Zachránění trpaslíků
hrálo se Denně
od: 31. března 2013 18:15 do: 05. dubna 2015 20:02
Dobrodružství vedl(a) Viki
| |
 | Trpaslíci byly uneseni upíry a my je musíme zachranit |
| |
| No seznami me se v někde v lese nebo ve městě vyberte si prosímmmm :) :) |
| |
 | Elfí město Právě procházím elfím městem. Cítím na sobě ne zrovna přátelské pohledy, elfů které vyvolávají kožešiny, které mám jako plášť. No, naposled jsem sem přišel obchodovat s kožešinami do elfího města. Nejen, že tu nic neprodám, ale jen svou existencí jsem naštval řadu elfů. přemítám v duchu hledám něco, jako hospodu, nebo cokoliv obdobného. "Dobrý muži. Kde tu můžu složit hlavu?" zeptám se kolemjdoucího elfa. |
| |
| Nerozmím vam . Odpoví elf |
| |
| elfí město Nakloním hlavu na stranu v přemýšlivém gestu. "Ehm, možná jsem použil špatný výraz. Hledám ubytovnu." vysvětluji elfovy trpělivě. Doufám, že mluví obecnou řečí? přemýšlím poněkud znepokojeně. |
| |
| Elfí město Z elfova pohledu vyčtu neporozumění. Tak toto není vůbec dobré. "Já hledám místo, kde bych přečkal dnešní noc." svá slova doprovázím pantomimou. Pokut ani to nezabere zkusím jednoduchou znakovou řeč, jenž používají lovci. Tak a pokut nezabere ani to, tak nevím. |
| |
| A ano vykřikne elf tamhle je můj dům a ukáže na starou chatrč nechtěl byste tam chvíli pobýt? |
| |
| Elfí město Poněkud nejistě se podívám na elfa. V mém pohledu se zračí podezření, ikdyž se mi ulevilo, že elf pochopil. Otázkou je, jestli mne pochopil správně. Doufám, že mne nepovažuje za šílence. Přesto se elfovy ukloní na znamení díků a vydám se do dané chatrče."Dobrý den. Mohu dál?" zeptám se nejistě a nahlédnu do chatrče. |
| |
| Ano můžete můžu vám něco nabídnot ? zeptal se |
| |
| Chatrč zajímavá návštěva Než nahlédnu do chatrče upoutá můj pohled rychlí pohled. Zadívám se na běžícího trpaslíka a vydám se za ním. Trpaslík u elfů? No, pokut se nemýlím mají elfové trpaslíky ještě raději než lovce. pomyslím si ironicky a následuji mužíka na jeho běhu. Vím, že jsem zvědavej až moc, ale to mi nevadí. |
| |
| Co chceš ?Zakřičí na tebe trpaslík |
| |
| Cesta za trpaslíkem "Nic." zvednu v ruce v obraném gestu. "Jen mne zajímá co tu děláš." odpovím klidně. |
| |
| Honí mě upíří hlupaku !!!!! Zakřičí na tebe a rychle utíka dál .Najednou uvidíš tváře elfů nevypadají přátelsky a zamračeně se dívají na trapaslíka. |
| |
| Vesnice Nad slovy trpaslíka se zarazím. "Upíři?" To jsou snad jen pohádky pro děti, ne? Upíři přece neexistují." snažím se utěšit sám sebe. Ustoupím klidně stranou. Tak to není dobré. "A kde jsou teď?" zajímá se. |
| |
| Uvidíš jak ten elf co tě chtěl pozvat dál se na zebe divně zadíva a potom se otočí a zabouchne dveře |
| |
| A najednou uvidíš jak mala elfka ktobě přide a zeptá se "Nechtěl by si k nám a upírů se neboj tady nemůžou" a usměje se |
| |
| vesnice Překvapeně se zadívám na malou holčičku. "Ano, rád příjmu pohostinství." Já nevěřím na upíry, proč se jich bát. následuji svou malou průvodkyni. |
| |
| Deš ke krásnému domu z listí má krasnou zahradu samé květiny a malá holčička se zepta "copak tu dělaš nevypadaš jako elf" a otevře dveře a ukaž jako bys mněl jit dovnitř |
| |
| V neznámem domě Prohlédnu si krásný dům. "Nejsem elf maličká. Jsem člověk." odpoví s příjemným úsměvem. "Přišel jsem sem za obchodem. Jsem lovec. Doufal, jsem že vyměním kožešiny za nějaké zboží" vysvětluji. |
| |
| Tak deš zepta si elfka |
| |
| Dům "Ano, jdu."přikývnu a vstoupím do domu. Proč mne asi zve, jako cizího člověka do vnitř. To přeci není běžné, nebo ano? divím se. |
| |
| No tady takovho nic neprodáš elfové nemají rádi lovce |
| |
| uvidíš kásny obývací pokoj všechno ze dřeva a krasnou ložnici a kuchyn v kuchyni uvidíš bylinky |
| |
| Dům "Ano, to už jsem bohužel zjistil." posmutním a prohlížím si zvědavě dům.(chtělo by to popsat co je ve vnitř.) No, nikdo nejsme dokonalej, že. Příště sem přijdu s ocelí. O tu by tu mohl být větší zájem. "Mimochodem Gidamder a ty jsi?" zajímám se. |
| |
| Já jsem MIA odpoví |
| |
| uvidíš kásny obývací pokoj všechno ze dřeva a krasnou ložnici a kuchyn v kuchyni uvidíš bylinky "Líbí se ti to tady? |
| |
| Dům "Těší mne Mai." ukloním se dívence. Prohlédnu si dům. "Ano, je to tu pěkné. Jen jedna otázka, nebude tvým rodičům, žes mne pozvala dovnitř?" zajímám se a v duchu si představuji naštvaného elfa, ikdyž mi to příliš nejde, což si musím objektivně přiznat. |
| |
| Jsem Mia a rodiče to dovolili byl to jejich napad |
| |
| Dům Po prohlášení malé hostitelky pokrčím rameny. "jak se ti můžu odvděčit za pohostinost tvé rodiny. " zajímám se a usedám do prvního křesla které uvidím. |
| |
| "Nemusíš ale vím kde prodáš ty kožešiny. řekla to a podla ti nějaky papír |
| |
| Dům "No, mne učili, že pohostinnost se má oplácet." odpovím mírně. Čím bych byl, kdybych nedržel své slovo a neoplácel pohostinství. Čest a slovo je to jediné, co mi nemůže nikdo ukrást. na chvíli se zamyslím, ale pak mi dojde, že mi dívenka podává nějaký papírek. Poněkud překvapen převezmu papírek a zadívám se na něj. Tak jestli na něm budou elfí runy. Čeká nás několik dlouhých trapných chvil. |
| |
| Zadíváš se na papírek zjistíš že je to mapa a je tam zakroužkovaná jeskyně |
| |
| Dům Zadívám se na mapku. "Co to má znamenat?" zeptám se zmateně. |
| |
| Jak je ta skála tak tam můžeš prodat ty kožešiny.A podívá se na mapu |
| |
| Dům Podezřívavě se na mapu zadívám. "EHm, co je v té jeskyni?" zeptám se trochu zmateně. |
| |
| Trpaslíci určitě budou chtít ty kožichy ale ja tu musím zůstat A usměje se |
| |
| Dům "No, tak děkuji." odpoví a je téměř vidět, jak mi v hlavě rotují kolečka. Počkat. Neběžel tu trpaslík, který křičel něco o upírech?? pomalu vykročím z domu podle mapy. No, na upíry naštěstí nevěřím, takže se nemusím bát. Stejně, duchové nepobíhají po našem světě. Tedy duchové lidí. doplním se rychle v duchu, pro případ, že by mi někdo naslouchal. Například můj totem. Odhodlaně podle mapy vykročím k trpaslíkům. No, horší přivítání mne tam bez tak nečeká. usměji se povzbudivě. |
| |
| Jsi někde v lese a najednou uslišíš boj a jen tak tak tě minul šíp |
| |
| Co uděláš? |
| |
| Les Pomalu kráčím k jeskyni. Můj orientační smysl mne neomylně vede divočinou. Z klidné cesty mne vyruší zvuky boje. Rychle tasím široký meč a rozhlédnu se po okolí. Šíp, jenž přilétne bohové vědí odkud mne těsně mine. Stáhnu se do šermířského střehu a připraven čelit nepříteli. Kdo na mne střílí a proč? přemýšlím překvapeně. |
| |
| Najednou uvidíš dívku asi tak na 14 let ma hněde vlasy v copku zelene tričk kalhoty boty a najednou uvidíš špičate uši a bojuje s upíry |
| |
| a má drěveny luky a šípy na luku jsou elfi runy nepoznaš je |
| |
 | Město. Právě jsem dorazil do města, zastavím se u hlavní brány a rozhlédnu se ze strany na strany. Nemám elfy zrovna v lásce. I přes tento paradox se malinko pousměji a svižným krokem vyrazím na náměstí. Cesta ke středu města je poklidná, nikde moc lidí, ale to se změní když dorazím na předem zadané místo. Cože?! Celou cestu nic a tady bude lidí jako na nějakym průvodu. Pro změnu se zamračím a dojdu k velké kašně která se vyjímá ve středu dlážděného náměstí. Nedůvěřivě se podívám na andělíčky z jejichž pinďourků vytéká onen pramínek vody který pomalu plní kašnu na jejímž dně leží několik mincí. Prý to nosí štěstí. z kapsy vytáhnu tu nejmenší minci a hodím ji do vody. Přeji si akci, útok kohokoliv. Poté si všimnu hostince do kterého po chvíli také zapluji. Hostinec nebyl nijak velký, sedl jsem si na dřevěnou barovou židli a objednal si panáka. |
| |
| Bojiště Bez zaváhání se vrhnu elfce na pomoc. Že by nemrtví přeci jen existovali? Přemýšlím, když se stavím do cesty nestvůrám , aby se nedostali ke krásné dívce. Spoléhám na svůj spolehlivý ocelový meč a tiše doufám, že ty pověsti o nezranitelnosti jsou jen povídačky. No, určitě to dnes zjistím "Za klan!" zaviju a obouručně seknu po první stvůře. Snažím se stvůru svým úderem z hora na krk připravit o hlavu. "Doufám, že to není soukromý večírek." zeptám se abych odlehčil situaci. "Rád bych se taky přidal." |
| |
| Ne neni :).Jak to dořekla prazil s posledního.Kam máš namířeno?zeptala se.Jo a díky za pomoc.Dodla potom :) |
| |
| Náhodné setkání Prchavě se usměji na dívku a pozoruji nehýbající se stvůry. "To jsou upíři, že." klekne si vedle jedné stvůry a prohlížím si jí. Sakra to kousnutí by mohlo bolet a ty drápy taky nevpadají zrovna tupě. "Mimochodem, co tady děláš? Myslel jsem, že se s trpaslíky nemáte rádi, ne? zajímám se a postavím se a zvědavě se zadívám na elfku. |
| |
| No nemame je rádi ale jsou to take bytosti a ano jsou to upíři a slyšela jsem je tak jsem tu přiběhla a zautočily mimochodem ja jsem Juko a ty?Dořekla to a usmála se |
| |
| Les! Dobiji posledního panáka a když se začnu cítit mírně opilí tak toho raději nechám. Zaplatím vše co jsem vypil a zamířím ven kde se rozhlédnu po náměstí které se mezitím značně vyklidilo. Ta mince asi nefunguje, je tu mnohem větší nuda než předtím, tak si zábavu najdu sám. Po chvíli opustím hranice města a zamíří do blízkého lesa. Chvíly se jen tak procházím a přemýšlím o tom co bych mohl podniknout, po nějaké době uvidím na zemi šíp a stopy, zamířím po nich, ale když dorazím na místo je už po boji, kolem mrtvol stojí jen muž a elfka. |
| |
| Společný nepřítel "Těší mne Juko. jsem Gidamder. Právě jdu obchodovat s trpaslíky, ale něco mi říká že z obchodu nic nebude." ukloním se dívce. Kontroluji jestli mi upír nesekl, ale můj meč byl rychlejší než spáry nestvůry a můj prošívaný kabátec je netknutý. Takže holčička mne poslala na smrt? To mi někdo později vysvětlí. "Mám otázku ty víš něco o upírech?" zeptám se a položím si meč na rameno a vykročím směr trpasličí podzemí. Jelikož já o nich nevím vůbec nic. dodám v soukromí své hlavy. |
| |
| Ano to vím.[/b]Jak to řekla podívala se na jednoho z upírů |
| |
| Les "Podělíš se o informace? Tak trochu mi to dlužíš, přeci jen jsem mohl tomu, jak bojuješ jen přihlížet, že." konstatuji klidně a odstoupím od upíra. Elfové mne s tím tajnustkařením vážně začínají štvát. Tak máme společného nepřítele a to nemrtvé a možná i trpaslíky. Podělit se o informace to ne. Nechat nasadit krk to jo! mé oči přímo vyzařují co si myslím, ale přesné znění se mi udrží nevypustit z úst. Dávám si pozor, abych stál na dosah elfky a nedal jí tak příležitost namířit na mne svůj smrtící luk. |
| |
| Ano podělím a neboj ja ti neublížím.Usmála se a luk si schovala |
| |
| Ale nevím o něch moc jenom pár věcí |
| |
| Les Nad odpovědí Juky se vážně zamračím. "To je sice hezké, že se podělíš. Nepříjde ti vhodná chvíle říct mi něco o těch stvůrách?" To na bojiště vstoupí nějaký cizí muž a tak se na něj otočím. Další člověk, kterého vylákaly na cestu smrti? "Zdravím. " pozdravím neznámého, ale pro všechny případy stočím proti němu hrot meče, jenž stále držím v rukou. |
| |
| [bNo promin jsou to vlastně bytosti ktere spolupracují s dáblem a mají rádi zlato a ted se každy trpaslík vychvaluje ža maj zlata plne hrnce a upíří je chcou nemají moc rádi slunce a dneska je dost zamračeno mají schopnosti jsou rychlejší než světlo to je všechno co vím. a trochu se smtní |
| |
| Les Vyslechnu co elfka řekne o upírech. "Tak to jsme měli velkou kliku." naprázdno polknu při představě jak rychlí musí upír být, když je rychlí, jako světlo. Sakra to si neumím ani představit. Těžko si dokážu představit, že je někdo rychlí, jako vítr. Světlo je pomalejší nebo rychlejší. uvažuji a zpětně se vyděsím, jaké stvůře jsem se postavil mečem. |
| |
| No to měli hele nechceš pomoct stima kožichama.A velmi se znepokojeně podívá na kožichyTrpaslíci mají radi kožichy to vím jistě mají oblečení z kožichu to je jeden z důvodu co na nich nemame rádi |
| |
| Les "Děkuji ty kožešiny neváží téměř nic." odpovím zdvořile. To si myslíš, že jsem tak hloupej, abych nesl něco co mne zpomalí? zavrtím hlavou a vykročím dál cestou. Dám si pozor, abych se k muži neotočil zády. Pro případ, že by se na mne chtěl vrhnout, nebo udělal nějakou podobnou hloupost. Asi by nebylo dobré bojovat s těma stvůrama po tmě. Přeci jen mrtví se nedívají na svět těma samíma očima, jako živý. |
| |
| Jen že ta mapa není správna je uplne hloupá taky jsem dlouho nebyla na nějakem dobrodružství opravdu a taky bych chtěla dál od těch zamračených elfů prosím |
| |
| Les Zastavím se v půli kroku. "No, společnost bych uvítal." připustím a schovám meč do pouzdra na zádech. "Pokut je ta mapa špatná, tak prosím až po tobě." naznačím Juka ať jde první. No, teď mne nestřelí do zad. Luk má na zádech, takže uvidím, když po něm bude sahat. Na víc je magickej, tak upíři půjdou první po ní a né po mě. utěšuju se a kývnu na muže aŤ se k nám připojí. |
