WH 40k - Oheň kacířství
hrálo se Denně
od: 16. února 2014 22:35 do: 26. května 2016 12:39
Dobrodružství vedl(a) afkone
| |
 | Warhammer projekt, který by měl být, něco jako chaosáckou verzí imperiálních služebníků inkvizice. Hráči v tomto dobrodružství budou v podobě lidí a kacířů, jenž slouží krvavému paktu a chaosu, jako věrní služebníci temných bohů. Dobrodružství bude krátké, jelikož je to pouze pokusný projekt, který, pokud bude úspěšný, převede postavy hráčů do zrekonstruovaného dobrodružství, kde budou pokračovat. |
| |
| Soustava Vernun Obrovské, téměř oslepující hučení motorů přicházející z nejzazších částí obrovské vesmírné lodě, která se konečně, po dlouhé době, dostává pryč, ze zajetí warpu a vyráží vstříc nové kořisti. "Krvavá rána", tak je jméno Vaší lodě. Lodě Lorda Garundara, nositele krvavého kalichu, zvěstovatele smrti, ničitele svatých relikvií, vůdce zrádců, verbíř zatracených. Mnoho jiných titulů, nosí tento velikán mezi muži. Všichni na lodi jej znají, všichni se jej bojí. Každý ví, čeho je strašlivý lord chaosu schopen a každý ví, jaká odměna čeká ty ,jenž mu slouží dobře. Proto, si tento Lord vybral jako svoje válečné psy válečníky krvavého spolku. Lord Garundar je velice schopný stratég a v boji se spoléhá především na první, ničivý a překvapivý úder, který nechá jeho nepřátelé natolik zdecimované, až jsou pro něj snadnou kořistí. Stejně tak, jsou snadnou kořistí pro jeho bojovníky. Již po čtyři roky brázdí tento šampión se svou malou flotilou po vesmíru a plundruje jednu imperiální soustavu za druhou. Všichni si velice dobře vzpomínáte, kolik mrtvých nepřátel sťali Vaše zbraně, když jste po boku Vaších nových bratrů, vojáků krvavého spolku, roznášeli smrt a zkázu, jako divocí řezníci. Jako synové a dcery Khorna. Po čtyři roky, nebyl nikdo, kdo dokázal odolat armádě lorda Garundara. Až doteď. Planeta Bylsonia se konečně ukázala jako kořist hodna trochy snahy. Trochy elegance. Lord Garundar dal jeden jasný rozkaz. Tato planeta, která je z vojenského hlediska nevýznamná, musí být novým táborem pro jeho nová vojska. Nejlepší válečníci této planety se mu musí uklonit a poklonit se jeho strašlivé síle. Musí pochopit, že vzdorovat je zbytečné. Ovšem ovce a věrné sluhy, Vám hrubá síla nezíská. "Slyšte synové Khorna ! Odpade galaxie ! Krvaví psi, svázáni v řetězech bohů !" Vojáci krvavého spolku mávají divoce zbraněmi a opojení nadcházející krvavou řeží volají po svém bohu a prosí o možnost být prvními v řadě nájezdníků. Ovšem Lord Garundar sjedná pozvednutím rukou klid. Po chvíli ticha, kdy obrovský hangár plný válečníků krvavého spolku naplňovalo jen tíživé ticho, přišel dotaz, na který všichni čekali. "Lorde Garundare ! Můj pane, kdo půjde ?!" Obrovský energo-pařát ,jenž doslova sršel energií warpu, pozvedl jeden ze svých strašlivých pařátů a namířil do hloučku armády krvavého spolku. Jeho obličej se stáhl v děsivém úšklebku, při kterém vyrazili na povrch jeho strašlivé tesáky. "Velitelé Xommo, Azrael a Teniquisto !" Nesouhlasný a krvelačný řev, těch jenž chtěli jít místo těchto vyvolených šampiónů naplnil každý kout obrovské místnosti. Vojáci Krvavého spolku nabízeli své životy a duše, pouze za možnost dostat šanci a stanout na Vašem místě. Ovšem Lord Garundar svá rozhodnutí nikdy nezměnil. Bylo vybráno. A vy, jste tak stanuli na špičce kopí. Krvavá rána Vojín Kramno, z jednotky velitele Xomma, sebou praštil o stůl. Tak moc, již byl opilý. Jeho rudá uniforma již byla zašpiněna cákancy piva a levného vína. Očividně si u sebe ponechával celé řady nejrůznějšího alkoholu, který jste ukořistili na nejrůznějších planetách za dobu co jste společně plundrovali. Jednotku velitele Xomma již znáte. Byli jste společně na celé řadě misí. Často jste vykonávali úlohu sabotérů, průzkumníků, nebo záškodníků. Ale dělat práci vyjednávačů a kněžích ? Vojín Kramno, dal již dostatečně najevo, co si o takovémto rozkazu myslí. On samotný patřil mezi několik členů Xommovi jednotky, kteří byli minimálně stejně krvelační, jako jakkýkoliv jiný válečník krvavého spolku. Všichni se v tuto dobu nacházeli namol pod stolem, odkud je nyní velitel Xommo s hrubými nadávkami a kopanci hnal ven. Jeho energo-pěst hlasitě praskala udržovanou energií. Natolik se Xommo hněval na své podřízené, kteří tak zanedbali základní princip morálky. "Válečník krvavého spolku se zpije do němoty až po bitvě. Před bitvou se může maximálně opít !", jedno z prvních pravidel, které Vám bylo během Vašeho pobytu v řadách těchto odvážných bojovníků vtloukáno do hlavy. Všichni sedíte u velkého stolu, nebo opodál u malých, kulatých stolků lokálu, kam Vám bez ustání nosí Jmirng, jediný opravdový hospodský na celé lodi, jeden korbel piva nebo sklenici vína za druhou. Ti z Vás, kteří se rozhodli ponechat si hlavu čistou, dostali speciální drink, kterému Jmirng říká "Mléko". Jedná se o lehce nasládlou průhlednou tekutinu, nažloutlé barvy, která má kysele nasládlou chuť. Obvykle se do ní přidává cukr, jinak je příliš kyselá. Ovšem je náramně osvěžující a úžasně studená. Celý lokál je vytápěný velkými, neustále vrčícími kamny, která jsou stylizovaná do obrovské, otevřené tlamy démona. Naproti Vám sedí vojáci z obou přátelských jednotek. Mezitím co velitel Xommo vykopává své muže pryč z hospody, je velitel Teniquisto a jeho muži zabrán do soukromého rozhovoru. Pokud si přejete, zaberou se s Vámi muži z jednotky Xommo do rozhovorů, kde probírají nejrůznější vojenské záležitosti. Jaké si vzít zbraně, jak se zachovat proti "takovému" nepříteli, co dělat v případě zjištění, že se na planetě nachází imperiální garda ? Co si dáte do další skleničky, co kouříte za kuřivo a mimo to, si vyprávíte nejrůznější příběhy z minulých dobrodružství. Vojáci z jednotky Xommo, jsou vůdči Vám velice otevření a přátelští. Vidí Vás jako své bratry ve zbrani a jako takové Vás i příjmají. Dělí se s Vámi o své tajné zásoby alkohlu, kuřiva i drog. Vyprávějí Vám o svých názorech. Ovšem co říkáte vy, je jen na Vás. |
| |
 | Takt trocha toho Chaosu ‚Proč já?‘ ‚Otázky, otázky, otázky, otázky, ale stejně to skončí vždycky stejně.‘ ‚Ano, pane, jistě, pane.‘ ‚To, že to nedává smysl?‘ ‚Ano, ano, jistě pane.‘ ‚A to je jako vtip?‘ ‚Samozřejmě pane, vynasnažím se pane, pro vaší větší slávu, pane.‘ ‚To postrádá veškerou logiku!‘ ‚Když tam bude armáda, budou tam komisaři, když tam budou komisaři, mizim.‘ ‚Nech si to ještě jednou projít hlavou.‘ ‚Podřídím se vůli vedení.‘ ‚To asi jo, mám svou hlavu ráda.‘ ‚Já taky.‘ ‚Nepůjdeme tuhle radostnou zprávu zapít?‘ ‚Dopadne to špatně.‘ ‚Nepůjdeme to zapít?‘ ‚Zvolil si špatné lidi.‘ ‚Půjdem chlastat?‘ ‚Asi to budu muset zase zachraňovat.‘ ‚Chlast!‘ ‚Já nechci!‘ ‚Chlastat?‘ ‚Ne, jít na tu planetu nechci.‘ ‚Hele, podřežem pár krků a bude klid, necháš shořet pár akrů lesa, zábava, ne?‘ To jo, zábava. Picí zápas mezi mnou a Kramnem skončil mým vítězstvím, ne že by mi ho mohl uznat, nevypadal v nejlepším stavu, ale … Já mu to řeknu, až vystřízliví. Nesoutěžte s psykerem, ty svině podváděj. Já mu to říkala, on neposlouchal. Já mu říkala, že mě nepřepije. Já mu to říkala a neříkejte, že ne. Když byl můj společník odehnán svým velitelem, přesunula jsem se velmi zvolna k rozumnějším a střízlivějším lidem. No, lidem, Poenka je vlastně taky člověk, svým způsobem. Já a víno jsme si přisedli k ní ke stolu. „Děs.“ Prohlásím. Jsem zvyklá, že mi většinou neodpovídá, zato já občas potřebuju vést monology, prostě výhodné, co si budeme povídat. Moje trochu zakalená mysl se snažila vytvořit rozvitou větu, která by neobsahovala slovo šílenství, děs, poděs. „Xommo je na ně trochu zlej.“ Odložila jsem si hlavu na stůl, abych líp mohla sledovat obsah sklenice. „Možná trochu moc.“ Hlavou se mi pomalu proplazil nápad, co kdybych si udělala svařák? Ne, sklenice by to nevydržela, ale kdybych dala tu ruku do rozumné vzdálenosti. Nebo možná raději ne. Jenže dokud to nezkusím. Tak jsem teda pomalu zvedla ruku, dovedla ji až ke sklenici, a potom jsem si to rozmyslela. Zaprvé, možná by to skončilo pro to víno tragicky, což by bylo tragické. Možná by to tady celé chytlo, což by bylo taky tragické a a a a nevim. Počkám s tím na planetu, když tam bude zima. „Koho si sebou mám vyvolat? Nebo raději ne, co kdybych se na tu hlavu postavila, to by mohlo mít zajímavý efekt, ale už bych si nic nevyčarovala.“ Chvíle zamyšlení. „Chce to nějakého krvavého běsa.“ |
| |
 | Krvavý běs? Ae? Půjdeme do boje! Zítra? Příští týden? Už si to moc nepamatuji. Ale vím, že hlásili Irilmovo jméno. A když hlásí Irilmovo jméno, znamená to vždycky že buďto má Irilm nějaký průser - a nebo jdeme dolů. Viděla jsem vztek ve tvářích těch, kteří nebyli vybráni. Vidím rozjařenou radost některých jiných, těch, kteří budou prolévat krev. Sedím a přemýšlím. Tedy asi. Okolo se motá pár lidí, několik z nich znám už delší dobu, jiným... asi nevěřím. Nebo jim věřím, ale oni se mi kdovíproč vyhýbají. Spousta lidí zpod cizích velitelů to dělá. Říkají o mě... věci. Myslí si, že nevím. Špičkou prstu pravé ruky cvrnkám do skalpelu, připevněnému natrvalo k té levé. Odpovědí je mi lehký drnčivý zvuk a vibrace v ruce... o které nedokáži s určitostí říct, zda je mi příjemná a nebo ne. Ona... prostě je. Jako spousta jiných věcí. „Děs.“ Vzhlédnu. Je opilá. Ae je opilá. Poznám to. Poznám spoustu věcí. Jsem doktor, že ano? Zamrkám a podívám se skrze její hlavu kamsi do neznáma. „Xommo je na ně trochu zlej.“ Kdo? Na koho? Jdeme bojovat, Aesto! Už zítra! Nebo... nebo to možná není zítra. Ale budeme! „Koho si sebou mám vyvolat? Nebo raději ne, co kdybych se na tu hlavu postavila, to by mohlo mít zajímavý efekt, ale už bych si nic nevyčarovala.“ Přikývnu, jako že rozumím a pokrčím rameny. „Chce to nějakého krvavého běsa.“ "Došlo mi pití," odpovím jí na její... ptala se mě vůbec na něco? Skalpelem smutně poklepu na okraj prázdné sklenice od mléka. Kdo ví, jak dlouho už přede mnou leží. Bude jí špatně. Diagnóza. Je to až směšné, konstatovat něco takového. Aestě je zle, i když nepije. Je nemocná. Vždycky byla. |
| |
 | U Khornovi děvky.. Ano, sedím tu a tak nějak přemýšlím. Našel jsem si pravděpodobně nějaký klidný koutek, trošku v stínu a z pěkné, broušené sklenky upíjím nějaké to víno, ačkoliv zcela odvařen z něj nejsem. "Poslední dobou je tak těžké sehnat dobré věci. Chtělo by to nějaký víceletý amansec...Jenže poslední lahev, co jsem měl v merku, tak prohnali destaličkou kvůli čistému lihu. Jak barbarské." pomyslím si a malým, zavíracím nožíkem si začnu čistit nehty...Metodicky, přesně, skoro bezmyšlenkovitě. Hlášení místního rozhlasu mě zaujme, až z toho zvednu jedno obočí. "Divný...." prohodí tak do prázdna a podívám se na víno v sklenici, které již dávno ztratilo jiskru. "Hlavní kněz?Zrovna to by byla TAK KRÁSNÁ záležitost. Smrt vrchního kněze, brutální a nečekaná, během nějakého poklidného svátku, by jistě zlomila morálku a odstartovala onu sérii zcela nečekaných masakrů napříč celou planetou. Bylo by to tak krásně symbolické, že bych tomu i zatleskal..." pomyslím si. Ale trošku se pousměji. "Výlet dolů a v převleku? To se hodí...Přeci jen, nějaký ten čas už jsem si nedopřál trošku potěšení. Něco málo drobného luxusu, který zde prostě chybí..." Zapálím si cigaretu a vytáhnu z blůzy uniformy, kterou nosím švihácky s ohrnutými rukávi a skoro i vyžehlenou, malý bloček a tužku a začnu si třídit myšlenky... "Slabá místa. Chce to více informací..." pomyslím si a do bločku si jen zkratkovitě napíšu Guvernér. Velitel PDF. Elektrárny. Astropath.. To prozatím stačí. Vychutnám si doušek nikotinu a podívám se po zbytku jednoty. Polovina šílená, ta druhá šílená tak trošku jinak...A ne, nezměnili jsme se. Nikdo z nás. Spíš už jen nežebráme o pochopení. Xomma a jeho jednotky mi je docela líto. Usrknu trošku vína a polituji toho, že jejich přístup k věci jim zajistí to, že nebudou mít dlouhého trvání. Pravděpodobně někde vyběhnou, rozseknou prvního civilistu sekerou a pak umřou. Smutné. Práce se ale dělá trošku jinak, jak jde odtušit při pohledu na Tenisquitovce. Já ale tak nějak tiše počkám, s čím přijde náš velitel. Předpokládám, že množství informací o tom, kam letíme a co tam bude, dostali všichni tři stejné... |
| |
| Diskuze na úrovni 'Chlast je fajn, alespoň pak po ránu víš, proč tě bolí hlava.' 'No, nepovídej.' 'Nesahej mi na chlast!' 'Ona nemá co pít.' 'Má blbé.' 'Ji něco objednej chudince.' 'Si upad?' 'O co jsme se vlastně vsadili?' 'Co to mohlo být?' 'Se zjistí.' 'Asi.' Zvedla jsem k ní alkoholem a krví podlité oči. "Já narozdíl od tebe jo." Řekla jsem a abych dodala svým slovům správnou váhu, natáhla jsem se ke svoji sklenici, pak už jsem prudce zvedala hlavu v přesvědčení, že pokud někdo vyleje poslední decku na stůl, místo do sebe, má dost. Narovnala jsem sklenici dnem vzhůru. Nehybná loužička vína připomínala krev. Po několika mých taktních zásazích se změnila v hvězdu Chaosu, vzápětí v Oko, symbol Khorna a spousty dalších podobných. "Gara se dole asi moc nezamaskuje." Stůl v mém dosahu jsem pokryla runami chaosu "Spíš vůbec." Rozšiřovala jsem svou spověď psanou vínem, než mi došlo. Celé dílo jsem si s kritickým ujíždějícím pohledem prohlédla. |
| |
| Když spolu mluví dva inteligentní a zcela normální lidé "Já narozdíl od tebe jo." Co ona jo? Otevřu ústa, snad abych jí něco řekla, nadechnu se. Sahá po víně a rozlévá je po stole. To mi přetrhne nit myšlenek. Sleduji kapky, jak na stole tvoří obrazce a vzory. Rozpačitě natáhnu prst k symbolu Boha. "Gara se dole asi moc nezamaskuje." Kdo? "Spíš vůbec." "Ano," odpovím, co chce slyšet, aniž bych plně chápala, o čem to vlastně mluví. Pak se jí naléhavě zadívám do očí a přitáhnu si k sobě sklenici. Držím ji na hrudi, jako nějaký poklad, drahocennost a svátost. Jako bych ji nikdy nechtěla pustit z rukou. "Řekneš mu?" Zeptám se nakonec tiše a sklenici natahuji k Aestě. |
| |
| ..no co, tak trošku gentlemanství, než se začnou tahat nože Je občas zajímavé, jak jsou nějaké drobné zvuky tak znatelné v běžném hovoru či šumu. Moji pozornost upoutá zvuk kovu o sklo..Podívám se směrem, odkud zvuk jde a nedá mi to, abych se alespoň trošku neusmál. "Ano, ano. Holky se hledaly, až se našli. Nádherný důkaz toho, že dva monology netvoří dialog...." pomyslím si a lusknutím či mávnutím upoutám pozornost místního, hm, nálevníka. Ano, je i spousta dalších možností, jak mu říci o drink, ale jeden by si u toho mohl zlomit špičku nože. " Jmirngu, buď prosím tak hodný a nalej našim dámám jednu rundu mléka na mě.." pousměji se na jmenovaného. Inu, žralok se prý také usmívá. Pořád. "Kdybych tam dole zůstal, tak ti účet zatáhne Hamster....A kdyby ne, tak ti přinesu něco do sbírky.." mrknu na něj. Má rád uši. Každý holt sbírá něco jiného. |
| |
| Nevymýšlej Hrabě, my si spolu docela dost dobře rozumíme 'Zkázu a zmar přines na svět ty, jenž zván jsi Ničitelem světů a ...' Systematicky jsem to začala mazat, někdy u slova zmar jsem se podívala na Poenu. 'Ta holka si bez tebe neutře snad ani sopel!' 'Klid. Vždyť je fajn.' 'Jako, že jo, ale ...' Velmi opatrně jsem se rozhlédla okolo. Výčepní se zrovna motal kolem Hraběte, který se taky motal, vlastně všichni se motali, což znamená, že když se všichni motají, máte toho buď dost vy, nebo všichni okolo, jenže Poe moc nepije a taky se mi trochu hejbe, což znamená, což znamená, což znamená, že jsem asi napitá já, což je neobyčejně osvobuzující myšlenka. Když se Jmirng díval mým směrem, mávla jsem na něj ať dojde blíž. "Dvě ... dvě" 'Cožeto vlastně chceme?' 'A je to důležité?' "Dvě mlíká, sim tě." Spolykala jsem pár hlásek, radši se budu držet nealka, kdyby chtěl náhodou Azík se někde zjevit a přijít a mluvit a ... No zní to hrozně už jenom když na to myslim. Brr. Potřásla jsem hlavou, abych z ní vyhnala alepsoň trochu alkoholového oparu. "On se tam vážně neschová nikde." Pokračuju myšlenku, když odejde. |
| |
| Jo. My inteligenti jednotky! Nakonec, jak se zdá, přede mnou nepřistává jedna plná sklenice, ale hned dvě... nebo možná tři, za předpokladu, že Aestina je jen jedna. Naposledy se podívám do své prázdné sklenice, kterou stále držím na pohublém, plochém hrudníku, pak na ty plné, zase do té prázdné... a po chvilce, která je vyplněná pravděpodobně hlubokou vnitřní úvahou na v zásadě jakékoli téma, prázdnou sklenku neochotně odkládám a beru si jednu z plných. Vytáhnu si nohy pod sebe a sednu si na paty, než upiji. Nevím, kde se jich vzalo tolik, když objednala dvě. Ale řešit to nebudu. Ne ne. Alespoň nebudu muset dlouho mluvit s tím cizím člověkem, který tady roznáší pití a všichni jej znají. Nemám ráda cizí lidi. Cizí lidi na naší lodi už vůbec ne, protože nevím, jak se k nim chovat. A oni neví, jak se chovat ke mně. "On se tam vážně neschová nikde." "Já se taky nikdy neschovávám," odpovím zamyšleně a zase si usrknu. "Myslíš, že dostanu zase dárek?" Mimoděk si prohlédnu lokál, jestli tady někde nesedí Thorlon. Miluji dárky. On mi je dává. Křeček je na mě moc hodný. On ví. "Moc bych chtěla," zašeptám a zasněně se zahledím skrze její hlavu. Zítra jdeme bojovat, Aesto! |
| |
| Dialog dvou monologů Vždyť jsem říkala dvě sklenice, ne vlastně já sem říkala dvě, dvě a dvě, to je, to je, to je v pytli. Děláte si ze mě srandu, nebo je jich tu vážně tak strašně moc? Velmi vážně se dívám na čtyři plné sklenice mezi námi a no, ... asi se i trochu divím, což se stává, když máte pocit, že by jich mělo být o dvě víc, nebo o dvě míň, ale určitě ne tolik, kolik jich je. 'Že on to zase Hrabě něco s ním?' 'Myslíš?' Ohlédnu se. Nic u sebe nemá, takže, takže, takže, takže se napiju a neřeším to. "Všechno jde." Podívám se ji do očí, jen tak ze zvyku, pak jsem se otočila zpátky na Hraběte a unaverzálním gestem "Na zdraví" jsem mu poděkovala za pití. A jestli se pletu, no co, může si myslet, že to dělám jenom proto, jenom proto, že, že je, no že je to co je. "To by od něj bylo hezké." Souhlasím s ní a několika kapkami bílé kapaliny jsem vylepšila abstrakci na stole. "Kde je vlastně Azík, aby k tomu něco řekl." Dívám se upřeně na stůl a přemýšlím, přemýšlím nad otázkou života, smrti a vůbec. Dobře, kecám, přemýšlím, jestli když sem přidám pár kapiček, bude to vypadat ještě hustěji, nebo to raději vypiju. Jestli budu mít potom ještě žízeň, můžu to slízat. "Možná leží pod stolem." |
| |
 | Myslíte spam? ~U jakési děvky~ Občas vážně lituju toho, že jsem zradil. Vážně jo. Třeba v těch chvílích, kdy náš chlebodárce manipuluje s davem a já jen s kamennou tváří sedím na nějaké velké bedně s neurčitým obsahem. Vydechl jsem pusou, spíš koutkem, jako bych vypouštěl cigaretový dým. Blá, blá blá... Kecy, prdy, beďary... Zkrať to, kmotře, někteří mají i lidský životy. Ne, nejspíš jsem nebyl o moc víc spokojenější, než u Gardy, ale... Žil jsem. Žil jsem a to bylo to jediný, co mi v tuhle chvíli tak nějak stačilo aspoň k částečné spokojenosti. Rádoby pompézní řeč se vleče, aspoň pro mě, který sedí kousek bokem, a nezfanatizovaně nečumí na lorda v jeho rudé zbroji. Aspoň trochu toho rozumu jsem si snažil nechat. Nebo spíš naopak... Přijal jsem jen minimum šílenství. Když je šílený velitel, vznikají šílené situace. A šílenými situacemi myslím smrtící. Super, takže pošleš někoho, aby se v kněžských kutnách snažil rozložit společnost zevnitř. Fuck yea, masterplan! V mysli jsem i ironicky zatleskal. A ještě k tomu to má trvat měsíc. Tak to hodně štěstí s těma, co tam pošleš. „Lorde Garundare! Náš pane, kdo půjde ?!“ „Velitelé Xommo, Azrael a Teniquisto!“ Kurva. Možná se mi chtělo řvát, stejně jako těm primitivním barbarům kolem mě. Většina nesouhlasila, já taky ne. Na druhou stranu... asi to je lepší, než hnít v nějaké plechovce ve vesmíru. Úsměv a mávat. Řvouni se mi klidili z cesty, jak jsem si davem kleštil cestu. Kdo neuhnul, dostal pěstí. Jednoduché, a na tyhle barbary účinné až až. Na jednom chudákovi, asi nějaký čerstvý nohsled, jsem si chvilku vylíval zlost, že jsem ho sundal na zem a několikrát kopnul. Do obličeje. Gládama. Vyplivl snůšku zubů, kterou jsem s vnitřním zadostiučiněním vzal, s tím i jakýsi zlatý řetízek, a šel pryč. V lodním šenku to už brzo po vyhlášení pořádně žilo. Aesta cucala víno, její tichá společnice Poena zase limonádu. Ne, nikdy jsem nepochopil, proč tomu tady říkají mlíko. Leda, že by do toho... Ne, to patří pod Slaanesháky. Hrabě se jako vždy distancoval do kouta tak, aby na něj nešlo příliš vidět. Inu, vrahové. Každý jsme vrah. Ach, to svědomí. Znovu jsem se rozhlédl, ale Křečka jsem nikde neviděl. Co už, on si nás nakonec najde. Vykročil jsem směrem k našim dvěma hvězdám jednotky. Psycherka ležela s hlavou na stole. Rozcuchal jsem ji a s úsměvem mrknul na Poenku, která si měřila sklenice limonády, která na první pohled připomínala spíš chcánky. I na ten druhý. „Těšíte se?“ Z kapsy jsem začal dolovat zuby a řetízek pro Poenku. Když jsem si je znovu prohlídl, tak ten pidižvýk, kterýho jsem zmlátil, asi nebyl už tak docela člověk. Zuby byly spíš kolíky. Kolíky, jaký mívají masožravci. Předložil jsem obsah kapes před ni a s mávnutím levé ruky se vzdálil k Hraběti. Cestou jsem si u procházejícího Jmirnga objednat whisku a automaticky vzal místo naproti našemu dekapitátorovi. „Upřímně... Nevím nic.“ Ani jsem nečekal, až se zeptá. |
| |
 | Já bych měl dávno spát, když ráno vstávám a vůbec! V prdeli a nikdo mi to nevymluví! Když děláte věci pořádně, lidi to ocení. Život je ale trochu jiná káva, bohům žel, bohům dík! Asi proto mám pocit, že můj dosti nechápavý postoj k celé akci nemusí být zrovna košér. Ono, ruku na srdce, jen málo věcí vás nechá tak vyčerpané, jako je nečekané brzké probuzení a tou je probuzení v kombinaci s motivačním projevem a dost možná i detaily důležité mise! Mise tak důležité, že dokonce i já v tuhle chvíli věnuji skoro tolik úsilí naslouchání našeho lorda, nebo alespoň předstírání této činnosti, jako udržení očí do kořán. Vůbec se najednou tváří v tvář všem těm okolnostem cítím strašně uvědomělý, vážně! Hlavou mi víří spousty myšlenek od "kněží, to jako fakt" po "fakt jako kněží"? Ruku na srdce, jediná věc, co jsem během svého života pro jakékoliv zvyšování kterékoliv víry ve svém okolí udělal, byla misionářská poloha. Nikdy jsem ani, co do duchovna, nechtěl víc! Celá ta věc s infiltrací a obracením na víru mi prostě přijde divná. Sabotáž? Atentát? Výzvědné akce? Tomu rozumím, ale naběhnout mezi bandu lidí s tím, že Khorne má mlíko, pro vyvolené možná i sušenky a tak krvavé bifteky, že to ještě neviděli - to mi prostě nesedí. Nechtěl bych! Tahle myšlenka byla téměř to poslední, na co jsem se soustředil, než se mé oči znovu tak nějak zavřely. "Velitelé Xommo, Azrael a Teniquisto !" Co? Azrael? Nechápavě to potichu zopakuji. Nevím, jestli víc doufám v to, že mě někdo opraví, že je to jen přeslech, případně ve variantu, kdy se ukáže nějaký jmenovec a shodou okolností velitel vlastní skupiny. Neděje se tak. Na malý moment vrhnu obviňující pohled na prázdnou sklenici, která zůstala na stole, pod nímž jsem si ustlal. Je to zatím jediný viník, kterého mám k dispozici. Se slovy jako "už nikdy nebudu pít" se vydám šouravým krokem přes lokál tam, kde matně tuším svého šéfa! Ono, co jiného bych tu taky dělal, když část těch, se kterými jsem tu zabíjel čas jen proto, abych spolu s nimi mohl další dny zabíjet nepřátele, odvádí jejich velitel pryč. Ta cesta ke stolu, kde se zastavil Irilm mi přijde zatraceně dlouhá a při každém kroku mi dochází, co to pro nás bude znamenat. „Upřímně... Nevím nic.“ "Tak snad nám ta sladká nevědomost nezhořkne, šéfe." Vyhuhlám ze sebe s opatrností někoho, kdo se opravdu snaží mluvit jasně, krásně a srozumitelně s vydatným artikulováním, ale stojí ho to zatraceně moc přemáhání. Celé to podtrhnu elegantním pohybem, kdy dopadnu na židli pln spokojenosti, že jsem se trefil a nespadl na podlahu. Inu nejsem naše střelecké eso jen tak pro nic za nic! A protože rozhodně vím, kdy hrozí, že přestřelím a kdy ne, tak gestem milé obsluze naznačím, že chci to, co Irilm. Dvakrát. Přitom se mimoděk zazubím a zahuhlám něco o tom, že Insani potřebuje živou vodu! |
| |
| Oni jsou pryč od nás, Aesto. "Kde je vlastně Azík, aby k tomu něco řekl." Spokojeně vyfouknu nosem do sklenice, zatímco piju. Nevím, kde je. Určitě má práci. S jinými lidmi. Možná uctívá Boha. Ne - on moc Boha neuctívá. Ale Bohu to prý nevadí. Brzy bude stejně prolévat krev, jako my všichni... Přichází. K nám. Ošiju se a doklopím do sebe zbytek první sklenice. Beru si druhou. „Těšíte se?“ "Říkala, že se neschová," odpovím zasněně. Jistě, že se těším. Vždycky se těším. Poteče hodně krve. Hodně. A nějakou proliju i já. Proliju ji hodně. Podává mi jakýsi řetízek. A proliji ji ještě víc. Tohle je příslib věcí, které přijdou. Rozzáří se mi oči, jako by mi dal něco, co chápu jen já. Na tváři, zhyzděné zkrášlené několika nezasychajícími, zašitými, ale nekrvácejícími jizvami, se objeví úsměv. Upřu na něj své černooranžové oči. Když pak shrábnu šperk do dlaně pravé ruky a následně do kapsy, čímž rozmatlám polovinu znaků na stole, Irilm odchází. Sleduji jej ještě drahnou chvíli, pořád na tváři ten zasněný úsměv. Jde za Hrabětem. Za tím, který mě moc nemá rád... nebo si to alespoň myslím. Něco mu říká, přichází taky Křeček. Při spatření známého vojáka se netrpělivě ošiji, jako bych za ním hned chtěla z nějakého důvodu vyběhnout. Pořád všechno nepokrytě sleduji, ale jsme příliš daleko. "Oni jsou támhle," zakňučím nakonec, odtrhnu pohled od jejich malé schůzky a kouknu na Aestu. |
| |
| Žízeň je veliká, chlast do mě protýká, nechtějte mi mlíko vzít! Ani ji Azraela jsem nějak minula, jo byl tady, že? Nebo ne? Ale jo, spíš byl. Propracovávala jsem se první sklenicí mléka, pořád a furt, až do zblbnutí, či dopití. Zaregistrovala jsem snad jen to, že střízlivé Poe něco donesl, ale co? Jo tak to už vážně netuším 'No, já taky ne.' "Bohové." Zavrčím, když si uvědomím, že si neuvědomuju. Poenka se drží nějakého, čeho ... Pomalu jsem se ohlédla. "Tak za nimi půjdeme taky, ne?" Řekla jsem a svá slova proměnila v pokus o čin. Sestřička půjde určitě dobrovolně. Zapřela jsem se o stůl a velmi pomalu jsem se zvedala na vlastní tři nohy, ... dvě. Nešlo to tak plavně jak bych si představovala, zase musíme ovšem počítat s tím, že v tuto chvíli sem si představovala spousty jiných věcí, než stání na na čem že to? Dobrá věc se vydařila a já se po chvilkovém úsilí skutečně postavila, pak už zbývalo jenom popadnout plnou sklenici, nějak se dostat k Azíkovi a spol. a ... a nic nerozlít. Úspěch? Nepravděpodobný, sic očekávaný. Nakonec to nějak šlo. Po čase, který mi připomínal věčnost, jsem se k nim nějak dostala. "Někdo - něco - neví?" Chvíle zamyšlení, bolestivého. Několikrát jsem zamrkala, ale moc to nezafungovalo. "Ví?" Opravila jsem se nakonec a přejížděla z jednoho na druhého velmi opatrným, velmi pomalím a mírně opilým pohledem. |
| |
| Na čase se modlit... Zprávy od našeho šéfa jsou...no, nepřekvapivé. A nepovzbudivé. „Hmm.....“ zamručím trošku nespokojeně a usrknu opět trošku vína. „Nikdo nic neví. Klasika. Nějaké věci jsou prostě stejné a je zcela jedno v jaké prdeli vesmíru jste a za jakou stranu zrovna kopete. Vsadím se, že i Tau trpí podobnými problémy a že i Tyranidé občas někde zabloudí.“ „Nemilé...“ podotknu „Sice je naším hlavním spojencem vysoce představený kněz, ale zjevně není schopen dodat klíčové údaje..C´est la vie. A měsíc času je TAK málo na všechny ty krásné plány, co jsem měl. Mchh...“ ukončím trošku smutně. A tak jen na bloček připíši cosi o voxovém tichu, stránku poté vytrhnu a podám jí Azraelovi. „Drobný návrh.“ dodám jen na vysvětlenou. Zdá se, že naše malý skupinka spiklenců se již začíná slézat a tak zbývá jen značně podroušenou Aestu oblažit milým úsměvem a konstatovat „Chyba. Nikdo nic neví. Bude veselo.“ Můj zrak se pak opět stočí na Azraela. „Kdy a jak letíme dolů?“ |
| |
| Pánbůh s námi a Zlín pryč ~Khornovo kurevstvo~ Hrabě začal s vysokými polemikami. Že by měl taky už naváto? Jestli je taky naloženej v lihu, tak to celkem dobře skrývá. „Tau mají Vyšší dobro, Tyranidi hlad. Těžko řeší takový kraviny, jako my. A rozhodně nemají potřebu neříkat všechno,“ otočil jsem se, abych zjistil, kde se ten pingl fláká. Po návratu hlavy zpět jsem se na Hraběta zamračil. „Divím se, že Khornovci vůbec nějaký kněze mají. Vždycky jsem měl pocit, že to je jen banda krvežíznivých trotlů, co mlátěj do všeho kolem sebe.“ Možná odvážné tvrzení na lodi plné takových lidí, proto jsem ho říkal polohlasem. Ne, spíš čtvrthlasem. Hrabě mi šoupl stránku z bločku. Ani ji nemusel vytrhávat. Guvernér. Velitel PDF. Elektrárny. Astropat. Voxové ticho. Ne, nevím, co s tím. Pár nápadů by bylo, ale zatím nic moc. „Tolik chuti a tak málo času, to znám,“ ušklíbl jsem se nad stránkou, než jsem ji strčil zpátky k autorovi. „Pochybuju, že se ke Guvernérovi dostaneme a i kdyby, bylo by to víceméně sebevražedný útok. Většina takových se obklopuje docela dost početnou ochrankou.“ Křeček dorazil, taky z něj táhne, jak ze sudu. Jenže on má narozdíl od naší psychopatky astropatky nějakou tu výdrž v chlastu. „Kurva, Niweli, ty taky umíš potěšit nadřízenýho.“ Zamručel jsem, než jsem si rezignovaně povzdychl. Pak se k nám složila i Aesta. „Takže znovu... Velení mi neřeklo nic jinýho, než že půjdeme dolů, toť vše,“ snad už v doslechu byla i naše medička a já to nebudu muset opakovat znovu. „Když budeme mít štěstí, tak mi ještě pošlou něco na datatablet a nebo si mě pozvou na kobereček, páč jinak...“ Znovu se rozhlédnu, kde je hospodský s tím objednaným chlastem. „Jinak budeme muset sakra moc improvizovat. a to já nerad.“ „Mimochodem...“ Mám chuť zradit i tyhle pány, zašít se k nějakým pirátům na okraji galaxie a dělat mrtvýho brouka. „Nevíte, co tomu pinglovi tak dlouho TRVÁ?!“ Praštil jsem naštvaně do stolu. |
| |
| Uvnitř hospody Hospodský Vám po chvíli, kdy Azrael praštil do stolu, konečně donesl pití. Vidíte jak se z jeho podivného, podomácku dělaného čepu nese obláček kouře. Jeho trhavou chůzi doprovází sprosté nadávky a bručení. Bez omluvy Vám položí tác na stůl a otočí se zpět k baru, odkud se s ještě hlasitějšími a tučnějšími nadávkami ozývá opakované bouchání a otáčení šroubů. Někteří vojáci krvavého spolku se nad touto událostí hlasitě rozesmějí. Po slovech jednoho z vojáků se doslova rozeřvou smíchy. "Hrabeš se v tom jak adeptus v kalhotkách sesteřenky !", zavolá vojín Regginald, součást Xommovi jednotky, který je rovněž již z části opilý. Své nohy má na stole a zrovna pomocí malého párátka něco vyškrabává do své las-pušky. Podle toho, kolika nadávkami mířenými proti eldarům a impériu je jeho zbraň pokrytá, dokážete si domyslet co asi provádí. Velitel Tenquisto se zvedne od svého stolu a promne si oči. Zbytek jeho mužů s rozhodnými a povzbudivými slovy seberou své věci a vrátí se do svých ubikací. Většinou se jedná o muže, kteří nemají na svých zbrojích a uniformách minimum ozdob a zdají se jako vzorní vojáci. Tenquisto je oděn pouze v rudé uniformě a ozbrojen svou las-pistolí přejde k veliteli Xommovi a vymění si s ním pár slov. Ten prohodí futry ještě další dva muže a přikývne. Strčí si dva prsty do úst a pískne na Azraela, potom mu pokyne aby přišel k nim. Oba dva si potom sednou ke vzdálenému stolu v hospodě. Tenquisto vytáhne z kapsy malý datatblet a začne v něm něco nastavovat. |
| |
| ..ještěže nejsem velitel.. Trošku znuděně si zívnu..Ne, čekání mě nebaví. „Samozřejmě, že Tyranidé mají hlad, avšak dovedeš si představit onu značně komickou situaci, kdyžby se omylem vysadili například na nějaké slunce?K popukání...“ řeknu, típnu cigaretu a vyndám si další. Docházejí. „Ne, z toho co jsem stihl pochytit, Khorne kněze nepotřebuje. Krev pro Boha Krve a lebky pro Trůn lebek, není-liž pravda? Každá prolitá krev je v podstatě modlitbou. Proto tak trošku předpokládám, že onen kněz, o kterém byla řeč, je kněz Imperiálního kultu, který má několik malých a ošklivých tajemství...“ řeknu a prokřupnu si klouby u rukou.. „A co se týče guvernéra...Inu, nehody se stávají. A pokud bych se dostal do místní zbrojnice, šlo by tomu trošku pomoct. Už douho jsem neviděl slušný ohňostroj.“ uculím se vesele a usrknu trošku vína. „Abych pravdu řekl, docela se dolů těším na trošku čerstvého vzduchu.,,,“ |
| |
| Poenka přišla "Tak za nimi půjdeme taky, ne?" Počkám, až se potácivě a roztřeseně zvedne a pak se i se sklenicí v rukou zvedám já. Vzala bych i tu její, ale evidentně má pocit, že to zvládne sama (a nebo, že bych jí s konzumací jejího obsahu ve volné chvilce pomohla, což může být pravda) a tak se za ní prostě jenom šourám, se sklenicí v obou rukou, přitisknutou na prsou. "Ví?" Zastavím se kousek za ní a všechny si prohlížím. Mlčím. Hrabě mluví. Mluví hodně. Oni vlastně všichni občas tak nějak... hodně mluví. Insani to dělá taky. Jenže ta mluví na mě - i když mnohdy vůbec neposlouchám o čem. Teď poslouchám a vnímám - a ne, že by mi to k něčemu bylo. Zamyšleně (nebo tupě, vyberte si) pozoruji vlnící se hladinu pití. Nikdo nic neví. „Nevíte, co tomu pinglovi tak dlouho TRVÁ?!“ Trhnu sebou, když udeří pěstí do stolu. Na Azraela pískají - takže brzy něco vědět bude. Jdeme bojovat zítra? Jdeme, že ano? Já bych chtěla. Krev pro Boha Krve a lebky pro Trůn lebek, není-liž pravda? S naivně sladkým úsměvem se na autora slov, Hraběte, podívám a přikývnu, jako by řekl nějaké slovo Zenu. Vlastně celkově dneska sype slova Zenu. Taky chci dolů. A chci... Náhle mě něco napadne. Azrael je pryč, teď můžu. Zalovím v kapse a vytáhnu náhrdelník, který mi před chvílí dal. Pověsím si jej na prst pravé ruky a váhavě jej podám směrem ke Křečkovi. "Dárek." Zahihňám se. Těžko říct, zda to znamenalo "tady máš dárek," nebo "za tohle dole dárek očekávám." Dost možná to bylo oboje. |
| |
| Tak nějaký ten žblept Umím potěšit? To jo, to umím! Jsem vůbec skvělý rádce zrádce co má nejradši, když dopomůže lidem tím, že jim umožní si nechat vše projít hlavou! Asi proto se vesele zagebím na svého velitele s vědomím, že bez informací to bude těžce průserová záležitost. Nu ale, nejsou právě o tom války? Poté se začíná rozebírat nějaký plán a pak taky možnost žárem pukajících zbloudilých tyranidů. Upřímně si myslím, že by to mohlo být docela žrádlo. Ostatně má dosavadní zkušenost říká, že nevíš-li, co jíš, nazvi to kuřetem. Pak je to v pohodě. "Hrabě má recht a pokud nic netuší, tak i sebelepší stráž bude reagovat dost pozdě. Moment překvapení je prostě svině, takže s trochou štěstí bude zabíjačka naše." Ono ne vždy je přímo nutné se někam trmácet. Někdy stačí být prostě dost drzí, vystřelit a zdrhnout s vědomím, že si můžu později dojít pro suvenýr! Zní to jako chvástání? Být střízlivý, tak spíš souhlasím s Irilmem, ale takhle... je té odvahy prostě víc! "Dárek!" Leknu se. Trhnou zkrátka sebou díky nedostatečnému soustředění a pak, ten její medový hlásek není prostě něco, co by jeden chtěl slyšet za zády. Nic méně se rychle uklidním, protože vypadá, že má radost a protože kurva má nějakou věc, vlastně konkrétní náhrdelní věc, co je vypadá slušně. Minimálně na výměnu! "Hodná!" Uchechtnu se a poplácám ji po hlavě, jako by to bylo zvířátko. "Hodná, Poenka!" Zálibně si tu věc prohlížím. Ono je mi v podstatě skoro jedno, co beru, hlavně že něco mám! "Bude dárek, hned jak bude příležitost. Slibuju!" Dodám raději rychle, dokud má dobrou náladu. A co se týče nálady, mohu být šťastný za přinesné pití! Takže hravě šťouchnu do Insani. "Přestaň pít a začni pořádně chlastat!" S tím je před ní postaven panák a výzva k souboji, který dost možná prohraju. Nejsem ve formě zkrátka. Nebyl jsem v ní ani před tím, než začal ten tyjátr s tím, že půjdeme bojovat a za pár dalších panáků už budu z formy totálně. Nic méně budu tak šťastný, že mi to bude beztak jedno! |
| |
| Piju cokoliv... Pokud to je whisky ~Khornovo kure... Však vy-víte-co~ Pingl se konečně dobelhal s pitím. Téměř okamžitě jsem si zabavil svou sklenku, poťukal si opatrně se všemi (ano, všemi) u stolu, a konečně se napil. Nebyla nejlepší, ale rozhodně je to lepší, než ta limonáda pochybného původu. Hrabě má naváto, protože pochybuju, že by se tyranidí roj nebezpečně blížil nějakému slunci. Stejně ti švábi přežijou skoro všechno a všude... Nastal i krátký monolog na téma spolupracující kněz. Pokrčil jsem rameny. Teď bylo pohodlnější nevědět, koneckonců... Aspoň pak nebude stát řeč, až ho někde najdem. „Na čerstvý vzduch se tu těšíme snad všichni,“ znovu jsem upil medově zlatohnědé tekutiny, ve které o stěny sklenice cinkala jedna kostka ledu. Křeček se zastává našeho hrdlořeza, že by byli s to udělat nějakej velkej bugr. Nemíním se hádat, není na to nálada. Není na to hladinka. Kriticky jsem se podíval na sklenku a trochu zkřivil hubu. Už to není to, co to bejvalo. To už na mě hvízdají další důstojníci. Xommo a Tenquisto. Iks a Tankista. Prostě maj takový divný jména, že jsem si vymyslel zlepšováky. „Nezlobte,“ pokáral jsem svůj drým tým, když jsem se zvedal se sklenkou v ruce. Opatrně jsem prošel kolem Poenky a začal šachovat s vlastním databletem. Whisku jsem si položil na stůl, nyní důstojnický stůl, kývl na pozdrav, a usadil se. „Tak co tu máme, pánové?“ |
| |
