy se ti vyřešilo dobře, tedy dobře pro mě.
Trochu si jí prohlednu. Je celkem pohledná, není to můj typ, ale ještě jsem nenašel takovou, která by jím byla.
Proti mým slovům nic nenamítá a sama po chvilce přijde se svými vlastními, s podobnou slovní formou jako jsem použil já.
Usměji se na ní.
"Kdyby tu někdo takový byl, tak mu řeknu ať si do něj tedy vleze, když tam patří odpad."
Zklame mě, že nemusí krásnou vůni cigaret, ale je to o zvyku. Já si ani nijak moc zvykat nemusel. Kouř mi nikdy nevadil. Třeba se to tady naučí. Na školách se to dá naučit nejsnadněji, jelikoš to dělají, aby zapadli do nějaké fajn party a byly bez starostí.
"Těší mě. Jsem Leo, pokoj 69 a stejně jako ty tu čekám, jelikož aktuálně nemšm co lepšího na práci."
Zakroutim lehce rameny dozadu, aby jsem si je uvolnil.

Ka - 31. března 2019 12:16

Hospůdka

Terry, Schůze

Podívám se na Terry s milým úsměvem.
“Ano Terry, všiml jsem si letáku.” Povím klidně a po ťuknutí se pořádně s pulitru napiji.
Při otázce skrze obor se nejprve podívám na strop a pak zas na Terry.
“No, mám pár možností… Uvidím, možná si nechám rok na rozmyšlenou. Když už mám tu možnost, proč ji nevyužít. Co ty? Profesionální společnice?”
Zasměji se vesele.
“Hele dopijem a skočíme na tu schůzi, ať to máme za sebou.”
Hned jak to řeknu, vypiju zbytek obsahu půllitru a zaplatím.
“Tak to dopij a jdem!” Povím, když vidím nelibost v očích Terry. “Bude to jen chvilka…”

Aiko - 31. března 2019 12:22

Schůzka a hned k domu kultury
Anita

Vesele se na tebe usměji.
“Ne, Klára je má mladší sestra.”
Povím a zvědavě tě sleduji, jak se chováš. V jeden moment jsem už chtěla chytat flašku. Přeci jenom, škoda toho chlastu, co by se na notebook vylil.
Tvá zvědavost mě baví. Jakmile se zaměříš na mé stehno, pousměju se.
“No, jak to říct... Ráda šukám a i když mé šance na děti jsou malé, stále tu jsou.” Mrknu pobaveně. “Je to kvalitní ochrana.”
Zavřu notebook a postavím se vedle postele. Pořádně si přilnu z flašky.
“Já jsem prvačka a kdyby bylo na rozhodnutí matky, nejspíš by mě do školy pustila až kdyby mi bylo minimálně sto…” Chvíli přemýšlím nad slovem blázinec, myslela jsem, že je to označení domova ale další věta mi potvrdila, že domov to nejspíš nebyl a jestli ano, tak pošahanej.
“No jasně, že chci ven. Chci navštívit dům kultury. Na intranetu jsem našla jeden poblíž, co má slevy pro prváky.” Zasměji se a hned jdu za tebou.
”Tak blázinec, jo? A jakem blázen seš? Slyšíš hlasy, hejbe se svět, jako když se sjedeš nebo jsi snad nějakej vrahoun? Ne, mám to…” Vypadá to, že chci pokračovat ale pak jen zakroutím hlavou. “Ne, neznám další blázny… nebo jsou všude kolem. Takže tak...” Ptám se vesele ale je znát v hlase i zvědavost.
”Hele Ani, prý je tady dole schůze pro prváky. Co se tam zastavit a pak to pořádně zapít?”
Zeptám se podobně jako ty při otázce, zda se půjde ven.

Gabriel - 31. března 2019 18:28

Na pokoji

Eli

Eli vypadala nějak zvláštně. Byla celá rudá v obličeji, jako by měla horečku, neustále si zakrývala oči a dokonce i konstatovala samozřejmé, což mě vedlo k jedinému možnému závěru.
Ty jsi nemocná? Nemáš horečku?
Zeptal jsem se starostlivě, ale místo odpovědi jsem se dočkal pouze zběsilého úprku Eli do koupelny.
Takže jsem to odhadl správně. Dáma se má umýt první.
Usmál jsem se hrdě a posadil se na její postel. Starost o zdraví mé spolubydlící přebyl pocit osobního vítězství z toho, že se konečně začínám orientovat v té zpropadené etice. Vydrželo mi to ale jen chvíli, neboť jsem si vzápětí všiml, že jak pospíchala do koupelny nevzala si žádné věci, a to ani ručník. Ani jsem nad tím nijak dlouho nepřemýšlel a navzdory zvuku tekoucí vody jsem popadl jednu ze svých osušek a vyrazil do koupelny, do které jsem vešel jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě a zamířil jsem rovnou ve sprše, ve které se Eli právě umývala.
Promiň že ruším
Vzpomněl jsem si na lekce dobrého chování a zamával na ni ručníkem.
Ale zapomněla sis ručník a pokud jsi nemocná, neměla bys tu běhat mokrá.
Pověsil jsem osušku na příslušné místo, a aby na mě znovu neřval obraz mého otce zamířil jsem přímo ke sprše, protože „mluvit s někým a nedívat se mu přitom do obličeje je vysoce nevychované!“
Nechtěl jsem se ti hrabat ve věcech, tak jsem ti donesl svoji a nemusíš se bát, jsem docela čistotný.
Dodal jsem s úsměvem, ovšem to jsem si všiml jejích vytřeštěných očí, pootevřených úst a obličeje rudějšího než rajče.
Opravdu jsi v pořádku?
Zeptal jsem se zamyšleně a položil jí ruku na čelo. Až jsem se lekl, jak bylo horké.
To není dobré, asi máš vážně teplotu. Až se umyješ, lehni si do postele a já se na to podívám.
S tím jsem se otočil a zase z koupelny vyšel ven. Ve společném pokoji jsem se zase posadil na Elinu postel a počkal, než opustí sprchu. Jakmile vylezla, tak jsem se zvedl s tím, že jí pomůžu od horečky, ale ona místo toho řekla, že nechce, abych před ní chodil nahý. Trošku mě to zmátlo a tak jsem se zeptal
Proč ne? Já nejsem stydlivý.
Pak jsem ale nad tím mávnul rukou, přece jen, měla horečku…dál jsem to proto neřešil, rychle přešel pokoj, jemně jí chytil za paži a začal táhnout směrem k posteli.
Tak pojď, koukneme na tu horečku ano? Ničeho se neboj, jen se chvíli prospí a zase ti bude dobře. Mimochodem…
Vzpomněl jsem si
Cestou jsem viděl nějaký papír na zdi, kde se psalo něco o patnácti hodinách a setkání…nevíš co je to patnáct hodin?

Arty - 31. března 2019 21:57

Spolubydlící

Leo

Prohlíží si mě, ale to mi nijak nevadí. Nejen, že je to přirozený – ale i kdyby mi to vadilo, tak já bych měla co říkat, když jsem do něj před pár okamžiky vlastním pohledem málem vypálila díru. Takže stále stejně pohodlně sedím a nechávám sluníčko, aby mi skrze okno hřálo záda. A k výsledkům Leova pozorování – stále vypadám stejně, jako když jsem přijela, tudíž obyčejné džíny, tenisky a tmavě zelené triko. Bez šperků, jen s lehkým líčením, štíhlá postava. A stále ten veselý úsměv na tváři, když zabroukám, „což by mohlo skončit blbě, kdyby si to někdo takový nechtěl nechat líbit.“

Přistihnu se, jak pokukuji k jeho dlani a pokouším se najít spáleninu. Ale naštěstí mě z toho hodně rychle vytrhne něco – alespoň momentálně – zajímavějšího. „Šedesát devět?“ Zopakuji po něm tázavě. Za „a“ bych chtěla vědět, proč mi říká číslo pokoje jako dodatek k seznámení, ale především za „b“ opravdu říkal 69? Pro jistotu ještě z kapsy vylovím klíče od dříve navštíveného pokoje a prohlédnu si visačku, než se začnu pobaveně usmívat.

„Tak mě moc těší, Leo. Co takhle uzavřít dohodu?“ Kouknu na něj, stále v očích pobavení, protože tohle je vážně taková náhoda, že to snad možný není. „Já nebudu brebtat, když budeš kouřit z okna, ale ty mi na oplátku půjčíš pár polštářů z té hromady v pokoji.“ Uculím se a v prstech přetočím visačku s číslem pokoje směrem k němu.

Terry - 31. března 2019 22:25

Z hospůdky na sraz

Ka, všichni co čekají na sraz

Pořádně jsem se napila z půllitru a spokojeně vzdechla. "Tohle miluju!"
Koukala jsem přes stůl na Ka s úšklebkem. "Ty chceš využít možnost se rok flákat?! Nekecej! Kdo jsi a co jsi udělal s mým bratránkem?!" Zazubím se a znovu se pořádně napiju.
"Společnice?! Jako nemám proti tomu nic, ale nemyslíš si, že bych tím zahazovala svůj osobitý talent?! Mě drží místo na hradě jako osobní asistentce princezně v oblasti utíkání před dračí gardou. Já se vždycky obětuji, zabavím je a ona bude mít dost času utéct..." Tvářím se naprosto vážně a je docela možné, že to tak i myslím.
Chci protestovat, ale vím, že to nemá cenu a tak jen do sebe s jistým umem hodím zbytek obsahu půllitru, vstanu a vydám se po boku Ka k místu srazu.
"Fajn, tak na chvilku ale jestli nám budou ukazovat nějaký zbytečný píčoviny, vypadneme sem zpátky, jasný?" Dodám ještě, aby bylo naprosto zřetelné jak moc se mi tam nechce.
Když jsme dorazili na místo, kde jsme měli být, opřela jsem se o stěnu a složila ruce na hrudník. Zkoumavě jsem si prohlížela všechny kdo už tam byli, nebo procházeli.

Leo - 31. března 2019 23:02

Spolubydlící?
Arty a další

"Kdyby s tím měl problémy, tak bych mu s nimi rád pomohl. Vím, že na to nevypadám, ale jsem dobrák od kosti."
Kosti? Už vím co jsem zapomněl doma. No snad seženu kosti i někde v okolí. Jistě tu bude pro chlupaté a já si budu moci večer chrupkat morek, i když asi bude zvířecí.
Její udivení mě trochu zarazí.
"Ano. 69."
Něco hledá v kapse a nakonec vytáhne klíč od pokoje. Řekl jsem číslo a ona si vytáhla klíč, možná mi to je jen podezřelé, ale nemá náhodu stejný klíč jako já?
Její další slova mě opět trochu zarází. Jakou dohodu, o čem to k čertu mluví?
Pobaveně se usměji a vysačka na klíčích mi potvrdí tušení.
"A já si už říkal, že mě dají na pokoj samotného." Celkově by to bylo z bezpečnostních důvodů mnohem lepší, ale nejspíše mi nechtějí odepřít možnost klasického studenta, i když mohli mi dát na pokoj aspoň kluka.
"Zajímavá nabídka. Zatím smíš navštěvovat polštárový roh, který se do konce roku pravděpodobně zdvojnásobí počtem různých pohodlných polštářků."
Pobaveně se zasměji. Rád bych se spřátelil s nějakym psovytym dlakem a pak se tam s ním chodil mazlit. To by bylo bájo. Zamyslím se trochu zasněně.
"Jinak doufám, že nechrápeš, jinak tě ve spánku uškrtím."

Ignoruji lidí okolo a jen se kouknu na čas. Rád bych se vrátil na pokoj.

Chris - 02. dubna 2019 08:31

Daleko od domova

Vlak se rozletí vpřed a já ještě naposledy mávnu postavě na nádraží. Zdálo se mi, jako bych cítil úlevu. Velkou. Poslední dobou to nebylo doma k vydržení, čím dál víc. Zároveň se mi ale lehce třásly ruce. Byl jsem nervózní. Je to nechutný pocit. Jako by jste měli každou chvíli zvracet. Z některých vymožeností tohoto světa bych se obešel, jen co je pravda... ale taková jsou holt pravidla a přece... má to jistý půvab!
Tu jsem si vzpomněl na to, jak jsem zvracel, když mi bratr přidal do jídla při obědě nějaký ten hnus, se kterým experimentoval. Zblížovat se celý den se záchodem není nic moc půvabného. Možná si ale potom budu vážit víc okamžiků, kdy mi špatně není! Přeci jen, jsem ještě dost mladý. Život mám před sebou a už je na čase, abych vypadl z tohoto hnízda...
Trochu času zabiju přemýšlením nad tím, jestli jsem si sebou vzal všechno.
Kopa oblečení, dostatek spodního prádla i ponožek, mé fajné dekorace, tužidlo na vlasy. Gel na vlasy. Kolínskou a deodorant. Sprchový gel, šampón, zubní hygiena, pleťový krém, fén, hřeben a kartáč. Nabíječku, mobil....
Zdá se, že jsem vybaven.

Cesta mi uteče podivně rychle. Zanedlouho zahlásí podivný hlas, že už jsme dorazili do Centra a mladší osoby začnou vystupovat z vlaku a tak se přidám k davu.
Je fajn být s davem. Rozhodně to není kvůli tomu, že absolutně netuším, co dělat...!

Najednou vystoupí z davu nějaký člověk. V jeho očích pozoruji skryté zoufalství, které čiší zkaždého státního úředníka a tak naslouchám rozkazům a pak je splním. Postavím se do fronty a koukám po pozadích lidí předemnou, než na mě dojde řada.
Od úředníka získám několik nudných papírů a něco, co vypadalo jako mapa. A klíče s číslem 9.
To bude snadné!

O půl hodiny později...
Otevírám dveře svého nového pokoje. Trochu doufám, že se mnou nikdo nebude. Alespoň si občas budu moct odpočinout od této podoby.
Mé bloudění mělo ale jisté výhody. Všiml jsem si papírku s nehoráznou spoustou čmrkanců a pár užitečnými infomracemi o schůzce, kde bude ještě víc užitečných informací!
Přeleču se do něčeho čistého, asice modrých džín a bílého trička. Obsidiánový, řezaný amulet ale nesundávám. Na to si dávám pozor, i když svlékám tričko. Trocha kolínské, zkouknout vlasy, jestli stále drží ve tvaru, do kterého jsem je ráno přinutil a můžu vyrazit!
A tentokrát... přesně podle mapy...

O další nehoráznou spoustu času později...
Přízemí. Postávající osoby... tohle bude asi ono.
Detailně si každého z nich prohlédnu trochu těkavýma, modrýma očima s šedými flíčky.
Kluk ležérně opřený se znuděným pohledem a bavící se s dívkou... další dívka, která vypadá, jako by tady moc nechtěla být a opřená o stěnu s rukama v kříž... Kouká na mě. Koukám na ni.
Zkusím se opřít o další stěnu, z kapsy vytáhnu sluneční brýle, pomalým pohybem je nasadím a snažím se vypadat hustě, abych zapadl.

Too Cool

Amulet

Arty - 02. dubna 2019 20:35

Spolubydlící

Leo a další v přízemí

Naše předchozí téma nechám už bez povšimnutí, protože nalezení nového spolubydlícího a vyjednávání o polštářích je mnohem důležitějš,í než nějaké slovní hříčky. Na Lea se lehce zazubím a schovám klíč zpět do kapsy.

„Ještě že to říkáš s úsměvem, jinak bych si mohla myslet, že mou společnost neoceníš,“ zabroukám po jeho prvním komentáři ke spolubydlení. „A vůbec, proč bys měl být sám?“ nadhodím ještě, protože proč by někdo čekal, že ho dají na pokoj samotného?

Ale zpět k vyjednávání. S mrknutím se vytrhnu ze svých myšlenek a pobaveně zkroutím koutky rtů. „Mhm… jsem ochotná přistoupit na zapůjčení dvou polštářů spolu s povolením navštěvovat polštářový roh,“ přednesu protinávrh ještě dříve, než zmateně zkroutím obočí. „No, nevím sice, co by bylo bájo… ale uškrtit bych se nenechala. Ale asi nechrápu, nikdo si zatím nestěžoval,“ okomentuji to s lehkým trhnutím rameny. Zajímalo by mě, co ho napadlo, že by to bylo „bájo“. Občas si každý řekneme něco pro sebe – jen opravdu moc doufám, že to Leo nebude dělat pravidelně. Tenhle zlozvyk totiž zrovna nemusím, hrozně mě to mate.

Protáhnu se na parapetu a trochu poposednu, než mrknu k hodinám a zpět k Leovi. „Na mě asi nejotravnější je to, že si zpívám ve sprše. A co ty?“ Do schůze je zatím čas, ale takhle po příjezdu jsem spokojená, že tu můžu sedět a povídat si – na průzkumy bude času dost.