| |
| No díky a ten luk není magickej jen tak pro jistotu.A usměje se |
| |
| Cesta "Na vědomí vzato." odpovím s úsměvem na prohlášení na téma luk. Takže poznámka, raději nesahat. Nerad bych schytal nějaké hnusné prokletí. Jako žábě by mi to moc neslušelo. usměji se v duchu. "Jak daleká cesta nás ještě čeká?" zajímám se zvědavě. |
| |
| Není moc daleko jenom pár km nic víc.A vyšla cestou |
| |
| Cesta Následuji elfku, jenž nejspíš zná cestu a doufám, že jdeme trpaslíky pouze varovat. |
| |
| O pár hodin později:Jsme tady jeskyně trpaslíku ukáže na jeskyni |
| |
| Před jeskyní Cesta nám uběhla překvapivě rychle a bez dalšího nemilého setkání. Takže teď stojíme před vchodem k trpaslíkům. "Fajn, máš nějaký plán, nebo jen zkoušíme štěstí?" zajímám se a tasím meč. Bolestně si uvědomuji, že obouruční meč mi v úzkých prostorách trpaslíčího dolu a města nebude moc platný. No s tím svým lukem na tom bude mnohem hůř. ušklíbnu se a čekám co má společnice na to. |
| |
| Zkusíme štěstí nikdy jsem tady nepotřeovala jit |
| |
| řekla to jo |
| |
| Vchod "Tak nějak jsem čekal, že to řekneš." povzdechnu si a pomalu vyrazím do temnoty vchodu. Neměl bych zapálit louč? No, asi měl. přeci jen ani jeden z nás ve tmě nevidíme. na rozdíl od upírů. s tím schovám meč vytáhnu a zapálím louči. Do volné ruky vezmu dýku. "tak dobrá jdem." prohlásím odhodlaně a vstoupím do šera. |
| |
| Jeskyne je temna citíš temnotu Juko s vzla rači luk a par šípu si nachystala |
| |
| Vchod Doslova mne ovane temnota. Tohle není jen tmou, ale něco temného se usadilo dole v podzemí. Takže upíři přemohli trpaslíky, čemuž se mi příliš nechce věřit. Postupuji dál do vchodu a nesu sebou pochodeň, jejíž plamínek připomíná v temných prostorách svíčku představující náš život. Pokut zhasne jsme oba mrtví. Ale zatím svítí, tak žádnou paniku. utěšuji se a vzpomínám na krásnou oblohu nahoře v lese. |
| |
| Sledovačka! Když se ode mě obě osoby vzdálí, tak ani neotálím a rozhodnu se je sledovat. Schovám se za každý strom, keř, za vše co jde jen aby mě oba neviděli. Jsem jeden z nejlepších ve sledování a v boji, dokonce i v kouzlech, nemůžou si mě jen tak všimnout. Inu to se dozvíme později, ale teď už se musím schovat za další strom, ale u toho šlápnu na větvičku která pode mnou zapraská. Sakra. zašeptám. |
| |
 | Město jdu městem a podpaluju domy svojí ohnivou magií, potřebuju dost mrtvých elfáků a těl, abych mohl vyvolat démona a stát se vládcem světa a temnoty vůbec! MUHAHAHAHAHAHHA! Najednou se probudím ze svého snu, ve kterém jsem mocný Warlock co všechno podpaluje. Chjo, to byl tak krásný sen... Jdu se projít venku... |
| |
| No gidamder je v v jeskyni s jukou a najednou vysttřelí upír |
| |
| Juko rychle vystřelí luk |
| |
| a co udělš ty |
| |
| Temnota trpasličích síní Udělám sotva pár krků do temnoty, kdy se za mnou ozve až příliš hlasité "Křup!". Několik okamžiků strnu a uvažuji co to bylo. Tak Juko to být nemohla ta stojí za mnou a tohle znělo z dálky. Nebo si se mnou hraje ozvěna? spola se otočím a to je chyba, jenž se mi málem stává osudnou. Sotva otočím hlavu, abych se podíval co vydalo ten zvuk vyskočí ze tmy upír a vrhá se na mne a mou společnici, nebo přesněji na mně jelikož jsem blíž a blokuji mu svým tělem cestu. "A do háje." vykřiknu, když otočím hlavu a dívám se do tváře nestvůry, podvědomě jí strčím hořící louč do tváře a uskočím zpět. |
| |
| Ehm..co uděláme.Ozvala se s tmy Juko |
| |
| Město Pro Nazgrima Jdeš po ulici, když do tebe vrazí nějaký muž v temném plášti. "Moc, se omlouvám šlechetný pane." omlouvá se muž a hraje si na vesničana, ale ty v jeho mluvě podtón vyšší společenské vrstvy. Muž se rychle ohlédne za sebe, jako by se bál, že jej někdo sleduje a rychle vykročí pryč. |
| |
| Kdo je nazgrim |
| |
| Trpasličí podzemí Nestvůra před mou pochodní s bolestným zavitím ustoupí. "Nevím máš nějakou zbraň na boj tváří tvář?" zajímám se zatím, co mávám proti nestvůře pochodní čímž si jí držím mimo dosah jejich ostrých spárů, jenž by mi ráda zarazila do masa. Měl jsem padnout k zemi. Upír by skočil po elfce a já měl šanci jej zabít. tuhle myšlenku zavrhnu co, kdybych jich bylo víc. Byly bychom mrtví oba. |
| |
| tohle je pro bran grosse Pořád pronásleduješ dvě osoby ale najednou tě uslyší elfkaa vynda si luk "Halo je tam někdo"Zavolala |
| |
| A to je pro gidamdera Ne nemam jsem elf spomínáš luk a šíp a hlavně dálka.Jak to řekla usmála se |
| |
| Jsem naprosto potichu, neřeknu ani slovo, ani poté co slyším natáhnutí tětivy a hlas elfky. Jen malinko couvnu aby mě nebylo vidět. |
| |
| A uviděla "Hej kdo si?"Zavolala "Neboj já ti neublížím |
| |
| Nakonec všechno skrývání vzdám a vylezu z poza stromu. Nestřílej, jsem Bran Gross. Myslel jsem že jdete za dobrodrůžstvím. |
| |
| Potyčka v chodbě Slova mé společnice mne na klidu moc nepřidají. Takže boj zblízka dva na jednoho padá. To je mi překvapení. zavrčím, ale na hlas neřeknu nic na to se mi nedostává vzduchu v plicích. ""Až budeš připravena střílet zařvi!" zavelím vzpomínaje na jednoduchý trik, jenž proti mému klanu použili jednotky pravidelní armády. Když má společnice vykřikne, že je připravena. Praštím sebou o zem. "Střílej!" |
| |
| Já jsem Juko a tohle je Gidamder a jo jdeme za dorodružstvím chceš se přidat?Zeptala se a usmala |
| |
| a JUKO STŘELILA JAK TO ŘEKL GIDAMDER |
| |
| Po upírovi |
| |
| Konec boje Posbírám se ze země a s tichým klením se zvednu na nohy. "Jsem rád, že se seznamuješ s novými lidmi. pomalu se nadechnu "Ale nemohl bys to příště odložit až se zbavíme té stvůry!" zařvu na své dva společníky naštvaně a upír vyinkasuje střelu do hrudi a složil se kousek stranou. No, to je mi posila. Roztržitá elfka. Jak ta by mohla někoho zachránit. mračím se a zvedám ze země pochodeň. Muži, jenž mne neúmyslně málem připravil o život věnuji velmi, velmi nepřátelský pohled. |
| |
| Na ulici Naštěstí z té díry vypadnu dřív, než by bylo pozdě. Bylo jen otázkou času, než by se otec konečně probudil z té své opilecké dřímoty a vydal se hledat někoho, na kom by si zase vybil svůj vztek na život. Kdysi tou obětí bývala moje matka, nyní jsem jí byl já. Už je to asi rok, co jí v záchvatu zuřivosti ubyl k smrti. Nikoho to nezajímalo, byli jsme chudina, pro vnější svět neviditelní, kdo by se také ptal, jakto, že moje matka už s námi není ale místo toho je zahrabaná někde v žumpě. I kdybych to někomu chtěl říci, nepomohlo by to. Na děti nikdo nemá čas, vždycky mě odháněli a i kdyby ne, kdo by věřil dítěti? Jistě by to přičetli na vrub mé fantazii, hlavně proto, že je to jednodušší a elegantnější vysvětlení, se kterým dále nemusí nic dělat. Životem se jakžtakž protloukám, naštěstí jsem se naučil docela dobře krást, otevírat zámky a podobné věci od svého kámoše Boleslava a tak toho dost využívám. Vzpomenu si, že za pár týdnů budu mt své jedenácté narozeniny. Bude to den jako každý jiný. Začínající výpraskem a končící stejným způsobem. Najednou do někoho vrazím. Zjevně nějaký velmož, co se snaží převléknout za chudáka. Usměju se, vidím tak snadný zisk. Hned jak odkráčí, připlížím se k němu a zkusím mu odříznout měšec. |
| |
| Promin opravdu |
| |
| Šli jste dál do jeskyně a uvidíte trpaslíky |
| |
| Co tu chcete a se špičatym uchem.Zakřičí trpaslík |
| |
| Jsem sice takoví vlk samotář, ale když jsem viděl co jste udělali s těma upírama a tak, tak se přidám. Opatrně dojdu k elfce stále s jakým si respektem, který mi je rozhodně vidět ve tváři. Říkejte mi Brane. Až teď se mi na tváři objeví mírný úsměv. Ani nevím kdy jsem se smál naposledy. Co se vůbec děje že je všude tolik upírů? Když dojdu blíž a z blízka si prohlédnu i druhého společníka tak se ještě trochu víc pousměji. Tahle cesta bude ještě sranda. Někdy si spolu musíme dát takoví malí kamarádský zápas. |
| |
| Město Neklan Když velmoži pomůžeš od jeho váčku všimneš si, že má u pasu místo meče pověšený ošklivě vyhlížející tesák a co je horší minikuši. Společně, s různým vybavením na opasku ti to říká jednu důležitou věc: Okradl jsi nájemného vraha na cestě za cílem. Záhy se srazíš s jiným klukem a když uděláš pár kroků dál zjistíš, že místo váčku máš prázdné ruce a v nich papírek. |
| |
| [bŘeknu ti to později ted se musíme vypořádat stím trpaslíkem.A znepokojeně se podívla na trpaslíka |
| |
| to je na tu jeskyni jo to moje |
| |
| Město Jo, to bylo snadný! pomyslím si jakmile mi váček přistane v ruce, ovšem to si už všimnu těch zbraní. A do hajzlu! Tohle teda nebude dobrý. Ať už je to kdokoliv, jsem rád, že si mě nevšimnul. Jinak by mě určitě prošpikoval tím svým tesákem tady a teď. To do mě hned vrazí jiný kluk a najednou jsem bez peněz a jen s nějakým papírkem. Hned se za ním rozběhnu, přitom si přečtu, co je na tom papírku. |
| |
| Nečekané setkání Na nového společníka zavrčím, jako vlk kterému někdo právě ukradl maso. "ještě jednou zkus rozptýlit mou společnici, zatím co mi jde o život a hned si ten zápas dáme." Znovu se vydám do temnoty a brzy mne zastaví další obyvatel podzemí a překvapivě je to trpaslík. Zajímavé. tak nevím jestli je to dobře , nebo ne. "Klid mistře trpaslíku. Mi tu jen lovíme nemrtvé nepřišli jsme ti odlehčit od tvého váčku, pokladu ani života." promluvím chlácholivě a snažím se trpaslíkovy podívat do očí, abych zjistil zda žije nebo mu je smrt zakalila. |
| |
| Město Kluk před tebou utíká. Míjíte vraha, který jde klidně dál, ale ty zahlédneš nenávistný pohled, jenž se do tebe téměř zavrtal. Pozitivní je, žes přišel na to, že jedna městská legenda je nepravdivá. Vrahové neumí zabíjet pohledem, jinak ty bys byl už mrtvej. Když přelézáš zítku za klukem co tě obral o tvůj výdělek přečteš si lístek. Jsi dobrej, ale ne dost. píše se tam. Najednou kluka dohoníš zatočil do slepé uličky. "Tak to jsme si zaběhali a teď půjdeme každý po svých co ty na ?" zeptá se udýchaně i ty jsi udýchaný z dlouhé honičky. |
| |
| Jeskyně Klidně bych si ho dal, proti mě nemáš šanci a víš proč? Zacukají mi koutky a otevřu svou čutoru, poté jen nad ní natáhnu ruku a roztáhnu prsty. Teď sleduj. Čutora se zachvěje, vystříkne z ní pramínek vody a zasáhne Gidamdera přímo do obličeje, zrovna když domluví s trpaslíkem. Ten trpaslík je pěkně hnusnej co? |
| |
| Město Běžím za tím klukem, co mě obral o můj výdělek. Tohle ti jen tak neprojde, kámo. Zpráva na lístečku mě ještě víc naštve, ačkoliv mě asi musí znát, když na mě měl předem připravený lístek. Vtom si všimnu, že se na mě ten vrah dívá. Upřímně, teď je asi vážně nejlepší nápad zdrhnout. Přelezu zeď a toho magora zaženu do slepé uličky. Jasně, teď mi jen dej ty prachy a můžem jít zase po svým. Nebo je z tebe má vymlátit? Případně tě mám pobodat? řeknu a vytáhnu dýku. |
| |
| Město Kluk se na tebe, k tvému překvapení usměje. "Já myslím, že bychom měli váček vrátit majiteli, že šéfe." prohlásí a dívá se mírně za tebe. "No, to by bylo vhodné." odpoví hlas vraha odněkud z výšky nad tebou. Když se otočíš vrah sedí na střeše nad uličkou. Už nevypadá naštvaně, ale spíše pobaveně. "A schovej tu dýku štěně, ještě se pořežeš." Kluk co je s tebou v uličce vrahovy hodí váček a ten jej chytí a schová. "No, vzhledem k tomu že jsi nadanej. Nás místní gilda pověřila, abychom ti nabídli členství. Konkrétně členství ve zlodějské gildě." pokračuje kluk před tebou. |
| |
| Jeskyně Když mi Bran cákne vodu do tváře, nejdřív vybojuji bitvu se svým podvědomí, snažící se okamžitě zlikvidovat útočníka. Přesto se po něm oženu pochodní, která představuje kompromis mezi reakcí mého podvědomí a chladným uvažováním mysli. Kdyby můj mozek nepřehlasoval svaly, už bych odhodil pochodeň a dýku a tasil meč. Pokut Bran neuhne, což ve stísněných podmínkách nebude nejednoduší, ožehne mu obličej. Ten člověk nemá žádný pud záchovy. Teď by mohl být mrtvej, sakra! jen na něj naštvaně zavrčím. "Človeče ty chceš zemřít?" zajímám se a silou vůle se mi podaří udržet hlas normální. Očkem stále sleduji trpaslíka pro případ, že by se ten na mne vrhl. |
| |
| Klid člověče. Když se Gildamder ožene pochodní jen se rychlostí blesku vyhnu při čemž malinko narazím do stěny jeskyně. Rychlost je má specialita, ale tady v těch prostorách. Zamračím se na společníka. S tebou fakt není žádná sranda, malinko se uklidni a odreaguj se. Plácnu ho po zádech, spíše přátelsky než agresivně. Nemám zbraně, ale nezahrávej si se mnou, v mžiku sekundy vyšplhám na strom, skočím na tebe a zlomím ti vaz. uchechtnu se. Se zbraněmi jsem se nikdy moc nekamarádil a mou specialitou jsou mé ruce. Tolik věcí obvykle neříkám. Jo a koukni se tomu trpaslíkovi do očí. Ten tě vůbec neohrozí a už vůbec neuteče, je v šoku, ale ne z nás. Oči mi zašilhají za nás, ani neotočím hlavou. Nakloním se ke společníkovi. Neotáčej se, koukni trpaslík kouká za nás a ne na nás, myslím že za námi něco je. Zašeptám neslyšně. |
