Vypravěč - 02. června 2020 20:55

Witch Hunters Magie, tajemná síla umožňující ohýbat zákony světa kolem nás tu s námi byla odjakživa. V dávných dobách, kdy tajemné síly přestavovali často jediný rozdíl mezi životem a smrtí byli ti, kteří jimi vládli vysoce ceněni a uctíváni. Ovšem jak šel čas a my si podmaňovali svět kolem nás, zapomněli jsme na vděčnost a ty, kteří nás dříve chránili odsunuli až na samý okraj společnosti. Dnes již nikdo neví, kdo zaútočil jako první, jestli mi nebo oni. Když si poslechnete kázání kněží, dozvíte se, že to byly čarodějnice kdo roztrhl předivo reality a vpustil do našeho světa démony a jiné hrůzy, ve snaze ukojit svůj chtíč po moci a vládě nad světem. Jsem si ovšem jistý, že pokud byste dostali možnost poslechnout si je, slyšeli byste příběh o utlačování a vraždách ve jménu víry, které je donutili bránit se. Ať tak nebo onak, začali se objevovat nejprve osamělé útoky, poté docházelo k větším střetům a nakonec jsme se ocitli v otevřené válce. Válce, ve které jsme z počátku měli navrch díky početní převaze a tomu, že magie našeho světa byla v těch časech velmi slabá. Lovci čarodějnic s podporou armád světských panovníků vyhnali čarodějnice z měst a vesnic do lesů a hor. Obklíčili je nejspíše by je i vyhladili jednou pro vždy, kdyby se malé skupině čarodějnic nepodařilo nemožné. Pomocí svých kouzel rozpletli předivo reality a vpustili do našeho světa démony a další stvůry, které jsme si do té doby neuměli ani představit. Během pár týdnů byly armády panovníků rozprášeny a náhle jsme to byli mi kdo byl na útěku a schovával se po lesích a v neprostupných horských masivech. Pravděpodobně bychom byli zcela vyhlazeni, nebo možná zotročeni, nebýt zázraku, který se odehrál u Aprica. Tehdejšímu papeži Alexandrovi se zde totiž podařilo sebrat zbytky rozprášených vojsk evropských panovníků a postavit se v jejich čele na odpor valícím se hordám démonů. Říká se, že tváří v tvář strašlivé hrůze, která se blížila požádal boha o pomoc a pak vyjel sám v čele těch nejbohabojnějších rytířů do pole a bůh je vyslyšel a dal jim moc vzdorovat jejich nepřátelům. Jak svatý Alexander tak jeho muži onoho dne zahynuli, ale ne předtím, než působili svým nepřátelům strašlivé ztráty, které je donutili se stáhnout a koupili tak lidem pod jejich ochranou dost času k tomu aby se stáhli do neprostupných hor. Cesta to byla strašlivá, ale nakonec se uprchlíkům podařilo najít skryté údolí, ve kterém se mohli usadit a vybudovat bezpečné útočiště pro sebe a své potomky. Od událostí, které vstoupili do dějin jako Války s temnotou již uplynulo několik staletí, během kterých se město a jeho obyvatelstvo rozrostlo o uprchlíky z celého světa, kteří měli dost štěstí na to, aby dokázali najít tuto poslední výspu lidské civilizace. Obklopeni světem, kterému vládnou monstra, čarodějnice a jejich démoni čelí poslední zbytky lidské civilizace neustálým útokům a dalším nebezpečím a proto si vysoce cenní Lovců čarodějnic. Lidí nadaných speciálními schopnostmi a dovednostmi, které jim umožňují postavit se nebezpečím, proti kterým by běžný člověk nezmohl zhola nic. Stát se jedním z Lovců je snem mnoha dětí narozených ve Městě zejména proto, že je s tímto postavením spojena velká čest pro ně i jejich rodinu, ale jen málo komu se to skutečně podaří a ještě menší počet přežije v této nové profesi dost dlouho na to, aby se z nich stalo něco víc, než jen nic neříkající jména vyrytá do monumentu padlých hrdinů. A tady přicházíte vy. Mladí a talentovaní, plní nadějí, odhodlaní změnit krutý svět kolem vás alespoň trošku k lepšímu. Podařilo se vám vstoupit na akademii. Absolvovali jste náročný výcvik i zkoušky abyste nakonec mohli obléknout šedou uniformu svého řádu. Vaše budoucnost je nyní před vámi. Pokud uspějete zapíšete se velkým písmem do temné historie lidstva. Pokud ne, zmizíte v zapomnění jako tisíce jiných před vámi.

Vypravěč - 13. června 2020 11:08

První Lov Násup Bylo to teprve pár týdnů od okamžiku, kdy jste složili závěrečné zkoušky a stali se skutečnými lovci čarodějnic a už někteří z vás začali o své volbě pochybovat. Když vás verbovali, slibovali vám svatou válku, hrdinství, slávu a čest, jenže to čeho jste se dočkali byly nekonečné rutinní patroly na hradbách a v ulicích Města, které kromě nudy a frustrace nepřinášeli vůbec nic. Proto vás pravděpodobně potěšilo, když se jednoho rána vaše rozkazy změnili. Namísto klasické hlídkové služby jste se měli dostavit před kasárny sv. Alberta, které se nacházeli ve 2. kruhu poblíž jednoho ze vstupů do Podsvětí. Posledních měsíců jste spolu sice studovali, to ovšem neznamenalo, že jste se nějak dobře znaly a už vůbec, že jste věděli o tom, že rozkaz dostavit se dostal i někdo jiný. Proto, když jste se sešli na malém prostranství před nízkou, kvádrovou budovou s malými okny, bylo to překvapení pro vás všechny. Ještě větší překvapení pak pro vás bylo, když se asi po minutě čekání před vás postavila vizuálně velmi mladá, sotva patnáctiletá dívka, která měla přes pravou ruku zlaou pásku označující ji jako Vyšetřovatele, jednoho z vysoce postavených členů vašeho řádu. I když, jak už jste stihli za těch několik měsíců pochopit, protekce dokázala divy i zde. Zobrazit SPOILER POZOR! Vyštěkla tvrdě a nechala si vás nastoupit do řady, načež vás ještě rychle přelétla zkoumavým pohledem, než začala mluvit. Mé jméno je Katarina de Medici, Vyšetřovatel řádu Lovců čarodějnic a od tohoto okamžiku jsem vaším přímým nadřízeným. Katarina De Medici, to by vysvětlovalo její vysokou hodnost. Mezi lovci byla totiž jen jedna dívka tohoto jména a to mladší dcera generála de Medici. Co se důvodu pro vaše dnešní svolání týče, tak jste byli vybráni pro jeden velmi specifický úkol. Přelétla vás pohledem. Dostalo se nám žádosti o pomoc od jednoho z předáků Podsvětních dolů. Podle jeho slov je posledních několik týdnů sužují útoky neznámé příšery, která ničí jejich vybavení, krade zásoby a v posledních pár dnech si troufla už i na jeho dělníky. Lehce si povzdechla a založila si ruce v bok. S největší pravděpodobností to nic nebude. Blíží se totiž Účtování a tato konkrétní těžařská skupina nemá ani zdaleka naplněné kvóty pro toto čtvrtletí, ale je potřeba to vyšetřit. Ukázala na vás. Vy jste byli vybráni pro vaše unikátní schopnosti a výsledky, kterých jste dosáhli během výcviku i závěrečných zkoušek. Je to váš první úkol, proto k němu přistupujte zodpovědně. Ukažte že na to máte a brzo se dočkáte i služby mimo město. Rychle se podívala na malý papírek, který měla schovaný v ruce, než pokračovala. Velitelem vašeho týmu je pro tento úkol jmenovaný seržant Marie Sofie Raskia. Takže další protekce, nikomu z vás totiž během výcviku nemohlo uniknout, že slečna Raskia je z velmi dobré rodiny. Ať už podle jejích drahých šatů, nebo sluhy, který ji vždy doprovázel na začátek výcviku a po něm ji zase vyzvedával. Máte hodinu na sbalení a přípravu, poté vyrazíte do podsvětí k dolu sv. Jiřího, kde se setkáte s jeho předákem, který vám vysvětlí zbytek. Nějaké otázky?

Marie Sofie Raskia - 13. června 2020 11:55

Nástup Uplynulo několik týdnů od zkoušek a nečekalo mě nic jiného než nudné hlídky. Nestěžovala jsem si, alespoň jsem měla více energie pro svůj volný čas. Navzdory své pověsti rozmazlené princezny jsem ve skutečnosti každou volnou chvíli trávila výpomocí v útulku pro chudé, kde jsem sloužila jakožto jeden z doktorů, jen jsem necítila sebemenší potřebu se tím kdekoliv pyšnit. Ovšem toto ráno jsem byla překvapena novými rozkazy. Oblékla jsem si uniformu, načež jsem si vpletla do vlasů sytě rudou růži, ostatně jako vždy a přesně čtvrt hodiny předem jsem dorazila na místo, jak jinak než v doprovodu bratra Ignáce. Bez jakkéhokoliv pozdravu jsem se postavila lehce stranou a prohlížela si okolí. Neměla jsem nejmenší důvod se s ostatními bavit, z nějakého důvodu se o mě totiž na akademii roznesla spousta povídaček od toho, že jsem poslední dědičkou svého rodu, po pověsti, že jsem celou akademií prošla jen na protekci a v reálu nic neumím. Ostatně ty poslední zvěsti nebyly úplně daleko od pravdy. Po čtvrt hodině tichého čekání přišla mladě vypadající dívka a začala velet. Rozhodla jsem se ji neodsuzovat hned ze začátku a postavila jsem se do pozoru, zatímco jsem čekala na rozkazy. Zdálo se, že jednu těžařskou skupinu stihl boží trest za jejich lenost a nebo se rozhodli to alespoň předstírat, aby jim nebyly po Účtování zkráceny příděly. Co jsem ovšem nečekala, bylo že se budu sama muset sotva pár týdnů po výcviku ujmout velení bandy nováčků. Gestem jsem dala na vědomí, že chápu rozkaz a nechala jsem svou nadřízenou ještě mluvit. Počkala jsem si na následné otázky, protože jsem žádné neměla, kromě té, jak mám velet. Ovšem pro člověka mého postavení to byla vysoce nevhodná otázka. Budu muset improvizovat…. Snad mi nebudou dělat naschvály. “Jak dlouho budeme v podsvětí, madam?“ Vydolovala jsem nakonec alespoň jednu rozumně znějící otázku. Po případných otázkách jsem si odkaškala a vynutila si tak alespoň trochu pozornosti od ostatních. Hlas jsem měla příliš jemný a měkký na to, aby mohl znít tvrdě vojensky. “Za hodinu se sejdeme u vchodu do podsvětí. Nikdo nepřijde pozdě. Jasné? Rozchod!“ Bez náznaku váhání jsem zamířila rychle pryč. Musela jsem toho stihnout opravdu hodně, zrušit své směny v útulku, s předstihem zkontrolovat mnou placený sirotčinec a ještě si zabalit. Ještě že jsem měla poblíž Ignáce. “Ignáci, potřebuji abys mi nachystal věci, budu muset na nějakou dobu do podsvětí.“ Otočila jsem se na svého neustále dohlížejícího společníka sotva jsem si ho všimla čekajícího hned za branou, takže pravděpodobně i slyšel mé rozkazy.

Semen Chorčasko - 13. června 2020 13:47

Nástup Jak to bylo dlouho od zkoušek? Týden, měsíc nebo dokonce rok? Neměl jsem tušení dny se splývlai v jeden dlouhý den plný rutiny na obchůzkách. Na druhou stranu pochůzky a hlídky vám umožní jednu věc poznáte lidi poznáte ulice poznáte všechno a hlavně pokud se hýbou nohy hýbe se i mozek a to je přeci jenom to důležité. Dny na pochůzkách byli doprovázeny nocmi v obchodě nad plány, tisíce myšlenkových experimenty narážející stále na to samé nedostatek prostředků. Ale jeden aspoň poznal další lidi a mohl je poprosit že kdyby se něco objevilo ať mu to donesou do obchodu.Rutina který by jiného zabíjela mě naplňovala časem pro myšlenky. Ovšem ty se blížili bodu zlomu, zlomu sklouznout k alkoholu jen proto aby se mysl na chvilku uklidnila. Jenže každá rutina se mění a já dostal rozkaz se dostavit. Inu neposlechnut nelze ale zle se trochu upravit a vůbec zase chvilku nevypadat jako vágus co pro vědu nemá čas na přízemní věci. Museli jsme čekat a aby toho nebylo málo rozkaz nám předříkala malá holka protože proč vlastně né a snad aby zachovala tradici tak při předaní mise dala vedení další holce i když je pravda že to jméno už jsem někde slyšel. Nejspíš ve spojením s bratrem ,ale kdo ví jestli si ona pamatuje nás. Navíc podle všeho jsme jí byli ukradení dokud má u sebe svého sluhu. Jistě proč ne jako velitel týmu si přece o něm nemusíte zjistit nic. Alespoň o tom přece nehovoří asi tak všechny vojenské příručky poučky a veškerá logika. Povzdechnu si protože tohle vypadá na opravdu zábavnou misi o které nevíme nic jen že bude v podsvětí a máme se přichystat. Nemám sluhy možná tak pár placených pomocných rukou v obchodě takže se vrátím tam ujistit je že budu pár dnů v tahu... nejspíš... a pak si sehnat věci pro cestu dol jmenovitě svůj batůžek kde nesmí chybět jídlo voda , vodka, a svítilna. Když se podívám na možnost svého vybavení malinko se zachvěji, něco takového byv podzemí mohlo být minimálně zábavné a je potřeba aby se to nespustilo samo a ihned, proto se věnuji klasické rutině se zapečetění válců granátu a opatření doutnáků hrotem pro penetraci této ochrany, alespoň tak zajistím náhodnému kontaktu s ohněm i tak budu muset být maximálně opatrný na druhou stranu pokud nebudu dojde k závalu a problém se taky vyřeší jen trochu jinak. Tak jako tak se svým batohem mnoha kapes a několika zavěšenými válci u pasu spolu s balíčkem doutnaku budu čekat pár minut před termínem na místě určení, nebo aspoň tam kde si budu myslet že to je neb vstup do podvětí nejspíše nebude jen jeden.

Thaddeus Wroth - 13. června 2020 15:50

Nástup Já jsem byl po splnění rekrutačního výcviku spokojený. Nečekal jsem hned, že bych šel do první linie a tak služby na hradbách a v ulicích pro mě nebyly žádný problém. Já jsem to dělal rád. Aspoň jsem se blíže seznámil a životem na ulicích a naučil se aspoň trochu znát město. Dříve jsem tu možnost neměl a tak teď jsem dělal vše proto, abych to napravil. To, že místo hlídky v 1. Kruhu se mám dostavit do 2. Kruhu mě osobně velice překvapilo. Fakt bych nečekal, že mě si někdo vytáhne z hlídek. Už jen pro jistotu jsem si pořádně očistil oblečení a šel jako ze škatulky. Jeden nikdy neví, kdy si hobpředvolají k raportu. Já nejsem žádné velké zvíře, takže nemůžu spoléhat na to, že mě někdo vytáhne z nějakého mého problému. Takže jsem se dostavil na čas a po očku sledoval ostatní příchozí. Podle vidění a možná jmen jsem je znal, ale to je vše. Podle jména jsem poznal i holku, která stála před námi. Jako vtloukli do mě doat disciplíny, takže zvenku jsem nedal nic najevo, ale uvnitř to byl uragán. Vyšetřovatel taková holka? Bože co to zase je? Moje pocity se lehce uklidnili, když nám dívka řekla své jméno. Sice to řvalo Protekce na sto mil do okolí, ale to je asi to první na co si tady zvyknete. Jak nad sebou nemáte patrony, tak jste jen potrava. Z těch co u zkoušek skončili na předních místech si to, aspoň podle mě, málo kdo zasloužil. To je ovšem na delší a jiné povídání. Štěkat rozkazy, ale umí to zase jako jo. Stál jsem v řadě a poslouchal. Hmm je vidět, že jsi dole moc času neztrávila. Ne každý je líný a chce obechcat systém, ale vysvětlujte to někomu kdo vyrůstal ve zlatě a hedvábí. Je dost reálné, že se prostě jen chtějí ulít, ale spíše mají opravdu nějaký problém. No to vlastně sani dost dobře zjistíme. Pokud tam jdeme jenom my a co tak vidím, všichni čerství absolventi, tak to bude opravdu jen lenost místních předáků nebo nějaké jejich kšeftíky. Já sám otázky nemám, protože na tom co k ptaní není. Velitelku máme a podle všeho taky šlechtičnu, protože kdo jinej má u sebe osobního strážce nebo sluhu? Bůh suď. Rozkazovat sice neuměla tak dobře jako mladá Medici, ale v hlase bylo znát, že nepřikazuje poprvé. Rozkaz seržante. Ať si myslím cokoliv, tak úcta a řádná disciplína musí být. Jen co jsem mohl jsem se rozklusal do kasáren kde bydlí podobní jako já. Bez příbuzných a bez domova. Samozřejmě v 1. Kruhu. Kdyby řekli o co půjde, mohl jsem si vzít věci rovnou a tohle celé si odpustit. Takhle jsem doběhl do kasáren. Překontroloval pistole, do batohu si k věcem na první pomoc přidám trochu jídla a čutoru s vodou, pro jistotu škrtadlo na oheň a to je celé. V Podsvětí se sežene to co zapomenu a stejně toho více nemám. Na místo setkání se vrátím jako třetí. Nerad chodím pozdě a na tom si zakládám. Navíc do Podsvětí se asi jako jediný z nich těším. Zpátky domů. Ať to byl odporný domov, tak je mi pořád bližší než město.

Tadeas Fausten - 13. června 2020 19:47

První Lov Nástup Puška je fajn zbraň, ale chtělo by to už jinou. Zatím jsem jí ani na hlídkách neměl možnost vyzkoušet, takže zůstala leda tak na mém ramenu, kde chudinka trpěla nudou stejně jako já. Místo toho, aby jsem stál aspoň někde na hradbách, kde bych nějak užil své střelecké dovednosti, tak místo toho musím chodit po městě. Jako by si nevážili možnosti mě zařadit do svých řad. Chápu, že i otec začínal takhle dole, ale já jsem lepší jak on a začínat stejně je pro mě spíše urážkou, jelikož jsem lepší jak on. Schází mi sice roky výcviku, ale jsem lepší, překonám jej a dostanu se ještě dál jak on. Změna rozkazů? No super, konečně nějaká změna. Doufám, že to bude něco zajímavějšího než jen další obchůzky. Mám jich plné zuby a velmi rád bych po něčem, nebo někom vystřelil. Jestli to bude nějaká blbost, tak je pošlu do háje. Nejsem tu pro srandu králíkům, ale kvůli svému cíli a ten nenajdu v uličkách města. Vyrazil jsem jak to jen šlo. Samozřejmě, že upravený jak se má. Zbraň třikrát překontrolovaná, i když mi něco říká, že to dělám trochu předčasně, ale proč by ne. Jeden má být připraven vždy. Co kdyby se něco sneslo z nebe. Dost o tom pochybuji, ale v tomhle zkurveným světě je snad možný pomalu všechno. Katarina de Medici. Malý spratek s nosánkem pěkně nahoru jak koukám, přesto, že se chová docela příjemně. Pořád je to jen malý fracek, kterému ještě nedávno teklo mléko po bradě a schovávala se svého staršího bratra, který by mě za tyto myšlenky, asi zbil a co teprve, kdyby jsem jí to řekl do očí. Úkol je prostý a přináší naději lepších zítřků. Stačí najít možnou potvoru a provrtat jí hlavu pár ranami, pak se ujistit, že je mrtvá a hurá o příčku výš. Minimálně přestat dělat ty blbé obchůzky. Jelikož jde o podzemí, tak to trochu zužuje okruh možností toho, co tam na nás čeká, přesto je rozptyl stále až moc velký. To, že nám bude velet zas někdo se jménem prostě ignoruji. I když jméno Marie Sofie Raskia mi možná něco říká. Je dost možné, že se pletu, ale také jí možná kdysi zmínil otec. To se nedozvím a vlastně je mi to jedno. Pokud znala otce, tak se ozve. Když ne, tak není co řešit. Hodina času je více než dost, takže stihnu ještě jednou zkontrolovat pušku. Vzít náboje a další potřebnou výbavu, stejně jako něco k pití a jídlu, pro případ, že tam přeci jen něco bude a mi tam zkejsneme na delší dobu a rovnou svítilnu, neb dole bude tma a mám jisté pochyby, že nám dají něco více nežli pochodeň, či baterku. Žádné plány jsem neměl a tak jsem si krom toho všeho skočil i na záchod, neb dole by na to už nemusel být čas. Čas akorát a zdá se, že tu jsem čtvrtý. To je celkem slušné a pozdě tu nejsem, což je jen další plus. Rozhlížím se po ostatních a uvažuji zda mám chtít s nimi vlastně pracovat, ale jelikož je život týmová hra, tak vlastně nemám na vybranou. Tudíž jen stojím a vyčkávám

Horatio Nero - 13. června 2020 20:46

První mise Uběhlo pár týdnů od složení závěrečné zkoušky. Za tu dobu jsem si už zvykl a řád a rutinu. Sice to není nejzábavnější věc na světě, ale z výcviku vím proč to děláme. Měl jsem na to dotaz svému mistrovi a teď vím, že je cílem naučit se pohybovat v prostředí a zapamatovat si cesty a topografii oblasti. Přesto že to vím jsem rád, že přišel rozkaz přesunout jinam. Přišel jsem mezi posledními a postavím se do hloučku ostatních. Rozhlížím se po ostatních i po okolí, když přijde osoba s páskou vyšetřovatele zpozorním. Po rozkazu se klidně a naprosto mlčky se zařadím do řady a poslouchám. „Hmm zajímavá osoba, asi má blízko k generálu.“ Při shrnutí mise nakrabatím čelo. „Krádeže vybavení a jídla? To je práce pro řád? Spíš my to připadá jako práci pro gardisty. Spíše pokud to není kreativní vykládání pravdy, útok konkurence. Nebyla by to novinka, o to je to podivnější. Místní v tom umějí chodit, takže to bude někdo hodně dobrý.“ Její slova mě trošku zahřejí u srdce. Představa že bych po úspěšné misi se vydám ven mimo město mě donutí usmát se. Jmenování velitele přejdu lhostejným pohledem a kývnutím. „Zajímalo by mně, jak dlouho si dole udrží hezké šatičky.“ Při rozkazu svých nových nadřízených, že se máme dostavit k vchodu kývnu hlavou. „Ano Madam.“ Kývnu napřed de Medici a pak to zopakuji své „Ano Madam“ i Raskii. Pomalým krokem se vydám směrem k vchodu do Podsvětí. Na rozdíl od svých kolegů se sice mohu k vchodu rovnou, protože mám pušku připravenou, stejně tak zbytek svého vybavení mám už sebou, avšak nespěchám tam, v klidu si projdu okolí zastavím se na kus řeči s dělníky co vytahují výrobky na povrch. Až pak dojdu na místo k nejbližšímu průchodu do podsvětí, pořád mám slušnou časovou rezervu, ikdyž už tam jsou mí noví kolegové. Stoupnu si poblíž nich a kývnu. „Jsem Nero.“ To je všechno co pronesu načeš se postavím do pohovu s puškou v rukách ledabyle držím v rukách, idkyž si dávám pozor, abych přesně jak mě učili mistři nemířil na nikoho koho nechci zabít. Při čekání si prohlížím okolí, ani ne zvědavě spíš ostražitě ze zvyku. Popis Nero je trochu nadprůměrné výšky ikdyž se hrbí, oděn v obnošených šatech je v tmavých barvách, přes ně má bandalír s kapsičkami. Své černé vlasy má stažené prostou sponou dozadu do prostého copu. Má úplně bledou pleť, což je spolu s modrýma očima jediný výrazný rys jeho tváře, která by se dala nazvat tuctová.

Marie Sofie Raskia - 13. června 2020 22:05

První lov Cesta do Podsvětí Nebylo vůbec snadné stihnout vše oběhat, naštěstí pro mne jsem si mohla dovolit zaplatit si odvoz a tak jsem vše relativně stíhala. Sotva jsem vše dokončila, čekal na mě u východu už i bratr Ignác s nachystanými věcmi. Poděkovala jsem mu a následně mě čekala od něj promluva do duše. Jak taky jinak. Teprve poté mě doprovodil na místo mnou určeného srazu načež odešel zase pryč a nechal mě samotnou s nachystaným batohem. Nemusela jsem čekat dlouho a začali se postupně trousit i zbylí členové týmu. Počkala jsem než se sešli všichni, načež jsem kývla hlavou. “Pozor!“ Vynutila jsem si jejich plnou pozornost. “Jak snad všichni víte jmenuji se Marie Sofie Raskia, pro vás madam nebo seržant. Nejen, že jsem vaše nadřízená, ale jsem i osoba, za kterou půjdete, budete-li těžce zranění. Případně pokud budete chtít poslední pomazání, to vám mohu udělit též...“ Odmlčela jsem se. “Protože mi ještě nepředali vaše složky, budete se mi muset představit a říct, co umíte, sami. Nezajímá mě vaše smutná historie, tak si ji ideálně nechte na dlouhé zimní večery nebo na zpověď do chrámu.“ S tím jsem svým asi podřízeným předala slovo, protože mi dělalo problém udržet si vážnou tvář. Následně jsem už jen naprosto tiše poslouchala, co mi moji podřízení řeknou a prohlížela jsem si je zkoumavým pohledem. Prosím, ať mám v týmu aspoň jednoho spiritualistu…. Každého jsem si postupně prohlížela a hodnotila, včetně toho, co si vzali sebou. Podsvětí přece jen nebylo vhodným místem pro odpočinkové procházky, obzvláště pokud se tam člověk nevyznal. To bychom měli, kdo z vás se v Podsvětí vyzná dost na to, aby nás dovedl k dolu svatého Jiřího nejrychlejší cestou? Bohužel jsem musela nenápadně uznat, že cestou k dolu jsem neznala úplně přesně, protože mě daná část podsvětí nikdy před tím nezajímala. Vlastně jsem ani netušila co v daném dole těží a co od něj očekávat. Vlastně se mi ulevilo, pokud se někdo skutečně přihlásil. Na tváři se mi objevil upřímný úsměv. //Pokud se vás ozve víc, jméno zvoleného zástupce napíšu do diskuze “Báječné. Jmenuji tě svým zástupcem. Je na čase se pomodlit před odchodem.“ Ne, evidetně jsem nežertovala na téma modlení, protože jsem poklekla a začala se modlit. Upřímně mě zajímalo, kolik členů mé jednotky mě bude následovat v mém konání. Po pár minutách jsem se opět zvedla a kývla na svého zvoleného zástupce. “Vyrážíme“ Po cestě k dolu jsem se držela za svým zástupcem. Ať už cesta byla sebedelší celou dobu jsem byla potichu. Upovídanost zřejmě nebyla mou vlastností nebo jsem jen měla opravdu špatný den, protože jsem se neustále tvářila vážně.

Tadeas Fausten - 13. června 2020 22:29

První lov Cesta do Podsvětí Čekání. Nesnáším jej. Je to zbytečné mrhání mého času. Místo toho, aby tu byli co nejdříve a mohli si užít mé přítomnosti, tak se někde zdržují a nejspíše doplňují zásoby alkoholu, nebo nějakou jinou pitomostí. Bez které by se určitě obešli. Co jsem si zatím prohlédl osazenstvo, tak se zde nabízí celkem jeden pěkný exemplář. Má i dobrý vkus na zbraně, ale to by možná tak bylo všechno. Uvidíme jak moc dobře umí se zbraní zacházet, aby si pak ještě neublížil. Zpozorním a otočím se k princezničce a čekám co z ní vypadne. Přeci jen by mohla sdělit nějaké důležité a podstatné informace, které si nemůžu dovolit nezaznamenat. Avšak zdá se, že to není nic podstatného, tedy až na to, že je potřeba se představit což by nebylo ke škod, přesto, že jsem zklamán, že si nepročetla naše složky, když už s námi má pracovat. Udělám krok před, aby jsem na sebe trochu upozornil. "Tadeas Fausten. Střelec. Specializace puška." Oznámím spíše zcela suše a znuděně, neb to je, asi tak vše co je o mě potřeba vědět. Víc toho, ani moc není. To, že se chci dopracovat na odstřelovače a stejně tak mé další plány do budoucí kariéry jsou jí stejně ukradené, takže není potřeba co řešit. Na hledání průvodce se nehlásím, neb v Podsvětí jsem nikdy moc času netrávil. Tedy poslední dobou skoro vůbec a dříve jsem byl většinou pod vlivem, když už jsem tam zavítal, takže asi tak.

Thaddeus Wroth - 14. června 2020 07:22

První lov Cesta do Podsvětí Na rozkaz jsem se postavil do řady a vypnul do pozoru. Poslouchal jsem naší novou velitelku a uvnitř to zase bublalo. Když vezmu, že má propůjčenou hodnost, tak se ten rypáček rychle zvedá, ale holt velí. Rozhodne pro představovací kolečko a já, který rozhodně neviděl složky parťáků jsem za to byl vděčný. Oni by lovci měli spolupracovat, ale velice často jsou zaslepeni vlastními zájmy a slávou, což je smutné a esprit de corps jde do háje. Naše velitelka nám neřekla co ovládá ona, ale třeba se k tomu ještě dostane. Zatím tu máme jednoho střelce, no rozhodně dva. Protože pušky tu jsou dvě. Otázka jak moc jsou to dobré zbraně do Podsvětí, ale to se teprve ukáže. Thaddeus Wroth. Střelec - lapiduch. Zaměření na pistole. Myslím, že více potřeba není a vlastně není ani co více říct. Vzjledem k našemu nasazení, jsme neměli moc šancí k postupu a vytříbení schopností. Poslouchám ostatní a pak se dostaneme k otázce, která je dělaná asi mě na míru. Možná, že někdo přemýšlel u přidělování. Já se tam narodil madam. Myslím, že z Vás tady asi budu ten nejznalejší Podsvětí. Prohlásím celkem sebejistě. Je málo věcí, ve kterých si jsem tak jistý, ale v Podsvětí mě nikdo nepřechčije. Následné jmenování zástupcem velitele mi na tváři vyloudilo maximálně zvednuté obočí. To je celkem postup Thadde. Pomodlit se nebyl zrovna nejhorší nápad, protože s pomocí boží se nám věc jistě podaří. Navíc se ukáže, kdo je vlažný ve víře a kdo ne. I to promluví dost o charakteru. Po modlitbě dostáváme pokyn k vyražení, takže se zařadím do čela kolony a vyrazím ke vchodu dolů. Nebylo to zcela ideální, ale taky to nebylo od sv. Jiří tak daleko jak by mohlo být. Mějte oči na stopkách. Ty pásky dole moc populární nejsou. Poznámka možná zbytečná, ale nevím jak moc jsou zvyklí chodit do Podsvětí a nemá smysl jim mazat med kolem pusy. To je realita.

Semen Chorčasko - 14. června 2020 09:39

První lov Cesta do Podsvětí 5 minut dřív a to že se rozhodně neumím soustředit na představování když mě osvítí nápad mi dalo čas na jednu věc, která mé mysli přišla jako vrchol důležitosti. Už proto že jdeme do dolů naštěstí to nemusel být až takový problém. Poodejdu od skupinky a zahájím práci. Z batohu vyndám drátek a svítilnu pomocí toho si za chvilku upletu něco jako drátěný koších na svítilnu který se nahoře dá stáhnout. Důvod je mnohem jednoduší než by se mohlo zdát. Moje mysl totiž právě před sebou vidí hromadu stránek o tom jak se při těžbě mohou uvolňovat zápalné nebo dusivé plyny a že je velice vhodné být o takových situacích informován zvláště pokud sebou nosí něco co má tendenci apelovat vše co hoří. Pravda v knihách mluvili o kanárovi, což jak mi další mentální stránka napoví je druh ptáka ovšem ne takového co bych tu viděl. Avšak jsme u vchodu do nejhorší části města tudíž tu budou jiní malý savci ,kteří by mohli splnit účel a naštěstí v této oblasti budou tito čtyřnozí savci velice drzí... stačí trocha jídla trpělivost a rukavice a o chvilku později držím ve své improvizované kleci svého improvizovaného kryso kanárka. Až když se mi tohle povede uvědomím si že na mě všichni nejspíše lehce koukají a chtějí vědět moje jméno. Nahodím provinilí úsměv. " Semen Chorčasko..." řeknu zatímco z batohu vyndám kus plíšku a pro jistotu ho přidrátuji tam kde tuším že bude strana klece až si jí dím k pásku přeci jen si nejsem jist zda by nasraný hlodavec souhlasil s jeho úlohou a kovem by se přehryzat nemusel hned. " Madam pokud jde o to co umím ...tak aktuálně umím zařídit aby nás nepřekvapila žádná plynová kapsa... a pokud by šlo o nechat část dolu zasypat tak to taky zvládnu." Když se ozve Wroth že zná doly kam vyrážíme trochu se mi uleví nejenom že trefíme ale hlavně bude vědět odpověď na další dobrou otázku. " skvělé pane Wroth.. pokud znáte doly víte co tam těží a jak? Jde mi o to s jakým materiálem můžeme mít tu čest ať připadaně mohu dát nějaká dopučení. Třeba jako pokud si někdo všimne že je hlodavec mrtví musíme zpátky a hlavně ... nikdo nevystřelí neškrtne neudělá nic co by vyvinulo dost tepla.... pokud tedy nechceme rychlou cestu do nebe." usměji se pološíleně. Pak naše šéfová klekne a začne se modlit s tím nemám problém kleknu taky i když očkem sleduji krysu a pronesu modlitbu pravda občas přecházím z latiny do ruštiny ale to snad nikomu vadit nebude. Poté se zvednu a usměju se na informaci o páskách. " Myslím že popularita bude vyvážena pistolemi a puškami..." můj usměv se začíná nebezpečně rozšiřovat.

Horatio Nero - 14. června 2020 12:34

První lov Cesta do Podsvětí Při rozkazu pozor se postavím do pozoru a pušku nechám pažbou klesnou na dlažbu, vyslechnu si proslov své nadřízené. “Takže léčitelka, mimo jiné proto jí udělali velitelem, to má smysl.“ Pohledem přejíždím své kolegy a musím se při jejich představování zašklebit. „Pro pohyb v podsvětí nejsme zrovna ideálně vybaveni dvě pušky, trhaviny obé je dole většinou málo k užitku.“ Očividně zbývám jen já tak pokrčím rameny a lhostejným hlasem pronesu. „Horatio Nero, specializace puška, předovka.“ Ne že by to nebylo zřejmé z předovky co mám opřenou o zem. Dále nemám potřebu svou specializaci rozebírat. Nad otázkou zda někdo najde cestu k dolu se zamyslím, jsem rád že se ozve Wroth a ušetří mě starosti s rozhodováním zda se přihlásit. Nad jeho připomenutím o páskách se polohlasně uchechtnu. „Stejně jako drahé šaty, opálená kůže a každý kdo nepatří ke klanu na jehož území se budeme nacházet.“ Při rozkazu k modlitbě pokrčím rameny a poklekám, pušku nechám opřenou o terén. Rychle se v duchu pomodlím, ale vstanu až začne stávat velitelka. Zvyk z výcviku. Pušku si hodím přes rameno. Zbytek času sleduji okolí. Nad otázkou pana Semena se zamyslím. „Ono je to vlastně jasné, lovci pochází z různých území, proto nejsou detailně obeznámeni s tamějším prostředím.“ Pronesu klidně. „V zásadě je to prosté pane Chorčasko. Nechoďte nikde sám pokud budete mít možnost, buďte opatrný se zápalnými a střelnými zbraněmi Pak se zamyslím rychle dodám a dodám tři věty. „Dívejte se do stínů a tmy. Je třeba hlídat všechny směry včetně podlahy a stropu. Uši a čich jsou tam místy lepším rádcem než oči.“ Když se dá naše skupina do pohybu trochu ustoupím a pokynu pánům Chorčaskovi a Faustenovi. „Až po vás kolegové.“ A sám se zařadím na konec skupiny. Kráčím klidně na konci skupiny, ikdyž se nepřestávám rozhlížet kolem sebe věren rady kterou jsem dal kolegovy.

Arwen DeLion - 14. června 2020 14:18

První lov Zpoždění Uháněla jsem s větrem o závod. Šla jsem pozdě, hodně pozdě a budu mít štěstí, když je ještě zastihnu. Naštěstí mi štěstí přálo, brzy jsem uviděla skupinku, kterou jsem si nemohla splést. Přidala jsem a dusala k nim. „Ahooojjj!“ zavolám na ně a konečně je doběhnu. Trochu jsem se zadýchala, ale to mi nezabránilo na všechny hodit oslnivý úsměv. „Hej. Já jsem Arwen. Pardon za zpoždění. Včera jsem trochu víc oslavovala a zaspala, však to znáte.“ Zasměji se vesele. „Ještě, že jsem vás dostihla.“ Rozhlédnu se po ostatních a pak ukážu na sebe. „Já jsem Bojovnice. Nechte rozsekávání nepřátel na mě!“ pronesu bobře a snad i natěšeně. Rozhodně jsem se nemohla dočkat prvního střetnutí. Vidíte před sebou vysokou ženu, asi 190 cm se zrzavými vlasy, hnědýma očima a poněkud svalnatou postavou, které za zády vyčuhovala velká, obouruční sekera. Nejspíš ze mě nebudou moc nadšení. Pozdní příchod nedělá dobrý dojem, ale nedá se nic dělat. Příště už budu moudřejší a nebudu den předtím chlastat jak duha. Ale tak musela jsem převelení řádně oslavit! Ale nakonec to bude v pohodě. První špatný dojem se dá napravit. „Hm hm... můžeme jít. Pardon za zdržení.“ Pokývám hlavou. Sice jsem celou věc zmeškala, ale určitě cestou zjistím co vlastně jdeme dělat.

Marie Sofie Raskia - 14. června 2020 14:59

První lov Opozdilec Klidně jsem se domodlila, vstala a nekomentovala počínání ostatních. Semen začal diskutovat a já se tak rozhodla dát svým lidem prostor k ujasnění pár detailů, než vyrazíme. Jenže sotva začala jejich debata utichat, zahlédla jsem, jak k nám běží vysoká žena v notně neupravené uniformě. “Zdá se, že nás někdo hledá...“ Pronesla jsem s tónem někoho, kdo už celou věc chce mít za sebou. Jenže jsem nemohla vyrazit, když dotyčná běžela evidentně za námi. Mohla nést nějakou důležitou zprávu. Na(ne)štěstí jsme se všichni dozvěděli, o co se jedná za pár vteřin. Stačilo první slovo dotyčné a v mém výrazu bylo možné zahlédnout potlačovaný šok. Bože za co mě trestáš? Nechala jsem ono zrzavé stvoření domluvit bez jediného vyrušení. Nebylo v mé povaze unáhlovat se se závěry, ovšem tady pomalu nebylo o čem pochybovat. Strážná Arwen, POZOR! Prostě jsem rozkázala a očekávala jsem uposlechnutí. Sice jsem měla pochopení pro ztracená štěňata, ale i moje trpělivost měla své meze, jak už se mnozí přesvědčili. "Je mi jedno, co děláš mimo službu, ale pozdě chodit nebudeš. Rozhodně ne dokud jsem tvoje nadřízená. Po dobu tohoto úkolu žádný chlast ani nic podobného, uvědom si, že teď po dobu několika dnů budeš permanentně ve službě. Ber to jako první a poslední varování. Rozumíš?" Stálo mne hodně sebeovládání neodsoudit dotyčnou rovnou a dát ji i přes její úlet šanci, ovšem stav její uniformy též nebyl hoden reprezentace stráže. Sepjala jsem ruce ke krátké modlitbě. Bože, dej mi prosím sílu neodsoudit toto nebohé zběhlé stvoření a dát mu šanci Znovu jsem otevřela oči, tentokrát s již klidným výrazem. “Uprav si uniformu, děláš Lovcům ostudu. Jdeme!“ Otočila jsem se a vykročila směr brána. Byla jsem pevně odhodlaná udělat vzorného člena lovců i z oné opozdilé ovečky, protože přesně to je úkol, kterým mohu městu prospět víc než řešením líných těžařů.

Thaddeus Wroth - 14. června 2020 15:47

První lov Upřesnění Podle reakcí ostatních moje poznámka padla na úrodnou půdu. Aspoň jsem si otestoval jak moc jsou pružní a použitelní. Práce je práce, ale existuje i po pracovní život a tam je potřeba vědět kdo je kdo. Už se chystám odpovědět na to co je to za důl po krátkém zamyšlení, ale jelikož se k nám blíží asi další člen naší výpravy, tak mám pocit, že to počká. taky že jo. Holka ty dostaneš slušnej pojeb. Jako jo zaslouží si ho o tom žádná. Kdyby chodila včas, tak by jsme dávno šli a všechno v pohodě, ale tohle no. Naše velitelka si s tím velice rázně poradí. Čím by bylo vyřízeno a až je vyřízeno z obou stran, tak teprve odpovím. Pokud se nepletu, tak je sv. Jiří jenom malý důl na železo. Není to zrovna bohatá žíla a nic na čem by stála vyloženě ekonomika Města. Tudíž se dá klonit k tomu, že tam spíše falšují záznamy a já nevím co s myšlenkou, že na to nikdo nepřijde. Nepočítejte tam s nějakým super vybavením, ale spíše lidmi, krompáči a podobně. Snad to takhle stačí, ono tolik podrobností zase taky nevím. Rámcově, ale víme. Uvědomím si, že teď jde zástupce velitele a velitel jako první, takže když umřeme nebo se nám něco stane, skupina je bez velení, ale počkám kousek než se budu naší velitelce štvát do velení.

Semen Chorčasko - 14. června 2020 16:02

První lov Vážně se mi nero snažil vysvětlit že si mám v dole dávat pozor na to co udělá výbuch? U Boha jak já nesnáším ten typ lidí co si myslí že pokud jste neprošli žumpou tak nemůžete vědět jak moc páchne...Naštěstí me od jisté lejce zastaví nové příchozí obrovská žena s velkou obouruční sekerou která dostane řádně vynadáno. Trochu sebou hrknu kdyžu slyším že alkohol bude tabu přeci jen alkohol je velice dobrá vznětlivá směs, je to obsah řady dezinfekcí a ano i jedné mé čutory.Ale jak se říká nic není horké tak jak se vaří a když se dovím že náš cíl je malý důl na železo lehce pokývu. " To je relativně dobrá zpráva ,železo se nachází pří povrchu...a myslím že není zatím žádná jiná cesta než krumpáč a výbušnina...Stejně tak by mělo být riziko kapes minimální. Bohužel pokud tam něco chodí krást zásoby může to vytvářet vlastní štoly.... ovšem mám za to že kdyby to někdo bral dávno už budou nasazeny nějaké barvící prostředky nebo tak. Případně pečeti aby to nebylo tak snadné a pachatel byl dohledatelný... i když pokud je to malý důl nemusí to být tak důležité pro město aby tohle zabezpečení řešili." promnu si bradu. " Dobrá pokud smím nahnout postup měli bychom zjistit odkud přesně se vybavení ztrácí jestli mizí ze skladů a nebo až z vybavení rozděleného mezi čety...Jak už správně řekl pan Nero důlní chodba má sklon k závalu pokud těží vybušnou mohou mít chodby zpevněné tak aby se nezasypali pokud ne... tak či onak pokud nemáme co dělat s nečistou silou ale s lidmi, je potřeba kontrolovat podpěry a podobná opatření... protože není nic jednoduššího než nechat sabotovat část tunelů a vyšetřovatele jednoduše zavalit...čili bude dobré mít při postupu oči na špičkách kvůli dratkům a lankám v nejjednodušším případě stačí důlní výbušnina na lanu které se zavázením o něj povolí a aktivuje zapalování..." úsměv přechází od ucha k uchu. " Na druhou stranu pokud mizí věci přímo ze skladů... pak je důvod k průzkumu šachet minimální."

Arwen DeLion - 14. června 2020 18:17

První lov Hard Time Jediná další žena zde se na mě utrhla, což znamenalo jediné, že je to velitelka. Jakmile zazněl rozkaz, tak jsem se automaticky postavila do perfektního pozoru. Dostala jsem zákaz užívání alkoholu ve službě. Hm... nevím jistě proč to říkala, nakonec včera jsem ve službě nebyla a dneska jsem ještě nepila, ale dobře. Když domluví, tak zasalutuji. „Seržante! Ano seržante!“ pronesu poslušně. „Nebojte seržo! Já ve službě nechlastám!“ ujistím ji, že taková nejsem. Bertnar by mě zaškrtil, kdyby ano. Naštěstí tím skončila a nesnažila si mě ještě vychutnávat a tak jsem se pak uvolnila a zkusmo jsem se snažila udělat něco s uniformou. Ale nejspíš to nebude o moc lepší dokud se nevyžehlí, aspoň že jsem na sebe stačila hodit voňavku, abych nebyla cítit zvětralým pivem. Ahhh vážně... jsem si neměla k tomu pivu dávat ty panáky. Špatný nápad. Špatný. A tak jsme vyrazili a ostatní mezitím diskutovali o úkolu a já snaživě poslouchala, abych si ujasnila kam jdeme a co budeme dělat. Stačilo naštěstí málo, abych pochopila co se děje. Huh tak nějaké čachry v dole. Ostatní přemýšleli o tom, že to může být dílo člověka. Pozvednu obočí. Ne tedy, že by to bylo nemožné, ale posílali by nás na něco takového pokud by si mysleli, že jde o nějaký podvod? Ale nic jsem neříkala, nakonec ještě jsem neznala všechny detaily. Ale bojovat v tunelech není zrovna ideální.

Vypravěč - 14. června 2020 19:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro S bratrem Ignácem Kolem bratra Ignáce jsi proběhla jako vítr a zamířila si to rovnou do útulku a sirotčince, zatímco jsi na něj přes rameno křičela, aby ti nachystal věci. V útulku jste se ještě nepotkali, ale před sirotčincem už na tebe čekal. Lehce podmračený jako vždy s nachystaným batohem, který ti podal. Je tam náhradní oblečení, pokrývka, něco k jídlu, láhev na vodu a dostatečná hotovost, abys vydržela týden. Pronesl, načež dodal. A pro příště mladá dámo, nejsem váš sluha, ale opatrovník. Chápu, že jste nadšená z prvního velení, ale etiketu je zapotřebí zachovávat. Následně se na tebe lehce usmál a položil ti ruce na ramena, jak ho kousavá nálada očividně přešla a nahradila ji obvyklejší opatrovnická. Je to váš první skutečný úkol, takže si pamatujte. Pořád jste ve městě, ale i jeho ulice mohou být zrádné a smrtelně nebezpečné. Nikomu nevěřte, hlavně ne jiným šlechticům a k nikomu se neotáčejte zády. Pokud to půjde, držte se stranou všech nebezpečí a tohle... Ukázal na růži, kterou jsi měla ve vlasech. Tohle nepoužívejte, pokud vám nepůjde opravdu o život, jasné? Nechal si potvrdit, co ti právě teď řekl, než tě odvedl k ostatním.

Vypravěč - 14. června 2020 20:23

První lov Cesta do Podsvětí (2) Poté, co jste se dle rozkazu vaší nové velitelky zase za hodinu všichni sešli a (až na výjimky) také pomodlili, jste mezi sebou ještě přivítali poslední novou členku vašeho týmu, spolu s kterou jste vyrazili ke vstupu do podsvětí. Ten se nacházel v mohutném kamenném portálu opatřeném těžkou branou a schody vedoucími dolů do temnoty. Protože byl ještě den, byla brána otevřená, aby mohli lidé proudit tam a zase zpátky, ale všichni jste věděli, že po západu slunce se zavírala a lidi, kteří tam žili by stihl přísný trest, pokud by se nestihli bez vážného důvodu vrátit. Protože jste byli lovci čarodějnic, dvojici Strážců u brány ani nenapadlo vás zastavit a prohledávat. Namísto toho vám jen kývli na pozdrav a nechali vás projít. Sestoupili jste proto po dlouhém schodišti dolů, do toho, čemu se říkalo vstupní síň. Rozsáhlé, uměle vykutané jeskyně, která se napojovala na systém přírodních chodeb a tunelů. Pod Thaddeusovým velením jste pokračovali v cestě klikatými tunely, ze kterých odbočovali celé sítě spletitých chodeb vedoucí do dalších tunelů a jeskyní, které místním sloužili jako příbytky, skladiště i pracoviště. Na rozdíl od většiny částí města zde světlo nezajišťovaly pochodně, ale slabě zářící krystaly zasazené do stropů, o způsobu jejichž fungování neměl nikdo z vás ani potuchy. Cesta k samotnému dolu byla poměrně dlouhá. Asi dvě hodiny pěší chůze, během kterých jste míjeli místní obyvatele. Vyhublé, pobledlé přízraky lidí, kteří se na vás dívaly hladovýma očima, které však okamžitě klopily stranou, když si všimli vašich uniforem. Kromě nich jste si také nemohli nevšimnout těžkých kovových vrat popsaných magickými runami, které se nacházeli na každé větší křižovatce. Jejich účel byl stejně prostý jako děsivý. V případě ztráty kontroly nebo vzpoury umožnil Lovcům čarodějnic uzavřít danou část tunelů a jednoduše počkat než problém vymře sám, než ji znovu zpřístupnili. Protože jste kvůli rychlosti postupovali jednou z hlavních chodeb, ze samotných podzemních osad jste toho neviděli příliš až dokud jste se nedostali k dolu sv. Jiřího, velké jeskyni kruhového půdorysu, ze které vybíhalo kolem desítky menších štol a chodbiček. Vy sami jste z hlavní chodby vystoupili na malém ochozu zhruba uprostřed její výšky a abyste se dostali dolů, na její dno, kde měli své skromné příbytky místní horníci, museli jste opatrně sestoupit po úzkém a kluzkém schodišti, které bylo vykutané přímo do skály. Na rozdíl od většiny Podsvětí, tady byl vzduch příjemně chladný a trošku čerstvější, takže po předchozí lázni zatuchlého vedra z hlavního tunelu vás kapky potu nepříjemně studily na těle. Bylo k poledni, když jste dorazili, přesto v samotné osadě bylo jen pár lidí. Převážně malé vyhublé děti, které však jejich matky zahnaly ihned do rodných jam, sotva vás zahlédly přicházet. Když jste se tak konečně dostaly na dno, čekal na vás už jen jediný člověk. Statný prošedivělý horník, který si vás nepřátelsky prohlížel. Zobrazit SPOILER Takže někoho poslaly. Zavrčel a odplivl si na zem, načež natáhl ruku do prostoru v očekávání, že se jí chopí váš velitel. Jméno je Horác Železo, předák tohoto překrásného vředu na papežově ctěné prdeli. Představil se a přejel si vás pohledem. Koukám samí mlíčňáci, to jednoho fakt hřeje u srdce, že ctění potentáti nahoře berou naše problémy fakt vážně. Jste tu aspoň jako vyšetřovatelé, nebo vás poslali dát nám přes držku abysme si nestěžovali a chcípali tu potichu? Páč jestli to druhý... Lehce potěžkal krumáč, který měl celou dobu hozený přes rameno. Tak je vás kurva málo

Marie Sofie Raskia - 14. června 2020 21:08

První lov Cesta do Podsvětí Sotva jsme došli k bráně, zastavila jsem a pustila před sebe svého zástupce. Jestli něco, opravdu jsem netoužila bloudit po Podsvětí. Co jsem si z těch pár výukových výletů dolů pamatovala, nebylo radno se opozdit natož se ztratit. Jenže hned po sestupu dolů jsem zjistila další věc, vzduch dole je ještě horší než říkaly mé vzpomínky. Poněkud jsem se zamračila a potlačila narůstající odpor k této části města. Někomu se mohli zdejší lidé zdát jako trosky ždímané a zneužívané lidmi žijícími nahoře. Ve skutečnosti to bylo ovšem zcela jinak. Život nahoře byla odměna za ochranu a nasazování vlastního krku pro ochranu těch v podzemí. Ostatně těm dole nikdo nebránil odejít za brány města a vzdát se jeho ochrany, pokud se jim řád a zdejší pravidla nelíbily. To, že to značilo jejich velmi pravděpodobnou smrt je věc druhá, na výběr ovšem měli. Vyhublé lidské postavy, které jen zdvořile klopily zrak, mne nijak neděsily. I když kdysi, když jsem je spatřila poprvé, jsem se bratra Ignáce musela zeptat, jestli to jsou skutečně lidé jako my. Následná výchovná přednáška trvala snad věčnost a domácí vězení ještě déle. Nyní už jsem chápala jejich roli v hierarchii a oběť, kterou přinášely celé společnosti oni. Ovšem oni onu nezbytnost svého snažení úplně nechápali, ostatně mimo jiné z tohoto důvodu byly na každé druhé křižovatce vrata. Bohužel na některé platili pouze tvrdé exemplární příklady, ovšem pokud jsem byla dobře obeznámena s fakty k takovému uzavření docházelo výjimečně. Cesta trvala na můj vkus dlouho a vzduch byl postupně horší a horší. Poněkud štítivě jsem si s každou další minutou všímala více a více detailů a upřímně jsem začala doufat, že přespávat dole nebude nutné, protože jsem si upřímně nedokázala představit, kde přesně by se tu dalo vůbec spát. Nakonec jsem tedy pocítila slušnou úlevu, když mě ovanul alespoň o něco čerstvější vzduch. Zdálo se, že horníci žili v o něco lepších podmínkách než ostatní – alespoň co se vzduchu týkalo. Vykročila jsem tedy dolů a cestou jsem si prohlížela malé vyhublé děti a nechápala jsem, proč je matky zahánějí do improvizovaných obydlí. Naštěstí alespoň někdo nakonec neuhýbal. Pravděpodobně nás i čekal. Co mne ovšem překvapilo, byla podaná ruka – naštěstí v rukavici. S vážným výrazem jsem podání ruky přijala, pevně ji stiskla a opět ruku stáhla. “Seržant Marie Sofie Raskia“ Dopřála jsem mu úsečnou odpověď, protože uvnitř mne to pěnilo. Musíš udržet emoce pod kontrolou… ovládej se, nahlásit za herezi ho můžeš později Dotyčný následně pokračoval v urážení a nadávání, načež pohrozil divnou zbraní, kterou měl celou dobu přes rameno. To nám přišel naproti ozbrojený s cílem nám vyhrožovat?! Zamračila jsem se a zavrtěla odmítavě hlavou. “Byli jsem posláni vyšetřit dění, jestli budete vyhrožovat nebo máte něco proti naší přítomnosti a nehodláte spolupracovat“ Lehce jsem se pousmála “Můžeme pochopitelně odejít a nechat vás napospas vaším problémům“ Přesněji odhadem vašemu božímu trestu za to neuvěřitelné rouhání Zkoumavě jsem si ho prohlédla. “Takže… co, kdy a jak se stalo, protože informace, co se k nám dostaly… jsou nejasné“ Shrnula jsem naše informace a dala předákovi šanci zachránit situaci.

Semen Chorčasko - 14. června 2020 21:24

První lov Cesta do Podsvětí Cesta dolů byla zajímavá a začínalo mi být jasné že by se tady docela snadno dalo ztratit v té skrumáži vrat a chodeb a dost možná kdyby někdo dokázal jedna vrata zavřít.... Otřesu si při té představě a začnu se věnovat raději jiným věcem. Vzezření místních mě moc nezarazí pár těch šťastnější se dostalo k mému obchodu nebo do obchodu rodiny tito lidé možná na tom byli špatně ale vlastnili něco co je ve své podstatě aktuálně činilo dosti nebezpečnými. To něco byla primitivní forma odhodlaní žít a nasranosti na to kdo za tu situaci ve které jsou podle jejich úsudku může. Z mého usudku mě ale vytrhnout zvláštní krystaly svítící ze zdi. Tenhle fenomém pod zemí byl pro mě něco naprosto nového , krystal byli náhodně rozesety takže se zdálo že to je přirozené a nebo to bylo tvořeno bez jakéhokoliv vyššího plánu. Na chvilku zastavím a začnu si jeden z krystalů prohlížet. " Slečno? DeLion...mohu vás poprosit." zeptám se při pohledu na jeden z krystalů " Myslíte že by jste byla schopná ho dostat ven? Zajimalo by mě jeslti přestane svitit a nebo ne ..." evidetně jsem moc zaujat něčím novím než aby mi došlo že máme tak trochu úkol. " Navíc slečno myslím že budete v této misi v čele našeho uskupení a tak bych rád věnoval hlodavce v kleci vám... čistě proto že by měl být co nejblíže skupiny." lehce ukažu rozladěnou krysu v provizorní kleci Ať už tuto výměnu opustím s krystalem nebo bez něj a s klecí nebo bez ní pokračuji dál vytvářející si jakou si mentální mapu tohohle bohem opuštěného místa. Místní předák se ukáže jako vrchol evolučního nasralismu podsvětí a já se musím jen usmát když začne vyhrožovat a jen tak mimoděk pohladím válec granátu...počet je jedna věc ale nakonec nikdo nechce umřít. Naše šefka zahají výslech docela dobře takže se ozvu jen čistě formálně. " Madam žádám o povolení klást připadné doplňující otázky." Pravdu říct hodně mě trápili ty krystali pokud by to tady dole bylo normální určitě bych o tom už slyšel. A navíc to mělo potenciál, to že o takové věci nevím muže dost dobře znamenat že tu je relativně nová a pokud tomu tak je může to být stopa.

Tadeas Fausten - 14. června 2020 21:45

První lov Cesta do Podsvětí II Fajn, takže krom mě jsou tu ještě dva další střelci. Nějakej pošuk co si zjevně rád hraje s pyrotechnikou a jednoho opozdilce, kterým je kupodivu žena a to se o mužích říká, že jsou ti nedochvilní. Ona je k tomu bojovnice, tak snad se jí to dá opustit neb minimálně jeden bojovník je sice málo, ale lepší než nic. K tomu tu máme i průvodce, který Podsvětí narodil. Což je dost fajn, neb bloudit tam jen s někým, kdo si chce šplhnout by bylo opravdu na nic. Takhle se tam možná dostaneme i rychleji, než, kdyby jsme šli podle nějaké mapy. Což by, asi hrozilo, kdyby jsme žádného průvodce neměli. Modlitba přijde vhod, i když nemám tušení ke komu se vlastně modlím. Možná k Velké špagetové příšeře, která svým vyznavačům dává tu moc udělat kurva dobrý špagety, ale to bych se stejně mohl modlit k tomu týpkovi na kříži, nebo tomu s hlavou slona. Celkově v žádného boha nevěřím, ale jestli jsou všechny tyhle obludy, démoni a další věci, tak musí být nějaká zlomyslná bytost, která je stvořila, ne samo od sebe by vznikly dost těžko. Vyrazili jsme tedy do podsvětí. Dost jsem se tam těšil. Už je to doba co jsem tam byl. Když jsem tam byl poprvé, tak tam na mě občas divně pokukovali, ale když už jsem tam byl po desáté, tak mě většina ignorovala. Neb netrpím na prázdnou kapsu, tak jsem tam dříve nosil i jedné fajn rodině jídlo. Jelikož se o mě postarali po jedné velmi ošklivé rvačce, na níž mám stále na obličeji vzpomínku. Vlastně jsem tehdy poznal i Daniela. No minulost stranou. Už je to nějaká doba a já bych se tu určitě dovedl ztratit, nebo by mě tu někde jakožto lovce zabili. Lidi tu hold žijou dost blbě. Jsou různé důvody proč tu jsou, ale každý má nějaký. Je lepší být tady, než riskovat život venku, je to lepší, ale venku by to bylo možná rychlé. Tady člověk pomalu umírá zevnitř, pokud není mezi těmi co se tu mají lépe. Pak tu jsou už jen ty trosky, které vypadají skoro jako přízraky. Jen bloudí, hledají jídlo a zahnaní do kouta jsem kurva nebezpečný, neb je jim jedno jaké následky si ponesou. Dost se tu změnilo, ale ony velká vrata vůbec. Jsou stále stejná a stále mám obavy, že až jimi projdu, tak se za mnou zabouchnou a já tu zůstanu se všemi tady. Pravděpodobně by se na mě vrhli a rvali všechno co by mohli. Občas si říkám jestli nejsou vlastně taková zvířata, ale to bude životem tady. Sice před námi sklánějí hlavy, ale jenom ze strachu. Konečně jsme došli k dolu. Trvalo o celkem dlouho a já jsem opravdu rád, že jsem si stihl dojít na hajzl, neb tohle je teprve začátek a čeká nás toho ještě opravdu hodně. Kluzké schodiště, kde jeden pád mohl znamenat přelámané kosti jednoho vyzývalo k přehnané opatrnosti. Především pak mě, neb bych stěží dokázal unést tu hanbu, kterou by mi to přineslo. První mise a dříve než jsem se do ní dal, tak jsem se rozflákal na schodech. Úchvatná představa. Chlap dole je pěkně nepříjemný a při jeho slovech mám velikou chuť seznámit jej s mou puškou. Jen jej nechat pozdravit hlaveň a přivonět si k zápachu krchovu, který z ní čpí po všech výstřelech, které nikdy neminuli svůj cíl. Přes své nutkání se udržím. Někdo jako on nestojí za to, aby jsem na něj plýtval municí, která by se jeho hnusného ksichtu dotkla jedině tak na svatého Dyndy. Nyní jsou přednější informace a jakožto předák má snad o tom co se zde děje šajn.

Arwen DeLion - 14. června 2020 22:20

První lov Podsvětí Nikdy jsem tady dole nebyla a že by se mi tu líbilo se říct nedalo. Lidé zde očividně strádali, což nebylo dobré vzhledem k jejich ne moc příjemné práci. Ale samozřejmě jsem chápala, že někdo to dělat musel. Zvědavě jsem se dívala kolem a přemýšlela jak dlouho asi trvalo tento komplex vyhloubit. Tady dole jako kdyby byl další svět. Ne veselý a ani přívětivý. Mají tady vůbec nějaké hospody nebo musí chodit nahoru? Během cesty jeden ze společníků mě oslovil a chtěl po mě, abych vytáhla jeden z těch svíticích kamenů a pak mi ještě chtěl strkat krysu. Zmateně se na stvoření zadívám. „Ehm... díky. To je od tebe milé, ale k boji potřebuji obě ruce. Nemůžu se s ní tedy tahat.“ Vysvětlím. Pak se mu tedy pokusím vytáhnout ten šutr, pokud se podaří tak mu ho dám a když ne tak omluvně pokrčím rameny. Lidé, které jsme potkávali na nás koukali jako kdyby se chystali nás zakousnout. Kdybychom tedy neměli uniformy možná by se nás i pokusili přepadnout. Nakonec jsme došli na místo, kde bylo o poznání chladněji. Což byla příjemná změna, všimla jsem si pohublých dětí, ale ty hned zmizeli jak je jejich matky zahnali domů. Vážně? To se nás bojí? Nemělo by to být naopak? Hm... změnilo by se něco kdybych jim sem dotáhla nějaké jídlo? Možná bych mohla jim nakoupit nějaké potraviny. Nelíbilo se mi vidět děti takhle hubené. Jak z nich pak mají vyrůst silní dospělí? Přivítal nás muž, který... nebyl příjemný, ale jak mluvil tak se mi víc a víc zamlouval. Začala jsem se pobaveně křenit. Serža si, ale ty řeči moc brala. Tohle nic neznamená. Měla by zajít občas do hospody a slyšela by kde co. Když jsou lidé frustrovaní, naštvaní nebo vylekaní a nemůžou s tím nic dělat tak musí aspoň nadávat. „Cha!“ neudržela jsem se a vyprskla, když zmínil, že na to abychom mu dali přes držku tak je nás málo. Nesnažila jsem se skrýt, že jsem pobavená a mrknu na seržu, pokud se na mě podívala. „Pardon seržo. Jen se mi zamlouvá.“ Vysvětlím proč jsem pobavená. „Ráda bych si ho vyzkoušela, když si je tak jistý sám sebou. Nikdy neřeknu ne dobrému boji.“ Mrknu na Horáce. „Ale až po práci.“ Dodám rychle, protože mám za to, že serža ve službě zábavu neschvaluje.

Thaddeus Wroth - 15. června 2020 09:16

První lov Podsvětí Když jsme prošli bránou tak jsem se zhluboka nadechl. Byl to návrat domů a já jsem se proti všem předpokladům celkem těšil. Když jsem se od tam tud vyhrabal tak jsem si říkal, že až budu Lovec, tak těm tam dole budu pomáhat, ale ono je to složité. Už jen po cestě je vidět co si o nás místní myslí a je jedno, jestli jsem odsud nebo ne. Jednou máte na rukávu tu pásku a už jste zaškatulkováni a nazdar. Celou cestu jsem nijak nekomentoval, jenom jsem se občas otočil, abych si zkontroloval, jestli jsou pořád za mnou a proplétal jsem se dál. Lidé sklápěly oči, ale je otázka jestli z úcty nebo ze strachu. Tady dole je jedno jestli jsme lovci nebo démon, pro ty lidi tady jsme byli všichni stejní. Cesta až k dolu nebyla nijak složitá a nic zlého nás nepotkalo, protože nám každý ustupoval z cesty a já jsem se rozhodně nehodlal zastavovat. Dvě hodiny uběhly a my jsme byly u dolu, kde jsme měli zahájit vyšetřování. Jaké přijetí nás čeká se dalo tušit, ale mnohé ze skupiny to zjevně překvapilo. Osada byla najednou liduprázdná a z předáka šel strach. Horníci, teda Ti co přežijí jsou tvrdí chlapi a nic se s nimi nepáře. To jsi kamaráde nezačal moc dobrou poznámkou. Tak nějak jsem tušil, že představení se velitelce líbit nebude. Jo a taky nelíbilo, ale to je asi fuk. Do celého rozhovoru se montuje i Semen, takže já se jen stáhnu a spíše se dívám po okolí. Nerad bych, aby nám něco skočilo na záda. Když se Serža, Semen a Arwen věnují předákovi, tak já pokývnu na Horatia a Tada. Pohlídáme záda. Pokynu oběma a vzdálíme se na doslech, ale nechci být v jedné velké skupině.

Horatio Nero - 15. června 2020 11:45

První lov Cesta do podzemí II Scházím dolů a při sestupu nasávám pachy podzemí, abych si na ně zvykl. Přejedu pohledem vstup dolů a pro sebe pokrčím rameny. Nikdy jsem toto místo nenazýval svým domovem, vždy to bylo jen místo kde jsem přežíval, minimálně od doby co jsem ztratil rodný dům. Dům honosné označení pro malou jeskyni s vlastním pramínkem vody, oddělenou od zbytku jeskynního komplexu chatrnými dveřmi. Chůze po hlavní cestě v podzemí je pro mě poměrně nová zkušenost, dříve pro mne představovala překážku, které je třeba se vyhnout nebo ji rychle překonat, když není zbytí. Dveře mě naplňují nutností se ušklíbnout. „Nepochybuji, že jsou odolné a udělané tak aby odolala i krumpáčům a kladivům davu, ale dole žije víc než dost osob, které si uvědomí, že stěna kolem dveří se dá prokopat stejně jako jiná. Jak to asi mají pojištěné?“ Lidí kolem si všímám a dávám si na ně pozor. Moc dobře si uvědomuji, že za výzbroj a výstroj by si mohla rodina několik měsíců žít, kdyby jí prodala. Na druhou stranu vyjma naší šefové, většinou nevypadáme, že bychom měli něco víc než právě tu výzbroj, takže přepadení na hlavní cestě není zatím až tak pravděpodobné. Při poznámce Semena o vytáhnutí krystalů ze stěny, potlačím touhu kopnout své kolegyni i osobě co s tím nápadem přišla do holeně, místo toho pronesu trochu překvapeným tonem. „Jste si jistí, že je nezbytně nutné brát osvětlení z hlavní chodby?“ Nesouhlasně pozoruji snahu o získání krystalu, ale víc nic neřeknu. Jen se zachmuřím. „Oni snad nechápou jak důležitou roli tu hraje přítomnost nebo nedostatek světla.“ Cesta proběhne relativně v klidu a dostáváme se chladnější části podzemí. Vesničku samotnou přejedu pohledem. Víc než nepřítomnost mužů, mě poněkud překvapí přítomnost předáka. Jeho proslov mě nechává chladným na druhou stranu povytáhnu obočí nad prohlášením mé dočasné šéfové. Nakrabatím čelo. „On se nás zeptal, zda jsme přišli vyšetřovat problémy nebo jej umlčet. Pravda mohl to říci, jinak, ale očividně si není jistý pozicí.“ Během dumání přejíždím pohledem okolí a naslouchám zvukům vesničky, když Wroth prohlásí. „Pohlídáme záda.“ Pohlédnu mu do očí a zašeptám. „Je moudré to nechat jen na nich?“ S tím kývnu na trojici co se zapojila do debaty a prsty ukáži na sebe a pak napravo od velitelky. Následně se pokud proti tomu něco nebude mít vydám se několik kroků naznačeným směrem. Natáčím se trochu bokem abych lépe viděl co je vpravo, nicméně nespouštím předáka z periferního vidění.

Marie Sofie Raskia - 15. června 2020 13:34

První lov Komplikace cestou Cesta ubíhala poklidně až na malou nevychovanost dvou členů týmu, kteří se rozhodli rozebrat zdejší osvětlení. Zamračila jsem se a zastavila. “Nic se rozebírat nebude, uvědomujete si vy dva“ Ukázala jsem na Semena a Arwen. “že vytáhnutí jednoho krystalu může způsobit zhasnutí celé ulice ne-li části podsvětí, pokud je to kouzlo?!“ Nadechla jsem se. Z mého hlasu bylo poznat, že jejich počínání je mi silně proti srsti, i když jako šlechtičně mi to mohlo být relativně ukradené. Takhle to dál nejde “Možná vás to překvapí, ale dole žijí lidé a též potřebují světlo, nejsou to žádní krtci, aby se tu plazili temnotou. Jestli tě zajímají krystaly, zajdi si jednoduše do knihovny a nejdřív si o nich něco nastuduj než zkusíš něco takového znovu“ Poslední věta patřila čistě Semenovi, který jevil relativně pochopitelnou zvědavost, ovšem v daný okamžik poněkud nevhodnou. Následný problém pak nastal hned po pár větách, kdy se Arwen začala smát. Zpražila jsem ji pohledem, ovšem jí to nestačilo a ještě se začala dožadovat boje. Zavrtěla jsem hlavou Chápu, asi fakt umíš jen sekat do lidí…. “S nikým se tu prát nebudeš. Ne, dokud jsem tvůj velitel. Teď běž a nahraď Nera“ Ukázala jsem směrem napravo. Musela jsem ocenit, že evidentně měl víc rozumu než Arwen, takže jsem očekávala, že bude on nebo můj zástupce lepší nápověda při jednáních než ona. Jenže zástupce se momentálně staral o naši bezpečnost, za což dostal další plusové body. “Máte povolené dodatečné otázky“ Dodala jsem když předák dolu odpověděl na mé dotazy, ale v reálu to povolení bylo pro všechny s výjimkou Arwen. U té jsem doufala, že zůstane zticha. Prosím bože, věnuj jí trochu rozumu… nebo alespoň zánět hlasivek

Semen Chorčasko - 15. června 2020 14:43

První lov Komplikace cestou " Nesouhlasí madam." ozvu se když dostaneme zákaz rozebírat krystali. " Je to dost nepravidelné na to aby to vzniklo lidskou myslí... vzdálenost shlukování a vše je naprosto náhodné. Navíc pokud by to bylo kouzlo nemyslíte že by bylo pojištěné proti výpadku jednoho krystalu při rozbití nebo zcizení? A že by pan Wrotha nenapadlo říci nám že jsou to magická světla která jsou na sebe napojená a že si máme dát pozor na jejich poškození pokud nechceme tmu?" nadhodím věcnou otázku. " Mě spíš jde o to jestli se toto osvětlení používá všude v podzemí a pokud ano proč se o tom neučí... myslím že informace o tom že na něco takového se nesahá a nebere se to by měa být dokonce i v zákoně či tak... což mi není známo...." pokrčím rameny. " Na druhou stranu pokud je to tu stál a je to po celém dole tak to není takový problém jako kdyby to bylo jen tu..." rozhodně to bylo zajímavé už prostě pro to že jsem o něčem co je tady ve městě a dost možná úplně přirozeně nikdy nebyl pří svém studiu informován

Arwen DeLion - 15. června 2020 15:19

První lov Podsvětí Dostali jsme zákaz sahat na svíticí kameny, no jasně že vím, že lidi tady potřebují světlo, ale nenapadlo mě, že vyndání jednoho by mohlo zapříčinit zhasnutí všech. Podívám se na Semena a pokrčím rameny. „Serža říká ne, tak ne.“ Pronesu a i když on by rád očividně tohle celé rozebíral, tak já jsem se vydala dál. A pak mi zakázala i souboj. Zdá se, že říkat „Ne“ je její oblíbené slovo. Ale nenechala jsem se tím otrávit. „Dobře seržo!“ řeknu poslušně, ale když jsem se odvracela abych šla na místo, kam mi přikázala ještě jsem nenápadně na předáka spiklenecky mrkla. A šla se postavit na místo.

Thaddeus Wroth - 15. června 2020 16:28

První lov Sv. Jiří Nero ma podle všeho na věc stejný názor jak já, ale při jeho poznámce, která je více než podmětná jen zakroutím hlavou. Nemá smysl do toho serže skákat stejně se nenechá. Maximálně když to půjde do absolutního háje. Pronesu a nechám celou situaci na velitelce, i když souhlasím, že tenhle směr vývoje není dobrý. Ovšem celá situace se vyřeší sama. Já z toho moc nadšený nejsem, protože střelci jsou na hlídání a krytí lepší, ale chápu velitelku. Máš šanci tak je ohlídej. Kývnu k Nerovi, který je rázem vyměněn a jeho poznámka vešla v platnost.

Tadeas Fausten - 15. června 2020 17:16

První lov Komplikace cestou Arwen se zjevně předák zamlouvá což přesně nechápu proč. Možná má jenom krámy a chce se od toho nějak odreagovat či co. Každopádně co jsem zaslechl, tak lovkyně by v době svých potřeb měli omezit službu, neb krev může přilákat nežádoucí pozornost. Hádám, že především pak upírů... V duchu si to tak nějak představuji a musím se i v duchu zasmát. Neb jsem to myslím vystihl dokonale. Na slova Podsvěťáka jen přikývnu. Jsme střelci. Jsme tu od toho, aby jsme ostatní co mají bojové schopnosti kryli ze zálohy a vytvářeli strategickou podporu, které v našem případě máme více než dost. K tomu ještě máme Semena, kterej si sebou vzal i mazlíčka, aby jej mohl případně zabít. I když, když nad tím tak přemýšlím, tak v blízkosti nějakého toho démona by, asi začala pěkně vyšilovat a tím jej nejen na nás upozornila, ale také nás, že je v blízkosti. Naše velitelka si hraje na chytrou, i když je jasné, že nejvíce jí vadí Arwen a její povaha, která jí v zásadě dnes už podruhé štve a není jediná. Nejdříve pozdě a nyní chce dělat blbosti. Čert, aby ji vzal a nějakej pěkně ošklivej. Semenova zvídavost mi začíná být protivná a celkem se i dolů, kde možná část z nás umře těším. Především pak proto, že mezi těmi mrtvými by mohl být on ,přesto, že hrozí smrt nás všech, pokud to tam bude chtít vyhodit do vzduchu. Celkově je naše uskupení celkem na nic, neb je rozhozeno kvůli výměně střelce za bojovníka, ale co s tím nadělám. Nic. "Už vyrazíme?" Ozvu se, neb začínám být netrpělivý a především tu nechci ztrácet čas s někým jako jsou oni, kteří jsou zcela pod mou úroveň bytí. Přesto, že minimálně dva ujdou a zdá se, že ti jediní dva tu mají také rozum.

Horatio Nero - 15. června 2020 19:14

První Lov Komplikace cestou Na jednu stranu jsem rád, že velitelka zatrhla rozebírání krystalů, ale přeci jen si neodpustím zašeptání když míjím Semena, který se očividně nechce vzdát snahy o získání krystalu. „Nemůžeme přece krást světlo všem na očích z hlavní chodby, když jsou kolem vedlejší a sesypané tunely. Nebuďme líní.“ S tím se zařadím na své místo na konci průvodu. Při sprdnutí Arwen velitelkou se trochu usměji. „Co mohla, naše nadřízená říci jiného?“ Můj úsměv zmizí, když nařízená rozkáže výměnu pozic. Trochu protáhnu obličej, ale kývnu na Wrotha a trochu nešťastně na Taedase. Šeptnu. „Pokusím se.“ Dojdu na Arwenino místo a klině si změřím předáka. Jemně kývnu tak abych ho neztratil ze zorného pole. Pak pronesu klidným a neutrálním tonem. „Páni z nadzemí chtějí své dodávky, železa. Fakt, že poslali první nás na průzkum než městskou stráž, ti snad napoví. Nemyslím a mí nadřízení očividně také, že nakládačka by nyní zvedla vaši těžbu. Tak co se tu děje?“ Rozhlédnu se výmluvně kolem. „Hádám správně, že to není jen další klanový střet o zisky. Vypadáš že bys s tím byl v tom případě rychle hotový. Jak už naše velitelka řekla informace co přišli nahoru jsou poněkud kusé.“ S tím se odmlčím a přenesu pohled do předákových očí. Když Tadeas pronese své: „Už Vyrazme?“ Nadzvednu obočí, ale pohled z předáka nespustím.

Vypravěč - 17. června 2020 20:59

První lov V podsvětí (3) Předák si vás prohlížel rozzuřeným výrazem, kterému příliš nepřidalo, když se ho Arwen pokusila vyzvat na souboj. Beze slova ji probodl rozzuřeným pohledem a pozvedl krumpáč, takže celou situaci musela uklidnit nejprve Marie a následně se do ní vložil i Nero. Teprve poté se předák uklidnil a nechal krumpáč zase klesnout. Jo, to se můžete kurva vsadit, že není. Zavrčel a rukou ukázal nahoru, směrem k jedné z výše položených štol. Začalo to asi dva měsíce zpátky, úplnou banalitou. Chlapi vyrazili dolovat do čtvrtý štoly a u vstupu si nechali svačiny, aby pro jídlo nemuseli lízt až dolů, jenže když se vrátili, bylo jídlo v tahu. Pokrčil mohutnými rameny. Všichni si tenkrát mysleli, že je to jenom nějaká klukovina, že jim jídlo ukradla jiná parta ze srandy a nikdo to neřešil, jenže pak se to opakovalo a na přelomu měsíce se to vloupalo i do skladiště. Otočil se na Nera, kterého považoval za jediného, s kým o tom může normálně mluvit. Máme daný měsíční příděly. Když se něco ztratí, nikdo nám nic nedá, takže... Pokrčil rameny. Mysleli jsme si, že se nějaká konkurenční skupina snaží snížit naši produktivitu, aby se při Účtování dostali před nás, s pár jsme se pohádali, s několika i pobily...zkusili jsme poslat zprávu i nahoru, ale nic nám to nebylo platný. Ironicky se ušklíbl. Dolů poslali akorát nějakýho oficíra co měl plnou hubu keců o tom, jak je naše práce svatá, jak nad náma bůh bdí a svatý otec se za nás modlí ve dne v noci. Znechuceně si odplivl. Jebat ho i s jeho berlou. Zabručel a pokračoval. No, každopádně oficír odešel a na chvíli byl klid, jenže pak...starýho France trápila ten...no... Poškrábal se na bradě. Prostě se potřeboval uprostřed noci vychcat. Takže vylezl před svůj dům a...asi něco uviděl u skladiště s jídlem, protože tam byly dveře vylomený a on popadl krumpáč a utíkal nahoru k 6. šachtě. Než se někdo z nás ostatních vzbudil a vykoukl ven, už nebylo vidět nic víc než řvoucí Franc jak leze po schodišti a mizí v tunelu. Vydali jsme se proto za ním...tak minutu, možná dvě, než jsme se tam dostali a mezi tím ho ta potvora hnusně potrhala. Levou ruku mu urvala úplně, nohy měl zlámaný a v břiše díru, jako by se ho někdo pokusil vykuchat. Na tváři mu při těch slovech lehce škubaly svaly, jak se snažil udržet chladnokrevný výraz navzdory emocím, které bouřili za jeho očima.

Semen Chorčasko - 18. června 2020 07:34

První lov V podsvětí (3) Poslouchám předákovu historku s opravdovým zájmem protože když nic tak je zajímavá. Musí to být něco čemu je jedno jestli je jídlo upravené nebo syrové a musí to být dost chytré na to aby to vědělo že nejsnazší cesta do skladu je přes dveře, na druhou stranu pokud to dokáže urvat jen tak ruku musí to být taky hodně silné a případně docela i rychlé tedy potenciální problém. A nebo je to práce lidí kteří se snaží něco zamaskovat, což by se stále nemělo vyřadit. " Dobrá pokud tedy mohu mít otázky..." počkám chvilku na schválení. " Existuje něco jako mapa nebo seznam štol?" položím první. " A následně zmizelo vám jen jídlo nebo i něco dalšího, tedy před incidentem s Francem? Vlastně mohli bychom vidět ten sklad a případně i seznam skladovaných věcí?" pak se jen lehce usměji. " A jak dlouho je to od posledního incidentu?"

Horatio Nero - 18. června 2020 08:42

V Podsvětí 3 Když se předák uklidní trochu povzbudivě se usměji a naslouchám jeho nástinu situace. V duchu si pro sebe vrtím hlavou. „Nechat jídlo volně ležet ve štole? To je spíš div, že se zaráží nad jeho zmizením, jídlo pro celou partu horníků a nehlídané? Dospělí člověk by s tím vydržel i týden.“ Pokračující líčení ztrát jídla mě nechává chladným i vyražené dveře, zatím. Při popisu úmrtí první objevené oběti se zachmuřím. „Ta ztracená končetina my dělá starost. Nebýt ní tak bych to typoval na kanálové krysy. Nicméně useknout nebo ještě hůř urvat ruku není snadné.“ Můj kolega začne pronášet otázky, tak se já připojím. „Můj kolega má pravdu. Potřebovali bychom vědět kolik vám toho ukradl a kolik to zvládlo ukrást na jeden nájezd. Bavíme se o porcích ne o kilech nebo kusech masa. Také budeme potřebovat vidět jak už bylo řečeno sklad samotný.“ Na okamžik se odmlčím, pak pokrčím rameny a pronesu. „Také by bylo dobré vidět tělo, zavražděného. Řekl jste že byl dotrhaný, byl při vědomí když jste ho našli? Byli kolem něj nějaké stopy?“ Pronesu klidně a uvažuji. „Je to sice silně nepravděpodobné. Spíš byl už v šoku, způsobeném ztrátou krve, ale přeci jen mezi utržením končetiny a jeho nalezením uběhla jen minuta nebo dvě, pořád mohl ještě být při vědomí.“ Pohlédnu přes rameno na Wrotha a zbytek skupiny stojící za námi.

Marie Sofie Raskia - 18. června 2020 13:26

První lov V podsvětí 3 Nakonec jsem byla opravdu za nápad si k sobě stáhnout Nera. Nejen, že se osvědčil v uklidňování předáka, ale dokonce se mu podařilo získat si i trochu jeho důvěry. Následný celý popis problému jsem mlčela a poslouchala, zatímco jsem si zkoumavě prohlížela vstup do 4. štoly. Předák kus problému mizení jídla shrnul do „pak se to opakovalo“ a přešel k vyloupení skladu a prvnímu mrtvému. Ostatně osud dotyčného mě příliš nedojímal už jen z důvodu, že celý popis zněl poněkud přitaženě za vlasy. Nehrnula jsem se do pokládání otázek a nechala jsem lidem kolem sebe volný prostor, přesně jak jsem jim slíbila a přemýšlela jsem tiše nad odpověďmi a postřehy, co jsem slyšela. Bylo nutné uznat, že měli vskutku zajímavé dotazy. Teprve, když všichni umlkli, nastal čas se ptát. “Tím, že se krádeže svačin opakovaly, myslíte konkrétně, že mizely svačiny jen od čtvrté štoly nebo se to dělo i ostatním? Kolik cest vede k vstupu do čtvrté štoly? Kdy přesně došlo k jednotlivým událostem? Kolik je tu celkem pracujících a kolik vám zbylo jídla po vykradení skladu? Budu potřebovat vidět záznamy o těžbě“ Tiše jsem doufala v existenci mapy, ovšem na druhé straně jsem pochybovala, že dotyční něco takového mají. Ovšem něco jako záznamy o těžbě mít museli, jinak by měli problém při zúčtování. “Budu potřebovat Vás nebo někoho jiného schopného, aby nás provedl po místech, kde k jednotlivým událostem došlo a případně i jako průvodce po zdejších štolách… Vlastně se všeobecně potřebujeme seznámit se zdejším okolím.“ Nebyla jsem vůbec nadšená z toho, že bych měla lézt po špinavých úzkých tunelech, ale byla jsem i trochu zvědavá jak to tam vypadá a jestli i zbytek zdejších obyvatel jsou takoví nevěřící rouhači. Možná si přeci jen něco takového zaslouží a je to boží trest. Jenže jsou tu děti a ty za své rodiče nemohou a my stejně suroviny potřebujeme… Uvidím, třeba je to celé jedna velká lež. Nedařilo se mi zaujmout stanovisko vůči zdejším obyvatelům a případné příšeře, byla li nějaká a celou ztrátu zásob nesimulovali kvůli Účtování, ostatně jestli daný Franc byl jiného názoru a zbavili se ho nebo prostě umřel na stáří, útok nějakého démona se dal nasimulovat celkem snadno. Své domněnky jsem si nechávala pro sebe a raději jsem nechávala členy týmu udělat si vlastní názor, třeba někoho něco napadne nebo si něčeho všimne.

Thaddeus Wroth - 18. června 2020 18:57

První lov V podsvětí 3 Bože jak já jsme byl rád za to, že se do toho Nero vložil. Ono nasrat někoho z Podzemí není vůbec těžký a Ti dva, teda vlastně tři k tomu směřovali sakra rychle. Velitelko udělala jsi dobrý kauf a ani o tom nevíš. Holt někdo má z prdele kliku no. Jako to, že si horníci nechávali svačinu před štolou mi přijde jako tupost. Tady v podzemí nejsou jenom lidé, oni to vědí, tak proč to udělali je fakt nepochopitelné. Samozřejmě lenost vládne světem, ale opakované ztráty už svědčí o pitomosti. Samozřejmě, pokud poslali někoho, kdo tu měl zvednout morálku, tak to byla ztráta času. Lidem v Podsvětí říkat o bohu, papeži a svatém úkolu je jako házet po čarodějnicích hrachem. Snad jednou přijde doba, když si to nahoře někdo uvědomí, ale myslím, že to jen tak nehrozí. Když se zmíní o tom, co se stalo jednomu z horníků, tak rozhodně mu hned začnu věnovat více pozornosti. Samozřejmě to mohli nahrát a vymyslet si leccos. Nepočítám, že to tělo tady ještě bude, aby jsme si ho mohli prohlédnout, ale pokud tak to poznáme zatraceně rychle a já si nemyslím, že oni jsou tak blbí aby to zkusili nahrát. Všimnu si pohledu Nera. Vrátím mu lehké pokrčení rameny. Netuším s čím to spojit, nenapadá mě nic co by tu přirozeně žilo a tohle dokázalo. Napadlo to jenom jeho? Nebo máte obětí více? Zatím se mluvilo o jednom, ale jestli jsem správně poslouchal tak se na briefingu mluvilo v množném čísle. Pravá ruka mi už natrvalo spočívá na pistoli, abych byl schopný tasit. Tohle se mi nelíbí víc a víc.

Arwen DeLion - 19. června 2020 22:07

První lov Podsvětí Ani kopáč nebyl z mé nabídky boje nadšený. Nechápala jsem proč. Dobrý, přátelský boj byl fajn. Měla jsem v plánu mu nabídnout jako výhru výbornou kořalku. A kdyby prohrál, tak by se s ní se mnou musel podělit. To mi připadalo jako dobrý obchod. No... možná by reagoval jinak, kdybych to řekla nahlas.... Poslouchala jsem informace a otázky ostatních, přemýšlela jsem nad tím jak se sem ta věc vůbec dostala. Z venku ne, takže.... odněkud zevnitř? Vím, že serža nebyla ze mě nadšená, ale taky jsem měla otázky. „Otevřeli jste teď někdy novou štolu? Nebo nenarazili při kopech nedávno na nějakou přírodní jeskyni?“ zeptám se také. Přece jenom odkud se tu musela potvora vzít. A podle chování bych usoudila, že se s člověkem ještě nesetkala. Přece jenom by napadala lidi mnohem dřív kdyby ano. V tom případě bude asi chytřejší. Nejspíš si první nové prostředí a tvory proklepávala než zjistila, že jsou slabší a jdou snadno rozsekat. Ale zatím bylo jen jedno napadení, takže je furt šance, že to jednalo jen v sebeobraně a není to agresivní. Ale to je jen samé možná a kdesi cosi.

Vypravěč - 20. června 2020 20:52

První lov V podsvětí (4) Předák se pod přívalem otázek na chvíli zamyslel, což očividně nebyla jeho nejsilnější stránka, než se pohrdavě podíval na Semena a vyprsknul. Mapu? To abyste nás vy nadzemáci mohli snáz vyhladovět a nahradit? Ne chlapeču, znalosti všech štol se předávají jenom z otce na syna. Pronesl se smrtelnou vážností, načež zavrtěl hlavou. Ne, aspoň co já vím zmizelo jen jídlo a já vím skoro všecko co se tu děje. Načež se zamyslel a lehce se podrbal na hlavě. No, to záleží... Zabručel tentokrát poněkud nejistě. Jsou to čtyři dny vod doby, co jsme našli France, ale včera tu došlo ještě k jednomu incidentu. Jen nemáme tušení, jestli to byla jenom nehoda, nebo to spolu nějak souvisí. Totiž Bedřich, jeden ze starších kopáčů sletěl dolů z vchodu z 8. štoly... Ukázal rukou na tunel, který se nacházel asi šest, možná sedm metrů nad vašimi hlavami. Mohla o být nehoda, Bedřich má hodně v lásce mechovicu a posledních pár let je to s ním horší a horší, ale chlapi co ho našli tvrdili, že v tunelu zahlídli nějakej rychle se pohybující stín, jenže zase čert ví jestli něco skutečně viděli, nebo se jim to jenom zdálo protože maj nervy na pochodu. Pokrčil rameny, načež se otočil na Nera. Svačinu pro šest chlapů o zvládlo odnýst jako nic. A když se to vloupalo do skladu tak to sebralo 4 příděly, to znamená...jídlo pro šestnáct lidí na celej den. Řekl, načež zavrtěl hlavou. Stopy...jaký stopy? Franc byl ještě naživu, když jsme se k němu dostali, ale nic neřekl, jenom se třásl, jektal zubama a do chvilky bylo po všem. Všude kolem byla rozstříkaná krev na stěnách, na zemi, ale jestli tam byli nějaký stopy tak je podupali chlapi co se k němu dostali jako první. Následně se zachmuřil a zavrtěl hlavou. Teda, sklad si samozřejmě prohlédnout můžete, ale...France jsme už uložili do kamene a na otevření jednou zapečetěného hrobu je potřeba kněz, nebo alespoň ten...co nosí zlatou pásku...vyšetřovatel...však víte, kdyby tu působila nějaká magie a tak, to poslední o co tu teď stojím je běhající nebožtík. To už se ale do řeči zapojila i Marie a nebohý předák se začínal cítit trošku zmatený, když se pořád díval z jednoho na druhého, ve snaze vám všem odpovědě. Nenene, nebyla to jenom 4. štola, vlastně pokud si to dobře pamatuju tak jídlo mizelo i z 1. 7. 3. a 5. štoly. Pochopitelně chlapy byli po chvíli nasraní a začali si jídlo nosit s sebou v tlumocích, ale i tak se pořád něco ztrácelo, třeba když lezli do moc malýho tunelu a museli tlumok nechat na místě, nebo když se šli vysrat a tak. Pokrčil rameny. Ke čtvrté štole vede jenom jedna cesta, támhle po ochozu. Ukázal na kamennou římsu vedoucí k tunelu ale jak jste mohli vidět, technicky vzato to nebyla pravda. Dostatečně fyzicky zdatný člověk, nebo monstrum se k ní totiž mohlo snadno dostat ze štoly umístěné pod ní prostě tak, že by vyskočilo a na římsu se přitáhlo. No, v současnosti mám 42 chlapů, 43 když to Bedřich přežije a k tomu jejich rodiny, ale za pár tejdnů bych měl dostat nějaký nový posili ze slumů u hlavních tunelů, ale to teď není jistý, páč mi sem nechcou nikoho poslat dokud tu ta potvora řádí, i když čerstvý ruce tu potřebuju jako sůl. Podle tónu hlasu se zdálo, že mu věčné vyptávání začíná lézt na nervy. Očividně to nebyl člověk zvyklý na to, že se někdo na něco ptá jeho a tak z otráveného tónu pomalu přecházel na agresivní vrčení. Kdy přesně došlo k jednotlivým událostem? Jak si to mám kurva pamatovat, bylo to tak deset, patnáct krádeží minimálně, když nepočítám vykradenej sklad a já si fakt nepsal záznamy. Vyjel už poněkud z ostra, načež si změřil Marii rozzuřeným pohledem, jako by ji z něčeho podezíral, než zavrčel. Záznamy jistě, ty dostanete a po štolách vás provedu osobně, to nemusíte mít strach. A ne Střelil pohledem po Arwen. Neotevřeli jsme žádnou novou štolu, ani nenarazili na jeskyni. To si vy nadzemáci vážně myslíte, že jsem tak blbej a nenapadlo by mě to alespoň zmínit nebo co? Řekl podrážděně.

Marie Sofie Raskia - 21. června 2020 10:28

První lov V podsvětí 4 Předák začínal být poněkud nervní. Nemusela jsem být zrovna génius, abych poznala, že nemám pokoušet trpělivost dotyčného dlouho. Prohlédla jsem si zkoumavě jednotlivé vstupy do štol. Zdálo se že mezi některými existovali i jiné než vyznačené cesty. Nejhorší ovšem byl fakt, že jestli tu opravdu byla nějaká potvora, tak musela být dost oprsklá aby přelézala venkem mezi štolami ve dne a nikdo ji neviděl. Neznělo to zrovna pravděpodobně. “Která štola je kolikátá?“ Zeptala jsem se na poslední otázku a mezi jmenovanými štolami jsem hledala venkovní cestičky. Pokud se mi dostalo odpovědi, jen jsem kývla hlavou. “Ráda bych se zašla podívat na stav Bedřicha, ideálně v mezičase co moji podřízení budou zkoumat záznamy. Jinak svolejte horníky, co viděli ten rychlý stín, každého odděleně. Každý namaluje, či jinak popíše co viděl. Můj zástupce na to dohlédne, než prohlédnu Bedřicha“ Podívala jsem se na Thadeuse a kývnutím jsem mu naznačila, že má pomalu přebírat velení. Aspoň vím, proč poslali skupinu sestavenou z členů s jednotlivými dovednostmi...

Arwen DeLion - 21. června 2020 20:58

První lov Podsvětí Ze všech těch informací mi šla pomalu hlava kolem. Horník asi nebyl zvyklý odpovídat na tolik otázek a tak bych podrážděnější stále víc a tak když konečně došlo na mě, tak už mě spíš jen sprdl. Moje štěstí... no... asi vypadám jako někdo kdo si hned věci nebere osobně. Což byla pravda. Na druhou stranu i já mám svůj limit. Serža by chtěla vyslechnout toho zraněného, jenže podle slov kopáče... jak že se to jmenoval? Horácio? No podle něj to nemusí přežít, takže je docela možné že nebude schopný vypovídat. Podrbu se ve vlasech, docela mě zaujala ta zmínka o pití, slyšela jsem ten název poprvé. Ale mělo mě to napadnout. Lidé si vždy najdou způsob jak si vyrobit chlast. A tenhle je očividně z nějakých hlubinných hub. „Nebylo by jednoduší udělat past? Když to tak ráno dlabe svačiny, tak mu něco přichystáme a počíhneme si na to.“ Bylo by to podle mě jednoduší zjistit co je to za věc než to zkusit vytřást z chudáka polomrtvého chlapa.

Semen Chorčasko - 21. června 2020 21:07

První lov Podsvětí Obdivuji informace které zvládne dát předák a chápu že nechtějí dát mapy a že si znalost štol předávají z generace na generaci je to cesta jak si zachovat život i když je to velice nebezpečné. Přikývnu protože je potřeba projít seznam věcí už pro případ Arwen dokonce navrhne pořídit past což je docela dobré ale má to pár problémů. " Past by šla pokud je tabyrtost dost hloupá a nezná je ...ovšem tohle projevuje známky inteligence... tak jako tak pokud se to pohybuje štolami nemužeto být uplně velké... a nebo to muže být ve formě želatiny..." uvažuji nahlas. " Tak jako tak past má půvab když nic dala by se nalíčit barva možná železná červená nebo uhelná černá...... kýbl nad dveřmi nebo tak a mohli bychom to sledovat... jenže nevíme kdy to přijde a kde to udeří přesně..."

Thaddeus Wroth - 21. června 2020 21:47

První lov Podsvětí Je pravda, že pod takovou smrští otázek by se složil leckterý vyšetřovatel natož předák ze štoly z Podsvětí. Odpovědi, které se nám dostaly byly rozhodně zajímavé. Mám takový pocit, že tu opravdu něco straší a nebude chyba v záznamech, ale Bůh ví. Při výbuchu o mapách očekávám i nějakou akční reakci ve smyslu napadení nás, ale předák se udrží. No to bylo velice těsné. Aspoň, že nikdo neřeší to rouhání. To by byl teprve průser. Nakonec se rozproudí debata a já musím uznat, že udělat past na tu potvoru by nemuselo být vůbec marné. Pokud nějaká potvora vůbec existuje. Pořád musíme brát v potaz, že si to mohli vymyslet. Dle rozkazu madam. Prohlédnu si naší skupinku a v hlavě nás trošku rozhodím. Tadeasi jdi se seržantem prohlédnout toho zraněného. Semen a Nero, prohlédnou záznamy a já s Arwen dohlédnu na dělníky. Pasti bych řešil, až budeme mít více informací. Serža sebou má aspoň jednoho ostrého hocha, protože tady nikdo sám určitě chodit nebude. Semen vypadá, že mu jdou čísla a všechny ty věci kolem a Nero zná zase problematiku Podsvětí, takže by se mohli hezky doplnit a pokud se něco podělá s dělníky, po kterých budeme něco chtít, koho si vzít jiného než bojovnici? Teď už jenom doufám, že nám do toho Předák nehodí vidle. Já chápu, že malovat není zrovna něco co dělají horníci normálně a dost jich bude po šachtách, takže nepočítám s velkým počtem, ale lepší něco jak nic.

Horatio Nero - 22. června 2020 05:53

V podsvětí 4 Předák je nervní možná až moc. Což se my pomalu přestává líbit. Vážně na něj pohlédnu a pronesu klidně směrem k němu. „Trošku se uklidni. Pokud to máme ulovit potřebujeme co nejvíc informací a znát rozmístění štol kde se ty věci dějí je logické. Vy ani my nemáme tolik času abychom mohli jen tak zbůhdarma bloudit štolama. Potřebujeme prostě co nejvíc informací o té bytosti i o okolí. “ A zbytek informací mě nepotěší o moc víc. „To je dost hodně jídla na jednoho v tomto prostoru, ikdyž je to rozloženo na delší dobu. Takže už zabil dva to je poněkud nepříjemné, bude zabíjet dál.“ Nad poznámkou Arwen o pasti se zamyslím, ikdyž mě z přemýšlení vytrhne Semen a já zavrtím hlavou a pronesu jeho směrem. „Želatina to spíš nebude slizové jsou pomalý a horníci a to ti zaručuji by poznali stopy po kyselině. K velikosti bude to pravděpodobně plus mínus velikost člověka, ale to je pořád dost velký rozptyl. Jinak máš dobrý smysl pro humor, ale teď se to nehodí. Kyblík s barvou? Jako vtip dobrý, ale bavme se vážně, když už tak smyčka s lanem.“ Pak se Thadeus ujme rozdělování úkolů a při mém přiřazení nasadím nešťastný úsměv. „Promiň kolego, ale to je špatná volba, posílat osobu která čte jen s obtížemi na kontrolu záznamů. Radši bych se vyměnil s panem Faustenem a obhlédl tělo.“ S tím pokrčím rameny a přejíždím pohledem mezi Thadeusem a seržou.

Semen Chorčasko - 22. června 2020 07:44

V podsvětí 4 Vyslechnu si Nerovi připomínky a trochu se pousměji je rozdíl mezi někým kdo věci studoval a kdo ne , občas je trochu potřeba přemýšlet v souvislostech a ve vícero krocích. " Nepochybuji že by poznali stopu problém je že takový tvor mue být kožovitý obal a pak stopy dělat nemusí... chci tím říct ,že taková věc nemusí používat chodby standardního rozměru...a co se týká rozdílu lanko a barva. Nejde ani tak ožert jako o jistou praktičnost, lanko je užasné pokud chcete chytit krysu... ale něco co bez problémů oddělí končetinu od těla lanko urve.... barva naopak s trochou štěstí umožní tvora stopovat i třeba na místo kde má doupě... přeci jen není nutné předpokládat že je tvor sám..."

Marie Sofie Raskia - 22. června 2020 09:46

První lov V podsvětí 4 Můj zástupce rovnou začal dělit skupinu a lidi začali diskutovat a protestovat. Navíc se zdálo, že Nero je odhodlaný prohlédnout nebožtíka. Někomu, kdo se neumí modlit, nemůžu svěřit svou bezpečnost nebo prohledávání důkazů, takže Tadeas musí být pod dozorem. Hmmmmmmmm, třeba se Nero osvědčí i tentokrát, zdá se, že mu místní věří Se mnou půjde Nero a Tadeas, podle stavu Bedřicha pak případně pošlu někoho k ostatním a k výslechům Pronesla jsem klidně, ale dle mého výrazu to nebyla věc diskuze. Podívala jsem se zkoumavě na Nera. Neuměl pořádně číst, takže byl z podsvětí a vyznal se tu? Dokázal by se snad rychle dostat na povrch? S otevíráním hrobů je hrozně papírování, pokud to budeme řešit oficiální předepsanou cestou... Ale nejdřív potřebuji vidět přeživšího Bedřicha a zkusit ho dát dokupy, než pošlu kohokoliv pro kněze. Nebudeme ztrácet čas diskuzemi. Veďte nás. Pokynula jsem předákovi, abychom konečně vyrazili.

Thaddeus Wroth - 23. června 2020 07:47

První lov Podsvětí 4 Rovnou dvoje vidle. No tak jo no. Člověk si přijde trošku jako blbec, ale holt neznáme se a k takovým věcem prostě docházet bude. Sice to vypadá před ostatními nestranými pozorovateli poměrně směšně, ale co už. V takovém případě bude lepší, když půjdeš se seržou. Usměji se a pokrčím rameny. Serža hodí do soukolí další vidle, protože jsem myslel, že vezmu Tadeuse a budeme se moci rozdělit, takhle to prostě půjde tou pomalejší cestou. Velení velí a kmán poslouchá. Rozkaz madam. V takovém případě prvně půjdeme zkontrolovat záznamy. Nechci, aby tu někdo chodil sám. Jak říkám, verze pomalejší, ale pořád je to postup kupředu. Nebudu zastírat, že čtení taky nepatří k mým dominantám, ale služba je služba.

Arwen DeLion - 23. června 2020 09:10

První lov Podsvětí Thaddeus řekl, že s ním půjdu hlídat kopáče, přikývnu, ale pak to serža změní. Váhavě se rozhlédnu. „Ehm... takže... se mnou půjde kdo?“ zajímám se, protože serža jen rozhodla kdo půjde s ní. Pokud mám jít sama tak jsem s tím neměla problém, tak ať už sama nebo s někým tak jsem se otočila na Horácia. Který možná bude ochota sama, když měl na mě pifku... kvůli nedorozumění, jenže se Seržou za zády jsem mu to vysvětlit nemohla. Jakmile by uslyšela slovo „alkohol“ asi bych si něco vyslechla. Zajímalo by mě jestli si serža užila někdy pořádnou oslavu, že nemůže ani o tom slyšet. Pak by určitě mluvila jinak! „Můžete nám říct v jaké štole se teď maká? Půjdeme zatím hochy hlídat, aby se jim nic nestalo.“ Řeknu a povzbudivě se na něj usměji. Navíc bylo by dobré zjistit jak jsou ty štoly široké, abych věděla jak velký problém budu mít s bojem. Obouruční sekera není dobrá v těsných prostorech. Budu to muset nějak vymyslet. Nerada bych si sekeru zničila tím, že bych ji zkrátila, ale když to bude nutné....

Vypravěč - 24. června 2020 20:28

První lov Podsvětí (5) Předák si prohlédl Marii výrazem někoho, kdo by ji nejraději na místě uškrtil, ale nakonec se po poznámce Nera trošku uklidnil, s povzdechem přikývl a vypočítal vám jednotlivé štoly. Tedy, ne že byste si po pár minutách pamatovali, která je která ale na druhou stranu vám to pomohlo objevit poměrně zajímavý vzorec mezi štolami, kde mizelo jídlo. Všechny se nacházeli v poměrně těsné blízkosti a dalo se mezi nimi pohybovat ať už po oficiálních cestách nebo v případě atleticky zdatnější příšery v rámci přelézání a skákání mezi římsami. Do tohoto konceptu ovšem ani v nejmenším nezapadala štola, ze které spadl Bedřich, která se nacházela přesně na opačné straně jeskyně, kam nebylo možné se dostat jinak, než přelezením přes její dno...a nebo několik desítek metrů vysoký strop plný zářících krystalů. Jeho výraz se pak změnil z podrážděného na šokovaný, když Marie zmínila, že by měl svolat své lidi aby mohli nakreslit obrázek stínu, který viděli. Nakreslit...obrázek? Zeptal se trošku šokovaně. To asi nevíš v jaké části světa se nacházíš slečinko. Tady se i děcka učí držet krumpáč místo pastelky. K čemu by jim taky nějaký malování bylo? Zavrtěl hlavou, ale neodporoval, když jste na tom trvaly. A co se týče Bedřicha nezdálo se, že by měl cokoli proti tomu, aby ho prohlédla, takže jste se rozdělili a vydali se plnit úkoly. Marie, Nero Marie, Nero a Tadeas se vydali navštívit Bedřicha, milovníka pochybné pálenky, který sletěl dolů ze štoly. Jak vám řekl předák, od oné nehody ležel doma a pečovala o něj jeho manželka. Hubená žena kolem třiceti let s propadlými tvářemi a nevýraznými vlasy v barvě myší šedi. Už od dveří si vás prohlížela velmi podezřívavě, ale na předákovu přímluvu zahnala děti, tři chlapce ve věku od osmi do čtyř let do druhé místnosti a pustila vás k manželovi. Dům, pokud se tomu tak dalo říkat, ve kterém rodina bydlela byla vlastně umělá jeskyně skládající se ze tří navzájem propojených buněk, oddělených od hlavní jeskyně kůží nataženou přes vchod. Stejně jako všude jinde i tady se o světlo staraly krystaly rostoucí ze stropu, i když v tomto případě bylo jejich světlo o poznání slabší a matnější než všude jinde. Bedřicha jste pak nalezli jak leží na rohoži spletené z proutí a vyskládané dekami. Byl to statný muž, zhruba kolem čtyřicítky kterého nedostatek aktivity a bezvědomí ještě nestihl připravit o všechnu sílu. Pod svými kožešinami však ležel bez hnutí a jak vám potvrdila jeho žena, nereagoval na nic, co se v jeho okolí dělo. Jakmile ho Marie prohlédne zjistí, že bezvědomí je pravděpodobně způsobené velmi silným tupým úderem do hlavy, jako při pádu z velké výšky. Kromě toho měl také neodborně ošetřenou zlomeninu nohy, která s velkou pravděpodobností špatně sroste, i když podle stavu jeho páteře to asi bylo úplně jedno, protože i kdyby se stal zázrak a on se probral, chodit už nikdy nebude. Alespoň ne bez zásahu opravdu dobrého léčitele, ať už bojovníka nebo čarodějnice. Jejich služby však bývaly extrémně drahé, což pro tuto rodinu nejspíš nepřipadalo v úvahu. O to zvláštnější pak bylo, že se o něj jeho žena stále starala místo toho aby ho...nechala odejít a nenašla si nového manžela, který by se o ní zvládl postarat. Thadeuss, Arwen, Semen Vaše skupina vyrazila společně s předákem do jeho příbytku, jen o něco málo větší jeskyně, než byly ty ostatní pro knihu, ve které byly vedeny záznamy z dolu jedním z mála lidí, kdo tu uměl číst nebo psát, předákem samotným. Když jste procházeli knihu, mohli jste si všimnout, že co se těžby týkalo, splňoval důl v posledních měsících bez potíží limity pro účtování, dokonce je ve své produkci i mírně překonával, ovšem zhruba v době odpovídající objevení bestie začala produkce mírně klesat. Ne dost na to, aby to ohrozilo existenci dolu, ale dost na to, aby to znepokojilo ty nahoře. Na druhou stranu měli problém s uskladněným jídlem. Podle záznamů jim oproti dodávkám chybělo už 9 přídělů, což v překladu znamenalo, že jim chybí jídlo pro devět rodin na jeden den. Jinak se ale v záznamech nenacházelo nic neobvyklého ani nic, co by naznačovalo podvod, což ostatně potvrdil i sám předák, když vás z vlastní iniciativy zavedl i do skladů. Bedny s železnou rudou zde byly na místě a řádně i když poněkud nedbale označené a totéž platilo i o skladu zásob. Vše na svém místě v množství odpovídajícímu záznamům v knize.

Semen Chorčasko - 25. června 2020 10:23

První lov Podsvětí (5) Obdivně zabručím když zjistím v jakém stavu mají záznamy aspoň něco tu vypadalo celkem v pořádku. Jen Bylo zvláštní že chybělo jídlo pro 9 rodinám den v takovém rozsahu zkusím letmo propočítat kolik ta potvora musela spořádat za den. "Mohu vidět bedny ze kterých zmizeli zásoby? Nebo byli už vyhozeny?" Bylo by zajímavé vidět jakým způsobem se ta potvora do krabice dostala a třeba by šlo usoudit něco o její fyziologii. Navíc ze záznamů bylo jasné že těžba nebyla problém a že skutečně tu řádí něco jiného.

Marie Sofie Raskia - 25. června 2020 11:11

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Dopis Předrahý a vážený bratře Ignáci, omlouvám se, že za Vámi posílám jednoho ze svých podřízených, místo toho, abych Vás požádala osobně. Bohužel nemohu nechat bez dozoru, jednoho muže ze své jednotky, kterého podezírám z naprosté bezbožnosti, neboť se neumí ani pomodlit a Arwen DeLion, která zdá se hodlá s horníky pít alkohol v průběhu služby, sotva nad ní nebudu mít dozor. Velmi Vás prosím o drobnou laskavost. Potřebovali bychom prohlédnout tělo jednoho zesnulého, kterého pohřbili a určit, zda-li ho napadla bestie a to co nejdříve. Jak jistě víte, řešení takové záležitosti oficiální cestou je poměrně zdlouhavé a stopy na těle do té doby mohou zmizet. Proto Vás snažně prosím o Vaši pomoc, jakožto vyšetřovatele a kněze. Vaše chráněnka, Marie Sofie Raskia Celý dopis byl následně zapečetěn.

Marie Sofie Raskia - 25. června 2020 11:15

První lov V podsvětí 5 //Pokud mi budeš číst přes rameno, pošlu ti obsah dopisu Netrvalo dlouho a ocitla jsem se ve velmi skromném obydlí obývaném celou rodinou. Jenže momentálně jsem neměla čas ani zájem zkoumat, jak tu mohou žít, a vrhla jsem se na prohlídku nebohého Bedřicha. Úraz hlavy nevypadal sám o sobě špatně, ani zlomenina nebyla hrozná a nic co bych nedokázala narovnat, nejhorším problémem byla páteř dotyčného. Pochmurně jsem se zamračila a podívala se na jeho manželku. “Je možné, že přežije… rána na hlavě není zdá se vážná, zlomeninu na noze mu mohu snadno narovnat, aby ji mohl používat… ale pravděpodobně to bude k ničemu, s tím co se stalo s jeho páteří si neporadím, pravděpodobně se už nikdy nepostaví na nohy, pokud se nestane zázrak.“ Soucitně jsem se na ni podívala. “Ale to pravděpodobně již tušíte...“ Podívala jsem se na dotyčnou, která se rozhodla se i tak o svého manžela starat. “Takže, proč se o něj staráte?“ Zajímala mě upřímně odpověď, protože pokud mi dala důvěryhodnou odpověď, byla jsem jí rozhodnuta pomoci, tím že jí dát práci nahoře, aby mohla udržet i tak rodinu naživu. Přece jen novou komornou bych potřebovala... “Možná bych věděla, jak vám alespoň trochu pomoci...“ Přemýšlela jsem, načež jsem se po dlouhé době otočila ke svým dvou podřízeným a vyšla jsem směr prázdná místnost nebo před jeskyni. “Nero… chápu správně, že jsi z podsvětí?“ Zeptala jsem se ho. “Dokážeš se dostat rychle a bezpečně nahoru, klidně pokud to je nutné ti pár drobných věnuji, jestli ti to cestu urychlí, potřebuji někoho, kdo doručí jeden až dva dopisy“ Podívala jsem se na něj a začala jsem psát dva dopisy, nejdříve oficiální žádost o schůzku s místně příslušným vyšetřovatelem /knězem a poté i druhý bratru Ignácovi. Načež jsem začala vysvětlovat “Nejdříve potřebuji doručit tento do mého sídla ve třetím kruhu a počkat na odpověď“ Ukázala jsem na dopis, který jsem psala jako druhý a který mi trval nejdéle. “Pokud nebude Ignác nakloněn mé žádosti, bude zapotřebí doručit ten druhý“ Evidentně jsem plánovala obejít papírování nutné k otevření hrobu a celou záležitost urychlit. Jenže bylo zapotřebí dopisy doručit urychleně a já jsem jakožto seržant nemohla odejít od zbytku své jednotky. “Můžu se na tebe a tvou mlčenlivost spolehnout Nero?“ Pokud Nero nevypadal, že by chtěl dopisy doručit ani v případě, že bych s ním poslala Tadease, povzdechla jsem si, spálila dopis určený bratru Ignáci a vydala se za předákem s povzdechem „Tak to tedy budeme řešit striktně formálně“.

Thaddeus Wroth - 25. června 2020 12:15

První lov Podsvětí 5 Arwen, Semen, Thaddeus Předák nás odvedl do svého příbytku, kde schovával knihu se záznamy. Když jsem je četl a ne zorcna snadno, kvůli svému umění číst a Předákovu umění, tak jsem si uvědomil, jak pošetilé je chtít po hornících něco kreslit. Holt se to zfoukne klasickým výslechem a třeba se něco dozvíme i tak. Záznamy Horác udržoval přesné a vzorné. Těžba vypadá v pořádku, to nevypadá, že by byl problém. Vlastně si mumlám jen tak pro sebe. Tahle šachta fungovala a aby najednou začali podívádět je blbost. Takhle pitomí doopravdy nejsou, to si myslí jen Ti tam nahoře. Ovšem záznamy o jídlo už je jiná. Devět rosin den o hladu není zase tak velká tragédie, ale pro Ty tady je jídlo vlastně jedinou komoditou k platbě, která má nějakou cenu. Ve skladu prohlížím bedny. Semen má pravdu, že vidět ty bedny by nám řeklo mnoho. Pokud budou rozbité podobně, tak je realné že je něco rozbilo, pokud tam nebudou stejné stopy, tak někdo a to nebude pěkné. Devět dávek, to už je něco jídla. Já to nepředpokládám, protože by to bylo až moc složité, ale nemohli se "ztratit" a být za něco vyměněné? Ale vím, že se to děje a rád bych to vyloučil, protože nevím kdo by nechal z nějakého důvodu devět rodin hladovět. Vím, že brousím po tenkém ledě, ale je nutné to vědět. Samozřejmě mi může lhát, ale tak krunýř se musí nahlodávat.

Arwen DeLion - 25. června 2020 22:32

Záznamy Když mi bylo řečeno, že jdu kontrolovat záznamy, zatvářila jsem se tak zklamaně, jako dítě, kterému sebrali bonbón. Ale nic jsem neřekla, co jiného mi zbývalo, než jít. A zjistili jsme, že je vše v pořádku, tedy až na to chybějící jídlo. Semen chtěl něco zjišťovat A Thaddeus uznal, že vše vypadá v pořádku, ale měl také otázky. Pozvednu obočí a zadívám se na Horáce a pak na Thaddeuse. „Ti nevím. Vždycky jsem měla za to, že tyhle místa jsou dost semknutá komunita. Pochybuji, že by tu někdo kdo je odtud schválně ostatním škodil.“ Pokrčím rameny. Vždyť by tohle nebylo ani v jejich zájmu. Podle všeho se jim dařilo dobře, než to začalo. „Jídlo jen tak něco nenahradí. Co by mohlo být tady cennější než jídlo?“ sama se otočím na Horáce. „Kudy se dostali dovnitř?“ zeptám se. „Předpokládám, že skladiště je pod zámkem a moc lidí k němu klíč nemá, že?“ ptám se.

Horatio Nero - 26. června 2020 05:46

První lov raněný Při prohlášení semena zaskřípu zuby a ikdyž se my dere na jazyk víc slov pronesu. „Není kanálová krysa jako krysa.“ Když začne předák popisovat kreslím v prachu obrazec štol s centrem v vísce, jen jednoduché rovné čáry, ale na to aby i člověk co nežil v podzemí poznal kde došlo k útokům. Sám si udělám pro sebe poznámku když se rozhlédnu po stropě jeskyně. „Ten poslední útok je divný.“ Udělám pár kroků ke skupince konkrétně k Wrothovi a zašeptám. „Nejsem si jistý, ale myslím, že jsme pod dozorem dávej pozor i na strop.“ S tím se vydám za seržantkou. Prohlédnu si bez výrazu obydlí zraněného a zatím co má nadřízená zkoumá tělo budoucího nebožtíka já se rozhlížím po obydlí a zeptám se jeho ženy. „Nemá váš muž nepřátele nebo nepohádal se s někým v poslední době?“ Když promluví má nadřízená pokrčím rameny. „I člověku bez lékařských znalostí je zřejmé, že pokud se zlomenina nezanítí přežije.“ Další co chci utnu. „Né. Říkat, že by bylo milostivější ho dorazit než nechat ve stavu jakém pravděpodobně bude se nehodí. Ne před jeho rodinou.“ Při Mariině otázce nadzvednu obočí, ale nijak ji nekomentuji. Stejně tak to že by jí možná mohla pomoci. Na otázku da jsem z podsvětí, pokrčím rameny. „Ano narodil jsem se zde.“ Při jejím dalším prohlášení zaujmu trochu jiný postoj. „Madam já se dokáži dostat relativně rychle na horu, ale i tak to bude trvat nejméně tři hodiny než se dostanu nazpět.“ Při prohlášení kam mám dopisy donést dostanu drobný tik. „Madam jste si jistá, že je moudré posílat hlášení nebo milostné psaníčko v takto rané fázi vyšetřování? Nebylo by lepší počkat až co zjistíme? Protože zatím toho víme jen tolik kolik nám řekl jejich předák.“ Odmlčím se, chvilku uvažuji a pak velice tiše pronesu. „Musíte pochopit, že pro jednotlivce je ta cesta poněkud nebezpečná. Naše hodnost nám sice sjednává respekt, ale neochrání před kulkou nebo šípem v zádech.“ S tím se otočím a vrátím se k raněnému, začnu si prohlížet jeho ruce, konkrétně špičky prstů. Případně jeho oblečení. Spíše pro sebe než pro kohokoliv jiného i mumlám. „Shodit někoho z římsy není úplně snadné, pokud ho nepřekvapíte. Možná dokázal útočníka poškrábat nebo utrhnout kousek jeho šatů.“ S tím se skláním nad tělem a pozorně si prohlížím jeho ruce a ramena.

Marie Sofie Raskia - 26. června 2020 09:02

První lov V podsvětí 5 - Lekce z administrativy Nero Neronejeví zrovna nadšení pro věc. Zdá se, že dokonce nepochopil přesně o co se jedná. Povzdechla jsem si a počkala než ukončí svou řeč, než jsem mu dala přednášku z reálného fungování Lovců. “Tak to řeknu jinak. Tělo zesnulého France je pohřbené a nikdo z nás nemá právo hrob otevřít, jak jistě víš. Oficiální žádost o otevření hrobu je pochopitelně možná. Nejdříve se musí požádat o schůzku s místně příslušným knězem/vyšetřovatelem. Poté vyplnit formulář 34, získat na něj příslušné razítko a zajít s ním na jiné odddělení, kde na jeho základě dostaneš formulář 38, s tím poté musíš obejít nejbližší příbuzné zemřelého pro souhlas s otevřením hrobu a pokud je neobejdeš potřebuješ získat povolení na výjimky v přílohách 38b-g, což znamená, že potřebuješ sehnat nějakého kněze a získat od něj svolení. S takto vyplněnými materiály potom počkáš na termín domluvené schůzky s místně příslušným vyšetřovatelem nebo knězem, který ti buď žádost schválí a otevře hrob, nebo vrátí celou žádost k přepracování a doplnění dalších materiálů.“ Můj výraz se nezměnil, ale pomalu mi docházelo, že ne každému někdo tyto postupy vtloukal do hlavy. “Další variantou jak otevřít hrob je využít známého kněze ochotného kvůli vám sejít až sem dolů, který poté vydá prohlášení, že se jednalo o akutní záležitost a celá událost se uzavře. Poslední variantou je, že hrob otevřeme sami a znesvětíme ho. Problém je, že jestli je poblíž nějaká čarodějnice, může následně nechráněné tělo zneužít pro své čáry...což nepřipadá v úvahu“ Podívala jsem se na své dva podřízené. “V tomto dopise je ona neoficiální varianta a mohli bychom se otevření hrobu dočkat ještě dnes, v tom druhém je žádost oficiální cestou, která bude znamenat výrazně delší rozdělení týmu než pár hodin. Nebo můžeme pochopitelně na hrob a ohledání těla zapomenout a nechat se překvapit, jestli tu je nebo není bestie a zkusit udělat nanejvýš nějaké pasti, či čekat na náhodu. Není nás dost abychom mohli nonstop hlídat všechny štoly. A já NEBUDU riskovat životy všech svých podřízených tím, že se nedozvíme podrobnosti o případné bestii. Tadeasi?“ Podala jsem dopisy druhému muži u sebe. “Pokud chceš Nero, můžeš jít s ním a urychlit to, já se zatím připojím k výslechům, které stejně několik hodin zaberou“ Zdálo se, že mám dost poučování ostatních a nemám náladu na debatu.

Horatio Nero - 27. června 2020 10:43

První lov V podsvětí 5 - Lekce z administrativy Marie Při monologu své nadřízené se postavím do pohodu s rukami za zády a pohled upřu deset centimetrů nad temeno její hlavy. Na tváři mám naprosto neutrální výraz a mlčím. Nijak nekomentuji prohlášení o předání dokumentu Tadeasovi jen přesunu pohled z místa nad temenem seržantčiny hlavy něj. „Ona opravu posílá osamělého střelce s jednorannou puškou do podzemí s dopisem, aby obešla úřední postup a zřejmě si to ani neuvědomuje.“ Až pak pronesu hlasem bez jakékoli emoce. „Všechno seržante? Pokud ano rád bych se vrátil k vyšetřování. Jak jsem řekl podle mého je příliš brzy na posílání žádostí o další posily. Dle mého by bylo lepší počkat co zjistíme dalším vyšetřování. Rád bych ještě znovu podotkl, že jednotlivec ověšený výstrojí za kterou se dá koupit týdenní jídelní příděl je ve velkém nebezpečí. “ Ještě my to nedá a ohrnu pohrdavě zuby. „Pokud se nechcete vystavovat nebezpečí jste na špatném místě a se špatným označením lovce. Místo toho riskujete život jednoho svého podřízeného. Vaše volba seržante.“ S tím se vrátím k prohlížení oblečení a rukou raněného (Konkrétně dívám po tom, zda nepoškrábal útočníka nebo útočník jeho).

Vypravěč - 27. června 2020 13:22

První lov (6) Thadeuss, Arwen, Semen Zatímco druhá skupina řešila zraněného horníka, vy jste v doprovodu předáka zkoumaly záznamy a sklad s chybějícími potravinami. Předák se snažil vám do vašeho vyšetřování nijak nemluvit a tak se ozval až teprve poté, co svou první otázku položil Semen. Nevypadalo to ovšem, že by z ní byl příliš nadšený. Po pravdě nemůžete. Zabručel. Teda, ne že bych vám je nechtěl ukázat, nebo tak něco. Věc se má tak, že je jednoduše nemáme. Ta potvora si jídlo odnesla i s bednama. Na následující otázku předák rezolutně zavrtěl hlavou. To nepřipadá v úvahu. Vím, že se to v jiných dolech občas stává a když jsem byl mladší měli jsme tu podobné případy, ale jsem si jistý, že to neudělal nikdo z našich a ani žádný jiný člověk z podsvětí. Podívejte... Odvedl vás ke dveřím vedoucím do skladu. Masivním dveřím z dubových prken zpevněných kvalitním kováním, zasazených do těžkých pantů, které při bližším pohledu byly výrazně novější, než dveře samotné. Ať už je to cokoli, když to zaútočilo vylomilo to dveře z pantů. Přesněji, rozlomilo to ty panty samotné, tak rychle a tiše, že si toho v podstatě nikdo nevšiml a na to nemá dost síly žádný člověk, kterého znám. Marie a Nero Obávám se, že mírů zázraků pro toto bezbožné místo jsme už vyčerpali. Zašeptala Bedřichova žena. I tak ale děkuji slečno. Bůh ví, že jen málo kdo z Nadzemních se stará o nás dole. Když si vyslechla tvou otázku, tak se lehce začervenala v obličeji, načež sklonila hlava a ztišila hlas ještě víc, takže ji nebylo skoro slyšet. Já...dlužím mu to. Zašeptala. Zůstal se mnou a staral se o mě, i když to vypadalo, že nebudu moct mít děti, tak ho teď přece nemůžu opustit. Vaši následnou ostrou výměnu názorů přešla mlčením, zato Tadeas, který byl v podsvětí jako na trní se okamžitě chopil příležitosti a doslova vytrhl dopis Marii z rukou. Spolehněte se na mě seržante. Zasalutoval se značnou dávkou sarkasmu v hlase a než stihla Marie něco namítnout, nebo ho třeba jen spražit pohledem, vyběhl ven. Následná prohlídka Bedřichova těla vám pak nepřinesla příliš mnoho informací. Kromě zranění způsobených pádem neměl na těle žádné další zajímavé stopy a za nehty kromě prachu a obvyklé špíny také nic zajímavého nebylo. Vlastně to vypadalo, že pokud něco útočník ho skutečně překvapil, protože na těle neměl žádná obranná zranění.

Semen Chorčasko - 27. června 2020 21:29

První lov (6) Thadeuss, Arwen, Semen " Oh i s bednami tak to musela být skutečně chytrá potvora to je pravda... všechny bedny zmizeli najednou v jednom dni?"" zeptám se opatrně na druhou stranu pokud mají problémy s tím že jim mizí jídlo tak by se možná dalo něco dělat bohužel rodina Chorčasko zadarmo nepracuje. A po pravdě zatím nevím coby mohli nabídnout ale uvidíme třeba se mi podaří rodinu přesvědčit za železo nebo tak. " říkáte že to rozlomilo panty? Máte někde ty staré abychom se na to mohli podívat a nebo byli staveny nebo opraveny?" čím dál tím víc to vypadalo jako dílo několika chytrých potvor ne jedné. I když proč to rozmlátilo panty rozmlátit dřevo by možná bylo snazší ... nebo ne?

Arwen DeLion - 27. června 2020 21:32

Pevní lov Sklad Přikývnu, jak jsem si myslela. Nikoho z místních bych z tohohle nepodezírala. Ale další informace, že žádné bedny nejsou a že je i s nimi odnesli.... a že rozebrali dveře! Šla jsem se na dveře podívat a zamračila se na ně. Rozhodně by to normálně nebylo moc snadné. Ale pustilo se to jen do pantů.... „A vážně nikdo nic neviděl? Přece jen aby nikdo neviděl, jak něco táhne bedny s jídlem....“ Zavrtím hlavou a podrbu se na hlavě. „Takže máme co dělat s něčím co je dost chytré a i dost silné. Zvláštní, že to prostě místní lidi nenapadlo. Bylo by to snadnější. Očividně je to o dost silnější než normální člověk.“ Zamnu si bradu. „V tom případě to asi na obyčejnou návnadu neskočí.“ Přemýšlela jsem, kde se to může ukrývat. Místní šachty určitě kopáči znají, v těch používaných určitě nebudou. „Kolik tu je šachet, které už nějakou dobu nepoužíváte?“ zeptám se. „Jestli se to někde usadilo, tak jistě v některých z nich.“ Dál se zamyšleně bradu. „Možná, že ta věc nebo věci se samy prokopali do některé ze starých šachet a tudy se sem dostali. Musí to být, ale některá, která je pořád docela dost blízko, protože jinak by si někdo všiml, že táhnou ty bedny.“

Marie Sofie Raskia - 27. června 2020 22:34

První lov V podsvětí 6 Nero K mému příjemnému překvapení projevila manželka Bedřicha docela dost víry, upřímně po jednání s předákem jsem to ani nečekala. “Ono to možná nevypadá, ale my ze shora se staráme. Jen máme spoustu věcí k řešení.“ Podívala jsem se na ni povzbudivě. “Možná vám přece jen trochu dovedu pomoci, ale nebudu nic slibovat předem. Jen, že udělám, co budu moci. Ovšem v nejhorším pořád vám dovedu sehnat minimálně práci na povrchu a tím pádem dostatek financí.“ Podívala jsem se na ni znovu. Následnou výměnu názorů s Nerem jsem možná k jeho překvapení nenesla vůbec špatně i když na mě zrovna pohrdavě cenil zuby. Mile jsem se na něj jen usmála. Budiž ti odpuštěno pro tvou neznalost, přece jen jsi z podsvětí Zamířila jsem znovu k potencionálnímu nebožtíkovi a po chvíli jsem se opět obrátila na jeho manželku. “Mohu mít ještě pár otázek? Kolují mezi horníky nějaké drby ohledně ztrát jídla a těch napadení? Nepamatujete si přesně kdy to začalo? Opravdu váš manžel nikoho nenaštval nebo se s někým nepohádal? Je tu nějaké místo, které nám pravděpodobně předák nebude chtít ukázat?“ Zeptala jsem se a počkala na odpovědi. Načež jsem se podívala s klidným výrazem na Nera a počkala jsem na jeho případné otázky. “Děkujeme mockrát, za vaši pohostinost, než tu skončíme určitě se za vámi ještě zastavím. Bůh s vámi.“ Rozloučila jsem se s Bedřichovou ženou a zamířila ven, načež jsem se za dotyčnou ohlédla. Mohla byste nás prosím ještě nasměrovat ke skladišti a předákovi prosím? Zeptala jsem se s milým výrazem. “Děkuji mockrát.“

Horatio Nero - 29. června 2020 05:41

První lov V podsvětí 6 Marie Tadeusovo nadšení mě poněkud překvapí a utvrdí v tom, že ani on není z podsvětí. To že Bedřichova žena neodpoví na můj dotaz mě rozladí, přesto na sobě nedám ani mrknutím oka nic znát. „Přeci jen proč by odpovídala mě, když tu má milou, hezkou a bohatou seržantku co jí může pomoci. Já se na ni vlastně nemohu ani zlobit, má matka by udělala to samé.“ Z myšlenek o mé minulosti mě vytrhnou otázky mé seržantky a to že se má k odchodu. Já zareaguji tak že se postavím mezi Marii a východ. Následně pronesu klidně a bez jakéhokoliv zabarvení. “Seržantka chtěla abych jí připomněl, že se má zeptat ještě na něco.“ Dlouze se odmlčím a pokračuji. „Seržant se chtěla zeptat, zda Bedřich nebo jeho paní neviděli něco podezřelého před útokem. Jestli tu neměli problémy někdy v minulosti s gangy nebo vyvrhely. Jestli se pohyboval její manžel v místě útoku často. Jaký člověk je předák. Zda je pravda, že byl Bedřich alkoholik a jestli smrděl alkoholem, když ho přinesli.“ Vážně pohlédnu na Marii a umlknu, ikdyž ze svého místa se nepohnu dokud bedřichova žena neodpoví na otázky a dokud se seržantka nezeptá.

Thaddeus Wroth - 29. června 2020 07:36

První lov Skladová skupina Poslouchal jsem otázky a odpovědi. Ten Předák byl buď absolutní lhář nebo to co říkal byla pravda. Rozhodně reagoval moc pohotově a sebejistě na to, aby lhal. Snad teda. Já na odhadování lidí nikdy nebyl, ale tohle si troufám odhadnout. Arwen má pravdu v tom, že je zvláštní, že to nenapadá lidi, když jeto takhle silné. Logicky pokud jsem dost silný, tak si prostě vezmu co chci. No napadá mě možnost, i když je to už jen šílená teorie, že to nemusí vyloženě žrát maso. Pokud se hodně nepletu v těch bednách určitě nebylo a pokud ano, tak strašně málo, pokud se nezměnil druh potravinových dodávek do Podsvětí. Vysvětlovalo by to, proč prostě nebere lidi. To napadení může být tím, že prostě se připletl do cesty. Neříkám, že jsem myslitel a že je to pravděpodobné, ale možnost to je. Počkám na odpovědi, které položili Semen a Arwen. Potom už to budeme směřovat odsud. Myslím, že je pomalu čas začít s výslechy. Pokud už nebudete mít dotazy Vy dva? Horáci dali by se postupně sehnat Ti, co to viděli nebo zahlédli?

Marie Sofie Raskia - 29. června 2020 09:19

První lov V podsvětí 6 - rozhovor Nero Jakmile jsem zamířila ven, stoupl si Nero do dveří a rovnou se pustil do toho, že mi měl něco připomenout. Na tváři mi stále zůstával úsměv, ovšem v očích mi na okamžik probleskl plamínek někoho, kdo chce vraždit. Nesmím znovu poskvrnit svou duši vztekem a arogancí. Proto mě bůh zanechal v péči kněze, aby mi ukázal pravou víru a život v pokoře Hluboce jsem vydechla a upravila jsem si pramínek vlasů a zastrčila ho za růži ve vlasech. Ano,Nero? Hlas jsem měla milý, jako vždy a na tváři se mi objevil lehce ustaraný výraz a trpělivě jsem vyslechla jeho připomínky a zněly rozumně. Kývla jsem hlavou uznale. Zřejmě se mám pořád co učit o pokoře...Děkuji bože za tuto lekci Ach ano, děkuji Nero za připomenutí Otočila jsem se zpět k Bedřichově manželce a vlídně se usmála. Načež jsem jí naznačila, aby se ve vlastním domě posadila a já se sklonila nad Bedřichem a pustila se do rychlého rovnání kostí. Nuže? Postupně jsem zopakovala Nerovi otázky a dodala ještě jednu otázku. Kromě předáka, na koho bychom si to měli dát pozor? Zatímco jsem ji poslouchala, věnovala jsem se zlámané noze, která po mém zásahu vypadala výrazně rovněji. V realitě to sice nedávalo příliš smysl, ale po psychické stránce to mohlo pomoci alespoň jeho ženě, i když to nebylo dokonalé. Každopádně jsem se celou dobu snažila jeho ženu rozpovídat a doufala, že nám řekne něco zajímavého. Kdyby se náhodou stal zázrak nebo se vám podařilo usmlouvat léčitele. Okomentovala jsem výsledek své práce a podívala se na Nera. Napadají tě nějaké dotazy? Neopovažuj se za mě znovu schovávat. Pokud už neměl žádné další připomínky, ještě jsem poklekla a věnovala rychlou modlitbu Bedřichovi a jeho manželce než jsem zamířila za předákem.

Vypravěč - 30. června 2020 20:36

První lov (7) Thadeuss, Arwen, Semen Na Semenův dotaz Horác pochmurně přikývl. No jo, najednou aby ho mor schvátil čubčího syna. Zavrčel naštvaně. Nebylo se čemu divit. Vzhledem k tomu, že každá krabice měla půl krychlového metru byl to poměrně úctyhodný výkon. Znamenalo to totiž, že je ta obluda buď neuvěřitelně velká a silná a nebo zatraceně rychlá. Ani jedna z možností přitom nebyla zrovna pozitivní. Na další otázku pak zavrtěl hlavou. Nemáme, asi to bude znít divně, ale železa tu máme málo, teda ne v dolech, tam je ho dost, ale protože máme přísný limity na to co musíme odvýst na povrch máme ho málo pro sebe, takže používáme co se dá. Ty panty jsme dali kováři a ten je do druhého dne dal zase zpravil. Když se zeptala Arwen na to, kolik mají nepoužívaných šachet jen si povzdechl, jako by mluvil s malým dítětem. Ani jednu. Náš důl je mladý, jsme tu sotva druhou generaci, takže žádná šachta se ještě nestihla vybrat úplně. Je to taky tím, že v každé maká jedna rodina, takže nepostupují až tak rychle aby jim došla žíla. Když se pak ozval Thaddeus, tak jen suše přikývl. No jo, moc se toho nezměnilo. Hlavně placky, fazole, houby a sem tam nějaká krysí delikatesa. Zabručel, načež znovu pokýval hlavou. Můžeme, jen mi řekněte po kolika je mám posílat. Chvíli to bude trvat, než je dostanu z šachet a...no, nepočítejte, že budou zrovna vstřícní, však víte jak to chodí. Marie a Nero Bedřichova manželka nevypadala Mariiným slibem příliš uchvácena. I když v jejím případě o bylo pravděpodobně spíš tím, že jí život v Podsvětí naučil všeobecně nevěřit slibům lidem z povrchu, než že by nevěřila přímo Marii. I tak ale uctivě sklonila hlavu a zašeptala Děkuji slečno. načež zavrtěla hlavou. Ne, to opravdu ne. Můj muž, on měl...má své problémy s pitím, ale je spíš takový ten tichý, mrzutý typ. Nikdy se s nikým moc nehádal, alespoň co já vím tak ne. I na druhou otázku pouze zavrtěla hlavou. Ne slečno, jsme velmi uzavřená komunita, takže se tu ani nic nedá utajit mezi námi, ani před někým z vnějšku. Dřív nebo později by se stejně někdo prořekl. Žena se následně už už chystala vyprovodit vás ze dveří, když se Marii postavil do cesty Nero a „připomněl jí její otázky“. Já... Žena se kousla do rtu a podívala se z jednoho na druhého, jako by si nebyla jistá co si o této scéně má myslet, načež odpověděla. Totiž, můj muž on v den kdy ho napadli vstal brzy a šel...potřeboval...odskočil si. Zašeptala v tvářích rudá jako rak. No a tak vyšel před dům ke kanálu a...pak jsem ho zaslechla jak kleje. Nevím co přesně říkal, ale pak se rozkřičel: „Znova už ne ty mrcho“! Na prázdno polkla. Já...totiž..myslela jsem si...on...měl...má nějaké problémy...když potřebuje...často...a...a tak...myslela jsem si...že to je ono...on...takto křičel často ráno, než se napil a přešla ho kocovina a pak...no, pak byl venku hluk a křik a tak jsem vyšla ven a viděla ho tam ležet a někdo říkal, že viděl obrovský stín jak mizí v šachtě... Popsala vám svůj příběh s rudými tvářemi, načež pokračovala. S gangy jsme měli problémy asi jako všichni, ale jako většina platíme pravidelně za ochranu a tak nás nechávají na pokoji. Zavrtěla hlavou. Ne, nepohyboval, to nebyla jeho štola, vlastně si myslím, že tam byl vůbec poprvé, alespoň co ho znám tak určitě. Proto si myslím, že tam něco pronásledoval...a ne, i když pil často tak v době útoku určitě ještě nepil. Vždy pil až po jídle, jinak ho bolelo břicho. Následně se zarazila. Předák..on, Horác je dobrý člověk. Přísný, nikomu nedá nic zadarmo, ale dobrý, i když ho kvůli tomu někteří nemají rádi.

Horatio Nero - 01. července 2020 05:41

První lov 7 Marie Naslouchám vyprávění a jdou na mě chmury víc a víc. „Výborně obří stín? Musím se podívat na místa útoků a to brzy. Potřebuji vidět jak jsou osvětlena i obyčejná krysa může vrhat stín velikosti ogra, když je správně nasvícena, ale pokud je ta bytost skutečně tak velká bude s ní těžké pořízení.“ Kývnu na bedřichovu ženu. „Děkuji že jste nám odpověděla.“ Pak pohlédnu na Marii. „Zajímalo by mě co zjistil zbytek ve skladišti.“ Počkám až Marie skončí s ošetřováním a pak vyjdu ven před obydlí. Když procházím dveřmi položím ruku na jílec dýky a až pak odtahuji kůži ve vchodě, venku se rychle rozhlédnu kolem sebe ( i nad sebe) a při tom druhou podržím vchod otevřený, aby mohla Marie projít. Nechám se vést ke skladišti a při tom srovnám krok a zašeptám. „Ono to zatím vypadá minimálně na dva útočníky. Dobré je že to zatím útočí jen v sebeobraně, ale pokud to rychle nevyřešíme tak se to brzy změní. Jak jistě víte.“ Odmlčím se, zatím je předčasné dělat závěry jak velké nebo jak silné to je. Také se my množí dotazy na které se chci zeptat šéfa horníků.

Semen Chorčasko - 01. července 2020 18:04

První lov (7) Thadeuss, Arwen, Semen Když předák řekne že všechny zásoby zmizeli najednou trochu mi přejede mráz po zádech. Pokud to krade nějaká bytost tak bud je rychlá nebo silná a nebo jich je sakra o dost víc než by mělo, problém je že se tu už nebude dát nic vystopovat podlaha bude z klasické du panice kde každý další dupanec navíc smaže vše co se dělo. Přikývnu když řekne že panty dávno skončili v opravě. Pak mě ještě překvapí zdělení o tom co tu jedí. Tohle přece nemůže jíst nějaká bestie...leda by zatraceně byla býložravá proto taky nesežrala ty lidi které napadla... tohle zjištění bylo uklidňující pokud je to všežravec nebo býložravec schopný jíst fazole bez uvaření... pak to nebude úplně vybavené na boj tedy pokud evoluční teorie na univerzitách byli správné. Poslední zásadní problém byl i ten že ta bestie nemusela jíst vůbec ale mohla to jídlo někomu nosit. Mohlo se stát že máme v podzemí čarodějku? Duchem nepřítomný se přemístím k pantům a zkusím se podívat kolem jestli neuvidím stopy po něčem i když tomu moc nevěřím. " hmm neslyšel jste že by tu mizelo někomu jídlo i před tím třeba v menším nebo v jiných dolech?" pronesu skoro nepřítomně ponořen do svých myšlenek.

Arwen DeLion - 01. července 2020 18:50

První lov Kopáč na vše odpověděl a po pravdě.... už jsem nevěděla. Projedu si rukou vlasy a vzdychnu. „Tak a už mi došli nápady. Kde se sakra můžou ukrývat? Žádné staré štoly... dost pochybuji, že jsou v těch nových... copak se umí udělat neviditelní?“ zavrtím hlavou. Thaddeus zmínil, že by jsme mohli začít s výslechy. Přikývnu. „Jasně. Třeba to nám do toho vnese trochu světla.“ Zabručím. Otázky jsem neměla, po pravdě se moje mysl začala znovu vracet k myšlence udělat past. Sice ta věc očividně byla chytrá, ale po pravdě mě nic dalšího nenapadalo. Jak to vypátrat, nebo aspoň něco víc zjistit. „Aah... měli jsme si vzít sebou nějaké úplatky. To by i těm neochotným rozvázalo jazyk.“ A tím jsem nemyslela peníze. Zdá se, že těmto lidem by klidně stačil i jako úplatek pytlík mouky. Jestli jsme tomu rozuměla dobře, tak zrovna nic moc zajímavého v zásobách nedostávají. To jako nedostávají ani nějaké normální maso? Ne, že bych se krysího masa štítila, maso jako maso, ale stejně. Ha... ještě, že mě chlapy naučili jíst všechno. Zbytek rodiny by při představě krysího masa asi omdleli. Měkoty.

Marie Sofie Raskia - 01. července 2020 19:09

První lov V podsvětí 7 Nero Popis vzniku Bedřichova úrazu se mi vůbec ale vůbec nelíbil. Takže sotva za pár okamžiků se dostal ze země až k 8. štole? To nemohl stihnout... Vyšla jsem před jeho jeskyni a podívala jsem se směrem k oné štole, která byla docela vysoko a cesta přes ochozy nebyla evidentně dost krátká, aby to sám stihnul. Takže… kde přesně byl Bedřich, když začal křičet? Zeptala jsem se, přece jen bylo důležité zjistit kde ono případné stvoření mohl vidět a co tam mohlo dělat. Pokud jsem si totiž dobře pamatovala, co jsem viděla cestou sem, všude okolo byly jen další obytné jeskyně. Co tedy viděl? Jestli nějakou potvoru, tak co tu dělala? Vrátila jsem se k vchodu a Bedřichově manželce. Až se Bedřich probere, neříkejte to nikomu a vyhledejte přímo mne prosím... Lehce jsem se uklonila pro prokázání alespoň nějakého respektu dotyčné a zamířila jsem za předákem oklikou přes místo, kam měl Bedřich výhled. Zatím se zdá, že se ono stvoření jen brání, uvidíme, co zjistili ostatní. Třeba tu žádná bestie není. Pronesla jsem klidně, i když pokud Bedřichova manželka nelhala, bylo již v podstatě jasné, že něco nepřirozeného se tu děje a pravděpodobně něco spojeného s magií. Znovu jsem se zadívala na 8.štolu, která byla vysoko ve skále. Možná magie využívající hledání cest? Nebo někdo v horším případě vyvolal démona ale ti by oběti sežrali alespoň částečně….myslím...Uvidím, co se dozvíme během nejbližších pár hodin.

Thaddeus Wroth - 01. července 2020 21:48

První lov Thadeuss, Arwen, Semen Celé jsme to promýšlel a výsledky se mi opravdu nelíbily. Pokud vzala všechny bedny najednou, tak musela mít sílu nebo vládnout nějakou schopností, která dost reálně přesahuje schopnosti naše. No pokud ta potvora vylomila panty, vzala všechny ty krabice no to bude pěkné. Kroutím hlavou a celkem mne zajímá co našla seržantka s chlapci. Pokud je ten zraněný schopný nám říci něco navíc, tak by to bylo rozhodně fajn. Otočil jsem se na Arwen a jen kroutil hlavou. Arwen máš pocit, že by naše seržantka byla přístupná úplatkům? Navíc, pokud se zabejčí tak s nima nehne nic. Ono pro tady dole naše pásky zase tolik neznamenají. Já doufám, že tak zlé to nebude, že ne Horáci? Je to v zájmu všech. Podívám se na Předáka, který má ochotu spolupracovat, takže předpokládám, že to potrvá i dále. Nevím jak skončila seržant Raskia, ale předpokládám, že budeme vyslýchat ve dvou skupinách, nemá smysl aby jsme byli všichni na jednom místě. Takže nějak po dvojicích. Kolik je to asi dělníků? Pokud by jsi mohl zajistit dvě místa, kde je budeme moci zpovídat bude to dobré. Já myslím, že předtím ještě promluvíme se seržantem, stejně budeme mít čas. Než Předák sežene dělníky, tak my budeme moci probrat novinky a vědět na co se zaměřit.

Vypravěč - 06. července 2020 18:14

První lov (8) Marie a Nero Pomalu jste ukončovali prohlídku Bedřicha a zamířili k druhé skupině, ke které jste se chtěli připojit. Ještě předtím se však Marie rozhodla vydat prozkoumat místo, kam si šel Bedřich odskočit. Co se týkalo řešení potřeby bylo to v Podsvětí pochopitelně komplikované, vzhledem k tomu, že se celý komplex nacházel ve skalním masivu, ovšem místní stavitelé si poradili i s tím, a tak v každé obytné jeskyni vytvořili jednotné toalety s jímkou, která se pravidelně vybírala a její obsah pak sloužil jako hnojivo pro pěstování hub a dalších plodin důležitých pro život v Podsvětí. Naštěstí pro Bedřicha a jeho problémy s prostatou byly záchody tohoto dolu umístěné jen asi deset metrů od jeho obydlí. Ve zdi jeskyně tu byl otvor vedoucí do další, menší jeskyně, ve které bylo asi šest děr v podlaze vedoucích do jímky opatřených dřevěným poklopem, navzájem od sebe oddělených jednoduchou zástěnou. Kromě toho, že toto řešení bylo poněkud...nechutné i když praktické vám odhalilo další důležitou věc. Pokud Bedřich došel až sem nemohl žádného netvora vidět, protože ona místnost byla od okolní jeskyně oddělena dřevěnými dveřmi a navíc byla od jeho obydlí na přesně opačné straně, než byla 8. štola. Jakmile jste dokončili tuto část své prohlídky instruovala ještě Marie Bedřichovu ženu, aby o probuzení manžela řekla nejdříve jí, načež jste vyrazili za druhou skupinou. Semen, Arwen a Thaddeus Semen se rozhodl zkontrolovat panty, které vypadaly skoro jako nové až na jasnou stopu po svárech, kde je nějaký kovář připojil zpět na místo tam, kde byly rozlomené. Docela zručně, na někoho z podsvětí se ten chlap celkem vyznal. Když se pak předáka zeptal na další krádeže, tak ten jen pokrčil rameny. Jasně, že se občas něco ztrácí. Sem tam řádí gangy, sem tam skupiny sirotků, sem tam si chlapi kradou jídlo mezi sebou, ale nikdy nic v tak velkém rozsahu a určitě nic, kvůli čemu by umírali lidi. Všichni Vzhledem k tomu, že obě vaše skupiny měli prakticky hotovo se svou částí vyšetřování, sešli jste se poblíž skladu s potravinami, abyste měli příležitost podělit se o informace z vyšetřování, zatímco předák zamířil sehnat chlapi na výslechy. Slíbil vám přitom, že dostanete k dispozici dvě obytné jednotky, jeho a jednoho dalšího horníka, abyste mohli vést výslechy ve dvou skupinách odděleně.

Semen Chorčasko - 06. července 2020 18:41

První lov (8) Něco mi vrtá hlavou už při pohledu na panty ano práce to byla hezká ale stále mi hlava ukazuje věci,které nesedí konkretně žádné sudy s vodou nic byli tu trubky nebo spodní ložiska jak to vlastně fungovalo , přeci jen podle všeho ta bestie jí takže musí i pít nebo ne, nebo ten kdo tu bestii ovládá "Jen skromná otázka je v některých štolách kde kopete voda?" zeptám se než se vydáme setkat se zbytkem skupiny i tak se pro jistotu Thaddeuse zeptám. " Jaký je běžný zdroj vody tady dole?" zeptám se protože na základě toho bude potřeba vymyslet další postup. V myšlenkách dojdu až na místo kde se máme setkat s druhou skupinou. Podívám se na ně a trochu se usměji kouknu se kolem kolik je přítomných uší co by neměli něco slyšet a pak prohlásím. " Povolení podat hlášení?" mám co dělat abych nevyprskl smíchy ale snažím se působit profesionálně. Počkám na odpověď a až pak spustím. " Ve skladu chybí jen jídlo cokoliv se tam dostalo tak zlomilo panty a neobtěovalo se dveřmi. Zmizeli celé bedny s proviantem a podle všeho v jednom zátahu na sklad. Co mě zaraží je inteligence a chování lupiče...proč nevylomil dveře ale panty? Věděl že kov je snažší opravit a bude menší škoda? Dále nebyl vraz obsah krabic ale krabice tudíž to svědčí o tom že tvor věděl že se to lepe ponese...v neposlední řadě charakter stravy značí že pokud je to práce jen bytosti pak taková bude spíše bíložravec napadající jen z obrany ovšem i tak by byli lidské zásoby trochu problém...tedy jako jedna možnost kterou bych nezavrhoval je fakt že bytost bude řízena někým a ten někdo jí předává všechnu zkušenost co má. Otázkou je proč najednou vzali takové množství jídla...možná se chystají odejít. A ano než zapomenu aktuálně řeším problematiku vody podle všeho bytost nebo její pán mají co jíst ale ve skladu nejsou sudy s vodou tudíš si to vodu shání jinak." ukončím svou přednášku.

Thaddeus Wroth - 06. července 2020 22:48

První lov (8) Celkem zdatně se dalo polemizovat o tom, že se nikdy neumíralo, když dole řádily gangy, protože ne každý by chtěl své věci dávat gangům. Poděkoval jsem ještě Horácovi za přidělení těch dvou příbytků pro výslechy. Už jenom, když o tom přemýšlím takhle to on být nemohl. Je to velmi nepravděpodobné, že by mohl být tak dobrý herec. Leda by ho něco nebo někdo vedl, ale to uvidíme. Na našem setkání jsem okamžitě na jazyku měl jednu otázku. Kde je Tadeus? Semen se pustil do povídání a já jsem ho nepřerušoval. Obsáhl většinu nutného, co bylo třeba říct. Co se týče vody tak podzemní prameny a kde nejsou, tak jsou to sudy a vaky s vodou. Nic nečekaného. Jinak mě ještě napadlo, že potencionálně by to mohlo mít nějaké spojení s kovy, proto se to vykašlalo na dveře a zrušilo to jen panty. Máme přidělené dvě jednotky pro výslechy madam. Co jste se dozvěděli Vy? Kde je Tadeus? Hlavně u té poslední otázky těkám pohledem po okolí a doufám, že se někde objeví. Nezapomínám si okolí hlídat, protože jeden nikdy neví.

Horatio Nero - 07. července 2020 05:47

První lov (8) Prohlídka onoho místa nepřinesla žádný neočekávaný zvrat, který by bylo potřeba komentovat. Poznámku své nadřízené o tom, že tu možná žádná bestie není přejdu drobným úšklebkem. „Záleží na tom, jak definujete bestii.“ Dojdu s nadřízenou do skladu a zastavím se u dveří, které si pozorně prohlížím včetně futer zda na nich nejsou šrámy. Nechám svého kolegu mluvit a už asi v půlce se začnu nesouhlasně mračit při poznámce o tom, že získává vodou se na něj podívám jak na debila a s padne my brada. „To snad nemyslí vážně?“ Po chvilce najdu slova. „Myslím, že kolega Semen nemá pravdu v pár věcech. Nejzásadnější podle mého je omyl, že šla po pantech z důvodu jejich snadné opravy. Pokud si nedokáže poradit s zámkem, jsou panty nejjednodušší a nejrychlejší možností jak se dostat dovnitř bez zbytečného hluku. Pokud to neměli zajištěné závorou, tak je potřeba maximálně 6 silných ran na vyražení dveří. Navíc když vyrazíš dveře z pantů, nemají zvenku žádné velké poškození. Můžeš je tedy opřít zpět na místo a máš víc času na práci ve skladu.“ Na okamžik se odmlčím nakrabatím čelo a pak pokračuji. „Býložravec? Takže bral jen jídlo bez masa nebo bral celé jídelní příděly? Pokud bral jen ty bez masa tak nám to pomůže tady dole je jen málo býložravců co by dokázaly vyrazit dveře tímhle způsobem, spíše tu převážně žijí bytosti co sní všechno co jim přijde pod ruku a je poživatelné. Co se vody týče, tady dole ji jak už správně podotkl kolega Wroth se voda dá sehnat mnohem snáz než jídlo.“ Nad otázkou kde je Tadeus se zatvářím útrpně a pomalu přejedu očima na Marii. „Seržantka vám to jistě ráda vysvětlí. Co se týče zraněného někdo nebo něco ho strčilo dolů, když to pronásledoval na šachtu číslo 8. Má zlomenou nohu a páteř.“ Shrnu situaci zbytku.

Semen Chorčasko - 07. července 2020 09:29

První lov (8) Musím si povzdechnutí když promluví Nero je opravdu jasné že tu budou rozdíly mezi vědci a vědci. " A to je právě důvod proč si myslím že tu potvoru někdo řídí ne vážně která potvora je natolik inteligentní aby věděla co jsou panty? Normální potvora by prostě šla dveřmi... navíc ony panty byli prasklé takže si dotyčná potvora dala sakra práci... Další věc to celé podporuje fakt že potvora musí mít dost silná vysadit dveře a popraskat panty a teď myslím skladové dveře a vzít zásoby pro 6 rodin je výkon který by někdo z lidskou silou a bez nástroje nezvládl.... A ano dotyčná potvora vzhledem k tomu že příděli jsou převážně bez masé bude všežravec což se dá usoudit i z toho že pokud vím nikdo nehlásil sežrané mrtvoly...čili dohromady to stále potvrzuje teorii o tom že potvoru někdo řídí." nadechnu se a rozšířím svůj usměv " Ano voda se shání snadno... a napadlo z vás někoho že to samé musí udělat potvora a nebo její majitel? Že pokud ty zásoby nebyli na cestu pryč pak musí potvora k vodě mnohem mnohem dřív než pro další jídlo... pravda nevím kolik je v okolí zdrojů podzemní vody co se dají pít ale něco mi říká že bychom se dopočítali i na prstech ruky nešikovného dřevorubce." Když řeknou že potvora nejspíš někoho strčila když jí pronásledoval trochu se zašklebím kolečka v hlavě se mi rozjedou na plné obrátky. " Zautočilo to na někoho přímo bez toho aniž by to bylo vyrušeno nebo následováno?" " Pokud to neutočí samo a jen se to snaží nebýt viděno je to proto že to nechce být nasledováno k mladým nebo osobě co to řídí a nebo se jedná o člověka který prošel nějakou ošklivou magickou změnou? " Nezmizel z okolí ještě někdo kdo nebyl nalezen,ale mnohem dřív před začatkem řádění potvory?"

Marie Sofie Raskia - 07. července 2020 20:55

První lov V podsvětí – předávání informací a rozkazů Z pohledu na zdejší latrínu jsem opravdu nebyla nadšená a stálo mne spoustu sebezapření, abych vůbec vkročila do první jeskyně. Zamračila jsem se, když mi došlo že toho moc neviděl a v realitě byl od 8. štoly dál než byla nejbližší štola, i když ta byla pravdo notně výše postavená. Pokusila jsem si tedy zapamatovat výhled při východu ven a zamlkle jsem pokračovala k ostatním. Zamyšleně jsem si přeměřila jeskyni, která sloužila jako sklad pohledem a poslouchala jsem zjištění ostatních. A zatímco jsem poslouchala jejich rozhovor, vydala jsem se zjistit, jak těžká je jedna bedna a prohlédla jsem pečlivě jeskyni, jestli do ní nevede nějaká puklina ve sklále, komín či jiná cesta. V papírech je vše v pořádku? Žádný nepředvídatelný výkyv těžby, nic zajímavého? Zeptala jsem se na první část jejich úkolu. Pochybuji, že Bedřich vůbec stihl onu potvoru začít pronásledovat, otázka je proč nebyl shozen z bližší 9. šachty, která je zároveň výš…. Pronesla jsem svou úvahu. Co se týká Thadease, má jinou práci, momentálně se jím nebudeme rozptylovat... Podívala jsem se na Wrotha s klidným úsměvem, i když jsem mu na otázku odpověděla s výrazným zpožděním poté, co jsem vyslechla, co kdo má na srdci. A být vámi se nenechám unést nadšením z vidiny býložravce, ony potraviny můžou být pro majitele bestie a démon se ještě nemusel začít krmit, pokud vím tak dravci tak často žrát nepotřebují a jeden muž už je mrtvý, otázka jak moc rozsápaný Zkusila jsem zklidnit nadšení z případného býložravého démona. Bratr Ignác vždy s hořkým úsměvem říkal, že mám čekat jen nejhorší - obzvlášť od démonů. Takže, co určitě chceme od horníků vědět Odmlčela jsem se. od každého chceme popis té bestie, pokud ji jen koutkem oka zahlédl a kde ji zahlédl chci vědět o každém podezřelém či nezvykle se chovajících lidech odtud, obzvláště ženách a dívkách plus bych ráda aby polovina z vás roznesla, že útulek Milosrdných sester zde v podsvětí má nedostatek jídla pro nemohoucí a chudobné, moje skupina pak v podobné souvislosti bude před druhou půlkou horníků zmiňovat výpomoc Svatých bratrů je mi jedno jestli si postesknete, že tady se krade jídlo, když se jinde nedostává nebo to uděláte jinak a zmíníte to o chvíli později, ale potřebuji, aby se to rozneslo Z tváře mi zmizel úsměv a vážným výrazem jsem si je přeměřila. Načež jsem vytáhla dva listy papíru a na každý z nich načmárala nějaký znak. Každého z nich necháte dotknout se tohoto listu a slíbit, že nevynesou, o čem jste se s nimi bavili. Nechceme aby si navzájem ovlivňovali vzpomínky, pochopitelně jim řeknete že ten list je vlastně očarovaná runa, která krutě ztrestá celou rodinu toho, kdo poruší svůj slib nebo něco zamlčí, ale to se dozví až poté co vám mlčenlivost slíbí To že je to náhodný klikihák ti pověrčivci odtud nemusí vědět…. Vrátil se mi úsměv na rty Pochopitelně se jich ptejte na to co vás napadne, vašim otázkám k tématu se meze nekladou. Rozumíte? Povzdechla jsem si. Nemá tu někdo způsob, jak se na zdejším černém trhu poptat, zda-li na něm nepřibilo potravin?Kdyby to někdo neschraňoval pro sebe … Což mi připomíná, opravdu potřebujeme zjistit, kolik je tu zdrojů vody i démoni musí pít...A doufejme, že nějaká čarodějnice odkudkoliv nepoužívá magii cest, to by bylo nedohledatelné

Horatio Nero - 08. července 2020 16:19

První lov Předání rozkazů Při prohlášení Semana se zarazím a při prohlášení o tom, že tu potvoru někdo řídí. Pronesu jemně. „Ehmm kolego napadlo vás, že to nemusí být nezbytně potvora, ale pouze skupina osob? Ano ta utržená ruka tomu nenasvědčuje, ale viděl jste jak ošklivě vypadá rána po kamenné sekyře? Také to že nepojídá lidské maso nevíme, pouze zatím neměla přístup k mrtvému tělu, alespoň co my víme. Zkontroloval jsi hroby, že to říkáš tak kategoricky? Propo víme co se stalo s utrženou rukou? Ale k věci neměli bychom opomenou možnost, že se jedná o skupinu vyděděnců. Osobně jsem měl tu pochybnou čest se s několika setkat a ujišťuji vás, že oni velice snadno spadnou do kategorie příšera, ikdyž mají jen zbytky rozumu. Nesmíme zapomenout, že pokud horníky přesvědčí že je tu nebezpečná příšera co zabíjí když jí pronásledují nebo chytí bude se jim krást mnohem líp.“ Chci říci ještě něco dalšího očividně pichlavějšího na adresu svého kolegy, ale seržantka pronese otázku o shození z šachty číslo 9 a já nadzvednu obočí. "Jak se k tomu dobrala, to my není úplně jasné. " K dalšímu vyjádření o osudu odeslaného kolegy se zatvářím nesouhlasně, ale neřeknu nic. Nad poznámkou o démonovi se ušklíbnu, ale souhlasně pokývám hlavou. "Má možná pravdu." Nad tím co chce vědět se koušu do rtu a trvá notnou chvíli než promluvím. "Možná bychom jim mohli rovnou nakreslit obrázek ať to vymýšlení nemají moc obtížné. Lepší než jak ta bytost vypadá je co viděli nebo slyšeli. Pokud se zeptáme jak ta bytost vypadala i ti co nic neviděli dám dají nějaký popis, je otázkou zda o takovou informaci stojíme." Nad požadavkem o roznášení informací o nedostatku jídla nakrabatím čelo. "Co tím sledujete seržantko? Snad nechcete podpořit nějaký sirotčinec." Pohlédnu na Marii. „To snad ne. K tomu se nepropůjčím.“ Když pak vytáhne lístky a vysvětlí co s nimi po nás chce. Dlouze se na ně zadívám a oči se my změní ve střílny. Opravdu dlouze přemítám a zvažuji slova následně pronesu hlasem bez jakéhokoliv zabarvení. „Je seržantka opravdu přesvědčena, že šířit strach v prvních deseti minutách naší přítomnosti je nejlepší přístup pro zahájení vyšetřování? Nevím jakou má seržantka zkušenost s podzemními, ale uživatelé magie tu nejsou zrovna vřele přijímáni.“ Pronáším velice pomalu jako bych se nad každým slovem zamyslel a zcenzuroval ho. K vodě se trochu ušklíbnu a pokrčím rameny. „Záleží na více faktorech, zda si dokáže přefiltrovat vodu, zda se spokojí s vodou nižší kvality, zda se dokáže protáhnout větracími průduchy, zda má do čeho tu vodu nabrat, aby se nemusela vracet k místu často, zda dokáže kopat nebo hrabat, zda se vyzná v podzemních rostlinách.“ Pak se odmlčím.

Arwen DeLion - 08. července 2020 16:57

První Lov Setkali jsme se se seržou. Nic jsem neříkala, protože kluci to obstarali. Sledovala jsem celou diskuzi a poslouchala další pokyny. Přemýšlela jsem nad tím, proč serža jedná, jako kdyby byla přesvědčena, že jde o lidské zavinění. Někdo kdo ovládá bestii? Moc si to nemyslím, a napadlo mě jestli serža snad nedoufá, že tady najde nějaké velké spiknutí aby si šplhla u velení? Ale co já vím. Třeba má pravdu. Ale seržovy pokyny ohledně Milosrdných sester mi nedávalo smysl. Co tím chtěla dosáhnout? Řekla bych, že místním bude docela u zadku, že někomu někde shází jídlo. Oni samy nemají dost. Spíš si myslím, že je to naštve, protože to budou brát jako výtku, že nejsou štědří a nedávají něco na dobročinnost? A zdá se, že serža nemá v plánu nám vysvětlit proč něco takového chce. Naštěstí jsem to nebyla já kdo se zeptal, taky by mě to zajímalo. Uh a výslechy. Mnohem raději bych šla zkoumat šachty než vyslýchat místní. Řekla bych, že to stejně k ničemu nebude. Nikdo nic neviděl, a i kdyby ano tak to stejně bude málo, protože by to věděl Předák a ten by nám to řekl. „Seržo? Můžu místo výslechů zůstat na hlídce u štol kdyby se náhodou něco stalo? Ta věc je očividně dost oprsklá a mohla by něco vyvést zatím co budou probíhat výslechy.“ Zkusila jsem štěstí, jak se tomu vyhnout. Stát na hlídce mi přišlo mnohem lepší.

Marie Sofie Raskia - 08. července 2020 20:54

První lov V podsvětí Zdálo se, že došlo k naprostému nepochopení toho, co jsem říkala. Povzdechla jsem si a schovívavě jsem se podívala na Nera. Pokud tu někdo ze zdejších má nadbytek jídla po krádeži a zároveň svého démona drží zkrátka a dál od ostatních, pravděpodobně bude mít i dost soucitu, aby se pokusil pomoci bezbranným nemocným sirotkům a jiným, pokud je to organizovaná skupina odtud, bez pochyby platí podobná úvaha. Vysvětlila jsem, kam tím směřuji. Ostatně to byl důvod, proč každá poloviny vyslíchaných měla jinou organizaci. Jenže se zdálo, že se Nerovi nelíbí ještě pár dalších věcí. Buď trpělivá... Hlavně nechceme, aby si navzájem vykládali, na co se tu ptáme a pomáhali tak ostatním sjednotit jejich odpovědi. Lidská představivost je totiž docela bohatá a není problém někoho přesvědčit, že nějaký detail neviděl když o něm ostatní nemluvili a naopak viděl něco jiného. Potřebujeme, aby byli upřímní. Začínala jsem vypadat poněkud unaveně, když jsem se otáčela k Arwen. Musíš být trpělivá. Nenech se unést vlastní arogancí a naslouchej jim... Chápu, že tě zajímají štoly, můžu tě ujistit, že si je všichni prohlédneme….Mám na tebe jen jediný dotaz Arwen. Jak přesně uhlídáš všechny štoly zaráz? Jsi výrazně rychlejší než běžný člověk abys dokázala nahánět něco co oni sotva zahlédli? Nebo má u sebe něco na detekci magie či něco co ti omožní poletovat mezi štolami, aby ses mezi nimi přemisťovala dost rychle? Zeptala jsem se jí decentně, čeho chce sama dosáhnout s takovým počtem štol, které nejsou všechny úplně blízko sebe. Stejně tak vás všechny můžu ujistit, že přítomnost vyšetřovatele z důvovdu otevření hrobu a prohlédnutí ostatků je již v jednání Dodala jsem, než někdo začne ještě zmiňovat, kolik toho nevíme o těle mrtvého.

Semen Chorčasko - 08. července 2020 22:01

První lov V podsvětí Musím se pousmát nad hloupostí nebo lehkou naivitou řady lidí tu prvně. Naše seržantka si myslí že se někdo přizná k vazbám na obchod s horkým zbožím? Zbláznila se snad? Natolik dobře se neznáme a pokud jsou praktiky aspoň trochu podobnému tomu co se mi občas mihne v krámku tak je jídlo dávno přetočené za jiný sortiment přes několik slušných obchodníků kteří prostě jen nekladou otázky a za to nekladení si učtujou provizi. Další problém je že si tu nikdo nekladl zásadní otázku pokud to jsou lidí proč tak najednou a proč tolik navíc po pravdě useknout někomu ruku kamenou sekeru vyžaduje specifický stav mysli a dost síly nebo trpělivosti. Navíc pokud by to byla práce nějakého gangu bylo mnohem jednoduší vzít málo z více míst to se stává to nikomu nechybí tohle jasně muselo jít vyšetřování tudíž víc než jasně dotyčný at už chystá cokoliv musel být hodně zatlačen a stejně tak bestie pokud je to jen její práce. I tak proč by bestie člověka nesežrala je to pro ní plýtvání... možná... možná se to opravdu bestii stalo nedávno a pamatuje si to být člověkem jen to neovládá svou novou formu proto možná urvaná ruka a pak shození do díry...navíc tolik práce s dveřmi a boxy...Bylo tu spoustu neznámých a ve skutečnosti bylo pravděpodobné cokoliv něco více a něco méně. " Jaký by asi byl problém sem dostat vodu nebo jí upravovat....pokud to pije stejnou vodu jako všichni tu a nikdo z nich tu nekadí jak protržený a nemá další problém....Pak je otázkou jestli ta voda stojí nebo potýká a jak obtížné by jí bylo kontaminovat...ale jen tak aby bylo možné jí rychle zbavit dané kontaminace...." kolečka v hlavě mi šrotují a když serža ještě dodá něco o tom že máme říkat že někde trpí ještě větší nouzí...trochu se zašklebím past je to zajimavá ale jak oddělit altruistu od zloděje? Pokud zloděj má svědomí nechá dávku takovou aby nebyla napadná a rozdělí jí do týdnů nebo do různých dalších potřebných....pokud jí neprodá... " Možná není potřeba hlídat všechny ... ono by se mělo jít podívat k zrdoji vody jestli se tam nenajde stopa...." pronesu napůl nepřítomně protože moje mysl už vytvaří obrazy a tabulky s možnostmi jak postupovat a co by bylo vhodné a co ne.

Horatio Nero - 10. července 2020 08:42

První lov V podsvětí-sklad Při prohlášeni Marie o držení démona na uzdě ze soucitu se na ni v prvním okamžiku podívám a můj překvapený výraz na okamžik nahradí výraz, který by se dal shrnout: „právě se dívám na blba.“ Než zamrkám a opět nasadím neutrální výraz a promluvím opět pomalu bez zvláštního zabarvení. „Ehm seržantka si zřejmě neuvědomuje cenu jídla zde dole. Tady v podzemí se kvůli jídlu i zabíjí. Navíc ikdybyste měla pravdu s přebytkem jídla, zloděj nebo zloději velice riskovali, aby ho získali. Pokud si myslíte, že by zloděj co horníkům odnáší tolik jídla odešel po svých, kdyby ho chytili, tak bych vás rád vyvedl z opravdu velkého omylu. Mnohem pravděpodobněji by ho hodili do neoznačeného hrobu a vysvětili jen ze strachu před nemrtvými.“ Odmlčím se, abych si uspořádal myšlenky a pak pronesu. „Navíc se podle mého pletete, když přisuzujete zloději nějaké vyšší úmysly nebo laskavost. Každému, tedy skoro. Je jasné, že pokud by došlo k masivnímu počtu útoků na horníky, pošle panstvo z hora vojsko nebo profesionální lovce s rozkazem přinést hlavu pachatele. Krádeže jídla bude spíše řešit místní stráž, která se dá snadněji přelstít, zastrašit nebo podplatit.“ K lístkům se vyjádřím jen jednou větou. „Tak proč se jich máme ptát, jak ta bytost vypadá?“ Dál se k tomu nevyjadřuji. Nápad Arwen hlídkovat mě pobouří. Ne snad proto, že bych nechápal její snahu se vyhnout výslechům, ale proto že sám bych nejraději v těch tunelech zmizel a nechal tuhle práci na zbytku. Ještě než se stihnu vůbec začít hádat, zasekne debatu Marie, která očividně není tomu nápadu nakloněna. Nutno podotknout asi oprávněně, proto se vrátím k vodě a úvahám o ní. „No nebylo by od věci zjistit kolik tu mají pramenů vody a kde jsou. Ikdyž to nebudou všechny vodní zdroje co se tu vyskytují umožní nám to získat představu, jak moc je zde voda vzácná.“ S tím se odmlčím.

Arwen DeLion - 10. července 2020 08:59

První lov Serža se mě ptá na to, proč si myslím, že moje přítomnost něčemu zabrání. Dobrá, možná to nebude zrovna k čemu, ale na druhou stranu, jaké dobro to udělá, když budu u výslechů, když nás tam bude tolik? „Mě zajímá hlavně bezpečí místních lidí a ne štoly samotné. Možná, že nedokáži ničemu zabránit, ale pořád pokud se něco stane budu nejblíže a bude tak největší šance, že stihnu něco vidět nebo něčemu zabránit. A upřímně, seržo... na co budu u výslechů, když tam budeme všichni? Vyčerpala jsem všechny nápady na otázky na Předákovy a jediné co mi zbylo je pořád to co jsem navrhla na začátku. Udělat past.“ Pokrčím rameny. „Mám pocit, že moje přítomnost u výslechů bude zbytečná a můžu udělat víc dobra někde jinde.“ Snažila jsem se argumentovat nějak rozumně. „Navíc není potřeba hlídat všechny štoly, ale ty kde zrovna někdo bude. Nakonec nikdo nehlásil pohyb nebo incident v prázdných štolách.“ Došli mi nápady jak ji přesvědčit. Snad to bude stačit a nebude si tvrdohlavě stát na svém.

Thaddeus Wroth - 10. července 2020 09:55

První lov Po zahrání Thadease do outu jsem se podíval na Nera, který by mi k tomu řekl více. Spousta slov byla řečena a já měl málo co říct. Do tohohle dohadování jsem se ani nechtěl pouštět. Nero uváděl logické argumenty a mám pocit, že tady se protnuly dva světy, které si nerozumí. Souhlasím s tím, že to jídlo určitě neposkytnou jen tak sirotkům. To by se mohli domluvit s horníky a Ti by jim věřím i jídlo sami dali, ale takhle? To je krkolomné madam. S tím co si horníci myslí nebo vymyslí bych nespekuloval. Uvidíme co nám řeknou a z toho bych dělal konečné závěry. Horníci nejsou pitomí a budou se nám snažit pomoct. Zeptáme se Horáce, až se vrátí na tu vodu. To je dobrá myšlenka, ač je tam stále Ale v podobě jestli ta bytost tu vodu potřebuje. To jsou vše jen dohady. Přemýšlel jsem nad tím vyšetřovatelem. Jedinný způsob jak mu poslat zprávu byl někoho poslat. Snad si ho neposlala samotného nahoru. To jsi určitě neudělala. Jen jsem kroutil hlavou. Ono je to celé stejně fuk. Seržant velí a my posloucháme, tohle jsou jen naše návrhy. Sice k věci, ale záleží na ní. Ale s tou magii bych byl opatrný. Pokud jim magií budeme pomáhat bude to dobré, ale pokud jí budeme strašit, tak se akorát zatvrdí. Jak reagoval Horác, když jsme přišli víte.

Marie Sofie Raskia - 10. července 2020 21:27

První lov V podsvětí Někteří evidentně nevěděli, kdy si dát pokoj. Povzdechla jsem si. A dost Promluvila jsem relativně tiše, ale ostře. Můj hlas se z laskavého a trpělivého změnil na studený a i pohled ztvrdl. Nevšimla jsem si, že jsem svou jednotku změnila v debatní kroužek a rezignovala na velení Podívala jsem se ostře obzvláště na Nera a Arwen. Za prvé si plně uvědomuji cenu jídla dole a ještě jednou ze mě uděláš idiota a bude to mít své následky Nero. Varovala jsem ho, možnost udělat z něj druhý odstrašující případ se mi najednou zdála lákavá. Řeknu to teď jasně, tak poslouchejte a zapamatujte si to. Nikdo se sám nevzdálí, podle toho co víme stejně bestie útočí jen ráno, večer či v noci, kdy nejsou štoly tak vytížené a teď budou odhadem všechny plné horníků... Ostře jsem se nadechla. Za druhé, nebudeme trávit zdroje pitné vody, pokud je mi známo ne všichni démoni potřebují vodu Zvedla jsem ruku a ukázala tři prsty. A konečně za třetí, řeknete mi konečně jak dopadl průzkum záznamů a jejich praktické porovnání se skladem? Najednou se mi na tváři objevil milý úsměv, který jste znali z dřívějška. Jako by se nic nedělo. Rozumíme si? Diskutovat praktické věci případu ano, ale pořád tu z toho nebudeme dělat holubník. Bože prosím smiluj se nad jejich dušemi a osviť jim cestu, kterou mají jít

Semen Chorčasko - 10. července 2020 21:34

První lov V podsvětí Svět přestává existovat kolem je hromada vzorců nápisů nádob a několik verzí mě míchám různé přípravky a zkouším různé reakce voda ve sklu mění barvu ale ani v jedné z těch verzí mě se netvařím ani trochu spokojeně. Je to špatně neexistuje jed který by se dal selektivně neutralizovat a už zvlášt ne pokud je zdroj tekoucí a potřebujeme učinek rychle mračím se jak se snažím vymyslet jinou cestu a moje mysl okázale ignoruje proslov úplně všech jen se ke mně dostane něco o tom že potvory co jedí nemusí pít a pak dodatek o záznamech trvá to dlouho než moje mysl postupně zhasne všechny ukázky mé osoby a je pravda že bezděčně sundám batoh a sáhnu pro veselejší čutoru a přihnu si. Sbohem dny čistoty vítej lehký alkoholický klide. S loknutím se obrazy rozplynou a já se plně vrátím do reality. " Záznami sedí...." pronesu napůl ještě nepřitomně. " A pokud to jí lidské jídlo bude to potřebovat vodu." zamumlám si pro sebe ale začnu radši přemýšlet kde mám nějaký papír a tužku na vedení zaznamu.

Horatio Nero - 11. července 2020 10:53

První lov V podsvětí Arwen se snaží vymluvit z výslechů, já s její argumentací pořád nesouhlasím, ale mimoděk řekne něco co my v hlavě sepne. „Horníci … každou šachtu vede jedna rodina. Odnesené bedny… rozměrné bedny s jídlem .... bedny co se nenašli....“ Proud mých myšlenek přeruší marie se svým proslovem. Už když mluví derou se my na jazyk různá slova mezi slušnějšími: „ Ne očividně neznáš cenu jídla, jinak bys takovou blbost nemohla vypustit z tlamy a ...tak to bych chtěl vidět jaké to bude mít následky fracku.“ Na mysl se my dere více řešení jak takový názorový rozpor vyřešit, mno z nich ve stylu podzemí a to pěstmi, přesto vydržím její proslov jen dodám když říká o tom kdy působí bestie. Hlas zní jedovatě a na tváři mám pohrdavý úsměv. „Působí i v poledne, kdy je v šachtě nejvíc lidí. Seržante.“ Odmlčím se a přesunu se ke dveřím, začnu si prohlížet futra z vnější strany kolem pantů a při tom se k nadřízené otočím zády, aby neviděla mou tvář zkřivenou hněvem. Hlas kterým promluvím je opět plochý bez emocí. „Je povinností podřízeného upozornit nadřízeného pokud se chystá udělat fatální chybu. Tím spíše, když za tu chybu bude muset dotyčný podřízený zaplatit stejně jako jeho nemoudrá nadřízená.“ Do prohlížím si futra zda na nich nejsou nějaké rýhy nebo škrábance , si trošku ustoupí za roh aby mě nebylo z venku vidět a pak si nabiju svou předovku. Sice my to trvá jen nějakých patnáct až dvacet vteřin, ale přesto to nechci z taktických důvodů dělat před horníky.

Horatio Nero - 12. července 2020 21:10

První lov Podzemí Když Marie rozhodne o rozložení týmů velice pomalu se otočím. Na tváři mám opět neutrální a pronesu klidně. „Seržantka dělá chybu. Zase. Wrontova skupina nemá přístup k informacím co jsme zjistili během prohlídky raněného. Nemohou tedy pokládat správné otázky a také nepoznají když jim budou lidé říkat nepravdu o jeho napadení. Logické by bylo aby v obou skupinách byl někdo kdo byl u raněného i prozkoumával skladiště. Myslel jsem, že pořádáme výslechy abychom toho zjistili co nejvíc. Nebo se snad pletu? Seržantko“ Na poslední slovo dám trošku větší důraz.

Marie Sofie Raskia - 13. července 2020 08:24

První lov Dohady v podsvětí S klidným výrazem jsem přešla označení „nemoudrá seržantka“ a rozdělila jsem nás do skupin. Poněkud jsem očekávala, že Nero bude konečně zticha a alespoň trochu pochopil hierarchii velení. Bohužel ne. Seržantka žádnou chybu nedělá. Pouze má jednoho snad jen dočasně nespolehlivého podřízeného, kterému nemůže svěřit žádnou záležitost Podívala jsem se na něj s klidným výrazem a došla k němu blíž. Strážce Horatio Nero, pozor! Rozkázala jsem mu a ať uposlechnul nebo ne, pokračovala jsem. Tímto vás naposledy varuji, za odporování nadřízenému, či pokus o vzpouru hrozí několik let žaláře, bičování či dokonce upálení spolu s kacíři a čarodějnicemi. Instituce Lovců má jak jistě víte striktní hierarchii. Z nějakého důvodu se mi na tváři neobjevilo ani trochu soucitu. A neříkej, že ti to budu muset vysvětlit primitivní cestou obyvatel podzemí Jak jsem již řekla, jsem otevřena připomínkám, ale ať se vám to líbí nebo ne. Jsem to JÁ, kdo nakonec rozhoduje a musí brát v potaz vaše schopnosti či důvěryhodnost. Je to všem jasné? Při slovu „důvěryhodnost“ jsem obrátila pohledem přímo na Nera načež jsem přejela pohledem po všech svých podřízených a rukou jsem si upravovala nevědomky drobný pramen vlasů.

Horatio Nero - 13. července 2020 10:09

První lov Dohady v podsvětí Opětuji pohled stejnou mincí marie a postavím se do pozoru. Přejdu její triádu o nedůvěryhodnosti mé osoby. Nestojí my to ani za úšklebek. Přesto se neudržím a vznesu neutrálním hlasem dotaz. „Smí se dočasného seržanta zeptat jeho podřízený, který v tom není tak zběhlí jaký je trest. Když lovec svou totální nedbalostí způsobí úmrtí jiných lovců? “ Odmlčím se a pokračuji. „To že dočasný seržant má konečnou odpovědnost nikdo nezpochybňuje, ale je povinností člena loveckého týmu upozornit pokud se někdo chystá dopustit chyby co může vést k ztrátám. Je velmi velký rozdíl mezi předáváním informací co nadřízený očividně postrádá a v odmlouvání nebo dokonce vyvolávání vzpoury. “ Kousnu se do jazyka a potlačím myšlenku. “Ne neříkej jí, že její hodnost je jen dočasná a až skončí tato mise a určí se jiný seržant, bude pleps stejně jako ty. To by nevydýchala.“ Pak pokračuji stále neutrálním tonem. „Seržant má právo určit složení vyslýchajících týmů, ale rád bych upozornil, že vzhledem k tomu, že druhému týmu schází polovina informací, bylo by lepší kdyby čas, který budou zbytečně trávit na výsleších, které s velkou pravděpodobností přinesou skreslené informace strávili čas třeba v dole, kde se našlo první tělo a kde nejspíše zmizely bedny s jídlem. Možná si seržant neuvědomuje, ale skreslené informace mohou vést k špatnému výkladu a tedy špatnému vyhodnocení situace. Tady nejsme na povrchu mezi sady zalitými sluncem a podzemí jak jistě víte, chyby neodpouští. Rozkazy nadřízené zněli jasně. Vyšetřit co se tady děje. Abychom mohli něco vyšetřit potřebujeme spolehlivé informace. Pokud dočasný seržant dostal jiný úkol či pokyny omlouvám se, ale nevěděl jsem o nich.“ Odmlčím se a pořád v pozoru opětuji její pohled.

Marie Sofie Raskia - 13. července 2020 11:09

První lov Dohady v podsvětí Upřímně bylo docela příjemné zjistit, že Nero přece jen alespoň základní rozkazy dokázal plnit. Ovšem na druhou stranu přešel sice do o něco příhodnějších formulací, ale neustále protestoval. Docela mě pobavila jeho formulace o dočasném seržantovi. To je to, co tě žere? Že ti velím a nevelíš ty? A pak kdo tu potřebuje lekci pokory Trest za nedbalost s následkem úmrtí jsou degradace, vězení, bičování či exemplární poprava. Pronesla jsem s naprostým klidem. S tím jsem ho nechala vypovídat o tom, jak postrádám informace a on vzpouru nevyvolává a vlastně mě jen říká chybějící informace. O tom, že si stanovil za povinnost mne poučovat, jsem si myslela svoje. Načež když začal říkat, že uznává, že rozhoduji o složení týmů, ucítila jsem mírný pocit zadostiučinění. Takže přece jen konečně návrat k civilizovanému chování? Ano, jakožto vaše nadřízená mám i jiné rozkazy a povinnosti. Takže potřebuji mít spolehnutí na lidi, které nemám pod dohledem a mít jistotu, že budou plnit rozkazy. Pokud ji mít nebudu, budu trvat na tom, že se z mého dohledu nikdo nevzdálí a budeme postupovat ve všem společně a bude to tedy trvat déle. V každé skupině zároveň potřebuji někoho, kdo se orientuje v záležitostech podsvětí a pokud vím Nero, ty se znalostí zdejších poměrů oháníš neustále. U Bedřicha jsme ostatně nezjistili nic závratného, ale dobrá řeknu všem podrobně co … Protože tebe bohužel pro zatím nemohu nechat bez dohledu S tím jsem se otočila na zbytek jednotky. “Bedřich má nenávratně zlomenou páteř a je v péči své manželky, která je s ním z vděčnosti, že ji neopustil, když se zdálo, že zůstane jejich manželství bezdětné. Bedřich sám nemá nepřátele, nebyl prý zrovna opilý a zřejmě vede běžný hornický život. Co se týká incidentu, ráno před incidentnem byl naposledy viděn a slyšen od zdejších … ehm latrýn… jak křičí „znova už ne ty mrcho“ načež po velmi krátkém okamžiku byl nalezen pod 8.štolou, která je na druhou stranu od jeho domova než latrýny a za tu chvíli to nemohl nahoru k 8. stihnout svépomocí. Kupodivu ovšem nebyl shozen z 9. která byla v ten okamžik blíž ale je výše postavená než 8.“ Pokrčila jsem rameny a otočila se na Nera, který tam stále stál v pozoru. Zapomněla jsem na něco? Sice jsem se usmívala ale v očích mi to jedovatě zasvítilo. Počkala jsem na jeho připomínky. Jestli to je vše, co jsi chtěl říci... pochopitelně, tvé námitky beru na vědomí, pohov. Prosím, ať mám dostatek trpělivosti a zvládnu tuto zkoušku S tím jsem se otočila na svého zástupce. O našich zjištěních jste informováni. Co se týká rozložení lidí, které jste měl do teď pod sebou, nechám je nakonec na vás zástupče, jestli z nějakého důvodu chcete rozložení poupravit, jeden člověk stejně odhadem bude nakonec sloužit pro rychlé případné předávání zjištěných informací – pokud nějaké budou. Nero zůstane pod mým osobním dohledem, než se přesvědčím, že se na něj mohu spolehnout. S tím jsem poklekla k modlitbě. Je čas na rychlou modlitbu, ať bůh vede naše cesty a dovede nás zdařile k řešení této neblahé situace

Horatio Nero - 13. července 2020 11:59

První lov Dohady v podstvětí Na vyjádření o trestu se příjemně usměji a pronesu medovým hlasem. „Zajímalo by mě, jak se k tomu postavíte, pokud Tadeuse najdeme cestou ven s podříznutým hrdlem jen ve spodkách.“ Její hodnocení mé osoby opět přejdu s lhostejným klidem. „Jak to řekla? Nechtě si svůj příběh na dlouhé zimní večery? No její věc.“ K vyjádření toho co zjistili. „To je skoro všechno až na pár detailů, jako například, že Bedřich nebyl viděn u latrýn, ale šel ze svého domu k latrínám, latrýny jsou na druhou stranu od jeho domu než šachta ze které spadl, nevíme jak daleko se dostal než následovalo zaklení a jeho pád. Také, že Bedřich sice byl možná opilec, ale nepil před snídaní, protože by mu to nedělalo dobře, takže rozhodně nebyl opilý což už zastupující seržantka. Také že na šachtě 8 byl poprvé, protože tam nepracoval. Na oblečení ani rukou nebyli žádné vážnější oděrky ani modřiny. Jeho zranění prohlížela dočasná seržantka, ale já jsem neviděl, žádné stopy po zranění na hlavě. Takže ten kdo Bedřicha shodil ho pravděpodobně překvapil nikoliv omráčil, tedy ne konvenčně.“ „Ne nebudu vytahovat, že ani jedno z toho bychom nevěděli, kdybych se nezeptal já. To není důležité.“ Na poznámku, že se přesvědčí, že se na mne může spolehnout se ušklíbu. „Nebo chceš u sebe někoho, kdo bude žehlit tvé průsery?“ Pak pronesu opět tonem bez jakýchkoliv emocí. „Sice si pořád myslím že je to chyba, ale jak si zastupující seržantka přeje.“ Tentokráte ji při pokleku nenásleduji. „Tady se to sice nehodí, ale opravdu budeme potřebovat boží pomoc.“ S tím se rozhlédnu kolem a přistoupím k Wronovi a něco mu zašeptám.

Horatio Nero - 13. července 2020 12:01
	soukromá zpráva od Horatio Nero pro První lov Posvětí Wroth Rychle syknu. „Potřebujeme zjistit čím a jestli se liší šachty osm a čtyři od všech ostatních a taky jak by se horníci zbavili odpadu, třeba neforemných beden co nemohou spálit, protože ty se pokud nepletu ještě nenašli. Je něco na co se chceš zeptat ty?“ Pak se odmlčím.

Semen Chorčasko - 13. července 2020 12:55

První lov Dohady v podstvětí Na škole existovalo jedno příslovy není nic horšíh než ambiciozní blbec... ovšem to příslovy by se mělo doplnit že je něco horšího když jsou takový blbci dva a nemohou se dohodnout. Ono bylo celkem jedno kdo má jaké informace tedy aspon prozatím a anopak něco nevědět znamenalo nemožnost nepodsouvat. Kdo ví třeba chtěl nýt Nero poblíž specifických motivatorů a nebo si jen neuvědomil že už není součástí kanálového koloritu. Tak jako jen debil si pustí na špacýr jazyk o šefovy před šefem. Inteligent se zařídí tak aby ho to nestálo kejhák a plnil rozkaz, čili když někdo zavelí dobyjte kvotu a tak jí sice dobijete ale hezky pomaličku a s minimem strát. Navíc většina vedoucích co zná paragrafy nazpaměť se z vedení vyloučí sama... časem takže v tomhle ohledu to chce jen trpělivost a kývací reflex přeci jen aktuálně jde jen o hromadění informace, který u mě funguje docela v pořádku a tajemství otravy vody si nechávám jako plán do záloh.

Arwen DeLion - 13. července 2020 16:09

Podsvětí První lov Nero se pustil do serži. Vykulila jsem oči nad tou opovážlivostí. Jsem sice ochotna se se seržou trochu dohadovat, ale když řekne dost a vydá rozkaz je to pro mě konec. Sice si třeba nemyslím nic hezkého a myslím si, že by si měla vytáhnout do pravítko ze zadku, ale tak to bývá. Se svým učitelem jsem si taky hned nerozuměla. A Serža mi aspoň vysvětlila proč nechce abych dělala to co jsem chtěla. Nebyli to nijak pitomé, docela jsem to i chápala, jen z mého pohledu bych prostě u něčeho jiného byla užitečnější. „Hůůůůů...“ Vydala jsem zvuk překvapení, když ji řekl, že je to chyba. Chlape to jsi neměl. To se veliteli neříká! Ale nic jiného jsem neudělala. Velitelka nám řekla, co zjistila u toho Bedřicha. Chudák.... ten už kutat nebude. Jak moc si můžou dovolit živit mrzáka? Šlo by to uzdravit? Nakonec velitelka řekla, že se máme pomodlit. Ani jsem nezaváhala a poklekla a přidala se k modlitbě. Možná nejsem zrovna vzor poslušnosti a moje chování je poněkud barbarské, ale moje víra je neochvějná. Dobře, nemodlím se asi tak pečlivě jak bych měla... moje modlitby většinou jen zazní v mé hlavě, k modlitbě jsem doopravdy poklekávala jen ráno a večer.

Thaddeus Wroth - 13. července 2020 21:58

Podsvětí Já jsem se do celé hádky nezapojoval. Asi jsem se měl zapojit dřív jako zástupce velitele, ale přišlo mi to celé absurdní. Seržant měla svojí funkci dočasně a Nero měl problém s autoritami. Teda on neměl asi problém vyloženě s autoritami jako s touhle jedinou, ale jsme jednou lovci a Ty rozkazy musíme poslouchat ať se nám líbí nebo ne. Já Vám do toho nechci skákat, protože mi to celé přijde absurdní, protože stojíte oba na jedné straně. Obě strany si stojí za svým a ani jedna neustoupí, bohužel ta jedna má nyní vyšší hodnost, takže to budeme akceptovat. Z toho co jsem vyrozuměl byl Tadeus poslán na povrch sám. Vzhledem k tomu, že se již stalo můžu jenom konstatovat, že je to neštastné, ale to je už jedno. Celou tuto debatu bych skončil a přešel k výslechům. I když každá skupina získá jiné informace někam se posuneme. Seržante pokud bych si ve skupině mohl ponechat Semena bylo by to dobré. Nebudu zastírat, že jsme více bojovník než detektiv a on má logické myšlení a spojuje si více drobnosti jak já. Nebojím se to říct. Arwen bych ponechal mezi námi. Bude se hodit, pro klidnění pokud to bude nutné a jako žena bude na horníky dobře působit. Vlastně řeč o ničem, ale já se s nima opravdu hádat nebudu. Oba jak serža tak Nero se chovají jako kohouti a jinak řečeno kreténi. Nero se snaží a já to chápu, ale Serža je plná elánu z velení a nechce pochopit zákonitosti Podzemí, jako já nepochopím zákonitosti světa nahoře, nikdy pořádně.

Thaddeus Wroth - 13. července 2020 22:01
	soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro První lov Posvětí Nero Zeptám se na to. Nenapadá mě nic moc, ale zeptej se na Bedřicha jak ho vnímali a jestli neměl nepřátele. To co říká jeho žena je hezké, ale to je fuk. Počkej co se dozvíme, dohadujeme se tu jako banda vořechů a jí to tu stejně nevysvětlíš. Odpovím a rozhovor ukončím. Už se není o čem bavit. Jdeme něco dělat.

Vypravěč - 14. července 2020 19:57

První lov (9) Výslech Zatímco jste se hádali stihl předák přivést první dva horníky na výslech, takže jste se rozdělili do skupin a dali se do práce. Z otázek, které jste jim pokládali jste zjistili, že ačkoli v některých detailech se popis bestie celkem liší, v základních rysech se všichni shodovali. Bestie nebyla o moc vyšší, než normální člověk, s nepoměrně dlouhýma rukama a celým tělem porostlým chlupy. Chodila po zadních, i když jiní tvrdili, že používala své dlouhé ruce k tomu, aby běhala po všech čtyřech podobně jako některé velké opice, o kterých jste se učili při výcviku. Několik horníků také tvrdilo, že když ji zahlédli byla bestie oblečená do hadrů, které se běžně nosí tady v podsvětí, ale ti byli v menšině, takže těžko říct, jestli si celou historku jen nepřibarvovali podle svého. Na dotazy, jestli se v poslední době někdo nechoval divně odpovídali všichni jednomyslně záporně i když občas někdo zmínil Bedřicha, který byl náladový a párkrát ho přistihli jak si mluví sám pro sebe, ovšem vzhledem k tomu, že byl přitom vždy nalitý pod obraz se tomu taktéž nedalo přisuzovat příliš mnoho vážnosti. Co se týkalo dalších otázek, tak z těch vyplynulo, že jednotlivé šachty se od sebe příliš neliší, pokud tedy člověk nepočítá jejich stáří a tedy i délku s tím, že ta se dala odhadnout podle jejich pořadového čísla, protože právě podle stáří byly číslované. Odpad se pochopitelně v Podsvětí nepálil, ale podléhal sběru ze strany „Mrchožroutů“ kasty lidí z podsvětí, kteří pravidelně odpad odvážely a buď recyklovali nebo se ho jinak zbavovali. Jinak když už byla řeč o Bedřichovi, tak ti co byly ochotni o něm mluvit víc se shodli na tom, že neví o nikom, kdo by se dal považovat za jeho nepřítele. Ten chlap byl sice alkoholik a občas se choval divně, ale práce udělal za dva a navíc se opilý choval spíše jako šašek než agresor, takže ho většina místních tolerovala, pokud ho rovnou neměli rádi. Když jste konečně k smrti utahaní skončili s výslechy, zjistili jste, že uběhlo mnoho hodin. Ne snad podle toho, že by se už slunce blížilo k západu, to jste v podsvětí pochopitelně neviděli, ale podle toho že po výslechu posledního horníka oznámil předák příchod vzácné návštěvy. Do Podsvětí za vámi dorazil postarší kněz, dle svých slov vyslaný Vyšetřovatelem jménem Bratr Ignác, kterého jste si mohl pamatovat z akademie jakožto svého učitele náboženství. A nepřišel sám. Ten do ho však doprovázel nebyl Tadeas, ale jiný mladý člen stráže jménem Thomas Darlene.

Vypravěč - 14. července 2020 20:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro První lov Thomas Darlene Už je to několik týdnů co jsi společně s několika desítkami dalších rekrutů úspěšně prošel akademií a oficiálně se tak zařadil mezi Lovce čarodějnic v hodnosti Strážce. Pokud jsi ovšem očekával nějakou akci a dobrodružství, šeredně ses zmýlil. Spolu s dalšími nováčky jsi dostal přidělený úsek ulic v 2. kruhu Města a začal chodit na pravidelné patroly posilující běžnou městskou hlídku. Byla to nuda a hodně daleko tomu, co říkal náborář, když jste podepisovali přijímací papíry, ovšem rozkaz byl rozkaz a tak jsi nemohl nic namítat. Takto to beze změny pokračovalo ještě následující tři týdny, než si tě z ničeho nic ještě před koncem směny povolal bratr Ignác, jeden z nejzkušenějších Vyšetřovatelů, který zároveň vyučoval náboženství na akademii Lovců. Zobrazit SPOILER Sotva ses dostal zpět do kasáren, přivedli tě rovnou do briefingové místnosti, kde kromě tebe a bratra Ignáce nikdo jiný nebyl. Jak ses následně dozvěděl, byla dnes ráno do Podsvětí vyslána malá jednotka lovců za účelem vyšetření podivných krádeží potravin a záhadného úmrtí, které se odehrálo v dole sv. Jiřího, což byl jeden z menších železných dolů, který se v tomto podzemním městě nacházel. Vyšetřování už probíhalo, ovšem velitelka oddílu seržant Marie Sofie Raskie požádala o možnost exhumace těla jedné z obětí, k čemuž bylo zapotřebí vyslat dolů kněze. A protože jediný kněz, který byl k dispozici nebyl trénovaný bojovník, musel ho dolů někdo doprovodit. Naneštěstí se ukázalo, že posel, kterého seržant Raskie vyslala byl nejen nebezpečný heretik, ale také sodomita, kterého přistihli při zátahu na jedno jejich hnízdo, kam si odskočil místo toho, aby okamžitě předal svěřenou zprávu nadřízeným. Za tyto zločiny byl proto odsouzen a čekal nyní na popravu upálením, takže jsi ho měl nahradit a to okamžitě. Málem jsi ani nedostal dost času na to, aby ses sbalil a už jsi ve společnosti kněze, otce Patrika mířil dolů do podzemních tunelů vykutaných ve skále. Cesta to byla dlouhá a pro dva osamělé poutníky pramálo bezpečná, ale nakonec se vám podařilo do tří hodin dostat se na místo. Do dolu sv. Jiřího, velké jámy kruhového půdorysu jejíž stěny byly provrtány jednotlivými těžebními šťolamy, navzájem spojenými ochozy a žebříky.

Marie Sofie Raskia - 15. července 2020 19:53

První lov Příchod kněze Nastal konec debaty, který mi přinesl o něco více starostí a jistotu, že alespoň někdo chápe hierarchii Lovců. Musela jsem tak uznat, že Arwen, vůči které jsem byla skeptická možná nakonec nebude takový problém. Následný výslech trval dlouho, jeden horník za druhým a jejich vyprávění pomalu splývalo v jedno. Vyskytlo se pár rozdílů, ale hlavní část byla stejná. Z určitého úhlu pohledu jsme se tak alespoň dozvěděli, jak případná bestie vypadá. Pokud tu opravdu nějaká vůbec byla. Co mi ovšem přidávalo starosti, byl Bedřich, který evidentně kromě samomluvy v opilosti zvládal práci za dva. Docela zvláštní kombinace. Po asi třetí takové informaci mi to nedalo a odchytila jsem si předáka. Kdy se přibližně zvýšila Bedřichova výkonost, nebo byl tak dobrý vždy? Zeptala jsem se ho, když mi předával dalšího horníka k výslechu a na podobný dotaz. Následných několik hodin další monotóní práce a pak konečně konec. Tedy konec, kdyby nedorazil kněz. Výborně, již na něj čekáme, veďte nás Odkývala jsem předákovi přítomnost kněze a zamířila rychle za dotyčným. Zdvořila jsem se knězi poklonila a prozatím jsem ignorovala jeho doprovod. Mockrát děkuji za tak rychlou reakci otče. Pronesla jsem zdvořile a pohledem zabloudila k neznámému strážci. Doprovod nebo...? Nemusela jsem dokončovat větu, aby otec věděl, že se ptám jestli je dotyčný náhrada. Po knězově odpovědi jsem kývla chápavě hlavou. Myslím, že modlitba, aby Tadeas našel správnou cestu je na místě. Předpokládám správně, že ještě bude následovat vyšetřování? Pronesla jsem a rychle jsem věnovala krátkou modlitbu svému podřízenému. Víc toho teď nemohu udělat, musím dokončit úkol a pak? Kdo ví, co bude….nechť mi bůh ukáže cestu Nebudu vás zbytečně zdržovat otče Podívala jsem se na předáka. Dovedete nás prosím k hrobu první oběti? Zdvořile jsem požádala předáka. Nebylo zrovna vhodné se tu zbytečně vypovídávávat, když jsme ještě měli práci k vyřešení, co nejdříve.

Semen Chorčasko - 16. července 2020 10:54

První lov Kněz na scéně Pokyvuji při výslechu ale nedá mi to zvláště když všechny popisi připomínají opici schválně zkusím doplnit otázku o. " A jakou měla barvu kůže? A neměla něco zvláštního na hlavě?Viděli jste jaké to dělá stopy?" podrbu se na hlavě protože výsledky by se mi nemuseli líbit naopak by to vysvětlovalo další něco odpovídající několika ano by mohlo v klidu panty přetavit a v tomto složení by to byl opravdu veliký problém. Ošiji se při té představě a trochu doufám ,že to bude něco méně nebezpečného. Další věc která je divná je Bedřichova výkonnost ale tu už řeší serža. P5esto mě napadne jedna otázka která se musí pokládat velice opatrně. " Přibil do dolů někdo noví v nedávné době? Nebo byl někdo kdo odešel jinám?" Jak se říká tounocí se stébla chytá a jeden nikdy neví.

Thomas Darlene - 17. července 2020 15:27

První lov Má práce a úsilí nese své ovoce, cesta pomsty začíná... Cože?! To snad nemyslí vážně..., pomyslím si s pocitem lehkého rozhořčení, když se po dlouhých týdnech příprav, tréninků a učení se umění Lovců, složení závěrečných zkoušek a složením slibu dozvím, jaký že to nebezpečný úkol jsem dostal. Posílení hlídek v druhém kruhu města. Ono ale v závěru proč ne, člověk alespoň pozná lépe město, má možnost si udělat kontakty mezi ostatními Lovci a udělat si celkový obrázek, jak to v městě funguje a co by chtělo ještě zlepšit. A tak se procházím po svém přiděleném úseku ulic a hlídám, aby se nikdo nepokoušel dostat z jednoho kruhu do druhého, ať už jakýmkoli směrem. za tu dobu, co to dělám, už znám nejednoho obchodníka, jeho nabídku a sleduji i jak se mění jeho ceny častěji, než zdejší počasí. Sem tam zodpovím nějakou tu otázku zvídavých dítek, jdoucích do a nebo ze školy, dokonce už jsem řešil i jeden menší konkurenční spor mezi dvěmi trhovci. Jenže tohle není přesně to, co mi sliboval ten chlápek, kterému jsem padl do oka, když se pokouše mě naverbovat. Dal jsem se k Lovcům z úplně jiného důvodu ale než přijde můj čas, budu dál dělat, co se po mě vyžaduje, protože jednoho dne možná někdo přijde a řekne mi, že jsem připraven vyrazit. Kdybych ale věděl, že už je to tak blízko, trénoval bych o to více... Blíží se konec další směny, když tu ke mě přistoupí starší Strážce a osloví mě: Thomasi, máš se okamžitě dostavit k bratru Ignáci, Tvé místo přebírám, oznámí mi a já tedy jen přikývnu a jdu do kasáren, přemýšleje, proč by si mě k sobě zavolal sám bratr Ignác, náš učitel náboženství a jeden z nejuznávanějších Vyšetřovatelů... Dorazím do kasáren, jsem odkázán na briefingovou místnost a když do ní vejdu, jsem docela zaskočen, protože kromě bratra Ignáce tam nikdo jiný není. Co se děje? Proč chce se mnou Vyšetřovatel mluvit o samotě?, pomyslím si lehce zmateně, ale bratr Ignác mi vše rychle a stručně vysvětlí. Zatímco já jsem si vykonával svou službu zde v ulicích města, byla dnes ráno do Podsvětí vyslána malá jednotka Lovců za účelem vyšetření podivných krádeží potravin a záhadného úmrtí, které se odehrálo v dole sv. Jiřího. Vyšetřování už probíhalo, ovšem velitelka oddílu seržant Marie Sofie Raskie požádala o možnost exhumace těla jedné z obětí, k čemuž bylo zapotřebí vyslat dolů kněze. A protože jediný kněz, který byl k dispozici nebyl trénovaný bojovník, musel ho dolů někdo doprovodit. Naneštěstí se ukázalo, že posel, kterého seržant Raskie vyslala byl nejen nebezpečný heretik, ale také sodomita, kterého přistihli při zátahu na jedno jejich hnízdo, kam si odskočil místo toho, aby okamžitě předal svěřenou zprávu nadřízeným. Za tyto zločiny byl proto odsouzen a čekal nyní na popravu upálením. A já jsem byl vybrán, abych otce Patrika doprovodil. A to okamžitě... Dostal jsem pět minut na přípravy a jelikož jsem byl ve službě, mám skoro všechny věci u sebe, zejména zbraně. Vběhnu tedy ke svému spaní, poberu důležité věci, u proviantního důstojníka si vyžádám nějaké zásoby na výpravu a v limitu jsem o otce Patrika, kterému sdělím, že jsem připraven vyrazit. Ano, je to nebezpečné, vyslat kněze pouze s jedním Strážcem, ale čím menší skupinka, tím méně je nápadná, tím méně vydává hluku, který by mohl přilákat případné útočníky, přesto se mám na pozoru, protože útok většinou přichází ve chvíli nejméně očekávanou. Naštěstí cesta proběhla v pořádku, za něco přes tři hodinky jsme dorazili na místo a zanedlouho poté si můžu prohlédnout skupinu, jež byla vyslána na prošetření zdejších událostí. Dobře oblečená žena, nejspíše seržantka se ujme slova a pronese pár vět, myslím, že i jednu k mé osobě, ale jelikož jsem nebyl osloven, mlčky pouze pozoruji počínání skupiny a otce Patrika, ke kterému jsem byl přidělen. --- OOT --- Popis Před vámi stojí vysoký muž, velice dobře osvalený, kterému se u pasu houpe meč a v ruce drží hůl (O KTERÉ POCHOPITELNĚ NEVÍTE, ŽE SE DÁ ROZLOŽIT) a to je na první pohled jeho jediná výzbroj. Okolo krku má řetízek s křížkem Obrázek

Horatio Nero - 18. července 2020 20:03

První lov Nová posila Uvelebím na zemi se zády ke stěně, trošku stranou, ale dost blízko abych slyšel a byl slyšet. Většinu času mlčím jen položím jen pět otázek: Jestli se šachty osm a čtyři liší od ostatní? Jak by se dotyčný horník zbavil odpadu? Jestli neměl Bedřich nějaké nepřátele? Kde berou vodu v dolech a na normální použití? Co se s tou bytostí stalo, myslím tím kam zmizela? Papír své nadřízené na který mají přísahat horníci neberu do rukou, když seržantka nutí horníky přísahat tvářím se nesouhlasně s pohledem upřeným na seržantku. Když výslechy skončí vstanu a protáhnu se postavím se na nohy. Postaršího kněze pozdravím úklonem hlavy a zatvářím se trochu překvapeně, když si všimnu, že místo mého druha přišel někdo cizí. Rychle střelím pohledem po seržantce, ale neřeknu nic. Ta se věnuje knězi a jeho doprovodu nevěnuje pozornost. Já k němu přistoupím a nabídnu ruku. „Jsem Nero rád tě poznávám.“ Na okamžik se odmlčím přistoupím trochu blíže a zašeptám. „Nevíš náhodou co se stalo s kolegou lovcem co nesl žádost o vyslání kněze?“ Odmlčím se a dívám se Thomasovi do očí.

Thomas Darlene - 19. července 2020 23:56

První lov Známe to přísloví o mlčení? Zatím co probíhá konverzace mezi bratrem Patrikem a velitelkou oddílu, prohlížím si okolí, z čehož mě vyruší černovlasý albín, který se nejspíše chce seznámit, alespoň podle jeho prvotního gesta. Nabízenou ruku přijmu a pevně stisknu. Thomas Darlene, zdravím Tě, odpovím. Po chvíli přijde o kousek blíže, aby mi položil docela zajímavou otázku. S naprosto vážnou tváří odpovím: Omlouvám se, příteli, nemám ponětí, dokonce jsem jej ani neviděl, dostal jsem pouze rozkaz doprovodit otce za vámi a postarat se o jeho bezpečí a tak jsem tady, nevím o nic více než Ty, a zlehka pokrčím rameny, ale v hlavě mi to začne pracovat trochu více. Kolega lovec?

Thaddeus Wroth - 20. července 2020 10:43

První lov Po výslechu Výslechy byly poměrně jednotvárné a jednolité. Prostě hromada mluvení, které já jsem moc přednost nedával. Něco jsme se, ale dozvěděli, třeba to, že Bedřich uměl zabrat za práci a nikdo s ním vyloženě problém neměl. Další informace už pro mne byly zajímavější vzhledem k tomu, jak ta příšera nebo co to je vypadala a s čím asi tak můžeme počítat. V tuhle chvíli je důležité, že ta příšera, bytost nebo zjevení je zjevně natolik skutečné, aby se jeho popis lišil, ale ne o tolik, takže to není něco co by si vymýšleli jen tak nazdařbůh. Drobné odchylky v tom jak co vypadá jsou normální. Nově příchozí jsem vzal na vědomí, ale nelíbili se mi. Už jenom protože se nevrátil Tadeas, což mi vadí. Ne, že bych ho více znal a tušil, ale byl nám přidělen a už jsem si na něj zvykl a věděl s čím asi počítat. To, že nám sem sám Bratr Ignác poslal toho kněze svědčil o tom, že seržantka měla evidentně velké konexe. Což tady stejně nic moc neznamená. Nero se na otázku co mě pálila už zeptal, takže jsem dál nepátral. Ona se pravda ukáže. Otvírání hrobu a věci s tím spojené okolo nejsou zrovna příjemné a já jsem neměl dobrý pocit. Darlene, Nero. Až se dají do otvírání hrobu, my tři budeme hlídat okolí kolem nich. Nerad bych, aby nás někdo chytil s kalhotama pod zadkem. Celé mi to divně smrdí. Arwen prosím Ty si vezmeš blízkou ochranu seržantky a kněze. Tak to bude než se zase rozdělíme. Opatrnosti není nikdy dost, že? Vím, že bude Arwen zcela nadšená, ale tak to už je. Darlena chci mít na očích a pokud se něco dostane až k serže a Semenovi, tak jsou mrtví.Prostá čísla. Thaddeusi tomu se říká černá práce. Nesnášíš jí, jako víš, že se musí dělat.

Arwen DeLion - 22. července 2020 20:12

Výslechy A tak jsme poslouchali. Po nějaké době kdy se popisy začali opakovat a nebo mi to připadalo jako výplod bujné fantazie, tak můj pohled zesklovatěl a můj duch se odpojil od těla a vznášel se někde v astrální rovině. Z popisu mi vyšel jeskynní trol, který byl nejspíš nějak hybridní, protože byl chytřejší než kus žuly a i rychlejší. Z těch popisů mi prostě nic jiného nevyšlo. Když byl konec, zjistila jsem, že jsem někde ve svém stavu nebytí, vytáhla sekeru a opírala se o ní, abych asi nespadla na hubu. Narovnám se, promnu oči a zívnu. Měla jsem hlad. A dala bych si po tomhle mučení panáka. Měla jsem docela blízko k tomu porušit žádné pití ve službě, Naštěstí jsme se dali do pohybu a potkali jsme se s knězem, který šel obstarat zemřelého nebo co to vlastně dělají a s ním i jeho doprovod, který jak se ukázalo se měl přidat k nám. Sjela jsem ho pohledem. Vypadal jako bojovník. Jestli pak on bude dobrej pijáckej parťák? Thaddeus mi dal rozkaz, abych se postarala o bezpečí seržy a kněze. Narovnám se a rozzářím se. Konečně něco normálního! Žádné výslechy, žádné zaprášené knihy, ale normální, poctivá práce bodyguarda! „Jop!“ dám najevo, že jsem rozuměla a se zbraní v ruce jsem se na seržu a kněze nalepila. Zbystřila jsem, zaměřila se na naše okolí a na obličeji se mi objevil výraz někoho, kdo slibuje, že jestli se někdo přiblíží k mým chráněncům skončí s mozkem na stěně.

Thomas Darlene - 22. července 2020 20:53

První lov Na tom, jak se vidíme záleží pramálo, důležité je, jak nás vidí ostatní... Zatímco probíhá výslech a probíhá klasické prohlížení si jeden druhého, odhadování jeho schopností a nebezpečnosti (při souboji tváři v tvář si myslím, že bych je pokořil, ale nebudu je podceňovat, na tuto chybu již mnoho bojovníků doplatilo), přistoupí ke mě jeden ze členů skupiny, ke které jsme byli posláni a osloví mě s ehm... rozkazem? Bez urážky, ale nejsem tady, abych přijímal něčí povely, byl jsem sem poslán pro zabezpečení kněze a to taky udělám , pronesu bez jakéhokoli náznaku neúcty či posměchu k muži, který se mi ani nepředstavil a odejdu ke knězi. Jestli něco projde přes Tebe..., pronesu, tasím svůj meč a postavím se tak, abych pohledem obsáhl pokud možno co nejvíce ploch potenciálního bojiště. ... přeze mě už ne, dokončím větu a všimnu si odhodlané ženy po své boku. Bože, pokud mám padnout, nesuď mě jako vraha, pouze plním Tvou vůli a chráním Tvého služebníka. Dovol mi stanout vedle svých blízkých, zašeptám tichou motlitbu, poklednu, položím meč před sebe, naberu do dlaní trochu země, či kamen a promnu ji v dlaních. Ze země jsme vzešli, v zem se vrátíme... Potom se podívám na ženu vedle mě: Hlídám Ti záda, dáš-li pozor na ty mé. Jsem Thomas

Vypravěč - 24. července 2020 14:28

První lov (10) Otevírání hrobu Co se týkalo vašich doplňujících otázek, na ty vám horníci pochopitelně odpověděli. Bedřich, jak jste se dozvěděli byl vždycky velký dříč s nadprůměrnými výkony, ale jeho produkce překonala všechny dosavadní rekordy, když začal pít. Respektive ono to nebylo nijak skokové, spíš postupný nárůst u kterého se zdálo, že čím víc pije, tím lepší výkony má. A aby se předešlo další otázce pít začal chvíli poté, co se mu narodilo první, možná druhé dítě. Ale to tady dole nebylo nic neobvyklého. Děti křičí a horníci potřebují spát a tak se často uspávají chlastem. Co se bestie týkalo tak její barvy kůže si nikdo ve stínech chodeb moc nevšiml, ale předpokládají, že byla tmavá a ani si nikdo nevšiml, že by měla na hlavě něco speciálního. Poté však vzali události již velmi rychlý spád a vy jste se vdali směrem k pohřebišti, které se nacházelo za krátkým tunelem v jeskyni, která byla k dolu přidružená, za těžkými dveřmi se závorou popsaných runami, od kterých měl klíč pouze místní předák. S jeho pomocí jste se s knězem dostali dovnitř a našli správný hrob. Kamenný sarkofág s těžkým víkem připevněným řetězy, do kterého byl hrubě vysekaný kříž. Co se samotné exhumace týkalo, kněz nejprve provedl v celé místnosti exorcismus, načež ji ještě vysvětil, což samo o sobě trvalo dobré dvě hodiny, než s vaší pomocí odstranil víko z rakve. Pod ním se nacházelo tělo zabitého horníka, již s patrnými známkami rozkladu. Přesto se dalo při ohledání ještě poznat, že levá ruka, nyní nahrubo přišitá zpět k tělu byla od těla skutečně odtržena nikoli odseknuta. Nohy, ač pro potřeby pohřbu srovnané byl zlomené. Respektive na levé noze měl zcela rozdrcené koleno tak, že z něj prakticky nic nezbylo a na pravé měl nadvakrát přelomenou stehenní kost. Kromě toho mu někdo rozpáral břicho asi jako by ho přes ně sekly čtyři velmi dlouhé a ostré drápy, ovšem žádné vnitřní orgány nechyběli, takže se na něm stvůra nenakrmila.

Marie Sofie Raskia - 25. července 2020 09:27

Prohlídka nebožtíka První lov 10 Kněz nebyl zrovna upovídaný a byl soustředěný plně na svou práci. Ostatně, co jiného čekat od kněze pod vedením bratra Ignáce. Z našeho tichého rozhovoru jsem tak byli po chvíli vyrušeni jeho ochrankou a Arwen, kteří se na nás nalepili. Zatímco jsem tedy přemýšlela nad poznatky z výslechů, následovala jsem ve vší tichosti předáka do jejich pohřební jeskyně. Byla jsem lehce překvapená tím, kolik lidí již stihlo zde umřít, i když se jednalo o poměrně mladý důl. Najevo jsem to ve svém výrazu dát nemohla a tak jsem raději zachovala ticho s ohledem na respekt daného místa. Proces otevření rakve byl dlouhý, opravdu dlouhý a já tak měla možnost přemýšlet a třídit si zjištěná fakta a měla jsem pocit, že tam něco nesedí, ale pořád jsem nemohla přijít na to, co je špatně. Když konečně došlo k otevření rakve, naskytl se mi pohled na tělo. Nic hezkého, ale nebyl to první pohled na nějakou bestií zabitého. Z něčího pohledu možná poněkud bezohledně jsem pomohla knězi s prohlídkou. Hledala jsem jakkékoliv stopy obrany na těle dotyčného, pochopitelně jsem se též zajímala o rány, ale stopy obrany byly zajímavější a mohly napovědět, zda měl dotyčný vůbec nějakou šanci. Tohle zvládla ta bestie za přibližně minutu? Zamračila jsem se a vzpomněla si na Bedřicha, který byl možná ve stejné situaci, ale toho bestie nepodrápala ale jen vynesla nahoru a shodila. Upřímně jsem pochybovala, že to bylo nedostatkem času při dané události, protože samotné vynesení nahoru k 9. šachtě muselo bestii zdržovat. Proseknutí hrdla ostrými drápy u neozbrojeného muže přece muselo být rychlejší řešení. Kdo a proč schání tak akutně jídlo? Dobře všichni, jestli máte nějaké teorie, zatím si je nechte pro sebe, probereme to až po prohlídce štol a budeme mít všechny dostupné informace, zatím si vše nechte pro sebe, ať se neovlivňujete v závěrech a každý si tak všimne jiných detailů. Začínala jsem být opravdu unavená, ale musela se vyřešit poslední věc. Provedete nás posím po šachtách, než pro dnešek ukončíme vyšetřování a ubytujeme se? Poprosila jsem předáka, bylo pozdě pro všechny, ale kdyby se v noci něco stalo bylo zapotřebí, abychom měli o šachtách nějaké povědomí. Mohlo se totiž klidně stát, že naše přítomnost vyplašila pachatele a ten se teď o něco pokusí. Nikdo se teď nebude pohybovat sám, neustále se budete držet ve dvojicích až trojicích minimálně. Pronesla jsem tónem, který jasně říkal, že nediskutuji. Načež než jsem vyrazili, jsem si odchytila Arwen, která se držela poblíž mě se svou sekerou a zašeptala jsem jí. Pro nás mám dnes po prohlídce štol ještě jeden úkol. Zatímco chlapi půjdou zajišťovat ubytování, my se půjdeme podívat za Bedřichem… Tedy já ho půjdu zkontrolovat a povídat si s jeho manželkou a ty si půjdeš popovídat s jeho malými syny a zkusíš na nich citlivým přístupem vyloudit informace a tátovu mechovici. Doufala jsem, že Arwen je dostatečně svým vyjadřováním pro horníky důvěryhodná, aby jí uvěřili i jejich malé děti a případně se jí svěřili s tím, co jim dělalo starosti ohledně jejich otce. Zásada číslo 5 – Nikdy nepodceňuj malé děti, jsou velmi všímavé co se týká drobných detailů, kterým dospělí nevěnují pozornost. Jenže teď bylo zapotřebí se začít koncentrovat na štoly a ne na bedřicha, jehož chování a vzorec útoku na něj absolutně neodpovídal zbytku konfliktů s bestií.

Horatio Nero - 25. července 2020 12:41

První lov 10 Když Tomas řekne, že o mém kolegovi nic neví střelím rychlým pohledem po Marii, ale neřeknu nic. Jen se zamračím. Když Thaddeus vydá rozkazy jen kývnu, ukážu na levou stranu od Marie a pomalu se přesunu na naznačenou stranu. Pušku držím v obou rukách připravenou ke střelbě ikdyž pozvednutou ke stropu, potlačím touhu kleknout si na koleno, ale racionální úvaha mě donutí zůstat stát na nohou. „Kdyby něco vyskočilo z hrobu, tak v pokleku se neotočím dost rychle.“ Mlčky pak následuji skupinu do tunelu a pak k hrobu. Při exhumaci stojím stranou a kryju vchod. Celou dobu mlčím není co říci. Přesto, když otevřou hrob prohlédnu si tělo a mračím se čím dál víc. „Takže to není práce pouliční krysy, ale nějakého mutanta přinejmenším a zatraceně silného. Opatrnost bude při střetu na místě.“ Když uzavřeme hrob, pronesu rychlou modlitbu a vrátím se na pozici. Pak naše seržantka pronese o prohlídce štoly. Spadne my brada a oněmím, pak pronesu klidně pronesu. „Seržant dělá opět chybu. Jsme unavení. Unavení lidé dělají chyby a chyby v boji s nestvůrami si nemůžeme dovolit. V těch štolách čeká nebezpečná bytost a pokud do ní vrazíme, bude lepší když nebudou naše reflexi a pozornost zpomalené únavou. Těch tunelů je poměrně dost na prohlídku.“ S tím se odmlčím a pak klidně následuji své kolegy ven z hrobky.

Semen Chorčasko - 25. července 2020 16:12

První lov 10 Proces pitvy přinesl zajímavé informace čistě utržená ruka a zlomené nohy mohlo znamenat bud náraz velkou rychlostí nebo brutální sílu mohlo něco dotyčného vzít za ruku a pak s ním udeřit o zem. Je jen škoda že se na pitvě nemohu podíleti více osobně ačkoliv je pravda že zranění na tkáni nejsou můj vědní obor. Ačkoliv pokud bych mohl doplnit další obor zájmu brzy jím asi budou sociální interakce ve skupině pod tlakem protože to co se tu děje je více než srandovní. Pravda příchod dalšího vyšetřovatele mě nechá chladným zájmena kvůli absenci základního charismatu a jediné co je na něm zajímavé je hůl která má jisté atypické prvky výroby i když kdo ví jestli je to kosmetické či učelové. Nakonec kdo nezklame je Nero a opět vypustí větu o tom že nadřízený je nemoudrý čímž na mé tváři vyloudí usměv naprostého šílence se kterým k němu dojdu a položím mu ruku na rameno. Odkašlu si a spustím. " Vnitřní řád kapitola 12 strana 67 až 72 sekce udělená hyerarchie pod sekce chování podžízeného... Dehonestování a insultace osoby pověřené vedením není přípustná z jakéhokoliv důvodu . Takové chování se bere nejen jako hrubé porušení kázeňského řádu ale dále jako prvek hereze jež musí být trestán smrtí." dokončím doslovnou citaci z knihy kterou nejspíš v ruce drželi všichni ale málokdo jí četl a nebo si jí pamatoval. Pak můj úsměv malinko opadne. " Tudíž ty blbče se omluv a modli se ať máš v posudku jen náchylnost k unavě..." řeknu přátelsky a doufám ,že už konečně pochopí že některé věci je lepší neříkat nahlas. Pak jako by se nic nestalo dojdu k naší seržantce a neodpusím si lehčí zasolutování. " Dovolte drobnou otazku. " počkám si na potvrzení a pokračuji. " Pokud jdeme zkoumat štoly za učelem orientace jste seznámena s izolovaným systémem orientace? Respektive nejsem si jist zda dokážeme do paměti dostat typ chodeb a jejich propojení tudíž žádám o povolení na vstupu do chodem po jejím projití umístit serii písmen a čísel hovořící o jejím charakteru nalezených věcech a případném propojení s dalšími chodbami... pro připomenutí dřív než tam vlítneme."

Arwen DeLion - 25. července 2020 21:52

První lov Přidala jsem se k novému muži, který mi řekl, že mi kryje záda a já mám jeho. Představil se jako Thomas. Usměji se na něj. „Může se na mě spolehnout bratře. Já jsem Arwen.“ Pak jsem se, ale věnovala své práci. Naštěstí nic se nedělo, prohlídka mrtvoly proběhla bez problémů. Žádný pokus o vstávání z mrtvých se nekonal. Muž byl docela zřízený, bylo s podivem, že se mu podařilo i chvíli přežít. Tihle horníci mají tuhý kořínek. Nevím tedy co ostatní, ale ze stavu těla jsem nedokázala nic vyčíst. Jen to, že potvora měla velkou sílu, což jsme už věděli a nejspíš má pořádně ostré drápy. Serža řekla, ať si své teorie necháme zatím pro sebe, ne že bych s tou svou hodlala vyrukovat. Pořád mi všechno ukazovalo na hybrida jeskynního trola. A ten by se s pochopením nesetkal. Ještě jsme měli projít šachty a pro dnešek si odpočineme. Ubytovat? No to jsem zvědavá jestli pro nás budou mít místo. Serža taky řekla, že se musíme pohybovat minimálně v párech a já se musela uculit. Měla jsem chuť se zeptat na to, jestli musíme ve dvou chodit i na záchod, jen proto abych viděla jak se serža zatváří. Ale k mému překvapení, mi serža dala úkol. Oči mi zazáří nad tím, že jsem dostala speciální úkol. Zasalutovala jsem. „Ano, seržo.“ Odpovím, že jsem rozuměla. Ale znovu se ozval Nero, který napadal rozkazy seržy. Jako musím uznat, že má odvahu, ale tohle už přeháněl. Nemůže shazovat každé rozhodnutí seržy. Bylo to naprosto nevhodné. Naštěstí jsem nebyla jediná komu už to vadilo. Otočila jsem se na něj a opřela si sekeru o rameno. „Bratře Nero. Pokud nechceš skončit přinejmenším na pranýři, tak svou nejistotu probírej s velitelkou v soukromí a ne před všemi. Není to dobré pro morálku.“ Upozorním ho.

Thaddeus Wroth - 26. července 2020 06:53

První lov Odpověď toho nového jsem jenom přešel. Mám takovou teorii, že pokud spolupracuji s týmem na místě, tak bych asi byl schopný svého svěřence chránit lépe, ale to je jenom moje teorie. Zatímco Nero stál vlevo, já se postavil doprava a poslouchal jsem dění za námi. Dvě hodiny odklínání a zaříkání, byly opravdu velmi dlouhé. Bože prosím, ať už to skončí. Byly jsme mnoho hodin u výslechu a teď ještě tohle. Naštěstí byl kněz hotov a my se protočili při ohledávání těla. Konečně jasný důkaz, že si horníci nevymýšlí. Zároveň důkaz, že ta bestie má velké drápy, které budou problém při její likvidaci. Když padne rozkaz, že nikdo nemá chodit sám, tak se uvnitř směju. Musíš jí nechat, že se učí Thadde. Rozkaz madam. Potom už situace nabrala zase nečekaný, i když čekaný směr. Na celé věci je nejhorší, že měl Nero pravdu. Problém je, že takhle to nejde. Semen i Arwen, už mu to řekli celkem jasně. Já jenom syknu. Nerad bych proti Tobě svědčil. Pořád je to velitel, i když dělá nemoudrá rozhodnutí. Oči jsem nespouštěl ze svěřeného prostoru, ale posunul jsem se k serže, abych jí něco pošeptal, co není určeno jiným uším.

Thaddeus Wroth - 26. července 2020 06:58
	soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Šepoty Madam, já vím, že nesouhlasíte s tím jak to Nero prezentuje, ale má pravdu. Jsme unavení jak je vidět zjevně na Nerovi a budeme v uzavřených prostorech. Pokud trváte na té prohlídce, předpokládám jen těch dvou štol? Více je už na hranici našich možností a schopností.

Marie Sofie Raskia - 26. července 2020 08:54

Porušení řádu před výše postaveným knězem První lov – porozkazová debata První, kdo se po mých rozkazech ozval byl nepřekvapivě Nero a vlastně mě ani nepřekvapovala hned jeho první věta. Nadzvedla jsem jedno obočí a udržela jsem svůj úsměv, ovšem oči začínaly jasně ukazovat, že mi došla trpělivost. Opravdu je to to co jsi chtěl říct Nero? Zeptala jsem se ho klidně a sledovala, jak zbytek jednotky začíná chápat závažnost situace. Ostatně já jsem nebyla zvyklá na odpor. Bez jakkékoliv akce jsem poslouchala, co k tomu mají říct ostatní a přemýšlela jsem. Tedy než mi něco Thaddeaus něco pošeptal, rychle jsem mu odpověděla a vyrazila s klidným výrazem za Nerem. Pozor! Vynutila jsem si pozornost a správný postoj u celé jednotky. Došla jsem přímo před Nera Nebudu tolerovat jakoukoliv nekázeň. Předtím jsem to řekla slušně a formou náležící civilizovaným lidem…. Silou jsem Nera praštila do oblasti solaru a ten tak mohl ke svému překvapení zjistit, že ta malá rozmazlená šlechtična ví kam praštit a má sílu jen o něco málo menší než slabší bojovníci a větší než běžný člověk. Kus jsem poodstoupila a pokračovala ve své řečí, jako by se nic nestalo. Teď to zkusím výjimečně řečí, které rozumí i lidé v podsvětí Pronesla jsem naprosto s vyrovnaným úsměvem, dokonce se zdálo, že mé oči srší zvláštním pobavením. Sledovala jsem ho připravená na jeho odpor i to, že by náhodou vytáhl zbraň … ovšem v tom případě by si podepsal rozsudek. Jediné, co tě teď Nero chrání od upálení je fakt, že jsi dříve řekl, že neumíš pořádně číst. Děkuji Semene za přesnou citaci kodexu. Kývla jsem směrem k Semenovi. Jestli Nero nechce ještě něco říct? Podívala jsem se pobaveně na Nera. Pohov, je na čase vyrazit. Semene, ty si klidně štoly označ, ale tuším že předák říkal, že nejsou mezi sebou průchozí

Marie Sofie Raskia - 26. července 2020 08:54

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Šeptání Povzdechla jsem si. Na lehkou spánkovou deprivaci jste snad z výcviku zvyklí, nebo ne? Chci ty štoly prohlédnout, aby pokud se v noci něco semele jsme se nevrhali do zcela neznámého prostředí. Ráno je můžeme prohlédnout klidně pečlivěji, ale jít proti bestii do chodby, kterou ona zná a my ne je bláznovství. A jestli se bojíš, že na nás nyní zaútočí, její chování tomu nenasvědčuje, do teď se vyhýbala skupinám a obírala i útočila jen na jedince.

Thaddeus Wroth - 26. července 2020 09:12
	soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Rozhovor velení Jsem zvyklý nespat opravdu dlouho, ale je mou povinností dalšího člena žebříčku velení poukázat na určité věci. Záměru rozumím madam. Budeme doufat, že je jen jedna. S tím se vzdálím.

Horatio Nero - 26. července 2020 09:34

Pvní lov Když ke mně přistoupí Semen zatvářím se překvapeně, ale když položí ruku na mé rameno celý ztuhnu. Pohledem sjedu na jeh ruku na mém rameni a pak velice pomalu přejdu do jeho tváře, na čež se opět pohledem opět přesunu na ruku na mém rameni. Tentokrát se ale zastavím na označení lovce. Nezdá se že bych po celou tu dobu věnoval pozornost něčemu jinému pak, po malé chvilce pronesu. Můj hlas zní jako šeptavé vrčení. Prsty na pažbě my rudnou jak je do ní zatínám. Chorčasko jsi lovec jako já a neznáš mě, takže ti pro tentokrát prominu, ale jestli se m ještě jednou dotkneš bez dovolení tak ti tu ruku přerazím. Takže prosím buď tak laskav a dej tu ruku pryč.“ Když dá svou ruku pryč trošku zatřesu hlavou, abych se opět vrátil do původního strážního postavení. Vyslechnu si seržantku, vážně na se ní podívám a kývnu. „Pokud Seržantka nechce slyšet mé názory. Má na to plné právo. Pokud je to rozkaz budu se tedy vyjadřovat pouze pokud budu tázán nebo nám bude hrozit akutní ohrožení. Bude to pro seržantku takto vyhovující?“ Pak se připravím k odchodu.

Vypravěč - 01. srpna 2020 22:07

První lov (11) Debata o tunelech Po ukončeném obřadu se otec Patrik postavil k východu z hrobky a pozoroval vás s neskrývaným zaujetím a rukama založenýma na hrudi. Když pak Marie trefila pěstí Nera na solar, což byla na tak malou holku překvapivě silná rána, dost silná na to, aby se Nero poroučel do kolen, jemně si odkašlal a zamířil směrem k vám. Musím říct, že nedostatek disciplíny některých členů této jednotky ve mně vyvolává značné znepokojení, stejně jako nedostatek víry v Boží prozřetelnost při výběru velitele. Buďte ubezpečeni, že o tomto incidentu podám důkladné hlášení přímo bratru Ignácovi. S tím se otočil k Thomasovi a pronesl. Bratře Thomasi buďte tak laskav a připravte mi ubytování, zdá se, že se tu budu muset zdržet pro případ, že by bylo třeba neodkladně zařídit ještě jeden pohřeb. S tím nechal svého bodyguarda pracovat, zatímco vy ostatní jste se rozešli po šachtách seznámit se s jejich strukturou a rozložením, alespoň v základech. Když jste za několik dalších hodin skončili byli jste unavení a tak jste vzali zavděk dvěma jeskyněmi, které vám předák přidělil ke spánku. Naneštěstí, Bedřichova žena a děti v době, kdy jste skončili s ohledáním už dávno spala a tak musel její výslech počkat až na další den. V podzemí, kde nevychází ani nezapadá slunce bylo velmi těžké poznat jak dlouho jste spali, ale určitě to nebylo dost dlouho, protože když vás probudil rozčilený křik a klení oči vás ještě pálili a víčka byla neuvěřitelně těžká. Když jste se však dostali ven z jeskyně, nemuseli jste dlouho přemýšlet, abyste zjistili, co vyvolalo takový rozruch. Dveře, které ještě včera vedly do Bedřichova domu byly vytržené a na jejich prahu se nacházela krvavá louže dost velká na to, aby způsobila okamžitou smrt dospělému muži. Kurva jsou pryč... Nadával o kus dál předák. Celá rodina, jak mohla do prdele přes noc zmizet celá rodina aniž by si toho někdo všiml?

Semen Chorčasko - 02. srpna 2020 06:52

První lov (11) Projít štoly a označit je bylo opravdu náročné a ještě náročnější bylo zjistit že budeme spát ve štolách což nebylo dobře už proto že taková štola nenabízela nic z konfortu a bezpečí stavby. Na druhou stranu po celém dni to asi jednomu bylo i jedno. Normálně bych navrhl aspoň hlídky ale moc únavy zapřičiní jen to že si najdu místo ve středu skupiny a usnu. Jenže nemohu spát ani moc dlouho když nás probudí rozruch instinktivně sáhnu k pasu k valečku ale uklidní mě že bezpečí není bezprostřední. Stav věci je poněkud znepokojující vyrvané dveře obrovská louže krve a kdo ví co dál ... moment neříkal předák že jsou všichni pryč byl už snad vevnitř? Střelím po něm pohledem stejně i po ostatních mě ale zaujme spíš louže krve. Sundám svůj batoho kufr skoro instinktivně. Pak se zastavím a kouknu na šefku. " Odeberu vzorek pokud se dostanu nahoru myslím že bude možné během dne zjistit jestli je krev jednoho původu a jestli je lidská..." vysvětlím ale po pravdě než si dřepnu počkám na a potvrzení a b někoho kdo mě pohlídá nerad bych při tom dostal lopatou do hlavy.

Marie Sofie Raskia - 02. srpna 2020 08:36

První lov 11 //Situaci popisuji, jak mi ji dodatečně popsal PJ pro případné hlídkující Nebyla jsem vůbec nadšená z faktu, že neposlušnost mé jednotky okomentoval I přítomný kněz. Opravdu jsem nestála o přednášku od bratra Ignáce na téma, jak se velí a udržet si respekt. Tak jako tak mi nezbylo než kývnout na znamení pochopení a udělat si úmornou cestu do tunelů. Zatímco se pak většina jednotky ukládala k spánku, mě a Arwen ještě čekala procházka k obydlí Bedřicha a pak s neúspěchem zpátky směr naše nedaleké ubytování. Při pohledu na způsob, kterým se máme uložit k spánku jsem si povzdechala a zjistila, že na tento způsob usnutí nejsem dostatečně unavená. ”Postupně se vystřídáme na hlídkách, první budu držet já a Arwen, druhou můj zástupce se Semenem a případně Nero.” Podívala jsem se s výsměšným pohledem na Nera. Následovalo pozorování, jak ostatní usínají a vystávání před jeskyní. V okolí dolu se rozhostilo ticho narušované pár mírumilovnými opilci s pěveckým antitalentem. Stála jsem u relativně si nudila, jediné co mi zabránilo vytáhnout knihu byl silný smysl pro povinnost a sanha o zachování morálky ve vlastní jednotce. O dvě hodiny později se vše změnilo během doslova pár okamžiků. V jeden okamžik jsem šokovaně zjistila, že bez jakkéhokoliv hluku byly rozražené dveře Bedřichovi jeskyně a co hůř před prahem se nacházela velká krvavá louže, která tam zaručeně než jsem mrknula nebyla. To snad …. Těžko věřit vlastním očím. Otočila jsem se směrem k naší jeskyni a zakřičela do ní. ”VSTÁVAT!!!!!!” S tím jsem se rozběhla k Bedřichově domku, kam jsem dorazila mezi prvními. ”Nerošlapejte stopy!” Okamžitě jsem začala všechny usměrňovat, jenže se zdálo že mimo kaluže se nikde nenachází jediná stopa krve. Zamračila jsem se na předáka, který vycházel z prohlídky Bedřichovi jeskyně. Stejně podmračeně jsem se rozhlédla po velmi blízkém okolí a hledala jsem náznak jiné cesty pryč, ale neúspěšně. ”Běžte se podívat k ústí štol a východu odtud, jestli tam nenajdete stopy krve” Nějak jsem moc neřešila, komu právě rozkazuji a opatrně jsem překročila kaluž krve, abych se podívala dovnitř. ”Dobrý nápad Semene, vydrží to chvilku, než prohlédneme okolí?” Prohlížela jsem místo, kde předtím ležel Bedřich, tentokrát velmi pečlivě a pokračovala jsem po celém jejich obydlí. Hledala jsem jak stopy po bestii, známky zápasu, hádky, stopy po magii či nějakých elixírech, stejně jako po bylinkách, které nebyly součástí běžného vybavení v podsvětí a vyskytovali se jen nahoře, zkrátko po čenkoliv nezvyklém či podezřelém. ”Nehádal se Bedřich v poslední době s někým častěji? S manželkou?” Podmračeně jsem vyšla z jeskyně a zeptala se poblíž stojícího náhodného horníka.

Vypravěč - 02. srpna 2020 15:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Stíny minulosti (1) Bylo to už několik týdnů ode dne, kdy jsi složil svou závěrečnou zkoušku a stal se tak oficiálním lovcem čarodějnic. Ovšem pokud jsi z vyprávění svého instruktora čekal nějakou akci a dobrodružství hned od prvního dne, byl jsi velmi na omylu. Hned druhý den po zkoušce jsi byl zařazený na hlídkovou službu ve třetím kruhu města, kde jsi doplňoval městskou stráž na hlídkách kolem chrámového vrchu. Jedné z nejlépe střežených a proto také nejnudnějších budov v celém Městě. Trvalo několik týdnů, než se konečně stalo něco, co tě vytrhlo z každodenní rutiny a naneštěstí to nebylo nic co by ti zvedlo náladu. Když jsi totiž toho dne nastupoval do služby, našel si ve své skříňce vložený lísteček, na kterém bylo napsáno: Otcovrahu, pokud nechceš aby se tvé tajemství stalo veřejným, sejdeš se se mnou dnes o půlnoci za hospodou u Tří křížků v 2. kruhu. Jakýkoli podpis na lístečku pochopitelně chyběl, ovšem...kolik lidí mohlo vědět kdo byl tvůj otec a co jsi provedl?

Horatio Nero - 03. srpna 2020 05:46

První lov 11 To že mne seržantka nečekanou silou udeří do břicha nemám potřebu komentovat ani pokrčením ramen. Naopak prohlášení kněze přejdu zarytým mlčením, které je v této chvíli bezpečnější. Při prohlídce tunelů jdu jako vždy poslední a občas se zastavím a posvítím si na strop nebo na podlahu. Má zastávka trvá vždy jen pár úderů srdce jen abych zvedl lucernu posvítil na nějaké místo a pak jí zase sklonil a zaclonil. Když se vrátíme do „vesnice“ a předák nám přidělí dvě jeskyně usedám v jedné, kam se přemístil Semen a Thaddeus na podlahu a okamžitě začnu lehce dřímat. Nicméně vzhledem k tomu, že se naše seržantka vrátí obratem, moc si toho nenaspím v okamžiku kdy vejde otevřu oči. Při rozdělení úkolů se zavářím překvapeně, ale dle rozkazu jej nijak nekomentuji. Najdu si v místnostech nám přidělených postel, vedle ní odložím pušku, zhasnu lampu a sundám si vršek uniformy. Nože s opaskem si položím vedle hlavy a než usnu pronesu. „Až na mě přijde řada na stráž, prosím budit slovy nebo kamením, pokud mě někdo bude budit zatřepáním, riskuje přinejmenším monokl.“ Po dvou hodinách mě vzbudí výkřik seržantky doslova se vykulím z místa kde spím a ještě než otevřu oči mám tasenou jednu dýku. Bleskově si připnu opasek a pušku s bandalírem a vrch oblečení si oblékám už za běhu k místu odkud vykřikla. Rychlý pohled my řekne vše co potřebuji a já se rozhlédnu kolem. Než se na seržantčin rozkaz vydám prohlédnou vstupy do štol pronesu. „Spíš by mě zajímalo jestli je někdo často nenavštěvoval a jestli tu máte někoho jako je porodní bába.“ Spolknu jízlivou poznám k mému kolegovi co říká, že by dokázal zjistit zda to je lidská krev. „Samozřejmě že bude. Tolik jasné.“ Sám se vydám šachtě číslo čtyři, posvítím dolů a hledám stopy krve. Pak se přesunu směrem k číslu osm po celé cestě hledám jakékoliv stopy.

Thaddeus Wroth - 03. srpna 2020 11:38

První lov 11 Prohlášení kněze Patrika bylo nepřekvapivé vzhledem k tomu co tady viděl. Neznal, ale všechny věci okolo, takže prostě to teď nemá ani smysl řešit. Třeba se ani nedostane na povrch nebo my se nedostaneme na povrch. Tady dole bylo všechno možné. Prohlížení šachet bylo stejně tak únavné jak jsem jenom čekal. Díky Bohu se na nás nic v těch šachtách nevrhlo a my jsme to přežili v jednom kuse. Naše ubytování bylo prosté, ale zase ne tak zlé, abych pohrdnul. Tady dole jsem už spal na místech, opravdu horších. Odepnul jsem si opasek s pistolemi, ale dal je vedle sebe, abych na ně ihned dosáhl, pod hlavu jsem dal batoh a okamžitě usnul. Seržantka ustanovila stráže sama a když chce, tak já jí bránit nebudu. Bohužel můj spánek netrvá extra dlouho, i když nás učili spěte když můžete a nikdy nebude extra zle. Výkřik je dost urgentní, abych byl rázem probraný. Ruka mi sjíždí k holstru s pistolí a mířím před sebe, protože reaguji na akutní hrozbu, ale ta není, takže se opásám, vezmu batoh a vyběhnu za seržnatkou. Rozkazy lítají a krev se blýská ve světle. Táhne se za námi smrt. Velitelka trošku plaší, ale kdo by neplašil. Ovšem samotný tu nikdo chodit nebude. Kolikrát to budu opakovat nevím, ale co nadělat. Arwen Semen a Serža jsou Tvá starost. Nero já jdu s Tebou. Dobíhám Nera, už jen protože on je protivný a naštvaný a navíc sám k šachtám po tomhle není rozumné. Plus nás jen tak něco nepřekvapí. Tohle je divný. Bavíme se s ní a chvíli potom umře? Mám pocit, že někdo po sobě zametá stopy.

Horatio Nero - 03. srpna 2020 12:05
	První lov 11 Kývnu s úsměvem na kolegu a zvolním krok aby mě dohnal a trošku se k němu nakloním.

Horatio Nero - 03. srpna 2020 12:06

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Lov 11 Při prohlášení Thadeuse se na něj smutně podívám zašeptám. „Ano o zahlazování stop jde, ale pokud sis to ještě nespojil, mají tu dole uživatele magie. Pravděpodobně nenahlášeného. Ale to se naše seržantka od nich pravděpodobně nedozví. Ty bys na jejich místě přiznal šlechtičně z hora co používá magii a co se vypadá jako horlivý věřící, že se paktuješ s čarodějem, co se najednou zbláznil? Nemyslím si. Spíš je zajímavé, že vzali sebou těla. Tím nám nechávají moc stop. Jednak jsou minimálně dva spíš víc, protože lidská těla jsou neskladná a on potřebuje minimálně jednu ruku na lezení. Pokud je nehodil dolů. Proč brát těla? Horník nebyl při smyslech zabít by ho zvládlo i dítě, ta bytost by neměla mít problém zlomit vaz jeho ženě i zardousit děti. Co nechápu je proč si dali námahu a odnesli těla, zavražděná rodina by byl lepší signál o tom, že mají mlčet než zmizelá. Jen tak mimochodem všechny šachty jsou spojené. Říká se tomu větrací průduchy, jsou nad každou šachtou a spojují se. Sice průchody jsou udělány malé, že by se jimi dospělí člověk neprotáhl, ale stačí odhrnout správné kameny na stranu. Tuto techniku jsem používal jako dítě. Problém je ten správný otvor najít. Mimochodem kolik z nás má přídavné osvětlení chodeb, abychom si posvítili?“ Za celou dobu pokračuji v chůzi.

Thaddeus Wroth - 04. srpna 2020 08:15

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Lov 11 No kdyby tu byl takový uživatel a byl nahlášený tak o něm víme. Zase všichni mi přijdou celkem konzistentní, takže by si tohle divadlo museli nacvičovat jooo dopředu. Nedozví, protože mentalitu Podzemí nechápe, ale jak sis všiml je zbytečné se o to s ní přít. Nesoudil bych, protože velení lehké není a podle všeho ona byla vychovaná v takovém prostředí, že tohle prostě neuvidí. Těch variant proč brát těla máš více. Buď potřebuje jídlo pro bestii, těla na nějaký rituál, těch variant a možností je poměrně hodně. Navíc nebudu zastírat, že to je přes mojí platovou třídu. Já jsem voják a ne detektiv. Co se můžu snažit, je udržet ty naše vědátory naživu, protože si ten život tady představují jako válku někde daleko. To je zajímavé o těch průchodech. Já v dolech nežil, můj rajón byly továrny. A světlo nemám, protože nahoře ho nemají a já jsem ho tady nepotřeboval před výcvikem. I já jdu celou dobu a oči mi těkají po okolí. Mág nebo bestie, nerad bych potkal ani jedno.

Horatio Nero - 04. srpna 2020 08:50

soukromá zpráva od Horatio Nero pro První lov 11 Kývnu hlavou. „Také si myslím, že kdyby tu dole byl přihlášený uživatel magie, tak by nám takovou drobnost neopomenuli říci.“ Nad tím že je šéfová z jiného prostředí se se zatvářím rozmrzele. „To je právě ten problém, navíc kvůli tomu, že se snaží místní zastrašovat né s nimi mluvit, dostáváme jen odpovědi na otázky, které se přímo zeptáme ne na otázky, které potřebujeme vědět. Vem si na co jsme se ptali? Co jsme zjistili za vedlejší informace o fungování dolu a zdejší komunitě?“ Trošku se zarazím. „Kruci já jsem kus vola. Nezeptali jsme se kde ten raněný pracoval. Víme jen kde ne. Pokud v jedné šachtě pracuje jen jedna rodina může nám to pomoci.“ Nad tím, že by těla potřeboval někdo k rituálu se zamračím. „Když jsi to teď nadnesl, ono to opravdu až děsivě připomíná ty staré pověsti. Pár nemůže mít dítě, tak zajde za čarodějnicí a ta jim splní přání, ale na oplátku si vyžádá krvavou cenu. No snad naši seržantku napadne ptát se po starších vesnice.“ Při mluvení očima pomalu přejíždím kolem sebe a hledám stopy na podlaze.

Semen Chorčasko - 04. srpna 2020 14:17

První lov 11 Vlastně při odběru nevnímám mnohé jen šefku a vzdalené otazky na porodní báby a tak které mě přinutí se opět velice široce se usmývat. " Madam odběr je relativně hned analýza počká s předáním dotazů... navíc studium skvrny je duležité... nejsou vidět žádné cákance... takže to spíš muselo být nějak vylyto nebo vytečeno... ačkoliv... i kdyby to bylo z výšky byli by tu cákance a pokud bytu někdo ležel byla by skrvrna s určitými nepravidelnostmi." ponořím se do fyzikální přednášky a prohlížím skvrnu stejně jako vezmu ze svého batohu vatičky a obálky a začnu odběry zkumavky by sice byli lepší ale sklo mě nenapadlo navíc i tak je kapaliny relativně málá vrstva. " Spíš by mě zajímalo jak jen tak zmizí někdo kdo nechodí ženu a děti... leda do země nebo těžko říct tak jako tak tu u krve není maso tudíž může být dost stop i jinde." pronesu a dokončím odběr a čekám kam mě šefka pověří zkoumat dál.

Arwen DeLion - 04. srpna 2020 19:54

První lov Únos Celá scénka neušla hodnocení kněze, který nás chce hned nahlásit. Ale prosím! Copak neví, že nové týmy se první musí seznámit než začne fungovat? Trochu přehání. Ale nedalo se nic dělat. Dostali jsme na spaní jeskyně, to mi vyhovovalo, lepší než nemít nad hlavou nic.... no... než vyšší strop? Asi to nakonec bylo jedno. Já se Seržou jsme měli první hlídku. Postavila jsem se tak, abych měla výhled opačným směrem než serža a čekala. Nakonec hlídky jsou o tom hlídat a čekat než vás přijdou vystřídat. Občas jsem zívla, ale jinak jsem byla bdělá a probodávala pohledem přítmí kolem. Bohužel jsem se na konec směny nedostala, něco se stalo. Bohužel. Dávala jsem sbohem spánku. Probudili jsme ostatní a vydali se na místo. Nemusela jsem chodit moc blízko, abych si mohla prohlédnout krev. Nespokojeně jsem mlaskla jazykem. „Řekla bych, že někomu došlo že kradení zásob nebude stačit.“ Pronesu. Sepjala jsem ruce a pomodlila se za duše ženy i jejich dětí. Pochybovala jsem, že jsou naživu. A jestli ano, snad brzy zemřou. Být sežrán zaživa není dobrá smrt. Pár z nás se vydali prohledat štoly, ale měla jsem za to, že to nebude k čemu. Protože ty jsme už prohlíželi a nenašli nic. Nic... a při tom někudy musí chodit. A odnášet věci nebo lidi. Rozhlédnu se a zamyslím se. Pak mě něco napadlo a otočím se na seržu. „Co když nechodí ze štol? Ale ze zdola?“ zmíním a ukáži na zem pod námi. „Možná si prokopali vstup pod nějakým ehm... domem? Možná tu jsou nějaké prázdné. Nakonec štoly jsme už prohlédly. Pokud ty věci vchod nemaskují, tak můžou už chodit jedině ze zdola.“

Marie Sofie Raskia - 04. srpna 2020 20:30

První lov Jednotka se začala dělit a Nero si začal opět dělat, co chctěl. Nadzvedla jsem obočí a už jsem se chystala zasáhnout, když zasáhl můj zástupce. Souhlasně jsem kývla hlavou a šla se věnovat svému. Sotva jsem pak překročila kaluž, Semen řekl velmi divnou věc o podstatě kaluže. Zarazila jsem se a podívala se na něj. Speciální úkol pro tebe … jak dlouho by trvalo vytvořit takovou skvrnu bez okolních cákanců?Jestli to chápu správně tak i rychlé vylití by cákance způsobilo? Vykrvácení člověka trvá většinou v řádu minut... Podívala jsem se zamyšleně na Semena a zatraceně rychle se pustila do prohledávání Bedřichova obydlí. Po chvíli ke mě přišla ještě Arwen se svou teorií. Že by nechodil ze štol? Zamyšleně jsem se na ni bez pohybu koukala načež jsem vytřeštila oči. Ono to může být celé jinak…. Takové vylomeniny se dají dělat pomocí magických cest takže mohou chodit odkudkoliv, ale ta kaluž a bedny…. Objala jsem Arwen. Potřebujeme dostat rychle nahoru někoho s hlášením o prosbou pomoc. Ne vše je jak to vypadá Zašeptala jsem jí do ucha. Co když bedny jen nikdo neviděl zmizet? Ta kaluž tu též byla déle, jen ji nikdo neviděl? A co se týká bestie … vypadala přece celkem lidsky pokud už nějak vypadala Pronesla jsem tónem někoho, kdo jen přemýšlí nahlas zatímco jsem nervózně přejížděla prsty po své růži ve vlasech. Načež jsem se pustila do prohledávání místa činu. Arwen, mezi kolem stojícími zvědavci bude zaručeně spousta zvědavých drben … zkus si prosím s nějakou popovídat na téma Bedřichovi ženy a jejího vztahu s Bedřichem, včetně jejích problému otěhotnět. Teoreticky mají čarodějnice mít problémy otěhotnět… Nebo se někomu upsala? … A nebo jen někdo jiný odvádí pozornost…..Tohle je už nad naše pravomoci, tohle je tak pro vyšetřovatele Snažila jsem se uklidnit ale vůbec se mi to nedařilo. Začala jsem si uvědomovat, že pokud je ona čarodějnice či bestie poblíž a udělám chybu před příchodem pomoci, jsem mrtvá. Proto jsem poklekla a dala jsem se na modlení, abych zklidnila své myšlenky a vrátil se klid do mé duše. Přišla jsem sem z nějakého důvodu a tím je pomoc nebohým horníkům, kteří pravděpodobně ani netušili do jak velkého nebezpečí se dostali.

Semen Chorčasko - 05. srpna 2020 10:51

První lov Kouknu na seržu a lehce se zamyslím. "Záleži přirozenou cestou by si někdo musel dát hodně zaležet a nebo krev vyltlačit zespodu... první varianta by tvala řádově minuty ta druhá by byla hned... problém je že se může jednat i o nepřirozené cesty pokud by někdo třeba z ležícího cíle dostal krev najednou... a nebo rozložil celkově hmotu... je to hned a výsledek bude podobný..." rozhodím rukama na druhou stranu by se tak dalo rozložit i těl oa kaluž by ve špatném osvětlení vypadala nejspíše dost podobně... pravda chyběl by klasický zápach kerou tekutá tkán má...ale pokud by se to udělalo rychle... Zvednu se a když si naše šefová začne povídat něco o tom že to zásoby tam nemuseli být dlouho stejně jako krev lehce nakloním hlavu. " Madam v tom co říkate vidí věda dva problémy. První zásoby by museli být maskovány tak aby je bylo možné zaznamenat všemi smysli a taková věc je komplikovaná... přeci jen kdyby byli vidět tak dotyčný riskuje že si je někdo bude chtít vzít... Co se týká krve... krev má dvě vlastnosti...relativně hodně rychle schne a pak proces tohoto docela smrdí......" dodám svoje stanovisko ovšem tohle byla věda a ne magie přece jen v té tolik znalostí nemám.

Arwen DeLion - 05. srpna 2020 20:15

První Lov Řekla jsem svůj nápad a po chvíli mě serža objala. Překvapením jsem ztuhla, protože jsem to nečekala. Na chvíli jsem si myslela, že jsem asi na něco přišla, že mě třeba takhle chválí, ale nakonec to bylo trochu jinak. Ne, že bych se trefila, ale asi jsem ji tím přivedla na něco jiného. Poslouchala jsem co říká a nebyla jsem si jistá, že vím co myslí. Počkat, že by ta žena byla čarodějnice? Zdálo se, že celý problém tkvěl v té krvi? Že nejsou kolem cákance? Vzhledem k síle a rychlosti té bestii, tak bych se ani nedivila, že zvládne udělat do lidského těla díru tak rychle, že krev nemá čas se ani rozprsknout. Pokud tělo pak dopadlo rovnou na zem, tak stříkanec po dopadu zalil zbytek krve. První odnesl děti a pak mrtvou ženu... jediné co bylo divné, že děti nekřičeli.... ne vážně nevím. Nic mi nedávalo smysl. Naštěstí já tu nejsem na přemýšlení. „Dobře.“ Řeknu v odpověď a rozhlédnu se. Vydám se obejít okolní ženské, abych splnila zadání. Ale žena má dvě děti... jak by mohla mít problém otěhotnět? Dvě děti jsou víc než dost.

Vypravěč - 06. srpna 2020 21:10

První lov Marie Opatrně jsi přeskočila krvavou kaluž a vydala se na prohlídku Bedřichova obydlí, ve kterém byl na neuvěřitelný nepořádek, jako by něm zaúřadovalo malé tornádo, a nebo běsnící příšera. Věci byly poházené všude možně. Jediný opravdový nábytek v podobě dřevěné truhly rozštípaný na třísky a všude po stěnách byly stopy drápů, čtyř dlouhých, ostrých a neuvěřitelně silných, když se dokázaly obtisknout do pevné skály. Přesto, nikde žádná krev, tedy až o doby, než jsi vešla do menší místnosti, která sloužila jako dětský pokoj. I v té byl neuvěřitelný nepořádek, ale s ním i krev. Respektive krvavý znak, který někdo vymaloval dvěma prsty na zeď. Propletená změť čar vytvářející komplikovanou runu. Možná bys ji zvládla i dešifrovat, kdybys na to měla dost času, ovšem sotva jsi překročila práh runa na zdi začala pulzovat jako by byla živá a tebe přepadla strašlivá bolest hlavy, do které ti v přímo v hlavě začal řvát hlas. Zrádce! Smrt! Trpět! Zrádce! Krev! Bolest! Ztráta! ZRÁDCE! Skupina venku Když vaše seržantka vešla dovnitř nestalo se nic zvláštního a tak se dal do odebírání vzorků, zatímco ostatní se začali vyptávat na Bedřicha a jeho rodinu. Nedozvěděli se ale o moc víc než předtím. Podle všeho se s Bedřichem ani jeho ženou nikdo nehádal a byli když přijímáni jako běžní členové komunity. Vlastně jich bylo ostatním ze začátku i líto, protože se zdálo, že Bedřichova manželka je neplodná, neboť prvních deset let manželství se jim nezadařilo jediné dítě. Navzdory tomu však Bedřich svou ženu neopustil. Když se jim pak po deseti letech narodilo první dítě, všichni to považovali za zázrak a odměnu, kterou Bůh dal Bedřichovi za jeho pracovitost a věrnost manželce. Možná byste se dozvěděli i víc, ale v ten moment někdo vykřikl a upoutal pozornost všech přítomných na kaluž krve. Ta se totiž z ničeho nic dala do pohybu a začala se smrskávat do jednoho bodu, jakoby tam byla výlevka, kterou odtékala, ovšem bez obvyklého víru, který vzniká, když voda odtéká z umyvadla. Navíc začala pomalu bublat a z jejího povrchu se odpařovat světle rudá mlha. Nero a Thaddeus Vaše dvojice se vydala projít vstupy do štol, ale na místě jste nenašli žádné stopy, ani kapky krve. Rozhodli jste se proto ukrátit si čas družným rozhovorem, který však vzápětí přerušily výkřiky zespodu, které upoutali vaši pozornost. To co jste spatřili před Bedřichovým domem se vám však prani nelíbilo (viz. výše).

Semen Chorčasko - 07. srpna 2020 18:56

První lov Vše jde dobře zhruba do chvíle než začne krev mizet asi jako by jí něco odsávalo problém je že se netvořil vír což by sice šlo ale obtížně. Ovšem pak kapalina začne dělat něco co krev nedělá tedy začne bublat jako by vřela a začne se formovat jakási krvavá mlha... Instinktivně uskočím a zakryju si pusu. Sice mám chuť do oblaku hodit granát ale vědevc ve mě řekne že by to stejně nemělo efekt. A tak raději najdu kus látky abych si udělal šátek a sleduju co se bude dít z batožinou v ruce se snažím připadné čumili odvádět dál pro případ že by se z obláčku něco dostalo. "Šéfko něco se tu venku formule. Z té krve" hodím ještě do placu přeci jen pokud šéfka půjde zpátky mohla by do toho omylem stoupnout

Marie Sofie Raskia - 07. srpna 2020 19:48

První lov V Bedřichově obydlí byl nepořádek. Opravdu velký. Po celém obydlí se též nacházely stopy od drápů, mračila jsme se. Tohle absolutně nesedělo, stopy od drápů a žádná krev. Předchozí přepadení zvládla bestie bez takového nepořádku a když chtěla někoho zranit, tak ho zranila. Rozcupované bylo též Bedřichovo lůžko, ale v době cupování tam evidentně dotyčný neležel. Tohle bylo jednoduše špatně asi jako by to bylo snad I zinscenováné. S ještě ponuřejší náladou a notnou dávkou únavy jsem zamířila k poslední místnosti, dětskému pokoji, uvnitř byl nepořádek a jediná stopa krve mi opravdu radost neudělala. Evidentně tu totiž byla čarodějnice někdo schopná vytvořit runu. Zamračila jsem se a udělala krok do místnosti, jen abych svého rozhodnutí velmi rychle litovala. Ucítila jsem bolest hlavy a k tomu uslyšela neznámý ženský hlas. Moje hlava... Zaúpěla jsem a udělala pomalu krok dopředu a stalo se, přesně to, co se dalo předpokládat, úporná bolest hlavy se ještě zhoršila. Naštvaně jsem stiskla rty ale nezastavila jsem. Rukami jsem si zkusmo zakryla uši a zavřela oči. Otče náš, jež jsi stvořil tuto zemi Otevřela jsem oči a spustila ruce, prsty pevně zaťaté do vlastní kůže. dej mi prosím sílu odolat v této zkoušce a ochránit, co je mi drahé. Dovol mi prosím najít cestu k ukončení tohoto trápení. Nechť se všechno zlé vrátí tomu kacíři a jeho oči již nikdy nespatří světlo. Nechť zhyne ve věčných plamenech za své hříchy. Odhodlaným krokem soustředíc se na svou tichou modlitbu jsem mířila k runě s cílem narušit její strukturu, jak jen to bude možné. Nehodlala jsem couvnout ani o krok před takovým naprosto bezbožným projevem magie.

Horatio Nero - 10. srpna 2020 09:09

První lov Při prohlídce blízkých vstupů jsme zatím žádné zřetelné stopy nenašli, už chci navrhnout abychom se podívaly na ty vzdálenější, když mou pozornost přitáhne hluk od místa únosu. „Sakra. Jdu tam.“ S tím se plnou rychlostí rozběhnu směrem k obydlí raněného, protože silně pochybuji, že jakýkoliv ruch bude dobré znamení. V čemž mě za okamžik utvrdí ikolega Chorčasko se svým výkřikem. Bleskově se proderu k obydlí a stačí my jeden rychlý pohled dovnitř, abych i bez magických znalostí věděl, že je to průser. Aniž bych spustil oči z zhmotňující se mlhy křiknu. „Předáku ať se lidi stáhnou dál od toho baráku aspoň k tomu vedlejšímu, potřebujeme místo.“ Rychle mávnu naznačeným směrem a střelím pohledem po stojícím davu, čumilů. „Jako vždy když se něco stane. Dav lidí zvědavě koukající co se bude dít, ale tohle my tady opravdu nepotřebujeme.“ Pak štěknu. „Hejbejte sebou.“ Pak se rychle vrátím pohledem na Choršaska, který očividně drobně nerozhodně stojí s připraveným batohem a asi i granáty uvnitř. „Kde je Serža?“ Pušku držím v pohotovostní poloze a připravím jí na výstřel. Sice pochybuji, že by té mlze něco udělala kulka, ale přesto já se budu cítit lépe. Pak mimoděk sjedu za opasek a zkontroluji svou dýku.

Arwen DeLion - 10. srpna 2020 16:09

První lov Začala jsem si s místními, tedy hlavně s ženskou částí, povídat. První se zdálo, že to k ničemu není, ale pak to potvrdili. Co řekla Serža. Bedřichova manželka měla potíže s otěhotněním. Ne, že by to přímo znamenalo, že takové ženy musí být čarodějnice, ale dobré znamení to není a pokud už je na tu ženu podezření v něčem jiném, tohle je jako značka smrtí. Možná bych se dozvěděla víc, kdyby se tedy nezačalo něco dít. Otočím se a překvapeně jsem zírala na krev, která se sama od sebe hýbala. „Sakra...“ Zanadávám a chopím se sekery. Co to sakra bylo za pekelné dílo?! Potíž byla v tom, že uvnitř byla serža. „Sežantko?“ zavolala jsem v obavě a pak jsem sykla. Co máme jako dělat? Netušili jsme co ten oblak je nebo co umí. Vydala jsem se k němu... byla bych mnohem raději, kdyby šlo o nějakou příšeru. S tou bych věděla co dělat. Držela jsem se dál od oblaku, ale stejně jsem zkusmo do něj bodla svou sekerou. Člověk nikdy neví dokud to nezkusí.

Thaddeus Wroth - 11. srpna 2020 21:06

První lov Myslel jsem, že Nerovi ještě odpovím, ale následující události mi nedovolili cokoliv řešit. Bylo by celkem fajn, aby jsme zvládli udělat nějaké věci aspoň než nám do nich něco skočí. Doprdele Bože, proč my? Já jdu taky. Tohle bude další kardinální průser. Můj slovník už šel absolutně do háje. Tohle už opravdu nebylo vtipné. Nero byl rychlejší v reakci, takže já jsem se držel za jeho zády, ale ohlížel jsem se za nás. Nebylo by nic trapnějšího, než aby nám někdo teď skočil na záda. Rychle jsme oba s Nerem hodnotili situaci a ta nebyla vůbec dobrá. Něco se vytvářelo z krve a to nikdy není nic dobrého. Já jsem trošku ještě upravil rozkazy od Nera. Všichni se odeberou hned do svých domů! Zmizte z ulice! Štěkám na všechny okolo, protože bych byl velice rád, aby se nám tady nikdo nepletl ve chvíli kdy se to zhmotní. Arwen i Semen vypadali, že jsou dost netušící co dělat a seržantka nebyla vidět. Arwen kde je seržantka? Jdi od toho dál a hned jí přiveď! Trošku mě vyděsí, že se v tom Arwen vrtá sekerou, ale budu doufat, že to přežije. Semen vypadá teda více nerozhodněji, ale nějakou tu činnost už přeci jen vyvíjel. Nero, Semene kryjte se dál od toho. Ať už se zrodí cokoliv, nestůjte v dosahu toho! Sám jsem si našel kryt a připravil pistole. Jak já nesnáším tyhle věci, co jsou nadpřirozené.

Thomas Darlene - 13. srpna 2020 21:18

Prověřování skupiny, doprovod kněze, následné skutečnosti Nakonec jsem zbraně nemusel použít a celá situace okolo obřadu byla klidná. Kněz se vysloví ohledně morálky v skupině, protože někteří možná nesouhlasí úplně se vším, co jim jejich velitelka řekne a dávají to docela nahlas znát. Mě samotnému se to sice nelíbí, ale nejsem tady od toho abych soudil a tak si dál dělám svou práci. Proto, když mě kněz požádá o nachystání ležení, neotálím a jdu se chopit úkolu, který mi byl přidělen. Noc bohužel není klidná... Probudí nás křik a následně se věci dějí docela rychle, což se dá ocenit, zejména osobní přístup velitelky, která se sama pustí do průzkumu domu. Ostatní si venku rozdělili úkoly a starají se o své. Já se držím s mečem v ruce poblíž kněze, protože nikdy nemůžeme vědět, zda nás něco, nebo někdo nepozoruje, či se nás nechystá napadnout. Jenže i tady se po chvíli situace trochu zkomplikuje. Z neznámých důvodů se louže krve začne "chovat", tak, jak by neměla, nejspíše máme co dočinění s magií. Změním svou pozici ta, abych stál mezi knězem a kaluží krve a jediným slovem: Otče?, se jej zeptám na další postup

Vypravěč - 20. srpna 2020 20:37

První lov (13) Marie S vypětím veškeré vůle ses vzepřela hlasu ve své hlavě i bolesti, kterou ti způsoboval a vydala ses proti symbolu. Šla jsi velmi pomalu, protože s každým krokem se bolest stupňovala stále víc a víc až se ti začalo zatmívat před očima. Zdálo se ti, jako by tvé vědomí plavalo v oceánu temnoty, nořilo se do něj a zase se z něj drápalo na povrch, udržované nad hladinou pouze čistým vzdorem a zuřivou modlitbou, kterou jsi posílala proti čarodějnici. A pak, z ničeho nic jsi stála u znaku a jedním rychlým pohybem ruky jsi přeťala jeho čáry. Spolu s tím utichnul i hlas v tvé hlavě a ty ses tak mohla pokojně zhroutit na kamennou podlahu s pulsující bolestí hlavy a téměř k smrti unavená. Ovšem, jak se zdálo, neměla jsi mít dost času na odpočinku, protože v ten moment na tvou bolavou hlavu zaútočil vyděšený řev z venku. Skupina před budovou Situace zde byla horší než špatná. Při pohledu na očividně ďábelské čáry začali lidé panikařit a rozutíkat se po dole, pouze předák spolu s několika málo dalšími chlapi zůstal na místě a chopil se improvizovaných zbraní i když zatím nikdo netušil co se na vás chystá. Bohužel, seržantka nebyla nebyla nikde v dohledu aby dávala rozkazy ale na druhou stranu, nemuseli jste čekat dlouho. Sotva desítku vteřin poté, co se krev začala ztrácet se vpila do kamene docela a nechala za sebou jen krvavě rudý opar. Asi vteřinu se nedělo nic a pak se rozpoutalo peklo. Neprostupná skála, do které se krev vpila se totiž z vašeho pohledu roztrhla a na jejím místě se objevilo něco co nejvíc ze všeho připomínalo bránu do samotného pekla. Otevřela se s děsivým řevem a nářkem, jako by někdo trhal na kusy stovky bezmocných obětí a poskytla vám výhled do hlubin temnoty plných hrůz tak strašlivých, že delší pohled hrozil připravit vás o vaši příčetnost. To je magie! Temná magie! Zařval kněz očividné, zatímco horníci padli na kolena a rukama si zakrývali tváře. Pouze předák vydržel stát na nohách i když i on byl bledý v obličeji a paralyzovaný strachem. Nikdo z vás netušil jak dlouho ten výjev trval. Snad vteřinu? Možná celou věčnost? Jistí jste si byli jen jedním. Z nenadání všechny zvuky přehlušil pronikavý, neuvěřitelně vysoký řev a brána byla pryč. Než se však stihla zavřít prodralo s z ní do vašeho světa něco co do něj určitě nepatřilo. Vysoká, mohutná bestie s velkou hlavou a dlouhýma rukama, vyzbrojená jako břitva ostrými zuby a drápy. Zobrazit SPOILER Očividně lehce zmatená se bestie rozhlédla kolem sebe, než s pronikavým kvílením ze kterého div nepraskali ušní bubínky vyrazila proti Arwen, která jí stála nejblíž. Thomas Společně s knězem jsi v naprostém šoku sledoval divadlo, které se odehrávalo dole u Bedřichova domu. Od okamžiku, kdy to celé začalo si sáhl kněz pot svůj hábit a vytáhl odtamtud velký stříbrný kříž na řetízku, se kterým se začal usilovně modlit. Očividně to ale nemělo ten správný efekt, protože se mezi vámi znenadání objevila bestie a to ne ledajaká. To je démon! Nějaká nečistá síla sem přivolala démona! Zvolal kněz, načež se otočil na tebe. Běž jim pomoct bratře Thomasi! Snažte se tu bestii zadržet než připravím exorcismus!

Horatio Nero - 20. srpna 2020 21:11

První lov - návštěva z jiných sfér Dle pokynu Wronta se přesunu na druhou stranu od něj, trochu víc na kraj abych viděl na mlhu a stál trochu stranou za Arwen, abych mohl střílet a ona my nezavazela. Na rozdíl od svého kolegy se nesnažím krýt o stěnu, má zbraň je na to moc nepraktická. Když se otevře brána bezděky ustoupím, avšak na rozdíl od ostatních se tím postavím do pevného střeleckého postoje a s puškou opřenou o líc, se přes mířidla dívám co vyvrhne tato brána do temnot. „Ikdybych, kráčel údolím smrti, nebudu se bát zlého.“ S modlitbou v mysli natáhnu závěr své pušky, aniž bych ji pustil z palebné pozice. Pak zazní výkřik: „To je magie! Temná magie!“ A paradoxně to mě trochu uklidní a trochu se ušklíbnu. „Pán je postřeh. To by nás bývalo nenapadalo. Zajímalo by mě dle čeho došel až teď k tomuto objevnému zjištění.“ Pro jistotu si, ale tuto poznámku nechám protentokrát pro sebe. Křik mě přinutí přimhouřit oči a zamrkat abych se zbavil slz co se my no nich při vysokém zvuku derou. Pak mou plnou pozornost upoutá tvar co se dere do našeho světa. Má tvář zvážní a já okamžik počkám až to nabere plně tvar. Ten čas používám k tomu abych tomu zamířil na horní část trupu. „Ty jsi ale hnusák.“ Pak když začne bytost vypouštět kvílení a vrhne se proti mé kolegyni, stisknu spoušť a její vysoké kvílení přehluší ostré prásknutí mé pušky. Sám stojím necelý metr možná metr a půl za Arwen, takže bych tu bytost měl bez potíží trefit. Ať zasáhnu nebo ne nezůstávám stát, ještě než dozní výstřel jsem v pohybu. Nyní již nepoužitelnou pušku si nacvičeným pohybem hodím na rameno a místo ní. Vytáhnu dvojici dlouhých nožů, které si nezadají do délky a ostrosti s pařáty netvora. Přesto je mezi nimi a pařáty drobný rozdíl lesknou se kovovým leskem a jeden vrhá jasně bílé odlesky. Jakmile mám nože v rukách rozběhnu se proti netvoru. Bez válečného pokřiku jen se zachmuřeným výrazem ve tváři. Běžím skrz svou palebnou zonu abych neblokoval Arwen ústup vzad stejně tak kolegovi Wrothovi jeho palebný sektor.

Marie Sofie Raskia - 22. srpna 2020 11:57

První lov Bolest se stupňovala s každým drobným krokem. Normálně bych to už vzdala, ale má víra mi neumožnila se vzdát a tak I když jsem přes bolest už ani nebyla schopna vnímat. Nic jsem neviděla a slzy se mi draly do očí z kombinace bolesti a vyčerpání, mé nohy pokračovali jako zázrakem dál a donesly mě až k runě. Skoro po paměti jsem se natáhla po runě a narušila její linie. Nastalo ticho a já se únavou sesypala na zem. Mžouravě jsem se koukala na runu a svou bolavou hlavu prosila a trochu příčetnosti. Musela jsem na pár vteřin zavřít oči, protože byly šíleně přecitlivělé na světlo poté, co nedávno neviděli nic jiného než tmu. Unaveně jsem sepjala ruce k modlitbě s úmyslem poděkovat bohu, že mě ochránil, jenže jsem uslyšela křik. Tiše jsem zaúpěla. Čarodějnice jedna proradná Zanadávala jsem v duchu na dotyčnou a vyškrábala se na chvějící se nohy. Poněkud unaveně jsem se belhala k východu opírajíc se o stěnu s obavami, co dalšího nám postavila ona čarodějnice do cesty. Když jsem se dostala ke dveřím, naskytl se mi vskutku děsivý pohled na bestii a několik horníků ztuhlých strachem. Podívala jsem se na Arwen, ke které ta bytost utíkala. Pozor! Na víc jsem se nezmohla, byla jsem příliš vyčerpaná, abych dokázala bojovat osobně. Nezbývalo mi než věřit vlastním lidem, zatímco jsem se unaveně opírala o vstup do Bedřichovi jeskyně a sbírala síly.

Thomas Darlene - 23. srpna 2020 07:41

Souboj s netvorem Hrdinství je stav ducha, kdy se chlapci mění v muže. A muži v mrtvoly. Obvykle zcela zbytečně. Z bezpečí vyvýšeného místa sledujeme s knězem dění pod námi. Celá situace se mi nelíbí a dost to smrdí problémy a tak se již v tuto fázi naprosto uvolním a začnu se soustředit na svého ducha a energii, jež mi proudí tělem. Uvolněně pravidelně dýchám a snažím se soustředit jen na svou energii, kterou chystám vypustit. V tom začne někdo, nebo něco ječet. Ale tak, jakoby to chtělo použít vlastní hlas jako zbraň hromadného ničení. Jsem docela rád, že jsem o něco dál, nechtěl bych stát v první řadě. Horníci, strachy paralyzováni padli na kolena a ačkoli jejich předák zůstal hrdinně stát na nohou, nevypadá, že by byl schopen něčeho jiného, než pustit do podvlékaček. Kdo se vzdává předem, prohraje vždycky., pomyslím si. Mezitím se stíny zhmotní a z pekelné brány vstoupí do našeho světa samotný démon, či jak to ohavné monstrum rozsévající všude kolem sebe strach a, až se pustí do horníků, smrt. Zatímco dole se chystá úderná jednotka na tuhý boj, až s ledovým klidem odložím svůj tlumok s věcmi, vytáhnu jen lano, na kterém udělám smyčku, odložím svou hůl a s mečem v jedné a lasem v druhé ruce sleduji monstrum dole, které vyrazilo proti holce, s níž jsem prohodil předtím pár slov (Arwen), zatímco jeden z dalších členů stačil vypálit (Nero). Já říkal, že Ti kryju záda..., pomyslím si a vypustím energii, kterou jsem nashromáždil v jednom mocném pulzu. Svět okolo mě najednou jakoby zpomalil. Rozběhnu se tak rychle jak jen to jde, abych dokázal doskočit až k démonovi a jedním ladným skokem, který vlastně odporuje zákonům fyziky doletím až k netvorovi, kterému se snažím hodit smyčku kolem kru/hlavy s vahou těla při dopadu, využívajíc zbytky rychlosti jej strhnout k zemi.

Arwen DeLion - 24. srpna 2020 18:53

První lov Můj pokus do toho mraku píchnout k ničemu nebyl, no aspoň jsem to zkusila. Thaddeus na mě volal, kde je velitelka a ať jdu od té věci pryč. „Uvnitř!“ odpovím a kývnu hlavou k obydlí než ustoupím o pár kroků, když se s mlhou zase začalo něco dít. Překvapeně jsem nadskočila, když s tím hrozným zvukem se otevřela země, naježili se mi snad všechny chlupy na těle. Takhle zní peklo? Pevněji jsem sevřela svoji zbraň a s přimhouřenýma očima sledovala, jak se ven z brány pekla, nebo spíš díry pekelné, vydral odporný démon. A ten se vrhl ke mě. Na tváři se mi objevil úsměv. „Tohle bude teda boj!“ proběhlo mi hlavou nadšeně. Uslyšela jsem seržu, která volala varování. Uff... je v pohodě. Super! Okamžitě jsem zaujala bojový postoj, tahle potvora bude silná, takže jsem rychle vyslala svoje Ki do rukou a byla připravena první útok bestie vykrýt. Zapřela jsem se, připravena na náraz a budu doufat, že moje posílení to vydrží. Taky klidně můžu skončit se zlámanýma rukama, ale jestli první útok ustojím, hned přejdu do protiútoku. Odnikud se taky najednou objevil Thomas, který se snažil o... co? Ah... takhle... skvělý!

Semen Chorčasko - 24. srpna 2020 19:56

První lov Sledovla jsem mrak z docela správné vzdálenosti na to abych měl výhled přesně na to co se otevřelo. Ten pohled byl příšerný strach zmar bezmoc. To vše se mě zmocnilo jenže docela na malou chvíli místo všeho za portálem jsem najednou viděl muže podobného mě v kovovém křesle za kterého dýchají měchy a krev běhá stroji mimo něj víc než v něm. Zavrčím a skoro instinktivně sáhnou po doutníčkách abych je vrazil do trubic. Jenže než stačím peklo seznámit s tím co si o něm myslím tak se bublina zavře a já strnu v prostřed pohybu. Ozve se ráda jako z pušky a pak už vidím něco co moje oči vědce zhodnotí jako docela masivní problém. TEdy takto první masivní problém vystoupil z portálu chvilku před tím než se ten zavřel. Pak přišel ten vystřel a náš problém. Potvora se k našemu štěstí rozhodla zaútočit na Arwen která se rozhodla docela objektivně spíš zpevnit a odvést útok do té doby dobře. Zbytek byl horší a naštěstí moje tělo a moje analytická mysl uměli fungovat občas nezávisle na sebe takže zatímco se moje osoba snaží klidit z cesty něčemu co umí být bud kurva silné nebo kurva rychlé a to pokud možno tak aby nezavazela ostatním. Moje mysl naopak muže vidět jak se u té věci najednou objeví Thomas ve snaze jí nasadit oprátku což bude chytré pokud je on silnější než ta potvora pokud ne tak s ním vymete okolí... vystřel šel nejspíše od nera a já obdivuji jeho odvahu střílet ale asi ví co dělá...tedy do chvíle než se s dýkami rozhodne tak nějak přidat se do toho chumlu. Část mé analitické mysli se bojí toho jak jsme nesehraní a že se tam všichni potlučou. Jen co ukončím tuhle uvahu přejdu na tu jestli existuje cesta kolem toho tvora za šefkou... nikdo netušíme co se děje tam a jestli nebude potřebovat posilu.

Thaddeus Wroth - 24. srpna 2020 20:52

První lov Když jsem se rozhlédl a viděl předáka, jak stojí a připravují si zbraně, tak mi bylo jasné, že jim jde opravdu o to, aby jsme s tím tady skončili. Jinak by se v tuhle chvíli už vrhali po nás, aby tomu něčemu pomohli. Ovšem to co následovalo potom, to je něco co se jen tak nezapomíná a já to určitě nikdy nezapomenu. Děsivý zvuk a pohled do hlubin něčeho, co pokud není Peklo tak je to rozhodně hodně podobné. Bože stůj při svém služebníku v době jeho zkoušky, poskytni mu štít před nebezpečenstvím a veď ruku se zbraní, aby mohl bít nepřátele Boží. Modlil jsem se a sledoval jícen pekelný, který nevím ani jak byl dlouho otevřený, ale nakonec se uzavřel. Byla to neskutečná úleva, protože to co jsem tam viděl mě strašně vyděsilo. Ano učili jsme se o tom, mnoho svitků přečetli, ale realita byla opravdu jiná. Ta bestie se vrhla po Arwen a Nero po ní vystřelil, ale já jsem už nemohl střílet, protože bych ohrozil Arwen, která se chystala k boji a hlavně jsem prvně chtěl počkat, co udělá s tou bestií střela od Nera. Na scéně se ještě objevil Thomas a já jsem byl trošku přebytečný a tak jsem se rozhodl jít pro seržu. Nero jdu pro seržu, dokud si jí ta potvora nevšímá. Podle všeho byla poměrně vyčerpaná a pokud by se ta potvora otočila k ní, tak je dost pravděpodobně mrtvá. V ruce nataženou pistoli, prst mimo spoušť jsem se okolo plížil k seržantce, abych jí pokud možno zaštítil svým tělem a hlavně odvedl pryč z dosahu, aby nebyla v první linii. Madam, je čas odejít. Vy do první linie teď nepatříte. Slova možná zbytečná, ale říct jí to někdo musí. Okem, stále šilhám po nestvůře, protože její rychlost je velká a já se nechci nechat zaskočit.

Vypravěč - 25. srpna 2020 18:12

První lov (14) Zhmotněný netvor strašlivě zavřískal až to trhalo uši, načež okamžitě vyrazil proti Arwen, ovšem jeho sprint na pět metrů byl násilně přerušen výstřelem z Nerovi pušky, který potvoru zasáhl do levého ramene. Energie zásahu s ním trhla a na místě a z místa, kde kulka zasáhla pekelné maso se vyvalil proud tmavě rudé krve, ovšem jinak se nezdálo, že by si z toho onen zplozenec pekla příliš dělal, protože ani nezpomalil. Vlastně naopak, zdálo se, že ještě zrychlil, načež v plném trysku narazil do Arwen, která se poprvé v životě setkala s něčím fyzicky silnějším než je ona sama, aby jí síla kolize odhodila několik metrů dozadu, kde se tvrdě rozplácla na kamenné podlaze. Netvor by pravděpodobně pokračoval rovnou k Semenovi, ale v ten moment kolem vás neuvěřitelnou rychlostí proběhl Thomas, který přehodil příšeře kolem krku smyčku, tedy alespoň se o to pokusil, protože těsně předtím, než se provaz dotknul upírova krku, proměnilo se jeho tělo v rozmazanou šmouhu. Co přesně se stalo jste neviděli, ale o úder srdce později dopadl Thomas na zem asi metr od Arwen, zatímco netvor se otočil a svými spáry zastavil Nerovi čepele, jako by byly ze dřeva a ne z perfektně broušené oceli. To vše se odehrálo prakticky okamžitě, během dvou, maximálně tří úderů vyděšeného srdce, takže Thaddeus se stěží stihl dostat za Marií. Netvor znovu zavřeštěl, ale tentokrát jeho hrůzný hlas přerušil silný hlas kněze stojícího vysoko na ochozu nad vámi. Princeps gloriosissime caelestis militiae, sancte Michael Archangele, defende nos in proelio adversus principes et potestates, adversus mundi rectores tenebrarum harum, contra spiritalia nequitiae, in caelestibus. S netvorem to trhlo, jako by mu obří ruka vlepila facku, načež otočil svou nestvůrnou hlavu směrem ke knězi, nechal Nera Nerem a rozběhl se proti němu.

Horatio Nero - 25. srpna 2020 20:48

První lov 14 Trochu si oddychnu, když můj výstřel zraní bytost. Na druhou stranu mě zklame že uhne a má střela nezpůsobí smrtící zranění. „Hmm kruci.“ S tím se vrhám proti netvoru. Thaddeus křik, že jde pro seržantku, ale to jen kvituji drobným pokývnutím hlavy aniž bych byť jen na vteřinu spustil pohled z příšery. Jeho síla mě nepřekvapí od pohledu vypadal silnější než obyčejný člověk a jsem rád, že Arwen se nezdá zraněná. Naopak Thomasův útok ve mně budí podezření, že vím co je to za bytost a netěší mne to. Netvor se my postaví a mé čepele se srazí s jeho pařáty se skřípěním, na vteřinu zůstaneme stát zaklesnuti. Když se ozve hlas kněz a jeho vymýtání démon se k němu vrhne. Když mě míjí trochu ustoupím aby mě nesrazil a když mě míjí zabodnu mu obě své dýky zboku do těla. Stříbrnou mířím do zraněného místa. Přenesu váhu, aby mě musel táhnout sebou. „Přestaňte se válet. Teď není dobrý čas na odpočinek.“ Říkám ikdyž mě démon pravděpodobně táhne za sebou.

Thaddeus Wroth - 25. srpna 2020 21:04

První lov (14) Zvuky, které vydával ten tvor byly šílené a já jsem se divil, že mi zatím nerozpustily uši. Vidět to v akci bylo neskutečné a vyprávění, která jsem myslel, že přehání nepřeháněla. Viděl jsem jak se rozletěla Arwen o několik metrů dál a trochu mi srdce kleslo do kalhot. Ona je tady hlavní bijec a pokud to s ní tady takhle pohupuje, tak to není rozhodně dobré. Thomasův výpad vypadal rozhodně s větší šancí, ale bohužel pro nás se taky vyloženě nepovedl. Tak tohle jde rychle do háje. Probleskne mi hlavou, ale do toho uslyším slova kněze, který se dal do zaříkání a vyhánění toho tvora. Což kdyby někdo býkovi dal červené před oči, byl by na tom možná lépe jak kněz před tou bestií. K serže nedoběhnu to je jasné a kněz je teď naše největší šance. Vytáhl jsem i druhou pistoli a namířil na tvora, pokud mu na zádech vlaje Nero střílet nebudu, ale pokud se jeho útok nepovedl vystřelím z obou pistolí. Hej ty parchante tady!! Snažím se ho nalákat na sebe, i když vím, že to asi nepůjde.

Semen Chorčasko - 26. srpna 2020 16:36

První lov (14) Střet s onou potvorou nevypadal moc dobře celkem se dalo čekat že běžná munice jí nic moc neudělá i tak to ale byla cenná zkušenost ohledně zranitelnosti něčeho takového...a Rychlosti takže z možností síla nebo rychlost tohle bylo rychlé a kdyby Thomas nebyl rychlí stejně mohli být problémy. No ještě že mezi námi je i pár bojovníků... Potvora ovšem nějak moc nechtěla reagovat na naše snažení a kdyby nebylo zásahu kněze mohl isme mít problémy. Bylo zvláštní sledovat co slovo dokážou způsobit s takovou potvorou? dala by se podobná prostě nahrát nebo napodobit? Potřesu hlavou hlavně proto že se potvora rozeběhne přímo proti knězi a najednou se opět naše jednotky začínají sesypávat na démona což bylo fajn ale lehce kontraproduktivní v podstatě si připravím doutnák a granát zatím stále zvlášť pro případ že by tohle umělo plivat oheň je otázka co z toho bude teď a jestli dokážou potvoru na chvilku zastavit na místě. Jenže zatím ta šance nebyla místo toho využiji prostoru a zkusím se dostat za seržou a zjistit stav věci.

Marie Sofie Raskia - 26. srpna 2020 20:43

První lov Unaveně jsem stála ve dveřích a pozorovala bestii. Nebyla jsem si jistá, kde se tu vzala, zato jsem si o pár úderů srdce byla jistá, že je bestie silná a já evidentně I přes své oslabení nebudu večeře. Pozorovala jsem, jak se mí lidé postupně snaží naučit kooperaci, když mi konečně došlo, že ve dveříh chybí krvavá louže. Zamračila jsem se a prohlédla si bestii znovu načež jsem se otočila ve dveřích a zamířila dovnitř. Došel mi totiž velmi škaredý fakt, že ta runa byla též napsaná krví. Takže jestli čarodějnice manipulovala s krví mohla se runa přeskupit do kdo ví čeho - třeba jiné runy. Unaveně jsem se snažila pospíchat zpět s velmi zlou předtuchou. Jak jsem mohla být tak hloupá? Nebo spíš, jak toho ta čarodějnice může umět tolik, kde se to naučila… tolik vědomostí nemohla pobrat sama od sebe S velmi neklidnými myšlenkami jsem mířila do dětského pokoje, na jehož prahu jsem se zastavila a nejprve pohlédla na runu. S vědomím, že tentokrát ji musím zcela zrušit, jsem opatrně zamířila k ní a snažila se zapamatovat její linky, abych mohla odtušit k čemu slouží skutečně.

Arwen DeLion - 27. srpna 2020 18:19

První lov Ta potvora měla pořádnou sílu. Odhodila mě dozadu a já tvrdě dopadla na zem, ale aspoň jsem spokojeně mohla poznamenat, že moje ruce nebyli zlámané. Nejspíš bych měla problém a ta věc by se na mě zase vrhla kdyby ji Thomas nezabavil. Znovu se vydrápu na nohy a vidím, že zaměření démona se zaměřilo úplně jinak. Jistě. Pro něj největší hrozba. „Grr já s tebou ještě neskončila...“ Zavrčím a vystartuji znovu za ním. Navíc nebylo by dobré, aby bestie mistra byť jen zranila. Řekla bych, že to by bylo souzeno jako pořádné selhání. Vystartovala jsem za ním a tentokrát na něj chtěla zaútočit první, pokud šlo o sílu, nemohla jsem se s tím měřit. Ani když jsem posílená, takže jsem prostě musela mít příležitost udeřit jako první. Teď jenom jestli démona dohoním.

Vypravěč - 28. srpna 2020 20:35

První lov (15) Abyste zabránili potvoře v útoku na kněze, vrhli jste se do protiútoku. Jako první se do boje vložil Nero, který probíhající bestii zabodl zezadu do těla své dva nože. Vzhledem k jejímu pohybu a tvrdé kůži to nebyl zrovna lehký úkol, ale nakonec jeho čepele našli svůj cíl a Nero se tak mohl naklonit a nechat se vláčet za nestvůrou, aby ji zpomalil. Když si uvědomila co se stalo, nestvůra zavřeštěla a znovu se proměnila v rozmazanou šmouhu, jak se prudce otočila dozadu. Rychlost její obrátky byla taková, že jí to Nerovi nože doslova vyrvalo z těla, takže po nich zůstali dvě hluboké krvácející čáry. Upír zavil, těžko říct jestli rozčarováním nebo bolestí a srazil Nera stranou takovou silou, že po několika metrech bezmotorového letu narazil zády do tvrdé kamenné zdi, zatímco ostré drápy rozsekly jeho košili a nechali na hrudi čtyři dlouhé krvácející šrámy. Rány sice nebyly dost hluboké na to, aby ho přímo ohrozily na životě, ale rozhodně nic, s čím by si mohl příliš vyskakovat. Když se zbavila Nera, rozhodla se bestie otočit zpět směrem na kněze, ale její nepozornosti využil Thaddeus, který po ní vypálil ze své pistole. Rána, o něco slabší než z dlouhé pušky zasáhla tvora doprostřed hrudníku a ten se zakymácel, ale navzdory četným zraněním stál nepadl. Arwen s rozhodla znovu zapojit do bitvy a vyrazila proti němu, ale zdálo se, že upír se nehodlá zdržovat a tak začal křičet, tak nahlas a vysoko, že všichni přítomní v jeskyni padli na kolena a zakryli si uši rukama, aby alespoň trošku utlumili bodavou bolest, která pronikala přímo do jejich lebek. Jen dva lidé dokázali zůstat na nohou. Kněz, který stále ještě odříkával svůj exorcismus a Marie, která, skoro jakoby v horečce vyrazila zpět do Bedřichova obydlí. Bolest náhle utichla, jak se nestvůra otočila ve snaze znovu se vydat ke knězi Veni in auxilium hominum, quos Deus ad imaginem similitudinis suae fecit, et a tyrannide diaboli emit pretio magno. Te custodem et patronum sancta veneratur Ecclesia; tibi tradidit Dominus animas redemptorum in superna felicitate locandas. Recitoval dál kněz hlasitě, zatímco se z příšery začalo lehce kouřit. Bohužel, do konce exorcismu zbývali ještě dva vrše, které odříkat by trvalo mnohem déle, než bestii vylézt za ním a zabít ho.

Vypravěč - 28. srpna 2020 20:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro V jeskyni Trošku zmatečně jsi vyrazila zpátky do druhé místnosti Bedřichova obydlí, aby ses podívala na runu, kterou neznámá čarodějnice nechala na její zdi. Periferním viděním sis přitom všimla, že všichni ve velké jeskyni padají na kolena jako při modlitbě a tisknou si ruce k uším, ale ty jsi netušila proč. Pokračovala jsi tedy dál do jeskyně, kde jsi našla narušenou runu nyní opět spojenou, ovšem do jiného tvaru než dříve. Sestřička! Zakvílel ti v hlavě ženský hlas, tentokrát však zněl naléhavě, nikoli rozzlobeně. Neznalost! Nebezpečí! Upír! Sestřička! UTÍKEJ! To poslední slovo zaznělo jako povel, ovšem jestli mělo mít nějakou magickou moc nad tvou myslí, rozbila se o neproniknutelný štít tvé víry.

Semen Chorčasko - 28. srpna 2020 21:00

První lov (15) Bylo zajímavé sledovat jak moc jsou takové příšery odolné. Rozhodně pokud se nám jí podaří sejmout bylo by dobré projít pitvu. Jenže na tohle nebyla poněkud vhodná příležitost už proto že stvoření docela ošklivě zařvalo tak že mě srazilo na kolena. Ta bolest byla nesnesitelná ale chvilku po té bolesti následoval smích. Kupodivu můj vlastní smích. Z uší mi malinko tekla krev ale to moc nevadilo naopak usmíval sem se doslova jako sluníčko. Podíval jsem se na démona a moje mysl vypočítat trajektorii a rádius výbuchu... pokud se to načasuje dobře... Ostatní mohli vidět jak jsem s úsměvem několikrát škubl hlavou a moje ruce začali pracovat doutnák trubka.... zapálit. V mojí myslí projel výpočet na hod stejně jako odhad detonační doby odhad civilů v doletu střepin a pak už jen zařvat. " Granát." a hodit rouru pravda ideálnější by bylo hodit jí nad tu potvoru a nechat to bouchnout do ksichtu problém je že tohle zařízení mělo špatnou detonační dobu a výbuch dřív by znamenal zásah kněze proto volím spíš hod ze spodu s tím že by granát měl kopírovat pohyb tvora nahoru. Zbylí instinkt mi velí po hodu najít místo kde by se jeden co nejvíc natlačil ke steně pro případ chyby v propočtu.

Marie Sofie Raskia - 29. srpna 2020 10:22

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro V jeskyni Nechápala jsem, co se dělo s lidmi mimo jeskyni. Zmaračila jsem se, dění kolem nedávalo zcela smysl. Zatímco tedy bestie pokračovala ke knzi, já se raději rozhodla prověřit existenci regenerující runy. Už ve dveřích jsem uviděla nepříjemnou věc, které jsem se obávala. Runa, jejíž tvar se změnil na jinou výrazně komplikovanější a zcela mimo mé znalosti, abych odhadla její fungování. Povzdechla jsem si a zamířila do místnosti. Práh jsem překračovala celá zaťatá a odhodlaná, jako člověk který čeká, že dostane v dalším okamžiku ránu. Místo toho jsem ale uslyšela jen naléhavý hlas, který se možná snažil něco vysvětlit, konkrétně o upírovi. Došlo mi, že bytost venku je pravděpodobně tedy upír, pokud dotyčná zvládla manipulovat s krví. Zavračila jsem se, tohle nedávalo smysl už vůbec. Snaží se něco říct? Naklonila jsem hlavu a podívala se po runě, bylo divné, že by se ve skutečnosti čarodějnice na útěku snažila cokoliv sdělit… nebo snad si nějakou záhadou udržela přehled o dění tady dole. Takže je někde poblíž schovaná... Zarazila jsem se a prohlédla celou místnost. A nebo je tohle celé nějaká forma iluze, snu… tohle nemůže být reálné Pevně jsem stiskla rty, ta čarodějnice možná přece uměla schovávat věci a ukazovat lidem věci, které tam nebyly, jako třeba bedny ve skladu. Tedy já ji z toho podezírala… což by znamenalo, že tohle celé je jen nějaké zobrazení náhodných věcí, ta runa tu ve skutečnosti není… nebo spíš jinde a jiná. Třeba není iluze perfektní, stačí najít předěl od reality nějaký přechod tu musí být….třeba tu ani není ta bestie venku.. Zadoufala jsem v druhou část své myšlenky, I když jeden mrtvý jasně napovídal, že bestie na rozdíl od zbytku reálná klidně být může.

Thomas Darlene - 29. srpna 2020 21:32

První lov Život a smrt jedno jsou. Kdo se smrtí se nesmíří, života neužije... Už se chystám zabrat za lano, když vidím, jak dopadá netvorovi okolo krku, ale v poslední chvíli netvor ztratí svou hmotnou podobu a o to více je následný dopad na zem tvrdší. Vzápětí se stane hned několik akcí, ale poslední co si uvědomuji, než mi málem exploduje hlava je opětovný křik netvora. Tentokráte je ještě intenzivnější a tak mi průvodní bolest ani nedovolí vstát a vymýšlet co dál. Ale jak náhle křik začne, tak i skončí, protože kněz se opět pustí do práce a na netvora to nejspíše účinkuje. Co je ale horší, netvor vyrazí do útoku ke knězi, nevšímaje si nikterak probíhajících pokusů jen zdržet, či rozptýlit jak ze strany Arwen, tak Nera a Thaddeuse. Zvednu se a začnu opět sbírat síly na další použití svých schopností, ačkoli je mi jasné, že si to dříve nebo později vybere svou daň. Přemýšlím nad dvěma věcma, buďto po nestvůře mrštím svůj meč ve snaze jej zasáhnout, ale existuje zde možnost, že by opět použila své rozplynutí se a byl bych beze zbraně, nebo bych dokonce mohl zranit někoho jiného. A nebo použiji jako zbraň sebe. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nemá cenu si s tím dělat hlavu. Zemřít můžeme stejně jenom jednou, a je úplně jedno jak. Takhle budu mít aspoň pocit, že jsem proti tomu něco udělal. Zemřít můžeme jenom jednou, kam na takovéhle příšerné fráze chodím?, pomyslím si ironicky. S energií explozivně proudící mým tělem spustím svou rychlost a pustím se za démonem s mečem připraveným k zdrcujícímu úderu. Když jej doběhnu, tnu svou čepelí míříc na bok, jež již poranil Nero svými čepelemi. Buďto se trefím, nebo, pokud netvor opět ztratí svou pevnou podobu mě rychlost a setrvačnost úderu "prožene" netvorem, čímž se alespoň nějak dostanu mezi něj a kněze. Co je trochu proti mě je to, že zatímco jsem se soustředil na koncentraci energie, nevnímal jsem okolí, takže upozornění o granátu jsem zaznamenal už, když jsem byl v pohybu...

Arwen DeLion - 30. srpna 2020 20:59

První lov Měla jsem docela obavy, že tu potvoru nedostihnu, když uslyším zvolání od Semena. Zarazím se a zavrčím. Teď jsem se nemohla přiblížit! Rozhlédnu se, pro příště si seženu ještě nějaké menší sekery, které můžu hodit! Počkala jsem netrpělivě na detonaci než jsem vyrazila znovu vpřed. Bylo jasné, kam se démon snaží dostat. Potíž byla v tom, že mistra nikdo nechránil a to byl dost sakra problém! Pokud budu mít však štěstí, tak granát bestii zpomalí, zraní nebo aspoň na chvíli dezorientuje. Jestli démona konečně dostihnu, znovu aktivuji svoje posílení a zkusím na ní zaútočit svou zbraní.

Thaddeus Wroth - 31. srpna 2020 06:34

První lov (15) Bylo vlastně strašné, jak snadno nás ta potvora dokázala setřást. Cokoliv co jsme udělali jakoby vlastně nemělo žádný smysl. Věděl jsem, že kulka z mojí pistole nebude mít takový efekt jako z Nerovi pušky, ale že vlastně neudělá skoro vůbec nic jsem nečekal. Arwen zjevně vyprovokovala bestii natolik, že se rozhodla použít ten svůj křik, který nás přitlačil všechny k zemi. Thadde pro příště si vem něco do uší! Přitiskl jsem si ruce k hlavě a doufal, že to brzy skončí, protože se to nedalo vydržet. Naštěstí to skončilo poměrně brzy a ještě s ozvěnou v uších jsem slyšel Semena. Jestli trefíš toho kněze zastřelím Tě sám! Vztekám se pro sebe a přimačkávám se na zem, která mi snad poskytne nějaké krytí. Myslím na Nera, který zraněný snad je aspoň trochu ukrytý, před následky výbuchu. Po detonaci je můj plán jednoduchý. Vytáhnu druhou pistoli a budu čekat na svoji příležitost, pokud se naskytne. Nerad bych trefil na blízko bojující kolegy.

Vypravěč - 01. září 2020 20:23

První lov (15) Kněz pokračoval ve své litanii, zatímco doutnající bestie se rozběhla přímo jeho směrm. Deprecare Deum pacis, ut conterat Satanam sub pedibus nostris, ne ultra valeat captivos tenere homines, et Ecclesiae nocere. Slova knězovi modlitby na chvíli přerušil další, tentokrát slabší výkřik bestie a Semenův výkřik GRANÁT! Po kterém vzduchem proletěla malá trubka se zapáleným doutnákem. Ta dopadla netvorovi těsně pod nohy, načež explodovala v ohlušujícím rámusu, záblesku jasného světla a oblaku kovových střepin, který se rozletěl po okolí. Síla výbuchu byla dostatečná k tomu, aby nabrala běžícího Thomase a mrštila s ním pozpátku o zem, což bylo vlastně jeho největší štěstí, protože se tak vyhnul největšímu oblaku kovových střepin a schytal tak pouze několik povrchových šrámů, doplněných o menší šrapnel zaseknutý v pravém boku. Bohužel, netvor se ukázal být z tvrdšího těsta. Pravda, výbuch ho sice zasáhl s plnou silou a zasypal ho tak stovkami kovových střepin, které takřka roztrhali jeho nohy na kousky, ovšem to mu nebránilo dál vztekle lézt směrem ke knězi, zatímco mu k vaší hrůze nohy pomalu dorůstali zpátky, zatímco jeho tělo ze sebe vylučovalo jednotlivé šrapnely. Offer nostras preces in conspectu Altissimi, ut cito anticipent nos misericordiae Domini, et Pokračoval kněz, ale to už do hry zasáhli i Thaddeus a Arwen. První z nich vytáhl pistoli a střelil netvora do zad a druhá k němu přiběhla a mohutným úderem sekery mu zakrátila jednu z dorůstajících nohou. Netvor zavřeštěl a ohnal se po ní spárem, ovšem nedosáhl. apprehendas draconem, serpentem antiquum, qui est diabolus et Satanas, et ligatum mittas in abyssum, ut non seducat amplius gentes. Amen. Dokončil konečně kněz modlitbu, po které se upír vzňal jasně bílým plamenem, který jej během několika okamžiků proměnil na hromádku popela. Nastalo ticho. Jste všichni v pořádku? Zvolal kněz ze svého vyvýšeného místa, načež se zakymácel a zhroutil se na ochoz. Jen díky neuvěřitelnému štěstí přitom nepřepadl dolů.

Vypravěč - 01. září 2020 20:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tajný příspěvek Rozpoznat případnou iluzi zjevně nebylo tak snadné, jako ji zlomit. To ovšem neznamenalo, že ses nemohla snažit. Procházela jsi celý dům a důsledně kontrolovala každý kousek nábytku a roh, zatímco ti v hlavě vřeštěl neznámý ženský hlas. Jenže pak najednou bylo ticho. Jen na krátko, asi na vteřinu, než se v hlavě ozval hlas jiný. Drsný, skoro až zvířecí, přesto zněl vyděšeně. Bolí...ubližují...hodný...temnota...bát se...světlo...hezké...paní...hezká...já...hodný... A pak bylo ticho. Zmizely hlasy i krvavá kresba na zdi. Na jejím místě byla pouze původní runa, kterou jsi předtím rozmazala ve snaze zrušit původní iluzi. Z venku k tobě dolehl hlas kněze, který se ptal jestli jsou všichni v pořádku, načež se ozvalo duté žuchnutí jak něco těžkého, pravděpodobně něčí tělo dopadlo na kámen.

Horatio Nero - 02. září 2020 10:18

První lov 15 Můj plán k zpomalení démona zafungoval možná až moc dobře. Mé nože se zabodnou hluboko do jeho tlusté kůže, ne opravdu jsem si nenamlouval, že ho tím zabiji, ale že má stříbrná zbraň na něj nemá očividně žádný valný efekt, je pro mě vyloženým zklamáním. Mí kolegové se zatím ještě většinou neposbírali a já pevně zapřen brzdím postup nepřátelské bytosti. Ta si po malé chvilce uvědomí, že jí něco respektive někdo brzdí a rozhodne se proti tomu zakročit. Ne opravdu mne její rychlost pohybu už nepřekvapí, co mě al e překvapí je rychlost s jakou dokáže měnit svou stálou pevnou formu ne tekutou a nazpátek. Né že bych jeho ránu nečekal nebo neviděl, ale je prostě na mě moc rychlý, takže se stačím jen připravit na zmírnění nárazu. Náraz byl tvrdý, ale zažil jsem i tvrdší dopady, ikdyž tenhle dopad rozhodně nepatřil k měkkým přistáním. Okamžitě zatřesu hlavou a zkontroluji zranění. „Hmm, krátkodobě mne neohrožují. Tak vstávat.“ S tím se začnu zvedat s dýkami v rukách, když netvor začne kvílet už skoro opět plně stojím na nohách. Jeho řev mě srazí k zemi jako rána palicí. Pustím dýky a zakrývám si uši. Když řev utichne zatřesu hlavou ve snaze pročistit si hlavu. Spíš instinktivně než vědomou činností seberu ze země své dýky a znovu se začnu zvedat tentokrát mnohem otřeseněji než po nárazu do skály. Už se chystám znovu rozběhnout, když mě na místě zadrží výkřik kolegy: „Granát!“ Na rozdíl od našeho nového kolegy jehož odvaha hraničí s hloupostí, vím co dokáže takový zápalný granát udělat s člověkem bez ochranných pomůcek. Koutkem oka zahlédnu Arwen jak se také rozbíhá, ale já se sunu na opačnou stranu ke své pušce, pokud granát selže bude ještě potřeba. Granát zasáhne a překvapivě nezabije ani nikoho z našich, ikdyž anděl strážný thomase asi omdlel z vyčerpání. Přesto ta věc nechce pořád chcípnout. „Odolný bastard.“ Pronesu si v duchu pro sebe, zatím co pohybem nohy zvedám hlaveň své pušky abych se nemusel zohýbat. Ignoruji bolest i krev jenž my stéká po hrudi a začínám jí opět nabíjet. Když kněz dokončí modlitbu a netvor se rozpadne odlehčeně si oddychnu. „Uff to bylo těsný až příliš.“ Mechanicky dokončím nabíjení a na dotaz kněze jen klidně pronesu. „Trochu mě škrábl, nic co by obvaz a dezinfekce nespravila, ale kde je seržantka? Od začátku boje jsem jí neviděl. Co zbytek jste v pořádku?“ Pronesu ikdyž my pořád zvoní v uších z křiku démona.

Semen Chorčasko - 02. září 2020 18:58

První lov 15 S úsměvem šílence sleduji let granátu a můj usměv se dokonce malinko zacuká když THomas nenajde rozum a vletí přímo ke granátu. Doslova hypnotizuji šňuru a výbuch doprovodím tichým zašeptáním. Pravda účinky jsou sice poněkud menší než bych si přál ale je to asi i tím že jsem mířil na spodek. Tak jako tak je pomocí dalších zásahů démon vyřazen a po pravdě můžeme být rádi za kněze. Jen co démon zmizí přestanu se jako mávnutím kouzelného proutku usmívat. Neřeknu nic na otázku jestli jsme v pořádku místo toho připravím další granát zatím bez zápalnice jen pro tetičku prevenci a strýčka příhodu. Místo toho se opravdu rychle se vydám dál do tunelu kde jsme naposled viděli šefku než se mezi nás a ní dostal démon.

Marie Sofie Raskia - 03. září 2020 20:53

První lov 15 Najednou svět kolem mě stichl, jen aby se ozvalo zoufalé naříkání. Rozhlédla jsem se a podívala se směrem ke vchodu, ale nic jsem neviděla a pak nastalo další ticho. S tímto tichem se potvrdilo I mé podezření. Relativně klidně jsem se nadechla, poprvé po několika minutách téměř paniky. Naposledy jsem se podívala na narušenou runu a preventivně jsem se rozhodla ji pár tahy celou zrušit, než jsem zamířila k východu z jeskyně zjistit dění venku. První, co jsem uviděla bylo několik mých podřízených koukat mým směrem. Unaveně jsem se na ně podívala pohledem někoho kdo se probudil z noční můry. ”Jsem v pořádku… Co ostatní? Potřebuji své věci, mám tam věci, abych mohla začít všechny ošetřovat..” Znovu a detailněji jsem se rozhlédla a nikde neviděla kněze. ”Kde je kněz?” Zeptala jsem se poněkud poplašeně a hodně ustaraně. V duchu jsem se začala modlit, aby byl v pořádku a nic se mu nestalo. ”Je tu někdo schopný rychle se dostat nahoru? Potřebuji dát vědět, co se stalo co nejrychleji. Toto je mimo naše kompetence.” Prohlížela jsem své podřízené a hledala někoho co nejméně zraněného, ideálně dva.

Arwen DeLion - 03. září 2020 21:03

První Lov Podařilo se nám to zastavit, nevím jestli k něčemu byla ta jediná rána, kterou jsem bestii uštědřila, ale doufala jsem, že ano. Kněz zvládl dokončit zaklínání a démon se rozpadl na prach. Napadlo mě, že by možná nebylo od věci ten prach posbírat, ale... neměla jsem na to vybavení. Možná Semen? Kněz na nás zavolá a já zvednu ruku, abych na něj mávla, že v pohodě, ale v tu chvíli padl a na okamžik se mi zastavila krev v žilách. Oddychnu si. Nespadl dolů. Ale raději by se neměl hýbat! Objevila se serža, která vypadala znaveně. „Thomas to asi schytal nejvíc.“ Řeknu a vydám se ke zmíněnému, abych mu pomohla. Serža chtěla vědět jestli se někdo nemůže jít nahoru. Vzhledem k tomu, jak Thomas skočil předtím dolů, on bude asi ten nejrychlejší z nás, ale byl zraněný, takže ten asi ne. A já... no... nejsem rozhodně nejrychlejší ze všech. „Kněž se zhroutil.“ Odpovím serže a ukážu nahoru, kde ležel kněz. „Zaklínání ho vyčerpalo. Ten nikam chvíli nepůjde.“ Dojdu k Thomasovi. „Žiješ bratře?“ zeptám se a prohlížím si ho. „Jak je to zlé?“

Thaddeus Wroth - 03. září 2020 22:39

První lov 15 Granát nakonec nezpůsobí takové škody na knězi jako na jeho ochránci, který se proletí a jistojistě je plný střepin. Můj výstřel sice té potvoře moc neudělal, ale hřebík do rakve to byl. Nakonec se nestvůra rozpadne a my můžeme začít sbírat raněné a dávat se dohromady. Chtěl jsem se vydat ke knězi, ale ukázala se seržantka a byla živá. Oddechl jsem si celkem nahlas. Sice je nepříjemná jak osina v zadku, ale rozhodně jsem nechtěl, aby padla. Já jsem zcela v pořádku. Sám se rozejdu k Nerovi, abych mu prohlédl rány a případně mu pomohl. Jelikož kněz je na tom nejhůře tam očekávám, že půjde seržantka. předáku prosím doneste věci tady seržantky hned! Madam nezraněný jsem tu já, Semen a Arwen. Zbytek je raněný a ne zrovna bojově efektivní. Navrhuji, že Vám je pomůžu rychle ošetřit aspoň tak jak se vyznám a potom vyrazím sám. Vy tu budete potřebovat každou zdravou ruku. Čímž jsem myslel primárně Arwen. On Semen je taky dobrý a hodně pomohl, ale je to hodně specifické a nelze spoléhat, že to zase vyjde. Tak ukaž co sis to pořídil za okrasu Horatio. S těmi slovy začnu Nera prohlížet.

Thomas Darlene - 05. září 2020 07:46

První lov Každý den končí nějaké staré zlaté časy Akce se povedla a já už jsem na dosah meče netvorovi, už jen tnout přesně mířenou ranou a snad se mi jej podaří, když už ne skolit, tak alespoň zpomalit. Jediné, co mi tak trochu dělá starost bylo varování před granátem, ale snad jsem to načasoval dobře a ještě se stihnu nějak krýt. Napřáhnu meč a ... PRÁSK! ...docela povedený výbuch nadzvedne netvora a šrapnely se jí slušně zakousávají do těla, nárazová vlna si pohraje i se mnou, ale k mému štěstí granát padl tak šikovně, že vlastně všechno koupí netvor a já se rád spokojím se zbytkem, který není již tak silný, aby mě smrtelně, nebo vážně zranil. Trochu se sice proletím zpátky, což ale nakonec je dobře, protože, díky své ještě aktivní schopnosti vidím, jak místem, kde jsem před chvílí stál proletí několik desítek docela ošklivě vypadajících kusů železných střepů. Dokonce bych je mohl spočítat, ale na to není čas, jelikož cítím, že alespoň jeden kousek našel své místečko i v mém těle. Zatnu zuby bolestí a zvednu se, sledujíc, jak naše akce má úspěch a kněz dokončí verše a po chvíli je z netvora jen hromádka popela. Spokojeně se usměji a prohlédnu si ostatní, jestli nejsou nijak vážně zraněni. Kněz se nás zeptá, jestli jsme v pořádku a když vidím, jak se mu udělalo nevolno při jeho souboji s monstrem, vyběhnu nahoru za ním, prozatím ignorujíc své zranění. Přeci jen mám svůj úkol a tak si můžu dovolit skupinu opustit a nevnímat otázku jejich velitelky, kdo je schopen rychle doručit zprávu. Pokleknu vedle otce, podám mu svou lahev s vodou a nabídnu mu ji k občerstvení "Jste v pořádku, otče?"

Vypravěč - 06. září 2020 13:14

První lov (16) Bitva skončila stejně náhle jako začala, přičemž některé z vás zanechala v poněkud horším stavu, než v jakém jste do ní vstupovali. Naštěstí tu ovšem byla seržantka a její lékárnička, připravená vás dát zase dohromady. Předák, stále ještě v šoku ze zjevení netvora se konečně trošku sebral a vyrazil pro ni, zatímco Marie společně s Thomasem zamířila k nejbližšímu žebříku, přes který se vydrápala až ke knězi. Ten na tom nebyl až tak špatně. Původní ztráta vědomí byla podle všeho způsobená „pouze“ nadměrným vyčerpáním, ovšem při samotném pádu se udeřil do hlavy. Dle názoru vašeho lékaře by to nemělo být nic vážného, ovšem jistotu bude mít teprve až se kněz probere. Co s týkalo skupiny dole, tak žádný další útok se nekonal. Lidé se pomalu uklidnili a zatímco jste se začali starat o své zraněné provolávali vám slávu za to, že jste se dokázali s netvorem vypořádat. Jen hlas předáka poněkud nezapadal do všeobecného veselí a oslav. Bedřichem a jeho rodinou? Zeptal se poněkud zmateně.

Semen Chorčasko - 06. září 2020 19:32

Předák se ptal na to co vrtalo hlavou asi všem hlavně poté co šéfka řekla že máme trochu větší problém než se mohlo zmáknout. Problém byl že žádaná rychlost nebyla moje doména a i s tím by bylo potřeba něco málo dělat. " Nad naše síly? Měli bychom to tu opustit stáhnout lidi za vrata a zavřít?" navrhnu v tichosti protože nechci způsobovat velké problémy ale přeci jen tu nemůžeme jen tak nechat lidi pokud je něco nad naše síly. Rozhodně nepouštím ruku z granátu a trochu doufám ,že někdo z těch co se tady orientují se vydá na cestu nahoru.

Marie Sofie Raskia - 06. září 2020 19:56

První lov 16 Jakmile jsem zjistila, kde je kněz začala jsem usilovně lézt po žebříku. Pocitově to bylo snad nejtěžší a nejúnavnější lezení po žebříku v mém životě. Sotva jsem vylezla následoval mne I Thomas. Podívala jsem se na jeho zranění a na kněze v bezvědomí. ”Thadeusi, jestli si na cestu sám věříš, budu ti věřit I já, ostatně jsi z podsvětí a znáš to tu… než vyjdeš dojdi za mnou pro zprávu, co máš doručit. Případně si sebou někoho vem” S tím jsem mu nechala volnou ruku na ošetřování lidé dole, zatímco já prohlížela nebohého kněze. Po chvíli mračení a mlčení jsem se ozvala znovu a to hlasem, který zněl spíše jako rozkaz než jako žádost. ”Arwen, předáku – potřebuji abyste opatrně snesli kněze. Ideálně ho nějak opatrně spustili dolů. Hýbejte s ním co nejméně” Obrátila jsem se na předáka, který mi před chvíli donesl mou brašnu. Upřímně jsem doufala, že v dole pro takovéto případy mají nějaký mechanismus pro manipulaci se zraněnými pomocí spouštění a nebudou ho chtít nést po žebříku. Nejraději bych se za kněze rovnou pomodlila, jenže na to nebylo zrovna moc času, protože I Thomasovi zranění vyžadovaly lékařskou pozornost. ”Začnu tvým bokem...Lehni si a sundej si ideálně košili” Pronesla jsem lehce unaveně. Pustila jsem se do jeho ošetřování, naštěstí se nezdálo, že by to nepřežil. Po ošetření boku jsem vytáhla z brašny kus papíru a napsala na něj pár řádek s popisem situace jakožto zprávu nahoru a věnovala se dál zbytku Thomasových zranění, zatímco jsem předákovi říkala, co se budedít dále. ”Co se týká Bedřicha, prohledejte jeho obydlí, hlavně nádoby a pokud nejdete nějakou co není od pálenky nebo vody, dejte ji bokem. Nechte chlapi a´t prohledají vstupy do štol a cestu ven po stopách od krve a drápů, dovnitř ať raději nechodí. A podívejte se, jestli Bedřich má v jeskyni své boty...či případně nechybí I jiné věci , o kterých si pamatujete, že měli.” Podívám se na Semena. ”Dveře se zavírat nebudou, když nevíme ani nak teré straně je čarodějnice teď…. nemáme na to ani pravomoc….” Následně jsem opravdu opatrně slezla, doploužila se ke knězi, znovu ho prohlédla a instruovala Thomase, aby na něj dával pozor, protože to za prvé byla jeho povinnost, za druhé jeho zranění nebyly vážná a tak ho pár hodin pohlídat mohl zvládnout. Já jsem ovšem cítila jak doslova padám únavou a vyčerpáním. Nenamáhala jsem se ani opustit obydlí zraněného kněze a položila se na tvrdou kamenou zem v rohu. ”Kdyby … se … něco dělo……..jsem ….. taaaaady” Se zívnutím jsem jednoduše usnula a nechala Thomasovi, Nerovi, Semenovi a případně nevyspané Arwen prostor ke střežení a čekání na vyšetřovatele.

Horatio Nero - 06. září 2020 20:39

První lov 16 Dokončím nabíjení pušky, hodím si ji na rameno a otočím se na Thaddeuse. Trošku se ušklíbnu. „Čtyři nové jizvy do sbírky.“ S tím odhalím rány ať se na ně může podívat a pak jdu horníkům, kteří ošetřují své raněné vezmu sednu si vedle nic. „Mohl bych požádat o nějaký alkohol nebo jinou dezinfekci? Pokud máte někoho kdo to umí s jehlou potřebuji zašít čtyři škrábance. Pokud nemáte ani jedno bude my stačit i obyčejný kus čisté látky.“ Zatím co mluvím přitlačím si své šaty na rány, aby tolik nekrváceli a pak pohlédnu na Thaddeuse. „Víš jak se sterilizují rány střelným prachem?“ Pronesu směrem ke svému kolegovi. „Mohl bych to udělat sám, ale máš menší zbrań a bude se ti to odpalovat snáz s pistolí než mě s puškou.“ S tím vytáhnu čutoru a pro sebe zakleji. „Kruci já věděl, že si ten alkohol mám sebou vzít.“ Chci ještě něco říci, ale seržantka zase začne s povoláním posil a mě se oči změní ve střílny. „Takže prvním jejím instinktem je povolat další lokaje. Dobré vědět.“ Přesto, že se zalykám odporem neřeknu nic. Semen něco zašeptá neslyším co, ale dle odpovědi naší seržantky, která se ke mně donese je jen lepší, že se tak nestalo. Pak vydá rozkazy a prostě usne tam, kde zrovna je. V ten okamžik ztratím z tváře všechnu barvu a zatnu ruce v pěsti. Je vidět jak se chvěji, ústa stažená v linku a v tváři neutrální až lhostejný výraz, přesto mé oči několikrát kmitnou mezi náhražkou velící a noži u mého opasku než se ukloním a uvolním pěsti a začnu se věnovat svým zraněním, na každá pád si vyčistím ránu vodou z čutory a pak si ji nechám dezinfikovat, buď alkoholem nebo střelným prachem, prach má tu výhodu, že rána bude vypálená, ale je také mnohem bolestivější než šití.

Thaddeus Wroth - 07. září 2020 13:12

První lov 16 Podle všeho Nerova zranění tak zlá nebyla a já jsem jen na půl ucha poslouchal co říkala seržantka. No bylo mi povoleno se věnovat zraněným, což bych dělal i kdybych to povolení nedostal. No jako jizvy to budou pěkné. Jsem rád, že jsem ty drápy viděl jenom z dálky. Úplně bych se asi neradoval, kdyby jsme si potykali. Vybalím si věci a zkoumám pálenku, kterou přinesl jeden z horníků. Na místní je spolehnutí, že budou mít něco na vypálení červa a zapomenutí reality. Ke Tvému štěstí mají dost silný alkohol, takže to vyčistíme tím a potom to sešijeme. Nejenom seržantka je tady doktor. Já sice doktor nejsem, ale umím něco málo s jehlou a nití. Rozhodně to bude lepší, než to vypálit a Tobě tu kůži okolo spálit. V takovém háji zase nejsme. Dáš si? Nabídnu Nerovi flašku, než si jí trochu naliju na ruce, abych vydesinfikoval i je a pak očistím rány. Rozhodně to nebude příjemné, ale myslím, že Nerovi se rány zhojí rychleji. Rány nejsou zase tak hluboké, takže to sešívání není tak hrozné, ovázat rány a vlastně bylo hotovo. Zní to jednoduše, ale čas to zabralo. Ke konci sešívání jsem zaslechl seržantku, která se odporoučela do Říše snů. No, takže dokud spí máš to tu na povel Ty. Já vezmu ten dopis a donesu ho nahoru. Myslím, že když se tu opevníte kolem kněze, tak to bude v pořádku. Ty stejně potřebuješ odpočívat, serža taky, ten hlídač od kněze je raněný a kněz taky. Když Bůh dá budu brzo zpátky i třeba s další posilou a někým, kdo má větší zkušenost a schopnosti. Ještě jsem případně pomohl zraněným horníkům, protože nikdo lepší tu asi nebyl. Znovu jsem nabil pistole, za což jsem si nadával, že jsem neudělal ihned, ale ta situace byla dost nestandartní a pro všechny vlastně skoro první. Potom jsem se ještě občerstvil a vyrazil k povrchu. Bůh Vás ochraňuj. Neodpustím si, když odcházím a vidím naší zuboženou skupinu.

Semen Chorčasko - 07. září 2020 16:17

První lov 16 Můj usměv se začal opět rozšiřovat do sadistického nepříčetného šklebu. Bůh ví jestli to bylo tím že šéfka byla tak ko že prostě odpadla a vytvořila tak další zajímavý problém. Nebo to možná bylo to že v době kdy tu nejspíš řadila čarodějka pošleme nahoru jen jednoho muže jako spojku. Ne ne největším důvodem k úsměvu bylo to že se začalo hovořit o vypalování ran střelným. takové plýtvaní a hloupost opět naším střelcům nedocházelo že prach je tu nedostatkové zboží. ve chvíli kdy by podobnou věc zastala trubka. Naštěstí se objevil projev inteligence v podobě hledaní alkoholu i když tady dole bych nesázel na počet nečistot zaviněnými špatnou destilací. Tak jako tak můj úsměv přestane cukat v myšlenkách nad snětí a dalšími věcmi a raději se napiji ze své čutory která má právě ten vyvážený obsah Uhlíku Vodíku a Kyslíku který potřebuji. V trochu příčetnější naladě se podívám na skupinu a vezmu v potaz to co je potřeba udělat sice dostal instrukce předák ale ten bude mít dost starostí klidnit lidi a poslat lidi na průzkum. Navíc se musím trochu zaměstnat dříve než mě ostatní donutí vypít čutoru dřív než by bylo zdravé. Rozhlédnu se okolo. " Dobrá kdo znal Bedřichovu rodinu se mnou..." pokud se nikdo nepřihlasí dobrovolně vyberu dva nejbližší čumili. " Takže za prvé hledáme Bedřichovy boty a za druhé chci ukázat nádoby. Raději s nimi nehýbejte než ověříme co v tom je." řeknu celkem razantně už při vzpomínce co udělala krev při pokusu o odběr.

Arwen DeLion - 08. září 2020 18:40

První lov Všechno se začalo hýbat, lidé provolávali slávu, myslím, že to bylo předčasně, protože hlavního viníka jsme pořád nechytli. Zdálo se, že Thomas to zvládne. Serža mi řekla, abychom snesli dolů kněze. Podívám se naposledy na Thomase a věnuji mu veselý úsměv. „Jinak to byl fakt skvělý seskok! Zajímalo by mě jaké další pohyby umíš.“ Mrknu na něj než se vydám nahoru za knězem. Než abychom ho brali dolů po žebříku, raději bych to vzala tou delší a méně vrtkavou cestou. Což by odpovídalo i tomu, hýbat s ním co nejméně. Měla jsem docela strach, že by vyklouzl a spadl dolů na hlavu. Sebrala jsem kněze do náruče a vydala se s ním dolů a nechala se vést předákem. Budu ho muset pak někam uložit a nejspíš zůstanu na stráži. Přece jenom teď byl hodně zranitelný a to nemluvím o tom, že by se ho čarodejnice mohla pokusit zbavit jako někoho kdo byl nejvíce nebezpečný. Zamrkám... potřebovala bych se trochu napít. Už mě pálili oči od únavy.

Horatio Nero - 09. září 2020 20:53

První lov 16 Opravdu dezinfekce a následné šití ran nepatří k příjemnému zážitku. Po celou dobu co mě zašívá mlčím jen se koušu do rtů. Když můj kolega Thaddeus došije a oznámí že jde s poštou zavrtím hlavou. Přesto že nesouhlasím pronesu jen. „Buď opatrný ta čarodějka nebo její pomocníci měli čas obsadit přístupové cesty nenech se zabít.“ S tím vstanu a sevřu pušku v pravačce hlaveň míří do stropu. Dojdu k předákovi. „Ve které šachtě pracoval Bedřich a rodina jeho manželky? Máte tady nějaké temné místo nebo jeskyni. Musíme vědět kde namáhej svůj mozek, máš na to čtyři hodiny. Zatím prohledejte dle rozkazu seržatky všechny vstupy do štol. Hledáme stopy krve, pařátů, nebo kusy látek co by mohla ztratit bedřichova rodina.“ Semen se dává do organizování průzkumu já se k němu otočím. „Počkej na mě byl jsem tam ráno, mrknu se tam s tebou.“ Už když mluvím dojdu k Arven s Thomasem. „Pohlídali byste naše velitelské elementy? Dvě pasti by tam ve uvnitř spíš nebudou, ale zabít spícího je snadné.“ S tím kývnu a pokračuji dovnitř obydlí ztracených. Dovnitř vstupuji s namířenou puškou kterou zkontroluji všechny místnosti a rohy a až pak se dám do prohledávání. „Vezmu si pokoj kde ležel raněný, už jsem tam byl.“ S tím velice opatrně vstoupím do řečené místnosti a prohlížím jí.

Vypravěč - 10. září 2020 20:01

První lov (17) Předák na rozkaz vaší seržantky odběhl do své jeskyně, odkud donesl přenosná a dost primitivně sestrojená nosítka na dlouhém laně, s jejichž pomocí Arwen jakožto nejsilnější člen výpravy spustila kněze dolů na podlahu jeskyně, zatímco si Marie dala šlofíka a zbytek z vás si lízal prány, případně se loučil s Thaddeusem, který měl vyrazit nahoru pro posily, zatímco ti zbylí a také použitelní z vás měli za úkol prohledat Bedřichův příbytek a najít cokoli neobvyklého, stejně jako projít vchody do jednotlivých štol. Ovšem zatímco štoly se zdály být čisté a bez poskvrnky v Bedřichově domě jste přece jen našli několik zajímavých věcí. V první řadě, v celém obydlí nebyl ani jeden pár bot a stejně tak chyběla i většina oblečení. Pravda, místní byly chudí, ale těch pár cárů rozházených v rozbité a podrápané jeskyni odpovídalo tak jedné, možná dvěma košilím a ne oblečení pro čtyři lidi. To už začalo být podezřelé, a tak jste se dali do detailnějšího prohledávání. Nábytek byl rozbitý, postele nebyly žádné, snad jen...to co jste hledali jste našli pod rohoží, na které ještě včera spal raněný Bedřich. Pozornost upoutala tím, že v celém tom nepořádku byla jediná na svém místě. To, co se pod ní schovávalo byla malá, dřevěná dvířka ukrývající prohlubeň v rostlé skále. Ne vykutanou, ale krásně hladkou, jako by ji vymodeloval zručný hrnčíř a teprve poté se z ní stal kámen. Kromě několika suchých lístků různých bylin už v ní nebylo nic, ale předtím? Kdo ví, byla dost velká na to, aby se do ní vešlo několik desítek svazků bylin a jedna dvě knihy k tomu.

Semen Chorčasko - 10. září 2020 20:19

První lov (17) Prohledávání bylo k ničemu tedy přesně do chvíle než jsme mezi hromadou bordelu našli jedinou věc co zůstala stát v celku. A tou byla rohož a pod ní dvířka. Pomalu jsme je otevřeli a zjistili že tady někdo měl skrýš a evidentně vytvořenou dost atypicky vůči okolí. Problém byl že cokoliv tu bylo bylo v podstatě pryč. Tak jako tak jsem zatím postupoval metodicky nechal nera atp prohledává zbytek a sundal si svůj batoh byl čas odebrat vzorky do obálek. Zkusit seškrábnout kus stěny, vzít trochu bylin a lépe prohlédnout rohož. Tak to sakra smrdělo jak se někdo dostal k takovým rostlinám a co vlastně byli zač. " Pokud někdo vládne mocí formovat kámen pak mužou být prakticky kdekoliv což by mohl být značný problém." zamručím si pro sebe a spíš ze zvyku poklepu na stěny i zem jestli někde není dutina.

Vypravěč - 10. září 2020 20:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Spi upírko spi, zavři očka sví Poté, co jsi po boji se zákeřnou runou a ošetřování členů své výpravy usnula vyčerpáním se ti zdáli ošklivé sny. I když to asi nebylo dost výstižné. Noční můry bylo přesnější označení. Vzpomínky spojené s halucinacemi vyprodukované tvým podvědomým a děsivými zážitky, které jsi právě prožila. Otec tě posílal do kláštera. Nevěděla jsi proč. Byla jsi přece vzorné děvče, ale on na tom trval. S mámou se hádali celou nos a ty jsi z toho byla smutná. Ani tě tam neodváděl on, poprosil bratra Ignáce, svého dlouholetého přítele a zkušeného lovce čarodějnic, aby to udělal. Nechtěl jsi jít. Křičela jsi a v jeden moment ses Ignácovi vysmekla. Utíkala jsi, nebo ne? Najednou kolem tebe byla černá tma a nic než tma. Vlastně ne, tma a křik. Hrozivý křik, jako když někoho zaživa trhají na kusy. Něco se k tobě blížilo. Ostré drápy v rychlém sledu škrábali o kámen, ale ty jsi neviděla vůbec nic. Dala ses tedy na útěk poslepu, ale zakopla jsi. Dopadla jsi na tvrdou skálu a odřela si koleno do krve. Najednou jsi slyšela pohybu mnohem víc. Ostrými drápy skrytými ve tmě se to kolem tebe jen hemžilo. Tupý úder a řev jak se dvoje drápy srazili jen malý kousek od tebe a začali se prát. Vykřikla jsi a před tebou se objevila cesta. Malá, sotva viditelná, ale přesto cesta. Nebo tam byla vždycky a ty sis jen začala zvykat na tmu? Nevěděla jsi. Se zoufalým výkřikem ses dala na útěk pryč od monster skrytých ve tmě. Běžela jsi a běžela, až jsi tvrdě narazila do skály. Ne, nebyla to skála, zvuk byl jiný a náraz měkčí. Dřevo? Poslepu ses natáhla dopředu a nahmatala dveře. Bylo zamčeno a drápy za tebou se rychle blížily. Zoufale jsi začala do dveří bušit a volat o pomoc. Drápy byly čím dál blíž a pak se dveře otevřeli. Zalilo tě jemné světlo svíčky stojící na stole hned vedle knihy. Proti tobě stál muž, vysoký s vlasy barvy popela. Měl zvláštní vzhledem k vlasům až příliš mladou tvář, která se na tebe usmívala. Drápy utichli a ty ses probudila. Ne, neprobudila, stále jsi byla ve snu. Jen v tom prvním. Ležela jsi na zemi, na kterou jsi spadla, když ses vysmekla bratru Ignácovi. Ten se nad tebou skláněl a kontroloval ti hlavu, do které ses udeřila. Už nebyl tak přísný jako předtím. Naopak, usmíval se, stejně jako…tentokrát ses s polohlasným výkřikem probudila doopravdy.

Marie Sofie Raskia - 11. září 2020 19:57

První lov 17 Těžko říct, zda vlivem runy či čeho se mi pomotalo pár starých vzpomínek a dnešní zážitky a v mém snu vzniklo něco neuvěřitelně děsivého. Probudila jsem se tak s tichým výkřikem a prudkým posazením. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, ale dle dění okolo a mé únavy to nebylo déle než půl hodiny. Pocit ze snu mě neopouštěl a ani vzpomínky na něj. Rozhodla jsem se tedy pomodlit a jít zkontrolovat kněze. Poté jsem zamířila do domu Bedřicha zjišťovat, na co v mezičase přišli, jenže jsem se dozvěděla jen o chybějícím oblečení, což potvrdilo mou teorii o útěku čarodějnice I s rodinou. Nechala jsem všechny dál hledat a zamířila znovu za knězem, načež jsem odchytila předáka. "Jak dlouho jsem byla mimo? Vzal si můj zástupce sebou někoho na doprovod při podávání hlášení?" Začala zjišťovat před jak dlouhou dobou odešel můj zástupce s hlášením a za jak dlouho tedy můžeme očekávat příchod kompetentního vyšetřovatele. Tiše jsem doufala, že se podaří dotyčnou zastavit dřív než nenápadně napáchá škody ve zbytku města. Ke své hrůze jsem pak zjistila, že Wroth neodešel poněkud jsem ztratila barvu. "Arwen, vem si sebou horníka a zatraceně rychle pospíchejte podat hlášení! Předáku? Prosím pošlete s Arwen nějakého silného cesty znalého horníka, jinak se může vše ještě zkomplikovat...prosím" Uchýlila jsem se k prosbě a napsala znovu stručně v pár větách dění, zapečetila a předala s ustaraným výrazem Arwen. Následně jsem zůstávala poblíž kněze a modlila se za jeho brzké probuzení. Sotva pak doprohledávali Bedřichovo obydlí, přišlo za mnou pár horníku sdělit mi výsledek. Povzdechla jsem si a zamířila zpět do té prokleté jeskyně, tentokrát pro změnu podívat se do skrýše se zbytky bylinek.

Arwen DeLion - 12. září 2020 12:39

První lov Podařilo se nám snést kněze docela v pořádku. Předák na to, jaký byl předtím bručoun teď byl docela ku pomoci. Uložili jsme kněze na bezpečné místo, aby mohl nabrat sílu. Zívla jsem a zůstala jsem na stráži. Brzy se objevila serža, která vypadala poněkud vystresovaná. Jistě chápala jsem závažnost situace, ale asi bych si dělala větší starosti, kdybych nebyla unavená. Serža se na mě obrátila s tím, že mám vyrazit zpátky a podat hlášení a žádost o pomoc. Zamrkám. Nešel to už udělat Thaddeus? Dostala jsem od ní zprávu. „Ano seržo.“ Řeknu, no nejspíš ji vadilo, že odešel sám... takže mě posílá za ním? Počkala jsem až mi Předák přidělí nějakého toho průvodce a já se mezitím plácala po tvářích, docela tvrdě, abych se zbavila ospalosti. Jakmile jsem měla u sebe doprovod, tak jsem s oznámením serže, že tedy odcházím, vyrazila zpátky domů. Nechají mě pak prospat? Uvažovala jsem, ale nad tím kam ta čarodejnice zmizela. A její děti a manžel? Odtáhnout ho asi nebylo snadné. I když s magií? Kdo ví? Ale s tím zraněním se nemůžou táhnout příliš daleko. A příliš dlouho ne?

Semen Chorčasko - 12. září 2020 12:46
	První lov Jak se zdálo šefka se probrala a podle všeho po udělení pár rozkazů se zajimala o bylinky jako já. Jen lehce nakloním hlavu. " Zajmavá skrýš... zřejmě manipulace s materii...." prohlásím " Co se vlastně stalo ...když se vyvolal ten démon....respektive co vás vyčerpalo?" vědět to by bylo podle všeho docela dobré a jeden by mohl specifikovat metody hledání.

Marie Sofie Raskia - 12. září 2020 16:21

První lov 17 -Dotazy Arwen vypadala při přebírání hlášení unaveně. Soucitně jsem se na ni podívala, ale věděla jsem, že je zapotřebí rozkaz doručit. Nezklam mě, Arwen. Nevíme, kde se čarodějnice schovává, víme jen, že momentálně po takovém použití magie bude pravděpodobně unavená. Ale jakmile si odpočine, kdo ví kde může zaútočit, představ si kolik lidí může příště taková bestie zabít, když nebudou připraveni Zkusila jsem ji trochu namotivat a připomenout, proč to děláme. Sotva odešla pomodlila jsem se za úspěch její cesty a aby jí bůh ukázal bezpečnou cestu. Následně jsem zamířila k Bedřichově jeskyni. Semen se začal ptát, co a jak. Unaveně jsem se na něj podívala. V ložnici byla krví nakreslená runa vyvolávající iluze a bolest. Než se mi ji podařilo zrušit už jste byli v boji s tou bestií. Zavrtěla jsem hlavou. Jakmile jsem zjistila, že ta bestie byla vyvolána pomocí krve, došlo mi, že ta čarodějnice ovládá magii krve a ne pouze iluze. Proto jsem se vrátila, protože jsem se obávala , že v takovém případě ta runa může zvládnout regenerovat Nadechla jsem se pro pokračování. V reálu než jsem přišla zpět do ložnice změnila runa tvar a funkčnost, co hůř někde tu byla ještě jedna s iluzemi… řekněme že jsem si pár minut prošla menším osobním peklem s pocitem vlastní neschopnosti pomoci ostatním a problémem určit realitu, každopádně runy jsou zrušené a já budu mít možná na několik týdnů námět na spoustu nočních můr. Dokončila jsem vysvětlování a prohlédla bylinky, které už byly příliš poškozené a staré abych po vůni zvládla byť jen některé poznat. Až přijde vyšetřovatel bude muset vyšetřit, jak se k bylinkám dostala. Zřejmě s ní někdo spolupracoval a zatajil její existenci Lovcům vědomě. Nech prosím od každé bylinky kousek I pro Vyšetřovatele. Dělá mi poněkud starosti, jak mohla umět tolik věcí - iluze, krev, vyvolání démona, manipulace s kamenem - buď je hodně stará a silná, nebo je tu čarodějnic několik Pronesla jsem tiše, aby to slyšel jen Semen, který se spolu se mnou skláněl nad kamenou skrýší. Měli bychom preventivně zkontrolovat, že opravdu chybí jen Bedřich s rodinou Dodala jsem, ale jak bych normálně byla první , kdo vše začne zařizovat, teď jsem jen zůstala sedět unaveně sedět na zemi a sbírala síly se znovu postavit. Jak vyprchával adrenalin z noční můry a nových informací vracela se má ospalost, i když jsem se držela při vědomí.

Thaddeus Wroth - 12. září 2020 17:21

První lov 17 Zabalit se mi netrvalo ani tak dlouho, ale jelikož jsem ještě ošetřoval nějaké horníky tak jsem neběžel ihned. To co našli u Bedřicha doma jsem zaregistroval těsně předtím, než jsem se rozhodl vyrazit. Do toho se probrala seržantka ze svého kómatu a začala rozdávat rozkazy nehledě na cokoliv. Třeba kdyby jsi se podívala nebo zeptala kolik je hodin. Nadechl jsem se a posunul se k seržantce vlastně celý připravený vyrazit. Madam doba Vašeho odpočinku nepřesáhla snad ani čtvrt hodiny, takže jsem opravdu ještě nestihl odejít. Půjdu sám a Arwen nechte tady. Je mnohem unavenější než já a horníci neznají podzemí tak jak si myslíte. Však většina nebyla dál než tři jeskyně, ale to jistě víš. Vezmu i ten druhý dopis s tím zjištěním a půjdu.

Semen Chorčasko - 12. září 2020 21:11

První lov 17 -Dotazy Moje koutky nervozně zacukají když zjistím v jak velkém jsme průseru. " No pokud ta čarodějka umí jen půlku toho co říkáme tak je to sakra problém...Jenže poslat nahoru jen tak někoho je riziko pokud jí najdou... ona muže jít kamenem muže jít v iluzi muže vše... to není dobré... musí existovat nějaký poplašný systém pro useky? Něco když se posere něco v dole a tak ne?" zeptám se spíš zvědavě a kouknu kolem. " Rozumím samozřejmě důkazní materiál sbírám spíš pro celkovou analýzu ne jen zahrnující mé ochytření...." pronesu klidně. " Jistě zatím jsem se snažil najít další skrýše nebo průchody...dobrá ta kontrola by šla provést." podívám se po nejbližším civilistovi. " Dobře slyšel jste... je potřeba zkontrolovat všechny... mislím že se stejně většina seběhla sem... potřebuju proto aby se poblíž dostali všichni a pak někoho kdo tu všechny zná..." začne se mi na obličeji opět lehce objevovat dost nepříjemný usměv.

Thomas Darlene - 13. září 2020 08:49

První lov Tak jsme boj dá se říci ve zdraví přežili a zatímco zjišťuji, jak je na tom kněz, dostane se mi pochvaly a uznání od Arwen, s kterou jsem již měl tu čest prohodit několik slov. Vesele se na ni usměji a odpovím: "Když budeš chtít, třeba Ti ještě něco ukážu... Bojovala jsi dobře, Tvá síla je neuvěřitelná, jsem rád, že nejsme nepřátelé...", poté se nechám ošetřit, bude-li se k tomu někdo mít, pokud ne, zvládnu to i sám, přeci jen mé zranění nejsou zas tak vážná. Jsem rád, že i kněz je v pořádku a když jej snesou dolů a dají se do prohledávání domu, odběru vzorků a další práce, zůstávám bdělý a hlídám okolí, protože kdoví, co se ještě skrývá ve stínech. Jak to vypadá, dostal jsem k hlídání opět Arwen, jsem rád, že tady nejsem sám a tak z tlumoku vyndám lahev medoviny, otevřu ji a než se napiju sám, nabídnu ji dámě se slovy "Nedáš si se mnou?" a úsměvem. Jenže dlouho na odpočinek nemáme, opět přijde jejich velitelka a zase rozdává pokyny. A tak zatímco skupina pobíhá venku a někteří systematicky, druzí náhodně plní různé úkoly, já zůstávám u kněze.

Vypravěč - 13. září 2020 13:29

První lov (18) Po probuzení seržantky nastal menší zmatek způsobený její krátkou dezorientací v prostoru a hlavně čase, který však skončil tím, že Thaddeus převzal od seržantky obě zprávy a vyrazil na povrch předat hlášení o aktuálním stavu, zatímco zbytek vaší skupiny se dal do prohledávání Bedřichova obydlí, kde už však nenašel nic zajímavého. Kromě jediné skrýše pod Bedřichovou rohoží a runy rozmazané do neopoužitelnosti už v jeskyni nebylo nic zajímavého, co by stálo za vidění. Dali jste se tedy do kontroly místního obyvatelstva z nichž, alespoň podle předáka již nechyběl nikdo kromě pohřešované, nebo teď už lépe řečeno, uprchlé Bedřichovy rodiny. A protože po kontrola místního obyvatelstva a stále se neměnícího knězova stavu, jste neměli už moc co na práci, rozhodli jste se stanovit hlídky a vyhlásit odpočinek, který někteří z vás již opravdu potřebovali. Šest hodin přerušovaného spánku bylo pro některé z vás naprostým požehnáním, než se ve vstupním tunelu objevil znovu Thaddeus v doprovodu bratra Ignáce. Zobrazit SPOILER Thaddeus Poté co jsi seržantku upozornil na fakt, že očividně nespala tak dlouho, jak si myslela ti dala za pravdu v tom, že by Arwen měla zůstat v jeskyni a odpočívat, takže jsi přebral obě zprávy a vydal se na povrch. Cesta to byla dlouhé a po náročném boji i značně obtížná, ovšem měl jsi štěstí v tom, že tě očividně nikdo nepovažoval za snadnou kořist, a tak ses v bezpečí dostal až na povrch a odtud do kasáren, kde tě přivedli rovnou k bratru Igácovi, službu konajícímu vyšetřovateli. Na jedu stranu to bylo zvláštní, protože tento stárnoucí kněz se v posledních letech věnoval převážně výuce a tréninku mladých Lovců čarodějnic. Na druhou stranu, pokud byla pravda co se povídalo o tom, že je poručníkem vaší seržantky dalo se očekávat, že bude zvědaví na úspěch její první mise. Po předvedení před svého bývalého učitele jsi mu předal oba dopisy a on si je rychle přečetl, načež si ještě nechal situaci popsat tvými slovy, než spolu s tebou vyrazil zpět do dolu, a nevyrazil sám, nýbrž si s sebou vzal posili v podobě trojice zkušených Lovců. Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER

Marie Sofie Raskia - 13. září 2020 19:29

První lov 18 Jak je to skutečně s časem mi řekl Wroth těsně před tím, než jsem odeslala Arwen rozladěně nahoru. ”Jen čtvrt hodiny?” Zeptala jsem se nedůvěřivě, ovšem nakonec jsem odsouhlasila, aby hlášení odnesl on. Mimo jiné z důvodu, že mi to připadalo bezpečnější než posílat zcela unavenou Arwen. Následně jsem si ještě počkala než opravdu odešel a připojila se k Semenovi a řešení přepočítánvání zdejších obyvatel. Byla jsem skutečně ráda za předáka, který nám pomohl znalostí všech zdejších obyvatel. Když pak bylo vše hotovo, vrátila jsem se ke knězi a určila hlídky, aby se všichni prospali. Sama jsem však odmítala znovu usnout a pokud to bylo nevyhnutelné poprosila jsem o probuzení po půl hodině. Když uplynulo pět hodin, začínala jsem si dělat starosti, zda Thadeus opravdu dorazil v pořádku s hlášením, protože nahoru to běžně trvalo kolem dvou hodin, pokud jsem si vše dobře pamatovala. Sice jsem tak zůstávala u stále spícího kněze a hlídala jeho neměnící se stav, ale často jsem vyhlížela směrem ke vchodu k dolu. Trvalo ještě hodinu, než jsem se dočkala nově příchozích a Thadeuse. Málem jsem nadšením a úlevou vypískla, když jsem uviděla známou tvář. Zvažovala jsem, že jim půjdu naproti, ale nakonec jsem se rozhodla, že lepší bude těch pár minut využít k probuzení zrovna spících členů mého týmu. "Vstávat, nástup" Relativně jemně jsem každého probouzela a následně jsem se vrátila překontrolovat ještě kněze, než ke mě dorazil bratr Ignác. Měla jsem pocit, že jsem ho snad nikdy neviděla raději. Zvedla jsem se a pozdravila, načež jsem se otočila ke knězi. "Stav kněze se nemění, stále i po šesti hodinách nenabyl vědomí...pravděpodobně potřebuje péči zkušenějšího lékaře" Zatvářila jsem se starostlivě. "Jeskyně pravděpodobných uprchlíků je támhle" Ukázala jsem směrem k jeskyni Bedřichovi rodiny a pokud chtěli rovnou jsem je tam zavedla, zatímco jsem případně zodpovídala otázky či je nasměrovala k někomu, kdo by mohl znát odpověď.

Arwen DeLion - 13. září 2020 19:40

První lov Nakonec to bylo všechno jinak. Serža zrušila rozkaz, protože Thaddeus ještě neodešel. Nehádala jsem se, byla jsem ráda, že jsem nikam nemusela a dostala povolení jít spát. Ještě jsem před odchodem na kutě trochu mluvila s Thomasem, který poznamenal, že jsem taky dobře bojovala. „Nah. První útok byl na prd. Odhodil mě jak panenku. Druhý se už povedl jen proto, že byl na zemi.“ Zívla jsem, ale když vytáhl svou železnou zásobu, tak se mi rozsvítili oči. „Jen trochu. Normálně ve službě nepiji.“ Pronesu, ale pro tentokrát jsem si pravidlo dovolila porušit a přihla jsem si z láhve. Hmm.. medovina. Ta byla dobrá na dlouhé zimní večery, raději jsem měla tvrdší alkohol, ale nebudu koukat darovanému koni na zuby. „Díky. To bodlo. Ale teď půjdu se natáhnout.“ Rozloučím se s ním a se zíváním jsem si šla lehnout. Usnula jsem rychle. Nevím jak dlouho jsem spala, ale přišlo mi to jen jako chvíle než mě serža budila. Zamrkala jsem a vstala, pak teprve si protřela oči. Nastoupila jsem a hned šla do pozoru, protože jsem viděla, že je tady náš nadřízený. To uteklo už tolik času? Přehlédla jsem je všechny pohledem. Skvělé. Teď už si s námi čarodejnice zahrávat nebude. Třeba oni budou mít představu kam utekla. Měla jsem docela obavy o její děti. Potíž byla v tom jestli jako děti čarodejnice nebudou popraveny. Doufám že ne. Pokud šlo o mě, tak já jsem zůstala na stráži u spícího kněze dokud mi někdo neřekne jinak.

Semen Chorčasko - 13. září 2020 19:58

První lov Pokud to jen trochu šlo bral jsem hlídku někde z konce protože bylo potřeba zařídit spoustu věcí a je jen otázkou jestli se mnou někdo byl tak jako tak odpočinek využiji ke spaní a jeho konec toho abych místní poprosil o dřevo vodu a další takové věci. Sice nejsem kuchař ale polévku ještě zvládnu a nikdo z nás nejedl ani nepamatuje... sice to bude polévka ze sušeného masa a obecně cestovních zásob ale co už i tak se to snad bude dát aspoň trochu jíst. Během téhle akce se rozhodnu pozeptat se kohokoliv z horníků na pár věcí. " Ty krystali tady všude... to se objevuje samo nebo jak to je. Když vyhloubíte kus štoly vyroste krystal?" zeptám se a jsem zrovna v prostřed hledaní nějaké misky na polévku když přijdou opravdový lovci. Trochu je sjedu pohledem, takže ted co střídačka? Zamyšleně jsem sledoval ranní přídělovou polévku přemýšlel jak se najít a hlavně čekal co bude.

Horatio Nero - 13. září 2020 20:53

První lov Při pohledávání bytu se zachmuřím při pohledu na vytvarovanou díru. Holou rukou kontroluji stěny a mračím se čím dál víc. Pak vstanu a metodicky prohledávám jejich příbytek, zastavím se specificky u porušených symbolů a zapamatuji si je. Pak Semen pronese svou poznámku a já zavrtím hlavou. „Tak snadné to není uvnitř skal jsou různé kovy jako stříbro, krystaly a prameny vody, které to znesnadňují, ale situaci to komplikuje to je pravda.“ Pak se ozve naše seržantka a já se po zaslechnutí jejích dotazů a rozkazů otočen zády ke všem zatvářím opovržlivě. Přeci jen nic neřeknu. Když dojde k úkrytu dojdu k němu také a kleknu si trošku stranou abych pracující dvojici nezavazel. Zachmuřeně si vyslechnu prohlášení seržantky o možnosti, že je tu čarodějnic víc. Zašeptám stejně tiše jako ona ač vím že tak porušuji její rozkaz. „A nebo tu mají víc kultistů než jednu rodinu, co jim dodávají sílu.“ S tím vstanu, aniž bych něco dalšího řekl, nechám dvojici probírat se bylinami a vyjdu ven do hlavní síně vesnice, protože v domu ztracené rodiny už nic moc nenajdu. Jdu k naší posedávající skupince a tiše promluvím. „Jsem rád že jste to přežil bez vážnější újmy. Jinak zdá se, že minimálně někteří členové rodiny byli ve spojení s čarodějkou a že ta má možnost tvarovat kámen. Takže věnujte pozornost i otřesům pod vašima nohama. Jinak mohli byste seržantku upozornit, že v této uzavřené komunitě musí být někdo kdo za nimi chodí a dodává jim věci co potřebují a nemají na ně nárok dle předpisů. Nemůže jich být moc a bude snadné identifikovat podezřelé návštěvníky. “ S tím si k nim dřepnu, případnou nabídku čutory odmítnu, poklepáním na svou. Když velitelka rozdá úkoly, kývnu jen požádám o možnost si vyčistit košili od krve než se ujmu hlídky.Patrně na mě vyjde první nebo druhá hlídka, usedám v ústí jeskyně, kterou jsme si zvolili jako své útočiště. Mám výhodu, že jsem už něco naspal. Když mě mý kolegové vystřídají kývnu. Ulehnu na lůžko, ale před tím zabalím kohoutek i hlaveň kousky látky, aby my nezvlhl prach v pušce. Kroky nově příchozích mě vzbudí dřív než hlas naší seržantky, v klidu se posadím na posteli odbalím si pušku, zkontroluji zda není prach zvlhlí a až pak se zvednu na nohy. Nutno dodat, že my no netrvá víc než půl minuty. Po níž se zvedám na nohy, nasazuji si bandalír, připínám nože jenž jsem ve spánku vedle hlavy a vyjdu ven, kde se postavím do pozoru s jedinou změnou, že pušku nemám opřenou o podlahu, ale držím ji v rukou pozvednutou ke stropu. Pohledem upřeným přímo pře sebe a s naprostou neutrálním výrazem stojím mlčky.

Thaddeus Wroth - 13. září 2020 22:39

První lov 18 Byl jsem rád, že seržantka neměla nějaké protesty a já jsem se mohl vydat nahoru. Nebudu nikomu tvrdit, že jsem se nebál. Cesta byla dost nepříjemná. Nemohl jsem postupovat jak bych šel jindy sám a tím jak jsem chvátal, tak jsem na sebe upoutával pozornost, což nebylo zrovna dobré. Díky Bohu, že nikdo neměl potřebu mi vysvětlovat, že lovec by se tady neměl pohybovat sám. Teda rozhodně ne lovec mého formátu, který je rád, že je rád. Sám jsem na sobě cítil, že jsem unavený, ale služba je služba. Jenom jednou jsem měl pocit, že dva celkem ostří týpci by mi zastoupili cestu, ale když jsem dal ruku na rukojeť pistole, tak se stáhli. Pane díky! Děkoval jsem Bohu, když jsem prošel vraty, minul stráž jen letmým pozdravem a zamířil do našich kasáren. Byl jsem rád, že vyšetřovatel konající službu byl bratr Ignác. Vždycky je lepší potkat někoho koho znáte. Můj pane. Pozdravím bratra a předám mu oba dopisy. Je mi jasné, že on to bude celé chtít slyšet z mého pohledu, takže jsem mu celou tu situaci popsal a snažil se nic nevynechat. Zdůraznil jsem roli kněze, protože to byl on, kdo tu stvůru zabil a zmínil samozřejmě i to tvárcovství kamene. Když se bratr Ignác rozhodl okamžitě vyrazit a vzít sebou další tři zkušené lovce, tak jsem si oddechl. Věřím, že až je uvidí seržantka, tak si i možná krupne do gatí, protože věřím, že bude ráda až se zbaví velení. Kdo by nebyl. Ve skupině jsem se zařadil na první místo, i když věřím že se v Podzemí vyznají, tak jsem měl pocit, že prostě musím. Po cestě se všichni klidili a nikdo nás nezastavoval. Když jsem sledoval své čtyři společníky opravdu jsem se nedivil. Madam! Hlásím splnění rozkazu! Zahlásím se k velitelce a potom se zařadím ke svým kolegům. Tělo pomalu vypíná a já začínám cítit svojí únavu. Přeci jenom to byla dlouhá cesta a celkem rychle tam a zpět. Teď uvidíme, jak se to má dělat si myslím.

Vypravěč - 16. září 2020 22:00

První lov 19 Během své hlídky Semen konečně poodhalil tajemství místních krystalů, když se od jednoho ze starších horníků dozvěděl, že nové krystaly v tunelech rostou sami od sebe, vždycky tak jeden, až dva týdny po jejich vykopání, takže s sebou horníci tak jako tak musí nosit lampy. Podle legendy byly výsledkem dohody, kterou uzavřel jeden ze zakladatelů města, šaman neuvěřitelné moci a schopností, s duchy místních hor, ovšem co na tom byla pravda nevěděl nikdo. Každopádně, jejich krádež nebo jiné poškození se v Podsvětí přísně trestalo, protože ztracené krystaly znovu nedorůstaly a temnota tady dole byla smrtící. Ale zpět do přítomnosti. Bratra Ignáce jste si pamatovali všichni jako vlídného, i když možná trošku excentrického učitele náboženství z Akademie. Pro většinu z vás proto bylo překvapení, když jste se dozvěděli, že je to bojovník v hodnosti Vyšetřovatele a ještě větší, když k vám zamířil spolu se svými třemi společníky hezky po vojensku, s přísným, až nebezpečným výrazem na tváři. Dokonce i k své schovance se choval hodně hodně příkře, když od ní přebíral hlášení a velení. Místní, když zaslechli jeho jméno a hodnost se raději klidili z cesty a našli si relativní bezpečí svých jeskyní, aby se vám nepletli pod nohy. Když Marie domluvila, přeměřil si vás Ignác přísným pohledem a rozčileně začal. Čarodějnice skrývající se bůh ví kolik let v podsvětí. Sodomité v našich vlastních řadách. Nekázeň a nedostatek respektu k Bohu i autoritě svaté církve! Jak to vidím já, tento úkol byl katastrofa ještě před svým začátkem a jediné dobré na něm je to, že měla vaše velitelka dost rozumu požádat o posili včas! Zahřímal, načež se otočil k svým společníkům. Stevene, postarej se prosím o našeho raněného bratra. Agnes, ty prohledej příbytek té pekelné běhny. Leopolde... Otočil se na zachmuřeného muže v klobouku s mečem. Tady Strážný Nero je zatčen pro podezření z neuposlechnutí rozkazu, urážky nadřízeného důstojníka, ohrožení morálního stavu jednotky a hereze. Zbytek mise tedy stráví s pouty a pod dozorem. Nehodlám riskovat, že nám někdo vpadne do zad, jako to bylo s tím sodomitou. Jmenovaný Leopold se pochmurně usmál a od pasu odepjal masivní ocelová pouta, se kterými vykročil k Nerovi, zatímco se slova chopila Agnes, která si zběžně prohlédla dům. Bratře, ať už tu působila jakákoli nečistá síla, musela být neuvěřitelně mocná, protože za sebou takřka dokonale zametla stopy, ale je jednu věc se mi přece jen podařilo zjistit. Většina magie, která obklopuje toto místo se liší od moci, která otevřela pekelnou bránu v tomto místě. Dupla podpatkem na místo, kde se objevil upír. To znamená, že se nám tu potulují minimálně dvě čarodějnice z nichž alespoň jedna ovládá Krvavou magii. Ignác zaklel a podíval se přísně na Marii. Potřebuji vědět co PŘESNĚ se tu stalo, do všech podrobností a rychle. Přikázal.

Semen Chorčasko - 17. září 2020 07:26

První lov 19 S porozuměním si vyslechnu zajímavou historii krystalů a možná do placu hodím takovou otázku jako co by asi tak stálo nechat vyhloubit štolu tak velkou aby se v ní udělal jeden nebo dva krystaly pak jí na správných místech opatřit výbušninou, vyjmout krystaly a štolu následně odpálit a zasypat aby nezůstalo temné místo. Pak ale přijde bratr Ignác a s ním problémy zejména v podobě výslechů a dalšího šetření. Nejvíc mě zaujalo to si prováděla Agnes tedy to jak dokázala vycítit druhy magie, co byla zač spiritualista nebo čarodějnice? Instinktivně mě přepadla bolest hlavy a trochu vzteku a musel jsem trochu prodýchat situaci a slíbit si že nastuduji schopnosti. Zvláště rozdíl mezi schopnostmi spiritualistů a čarodějnic ohledně vycítění magie. " Madam Agnes..." ozvu se opatrně. " Omlouvám se za otázku ale jste schopná konkretní zdroj... respektive... nepochází to druhé s krystalů? Místní mají příběh o jakémsi šamanovi co se dohodl s duchem skal....tedy jestli není možné zda by čarodějnice byla jedna a druhým zdrojem byli ony krystaly?" zeptám se opatrně. " A mám několik vzorků nalezených v atypické skrýši pokud je budete chtít vidět... třeba budete vědět na co se používají."

Horatio Nero - 17. září 2020 07:28

První lov 19 Stojím v pozoru a naslouchám monologu nově příchozího lovce. Při rozkazu o mém zadržení ztuhnu, mám však pořád neutrální výraz a mlčky se dívám před sebe, ale zmínce o sodomii vytřeštím oči, ale rychle se ovládnu a vrátím se do původního neutrální výrazu. Pomalu přesunu pravačku z pažby pryč a současně sevřu levačkou hlaveň, takže se pažba z houpne a já zůstanu stát v pozoru jen v jedné ruce držím za hlaveň pušku. Druhou ruku nechávám na stejné úrovni jen pronesu. „Pozor ta puška je nabitá.“ Hlavou se my honí myšlenky většinou hodně sprosté na adresu Marie, ale nechávám neutrální výraz, dívám se před sebe a čekám až budu osloven.

Marie Sofie Raskia - 17. září 2020 19:49

První lov 19 Bratr Ignác přišel se svým přísným výrazem, který jsem viděla až příliš často. Už od pohledu jsem tedy věděla, že se chystá kázání na téma morálky a našeho počínání. Realita byla ale o něco drsnější a chvíli mi trvalo, než jsem si vše spojila. Můj opatrovník opět projevil svůj názor na čarodějnice velmi zřejmě a nenamáhal se s oficiální terminologií, jako na hodinách náboženství. Následně se rozhodl rovnou zatknout Nera. Nijak jsem to nekomentovala a chápala jeho lehkou paranoiu, kvůli které nechtěl v průběhu riskovat jakkékoliv vyrušení. Vlastně jsem byla donucena uvažovat, že jsem se svého prvního velení napoprvé ujala příliš měkkce a spousta problémů vznikla jen protože mě mí lidé nepovažovali za dostatečnou autoritu. Když se pak vrátila čarodějnice a potvrdila mou doměnku o minimálně dvou čarodějnicích, nebyla jsem vůbec nadšená. Ve skutečnosti jsem doufala, že se ve svém předpokladu pletu. Zajisté, nejklidnější místo je támhle Ukázala jsem směrem k jeskyni, kterou jsme od předáka dostali přidělenou ke spaní a odpočinku a nyní byla prázdná. Rovnou jsem k jeskyni zamířila, abych mohla podstoupit výslech.

Marie Sofie Raskia - 17. září 2020 20:30

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro První lov - Výslech Sotva jsme zmizeli ostatním z očí, rychle jsem svého opatrovníka objala. Cítila jsem se výrazně bezpečněji, když byl poblíž a mimo jiné jsem byla ráda, že mi zmizelo břímě zbytečného velení neochotným nováčkům. Neuvěřitelně se mi ulevilo, když jste dorazil Následně jsem se ale raději stáhla a pustila se do popisu situace. Horníci se ozvali o pomoc se ztrácejícím se jídle poté, co měli prvního mrtvého. Tedy toho, kvůli jehož otevření hrobu jsem potřebovala kněze – na těle měl hluboké rány od drápů, které byly smrtelné. Než jsme dorazili dolů došlo ještě k druhému konfliktu, kdy byl nalezen Bedřich – manžel předpokládané čarodějnice – s přeraženou páteří a zlámanými nohami poté co zaječel “Znovu už ne ty mrcho”, pád byl z šachty, do které normálně nechodil a byla od místa odkud křečel přes celou jeskyni. Pronesla jsem na témeř jeden nádech. Jedna z prvních věcí tedy pochopitelně byla, že většina jednotky šla přepočítat zásoby a já jsem šla překontrolovat stav bezvědomého Bedřicha a popovídat si s jeho manželkou. Ta se o něj až příliš vzorně starala, co jsem zjistila tak se jim dlouho nedařilo mít děti, nakonec jich ale mají několik...V mezičase Thadeus se Semenem prověřili záznamy těžby a beden plus prověřili, jak došlo k zmizení beden. Co říkali, tak byly poškozené jen panty skladiště a bendy zdánlivě zmizeli v jeden okamžik aniž by kdokoli cokoli viděl Mluvila jsem dál. Po exhumaci těla jsem ještě chtěla jít zkontrolovat Bedřicha, ale v jeskyni bylo ticho a tma, o dvě hodiny později se z ničeho nic objevila před jeskyní kaluž krve, tak jsem všechny probudila a poslala je hledat ke vstupům Bedřicha s manželkou a dětmi, zatímco jsem šla sama dovnitř. Vzadu v poslední místnosti byla na zdi nakreslená krví runa, zřejmě způsobující slabost a iluze, konkrétně slyšiny a šílenou bolest hlavy Další nádech. Poté, co se mi podařilo runu narušit, slyšela jsem z venku ticho a uviděla jsem toho démona, kaluž krve byla pryč. Zatímco ostatní z nějakého důvodu skončili na zemi zakrývajíc si uši, zamířila jsem tedy zpět do oné místnosti, kde byla původně ona runa nakreslená krví, prověřit, zda čarodějnice neovládala krvavou magii a runa se neobnovila či nepřetvarovala… a pravděpodobně jsem se chytila do nějaké iluzorní pasti, protože na zdi byla jiná runa a snažila se mě přesvědčit, že mám před něčím utéct. Zavrtěla jsem hlavou. Jakmile kouzlo z ničeho nic zmizelo – pravděpodobně díky exorcismu – vybelhala jsem se ven a zjistila, že je kněz zraněný a pustila se do ošetřování. Dokončila jsem popis situace. Co se týká Nera, ráda bych předpokládala, že jeho úvodní neposlušnost, odmlouvání a označování mé maličkosti za nemoudrou, kterou jsem hlásila je způsobena neznalostí předpisů …. protože jak jsem později zjistila, neumí pořádně číst. V mém výrazu nebylo znát, že bych ho nějak litovala. Spíš jsem jen doplnila skutečnosti pro doplnění obrázku. Mám některé informace ještě doplnit? Podívala jsem se na Ignáce s respektem a čekala, co mi odpoví.

Semen Chorčasko - 18. září 2020 19:15

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Hlášení Chorčasko Psáno rukou v době kdy bude někdo podávat osobně Hlašení provádí Semen Chorčasko za učelem specifikace dění z jeho pohledu. Úvodem: Cíl mise prošetřit nedostatečnou těžbu v dolech. Zjištění: 1)Bylo zjištěno že důvodem omezení produkce jsou mizející zásoby stejně jako zranění jednoho horníka(Bedřich) a smrt jiného. Horníci hovoří o jakémsi tvoru který krade zásoby... původní podezření na horníky. 2) Průzkum mezi soupisem zásob a skladem odhlalil mizející zásoby (// já nevím kolik toho bylo ale semen jo//) Dále průzkum skladu a vstupu do skladu odhaluje prasklé panty a že chybí jen bedny s jídlem z čehož bylo usouzen že bud je pachatelem člověk a nebo něco ovládané člověkem který místo zná... efektivita mizení zásob ukazuje na rychlou nebo silnou bestii. V tomto momentě mám za to že bylo požádano madam Marii o kněze za učelem vykopaní a průzkumu mrtvého 3) Dochází k zmapování štol a úvahám o tom kde by se někdo kdo by potřeboval zásoby mohl ukrýt. Někdy mezi těmito body dochází k výměně části vyšetřovatelů a přichodu kněze 4) dochází k výslechům Bedřicha bylo zjištěno že měl Bedřich lepší výkonost a trpěl zvláštní samomluvou a nejspíše bestii oslovil jako by jí znal. Podezření ze spolupráce s něčím nečistým 5) Bedřich zmizel i celá rodina na místě kde odpočíval Bedřich je kaluž krve která měla být ovzorkována ale mění se v upíra. Boj s upírem je poněkud fiasko díky pod vybavení skupiny a evidentním nesetkání se s granáty od celé skupiny. Boje se neučastní madam MArie protože je dál v jeskyni kde bydlel Bedřich 6) Z pozdějšího rozhovoru je patrné že byla v obydlí umístěna nějaká runa...při dalším ohledání bylo zjištěno že pod rohoží bylo skryto místo kde nejspíš byli knihy a bylinky. Dovětky: Ačkoliv mi neslouží posuzovat dynamiku skupinu pak pan Nero měl poněkud problém přijmou velení ale myslím že jej pochopil. Jinak bylo jen v boj is bestii patrné jak moc by bylo vhodné kdyby tými spolu pracující měli za sebou nějakou bojovou průpravvu aby věděli jak utočit skupinově. //pokud jsem něco otočil nebo tak tak je to má hlava Semen si to pamatuje a dá dost detailní a přesný popis udalostí tak jak je zaznamenal on//

Arwen DeLion - 21. září 2020 19:04

První lov Zůstala jsem na stráži u spícího otce a když přišli naši nadřízení blíž, tak jsem si stoupla do pozoru a zasalutovala. Bohužel bratr Ignác nebyl z nás moc nadšený, po pravdě jsem se cítila trochu uraženě. Netvrdím, že jsme to zvládli dobře, ale přinejmenším nikdo neumřel. A navíc kdo mohl tušit, že tu dole je čarodejnice? A podle toho co říkali tak hned dvě! Měla dvě děti... po pravdě jsem si nevšimla, ale nebyla jedna z nich dcera? Mohla by ji určit? Chtěli od nás hlášení. Od všech. Dobrá. Počkala jsem až někdo bude hotový, aby mě přišel vystřídat na hlídce, abych se mohla pustit do sepsání hlášení. Po tom co jsem hlášení jsem čekala co bude dál. Přece jenom tohle bylo už nad naše síly. Vlastně i jedna čarodejnice byla docela problém, ale dvě? Hm... pořád mi, ale vrtalo hlavou to proč kradli jídlo. Mnula jsem si zátylek a přemýšlela o tom a napadlo mě něco docela nepříjemného. Nakonec když jsem měla příležitost šla jsem za seržou. „Seržo?“ oslovím ji. „Mohu mluvit?“ ustaraně jsem se mračila, protože to co mě napadlo se mi vůbec nelíbilo. „Pořád musím přemýšlet... hm... nad tím proč ty čarodějnice kradli jídlo. A kam ho schovávali.“ Začnu. „A napadlo mě, že třeba.... jsou to zásoby?“ přemýšlela jsem nad tím, jak to vyjádřit slovy. „Možná je to hloupost. Ale co když jsou i v dalších hornických skupinách skryté čarodějnice? A pracují na tajném tunelu, kterým by přivedli útočníky? A chtěli nás tak napadnout zevnitř?“ když jsem to teď vyslovila nahlas tak mi to znělo hloupě.

Arwen DeLion - 21. září 2020 19:04

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Hlášení: Hlášení Strážce Arwen DeLion Po našem příchodu na určené místo, Seržantka Marie Sofie Raskia hned vydala rozkazy k pátrání po pachateli. Byli jsme rozděleni kvůli pokrytí více míst a ušetření času. Předák jest muž hrubého zrna, ale byl nám nápomocen ze všech svých sil, dle mého uvážení vzhledem k okolnostem jsem shledala, že předák je kompetentní a zodpovědný vůči svým povinnostem. Poskytl nám veškerou svou pomoc a zodpověděl otázky jak nejlépe dokázal. Bylo také zjištěno, že tvor řádící v této oblasti se vloupal do skladu a ukradl tam velké množství zásob. Způsob jakým se dovnitř dostal nemohl být přirozený a bylo záhadou jak se mu povedlo nepozorovaně zásoby odnést. Zkoumali jsme všechny možné vodítka a hledali stopy, ale nikde jsme nenašli náznak kde se tvor nachází a kam ukrývá svůj lup. Po několika hodinách jsme ukončili pátrání a šli si odpočinout, když následoval incident kdy Předák zjistil, že jedna celá rodina zmizela. Když jsme se dostavili na místo, celá rodina dříve zraněného muže, který byl obětí bestie, zmizela. Na místě činu se nacházela velká krvavá skvrna, která měla působit jako iluze toho, že zde byl někdo napaden. V té době jsem Seržantce Raskie přednesla myšlenku, zda bestie se nemůže ukrývat v podzemí, pod našima nohama. Čímž jsem seržantce vnukla nápad o tom, kde se pachatel nachází. Následovalo okamžitá snaha konfrontovat pachatele. Domov pachatele však byl chráněn nečistým kouzlem, kdy krvavá skvrna se vsákla do země a zjevil se krvavý mrak. Pokusila jsem se postupující kouzlo zastavit marnou snahou na oblak zaútočit, z tohoto kouzla následně povstalo odporné démonní stvoření, které jsme ve spolupráci s mými bratry napadli. Démon oplýval silou i rychlostí, které nebylo v naších silách se vyrovnat. Naštěstí již dříve přivolaný Otec byl nablízku a pronášel svatá slova na zapuzení tohoto ohavného stvoření. Díky svatým slovům byl démon oslaben a již bylo v naších silách démona usmrtit. Po zjištění, že se zde nachází čarodějnice Seržantka ihned vyslala posla pro pomoc. Konec hlášení. Arwen DeLion

Thaddeus Wroth - 23. září 2020 20:59

První lov 19 Co se musí říct, tak bratr Ignác si nebral servítek a jal se rozdávání úkolů velmi rychle. Byla na něm vidět velká zkušenost. Trošku jsem se divil, že už jsme nestáli všichni u zdi za zfušované vyšetřování. No teda skoro všem se nám to vyhlo. Když dal zatknout Nera tak jsem se málem neudržel, ale tady nemělo smysl cokoliv namítat. Kdybych to udělal teď, tak jsem v řetěz okamžitě taky. No jo chráněnka nejvyššího, takže to potom je věc celá jasná. Vystřídal jsem Arwen na hlídce, aby mohla jít podat hlášení a přemýšlel jsem o tom co říkali vyšetřovatelé. Podle toho tady fungovaly dvě čarodějné síly a teď je otázka jestli o sobě vůbec věděli. Dle mého názoru, tady Bedřichova žena byla prostě přírodní čarodějka, která se tu narodila a nikomu neškodila. Pak je tu ta druhá, která se tady rozhodně neobjevila jen tak náhodou. Nakonec vyšla řada s hlášením i na mě a tak jsem se nechal vystřídat a s modlitbou na rtech se vydal do tlamy pekelné nebo tomu se rozhodně toto hlášení před nadřízeným podobalo. Tu tlamu jsem viděl, tak jsem to mohl porovnat.

Thaddeus Wroth - 23. září 2020 22:08

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Výpověď Thaddeus Bože stůj při mě v hodině mé zkoušky. Přišel jsem si rozhodně jako v hodině nejtěžší zkoušky a vlastně jako před zkouškou. Bratře Ignáci. Pokud jde o naší cestu sem dolů, tak ta proběhla bez nějakých větších obtíží. Ostatní, kteří ještě nebyli v Podzemí řešily nějaké drobnosti, ale to je vždycky, když je někdo tady dole poprvé. Potkali jsme se s Předákem, který nás zasvětil do zdejší situace. Což chvíli trvalo vzhledem k otázkám, které jsme kladli a neznalosti zdejšího prostředí od Strážců. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, kdy velitelka šla zkontrolovat zraněného a já šel do skladu, kde jsme zjistili kolik chybí beden, zkontrolovali seznamy zásob a zhodnotili, poškození dveří do skladu. Tamní poškození bylo masivní a vypovídalo o velké síle. A ještě jsem zapomněl, velitelka vyslala na povrch jednoho ze strážců, aby přivedl kněze, který nám otevře hrob a uvidíme tělo. Prohledali jsme štoly a šly jsme si odpočinout. Po našem příchodu probíhaly výslechy a byly velmi náročné, vzhledem k počtu dělníků a nás zde. Po asi hodině nás vzbudil poplach a rodina postiženého horníka byla pryč. Co se stalo v budově nevím, já jsem se tam pomalu nedostal. Zůstal jsem venku, kde se objevila ta bestie. Všichni do posledního bojovali velmi zapáleně a bez nejmenšího zaváhání, ale ta bestie byla moc silná. Nebýt kněze, tak jsme pravděpodobně mrtví. Po boji jsem pomohl ošetřit raněné a vydal jsem se pro Vás. Přihlásil jsem se dobrovolně, protože znám podzemí a byl jsem jako jeden z mála nezraněný. Stran nekázně ano byla zde a nelze jí nijak omluvit. Ovšem na obranu strážce Nera, tak jeho poznámky byly místné a k věci. Problém je, že strážce Nero nezná míru a styl, kterým může tyto poznámky přednášet. V boji je, ale stoprocentně spolehlivý. To je asi vše.

Vypravěč - 26. září 2020 14:38

První lov (20) Semen Agnes se na tebe překvapeně podívala, jako by nečekala, že na ni někdo promluví, nebo spíše, jako bys jí svým oslovením vytrhl z nějakého bdělého snění. Když si ovšem uvědomila, co se kolem ní děje, tak s plachým úsměvem zavrtěla hlavou. Jsem čarodějka Strážce, myslím, že poznám čarodějnickou magii, když ji vidím, takže si jsem jistá. Ochranná kouzla, kterými je opředená tato jeskyně vytvořila jiná čarodějnice, než která vyvolala démona, kterému jste čelili. Vlastně je docela pravděpodobné, že by ta první nebyla takového skutku ani schopná, protože krvavá magie, která je k tomu zapotřebí patří mezi nejvzácnější a nejnebezpečnější formy čarodějnictví. Vysvětlila, načež si od tebe s povděkem převzala nasbírané vzorky ze skrýše. Nero Lovec pokýval hlavou, když jsi mu sdělil, že je puška nabytá, načež ji od tebe přebral a spoutal ti ruce před tělem, aby tě odvedl do jedné z mála místních jeskyní s funkčními dveřmi, do skladu, kde tě zavřel. Neměl jsi toho moc na práci, takže jsi mohl tak maximálně sledovat jak ostatní odevzdávají svá hlášení, plně si vědom toho, že způsob jakým podají události, které se tu stali může výrazně ovlivnit tvůj případný soud a následný rozsudek. Všichni Poté, co jste všichni, s výjimkou Nera přednesli své hlášení bratru Ignácovi si vás nechal znovu zavolat na nástup (včetně Nera) aby vám předal další instrukce. Bratři a sestry! Začal zvučným hlasem. Z vašich hlášení jsem si udělal patřičný obrázek o tom, co se zde stalo a došel jsem k závěru, že následující vyšetřování je nejen zcela mimo vaše kompetence, také mimo vaše schopnosti. Není mým cílem ohrozit vás na životě, ani vás obětovat jako figurky v lovu na čarodějnice, jejichž schopnosti pravděpodobně převyšují schopnosti nás všech. Proto jsem se rozhodl převzít dohled nad tímto případem osobně a vás z něj odvolávám zpět na povrch. Na moment se odmlčel, aby přešel do poněkud civilnějšího tónu. Odvedli jste tu dobrou práci. Osobně mě mrzí, že váš první samostatný úkol se ukázal být takto zapeklitý a nebezpečný, ovšem způsob, jakým jste se k němu postavily a fakt, že jste zabránili jakýmkoli větším ztrátám na životech mě jako vašeho učitele naplňuj hrdostí. Proto se nyní vraťte zpět na povrch do kasáren, kde vyčkáte dalších rozkazů. Velení má stále seržant Raskia. Strážce Nero je až do soudu, který povede váš velící důstojník, Katarina de Medici vězeň a budete tak k němu podle toho přistupovat. Teď...Rozchod! Odvelel vás zpět na povrch.

Marie Sofie Raskia - 26. září 2020 19:02

První lov – Zpátky na povrch Po výslechu jsem vyšla ven a opřela se o skálu, zatímco jsem sledovala dění okolo sebe. Prohlížela jsem si své podřízené, kteří s poněkud nervózním výrazem mířili na výslech nebo předat již sepsané hlášení. Po ne až tak dlouhém čekání pak bratr Ignác vyšel zpět z jeskyně a svolal nás. Kupodivu ne proto, aby pokračoval v našem seřvání, ale k tomu aby potvrdil mé tušení. Opravdu byla stávající situace nad naše síly a zkušenosti. Počkala jsem než domluví a vrátí mi velení, načež jsem se ke svým lidem obrátiala. "Slyšeli jste? Vemte si své věci a připravte se k odchodu" Popohnala jsem všechny. "Bratře Ignáci.. máme sebou odnést I kněze k kvůli ošetření? A co jeho doprovod, předpokládám správně, že jde s námi?" Počkala jsem na odpověď, vzala své dosud nevybalené věci a počkala na ostatní. Než jsem se mlčky vydala na cestu nahoru, což bylo výrazně jednoduší než hledat cestu směr správný důl. Prvním místem byl buď směr kvalitní doktor nebo kasárny, podle toho zda jsme sebou měli kněze. Nera jsem předala v kasárnách strážím a následně rozpustila naši malou jednotku. "Děkuji všem za spolupráci. Rozchod!" Bůh Vás ochraňuj při Vašich dalších misích Nepotrpěla jsme si na proslovy a tak jsem zamířila jako první pryč ven branou kasáren. Přece jen doma mě ještě čekalo papírování v souvislosti s misí do dolů, teplá koupel a spánek v posteli, než se pustím do dalšího studia.

Semen Chorčasko - 26. září 2020 19:16

První lov – Zpátky na povrch Když žena řekne že je čarodějnice lehce se ve mě začne vřít krev a já mám co dělat abych nesáhl ke granátu. Ovládnu se ale stojí mě to přesně tolik abych se jí už na nic dalšího neptal což je škoda na druhou stranu tahle situace už není náš problém. Jak nám také ihned ujasní vedení. Nero bude evidetně souzen ale po pravdě co mi je po tom mě by spíš opravdu zajimala otázka ceny oddolování kusu štoly a následné zavalení po těžbě krystalů. KDyž serža zavelí k odchodu dám dohromady svoje věci a odkažu někomu zmístních zbytek polévky připraven jít zpátky. Dnešní den byl zvláštní ale je pravda že budu potřebovat hodně času na přemýšlení . Přeci jen dnešek ukázal že potřebujeme něco na měření magie...a pak také filtraci zvuků a ano způsob jak se mezi sebou a vedením efektivněji spojit vše bylo dost náročné a bylo potřeba zkusit pár napadů načmárat na papír. A zkusit se poptat na krystali mezi vědeckou komunitou.

Horatio Nero - 26. září 2020 20:13

První lov- 20 Nechám se spoutat a odvést do skladu. Najdu si nějaké co nejpohodlnější místo co jde, ideálně nějakou bednu nebo prázdné pytle na každý pád si na tom místě usedám, když si sednu odložím si svůj bandalír, aby nenamáhal mé zranění. A následně usnu dokud mám možnost. Když si mě zavolá bratr Ignác vstanu připnu si bandalír a naprosto klidně a bez zdržování dojdu na místo a postavím se tolik do pozoru kolik my má pouta dovolí. Vyslechnu si proslov bez mrknutí. Po rozchodu stojím pořád v pozoru. Když naše se seržantka vydá ven, pohlédnu na její vzdalující se záda a pak na bratra Ignáce, pak pronesu klidným hlasem. „Smím se zeptat zda se mám vrátit do skladiště a počkat až si mě tam někdo vyzvedne k přesunu nebo jít nahoru se svým týmem?“ Ať řekne cokoliv drobně se bratru ukloním. „Kolegové vás jistě informovali, ale povinnost my nedá. Musím ohlásit, že krom dvou čarodějek se tu pohybuje ještě minimálně jedna bytost, dle popisu gorilího vzhledu, ale dle některých měla hornické šaty, možná zmutovaný nebo posednutý horník.“ Pak se zavářím rozpačitě a trošku přiškrceným hlasem pronesu. „Ehmm. Mohla by se prosím vaše léčitelka podívat na mé zranění, můj kolega Wroth je sice zašil a ani před tím nebyli krátkodobě život ohrožující, ale byli hluboké a byl bych radši, kdyby se na ně mrkl zkušenější léčitel. Nerad bych někde po cestě vykrvácel.“ Pak se ukloním lovci co si přebral mou pušku a předám mu své střelivo a prach. „Když tu má puška zůstává, bude lepší když budete mít možnost vystřelit víckrát než jednou. Prosím opatrujte jí je to prakticky jediný můj majetek.“ Jinak zůstávám stát v pozoru a čekám na rozkazy.

Thaddeus Wroth - 28. září 2020 08:43

První lov 20 - Cesta na povrch Svým způsobem mi bylo líto, že nás bratr Ignác odvelel zpět na povrch. Nepopírám, že současná situace nebyla nad naše možnosti, ale zase za pomoci zkušených lovců jsme tady mohli pomoci a něco se přiučit. Dobře otázku přežití teď nebudeme řešit, protože to by šance byla asi mizivá, alespoň dle bratra Ignáce, který tvrdí, že to možná bude i nad síly jejich. Já měl svých pět švestek sbalených už z cesty nahoru a vlastně absolvuju další. Upřímně jsem se těšil, až si spokojeně lehnu v kasárnách. Tohle bylo opravdu náročné, ale nebudu říkat hop, protože jsem ještě nepřeskočil. Vzhledem k tomu, že jde Nero s námi tak počkám, až se vyřeší jeho žádosti apod a potom jsem se ujal jeho eskorty. Předpokládám, že jeho pušku si tu nechávat nebudou, takže jí vezmu. Nepředpokládám, že budeš dělat blbosti, ale pokud budu muset udělám vše co bude nutné. Naši skupinu jsem směřoval zpět na povrch. Problémy jsem nepředpokládal, protože ozbrojená skupina není lákavý cíl. Dle rozkazů jsem předal Nera stráži v kasárnách včetně jeho vybavení. Hodně štěstí. Popřeji mu, protože jeho úmysl nebyl špatný, ale ten styl ano. Naše seržantka nám poděkovala na což jsem jen pokývnul hlavou a zamířil do kasáren, kde je jídlo, voda a postel. Ne nutně v tomhle pořadí.

Arwen DeLion - 28. září 2020 17:43

První lov Čekali jsme výsledek. Bratr Ignác naštěstí se rozhodl nás neseřvat nebo jinak potrestat. Vlastně nás i pochválil, vzhledem k naším schopnostem jsme to zvládli dobře a nikdo nepřišel o život. No prosím! Já to říkala, že jsme to zvládli dobře... vhledem k okolnostem. Byla jsem ráda že Bratr Ignác to takto bral. Už ne tolik ráda, že se musíme vrátit. Ráda bych byla u toho až je dopadnou, ale vím, že bych jen překážela. Zasalutuji a jsem připravena k odchodu, nakonec jsem měla sebou jen to co jsem měla u sebe. Pokud máme vzít kněze zpět, tak se samozřejmě chopím nosítek, ale první se rozloučím s Předákem. Určitě se sem ještě vrátím. Nejspíš až bude po všem, do té doby sem asi nebudeme mít jen tak přístup. Pokud šlo o Nera... no snad mu to dopadne dobře a dostane jen důtku a pokárání a dostane ještě šanci. Určitě se už poučil a příště bude moudřejší. Cestou jsem přemýšlela nad tím co bude potřeba udělat. Až se vrátíme domů, samozřejmě první odpočinek. Ale pak budu muset se začít učit, jak bojovat s pekelnými netvory. Jako hrdá bojovnice rozhodně nemůžu přijmout to, že jsem skoro nic neudělala té bestii. Po tom co jsme dostali doma rozchod jsem zasalutovala a vydala se do své ubikace.

Vypravěč - 04. října 2020 17:33

Temné stíny uliček (1) Od vašeho prvního úkolu uplynulo několik týdnů, během kterých jste si mohli zahojit své rány a vypilovat dovednosti, zatímco jste...inu trávili většinu svého času hlídkováním na přidělených úsecích Města. Oproti vašemu poslednímu nasazení to byla velmi nudná, zato však bezpečná a klidná práce, při které vám nehrozilo, že by se vás pokusil roztrhat krvelačný démon. Jak jste zjistili hlavně ze zpráv a hlášení, ke kterým jste měli přístup, nepodařilo se bratru Ignácovi a jeho lidem vypátrat ani jednu z čarodějek. Byli jste tak nuceni žít takřka v naprosté nevědomosti, protože vaše současné hodnosti vám neposkytovali dostatečný přístup k utajovaným informacím, abyste si mohli přečíst celé hlášení. Každopádně, posuneme se tři týdny dopředu, do dne, kdy si vás znovu předvolala Katarina Medici, Vyšetřovatelka a vaše přímá nadřízená. Možná k překvapení některých jste se zde sešli všichni, včetně Nera a Thomase, abyste si vyslechli zadání svého nového úkolu. Dobré ráno! Vyštěkla na vás velitelsky, zatímco jste těsně po úsvitu stáli na malém plácku za kasárnami, zatímco se do vás opíral chladný vítr. Někteří z vás už to parně vědí, ale ti co ne...vaše minulá mise do Podsvětí odhalila několik závažných problémů, které je třeba ve Městě urychleně řešit. První z nich je přítomnost neregistrovaných čarodějnic skrývajících se v Podsvětí a druhým pronikání sodomitů a dalších heretiků do řad samotných Lovců čarodějnic. Na chvíli se odmlčela aby vás mohla přejet přísným pohledem, který u tak malé dívky vypadal spíš vtipně než děsivě. Všichni si určitě pamatujete vašeho kolegu Strážce Tadease Faustena. Vaše tehdejší seržantka jej poslala se žádostí o posili na povrch, ovšem dotyčný místo aby předal zprávu a vrátil se k vám zamířil rovnou do jednoho ze sídel neřesti aby se tam oddával odporným a nepřirozeným praktikám. Vaše žádost o pomoc by se k nám na povrch pravděpodobně ani nedostala nebýt toho, že jiná skupina lovců na dané místo zrovna podnikala zátah. Strážce Fausten byl v jeho průběhu zatčen a při osobní prohlídce u něj pak byl nalezen dopis Strážkyně Raskie! Zahřímala. Za své odporné zločiny byl pochopitelně upálen na hranici, ovšem ještě před tím se několika šikovným vyšetřovatelům podařilo dostat z něj mučením důležité informace o struktuře a fungování skupiny kacířů a heretiků ve městě, která si říká Samaelovi děti. Jak vyplývá z jeho výpovědi, oddává se tato skupina nepředstavitelným zvrhlostem a zatím nebyla dopadena, protože má své lidi nejen mezi městskou stráží, ale i mezi našimi Strážci A no je zcela nepřípustné! Zvedla zaťatou pěst a zlostně s ní zamávala. Bohužel neznal konkrétní jména, ale členům naší rozvědky se naštěstí podařilo zjistit, že několik členů této skupiny má setkat v ulic svatého Šebestiána dnes po prvním zvonění (1. hodina ráno) kvůli důležitému obchodu. Znovu se na chvíli odmlčela. Nevíme přesně o jaký druh obchodu se jedná ani kolik členů této organizace bude na místě, očekáváme však, že kvůli utajení jich nebude více než 6. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli vyslat vás s jednoduchým úkolem. Nachystáte přepadení a jakmile budou všichni účastníci na místě, zatknete je. A toto je důležité. Nepotřebujeme odstranit pár malých ryb. Potřebujeme rozkrýt celou organizaci, takže čím více jich dostanete živých tím lépe. Velením pro tuto operaci bude pověřen... Rozhlédla se po vás a tvářila se, jako by vyloženě pochybovala o tom, že kdokoli z vaší skupiny bude schopný takovou zodpovědnost zvládnout. a seržant Raskia. To je vše, pokud nemáte žádné otázky, ROZCHOD!

Vypravěč - 04. října 2020 17:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj spokojený život v domácnosti Po návratu z mise jsi trávila svůj čas mezi domovem, pomocí v nemocnici a občasnými hlídkovými službami. Naštěstí jsi nebyla doma sama příliš dlouho, protože bratr Ignác se vrátil za tři dny zpět na povrch a pověděl ti co přesně se v podsvětí stalo, takže na rozdíl od ostatních členů týmu jsi znala odpověď na ty nejpalčivější otázky. Bedřichova manželka byla starou a zkušenou čarodějnicí, která se skrývala ve městě možná několik staletí pod různými identitami a Bedřich byl nejen její manžel, ale také Familiár. Když se jim pak narodili děti a minimálně u jednoho z nich se projevil magický talent rozhodla se čarodějnice opustit město, aby k sobě nepřitáhla pozornost nezvladatelnými schopnostmi svých potomků. Nechala proto proměněného Bedřicha krást jídlo a další zásob na cestu. Když se pak věci začali přiostřovat nechala ho skočit dolů z ochozu, aby na ně nepadlo podezření, s vědomím že jej dokáže pomocí své magie zase kdykoli uzdravit. Když pak dorazila vaše skupina, připravila vám pravděpodobně za pomocí svých nadaných dětí past, aby se s městem rozloučila zabitím několika Lovců čarodějnic a uprchla pomocí jedné z mnoha Magických cest za hranice. Po jeho návratu se změnilo několik drobností na způsobu, jakým se o tebe doposud staral. Znovu, po dlouhé době tě začal osobně vzdělávat a učit tě o nejrůznějších bylinkách a jejich vlastnostech. Znalosti, které ti přitom předával byly pravděpodobně střeženým tajemstvím výše postavených Lovců, protože o bylinách, o kterých ti vyprávěl jsi v životě neslyšela. Kromě toho tě také začal učit několik zajímavých technik pro soustředění a kontrolu vlastních emocí, které sice byly nudné, ale určitě to bylo něco, co jako Lovec čarodějnic v budoucnosti upotřebíš.

Vypravěč - 04. října 2020 17:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Soud Poté, co vás seržantka Raskie dovedla zpět na povrch se ostatní rozešli do svých domovů, zatímco ty jsi skončil v malé chladné cele, aby sis počkal na svůj soud. To naštěstí netrvalo dlouho. Vyšetřovatelka Medici chtěla očividně mít tvůj případ rychle z krku, a tak si tě nechala přivést hned druhý den ráno do své kanceláře v doprovodu dvou strážců, které jsi neznal. Tam, ti zopakovala vznesená obvinění a zdůraznila, že za normálních okolností je za takové prohřešky trest smrti oběšením. Protože se však jednalo o první prohřešek ze tvé strany a navíc existovali polehčující okolnosti v podobě hrdinství v boji proti démonovi, které dosvědčili ve svých hlášeních všichni ostatní členové týmu včetně Strážné Raskie rozhodla se tě na místo popravy odsoudit ke třem týdnům žaláře, měsíční ztrátě platu a povinným kurzům čtení po dobu uvěznění, aby sis mohl přečíst všechny potřebné zákony a regulace týkající se Lovců čarodějnic. To znamená, že na nástup před dalším úkolem jsi zamířil rovnou z cely.

Semen Chorčasko - 04. října 2020 21:08

Temné stíny uliček (1) Dny plynuli a výzkum na téma krystaly se nevyvíjel žádným směrem ani se mi nepodařilo přemluvit rodinu k tomuto obchodu přeci jen cena vyhloubení štoly tak 3-4 metry byla při systému kolik je potřeba udělat docela velká což byla škoda. Ten krystal by se hodil, hlavně by mě zajímali jeho vlastnosti a i když se jeden zeptá v kruzích učenců vzhledem k jejich původu se o nich moc mluvit nebude. Škoda kdyby byli citlivé na magii mohli fungovat jako primitivní detektor pro nás neobdařené. Tak jako tak dny v nezdaru byli za mnou a přišla další mise. Ani bylo to s podivem chechtajícího se maniaka chtěli na další misi, ale co už jejich chyba a o další krok blíž k získání technologie pro uvolnění kovového trůnu. S napětím poslouchám hlášení naší holčičky velitelky a nezapomenu se zatvářit kysele při zmínce sodomitů a tak. Po pravdě je mi to jedno ale když jsou tak hloupí aby cokoliv z toho dělali tak že se na to přijde je to jejich chyba. A pak přijde přesné znění naší mise a já se začnu lehce usmívat. Obchod v noci v nějaké ošklivé uličce která mi nic neříká a nevím jestli bude říkat něco naší šéfce. Nejspíš to bude nějaká ulička kam se moc nechodí a není tam moc očí ale dost cest ven..ale kdo ví. " Madam...předpokládám že navrhovat abychom se na to místo podívali není třeba...ovšem myslím že pokud budeme mít za úkol zatknout co nejvíce lidí při předaní budeme potřebovat moment překvapení a dobře zablokované cesty...to první bych možná uměl zařídit a myslím že vaše dispozice by mohli pomoc.... už jste se někdy fotila?" usměju se jako sluníčko.

Marie Sofie Raskia - 06. října 2020 20:56

Temné stíny uliček (1) Po návratu jsem strávila většinu času studiem, protože můj drahý opatrovník rozhodl, že je zapotřebí abych se I nadále vzdělávala. Občasné hlídky pak byly téměř vítaným zpestřením rutiny. Když jsem pak dostala rozkaz, abych přišla, bez váhání a po krátké modlitbě jsem se vydala na předepsané místo. Byla jsem poněkud překvapená, že se má bývalá jednotka sešla v podstatě stejném složení jako minule místo toho abychom skončili každý v jiné. Dokonce I Nero vypadal v použitelném stavu, jediné co se mi nelíbilo, byl popis mise. Naše nesehraná jednotka měla pozatýkat odhadem 6 ostražitých lidí a co bylo horší, dostala jsem opět velení. Po zavelení rozchodu jsem si všechny přeměřila, potřebovala jsem mapu daného místa a promyslet, jak vůbec dotyčné pochytat. Otázkou bylo kolik možností mají dotyční k úniku. ”Jdeme do knihovny” Pronesla jsem klidně a předpokládala jsem, že všem bude jasné, že myslím knihovnu stráže, kde byla spousta informací a map, ne běžnou knihovnu s pohádkami pro znuděné šlechtičny. ”Fotit?” Zeptala jsem se lehce zmateně. “A k čemu nám to pomůže?” Přemýšlela jsem, jestli to má být nějaký slangový výraz pro použití granátu mezi našimi techniky, nebo co tím Semen myslí. Jako většina šlechticů jsem byla vůči technologii notně skeptická a nevěřila jí. Ostatně, když se mě kdosi snažil přesvědčit o funkčnosti střelných zbraní….puška jednoduše mi jednoduše nevystřelila.

Thaddeus Wroth - 06. října 2020 22:21

Temné stíny uliček (1) Po návratu z mise se pro moji osobu vlastně nic nezměnilo. Vrátil jsem se zpátky na ulici a tam jsem plnil svoje povinnosti. Já nejsem žádný velký badatel ani myslel. Vím to a tak toho taky využívám. Tam dole jsem si vyzkoušel jaké to je čelit stvůře z pekel a koukat do pekla. To se tady na ulici asi nestane a mě to trošku změnilo. Byl jsem klidnější, proti těm kteří tohle nezažili. Samozřejmě jsem se snažil zjistit co tam dole bratr Ignác našel, ale to mi nebylo dopřáno. Podle všeho se tam nestalo vůbec nic. V tu jedinou chvíli jsem chtěl mít vyšší hodnost a přístup k těmhle informacím. Když nás předvolali tak jsem nečekal, že ještě uvidím Nera a byl jsem překvapený, že je tady i Thomas. Když vezmu jeho aroganci a přístup k nám bude to rozhodně sranda. Madam Medici se s námi moc naštvala. Dobré ráno madam! Odpovím naší nadřízené a dál jen poslouchám. Podle všeho je naše Město prolezlé vším možným a co je opravdu špatné, že se tato zkaženost dostala až do řad Strážců. To je absolutně šílená myšlenka, protože my jsme božím štítem před silami čarodějnic. Pokud se takové věci dějí mezi námi, nelze už si věřit. Tomu trochu odmítám věřit, protože potom bych si sám mohl odpálit mozek pistolí. Byl jsem rád, že jsme mohli se zúčastnit akce, která má za cíl tyhle lidi potlačit a přivést před spravedlnost. Co je za mě trošku problém, tak to, že nás půjde šest lidí na šest lidí. Dost reálně budou zkušenější než my a to by mohlo dost bolet. Hlavně my je nemáme postřílet, ale zajmout což celou věc dost komplikuje. V hlavě se mi už celkem rodil plán, ale o mě to určitě nebude, což bylo jasné hned, jak jsme se dozvěděli kdo je náš velitel. Nebylo to tak těžké. Semenův návrh jsem zcela jistě nechápal, protože o focení jsem netušil nic a nechápal jsem proč to sem tahá. Návrh seržantky byl rozhodně pro mě srozumitelnější. V naší knihovně rozhodně budou nějaké mapy a tak můžeme zhruba naplánovat jak na to půjdeme a hlavně nepůjdeme úplně na slepo. To místo mi teď z hlavy nic neříká, ale Bůh ví, už jsem tam třeba byl. Prohlížel jsem si ostatní, jestli neprošli nějakou změnou za tu dobu co jsme se neviděli, ale nevypadalo to. Trošku mě překvapuje, že nás nenechali sloužit pohromadě, když už nás zase dali dohromady, ale holt to je vůle našeho vedení. Do debaty se nijak nezapojuji, protože nemám co přinést.

Semen Chorčasko - 07. října 2020 07:33

Temné stíny uliček (1) Kouknu na šefku zase trochu zmateně já, přeci jen jít do knihovny by mě nenapadlo ,ale pak se usměju. Jistě pokud nikdo z nás neví kde to místo je je šance že bude na mapě. " Nadam knihovna je dobrý nápad. Ovšem je potřeba vzít v potaz ,že pokud se lokace dostala při mučení může se také jednat o slengové označení nějakého místa. Navíc... myslím že by po určení kde to místo je bylo i tak dobré poslat pár lidí vhledově odpovídající sociální skupině daného místa bez pásek aby ověřili jak moc se realita shoduje s plánkem." V duchu jsem si představil jak třeba vypadají ulice kolem rodinného obchodu když se doveze velká zásilka, některé průvody prostě na chvilku díky zboží přestanou existovat. Se stejným smutkem musím konstatovat e naše šefka netuší k čemu jsou dobré fotky a nejspíš v tomto bude opět má vzdělaná mysl trochu napřed. Inu každý jsme obdařen nějak. "Madam pokud jste byla někdy focena tušíte jakým způsobem to probíhá. Fotograf používá výbojku která dává docela slušný záblesk. Pokud se směs ještě trochu upraví o bílí plamen tedy hořčík vznikne něco co rozhodně nechcete aby vám v noci bliklo do očí... chci tím říct že pokud máme dotyčné pacifikocat je tohle cesta jak je na chvilku omámit a zaskočit už proto že s použitím onoho vybavení bychom mi stáli za krytkou z kovu a nedošlo by k takovému oslnění."

Arwen DeLion - 09. října 2020 18:40

Temné Stíny uliček Když jsme byli zpět moc jsme nevěděli co se dole děje. Ale to nevadilo. Jen ať se o to postarají ti zkušenější. Následující práce, byla prostě rutina. Ani mi to moc nevadilo, stejně jsem se potřebovala soustředit na naučení se nějaké silnější techniky. Démoni třeste se! Jen počkejte až se naučím další triky! Tři týdny utekly jako nic. Když se začalo něco dít. Dostali jsme dokonce nějaké informace o naší staré misi. Zdá se, že problém se skrytými čarodejnicemi je mnohem větší. Prozradil nám, že Tadeas velmi zanedbal své povinnosti. Co ho to sakra napadlo? Když se chce bavit nemá to dělat když má práci! A vůbec... šel za děvkama? To je laciný... Jsem ráda, že ženský to mají snadnější. Chlapy jsou ve skutečnosti skočí bez problémů na všechno co má prsa. Dostali jsme další úkol. Kacíři a heretici ve městě. To nebylo dobré, jedni v podzemí a další ve městě? Nějak se nám ta temnota šíří. Neudržela jsem se a nesouhlasně zamručela, když jsem slyšela název skupiny. To vážně? Víc nápadní nechtějí být? Kdybych chtěla vést nějakou organizaci tak bych ji nedala tak očividný název! Bylo jasné co má být naším úkolem. Pochytat je. Pokud možno živé. Počkat stoupence mají i mezi námi? Jak je to možné?! Přemýšlela jsem a rozhodla se, že kromě své sekery vezmu i palcát. Sice s ním tak neumím, ale na prosté omráčení osoby je to lepší než sekera. Tak by se mohla stát docela nepěkná nehoda. Nakonec byl rozchod a já přišla k serže na kterou jsem se upřímně usmála a zasalutovala ji. „Bojovník Arwen DeLion se hlásí do služby! Je mi potěšením sloužit znovu pod vámi seržo!“ řeknu ji. Ale prohlášení, že máme jít do knihovny mě poněkud vyděsí. Jen ne další zaprášené knihy! Přesto jsem jen pokývala hlavou a nic neřekla. Musím se, ale před akcí stavit ve zbrojnici. Podívám se na Semena, který vysvětluje focení. Mozek... odchází...

Marie Sofie Raskia - 10. října 2020 19:40

Temné stíny uliček (1) - debata Více či méně nadšeně mě uvítala většina mých bývalých podřízených. Sice z Arwenina “seržo” jsem byla ne úplně nadšená a věnovala jsem jí pohled s nadzvednutým obočím, ale pokračovala jsem dál. Téměř nikdo se netvářil z výletu do knihovny nadšeně. Poslouchala jsem tedy Semena a jeho bližší vysvětlení, co je to focení. Dokonce zmínil, že jsem se možná někdy fotila. Sice jsem tomu moc nerozumněla, ale nápad se mi moc nelíbil. ”Takže je chceš oslnit a nás schovat za nějakou krytkou? A tu tam dáš jak nenápadně?” Zavrtěla jsem hlavou. ”… promluvíme si o tom později” Pronesla jsem a vedla jsem všechny směr knihovna. Pokud se rozhodl někdo odpojit od jednotky, okamžitě jsem ho zarazila. ”Až do ukončení akce se nerozdělíme a nikdo nebude sám, minimálně trojice. Slyšeli jste, že se jim podařilo proniknout mezi stráže, nemůžu nic riskovat. Nejdřív ale jdeme všichni do knihovny, domluvíne se na postupu.” Upřímně jsem nepředpokládala, že by kdokoli další z jednotky mohl být zrádce, šance byla malá, ale na druhou stranu jsem nemohla riskovat životy ostatních kvůli své domněnce a důvěřivosti.

Horatio Nero - 10. října 2020 20:45

Temní stíny uliček (1) Když vejdou ostatní do kanceláře už tam stojím protože si mě nadřízená přímo zavolala, takže jsem to měl nejblíže. Stojím v pozoru s pohledem upřeným přímo na naši velitelku. Od doby co jsem předpisově pozdravil stojím mlčky. Pušku mám na rameni. Vyslechnu rozkaz a ani nepohnu svalem, ikdyž zjistím kdo opět velí stojí mě to úsilí všechno moje sebeovládání. Stejně jako většina ostatních se nezapojím do debaty před velitelkou a jen se dám do pozoru a čekám až se seržanta dá pohybu. „Pistole, možná puška, granáty, zbytečný člověk a jen dvě zbraně na blízko. To jsem zvědavý s jakým geniálním plánem ten odpad co nám velí přijde.“ Kráčím přesně vyměřeným krokem a abych se držel na chvostu skupiny, lhostejně se dívám na seržantčina zadá, ikdyž občas zvednu oči k nebi. Chůzí nabydu duševní rovnováhu a ikdyž to nejde vidět v mé lhostejné tváři, přemýšlím dalším postupem.

Horatio Nero - 10. října 2020 20:46
	soukromá zpráva od Horatio Nero pro Všimneš si, že mám na sobě stejnou uniformu jakou jsem měl, když jsi mě nechával v kasárnách. Nic se na ní nezměnilo. Včetně skvrn od krve a stop po spárech, které my rozsekli hruď. Zpola zahojené jizvy prosvítají pod rozedranou látkou.

Vypravěč - 11. října 2020 17:33

Temné stíny uliček (2) Poté co vám Vyšetřovatelka Medici dala rozchod, vydali jste se z nástupního plácku pod vedením seržantky Raskia ulicemi města do pobočky Alexandrovi knihovny, která se nacházela ve 3. kruhu v rámci hlavního velitelství lovců čarodějnic. Rozsáhlý, svou architekturou pevnost připomínající komplex byl těžce opevněný a chráněný menší armádou Strážců a Lovců, která zajišťovala jeho bezpečnost. I řadoví Lovci čarodějnic jako jste vy by měli pravděpodobně problém se dostat bez předchozího předvolání dovnitř, ovšem naštěstí měla vaše velitelka díky svému původu menší protekci, která jí v omezené míře zajišťovala přístup i na takováto místa. I tak si ale Lovci u brány zapsali vaše jména a jeden z nich vás doprovodil až do knihovny. Velké, patrové budovy, která byla přístupná z hlavního nádvoří a představovala „veřejně přístupnou“ sbírku textů a moudrosti dostupnou Lovcům čarodějnic. Sekce, kartografie, kterou jste hledali, měla celou vlastní polici umístěnou v prvním patře. Na velkých svitcích různého stáří, ošetřených proti zkáze jak vědou tak magií, se nacházela jak celková mapa města, tak podrobnější mapy jeho jednotlivých částí, včetně velmi detailních map podsvětí a mnohem méně detailních map nejbližšího okolí, které se nacházelo za hradbami. To, co jste hledali, ulici svatého Šebestiána, jste našli na mapě věnované východní části 2. kruhu. Byla to malá, zapadlá ulička ztracená v síti dalších podobných ulic, nacházející se ve čtvrti, která sestávala zejména z vysokých bytových domů obývaných dělníky a dalšími podřadnými profesemi, které najímali majetnější obyvatelé této části města jako výpomoc. Byla krátká, sotva sto metrů, křivolaká a svými konci napojená pouze na dvě jiné ulice, velmi podobnou ulici sv. Moniky a kapitána Luboše, ve kterých bylo velmi snadné zmizet. Aby to nebylo příliš jednoduché byl z ulice sv. Šebestiána přístup na jeden dvůr, který na místě zbil podle záznamů po demolici staršího domu, a který oddělovala jen nízká zídka od Křížové ulice, další součásti tohoto bludiště. Upřímně, pokud byste si měli vybrat místo pro tajné setkání, byl by to právě tento dvůr, protože z okolních budov jeho směrem nevedla žádná okna a zbytky zdí původní budovy, stejně jako neudržovaná zeleň by vás pravděpodobně skryla před zvědavými pohledy náhodných kolemjdoucích.

Semen Chorčasko - 13. října 2020 18:46

Temné stíny uliček (2) Nechápal jsem jak lidé mohou být tak hloupí ale pravda ne všichni mohli jít s dobou a hold se u lovců drželi i lidé nemoderní ovšem tak jak jsme mi moderní museli aspon trochu projevit snahu chápat se svět věcí mimo fyziku mohli by ostatní pochopit právě jí. " Madam při vší ucte daný aparát je velký jako pochodeň pravda fotograf musí směs rozmístit dobře a trvá to právě aby neoslnil...což u nás nehrozí..." Pak se dostaneme do knihovny kde nám ukaží mapu která je prostě problém hromada domečků ukrývajících potenciální problém. Navíc kus po nejspší sbouraném domě kde by se dala výměna provést ale dost možná by všechny oči z domů mohl ividět ... být tam světlo. Prostě to nebylo ani trochu dobré. " Zajimalo by mě jestli existují nějaké starší záznami o té části o stavbě o tom co tam bylo." mělo dané místo svůj odvod odpadu? Mělo sklepy a byli takové propojené? Přeci jen na dané místo se dalo dojít dvěma ulicemi ale pak? Nevím ale mít měnit něco nelegálního udělám to tak abych měl cestu k utěku blížko. " A existuje nějaký seznam najemníků...zda jso unějaké byty prázdné... případně zda se někdo nestěhoval ..." přemýšlím nahlas možná v tom hledám víc než je ale to že mi víme co se bude dít musí znamenat že dotyční trochu vědí že jim chybí jeden co o té akci věděl a pokud a to místo mohla být zatracená past kdy každé okno mohlo skrývat prak kuši, nebo něco moc ošklivého pro někoho s páskou.

Thomas Darlene - 13. října 2020 18:53

Temné stíny uliček (1) A zase zpátky mezi ulice, lidi a vše, co nenávidím..., pomyslím si, když se vrátíme do města a místo dalších úkolů se vrátím na svůj rajon, opět k hlídkování. Počas služby prohodím vždy nějaké to slovo se známými tvářemi, které znám již z dob, kdy jsem tady hlídkoval prvně. Naštěstí tentokráte tato povinnost netrvá tak dlouho jako posledně a jsem opět povolán do služby. Katarina Medici od nás opět něco potřebuje. Dojdu na místo setkání, zjistím, kdo vše je zvolen do skupiny a jaké jsou naše úkoly. Když nám je oznámeno, KDO opět bude velit, přijde mi to jako docela zajímavá skutečnost. Jak může dostat opětovné velení poté, co díky Nera a jako konfliktu bylo zjištěno, že velení není schopna?, přemýšlím, ale nikterak se nevyjadřuji. Inteligence se začne předvádět s nápady a návrhy a Arwen předvede až teatrální předvedení loajality. A to mi připadala sympatická, holka neblázni, zakroutím nechápavě hlavou. Nakonec jdeme do knihovny, kde se ukáže jak moc "výhod" má naše staronová velitelka. Stále jí nevěřím a mou teorii si zkusím ověřit co nejdříve, protože věci, které se staly v dolech ve mě vzbudily podezření. Ale prozatím není důkaz abych je mohl vyslovit. A tak jen stojím, poslouchám a vyčkávám na rozkazy, přestože mi tyhle technické věci nic moc neříkají a neuznávám je.

Horatio Nero - 15. října 2020 08:47

Temné stíny uliček (2) Při pohledu na knihovnu se my výrazně zlepší nálada. Dokonce poměrně vesele kývnu na zapisovatele, když se podepisuji. V samotné knihovně nechám seržantku jít ( a případně bloudit) první. Když se dostaneme do oddělení kartografie mlčky dojdu k tlusté knize na začátku oddělení a rychle v ní najdu umístění ulice v okruhu a distriktu. Následně dojdu k podrobné mapě distriktu, kterou stále mlčky roztáhnu na nějaký volný velký stůl poblíž. Pak ustoupím opět stranou a sleduji co se bude dít. Nad semenovou úvahou se zamyslím a na okamžik hledím do prázdna . Po chvilce odpovím. „Starší záznamy sice jsou, ale musíme si položit otázku jak staré záznamy chceme. Tyto domy nemívají ve starších záznamech příliš podrobný popis navíc se během jejich existence na nich provádí mnoho nenahlášených úprav, které se nám do záznamů nedostanou.“ Nad jeho druhou otázkou pokrčím rameny. „Může relativně snadno zjistit komu patří pozemky, ale na přesné určení nájemců bychom potřebovali záznamy daňových odborů nebo záznamy stráže. Což je velký obsah dokumentů na projití a najití. Navíc nejsou veřejně přístupné.“ S tím se vrátím k mlčení.

Arwen DeLion - 15. října 2020 16:35

Temné stíny uliček Serža na má slova nic neřekla, trochu se mě to dotklo, ale nechala jsem to být. A tak jsme pokračovali do té budovy mučení, knihovny. Když už bych sem někdy chtěla jít, tak bych se spíš dívala po bojových technikách nebo jak s čím bojovat, ne zrovna kartografie. Serža nás tam dostala, ale museli jsme říct svá jména a ještě jsme dostali doprovod. Rozhlížela jsem se kolem a očima jsem hledala sekci, která by mě zaujala zatím co jsem ostatní následovala a pak se skláněla nad mapou, kterou serža hledala. Začalo se plánovat a já se musela podrbat na zátylku. „No nevím.... jestli bychom měli místní nějak otravovat. Rychle by se rozneslo, že tam pobíháme. A doneslo by se to i dál a nakonec by se ona tajná schůzka ani nekonala nebo by se přesunula. Asi bychom se měli převléknout, abychom vypadali jako místní. Pronajmout jeden z bytů a sledovat tu ulici a jednat až když někdo na ten dvůr zajde.“ Pokrčím rameny.

Marie Sofie Raskia - 15. října 2020 18:33

Temné stíny uliček (2) Stálo mě docela dost úsilí nás dostat do největšího (ne)veřejného archivu Stráže. Následně jsem nás nechala dovést k mapám a dumala jsem nad plánem. Podle záznamů, byla ulice ne až tak zajímavá pro tajné schůzky, protože měla dle záznamů jen minimum možností úniku. Jedinou výjimkou tam byl jeden dvůr vzniklý zbouráním domu, který poskytoval další únikovou variantu. Otázkou tak bylo, jak a jestli se soustředit na daný dům. Možností stál bylo, že se schůzka nebude konat na veřejnosti ale v nějakém z mnoha bytů a jestli domy mezi sebou nebyly průchozí. Zatímco jsem se mračila na mapu, zbytek jednotky začal navrhovat možnosti a já je tiše poslouchala, abych nenarušila jejich tok myšlenek. Následně jsem kývla hlavou, I když jsem tiše spolkla poznámku na Nerovi starosti ohledně neveřejně přístupných dokumentů. A kde si myslíš, že jsme? ”Dobrá, takže to vezmeme postupně” Povzdechla jsem si a obrátila se na přidělený doprovod/knihovníka. ”Mohu Vás poprosit o starší mapu původních budov a mapu kanalizace?” Mile jsem se na ně usmála a doufala, jsem že se mi dostane alespoň nasměrování, kde dokumenty hledat. ”Arwen, Thadeusi, Semene – vy tři se převlečete a půjdete se zajímat o pronájem bytu a prohlédněte si okolí. Nezapomeňte je to druhý kruh, čtvrť pro služebnictvo. Hlídejte se navzájem.” Rozdělila jsem skupinu a ty, kterým jsem více věřila, jsem poslala na obhlídku okolí. Následně jsem se otočila na zbylé dva členy týmu. ”A na nás zbývá kotrola map, údajů o majitelích a jejich záznamech u nás” Pronesla jsem s neutrálním výrazem. Bože prosím ukaž nám cestu... Tiše jsem doufala, že alespoň něco zajímavého zjistíme.

Thaddeus Wroth - 15. října 2020 22:01

Temné stíny uliček (2) Já jsem do společné konverzace ničím nepřispěl. Ono to bylo poměrně jednoduché, protože mě nenapadlo nic moc světaborného. Stále si stojím za tím, že na takovýhle úkol nás je málo, ale to je prostě něco s čím se musím smířit. Knihovna na mě zapůsobila, protože na takováhle místa se někdo jako já rozhodně jen tak nedostane. Oči jsem točil po celé místnosti a potom se zaměřil na plán ulic. Nebyl jsem tak rychlý čtenář a v tomhle se nevyznal, takže když jsme začal, tak ostatní už měli najito. Celá ta ulice vypadala jako dokonalá past, ale ten dům kde se naše schůzka asi bude přístupný do druhé ulice. To je přesně to o čem mluvím. Je nás málo na to, aby jsme zajistili všechny možné vchody a východy. Co na to koukám, tak nás je prostě málo, ale uvidíme na místě. Rozkaz madam uděláme co půjde. Jenom určitě budou chtít zaplatit hned a bohužel nevlastním tolik peněz. Mohu žádat u našich nadřízených finanční zálohu? Jsem rád, že mě nečeká práce tady v knihovně. Je to tady úžasný a zajímavý, ale nic pro mě. J8 musím do terénu a tam uvidíme. Převlečte se do oblečení, ať tam zapadneme. Naše označení si necháme než projdeme do druhého kruhu a tam už půjdeme nenápadně. Bůh ví na koho jsou napojeni ať nevzbuzujeme nějaký velký rozruch. Sejdeme se co nejdříve u brány do Druhého kruhu. Díky bohu jsem já nemusel nijak moc vylepšovat svůj vízor, ale i tak si vezmu ty nejošuntělejší věci, které mám a musím k nadřízeným pro peníze. Nevím jak moc budou nadšení, ale peníze otevírají každé dveře.

Horatio Nero - 16. října 2020 07:41

Temné stíny uliček (2) Skláním se nad mapou a snažím se si vtisknout do paměti rozložení ulic, když naše velitelka zase zaperlí. „A míň přesněji by to zadat nešlo? On není věštec a mapu jsme nám našel já, takže ví možná jen okruh který chceme a to je pořád moc nepřesné.“ S povzdechem pronesu tiše, ale dost hlasitě aby tomu můj kolega rozuměl. „Druhý okruh, (jméno čtvrti) pod ulicí svatého Šebestiána a přilehlé okolí.“ S tím se vrátím zpět ke zkoumání mapy. Arwen má sice dobrou připomínku, ale naše velitelka se jí rozhodne ignorovat, takže ani já se k ní nevyjadřuji. Stejně tak k rozdělení skupiny, které sice není dokonalé, ale alespoň z větší části dává smysl, ikdyž Semen se svými schopnostmi, by asi byl užitečnější v knihovně, ale to je detail. Thaddeus tu práci zvládne. Trochu se musím usmát nad jeho poznámkou, kterou hodí vidle do plánů velitelky. „Hold někteří z nás mají málo peněz, do konce do té míry že můžou hladovět, ale to ona nechápe. Tedy možná na racionální úrovni někde vzadu v mozku ano, ale ve skutečnosti tuto možnost nebere v potaz, jak se ukázalo v podsvětí.“ Rozhodnu se ale moudře nechat si své poznámky pro sebe. Nestojí to za ty trable s jejím ochráncem. Při následném prohlášení, že nás čeká kontrola dokladů nehnu ani brvou a nespustím oči z mapy, protože když nic jiného, žádné jiné podklady nemáme a já se dívám zda je na ní uvedeno nějaké číslo parcely(jako že u podrobné mapy spíš nebude).

Semen Chorčasko - 16. října 2020 13:51

Temné stíny uliček (2) " Převleknout abychom vypadali jako místní." uchechtnu se. " Ale ano promenádovat se tam s páskou nebude úplně nejrozumnější." promnu si hlavu a pak se usměju. " Peníze ... no ano jít na prázdno není nejlepší nápad ale na druhou stranu se to podá... To co potřebujeme pro to aby daná věc byla legální je doklad evidovaný na druhý kruh a potvrzení o pravidelném přijmu...kde by bylo nejlepší kdyby se tam nepsalo lovec....naštěstí mám pocit že moje osoba obém disponuje...a převlek nosím na sobě...tedy pokud netrváte na tom že bych se snad měl více upravit." zasměju se. " Horší bude sebou pronést věci ochrany...možná by to chtělo nějakou aktovku případně pro slečnu DeLion nějakou kabelku a tak i tak toho sebou nemůžeme vzít mnoho takže musíme problémy držet sakra daleko. Další věc pokud se chceme vyhnout větším problémům pak potřebuji snoubenku... a někoho kdo ví jak z bytu udělat útulné hnízdo pro mladý pár... a ano propriety jdoucí tím směrem..." usměju se nevině.

Arwen DeLion - 16. října 2020 20:35

Temné stíny uliček Dostali jsme úkol. Já, Thadeus a Semen půjdeme sehnat byt a okouknout okolí. Zasalutuji, že rozumím. Thaddeus zmínil finance, mávla jsem rukou. „Já to zatáhnu. Než bychom dostali povolení tak bychom zestárli. Vezmu si pak stvrzenku nebo nájemní smlouvu a nechám si to proplatit.“ Řeknu. To, že jsem bohatá ještě neznamená, že budu zbytečně rozhazovat. Nemluvě o tom, že jsem to musela nějak mírnit, aby mě rodina neodstřihla. Sice mám svůj plat, takže jsem málokdy sahala do fondu na rozhazování, ale tak... raději dávat pozor než pak chodit k rodině s prosíkem. Řekla bych, že jsem na své postavení docela šetřivá. Oproti sourozencům. Pokud šlo o převleky, tak jsem se podrbala ve vlasech. „Převleky taky zařídím. Ono něco kupovat také není dobré. Prostě i tak půjde vidět že je to nové i když nižší kvality. Bude lepší něco sehnat na místě. Pošlu tam někoho, aby nám potřebné oblečení nakoupil.“ Stačí prostě někomu zaplatit, aby to zařídil a pak nám oblečení jen přinesl. „I kdybychom se převlékli tam, pořád bychom mohli upoutat pozornost o kterou nestojíme.“ Pokrčím rameny a nechápavě se zadívám na Semena. „Mladý pár? Snoubenku? Jako klidně ti budu hrát snoubenku, ale co Thaddeus? Co bude on? To máme hrát zamilovaný trojuhelník, který se rozhodl žít ve hříchu?“ zamračím se. Přemýšlela jsem co se zbraněmi, moje sekera je moc nápadná. Ani v pytlovině to neschovám. Budu si muset vzít nějakou menší sekeru a ještě obušek nebo něco takového.

Thaddeus Wroth - 18. října 2020 20:05

Temné stíny uliček (2) Jsou věci, které Vám hodí vidle do plánů okamžitě jen jak nějaké uděláte. To je možná opravdu věc, proč mě nebaví velet. O svých spolubojovnících stejně nic moc nevím a tak se pak stávají takovéhle situace. No co se dá dělat. Bůh dává a taky bere. Pokud na to máte, tak rozhodně já nebudu protestovat. Nejsem si tolik jistý jak moc po nás budou chtít jaké dokumenty, já vím, že to není 1. kruh nebo podzemí, ale uvidíme. S těmi zbraněmi Arwen to bude problém. Pokud teda ráda nenosíš i něco menšího než tuhle velkou potvoru. Tak mohl bych Vám hrát sluhu, ale nejsem si jistý jak moc je to v 2. kruhu obvyklé, ale tak jako tak nemáme tolik času, aby jsme si moc vyhazovali z kopýtka. Více to už nemá smysl rozvádět, on se Semen určitě vyjádří a pak uvidíme. Pokud nás Arwen zafinancuje, tak jsme zcela v klidu.

Horatio Nero - 19. října 2020 09:28

Temné stíny uliček Ze svého místa se usměji debatní výměně mezi průzkumnou skupinou. Při představě našeho páru snoubenců se musím uchechnout. Pak se otřepu a skoro vážným a vyrovnaným hlasem pronesu. „Nebylo by lepší kdyby kolega Wroth hrál osobního strážce než sluhu? Vysvětlilo by to zbraně co bude mít sebou třeba i velkou odstrašující sekeru. Navíc si myslím, že osobní strážce bude v tom okruhu mnohem běžnější než služebnictvo.“ Odmlčím se, finanční rozvržení akce jde mimo mne a nehodlám jim do toho kecat. Koušu se do jazyka, abych neměl nějaké rádoby vtipné hlášky na svého kolegu co by měl hrát sluhu.

Semen Chorčasko - 19. října 2020 19:20

Temné stíny uliček (2) Musel jsem brát v potaz že kolegové ještě nejsou zvyklí na formu mé dykce a tak je potřeba některé věci opakovat. " Technicky na to mám pravda e ta že nejspíš nebude potřebné skládat jistinu na druhou stranu systémový příjem je potřeba pokud chcete jít oficiální cestou. Znovu opakuji že jsem pana Wortha označil jako kapacitu pro zajištění bytu. Co se týká nápadu s ochrankou není špatný ovšem má několik úskalí za prvé slušný člověk přece nepotřebuje ochranku když má k službám policii samozřejmě se najímají síly určené k dohlídnutí na bezpečnosti plátce ... otázka je zda tak velký nástroj bude brán jako adekvátní. Ono i naše nástroje nejsou typické pro většinu lidí...i když po pravdě vyhlášku jsem v tomto směru nestudoval...." zkušenost z obchodu mluvila o dýkách paliccích občas kuši nebo něčeu podobného tak velku sekeru nikdo nenosil a většina lidí z ochranky prostě používala pokované hole.

Horatio Nero - 20. října 2020 08:08

Temné stíny uliček Poslouchám zmatené vysvětlování Semena, který si očividně libuje v cizích slovech a nesrozumitelných větných spojeních, ale nad jeho poznámkou se musím od srdce zasmát. „Na tu blbost o hlídce jsi přišel prosím tě kde? Ikdyby chtěli tak nemohou z podstaty věci být všude, proto si majetnější najímají stráže. Čím bohatší a vlivnější osoba tím lépe bude strážce ozbrojen. Prostý odpozorovaný fakt, který má s všeobecnými nařízeními jen málo společného.“ Pokrčím rameny, když přechroustám co asi chtěl říci v úvodu. „A vy si chcete ten byt najmout na rok? Nestačil by nějaký krátkodobý pronájem třeba na týden nebo na dva? V takovém případě se smlouvy v dělnické čtvrti dělají málokdy stačí složit zálohu. Možná si na papír nechat podepsat, že jste zaplatili. Ehmm přílišné trvání na správných aprávních postupech by na vás mohlo přitáhnout poněkud nechtěnou pozornost.“ Vážně pohlédnu na svého kolegu.

Marie Sofie Raskia - 20. října 2020 14:43

Temné stíny uliček (2) -debata Najednou začali všichni debatovat nad pronájmem bytu. Nejdřív se Thaddeus začal ptát po penězích, jako by si snad takovéto věci museli členové Stráže platit sami a nestačilo jednoduše dojít na příslušné oddělení. Než jsem však zformulovala výstižnou odpověď Arwen navrhla urychlení pomocí svých financí a zřejmě i zpětného proplacení. Nechala jsem tedy svůj tým jejich tvůrčímu chaosu a vymýšlení, co kdo a jak. Některé nápady byly zcestné, některé trochu a některé ne. Poslouchala jsem jejich úvahy a hodnitila pro sebe, jakým způsobem kdo z nich uvažuje. Co mě ovšem zaujalo byl Nero a jeho nenadálá hlučnost k tématu, když do teď byl potichu. “Je na čase trochu nasměrovat Vaše úvahy. Jedná se o druhý kruh a čtvrť pro služebnictvo. Nikdo tedy nemůže být něčí sluha natož pak ochranka, pokud tedy nechcete vzbudit zatraceně velkou pozornost. To nemůže někdo z Vás tvrdit, že je sourozenec nebo kamarád, který pomáhá s výběrem bytu?“ Upozornila jsem je na jeden problém. “Byty nejsou hotel, nepronajímají se na týdny nebo krátké období, je to znovu opakuji čtvrť pro služebnictvo. Musíš mít potvrzení že v druhém kruhu již bydlíš, nebo podepsanou dlouhodobou smlouvu o zaměstnání někým z třetího kruhu. Nikdo tam nestojí o lidi bez jistého příjmu či jinak podezřelé a pobyt v druhém kruhu má své pravidla.“ Zavrtěla jsem nechápavě hlavou. Pak jsem se zamyšleně podívala na Arwen, ale nic jsem neřekla. Otočila jsem se a zamířila znovu k jednomu z našich stráží a ponechala všechny na okamžik v debatě. Popřemýšlejte o tom Po chvíli debaty se stráží jsem pak poodešla dál a pomodlila se než jsem se ke všem opět vrátila. Takže jak jste se domluvili? Thadeusi, Arwen, Semene?

Marie Sofie Raskia - 20. října 2020 14:43

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Nevděk Došla jsem k jednomu ze strážných na dozoru. Prosím o prověření trestu a osoby strážného Nera, včetně jeho předchozího zaměstnání. Pár týdnů zpátky mu byla uznána polehčující okolnost v podobě negramotnosti. Dnes nejen, že rychle čte ale orientuje se v mapách. Což je přinejmenším nezvyklé. Pronesla jsem tiše a zvažovala jsem, co a jak. Než se vše ověří, nesmí dotyčný opustit knihovnu a bavit se s neprověřenými lidmi Dodala jsem preventivní opatření kvůli závažnosti naší mise a následně jsem ještě poodešla se pomodlit. Opravdu jsem neměla ráda, když někdo zneužíval mé dobré vůle a tiše jsem doufala, že to není tento případ.

Semen Chorčasko - 20. října 2020 18:21

Temné stíny uliček (2) -debata " pravda ono druhý kruh oficiálně nedisponuje sortou ochranek typickou pro kruhy nižších sociálních struktur a jak říká šéfka správně rozdíl je i v tom že technicky je velice obtížné projít mezi kruhy nebo projít na delší čas. Vše se dosti hlídá i přesun zboží bezi kruhy a s ním lidí je dost sledován co se týká přesunu pracovní sílí jede se po dost silné evidenci. Přesto se samozřejmě vyskytují sílí chránící rodiny před nebezpečím. Zde ovšem je nutno říct že druhý kruh většinou nemá tolik majetku aby byl zajímavý, nebo aby si efektivně najímal ochranku. Většinově branný postup je pak sponzorování pochůzkového strážce pořádku aby se ochomýtal tam kde potřebujete....ovšem to jsou spíž zkazky než že bych o této funkci věděl více." pokrčím rameny. " Tak jako tak co se mš týká muže být pan Wroth jak už jsem řekl specialistou na bytovou problematiku a nebo by byla možná jistá rodinná příslušnost. Ovšem já i slečna DeLion musíme technicky disponovat papírovým krytím jinak nás v podstatě do toho domu pustit ani nemusí nebo ne bez pásky....vlastně Slečno DeLion jak moc je ta vaše zbraň.... schopná ....rozložení a případného složení... i když pokud znám klasické sekery tak se sice dá jedna nebo druhá část měnit ovšem je to dosti obtížné a bez patřičných nástrojů... I když mám pocit že něco co by vypadalo jako vycházková hůl by ve vaších rukou mohlo mít stejný efekt a navíc stále doufám že se dokážeme vrátit. Případně myslím že by bylo technicky možné zajistit dodávku například nabytku kde by samozřejmě po správném zasahu mohli být ukryty další propriety pro obranu a ochranu osob."

Vypravěč - 22. října 2020 15:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Knihovna Muž, který vás doprovázel byl pomocný knihovník v hodnosti Strážce. Ačkoli ti byl vzhledem k místu, kde jste se nacházeli teoreticky nadřazený, už byl zpravený o tvém původu, a tak se k tobě choval s uctivostí a respektem, které ti nezpochybnitelně patřily. Madam... Pokynul ti, když jsi na něj promluvila tlumeným hlasem aby nevzbudil příliš velkou pozornost, načež se podíval směrem k vaší skupince a lehce překvapeně pozvedl obočí. Myslíte Horatia Nera madam? To bude asi nějaký omyl. Řekl překvapeně. Ten muž pracuje jako pomocný knihovník v jedné z menších knihoven Lovců v 2. kruhu. To místo pochopitelně nemá úroveň naší hlavní knihovny, ale...určitě by nezaměstnali někoho, kdo neumí číst. Nehledě na to, že jsem si ho pamatuji ze školení pro knihovníky a nepřišlo mi, že by pře ostatními zaostával. S tím ti pokynul a nechal tě odejít zpět ke skupině.

Arwen DeLion - 22. října 2020 18:47

Temné uličky Thaddeus se vším souhlasil to bylo dobře, ale serža nás upozornila na dost zásadní problém. Slova Raskie mě zarazili a zamyslela jsem se. Ah tak takhle to dělali jiné rodiny? Naše rodina měla křídlo pro služebnictvo. Takhle to asi řeší rodiny s menším sídlem nebo ti, kteří nechtějí aby jim nižší vrstva bydlela v domě. Semen začal něco rozebírat. Poslouchala jsem ho a rozuměla jsem slovům, kterým říkal, ale nevím proč mi to říkal. Jako fascinující informaci? Pardon, šlo mi to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Byl tu dobrý důvod pro to, proč jsem se nevěnovala obchodu jako zbytek mé rodiny. Tyhle věci byli prostě složité. Ne, že bych se považovala za blbou, jen jsem byla prostě chytrá v jiných věcech. Naštěstí Semen nechtěl moje vyjádření k první části, místo toho se ptal na sekeru. „Nedá se složit. Budu si prostě muset vzít něco menšího. Moc bych to maskováním moji krásky nekomplikovala.“ Odpovím. Serža se vrátila a ptala se jak jsme se domluvili. „Budeme nové služebnictvo pro mou rodinu. Vzhledem k tomu, že sama žádného sluhu nemám, tak sepíšu dokument s mým podpisem. Není tajemstvím, že nežiji v rodinném sídle a tak nemám kde jinde sluhy ubytovat. Tím by se to mělo asi vyřešit, že?“ ptám se a pak kouknu i na kluky.

Marie Sofie Raskia - 22. října 2020 19:51

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Nevděk Když jsem se od mladého knihovníka dozvěděla více o Nerovi pevně jsem stiskla rty a lehce kývla. "Naprosto jistá, byl oprávněně obviněn ze vzpoury, hájil se tím že neumí pořádně číst a tak nezná předpisy" Pronesla jsem tiše. "V tom případě postup znáte, předat nahoru, ať rozhodnou jestli ho zatknou nebo ho budou sledovat pro případné odhalení dalších heretiků. Ale pokud s ním mám jít v noci to akce, budu potřebovat prověřené posily pro případ, že by se nás pokusil zradit. Bůh nás ochraňuj v těchto neklidných časech." Dodala jsem a po modlitbě se vrátila k ostatním.

Vypravěč - 22. října 2020 20:00

Knihovna Marie si objednala starší mapy dané čtvrti a mapy kanalizací u vašeho průvodce, který pověřil jednoho z místních pomocných knihovníků jejich obstaráním. Chvíli to trvalo, ale nakonec jste dostali oboje. Mapy jste dostali až století zpátky, vždy pečlivě aktualizované každých deset let, zatímco mapa kanalizace byla pouze jedna, protože ta se od svého vzniku prakticky nezměnila. I tak jste ale z ní vyčetli velmi zajímavé informace a to ty, že ačkoli všechny domy v ulici, včetně onoho dvora na ni byli připojené, bylo prakticky nemožné, aby jimi někdo cestoval. Aby totiž nezasahovali do Podsvětí, které v těch místech bylo jen kousek pod povrchem sestávali kanály pouze z mohutných trubek plných vody a splašků, ve kterých by člověk měl velký problém se protáhnout, aniž by se přitom neotrávil výpary nebo nenakazil nějakou infekcí z oděrky. Co se týkalo map, tak ty vám prozradili pouze to, že daná ulička vznikla před sedmdesáti lety, kdy byl zbourána stará slévárna a nahrazena právě těmito obytnými budovami, které od té doby drželi pohromadě prakticky jen na dobré slovo a úpěnlivé modlitby svých obyvatel, protože se o ně téměř nikdo nestaral. Ostatně kvůli tomu byla také mezi dvěma domy ona prázdná plocha, protože před čtvrt stoletím obyvatelům tamního domu modlitby došli a tak jim dům spadl uprostřed noci na hlavu. Zemřelo tam tenkrát kolem stovky a příslušný majitel to vyřešil tak, že jednoduše nechal odklidit těla i sutiny a prostor nechal volný. Tyto informace jste pochopitelně nevyčetli přímo z mapy, ale ze záznamů, které vám k nim knihovník donesl. Konkrétně se jednalo o Kroniky 2. kruhu, léta páně 1770-1800. V ní byl také odkaz na jinou knihu, která vám prozradila, že jak onen pozemek tak tři okolní (dva nalevo od něj a jeden napravo) patří stejnému majiteli. Jistému Igoru Miškinovi, poslednímu potomku kdysi významného, dnes však již zkrachovalého rodu, který měl menší sídlo v 2. Kruhu.

Thaddeus Wroth - 22. října 2020 20:52

Temné stíny uliček (2) -debata Já vlastně jak jsem to poslouchal jsem se nemusel vyjadřovat. Já jsem nesouhlasil vlastně s ani jedním z plánů, ale na mém hlase tady nezáleželo. Na druhou stranu mi to vlastně asi ani nevadilo. Vlastně jsem si s nimi ani nerozuměl, takže mě stačí poslouchat a maximálně něco říct. Arwen to nakonec rozsekla a tím to bylo uzavřené. Já s tím nemám problém. Myslím, že to asi bude z toho co tu padlo nejvíce průchozí. Pokrčím rameny a čekám jestli ostatní ještě něco nedodají. Já svoje pistole schovám vždycky. Vlastně nevím proč jsem se snažil předtím velet, protože mi nikdo tuto funkci zpětně nesvěřil. Vlastně kdyby to vzal někdo jiný, tak bych asi byl radši. Stejně mě nikdo neposlouchá. Pokrčil jsem rameny a sledoval své kolegy.

Marie Sofie Raskia - 23. října 2020 17:43

Knihovna Na můj dotaz nejdříve zareagoval Semen velmi obsáhlou odpovědí, řešící spoustu detailů. Následně vše k mé lehké úlevě rozsekla Arwen. Spokojeně jsem se usmála. “Děkuji Arwen“ Kývla jsem a koukla směrem ke knihovníkovi, který začal nosit mapy. Vše jsem pečlivě postupně procházela a upřímně se mi ulevilo, že některé varianty únikových cest odpadly. Přerušila jsem tedy prohlížení map. “Dobře, takže teď víme, co můžeme zjistit z map. Je na čase abyste šli zjistit, jaká je realita“ Podívala jsem se na Semena, Arwen a Thadeuse. “Nezklamte mne prosím a vraťte se tak, abyste si před misí i odpočinuli“ Nechala jsem ty tři odejít s lehce zamyšleným výrazem a počkala jsem než odejdou. Pak jsem se otočila na své dva zbývající podřízené. “Než se dozvíme, jak to vypadá na místě už toho z map nevykoukáte… i když“ Podala jsem každému jinou mapu. Preventivně se ještě podívejte detailně, jestli jsme něco nepřehlédli. Pak můžeme řešit další věci Pronesla jsem a odešla ke knihovníkovi, abych ho poprosila o informace o sektě heretiků nazývající se Samaelovi děti. Mimo jiné mě zajímala jejich předešlé konlikty se Stráží a jejich ozbrojenost.

Thomas Darlene - 24. října 2020 19:48

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna Já a Horatio Tak jsme dostali další várku papírů a rádoby pokynů... Absolutně nemám ponětí, co jako dalšího z těch map máme vykoukat. Jednak mi to celý nedává smysl, za další nechápu tyhle zlouhavé výmysly a plánování. Otočím se na svého druha. "Co si myslíš o velitelce a jejích rozkazech?", zeptám se ho přímo a z tónu mého hlasu je jasné, že já o ni žádné valné mínění nemám. "Přijde mi to všechno naprosto zdlouhavé a zbytečné. Mám několik rychlejších variant plánů. V tom prvním záleží na tom, jak dobře jsi znal člena vaší skupiny, který byl obviněn z heretismu a následně upálen. Mohli bychom vystoupit ze stínu jako jeho následovníci a náhradníci a vmísit se tak na setkání. K tomu je ale potřeba znát dostatek informací o něm, kdyby se nás na něco ptali..., na chvíli se odmlčím. "Druhá možnost je... Dostavit ne na místo setkání ještě před těmi tři, někde vyčkávat na příchozí na ono setkání a po jednom je odchytávat, umlčet a zajmout." Ještě mě napadlo něco ve stylu omamného, či uspávacího plynu, ale já ničím takovým nedisponuji a pochybuji, že se nám podaří takto narychlo nějaký sehnat...", vyslovím mu své plány a vyčkávám na odpověď.

Horatio Nero - 24. října 2020 20:16

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Když nás naše velící opustí usměji se a trochu se uvolním. Nad prohlášením svého kolegy pokrčím rameny. „No zjistit kde místo předání je a zda se tam nedá dostat kanalizací smysl mělo. Teď je otázka co dál.“ Nad otázkou zda jsem znal jejich kultistu z našeho týmu, se poškrábu na hlavě. „Budu k tobě upřímný. O svém kolegovy vím jen jeho jméno a to že používal pušku. Byli jsme narychlo s formovaným týmem a naše seržantka nechce vědět nic o svých podřízených a jejich výbavě.“ Odmlčím se a pokračuji. „Dalo by se teoreticky sehrát, že bych třeba přišel až k nim a chvilku si je poslechnout pokud, ale mají nějaký kodovaný pozdrav budeme v hajzlu.“ Zamyšleně se podívám do dálky. „Jak asi víš naše mise je komplikovaná. Granáty, pistole, moje možná funkční puška. Úplně my není jasné jak naše rádoby šéfová chce vymyslet plán, když nemá ani ponětí jak jsme vystrojeni. Takže třeba ty granáty nějaký kolega má nebo je umí vyrobit. Jen tak mezi námi fakt, že mám krom pušky i nože a umím je používat ses dozvěděl dříve než ona.“ Odmlčím se a tvář se my na okamžik stáhne do výrazu čisté nenávisti, ale rychle se vrátí do původní neutrálního vzhledu. „A propo když už se bavíme, máš nějakou výbavu co b nám mohla pomoci? Já mám mimo jiné lucernu s okenicemi, kdybychom si potřebovali posvítit.“ Odmlčím se a pohlédnu se zájmem na svého společníka.

Thomas Darlene - 24. října 2020 20:53

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna "Jasný, ale k čemu je nám dobrá kanalizace, pronajímaní bytů a další ptákoviny? Máme jednoduchý úkol a je nás zhruba stejně jako jich, spacifikovat nepřítele snad patří mezi základní věci, které nás učili, ne?", odpovím, když Hor vznese své námitky. Každopádně, ale ve svém dalším vyprávění má pravdu. "Nechápu přístup velitelky... Ani vlastě neví koho má v týmu, neví vlastně o nikom z nás nic. Co když jsem také jeden z heretiků?", zavtipkuji. Potom se mě zeptá na mou výzbroj a dovednosti... "Já? Než jsem se stal Lovcem, býval jsem kovářem, takže umím pracovat s kovy a vytvářet nástroje. Vyznám se v maskování, boji zblízka ať už se zbraní, či bez ní. Mám svůj meč, několik vrhacích nožů a dva nože pro boj zblízka. Taky občas nosím hůl, ale tu tentokráte nemám s sebou. Střelné zbraně nepoužívám a nikdy je nevezmu do ruky i kdyby na tom záležel můj život. Jinak mám asi základní věci, nic zvláštního...

Horatio Nero - 24. října 2020 21:24

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Opět pokrčím rameny. „Hmm ta kanalizace je důležitá, aby nám třeba nevpadli do zad nebo neměli kam zdrhnout. Co s týče pronajímání bytů. Vím já? Nejsem věštec.“ Nad otázkou o hereticích se nuceně usměji. „No co na to říci, ona tak nepracuje. Pro ni jsme jen jiná forma jejího služebnictva. Navíc jí kryje záda její opatrovník. Jak jistě víš.“ Nad jeho výzbrojí a schopnostmi pokývám hlavou. „To že umíš pracovat z železem ti závidím. Já krom otevírání zámků a krků nožem nic moc neumím. Jo ještě se dokáži orientovat a bojovat ve tmě.“ Odfrknu si a rozhrnu mapu. „Nevím jak ty, ale já jsem si prošel rozvržení ulic i kanalizace. Co budeme dělat dál? Nechceš donést nějaké knihy o kovařině nebo něco podobného. Sice tu dělám jen pomocníka, ale nějaké zajímavé knihy tu máme.“ Říkám a usedám na židli, protože asi máme dost času než se vrátí zbytek.

Thomas Darlene - 24. října 2020 21:45

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna "Hold, někdo dělá kováře a někdo má opatrovníky a díky tomu se můžeš stát velitelem, ať už pro to máš vlohy, nebo nikoliv...", vyjádřím svůj souhlas. "Navíc, což je moje výhoda v boji, dokážu pracovat nejen s kovy, ale i energií a několikanásobně na čas zýšit rychlost svého těla, jak jsi mohl vidět při souboji s démonem v dolech...", povím mu i o své poslední schopnosti. Pak ale řekne něco díky čemuž se uchechtnu. "Ty pracuješ tady? A proč potom velitelka nespolupracovala více s Tebou?" Jenže co dál? "Hele, nemyslím si, že je čas na čtení, spíše bych se šel podívat na místo setkání, abychom se seznámili s prostředím přímo, než jen z map a plánů..."

Horatio Nero - 25. října 2020 07:26

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Nad kolegovým konstatováním faktu se usměji a pokrčím rameny. Nemám potřebu to zbytečně rozpitvávat něco co je jasné a stejně s tím nic neuděláme. Při dalších informacích o jeho schopností kývnu hlavou. „Budu to brát v potaz. Jinak jak je ti asi jasné mou hlavní zbraní je puška, kterou časem zprovozním.“ Nad uhechtnutím pokrčím rameny. „Protože to asi neví a zakázala mě komentovat její činnost a rozhodnutí, pokud to nebude kritické. A tato informace kritická není. Mě její blbost nestojí za další vězení.“ Nad návrhem návštěvy místa zavrtím hlavou. „Vím je to nuda a vždy je lepší provést průzkum osobně, ale kolega Wroth to zvládne obhlédnout, on je schopný a nic velkého nepřehlédne . Myslím že bude stačit to na vlastní oči až před akcí. Opravdu nechceme nepřítele předem varovat, když se kolem bude potloukat najednou mnoho ozbrojenců mohli by si to uvědomit. Navíc co by bylo horší, naše velitelka by žalovala a my bychom se po misi skončili v base. Což se my pravdu říci moc nechce. “ Odmlčím se a zamyslím se. „Nemrkneme se na něco o vlastníkovi těch pozemků?“ Klidně se rozvalí na židli.

Semen Chorčasko - 25. října 2020 18:27

Temné stíny uliček (2) Údaje nalezené v knihovně byli zvláštní zdálo se že nikdo na to místo moc nekouká a tak nějak se nechává vyhnít což bylo dobře ale taky špatně. Obchodnická duše ve mně připomene že v takovém místě vznikají rády průchody o kterých nemá strážce zákona mít nic společného. Další problematická věc byla ta že se dům sesunul s hromadou lidí uvnitř a nikdo se nenamáhal uklízet. Pokud budeme mít trochu smůlu a mezi předávajícími bude někdo kdo se umí napojit na tu hromadu mrtvých a udělat nic cokoliv ošklivého co takový umí. Potřesu sebou a raději se začnu soustředit. " Sluhové? To by šlo možná bych ospravedlnil moje kufříkové zavazadlo do kterého se schová dost. Pro případ že by nebylo možné vratit se zastavím zakoupit trochu fotografického prašku a clony jen doufám že mi obé bude proplaceno." pousměju se a kouknu se na ostatní osobně jsem zvědavý jak místo vypadá a možná pro stejný případ by to chtělo pořídit si do svého majetku také svitilnu se zasuvnými dvířky a nějaký ten petrolej.

Arwen DeLion - 25. října 2020 18:41

Knihovna Zdá se, že tedy je rozhodnuto. Zasalutuji Serže, podívám se pak na mé dva kolegy, kteří jdou na celou akci taky. Byla jsem ráda, že Semen i Thaddeus souhlasili a nemusíme to nijak dál komplikovat. Hmmm sledovačka. Snad najdeme dobré místo, odkud půjde dobře sledovat tu uličku. „To bude v pohodě.“ Usměji se vesele. „Tak se do toho pustíme kluci. Pošlu někoho pro oblečení a mezitím zařídím papíry. Do té doby si asi připravte vybavení.“ Ohlédnu se na ostatní. „Tak se všichni mějte! Držte nám pěsti.“ Rozloučím se se zbytkem skupiny a vyrazím ven z knihovny.

Vypravěč - 25. října 2020 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné stíny uliček (3) Thaddeus, Arwen a Semen Poté, co jste se domluvili na postupu vaše skupina vyšla ven z knihovny a následně i z pevnosti, abyste se mohli připravit na obhlídku ulice sv. Šebestiána. Po krátké individuální přípravě jste se sešli u brány do 2. Kruhu a vyrazili. Postupně jste procházeli pěknými ulicemi obchodníků a řemeslníků, přičemž čím více jste se blížili svému cíli, tím víc na vás z okolí začínala dýchat chudoba a nedostatek. Když jste konečně našli hledanou ulici, ocitli jste se v místě, odkud už nebylo kam klesnout, snad jen do Podsvětí, i když možná i tam se vyskytovaly skupiny, které si žili lépe a s větší vážností, než tady. Ulice to byla křivolaká a plná zatáček, s křivými, z kotovice splácanými domy, které drželi pohromadě jen díky vroucím modlitbám a prknům, kterými byly rozpadající se zdi stlučené dohromady. Odpadky tu byly všudypřítomné, stejně jako pach moči a výkalů stoupající z nepříliš dobře udělané kanalizace. Špinavé, nikým nehlídané děti běhali bosky po ulicích a jejich kradmé pohledy a hbité ručičky dávaly jasně najevo, že byste si měli dávat pozor na své osobní věci. Ulice samotná byla naštěstí krátká a tak jste do pár minut byly na místě. Tam, kde doposud byly domy natěsnané jeden na druhý se nacházel prázdný prostor o zhruba 150 metrech čtverečních zarostlí trávou a kopřivami, které byly na několika místech udusané. Zepředu byl přístup k pozemku krytý neuměle vytvořeným dřevěným plotem s napůl rozpadlou brankou, před kterou rostli divoké keře a nízké stromy. Vzadu pak byla bytelnější, asi metr osmdesát vysoká zídka z neomítnutých cihel. Vedlejší domy, ani ty naproti nijak nevyčnívali z koloritu ulice. Čtyřpatrové, včetně přízemí se šindelovou střechou, špinavé a špatně udržované. Vlastně, nějaké rozdíly by se přece jen našli. Dům stojící napravo od volného pozemku se povážlivě nakláněl jeho směrem tak moc, že musel být podepřený několika dřevěnými kůly, které vypadaly jako nahubo osekané kmeny menších stromků, které někdo jednoduše zapřel o jeho obvodovou zeď a zakopal do země.

Vypravěč - 25. října 2020 21:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro V knihovně Marie Vydala ses znovu za pomocným knihovníkem vyžádat si informace o Samaelových dětech, přičemž sis mohla koutkem oka všimnout, že Thomas s Nerem začali o něčem živě debatovat, sotva jsi je opustila. Knihovníkovi chvíli trvalo, než ti našel, to co jsi potřebovala, protože záznamy z hlášení a informace o potencionálních kriminálních živlech se nacházeli v jiné části knihovny, ale nakonec ti donesl celkem obsáhlou složku, kterou jsi potřebovala. Po jejím zběžném prolistování a pročtení jsi zjistila, že Samaelovi děti vznikli jako obyčejná skupina sodomitů asi před dvaceti lety, přičemž mezi členy patřili hlavně děti z bohatých rodin, které byly znuděné a chtěli zkusit něco zakázaného. Ačkoli se jednalo o heretiky neměli nikdy přístup k žádným skutečně nebezpečným zbraním ani magii, takže střety s Lovci byly minimální a pouze se omezovali na zátahy proti sodomitům a následné upalování. To však byl očividně pouze následek velmi dobrého utajení, protože jak se ukázalo v několika posledních měsících prorostl jejich vliv nejen mezi vyšší šlechtické kruhy, ale také mezi Lovce čarodějnic, kdy byl dokonce zatčen jeden Strážce (váš kolega) při jejich večírku i když i v tomto případě byli ozbrojení jen obyčejnými noži a lehkými meči, s výjimkou Strážce a jeho pušky. Důkladné vyšetřování ze strany několika Vyšetřovatelů pak došlo k závěru že toto vynikající utajení a nebezpečný vliv může mít pouze jednu ze dvou příčin. Buď nad nimi drží ochranou ruku nějaký velmi vysoce postavený šlechtic, nebo se jim podařilo získat patronát nějaké inteligentní bestie či čarodějnice ukryté ve městě.

Marie Sofie Raskia - 26. října 2020 19:08

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Po nějaké době jsem k Vám zase došla s tlustou složkou v rukách a nevěnovala jsem Vám příliš pozornosti, protože jsem složkou listovala. Po chvíli ticha z mé strany jsem s podmračeným výrazem zvedla tvář od spousty papírů a hlášení. Dobrá zpráva pro nás je, že pravděpodobně nebudou příliš ozbrojeni, dokonce se neví o jediné čarodějnici v jejich řadách Povzdechla jsem si. Tím dobré zprávy končí, protože nejen že členy je znuděná smetánka tohoto města, ale celou sektu chrání buď opravdu silná čarodějnice nebo vysoce postavený šlechtic u Stráže. Mám tedy jednu otázku, opravdu si nevšimli, že jim upálili jednoho člena sekty, který věděl o místě setkání a sejdou se tam nepřipravení? Pokud se sejdou S poněkud ponurým výrazem jsem se nadechla. A horší otázka… vážně tento fakt přehlédli všichni naši nadřízení? Zamyšleně jsem sledovala výrazy svých dvou podřízených. Varianta, že to nadřízení nepřehlédli se mi nelíbila ani v podobě, že to někdo decentně schoval před ostatními nebo, že budeme ve skutečnosti návnada. Jednoduchý návrh, zkontrolujeme záznamy o šlechticích co v dané ulici vlastní dům. Další nápady? Zeptala jsem se těch dvou a dala Nerovi i Thomasovi šanci předvést své kreativní myšlení v praxi.

Horatio Nero - 26. října 2020 19:37

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Když se naše nadřízená vrátí má tvář ztratí jakýkoliv výraz, protože očividně nejeví zájem o nás dva zůstanu sedět. Na samomluvu naší nadřízené pozoruji bez jakéhokoliv výrazu, tím spíše, že mluví s cesty. Když pronese to o smetánce. Nadechnu se, ale pak zavřu pusu a mlčím dál. „Klid nemůžeš jí říci, že je úplně mimo a že vlastní prohlášení dementuje. V další větě. To se neosvědčilo.“ Takže mlčím až do doby než nám položí svou už ne řečnickou otázku. Dlouze zamyslím než pronesu. „Za co byl upálen bývalý člen našeho týmu? Pokud byl k smrti odsouzen za sodomii nemusí si ho spojit zvláště pokud poprava proběhl neveřejně. Nicméně mám za to, že osoby co tam příjdou budu připraveni na past.“ Znovu se odmlčím a dlouze se snažím formovat svůj názor. „Madam jistě si uvědomujete, že místo setkání vybral někdo znalý místních poměrů.“ Odmlčím se a vážně se podívám Marii do očí.

Semen Chorčasko - 27. října 2020 08:33

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné stíny uliček (3) I takhle vypadal druhý kruh? Bylo mi do breku tohle místo požíralo samo sebe a plodilo jen další a další problémi s nezastavitelnou rychlostí. Jak bylo možné že někdo nechal tohle místo dojít tak daleko. Nic tu nefungovalo a jeden se musel bát nejen o obsah svých kapes ale také o to o co se otře aby nedostal tetanus, lepru a nebo nějakou podobnou nemoc. Jak se dalo čekat místo vypadalo ještě hůř než ho mapa popsala. Prázdné místo po dobu byla v podstatě džungle kde se mohl kdykoliv schovat kdokoliv a kdo ví kde byla nějaká díra v plotě na utěk nebo příchod. Stejně tak se mi nelíbil protější dům který před pádem do části ulice a na tohle místo chránili jen dřevěné sloupy. " Celé tohle místo má důvod nemít rádo kohokoliv kdo ho nechal dojít takhle daleko..." zabrblu a pak se podívám na svou partu. "Navrhuji zkusit se podívat do okolních domů jeslti uvidíme pohled na tu plochu ze shora."

Arwen DeLion - 28. října 2020 18:51

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné stíny uliček Odešli jsme a každý jsme první šli zařídit co bylo potřeba. Já zaplatila poslíčkovi, aby šel sehnat oblečení a já mezitím šla vyplnit papíry pro tři sluhy pro moji rodinu. Tedy spíš pro mě. Dva sluhové, jeden komorník, protože ať už jsem se na to dívala jakkoliv, tak Semen ani v jiném oblečení nebude vypadat jako normální sluha. Následně jsem si šla ještě vyměnit vybavení, vzala jsem si menší bojovou sekeru, která byla skladnější a železný obušek. Jak dorazilo oblečení, tak jsem se rovnou převlékla a zbylé mužské oblečení poslala klukům, aby se také převlékli. Měla jsem teď na sobě klasické šaty, které nosí dámy.... i když omšelé. Vybledle hnědé, očividně opravované. Na hlavu jsem narazila čepeček, připadala jsem si tak blbě.... ale co naplat. Pod sukni jsem si k nohám připevnila zbraně a tak jsem v rukou, kromě otlučeného kufříku jakožto zavazadlo, neměla. V tomto převleku jsme se vydali do druhého kruhu. Čím dál jsme byli, tím víc to tu vypadalo hrozně. Vím, že zdroje města jsou omezené, ale prostě když člověk v tom nežije, tak si moc té bídy nevšímá. Ví o tom, samozřejmě, ale prostě... bere to jako věc, která je normální. Někdo se má dobře a někdo ne. Byla bych ráda, aby každý měl přijatelnou životní úroveň, ale to bych musela žít v pohádce. Semen měl docela trefnou poznámku. „Řekla bych, že by tu lidi neměli chodit o samotě. A to nemyslím jen ženy.“ Poznamenám také. Vzdychla jsem a trochu si upravila čepeček, ta blbá šňůrka mě škrtila. Jak v tom může někdo chodit pořád? „Ano.“ Rozhlédnu se. „Na to nádvoříčko nebo co to vlastně je neuvidíme. Ale měli bychom mít dobrý výhled na tu uličku kudy se tam jde.“ Dívám se po domech abych zkusila odhadnout odkud by byl nejlepší výhled. Podle toho bychom pak měli jít do potřebného domu. Jenže teď ještě aby tam měli volný pokoj. Pobídnu kluky. „Nechám to na vás. Řekla bych, že jakožto obyčejná žena... bych měla být asi v podřízené pozici.“ Pokrčím rameny. „Však víte... slabá žena. Potřebuje ochranu mužů... a tak dál.“

Thaddeus Wroth - 28. října 2020 22:03

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné stíny uliček Rozešli jsme se a já jsem zamířil do kasáren. Ono taky kam jinam já bych mohl jít. Tam mě taky našel poslíček od Arwen s oblečením. Převlékl jsem se do pro sebe trošku nezvyklých šatů, které byly méně praktické než ty, které jsem nosil běžně, ale to už je holt údaj nás sluhů. Hnědé kalhoty, bílá košile a vesta přes ní byla pro mě dost nezvyklá, ale tak pro tuhle chvíli to postačí. Vzal jsem si tašku přes rameno, kam jsem schoval jednu z pistolí a druhou jsem nechal za pasem a pod vestičkou. Rád bych k ní měl přístup a taška mi jí na boku zakryje. Svojí pásku jsme schoval hluboko do tašky a ven z kasáren vyšel už jako civilista, což si vysloužilo nemálo pohledů a pošklebků od stráží. Jen ať se smějí blbečci, já si v tom taky zrovna nelibuju. V 2. kruhu a na místě našeho úkolu to vypadalo strašně. Teda takhle, v Podzemí to vypadalo hůř, ale předpokládám, že Arwen a Semenovi se musely zvedat nosní dírky a já jsem jen pokrčil rameny. Jak jsem viděl malé děti, jak kolem nás šmejdí, hned jsem si lépe začal hlídat kapsy a měšec. Tohle mi více připomínalo domov než co jiného. Celé místo vypadalo dost blbě a bojím se, že pokud nám večer budou chtít zdrhnout, tak nám prostě zdrhnou. Celé je to špatně. Je nás prostě málo na to, aby jsme je zadrželi. Tady v tom bordelu se nám ztratí kdykoliv budou chtít. Kroutím hlavou nad celou situací, ale poznámce o samotné ženě se musím usmát. Chtěl bych vidět toho idiota, co si něco zkusí na Tebe. Souhlasím, Semen je tu náš komoří, takže já mu milostivě otevřu dveře a necháme to na něm. Když u nás bude stát Bůh, tak najdeme vhodný pokoj. Pokrčím rameny a jdu k domu, který jsme si vybrali.

Thomas Darlene - 28. října 2020 22:36

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna Horovi už nestihnu odpovědět, protože k nám opět míří velitelka a zasype nás dalšími informacemi a fakty. Vlastně tomu ani moc nevěnuji pozornost, protože už to co říká musí být jasné, protože je-li to taková vysoce postavená sekta, musí mít pro fungování krytí někde hodně vysoko. Vyslechnu si ji a potom se přímo zeptám: "Jeden dotaz bych měl. Co kdybych byl tichá spojka a nástupce toho, kdo byl upálen a šel na tu schůzku, jako jeden z nich? Možná bych dokázal zjistit nějaké informace a kdyby se přeci jen věci nějak zvrtly, dokážu se od nich dostatečně rychle vzdálit, pro jakoukoli další vaši akci.", pronesu svůj návrh velitelce.

Marie Sofie Raskia - 29. října 2020 08:58

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Nero mne příjemně překvapil, že místo nekonstruktivní kritiky, formuloal svou otázku výrazně praktičtěji. “B….“ Thomas též začne reagovat dřív než vůbec stihnu vyslovit první hlásku pořádně. Poté, co domluví se na něj chvíli zaraženě koukám, jako bych nevěřila svým uším. “Ehm….“ Zkušebně si odkašlu a odhodlám se k odpovědi. “Když odhlédnu od toho, jsou to primárně znudění a případně zkrachovalí šlechtici a jejich …. kamarádi“ Začala jsem pozvolna a podívala se na Thomasovo oblečení, ze kterého bylo jasné, že tuto podmínku nesplňuje. “A rozkaz zněl zatknout a ne infiltrovat….“ Na chvíli jsem se odmlčela, jako bych hledala správná slova a na tváři se mi objevila růžová barva. “Tak se ehm…. Jedná primárně o organizovanou skupinu sodomitů.“ Nyní již barva tváří nebyla růžová ale spíš červená. “To znamená, že nedílnou součástí fungování skupiny je …. účast i na těchto praktikách. Opravdu jsi ochotný tuto skupinu zkusit infiltrovat?“ Zeptala jsem se již v naprosto nezvyklé barvě obličeje. “Bývalý člen naší jednotky byl konkrétně zatčen za……. Hromadný styk s muži“ Dokončila jsem větu a na chvíli zmlkla. “Případně je možné předstírat, že tato část rozhovoru se nikdy neodehrála…. Co myslíš?“ Podívala jsem se na Thomase a barva se mi postupně vracela do normální a podívala jsem se zpět na Nera. “Předpokládám, že mají znalost tamních poměrů, šichni sice doufáme, že se sejdou na onom dvoře, ale pořád je možné, že bude schůze v jednom z mnoha bytů v ulici“ Prohrábla jsem si vlasy. “Otázka tedy je, když pravděpodobně budou očekávat past, jak je překvapit? Když půjdou už na schůzku připravení a nevíme přesně kam...Pak je otázka, zda se nám nevyplatí je zkusit pochytat po skončení schůzky, kdy už nebudou tak ostražití. Jenže tam je riziko, že nechytíme všechny.“

Semen Chorčasko - 03. listopadu 2020 17:46

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné stíny uliček "Je to špatně obávám se ale že to nikdy nemělo být dobře. Tohle místo je ideální na ro odejít a přijít a to nevím jestli v té zdi na konci nejsou někdy díry... nebo někde v tom nějaký poklop. Nevím je jak často sem chodí a jestli by byli vidět cestičky kudy mohou jít." zamručím zamyšleně " Navíc to předaní může být v jakémkoliv z těch domů nikdo tu se nepřetrhne aby pomohl někomu kdo nikdy pomohl jim...Ale zkusíme jestli něco uvidíme z nějakého bytu nemůžeme za šéfkou přijít jen s kupou špatných zpráv."

Thomas Darlene - 05. listopadu 2020 00:06

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna Kupodivu, velitelka se na mě podívala a snad poprvé mě oslovila přímo, hned první větou shodíc můj návrh ze stolu. "Ano, nejspíše máte pravdu, ale každý znuděný šlechtic potřebuje někoho na případnou ochranu, nemyslíte?, zeptám se, když si všimnu, jak si mě prohlíží... Že by měla zájem? Což o to, je to kus ženské a pokud bude mlčet..., pomyslím si pobaveně. "Ano zatknout, aby mohli býti vyslýcháni, ale copak by se úspěšnou infiltrací nedalo získat informací mnohem více, než zatčením a mučením aktérů prostého setkání? Nebude naopak nápadné, když na další setkání nepřijde někdo z pravidelných členů? Začnou býti opatrnější a více si hlídat aktivity...", vznesu námitku, ale odůvodněnou logičností. Při jejím dotazu na účasti sodomitských činů se jí podívám přímo do očí: "Lovec ve službě je povinen vykonat jakýkoli skutek či akt vedoucí k splnění rozkazu a úspěšnosti zadaného úkolu, nehledě na ohrožení vlastního zdraví, chcete snad svou otázkou říci, že v případě zadání úkolu přímo infiltrovat tuto skupinu byste odmítla?", zeptám se jí přímo. Na narážku zapomenutí průběhu tohoto rozhovoru nereaguji, načež začne přemýšlet nad zatčením členů schůzky. "Myslím, že při správném naplánování přepadení s využitím našich schopností, jejich správném kombinování máme velkou šanci na úspěch, ale nemyslím si, že je nutné čekat do ukončení schůzky, naopak chce to je zaskočit co nejdříve. Jelikož nyní již je nejspíše pozdě na to sehnat nějaký omamný, či uspávací plyn, musíme se spolehnout na vás velitelko, že Vámi vymyšlená strategie povede k úspěchu."

Horatio Nero - 08. listopadu 2020 19:55

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Mlčky si vyslechnu odpověď naší nařízené a trošku se usměji, když jí můj drahý kolega doslova sestřelí z výšin na zem. „Už bylo na čase.“ Přeci jen se po chvilce se my vrátí lhostejný výraz a pronesu. „Máte pravdu v možnosti, že se sejdou je reálná možnost. Nicméně je nepravděpodobné že by si pořádali tajnou schůzku v budově, kde žijí desítky lidí a mohou je zahlédnout jak přicházejí a odcházejí. Nicméně můj kolega má pravdu. Velitel připraví plán a jeho podřízení jej vyplní.“ Neodpustím si něco jako zavrčení, ale pořád velice dobře srozumitelné. „Jak jste mě zrovna vy poučila. Madam.“ Tím mé vyjadřování k misi končí.

Vypravěč - 11. listopadu 2020 19:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné stíny uliček (4) Druhý kruh – Arwen, Semen, Thaddeus Poté, co jste si prohlédli situaci na místě, jste se rozhodli vyzkoušet jeden z domů na protější straně ulice v naději, že tam najdete volný pokoj s dostatečně dobrým výhledem na dvůr, který byste si mohli pronajmout. V potaz připadali domy tři. Ten, který stál přímo naproti dvorku a poté dvě sousední budovy. Všechny měli okna v dostatečné výšce na to, abyste z nich mohli vidět přes neprostupnou džungli až na dvůr, ovšem pochopitelně nejlepší výhled nabízel dům, který byl přímo naproti. Stejně jako zbylé budovy i tato byla postavená z hliněných cihel držících pohromadě na dobré slovo a úpěnlivé modlitby obyvatel. Snad jediná věc, která na něm vypadala bytelně byly pevné, kovem pobité dveře a mříže chránící okna v přízemí a prvním patře, ze kterých se k vám linul pach potu, nemytých těl a něčeho co podezřele připomínalo plíseň. Rozhodně to nebylo místo, kde byste se dobrovolně ubytovali, pokud byste měli jinou možnost, ale úkol byl úkol a tak jste se vydali ke dveřím, na které jste silně zabušili. Nastalo ticho. Hovor, který se až doposud linul ze špatně těsnícího okna ustal a nahradil ho šoupavý zvuk, jak někdo starý a špatně pohyblivý vyrazil ke dveřím. Chrchli chrchli...kdo to sem zase leze...chrchli, jestli jsou to ti malí smradi od Koumara přísahám bohu, už na ně vážně vezmu koště a…. Další klení zmizelo v záchvatu vlhkého kašle, po kterém následoval zvuk, jako když si někdo odplivne. Pak ticho, další šoupavé zvuky, cvaknutí závory a dveře se rozletěli do kořán, čímž odhalili starou, skoro bezzubou babiznu, která na vás výhružně shlížela z výšky druhého schodu. Zobrazit SPOILER Ano? Zeptala se ostře.

Vypravěč - 11. listopadu 2020 20:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro V knihovně (4) Marie, Thomas, Horatio Postávali jste u stolu s mapami a probírali možnosti dalšího postupu. Bohužel vám však chyběla celá řada zásadních informací, stejně jako ochota spolupracovat, a tak jste se prozatím nedobrali ničeho. Když jakákoli chuť pokračovat v debatě vyprchala, vydala se Mariek nejbližšímu křesílku, do kterého se usadila s knihou a dala se do čtení. Čas ubíhal neuvěřitelně pomalu. Sem tam vrzli dveře jak někdo buď vcházel nebo vycházel z místnosti ale jinak se nedělo prakticky nic. Teprve zhruba po hodině, možná hodině a půl do místnosti vstoupil jeden lovec v hodnosti Stráže, který zde dělal knihovníka a zamířil rovnou k Marii, které něco pošeptal do ucha, než si zase vyrazil po své práci.

Vypravěč - 11. listopadu 2020 20:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro V knihovně Zatím co sis hověla v pohodlném křesílku a četla knih, kterou jsi našla v jedné z poliček přišel k tobě znenadání knihovník, kterého jsi poslala se zprávou pro bratra Ignáce. Slečno Raskia... Zašeptal, poté, co se k tobě sklonil, aby ho nemohl slyšet někdo jiný. Předal jsem vaši zprávu Vyšetřovateli Ignácovi. Dle jeho rozkazu se máte dál držet plánu a nespouštět Strážného Nera z očí. Jeho chování bylo vyhodnocené jako podezřelé a rizikové, proto vám bude přidělena skupina Lovců, kteří budou z povzdálí dohlížet na hladký průběh mise a v případě potřeby zasáhnou. Po konci úkolu pak Vyšetřovatel Ignác očekává kompletní zprávu o chování Strážného Nera, to je vše. S tím se zvedl a zamířil pryč chodbami knihovny.

Marie Sofie Raskia - 13. listopadu 2020 21:04

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Thomasova odhodlaná odpověď mne překvapila. Tolik odhodlání a zapálení pro věc jsem od něj nečekala. Možná, že jsem ho přece jen podcenila. Ovšem závěry jsem dělat nemohla. Spousta věcí se snadněji řekne než udělá. “Práce Stráže je poslání, pochopitelně, že bych neodmítla. Tím bych popřela jakýkoliv smysl své víry a důvěry v základní principy tohoto města.“ Pronesla jsem klidně. Ostatně říkala jsem dle svého mínění pravdu. Nebyla jsem z těch, kteří potřebovali pracovat, aby měli pohodlný život. Ovšem následné sdělení, že si to mám naplánovat mne překvapilo. Obzvláště od do teď držkatého Nera, ovšem jeho vysvětlením jsem přešla bez jakkéhokoli výrazu. “Děkuji za podmětné připomínky“ Pronesla jsem a začala jsem studovat již donesené materiály znovu a opravdu podrobně, jako bych doufala, že v nich najdu nějaký zázrak. Poté jsem byla vyrušena zdejším knihovníkem, který mi donesl odpověď na můj dotaz. Zvědaě jsem na něj pohlédla a vyslechla si, co mi chtěl říct. Kývla jsem a otočila se na své podřízené. “Co se dá dělat. Zdá se, že posily nedostaneme a budeme si muset poradit v tomto počtu. Takže kdo z Vás dvou se hlásí pro odpoutání pozornosti našich cílů, pokud se něco nebude vyvíjet úplně ideálně a přijdou víc jak dva až tři lidé?“ Zeptala jsem se s poněkud zklamaným výrazem, který se mi úplně nedařilo maskovat.

Semen Chorčasko - 14. listopadu 2020 20:46

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Druhý kruh – Arwen, Semen, Thaddeus Snad jsme museli naštvat osud protože ten nám do cesty přihrál jednu z nejděsivějších bestii v tomhle městě a to herdekbabu z baráku tyhle babky uměli být naprosto nepříjemné naprosto bez důvodu a měli také dar vědět naprosto ovšem co se v ulici šustlo plus pár zaručených pravd přímo z agentury jpp. Takovou Babici nebylo záhodno popouzet a možná i proto se pokusím lehce usmát. " Dobrý den. myslím že Vás nám posílá samo nebo. Máme v úmyslu v tomto místě hledat byt. A potřebovali bychom radu někoho zkušeného kdo se tu vyzná a věřím že jsme nemohli najít lepší osobu než vás." zkusím pravda asi přijdou otazky co jsme zač a možná i trocha legislativi ale tak trochu doufám že se chytí i moji kolegové ale kdo ví.

Horatio Nero - 14. listopadu 2020 21:02

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Thomasovu ani Mariinu definic práce lovců nemám jak rozvést tak mlčím. Pohlédnu na nově příchozího, když se objeví, ale mlčím nemám důvod komentovat jeho příchod. Jen mu uctivě kývnu na pozdrav. Zato prohlášení naší nadřízené my vyvolá úsměv na rtech, tedy přesněji její první půlka. „Copak konečně se někdo rozhodl, že řešit její úkoly tím, že jí přidělí víc lidí není úplně v pořádku.“ Na druhu stranu její otázka mě přinutí zhluboka se nadechnout, dvakrát zkontrolovat co se chystám říci než promluvím. „Obávám se, že vzhledem k mé zbrani a dalším specializaci se nehodím na upoutání pozornosti. Madam jistě ví že Thomas i Arwen, kteří se potřebuje dostat k nepříteli co nejblíže jsou nepříliš vhodnou volbou. Pokud je chceme živé. Nejlepší by bylo kdyby se této úlohy ujal někdo zb. Odmlčím se dlouze a pak pokračuji. „Tedy, Někdo kdo disponuje dostatečně silnou znalostí zákonům a autoritou, aby jim sdělil proč jsou zatčeni. Někdo jako jako třeba vy madam.“ Opět se odmlčím. „Neříkej jí to. Neříkej jí to!“ Pohlédnu na svého kolegu.

Thomas Darlene - 14. listopadu 2020 21:27

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna Velitelka, ačkoli na sobě nedala nic znát, vypadá dosti překvapeně mými odpověďmi a téměř okamžitě přijde s tím, že by také neváhala udělat cokoli pro dobrou věc, uvidíme, jak moc vážně svá slova myslí... Určitě pro to ještě bude příležitost. Ozve se i Nero a velitelka dostane poslem právu, která ji moc nepotěší. Přijde za námi a sdělí nám, že jsme na úkol nakonec zůstali sami. Načež velitelka přijde s otázkou ohledně rozptýlení pozornosti. "To bude nejspíše já, Velitelko..., udělám nepatrný krok vpřed.

Arwen DeLion - 15. listopadu 2020 17:52

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné stíny uliček – Druhý kruh Našli jsme místo, které se zdálo jako vhodné. To jestli zde však bude volný pokoj a navíc v místech, kde potřebujeme to byla věc jiná. Ah připadala jsem si tak divně v těch šatech. Rozhodně nepohodlné a v boji naprosto překážející. Otevřela nám dáma v jistých letech a nevím jestli bych ji měla nazývat dámou. Upřímně vypadala přesně jako někdo koho by jste tipovali, že by stačilo aby nasedla na koště a odletěla. Ale musela jsem uznat, že paní měla výdrž. Moc lidí se takto pokročilého věku nedožívá. Postavím se za Semena, který nešetřil medem, ale měla jsem pocit, že tato dáma není někdo koho jde oblbnout sladkými slovy. Vytáhla jsem papíry, které jsem ji váhavě podala. „Jsme... noví služebníci lady Arwen DeLion. Tady je pověření. Hledáme v této lokaci ubytování.“ Nevím moc jak moc se tato dáma vyzná, ale jméno DeLion většinou provází zvuk sypajícího se zlata. A na cinkání těch malých zlatíček slyší všichni. Původně jsem zamýšlela nechat mluvit hochy, ale když budu působit dostatečně submisivně tak by to mělo být stejně v pohodě.

Thaddeus Wroth - 16. listopadu 2020 22:46

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné stíny uliček – Druhý kruh Tři možnosti byly o tři více než jsem čekal, že budeme mít. Dvě byly přijatelné a třetí byla absolutně nejlepší, ale i tak to nebyla extra třída. Tohle bude velice náročná akce. Což většinou ty, které zní naoko snadno jsou. V tom domě na nás čekalo něco mnohem horšího než to, čemu jsme čelili v podzemí. Tyhle staré ropuchy jsou horší než samo peklo. Pomluví Vás, svlečou z kůže a nakonec jim za to ještě poděkujete. Dobrý den. Pozdravím s ostatními, ale více nedodávám. Myslím, že opravdu není co. Bože dej mi sílu, abych jí nepředvedl před tribunál a na hranici, kam zjevně taková bosorka patří. Jak ve své dobrotě tohle můžeš takhle nechat? Za co nás své věrné takto trestáš?

Marie Sofie Raskia - 05. prosince 2020 20:52

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Závěr debaty //Pokud nebude zapotřebí nepíši další příspěvek, toto bylo psáno, protože chtěl Bee znát mou reakci Nero vypadal spokojeně, že jsme zůstali na úkol sami, což mi nepřipadalo jako úplně vhodné. Ovšem zdálo se, že není schopen překonat své antipatie vůči mé osobě ani pro plnění úkolu. Jeho následná odpověď mne tak vlastně ani nepřekvapila. Vyslechla jsem s chladným pohledem jeho odpověď a podívala se na Thomase, abych si poslechla jeho odpověď. Spokojeně jsem kývla, ten člověk měl správný zápal pro věc. “Výborně. V tom případě si namysli, co případně by ti vyhovovalo a počkáme s čím přijde druhá skupina.“ Ještě jednou jsem se spokojeně usmála a ignorovala Nerovo přeřeknutí – nebo spíš jsem se snažila, neměla jsem teď nejmenší zájem náš tým ještě snížit o jednoho člověka. “Co se týká zdůvodnění jejich zatčení… jsou to heretici podrývající řád města, není zapotřebí jim na místě cokoliv zdůvodňovat či se jich doprošovat. Sami ví, co udělali špatně. Ostatně kdyby měli čisté svědomí nebudou se scházet v noci v zapadlé uličce. Doporučuji, aby sis důkladněji prostudoval metodiky“ Nakonec mi to nedalo a nechala jsem Nerovi donést soupis metodik a postupů, aby měl možnost do nich nahlédnout. “Pochopitelně neočekávám, že je teď budeš celé číst, nechám ti je zanést do tvé ubykace, abys měl po úkolu dostatek prostoru.“ Sladce jsem se na něj usmála.

Vypravěč - 06. prosince 2020 18:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné uličky (5) Druhý kruh – Arwen, Semen a Thaddeus Bába si vás změřila nepřátelským pohledem, hlasitě zachrchlala a odplivla vedle domů něco, co jste v zájmu vlastního duševního zdraví a chuti na dnešní oběd raději nechtěli zkoumat příliš z blízka, než se zamračila na Semena, který se jako první chopil slova. Tak vy byste chtěli bydlet co panáčku? A všichni tři, pěkně na hromádce? Pozvedla významně obočí, zachrchlala a odplivla si, tentokrát na druhou stranu. Taková sprostota, takové rouhačstív, taková bezbožnost... S každým slovem zvedala hlasitost svého proslovu o něco víš až se ve vedlejším domě otevřelo okno v prvním patře, ze kterého vykoukla baba, která by klidně mohla být dlouho ztracená sestra té vaší, snad jen zubů měla trošku víc, zato nos křivější a jedno oko mléčné a slepé. Děje se něco Mařko?! Zajímala se hned krákavým hlasem, ale to už na pomoc přispěchala Arwen se svými dokumenty a tak Mařka druhou členku místní pavlačové konkláve jen rozčileně odmávla, vzala si papír a zamžourala na něj. Hmmmm, hmmmm, hmmmmm Zabručela, ale vzhledem k tomu, že se jí oči po papíře vůbec nehýbali bylo jasné, že tahle číst rozhodně neumí. Takoví nějaký čáranice. Zahudrovala a dopis zase vrazila Arwen zpátky. Kdo to kdy viděl, aby slušnej člověk dělal takový věci. To vám povídám, u písmenek začínaj všechny špatnosti! Každá čarodějnice co jich kdy bylo uměla číst. Taková kniha, ta zkazí víc lidí než kdejakej ten...no… Myslíš špiritus Mařko? Ozvala se druhá babka, která očividně neměla ponětí o čem mluvíte a tak ji vaše bába zase odmávla. Naštěstí pro vás tu jeden volnej byt mám. Nájemník nám zrovna tři dny zpátky umřel na horečku. Slušnej chlap, mě rád děti a tak... Znovu zachrchlala a odplivla si. Jen si budete muset vystěhovat jeho věci protože neměl žádný příbuzný...jo a taky vás ubytuju jenom dva. Nechci mýt žádný oplítačky s lovcama...jo a taky musíte zaplatit první měsíc předem... Vysypala na vás své požadavky. Třicet korun to bude a adresu si půjdete přepsat sami, já už tam nedojdu. Třicet korun za měsíc v takové díře byla hodně přepálená cena alespoň o dobrou třetinu, ale to byl asi vedlejší efekt toho, že jste se oháněli jménem bohaté rodiny.

Horatio Nero - 06. prosince 2020 20:27

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Závěr debaty Opětuji pohled mé šéfové a usměji se. „Dle paragrafu 1594, třetí sbírky 2, zákonů 5 novely. Je třeba zatýkaným oznámit z čeho jsou obviněni. To jste myslela, že ano. Nicméně já jsem myslel, že byste třeba odvedla pozornost něčím takovým jako prohlášením. Dle článku 65 odstavce 756 sbírky, prosím nedopouštějte se 528. Aby se zadrhli a přemýšleli co to znamená, zatím co my je srovnáme. “ Dál to nerozvádím, když začne o tom, že my nechá donést sbírku. Pronesu klidně. „Bohužel hodnost strážce neopravňuje odnášet knihy z knihovny. Vaše nabídka je velice laskavá, ale já si je prostuduji ve volném čase, když tu nebude nával. Vzhledem tomu, že tu pracuji to bude jednoduší než je nechat někoho třetího si je vypůjčovat.“ Když my je chce nechat donést otočím se na službu konajícího lovce. „Já si to přinesu sám, prosím neobtěžujte se.“ S tím vstanu a odejdu za okamžik se vrátím s sbírkami postupů. Položím si je před sebe, vezmu si je první svazek a začnu si jej klidně číst.

Arwen DeLion - 06. prosince 2020 20:28

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Druhý kruh Babizna to byla pořádná a samozřejmě se chytla toho co jsem říkala předtím já, že tu budeme žít na hromádce. Začala se nám pěkně rozpalovat a to nemluvím ani o tom, že ven vykoukla nějaká další babka.... sestra? Nebo jsou si všechny babizny v jejím věku stejné? Převzala si dopis, ale podle toho, jak se tvářila.... pořád stejně, tedy podle toho jak její oči se ani nehnuli, tak neuměla číst. Jak tedy zvládala dokumentaci? Nebo si prostě koupila už natištěné smlouvy a obtiskla tam prst? A mínění, že čtení je něco co umějí čarodějnice..... po pravdě to spíš působilo jako odstrašující příklad toho, jak dopadnete pokud neubudete umět číst! Váhavě jsem mlčela, protože.... ne... nechtěla jsem se s ní přít. Raději bych se v její přítomnosti zdržovala co nejméně. Pokoj naštěstí měla, ale za jistých podmínkách. Museli jsme si ho uklidit samy a měla jsem obavy, že čistota bude špatná. Jestli ten člověk tam umřel, tak.... oh sakra... to bude síla. Kamenná podlaha v podzemí byla lákavější. A ta částka co chtěla! Všechno si udělat samy a ona jen shrábne peníze a o nic se nestará? Pche.... fakt baba jedna. Snažím se zatvářit schlíple. „Oh... třicet? To je moc... dostali jsme jen dvacet“ A to ani nevíme jestli ten pokoj je tam kde potřebujeme. Houby, že ji jen tak strčím tolik peněz. I dvacet bylo víc než dost. Zavrtím hlavou. „Budeme se muset podívat jinde. Promiňte za vyrušování.“ Doufala jsem, že hamižnost báby zapracuje.

Semen Chorčasko - 11. prosince 2020 08:54

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Druhý kruh Jak se zdálo babka měla svoje mínění o tom koho tu chce mít a koho ne navíc její umění přilákat pozornost se už začalo projevovat. Trochu mě děsilo co si myslí o čtení a malinko mě zatrnulo jak také vypadají členové druhého kruhu. Negramotná individua bez jakékoliv touhy pohnout se ze žumpy ve které skončili. Otřesu se trochu když babka vypálí cenu i když to je možná i přídavek k tomu že dotyčný umřel před třemi dny na horečku a evidentně se nikdo neměl ke vyklízení. Arwen naštěstí zareagovala dobře ta cena byla šílená. " Určitě, navíc mám obavu o tom co v tom pokoji najdeme..."

Marie Sofie Raskia - 19. prosince 2020 22:37

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro O paragrafech Z nějakého důvodu se Nero rozhodl mne zkusit seznámit se svou znalostí předpisů. Naprosto s nezájmem jsem pokrčila rameny. Není to je třeba zatýkaným ale zatčeným, tedy ne naše práce. Oznámila jsem suše. Ale jsem ráda, že naše předchozí debata byla dostatečně podmětná na to, aby sis prostudoval předpisy pečlivěji. Ovšem nahlédnutím do nich nyní určitě nic nezkazíš Rozhodla jsem se trvat na tom, aby alespoň nahlédl na sebou špatně formulovaný paragraf. Pokud chceš v rámci stráže něčeho dosáhnout, musíš je umět. A to ty chceš, nebo ne? Dodala jsem, když se mu sbírka dostala do ruk a bez dalších protestů se pustil do zabíjení času jejich pročítáním.

Vypravěč - 20. prosince 2020 17:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné uličky (6) Když Arwen začala z pronájmu pokoje couvat, tak se babka zamračila, zachrchlala a znovu si odplivla, načež rychle zaskřehotala. Počkejte, počkejte. Není třeba tak rychle odcházet já..huuuum...vypadáte jako milí lidi...slušní...určitě budete slušní, když si vás najala taková dobrá rodina….chrhli...domluvíme se tedy na dvaceti? Nabídla a šouravým krokem vám uhnula z cesty. Dvacet korun, to je dobrá cena nemyslíte? Nikde v okolí nenajdete levnější komůrku, kde byste mohli složit hlavy všichni tři, to vám garantuju...chrchli...chrchli...pojďte...jen se nebojte a pojďte, provedu vás! Ukázala kamsi za sebe do tmavých útrob domu, kde jste po troše mžourání mohli spatřit stinnou chodbu bez jediného zdroje světla s rozvrzanou a místy děravou podlahou, lemovanou zdmi s drolící se omítkou, které byli přerušovány dveřmi do jednotlivých bytů a schody, vedoucími nahoru do patra. Je to třetí patro ano? Tak pojďte, pojďte...já už sotva stojím na nohou a nebojte se nic. Předchozího nájemníka už dávno sežr...uhm...chrchli...chrchli...odnesli k tomu...no...uložili k odpočinku! Ťukla se prstem do čela a gestem vás pozvala dál.

Semen Chorčasko - 04. ledna 2021 16:56

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné uličky (6) Postupovali jsme za babkou a já skoro instinktivně položil kapesník politý univerzálním posilovačem sklíčeného ducha k ústům. Jen Bůh věděl co tu všechno mohlo být už proto že jak se zdá nikdo se neobtěžoval mrtvého vynést nebo ne dokud to nebylo moc těžké.. Zkusím moc nedýchat nosem. I tak je ale potřeba vyslovit aspoň nějaké otázky a bohužel si na tu chvíli budu muset sundat svou univerzální proti nákazovou masku. " Jáke je to bydlet v tomhle místě . Myslím že budete nejlepe vědět jací tu jsou lidé kdo tu dělá po nocích bordel koho je lepší nenaštvat."

Thaddeus Wroth - 06. ledna 2021 09:02

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné uličky (6) Byl jsem rád, že Arwen vyjednává ono taky jsou to její peníze, tak ať si vyjedná cenu jakou chce. Rozhodně ta první cena byla přemrštěná a za tohle byla přemrštěná i ta druhá cena, ale co se dalo dělat. Oni to v kanceláři proplatí, pokud tady přežijem. "Dobrá cena je to možná někde ve snu babo." Bručím si sám pro sebe v hlavě. Já na rozdíl od Semena nemám takový problém tu dýchat, i když to tu smrdí hůř než kde jinde, ale v podzemí jsem cítil i horší smrady. Ta temná ulička mi připomněla leckterý tunel dole, takže jo já jsem byl doma. Následoval jsem babu, ale její poznámka se mi nelíbila. V každém případě, aby nás tu něco překvapilo to by se to muselo hodně snažit, protože zatímco Arwen a Semen se baví, já hlídám okolí, protože tu ničemu nevěřím.

Vypravěč - 10. ledna 2021 19:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro V knihovně Zatímco jste se hádali mezi sebou a navzájem jste se opravovali ohledně znění předpisů, popřípadě jste nudou umírali s hlavou opřenou o stůl, upoutala vaše debata pozornost jiného lovce, respektive lovkyně, podle uniformy v hodnosti Strážce, stejně jako vy. Mladá žena, podle konstituce a výzbroje patrně bojovník, si všimla vaší výměny, načež s bezstarostným výrazem na tváři zamířila k vám, načež se s širokým úsměvem posadila na stůl, hned vedle vašich knih a map. Jak jde život? Zeptala se a očima sklouzla ke knihám a mapám a rozesmála se. Aaaa, koukám tady někdo hnul velení žlučí. Tak copak to bude, čistění ulic od žebráků, nebo čistka malomocných? Znechuceně se otřásla. To mě poslali dělat jednou a už nikdy víc. Já jsem Chen mimochodem a vy? tu otázku doprovázela ruka napřažená do prostoru v přátelském gestu pozdravu.

Arwen DeLion - 10. ledna 2021 19:31

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné uličky Bába ustoupila, samozřejmě bych raději snížila cenu ještě víc, ale na druhou stranu nemůžeme riskovat, že nás nakonec pošle k šípku. Pokud je ten pokoj ten co potřebujeme... tak ji ty peníze dám. Otočím se na bábu a snažím se tvářit jako někdo kdo si myslí, že je to pořád moc, ale pak kývnu hlavou, zase jako někdo kdo nemá moc na vybranou. Následovala jsem bábu a když jsem slyšela co se stalo s bývalým nájemníkem, tak jsem zkřivila tvář. Naštěstí to bába neviděla, protože nás vedla do oné „komůrky“. Předpokládala jsem, že tam nejspíš najdeme ohlodané pozůstatky... pochybuji, že by máma uklidila aspoň to. Já nemám problém vyspat se na zemi, na seníku nebo i v pochybné posteli hostince, tam to aspoň jednou za čas uklidí a když tam někdo zařve tak to uklidí určitě. Teď jdeme doslova do jámy lvové prolezlé něčím opravdu odporným. Rozhlédnu se. Trochu červeného světla, křik v pozadí a bylo by to tu jak v brlohu ďábla. Ohlodané kostry tu zdá se už jsou. Mlčela jsem a poslouchala co bába odpoví Semenovi. Nakonec mám být trochu uťápnutá a nechat věci na chlapech.

Thomas Darlene - 11. ledna 2021 13:02

soukromá zpráva od Thomas Darlene pro Knihovna Konečně nějaká akce Zatímco ležím na stole, podpírám si hlavu a přemýšlím, kterého ze svých společníků mám praštit jako prvního, protože se jen neustále hádají o tom, kdo z nich má vlastně pravdu a kdo toho o našich "povinnostech" a předpisech ví více, lituji, že jsem se spíše nedal na průzkum s druhou skupinou, protože na nějaké to papírování se opravdu nehodím. To už snad bylo lépe, když jsem měl patrolu v ulicích, což samo o sobě nebyla taky žádná zábava, ale alespoň byl člověk v pohybu a občas se poštěstila i nějaká ta akce. Když už opravdu přemýšlím nad tím, že se ozvu, jakže to vlastně velitelka myslela s tím rozptýlením pozornosti, periferně zahlédnu pohyb na druhé straně místnosti a vzhlédnu. Další Strážkyně si to šine naším směrem a bez nějakého ostychu nás přímo osloví, představí se a navíc si kecne na zadek přímo na místo, kde jsem ještě před pár chvílemi měl položenou hlavu. Usměji se na ni a nabízenou ruku přijmu a zlehka stisknu. "Těší mě, kolegyně. Thomas jméno mé...", pronesu a pohlédnu jí do očí, "... co Vás přivádí do těchto nudných míst?", doplním představení se otázkou.

Marie Sofie Raskia - 16. ledna 2021 17:37

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Zatímco jsem se snažila si zapamtovat mapu zpaměti adohlížet na Nerovo studium současně, Thomas vypadal nejdříve znuděně a nakonec se zdálo, že usnul/přemýšlí. Nesouhlasně jsem jej probodla pohledem, když se podezřele dlouho nepohnul. Jenže pak si všimnu, že evidentně nespí a začal pozorovat nějakou strážkyni. Rozhodnu se raději jeho zájem nekomentovat a dál si zapamatovávat rozložení okolních ulic. K mé smůle se Thomasův objekt zájmu rozhodl dojít až k nám a hned nahlédnout na mapy. Tázavě jsem ji pozorovala, jestli nám nepřišla vyřídit nějaký vzkaz. Jenže ihned poté, co dotyčná promluvila se ukázalo, že byla pouze zvědavá. “Marie...“ Mile jsem se na ni usmála. “A za co jsi dostala čistku ulic ty? Nám řekla Medici je naším přístupem k práci znechucená...“ Odpověděla jsem dotyčné tónem člověka, kterého vyrušili z neuvěřitelné nudy. Načež jsem se podívala na Nera pohledem, který ukazuje (ne)nápadně na viníka způsobených problémů. “Kdyby nám alespoň dala víc času než týden na provedení...“ Brblala jsem. “Zítra začneme tady …. a do týdne to máme pročistit až sem“ Přejela jsem po mapě téměř z jedné strany mapy na druhou po jedné z hlavních cest a okolních uličkách.

Horatio Nero - 20. ledna 2021 11:05

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Při poslední větě se na mou nadřízenou podívám jako na nějaký druh švába co vylezl z kanálu. „Zrovna ona toto pronese s klidnou tváří.“ Je to jen okamžik a pak mám opět neutrální výraz. Rozhodnu se neodpovídat, protože vím, že by zase žalovala, kdybych jí řekl do očí pravdu. Na štěstí k nám přijde cizí strážkyně a zapřede se do debaty s mými společníky. Já její představení akceptuji jen kývnutím hlavy na pozdrav a prohlášením. „Jsem Nero, zdravím tě.“ Když se naše velitelka rozhodne plést síť lží, rozhodnu se je po zralé úvaze nekomentovat, ikdyž má pravdu. „No v pravdě, který velící by byl spokojen, když se průzkumná mise zvrhne v masakr. To že, na tom mám svůj podíl stejně jako ona je nezpochybnitelné.“ V duchu se ušklíbnu, ale na tváři mám neutrální výraz. „Proč se vůbec snaží lhát, když její lži jsou tak snadno ověřitelné a vyvratitelné? Proč radši nemlčí?“ Přesto se rozhodnu setrvat v mlčení.

Vypravěč - 31. ledna 2021 19:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné uličky 7 Babka vás vedla nahoru po starých napůl plesnivých schodech a něco si pro sebe broukala do doby, než Semen položil svou otázku. Bydlení? Bydlení je tu jako všude jinde panáčku, klidné jako spánek papeže! Jen občas krysy běhají po půdě...a po chodbách. Sem tam někdo vyleje splašky na ulici a pak je to cítit, ale to hlavně v létě…no a když se vrací chlapi v noci z hospod tak zpívají, mor aby jim sežral ty jejich ožralecký jazyky...takže jak říkám, jako všude. Pronesla nakřáplým hlasem mezi hlasitými nádechy a sípavými výdechy jak si cesta do schodů vybírala daň na jejím starém organismu. Štěnice tu ale nejsou žádné, na to dávám pozor! Zahuhlala a nenápadně dupla na švába, který utíkal dolů po schodech. Nebohý bezobratlý se na moment zastavil a když měl pocit, že se nikdo nedívá, pokračoval v cestě, jako by se nic nestalo. I když není to tak dlouho co sem tu něco divnýho viděla, to vám povím! Pronesla z ničeho nic rozhoněně, když jste se konečně vyškrábali do správného patra. Jsou to dva...ne tři...vlastně ne..dva týdny zpátky co se naproti, jak býval ten zřícenej barák setkala nějaká mládež. Já bych si jich normálně nevšimla, ale zrovna jsem řvala na nějaký vožungry co nám srali před dveře a v tom koukám a nějaký postavy tam v tom houští s lucerničkou a něco tam dělaj! No to vám řeknu bála sem se jako nikdy a zase rychle zalezla, ale vod tý doby byl klid...tak tam si lovci měli nějaký kšefty nebo co. Zahudrovala a znovu vytáhla klíče, Tak kterej to je...tady… Zahudrovala a provedla vás tmavou chodbou osvětlovanou jediným malým okýnkem ke špinavým dveřím, které s hlasitým cvaknutím odemkla a nechala vás projít. No pěkná co? Pronesla skoro pyšně a těm útlocitnějším z vás se udělalo nevolno. To co se vám bába snažila pronajmout totiž byla malá komůrka, tak 14, možná 15 metrů čtverečních se stěnami z dřevěných prken, které byli lehce cítit plísní a dvěma rozvrzanými slamníky, které byl cítit čpavkem a myšinou. Místo pro osobní hygienu představoval vyčleněný roh místnosti, kde byla dvě dřevěná vědro. To které zapáchalo méně než to druhé bylo pravděpodobně na umývání, to druhé na vyprazdňování. Vybavení pak doplňovala už jen jedna obstarožní truhla na šaty. To co vás ovšem zajímalo ze všeho nejvíc byla okna. Malá, špinavá okna, která však poskytovala takřka dokonalý výhled přesně na to místo, které jste potřebovali.

Vypravěč - 31. ledna 2021 20:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro V knihovně //Jsem minule koukám zapomněl obrázek tak dodávám nyní Zobrazit SPOILER // Zatímco jste se představovali, věnovala vám Chen každému přátelský úsměv, i když ten věnovaný Thomasovi byl o něco širší a přátelštější než ty ostatní. Bohužel nic zajímavého. Můj tým byl pověřený vyšetřováním zmizelé dívky v prvním kruhu a tak tu hledáme informace ke kultu co to má podle našeho velitele na svědomí. Já si ale myslím, že se jednoduše nechtěla vdát za toho starého papriku a tak utekla s nejbližším mládencem do jiné části města. Pokrčila rameny, načež se otočila na Marii. Medici...Medici...vy jste vyfásli Katarinu de Medici? Zeptala se s očima vykulenýma div jí nevypadli z důlků. Tak to se divím, že jste dostali jenom takový „kousek“. Pronesla, když se zadívala na oblast na mapě, kterou jí vaše velitelka ukázala. Ta opravdu není známá tím, že by měla...pochopení pro jiný přístup k práci, než ten svůj. Dodala, načež vyskočila zpět na nohy. Máte to tu ještě na dlouho? Zeptala se jakoby mimochodem.

Semen Chorčasko - 02. února 2021 21:03

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné uličky 7 Sice jsem netušil jak spánek papeže souvisí s krysami ,ale kdo ví třeba cupitání krysích nožiček má podobný vliv na mysl jako déšť dopadající na zem. Ovšem bylo to něco k zamyšlení hlavně to pomáhalo od toho čím sjme procházeli aktuálně divil sem se že celé tohle místo není prolezlé nějakým morem nebo něčím bylo děsivé v čem jsou lidé schopni žít. Poděkoval jsem bohu za to že moje rodina měla tolik soudnosti a nechala se připojit na síť mnohem lepší než dva kyblíky v místnosti. Z bábina hovoru mě zaujme část o tom že tam viděla nějaké mladíky s lucerničkami jednou. " Říkáte že se tu motali lovci?" zamrmlu trochu. " To aby se jeden bál až půjde v noci z práce že na ně narazí...ale jestli tu byli jednou... hmm stejně nevíte odkud se tam vzali nebo kam pak šli? Jeden by se jim možná radši vyhnul.." snažím se znít nabrbleně a pravda je že situace v bytě mi docela pomáhá i když z jiného důvodu je mi jasné že bez rukavic roušky a dalších věcí to tu bude o choroby... takže zůstat přes noc bude dost děsivé nemluvě o tom že pokud tu jsou zbytky nájemníka budou tu večer hosti. Zatím si ovšem tento komentář nechám pro sebe navíc některé věci je možná i lepší nevědět i já lituji té trochy lékařského vzdělaní které jsem pochytil od bratra.

Marie Sofie Raskia - 12. února 2021 20:39

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Zvědavá Strážkyně mi představila svou vizi morálky pravděpodobně jedné z šlechtičen a evidentně nechápala, za co ten trest dostala. Osobně jsem se spíš domnívala, že to ukazovalo její morální kvality, dle hesla podle sebe soudím tebe, ale tento postřeh jsem si nechala pro sebe. Místo toho jsem jen nevěřícně zavrtěla hlavou, jen z jiné příčiny, než by ona očekávala. “Jo, přesně tu Medici...“ Odkývala jsem a nechala ji dál rozebírat vůdcovské kvality naší nadřízené. Upřímně mne zajímalo, kdo by jí jako velící vyhovoval s ohledem na to, jak se zdála být volnomyšlenkářká. “Odhadem do noci“ Zabručela jsem a dál si jí nevšímala. Ostatně evidentě jsem to přece jen nebyla já, s kým se přála vybavovat, tak proč se snažit. Někdo se mapy nazpaměť naučit musel, stejně nebylo co moc víc dělat, než se vrátí zbytek týmu.

Horatio Nero - 14. února 2021 11:55

soukromá zpráva od Horatio Nero pro knihovna Na své židli si prohlížím naši kolegyni a zamyslím se nad jejím úkolem. Nahlas pronesu. „Nebo se toulala někde kde neměla a někdo jí zabil a její tělo hodil do odpadní jímky.“ Pohledem přejedu z naší velitelky na mapu. „Jo to se naší seržantce líbit nebude nedokáže snést kritiku.“ Takže její odpověď mě také příliš nepřekvapí. Naopak mne překvapí otázka na jak dlouho to máme. „Proč se ptá a doufám, že si Marie dělá legraci. To tu budeme x hodin sedět a koukat na mapu? Jako já nejsem expert, ale i naprostý blb nebo naše seržantka si zapamatuje rozvržení ulic, když jí ho někdo vysvětlí po půl hodině.“ Přesto si nechám v souladu s rozkazem svůj názor pro sebe a jen mlčky sleduji co se bude dít dál.

Thaddeus Wroth - 17. února 2021 17:19

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné uličky 7 Ta babka byla odporná, příšerná a slizká. Vůbec bych se nedivil, kdyby jsme jí zatknuli, že by jsme na ní něco nevyškrábali a pomalu by mi to asi nebylo ani proti srsti. Sakra i v Podzemí žijeme lépe než co nám tady ukazuje. Pokud tady ona dává pozor na štěnice, tak rozhodně jí jedna utekla a teď zašlápla švába. Nikdy bych si nepomyslel, že hmyzí říše spolu takhle bojuje. Kdybych mohl zadupnu jí taky, ale bohužel to by nás asi prozradilo. Takže jsme to nechal na Semenovi, který se jal dalších výslechů a povídání. Při zmínce o lovcích jsem se snažil tvářit patřičně vyplašeně a nervózně, protože kdo chce potkat lovce? Já rozhodně ne, kdybych nebyl sám lovec. Nakonec se dostaneme k našemu ubytování. Viděl jsem stoky, které vypadaly a voněly lépe, ale pro nutnost vyšetřování musí člověk vydržet leccos. Vkročil jsem dovnitř a snažil se neušklíbat a tvářit se nadšeně. Prošel jsem až k oknu, abych vyhlédl a viděl kam vlastně vidíme. "Je to tu moc hezké a ten výhled! To už je jenom bonus že?" Ukážu rukou k oknu a usměji se na babici. Jen počkej, na Tebe taky dojde.

Arwen DeLion - 17. února 2021 18:12

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné uličky To místo bylo odporné. Spala jsem už na různých místech, ale tohle bylo zaručeně to nejhorší co jsem kry viděla. Rozhlédla jsem se a přemýšlela kde jsou ty ostatky minulého podnájemce. Vydala jsem se k oknu z kterého jsem vyhlédla. K naší smůle.... tohle bylo přesně to místo, které jsme potřebovali. To je pech... „To ano. Výhled je opravdu hezký.“ Souhlasím s Thaddeusem a lehce se ušklíbnu. Semen se začínal vyptávat a já se na něj ohlédla, právě bych na něj nejraději zasyčela ať zmlkne. Moc se vyptával! Normální lidé o takových věcech neuvažují, odkud kdo přišel a kudy odešel. Ti se leda tak ptali, co tu chtějí a kdy vypadnout? Vydala jsem se k bábě a začala vytahovat váček s penězi. „Tohle místo je dobré. Můžu poprosit o nějaký kýbl a hadr?“ zeptám se. „Měla bych to tu trochu uklidit.“ Ne že bych vážně plánovala uklízet, ale nevypadalo by normálně kdybychom tu prostě jen tak seděli jako pecky. Rozhlédnu se. „A košte?“ dodám. Baba určitě nějaké měla, na čem by jinak lítala.

Vypravěč - 25. února 2021 20:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné uličky 8 Babka zachrchlala a odplivla si rovnou vám na podlahu, načež se podívala na Semena s vážnou tváří pavlačové drbny, co něco ví a strašně se touží podělit se o to se světem. No jo lovci. Přikývla po chvíli. Teda já aspoň myslím, že to byli oni, protože kdo jinej by se tu potloukal v noci s lucerničkama a kul pikle na takovým místě no ne? Zabrblala, načež obdařila Thaddeuse svým nejzářivějším úsměvem, při kterém odhalila spoustu chybějících zubů. No jo, nejhezčí pokojíček v celé čtvrti to vám garantuju jakože sem svýho muže nikdy nepodvedla! Budiž mu země lehká...kde jsem to...jo a za ten výhled, za ten bych si normálně účtovala extra, ale že jste takoví sympatičtí... Sympatičtí to jistě, i tak jste přepláceli, že by za to bábu měl někdo natáhnout na skřipec, ale nedalo se nic dělat. Alespoň prozatím. Bába se totiž otočila zpátky k Semenovi a tentokrát se tvářila poněkud pochybovačně a hodně zvědavě. No to nevím, ale poslyš mladíku...tebe ti lovci nějak zajímají, že ty máš... Co že to má vlastně Semen mít jste se nedozvěděli, protože v ten moment pohotově zakročila Arwen a zacpala bábě hubu váčkem plným peněz. Naneštěstí pro všechny zúčastněné jen obrazně. Hmmmm… Bába zachrčela, chtivě popadla váček a rychle přepočítala peníze, než je i s váčkem schovala do výstřihu, jen aby natáhla špinavou kostnatou ruku směrem k Arwen. Kýbl? Hadr? Koště? Ale jistě děvenko. Pokusila se vykouzlit sladký úsměv. Bude to jedna koruna...za kus. Tak to byla vyslovená zlodějna, protože za celou korunu byste koupili košťat, že byste s nimi vybavili možná celý ten zavšivený barák.

Vypravěč - 25. února 2021 21:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Knihovna Nebo. Přikývla vaše kolegyně nenuceně, jako by jí představa zavražděné dívky, jejíž tělo někdo pohodil mezi odpadky nechávala naprosto chladnou, načež udělala tak ukázkově otrávený obličej, že bylo téměř nemožné se nezasmát. Až do noci? Zeptala se překvapeně a podívala se na Marii, jako by hodnotila její duševní zdraví. A jsi si jistá, že nejsi taky Medici? Zeptala se se zcela vážnou tváří, která jí ovšem nevydržela dlouho. Asi vteřinu, možná dvě. Pak jí začali cukat koutky a ona se rozesmála. Ne promiň, promiň...neber si to osobně. Já jen, že kdyby mě čekalo čištění ulic od škodné, tak bych pár posledních hodin volnosti rozhodně nechtěla trávit v knihovně. Ukázala prstem na dveře jako generál, který velí vojsku do bitvy. Šla bych ven, našla tu nejlepší hospodu v okolí a řádně otupila smysly, abych si z toho pamatovala co nejméně. Protože to co se na ulicích občas válí... Otřásla se znechuceně. Až se mi zvedá žaludek jenom z té vzpomínky. Což mi připomíná, kdybyste náhodou zvládli skončit dřív, mohli bychom někam zajít. Utužit vztahy mezi kolegy a tak? Nabídla.

Marie Sofie Raskia - 27. února 2021 16:14

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Knihovna Za můj odhad délky pobytu v knihovně se mi dostalo docela nepříjemného rýpnutí. Tázavě jsem se na dotyčnou podívala, a ta se začala smát. Pousmála se a lehce se podrbala na hlavě nad jejím přístupem k životu. “Snažím se vykázat nějakou činnost …. Navíc radši budu příčetná, nemusí mi k čištění ulic být ještě špatně“ Zavrtěla jsem hlavou. “Zpít do němoty a zapomnění se můžu po akci, klidně se k nám pak připoj jestli chceš“ Dodala jsem a raději dál koukala do mapy. V reálu jsem rozložení ulic i s jejich názvy měla zapamatované po těch několika hodinách. Ovšem naše dočasná otrvaná společnost mi dala podmět na přemýšlení. Dle doby, co byla druhá skupina pryč, tak pravděpodobně sehnali byt a bylo zapotřebí nějak zdůvodnit, proč v něm bude tolik lidí. Po asi čtvrt hodině skoro bez pohybu, jsme se podívala na své podřízené. “Jdeme nakoupit pití na kolaudaci bytu. Já platím, vy dva vybíráte.“ Protože já se v pálenkách chudých nevyznám a ani se v nich vyznat nechci, stejně se to nedá pít a pít to nebudeme. Tedy určitě ne já a vy možná po skončení akce.... S tím jsem se zvedla k odchodu. Předala jsem mapy a knihy s poděkováním zdejšímu knihovníkovi, který nám měl asistovat a dohlížel na nás, a zamířila ven.

Semen Chorčasko - 27. února 2021 19:02

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné uličky 8 Pokyvu jako že to chápu kdo jiný by to přece dělal no ne? Podívám se na babču když řekne něco ve smyslu že se o lovce moc zajímám a že něco mám. "Raději když mezi mnou a lovci pár ulic...dejme tomu." řeknu unaveně a pak babka vypálí cenu za košťata za kterou by se nemusela stydět ani moje rodina. "Páni za takovou cenu..." uchechtnu se. " Myslím si že když nám je půjčíte tak se pach linoucí z tohohle bytu znatelně omezí čímž získají všichni ...navíc stejně budeme muset přinést naše úklidové potřeby." naznačím že bychom si třeba mohli nedej bože donést i nějakou tu zbraň maskovanou za koště nebo tak.

Arwen DeLion - 28. února 2021 11:23

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné uličky 8 Měla jsem chuť tu babu zaškrtit. Sice jsem nikdy neměla s penězi problém, ale i já poznám co je zlodějna! Chápala jsem, že babka je chudá a tak se snaží seč může, ale tohle.... ugh... mi jde fakt na nervy. Byla jsem ráda, že jsem přišla však včas, protože Semen se moc ptal a už i ta pitomá baba pojala podezření. Peníze však řeší všechno, že? Semen se zmínil, že bychom si mohli přinést vlastní prostředky a já se na něj podívám, protože jsem nechápala o čem to mluví. Znovu se, ale zadívám na naši paní domácí a vzdychla jsem. „Koruna za všechno.“ Řeknu nakonec a zamávám rukou. „V jiném případě to není potřeba. To si raději potom cestou z práce koupím všechno vlastní. A pořád to bude stát méně.“ Namítnu. Vážně zkouší jak moc nás dokáže obrat? I koruna za všechny ty věci bylo moc! Ráda bych tohle celé už dořešila a aby vypadla! Potřebovali jsme se pustit do práce.

Horatio Nero - 07. března 2021 16:11

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Knihovna Při pohledu na obličej naší kolegyně se musím uchetchnout. „Promiň, nemyslel jsem to zle. Chápu, že do hlášení a v záznamu by bylo lepší nalezení živé dívky než studené mrtvoly.“ Na okamžik s zamyslím. „Máš její obrázek nebo popis sice pochybuji, že bychom jí my našli při probírání se sračkami, ale náhody se stávají a kdybychom se s ní srazili na ulici ať jí poznáme.“ Opět se odmlčím, když udělá narážku na rod Medici, pro sebe se uculím, ale neříkám nic. Nad nabídku jít chlastat se ušklíbnu. „Jak seržantka rozhodla. Jinak já bych stejně teď nepil, ono se dá bojovat nablízko když máš upito, ale my co máme pušky, o máme trochu složitější. Ona se nešťastně odražená střela špatně vysvětluje i když je člověk střízlivý.“ Odmlčím se. „No lákává nabídka, ale až skončíme náš úkol mám šichu tady v knihovně, snad příští měsíc až budu mí za co pít.“ Pak mě naše nadřízená překvapí tím, že s blbě prožbletne o novém bytě a alkoholu. Jen nazvednu obočí a pohlédnu na svého společníka, pak pokrčím rameny a dle vzoru mé nadřízené začnu balit mapy. Na rozdíl od ní, ale nemám potřebu je někomu dávat, místo toho je rovnou zanesu a uloží do regálu, kde jsem je vzal. Mírně se na odchodu ukloním naší nové známe. „Tak zas někdy, šťastný lov.“ S tím následuji seržantku ven jen po cestě zdravím ostatní pracující v knihovně.

Vypravěč - 19. března 2021 22:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Knihovna Lovkyně se na malý moment zamyslela, načež sáhla do malého váčku u pasu a vytáhla z něj na několikrát přeložený kus papíru, na kterém byla nakreslená podobizna mladé dívky, kterou vám podala. Zobrazit SPOILER Tady, já už si ji beztak pamatuji. Ušklíbla se, načež se otočila k odchodu. To je škoda, tak třeba někdy příště. Zamávala a vyrazila zpátky ke své skupině, zatímco vy jste posbírali zapůjčené mapy, knihy a vrátili je zpátky na místo v knihovně, načež jste se vydali pod velením vaší seržantky do města nakoupit alkohol na „kolaudační“ oslavu s vašimi kolegy. Cesta to byla dlouhá, protože ve třetím kruhu, kde jste se nacházeli byly pouze zástupci těch nejlepších sklepů, paličů a pivovarníků ve městě, takže natrefit na něco, co by si mohl dovolit „obyčejná chátra z ulice“ bylo prakticky nemožné. Vydali jste se proti zpět do druhého kruhu a pod Thomasovým velením koupili v jednom z místních obchodů dvě láhve pálenky a jednu láhev mizerného ovocného vína, tak akorát vhodné pro sluhy. Platila pochopitelně seržantka, nejen protože jako šlechtična měla dostatek peněz, ale také protože jako velitelka měla největší šanci, že jí případné útraty Lovci proplatí.

Vypravěč - 19. března 2021 22:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temné uličky 9 Babka se podívala na Semena a pokývala hlavou, jako že rozumí. Ostatně, kdo z těchto chudých čtvrtí by byl rád, kdyby se kolem něj motali lovci, že? Ovšem když mladý vědec začal zmiňovat zápach a vlastní čistící prostředky, tváře se jí nafoukli a začala rudnout, až jste se lekli, jestli jí z toho neranila mrtvice. Přece jen, věk by na to měla. Oči doširoka vytřeštěné, pusa dokořán, už už se nadechovala k tomu, že svého budoucího nájemníka pěkně od plic seřve, když na pomoc přispěchala Arwen a vtiskla jí do ruky korunu za čistící prostředky. Stará ježibaba koukla na korunu, pusu stále ještě dokořán, pak na Arwen, Semena a zase zpátky na korunu, než chlebárnu zavřela a opatrně kývla. Koruna za všechno. Přikývla a rychle ji přidala do váčku schovaném na hrudi. Udělala jste nejlepší koupi svého života slečinko. Uvidíte, že moje košťátko mete jako žádné jiné. Až ho budete potřebovat, můžete si ho vzít. Leží... Zarazila se a poškrábala se na prošedivělé hlavě. Někde tu bude. Zakončila svůj proslov, načež se rychle otočila ke dveřím. No, vidím, že po tak dlouhé cestě jste jistě unavení a potřebujete se ubytovat. Nebudu vás dál rušit. Na to jak byla stará, dokázala vyklidit pole celkem čiperně, jen se za ní od podlahy zvedla vrstva prachu, když za sebou přirazila dveře.

Thaddeus Wroth - 21. března 2021 07:22

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné uličky 9 "Ta baba vybouchne!" To byla moje první myšlenka, když jsem viděl jak se nafukuje po Semenově poznámce a myslím, že nebýt Arwen, tak nás ta babice sežere. Já pořád nechápu, proč bojujeme s nestvůrami, když se po Městě pohybuje něco takového. Naštěstí peníze jí zase splaskly a už se otáčí a mizí do své chaloupky na muří noze. "Děkujeme." Ještě slušně poděkuji a doufám, že už babu nikdy v životě neuvidím, kromě zapálené hranice, kde ona bude kus na hoření. Rád bych škrtnul. Město je prolezlé tímhle a my na to nemůžeme. Přešel jsem ke dveřím a poslouchal, jestli nás babice nešpehuje. Jsem si docela jistý, že ano. Takže, pokud budu mít jen malé podezření tak ty dveře otevřu a přeptám se co potřebuje. "Bude nám to trvat, než to tady vyčistíme. Myslím, že je tady více špíny než je na první pohled vidět. " Ukážu zatnutou pěst a zkřivený obličej svým kolegům. Jasně jsem naznačoval, že bych tu babu hnal před soud a na hranici.

Marie Sofie Raskia - 21. března 2021 11:05

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Nákupy a tak dál Vyrazili jsme na nákup laciného alkoholu, což jsem musela uznat nebyla zrovna moje parketa. Velmi ráda jsem tedy pokynule svým podřízeným, aby se ujali vedení a nákupu. Nijak moc jsem se nestarala o to, co vybírají. Tak jako tak jsem to pít nehodlala. V průběhu nákupu mi ovšem podl do očí ještě jeden zásadní rozdíl a to rozdíl v oblečení. Tak nějak mi došlo, že i kdybych se oblékla do svých nejobyčejnějších šatů, stále budu v té zapadlé uličce vynikat, protože budou čisté a bez známek častého nošení. Ovšem odkoupit od nějaké ženy její obnošené šaty, které se válely kdo ví kde se mi opravdu nechtělo. Tiše jsem tedy pokukovala po ostatních zatímco Nero s Thomasem nakupovali pití a případně ještě něco k tomu. Bez okolků jsem následně zaplatila jejich nákup. "Hmmm… Thomasi, Nero?" Zazněla jsem poněkud nejistě. "Předpokládám, že vy s oblečením, abyste zapadli mít nebudete ..." Začala jsem zlehka a sledovala jsem jejich reakce. "Takže co kdybyste mi pomohli vybrat něco vhodného z mého šatníku" Dokončila jsem. Tentokrát to byla otázka, protože dělit jsme se na další skupinu nemohli a nebylo mi známo, že by stráž měla něco jako zásobu převleků. Stejně tak jsem nechtěla riskovat chycení kdo ví čeho z cizích šatů. Takže mi nezbylo než zamířit zpět a vyrazit směrem mé rodinné sídlo v nejbohatších částech kruhu. Nejvýraznější na sídle bylo asi ticho, které kolem něj bylo. V okně ani okolí nebyl vidět ani jeden sloužící a v zahradě bylo velké množství rudých a modrých růží. "Jsme tady" Pronesla jsem klidně, i když jsem skrývala nervozitu. Nevodila jsem si návštěvy a nebyla jsem si úplně jistá, jak to přijme můj opatrovník. Vzala jsem za kliku a otevřela dveře sídla. Ani vevnitř nebylo jediné známky po služebnictvu. "Moje pokoje jsou tímto směrem" Vedla jsem své podřízené liduprázdnou chodbou, která byla zdobena starými rodnými portréty. "Omlouvám se, na návštěvy zde nejsem zvyklá ani já, ani můj opatrovník. Bratr Ignác tvrdí, že služebnictvo kazí charakter svých pánů a tak jsme tu zpravidla sami, abych se mohla lépe soustředit na studium náboženství." V rozpačitém tichu jsem se omluvila za pravděpodobně nevhodné jednání, když jsem jim nenabídla žádné občerstvení a pokusila jsem si jim vysvětlit svou situaci, zatímco jsem je vedla do své šatny, která byla striktně rozdělena do tří částí – oblečení do společnosti, jednoduché šaty bez výrazného zdobení ale z opravdu kvalitních látek a pak malá část, kde jsem plánovala hledat co na sebe. Šaty byly čisté, bez známky nošení a poškození ale alespoň z běžnějších látek, které jsem nosila povinně na své návštěvy v klášteře a během období smutku. “Nic vhodnějšího nemám a dnes nenápadně neseženu“ Ukázala jsem na těch pár kousků oblečení, které u běžného člověka mohly tvořit regulérní kvalitní šatník. “Nějaký nápad, jak je nakombinovat a asi poškodit?“ Zeptala jsem se nejistě. Zpravidla jsem se starala o pravý opak a u obyčejných lidí jsem nezkoumala, kde mají oblečení zpravidla potrhané. Následně už bylo na čase vydat se směr ostatní, kteří už zaručeně museli mít projité okolí opravdu důkladně a sehnanou i nějakou skrýš.

Horatio Nero - 23. března 2021 09:50

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Nákupy a tak dál Vezmu si obrázek a kývnu. „Díky, kdybychom něco zjistili dáme vědět.“ Když se rozhodne, že máme vybrat alkohol potlačím touhu říci, to nejdražší co máte a nechám to na kolegovi. Když nás seržantka osloví pohlédnu na ní s povytaženým obočím. Když zmíní problémy se zapadnutím pohlédnu na pušku na svém rameni a pak na kolegu. Pro tentokrát se ovládnu a neprotočím oči. Odpovědí seržantce je pouze mé mlčení, když se vydáme do vnitřního kruhu jdu za seržankou a jen vrtím hlavou. „Jsme pro ni jen služebnictvo.“ Poněkud mne překvapí, že seržantka nemá doma stovky služek, které by jí pomáhaly, ale na druhou stranu to ledascos vysvětluje. Následuji jí a při tom uvažuji jestli bych byl takový jako ona, kdybych žil celý život v luxusu. Když před nás začne vyskládávat šaty pořád mlčím dokud nejsem tázán. Pak promluvím lhostejným hlasem. „Jak seržantka jistě ví, obyčejní lidé si většinou na sobě nenechávají potrhané šaty, ale snaží se je udržovat v co nejlepším stavu. Takže poškození by byli nejpravděpodobněji staré skvrny co jdou špatně vyprat a poškození vzniklé častým používáním.“ Pak se odmlčím a ještě pronesu. „Seržant jistě už zvážila a zavrhla, prosté pořízení si levného nezdobeného pláště, pod který by proti prvnímu pohledu skryla své šaty.“ Pak se opřu o nějakou stěnu a čekám co bude dál.

Semen Chorčasko - 23. března 2021 18:22

soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Temné uličky 9 Nebyl jsem si jisté jestli babka naštvaně zasoptí a nebo je to zkouška snaží se znás vytahnout víc ne je potřeba a zkouší sociální vrstvy a nebo jen činí na bázi předpokladu že děláme pro bohatší? Kdo ví naštěstí peníze řeší vše a babka se uklidní i když je pravda že některé věci se budou muset trochu povysvětlit. " Ano práce je tu dost ovšem obávám se že minimálně já se budu muset za čas vrátit do práce a navíc stejně potřebujeme přinést nějaké další věci." Při slově práce si poklepu na rameno kde nosíme pásky a při slově věci vylovím váleček granatu aby to pochopili. " Navíc z ucty k tomuto domu by bylo lepší bordel vysipat v zahradě naproti." doufám že pochopí narážku.

Arwen DeLion - 20. dubna 2021 20:46

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Temné uličky 8 Babka už chtěla nadávat, ale peníze ji zacpali pusu. Když jsem viděla, jak ji nakonec jedna koruna stačila jsem pochopila, že prostě jen zkoušela jak moc jsme pitomí. Ah baba přece jen nebyla úplně blbá. I když byla strašná. „Ah ano. Děkuji. Jen se trochu usadíme a přijdu si pro ně. Děkuji.“ Usmála jsem se na ní a dívala se, jak se dekuje. Možná se bála, že teď když jsme trochu přitvrdili, tak začneme znovu smlouvat o penězích co jsme ji za tenhle bordel dali. „Ta ženská musela být obchodnice.“ Poznamenám. „Protože nikdo než obchodník nedokáže vychválit do nebes pokoj, který je horší jak losí lejno.“ Řeknu klukům, když je baba pryč. Zamrkám když kluci mluví o úklidu a zadívám se na ně. Po pravdě jsem neplánovala kdo ví jaký úklid, ale bylo to potřeba říci, protože i té bábě by bylo divné, kdybychom v klidu žili v takové špíně... ať už si o něm říkala cokoliv, sama dobře věděla, že je to hrůza. Pak se, ale zarazím. „Ah... my tu asi strávíme několik dní co?“ jestli je to tak, že úklid je bohužel potřeba. Semen zmínil, že bychom bordel mohli vysypat do té zahrady. Ušklíbnu se. „Možná bychom mohli.“ Poznamenám. Nikomu by nepřišlo divné kdyby tam někdo chodil uklízet svůj bordel. Vzdychla jsem a znovu se rozhlédla. „Fajn... někdo by měl vzít první hlídku a začít sledovat zahradu. Ostatní budou uklízet nebo odpočívat. Ještě chvíli počkám a pak zajdu za bábou pro ty věci na úklid.“

Vypravěč - 20. dubna 2021 20:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sídlo rodu Raskia Poté, co jste nakoupili dostatek laciného alkoholu a občerstvení na „kolaudaci“ vašich přátel jste zamířili do sídla rodu Raskia, které se nacházelo pro změnu ve třetím kruhu. Malé, ale hezky udržované panské sídlo obklopené vysokým plotem a růžovou zahradou, o kterou se zjevně někdo staral s pečlivostí hraničící s fanatismem. I samotné sídlo se vyznačovalo pečlivým pořádkem, který lehce kontrastoval s deklarovanou absencí služebnictva, ale v ohlušujícím tichu, které tu panovalo se nikomu nechtělo mluvit, alespoň do doby, než jste se dostali do Mariina šaty, která byla alespoň trošku útulně zařízena. Marie vytáhla své šaty, Horatio zmínil svůj návrh, jak je upravit, načež se zamyslel a prohlásil Možná by seržantka chtěl trošku upravit výstřih, pokud nechce aby jí někdo poznal. Sarkasmus z jeho hlasu přitom doslova odkapával, ovšem to sám nevěděl, do čeho se to namočil, protože přesně v ten moment se ozval tvrdý hlas po vaší pravici. Tak to v žádném případě. Pronesl rezolutně bratr Ignác, váš starý učitel náboženství z akademie, který se vyloupl ze stínů u dveří, jako by tam stál celou dobu. A možná, že stál. Pokud jste si pamatovali jeho nadání bojovníka mu umožňovalo pohybovat se se skoro až nadpřirozenou nenápadností, čehož často využíval jako váš učitel. Zobrazit SPOILER https://i.pinimg.com/564x/45/86/e5/4586e58bbfff816d57478b5f28823d28.jpg Pohled, kterým Mariin opatrovník sjel Thomase patřil k těm nejpřísnějším z jeho repertoáru a nebohý lovec se pod jeho tíhou div nestal součástí stínů u stěny, do kterých instinktivně zacouval. Neřekla jsi, že dnes přivedeš hosty. Obrátil se Ignác z ničeho nic na Marii. Kdybych to věděl, nachystal bych nějaké občerstvení a tohle... Natáhl se a sebral láhve, které měl v opatrování Nero Nepřipadá v úvahu. Kolikrát ti mám opakovat, že mladá dáma nepije alkohol! Pronesl rázně a obrátil se, aby je postavil na malý stolek, který se nacházel na chodbě před šatnou, přičemž jste ho mohli slyšet jak mručí. Obzvláště v takto pochybné společnosti ne.

Thaddeus Wroth - 24. dubna 2021 07:49

soukromá zpráva od Thaddeus Wroth pro Temné uličky 9 "Nemyslím, ta bába je prostě bába. Ovšem bába co by z jalový krávy vymámila tři telata i s bejkem, kterej by jí vylezl z prdele." Konstatuju suše na Arweninu poznámku. Potom tak nějak sleduji konverzaci a kývu hlavou. Jsme tu tři a Semena se mi samotného nechce pouštět, přeci jenom tady není radno se člověku pohybovat samotnému. "Já budu první hlídat. Ale víš co říkali Semene Ti nahoře. Žádné chození o samotě. Sice nevím jak si to představují vzhledem k tomu, že jsme tři. Takže navrhuji rozříznout Arwen. Chceš vršek nebo spodek?" Povídám šeptem, aby to nebylo tak slyšet, ale nemůžu si odpustit trochu toho humoru. Přitom se pomalu přesouvám k oknu a postavím se tak, abych viděl do zahrady a zároveň nebyl přímo vidět v okně. Plus hledám něco v pokoji na co by se šlo posadit a co by mi nesežralo zadek.

Marie Sofie Raskia - 26. dubna 2021 16:26

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Domov a výchovná přednáška Nerův názor zní docela rozumně a kývnu na znamení, že ho beru v potaz. Jenže pak Thomas v poněkud nevhodné tónině pronese docela troufalý návrh. Ani nepředpokládám, že by to myslel vážně, ale i tak na něj na okamžik koukám poněkud šokovaně. Následně mne ovšem přimrazil velmi známý hlas mého opatrovníka, který přece jen zaznamenal naše návštěvníky. Co hůř, začal s jednou ze svých výchovných přednášek a zdálo se, že vše špatně pochopil. “Omlouvám se, ani já jsem hodinu zpět netušila, že budu mít krátkou PRACOVNÍ návštěvu“ Odpověděla jsem relativně jistě, Ignác byl sice přísný bručoun, ale jinak byl docela chápavý situace. “Potřebuji jen něco méně nápadného pro pobyt v druhém kruhu mezi služebnictvem“ Ukázala jsem na vytažené šaty, které byly z mých obyčejnějších, ale stále na služku příliš drahé. Pokud neměl ani bratr Ignác řešení, tak mi nezbylo než chtě nechtě se smířit s oblečením pro návštěvu kláštera a zkusit na půjčení od Ignáce, nebo hůř od některého z přítomných podřízených plášť na zakrytí. S tím jsem se rozloučila se svým opatrovníkem a zeptala se, jestli někdo z přítomných nepotřebuje něco zařídit. Pokud ne, tak jsem zamířila na místo setkání do knihovny a pokud tam nikdo nebyl, tak bylo na čase se zkusit vydat do oné uličky za ostatními.

Horatio Nero - 30. dubna 2021 11:30

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Domov seržantky Při hlášce Thomase se usměji , ale úsměv my zmizí a nahradí ho ostražitý výraz, když se objeví poručník naší seržanky. Téměř okamžitě se vypnu do pozoru, mlčky se snažím splynout s okolním prostředím a jen tiše závidím jeho schopnosti. Sice držím v ruce láhve s alkoholem, ale teď je pozdě je odložit. Vím, že pohyb by upoutal pozornost. Přesto si jich výše postavený lovec všimne a odebere my je. Sice nevím na co je chtěla použít a tak pronesu. „Tyto láhve jsou součástí seržantina plánu na misi. Tedy, alespoň, proto jsme je kupovali.“ Při prohlášení toho mám neutrální výraz i tóninu a dívám se před sebe na protilehlou stěnu pokoje. Jeho narážku na společnost ignoruji, alespoň na rozdíl od seržantky to řekne na plnou hubu. Dál stojím mlčky až když seržantka pronese jestli někam nepotřebujeme, pronesu klidně. „Já potřebuji jít na střelnici.“ Dále to nijak nerozvádím a v případě zamítnutí pokrčím rameny a následuji mlčky seržantku.

Semen Chorčasko - 30. dubna 2021 12:50
	soukromá zpráva od Semen Chorčasko pro Uličky a problém tří " Výborná obchodnice co má uši všude. Slyší co se kde šustne i za několik rohů..." naznačí mže opatrnost v tom o čem mluvíme je na snadě " Hmm jo no to je trochu problém když to tu necháme prázdné muže to tu někdo prošmejdit nebo nám něco uteče. Když tu všichni zůstaneme jsme odkázaní na to co jsme si přinesli sebou nejspíš."

Marie Sofie Raskia - 08. května 2021 10:28

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Směr střelnice //pokud by překáželo posunu, tak ignorovat…. Jakmile byla situace s nerudným Ignácem vyřešena, mohli jsme úspěšně vyrazit na místo setkání. Takový byl plán. Co jsem ovšem ve svém spěchu zapomněla, ne všichni nosili vše potřebné pro službu u sebe. Čistě z důvodu, že ne pro všechny to bylo možné jako například u vědců. Otočila jsem se na Horatia, když mi na mou skoro řečnickou otázku odpověděl. “Střelnici?“ Zopakovala jsem a následně kývla. “Dobrá, tak tedy na střelnici… případně vezmeme potřebné i pro zbytek těch vědečtěji zaměřených. Pokud si troufáš odhadnout, co potřebují?“ Chtě nechtě jsem musela uznat, že v tomto tématu jsem se jakožto spiritualista zrovna neorientovala. Ovšem moje neznalost nesměla způsobit nepřipravenost mých dočasně svěřených podřízených na náš úkol. V reálu jsem ovšem měla jisté pochyby, že by drzý Horatio zvládl přichystat potřebné i pro zbytek, ale šance tu pořád byla.

Horatio Nero - 12. května 2021 09:21

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Směr střelnice Předpisovým zasalutováním se rozloučím s výše postaveným opatrovníkem naší seržanky a zařadím se pár kroků za ni. Trošku mě překvapí, že souhlasila s mou návštěvou na střelnici, ale nijak to nekomentuji, protože já tam opravdu potřebuji. Na její otázku zda si troufnu odhadnout pokrčím rameny. „Jak je na tom kolega Wroth s municí a prachem?“ Zeptám se informačně ať vím kolik ho mám obého vzít. Nad trhavinami našeho vědátora se zamyslím a pak zavrtím hlavou. „Co se trhavin týče, to bych raději nedělal. Typ co můj kolega používá jsem viděl jen jednou a to zrovna letěla jedna z nich vzduchem. Granáty jak bych to řekl, nejsou zrovna jednotná kategorie a rozdíl vteřiny výbuchu, může způsobit, jak jistě víte, že uživatel granátu bude rozhazovat ruce až pět metrů od sebe.“ Odmlčím se, dojdu na střelnici ohlásím se přesně dle předpisů, dojdu do střelecké koje a pokud mě seržantka následuje otočím se na ni. „Chcete si vyzkoušet výstřel na terč? Je to snadné, stačí zamířit tím směrem a zmáčknout spoušť.“ Ptám se jí, zatím co pokládám svou zbraň na střelecký stůl.

Marie Sofie Raskia - 15. května 2021 09:34

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Střelnice Můj podřízený byl dnes plný překvapení, zdálo se že minimálně na část doplnění zásob ostatních si troufal. Ovšem odpověď na jeho otázky jsem neznala a zdálo se, že to budu muset přiznat. “Na rozdíl od tebe měli ostatní prostor pro doplnění zásob a čas se připravit. Ovšem jestli tak udělali mi není známo.“ Zkusila jsem to diplomaticky. “Můžu zkusit nahlédnout do jejich záznamů, kolik a čeho si brali, jestli to pomůže nachystání zásob.“ Dodala jsem. Střelné zbraně ani nic takového nebyla moje parketa. Dle teorie jsem věděla jakto, že je možné skutečně vystřelit, ale jinak jsem měla na starosti jiné věci a trénink. Pokud Horatio souhlasil, vydala jsem se dožadovat záznamů svých podřízených z evidence zásob. Poté, co se dořešilo papírování, tak jsem pozorovala dění na střelnici s poněkud skrývaným zájmem. S ohledem na rozkazy mi pak nezbývá než své podřízené následovat, aby nedošlo k dělení týmu, navíc se zde úplně neorientuji a nerada bych zamířila, kam nemám. Jak se ovšem ukázalo, Horatio si to vyložil poněkud jinak. Překvapeně zamrkám. “Vystřelit na terč?“ Zopakovala jsem. “Můžu to zkusit …. ale jsem Spiritualista, ne běžný člověk. Říká se, že když někdo jako já zmáčkne spoušť tak zbraň nevystřelí“ Koukala jsem na něj zamyšleně a zvědavě zároveň. “Tak, proč to nevyzkoušet“ Převládl ve mně na chvíli pocit drobné rebelie vůči společnosti, za kterou by mě čekala opravdu dlouhá přednáška od bratra Ignáce. “Takže, co mám dělat?“ Zeptala jsem se na instrukce.

Horatio Nero - 15. května 2021 21:20

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Střelnice Při prohlášení naší seržanky sebou trhnu. Zavřu oči, ale vydržím se na ni nepodívat ani jí její návrh nekomentuji. „Toto má být náš velitel?“ Počkám, až projde papíry aniž bych to nějak komentoval. Když velitelka projeví zájem, přátelsky na ni usměji. Zajistím pušku a kývnu na ni ,aby si stoupla na mé místo. „To slyším prvně i malé dítě to zvládne. Vezměte pušku, pevně se zapřete.“ Nastavím jí a pomohu zpevnit tělo, když to nějak zvládne. Klidně ukáži na křesadlo. „Natáhne tu patku k sobě. Jakmile je natažená neukazujte směrem k lidem nebo na cokoliv, co nechcete trefit. Až budete připravena musíte si zapřít pažbu o rameno, opatrně má poměrný značný zpětný ráz, takže se připravte ať vám neublíží nebo nevyletí z rukou. Jinak k nabíjení a střelbě je to jen o zvyku a nějakých zákonitostech.“ Když mluvím ustupuji čím dál od ní, ideálně za nějakou zástěnu a když je nataženo dodám. „Jako je důležité nenechávat prach dlouho v pušce protože se zanese nebo zvlhne a při výstřelu selže. Většinou se nestane nic, ale pokud na to zapomene a znovu se nabije může se roztrhnout hlaveň.“ Pronáším pořád klidným a věcným tonem, zatím co sleduji svou nadřízenou co dělá.

Vypravěč - 19. května 2021 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ze sídla na střelnici Ačkoli se zdálo, že ho vaše vysvětlení alespoň částečně uklidnilo, nevrátil Ignác lahve zabaveného alkoholu. Namísto toho se zadíval přísně na Sofii a zabručel. V současnosti nemáme služebnictvo, ale tví rodiče zaměstnávali kuchařku a hospodyni pokud si dobře vzpomínám. Počkej tady. S tím zmizel v útrobách domu, než se vrátil za několik minut s postaršími, ale stále ještě použitelnými šaty, na kterých bylo vidět nejen běžné opotřebení, ale i pár teď již světlých, ovšem pravděpodobně zcela nevypratelných skvrn od vaření. Tohle si můžeš vzít na sebe, patřili mladé Josefíně. To jméno Marii nic neříkalo, ale v dobách kdy ještě měli služebnictvo se příliš nezajímala o to která služka se jak jmenuje, takže na tom nebylo pranic zvláštního. A vy dva, ven! Počkáte na nádvoří! Zvýšený hlas a prudké gesto ruky vyprovodili Thomase s Nerem z domu sotva podal Ignác Sofii její nové šaty. Celá převlékací anabáze trvala asi dvacet minut, načež se Sofie objevila ve svých staronových šatech ve dveřích, kde se s ní bratr Ignác také rozloučil. Od sídla rodu Raskia jste vyrazili směrem ke střelnici v poněkud pochmurné náladě, kterou obstarával zejména Thomas, očividně otřesený tím, že se v přítomnosti jednoho z nejvlivnějších Vyšetřovatelů ve Městě žertoval o trhání výstřihu jeho schovanky. Ne v pohodě, já si nafasoval hned ráno... Poplácal se poněkud nepřítomně po koženém váčku s koulemi, který měl připevněný u pasu, hned vedle prachovnice. Protože se střelnice přístupná pro lovce s vaší hodností nacházela až ve druhém kruhu trvala vám cesta ze sídla až na místo téměř celou hodinu. Samotná střelnice se nacházela na nádvoří jedné z menších pevností, kterou si Lovci ve Městě udržovali pro případ, že by nepřítel prolomil hradby a oni se museli stáhnout do dalšího kruhu. V dobách míru pak sloužila zejména k výcviku a také jako kasárny pro Lovce, kteří sloužili spolu s městskou hlídkou. Vás dovnitř pustili bez problémů, sotva jste se prokázali svou příslušností k řádu. Na samotné střelnici se touto dobou nenacházelo příliš mnoho lidí, neboť většina lovců byla ve službě. Jen postarší správce a dva prošedivělí veteráni, kteří když zaslechli vaši debatu a viděli s jakou obratností a jistotou Marie pušku drží, tak se raději odklidili stranou. Co se Nera týkalo, tak od pohledu jeho nadřízená udělala všechno dobře. Puška byla nabytá a připravená ke střelbě. A i když ji držela opravdu nešikovně a hrozilo, že by se jí mohla v případě výstřelu vysmeknout a zasáhnout jí pažbou do obličeje, při zmáčknutí spouště se ozvalo jen tiché cvaknutí a nic...žádný výstřel nevyšel.

Horatio Nero - 28. května 2021 09:55

soukromá zpráva od Horatio Nero pro Střelnice Pouze krátkou úklonou se rozloučím s výše postaveným lovcem než vyjdu ven, kde čekáme. Na střelnici při pohledu na svou nadřízenou si zachovávám neutrální výraz. „Dobrá na někoho kdo není zvyklý používat střelné zbraně, by mohlo být i hůře.“ Jinak se stalo to co jsem víceméně čekal a puška nevystřelila. Dojdu k seržantce a jemně se natáhnu po pušce. „S dovolením seržantko.“ Pronesu klidným hlasem a jako první zkontroluji, že křesadlo je v nulové poloze a nemůže udělat jiskru a až pak si svou zbraň převezmu. V klidu jí otočím hlavní k zemi a párkrát klapnu aby se kulka vykutálela do prostoru kterým se střílí, pak vyklepu střelný prach a začnu svou zbraň mlčky rozebírat. Odšroubuji hlaveň vyčistím jí od nánosu prachu zevnitř i z venku, začnu krok za krokem rozebírat a čistit každou jednotlivou součástku zbraně dokud to neudělám se všemi. Pak je stejně pomalu a precizně začnu opět skládat nazpět do hromady do funkční pušky. Celou dobu to dělám mlčky a když jsem hotový seberu ze země kulku, kterou si strčím do váčku a otočím se na seržantku. „Já jsem připraven k odchodu.“ Dál čekám co má nadřízená na to.

Marie Sofie Raskia - 31. května 2021 20:42

soukromá zpráva od Marie Sofie Raskia pro Střelnice Opravdu pečlivě jsem poslouchala Horatiovi instrukce a ve skrytu duše doufala, že ho ani nenapadlo se na můj účet pobavit a dává mi správné pokyny. Úplně mne neuklidňovalo vědomí, že mi v okolí ostatní vyklízejí prostor, ale pokračovala jsem. S odhodláním a notnou nedůvěrou jsem zmáčkla spoušť a zjistila, že se nestalo vůbec nic. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikdo se nesmál, vlastně jsem měla pocit, že se některým i ulevilo. Tak jako tak jsem raději počkala, než si můj podřízený zbraň přebere a pak jsem odstoupila a čekala. Jeho opečovávání pušky, která ani nevystřelila se kupodivu ukázala být ještě složitější než jsem si myslela. Nebyla jsem si jistá jestli je vše co dělá zapotřebí a tak jsem čekala a byla jsem postupně netrpělivější a netrpělivější. Uleví se mi jakmile jsem ujištěna, že už je to opravdu všechno. “Výborně, jdeme“ Zamířila jsem ze střelnice rychle pryč směrem knihovna, kde jsem doufala, že najdu zbytek své jednotky a pokud tam nedorazili, tak znovu koupit alkohol, co nám Ignác nevrátil, a do uličky zjistit, proč se ostatní zdrželi.

Arwen DeLion - 09. června 2021 20:27

soukromá zpráva od Arwen DeLion pro Špinavá díra Uchechtnu se nad tím co Thaddeus řekl. Semen pronese, že babice toho asi ví hodně a já nad tím pokrčím rameny. „Pravděpodobně. A nejspíš by z nás vydolovala i spodky, kdybychom se z ní snažili něco dostat.“ Pronesu a rozhlížím se. Thaddeus si chtěl vzít první hlídku, s tím jsem souhlasila. „Dobře. Takže já a Semen první uklidíme.... aspoň nějaké místo, kde bude bezpečné si sednout a odpočinout si. Pak tě někdo z nás vystřídá a ostatní dva budou odpočívat. A tak dále.“ Odkázáni na to co jsme si přinesli sebou. Trochu polknu. „Napadlo někoho z vás sebou vzít jídlo a pití?“ zeptala jsem se nakonec, protože já jsem neměla nic a jíst tady mi nepřišlo jako hygienické ani trochu.

Vypravěč - 16. června 2021 20:58

Temné uličky 10 Marie a Nero Po malém střeleckém testu jste vedeni vaší neochvějnou seržantkou zamířili zpět do knihovny v naději, že tam najdete zbytek vašeho týmu. Naději, která se ovšem ukázala být zcela marná. V knihovně sice bylo velké množství dalších lovců, ale vaše kolegy jste v ní nenašli, a tak vám nezbylo nic jiného, než se vydat do nejbližšího obchodu pro pár nových lahví alkoholu a spolu s nimi vyrazit na místo předání sami. Postupně jste procházeli pěknými ulicemi obchodníků a řemeslníků, přičemž čím více jste se blížili svému cíli, tím víc na vás z okolí začínala dýchat chudoba a nedostatek. Když jste konečně našli hledanou ulici, ocitli jste se v místě, odkud už nebylo kam klesnout, snad jen do Podsvětí, i když možná i tam se vyskytovaly skupiny, které si žili lépe a s větší vážností, než tady. Ulice to byla křivolaká a plná zatáček, s křivými, z kotovice splácanými domy, které drželi pohromadě jen díky vroucím modlitbám a prknům, kterými byly rozpadající se zdi stlučené dohromady. Odpadky tu byly všudypřítomné, stejně jako pach moči a výkalů stoupající z nepříliš dobře udělané kanalizace. Špinavé, nikým nehlídané děti běhali bosky po ulicích a jejich kradmé pohledy a hbité ručičky dávaly jasně najevo, že byste si měli dávat pozor na své osobní věci. Ulice samotná byla naštěstí krátká a tak jste do pár minut byly na místě. Tam, kde doposud byly domy natěsnané jeden na druhý se nacházel prázdný prostor o zhruba 150 metrech čtverečních zarostlí trávou a kopřivami, které byly na několika místech udusané. Zepředu byl přístup k pozemku krytý neuměle vytvořeným dřevěným plotem s napůl rozpadlou brankou, před kterou rostli divoké keře a nízké stromy. Vzadu pak byla bytelnější, asi metr osmdesát vysoká zídka z neomítnutých cihel. Vedlejší domy, ani ty naproti nijak nevyčnívali z koloritu ulice. Čtyřpatrové, včetně přízemí se šindelovou střechou, špinavé a špatně udržované. Vlastně, nějaké rozdíly by se přece jen našli. Dům stojící napravo od volného pozemku se povážlivě nakláněl jeho směrem tak moc, že musel být podepřený několika dřevěnými kůly, které vypadaly jako nahrubo osekané kmeny menších stromků, které někdo jednoduše zapřel o jeho obvodovou zeď a zakopal do země. Těžko ovšem říct, jaký dům vybrali vaši kolegové. Arwen Thaddeus a Semen Zatímco jste se domlouvali kdo se bude věnovat jaké činnosti, případně, jestli někoho prozíravě napadlo vzít si s sebou do této díry pekelné zásoby jídla či nikoli, čas vesele ubíhal. O patro níž jste zaslechly rozčilené hlasy hádky dvou, pravděpodobně manželů, kterou ukončila facka tak rázná, že plesknutí dlaně o tvář jste slyšeli až k vám nahoru, stejně jako následný ženský pláč. Jak se ale zdálo, nikoho to příliš nevzrušovalo. V bytě už jste strávili hezkých pár minut, očividně dost dlouho na to, aby vás další místní nájemníci začali brát jako součást svého teritoria, před kterou se nemusí nezbytně schovávat. Jako první tak na výzkum ze svého úkrytu vyrazil masitý šváb, který rychle přecupital celou místnost, přeběhl Arwen po noze a rychle se pokusil zmizet v díře v protější zdi. Při pokusu o jeho následnou likvidaci jste si pak všimli ještě něčeho, na ulici u vedlejšího domu postával zbytek vašeho týmu vedený seržantkou Raskií, která v každé ruce držela jednu láhev něčeho, co na tu dálku podezřele připomínalo rum a vodku, a zmateně se rozhlíželi po okolí, nejspíš ve snaze vás najít.

Marie Sofie Raskia - 27. června 2021 09:15

Temné uličky – hledání týmu Nebyla jsem vůbec nadšená, když jsem zjistila, že druhá polovina týmu se zatím ani nevrátila. Na druhou stranu dobře, že jsme v tom případě na ně nečekali. Na druhou stranu to ovšem znamenalo, že se na celý úkol buď vykašlali, nastali komplikace, nebo nemají ani kousek zásob. “Snad jsou v pohodě“ Pronesla jsem ustaraně a přidala jsem do tempa. K alkoholu jsem přibrala trochu jídla, protože bylo slušně možné, že již nikam nepůjdeme podle situace na místě. Tak jako tak bylo na místě poněkud zrychlit, variant proč se nevrátili bylo více a většina z nich značila nějaký problém. Jenže další potíž se ukázala po příchodu do příslušné ulice. Spousta téměř spadlých domů, spousta zvědavých očí ale v podstatě klid. Jen po chybějící půlce týmu nebylo ani stopy. Kam mohli jít? Podívala jsem se po okolí a všimla jsem si pravděpodobného místa setkání, zdálo se, že tam již někdo byl a něco tam řešil. Stoupla jsem si k plotu a pokrčila ramneny. “Zkusíme na ně počkat, kdyžtak to zabalíme a půjdeme pryč, oslavíme to později.“ Určitě nebylo vhodné tu čekat dlouho, ale pokud tu ostatní byli, tak snad měli dost rozumu, aby vybrali místo s výhledem sem. Pokud ne, tak nezbývalo než odejít a vyčkat jejich návratu, případně nahlásit jejich zmizení.

Semen Chorčasko - 29. června 2021 18:41

Přivítání Byli jsme v trochu svízelné situaci už proto že já ani tak nechtěl uklízet jako sem sakra dostat naše zbraně a vybavení bez kterého jsme královsky v hajzlu.. a navíc tu byli šváby takže má teorie o tom že původního majitele tu prostě nechali k snědení vším se tak nějak potvrzovala. V zoufalství vyhlédnu z okna když uvidím naši šéfku s dvěma lahvemi chlastu. Výborně alespoň někdo má trochu rozum a dbá na trochu maskování i když je otázka jak moc zvolila šaty vhodné do této ulice. Tak jako tak se podívám na Arven a Thaddeuse a ukážu jim ven. " Vida oslava bude dřív než jsme čekali." Vyrazím tedy dolů a zcela vesele si to nakráčím přímo k Marii "No to je dost a už jsem mysell že tu koupi bytu budeme slavit na sucho... i když nevím jestli toho je dost i pro milé sousedy." obejmu jí jako někoho koho rád vidím a jen v tichosti dodám. "Madam máme dům s výhledem ale i stěny tu mají uši tak musíme opatrně...." kouknu na Horatia a na šefku. " Mno nevím ale myslím si že by bylo dobré dojít pro něco i pro sousedy aby byli dobré vztahy a taky něco na uklid... i když bude lepší když se domluvíme jestli budeme pít kvašenou houbovou a nebo žitnou...tak jako tak mi jsme na suchu a to se napravit musí" modlil jsem se k bohu aby pochopili co se jim snažím říct už proto že jsem měl pocit že tady jsme neustale pdo odposlechem a dohledem.

Thaddeus Wroth - 09. července 2021 07:05

Přivítání "No já na jídlo myslím vždycky. Vždycky mám hlad." Pokrčím rameny a vytáhnu ze své tašky něco jídla co jsem si zabalil sebou. Byl jsem rád, že první hlídám, protože uklízet mě nikdy nebavilo ani doma a ani ve výcviku, kde jsme to měli povinné v kasárnách. Tahle činnost prostě nebyla pro mě a já jsme se jí zase úspěšně vyhnul. Kdybych tu uklízel já, tak to tu zapálím a bude. To by byl nejsnazší úklid. "No super, tak teď začne ta pravá zábava." Podotknu s úsměvem, když vidím naší velitelku a zbytek týmu. Celkem si představuju, jak se bude tvářit baba až sem přijdou. Rozhodně bude nadšená a pokud jí něco nešoupnou, třeba výbušninu pod sukni, tak bude dost nadávat, ale od toho tu máme naší vůdkyni, aby si s ní poradila. Semen se jim hned vydal vstříc a když naznačil směr kam se mají dívat, tak jsem jim zamával. Rozhodně to napomůže tomu, co říkal Semen. Prostě další parta na kterou jsme se těšili. No jakože těšili.

Vypravěč - 11. července 2021 20:52

Setkání v temné uličce Vaše dva týmy se po několika dlouhých hodinách konečně znovu potkali v temné a špinavé uličce, provoněné plísní, močí a hnijícími odpadky, jejíž hranice byly lemované domy, které stěží držely pospolu. Šťastné nové nájemníky se rozhodl zastoupit Semen, který se vydal seržantce a jejímu doprovodu naproti. Naštěstí se vaše velitelka rozhodla obléct podle místní módy do jednoduchých, i když možná trošku zbytečně moc čistých šatů pro služebnictvo. Po rychlém obětí a sdělení nejnovějších informací jste zamířili společně ke vchodu do domu. Než jste však stihli po rozvrzaném schodišti vystoupat nahoru, postavila se vám do cesty stará, zatuchlinou a mnohem horšími věcmi páchnoucí baba s vyskleným úsměvem a rukama založenýma na hrudi. Zobrazit SPOILER Co má tohle být! Zeptala se skřípavě, načež zachrchlala a oplivla si hustý zelený hlen někam vedle schodů. Zaplatili jste dva, tohle je moc. A tohle? Chlast v mým domě? Zhrozila se a ukázala oběma rukama na flašky, takže to vypadalo spíš, že se po nich sápe než cokoli jiného. U jména našeho svatýho papeže, co se můj nebožtík manžel před čtyřiceti rokama uchlastal alkohol nesmí přes práh mýho domu! Zakrákala, načež si znovu odplivla, tentokrát na druhou stranu schodů.

Arwen DeLion - 12. července 2021 19:20

Temné uličky Naštěstí Thaddeus měl zásoby, po pravdě když jsme se chystali vůbec mě to nenapadlo. Nedošlo mi, že tady můžeme klidně strávit ne jen hodiny, ale i dny. „Šikula.“ Pochválím ho s úlevou. Semen upozornil na někoho venku. Vyhlédla jsem ven, jen abych viděla zbytek týmu. Zamračila jsem se. Co tady dělali? Oslava? Dívala jsem se, jak Semen odchází a podrbala jsem se na zátylku. Nechápala jsem proč ostatní přišli. Přece jenom, zatím jsme neměli co hlásit. Byli jsme tu sotva chvíli. Vzdychla jsem. „No... tak asi zatím pokračujme. Thaddeusi hlídej, já budu pokračovat v úklidu.“ Pronesu a probodnu pohledem díru, kudy unikl hnusný šváb. Zatím jsem viděla jen jednoho, to celkem jde.

Marie Sofie Raskia - 26. srpna 2021 10:01

Shledání Docela se mi ulevilo, když se chvíli po našem příchodu objevil Semen a zkusil nám osvětlit situaci. Jen jsem kývla hlavou. “Když nebude pití stačit, budeme muset dokoupit. Člověk se nestěhuje každý den. Tak ukaž, co jste sehnali...“ Chtěla jsem zamířit směr polorozpadlý bytový dům, odkud přišel můj podřízený, jenže než jsem tam došla přibelhala se kupodivu svižně jakási babice. Zdálo se, že si dotyčná nárokovala titul paní domácí, z čehož jsem byla přímo nadšená. I takovýto si zaslouží respekt….. “My jsme jen chtěli s našimi přáteli oslavit jejich nové bydlení, pak zase půjdeme“ Zkusila jsem to mírně a sledovala jsem její pohled na láhve s alkoholem. Neznělo moc realisticky, že by v této části města nesměl do takovéhoto domu druhořadý alkohol. “A nešla by projednou udělat výjimka?“ Vyndala jsem lahev, po které pokukovala dle mého odhadu nejvíce. “Pochopitelně tuhle láhev, toho nejproradnějšího alkoholu bychom sebou z respektu k Vám a Vašemu manželovi nepřenesli přes práh...“ Tohle přece nikdo rozumný nemůže pít...fuj Podala jsem hamižné babici láhev a doufala jsem, že nás s tím pustí dál. Bylo zapotřebí se nějak domluvit a případně doplnit potřebné věci než bude noc. Navíc se evidentně musí dokoupit alkohol, hodně alkoholu.

Semen Chorčasko - 26. srpna 2021 16:07

Shledání "Rozhodně nebude stačit pokud budeme uklízet až do večera." shrnu situaci s tím jak jsme na tom mi co jsme tady. Sakra potřebujeme dojít pro pušky sekery a granáty a dostat je nějak opatrně sem nebo alespoň naše část tohle potřebuje nevím co jsem přitáhli ostatní. Ovšem babka se rozčiluje že nás je moc a že alkohol jí do baráku nesmím načež jí šéfka věnuje lahev aj á se bojím že to je jako někomu komu rodinu srazilo auto pořídit malý model auta jako dárek. Možná proto se vydám za babkou ve chvíli kdy od ní šéfka odejde a skoro spikleneckým tonem dodám. " Nebojte většina toho alkoholu se naleje do vody aby se rychleji vyhnali breberky... ovšem uznejte je to docela dobrá metoda jak dostat dovnitř pomocníky...je to jen takové drobné tajemství... nebojte nikdo z nich tu nezůstane dlouho..." mrknu na babku spiklenecky a uvidím co to udělá.

Thaddeus Wroth - 27. srpna 2021 08:13

Křik z chodby Na pochvalu od Arwen se jen zašklebím. "Zasloužím si cukřík?" Zakřením se a pokračuji ve sledování ulice a prostoru. Na Arweninu poznámku jen přikývnu, protože to už stejně dělám. Z hlídání ulice jsem vytrhnutý naší milou paní domácí, která zjevně potkala velitelku a Semena. Byl jsem rád, že jsem se tam nehrnul. Tu babici nechci vidět jinde než na hranici a jsem celkem zvědavý, jak se naše velitelka s tou ženštinou vypořádá. "Hej Arwen na koho sázíš? Na Domácí nebo Velitelku? Myšleno, která skočí po které dřív?" Syknu k Arwen a dělám jakoby nic. Rozhodně jim ven nejdu pomoct, protože se celkem královsky bavím.

Bimba - 04. listopadu 2021 12:13

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.