Leo - 02. dubna 2019 20:59

Polštářový rozhovor
Arty, okrajově Chris

Dělám, že přemýšlím jakou zvolit vhodnou odpověď, přičemž se nakonec pousměji.
"Noo. Nečekal jsem, že mým spolubydlícím bude zrovna holka, abych byl upřímný."
Já jsem něco takového říkal? Už vím.
"Je to složité, musím furt v klidu a střízlivý. Takže se dá spolubydlící vzít jako rušivý element, který by se v nepříjemných situacích mohl zranit."
Na druhou stranu jsem nešílel už tři roky, možná jsem to již ovládl. Bude však lepší to neriskovat, takže žádné pití, drogy a vyvarovat se problémům.

Arty s celkem dobrým řešením a navíc nemám zrovna chuť vyjednávat o polštářích. Snad je neroztrhá a nebo neumaže.
"Dobře, pokud, ale nějaký poškodíš, tak seženeš nový."
Ksakru, já to řekl nahlas. Kdyby tohle byl nějaký animák, tak bych měl nyní zrudnout a pravděpodobně zdrhnout, ale místo toho se raději zatvářím trochu stydlivě.
"Já to řekl nahlas co? No, neřeš to. K tomu uškrcení doufám, že nebude potřeba."

Ucítím na sobě na malý moment pohled a podívám se směrem odkud zhruba pocházel. Je tam celkem pěkný kluk, vlastně více než pěkný. Možná by to tady mohlo být více než průměrně zábavné a navíc pokud by to byl chlupáč, tak by to bylo ještě lepší.
Mile se jeho směrem usměji a trochu doufám, že zachytí můj úsměv.

Z mého přemýšlení o tom co je kluk zač mě překvapivě vytrhává moje spolubydlící.
Zpívání ve sprše ještě jde, tedy záleží v kolik se chodí koupat, ráno potřebuji klid a pokud se bude chodit koupat pozdě večer, tak jí vypojím teplou vodu, aby měla důvod zpívat.
"Třeba mi někdy zazpíváš. Já stávám brzy ráno a medituji, sem tam dělám jógu. Nejotravnější, ale asi bude moje hra na housle. Sice na ně umím, ale časem to prý začíná lidem lézt na mozek."
Pobaveně se ušklíbnu.
"Co jinak plánuješ během škola? Románky, brigádu, koníčky, být každý den namol?"

Eli - 06. dubna 2019 14:44

Zmatek na pokoji

Gabriel

Zbaběle jsem se utekla schovat do sprchy. Pustila jsem si pořádně horkou vodu a pokusila se urovnat myšlenky. Jenže můj drahý samozvaný spolubydlící se rozhodl mi donést osušku a zkoumat jestli nejsem nemocná.
Absolutně mi došla slova. Ten blázen se choval tak samozřejmě, jako bych tu byla ta divná já. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a přemýšlela jestli jsem udělala někde zase chybu já, nebo je tu výjimečně ten podivín někdo jiný. K mému překvapení se rozhodl, že mám horečku.
Teplotu?
Koukala jsem nechápavě za odcházejícím Gabrielem, který byl odhodlaný zkoumat podstatu mé nemoci, která neexistovala. Raději jsem se tedy rozhodla věnovat se klidnění myšlenek a plánování reakce, až vyjdu z koupelny.
Jenže jedna věc jsou plány a druhá skutečnost, na mou prosbu, aby nechodil přede mnou nahý mi řekl, že není stydlivý. Poněkud mi to vzalo dech a chvíli jsem na něj zase jen zírala.
Ale já jo…
Zamumlala jsem tiše nakonec odpověď a doufala, že už konečně budu mít klid a tenhle rozhovor skončí. Jenže ne, Gabriel mě začal táhnout do postele, že si mám lehnout a on mě zatím bude léčit. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala. Snažila jsem se vzpírat až příliš dotěrnému a starostlivému spolubydlícímu. Nakonec jsem ale měla, co dělat abych se nezačala smát, když s vážnou tváří zjišťoval, co to je 15 hodin. I tak jsem vyprskla smíchy a raději se posadila na postel.
15 hodin je označení času Gabrieli, přibližně půlka mezi časem na oběd a večeři. Odkud jsi sem přijel? Jak jste určovali čas?
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci, ale podle jeho vážného obličeje mi došlo, že asi ne. Došel mi důvod jeho divného chování, musel být zřejmě z nějaké absolutně zapadlé části, kde měli poněkud jiné zvyklosti.
Mimochodem jsem v pohodě, možná jen trochu přehřátá…. Léčení určitě nebude zapotřebí, i kdybych byla nemocná mám celkem dobrou regeneraci. Ale děkuji, jsi hodný.
Usmála jsem se přátelsky, začínala jsem si být jistá, že tu asi nebudu za největšího podivína.
A Gabrieli? Není úplně zvykem chodit kdekoliv před kýmkoliv bez oblečení, pokud nejsi v koupelně nebo neplánuješ ….
Opět jsem trochu zrudla.
Prostě až na výjimky.
Rezignovaně jsem si povzdechla a zvědavě si Gabriela prohlédla.
Tohle je pokoj nás dvou, takže spousta věcí je o domluvě a pravidlech co si domluvíme. Pro mě za mě si tu tedy klidně choď neoblečený, jak chceš.
Pokusila jsem se uzavřít téma a raději si vybalit věci, plus se ještě trochu upravit (dobře možná trochu víc, včetně několika výměn oblečení), než bude čas na setkání s ostatními prváky. Což byla přesně ta věc, které jsem se bála snad ještě víc, než toho, co tentokrát napadne mého spolubydlícího. Vlastně s blížící se schůzkou jsem byla nervóznější a nervóznější.

Anita - 06. dubna 2019 14:51

Pokoj – schůzka
Alko Aiko, Leoš, zbytek tam dole

„Mladší sestra?“ Nakloním hlavu na stranu, než se zakřením, „vždy jsem chtěla sourozence! Jaká je? Proč sis myslela, že jsem ona?“
Jen několikrát zamrkám na vysvětlení tetování, než se k němu ještě víc skloním. Tentokrát si ho prohlížím velmi pozorně a souhlasně přikyvuji.
„Kde si můžu něco podobného nechat taky udělat?“ Pronesu zamyšleně, když se zase narovnám. Otázka je spíš řečnická.
„Stovka je ale pěkný věk na to začít chodit do školy.“ Zasměji se s jednou rukou na břiše a hlavou zakloněnou vzad.
„Skvělé! Tak pojď,“ bez okolků ji popadnu za ruku a polotanečním krokem táhnu chodbou. Spíš to tedy asi připomíná nadšené poskakování, než cokoliv jiného.
„Jsem jen veselá,“ pokrčím rameny a vrhnu na ni přes rameno zářivý úsměv, „taky říkali něco o spole... Pff, už ani nevím. Ale asi blázen nejsem, když mne pustili.“
„To zní jako plán,“ s vážným výrazem přikyvuji, ale hned zase vyprsknu smíchy a uculím se. „Za kulturou se přece musí! Čím dřív a častěji, tím líp.“

Mezi ostatní čekající na sraz se vřítím jako velká voda, Aiko táhnu za sebou, jestli už nesrovnala krok. Zamířím si to rovnou k sedačce, na kterou se hned svalím, Aiko stáhnu za sebou.
„Ahojka, tady bude ta schůzka? Nebo někde bokem?“ Houknu na kluka, co sedí hned vedle a s neutuchajícím úsměvem nakrčím nos, jak z něj jde cítit kouř.

Chris - 07. dubna 2019 14:34

Socializace

Leo, Arty, Anita a další

Kluk zaregistroval můj pohled a usmál se.
Ha! Bod pro mě. První kontakta navázán u 1/2 případů. Pousměju se zpátky a trochu se uvolním v ramenou.
Co dělat? Jít za nimi a zkusit navázat kontakt? Nebo raději ne? Brzy bude schůze a tam bude dost důležitých informací. Mohli by mě vyrušovat. Na druhou stranu... co když budou ti z vyšších ročníkům mluvit moc komplikovaně, jako to občas dělával bratr, a já jim nebudu rozumnět? Obava nakonec převládla. Navíc, jsem z těch, kteří mají společnost rádi, ba dokonce jí potřebují.
Možná se mi podaří sehnat i něco k zakousnutí... Občas mi příjde líto, jak moc komplikované to je. Vše by mohlo být jednodužší, nebýt tohodle... nepatrně se dotknu obsidiánu, ale je to symbol mé integrity v cizím prostředí a o integritu jde především. Snažím se to tu poznat, ne změnit, že?
Že?

Vykročím směrem k dvojici... vlastně trojici. Kluk se ptá hnědovlasé dívky, co tady vlastně hledá, zatímco další dívka se snaží navázat kontakt pomocí běžné úvodní fráze, která má vyvolat zdání podobnosti mezi ní a skupinou s doplňující otázkou, jejíchž zodpovězení by mělo kontaktu dát pocit důležitosti, a zajistit jí tak vyšší šance přijetí... nebo alespoň tak by to řekl můj otec.
”Zdravím, já jsem Chris.” řeknu a dávám si pozor, aby každé slovo znělo uhlazeně a mile, jako samet. Sluneční brýle si levačkou sundám a zajistím o výstřih trička, zatímco pravačku nabídnu každému z trojice k potřesení.
Lehce zmáčknout a potřást, tak jak to má být. Bude-li stisk moc silný, budu hrubý. Bude-li moc slabý, budu za stydlivého, nepřímého a nespolečenského. Každému se samozřejmě dívat do očí, to je jistota. Uf... mám pocit že jsem se z toho všechno přemýšlení zpotil, ale jakékoliv trapasy si nemůžu dovolit. Nejspíš je na mě lehká nervozita vidět.

První krok udělán. Co dál?
Nyní bych měl asi počkat na jejich odezvu a zjistit, jestli o kontakt se mnou vůbec stojí. Ale možná bych mohl odpovědět na otázku mladíka, abych tak projevil zájem o jejich řeči.
Nedá se to všechno stihnout dohromady? Nemám rád “buď a nebo”... Nejlepší je vyzkoušet všechno.”

Leo - 07. dubna 2019 14:57

Pěkný kus

Arty, Chris, Anita a asi i Aiko

Udiveně si prohlédnu dívku, která se sem přihnala jako lavina. Zdá se malinko hyperaktivní. Aby toho nebylo málo, tak sebou přitáhla ještě někoho dalšího. Tahle bude určitě jedna z chlupáčů, jinak si její energii neumím vysvětlit, tedy mohla by to být ještě zubatá.
"Ehmm. Ahoj. Bude to tady, nyní se čeká až to započne."

Periférně zaregistruji, že onen pěkný kluk na kterého jsem se před chvílí usmíval k nám míří. Co, asi chce? Spřátelit se, nebo jen tak pokecat, než to začne?
Jakmile se přiblíží, tak se otočím jeho směrem a opět se na něj usměji. Je pěkný, vlastně celkem dost pěkný.
"Těší mě. Já jsem Leo."
Poté co si sundá brýle se ukáže, že má i pěkné oči. Teď to jenom nějak nepodělat a nezanechat špatný dojem, to by scházelo. První pěkný kluk a hned to zkazit.
Potřesu mu s nabízenou pravačkou. Chris zdá se v tomto vyzná na rozdíl ode mě. Můj stisk je o něco silnější než by měl být, ale aspoň se mu dívat do očí.
Proč nemůžu být na pokoji s ním? Ach jo.

Překvapeně povytáhnu obočí, když mi Chris odpoví na otázku, které sice nebyla na něj, ale nevadí. Nemohu se na něj zlobit. Na to je moc pěkný,
"Tak každý preferuje něco jiného, někdo si třeba brigádu hledat nemusí a nebo se něčemu vyhýbá. Já třeba alkoholu." Opět se na něj usměji.

Ka - 08. dubna 2019 12:57

Schůzka prváků

Připomínky Terry jsou vždy velice zábavné.
“Jo zabavit… Je mi to úplně jasné…”
Hned jak se vydáme na cestu prohlížím si nové tváře a hlavně ty co čekají na instrukce či další jiné informace.
Opravím si kravatu srovnám vestu a na všechny co zde stojí se milu pousměji.
“Zdravím vás.” Povím klidně s lehkou úklonou.
Prohlížím si každého zvlášť, začal jsem si je všechny zařazovat. Trochu mě vyděsila dvojice dívek, pokud se stanou podporou Terry, nebudu mít šanci ji aspoň částečně udržovat na nějaké klidné hladině.
“Snad nejdem pozdě.” Povím klidně a v pozoru s rukama za zády čekám, co se bude dít dál.

Aiko - 08. dubna 2019 13:02

Seznámení s vrstevníky
Anita a spol.

Usměji se vesele.
“Mám mladší ségru a řekněme, že je zvědavá a dost trhlá. Prostě zábavná. Matka se bála, že jí nebudu mít ráda. Znáš to adoptivní ségra, stále je člověk. No, ale je zábavná a hlavně po pár měsících se oklepala a je svá a to mám strašně ráda. Být svůj je fajn… A taky ráda se dívala co dělám způsobem, že ona dobře viděla a já vůbec nic, přesně jako ty teď. Škoda, že je jí dvanáct a nemohla jít se mnou… Určitě by se ti líbila.”
Povídám vesele.
Hned na to se podívám na stehno.
“Asi u každého mága, co zvládá runovou magii tak na páté úrovni.”
Povím jako by to bylo běžné. No, v naší rodině je to běžný.
“Dej pokoj. Být dospělá až ve stovce. No fuj… takových věcí co bez rodičů nemůžeš dělat. Všechno mít schválený, děsivá situace.”
Hned jak mě začneš vést začnu se smát a zkouším přizpůsobit rychlost i pohyby.
“Tak jo můj blázínku, veď mě.”
Jakmile souhlasíš s mým plánem na dnešní den, zazubím se a ihned se cítím o něco líp. Zvlášť když vím, že jsi stejná krevní skupina.

Hned jak se dostaneme k přízemí mě táhneš, jak kdyby ses snažila dostat na koncertě před podium. Nekompromisní buldozer.
Chci si sednout vedle ale trošku se mi podlomí nohy a místo na volné místo si sednu na tebe.
“Tak tady se mi to líbí…” Pobaveně se na tebe usměju a podívám se na ostatní.
Od kluka co nejspíš dokouřil až po dalšího, co spíš vypadá jako právník.
“Hmm... koukám, že už má rovnou obojek.”
Ukážu na blonďáka v obleku.

Zoe (NPC) - 08. dubna 2019 23:32

Schůzka pro prváky

Přízemí budovy kolejí a následně celé město
Sobota, 15:00 - 16:00

Začátek školy miluji. Ty nevinnoučtí, drzí, nezkažení prváci byli všude. Motali se pod nohy jak hejno krys, které vyrušíte při hostině ve spíži. Táhla jsem kufr na kolečkách k mému spolkovému domu a culila se na ten všudy přítomný chaos.
Uvítat se se spolubydlícími, hotovo. Protlačit se na pokoj, splněno. Horká sprcha, konečně! Vyfoukat kožich, hmmm. Obléknout něco pohodlného, jistě. Vybalit kufr, mám. Teď už jen zajít na studijní zapsat si přednášky na tenhle rok a... Nojo! Já mám průvod prváků! Rozzářili se mi nadšeně oči a koukla na hodiny. Času jsem měla dost, takže jsem se stihla ještě stavit na zápis a pak už jsem vyrazila směrem ke kolejím. "Nazdar borče!" Zazubila jsem se na kluka číhajícího před kolejema. "Zas jdeš lovit prvačky? Že tě to baví..." Zasmála jsem se a vešla do vstupní haly.
Už jich tam několik stálo. Přejela jsem je zkoumavým pohledem a chvilku jen stála vedle dveří a pozorovala je. Tedy, spíš by se dalo říct analyzovala, takový můj malý zlozvyk. Párkrát jsem pokrčila nos a zhluboka se nadechla abych nasála jejich pach. Páni, spoustu neznámých pachů. Tady to bude příšerka vedle příšerky...

Počkala jsem, až se mi na hodinkách objevilo 15:00 a rozhodným krokem jsem se vydala přímo doprostřed skupiny a mezi nimi až pod nástěnku. "Zdravím! Věnujte mi teď pozornost a nebo se sbalte a informace co tu budu říkat si sežeňte jinde." Pronesu na úvod rázným tónem. Takhle z ostra? Brzdi holka. Nejsou to malý děti, vzpomeň si jak jsi to nesnášela ty...
"Jsem Zoe a budu vaší průvodkyní prvákem. Všechny dotazy tedy směřujte na mne." Začnu všem přítomným rozdávat po listu papíru, které jsem si přinesla. Bylo na nich moje telefonní číslo a adresa. Také soupis datů a časů. "Tady na tom papíře na mě máte kontakt, kdybyste něco potřebovali. Jestli mi budete volat kvůli blbostem, vyřídím si to s vámi. Pod tím máte data, kdy budou prázdniny a ředitelská volna. Tedy, kdy není škola. Pod tím časy odjezdů vlaků a konzultační hodiny učitelů, které budete mít. Doporučuji se s nimi spíš dohodnout, protože většina z nich na ně kašlou a stejně nejsou v tu dobu v kanceláři." Odmlčím se a kouknu na dva opozdilce. Trochu si povzdechnu a podám jim papíry. "Jsem Zoe, mám vás v prváku na starosti. Dotazy když tak potom..." Řeknu jim rychle a vrátím se na své místo pod nástěnkou.

"Takže vyrazíme. Nejprve si projdeme místa důležitá pro váš studijní život, kam se budete chodit učit a kde seženete vhodné materiály. Poté projdeme sportovní zázemí školy a povíme si něco o volnočasových aktivitách a nakonec restaurace a bary v nejbližším okolí." Vydám se rázně z budovy a rovnou zamířím doprava. "Doufám, že jste si všichni nechali ty mapy, co jste dostali při ubytovávání. Bez nich se tu totiž zaručeně budete minimálně první týden ztrácet. Doporučuji vám si jí stáhnout do mobilu pro jistotu, opravdu se hodí. Koleje jsou téměř uprostřed města, ale kdyby někdo z vás chtěl jít třeba mrknout na okruh pro dračí gardu, který je na severním okraji ostrova, pochybuji, že byste trefili zpátky." Procházíme menším parkem, kde sedí studenti pod stromy na dekách a povídají si se spolužáky. Někteří si házeli talířem nebo míčem.

Z parku jsme přešli do ulice kde po obou stranách stály domy různého druhu, barvy, stylu. "Tady je spolková část města. Každý dům náleží jinému spolku. Pokud Vás omezí bydlení na koleji, můžete se pokusit do některého z nich dostat. Každý spolek má ovšem svá pravidla a přijímací rituály. Některé jsou specializované dle oborů, některé dle rodů nebo druhu. Támhle je dům dračí gardy, tam se nedostanete, pokud Vás garda nepřijme. Tady ten je dům Alfy, bydlí zde jen synové a dcery alf z různých smeček a rodů. A pánové, tenhle dům vás bude zajímat asi nejvíce. Zde bydlí všechny lišky ze školy." Otočím se a jdu chvíli pozpátku, zatímco na vás mluvím a ukazuji vám jednotlivé domy.

Spolkové domy

Ulicí dojdeme až ke křižovatce. "A tady máme Kampus. Uvnitř sídlí ředitel školy, jsou zde nejdůležitější kanceláře. Pokud budete potřebovat něco ohledně výuky nebo rozvrhu, studijní oddělení je v prvním patře v místnosti 103. Sídlí zde i většina profesorů, takže konzultační hodiny probíhají také tady. Na papíru, který jste dostali jsou i čísla místností kde který učitel sídlí. V přízemí budovy je hlavní přednáškový sál. Tam se asi jen tak nedostanete ale v případě, že jsou svolána celá škola, setkávají se studenti právě zde. Bývá to ale za velice výjimečných situací. Tak dál..."

Kampus

Otočím se k budově naproti kampusu. "Toto je knihovna. Půjdeme dovnitř, abych vám ukázala, kde a jak se půjčují knížky." Vyrazím hlavním vchodem přímo do budovy a když stojíme v přízemí, otočím se zas k Vám. "Tak, tady seženete cokoliv budete ke studiu potřebovat. Je tu literatura ke všem oborům, které škola nabízí a samozřejmě že i nějaká ta zábavná literatura. Knihy se půjčují tamhle u toho pultu. Vyberete si knihy, které potřebujete a na jméno vám je vydají. Na škole funguje spoustu různých klubů. Kromě těch klasických sportovních tu máme literární klub, který se střídá s klubem milovníků fantasy a schází se v místnosti za těmito dveřmi. Zápis do klubu můžete udělat buď na jejich webovkách a nebo se zapsat právě během jedné z jejich schůzek. Čas jejich konání máte tam na dveřích. Můžete si to tu prohlédnout a za chvilku se sejdeme před budovou a budeme pokračovat."

Knihovna

Vyjdu před knihovnu a počkám až si všechno prohlédnete. Pak se vydáme dál k velké budově. "V této budově bude probíhat většina vaší teoretické výuky. Prvák je však zaměřený na to, abyste si toho co nejvíce vyzkoušeli a zjistili, co by vás nejvíce bavilo, proto je výuka hodně praktická. Místo konání exkurzí se vždy dozvíte od vyučujícího. Většina vás vyzvedne před kolejemi a nebo před touto budovou a na místo si vás odvedou." Vydám se dovnitř a rovnou k jedněm dveřím. "Tohle bude vaše kmenová učebna. Zde tedy budete trávit většinu času."

Učebny

Usměji se. "Tak a konečně se dostáváme k té zábavnější části. Teď půjdeme do sportovního centra..." Otočím se a opět se vydám z budovy na ulici po které chvilku jdeme, než stojíme před velkou sportovní halou. Vejdeme dovnitř a zamíříme do jedněch z mnoha dveří. "Tady máte posilovnu veřejnou i pro studenty jiných než vojenských či policejních oborů. Ti mají specializované v budovách svého zaměření. Máme tu však také střelnici, tělocvičnu a podobné blbůstky." Prochází budovu, kde jsou všemožná hřiště a sportovní aktivity od pingpongových stolů, ledové plochy, squashe až po lezeckou stěnu nebo plavecká bazén. "Za budovou jsou ještě otevřená hřiště, běžecký okruh a venkovní střelnice na střelbu lukem..."

Sportovní hala

Když jsme vše prošli, zastavili jsme se u nástěnky na chodbě. "Pokud je někdo z vás vášnivý sportovec, tady najdete rozpis náborů do sportovních týmů. Neváhejte se zapsat. Je tu i zápis pro roztleskávačky... Nebo pokud sháníte brigádu, týmy tu shání maskoty." Usměji se na vás a zas se vydám z budovy.

Tentokrát jdeme o poznání déle, než dojdeme do čtvrti, která vypadala jako normální město. Byli tam různé obchody všeho druhu a podniky. "Tak a teď asi ta nejdůležitější část!" Znatelně se mi rozzářili oči. "V téhle čtvrti se dá sehnat co budete potřebovat od kartáčku na zuby až po medovinu z Temného slunce. Kromě shánění věcí tu ale seženete i práci. Támhle na té vývěsce dávají nabídky na práci zdejší podniky. Teď vám vybrané z nich ukáži."

Otočím se a vydám se ulicemi kupředu, než zastavím před pizzerii. "Tady dělají jednoznačně nejlepší pizzu na ostrově. Samozřejmě vaří i jiné věci než jen pizzu... Pokud je ale tento podnik pod vaší úroveň na konci ulice je jedna velice vybraná luxusní restaurace, tam si ovšem místa musíte dopředu rezervovat a počítejte s tím, že se plácnete přes kapsu." Usměji se na vás.

Pizzerie - Hrom

Luxusní restaurace - Great

"Pro milovníky sladkého tu máme výbornou cukrárnu, kde dělají skvělé palačinky, nebo mléčné koktejly." Mluvím jak procházíme ulicemi.

Cukrárna

"Jméno téhle hospody vymýšlel očividně nějaký nadržený puberťák. U těžký koule si sice nedáte zrovna vybrané jídlo, za to tu seženete celkem slušné pivo a můžete si zahrát bowling." Ukážu na podnik nad jehož dveřmi svítil neonový nápis obklopený bowlingovými koulemi.

Bowling - U těžké koule

"Za to tady mají velký výběr skvělých piv, vín i tvrdého alkoholu a ještě si můžete zahrát kulečník. O patro níže mají dokonce pódium, kde hrajou menší kapely nebo i samotní interpreti hlavně rockovou hudbu." Druhá hospůdka měla nad dveřmi plechovou desku s nápisem Zapadlá díra.

Hospůdka - Zapadlá díra

"Pokud ale nejste zrovna milovníky rocku, je tu i klub s taneční hudbou. Taková klasická diskotéka."

Diskotéka

Jak jsme procházeli dál ulicí, mohli jste si všimnout červeného domu, který vypadal úplně jinak než všechny ostatní. Na omítce měl velký nakreslený velký nápis seskládaný z dívčích střídmě oděných těl PERLA. Zastavila jsem se před ním a otočila se. "Teď stojíme před jediným striptýzem na ostrově. Kromě nahých těl tam najdete i bar s výbornými koktejly a nahoře pokoje pro obsluhu klientů." Uculím se a pobaveně sleduji výrazy některých studentek. "Samozřejmě ve všech podnicích o kterých jsme mluvili se dají sehnat brigády jako servírka, obsluha, tanečnice a podobně... Možností máte spoustu."

Striptýz a bordel - Perla

Jdeme dál až se zastavíme opět u části města, kde jsou studijní budovy.
"Na závěr jsme se dostali ještě k jedné z školních budov, kde se vyučují umělecké předměty. Zastavujeme se zde především kvůli dalším zájmovým klubům. Máme tu pěvecký sbor, orchestr a několik menších hudbeních uskupení. Jejich nástěnka je hned u vstupu do budovy."

Umělecké centrum

"No..." Odmlčím se. Nezapomněla jsem na něco? Myslím, že ne. "Pokud máte nějaké dotazy, teď je ten pravý čas na ně." Usměji se a koukám z jednoho na druhého, zda se budou ptát.

Anita - 09. dubna 2019 16:10

Schůzka a prohlídka
Aiko, Leo, Chris, Ka, Zoe a zbytek dole

Při zmínce o člověku jen nakrčím nos, ale nadšení z tváře mi nezmizí. Takže zubatá. Nikdo jiný by člověka neadoptoval...
„Ty si necháváš věci schvalovat?“ Zakloním se v nefalšovaném záchvatu smíchu, až se dokonce zastavím. „Měla jsem o tobě lepší mínění...“

Trochu překvapeně vyjíknu, ale hned si Aiko přitáhnu ještě blíž k sobě, ruce obtočené kolem jejího pasu. Tvář si opřu o její záda a koukám vedle na sedícího kluka i toho, který se přiblíží. Na slova toho sedícího jen přikývnu.
„Čau fešáku, jsem Anita,“ mrknu na Chrise a nadšeně mu potřesu rukou, trochu mi v tom překáží Aiko na klíně, ale nic co bych nezvládla.
„Ráda obojky?“ Ušklíbnu se a na blonďáka jen zamávám. „Za ten ho můžeš odtáhnout do šmajchlkabinetu. Je tu vůbec nějaký šmajchlkabinet?“
Zamračím se, ale úsměv mi z tváře nemizí.

Zoe si jen zvědavě prohlížím a vypadám napůl duchem nepřítomná, akorát když začne rozdávat lejstra, kouknu na ni s provokativním úsměvem.
„Co pozvánky na rande? Taky se počítají mezi blbosti?“ Zakřením se na ni, když jí skočím do řeči.
Na prohlídce po většinu času mlčím, jen se snažím zapamatovat si všechny podniky a rozhlížím se jako děcko, co se poprvé dostalo do zoo. Jen u pizzerky, baru a striptýzu šťouchnu do Aiko, že tam rozhodně musíme jít.

Gabriel - 10. dubna 2019 19:17

Z pokoje na obchůzku areálu

Eli a pak i všichni ostatní

Byl jsem čím dál tím více přesvědčený o tom, že jsem si vybral správnou spolubydlící. Měla totiž skvělý smysl pro humor, který projevila tím, že na mou poznámku o stydlivosti odvětila „ale já jo“
Lehce jsem se usmál. Copak po ní někdo chtěl, aby se svlékala, i když…úsměv sem i rozšířil a nabyl trošku děsivých podob, zatímco jsem si ji prohlížel troku blíž
Je krásná…škoda schovávat takové umělecké dílo pod vrstvou látky…
Zarazil jsem se, když jsem se přistihl jak k ní pomalu natahuji ruku.
ne, Ne, NE! Jsi tu na návštěvě. A návštěva dbá zvyků svého hostitele!
Napomenul jsem se v duchu přísně a ruku zase rychle stáhl a přitáhl ji k hrudníku, kde něco zásadního chybělo. Podíval jsem se dolů a usilovně přemýšlel, než mi to došlo.
MŮJ MEDAILON!
Vykřikl jsem překvapeně a vrhl se k jako zběsilý k hromadě svého oblečení, kterou jsem začal rozhazovat po místnosti ve snaze najít kovový přívěšek, který mi darovala Beatric.
Pitomče, pitomče, copak ti neříkala, že ho nemáš sundávat? Že když ho sundáš, tak se stanou strašlivé věci?
Nadával jsem si v duchu, zatímco jsem lovil drobný přívěšek válející se mezi ponožkami a rychle si ho připínal na krk.
Uf, uf, omlouvám se. Nechtěl jsem tě vyděsit. Ale, já…kdybych ho měl moc dlouho dole, začaly by se dít strašlivé věci.
Dodal jsem smrtelně vážně a otočil se směrem k Eli, která tak mohla poprvé spatřit kvůli čemu byl ten povyk. Úplně obyčejný liščí medailon blokující jejich vůni. Hřbetem ruky jsem si otřel pot z čela a svalil se na postel. Vzápětí jsem ale zůstal na Eli pouze civět s otevřenou pusou.
Ty umíš určovat čas?
Zeptal jsem se a překvapení vystřídalo dětské nadšení.
To je ale přece neuvěřitelně vzácná schopnost! Jak ses ji naučila, páni! Doma si tě musí neuvěřitelně cenit.
Nedělal jsem si srandu. Mluvil jsem naprosto vážně a svá slova prokládal posvátnou bázní, jako by přede mnou právě seděl držitel Nobelovi ceny za fyziku.
Eh…
Uvědomil jsem si po chvíli, že se mě vlastně na něco ptala.
Já jsem z Novu, hradu Měsíční panny a samozřejmě, že jsme určovali čas. Máma vlastnila…
Rázem jsem zmlkl a zbledl tak, že jsem skoro splýval se stěnou za svými zády.
Já…já jsem z Dračího království! Můj máma je Alexander Krasus a…a…já se to nikdy nenaučím!
Naprosto zničeně jsem s sebou praštil do postele a zcela bez energie zůstal civět na strop. Takovou poslední ranou z milosti byla už jen zmínka, že není zvykem chodit před někým nahý.
Aha, jistě, omlouvám se.
Zahuhlal jsem a s vitalitou zombie nahniličku jsem se začal soukat do svého oblečení, abych s sebou zase praštil do postele a zůstal tam ležet. Čas ubíhal a na případné pokusy o navázání konverzace jsem reagoval jen tichým hučením, než jsem ze sebe po dobré půl hodině vypravil.
Ty…Eli…mohla bys…mohla by sis nechat pro sebe to, co jsem dnes řekl? Já…já o tom nesmím mluvit víš.
Zašeptal jsem tiše. Když mi to pak Eli potvrdila vyskočil jsem nadšeně na nohy, vrhl se k ní, popadl jí do náruče a udělal dvojitou otočku kolem své osy.
Vážně? Vážně? Děkuji, jsi úžasná!
Rozzářil jsem se a políbil ji na rty, než jsem ji zase položil zpátky na zem.
Já…to se asi taky úplně nedělá co?
Zeptal jsem se nejistě a raději se zase stáhl, aby si naši dohodu náhodou nerozmyslela. Zbytek společně tráveného času jsem se choval jako naprosto krotký a vzorný spolubydlící do doby, než Eli znalá umění určování času neoznámila, že je čas jít na schůzku pro prváky. Abych udělal co nejlepší dojem, dotáhl jsem si tedy kravatu a v těsném závěsu za svou novou spolubydlící vyrazil na cestu. Snažil jsem se přitom chovat slušně. Opravdu jsem se snažil, ale zvědavost byla silnější.
Ty Eli…
Zeptal jsem se z ničeho nic uprostřed cesty.
Jak jsme se bavili v pokoji o sprše a tak, říkala jsi, že před tebou můžu chodit nahý v koupelně a nebo pokud neplánuji…co bych musel plánovat, abych před tebou mohl být nahý?
Zeptal jsem se jen tak mimochodem během případného hovoru a bylo mi očividně celkem jedno, jestli mě u toho někdo slyší nebo ne. To u jsme ale přišli na setkání prváků…očividně pozdě a na další debaty už nebyl čas. Jen jsem proto rychle přes celou místnost zamával Celestýnce a spolu s Eli se zařadil do houfu prváků, abych si mohl poslechnout co nám chce Zoe říct. Celou dobu jsem dával důsledně pozor, a pobaveně se usmál, když se nějaká dívka zeptala, jestli může pozvat Zoe na rande, protože co je to rande jsem náhodou věděl. Pak nastala obhlídka areálu a Eli ode mě měla konečně pokoj, protože jsem si s očima dokořán nadšeně prohlížel všechny budovy a místa, která nám Zoe ukazovala. Obzvláště mě zaujala všechna místa nějak spojená s hudbou a ještě jedna věc, o které jsem si nebyl úplně jistý co je vlastně zač. Proto jsem na konci využil možnosti pokládat otázky a způsobně se přihlásil.
Omlouvám se Zoe, ale jak jsme byli u té…Perli…mohla bys mi prosím říct, co je to ten striptýz?
Zeptal jsem se s upřímným zájmem.

Chris - 10. dubna 2019 19:25

Well... fuck

Leo, Anita, Aiko, Zoe...

Ha! Leo a Anita. Dobré si pamatovat. Loe to se stiskem maličko přehnal. Anita byla úplně divoká, až mě to trochu vyvedlo z míry, ale sotva jsme se představili, už se zajímala o něco jiného. Respektive blonďatého mladíka ve formálním, stylovém oblečení.
Typická známka hyperaktivity. Navíc, dívka na jejím klíně působila taktéž zajímavě.

Zato Leo si mě stále všímal.
”Ty... nemáš rád alkohol? Proč?” pousměju se. Mám chuť si ten blbý kousek obsidiánu sundat, ale místo toho mi na tváři hraje jen dost okouzlující úsměv a očima těkám po jeho tváři a očích, jako bych se z něj snažil vyčíst co nejvíc.

Tu se ale objeví Zoe, jak se ukáže. Anita hned dává najevo, že je v jejím zájmu.
Proč hned zezačátku volí tak příkrý způsob komunikace? Je nervózní, že hned v první větě cítím výhružku? Natočím hlavu na stranu a založím ruce na prsou, zatím co jí sjedu pohledem.
S tichým ”Díky.” si vezmu papír a jen krátce si ho prohlédnu, než začnu zase dávat pozor.

Hned u prvního delšího monologu jsem byl rád, že přišli dva opozdilci, kteří její řeč přerušili.
Páni. To bylo dlouhé. Co bylo to poslední?

”Omlouvám se, Zoe...” zvednu ruku z hloučku a počkám, než si mě všimne.
”Mohla byste prosím mluvit pomaleji?” zeptám se a doplním prosbu o galatní úsměv. Táta by na mě byl pyšný! Hezky požádat, poprosit, poděkovat, být galantní a... schovávat co jsem zač....

Začala cesta, při které jsem měl opravdu problém udržet pozornost. Tuhle mi do oka padl někdo zajímavý, tuhle krásný strom venku, nebo kousek parku, lidé spolu jednající a na Zoe... jsem úplně zapomněl. Měl jsem občas problém se vůbec držet u skupiny.
A kdykoliv jsem se k Zoe vnímáním vrátil, vypadal jsem víc a víc bezradněji.
Ve výsledku jsem měl asi jen půl informací.
Otázky? Ugh...

”Pardon... mohla byste to prosím zopakovat?” zeptám se jí s výrazem nakopnutého štěněte. Když mi dojde, jaká na to asi bude reakce, rozhodnu se to trochu rozvést.
”Já... moc mi nejde udržet pozornost. A jazyk taky příliš neumím.” Doteď si pamatuju, jak jsem se učil mluvit. Hrozná spousta informací. Horor. Hrůza. Děs.
Bezradně se podívám po Leovi.

Leo - 10. dubna 2019 19:43

Prohlídka

Všichni

Trochu zčervenám a podrbu se nervózně na zátylku. "No, moje schopnosti a alkohol nejdou dohromady." V zásadě je to pravda, když se trochu opiju, tak hned ztratím soustředění a je lehké mě vyprovokovat, takže pak přijde běsnění. Na druhou stranu to již ovládám dobře, stačí myšlenka a aktivuje se.
Přijde ještě další kluk. Je to blonďák a ty jsem nikdy moc nemusel, většinou jsou na tom stejně jako klasické bloncky a většina vtipů o nich platí i na ně.

Z ničeho nic se zjeví dlačice, jejíž ego bude pravděpodobně vyšší než to moje, takže v duchu tleskám. Její jméno si hned přiřadím k ostatním do seznamu, kterému aktuálně korunní Chris, jakožto nejvíce roztomilý kluk, kterého jsem tu zatím potkal.
Mluví a mluví, rozdá nějaký papír, který si jen bleskově prohlédnu a složený jej schovám do kapsy kalhot.

Následuje prohlídka, je toho celkem dost a jako vždy se snažím věnovat pozornost tomu co říká, přesto sem tam se kouknu co dělá Chris, přičemž se hned musím pousmát.
Nejvíce mě celkově zaujme posilovna, kde snad najdu činky i pro sebe, pak je tu Perla, kde bych možná mohl mít brigádu jakožto striptér. Tancovat umím, cit pro rytmus hudby mám a kdo ví, třeba bych k tomu ještě někomu překecal, pak by to teprve byla zábava.
Co mě zaujalo však nejvíce jsou spolkové domy. Nejsem si jist, ale někoho, jako mě by přijali jedině do spolku živelných katastrof, který zde opravdu není.
Jako poslední mě na seznamu je knihovna, již vím, jaká je má magie a třeba bych našel co zástupci mojí rasy, tedy, no co používají.

Během naší procházky se Anita z mě neznámého důvodu snaží sbalit Zoe, ale má asi stejnou šanci, jako u mě, takže jí mohu jen přát hodně štěstí s vyrovnáváním ze zklamání.
Hned však zpozorním, když promluví Chris. Zaujme mě, že tohle není jeho rodná řeč a přesto mluví vlastně dobře. Na jeho pohled se musím trochu posmát a jít k němu.
"Klid, klidně ti to všechno zopakuji, nechtěl bys tře pak někam zajít. Prohlédnout si město, zkusit třeba nějakou tu Pizzerii?"
Snažím se působit co nejvíce mile a přátelsky.

Terry - 10. dubna 2019 20:10

Prohlídka

Všichni

Opřená o zeď vedle nástěnky se svým drsným postojem jsem sledovala Ka, jak se prsil v pozoru. Nechápu, že ho to baví.
Na gaučíku v přízemí seděl chlapec s dívkou, zřejmě spolubydlící, co se domlouvali na pravidlech.
Podívala jsem se na Ka. “Měli bychom si taky domluvit pravidla spolubydlení. Mám hned na jedno návrh. Alespoň třikrát týdně si na sebe vezmeš džíny a triko s potiskem, hmm?” Zazubím se na něj. Dobře vím, jak rád chodí takhle oblečený. Nevím, jestli kvůli tomu, že si připadá důležitý nebo ho prostě jen bavilo mě srát.
To už mou pozornost ale upoutal další příchozí kluk. Vypadal dobře. Hodně dobře. Vyměnili jsme si pohled a já trochu naklonila zkoumavě hlavu na stranu.
Jenže další rušivý element odvrátil můj zrak. Dívky, které sem vtrhli vypadali dost živě. Uculila jsem se jejich směrem a když ještě začaly komentovat kravatu, co měl Ka kolem krku, získali si mé srdce nadobro. Zazubila jsem se a v očích se mi zablesklo. Právě jsem našla své kumpány. Ony mi určitě pomohou z Ka udělat normální bytost!
Podívala jsem se na něj. Jistě mu už ta myšlenka taky projela hlavou. Ten se zblázní...

Když přišla černá furry vlčice podívala jsem se na ní s neskrývaným překvapením. Odlepila jsem se od zdi a stoupla si vedle Ka, abych ho mohla dloubnout do žeber.
Kupodivu jsem dávala pozor, ne protože by mě zajímalo, co Zoe říkala ale protože jsem pořád přemýšlela, jestli jen ráda chodí v přeměně nebo je opravdu furry.
Jedna z divoženek měla hned dotaz a já se neubránila úsměvu, zvědavě jsem zvedla oči od papíru k Zoe a čekala jak bude reagovat.

Vyrazili jsme na pochod smrti. Zpočátku mi to tak tedy rozhodně přišlo. Samé povinnosti, škola, knihy, fuj, bléh…
U spolkových domů jsem se ale zarazila. Dům pro děti alf? Nejistě jsem se podívala na Ka. Co když ho budu už štvát natolik, že se na mě vykašle a odstěhuje se tam?!
Pokrčila jsem nos a koukla se stranou. “Pfff… Nějakej snobskej barák pro dětičky alf, tam to bude samej namachrovanec s čenichem nahoru!” Procedila jsem mezi zuby a zas zvedla hlavu jakoby se nic nedělo.

Kampus, učebny, knihovna… Jako upřímně, pokud tam nepůjčují komiksy tak dost pochybuju, že tam někdy znovu vlezu. Za to sportovní hala mě uchvátila a to že dost. S výrazem štěněte jsem koukala na posilovnu, střelnici, bazén i běžecký okruh a zápisy do školních týmů jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Stejně tak jako poznámku na Ka. “Hele shání roztleskávačky. S třásněmi by ti to slušelo!” Zazubím se na něj provokativně a rozeběhnu se za zbytkem skupiny.

V obchodní čtvrti mě zaujme hlavně Zapadlá díra. “Jak výstižné jméno. Tam budu zapadlá velice často…” Zasmála jsem se. To jsem ale netušila, že pravý klenot teprve přijde.
Zastavili jsme se před Perlou a já na nápis zůstala zírat jak malé dítě v hračkářství. Okamžitě jsem udělala krok stranou ale dozajista už bylo pozdě a Ka mě chytil abych dovnitř hned nevběhla. Nejspíš tušil, že už bych odtamtud nevylezla.
“Ale půjdeme se tam podívat, že jo?!” Podívám se na něj prosebně, když už jsme pokračovali v prohlídce. Snažila jsem se otočit přes rameno ale Ka mě držel opravdu pevně, šmejd jeden.

Nakonec jsem ale byla ráda, že jsme došli až nakonec. Prostor na otázky byl pro mě totiž jak komediální představení. Výraz Zoe, když se fešák ptal na zopakování nebo ten, když se opozdilec zeptal na striptýz… Nedalo mi to a zvedla jsem ruku s vlastním dotazem.
“Když už tu máme takovou přátelskou atmosféru… Ty jsi furry nebo jen ráda chodíš v přeměně?” Věnuju jí zářivý úsměv a je vidět, jak si celou situaci náležitě užívám.

Ka - 10. dubna 2019 20:52

Cesta po čtvrti prváků

Ještě než vůbec něco začalo, zaujali mne slova o mé kravatě.
Pousměji se.
“Ovšem, holky. Správný páníček má obojek pro své holky vždy při ruce.”
Povím klidným a však lehce drzým tónem. Ovšem krapek mě znervozňovalo, jak se na mě podívala Terry. “Ani na to nemysli!”
Pak přišla Zoe. Trochu jsem zpozorněl a zhluboka se nadechl.
Furry! Velice zajímavé a sladké a umí se obléknout, ne jako někdo kdo přišel o zrak.
Když mi dá papír, usměji se.
“Já jsem Ka. Ať aspoň někoho znáš jménem.”
Povím mile a s lehkou úklonou.

Poté přišla prohlídka čtvrti, kde se budou pohybovat prváci. Ne, že bych to potřeboval tuhle exkurzi. Přece jenom už jsem se na tuhle etapu života připravoval nějaký ten čas a mapy jsem studoval. Ale proč bych někomu mařil dobrou vůli, jako má Zoe.
Šel jsem klidně a poslouchal, co Zoe povídá. Sleduji knihovnu a i tělocvičnu a další budovy. Každou rejpavou poznámku od Terry jsem radši ignoroval. Tedy až u baráků dětí alf.
“Ale prosím tě... Nejradši bys tam každého osedlala a dokud bys je nezkrotila, neodešla. Nebo pokud by nezkrotili oni tebe. Tak či tak... Pokaždé budeš vítěz.”
Povím klidně jako při ústních zkouškách, na které znám odpovědi.
Ovšem proč tam jednou nezajít ale nejprve se musím adaptovat, než udělám další krok.
Při každém vstupu do další budovy jsem se podíval na Terry a tipoval co si myslí. Jako například. Zabte mě! Juuuuu! Sem nikdy nepůjdu! Tady budu pořad… No, u Perly jsem ji musel chytnout jak býka. Pevně a nekompromisně, jinak bych ji už dokonce školního roku neviděl, dost možná už nikdy neviděl. Pokud bych si to nezaplatil.
Pevně Terry držím a pokračuji v cestě. Na Terry se vítězně usmívám.

Teprve na konci celé dnešní cesty pustím Terry. “Volno.”
Povím pobaveně a stejným výrazem poslouchám dodatečné otázky…

“Já mám jednu připomínku. Asi by pro méně chápající bylo dobré říct, že tohle je jen jedna čtvrť. A to, že zde jsou statisíce studentů. Jen aby si tu někdo nemyslel, že tohle je všechno. Je to spíš vše co prvák potřebuje pro začátek téhle kapitoly života.”
Povím mile a s úsměvem se podívám na ostatní.
“Jen otázka vojenský nábor začíná kdy? Když tě tu tak mám, proč se nezeptat.”

Aiko - 10. dubna 2019 21:21

Představení domova

Po reakci blonďáka jsem zpozorněla.
Podívám se na Anitu. “Nebude nudnej jak se zdá…” Povím s překvapeným pohledem.
Hned jsem chtěla reagovat, ovšem to mi znemožnila vlčice. “Jů, to je pech. Přes cestu mi právě přeběhla černá... Vlčice, budu mít stejnou smůlu jako kdyby byla kočka?” Zeptám se pobaveně a když si vezmu papír, usměji se ale hned na to se zarazím. Možná mám ráda srandu ale blonďák, co se prý jmenuje Ka má pravdu.
“Jo, já jsem Aiko.” Povím rychle. Začala jsem se cítit blbě. Kdybych byla na jejím místě, představila jsem se a nikdo by mi to nechtěl oplatit, cítila bych se jako kus hnoje, co každej chce jen překročit. Postavím se na nohy a provinile se podívám na Anitu.
Hned mě zas napadlo, jestli to pro ní nebude známka slabosti a někoho, kdo si ve třídě maluje terč na záda a pak ho každej začne šikanovat.
Rychle jsem se proto začala dívat na Zoe a poslouchala co povídá. Jakmile k nám začala mluvit a dávat informace, vytáhla jsem z kapsy telefon a dělala si zápisky.

U pizzerky se na Anitu podívám mlsně.
“Každopádně, sem pak zajdem na jídlo.” Povím vesele. Má nálada se zas vrátila do té pohodové a já si pozorně prohlížela domy. U Perly se zastavím.
“Tak píchačka za prachy. Super jen kdybych byla liška nebo nějaká zajímavá dlačice. Tam se většinou uchytnou právě oni. To víš, když někdo chce platit za něco speciálního, není to zrovna nadržená upírka.” Povzdechnu si. ”Ale jako klietka sem zajdu taky… Striptýz mě tak moc zajímat nebude.”
Zasměji se rošťácky a rychle doháním skupinu prváků. Na konci celé tehle procházky si sednu.
”No, mám otázku. Jsou tu jídelny připraveny na různé stravovací návyky či jsou nějak rozlišeny. Sice ocením dobrou pečínku, sladký dezert či ovocný nebo zeleninový salát ale mé tělo potřebuje prostě krev k přežití. Tak jestli musím pro jidlo, co potřebuji jinam, než tam kde bych uspokojila mou chuť na dobroty?”

Eli - 11. dubna 2019 10:15

Prohlídka

Gabriel a později všichni

Poté, co jsme zmínila, že jsem stydlivá se zatvářil Gabriel děsivě. Když ke mně začal natahovat ruku, nemusela jsem být génius aby mi došlo co se mu honí hlavou. Zvažovala jsem, že jestli se ještě víc přiblíží tak se prostě proměním a začnu se bránit, naštěstí pro něj, ale ruku stáhl a na okamžik se zarazil.
Vykřikl a začal chovat jako naprostý blázen. Začala jsem zvažovat jestli je to nějaké druhové specifikum nebo je magor a mám raději z pokoje utíkat pryč. Z toho důvodu jsem využila jeho nepozornosti, když byl ke mně zády a rozhazoval všude své oblečení, abych se na chvíli přeměnila a zjistila, co je zač. Rychle jsem nasála Gabrielův pach a překvapeně se proměnila zpátky. Nemusel mi vysvětlovat proč ten medailon potřebuje a já jsem měla silné nutkání se začít ptát na zatraceně zvídavé otázky.
Po chvilce uvažování, mi ale došlo, že je na tom Gabriel asi výrazně hůř než já. Protože vypadá hodně zmateně a vlastně mi ho bylo i trochu líto. Pozorovala jsem, jak vítězně našel medailon a vysvětluje mi, že bez něj by se děli strašné věci.
"Strašné bych neřekla…Jen kdybys ho neměl v přítomnosti nějakého dlaka mohl by pak poznat, že nejsi to, za co se vydáváš"
Řekla jsem věcně a šla otevřít okno, abych vyvětrala. Mimo jiné jsem se potřebovala nadechnout trochy čerstvého vzduchu. Mou teorii o naprosté zmatenosti, pak potvrdil i svým dodatkem na téma určování času.
"Určování času je jednoduché, jestli chceš později tě to naučím"
Do smíchu mi moc nebylo, nevěděla jsem, jestli před Gabrielem mám utíkat nebo ho litovat. Jenže čas na litování přešel v okamžiku kdy prohlásil, že je z hradu Měsíční panny. Normálně jsem si lehla na svou postel a snažila se to rozdýchat, po tom co jsem ucítila jsem opravdu netušila jestli si ze mě utahuje nebo říká pravdu.
Kdyby někdo v následující půl hodině vtrhl na náš pokoj naskytl by se mu pohled na dva podivíny, co každý leží ve své posteli a koukají do stropu, naštěstí nikdo nevešel dovnitř a ticho bylo Gabrielem přerušeno.
"Neboj, jsem přece tvoje spolubydlící ne?"
Sednu si a usměji se.
"Co se stane na pokoji, na pokoji též zůstane, co ty na to?"
Gabrielovu reakci jsem ovšem nečekala a tak jsem překvapeně vypískla, když mě popadl do náruče, zatočil se a dal mi pusu. Musela jsem se smát.
"Ne to se normálně nedělá, ale v pohodě už si zvykám"
Přátelsky jsem ho objala a zase se smíchem stáhla zpátky. Dnešek nakonec není vůbec špatný, přece jen jsem se zatím nasmála víc než za posledních několik let, nikdo na mě nekřičel ani nepřipomínkoval mé chování. Což mi připomnělo, že jsem dlouho nekontrolovala čas.
Rychle jsem koukla na hodinky a v duchu zanadávala.
"Gabrieli obleč se, musíme si pospíšit asi jdeme na schůzku pozdě."
Preventivně jsem dohlédla na to, aby se Gabriel pořádně oblékl a pak rychle vyrazila z pokoje. Mé spíchání, zbrzdil Gabriel svým dotazem. Zastavila jsem se, opět zrudla a uvažovala jak odpovědět.
" Před a při sexu můžeš být nahý Gabrieli"
Zamumlala jsem, načež mi došel problém s jeho amuletem.
"Ovšem ten amulet by jsi i tak sundávat neměl…"
Rozešla jsem se směrem k místu schůzky a rozhodnu se trošku Gabriela poučit.
"Dlaci nejsou jen roztomilé příšerky, které mají plyšový kožíšek, mimo jiné mají i citlivý čich, který jim umožňuje určit, co jsi a v tvém případě spíš nejsi za druh"

I přes spěch jsme dorazili pozdě, vidím jak černá vlčice rozdává ostatním nějaké papíry a s naším příchodem se na okamžik odmlčí. Začnu se cítit poněkud provinile.
"Pardon, já jsem Eli a tohle je Gabriel"
Poněkud zrudnu, protože mi dojde, že s ohledem na Gabrielův amulet to teď vypadá, že mám zpoždění kvůli důkladnému seznamování s lišákem. Zkusím zachovat zbytek důstojnosti a chovat se jako by nic, natáhnu ruku po rozdávaných papírech, načež se zkusím ztratit v davu.
Celé provázení po okolí se držím vzadu, přece jen je tu na mě příliš mnoho osob. Nejraději bych utíkala úplně druhým směrem, jenže nemůžu. Zaujatě si zapamatuji, jak se dostanu do knihovny a doufám v nějaké další klidné místo. Jenže místo toho následuje exkurze po zdejších barech a restauracích, zakončená zdejším striptýzem. Trošku překvapeně zamrkám vůbec jsem nečekala, že tu něco takového bude existovat. Naštěstí se ale další překvapení nekonají a nastane prostor pro dotazy. Poslouchala jsem dotazy ostatních a přemýšlela, co tu do háje dělám. Něco mi tu opravdu chybělo ke spokojené existenci.
"Je tu někde nějaký les, nebo jiné místo kde se dá pohodlně zašít, jít si zaběhat a podobně?"

Zoe (NPC) - 14. dubna 2019 13:48

Schůzka pro prváky

Před uměleckým centrem
Sobota, 16:00

Upřímně jsem byla tak nervózní, že jsem si ani nevšimla, že se mi po mém představení nikdo nepředstavil. Vlastně bych řekla, že to byla dost možná moje chyba. Nedala jsem jim k tomu zrovna prostor. Proto, když se mi představil blonďatý mladík jsem na něj nejprve překvapeně zamrkala. Nebudu popírat, že mě rozhodil a chvíli jsem nevěděla co říct. A ještě ta úklona…
Usmála jsem se na něj a jemně kývla hlavou. “Díky.” Pak už se začali představovat i další žáci a já se uculila a na každého se usmála a přikývla.

Přesto, že dotazy měly být až na konci, jedna z divoženek mi skočila do řeči. Zvedla jsem k ní hlavu a ušklíbla se. “Preferuji osobní pozvání, přes telefon je to velice zbabělé.” Mrknu na ní a jdu se představit a dát papíry ještě opozdilcům.

“V pohodě.” Usměji se na dívku a když si prohlédnu i chlapce, zrak mi na okamžik zůstane na jeho přívěsku. Mrknu na dívku. “Vaše zdržení je zcela pochopitelné…” Řeknu tiše, abych ji nedostala ještě do větších rozpaků. Už takhle vypadala jak rajče.

Ještě než jsme vyrazili, byla tu ještě jedna žádost. “Jistě, pokusím se mluvit pomalu a srozumitelně. Kdybys něčemu nerozuměl, tak ti to pak vysvětlím, hm?”

Vydali jsme se na cestu. Dost brzy jsem zapomněla na to, že bych měla mluvit pomalu a radši jsem si všímala výrazů každého, jak si prohlížel jednotlivé budovy. Bylo to opravdu vtipné.

Došli jsme na konec čtvrti a já dala čas na dotazy, jak jsem slíbila. Co přišlo mi ale podlomilo kolena. Nikdy by mě nenapadlo, že vézt prváky bude tak náročné. Jak na mě začali chrlit otázky, zůstala jsem stát a koukat z jednoho na druhého s mírně zoufalým výrazem.
Dělají si ze mě prdel nebo ty dotazy myslí vážně?! Očividně jak kdo, někteří měli vyloženě pobavený výraz ale jiní se tvářili jak ztracená štěňata. Povzdechla jsem si a sebrala všechny síly.

“Striptýz je tanec při kterém se dotyčný svůdně pohybuje a svléká. V Perle jde hlavně o tanec kolem tyče nebo tanec na klíně.” Usměji se vlídně a kývnu na kluka.

Při dalším dotazu se mi skoro zastavilo srdce. Nikdy by mě nenapadlo, že by vyšší bytost mohla mít infarkt ale jsem si celkem jistá, že jsem k němu neměla daleko. Proto jsem se vděčně usmála na druhého chlapce, který se kamaráda hned ujal. “Díky.” Podívám se jeho směrem a pak přejedu zas zpátky k dotazujícímu. “Kdybys pak ještě něčemu nerozuměl a měl nějaký konkrétní dotazy, tak mi můžeš napsat a já ti to vysvětlím, ano?”

Dívka, která vypadala spíš jak divák komediálního představení měla poněkud osobnější otázku. Usmála jsem se, protože tenhle dotaz jsem upřímně čekala už mnohem dříve. “Ano, jsem furry.” Odpověděla jsem krátce. Stejně to víc vysvětlování nepotřebovalo.

Přešla jsem k dalšímu dotazu, jenže ona to nebyla tak úplně otázka. Usmála jsem se na kluka a přikývla. Tady někdo pečlivě studoval plánek školy. “Ano, jistě. Omlouvám se, tohle jsem zapomněla říci. Tato čtvrť je vytvořena hlavně pro prváky aby měli vše pohromadě. Zbytek ostrova je ještě dost velký a najdete tam také spoustu zajímavostí ale ty už budete muset objevit samy.” Potom ale pokračuje. “Pro přijetí na specializace si musíte zajít do kampusu na studijní oddělení, tam vám dají formulář na vyplnění, který potřebujete sebou. Konkrétně vojenský nábor bude v pondělí od sedmi ráno. Bude probíhat přímo ve vojenské části ostrova, tu najdeš na mapce. Je v severní části.” Usměji se mile a přejdu k dalšímu dotazu.

“V každém podniku samozřejmě mají v nabídce i krev. Ne všude je ale dobrá. Co vím, největší výběr mají překvapivě v té pizzerii. Pokud má někdo ale opravdu velice specifické jídelní návyky, je dobré zajít do jídelny v kampusu, tam máte jistotu, že mají opravdu cokoliv si řeknete.” Kývnu hlavou a otočím se k poslednímu dotazu.

“V západní části ostrova je rozsáhlý les, kde se dá příjemně trávit čas. Pozor ale občas se tam pořádají lovy. Hezký velký park je za kolejemi, ideální místo na běhání, posezení venku nebo i koupání, je tam menší jezero, kde se dá plavat. To mi připomíná, že krásné místo je také jižní písečná pláž.” Na chvilku se odmlčím. “Asi bych vám mohla ukázat i tahle místa někdy během týdne, kdyby měl někdo zájem.” Rozhlédnu se po všech, abych zjistila, zda by někdo vůbec šel.

“Pokud tedy nemáte další dotazy nebo poznámky, můžete jít. Zpátky ke kolejím vede tahle cesta a druhou odbočku doprava.” Dodám ještě a pak už čekám, až se rozejdete a jestli někdo nebude mít nějaký individuální dotaz. Uf… Myslela jsem, jak to bude pohodička.

Gabriel - 17. dubna 2019 15:52

Schůzka pro prváky

Zoe mi odpověděla na můj dotaz a já konečně začal mít pocit, že chápu, co jsem v případě Eli udělal špatně. Když jsem se svlékal, tak jsem u toho NETANČIL! No jasně, teď už dávalo smysl, proč se tak červenala. To nebyla horečka nebo stud. Cítila se nepatřičně, protože jsem vynechal očividně důležitou kulturní tradici.
Kousl jsem se do rtu a provinile se podíval na Eli.
Omlouvám se, jsem nevěděl, že se to tu dělá takhle. Slibuji, že příště než půjdu do sprchy, tak udělám ten striptýz.
Řekl jsem s upřímnou omluvou v hlase, a tak trošku při tom zapomněl, že bych měl možná tišit hlasitost, takže mě pochopitelně mohl slyšet kdokoli, kdo stál v dostatečné blízkosti.
Ale nechápu, proč mi o tom sestry neřekli…nebo je to jen nějaká školní tradice? Navíc…pořád netuším, jak ten striptýz vypadá a nemůžu si dovolit kvůli tomu jít do Perly, co kdybych udělal další chybu…
Sotva mě tato myšlenka napadla zamířil jsem opatrně za Zoe, zatímco se ostatní rozcházeli a potichu jsem se zeptal.
Prosím, mohla bys mi ukázat jak ten striptýz vypadá? Nerad bych udělal něco špatně!
Požádal jsem s tím nejupřenějším, nejštěněčejší pohledem, jakého jsem byl schopen. Přece jen, pokud chci s Eli na pokoji vycházet, tohle je něco, co se musím naučit.

Chris - 17. dubna 2019 22:19

Ztracený a nalezený

Na Zoe se rojí otázky. Její pohled znám. Vypadala jako táta v mých prvních letech, kdy jsem se všechno musel učit a zapomínal jsem základní věci.
Pokusím se na ní usmát, abych jí zvednul náladu. Cítím, že z nás musí být nervózní, o to víc, že zdá se ztrácí své dominantní postavení, jakožto školně nejstarší tady.

Leo naštěstí včas zasáhne, za což mu Zoe poděkuje gestem.
Znovu jsem se musel zamyslet nad tím, co chtěl říct alkoholem a těmi svými schopnostmi. O tomto světě toho stále dost nevím. Byla to záhada.
A zároveň jsem si uvědomil, že jsem byl vlastně pozvaný na výlet do města, či oběd.
”Díky, moc. A rád si projdu město... s tebou.” řeknu.
Pizzerie (o které jsem slyšel) možná asi má vyběr z krve a kdo ví čeho všeho, ale to není nic pro mě. Proto jsem se rozhodl jí jaksi zamluvit.

Pokud jde o ostatní, světlovlasá dívka se zdála být naprosto fascinována Perlovitým podnikem. Mohlo by to být zajímavé, vidět, co vlastně tam ti lidé dělají. Stejně tak vypadala Aiko.
Ostatně, sám se nad vysvětleněním striptýzu pobaveně uchechtnu - mohlo by být zajímavé si to zkusit.
Mladík vedle ní, ve formálním oblečení a s blond vlasy nás upozorní, že jsme jen na špičce ledovce a sám se poněkud okaťe zeptá, kdy je nábor k vojákům. Tak nějak mi ihned není sympatický.
Zato další mladík, s bezelstně dětským výrazem se mi moc líbil! Držel se blízko dívky s ohnivými vlasy, co z něj nejspíš nebyla příliš nadšená. Docela zajímavě se zeptala na místo, kde by se dalo “zašít”. Osobně jsem spíš preferoval zašívárnu, jako pokoj. Osamocení mi dokonale vyhovovalo.

Terry - 17. dubna 2019 22:45

Schůzka pro prváky -> zdrhačka

Hmmm... Trošku mě zklamalo, že má otázka neměla až takový efekt jako jsem chtěla. Ale co jsem čekala?! Nejspíš se jí na to ptá každý druhý. A otázky co měli kluci? Klobouk dolů, že to přešla takhle klidně.

Když Zoe domluvila, podívala jsem se na Ka a chtěla ho táhnout zpátky do Perly ale hned mi došlo, že to nemá smysl. Tenhle jeho pohled jsem moc dobře znala. Uculila jsem se. Zoe nemá šanci uniknout. Lovec Ka se chystá do akce. Zašklebila jsem se a jen se k němu naklonila. "Tak se asi uvidíme na pokoji, co?" Zasmála jsem se a vydala se směrem, který mě tolik lákal.

"Čau, kočky, nemáte v plánu jít omrknout Perlu, nebo nějaký z těch barů?" Usmála jsem se na Aiko a dívku s kterou blbla (Anita). Doufala jsem, že se k nim tak trochu přiseru a podnikneme něco šíleného, něco z čeho by tomu okravatovanýmu slušňáčkovi spadla brada. "Nevadí, když se přidám? Můj parťák je momentálně indisponován..." Ušklíbnu se a mrknu směrem na Ka a Zoe.

Anita - 18. dubna 2019 20:35

Schůzka – Perla
Terry, Zoe, Aiko, Gabriel

Blonďákovým směrem jen mrknu, jak zareaguje na naše poznámky o obojku. Bez nejmenšího ostychu si ho prohlížím, dokud nepředvede úklonku, kde ztratím široký úsměv a nahradím ho hlasitým smíchem.
Na Zoinu odpověď jen pokývu hlavou s širokým úsměvem. Dobré vědět, třeba se za ní jednou stavím.
„Menší,“ zazubím se na Aiko, „na smulku musí mňoukat, štěkání je krapet málo.“ Kývu hlavou jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem.

„Skvělé, začínám mít hlad,“ přikývnu s úsměvem, jen co mineme pizzerku.
„Spojení příjemného s užitečným,“ uculím se a vrhnu na Aiko zkoumavý pohled. „A které dlačice jsou ty zajímavé? Zajíčci?“
Vyprsknu smíchy, jak si ji představím s ušima a ocáskem. Zoine odpovědi na její otázku naslouchám se zájmem, jak to bude důležité i pro mne, jestli spolu budeme chodit jíst.

„Nejsem kočka,“ zakřením se na příchozí dívku a hned jí nadšeně potřesu rukou. „Anita a ty?“ Ani nevím jestli se už představila předtím a jestli jo, tak jsem její jméno už spolehlivě vypustila z hlavy.
„Teď jsem ji chtěla odtáhnout do Perly,“ kývnu na Aiko a obě popadnu za ruce a už je tam táhnu.
Po cestě zaslechnu otázku, co mne donutí vyprsknout smíchy. /To se fakt ptá na striptýz? Chudáček.../
„Neboj fešáku, my ti ho ukážeme, tamhle v Perle!“ Mrknu na něj a pustím Aičinu ruku, abych ho mohla plácnout po zadku a odtáhnout do podniku. V tváři mám výraz naprostého nadšení, celkově vypadám jako dítě, kterému někdo řekl, že za pět minut jsou vánoce.

Leo - 18. dubna 2019 21:06

Go, go, go

Zoe povídala a povídala a i já se v jejím nekonečném proslovu a odpovídáním na mnoho otázek začal ztrácet. Někdo tu mluvil o rande a pak někdo zas o vojenské službě, či něčem takovém. Hned mě napadá, jak by dopadlo, kdybych tam přišel a zjistilo by se co jsem vlastně zač, nejen, že by to byl poprask, ale pravděpodobně by mě spíše někam zavřeli a dělali na mě pokusy. Stejně by nic nenašli.

Objevil se zde i jeden další moc roztomilý kluk, ale ten jak se zdá je zabrán do zjišťování velice důležitých informací, se kterými bych mu sice mohl pomoci, ale dnes již mám jiný objekt zájmů.

Usměji se opět na Chrise.
"Dobře, jistě najdeme nějaký fajn podnik a pokud pak budeš chtít, tak klidně můžeme na večer k Perle, upřímně jsem i přemýšlel, že bych si tam zkusil najít brigádu." Žertovně se zazubím, přesto, že to jako žert nemyslím.
"Co ty na to? Nebo se chceš někam podívat. Jindy bych již pobíhal z budovy do budovy a zařizoval si různé věci, ale nějak se mi nechce."
Opět se na něj usměji.

"Tak tedy, můžeme vyrazit."

Ka - 19. dubna 2019 17:33

Zoe a jeji vůdčí postavení

Ani si nevšímám moc Terry, takže mi nějak ušlo, že už se dala na útěk. No stejně jsem neměl v plánu jí v tom bránit, jen jsem chtěl aby tu ze začatku byla.
Teď jsem se díval na Zoe. Pobaveně jsem se usmíval na kluka, co k ní přišel s další otázkou.
Možná tu nemá být. Třeba je postižený. Inteligence dítěte. Neměl by být na základce?
Přemýšlel jsem kdo pošle někoho takového aby se stal dospělým. Dokáže vůbec sám přežít?
Nevím ale hned se ho chtějí ujmou Terry a ji podobné.

Já se opřel o zeď a usmíval na Zoe.
Hned jak jsem mohl jsem promluvil.
“Velmi těžké se starat o tak různorodou smečku, co? Koho jsi naštvala, že tě sem strčili?”

Aiko - 19. dubna 2019 17:36

Berem Perlů útokem

Pousměji se.
“No co já vím, tak nejlepší děvkou je liška, králík vlastně každý býložravec. Jsou vzácný. Samozřejmě jsou tam i upíři ale větší šanci na získání brigošky či prace mají ti co jsou vzácní. Když je ve městě jediná liška, tak si vydělá fakt dost. Každej chce aspoň jednou zažít jak dokáže šukat dlak vášně.”
Řeknu jako by to měla být informace zcela známá.

Když jsem na konci dostala odpověď usmála jsem.
“Skvěle zásobované.” Povím klidně a pak se div nezadávím, když kluk připomínající spíše dítě ze školky, ptá na taneček. Zasměji se.
Hned na to už přišla další dívka.
“Hmm... tak tam máme namířeno. Pivko a šikovné dívky, co dokážou jazykové tornádo. Kvalitka.” Zaculím se mile.
“Já jsem Aiko.” Povím mile na Terry.
Pak Anita vzala toho, co je zmatenější než ryba v novém akváriu.
“No, jak chceš Anito.” Podívám se na Gabriela ne zrovna nadšeně. Opravdu se zrovna nechci bavit s někým kdo připomíná, někoho kdo by měl mít opatrovníka.
“Tak mizíme, než přijde další povinnosti! Jestli chceš, štěňátko pojď s námi.” Povím rychle. Kdo ví třeba se mu zableskne v hlavě
Pak se podívám na obě holky.
“Velím strategický ústup k perle! Tam se opevníme a probereme další válečné kroky. Možná to bude trvat dny, týdny, pololetí! Ale mi na něco přijdeme!”
Povím se smíchem.

Eli - 19. dubna 2019 21:33

Schůzka pro prváky a úprk

Zoe se projevila jako velmimi chápavá, takže nejen že mě uchránila jakýchkoliv připomínek. Dokonce s mírným povzdechem vysvětlila Gabrielovi, co je to striptýz. Uznale jsem se na ni podívala za klid který zachovala. Vlastně všichni až na mne byli zvláštně klidní, evidentně na společnost kohokoliv výrazně zvyklejší než já.
Potřeboval jsem někam zalézt a zklidnit své nervy, přece jen za posledních pět let jsem se do žádné větší skupiny nedostala a před tím mě učili se vyšším bytostem vyhýbat. Gabriel tomu moc nepřidá, když prohlásí, že příště se pokusí udělat před sprchou striptýz. Šokovaně jsem na něj vytřeštila oči.
"To nebude zapotřebí…."
Čím dál tím intenzivněji cítím, že se potřebuji probrat a oddechnout si. Mám pocit, že absolutně netuším, jak s ostatními komunikovat na tohle jsem rozhodně nebyla připravená.
"Zoe? Mohla bys mě prosím trošku nasměrovat, kterým směrem je ten les nebo park? Jinak určitě se hlásím jako dobrovolník, kterého by zajímala prohlídka i dalších míst ostrova. Jinak knihovna byla tam tím směrem?"
Ukázala jsem směr, kterým jsem doufala, že se knihovna nachází. Rozhodla jsem se trochu proběhnout a vyčistit hlavu a pak zamířit do knihovny, když zbyde čas.

Chris - 20. dubna 2019 09:04

Vzhůru... někam!

”V Perle? Brigádu? Hm... proč?” zvědavě se na Lea podívám. Vážně mě jeho odpověď zajímala. Zkoumal jsem ho pohledem.
Bytosti tohoto světa mě mají asi skutečně v oblibě.
Ucítil jsem hořký trn lítosti, že se takto musím krýt. Svoboda neustále zpívala sladkou píseň. Stačilo by opravdu málo na to, být kým skutečně jsem - jen si strhnout ten náhrdelník!
Ale nesmím. Slíbil jsem to. A sliby se přece nemůžou zrušit. Jenom sám, na dovolení, nebo v naléhavých případech.
Co nejvíce jsem se snažil zamluvit témata o mě. Byla to menší pravděpodobnost problémů.
”Holky vypadají, jako by se rády vydaly do Perli. Chceš jít s nimi? Můžeš si jich tam zeptat na brigádu.” navrhnu mu o něco veseleji a ustoupím stranou, abyměl skrz mne volný průchod k dívkám a dveřím podniku.
”Samozřejmě... pokud chceš.” dodám ještě diplomaticky.

Leo - 20. dubna 2019 10:18

Perla
Všichni co chtějí jít do Perly, hlavně Chris

"Noo. Mám rád pozornost, přesto, že bych se jí měl trochu stranit." Usměju se. "Nechtěl bys také? Byla by sranda a k tomu by sis i dobře vydělal."
Z představa, jak jej vidím jen ve spodním prádle, jak se předvádí se mi tají dech.

Hmm. Jít s holkama, no snad mi ho neukradnou. Když se bude chtít také zeptat na brigádu, tak spíš půjde se mnou. Holky tam budou snad hlavně jen očumovat. Při nejhorším si získám práci vyhozovače.
"Tak zeptat se jich můžeme, aspoň se spřátelíme se spolužáky."

Projdu kolem Chrise a jdu za holkama.
Neměl by být problém, pokud si pamatuji jméno.

"Ahoj holky, zaslechli jsme, že razítek do Perly, nebude vadit, když se tady s Chrisem přidáme."
Všechny si je prohlednu a stejně tak i roztomilého mladíka.
Chris je však mnohem hezčí a aktuálně mám u něj a asi větší šanci.

Zoe (NPC) - 20. dubna 2019 20:55

Ztráta iluzí

Byla jsem na sebe opravdu hrdá, že jsem ustála ty otázky a to, že se většina dala na odchod bez dalších dotazů mě opravdu uklidnilo. Ale to nemělo… Naivní, naivní Zoe!
Zamrkala jsem na kluka, jehož první dotaz už byl těžko pochopitelný. Jeho slova v kombinaci s tím pohledem ztraceného štěněte mě dokonale mátl, takže jsem ze sebe dostala jen zmatené: “Ehhh?”.
Naštěstí se ho ujala dívčí parta, která dle jejich slov mířila do Perly. Dali mi přesně tolik času abych se vzpamatovala. “V Perle budeš mít zaručenou kvalitu. Já nejsem zrovna taneční typ…” Pousměji se na chlapce a na dívky vděčně kývnu.
Nechápavě jsem pro sebe zakroutila hlavou. Vzpomínám si dobře, že když jsem byla já v prváku, tak jsme takový dotazy neměli?
Z mého přemýšlení mě vytrhne až Eli. Usměju se na ní a poslouchám jí. “Máš u sebe mapku, ukážu ti to na ní. To bude asi nejsnažší.” Pokud jí neměla, vytáhla jsem jednu ze zadní kapsy kalhot a rozložila jí. “Dívej. My jsme teď tady. Tady jsou koleje. Knihovna je tady, takže směr jsi trefila skvěle. Hezký park je tady, je ale celkem složité se tam dostat ale jestli si na to troufneš…. Tady je ten les o kterém jsem mluvila. To je jednodušší. Stačí jít tady po hlavní, projdeš kolem sportovního centra a půjdeš do leva a na konci ulice už ho uvidíš.” Usměji se na dívku. Přesně takhle nějak jsem si to představovala, když jsem na to kývla, že budu dělat průvodce prvákům.
“Na tu prohlídku celého ostrova vám dám vědět termín…” Zamávám ji když odchází a otočím se k poslednímu, kdo tam zůstal. Byl to ten blonďatý gentleman. Usmála jsem se a přistoupila o něco blíž.
“Budeš mě mít zřejmě za blázna ale já se na to přihlásila dobrovolně.” Ušklíbnu se a založím ruce na hrudníku.
“Myslela jsem, že to bude skvělá zkušenost s vedením… Po dnešku začínám přemýšlet o změně oboru.” Zasměju se a mírně pokrčím rameny.
“Co ty? Nestává se moc často, že by měl prvák hned vybranou specializaci.” Zeptám se a podívám se ještě naposledy za skupinkou odcházejících studentů.

Terry - 20. dubna 2019 21:06

Směr Perla!
Aiko, Anita, Gabriel, Chris, Leo

Takovou ignoraci jsem od něj nečekala. Možná ani netuší, že už nejsem vedle něho. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Neuvěřitelný! Stačí mu zatřást ocáskem před ksichtem a je jak nadrženej ratlík. Nepřekvapilo by mě, kdyby začal ojíždět patník…
Jedna se mi hned představí. “Jé, sry. Já jsem Terry.” Uculím se na ní. Nevím ani jak a už jsem vláčena směrem k bordelu. Skvěle! Má dost podobný styl jako praktikuju já na Ka.
Po cestě chytla ještě jednoho z legračních kluků, z čehož Aiko očividně nebyla moc nadšená ale co,. hlavně že máme cíl…
Přidali se ještě další dva fešáci. “Jasně! Aspoň se seznámíme, spolužáci!” Zazubím se a vydám se rovnou směrem k baru, takže teď chvíli spíš táhnu já Anitu, která mě držela.

Gabriel - 21. dubna 2019 20:32

ÚNOS!!!

(Aiko, Anita, Terry, Chris, Leo)
Zoe nevypadala, že by i chtěla ukázat jak na striptýz, a tak jsem se chtěl dát na přesvědčování ještě pomocí smutnějších očí, jenže v tom mě zezadu někdo plácl po zadku. Překvapeně jsem se otočil a spatřil dívku, která mi s veselým výrazem oznámila, že mi ukážou jak vypadá striptýz, ale až v Perle. Přátelsky jsem se na ni proto usmál, a abych ji neurazil, pozdravil jsem ji stejným způsobem a plácl ji po zadku taky.
Ahoj, určitě, jen musíme vzít El…
Ani jsem nestihl doříct větu, protože mě dívka popadla za ruku a začala táhnout pryč.
POMOC ÚNOOOOS!
Křičel jsem v duchu a zoufale se rozhlížel po Eli, když jsem zahlédl její zrzavé vlasy poblíž Zoe jak se baví o lese.
Ona nejde s námi? Proč nejde s námi? Já tam sám nechci!
Rychle jsem se vysmekl Anitě a několika rychlými kroky se vrátil k Eli, kterou jsem zezadu objal kolem ramen.
Ty jdeš do lesa? A můžu jít taky? Já totiž miluji lesy!
Usmál jsem se od ucha k uchu a koutkem oka sledoval své únosce, jestli se mě náhodou nepokusí sebrat znovu.

Ka - 25. dubna 2019 10:40

Sebemrskačství

Zoe
Vesele se usměji a trošku si povolím kravatu a rozepnu vrchní knoflík od košile.
“No, tak třeba si v podvědomí přesvědčená, že jsi zlobivá holka a musíš se potrestat.”
Povím mile a celou si tě prohlédnu.
“A nemohl bych tě za odměnu pozvat na dobrý oběd? Když jsi to tu tak pěkně ustála.”
Povím klidně.

Zoe (NPC) - 30. dubna 2019 10:53

Pozvání
Ka

Sledovala jsem Ka, jak povolul kravatu a rozepnu knoflíčky. Uculila jsem se a prohlédla si ho znovu pozorně.
"Tak to jsem musela být opravdu hooodně zlobivá holka." Zasměju se a po očku koukám jak Gabriel následuje svou spolubydlící směrem do parku.
Na tváři se mi objevil váhavý úsměv. "Pokud chceš, určitě neodmítnu." Přikývnu a usměji se na tebe mile.

Ka - 30. dubna 2019 16:26

soukromá zpráva od Ka pro

Mile se usměji.
“Tak mě veď. Přeci jen ty tu máš zkušenosti.”
Nastavím ruku tak aby ses mohla zachitit. Pokud tuhle nabídku využiješ, jdu tam kam by si chtěla jít na oběd.
“Tak Zoe, jaký obor tu studuješ? A duležite maš kluka co by mohl tule situaci blbě pochopit? Nechci mít první den rozbitý čumák.”
Povím klidně.

Zoe (NPC) - 02. května 2019 12:31

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Vrátím ti úsměv a chytnu se tvé paže.
"Když to je těžké. Nemám tušení jaký typ podniku ti vyhovuje. Co takhle nějaký steak?" Usměji se na tebe a vydám se ulicí, kterou jsme s ostatními vůbec nešli.
"Jako hlavní obor mám obecné právo a vedlejší podniková ekonomika, managment a politika." Usměji se na tebe. "Co ty? Chceš jít do armády?"
Pak se ale zasměju. "Nevěřím, že by sis nechal dát nakládačku ale uklidním tě. S nikým teď nechodím." Zazubím se a pokračuji ulicí dál.

Anita - 05. května 2019 00:36

Do Perly
Aiko, Terry, Gabriel, Eli, krajem Leo a Chris

„Tak to mám štěstí, že jsem na oříšky.“ Zasměji se a mrknu na Aiko. „Ale neboj, nějak tě tam procpeme.“
Nemyslím sice, že všichni býložravci jsou automaticky zajímaví, ale co už. Třeba to masožravci vidí jinak.
Jen nadšeně vypísknu a nadskočím, když mi přistane chlapská dlaň na zadku. Co na tom, že mi to jen vracel. Stejně se teď už opravdu divím, že netuší, co to je striptýz...
„Bude to zábava! A je jak cukrkandl.“ Zaculím se na Aičin výraz při jeho ulovení.
Ani nevím jak a jedna z mých obětí přebere velení, druhá pro jistotu zdrhá.
„Né! Cukrouše bereme taky!“ Vysmeknu se Terry.
S rozběhem skočím cukroušovi na záda a během skoku se stihnu zchupatit. Nedám mu ani čas reagovat a přitisknu se k němu, ruce nohy zakleslé před jeho tělem, i kdybych musela trochu odšoupnout dívku před ním. Hlavu mu položím na rameno a vycením zoubky v širokém úsměvu.
„Ty seš El, že? Jdeš s náma?“ Jen párkrát ocasem švihnu, než mu ho obtočím kolem stehna. „Bez tebe se chudáček nedozví tu nej věc oblečení...“
Tričko už má normální délku a sukně spadá ke kolenům, i když ji na bocích drží spíš kšandy. Na výšku jsem ztratila na třicet čísel.

Zobrazit SPOILER

Ka - 06. května 2019 11:57

soukromá zpráva od Ka pro

“Hele s masem nemůžeš nikdy nic zkazit”
Povím mile.
Jdu tam kam mě vedeš a víc než na cestu se dívám na tebe. Až malem narazím na pouliční lampu.”Sakra kdo to sem dal.”Zasměju se své neopatrnosti.
“Právo je fajn…” Povím zamyšleně.”Jen je potřeba taky ty co ho budou ochraňovat.
a já. no řekněme že mám na výběr ze dvou hlavních oborů ale všechny jsou de facto vojenské či policejní… Pak vedlejší je na mé vůli…”
Podívám se na tebe." Nebal bych se tvého kluka. ale tebe... Proč by vstach měl hájit jen chlapák."

Zoe (NPC) - 06. května 2019 20:35

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zaculím se na tebe. "No, kdybys byl králík, křeček nebo něco podobného mohl bys to brát jako urážku..." Mrknu na tebe a jedním očkem po tobě pokukuji. Kdybych nebyla furry, jistě bych měla tváře rudé jak pěkně zralá rajčátka.
Ve chvíli, kdy jsi se málem objal s pouliční lampou, jsem si rukou zakryla ústa a zasmála se.
"Takže ty budeš lumpy chytat a já je dostávat za mříže?" Uculím se na tebe. "A na jaký obor přesně chceš tedy jít? A budeš si brát vedlejší?" Kouknu se na tebe dost podobným výrazem, jako jsi na mne koukal ty před tvým blízkým setkáním s lampou.
Zasměju se. "To bych ti ale dala po čumáku hned při pozvání ne? Nebo možná při tom culení při představování..." Rýpnu si trošku a mrknu na tebe.

Ka - 06. května 2019 20:51

soukromá zpráva od Ka pro

"Trošku se pousměji. NO vlastně jo. Vždicky jsme chytaly lumpy. Ja jsem s Železné pěsti."
Povím jako by nic.
"To je to. Prostě vojenskou či detektivní. Já nemám na výběr s více.Bohužel."
Povím relativně klidně.
"A vedlejší. To záleží jak to budu zvládat. Znáš to. Je debilní si najdou naházet všechno a pak zjistit že to nedáváš. Já to chci udělat opačně budu postupně přidávat."

Zoe (NPC) - 06. května 2019 23:02

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Ty jsi z Železné pěsti?!" Na tváři mi zamrznul úsměv a na chvíli jsem odvrátila zamyšleně pohled. No skvělý! A už to vypadalo, že je bez chybičky... Ale moment! Tátu by mohlo klepnout, kdyby věděl, že se s ním bavím!
Na tváři se mi objevil rošťácký úsměv a otočila jsem se zase k tobě a trochu více se přitiskla k tvé ruce.
"Kdyby sis mohl vybrat kterýkoliv obor, co by to bylo?" Usměji se na tebe a prohlídnu si tě.

Ka - 06. května 2019 23:06

soukromá zpráva od Ka pro

"Jo jsem" Povím pobaveně...
Reakce byla dost jiná než jsem čekal. Železná pěst. Frajeři co neuhnuli svejm hodnotám ani když byla celá zem proti nim... Ale hned to dostalo zas starou dobrou reakci.
"Kdy dorazíme do te restaurace??" Zaměju se.
"No kdy bych mohl.. tak obor.. který by ocenila matka a sestřenka ale otec by vyhlásil svatou válku.."

Zoe (NPC) - 06. května 2019 23:17

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Je už támhle za rohem." Usměji se na tebe.
Opravdu, za rohem už byla hezky vypadající restaurace s venkovní teráskou. Zamířila jsem k ní a posadila se.
"A to je jaký? Sociální práce nebo něco takového?" Zazubím se.
Přišla číšnice a dala nám jídelní lístky.

Ka - 06. května 2019 23:22

soukromá zpráva od Ka pro

Nejprve si prohlédnu restauraci. Je fakt že jsem si to ani neuvědomil a nejprve jsem spočítal okna pak spočítal ty co tam byli a hledal uníkové místa. netrvá to dlouho a je to už podvědomě .. a rychlé. Pak jsem si šel sednout. Když přišla servírka objednal jsem si maso s kroketami.
"No, Herectví." Povím rychle."Jo ještě pivko děkuji..."
Podívám se zas na tebe."Ale to co chci je tak nějak druhořadé.."

Zoe (NPC) - 06. května 2019 23:30

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Pozoruji tě, jak si prohlížíš restauraci a culím se. "Steak s pečenýma bramborama a taky pivko." Objednám si sama a pak na tebe hodím úsměv. "Tak proč nezkusíš tajné jednotky? Můžeš být herec a obránce spravedlnosti v jednom..." Uculím se a napiji se piva, které nám obsluha hned přinesla.

Ka - 06. května 2019 23:35

soukromá zpráva od Ka pro

Po tvém navrhu se pousměji spíš jako na dítě co tvrdí že obloha je oko verlybi.
"Jo,,, a dostat se do bodu kdy ani ja nebudu vědět kdo skutečně jsem. žádná rodina. žádní přátele jen role ve skutečném životě... Nevím jestli bych o něco takového stál... Ty ano?"
Zeptám se se zvědavím pohledem.
"Celí tvuj život je jen jedna lež ve jmenu království. Je to spíš poprava. Vlastně život jsou zkušenosti osobnost... Když o to přijdeš jsi mrtvá a tělo používá někdo cizí..."
Když přinesou jídlo poděkuji a dám se do něj.
"A co ty? Vždicky jsi chtěla být právník? A kterej?? Nebo spíš jáká práva??"

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:05

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Na okamžik se zamyslím a pousměju se. "Samozřejmě, že ne!" Poslouchám tvůj krátký monolog a výraz se mi v tváři postupně měnil.
"Chápu co tím myslíš. Promiň, byl to jen návrh." Usměji se na tebe smířlivě a když nám přinesou jídlo, pustím se do něj.
"No, vlastně celkem jo, zaměřuji se na trestní a obchodní právo." Pak se ale uculím. "Jako samozřejmě, když jsem byla malá, chtěla jsem být gardistka." Zazubím se. "Jako většina děcek ze smečky!" Uculím se a prohrábnu si vlasy mezi prsty.

Ka - 07. května 2019 00:09

soukromá zpráva od Ka pro

Zasměji se."No a moje sestřenka když snila o gardě tak spusobem že je chce všechny do posledního ošukat..." Trošku mě při tom zaskočí a tak se za kuckám." NO ne každej jimi chce být... Pak tu jsou ti co je chtějí ojíždět... Ja jsem chtěl hrát v nějakém komediálním seroši jako je agentura jasno nebo na te způsob..." Povím pobaveně...
"Ale to jsou jen sny..." Povím a jím dál...
"máš tu sourozence??"

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:15

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zasměju se. "No každý má své sny o gardě!" Ušklíbnu se a plácnu tě mezi lopatky, aby ses neudusil.
"No vidíš, byl bys detektiv aspoň v seriálu. To by taťkovi nestačilo?" Je to spíše řečnická otázka a tak hned pokračuji v odpovědi na tvůj dotaz.
"Bohužel ano... Bráchu. Co ty? Ta holčina co se s tebou bavila?"

Ka - 07. května 2019 00:18

soukromá zpráva od Ka pro

"Bohužel?? To je lásky.. To ti povím." Povím pobaveně a napiji se pořádně půllitru.
"jestli myslíš tu co jsem pomalu měl na vodítku. Tak to je sestřenka... Nemám sourozence..." Povím klidně..."Ale bratránci a sestřenky mi tento nedostatek vynahrazují."
Povím vesele.

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:23

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"To vysvětluje tvé nepochopení mé absence nadšení z toho, že tu mám bratra. Každej normální žák si t užívá a dělá blbosti a hlavně věci co doma nemůže. Jenže, když tu máš staršího sourozence, neustále tě práská rodičům. Nebo v horším případě je tu zastupuje, na což má jako učitel právo..." Pokrčím nos a trochu zavrčím.
"Neříkej, že ti sestřenka nedělá něco podobnýho..." Obrátím na tebe pohled.

Ka - 07. května 2019 00:29

soukromá zpráva od Ka pro

"No, Starší brácha a učitel dobrý no...."
Zakroutím hlavou."Setřenka je stejně stará a je jak utržená z řetězu.. to já se jí snažím usměrnit..ona by nejradši mě uvrhla do žáru chaosu.." Za směji se.
"No, mít staršího sourozence ..tak bych měl vlastní vůly na studium.. je lepší být mladší věř mi.."

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:35

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zasměju se. "Utržená ze řetězu? Takže děláš spíš rodiče ty jí, jo? Ta musí být nadšená!" Zasměju se a pak si tě prohlédnu od hlavy až k patě. "Takže jsi syn alfy?" Podívám se podezíravě.

Ka - 07. května 2019 00:37

soukromá zpráva od Ka pro

"no jo, někdo ten uděl nést musí.." Povím s pohledem do talíře..." Je to fajn jen pár dní.. než přijdou všechny povinosti. Učení etiketa.. všechno možný co jine ani nenapadne.. je to vážně otrava.. ale co.. Draci i bohové to tak chtěly a Budoucí alfa nemůže být herec.." Povím sklamaně..."
Snad jsem neklesl v tvích očí..."

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:44

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Pozorně tě poslouchám a culím se na tebe. "Klesl?! Jsi blázen?" Zasměju se. "Jasně, holky nesnáší syny alf a zvlášť ne ty z významných smeček, ty nenávidí z celého srdce!" Pronesu ironicky a mrknu na tebe. "Nemusíš být alfa, není to dědičný jako být král nebo tak něco... I když je fakt, že se to očekává, kdybys byl holka, měl bys šanci se z toho vykroutit ale takhle asi moc ne... Tedy nevím jak to funguje ve vaší smečce..."

Ka - 07. května 2019 00:47

soukromá zpráva od Ka pro

"máš pravdu můžu ..pokud toužím být vyloučený ze smečky... "Povím važněji..."Ale na to kašli... Jo syn alfy trhlá sestřenka.. prostě nejlepší osoba k obědu.." zaměji se."Co ty z které jsi smečky???"

Zoe (NPC) - 07. května 2019 00:52

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Smířlivě se na tebe usměji. "Ale no ták.. otec by byl jistě zklamaný ale vyloučení ze smečky? O tom pochybuju."
Uculím se. "Lepší společnost si ani nemůžu přát..."
Vzala jsem si sousto, zrovna když ses mě zeptal na smečku a já se zakuckala. Chvilku jsem popadala dech. "No... Já... Ehm. Z temného drápu." Zakašlu ty slova, jako bych chtěla abys mi nerozumněl.

Ka - 07. května 2019 00:56

soukromá zpráva od Ka pro

"No, Taky ne zrovna maličké smečky co?? Takže otrokáři atak dál co?? " Zasměji se vesele.."No, Znaš dcerušku?? Alfy vašeho? Je jasný že nemusíš znát ani alfu.takhle velká smečka někteři uvidí alfu jen jedinkrát ale i tak... Otec o ni začal tohle léto mluvit podezřele často.." Zaměji se pobaveně.." Tak. to my vysvětly.. Jakto že nejsi mazlíček ..taková krásná Furry "

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:00

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Nejistě se uculím a přikyvuji. "No vlastně jsem jí párkrát viděla..." Uculím se ale pak zakroutím hlavou. "Cože?! Počkej, jak jako často mluví?!" Vytřeštím na tebe oči.
"Členy smečky nezotročujeme..." Mrknu na tebe a pořádně se napiju piva. Vlastně ho skoro celé najednou vypiju.

Ka - 07. května 2019 01:03

soukromá zpráva od Ka pro

"promiň o vaší smečce se řiká ledacos... Unášení víšších.. Nelegální bordely na ostrůvkách.. atk dál.." zaměji se."NO, Znaš to když ti někdo chce někho dohodit... Což bylo divný..celou dobu černý dráp spíš schnilí.. anajednou. no slyšel jsem že je dost sexy ta dceruška. a prej pěknej harém.. atk dál..chápeš ne??" SMěji se vesele...

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:07

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zasměju se. "No dovol... Nelegální činnost?! Pfff... To bychom přece potřebovali hodně právníků..." Uculím se ale pak pokrčím nos. "Snaží se ti dohodit dceru naší alfy?!" Zeptám se dost pomalu, jako bych pečlivě vážila každý slovo.

Ka - 07. května 2019 01:13

soukromá zpráva od Ka pro

"Otec mě učil dedukovat.. Hledat něco co se vymyká... A po jeho sjezdu v písečné zemy se vrátil a začal o vaší smečce mluvit.. no v dobrém.. a vlastě všichni v jeho okruhu. Takže podle mě Brzi mi oznámí.." Zakšlu si narovna. "Synu... Našče smečka aŤ silná má problém. a to je nepřátelství s černým drápem a pro dobro obou smeček a vytvoření lepších vstahů jsem zařídil tvou ženu dceru Alfi Černého drápu." Zase se napiji a usměji."Jo... Když ti někdo začne takhle mluvit a povídat jake výhody by měl ten kdo by píchal princezničku černého drápu.. je to podezřelé.." SMěji se vesele."To je pech co... Nemůžu sivybrat studium a i mojí ženu mi vyberou na základě polityky.. Je aspoň fajn ?" Zeptám se trošku zvědavě."Ikyž kdo ví třeba jí chce jen unest.. a má na ní zálusk on.." Obědnám si další pivko.."

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:19

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Celou dobu co mluvíš na tebe koukám s pootevřenou pusou a trošku mi cuká čumák.
"Fajn? No... Já bych řekla že... Celkem jo." Odmlčím se na okamžik a dám si do úst další sousto.
"O-omluvíš mě na moment? Vzpomněla jsem i, že si musím zatelefonovat..." Řeknu pomalu a vydám se s telefonem na záchody.
Chvíli to trvá, než se vrátím a když příjdu nevěřícně kroutím hlavou. "Neuvěřitelný... Fakt, že jo. Já myslela, že už nejsme v pravěku!"

Ka - 07. května 2019 01:22

soukromá zpráva od Ka pro

Dívám se na tebe zmateně akdyž si odskočím pokrčím rameny. Konec konců neznam tvou povahu.
KDyž se vratíš je tu už další pivko i ty máš nové.
"To ten zachod byl tak děsivej??" zaměji se vesele.
"NO nechci si ani domýšlet co to tom mají."

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:29

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Co?" Podívám se na tebe zmateně ale pak se zasměju, když mi to dojde.. "Ne, záchod tu mají v pořádku." Zakroutím hlavou s úsměvem. "Díky za pivko..."
Je ale vidět, že nad něčím hodně přemýšlím. Jsem pitomá! Jak to, že jsem si toho nevšimla?

Ka - 07. května 2019 01:31

soukromá zpráva od Ka pro

"šla jsi jí varovat? Vaše smečka je fajn.. podle mě. Poví dá se o vás tolik kravin že když někdo zvas je važně svině.. nikoho to nepřekvapí.. ale moje smečka. nemůžeš vystoupit zřady aby tě nesjel celý svět..." Zas se pobaveně usměji." Jsi v pořádku? DOufám že jsi jí nedala echo..chudák holka . prej není aní nestarší.. řekl bych že nad tím ani nemyslela.." Povím a napiji se

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:38

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Ne... Jí jsem nic neřekla, jen jsem si ověřovala nějaký informace... " Uculím se a prohlížím si tě.
"Tobě to nevadí?!" Zeptám se s trochou naštvanosti v hlase. "Jako jasně, mohl jsi skončit hůř ale domluvený sňatek? To se ještě dělá? A když nejsi prvorozený tak s tím už vůbec nepočítáš..." Zavrčím. "Teda ty prvorozený jsi ale ona ne..." Dodám rychle.

Ka - 07. května 2019 01:42

soukromá zpráva od Ka pro

"Dělá? Myslíš si že je to něco... nečekaného.. Láská je jen vymoženost moderní doby.. kdysi se snatky použivaly spíš jako smlouvi k uzavření snatků... No nejsem nadčený ale co.. jetly to pomůže... Měl bych splácet vyjmečnosti co jsem měl od narození. a ona.. No může odmítnout utéct.. Ovšem jetly je jí přednější ona sama před smečkou bude faj když uteče a ja se toho vyhnu.. Prvorozený? Prosim tě.. krev alfi.. je jedno v jakém pořadí. tedy ne jedno. ale prostě děti alf mají éměř stejné povinosti jakoty královské... " Povím mile."dáš si ještě něco??"

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:49

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"To vím, ale myslela jsem, že dneska už se to dělá jen u královských rodin..." Poslouchám tě a trochu se zastydím. "To máš asi pravdu. Ale stejně..." Ohrnu nos ale pak se ušklíbnu. "Má ale kliku, že ji podstrčí zrovna tebe." Usměju se na tebe a přikývnu. "Dám si panáka..."

Ka - 07. května 2019 01:51

soukromá zpráva od Ka pro

Zavolám servírku a obednám pití.
"Má kliku ani mě neznaš..Můžu být všelijaký... A mít doma héééérečku neni výhra." zaměji se napiji se.
"No, jsem zvědavej jak rychle se u nás dokáže ... Adaptovat... Hmmm Terry bude u ní pořad vyzvídat jetly umí nějaká specialní technyky.."
Směji se vesele..

Zoe (NPC) - 07. května 2019 01:57

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zasměju se. "Zatím působíš jako vtipná, sympatická héééérečka!" Zazubím se na tebe.
"A-adaptovat? Ona vlastně bude muset k Vám co?!" Jak příjde servírka, hned ji vezmu panáka a hodím ho do sebe.
"Speciální techniky? Jaký spec... Jo tak!" Zasměju se.

Ka - 07. května 2019 02:00

soukromá zpráva od Ka pro

Taky se začnu smát." No snad nečekáš že jediné dítě alfy odjede do jiné smečky.." Směji se vesele." To by byl gól to ti řeknu. " Taky se napiji."Hele máš něco dneska ještě v plánu??" Zeptám se v jako byhc nic před tím neřekl..." 3el bych někam večer jestly budeš chtít.."

Zoe (NPC) - 07. května 2019 02:05

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Uculím se. "No fajn... Ze mě by detektiv být nemohl." Zazubím se na tebe.
"No, brácha mě chtěl vidět ale ráda ho nějak odbudu... Upřímně budu radši poznávat tebe, než poslouchat kecy od něj." Usměju se na tebe. "Navíc mi dělá neuvěřitelnou radost to, jak by ho naštvalo, že se s tebou bavím. Nesnáší vaší smečku..."

Ka - 07. května 2019 02:08

soukromá zpráva od Ka pro

"Copak. dostal nabudku?" Zaksměji se."Nebo mu někdo ojel holku.. to se stava. jsme drsnaci.. jak s komixu. pepka námořníka." zaksichtím se vesele..." Budu rád že budu tvá zadní vrátka." Povím mile."Kam by jsi chtěla jít? Vyber co jen chceš ..." Povím nadšeně..

Zoe (NPC) - 07. května 2019 02:15

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Brácha je velký namachrovaný blbec. Nesnáší vás čistě z toho principu, že Vás nesnáší většina smečky." Zasměju se. "No, já nevím co by se ti mohlo líbit...." Uculím se na tebe. "Co trocha hudby a pití?"

Ka - 07. května 2019 02:20

soukromá zpráva od Ka pro

Podívám se na tebe zamyšleně. "A to dělá učitele? Zajímavé, asi tenhle ostrov začíná upadat."
Povím zamyšleně. "Promiň unas taky máme řekněme nazor ne moc lichotivý. ale zas na druhou stranu předctava mazlíčka lišky se kdy koliv necháme unest.." Zasměji se." NO a až zjistí že jeho princeznička se má odstěhovat k te strašné směčce asiho klepne." zaměju se ."Hudba pití zní to fajn. A ted bych si ještě sedl do parku.Tak pokud by jsi chtěla? Budu rád." Povím klidně a zaplatím. Pak vstanu a čekám jetly ano či ne a pak se vydám do parku.

Zoe (NPC) - 07. května 2019 07:17

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

"Nojo... Dělá učitele protože to je prý nejlepší způsob jak se naučit vést skupinu." Protočím oči v sloup. "Ale myslím, že je dost chytrý na to, aby nikomu nedal najevo přímou nenávist, zvlášť ne studentovi. Možná ho budeš na něco mít. Učí ve vojenském sektoru." Usměji se na tebe.
Zasměju se. "No jistě! Mazlíčci zachraňují naší reputaci. Jinak by nás všichni už nechali zlinčovat." Mrknu na tebe a pak přikývnu.
"Jo, to ho klepne a nebo se pokusí klepnout alfu..." Zazubim se.
Na tvou nabídku posezení v parku přikývnu. "Jasně. Díky za oběd." Usměji se a když dopijeme, vydám se s tebou cestou do parku.
"V Zapadlé díře je dneska večer koncert pár školních kapel, tak můžeme omrknout co tu máme za materiál." Navrhnu s úsměvem a i bez tvé nabídky se tě chytnu jako předtím za ruku.

Ka - 07. května 2019 16:01

soukromá zpráva od Ka pro

"No, budeme doufat že je i dost chytrý. Chtít si na mě zasednout je blbej nápad. To víš... Smečka má ten děsný zlozvyk, bránit alfu i syna." Zasměji se ve sele nabídnu ti zas ruku a jdem do parku.
"Mladé kapely. To jek když děláš poprvé palačinky. Musíš přetrpět ty spalené než se dostaneš k te dobré." zasměji se. Vedu tě do parku pomalím klidným krokem. Cela cesta je ve jmenu gentlemana

Zoe (NPC) - 07. května 2019 17:37

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Uculím se. "Tak chytrý to on je..." Odmlčím se. "Jo, pravda. Alfu, syna, dceru... Byla by to fakt prča pozorovat naše smečky jak se rubou..." Pronesu ironicky.
Zasměju se. "Já když dělala poprvé palačinky, nebyl zas takový problém v připálení. Daleko horší bylo jí otočit." Zazubím se na tebe a vykračuji si vedle tebe.
"Tak Ka, co rád děláš? Co mi na sebe ještě práskneš? Ať tě můžu naprášit naší princezně a získat u ní nějaký ty plusový body." Vypláznu na tebe jazyk.

Ka - 07. května 2019 21:16

soukromá zpráva od Ka pro

Sednu si na lavičku a chvíly se jen na tebe dívám.
"Tak co já rád dělám. No, jsem alfa samec co rád ponižuje v postely ženskou a když to nepřežije nevadí mi to. ja si přece zasloužim ženskou co něco vydží. Taky vařím koťata, peču štěňata. Někdy opačně."
Zasměji se.
"Mám rád dobré jídlo. housle. sem tam si zahraji nějakou hru. jsem zodpověný, aspoň myslím. a spívám když se sprchuji. A jaká je tvá kámoška??"

Zoe (NPC) - 07. května 2019 22:04

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Nechám tě se dívat do sytosti a mezitím pozoruji dění v parku. Pohled mi na tebe ale zas přejede, když začneš mluvit. Zasměju se. "Jo to mi na tebe vyloženě sedí!" Mrknu na tebe vesele a hodím si nohu přes nohu.
Přikyvuji ale pak se zaksichtím a trochu do tebe dloubnu. "A já tě jako nezajímám?!" Zatvářím se ublíženě ale jen na oko.
"No... Má ráda rockovou a metalovou hudbu, je pravda že ale poslouchá i klasickou hudbu. Hlavně klavírní skladby na ten taky hrajue... Ráda sportuje a tráví čas venku, hlavně v lese, tam často zdrhá před otcem a bratrem. Jo a učitě má ráda pečený štěňata!" Zasměju se na tebe spokojeně.

Ka - 08. května 2019 01:40

soukromá zpráva od Ka pro

Trochu se pousměji.
"Na tcé poznání budu mít dost času ne?? A nechci na tobě poznat všechno hned teď. Bude fajn tě poznávat pokus omil nemyslíš??" Zeptám se sklidným úsměvem.
"ale co ráda děláš kdyžjsi doma sama venku prši a fouka ledoví vítr?"

Zoe (NPC) - 08. května 2019 13:26

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Ušklíbnu se a prohlídnu si tě s primhouřenýma očima.
"Sice se to moc často nestává ale když už jo, je několik možností. Buď hraju na počítači, koukám na seriály a nebo si hraju s otrokama..." Uculím se na tebe. "Co ty?"

Ka - 08. května 2019 13:31

soukromá zpráva od Ka pro

"No, já věčinou běhám venku a cvičím. Otec vždy říká. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."
Povím mile.
"Ale když mam po cvičení. Udělám si horký čaj. K němu si vemu bublaninu a pustim GoT. zakončím to sekxem za potlesku hromů."
Zasměji se."Jsem dokonalej. No a nebo jen vymýšlím co zahraju abych nemusel cvičit... taky možnost."
začnu se smát.
"To je fajn. A povez jak vypadá vaše princeznička?"
Povím trošku s zakeřným ale pobaveným úsměvem.

Zoe (NPC) - 08. května 2019 13:56

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Ušklíbnu se. "To můj otec říká taky ale naštěstí hlavně bráchovi..."
Přikyvuju. "Jo! Game of Thrones je senzační seriál!!!" Usměju se na tebe rozzářeně.
Zasměju se. "Tatínku, mě hrozně bolí bříško..." Zatvářím se jak smutný štěně a chytnu se za břicho.
Úsměv mi ale zamrzne na rtech při tvé další otázce. "No... Je... Je moc hezká. Černovláska s modrejma očima.... Je to černá vlčice ale není zas tak velká jako většina černých vlků...." Tvářím se dost zoufale. "Je vysoká jako já..." Bohové zachraňte mě! Ať udeří blesk do toho stromu nad náma nebo něco jen ať můžeme změnit téma!

Aiko - 08. května 2019 14:02

Perla

“Já se tedy těším na šikovné holky a drink.”
Povím pobaveně při odchodu, který se ale zastaví, když neohrabané kotě nepochopí potřebu někoho jiného.
“No víte co? Vy si to tu nějak dohodněte a najdete mě v Perle v nějakém příjemném koutku odkud uvidím na všechno.”
Povím se smíchem a rovnou jdu k perle. Při cestě vytáhnu telefon a pošlu pár esemesek domů, abych splnila oznamovací povinnost o tom, že stále žiji a že jsem už ubytovaná.
Jakmile vstoupím do Perly nejprve si objednám nějaký višňový koktejl a sednu si do boxu, ze kterého je pro mě nejpříjemnější pohled na šikovné dívky s talentem na gymnastiku.
Napiji se, zapálím cigaretu a dívám se kdo si ke mě všechno přisedne.
“Řekla bych, že tady budu velice často...”

Ka - 08. května 2019 14:08

soukromá zpráva od Ka pro

Dívám se jak se snažíš popsat princezničku.
“No, tak to byl kvalitní popis… Tebe?” začnu se smát.
“V klidnu. Hlavně dýchej.”
Povím a zapálím si cigaretu. a podívám do dálky.
“Jak často tě vůbec zvou na rande? Utratila jsi vůbec něco co tu jsi? Asi tě každej na něco zve ne?” Zasměji se

Zoe (NPC) - 08. května 2019 14:19

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zoufalý výraz mi rozhodně nezmizel. Začala jsem přemýšlej jestli se opravdu neuchýlit ke lži. Bylo by to tak jednoduché ale já to tak moc nemám ráda.
On ale vypadal tak klidně, že mě to mátlo. A ještě změnil téma.
"No... celkem často bych řekla. Ale na mou obhajobu, nejdu s každým a snažím se být upřímná, a říct na rovinu když někdo nemá šanci."
Podívám se na tebe. "Zlobíš se?" Zeptám se s výrazem provinilého štěněte.

Leo - 08. května 2019 16:17

Perlička

Nevím jak ostatní, ale já vyrazím za Aiko do Perly, Chris půjde asi se mnou, když už, tak nás ostatní doženou.
Jakmile vejdu do Perly, tak se začnu rozhlížet okolo. Vypadá to celkem fajn, ale tohle je prostě hlavně pro chlapy, jelikož tu jsou samý ženský u tyčích a ani se nedivým v této oblasti mají o toto předvádění těl zájem hlavně nadržený prasata, což jsou z velké části hlavně chlapy.
Jakmile přijdeme, tak si stejně, jako dívka objednám něco k pití. V mám případě se však jedná jen o pouhý džus. Alkohol je zlo a už vůbec netoužím, aby se to nějak zvrtlo.
Otočím se ke Chrisovy. Tedy pokud tam je a zeptám se zda nevadí, když si také zapálím.
Když ne, tak jen o sebe lusknu prsty a zapálím si jiskrou cigaretu.
"Ty tu bumbej, jak chceš, já tu chtěl najít práci."
Rozhlížím se okolo ve snaze zjistit, jak to zde funguje, tedy hlavně hledám dveře,které budou vést do kanceláře, kde bude šéf.

Ka - 09. května 2019 21:28

soukromá zpráva od Ka pro

Mile se na tebe usměji a pak se protáhnu.
"Zlobit? Na co bych měl. To že radši si mě budeš oTůkávat. ale jetly ti vyhovuje tahle hra tak můžem pokračovat. Víš skus si tipnout co by jsi jako můj otec řekla aby jsi mě zaujala kvuli té princezničce. nejprve bohactví a pak v čem je víjmečná.."
Povím pobaveně.
"Čekal jsemtě namyšlenou. Jsi zatim pohodová." Povím uvolněně...

Zoe (NPC) - 09. května 2019 21:43

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Provinile se uculím. "Takže tys to věděl od začátku?!" Pokrčím nos. "Mě otec nic neřekl, až teď když jsem mu volala..."
Zasměju se. "Omlouvám se, nenaplňuji tvá očekávání, budu se víc snažit, jo?"
Zatvářím se povýšeně, zvednu bradu nahoru a nakrčím nos. "Pff... V parku! Jsem snad neandrtálec, že chceš abych seděla pod stromem?! A ta lavička je tak tvrdá! Dones mi hned polštář, nebo tě nenechám ani přišichnout! Na víc stejně ani nemáš!!!" Zasměju se na tebe

Ka - 09. května 2019 21:49

soukromá zpráva od Ka pro

zapalím si a pousměji se."Ne ale vím že je to Furry.. nevěděl jsem že to jsi ty.. ale dkyž jsi mi řekla s jaké jsi smečky a pak tve neohrabané popisovaní své osoby.. trošku jsi mi stím pomohla. ale jinak jsem prostě dokonalí detektiv..."
Zasměji se vesele.
"co ti ted po telefónu řekl otec???"

Zoe (NPC) - 10. května 2019 15:42

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Poslouchám tě a culím se. "No tak aspoň víš, že já zas neumím lhát. Budeš to se mnou mít jednoduché, Colombo." Ušklíbnu se a hned se zaksichtím.
"No volala jsem mu, abych si ověřila co jsi říkal... a víš co on na to?!" Zatvářím se naprosto vymletě. "Já věděl, že jsem ti něco zapomněl říct." Zakroutím hlavou. "Jako vážně?! Kdo zapomene říct dceři, že jí prodal?!"

Ka - 11. května 2019 12:02

soukromá zpráva od Ka pro

Podívám se na tebe pobaveně.
"Jsi furry. Ze smečky co její hlavní příjem je prodávat krásné dívky. To jsi vážně věřila že tvá alfa nevyužije takové poptávky a nešoupne tě k smečky která vám dělá nejvěčí problémy?"
Povím klidným úsměvem.
"Hele já jsem z černých vlků a jsem hádej.. No úplný albín." povím klidně.
"A prodej to není... To tvůj otec dá i věno. Takže technicky jsem prodanej já..."

Zoe (NPC) - 11. května 2019 12:10

soukromá zpráva od Zoe (NPC) pro

Zatvářím se zamyšleně. "To máš asi pravdu ale mohl se mi alespoň zmínit!" Ušklíbnu se a zvědavě si tě prohlídnu. "Albín? No my budeme dost kuriózní pár. Dva černý vlci, jeden zakrslí furry a druhý albín." Zasměju se.
"Ty jsi možná prodaný ale já jsem ten kdo se bude stěhovat do naprosto neznámého prostředí cizí nepřátelské smečky..." Sklopím hlavu.

Eli - 17. května 2019 19:38

Neplánovaná odbočka

Vše vypadá, že se sklidňuje. Můj bláznivý spolubydlící chce do Perly a navíc Zoe mi řekla, kde najdu les. Co víc bych mohla chtít, dokonce se i na okamžik začnu zklidňovat a těšit se na svůj malý výlet, jenže pak vyjeknu a málem se proměním.
Aa!
Kdosi mě objal kolem ramen, nemusím se ani otočit, abych zjistila, kdo to je. Pokusím se zmírnit a ideálně úplně se vymanit z Gabrielova objetí.
Ano, chtěla jsem jít do lesa….
Chystám se odmítnout doprovod svého spolubydlícího a poslat ho vyřádit do Perly, když se mi dostane odstrčení holkou, co na Gabriela doslova vyskočila. Tentokrát vyjeknu, leknu a opravdu se proměním… no proměním, naštěstí jsem jako vždy zvolila oblečení zakrývající nedostatky mé proměny, tedy možná Gabriel a veverka by si z blízka pár nedokonalostí všimnout mohli.

Zobrazit SPOILER

Trošku poplašeně se otočím a uvidím veverku. Rychle se proměním zpátky, abych nezpůsobila žádné společenské faux pas a nevyděsila chudáka veverku. Možná i proto, aby si nikdo nevšiml mého problému, ale naštěstí můj druh není moc obvyklý a tak většinou každý kouká překvapeně na můj flekatý gepardí kožíšek než na místa, kde chlupy chybí. Rezignovaně se podívám na Gabriela a veverku.
Dobře půjdeme do Perly
Zkoumavě sleduji, jestli veverka zaregistrovala můj problém nebo ne a kdyžtak plánuji ji nějak uplatit, aby to nikde neroznesla. Nebo začít tvrdit, že to bylo plánované. Upřímně jsem si notně nejistá, jak kvůli mé přeměně, tak protože podobným podnikům jako Perla jsem se do teď vždy vyhnula.

Gabriel - 04. června 2019 19:58

Přepadení a cesta do Perly

Zatímco jsem řešil s El náš případný ústup do lesa někdo mě zezadu přepadl a zbaběle mi skočil kolem krku. Chtěl jsem protestovat, ale ten někdo měl neuvěřitelně huňatý kožíšek a navíc její překvapivý útok způsobil, že se proměnila i Ela do podoby chundelaté kočičky….kočičky…chundelaté…
Poněkud neomaleně jsem Ele koukal do výstřihu, který se jaksi zapomněl zchumdelatit. Jako pravý gentleman jsem to ale nijak nekomentoval a raději zvedl oči od jejího hrudníku k obličeji aby náhodou zase neupadla do rozpaků.
Výborně, takže můžeme vyrazit?
Zeptal jsem se s úsměvem, který měl za úkol zejména zamaskovat mé zklamání z toho, že se El proměnila zpátky. Natáhl jsem tak ruku dozadu, podrbal za uchem veverku, která si hověla na mích zádech a vyrazil za ostatními směrem do Perly.

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

Andor.cz - online Dračí doupě

Veles - školní ostrov (18+)autorefresh

od: 22. března 2019 12:00 do: 04. června 2019 19:58

Dobrodružství vedl(a) Minnie

Cesta k dospělosti

Úprk mimo dozor

Nový začátek

Cesta do nového světa

První chybka

NÁSTĚNKA V PRVNÍM PATŘE

Cesta na pokoj a nová spolubydlící

Blázen v mém pokoji

Hospůdka

Příjezd a první momenty

Neznámý

Na pokoji

Spolubydlící

Z hospůdky na sraz

Daleko od domova

Spolubydlící

Zmatek na pokoji

Socializace

Schůzka pro prváky

Z pokoje na obchůzku areálu

Well... fuck

Prohlídka

Prohlídka

Schůzka pro prváky

Schůzka pro prváky

Ztracený a nalezený

Schůzka pro prváky -> zdrhačka

Schůzka pro prváky a úprk

Vzhůru... někam!

Ztráta iluzí

ÚNOS!!!

Neplánovaná odbočka

Přepadení a cesta do Perly

Veles - školní ostrov (18+)
autorefresh