| |
| Jeskyně Bran má víc štěstí než rozumu, že jsem se mu ohnal po tváři a né po hrudníku. Takto mu stačilo klesnout na koleno a přimáčknout se ke zdi a poté sledovat mou pochodeň jak jej míjí. přesto má pocit, že jej minula velmi těsně a kdyby to místo pochodně byla zbraň určená k boji. Nejspíš bych jej trefil. Jeho následné blábolení srdečně ignoruju. Tak skočit ze stromu a zlomit vaz. Hmm to v boji s nemrtvými tak využije. Když pominu fakt, že jsme v podzemí, tak nemrtvím vaz jen tak nezlomí. ušklíbnu se v duchu při představě pokusu o zlomení vazu nemrtvému. Prej se mám uklidnit. Tak jo uklidním se. S tím se seberu a vyjdu z jeskyně. "Tak jen tak pro zajímavost. Kolem toho trpaslíka právě prošel upír a vrhl se na mne. Trpaslík má na sobě zbroj a v ruce sekeru a ty předpokládáš že pro mne není nebezpečný? Mohl bych se zeptat na základě jaké úvahy jsi k tomu došel?" zajímá se kousavě. Prostor je stejný, jako byl před deseti minutami. Elfka tam dál stojí a hledí do jeskyně. Zajímavé ta hudba je příjemná. naslouchám melodii jenž se kolem mne rozlévá a téměř slepě jdu do přítmí lesa následujíc melodii, jenž slyším jen já. |
| |
| Jeskyně[/u][/u] Dívám se jak oba se hádají a najednou gidamder odcházi tak ho následuji |
| |
| Melodie Dojdu na mítinku, vypadá to tam až moc poklidně. Uprostřed mýtinky stojí mohutný strom, pod který si sednu a zavřu oči. "Slyším duchy zdejšího místa. Zpívají o strachu a běsech." promluvím ke svým společníkům. "Duchové říkají, že v podzemí číhá zlo. Elfko ptají se proč jsi tady." zavřenými očima se zadívám na svou společenství. |
| |
| Les No jsme parta tak jsem tě následovala |
| |
| Najednou uslyšíte nějake šumění zjistíte že je to elfsky nikdo tomu nerozumí jenom juko |
| |
| Les "No, v tom případě je na čase si ujasnit proč jsme tu." promluví divným hlasem. Poté si Efka s Branem všimnou, že na stromě stojí nějaká temná postava a její ústa se hýbou úplně stejně, jako gidamderova. |
| |
| Les Bytost na stromě promluví. "Mi chceme žít v míru. Nechte nás na pokoji a nikomu se nic nestane." všichni jste si všimli, že se žena drží ve stínu stromu a má bílou pokožku. Její dlouhé tesáky dávají tušit, že je upírkou. Teď je otázkou, jak se jí zbavit a neublížit při tom Gidovy, jehož ovládá. V tom stromě je cesta do podzemí. zašeptá Juko les. |
| |
| "Tak proč unášíte trpaslíky" a vythne šíp a luk a zamíří na upírku |
| |
| Upírka "Potřebujeme aby pro nás něco našli, pak je propustíme bez velké újmy. Teď se vraŤte domů a já vašemu druhu neublížím." S tím se gid zvedne, tasí meč a vydá se k družině. |
| |
| No tady jsou víc ras hlacně v téhle partě Řekne a rozpustí si vlasy že jí nejdou vidět elfí uši |
| |
| Les "No, mi si chceme něco najít a pak necháme trpaslíky ať se zase hledí svého a mi to budeme dělat taky." odpoví upírka a očividně jí netrápí takové drobné rozdíly. "Pokut neodejdete budu muset přikázat vašemu společníku ať vás zabije." vyhrožuje upírka. |
| |
| Co jak to myslíte? |
| |
| Upírka a nebo Gidamder? Vyjdu za mužem z jeskyně, ale rozhodně už se nesměji, ale místo toho se na něj tak nějak zlostně šklebím. Nejdeme ani ne moc dlouho a ten velikán zastaví a sedne si na zem. No jasně teď je rozhodně čas na nějakou hloupou přestávku. A najednou začne mluvit o nějakých stvořeních, asi to byli duchové a že s nimi promlouvá. No to určitě i jeho máma musela bejt ráda když se sní přestal bavit. Pousměji se a najednou něco zašumí v listí, jako by hlasy a rozhodně to bylo elfsky, ten hlas poznám, ale přeložit ho tak to fakt ne. O několik minut později a to jsme pořád ztráceli čas pod tím stromem, začala Gidamderovími ústy mluvit jiná bytost, která stála ve výši koruny stromu. Otázky ohledně trpaslíků na ni padali ze všech stran a potom řekla, že jestli se nevzdáme tak budeme muset našeho kamaráda zabít a to už mi vážně zatikalo v oku. Jaké ho kamaráda?!? Zařval jsem. Já budu rád, když se toho namyšlenýho parchanta zbavím, ty si asi vážně úplně blbá ne?! nadávky na upírku padají ze všech stran, ale co teď? |
| |
| Upírka "Právě jej ovládám svou magickou mocí. Váš společník má očividně velkou vitalitu a železnou zbraň. Takže pokut se nevzdáte, je velká šance že vás zabije. Pokut mne zabijete nikdo nezruší kouzlo." baví se upírka tím, že Gida ovládá jako loutku. Gid se bez zaváhání vrhá na elfku. S mečem zvednutým nad hlavou. |
| |
| Elfka uhne a vyleze na nejvyšší strom vůbec neuvidíš v její tváři strach ze stromu na tebe ukazuje šípy |
| |
| Koho zabiju a nebo nezabiju, to je ale dilema. Když se velikán rozeběhne na elfku, tak chci zasáhnout, ale dívka si poradí v celku bravůrně a upírce se vysmívá z korun stromu. A teď já. Řeknu si spíše pro sebe a rozeběhnu se na Gidamdera. Samozřejmě že mě odrazí, ale před tím se ho stihnu dotknout a to mi úplně stačilo, nic jiného jsem nepotřeboval. Vyskočím za elfkou na strom, v ruce svírajíc jeden z velikánovích nožů který se mi podařilo sebrat. Podívám se na upírku. On je silný a velký, vražedný a neústupný, ale není ohebný a sem se nedostane. Doufám že to dává smysl. |
| |
| "Jo dáva" řekne juko a podá ti ruka a vytáhne tě na strom |
| |
| Les "Ale, ale. Copak to děláte?" zajímá se upírka a opře se o strom. Bran při svém pokusu o sehnání zbraně utrpí těžkou ránu na noze, když Gid sekne mečem po svém společníkovy a očividně mu to ani trochu nevadí. Dojde ke stromu a tam se zastaví. Upírka se na dvojici na stromě zadívá. "Umí váš společník házet nože?" gid má druhou dýku. |
| |
| Najednou tam příjde mala holka asi ji je 10 let není upírka ale nějak dokázala zrušt to kouzlo |
| |
| Probuzení ze sna Malá dívenka mne probudí ze zvláštní sna. Překvapeně se zadívám na meč sevřený v rukou. "Co se to stalo? " zadívám se na čepel meče potřísněnou krví mého společníka. Elfové krvácí jinak než rudě, ne? dělám si starosti a prohlížím si své společníky a s úlevou zjišťuji, že krev na meči patří Branovy. No, ne že by si to nezasloužil, ale proč jsem jej sekl? přemýšlím dívaje se na své společníky. "Co je to za ženskou? A dítě?" ukážu na upírku a poté na holčičku, která mne odčarovala. |
| |
| To je upírka a nařídila ti at' nás zabiješ"[/b][/b]Řekla podívala se na upírku a střelila di ní šípem |
| |
| Si v pořádku?Zeptá se Juko |
| |
| Upírka Upírka se rychle spakuje a zmizí ve stromě dřív než jí dožene Jukonin šíp, nebo Gidamderův meč. "No, myslím, že ano." odpovím Juko, když se vyhoupnu k Branovu překvapení obratně jako puma na strom. Za to mi zaplatí! zuřím v duchu. "Kam se poděla?" ptám se rozohněně. Vyrazím k větvi na které upírka stála. Dojdu k díře vedoucí do hloubi stromu a zachmuřeně se na ni zadívám. "Ehm, tam jí pronásledovat nebudu." konstatuji při pohledu na díru, kterou bych vyplnil v podstatě celou. |
| |
| No ja už asi půjdu"Řekne mala holčička zvedla si nůž a šla do města |
| |
| Holčička Zadívám se na odcházející holčičku. "To tys zlomila mé prokletí, že?" Mírně se dívence ukloním. "Děkuji." počkat ona by tou dírou prošla, stejně jako elfka. Seskočím ze stromu. "Smím se zeptat, kdo jsi?" zajímá se. |
| |
| Jsem Tereza.[/b]Řekla |
| |
| A není to prokletí.[/b]Řekla ještě |
| |
| Juko hledá kde je upírka najednou uvidí červene oči vynda si šíp a luk a střelí do díry kam zmizela upírka |
| |
| Seznámení "Jsem Gidamder, těší mne Terezo. Ať už to bylo co bylo jsem rád že jsi to ze mne sejmula." prohlásím přesvědčivě. "Můžu se ti tvou laskavost nějak oplatit? zajímám se. Když se za mnou ozve hvizd šípu prudce se otočím a zaštítím dívenku před možným nebezpečím. Dobrý to jen Juko loví tu démonku. pomyslím si a skloním meč. Rudé oči po příletu šípu pohasly, takže juko svůj cíl zasáhl. |
| |
| Ne nemusíte"Řekne terka Kluci?[/b]ozve se Juko ze zadu "našla jsem tu upírku |
| |
| Nález "V tom případě příjmi jen mou vděčnost." ukloním se Terce a zahledím se za Juko. "Fajn, dostala jsi tu nemrtvou čůzu?"Doufám, že už se rozpadá na prach. Nebo spíš doufám, že jí jen zranila ať jí můžu setnout hlavu pomyslím si pomstychtivě a vydám se za svou společnicí. |
| |
| Nález[/u] Ehm... ne nemám ale je dole ve stromě.Řekla Juko podívala se na Gidamdera a ukázala do stromu a vzala si šip ale nebyla tam krev. |
| |
| Vchod do stromu Ne příliš nadšeně se zadívám do díry. "předpokládám, že mám jít první, co." S tím schovám meč do pouzdra na zádech a kleknu si nad otvor. Kdyby stvořitel chtěl, aby sme lezli dírama dal mi nám podobu hada. pomyslím si a s pochodní před sebou vlezu do díry. Doufaje, že oheň odradí všechno co by mohlo na druhé straně čekat. "Ehm, Juko? Teď mne tak napadlo kolik že to máš těch kouzelných šípů?" zajímám se když se plazím do dutiny uvnitř stromu. |
| |
| Vchod do jeskyně Hodně neboj ani nevím ale víš že nejsou kouzelné vyrobila jsem si je sama proč si myslíš že jsou kouzelné.[/b]Odpoví Juko vezme šíp a podá ho Gidamderovi.No můžete trochu zrychlit chtěla bych se tam taky podívat.Ozve se terka ze zadu. |
| |
| Uvnitř stromu Převezmu šíp a vysoukám se do otevřených prostor. "Hele nech si to jó. Víš, jak blbě se leze, když vyplňuješ celej prostor průlezu a musíš dávat pozor na pochodeň abys neuhořel? odpovím trochu podrážděně. Zvednu pochodeň trochu víš, abych se přestal sám sebe oslňovat a podíval se kam jsem se to vlastně dostal. Počkat ten strom nebyl tak velkej, ne? Vždyť bych jej maximálně na dvakrát obejmul rukama. uvažuji, když se postavím v rozlehlé síni. "Myslím, že tohle není správná cesta!" houknu za sebe a přesto uvolním průlez.Stejně bych se jen tak neotočil. pomyslím si. |
| |
| Uvnitř stromu Proč myslíš?[/b][/b]zeptá se Juko. Myslíš že je to past?Najednou uslyšíte skřípání Juko rychle vytáhne luk a šíp |
| |
| Ve stromu "Ano, jelikož bych měl vidět na druhou stranu stromu." ukážu do temnoty na druhou stranu, která mizí ve tmě. Takže je to jeden z těch magickejch stromů. "No, jelikož nás sem nalákala upírka určitě je to past. Jen nevím jaká. Vidíš něco?" zajímám se protože mé společnice nejsou oslepeni mou pochodní. |
| |
| Ve stromu Já nejsem elf takže v té temnotě nic nevidím.Řekne Terka Juko?Je to na tobě.Řekne ještě.No jenom všude zlato a TRPASLÍKY.Zakřičí potišeji Juko Gidamderovi potichu natahne luk podívá se na trpasíky ale nevidí trpaslíky.Kde jsou upíří.Diví se Juko |
| |
| Ve stromu "Takže všude kolem je zlato a trpaslíci?" znepokojeně se zadívám do tmy. Poté udělám několik kroků do tmy a ze které mi odpoví do zář zlata. Tak tohle není dobré. Proč by trpaslíci ukrývali zlato na povrchu? "Podívejme se na prvního trpaslíka a pak zpátky do tunelu! Rychle!" zavelím tiše. Otázka není kde jsou upíři, ale proč jsou tady trpaslíci. přemýšlím znepokojeně. |
| |
| Uvnitř stromu Jo jsou tady trpaslíci Teri honem poběž.[/b][/b]Řekne Juko |
| |
| Uvnitř stromu "Co se děje?" zeptám se znepokojeně. |
| |
| Uvnitř stromu Upíři!!!!!!!Honem je jich tady stovky ty nedáme.Řekne Juko. |
| |
| Uvnitř stromu Zahledím se do tmy a pokusím se nějak strávit Jukyn výkřik. Stovky upírů!! To je zlej sen. To není možné! moje mysl tuhle informaci odmítne strávit. "Lezte! zpátky. Rychle!" zavelím svým společnicím. Jsem si totiž téměř jist, že obě dívky se protáhnou dutinou podstatně rychleji než já. Tak teď mi pochodeň už není nic platná. záhy po téhle myšlence jí odhodím a tasím svůj meč. Tady v tom prostoru se bude dát využít mnohem líp, než v té díře. usměji se a čekám až se dívky ozvou že je cesta volná. |
| |
| Uvnitř stromu Gide honem pojd' nebo tam budeš jen tak stát!!!!!Zakříčí Juko podá ti ruku. A najednou uslyšíš "Terezko přestan si hrát a pojd' na oběd".Uvidíte jak Terka se ustrašeně podívá"To je máma to je vopruz nechci jíst rybu ale musím musíte to vyřešit sami ahoj.Řekne Terka a rychle odejde |
| |
| Uvnitř stromu Temnota kolem ožívá. Jak se v ní rozsvěcují rudé oči patřící upírům, jimž se zář pochodně od které pomalu chytá podlaha a jak se oheň šíří odhaluje další a další temné siluety, již oči planou touhou po krvi. Mimo nich se v záři ohně objeví divné terasovité útvary, jenž by při troše fantazie mohli být městem. První upíří skočí z hluboké tmy a kolem skupinky a chabé záře pochodně se pomalu uzavírá půlkruh bytostí s pařáty místo prstů a z tesáky toužícími po krvi. Nad tím vším stojí upíří princezna, jenž trojici do toto místo nalákala a zle se směje. Její oči rudě žhnou záští ke všemu živému. Dramatičnost scény naruší hlas, při kterém všichni strnou. Dokonce i upíři se zastaví a zmateně se na sebe zadívají. Nedokáží pochopit, jak je možné, že z jejich sídla nějaká žena zavolá svou dceru, jako by byla na nějakém soukromém pískovišti. Jen vládkyně upírů se zalekne poznávaje hlas vyhlášené lovkyně, hledající svou dceru. Než se upíři vzpamatují povedená trojice se zmizí v díře a leze zpátky. "No, jo vždyť už jdu." zavrčím a začnu se soukat dírou jak, nejrychleji to jde. "Ať mne nechytí, za nohu. Ať mne nechytí za nohu." drmolím si a modlím se ke všem bohům, které znám. Pokut by se některé z těch stvůr podařilo zachytit mne. Určitě by mne vytáhla zpět do jejich sídla a tam proti takové přesile by mi byl můj meč málo platný. |