| Khorně! Ty to vidíš a ty s tím naštěstí nic neděláš Ty jejich řeči, měli skutečně hlavu a patu. 'Pánové, pokavaď máte vypito, nemluvte, nebo mluvte, ale nesnažte se tvářit tak učeně.' 'Hlavně je neruš.' 'Cože? Jak neruš? Vždyť ani neví, co mluví.' 'Ty to snad víš?' 'Mno, ... neříkám, že ne, ale taky neříkám, že ano.' 'Výtečně, tak mlč a dlej, že neexistuješ. Vlastně, neexistuj.' 'Marná snaha.' 'Mně to bylo jasné.' Už mě docela unavovalo stát vratce na vlastních nohách, tak si stoupnout na cizí, byla bych úplně spokojená. Popřály mi okolnosti. Azrael se musel zvednout. Mělo to pár výhod. Budou informace a bylo kde sedět. S elegancí pytlu plného železa jsem padla na jeho místo. Původní plán, sednout si na Křečka jsem zavrhla, alkoholem byl ovlivněn stejně, jako já, nedopadlo by to dobře. Ještě jsem zasledovala materiálovou výměnu, mezi ním a Poenkou, a pak už jsem ho měla jenom chuť zabít, teda ne já, spíš tak jako. 'Kaši na to, to se nehodí.' 'Hodí, nehodí, mám žízeň.' 'Vždycky budeš mít žízeň.' 'Problém? Tak mlč.' Přikývla jsem. Pevně přesvědčena o tom, že tenhle souboj dlouhé trvání mít nebude. Hlavně proto, že oba zúčastnění jsou pekelně střízliví. "Jdem na to." |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Důstojnický stůl...v putyce...whatever Xommo ti podá další židli a sám se s bručením posadí, přitom si sám vytáhne svůj staře vypadající deník, pero, a osobní, důstojnický datatablet. Pmocí několika rychlých pohybů jej aktivuje a dá Tenquistovi pokyn aby mluvil. Ten s kamenným výrazem vyvolá pamětní záznamy datatabletu a promluví. "Z toho, co jsem byl schopen vymámit z našich astropatů a jiných velitelů, kteří měli přístup k bojové poradě Lorda Garundara, se dá sestavit, že jsme ve sračkách až po uši." Xommo si promne bradu a kývne na něj. "Jakpato ?", řekne zkráceně. "Kvůli tomuhle.", odpoví Tenquisto a pomocí krátkého signálu Vám oběma přepošle na datatablet plán útoku a Vaši roli v útoku. Vidíte jak se na nitěrnou planetku z Warpu vydá celá, rozsáhlá síla Vaší flotily, která planetu obklopí a zdevastuje její nitěrné obranné, orbitální síly. Dle typu se jedná o Garundarův oblíbený způsob útoku. Překvapivý a agresivní na všech frontách. Celá akce by měla proběhnout během okamžiku. Ovšem jak se zdá, lodě civilistů a turistů, které jsou okolo planety nejsou v plánu útoku. Xommo se podrbe na hlavě. "Co to má bejt za blbost ? Odkdy šetříme civilisty ?" Tenquisto zmáčkne několik run na svém datatabletu a opět pomocí krátkého spojení přepošle obrázek. Vidíte tři, rudé tečky se jmény Vás tří, jak se jako zuřivý Khornův šíp zabodávají přímo do lodí civilistů. Xommo si promne zkroušeně tvář. "To si ze mě děláš srandu..." Tenquisto pouze zavrtí hlavou. "Je to tak. Chtějí pod rouškou útoku vyslat naše jednotky na turistické lodě a pomocí nich, se infiltrovat do řad místní populace, abychom se následovně spojili s našimi spojenci a samotným "veleknězem". Jen z pomyšlení, se mi z tohoto úkolu dělá zle. Každopádně je to plán, který mi byl pomocí přítele předán. Nyní víte tolik co já. Moje jednotka je již o tomto postupu obeznámena. Co Vy ?" Xommo zabručí, ale než odpoví, podívá se na tebe. |
| |
 | Technická pauza Seděla u baru už nějakou chvíli, zrovna se bavil s nějakým z vojáků, jméno si nepamatoval a stejně rozhovor spočíval v převážně v tom, že se ho snažil přesvědčit o tom, že mu opravdu dluží panáka, dobře oslovoval ho nejspíš cizím jménem a celkově na jeho otázky odpovídal se zpožděním. Prostě Sparkyho klasický způsob komunikace, asi třikrát zopakoval, že se někam chystají a že možná rozšíří svůj video archív. Nejspíš při tom neodolal a na displeji levé ruky prohlédl svou nejlepší sbírku, pár slin mu začalo stékat zpod náustku. „ Pfff mno a to nesmíme zapomenout, že mi stále dlužíš za tu opravu...no však ty víš.“ to opravdu nepatřilo dotyčnému vedle sedícímu. Spíš někomu o pár dní dozadu, kdo si tím rýpáním do zraje pocuchal její mechaniku. „Jasně starat se aby se duch ve stroji cítil dobře je jedna věc, ale co je moc to je moc.“ Zazmanenal, že se děje chystá panákova bitka to mohlo bít velice zajímavé. „ Hale chystá se panákovat na to se musím mrknout…barmane všem mi další mlíko ke stolu .“ z pod náustku zacukali koutky úst a oko laškovně změnilo zaostření, pak se Datel zvedl a vydal se ke stolu, všímal si toho, že i když je většina osazenstva silně pod parou stále tak trochu sledujou jeho levou ruku, od dobře nebyla to levá ruka ale důlek na lokti, oči všech kontrolovali jestli v důlku sedí malinká asi jako vlašský ořech kovově vypadající lebka a jestli si svými drátovými chapadelky rejdí po umělé kůži v důlku a dobíjí se. K všeobecné úlevě tam lebka, neboli Timmy byla což znamenalo jediné Sparky aktuálně neukatuje svojí sbírku sprchových záchodových a operačních videí. Když došel ke stolu kde se konala ona alkoholová bitka nic neřekl jen si sehnal židli a hrál na ní. Pak jeho nebiotické oko na chvilku pohledlo do prázdna a on pronesl. „ Hale chystaj se panákovat na to se musím mrknout…barmane všem mi další mlíko ke stolu .“ To se opět ohlásila jeho pochroumaná paměťová jednotka, naštěstí se tyhle stavy týkali jen rozhovorů, takže nikoho tato žádost ani moc neudivila. „ Dá se sázet na toho kdo první padne jestli jo tak sázím na to, že padnou stejně… no…kdo z nich má těžší hlavu?“ |
| |
| To abych neměla… obě ruce levé? Thorlon se ke mně chová… zvláštně. On se občas vůbec chová zvláštně. Jako všichni okolo mě. Věnuji mu tak nějak prázdný pohled a přikývnutí. A pak úsměv. Dárek bude. Doufám, že to bude žena. Ony křičí a plivou. Mnohdy vydrží déle, protože je žene… asi nějaká nenávist. A láska k jejich falešnému bohu. K tomu, kterému jsem také kdysi věřila, ale on mne zradil. Mne. Nás obě. Oba? Byla to vlastně dívka, nebo chlapec? Zatřesu hlavou. Nezajímá mě to. Zítra jdeme bojovat! Khorne, zítra jdeme bojovat! Nebo… nebo to nebude hned zítra? Znejistím. Znejistím, protože nevím, co vlastně odpovědět. Raději sleduji, jak si Insani s Křečkem zase chystají dát souboj v pití. Nejdu se posadit, zatím jenom tak nějak… postávám a civím. Ne, že by to nebyl tak trochu typický stav. Bude ji zle. Bude ji zle a já to vím. V duchu přemýšlím, zda mám u sebe něco, co ji pak trochu uleví – až usoudím, že se sama dostatečně potrestala, tak. Ne, pomůžu ji, co nejdříve to půjde. Nenechám ji trpět. Nikdy nenechám Aestu trpět. Kohokoli jiného. Ale jí ne. Nikdy. Ani kdyby si to zasloužila! Z ničeho nic k ní přistoupím a beze slova Insani pohladím pravou rukou, tou přirozenou, po vlasech. „ Dá se sázet na toho, kdo první padne? Jestli jo, tak sázím na to, že padnou stejně… no…kdo z nich má těžší hlavu?“ Vzhlédnu a odtáhnu ruku z Insani pryč. Zmateně se podívám na „muže,“ který přišel. Pak se, po krátké vnitřní úvaze na blíže neurčité téma přišourám blíž a natáhnu k němu svou polomechanickou ruku. Dokonce s trochou snahy vylovím z hlavy i jeho jméno. “Dariel seřídí.“ Řeknu kamsi k… do prostoru, jako bych to oznamovala nějakému neviditelnému společníkovi. |
| |
| Pat a mat v jedné osobě Zatím se nikdo neměl k sázkám, to ale moc nevadilo. Jeho pozornost byla směřována na polomechanickou ruku. „Dariel seřídí.“ Nic lepšího na práci neměl a tak jeho levé bionické oko více přiblížilo augmentovanou paži. „ Jasnačka Poe ..Dariel na to hodí voko…ne doslova Dariel je nesbírá.“ s těmito slovy jeho levá mechanická ruka uchopila její ruku a pravačka začala zkoumavě přejíždět po augmentacích, jeho podkožní implantace tu a tam zkusili spustit některou funkci, aby viděl jak moc velké seřízení bude potřeba. „No není to tak zlí.“ řekl a bylo obtížné zjistit, jestli to je odpověď na stav ruky, nebo odpovídá někomu jinému někdy jindy, nebylo to důležité jeho ruce pracovali systematicky dál odejmul její skalpel a pak jí vyměnitelný spoj pročistil a nanesl na něj noví olej. „Aspoň nebudeš vrzat. Ale stejně proč si nenecháš augmentace rozšířit?“ bylo mu skoro jasné, že odpověď nezíská, ale to ho netrápilo prostě se zeptat musel, ačkoliv málokdo pochopil jeho systém uvažování, fungující jako takové teologické bezodpadové hospodářství. |
| |
| Seřízení techniky "...ne doslova Dariel je nesbírá.“ "Škoda," zamumlám nepřítomně, zatímco vnímám, jak se dotýká mé polomechanické ruky. Ve chvíli, kdy přejede po kovových částech, tak cítím lehký tah, popřípadě tlak či brnění, na zbytcích sešité a zjizvené kůže levé ruky to... lechtá. Nebo místy lehce škrabká. Působím klidně a odevzdaně... v zásadě asi tak, jako bych očekávala od jakéhokoli svého pacienta. Však Dariel... on je taky tak trošku doktor. Jen... léčí něco jiného, než já. Matně si vzpomínám na dobu, kdy jsem s kovovými implantáty v lidech nesouhlasila. A pak na chvíli, kdy jsem se rozhodla nechat si vylepšit vlastní ruku tak, aby mi mohla co nejlépe sloužit. Při vzpomínce na mě samotnou, napůl ležící, napůl sedící, sledující zpola v rauši, jak se mi techpriest rýpe v živém mase lokálně umrtvené ruky... Možná, že to tak ani nebylo. Možná, že jsem u toho spala a tahle vzpomínka je smyšlená. Nevím. Je krásná. Je moje. Tak jako mnoho jiných. Kdyby sbíral oči... donesla bych mu nějaké... Zase upřu pohled kamsi skrze jeho kápi, do dálky. „Aspoň nebudeš vrzat. Ale stejně proč si nenecháš augmentace rozšířit?“ Zamrkám. "K čemu?" Nakloním hlavu tázavě na stranu a vrátím pohled z dálek zase kamsi, kde tuším jeho oči... pak pohlédnu na čerstvě olejem se lesknoucí ukazováček, se zaoperovaným skalpelem. Zkusmo nechám vysunout a zasunout jeden z injektorů na hřbetě ruky. Vrátím pohled k Darielovi. |
| |
 | Z pohledu odporné ochočené ještěrky Cíl.Cíl našeho života.Hledáme ho celý život,ale najdeme jen bezcenné náhražky tvářící se jako to co doopravdy hledáme.Vždy když narazíme na nějaký jeho útržek zjistíme že je to vlastně jen slepá cesta a my se musíme vrátit až na úplný začátek.Zedd jsem Zed pro Khorna jsem vyhubitel. Dobře to je moc vznešené tohle je práce jako každá jiná pokud mi zaplatíte dost a slíbíte že budu moci párat po libosti (nebo aspoň co okolnosti dovolí) jsem váš.Jsem ochotný přijmout i to že jsem na souši.Nemám souš rád mé smysly jsou zde oslabené a tak jsem možná proto tak dobrý v tom co dělám.Co já se proplazil klimatizačními šachtami a jinými místy kam by se ostatní nikdy nedostali.Někdo tomu říká zbabělost já silně vyvinutý pud sebezáchovy.Na rozdíl od ostatních to nedělám pro vyšší dobro nebo pro hledání nějakého cíle to nechám na myslitelích zde okolo mně.I když nevypadá že by zde byl v současné době někdo schopný myslet.Psykerka pokrývá stoly a vínem a pak zaslechnu její rozhovor s Poenou o tématu které znají jen ty dvě. Lidi,můžete s nimi žít,ale nikdy je nepochopíte. Ale pak řeč přijde na něco důležitého i když to vypadá že našemu slovutnému veliteli tyto velmi důležité informace unikly. No pokud se máme vyhýbat boji to umím dobře navíc někoho zabít znamená se pak tahat s jeho tělem když ho chcete ukrýt. Přestanu nervozně ochutnávat jazykem vzduch a vnořím ho do sklenice něčeho čemu říkají mléko a pak do další vedle.Mám jich hned tři abych se nemusel zdržovat s objednáváním po jedné a jazyk používám protože se mi nechce natahovat nebo riskovat že sklenku při podezřelejším zvuku rozmáčknu.Sice nehrozí že se pořežu,ale slízávat to z šupin taky není zrovna ono.Ovšem teď mně spíš zajímá to že nevíme kam půjdeme a mé šupiny se zbarví z zelené což znamená obavy k rudé což znamená rozhořčení.Náhle se pak se začne něco dít a tím nemyslím opravu porouchaného výčepu (i když i to by bylo nemilé),ale zřejmě se náš velitel a nejen on dozví co se vlastně bude dít.Mé šupiny se na chvíli zbarví do oranžova protože jsem zvědavý co se vlastně bude dít pak zvednu ruku s dvěma prsty (na kterých vyniknou dva obrovské drápy) zamávám jí a klokotavým zvukem si poručím další mléko. |
| |
| Trocha teologie nikoho nezabije, nejspíš. „Škoda.“ podíval se chvilku na ní zdravím okem a pak pronesl. „Copak ty je sbíráš? A kde je skladuješ? No každopádně jestli nezapomenu tak až si nechám udělat i druhé oko bionické tak ti to stávající věnuju.“ Potřeboval se na ní usmát, takže si sundal náustek, absence rtů a šedá augmentace v úrovni dásní jeho výrazu moc nepomáhala ale, když nic mohl aspoň zacukat koutky a svaly co v té oblasti ještě zbyli. Pak ale přišla mnohem zákeřnější otázka ohledně augmentací. „K čemu“ Podíval se na ní a jeho pohled na chvíli směřoval někam jinám. „Vlastně to budou čtyři dny nebo tak nějak.“ to rozhodně nebyla odpověď pro ní každopádně se skrze tuto odpověď vrátil k přítomné otázce. „ K čemu lidská tkáň je nedokonalá a neodolná. Augmentace tě zlepší a posunou blíže k Omiašovi. Navíc....“ zvedl prst skoro nacvičeně a obřadně. „ Maso krev kosti tekutiny tím vším potěšíš Krvavého boha..je to takové potěšení navíc.“ Klapl čelistí a pak si znovu nasadil náustek. Zamyslel se tahle teorie o tom ,že Omniáš a Khorne to prostě mají bezvadně vymyšlené neb Omniáš žádá aby jeho uctívači své tělo nahrazovali postupně strojovými částmi a Khorne chtěl krev maso lebky, jedno čí. Jeho živé oko rychle zamrkalo. „ plus s dalšími augmentacemi bys byla dokonalá.“ po těchto slovech, začal jeho náustek odsávat další proud slin. |
| |
| Panákovaná! "Jdem na to!" "Budeš litovat, žes to řekla!" Prohlásím drsně, zatímco beru do ruky svůj nástroj soutěžení! Inu, když ho teď tak vidím a když si uvědomím, co všechno jsem už vypil, tak se mi do toho ani náhle nechce! Zatraceně, vždyť to se stává často! Přitom před pár minutami, dost možná ještě nějakou tou vteřinkou, bych byl býval přísahal, že je to ten nejlepší nápad na světě. Lehce si vzdychnu s vědomím, že je to teď spíše lístek na zájezd značky bolehlav s případným mezipřistáním v hajzlu. Pořádný lok, trocha snahy a prázdná nádobka končí na stole s vítězoslavným ťuknutím. Jsem hrdina a borec tohohle okamžiku i když mám co dělat, aby se mi ksicht nekřivil tak moc, jak se mu svévolně chce. "Slyšel jsem něco o sázkách?" Zamumlám do éteru. Mám pocit, že to snad byl Sparky, ale ruku do ohně bych za to nedal. "Máš něco, co bys chtěla vsadit Insani?" Zeptám se s pouťouchlým úsměvem. Inu na lodi, kde chlapi hrají prim je téměř jakýkoliv dámský předmět universálním platidlem u mnohých z nich! A za universální věci se dají získat konkrétní parádičky do sbírky! "Nebo ty, hrábě?" Preventivně ještě ukážu na prázdnou skleničku, pokud budu mít pocit, že se mým směrem Sparky ohlédl, ale rušit jej z hovoru o augmentaci nebudu. Upřímně, mám své masíčko rád, jsem na něj zvyklý a věřím, že je lepší než cokoliv jiného. Tečka. To byla moudrá slova Křečka! "Bysme měli využít náš klidnej večer na maximum! Kdo ví, kdy takovej další bude!" |
| |
| ...ten vtip o tom, jak do baru přijde ještěrka, úchyl a psychopat.. Postupem večera dorazí i zbytek naší celé squadry azúry..Jediná škoda je to,že Azík nás opustí (Ano, chápeme, strategie, informace, přežití vede k druhému kroku jménem kurvy,chlast a chlebíky a to poté vede k třetímu kroku jménem Troška radosti s ostrými předměty). I tak ale komunikace dostane značně absurdním dramatem dnešních dní. "Vést si deníček, nikdo by mi to nevěřil..." pomyslím si a uskrnu trošku vína. Ne, nemám náladu se vypanákovat do bezvědomí a to už jen proto, že někdo střízlivější je bude muset roznést po kajutách. A co se týče našeho ještěrčího kamarádíčka, jen se ušklíbnu...Ne, nikdy jsem tu ještěrku, co se přebarvuje dle libosti, neměl rád...představa studenokrevných živočichů uctívající boha Krve je...taková vtipná. Škoda jen,že je to jeden z těch vtipů, co se blbě chápe a ještě hůř vysvětluje. Náš techpriest začne jemně dealovat augmentace a nabídky k vylepšení, ačkoliv...víme co se o něm říká.. Absurdní drama by dostalo poněkud ještě divnější vzhled a chuť. Za svůj život jsem potkal něco málo techkněží a tak, ale ano, tenhle hraje prim. Je divný a vyžívá se v tom. Což je zajímavá definice, pokud sedíte u stolu s ...mno, námi. Tak jak tak, i on na mém obličeji vyvolá trošku nakyslý pohled. Nemluvě o tom, že jeho argumentace je špatná. Ale hádejte se s automatem na polévku. Křeče mě trošku vytrhne z zamyšlení - "Ha ha, jak vtipné, kdybys mou přezdívku takhle nemrvil pokaždé a kdybys na poslední misi nepřinesl hrábě na listí s slovy o dlouho ztraceném bratrovi..." pomyslím si a pak se jen trošku pousměji. "Vždy je co vsadit..." řeknu a dopiji své víno.."Ale nějak jsem přeslechl, jaká že bude dnes hra..." |
| |
| A svršky vsázet nebudu, víte jak dlouho to trvá to ze sebe všechno sundat? Picí soutěž i možnost sázek přilákala zbytek tlupy. Zbytek? ‚Pokud ovšem máme stejné množství lidí, co naposled.‘ ‚Spíš ne.‘ ‚Jsi si jistá?‘ ‚Spíš ano.‘ „Ne, litovat budeš ty!“ Prohlásila jsem energicky a neochvějně, ta drsnost mě na Křečkovi fakt opravdu vytáčela, kdyby byl jenom o trochu navenek jemnější než struhadlo … Ale to patří jinam a asi i jindy. ‚Opravdu?‘ Sevřela jsem prsty kolem předmětu závodu a obrátila do sebe jeho obsah, alkohol mi spokojeně stekl do žaludku a usadil se u toho, co tam už byl. Svůj ke svojemu. Trefila jsem se sklenicí dnem na stůl. Běžné ohledání kapes, zjistilo jeden zásadní fakt. Mé roucho má strašně málo kapes a většina z nich je děravých, nebo zašitých a doba, kdy jsem jen tak ze srandy vsázela odnímatelné kabely ze svých psykerských implantátu jsou opravdu nenávratně pryč, protože abych je dostala zpátky (samozřejmě, že jsem to tenkrát prohrála) musela jsem dělat strašný věci, nebo tak mi to alespoň po vystřízlivění připadalo, upřímně, už si skoro ani nepamatuji, co to vlastně bylo. ‚Ale já jo a pochybuju, že ti to někdy řeknu.‘ Mimoděk jsem zvedla ruku ke kabelům, a pak ji okamžitě stáhla. „Ne, to fakt radši ne.“ Zhodnotím to, potom si to ještě párkrát přeberu, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, NE! „Nic nemám. Leda o to, kdo zítra komu donese kafe se snídaní do postele.“ ‚Gratuluju Insani, geniální nápad, praštit tě málo.‘ |
| |
| soukromá zpráva od Azrael Irilm pro ~Kurevstvo~ Ve sračkách jsem od té doby, co jsem rozstřílel toho komisaře na sračky, kámo. Tohle je spíš takový lehký odvar. V tuhle chvíli bych si asi radši dal lehkou děvu, kterou má tahle zasraná (tím myslím špinavá) hospoda ve jméně. Sice by sex chtěla hlavně při měsíčcích, ale chlap by měl svou ženu milovat každý den, ne? Na tabletu mi přistane vyloďovací mapka. Celá flotila vyletí z Warpu a začne pálit do orbitální obrany. Co ale vynechávají, jsou lodě s civily. „Šetřit, nešetřit. To je jedno. Buď se přidají k nám, nebo je zotročíme a nebo je prostě popravíme. Krev bude, lebky taky.“ Občas by mě zajímalo, jak by se Khorne tvářil, kdyby mu někdo nabídl bezlepkovou dietu. Pokud vůbec nějaký Khorne je. Pak tenhle plánek útoku překryje jiný, se zelenými šipečkami s našimi jmény. Zvednu pravé obočí a vyslechnu si Tankistovy kecy. „Takže, abych si to srovnal... Zatímco náš chlebodárce bude střílet křížem krážem po obraně, naše tři skvady se přiserou na nějakou loď, obsadí ji a nebo prostě splynou, přistanou, najdou kněze a za měsíc se pokusí Chaosem nakazit celou tamní populaci?“ Podívám se na oba své důstojnické soudruhy. „To ať si jde Garundar dělat prdel z plastelíny, tohle je prostě kravina. Pochopil bych, kdyby měl páky třeba na guvernéra a nebo někoho v jeho kanclu, ale šířit Chaos skrz pánbíčkáře?“ Nesouhlasně vrtím hlavou. „Měsíc je málo, jestli se svezou zachránci na nějaké warpové vlně, jsme v prdeli ještě víc, než jsme teď, hoši. Plus o tom knězovi taky víme kulový, protože až půjde do tuhýho, může couvnout s tím, že jsme ho donutili s bolterem u palice. Vlastně, to by mu stejně moc nepomohlo.“ Promnu si unaveně kořen nosu a chvilku mlčím se zavřenýma očima. „Dobře,“ zamumlám a oči zase otevřu, abych čapnul skleničku a napil se. Whiska nic moc, ale už jsem pil i vypálený brambory. „Vlezeme na dvě, nejvýš na tři, lodě s tím, že jsme zdrhli z těch okolo, nebo nějakou takovou pohádku. Vyklidíme prostor dolů na planetu, ztratíme se v davu a začneme makat s tím knězem. I kdyby to klaplo...“ Další a tentokrát poslední doušek zlatavé tekutiny. „I kdyby to klaplo, to tu Garundar míní měsíc sedět na orbitě a dělat blokádu?!“ Znovu těkám očima mezi těma dvěma. Od našeho stolu se začala ozývat bujarost, tak jsem se otočil. Poe kecá s mechanikem, Hrabě, Psyché a Křeček se vsázejí, šupináč kousek stranou vylizuje rozeklaným jazykem limonádu. Mávnu mu a zase se otočím na ten můj poradní sbor „generálů.“ „Ještě něco, co bych měl vědět, vidět, slyšet?“ |
| |
| Snídaně do postele? "Ale nějak jsem přeslechl, jaká že bude dnes hra..." "Tak chtěli jsme panákovat, se ví!" Odpovím hrdě! Tedy tak hrdě, jak mi můj podnapilý stav dovolí. Ano, vím jak je to teatrální, uřvané a celé provázené dosti rozmáchlými gesty ohrožujícími mou vlastní stabilitu na židli! Jenže v tomhle okamžik, tady teď, je to tak zatraceně skvělý nápad! "Nebo karty, karty jsou fér a vůbec mnohem lepší nápad!" Začnu hledat po kapsách. Inu do hospody je třeba chodit připravený a bez peněz, nebo nějakého zdroje zábavy by došlo ke společenskému znemožnění, jak by nejspíš řekl náš Nóblhóch z vyšší vrstvy! Pro mě osobně by to byla pruda a průser. Když už uvažuji o průser, tak v duchu hecuji Insani! Sice nechápu, jak ty její hovadinky fungují, ale působí dojmem, že jsou důležité! A důležité věci mají obvykle velikou, velikou cenu! Takže kdybychom hráli karty, nějak bych dal najevo zahradnickému náčiní, že se pak šábnem, tak... „Nic nemám. Leda o to, kdo zítra komu donese kafe se snídaní do postele.“ Tak ne! Ale moment, snídaně do postele? Hm... kdy jsem dostal naposledy snídani do postele? Dá se vůbec jako snídaně do postele počítat to, když přijde Irilm a vyleje mi ešus na hlavu s tím, že je kurva čas vstávat? Doufám, že ne! A pak je... je to prostě zajímavé! "Přidej řádnej políbek a založím tě." Dodám s žertem, že jeslti řekne, ať jí políbím prdel, tak to vezmu taky. Všema deseti! A aby tak kabelatá mrška věděla, tak ji při tom s chutí i kousnu! Jo Křečku, to bude největší výhra. "Mám krabici doutníků." Pravda, možná by se hodila na nějakou významnější činnost, jenže já nemám v úmyslu prohrát. Ne dneska! A proto volím raději karetní hru věda, že už v případném maratonu chlastu mám nějaký náskok."Půlku můžu vsadit za sebe a půlku za ní. Jestli to vezme, jestli se budou hrát ty karty a jestli vsadí něco vaše velikočenstvo!" Kouknu posléze na... asi nejracionálnějšího člena stolu v podobě Hraběte. Naše chodící bedýnka obvodů, dle mě, totiž tolik toho zdravého rozumu nepobrala, ty holky jsou obě mimo, já nadratý a u tý ještěrky nevím. No a Irilm si tam někde sosá informace! Tak mě napadá, bylo by sakra zatraceně děsivý, kdyby byla právě ještěkra jediná psychicky pohodě! Mají vůbec cizáci psychiku? |
| |
| Troška luxusu? Count me in! Zamyšleně si promnu udržovanou bradku..„Snídaně do postele?Káva?To zní jako lákavá nabídka...“ pousměji se a přisunu se blíže ke stolu. Nevýhoda jakékoliv činnosti s Křečkem je jedna – ta malá mrcha ví, na jakou notu zahrát a doutníky jsou zrovna něco, co si nenechám ujít. „Doutníky?Hmmm. Velmi lákavé...“ řeknu, zapálím si další cigaretu a zamyslím se, co bych mohl vsadit já. „Mám tam schovanou jednu neotevřenou flašku VSOP Amansecu, šetřil jsem si jí na lepší časy. Ale carpe diem, jak se říká.“ Podívám se zpátky na Křečka a trošku se pousměji.. „Ty doutníky si syslíš už dlouho. Copak máš asi za lubem, kluku jedna ušatá...“ pomyslím si a odklepnu popel. Hraní karet s Křečkem má jednu nevýhodu. Chce to být stále v pozoru a stále dávat pozor. Občas je to strašný nešika a třeba mu karty spadnou pod stůl nebo je omylem polije mlíkem. To se prostě může stát, že? Na druhou stranu, začíná zcela jiná hra. Hra, kvůli které s ním hraju karty, šachy anebo i dementní dětinské hazardní hry typu „Uhádni číslo na kostičce pod kalíškem...“[/b] |
| |
| Já nejsem mimo, já sem jenom trochu na káry! Karty jsou taky fajn, i když mi velmi vážně hrozí, že prohraju, což by nebylo nic hezkýho, ale s čímž se … ‚Keci. Nemel hlouposti a radši ty karty odkývej.‘ ‚Ne, kašlu na to, žádný karty, ještě to špatně skončí.‘ Tahle osobnostní roztržka se naštěstí vyřešila velmi rychle. „Karty beru.“ Prohlásila jsem, mně tak někdo bude říkat, co mám, nebo nemám dělat. Poslouchala jsem jej a snažila se v jeho slovech najít hrozbu, nic. „Když pak nebudeš chtít proplatit to, co ti prohraju, tak ti dám klidně i dva.“ Mávnu nad tím rukou a to jako že pravděpodobně prohraju. Karty, kdy já to hrála naposled. Podívala jsem se na Hraběte, když začal mluvit o amansecu, „Mňam.“ to bylo dobré pití, ani z něho po ránu tolik nebolela hlava. Už sem se s tím párkrát pokoušela něco dělat, jenže to prostě jde opravdu blbě. Někdy si to zkuste a získávání nějakých rozumných potřebných informací? S tím množstvím psykerů na téhle lodi? Mluvit s nimi v jejich naprosto nemožných stavech šílenství? Zbláznili jste se? A příčetný nejsou nikdy, občas si pod sebe i naslintaj a nejhorší na tom je, že se dokážou fakt bavit jenom o tom, jak je bolí hlava. Mě zase lechtá kůže kolem káblů, možná si je jednou nechám sundat a fakt se na to vykašlu. „Takže můžem hrát?“ |
| |
| alespoň krátce, ať nezdržuju „Copak ty je sbíráš? A kde je skladuješ?" Do bříška! No každopádně jestli nezapomenu tak až si nechám udělat i druhé oko bionické tak ti to stávající věnuju.“ Moc hezké. Výborné. „ Maso krev kosti tekutiny tím vším potěšíš Krvavého boha..je to takové potěšení navíc.“ Ale jen jednorázové. Ne. Představa, že celé své tělo nahradím kovem mě, jakožto lékaře biologických tkání, děsí. A to dokonce tak, že jsem na malou chvilku schopná uvažovat velmi racionálně. Myšlenka na rozšíření augmentací je prostě stejně vzdálená, nemožná a neproveditelná... jako třeba na to, že bych šla odprosit Císařovu milost, nebo já nevím co. Nebo, že se nic z toho, co se stalo, vlastně nepřihodilo a já sedím v rodinném sídle a chovám své prvorozené dítě. ........ .. ...... .. Zamrkám. Krátký sled myšlenek trval jen několik sekund. „ plus s dalšími augmentacemi bys byla dokonalá.“ Na tváři se mi objeví zasněný, holčičkovský úsměv. Ale už nepatří Darielovi. Na toho jsem, jak se zdá, v polovině pohybu úplně zapomněla. Na to, že stojí přede mnou, na jeho celou existenci. Udělám několik šouravých kroků směrem k Insani. Řeší hraní. Mám pocit, že u ní musím být. Že je momentálně jediným pevným bodem celého toho nejistého universa. Že mi pomůže. Že... „Nic nemám. Leda o to, kdo zítra komu donese kafe se snídaní do postele.“ Trhaně, překvapeně se nadechnu, stojíc kdesi za jejími zády. Nechci cizince... ráno. Nechci. V našem pokoji. Nikoho. Ani večer. Ani nikdy. Položím ji ruku na rameno a věnuji jejímu zátylku zoufalý pohled. "Přidej řádnej polibek a založím tě. Zase ruku stáhnu. Oni mluví dál. A pak... pak nevím, co mám dělat. Takže jenom tak stojím a civím. Chtěla bych si objednat pití, ale nechce se mi nikoho volat a ani s nimi mluvit. Přijdu si ztracená. Ztracená... a nějak náhle nostalgicky smutná. Z něčeho, co už si vlastně pořádně nepamatuji, ale vím, že se to stalo před pár minutami... nebo před pár lety? |
| |
| Když jde list... „Tak se do toho dáme, nemáme na jednu hru celý večer...“ pousměji se, dopiji víno a típnu zbytek cigarety. Křeček vyndá značně ohmataný balíček karet a začne rozdávat. Není to těžká hra. Kdyby byla, tak by jsme jí většinou nemohli hrát kvůli značné míře společenské intoxikace. Je to rychlé, je to napínavé a točí se to. Podívám se na pět karet, které jsem dostal a uvnitř si trošku povzdechnu. Není to špatné, ale také to není žádná hitovka. Soudě podle Křečkova výrazu, je na tom podobně, ne-li hůře. „Tak karty na stůl, drazí a milý....“ vyzvu zbytek spoluhráčů k rozseknutí situace a na tváři se mi usídlí spokojený výraz, když vidím výsledek. „Takže jak to vypadá, zítra mě čeká velmi dobrá snídaně, obohacená o ranní doutníček v posteli.A to díky Křečkovi zásoby, s.r.o....“ uculím se. „Ale jelikož nejsem hamoun a byla by škoda hromadit něco tak dobrého a pak, díky nešťastné náhodě to nechat shnít , pokud chcete hrát dál, tak sázím zpět půl krabice...“ Víno došlo. A tak jen mávnu na obsluhu, objednám si mlíko a z krabičky vytáhnu poslední cigertu. Jsem si jist, že v kajutě mám ještě dvě tři, ale teď a tady mi došli. Není každý den posvícení. Mimoděk zamlaskám při představě opojné chuti doutníku. „To by mně zajímalo, kde to ta malý krysa nasyslila a co to bude za třídu.“ pomyslím si. |
| |
| Klucííí! Už je po dvacáte druhé hodině? Kdo hraje, ten může i prohrát, to je fakt, jenže, jenže sem nepočítala s tím, že můžu prohrát vážně tak mizerně. Prostě za trest, ale co, hold si přivstanu a seženu někde tu snídani. ‚Čerstvá hlava je taky snídaně.‘ ‚Naneštěstí jen ten druh snídaně, který ocení pouze Poenka.‘ Což byl fakt, který nebylo možné přehlédnout. Druhá hra byl podle mě docela dobrý nápad, jenže už tak nemám co vsázet a první hra mi prošla jen tak kvůli čisté známosti, takže co teď? „Co ještě jednu snídani? Nebo oběd, ať to máme komplet?“ Zamyslela jsem se nad tím pořádně, pokud ovšem budu chtít spát dlouho? To nebude příjemný, pak mě něco napadlo. „A co svlíkací poker?“ Ne, už nikdy nebudu pít. Na důraz svých slov jsem se napila a už jenom čekala na obsluhu, protože mi taky došlo. Zase pokud to vezmou, tak i kdyby se mi několik kol nedařilo, pořád mám toho na sobě víc, než kdokoliv z nich obou, nebo si to alespoň myslím. |
| |
| Poenka hraje! Celou první hru v zásadě civím. Těžko říct, jestli vnímám, nebo ne - ani já sama to ostatně nevím - tak či onak, princip hry pochopím už jen ze zběžného pohledu. Protože jsem šílená - ale ne stupidní. Nebo už ji možná někdy hráli. Možná už ji někdy hráli i se mnou... občas se mi všechno slívá. Zítra půjdeme dolů, že? Zítra... „Takže jak to vypadá, zítra mě čeká velmi dobrá snídaně, obohacená o ranní doutníček v posteli.A to díky Křečkovi zásoby, s.r.o....“ uculím se. „Ale jelikož nejsem hamoun a byla by škoda hromadit něco tak dobrého a pak, díky nešťastné náhodě to nechat shnít , pokud chcete hrát dál, tak sázím zpět půl krabice...“ Lehce omámeně se zahihňám a přisednu si na jednu z volných židlí. Lehce zavrzá, ale jinak vypadá v pořádku. "Poenka bude taky hrát." Prohlásím vážně. Návrh na svlékací poker ignoruji. Nějak... nechápu, o co jde. Své pacienty občas taky musím svléknout - proč hrát karty o ukazování nahého těla? Namísto toho zašátrám v kapse a s hrdým výrazem položím doprostřed stolu náplň do injektoru se silným, halucinogenním narkotikem. "Sázka," vysvětlím s naivně - sladkým úsměvem. |
| |
| Plynoucí čas Vlastně si úplně nebyl jistý co se za poslední chvíli stalo, měl pocit ,že za to kůže ta barvu měnící ještěrka jo rozhodně to byla vina té ještěrky, přeci jen kůže měnící barvu a ty zvláštní zbraně to se nevidí tak často a on se prostě zasnil nad tím jaké by to asi bylo dostat ke studiu jak buněčný materiál ještěrky tak její zbraně, mohlo by se v tom udělat spousta změn a využití to by skutečně mohlo. Ve chvíli, kdy se jeho pozornost zase začala točit kolem dění u stolu změnila se panakovacíí hra na karty. Pravda jeho pozornost přilákala hlavně svlékací varianta, zapřísahal se, že musí dát pozor, kdo vyhraje nebo prohraje. Tohle by totiž mohl být dobrý přídavek do jeho sbírky. Sednul si proto a snažil se tvářit, že tam není, což většinou docela šlo oni se znali a on tu byl tak trochu cizí. „ Tak co Timmy hodíme očkem na tuhle partičku…?“ Pohladil malou kovovou lebku,která se potichu zvedla ze svého dobíjecího lužka a odšourala se k nejbližší stěně, čas aby Timmy na to vše měl lepší výhled, navíc to dávalo přehled i o kartách. |
| |
| Když v bááru houstne dým.. Hra se začíná trošku rozrůstat a že by z toho byl příjemný večer? „Svlékací poker? Nic pro mě, nepřijde ti to poněkud nízké? To raději ten oběd...“ uculím se na Insani a smutně se podívám na prázdnou krabičku cigaret. Nějaké mám sice v kajutě, ale nikam se mi nechce chodit. Dnes to vypadá opravdu na příjemný večer. K partii se připojí i Poenka a sází nějaký dryák. „Chybí už jen Az a bude to jako za starých časů. Tedy, skoro. Ale nálada stále stejná. Jen trošku jinde.“ uvědomím si. „To jsem na to zvědav...“ konstatuji, když Křeček zase začne rozdávat... Tentokráte ne. Jsem o půl krabice doutníků chudší. Ne že bych měl špatný list, byla docela i šance, ale Poenka má prostě onu kliku začátečníka.. Kolem zabzučí servoskull...Je mi to jedno. Z mých karet stejně nic nevykouká. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Xommo si při tvém shrnutí celého plánu, pouze podrážděně odfrkne a vytáhne ze své náprsní kapsy tyčinku lho, kterou si následně zapálí pomocí sirky. Jeho výraz mluví za vše. S tvým plánem naprosto souhlasí. I jemu připadá celý plán naprosto nelogický. Tenquisto se ovšem nevzdává a hbitými pohyby prstů vyvolá na Vašich datatabletech dodatečné informace. "Tahle planeta není tak hustě osídlená jak by sis myslel Irilme. Je tu jen něco okolo sta tisíce obyvatel s malou armádní posádkou. Aspoň, tak tvrdili naši zvědi, kteří tajemně pracují pro vrchního kněze. Ten starý muž, jak ti už určitě došlo, je jedním z nás. Byl sem vyslán již dávno, aby nahlodal již tak upadající podporu v Císaře." "Rozvědka mluvila o nenávisti obyvatel vůdči místnímu guvernérovi, který utlačuje obyvatelstvo. Já si myslím, že když zahrajeme na správnou notu, mohlo by to vyjít." Xommo foukne mladému veliteli kouř ze své tyčinky přímo do obličeje a opře si bradu o svou energo-pěst. "Zapomínáš mladej, že jsme vojáci. Nejsme diplomati." Tenquisto rozhněvaně zamává rukou před svým obličejem, aby se zbavil kouře a opět něco rychle nakliká v datatabletu. Když se optáš ohledně blokády, vidíš ve tvářích svých bratrů ve zbrani pouze neschopnost odpovědět. Xommo si poklepe velkým prstem energopěsti na bradu. "Mno dávalo by to smysl. Si vem, kdyby nám nějaká imperiální krysa proklouzla. Bychom měli po ptákách...ne ?", podívá se Xommo na Vás oba v nevyřčené otázce. |
| |
| soukromá zpráva od Azrael Irilm pro ~Bohumile, kurva se neříká~ „Když tenhle sráč skály není tak hustě obydlenej, proč ho Garundar chce? To tam je nějaký Tacticarium, nebo snad mašina na Titány?“ Ano, nadsadil jsem. Festovně. Protože být tam titáni, tak je kolem toho jinej humbuk. A Garundar by sem netáhl sám, ale protentokrát by se s někým i spolčil. „Guvernér, co sere lidem na hlavy... To je taky snad všude, takže kdybysme měli rozvracet sektor po sektoru, tak Impérium padne do jednoho století.“ Možná ještě přeháním, ale Garda by se takhle dala překovat raz dva. Když máte totiž běžet na smrt a do zad vám míří hlaveň vlastních lidí... No, nemaj to lehký. „Takže... Zatímco my budeme dole makat jak černí na rozvratu, zbytek si na orbitě bude válet šunky a hlídat nám záda.“ Super, fakt super. Promnul jsem si kořen nosu a mávnul na pingla, aby mi přihrál další sklenku whisky. Z té prázdné jsem vylovil kostku ledu a začal z ní jezdit po kousku stolu přede mnou. Povzdychl jsem si. „Po ptákách můžeš mít i když se ožralej někde dole prokecneš a nebo ti zaskočí kost z ryby.“ Letmo jsem se ohlídl na hrající skvadu. Jak by to léčila Poenka je celkem jasný. Rozvalil jsem se na židli a znovu se podíval na ten plánek. „Hoši, jestli to je vše, jdu to těm svým ovečkám vysvětlit, dokud jsou střízliví.“ A dokud jsem střízlivej já. „Dík, dole vás pozvu na panáka.“ S tím se, pokud neprotestují, zvednu a udělám dva kroky ke skupince. Zastavím se. „Kdy je vlastně ta akce? Zítra, za týden...“ |
| |
| No já taky můžu zhusta dýmit, Hrabě, hehe! Rozdají se karty. Už při prvním pohledu mi tak nějak dojde, že moji výhru, kterou jsem dala do placu, nikdo neshrábne. Smutně na své karty zamrkám a povzdechnu si. Tak nějak poraženecky - což by mohlo samozřejmě leckoho zmást a asi i zmate. Což dosvědčí také výraz Hraběte, který po prvním pohledu na karty měl asi pocit... že má šanci. Smutně vyložím karty na stůl. Své výherní karty. Já vyhrála!! Šťastně zamrkám, když si to uvědomím. ...Co jsem vyhrála? Podívám se na vlastní sázku a neochotně, vláčně k ní natáhnu ruku, abych si ji vzala zpátky. Chtěla jsem někomu udělat radost. Až zítra. Až zítra... Zítra jdeme do boje. Prohlédnu si karty ostatních. Opravdu nikdo? Nikdo na tom není líp? Pak vyhrála Poenka. "Já vyhrála," oznámím hrdě Insani. |
| |
| A opět od ještěrky Nechápu lidskou potřebu se opít až je budou muset hledat pod stolem i když za celou tu dobu co jsem mezi nimi a na souši jsem je plně nepochopil. A nevím zda to bude vůbec možné.Jsme naprosto odlišná rasa a teď nemluvím jen o vzhledu.Ano tušil jsem že to nebude snadné,ale někdy je to opravdu těžké i když někdy to je zábavné. Někdy je tu však nuda.Náš neohrožený velitel pořád nasává informace a mně se změní šupiny zvědavostí do nachu který však poněkud ztmavne když se projeví netrpělivost a já začnu opět ochutnávat vzduch. Dokázal bych vyšplhat po stropě až nad ně,ale zde bych působil poněkud komicky navíc bych si nerad vyslechl poznámky za které bych každého jiného na místě vykuchal. Vrátím svou pozornost opět ke stolu kde se bude brzy odehrávat něco zábavného abych zjistil že se to uklidnilo a místo toho se budou jenom hrát karty.Mé šupiny změní barvu na žlutou což znamená podráždění,ale hrát nebudu.Tedy ne že by mně pozvali,ale nemají mi co nabídnout.I když by bylo zajímavé zjistit jak by se tvářili kdybych skutečně vyhrál nemám zrovna chuť na něco na něco exotického v podobě kvalitního alkoholu nebo tabáku.Kdyby měli kýtu syrového masa nejlépe ještě od krve nechal bych se přemluvit,ale stejně nemám co vsadit. Nemyslím si že by byli zaujati mou sbírkou zubů i když ... co je s tím pitím? Praštím rukou do stolu a klokotavým zvukem tenkrát poněkud hlasitějším a podrážděnějším tónem si objednám znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Důstojnická porada Oba dva velitelé ti pokynou, že to je již vše a nadále se začnou věnovat pouze svým záležitostem. Od nich se již zřejmě nic víc nedozvíš. Ještě předtím než jsi odešel ti hospodský donesl požadovaný obnos whisky. Ovšem tentokrát v ní cítíš jakýsi výtečný, jakoby ovocný nádech. Vůně je sladká a půvabná. Zdá se, že hospodský vytáhl ze svých tajemných zásob své pověstné flašky whisky, které nebyly připravovány na planetách těch, jenž jsou věrní chaosu. |
| |
| Meeting, briefing, brainstorming Vrátil jsem se ke svým svěřencům. Ano, jinak to snad ani nazvat nelze, mám pocit, že jsem si zachoval nejvíc rozumu z nich všech. Pokud vůbec nějakej vůbec kdy měli. Mávnul jsem ještěřákovi na pozdrav a upil jsem ze své skleničky whisky. Trochu kriticky jsem pozoroval, jak Poenka vyhrála poslední karetní souboj. Zprvu ani příliš nevypadá, že by si to uvědomila, ale pak šťastně zamrká. Jako obvykle se chlubí své milované kamarádce Insani. Zavrtěl jsem hlavou, koukl na Hraběte, zakryl si pusu rukou a zívl. „Tak, pokud máte chvíli čas, rád bych vám řekl ten slavnej plán, co nám naši chlebodárci vykoumali,“ podíval jsem se na každého z nich zvlášť a povzdychl si. Přestávám si být jistý, že to je dobrý nápad, protože mechanik má stejně pomačkanou paměťovku v té své palici a ostatní jsou více či méně intoxikovaní. Hop nebo trop. „Takže,“ pravou nohu si postavím na příčku židle a opřu se oni. Ne, nemám v sobě kapitána. A ani mít nebudu. „Jakmile vyskočíme z warpu, flotila zlikviduje všechno, co je vojenský, na orbitě. My se zatím nějak dostaneme na civilní lodě, zamícháme se do davu a dopravíme se dolů,“ znovu jsem si všechny prohlídl, na Křečkovi jsem tohle kolečko zakončil. „Jediný problém by měl být tady s krokodýlem, což by ale mohlo vyřešit nějaký velký roucho. Tlamu bude schovávat těžko, ale snad se hned uklidí do ventilačky.“ Omluvně jsem se na Zedda usmál. „Nějaký nejasnosti, dotazy?“ Asi vteřinová pauza. „Kdy to bude, to mi taky nikdo neřekl, takže... Alkohol s mírou, abyste v případným boji byli co k čemu.“ |
| |
| Tak to shrnem a přidáme feetback, nebo je to feedback Poe se rozhodla přidat taky, no dobře, hlavní úkol, nevyhrát tohle kolo. Většinu toho, co nosí po kapsách je životu nebezpečný, snad až na tu jednu krabičku, ale o tom jindy, snad ji sebou ještě furt nosí. Na Hraběteho otázku jsem odpověděla pouze: „Oběd? Tak jo, ale ten už do pokoje nebude, ale můžu ti ho donést ke stolu.“ Já vím, „pouze“ vypadá jinak, ale co už. Nová hra začala a já se modlila k úplně všemu, aby vyhrál Křeček, tohle mě docela dost zajímalo, jak by to vypadalo. Nakonec se tak nestalo. „Výborně Poe.“ Řekla jsem ji docela radostně, fakt sem si oddechla. No a pak přišel Azík. To, co řekl, mi přišlo opravdu zábavný a docela jsem se i začala smát. „To jako vážně?“ Culila jsem se jak blázen a prohlédla si všechny přítomné. „To jako fakt?“ Sranda mě přecházela. „To ne. Hele, jak se jako schováme mezi civilama? Viděls někdy …“ Rozhlédnu se po zbytku skvadry. „Budeme potřebovat docela dost rouch s docela hlubokýma kapucema.“ Zhodnotím to nakonec. „Make-up a oční stíny … a úplně nový hadry.“ Opřela jsem se. Tohle bylo fakticky šílený. |
| |
| Kovový mozek v akci Nechápal, že jsou všichni tak paf z toho, že vyhrála Poenka ,jeho mozek tu pravděpodobnost vypočítal jako velkou, dobrá on viděl jejich karty a taky kdy naposled Poenka nějakou karetní hru vyhrála…to si nepamatoval. Jediné co ho trápilo, byl fakt, že se zatím nějak odchýlili od toho té svlékací varianty. Pak ale přišel Azík a jeho informace o tom co se bude dít. Sparky zamrkal zdravím okem, ve snaze zjistit jestli se tenhle rozhovor neodehrával někdy jindy…nebo jestli se mu nezdá. „ Dá se sázet na toho kdo první padne jestli jo tak sázím na to, že padnou stejně… no…kdo z nich má těžší hlavu?“ pronesl nejdříve pak se ale jeho paměť vrátila do správného času. „ No já mám pár dotazů, za prvé jak se na tu civilní loď dostaneme?“ Aesta měla další dobrou poznámku, jak se zamíchají mezi civilisty. „ No někomu nové hadry a make up pomůžou…ale někomu.“ ukázal na sebe ale i na Aestu nebo Poenku „To nepomůže augmentace u civilů takových typů nejsou běžné…něco se dá odmontovat…No ale i tak navíc tam musíme dostat zbraně. Což je u civilů taky divný. No co jsem to…jasně když se dostanu na lodi k terminálům můžu nás aspoň zkusit dostat do seznamů posádky..možná i s lepšíma popiska, jen nevím, co by na civilní lodi ospravedlnilo naší přítomnost …a hlavně než se k tomu dostanu muže to trvat a nemusí to vyjít, stejně jako dostat ještěrku do šachty, bude problém šachty maj čidla na ucpávání …“ chvilku se zadíval do prázdna jako by tam hledal nějaký rozhovor a nebylo jasné, jestli bude pokračovat nebo ne. |
| |
| To jsou zase plány a lá „Tak tam vlítnem a zabijem to!“ Uculím se na Poenku. „A doutníky jsou v trapu. Až mi je Křeček dá, tak budou dodány.“ řeknu vcelku mile.. Příchodem Azíka byla naše drobná pokerová seance přerušena a je na vysvětlený plán, který je – jak už to tak často bývá – jasný jak facka. A zhruba stejně účinný. Značně kysele usrknu mlíka a tak trošku mávnu rukou Azíkovím směrem v gestu, jakobych si chtěl na něco stěžovat. „Je to zcela jasná sebevražda. Neměla to být náhodou tichá sabotáž? Zničíme všechno na orbitu a nikdo si rozhodně ničeho nevšimne a nespustí se poplach?A hlavně nenápadně. Vyloženě supernenápadně! Skupina magor, psychopat, technoúchyl a obří ještěrka jsou nenápadnost sama. Vyloženě experti na splyneme s davem a půjdeme na svět, kde bude stanné právo bez podpory páchat zlo. A já být kapitán civilní lodě na orbitu, kam zrovna přistává flotila Spolku, tak poslední, co dělám je to,že se vracím dolů na planetu. Zavelel bych něco jako “Bič a pryč„ a nastavil motory na výkon 130%. Protože tam dole nic dobrého v budoucnosti nečeká. “ pomyslím si a pak jen suše konstatuji. „Nemá někdo prosím cigaretu?Nechal jsem si je v kajutě.“ zeptám se slušně okolí. Nemá cenu si stěžovat. Nemá cenu vymýšlet alternativní, lepší plány. Polovina by je nepochopila a ta druhá by je překombinovala ad absurdum. A nemá cenu tlouct slámu tím, že budu fňukat, že to je demence. Ano. Je. Lobotomická demence paragalaktického charakteru, za kterou by se nemusel stydět ani „13:0“. Jenže stejně s tím teď nic nenadělám. Já připraven jsem skoro vždy. A tak se jen podívám na Insani a mile se usměji. „Snad stihneme tu snídani. Mám se těšit na standartní nebo Albionskou?“. |
| |
| Takové to shrnutí Tak to je v prdeli! Já věřil, že je to můj šťastný den, že vyhraju a že se na mě furt nebude zmetek Hrabě koukat takovým tím stylem "sáhni k tomu rukávu a protáhnu ti úsměv až k prdeli". Nechápu, co proti mě má! Já hraju pořád poctivě, koneckonců podvod je ohavná věc. Hlavně je to věc, která se dá prokázat jen, když vás chytí! Tak či onak to nemění nic na tom, že jsem někde mezi hajzlem a tím, co se do něj obvykle při jeho využití dává. Co hůř! Insani, čarodějnice, zjevně magii karet neholduje a tak má skoro stejně prdelozní list, jako já! Přitom kdyby vyhrála, tak jsem nepřišel o všechno! To je tak, když se něco podělá, tak musí pořádně a na just přímo mě! Do toho přichází další nabídka, sázka dokonce cosi přihodí i Poena. No, já se protentokrát zdržel. Jednak nestojím o případnou výhru a hlavně, nemám moc co vsadit zrovna! Tedy vyjma toho dárku od ní, ale to jsem si skoro ani neužil, je to nové a tak to hned z ruky nedám! Jak se ukazuje, dělám jen a jen dobře, protože s tím, co měla na ruce by mohla být i bezruká a stejně by shrábla výhru! Na protest, proti svinské štěstěně, do sebe naklopím pár dalších panáku doufaje, že jestli neštěstí ve hře znamená štěstí v lásce, tak se do mě s mou klikou zamiluje první střela, kterou jakýkoliv nepřítel vypálí! Pak přichází úžasné věci okolo našeho plánu spočívající v šíření Khornovy všelásky! Já se snad picnu! "Na a doufám, že brzo budeš chrchlat tu svou hnusnou modrou krev!" S milým úsměvem stylu "sereš mě, že bereš" mu nabídnu svá cíga. Pokud si vezme, tak je to fakt sketa a pokud ne, řeknu děkuji a stejně ho mám za sketu! A taky budu mít po následujících deset minut! Po oněch deseti minutách prostě změním nadávku a pojedu ve svém přístupu dál! "Hele jako, jsem docela namatenej, spoustu plánu tady nechápu, ale-" Ale to mi nezabrání vám do toho kecat. "...nemohli bychom prostě ty, co se kamuflovat nemůžou narvat do nějaký bedny spolu se zbraněma a nějakými techy udělat, že by se po skenování tvářili, jako normální cargo?"Pokud vím, je nás tu víc jednotek, tak mi bychom se vmísili mezi civoše a někdo doručil do skladu balíček a pak zmizel v klidu. No a dole si je vyzvedneme. Moc piju a je to vidět! |
| |
| Poenka nechce jet pépéelkou To, co říká Azrael, sice zaznamenávám, ale zatím jaksi vnitřně... ani nezpracovávám. Prostě vím, že o něčem mluvil, vím i o čem mluvil, pokud se na to chvilku zasoustředím - ale zatím tkteré jsem měla na ruce, byť nejsou ohnuté a strkám si je úhledně do kapsy s takovým tím... asi obřadním výrazem. A pak ze stolu seberu mlíko a napiju se - ať už patří komukoliv. Teď je Poenky, tak. Oni vědí, že nechci mluvit s cizími lidmi. Oni vědí, že nemám ráda.... oni.... oni to vědí. Vědí všechno! Rozhlédnu se okolo sebe, černooranžové oči vytřeštěné, jako bych čekala, že za mnou stojí někdo s obrovským nožem a chce mi jej zabodnout do ledvin. Pak zamrkám a zase se vrátím... do reality. „Make-up a oční stíny … a úplně nový hadry.“ Zamrkám znovu a kriticky si prohlédnu svůj dlouhý černý plášť s rudými emblémy Khorna na rukávech a zádech. Já nechci nový. Mám svůj, mám v něm... „Nemá někdo prosím cigaretu?Nechal jsem si je v kajutě.“ ...tohle... Mimoděk zašátrám v jedné z hlubokých kapes. Když najdu, do hledám, odšourám se poblíž Křečka, který už Hraběti nabízí ze svých zásob. Natáhnu k němu ruku, na které leží, mezi urvaným červeným knoflíkem, kouskem provázku a jakýmsi neurčitým chumlem asi nitek a vlasů dost pokroucená, zčásti vyklepaná cigareta, která už zjevně zažila i lepší časy. Pravděpodobně jsem ji někdy někde sebrala, aniž bych pro ni měla využití. Pravděpodobně už to bylo... dávněji. "Já taky," oznámím mu takovým tím tónem "pokud si ji nevezmeš, tak asi uteču s brekem, tak si to dobře rozmysli!" |
| |
| ..tady někdo zase přebral. Vezmu si od Křečka cigaretu a jen prohodím něco jako „Modrá neteče, té je málo...“ a uculím se. Poenka mi nabídne ovšem svojí alternativu, ačkoliv jemně použitou, stále je to nikotin, který bude potřeba. Křečkova cigareta končí za uchem a já se na naší medičku jen mile usměji, vezmu si onu „vlkovku“ a zapálím si jí moc pěkným, stříbrným zapalovačem.. „Díky Poe, máš to u mě. Hodná.“ pousměji se a chvilku zamyšleně vdechnuji kouř..V očích je vidět zamyšlenost a to, že by to chtělo trošku vody na chlazení mozkových závitů. „Jo, Křečku, ty už to nepij. Anebo pij víc a spadni pod stůl, bedny jsou hovadina...Pokud se někdy něco kontroluje, tak když nakládáš a vykládáš. Ne v transferu.“ řeknu a vyfouknu dým..Odklepnu popel a konstatuji to, na co se zapomíná... „Pokud jsi kapitán civilní lodě na orbitě a zrovna čirou náhodou útočíme, co uděláš? Já bych se na planetu nevracel, nastavil bych výkon na 120% procent, roztavil reaktor a prchnul do bezpečí. Což je poslední co chceme, vesmírný výlet bez podpory.“ řeknu a opět se oblažím o trošku nikotinu a mlíka. „Ten doutník by se hodil....“ ušklíbnu se trošku a poté pokračuji. „Pokud se na loď dostaneme nepozorovaně, tak nějaké zbraně jsou poslední problém. Problém je JAK se tam dostat. Většinou v tom figurují lana, háky, žebříky, poweršavle v zubech a řvaní JO HO HO. Což ale nechceme, pokud se chceme, jak říkal Az, vmísit do davu.“ mrknu na jmenovaného. „Jakmile budeme na lodi, tak je potřeba udělat 3 věci – vyřadit warpový pohon a Gellarovo pole, vyvolat trošku staré dobré paniky a já bych se poté velmi, velmi rád podíval do kajuty pana kapitána...“ dokončím a podívám se na naší mechanickou plechovku. „Umí ta lebka otvírat zámky nebo si mám vzít výbušniny?“ dokončím svůj proud nápadů a i cigaretu od Poenky, od které si připálím tu od Křečka. "Chce to dozásobit. A dlouho jsem si už pořádně neužil." |
| |
| Tak na tohle jsme tak dlouho čekali? Konečně mně obslouží,ale místo třech sklenek jich přede mně položí rovnou pět.Zareaguji zavrčením které znamená nadšení a taky rozmrzelost takže moje šupiny naberou z okru později i nachový odstín.A ten se prohloubí když přijde náš slovutný vůdce a řekne nám ten skvělý a úžasný plán. To je to přísně tajné nad čím museli tak dlouho hloubat?Tento plán bych vymyslel taky navíc nevím zda zde sebevětší roucho nějak pomůže.Na jedné straně máme být nenápadní a druhý straně to je hr na ně. Hrabě aspoň bude mít možnost říct tu větu co tak blbě zíráš na mého mazlíčka,Nebo spíš ne i když to že je tento plán postavený na hlavu snad ví všichni.Začnu nervozně ochutnávat vzduch a vidím že ani ostatní tím to plánem nejsou zrovna odvázaní. Nejasnosti?Dotazy?Těch bych měl spoustu,ale jistě je položí za mně někdo jiný. Bude to na našem techknězi aby tu loď připravil pro nás.Naznačil bych to ale snížil bych se ke gestům a u toho vždy vypadám divně.Chtělo by to aby vyrobil nějaký překladač který by fungoval na podobné bázi jako moje tříštivá kuše.Ovšem Křečkův nápad s bednami se mi nelíbí i když mi asi nic jiného nakonec nezbude.Tak jsem většinou cestoval a když si šli prohlédnout náklad no řekněme že se to občas i pěkně zkomplikovalo.A pak se ozve Hrabě ano i já bych se rád podíval do kapitánovy kajuty a tak by neměl být problém najít odpovídající šachtu. A dopřát si po čase trochu luxusu jako třeba doutníky nebo kvalitní alkohol. Ovšem o zmatek se můžu postarat já.Nebo ještě lépe Aesta ať vyvolá démona a ten už jistě obsluhu donutí aby nás poslechla.Nebo jich může vyvolat víc a nechat je řádit a je o paniku postaráno. |
| |
| Čas, aby psyker promluvil Byť to měl Sparky pomotaný v hlavě víc, než Poe při světlých chvilkách, viděl to stejně, stejně děsivě. Zatímco Hrabě vypadal, že toho má na srdci opravdu spoustu, a ne tak na srdci, jako jazyku. Nad jeho rozřazením snídaně jsem zůstala chvíli zaraženě hledět. „Co si představuješ pod pojmem albionská?“ Určitě jsem to někdy věděla, ale teďkom jsem si fakt nedokázala vzpomenout. Mezi tím, co Křeček plánoval všechny zabednovat a pravděpodobně taky schovat k sobě do kajuty, jako suvenýry. Okej, další zběsilé nápady. Jsme Khornovci? Ne?! Nebo alespoň ti okolo, u téhle partie bych o tom fakticky vážně pochybovala. Možná Poenka, Hrabě těžko, Azík ten ne a Křeček, ten … mno … Obraťme list. Začínala jsem se dostávat do kriticky střízlivějícího stavu a vůbec, ale vůbec se mi to nelíbilo. „Všichni jsou blázni, jenom Garundar je thunderhawk.“ Povzdechnu si. Napiju se ze sklenice toho nejbližšího, co je na stole a rozhlédnu se po ostatních. „Budoucnost je nejasná, ovšem ostatně jako vždycky je v ní docela dost krve, démonů a alkoholu.“ A mám pravdu, tohle prostě nemůže klapnout. Jen si t představte … Dobrý den mi jsme tady v … „A co se vydávat za kněží, nebo inkvizici? Kněží nikdo neprohledává a kněží s bednama, … by měli vlastní transport.“ Ono myšlení nahlas, výsada, kterou si uzurpuji od té doby, co astronomicon používám jenom na večerní čtení jako lampičku, … kecám, trochu, trochu víc. Nenuťte mě, ať se cítím provinile, nebudu. Stejně to bylo divný. „Pokud teda není záměr pozorovat, jak se budou lidi chovat, když budou mít nad sebou flotilu nepřátel, domnělých? Kdo ví.“ |
| |
| Takže jak? Nevěděl, čím to bylo ale najednou se svět kolem něj, začal hemžit spoustou nápadů, více nebo méně nepoužitelnými. Skoro mu začalo být líto, že ještěrka nemluví jejich jazykem rád by si poslechl co na to říká, možná by stálo za zamyšlení pozorováním zjistit nějaká komunikační schémata ještěrky a překládat je, jenže jak by na ní mluvil lampičkou a barevnými sklíčky? Dost možná. „ Já nevím jak tady křeček ale já se jako náklad tvářit neumím a rozhodně se to nehodlám učit navíc, jestli mě někdo chce strčit do bedny, muže se stát že ho jeho vybavení přestane mít rádo.“ odmlčel se „ Jinak kapitán na hvězdné lodi a dojít k přepadu tak určo odletíš, pokud nedostaneš jiný rozkaz, nebo tvoje loď nesignalizuje velká poškození…což se oboje dá zařídit, jen to chce čas. A pak vlastně všechny tři věci vyřadit můžeš a nemusíš, stačí, aby si všichni na lodi mysleli, že nezbývá nic než přistát, pohov v háji gellar mimo a kyslík uniká kontrola teploty je v háji a tak, aby toho bylo dost na přistání a ne se snažit to opravit za chodu.“ spíš uvažoval nahlas, než že by něco navrhoval. „ Timmy? Ne timmy umí jen nahrávat, ale odemknout cokoliv na terminál není složité a zámek je jednoduchá mechanika, rozhodně to jde méně nahlas než trhavina…“ Jediný nápad, který ho viditelně zaujal, byl ten co přišel od Aesty. „ Noo inkvizice nebo kněží mají vlastní transport, to je fakt, kdyby se netrvalo na tom, dostat se na cizí civilní loď tak by to šlo, nějaký transport od nás …kdybychom ho zapracovali dali mu značky a všechno co skenují ostatní aby vypadal jako transport pro inkvizici, nebo tak ale i tka můžeme být transport od civilní lodě...to už je celkem jedno.“ |
| |
| Nový den Jelikož někteří z Vás popíjeli, setkali jste se časného rána s druhou stranou chaosáckého pití. Přestože chuť byla skvělá, následná kocovina byla strašlivá a až krutě nepříjemná. To co Vás doopravdy vzbudilo, byl lodní budík, který budil posádku každé ráno ve stejnou dobu. Vy jste se díky Khornovi probrali ve svých ubikacích. Celé ubikace jsou samy o sobě velice obyčejné. Tvoří je od sebe oddělené větší pokoje pro malé jednotky, ve kterých se vždy nachází postele pro každého člena požadovaného družstva. Ke všemu je před každou postelí postavena truhlice s Vaší výstrojí, která je uzamčená na trojmístnou kombinaci, kterou zná pouze každý z Vás. Kdo s Vámi ovšem ubikace nesdílí je Dariel a Zedd. Oba se navrátili zpět ke svým, do svých vlastních, prostorově menších ubikací. Dariel se probere ve své vlastní, malé kajutě, která se nachází hluboko v srdci malého bratrstva techno-kněžích vně lodi. Celkově se malý pokoj skládá z energické, odpočinkové stanice, pracovního stolu vystrojeného celou řadou šuplíků, stěny pokryté regály a nejrůznějšími drobnými technologickými vymoženostmi Darielova mozku. Zedd je zpět ve vodní nádrži, kterou pro něj a jeho druh nechal Lord Garundar na požádání Vašeho alfa samce připravit. Ve vodě se cítíš nadmíru dobře a přestože teplota vody musí být značně nízká, nedělá ti to nejmenší potíže a užíváš si opět nachvíli svobodu, kterou ti vodní domov slibuje. Sraz Všichni se setkáte u snídaně, v obrovské jídelně Vaší vesmírné lodě. Přestože jste hýřili až do půlnoci, patříte mezi první, kteří se sem dostanou. Ostatní jednotky se zřejmě věnují vlastním záležitostem nebo tréninku nových rekrutů. Uvažujete tak kvůli rekrutům, které jste zverbovali na planetě Carcasca, zpustošené, technologicky nevyspělé planetě, kde Vás místní obyvatelé přivítali s otevřenýma rukama. Jejich zverbování a přeměna v oddané, plnohodnotné válečníky chaosu byla krutá. Polovina rekrutů zahynula během prvních měsíců kterého výcviku, který si pro ně důstojníci Blood Pactu vymysleli. Vy sami si vzpomínáte na nadlidský výkon, který jste museli vytvořit, abyste byli dostatečně "dobří" pro očí těch šílenců v důstojnických uniformách. Ale brzy jste si získali jak jméno, tak i respekt a nikdo nedokázal zpochybnit Vaše místo mezi válečníky Khorna. U Snídaně se k Vám přidá velitel Venquisto a polovina jeho jednotky, kteří si přisednou vedle Vás. Dnes je doprovází jejich vlastní techno-adept Torkas, který je jedním z bratrů Dariela. Stejně jako Dariulův je i jeho obličej ukrytý za jakoby hmyzí maskou z oceli, bionických očí a respirátorů. Jeho potrhané, kdysi možná červené roucho, se jemně zavlní, když se posadí tak, aby měl svého bratra adepta na doslech. Když Venquisto vypije doušek vody, pohlédne na Azraela. "Jaké bylo Vaše ráno Azraele ? Doufám, že bylo...bezbolestné." |
| |
| Dobré hnusné ráno vy Khornovy psiska nečistý Večer skončil. A po něm zase následovalo ráno. Nebo něco čemu se to podobalo. Víte, co je to za štěstí, že bolest, ze kterou se ráno probudíte, je z alkoholu, ne z hlavy? Zvedla jsem obličej z pěti, Poenkou poctivě nakradených polštářů a ještě notně zamlženým zrakem se rozhlédla po okolí. S příhlédnutím k tomu, že všichni ještě spali, jsem zhodnotila, že to, co mě vzbudilo, nemohl být budík, ale akutní nutnost jít na záchod a ta zatracená sázka. Započala jsem svůj ranní probouzecí rituál, ano někteří psykeři vyhledávají raději přítomnost meditace, místo spánku, ale … Spánek, víte … Jsou chvíle, kdy opravdu nedokážete meditovat, kdy spánek je mnohem logičtější, jednoduší a příjemnější volba. Takže jsem se snažila píďalkovitými pohyby, abych nevzbudila nikoho v místnosti dostat ke kraji postele, jakýsi rozmrzelý zvuk, který se ozval spod deky, mě ujistil o tom, že bych to asi měla zkusit druhou stranou. Zvláštní je, že si nepamatuji, kdy mi Poe do té postele zase vlezla, taky si nepamatuji jestli jsem včera nevyvolala nějakého démona. ‚A komu všemu jsem tu snídani slíbila?‘ Rozmrzele jsem se rozhlédla po místnosti a tiše se vyplížila ven. Boty jsem si nazouvala až za dveřma a epickou železnou košilku jsem nechala ležet někde vedle postele, co by to bylo za snídani do postele, kdybych někoho vzbudila. A taky, zkoušeli jste se někdy po ránu … Ale nic. Vzala jsem to kolem záchodu a skončila jsem v jídelně s jasnou misí. Něco do sebe hodit k jídlu, vymámit z kuchaře nějakou plnohodnotnou snídani, při nejhorším pod pohrůžkou démonů, co mu nádobí rozhodně neumyjou, ale raději mu taky řeknu o tom, že jsem se včera vlastně vsadila, A ŽE JESTLI MI TU SNÍDANI NEDÁ, BUDU VÁŽNĚ SMUTNÁ! Každopádně si to spočítám tak, abych do pokoje vrazila těsně potom, co bude zvonit ten příšerně prokletý budík. |
| |
| A zas je tu ráno Sparky pak přijde na několik dalších nápadů které by mohli vyjít a uskutečnit tento plán aspoň trochu proveditelný.Nakonec přijde i nápad jak upravit transport aby vypadal jako transport inkvizice.Ovšem postupně se začínáme rozcházet.Nebo aspoň co se týká mně a tak dopiju mléko a vyrazím i když ostatní budou ještě pokračovat do noci a někteří i do rána.Já mezitím dorazím ke své vodní nádrži.Jsem vděčný že jí lord Garundar nechal postavit a i když je teplota vody poněkud nízká je skvělé po celé té době na suchu se opět ocitnout ve vodě.Mrskám jazykem a slastně vrčím a točím se dokud nakonec stočený neusnu uprostřed.Přichází nový den já se vynořím na hladinu a nerad odcházím.Když se pak vydám na cestu do jídelny zanechávám za sebou mokré šlápoty svých křivých nohou následovaných stopou uprostřed které vytváří ocas.V jídelně už jsou další lidé,ale je jich poněkud méně.A tak si sednu ke stolu abych si dopřál svou porci syrového masa. Bylo by lepší kdybych svou snídani mohl ulovit a zabít,ale spokojím se s i pěknou kýtou ještě od krve. K snídani se k nám připojí další technokněz ve svém typickém červeném rouchu s obličejem ukrytým za svým respirátorem a pomrkávající na nás svým umělým okem.Usadí se tak aby ti dva spolu mohli mluvit svou bzučivou hatmatilkou zatím co je položené první téma i když ne mně. Vážně pokud nechceme aby začala váznout komunikace chtělo by to překladač. |
| |
| ...toho večera onoho, johohó. Mile se usměji na Insani a trošku se mi blýskne v oku. „Albionská snídaně je trošku vydatnější než naše stará dobrá vločkošlichta a pseudokafe. Měla by obsahovat párek, fazole, míchaná vajíčka či volská oka, pečivo a slaninu, nemluvě o marmeládě. K pití černý čaj či kávu...Mléko, dva cukry.“ uculím se. „Ne, to tady nesežene. Takže bude zase vločkošlichta a pseudokafe. Ale co, aspoň nějaké příjemné probuzení...“ pomyslím si a trošku mlsně olíznu ret..„Slanina....hmmm......“ Plány se klasicky začínají překombinovávat a tak je na čase to zabalit. „Plán stejně nepřežije první kontakt s nepřítelem. Prostě se to nějak udělá..“ řeknu, zívnu si, dopiji mlíko, típnu cigaretu a vstanu od stolu. „Pěkný zbytek noci a moc to nepřežeňte...“ řeknu a odejdu od stolu ..intermezzo s snídaní.[/u] Kantýna po ránu [/u] Na snídani dorazím vcelku v dobré náladě a fit. Na rozdíl od jiných nevypadám zmačkaně či uváleně, i mám rukávy čisté uniformy pečlivě a fešácky ohrnuty nad ramena. Snídaně se neúčastním, jen si dám další kávu a další ranní cigaretu. To nikdy neuškodí. Sednu si nějak blíže k Azzíkovi a strašně nenápadně poslouchám, co s Venquistem řeší. „Mohli by třeba řešit to, JAK se dostaneme na tu civilní loď.“ |
| |
| Ráno technikovo Z večerní chlastačky mnohé nebylo nikdo se nesvlékal a celkově noční Timmyho směna nebyla tak valná jako to ráno bývá, takže nakonec Sparky odešel dopít své baterie. Vzbudil se pár vteřin před budíkem a jeho zdravé i bionické oko pohlédlo na stěnu před ním, od posledně na ní zase přibylo pár nápisů a nákresů, většinu jich pořídil ještě večer a byla to směs možností sestrojení překladače pro ještěrku, u kterých povětšinou narážel na problém s tím jak převést myšlenku na hlas v jeho jazyce, pravda přibilo i pár obrázků možných augmentací u lidí které včera viděl, byla to jen naděje ale svým způsobem ho pár těhle obrázků těšilo. Nemohl se ale těšit dlouho, protože lodí zazněla ranní siréna, znamenající, že je čas dát se zase do pohybu. Vyslal Timmyho na malou obhlídku a šel spolu s ním, včera padlo něco o snídaních do postele, tak proč tuto možnost neobhlédnout jako obohacení sbírky. Sám se nakonec došoural na snídani, ukecávat kuchyni o nějakou lepší snídani sice možná mělo význam na druhou stranu, některá jídla byla test pro jeho umělí žaludek, a ten kdo své nástroje pravidelně netestuje a neudržuje, si koleduje o problém. Věnoval se tedy svému blivajzu přesně do doby, než vedle něj sedl Torkas. „Torkas skvělé...už si přemýšlel nad tím jak komunikovat s tímhle?“ ukážu mu na ještěrku. |
| |
| Torkas věnuje Sparkymu vědoucí pohled, jeho bionické oko jemně zabzučí, když obrátí svou pozornost k Vašemu plazovi. Pomocí bionické paže si na svých hrudních implantátech přenastaví některé parametry, aby vyrovnal intonaci svého hlasu a potom ti odpoví, "Napadl mě do mozku vložený komunikátor, který by vysílal pomocí komunikačních vln, které bychom byli schopni zaznamenat obyčejným čtecím přístrojem. Dle toho, by se možná dala spolehlivě odhadnout reakce loxatla. Co myslíš ty bratře ?" |
| |
| Kruté ráno Zbavit se nějakých životních neduhů je ve své podstatě strašně jednoduché. Jediné, co je skutečně potřeba, je silná vůle a ta mi rozhodně nechybí! Proto mohu sám za sebe říct, že přestat s pitím zvládnu hravě, protože jsem to dokázal už asi stokrát! Inu na pořadí dne jsou nyní jiné modly než Khorne, nebo démon Alkohol, třeba Bolehlav Řádný a nepříjemný Žaludek Skotačivý. Nenastupuje se mi lehce. Nejen proto, že sice netuším, jak dlouho jsem spal, ale jsem si docela jistý tím, že to bylo pekelně málo. Ostatně při odchodu jsem hrabátku dodal milé doutníky v džentlmenské předávce na téma "tak si to sežer, ty svině s rodokmenem" a v duchu zásad fair play jsem trucoval nad pitím, dokud jsem nepadl. "Jsem si snad nasadil kebuli o dvě čísla menší, než nosím normálně." S podporou několika nadávek se pak valím k místu, které by bylo blízko šéfa, ale neznamenalo by sedět přímo s tím Sviňátorem Noblesním, kterému díky záblesku paměti náhle zazlívám i to, že měl snídaní s obsluhou. Hajzl to je! Detaily cesty, potenciální hovor, to vše prozatím příliš nevnímám a docela si vystačím s tím, že beru rozum do hrsti, nebo alespoň hlavu do dlaní. Taky přemýšlím, že jestli se něco podělá a budeme s sebou nějak vydatně házet při cestě, dost možná si dám druhé dostaveníčko s tím, co jsem sežral k snídani. Jen málo mě chlácholí fakt, že to své vizuální kouzlo příliš neztratí. |
| |
| Poenta která asi neprojde. Torkas to vyděl v podstatě dost podobně, něco podobného ho taky napadlo. " No jo jenže jak chceš ještěrce vysvětlit ,že se jí budeš hrabat v hlavě, to je to co mě na téhle cestě přijde jako těžké....i když se ho nemusíme na nic ptát." znovu se podíval na ještěrku, ano to by byla cesta, kdyby se domluvil s Penkou, tak by mohli nějaký ten upgrade do ještěrakova mozku přidat. "Timmy? Ne timmy umí jen nahrávat....Kdy vlastně vyražíme já ejstli by se tohle všechno stihlo ještě teď neumím si představit, že bychom to prováděli někde na planetě." Vlastní otazka toho kdy vyražejí směřovala spíš do eteru, i když měl lehkou pochybnost, že mu někdo odpoví. |
| |
| Těžká rána velitele-trpitele ~Psychické problémy~ Když Aesta vešla do kantýny, už jsem tam seděl. Vlastně jsem seděl na tom samým místě, jako celý večer, jen s nohama na stole. Měl jsem před sebou limonádu, prázdnou misku od kaše, sklenku whisky, dýmící hrnek kávy... Ano, skutečné kávy, ne těch krysích bobků. To, že jsem ho na jednom nájezdu zabavil v kuchyni někoho významnýho se nikdo nesmí dozvědět. Hlavně ne Křeček, Hrabě a nebo vlastně kdokoliv. Tak jako tak, nebylo rozhodně instantní, ale co, aspoň se z něj dal udělat ještě druhej nálev. Ten už nebyl nic moc, ale víte co, když je nouze... Kouřil jsem cigaretu, jeden z ranních rituálů. Ke spokojenosti chyběla jen nějaká hudba a abych ležel s nějakou ženskou v posteli. Nebo dvěma. No, mám smůlu, přidal jsem se k válečníkům špatnýho boha chaosu. Že by další dezerce, Gabe? Myšlenka to byla vskutku lákavá, ale pochybuju, že by do toho někdo šel se mnou. Povzdychl jsem si a rozjel si znovu nad levým předloktím datablet s tím blbým plánem. Buď to prostě zahákujem a donutíme k sestupu a nebo... Nebo jedním modulem, raketoplánem, doletíme k nějaké lodi a budeme hrát divadlo. Tak jako tak, všechny odznaky krvavýho boha budou muset zůstat tady na lodi. A kterej hňup si nechal udělat tetování, dostane přes hubu a bude mu začerněný hennou. Aesta zase zmizela, já típnul první a poslední cigaretu dne. Brzo se začala courat osádka a skupinky. Radši jsem hned čapnul svoje kafe a začal upíjet, než bude jak psí čumák. Mokrý, ale studený. Tankisto si přisedl, já zívnul a taky se napil. „Co si budem povídat, stálo i tak za hovno, byť bylo bezbolestný.“ Ušklíbl jsem se. Vlastně nevím, proč mi vykal. Lidi jsou prostě různí. „Pořád přemýšlím, jak se dostat na ty cizí lodě...“ Hrabě si přisedl a strašně nenápadně natahuje uši, aby něco chytil. Mám chuť mu jednu za to ucho střelit. Křeček se s funěním přivalil. S funěním a očividným bolehlavem. „Třeba ti začal růst mozek v těch tvých pilinách, sysle.“ Rýpnu si do něj a upiju kafe. Usadil se skoro vedle Venquista. Ke kterému jsem se zase otočil. „Možná bysme to mohli ještě s Xommem trochu probrat a ještě si podle toho nafasovat věci. Tak jako tak, doporučuju nechat tady všechno, co by nějak odkazovalo na Khorna, loajalisté by to asi neviděli úplně rádi.“ Ohlídl jsem se, jestli někde neuvidím našeho třetího velitele. „Tak jak tak, jsme pořád ve stejným srabu. Buď ty civily budeme muset zahákovat a nebo hrát divadlo. Pořád ve stejný prdeli, Venqu.“ |
| |
| Velitel trápitel! Že by mi začal v pilinách růst mozek? A to jako říká ten, který měl v kebuli namísto pilin leda poctivé imperiální hovínko takové kvality, že by beze mě nesáhl ani na toaleťák osudu a nejspíš by tam v duchu tradice chcípl? Tak to ne, Irilme! Já vím, že když se rozdával rozum, tak ty, ty jsi stál ve vedlejší frontě na to svý blbý kafe značky Blbost Kronung. Taky mu dám, co pro to! "Pane-svině, děkuji, svině-pane!" Provedu cosi jako salutování. No, chtěl jsem mu říct něco mnohem ostřejšího, ale není mi dobře. Vlastně mi bývá dobře jen zřídka. Rozhodně to není tím, že se umí prát líp než já a že nechci dostat přímo přes držku jen proto, aby si zjednal pořádek. Prostě to nebudeme rozebírat a raději se soustředíme na to podstatné a to je dozajista špatný vliv Zahradního náčiní na lidi kolem mě. Jo tam je odpověď na všechno! Vyjma toho, co vlastně s tou lodí budeme dělat a jak. No ale nejsem placený za to, abych myslel, takže si snažím udělat pohodlí a kdo ví, když to vyjde, získat i pár minutek spánku. |
| |
| Nesnáším apríl Byť jsem již vzhůru byla, do jídelny jsem nijak nespěchala. Spíš se mě neptejte raději, kde jsem se mezi tím zasekla, hezké vyprávění by to nebylo. Došla jsem vlastně až ve chvíli, kdy Azrael něco říkal o syslech, vlastně teda o jednom určitým Syslu. Šklebila jsem se už z několika metrů, a když pak náš drahý „Sysel“ prohlašoval něco o sviních a pánech, došla jsem za něj. Klidně počkala, než domluvil a pak z čiré zlomyslnosti a vnuknutí všech Bohů jej silně poplácala po zádech a zařvala něco blízce podobnému: „BRÉ RÁNO SYSLE!“ A budu doufat v patřičný efekt, taky se pro jistotu okamžitě vydám pro snídani, než dojdu s jídlem zpátky, mohl by vychladnout, nebo se vzpamatovat. |
| |
| Cigaretová backstory Zaujatě sleduji špičku cigarety, kterou si Hrabě zapálil. Na ne úplně vždy příčetné tváři se objeví úsměv. Lehce zasněný, jako bych si vzpomněla na něco hezkého, co se událo velmi, velmi dávno. Nebo to bylo včera? Ani nevím. Pamatuji si hořící sutiny, krev a smrad spáleniny. Všechny ty krásné věci, které boj obnáší. Které zůstávají tam, kudy prošla fronta. Zkroucená těla, na některých hoří oblečení, občasné sténání smrtelně raněných, vytí zvířat, která nemohla utéct. A mezi tím vším, kdoví proč, mne zaujal imperiální voják mrtvý, s roztrhanými částmi těla, který se v kaluži vlastní krve zvládl odplazit a posadit se zády k jedné z budov, doufajíc nejspíše v poslední útěchu v podobě cigarety, která zůstala v jeho mrtvých ústech. Zapálit si ji už nestihl… pak si toho příliš nepamatuji, vše se slívá do jakéhosi chrchle myšlenek. Vím, že jsem o pár minut později cupitala najít Aestu, cosi žvýkala a utírala si ústa od tmavé, sražené krve… a v kapsách jsem měla pár věcí navíc. Večer a ráno Dál už toho během večera příliš mnoho neřeknu. Tu a tam někoho zatahám na cíp oblečení, chvíli kapu mléko na stůl, pravděpodobně v nějaké zoufalé snaze napodobit Aestino abstraktní symbolické dílo… a pak se začnou ostatní zvedat a ubírat domů – tak se šourám za nimi, prázdnou sklenici z nějakého důvodu v rukou, přitisknutou na hrudi, jako by se mělo jednat o nějaký… poklad? Se mnou to prostě nebývá jednoduché. Dost možná to poklad být může. Pokud tedy pokladu broukáte cestou tichou písničku o zabíjení, krvi a ztracené lásce… což je, jak se zdá, lehce obměněná jakási imperiální všeobecně známá lidovka, do níž je prostě v textu přidáno to zabíjení a krev a jaksi tam chybí veškeré původní zmínky o Císaři. No – působí to asi dost nezvykle, protože ta slova k sobě ne vždy úplně pasují – což je ve chvíli, kdy přejdu z artikulovaného zpěvu, do rytmického hmmm hmmm hmm úplně jedno. A ano, spím v posteli s Aestou. Jako vlastně každou noc. A jako každou noc, i nyní poznamenám, že se nehodí, aby nám v pokoji spali muži. Jako by za demenci vedení snad mohla ona. Protože už mě nějakou dobu znáte a víte, že tohle říkám vlastně skoro každý večer, pravděpodobně máte také podezření, že si nepamatuji, že bych něco takového někdy předtím řekla a neuvědomuji, že mě všichni slyší. Pak všem s úsměvem popřeji dobrou noc, odložím čepel skalpelu ze své ruky na poličku, hned vedle malé kovové krabičky, nesoucí Aestino jméno a zalezu si pod pokrývku, úplně ke stěně a pokud možno co nejvíce do rožku. Ráno, hned po probuzení, chci poznamenat opětně svou klasickou větu, že mám takový niterný pocit, že s námi spí muži – a že se to nehodí, aby s námi spali v jedné místnosti. Možná bych dodala i nějaké to občasné poznamenání faktu, že matce představené se to líbit opravdu nebude – jenže Aesta vedle mě nespí! Takže se rozhodnu ještě usnout, roztažená přes celé lůžko. Nakonec se jdu upravit a vydat na snídani. Taktéž nepůsobím odrbaně, nebo uváleně, natožpak zničeně. Já totiž vždycky působím stejně. Mám zjizvený obličej, hluboké, znepokojivé černé oči se žlutooranžovou duhovkou, bledou pleť, kontrastující s rudými jizvami. Ty občasné kruhy pod očima nejsou způsobeny nevyspáním – ale prostě tím, že jsem dost možná až příliš bledá. Druhý spánek mi ovšem prospěl, protože vypadám i příčetněji, než obvykle. Nebo možná, než ostatní. Otázkou je, na jak dlouho. „BRÉ RÁNO SYSLE!“ Zahihňám se Aestě a jdu si pro snídani. Ke stolu si pak přitáhnu, s lehce nesouhlasným výrazem, ovesnou kaši. A čaj. Nebo alespoň myslím, že je to čaj. “Máte někdo nějaký světoborný plán?“ Vytáhnu jeden z kvalitních Křečkových doutníků, které jsem včera vyhrála a nenápadně jej pod stolem podám Irilmovi. Beze slova. Včera mi donesl dárek. Pamatuji si to! Tak mu taky jeden dám. Jsem hodná. Vždycky. Hlavně po ránu. Když se těším na krveprolití... Zahledím se zasněně do dálky a na tváři se mi objeví úsměv. |
| |
| Už vím, proč je zdravé střílet psykery! „BRÉ RÁNO SYSLE!“ Inu správný muž ocení i to nejmenším maličkost, kterou mu dívka dopřává. Tohle je přesně taková záležitost, takže po tom, co s hlavou uvězněnou ve vlastních dlaních zavrčím nejprve cosi nesrozumitelného, co ale zaručeně obsahovala romantická slova jako "prdel, svině a zasraná", hodlám se ohnat po téhle surové narušitelce, co mi tím zatraceným hlasitým pozdravem vtloukla do kebule pomyslný hřeb! No k mému štěstí si ale rovnou nesedla! Je to nemilé, protože tím případný plán odvety padá. Dnešek bude zkrátka více dnem "Krev pro boha krve" než "Facek jako buchet pro buchtu". Chvilku tak jenom naprázdno hudruju, abych se uklidnil a aby mi došlo, že jsem vlastně příliš unavený a rozladěný dokonce i na to, abych se zlobil. "Drátěnko, neser sysla, nebo tě hlodne a budeš mít prdeli!" Jak jsem to vlastně myslel? To je to, co mi nedochází v momentě, kdy ji kradu hrnek s pitím, jež si přinesla a pro které jsem byl líný si sám cestou dojít. Ono když se nad tím zamyslím, můžu to být variace na téma "jak se do lesa volá" a nebo prosté oznámení, že ji kousnu do zadku. Tak či onak, je to znamení, že když už ani já nevím, co vlastně říkám, že se svět v prdel obrací! Ještě by mohla Poenka začít koketovat s příčetnosti, Irilm inteligencí, hrabě s nejen toaletní rolí sympaťáka a půjdu se střelit! To ani nemluvím o seladonovi Sparky, mezi nímž a naprosto čímkoliv probíhá neustále jiskření! |
| |
| Měls na to myslet, když si mě zachraňoval Křečíku Se spokojeným úsměvem někoho, komu se povedl obzvlášť nejapný žert s očekávaným efektem, si přinesu snídani ke stolu a posadím se vedle Křečka. Nepřiznala bych to nahlas, ale mám ho docela ráda, přiznávám, že náklonost se projevu jinak, než hlasitým vyřváváním, jenže to by pak nebyla ta správná zábava. A vůbec, nejsme přece Slaaneshovci, což je docela škoda, jenom na pár neděl změnit boha, vyzkoušet si, jaké to u něj je a rozhodnout se. Jak vlastně vypadá takové svobodné rozhodnutí? Pozoruji, jak mi krade hrnek s hranou lhostejností. „Seš zlý hlodavčí zloděj a víš to o sobě.“ Prohlásím v běžné oznamovací větě a podám si hrnek zpátky. |
| |
| Tak ale! Ať už si Irilm doutník pod stolem přebere, nebo ne, po určité chvíli jej bez zájmu pustím. Poslouchají mě vůbec? Neposlouchají! Nikdy Poenku neposlouchají! Chvíli čekám, jestli mi na mou otázku někdo odpoví, ale pak, když se Insani vrátí k syslím záležitostem, začnu si z dlouhé chvíle dloubat špičkou skalpelu do desky stolu, která už stejně zažila lepší časy. Velmi brzy vlastně ani nevím, že jsem se koho na něco ptala. Dneska budeme bojovat a dneska dostanu dárek. Křeček mi ho slíbil. Dárek bude. Dostanu. Tam, na planetě. Na lodi... na lodi plné civilistů. Plné dárků, kteří na mě budou čekat. Se slzami v očích. Se... budou tam děti? Miluji děti. Děti jsou radost. Ony... Trhnu sebou, jako bych si na něco vzpomněla a přestanu do stolu automaticky rýt slovo "děti." Pak popadnu lžičku a začnu do sebe ovesnou kaši cpát, jako by mi ji měl někdo v nejbližší možné chvíli ukrást a sežrat a zanechat mne hlady na další týden. |
| |
| Podivná mise Snídaně se stává minulostí stejně, jako relativní klid a pohoda v jejímž duchu se nesla. Více méně "přátelské" prostředí domova se přelilo ve strohost vesmírného plavidla, které vás veze za vaším podivným úkolem. Zatímco rozum možná stále zůstává stát nad tím, jak se vlastně máte na palubu loajalistů dostat, posádka člunu působí odhodlaně. Nějaké náznaky hovoru naznačují něco o cizácké technologii, žel zjevně jde o nějaký nový trumf, o němž mají informace jen ti nejpovolanější. Mezi ně evidentně "Sparky" ještě nepatří a jak může z chování obsluhy pochytit, ani oni si nejsou úplně jistí tím, s čím si to vlastně hrají a jak to bude fungovat. V roli pokusných králíků hopkáte prázdnotou v momentě, kdy váš "výsadkový modul" opouští bezpečí paluby. Podle informací z displayů jste poslední, kteří se tam dostanou. První má mít tu čest oddíl Teniguista, druhé místo si nárokoval hrou osudu Xommo a jeho banda. Chronometr, pokud si někdo dal tu práci aby čas sledoval, ukazuje dvě minuty do prvního kontaktu a čtyři do vašeho vlastního střetu s osudem. Teniquisto: "Teniquisto všem..." Klid či ruch v modulu rázem přeruší strohý velitelský hlas. "...jakmile dorazíte, eliminujte posádku a ovládněte loď." Xommo: "Co to kurva meleš? Garundar-" Teniquisto: "Nás tímhle odepsal." Xommo: "To je zrada, kurva! Jeho a Khorna!" Teniquisto: "Ne, jen jeho." S tím je z jeho strany signál přerušen patrně tím, že přichází čas jeho akce. Xommo už tak jen na prázdno řve, co všechno udělá s jeho hlavou, střevy a dalšími kusy těla než je předloží lordovi Garundarovi s vysvětlením, kdo jeho plán sabotoval. Ne každý je ochotný vzít rozum do hrsti, nebo má rozumu víc než dost. Ostatně i na vás bude volba, zda se přidáte k lovu na Teniquista na loajální bárce a prokážete loajalitu jeho plánu, nebo půjdete s Xommem po hlavě tohoto zrádce a přízni Garundara. Zbývá minuta do vylodění. |
| |
| ..1 minute to touchdown. No, tak už jenom zabalit se a vypadnout. I v uniformě jsem docela švihák a těch nožů zas tolik ven nekouká, i když jich mám u sebe asi 7. Rukávy košile mám ohrnuté nad lokty a cameolinovej pláštík švihácky přehozen přes jedno rameno. Zmínil jsem se o tom, že košile je vyžehlená? Neptejte se jak, ale je to tak. Kdyby to nebylo v krvavě rudé, jeden by si mě klidně spletl s důstojníkem Gardy. Dřepím klidně v výsadkovém modulu a nějak se mě to netýká. Minutu před nárazem ale někdo dokáže, že pojem „voxový klid“ v školce pro Khorňáky nebrali. Co na to říct. „Hm, prekérka. Xommo je idiot a Teniquisto si posral kaťata. Xommovci by naší cirkusovou skupinku zašlapali do země a Tenquistovi moc nedošlo, že není moc kam utéct. A na kariéru voidového piráta mu chybí tak trošku všechno...Chmmm...“ A tak jen šáhnu do náprsní kapsy a vyndám si cigaretu a zapálím si. Ano, minutu před dopadem. Vykouření cigarety trvá zhruba 7 minut. To je dost času na to počkat, až si to ti dva vyřídí mezi sebou. „Kam spěchat.“ řeknu tak trošku odevzdaně. „Křečku, jaký dáváš kurzy? Vsadil bych si na Xomma...“ |
| |
| Know how or how know? Zabalit se a vyrazit ,dobře to by šlo nasoukat se do trochu té ochrany co mu přidělili a vzít si sebou nejmilovanější pistoli pro případ že se budete nudit a nebudete se mít v čem vrtat, to bylo důležité, doplnit zásoby do servisních přihrádek a vůbec dokončit celou balící proceduru podle příslušných manuálů. Vytvořit zálohu archivu na lodních discích, zkontrolovat Timmyho... bylo to náročné,ale dalo se to zvládnout. Za příslušnou časovou jednotku už seděl v transportéru a jediné co ho doslova žralo ,že nevěděl jakou technologii kdo používá. Copak ho nemohli zasvětit? určitě by se rád něco přiučil. Prostě měl z toho přesunování náladu takřka na bodu mrazu, takže ani moc s nikým nemluvil. Jen hypnotizoval displeje ve snaze zjistit, jak tenhle přesun funguje z údajů na nich. Když došlo k prvnímu odklonu od plánu nějak neprojevoval svou účast , to se změnilo přesně ve chvíli kdy padlo slovo sázka. " Vsadit a co jdete hrát...no nezáleží spíš na tom kdo má těžší hlavu?" |
| |
| TranZportér Seděla jsem tam a po vzoru všech psykerů chaosu (tak abych moc nevyčnívala) nehnutě zírala do zdi a uvažovala nad věcmi, které byly běžným smrtelníkům naprosto vzdálené. Třeba to, proč mě zase bolí hlava jak střep, vidění se mi zakaluje a mozek odplouvá kamsi do … doprdele. ‚Khorn? Zrada? Tzeentsch? Krev?‘ „Někdo sbírá plusové body?“ Zeptám se informativně, jestli mi náhodou něco neušlo, nebo jestli si myslím, že se stalo něco, co se teprve má stát. „Ale no tak, nemůže ho přece jen tak zabít.“ Prohlásím s neoblomnou psykerskou logikou: "Vlastně může, když jej najde." Zlovolný úsměv. Následovalo náročné zamyšlení, jak už je u migrénou postiženou **** **** zvykem. "Vzal jste někdo karty? Že by jsme počkali tam kde přistanem na výsledky." 'A pak se možná podle toho zařídili.' |
| |
| Hereze u heretiků? ~U Horových spárů, to je zase akce~ Děti se hašteří a Poenka je výjimečně při smyslech a ptá se. Překvapeně na ni zamrkám, protože na tenhle přístup nejsem až tak úplně zvyklý. Spíš chování než přístup. Povzdychnu si a prsty proženu krátkými černými vlasy. „Nemáme, nikdo se k žádnému nepřiznal. Uvidíme podle situace, řezníku.“ Na půl huby jsem se pousmál, dopil kafe a šel se sbalit. Nevím jak ostatní, ale já se tvářím jako imperiál. Někteří by mi to mohli i po několika pokusech prohlédnout masku věřit. Jediná věc, co teď na mě nese znak Khorna, je energomeč, který ten klikyhák má na záštitě. Pak by se někteří mohli ptát na rituální dýku, ale tu jaksi nemám viditelně venku. Další problémy byly s ježatou zbrojí, ale to už jsem nějak neřešil, prostě ji mám. Takže možná vypadám jako exot, ale za to imperiální exot. Tankisto narušil radiový klid. Zrovna jsme se odlepili od naší mateřské lodi. „Teniquisto všem: jakmile dorazíte, eliminujte posádku a ovládněte loď.“ Doteď jsem se koukal před sebe na podlahu modulu, lokty opřené o stehna, ruce spojené, prsty propletené. Po jeho první větě jsem vzhlédl a zamračil se. Sáhl jsem si na jednu z náprsních kapes bojové vesty. Jen tak mimoděk, abych se ujistil, že tam ten doutník od Poenky je. Xommo po něm začal řvát a pak už jen do rádia naprázdno ječel, co s jakou částí těla Teníqua udělá. Další povzdych. Hrabě si zapaluje cígo, Křečka provokuje k dalšímu sázení. Sparky a jeho zasekané obvody se zvědavě ptají. Insani cosi blekotá. Dostávám chuť vzít tu bolt pistoli a zastřelit se. Bez plánu, se dvěma názory. „Ať se honí po lodi, je mi to fuk. My jdeme rovnou za nosem, střílet budeme jen v nejnutnějších případech.“ Podrbal jsem se na nose. „Když vystřílíme celou posádku, sestřelí nás pak z oblohy. A pak se proklestit přes několik jednotek Pé Dé eF až k tomu našemu knězi... To taky ne.“ Vzal jsem do rukou vysílačku, dvakrát jsem klikl a už jsem mohl mluvit jen s jedním. „Irilm Xommovi. Teniquista zajistit živého, dole ho popravíme jako heretika. Konec.“ Jestli tohle celý vyjde, dole s tím knězem zinscenujeme krásnou popravu. Ve jménu Císaře. Ušklíbnul jsem se pro sebe. „Jedem zatím podle starýho plánu. Měnit se bude, až se něco posere. Jakmile narazíme na Tankistovy jednotky, eliminujeme. Krev pro krvavého boha!“ |
| |
| Na bojišti se situace mění každým okamžikem Slova o snídani o které včera mluvil Hrabě jdou naprosto mimo mně.Já mám rád k snídani kýtu ještě od krve pokud možno od něčeho co jsem si ulovil sám.Ale zde se budu muset spokojit s syrovou a v případě nutnosti i vařenou potravou.Což však není naštěstí třeba protože kýta přede mnou je dostatečně syrová. Navíc v tom vidím zradu jistě to naservíruje jeden z Aestiných démonů a chudák Hrabě z toho bude mít po ránu šok. Navíc naše psykerka není někdo koho by jste chtěli vidět jako první věc po ránu.I když to platí i o mně až na to že mně nechtějí většinou vidět po celý den.Oba technokněží právě debatují o tom jak vyrobit překladač pro což by usnadnilo komunikaci v našem už tak šíleném plánu.Aesta se pak rozhodne popřát Křečkovi dobré ráno a on vypadá že se rozhodl jí uškrtit jejími vlastními kabely což k mému zklamání nakonec neudělá.Po snídani a pro ostatní nezbytných přípravách (pro mně to znamená se ověsit svými zbraněmi a prověřit zda je tříštivá kuše v pořádku) už všichni sedíme v lodi která nás odváží směrem k našemu podivnému úkolu.Zatímco se snažím přijít na to k čemu asi slouží přístroj na který se právě dívám přemýšlím. Proč mám pocit že ten plán vymysleli na včerejší chlastačce?Vždyť tohle přece nikdy nemůže vyjít a i zdejším pochybným existencím to musí dojít.Kdyby Aesta vyvolala nějaké démony ty by už ostatní přinutili jí poslechnout.Naštěstí my jdeme na řadu jako poslední a s trochou štěstí na nás nakonec nic nezbude.Možná to i přežijeme. Moje šupiny naberou zlatavé barvy a já spokojeně zamručím.Ovšem nejsem jediný kdo si myslí že tenhle plán nemůže vyjít.Ovšem nejsem jediný kdo si myslí že tento plán je naprosto k ničemu,Teniquisto si to myslí taky a jeho plánem je obsadit loď.Xommo je naštvaný a hodlá Teniquista přinést Garundarovi po kouskách které předtím prošli patřičnou úpravou.A tím pádem je po utajení.Překvapení bude mít jen Teniquisto když tam na ně vlétne a ukáže jim hněv Khorna.Ne ten mu pak ukáže Xommo. No a my bychom mohli počkat až se ti dva poperou a pak tam vletět a sebrat zbytky.Pokud to správně vyjde mohli bychom nakonec být za hrdiny,Ale co když Xommo uspěje dřív? Zavrčím a mé šupiny naberou tmavě zelený odstín ostatně tohle rozhodnutí není na mně.A náš vůdce zřejmě chce být hrdina protože mu to jistě došlo taky.Jinak by dal na Křečkův plán a zůstali zde zalezlí dokud se ti dva nepobijí.Navíc si myslím že dokážeme řídit tuhle loď stejně dobře jako oni a oni nemusí nic zjistit. Ale dobře je čas bojovat. |
| |
 | překvápko z rohu Úplně v rohu, kam ani nesvítí světlo se ozve tiché škrtnutí a rozsvítí se hořící sirka. Hoří hodnou chvíli, protože popálená ruka, která ji drží, ji otáčí tak, aby hořela co nejdéle. Po chvíli se, když první sirka zhasne, rozsvítí další a tak to pokračuje celý let. Když se ozve ona nechvalná komunikace, další sirka letí ještě čerstvá, nově zapálená do protějšího rohu na zem. Po další chvíli se ozve tiché zasyčení a další škrtnutí, po kterém následuje světlo věčného plamínku raketometu, které konečně pořádně osvítí v tureckém sedu sedící postavu s plamenometem na klíně. Je skloněna nad plamínkem a fascinovaně ho pozoruje, chvílemi ho dokonce hladí popálenou rukou. Do tváře mu nevidíte, ale všimnete si popálené hlavy, na které rostou zrzavé vlasy. Budou hořet... všichni... Najednou se napřímí a podívá se na ostatní osazenstvo modulu. Jeho světle modré oči těkají od jednoho k druhému. Potom se opět skloní ke svému plamenometu. spálit... zašeptá takřka neznatelně sáhne do kapsy docela ohořelé a neudržované uniformy a vytáhne další sirku, kterou zapálí a přibližuje ji k věčnému plamínku plamenometu, jen aby ji zase odtáhnul. |
| |
| Jak já nenávidím čekání... Smutně si trošku povzdechnu a stále se věnuji spíše cigaretě než zbytku. „Práce, práce a zase práce. Ten výlet do kapitánovi kajuty mě asi nemine..Jen bude stát víc věcí v cestě. Moc práce, to zas bude fušeřina..Ale když není čas, tak si člověk nemůže vychutnat a užít si potěšení z dobře odvedené práce...“ „Hmmm...Když se nedá jinak svítit..“ poznamenám slušně a v ruce se mi objeví dlouhý bajonet. Vypadám znuděně, rozkaz na eliminaci bývalých spojenců je práce navíc. A co si budeme povídat, nasranej Xommo s doprovodem na palubě vcelku menší lodě také není vhodný společník na piknik. Ty jeho paka reagují leda tak na světlo a snad si nás nespletou. „Už tam budem?Kdo teda vyřadí warpový pohon? Sparky?“ |
| |
| [ u]ITs Sparky Time[/u] Nakonec to dopadlo, tak jak se dalo čekat pro ně se nic nemění a zbytek se vyřeší cestou, měl pocit, že chaos prolíná i řešení všech jejich problémů. " Jo Sparky zařídí...zkusím i najít kamery nebo senzory ,abych zjistil co se děje, ale odstavit motory odsud půjde těžko, tak jako tak potřebuju přístupovou konzoli a pro motory pak nejspíš tu ve strojovně." rozhlédnu se malé terminály bývají na lodích všude přístupy ke dveřím a tak mohl bych začít u nich a zjistit jak daleko se dostanu a co zjistím. |
| |
| Hangár a chaos Díky podivné technologii se to nepravděpodobné stává realitou. Váš člun vklouzne dovnitř nechávaje za sebou zavírající se vrata v alegorii faktu, že už není moc kam se vrátit. Jakmile je prostředí utěsněné, část vyhrazená pro vaše přistání zajištěna, odsune se několik výklenků ve stěně sloužící servitorům. Tito sluhové nemají příliš vlastní vůle, ani rozumu a tak bez ohledu na to, kdo vlastně jste, se vrací ke svým úkolům rutinní údržby. Ubíhá několik minut, kdy se odsunou další vrata odhalující dění v hlavní části hangáru, k němuž vás i posuvný pás na podlaze sune. To vše s laskavou shovívavostí automatiky, které je úplně jedno, co kdo chce. Samotný hangár není příliš velký ve srovnání s prostory mnohem robustnějších plavidel určených k skutečným ozbrojeným konfliktům a převozům těžké techniky. V podstatě na několik beden, vaše, Tanquistovo a Xomovo plavidlo, by byl prázdný i přes to, že díky nynější atmosféře je tu mnohem víc těsno. Zvláště, když jeho pochmurné šero tu a tam prosvítí záblesk laspistole. Po Tanquistovo mužích sice není nikde ani památky, ti zřejmě využili svého náskoku, zato někteří členi oddílu vaše zuřivého kolegy mají své smýšlení o pokračování mise. To, co vidíte je zmatek plný malých ručních zbraní, nožů, nadávek korunovaný několika padlými tělx. Dle toho, jak leží, leckdy udatně usmrcené zezadu. Rozeznat, kdo ke komu tíhne, není vůbec snadné a jedinou nápovědou mohou být snad jen jména, jež bojující křičí pro odlišení. Za předpokladu, že někdo z nich prostě neblufuje. Hned pár metrů od vás tak s těmito výkřiky perou dva vojáci. Samotný Xommo s pěnou u huby dotírá za svým letounem buď na zrádce, nebo prostě nešťastníka, co byl příliš blízko jeho zuřivosti. Bohům žel onen nešťastník, který čím dál hůř zvládá odrážet útoky, je jedinou překážkou mezi ním a techpriestem, jež jako jediný rozumný tvor je plně zabraný do své snahy mást všímavého ducha stroje. Zda Xomovi po případném vítězství dojde, co by jeho smrtí způsobil, to je námět na další sázku. Nahoře na schodech je pak další hlouček hned třech bojujících, vlastně čtyř bojujících. Onen čtvrtý totiž jen tu a tam sporadicky vypálí na někoho, kdo křičí Xommo či Garundar a mnohem více pozornosti věnuje bušení do panelu dveří. Zjevně zbytečně.  Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Techpriest u hrabající se v duchu stroje je tvůj kolega. Narozdíl od ostatních víš dost dobře, že jde o "Screwa", dobrého přítele Taniquista, který zaručeně poskytl podporu právě jeho jednotce. Musel zde být už od jejich přistání a zjevně mu zdejší senzory dávají zabrat, když se snaží všechen ten chaos okolo zamaskovat. Moc mu nepomáhá ani fakt, že není až tak zručný, jak se na bývalého adepta mechanica sluší a patří, ale o to líp se umí, bohužel, prát. Jedno je ale jisté, vzhledem k jeho vztahu se zrádcem i dobrému postavení v rámci Blood pactu musel být do plánu řádně zasvěcen a tudíž potenciál toho, že zná užitečné informace je značný. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Hlasy jsou neklidné. Ty, které k tobě mluví, ty které k tobě mlčí i ty, které ani nemáš. Byly neklidné už před tím, než se odhalil onen zmatek v hangáru a můžeš si být jistá, že budou ještě chvíli po tom. Ne, nemůže za to krveprolití, rozhodně ne v tak malé míře, ani případný stres z bitky či neznámého, jež vás tu všechny a tebe zvláště může potkat. Je to strach ze známého. Navzdory rozkazům se totiž k Taniquistovu týmu přidal ještě někdo jiný, někdo, koho sice neznáš dobře, ale poznáš jej. Psyker vnímá realitu jinak. Tak, jako běžný zrak může v kombinaci s instinktem dobře poradit, že prát se s dvou metrovým svalovcem není nejlepší, ty cítíš zbytky dřívější přítomnosti. Haedar - jeden ze služebně starších psykerů se zjevně rozhodl na plánu únosu lodi podílet. Sice není nějakým bůh ví jakým známým nebo přítelem, ale byl to on, kdo ti velmi brzy vysvětlil, že je jedním ze služebně nejstarších psykerů zde, zatímco ty jsi ještě kouzelnické embrio. Taky jeho jméno bylo první na seznamu těch, o nichž ti zasvěcení řekli, že je máš pustit z hlavy. Ať už to bylo touhou po světské moci, jíž se mu v Blood Pactu nedostává, či bažení po uznání, kterého má ještě méně vinou své nesnesitelné povahy, můžeš zaručit jen to, že tu je. I když by být neměl. Svou přítomnost se nabubřele ani nesnaží příliš maskovat. Tak či onak jedno je jisté, rozhodneš-li se mu čelit, či někdo jiný, bude to těžký oříšek. Navzdory charakterovým vadám to bude obtížný soupeř. |
| |
| Zapomenutá poznámka Zobrazit SPOILER |
| |
| Překvapení! Jak se to říkalo....„Čas k jídlu, čas k dílu.“ zašklebím se. A proč také čekat a oddalovat neoddalovatelné. Před otevřením dveří se trošku pokrčím v kolenou, abych mohl ven vypadnout nejrychleji co to půjde. Protože když někde zevlíte dlouho, tak vám tam někdo hodí granát. Nebo lidskou hlavu. Nebo něco jiného, co nechcete potkat. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní kulomet. A začneme pěkně zhurta, klasická ruční práce, léta praxe, trošku trademark, trošku umění, ale každopádně krev. Ale radost z toho není. Na lidském těle je spousta míst, kam jde zarazit bajonet tak, aby dotyčný, který obdrží tuhle khorňáckou akupunkturu neumřel ihned, ale třeba jen tiše krvácel anebo jen v bolestech umíral. První pán na holení Zobrazit SPOILER si vyžádá rychlé odklizení z boje v podobě několika bodanců do míst, kde není kryt zbrojí. A je jedno, jestli je to krk, ledviny anebo zrovna podpažní jamka. Troška krve sem, troška krve tam...Jupí, bude pršet a pěkně poroste petržel.Jak se do lesa volá, tak se z lesa Catachanec. Ale zatím je to nuda. To se ale změní. A tak jen přes kraj, abych byl kryt, nahlas houknu.. „Nazdar Xommo, posily dorazily! Postupuj vpřed, je jich tam víc na zabití.Jo a Tanquisto říkal, že jsi srab a že ti smrdí.. My to vezmeme odtud...“ mrk mrk A pak se zase zdekuji, aby mě nikdo netrefil. Doufejme. „Snad se toho cvoka podaří nasměrovat pryč od toho techpriesta. Jinak celá lodička letí do prdele...“ pomyslím si a vytáhnu druhý bajonet. |
| |
| First Blood. Je vidět, že jsem stále ve formě a že i uctívači Khorna mají věc jako ledviny. Ledviny + Bajonet = VSL. Chudák vytřeští oči, což je asi poslední věc v životě, co udělá tak nějak dobrovolně. Onen úsměv, jak se říká, od ucha k uchu a to doslova, už moc dobrovolný není, stejně jako výtrysk pěkného proudu červené krve na jeho protivníka, který asi také bude trošku koukat. Ale jsou to Xommovci, tak mu to třeba udělá radost. Něco jako druhé Císařoviny v jednom kalendáři. Třeba se i umeje, vím já? Zezadu to dělám nejraději, jak se psalo v tom časáku, co jeden čas značně koloval po posádce. Mrtvolu, která se pěkně červená, nechám spadnout tak nějak stranou a ukročím, aby mě nepotřísnila jediná kapka krve. Popatlat se hemoglobinem by mi ubralo na šarmu, který bude třeba. |
| |
| burn baby burn... or not? Situace je lehce řečeno nepřehledná. Blasius se pomalu vysouká z modulu a chvíli se zalíbením sleduje boj. Již brzy, Pane... Pak, když uvidí Hraběte propíchnout jednoho Tanquistova muže, sotva znatelně pokrčí rameny a s napřaženým plamenometem se opatrně vydá doleva kolem výsadkového modulu jedné z bojujících skupin, Khorn ví které... Budou hořet, můj pane, hořet... Zastaví se na rohu modulu. Zobrazit SPOILER Kráte zamíří a pokropí oba Tenquistovce na schodech u dveří prpudem hoříčího promethia. Zobrazit SPOILER Potom chvíli se zájmem sleduje plameny, které způsobil. tak krásní... tak čistí... už hoří... Z jeho spokojeného ostrůvku šílenství ho vytrhne až výstřel z laspistole obecně jeho směrem, po kterém se zvířecím zavrčením zmizí ve stínech za modulem. |
| |
| Khaos ~Kavalerie dorazila~ Dveře se otevřou, Hrabě skáče ven, pak jde ven i Blasius. Asi nejnevyrovnanější člen skupiny. Pak jsou ty dvě naše krasavice. Ale dost žebříčkování, i já se radši vydám ven z kovové krabice. Samozřejmě už s pistolí v ruce. Fuck yeah! Nemít na sobě výstroj, ale jen kalhoty a boty, nějaké lehké čerstvé šrámy, tak vypadám jako hrdina z filmů starých třicet osum milénií. Pak už jen nějakou prsatici vedle sebe a hurá, můžu jít do nebe. Napřed ale tohle bojové peklo. A jak se tak dívám, asi bude jednodušší zabít všechny, co nepatří do mé jednotky. Někteým Xommovým lidem se totiž zalíbila Teniquistova nabídka na eliminaci posádky. Inu, Khornovci. Krev, lebky, víc krve. Prosmýkl jsem se tedy kolem prvního loajalisty pana X (oranžová 1), jehož nepřítele (fialová 1) právě likvidoval Hrabě. Zezadu. Náš milý nožíř se pak nenápadně přitočil i k veliteli druhé skupiny, něco mu řekl a zase se rychle stáhl. A pak přišla i chvíle na to, abych zazářil i já. Zatímco jsem bral Xommovi z pouzdra pistoli, dostal ručkou pěkně za krk. Nechci ho samozřejmě zabít, jen ochromit. A doufám, že se mi to povede. A taky, že jo. Na naproti stojícího příznivce krveprolití (fialka 2) namířím boltpistoli, která před chvílí stála za pádem jeho nepřítele na zem. Překročím omráčeného velitele druhé skupiny a za mnou se efektně mihne plamen. „Hoď ten meč na zem, chlapče. Všichni se odtud chceme dostat,“ mluvím skoro otcovským tónem hlasu. „A to ani bez jednoho z nás a tvýho kovovýho kámoše nepůjde.“ Možná bych mohl dělat zaříkávače koní. Nebo zpívat ukolíbavku Krvežíznivci. Ale to nechám radši Aestě. |
| |
| Hangárem se plíží tiše, Khornův psyker jako stín Vyplížila jsem se s transportéru, dle vývoje situace to vypadalo docela dobře a tedy nebyl důvod do toho nijak zasahovat. Bylo tady ovšem něco jiného, jiná práce, jiná zábava, ano ano, pusťte něco z hlavy, jistě, neřešte to, jistě. ‚JASNĚ ŽE TO BUDU ŘEŠIT!‘ ‚Ne, nemá to smysl, nic nemá smysl, jenom …‘ ‚MLČ A NECH MĚ PRACOVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁT!‘ Bylo načase toho zmetka najít. Však ono se nic nestane, když umře, jako by se někdy něco dělo, když někdo umře, prostě jenom umře, nehoda, nikdo se nebude ptát. Ne tady, nebo ne dlouho, většinou stačí se zatvářit nepřítomně, všichni vám to sežerou a pokračujeme dál, tvrdě o mně že jsem blázen, situaci to mnohem víc ulehčuje. A ano, i psykeři si neustále potřebují něco dokazovat. Vydám se toho „člověka“ najít (neznám barvu ani číslo), spíš při zemi a bezpečně, opravdu nehodlám vyrazit vycházkovou chůzí napříč hangárem. |
| |
| akce! Vím, že zatímco se řešilo, kdo koho napadne, prolétla mi hlavou mihotavá myšlenka na to, že pokud začneme bojovat mezi sebou, nebudeme mít proti osazenstvu lodi nejmenší šanci, počkají, až si sami ztenčíme vlastní řady a pak nás vybijí, jako krysy. Napadlo mě, že vybít civilisty byl dobrý nápad - ale Irilm nechce. On chce zabít.... koho? Zamrkám a upřu pohled kamsi před sebe. Po chvíli se ustálí na pozorování plamínku toho člověka, který se občas objeví poblíž a prý není nepřítel a mám se k němu chovat hezky. Irilm chce někoho zabít... Na tváři se mi postupně rozlévá spokojený, zasněný úsměv. Khorne, my dneska někoho zabijeme... Zavřu oči. Zavřu oči a přitulím se k Aestě. Už abychom tam byli. Už, aby tekla krev. Elektronická ruka, seřízená včera tím knězem, zacvaká, jako by měla povrdit má slova. Nepřítomně si pohladím biologickou rukou injektor, jako by byl milované zvířátko a ne součást mého těla. Nevím moc, co se děje, když se vylodíme. Někdy se mi to v boji stává, že jsem lehce zmatená. Rozhlížím se okolo sebe, kryta prakticky čímkoli, co přede mnou zrovna bylo. Hrabě prolévá první krev. Hladově zašilhám směrem k mrtvole a nasucho polknu. Pak mě udeří do nosu pach spáleniny a hořícího promethia. Azrael kamsi mizí, zabíjet - možná. Okolo se motají a bijí cizí lidé. Aesta odchází. Neochotně za ní pozvednu ruku, jako bych za ní chtěla zavolat, aby nechodila - ale pak ji jen svěsím a přecupitám se schovat k tomu člověku s plamenometem. "Děláš to špatně, Khorne tě nemiluje. Málo krve." Syknu zpola nepřítomně, zatímco pošilhávám očima z úkrytu ven a hledám jakéhokoli zraněného. Známého či neznámého. Notak - nemůžete je všechny takhle zabít! |
| |
| soukromá zpráva od Blasius "Oharek" Chervill pro "Děláš to špatně, Khorne tě nemiluje. Málo krve." Blasius se otočí k tobě a pohlédne ti do očí. V jeho očích vidíš oheň. ačkoliv se v nich z tohohle úhlu nemůže odrážet. Pozvedne plamenomet, chvíli se ti zdá, že ho zamíří přímo na tebe, ale nakonec si ho položí křížem přes prsa. Bůh miluje všechny své syny! zasyčí na tebe cizím hlasem a z jeho očí doslova vyšlehnou plamínky. Blasius se začne třást po celém těle. Musíš mít víru, každý mi sloužíte jinak... opět zasyčí, pak jeho oči pohasnou a Blasius zavrávorá, jednou rukou pustí flamer a v poslední chvíli se zachytí modulu. Podívá se na tebe, jako by tě v životě neviděl a otočí se k tobě zády. |
| |
| Hangar Games! Dobrá, musím uznat, že je v životě pár horších věcí než jsou ty s Hrabětem a Insani po ránu, třeba jako se přimotat do potyčky jedné znesvářené jednotky s vědomím, že někde tam v lodi je ještě kromě imperiální posádky banda našich vlastních magorů. Stejně jako u snídaně mám prostě dojem, že jsem neměl vylézt z postele. A to nikdy. Ten dojem mě neopouští ani ve chvíli, kdy Hrabě udatně, ze zadu, posílá k věčnému spánku jednoho z těch nepřátel? V situaci, kdy jsme všichni zrádci a máme ještě vlastní zrádce a k tomu po opici jen těžko přicházím na to, jak to správně pojmenovat. Každopádně když zakleknu zpola krytý letounem hledaje nějaký cíl na ochozu, mám na práci důležitější věci. Třeba se nesmát tomu, co říkal Xommovi a držet se, abych nezačal rozvíjet teorie o tom, že mu to všechno Taniquisto pošeptal do ouška při večerní romantice dvou tátu hrajících si na celou rodinu! Na to bude čas, až bude po všem. Mou pozornost ještě zaujme zášleh plamene, díky němuž Oharek mění jednoho nepřítele na škvarek. Smrdí to, strašně. Ten druhý, co byl tak nějak na dosah plameni měl štěstí a tak svižně hasí drobné plamínky. Zadržet dech, namířit. Tahle vzdálenost si přímo říká o tečku mezi oči, zkrátka trochu si zvednou náladu a ego. Nic méně hlaveň trochu skloním a když vyjde výstřel, tak ten očouzený chlapík naříká nad prostřeleným kolenem. Slíbil jsem dárek a já sliby plním. Zvláště u osob, které by se mi mohli šeredně, šeredně pomstít kdyby ne. „A to ani bez jednoho z nás a tvýho kovovýho kámoše nepůjde.“ Já ti nevím, Irilme, ale mám dojem, že potřebujeme akorát toho šroťáka! Napadá mě v ten moment hezkých pár věcí, které dám samozřejmě najevo jen a pouze své hlavě. Ne, že by to vyvěralo z faktu, že mi snadno dovede tenhle serža rozbít hubu, to vůbec nemá vliv. Jsem profesionál a jsem jim i ve chvíli, kdy stojícího velitele naší jednotky vyhodnocují naši spojenci jako nepřítele jen proto, že složil toho jejich dementního zuřivce. K mé profesionalitě lze také přičíst to, že se rázem na zemi válím jako pravý veterán. Ten chlapík, co mu sebral Hrabě tanečního partnera, mi totiž poslal prudkým pohybem hlavu proti kovovým plátům letounu, takže jako skromný kluk zjišťuji, že ta podlaha tady v hangáru není o moc horší než má postel. Letmo vnímám, jak jeden z Xommovců pálí na letoun, za nímž je Poena a Oharek, druhý zas po stojícím Irilmovi a ten hodný pán, co mě tak pěkně praštil se nade mnou sklání. S nožem. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Protáhneš se kolem letounu a záhy najdeš bezpečí v zákrytu za jednou z mohutných beden zde. V celém tom zmatku a vzruchu kolem si tě nikdo nevšiml a pokud ano, ne na dost dlouho, aby ti věnoval pozornost či střelu. Můžeš si tak na chvíli ujasnit myšlenky. Tvůj cíl, hledaný sok na poli psychických sil, byl totiž za oněmi zablokovanými dveřmi. Ještě teď můžeš cítit, že šel za nimi kus vpřed a pak nejspíše vlevo. Nejsi schopná určit, jestli byl sám, protože jeho přítomnost by ty "nižší" mysli snadno zastínila. Na druhou stranu, jakmile bude situace v hangáru vyřešená a dveře otevřete, budeš vědět, kudy se vydat. Pokud tedy ten boj a to otvírání tady nepotrvá příliš dlouho, protože i taková jasná a horká stopa chladne. A loď je pořád docela velké místo na hraní schovky. Zobrazit SPOILER V souvislosti s děním v hangáru je třeba říci, že tvé smysly zaregistrovaly ještě jednu věc. Zdá se, že Blasia se na moment něco... dotklo. Něco, co má mnohem blíže k imateriu než naší realitě. Byl to jen okamžik, sotva patrný, ale tobě neunikl. |
| |
| Shrnutí Většina z těch, co hodlali ovládnout loď dle plánu Taniquista, je buď mrtvá nebo vyřazená z boje jako nepřítel u dveří, nebo zahodili zbraň jako ten, co stál mezi zuřivým Xommem a techpriestem. Místo klidu a vítězství přebírá otěže jedno velké nedorozumění. Xommovi muži na ochozu totiž po odeznění plamenů vidí jen to, jak se válí na podlaze jejich velitel a jak pro změnu vůdce druhé skupiny hovoří se zrádcem bez toho, aniž by ho na místě zastřelil. S novou vervou a odhodláním služebníků žíznivého boha se tak pouští i do vás. Bojovník s laspuškou (4) začíná bez váhání ostřelovat kryt Blasia a Poenky, aby poskytl podporu svému kolegovi s mečem a pistolí (3), jenž seběhl dolu po schodech, zaujal pozici u bedny a pro změnu začal pálit na Irilma. Ten Xommovec, jehož jste za letounem zbavili nepřítele, se ihned vrhá na Křečka. Toho srazí k zemi a chystá se podříznout. K čemuž mu schází jen pár vteřin. Aby toho nebylo málo tak ten jediný rozumný chlapík, co se zrovna vzdával Irilmovi, pod vidinou další šance znovu sahá po zbrani, aby se mohl co nejdříve znovu pustit do boje.  Zobrazit SPOILER |
| |
| Čas se zapojit Měl chuť na dvě věci za prvé vysvětlit dotyčným ,že techpriest není kovový kámoš a hlavně že tu sakra není jeden techpriest. Štvalo ho ,že ho z téhle rovnice vynechali ,ale budiž, jeho větší problém aktuálně byl ,že náraz laseru do modulu rušili jeho vědecké zkoumání toho jak to funguje. "Tady se nedá pracovat." postěžoval si. " Sakra s takovou se budu muset dostat k něčemu pořádnému pak mě možná nebudou přehlížet." zauvažoval i nad neonovou tabulkou s nějakým pěkným nápisem,ale pak už se jeho mysl nadobro odpustila od urážky jakou bylo jeho přehlížení. Počkal si na to na modul přestane dopadat palba a kvapně opustil modul. Konečně dostal trochu přehled o tom co se děje a nejvyznanějším byl zrovna pokus jednoho z nepřátel udělat si kurz zoologie rozpáráním křečka. To se muselo zatrhnout. Přeci jen nemohl nechat nějakého neumětela proniknout do tajů biologie. Rozběhl se tedy proti vzdělávajícímu se (1) s jediným cílem vnést do jeho mysli tu správnou jiskru. Má augmentovaná ruka lehce zasvítila, jako by se těšila, vše by dopadlo dobře ,kdyby si nebyl jistý jak se v běhu napřahoval nepočítal s tím ,že se vzdělávaný prostě víc sehne takže celá moje osoba místo nárazu rukou do jeho hlavy prostě pokračovala v cestě a jediný elektrošok který byl udělen bylo pár jiskřiček předaných druhému modulu. |
| |
| Krev a ty další ňamky ze života lékaře "Bůh miluje všechny své syny! " Zamrkám a nakloním hlavu na stranu, jako bych nad něčím uvažovala. Bůh miluje ty, jež pro něj prolévají krev. Je jedno, zda cizí, nebo vlastní - hlavně, že teče. Prolévá pro Khorna krev? Ne. Takže jej nemiluje. Nemůže. Kdo je vlastně muž, stojící přede mnou? Znám toho člověka? mám podivný, matný pocit, že už jsem jej někdy potkala, někde vzadu v mysli se mihotá i přízrak jména, které jsem snad znala. Ta popálená tvář... kdo je to? Zamrkám znovu, tentokrát lehce zmateně. Abych uklidnila vířící myšlenky, které neumím nikterak seskupit do použitelné hmoty, začnu biologickou rukou hladit skalpel po tupé straně. Zabijeme Xomma a Tanquista. Nebo jen Xomma. Nebo jen Tanquista. Zabijeme a pak půjdeme zabíjet dál, nevěřící, kteří se neumí bránit. Uctíme... "Musíš mít víru, každý mi sloužíte jinak..." probere mě z letargie hlas. Hlas neznám. Ale poznávám tu tvář. Blasius! Otáčí se ke mně zády a okolo zuří boj. Jsem chviličku zmatená. Instinktivně se skloním trošku z dosahu, aby mě nezasáhla zbloudilá kulka. Zašátrám v kapse a nahmatám malý, jednorázový zásobníček na injektoru. Ten, který jsem včera položila na stůl a neprohrála. Vyhrál Blasius? Určitě ano! Zaslouží si odměnu! Je to jen zlomek sekundy, kdy malou lahvičku s kapalinou narazím na ruku, vysunu jehlu z vrchní strany zápěstí a pokusím se jí vrazit do nějakého vhodného, nechráněného místa. //PS pro PJ - je to random ze zásob, klidně si hoď, nebo ho nechej hodit :D |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Jedno píchnutí, drobné, nevýznamné proti někomu, kdo snášel bolest bojů nebo mnohem horší trýzeň nenaplněné tužby po polápolavém teplu plamene. Ať už ti dala cokoliv, tvůj svět se mění a ty netušíš a ani nemáš jak určit, jestli to bude jen chvíle nebo navždy. Palba rytmicky bušící do vašeho krytu, shon kolem boje o Křečkův život, výstřel padající kamsi do Irilmova těla - to vše jako by se tě netýkalo. Váhá plamenometu, ačkoliv bývá tíha promethiového paliva zdrojem uspokojení, ustupuje do pozadí jako všechno. Místo toho svět noří do podivných barev, jako by byl celý ověnčen fialovými plamínky. Insani, pokud na ní padne tvůj zrak, je pak hotovým zřídlem, nádhernou hořící postavou lemovanou jiskrami více než dysfunkční ruka Sparkyho. "Blasie" Zvuky boje jdou do ústraní a místo toho znovu můžeš vnímat ve svém těle přítomnost... jinou. Ten, kdo tě před chvíli navštívil se díky tomu, co Poena udělala, se zjevně vrací a co víc, místo aby se s tebou jen vyměnil, ty slyšíš jeho hlas. Silný, mocný, panovačný a plný bolesti těch, co se škvaří za živa. "On, on odpírá..." Přestože hlas nemůže ukazovat, tvé smysly jako by sami věděli, o kom hovoří. Jde o techpriesta zabořeného do obvodů lodi, kde promlouvá k jejímu duchovi, aby neprozradil nic z toho, co se zde děje. "On neslouží, on odpírá! Odmíra mi, tobě, odpírá nám!" Hlas burácí jako bouře, bouře plná vzteku. "Znič ho, Blasie, celá loď bude obětí, každá duše bude odměnou než se promění v prach. Služ, Blasie a buď odměněn!" Zobrazit SPOILER |
| |
| nesmyslně smyslné Píchnutí jehly ani necítil... Blasius se postaví a narovná se, zdá se, jako by ho už nezajímalo nic, co se okolo děje. S téměř dunívým bonk mu z rukou vypadne plamenomet. Blasius ho překročí, jako by se nic nedělo a vydá se směrem k technoknězi. nejdříve pomalu a prkeně, posléze se na něj řítí s řevem a pěnou u pusy. někde na půl cesty zakopne o Ilrima a kousek se proletí po podlaze k omráčenému Xommovi. Hrábe po jeho meči a téměř sounož vyskočí do vzduchu, ani neví jak, zapne silové pole meče a vrhne se na překážku kterou tvoří protivník, který se shání po nějaké zbrani. S nelidským řevem, který podle všeho musí slyšet celá loď se po něm ožene mečem. Zobrazit SPOILER je mu jedno co mu udělal, jakmile se objeví cesta k techpriestovy s ještě strašnějším řevem se na něj vrhne a začne do něj bušit mečem jako smyslů zbavený. |
| |
| soukromá zpráva od Blasius "Oharek" Chervill pro první hod jestli mě netrefi střelec z balkónu druhý hod nejspíš srazím Ilrima na zem, takže ho možná nezasáhne střelba. třetí hod, ten řev bych bral jako jakési kouzlo, měl by být děsivý, ale efekt můžeš určit sám čtvrtý hod, útok na nebožáka co hledá zbraň. Pak opět ještě jeden řev, tentokrát by to měl být nějaký warpový scramble kód, který by měl poškodit techpriesta, ideálně krátkodobé selhání bioniky (možná i pro ostatní s bionikou v místnosti?) poslední tj 6. útok na techpriesta... bude do něj mlátit hlava nehlva dokud nezbude hromádka šrotu, takže jde spíš o to jak rychle ho oddělá... |
| |
| Khorne káže, Tzeentch mění ~Jack Jag řek fu*k~ Už jsem chtěl zmáčknout spoušť na pistoli, ale... Něco mě začalo hřát na levém rameni. Hřát a pak pálit. A pak to začalo bolet. Tohle všechno během asi vteřiny. Meč mi vypadl z ruky,, bolter taky, já se složil vedle něj. Rameno jsem měl sesmahlé (aspoň to nekrvácí), zbroj kolem jen doutnala. Tolik ke kvalitě ochrany. Začal jsem mít podezření, že ten lasgun má trošku překalibrovaný. Křik, asi můj. Instinkt. Pravačkou jsem si chytl za levou paži a nohama se snažil odšoupnout aspoň trošku do krytu. Adrenalin přestal účinkovat, naopak se dostavila bolest. Skrz zaťaté zuby jsem zaúpěl. Myslím, že mi teče z nosu a z očí. Inu, tělo. Ještě než jsem se stihl úplně odsunout, prohnal se kolem Blasius. Nebo někdo jemu velice podobný. Nejen že šlápl na meč, který jsem tam pustil, ale taky na mou levou holeň. Asi ho zastřelím, berserk neberserk. Další bolestivý výkřik. Zlomené to snad není. Nikdy jsem nevěřil, že to udělám, ale začal jsem drmolit modlitby, které nás těch pár „kněží“ naučilo. Nejen ke Khornovi, ale rovnou k celé Čtyřce. Tady totiž přestávalo, jak se tak říká, i hovno smrdět. |
| |
| Záchranná mise "Sysel" Snad až smutný fakt, že to budu muset vzít všechno postupně, od začátku až do konce, to nejlepší na tom bylo, že my stejně neupláchne, nemá kam, leda přechodovou komorou do vesmíru. ‚Hustýýýý.‘ Ale k věci, než jsem se troch rozkoukala co a jak s tímhle chaosem začal v tom být ještě větší chaos, inu Khornovci, že já se nenechala někde vyložit, mohla bych se dát k Tzenntschovcům, nechat si narůst větší množství mutací, několik dalších očí a jediné zrady by byli dobře promyšlené a uhlazené, ne tohle. Samozřejmě, že z minimálně jednu věc mohla Poenka a za druhu ten psychopat Blassius, jeden psychopat v četě je v pohodě, ale dva? Krom toho s Ponekou si nezahrává Imaterium. Z toho jednoho prostě parádně rozbolí hlava, a pak tady byl ten problém s Křečkem, ne že bych byla nějaká majetnická, ale kvůli Syslovi, by jeden i konvertoval dočasně k jiným bohům. Hlavně proto, že jestli tady teďkom zakape, bude svět mnohem nudnějším a nezábavnějším místem- Nebylo moc času myslet, rychle jsem zformovala kouzlo a poslala cápkovi s nožem jeden warp fist pozdrav (23+30). Z trochou štěstí mu to získá dost času, aby se s tama dostal. - Vyhodnocení prosím PJ - |
| |
| Chaos pro boha chaosu Zatímco ostatní se vydají ven já se schoulím na podlaze transportéru.Nemyslím si že by mně postrádali aspoň ne hned,ale čistění lodi od odpadlíků mně nepřijde jako dobrý nápad.Už předtím byl tento nápad praštěný a teď když tam pobíhají ty dvě skupiny a snaží se navzájem zabít by bylo lepší počkat než se tam nahrnout se slovy My jsme ti noví.Nejspíš to bude tím že na rozdíl od ostatních mi chybí ten spravedlivý zápal nemluvě o tom že nevím jak se ovládají všechny ty složité zbraně i kdybych k nim měl přistup.Nakonec se přece jen rozhodnu že se podívám ven a opatrně vykouknu.Pak se sesunu na všechny čtyři a zatím co se držím u země se pomalu vyplížím tak abych měl dobrý výhled,ale nebyl hned na ráně.Zjistím že se to zde poněkud vytřídilo,ale situace je pořád stejná.Ochutnávám jazykem vzduch,ale nehýbu se.Doufám že budou mít víc starostí než zkoumat že někomu utekl mazlíček.Vidím že Křeček má problémy a já se s pohrdáním podívám na toho muže s nožem. Jídlo?Ano jídlo zabývá se Křečkem tak bude snadný cíl i pro mně. Ale pak Blasius upustí svůj plamenomet což mně zaujme.Že bych zkusil zjistit jak funguje?S takovou zbraní by to bylo jiné.Samozřejmě že bych s ní nemířil na sebe.Blasia mezitím popadne amok a ten nezmizí ani když dopadne na zem.Pak popadne meč a začne kolem sebe sekat.Ještě že je s námi další techpriest,ale teď přišel čas jednat a ulovit si svou kořist.Vstanu a postavím se do pozice abych mohl vystřelit a tím trefit toho muže s nožem který je u Křečka. |
| |
| kterou stranou se s tím seká? Blasius vyskočí z krytu. Jak se rozeběhne pošle za ním střelec z ochozu hotovou salvu laserových paprsků, které jsou stále blíž k Oharkovi, až by ho málem trefily, kdy náhle Blasius uklouzne po Azraelově noze a spadně, takže i poslední výstřel proletí nad ním. Když se rozeběhne ke kultistovi, hledajícímu meč, sám mávaje powerswordem ukořistěným od Xomma, něco se ošklivě zvrtne... meč který dřívě sršel energií jen zaprská a po úderu na sehnutou postavu se jeho čepel roztříští na tisíc malých kousků... |
| |
| ...dmnti, fakt... ..A takovej pěknej plán to byl. Jenže, jak to tak bývá, plán nepřežije první střetnutí s soupeřem, natož s spolubojovníky. A vypukne starý, dobrý chaos. Irilm místo toho, aby Xomma pěkně nasměroval a ten nám udělal, jak se tomu jen, jo, sněžný pluh přes celou loď, rozhodne jednat a neriskovat. „No co, tak pak Xomma podříznem. Omyl. Pechák. V zádech si toho magora nenechám.“ Křeček se plete tam, kam nemá..nikdy mu to s nožema nešlo a já mu pomoct bohužel nestíhám, ty dva kroky jsou moc daleko. Tak snad toho blba někdo střelí do hlavy. Do toho nám naše „medička“ jemně nadopuje magora s plamenometem, takže situace je : A)Nepřehledná B)Hlasitá C)Bez možnosti tichého a klidného řešení D)Kreff pro boha Kreffe! E) Všechny zmíněné. É je správně! Takže je na čase trošku zmizet, jemně splynout s stíny a nechat zbytek, ať dodělá, co si zasil... Pokusím se prosmýknout k Irilmovi a odtáhnout ho mimo palebný úhel zbytku, který stejně řeší Blasiuse.. „Furt lepší, než kdyby měl zaplej ten plamenomet...“ Ne že by se mu dařilo, když rozbije i jedinou použitelnější zbraň v celým hangáru... |
| |
| Jeden za všechny a všichni za Křečka Není to Hraběho nůž, ani umělá končetina Sparkyho, co prodlužuje Křečkův pobyt na tomto světě. Spásou se stává podivná síla warpu Insani posílající znepřáteleného spojence na menší let hangárem s poměrně nouzovým přistáním. Dle podivně pokroucených končetin šlo pro dotyčného o let poslední. Zatímco ještě zpola otřesený Niwel hmatá po lasgunu, Irilm nachází bezpečí v krytu za letounem u shluknuté skupiny "zachránců". Rána je nepříjemná, ale dá se s tím žít, alespoň do případného zásahu Poeny. Naproti tomu Blasius se vystavil všanc a je ve stejné situaci, v jaké se chvíli před tím nacházel jeho velitel. Tedy s tím rozdílem, že pozici terče doplnil ještě likvidací své zbraně. Jeho sok využívá situace, to sehnutí mu stačilo akorát na to, aby popadl nůž. Vteřinu na to se vrhá do útoku jen proto, aby záhy padl mrtvý. Člen Xomovy jednotky (3) dole krytý za bednou chtěl pozdrav ze své pistole původně adresovat k rozzuřenému plamenometčíkovi, jenže zrádcova snaha o Blasiův život vedla ironicky v jeho záchranu. Voják na ochozu (4) se přesunul více vpravo, kde za pomocí pažby nejprve uklidnil zraněného, poté mu odebral granát. Není těžké si domyslet, co ho k tomu vedlo a vzhledem k tomu, jak jsou za letounem (D) shluknutí jeho domnělí nepřátelé, ani kam tento dárek poletí. Ačkoliv zatím má prst jen na pojistce a k činu se teprve chystá.  Zobrazit SPOILER |
| |
| Čas se hejbat.... Na čase se trošku pohnout a vzít to s větším elánem než doposud..Ale pěkně potichu, spodem. Ostatně, vliv na zvýšení lásky k matce podlaze má i ten vůl s granátem, který nám z toho za chvilku udělá možná malé frikasé... A tak tasím pistoli a elegantním půlkotoulem se vrhnu pod Letadlo (D), abych byl aspoň trošku nějak krytý..v merku bych bylo dobré mít oba dva soupeře (3,3) a vyhnout se tomu na ochozu.. Hrabě míří na týpka s granátem, vyčkávává......muška se ustálí na hlavě, Hrabě se usmívá a střílíí... ....a mine, samozřejmě. „Já se na to dneska fakt vyseru...“ procedím mezi zuby... „Na čase pustit víc krve, ať se Khorne aspoň trošku usmívá.“ |
| |
| Warp fists time Nebylo to vlastně až tak strašné, Warp mi byl nakloněn, takže byl čas na dalšího, jak já to nenáviděla, ale byl to způsob, způsob jak přežít o den déle. Žádný z nás na ten den určitě nikdy nezapomene, vlastně na celou tu planetu. Bylo to peklo, nebo očistec? Těžko říct. Táhli mi myšlenky hlavou, když jsem zpozorovala borce s granátem (4), byl čas trochu zakročit, neboť Hrabě minul a než se dostatečně sebere Sysel tak to bude chvíli trvat, navíc, pokud si nepospíším, tak ten zmetek může zmizet kamkoliv v lodi a připravit mi velmi nepříjemné překvapení. A já nesnášela překvapení, které jsem nemohla připravit sama. Takže jsem zformovala další hezkou Warp fistu, jako jo, už jsem si chtěla něco zapálit, ale než by pořádně shořel, ještě by ten granát mohl hodit. Výsledný efekt mluvil za své (58+30), taková pořádná telekinetická pěst selhává jen málokdy. Vlastně má nižší selhávatelnost než samotný Warp, velmi rychle a taktně jsem se ukryla zpět za bedny a čekala na smilování Khorna, … kecám, spíš až někdo vybije ten zbytek, já se na to zrovna úplně necítila. |
| |
| Malá aktualizace  Navzdory původnímu úmyslu je voják tím hozeným namísto granátu. Naráz přišel tak rychle a silně, že nestihl ani vyjeknout, když se jeho záda přilepila na stěnu hangáru a s krvavou stopou se sunula se zbytkem bezvládného těla zpátky k podlaze. Pokud pomineme uspaného Xomma a stále zaneprázdněného techpriesta, tak zbývá už jen jediná hrozba krčící se za bednami. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Pokud se rozhodneš pokračovat k Techpriestovi, stále je na něj obížnost 30, protože nevnímá a aktivně se nebrání. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Warp si začíná vybírat svou daň. Ohýbání jeho sil dle tvé vůle zkrátka něco stojí a tak se není čemu divit, že jako odměna za zotročování tajemných sil přichází únava. V proto jen pro příští kolo boje (než odehraje alespoň blasius, či Sparky), tedy nemůžeš použít své síly. |
| |
| Střely krásné, střely mé ~Kurevstvo Khornovo~ Hrabě mě odtáhl mimo přestřelku, za což jsem mu věnoval svoje bolavé „Díky,“ než se náš nožíř schová pod letoun. Já osobně jsem opřený o přední podvozek, který mi poskytuje aspoň nějakou tu ochranu. Kus ode mě, nad Křečkem, zasmrděl ozon a neviditelná síla mrskla s vojákem, který ohrožoval Křečka. Super. Ale co mám kruci dělat já? V tom Blasiově řevu a zmatku, který jeho vtrhnutí na scénu udělalo se nedá příliš orientovat. Hlavně nevidím na schody a na to, co je nad nimi. Jinak se tu dole válí Xommo, několik jeho vojáků, ke kterým přibyl nový. Stále jsem doufal, že velitel druhé skupiny je stále ještě živý, jen trochu omráčený. Hrabě po někom vystřelil, ale já tak nějak nemám chuť se plazit k okraji, jen abych se díval. Devlan huhlá nadávky, vzduchem něco syklo a zase se ozvala rána. Aesta opět čarovná, ale její nepřítel je mimo moje zorné pole, takže... bohužel. Nevidím, jak se chlápek rozplácl na zdi a sune se po ní na zem. Jako v animácích. Krvavých. Rozdýchal jsem se na jeden z nejtěžších úkonů svého života. S postřeleným spáleným ramenem a bolavou nohou se začnu plazit (velice komicky, ale snad to nikdo nevidí) k boltpistoli, kterou jsem předtím pustil a kterou Blasius kopnul trošku pod špičku letounu. Viděl jsem cizí helmu, jak se kryje za bednami u schodiště, když jí předchozí výstřely po Blasiovi nevyšly. Než se stihl schovat, byla „pistole“ už v mém držení. Proč uvozovky? Inu, bolty nejsou tak úplně obyčejné střelivo. Stiskl jsem spoušť, pravačka zabolela, zpětný ráz se mnou cuknul. A nepříteli je otevřela díra pod krkem. Tohle soustředění mě stálo většinu zbylých sil. Začal jsem v sobě vyhrabávat rezervy. „Zajistit místnost, medik ke zraněným! Takže ke mně!“ Toho kněze z Mechanica jsem tak nějak ignoroval, snad byl příliš zabraný do svých ukolébavek pro strojového ducha. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Protáhnu se pod letadlem, a ejhle. Techpriest v standby a Xommo, co fetuje beton. Ušklíbnu se. „A tak to milé děti končí, když neposloucháte strýčka Hraběte. Někdo prostě zdechne. Už to vidím..Ahoj Xommo, hele, likvidace tvojí jednotky byla omyl, hahaha. Panáka? Ne. Nasrat. Ani omylem. Ať si Irilm plánuje co chce, tak já si tohodle magora v zádech nenechám. Nemluvě o tom, že je na dobrý cestě chytit pořádnou khorní slinu a to už ho pak nezastavíme ani kdyby jsme se posrali...Takže pápá Xommo, měli jsme tě rádi a ne, nebudeš nám chybět.“[/b] Vyčitky? Nula. A tak, kryt letadlem a trošku maskovačkou pláštěm se velmi potichu překulím k Xommovi, který pěkně dělá hají. Plán je, a je to jen jedno plynulé, nenápadné bodnutí dlouhým, tenkým nožem. Malá ranka, ale ejhle, té škody. Stilleto pěkně prorazí lebku v místě, kde má chudáček Xommíček bebíčko a pronikne do mozku..Rychlým pohybem zápěstím ještě stillettem otočím tak, abych z mozku nadělal sekanátky, ale nezvětšil tu dírku.. Pohyb je podobný tomu, když brčkem honíte poslední kapky chlastu v sklenici na dně.. Tra dá! Kouzlo! „Krev pro boha Krve, debile...“ ušklíbnu se v myšlenkách a pak se – stále ještě kryt trošku letadlem dostanu k techpriestovi, kde budu zvesela pokračovat.... Ale rozumně. Přemýšlet. Plánovat. |
| |
| Kolik bodů je za živého zajatce? Já se jen vykulím zpod letadla napravo a důkladně si odchrchlnu a plivnu na Xomma. A raději si v ruce nechám pistoli. Protože ne, paci paci sekerka s ním hrát nechci, až se probere. To nechám na Irilmovi. „Sráči.“ Pak jen houknu na zbytek.. „Hele, Heretek zajištěnej! Sparky, pojď se na to podívat, co tady tvůj kolega kutí....“ |
| |
| zajisteno, rekli... Blasius je asi moc mimo na to, aby se nechal zastavit takovou hloupostí, jako je zničený powermeč. Sehne se pro nůž, který zahodil nyní již mrtvý Tanquistovec. Poté se s dalším řevem, vrhne vpřed a začne zběsile bodat a sekat techpriesta. Zabodne mu nůž až po střenku do zazrakem nemechanickeho krku. Zemři zrádče! Ve jménu Khorna! Zařve, vytahne nůž z jeho krku a začne ho zběsile sekat a bodat. Zdá se, že v dohledné době nehodlá přestat. |
| |
| Čas se napojit Všechno šlo celkem dobře granátová hrozba odvracena a zatím všichni žijí pravda nebýt pomoci chaosu ,byli by události mnohem mnohem zajímavější. " No jo už jdu." odpověděl Hraběmu a vyrazil pomalu chtěl si s kolegou popovídat ,ale ohárek ho předběhl a rozhodl se techpriestovi neodborně opakovaně nainstalovat novou kovovou augmentaci. Po pravdě byl zvědavý jak tohle dopadne, přeci jen některé augmentace u kněží byli těžko kompatibilní s primitivními přípojkami jakou nabízel ohárek. Radši to ani moc nekomentoval bylo důležité se dostat ke konzoli připojit na se k ní kabely a zjistit o co se jeho nasegmentovaný kolega vlastně snažil. |
| |
| Jááááááááááá... píchnu někomu zase injekci! „Zajistit místnost, medik ke zraněným! Takže ke mně!“ Ten hlas ke mně dolehne jakoby z velké dálky, kdesi ze zadní části mé mozkovny - a vrací se ozvěnou, znovu a znovu. Ke mně.... mně.... mně....! Zamrkám. Vlastně mi je jedno, co se děje okolo. Na Blasia a jeho exces, způsobený mnou, už jsem dost možná úplně zapomněla. Azrael mě volá. Je to náš velitel a je zraněný. Támhle. Rychlé rozhlédnutí hlásí čistý vzduch. Rudý plášť se zavlní, když se k němu rozejdu několika dlouhými, odhodlanými kroky. Těžko říct, jak moc je vhodné, vzít si sebou na misi, při které jsme měli zapadnout mezi civily, plášť s obrovským vyšitým znakem Khorna. On se tedy dá převrátit a z druhé strany je černý, jednoduchý a bez vzoru - ale nezdá se, že bych se na to kdy chystala. Nebo si toho všimla... až doteď, kdy působím střízlivě. "Ukaž," zavrčím tiše, když si k našemu veliteli kleknu, abych si prohlídla ránu a zjistila rozsah poranění, případně to nějakým způsobem vyčistila, nebo zafixovala. Ještě jedno rozhlédnutí a malá brašnička s léčivy je položena na zem, načež v ní začnu hrabat a hledat vše potřebné. |
| |
| Opovaž se mi píchnout nějaký berserk svinstvo! Medička skutečně přišla, já ležel na zemi hangáru, pod čumákem jednoho z místních dopravních prostředků. „Ukaž,“ zavrčela a já ji nechal, ať se na to levé rameno podívá. Došoupal jsem se nohama zase k tomu podvozku, aby se mohla Poe líp podívat a měla hlavně lepší úhel na „operaci.“ Pravačkou jsem zatím začal rozepínat vestu a několik popruhů na zbroji, co byla pod ní. Medička mi to pomohla sundat, což se neobešlo bez nadávek, protože s tím ramenem se moc bezbolestně hýbat nedá. „Ocenil bych nějaký anestetikum, zlato,“ zavrčel jsem přes zaťaté zuby. Podlaha studila. Kov na podvozku studil. Všechno tady studilo. Jenom rána pálila pořád stejně. Odhalená kůže horní poloviny těla začala ježit chloupky a vlasy. I po tolika miléniích „evoluce“ nám zůstávají některé věci z dob, kdy jsme nebyli tak úplně lidi. „Zajistěte toho hňupa Xomma, svažte ho nějakýma páskama,“ houknu směrem k Hraběti pod letadlem, zatímco Poe kouká na ránu a hledá v brašničce potřebné medikamenty. Samozřejmě jí koukám pod ruce. „Doktore, jak moc je to vážný? Zahraju si ještě někdy na housle?“ Ne, ani v téhle chvíli si neodpustím blbý dotaz, blbý rýpnutí. „A ten pláštík je sice pěkný, ale radši bych teď viděl blíž k tvým zádům tu červenou,“ poznamenám. |
| |
| Dilema psykerovo Vždyť povídám, vůbec jsem se necítila na to cokoliv dělat, ta bolest hlavy, leda se postavit zpátky na nohy, oprášit a zkontrolovat stav mrtvých jen tak od oka, jestli jsou skutečně mrtví a vypadalo to, že byli. Blasie tam měl sice nějaké oplétačky s heretekem, ovšem to byli jejich problémy, ne moje. Azrael hrdinně velel bezpečně ze země, Poenka se točila kolem něj a já? Já se šla podívat na ty chlápky, které jsem odstřelila, každého potěší pohled na dobře vykonanou práci, ne? Umění, prostě taková koláž z masakru naprosto náhodnými způsoby. ‚Možná bychom z nich mohli vytvořit nějaké roztomilé aranžmá, možná trochu zvrácené.‘ Ten vzorec se v tom dal docela dobře zahlédnout, vypadalo to jako warpová síť něčeho, něčeho … Nechme to stranou, Když Azrael ponoukal Poe, aby si převrátila svůj kabátec na něco méně nápadného, napadla mě jedna docela nepříjemná myšlenka, že já na tuhle část plánu asi zapomněla myslet. Bylo načase se poohlédnout po něčem rozumně imperiálním. ‚Je třeba zabít astropata.‘ Ne, že by mi nějaká část mého oděvu nevyhovovala, upřímně mi byl docela jedno, co nosím, když to vypadalo dobře, jenže kdo chce z vlky býti, musí jejich kožich nosit. |
| |
| Kdo mě zná, tak ví, že bych svazoval raději něco jiného než „Kill-em-all“ Xomma „Jasný, šéfe...“ houknu přes loď a schovám laspistol ( stejně jí nosím jen kvůli stylu, jak se ukázalo) a nůž...Moc krve na mě nepřístálo, takže stále jsem největší fešák naší skupiny. Dojdu k Xommovi a otočím ho ksichtem vzhůru..Vzhledem k tomu, že Čtveřice asi někde ztratila STC na Chaos Duct Tape a lano sebou opravdu netáhnu, tak aspoň Xommovi šlohnu opasek.. „Hmmm....“ všimnu si jedné věci, jak tak klečím nad velitelem jiné jednotky. A tak mu pro jistotu položím dva prsty na krk. Pouk. Pouk. Nic. Dám mu facku. Nic. „Héj, Irilme, vypadá to, že problémy s Xommem nebudeme muset řešit. Nějak nedejchá a srdce mu nebije..Exitus.“ konstatuju a pak se zvídavě podívám na ten krvavej flek, co má Xommo od Irilma na temeni. „Nejsem zrovna medik, ale asi to tady někdo přehnal..Krvácení do mozku...“ konstatuju a ještě se značně morbidně roztáhnu Xommovi oko. Podlité krví. „...sedí. C´est la vie.“ ukončím tom v divném dialektu High Gothic. A pak udělám to, co se dělá s mrtvými vždy. Projedu jim kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Smích, pronikající jako mráz do morku tvých kostí, je ti odměnou za každé bodnutí. Jeho původce ti dává najevo svou radost s každým dalším bodnutím až do chvíle, kdy to na bezpečně mrtvém tělu nemá valného významu. "Bravo Blassie, bravo služebníku!" Snad jako odměna tebou projede podivný pocit, hřejivý pocit. Onen žár, který vytlačí chlad strachu a děsu. Na moment se cítíš silný, můžeš se několik nekonečných vteřin opájet tím dojmem jen proto, aby za chvíli zase pominul. Možná příslib věcí budoucích? Tak či onak tvé vnímání se vrací do normálu. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Tvůj kolega se dosti neodborně snažil obalamutit lodní systémy varování. Nepovedlo se mu to moc dobře, takže se dveře z hangáru zablokovali, nic méně stihl ještě zahltit ony zmíněné systémy dostatečným množstvím banalit na to, aby zdejší dění držel utajené, jak jen to šlo. Bohužel Blasiův tah zapříčinil to, že nyní je to spíše otázka času, kdy se všichni dozví, jaký - slušně řečeno - průser zde nastal a vyvodí z toho příslušné důsledky v podobě poplachu. Jediné, co tedy nyní můžeš udělat, je získat nějaký čas a celou tuhle nemilou záležitost oddálit. Na štěstí alespoň nic z elektroniky není poškozeno. Výsledky činností: Zobrazit SPOILER |
| |
| A je vymalováno Blasiův útok přinesl své ovoce, na jehož chuti nic nezměnil ani vysoký podíl železa. Techpriest se po první ráně probral z letargie a po druhé se do ní zase ponořil. V ten moment toto hrubé zapínání a vypínání selhalo, protože další horečnatá činnost nevede k ničemu užitečnému, pokud nepočítáme zohavení mrtvoly. Zatímco se tedy Sparky chápe své úlohy u obvodů lodi, tak Hrabě si přišel na krabičku cigaret, cinklé hrací karty a placatku něčeho, co smrdí hůř jak nohy gardisty po celodenním zrychleném přesunu. S největší pravděpodobností to má i zhruba stejnou sílu, když to pil takový řízek, jakým byl Xommo. Posledním klenotem v jeho sbírce, co stojí za zmínku, je masivní benzinový zapalovač s umně vyrytým imperiálním orlem a znakem kdo ví jakého pluku imperiální gardy. Za živa tenhle berserk asi zabil někoho hodně důležitého. Ostatní tedy mohou těžit stejně jako nebožtíci z klidu. Podlahu posetou těly ostatně narušuje jen zvedající se hrudník omráčeného člena zrádců na ochozu u dveří, kterého postřelil Křeček pro Poenku a kvůli granátu jej omráčila nyní již zdařilá freska. Nic méně u něj to nevypadá, že by se chystal probudit. Zobrazit SPOILER |
| |
| Hurá, jsem živej a populární Dění okolo chápu jen matně. Ona když poslední jasná věc, co se mi stala, byla facka o letoun, tak se snad není čemu divit. Upřímně jsem se loučil se životem a i když jsem ho považoval místy za docela hovnivý, nakonec jsem rád, že to "loučení" bylo jen na pár vteřin, nikoliv na celou věčnost. Taky jsem rád, že se všechno dělo příliš rychle na to, aby mé svěrače nebo močák napadlo přestat plnit svou úlohu. Takhle umírá správný chlap, přátelé! Chvilku posedávám a vychutnávám si rodinnou atmosféru. Pravda, náš obývací pokoj zažil už lepší chvíle, ale červený koberec má prostě své kouzlo. Když k tomu přičtu to, že se Poenka věnuje Irilmovi a má dobrou náladu, takže je nízké nebezpečí podřezání, je to skoro idylické! Fakt, byl by to hotový sen, kdybych nezmerčil hrabátko, kterak šacuje tu nejlepší kořist v podobě velitele. Nu, právo rychlejšího je svině. "Díky" Dojdu v podstatě mezi Insani a Hraběho bez toho, abych určil, komu to patří. Zní to dost od srdce, aby to bylo pravdivou úlevou se špetkou vděku a dost kysele, aby bylo jasné, že ať už nahrabal Hrabě cokoliv, tak mu to závidím. I kdyby nenašel nic, kdyby neměl můj nepřítel to štěstí, tak by to nic patřilo mě! TAK! Chvilku koukám na okolí a taky mě napadne se ohlédnout za tím milým hochem, co mi chtěl udělat úsměv od ucha k uchu. Chvilku jen koukám, mrkám a přemýšlím, jak se tak daleko dostal. "Insani, ty umíš chlapa odpálkovat." Nic méně i mě většinou něco dojde. Nejen munice, cigára a chlast! |
| |
| Vložte cd do diskové jednotky Konečně se do toho dostával zjistit co tu zanechal zesnulí kolega bylo celkem obtížné. " To říkám že zítra nebudou brambory ale zase ten blivajz." pronesl mírně rozčíleně a vrhl se do práce, jeho oči sledovali blikající data a snažili se zachytit něco užitečného. Když se zorientoval začali jeho prsty psát první části kodu a chytat zvláštní rytmus. " Pcha tak vida takže můžeme spustit tyhle programy aby nás to nenašlo......ale hlavně" otočil se na ostatní a jednou rukou zadal příkaz. "Sezname otevři se!" s těmito slovy nechal otevřít dveře. " Vážení máme pod 15 minut než lodi dojde co se děje aktuálně řeší opravdu hodně těžkou sudoku.... pokud mě dostanete ke konzoli s vyššími pravomocemi můžu to zkusit prodloužit...navíc...." znovu si začal povídat s konzolí potřeboval najít plánek lodi se všemi konzolemi místem kde je zbrojnice a strojovna a kde by měli být další kněží pak se pokusí výsledné informace stejně jako záznam o tom jak je loď zahlcena stáhnout do svého cognikatoru a dát je na displej. |
| |
| ano - říkejte vtípky, dokud Poena pracuje na spojenci a je tedy příčetná. Protože jindy je nepochopí! Rychle, ale systematicky jej zbavuji nezbytných kusů oblečení. „Ocenil bych nějaký anestetikum, zlato,“ "Ocenila bych, kdyby ses choval jako voják Krvavýho boha a ne jako sračka," odpovím s všeříkajícím úšklebkem, prstem setřu trochu jeho krve a ten si pak jen tak mimochodem olíznu, jako bych chtěla ochutnat, zatímco úkosem pozoruji injektor na ruce, který odpočítává dávku na lokální umrtvení. „Zajistěte toho hňupa Xomma, svažte ho nějakýma páskama,“ "A ty sebou nemel." Když už se tady dávají ty rozkazy. Pak do kousku neporušené svaloviny v těsné blízkosti jehlu vbodnu. Ne nijak sadisticky - spíše úsporně, rychle - no a řekla bych, že i bezbolestně, ale tady pan Bebínko si to asi nemyslí. „Doktore, jak moc je to vážný? Zahraju si ještě někdy na housle?“ "Když bude Khorne chtít, i housle budou," protočím očima, zatímco ránu čistím a zadělávám umělou tkání. "Todle by mělo nějakou chvilku vydržet," usoudím a pro jistotu (byť to není zrovna nutné) do zalepené rány šťouchnu prstem. "A pokud nebudeš dělat blbosti, možná se to ani nezanítí." „A ten pláštík je sice pěkný, ale radši bych teď viděl blíž k tvým zádům tu červenou,“ "Mmmm?" Na chvilku se zatvářím zmateně. Zmateně a nepřítomně, jako bych se možná vrátila do svého obvyklého stavu mysli. Ale pak zamrkám a povytáhnu obočí. "Jo... toto." Uvědomím si svůj problém a shodím plášť z ramen. Jen tak, mimochodem. Pod ním se pak nachází rudá vojenská uniforma, která na mém hubeném těle, kromě místa, kde je stažená hrubým páskem ze sešíváné kůže neurčitého původu, tak nějak visí. "A není to jedno, když jdeme stejně vraždit civilisty?" Jako v odpověď na to se ode dveří ozve slabé zasténání. V očích se mi objeví výraz hladového, divokého psa. A úsměv. Velmi znepokojivý úsměv. Moje práce tady je u konce, nechávám Azraela svému osudu a pomalu s pootevřenými ústy, jako bych chtěla snad ochutnat vzduch okolo, obracím hlavu za zvukem. Stejně mimochodem, jako jsem svůj plášť shodila, jej zase vezmu, stejně, jako brašnu. Oblékám si jej cestou, černou barvou navrch a znakem mého Boha dolů. Raněný. Člověk, jehož neznám. Hluboký nádech. Přidřepnu si k němu a jemně nakloním hlavu na stranu. "Šššš... ššš... už bude dobře. Jsem lékař..." zavrním tiše. |
| |
| fataliti, for khorne Blasius ještě chvíli bodá a seká tělo nebohého a nehodného technokněze na kousky o velikosti sushi. Ano můj paně, děkuji ti můj pane... prohlásí sotva slyšitelným hlasem, vlastně docela hlasitým šeptem a s jakýmsi zadostiučiněním si prohlíží zbytky techpriesta. Když se chystá zvednout a otočit se, všimne si bionického oka, které se kdovíproč vykutálelo ze svého místa a teď se točí na podlaze. ...poděkovat, dárek... Blasius se přes rameno podívá na Poenku a pak zase na oko, které po chvilkovém váhání přebere a po chvíli přemýšlení k němu přidá ještě ucho. pak se zvedne ze zkrvaveným a zaolejovaným nožem v ruce pomalým šouravým pohybem k Poence a v natažené ruce ji podá kořist. Děkujeme... zašeptá a po chvíli váhání ji podá i nůž. Schovej, prosím... Pak se otočí a nečekaje na odpověď se vrátí pro svůj plamenomet, pro který se sehne a radostně ho k sobě přivine. Pak ho pořádně prohlédne, jestli moc neutrpěl a projistotu se s ním vydá ke Sparkymu. Můžeš? Podávám mu v natažených rukou plamenomet. ... prosím? |
| |
| Ó má migrénko neopouštěj mě ‚Xommo je mrtví? Taková tragédie.‘ Procházela jsem mrtvým kapsy. Jsem člověk potřebný? Jsem a oni už to nepotřebujou. Hlavně jsem hledala nějaký rozumný kabát, nepoznačený Khornem/Chaosem/krví, něco rozumného. Stačilo by zakrýt všechny ty symboly na mém vlastním rouchu, nebylo jich dost, ale ve špatný čas na špatném místě, nakonec jsem odebrala docela slušivý kabát jednomu z mou pěstí zabitých, on už jej potřebovat nebude, vzala k tomu kus rozumného pásku a pravděpodobně s techpriestova roucha (té použitelnější části) odebrala něco na způsob šálu, až se dostaneme do vážného kontaktu, bude načase schovat kábly, když jsem si tuhle budoucí plachetku upravovala na ramenech, aby byla přípustná pro budoucí použití, myslela jsem na svaté sestry bitvy z trochou štěstí a ze správného úhlu bych pak mohla vypadat jako ony. ‚Úžasná představa, och ta ironie.‘ Málem jsem se ji rozesmála, když pak promluvil Sysel podívala jsem se na něj pohledem blízce připomínající šikanovaného imp. psykera, kterého někdo náhodou pochválil a mrkla jsem. „Zasloužil.“ ‚Och se nerozplyň blahem.‘ Když mluvil Sparky, získala jsem již dnes bezpochybně dobrou náladu, sudoku je opravdové zlo. Všichni živý, Blasie se chová jako obvykle, Poe šikanuje umírající, celý svět je vlastně neskutečně nádherný. ‚Zastav.‘ Protože všichni sloužíme tomu jedinému Bohu C … ‚Já ti říkala, ať zpomalíš.‘ „Nechtěla bych do vás kopat, ale mohli bychom vyrazit? Mám tu jedno dostaveníčko, které bych nechtěla zmeškat. Sice je to jenom Khorní psyker, ale jestli ho tady necháme pobíhat dost dlouho, napácha příliš mnoho nenapravitelných škod.“ Navíc mě už strašně vytáčí, že je pořád naživu, i když může být mrtvej. Kdyby mě alespoň tolik nebolela hlava. |
| |
| Loot and shoot, aneb jdeme nakupovat! „Hm, cigára. Super...“ pomyslím si a rovnou si jedno zapálím fancy zapalovačem..Hned je líp. „Křečku, chytej...“ řeknu a prckovi hodím placatku a decentně použíté karty. Ono je stejně troška času, než náš toolbox na nožičkách dokončí svojí práci. Sice nevím, co je to sudoku, ale Khorne to vem...Vyfouknu kouř z cigára a uculím se na Poenku.. „Buď na něj hodná, každej průstřel bolí...“ Prostě príma den na to, být u Krvavého spolku. Dneska jsem nějaký culící... „Khorní psyker mi stejně vždycky přišlo jako oxymorón....“ blýsknu se znalostí dalšího slova, co asi nikdo nezdá. Dveře pípnou a „..jdeme na to. Křečku, jdeme nakupovat do kapitánovi kajuty a cestou najdeme i astropathí očíčko. Těšíš se?“ zašklebím se na starého druha v zbrani....„Krej mi záda.“ A poté si jen do ucha dám malou voxovou vysílačku a prosmýknu se dveřmi ven. Snažím se chovat normálně, nonšalantně, jakoby se nic nedělo..Na lodi je přeci spousta pasažérů a přeci jen je nestřílíme od pohledu,že? |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro X Hod byl úspěšně zapsán. Hodil(a) jste 82 procent Na sneak, splynutí s okolí a tak. |
| |
| Poenku maj všichni rádi! „Buď na něj hodná, každej průstřel bolí...“ Zamrkám, aniž bych se otočila. Poenka je vždycky hodná. Vždycky. Hrabě to přeci ví. Proč mi to tedy říká? "Ano," odpovím a sic jsem k němu stále otočena temenem, doplním to o vehementné, několikanásobné přikývnutí hlavou. Krátký, tichý rozhovor mezi mnou a raněným přeruší jeho řev. Spíše překvapený a bolestný, než vyloženě hysterický. Proto se těším na civilisty. Tenhle Khornita je takový... no, není to ono. Přesto - krev z něj teče stále stejná. Skalpelem pohladím jeho tvář. Ostrou stranou. Jen opravdu, opravdu lehce. Na tváři se mu objeví tenká linka. Zmítá se a hrubě mě odstrkuje. "Ale..." kuňknu dotčeně a v černozlatých očích se mihne výraz čistého neštěstí. Pak mě vyruší poděkování. Odsunu se od raněného a zvednu na nohy. Usmívám se. Vždycky jsem ráda, když někdo ocení mou práci a poděkuje! A ještě s dárkem! Přebírám si bionické oko i biologické ucho. Obojí strkám do kapsy s až dětsky nadšeným výrazem. Ucho je dobré. Dlouho vydrží. Špatně se žvýká. Následně si přebírám i nůž a ujišťuji jej vlastním "Neboj," které zní asi stejně příčetně, jako jeho "schovej prosím." Náš rozhovor musí být dokonalým příkladem dvou přerostlých dětí z hororu. „Nechtěla bych do vás kopat, ale mohli bychom vyrazit?" Insani? Insani je tady! Zprudka se nadechnu a zazáří mi oči. Insani! Zavrčení a nadávka ze země, kousek ode mě. Leží tam jakýsi zraněný. Mám pocit, že jsem jej už viděla. On na mě kouká, jako by mě už viděl. "...necháme si ho?" |
| |
| Holka na zabití, velitel na baterky Kritizuje a já jen točím očima. Děvečko, půjčím si od Blaziho jen jeho toustovač a taky budeš řvát, že to pálí. Někteří z nás tuhle zvláštní náklonnost pro Chaos akceptují jen a jen proto, že je to udržuje naživu. Další jízlivost, za kterou ji zpražím zamračením. Jehla jde do masa. Oproti škvařenému masu a nebo jiným šrámům, které jsem kdy utrpěl, je to lebeda. Stříkačku opouští nějaké anestetikum. Snad. Rozhodně tu nechci pobíhat jako Škvarek. Sice by mi na chvíli bylo nějaké seškvařené rameno úplně šumák, ale jakmile by ten efekt minul... Rána ošetřena, ani to moc nebolí. Poenka si ještě naposledy rýpla do toho medigelu nebo co to je a po poznámce na pláštík si ho otočila. „Díííky,“ pousmál jsem se a dokud se nedostavuje bolest, rychle se navleču zpátky do všeho oblečení a výstroje, ze které mi pomáhala. Koukl jsem na propálený nárameník a ne příliš potěšeně zkřivil hubu. Poe položila spíš řečnickou otázku, protože než jí odpovím, její oči se zase sadisticky lesknou. A já vím, že už je pozdě s ní něco řešit. Tak a je to zase v hajzlu. Chvilka střízlivé mysli se zase utopila v oceánu šílenství. Radši vymyslet, co té naší bosorce dát. Jak všichni víme, má ráda dárečky. Vysoukám se od podvozku a opatrně sesbírám všechny své věci. Hlavně pak zbraně. Poenka se věnuje své nové hračce, Blaz jí něco dává, taky už vypadá trošku při smyslech. Slabě jsem čutnul do Xommova těla. Ani jednoho to nebolí. A je to jedno, protože celý jeho tým se navzájem postřílel. Snad. Insani varuje před cizím psycherem. Vlastně naším psycherem. Co? To jde? Hrabě to cítí podobně a taky se mu to moc nezdá. Domlouvá se s Křečkem na dalším průchodu, já jen mlčky jdu ke dveřím. „Holky, s jídlem si nemáte hrát,“ připomenu při průchodu kolem, pistoli v ruce, meč u pasu. Ještě, že jsem ten Khornův znak už „doma¨“ zamotal do kusu hadru. Hvízdnu na prsty. „Zvedáme kotvy,“ máme totiž ještě pár khornovců na zabití. |
| |
| Loď  Zobrazit SPOILER Loot Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Stopa je vychladlá, ale když se opravdu soustředíš a podpoříš svou snahu sympatiemi k dotyčnému, tak ji snadno zachytíš. On sám zamířil, dle mapy od Sparkyho, k velitelskému můstku. To je bohužel to jediné, co můžeš nyní konstatovat s jistotou. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Kontrolní body jsou velmi zajímavou věcí na této lodi. To, jakým způsobem jsou nezávislé na zbytku proto, aby mohly odříznout případné nebezpečí, ti může posloužit dobře k tomu, aby ses znovu napojil do systému. Těžko říct, jestli by se ti povedlo ještě pozdržet poplach, či přímo mu zamezit z tamních systémů, ale rozhodně se můžeš znovu pokusit ovládnout všechny dveře pro zdržení, případně ztížit přístup do zbrojírny, infiltrovat bezpečnostní systémy, či upravit záznamy cestujících... zkrátka cokoliv, co tvou bystrou mysl mechanika napadne. Je ovšem jasné, že taková akce kromě kontrolního bodu bude vyžadovat i čas, jehož nemáte příliš. |
| |
| Křeček a chlápek v křeči Nevím, co je horší, jestli spokojený páreček Poenka a Blasius nebo ten oxymo-cosi-tentoto takový to divný slovo, co vypustil Hrabě z huby, aby zase vypadal nóbl. Sakra, to musel trénovat kvůli dnešku několik let ne, aby to byl sto vykecnout takhle z hecu a bez záseku! No na mě to dojem nedělá, i když asi dvakrát to slovo šeptem zkusím zopakovat a pak s tichým "Seru na to, ani to vědět nepotřebuju" jakýkoliv případný dotaz vzdávám. Na jeho "těšíš se" se zazubím jako dítě, kterému někdo mává před obličejem bonbony. Chtivý úsměv, lehké kývnutí a pevně sevřený lasgun jasně říká, že tentokrát přišel se zatraceně dobrým nápadem. Už se třesu blahem při představě, jaké fajnové věci asi takový kapitán má a jak jim bude u mě dobře! "...necháme si ho?" Zamrazí mě. Vždycky, když slyším tenhle hlas. Sice to zní, jako by dítko žadonilo o štěně, ale pravda je úplně jinde. Ne, že bych byl srab, ale sakra vědět, že si gatě nemusím prát sám, asi bych jim dopřál menší nadílku. Tohle je přesně ten typ hlasu, který nechce slyšet za zády a ten chlapík je přesně v pozici, kam se za žádnou cenu nechce nikdo dostat. Holky, s jídlem si nemáte hrát, Zvedáme kotvy. Tak pravil šéf! Zdá se, že tomu chlápkovi dochází, o co jde. Je to tak trochu ironie, když na ksichtu Khornem zmagořeného výmaza vidíte skutečný strach. Nutno podotknout, že je to vlastně i docela uklidňující a vzhledem k tomu, že mě jeho kamarád málem vykuchal, tak mu to patří. Jen do něj Poeno! "Já nebudu - dělat problémy!" Mluví překotně a s těžko ovládanou bolestí. Inu to s těmi problémy měl asi zvážit dřív. "Garundar nás odepsal, utajení v trapu, já nemám důvod se vám plést pod nohama, můžu být ještě užitečný." A vida, začíná být kreativní, jak se snaží přesvědčit Irilma. Na druhou stranu, mě přivádí na zajímavou myšlenku. "Ty, seržo, měl bych takovej dotaz." Tentokrát nepůjde o to, jestli by nezkusil Insani rozkázat, aby obětovala kalhotky ve prospěch útvaru a my si mohly díky nim večer vyzvat nějakou četu tragédu o velmi vypečenou sázku. Vlastně je to o dost blíž těm milým chvílím na té ještě milejší planetě, co všemu předcházelo. "Celý se to sere, nemůžeme prostě ovládnout loď, pak zabít ze zálohy Taniquista a dát ji Garundarovi s omluvou, že to podělali oni?" Na tomhle plánu se mi strašně líbí, že se nemusím vydávat za civoše a pak, že můžeme v klidu probrat úplně všecko, co tu je! Ta druhá varianta je vůbec taková pěkná a já čekám na verdikt seržanta stejně, jako ten meloucí poraněný dement, co nám souhrou náhod zkřížil cestu. Nebo možná čeká jen na to, až to čekání přestane Poenu bavit... těžko říct, co přijde dřív. |
| |
| Mám plán a dilema ~Můžete být zaražená, nebo pán může být zaraženej~ Vzal jsem si jeden nůž i s pouzdrem, protože tou rituální dýkou se v klasickém boji asi příliš rozmachovat nebudu. Hrabě vlítl do chodby a kryje se, nejspíš za jedním nárožím. „Zpomal, nobleso.“ „Já nebudu – dělat problémy!“ Naklonil jsem se tak, abych viděl na holky, a nespokojeně mlaskl. Když smrt, tak pro všechny. Na druhou stranu má ten kluk pravdu. Naše mise je už v... Erhm. „Holky,“ zkusím je trošku popohnat. Když se to posralo, najdeme si nějaký hněvosvod. Je čas na odpovědi a nějaké malé plánování. „Sice bysme měli co nejrychleji přijít na můstek, aby se tam loajalisti nezakopali, ale taky se na nás zezadu může vrhnout Tankista se zmagořenou posádkou.“ Položil jsem ruku hlodavcovi na rameno. „Na civily se budeme moct dívat i potom. Zabereme napřed můstek. Jen nevím, jestli si někdo vzal s sebou krak granáty na zamčené dveře. Zkusíme si tam případně udělat bunkr, Sparky zamkne posádku v nějakých dveřích.“ Válečná porada na koleni. „Můžeme pak zkusit udělat nějaký prohlášení o tom, že jsme Garda a že jsme osvobodili můstek a tak...“ Pustil jsem Křečkovo rameno a koukl i na Hraběte. „Takže Khorne style, hoši. Stejně je to už jedno. Civily střílet jen když budou klást větší odpor, budeme potřebovat nějaké oběti, otroky a kultisty.“ A dopadnou stejně, jako ty, Azi. Budou krváka uctívat jen naoko, aby si chránili prdel. „Počkáme na holky a zbytek, potom hurá na můstek. Hrabě může dělat předsunutou hlídku jestli chce. Jestli slíbí, že se nenechá zastřelit nebo chytit. Ještě moment.“ Znovu ode dveří vejdu trošku víc do místnosti. „Psyché, víš kde máš toho svýho kamaráda?“ obrátím se s dotazem na Insanii. „Asi ho budeme muset vyřešit dřív, než stihne něco vyvolat.“ |
| |
| Zdržuješ, Irilme... Já se jen zastavím na rohu východu, když na mě velitel „houkne“[/b] a nasadím neutrální, lehce kyselý ksicht a vyslechnu si plány a pak jen kývnu... „Jasný, šéfe. Jsem na voxu. Lovu zdar. Křečku, jdem?“ zeptám se prcka a pak vyrazím do tmy lodi, držíc se původního plánu. |
| |
| Jedna rychlá Vlastně i přes veškerou tu prdel, co si ze mě dělali, je člověk musel mít rád. Spíš za dobře, že se mě nesnažili sežrat, či rozcupovat za živa. Poe a její mentální vyšinutost, Blásie a jeho …, Zed se svoji nezúčastněností, Křeček a teorie, Hrabě a … a Azi-šéf a jeho … „Míří na můstek.“ Jestli se nepletu, což doufám, že ne. „Takže pokud bude někoho vyvolávat, tak jedině tam.“ Přemýšlela jsem nad nutností vlastnit krak granáty, když je v týmu psyker, ovšem je pravda, že procento, kdy se k vám Warp otočí zády, je větší, než když vám selže granát. Navíc, u granátu máte alespoň zhruba odhadlou sílu výbuchu, což se o Warpu říci nedá. A za užívání granátů vás taky nemůže nikdo zabít … Že já se nestala gardistou. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Plán je pokračovat dle plánu. To zní jednoduše, ne? Takže šupky hupky na nákup k kapitánovi. Tvářit se mile, nonšalantně a jako někdo, kdo tu má co dělat a kdo je oprávněn i řvát. Tvářit se vojensky. A taky se trošku modlit, ať nepotkám velkej odpor...pff..... Dneska toho bylo už tak akorát... |
| |
| Fastfood "Holky, s jídlem si nemáte hrát, Zvedáme kotvy." Zamrkám a lehce nakloním hlavu na druhou stranu. Pak, po chvíli uvažování přikývnu, aktivuji pilku na zápěstí a otočím se k neznámému vojínovi. "Já nebudu - dělat problémy!" Pilku vypínám a čekám. S takovým tím výrazem typu "ale maminko, oni mi všecko berou." Chci, aby dělal problémy. Ne. Chci si ho nechat, aby za mnou chodil a byl můj kamarád. Jako Insani. Budeme kamarádi všichni tři a budeme zabíjet pro našeho boha. Mimoděk se mi na tváři objeví úsměv. Mohla bych mít spoustu kamarádů. Hrát s nimi karty a vyhrávat cigarety. A lidské ruce, nebo... „Holky,“ zaslechnu Irilma. ... lidské ruce. LIDSKÉ RUCE! No ano! Vlastně! Bez dalšího přemýšlení vezmu nůž a vojákovi podříznu jedním úsporným, nečekaným pohybem krk. Krev rychle rozpatlám po podlaze, zatímco Insani řeší... dalšího kamaráda? Kamaráda! Věděla jsem, že když jednoho zabiju, objeví se další. Můj bůh mne miluje, tak to musí být. Znovu aktivuji pilku, uřežu si vojákovu ruku v zápěstí a zkrvaveným pahýlem napřed strčím do úst. Zatímco vysávám teplou krev a nepřítomně hladím mrtvé prsty, řadím se k Insani a Azraelovi. "Poenka by nikdy nezdržovala," zavrtím rezolutně hlavou, až mi ode rtů odletí vazká, rudá slina. "A bude opatrná. Tajně." Jednou rukou si, abych dokázala pravdivost svých slov, natáhnu na hlavu kapuci. |
| |
| Jdeme „Jasný, šéfe. Jsem na voxu. Lovu zdar. Křečku, jdem?“ "Jasně, výsosti." Hlídat záda hrabátku, tomu se dá jen těžko dát vale. Ne, že by byl zajímavější než zadek Insani, ale narozdíl od ní, tím dost minimalizuji riziko kudly v zádech. Co na tom, že třeba ona by mě rozmatlala všude po zdech? Když tak uvažuji nad alternativami, tak mi napadá, že máma měla vlastně pravdu, když mi spílala, že mám divné kamarády. S věkem se to evidentně nelepší. S lasgunem a špatnou náladou tak vysmahnu za tím nedočkavcem. Při tom se snažím nemyslet na to, že tu jeden psychopat zase sebere plamenomet a druhý značky Poenka bude asi tak tajný, jako rozumný. Takže vůbec. |
| |
| První zastávka - kontrolní bod Přátelé si neváhají podat pomocnou ruku, když je třeba. Někteří by se v časech potřeby pro druhé rozkrájeli a Poenka ukázala, že oba přístupy lze snadno kombinovat. Tímto definitivně vylidněný Hangár můžete po chvilce, kterou zabralo vyjasňování informací a sbírání předtím odhozené výzbroje, opustit. Chodba je klidná, zdobená několika šlápotami od krve. S trochou fantazie se dá vydedukovat, že patřila vaší předsunuté hlídce. Žádný nepřítel, žádná těla, žádný problém do doby, než se dostanete ke kontrolnímu bodu. Ne, jediný odpor, který můžete pocítit, jsou nelidskými silami poškozená těla dvou námořníků a jeden standardně prostřílený na řešeto. Hrabě ani Křeček, jindy vděční lovci cenností, nejsou nikde k vidění. V této části vám tímto okamžikem dělá společnost jen několik laspistolí na zemi, terminál umožňující přístup k dalším systémům lodi a boltem poškozená vysílačka pro případ, že by sem přišel někdo později a chtěl volat do jiných sekcí lodi. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Přesvědčit Křečka nedalo příliš práce. Pravda, trochu si jej musel popohnat u kontrolního bodu, aby se tam nezdržoval a neztratil ten náskok, co máte, ale vidina větší kořisti byla přesně tím, co na něj platí. Jako vždycky. To, že u toho hudruje je věc jiná. V momentě, kdy jsi u kapitánovi kajuty, můžeš mít jasno v tom, že ať už je na lodi kdekoliv, u něj doma to rozhodně není. Nejsi sice expert na zámky, ale tvé kratochvíle si čas od času žádají osobnější přístup, takže po troše úsilí spojeném s nadávkami tvého parťáka se dveře otevřely dokořán. Místnost rozhodně nepatří k nejmenším, o čemž svědčí už od pohledu pohodlná, velká postel, která svádí nejen k tomu, aby si člověk na ní ustlal či zaskákal. Bez ohledu na osobní preference zdejšího majitele, zde panuje přísný systematický pořádek. Pečlivě uklizený psací stůl s uzamčenými šuplaty, dvě řemeslné skříně sloužící po prvním nahlédnutí k uchování oděvu pracovního a druhá zas skýtá útočiště civilnímu odění - obě v takřka vojenském pořádku. Vše korunuje zaheslovaný datatablet na malém nočním stolku, jemuž tam dělá společnost mechanický budík a holografická fotografie ženy... vlastně žen. Křeček si s tím totiž začal hrát a jak se ukazuje, má jich tam nahraných několik. Dost možná přepíná podle toho, jakou trasu zrovna zvolil. Kdo ví. Poslední věc k povšimnutí, je pak skvostná obrazová malba krajiny nějakého imperiálního světa. Jedno je jisté, ruční, kvalitní práci poznáš, když ji vidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Kontrolní bod nese jasnou stopu použití psychických sil, na to bys ani nepotřebovala svůj dar nebo prokletí. Tvé ostřejší vnímání ti ovšem dovoluje zjistit i pár detailů. Otisky emocí psykera, co tu zůstávají a rychle prchají, ti prozradí něco o jeho rozpolžení a není to zrovna to nejlepší, co se může stát. Je jako krysa zahnaná do kouta. Zoufalství a děs - nepříjemné věci mající na lidské tělo vliv paliva, není-li zbytí. Netušíš, co se mu honí v hlavě, ale je jasné, že je připravený na všechno bez ohledu na následky. O tom tě taky může přesvědčit i pocit, že právě touto chvílí kdesi... asi na můstku, používá své síly. K čemu a jak? To je zatím ve hvězdách. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Cvak. Vše jde podle plánu, což se stává málokdy...Kývnu na Křečka, ať zapadne dovnitř a pak dveře zamknu zevnitř. Nikdo nechce u nákupu překvapení, že. „Tak se podíváme, co tu máme...“ a doširoka se usměji. „Čas nakupovat.Křečku, sundej ten obraz, bejvá za ním trezor...“ poradím mému kolegovi a sám se vrhnu na to, co jsem si vždycky tak trošku přál. A v skříni s pracovním oblečením se pokusím najít kompletní uniformu důstojníka Imperiálního námořnictva..a spokojeně si u toho broukám... „In the navy, yes you can sail the galaxie...In the navy, yes you can put your gun to ease...“ Výměna uniformy snad proběhne rychle a potom pokračujeme v krasojízdě – vybrat šuplík, vybrat stůl, vybrat zcela všechno....čas nás tlačí, takže hlavně rychle. |
| |
| Dál do hlubin lodi Blasius rozbije svůj meč dřív než ho stačí použít ovšem tohle se stane když se příliš spoléháte na všechny tyhle složité zbraně.Tady bude někdo ve vážně velkém průšvihu ovšem já nemůžu všechny zachraňovat.Zavrčím a mé šupiny naberou poněkud tmavší odstín šedé. Možná tohle nebyla ta správná volba. Tedy rozhodně tohle nebyla ta správná volba.Jsem tu na místě s tou největší bandou pošuků které jsem kdy měl tu smůlu potkat.A když je postaráno o Křečka je nyní na řadě Blasius.A nejen Blasius vypadá to že situace bude mít brzy poněkud výbušnou náplň.A Hrabě mine měl by to nechat na Křečkovi protože já už dnes jednoho zachraňoval.Možná bych se měl klidit z palebné linie a pokusit se splynout s podlahou.Ovšem proti svému přesvědčení vypláznu jazyk a vydám chrčivý zvuk zatímco hraju všemi barvami abych vyjádřil rozhořčení nad tím neschopným Hrabětem.Opět zasáhne Insani a rozmázne toho vojáka o zeď. Jídlo! Tlama se mi plní slinami a ty kapou na zem zatím co já si třu ruce svými křívými prsty čimž mi unikne co se odehrává mezi těmi dvěma techpriesty i to co naše doktorka a psykerka dělají. Pěkná dvojice myslím si že ještě nikdo nepřišel na to kdo z těch dvou je šílenější.Insani se může vymluvit na Warp,ale jakou výmluvu má Poenka? Náš pán nás zdraví.Granáty?Proč Sparky neotevře dveře?My půjdeme a on nám bude ve jménu svatého stroje otevírat dveře zatímco já je budu jistit ze stropu.Možná si taky zalezu do klimatizačních šachet protože o souboj dvou psykerů vážně nestojím.A když vidím co dělá Poenka tak se rozhodnu upustit od šacování a vrátit se k tomu o co mi původně šlo.Jídlo.Vrhnu se k nejbližšímu tělu a i když bych ho rád zabil sám nemůžu mít vše. Neměl bych být nenasytný.Vlastně proto že jsem nenasytný jsem tady.Klidně jsem si mohl lovit na své planetě,ale ne já chtěl víc.A teď to mám. Zakousnu se do toho vojáka a plivu a párám všechno co je nestravitelné.Krev stříká všude kolem a když se konečně nakrmím je z těla přede mnou už jen beztvará masa.Klečím uprostřed několika menších pramínků stále stříkající krve,pak spokojeně vstanu a vydám se za ostatním.Protože nemám čas hledat vstup do klimatizace a tomu plánku nerozumím rozhodnu se ostatní podpořit tím že se za nimi vydám po stropě.Pach zkaženého mléka a drceného mentolu naznačuje ostatním že jsme nad nimi.Ochutnávám jazykem vzduch podle pravidla vždy připraven abych se v případě mohl spustit a protivníka prošpikovat či se na něj vrhnout.Krev kterou cítím mně dráždí a když dorazíme k těm dvěma seskočím dolů a začnu je ohmatávat jazykem.Pak se však zklamaně stáhnu a udeřím jednoho z nich do obličeje.Teď to bude na Sparkym možná se teď dozvím jak se dostanu do klimatizace a taky tam kde potřebuji.Tam kde bude někdo živý je jich tu dost jednoho si nechat můžu.Je tu něco čím bych se mohl pobavit ovšem pokud ten dotyčný není připoutaný ke křeslu a hystericky neřve není to ono. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Kapitán je průměrné výšky, poměrně mohutně stavěný v oblasti ramen. To znamená, že dostat na sebe jeho uniformu není takový problém, jako jí vyplnit. Co se plnění týče, tak je nutné říci, že tvá trezorová vize se stala pravdou. "Ten krám stejně nevotevřem." Je to nejen smutné konstatování, ale i shrnutí šancí alespoň z jeho strany. Tvá "kratochvíle" tě naučila jistému základu, ale něco takového otevřít, to bude opravdovou výzvou s nepříliš vysokou šancí. Pokud neznáš správnou číselnou kombinaci. Křeček pak, zjevně podpořen tvým důvtipem, preventivně onen kus umění prohledal, jestli neuchovává nějakou zprávu nebo skrytý vzkaz. Přinejmenším se k tomu chystá za pomoci bajonetu. Kritici jsou zkrátka nemilosrdní. Co se stolu týče, podařilo se ti dovedně odhalit jeho tajemství. Jde převážně o záznamy stálé posádky, deník a podobné věci, které sice není vhodné jen tak nechat okolo, ale nedosahují cenností v trezoru. Nebo jsou to materiály běžně používané. Celé to korunuje zápisník, jinak prázdný, s ručně popsanou úvodní stránkou: Jaro, léto, podzim zima, v námořnictvu je to přima! v součtu každého standardního měsíce, radujeme se velice! Jakýkoliv den slavíme, pijeme a musíme pět, ve šťastném terranském roce máme jich 365! |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Dobře, jak se zdá, tak kapitán je trošku ramenatější a jeho uniforma na mě trošku visí. Na druhou stranu nic,co by se nespravilo trošku machrování s páskem a překladem látky v oblasti zad. Aspoň tak. Pěkně uhladím námořnické sukno a podívám se na důstojnické prýmky a zaculím se na Křečka.. „Jestli mě sejme někdo z našich, tak budu FAKT nasranej...“ prohodím, když se prohrabávám stolem. Zajímavostí spousta, zajímavého nic. Není každý den svátek. Kapitánův zápisník rychle projedu, bohužel není čas studovat přesně jména a obličeje posádky, prostě není čas. Kdyby byl, pomohlo by to. Zápisník zmizí v kapse. Zkusmo ještě nastavím číslo 365 na trezoru (ne, nikdo není tak hloupý) a pak mávnu na Křečka... „Já jsem důstojník, ty se tvař nenápadně...“ zazubím se a zapálím si cigaretu..Doufám, že kapitán byl také kuřák a tyhle zásoby mu zplundruju.. „Hele, plán pokračuje – další štace můstek. Mám pár plynovejch granátů, uděláme jim tam dobrej luft. Pro trezor se vrátíme později, mám trošku trhaviny, která si s tím poradí..Bohužel to dělá velký bum, takže teď na to není prostor. Souhlas?“ |
| |
| soukromá zpráva od Niwel -Hamster- Thorlon pro "Dle rozkazu, vaše fešáctvo." S přehrávanou horlivostí zastalutuju. No snad z toho něco bude, hlavně z toho trezoru. Už teď je mi líto, že jsem tak nějak nešikovně a hlavně zbytečně vykuchal ten obraz v domnění, jak se tam asi něco skrývá. A ono hovno, jak už to bývá, nic naplat. "Souhlas?" Poškrábu se za uchem. "Co já vím, tak máme jiný rozkazy." Pokrčím lhostejně rameny na důkaz toho, že jsou mi docela volné. Ono i kdyby mi to nebylo příliš jedno, tak zrovna špatně naložený Hrabě není nic, co bych chtěl mít za zadkem. "No, ale teď máš vyšší šajbu, kapitáne." Uchechtnu se. Ta uniforma je skvělý nápad a lepší by byla jen v případě, kdyby to napadlo mě! |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Já si jen uhladím faldík na saku a narovnám prýmek... „Co já vím, tak máme jiný rozkazy.“ „Rozka-co?“ zeptám se s úšklebkem Křečka a ještě si pro jistotu jednou srovnám vybavení tak, abych se na něj rychle dostal..Nůž, pistole, granát, náhubková gasmaska. Vše pěkně na svém místě. „Jako bys to neznal. Máme jen jeden rozkaz a to je staré, dobré Get the shit done.“ a mrknu na něj. „To se od dob u Gardy nezměnilo.“ Pak ještě upravím posturu a držení těla tak, abych vypadal, že mi patří celý loď. Stojím rovně, brada hrdě dopředu, nos jemně nahoru a na tváři kyselý výraz. Kla – si – ka. „Jdeme, vojíne. Carpe die´em“ A poté sebevědomě vyrazím směr můstek. |
| |
| Kontrolní bod bez kontroly Kontrolní bod bez kontroly, to bylo přesně to, co Sparky ke svému štěstí potřeboval. Krátce poté, co vinou defektu paměti zodpověděl otázku, jež mu možná někdo z vás patrně položil před několika dny, se připojil ke zdejším terminálům, aby se pokusil získat více času. Ponořil se tak do transu, v němž možná jednou zahuhlal něco jako "jde to dobře". Chvíle, kdy můžete obdivovat, ohledávat, ohlodávat mrtvá těla, nebo vesele zabíjet čas plně jinak, netrvají snad ani pár minut. Výstřel, jednou z chodeb ještě zaduní jeho ozvěna, rozvíří recyklovaný a smrtí okořeněný vzduch místnosti. S jiskřením zařízení, k němuž byl Sparky připojen, pak padá jeho tělo na podlahu. K autorství tohoto útoku se během mžiku hlásí skupina tří žoldáků, dost možná bodyguardů nějakého z cestujících. Jejich oděvy ostatně vypadají jinak než uniformy posádky a celkově stav jejich vzeření je o dost reprezentativnější. Co už tak reprezentativně nevypadá je fakt, že jeden z nich upustil balíček karet, aby se teprve dotkl své zbraně.Vzhledem k tomu, že jejich chodba dle plánů vede k ubikacím posádky, nesvědčí to nic dobrého o jejich morálce. Stejně jako to, že v momentě, kdy vlezou do místnosti a zjistí, že je vás o něco víc a máte plamenomet, tak začínají zase couvat.  Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Křečkovo "provedu" zní s takovým nadšením, jaké lze obvykle z gardisty dostat jen za přítomnosti komisaře. Inu není to vzdělaný hoch, přesto už měl tu možnost pochytit, že slova "Carpe di´em" se s oblibou vyskytují tam, kam se povinnosti příliš nehrnou. Ano, s největší pravděpodobností si o překladu myslí cosi jako "pak zachlastáme". Nadšení záhy končí momentem, kdy se dostanete na chodbu a ujdete pár metrů po ní. Zpoza vašich zad se nese tlumený zvuk výstřelu. Není už příliš silný, ale přesto znatelný. Křeček to doplní několika tichými peprnými slovy. Jen proto, aby se záhy mohl rozeznít zpředu, kde je vámi vytoužený můstek, nějaký dost vyděšený výkřik. Zobrazit SPOILER |
| |
| !!! Jsem opatrná. Tajně. Tato slova si tiše opakuji, když se ploužím za skupinkou a s kápí hluboko v obličeji. Je třeba podotknout, že kápě není tak hluboko, aby skryla mou zakrvácenou tvář, trhající zuby maso z ještě ani ne vychladlého ukazováčku. Někde mezi stoličkami mi odporně zaškvrká vyrvaný nehet. "Odporní kacíři..." zamumlám znechuceně a odplivnu na zem slinu, smísenou s krvavých chrchlem, v níž plave na půl rozštípnutý nehet, který jsem ještě před chvilkou nemohla požvýkat. Chvíli na nehet, plavající ve zpěněné slině jen tak, jakoby fascinovaně civím. "Víte, že za život člověk vyprodukuje asi čtyřicet tisíc litrů slin?" Zeptám se nakonec, zcela mimo mísu, zatímco za mnou... soci jiskří. Žádná odpověď, jen kroky... zvednu zrak. Lidé. Cizí lidé! Sklopím oči k nažvýkané ruce. Ne, nechci cizí lidi. Chci tohle. Zasloužila jsem si to. Je to poplatek. Poplatek za paní doktorku. Je to moje! Majetnicky ruku sevřu ve svých a rozhlédnu se okolo sebe, jako zvíře, bránící si svoji potravu. Přesunu se kousek do strany, do zákrytu, směrem k té hnusné ještěří věci, která mi určitě chce moje jídlo taky sebrat. Ta věc neslouží našemu Bohu. Proč tady je? Khorne, proč tady ta věc je? Proč mi chce sníst ruku? Nespouštím ze Zedda oči, zatímco si sedám do úkrytu a vezmu to tentokrát od zápěstí... |
| |
| I za kontrolu se u doktora platí V kontrolce nikdo nebyl. Tak se vyhlásil pohov a Sparky se mohl dát do díla. Vlastně ani už nevím, co měl a nebo chtěl udělat, každopádně to mělo něco mít s dveřmi. Vytáhl jsem z lehkého batůžku čutoru s vodou a uhasil žízeň, která mě sužovala už od toho hangáru. Potom jsem ji zazátkoval a zase schoval. Prásk! Málem jsem sebou švihl na zem, ale tělo si jen dřeplo a tasilo bolter. Server zajiskřil a vyzkratovaný techpriest sebou praštil o zem, kabel vedoucí z jeho těla do stroje tu a tam probleskl energií. O pár vteřin později se z uličky vynoří tři vojáci. Mají vteřinu. Nebo... My máme vteřinu. Prásk! Bolter sebou cuknul a první zvědavec to koupil. A na nic jsem nečekal, vrhnul jsem se ke zdi vpravo ode mě, která dělala futra pro uličku s nepřáteli. „Kdo jste?!“ Ano, imperiální doktrínu mám pořád hluboko zažranou pod kůží. Napřed střílej, pak se ptej. Levou rukou jsem vytáhl armádní nůž, který jsem jednomu nešťastníkovi zabavil po vyklizení přistávací plochy. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Dokonce i chladnokrevný zabiják může cítit zimu. Čím víc se totiž blížíš k můstku a hluku, co se odtamtud také line, tím chladněji je. Do toho všeho jako by tvé tělo dávalo najevo, že se mu tady nelíbí. Je to jen pocit, nemá to žádnou hmatatelnou příčinu, přesto ti jakýsi podivný instinkt dává znát, že je zle a bude hůř. "Co se to kurva děje?" Je to spíše řečnická otázka. Trochu rétoriku, jakou obvykle křeček tahá. V jeho tváři je vidět to samé - podivné znepokojení a nervózní přehmatávání na zbrani to jen podtrhuje. S ubývajícími metry umlká randál nejen zpoza vašich zad, ale i vpředu. Jedno nakouknutí pak může vyjevit scénu, kdy se na můstku brání kapitán lodi, jeden asi jeho důstojník proti jakémusi psykerovi a dvěma členům Taniquistovi čety. Onen psyker působí zatím docela nepřítomně, zatímco ti dva jsou přítomní až až, když kropí ze svých zbraní zbývající obránce. Letmí pohled také napoví, že onen znalec hrátek warpu už své umění použil, protože některá těla námořníků rozhodně nevypadají na přirozenou smrt. Tím je samozřejmě míněn skon jakoukoliv klasickou zbraní a metodou boje. "Mám?" Zatímco dál to napětí visí ve vzduchu, křeček opře pažbu lasgunu o rameno a zamíří na na nepřítomného zrádce vaší skupiny zrádců s jasným cílem jej... asi zradit? Pokud ne přímo to, tak zranit určitě. Nic méně zatím čeká na tvou radu. A jako na potvoru se zdá, že odtud není přímá možnost se dostat do ventilace můstku. Zjevně s touhle akcí konstruktéři počítali. |
| |
| Kontrolní bod Rána bolteru sice svůj cíl zasáhla, ale zbroj většinu radosti z něj zachytila. Proto taky onen první zvědavec a velitel v jedné osobě jen na moment poklekl a pak vyrazil s bolestným syknutím vstříc pultu, který je uprostřed místnosti. Během své cesty ještě stíhá pálit ze své zbraně, což je jediná forma komunikace, kterou s vámi provádí. Mimochodem zasáhne do nohy Insani, jež patrně překvapená objevením nepřítele se v prvních vteřinách ani nepohnula. Krev a zteč pak dodala trochu krve do žil i jeho společníkům. Ti se sice hrdinně nevrhají dopředu vstříc nebezpečí, ale spustí krycí palbu a chystají se pomalu covnout do chodby mířící k ubikacím posádky. Asi je více uklidňuje možnost, že si zavolají na pomoc několik námořníků, než víra v ochranu skrze císaře. Jejich slepé mačkání spouští nic méně nachází cíl v tělech Blasia a Zedda, kteří rovněž na hrozbu zareagovat nestihli.  Zobrazit SPOILER |
| |
| Moar DAKKA! Irilm má dilemu, pane netečná gzifto. Jo, když se bolt rozcákl nepříteli o zbroj, pohnul jsem se ještě kousek, abych mu nestál jen tak v ráně. Takže kapitán se pohnul, jeho dva cápci zůstávají v chodbě a střílejí skoro naslepo do místnosti. Super. Ale taky to vypadá, že ti dva černí vzadu budou chtít couvnout. No jo, co s tím? Jestli se kapitánek otočí, může být po mě. Když se otočí ti dva, bude po nás všech, páč si určitě dotáhnou nějaký svý kumpány. Řev za mnou naznačuje, že to někdo koupil. Tak jdeme rozdávat dárečky taky. V kleku namířím na toho brokovničáka (2). Jo, kdyby to se svou zbraní fakt uměl, jsem na hadry. Jenže má chlapec smůlu. Spoušť secvakla, bolty letí... A myslím, že ani jeden z těch dvou projektilů neminul. No, není to moc pěkný pohled, protože když se tenhle druh projektilu střetne s překážkou, funguje víc jako takový malý granát než jako obyčejná kulka. Možná bych neměl plýtvat municí. V zásobníku mám už jenom šest z devíti nábojů. Ale o to víc krve se naráz z mého cíle dostalo. Jak už jsem naznačil, doufám, že se kapitán neotočí. A že se zapojí i zbytek mé skupiny, abych nemusel dělat terč a zároveň úklidovou četu jen já. Možná pořídím Poeně flusačku. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Vida, jak se zdá, párty začala bez nás. Přestřelka na můstku, do toho psyker, jak nečekané. A jak se říká, teď jsou zrádci, inu, asi všichni. Kromě nás, samozřejmě. Křeček zapře lasgun a chce se do toho vložit, ale já jen zakroutím hlavou a rukou mu dám signál, ať si klekne a nasadí gasmasku. S psykerama je obtíž. Kdo ví, co všechno tam lítá. Ale svět je krásně jednoduché místo – odstraň člověka, odstraníš problém. Jenže těch problémů je na můstku pět a i když je Křeček dobrý střelec, pan kapitán taky nevypadal na máčko. Navíc by mi mohl prostřelit moji novou, zánovní košili. Tedy jeho. Nasadím si respirátor a od pasu odcvaknu granát. S zeleným proužkem, protože co je zelený, je dobrý. V tomhle případě je to docela dobrej nervovej plyn. Stačí trhnout groužkem, pak to udělá oblíbené Šproing!, odletí Anča Dlanča (Dlaňová pojistka) a z granátu se začne linout nějaké svinstvo...chvilku počkám, až se trošku rozdýmý a pak ho nenápadně přes roh pošlu po zemi doprostřed místnosti, ať si kluci vevnitř dejchnou trošku veselýho plynu. V tom stresu, co tam maj, nemluvě o nepozornosti a toho, že z můstku nebývá moc únikových cest, že. Rukou nahoru dám signál Křečkovi, ať ještě chvilku počká a až to bude vypadat buď čistě anebo 100% pro nás (Takový ten čas rozdávání úsměvů od ucha k uchu a tak), tak tam vlítnem.... |
| |
| Criticááál fail Ne, že by se stávaly i horší věci, ale střela v těle vždycky zabolí. Švihla jsem sebou o zem a rozhodla se to takto nenechat. Než jsem se vzpamatovala a vůbec nějak si urovnala v hlavě, co nebo proč a vlastně, jak to, že tady ležím, teče ze mě a přede mnou stojí tři chlápci a chtějí mi ve jménu Kho ... Císaře - rozmazat mozek po dlažbě. Opravdu úžasné. Jednoho hypoteticky oddělá Azík a pořád zbývali dva. Mě ovšem nejvíc děsil ten nejblíž (3), ne že bych se jej chtěla zbavit, to ne, vlastně chtěla a moc, protože každý se alespoň jednou denně cítíme více než ohroženě. Jasná volba byla warp fist, osvědčená technika, kterou doporučuje sedm z pěti psykerů, protože tomu osmému se šeredně nevydařila. Posoustředila jsem se a vyslala jsem mu v ústrety Warpové požehnání (30+64) a jestli to přežije, budu se šeredně divit. Jenže když je jeden v ráži, tak se moc nepozastavuje nad tím, kdy by měl s Warpem přestat, Warp vám neřekne, ať už to dneska neděláte, že už je toho moc. Chtěla jsem ještě sežehnout kapitána, když už jsem byla v té demolici (ale 5% ze 100% je průser). To, co se stalo pak, s tím jsem opravdu nepočítala. ***** Říkals, ať to přehodím, tak jsem to přehodila |
| |
| Když se podaří, co se dařit má... Oheň je dobrým sluhou a špatným pánem, což o tom z warpu platí dvojnásob. Zprvu vše vypadalo normálně, alespoň tak normálně, jak produkt imateria vypadat může. Barevná podivná spalující směs energie nejprve vyrazila směrem k zamýšlenému cíli. V půli cesty ovšem změnila názor, několikrát "zavířila" ve středu místnosti a pak se vrhla dle své libovůle úplně na opačnou stranu. To vše v doprovodu syčení i praskání, ve kterém se dost možná ztrácel jakýsi cizí hlas? Naproti tomu hlas Blasia se určitě neztrácel v momentě, kdy ho ta směs barev začala pohlcovat. Vzduch zalil zápach pálicího se masa a roztaveného kovu. Jeho výstroj se prostě během pár vteřin rozpustila, přičemž detonace jeho plamenometu se tak nějak ztratila v tom všem zmatku. Celé to trvá jen pár vteřin, kdy navzdory žáru jeho mrazivý, šílený řev přechází k hysterickému smíchu. Jeho tělo je pokroucené k nepoznání a ačkoliv by mělo zvládat leda spokojené chladnutí na zemi, stále stojí na nohou. Z míst, kde kůže popraskala nebo ji poškodila zranění z boje dokonce stále unikají drobné plamínky. Udělá jeden potácivý krok vpřed, pak druhý a zatímco se směje, jeho ruce s rychlostí blesku uchopí cizácké tělo Zedda a začnou jej trhat na kusy přímo před Poenou. Mezi tím na druhé straně místnosti hrdinný velitel přehodnocuje svou víru v císaře a bere nohy na ramena. Tiše a svižně prokazuje své sprinterské schopnosti v touze po spáse svého života, jemuž přítomnost v blízkosti stvoření warpu evidentně nesvědčí.  Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro "Seš fakt votravnej!" Po těchto slovech mizí Křečkův škodolibý výraz v anonymitě plynové masky. Dokonce i s ní je podle toho, jak se tu a tam zatřese jasné, že se mu tohle řešení líbí. Během následujících vteřin tvůj dárek mizí na můstku a přes všechen ten zmatek si ho ze startu nikdo nevšímá. Ono přes kouř všech těch zbraní a tu a tam dýmu z poničené techniky bylo snadné přehlédnout takovou maličkost. Zvláště za plné palby. Když si útočníci i obránci začnou uvědomovat situaci plnou nezdravé jedovaté mlhy, je pro mnohé z nich pozdě. Ti, co se bojí vystrčit z hlavy z krytu, umírají s trochou kašle přímo u nich. Ti odvážnější pak vykročili k úniku, ale slzící oči, je nutily klopýtat, leckdy zakopnout a pak se jen zhroutit na zemi. Chvilku ještě slyšíte kašel, jeden zrádce z vašich zrádných řad se dokonce vyplazí až k vám, kde končí s rozbitou hlavu díky pažbě lasgunu. Po chvíli ticha uslyšíte šramot. Nepůsobí ho nikdo jiný než plazící se majitel slušivé oficírské uniformy. Obličej rozežraný plynem mu brání vnímat situaci, jen tak tam je a čeká na ránu. Co se zatím stalo s psykerem, to jasné není. Stejně jako není jasné to, co způsobilo novou vlnu dosti nelidského řevu. Opět zpoza vašich zad. |
| |
| Plápolák Insani se postarala o toho posledního imperiála za rohem. A chtěla se starat i o jejich hrdinného velitele. Ale asi se jí ke kouzlu z warpu přimíchalo i něco jiného. Hučení ohně a jekot. Smrad spáleniny a škvaření lidského tuku. Blazko, který by měl být popel. A nebo ještě spálenější, než byl. Jeho plamenomet vybouchl a já jsem rád, že nás nějaká vyšší moc ochránila před střepinami. Bohužel, jeho taky. Se smíchem se totiž vrhl na našeho krokodýla a počal s porcováním. Poněkud hrubým, trhal tmavé tělo holýma rukama, na Poenku z ran chlístala krev. Nepochybně si to užívala, ale byl bych rád, kdyby se zase probrala a radši se od toho vzdálila. Pohyb na okraji zorného pole. To si důstojníček chtěl skočit asi pro nové trenky. Sám jsem si málem pustil, když jsem si uvědomil, že Blazka posedl démon, ale... Kurva! „Nikam.“ To slovo zaznělo i s výstřelem a kapitán šel do sraček (protože 59+20). Satisfakce, zahrál jsem si na komisaře. No jo, ale co s tou sviní hořící? Střílet po ní teď nemůžu, v cestě mi stojí Poe. Insani vedle mě spíš leží a crčí z ní krev. „Poe!“ Křikl jsem na medičku, zatímco jsem se přesouval ke středu místnosti. „Máš tu práci!“ A já se pokusím zlikvidovat posedlého. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Chvilku se vyplatí čekat. Někdo by myslel na kytičky, aby nemusel myslet na to, jak se chudáci uvnitř dáví vlastními vnitřnostmi nebo tak něco... Já ne. Je mi to, jak se říká, ganz šumafuck. Oni umřou, my přežijeme, opakovat. Chvilku to chce čekat, hlavně potichu. Křeček pěkně zapracuje pažbou a po podlaze teče mozek. Tak hlavně neuklouznout... K nám doklouže zachvilku kapitán..Hm. Je mi ho líto?Není. Udělal by nám to samé, co my zrovna provádíme jemu. Kdyby mohl. Blbý. Mlčky se k němu skloním a tiše otočím jeho tělo...pardon, zatím jeho, špičkou boty na záda, tak aby pěkně byl vidět krk..Vytáhnu větší nůž a víceméně je to poslední zvuk, který kapitán uslyší. Šedobílá mozková a krevní červeň jdou dohromady. „Sangre por Deus de Sangre, Craniai por solium de cranii...“ šeptnu v řeči, kterou většinou přisluhovači Khorna nemluví...„..a smrt všem zmrdům.“ dodám a ušklíbnu se. Oddělení hlavy od těla je, inu, složitý proces, který vyžaduje několik potřebných věcí : - Dobrou znalost anatomie..Splněno. - Ostrý, avšak masivní předmět, který bude sloužit k oddělení krčních obratlů od sebe. Splněno. - Dostatečně silného Hraběte, který ví, kam dá nůž a jak na něj dupnout. Splněno. - Pevný žaludek a víru v Khorna. Také splněno. Celé to zabere ani ne minutku. Říz, čvacht, krváci, krváci, dup, čvacht, křup, lup a máme novou trofej. Škoda, že kapitán má jen krátké vlasy a proto jeho hlavu asi chvilku ponesu, jen tak. Pro forma. Druhá škoda je, že budu potřebovat nové kalhoty. Potom se jenom podívám na Křečka a dám mu jednoduchý ruční signál. Jdeme čistit, hlavně potichu Plán je jednoduchý – Křeček mě kryje, já čistím na blízko. Ostatně, stejně v mlze z granátu je prd vidět a navíc – je to tišší a rychlejší... A tak se potichounku, polehounku vydám do toxické mlhy dodělat práci. Hluk vzadu mě nějak zatím nebere. Nejdřív můstek, pak zbytek lodi. |
| |
| Aktualizace Jeden přesný výstřel mění hlavu celistvého rázu na kaši. Bolt zkrátka prošel lebkou a nenapadlo ho nic lepšího než vybuchnout uvnitř, čímž dopřál unikajícímu chlapíkovi skutečný únik za jeho císařem. Na výstřel zrůda nezaragovala nijak. Možná ho nepovažuje za důležitý, možná jej přehlušil řev zmírajícího cizáka a nebo je prostě příliš zaneprázdněná svoji podivnou hrou. Jako by šlo o kytku, trhá jeden kus po kusu ze své hračky. Nejprve to odneslo předloktí, teď už jedno křupnutí dalo znát, že po rameni je taky ámen. V ten moment to cizácká konstituce vzdala a tvor prostě omdlel, nebo dost možná umřel. V odpověď na to stvoření, co kdysi bylo Belisariem, vztekle zařvalo. Kolem "rukou" se mu začnou míhat podobné plamínky jako ty vycházející z ran. Tohle grilování je rázem o nový zápach masa bohatší...  Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro To, že si Belisaria cosi vyhlédlo a on se tomu příliš nevzpíral, to ti nebylo neznámou. Dost možná jsi i očekávala, že se třeba časem s tím tvorem setkáš. Otázka je, bylas na to připravená teď? Byla bys za pár let? Jediné, co můžeš vědět s jistotou je, že tohle rozhodně není konec. Zánik toho pomateného žháře se stává totiž začátkem. To, co jej teď drží ve své moci a vyživuje jeho tělo, hýbe s ním jako s loutkou se totiž snaží seč může nasoukat při vší své síle do jeho chabé schránky. Je sice jasné, že pokud se to démonovi podaří, pronikne bez kontroly do reálného světa. V mrtvém těle člověka sice nebude tak nebezpečný, ani nebude mít takovou moc0 jakou disponuje v moři duší, ale pořád to může být víc než dost na to, aby vyzabíjel všechny vyjma tebe. Ty totiž můžeš pro něj být mnohem lákavějším prostředkem v tomto světě. Což nic nemění na tom, že než se tak stane, asi bude pít zbytek tvého rozumu i duše. Zkrátka a dobře, je nutné ho zabít co nejrychleji, protože ten bastard bude s přibývajícím časem sílit. Tedy pokud nechceš poslechnout ta slova, co znějí místností. Šepot a přísliby, která ostatní nevnímají a které tvrdí, že ti dá mnohem víc než si z tebe vezme, víc než kdy dopřeje obyčejným hlupákům... |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Křeček ti svižně zagestikuluje něco, co bylo v rozmezí od "kreju tě " až po "kurvadrát jo!". Nutno podotknout, že jestli se někdo snažil vymýšlet hovadiny a vulgarismy v bojové řeči, musel mít k němu Křeček blízko. S tím, že ho máš za zadkem vstupuješ do značně očištěného prostředí můstku. Tedy pokud "očištěný" může znamenat plný plynu, mrtvol, výkalů při úmrtí a tak. Nutno podotknout, že slovu očista neprospívá ani tvá trofej, co si spokojeně odkapává na podlahu. Prostupujete mlhou jako duchové. Křeček, asi díky své přirozené povaze hotového hrdiny, se umí plížit dost slušně. Vlastně, pokud se neohlížíš, tak si nemůžeš být jistý ani tím, jestli prostě nevpochodoval do dýmu a pak neudělal svižné čelem zad. První známkou toho, že něco není v pořádku je řídnoucí mlha a zase ta proklatá zima. Brzy můžeš rozeznat toho zpropadeného psykera. Jako by byl v nějakém obalu. Z neznámého důvodu se v úzkém prostoru kolem něj drží vzduch. On tam dál je naprosto nepřítomný a vůbec to nevypadá, že by měl ponětí, o co jde. Jen tak tam sedí opřený zády o jeden panel hezky v krytu, neslyšně pohybuje rty a kolem něj se občas lesknou podivné síly s nimiž si hraje. Síly, kterého se ho asi doposud i snažili ochránit. Je tam jen tak a zřejmě vydaný na milost a nemilost. |
| |
| Refresh Šetření municí. Ano. Ale Khornovi asi jeho měnící se bratříček závidí trůn z lebek. Boltpistole mi trošku ujela a velitelova hlava se rozmázla na kusy kostí a šedorůžovou krvavou kaši. Jeden by z toho blil. Možná spíš kvůli tomu květákovému mozečku z jídelny. Ze svého krytu koukám, jak ta abominace trhá Zedda na cáry. Ručička, kousek po kousku, opouští své místo. Krokouš řve a vřeští, snaží se trochu bránit, ale jen se pálí o tělo posedlého. Stejně nakonec zůstal seschle plamenometčíkovi viset v rukách. Tvor naštavně zařval, když si všiml, že jeho oběť už neječí. A tak začal ještěrku grilovat. Teda, aspoň to předpokládám, protože se kontrolním bodem zase roznesl smrad spáleniny, tentokrát jiný. Kde mám masku, když ju potřebuju?! No, když se to sere, sere se to fest. Vystrčil jsem hlavu z krytu trochu víc a s ní i pistoli. na tuhle vzdálenost to není zase tak těžké trefit se do stojícího cíle. Prásk. Hořící entita to koupila. A já doufám, že holky budou mít tolik rozumu, aby se klidily. Zase se schovám za středový pult/sloupek a tasím meč, kdyby náhodou. A taky jsem připravený hezky rychle vysprintovat do chodby, která snad nebude až tak klouzat pod nohama. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Přes masku není moc dobře vidět a také se přes ní nedá moc dobře mluvit. A ono ani vlastně není proč. Docela dobře tuším, jak za mnou postupuje Křeček, i když ho neslyším, tak vnímám trošku jeho přítomnost. Inu, aspoň doufám. A pak je tu ten důvod, proč nemám já, a ani v podstatě Khorne, rád psykery. Je to divné, ne to nepřirozené a klade to až moc otázek. Drží plyn od sebe anebo ho filtruje? Udusí se za jak dlouho? Upadne do bezvědomí? Promění se v nějakou obludu? Komunikuje s někým? Co se stane, když ho zabiju? Exploduje? No nic. K divným věcem přistupujeme opatrně a vzhledem k tomu, že máme v jednotce Insani, mno.... Křeček si dneska ještě nezastřílel.... No dobře. Ale na střelbu byl psyker připraven asi i předtím. Takže pěkně ručně stručně. Blízko se mi k němu moc chodit nechce, ale co? Copak umí Hrabě? Ano, umí nože vcelku i dobře házet a většina psykerů nefunguje, když má v oku nůž.... Šupšvihšvist. |
| |
| práci? „Poe! Máš tu práci!" "Práci?" Zeptám se tiše, zatímco s nábožnou úctou sleduji počínání toho, kdo si nyní nárokuje Blasiovo tělo. Insani to dokázala. Ona zavolala boha! Nebo jednoho z jeho služebníků, jehož ale vyslal on. Navzdory tomu, že okolo létají cáry masa s šupinami a dost možná jsem i já v nebezpečí, že se vrhne na mě, se usmívám. "Khorne?" To je moje práce! Uctívat jej. Dát mu najevo svou lásku. Potřebuji... nějaké gesto! Vždyť od dob, kdy jsem byla malá holčička vím, jak prázdné je říci "miluji tě." S láskou si tedy vyryji do zdravé dlaně skalpelem znak svého boha a dlaň zvednu před sebe. "Krev.... pro boha krve," zašeptám s úctou ke... tvoru. |
| |
| Co zkazmim, mám tendenci napravovat „Doprdele.“ Hlesnu bezmocně a snažím se vyškrábat na nohu, o tu postřelenou se moc neopírám. Kdybych nastokrát chtěla, tak se mi to ne vždy podaří, ale když to nechcete. Zoufale jsem se dívala na své dílo. To se nemělo stát, to se opravdu nemělo stát, nemělo. NEMĚLO! SLYŠÍŠ?! NEMĚLO! „Ne.“ Ty hlasy, vyděšeně jsem se po nich rozhlížela, kde jsou? Kde se schovávají? Těžkým údělem psykera je nebýt sám, nikdy. Chytla jsem se za hlavu a pokusila se si to znova přebrat. ‚Dělej něco ty zatracená špíno!‘ ‚Jak já?! Udělej něco ty?‘ ‚Já nechci, bojím se!‘ ‚Cože?!‘ ‚Bojím se!‘ ‚Si nic! Chcípneš tady! Nesnáším tě!‘ A tebe taky nesnáším, ty zrůdnosti z Warpu, nepatříš sem, nepatříš ke mně, já tě tady nechci, zmiz, zmiz, zmiz, jdi pryč! Chtěla jsem jej rozervat, zevnitř, rozervat na kusy. Trhat vše čím je na co nejmenší kousíčky, celou jeho Warpovou podstatu, celou Blasiovu podstatu. (96% z kostek -10 za únavu +30 za psykerovinu = 116, psyker láme rekordy). |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Nejen vzduch je hustý, že by se dal krájet. Ona i ta atmosféra ve chvíli, kdy jeden absolutně netuší, v co se tak běžná rutinní činnost jako je podřezávání krku může vyvinout. Jeden rychlý šmik, nebo možná pomalý říz? Zkrátka dle chuti tato činnost postačí k tomu, aby ten divný a cizí pocit čehosi "špatného" začal mizet. Shodou okolností taky mizí krev z těla toho psykera a s největší pravděpodobností i značnou rychlostí jeho život. Ventilace už dělá svoje, takže se plyn rozptyluje. Ty a křeček obírající mrtvoly jste rázem jedinými pány této lodi, tedy co se můstku týče. Z dálky chodby k vám dál a dál přicházejí slabší zvuky připomínající.... vlastně to nepřipomíná vůbec nic. Přinejmenším ne nic z toho, co byste znali. Křeček se dokonce tu a tam zarazí a prohlásil něco o prdeli. Dokonce i ten jeho zvědavý pohled míří k chodbě skoro stejně pozorně jako na kapsy ležících vojáků. Během okamžiku se pak něco stane. Znovu není v moci tvých smyslů ani zkušeností pochopit co, ale víš, že to něco bylo zlé. Nejen proto, že přišel nový příval řevu, který s člověkem nemá absolutně nic společného. Taky se na můstku rozezní chraplavě reproduktorové zařízení. "Vy... rozumíte mi?" Vyjde z něj hlas, který má podivný akcent a gotštiu tak "háj", že by mohla hrát v reklamě. "Oni... oni přichází..." Křeček se zamyšleně poškrábe za uchem. Zdá se, že má trochu práce rozeznat, co přesně říká. Taky není úplně jasné, jestli je tón tak vysoký strachy nebo vinou pohlaví. "Budou pít naše duše bez ohledu na to, jestli věřím císaře nebo ve vaše bohy. Musíme zmizet..." Zdá se, že navigátor chce vyjednávat i přes to, že máte jisté náboženské neshody. Těžko říct, co ho nebo ji tak vyděsilo, faktem je, že zkouší přes své pancéřové dveře vyjednávat se dvěma lidskými chaosáky a zrádci. Což podtrhne Křeček i tichým dotazem směrem k tobě v duchu "myslíš, že jsou navigátoři ve vatě?". |
| |
| Tak znova a líp Krev pro boha krve, jak se ukazuje, není slogan, který by Blasius ocenil. Zdá se, že jeho pán je někdo jiný, protože na takový akt víry odpoví akorát tím, že se pořádně nadechne a vrhne na Poenu proud ohně. Paradoxně místo troudu a další hromádky popela se v popel mění jen její bezprostřední okolí. Vyřezaná runa na její ruce totiž začne žhnout. Jako by žár byl jen voda, obtékají plameny tuhle šílenou dívku. Démonovi došel smích. Co víc, skoro to i vypadá, že stvůra o krok couvne jako by si uvědomila, že sloužíte všichni pánovi, který je přeci jen na úplně jiném stupínku v síle i obávanosti. Ten okamžik váhání pak stačí, aby Insani znovu vrhla do boje své síly. Přání a tužby mají velkou moc hlavně pro ty, co si ji umí půjčovat z moře duší. Záměr trhat a ničit se zjevně promítl příliš silně protože kromě nestvůry znovu trhal i předivo reality. Pokroucené části Blasia byly na moment vrženy do pestrého víru energie warpu, ze kterého vzešly. Bohům žel příliš krátký moment. Z onoho gejzíru znovu vynořil nový majitel těla vašeho spolubojovníka. Vyrazil z něj takovou rychlostí, že působil jako rozmazaná ohnivá šmouha. Prolétl směrem k ubikacím posádky drtíce cestou vybavení interiéru jako by bylo z papíru. Ostatně nebýt toho krytu, jež schytal většinu žáru i tlakové síly, nevyvázl by Irilm z tohoto "proběhnutí" jen pohmožděný, zatímco zrůda mířila do míst, odkud k vám přišli strážci. Chvíli na to lze i zjistit, proč tak upaloval. Další nelidské stvoření totiž vylezlo ven. Kostěné výrůstky jako by tvořily na jeho těle zbroj, jeho hlava připomíná ponejvíce směsici zubů, rohů a tlam. V dlouhých masivních rukou třímá sekeru a opětovně s rachotem se vrhá do pronásledování rozohněné bytosti. Rázem je jasných několik věcí, Hlavně to, že jste v místnosti sami. Také víte bezpečně, že na lodi jsou hned dva démoni, co si vyřizují účty a s trochou fantazie je jasné, že většina posádky tohoto plavidla to má spočítané. Závěrem se dá říct, že pokud se vítězovi v souboji zrůd z warpu nechcete postavit, asi bude na místě změnit plány. Rychle pokud možno. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Jeden nikdy neví, jak to dopadne. Tohle naštěstí dopadlo podle plánu a chudák psyker, nově zvaný Bezhlavec, už také není mezi živými. Párkrát do něj kopnu a kývnu na Křečka, který pak zavře dveře na můstek, pokud je to možné. „Vyčištěno. S stylem. A hlavně, bez problémů..“ sdělím parťákovi přes masku, zatímco ventilace už čistí plyn. Mrtvoly nechám na potom a na Křečkovi, mě zajímá ovládání lodi, kterému moc nerozumím, ale zase – umím číst, psát a Vysokej Gothic. Hledám různé ovládání dveří a něco, čím bych mohl vyhodit všechno, co se mi nelíbí, z lodi do Voidu. Myšleno tedy posádku, naše zrádce, zrádce našich zrádců a víceméně kohokoliv mimo naší jednotku, která by pak měla vlastní lodičku. ...a jak se zdá, tak nejen tu. Máme kámoše za dveřma. A asi se mu tam nelíbí. „Samozřejmě, že ti rozumím, milý příteli...“ odpovím vysokou gótštinou, která je velmi, velmi vzdálená šílenému slangu u armády a kterou běžně nepoužívám. „V prvé řadě bych se rád představil, říkej mi Hrabě. Proto ten spisovný jazyk. Poté bych se tě rád otázal na několik věcí. Za prvé, kdo přichází. Za druhé, zda-li jsi neuvažoval o změně zaměstnavatele a drobné konvertování na správnou víru. Pokud je odpověď na to druhé záporná, budu tě muset seznámit s pár přítelkyněmi meltabombami. Loď máme pod kontrolou a jedny dveře nás nezastaví....“ prohodím k komunikátoru u dveří a zapálím si cigaretu. A pak kývnu na Křečka a šeptnu. „Nejen v vatě, čéče. Nedovedeš si představit, jak je to cennej artikl.To za dveřma má několikrát větší cenu než tahle loď sama...“ |
| |
| Pro všechny členy Správné party, co mají voxík, vysílačku nebo tak. V vysílačce párkrát chroustne a ozve se hlas, který jste již dlouho neslyšeli aneb vysílá zahradní náčiní. "Můstek zajištěn...Všechno cajk." Rychlé, krátké a výstižné. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Kdyby se v očích mohl zjevit pomyslný dolar tak, aby byl nejen skutečně vidět, ale hlavně v 41. miléniu pochopen, tak by se to stalo určitě v Křečkově obličeji. Pravda, chvilku se "zasekl" a přemýšlel, jak se snažil přijít na to, co všechno by mohl dostat za takovou loď. Pak potřeboval ještě jednu, dvě vteřinky, aby si představil, že může chtít ještě o něco víc! "S tebou se vyplatí nakupovat!" Uchechtne se a zatímco zase začíná mluvit navigátor, on vyloví placatku, zavdá si a potěšený tím, jak vám všechno klape se hodlá s tebou i podělit. Pravda nepůjde o žádné kvalitní víno, vlastně vůbec nepůjde o víno, ale je to alkohol třídy tvrdý. "Rozumím." Křeček duší smích zatímco onen hlas dusí v sobě leda zoufalství a rezignaci. "Veliteli Hrabě, " Vida, jsi povýšen! To říká hlas z reproduktorů a Křeček, co tě párkrát drbne do zad. "Blíží se démoni. Někdo od vás přivolal stvoření warpu, nekontrolovatelná a žíznící, co se nezastaví, dokud tu zbude špetka života." Zní to naléhavě a místy to skoro vypadá, že se tu a tam nedaří úplně držet emoce na uzdě. Zkrátka občas unikne takové to zaváhání, když jeden dusí plášť. Křeček se přestal smát a po chvilce zamyšlení dodal jen cosi o tom, že ví leda hovno o čem to mluví. "Napravo od dveří je panel, přepnutím runy vypadající..." Během pár vteřin získáváš popis místa mající na starost bezpečnost. Stačí pár kroků a najdeš obrazovku odhalující dění v lodi. Ona popsaná runa pak přepíná mezi jednotlivými oblastmi. K vidění je Taniquistova jendotka, tedy její zbytek ve strojovně. Zrovna rozmisťují tavné nálože, asi pro případ, že by potřebovali taky vyjednávat, když většina jeho vzbouřenců tak nějak pošla. Narozdíl od vás on počítal s tím, že bude doopravdy potřebovat něco odpálit a během pár vteřin bude mít i možnost to udělat. Nejsi sto určit, k čemu výbuchem ohrožené stroje jsou ale jedno víš jistě - na lodi by měly být v pořádku. Přes jedny ubikace pasažérů a proklik přes sprchy, který by tam asi být neměl, se dostáváš na několik chodeb a pak přímo do kajut těch, co tu pracují. Nebo do šíleného masakru, co tam teď panuje. Neozbrojení, či jen lehce vybavení lidé nemají proti zrůdám řešící si své účty pražádnou šanci. Jsou kosení kdykoliv se dostanou na dosah soupeřících zrůd obvykle dosti nehezkými prostředky. "Nemáme moc času, nemůžeme tu zůstat. Já, já začnu otevírat dveře a vy nebudete střílet, ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro „Křečku, kurva, drž dekorum. Nemůžeme se tvářit jako nějaký hrdlořezové, ale jako gentlemani. Navigátoři jsou nobilis a tupý, ale musíš vypadat dost nóbl. Kapiš?“ dostal křeček informace, zatímco já jsem si na pásek připevňoval lebku psykera. Nějak. Pár kliků. Ach jo. Ano, nemám rád psykery. Opravdu nemám rád psykery... A tak jen kliknu na komunikátor. „Být to obyčejný nájezdník, tak je nějak vyhodím pryč. Nešli by nějak vytlačit aktivací Gellarova pole?“ zeptám se přes komunikátor. Astropat je, inu, odvážný. To se mu musí nechat. „Střílet se nebude. V součastnou dobu chceme všichni šťastně a vesele přežít...A dále se velmi rychle zbavit ještě jednoho problému a to jsou meltanálože v strojovně, které tam zlovolní nájezdníci pokládají. A potřebujeme to šupky hupky.“ řeknu rozverně, ale v ruce mám stále ten pěknej, dlouhej krvavej nůž. „Křečku, hlavně mu nekoukej do očí a hlavně ne do toho třetího. Prej to zabijí, jsem slyšel. Koukej mu na krk, to nás zajímá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro „Být to obyčejný nájezdník, tak je nějak vyhodím pryč. Nešli by nějak vytlačit aktivací Gellarova pole?“ "To by..." Přichází krátká pauza vyplněná přemýšlením. "...mohlo fungovat. Ovšem nějaký čas trvá, než pole naběhne a zahrne celou loď a ten čas by bylo lepší strávit kdekoliv jinde." Zatímco je slyšet cvakání zámků a mechanismů dveří, Křeček přijímá tvé školení s falešným nadšením. Fakt, že by mohl takhle snadno přijít o život a vůbec je to další milá záležitost z kategorie "kdo ví, co se stane", mu na náladě nepřidá. Trochu zbledne a paradoxně to ani nijak nekomentuje. Když celý strojový rituál otevírání dveří končí, stojí před vámi relativně drobná postava. Ve volné róbě se ztrácejí tvary příslušící dívkám. Její pohyb je šouravý, zjevně vinou deformované nohy, kterou oděv milosrdně ukrývá. Celou tuto nevyčíslitelnou "krásu" uzavírá levá ruka se dvěma k sobě srostlými prsty. "Oni by nás tu našli." Bez zkreslení reproduktorem je v jejím hlasu čisté zoufalství. Také na světle můstku si můžeš všimnout, že kdesi u krku róby je několik vlhkých kapek od slz. On by si toho možná všiml i Křeček, ale to by musel koukat jinam než na podlahu. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Z navigátorského „sejfu“ vyleze navigátorka, kvituju to zdvihlým obočím. Trošku mutant, ale docela to ujde. Ostatně, víte co se povídá všechno o navigátorech, že? A ostatně...navigátoři jsou cenné, cenné zboží. Pokud by se podařilo ještě nějak zachránit tuhle loď, tak by to bylo super. Přejmenovala by se na Switchblade a....ale to nezjistíme, pokud nepřežijeme. Takže hurá do toho. „Našli, nenašli, musíme se jich zbavit co nejrychleji. A nejen jich..“ poznamenám a ukážu na displej, na kterém jsou Tanquistovi muži. „Pokud se nezbavíme těchto mužů, zničí moji loď, ochromí zdroj energie a mi nebudeme moci aktivovat ochranné pole...“ poznamenám kysele.. „Nevím, co se na lodi stalo, ty retardované flusy museli přivézt nějakého polodementního psykera, který to vyvolal. Prioritou je přežití..“ řeknu a uculím se. „Zbav nás démonů, těch pánů z strojovny a já ti zaručuji, inu, budoucnost. A docela pěknou. Lepší, než jaká by tě čekala v té kukani...“ Poté k ní natáhnu ruku. Ostatně, navigátorky se nijak neštítím. Když si vezmu, kde všude byla..teda ta ruka, tak jeden zmutovanej psyker je oproti tomu toaleta, vydesinfikovaná přípravkem Raidterminatus. „Devlan Cutler, ale všichni mi říkají Hrabě...“ řeknu a pak kývnu hlavou Křečkovým směrem, který pravděpodobně se věnuje nějaké bohulibé činnosti, jako třeba hledání zlatých zubů. „....a táhmhleto je pan Niwel řečený Křeček. Tak šup do práce, slečno.“ řeknu a jen si vyndám cigaretu a jednou rukou si jí zapálím. Stále mám v ruce nůž. Stále ho neváhám použít, kdyby něco. Jo, a stále mám ty dvě hlavy u pasu. Jedna je vlastně kapitánova, že? Zobrazit SPOILER |
| |
| Zavolejte inkvizici Nádech. Ne můj, démonův. Já se radši schoval. Když se kolem mě přestanou hnát proudy ohně a dýmu, znovu se podívám. Poe je celá, démon na ni čumí jak gardista na zaseklý kulomet. Insani tomu všemu rozhodně nepomáhá. její anomálie sice bytost vtáhla do sebe, ale ne na dlouho. Démon, který před chvilkou okupoval lidské tělo a asi s něčím jako je strach a řev se hnal pryč. Přese mě. Ohnul konzoli nade mnou, protože já se zase za ni schoval. A pak utíkal, jakoby mu hořelo za prdelí. No, s ohledem na ten jeho dech... I tak mě ohýbaný křemík a kov pěkně flákly. Následně se ukázalo, proč měl tak naspěch. Z trhliny vylezl další démon, tentokrát asi silnější. Všude samá držka, kosti z něho dělali ježka. Sekera zase kata. Rozběhl se za svým kolegou. No, to už tolik nebolelo, spíš mě přeskočil. Nehýbal jsem se, dokud démoni nebyly pryč. Pak jsem se začal starat o to, abych se z trosek středové konzole dostal ven. „Všichni v celku?“ Otázka byla do pléna. Jen aby začala prskat vysílačka. Hrábě. „Blasius a Zedd mrtví, po lodi běhají dva démoni,“ podíval jsem se na holky. „Pravděpodobný přesun zpátky do hangáru, Aesta to koupila.“ Informace jsou moc. Obzvláště v tomhle případě. Opřel jsem se o konzoli s pistolí v jedné a vysílačkou ve druhé ruce. „Pamatujete si, jestli bylo v hangáru něco, čím by se dalo přistát na planetě?“ Zeptal jsem se Hraběte. „Tuhle loď bych viděl na sabotáž a vypadnout.“ „Poe, makej, krvácí ti tu kamarádka.“ Ještě bude tuna jejích kyselých řečí. |
| |
| ...a zase všechno oddřu já. To je proto, že krom Chaosu mám i styl! Z vysílačky se ozve jemné chrčení statiky a pak smutný povzdech. „Och ne, strašně mi jich je líto...“ jeden tam to ušklíbnutí skoro slyší. „V hangárech možná něco bylo, ale kdo ví, co tam je teď. Počkej, juknu se....“ Chvilku nic. „..ale pokud nebudeš dělat ukvapená rozhodnutí a dáš mi, nevím, třeba 10 minut, tak všechno bude v pořádku.“ „Věř mi.“ |
| |
| Takže, Insani, prosím, třicet korun.... Bytost se na mě podívá se směsicí strachu a nenávisti, zrovna, když já mám pro ni na jazyku téměř láskyplná slova. Pak se nadechne a vrhne na mne proud ohně. Příliš to nevnímám. Stojím, jako přimrazená, snažíc se vypořádat s faktem, že nový Blasius nepatří... že neslouží mému bohu! Natožpak, aby byl on osobně! Hlavu mi zaplní směsice vzteku a frustrace. Když jej vtáhne podivný magický vír, křiknu na něj nějakou nadávku. A pak - pak ta věc utíká - před opravdovým služebníkem mého pána. Přišel, aby nás chránil. Přišel tu zmutovanou zrůdu zničit. Já vždycky věděla, že Blasius slouží špatně! Že neslouží mému pánu! OHEŇ! Fuj, hanba! Nemůže... v proudu myšlenek se zaseknu a podívám se na ruku toho chlápka, která spadla na zem, když jsem si ryla do dlaně znak. Začenichám. Krásně voní. Ale... ale Poenka nemá čas, musí najít služebníka svého pána! Uctít jej vlastní krví, musí... „Poe, makej, krvácí ti tu kamarádka.“ ... Insani? Probírám se ze svých myšlenek a otírám skalpel do látky svého roucha. "Troška krve ještě nikoho nezabila-" zamumlám protivně a otočím se od východu, kterým oba démoni utekli. "Ukaž," řeknu nečekaně něžně, když si k ní přikleknu a obhlídnu, kde je problém a jak je to vážné. |
| |
| Dětska, tohle doma nezkoušejte A bylo pomoženo. V těhle a podobných chvílích jeden chápal všechny stanoviska Impéria k psykerům, ať už těm co vydali, nebo k těm, co ještě vydají. Nebyla jsem si jistá, jestli to chci zkusit znova a vyvolat si ještě pár příšer navíc, nebo si někam raději zalézt a až do konce lodi nevylézt, obojí bylo lákavé, ale jak se říká, lepší střední cesty. Taky se říká, že když se něco může posrat, tak se to posere a já měla jakési tušení, že se to právě stalo. Je pravda, že dva mnou vyvolaní démoni pobíhající po lodi mě nějak přestávali brát, zvyknete si i na horší, berte život s nadhledem, mohlo se mi podařit vyvolat něco většího, co by roztrhlo loď a teď by to s námi plavalo okolní prázdnotou. Toho, že mi teče z nohy krev sem si všimla opravdu až ve chvíli, kdy na to Irilm upozornil, se zájmem se to nejdřív pozorovala, než jakési mé nervové části došlo, že bych se měla raději s elegancí pytlu plného lebek snést na zadek a moc se nehýbat. Teď jenom spoléhat na to, že Poe zase nejebne víc než normálně a nerozběhne se za démonama. V hlavě se mi začal rodit zlomyslný plán na předcházení těchto situací, zabiju každého, kdo se bude blížit k posednutí. To bych je ale mohla vybít všechny teď hned? Zajímavý nápad. Ale vypadalo to, že naše drahá sestřička - řezník se dnes rozhodla být víc tím prvním, než tím druhým. Jiného by asi vyděsilo, kdyby se k němu blížila. Jo, krom mě nemá nikdo jistotu, že jej nerozpáře hned s fleku, vlastně zlatá Poe a bez okolků ji ukážu postřelenou nohu. (U které netuším závažnost to ví PJ) |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Rána v boku není sice vážná, ani přímo smrtelná, ale jak už to zranění umí - má potenciál. Celistvá kulka v mase prostě není něčím, s čím by evoluce počítala. Je poměrně hluboko a k Insanině štěstí zůstala celá. Ostatně kdyby se roztříštila, nebo byla jinak vyrobená k deformaci při střetu, škody by byly o dost větší. Tak či onak tohle bude chtít chvíli klidu, kleště a drobnou operaci i šicí legraci. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Slečně se nelíbí Křeček, Křečkovi se nelíbí slečna. Vypadá to jako špatné rande na němž si totálně selhal jako dohazovač. Navigátorka chvíli mlčí, hodnotí, uvažuje. Uběhne možná minutka, dvě než si cosi ujasní a vykročí k několika terminálům. Působí to skoro komicky, jak udělá jeden krok vpřed, pak couvne, pak zase nakročí... je vidět, že si prostě není úplně jistá. Trvá to tedy ještě chvilku než začne s nějakou činností. Shodou okolností ten okamžik se rozhodl tvůj spolubojovník trávit tím, že "Bude hlídat dveře". Otočený zády a zírající do zdi působí se zmuchlanou cigaretou o dost spokojeněji než před chvílí. Navigátorka: "Já nemůžu strojovnu odtud odpojit." Řekne s nádechem paniky. "Má samostatný okruh, včetně přístupové chodby a já nemám hesla. Museli by ta místa opustit." Možná pro případ, že kdyby se skupina bláznů dostala na můstek, tak aby nemohla odpálit celou loď? Křeček: "Takže jako budeme čekat, jestli si ty démoni, nebo co, vyberou dřív je nebo nás? Nebo jestli se jako uráčej na naše ozvání přesunout svý prdele jinam, kde je vyhodíme do luftu?" Aniž by se otočil, lamentuje dál. "Hrabě, to kurva máme nechat Irilma ať je ukecá po dobrým? Ta příšera je na hovno!" Strach a sarkasmus. Naproti tomu navigátorka odpovídá. "Tak jste snad vojáci, to byste měli vědět vy, jak obsadit místnost!" Odsekne dotčeně a chvilku něco ťuká. "Našla jsem plány, z kontrolních bodů by se dalo dostat do ventilace a s ní do strojovny." Křeček: "Plné trhavin a zmrdů, děkuju za nic pidlovočko!" |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Smutně si povzdechnu, zapálím si cigaretu a chvilkově se zamyslím..Na čase dělat rychlá rozhodnutí. „Kočko, pusť to Gellarovo pole, nebo budeš muset řešit něco mnohem bližšího a akutnější. A ihned. Nejsou to takový blbci, že by odpálili loď pod sebou....“ ....teda doufám. A pak jen opět vezmu vox a ano, zkusíme to hodit na Irilma. Protože prostě proč ne. Ať si do ventilace leze někdo jinej. |
| |
| Praskání v voxu..... A na uzavřeném okruhu vysílá hlas, který všichni milujete! "Hele, Azi, jedna věc - zkouším odtud vyčistit loď od nějakýho šmejdu z Warpu, co nějakej retardovanej mamrd vyvolal...Tak jak tak, a teď mě dobře poslouchej, nebudu to dvakrát opakovat..." Smutné povzdechnutí. "Tanquisto se obložil v strojovně výbušninama. Pokud se tady na to nechcem vypíchat, tak se generátor energie hodí. Bohužel,odtud z můstku zmůžu leda prd, maximálně tak navigovat ventilací. Máš nějakej nápad co s tím? Jsi schopen ho nějak pořešit?" |
| |
| Velitelská krize „Troška krve ještě nikoho nezabila.“ No, pokud nemáš otravu a nebo emzáci nemají v žilách kyselinu. I o takových případech jsem slyšel. Naštěstí jen slyšel. Hrabě dostal svých několik minut, během kterých jsem netrpělivě těkal chodbou doufajíc, že se tam žádný rohatý neukáže. A že se tam vlastně neukáže nikdo. Komu teď vlastně věřit? Kromě své skvady asi nikomu. Achjojo. A náš milý hrdlořez se zase za chvilku hlásí. Tankista zabombený ve strojovně. „No super.“ Nálada někde v prdeli Slaaneshova přisluhovače. „Buď se na to rovnou vyjebeme, nebo poprosíme Insanii o dalšího návštěvníka z jiné dimenze, a nebo se dostaneme ke zbrojnici a toho zmrda ze strojovny dostaneme nějakými nále...“ Zasekl jsem se v půlce slova. „Co takhle ty démony nasměrovat směrem k nim?“ Nevím, jestli mi začalo šibat, a nebo se začal budit vnitřní Khornovec pohřbený hluboko pod čtvrtloajální slupkou. „Co ty na to jako svazák?“ |
| |
| Plním resty a tak. Opatrně nohu prohlédnu. Zdá se, že to bude nadýl. Co už. Nerada se musím soustředit na "život" déle, než je nutné - ale i já mám... určitý pocit poslání a tak vůbec. "Máš tam kulku. Celou." Diagnóza doktora smrt. Je to rozbitý. "Takže ji budu muset vytáhnout - a pak to zašít." S těmito slovy jí do rány alespoň ukápnu dezinfekčního roztoku. Nakloním hlavu na stranu a soustředěně poslouchám vox. Znepokojivé zprávy. "Já to říkala celou dobu, že poslouchat Garundara byla hovadina," odplivnu si a zpražím Irilma vyčítavým pohledem. "Splynout s civilisty. Víš jak moc jsme v očích Boha klesli?" Inu - příčetná Poena je obvykle pěkně nepříjemná Poena. Zvláště ve chvíli, kdy se mohli masakrovat civilisti, ale tekla jen krev vlastních. Tedy... ne, že by krev vlastních nebyla dobrá. To rozhodně ne. Jakákoli krev je radost. Ale krev nevinných, to je prostě jiná liga. "Insani má v noze kulku. Dokud to nevytáhnu, daleko se nedostane." Vyčítavý pohled nechybí. Chátra bezvěrská. Všichni do jednoho. Irilm, Křeček i Hrabě. Všichni Mu slouží jak mrtvýmu zimník! |
| |
| Psyker si myslí něco jiného „Prej mamrd.“ Odfrknu si. Jako by se nehody nestávaly i jemu, kdyby ne, bylo by to vážně nespravedlivé. Tiše snáším Poeninu diagnózu i jakékoliv její následné počiny, nevzdávám se ovšem remcání na účel některých blíže nepřítomných khornovců, ať už jsou to ti co znám víc, nebo ti, kterým bych v tuto chvíli nejraději vážně rozbila hubu, ano, já vím, i když bych na té noze raději neměla ani stát. Jaké štěstí že to nebyl bolterový náboj. Takže kde vlastně nastala celá chyba, … asi někde před čtyřmi dny, dvaceti hodinami a neúměrným množstvím alkoholu a přímo úměrným množstvím krve a psychopatického šílenství. Možná spíš před několika lety a náhodně vystřelenými náboji. Všechno se to řítilo do průseru a já měla vztek, na všechny, na všechno, kdykoliv a kdekoliv. |
| |
| Jó, je těžkej med bejt velitel. „Pokud víš jak na to...“ zapraská vox......„A jen tak mezi řečí, za ten celej poděl s démonama může Insani? To je prostě skvělý....“ ukápne trošku sarkasmu. „Rozhodnutí nechám na tobě, já se tady pokusím o maximální možný napravení toho, co se posralo a pak uvidíme. Nedekoval bych se, dokud nemusíme.“ Což celé je rozhodnutí jak sviňa, protože já jsem na můstku, z kterého se moc hnout nehodlám |
| |
| Med? Kéžby! „Insani má stejně kouli v noze, takže dokud to Poe nevytáhne, moc se nikam nepohnem,“ zopakuju náš stav. „A jelikož po lodi běhají dvě entity z warpu, pak nějaké smrtelnické svinstvo... Navrhuju zdekovat se.“ Poe, jestli budeš mít nějakou další blbou poznámku, podíváš se na obsah svý hlavy. „Popadněte nějakýho pilota a nebo navigátora a serem se vocaď. Pomačkej nějak ty dveře na můstku, případně autodestrukci, a sraz do dvaceti minut u modulů. Nemluvňata můžem podřezávat i jinde.“ Podíval jsem se na doktorku a její pacientku. „Jo a Hrabě,“ přimhouřil jsem oči, „přežijte tu cestu, to je kurva rozkaz. Irča konec.“ Radši mít v zádech hrdlořeza než holky s rozštěpem osobnosti a psycherskými silami. „Plán to špatný nebyl, jen asi nebyl úplně Khornovský,“ prohodím už směrem k ošetřující. „A čím dřív budeme z tohohle průseru, tím dřív si budeš moct Garundara vychutnat, zlatíčko. Do té doby musíš přetrpět to, že nechci umřít.“ Pochybuju ale, že bysme se měli vracet na mateřskou loď. „A taky nechcu, aby pošel někdo z vás. Tak se netlem, „práci“ ti najdeme i jinde.“ |
| |
| WTF IRILME? Píchnu Insani nějakou tu uklidňující drogu. Chvíli z ní bude skoro zelenina, ale na druhou stranu alespoň neucítí, jak se jí v té ráně hrabu, takže se vlastně na půl huby i tak nějak omluvím a pak začnu pracovat. Ještě dodám něco o tom, že to zvládne, páč už jsem ve svém životě dělala horší věci. Asi to není moc uklidňující, když vám todle říká člověk s hubou umaštěnou krví předchozí oběti, ale to sere pes. Jsme kamarádky a tak. „Plán to špatný nebyl, jen asi nebyl úplně Khornovský,“ Nenápadně protočím očima. No hlavně že ty seš úplně ukázkovej berserk našeho Boha, Irilme. S tímhle na mě nechoď. Divím se, že tě už dávno nepotrestal! Měl by. "Hlavně kam se chceš srát, ty chytrej? A v čem? V tom výsadkovým modulu vesmírem? Navigátoři nejsou všemocný. A piloti taky ne. Co uděláme s Garundarem? Navrhuju to vyčistit tady, loď si nechat a zdekovat se, když máme loď i navigátora i piloty... teda pokud je ještě máme. Démoni časem zmiznou." Pokrčení rameny. "Radějc budu na lodi s démonem svýho boha, než jít na popravu za Garundarem, páč jsme to zvorali. A on bude nasranej." |
| |
| NoshitKhorne... Z voxu se ozve zašumění a povzdech „Hele, Poe má asi záchvat logiky, protože má kurva pravdu...“ aneb sláva dvousmyslům. „A když se vrátíš, tak co mu řekneš? Hele, sorry, ten tvůj plán stál za koule boha Krve na rožhaveným plechu a Tanquistovi se to nelíbilo, tak jsme aspoň zabili Xomma, co ho chtěl zastavit, přišli o pár členů teamu, loď nechali Tanquistovi aby odcválal do západu Galaxie a vrátili jsme se takříkajíc s holou prdelí?Za mě ne...Plán je jasnej. Až budeme mít loď pod kontrolou, tak budeme rozhodovat, jestli jet na výlet někam jinam nebo jestli se vrátíme...“ Pak opět zapraská trošku vox. „..pokud má Insani otravu olovem, tak na týhle lodi určitě bude nějaká ošetřovna nebo tak, ne?Co si člověk neudělá.....“ A pak, opět, už jen statika. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Po voxové výměně se nesměji a zapálím si cigaretu. Trošku mi ztvrdnou rysy a jemně přivřu oči a přemýšlím. Křeček, který mě zná, tak ví, že nyní následuje fáze „Neser zahradní náčiní.“ Chvilku nic. „Ty, osobo, jak se vlastně jmenuješ? Je na lodi ošetřovna?“ Počkám si na odpověď. Zařadíme pod : Vyřízeno a mozek jede dále... Podívám se, pokud možno, na kamery na téma Jak jsou zapojeny výbušniny, jak je plánuje odpalovat a zda-li by to nešlo nějak přerušit. Potáhnu z cigarety.. „Navigátorko, zapni to Gellarovo pole. Ihned. Motory stále běží, vyřešíme aspoň to..“ Hmm,hmm, cigareta se krátí. Jako vojáci víme, že nemá cenu se sebevražedně vrhat na opevněné pozice. Stejně tak jako nepůjde oblíbený fígl s plynem, už jen proto, že Tanquistovci mají masky. Ale když někdo řekl ventilace. „Je možno z velitelského stanoviště ovládat ventilaci a odsávat vzduch z strojovny? Kolik má strojovna vchodů? Pokud jim dojde, že jim dochází kyslík, tak se pokusí vylézt ven, kde si na ně můžeme počíhat...“ ...protože mě se do trubek prostě nechce. |
| |
| záchvaty logiky „Hele, Poe má asi záchvat logiky, protože má kurva pravdu...“ "Si naser, nebude to dlouho trvat," zamumlám v odpověď a naťupám okolo rány dezinfekci. "Jakmile dopracuju, bude mi zas dobře a dožeru si tu ruku. Do ošetřovny ji odtáhnu, až odsuď odtáhnou démoni. Kdybys byl démon mého boha," mého, vašeho leckdy zjevně ne - "koule boha krve na tácu?" doufám, že tě za todle rouhání pověsí za ty tvoje do průvanu - "a chtěl trhat a masakrovat, kam bys šel jako první? No já ti to řeknu, vyžrat eldéenku, tak." No... to bych popravdě šla asi spíše já, ale věřím, že moje logika je správná, však mu taky sloužím. Určitě to tak bude! "Žádnou otravu nemá, je to dost čistý. Kulka je venku," ve voxu se ozve mlasknutí a cucavý zvuk, jako bych ocucávala bonbon, ti, kdo jsou poblíž vidí, že jsem si tu zakrvácenou malou amorfní věcičku strčila do pusy a spokojeně ocucala, načež jsem ji vyplivla ven jako pecku od třešně, hezky obloučkem a ladně, "Už to jenom zašiju a ona si na pár hodin musí sednout, pokud do ní nemám rvát drogy proti bolesti, že se z toho zblázní." Pokrčení rameny a navléknutí niti jehly. Ze speciální krabičky pro Insani. Pečlivě čisté. Oboje. "Já souhlasím s Hráběma. Irilme, sakra, můžem mít vlastní loď. Najít si vlastní podřízený a podnikat vlastní krvavé nájezdy, plenit, zabíjet a žrát děcka. To je osud. Přijmi to, dokud Khorne dává!" |
| |
| Záchvaty kde čeho Povzdych. Natolik rezignovaný, že nevím co dál. Miluju svou práci. Fakt že jo. „Takže než ti démoni zmizí, jediný, co můžem, tak sedět na prdeli.“ Kurva, teď bych uvítal nějakýho inkvizitora s otevřenou náručí. Takhle jsem přišel k těm dvěma svěřenkyním a sedl si k nim. „Hrabě, máš přístup k nějakým kamerám nebo něčemu, co by nám v tomhle mohlo pomoct?“ Bez tohohle se asi vážně nikam nehneme. A snad ty dvě svinstva z warpu mají časovou pojistku a neprodlužují si ji sežranýma dušema. Poe žužle olověnou včelku a pak ji posílá obloukem z huby někam do místnosti. „Můžu ji odnýst, ale pochybuju, že budeš v té své dětinštější verzi střílet.“ To se nám to teda hezky vybarvuje. Aesta nemohoucí, Poe se vrátí do stavu svého primitivnějšího já, Hrabě s Křečkem beztak stahují doutník někde na můstku. To jednoho donutí popřemýšlet o dráze komisaře. „Super, můžeme mít vlastní loď. Haleluja. A co když těm dementům ve strojovně rupne v kouli a ty motory sabotují? Navíc pořád nemáš záruku toho, že se nějaký ten cizí návštěvník nevrátí, khornovec nekhornovec. Achjo.“ Najednou tý holce závidím, že za chvíli bude spokojeně ožírat maso z ruky nějakýho chudáka, zatímco já si budu lámat hlavu s dalším postupem. No, přinejhorším jsem stáhl ten kus hadru z jílce meče, aby šel vidět symbol démona války. Nemluvě o tom rituálním noži, který jsem si připnul na vestu. „Dobrou chuť.“ |
| |
| Psycher trochu mimo 'Všechny bych je zboštěla a zařadila mezi nižší bohy Chaosu' 'Mohli bychom z nich udělat ...' A pak to nastalo, klid a ticho, tendence panikařit se dařilo zvládnout, přece jenom, psykerova těžce zkoušená hlava je zvyklá na ledasco, ale na něco tak nepřirozeného jako a oo je to vlastně jedno, všechno je jedno, nic není důležité. Koukám na strop a vážně má něco do sebe, někdo do mě asi napral drogy, jehlou? Nemám ráda jehly. Jsou malé a ostré, lámou se. O čem to mluví? Kam chcou? Pryč z lodi? Pryč s lodí? Něco se zrvtlo? Po lodi pobíhají démon, možná budou i Khornovy, nějak jsem to nepřebírala. Ale já nechci aby tady pobíhali, neměli by, mohli by si ve Warpu vystoupit a neotravovat, vrátit se tam kam patří ... Oni chcou zradit? Tak jo, už to jednou udělali, udělají to i podruhé. Nakonec se všichni usadíme na nějaké mírumilovné farmě a každý osmý den někoho zabijeme jen tak ze zvyku, pak každý osmý týden, později už jen osmý měsíc, následně pouze každý osmý rok a jednou na to zapomeneme a nic se nestane. Jsou tu pořád ti démoni. Démoni. Démoni. Démoni. Démoni. Khorn. Khorn. Warp. Nebyly tu nějaké hlasy? "Jsme na jídelníčku." Prohlásím souvisle se svými myšlenkami, ovšem nesouvisle s okolnostmi. Není to Irilm? |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro "Já - říkala jsem, že je strojovna koncipovaná samostatně." Vyhrkne navigátorka překotně. "Ale, ale možná by šlo vzduch přeci jen pomalu odsát." Nejistě koukne zpět na panely. "A potrvá to." Špitne, zatímco její ruce čarují, aby splnily první rozkaz. "Aktivuji Gellarovo pole." Tiše pronese a k smrti vyděsí Křečka. Na moment totiž všechno to hučení a mručení lodních systémů ustává. Světla zablikají, po několik vteřin se vše ponoří do tmy. Pár úderů srdce je hrobové ticho, než se nejistě lampy uráčí dát zase vše do pořádku a všechen ten lodní lomoz se navrátí. Ticho na lodi s démony na palubě není nic, co by jeden chtěl. Dokonce to tvého kumpána na moment vyléčilo z horečného lobování za nechání si lodě. Chamtivost ve správné míře dovede dodat dost odvahy i na boj s démony. Navigátorka: "Strojovna má jeden vchod a nebo tu ventilaci. Možná, možná ještě nějaký únikový... " Křeček: "Co to kurva bylo?" Navigátorka: "Loď... asi není úplně v pořádku, pole vyžaduje energii a navíc ten boj-" Křeček: "Jestli chceš zažít skutečný boj, tak ještě chvíli blbni!" Navigátorka: "Ne, já...jen..." Démoni, chaosáci, Křeček... začíná toho na ní být prostě moc. |
| |
| Loď Vysílačkou zazní Křečkův hlas: "Irilme, já bych to hned nevodepisoval. Poena - no do prdele, to zní divně - má pravdu. Vždyť taková loď, kurva, i kdybychom ji střelili, tak můžeme žít ve vile a kupovat si otroky a mordovat je na zahradě bez toho, abychom je museli někde hledat po všech prdelích vesmíru a- " Poté se zaraženě odmlčí. Na moment totiž všechno to hučení a mručení lodních systémů ustává. Světla zablikají, po několik vteřin se vše ponoří do tmy. Pár úderů srdce je hrobové ticho, než se nejistě lampy uráčí dát zase vše do pořádku a všechen ten lodní lomoz se navrátí. |
| |
| Mám začít věštit? Jednotka se spikla. Budiž, dopřeju jim to kýžené vymlácení strojovny. Já na tohle ale asi začínám být starý. „Fajn, fajn, nemusíte hučet všichni. Radši mi řekněte co ti démoni a skvada ve strojov...“ Vuuuuum. Hučení velkého stroje se tlumí a je tišší a tišší. Světla začala mrkat a pak tma. Poslepu jsem začal štrachat po vestě, kde bych měl mít baterku. Není nad staré zvyky a výstroj. Ne, že bych vám to neříkal, ale... Ušklíbl jsem se ještě ve tmě, ale než došlo na spuštění vlastního zdroje světla, loď se nastartovala. Za mžourání do světla mačkám zase vysílačku. „A tohle bylo kurva co?“ |
| |
| Co? Well....jak to jen....jsem snad techpriest? Z vysílačky se jen ozve trošku šumu a pak klidný hlas Hraběte. "To byl, hm, pokles napětí v systému vyvolaný spuštěním Gellarova pole...." Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Smutně si povzdechnu.... „To jméno!“ vyštěknu ještě než zmáčkne tlačítka. Poté nachvilku vypadne světlo a tady je čas jednat pudově, bleskově, instinktivně...Trošku tak jako vždy. Okamžitě odplivnu prozrazující nedopalek cigarety opačným směrem. V druhé ruce se mi objeví další nůž a podvědomě se přesunu na slabou stranu potencionálního problému, takže zleva od navigátorky. Potichu. Světla pomalu naskočí, past to – asi – nebyla. Takže nože opět zmizí v nenápadných zákoutích našeho hrdlořeza. „Klid, dělá jen to, co jí řeknu.S tím problém není, ne?“ Zaculím se na Křečka „Hele, jukni na monitory, jestli tam najdeš ty démony...Pokud jo, tak můj superplán nefungoval a šance, že to všichni přežijeme jde trošku dolů. Ale tak strašné to není, bylo hůř. Pamatuješ na Galvus Prime? TO byl průser.“ Mě samozřejmě zajímá to, co dělá skupinka v strojovně.. „Začni odsávat. A nešlo by tam pustit nějaký svinstvo z reaktoru nebo tak něco?“ navrhnu další věc, protože se mi tam fakt opravdu nechce. Místo toho se rychle juknu, pokud je dostupný, na nějaký plánek lodi, abych našel pro zbytek skupinky východ z reaktoru a ventilace, kde jde připravit past. |
| |
| já mám vždycky pravdu!!! "Jsme na jídelníčku." "Zatím ne. Lež v klidu, určitě tu jsou ještě civoši, ze kterých může téct dost krve," Jsem profesionálka. Vím, jak uklidnit nervózního pacienta. Začnu jí nohu šít. "Pokud Bůh dá, tak to přežijem a budeme sklízet lebky s vlastní lodí. Pokud ne, uctíme jej se ctí. Alespoň já ano." Jen tak mimochodem namaluji do prachu na zemi prstem jeho znamení. Aby věděl, že na něj myslím. i kdybychom ji střelili, tak můžeme žít ve vile a kupovat si otroky a mordovat je na zahradě bez toho, abychom je museli někde hledat po všech prdelích vesmíru a- " "Křečku, tohle je ta nejzbabělejší sráčovina, kterou jsi kdy řekl. Počkej, až se tě po smrti zeptá, jak jsi mu v tom svým patetickým životě sloužil." Ucedím do voxu. Žádné střelení lodi, žádná zahrádka a žádné mordování otroků. Tohle není správný způsob, jak Khornovi dokázat oddanost. Tohle je způsob, jak sedět na prdeli a být největší diletant a pseudouctívač. Jako moje bývalé spolusestry z řádu. Kolik z nich vlastně doopravdy věřilo? Kolik se jenom bálo, nebo potřebovalo výmluvu pro své činy? Tolik z nich doopravdy víru nemělo. Ani já ne. Našla jsem ji až později. Vidět znamená věřit. Khorne mi, narozdíl od mrtvoly na trůně, milosrdenství i svou náklonnost několikrát prokázal! Je to Bůh, pro něhož se vyplatí zabíjet a zemřít. Pokles světelnosti přichází zničeho nic. Napíchnu kůži o kousek dál, než jsem chtěla. "Kurvadrát!" Ulevím si a přepíchnu to znovu a líp. "Seru vám na pole, potřebuju pracovat! Co tam na tom můstku děláte?" |
| |
| Zbabělec je hrdina, co utekl a má odvahu s tím žít! "Pracujeme a narozdíl od vás u toho nevyrábíme zasraný monstra z warpu!" Inu když mi někdo nadává do zbabělců, jsem z toho docela nasraný. Nemám rád, když mi lidi říkají pravdu do očí a když mi ji jen tak říkaj do vysílačky, není to nic o lepší! Na druhou stranu se posléze rychle klidním. Já mám totiž rozum a ten mi říká, že jestli naseru Poenku někdy, když mi někdo udělá bebí... že to bebí bude pak můj poslední problém. "Tak mě napadá, nemůžeme Taniquistovi a jeho hochům zahlásit, že je loď naše? Třeba, když ho sejmou, že vezmeme všichni čáru od nasranýho Garundara." A necháme si/prodáme tu loď. "Třeba ho vykuchaj sami a my doděláme zbytky." Inu já v jádru nikdy nebyl nábožensky založenej, takže i když Khornovi je fuk, jaká krev teče, pro mě je nejfajnovější ta cizí. |
| |
| soukromá zpráva od Niwel -Hamster- Thorlon pro Galvus Prime byl průser. Jenže to byl průser, který jsme znali. Celé tohle šílenství na lodi i s bestiemi a vším dalším všivým jako bonusem na vrch - to je prostě jiná liga. Nemění se to v lepší ani o nic, když ta hnusná zrůda, pardon cenná navigátorka, zamítá možnost zamoření. "Hrabě, taky se mi do těch tunelů nechce." Kývnu na něj a pak pokračuji o něčem trochu jiném. "Taky se mi nechce vykašlat se na tu loď..." Asi proto se začínám tak trochu přihloupě usmívat. Ten úsměv už Hrabě určitě viděl, před nějakým časem a jedním zabitým komisařem. "Taky mě napadla ještě jedna věc." Sundám masku, vytáhnu placatku a pěkně si zavdám. Taky nabídnu, nejsem socka a škrt. Něco mu pak stejně ukradnu. "Loď, navigátorka a tak, to je pro fajnový lidi a my budeme potřebovat, jestli chceme něco s tou lodí dokázat, že jo..." Doufám, že si dá, pak se jakékoliv nápady chytají líp. "...tak to bude chtít někoho fajnovýho v čele, s kým by jiný fajnovky jednali." Tím se blížíme k jádru problému. "Irilm je slušnej seržant, ale pár věcí mu chybí... takže, kapitáne nebo vaše výsosti - který oslovení by znělo líp." Mrknu na něj. Nejen kvůli hovoru, ale aby tu placatku taky hezky vrátil. "A myslím, že ti to klidně rád dobrovolně přenechá." A pokud ne, dobrovolnosti se dá pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Vezmu si od Křečka placatku,notně si přihnu a uculím se. Něco mě právě napadlo. „Nenávidím patovky.“ zakřením se a pošlu placatku dál. Navigátorce. Ať je Křeček zvencne, stejně je to nějaký filtrovaný ředidlo, kvalitní zboží se nám do ruky moc nedostalo. „Změna plánu, holka. Nahoď motory, připrav se k skoku, mizíme z téhle díry. A presto!“ vyštěknu rozkaz „Než dorazí zbytek...“ dodám. Pak se podívám na Křečka, pokrčím rameny „Hele, vrátit se nemůžeme. Na tom se shodneme. Taniquisto není, na rozdíl od Xomma, magor, takže pokud budeme v Warpu, tak si neodpálí motory pod prdelí. Navíc, nouze je skvělej vyjednávací prostředek...“ řeknu a zapálím si další cigaretu. „Co dál, se uvidí potom. Jen se bojím, že dost půjde o inic...o to, kdo první začne střílet ty druhý. Protože Taniquisto je zase moc “koumák„ na to, abych mu věřil. A spal klidně v noci. A co se týče Irilma...“ řeknu a uculím se „..jistě z něj bude skvělý seržant nadále.“ Ono zase odsaď podsaď. Jako by mě Irilmovi rozkazy někdy zajímaly, jeden mrtvej Xommo a obsazenej lodní můstek (with blackjack, booze and hookers!) hovoří za své, zatímco po zbytku jednotky se aktivně střílí a bojuje. A tak už zbývá jen říct něco do celopalubního voxu.... |
| |
| The one who controls the bridge, controls the ship.... Zapraská tentokráte nikoliv vox, ale lodní reproduktory. Z nich se ozve velmi pobavený hlas páně Hraběte. "Pěkný den, hovoří k vám váš kapitán. Loď "Jdi-do-prdele-Garundare-sláva-bohu-Krve!" se za chvilku vydá na cestu Warpem. Žádáme cestující, aby se připravili na translaci, dali si cigárko, panáčka a užívali si cestu například partičkou pasiánsu,hromadnými orgiemi nebo tak něco. Dále žádáme cestující v strojovně, aby za žádných okolností nepáchali sebevraždu tím, že se budou hrabat v motoru nebo nedej Khorne aktivací oněch náloží, které doporučujeme sundat. Přeji příjemný let. Krev pro boha Krve a lebzny pro sesli z lebzen!" |
| |
| Já na vojnu nepudu... „To byl, hm, pokles napětí v systému vyvolaný spuštěním Gellarova pole....“ Aha? „Kurvadrát! Seru vám na pole, potřebuju pracovat! Co tam na tom můstku děláte?“ Polínko se začalo vztekat. Vlastně jsem ji nikdy neviděl naštvanou v té racionálnější formě. Dítěti stačilo narvat nějakou useknutou pracku a byl pokoj. Takhle jsem se snad začal i bát. „Pracujeme a narozdíl od vás u toho nevyrábíme zasraný monstra z warpu!“ „A na co teď kurva žhavíte Gellara?!“ „Pěkný den, hovoří k vám váš kapitán...“ „Já se z nich poseru!“ Rudá mlha se mi začal shromažďovat před očima, než jsem ji rozehnal zatřepáním hlavou. Tep se mi zvedl. „Řeknete nám aspoň kam letíme?!“ |
| |
| Už je mi dobře! Takže Hrabě ovládnul loď? Ale ano, vlastně se mi to velmi hodí. Ne tedy, že bych tomu chlapíkovi přehnaně věřila nebo do něj vkládala nějaké větší ambice... ale na Garundara v demenci mít nebude a hm... Irilm nám prostě velet nemůže, se svým přístupem k Bohu! Být to na něm, tak loď ještě odevzdáme a dál budeme snášet Garundarovy skvělé nápady, jako například splynout s davem civilistů a... já už vlastně ani nevím, co tady chtěl, mé myšlenkové pochody se i tehdy zastavily u splynutí s davem. Prostě, hoši, takhle by to nešlo. Doufám, že Garundar shoří v pekle - a že se Khorne bude smát. A on bude, bude. Přestřihnu nit a celou ránu s pár malými stehy zastříkám dezinfekcí. "Brzy to bude v pohodě, droga brzo přestane působit," páchnu ji do nohy ještě nějaký lokální umrtvovač "a pak bude vše v pořádku. Jen s tím zkus nějakou dobu nehýbat, pokud možno. Teď by měl být za chvíli možná klid." Pak si sednu opodál a malou chvíli se hrabu ve své augmentaci na ruce a občas pokývu hlavou nebo se zamračím. Postupně výrazy z mé tváře mizí a jsou nahrazeny úsměvem. Takovým tím bezelstným, bezstarostným úsměvem spokojeného šílence. Píchnu se skalpelem do ruky a kapku krve rozmažu. Hrabě nás vezme pryč. Navždycky. Vrátím se ke své rozjedené ruce a vezmu si ji. Odžvýknu kus a jdu k Irilmovi. Se smíchej jej obejmu, jako bychom společně něco vyhráli a byl to úžasný pocit. "Hrabě je náš nový Garundar," oznámím mu šťastně. "Vezme Poenku plenit a rabovat, víš?" |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Navigátorka jen krátce pohlédne k uvolněnému řízení na můstku, pak se ale jen kousne do rtu a mizí zpět do míst, odkud sem přišla. Tiché varování? Asi ano, protože Křeček se stará o varování hlasitá. Minimálně tím, že sleduje obrazovky, na nichž našel milé návštěvníky z warpu, jak se stahují čím dál víc ke kraji lodi. Škoda, že tam jejich snahy asi končí. Nutno podotknout, že to přišlo právě včas, protože dle záběrů to nevypadá, že by jejich lačnící hrdla měla nějaké další možnosti, kromě tebe a ostatních členů skupiny, k ukojení svých... asi choutek. Všechno se připravuje na skok a tobě se na můstek rázem ozývá i na tento zvrat nepřiravený Taniquisto. Rozhodně ani neskrývá překvapení, když používá komunikační zařízení ze strojovny s můstkem. "Kapitáne..." Na chvilku se odmlčí, jako by další slova zvažoval. Přeci jen vás nezná dost na to, aby poznal po zkresleném hlasu, kdo ovládl loď. "Před pár minutami, možná půl hodinou, jsem měl stejný plán jako vy, ale Irilm byl trochu proti. " Je cítit, že si dává pozor na jazyk a pečlivě kontroluje tón i způsob, jakým hovoří. "Jak jsem slyšel, situace se změnila a vzhledem k tomu, že máme společnou touhu zmizet z Garundarova dosahu, tak věřím, že to počáteční nedorozumění zapříčiněné jistou zatvrzelostí vašeho, asi bývalého, velitele... zkrátka, že to můžeme překonat." |
| |
| Vox, Vox...Ale hlavně v klidu. „Pryč. Ber to takhle, Azi...“ ozve se smutný povzdech na druhé straně „Taniquista z strojovny nevyštípem, mám tu docela pěknej pohled z kamer a ne, tam nechceš. Kdo je z teamu naživu? Ty, já, Křeček, Poe a Insani je raněná. Toho magora s plamenometem Khorne zatrať, stejně jako tu xenoskou ještěrku, ale bez Sparkyho jsme slušně řečeno v prdeli...“ Další povzdech, který zní jako natáhnutí cigarety... „A když se tak dívám na ty svoje jizvy, tak si nejsem jistej, jestli bych o Xommově smrti byl schopen kecat před Garundarem. Navíc sám víš, jak se chová k těm co ustupují nebo se vrací bez splněnýho úkolu, i když to může bejt sebevětší kokotina, který ho napadla, když ráno zrovna zvracel krev...Takže mě laskavě nech nám zachránit kejhák, ano?A co se týče toho, kam letíme...Mno...Jaksi....Dejme tomu, že pilot nepřežil. Takže, pokud se nemodlíš, tak začni, protože já už to dělám!“ |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Hovor, který byl čekán, přišel dle plánů. A tak jen uculím na Křečka, podívám se na zbytek ovládácího panelu a zkontroluju Navigátorku jestli opravdu dělá to, co má. A tak si, s další cigaretou, zapnu komunikační panel.. „Zdravím, veliteli Taniquisto. Loď je sice formálně nyní má, ale Irilm je stále víceméně stejná šarže jako vy, pokud to v té naší veselé sebrance lze nějak označit...“ uculím se. „Dejme tomu, že Irilmův plán se nevědomky trošku změnil v okamžiku, kdy nás opustil milovaný, leč nepříčetný Xommo, Khorne ho zatrať. V současné době jsme, doslova a do písmene, na jedné lodi, tak na to tam dole myslete. A dle mého názoru ta loď chce být hodně, hodně daleko od Garundarova hněvu...“ řeknu do mikrofonu. „Já také doufám, že nedojde k jakýmkoliv nepříjemnostem. Pokusím se Irilma trošku uklidnit a zbytek, co přežil, bude šťastný, pokud nějaký čas po přesunu spácháme nějaké pěkné krveprolitíčko a něco málo rabování.Khorne ochraňuj.“ ukončím trošku „politický“ hovor a pak – pokud můžu a půjde to, zmáčknu to tlačítko, které nás přenese..mno, prostě pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro "Jste moudrý muž a velmi se divím, že jste v Irilmově jednotce." Dost chladně se zasměje do vysílačky. "Spíš by on měl být v té vaší." Na moment se odmlčí a asi uvažuje. Není sám, komu jedou ozubená kolačke v hlavě. Křeček, alespoň dle výrazu, po dlouhé době zapojil mozkovnu na důležitější věc než to, co by kde štípl. Nakonec asi dojde k nějakému závěru, protože se ušklíbne, znovu si zavdá a opět ti nabídne. "Kapitán nezkazí žádnou zábavu." Pak párkrát uznale pokývá hlavou. "Se už kurva nedivím, že tě moc nedávám v kartách." No a navíc přidá špetku obdivu? Ano, asi je to obdiv a asi je na místě, když díky tobě jedinou zrůdu, co potkal, byla milá navigátorka. "Hele, tak mě napadá-" Už to nedořekne, protože se znovu probudí komunikátor. Tentokrát obecný kanál, který měla vaše skupina používat pro koordinaci s ostatními členy blood pactu. "Tady Taniquisto, vzhledem k situaci mám nabídku." Rezonuje všem v uších. "Já a mí muži odejdeme v nejbližším možném přístavu. Loď je vaše kořist a nám postačí, když budeme pryč od Garundara. Tuhle bitku jste vyhráli." Potom se probere zase kanál strojovna - můstek. "Pokud pro nás nebudete mít uplatnění, kapitáne. |
| |
| Na vlnách podivna! Hluk v lodi na moment narostl a pak utichl. Patrně v momentě, kdy vás spokl warp. Zda jen na chvíli a zase vyplivne je jen na vůli náhody, stejně jako místo, které to bude. "Připravte se na stranslanci..." Ozve se dost vysoký a unavený hlas patrně nějaké ženy. Než se spojení odmlčí, můžete dokonce slyšet, jak se modlí. K císaři, alespoň zatím ještě. Pár minut na to se ozve vysílačka znovu, ale tentokrát to není ta lodní, nýbrž frekvence, na níž jste měli komunikovat s ostatními týmy. "Tady Taniquisto, vzhledem k situaci mám nabídku." Rezonuje všem v uších. "Já a mí muži odejdeme v nejbližším možném přístavu. Loď je vaše kořist a nám postačí, když budeme pryč od Garundara. Tuhle bitku jste vyhráli." |
| |
| Já sem taky na vlnách Situace jako obvykle, celá skupina se chová jako ostatně dle očekávání, ... k tomu není co říct. Krom toho si můj mozek mírně prodrogovaný začíná vzpomínat na slova jedné básně, kterou jsem před strašlivě dlouhou dobou viděla a moje celá pozornost se stejně upírá jenom k tomu, abych zvuky toho veršování potlačila na minimum, někde mezi běžné hlasy a otravný druhý hlas. Pozoruji naši "sestru řezníka" jak dokončuje chirurgicky přesnou práci. "Díky Poe, mám tě ráda." Prohodím pak jenom, sice ještě není ve stavu mysli, kdy by se na mě podívala těma dětskýma očičkama, ale to nevadí. Tohle bylo neočekávané: "My poletíme bez...? ...I bez? A taky bez ..." Nejsem to raději ani schopna vyslovit, ano dělám různé věci pro své vlastní potěšení, nebo když se namane příležitost a opravdu se občas dopouštím i šíleností, ale ... ale ... ale nic. Rezignovaně si lehnu na zem a pravděpodobně se v nejbližší chvíli nepohnu, jednak by se Poe zlobila, že ji ničím práci, pokud by si toho přes přežvykování té ruky všimla a zadruhé jsem se potřebovala smířit s realitou nové situace. |
| |
| Trošku voxového vzruchu... Zašumí skupinový vox a ozve se opět Kapitán Zahradní Nářadí....Skoro si ho dovedete představit, jak se culí.. "No vida. Jak je na tom Poe? Na lodi určitě bude ošetřovna a na můstku asi lékárna. Jen je to trošku nepořádek.. Jinak Azi, čekám tě na můstku s šampáněm a cigárama, potřebuju něco probrat...." To uculení je tam skoro slyšet. "Cestou se zamysli nad tím, co s Taniquistem." |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro „Tak, to by jsme měli...“ zaculím se na Křečka a unaveně si povzdychnu. „Takže hurá do práce..“ prohodím k Křečkovi a zase si trošku cvaknu. „Zkus velmi rychle a bez okolků vybílit kapitánovu kajutu, jestli jsme tam něco nezapomněli. Já zatím projedu záznamy o lodi, jestli náhodou neveze něco cenného nebo zajímavého...Nemusíme se s všemi dělit, že jo. Aze zkusím uklidnit, ale kdyby něco, spoléhám na tebe...“ zašklebím se a pak se podívám na „nepořádek“, který jsem tu vyrobil. Dvě bezhlavé mrtvoly, mnoho dalších mrtvol, co dostalo trošku plynu, nic moc pracovní prostředí..A jelikož se práce nebojím, tak začnu mrtvoly tahat do rohu, ačkoliv zrovna ty dvě bezhlavé pořádku nepřidají a čára z tuhnoucí krve zde působí značně surrealisticky... ...a když jsme u té krve..Už jsem říkal, že práce mi pomáhá utřídit myšlenky? A tak jen zapnu vox do astropatické komory. „Jakmile to bude možné, tak prosím vylez ven. Potřebujeme ti, opět, trošku zachránit život...Starých návyků jako modliteb k Císaři se zbavuje těžko, ale je potřeba provést ještě jednu drobnost, který ti v naší společnosti prodlouží život. A stále jsi mi neřekla tvoje jméno, Navigátorko...“ řeknu do voxu a pak se zase dám do úklidu. Sterilní prostředí to zrovna není, ale na zamýšlené plány bude stačit. A pak mě čeká ještě jeden voxový hovor, tentokráte do strojovny. „Uvidíme, nechal bych to k jednání, až trošku zkonsolidujeme loď a já uklidním Irilma... Pokud máte nějaké zraněné, máme, mno, eh, jaksi....kdysi byla medičkou a vyzná se v lidech...“ |
| |
| Vy mě chcete zavřít na ošetřovnu a sami pařit!!!! Vím, že mě má ráda. Taky ji mám ráda. Mám ráda celou svoji skupinu, všechny. Mám ráda i ty, kteří se nám asi ztratili, protože tady nejsou... ale občas jdou slyšet, jak s námi mluví. Mám ráda Insani a taky Azraela, který s náma taky poletí pryč, protože se za Garundarem, kterého miluje, nemůže vrátit. Garundara nemám ráda. Ne. On vymyslel celou tu věc se schováváním. Za kterou určitě náš bůh potrestal Sparkyho a taky Blazia. Určitě si to zasloužili, všichni si to zasloužili a Garundar taky. S každou slabikou monologu, probíhajícího v mé hlavě, poctivě přežvýknu, až se mi u úst pomalu tvoří krvavá pěna. Ruka je tuhá a určitě je moc dobrá na trénování čelistí, ano. Se znechuceným výrazem vytáhnu z pusy nehet a zahodím jej pryč. Insani říká, že bez něčeho poletíme, ale já tomu nerozumím. Co potřebujeme dalšího k letění, když máme loď, která umí letět? Nepotřebujeme nic k letění. Máme loď. Hrabě ji dobyl a on je teď nový Garundar. Kde je vlastně Hrabě? Zmateně se rozhlídnu okolo. V jednu chvíli to vypadá, že začnu křičet, zvednu s a uteču, ale nakonec se můj výraz ustálí zase zpátky. Na ruce. "No vida. Jak je na tom Poe? Na lodi určitě bude ošetřovna a na můstku asi lékárna. Jen je to trošku nepořádek.. Jinak Azi, čekám tě na můstku s šampáněm a cigárama, potřebuju něco probrat...." "Já chci taky," špitnu uvzatě. "Mosty znám už dlouhý čas. Jsou dlouhé i krátké," upřesním pak ještě. Slyšeli jste Poenino slovo zenu. |
| |
| Sto chutí předat frčky někomu jinýmu Vážně začínám zjišťovat, že jsem se přidal ke špatné frakci Chaosu. Právě teď mám totiž sto chutí se na všechno tady zvysoka vys... A nebo vyje... „Achjo.“ Poe žere ruku, uctívá Hrábě, Aesta je zdrogovaná. Křeček je na můstku a beztak šacuje koho může. „Jasně, Poenko, Hrabě nás vezme pryč,“ do takové velké hnědé díry. Hlavně s mým štěstím. Hrabě něco hučí, ale já mám sto chutí se jít maximálně tak natáhnout. Pak se ozve cizí ženský hlas. Překvapeně otevřu oči. Modlitba k Císaři. Tak tichá, tak známá ale stejně nakonec naprosto cizí. „Tady už ti nepomůže,“ povzdychl jsem si mimo vysílačku. A pak si bere slovo Tankista. „Poe je opět dítě a nevidím další příležitost, kdy by se to mělo zase změnit. Ale jo, pokusím se tam dorazit, jen vyřeším Aestu.“ „Poenko, koukni,“ přesunu se k jedlíkovi, „pomůžeš mi tady s Insani na...“ Nádech, výdech. „Na můstek, jo? Ale jen pod podmínkou, že se od ní nehneš a budeš na ni dávat pořád pozor, ano? Když už jsme se dostali tak daleko, nechci, aby se jí ta noha zhoršila, jasný? Tak jdem.“ Zastrkám zbraně, přihnu si vody z čutory a hurá zvednout Aestu do náruče. „Jdeme, opičky.“ |
| |
| Můstek Cesta na můstek je klidná. Žádné zrůdy, žádný odpor a jak to vypadá, tak na něj nenarazili před chvílí ani Křeček s Hrabětem. Cestou ještě míjíte kapitánovu kajutu s lhostejně zavřenými dveřmi, než stanete před novým majitelem lodi. Můstek samotný je poměrně prostý, zdobený teď jen několika těly bez hlav, jejichž novým majitelem je Hrabě. Toto místo nese stopy po lítém boji, jak se tu několik Taniquistových mužů zkoušelo přemoci posádku. Zdá se, že jim při tom došel dech. Těla totiž nesou značné stopy poleptání a připravené plynové masky Křečka i Hraběte o veškerém dění jen němě svědčí o použití bojového plynu. Poslední věcí, co stojí za zmínku, je pak opancéřovaný vchod k místu, kde touto dobou dlí navigátorka. Dveře jsou opět zavřené a opatřené komunikátorem. Význam a úloha mnohých zařízení zde jsou, pomineme-li vysílací stanici do všech prostor lodi, naprostou záhadou. |
| |
| Jsem opička! Já... pomůžu Insani, vždycky jsem Insani pomohla, pomáhám Insani, Insani mě má ráda. Pomůžu jí. I když jsem ji už uzdravila - uzdravila jsem ji, že ano? Insani je už zdravá, úplně hodně zdravá. Už nedává krev našemu bohu. Já také ne. Už dlouho. Ne takhle. Jen několikrát prudce přikývnu. "Může Franz s námi?" Natáhnu k němu ruku, kterou držím, jako bych chtěla vysvětlit, kdo je to ten Franz. "Taky chce hlídat Insani, řekl mi to, když jsem mu žvýkala Abductor Pollisis Transversus. Tady," Prstem se začnu rýpat v prohlubni mezi palcem a ukazováčkem a celý výjev strkám Irilmovi chvilku před nos a pak i Insani, aby taky věděla, že ji neignoruji! Já Insani nikdy neignoruji. Vždycky ji pomůžu. Pomůžu Insani, vždycky jsem Insani pomohla, pomáhám Insani, Insani mě má ráda. Pomůžu jí. I když jsem ji už uzdravila - nad tím už jsem přemýšlela, že ano? Pak se zařadím za Azraela a šourám se. Pevně rozhodnutá jej nespustit z očí. To mi přeci řekl, že? Že za ním mám jít. Svůj dlouhý černý plášť tahám po zemi a občas si jej tak trošku přišlápnu, to už je ta drobná nevýhoda... šourání. "Já dávám na Insani pozor, víš?" Řeknu mu v půlce cesty polohlasem do ucha. Pak pokračuji tiše. Až na můstek. Hrabě je tady! Už jsem si myslela, že jsme o něj přišli a Křečka. O oba, že si je někdo vzal a odnesl pryč a neutečou s námi, nebudou rabovat a plenit a uctívat Khorna. Ne. Nenene. Hrabě je nový Garundar, přeci, říkal to. A všechny tady zabil! Má lebky, lebky pro trůn lebek! "Hrabě, pane, šampione! Irilm říkal, že jsi náš nový Garundar! Uctil jsi boha lebkami, přísahám věrnost. I Insani ji přísahá, jenom je je trošičku špatně. Ale... Poenka jí pomohla." Během svého sofistikovaného proslovu jej obejmu, jako dávno ztraceného bratra. Pak mu ukážu svou ukořištěnou ruku a skalpelem uříznu malý kousek šlach a masa, který mu podám. "Poenka se podělí s kamarády..." Nadšený úsměv. Nadějeplný pohled, který čeká, že Hrabě takový dárek, byť trošičku oslintaný, ocení. Nejlíp tím, že si taky nabídne. |
| |
| Ukaž tu tvoju zoo „Pro mě za mě...“ Uhnul jsem s tváří, když mi před ni začala Poe cpát napůl sežranou ruku a vysvětlovat, kdy jí co řekla. A ať už Poe ožírala cokoliv, bylo to na ruce. Žádný lekačky (pominu-li to špitání do ouška od psychosestřičky), žádní další nepřátelé, žádný trofeje. Ne, že bych si stěžoval, ale kdyby takhle šla každá mise ještě když jsem byl u Gardy, mohli jsme být úplně někde jinde. Na kajuty bude čas potom, napřed složím ten psycherský pytel průserů a pokecám s těmi více při smyslech. Tssss. Dveře k mozku lodi se otevřely. A někde vprostřed ležela kupička mrtvol, z krků tekla krev a dělala srážející se loužičky na podlaze. Ještě abych v tom svinstvu sebou sekl. Insani byla usazena do jednoho z křesel a po zběžném pohledu na Hraběte s Křečkem je jasné, kdo Khornovi udělá Vánoce vprostřed roku. Sice byli nepřátelé skoleni poněkud nekhornovským způsobem, ale zoufalá doba... „Irilm říkal, že jsi náš nový Garundar!“ Protáčím očima. Povzdych. „Takže...“ Otočil jsem se na naše dva hrdlořezy. „Jediná věc, nebo osoba, která nás teď drží naživu je tamhle v té kukani?“ Palcem jsem píchnul k zavřeným pancéřovým dveřím. „Víme aspoň kam nás táhne?“ Zvědavost mi nedala a začal jsem prolézat můstek. Snad jsem doufal, že se Tzeeentch smiluje a dá mi nějaký návod jak s lodí zacházet, ale to bych se asi dřív dočkal imperiálního boltu mezi oči. Každopádně, na žádná tlačítka a páčky ani nešahám. Radši. „Co zbytek posádky a pasažéři?“ Kecnu si do jednoho křesla, které je sice volné, ale taky je zasviněné od krve. „Protože Tankisto je teď náš nejmenší problém. Není pošuk, chce přežít.“ Stejně jako já. |
| |
| ...plán byl dobrej. Takovej iniciativní.. Dobře, na můstku je trošku špinavo. Bude to chtít uklidit. Já čekám v křesle kapitána na to, abych se mohl otočit s oním výrazem „Očekával jsem vás, Inquisitore Coteazi.“ Vypadávám víceméně stejně, stále překvapivě nažehleně a docela i čistě, pomineme-li tu jednu stranu těla od krve cca od pasu dolů. Ostatně, přivazovat si lebky na opasek, copak to je za zlozvyk, že? Jako první se na mě vrhne Poe a dokonce dostanu kousek Franze. Ehm. Několik malých jaderných bomb narazí do mé soudnosti a zdravého rozumu, ale což. A tak si jen od pasu odepnu jednu lebku divného, bledého člověka, který umřel, inu, hodně hodně vyděšen a dám jí Poeně... „Taky pro tebe mám dárek..Byl to psyker..Můžeš ho vzít s Franzem třeba na procházku nebo tak něco....“ uculím se, avšak jiná informace byla důležitější. A tak jen po Azíkovi hodím pohled typu „Are you fukken kidding me?“, smutně si povzdechnu a zapálím si cigaretu. „V podstatě. Důležité je ale to, že to je pryč a do bezpečí, za nějakou další činností, která bude mít mnohem větší smysl, než se nechat postřílet...“ prohodím a dál pokračuji.. „Mno, díky úžasné intervenci khorních psykerů je většina posádky mrtvá...Respektive jediní další živý, o kterých vím, jsou v strojovně..Na druhou stranu, loď je tímpádem neporušená a zásoby netknuty..“ Slastně si potáhnu z cigarety, dívavše se, jak Irilm čmuchá po můstku. „Navigátorka dostala v klíčový okamžik rozum a dokonce i vylezla ven. Bude skvělou posilou pro náš team. Až vyleze ven, tak si jí označíme a voilá! Le privat corvette de corzairs de Irilm!“ uculím se. „A co se týče kam...byly jiné možnosti? Taniquista by jsme z strojovny nedostali a stejně by tě Garundar nepochválil za to, že jsi sejmul Xomma....“ ušklíbnu si kysele. „Horší to bejt nemůže....“ |
| |
| DÁREK MÁM! „Taky pro tebe mám dárek..Byl to psyker..Můžeš ho vzít s Franzem třeba na procházku nebo tak něco.... "Ano!" Zaraduju se tou myšlenkou, čapnu jednu z lebek pro trůn lebek, která je teď moje a v záchvatu radosti políbím Hraběte na tvář. Něco mu zahihňám tiše do ucha a pak se spokojeně odtáhnu. Franz je ihned zapomenut a upuštěn na zem. Už to není můj kamarád a nepotřebuji ho. Vůbec ne. Stejně nebyl zrovna vstřícný. Vlastně to s ním bylo dost nanic, od doby, co neměl lebku... a už skoro ani krev. Ne. Mám nového kamaráda! A taky spoustu dalších kamarádů a... a budu mít i novou kamarádku, poté, co ji můj Bůh přijme mezi nás. Určitě ji přijme. Ona nám pomůže a bude to naše kamarádka a my ji vezmeme sebou a budeme ji mít rádi a já se postarám aby ji všichni měli rádi a vyřežu ji do zad Khornovo znamení a... "Svět je hned hezčí, když člověk vlastní vesmírnou loď..." zasněně se odšourám k nejbližšímu mrtvému, po chvíli zápolení mu sundám (vyřežu z něj) uniformu a vše odnesu k nejbližší židli. "Neboj se, už ti nebude zima," oznámím hlavě, zabalím ji do kusu hadru tak, aby jí vyčuhoval jen obličej a opatrně a s láskou položím na křeslo. "Postarám se o tebe, než z tebe bude lebka pro trůn lebek..." slíbím obličeji vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Poena Mortis -Sestřička- pro "Vezmu ho na procházku a jednou takhle vezmu i Insani, slibuju!" |
| |
| Ještě chvíli a Poe bude dělat čtyřchodové menu „...pryč a do bezpečí...“ Málem mi začaly cukat koutky. Bezpečí se za ta léta stalo naprosto neznámým pojmem. Bezpečí je možná tak na staré matičce Zemi, kde si Císař válí svoje práchnivějící šunky a hlídají ho tuny mariňáků. Hrábě dál mluví o neexistenci posádky. Což je dost na pytel, když si uvědomíte, co všechno tahle kraksna potřebuje. Aspoň hajzlbábu mohli nechat naživu, tu bysme případně nechali pro Nurgla. Trochu nespokojeně jsem mlaskl. Poe svlíká bezhlavou mrtvolu a balí hlavu do cárů uniformy. Babuška, što ty zděs? Ušklíbl jsem se. „Dobrý, snad se nám tady neschovává nějakej ten psycherskej bubák. Každopádně,“ protáhnu se v křesle, „dobrá práce. Sice je škoda, že to schytal i pilot, ale... Holt budeme muset nějakýho najít.“ Zamnul jsem si bradu s několikadenním strništěm. „No, nebudeme brečet nad rozlitým mlíkem a radši se půjdeme podívat, co zbylo z pasažérů a z jejich zavazadel, co vy na to?“ A omyl, Hrabě. Horší to být může. Obzvláště při cestě warpem. Garundar negarundar, sám moc dobře ví, jak to chodí v khornovském potravním žebříčku. Silnější zabije slabšího. V Poenčině případě silnější žere slabšího. „Co teda s tím Taniquistem? Vysadíme ho na nejbližší stanici a letíme do prdele? Nebo mu uděláme z bandy paštiku?“ Zvedl jsem se z křesla a zase si připásal meč. |
| |
| [/b]Nejdřív to hlavní... Otočím se dokola na kapitánské židli. Začíná se mi na ní docela líbit a tak se jen uculím. „Jsem pro. Chtělo by to nějaký soupis materiálu a věcí, co tu zbyly....Ale někdo by měl hlídat můstek? Křečku?“ zeptám se parťáka s tázavě zdvihlým obočím.. „Co se týče Taniquista, neunáhloval bych se...“ řeknu a pokrčím rameny. „Kdo ví, kde nás to vyhodí. A v případě plánu Pleníme a drancujeme! se nám další posily, kterejm zrovna nejebe v hlavě chrastítko z kostí, docela hodí, ne.....seržo?“ poznamenám s úsměvem. Pak zmáčknu komunikační kanál do navigátorovny.. „Dej mi prosím vědět, jakmile mimo Warp. Ideálně trošku předem..“ řeknu a poté vstanu z křesla a s rukama založenýma na hrudi se tak podívám na kamerové systémy nebo nějaké podobné nesmysle, jak na tom „moje“ lodička vlastně je. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Stále ve střehu! V Azíkovi to může docela slušně bublat a kdo ví, jaké hlouposti by ho mohly napadnout. Jak mám ruce na hrudi, tak jedna z nich je stále vcelku nedaleko - dokonce se dá říct i blízko - vrhacímu noži v podpaždním pouzdře.. |
| |
| Co s nechtěnými pasažéry? Co se týče Taniquista, neunáhloval bych se...“ řeknu a pokrčím rameny. „Kdo ví, kde nás to vyhodí. A v případě plánu Pleníme a drancujeme! se nám další posily, kterejm zrovna nejebe v hlavě chrastítko z kostí, docela hodí, ne.....seržo? "Má recht, mít loď a ubránit lod to jsou taky docela zásadní otázky." Kývnu hlavou jakože na souhlas. Mimoděk vytáhnu z kapsi dost umatlaný kapesník a začnu trochu pucovat svou zbraň. O chemii toho moc nevím, ale docela si všímám, co ten plyn udělal s nechráněnou kůží těch chlapíků. Fakt nechci, aby mi to užralo prst, když na to šáhnu. "Ale mít ho furt na vočích, by nás taky mohl všechny chtít sejmout." S tím přidám svou trošku do názorové diskuze našeho serži. "Zabít ho pak, až na tom budeme líp, můžeme vždycky." |
| |
| Chcete mě 40k? „Jo, necháme si je, zabít je můžeme vždycky. Jenom nevím, jak je mít pod dozorem a jak je to se zásobama, ale to jsou teď malý věci, tákže... Křeček,“ ukázal jsem na jmenovaného, „bude s babama hlídat můstek, já s Hrabětem omrknu ty osobní prostory, sklad a případně i Tankistu. Jestli se chcete prohodit, vadit mi to nebude, ale pohněte.“ Nejsem netrpělivý, ale průzkum lodi by se neměl odkládat. Pořád tu můžou být nějaké zbytky původní posádky a nebo nějací bodyguardi cestujících. „Každopádně lidi na můstku by mohli najít seznam cestujících, z výkupného by nám možná něco káplo.“ A nebo taky ne. Záleží, koho (ne)najdeme. „Kupředu krok, zpátky jenom dva.“ |
| |
| Malá velká inventura Stav lodi a pár obecných věcí Už je to několik minut, možná i hodina, kdy loď vstoupila do warpu bez valného vedení a jasného cíle. Těžko soudit, na kolik jsou jednotky času relevantní v místě, kde zrovna on má tak malou moc. Faktem je, že nevíte kam plujete, kdy a jestli se vynoříte. Tedy pokud alespoň trochu rozumíte cestování mezi hvězdami, jinak máte to štěstí a můžete si vychutnat sladkou nevědomost. Naproti tomu vnitřek korábu rád a ochotně vydává všechna svá tajemství. Rychlá prohlídka kajuty kapitána - toho minulého - nesla již stopy plundrování. Podezřelých není mnoho a tak to nevypadá, že by případný pachatel musel zůstat neznámý. Celé místnosti dominuje odhalený trezor s číselným zámkem, patrně dříve ukrytý za klasickým obrazem a na stole otevřený deník na první stránce s textem: Jaro, léto, podzim zima, v námořnictvu je to přima! v součtu každého standardního měsíce, radujeme se velice! Jakýkoliv den slavíme, pijeme a musíme pět, ve šťastném terranském roce máme jich 365 Několik kontrolních bodů včetně rozsáhlých ubikacích posádky je v absolutně dezolátním stavu. Dvě vyvolané démonické entity celou část proměnily ve své hřiště. Mnohé stěny jsou roztrhané stejně, jako těla všech nebožáků na tomhle místě, či protavená nepřirozeným žárem. Záběry kamer nebo případná osobní prohlídka jen potvrdí to, že kromě několika zbraní a velkých zásob munice do las i projektilových zbraní tu až na pár osobních předmětů (věci denní potřeby, jako deky, oblečení, suvenýry, chlast...) nezůstalo nic použitelného. Také se zde nacházela jídelna a snad díky tomu, že démoni mají jiné preference, je relativně použitelná. Náklad lodi, podle oficiálního soupisu, představoval směs spotřebního zboží a luxus všedních dní pro nevšední lidi v podobě látek, drahých vín a několika přístrojů určených k bohapusté zábavě pro ty bohatší z planetární populace, nad čím by ovšem ten skutečný "top" patrně snadno ohrnul nos. Poradit si se seznamy hostů a posádky je už trochu oříšek. Předně proto, že většina z nich má jako vedlejší efekt příčiny smrti zohavení k nepoznání. Nic méně za pomocí jednoduché premisy, že posádka je mrtvá a cestující na živu lze vydedukovat, že z pěti chránců obchodníka Dolleta Van Erlena (bližší informace vyžadují prolomení hesel starého kapitána) jsou vinou přestřelky na jednom z kontrolních bodů mezi nimi a Irilmem na živu už jen dva. Samotný Dollet pak má v kajutách něco kolem patnácti dalších lidí patřících k jeho zaměstnancům a sluhům (vedení jako "běžní cestující"). Z nějakého důvodu, možná pro potřeby soukromí, si zaplatil i za kajuty, které jsou dle záznamu prázdné. Co se týče obecného stavu lodi, tak rozhodně neuškodí poměrně rozsáhlé opravy. Hrubé a přerušené nabourání bezpečnostních systémů totálně vyřadilo obranné okruhy a vůbec otázka automatické bezpečnosti a veškerých příjemných protokolů pro případ třeba požárů nebo trhliny v trupu šla do kytek. Ty nejdůležitější věci se zdají být ovšem v pořádku. Stejně tak i vy jste si stihli už odpočinout a vydat rány všanc... řekněme že léčebným procedurám. Zkrátka vaše zranění jsou již v pořádku. Rande s ex(ne)přítelem? Az, Hrabě Odeslaná zpráva, že se nakonec "dohodnete" byla přijatá Taniquistem s nepříliš skrývanou úlevou. Dokonce navrhl, jako možnost tuto záležitost uzavřít a učinit gesto důvěry, setkání na chodbě vedoucí ke strojovně. Dva na dva, hezky fér a z očí do očí s tím, že ověřit si upřímnost jeho nabídky můžete díky kamerám v lodi a on vám bude, protože je asi čistá duše, prostě věřit. Ostatně, jak by chlapík s detonátorem mohl budit podezření, že? |
| |
| soukromá zpráva od Lord Garundar pro Jakožto důstojník, ač ne nějak zásadně situovaný, už o Taniquistovi máš trochu povědomí. Přeci jen velení vlastní zrádné bandě má své výsady a to nejen v podobě přídělu Garundarova řevu a někdy vážně šílených rozkazů. Taniquisto si v řadách, dnes již bývalého, kultu dokázal najít o chlup, možná i dva lepší místečko než ty. Politika, sliby, přetvářka a takové ty další věci mu nejsou úplně cizí. Rychle se orientuje ve spletitých sítí vztahů a žabomyších válek a asi i díky tomu si získal pár přátel z řad zrádných techpriestů a jak si mohl na můstku vidět, měl pro svůj podnik tady i vlastního psykera. Poměrně často působil i jako prostředník nebo vykonavatel vůle vašeho šéfe, dokud mu byl věrný. Tedy, ne že by v kultu nebylo pár lépe situovaných "velkých zlých psů" pomáhajících držet jakýsi řád, ale on se zkrátka dovedl propracovat alespoň na nejnižší post mezi ně. Sám o sobě není nijak zázračný taktik nebo válečník. Je lehce nadprůměrný šermíř, podobně je na tom jako střelec a na bojišti by se snadno dal označit jako "tuctový". Nic méně si hodně potrpí na disciplínu a pečlivě kontroluje loajalitu své jednotky. Možná díky tomu se proslýchá, že prý to kdysi byl arbitr. |
| |
| Když kocour s Gargamelem není doma... Křeček, Poena, Insani Můstek je můj! Tedy, ne že by nebyl před deseti minutami, ale teď je můj o to víc, čím dál je Hrabě a Irilm! Můžu tak dělit svůj čas mezi snahou dozvědět se něco o seznamu cestujících a rozvalením se ve velitelské sesli a tvářením se jako pán světa a... no hlídáním holek! Teda mám spíš pocit, že bych byl radši, kdyby někdo hlídal mě. S trochou nostalgie si tak vzpomenu na mamku, která málem zešílela, když jsem hrdinně přihlásil do imperiální gardy za pomocí touhy po hrdinství a minimálně třech zatracených promilí v krvi. Proti tomu je Poena se svým novým nejlepším kámošem Franzem prostě jiný level a o Insani radši ani nemluvím. Přeci jen ruka mrtvého muže, což mimochodem mi přijde jako skvělý námět na historku nebo film s pirátskou - když už budeme podle Hrabátka ti korzáři - tématikou, neudělá takovou paseku jako naštvaný démon. Vůbec mám pocit, že ty dvě dávají termínu "zlobivá holka" tak trochu jiný rozměr. A to nemluvím o té odporné hnusotě, co naviguje. Ten... pocit, když se ona... to... na mě asi dívalo jen tak z těla nedostanu. To a pak varování, že se jí nemám dívat do očí, protože to krade duši. Od neklidných myšlenek mě odtrhne až informace o doprovodu obchodníka, kterého jsme tak nějak zdědili po předchozích majitelích. Pár ťukanců a přehraný záznam jedné přestřelky mi ukazuje, že tři z nich se zpátky už nevrátí. Inu zatímco ostatní bojovali o životy, já tu měl možnost bojovat s technikou! A úspěšně, pokud se dovednost "poslední pomazání duchu stroje" dá považovat za technický talent a vyvolení Omnysášem nebo jak se ten patron všech těch krámů jmenuje! "Insani, Poe..." Oslovím své spoluzrádce stejně mile, jako bychom hráli poker. A já bych měl zrovna trumfy. "Rýsuje se nám tu taková ta....to slovo, kurva, jo příležitost!" Kdo dřív přijde ten dřív bere! Tak to bylo, je a bude pořád! "Mezi náma a spoustou pěkných, drahých věcí..." Dívám se Insani do očí, načež pohledem sjedu k Poeně. "...taky dárků a hraček..." Dodám překotně. "...stojí jen pár metrů chodeb a dveře, co se odtud daj otevřít." A teď to úplně nejlepší. "Můžem to stihnout dřív než se Irilm vrátí s Hráběma!" Tvář se mi stáhne do takového toho vypočítavého úšklebku. "A překvapit je. Příjemně!" Jestli je něco lepší než dostávat, je to prý dávat. Sobě. Samotnému! |
| |
| soukromá zpráva od Azrael Irilm pro Prosmejčili jsme cestou kde co. Stejně jsme našli jenom velký... No prostě věci ne příliš valné kvality. S trezorem se případně popasujeme potom. Hlavně doufám, že vevnitř bude něco cenného a ne nějaká bomba pro případy, jakými jsme my. A kód od té kovové krabice bude asi 4-365. Snad. Deník kapitánův jsem zabavil. Tu bombu jsem myslel doslova. Z kapitánovy kajuty jsme se přesunuli do sraček. Pardon ten výraz, ale to, co zbylo po souboji démoni proti lidem se jinak nazvat nedá. Naštěstí to vypadá, že si entity navzájem rozbily huby, tudíž po nich nezbylo nic jiného, než zvláštní pocit na zátylku. Každopádně, tady se slaví úspěch o něco větší. Munice a chlast jsou věci, které potěší každého vojáka. Dělení bude až po návratu. Co by srdcem dohodil je i kantýna se zásobami žrádla, které by našemu družstvu na těch pár týdnů určitě vystačily. Otázkou zůstává, kolik nás bude s Tankistovými svěřenci. A tak, no. „Stejně to rande v chodbě smrdí průserem,“ nadhodil jsem k Hraběti, když jsme tím směrem vycházeli ze skladu. „Sral se Garundarovi do ánusu jak jen to šlo, takže pochybuju, že by nemohl kudlu do zad vrazit i nám.“ Zhluboka jsem se nadechl ústy a pak vydechl nosem. „Nemluvě o tom, že tu někde pořád jsou loajalisti.“ Děláš, jako bys nebyl napůl jedním z nich. Ale s těmi bodyguardy by nám Taník mohl pomoct. |
| |
| Hue hue "Můžem to stihnout dřív než se Irilm vrátí s Hráběma!" ....? Na malou chvilku se zaseknu v opatlávání náhodných tlačítek všude okolo. Irilm má zahrádku? Šel zahradničit a... má zahrádku? Pak si na něco vzpomenu. Máme přeci loď! Loď která je jenom a jenom naše a můžeme si tam udělat spoustu zahrádek a pěstovat lebky a zalívat je krví a každý bude mít svoji a budeme mezi nimi mít ty malinkaté plůtky, které.... odněkud znám. Malé plůtky okolo malých zahrádek. Pomalu se došourám ke Křečkovi, pohled upřený kamsi skrze jeho hlavu. Přemýšlím nad plůtky. Plůdky. Drobnými ručičkami a lebkami měkoučkými, sotva za to stojícími. Ortenogeneze Fetu... "Všichni tam půjdeme a budeme tam šťastní..." Zašeptám mu v odpověď nepřítomně. |
| |
| soukromá zpráva od Devlan "Hrabě" Cutler pro Na nervózního Aze se jen zazubím... "Status quo, seržo. Oni jsou bez nás v háji stejně jako my bez nich. Kocábka nefunguje bez motoru a kormidelníka..." řeknu a zapálím si cigaretu a otřu si z boty něčí ledviny, do kterých jsem omylem šlápnul. "To půjde." Poté si trošku povzdychnu. "Nemluvě o tom, že zrovna moc dobře nevíme KDE nás to vysadí a jak moc jde Navigátorce věřit. No co, c´est la vie." prohodím a poté jsme už vcelku blízko místu setkání. Ne že bych taky nebyl našponovanej jak pružina... |
| |
| Základní otázka bytí Warp je místem, se kterým by si měl průměrný člověk zahrávat co nejméně a i psyker by se měl mít pravděpodobně na pozoru před všemi jeho zákoutími a takovýma těma ostatníma věcma, co budu mít na talíři ještě pár dalších měsíců, jestli se s tadyma dostaneme, kdy a kam. A co se týče fixlování v pokeru … Proč jsem si na něj vzpomněla? Á Křeček, no jistě. Tento malý zákeřný hlodavčík využije jakékoliv příležitosti, aby si nashromáždil to nejlepší pro sebe, taky proč ne, má nejlepší příležitost. Poe je úžasná osobnost, ale hmotné statky tohoto světa ji zůstávají záhadně skryty, teda většinu času a já? Já jsem psyker a psyker přece nemá žádné právo cokoliv požadovat. ‚Ne nemá.‘ ‚Ale může.‘ Přesně tak, může, třeba když se k věcem dostane mezi prvníma. „A proč tam teda už nejsme?“ Prohlásím ke Křečkovy, kterého zrovna obletuje drahá Sestřička. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR