Nový den

Sobotní ráno. Den jako každý jiný. Stejně jako vždy tě probudila tvoje teta Marci. Snídaně už byla nachystaná. Nic extra, ale na venkovské poměry to muselo stačit. Řídká ovesná kaše, kus chleba a voda.
Najednou sis uvědomil dosti závažnou věc, dnes v noci bude úplněk...

Teta skoro nemluvila. Obvykle to byla tichá osoba zajímající se jen o práci a jídlo do úst. Žili jste spolu v malém domku na vesnici poblíž velkých temných lesů u horských hřebenů. Říkalo se, že jde o temné krajiny plné roztodivných stvůr a lesních bytostí, které rozhodně nemají lidi v lásce. Již několik lidí se z vaší vasnice ztratilo, což tyto pověsti jen přiživilo.

Po snídani jste se oba s tetou museli vypravit pracovat na pole, které měl ve svém vlastnictví váš lenní pán, jistý baron z velkého města. Na poli jsi obstarával tvrdou práci spolu s ostatními chlapci a muži z vaší vesnice, zatímco ženy svazovaly otepy, nákladaly, hrabaly a podobně. Dobře jsi znal jen pár z nich. Dva mladíci, dvojčata Kieth a Nicolas si s tebou občas povídali, ale jinak se ti ostatní vyhýbali, a někteří dokonce posmívali.
Z dívek jsi znal hlavně svou kamarádku Illiu, pak pár žen, se kterými jsi se dostával nejvíce do styku a o ostatních jsi taky moc velké povědomí neměl.

Záleží na tobě, zda chceš na poli něco dělat, či si jen odpracuješ své a půjdeš...

Práce ubíhala pomalu, ale přesto jste stihli vše relativně včas. Ženy ještě dovazovaly poslední snopy, ale jinak už bylo pro dnešek hotovo. Většina mužů už odešla buď pro dřevo na oheň, nebo na pivo do místní krčmy.

"Hej Tobiasi!" ozvalo se za tebou. Když ses otočil viděl jsi, jak za tebou přicházejí obě dvojčata. "Chtěli jsme se zajít koupat do rybníku za kopcem, nechtěl bys jít s námi?" navrhl ti Nicolas. Oba vypadali, že by uvítali společnost, protože opravdu celý život byli vlastně jen spolu. Když jste byli menší, ostatní kluci si z nich utahovali, že spí spolu v jedné posteli.

Bylo asi pěz hodin odpoledne a ty jsi věděl, že západ příjde kolem 7-8 večer. Ale než skutečně měsíc dosáhne své síly, bude to chvíli trvat.
Záleží hlavně na tobě, co nyní podnikneš.

Cesta k rybníku je necelých patnáct minut, takže jste se prostě jen sbalili a trochu spocení jste vyrazili. Obě dvojčata ani na chvíli nezavřela pusu, a tak jste mluvili o všem možném. Dokonce jsi se dozvěděl, že Kieth zaslechl zvěsti o tom, že ve vedlejší vesnici se nedávno ztratili dva sourozenci. Prostě se jen v noci vypařili z domu...

Když jste dorazili k rybníku, obě dvojčata se začala rychle svlékat. Brzy před tebou stáli jen tak nazí, beze studu. Krásně lehce osvalená těla, s hladkou kůží bez chloupků. Po hrudi jim stékaly kapky potu putujíce po břiše a podbřišku až tam dolů, kde jsi několikrát v celé své kráse mohl vidět relativně velká mužství obou dvojčat.
Jen tak tam stáli smáli se, až se nakonec rozeběhli a skočili do vody.
"Tak pojď Tobiasi, voda je krásně chladivá." křikl na tebe Kieth, zatímco se vedle něj zaleskl zadek jeho bratra, který se zrovna potopil hlouběji.

Vzrušení

Vždy jsi dokázal dobře vidět pod vodou a zrovna nyní se ti to hodilo. Mohl sis prohlédnout každý detail jejich těl, od vyrýsovaných břišních svalů, přes pevné hladké zadečky až po jejich penisy, které ač neztopořené byli i tak velké. Měli kolem nich drobné ochlupení a pod nimi se jim ve vodě vznášeli velké hladké koule.

Kluci si nahoty zřejmě nevšímali a plavali, naoko se topili, hráli si a tak všechno možné.
"Co bys rád dělal Tobiasi?" zeptal se Nicolas a připlaval k tobě tak blízko, že jste se tu a tam otřeli rukou, či nohou jeden o druhého.

Napětí

"Noooo Kiethe, co bys chtěl dělat?" pousmál se Nicolas na bratra, který zrovna plaval k vám.
"Co už jít uschnout na sluníčko?" navrhl Kieth a Nicolas jen pokrčil rameny a zazubil se na tebe. "Tak asi lezeme ven..."

Ještě než jste však úplně opustili vodu, udělal Kieth stojku tak, že mu celá horní polovina těla koukala zpod vody. Svaly na štíhlých nohou měl zatnuté, jak se snažil udržet rovnováhu a přirození mu viselo těsně nad vodou. Toho využil Nicolas a praštil Kietha přes koule, až spadl do vody.
"Au Nicolasi!" zavrčel na bratra Kieth, ale pak se najednou oba začali smát, vylezli z vody a lehli si hned vedle sebe do trávy.

Odpolední slunce krásně hřálo a jejich mokrá těla vypadala krásně v tom světle a celkové scenérii.
"Tak šup Tobiasi, na co čekáš?"

Obě kluci se na sebe podívali, pak se usmáli, zvedli se došli k tobě.
"To myslíš opravdu vážně Tobiasi?" zeptal se Nicolas. "My už si spolu dlouho honíma nad tebou a tím, co bysme spolu mohli dělat." pokračoval Kieth.
Lehli si vedle tebe, každý z jedné strany. Jejich těla se natlačila na to tvé a na svých stehnech jsi ucítil dvě horká, naddržená péra, která se o tebe začala třít.

"Řekni si, co bys chtěl Tobiasi. Splníme ti každý tvůj sen a zvrhlou představu." Oba dva vypadali hodně naddrženě, ale čas plynul rychle, možná rychleji, než by se jednomu mohlo zdát.

Jooo

Když jsi řekl, že dnes něco máš, oba mladíci posmutněli. Oba ti velmi ochotně vrátili tvé polibky a když jsi je chytil za péra neváhali a společně uchopili to tvé.
Když jsi zmínil zítřek, tak trochu pookřáli a začali tě velmi naddrženě honit.
"Dobře, zítra nám to všechno ukážeš ano?" usmál se Kieth a začal nahlas vzdychat. Brzy, téměř zároveň se obě dvojčata vystříkala na svá těla. Chvíli jen vzdychali, ale pak jeden druhého jazykem očistili. Potom společnými silami udělali i tebe a o tvou mrdku se rozdělili.

Pak jsi jen od každého dostal pusu a kluci se jen zvedli oblékli a rychle odešli.
Slunce pomalu zapadalo a ty jsi věděl, co se blíží. Musíš jít a musíš jít rychle...

Běh o čas

Utíkal jsi jako o život, což se v situaci, ve které jsi se nacházel dávalo smysl. Utíkal jsi, protože tě tlačil čas a to hodně moc. Bohužel jsi vůbec netuśil, že tě sledují zrovna ti dva, u kterých ze všeho nejvíc chceš, aby tě nesledovali.

Les se stával mnohem temnější a nástup noci byl až strašidelně rychlý. Ucítil jsi chladivý dotek měsíce na zádech a v tobě se začalo něco budit. Ještě jsi to dokázal potlačit, ale málem jsi upadl. Křivé stromy a skřeky zvěře dodávali místům až hororovou atmosféru a cosi v hlavě se až s nekonečným hladem dralo na povrch.

Doběhl jsi k jeskyni. Měsíc již plně zářil a osvětloval celou mítinu na které jsi stál. Vše se najednou zdálo jaksi rozmazané a kvílivé zavití v tvé hlavě tě porazilo na kolena.

Je to tady.

Vlčí běs

Přeměna proběhla rychle. Na chvíli se jakoby obě mysli vedle sebe setkají, ale pak Tobias zapadne do pozadí a nahradí jej děsivá stvůra.
Spaluje tě příšerný hlad a chuť na maso, čerstvé maso. Bohužel ještě než jsi plně ovládl tělo, Tobias tě shodil do jeskynní pukliny. Naštěstí tě tvá fyzická kondice dostane ven raz dva.

Mýtina je osvětlená bílým světlem měsíce a z tebe se vydere děsivé zavití. Nozdry nasají pachy okolí a ty cítíš vše možné v okolí. Kus nalevo od tebe cítíš pach srny. Je léto a zřejmě je těhotná, ale o to více masa ne?

Jakmile jsi ukojil svůj hlad, ucítil jsi ještě dva pachy, které se vzdalovaly. Jako bys je ty, nebo Tobias už dnes cítili...

Srna proti tobě neměla šanci. Rozerval jsi ji téměř tak snadno, jako by Tobias roztrhl papír. Horká krev byla krásným svlažením tvého hrdla a krásně ukojila tvou žízeň. Její tlusté tělo přímo vyzývalo k pozření a to bys nebyl ty, abys svou obět nepozřel takřka celou.

Když jsi ucítil onen lidský pach feromonů, strachu, hrůzy a zděšení, labužnicky jsi se rozběhl za ním. Brzy jsi dohnal dvojici mladíků prchajících zřejmě před tvým strašným řáděním. Ve tvé pokřivené mysli se vynořili vzpomínky dnešního odpoledne, kdy jsi viděl tyto dva chlapce a Tobiase v sexuálních hrách.

Tvé myšlenky ti jen létaly hlavou až ses zastavil u té, že pokud jsi opravdu cosi jako vlkodlak, mohl by sis založit smečku. Uchopil jsi jednoho mladíka a zvedl ho do vzduchu. Začal křičet a v hrůze sebou házel. Jeho bratr se zastavil a se zoufalým výkřikem se vrhl do sebevražedné záchrany bratra. V rukách žádná zbraň, na sobě žádná zbroj, jen v očích slzy, oči plné zděšení, ale i odhodlání, ústa vykřikující kletbu i prosbu za svého bratra.

End game

Jakmile jsi je oba chytil, věděl jsi, že jim je oběma jasné, že jejich životy jsou u konce. Tvé zařvání oba kluky naprosto ochromilo a vyděsilo tak moc, že už se jen se slzami v očích třepali. Když jsi pak přišel s nápadem zažít poprvé sex, přišlo rozhodnutí, kterého z dvojčat na to poprvé použít.
Volba padla na druhého z bratrů, toho, který se pokusil zachránit svého sourozence. Rychlým trhnutím drápem jsi mu serval oblečení a zanechal mu na krásných prsou drobný krvavý šrám. Ve svém sevření mu chytíš všechny končetiny tak, aby se nemohl hýbat a vystrčíš si jeho krásně tvarovaný zadek proti tlamě. Mladík cosi zděšeně kňourá, ale téměř mu není rozumnět.
Začínáš mu přejíždět svým dlouhým hrubým jazykem po celém análu, než se rozhodneš vsunout jazyk dovnitř. Tvůj zvířecí jazyk, citlivější na všechny chutě a podobné vjemy se pomalu, ale jistě zabořil do mladíkova análku. Ten vyjekl, ale sevření drápů mu nedovolilo se bránit.
Mohl jsi cítit vše, co takový běžný anál a konec střev mladého kluka může obsahovat. Ne že by ti to nechutnalo... Jsi přeci jen psovitá šelma a ty se k těmto věcem nestaví vůbec odmítavě.

Po chvíli tvůj jazyk opustí mladíkovi útroby a ty jej přirazíš k zemi, zatímco tvá vlastní naddrženost vrcholí. Mohutné péro ti leze ven a přímo řve po pozornosti. Již to nevydržíš a pronikneš jím do zadku své oběti bolestivý křik naplní celý les. Cítíš, jak tvé obrovské péro svírá drobný lidský zadek a že jen díky tvému jazyku jej to nerozervalo na kusy. Křík pokračuje a ty divoce znásilňuješ chlapce pod sebou. Tato kakofonie zvířecích vzdychů a zmučeného křiku pokračuje ještě několik minut, než z tebe vyjde mohutné zavytí a naplníš mladíka přílivy svého semene. Ihned poté jsi z něj vystoupil a mladík spadl na zem, přičemž mu ze zadku začaly vytékat litry horké zvíření mrdky.

Stejným postupem jsi zneužil a znásilnil druhého bratra, který ti však dal trochu víc práce, protože jsi se jednou udělal předčasně a podruhé to trvalo déle, skoro čtvrt hodiny, kdy chlapec křičel, prosil, brečel a ke konci jen tiše sténal, než jsi do něj nastříkal podruhé a pohodil ho vedle jeho bratra. Nafouklé břicho svědčilo o tom, že jsi do něj vypustil opravdu velké množství spermatu, které brzy začalo silným proudem stříkat z jeho zadku ven.

Nakonec jsi každého z nich kousl do hýždě, dal jim napít trochu své krve a zanesl jsi je k vesnici. Poté jsi zmizel v lese, kde už na tebe čekala jistě další kořist.

V lese jsi cítil medvěda, který zřejmě vyspával ve své jeskyni pod horami. Cítil jsi také smečku vlků putující lesem zřejmě za potravou. Dalšími zvířaty byli divocí psi, puma, jeleni a dozajista také veškeré další bytosti lesa.

Najednou tě oslnilo velmi jasné světlo, které ti bylo nepříjemné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Tvá zvrhlá mysl se zkroutila a nakonec jsi ztratil vědomí.

Když jsi znovu otevřel oči, byl jsi na mýtině, kterou jsi nepoznával. Kolem celkého těla jsi měl uvázané modře světélkující řetězy ve kterých ses nemohl ani pohnout. Celé tvé tělo bylo jako v křeči a po chvilce jsi zaregistroval i postavu, jenž stála na druhé straně mýtiny.

Postava byla zahalená v černém hábitu se zlatým zdobením. V ruce třímala kovovou hůl se zářicím drahokamem na vrcholu. Tvář byla kryta maskou s povýšeným úsměvem a na rukou měl černé rukavice.

"Konečně jsem tě dostal." promluvila postava úlisným hlasem, který ti v uších klouzal jako nějaký slimák. "Ty, bestie, která řádí po okolí. Smutné je, jak nedokonalá tvá přeměna je. Musíš se řídit hloupým měsícem a jak se tak na tebe dívám, tvá mysl je stále dvě. Ale to už brzy napravíme."

S těmi slovy začal obcházet kolem tebe a odříkávat zaklínadla. Na zemi po něm zůstávaly prapodivné světélkující symboly. Takhle tě ve spirále obešel, až skončil přímo před tebou. Pohledem tě ještě jednou zhodnotil a poté tě tvrdě udeřil do tvých vysících koulí.
"Vidím, že sis dnes užíval netvore." pousmál se zahalenec. "Teď tvou mysl propojím s tou lidskou, aby sis již navždy uvědomoval a pamatoval, co jako stvůra provádíš."

Neznámý udeřil holí do země a všechny runy kolem se jasně rozzářili. Ucítil jsi Tobiasovu mysl, jak je tažena na povrch. Čaroděj gestikuloval a kouzlo vrcholilo. Násilím, velmi bolestivě se mysl stvůry a Tobiase spojili v jednu. Ani ne lidskou, ani ne zvířecí, ale něco mezi. Z té strašné bolesti jsi opět omdlel.

Když jsi se probral, ležel jsi u jezera, kde jste se včera rozešli s dvojčaty. Teď ale nic nebude, jako dřív...

Stejně jako každé ráno tě "probudila" teta, avšak s tím rozdílem, že dnes byla neděle, čili se nepracovalo. Snídaně byla stejná jako vždy, avšak teta ti sehnala kousek sýru, což byla relativně vzácnost.

"Tobiasi, stavovali se tu dvojčata Nicolas a Kieth a ptali se, jestli jsi doma. Když jsem jim řekla, že spíš, řekli mi jen ať ti vyřídím, že kdybys je hledal budou na tom vašem místě. Víš, co to znamená?" Teta ať už odpověď dostala nebo ne se sebrala a vyrazila na trh do vzdálenějšího města, aby nakoupila zásoby. Vrátí se až po setmění.

Co tedy teď podnikneš je na tobě. Máš volný den, takže se dá stihnout více věcí.

Cesta k jezeru nebyla dlouhá. Stejně jako včera ti zabrala jen pár minut. Pamatoval sis ji dobře,
a tak jsi brzy stanul na místě, kde jste s dvojčaty včera leželi.
Stáli tam, oba dva. Jeden z nich, nevíš přesně který, měl vlasy téměř celé bílé a třásly se mu ruce. Druhý měl "jen" několik bílých pramenů ve vlasech a nervózně přešlapával kolem svého bratra.

Když tě zahlédli, oba sebou trochu cukli. Bylo vidět, že se jaksi neodvažují příjít blíž, že mají strach.
"Co se to sakra včera stalo??" zakřičel zřejmě Kieth s úplně bílými vlasy. "Víš vůbec, cos nám provedl?!" Zněl dost vyděšeně a pokud jsi se přibližoval, oba couvali.
"Tak mluv! Cos ním to udělal? Oba se cítíme divně a pálí nás to místo, kam jsi nás kousnul."

Viděl jsi, že oba jaksi pochopili, že si za to můžou sami. Že za tebou opravdu neměli chodit. Když jsi však zmínil vlkodlaky, viděl jsi, jakoby se uvnitř nich cosi ozvalo, cosi zvířecího. Bylo to vidět jen na očích, ale poznal jsi to.

Bylo téměř stoprocentně jasné, že až přijde úplněk, najdou si tě dva naprosto oddaní a poslušní vlkodlaci. U Kietha sis všiml, že má na zadku mokré kalhoty. Zřejmě z něj stále pomalu vytéky ty litry zvířecího semene, které jsi do něj včera dostal.

Nakonec dvojčata uznala svou chybu a omluvila se ti, že neměli za tebou chodit.

Jakmile jsi vydal rozkaz, aby si stáhli kalhoty, bylo vidět, jak se v nich strhla bitva o to, zda vyhraje lidskost a důstojnost v nich, nebo zvířeckost a neprostá poslušnost. Ačkoli ten souboj trval jen chvíli, byl podle všeho velmi intenzivní.
Nakonec však nebylo pochyb, kdo vyhrál, jelikož se oba chlapci otočili, sundali si kalhoty a ukázali ti své análky. Ty byly hoodně roztažené, ale díky bohu potrhané nebyly. Kousance se téměř zázračně zahojili, ale zůstal po nich temnější odstín kůže.
Z Kiethova zadku se stále konstatně valil proud mrdky, která mu zřejmě naplnila úplně celé útroby. Muselo to být opravdu mnoho a mnoho litrů semene.
Nicolas měl už v análu jen pozůstatky mrdky, avšak i jeho zadek byl velmi nepřirozeně roztažený.
Když jsi je začal líbat a sát, u Kietha spíš pít svou vlastní vlčí mrdku, oba chlapci začali sténat.

Poté, co jsi si stoupl před ně a sundal si kalhoty, vrhli se oba dva na tvé péro v nezmezně oddané touze tě uspokojit.

Zdá se, že jsou jen tvoji a splní ti jakoukoli zvrácenost na nich budeš chtít.

Jakmile jsi se udělal oba mladíci ti olízali všechnu mrdku i celé péro dočista. Vypadali zvláštně spokojeně. Ve chvíli kdy jsi jim nabídnul sebe k opíchání se obě dvojčata usmála a jakmile jsi jim nastavil svůj anál začali tě lízat.
I zde se projevili jejich zvyšující se zvířecí instinkty a pudy, protože jim vůbec nevadil stav tvého análku, do kterého s radostí zabořili obličeje, aby jej krásně vyčistili.
Poté již přišla na řadu jejich nedočkavá péra. Nejprve jeden a potom druhý. Hezky se střídali a zasouvali do tebe s labužnickým sténáním.

Po chvíli jsi rozkázal Nicolasovi, aby si lehl a on se poslušně natáhl do trávy. Když jsi na něj nasedl a jeho bratr do tebe vnikl zezadu, jejich následné vzdychání se umocnilo.
"Opravdu se nesmíme udělat Tobiasi?" zakňoural pod tebou Nicolas, který vypadal, že jen tak tak zadržuje výstřik.

Jejich obličeje ti přislibovali veškerou oddanost a zvrácenost. Již teď, před jejich přeměnou ti byli plně odevzdáni. Co teprve po ní...

Dva výstřiky. Dva proudy mrdky ti naplnili zadeček a dvojčata spokojeně vydechla. Bylo vidět, že jejich oddanost tobě se prohlubuje.
Tvá krev je opravdu nejspíše poutač, kterým sis je krásně přítáhl k sobě. Oba teď, teprve den po pokousání byli jako vyměnění.

Když jsi jim dal další instrukce, oba jen přikyvovali a jejich oči téměř toužebně čekali, co sis pro ně připravil nyní. Jakmile jsi vydal povel, oba se poslušně otočili na všechny čtyři, prohli záda a zvedli hlavy. S nadšením otevřeli dokořán ústa čekajíce, co do nich dostanou.

Jakmile jsi začal močit, na pikosekundu je to zaskočilo, ale ihned začali s chutí polykat vše, co jsi jim do úst pustil. Téměř, jako by to pro ně byl ten nejsladší nápoj na světě. A to jsi nyní byl v lidské podobě. Kdybys jim chcal do pusy, nebo ještě lépe do análku ve své zvířecí podobě, stoprocentně bys je promočil skrz celým tělem.

Chlapci nakonec spolykali každou kapku, cos na ně namočil. Poté se posadili na zadní nohy a téměř jako psi čekali na další rozkazy.

Bylo zvláštní jak se dvojčata chovala, ale přeci jen ty nejsi běžný vlkodlak a nevíš přesně, co tvé kousnutí dělá.
Tvá slova odkývali s tím, že cvičení samozřejmě budou dělat tak, jak jsi jim to nařídil. Ještě jim po bradách teklo trochu tvé moči, ale bylo jasné, že tenhle pach si dozajista zapamatují.

Druhá smečka o které jsi věděl, bylo asi pět vlkodlaků, kteří měli na svědomí rozsáhlé únosy, vraždění a znásilňování. Pouze jednou se lidem podařilo chytit člena smečky a toho potom prý roztrhali na kusy. Ostatní jsou od té doby opatrnější, ale je jisté že jejich alfa se dozajista pokusí o upevnění vlády nad tvým územím.

Tulení bylo příjemné, obě dvojčata hřála příjemným teplem a ty jsi měl k dispozici celá jejich těla. Bylo ale jasné, že pokud z nich chceš udělat dominantní znásilňovače, budeš je muset cvičit jinak než tím, že je budeš stavět do submisivních pozic. Pokud však chceš mít oddané otroky tvé zvrhlosti, jsou ti již nyní plně k dispozici.
Dozajista se najdou i další budoucí členové tvé smečky, kteří budou zase splňovat jiná tvá očekávání. Spolu s dvojčaty po boku jste usnuli, ale když jsi se probudil, nebyl jsi již u jezera, ale byl jsi nahý přivázaný modře světélkujícími řetězy na jakémsi podivném zařízení. Zřejmě jsi se nacházel v místnosti plné všemožných věcí primárně zřejmě sloužících k mučení. Naproti tobě stál muž s maskou a byl zahalený v lehkém plášti.
Za ním v kleci jsi viděl vlkodlaka těměř většího než jsi byl ty sám. Vypadal, jako omámený nějakým kouzlem.
"Vítej v mém domě" ozval se opět ten slizký hlas. "Přeměna se povedla, to jsem rád a nyní tvou mysl zmučím a ponížím tak, abys nezapomněl, že pravým pánem lesa vždy budu já. Vy si můžete bojovat o svá teritoria, ale pravým vládcem budu vždy jen já." Následoval krutý smích.

Muž přistoupil blíž, zamumlal zaklínadlo a ty jsi cítil, jak se začínáš opět přeměňovat ve zvíře. Zřejmě s tebou nemá zrovna příjemné plány...

Proměnil jsi se do své zvířecí podoby. Kouzelník se stále posmíval, zatímco tě řetězy držely stvázaného. Čaroděj přistoupil blíže a shodil ze sebe svůj plášť. Celý nahý, jen s maskou se procházel kolem tebe. Viděl jsi jeho mohutné, svalnaté tělo, jeho dlouhé péro vysící mu mezi nohama.
"Jednu věc si ujasníme pse. Pánem tu jsem a budu já a ty to potvrdíš tím, že pokýveš hlavou a zavyješ. Pokud ne, budeme si muset promluvit trochu víc bolestivě." S těmi slovy tě pěstí udeřil do tvého levého varlete velkého jako hlávka zelí. Bolest to byla příšerná a ty jsi musel řvát.

Najednou kouzelník obešel stůl až jsi ucítil jeho chladné ruce na tvém mohutném zadku. Roztáhl ti jej a násilím ti vsunul do zadku dlouhou tyč, kterou ti rval tak hluboko jak to jen šlo.
Potom se vrátil zpět před tebe a opět něco zamumlal. Před očima se ti objevili obrazy toho, jak znásilňuješ dvojčata těmi nejzvrácenějšími způsoby, až se ti z toho postavilo péro. Toho čaroděj využil a začal ti do díry na péru zasouvat další tyč, která nepříjemně pálila. Takto osázeného různými věcmi si čaroděj prohlédl a došel si pro řemeslnické kladivo.
Jednou tě s ním udeřil do pravé koule, podruhé do tyče ve tvém zadku a potřetí d tyče ve tvém péru, čímž je zarazil hlouběji a způsobil další bolest.
"PODOVOL SE!"

Čaroději zřejmě začně docházet trpělivost a začne vší silou mlátit kladivem do tvých obrovských varlat.
"Podvol se ty zajebaný zmrde a dám ti sílu o jaké se ti ani nesnilo. Budeš vládnout lesu a já budu tvým pánem." U posledních slov několikrát uhodí do tyče ve tvém péru a ta zajede ještě hlouběji. "Ale pokud tu chceš být a trpět, není nic jednoduššího. Tady to zvíře za mnou je očarované. Dám mu rozkaz a bude tě píchat klidně i do smrti. Naplní tě takovým množstvím mrdky, že ti poleze i z huby. Navíc veškeré zranění, co ti udělám, se ti zregenerují, takže ti každý den rozdrtím koule na kaši a ty budeš jen trpět." Čaroděj se zasmál šíleným smíchem a mohl sis všimnou jak mu stojí péro.

Poté otevřel klec a zaříkáním probudil vlkodlaka. Ten mechanicky vstal, okamžitě mu naběhlo obrovské péro. Jako bez duše tě obešel, vytrhl ti tyč ze zadku a verval do tebe své péro přičemž tě začal píchat až po jeho velké koule. Co deset minut se udělal a každá dávka obsahovala nejméně několik litrů mrdky. Pravda je, že pozřít jeho srdce, ty sám bys zvýšil své množství a síla jeho by přišla na tebe, ale nemáš se jak bránit...

Když se do tebe vlkodlak udělal asi po páté, ucítil jsi, že zřejmě trochu povolil pouta, která tě držela. Horší zpráva byla, že jedním výstřikem do tebe vždy napumpoval nejméně pět litrů mrdky, takže nyní už to bylo přes pětadvacet.
S dalšími výstřiky tvé sevření povolovalo, avšak stále jsi se nemohl dostat ven. Najednou se čaroděj vznesl a přenesl se vzduchem ke tvému obličeji. Rychle si honil své péro, až nakonec pokropil celý tvůj obličej vlastní dávkou mrdky. Pak se se smíchem otočil a bylo jen vidět, jak mizí v jednom průchodu.

"Podvol se a to všechno může skončit." řekl ještě nakonec.

Po osmém výstřiku svého znásilňovatele jsi již měl problém, aby ti jeho mrdka nelezla ze žaludku do pusy, ale pouta už byla skoro volná. Takže když jsi ucítil po zakašlání v puse vlčí sperma, zároveň jsi zjistil, že tvá pouta jsou volná.

Když jsi se dostal z pout zůstal jsi ještě chvíli spojený s druhým vlkodlakem, než jsi se rychle otočil a tlapou mu vyrval ještě bušící srdce z těla. Vlkodlak se bez hlesu sesul k zemi a tys začal požírat jeho srdce.

Cítil jsi, jak do tebe proniká jeho síla a vitalita.

Nyní si můžeš vybrat. Za každé srdce divoké bestie získáš dva body, které si můžeš rozdělit do několika aspektů.

Velikost: nyní máš velikost téměř 3 metry (jeden bod = plus 10cm)

Mohutnost: nyní máš 180 kg (jeden bod = plus 10kg)

Děsivost: nyní je 4 (jeden bod = plus jedna věc, kterou děsíš)

Zvrhlost: nyní máš velikost péra 40cm/15cm a koule velké jako hlávka zelí (jeden bod = +5/+5 a +5 cm do průměru varlat)

Jakmile se z tebe dostalo vlkodlakovo péro, začala ti ze zadku v mohutných proudech na zem vytékat mrdka. Schoval jsi se za tělo mrtvého vlkodlaka ve snaze porazit čaroděje, který se ale jaksi nevracel. Navíc sis všiml, že zítra už bude úplněk! Musel jsi tu být dlouho a čaroděj ti zřejmě několitkrát vymazal pamět.
Co všechno tu s tebou dělal?

Když jsi odešel hledat mága, uvědomil sis, že nejsi v čarodějově sídle. Byl jsi jen v jakémsi domě u úpatí hor. Tam nahoře, vysoko v horách, kde zuřila magická bouře jsi mohl vidět obrovský hrad z černého kamene. Zde měl zřejmě jen jakousi mučírnu.

Do toho všeho jsi uslyšel zavití a hned za ním druhé. Zdá se, že dvojčata se zřejmě blíží. Čaroděj je zřejmě nezajal, což bylo jistě dobře, ale jak jsi sám předpověděl, budou to vlkodlaci oddaní, za hrob věrní a nesmírně naddržení.

Zavití se ozvala znovu, teď ještě z větší blízkosti. Ty sám, ač dosti zničený jsi cítil, že tvé tělo regeneruje velmi rychle. Záleží teď hlavně na tobě, zda s dvojčaty odejdeš někam, kde vyzkoušíš vše, co ti nabízí, nebo se naopak vydáš za čarodějem.

Když jsi došel k bráně, zjistil jsi, že je otevřená a téměř, jako by tě zvala dál. Tiché sténaní lidských obětí jsi přehlížel a vešel jsi dovnitř.
Tam jsi uviděl veliké nádvoří, které spíše připomínalo noční můru. Na různých místech po celém obvodu nádvoří jsi mohl vidět růztodivné páry a skupiny lidí. Všichni byli jasně omámení, protože, to co jedni dělali druhým by normální člověk nikdy neudělal.

V jednom koutě dva muži znásilňovali malou dívenku, ale všichni vypadali, že to, co dělají se děje silně proti jejich vůli. Na jiném místě muži močili do pusy chlapce, který stále jen polykal, aby toho v sobě měl, co nejvíce. Jinde byl zase dokola se opakující procesí mladíků šukalo mladého muže, kterému už mrdka odkapávala od pusy, protože jí byl přeplněný. Poslední, co tě zaujalo byl muž, který natahoval dívku na jakýsi podivný roztahovák. Dívka však mohla pouze křičet, ale ne prasknout. Všichni byli zřejmě neustále naddržení a neschopní se ovládat.

Na konci nádvoří stál čaroděj a před ním asi tucet svalnatých nahých a naddržených mužů svírajících halapartny.
"Máš tohle zapotřebí pse? Proč se prostě nepřipojíš? Užij si cokoli a kohokoli tu mám, nebudou se ti bránit. Pak možná změníš názor. Jsem dobrotivý pán k těm, co mě následují." usmál se čaroděj a odváděje si s sebou dva malé chlapce a jednoho velkého svaltnatého muže zmizel ve dveřích na konci nádvoří.

Dvojčata si na nádvoří objevil dvoje. Dva malé chlapce ve věku zřejmě dvanácti let, kteří předtím byli v kruhu mužů, kteří jim močili do úst.
Další dvojčata byli dva muži v nejlepších letech s krásnými svalnatými těly, kteří zrovna znásilňovali mladé dívenky.
Ostatní jsi bez problémů zabil stejně jako "stráže". Pozření jejich srdcí ti ale moc síly nepřidalo, jelikož se nejednalo o žádné velké válečníky, či mocné bytosti.

Pevnost byla podivně tichá, až na zvuky přicházející ze zhora z vyšších pater. Různě po cestě jsi potkával další zvrhlé aúchylné skupinky, až jsi nakonec dorazil k velké komnatě.
Uvnitř jsi slyšel chlapecké sténání. Když jsi vešel dovnitř, uviděl jsi čaroděje, který ležel na posteli a honil si péro. Uprostřed pokoje ležel na zádech onen malý chlapec, který s ním odešel a velký svalnatý muž jej právě divoce znásilňoval.
"Proč stále děláš problémy zvíře?" povzdychl si čaroděj. "Podvol se a já ti dám moc a sílu zneužívat nevinné duše těmi nezvrhlejšími způsoby."

Po cestě jsi našel ještě dva páry dvojčat. Jedním byli malí kluci asi ve věku osmi let, zatímco další byli krásně svalnatí atletičtí muži okolo pětadvaceti. Nakonec jsi sebral i štít a došel jsi až do komnaty s čarodějem.

Když jsi vstoupil a doslova jsi rozerval muže, který zrovna šukal malého kluka, mág vstal a s úchylným výrazem přišel blíž s tím, že si asi vezme chlapce, kterého muž mezitím nechal být, co byl nabodnutý na tobě.
Jakmile jsi na něj hodil štít, mág vyčaroval obranný štít, od kterého se odrazil jak štít, tak ty. Přistál jsi v koutě naproti němu.
"Ty hloupý čokle! Copak nevidíš, že ti nabízím obrovskou moc a splnění všech tvých zvrhlých tužeb?! Proč to nepřijmeš ty stupidní zvíře?!" Mág vypadal naštvaně i vzrušeně zároveň.
"Jediné, co od tebe chci je, abys žil v lese odháněl odtud lidi a občas mi z okolních měst a vesnic sem přitáhl čerstvé maso pro mé choutky jinak si dělej co chceš! Nebo co ti tak vadí? Co bys chtěl?!"

"Tys to pořád nepochopil, že jo čokle!" zavrčel na tebe kouzelník potom, co odrazil další tvůj útok.
"Mám obrovskou moc a takové štěně jako ty mě nemůže porazit. Vezmi za vděk, co ti nabízím! Žádný vlk není svobodný! Mnoho z nich už se mi podvolilo. A jsou spokojení, já jsem spokojený a společně si pomáháme. Proč ty musíš dělat problémy?

Když jsi zaútočil podruhé s dekou, zhmotnil se mu v ruce meč, kterým tě sekl přes bok.
"Má poslední nabídka. Dám ti tento hrad, jako tvé sídlo, dám ti jakéko z těch lidí budeš chtít. Dám ti moc a učiním tě nejzvrhlejší bytostí v celém okolí. Pokud ani tohle nepřijmeš, tak už se utkáme na život a na smrt!"

Najednou se ti před očima začali objevovat výjevy z toho, jak by vypadal tento hrad, kdyby ti jej svěřil. Rozsáhlé vězeňské cely, nejbrutálnější znásilňování mužů, žen i dětí, smečky oddaných vlkodlaků, a nad tím vším ty se svými nejvíce zvrácenými touhami ukájenými na všem možném.

Čaroděj se zarazil, když jsi prohlásil že ti nejde o zvrhlosti. Bylo vidět, že jsi jej očividně hodně naštval.
"V tom případě chcípni ty prašivý čokle."

Mágovy oči vzplanou strašlivým žárem a kolem něj se začíná šířit obrovské teplo.
"Mohl jsem ti to všechno dát, ale tys odmítl! Ty, zvíře jsi odmítlo dar nadčlověka!" S těmi slovy proti tobě vyslal ohnivou střelu, která tě jen tak tak minula.

Když jsi zaútočil, povedlo se ti čaroděje srazit stranou a zle poranit, avšak ten, vida že prohrával, teleportoval se bůh ví kam.
"Já si tě najdu stvůro a zemřeš!" ozvalo se ti ještě v uších, než se zcela vypařil.

Dvojčata, která jsi po cestě zanechal tam stále byla, s tím, že neví, proč jsou svázaní.

Alfa si tě prohlížel velmi nedůvěřivým pohledem. Nevypadalo to, že by ti chtěl, nebo hodlal věřit jen kvůli tomu, že to říkáš.
"Nepřijímám do smečky nikoho, kdo neprokázal že je toho hoden. A hodni mého následování jsou pouze ti, kteří prokáží svou sílu a také nejhorší perverznost srdce. Naše smečka je obdařena schopností páchání nejodpornějších zvěrstev a zvráceností. Dokud se neosvědčíte, nepřijmeme vás mezi sebe." S pohledem na vás upřeným pokračoval.
"Vy ale nevypadáte na to, že byste měli na to tyto vlastnosti prokázat. Běžte a pokud ještě někdy zavítáte k nám, vězte, že zemřete velmi bolestivě."
Zbytek smečky začal výt a mnohým již lezly a stavěli se péra z předtuchy nadcházejících zvrhlostí v některé z vesnic v okolí.