| |
| V lese Konečně jsme venku je to snad horší než u trpalsíků. Je slunce upíři jsem nemohou podívám se na Terku a ta odchází ze svou matkou.Alr ja si najednou všimnuže nejde cestou do lidskeho města ale so elfího a nemá ano jedna špičaté uši divné a lidi málo kdy chodí k elfům do města. Proč jdou knám do města lidské město je na druhou stranu? Podívám se na obě tam přece nebydlí ebo jo?Řeknu si v duchu. Nechtěl bys se podívat k nám?Můžeš se u nás najíst zjistila jsem že se ptáš na ubytování.Usměji se |
| |
| V lese Rychle se vytáhnu ven ze štěrbiny a rychle vylezu na světlo, abych odradil upíry v tom, že by mne následovali. Tak venku už nejste tak drsný, co? pomyslím si, ale na hlas to raději neřeknu, co kdyby zrovna zašlo slunce. "Jo u trpaslíků byl ten upír jen jeden, tam jich bylo že jsem je nestačil spočítat a nevím jestli do tolika umím počítat." odplivnu si a vyplivnu prach, jenž jsem nabral do úst, když jsem se plazil stromem. To se má společnice podivuje, nad směrem kterým se vydala malá holčička a její matka."Vím, já co takhle se jich zeptat?" navrhnu a nepřestávám sledovat rudý svit očí s pukliny ve stromě. "Každopádně, bychom měli vypadnout, take proč ne." odpovím klidně. |
| |
| V lese Ehm... my je přece neznáme bylo vy to neslušné o té terce víme jenom jméno nic víc jo že nemá ráda ryby.Zamyslím se. Podívám se na Gida jak kouká do stromu půjdu k němu a podívám se do stromu červené oči už tam nebyla. Hele není tam trpaslík v našem městě,začíná to být velmi divné.Co myslíš? Upíři byla jen povídačka pro děti aby nelezly kam nemají a ted' jsou jich stovky. Dám si luk na záda a zamířím k trpaslíkovi.Pojd' Gide. |
| |
| V lese "fajn, jdi kam myslíš." pokrčím rameny a nechám na své společnici ať vybere místo kam jdeme. |
| |
| Ve městě Půjdeme se zeptat toho trpaslíka jestli chceš ale bude to dobrý hlavně pro něho jestli si ho všimnou elfové je utrum.Řekla jsem a šla jsem k trpaslíkovy |
| |
| Ve městě "Dobře jdem se zeptat. Na co se ho chceš zeptat?" zajímám se, jelikož jsem s vývoje situace absolutně zmaten. |
| |
| Ve městě Jeto trpaslík a je u elfů co na tom nechápeš.Kam zmizel?Vždyt' ted' tam byl. No začíná to být divnější a čím dál víc.Mluvím si sama pro sebe. No to je jedno no není ale je už pozdě no tak pojd'me ke mě jo nebo nechceš. |
| |
| ve městě Pokrčím rameny nad tím, že jdeme za trpaslíkem, co řval něco o upírech. "Jo, rád se u tebe ubytuji." odpovím. všechno je lepší než spát na dešti |
| |
| Ve městě Míříte k menší chatce je celá dřevěná Juko otevře dveře uvnitř je to taky celé dřevěné malý stoleček sedačky jsou take ze dřeva ale je velmi měká nad krbem jsou fotky rodiny jsou tam dva malé pokoje mala kuchynka.Můžu ti něco nabídnout?Čaj?Co bys chtěl? |
| |
| Ve městě Vstoupím za svou hostitelkou do jejího domu. Podle starého zvyku odložím meč a štít na věšák u dveří, společně s vakem a pláštěm. Zamířím si ke křesílku, které si posunu ke krbu. Tak teď jsem v bezpečí. Upíři nemohou bez pozvání vstoupit do domu. Takže tohle místo je bezpečné. "Čaj, bude výborný. Děkuji." usměji se na svou společnici a začnu rozdělávat oheň. |
| |
| V domě Odběhla jsem do malé kuchynky a přinesla jsem jahodový čaj. Na tady máš snad ti bude chutnat.Podala jsm ti šálek čaje na to hrníčku je nějake písmo ale nevíš jaké asi elfske runy. Najednou uslíšíte hromy a uvidíte blesky a začlo pršet.Všichni elfové utíkají do svých obydlí ale jedna malá elfka tam zůstala a dívala se do bouřky. |
| |
| V domě Usměji se za odbíhající Jukou, poté co oheň začne plát hřejivým plamenem, se rozvalím v křesílku. Zadívám se na obrázek nad krbem. Takže Juko má, nebo měla rodinu. Mohl bych se jí na to opatrně vyptat. To už se vrací hostitelka s čajem. "Určitě bude." s těmi slovy převezmu hrníček a zlehka upiji, abych si nespálil jazyk. To už venku začíná bouřka. "Rád pozoruji bouřku." usměji se když udeří první hrom. "S poznámkou odněkud z tepla." dodám po chvíli. Zadívám se na elfy utíkající se schovat. "hele, není to ta malá, co nás zachránila před upíry?" zeptám se Juko a ukážu na holčičku. |
| |
| V domě Ne není to ona tahle má kratke vlasy a je elfka a jmenuje se Zora je to sousedka její rodiče se smýma rodiči bavily.Odpovím a podívám se na obrazky nad krbem.Udeří velký blesk to už se malá holčička vrátila domu. No to jsou hromy.usměji se sednu si do tureckéh sedu ke krbu |
| |
| V domě "Aha, stejně by neměla pobíhat v bouřce." prohlásím s pokrčením ramen. V mé domovině se říká, že bouřku způsobují divocí koně valící se oblohou a blesky jsou jiskry do jejich kopyt. zavzpomínám na svou domovinu, hned se vrátím zpět do útulné chaty. Všímám si, že má hostitelka musela sednout na zem. "Hele, ty si sedni do křesílka já jsem tu host." rychle uvolním křesílko a sednu si na jednu z kůží, jenž si podám ze svého úlovku. "Hezký obrázek, kdo na něm je?" zeptám se a ukážu na rodinku nad krbem. No, je to lepší než se zeptat, co je s její rodinou, ale jen těsně. pomyslím si. |
| |
| V domě Podívám se Gidamdera ne ty si sedni ja jsem na to zvyklá.Trochu ztiším hlas.To je má máma a táta umřeli když mi bylo 3 roky.Zvednu se odložím si luk a šípi a pověsím si je na věšák vzala jsem obrázek a podala ho Gidovy |
| |
| V domě Přece se nebude hádat, kdo bude sedět v křesle, ne? Prostě zůstanu sedět na kůži a tečka. ale myšlenky neprostoupí na povrch. "Já jsem taky zvyklí sedět na zemi." odpovím místo nich. Poté příjmu obrázek a zadívám se na rodinu. "o, že zemřeli mne mrzí." s tím podám obrázek zpět své společnici. "Co, máš v plánu pro příští dny?" zeptám se abych odbočil od toho temného tunelu, ke kterému má společnice zaručeně míří. |
| |
| V domě[/u] Nic a ty?Umíš jezdit na koni?Mám 2 koně projedeme se :).Usměji se.Odkud' vlastně si ty?Nic si mi o tobě neřek |
| |
| Dům "No, já jsem seveřan. Má rodina doufám žije v klidu v naší vesnici. Náš klan je relativně usedlí, takže jsme si pořídili kovárnu a otec je kovář. To on mi udělal meč." hrdě ukáži na svou zbraň visící u dveří. "Mám dva bratry, jeden po otci převezme kovárnu a druhý je lovec. To je tak všechno co bych o své rodině asi řekl. No, jsme klasická seveřanská rodinka, ale co už. Nad otázkou jestli umím jezdit na koni se silně zamyslím. "No, ,dokážu se udržet na hřbetě, ale neshledávám v jízdě nic zábavného. Moje otázka se týkala spíš upírů. Neměli bychom to někde ohlásit? zeptám se po chvíli. |
| |
| Dům "Páni to je ale rodinka.Usměji se.A ty si myslíž nám s těma upírama někdo uvěří?Ty sám si na ně nevěřil. Někdo zaklepal na dveře. To je divné kdo by ted' něco chtěl,půjdu otevřít. Za dveřmi stál upír. |
| |
| Dům, nečekaná návštěva "Normální rodina seveřanu." usměji se nad Nad otázkou jestli nám uvěří se zamračím. No, má pravdu. Vyprávění o upírech nezní moc přesvědčivě ani mě a to jsem je viděl. Chtělo by to nějaké důkazy. Než se rozhodnu co dělat máme další návštěvu. Zvednu se z křesla a vydám se za hostitelkou ke dveřím. Když uvidím jak je dívka strnulá rychle sáhnu po meči. "Co se děje?" ptám se a snažím se nahlédnou na hosta. Zahlédnu upíra a tasím meč. "Myslíš, že může vstoupit bez pozvání do cizího domu?" zeptám se. |
| |
| Dům,nečekaná návštěva No co já vím je to upír neznám jejich pravidla slušnuho chování. Vytáhnu šípy a luk a zamířím na upíra. Upír rychle zabouchne dveře a utíká do lesa. On není moc statečný podívám se z okna. Odložím šípy a luk a přiložit do ohně posádím se na zem a hrabu do ohně. |
| |
| Utíkající upír "No, pak nechápu proč si na tebe nevrhl." uvažuje na hlas. "Hele, neměli bychom toho upíra honit?" zajímá se a oblékám si svou zbroj. Co to mělo znamenat? Že by nám chtěl něco říct? |
| |
| Utíkající upír Jo měli bychom než někomu ubluží.[/b]Řeknu vezmu si šípy a luk uhasím ohen a jdu za Gidem. Co tu chtěl? Není to posel? Nebo zvěd? A proč tak píři utek?Upíři jsou přece stateční,nebo ne? Ja jsme došli do lesa opět se ten upír schoval do důlku stromu ve kterému jsme byly ještě z Terkou. Chce se ti tam?Protože, minule to nebylo hezké přivítání.Řekla jsem jak jsem doběhla za Gidem.Jak jsem to řekla střelil do stromuza námi blesk. |
| |
| Utíkající upír Zastavím se před dírou do které vlezl prchající upír. Krysa zbabělá. pomyslím si a zadívám se zachmuřeně na otvor ústící kdoví kam. "Jo, zrovna nad tím přemýšlím, ale co chceš dělat? Stát tu a čekat než vyleze?" Můj proslov ukončí úder blesku. Podvědomě se přikrčím a nakreslím před sebou znamení kladiva, jako ochranný symbol. No, jestli čelit bouřce se železným mečem v lese a nebo upírům v podzemí, to není ta pravá volba. zamračím se. "No, na mém lidu ostatní nesnáší, že se hrozně pomalu učíme." konstatuji a vstoupím znovu do otvoru, a lezu na druhou stranu. |
| |
| Utíkající upír Vlezu do otvoru, uvnitř je je jakoby město upírů jsou tu domy,obchody,školy a malý rošt'áci co pobíhají po městě a ničí věci. To tu minule nebylo nebo jo?Zeptám se. Vždyt' jsme tu byly ještě dneska ráno jak to tak rychle udělaly?Zamyslím se. Všimne si nás jeden upír a zařve:Člověk a elf zachrante se kdo může!!!!!ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. Podívám se nechápavě ne Gida. Nevěděla jsem že upíří se bojí člověka a elfa,ty jo? |
| |
| Město Vstoupím do mě neznámého města rozhlédnu se po okolních upírech . Po několika okamžicích ticha místnost ožije aktivitou. Stvoření noci se ale nevrhnou na nás, ale naopak utíkají od nás. "Ne, nebylo." souhlasím a rozhlížím se. "Měli bychom se nějakého zeptat. Podle starých příběhů jsou upíři stvůry." přemýšlím na hlas a postupuji městem. |
| |
| Město Zeptat?A koho promluvíme nebo se pohneme a začnou šílet víc než ted'. Ale nikdo neřekl že to nezkusíme.Usměji se. Dívám se kolem na utíkající upíry jenom malý upírek zůstal a díval na nás jakoby nikdy neviděl člověka a elfa. Ještě dneska ráno s námi bojovali a ted' utíkají ja to nechápu,ty jo? Upíři jsou velmi silní tak, proč utíkají před člověkem a elfem? A jakto že je tu město je šetě ráno tu nic nebylo.V hlavě se mi množilo mnoho otázek. Šla jsem za Gidem, ale pak jsem uviděla toho upíra, co na nás zaklepal. Gide,dívej.Šeptla jsem na Gida. |
| |
| Město "Dokud prchají nevidím v tom problém." pokrčí rameny a klekne si k malému upírkovy. "Ahoj, kdopak jsi a kdepak jsme?" zajímám se, nesnažím se nasadit úsměv, protože by mohl dítě vyděsit. To by mne zajímalo, kde jsme. "Ano, je zajímavé, že utíkají. Je ovšem možné, že jsme se pustili do boje se stráží a tohle jsou vesničani." odpovím přes rameno a plnou svou pozornost věnuji malému upírkovy. Pak se zadívám na upíra, jenž nás sem přivedl. "tak máme dobrovolníka, kterého se zeptáme." s tím schovám meč. "proč jsme tu?" zeptám se hlasitě. |
| |
| Město A..ahoj ja jsem Michelangelo a ste Stafonsku.Je to země upírů kteří odmítli zajat lidi,trpaslíky a elfy. Počkat počkat.Zatavím upírka.Omlouám se za přerušení ,ale oni unesli jenom trpaslíky a ne lidi nebo elfy. To ano nejdřív unesou trpaslky potom elfy až pak lidi.Pokračuje upírek po mém přerušení.Král upíru Saky chce vládnout všem. |
| |
| Město Jste tu protože doufáme že nám pomůžete.Ozve se upír která nás sem přived.Mimochodem ja jsem John. |
| |
| Město Pozorně vyslechnu slova toho malého stvoření, jenž ještě neví co je to strach.Takže upíři jsou jako každej jinej národ, jen mi na povrchu potkáváme ty zlé. Tuhle informaci si uložím do paměti pro pozdější využití. To už do rozmluvy vstoupí upír, jenž nás přivedl. Pomalu se na něj otočím a můj meč mu zamíří na krk."no, nemohu říct že tě rád poznávám. Nevím proč jsi nepřišel za nějakým šlechticem a jeho družinou. Ti by s tím tyranem zatočili mnohem lépe než elfka a barbar." odpovím klidně. Ikdyž odpověď znám. Nechtějí prozradit svou existenci ostatním rasám. "Co mi zmůžeme proti vládci města?" zajímám se dál. |
| |
| Město Haha myslíš že se bojím meče.Řekne upír a najednou je vedle Juko.Juko se otočí a řekne:Pořád si neodpověděl na otázku.John se podívá jako nezájem otočí se na Gida.Ty moc dobře víš proč zrovna vás tak proč se ptáš. A taky jsem už dávno vás sledoval viděl jsem vás v boji řekl jsem to vůdci a on řekl že mám vás přivést jsem jakoby zvěd.[/b] Juko se na něho podívá.Proč si nám to neřekl jak si na nás zaklepal?Pomohli bysme ti tak i tak že Gide?[/b]Podívám se předsvědčivě na Gida. Chtěl jsem vám to říct ale vytahli jste zbraně než jsem to řekl.A podívá se zamračene na Gida. Uznávám neměli jsme hned vytáhnou zbraně,ale nemůžeš se nam divit.Ehm..Gide podívej se za sebe.Za Gidem je drak |
| |
| Město Když se upír bleskově přesune vedle Juko, trhnu sebou ve snaze jej následovat. "Ne, neočekávám že se budeš bát mého meče, ale jeho čepel jasně určuje můj osobní prostor." pousměji se, ikdyž mi do smíchu moc není. Upír mi jednoduše zabránil v nápřahu, jelikož kdybych minul zasekl bych meč do své společnice, o což nestojím. Odpověď upíra mne doslova naštve. Tak, že prý vím proč nás sem přivedl? Copak jsem nějaký věštec, nebo mág? A ta zmínka o vůdci se mi vůbec nelíbí! Značí budoucí potíže! "ano, nejspíše bych pomoci neodmítl." prohlásím nepřesvědčivě, přeci jen o pomoc žádá upír. "Přirozeně, že když uvidím někoho z rasy, jenž se mne už dvakrát za jediný den pokusila zabít, tasím meč. Podobně bych reagoval, ikdyby mi na dveře zaklepal temný elf." odpovídám s klidem válečníka dodržujícího svůj soukromý kodex cti. Když jej dívka upozorní, aby se otočil opře meč hrotem o zem a podívá se přes rameno. Pohled do dračích očí jej vyvede z míry, ale rychle se ovládne a zadívá se na Johna. "Takže co protebe můžeme udělat?" zajímá se. |
| |
| Město John se dívá na draka.Ježiši,nechte toho srabi a dejte toho draka pryč.Zakřičí John na upíry a najednou drak zmizí. Pro mě nic,ale pro našeho vůdce ano a ja nevím co chce.Řekne John. Počkat,ty nevíš jaký máte problém,to ti vůdvće neřek.Řeknu a podívám se Johna. Náš vůdce nám nic neříká nic nikdy nic nám neřek o jeho plánech.Přidá se do rozhovoru Miki. A my vám taky nic neřekneme hlupáci.Řekne jeden z upíru. |
| |
| Město Drak mizí, stejně rychle jako se objevil. Tak tohle je vážně divné, že by nějaká magie? vrtím hlavou, abych nebyl rovnováhu. Slova upírů mne matou ještě víc. Rozhlížím se po nepřátelských tvářích upírů. Tak to máme problém. "Takže teď nás zaveďte k vašemu vůdci a přestaňte tak hloupě kafrat." prohlásím mírně rozezleně. |
| |
| Město Vydím upíry jak se třesou nad odpovědí Gida.Co se děje?Zeptám se zmateně. Z davu se výjde jeden muž.Je mi líto,ale jestli ho vyrušíme tak pápá světě.Řekne. Podívám se zmateně na Gida. Tak já vás zavedu k bráně,ale potom si musíte pomoct sami.Řekne John. To je dobrý nápad.Řeknu. Zavedl nás k velké bráně jsou tam lebky ten hrad je cítit temnotou. |
| |
| Před branou Chladným pohledem se zadívám na upíra, jenž prohlásí , že nás ke svému pánu nemůže zavést. Skvělé, takže pán na nás nemá čas. jen tak tak udržím tuhle myšlenku v hlavě. Polknu žluč, jenž se mi hromadí v hrdle, ale než zformuluji nějakou odpověď, promluví má společnice. No, aspoň nás zavedou k jeho sídlu. Malý pokrok taky pokrok. pokrčím rameny a následuji Johna. Brzy stojím před hradní bránou. "Nechte mne hádat váš lord sídlí tady, že." prohlásím suše a zadívám se do temnoty, jenž s hradu přímo sálá. "Juko připomeň mi prosím, co tu vůbec děláme? Tady to chce mága, nebo čaroděje, ne?" zeptám se vážně. |
| |
| Před branou Dívám se na hrad trochu znepokojeně, ale pak Gid promluví. To nevím přesně nido nám to neřek.A podivám se na Johna a pak znovu na Gida. Ale,máš pravdu vypada to jak hrad od mága a nebo čaroděje. John se na nás podívá a řekne.Víte náš vůdce ovládá temnou magii a já mizím čau užíte si to. Gide?Zeptám se.Chceš tam vůbec jít? |
| |
| Před branou Podívám se za mizícím upírem a skousnu několik slov, jenž se mi hrnou do krku. No, očividně je statečnost sama. Nedivím se že jeho druh má špatnou pověst. "No, vrátit se můžeme vždycky, ne? Nešli jsme tak daleko, abychom se vrátili." pokrčím rameny a vstoupím do sídla. Kráčím mnohem sebejistěji než se cítím. No, co může ta temná magie znamenat? Že by to byli kouzla noci? Tak to nemůže být tak zlé noc, je jen jiná. utěšuji se, ale prsty se mi podvědomě svírají na jílci meče. "Musím, ale připustit, že se mi tohle sídlo nelíbí." přiznám po chvíli, kdy kráčíme ztemělímy chodbami. Nemůžu se zbavit pocitu, že na nás s temnoty zírají cizí oči. Vždy když se do tmy zadívám , tak tam není vůbec nic. To mne znepokojuje ještě víc, než kdyby tam dřepěl, protože mám velkou představivost. |
| |
| V hradě Jsme v hradě jsou tam temné chodby v chodbách sochy asi to byly jeho. Gide nezdá se ti to tu trochu divné je to tu docela temné nato že je chce osvodit' nemyslíš?Řkenu uprostřed temne chodby.Najednou uslišíme hlasy."Haha,ti trpaslíci jsou fakt hloupý.Řekne jeden."Jo a nezapomen na ty upíry fakt si myslí že je náš vůdce chce osvobobit,hahaha. Co tím myslely?Ovládnout svět? Gide slyšels to?On jim celou tu dobu lhal. My jdeme do pasti. |
| |
| V hradě "Ano, to je u vládců typické." přikývnu tiše, ale zamračím se. Takže co dál. Budeme se hrát na hloupé? "No, zatím jdem dál a tvář se, jako by nic. Jelikož nevíme kudy dál. Útéct můžeme vždy, ne?" ukončím svůj tichý monolog a vykročím dál chodbou . "Hrajem si na prosťáčky, ne." usměji se a nasadí přihlouplí výraz seveřana. |
| |
| V hradě No jo.Vzdychnu a jdu z Gidem. Dostaneme se jakoby do nějaké síně obrazů.Bylo jich asi tak milion.Páni tady je někdo umělec,ale nikdo z nich není upír.Najednou uslyšíme šramot. Co to bylo?Zeptám sea vytahuji luk a šíp. A najendou někdo otevřel dveře a byla tam dívka upír měla černé vlasy a černou sukni a černe triko a boty neměla.Kdo jste?Zeptala se |
| |
| V hradě Vejdeme do sálu, jehož zdi lemují obrazy. "No a jak poznáš na obraze upíra, od člověka?" zajímám se. Obrazy mne očividně nezajímají. Víc mne zaujme šramocení, ale na rozdíl od své společnice hned nesahám po zbrani. Nejsem si jist, že by mi k něčemu bylo. zamračím se. Otevřou se dveře a v nich stojí k mému milému překvapení v nich nestojí žádná stvůra. Jen na pohled celkem příjemná upírka. Dávej pozor i toto je stvůra jen v příjemném obalu. Tedy pravděpodobně, stvůra. Nejdříve se ukloním a pak odpovím na otázku upírky. "Má paní, jsme hosté pozváni sem vládcem tohoto paláce." odpovím zdvořile. |
| |
| Vhradě Upíra poznáš podle toho že de v něm vidět temnota a taky mají pořád černe vlasy nebo velmi tamě hnědé vlasy a taky ty obrazy jsou velci strašidelné,ale tyhle jsou příjemné.Usměji se Táta vás poslal fakt?Udiví se upírka.Vypadá tak na 12 let.Ehm..ano já jsem Juko a tohle je Gidamder a ty?Zajímám se.Doufám že nezavolá stráže to by byl průser.Mé jméno je Adéla,proč vás tu můj táta poslal? |
| |
| V hradě S úsměvem přikývnu nad vysvětlením Juko. Aha, takže všichni upíři vypadají stejně. To je dobré vědět. "Velmi mne těší madam." usměji se zdvořile na Adélu. Tak teď si budu hrát na hloupého to na šlechtice funguje vždy. "Omlouvám se paní, ale vaši sluhové nevěděli, proč se máme dostavit. Váš otec jim to nejspíše nezdělil." pronesu vážně a dost mi pomáhá, že si vůbec nepamatuji, co nám ti sluhové říkaly. "Mohla byste si nás k zavést k tvému otci?" zajímám se. |
| |
| V hradě Jasně pojd'te.Ad'a nás vyzve ke dveřím do obrovské chodby dlouhé chodby všude velké sochy stejné osoby. Dá se jí věřit,doufám že jo.Gide myslíš že nás zavede k vůdci?Řeknu tiše.Ad'a nás zavede k velkým dveřím přes celou jednu stěnu.Dveře jsou z černého skla.Ad'a zaklepe a otevře dveře. Jejich vůdce je vysoký bledý je skoro holohlavý ale na levé a pravé straně má pár vlasů má šedou košily,černé šaty a slavnostní boty. Adélko,co potřebuješ.Řekne a zarazí se jak vejdeme s Gidem.To jsou tvý přátelé?Zajímá se.Ne,vždyt' si je poslal no aspoň mi to tak řekly.A probodla nás pohledem. |
| |
| V hradě "Ano, zavede." usměji se na Juko. Určitě ano, nemá důvod nám nevěřit. utěšuji sám se sebe, zatím, co následuji Adélu. Jak tak jdeme k velkým dveřím ani si neuvědomuji, že jsem položil ruku na meč. Sotva se začnou otvírat začnou mi trnout svaly, jak pevněji a pevněji meč. K překvapení všech se já ovšem nezastavím v uctivé vzdálenosti, ale projdu kolem upírky cestou tasím meč a prudce jí udeřím do zátylku. "Nejsme tví přátelé. Jsme živí lidé a budeme bojovat proti otroctví, do kterého chceš uvrhnout náš lid!" s tím pozvednu meč do šermířské pozice hrotem proti upírovy. |
| |
| V hradě Vždyt' jsem řekla že neŘekne uírka a otírá si místo do které ji Gid zasáhl. Juko vidí jak se Gid rozzuřil a také vytáhne a zamířila na lorda.Haha myslíš že se vás bojimZasměje se lord.STRÁŽE!!!!!Zakřičl a najednou jsme obklopeni stovkami uířích válečníků.A jeje.Zvolám.Jsme v pasti.Najednou si všimnem že nám z ruky vytáhly zbraně.HAHA mysleli jste že mě dostanete to teda ne zaved'te je do žaláře.Zavedli nás do žaláře.Jejich žaláře je šppináve a je tam hodně klecí jsou tam krysy a najednou si s Gidem všimnem že proti nám v jedne místnosti je upír co nám zaklepal na dveře a poslal do téhle šlamastiky John. |
| |
| V hradě Udělám dva kroky k upírovy a pak mi dojde, že jsem udělal chybu. Přesněji tři chyby. První moc mluvím. Druhá místo abych tu upíří holku setnul, jsem jí jen praštil. Třetí zapomněl jsem, že vládci mají kolem sebe stráže! S těmi myšlenkami pozoruji jak se ze stínů vynořují stráže. Pozvednu meč nad rameno, abych do prvního ze strážných sekl. Když ovšem tnu zjistím, že mám prázdné ruce. Někdo mi vytrhl meč, jako by to byla dětská hračka. Přesto udeřím strážného, což vím že bych dělat neměl. Za několik okamžiků, to vím na jisto. Strážní mi, jak je jejich zvykem vrátí úder i s úrokem a tak jsem do cely spíš dotažen, než doveden. "Tak za to mi ta nemrtvá zrůda zaplatí." zašeptám , když jak žok sena dopadnu dovnitř cely. Pomalu se posadím a opřu a zeď. "Tak to nešlo podle plánu." konstatuji a ohmatávám žebra rozbitý nos. "No, aspoň máme furt společnost." kývnu na upíra v protější cele. |
| |
| V hradě Ne nešlo.Podívám se upíra.Co ty tady vlasně děláš?Přece Saki by tě tady nenechal si jeho zvěd.Řeknu upírovi,ale ten se jenom provinile podívá.No....ehm....to...bude..asi.....proto...že ...jsem zvěd ale ne od Sakiho.Koktal upír.Jsem městký zvěd a one mi řekly že mám pro vás přijít,ale že musím říct že mě posílá Saki no a on zjistil moji zradu a zavřel mě tady konec příběhu. |
| |
| V hradě Zamyšleně se zadívám na upíra ve protější cele. "Tak první věc? Kdo je u všech všudy Saki?" na chvíli se odmlčím. Tak za zeptání nic nedám. "Hele, přijde tě někdo z tvých přátel zachránit?" zeptám se s nadějí v hlase a zvednu se na nohy. |
| |
| V hradě John se podívá na Gida"Saki je náš vůdce a jo přídou,ale nevím kdy"Řkne a podivá se provinile a najednou přivedou nového vězně byla to elfka měla rudé vlasy. Jejím oděvem jsou pouze kožené pásky, které zakrývají poprsí a intimní partie. Zavřeli ji do celi s upírem. |
| |
| Ve vězení Když se přiblíží kroky zmlknu a zadívám se po zvuku s nadějí v očích. Brzy, je naděje zmařena, nově přicházející nejsou zachránci, jen stráže vedoucí další vězeňkyni. No, skvělé další přírůstek v naší další sbírce. No aspoň, že je v druhé cele. Stráže odkráčí a já dojdu k mříži a opřu se o ní. "Tak vítej v našem soukromém předpeklí. Pravda každou chvíli by nás měl někdo přijít zachránit, ale i tak." prohlásím cynicky. "Mimochodem, kde jsi ztratila svoje šaty? To jsi v nich měla tolik zbraní, že ti je sebrali?" zajímám se, protože těch několik řemenů, co má dívka na sobě nepovažuji za šat. No, musím vymyslet nějaký plán na únik a nespoléhat jen na to, že nás zachrání. Je špatné, že nás hlídají úpíři. Ty jen tak nepřepereme. Sakra! s tím začnu zkoumat zámek vězení. |
| |
| Ve vězení Než stačila odpovědět tak strážce otevřel v cele kde byla elfka a John vzal ho za krk"Pojd' červe chce tě náš vůdce a nevím co ti udělá si jen přece zrádce"Ďábelsky se zasměje."Nenechám se urážet, Saki bude poražen za každou cenu!!!!!!!!"Řekne Johny velmi přesvědčivě.Strážník se otočí na nás "Nebojte za chvíli bude řada na vás"Odvede Johnyho a jenom uslyšíme "Ne" a nech mě být"Už si de pro nás otevře dveře a popadne Gida takrychle že nestihl jenim mrknout."Mám tě ha a pro tebe slečinko si příde někdo jiný Davide!!!Přiběhne vychrtlý mladík jako upír měl vše černé kromě očí měj je jasnivě modré."Vezmi tu elfku a pozor na nohy má sílu v nohách.Mladík kývne popadne Juko zavede nás do velké komory vypadala to jako další galerie Gide,proč si myslíš že nás tady přivedli,Komora byla ty portréty čarodějů,lidí ,elfů a další bytostí. |
| |
| Směr do galerie Než upír dostane k nějaké chytré odpovědi vstoupí stráže. Následně je upír odváděn pryč. Záhy se ozve jeho zoufalí křik, ale ten ignoruji. Jak se odsud sakra dostat? "Hele, nemáš ... ?" otočím se na svou společnici, ale než stačím doříct, chytí mne pod krkem strážný a smýkne se mnou ke dveřím. Furt si nemůžu zvyknout na to, že nás hlídají upíři místo lidí. Jsem tažen do nějaké galerie. Zmateně se rozhlížím kolem a stejně, jako Juko nechápu proč nás přivedli sem. "No, třeba nás přivedli, abychom si prohlídli lidi, jenž se postavili na odpor a neudělali stejnou chybu?" navrhnu nepřesvědčivě a studuji obrazy. |
| |
| V galerii Gide,my neděláme chybu.Usměju se. Psssss,pssss.Ozve se z poza rohu.Hej vy dva.Ze stínů vyleze chlapec je mu asi tak 10 let je vychrtlý má blond'até vlasy,hnědé očí a pod očima světle hnědé pihy,rozthané oblečení Juko si všimne zašpičatělých uších,ale méně než má Juko.Co tady děláte?Zeptá se kluk.To bych se chtěla zeptat já tebe,ale tys ses ptal první zavřeli nás tu.A ty?Ptá se Juko.Sme na tom stejně.Řekne a začne něco mumlat elfsky |
| |
| V galerii Nad odpovědí Juko se pousměji. "To jsem ani netvrdil. Mi totiž neprohrajeme." Tedy doufám. Proč by nás, sem hodili netuším. Za tím vězí nějaká čertovina. V tomto bodě mé myšlenky přeruší klučina. Že bychom nebyli jediní koho sem zavřeli, ale proč? Co je to za obrazy a za kluka? zamyšleně pozoruji kluka, jenž očividně ovládá elfštinu, ale elf jako juko to není."Co říkal?" zeptám se tiše společnice a vykročím dál místností. Dívat se nedívat se na obrazy? Obojí může být stejně nebezpečné! "Hele malej, jak se vlastně jmenuješ? A jak jsi se sem dostal?" zajímám se. |
| |
| Galerii Řekl atˇ si dáme pozor.Pošeptám Gidovy a odejdu dozadu ke dveřím a zkoumám jak je otevřít. Neříkej mi malej jsem starší než ty.Vyštěkne kluk.Juko na něho vystrašeně pohlédne klekne si k k němu a začnou si něco říkat elfsky.Potom v stane a začne zase zkoumat dveře |
| |
| Galerie Prudce se otočím a zadívám na kluka. "Tak se omlouvám." prohlásím ironicky. "Faktem je, že mne zajímá tvé jméno a jak jsi se sem dostal. " odpovím vážněji a vykročím dál chodbou. |
| |
| Galerie Elf se na Gida podívá uraženě a potom se usměje. Mé jméno je Attanono ve vašem Jakub a dostal jsem se sem tak že na moji vesnici zautočily temní elfové s upírama a bum a jsem tady.Jak to řejne Juko odejde od dveří.Takhle to nepůjde upíři mají mají dveř které jsem nikdy neviděla.Řekne Gidovi.Najednou se zatřese celá mísnost s Jukou to švihne k obrazům Elfů, Attana ke dveřím do bezvědomí a Gid do nějaké díry. |
| |
| Galerie S pochopením se zadívám na mladého elfa. "Velmi mne těší Jakube. Já jsem Gid. Nás sem zavřel upíří lord." Než se rozkoukám, jde juko ke dveří. Zamračím se na dveře. Takže naši hostitelé používají vlastní zámky. Skvělé! zamračím se. Záhy ovšem padám do neznáma. Budova, nebo přesněji místnost se celá otřese a rozhází nás jak pinpongové míčky a já padám kamsi do neznáma. Snažím se cestou dolů něco zachytit. "AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA" řvu a padám. |
| |
| Galerie[/u] Au,co to bylo?Zeptá se Juko Gida když se spamatuje Jukub se probudí a řekne:na to si zvyknete.Podívá se Juko.Jak se vlastně jmenuješ?Mé jméno Juko.A Attano neříkal si že temní elfové se přidali k upírům,že ne? [/b][/b]Zeptám se. Jestlli jo tak jsme v průšvihu.Pomyslím si. Jo řekl jsem to.Řekne Jakub |
| |
| Galerie a cesta pryč S hlasitým žuchnutím dopadnu na dno díry, jenž se pode mnou najednou otevřela. Prvních několik okamžiků jen ležím a počítám kosti. K mému překvapení jsou všechny celé a já s toho pádu vyvázl jen s pár modřinami. "Sakra být hlubší tak si tu zlámu vaz." bručím a zvedám se na nohy, opíraje se o stěnu. "Co já vím? Vypadám snad na věštce?" odpovídám podrážděně Juko nahoru do galerie. No, musím to bát pozitivně aspoň na mne nespadli ti dva hytráci. bručím si v duchu a rozhlížím se kolem. Debatu na téma upíři a temní elfové s klidem ignoruji, protože se mne tak nějak netýká. To, kdo se spojil s kým je v tento okamžik celkem nepodstatná drobnost. Mnohem důležitější je dostat se odsud a tohle by mohla být cesta. "Hele Juko tudy bychom mohli utéct tady snad." rozhodnu se podělit o můj objev. "Není to vysoko a když budu tě chytat." zavolám na horu a připravím se chytit Juko, aby si nenabila kosti, jako já. |
| |
| Galerie a cesta pryč Jakub se zvedne a zamíří k jámě kde je Gid.Nemusíš mě chytat ty máš modřiny protože,si nebyl připravený.Řekne Juko a skočí na nohy usměje se. Vidíš.Podívá se Jakuba.Ale,Attana bys chytil měl nebo si tady opravdu někdo zlomí vaz.Attano zatím vezme kameny ze stěny a zamíří k jámě.Já skákat nebudu.Podívá se na Juko a pak na Gida.NebojOzve se Juko.Tak dobrá skáču.Skočil a Gid nemusel ani chytat Jakub se zachytil kámen a seskočil.Vyrazil únikovým východem. |
| |
| Cesta pryč tedy možná když vedle mne dopadne Juko poněkud se zachmuřím. Fajn, teď si připadám, jako neobratný ňouma. naštěstí se mi podaří tyhle myšlenky udržet uvnitř hlavy, ale to jen těsně, málem unikli ústy ven. Tak aspoň chytím našeho malého společníka, ikdyž ani ten se tváří že mou pomoc nepotřebuje, jelikož nechce skákat. "Tak v tom případě ahoj, rád jsem tě poznal. Mi jdeme touhle chodbou a tebe necháme ať si tam nahoře čekáš na co chceš." odpovím drsně. No, jasně nechce se mu dolů do tmy, ale pochybuji že se mu tam nahoře bude chtít zůstat sám. Děti se musí popostrčit správným směrem. Jakub se rozhodne jít s náma a já ho zachytí, ikdyž díky svému akrobatickému umění by mou pomoct dost možná ani nepotřeboval. To mne ovšem nepřekvapí vím, že děti jsou šikovné a elfí očividně obzvlášť. Zamračeně sleduji jak se hned, jak dopadne rozběhne se chodbou pryč. "to není dobrý nápad." konstatuji a vykročím za ním. "Juko hledej po levé stěně louče, lucerny, nebo tak něco. Já to udělám na té své." Jít po tmě neznámou chodbou to není nic pro mne zvlášť ne v sídle upírů. s tím jdu pomalu vřed hledaje výše zmíněné předměty. |
| |
| Cesta pryč Attano utíká do chodby ale, v chodbě se zarazí a z pomalí. Au!Ozve se Attan.Uslyšíme ják si něco říká attan. Jo, budu myslíš že tady nějaké budou?Řekne Juko náhle usliší Attana. Tak tohle překládat nebudu. Nevěděla jsem že je takhle nevychovaný. |
| |
| Cesta pryč Jdu pomalu podél stěny hledaje, louč nebo případné pasti. Spíš se zájmem, než znepokojením sleduji Attana, jak běží kam si do tmy. No, apoň budu vědět, jestli je před náma nějaké propadlo, nebo jiná past. ozve se potměšilí hlas v mé hlavě, ale hned je zahnán starostmi. První nikoliv však nejmenší je, aby chlapec nespustil nějakou pasta a hned druhá aby na nás neupozornil stráže. Naslouchám krokům a pomalu postupuji mám zkušenost s pohybem v podobných prostorách a tak dávám svým očím čas si zvyknout na tmu. Dokud se tak nestane využívám ostatní smysly a pomalu se přesunuji s váhou na zadní noze. Tak když zavadím o past nebo šlápnu na propadlo nezřítím se do hlubin a nebo budu mít čas uskočit. "Ani, nemusíš jeho tón je celkem jasnej." usměji se na Jukinou reakcí nad chlapcův proslov. |
| |
| Cesta pryč Jdu podél stěny a najednou do něčeho narazím je to studené."Máme problém je tu zatarasená cesta nebo slepá ulička".Attano se pomalu zvedá ze země a začne zkoumat zed'. Najednou uvidíme světlo rychle blížící se světlo k nám Attano se dá do bojové polohy ale,světlo se zastaví ve světle uvidíme upíra v uniformě stráže s modrýma očima je to David."Nechcete náhodou pomoc."Jak to řekne rozhlídne se.Vystrašeně se podívá na Attana ale,pak sklopí obočí."Attan!Nemáš být náhodou mrtví?"Zeptá se upír. Juko se podívá nechápavě na Attana ale,pak se znovu otočí.Attan ani nepřemýšlí a spustí."No,elfa nezabiješ lehce hlavně mě ty hloupý upíre a ne tvojí pomoc nepotřebujeme."Upír neposlouchá vezme louč a přiklopí ho na zed'.Najednou je pod náma vlhko.Je to ledová stěna vy chytrolni.Zasměje se upír |
| |
| Cesta Pryč Naši cestu ukončí neočekávaná překážka. "Zajímavé, čekal jsem ledacos, ale ledovou stěnu ne. Neměla by roztát?" uvažuji na hlas, když si překvapeně prohlížím stěnu. Čekal bych kamnenou stěnu, ale ledovou fakt ne. To už před námi stojí upír a posmívá se nám. "Skvělé no a co bude teď?" zajímám se upíra chladně. |
| |
| Cesta pryč No,půjdeme dál.Řeknu chtěla trapnou chvilku odsunout.Všichni jdeme dál uvidíme světlo.Vyjdeme konečně z tunelu.Rozdívám se.Jsme v malé vězničce všude jsou pavučity,krysi nedalo se tam ani dýchat ve vezničce bylo 5 malých cel.V jedné celi byl kluk vlastně byl tam jediný kdo tam byl.No konečně jsme venku!Zvolal Attan.Už musím jít ahoj.Rozloučil se s náma Ahoj.Řeknu.Jo,konečně jsme venku. |
| |
| Cesta pryč Následuji juko skrz rozpuštěnou ledovou stěnu a dál chodbou. Trochu mne vadí, že musíme jít stejnou cestou, kterou přišel upír, ale vzhledem k nedostatku možností, jdu. To jsem zvědav kam nás ta cesta zavede. Předpokládám, že do dalšího maléru. No, o kolik horší to může být? Jdeme po tmě neznámým labyrintem, jehož vlastník je upír. S úplně neznámým elfem, cestou kterou nám otevřel jinej upír. Hmm, když tak nad tím přemýšlím bylo mi líp v cele. Moje zachmuřené myšlenky skončí až když vyjdeme na světlo. "Aha, skvělí další vězení." konstatuji naštvaně. "Jediné pozitivum je, že mi nejsme v celách." dodám téměř okamžitě. Najednou napnu uši, slyším totiž něčí dech. Podvědomě hmátnu po mečiSakryš, upíři mi vzali zbraně. "Je tu někdo? zeptám se prostě doufaje, že se někdo ozve a jdu za zvukem dechu. Stojím před celou v které je mladík. "Zdravím chceš pomoct ven?" položím řečnickou otázku a jdu shánět něco čím vylomí dveře cely. Brzy se vracím ze zbytky nějakého nábytku a vysazuji dveře. "Tak dámo a pane kudy teď? Za světlem?" zeptám se, zatím co se oprašuji. |
| |
| Vězení Už se vzdávám veškerých nadějí, že mě kdy někdo osvobodí, když tu najednou zaslechnu hlasy. Haló? Kdo je tam? Pusťte mě ven, prosím! Zavolám na muže i na dívku. Ani nevím, jak jsem se sem dostal, probral sem se už tady. Moc si toho nepamatuju. |
| |
| Cesta pryč Jak mu Gid vylomí dveře přiběhne Attano"Jak se odsud dostaneme?Zepá se.Juko na jeho otázkou popřemýšlí rozhlídne se."Támhle jsou dveře,ale nemáme klíč."A ukáže na kovové dveře v zadu místnosti."No já je mám dal mi je ten upír když jste se nedívaly."Juko popadne klíče a utíká ke dveřím a v jakém překvapení jsou konečně venku Attano se směje a utíká pryč.Juko si oddychne."Jdu se poptat jestli někdo neví co dělají se zabavenými zbraněmi".Řekne Juko a odejde.Ke Gidovi přejde vyhublá upírka se roztrhanými šaty které si zakrývá zástěrou a v jejích očích šel vidět jenom strach a obavy."Neviděl jste Johnyho chytly ho stáže."Řekne se se slzamy v očích.To najednou přiběhne Juko."Prý je zničí. |
| |
| Venku Klidně se otočím na Attana. "Jedno po druhém. Rozhlédněte se kolem, určitě tu bude ještě jinej východ." s tím se povzbudivě usměji.Pochybuju, že stráže chodí poklopem. Juko téměř hned našla dveře a klíč taky nehledá dlouho. Stačí zachovat klid a všechno se vyřeší. Teď by bylo fajn najít naše vybavení. přemýšlím, zatím co vycházím do relativní svobody upířího města. To, že ten elfí kluk utíká mne poněkud rozladí. "Nevděčník jeden, mi ho dostaneme ven a on si jen tak zdrhne. Ještě ho chytí." To už ke mně přistoupí nějaká upírka v zašlém oblečení a ptá se na spoluvězně. Nepříjemná otázka, co ted? "Ano, viděl jsem ho. Když jsem ho viděl naposled byl v pořádku. Nás zavřeli do jiné cely, díky tomu jsme utekly." To není lež, to je pravda. Bohužel ne, celá. odpovím upírce povzbudivě a sám sebe zároveň přesvědčuji, že říkám pravdu. "To, že chtějí naše zbraně zničit mi sice moc nedává smysl, ale co. Seženeme si nové zbraně. Pokut tedy nevíš, kde leží pec, v které je chtějí zničit." pokrčím odevzdaně rameny. |
| |
 | Upíří pán, zlý pán Budím se. Košili mám celou ulepenou od potu. Zase se mi zdáli ty strašidelný sny. O obřích špičácích, krvi a netopýřích křídlech. Proč pro ně pracuješ? Ptám se každé ráno sama sebe. I můj bílý angorský kocour Fly se na to ptal, ale spíš to bylo "Kde je snídaně?" No jo. "Promiň kamaráde, ale brzy mě budou...." zazvonil zvonek. "Hledat." dořekla jsem, pohladila kčoku a rychle se převlékla. Běžím na chodbu, do schodů a otevírám dveře velikého apartmá. "Ano pane?" ptám se. "Kde jsi?" křičí na mě vysoký, hubený upír. Rostou mu špičáky. Tohle je zlý. Pomyslela jsem si. "V hradu se mi potulujou elfové a moje vlastní služka si vyspává?" křičel na celé kolo. Raději jsem mu udělala koupel, aby nevyšiloval a vyšla jsem na chodbu. Za mnou jde Fly. Předtucha Běž do města. Běž do města. Říká nějaký hlas v mém nitru. Poslechnu ho. Potřebuju si pročistit hlavu. Jdu do svého pokoje, beru si svůj modrý plášť prošívaný zlatou nití a dýku z Modré oceli. Fly jde se mnou. Jdu do Severní části hradu a otevírám tajnou chodbu za tapiserií. Za deset minut se oběvuji ve městě. "Běž k Tesákové." napovídá mi ten hlas znovu. Jdu tam. Před sebou uvidím čtyři bytosti v zaprášených pláštích. Nejsou to upíři. Snažím se k nim zezadu přikrást, ale Fly všechno pokazil. Rozběhl se k jednomu muži. Slyším že říká něco o zbraních. Vzali jim zbraně? Asi neví, kde se schovávají. No to není můj problém. Fly hlasitě zamňaukal. Ne. Všimnou si ho. A tím pádem i mě. |
| |
| Nečekaná návštěva Najednou se mi zježí chloupky na krku. Někdo nás sleduje? Začnu pomalu dýchat a naslouchat okolí. Nic podstatného neslyším a tak se opatrně rozhlédnu kolem. U nohou se mi zastaví nějaká kočka, stačí mi jediný pohled na kočku, abych věděl, že to není ona kdo nás sleduje a tak se zadívám na dívku opodál. Heleme se tady je náš zvěd. nedám na své tváři znát, jak nesnáším špicly. Vykročím k dívce."Zdravím, nestůj opodál. Pojď mezi nás." moje oči jasně říkají, že další možnosti by se neznámé nelíbili. |
| |
| Nečekaná návštěva Radost z toho že jsme venku se ztratila poté co jsem zjistila že naše zbraně chtějí zničit. A to proto že můj luk je jedinou z tělesněnou vzpomínku na mé rodiče které zabily temní elfové když mi byly tři roky.Musím ho získat zpět.Řeknu si v hlavě.Ale, to rači říkat nebudu. U Gidových nohou se objeví kočka chtěla jsem něco říct ale, to Gid u volá nějakou dívku. Vypadá jako služka upírů ale, upír to není všimnu si špičatých uší. Proč by elf pracoval u upíru.Zeptám se sama sebe to mi nebere hlavu. Podívám se na hrad upírů"Tohle je místo smutku a utrpení"Zašeptám si. Podívám se kolem vidím jenom smutek a beznaděj upíři to tady celé zničily. |
| |
| Odhalení Ten chlap mě trochu vyděsil. Koukám že s ním není žádná legrace, ale našla jse místo, kde kdyby ho moje dýka sekla, měla bych dost času na útěk, ale zase by mě dohonili ostatní. Proto asi musím zpolupraovat.Musím je dostat odsud. Jsou moc blízko brány. Flyi ty kočko hloupá, co teď. "Co tu děláte cizinci? Před branami mého pána? Beze zbraní? Mí druhové vás brzy rozsekají na kusy!" snažím se rychle zakrýt si uši, aby někdo nezjistil že jsem elf. Musím je odsus dostat pryč, nebo je chytí strážní. Ovšem je nemůžu pustit, když jejich zbraně skočnili v Tavní místnosti. "Vaše zbraně, přišli jste s nimi do města a skončili v Tavné místnosti, je to tak?" ptám se, i když je t úplně jasné. Proč jim vlastně pomáháš? Ptám se sama sebe. Protože... to jsou moji druhové. Teda aspoň většina z nich. Koukám na muže, který mě kvůli mojí hloupé kočce oběvil. |
| |
| Nečekaná návštěva Neznámá před mým pohledem couvne, jako bych jí udeřil. Vykročím k ní s dlaní otočenou na horu, aby bylo vidět že nemám nepřátelské úmysly. To už spouští svůj téměř hysterický záchvat na téma, co děláme v tomto městě. "No a co s toho, tak budu mrtevj. Každý jednou zemře." pokrčím melancholicky rameny. Kdyby nás chtěl temný lord zabít, tak už jsme mrtví. On s náma má nějaký plán. Najednou se na tváři neznámé vystřídá několik protichůdných výrazů. Zaujatě pozoruji vnitřní boj, jenž se uvnitř elfky odehrává. Konečně dojde k závěru a její slova mne celkem potěší. Sice mi nezáleží na meči, tak jako mé společnici na luku, přesto je to můj, meč a tak rád slyším, že neznámá ví kde je."Výborně, když víš, kde naše zbraně skončili, tak bys nás tam mohla zavést, ne?" Tavná místnost ten název se mi vůbec nezamlouvá a proč by vůbec ničili zbraně, co je to za hloupost? přemýšlím zachmuřeně. |
| |
| "Mohla." připustím nejistě. "Ten chlap mě stejně zabije, tak proč si to nezkrátit? Pojďte za mnou." vedu je až k tajným dveřím do hradu. "Tudy se dostanete dovnitř pokaždé. Nikdo to tu nehlídá." jdu první šerou chodbou. Když se oběví konec, vylezu po žebříku do mojí ložnice. Čekám až vylezou i ostatní. |
| |
| Nečekaná návštěva Pořádně si prohlédnu dívku"Ty nejsi upír,proč pracuješ pro upíra"?Zeptám se.Podívám se na Gida a pak na hrad.Gid ná pravdu každy jednou zemře.Pomyslím si. To už nás dívka vede ke dveřím.A vyleze na žebřík následuji ji. "Jak se vlastně jmenuješ?"Zajímám se. |
| |
| Odpovím, ač nerada ženě která mě pozoruje tak zvláštně. Není to nenávist, povýšenost. Je to pocit, který neznám, nebo kterému mě odnaučili v černých zdech temného lorda. Vyhrnu si rukáv a na něm je několik jizev, od upířích tesáků. "Přivázali mě k těmto zdem. Poud uteču, zemřu. Tohle..." ukážu na jizvy "Mi udělali jako malé, když jsem chtěla odsud pryč. Řekli "Uděláš to ještě jednou a ta ránu už ti nikdo nezahojí. Vím jak to myslel a proto jsem raději zde, i když mě stejně čkeá smrt... A mé méno je Arvien. Znamená to Jasná záře." letmo se usměju. V jejich blízkosti se cítím bezpečně a více jako elf, ne jako odvrženec a jediný, podřadný tvor. |
| |
| Nečekaná návštěva "Ou,omlouvám se nechtěla jsem."Odpovím s lítostí a porozhlédnu se po pokoji. "Jak se dostaneme do té tavné mísnotsti?"Zeptám se. Pořád nechápu jaký to má smysl ničit zbraně. |
| |
| Počkat počkat! Ona, ta vznešená, krásná elfka se mi O M L O U V Á? No tak to mě nanejvýš překvapilo. "Ni... nic ne nestalo." pokusím se usmát. "Vlastně... se mi poprvé v životě někdo omluvil. Temný lord zabavuje všechny zbraně, s vyjímkou těch, které vlastní jeho vojáci. Bojí se věcí, které by mhli ublížit jeho upíří komunitě. Navíc se chce opičit po trpaslících a naučit se kovat stejné skvosty jako oni. Dokáže najít všechny zbraně, které jsou ve městě bez jeho vědomí. Až na tohle." vytáhnu zpod postele svůj luk ze dřeva Krásnostromu. Je to čistě bílé, skoro až ocelové dřevo, posázené stříbrem a malými modrými safíry,s tětivou z žíní jednorožce, s ornamenty běžících jelenů a letících pegasů, vynnou révou a květinami. "Tohle dřevo upíry odrazuje. V tavných místnostech se ho pokaždé pokusí zničit, ale nejde jim to, i když tohle je poslední kousek dřeva z Krásnostromu v těchto zemích. Vaše zbraně tam budou určitě také. Pojďte se mnou..." Z pod postele vytáhnu i několik šípů z Krásnostromu, kovadlinou na upíry. Vedu ty bytosti chodbami až do Temné věže. Tam je uzamčená místnost s kovovými dveřmi. Neodemknu. Jen čekám, jak zareagují oni. Tipuji si... Ten co mě oběvil - vyražení, laskavá žena - magie, a ty dva další, těžko říct...Pod šaty schovávám klíč. "Jsme tady." oznámím. |
| |
| Cesta ke zbraním Páni nikdo se ji nikdo neomluvil na to se nedá nic říct jenom:""Aha, tak už jo".Pokusím se usmát."Fajn, takže proto unáší trpaslíky já myslela kvůli zlatu co najednou vykopali.No co každý se splete."To už vyndáva svůj luk a šípy a jdeme do chodbya uvelkých kovových dveří a nic prostě tam jen tak stojíme."Ehm...jsou tam stráže?Kdyby tam nebyly tak bysme je mohli vyrazit ale,jestli tam jsou tak ne upoutaly bysme zbytečně pozornost."Zamyslím se.Nemáš náhodou klíče?Mohla jsem se na to zeptat dřív. Ale klíče nemusela použít dveře se otevřeli a vystoupil upír kterého dobře známe ten co nám pomohl rozpustit ledovou stěnu.Byl to david měl rozčepířené vlasy,vojenskou uniformu a jeho modré oči svítily ve tmě.Všichni se schovaly za dveře jen Arvien tam zůstala.Upír se podrbal ve vlasech podíval se Arvien"Arvien co ty tady děláš jestli tě uvidí Saki seš o hlavu kračí víš o tom ale, možná si tě nevšímne protože, má starosti na hlavu utelki skoro všichni vězni.A já je mám jít hledat.Tak co tady děláš?" |
| |
| "Pomáhám jim . Temný lord mě stejně brzy zabije. Tak aspoň udělám něco užitečného, než se to stane." otočím se na jediného upíra, který na mě byl kdy aspoň trochu hodný. "Běžte si pro zbraně. Budu hlídat, kdyby něco šlo." Neříkám upírům NĚKDO. Jsou něco, něco co ani není živé podstaty. Založím do tětivy šíp a čekám... Ostražitým zrakem koukám na chodbu, jestli nespatřím nějakého nepřítele... DOufám že ano, protože konečně KONEČNĚ po tolika letech bych mohla nějakého zabít a uplatnit tak ty roky tréningu... |
| |
| Cesta pro zbraně Nechávám se vést Arvien upířím městem. Juko se zvědavě naší průvodkyně vyptává na důvody jejího pobytu v tomto temném místě. Zajímavé, takže jí tu vězní kouzlo. Nejspíše temné. To mne mrzí. K mému překvapení skončíme v pokoji naší průvodkyně. Že by nás vedla do pasti? Proč by nás jinak zavedla do svého pokoje? To už dívka s pod postele vytahuje umělecky zpracovaný luk, na to reaguji zamračením. Když vytáhne šípy bez hrotů uklidním se. Tohle je zbraň proti upírům. Tu by upíří lord netrpěl kdyby o ní věděl. Záhy stojíme před místností, kde se ničí všechny zbraně. K mému nemilému překvapení se ve dveřích objeví upír. Zareaguji, jak mi radí instinkt. Skočím jej na zem."Pozor je očarovaný!" |
| |
| Cesta pro zbraně Poslouchám jejich rozhovor. Najednou Gid vykřikně a srazí ho na zem.Upír si ho nevšimne a spadne na zem.Pak ho zebe zkouší strhnout."Co děláš, seš normální!?".Je vzteky bez sebe už chce vytáhnout meč ale,uklidní se."Co tu děláte?"Zeptá se zmatený upír."Hledáme zbraně".Odpovím mu.To mu to ječtě nedošlo?Zeptám se v hlavě.Upír nic neřekne jen pokyne rukou at' jdeme za ním.Zaváhám jenže ho všichni následují tak já také. Nevede nás těmi velký dveřmi jdeme jiným směrem.Jdeme temnou uličkou všude pobíhájí krysy je tam vlhko.Objevíme se u dřevěných dveří otevře a pokyne at' tam jdeme k tomu uhne Gidovi když jdem do dveří on."Tam je máte, jak je budete mít a vypadněte!"Ukáže na zbraně. |
| |
| Otočím se na který říká těm "dobrodruhům" ať vypadnou. Odhalím bílé špičáky, zdánlivě podobné těm upířím. Tvář se mi svraští. Zasyčím. Tohe jsem pochytila do ostatních upírů a dají se s tím dobře odhánět nežádoucí osoby. Znovu se otočím k chodbě a prosím bohy, ať už jdou. Vlastně, co udělám, až odejdou? Schovám luk, počkám až příjdou stráže a nechám Temného lorda, ať ze mě vysaje všechnu krev? Ne. Na ruce se mi oběvil bílý pruh světla. Jsem připravená mu konečně čelit, po tom co mi udělal. Usměju se. Doufám, že se oběví nějaký upír, abych ho mohla poslat ke všem čertům, teď už doopravdy, ne jen v mích představách. Ať se pak stane cokoli, napřed se jim pomstím. Ještě víc natáhnu tětivu a čekám... |
| |
| Neočarovaný upír Upíra se mi podařilo totálně překvapit, nad tím se zaraduji. Moje radost netrvá dlouho. Sakra, furt zapomínám, že to nejsou lidí, ale upíři. skřípu zuby, když upír sáhne po meči. O okamžik později letím místností, když mne ze sebe srazí. naštěstí pro mne i zbytek naší malé družiny, je to stále ten samí přátelský upír. Zavede nás k našemu vybavení. Rychle seberu svůj meč a s velkou úlevou si jej pověsím na rameno. "Fajn a teď jdeme srovnat účty s tím temným lordem!" konstatuji, protože chci vypadnout s temných a těsných chodeb. |
| |
| Zbraně Půjdu do mísnosti kde jsou naše zbraně vezmu si svůj luk a šípy hrdě si je dám na záda: "Jo už můžeme jít".Zareauji na Gida.Vyběhnu do chodby a ostatníma.Najednou uslyšíme kroky nastražím uši usměji se a podívám se na Arvien "Arvien přišla tvá chvíle". Natáhnu tětivu a mířím do chodby "Tam jsou" řekl někdo "kdo myši"zeptá se někdo ironicky "ne hlupáku elfové a ti dva lidi".To už na nás někdo míří.Vystřelím šíp a vyhnu se ráně.Na Gida míři na hlavu a na Arvien na nohy. |
| |
| Ano! Někoho slyším a za chvíli zase vidím. Míří mi na nohy. Nneí problém. Vyskočím asi půl metru nad podlahu a vystřelím. Ozvalo se zaskučení a rána. Asi jsem ho trefila. Po těle se mi rozlije blaho. Konečně pomsta. Vlastně, pokud vím je to poprvé co jsem aspoň zranila upíra. Napřáhnu ruku. Jemně zasvětélkuje a už ke mě letí můj šíp s dřevěným hrotem, zašpiněným tmavou tekutinou... Založím ho do tětivi a jsem připravena krýt ostatní. |
| |
| Boj s upíry Bohužel na své cestě pryč z kobek nedojdu daleko. Hned za dveřmi nás, už čeká hlídka. Zachmuřeně se zadívám na debatující upíry. Pěkné stráže, za takové amatéry a hlupáky by se nemusel stydět ani, kde jaký vysoký šlechtic. Mít tak kuši a umět jí použít. promyslím kysele. Mezitím se ta povedená dvojice konečně rozhodne, co s námi udělá a našim směrem letí několik šípů. Ani mne příliš nepřekvapí, že mi míří na hlavu. Rychle sebou prásknu k zemi a nechám tak šíp přeletět. Sakra, doufám že netrefí některou z mích společnic. Rychle vyskočím na nohy a vrhnu se proti dvojici nepřátel. Doufám, že mé společnice je zničí dřív než se k nim dostanu, protože meč by mi nebyl v tak úzkých prostorách k ničemu. |
| |
| Když se Gidamder rozběhne s mečem k zbylím upírům, myslím že mě trefí šlak. Copak se zbláznil? Asi neví, co jsou upíři zač. Vystřelím a jednoho upíra zasáhnu přímo do čela. Zaskučel, dřevo se mu zavrtalo přímo do hlavy a propálilo tam díru. Zajímavé. Konečně vím co mají - nebo spíš nemají - upíři v hlavě. Druhý dostal ránu do nohy. Pak ho někdo dorazí. Zbytek už nechám na Gidamdera, přecejen, už je skoro u nich. |
| |
| Boj s upíry Jeden upír se ke mě rozběhne s napřažebou pěstí svižně uhnu vezmu šíp a zabodnu mu ho do hrudi.I šípy samtono jsou k užitku.Pomyslím si a v duchu se usměju.Podívám se na společníky a vidím Gida jak bezproblémů zabíjí několik upírů.Upír David se jenom na nás vystrašenš kouká ale, nic neříká.Jenom se kouká po mrtvých těl upírů |
| |
| Zvláštní místo David se koukne po mrtvých upírů jak se na něj Arvien podívá couvne a podívá se na ní zklamaně.Uslyšíme šerm rozběhneme se k němu, jdeme chodbou všude vidíme Sakyho ušlkíbnu se.Dostaneme se do haly uvidíme několik postav v zeleném brnění.Na hrudi je zlatý drak jejich helma je celá ze zlata na okrajích helmy jsou jakoby měděná křídla v rohu stojí klidně žena s blond'atými vlnitými vlasy které sahají po půlku zad,její šaty mají barvu jarní trávy jsou volné v pasu jsou ovázany žlutým páskem rukávy jsou průhledne na konci vlnité na hlavě má zlatou korunu kde je znázorněn drak.Válečníci nejsou jenom muži ale, i ženy.Jak se na ně kouknu tak se mi oči rozzáří nemůžu se ubránit úsměvu jenže hned mi úsměv zmizí žena si nás všimne. Žena k nám přistoupí "Co tady děláte?"Než někdo odpoví přiběhne David "To bych se měl zeptát já!"A šáhne po meči.Žena se zasměje "Ty si asi mladý upíří srážce"Pokyne rukou dva bojovníci ho chytnouza paže sklopím hlavu aby mě nepoznala."Pojd'te něco vám ukážu"Pokyne rukou objeví se zvláštní kruh válečnící do něho vstoupí královna pokyne at' jdeme.Z hluboka se nadechnu a vstoupíme.Válečníci tahají Davida směrem ke královně. Objevíme se v kraji kde všechno svítilo slunce,tráva byla zelená,mnoho květin.Rozhlížím se smutně po krajině."Vítejte v ráji.V zemi kde všichni žijou v míru elfové,lidé,trpaslíci,víli,upíři a další bytosti.Jsem královna Ailema pojd'te se mnou".Oznámí nám královna vede nás přes pole k řece.Řeka měla křyšt'álovou barvu.V řece si hráli tři malý chlapci.Jeden chlapec byl blond'atý měl oči křištálově modré jako řeka,neměl triko jenom kalhoty a po kolena vodu,další chlapec měl kaštanocé vlasy a oči,zeleno triko a hnědé kalhoty , třetí chlapec byl stejný měl jako chlapec s kaštanovými vlasy.Dvojčata!.Ukloní se královně.Ta jim pokyne. |
| |
| Zvláštní místo Boj skončil a já si zlepšil náladu, nejen že všichni nepřátelé jsou zničeni, ale nikdo z nás neutrpěl vážnější zranění. Tak dluh vůči těm, kdo mne uzavřeli je téměř splacen. To už se chodbami rozléhají zvuky boje. "Tak dámy, někdo tu pořádá oslavu bez nás. Co takhle se jít podívat, jestli se podívat, jestli nejsme na seznamu hostů?" ptám se svých společnic, upíra přitom okázale ignoruju, se a vyrážím po zvuku. Záhy stojím před oddílem mužů a ženám v zelených brněních. Co jste sakra zač? ptám se sám sebe. To už jejich velitelka vyčarovává nějaký magický kruh a zve nás dovnitř. Projdu a rozhlédnu se kolem. Tak ráj prý? No, to se ještě ukáže. "Juko ty totu znáš?" ptám se tiše. |
| |
| Zašklebím se na Davida a rozejdu se pryč. Pryč z těch zdí, ale někdo mě zastaví. Elfové! Ldyby mi v žilách nekoloval adrenalin, možná bych se k nim rozběhla. Vedou nás kamsi, ale mě to je jedno. Nic nebude horší než upíři. Cože? Ráj?! Si dělají srandu ne? A proč mě sem jako nepřivedli dřív co? Když uvidím nějakou královnu, v posvátné úctě pokleknu. Zde bych mohla mít vše co chci, ale já vím že nedokážu žít v míru s upíry. Nikdy. Královně se pokloním a čekám co bude dál. |
| |
| Zvláštní místo Koukám se do země a dívám se na mějicími se barvy kamenů To je úžasné kdyby to tak bylo i ve vesnici.Pomyslím si.Najednou zjistím že se mě Gidamder na něco ptá.Chvíli zaváhám a pak mu odpovím " Ne neznám"Zalžu .Stějně se to potom dozví sami. Královna nás vede sadem.Stromové listy se třpytí a nádherně červená jablka jenom září.Najednou z jednoho stromu spadne klučina asi 12 let ,člověk,zrzavé vlasy,zelené oči a pihy.Obleknuté má má roztrhané hnědé triko a krátke krat'asy boty neměl.Královna si ho jako nevšimla ale, ukázala strážcům at' mu pomohou.Jeden strážný ho zvedne na nohy a druhý se ho na něco a potom se kluk rozběhne a přinese krásná červená jablka podá ho královně, Gidovi,Arvien,Eressiel,Neklanovi a mě chce dát i Davidovi ale,ten odmítnul.Jak chlapec odešel královna hodí jablko na zem a rozšlápne ho a jde dál."Tak jdeme temnýh hvozdem tak si dávejte pozor jsou tu jen temné bytosti a zákeřní elfové."Varuje nás královna |
| |
| Jdu potichu a pozorně s dýkou pod šaty. Nevěřím tu nikomu. Je to lepší. Jablko esním, jen si ho strčím do vaku u boku. Když se přiblížíme k nějakému lesu, ucítím temnotu. Natáhnu do tětivy šíp a opatrně našlapuji dopředu. "Opravdu povzbuzující." Zabručím. |
| |
| Hrad Královna se na poznámku jen usměje ukáže rukou dopředu,válečníci zaujmou bojové pozice a předběhnou ji, královna je ochráněná před útokem a konečně můžeme vyrazit. "Nevím proč se bojíme temného hvozdu má jen strašidelné jméno nic víc."Zabručí jeden válečník, který jde za námi. "To přece moc dobře víš,jsou tam i temní elfové co nás málem vyhladili."Odpoví mu válečnice co jde vedle něho. "To jo ale, jsou tam i obyčejní lidé,trpaslíci,elfové a další havěť...." Ani to nedořekne tak ho jeden válečník dloubne do loktu asi bude jeden z té havěti přes helmy se to nedá poznat. Nad tím že jsou tam temní elfové se zarazím pocítím něco jako nenávist nedám to znát.Najednou se na nás podívá královna a řekne:"Tak vstupujeme do temného hvozdu"Podívá se na Davida kterého konečně pustily a spustí:Jestli chceš vím že vy upíří milujete temno tak tam klidně můžeš zůstat v temném hvozdě ale, varuju tě nejsou tam všichni upíři."A zlomyslně se na něj usměje asi moc upíry nemá v lásce.David se na ní jen zaškebí takže asi chce jít s námi.Podívá se na Gida a Neklana"Jestli chcete tak to klidně můžete obejít bude to delší ale,nemusíte jít kolem zvláštních bytostí nemusíte je mít nejradši"A znovu se zasměje. Podíva se na mě a na Arvien "Vy to klidně taky můžete obejít dám vám někoho kdo zná cestu, tak co?" |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Doprovod lesem Zamračím se na Juko, jenž mi lže. Očividně v tom nemá ovšem moc praxi, její pohled sklopený k zemi dává tušit, že její slova nejsou pravdivá. Sice se na Juko zamračím, ale odložím celou záležitost na později. Otázka dne zní: co teď ? Jestli projít, nebo neprojít portálem. Tady ovšem zůstat nemůžu. Za několik okamžiků po odchodu královny a jejího doprovodu vypukne poplach a stráže budou pěkně dopálené! Na druhou stranu nevím, co je na druhé straně portálu. No, co horší než tady to snad nebude. Projdu portálem s mečem připraveným v rukou a ocitnu se na místě, které královna označí, jako ráj. Rozhlédnu se kolem a zhodnotím okolí. Při troše dobré vůle by se to za ráj označit dalo. Souhlasím v duchu. Příjmu jablko nabízení chlapcem, ale stejně jako ostatní ani já jej nejím. Jen se na něj několik okamžiků dívám a pak schovám do vaku. Vyprávění o hvozdu mne příliš nenadchne. Už jsem o hvozdech slyšel a vím jedno. Hvozd nemiluje lovce, zvláště pak ty lovící do pastí a nosí ocelové zbraně. Vyprávění o temných elfech a podobné sběři poslouchám jen na půl ucha. “Ehm, královno mohl bych se zeptat, kam to vlastně jdeme? “ zeptám se poté, co silně vzpomínám nad pojmem etiketa. |
| |
| Boj Je poznat že mi Gid nevěří nejsem dobrá lhářka, ale co stejnak se to dozví takže...Pomyslím si.Jalko si schovám schovám. Nad královninou otázkou se zachvěju temní elfové brrrr.Nesnáším je. Královna se nad otázkou Gida zasměje a řekne: "Ty si Gidamder že?Jdeme do mého zámku a jak vidím všicni půjdeme hvozdem".V tom se ďábelsky zasměje a pak si odkašle, dá znamení rukou a jdem do temného hvozdu. Temný hvozd je jak už z názvu temný strašidelný.Stromy jsou tu nemocné můžeme slyšt jejich naříkání.Podívám se na nebe tma zamlženo,žádne slunce.Stráže jsou v pozoru zbraně mají před sebou aby se mohli rychle ubránit útoku.Najednou uslyšíme nějaký pohyb v křoví.Jeden strážný se lekl tak že málem svůj meč zabodl do Davida který, je námi.A nic neudělal.Najednou se zabodne šíp do stromu a jak se všichni dívají na šíp......Zautočily na nás upíři.Jeden upír zabodne meč do strážníka.Pět upírů jdou na gida,tři upíři na Neklana,čtyři proti Arvien a tři na mě ostatní upíři jdou na strážníky a královna se směje a směje.Uhnu útoku a kopnu ho do hlavy tal silně že sebou cuknul a spadl.Jeden mě chytl ze zadu a svalil mě na zem bouchnu ho loktem a zvednu se rychle vytáhnu šíp a luk natáhnu tětivu a vystřelím šíp ho zabodne do břicha svalí se a chytá se za břicho a kňučí třetí se už ke mně nedostane zabije ho jeden strážník.Vyhráli jsme!Upíři jsou mrtví podívám se na sebe sámá odřenina ale,nic vážného."No tak jdeme"Řekne královna jakoby se nic nestalo.Zamračím se a jdu dál. |
| |
| Do temného hvozdu Nad tím, že královna zná mé jméno se poněkud pozastavím. Kde ho ví, že by magie? Ne, hloupost. Možná jí stačilo malé pátrání, zjišťující koho vlastně jde zachránit. Po jejím smíchu se můj výraz změní ze zaraženého na znepokojený. Jelikož královnin doprovod je na to očividně zvyklí. Úžasné mám tu co dělat s druhým nejnebezpečnějším druhem blázna! Tedy blázna, který velí oddílu vojáků, kteří se na nic neptají. Nebezpečnější je jen bláznivý čaroděj a mám podezření, že i do této kategorie královna spadá. Moje nálada se příliš nezlepší, když v kráčíme do lesa. Za svůj život jsem byl na různých místech a žádné nevypadalo, tak nezdravě. Větve jsou propletené, že jimi prochází jen minimum světla a to světlo co projde jen dotváří strašidelný efekt. Stromy vypadají jako lidé pokrouceni morem. Větve, které se k nám natahují, jako ruce těchto nebožáků mne donutí tasit meč. Stromy jsou děsivé pravda, ale nejvíce mne děsí mlha, jenž mezi nimi panuje. Ta totiž jitří mou představivost a jak je známo všichni se bojí toho co nevidí. K mé smůle jsem slyšel mnoho příběhů o bytostech skrývajících s v mlze a tak jsem více než nervózní. Sakra, když existují upíři, tak můžou existovat i démoni lesa. tahle myšlenka mne moc na klidu nepřidá. Moje obavy se naplní, když se z mlhy ozve známý zvuk. Je to známí zvuk zadrnčení tětivy a hvizd šípu. Na známí zvuk nereaguji má mysl, ale svaly nečekají na podnět hlavy a reagují samy. Okamžitě se přikrčím a zadívám do směru odkud přilétl šíp a k mé hrůze se zahlédnu bytost z rudýma očima, jak se na mne vrhá. Na okamžik strachem strnu a stálo by mne to život, kdyby bytost po mne neskočila ze stromu. Stojím totiž v klasickém střehu s mečem pozvednutým lehce vzhůru a tak bytost, která očekávala, že se otočím za šípem, dopadne přímo na hrot meče. “Démon! Počkat.. to není démon, to je upír!“ můj vyděšený výkřik se změnil ve zlostné zavití. Zlobím se na sebe, že jsem se nechal ovládnout strachem s pohádek a tak se připojuji ke královniným vojákům a s bojovým pokřikem “Za klan!“ se vrhám do protiútoku. Kolem mne už řinčí zbraně, když se srážím s prvním s upírů a to téměř doslova. Vběhnu do přítmí stromů a tam po mne skočí další z upírů. Tentokrát ovšem reaguji, jak mne učili. Zastavím se, přenesu váhu na zadní nohu a nechám upíra proletět kolem a sotva mne mine seknu jej z hora do zad. S velkým zadostiučiněním sleduju, jak se nemrtvý kácí k zemi. Což je další školácká chyba, tentokrát se projeví tím, že trojice upírů má šanci zaujmout kolem mne pozice. “To jsme zase v maléru.“ konstatuju a snažím se vidět na všechny tři upíry najednou. Tak co teď ? Pokut se na mne vrhnou všichni najednou jsem mrtvý muž! Mám jedinou možnost zaútočit první. S tím se vrhnu na nejbližšího upíra, ten se pokusí zachytit mou čepel , což je předem ztracený pokus. Upír sice můj meč chytí, ale váha meče a síla kterou jsem mu udělil jej srazí k zemi. To už se na mne vrhají zbylí dva. Prvního zastavím pozvednutím meče. Druhý mi skočí na záda a jediné, co mne zachrání před velkou ztrátou krve, je moje pohotová reakce. Nestvůru, která se mi drásá záda přehodím přes rameno. Jedinou, ale to mne postaví před vážný problém, jelikož sem musel jsem pustit meč. Zvednout meč bych už nestihl a tak vytrhnu tesák a zarazím ho do tváře upíra, jehož jsem přehodil přes rameno. Posledního za mne zabije jeden z gardistů královny. Což mi dost uleví a dá mi čas sebrat meč. To už je boj u konce a královna dává pokyn k odchodu. “Prosím vás dámy podívejte se mi na záda.“ požádám své společnice, aby zjistili, jak vážně jsem raněný. |
| |
| Zámek To nebyli bojovníci, tak co chtěli?.Podívám se na Davida,kouká se po mrtvých upírech a na sucho polkne. "Copak,máš strach?"zeptá se ho jeden ze stážců. David jenom obrátí pohled. Kouknu po královně která je připravena na odchod."Budete tady jen tak postávat,nebo půjdete s námi? Chcete přeci být v bezpečí ne? ". Podívá se přesvědčivě a pak dá pokyn k odchodu. Zajdu za Gidem "Nemám z toho moc dobrý pocit."Postěžuji si. Konečně jsme vyšli z hvozdu.Opět vidíme tu křištálovou řeku a měnící se kameny,stromy si konečně "zpívají". "Už tam jsme" ukáže královna na zámek před námi. Je na vysokém kopci,barvu má jako smaragd a mnoho oken, nad nejvyším oknem má malou věžičku. Strážci konečně pustí Davida ten se na ně zamračí.Prosím ať neudělá žádnou hloupost.Říkám si v hlavě když vidím jak se tváři.Ten se jen obratí a pozoruje zámek a já si vydechnu." Tak pojďte dál."Řekne královna a vyrazí v před. |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR