Zapomenuté království
| autorefresh |
od: 03. ledna 2019 15:24 do: 11. října 2019 18:17
Dobrodružství vedl(a) Velanis
| |
![rysostrovid2]kopie)3615.jpg](rysostrovid2]kopie)3615.jpg) | Již dle názvu lze usoudit, že toto království je dávno bohem zapomenuté a ztracené ve vlnách času. Kdysi možná patřilo k prosperujícím provinciím, v nichž skvétalo umění a kultura, ale nyní… Nyní neexistuje. Jsou o něm vedeny záznamy v mnoha, nám neznámých, knihách, které jsou vykládány jako pohádky. Podle lidí jsou to jen hloupé pověry a pohádky pro děti a vytěstnili je ze své paměti. Avšak… je to tak? Nebo se lidé opět mýlí? Váš příběh začíná v rázných koutech naší republiky v naprosto obyčejném světě, na naprosto obyčejných místech, v naprosto obyčejných školách. Co se však bude dít dál nemusí být tak úplně obyčejné… |
| |
| Samuel Marínek Praha Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Tvá mysl se zrovna pokojně oddávala potoku snů, když se, jako vždy, v tom nejlepším, ozval ten otravný budík a svým drnčením tě vhodil do studených vod kruté reality. Za okny padá bílý sníh, snáší se pomalu k zemi a dopadá ke svým přátelům a tvoří na chodníku asi třiceticentimentrový povlak. Ve chvíli, kdy jsi jakž takž nabral vědomí, nebo se naopak znovu pohroužil do vln snů, do tvého pokoje vtrhne tvá matka a znovu s tebou zatřese v případě, že by jsi nebyl dost při vědomí na to, aby jsi se mohl připravit do školy. ,,Tak vstávej!" pobízí tě a strhne z tebe peřinu a s ní i poslední zbytky spánku. A když se podíváš na budík, zjistíš, že je opravdu hodně brzy na to, aby zvonil. Dneska je vše nějak brzy.
Raven Tomsn Praha Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Možná spíš tvrdě, možná se ti něco zdá, ale to vše během chvilky skončí. Zazvoní budík a vytrhne tě ze spánku. Za okny se chumelí, pootevřeným oknem, které jsi možná otevřel ty, nebo někdo z tvé rodiny, se dovnitř line chladný vzduch. Hodiny ukazují 6:00. Možná nevstáváš každý den tak časně, ale dnes jako by se budík zbláznil.
Anna Horáčková Dolní Novosedly Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Ostré zvonění pronikne do černých vln spánku a vzbudí tě. Je pravděpodobné, že nevstáváš tak brzy a budík se asi zbláznil, když se rozezvučel sám od sebe. Vyvádí jako šílený, dokud jej nezastavíš a pokud si znovu lehneš a překryješ si polštářem uši, znovu se rozezvučí. Vyhání tě z teplé postele v takovém nečase, jenž venku panuje.
Eliana Kopecká Praha Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Za okny tiše padá sníh, ale to ty nevnímáš. Klidně spíš až do chvíle… než se ozve řinčivé crrr crrr a budík začne poskakovat po nočním stolku, jako by tančil. Spadne ze stolku a zamíří si to pod postel. Budeš muset vylézt ze své postele, aby jsi jej utišila.
Maggie Praha Pondělí 7.1. 2019; 6:00
A je to tu zase, budík řinčicí jako splašený a neutiší se, dokud nebude zastaven. Za okny padá sníh a vyzívá tě, aby jsi vyšla ven do jeho objetí za svým každodenním životem. Pokud však zalezeš zpět do své postele, budík se znovu jako očarovaný rozdrnčí. |
| |
| Eliška Adámková Beroun Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Z poklidného spánku tě vyruší zařinčení budíku. A řinčí tak dlouho, dokud tě plně neprobudí. Není na stolku, ale pod postelí, snad aby tě přinutil vylézt z vyhřáté postele a dokonale se probudit. Jako by ječel na celý dům: Vstávat! Vstávat a cvičit! Pokud jej vylovíš, zjistíš, že je šest hodin ráno a venku ještě tma. Je však poznat, že padá sníh. |
| |
 | ♤Pražská šlechta♤ Kurva. Otráveně sáhnu pod polštář a nahmatám telefon. Jak jsem si sakra mohl nastavit budíček na šest hodin ráno. Ještě včera jsem to kontroloval, aby to bylo 6: 30. Nechlastal jsem, už tři týdny jsem čistej, tak jak se do ksakru stalo? Zase si ze mě osud utahuje a já jej mám za stále větší svině, než kterou je.. počkat osud je svině a ksakru zkurvená. Tahem po displeji vypnu budík a podívám do okna. Jako vždy je zatažené a před ním jsou dané černé závěsy, které ještě více umocňují krásnou atmosféru úplné tmy v mém pokoj, kterou aktuálně narušuje svítící display mého telefonu. Trochu neohrabaně vyvrávorám z postele a přesunu se k oknu. Roztáhnu záclonu a následně žaluzie. Jakmile tak učiním, tak prudce couvnu dozadu, až se z toho posadím na postel. Venku je sníh! Hnusní býlí sníh, který září a bodá do očí. Jak já nesnáším zimu. Proč nemůže být sníh černý? Možná proto, že pak by si někdo říkal, proč není bílý. Neohrabaně se převléknu a ještě si vše srovnám před zrcadlem. Nejsem sice žádný Narcis, ale prostě je těžký najít v okolí něco o co bych se mohl více zajímat než o sebe. Samí lidi, stále stejně nudný a průměrný. Nadprůměrný člověk jako já se mezi nimi nemůže cítit jinak než stísněně. Na špičku prstů naberu trochu gelu a prohrábnu si párkrát vlasy a hotovo. Sejdu dolů do druhého patra, kde zrovna jako vždy nikdo není a to již takto brzy ráno. Kašlu na to a jdu si udělat snídani. Jako vždy mám na spěch, i když jsem vstal dřív, tak počítám, že budu spát buď v tramvaji a nebo první hodinu? Co to vlastně mám? Ehmmmmm.... Určitě to bude něco nudného. Rychle spořádám jídlo. Poté jen vyměním kocourovi vodu a dosypu mu granule. Kde vlastně je? Nenechal jsem dveře do pokoje otevřené? No, už je to jedno, když tam budu mít chlupy, tak si to vypije smraďoch jeden. Sejdu ještě jedno patro dolů a projdu matčinou cukrárnou. Jen na ní mávnu a vyrazím do ulic velkoměsta, aneb Zkažené Město Pražské. Možná, bych mohl na náměstí, ale možná bych toho mohl už nechat. Je to sice slastný pocit, ale to už se raději ožeru jako prase. Běžím na tramvaj a nyní na ní zbývá jen čekat. Jsem tu dřív, takže zas mohu pozorovat mravence, jak chodí sem tam a každý si jde za svým úkolem. Každý má nějakou práci, kterou musí plnit. Mají svůj účel. Sami dělají málo, ale všichni dohromady dokážou i velké věci, které jsou však v realitě stále titěrné. Možná by mi jich mělo být líto, ale co. Já si jdu za svým a je mi celkem jedno kolik mravenců u toho budu muset zašlapat. Jde mi jen o lidi co vidí svět jako já. Lidi co mají své cíle a vědí, jak jich dosáhnout. Lidi co mají kontakty na další lidi, kterých bych mohl využít. To mi připomíná, že dnes večer mám jít zas do baru, nebo do divadla. Kurva, už v tom mám zase bordel, musím se kouknout do diáře. |
| |
 | Overdose 'Cause the bad's been slowly getting worse Další zkurvený ráno. |
| |
 | Ráno, raníčko panna vstala... Probudím se trhnutím, teda, kdyby jenom trhnutím. Hned za budíkem se poroučím k zemi na huňatý koberec. I přes uši rvoucí řev ještě chvíli popadám na zemi dech a hledám srdce v kalhotách. Který tupec vymyslel ten zvuk? V pokoji je zima, nic nového, ale přesto mne celý člověk zastudí, jak lovím budík zpod postele. Jak se sakra dostal tak daleko?! Ale co už, čas ponořit se do závějí prachových chomáčů, které jsem snad nikdy neuklízela. Ještě pod postelí se podívám na čas a pomalu se i zaraduji. S tím kolik bordelu mám teď ve vlasech mi ještě času pochybí... I když by mne zajímalo, jak se tam dostala šestka. S mokrými vlasy a rohlíkem v puse pobíhám po bytě v marné snaze najít všechny učebnice, sešity a mobil. Zpola nasazená fusekle mi chce dát adié, ale podaří se mi ji přesvědčit o opaku, když se s ní v ruce přerazím o pohovku. Krapet nepraktický způsob oblékání, musím uznat. Budík číslo dvě se konečně ozve někde z kuchyně. Sedm deset, nejvyšší čas oblíknout se. Důvod, proč je mobil v kaslíku v ledničce, radši ani nechci vědět... Hromady oblečení, strategicky rozmístěné všude po pokoji, jen né ve skříni, prohrabu vcelku rychle. Ony léta cviku se nezapřou. S jekotem třetího budíku vybíhám ze dveří, jen abych se z půlky baráku vracela pro boty. A pak pro tašku. Peněženka taky neuškodí, nemluvě o klíčích. O půl se už úspěšně mačkám v tramvaji a přemýšlím, jestli pod bundu narvu svetr číslo tři, nebo ne. |
| |
 | Midnight Pokojem se rozléhala trýznivě otravná melodie budíku, zatímco já jsem dál bez povšimnutí brouzdal říší snů. Zdálo se mi o bílé písčité pláži, kterou omývalo azurově průzračné moře. Slunce svými paprsky prohřívalo mojí alabastrovou kůži a široko daleko nebyl jediný rušivý element. Byl jsem tam jen já a... a... v tom se to stalo. Prakticky bez jakéhokoliv varování se přihnalo strašlivé zemětřesení. Celé moje tělo se třáslo, když se do mého snu vkradl cizí, ale přesto tak známý, hlas. "Tak vstávej Samueli. Slyšíš mě? Vstávej, ať zase nepřijdeš pozdě!" Jen velice neochotně jsem pomalu otevřel oči, abych nalezl zdroj svého neštěstí. Byla to moje máma. Jeden by řekl, že jakmile dosáhnu osmnáctého roku života, tak už s touhle přehnanou péčí dá pokoj, ale ona ne. Její přehnaná starostlivost mě jednou přivede do blázince. "No jo.. však už vstávám." pronesu ještě v polospánku a mávnu rukou na znamení, aby šla prostě pryč. Přetočil jsem se na pravý bok směrem k nočnímu stolku, abych uklidnil i svůj budík. Ten bastard si to ale nechtěl nechat vysvětlit po dobrém a tak jsem ho umlčel dvě dalšími ranami. To tě naučí narušovat můj spánek. se spokojeným výrazem na tváři jsem ještě na malou chvilku zavřel oči. Znovu mě probudil matčin hlas. "To snad nemyslíš vážně! Koukej vypadnout z tý postele nebo ti už vážně jednu fláknu!" za soptila vztekle a mrskla po mě srolovaným párem ponožek. Jedno se jí muselo nechat, když byla naštvaná, tak měla parádní trefu. Ponožky mi přistáli přímo na spánku a i když to nebyla bolestná rána, tak to mělo dostatečně velký efekt k tomu, abych konečně vstal. Shodil jsem nohy z postele a přitom si protáhl horní polovinu těla. Poté jsem se nasoukal do jedné ze svých standardních verzí oblečení. Džíny, triko, mikina a po cestě pro batoh jsem se zastavil u okna. Venku bylo bílo. Ani jsem si nemohl vzpomenout, kdy naposledy bylo v Praze tolik sněhu. "Takové úžasné spací počasí." povzdechl jsem si nahlas a v myšlenkách zalitoval, že nejsem medvěd. Ležel bych ve své jeskyni ukolébaný zimním spánkem. Jo, to by byla paráda. Sedmá už byla ta tam, když jsem se teprve ukázal v kuchyni. Máma měla nějaký další srdceryvný proslov na téma zodpovědnost, ale byl jsem příliš unavený, než abych byl vůbec schopný jej pochopit. Musím si už fakt najít nějaký svůj podnájem. shrnul jsem nakonec, když jsem si bral k snídani banán a rovnou zamířil ke dveřím. Jestli to do tý školy stihnu včas, tak to bude spíš zázrak. "Taky tě mám rád, ahoj." rozloučil jsem s mámou a zaklapl dveře. Před vchodem jsem se ještě pořádně zavrtal do bundy, než jsem vyrazil směr autobus. |
| |
 |
|
| |
 | A znovu, a znovu... Není nad to začít den tím nejotravnějším možným způsobem. Ten hlasitý a pronikavý jekot budíku je vážně nepříjemný. Dát si mobil s budíkem pod postel bylo velmi závažné rozhodnutí. Věděla jsem, že toho budu litovat a samozřejmě, že jsem měla pravdu. Proč. Ten zvuk je ale opravdu příšerný a tak spíš instinktivně vystřelím a snažím se nahmatat mobil co nejrychleji, protože začíná zesilovat. Konečně. Odložím ho o 5 minut a zase se zhroutím do peřin. Zabalím se, jako bych trpěla zimnicí a zase zavřu oči. Pondělí. K čemu to je dobré? Zase ta příšerná škola. Už se těším, až budu venku. Ber to pozitivně, zítra je zase fotbal. Ale až zítra, až po tom, co se vyhrabu z tak útulné, teplé postele, a to hned dvakrát. Přitisknu k sobě peřinu ještě pevněji a mám chuť něčím hodit. O dalších deset minut se konečně vyhrabu z postele a bez přemýšlení zamířím do koupelny. Nemůžu takto po ránu nad svými činnostmi moc přemýšlet, nebo zůstanu sedět a nic neudělám. A tak se během svého ranního rituálu oddávám myšlenkám na teplé a příjemné deky, horký čaj a čokoládu. A taky na to, že dneska už konečně musím jít spát dřív. Ale opravdu. Cestou z koupelny uvidím za okny padat sníh. Vypadá to nádherně, ale... ta zima by nemusela být. Obléknu si rifle a příjemnou teplou mikinu. Jako obvykle, odkládáním budíku jsem zabila čas na to, abych se stihla nasnídat. Achjo. Popadnu tedy jen kousek nějakého pečiva co zrovna máme, seberu batoh, rychle do něj naházím peněženku, klíče, a další podobné věci co by se mohly ve škole hodit. Zabalím se do šály, ale na čepici to ještě není. Nemám je ráda, takže je nenosím, dokud není největší nouze. Rozloučím se s rodinou a nepříliš nadšeně vyrazím. Fuj, pondělí... měli by ho zakázat. Z domu se vydám nepříliš rychlým tempem, dokud mi není zima tak si užívám, že můžu dělat stopy na čistém bílém koberci a u toho uždibuju preclík. |
| |
| Raven Tomsn Praha Pondělí 7.1. 2019; 7:00
Ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, se ti pod nohama prožene pes a shodí tě na zem do té krásné ledové nádhery, která tě vmžiku začne studit za krkem. A nejen, že tě shodí, ještě na tebe skočí a začne tě olizovat. Ozve se nadšený dětský smích, který ale okamžitě utichne pod ostrým napomenutím. ,,Ale mami, ten pejsánek je tak legrační!" namítá dítě, které se ti smálo. ,,Ehm, pardon, Kal je trochu moc přátelský. Kalíčku, sem poď." Velký černý pes tě neochotně pustí a odběhne, stále se na tebe tlemí a hnědá očka mu září nadšením. ,,Ještě jednou se omlouvám," omluví se ti středně vysoká holka, která ještě ani nevychodila základní školu. Podává ti ruku, aby ti pomohla vstát.
Maggie Praha Pondělí 7.1. 2019; 7:00
Když vstoupíte do kavárny, zakopneš o balíček, který tu jistě před chvílí nebyl. Je možné, že neudržíš rovnováhu a skácíš se k zemi jak dlouhá tak široká. Balíček je to poměrně malý, čtvercový a na hnědém papírovém obalu se skví červená pečet s neroznatelným symbolem. Pokud se balíčku dotkneš, zjistíš, že hřeje.
Eliana Kopecká Praha Pondělí 7.1. 2019; 7:30
V tramvaji je nedýchatelno, každou chvíli do tebe někdo strčí, někdy tě málem vystrčí ven. Nikdo se neobtěžuje otevřít okno, ani se posunout k tomu volnému místu u okna, kam se skrz dav lidí neprobojuješ. Cosi se ti mihne pod nohama. Lehce se ti ta věc otře o kotníky a pak zmizí. A za chvíli se to stane znovu. Nikdo kolem tebe však nemá deštník ani nic podobného a všichni jsou tak namačkaní, že nejsou téměř schopni pohybu. Když tramvaj konečně zastaví na zastávce, na níž vystupuješ, téměř se skrz lidi nedostaneš ven, ale podaří se ti to na poslední chvíli a vrazíš do postarší paní, které tě počasuje pár nelichotivými slovy a naskočí do tramvaje. Pod nohama se ti znovu něco mihne.
Samuel Marínek Praha Pondělí 7.1. 2019; 7:30
Do očí ti fouká ledový sníh a štípe tě i do tváří. Přes svou ospalost ani pořádně nevidíš na cestu, takže není divu, že do tebe málem narazí auto, když přecházíš ulici. Řidič vztekle troubí a za volantem ti nadává. Lidé na autobusu si tě nevšímají, kromě jednoho. Jeden z nich, nabalený tak, že není poznat, zde je mužem či ženou, ani do obličeje mu není vidět, tě probodává očima. U nohou mu leží pes, který líně přivírá oči a poklimbává i ve sněhu. To už ale přijíždí autobus, se zasyčením zastaví a otevře dveře.
Anna Horáčková Dolní Novosedly Pondělí 7.1. 2019; 7:12
Po vyřízení dovozu do školy, ti zbývá stále ještě dost času, kdy budeš moct mrznout na zastávce. A nejsi jediná. K zastávce se vlečou dva kluci v tvém věku. U nohou jim kráčejí dva vlčáci, kteří se tváří jako dva králové na procházce v rozkvetlé zahradě. ,,Myslíš, že to přišlo?" ptá se jeden toho druhého. Oba mají kolem úst šálu, na hlavách čepice, takže nejde úplně rozeznat, jak vypadají. Ten, který teď mluvil, je vyšší, ale jen nepatrně. ,,Ty tomu snad věříš?" ,,Budeš se divit, ale jo, věřim." Ten menší si odfrkne. ,,Vážně věříš tomu, co říkal?" ,,Znělo to docela rozumě. Koukal jsi se na předpověď?" ,,Ne, proč?" ,,Všude sněží." ,,No a?" To už tě ale zmerčí dva vlčáci a štěknou. Ti dva se na tebe podívají trochu překvapeně. Jeden z vlčáků si to vesele namíří k tobě.
Eliška Adámková Beroun Pondělí 7.1. 2019; 7:00
Sníh pomalu houstne, vločky padají rychleji. Za tebou se ozve zvonek, jako by v tomto nečase jen někdo na kole. Kolem nohou se ti prožene pes a snaží se tě odlákat stranou. ,,Haf! Haf!" štěká na tebe. ,,Ronie, nech toho, neotravuj." ,,Haf! Haf! Haf!" zštěká na tebe znovu černá flatice a zavrtí ocasem. ,,Ronie!" ,,Haaf!" vyštěkne a skočí na tebe, čímž tě povalí. ,,Ronie!" teď už je páníček černého flata hodně naštvaný, silueta popadne flatici za obojek a odtáhne ji od tebe. Přes shín nedokážeš poznat, jak vypadá, jen víš, že je to kluk. ,,To se dělá?" hubuje své fence. ,,Zlobivá." Poté se otočí k tobě. ,,Omlouvám se, ona je hodně divoká." |
| |
| Hang I wanna hang with my friends "Kokoti, máte něco ve dveřích." |
| |
| Srážka s retrívrem Městem se pomalu začíná šířit světlo. Jen čekám na ten okamžik, kdy zhasnou lampy. Bohužel, stejně jako přibývá světla, přibývá i sněhu. A já nemám deštník. Ani tu pitomou čepici. Už se těším, až mi bude 18 a udělám si řidičák. Z myšlenek mě vytrhne zvonek, který se ozve někde blízko za mnou. Který blázen by v tomto počasí jel na kole? Ačkoli, u kamarádů na vesnici to nebýval tak neobvyklý jev. Otáčet se mi po něm rozhodně nechce, ale vlastně ani nemusím, mou pozornost odvede černý retrívr, který vzápětí profičí kolem mě. V první chvíli sebou škubnu, jak jsem se lekla, ale když si mě pejsek začal všímat, musím se usmát. Je roztomilý. Miluju psy. Aaa už slyším majitele. Ani se po něm neohlédnu, ale zato k pejskovi - Ronie - natáhnu ruku, s úmyslem ji pohladit po hlavě. Sama psa nemám a tak jsem možná nevěděla, do čeho jdu. Fenka se odrazila a já skočila na zemi. Náraz to byl docela tvrdý, ale dech mi nevyrazil. Teď už se objevil sám majitel, který psa popadl za obojek a odtáhl. No paráda, to se zas něco povedlo... Rozpačitě, ale co nejrychleji se posbírám ze země a snažím se ze sebe oklepat sníh. Chvíli se vyhýbám pohledu na majitele, dokud na mě nepromluví. Pak se podívám na něj a na Ronie, která se sice trochu stáhla, ale pořád vypadá entuziasticky. Jak malé dítě, které někdo načapal při rošťárně. Musím se usmát, je to milé. "To je v pořádku, na padání jsem zvyklá. Psy mám ráda a vaše Ronie vypadá moc fajn." Nasadím úsměv, ale zřejmě působím nervózně. Někdy nesnáším být introvertem. |
| |
| Společníci Dolní Novosedly, krátce po sedmé „Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ Ozve se ze stařičkého mobilu znepokojený hlas mé matky. „To si nemůžeš ten budík nastavit o deset nebo patnáct minut dřív, když víš, že nestíháš? Teď si budu muset vzít propustku, a to jsem slíbila primáři, že tenhle rok s tím končím. Proč nezavoláš tátovi. No jasně, protože to je…“ Oddálila jsem si mobil od ucha, abych znovu nemusela poslouchat ten dlouhý, nelichotivý seznam všeho, čím můj otec je, nebo toho, co udělal. Věděla jsem, co bude následovat poté. Vyčte mi, že jsem neschopná, nedospělá, a že bych už konečně měla převzít odpovědnost za své problémy. Po všem tom křičení, ale stejně zajde za primářem, nasedne do auta a přijede pro mne. Za celou cestu na mě nepromluví a ani se na mě nepodívá. Svojí přednášku pak zopakuje odpoledne, kdy přijde z práce. Pak se na chvíli uklidní, alespoň do doby, než přijde domů táta a ona začne řvát nanovo. „Jestli se tohle bude v následujícím měsíci ještě opakovat, přísahám bohu, že tě vytáhnu z postele ve čtyři ráno a pojedeš se mnou do nemocnice, kde budeš sedět, dokud škola nezačne!“ Ještě uslyším hlasité prásknutí čehosi na druhé straně spojení a pak má matka zavěsí. Přisunu se blíže k lavičce a chvíli si pohrávám s myšlenkou, že shrnu čerstvě napadaný sníh dolů a sednu si. Pak si to, ale rozmyslím. Mám takových dvacet minut čas, než má matka přijede. Při nejlepším. Už tak je tady dost zima a já nestojím o mokrý flek na zadnici. Také bych mohla jít zpátky domů, ale to bych si pak vyslechla jinou přednášku, o tom, že jsem to celé jen sehrála, abych si ráno mohla trochu déle přispat. Jen napůl vnímám další dva lidi, kteří se blíží směrem k zastávce. Další autobus jede až za hodinu, takže jim nejspíš stejně jako mě tamten předchozí ujel. Snažím se nevnímat jejich rozhovor, ale když tak sami stojíte na zastávce, a nemáte nic, do čeho byste dloubli, uvědomíte si, že to přesto napínáte uši. Jejich rozhovoru jsem pranic nerozuměla, ale tak to už u rozhovorů, které jsou vytržené z kontextu a nejsou určeny vaším uším, bývá. Větší pozornost jsem cizincům začala věnovat až tehdy, když se za mnou vydal jeden z jejich psů. Nevypadal zle, naopak. Zdál se být velice hravý a přátelský. Proto, ač vím, že bych neměla, jsem si klekla a pohladila zvíře mezi ušima. |
| |
| Dobrý pes, mrtvý pes Nevím jak je to možné, ale na malý moment jsem polevil v ostražitosti a ona chvíle se mi stal osudnou. Nemohl jsem nic dělat. Jen padat, pokorně černým psem, kterého si někdo nehlídal. Nesnáším psy, hnusně smradlave potvory s mokrým čumákem a usluntaným jazykem. Sníh mi nedělá takové starosti. Je sice nepříjemný, mnohem větší starosti mi dělá pes, který na mě skočí. Nejraději bych jej skopnul pod nějaké auto a nebo tramvaj. Bohužel je tu moc lidí, takže tu potvoru ze sebe musím dostat nějak jinak. Spražím dítě pohledem, který znamená jediné a to, že jej chci zabít. Nesnáším, když se mi někdo směje. Nesnáším. Naštěstí si pro tu potvoru přijde jeho Paní. Která je spíše malá holka. Pes ze mě sleze a já se rychle postavím a kašlu na tu ženu. Hned beru sníh a čistil si poslintaná místa. "Jestli se to stane ještě jednou, tak toho čokla zkopnu pod auto. Jasné?" Řeknu klidně a potichu, aby to slyšela jen ona slečna. Poté si jich už nevšímám a jdu k trolejbusu do kterého mám nastoupit Hnus. Hnus. Hnusně prašivej čokl. Postihnout ho jak čubu a tu krev nechat téct na tu malou holku. Ať si uvědomí, že se vět je hnusné a zkažené místo a, že život jejího psa dělil od smrti jen malý kousek. |
| |
| Sněžné peklo Rukou opřený o skleněnou výplň vchodových dveřích našeho panelového domu, jsem pozoroval to boží dopuštění, které bylo pácháno za nimi. Legie padajících sněhových vloček bezlítostně útočili na vše živé i neživé. Jejich jediným cílem bylo uvrhnout celou planetu do mrazivého závoje smrti. Když jsem donutil své unavené oči prozkoumat okolí, byl jsem nucen uznat, že se jim to dařilo i zde v Praze. Marně jsem se snažil zapátrat ve své mysli, kdy naposledy jsem tu viděl takové množství sněhu. Nejspíš asi nikdy. No a pak že na zemi probíhá globální oteplování. Blbost, zakroutím pomalu nesouhlasně hlavou. Možná bych měl dneska přeci jen raději zůstat doma. Poslední, co bych fakt chtěl, by bylo zůstat trčet v promrzlém autobuse někde uprostřed Prahy. Z myšlenek mě vytrhne až zvonící telefon. Na displeji svítí nápis máma a mě je hned jasné, že ještě pořád stojí u okna. Čekala, dokud neuvidí mojí postavu vyrazit od domu směr škola. Neobtěžoval jsem se to ani brát. Ukončil jsem hovor, nasadil si kapuci od bundy co nejvíce do čela a vyrazil. Cestou na zastávku, která je shodou okolností asi deset minut chůze od naše domu, se nic zvláštního nestalo. Jednu chvilku jsem si myslel, že slyším nějaké troubení, ale nejspíš se mi to jen zdálo. Na zastávce to poté probíhalo naprosto ve stejném rutinním duchu. Praha v tomhle byla naprosto skvělá. Nikdo se tu o nikoho nezajímal. Většina lidí se snažila jen dostat co nejrychleji z bodu A do bodu B. To už se objevila spása pro všechny nešťastné duše ze zastávky. Autobus otevřel dveře a všichni se, včetně mé maličkosti, začali hrnout dovnitř. Můj cíl byl samozřejmě jasný. Najít volné místo ideálně u okénka a po cestě neusnout. To se mi nakonec i podaří. Spokojeně se uvelebím na sedačce, když se mi u nohou objeví pes. Moje smysl na malou chvilku zpozorní. Zkoumavě si ho prohlížím, když se vedle něho objeví i párek nohou. Vzhlédnu, abych si postavu prohlédl, ale byla celá tak nabalená oblečením, že nebylo poznat, o koho se jedná. "Chcete se posadit?" zeptal jsem se poněkud neochotně, ale přesto zdvořile. |
| |
| Maggie
Balíček v tvých rukou začíná hřát čím dál víc, až se z něj téměř stávají kamna. Když z něj sejmeš papír, objeví se hranatá truhlička, jež je pravděpodobně vyrobena z kovu, ale vůbec neváží to, co by měl kov vážit. Truhlička je ozdobena drobnými spirálkami, jež se podobají ohni, jenž tráví vše, co mu přijde od cesty. Na zdobném víku se plameny shlukují do kola, v němž stojí napsáno:
Oheň nemoc pálí, voda vše splaví, země bolest spraví, vítr vše odnese v prach.
Nápis rudě zazáří a poté uhasne a zmizí. Truhlička je opatřena zámečkem, takže nebude tak jednoduché se do ní dostat.
Eliška Adámková
,,Ronie se asi líbil tvůj preclík," promluví směrem k tobě pobaveně a poté opět promluví na psa. ,,Ronie, omluv se." Tato věta může vyznít trochu směšně, ale fenka přejde k tobě, posadí se před tebe a zvedne hlavu, vyštěkne a poté hlavu skloní, jako nezbedné dítě, co se právě přiznalo ke krádeži lízátka. Poté se ale zvedne, ocas si může ukroutit a znovu si na tebe skočí. ,,Ronie!" zaúpí její majitel, fenka k němu přiběhne, zatímco se on dostane tak blízko, aby jsi mohla rozlišit, o koho vlastně jde. Majiteli Ronie nemůže být více než dvacet, možná je mu ještě mnohem méně. Po levé tváři se mu táhne dlouhá jizva, ale nevypadá hrozivě, trochu omluvně se na tebe usmívá a podává ti ruku, aby ti pomohl vstát. ,,Ještě jednou se omlouvám. Ještě bude potřebovat vycvičit." Ronie zaštěká na prostest a skočí na svého pána, kterého tím shodí do sněhu a začne ho olizovat. ,,Ronie, dost, už toho nech." Fenka z něho sleze, ale už se zase hrne k tobě, naštěstí má kluk pohotovou ruku a zachytí ještě před tím, než se na tebe znovu stihne vrhnout. ,,Možná radši běž, ještě by jsi mohla přijít pozdě do školy. Těšilo mě." Naznačí smeknutí klobouku a vyškrábe se na nohy. Ronie se tváří smutně.
Anna Horáčková
Vlčák se nechal pohladit, dokonce vyplázl jazyk a jemně ti olízl ruku. Ti dva na tebe koukají naprosto ohromeně. ,,Páni," vydechne užasle ten menší, zatímco se ten vyšší ušklíbá. ,,Já ti říkal, že je Alan dobrosrdečný, to jen ty jsi z něj chtěl udělat bestii." ,,Pche, hlavně, že je na tom Bára tak skvěle, co?" ,,Tak nezáviď," zasměje se vyšší z kluků a pustí svého psa, fenku, aby k tobě přišla. I ta vypadá klidně a mírumilovně. ,,Upřímně, ještě jsem neviděl holku, co by se Alana a Báry nebála," prohlásí vyšší kluk částečně k tobě a částečně ke svému kamarádovi.
Raven Tomsn
Ta malá holka se na tebe podívá naprosto neindifikovatelným pohledem. ,,Jen aby ses toho dožil, nafoukanče. Kalíčku, poď, půjdeme."Černý pes na tebe štěkne, jako by chápal, co se právě stalo a následuje svou paničku.
Přijede očekávané vozidlo, ale tu zjistíš, že se nemůžeš hnout. Když pohlédneš dolů na své nohy, zjistíš, že ti kolem kotníků obrostly kořeny. Vůbec není jasné, jak se sem dostaly a jak ti mohly obrůst nohy až ke kolenům tak nenápadně. Kolem kořenů se pomalu utvoří ledová krusta. Opodál se na tebe šklebí ta malá holka se psem, pokrčí rameny a vydá se pryč.
Samuel Marínek
Postava nakloní hlavu ke straně, ale nakonec zavrtí hlavou. ,,Jen klidně spi," vyzve tě a pes si spokojeně sedne. Doslova tě provrtává pohledem, jako by si o tobě v hlavě psal životopis, na psa má zvláštní postoj i pohled. Nakonec uhne pohledem a zadívá se kamsi do vozu. |
| |
| Soldier Hold your breath, don't look down, keep trying S výkřikem upustím krabičku na zem. Se strachem v očích se podívám na nepočetné osazenstvo kavárny. Musím přestat hulit. Musím přestat kouřit. Musím přestat pít. Musím... musím... na vzduch. Najednou mi uvnitř přijde najednou strašně dusno, ale abych se dostala ven, musela bych projít kolem té divné věci na zemi. Není to halucinace. Pořád tam je. Jenže krabičky nezáří, nehřejou a... WTF? Jsem přepracovaná. Jsem jenom přepracovaná. Co to sakra bylo? Opatrně do krabičky šťouchnu nohou. Nic? A dost. Jsem šílená. "Tak sakra viděl to ještě někdo, nebo mi hrabe?" |
| |
|
Maggie
Osazenstvo kavárny na tebe hledí buď udiveně, nebo na tebe nehledí vůbec, protože je příliš mimo na to, aby tě vůbec zaznamenali. Z jejich gest a reakcí je poznat, že to nikdo neviděl, ale truhla, jež dopadla na víčko, se jako kouzlem otočí a na prázdném prostoru opět zazáří nápis:
Oheň jen vidět může, voda zde nic nezmůže, země, ti nepomůže, vítr jen zmizí. |
| |
| Fire on fire ... Would normally kill us "Na poezii z divný bedny fakt nemám čas." Ucedím, ale neodejdu. Vrtá mi to hlavou, jestli tohle vidím jenom já, nebo... Co to je zač? Nebo spím? Vyhlédnu z okna kavárny ven. nebe je normální, pravidelné, zasmušilé. Ani když se rychle otočím kolem své osy, nebo se dotknu svého obličeje, nic se neděje. Tohle jsou zaručené způsoby, jak zjistit, jestli jste ve snu. I v zrcadle vypadá můj obličej jako vždy. |
| |
| Magie? Dívka se zachová opravdu uraženě. Je mi to jedno. Nesnáším psy, tedy mám rád jen vlčáky, husky a ještě kavkaské pastevecké. Ostatní mi jsou odporné, chybí jim to vlčí nitro. "Ty dřív." Když už přijede můj odvoz, tak se chystám jít, ale div se nepřerazím. Jen, tak, tak zdržím rovnováhu a nespadne. Podívám se na své nohy a zjistím, že skrze kameny se nějak podařilo pro růst kořenům a obalili mi boty. Kořeny naštěstí nejsou moc silné, ale já pospýchám. Vyndám kapesní nůž a buď nožikem, nebo kleštičkami přestrihám kořeny. Případně umlátil led a jdu rychle do vozidla. Kde se to tady ksakru vzalo. Vůbec to nechápu. Ta dívka měla takový hnusný pohled. Provinilý. |
| |
| Maggie
Truhlička v ohni nehoří, dokonce na ní ani není patrné, že by se nějak zahřívala. Prostě jen sedí jako kvočna, kolem ní se vyzívavě mihotají plamínky. Pokud se jí dotkneš, zjistíš, že je tak studená, až pálí. Znovu se objeví nápis. Tentokrát však září modře.
Led a pára, oheň a země, plameny točí se kolem tebe. Oheň jen studí, vnitřní žár mě budí.
Truhlička sama od sebe spadne na zem, ozve se hlasitá rána. Všude kolem tebe se pomalu začnou roztahovat plameny. Vytvoří kolem tebe kruh a rozšiřují se dále, tebe se však ani nedotknou. Na kůži cítíš žár, ale ne takový, jaký by jsi cítit měla, když se ocitneš tak blízko ohně. Kavárnu zachvátí zmatek a všichni se vyhrnou ven. Na tebe úplně zapomenou a nechají tě stát s tou podivnou krabičkou. |
| |
| Kyslík? Přežitek! Dav lidí mne strhne do tramvaje bez jediné šance dostat se k oknu, natož si sednout. Ještě, že mám pod kabátem dva svetry, jinak bych těch ústrků cítila mnohem víc. Nebo spíš smůla, začne mi být špatně a krásně čerstvý vzdoušek tomu jenom pomáhá. Konečně zmerčím volné místo u okna, ale probojovat si cestu vypolstrovanými lokty moc nejde. Něco se mi otře o kotníky, jen ztuhnu a další zatáčka mne skoro pošle jednomu chlapovi do náruče. Po několika rozpačitých omluvách se mi podaří znova chytnou tyč a nabrat rovnováhu. Nikde žádní psi, ani ty nafintěné krysy, které lidi vydávají za psy. Deštník? Kabela? Nic?! Trochu se mi stáhne hrdlo, když v mezerách mezi lidmi nic takového nezahlédnu. Podruhé už vyjeknu a jen tak tak to udržím jen u vyjeknutí. Něco tam musí být. Nechci vědět co. Nechci to fakt vědět. Při příjezdu na zastávku zahodím veškerou slušnost a zapřu se do zad před sebou. Ale tlačím ve špatném proudu, takže mne jen posunují na to místo u okna, kde jsem chtěla prvně. Jen tak tak se mi podaří zařadit se do vstupujícího proudu, i když při tom skoro povalím stařenku. S děsem v očích se podívám na zem a ani nevnímám její urážky. Něco tam bylo a jen doufám, že nevystoupilo se mnou... Tentokrát to už není jen vyjeknutí, ale celkem solidní ječák s tancem ze starých westernů. Tu tě lidi znají, klidni se ženská! Zády se opřu o bok zastávky, než si stáhnu kapuci do tváře a zahanbeně se skoro rozběhnu ke škole. |
| |
| Raven Tomsn
,,Uvidíme. Vsadíš se?"
Kořeny během chvilky nepřeřežeš a vůbec ne kapesník nožíkem. Některé jsou až tři centimetry tlusté. Ledovou krustu se ti povede roztřískat, ale hned narůstá další. Jako by se příroda rozhodla tě na té zastávce uvěznit stůj co stůj. |
| |
| Eliana Kopecká
Tvůj úprk vyvolá na mnoha tvářích lehký úsměv, ale nikdo si tě úplně nevšímá. Když se zastavíš, zjistíš, že se ti o nohy již nic neotírá ani to na tebe nedotírá. Na chvíli. za malou chvilku se ti o nohy opět něco otře. Tentokrát to ale spatříš. Je to malé, bílé zvířátko, které se podobá plyšákovi. Upírá na tebe velké modré oči, v nichž se leskne černá dračí duhovka. Zvířátko se podobá kočce, zadní nohy má však ještěrčí a uši porostlé drobnými šupinkami. Hledí na tebe klidem a nesnaší se ti zastoupit cestu, nebo tě nějak zastavit. |
| |
| Help Naštve se. Velice moc. Nakonec jen naštvaně zařvu. "Pomoct mi někdo. Nemohu se hnout." |
| |
| Seven Nation Army And I'm bleeding, and I'm bleeding, and I'm bleeding "Kluci? Pomoc!" |
| |
| Raven Tomsn
Většina lidí se tváří, jako by tě ani neviděla. Jdou dál svou cestou. Jen ten černý pes a ta malá holka se na tebe dívají. Přejdou ulici a zastaví se dost daleko, aby jsi na ně nedosáhl. Dívka se trochu ušklíbne. ,,Najednou. Když má člověk tolik slušnosti, aby se ti omluvil, vyhrožuješ mu smrtí, a když někde uvízneš ty, voláš o pomoc a svět se musí zbláznit." Pokrčí rameny a zatváří se zamyšleně, zamyšlený výraz však okamžitě zmizí a nahradí jej jistá škodolibost. ,,Tak pojď, Kalíčku. Ještě musíme na poštu." Otočí se a zamíří k přechodu. |
| |
| Maggie
Ani tvůj výkřik nepomůže. Plameny se dál vesele mihotají a krabička ti leží u nohou. Opět na ní září nápis, je stále modrý.
Oheň na oheň padá, oheň pomalu v ohni zmírá. Chvíli přemýšlej, chvíli mysli, řešení se chytni.
Poté se převrátí na bok a pdkutálí se do plamenů. Vypadá to, jako by ti říkala: Pojď si pro mě! |
| |
| Mutantě Dívají se na mne jako na blázna, jak jinak. Ale co, všichni už stejně ví, že jsem divný posera, co horšího se mi může stát... S neskonalou úlevou zjistím, že kolem kotníků nic nemám, když už dojdu mimo dohled zastávky. S hlubokým výdechem zakloním hlavu a poprvé za dlouhou dobu uvítám dotek ledového vzduchu. Klídek Eli, nepanikař, nic tam nebylo. Jen tě koušou fusekle, nebo tak něco... Pokusím se uklidnit a vcelku se mi to i daří. Problém nastane až znova skloním hlavu, abych pokračovala v chůzi. Srdce mi vyskočí z hrudi a nohy se samy spletou, takže padnu zády do sněhu. Chlad pomalu ani nevnímám, jen v naprosté strnulosti zírám na tu, tu.. Věc... Na první pohled plyšáček, na druhý nightmare fuel. „Co to sakra...“ Splyne mi ze rtů a upřímně se divím, že jsem od strachu nezapomněla dýchat. Jsem blázen, sakra sakra blázen! Odvezou mne rovnou do Bohnic a už nikdy neuvidím denní světlo... |
| |
| Fuck Sleduji tu dívku a roste ve mě hrozný vztek. Opravdu velký. Chci tu dívku zabit. Skloním hlavu. " Když má člověk fobii ze psů, tak pouhá omluva nestačí, ty krávo." Řeknu potichu. Sice lži, ale ona pravdu nezná l. Poté co dívka odejde se snažím znovu vyprostit. |
| |
| Not a saint Lord knows I've got habits to break "Víš co? Jdi do prdele." |
| |
| Eliana Kopecká
To podivné stvoření se k tobě poaloučku přiblíží a očichá tě. Poté nakloní hlavu ke straně a zamrká. Zatočí se dokolečka a znovu se na tebe zadívá. Vypadá nadšeně, přímo spokojeně. Přijde k tobě ještě blíž a zvedne přední packu. Chce ti dát pac.
Raven Tomsn
Dívka pokrčí rameny. ,,A z krav fóbii nemáš?" Poté pokrčí rameny. ,,Až se z tebe stane strom, nechám tě přesadit, aby jsi nezničil koleje."
Kořeny jsou příliš silné a roustou stále více. Sahají ti téměř po pás a rostou stále dál. Vyproštění z nich je téměř nemožné. |
| |
|
Maggie
Krabička umlkne, oheň hučí a začíná se k tobě pomalu stahovat. Truhlička se asi urazila. Oheň ti však tolik neubližuje, jen tě připravuje o osobí prostor. truhla se náhle octne přímo u tvé nohy. Nic neříká, jen vyčkává. |
| |
| Smrt? "Co strom? Co to sakra meleš. Nech toho. Tohle je zrůdnost." Naštvaně na ní zírám a provodávám jí očima. Jak. Jaký strom. Proč se mi to děje. Jak to dělá. Chci být pryč. Znovu naštvaně zařvu jako narvané zvíře, ale mnohem víc. Tentokrát to i zaznělo celkem melodicky. Jaký naštvaný řev a vysoký tón. Chci pryč. Chci mít možnost tu kurvu zabít. Tady předevšemi. |
| |
| Mutantíček? Zírám na tu podivnou bytůsknu a ani se neodvažuji pohnout, natož z toho spustit pohled. Ani nevím, kde se mám přesně dívat, když je to celé tak bizarní. Přísahala bych, že netřeba moc a vylezou mi oči z důlků. Ani se neodtáhnu, ve strachu, že bych tomu dala důvod zaútočit, vždyť i kotě dokáže hryzat do krve. Očichá mne, zatočí se a s nevinným spokojeným úsměvem, jako by to snad ani nebylo monstrum, ale normální mazlíček, se začne znova přibližovat. Chvíli jen těkám pohledem mezi zvednutou packou a podivnýma očima. Až teď mi dojde, že mi moknou kalhoty, ale co už... „Pac?“ Dostanu ze sebe pištivým hlasem, „chceš mi dát pac?“ Naposledy polknu, než k tvorečkovi natáhnu třesoucí se ruku. Snad mi ji to nesežere... |
| |
| Fuck deg For alle ganger som du lot meg gå "Copak? Naštvala jsem tě? Sorry, krabičko!" Není mi příjemné, když je oheň těsně kolem, ale vím, že mi neublíží. Jenom leží u mojí nohy a tváří se nevinně, jak jen neživý předmět dovede. Já ale vím, jak velká svině to je. "Fuck deg." Zabručím a neochotně ji zvednu. "Co jako? Mám tancovat? Nebo ti taky složit básničku? Chci ti říct nesměle, táhni do..." |
| |
| Z5 do reality Majitel fenku vybídne, aby se mi omluvila. Dobře, přece jen je asi švihlý. Nemám ráda lidi, co se svými psy jednají jako s vlastními dětmi. Ale velmi mě překvapí, když fenka ukázněně splní povel, jako by se jednalo o jednoduché 'sedni'. Protože nemám chuť skončit znovu na zemi, nepohladím ji. Konečně si můžu jejího majitele trochu prohlédnout. Vypadá dost mladě, zajímalo by mě, kolik mu je. Dost mě zaujme jeho jizva, která se mu táhne přes obličej. Není vyloženě ošklivá, ale nikdy jsem nic podobného neviděla. Chvilku mi trvá, než si uvědomím, že je to neslušné a zase sklopím zrak. "Asi to s ní nemáte jednoduché." Pobaveně se ušklíbnu, když Ronie shodí do sněhu jeho. A zase se znova vrhne na mě, ale on naštěstí ji chytí. Jednou mi to už stačilo teda. Začínám pomalu cítit bolest zad od pádu. Zvedne se a pak mě pošle do školy. No to děkuju pěkně teda. Trochu povytáhnu obočí, ale nic neříkám. "Tak tobě se líbil můj preclík, jo?" Poškrábu ještě naposledy Ronie mezi ušima a dám jí zbytek preclíku. Z části rozdrobený, zčásti od sněhu. Ale jí to asi vadit nebude. "Tak se měj ty uličnice." Psi... Úžasná stvoření. Jednou chci svého a klidně nějakého ještě většího, žádný malý smeták. "Také mě těšilo. Pěkný den." Usměju se na toho kluka a ještě si znovu přerovnám šálu, bundu a ještě jednou se opráším. Pak se vydám zase svojí cestou. |
| |
| Autobus Svým způsobem se mi uleví, když postava odmítne mou nabídku. Přeci jen půlhodinová cesta autobusem se mnohem lépe snáší v sedě, nežli ve stoje uprostřed houpající herky dopravního podniku, kterou nakoupili před patnácti lety v nějakém maďarském výprodeji. Znovu se spokojeně uvelebím, když můj zrak sklouzne k jeho psovi. Nevypadá ten pes trochu divně? Prolétne mi hlavou, zatímco mě pes hypnotizuje pohledem. Proč si mě tak vůbec prohlíží? Že bych měl u sebe něco dobrého k jídlu? Intuitivně prohmatám kapsy bundy, ale nenaleznu nic zajímavého. V tu chvíli psův pohled přitáhne něco zajímavějšího v autobuse a stejně tak i já ztratím zájem o něj. Opřu si hlavu o okénko a s pohledem ven začínám pomalu ale jistě opět klimbat. |
| |
| Chlupáči Během chvilky se k prvnímu psovi připojí i ten druhý. Sundala jsem si tedy tenké, bílé rukavice a schovala je do kapsy od bundy. Chtěla jsem cítit pod prsty psí srst, ale hlavně jsem nechtěla mít celé rukavice od chlupů. „Vždyť jsou tak milí a roztomilí. Jak by se jich někdo vůbec mohl být?“ Usměji se na chlapce, který ke mně promluvil. Byla to pravda. V žádném případě jsem si tyhle dva chlupáče nedokázala představit jako nějaké nelítostné, krvelačné bestie. „Jak se jmenují?“ Zeptám se obou nově příchozích. Jména obou psů jsem už samozřejmě znala, ale nechtěla jsem, aby věděli, že jsem vyposlechla jejich podivný rozhovor. |
| |
| Raven Tomsn
,,Když tě ty větve sežerou, tak z tebe bude strom."
Když zařveš, zdá se ti, jako by se jeden ze stínů pohl. Nic jiného se však nestane. Nikdo se tě stále nevšímá.
Eliana Kopecká
Stvoření nadšeně pokývá hlavou a položí ti tlapičku do dlaně. Vykulí na tebe modré oči a poté ti strčí hlavu do ruky. Chce, aby jsi ho podrbala.
Maggie
Truhlička se lehce otřese, jako by vrtěla hlavou. Na prázdném místě se jí opět objeví nápis:
Vnitřní oheň otevře se, víko mé rozevře se, tajemství odhalí se, pokud v ohni neshoří.
Eliška Adámková
,,Někdy. Když má zrovna svůj den, nebo když potká někoho, kdo je nějakým způsobem výjimečný," odpoví ti majitel Ronie.
Fenka si přičichne k preclíku a poté se otočí na páníčka. ,,Teď můžeš," dovolí jí kluk, ale Ronie zavrtí hlavou. Její majitel zamyšleně nakrčí čelo. ,,Můžu mít jednu výstřední otázku? Nestalo se ti někdy něco hodně divného?"
Samuel Marínek
Když se vzbudíš, zjistíš, že jsi v autobuse sám a autobus jistě nemíří směrem, kterým bys chtěl. Za okny se míhají stromy a sníh. U nohou ti sedí pes a civí na tebe.
Anna Horáčková
,,Divila by ses kolik lidí nesnáší psy. Některé by klidně pokousali," ozve se pobaveně vyšší z kluků, zatímco ten druhý se na svého psa mračí, jako by jej hořce zklamal. ,,Alan a Bára." Kluk si klekne do sněhu a podrbe Báru za ušima, ta spokojeně vyplázne jazyk. ,,Hele, neměli bychom-" ,,Co?" zeptá se vyšší z kluků svého kamaráda. ,,Myslíš jít?" ,,Jo." ,,A proč? Alan a Bára jsou spokojení." ,,No právě." ,Chceš říct, že…" ,,Přesně to," kývne ten menší. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" otočí se na tebe kluk, který stále drbe fenku za ušima. |
| |
| Stvořeníčko K své nesmírné úlevě ruku ještě mám a nejhorší věc na tom je, že stvořeníčko má mokré packy. Dokonce je trochu roztomilé, i když spíš stylem nočních můr. „Ty seš ale rozkošná potvůrka.“ zamumlám si hlasem, který už mnohem víc zní jako normální hlas a ne ultrazvuk. Na rtech se mi usídlí nejistý úsměv a i srdce už nemusím hledat na chodníku. Strčí mi hlavičku do dlaně, drobné šupinky mi připadají spíš jako slepený kožíšek. Opatrně a hodně zlehka potvůrku pohladím a za ouškem podrbám. |
| |
| Eliana Kopecká
To malé stvoření zvrtí ocasem. jemně vyndá svou packu z tvé dlaně a napíše do sněhu šipku. Sleduje, jestli jsi pochopila, oč mu jde. |
| |
| Stvořeníčko Zavrtí ocasem, dost bizarní věc na takové zrůdičce. Úsměv se mi rozšíří, jak z části kvůli toho ocásku, ale spíš, že se mi v představách podařilo sepasovat zadní půlku potvůrky k té přední. Takový plyšáček... Sundá mi packu z dlaně a kreslí do sněhu. Šipka?! Zbláznila jsem se... Přikývnu mu a zvednu se země, hned jak se posune. Ani otřepání kalhotám nepomůže, mokré jsou až na kůži. Vykročím směrem, kde ukazuje šipka. Třeba pak něco začne dávat smysl... Je to malé, bílé zvířátko, které se podobá plyšákovi. Upírá na tebe velké modré oči, v nichž se leskne černá dračí duhovka. Zvířátko se podobá kočce, zadní nohy má však ještěrčí a uši porostlé drobnými šupinkami. |
| |
| Eliana Kopecká
Poloplyšák nadšeně povyskočí a poklusem, který se rovná tvému kroku, popoběhne napřed. Vede tě do úzké uličky, která vypadá dost pochybně. |
| |
| Mutantí plyšák Podivné jak nadšeně může působit taková hromádka chlupů. Nasleduji to s kapucí staženou do čela. Sen nebo blázen, to je to oč tu běží... Zastavím se až před uličkou a nedůvěřivě si ji prohlédnu. Moc se mi tam nechce, zvlášť když bych už měla být ve škole. „Tam nepudu,“ skloním se k potvůrce s omluvným úsměvem, jen co se rozhlédnu, jestli mne někdo nevidí mluvit k mutantímu plyšákovi. „Máš tam snad pelíšek? Nebo, ehm, rodinu?“ Nakrčím čelo a dřepnu si vedle plyšáčka. |
| |
| Eliana Kopecká
Potvůrka se na tebe smutně podívá. Při tvých dotazech zavrtí hlavou, ale najednou se jí při pohledu za tebe rozzáří tvářička. |
| |
| You´re a wizard... Když jsem se dostatečně domuchlovala se psy, zaměřila jsem se na chlapce a na to co říkají. Čím dál tím více mi začínaly jejich řeči připomínat zápletky z filmů, kde se vždycky objeví někdo, koho hlavní hrdina vidí poprvé. Ten někdo mu prozradí, že má kouzelné schopnosti, a měl by jít okamžitě s ním, což také většinou hlavní postava udělá, a tím se změní celý její život k lepšímu. Takhle to funguje jen v pohádkách. V realitě se život v takovém případě mění spíše na tu druhou stranu. "Obávám se, ževám neposlužím pánové." Usměji se na ně a jejich společnost mi rázem začne být nepříjemná. "Jsem jen obyčejný mudla." |
| |
| Help me "Proč to ksakru děláš. Jenom proto, že mě tvůj pes naštval a já dal najevo, jak nesnáším psy?" Během mého běsnění mám pocit, že se jeden stín mohl, ale je jen možné, že se mi to zdálo. Co mám dělat. Té holce se neomluvim na to jsem moc tvrdohlavý. Snažím se získat něčí pozornost, třeba na někoho chytnu, pokud to nejde tak na někoho flusnu. |
| |
| Anna Horáčková
Vyšší z kluků se zasměje, ale je to napjatý smích. ,,Nechodíš třeba pozdě a nevíš proč, nebo nemáš vztek, když vlastně ani vztek mít nemáš? Nepřitahují tě stíny? Nic?" dodá. |
| |
| Raven Tomsn
,,Kdo říká, že to dělám já?"
,,Koukám, že při čekání na autobus jsi zapustil kořeny. Nechceš pomoc?" ozve se kousek od tebe trochu pobavený hlas vysokoškolačky, které se evidentně nezdá divné, že jsi od pasu dolů porostlý kořeny. |
| |
| Plyšáček Nemůžu se dívat na to stvořeníčko, jak smutní, psí oči se oproti tomu můžou zahrabat. Pelíšek ani rodinu tam nemá, přesto se to zdá mnohem šťastnější, když si k tomu dřepnu. „Víš, tam to nevypadá moc bezpečně...“ Co to sakra dělám?! Šílenec to je... Povzdechnu si, než dostanu nápad, jen jestli se mi blok neválí někde v kuchyni na stole, nebo tak něco. „Zdáš se chytré. Umíš psát? Kreslit? Něco?“ Kousnu se do rtu a, po kratším přehrabování v batohu, tasím blok a paklík prupisek. „Zvládneš to?“ |
| |
| Eliana Kopecká
Potvůrka pokývá hlavou a popadne jednu s propisek. Za tebou, napíše a polédne na tebe a pak znovu za tebe. Otoč se. |
| |
| Plyšáček „Za mnou?“ Zamračím se, než mi to dojde. Stáhnu kapuci a skoro vyskočím, jak tam čekám něco děsivějšího než je plyšáček. |
| |
| Eliana Kopecká
Za tebou stojí pobavená žena, které jistě táhne na padesát. ,,Koukám, že vnukovi se povedlo propustit tu potvůrku. Zvláštní, že si našla právě tebe." Zvědavě si tě prohlédne, poté si všimne bloku. ,,Ty kreslíš?" |
| |
| A nebo jo...? Po dalších slovech většího z kluků se pocit nepříjemnosti rozroste ještě více. Cítím, jak se mi postavili chloupky na rukou, a vím jistě, že to není zimou. Čím dál tím více mi začíná docházet, že se mi jejich přítomnost nelíbí, a že bych chtěla celý tenhle rozhovor co nejrychleji ukončit. Jak vědí, že chodím pozdě? "Hele. Pozdě občas chodí každý. Na tom není nic neobvyklého." Poodejdu od nich o kousek dál a z kapsy vytáhnu mobil, abych jim dala neverbálně vědět, že se dál bavit nechci. Ostatně, odhadnout, že jsem autobus zmeškala nebylo těžké, vzhledem tomu, že stoím na zastávce, a v dohledné době žádný další nejede. |
| |
| Kdo co? Jako slova mě zaráží. Copak to nedělá ona. Začalo to hned co jsem jí urazil. "Já. " Jestli si tu ze mě dělám prdel, tak přísahám bohu, že tu holku a druhou osobu zabiju. Slova mě vylekají, ale rozhodnu se zachovat klid. "Pomoc by se hodila. Ale nevím jestli ji mám chtít os někoho, komu přijde tato sadiistické vystoupení vtipné." Obě zabiju. Jakmile budu moc, tak je zabiju. Je mi to jedno, ale takovou hanbu na sobě nestrpím. |
| |
| Točí se to zajímavým směrem... Na psa je Ronie neobyčejně dobře vychovaná, když se svého majitele zeptá, jestli může. A když zavrtí hlavou... co to má být? Tohle by přece psi dělat neměli. A je pravda, že se hodně chová, jako člověk. Sice dítě, ale člověk. I ten pohled, který na něho udělala předtím... Chystám se odejít, ale ten kluk mě ještě zarazí. Velmi divnou otázkou. Najednou se začnu cítit nepohodlně a trochu naštvaně. O co mu jako jde? Ale zachovám si kamennou tvář. Alespoň teda doufám. "Něco divného?" Kromě tohoto rozhovoru? Zopakuju po něm podezřívavě. Několikrát se mi povedlo totálně zkazit písemku, na kterou jsem se i učila, ale na to se asi neptá. Měřím si ho pohledem a snažím se zjistit, o co mu jde. Snažím se ale přemýšlet, co by ho mohlo zajímat, když se takto ptá, ale můj život mi přijde dost normální."Ne, nemyslím si." |
| |
| Anna Horáčková
,,Někdy, ale nestává se často, aby člověk zmeškal autobu, když vyšel o půlhodiny dřív, ne?" Alan se na tebe zadívá s podivným výrazem ve tváři. ,,A mám pocit, že se to neděje jen tobě," dodá, ačkoliv si je dobře vědom toho, že je ti tento rozhovor nepříjemný.
Raven Tomsn
Pokrčí rameny. ,,Ty věříš na magii?"
Vysokoškolačka se zazubí. ,,No… Párkrát jsem se také málem proměnila ve strom. Poměrně mě překvapilo, že na zastávce potkám člověka, kterému se děje to samé." Podezíravě si tě změří, ale nakonec napřáhne jednu ruku směrem ke kořenům. Všechny části stromu se začnou pomalu zatahovat do země. Za chvilku jsi úplně svobodný. ,,Nečekám, že poděkuješ. Takže se měj," rozloučí se a zamíří po chodníku na druhou zastávku autobusu.
Eliška Adámková
Zatváří se podezřívavě. ,,Hmm… promiň, že tě zdržuju, ale co vztek? Nemáš problémy se vztekem?" |
| |
| Autobus Netrvalo příliš dlouho, aby skoro pravidelné kolébání autobusu přineslo své ovoce. Mé oči ztěžknou a když se znovu otevřou, naleznou jen prázdné sedačky. Cože? překvapeně zamrkám, protože se mi v Praze ještě nestalo, abych měl autobus jen sám pro sebe. Podívám se okénkem ven, abych zjistil, že už asi nebudeme v centru. "Kde to zase jsem?" zatím ale zůstávám klidným. Vlastně by to nebylo poprvé, co jsem se podíval na periférii, či do depa dopravního podniku. Vyhoupl jsem se na nohy, že se půjdu zeptat řidiče, kam to vlastně jedeme, když jsem zaregistroval přítomnost toho psa. Znovu jsem se rozhlédl po autobuse, ale nikdo jiný tam nebyl. Sklonil jsem se k němu a povídám: "Kde máš pána malej?" |
| |
| Sledovaná? Jeho slova mě vyděsí tak, že málem upustím mobil. Podaří se mi ho však na poslední chvíli zachytit a ze všech sil se vynasnažím zachovat klid. "Vy jste mě sledovali? Ať jde o cokoliv, nechci s tím mít nic společného. Jestli vás ještě někdy uvidím poblíž, zavolám policii." Schovám mobil zpátky do kapsy a musím projít kolem nich, abych se vydala podel silnice k městu. Máma by měla být už na cestě, takže když půjdu podel silnice, nemůže mne minout. Možná jsem zareagovala až příliš histericky, ale ten kluk otevřel téma, které mě samotnou dlouho znepokojovalo a děsilo. Ano, to se opravdu často nestává... |
| |
| Rozhovor A kluk mi můj podezřívavý pohled oplatí. Po jeho další otázce zůstanu jen nehybně stát. Prosím? Přece jen si podaří udělat zmatený krok dozadu."Nikdo, kdo mě zná by neřekl, že mám problémy se vztekem. Snažím se být příjemný člověk." Odpovím mu asi až příliš rychle. Co to je vůbec za člověka? Hlavou mi bleskne vzpomínka na jedno období, kdy byl trenér nemocný a naše tréninky asi dva týdny v kuse vynechávaly. Příšerná doba, už jsem měla chuť všechny zabít. Uklidni se, uklidni se, uklidni se. Pořád se snažím působit normálně, ale ten člověk už moc zasahuje do mého soukromí. "O co vám vůbec jde?" Ujede mi trochu nabroušeným tónem. Nechci na něj být zlá, ale tohle mě vylekalo. |
| |
| What "Hmm. Ano věřím." Jak bych nemohl po tomhle. A hlavně studuji sice práva, ale to jen proto, že tu v Praze se nedá učit archeologie. "Počkat, takže dělali jste to vi, nebo ne?" Její slova mě opět zaráží. Nechápu co to má znamenat. Nikde jsem o ničem takovém nečetl. Že by někoho jen tak obrostl strom. To, to je hovadina. "Hm. Dík." Poté na ní už kašlu a jdu se rychle podívat, kdy mi jede další trolejbus. Budu si muset vymyslet nějakou výmluvu, jinak nevím jak se z tohohle vysekám. Sice jsem byl svědkem smrtící magie, ale víc se bojím profesora. |
| |
| Plyšáčkova majitelka „Ah, dobrý den,“ vysypu ze sebe aspoň pozdrav, když za sebou uvidím ženu. S rozpačitým úsměvem se postavím, palčivě vědoma jak zrovna vypadám, a vezmu plašáčkovi propisku i blok. Ve škole by mi to už moc nevadilo, tam jsem stejně ta divná, ale cizí lidi se na mne tak dívat nemusí. „Co je to vůbec zač? Nic podobného jsem ještě neviděla... Nějaké exotické zvířátko nebo spíš experiment?“ „Ah, to vůbec nic není, jsem spíš přes hudbu.“ Přitáhnu si blok, se stránkami posetými drobnými kvítky, k tělu a rozpačitě se zasměji. „Nic to není, kreslím jen občas...“ |
| |
| Free and Untorn And we'll see Tohle je horší než noční můry. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pes na tebe stále hledí, měří si tě pohledem jako velký dobrý kuse masa, do kterého by se mohl zakousnout. Avšak neudělá nic, jen ukáže packou ke kabině řidiče a nakloní hlavu na stranu.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Anna Horáčková
,,Ne. Jen se to občas někomu z nás stává." Trochu si povzdechne. ,,Vím, že mi nebudeš věřit, ale koukni." Rozevře dlaň, v níž se mu zamihotá plamínek, jenž se promění v malého dráčka tvořeného ohněm. ,,Nechceme ti nic udělat, jen- snažíme se zabránit tomu, aby tě dostali oni."
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Snažíš," připustí kluk. ,,Já vím, osobně bych neřekl, že máš vztek. Ale znám to. Stane se něco, co ti není příjemné a dostaneš vztek jen tak pro nic za nic." Pokrčí rameny, ale na tváři se mu objeví naprosto chápavý výraz. ,,Vlastně jen o… O to, aby ti nic neudělali. Nevyděs se prosím." Ve chvíli, kdy dopoví to, co ti chtěl říci, mu ze zad vyraší dračí křídla.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
,,Hmm."
,,Vy? Kým myslíš tím vy? Mě? No… Já se do lidských věcí nepletu a neměním lidi ve stromy, pokud se ptáš na tohle. Ovšem studie je to zajímavá. Proměna člověka na strom, někdy o tom napíšu studii."
Máš štěstí, trolejbus jede za chvíli, takže přijdeš do půlky hodiny.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Eliana Kopecká
,,Řekněmě, že si vnuk hrál s mezidimenzionární branou a zapomněl ji zavřít. Toto zvířátko je jedno z téměř vyhynulého druhu. Nesmírně inteligentní a učenlivé. Naučil se plést za jediný den a upletl celou šálu." Žena se vřele usměje. ,,neděje se něco… Hmm… Divného, když kreslíš? Oh, promiň, neměla bych se ptát, není to moje věc."
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Maggie
Truhlička se znovu zachvěje. Na víku se jí opět objeví nápis:
Nikde jinde nezažehne, posel magie ohnivé, nyní zažehni svůj oheň, podívej se, co skrývám. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Cože?“ Překvapeně zamrkám. Tohle jsem určitě neslyšela správně. „Tohle je nějaký žert? Připadá vám to snad vtipné?“ Zamračím se, tohle bude skrytá kamera, nebo tak něco. Zavrtím hlavou, ale pohled mi zase sjede na potvůrku. Je to opravdu možné? Tohle rozhodně nevypadá, jako z našeho světa... „Řekněme, že vám věřím.“ Začnu pomalu, stále nerozhodnuta, jestli to vůbec jde. „Jak se váš vnuk dostal k mezizdim... Ehm, mezidimenzionálním branám? Co je zač, či spíš, co jste vy zač?“ Zarazím se, když se zeptá na divné věci u kreslení. Jak to ví? Mluvila snad s někým ze školy? Řekli jí o těch květinách?! Poslali ji snad rodiče?! „Ne, nic divného. Jen... Kocour se zranil, přesně jak jsem ho nakreslila.“ Upřu na ní pohled plný očekávání, ví snad o mém prokletí? „Mám dojem, že mi chcete něco říct, můžeme přejít k věci? Trochu pospíchám do školy...“ |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Snažím se ignorovat, že si myslí, že není člověk. Také to, že chce o tom napsat práci. Raději netrpělivě vyhlíží okolo a sem tam se kouknu na své nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro A na mou otázku dostanu odpověď, která by mě v životě nenapadla. Aby ti nic neudělali? Možná mu skáču do řeči, ale chci v tom mít jasno. "Víte, to je sice moc pěkné-" Ale v tom uvidím něco, co mi absolutně vyrazí dech. "Co to sakra..." On má... křídla? Tohle se mi zdá?! Dokážu jen stát a zírat s otevřenou pusou. 'Tohle je vážně vážně vážně divný.' Opakuje hlas v mé hlavě. Je to ten vtípek, kdy dvojce natáčí potají lidské reakce? Bleskově se rozhlédnu kolem sebe, jestli na ulici není nikdo další. I z toho důvodu, jestli to někdo jiný vůbec zaregistroval. Ne, nikoho s kamerou nebo mobilem nevidím. Přece si se mnou mile povídal. A něco o mě ví... Tady bys neměla být, zdrhej! Ale nemůžu se hnout. Mé oči jsou upřeny na toho kluka a na křídla. Jistým způsobem... Jsou nádherná. Po pár vteřinách se seberu. "Co... co to je? Co jste zač?" Že já radši dneska nezaspala.... |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobus Ani jsem nečekal, že by od toho hafana přišla nějaká reakce. O to víc mě překvapí jeho gesto tlapkou. "Ty jsi ale šikulka." poznamenám pobaveným tónem. "Přesně to jsem měl v plánu." spiklenecky na něj mrknu a vidám se směrem ke kabině. Po cestě se ještě jednou projistotu ohlédnu. Chtěl jsem vědět, co bude dělat ten pes a ještě jednou se ujistit, že se v autobuse nenachází přeci jen někdo další. Jakmile dojdu na doslech kabiny řidiče spustím: "Dobrej šéfe, co bude za další zastávku?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
Kluk složí křídla na zádech. ,,Řekněme, že někdo jako jsi ty. Do nedávna jsem se neuměl vůbec ovládat, pomohla mi s tím až Ronie. Patřím k již téměř vyhynulému druhu dračích lidí. Jsem už jen já a ty, což znamená, že bych docela nerad, aby se ti něco stalo, když jsme vlastně něco jako sourozenci. Ale abych tě ještě víc nevyděsil. Teď ti řeknu naprostou a úplnou pravdu, pokud ji tedy chceš slyšet?" S otázkou v očích se na tebe zadívá. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Já "Ne. Kalíček a ještě před pár sekundami jsem s ní mluvil." Ukážu na dívku, se psem, pokud tam není, tak jen dodám. "Támhle stála." "Obyčejný nejsem, ale člověk ano. Opravdu proč se magie oběví v době, kdy na ní přestanu věřit a začnu žít vcelku normální život. Kdy se dostavam mezi významné lidi a začínám být i trochu slavný. " "Když o tom tak přemýšlím, tak ano." Dramatická pauza. "Velice se mi daří, jediné co je nějak zvláštní je to, že se mi ráno zbláznil budík na telefonu. A teď mi pr9sim ksakru vysvětlí co se právě stalo, co jsi zač a proč mě ta holka chtěla zabít jen za malou urážku k jejímu hloupému čokl?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pes se na tebe podívá pohledem: A ty jsi si snad myslel něco jiného?
Z kabiny řidiče se ozve klidný ženský hlas. ,,Co bys říkal mezidimenzionárnímu prostoru?" Vyjde z kabiny. Je to ta postava, která se nechtěla posadit a ke které patří ten pes. ,,Endera McClark, těší mě," představí se klidně a sundá si čepici, čímž odhalí zrzavé vlasy. Upře na tebe zelené oči. ,,Ty budeš asi časovec, co?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Vysokoškolačka se pousměje. ,,Víš, ona vteřina nemusí být vteřinou. Existují lidé, kteří si s časem umějí krásně zahrávat. Stejně jako já s kořeny. Ostatně si to pěkně vypije." Vytáhne z kapsy bloček a něco si do něj zapíše. ,,Slavný?" povytáhne obočí. ,,Že jsem o tobě ještě neslyšela." Schová bloček do kapsy.
,,Budík v šest ráno?" překvapeně se na tebe podívá. ,,Tak to je problém." Znovu vytáhne zápisník a něco si poznamená. ,,Ráda ti to vysvětlím, jen nevím, jestli to pochopíš. Já patřím k takzvaným zemědějům. Mám však předpoklady naučit se ještě víc, ovládat vesmírnou živelnou energii. Pokud jde o tu holku se psem… No… Je trochu háklivá na to, když jí někdo uráží psa. Ale to je vedlejší. Ona je ledozemědějka, čarodějka, co ovládá zemi i led. Je to ale malá holka a nemá nad svou schopností kontrolu. No a pokud jde o tebe, budeš muset jít se mnou, protože asi nebudeš tak obyčejný, jak jsem si myslela." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Eliana Kopecká
,,Já nikdy nežertuji," odpoví ti klidně žena. ,,Nechala jsem o chvilku bez dozoru. Já sama jsem tak rtochu vyjímečná, stejně jako ty. jen k tomu nepotřebuji blok a tužku, ale vodu." Zvedne kus sněhu a promění ho ve sněhovou sochu draka. Socha jí sahá až po pás, přestože použila jen malou hrudku. ,,Pokud bych ti měla něco říct, musela bych ti to ukázat. Víš, ono se to těžko vysvětluje. Musela bych ti to ukázat, což asi nechceš, že? Nebo tě nezajímá, co se skrývá za tvou zvláštní silou?" |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Trochu mě štve, že o mě ještě neslyšela, nebo minimálně o kapele, ale co zatím jsme hráli jen v klubech, oslavách a teprve za dva týdny máme mít již velký koncert. "To je jedno." Dělám, že mě to ani trochu neranilo. Vše co mi dle říká mi zni velice podivně a upřímně si myslím, že zkrat telefonu, který posune budík není nic magického, hlavně když vezmu v potaz, kolikrát se mi jej povedlo upustit do vody. "Hle všechno to zní velice zajímavě, ale já musím do školy. Rád bych šel s tebou, ale upřímně se víc bojím profesora Waltera než magie. K tomu už mám zpoždění kvůli té holce a já vždy chodím všude na čas." Odcházím pryč a dávám pozor, jestli něco neudělá. Jsem ksakru jen člověk co se připletl do magického světa, dříve by to bylo super, ale nyní už ne. Nyní mám jiné zájmy. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
,,Proč jen mám pocit, že zničíš celou školu? oVládání svých schopností by jsi měl podchytit hned na začátku, když se objeví. Někdy to může způsobit požár, jindy- no to je jedno. Když tomu nechceš přijít na kloub, nutit tě nebudu. Ale kdyby tě to zajímalo, stač nasednou do autobusu číslo 1." Zamyslí se. ,,Pokud chodíš včas, tak asi časovec nebudeš." Otočí se a zamíří pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro A po tom co řekl, že jsem jako on... zachvěla jsem se. Sice jsme stáli venku bez pohybu, ale zima mi není. Už docela dávno jsem zapomněla na školu. Jsem tím klukem zcela pohlcená, odzbrojil mě a teď mu užasle visím na rtech, jako bych chytala každé slovo. Ale pořád cítím v hlavě ten alarm, že tohle přece nemůže být opravdové. Možná potřebuju ještě nějaký důkaz, koneckonců, tohle by pořád mohlo být jen 'nahrané'. "Jo, jasně že chci." Kdo by nechtěl, když se dějí takové věcí... Jsem opravdu hodně zvědavá, co mi poví. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Super" Rychle nasednu a jedu do školy, kde budu muset vysvětlovat své opoždění. Mohl bych možná i zkusit, že jsem byl u doktora. Ještě mi něco dluží, za to, že jsem mu pomohl s účty, které měl překvapivě vysoké. Stačilo tehdy jen vymyslet dobrý splátkový postup a najít mu druhou práci, která jej nebude vysilovat. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Je to autobus nebo raketa Překvapeně zamrkám, když se ke mě donese ženský hlas. Ne že by to snad byla nějaká novinka a řidičem autobusu by nemohla být žena, ale co ten startrekovský vtip? "No vlast..." nedokončím, protože ta žena vyjde z kabiny, sundá si čepici a představí se. "Co to do prdele děláte? Zalezte zpátky za volant!" vyjeknu vyděšeně. Udělám dva rychlé kroky směrem k ní, když mi to najednou dojde. Určitě ještě spím a tohle je jeden z těch fantasmagorickejch snů, co se mi občas zdají a doufám, že bude mít i nějakej peprnější konec. Na tváři se mi objeví spokojeně nemravný úsměv. "Rád tě poznávám Endy. Mě přátelé říkají Kody a doufám, že mi dva se také poznáme blíže." mrknu na ní, zatímco si sedám na nejbližší sedačku. "Sice nevím co ten tvůj časo cosi je, ale můžu ti slíbit, že se ti čas se mnou rozhodně zastaví." byl to jeden z velice suchých vtipů, ale byl to můj sen, takže proč se tím trápit? Nasadil jsem spokojený úsměv a pokračoval. "No a co budeme dělat než dojedeme do cíle?" pravou rukou poplácám na sedačku, co mám naproti sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Je krapet těžké tomu všemu uvěřit, jak jistě chápete.“ Vrhnu se na odpověď, ale brzy zmlknu a málem i lituji své původní nevíry. S pusou dokořán sleduji sněhovou sochu a po chvíli, kdy se přesvědčuji, že to není počátek psychické nemoci, si na sochu i sáhnu. Nevím přesně, co jsem čekala, snad něco, co by prokázalo, že to je jen kouzelnický trik, ale socha se zdá solidní, skutečně ze sněhu. V mém dalším pohledu již není tolik nedůvěry, spíš nechuť nechat si takhle zničit celé vnímání světa. „Chci. Chci vědět víc, o vás, tom tvorečku, ale hlavně o těch divných věcech, když kreslím.“ Rychle jí odpovím, jak se bojím, aby se nerozhodla odejít se všemi odpověďmi. Nic se přece nestane, když jednou do školy nepřijdu, omluvenku si můžu sehnat vždycky. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
Kluk se rozzáří, na tváři mu zahraje úsměv. ,,Dobře. Ale než s tím začnu, Constellation Stellan, ale říkej mi jen Con, většině lidí dělá problémy mé jméno vyslovit," představí se a podá ti ruku. ,,Možná by bylo dobré jít někam si promluvit. Ronie nevydrží v zimě tak dlouho jako já," navrhne. ,,Co by jsi říkala nějaké kavárně? Jen nevím, jestli je tu nějaká, kam vezmou psa," dodá a zamíří do cetra města.,,Moc o historii naší rasy nevím, neví to ani naši učitelé, protože jsem unikátní, nějakým svým způsobem. Ale máme jako dračí lidé jeden velký problém. Je hodně těžké se naši schopnost naučit, jelikož se neumíme vůbec ovládat. I když to vypadá až neuvěřitelně. Někteří z nás se ani svou schopnost nenaučili, protože před tím umřeli, ale to asi není úplně to, co by jsi chtěla slyšet." Vrhne na tebe postranní pohled. ,,Co tě zajímá víc? Historie dračích lidí, nebo obecně svět, ze kterého pocházíme?" otáže se, ale je na něm vidět, že se jen vyhýbá tomu nejdůležitějšímu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Kousne se do rtu, aby se nerozesmála na celou stanici. ,,A právě ten tvůj… ehm … hlas je součástí tvých schopností. Podle analýzi. Manipulace je zajímavá věc. V dnešní době. A co heknout počítač?" Je vidět, že z tebe má jen legraci.
Ke škole dojedeš až po první hodině. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Dorazím o přestávku. Přišel jsem tedy o první hodiny. To by se dalo nějak ukousnout, když mám jinak perfektní docházku. Vejdu do třídy a usadím se na své místo |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Slušně, prosím," napomene tě a zamračí se. ,,A pokud jde o řízení, není to žádný problém. Svůj osud si určuji sama." Hrdě se narovná, ale v tu chvíli si všimne tvého pohledu a povytáhne obočí. Na tváři se jí rozlije jemný potutelný úsměv, který nesliboval nic dobrého. ,,Endera," opraví tě klidně a vrhne pohled na svého psa, který vás zvědavě pozoruje. V očích se mu lesknou pobavené jiskřičky, stejně jako jeho paničce. ,,A potěšení bude doufám i na mojí straně," dodá bezvýrazně. Pes odvrátí hlavu, jako by skrýval úsměv. ,,Nikdy jsi neslyšel o Časovcích?" zeptá se, ale zdá se, že ji to nepřekvapuje. ,,O lidech, co si umí hrát s časem stejně jako já s osudem?" Povytáhne obočí, zatímco se její pes váli po zemi smíchy. Založí si ruce na hrudi a s přimhouřenýma očima si tě měří. ,,Ty už jsi dosáhl tak vysokého stupně? Máš můj obdiv." Uznale kývne hlavou a posadí se naproti tobě. ,,Než dojedeme do cíle?" zatváří se zamyšleně. ,,Což si takhle promluvit?" Opře se lokty o kolena a zadívá se ti do očí. Její pes pobaveně zavyje a zavrtí ocasem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer Havlíčkův Brod Pondělí 7.1. 2019; 6:00
Budík zazvonil již v šest hodin ráno. Nebo až v šest hodin ráno. To záleželo na zvyku. Problém je spíše v tom, že jsi si budík nikdy nenastavoval na šest hodin ráno. Leda by si někdo hrál s tvým nastavením času… Za okny padal sníh, do pokoje se vkrádala zima skrz otevřené okno. Buď jsi ho zapomněl zavřít ty, nebo někdo z tvé rodiny. Horší na tom bylo, že jsi ho nemohl najít. Jako by budík prostě zmizel. Když se ale zaposlouhcáš, zjistíš, že je ve skříni. Jak se tam ale dostal je záhadou. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Žena se na tebe usměje. ,,Ráda ti na vše odpovím, ale asi nebude moudré mluvit o tom na ulici. Lidé by si mohli myslet, že jsme blázni, i když nás nyní chrání magická mlha. Máš nějaký nápad, kde by byl klid a nikdo nás neodposlouchával?" |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Není nad kvalitní sen Napomenutí přejdu prakticky bez povšimnutí. No a co se týče toho, jak se ten autobus vlastně řídí? Koho by to zajímalo, když se jedná o sen? Chápavě tedy pokývám hlavou, jakoby to byla snad samozřejmost. Nicméně mi neunikne její pohled směrem někam za mě. Intuitivně se ohlédnu, abych objevil psa válejícího se smíchy na zádech. Ten výjev mě skutečně pobaví a navíc mě znovu utvrdí v tom, že tohle nemůže být realita, ale jen pozoruhodný sen. Vrátím se pohledem k zrzce, která už se posadila naproti. "Tvůj společník vypadá jako veselá kopa, co ho tak pobavilo?" zeptám se, jakoby snad bylo naprosto normální, když se pes válí smíchy. "Povídat?" zopakuji trochu zklamaně, přeci jen jsem čekal něco pestřejšího. "Když to musí být." pokrčím u toho ramena a zaujmu stejnou polohu jako ona. Nebyli jsme teď od sebe obličeji dál než třicet centimetrů. "A o čem by sis chtěla povídat?" |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Kusek tady je kavárna, nebo knihovna, tam by to bylo asi lepší.“ Pokrčím rameny, ještě mne napadlo ji vzít domů, rodiče jsou v práci, takže by byl klid, ale moc se mi nechce být s tou ženou úplně sama. Furt to můžou být jen triky a tahat cizí ženskou na byt... „Vlastně, je tady jedna hospůdka. Nic moc prostředí, nerudní číšnici, šlichta k jídlu, ale v tuto dobu tam určitě nikdo nebude.“ Ušklíbnu se, jednou mne tam děcka ze školy vytáhli, když jsem ještě měla přátele. Ve škole je dost oblíbená, jak taky jinak, když mají levné pivo a neptají se na občanky. „Magická mlha?“ Zamračím se a rozhlédnu kolem, jestli něco takového uvidím. „To vy?“ Jedno obočí se mi vyhoupne na čelo, než vyrazím k hospůdce. Jsem si jistá, že bude mít námitky, ale tohle bude nejlepší místo, kromě bytu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Otočí se na svého psa, který nepřestává výt smíchy. ,,Ale nic," odtuší. ,,Jen se neumí ovládat." Trochu vyčítavě si psa změří pohledem, ale to je jen olej do ohně jeho smíchu. ,,Jsi zkalmán?" otáže se a v očích se jí zablýsknout potměšilá světýlka. ,,Co třeba o Edirnii? A zapomenuté zemi? O minulosti?" navrhne a opře se o opěradlo. Pes se přestane smát a přihopsá k vám. Na tebe vyplázne jazyk ve veselé grimase a posadí se mezi vás. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Nezdá se, že by někoho zajímalo, zda jsi přišel teď, nebo již na první hodinu. Vše ve třídě je normální, jako by se ten den nic nedělo. Jen na parapetě u okna sedí kočka a pozoruje tě. Její stříbrné oči se do tebe zabodávají jako dýky. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Výborně," kývne žena a nastaví náruč tomu podivnému stvořeníčku, které jí hupne na rameno, ale pohled z tebe nespouští. ,,Nechceš si ho vzít? Vypadá to, že se mu líbíš," navrhne žena a podá ti tvorečka, který k tobě napřáhne packy, jako dítě napřehuje ruce ke své matce. V očkách se mu nadšeně leskne. ,,Magická mlha se pohybuje všude kolem lidí, kteří dělají něco, co by obyčejný smrtelník vidět neměl. Jako například kouzlení," vysvětlí ti žena. ,,A nyní mě prosím veď. Ve tvém městě se vůbec nevyznám." Následuje tě až ke kavárně a vejde za tebou dovnitř. Vybere stůl, kam není tolik vidět a budete moci mluvit, aniž by vás kdokoli slyšel. ,,Takže. Měla bych začít úplně od začátku. V naší dimenzi existuje několik světů. Náš svět, svět čistě patřící lidem, svět patřící drakům a svět Smíšený, zvaný Edirnie. Těch světů je více, asi deset, ale to nyní není důležité, v Edirnii jsou tři kontinenty. Dva kontinenty lidí, Edinie a Rudá Země. V Rudé Zemi žijí ještě trpaslíci, ale ti nebyli již velice dlouho spatřeni. Edinie je čistě lidský svět, kde jsou kouzla téměř zakázána. Je jen velmi málo čarodějů a proto je v Edirnii i Astra, svět kouzel. Jak vy tomu říkáte fantasy svět. Z tohoto světa jsou všichni magičtí tvorové. Před mnoha lety se narodilo několik velice nadaných lidí a mezi nimi i stínopěvec a umělkyně světů. Všichni se uchýlili k velké učitelce Lostře, která vede školu zvanou Mystique School. Učí nás používat své schopnosti. Ovšem ti, co se narodili jinde než v Astře jsou považováni na Vyvolené, za ty, co najdou zapomenuté království a pomohou porazit Atona Ohnivého," odmlčí se a zadívá se na tebe, jestli tomu všemu rozumíš. ,,Nějaké otázky?" |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Škola přibývá dobře. Při jedné z hodin pozoruji kočku na parapetu, která se nějak dostala až do 4. patra. Přemýšlím, že jí nechodím, ale mám rád kočky a ještě k tomu by to mohla být nějaká čarodějnice a asi i je, jelikož zírá jen na mě . Po škole jdu zas na zastávku na cestu domů |
| |
 | soukromá zpráva od David Majer pro Existuje jeden krásný sen, sen o ideálním dni který má společný spousta lidí. Najíst se, lehnout si a spát. Prakticky nedělat nic jiného než se najíst, chvíli povalovat a usnout. Ani já nejsem úplnou výjimkou, spánek mám strašně rád, ale bohužel se mi ho velmi často nedostává v dostatečném čase. Na dnešek jsem měl vymyšlený dokonalý plán, prospat se tak do půl osmé, rychle se připravit, skočit si na dvě hodinky na trénink a poté navšívit mou "milovanou" školu. Ooo jaká výhoda mít individuál, když jste profi sportovec na sportovní škole. Proto asi ani nemusím popisovat, jak překvapený, možná až vyděšený, jsem byl ve chvíli, kdy jsem zaslechl ten nejděsivější zvuk, který může člověk slyšet v pondělí ráno. Vlastně jakýkoliv den ráno. Budík. Co to..., to už je po sedmý? Vyhrknu ze sebe po probuzení tímto nádherným pípavým zvukem. Vždycky mne zajímalo, proč je na každém budíku jako výchozí zvonění nastaven zvuk, po kterém se člověk vždycky tak šíleně lekne. Dokonce i když čeká, že během minuty zazvoní. Takže proč by to někdo takhle nastavoval, vždyť jedinci slabší na srdce to nemůžou denně zvládat. Že by redukce obyvatelstva. Dost bylo úvah, jestli ten budík okamžitě nevypnu, tak probudím všechny v domě. A to rozhodně, ROZHODNĚ nechci. Rukou poslepu zmateně přejiždím po nočním stolku s cílem najít a zneškodnit viníka. Nic. Po překvapivém zjištění se posadím na posteli a promnu si oči. Přísahal bych, že jsem si včera nastavoval budík na 7:30 a položil tady na stůl. Ahhh. Protáhnu se, když v tom zpozoruji obláček "kouře" jdoucí mi od úst. Přísahám, že ve všech duchařských seriálech, filmech nebo pořadech znamená ochlazení v místnosti přítomnost nadrpřirozené entity. A nebo taky nechání si v lednu přes noc otevřené okno. To si ze mě někdo dělá prdel! Hbitě k oknu přiskočím, prásknu s ním a kličku otočím směrem dolů. Duchařský problém vyřešen, teď ještě zmizelý budík. Zvuk mě dovedl až k dvoukřídlové skříni, ve které mám většinu svého oblečení a k mému velkému překvapení i původce toho hrozného rámusu. 6 hodin? A proč sakra mám budík ve skříni? To se někdo z rodiny díval do noci na youtube a řekl si, že vzbudit někoho ráno o hodinu dříve s otevřeným oknem v zimě je super prank? No někdo, táta by nic takového neudělal, protože je přesvědčen, že nedostatek spánku naruší můj výkon na tréninku. Mamku si úplně při podobných činnostech nedovedu představit. Takže sestra. V klidu na sebe hodím džíny, triko a mikinu (není kam spěchat, když jsem vstal o hodinu a půl dříve). Vezmu přes rameno velkou černou sportovní tašku s veškerým hokejovým vybavením, do ruky zvonící budík a vyjdu s pokoje. Ještě před tím než se vydám po schodech do kuchyně ve spodním patře, otevřu dveře do sestřina pokoje a stále kvílející budík jí tam hodím. Super fór ségra, díky. Seběhnu dolu do kuchyně, všichni ještě spí, takže mám klid a spoustu času na snídani a kafe. Jo bez kafe po ránu ani ránu. Původně jsem chtěl jet autem, k zimáku je to pěšky svižnou chůzí asi deset minut a já nemůžu říci, že bych neměl času na zbyt. Dosnídám, provedu klasickou ranní hygienu, obléknu si bundu a vyrazím předním vchodem směr zimní stadion. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Pohádková říše "Furt je to lepší než kdyby to byl nějaký mrzout." mrknu na jejího psího společníka a poté už se opět věnuju zrzce. "Upřímně?" položím řečnickou otázku, na kterou si samozřejmě okamžitě i odpovím. "Od snu se zajímavou zrzkou, která je teda nabalená skoro jakoby venku bylo mínus čtyřicet, znovu si jí přeměřím zkoumavým pohledem, a jejím smějícím se psem, jsem čekal malinko víc, než jen pokec o další Narnii." rozhodím neurčitě rukama. Bylo to přeci jen trochu zvláštní mluvit ve snu o snu, ale proč by ne? |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Vzít?“ Překvapeně zamrkám, když mi podá tvorečka s packama před sebou. Jako malé díťátko... Rychle strčím blok do batohu, než s menšími rozpaky nastavím zvířátku ruce, aby se mi mohlo uvelebit na rameni nebo v náručí. „Takže něco jako v Percy Jacksonovi?“ Zaraduji se, že to je něco co znám, pak se ale zarazím. „Schovává i monstra, co si pro ty, ehm, výjimečné přijdou, když se dostanou do puberty? Protože mají pár let zpoždění...“ Pokusím se o slabý vtip, mezí tím co paní vedu a drbu potvůrku. V tom si uvědomím, že nemám nejmenší tušení, jak se jmenuje. Krev se mi nahrne do tváří, na okamžik se odmlčím. „Jsem to ale nezdvořák, vůbec jsem se nepředstavila. Jsem Eliana,“ usměji se nenápadně pošoupnu tvorečka na levou stranu, kdyby si náhodou chtěla potřást rukou. Ke kavárně je to jen kousek, přesto dost daleko, aby mne nikdo ze školy nezahlédl. Sedneme si do jednoho ze zadních boxíků a hned k nám přiskočí obsluha. Ani se nepodívám na lístek a řeknu si o horkou čokoládu a paklík nesladkých sušenek. Jsem si jistá, že to potvůrka vedle mne bude jíst. „Počkat, takže teď mluvíme o čtyřech světech? Jako těch důležitých? Jestli to teda chápu dobře... Náš, lidi, draci a mišmaš...“ Zamračím se hned co domluví, jak se tomu snažím porozumět. „Uhm, Edinie je v Edirnii a je jeden z těch dvou lidských kontinentů. Ale jak do toho pasuje Astra? To je ten druhý kontinent, nebo nástavba na Edirnií, nebo úplně bokem. A koho napadlo pojmenovat kontinent i svět skoro stejně...“ „Co to je stínopěvec a umělkyně světů? Nějak výjimeční? Special snowflakes?“ Zdá se mi to dost matoucí, „zní to jako Temná věž. Tam taky člověk nechápal plno věcí a až na konci to dávalo smysl...“ „To zní jako Bradavice křížené s táborem Polokrevných... Jen ještě, kdo je Lost-tento a Ohnivák a my jsme teda vyvolené a proč to zní každá druhá teen romance?“ Vrhnu na ni naprosto zmatený pohled, jak jsem už vzdala snahu držet se jednoho tématu. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Kavárna? Vypadá to, že má radost. Mimoděk se také usměju. Pak ještě proběhne krátké představení. Co to má sakra za jméno? Každopádně zní divně a já ho napoprvé opravdu nechytla. Consta.... co? Ale Con zní hezky. Začíná mi být víc a víc sympatický. Podám mu ruku a taky se představím. "Já jsem Eliška." Dále navrhne kavárnu. "To zní dobře, už je mi zima." Usměju se na něj a trochu se zachumlám do šály. Tak počkat, zadrž. Ozve se to, co jsem slýchala velmi často - 'neměla by ses toulat venku s cizími lidmi.' A tak začnu v duchu argumentovat. Dobře, sice je cizí, ale odhadl mě. Má křídla a rozhodně je zajímavý. Budeme v centru a kdykoli můžu utéct. Dobře, dejme tomu, odpoví mi hlas, a co škola? Tohle mě vrátí do reality. S těžkým srdcem si povzdechnu. Asi si budu muset zfalšovat omluvenku. Nebyl by to takový problém, ale strašně nerada takto podvádím. Ale tohle je to nejzajímavější, co se ti kdy stalo, to si nemůžeš nechat ujít. Je to jasné, jdu! S posledním zábleskem provinilosti si přehodím batoh na obě ramena a vydám se po jeho boku. Míříme do centra a doufám, že nějakou kavárničku najdeme. Mohla bych si aspoň dát snídani... Con už cestou začne vyprávět. Cože, učitelé? Opravdu řekl učitelé? Nemůžu se dočkat až bude všechno vědět, ale kousnu se do rtu a nechám ho to dovyprávět. Po chvíli se zeptá, co chci vědět nejdřív. "To je dobrá otázka. Já..." Na moment zaváhám. "Něco o světě. Ale nejdřív mi řekni, co vlastně jsi- promiň, jsme zač. Jen jsem viděla tvá křídla, ale... nemám představu o..." Nevím, jak tu větu ukončit. "O nás?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Možná ani není takové překvapení, že tě kočka sleduje až na zastávku, kde se vedle tebe posadí a uprá na tebe oči, jako by čekala, že jí něco dáš. I při vstupu do autobusu tě následuje. Nezdá se, že by jí lidé nějak děsili, ba naopak, nemá nejmenší problém se procpat na jedno z volných sedadel. lidí si vůbec nevšímá, stejně jako jejich nadávek a překvapených : Co tu ta kočka dělá? Stejně jako nastoupí s tebou i vystoupí a následuje tě k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Cestou na stadion tě potká něco velice překvapujícího. několik metrů před stadionem sedí vlk. Neútočí na lidi procházající kolem a ti jej ani neberou na vědomí. Zvědavě tě pozoruje hnědýma očima, dokonce se zvedne a udělá pár kroků k tobě. Pokud se však vzdálíš, zastaví se, aby tě nevyděsil. Zavrtí ocasem a nakloní hlavu na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Zamyšleně nakloní hlavu na stranu. ,,Upřímně vůbec netuším, co by jsi mohl mít na mysli a už vůbec nechápu, jak můžeš Edirnii považovat za Narnii." Pohlédne na psa, který se na tebe usmívá. Dokonce ti i podá packu. ,,Nechce se mi věřit, že jsi nikdy neslyšel o Třech Kontinetech." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Zvířátko se ti usídlí v náručí a začne spokojeně příst. Jeho srts je příjemně hebká, přesně jako kočičí. ,,Percy Jackson? No… Něco takového. Ale žádná monstra neskrývají. Pokud ovšem lidi nepovažuješ za monstra." Pousměje se. ,,Prudes Detrovenová," představí se a podá ti ruku. ,,Těší mě."
Prudes přikývne. ,,Tyto tři světy jsou nejdůležitější. Svět draků, Dragonie, svět lidí, Země, a Edirnie, někdy zvaná Země Tří Kontinentů. Dalšími tě zahrnovat nebudu, to by na tebe bylo moc. A hlavně by jsi je hned zapomněla." Nepatrně se usměje. ,,To upřímně nevím, ale alespoň se to dobře pamatuje. Edinie je svět polokouzel, rodí se v něm kouzelníci a je v něm i chám První Kapky Magie. Rudá Země je čistě otrokářský a lidský kontinent, jkékoli kouzla jsou zde potlačovýny a kouzelníci upalováni. A Astra je… Svět kouzel. Jistě znáš elfy a víly, že? Nebudeš mi to věřit, ale přesně taková Astra je." ,,Stínopěvec je někdo, kdo umí pomocí zpěvu poroučet stínům a umělkyně světů může pomocí obrázků měnit realitu. A to je přesně to, co umíš ty." ,,Bradavice? No… Brumbála nemáme. Lostra je nejmocnější kouzelnice na světě. Ale ani ona nedokáže najít Zapomenuté království. Sice vůbec netuším, co je to teen-romance, ale vím, že pokud se mi nepovede přesvědčit ostatní, dopadne to zle pro všech deset světů." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Naschvál zajdu za roh domu a jakmile se tak stane, tak vyčkám na kočku a chytnu ji do bundy. Jelikož to nečeká, tak by se to mělo povést. Kočku poté odnesu domu a zavřu ji doma do bendy pro kočky. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
Pousměje se. ,,Docela ti závidím, že lidé tvé jméno nekomolí."
,,Jsme dračí lidé. Pocházíme z… Z draka a člověka a narodili jsme se z vejce. Dračí člověk je naprosto neuvěřitelný." Nechá křídla zmizet, aby se na vás lidé nedívali jako na cirkusovou aktrakci. ,,Máme nadání na všechny druhy živelné energie, nejvíce na oheň, na ovládání stínů a naprosté proměnění v draka. Upřímně… Teď ti řeknu něco, co se ti asi nebude moc zamlouvat, pokud máš svou rodinu ráda." Trochu váhavě se na tebe podívá, je vidět, že si není jistý, zda ti to má vůbec říkat. ,,Jelikož jsi se narodila z vejce, ani jeden z tvých rodičů vlastně není tvůj rodič. jedna z čarodějek tě k nim dala do… no… Do úschovy, aby na tebe dávali pozor." Pohlédne na tebe s otázkou v očích, jestli to chceš vstřebat, nebo jetsli chceš, aby mluvil dál. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Okamžitě po té, co opustím dům a octnu se napospas celému venkovnímu světu, mě praští do očí pronikavá bílá záře všude se povalujícího sněhu. Klasický přechod z tmavého místa do nepřirozeně světlého. Můj první úkol je přebrodit se přes noc čerstvě napadanou vrstvou mokrého sněhu. Naštěstí není moc hluboká a k prohrnutému chodníku jsou to zhruba tři metry, takže žádná hrůza. Jelikož mám docela slušnou časovou rezervu, tak jsem se rohodl zvolit rozvážné tempo, nerad bych se v té bílé břečce vyválel jenom proto, abych čekal na trénink 35 minut místo 30. Chodníky jsou sice prohrnuté, ale posypat je už asi nikoho nenapadlo, nebo se nikomu nechtělo. Cesta proběhla podle časového plánu, nikdo mě nezdržoval, ono jsem si taky vybral ideální dobu. Místní bych rozdělil do tří skupin. Pracující od brzkých ranních hodin, ti už jsou dávno v práci. Dále studenti, kteří začínají od zhruba osmi, což je ještě spousta času. No a ten zbytek. To jsou lidé pracující v kancelářích od 9, bezdomovci a pár bláznů, kteří i přes to, že si pravděpodobně něco zlámou, každé ráno vyběhnou na svou oblíbenou trasu s cílem udržet se ve formě nebo shodit pár kilek nabraných přes Vánoce. A samozřejmě nesmím zapomenout na pejskaře. Když už jsem u těch psů, to co se na mě z chodníku asi 10 metrů přede mnou dívá nevypadá jako typický pes. Vlk a tady? Jako vím, že někteří lidé ujíždějí na chovu všelijakých zvířat, ale zrovna tady u nás? A proč tam jen tak sedí? Vlka, pokud je mi známo, nepotkáte v České republice ve volné přírodě. Tohle nedává žádný smysl. A proč mám ten pocit, že ho všichni ignorují, jako kdyby byl něco běžného, třeba popelnice. Navíc i on ignoruje všechny kolem, všechny kromě mě zdá se. Takhle se přece vlci nechovají. Hej hej hej, pomalu chlapče, pomalu. Pronesu opatrně k vlkovi, když si to začne mašírovat rovnou ke mně a udělám několik pomalých krůčků dozadu. Na to se vlk začne chovat spíše jako pes. Pokud se nepletu, tak nakloněná hlava znamená zájem. Každopádně já ho moc nemám, vždycky mi říkali, že podezřele přátelská divoká zvířata mohou mít vzteklinu. Na druhou stranu, třeba je ochočený. Ať tak či onak, riskovat to nebudu. Domluvíme se jo, ty tam zůstaneš a já půjdu pomalu kolem tebe a všechno bude v pohodě. Jasně kámo, mluvit na vlka jako na člověka je přece známka naprosté pohody. Každopádně, jak jsem svému novému nejlepšímu kamarádovi slíbil, tak udělám. Pomalu neustále hlídajíc si vlka se pokusím kolem něj projít a dostat se na místo určení. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro A znovu o Narnii Potřesu psovi packou, i když nerozumím tomu, proč to vlastně chtěl. Vrátím se pohledem k dívce. ”Nebudeš tomu asi věřit, ale o imaginárních světech se ve školách prostě neučí.” znovu, dnes již už tak po páté, pokrčím ramena. Opřu se zády o sedačku a pokračuji: ”Ta tvoje Edirnie nebo Narnie, co na tom záleží? Nic z toho neexistuje, stejně jako ty ani tady ten tvůj vtipný společník.” pohladím psa po hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn Kočka se ti v bundě ani nevzpírá, ale jakmile ji chceš zavřít do klece, začne kolem sebe škrábat a drápat, aby tě ani nenapadlo to, co tě stejně napadlo. Když ji zavřeš do klece, jen sedí a probodává tě pohledem. Kdyby pohled zabíjel, už by jsi tu oravděpodobně nebyl. Jen počkej, to si vypiješ, ozve se odkudsi bezbarvý hlas, u něhož nejde poznat, kdo na tebe mluví, zda je to muž, či žena. Hlas se stále mění jako by ani nechtěl, aby jsi poznal, o koho se jedná. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk se zatváří lítostivě, dokonce i zakňučí. Rozhlédne se kolem a popadne klacek, který je velký asi jako štafeta při štafetovém závodě. Za chvíli se ukáže, že to je štafeta. Nadšeně zavrtí ocasem a přinese ti štafetu k nohám. Sedne si a čeká, co budeš dělat dál. Nehodlá brát vážně, že chceš odejít pryč z jeho společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pes nadšeně zavrtí ocasem a položí na tebe ještě druhou packu, takže teď vypadá jako psí manažer, co se rozhodl si z tebe udělat stoleček. ,,Ne?" podiví se. ,,No… U nás moc škol není, takže nevím." Pokrčí rameny a znovu si nasadí čepici. ,,Neexistuje? Já asi spím." Povzdechne si a zvedne se, aby šla zkontrolovat řízení. ,,Ty si asi myslíš, že spíš, co?" zavolá na tebe z kabiny řidiče. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Vypadá to, že jsme si s mým novým kámošem moc nerozuměli. Ještě aby když já mluvím na divoké zvíře, které mluvit neumí a ani nechápe, co se mu snažím říct. A nebo chápe moc dobře, ale je mu to úplně jedno. Zvídavě si chvilku vlka prohlížím při pobíhání a hledání něčeho. Takhle se přece vlci vůbec nechovají. Jsem v nějaký blbý skrytý kameře? Nejsem sice žádný vlčí odborník, ale viděl jsem o nich pár pořadů a určitě jsme se o vlcích učili i ve škole, někdy dávno. Proto vím, že vlci žijí ve smečkách, samostatně neloví a ani nikam nechodí. Takhle sólo by se mě měl bát a utéct, ne si tady zvesela pobíhat. V tom mi u nohou přistane neidentifikovaný předmět. Pokud by to bylo možné, přísahal bych, že je to štafetový kolík, ale kde by se tady vzal. To není úplně věc, kterou najdete válet pod stromem. Ty si chceš hrát? No to se teda povedlo. Na druhou stranu, kdo může říct, že si zaaportoval s vlkem. Dobře chvilku si tady zahážeme, ale potom fakt musím jít. Ještě, že jsem vyrazil o takovou dobu dříve. Vyrazit normálně, vůbec by k tomuto setkání dojít nemuselo. Otázka co je lepší. Tak jo, hodím ti to a ty mi to přineseš okay? Ale varuju tě, jestli tady někde najdu ukousnutou ruku majitele toho kolíku, tak už kamarádi nebudeme a pomažeš do ZOO. Hodím vlkovi kolík napoprvé relativně blízko. Pokud přinese zpět a bude chtít pokračovat, tak jsem ochoten mu věnovat maximálně 10 minut. Pak budu muset jít. |
| |
| soukromá zpráva od Maggie pro Vytáhnu z kapsy zapalovač. Je to můj oheň, ne? Nenapadá mě nic jiného, co by tím mohla myslet upřímně už chci z toho debilního kruhu pryč. I když tu není moc vedro, za chvíli přijedou hasiči a tohle bych fakt nevysvětlila. Škrtnu křesadlem a jako tisíckrát předtím, plamínek mi začne svítit u ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobusová jízda "Nechtěl by sis sednout vedle?" zeptám se psa, když si na mě položil už i druhou tlapu. Minimálně by to bylo pro nás oba pohodlnější. "Já si to nemyslím. Já jsem si tím docela jistej." odpovím pobaveně a vyrazím směrem za ní. "Jak jinak by jsi chtěla vysvětlit samořídící autobus, vychechtaného psa, popřípadě tvojí maličkost, která žije podle všeho v nějakém prazvláštním zmrzlinovém světě?" zeptám se spíš řečnickou otázkou a samozřejmě si neodpustím poznámku k jejímu oblečení a té čepici, co si opět narazila na hlavu. "Proto navrhuji nepromarnit jen tak můj sen a jít si ho konečně trochu užít." to už stojím u dveří kabiny a pokusím se nahlédnout dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk pokývá hlavou a nadšeně vyplázne jazyk.
Běhá sem a tam nadšený, že se o něj zajímáš, ale jakmile dojde na chvíli, kdy musíš odejít, je plně rozhodnutý jít s tebou. Ať namítáš cokoli. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Maggie
Na zapalovač krabička nereaguje, zůstává jen v klidu, jako by vyčkávala na další tvé kroky. Ve chvíli, kdy možná začne ztrácet nervy, nebo snad mrštíš truhličkou o zem, se za tebou ozve praskání. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pes zavrtí hlavou a položí ti ji na kolena. Upírá na tebe psí kukadla, snad ti i chce vyskočit na klín. ,,Hmm… Odporovat ti nebudu," řekne a pokrčí rameny. ,,Nemůžu za to, že nemůžu zimu vystát," zamumlá si spíše pro sebe. ,,Upřímně netuším, jak tě přesvědčit o opaku. Kdybych ti předvedla kouzlo, stejně by jsi mi nevěřil a myslel si, že jsi ve snu." Trochu trpce se usměje. Nechává za sebou otevře, takže do kabiny můžeš i vejít. Ani tady, kde je výrazněji teplo, si nesundá několik vrstev oblečení, které na sobě má. Vrhne na tebe trochu rozpačitý pohled, který rychle zmizí za naprostým klidem. ,,Jak užít? Asi mi pořád uniká význam toho slova." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Kočka sedí a pozoruje mě. Hlas mě malinko rozkoleji, ale nic na sobě nenechám zdát. Vlastně jsem malinko čekal, že to nebude jen kočka. ,,Když mi povíš, proč jsi mě pronásledovala a kdo tě poslal, tak tě asi pustím. Jen pak hrozí, že tě Chlupáč ojede micino. Hádám, že buď jsi magické zvíře, nebo někdo v kočičí podobě, tak, či tak dovede mluvit, takže spusť, nebo tě i s přepravkou vykoupu." |
| |
| soukromá zpráva od Maggie pro "Když po mě něco chceš, nemluv v hádankách, vole. A teď mě okamžitě pusť, nebo pustím já tebe." Nic. "Myslíš, že si dělám prdel? Těžko." Málokdy žertuju a vždycky své výhrůžky plním. Tu blbou noční můru z Ikey prostě pustím na zem, ale než stihnu vymyslet, co dál, uslyším nějaký zvuk za sebou. "A do..." S tím se otočím a zůstanu zírat. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
To ať si zkusí, odcekne hlas a kočka na tebe vyplázne jazyk. Klidně, mě nevadí, že umřu na mrazu jen kvůli rozmaru nějakého nafoukance. Nakrčí nos a otočí se k tobě zády. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Maggie
Plameny kolem tebe ztuhnou. Místo žáru tě najednou obestře chlad. ,,Ehm… promiň, ale jinak to nedokážu. Jestli tam u sebe máš tu krabičku, tak ji použij, protože plameny jen zastavím." Ozve se odkudsi trochu nejistý holčičí hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Pak mi tedy začne vyprávět odkud jsme. A to je pro mě mnohem větší šok, než když mi na ulici ukázal svá křídla. Já že jsem se narodila z vejce? Jako nějaký obojživelník? Ta představa se mi teda moc nezamlouvá, ale odložím to, protože začne povídat o schopnostech dračích lidí. Což zní už mnohem lákavěji. Zní to neuvěřitelně, ale skvěle, vždycky jsem chtěla umět nějaká 'kouzla', mám docela ráda fantasy a vždycky mě to přitahovalo. Ale s dobrým přichází i to špatné. Jako že moje rodina není moje rodina? "To jako... Ne, to není možné!" Náhle to ve mě všechno vybuchne. Podívám se na něj a ten hrozný pocit ve nabyde opravdovosti. Jistoty, někde hluboko vím, že to tak je. "A...A oni o tom věděli? Proč by mi to neřekli?!" Mám svou rodinu tak ráda... Tohle je opravdu velká rána. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Musím přiznat, že hrát si chvilku s tak nádherným zvířetem jako je vlk stálo za to riziko, že si ze mě udělá večeři, ale teď a tady bohužel veškerá sranda končí. Hele podívej, nemůžeš jít se mnou. Dovnitř žádná zvířata nesmí. Trenér má řeči, i když se jde na trénink podívat někdo známý. Že prý se nesoustředíme. Jo kdyby šla nějaká pěkná baba, tak by to asi byla pravda. Prostě to jinak nejde a i kdyby šlo, co bych sakra dělal s vlkem. Domů si ho přivést stejně nemůžu. Ale co už. Stejně mu v chůzi s semnou nezabráním, navíc vypadá, že je snad hodný, tak snad za ten kousek nikomu neukousne hlavu. Kousek před vchodovými dveřmi zastavím a podívám se na vlka. Tak jo, dohodneme se. Já teď půjdu na trénink, tam ty nemůžeš. Támhle si sedni, zůstaň a počkej na mě, až skončím. Pak vymyslím, co s tebou. Doufám, že kolega poslechne a já můžu v klidu jít na stadion. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
Con pokrčí rameny. ,,Měli přikázáno nic ti neříkat. Nechtěli, aby jsi měla zkažené dětství." Na chvíli se odmlčí. ,,Upřímně, já byl velice rád, když jsem mohl od své rodiny odejít, ale chápu, že ti na ní záleží. Asi musí být skvělá." Do hlasu se mu vkrade smutek, který zanikne ve věcnosti. Zamyslí se. Zdá se, že ti nechce ještě víc ubližovat, nebo jen ránu ještě víc otevřít. ,,Ani ti nemůžu slíbit, že se potkáš se svými pravými rodiči. Všichni draci v Edirnii totiž vyhynuli." To už ale dojdete na náměstí a Con zamíří k jedné z kaváren. Vybere místo co nejdál od ostatnách lidí, abyste si mohli nerušeně promluvit. ,,Chceš si něco dát?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk pokývá hlavou a sedne si přede dveře. Upře na tebe pohled: Já tu počkám, ale ty se opovaž mi utéct. Poté si elegantně lehne a zaterasí ti dveře. Evidentně čeká na slib, že mu neutečeš. Když mu jej dáš, uhne ti z cesty a nechá tě projít. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "Ach, to je škoda..." Odpovím na poznámku o dracích. "Vždycky jsem chtěla nějakého vidět, i když jsem věděla, že nejsou reální. Tedy... alespoň v našem světě, ne?" Vlastně... Ani ne, že by mi záleželo na mojich... biologických rodičích, ale stejně, jsou to draci. Jsem ráda, když konečně dojdeme do kavárny. usadím se a sundám si bundu, šálu si ale ještě nechám omotanou. "Jo, něco by to chtělo." Sice jsem tak mimo, že ani nemám pořádně na nic chuť, ale objednám si horkou čokoládu. Je horká a je to čokoláda. Jestli mi nepomůže to, tak už nic. Na hlad jsem pro tuto chvíli zapomněla. "Ehm..." Těžko se mi o tom mluví, nevím moc, jak začít. "A říkal jsi, že rodič je drak a člověk?" Snažím se nepůsobit moc nervózně. "To se jak může stát? Nejsou draci... no, obrovští?" Počkám na odpověď a pak se ještě doptám dál. "A... sice draci vyhynuli, ale toho člověka bych potkat mohla, ne?" Řeknu spíš zamyšleným tónem, prostě přemýšlím nahlas. Ani nevím, jestli bych ho vidět chtěla. "Je mi 16, to by ještě žít mohl." Pokusím se o odlehčení a zakončím větu nervózním úsměvem. Během hovoru vezmu do ruky solničku, abych něco dělala s rukama. Proč mě takto uklidili? A proč mi to neřekli? Nejradši bych teď šla něco rozbít. Nebo si zaběhat. Jo, musím si zaběhat. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Otevřu bednu. "Chci být jen opatrný a je nepříjemné, když tě někdo sleduje." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Vlastně to bylo dobře. Jinak bych nikdy nepoznal, co jsem." Usměje se. ,,nemusí ti to být líto."
,,Možná ještě jeden je, ale nikdo neví kde. Vlastně jsem trochu doufal, že to bude můj rodič, ale dost o tom pochybuji." Trochu trpce se ušklíbne. ,,Aton Ohnivý je všechny vyhubil." Zamyslí se. ,,Ale je jeden svět, kde draci existují, je ale hodně vzdálený."
,,No… Drak se prý může měnit na člověka. Ptal jsem se na to všech, ale nikdo o dracích moc neví. Jen jednou nás navštívila paní, co draka měla, ale byla z jiného světa, takže mi to neuměla vysvětlit." nad tvou otázkou se zamyslí. ,,Říká se, že žádný člověk nepřežije početí dítěte s drakem. Takže asi ne. Ale docel by mě zajímalo, co je na tom pravdy. Jelikož mi přijde nesmyslné, jak poté můžeme existovat my." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn Mi povídej. Ten tvůj chlupáč dovede pěkně naštvat. Jestlipak se ti pochlubil, že jsem ho poškrábala? zeptá se, myšlenách jí zaznívá hrdost. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Další její slova mě udivý. "Byl to určitě on? Chlupáč je domácí kočka a máme jej doma od kotěte a nemyslím si, že by jsi u nás už někdy byla. " |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Kočka se na tebe samolibě usměje. Jsem kočka. Dostanu se kam chci a jak chci. nafrněně si skočí na tvou židli, případně na postel a začne šlapat zelí. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobusová jízda “To máš asi pravdu.” Nakouknu dovnitř, abych zjistil, že se tam vlastně nenachází nic zvláštního. Všechno vypadalo svým způsobem opravdově. Navíc její další věta ve mně nakousla jistou menší dávku pochybností. Proč by mě snová holka měla chtít přesvědčovat o tom, že to vlastně není sen? Není to divné? Zatřepu nepatrně hlavou, abych si urovnal myšlenky. Ne, tohle je absurdní. Musí to být sen! „Vážně si myslíš, že předvedení kouzla je ten správný způsob, jak mi dokázat, že to není sen, ale skutečnost?“ Podívám se na ni s tázavým výrazem v obličeji a nemohl mi uniknout její rozpačitý pohled. Udělal jsem krok dovnitř kabiny a položil jí levou ruku na rameno. „Jak jako uniká? No prostě bychom mohli dělat něco zajímavějšího, než jezdit autobusem.“ Od slova zajímavějšího se hlavou skloním blíž k jejímu uchu a zbytek věty už spíše zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Jak jinak bys přesvědčoval někoho o tom, že nejsi sen? Skočil by jsi pod autobus?" zeptá se tě a nakloní hlavu na stranu jako pes, který nad něčím uvažuje, nebo něco nechápe. ,,A co chceš v autobuse dělat jiného než jezdit autobusem?" Zvedne hlavu od řízení a opře se o sedačku. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobusová jízda "Podle mě je těch způsobů spousta, i když teda já bych osobně volil jinou cestu, než je zrovna bolest." odvětím, protože možnost přejetí autobusem se mi zrovna moc nezamlouvá. ”Třeba taková slast mi přijde mnohem vhodnější přesvědčovací nástroj.” nakloním se k ní ještě mnohem blíž, zhruba tak na deset centimetrů. ”Popřípadě je tu ještě furt variant zastavit a jít dělat něco úplně jiného.” |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro K mému překvapení vlk poslechl. Když se nad tím zamyslím, tak to skutečně vypadá, že tahle masožravá potvůrka skutečně rozumí tomu co jí říkám. Ale jak je to možné? To si ho někdo doma vycvičil, aby poslouchal jak pes a on mu teď utekl? Ale pokud by to tak bylo a tohle zvíře bylo tak inteligentní, nevrátil by se zpět? Spousta otázek a bojím se, že na žádnou z nich nezískám odpověď. No neboj se já se vrátím. Slíbil jsem to snad ne? Teda pokud to přežiju, když vidím co se dnes od rána děje, tak bych se nedivil, kdyby mě přejel ten borec, co nám rolbou připravuje led. Každopádně trénink probíhal jako obvykle. Nejdřív lehké kardio, protažení... nakonec zabijácký bruslení se závažím zaměřené na výdrž. To mě vždycky zničí. Trénink společně se saunou a sprchou trval něco málo přes dvě hodinky. Teď nastane okamžik pravdy, bude na mě můj společník věrně čekat nebo si našel nějakou jinou oběť. Pokud ano, dojdu k němu a přidřepnu si abych byl zhruba ve výšce jeho očí. Ano možná je to chyba vystartuje na mě a nebudu mít úplně super den, ale zatím se choval přátelsky tak uvidíme. Mám takový pocit, že tady nejsi náhodou a čekal jsi na mě a hlavně, že mi docela dobře rozumíš, co říkám. Asi jsem se prostě zbláznil, nebo nádor na mozku. Každopádně škola počká, při nejhorším zkrátka řeknu, že mi nebylo dobře. Proč jsi tady? Chceš po mně snad něco? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Ale slast může být ve všech snech stejná, ne?" Zamyslí se. ,,Ale to vlastně bolest také. Stejně ale nevím, jak ti dokázat, že já sen nejsem. Kdybych byla sen, tak jsem noční můra." Přimhouří oči a trochu se odtáhne. ,,To asi nepůjde. Kdyby zastavila, poruším Osud. Ten už sjem jednou naštvala a znovu to udělat nechci." Jedete do zatáčky a aniž by se vůbec dotkla volantu, zatočíte. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk se při tvém příchodu zvedne a zavrtí ocasem, přesně jako ochočený pes. Při tvých slovech kývne hlavou. Popadne klacek a začne s ním tlamou psát do sněhu. Rozumím, stojí ve sněhu. Vlk se na tebe podívá, co na to říkáš. Znovu kývne. Nakreslí do sněhu šipku směrem k nádraží. Pohlédne na tebe, jestli chápeš, co ti chce říci. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro No nic oficiálně se sám označuji za psychicky nemocného člověka, pravděpodobně nebezpečného svému okolí. Vlk co mi kývne na můj dotaz. Měl bych zavolat domů a rozloučit se, dokud jsem ještě při smyslech. Co je nějaké přikývnutí s tím, co nastalo jako odpověď na můj druhý dotaz. Ne to ne! Tohle se neděje. Jak může zvíře kreslit do sněhu. Tohle prostě není možné. Musí být nějaké jiné logické vysvětlení než, že jsem blázen. Šipka ukazuje někam směrem k nádraží. V plánu jsem sice dnes úplně neměl někam cestovat, ale kdo ví, třeba tam jenom čeká jeho páneček. I když spíše asi ne a to psisko po mně bude chtít, abych jel kdo ví kam. Nevěřím na osud, karmu ani podobný blbosti, ale pokud někdo tak moc stojí o to, abych někam odjel, že za mnou pošle nějakýho ultra hustýho vlka, tak to asi stojí za prozkoumání. Jen doufám, že se ještě dnes stihnu vrátit, respektive, že se vůbec vrátím. No tak mě veď, ať jsi co jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "Aton Ohnivý... dobře, možná je čas na nějaký úvod do toho druhého světa." Zazubím se. Začíná se mi vracet dobrá nálada, mám čokoládu a i když pořád cítím ten bolestný osten kvůli rodině, dělá mi dobře ten pocit, že jsem speciální. Con je sympatický a jako příjemný bonus dnes nemusím do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobusová jízda ”Nemyslím si, že by to bylo stejné.” odpovím, protože ač sem si vybavil jakýkoliv sen, nikdy se to poté nedalo srovnat se skutečností. Ať už bolest nebo slast, vždy v tom byl diametrální rozdíl. ”Osud říkáš?” poznamenám se zaujatým výrazem ve tváři. No dobrá, jak chceš. ”Takže pokud věříš v osud, tak to se naše setkání muselo stát, že?” zhodnotím nakonec, když se k dívce prostě sehnu a pokusím se jí políbit. Všechno se to snažím naplánovat tak, aby to vyšlo pěkně do té blížící se zatáčky a já na oko neudržím rovnováhu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pokrčí rameny. ,,Pokud jde o sny, nikdy jsem neměla natolik živé, abych to rozeznávala." Pohrává si s klíčky od autobusu, které by měly být v zapalování, ale dopravní prostředek jede i bez nich. ,,Ano, Osud s velkým O," kývne hlavou a vrátí klíčky do zapalování. ,,A co se ti tu snažím celou dobu vysvětlit?" zeptá se a otočí se na tebe přesně ve chvíli, kdy se pokoušíš o polibek. Polibku se nějakým záhadným způsobem vyhne, tvému pádu na sebe však ne. Vyděšeně na tebe hledí, ale je na ní vidět, že neví, co si o tom má myslet. Nezmůže se ani na slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk tě vede k nádraží, před nímž trochu otráveně sedí kluk, který se ti blíží věkem. Když spatří tebe a vlka neubrání se úšklebku. ,,Atome, koho to vedeš?" Zvedne se a přejde k tobě s vlkem. ,,No… koukám, že tu začínám být přebytčený. Tarllin," představí se a podá ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,To ano, ale někdy jde i o holý život." Na tváři se mu opět objeví lehký úsměv.
,,Edirnie, svět, ze kterého jsem přišel, je rozdělen na tři kontinenty. Edinii, Astru a Rudou Zemi. Edirnii se někdy říká i Tříkontinentový Svět. Ediniie je svět polokouzel. Rodí se v ní kouzelníci, ale nesmí magii provozovat. V Rudé Zemi jsou kouzla úplně zakázána a Astra je… Svět kouzel. Jako vystřižený z jakékoli fantasy. V Edinii eixstují elfové a jedním z nich je i Aton Ohnivý, který chystá vzpouru proti světu, jako v každé fantasy. My však věříme v to, že se před ním dá ukrýt jen v jednom kontinentě a to v zapomenutém království." |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Jo to je paráda vlčisko se tváří spokojeně, zvesela si vyšlapuje a já si pořád říkám jaký jsem idiot, že jsem s tímhle souhlasil. Už jenom jak to zní, když si to člověk řekne v hlavě. Jdu si takhle z domu po městě a najednou potkám vlka, ale není to obyčejný vlk, je kouzelný. Nikoho jiného si nevšímá a dost možná tam na mě čeká několik dní. Když se z nás stali přátelé vlk mi do sněhu nakreslil směr, kterým se se mnou chce dát. Jak nějaká zasraná pohádka. Akorát se bojím, aby jejími autory nebyli bratři Grimmové. Nemá cenu to dále rozebírat, mohl bych se pokusit utéct, ale dost možná by mě chytal zasranej vlk. A jak asi člověk uteče zasranýmu vlkovi. Proto raději risknu své štěstí a uvidím, co z toho nakonec bude. Nádraží je prázdné. Ne. Není zcela prázdné. Na asi jediné schované a nezasněžené lavičce sedí nějaký klučina. Celkem zvláštní sedět v téhle zimě sám na prázdném nádraží, takže asi čeká na nějaký spoj. No a nebo taky ne. Můj nový kamarád Atom, jak jsem se záhy dozvěděl si to namířil přímo k němu. Takže nakonec moje teorie s pánečkem nebyla vůbec mylná. Odhadem kolem dvaceti let, ale těžko říct, nemám úplně dobrý odhad na stáří lidí. David. Odpovím a podám mu ruku na oplátku. Ten je tvůj předpokládám. Ukážu směrem k Atomovi. Můžeš mi prosím tě vysvětlit, co se to tady kurva děje? |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Autobus “Já toho naspím poměrně dost, takže vím, o čem mluvím.“ mrknu na ni, i když se ona zrovna věnuje něčemu úplně jinému a moje mrknutí tak přijde naprosto nazmar. Nicméně to byla ideální chvíle pro můj malý plán. I snová říše měla několik pevně daných pravidel a já jsem se hodlal přesvědčit o tom, zda-li se jedná o sen nebo o nepravděpodobnou skutečnost. Všechno se sehraje hrozně rychle. Netuším, jak se to stalo, ale naše obličeje nesetkali. Místo toho jsem jí spadl na rameno a obličejem se praštil o hlavovou opěrku sedačky. Levá ruka na malou chvíli objala sedačku a ta pravá skončila na jejím hrudníku. Těžko říct, jestli to vůbec zaregistrovala přes tu obrovskou vrstvu oblečení. Nicméně, jak autobus vytočil zatáčku a za pomoci zpětného rázu od opěrky, jsem se vyhoupl zpět na nohy. Lehce omráčený jsem udělal dva kroky zpět. Upřímně jsem nevěděl, kdo z nás je teď aktuálně víc mimo. Nakonec jsem přišel k sobě jako první. Couvnul jsem dalších několik kroků zpět do prostor autobusu a začal si pro sebe blábolit: “To není možný. To přeci nedává smysl. Tohle nemůže být pravda. Autobusy se sami neřídí a kouzla neexistují!“ Během couvání se moje brašna zasekne o jedno opěradlo sedačky a já sebou polekaně trhnu. Musel jsem v tu chvíli vypadat, jak vystrašená malá holka, ale bylo mi to fuk. “Co to je za posranej podfuk!“ křičím ke kabině, zatímco se snažím vyprostit z opěradlového sevření, abych se mohl od tý divný holky dostat co nejdál. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Tarllin se zadívá na Atoma, který jen nadšeně vrtí ocasem. ,,Něco mi říká, že už ne. Vlastně mi nikdy nepatřil. Jen mi řekli, abych s ním šel sem." Atom nadšeně štěkne a sedne ti k nohám. ,,Teoreticky anebo prakticky? Teoreticky bych tě prakticky mohl vzít tam, kde to všechno začalo." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Pecka do hlavy. To si budu pamatovat, až příště budu přesvědčovat časovce, že nejsem sen," ušklíbne se pro sebe Edera a vyjde z řidičské kabiny. ,,A teď, když jsi vzhůru, ti to budu moc vysvětlit. Kdo jsem i odkud jsem, když se ovšem uklidníš." Opře se loktem o opěradlo jedné ze sedaček a unaveně tě sleduje. ,,Zjednodušeně jsem z jiného světa, který mě vyslal, abych-" V tu chvíli zpozorní a rozhlédne se. ,,Pevně se drž!" Sama se skrčí a chytí se tyče. Autobus prudce zastaví. Když se situace trochu ustálí, Edera se zvedne a přejde k oknu. Tváří se naprosto klidně, jen si pořád rozepíná a zapíná kapsu na bundě. ,,Zůstaň tady," řekne a sundá si bundu, kterou okamžitě hodí svému psovi, který ji chytí v letu. ,,Smíšku, dohlédni, aby si ji oblékl, až půjde ven." Sama jen ve svetru, pod kterým má pravděpodobně dalších pět vrstev, vyjde ven a nechá dveře, aby se zavřely. Pes ti přinese bundu a počká, až se vzpamatuješ a oblečeš si ji. Na péřovou bundu je moc těžká, ale jde jen těžko určit proč. Ozve se rána, jako by někdo střílel do autobusu. Pes tě popadne za nohavici a táhne tě ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Zastávka Podaří se mi vyprostit z toho prokletého zachycení zrovna ve chvíli, kdy dívka vyleze z kabiny řidiče. Spustí opět nějaký monolog na téma: Kdo jsem a proč jsem tě unesla, nebo alespoň takový měl nějspíš být. Na štěstí na něj nedošlo. Autobus sebou trhl a já sebou plácl na zem. Přesněji řečeno, jsem v uličce dopadl na zadek a můžu být rád, že jsem si nedal hlavou o podlahu. S vyděšeným výrazem ve tváři jsem se pozadu doplazil až do prostoru pro kočárky, kde jsem si v rohu u okna, vybudoval malou bezpečnou tvrz. Přitom všem snažení, jsem ale ani na vteřinu nespustil oči z té psychopatky, která si zatím sundala bundu a vyrazila ven. "To se nestane!" zakřičel jsem za ní, což už nejspš nemělo žádný význam. "A ty ke mě vůbec nelez, ty náhražko za psa." okřiknu psa táhnoucího bundu směrem ke mě. "Tudle věc si nikdy neobleču a ven nepůjdu! Koukejte mě vrátit tam, kde jste mě našli!" křičím dál na psa a snažím se ho nejdřív jemně nohou odstrčit. Furt to byl pes a já jsem bez důvodně nikdy nikomu neublížil. V tom se zvenku ozve hrozná rána. Leknutím drobně nadskočím. Pes využije mé chvilkové indispozice a chytí mě za nohavici. Táhne mě k nejbližší, zatím stále zavřeným dveřím. Instinktivně se chytím první tyče a věnuju mu několik dalších nelichotivých poznámek: "Co jsi nepochopil na větě, že ven nepůjdu, dokud mě nevrátíte domů, ty škaredý smradlavý psisko." z intenzivním své odstrkávání a pokud to nepomůže tak prostě zkusím kopnout. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pes se zatváří uraženě a sedne si před tebe. Tak si nechoď, když chceš umřít, spáči, odfrkne si jakýsi hlas. Pes si lehne na bundu a pozoruje tě. A domů nepůjdeš, na to si dám pozor. Nehledě na to, že vůbec nevíš, kde jsi. Zavrtí ocasem a nadskočí při další ráně. Odběhne do kabiny, otevře si dveře a vyjde ven. Nechá tě samotného v autobusu, do kterého někdo čímsi střílí. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Tarllin. Co to je vůbec za jméno? Asi zase nějací strašně moderní rodiče, kteří se rozhodli znepříjemnit klukovi život už od útlého věku. Jsem rád, že mi ze slušnosti odpověděl na mé dotazy, ale vlastně mi na nic neodpověděl. Je to skoro jako by se schválně vyhýbal odpovědi a čekal co budu dělat. Zkrátka si se mnou hraje. Poslali mě sem. Super, ale kdo a proč? Připadám si jako při zkoušení ve škole, akorát stojím na opačné straně barikády. Většinou ze mě vždy učitelé tahají každé další slovo. Jako neuraž se, nebo se klidně uraž, je mi to celkem jedno. Hele vůbec se neznáme, tohle všechno, co se tady dneska děje, je prostě šílený a ty po mně chceš, abych jen tak s tebou někam odešel. Takže buď mi tady teď vyklopíš o co do hajzlu jde, jako co je to za zvíře, kdo a proč tě sem poslal, anebo končíme. Jsem skálopevně rozhodnut nenechat se ukecat nějakými řečmi o tom, že se všechno dozvím, až přijde čas apod. Přece jen jsme dva naprosto cizí lidé, z nichž jeden druhého měl očividně za pomoci zvířete někam vylákat. Proto jsem připraven při negativní reakci odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Pokrčí rameny. ,,Tak Atome, za tohle nás zabije," povzdechne si kluk a mávne nad vlkem rukou. Vlk se začíná pomalu rozhmotňovat, měnit se v dým, to samé se děje s tebou i s neznámým klukem. Zatmí se ti před očima.
Když oči opět otevřeš, leží na louce, kolem níž jsou posázeny stromy. Kousek od tebe začíná jezero. Vedle tebe sedí vlk a spokojeně vyplazuje jazyk. Je tu horko, jako v letním nebo jarním dni. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Následující sled událostí mi připadal jako vteřina. Kdo vás zab... Bohužel reakce Tarllina na můj případný odchod byla jiná než jsem očekával a oznámení o jeho zabití nebylo mířeno na toho, kdo je sem oba poslal, nýbrž na mě. Jestli jsem si myslel, že kreslící vlk je to nejpodivnější, co se za dnešek stalo, tak tento moment to překonal. Alespoň už začínám tušit, kdo je zodpovědný za dnešní ranní budíkový incident. Vlk přestal býti vlkem a stal se z něj obyčejný kouř. Nic neobvyklého dalo by se říct, jenže ten kouř se zároveň stával také z Tarllina i ze mě. A pak byla jen temnota. Když jsem opět procitl několik věcí bylo trochu jinak, řekněme, že i mentálně zaostalý jedinec by byl schopen poznat rozdíl mezi před tím a potom. Třeba to, že najednou není venku mínus X stupňů, ale vlastně parné léto. Jaká paráda být navlečen v zimním oblečení. Kde to? Jak? Lesy, louky nějaký rybník nebo jezero. Nic z toho nedává smysl. Smysl to ale dávat začne, jen co vymlátím odpovědi z toho parchanta, který mě sem dostal. Situace 1 - pokud tam je i Tarllin Jen, co spozoruji Tarllina, okamžitě po něm vystartuji a chytím ho levou rukou pod krkem, resp. za límec, připraven ho v případě potřeby druhou rukou poslat úderem k zemi. Co jste mi to do prdele provedli? A kde to kurva jsme? Situace 2 - pokud tam není Naštvaně se podívám na vlka, který si spokojeně sedí kousek ode mě a asi si myslí jakou mi udělal strašnou radost. Nebo je to zkrátka jenom zmrd, který má radost z cizího neštěstí. Tak takhle ty na mě? Když sis chtěl hrát, tak jsem ti byl dobrej a teď při první příležitosti mi provedeš tohle? Koukej mě vrátit zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Zastávka na střelnici Za normálních okolností by mě cizí hlas v mé hlavě asi vyděsil k smrti, ale v tuhle chvíli, už to byla jen třešnička na dortu. Oči mi létali ze strany na stranu, jak zvenku přicházely podivné zvuky. "Za to mi zaplatíš ty sviňská potvoro!" štěknu po psovi, který se vydal nejspíš za svou paničkou. Ozve se další rána a já nadskočím leknutím. Přitáhnu si kolena k hrudníku. Položím si na ně hlavou a začnu se pohupovat dopředu a zase zpět. Pokud mě někdo vidí, musím teď vypadat jak fetka v absťáku. "Do prdele, do prdele..." opakuju pořád potichu, zatímco se ozývají další rány. Je vůbec nějaká šance dostat se zpátky bez jejich pomoci? Neměl jsem zdání, co se tu děje, proč se to děje a jediný, kdo mi z téhle noční můry mohl pomoct, byla ta holka s tím smradlavým podvraťákem. Praštím pěstí do podlahy autobusu zrovna ve chvíli, kdy se ozve další rána. "A dost, jestli se z toho někdy dostanu přísahám, že to těm dvěma spočítám!" složil jsem si pro sebe malou přísahu, když jsem se soukal do té její prapodivné bundy. Došel jsem až ke dveřím, kde jsem nejdřív opatrně nakoukl ven, abych zjistil, jestli je bezpečné vyjít ven. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "To zapomenuté království, to je země, nebo ještě jinde? Myslím - tady jsem si žádných drakobijců zatím nevšimla." Po chvíli si vlastně vzpomenu, že mám hlad. Přemýšlím, kolik s sebou mám peněz, ale vzpomenu si, že mám vlastně kartu. Skvělý vynález. "Dej mi chvíli prosím, půjdu si jen pro něco k jídlu." Objednám si croissant se šunkou a sýrem a cestou analyzuju, co se mi vlastně všechno dneska stalo a přemýšlím o posledních věcech, které Con říkal. Vrátím se se svou snídaní ke stolu a ještě mám nějaké dotazy. "A říkal jsi něco o učitelích mám dojem...?" Je to mix věty oznamovací a tázací. Teď mě opravdu zajímá, jak se naučit ty své schopnosti ovládat. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Když se pokusí utéct, tak není moc kam. Všude je zavřeno a pokud neovládá i jinou magii, tak se ven nedostane. |
| |
| soukromá zpráva od Maggie pro Tohle už je opravdu, OPRAVDU moc. Otočím se na tu holku, která se tváří, jako by nacházení lidí uprostřed satanových kruhů bylo úplně normální. "To to s ní mám jako udusit? Přijde ti to normální? Já sakra nevím, co se děje." Teď. Teď můžu panikařit. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Žádné monstra?“ S neskonalou úlevou se zasměji. Jaké štěstí, že to není skutečně až jako Percy a jeho svět. „Jen hodně málo lidí by se dalo považovat za monstra...“ S úsměvem si s ní potřesu rukou, než sjedu pohledem na zvířátko. „A jaké jméno má on?“ Pečlivě Prudes naslouchám a jen přikyvuji, jak se snažím si vše zapamatovat a udělat si v tom pořádek. „Do Astry bych se ráda podívala,“ zazubím se, „ale něco mi říká, že to nebude až tak jednoduché...“ „Ostatní? To, co já umí víc lidí?“ Vyhrknu, nakloněná nad stůl, jak to je jedna z věcí, co mi uvízla v mysli. Dál už pokračuji váhavým tónem, jak se snažím najít systém v tom zmatku. „Takže se prakticky jedná o záchranu světa? A co se stane, až někdo najde to království? Proč ho hledá? Víte kde jsou ostatní?“ |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk se zatváří jako hromádka neštěstí, schlípne uši a provinile upře oči do země. ,,Já- tak promiň," omluví se ti a začne vrtat packou v zemi, jak by to dělal člověk s botou. ,,Já nic, já muzikant," dodá a uhýbá pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Ve chvíli, kdy se navlečeš do dívčiny bundy, látka zazáří a přizpůsobí se tvému tělu. Vzduch kolem tebe se lehce zvlní a poté se zase ustálí.
Venku se ti naskytne podivná scéna. Šípy, které létají vzduchem, se zastavují několik metrů před dívkou, která má jednu ruku napřaženou k nim, druhou u boku. Nátlak ji však tlačí dozadu, podjíždějí jí nohy. Některé šípy se odrážejí, jiné se zachytávají v boční stěně autobusu. Jeden z nich odbočí i na tebe, ale metr od tvé hlavy se zastaví a změní směr. V tu chvíli si tě všimne Smíšek, dívčin pes, a rozběhne se k tobě. Za mnou! Rychle, než si tě všimnou! pobízí tě v duchu a rozeběhne se do lesa, stále se otáčí, jestli jej sleduješ. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Zapomenuté království by mělo být v Edirnii, ale někdo si myslí, že je samostatnou planetou. Já osobně nevím, který názor je mi bližší," vysvětlí ti Con. ,,Dračí Strážci, nebo jezdci, jsou skrytí. Chovají se jako normální lidé. Nejlepší z nich je Astalda el'Lasta. Je dokonalou herečkou, nepoznala by jsi, že není člověk."
Kývne hlavou a počká, až se vrátíš.
,,Ano, někdo tě musí tvé schopnosti naučit ovládat. Lostra, největší čarodějka světů, založila hostinec, který je jen krytí pro magickou školu, které se začalo říkat Mystique School. Srocují se tam bytosti ze všech světů. Někdy nás Lostra pošle, abychom našli další kouzelné tvory a mě připadla ta čest jít hledat svůj druh. Funkce učitelů je připravit nás na boj, naučit nás ovládat své schopnosti a k tomu nás ještě vzdělávat v základních předmětech, jako je historie, zeměpis, přírodopis a tak podobně. Až na to, že se učí historie Edirnie a bytosti z Astry. Je to daleko zábavnější než škola tady na Zemi. A některými učiteli jsou mimochodem i elfové." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Raven Tomsn
Stručně. Přišla jsem sama a už pár dní tě pozoruji. Pocházím z Astry a patří mi jistá kouzelnice Lostra Ledová, která vede školu pro nadané tvory, které se mimochodem říká Mystique School, zkratka MS, a říkala jsem si, že by tě to možná mohlo zajímat. A máš právo nevypovídat, když jsme u toho. Celou dobu se tváří otráveně, jako by už tolikrát opakovala stejná slova. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Maggie
,,Eh… No… Je to tvoje skříňka, možná bys ji měla umět používat, ne?" promluví nějistě dívka. ,,Měla by ti poradit." Truhlička však mlčí, vyčkává. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Ještě jsem se jej neptala. Se mnou nechce mluvit, ale jeho druh se nazývá Ještěrci. Neuvěřitelně inteligentní stvoření."
,,V tom máš pravdu. Astra je dobře chráněna, ale pokud by to vyšlo, portál by nás mohl přenést až k Lostře."
,,Je více lidí, co je nadáno magií, ale nikdo nemá takovou moc jako ty. Jen ty můžeš pomocí papíru a tužky tvořit a ničit věci. Ale existuje jedna Tkalkyně Osudu, která může ovlivňovat Osud pouhou myšlenkou. Učila jsem ji, vím, jak je její moc ničivá."
,,No, teoreticky ano. Když někdo najde Ztracené království, najde útočiště magie. Tam najdeme všechny odpovědi a zbraně, které by měly zničit Atona. Aton jej hledá proto, aby nám zabránil se do něj dostat. Kde jsou ostatní to bohužel netuším, ale někteří studenti je již hledají. Udělají vše proto, aby je zachránili." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "O magii jsem se dozvěděl dnes ráno. Já žádné magické nadání nemám, jen jsem naštval špatnou osobu. K tomu si na někoho, kdo je zrovna v kočičí podobě dost dovoluješ. K tomu, když už s někým chceš jednat, tak ne v kočičí podobě a k tomu s tímhle přístupem . |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Já nejsem měnič, pokud se ptáš na tohle. Jsem jen nadprůměrně inteligentní, bambulo. A ne, nepřesvědčuji tě, aby jsi se mnou šel. Mě je vlastně úplně fuk, co s tebou bude. To jen můj majetek se rozhodl, že by bylo celkem fajn, kdyby se ti nic nestalo. Já do toho nemluvila. Pche, ale nechápu, jak si vlbec mohla dovolit mě nechat poslat do té zimy. A můj přístup nemá jedinou chybu, pane Dokonalý. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Jak kočka může vlastnit člověka? Tedy je to člověk, nebo mág, nebo co." Na chvíli se otočím a otevřu skříňku. Nejen, že by se měl brzy objevit Chlupáč, ale tuhle mícu. Trochu uvolním. Vyndam z plechoveky sáček uvnitř kterého he šance kočičí a zamávám jí jen před nosem. Jde to dost cítit. "Dala by sis?" Trochu dám před ní na zem. "Co je to tedy za školu, nebo spíše instituci?" Zeptal se po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Kočku nikdo nevlastní, kočka vlastní. Takže ten tvůj chlupáč tě vlastní. Mimochodem, moc zábavy s ním není. Měl by jsi ho naučit lovit myši. A jen tak mimochodem, mým majetkem je nejmocnější kouzelnice světů, takže jsem nejbohatší kočka na světech. Měl by ses podle toho chovat. Pohlédne na jídlo pro kočky a zakroutí hlavou. Děkuji, ale dám přednost čerstvé myši.
Škola pro nadané tvory. Je tam docela zábava, pokud můžu lidem krást jídlo. Jeden tlusťoch se tuhle hrozně naštval, jsi měl vidět toho elfa, jak se po mě ohnal. Málem mi usekl ocas. Vlastně je to něco jako skrýš tvorů, kteří nemají kam jít a všichni se je snaží zabít, což tě za chvíli potká také. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Prohlednu si ji trochu pozorněji. "Kromě tvého ega na tobě není nic zajímavého. Divím se, že tě ta kouzelnice neumčela. Jistě jí lezeš na nervy." "Divné co já vím, tak je tohle dost kvalitní a jen to kočky uvidí, tak jsou z toho paf. No, budeš jistě velice vybíravá." "Počkat cože? Proč by mě měl někdo chtít ksakru zabit? Co je to za hloupost?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
To ty jako člověk nepochopíš, povzdechne si kočka. Pche, ty si jen neumíš vážit inteligence. Nafrněně zvedne nos. Nikdy nevíš, co do toho lidé přidají. Tuhle do toho hodili želé, no fuj. Jak to vy lidé můžete vůbe někomu dávat?
A proč by tě někdo nechtěl zabít? Drahý stínopěvče, jsi velice naivní, jestli si myslíš, že jsem jediná, kdo ví, co jsi… Totiž, kdo jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Tohle byla čistá šanda kočičí. Sám jsem ji pěstoval, usušil a rozdíl. Je to silná droga pro kočky" "Dobře co je ksakru Stínopěvec a proč jim mám být já?" Zajímá mě za co mě ksakru má? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Typický člověk, povzdechne si kočka. Typický hloupý člověk. Droga! Ha! Vidíš! Vidíš, jak jsem inteligentní! Kočka na tebe pohlédne s vítězoslavným výrazem ve tváři. Stínopěvec je tvor, který dovede ovládat stíny zpěvem. Mimochodem, slyšela jsem tě zpívat a musím uznat, že ti to docela jde. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Droga kterou milují kočky." "Co, ano spívat umím, ale ovládat stíny." Vzpomenu si na onen moment, kdy jsem zařval a onen stín se mohl. "Hmm. Dobře, půjdu tam, ale co můj normální život?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Kdepak egoistická. Jen dokonalá. prohlásí a zatváří se skromně.
Tak jsi potkal první, co ne. Normální život? Copak je život normální? Kristepane. Tvůj normální život bude v pořádku. Rodiče budou nadšeni, že se synáček vrátí do své vlastní země a ke svým pravým rodičům.
|
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Déšť šípů Bunda se prakticky okamžitě přizpůsobí mojí skladbě těla, takže je kupodivu i pohodlná. Zapnul jsem si zip až ke krku, než jsem vykoukl ven. Venku probíhala prapodivná, dalo by se říct, středověká bitva. Vzduchem lítali desítky šípů, které ale padali pouze jediným směrem a to na nás. Instinktivně jsem se pokusil uhnout jednomu, který se rozhodl udělat mi díru přímo doprostřed čela. Nejspíš by se mu to i povedlo, ale šíp nakonec změní směr a já jsem tím pádem zachráněn. To už se u mě objeví zase to proradný psisko, který se bez váhání pustí myšlenkami do útrob mé hlavy. Taky by mohl rovnou umět mluvit, když je to pes z říše kouzel. Napadne mě a očima sklouznu k zrzce. ”A neměli bychom jí spíš nějak pomoct?” zaprotestuji, ale následuji psa směrem, který vybral. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Jak jí chceš pomáhat? Připlést se hordě šípů přímo pod nos? To by její snaha přišla vniveč. Vede tě lesem, čas od času tě nějaká zbloudilá větev praští do obličeje, brodíš se až po kolena ve sněhu. Dorazíte až k malé jeskyni, do níž pes zamíří. Tady na ni počkáme, ona ti to vysvětlí, jelikož já osudovým věcem prostě nerozumím. A nepokoušej se odejít, padneš jim přímo pod ruku.
Netrvá to tak dlouho a u vchodu jeskyně se objeví dívka, s jednou rukou stále u boku, po svetru se jí začíná pomalu šířit krvavá skvrna, ale po šípu není ani stopy. ,,Musíme jít dál. Jdou za námi," dostane ze sebe a zamíří hlouběji do jeskyně. Za chvíli se ukazuje, že jeskyně je tunelem, který vede do další, větší jeskyně, v níž je velké jezero, ze kterého stoupá pára. Endera si sedne na zem a sundá si další svetr, který si strčí pod ostatní, aby fungoval jako gáza. ,,Pokud máš otázky, tak sem s nimi. Za chvíli asi nebudu schopná je zodpovědět." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Zatvářil se stejně skromné jako ona. "Říkám, že jsi divná. Počkat co jsi to říkala. Jak ksakru do své země a jak ke svým rodičům. Otec je mrtvý a matka dole v cukrárny, nebo už možná v baru s kamarátkami." Co to ta kočka mele, že ona si šlehla, když jsem se nedíval. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Jeskyně ”Furt mi to přijde lepší, než utéct jako prašivej pes.” odpovím jízlivě. Jo jasně, jeho poznámka dávala smysl, ale bylo to správné? Pokrčil jsem nakonec rameny a následoval ho hlouběji do lesa. Cesta byla neuvěřitelně otravná. Les byl poměrně hustý, takže nebylo snadné se vyhnout všem větvím a tak se mi pod pravým okem udělala jemná krvavá oděrka. Konečně jsme se dostali až k adekvátnímu úkrytu. Tedy alespoň podle toho psiska. ”Jo, pokud to přežije.” zabručím nespokojeně spíš jen tak pro sebe. Vyhlédnu si jeden hezčí kámen u zdi a posadím se na něj. Co budu dělat, když to ta blbka nezvládne? Silně pochybuji, že by byl tenhle čokl k něčemu. Střihnu po psovi nevraživým pohledem. Poté už si položím hlavu na stěnu, zavřu oči a pomalu klimbám. Probere mě až dívčin hlas. Otevřu oči připravený na ní vystartovat, když si všimnu krvavého fleku. Nadechnu se, abych k tomu něco řekl, ale dívka se rovnou vydá hlouběji do jeskyně. Následuju ji a přemýšlím na tím, jestli je to správná cesta. Co když ti druzí, by mě dostali zpátky domů? Nebylo by lepší jít za nima? Co o téhle holce vlastně vím? Hlavou se mi mihotá spousta dalších otázek, ale najít mezi nimi nějakou pravdu, je doslova nadlidský úkol. Dojdeme až do větší jeskyně s jezerem, kde se konečně zastavíme. ”Otázky? Vážně?” odpovím lehce hysterickým tónem. ”Asi milion!” odpovím trpce, když si všimnu jejího lehce nepřítomného pohledu. Asi na tom skutečně nebude moc dobře. ”Proč si to neuzdravíš, když umíš kouzlit?” kývnu k jejímu zranění, ale rovnou položím další otázku: ”Proč si mi tady s tou chlupatou koulí zkurvila můj spokojenej život? Co sem ti jako udělal? A co se to tady vůbec do prdele děje a proč tě ti lidi chtějí zabít?” sypu ze sebe otázku za otázkou. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Atom jako reakci na moje rozčílení zaujme klasickou pozici, kterou by člověk čekal od psa, jenž ví, že provedl něco špatného. Sklopená hlava, oči i uši, zkrátka zkoušení hrát si na neviňátko. Tohle na mě vůbec nezkoušej. Kdybych nevěřil tomu, že jsi schopen mě zase dostat zpět, tak by z tebe už dávno začaly chlupy lítat. Normálně nemám rád, když lidé bijí zvířata, ale řekl bych, že tohle je docela odlišná situace. Pokud bych odhlédl od skutečnosti, že Atom kromě podoby toho asi moc společného s normálním zvířetem nemá, tak dost pravděpodobně kvůli němu přijdu brzy o život. Jsem zrovna bůh ví kde, bez vody, jídla a spousty dalších užitečných věcí. Tak a teď koukej vymyslet ty jeden chlupatej prevíte co dál. Kde máš vůbec toho svýho kamarádíčka? Vedro je už neúnosné, možná by nebylo od věci se co nejrychleji svléct. Bundu a mikinu tady budu mu prostě nechat ležet. V triku a džínách se to dá v pohodě vydržet. V džínách? Vždyť já idiot měl v kapse mobil. Okamžitě začnu šátrat v kapsách veškerého svého oblečení. Prosím, ať ho mám a je tady signál. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Hmm… Papež může kandidovat na prezidenta? zeptá se zamyšleně. Jeje, asi jsem řekla něco, co jsem neměla. No nic, když už jsme to nakousli. Tak hele. Existuje ještě dalších deset světů a do jednoho z nich patříš i ty. Zatím chápeš? No a jako v každé knížce se prostě stane to, že rodina chce ochránit vsého potomka tak ho strčí lidem, co se o něj postarají. No a naprosto čirou náhodou se ti stalo zrovna tohle. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Podívá se na tebe a povzdechne si. ,,Má magie působí na okolí, nikoli na mne. Nemohu měnit svůj Osud."
,,Dovol, abych tě vyvedla z omylu. Momentálně jsem ti zachránila život a už vůbec proit tobě nic nemám, vůbec tě neznám a začínám mít pocit, že by bylo lépe, kdyby to tak zůstalo. Jsem tu z pověření největší čarodějky světa a ti lidé tě honí kvůli tomu, co se dokážeš naučit, když se budeš trochu snažit. Pokud chceš, můžeš jít. Nedržím tě tady. Jen tě předem upozorňuji, že do týdne jsi mrtvý." S pomocí stěny se zvedne a zamíří k jezeru. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Vlk se zatváří ublíženě. ,,Jen jestli by nelítaly z tebe, človíčku." Zvedne se, veškerá jeho pokora je pryč. ,,Co bych vymýšlel? Já si půjdu a ty si také jdi po svých, když chceš, pokud se ti to ovšem povede," škodolibě se usměje.
Mobilní Telefon v kapse najdeš, k tvé smůle je však naprosto nefunkčí. Nejde ani zapnout. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Jeskyně "Snůška nesmyslů." odvětím naprosto automaticky. Ani jsem nevěděl, co z toho zní víc šílenějš. "Nemůžeš vědět, co by se stalo, kdyby jste mě sem nepřitáhli." tvrdím si paličatě furt svojí. "A vůbec, proč by byl život někoho, co umí hovno cennější než tvůj? Vycvičené zkušené čarodějky?" To se dívka neobratně zvedne. Několika rychlými kroky dojdu k ní a pokusím se jí podepřít. Nebyla zrovna ve stavu, v kterém by si mohla dovolit mi oponovat. "Co máš v plánu teď?" odtuším, že by bylo asi dobré, začít pracovat na tom, jak se odtud dostat všichni a hlavně živý. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Popravdě? Ano, mohu." Nad tvou další otázkou ani nemusí přemýšlet. ,,Protože jsi jeden z těch, co se narodili na Zemi a ne v Astře." Nezdá se, že by se jí zrovna teď chtělo zacházet do podobností, nehledě na to, že povážlivě zbledla. Ani se nesnaží odstrčit tě, i když by to pravděpodobně udělala, kdyby na to měla sílu. ,,Voda by nás měla dostat ven. Ale je dost možné, že se propadneme někam jinam, než mám v plánu." Smíšek na tebe nevraždivě hledí a dává pozor, aby jsi jeho paničce nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Jaskyně "To nic nevysvětluje." odvětím, ale dál se v tom taky nenimrám. V tuhle chvíli to beztak nemělo smysl, pokud to přežijou bude na to dost času později. Furt tu ale bylo to pokud. Přitáhnu si jí trošku blíž k sobě tak, abychom byli oba více stabilní a co nejméně tak namáhali její zranění. "Asi stejně nemáme na vybranou." decentně pokrčím rameny a v tónu je slyšet jistá odevzdanost k této situaci. "Co se bude dít, až budeme na druhé straně?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Na tváři se jí na chvíli mihne nepřítomný výraz. ,,Připrav se na to, že ti bude horko." S tvou pomocí zamíří k jezeru. Voda je kupodivu ledová, přestože se z ní kouří. I když ti sahá voda po pás, stále nejsi mokrý, jen cítíš chlad, který na tebe voda posílá. Potopíte se a na chvíli vše obestře temnota.
Cítíš volný pád. Když otevřeš oči, ležíš na louce, již obestírá hustý les. Je tu horko, jako za letního dne. Kousek od tebe šplouchá průzračné jezero. Endera sedí kousek od tebe se zavřenýma očima, Smíšek leží vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Mýtina Jo jasně, jdeme do ledové vody, ale bude mi horko. Zajímalo by mě, jestli tady v tý Narnii funguje něco normálně. bleskne mi hlavou, než vkročíme do vody. Slíbený efekt, ale nenastane. Místo toho se dostaví očekávaný chlad a pohltí nás temnota. Padám, tak jak už jsem z některých svých snů zvyklí. Bezedná jáma, do které se propadám a poté se vzbudím. To je ono! Třeba to byl nakonec skutečně jen sen. Hrozně moc přitažený za vlasy, ale jen sen. Otevřu zprudka oči, abych se objevil opět ve své noční můře. Výraz plný očekávání vystřídá zloba. Nenávist k tomu všemu okolo mě. Posadím se, abych si lépe mohl prohlédnout svoje okolí. Kromě toho, že se vystřídalo roční období a já jsem donucen sundat si tu její bundu, tak vše vypadalo normálně. Vyhoupl jsem se na nohy, protáhl ztuhlé kosti a rozepnul i svojí bundu, protože tu bylo fakt teplo. Došel jsem k dívce, která měla stále zavřené oči. Položil jsem její bundu vedle ní a narušil zdejší ticho svým hlasem. ”Díky za půjčení. Jak ti je zrzko?” |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Věřil bys, že mi nikdy nebylo líp?" zamumlá a otevře oči. Zvedne bundu a otevře jednu z kapes, když však nenajde to, co hledá, zatváří se zklamaně. ,,Smíšku-" ,,Já nic!" brání se okamžitě pes. ,,Lhát se nemá a jíst cizí léky už vůbec ne." Nezdá se, že by se na něj zlobila. ,,Když oni jsou tak dobré…" Mávne zdravou rukou a pomalu vstane. ,,Měli bychom jít. Sem se sice nedostanou, ale tohle jezero je hodně nebezpečné." Přestože je zde horko jako při poledním slunci v létě, nandá si bundu. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Mýtina Tak určitě. odtuším pochybovačně, ale nehodlal jsem to nahlas rozmazávat. Znovu jsem se zadíval na jezero. Co je na něm tak nebezpečného? Podíval jsem se ještě pozorněji, ale nic jsem nezahlédl a tak jsem pokrčil rameny. Nemělo smysl se tím zabývat. ”Myslíš, že je to k tvému zdravotnímu stavu dobrý nápad?” poznamenám pochybovačně. ”Neměla by sis ještě chvilku odpočinout nebo tak něco?” ne že by mi na ní nějak zvlášť záleželo, ale bez ní tady nemám šanci. “Co je vůbec našim cílem? Furt nerozumím tomu, co chcete zrovna ode mě.“ neubráním se zívnutí, protože se mi zdejší teplo začalo dostávat pod kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Takže mám falešný o rodný list? "Ale kdo by mi chtěl sakra ublížit, to proto, že sem ten Stínopěvec, nebo co?" Nechce se mi tomu vůbec věřit. Jako jo, všechny ostatní mám za podřadné bytosti, ale to nemůže být tím,že nejsem člověk. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro ,,Je to jediný nápad," zamumlá. ,,Přesněji jediný bezpečný nápad." ,,Když si te'd odpočinu, riskuji, že nás někdo najde. A nemuselo by to být příjemné setkání," odtuší. Unaveně se na tebe podívá. ,,Vysvětlím ti to, až vytáhnu tu kulku," slíbí ti a pomalými kroky zamíří k lesu. Smíšek se na tebe podívá, ale nijak to nekomentuje a následuje svou paničku. Cesta lesem je pomalá, ale částečně tě stále probouzí, protože do tebe stále narážejí nějaké větvičky. V jednu chvíli se dívka před tebou úplně zastaví a zaposlouchá se do zvuků lesa. ,,Někde tu jsou." ,,A máme problém," odtuší Smíšek. ,,To máme. Běž před námi, při každém podezřelém pohybu štěkni." ,,Rozkaz." Pokračujete dál, až dorazíte k další malé mýtině, skrz ní proudí potok. Endera si sedne a sundá si ze sebe bundu. ,,Pokud ti vadí krev,tak se raději nedívej," upozorní tě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Jak to mám vědět? Se zeptej Lostry. O tobě jsem nerozhodovala. Achich. Velká Kočko, chraň mě. Tak hele. Pochopil jsi, že nejsi obyčejný a právě kvůli tomu tě chtějí zabít. Nehledě na to, že jsi jediný svého druhu, ale to je vedlejší. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Počkat, jak to, že jsem poslední. To, to všechny ostatní pozabíjeli? Kdo to udělal, proč?" Tvářím se velice rozladěně a zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Yes, je tady. Tak tady asi přece jen neumřu. Na pikosekundu si vítězoslavně prohlížím svůj mobilní telefon, jako kdyby to byla starověká modla, jenom proto abych nakonec zjistil, že vlastně vůbec nefunguje. Kurva vážně, co jsem komu udělal. Chvíli přemýšlím, že bych telefon vzteky zahodil, ale třeba se ještě bude hodit. Nevím sice na co, když nefunguje, ale možná jen chcípla baterie a až se dostanu někam do civilizace, tak ho zase zprovozním. Co mě ale neustále rozčiluje je chování mých hostitelů. Jeden tady vůbec není a druhý si tady sedí nebo postává a má všechno u prdele. Co teď vlk mi toho moc neřekne, maximálně nakreslí nějaký jednoduchý znak nebo někam vyběhne a člověk s odpověďmi se zkrátka vypařil. Tohle je fakt super. Unést někoho proti jeho vůli, nic mu neříct a zmizet. Jediné co mi zůstalo jsi ty. Podívám se na Atoma. Stejnej případ jako tvůj kamarád, nejdřív mě se dostat a potom se zbavit zodpovědnosti. Sakra vždyť ani nevím proč jsem tady, proč zrovna já a zrovna na tomhle místě. Ale klidně si odejdi a nech mě tady někde na konci světa umřít, když mi nechceš pomoct i přes to, že jsi mě sem unesl. Počkám na Atomovu reakci, třeba se v něm probere nějaká vina a pomůže mi. Jestli vezme roha, tak budu muset odejít někam sám. Logická úvaha mi říká, že každý potřebuje k životu vodu a tak největší šance, jak na někoho narazit je u jezera. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Potok "Protože v bezvědomí nám budeš užitečnější." zabručím spíš pro sebe, ale dostatečně nahlas, aby mě bylo slyšet. Nicméně se jí nesnažím víc přesvědčovat o opaku a následuji oba dva směrem do lesa. Už během prvních několika minut moje ostražitost zmizí v propadlišti dějin a zívání se stane nedílným rituálem. Nebýt těch stromů, nejspíš bych si tu někde na hodinku ustlal. Polo spánkový pochod naruší až dívka, která se z ničeho nic zastaví. Bohužel jsem si toho nevšiml, takže jsem o vteřinu později do ní narazil. Nemohlo to být ale víc, než kdyby se dva přátelé pobaveně pošťuchovali. Jako odměnu za svojí nepozornost jsem vyfasoval jen další unaveně zvídavý pohled, ale vzhledem k situaci se to dál ani řešit nemohlo. Zrzka rozdá rozkazy, což začíná být pěkně otravné, ale v její prospěch mluvilo to, že jsme ještě stále naživu. Rozhodl jsem se tedy držet hubu a krok. Během další cesty mě napadlo, že bych ve své brašně mohl mít vlastně nůž nebo alespoň pepřák. Ne že bych chodil nějak zvlášť ozbrojenej, ale v Praze člověk nikdy neví. Je potřeba být připravený na všechno. Zašmátrám pravou rukou v útrobách brašny, ale po pepřáku ani stopy. Do prdele musel zůstat v báglu. Zakleju si pro sebe v duchu, nicméně hledám dál, jestli nenaleznu alespoň ten nůž. Prsty o malou chvilku nahmatají chladný kov. Zobrazit SPOILER  Bingo! Zaraduji se, než mi dojde, jak moc je moje radost předčasná. K čemu mi tak bude v Harry Potter landu nůž, když tady jedou všichni na kouzla? Nakonec si ho přeci jen nechám v ruce pro větší pocit bezpečí, i když asi musím vypadat dost hloupě. Vrátím se pohledem k zrzce, protože jsem si všiml, že na mě mluví. ”Nejsem z cukru. Kdybys věděla, kolik mám nahráno na DBDčku, tak se ani neptáš.” odvětím a mrknu na ní s pobaveným výrazem. Popravdě jsem nevěděl, jaká bude moje skutečná reakce. ”Chceš s tím nějak pomoct?” zeptám se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn Jsi poslední stínopěvec a ne, netuším proč jsi jediný. Nejspíše někdo nedokázal vydržet to jejich věčné zpívání, neodpustí si rýpnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
,,Ještě máš tu divnou krabičku," namítne vlk a posadí se. ,,Já bych ti to možná, ale jen možná dokázal vysvětlit. A jen tak na okraj diskuze, já tě sem neposlal. Každopádně to vypadá tak, že budu muset začít s vysvětlováním a vzít na sebe Tarllinovu zodpovědnost. Že by se snad nedokázal přenést sám? Tak začneme od začátku. Proč jsme tě vzali sem? Protože patříš k měničům, přesněji k vlčím měničům a měl by jsi se naučit své schopnosti ovládat než tě někdo zabije. Kde se naučit schopnosti ovládat? V Mystique School, pokud dobře tuším název. My jí říkáme Skrýš. Ještě nějaké otázky, nebo můžeme jít pryč od toho jezera?" |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "A ta škola, kde leží. Neříkám, že mám přímo zájem se tam hrnout, ale zajímá mě to." Furt lepší, než aby mě někde někdo proměnil ve strom. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Samuel Marínek
Jen se na tebe pochybovačně zadívá, ale nic nenamítá, je to tvá volba. Vytáhne z pod svetrů ten, který použila na zadržování krve, a hodí jej do potoka, aby se z něj krev částečně smyla. Za chvíli teče od svetru krvavá stružka. ,,Nevím, jak by jsi mi chtěl pomoct," zamumlá, zatímco opatrně vytahuje zraněnou ruku z rukávu svetru, při čemž skřiví tvář bolestí. Tenhle svetr je kupodivu ještě čistý, na povrchu, nejspíše do sebe všechnu krev nasál ten, který měla pod ostatními. Stejnou akci opakuje ještě jednou. Poté se dostane k triku s dlouhým rukávem, které to schytalo již hůř. Celý pravý rukáv do sebe dokázal absorbovat jistě více krve než svetr, který sloužil jako ucpávka. Sundá ze sebe i triko a odhalí pěknou ránu v rameni. Dlaň zdravé ruky přiloží ke kulce. Když dlaň pomalu vzdaluje od svého ramene, kulka se pomalu vynořuje ven. Za chvíli ji již drží v ruce. Po tváři jí při tom kloužou kapky potu a zbledne ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn V Astře, zemi kouzel, jo tam přesně. Hostinec je jen krytí. Vyleze ven zpod stolu a zaleze pod postel. Pokud nemáš žádné jiné otázky, už bych šla, protože mám pocit, že se nad námi začínají srocovat mračna. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Sleduji jak lezu všude pi něm pokoji a zajímá mě jestli se chytne do pasti na medvědy co mám pod postelí. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Bezva, ozve se zpod postele. Vyleze ven, aniž by se jí něco stalo. Tak si zbal všechno, co potřebuješ a připrav se na cestu do Astry. Sedne si ke dveřím a čeká, až se zbalíš. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Potok Jak asi? Něco podržet. Něco sundat. Navíc jsem ten kdo má nůž a jak nás filmy naučili, kulky se prostě vyndavají nožem. zabručím si sám pro sebe v duchu. Nehodlal jsem se s ní přít, natož se vnucovat. "Jak chceš." odvětím nezaujatě, ale pozorně sleduji celé to představení, které přijde. Dívka s jen jednou použitelnou rukou předvádí doslova psí kusy. Když si pak kolenem začne přidržovat triko, které mělo alespoň částečně zastavit krvácení, tak se už neudržím. Moje oči se protočí v sloup a já vyrazím směrem k ní. "Nevím jestli je tady u vás taky máte, ale ty jsi skutečná nefalšovaná blbka." pronesu významně, zatímco si od ní beru obvaz. "Pořádně si to u toho přidrž." dodám direktivním tónem a hned jak uposlechne, tak jí to pečlivě obvážu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pokrčí ramenem. ,,Nejsi jediný, kdo si to myslí," odtuší klidně, ale podvolí se tvému úsudku a nechá tě, aby jsi jí ránu obvázal. ,,Upřímně, nečekala jsem, že by někdo ze Země uměl ošetřovat rány," prohlásí poté. ,,Děkuji," dodá vděčně a opatrně si na sebe navleče svetr. Kulku strčí do kapsy u kalhot a zvedne se. Následně tě ale strhne k zemi, na místě, kde jsi měl hlavu, prolétne šíp. ,,A je to tu zas," zamumlá si pro sebe a rychle se zvedne na nohy, jako by ji zranění ani trochu nezdržovalo. V tu chvíli se ozve štěkot. ,,Musíme pryč," řekne něco tak jasného a hodí ti opět svou bundu. Z lesa se mezitím vynoří lučištníci. Všichni jsou oblečeni do zelené a nikomu z nich není vidět do tváře. Jste obklíčeni. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Dobře, tak chvíli strpení." Do velké tašky zbalim všechno důležité co bych mohl potřebovat. Především pak spodni prádlo. Na stole v kuchyni nechám lístek. Jdu domů Vrátím se za kočkou. "Tak můžeme." |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Potok "Možná by jsi měla občas věřit i někomu jinýmu, než jen sama sobě." okomentuju její klidné přiznání, zatímco pečlivě omotávám zranění. "Je to součást našeho školního systému. Skoro každý umí poskytnout první pomoc. Jen se k tomu většinou nemáme." poškrábu se na zátylku a naposledy zkontroluju, jestli jsem to udělal dostatečně dobře. "Není zač." odvětím se spokojeným úsměvem na tváři. "Mělo by to něco vydržet, ale..." větu už nedokončím protože nás oba strhne k zemi. Hned na to vzduchem proletí šíp. Paráda... tady si člověk prostě neoddychne. zakroutím hlavou, když se zvedám na nohy. Chytím bundu a vyrazím tryskem za dívkou. Několika rychlými kroky jí doběhnu a přehodím jí bundu přes ramena. "Přestaň si hrát na hrdinku, potřebuješ jí víc než já." tak nějak jsem odtušil, že ta bunda funguje svým způsobem jako neprůstřelná vesta a pokud dojde na boj, bude to ona, kdo za nás bude bojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Kočka tě vyvede ven na ulici. Kráčí k autobusové zastávce, kde se pohodlně posadí a kouká na lidi, kteří kolem vás jen prochází, jako by vás ani neviděli. Tenhle by se měl vykoupat, podotkne po chvilce čekání kočka a ohrne nos. Čas kolem vás běží, tobě začínají mrznout nohy. Konečně se však dočkáte. Před vámi zastaví naprosto obyčejný autobus, v němž však nikdo nesedí. Je označen jako číslo 1. Otevře dveře a kočka nastoupí. Když nastoupíš, autobus zavře dveře a vy vyjdete. Posaď se, bude to trvat dlouho, vyzve tě kočka, která si sedne na jednu ze sedaček a usne. Autobus vyjede za město. Za chvíli úplně ztratíš orientaci, kde jste. Kolem oken se míhají stromy a sníh. Po asi dvou hodinách autobus zastaví a kočka sebou škubne. Kde to jsme? zívne a vykoukne z okna. No tohle, tady vůbec nemáme stavit! vyděsí se a seskočí se sedačky. Zamíří ke kabině řidiče, ze které se vzteklým: mňour vyletí. Pche, odfrkne si. ,,Vždyť víš, že na tebe mám alergii," ozve se z kabiny huhňavý hlas. To je důvod mě vykopnout? ozve se uraženě kočka. Proč stojíme? ,,Nevím, prostě se zastavil." Kočka si povzdechne. Nikdy nenechej řídit holku, povzdechne si a poručí si o otevření dveří. Jakmile se dveře otevřou, rozčísne jí srst šíp, který se zabodne do schodu. Zavřít! vyjekne a schová se za sedačku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Kruh kolem vás se zúží. Endera těká očima z jednoho člověka na druhého, tváří se naprosto klidně, přestože je na ní vidět, že toho moc nevybojuje. Lidé se zastaví asi dva metry od vás. Neútočí, jen se na vás dívají. ,,Přeci víš, Endero, že přede mnou se utéct nedá," ozve se za vámi pobavený hlas. Dívka vedle tebe zezelená a otočí se. Metr od vás stojí klidný muž, který je asi o dvacet centometrů vyšší nežli ty. V t,avých očích mu pohrává pobavení. ,,Kale," zaskřípe skrz zuby Endera. ,,Těší mne, že si pamatuješ mé jméno. A nyní, když se tak výborně vyznáš v osudu, co kdyby jsi mi řekla, co mě čeká?" Pobaveně se ušklíbne. ,,Nebo raději, co čeká vás." Endera se na něj jen dívá, neříká nic. Za chvíli se ukáže proč. Dva muži za Kalem se skácí k zemi a přiběhne k vám Smíšek. Kal se na vás jen podívá a uznale kývne hlavou, zatímco se pomalu vypařuje. ,,Rychle," pobídne tě dívka a popadne tě za rukáv a táhne tě kolem místa, kde stál muž. Ostatní se již vzpamatovali a rozeběhli se za vámi. Smíšek je běží zdržet. Endera prudce odbočí. Zem pod vámi se začíná svažovat. ,,Útes," ozve se a přidá. ,,Musíme skočit." Opravdu za chvíli dorazíte k útesu. Za vámi se zjeví Kal. Endera skočí a strhne tě sebou. Čeká vás dlouhý pád, který skončí koupelí v ledové vodě. Když se vynoříš, zjistíš, že nejsi vůbec daleko od břehu. Kromě toho, že jsi mokrý, se ti nic nestalo. Endera už sedí na břehu. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Bungee jump bez lana Celá ta následující scénka vypadá jak z Bčkového fantasy filmu. Dvoumetrový týpek si honí ego na malou zrzku s looser loupákem v mém podání. Nechápavě se otáčím ze strany na stranu a vlastně nevím, co hledám. Možná cestu ven? Skoro jako na zavolání se dva muži skácí k zemi. Endera mě nemusela pobízet dvakrát. Vyrazil jsem za ní, i když jsem vlastně neměl na výběr, protože mě táhla za rukáv. "Skočit? Zbláznila ses? Myslel jsem, že se nás snažíš zachránit a ne nás zabít." protestuji, zatímco se naše kroky neodvratně blížili směrem k útesu. Jakmile se dostaneme na okraj tak zaváhám. Přeci jen to byla obrovská výška a na tyhle věci jsem si fakt nepotrpěl. Sevřel se mi žaludek a už už jsem byl rozhodnutý, že raději umřu u těch zelenejch sviní s lukama, když mě ta blbka strhne sebou dolů. Pád trval několik desítek vteřin a můžu zatím s naprostou jistotou říct, že to byli nejhorší vteřiny mého života. Prakticky celý ten pád řvu, dokud mě neobklopí ledová voda. Začnu okamžitě máchat rukama, abych se dostal co nejrychleji zpět na hladinu. Jakmile se mi to podaří, zhluboka se nadechnu a vydám se na břeh směrem k Endeře. V hlavě se mi formuje asi tisíc nadávek, ale než stačím svou zlobnou smršť vypustit, tak se dívka omluví. "Začínám mít pocit, že pokud nás nedostanou oni, tak nás zabiješ ty." snažil jsem se, aby v mém hlase bylo co nejméně hořkosti, ale bohužel jsem se tomu nemohl ubránit. "A co teď?" zeptám se, zatímco jsem se snažil z oblečení dostat co nejvíce vody. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Měl jsi jiný nápad?" zeptá se tě a nakloní hlavu na stranu. ,,Příště vymýšlíš ty." Zvedne se na nohy. ,,Musíme jít dál. Pokud přijde na to, že jsme pád přežili, na což jistě přijde, najde si nás." Vydá se dál, směrem k lesu, který se rozprostíral kousek od písečné pláže. Popadne jeden dlouhý klacek, který jí poslouží jako hůl. Les je kolem vás hustý, vedro začíná být nesnesitelné. A přesně v tu chvíli se ti opět zatmí před očima.
Probudíš se v lese, ve sněhu. Endera leží kousek dál, zdá se, že je v bezvědomí. Smíšek sedí u tebe a kouká ti do očí. ,,Skvěle, jsi vzhůru. Vítej v mé rodné zemi. Právě jsi propadl meziprostorem a nezabil se u toho. Gratuluji." Zvedne se. ,,Pokud nemáš nic proti, našel bych místo, kde bychom si mohli odpočinout. A nezmrzli jsem u toho." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Kočka mě vede až k zastávce, kde s ní musím čekat zatím co ina tam jak nějaký úchyl ocuchavá lidi. Nechápu proč to dělá. Prostě kočka no. Přijede autobus s číslem 1. Hned si vzpomenu na to co mi předtím řekla ta dívka. Mluvila o tomhle autobusu. Nikdo kromě kočky nejde dovnitř a já jdu tedy za ní. Usadím se a čekám. Autobus jede, jede, jede, jede a jede. Zcela jsem ztratil orientaci a jedem úplně někde v prdeli, kde to vůbec neznám. Autobus zastaví a já se hned podívám ven. Nezdá se mi, že by jsme tam už měly. Byt, ale co. Třeba půjdeme kus pěšky. Kočka je však proti. Řidička, která ji zná a pravděpodobně jej také mág, nám oznámí, že nejde jet dál. Trochu mě to děsí. Co se, asi stalo. Kočka chce jit ven podívat co se stalo, ale hned na to jí srst rozčísne šíp. Já hned zmatkuji a sahám do tašky pro glocka, kterého mám po otci. Měl jsem ho jen na okresu, ale zásobník do něj umím dát i tak. Schovám se za sedačku, v ruce držíc pistoli. Ještě nikdy jsem nestřílel, ale nemyslím si, že by teď můj zpěv nic nezmohl. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Kočka se třese pod sedačkou. Andělíčku můj strážníčku, drmolí si. ,,To chce klid. Neboj se Tris," ozve se řidička již méně huhňavě. ,,Nehci být šťoura, strome, ale tohle ti moc nepomůže." Prohodí směrem k tvé postoli, když vyjde z kabiny. Je to ta vysokoškolačka, která tě dostala ze spárů stromu. ,,Zůstaňte tu. Já zkusím ten autobus nějak rozpohybovat." Vyjde ven z autobusu a zaleze pod něj. Hlavně ať ji to nezabije, mumlá kočka Tris. Hlavně ať ji to nezabije. za chvíli se vysokoškolačka vrátí. ,,Nejde to. Takže vás odtud budu muset dostat." Tris na ni skočí a klepe se. Hlavně a't nás to nezabije! Dívka se na tebe podívá. ,,Umíš rozbíjet okna?" |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Pobřeží "No rozhodně by obsahoval pád z takové výšky." podívám se zpět nahoru, odkud jsme spadli. Ještě teď nemůžu uvěřit, že jsem naživu. "Skončí někdy tenhle hon na..." větu nedokončím, protože se svět okolo mě ztratí v temnotě. Vytřeštím oči a zhluboka zalapám po dechu, skoro jako někdo, kdo se ještě před malou chvílí topil. První, co uvidím, je zase ten prašivej pes. Začínám mít dojem, že jakmile se mi stane něco fakt hroznýho, tak u toho musí být tohle chlupatý stvoření a jeho panička. Rozhlédnu se, abych jí našel ležet kousek vedle mě. "A proč jsi to už neudělal?" poznamenám sarkasticky a cítím, jak moje mokré oblečení pomalu ale jistě tuhne. Je to jen otázka času, než tu umrznu a on tu čeká, aby mi to řekl? "Co je s ní?" kývnu směrem k zrzce a v duchu se připravuji na to, že jí budu muset nejspíš nést. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Protože neumím hnout s Enderou, proto. A nebuď hned naštvaný. Já za to nemůžu. Hold si musíš zvyknout, že mezi prostory jsou zrádné." Podívá se ke své paničce. ,,No budeš se asi vážně divit, ale je v bezvědomí. Ona tě kulka v rameni, trysk, záchrana a skok docela zmůže. A přetáčení osudu taky není legrace." Posadí se a zadívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Vyjde od volantu řidička. Je to školačka, která mě osvobodila z kořenů. Je divné, že zrovna ona řídí, ale co. "Pořád lepší, než být odkázán na své aktuální magické schopnosti." Konstatuji na jeji slova, že mi to bude k ničemu. Dívka vyjde ven. Hned záleží pod autobus a brzy se zase oběvís. Se špatnými zprávami. "Jo umím." Když v autobusu nebude nouzové kladívko na rozbíjení skla, tak pořád to dokážu rozbít. Pokud tam však kladívko není, tak z taky vyndám ocelovou past, s kterou by nemělo být problém sklo rozbít. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Divnou krabičku? Myslíš mobil? Ukážu chlupáčovi na mobilní telefon ve své pravé ruce. Zajímavé, že už mi vůbec nepřijde divné mluvit se zvířetem. A hlavně, že ono mluví se mnou. Ten bohužel nefunguje. Nejsem sice expert na teleportační dopravu, ale není divný, že když mě se vzal Tarllin, že tady není? Já idiot skoro něco čekal. Měnič? Já? Zabíjení a učení se v nějakých speciálních Bradavicích? Hele asi jste se spletli, já nejsem žádný vlkodlak. Jsem si jistý, že pokud bych se za úplňku měnil na přerostlou chlupatou psovitou šelmu, věděl bych to. Proč by mě měl někdo zabíjet? Jsem ochoten s tebou jít dokud mi budeš dávat odpovědi na to, co se tady děje. Nemáš rád vodu nebo co? Vyrazím společně směrem, který určí Atom. Víš, že se ale musím co nejdřív vrátit domů. Mám tam povinnosti a spousta lidí mě bude hledat. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro A znovu ve sněhu "To furt nevysvětluje, proč si ten úkryt nenašel bez nás a pak nás tam jen zavedl, ale nech to bejt." zakroutím nevěřícně hlavou a vstanu. Přeci jen je to pes, tak co bych od něj čekal? Dojdu k Endeře. Dívka ležela naprosto bezvládně. Na první pohled nevypadala nijak těžce, ale bůh ví jak dlouho ji budu muset nést. "Máš představu, jak daleko asi půjdeme?" zeptám se, zatímco si hodím zrzku přes rameno. (Chtěl jsem to rozepsat, ale po pátem smazání jsem se rozhodl, že obrázek bude jednodušší :D) Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Při zmínce o magických schopnostech jen nakloní hlavu na stranu s lehkým úsměvem. ,,Nejsi jediný, kdo je má. V tomhle autobuse." Potutelně se jí zablýskne v očích., ale už se zase tváří vážně.
,,Fajn. Můj plán je takový. Nakloním autobus a nechám vás vylézt oknem. Jsou jen na jedné straně a autobus by vás měl chránit před střelou. To ovšem nemohu zaručit. Vytvořím vám tunel k lesu, schovejte se nebo utečte. To je na vás. Hlavně se vyhýbejte vodě, jasné?" Počká, až jí to odsouhlasíte a poté pokračuje. ,,Na tři můžeš rozbít okno." Začne odpočítávat. S každým číslem se autobus nakloní víc, při čísle tři už je dostatečně nakloněný, aby se dalo z okna pohodlně vyskočit. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
,,Nevím, jak se to jmenuje."
,,On tu někde bude. Asi. Nebo taky ne. Teleportace je neuvěřitelně složitá věc. Můžeš se teleportovat sám, nebo někoho, nebo s ním… Zvláště meziprostory jsou velice zrádné." Povzdechne si. ,,Proč vás lidi napadne vždycky, když se řekne měnič napadne vždycky vlkodlak? Měnič je něco vznešenějšího. Zvěromág, jestli jsi se koukal na Harryho Pottera." protočí panenky. ,,Protože jsi se narodil na Zemi, proto tě chtějí zabít. A tuhle vodu rád vážně nemám. Nechci být sežrán gleniným bratrem." Atom vyrazí do lesa, kde se velice těžko prodírá křovím. ,,Budu tě muset zklamat, ale nikdo tě hledat nebude." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Protože byste mohli být sežráni," vysvětlí Smíšek a protočí panenky. ,,Ostatně… jsi jen člověk, co bych od tebe mohl čekat?" Endera je až překvapivě lehká. Jako batoh, v němž můžeš mít maximálně dvě nebo tři učebnice. Nejtěžší věc na ní je asi bunda. ,,Ne, možná cestou narazíme na vesnici. Ale nejsem zeměpisec, jen pes." Vykročí si to do lesa a vesele si pohvizduje. ,,Šel pejsánek silnicí a silnicí, potkali ho celnící a celníci dva." Jdete dlouho, ale stále nenarážíte na žádné místo, kde by se dalo jen si na chvíli sednout. Po několika dlouhých chvílích dorazíte k malému schátralému stavení. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Školačky nám vysvětluje svůj plán a já mám pocit, že se chce obětovat. Nechci, ale nic říkat. Já chci žít, ale je to trochu sviňské. Budu však svině, chci žít. "Dobře." Poslouchám odpočítávání když je dva, tak se již napřathnu a spolu na tři rozbijím okno co největší ranou pomocí pasti, kterou tam však budu muset nechat. Škoda. Trochu opatrněji vyskočím ven a teď tam co nejrychleji mohu. Na paměti mám vyhnout se vody. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Ok ulehčím nám to, řekněme, že to všechno, co mi tady povídáš je úplně normální. I když není. To, že mluvíš a to všechno ostatní znamená, že jsi taky měnič? Jestli mi řekne, že ne a mluvící zvířata jsou vlastně taky normální, tak si to tady asi budu muset hodit. Takže jsme se fakt teleportovali. Na jeho poznámku o Harrym Potterovi jenom kývnu, ne že tam by vlkodlaci nebyli. Ale nechci ho, jí nebo co je vlastně zač zbytečně provokovat, jinak mi uteče a nebude to tady pěkný. A to, že jsem se narodil na Zemi, je důvod k vraždění? Moment, jak jako na Zemi? Kde to teď jako jsme? A kdo je sakra glenin bratr? Nejhorší na tom všem je ta nevědomost. Nevím prakticky nic. Kde jsme, kam přesně jdeme, co tam budu dělat, jak je to daleko, jak se dostanu domu. A spousta a spousta dalších otázek, na které se asi dozvím odpověď od někoho jiného. Pro teď vím jen to, že jdeme lesem směrem k nějaké skrýši. Jak, že mě nikdo nebude hledat? Co rodina, kamarádi, spoluhráči, nebo učitelé? Někdo si všimne, že jsem se nikde delší dobu neobjevil. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „On umí i mluvit?“ Krapet mi klesne čelist, než si vzpomenu na míru slušnosti. „Možná to půjde jako předtím...“ Zalovím v batohu a podám potvůrce blok s prupiskou, samozřejmě jinou, než si poprvé vybral, ta už padla za oběť batohu. „Řekneš mi své jméno?“ Usměji se na potvůrku, když mi pohled padne na jeho první vzkaz. Otočím se zase na Prudes, obočí svraštěné. „Víte kde mne to chtěl odvést?“ „Lostra je... Ta čarodějka?“ Nejistě na Prudes kouknu, jak se snažím najít v tom smysl. Stejně do hodiny půlku zapomenu. „On snad existuje osud? Takže je vlastně jedno, jak se rozhodneme, stejně se stane to co se vždycky mělo stát...“ „Aton je big bad, že? Zachránili? Myslela jsem, že tu žádná monstra být nemají, jdou jim snad po krku lidi?“ |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Cesta “Od psa to sedí” odfrknu si, ale dál to už neřeším. Nemělo význam snažit se vést diskuzi se psem. Ha… debata se psem, jak moc uhozeně to zní? Nevěřícně zakroutím hlavou. Tohle je fakt ufo. Mám za krkem hozenou zrzku z papíru, za společníka mluvícího psa a jako třešnička na dortu je banda zelených vrahů, co se z nás snaží udělat jehelníčky. Kdyby mi tohle tvrdil někdo dneska ráno, považoval bych ho za naprostýho blázna a teď? Urovnám si Endreru na rameni, zatímco se brodím sněhem a snažím se vyhýbat větvím stromů. Ani ne tak kvůli sobě, ale spíš kvůli ní. Nakloním hlavu blíž k jejímu nosu a ústům, abych zjistil, jestli stále dýchá. Trochu mě to uklidní, když zjistím, že je stále naživu. Nemám totiž vůbec tušení, co musím udělat, abych se odtud dostal zpět. „Mohl bys s tím přestat?“ fakt už mě to jeho pohvizdování začínalo štvát. „Je to hrozně otravný a navíc podle všeho ani nemáš hudební…“ větu nedokončím, protože se nám v zorném poli objeví zchátralé stavení. Chvilku si ho zkoumavě prohlížím a pak se obrátím s otázkou na psa. „Tak co myslíš? Je to bezpečné? Cítíš něco?“ (Pokud bude odpověď ano, půjdeme to prozkoumat. Pokud bude odpověď ne, raději to větším obloukem obejdeme.) |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Ale hned zmiňuje další. Působí to na mě jako tajná podzemní síť, něco jako Harry Potter. dalšího povídání zní dobře, ale.. škola? "No, zní to dobře, ale je nutná ta škola s normálními předměty?" Ušklíbnu se. "Umět ovládat nějakou magii nebo tak zní super, ale zeměpis a historie?" Pomalu dojím croissant a musím uznat, že když nemám hlad, cítím se opravdu líp. Pořád ale musím přemýšlet nad tím, co moje rodina a kamarádi. "Co když budu chtít zůstat tady?" Podívám se na něj s tázavým a trochu smutným pohledem. Jasně, nemám sice školu moc ráda, ale mám tu všechny a všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Přímo před tebou se tvoří tunel z větví, který by zabrábil případným ranám. V patách ti běží kočka a celou cestu se ohlíží. Dorazíte do lesa. Stojíš skoro až po kolena ve sněhu, což není moc příjemné a hlavně se tím nevyhýbáš vodě. Za chvíli za vámi přijde i vysokoškolačka, která nechá tunel opět spadnout. ,,Něco nehraje. Měli by tu být, ale jako by zmizeli." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
,,Hmm… Ne. Jsem obyčejný mluvící vlk z Karkulky." Nejde poznat, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně. ,,A co jiného bychom dělali? Tancovali třasáka?" Vlk zakroutí hlavou. ,,No… Svým způsobem ano. Jsi jeden z mála kouzelných tvorů, co se narodili na Zemi a tím jsi jedinečný a nebezpečný. Já to nemůžu vysvětlit. Nejsem tím pověřen." Pokrčí rameny. ,,Teď jsme v mezidimenzionárním prostoru. Zkráceně ve Vizi. A glenin bratr je nestvůra."
,,Rodinu máš v Astře, kamarádi na tebe zapomenou. Jako by jsi nikdy neexistoval." Nezdá se, že by ho to nějak trápilo. ,,Zvykneš si." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Měl by," kývne Prudes. Zvědavě tě sleduje. Potvůrka popadne propisku a krasopisně napíše: Adal. Hrdě ti propisku opět podá a skopokojeně se usměje. ,,Atonovi stoupenci, hraničáři, ničitelé, temní. Říká se jim mnoha jmény."
,,Největší čarodějka světa," potrvdí Prudes. ,,Přesně tak. Tlakci Osudu s však s Osudem mohou hrát. Zrychlit jej, nebo zpomalit. Oni sami jsou však vždy odsouzeni k přesnému znění jejich budoucnosti."
,,Lidé a elfové. Nestvůry někdy také, ale ty se většinou po našem světě nepohybují." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Ne, nemohl. Mě to baví." Zašklebí se na tebe a spustí ještě hlasitěji. ,,Nic. Nejspíš tu nic není. Ale nejsem Tkalec, jak to mám vědět." Vyrazí si to vesele k chalupě. Chatrč má vyviklané schody a div se pod tebou nepropadají. Podlaha uvnitř je stabilní, ale je zde cítit zatuchlina a táhne na tebe ze všech stran. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Je dobré znát dějiny a zemi, v níž se nacházíš. Poté máš nějaké tažení a musíš vědět, kam svou jednotku vést. Hlavně naše dějiny nejsou tak složité. Píše se teprve rok 1612."
,,V tom ti nikdo nebrání, jen počítej s tím, že do týdne můžeš o vše přijít." Zatváří se trochu smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "Uznávám, je to lepší než rok 9000, ale stejně, mě dějepis moc nebere." Začíná to celé trochu zavánět. "Jak to myslíš?" Zeptám se pomalu a začínám cítit špatnou předtuchu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Čas od času se pořádají tažení, abychom ochránili vesnice v okolí," vysvětlí. ,,Já byl je na jednom." Pousměj se. ,,A docela nerad bych tam šel znovu."
,,V našem světě se říká, že několik dětí, ktereé se narodily mimo Astru, najdou Ztracené království, jediné místo, kde by se teoreticky mohli vyskytovat draci. A kde je bezpečno před Atonem Ohnivým. A právě Aton pomalu ovládá Edirnii. Nechce, aby se nám povedlo zachránit magii." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "To znamená... Že prostě likviduje všechny ty... magické bytosti?" Snažím se z Conovi tváře vyčíst co nejvíc, ale pořád si nejsem jistá, je to prostě moc informací najednou... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Hmm… Možná lepší než sedět a čekat, až se armáda dostane k nám, ale ano. Je to nebezpečné."
Z Convy tváře nejde vyčíst nic jiného než obavy. Mluvil vážně, nedělal si z tebe legraci. ,,Přesně. Dozvěděli jsme se, že vás hodlá do týdne vyzabíjet." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro A po této informaci už jsem hotová. "Cože?" Vypadne ze mě po chvíli. Můj pohodový klidný život mi začíná chybět. Zadívám se Conovi do očí a vidím, že říká pravdu. "Co... co s tím můžu udělat?" Hlavou se mi honí můj dosavadní svět. Rodina, kamarádi, můj fotbal. Nechci je opouštět, ale zřejmě nebudu mít na výběr. Proč... |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Zřícenina "Co seš to za psa?" odvětím hrubým sarkastickým tónem. Už mě tahle napodobenina fakt nebaví. "Možná by jsi mohl někdy zkusit použít ten svůj nevymáchanej čenich k něčemu užitečnému." rezignovaně zakroutím hlavou. Vstoupím do domu, teda spíš do toho, co z něj zbylo a jsem zklamaný. Doufal jsem, že by to mohlo být konečně místo k odpočinku, ale zatuchlý smrad a hniloba mě vyvedli z omylu. Navíc tu vzduch proudil stejně jako venku. "Půjdeme dál, tohle místo je k ničemu." ještě se naposledy rozhlédnu, jestli nenarazím na něco užitečného. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková ,,Jít do Mystique School a naučit se své schopnosti používat. Není to tak těžké, když máš dobrého učitele." Konejšivě se usměje. ,,Vím, že se ti odtud moc nechce, ale celý tvůj dosavadní život byla jen lež. Jakmile se dostaneš domů, ostatní na tebe zapomenou. Je to sice divné, žít zapomění, ale je to tak nejlepší." Podává ti sice ne úplně dobré informace, ale tváří se naprosto chápavě. Je vidět, že si prošel možná tím samým co ty, jen v jiném podání a o něco dříve. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Nesnáším snih. Bohužel je to zmrzlá voda, takže se vodě opravdu vyhnul těžko. Dožene nás školačka. Jsem překvapen. Čekal, jsem, že bude bojovat, nebo něco takového. Vezme kočku a jdeme dál. "Přemýšlím, nebo se pro ně lehčí nás dostat, když se budem narodit sněhem? Je to zmrzlá voda. Nelezem jim tak na ránu, i když v lese se uplatní magie země." Kouknu na školačku. "Co teď?" Nemluvím nijak nahlas, ale ani nešeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Nic užitečného ve zřícenině nanajdeš, ale pes tě zastaví a začenichá ve vzduchu. ,,Je to cítit skoro jako," znovu začichá ,,Endeřin svetr." Přiloží nos k podleza a dlouze nasaje vzduch. ,,Něco tam je. Musíme probořit podlahu." Sám začne skákat a úokouší se zlomit prkna podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Nadšeně se usměji, jak potvůrka napíše své jméno. Natáhnu k ní ruku a vezmu její packu mezi palec a ukazováček, něco ve mně si je jistě, že to gesto chápe a potřese si se mnou. „Adal je moc pěkné jméno, vybral sis ho sám?“ Usměji se na něj a zatlačím na propisku, že si ji má ještě nechat, „řekneš mi, kam jsi mne vedl, tam u té uličky?“ „To je krapet smutné, mít takovou moc a u sebe být bezmocná...“ „Elfové nás snad chtějí zabít? Protože máme... Máme moc?“ Nejistě zamrkám, celé tohle se mi přestává líbit. A trvá to moc dlouho. „Co tedy chcete po mně? Už bych měla jít, do školy a tak...“ Omluvně se usměji a vezmu od Adala blok, připravena hned odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Asi zázrak V místnosti není vůbec nic, co by stálo za řeč. Zklamaně se podívám ke dveřím. "Tak asi jdeme dál ne?" pronesu k tomu stvoření, co si zkouší hrát na psa. V tom konečně něco zavětří. Že by se v něm přeci jen někde hluboko skrývala alespoň mrňavá část ze psa? pozvednu tázavě obočí, když začne skákat po podlaze. Znovu se rozhlédnu po místnosti hledajíc něco, coby posloužilo jako beranidlo a pokusím se najít nejlepší místo k odložení Endery. Přeci jen by jí asi nepomohlo, kdybych z ní v bezvědomí ještě vyklepal duši. Poté se pokusím pomoc s prolamováním podlahy. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jsem rozhodnutá, že před ním nebudu brečet. Co by si asi myslel? Nikdy před nikým nebrečím. Ale musím se držet, bolí mě, že by na mě měli všichni jen tak zapomenout. "Můžu se s nimi alespoň rozloučit, ne?" Zvednu k němu oči. Chtěla bych jít domů. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
,,Máš pravdu v tom, že sníh je opravdu zmrzlá voda, ale sníh nás nemůže teleportovat, voda ano. Ve sněhu se nachází částečky, které teleportaci brání. Ve vodě jsou částice, které naopak teleportaci podporují. A než se zeptáš, ne nevím, jaké to jsou." Podrbe kočku za ušima. ,,Jít dál. Popřípadě se bránit. Měli bychom najít místo, kde by se dalo teleportovat bezpečně. Bohužel zdejší kraj neznám a nevím, jestli je tu nějaké jezero." Vyrazí dál do lesa. Po chvíli boření se do sněhu dorazíte k malé zamrzlé louži. ,,Hmm… bezva. Kdyby nebyla zamrzlá…" Já mám takové neblahé tušení… ozve se kočka a rozhlédne se. ,,Teď by se hodil vododěj, ale je to na tobě Tris." To po mě nechtěj, zabručí nevrle kočka. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Ne, napíše malé zvířátko. Vybraly mi jej Hvězdy. Chtěl jsem, aby jsi šla do Astry, napíše a poté ještě dodá. Domů.
,,Nevadí jí to. Tkalci jsou se svým osudem smířeni. Více je trápí osudy jiných lidí. Do Osudu nesmí zasahovat příliš, takže vědí, že mnoho lidí umře, ale nesmí tomu zabránit."
,,Ano, elfové jsou jako lidé. Chtiví moci a majetku." ,,Po tobě chci, aby jsi se vrátila tam, kam patříš." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
V rohu místnosti najdeš poměrně těžký trám, který by se dal použít. Kousek od něj je poměrně dobré místo na odložení tvé zátěže v podobě Endery. pes skáče spokojeně na podlaze, jako by to byla jen obyčejná trampolína a společnými silami se vám povede do ní udělat díru… která se k vaší smůle začíná pomalu rozšiřovat a za chvíli padáte jejím chřtánem i vy. Pád je to dlouhý, ale dopadnete do měkkého. všude kolem je však nesnesitelná tma a podivná omamná vůně. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Doslova mi spadne čelist, když uvidím slova do Astry na stránce. Opravu se tam dá tak snadno dostat, k elfům a trpaslíkům?! Jen s velkým vypětím přenesu pozornost zpět na Prudes. „Kam patřím...“ Svraštím obočí, jak se snažím to všechno pochopit. „Do... Astry? Chápu to dobře? Patřím tam?“ „Počkat, znamená to, že musím opustit Prahu? A rodinu? Vše?“ Nejistě na ni koukám s občasným pohledem na Adala. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Narodila jsi se na Zemi, ale patříš do Astry," vysvětlí ti s klidem Prudes. ,,Svou rodinu neopouštíš. Rodina, kterou znáš, vlastně ani není tvou rodinou. Byli jen jakousi náhradou, aby tě chránili. Tvá rodina byla již dávno vyvražděna." Vypadá to, že by tě všeho nejraději ušetřila, ale evidetně vyhrála povinnost nad soucitem. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "Takže... jak to uděláme? Máš nějaký plán?" Už jsem rozhodnutá že půjdu, nechci vystavit své blízké nebezpečí tím, že bych zůstala, když po nás jdou. Ale bude to těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Nikdy nevěř psovi, který mluví Vše jde podle plánu, teda to jsem si myslel do chvíle, než se trhlina nezastavitelně rozšíří. Prakticky nebyla jediná šance, jak se tomu vyhnout a tak najednou padám. Už zase! Začínám mít pocit, že tenhle svět je jenom o tom někam spadnout, aby jsi zase mohl spadnout jinam. Tento pád však netrval nijak zvlášť dlouho a dopad byl až prazvláštně příjemný. Otevřu oči, ale nic se nestane. Všude stále jen temnota. Rukama okamžitě nahmatám svůj obličej. Nenajdu však nic, co by napovídalo nějakému zranění. Oslepl jsem? přijde mi na mysl jako první a pak mě to trkne. Nahmatám rukou ve své kapse mobilní telefon, který naučeným pohybem rozsvítím. Byl to nejspíš jediný způsob jak zjistit, zda-li je tu jenom příšerná tma nebo jestli jsem skutečně z nějakého důvodu oslepl. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Cože?“ Vykřiknu, oči dokořán a málem se přerazím, jak se snažím vyskočit do stoje, než mi dojde, že mám mobil. Hlas mám najednou vysoký a pištivý, jak se mi stáhlo hrdlo úzkostí. „Moji rodiče?!“ Nečekám na odpověď a vylovím z batohu mobil. Samozřejmě mi málem vypadne z prstů, jak vytáčím mamčino číslo. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Jsem drak, na plány nemám čas. Řídím se instinktem. Je mou povinností chránit tě, takže počkám před tvým domem a případně odvrátím veškeré nebezpečí."
Cestou k domovu, ti nepřipadá, že by vás někdo sledoval, nebo že by se dělo něco zvláštního. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
K tvé smůle telefon nefunguje. Buď došla baterie, nebo zde nefunguje tak, jak má. Zajiskří ti v ruce, ale víc z něj nedostaneš. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Přesně," kývne hlavou, jako by ti právě neoznámila, že je tvá rodina mrtvá. S klidem se na tebe dívá. Za dvě pípnutí se ozve matčin hlas. ,,Eli, říkala jsem ti, aby jsi mi do práce nevolala. Děje se něco?" optá se hned. Nejspíše se domnívá, že se ti něco stalo. Z hlasu jí zaznívá starost. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Cestou domů si rovnám myšlenky v hlavě a znovu se všechno přehrávám. Asi už chápu, že se Con dal dohromady s Ronie. Uběhne mi rychle, když se ocitneme před domem, vůbec si neuvědomuju cestu. Con počká dole. "Co všechno bych si měla vzít?" Zeptám se ještě. Doma si odemknu a vejdu. Začnu si klasicky sundávat bundu a šálu. Asi se všichni budou divit, že nejsem ve škole. Jako první (pokud si můžu vybírat) zamířím za mámou a ve stručnosti jí povím, co se mi stalo cestou. "Mami... Dneska mě cestou do školy potkal takový zajímavý kluk." Začnu zlehka a sleduju její reakce. Přece jen, prý o mém původu ví. "Šli jsme si sednout do kavárny a povídali jsme si." Odmlčím se. "Víš, říkal mi, že sem vlastně tak úplně nepatřím. A že vy o tom celou dobu víte..." Teď už jí snad musí být jasné, o co jde. Jsem naštvaná, že mi to neřekli, ale je mi to teď tak líto, že nevím ani jak se mám cítit. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Vytřeštěně koukám na Prudes a netrpělivě poklepávám nohou. Každé pípnutí je jako ostří kvidlající mi v útrobách. A Prudes jen v klidu kouká, jako by snad nic neřekla. „Mami!“ Vypísknu úlevou. Slyším ji, je naživu, „já... Já... Něco na mne vlezlo, dneska zůstanu doma... Jen jsem chtěla, ať to víš...“ Pohled, kterým propaluji Prudes, je plný zlosti. Copak to nemohla říct hned, že tihle rodiče ne?! |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
,,Cokoli chceš," odpoví ti. ,,Oblečení, oblíbenou věc. Vše, co budeš potřebovat, dostaneš ve škole," dodá po chvíli.
Opravdu jsou všichni udiveni, že nejsi ve škole, ale z očích jim jdou číst obavy. ,,Zajímavého kluka?" povytáhne obočí, ale jinak se k tomu nevyjadřuje. Jen se tváří, jako by o tebě měla starost. ,,Do kavárny?" podiví se, ale nic víc neřekne a hledá očima pomoc u dalších členů rodiny, kteří se již chystají k odchodu z domu. Matka se na tebe překvapeně dívá. ,,To ti řekl?" Sedne si na židli. ,,Mrzí mě, že jsme ti to nemohli říct, ale nešlo to. Bylo nám jen řečeno, že jsi z jiného světa a že na tebe máme dávat pozor." Usměje se na tebe. ,,Byla jsi s námi od začátku. Někdy jsme i zapomněli, že vlastně nejsi naše." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Opravdu by to nešlo jinak? |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Atom mě svým projevem a celkovým přístupem začíná čím dál více vytáčet. Nevím jestli je totálně neempatický nebo jenom obyčejné hloupé zvíře, kterému prostě nedochází, že ne pro všechny je to co se tady děje denní chléb. Poslouchat ironické poznámky od mluvícího psa, pro kterého jsou tyhle všechny šílenosti běžná věc, kterou musí přece znát každý, ale mobil je pro něj kouzelná krabička. Chovát se jako totální píčus ses naučil v té tvojí speciální škole nebo je to běžná vlastnost, s kterou se tady v tom vašem vidlákově rodí všechny mluvící zvířata? Vidlákov to sedí od někoho jako jsem já. Já ti zvysoka seru na nějaký zvykání. Co si o sobě vůbec myslíte, přijdete si ke mně domů, bez jakýhokoliv vysvětlení mě unesete a pak mi jen tak mezi řečí řekneš, že už vlastně neexistuju. Kdo si kurva myslíte, že jste? Kdo vám dal právo rozhodnout o cizím životě? Víš co, my dva jsme spolu skončili. Půjdu s tebou tam, kam chceš a tím to končí. Už nemám ani náladu se s ním dál bavit, prostě jenom v tichosti půjdu vedle něj, pokud neřekne něco důležitého, co si bude žádat mou reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Dobřee." Hmm. Rozhlížím se okolo. Sklon krajiny může poukazovat na vodní zdroj. Jdeme dál. Borume se do sněhu a já jsem stále více neklidný. Za chvili dorazíme k zamrzlé louži. "Stačilo by to." Dozvím, se, že ne. Voda je zamrzá a nemá cenu ji rozbít. "Tris o co jde?" |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro černá díra Bylo to zklamání a radost v jednom. Radost, protože i byť jen ta malá jiskřička byla důkaz toho, že nejsem slepý. Prostě tu jen byla tma jako v pytli. Zklamání přišlo hned vzápětí. Telefon byl v čudu. Z nějakého mě neznámého důvod nefungoval. Co teď? Pomyslím si a rukama zkouším prozkoumat nejbližší okolí. „Hej pse máš tušení, kde to jsme?“ zeptám se, ale rovnou očekávám jen nějakou neurčitou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliška Adámková
Tvá matka si tiše povzdechne. ,,Svět kouzel je pro nás nepochopitelný. A nemohli bychom žít s pocitem, že se ti mohlo něco stát a my tomu mohli zabránit jen pouhým ne. Jenže… Ty tam patříš. Máš tam stejnokmence.Věř mi, že nám všem se bude žít lépe s pocitem, že jsme pro tebe byli dobrou rodinou. Pocity v nás setrvají, ale… Paměť je věc, v níž se nevyznáš. Řekli, že bude těžké rozloučit se s tebou i v paměti, ale je to tak lepší. I pro tebe." Pevně tě obejme.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
,,Jako co?" podiví se vlk. Vlk si povzdechne. ,,Tak hele. Ty existuješ. Jen v jiném světě s jinou rodinou. Tvůj život na Zemi byl nezbytný pro vyšší pochopení, nebo tak něco. Nechtěj po mě, abych ti říkal, proč jsem udělal to, co jsem udělal. Jen jsem tachránil ten tvůj kejhák a víc se po mě nechtělo." Pokrčí rameny a dál se prodírá lesem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Raven Tomsn
,,Tris je kočka ovládající oheň. Potomek démonů," předběhne kočku s vysvětlením vysokoškolačka. Já vám říkám, že to prostě neudělám. Půjdeme hledat něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Stačí odpověď v háji?" ozve se Smíšek odkudsi ze tmy. Ozve se tiché šramocení a poté tě něco studeného strčí do krku. ,,Ah, to jsi ty. Tebe jsem nehledal. No nic. Zajímalo by mě, jestli se Endera propadla také, nebo jestli zůstala nahoře." |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Nezájem díra To prašivý psisko zase jednou nezklamalo. Zhodnotím pro sebe, když se k mým uším donese šramotivý zvuk. Všechny moje svaly v těle se napnou snahou najít zdroj toho zvuku. Před očima se mi okamžitě vybaví scéna z Harryho Pottera, když trojice hrdinů dopadne na škrtící rostlinu. Nervózně sebou trhnu zrovna ve chvíli, kdy se mého krku dotkne něco studeného. Doslova vyjeknu leknutím a srdce mi div nevyletí z hrudníku. „Tak si normální!“ zařvu na psa okamžitě, jakmile přijdu alespoň trochu k sobě. Zabiju ho! Stáhnu ho z kůže a s tou si utřu prdel! Debilní čokl. Debilní tma. Debilní všechno! Už se mi tady v tom debil landu nechce vůbec nic. Položil jsem si hlavu na měkkou podlahu a zavřel oči. Byl jsem unavený ze všeho toho padání, utíkání, brouzdání a dalšího padání. „Je mi to jedno.“ Pronesu s naprostým nezájmem a místo snahy dostat se ven, se jednoduše pokusím usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
,,Úplně," přitaká pes. ,,Jsme nejnormálnější a nejobyčejnější pes, kterého jsi kdy viděl."
Za chvíli se ti povede usnout. Tvá mysl pokračuje v klidných vodách snů přesně tam, kde před tím skončila. Ovšem opět jsi ze svého snu vytrhnut, tentokrát však ne budíkem, ale tichým klepáním na dveře, které se opakuje tak dlouho, dokud neotevřeš. Ležíš v pohodlné posteli, v malém obdelníkovém pokoji. Postel stojí u levé stěny, psací stůl pod oknem a na pravé straně se skví dubová skříň. Nic víc, nic méně. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Soukromá cela Během relativně krátké chvilky se moje mysl pohrouží do říše snů. V té říši nebyli žádné nadpřirozené holky, žádní zabijáci a hlavně žádní neuvěřitelně otravní psi. Vše bylo krásně poklidné. Tedy alespoň do doby, než se ozvalo první zaklepání. Ignoroval jsem ho. Nestál jsem o narušení mé harmonie, když se ozvalo další a za ním další a další a další a… „Bože proč?“ Zabědoval jsem spíš jen tak ze zvyku, když jsem se vydal otevřít dveře. Spustil jsem nohy na zem. Promnul rozespalé oči a došel k oknu. Ani nevím proč. Možná jsem se chtěl prostě jen podívat, jestli venku ještě furt sněží. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Nesněží, dokonce ani není napadaný sníh. Je jaro. Jsi ve druhém patře, ale i tak můžeš spatřit odkvétající sněženky pod okny. Před domem, v němž jsi, se rozkládá malá loučka, která vypadá jako ohrada pro koně. Za ohradou se rozkládá hustý les. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Soukromá cela Znovu jsem si promnul oči, abych se ujistil, že skutečně vidím to, co vidím. Moje noční můra očividně nebyla pryč. Rezignovaně pokrčím ramena. Furt je to příjemnější pohled než na zmrzlou pustinu, či černočernou tmu. Otočím se kolem své osy, abych si prohlédl skromné vybavení místnosti. Hotel to asi nebude, ale ani jako vězení to nevypadá. Vydám se vstříc dveřím, na které stále někdo neodbytně bouchá. „Ano ano, však už jdu.“ Zabrblám, když beru za kliku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Dveře nejsou zamčené, takže je můžeš bez problémů otevřít. Za dveřmi stojí poměrně vysoká dívka se zrzavými vlasy po ramena, z nichž vykukují špičky uší, a šedivýma očima, které na tebe trochu překvapeně upírá. ,,Ty jsi Samuel?" zeptá se, ale ani nečeká na odpověď a pokračuje dál ve své řeči. ,,Časovec? Mám ti oznámit, že za chvíli začíná zasedání a prý máš být přítomen. Na žádost Lostry." Usměje se na tebe. Poměrně mile. ,,Ale jestli chceš, tak tě nejdřív mohu vzít neoficialně do kuchyně." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Podívám se na kočku. "Promiň, jen jsem nečekal, že svedeš i něco jiného, než vykecat díru do hlavy a ukazovat svoje ego." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Ozve se nevrlé zabručení a cvaknutí telefonu. Prudes jen pokrčí rameny, jako by říkala: No co. ,,Raději budu rozlišovat adoptivní a genetické," řekne po chvíli, co si všimne, že ji propaluješ pohledem. ,,Nechtěla jsem tě děsit." Pokrčí rameny, zatímco se potvůrka v tvých rukou trochu portáhne a upře na tebe očka. Asi poznalo, že jsi se vyděsila. Otře se o tebe a zavře oči. Ponoří se opět do vln spánku. ,,Otázka je, zda by jsi se chtěla své schopnosti naučit a jít do Mystique School. Musela by jsi opustit veškeré své nynější povinnosti a přesunout se pryč z tohoto světa." Zvědavě na tebe hledí. ,,Dokáži pochopit, když se ti nebude chtít, ale znamenalo by to jistou smrt." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
,,Jistě. Není to nic divného. Démoni existují ve všech možných podobách. Od blechy po člověka nebo slona." Tris ti oplatí upřený pohled. Jo, jsem démon a co má být? říkají její oči. Prostě jsem se narodila pod šťastnou hvězdou. Vysokoškolačka do tebe šťouchne loktem. ,,O egu raději nemluv mohlo by-" Ego? Vykecat díru do hlavy? No dovol. A tomuhle já prokazuji tu laskavost, že s ním vůbec mluvím? kočka začíná zvyšovat myšlenkový hlas. ,, - se stát tohle," dokončí šeptem vysokoškolačka. Víte vy vůbec, co by se stalo, kdyby neexistovala kočka? ,,Tris to-" Víte, kam by to lidstvo bez kočky dotáhlo? Nikam! A co teprve bez kočičích démonů? Proč já vůbec mám za potřebí sloužit nějakým lidským červům, když - ,,Tris!" zkusí ji znovu přerušit. Teď už je z jejího hlasu znát zoufalství. - když mám daleko větší moc než si vy, obyčejná lidská holátka pacholátka! ,,Tris! Oni nás dostihnou." Cože? vzpamatuje se kočka ze svého rozčarování. No a co s tím mám jako dělat? Si poraďte sami, když jste tak chytří a dokonalí, vrátí se do své ráže a sedne si do sněhu. Já čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Co jste čekala? Že mi řeknete, že jsou rodiče mrtví a nic to se mnou neudělá?!“ Zavrtím hlavou, „čekala bych, že budete víc chápat lidi, když se zvete něčí učitelkou.“ S povzdechem chytnu Adala a položím ho na sedačku vedle sebe, pak si posbírám zbytek věcí do batohu. „Máte špatného člověka, nejsem žádná umělkyně a ve vašich iluzích vás podporovat nebudu,“ jen znova zavrtím hlavou na její nabídku. Určitě utekla z ústavu a dělala na mne nějaké triky... „Musím do školy, na shledanou.“ Zvednu se a rychlým krokem skoro vyběhnu z kavárny. Možná nepřijdu úplně pozdě... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Ne," odtuší klidně Prudes a sleduje tvé pohyby. Nebrání ti v odchodu, jen sleduje, jak vycházíš ven. Přímo do náruče jakéhosi… tvora? Nevypadá úplně jako člověk, ale také není ničím úplně zvláštní. Až na temné oči a šupiny, které se mu lesknou na čele. Popadne tě za ramena a zvedne do vzduchu. Nikdo z kolemjdoucích lidí si tě nevšímá. Možná funguje mlha. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Zarazím se v půlce kroku, jak před sebou zahlédnu divnou osobu, ale nepomůže mi to. Podrážky se mi odlepí od země a vysoký ječák protne vzduch jako ostří meče. Oči mi málem vyskočí z hlavy, jak je kulím. „Pusť mě!“ Zapištím a vykopnu osobě do rozkroku, tam to přece bolí všechny! V kopaní nepřestanu po jednom kopu a zapojím i nehty, kdekoliv došáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Osoba je asi hluchá. Místo toho, aby kopanec bolel tvora, tebe bolí noha, jako by jsi kopla do stolu. Tvor povytáhne obočí a lehce si tě přehodí přes záda, jako by jsi se vůbec nevzmítala a neškrábala ho. ,,Proč já vždycky chodím pozdě?" ozve se Prudes a s klidem vyjde z kavárny. ,,Pusť ji," rozkáže tvorovi, který na ni jen poulí oči, ale nic neříká. Po jejím rozkazu se však jen ušklíbne. Když postarší dáma vidí, že slovy s tím hromotlukem nic nepořídí, zvedne ruce a s nimi i dva sloupy sněhu. ,,Říkám pus't ji." ,,Tím, že ji zavalíš, si nepomůžeš, stařeno." Prudes pokrčí rameny a pohlédne na jeho rameno. A pak… se všechen sníh nasype na tvora. Jediné, co vyčuhuje ze sněhu, jsi ty a jeho ruka, kterou tě svíral. ,,Teď můžeš jít do školy, nebo utéct na bezpečné místo." |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Otrava Změřím si dívku od hlavy k patě a neodpustím si ospalé zívnutí. Nicméně ji nepřerušuji, trpělivě čekám než dokončí svoje sdělení a až tehdy odpovím velice znuděným tónem: "Díky, nezájem." opětuji jí milý úsměv. Poté se otočím na patě, vydám se pomalým krokem směrem k posteli a jen lehce prsty přitlačím na dveře, aby se za mnou postupně pomalu zavřeli. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek
Pokrčí rameny, s klidem se k tobě otočí zády a vyrazí dlouhou chodbou pryč. Z jedněch dveří vyjde zamračený trpaslík, který na tebe vrhne pohled plný opovržení a pokračuje stejným směrem jako dívka se špičatýma ušima. Červený nos má velký jako bambuli od čepice, vousy mu sahají téměř na paty. Jako vystřižený z nějaké fantasy ilustrace. Přes rameno si nesl krumpáč. Když se opět ponoříš do svého světa myšlenek, ozve se pod tvými okny tcihá hudba. Hra na harfu. Je uklidňující a hlavně působí jako ukolébavka. Tóny se pomalu začínají prolévat s tvými snovými představami a dohromady tvoří ještě klidnější a barvitější sen. Sen, který navazuje tam, kde skončil ten předchozí.
Kdyby jsi se probudil, zjistíš, že kolem tebe je tma, skrz níž pronikají jen paprsky měsíce. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Loučení ? Maminka mě překvapila. Podle mě musela dopředu vědět, že tento den jednou přijde. Ale i tak. Mám sucho v puse a na tváři slzy. Tolik to bolí opouštět své milované. Chci s vámi zůstat na vždy... "Mami..." Těžko se mi to vyslovuje a těžko se mi mluví. "Mám tě moc ráda. A nikdy na tebe - na vás všechny... Nikdy nezapomenu. Budete mi tolik chybět." Dál nemůžu mluvit a jen zůstávám v jejím objetí. Také se chci rozloučit s ostatními, s každým si vyměním několik slov, popláčeme si a všechny dlouho objímám. Když už cítím, že je čas, půjdu si posbírat nějaké věci s sebou. Vezmu si velký sportovní batoh. Naházím do něj nějaké oblečení a pár osobních věcí. Například hodně společných fotek. A od každého člena si nakonec něco vezmu - budu mít řetízek, co mi dala máma, jednoduchý náramek od táty a vlněný pléd od sestry. Jí taky nechám svou šálu, která se jí vždy líbila a kterou si 'půjčovala'. Dva své oblíbené plyšáky a podobné drobné hlouposti, které si beru spíš ze sentimentu. Ale vezmu si i praktické, kromě oblečení si například dám do kapsy nůž. Asi jsem připravená vyrazit. Už bez slz, se naposledy se všemi rozloučím a dlouze se obejmeme. Pak vyrazím ven. Na chodbě se sice musím zastavit a trochu to prodýchat. Ten smutek, tíhu rozhodnutí a také hněv. Hněv, který se v tuto chvíli hromadí vůči člověku, bez kterého teď nepřežiju. Kdyby se Con neobjevil, pořád mám šťastný život a rodinu! 'Nesnáším ho!' 'Nemůže za to. Nepřežila bys bez něj, a tvá rodina taky ne. Pomohl ti.' 'Já vím!' Někde hluboko vím, že to bylo nutné rozhodnutí. Uvnitř cítím, že Con má pravdu. A pokud je někdo dost silný na to, aby vyvraždil celou rasu - a navíc draky - tak nebude dobré si ním zahrávat. "Vrátím se za vámi." Zašeptám do ticha temné chodby a s odevzdaností jdu ven za Conem. Spíše se vyhýbám očnímu kontaktu a neomlouvám se, že jsem byla pryč tak dlouho. "Tak... můžeme jít hádám." Pronesu neutrálně a následuju ho. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Syknu bolestí, jak mi noha narazí na něco, co snad ani není maso a další lidské součástky. Nepřestávám ječet ani se zmítat, i když si mne přehodí přes rameno. Jako bych snad nic nevážila, nic mu nedělala. Oči jen ještě víc vykulím, když se tvor zastaví a mluví s Prudes. Místo prostého zmítání se snažím vykroutit z jeho sevření, prolézt mu úplně na záda. Několikrát ho udeřím do zad, stále kňourající různé variace „pust mě! Nech mě jít!“ Jako by ho to snad jakkoliv zajímalo. „Zavalíš?“ Ztuhnu v půlce pohybu a ohlédnu se. Nestačím ani vykřiknout, když se na tvora sesype sníh a jeho sevření povolí. Tak rychle jako teď jsem se ještě nikdy neposbírala, i tak to je spíš spadnutí na zadek a couvání po něm, dokud mne nezastaví stěna kavárny. „Co? Kdo? Co?“ Snažím se chytit dech, srdce se mi snaží prorazit z hrudi a krk jako by mi někdo drtil v sevření. Bezděky si na něj sáhnu, jestli tam opravdu něco není. „Kam?“ Upřu pohled na Prudes, připravena utéct, jen co se ten tvor pohne. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Poslouchám kočku a dostávám nápad, který by nás mohl zachránit. Když reaguje na svoje ego, takhle, tak by se mohla i rozpálit a rozpustit led. "No vyda, tak náš malý démon má nos pěkně nahoru. Pak, že nemáš ego. Máš jej a pěkně velké, jsi hrozně namyšlená a přitom jsi jen chlupatá koule. O co, že ani žádné schopnost i nemáš. Jsi jen obyčejné zvíře." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Eliška Adámková
Con se jen zvedne z obruvníku a bezeslova zamíří na okraj města. Nesnaží se na tebe mluvit, nebo tě nějak povzbuzovat. Zato Ronie se tě snaží rozveselit. Skáče ti kolem nohou, olizuje ti ruce a vyplazuje na tebe jazyk tak, že se usmívá. Začíná ti být zima, ale Con jde dál a Ronie otravuje o sto šest. Ve chvíli, kdy už máš možná vztek a jsi promrzlá na kost, se Con zastaví a rozhlédne se. Ronie zpozorní. Nevidíš kolem nic zvláštního. Prostě jen pole, na kterém je zmrzlá voda. Con rozevře dlaň, v níž se mu zamihotá černý plamínek a přiloží ji k louži. Louže začne pomalu tát. ,,Nemáš mořskou nemoc?" zeptá se a pohlédne na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,Jeden z těch, co se tě pokusí zabít," vysvětlí jednoduše Prudes a usměje se, ale na tváři se jí okamžitě rozlije vážnost. ,,Do Mystique Shool, ne jediné bezpečné místo pro tvory jako jsem já nebo ty. Je však jen na tobě, jestli se chceš odpoutat od svého života." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn
Kočka se na tebe podívá s naštvaným výrazem ve tváři. Ty jeden nabubřelý troubo, zasyčí na tebe a přimhouří nebezpečně oči. ty evidentně nevíš, co takový démon dokáže! Mohka bych tě usmažit! Uškrtit! Vykuchat! Myšlenkový hlas dosahuje neobvyklé výše. Já nejsem obyčejná kočka, do které můžeš kopat a dělat si s ní co chceš! Já nejsem žádná chupaltá koule! Narozdíl od toho tvého Chlupáče! Je vidět, že je vážně rozžhavená, těsně před výbuchem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro David Majer
Atom si to štráduje ještě dál. les kolem vás je temnější a temnější. Vlk ale pokračuje dál a nesnaží se ujistit se, že jdeš za ním. Čas od času se rozhlédne a začenichá ve vzduchu, ale hned se zase otočí dopředu a vesele si poskakuje. V jednu chvíli se ale zastaví tak, že se o něj málem přerazíš. Toho si nevšímá, jen se rozhlédne podezřívavě začenichá ve vzduchu. Je ale pozdě na to, aby jste se dostali pryč. Z lese se vynoří lidé podobníé hraničářům z fantasy filmů. Míří na vás luky, ale jinak se vás nesnaží ohrozit. ,,Vida, že bychom měli štěstí alespoň u jednoho?" ozve se vyrovnaný hlas. ,,Až ho kousnu, tak utečeš," šeptne směrem k tobě vlk. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Se zrychleným dechem a očima skoro mimo lebku sleduji toho ještěrko-člověka. Pod vším tím strachem však bublá další pocit, nechuť a vztek na tu arogantní ženskou. „Nechci.“ Zamračím se a přesunu na ni pohled, „ale žít chci mnohem víc...“ |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
,,To znamená, že se mnou hodláš jít?" ujistí se. Adal se schovává za její nohou. Asi si není jistý, jestli k tobě může jít, ale nakonec mu to nezabrání a přejde k tobě. Ocáskem napíše do sněhu: Pojď, prosím. Zvědavě se na tebe podívá a v očkách mu tázavě zajiskří. ,,Pokud ano, doufám, že netrpíš mořskou nemocí," dodá Prudes. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Přikývnu, co jiného mi taky zbývá... Zůstaň – zdechni, jdi – přežij. Adalovi věnuji jen nepřesvědčivý náznak úsměvu, než se vyškrábu na nohy. „Netuším,“ zavrtím hlavou, „budu se moct někdy vrátit? Psát domů? Cokoliv?“ Jestli ne, tak to neříkej... S odevzdaným výrazem jdu kam mne povede, jen abych byla dost daleko od té potvory, co mne chtěla unést. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Prudes zavrtí hlavou. ,,Ne, ti, co tě znali, na tebe zapomenou." Adal tiše zakňourá a smutně na tebe pohlédne. Nikam nejdete. Prudes vezme kus sněhu a rozpustí jej v ruce. Poté nechá vodu, aby kolem vás vytvořila cosi jako stěnu. Obě se začínáte postupně rozpouštět a rozplývat ve vzduchu. Začne to od nohou, ale ty své nohy stále cítíš, jen je nevidíš. Za chvíli se s tebou zatočí svět a ty upadneš do černoty.
Probere tě jazýček, který zvědavě zkoumá tvou tvář. Když otevřeš oči, zjistíš, že tě Adal olizuje. Pokud se rozhlédneš, shledáš, že se nacházíš na zelené louce, kolem níž se rozprostírá les. Prudes sedí kousek od tebe a s klidem tě pozoruje. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro „Zapomenou...“ Jenom hlesnu a sleduji vodní stěnu, co se kolem nás tvoří. Nikdo si mne nebude pamatovat? Budu jen stít v jejich minulosti, na který si nevzpomenou. Jen tak zmizím a už nic... Posmutním a s výrazem děsu sleduji, jak se mi rozplývají nohy. Upřu radši oči na Prudes, na ten její klidný obličej, co mi hýbe žlučí. Co se dá dělat, budu jí muset věřit, snad ví, co dě... Malý vlhký brousek mi hobluje tvář. Jen neochotně otevřu oči a odstrčím Adala z tváře. Levačku si přehodím přes oči v marné snaze skrýt slzy. Chci je ještě obejmout... Rozloučit se... Stékají mi v cestičkách ke vlasům, jen mokrý rukáv svědčí o mé snaze. Chvíli jen tak ležím, než si otřu rudé oči a vytáhnu se do sedu. Nespěchám, není přece kam, a kdyby snad bylo, už by mi to dávno řekli. Rozhlédnu se po krajině, ale není tu nic zajímavého, vlastně nic, jen louka a les. „Neměla tu být škola?“ Hlas mám rezignovaný. Jen se vyškrábu na nohy a snažím se otřepat sníh a všechen bordel z kalhot i bundy. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana Kopecká
Prudes zavrtí hlavou. ,,Ne, jsme v mezi protoru, musíme se ještě jednou propadnout, abychom se dostali do Astry. Nebo Edinie." Natáhne se na louku. ,,teď bychom měli být v bezpečí." Adal na tebe kouká s hlavou nakloněnou na stranu. ,,Teoreticky bychom to mohli uspěchat," ozve se tiše poměrně vysoký hlas, podobný dětskému nesmělému hlásku, co prosí o čokoládu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Hela Wolfová
Den začal neobvykle. Budík řinčel a řinčel a nehodlal ustat. Pokud jsi již vtsla z postele, stejně jej nemůžeš najít. Po chvíli hledání a poslouchání zjistíš, že je schovaný pod postelí a nadšeně si troubí a haraší. Když pohlédneš na čas, zjistíš, že je 6:00. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Natálie Křídová
Crrr!!! Crrr!!! začal budík jančit. Jenže i když jsi se vzdbudila a pokusila se jej utišit, nemohla jsi jej najít. A přesto byl slyšet. CRRR!!! ozvalo se ještě hlasitěji a provokativněji. Tak vstávej!!!! ječel budík. Když jsi jej konečně našla, byl ve skříni, zjistila jsi, že je 6:00. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Trochu překvapeně koukám, že si lehá na zem, nechce se jí snad pryč? Zamračím se, ale nakonec si s povzdechem znova kecnu na zadek. Co taky jiného dělat. „Les mezi světy...“ Poznamenám a překvapeně naslouchám vysokému hlásku. Adal? Jen na něj ukážu, tvář velký otazník. Není tu nikdo jiný, kdo by tak mohl mluvit. „Neměli bychom vyměnit prsteny a hupsnout do dalšího jezírka?“ Upřu pohled na Prudes, „nebo si snad uděláme piknik?“ |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Současnou atmosféru bych nejlépe popsal jako ponurou. Já si řekl svoje, Atom taky a od té doby vlastně nic. Ať je to ve skutečnosti jakkoliv oba jsme přesvědčeni o tom, že máme pravdu a druhý nám to nijak nevymluví. Atom si v klidu vykračuje lesem, já v těsném závěsu za ním. Nevím jestli se mi to zdá nebo je to realita, ale přísahal bych, že les čím dál více houstne a začíná nás obklopovat nepříjemná temnota. Upřímně pořád nechápu ty pravidla ohledně teleportování, nemohl nás vzít někam blíž k cíly. Ale my místo toho půjdeme raději nějakým nekonečným lesem. Ne, že bych měl něco proti lesním procházkám, ale teď na to není úplně nejvhodnější chvíle. Když už si říkám, že asi nudou brzy umřu, téměř se přerazím o Atoma? Co je? Proč zastavuješ? Když se podívám na Atomův pohled, je mi jasné, že je něco špatně. Někdo se blíží. Kurva španělská inkvizice. Nikdo nečeká španělskou inkvizici. A nebo prostě jenom parta úchylů v kápích. A s luky? To jsme se jako dostali zpátky do středověku? A proč do hajzlu nás chce hned první člověk, na kterého narazíme zabít? Atom si chce hrát na hrdinu a nedat se zadarmo. Útěk se mi docela zamlouvá, nevím přesně, co se v Atomovi skrývá, když umí mluvit, tak toho třeba dokáže více. A navíc jsem si dost jistý, že bych mu v boji akorát překážel a pravděpodobně bych zemřel dřív než bych se do boje vůbec dostal. Je tady okolo spousta stromů, takže o krytí si nemusím starat. Na jeho rozkaz tedy jen přikývnu. Ve chvíli, kdy vypukne boj vyrazím z plných sil vpřed, i když vlastně nevím kam a zastavím až ve chvíli, kdy nebudou slyšet zvuky boje. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Tak když můžeš tohle všechno, tak proč ksakru nerozmrazíš tu vodu, když jsi tak úžasná." Čekám co udělá a případně, když opravdu bude vpadat, že vybouchne, tak skočím do sněhu. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Navždy pryč a do dáli... Cesta je dlouhá a ubíhá v tichosti. Už nepláču, ale má nálada je velmi proměnlivá. Chvíli jsem lítostivá, chvíli se zase zlobím na Cona, pak se zlobím na sebe, že se zlobím. Pak se zadívám na Ronie a je mi trochu líp. Ze začátku ji občas i pohladím, nebo se usměju, ale nemluvím na ni. Jdeme už ale dlouho a pomalu mi začíná být zima. Super. Už mě to ani nebaví, chci být zase doma! I přes to, že mě Ronie začíná dost štvát a snažím se ji prostě ignorovat, musím obdivovat její výdrž. Je prostě neúnavná a nenechá se odbýt. Už nějakou chvíli ani nevytahuju ruce z kapes, jen když jsem si musela dát čepici. To by máma koukala. Už začínám v hlavě formulovat otázku. 'Jak dlouho, sakra, ještě půjdeme?' Jestli tady umřu, tak ti ublížím kámo... Už mě ani nebaví přemýšlet a to ticho je hrozné. A ta zima! Mám chuť se vzteknout jako malé dítě, prostě si sednout a křičet, že už nikam nejdu. A když už se skoro zeptám, zastavíme. Uprostřed ničeho. Zledovatělé pole. Nemohli jsme třeba jet autem? Nebo pokud to není dost nóbl tak na létajícím koberci? Tentokrát se ani nesnažím nijak skrývat své emoce. Ani by mi to nešlo. Mám vztek a je mi zima. Jsme na konci světa v ledové pustině. Super, fakt super. Con ale začne s magií. Wau. Pro něho možná prosté, ale malý černý ohýnek mě fascinuje. To musím umět. "Mořskou nemoc?" Můj hlas zní trochu chraplavě, kvůli dlouhému mlčení. Nedívám se na něj moc mile, ale odpovím víceméně neutrálním tónem. "Nevím o tom, proč?" |
| |
 | soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Ležím a spím, zdá se mi hrozně divný sen. Sedím dole v kuchyni a snažím se bavit s mamkou, ale místo hlasu jí z pusy vychází jen divný bzučivý zvuk. Když se probudím, trvá mi několik dlouhých vteřin, než se proberu a dojde mi, že ten zvuk slyším pořád. Co to sakra je? Po ránu jsem docela zpomalená. Hluboce zívnu a promnu si obličej. Zvednu se na loktech a zamrkám. Až poté mi dojde, že je to budík. Ježíš já nesnáším vstávání. Otočím se na bok, na noční stolek, abych budík vypla a on nikde. He? Spustím nohy z postele a posadím se, předloním se a hledám budík na zemi a zamračím se, když ho nenajdu ani tam. Sice ho nevidím, ale ke zvuku jsem rozhodně blíž. Spadnu na kolena a podívám se pod postel. Budík najdu až úplně vzadu u zdi, musím se pod postel proplazit po břiše. Když ho konečně vylovím, vidím že je teprve šest hodin. "Cože?" Naštvaně a nedůvěřivě se na ten budík podívám, než ho konečně vypnu a položím na noční stolek. S naštvaným zafuněním po hlavě padnu zpět do postele a přikryju si hlavu. To určitě nastavila máma. Pomyslím si, když se pomalu nořím zpět do říše snů. |
| |
 | soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Crrrrr....Crrrrr.... Ach ne! Zase ten zpropadený budík. Každé ráno, úplně v tu samou hodinu a stejně si na něj nemohu zvyknout. Kéž bych tak mohla prospat celé dopoledne. Co se dá dělat, těžký život studenta. Vylezu z postele a s očima ještě zalepenýma hledám budík. Není na obvyklém místě vedle postele. Kam jsem ho k sakru dala? Do skříně. Jasně, asi jsem se šla převléct a v ruce jsem měla budík a prostě jsem ho tam odložila, asi. Možná. Nemám příliš času přemýšlet nad tím, jak se tam budík dostal, raději si najdu ve skříni nějaké oblečení, do kterého se převleču. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Lullaby Byl jsem moc rád, že se dívka ani nesnažila o nějaké další přemlouvání. Únava, která pulzovala skrze celé mé tělo, vedla jednoznačně vedenou bitvu, proti slabému oddílu zvědavosti. Byl to spíš masakr, než-li bitva. Proč by mě měla zajímat nějaká zasedání, trpaslíci, čarodějky a jejich problémy? posadil jsem se na postel a zakroutil zmateně hlavou. Nic, co se za posledních x hodin odehrávalo nedávalo smysl. Beztak bylo nejpravděpodobnější, že můj autobus měl po cestě nehodu a já teď ležím někde ve špitále v komatu. Můj poblázněný, poslední dobou také dost dezorientovaný mozek, si to prostě přebral po svém a vytvořil mi imaginární svět. souhlasně si odkývnu svojí teorii a lehnu si do postele. V tom se pod okny rozehraje úžasná uspávající hudba. Snad jakoby se mi někdo pokoušel potvrdit mojí teorii. Během několika dalších vteřin usnu poklidným spánkem a všechno bylo zase dobré. Palcem a ukazováčkem pravé ruky si promnu oči u kořene nosu. Byl jsem až překvapivě dobře vyspalí. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy tak dobře vyspal. Jakmile mé oči přivyknou okolní tmě, tak se rozhlédnu. Byl jsem stále ve stejné místnosti, ale už byla noc. Skrze okno prostupovali měsíční paprsky, které vnášeli do pokoje jen mizivé množství světla. V tom se ozve můj žaludek, hlasitým řevem. "Promiň bráško." zašeptám omluvu svému žaludku. Jenže, kde tu můžu splašit něco k jídlu? Počkat! Neříkala ta holka předtím, že je tu nějaká kuchyně? No a v kuchyni musí být jídlo! vyskočím na nohy a vydám se rovnou ven ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Meziprostor -> AstraEliana Kopecká Prudes se na tebe jen s klidem podívá a odvětí: ,,Ne, musíme počkat. Ono nás to někdy vyplivne." Nezaujatě si lehne na trávu a usne. Čeká tě mnoho hodin, kdy jen sedíš a koukáš. Neděje se nic. jen je horko a slunce intenzivně svítí. To se ale během chvilky změní. Svět se kolem tebe zvlní a ty se opět propadáš černotou. Když se vzbudíš, ležíš na měkké posteli v malém obdelníkovém pokoji. Naproti posteli je skříň, přímo vedle postele je stůl a nad ním okna, naproti oknu se nachází dveře. Venku je tma, jen hvězdy osvětlují tvou malou komůrku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V objetí stromůDavid Majer Útočníci ti uhnou z cesty a nechají tě běžet. Jako by tě ani nechtěli dostat, jen tě zastrašit. Atom na ně začne štěkat, ale víc neslyšíš ani nevidíš. Štěkot slyšíš ještě dlouho, ale za chvíli umlkne. Ocitl jsi se v temném objetí stromů a v naprostém tichu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro DémonRaven Tomsn Vysokoškolačka se na tebe usměje, ale víc už se ti nevěnuje, jen sleduje rudnoucí kočku. Její srst rázem mění barvu. A nejen tu. Za chvíli je z ní opravdový démon. Oči se promění v žhnoucí uhlíky, srst v plameny a louže ve vodu. Vysokošlokačka spokojeně a uznale pokývá hlavou. ,,Díky, Tris." Kočka se vmžiku vzpamatuje a už je z ní zase ta obyčejná egoistická kočka. Pche, odfrkne si a nafrněně od vás odvrátí hlavu. Dívka se sehne k vodě a opatrně do ní strčí ruku. V tu ránu zmizí, jako kdyby se vypařila, jen po ní nezbyla ani ta pára. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro U vodyEliška Adámková Con tvou špatnou náladu ignoruje. ,,Dobře, tím lépe pro tebe." Pousměje se. ,,Musíme se dotknout vody, abychom se dostali do Astry. A někdy to může způsobit závratě." Odmlčí se s pohledem upřeným na vodu. ,,Připravena?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Nedá si pokoj…Hella Wolfová I když se znovu propadneš do krásného světa snů, znovu tě z něj vytrhne neodbytný budík, který je opět pod postelí. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Ráno ráno raníčkoNatálie Křídová Když si najdeš oblečení a přichystáš se do školy, zapípá ti telefon. Přišla ti zpráva, ale číslo, které ti píše, neznáš. Ostatně na čísle ani tolik nezáleží. Spíše vzkaz je divný.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro ChodbaSamuel Marínek Vylezeš na dlouhou chodbu, na jejíž stranách jsou dubové dveře, stejné jako ty tvoje. Táhne se na obě strany. Napravo se rozdvojuje, nalevo zatáčí doprava. Po podlaze se táhne dlouhý červený koberec, na němž nejsou tvé kroky slyšet. Z jednoho pokoje vyjde muž měřící kolem dvou metrů a s klidem, jako by jsi byl vzduch a ani mu nestá za pozornost, kolem tebe projde a zmizí za rohem (nalevo a vpravo). V šeru chodby ani nerozeznáš barvu očí a vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Vypadá to, že vše vyšlo podle plánu. Atom mi dal signál, já vyrazil kupředu a nic. Robin Hood a jeho parta o mě zdá se nejeví sebemenší zájem. Vyvstává tedy otázka, podle čího plánu to vlastně všechno jde. Z nějakého důvodu jsem začal pomalu věřit tomu, že se všechno začne točit kolem mě. Obyčejného kluka z České republiky, kterému nějaký mluvící pes namluvil, že je vyjímečný. Probuzení do kruté reality ukázalo, že tomu tak úplně není a Atom je pro nepřátele zajímavější cíl. Za normálních okolností by mi to bylo celkem jedno, přeci jenom jsme si vyměnili pár názorů a došli jsme k názoru, že se vlastně moc nemusíme. Problém však je, že já vlastně vůbec nevím, kam mám jít. Jsem uprostřed pravděpodobně hlubokého lesa, někde na cizí planetě a bez svého průvodce. Vracet se zpět je prakticky sebevražda. Pokud vyhrál Atom, tak by pro něj nemělo být těžké mě najít. Přeci jen je to pes nebo vlk. No a jestli zvítězila druhá strana, tak nemá smysl se vracet a navíc dost možná pošlou někoho za mnou. Takže je to jasné, jediná smysluplná možnost je pokračovat. Snažil jsem se držet směr, kterým mě vedl Atom a asi nemá význam zkoušet jít jiným směrem. Vyrazím tedy klidným tempem vpřed a budu doufat, že narazím na něco nebo někoho, co mi prozradí jak dál. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Zdá se, že vysokoškolačka pochopila moje kroky. Bylo celkem jasné o co se pokouším, ale kočce to trvá mnohem déle. Hold má dlouhé vedení a moc velké ego. Kočka se mění. Je srst změní barvu a také z ní jde cítit teplo. Asi si to nestihnu dobře uvědomit a z předtím egoistické kočičky je zde egoistický démon. Co je však hlavní, led v louži se rozpustit. Než se stihnu zeptat co dál, tak školačky strčí do vody ruku a zmizí. Kouknu se na kočku. "Ehm, jak to funguje. Nemám s tím žádné zkušenosti." Kočka je již normální a tváří se dosti nasupeně |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Se zájmem jsem se rozhlédl po chodbě, když se z nedalekých dveří vyvalí vysoká postava. Malinko jsem se stáhl, ale když se postava mihne okolo mě, bez jakékoliv špetky zájmu, vrátím se zpět do chodby. Možná dostal taky noční hlad. bleskne mi okamžitě hlavou. Bylo to dost nepravděpodobné a lehce hloupé tvrzení, ale v konečném důsledku to bylo jedno. Mohl jsem se vydat bezmyšlenkovitě jinou chodbou nebo zkusit štěstí a sledovat ho. Vydám se opatrně za tou vysokou postavou. Snažím se držet dostatečný odstup a našlapovat co nejtišeji. Navíc, ten koberec k tomu byl snad i stvořený. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V objetí stromůDavid Majer Kolem tebe se rozsprostírá stále hustý les. Jdeš dlouho, ani nevíš, kolik času uplynulo, když se za tebou ozve unavené funění a tiché praskání větví. ,,Jdeš hrozně rychle," zahuhlá Atom, který se ti svalí k nohám a ztěžka oddychuje. Vyplázne jazyk, aby se alespoň trochu ochladil. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Uražený démonRaven Tomsn Tris tě přejede zhnuseným pohledem. Teď chceš pomoc? Nasupeně zašvihá ocasem. Tak si poraď. Zvedne se a otočí se k tobě zády. Takhle mě využívat! |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Půlnoční svačinkaSamuel Marínek Muž si to s klidem míří k dřevěným schodům, jejichž zábradlí je přímo umně vyvedeno. Plazí se po něm dřevěné psí víno a drobní živočichové, kteří vypadají úplně jako živí. Pokračuje dál ze schodů do velké haly, v níž jsou rozmístěny stoly, které jsou ozdobeny podobně jako zábradlí. I tato hala se noří vě tmě a brání ti poznat, co je namalováno na stěnách. Avšak vůni tma neošidí. V hale se vznáší vůně lesa. Muž míří k pultu, který s klidem přeleze a zmizí ve dveřích, které jsou za pultem.  |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Přestaň být uražená. Nechtěla jsi to udělat, takže si mě k tomu sama dohnala." Skolím se před ní. "Prosím Tris. Obdař mě sou moudrostí. Ano jednal jsem hnusně, ale nikdo nechce umřít." Tahle kočka má velké ego a je třeba na něj zapůsobit, musí si připadat důležitě, ne jako nástroj |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Cestování neznámým lesem je vždy strašně frustrující, člověk jde několik minut a připadá mu to jako několik hodin a hlavně neví, jak daleko vůbec došel. Horší už je snad jenom běžet po dlouhé cestě, kterou lemují stromy a není vidět její konec. Zkrátka nekonečné cestování. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Atomem, i když jak to asi mohlo dopadnout. Jeden vlk proti několika ozbrojeným lidem. Podle všeho dobře, nebo alespoň pro naší stranu. Atome ty žiješ? Jak? Zeptáme se s údivem starého známého. Jsi v pohodě? Můžeš chodit? Kdo to vůbec byl a proč šli po tobě? Trochu moc otázek na to, že vypadá, že to s ním každou chvíli sekne. Je skrýš ještě daleko? Už se pomalu připravuji na to, že dost možná budu muset Atoma nést. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Vzhůru do školy Připravená a nachystaná můžu konečně vyrazit do školy. Ne, že by se mi extra chtěla, ale co člověku zbývá?
Na telefonu mi pípne podivná smska, která jde z nějakého neznámého čísla. Co to má být? Že by nějaký spam? Moc se smskou nezabývám, předpokládám, že jde o nějakou reklamu nebo tak něco. Společnosti mají poslední době čísla snad všech, tak tomu nepřikládám žádnou důležitost a vyrazím konečně ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "To snad není možný." Zakňourám rozespale a naštvaně najednou. Jen vytáhnu ruku, abych ten prokletej budík zamáčkla, ale zase ho nikde nenahmatám. Se zaklením odhodím polštář z obličeje rovnou na zem a podívám se na noční stolek, kde prostě určitě stál ten budík a .. není tam. Cože? Nevěřícně vyskočím z postele a škrábu se na zátylku, když si pokoj prohlížím. Otravný zvuk vychází z jednoho přesného neskutečného místa. "Co to sakra je? To je nějakej vtip?" Padnu na kolena a jo. Je tam. Vidím ho, jak si tam drnčí až naskakuje. Jen zavrtím hlavou, než se opět protáhnu pod postel a vyndám ho. Zase ho zaklapnu. Položím ho na stolek, seberu ze země polštář a opět vlezu do postele. Hlavu si přikreju dekou, ale nechám si tam škvírku, kterou zírám na budík. Jestli to dělá máma, tak teď ji nachytám. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Jen protočím oči na vyhlídku čekání, kde ani nevím, kdy skončí. Klid při sezení mi vydrží jen chvíli, pak začnu vytahovat věci z batohu, bundu pod sebou jako polštář. Stále se vrtím, vstávám, sedám, lehám, štráduji si to po louce, čtu, kreslím obrovské motýly a tak vůbec. S Prudes mluvit nechci, ani s Adalem, mobil brzo vyvěsí bílou vlajku a dokonce nestihlé úkoly mám vyřešené, jak se nudím. Černotu průchodu přivítám s vděčností. Když už nic jiného, měl by tam být někdo, s kým se dá mluvit. Ne? Probudím se na posteli, byl to snad jen sen? Jen se na ni překulím, oči stále zavřené, a schovám tvář do polštářů. Jasně, nestvůry přece neexistují, tím spíš ženské, co tě tahají do jiných světů. Směšné, naprosto směšné. Tentokrát už s úsměvem se převalím zpátky na záda a konečně otevřu oči. Ale tohle není můj pokoj, tohle není můj domov. S knedlíkem v krku si přitáhnu kolena k bradě a chvíli setrvám v klubíčku. Nemůže to být pravda, nemůže. Nemůže... Nemůže! Neochotně spustím nohy na podlahu, mžourající v bledém světle hvězd. Nejdřív se podívám po svých věcech, jestli mi nechybí batoh a jsem stále obutá. Jestli ne, prohledám pokoj, jestli nějaké boty nenajdu. Věci, jestli je mám, nechám v pokoji a tiše otevřu dveře. Opatrně nakouknu z komůrky, knedlík v krku a dlaně propocené. Vydám se vpravo, při sebemenším zvuku ztuhnu a pokusím se schovat. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro S uraženým démonemRaven Tomsn Tris na tebe vrhne vražedný pohled. Jistě, všechno sveď na ubohou kočku. Nakrčí nos a znovu se k tobě otočí zády. Pche, hulvát, odfrkne si pro sebe dostatečně hlasitě, aby jsi je nemohl přeslechnout. Po tvých dalších slovech jen napřímí uši. Hmm… Neskonalá moudrost říkáš? Po chvilce mlčení dodá. Jo, to jsem celá já. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro S vlkem v PouštiDavid Majer Vlk se na tebe podívá s povytaženým obočím. ,,Prostě mám tuhý kořínek," odtuší, ale přes vyplazený jazyk je mu těžko rozumět. Nad tvou další otázkou se zamyslí. ,,Hmm… Vůbec netuším, proč tě nechali jít, když měli podle všeho rozkaz tě zabít. Možná se nejdříve pokusili zbavit se tvého ochránce," zatváří se skromně. ,,To byli Atonovi přisluhovači. Mají za úkol zneškodnit všechny lovce." Položí hlavu na zem a zhluboka si povzdechne. ,,Skrýš je kousek od nás, když budeme mít štěstí." Zavře oči a spokojeně si oddychne. Přesně v tu chvíli se svět kolem tebe začne točit a nabírat obrátek. Za chvíli tě pohltí temnota. Probereš se v písku. Je ti zima a všude kolem je tma. Jediným zdrojmem světla jsou hvězdy, které se na temné obloze září jako perly na sametových šatech. Vedle tebe leží vlk. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Pod oknyNatálie Křídová Přede dveřmi na tebe čeká překvapení, možná milé, možná nemilé a možná třeba jen překvapivé. Na schodech sedí kluk, který mává rukou nad sněhem. Při každém mávnutí doprava se objeví růže, při každém mávnutí doleva zase zmizí. Evidetně si tím krátí čas, protože vypadá, že právě dosáhl nejvyšší znuděnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Záhadné zmizení objeveníHella Wolfová Chvíli se neděje nic, ale ve chvíli, když už se ti opět začínají klížit oči, na tvůj noční stolek vyleze trpaslík. Není to ale ledajaký trpaslík. Na výšku má sotva 30 centimetrů, je zavalitý a k tomu všemu je to pes s velkým bílým čumákem, žlutým nosem a ušima a opranými růžovými kalhotami. Na bílé hlavě se mu skví bílá čepička. A právě tento divný tvor si to mašíruje přímo k tvému telefonu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro ChodbaEliana Kopecká (zmíněný Samuel Marínek) Všechny tvé věci leží na stole, kromě bot, které jsou pod stolem. Dveře nejsou zamčené, evidentně tě tu nikdo nechce držet. Vylezeš na dlouhou chodbu, na jejíž stranách jsou dubové dveře, stejné jako ty tvoje. Táhne se na obě strany. Napravo se rozdvojuje, nalevo zatáčí doprava. Po podlaze se táhne dlouhý červený koberec, na němž nejsou tvé kroky slyšet. Zahlédneš jednoho kluka s blonďatými vlasy, jak mizí vlevo za rohem. Je na něm vidět, že nechce, aby jej někdo slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody Vpravo nic, jen rozdvojka, vlevo... Rozhlédnu se, pohled mi padne na blonďatou kštici, co mizí za rohem. Sama nikam nejdu! Vylezu na chodbu a přivřu za sebou dveře, ale ne úplně. Přece jen si je pak musím nějak poznat. Skoro za ním vyběhnu, tak aby mne na koberci nešlo slyšet. Sakra, co když je to jako ta divná potvora před kavárnou?! Lítá mi hlavou, jak vykukuji za roh a kradu se za ním dál, jestli tam není nic jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Co to je? Párkrát zamrkám, jestli to, co vidím, tam vážně je. To se mi musí zdát. Už jsem zase usnula. Štípu se do rukou, ale nic se neděje. Že bych byla sjetá? Pak mi ale dojde, že já nefetuju. Nikdy bych to ani nevyzkoušela, takže takhle varianta je taky pasé. Takže je to skutečný? Ještě chvíli na to koukám, ale když vidím, že se to blíží k mýmu telefonu, prudce odkopnu deku a napřímím se. "Jedeš od toho? Potvoro podivná?" Rychle ten telefon seberu a držím ho v ruce, přitisknutý na břicho. "Co jsi vůbec zač?! Zkusím po trpaslíkovi chňápnout rukou a chytit ho. Ještě pořád nejsem přesvědčená, že tohle je skutečnost. Musí to být sen a prostě ta rada, že se mám štípnout, je úplně stupidní. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli Koberec tu byl skutečně jako dar z nebes. Kradmé pohyby byly občas trochu neomalené, ale tam kde chyběla moje obratnost, tak mi zachránil kůži právě on. Díky moc. poděkuji v duchu tomu, kdo ho sem nechal nainstalovat. Postava se zatím vydala dolu po schodech. Kruci. zakleju, když mi na malý moment zmizí z dohledu. Několika dalšími rychlými kroky se vydám ke schodišti. Stihnu to akorát zrovna ve chvíli, kdy se postava obratně přehoupne přes pult a zmizí mi ve dveřích. "Super a co teď?" pronesu velice potichu sám pro sebe. Rozhlédl jsem se po místnosti. Nacházelo se zde hned několik stolů a i přestože jsme nedohlédl až na konec místnosti, vše napovídalo tomu, že jsme na dobré stopě. Jediné, co mi tu tak trochu nesedělo, byla ta vůně lesa. Asi to hold budu muset zkusit. instinktivně pokrčím rameny a vydám se stejným směrem, jako postava přede mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Trpaslík se jménem jídlaHella Wolfová ,,Potvoro podivná? Tím myslíš jako mě?" Trpaslík se na tebe otočí a povytáhne bílé obočí. Zatváří se naštvaně. ,,Ty nepoznáváš trpaslíka? Dokonce psího trpaslíka? Tý br'do, to bude práce," povzdechne si, posadí se na nočním stolku a málem ti rozsedne lampičku. ,,Sem Koblížek I., jeden z králů Trpasličí říše. Byl sem sem vyslanej, aby sem ti řek, že si potřeba v Astře a Edinii a Rudý Poušti." |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Kde, že jsem potřeba?" Zopakuji po něm a najednou se začnu smát. Opravdu mám hrozný výbuch smíchu, nemůžu se skoro ani nadechnout a jen se směju. Téhle absurdní a směšné situaci. To musí bát nějaký prank. Směju se dál, až se popadám za břicho. "Je mi to jasný, já prostě spím. Tohle není možný. No dobře, tak mi pověz víc." Zase se směju. Přemýšlím, co jsem to před spaním četla, a jedla a pila, že mám takové divoké sny. Když vykládá, tak dusím smích a snažím se tvářit, že ho poslouchám. Tváře mi cukají a nozdry se rozšiřují, jak se snažím nesmát. "Aha, a co pro ně mám udělat?" Uchechtnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody Štrachám se za ním tak, aby se mi neztrácel z dohledu a snažím se nedělat žádný hluk. Nenech mne tu samotnou! Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby si mne teď všiml. Co když je fakt monstrum, co když mám před ním utíkat?! Zapadne do jedné místnosti. Pohledem střelím za sebe, jestli tam něco není, než opatrně sejdu z koberce a nakouknu dovnitř, hlavně si chci prohlídnout toho kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Vodní teleport? Nemůžu se rozhodnout. Jsem ráda, že se se mnou Con nechce hádat a je pořád milý, na druhou stranu mě trochu štve, že mě tak ignoruje. Nemůžu si vybrat co je horší a to mou náladu ještě o něco srazí. "Tak snad budu v pořádku. Něco, co bych o Astře měla vědět předem? Jestli tam... co já vím, běhají kočky se dvěma ocasy, co chrlí oheň nebo tak?" Pořád neutrální hlas s nádechem ironie. Už je mi dost zima a nebaví mě to. Proč jsme se sakra museli kvůli troše vody táhnout až sem? Co mi odpoví, tak si rychle zkontroluju batoh. Jsem připravená a můžeme jít na to. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Kuchyně Samuel Marínek (Eliana Kopecká)
Když přelezeš pult, staneš před dřevěnými dveřmi, které jsou potevřené. Z malé škvíry vychází světlo a hlasy. Jeden z hlasů znáš, patří té dívce, co tě šla vzbudit, další je hlubší a evidetně mužský. ,,Árone," ozve se varování a hned po něm mlasknutí, jako by někdo někomu dával pohlavek. ,,Neujídej." ,,Ale Kiro." Když nahlédneš do místnosti, spatříš muže s černými vlasy, z pod nichž vykukují špičaté elfí uši. Dívka se zrzavými vlasy má ruce vbok a trochu popuzeně hledí na muže, kterého oslovovala jménem Áron. V koutku místnosti stojí ještě jedna dívka s hnědými vlasy a nezaujatýma zelenýma očima, které upírá na postavy před sebou. Na rozdíl od nich je člověk. Elf se s klidem natáhne pro další kus jídla, ale stane se to samé co před chvíli, dostane přes ruku. Elfka ukáže směrem ke dveřím. ,,Ven," řekne jen, ale to se do jejich rozhovoru připlete poslední z přítomných. ,,Nechte se. Teď není čas na hádky, před cizíma očima." Všichni se otočí ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Trpaslík Koblížek Hella Wolfová
Trpaslík tě pohoršeně sleduje. Na tváři se mu mihne popuzený výraz. ,,Vy lidé," zamumlá si pro sebe a založí si ruce na hrudi a čeká, až se dostatečně vysměješ, aby mohl pokračovat.
Koblížek sleduje tvůj záchvat smíchu, ale nevyjadřuje se k němu. ,,Chtějí, aby jsi našla Zapomenuté království. A teď se přestaň smát, protože to není žádná legrace, ale naprosto vážná věc." Odstrčí lampičku z nočního stolku, aby se mu na něm dobře sedělo. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Hodně lidí mluví s kočkou a je to normální. "Nejsi ubohá. Jsi démon. A to je cool. Ja bych chtěl být démonem." Tak už jsem na ni zapůsobil dostatečně, aby trochu změnila. Je to jen kočka, divná kočka, ale pořád kočka. "Prosím Tris. Poraď mi." Pokusím se o psí oči. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Hej!" Křiknu na něj, když lampička dopadne na zem a jak se dalo očekávat, její stínidlo praskne na dvě půlky. "Co si myslíš, že děláš?" Zamračím se na něj. "Abych našla Zapomenuté království?" Podezřívavě se na něj podívám. "A kdo to chce? A kde mám to království hledat?" Přistoupím na jeho hru. Přeci jen, akční sny mám vždycky ráda, aspoň je to zajímavé a jsou to mnohdy dost dobré náměty na knihu. "Dobře. Je to vážná věc. Ale co s tím mám dělat já?" Zeptám se ho, zatímco se v posteli uvelebím do tureckého sedu. Jestli nespím, tak jsem se určitě zbláznila. Pomyslím si a čekám, co z trpaslíka vypadne. Ještě mi občas cukne koutek ironickým úsměvem. Úplně nevím, co si o tom mám myslet. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli Pootevřené dveře doslova vybízely k nakouknutí. Nebylo možné jen tak odolat, obzvlášť když už jsem zašel tak daleko. Opatrně jsem se přitiskl k futrům a jedním okem nakoukl dovnitř. Bingo! Zaradoval jsem se poněkud předčasně. Našel jsem sice to, co jsem původně hledal, ale bohužel tu byli další dva lidé. Tedy lidé bylo poněkud mylné označení. Podle špičatých uší, prvních dvou postav, by bylo vhodnější pojmenování nejspíš elf. Výborně, nejdřív narnie a teď i pán prstenů. Nemít pár hodin zpět, co dočinění s mluvícím psem, asi by mě to rozhodilo víc jenže… Počkat ta zrzka je mi povědomá. Jenže odkud? Než se stihnu ponořit hlouběji do vzpomínání, ozve se třetí hlas. Patřil dívce, které jsem si původně nevšiml. Stála v koutu místnosti a teď se její zrak upíral přímo směrem ke mně. Instinktivně jsem provedl menší otočku a přitiskl se zády ke zdi. Jenže se ukázalo, že už bylo příliš pozdě. Co teď? Měl bych zkusit dělat, že tu nejsem? Vejít dovnitř nebo prostě jen utéct? Možností se nabízela celá řada, stačilo si jen vybrat. Zhluboka jsem se nadechl a vkročil do místnosti se slovy: “Zdravím jsem tady správně na nočním banketu?“ Trochu rozpačitě se u toho zazubím. Někde jsem totiž slyšel, že úsměv pomáhá prolamovat ledy nebo že by to bylo jinak? |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody Pomalu, jako Chihiro než z ní byla Sen, se sunu zadkem po schodech. Ani dýchat se pomalu neodvážím, nebuď srab. Nebuď srab! Nebuď srab! Lepší tady, než šmatlat po chodbách... Snažím se sama sebe přesvědčit, že to je tady lepší, i když bych momentálně byla radši i na té louce mezi světy... Snažím se naslouchat hlasům, ale jsou dost nezřetelné. Ztěžka polknu než odlepím zadek ze shodu. Pomalu se sunu kolem stěny až k rohu. Už už chci vykouknout za roh, když zaslechnu něco, díky čemu mi zatuhne krev v žilách. „...hádky, před cizíma očima?!“ Ví snad o mně? Nebo to je on? Kdo jsou ti lidi?! Rozklepaně se přitisknu ke zdi, ale hlas toho kluka působí, že o mně neví. Noční banket? O čem to sakra mluví?! Zhluboka se nadechnu, vydechnu a zdechnu, teda, vykouknu za roh, jen tak na jedno oko, dušičku maličkou tak, že by se mi vlezla na nehet na malíčku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro S démonem Raven Tomsn
Tris na tebe trochu udiveně kouká. Tobě lezou oči z důlků? zeptá se, ale hned na to zavrtí hlavou. Tak fajn. Pomůžu ti. Prostě se dotkni vody a dostaneš se do Astry. Sama přejde k vodě, jakmile se jí dotkne, zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V jiném světě Eliška Adámková
Con se na chvilku zamyslí. ,,No, něco na ten způsob. Jen kočkám chytá srst, ale jinak by tě mohl překvapit jen Áron s Kirou." To už se ale dotknete vody a svět kolem vás se začne točit. Toěb se za chvilku zatočí hlava a obklopí tě temnota.
Probudíš se se v malé obdelníkové místnosti na měkké posteli. Vedle postele stojí stůl, nad ním se nachází okno. Proti posteli stojí velká skříň a naprosti oknu se nachází dubové dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Trpaslík Koblížek Hella Wolfová
,,Uklízím," řekne trpaslík s klidem. ,,Přesně." Na chvíli se odmlčí a poškrábe se na bílé bradě. ,,Chce to Lostra a to, kde ho máš hledat, nevím. Právě proto ho máš hledat, ty chytrá." Poklepe si packou na čelo a zakoulí černýma očima. ,,Jít se mnou za Lostrou," řekne trpaslík a skočí k tobě na postel. ,,Hned. takže se obleč, ať můžeme vyrazit," pobízí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek a Eliana Kopecká Tři postavy na tebe chvíli jen hledí. Po chvilce si elfka s elfem vymění pohledy a znovu se na tebe zadívají. Elf se tváří nezaujatě, elfka trochu překvapeně a poslední dívka naprosto znuděně. ,,Nočním banketu?" zopakuje elfka Kira. ,,Tady jsi v kuchyni." V tu chvíli dívka z rohu zbystří a projde kolem tebe ven, kde se pohledem setká s Elianou. ,,Nechceš jít dovnitř? Áron je sice bručoun, ale hlavu ti neukousne, když na něj dám pozor," řekne mile směrem k dívce a poté se otočí zpět na Samuela. ,,Ty budeš Samuel, ten časovec, kterého přivedla Endera, že?" zeptá se, zatímco se elf trochu ušklíbne, ale Kira do něj šťouchne loktem. ,,Árone!" ,,No co. McClark vždycky přivede problémové lidi," utrousí elf a zajde do rohu, kde před tím stála dívka s hnědými vlasy. ,,Evidetně máte hlad," řekne dívka, která byla ještě před chvilkou znuděná. ,,To mají smůlu. Kuchyně se před chvíli zavřela," ozve se z koutu Áron, ale úplně splynul se stíny, takže jej ani jeden z vás nevidí. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Koukám, že tě jen tak něco neskolí. Asi přece jenom budeš něco víc než jen vlk z Červené Karkulky. Sice mi pořád není jasné, jak je možné, že všechno dopadlo tak, jak to dopadlo, ale proč si stěžovat. Pro mě je to mnohem lepší než druhý výsledek. Alespoň mám nějakou šanci se z tohohle blbýho nekonečnýho lesa dostat. Plus Atom za mě nasadil krk. I když kdo ví, mohlo to být jenom domluvené divadlo, abych mu začal věřit anebo mu ani nešlo ve skutečnosti o život, protože mu pár šípů nemůže nic udělat. Těžko říct, já tady pravidla nevymyslel a nemám tušení, co a hlavně proč se to děje. I když opět nemám tušení o čem a o kom vlastně mluvíš, tak bych ti chtěl poděkovat za to, že jsi je zabil, asi teda. Na druhou stranu ty jsi mě sem vzal. Pochybuju, že parta trotlů s lukama by byla schopna se dostat ke mně domů, takže vlastně jen hasíš svůj vlastní průser. Jo jsem trochu rozpolcen, pořád si nejsem jistý, co z toho všeho je vlastně pravda. Jak když budeme mít štěstí? Co jsi mi zase zapomněl o skrýši říct? Přesně v ten okamžik kdy domluvím, se mě začíná zmocňovat jeden už známý pocit. Ne, not again. Tma, už zase. Písek. Zima. Pane bože my jsme na Sahaře. Neboli smrt na několik způsobů. Zimou to asi nebude, teploty jsou tam přes noc většinou kolem nuly. To by neměl být problém, ve dne to bude horší. A to nepočítám žízeň a hlad. Jenže co když je to nějaká jejich pošahaná Sahara, kde nás ještě k tomu budou honit dinosauři. To nemůže kurva někdo předem upozornit, že se budeme teleportovat. Atome jsi mrtvej? Proč jsme se sakra zase přemístili? |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli Všechny tři postavy na mě koukají, jako bych tady byl já ten divnej. Podivné, skoro až trapné, ticho prolomí zrzavá elfka. Pravda její smysl pro humor zůstal asi v jejím pokoji na stolku, ale furt to bylo lepší než to ticho. "Všiml jsem si." odvětím s nemizejícím úsměvem na tváři. Uvnitř mě se zatím všechno zmítalo a bilo na zvony absurdity. Už jsem se nadechoval k další větě, když se dívka mihne okolo mě, vyjde ven a někoho tam osloví. Za mnou byl ještě někdo??? překvapeně se otočím směrem za dívkou. Nejspíš jsem měl chvíli i otevřenou pusu dokořán a vypadal jako blb. Nicméně byl jsem si celkem jistý tím, že já jsem ten, co někoho sleduje a ne ten, co je sledovaný. "Eee.. už to tak asi bude." přiznám neochotně. Bylo to fakt creepy, jak tu o mě věděli lidé, které jsem nikdy neviděl. "Kde vůbec je? Je v pohodě?" zeptám se dívky. Zrzku jsem viděl naposledy předtím, než jsem spadl do té černé díry a to nebyla zrovna v použitelném stavu. Aronovo ušklíbnutí proběhne za mými zády, takže souvislost s jeho komentářem mi malinko unikne. Otočím se hlavou směrem k němu. "Problémové?" pozvednu tázavě levé obočí. "Co ty o mě tak víš ouško?" z mého tónu je cítit spíš nezájem o vysokého elfa, než-li nějaká provokace. Na tyhle arogantní trubky jsem byl fakt alergickej. Pokud by to bylo jen fyzicky možný, tak bych se určitě osypal nějakým druhem svědivé vyrážky. Můj pohled se vrátil k dívce. "Vlastně to je skutečný důvod mé návštěvy." přiznám s opět podivně hloupým úsměvem ve tváři. Aronovu uštěpačnou poznámku přejdu bez povšimnutí, skoro jakoby ji snad ani nevyslovil. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody Přitisknutá ke stěně poslouchám hlasy, jedno oko za rohem. Nevidím tam prakticky nic, ale někdo vidí mne, vždyť ven vyjde dívka s pohledem upřeným na mne. Jen vyjíknu a svezu se po stěně na zem. Ta dušička se mi snad scvrkla na velikost atomu... Několikrát si odkašlu, než se posbírám jako upocená hromádka neštěstí. Zpoza rohu vykročím, jako by tam byla hostina lidojedů a já byla hlavní chod. Což ještě stále může být pravda... Nebo „Já, uhm, no...“ Pokusím se začít, ale knedlík v krku mi to nedovolí. Pohled toho kluka, co jsem sledovala, mi to taky moc neulehčuje. V naprosto trhaně nervózním pohybu si zastrčím vlasy za ucho. „Jsem už v Astře?“ Podaří se mi ze sebe nakonec dostat sotva slyšitelně, ale nepohnu se ani o krok. Opravdu se mi tam k nim nechce lézt, vždyť ani nevidím pořádně kudy. „Je tady Adal?“ A Prudes? Ale na tu se nezeptám, stále jí nemůžu odpustit, jak mne vyděsila. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Doufám, že tohohle nebudu litovat. Ale jak bych vlastně mohla, když se mi to určitě jen zdá. "Takže ten budík si mi pod postel taky házel ty?" Podívám se na něj možná lehce káravě. Jdu se převléct do šatníku, a zatímco ze sebe sundavám pyžamo a oblékám si jiné části oděvu, posílám mu tam nějaké otázky. "Kdo je Lostra? Další jako ty?" Soukám se do úzkých černých džínů. Na sebe si natáhnu jednoduché šedé tílko a vršky příhodné k tomu, jaké je venku počasí. Bílé rozcuchané vlasy si jen prohrábnu rukou a udělám si culík. Skáču po jedné noze, a zavazuji si tkaničky u tenisek. "Stejně nechápu, proč sis vlastně vybral mě?" Mumlám ještě s plnou pusou z otevřené koupelny, kde si čistím zuby. Ok, jsem ochotná vyjít bez makeupu, ale ne bez vyčištěných zubů. "Co si s sebou mám vlastně vzít?" Dívám se na něj, když si z pusy utírám zbytky vody a rozhlížím se po pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Nejistě sleduji kočku, která také zmizí. Nezbývá, než ji napodobit. Ponořím ruku do louže |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Eliana a Samuel ,,Jsi v Mystique School. U Lostry, v Astře," přikývne dívka a na tváři si stále udržuje milý úsměv. ,,Adal bude venku s Wrongem. Chtěl se dívat, jak ho Safira krmí," dopoví Elianě na otázku. Kira kývne hlavou. ,,Sice byla úplně na dně, když se sem dostala, ale teď už je v pořádku. Možná za ní zase budu muset suplovat, ale to je riziko povolání." Pokrčí rameny. ,,Teď u ní bude Lostra." Áron jen povytáhne obočí. ,,Divil by jsi se. Stále o tobě vím víc než ty," řekne stejně nezaujatým tónem na Samuelovu rekaci. Kira zvedne oči k nebi a tiše si povzdechne. ,,Disciplína, Kiro, disciplína," ozve se Áron a přejde opět k elfce. ,,Je zavřeno, takže je zavřeno. Mohou udělat zase čelem vzad a odejít." ,,Já nevím, přeci je-" elfka se zarazí a poté se podívá z Árona na Samuela a zase zpátky. ,,Proč se do těhlech situací dostávám pořád jen já?" zeptá se jen tak do větru, ale to už se do toho vloží dívka s hnědými vlasy. ,,Ty a ta tvoje dobrota, to tě jednou zabije." ,,Moje řeč," zamumlá si elf pro sebe. Zrzavá elfka se na ty dva s nejistě dívá, ale poté protočí panenky a zamíří ven z kuchyně. Dojde k pultu a mávne rukou. V místnosti se v tu chvíli rozsvítí louče na stěnách a jídelnu zalije příjemně tlumené světlo. Nyní můžete spatřit nádherné obrazy na stěnách. Po celé stěně je dokonale vyobrazen les. Umělec svou barvu nanášel přímo na zdi, takže vše působí, jako by jste se ocitli v lese. Na jedné stěně je dokonce i jelen. ,,Posaďte se, něco vám přinesu." Zrzavá elfka opět zajde do kuchyně. ,,Helemese, noční slezina," ozve se od schodů pobavený hlas. Pokud se otočíte tím směrem, spatříte kluka, který si s klidem kráčí po zábradlí dolů. Jediné, co je na něm zvláštní, jsou dračí křídla, která má složená na zádech. Seskočí za schodů a zamíří ke dveřím ven. ,,Hlavně se neopijte." S těmito slovy vyjde ven a zavře za sebou dveře. Kira přinese ke stolu tác, na kterém se nachází snad vše. Pravděpodobně zbytky od oběda. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V Poušti David Majer a Raven Tomsn
Raven se propadl temnotou a probudil se v jiné černotě, kterou přerušovaly jen hvězdy. Všude kolem byl písek a obklopoval jej chlad. Mohl spatřit jiného kluka, vedle kterého ležel pes, možná vlk, který mu na jeho otázky neodpovídal. Vysokoškolačka spadla vedla Ravena, stejně jako kočka Tris. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Yup, vodní teleport "Počkej, což-" Nestihnu dokončit otázku ohledně divných koček. Sakra, to byla ironie, začínám se bát. Aron a Kira? Zřejmě dobré si ta jména zapamatovat. Pro jistotu. Ale to už je zřejmě čas na cestu. Bylo to na mě rychle a i když jsem byla psychicky připravena, rozhodila mě jeho odpověď, takže jsem cestu moc neustála. Naštěstí to netrvalo dlouho a já si se zavřenými očima uvědomovala, že někde ležím. "Cone, co to mělo být?" Ale odpovědi se mi nedostane. Otevřu oči a na chvíli mě zachvátí panika. Kde to jsem?! Rychle se zvednu z překvapivě měkké postele. Rychlým pohledem přeletím malou místnost. Ne že by toho bylo hodně vidět, ale měsíc září jasně. Ze všeho nejdřív se ujistím, že se mnou v místnosti opravdu nikdo není. Pak se přesunu k oknu a zadívám se ven, jsem zvědavá, co tam uvidím. Pak, protože je pořád ticho, začnu prozkoumávat pokojík. Ne, že by toho bylo dost na práci. Vlastně jen opatrně otevřu skříň. Po čase, pokud se pořád nic neděje, si vezmu svůj batoh - přece tu nenechám všechny své věci jen tak ležet - a velmi opatrně a nenápadně vylezu ven na chodbu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V koupelně a pokoji s trpaslíkem Hella Wolfová
Koblížek spokojeně kývne. ,,Chytrá holka," pochválí tě.
,,Lostra je víla, já jsem trpaslík, jestli jsi si ráčila všimnout." Sleduje, jak skáčeš po jedné noze a protočí oči v sloup. ,,Protože jsi si narodila na Zemi," vysvětlí a nakoukne do koupelny. Namíří si to k vaně a snaží se na ni vylézt. ,,Cokoli, co uznáš za vhodné. Nějakou zbraň… Třeba," ozve se z koupelny těsně před velkou ránou. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Aha, tak pokud sis nevšiml, tak na Zemi se narodili všichni, co tady kolem mě bydlí. To sis mohl vybrat kohokoli jinýho. Třeba mojí mámu." Zatvářím se na něj kysele. "Zbraň?" Zvýším hlas a dívám se na něj. "Jakou zbraň, kde bych ji vzala?" Dívám se na něj s nepochopením a zároveň pobavená. Vážně by mě zajímalo, co hodlá na té vaně dělat. "Hodláš si ještě dát koupel, nebo co? " Přemýšlím, co by se mi hodilo jako zbraň. Jenže já přece ani nevím, proti komu tu zbraň mám použít. "Počkej!" Napadne mě a s pochopením se plácnu do čela. "Mám tu někde zavírací nožík." Prohrabávám se rozbordelaným obsahem psacího stolu a najdu ho zahrabaný až na dně třetího šuplíku. "Co to bylo?" Vyskočím napjatě, když slyším tu ránu. Že by trpaslík spadl do vany? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Chodba Eliška Adámková
Z okna vidíš louku, na níž se nachází cosi jako ohrada. Za ohradou je hustý les. Celý svět vypadá jako na jaře. Na obloze se skví hvězdy a velký měsíc, který na chvíli zakryje silueta něčeho, co nerozeznáváš
ve skříni spatříš jen několik košil různých barev, volné kalhoty z lnu a jedny z materiálu, který nerozeznáváš.
Vylezeš na dlouhou chodbu, na jejíž stranách jsou dubové dveře, stejné jako ty tvoje. Táhne se na obě strany. Napravo se rozdvojuje, nalevo zatáčí doprava. Po podlaze se táhne dlouhý červený koberec, na němž nejsou tvé kroky slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Koupelna Hella Wolfová
,,Tvá matka asi není kouzelnice, nebo jo?" ,,Já nevím, jakou chceš. To záleží na kouzelníkovi, nebo časovci, nebo co to vlastně jsi." Trpaslík se na tebe ublíženě podívá. ,,To by byla tragédie, kdybych se já chtěl koupat. Pche, no dovol!"
Trpaslík je opravdu ve vaně a neštvaně odhazuje kus mýdla, který vypadá jako by do něj někdo kousl. ,,Ble." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Taaak a kudy teď? Dobře, zatím to nevypadá tak hrozně. Pomyslím si ještě u okna, ale neznámý stín, co na chvíli měsíc zakryje, mě docela vyděsí. Proč mi nezůstala aspoň Ronie? Ve skříni naštěstí žádný kostlivec není. "Tak do neznáma." Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře. Dobře. Co teď. Rozhlížím se na obě strany a hledám nějaká vodítka. Ale nic moc. Jen dlouhá chodba. A ticho. Pravděpodobně i díky koberci, který tlumí a pohlcuje zvuky. Paráda, až se za mnou někdo bude plížit, tak to nepoznám. Tak tady nestůj jako idiot a něco dělej! Nemůžeš tady stát den a když tě něco sežere tak budeš mít aspoň klid. Tak se hni. Můj mozek se mě snaží namotivovat a zřejmě se mu to daří. Nakonec se rozhodnu vydat se doleva, a tak tam pomalu a obezřetně zamířím. Je tam zatáčka a za ní bych mohla třeba potkat nějaké schody. Nebo dveře. Nebo Cona. Cone, kde jsi? |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Otevírám oči. Nevím proč, ale byl jsem mimo. Spal jsem? Ne. Omdlel jsem, asi, nebo možná magie. Netuším vůbec se v tom nevyznám. Pomalu se zvedám a vnímám si, že kromě školačky a Tris je zde i nějaký kluk a vlčák. Dojdu ke školačce a snažím se jí vzbudit. Třesu s ní. "Hej vstávej. Heeeej." Jestli probudil všechny a jen ji ne, tak je něco vážně špatně. Jak mě to vlastně napadlo? Nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "No, někdy si říkám, že to je pěkná čarodějnice." Zamumlám a protočím oči, když si vzpomenu, jaká máma umí být fúrie. "Na čem že to zaleží? Počkej, co si myslíš, že jsem? Já nejsem žádná kouzelnice nebo časovač." Podívám se na něj a už jsem z té situace docela nervózní. Obvykle se mi takhle dlouhé a detailní sny nezdají. "Co to vyvádíš? " Začnu se smát, když sleduji, jak mu jde pěna od pusy. Nesměju se ale dlouho, je mi ho líto. Mýdlová chuť není nic, co by kdokoli chtěl mít v puse, tak věřím, že ani jemu se to nelíbí. "Pomůžu ti." Vyndám ho z vany a pustím mu vodu, aby si mohl vypláchnout pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Chodba a jídelna Eliška Adámková (Eliana Kopecká a Samuel Marínek)
Za rohem spatříš chodbu, která končí schody. Po schodech, tedy po nádherně zdobeném zábradlí, právě sbíhá tobě známá postava s dračími křídly a zmizí dole v osvětlené hale, na jejíž stěnách se skví nádherný les. V prostoru se vznáší vůně lesa a na jedné zdi je dokonce vyobrazen jelen. V místnosti se nachází jeden kluk a jedna dívka, kteří jsou podle všho lidé. Con právě mizí ve vstupních dveřích. U jednoho stlu stojí malá zrzavá elfka. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Koupelna Hella Wolfová
,,Ty jsi snad mina? Nebo bomba?" Trpaslík protočí oči. ,,Mein God! Das ist Werk!"
Trpaslík tě nechá, aby jsi mu pomohla a poté, když se dostatečně nebublá, se na tebe mile usměje. ,,Dík." |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Mina? Bomba? Ty si ze mě děláš legraci?" Nevěřím svým uším. No, ale vlastně mluvím s miniaturním trpaslíkopsem.. tak čemu se ještě divím. "To nic nebylo." Mávnu nad tím rukou. "Tak co teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Repetice Hella Wolfová
,,Jasně, jsem naprosto vážnej." Spráskne ruce a zakroutí hlavou.
,,tak když to nic nebylo," pokrčí rameny a je z něj opět pan Egoista. ,,Půjdeme do Astry. Napusť vanu!" Sám přihopsá ke kohoutku a uklouzne. Spadne opět do vany, |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Sleduji toho malého blázna a zavrtím hlavou. Chce se mi smát, ale statečně se držím. Smích mi bublá v krku, cukají mi koutky a tvář se mi napíná, ale vydržím to. Vanou? Napadne mě a nejistě se na něj podívám. "Jak je libo." Pustím vodu a tentokrát už ho z vany nevyndavám. Přepnu páčku, která ovládá vyjížděcí zátku do vany a ucpu tak odtok. Čekám, co bude Koblížek dál dělat a jak moc si koupel užije. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Konečně někdo... Můj odhad byl správný a já s radostí uvidím schody. Ještě s větší radostí ale uvidím veliká křídla a jejich nositele. "Cone!" Zakřičím na něho, ale zřejmě mě neslyšel. Sakra. Rozběhnu se za ním, abych ho ještě zastihla. Letmo si všimnu zdobeného zábradlí a ocitnu se pod schody, v nějaké veliké hale. Je plná světla a docela příjemné vůně. Cone, jak mě tady můžeš jen tak nechat? Proběhne mi v hlavě nasupeným tónem. "Děkuju pěkně." Zamumlám si potichu pro sebe a až teď se pořádně rozhlédnu. Krásně zdobené zdi, to se musí nechat. Mnohem víc mě ale momentálně zaujmou lidé - tedy většinou lidé, co tam stojí. Nepochybně si mého elegantního příchodu všimli. Pozornost mi není moc příjemná ale musím něco zjistit. A když na mě Con kašle, třeba mi pomůže někdo jiný. Popojdu k nim trochu blíž. "ehm... Ahoj." Zarazím se, protože nevím, jak pokračovat, ale prostě vypálím tu otázku, která mě nejvíc zajímá. "Ehm, může mi někdo prosím říct, co je tohle za místo?" something about |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Podivný mladík Jakmile vyjdu ze dveří, překvapí mě zvláštní mladík. Ještě v životě jsem ho neviděla a vlastně ani nevím, co tady dělá. Podivně mává rukou a z ruky mu při tomto pohybu vyskakuje růže. Co to má být? Je to snad nějaký potulný kouzelník? Sedí tady snad a čeká od nás peníze? Chvíli přemýšlím, jestli kluka oslovit, ale nakonec se na to vykašlu, prostě ho obejdu a pokračuji tam, kam bych měla jít. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Puf! Hella Wolfová
Jakmile se trpaslík dotkne vody, zmizí. Zbyde po něm jen nakousnuté mýdlo a čepička vznášející se na hladině.
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Růže Natálie Křídová
Kluk si tě všimne a luskne prsty, čímž se zbaví růže na pořád a zvedne se ze schodů. ,,Ahoj, Chrpo," pozdraví tě vesele, jako by tě znal celý život. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Chrpo? Zastavím krok a otočím se. „Ahoj?“ Překvapeně zamrkám. „My se známe? Asi sis mě s někým spletl, já jsem Natálie.“ Automaticky mu podám, jako slušně vychovaná holka, ruku. Přesto, ale dávám najevo, že nemám moc času a na nějaké vybavování vlastně nemám ani náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Jo, fakt mi hráblo." Zavrtím hlavou, když trpaslík zmizí a přemýšlím nad tím, kde jsem včera byla. Nebyla jsem náhodou v baru? Nehodil mi někdo do pití? Nejsem teď zdrogovaná někde u někoho ve sklepě a tohle je fakt hodně divnej sen následkem drog? Odejdu do pokoje a rozhlédnu se. Tenhle pokoj vypadá jako muj. A neni uklizenej. Když by to byl sen, určitě bych uklizeno měla. Mít uklizeno je sen.. ne sice můj, ale mojí mámy, ale je to sen. Tenhle bordel je moc skutečnej. Vrátím se tedy do koupelny, kde se podívám do všech skřínek i pod vanu. No nic, konec divnýho deliria. Sáhnu do vany, abych vytáhla špunt. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Přituhuje Natálie Křídová
,,Ne, alespoň myslím, to bych si pamatoval." Usměje se a stiskne ti nabízenou ruku. ,,Těší mě, Bet." Vypadá trochu nejistě, ale poté se odhodlá. ,,Nechci tě obtěžovat a to, co ti řeknu, asi bude znít divně, ale… Věříš v magii?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Přenos Hella Wolfová (Raven Tomsn, David Majer)
Když sáhneš do vany, svět se s tebou zatočí a ty se propadneš do tmy. Objevíš se ještě ve další černotě, v písku a je ti zima. Vedle tebe stojí malý psí trpaslík a kousek dál vidíš dva kluky, psa a jednu holku, co se právě zvedá na nohy.
|
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Co je to vlastně magie? Zamrkám ještě víckrát a ještě překvapeněji. „Co tady v tom případě děláš a co ode mě chceš? O rande nemám zájem a peněz moc nemám…“ Začnu vymýšlet nějaké důvody, proč by mě někdo cizí oslovoval na ulici. A ptá se mě na magii? Chce mě snad pozvat na nějaké magické vystoupení? Že by tohle bylo součástí nějaké veřejné performance a někde kolem jsou kamery? „Na magii věřím, ale už jsem věděla příliš dokumentů o tom, jak se magické triky vlastně dělají, tak je to těžké. Ale pořád věřím tomu, že je někdo vlastně dělá opravdově, bez triků.“ Trochu se rozpovídám o svém názoru na magii a čekám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Trny pod nohama Natálie Křídová
,,To jsme dva," povzdechne si. Ovšem při tvé poměrně příznivé reakci se mu rozzáří oči. ,,Myslíš, že je tohle trik, nebo, že opravdu kouzlím?" zeptá se tě a mávne rukou. Pod nohama mu vyraší růže. Tázavě se na tebe zadívá. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Mystique School, U Lostry, v Astře. Co to je do prdele za hrozný zaříkávadlo? zmateně se rozhlédnu, ale podle všeho jsem tu jediný, který vůbec neví, o čem se tu ty dvě baví. Druhá část věty byla ještě mnohem informativnější, takže jsem byl fakt v koncích. Z mých rozpaků mě vytrhla až Kira. Teda alespoň doufám, že se tak jmenuje nebo ne? To je jedno. "Jsem rád, že je v pořádku." zhodnotím a k vlastnímu překvapení zjistím, že je to skutečně pravda. Ta praštěná holka měla něco do sebe. "Myslíš, že by si mě k ní mohla ráno vzít? Chtěl bych sis ní promluvit." hodím na zrzavou elfku prosebný pohled. "To očividně každý tady."poznamenám opět suše, ale tentokrát už Egonovi nevěnuji ani pohled. Nemusel jsem ani tak dlouho čekat a přišla odveta v podobě lpění na pravidlech, které ještě před malou chvilkou sám porušoval. Prostě blbeček. zhodnotím pro sebe a dospěji k závěru. Rozhodl jsem se, že mi za to prostě tahle přerostlá elfská parodie na muže nestojí. To už nás Kira, spolu s poslední příchozí dívkou (Eli), vyžene ven z kuchyně ke stolům v jídelně. Člověk jí musel přiznat, že byla fakt milá a nejspíš i hodná, když je nenechá hladovět. Vybral jsem si tedy první stůl, který mi přišel pod ruku a k němu se posadil. Rukou pravé ruky jsem mávnul směrem k dívce (Eli). "Nechceš se ke mě posadit? Nerad jím sám." nabídl jsem jí. Podle předchozího hovoru to vypadalo, že by o tomhle místě mohla mít více informací. No a já bych se konečně moc rád dozvěděl, o co tady ksakru jde. Jenže než se dostane ke slovu, vyřítí si to ze schodů další podivná kreatura. Jasně týpek s křídly, proč taky ne že? v koutku úst mi trochu zoufale zacuká a i přes veškerou mou snahu se mi na čele objeví vrásky. Nevěřícně sleduji chlapce, který se jen mihne skrze místnost a je zase pryč. "Co bylo zas..." nedořeknu, protože se po těch samých schodech přiřítí relativně malá holka. (Eli) Můj pohled okamžitě sklouzne směrem k ní. Ta na nic nečeká a vyrazím rovnou směrem k nám. "Čau." odpovím jednoduše na pozdrav. "Noo.." zatvářím se zamyšleně. "Nejspíš to bude jídelna." zhodnotím a spokojeně se na ní usměju. "Jinak já se jmenuju Samuel, ale většina lidí mi říkáprostě Kody a vy jste?" zeptám se obou dívek a znovu pravou rukou pobídnu děvčata, aby si přisedla. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Wrongem? Safira?“ Naprosto nechápavě zamrkám. „To je kdo?“ Jsem naprosto ztracená v celé té situaci, tak jen bezradně stojím na rohu a snažím se posbírat zbytečky odvahy. Né, že bych ji někdy měla, ale i ty náznaky byly lepší než nic. Jak elfka mávne rukou nad pultem a rozsvítí se světla, jen se nahnu, jestli neuvidím čidlo. Ať tam je, aspoň něco normální za dnešek... Mluvících ještěrkomonster a portálů už mám pokrk... „Jo, díky,“ věnuji klukovi nejistý úsměv, když si sedne ke stolu vedle mne. Na židli, tu nejdál od vchodu do kuchyně, se skoro svalím. Vypadá, že tady už něco zná, aspoň nějaké lidi. Stopro víc než já... Jen po očku sleduji výzdobu, stále jako na jehlách. Pohled mám upřený na elfčina záda, když za sebou zaslechnu hlas. Slezina?! rovnou játra, ne?! Nakrčím obočí a při ohlédnutí se skoro svalím ze židle, srdce divoce bušící v hrudi. Křídla, jasně... Proč ne... „Neopijte? Z čeho?“ Pokusím se posbírat vlastní důstojnost, ale nedělám si iluze, ta je už určitě zadupaná někde do prachu. Povzdechnu si a dlaněmi si promnu tvář. „Uh? Ahoj,“ střelím nepřesvědčivý úsměv po dívce na schodech. „nebo jestli to chceš obecněji, tak mystická škola, v Astře. Co to chápu, tak Percy Jackson, ale v Bradavicích a bez monster. Teda, mělo to tak být...“ Dokud se mne nepokusil jeden unést, že. Ale monstra přece nejsou... „Eliana. stačí Elia,“ otočím se zpátky na Kodyho, „zajímavá přezdívka, je za ní nějaký příběh?“ Prosím, prosím, něco normálního... Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Asi budu zvracet. Pomyslím si, když dopadnu do něčeho sice tvrdého, ale přesto nestabilního. Opřu se rukama o zem, abych se zvedla a v rukou cítím něco sypkého. Písek. Všude kolem je hrozná tma a propadnout se sem z koupelny, která byla jasně osvícená, mi jen zadělalo na delší čas, než se mi oči přizpůsobí. Trvá to pár chvil, kdy konečně začnu vidět nějaké obrysy, přesto toho moc nevidím. Vidím aspoň Koláčka, na kterého se podívám. "Co se sakra stalo?" Zašeptám šokovaně. Už si nejsem tak jistá, jako u sebe doma. Tady jsme někde jinde, a je to všechno zatraceně divný. "Kde to jsem?" Otřesu se chladem. Taky mi ten trpaslík mohl říct, že se mám líp obléknout. "Haló?" Zavolám směrem ke skupince opodál. Jo, to je určitě chytrý, ve tmě a bůh ví kde volat na první cizince, co jsou po ruce. Zašátrám si do zadní kapsy kalhot, kde nahmatám nůž a strčím si ho do přední kapsy, do které si ještě zastrčím palec, abych se zavíracího nože aspoň dotýkala. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Tak tedy jídelna Eli, Kody[/right] Ti dva působí úplně klidně. Jako by se nic nedělo. Už jen z odpovědi 'Asi to bude jídelna' se dá vypozorovat pohoda. V jistém směru mě to trochu vnitřně uklidnilo, nic nehrozí a ti dva vypadají fajn. Ale na druhou stranu jsem pořád dost zmatená a i když jsem zvyklá běhat, pořád cítím své poněkud zrychlené srdce. I kvůli tomu mě to chování 'nic se neděje' trochu iritovalo. Buď milá! Kluk se představí jako Sam - Kody a holka jako Elia. Trochu mě zarazilo, že sem evidentně oba dorazili dost nedávno a taky se vůbec neznají. Astra? No, tak aspoň ta cesta byla úspěšná. A podle jmen tohle nejsou Aron a Kira, takže můžu být docela spokojená. "Já jsem Eliška." Usměju se a přisednu si k nim, avšak do ne hned vedle, pořád si trochu držím bezpečnostní odstup. Občas házím letmé pohledy na elfku. A to je kdo? Počkám co odpoví Kody na Elinu otázku a pak přijdu se svojí. Pořád mě štve, že nic nevím. "A vy dva jste se sem dostali taky někdy teď?" Zeptám se zvědavě. Jsem zvědavá na jejich příběhy. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Šikovný kouzelník Zadívám se na jeho další kousek. Hm, kamery pořád nevidím, buď jsou skryté, nebo tu na mě zkouší něco opravdu podivného. „To záleží, je to opravdu povedené, těžko říct.“ Sehnu se blíž ke květinám, abych se pořádně podívala, jestli je třeba roztátá i půda pod nimi, nebo jestli jsou růže opravdu pravé. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Potěšilo mě, že dívka neodmítla pozvání ke stolu. Pravda, její způsob usazení byl poněkud nestandardní, ale na její obhajobu to bylo po dlouhé době něco, co působilo tak neuvěřitelně povědomě, až jsem se neubránil spokojenému úsměvu. ”Výstižný popis.” přitakám na Elin popis zdejších poměrů. ”Jen s těma monstrama bych si nebyl tak jistej.” můj hlas působil klidně, možná trochu až moc. Před očima se mi objeví všechny dosavadní zvláštnosti, které jsem zatím mohl vidět a jsem si celkem jistý, že to byl teprve lehký odvar. Nicméně nechci dívky víc strašit, tak se v tom raději víc nenimrám. ”Elia a Eliška.” zopakuji pro sebe nahlas. ”Elia nevypadá na moc typicky české jméno. Kreativní rodiče?” odtuším s neutuchajícím úsměvem na tváři. V hlase žádný posměch, pouze čistá zvědavost. ”Historka?” zamyšleně se pravou rukou poškrábu na zátylku. ”Vlastně ani ne. Spíš to vychází z jedné mojí vlastnosti.” pokrčím rameny. ”Nic, co by stálo za řeč.” mrknu směrem k El. To už k nám dojde zrzavá elfka i s tácem plným jídla. Na mé tváři je vidět velká míra natěšení, když si ho od ní beru a položím jej doprostřed stolu. ”Hostina může začít.” pobídnu dívky, aby se neostýchali a také si vzali. ”Děkujeme slečno Kiro, jsme vašimi dlužníky.” vystřihnu k tomu poklonu jako z pohádky. Nejspíš to muselo působit dost infantilně, ale bůh ví, jak se v tomhle světě skládá skutečná poklona. Posadím se zpět na své místo a bez dalšího otálení ukořistím kousek flákoty. Byla sice trochu tužší, ale chuťově výborná. Během pojídání poslouchám obě své spoluhodovnice. Ani jedna nepůsobila nijak zvláštně. Což byla tak trochu úleva. Konečně někdo, z koho jsem neměl husí kůži až na zadek. Možná bychom společně mohli přijít na to, jak se z tohohle zrůdolandu dostat. Jenže na tyto úvahy bylo moc brzo. Třeba to jen umí dobře skrývat? Spolknu sousto, abych tu nemluvil s plnou pusou, a odpovím: Elišce na její otázku: ”Já osobně cca pár hodin.” pokrčím trochu rozpačitě rameny. ”No a když nad tím teď přemýšlím, tak jsem z toho všechny vlastně prospal.” doplním pobaveně, protože je to svým způsobem humorné. ”Jak jste se sem vlastně dostali?” zeptám se dívek, když se objeví první volná chvilka, zatímco pokračuji při konzumaci jednotlivých položek z tácu. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Tak asi přece jenom je nakonec po něm. Atom na mé dotazy absolutně nereaguje. I když by mi to kvůli své hrdosti asi nikdy nepřiznal, boj ho musel totálně vysílit. Na druhou stranu nedivím se, jeden proti čtyřem, pěti, ani vlastně nevím kolik jich bylo. Každopádně Atom mi v tuhle chvíli asi těžko řekne, kde jsme pro změnu tentokrát. Takže plán je vlastně jednoduchý, počkám tady než se probere nebo se rozední. Nechat ho tady nemohu a táhnout se mi s ním rozhodně nechce a cestovat v noci na slepo je taky nesmysl. Už už jsem se pomalu začal smiřovat s tím, že tady sám pravděpodobně brzy zemřu, protože kdo ví, třeba tady trvá noc měsíc našeho času, když tu najednou hlasy. Nejprve mužský a po chvíli ženský. Divný ani jsem si nevšiml, že se někdo blíží. Alespoň začali mluvením a ne střílením, to je novinka. Kdo je tam? Odpovím nevychovaně na otázku otázkou a je mi vlastně jedno, kdo z nově příchozích mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Květiny Natálie Křídová
K tvému údivu jsou růže opravdu pravé. Země kolem nich není zapadaná sněhem, ale není ani vidět žádný stroj, který by květiny vystrčil ven ze země. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Růže Růže jsou opravdové a nemohu přijít na žádný způsob, jakým by to mohl být trik. Ale v televizi to taky vypadá jako kouzlo a pak to nějakým způsobem vysvětlí, takže kdo ví? „Úctyhodné, i kdybych tomu věřila, co z toho vychází? Co vůbec chcete, já už bych měla být dávno někde na cestě…“ Otočím se a zase vykročím jednou nohou pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Růžová smrt? Natálie Křídová
Betovi se po tváři mihne výraz: To bude zase práce, ale poté se mile usměje. ,,Pokud teď odejdeš, mohlo by se stát, že se již nikdy nevrátíš do světa živých." Zatváří se naprosto vážně. ,,Chtějí tě zabít, proto jsem teď tady." Veškerá milost z jeho tváře vyprchá a nahradí ji vážnost a možná starost. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Nebezpečí Krok zastavím a zaseknu se. „Zabít? Kdo by mě prosím tě chtěl zabít.“ Pokusím se usmát, ale vznikne z toho nějaký polo úsměv, když spatřím jeho vážný výraz. Rozhodnu se přistoupit na jeho hru, nechám si od něj vysvětlit co se děje a proč tu tedy vlastně vůbec je. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlení Natálie Křídová
,,Je to trochu složitější, ale pokusím se ti to vysvětlit. Existuje deset světů a mezi nimi se pohybuje i Edirnie. V Edirnii je pověst o lidech, kteří se narodili na Zemi, ale mají nadpřirozené schopnosti a právě tyto lidé mají odhalit ostrov, kam se přestěhují lidé, až začne další válka. Je ale elf, který se tomu všemu snaží zabránit a ten tě chce zabít." Na chvíli se odmlčí. ,,A ne, nejsem blázen." |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro Podívám se kluka, který z ničeho nic vstal a nezdá se, že by mě bral na vědomí. Dnešní lidí jsou opravdu podivnější a podivnější. Hádám, že tohle nebude jeden z těch příběhů, kde se z naprostého idiota vyklube super silný jedinec co všechny zachrání. I tak si mě nevšímá přesto, že jsem pár metrů od něj. Odkašlu si. "Ahoj, koukám, že jsi se už také probral. Kdo jsi?" V ruce stále držím pistoli. Už mi bylo řečeno, že proti kouzlům je k ničemu, ale kočka, ani školačka nechtějí stávat a já nepočítám s tím, že Tris by mi stejně nepomohla. Svině se dovede měnit na démona, ale má kolem všeho hrozný kecy. Uslyším i dívčí hlas. Je dál, kouknu se lehce tím směrem. Otočím se tedy na mladíka? "Hádám, že ty jsi zde, také kvůli tomu institutu?" Periferně nepřestávám pozorovat místo, odkud jsem zaslechl dívčí hlas a trochu i vidím dívku. Kleknu ke kočce a snažím se jí konečně probrat. Přitom však nepolevuji na ostražitosti. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Bláznovství Opravdu jsem si myslela, že mi chce říct něco důležitého, že tady jen hloupě neztrácím čas, ale on mi začne najednou vykládat něco o dalších světech a dalších nesmyslech. Vážně očekává, že mu jen tak uvěřím, bez důkazů? Že jen tak budu věřit všemu, co jde proti selskému rozumu. Proč mi říká něco o elfech, nadpřirozených schopnostech a tak dále? Dal si snad nějaké drogy, ale na nic takového nevypadá. V tom případě to musí být nějaký obyčejný pomatenec, který se teď ostatní snaží přesvědčit o svojí pravdě. Navíc, říká, že není blázen, který blázen by přiznal, že opravdu bláznem je? Povzdychnu si. Co s tím klukem? Něco mě pořád nutí zůstat na místě a neodejít pryč. Nevím, jestli je to tónem jeho hlasu, jeho výrazem, nebo těmi růžemi. „A co vlastně teď chceš po mně?“ Řeknu odevzdaně s dalším povzdechem. Tak už to ze sebe prosím všechno vyklop… |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Raven Tomsn, David Majer a Hella Wolfová Kočka, do které Raven šťouchá, se po něm ožene packou. ,,Člověk ani spát nemůže!" Zvedne se na všechny čtyři a prskne. ,,Zrovna tady!" povzdechne si načuřeně a dloubne do dívky, která se zvedá na nohy. ,,No Margaret, řekni, to není normální! Vždycky jsem to jenom já!" Dívka Margaret jí na to neodpoví. Odkudsi z písku se vynoří malý trpasličí pejsek podobný plyšákovi. ,,Hele, tebe sem tu nečekal," jeho slova jsou mířena k dívce s kočkou. Vlk Atom jen leží na zemi. Evidentně se však všichni znají a očividně vám nyní na vaše otázky neodpoví. Vysvětlivky |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Květinový mladík Natálie Křídová
,,Odvést tě pryč od těch, co tě chtějí zabít. Vzít tě k těm, co tě naučí používat tvé schopnosti," odpoví klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro [Zadržím dech, když uslyším mužský hlas. Na otázku "kdo je tam?", neodpovím. Srdce mi v hrudi divoce buší, nebudu zakrývat, že mám strach. Kdo by taky neměl, když se u něj doma zjeví trpaslík, který ho skrz vanu přenese bůh ví kam, kde je zima a tma. Skrčím se k trpaslíkovi a ačkoli ta situace je dost absurdní, to, že je tady se mnou, mě docela uklidňuje. Už už se nadechuji, že něco řeknu, když z dalšího směru slyším někoho dalšího. Opět zadržím dech a chvíli vyčkávám. Když slyším jen zvuky normálního rozhovoru, žádnou rvačku, nebo bůh ví co, zvednu se ze dřepu a jdu tím směrem. Probral? Z čeho se měli probírat? Že bych tam nějak pospíchala se říct nedá, našlapuji potichu a napínám uši, abych když tak slyšela co nejvíc. Koblížek běží napřed a popohání mě. "Ahoj." Řeknu, palec pořád na dotek s nožem. Než stihnu něco říct, uvidím mluvící kočku a trvá mi pár vteřin, než se proberu. Mluvil na tebe plyšák, mluvící kočka už tě přece nepřekvapí. Jen ta postávám, nevím, co mám říct. Ahoj, já jsem Hela a spadla jsem z nebe? To asi ne. Pak mi pohled padne na dívku na zemi a srdce mi poskočí. Všimnu si pistole v ruce jednoho z nich, a udělám pár kroků zpět. "Kdo jste, co se to tady děje?" Udělám dalších pár kroků zpět. Do čeho jsem se to přimotala? Proč jsem si prostě nenašla práci, jak chtěla máma? |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Těžké přesvědčování Kam mě tenhle rozhovor zavede? Buď mě vezme někam, kde mě zabije, nebo zavře na doživotí, ale ani na jednu z těchto možností nevypadá. Jenže já jsem nikdy moc neuměla číst v lidech. A najednou bych měla mít nějaké schopnosti i já? Obávám se, že už zachází trochu moc daleko. „A kam bych přesně měla jít? Předpokládám, že někam sama, jen s tebou.“ Naznačím mu, jak šíleně jeho plán zní, hlavně pro někoho, koho prostě náhodně oslovil na ulici. „Takže, když teď půjdu pryč, pravděpodobně mě někdo zabije a jedině ty mě můžeš zavést někam, kde mě ochrání?“ Pokrčím rameny a opět si povzdechnu. „Ono je těžké věřit někomu, kdo na mě vychrlí takové věci a pak s ním někam odejít, musíš mě pochopit, jak mám vědět, že nejsi ty, ten který mě chce zabít.“ |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Květinový mladík - díl II. Natálie Křídová
Kluk pokrčí rameny. ,,Teoreticky i prakticky vztato ano." vypadá to, že si začíná uvědomovat, že to zní trochu divně. ,,Jen já ne, těch lidí je víc, ale já jsem byl poslán sem za tebou. Ostatní šli zachránit lidi, kteří jsou ti podobní." na chvíli se odmlčí. ,,Vlastně jsem teď jen jediný na blízku."
,,Když to říkáš takhle, tak to zní dost praštěně a nedůvěryhodně. Záleží na tom, jestli to chceš riskovat, nebo mi věřit." |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Pravda, do pěti minut, co mi bylo řečeno, že monstra jsou jedině lidi, se mne pokusil unést ještěrkoidní mutant.“ Můj smích je dušený, nepěkně vysoký a skoro hysterický. „Aspoň víme, jak se tady dá lidem věřit...“ A jak skvěle umí komunikovat... Myšlenky se mi zase zatoulají k těm řečem o mrtvých rodičích. „No, ani moc ne. Babička byla Eliana a celá rodina jména jen recykluje.“ Pokrčím rameny a konečně můj úsměv působí přesvědčivě. „Vlastnosti?“ Povytáhnu jedno obočí, kompletně divoký? Komické dýlky? Zavrtím lehce hlavou, abych zaplašila ty divné nápady. „Určitě to bude něco dokonale normálního. Něco takového by teď bylo fajn slyšet.“ Uchechtnu se, šíleností a fantasy knížek irl mám už víc než dost... Ale hned se prolomí má nervozita, jak se málem smíchy svalím ze stolku, jen co kouknu na Kodyho úklonku, ještě elasťáky, bílého koně a máme tady záchranu... Ale která by byla ta princezna? Až při pohledu na jídlo si uvědomím, jak dlouho jsem nejedla a žaludek mi to rád připomene. Nemůžu sice říct, že bych nějak moc důvěřovala jídlu, co Kira donesla, ale Kody nepůsobí, jako by byl otráven, tak si taky trochu vezmu. „Jo, probudila jsem se tady v nějakém pokojíčku a jen co jsem vykoukla ven, viděla jsem Kodyho kštici, jak je strašně sneaky a mizí za rohem. Tak jsem ještě nenápadněji vyběhla za ním a o pár infarktů později ses vynořila ty.“ Zazubím se s pokrčením ramen. „A před tím jsem byla snad půl věčnosti na nějaké louce, jako by to byl les mezi světy, ale v tom by byl člověk aspoň v klidu.“ „Víte co nás teď čeká? Moje průvodkyně nebyla zrovna sdílná, co se týče detailů...“ Střelím mezi nimi pohledem, chci svůj život zpátky, tu dobu, kdy největší problém byl maturita, ne pošahaný ještěrkodlak, co mne chce zamordovat... |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Rychlá rekapitulace současné situace. Jsem někde mimo Zemi na poušti s Atomem, který se sice ukázal jako zdatný ochránce, ale momentálně je jaksi mimo provoz, poté je tady nově příchozí pár kluk a holka společně s nějakou kočkou a někde kousek od nás další holčina. A nejlepší část z toho všeho je, že i přes to, že se zatím chovají přátelsky, jsou ozbrojeni. Minimálně kluk, co se mnou začal konverzovat. Ještě, že se zeptal, kdo jsem a ne kde jsme. Čau, no nějakou dobu už tady trčím, takže jo jsem při vědomí. Jsem David, ty? No a než budeme v našem rozhovoru pokračovat, mohl bys to dát pryč. Ukážu mu na pistoli. Nejsem úplně ve svý kůži, když mi někdo mává pistolí před oblíčejem. Nevím, co tady pořád všichni mají s těma zbraněma. Za celý můj život na mě nikdo žádnou nemířil a dnes hned dvakrát. Asi na tom sledování akčních filmů fakt něco bude. Jako úpřímně netuším, proč tady vlastně jsem. Slyšel jsem toho dneska fakt hodně a nevím, co z toho je pravda. Aby toho nebylo málo k rozhovoru se připojí i dívka, která stála kousek bokem. Ahoj, David. To je otázka za milion. Kdo jsi ty? |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Důvěra „Čert to vem.“ Mávnu rukou. „Já ti důvěřuji. Uvidíme, kam mě tohle rozhodnutí dovede.“ Třeba bude moje podobizna v nějakých novinách, nebo hlavních zprávách. „Mladá, příliš důvěřivá, slečna zavražděna. Už úplně vidím ten titulek. |
| |
| soukromá zpráva od Raven Tomsn pro "Nestěžuji si a vstaň." Šťouchnu do ní ještě jednou. Když vstane, tak udělám pár kroků zpátky a pomáhám Margaret na nohy. Oročím se směrem hlasu. Zprvu to mám za přerostlou krysu, ale nakonec se ukáže, že jde jen o psa. Tedy já bych to psem nenazýval. Podívám se na kluka a pak na psa. Zdá se, že je zde také ze stejného důvodu. Mohl bych ji tedy zatím schovat. "Promiň. Před chvílí jsme byli napadeni a jsem ještě dost nesvůj." Schovám zbraň. " Jsem Raven. Ta školačky je Margaret a ta ztěžující si chlupatá koule je Tris." Otočim se za dívkou. No já si říkal, že je náš tady nějak málo. "Tris vysvětlení by se hodilo, stejně jako proč jsme na poušti." Otočím se na kočku. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Květinový mladík |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Hella.." Hlesnu své jméno a po obou zúčastněných se podívám. Za tohle by mě máma moc nepochválila. Ale za padání bůh ví kam s mluvícím plyšákem a nožem v kapse, místo hledání si práce, asi taky ne. "Co se to tady děje?" Rozhlížím se zmateně. Moc toho nevidím, mžourám oči a hledám Koblížka. "Králi Koblížku, můžeš mi vysvětlit, co se to tady děje?" Pokouším se ho zastavit. Nevypadá to, že by kdokoli z našich zvířecích společníků nám chtěl něco vysvětlovat, nebo vůbec odpovídat na otázky. "Hele, tohle se mi zdá. Nebo je to nějaká divná párty s překvapením? Poslala vás sem moje máma, aby mi dala lekci? Nebo jsem v komatu? Nesrazilo mě třeba včera auto? Nezdá se mi tohle všechno?" Musím vypadat dost zameteně. No ještě, aby ne. Koho by nezmátlo, že je v poušti, kde nic nevidí, s mluvícíma plyšákama a zvířatama a lidma, co se tváří, že je tohle úplně normální? "Jak jsme se tady vzali? Kde jste se tu vzali vy? Taky máte zachránit nějaký království?" Jestli brzy nedostanu nějaké odpovědi, asi se mi rozskočí hlava. A nebo si prostě lehnu a zavřu oči a budu čekat, až se z tohohle snu probudím. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V Poušti Hella Wolfová, David Majer, Raven Tomsn
Kočka se načuří. ,,Já a chlupatá koule!?!?" vyjekne pohoršeně a zaprská. ,,Ty jeden přerostlý obře! Co si to vůbec dovoluješ?!? Takhle mluvit se mnou!?" Vyplázne na Ravena jazyk a otočí se směrem k trpaslíkovi Koblížkovi, který se zrovna chystá něco říci Helle. ,,Slyšíte to, králi trpaslíků?" zeptá se a pění vzteky. Bílý trpaslík ji přejede pohledem a pokývá vážně hlavou. ,,Jistě, ale teď mě nechte něco vysvětlit. Za chvíli se vám budu věnovat." A otočí se zpět k Helle. Kočka evidetně velice uražená přejde k Margaret, která ji konejšivě pohladí po hlavě. ,,Jsme v Rudých Pouštích, dle mých propočtů bychom se měli nacházet několik mil od Druhého Hlavního Města. Propadli jsme sem skrz meziprostor. Vy dva," ukáže na Hellu a Ravena, ,,si jej dle všeho nepamatujete. Povedlo se vám vychytat místo, kde je mezidimenze vratká a téměř neviditelná." Poté se otočí směrem k Davidovi. ,,Ale ty, jak koukám, jsi se se svým patronem evidetně přimotal do nějaké rvačky." Ozve se tiché zakňučení a vlk zvedne hlavu, aby se na vás zadíval, ale hned ji zase položí do písku. ,,Každopádně, ať jsme se sem dostali jakkoli, meziprostor nás vyplivl na nejhorším možném místě. Rudá Země je místo otrokářů. Pokud se nedostaneme do přístavu, mohlo bychom padnout do otroctví," ozve se Margaret a vezme vztekající se Tris do náručí. ,,Navrhuji jít pro pomoc k Hugovi a dostat se do Astry tunelem." Koblížek pokývá hlavou. ,,Musíme najít zdroj vody. Jinak nám tihle umřou žízní," ukáže na vás a poté se opět věnuje Margaret. ,,Teoreticky bych mohl použít kouzelný dar." Vysokoškolačka pokrčí rameny. ,,Hlavně bychom se měli někam pohnout. Jinak by se mohlo stát, že nás dostanou ještě před lesem." Položí kočku na zem a podívá se na nebe. ,,Čeká nás pěkně dlouhá procházka." ,,Snad poslali záchranný tým," ozve se kočka a vyleze Margaret po nohavici do náruče. ,,Já se namáhat nebudu." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jídelna Jsem ráda, že jsou oba v klidu a normální. Tedy... asi budou normální podobně jako já, když tu jsou taky, ale minimálně se s nima dá dobře povídat. Po pár větách se vrátí elfka a donese Kodymu nějaké jídlo. No wau. Zírám na podnos a přemýšlím, kdy jsem naposledy jedla. Zasměju se Kodyho úkloně. Je super, že tu situaci tady umí odlehčit. Konečně se o něco víc uvolním a sundám si bundu. Už se k nim i přisunu blíž a vezmu si trochu jídla. "Díky, tohle už docela potřebuju." Po chvilce si začneme povídat naše příběhy. Nebo jen části, ale to nevadí, každý kousek je zajímavý. "Takže zkušenosti s tímto místem podobné." Usměju se. "Já jsem viděla jen Cona, ale stihl utéct dřív, než jsem ho dohnala." Dodám rozmrzelým tónem poznámku tak napůl pro sebe a napůl novým kamarádům. "Já se sem dostala po dlouhé túře ledovou pustinou, na jejímž konci jsem se akorát měla dotknout vody. Nebo tak něco, bylo to divné." Vlastně si docela přesně nepamatuju, jak to proběhlo. "No, taky mám jen obecné informace. Myslím že tohle bude... něco jako škola řekněme? A zřejmě po nás někdo jde, tak si asi hlídají svoje pole působnosti." Zasměju se, i když to je vlastně spíš smutné. Připravili mě o rodinu a nemám místo, kam bych mohla jít. Parádní... |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro To chápu, taky jsme měli menší problémy než jsme se sem dostali. Vypadá to vypadá, že bude za chvíli v poušti přeplněno. Jestli dobře počítám, tak jsme tu v současné chvíli čtyři lidé, vlk, kočka a trpaslík. Vážně trpaslík. Jako OK mluvící a teleportující se zvířata beru, to už je dnes přece normálka, ale král trpaslíků to už je zkrátka moc. Věř mi Hello, že tvojí matku neznám. A pokud by to byl sen následkem komatu, jak by pomohlo se na to zeptat? Prostě se jenom pár divných příšerek, bez urážky, zbláznilo, všechny nás někde pobrali a vzali na debilní opuštěnou poušť kvůli záchraně světa, nebo podobné kravině. Pak následuje série rozhovorů, kdy si nově příchozí vyměňují názory a plánují cestu někudy, nějakým způsobem, někam. Ne, že bych čemukoliv z toho rozuměl nebo mi to alespoň vzdáleně něco říkalo. Jediné již známé slovo je Astra, i když stejně přesně nevím, co to znamená, alespoň jsem ho slyšel. Kočka podobně jako nedavno můj společník zaujímá postoj zbavení se odpovědnosti. Jaká to asi klasika mezi mluvícími zvířaty. Nechci nikoho uhánět nebo přímo nutit, aby se namáhal, ale jestli je pravda, to co tady řešíte, tak by asi nebylo úplně od věci, abychom vyrazili a vedl nás někdo, kdo má alespoň trochu představu o naší poloze. Divný většinou jsem docela příjemný kluk, ale z dost specifických důvodů mi celá tahle situace leze čím dál více na nervy. Vsadil bych si na to, že všechny, kteří jsou zmatení jako já, potkala podobná příhoda. Navíc jestli všichni naši průvodci jsou stejní jako Atom, tak nám toho stejně moc nevysvětlí a navazovat kontakty půjde i za pochodu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel Marínek, Eliana Kopecká a Eliška Adámková Ještě před dodáním jídla: Kira se na Samuela trochu nerozhodně zadívá. ,,Pokud ji zastihneš ještě před tím, než se zase někam vrhne." Pokrčí rameny. ,,Zkusím ji ještě den udržet v klidu na ošetřovně," slíbí mu nakonec. ,,Wrong je jediný žijící drak. A Safira je jeho ošetřovatelka," vysvětlí s klidem Elianě. Odpovědi dračího kluka: ,,Kdoví, co vám dá Áron do jídla. Rád si z lidí tropí legraci," pokrčí rameny ještě před tím, než zmizí ve vstupních dveřích. Po dodání jídla: Kira Samuelovu úklonu okomentuje jen upřímným úsměvem. Poté vysekne dokonalou lehkou úklonu z nějakého historického filmu a zamíří zpět do kuchyně, odkud se ozve tiché plesknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli "Tak vidíš." zhodnotím Elininu storku s ještěrkoidním mutantem. "Navíc mám takové neblahé tušení, že to zatím byl jen lehký odvar." Doplňující větu obdařím nespokojeným frknutím. Ukousnu si další kus masa a poslouchám dál. "Totálně." přitakám s pobaveným úsměvem na tváři. "Teda pokud to bereme k zdejším poměrům." doplním, aby náhodou nedošlo k nějakému omylu. Když pak zahlédnu Elin výraz plný dalšího očekávání, tak si skoro neznatelně povzdychnu. Holky... i když trocha normálnosti, by přeci jen mohla přijít vhod. "Řekněme, že já toho hodně naspím a když zrovna nespím, tak je o mě většinou dost slyšet." zhodnotím a pobaveně se zasměju. Vyřčená nahlas, působila tahle věta až dětinsky. Nicméně podle výrazu děvčat, nedošel tenhle popis ke spojení s mojí přezdívkou. "Jako ten medvěd. Kodiak." pokusím se za pomoci hromady gest a mimiky napodobit medvěda. Takže ona mě sledovala, když já jsem sledoval Egona? přeměřím si El nenápadně pohledem. "Já se tu taky vlastně probudil v jednom pokojíčku. Pak mě vzbudilo klepání a když jsem došel otevřít stála tam Kira." ukáže prstem na elfku, která zrovna mizí ve dveřích kuchyně. "Chtěla, abych šel na nějakou poradu nebo co? Ale jak už jsem říkal prve. Raději jsem se šel věnovat spánku." poškrábu se rozpačitě na zátylku a pokračuji. "No a když jsem se probudil znovu, což bylo před chvílí, zjistil jsem, že mám hrozný hlad. Vydal jsem se nenápadně za první postavou, kterou jsem viděl a dostal se až sem." na chvilku se odmlčím a potom ještě dodám: "Asi bych ti měl poděkovat, že si na mě přitom plížení nepromluvila, protože to bych dostal infarkt." zasměju se od srdce. "Con? To je zase kdo?" optám se Eli, protože mi unikalo, o kom ta holka zrovna mluví. Pečlivě poslouchám, jak obě dvě dívky popisují, jak se sem dostali a nestačím žasnout. Jejich cesty také nebyli jednoduché, ale ta moje byla asi nejkrvavější. Každopádně se rozhodnu, ponechat si svojí cestu jen pro sebe. Nebyl důvod je ještě víc děsit. "Já vlastně nevím vůbec nic." zhodnotím nakonec svoje povědomí o tomto místě. "Nejdřív jsem šílel a neposlouchal. Potom na to nebyl čas a nakonec už mu na to nezbývali pro změnu síly. " pokrčí rezignovaně rameny. "Myslíte, že je nějaká šance dostat se zpátky domů?" zeptám se s umírající nadějí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro James Verrick 6:00
Do snu ti vniklo nepříjemné bzučení a drnčení, které nepochybně patřilo k tvému budíku. Když otevřeš oči a třeba se pokusíš budík utišit, všimneš si, že u tvého okna stojí podivná dívka. Není zvláštní ani tak vzhledově, jako svou přítomností v tvém pokoji. Když si tě všimne, nejistě se usměje a udělá krok vzad. ,,Eh, ahoj?" dostane ze sebe a odhrne si blonďaté vlasy za ucho. ,,Ty jsi James, že?" zeptá se, jako by si snad nebyla jistá, do jakého soukromí se vlastně nabourala. |
| |
soukromá zpráva od James Verrick pro Neznáma osoba6:00 Akonáhle som sa zobudil na otravnú zvuk, utrel som si oči, aby som sa ujistil, ci ma zrak neklame. A neklamal. Pri okne naozaj stálo akési dievča. Nielenže som to dievča vôbec nepoznal, aj som pocítil strach z toho čo tu robí a ako dlho tu je: Kto si? Čo tu robíš a ako si sa sem dostala? vykríkol som a pripravil si ruku s plánom, že keď osoba spraví hocijaký útočný pohyb, vyšľahnem na ňu plamene aby som sa obránil. Postava sa na mňa pozrela a usmiala sa. Bol som zmätený. Prečo sa usmieva? Potom položila otázku. To ma vydesilo ešte viac. Nielenže sa vkradne do môjho domu, ale aj pozná moje meno..odkiaľ? Čo sa to tu deje?. Nedostal som zo seba ale ani slova. Iba som zmätene pokýval hlavou na súhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro K řeče Raději ani nezačnu zase přemýšlet nad tím, proč tohle vůbec dělám, raději svoje myšlenky zaměstnám novým úkolem. Najít nějaký zdroj vody. To není tak těžké, protože středem našeho města protéká velká řeka. "Hned kousek odtud teče řeka, bude to stačit?" Mrknu na něj a raději se hned vydám daným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro James Verrick 6:00
Dívka chvíli nervózně přešlapuje. „Jmenuji se Beterie Detrovenová. A vlastně tě tak trochu hledám.“ Kousne se do rtu a rozhlédne se po pokoji. „Byla jsem poslána z Edirnie, abych našla dalšího z mágů. Víš, že tě provázejí nezvyklé schopnosti, že?“ Nakloní hlavu na stranu. „Nechci tě děsit, ale čím dále tady budeš tím větší ti hrozí nebezpečí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro U řeky Natálie Křídová
,,Paráda,“ kývne spokojeně a zamíří za tebou. Celou cestu nepromluví, až když dojdete k řece, pousměje se. „Doufám, že netrpíš mořskou nemocí,“ řekne zcela vážně. „Když se dotkneš vody, dostaneš se do meziprostoru, z něj následně do jednoho ze tří kontinentů, pokud budeme mít štěstí, dostaneme se do Astry.“ Podívá se na tebe. „Připravena?“ |
| |
soukromá zpráva od James Verrick pro Nebezpečie?6:00 Akonáhle mi odpovie na moje otázky, uvedomím si že mi veľmi nepomohla. Ale stále nemám šajnu, odkiaľ by ma mohla poznať. Dokonca vie o mojich schopnostiach! pomyslím si. Edirnia? V živote som o tom mieste nepočul.. kde to je? hodím na ňu napoly vystrašený a napoly zvedavý pohľad. A vlastne..veľmi si sa mi neodhalila..stále neviem čo po mne chceš..mám sa akože s tebou vydať na miesto kde som v živote nebol a veriť ti? Odísť od mojich rodičov? Hovoríš o nebezpečenstve..čo keď si to nebezpečenstvo ty? hodím na ňu vodopád otázok a čakám, ako mi odpovie na tieto. Tomuto dievčaťu vôbec neverím. A ako by som aj mohol? Veď sa mi vkradla do izby! |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Pozorně poslouchám, co král trpaslíků říká. Když mluví o tom, že se jeden z těch kluků společně s vlkem připletli do rvačky, jen si je dost zděšeně prohlédnu. Hlavně vlka. Chudáček. Sice na zemi jsou vlci většinou dravé šelmy, které bych asi jen tak potkat nechtěla, ale tohohle je mi opravdu líto, jak kňučí. Možná bych ho i podrbala, ale já se bojím i cizích psů. Natož cizích vlků. "Otrokářů?" Vykřiknu. Stále lepší a lepší. Zmateně přejíždím pohledem z Koblížka na Margaret. Ta vypadá, že se tu docela vyzná. Vůbec se netváří zmateně a vyděšeně jako já. "Tak kudy kam?" Já to tu neznám, já určitě nikoho nikam nepovedu a jak se hledá voda, to nevím. V televizi jsem viděla něco o tom, že jdou s klackem, který tak divně vibruje a tím to hledaj. Ale nevím, jestli to funguje a ani tu nikde žádný klacek nevidím. "Záchranný tým? Kdo ho měl posílat?" Podívám se na kočku, která dívce šplhá po noze. Vydám se tudy, kudy se vydají i ostatní. Přece tam nebudu jen tak postávat. Navíc je i odst zima, abych tam jen tak stála. Po zádech mi běží husí kůže. Obejmu se rukama a snažím se zahřát. Nevím, kam jdeme, jak dlouho jdeme, když se najednou stane něco velmi podivného. Chci se na něco zeptat toho kluka s kočkou, ale zrovna když se na něj otočím, prostě zmizí. "Cože? Kam zmizel?" Otáčím se kolem dokola, zmatená a zděšená. Rozhlížím se, jestli se neobjeví někde dál. "Kde je? Co se to děje? Králi trpaslíků?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V Poušti Hella Wolfová, David Majer
Koblížek Helle přisvědčí: ,,Ano, otrokářů." Tváří se naprosto vážně, asi si z vás legraci nedělá. ,,K Hugovi," odpoví Helle Margaret s pohledem upřeným na Koblížka. ,,Ano, k Hugovi." Zdá se však, že trpaslíkovi se tato varianta příčí. Evidetně však nemáte jinou možnost. Kočka se na Hellu s klidem podívá. ,,Lostra, kdo jiný. Přece by mě tu nenechala." Margaret se tiše ušklíbne sama pro sebe, ale poté okomentuje Davidovu poznámku. ,,Ano, to je Koblížek, narodil se tady." Král trpaslíků vážně pokývá hlavou a ukáže na vlka. ,,Margaret? Dokážeš s tím něco udělat?" Dívka se na vlka bezradně podívá, namíří směrem k němu ruku. Vlka obalí rostliny a vytvoří uzavřená nosítka. ,,Pomůže mi s tím někdo?" Případně, že by se nikdo nepřihlásil, Koblížek jí pomůže. Sice je vlk nakřivo, ale alespoň jej netáhnou po zemi jako mrtvolu.
Když Raven zmizí, trpaslík se jen podívá na Tris, která si znechuceně odfrkne, a na Margaret, která jen smutně pokrčí rameny. ,,Asi ho opustily stíny," konstatuje dívka a pousměje se. Koblížek Helle hned ochotně odpovídá: ,,Evidetně jsme se zmýlili, to se stane i nám kouzelným tvorům. Možná žil v blízkosti tvorů, kteří vydávali stínovou auru a my si je spletli. Jeho slabá kouzelná aura nevydržela nápor tohoto světa, což jej uvrhlo buď do věčného zatracení, nebo zpět na Zem." Pokrčí rameny a rázným krokem pokračuje dále po poušti.
Chvíli jen jdete, pod nohama cítíte písek, na kůži mráz. Nic zvláštního, jen poušť, po níž se prohání vítr. Jdete poměrně dlouho, když v dáli spatříte světla. ,,Druhé Hlavní Město," řekne trpaslík a zamíří dál od něj. ,,Jeho hradby se dostavují, potlouká se zde mnoho lidí, co shání další otroky. Bohužel je naše cesta kolem něj nevyhnutelná." Míří obloukem k horám, které jsou přímo za městem. ,,Za horami je Trpasličí les, v něm se nachází všechny kmeny trpaslíků v Edirnii. Většinou psí a kočičí, ale i ti, co znáte z knih," dovysvětlí Margaret. Za vámi se ozvou tiché, pískem tlumené kroky. ,,Inu vida," řekne posměšný lidský hlas. ,,Lidé, trpaslík a jídlo? Jaképak to dobré shledání v Pouštích." Proti obloze se rýsuje jen mužská silueta. Koblížek si povzdechne. ,,Dobrý večer, Samsisame." Nespouští z muže oči, zatímco Margaret vám tiše ukazuje, abyste ji následovali dále. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V pokoji James Verrick
,,Edirnie je jeden z deseti světů. Někdy se jí říká Země Tří kontinentů," vysvětlí ti ochotně dívka. ,,Jistě, to zní logicky, jenže ti nemohu vyprávět, kdo jsem. Sice bych mohla," připustí. ,,Ale stejně by tě to nepřesvědčilo." Povzdechne si. ,,Dokonce ani nemám právo ti říci všechno, co vím. Mohu říci jen to, že jsi se sice na Zemi narodil, ale nejsi odtud. Tvoji rodiče pocházeli z Astry. A ty jsi byl adoptován, aby tě mohli obyčejní lidé ochránit před tím nebezpečím. Bohužel tě ale vypátrali, stejně jako ostatní." Zamyslí se. ,,Řekl jsi někomu o tom, co všechno umíš?" |
| |
soukromá zpráva od James Verrick pro Edirnia?Mlčky neznáme dievča počúvam a snažím sa to všetko pochopiť.. znie presvedčivo, ale stále si musím držať odstup.. Komu mám predsa viac veriť? Ľuďom ktorých poznám celý život, alebo dievčaťu ktoré sa mi iba dnes vlámalo do izby? Keď ale povedalo že nepatrím do tohto sveta a že som adoptovaný, stratil som reč.. Ako to všetko vieš? Pred akým nebezpečím? A keď som adoptovaný, kde do pekla sú moji pravý rodičia?? - teraz zniem už ale nahnevane..ak toto dievča hovorí pravdu, tak moji adoptívni rodičia mi celý život klamali. A to im neodpustím. A kto ma vypátral? Nič som predsa neurobil.. a čo sa týka tvojej poslednej otázky.. moji kamoši o tom nevedia samozrejme.. nechcel som aby ma tým obťažovali.. ale povedal som o tom svojim "adoptívnym rodičom".. teda keď je to všetko pravda.. nevieš mi to aspoň dokázať? Chcem toho vedieť viac.. - poviem a napriek tomu som už dávno stál na nohách, beznádejne klesnem na posteľ. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Nestraš!“ Zní to sice jako pološkádlivé zvolání, co by člověk použil mezi přáteli, ale jen kousek pod povrchem se svíjí strach. Chci domů... Tisíckrát radši budu ta divná, než abych byla tady... Tím spíš, jestli to neblahé tušení je pravdivé. Hodně naspí a jinak ho jde slyšet? Jen párkrát zamrkám, medvěd a... a... cirkulárka? Jen se culím, jak si ho představuji s tím kotoučem na pankáče. Jsou vůbec medvědi hlasití? Ti v zoo byli dycky potichu. Nebo... Lenochod? Dělá to vůbec zvuky? „To je takový ten maličký roztomilý?“ Kouknu na něj se zamračeným obočím a širokým úsměvem, ale hned vyprsknu smíchy, jak předvádí medvěda. „Věř mi, že bych ho měla první,“ s trochu rozpačitým úsměvem přikývnu, „většinu cesty jsem přemýšlela, jestli taky nejsi nějaký ještěrkomutant nebo tak něco.“ Nemohu si pomoct, ale jak ty dva tak poslouchám, připadá mi moje cesta sem skoro poklidná. Vlastně byla poklidná. Až moc... Třeba se mi to vrátí, karma je sviňa a to moje bylo až moc jednoduché. Dyť jsem celou dobu jen seděla na zadku a poslouchala Prudes... „Con? Neměl křídla? Takový kluk tu prošel a říkal, že to nemáme jíst, že do toho Anon něco dal...“ Kouknu na Eli a pak na jídlo. Od rána jsem nic nejedla a i tam to byl jen nějaký rohlík, takže nějaká vůle jít na to opatrně moc není. „Jen je otázka, komu chceš věřit víc.“ Já se radši najím, kdo ví kdy se zase dostaneme k jídlu. Mám takový blbý pocit, že zapomněli, že tu vůbec jsem... Nedbám tedy křídlatcovy rady a láduju se, až to není pěkné. „Prudes říkala, že máme nějaké schopnosti a protože jsme ze země, tak jsme prý vyvolení a máme najít nějaké království, které je klíčem něčí moci. Nějaký big bad asi.“ Střelím mezi nimi pohledem, jak si nejsem vůbec jistá, jestli si to pamatuji správně. Snad to doplní... „Doufám, zatím tu není nic, pro co bych chtěla zůstat.“ Sevřu rty, jako bych se chtěla usmát, ale nakonec to je jen smutný výraz. „Prý na nás zapomněli...“ |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Po té co dobrou chvíli poslouchám rozhovor naší podivné bandy o otrokářství, smrti z žízně a hladu, začíná se mi docela stýskat po lese v němž nás honila jen parta nadšenců pro lov z Alabamy. Koblížek? Srandovní jméno absolutně se nehodící pro trpaslíky, které lidé znají z filmů. Na druhou stranu tohle není filmový trpaslík. Vypadá spíš na nějaké zvířátko, než na malého silného muže, který do bitev nosí sekeru a je až nezdravě posedlý zlatem. Jo asi jsem viděl moc filmů. Každopádně trpaslík měl zajímavý postřeh. Co s vlkem? Margaret, jak se záhy ukázalo, není vůbec obyčejná dívka. Kdybych včera nebo kdykoliv jindy než dnes viděl, jak někdo silou vůle vytvoří z živých rostlin, které tady předtím nebyly, nosítka, tak bych asi vyhledal odbornou pomoc. Dneska už se tomu vlastně ani nedivím. Dvakrát jsem se teleportoval, povídal si s mluvícími zvířaty a málem mě zabila parta lučištníků. Takže nějaká magie, která ovládá rostliny, mě už nerozhází. Já ti s ním pomůžu. Odpovím Margaret na dotaz ohledně nesení Atoma. Chytnu nosítka v zadní části a vydáme se na cestu. Zničeho nic Raven zmizel. Opravdu zdejší pravidla nechápu, sice nám řekli nějaké věci o stínech, ale stejně mi to nic moc neprozradí. Nezbývá než doufat, že je v pořádku. Ani nevím jak dlouho jsme vlastně šli do naší první zastávky. Druhé Hlavní Město, normálně by byl člověk rád, že se dostává do civilizace, ale v tomto případě to tak prý není. Otroctví je na Zemi něco dávno přežitého, tady se ale stále asi drží a prosperuje. A já se rozhodně otrokem stát nehodlám. Zničeho nic skupinka zastavila. Důvodem je podle všeho nějaký muž, kterého to vypadá, že všichni dobře znají a to ne v dobrém slova smyslu. Margaret nám pouze naznačila, abychom pokračovali. Co je zač Margaret? Budou problémy? |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Důvěra Když při cestě neprohodí ani jediného slova, začne mě to trochu znervózňovat. Naštěstí to není k řece moc daleko a tak ani nestihnu pořádně přemýšlet nad tím, že bych se raději vydala opačným směrem. Jeho slova neberu příliš vážně, na moři jsem nikdy nebyla a tak netuším, jestli mořskou nemocí trpím, nebo ne. Vlastně od celého tohohle pokusu moc neočekávám, jen doufám, že mě nehodí pod hladinu a neutopí, naštěstí, řeka není tak hluboká. „Připravena“ Počkám na jeho pokyn a pak se dotknu hladiny. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
V pokoji James Verrick
,,Mluvila jsem s Lostrou," odpoví na tvou první otázku, kterou okamžitě pohltí další. ,,Před nestvůrami. Sice se říká, že neexistují, ale Aton dosáhne všeho a u toho poruší i pravidla mlhy, bude-li muset." Při tvé další otázce se zatváří trochu provinile. ,,Pravděpodobně již nežijí. Byli asi první na mušce Atonovi." Smutně se na tebe podívá.
,,Nejde o to, že by jsi něco udělal. Vlastně o tobě Lostra ví už úplně všechno." Kousne se do rtu. ,,Mohla bych, ale nechci, aby jsi měl z pokoje zahrádku. Každopádně o tvém rodinném původu mnoho nevím, jen že jsi adoptovaný a tvými rodiči byli pravděpodobně nějací mágové. Možná i měniči." Pokrčí rameny. ,,Já patřím k lidem, kterým se říká lidé z květin. Umím s nimi mluvit. Zní to divně, ale to asi všechno, co jsem ti řekla." začne si nervózně pohrávat s pramínky vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Přenos Natálie Křídová
Když se dotkneš vody, hladina se zčeří a svět kolem tebe se začne točit. Za malou chvíli, kdy se vše jen točí, se ponoříš do prázdnoty, kde vidíš jen černo. Nic než černota tě nyní neobklopuje, ale ani tu již za chvilku nevnímáš. Propadneš se do hlubokého spánku.
Když se probudíš, ležíš na zádech. Nad tebou se skví modrá obloha. Pokud se posadíš, spatříš mýtinu, na níž se zelená svěží tráva a kolem spokojeně šustí listy staré stromy. Bet sedí asi tři metry od tebe a pozoruje listy. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Opustily stíny?" Vykoktám, oči rozšířené strachy. "Co když jste se zmýlili i ve mě, vždyť já nic speciálního neumím! Co.. když.. taky zmizím?" Mám vážně strach. Kam jsem se to proboha dostala? Pokračuji za nimi a sleduji, jak nesou raněného vlka. Jsem hrozně zmatená. Je to přeci jen teprve pár hodin, opravdu jsem se ještě nerozhodla, jestli tomu věřím, nebo jestli jsem blázen. Vážně nevím. Poslouchám, co Margaret říká, než za sebou zaslechnu tlumené kroky a po páteři mi proběhne vlna mrazu. Vlasy na temeni mi vstanou podivným pocitem hrůzy. Pomalu se otočím za hlasem. Nic moc nevidím, nedokážu v tom šeru nic moc rozeznat. Z jeho hlasu je mi nepříjemně, úkosem se podívám na Davida a Margaret, která nám říká, ať pokračujeme dál. Raději se na muže už neotáčím a dělám, jako by nic a kráčím vedle Margaret a Davida. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V Poušti Hella Wolfová a David Majer
Margaret se na Hellu jemně usměje. ,,Ne, nezmýlili. Vím jistě, že vy dva jste nežili v blízkosti nějakého tvora, který by vám dodával magickou sílu. Nebo alespoň ne tvor vašich schopností." Na chvíli se odmlčí. ,,Někdy je zmizení lepší."
Maragaret se na Davida trochu nejistě podívá. ,,Jmenuje se Samsisam. Když k Lostře putovala Dagy, Vyvolená, se svou skupinou, pokusil se je zabít. Koblížek ho znal i jako malé dítě, ale od té doby se poměrně dost změnil. A problémy budou dost velké. Rád kupuje otroky a neváhá získat to, co chce." Přidá do kroku, zatímco se v tichu noci rozléhají vzteklé hlasy. ,, Dneska máme štěstí. Má zájem o Koblížka a Tris." Teď už trochu popobíhá. Bezpečně dorazíte k horám, na něž se dívka dívá trochu nedůvěřivě. Otočí se směrem, kterým jste přišli. nejsou již ani vidět obrysy bytostí. ,,Počkáme. Ale ne dlouho. Pokud do deseti minut nepřijdou, půjdeme dál," rozhodne Margaret a položí nosítka na zem, aby zkontrolovala stav vlka. Prostrčí ruku skrze rostliny a nahmatá vlkovi puls. Poté opět vytáhne ruku a podívá se směrem, kde by se měl ocitat Koblížek. ,,Musíme jít," řekne po chvíli a zamíří ještě bůlíže k vysokým horám. Na tváři jí pohrává strach. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Začátek Matěj Štěpař 6:00
Tiše jsi si plaval ve svém moři spánku, když tvé sny protl známý zvuk budíku. Drnčel tak dlouho, dokud jsi se plně neprobudil a nevypnul jsi jej. Při tomto manévru jsi však zjistil, že je 6:00. Možná čas, ve kterém jsi vstával, možná čas, v němž jsi ještě spal. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jídelna Eli, Kody Poslouchám ještě příběhy ostatních. Zajímavé, že jsme se tu ocitli tak krátce po sobě.... Má zmínka o Conovi vyvolá jistou vlnu zvědavosti a tak se nad ním ještě trochu zamyslím. "Jo, křídla má, to byl on. Šel chvíli přede mnou, ale neslyšel mě... To on mě se sem dovedl." Pousmála jsem se. Myslela jsem, že se objevíme společně, měl mě varovat, že zůstanu sama uprostřed ničeho. Zlobím se něho, ale stejně doufám, že ho brzo uvidím. A i když mě okolnosti přesvědčují o tom, že jídlu věřit nemám, stejně mám hlad. Tak na tom jestli to je třeba otrávené... O chvíli se Sam zeptá, jestli se budeme moct vrátit domů. Ani jeden z nich nevypadá moc že by měl naději. Nebo možná nějaký záblesk, ale já už nemám ani ten. Ani Elia nevypadá, že by tomu moc věřila. Má křehká nálada je ale touto zmínkou zase v háji a já cítím, že se začínám propadat do spirály pesimismu, hněvu a depresí. Má odpověď v sobě tedy, byť nechtěně, obsahuje všechny tyto emoce. "Ne, domů se už vrátit nemůžeme." Souhlasně kývnu na Eliinu odpověď. "Zapomněli a stejně prý celou dobu věděli, že k nim nepatříme a že k tomu dojde." Zůstanu ticho, protože se to ve mě bije. Mám chuť převrhnout stůl a utéct odsud někam daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Pokrčil neutrálně ramena. Rozhodně neměl v plánu dívky strašit, ale okolnosti zatím mluvili jinak. Všechny ty podivné věci kolem kouzel, ještěrkoidů a bůh ví ještě čeho dalšího, co tu na ně mohlo čekat. Trochu nervózně sebou trhl. “Maličký?“ zopakuje nahlas se zdviženým levým obočím. Nicméně jeho gesta vyvolají alespoň u jedné z dívek upřímný smích, který, jak se ukázalo, tak hrozně potřebovali slyšet všichni tři. Atmosféra byla totiž jinak tak hustá, že by se v klidu dala krájet. S pobaveným výrazem na tváři poslouchá Elianino přiznání a neodpustí si malý žert. Jeho výraz z kamení a ledovým tónem řekne: “Já vlastně ale jsem.“ Poté se postaví a vystřihne postoj, který bylo možné vidět v posledním dílu Thora od Marvelu. Benner se tam snaží proměnit v Hulka, ale tomu se nechce. Po minutě usilovného proměňování to vzdá se slovy: “No tak asi ne.“ Posadil se zpět a ukořistil kus dalšího chutného masa. “Musel jsem to zkusit.“ utrousí nakonec s úsměvem od ucha k uchu. Jenže to bylo na nějakou dobu zase naposledy. Jejich téma se stočilo zpět na to, proč tu jsou a cestu zpět domů. “Schopnosti?“ zopakuje pro sebe skoro neslyšně. Je pravda, že Endera něco takového naznačovala, ale neměli čas cokoliv probrat. Budu se za ní muset ráno zastavit a dostat z ní úplně všechno. Tyhle absurdní řeči a nevědomost je vražedná. Oklepal se způsobem, jakoby mu po páteři přeběhl mrazivý rarach. “To je přeci blbost. Já žádný zvláštní schopnosti nemám.“ rozhodí nespokojeně rukama. Jeho tvář se zamračila ještě víc, když se mu obě dívky snaží tvrdit, že ho doma nic nečeká a že na něj všichni zapomněli. “Proč bychom se jako nemohli vrátit? Tohle je celý totální bullshit!“ rozezleně vyletí ze židle a praští pěstmi do stolu. “Hej Kiro!“ zařve rozčileným hlasem směrem ke kuchyni. Pokud jim teď mohl dát někdo nějaké odpovědi, byla to ta partička z kuchyně. “Mohla byste nás na malou chvilku poctít návštěvou?“ v jeho hlase je i přes poměrně milá slova slyšet obrovská dávka zlosti. Nikdo mu do téhle chvíle neřekl, že by na něj někdo zapomněl nebo že by snad nebyla cesta zpět. Okolnosti ho donutili dojít až sem, ale to přeci neznamenalo, že cesta zpět neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro Srdce mi divoce buší. Jsem nervózní, mám strach a cítím strach i z ostatních. Nelíbí se mi to, ten plíživý děsivý pocit mi sedí na záda, na hruď a nepříjemně tlačí. Špatně se mi dýchá. Na zádech cítím mráz. Kam jsem se to, sakra, vydala? Dost nedůvěřivě se na Margaret podívám a musím sama sebe přinutit jí věřit. Ano, je to lepší. Určitě je to lepší. Určitě se vrátil na zem. V tom, co říká Davidovi se moc nevyznám, ale té atmosféře a tomu, co po nás chce, rozumím moc dobře. Snažím se jít co nejnenápadněji. "Štěstí?" Zašeptám přiškrceně. "Co když jim ublíží?" Vyděšeně se na Margaret zadívám. Ne, nebudu předstírat, že nejsme vyděšená. Vždyť ještě dneska ráno jsem byla obyčejná holka, žádná magická bytost a nikdo se mě nepokoušel zabít, ani zotročit! "Počkej, přece je tam nemůžeme nechat! Vždyť je to král, přišel pro mě, abych pomohla!" Spíš pískám, než aby to byl hlas. Ani nevím, proč to říkám. Vždyť se bojím. A nic neumím. Mám malý nožík a jinak nic a tenhle Samsisam se už někoho pokusil zabít a je nebezpečný, jak se mu jako já chci postavit? "Musíme jim pomoct." Dívám se vyděšeně střídavě na Margaret a Davida. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Eli, Kody „Takže velký?“ Překvapeně zamrkám a roztáhnu rty do úsměvu. Rukama naznačím výšku tak do půlky stehen. „Takhle velký? Ne? Tak to nevím, který to je.“ Pokrčím rameny. S jistým nepochopením sleduji jeho pózy. Že se chce změnit v ještěrkoida? Obočí mám svraštěné a úsměv je spíš jen ze slušnosti. „Ah, buď ráda, že jsi ho tu zahlídla. Mne jedna ženská protáhla na podivnou louku, kde si dáchla a pak jsem viděla až Kodyho.“ Oba vypadají, že se se svými průvodci chtějí vidět, ale já bych nejradši Prudes už neviděla. To jméno se k ní hodí, prudič je náramný... „Jo, říkala něco o tkalcích osudu, co můžou ovlivňovat osudy ostatních, nebo něco se zpěvem a kreslením. Moc jsem to nepobrala...“ Pokývu hlavou Kodyho směrem, když vidím, že se diví schopnostem. Možná to má jinak než já, možná si kvůli nim na něj neukazovali jako na toho divného. „Celou dobu?“ Kouknu na Elišku, naprosto vyjevená. Celé ty roky? To by neudělali! Sklopím pohled na stůl a promnu si oči, jak to na mne zase všechno padá. S úderem do stolu skoro nadskočím a převrátím se i s židličkou. Jen tak tak se stihnu chytit stolu, abych se nenatáhla na zemi. S očima navrch hlavy koukám na Kodyho. Co to do něj naráz vjelo?! Před křikem se jen přikrčím, ale pak se zvednu, čelist pevně zaťatou. Tohle nemám zapotřebí... Nejsi v tom sám! Nadechnu se, že bych mu něco řekla, ale nakonec jen zavrtím hlavou a případně věnuji Elišce nucený úsměv, jestli se na mne podívá. Tak trochu prkenně vyjdu po schodech a rychlým krokem vyrazím zpátky ke svému pokoji, i když si vůbec nejsem jistá, kde přesně je. Slzy, co se mi nahnaly do očí, si vztekle utírám do rukávu a moc si nekontroluji, kde jdu. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Nejsem si zcela jistý jestli mě ujištění o tom, že já jsem určitě ten pravý, uklidní když vychází z úst někoho, kdo toho pravého svého nenašel. Ale opět mohu pouze podotknout, že nemám ani to nejmenší tušení, jak hledání "lidí jako jsem já" vlastně funguje. Margaret, jako odpověď na mou otázku, popisuje příběh nějakého Vyvolené a muže, kterého jsme před chvílí potkali, jehož jméno zní Samsisam. Nebo tak nějak. Ne, že by mi cokoliv z toho dávalo smysl. Vyvolená? Vyvolená k čemu? Něco mi tady asi pořád uniká. Atom mi řekl jenom o tom, že nejsem vlastně obyčejný člověk a vede mě do nějakého Úkrytu. Pak se tady ukáže Hella a ptá se na záchranu nějakého království a do toho tady ještě pobíhají Vyvolení a lidé, kteří se je snaží zabít. A to byl ráno můj největší problém, že musím vstávat o chvíli dřív. Máš zajímavý smysl pro přátelství, mluvit o této situaci jako o štěstí. Utrousím směrem k Margaret jako reakci na její poznámku. Na druhou stranu pokud jsou na tom podobně jako Atom, tak se o sebe zvládnou postarat. Po chvíli dorazíme k horám, kde nás čeká krátka pauza. Pauza asi nebyl úplně nejlepší nápad, protože tak nějak nutí člověka zrekapitulovat si, co všechno se vlastně stalo. Při pochodu na to úplně čas není. Hella vypadá, že toho na ní bylo trochu více, než je schopna snést. Chápu její pocity, i když je dává najevo polohisterickým plánem záchrany. Jenže jak? Největší šanci něco udělat má podle všeho Margaret, která se rozhodla jít dál a nechat to na svých společnících. Hello, nevím jestli jsme vůbec schopni jim pomoc. Navíc s sebou mám zraněného, kterého tady nechat nemůžeme. Ukážu směrem na Atoma. Věř mi, že jsem už zažil čeho jsou tyhle zvířata schopný, takže si myslím, že se s nimi zase uvidíš. I když kdo ví, nic o těch dvou ani o jejich protivníkovi nevím. Třeba je Atom mezi nimi ten největší ranař. Co myslíš Margaret, máme alespoň malou šanci něco udělat? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V poušti David Majer, Hella Wolfová
,,Vyvolená ke zničení Atona. Nebo se to alespoň říká. Je to nabubřelá holka se smyslem štvát všechny kolem sebe," odpoví Davidovi a protočí panenky. ,,Upřímně pochybuji, že nějakou Vyvolenou je." Margaret se na Hellu otočí s nečitelným výrazem. ,,Ublíží jim," řekne klidně. ,,Nejen ublíží." Poté se se smutným úsměvem podívá i na Davida. ,,Přátelství jim moc nepomůže v boji proti vrahovi. Potřebovali by bojovníka. My bychom se jim jen pletli do cesty. To, že utečeme, bude to, co by si Koblížek přál. A Koblížek je král, ví, co dělat." Při Hellině poznámce se zatváří trochu kysele, ale zatím to nekomentuje. Až když promluví David, přidá se opět k debatě. ,,Ne," řekne po chvíli přemýšlení. ,,Nejsem bojovnice a pochybuji, že vy dva byste proti Samovi něco zmohli. A Koblížek nechce, abychom se mu pletli pod nohy. On si poradí." |
| |
 | soukromá zpráva od x Matěj Štěpař pro Matěj Štěpař 6:00 "Měl by jsi jít, Matěji. Už na tebe čekají." zopakovala postava bez tváře líbezným hlasem, zatímco pozadí scény se změnilo, náhle jsme nestáli na louce, ale na okraji města, přímo u cedule se jménem, které jakoby se stále měnilo. Mou pozornost ale poutal můj společník tímto divokým putováním. Než jsem se zmohl na odpověď, octl jsem se opět jinde. Znechuceně jsem rozlepil oči a jal se hledat zdroj jemné hudby, která ukončila mé dnešní snění. Zaítmco se mi myšlenky vracely do reality a snažily se nějak urovnat vzpomínky na sny, nahmatával jsem okolo sebe, stále zuřivěji, zvonící telefon. "Díky za probuzení Vashti, ale stačilo." oslovím nepřítomnou zpěvačku vítězoslavně, vypínajíc budík. Odevzdaně se přetáčím na záda a chvíli koukám do stropu. Nultá hodina. Kdo ten koncept vymyslel, byl kretén. říkal jsem si, zatímco jsem prováděl ranní rituály a hledal ve svém malém pokoji cvičky. Ranní vstávání není pro mě. zopakoval jsem si několikrát, než jsem konečně vyrazil na hodinu. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Kde to? A ona to nebyla lež...? Opravdu si to nevymyslel? Je to možné? Nevěřícně se kolem sebe rozhlížím jako Alenka v říši divů, když se z lehu posadím. Nejprve si zkontroluji, jestli mám u sebe všechny věci, které jsem měla u sebe ještě před chvílí. Prozkoumám, jestli mám všechny kusy svého oblečení. Jedna z možností je, že mě prostě nějak omráčil a odvlekl bůhví kam. Ale na hlavě si nenahmatám žádnou bouli, nesmrdím chloroformem a kolem mě to taky nevypadá na nějaký hluboký sklep. Opatrně, pomalu, aby se mi nezamotala hlava, vstanu a rozhlédnu se kolem sebe, abych zjistila, kde to ksakru jsem. V tu chvíli zpozoruji i toho kluka, kterého jsem následovala k řece a nechala se přesvědčit do jeho bláznovin. Přejdu k němu a raději se rovnou zeptám. „Kde to jsme a co vůbec bude teď?“ Další otázky zatím raději spolku, momentální situace se mi ani trochu nelíbí, moc často ze své komfortní zóny nevycházím a to co se právě děje, mě docela dost stresuje. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Zajímavé Vyvolená, kterou místní moc nemusí. A teď sem dovedou nás, protože taky věří, že nejsme úplně obyčejní. Ale jak dlouho. Bude se za měsíc situace z dneška opakovat, až zjistí, že nejsme zase tak super nadaní. Tohle dolování každého slova z našich průvodců mi přijde horší než lepší. Vždycky se dozvím jednu, dvě věty bez kontextu a musím si domýšlet zbytek. Proč ti místní lidé a tvorové tak strašně ěetří detaily? Nebylo by jednodušší při dotazu na toho Samsisama odpovědět:"Je to vrah, který ovládá oheň, elektřinu a jednou ránou pěstí by porazil statný strom." Okamžitě bych věděl, že se musím držet dál. Teď jenom vím, že je to neúspěšný atentátník, který obchoduje s otroky. Ale nezbývá než věřit Margaret, že proti němu nic nezmůžeme. Takže to necháme na nich a my půjdeme dál. Ale kam a jak je to daleko? A hlavně jaký je plán? Budeme za sebou nechávat naše společníky, tak dlouho dokud nezůstaneme jenom já a Hella? Ztraceni v cizím světě. Vycházet čistě ze statistických údajů, tak o Margaret přijdeme velmi brzy. Původně jsem byl jen já Atom a ten klučina z autobusáku, jméno jsem už zapomněl. Pak se přidala tahle velká parta v poušti a teď už mám zase jen jeden a půl průvodce. Slyšela jsi Hello, musíme jít dál. Oni se o sebe postarají. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Trocha akce? Eli, Kody Podle Eliiných slov to neměla se svou průvodkyní jednoduché. Tak snad se nás tady ujme někdo zodpovědný... Zatím mi přijde, že tu teda pořádek moc nemají. Když Kody odlehčuje situaci blbnutím, tak se jen pobaveně usmívám. Bylo to milé odlehčení, za které jsem docela ráda. Vlastně jsme tady všichni vrhnutí do neznáma, budeme humor potřebovat. Řeč se obrátí na naše schopnosti. Vypadá to, že toho vím asi nejvíc. Minimálně Kody asi neví nic a Eli působí nejistě. Ale něco slyším poprvé. "Tkalci osudu? To zní zajímavě, co to umí?" Asi jsem byla až moc upřímná a nečekali to. Au, to jsem neměla. "Já- promiňte..." špitnu potichu. Docela se leknu, když Kody vyskočí a začne řvát. "Omlouvám se, nechtěla jsem to tak vypálit, jen jsem deprimovaná a děsně naštvaná." Snažím se rychle omluvit svou prostořekost. Ale Kody udělal přesně to, co bych udělala já. Potlačené sklony... Zatnu pěsti tak silně, že mě začnou bolet, ale nepovolím. Eli to taky nevydrží, zvedne se a odchází. A sakra. Tos tomu pomohla, gratuluju. Rychle přemýšlím, jestli vyrazím za ní, ale nevím, co bych jí řekla a já chtěla taky být sama. Kromě toho také začínám cítit, že mě pálí oči. Nakonec se stáhnu o něco dál od Kodyho, jako bych se ho bála, ale zůstanu sedět. Opřu si hlavu o stůl a schovám ji, aby nebyla vidět. Idiote, proč to vždycky pokazíš? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Zakopnutí Matěj Štěpař
Venku hustě sněžilo a sníh vytvářel cosi jako mlhu, takže bylo vidět sotva na krok. Nebylo tedy divu, když jsi si nevšiml drobné siluety na chodníku a málem se o ni přerazil. Ozve se vyčítavé zasyčení a stvoření k tobě zvedne pohled. Ovšem to, co na tebe hledí, není obyčejná kočka. Tato kočka má čtyři oči, dvě zelené a dvě jantarové. Výhružně seká ocasem, jenž je ukončen černým špičatým kamenem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V meziprostoru Natálie Křídová
Kluk k tobě zvedne hlavu. ,,V meziprostoru. Když cestuješ mezi planetami, sklouzneš do mezi prostoru, ochranného valu. Doufal jsem, že vychytáme místo, kde se meziprostor nevyskytuje, ale bohužel se to jaksi nepovedlo." Trochu omluvně se usměje. ,,Teď budeme čekat tak dlouho, dokud se nepropadneme do Astry." Evidetně ale nebudete jen čekat. Za vámi se ozve šustění a výhružné frkání. Z křovin vyhlédne tvor, který je podobný nosorožci, jen má na hlavě ještě jednu hlavu a čtyři oči na každé straně hlavy. Po hlavě se mu táhnou ostny, na zádech má obrovský hrb, ale nejděsivější je na něm asi ten ocas, který je zakončen hadí hlavou, která na vás syčí. ,,Páni," vydechne Bet. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Samuel, Eliana, Eliška Kira vyhlédne z kuchyně. Na tváři má nejistý výraz, který hned vystřídá klid. Opře se o rám dveří a sleduje vás tři s nečitelným výrazem. ,,Pokud chceš odpovědi, tak běž za Lostrou," řekne směrem k Samuelovi a zmizí zase v kuchyni, jako by ji vaše starosti ani nezajímaly. Dveře se za ní s tichým cvaknutím zavřou. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro [/u]Eli a Eli Ani druhý pokus osvětlit Elian, co za medvěda kodiak vlastně je, nepřinesl kýžené ovoce. Rozhodl se proto přejít do typického učitelského módu. "Kodiak je největší medvědovitá šelma, žijící hlavně v rusku. Medvěd Bhalů z knihy džunglí, byl proti němu žabař." zakončí svojí krátkou vysvětlovací přednášku opět na lehčí notu. Eliška zopakuje to prapodivné sousloví "tkalci osudu" a Kodymu jakoby najednou svitlo. Endera! Ta přeci tvrdila něco o tom, že si dokáže tkát svůj osud nebo co to mlela. Další důvod navíc, proč si jí ráno odchytit a dostat z ní alespoň něco, co by jim mohlo pomoct. Než to ale stihl pořádně promyslet, dostal od Elišky pořádnou ránu pěstí v podobě nových informací. Nikdo, nikdy, cože? jeho zmatenost vystoupalo vrcholu a jeho obvykle klidná povaha doslova vybouchla návalem vzteku. Ne proti děvčatům, ale proti celému tomuhle místu a všem, co mohli za jeho nynější stav mysli. Eliška se to pokusí ještě zachránit, ale bylo už pozdě. Kodyho nádoba vzteku už byla vylitá ven. Nemyslel to zle, ani vlastně nechápal proč byla jeho reakce tak hrozně přehnaná. Ve svém vlastním životě byl často dezorientovaný a zmatený. Úlevu mu vždy přinesl jen únik do snové říše. Že by to byla jeho schopnost? Jenže k čemu by mu ale tak byla dobrá? Než to stihl promyslet vyletěla Eliana ze židle, chvilku to vypadá, že mu něco řekne, ale nakonec se otočí na patě a vypadá to že odejde. Kodyho přepadla vlna provinilosti. Tyhle dvě dívky měli stejný problém jako on, dokázali se proto v cítit jeden do druhého a on je zkrátka potřeboval. Byli to jediné světla ve tmě za posledních desítek hodin prázdnoty. Intuitivně chytil Elianu za zápěstí. Bylo to lehké sevření, ze kterého se mohla kdykoliv snadno vytrhnout. "El počkej." řekl mnohem tišším provinilým hlasem. "Omlouvám se, já já..." trochu se zakoktal, až mu z toho přeskočil hlas. "nevím co to do mě vjelo. To jen..." odmlčel se, protože se od dveří kuchyně ozval Kiřin hlas. Její sdělení bylo stručné a až překvapivě kruté. Pustil Elianino zápěstí a spadl zpět do židle. Zoufalá bezmoc, toho ještě před chvilkou veselého chlapce, sežrala zaživa. Instinktivně si zakryl obličej dlaněmi a všemi zbývajícími silami se snažil zahnat zoufalý výkřik a slzy, které se začínali drát tělem nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Natálie Křídová Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Matěj Štěpař Zobrazit SPOILER (jen přibližná podoba, tvar hlavy je kočky domácí) |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Tak to jsem opravdu myslela jiného medvěda,“ pokrčím rameny s širokým úsměvem, sice mne jeho tón krapet zarazí, ale hned to zase nechám, dokud není jako Prudes... s další větou nasadím udivený výraz. „Ale ten byl obrovský! Tak teď jen doufám, že jsi stejně přátelský jako on.“ „Nejsem si úplně jistá, jestli jsem to pobrala všechno, ale prý jsou naše osudy už dané a oni v nich můžou měnit. Ve všech, kromě svých,“ prohrábnu si vlasy a pár neposedných pramenů zastrčím za ucho. Zašklebím se, jak svým dalším slovům nevěřím. „Docela ťafka zjistit, že všechno co uděláme vlastně nemá smysl. Myslím ale, že to přeháněla. Tohle přece existovat nemůže a kdyby už jo, tak by jsme mohli prostě zůstat doma, když by nám tam vetkali bezpečí...“ Bezradně stojím s Kodyho rukou sevřenou kolem zápěstí. Nebylo by nic snazšího, než se mu vytrhnout a prostě utéct, ale jeho slova, stejně jako Eliščiné, mne zase dokonale vykolejí. Volnou rukou si rychle setřu slzy, co mi už utekly z očí a zkroutím rty do docela přesvědčivého úsměvu. Neboj, chápu... Taky bych nejradši do něčeho praštila, nejlépe golfovou holí a pak se jen stočit do klubíčka a nechat slzy téct... Jemu ale jen přikývnu, jak mám knedlík v krku. S nevěřícným výrazem sleduji Kiru, jak se na nás samolibě kouká, jako by snad sežrala šalamounovo hovno. Kodyho ruku už na zápěstí nemám, jen co to Kira dořekne, takže si založím ruce na hrudníku, s naštvaným uslzeným pohledem na ni. „A kde máme, kurva, tu zasranou Lostru najít?!“ Skoro na ni vyštěknu, ještě než se stačí schovat zpátky do kuchyně. „Přitáhli jste nás tu, neřekli ani á ani bé a čekaté, že budeme vědět, co tu ksakru dělat?!“ Zatnu zuby, jak tohle je pro mne docela nezvyklá situace, tím spíš chování, ale Kody není jediný, koho to tady štve. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Já vím, že jim nejsem schopná pomoct, ale stejně tady mám jen tak zírat?" Odpovím otráveně a frustrovaně. Já samozřejmě vím, že nemám šanci jim pomoct. v kapse mám zavírací nožík, a že bych se cítila na to, někoho s ním bodnout? To rozhodně ne. Pak mluví Margaret a podle jejích slov počítá s tím, že je Samsisam snad chytí jako otroky, nebo ještě snad něco horšího? Kde to sakra jsem? Když už se z toho probudím? Složím si hlavu do dlaní. Jako pardon, ale nedávno byl mým největším problémem maturita a hledání si práce. Ne to, že je riziko, že budu otrokyní, nebo že mě někdo zabije v poušti, kde vidím sotva na pár metrů. Pokud tohle někdo zvládá s klidem, tak gratuluju. Mě se takovýhle věci ale každý den nestávají. "To, že nejsem bojovnice, vím taky. Ale absolutně nevím, proč jsem tady. Já přece nic neumím, nejsem žádná čarodějnice, nebo jak to říkal Koblížek. Tak co ode mě chcete?" Prohrábnu si skoro bílé vlnité vlasy. Začíná mi být větší zima, než předtím. Cítím chlad, jak mi putuje po páteři. Ale to se mi děje často, když jsem ve stresu. Promnu si obličej, tlačím si na spánky a na oči, jako bych tím chtěla něčeho docílit. Ale čeho? Snad mám pocit, že když po tom, co si na oči přitlačím ruce tak silně, až vidím jen mžitky, otevřu oči a uvidím, že jsem zase doma. Jenže to se nestalo. "Jo, slyšela." Zavrčím polohlasně. "Proč nám tady nikdo pořádně nic neřekne? Dozvěděla jsem se akorát, že mě shání nějaká Lostra, že mám najít nějaký království. Že jsem potřeba v nějaký Astře, a poušti. To je tohle? A proč zrovna já?" Otočím se na Margaret. "Já chápu, že teď asi není nejlepší čas na otázky, ale mohla bys mi aspoň říct, proč tu jsem? Proč zrovna já? A proti čemu si stojíme?" Doteď jsem si myslela, vlastně spíš namlouvala, že je to jen sen. Jenže čím dál tím víc mám pocit, že je to pravda. A že se z toho jen tak nevymotám. A já nejsem ničí loutka, abych dělala, co mi kdo řekne, aniž bych věděla, proč vlastně. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Chci domů... Eli, Kody Kody udělá to, k čemu jsem se neodhodlala a Eliu zastaví. Vlastně jsem ráda, ale momentálně se cítím paralyzovaně, než abych mohla něco udělat. Jen sedím stažená do sebe a trochu bezmocně koukám, co se děje. Klid, klid, klid, nepotřebujeme dalšího, co bude ječet. Klid. Ale spíš než že začnu taky křičet hrozí, že bych se rozplakala. A to neudělám, ani za nic. Eli a Kody oba vypadají, že brzo někoho praští. A dost možná tu malou elfku, Kiru myslím, která jen vykoukne a řekla, že máme někoho najít. Cítím tu vlnu hněvu, která mi stoupá tělem, ale rozbije se o Eliin křik. Úplně se s ní ztotožním. Nevíme nic, nemáme nikoho a oni se tváří jako by to nic nebylo. Taky toho mám dost. Naštvaně se postavím, seberu si věci a jsem připravená jít něco dělat. Neříkám nic, ale nejsem si jistá, jak dlouho to vydržím a všechno kolem nedoničím. Jediné co dělám je, že si nehty zarývám do dlaní a připomínám si, ať jsem ticho. Nechci, ať to dopadne jako obvykle... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Jídelna Samuel, Eliana, Eliška Kira se zastaví uprostřed pohybu a pohlédne na vás. Tváří se trochu smutně, ale to pravděpodobně přes svůj vztek asi nevnímáte. ,,Lostra si najde vás. I kdybych vám chtěla odpovědět, nemohu." Pohlédne Elianě do očí. ,,Myslíš, že jsem lépe informovaná jen proto, že tu žiju? Vůbec netuším, co má Aton v úmyslu, nevím, kdy sem někdo vtrhne a nevím, kdy mě kdo zabije. Mohu jen sedět a čekat, bez informací. Lostra se nám nesvěřuje. Jen řekne, co máme udělat. A ne, nejsme žádní vojáčci, co si řeknou, že je generál bůh a že mu musíme sloužit. Dělám eto proto, že je top jediná šance, že Lostra ví, co dělá. Přes tisíci lety nás zachránila a hodlá to udělat znovu." Na chvíli se odmlčí. ,,V jistých ohledech máte štěstí, že jste neinformovaní. Z toho, co se kolem vás děje, byste se za chvíli zbláznili. Kdybyste věděli, kolik věcí se vám zde může stát, zabilo by vás to." Otočí se a holdá zmizet za dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V Poušti David, Hella
,,Co jiného chceš dělat?" zeptá se Helly Margaret. ,,Vtrhnout tam a pokusit se Sama zneškodnit?" Povytáhne obočí a zakroutí hlavou. Otočí se na Davida. ,,Nemělo by to být daleko. Záleží na tom, jestli chcete jít přes hory, nebo je obejít." Poté má její pozornost opět Hella. Zatváří se trochu bezradně. ,,Jsem jen pěšák, vážně nevím, co s vámi má Lostra v plánu. A i kdybych to věděla, nesměla bych vám to říci." Ztěžka si povzdechne.
Margaret po další hellině otázce pokrčí rameny. ,,Nesmíme. Lostra si ráda hraje na tajemnou." Nakloní hlavu na stranu a zamyslí se. ,,Protože máte dar. A věc, který proit vám stojí, se nedá popsat slovy. U nás je známý jako Pán Temnot." Znovu pokrčí rameny. ,,A ještě jednou. Netuším nic. Vím je to, že jste vyvolení, kteří mají najít Zapomenuté království." |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Je mi jedno, co nějaký Aton chce! Až si klidně ovládne svět, co se mne týče!“ Ruce se mi třesou rozrušením. Nekřičím, hlas mám sotva zvýšený, ale je zcela prosycený vztekem. „Akorát jste nám vzali všechno, ani rozloučit jsme se nemohli! Přijít o jeden den dřív, to snad nešlo? Dát nám možnost se rozloučit, rozhodnout se?!“ Zatnu pěsti až mi zbělají klouby, nehty zabořím do dlaní, až mi bolest vystřeluje do předloktí, slzy mi už naprosto volně stékají po tvářích. Jen si je nepřítomně setřu, tedy spíš rozmažu po celé tváři. „Pro mně za mně, ať tu všeci zdechnete!“ Nejradši bych si odplivla, ale až moc dobře mne vychovali... |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Seděl tam bezmocný s rukama na obličeji a pokoušel sám sebe přesvědčit, že to není nic jiného než jen další hloupý sen. “Probuď se, probuď se, probuď se…“ šeptali skoro neslyšně jeho ústa pořád dokola. Jenže on to sen prostě nebyl a tak se z něj nemohl logicky probudit. Jeho šeptání ukončí až El. Její pronikavý výkřik směrem ke Kiře, jakoby kopíroval jeho původní zlost. Byla to snad jeho vina, že se tichá dívka najednou přestala ovládat? Znejistěl. Obě dívky tady mluvili o nějakých schopnostech, co když tohle byla zrovna ta jeho? Neměl žádnou jistotu, ale věděl, že to musí zastavit. Najdou jiné řešení. Poradí si i bez nich. Jenže než stihl cokoliv udělat, Kira vystartovala se svým depresivně krutým monologem o tom, že máme být vlastně ještě rádi. Kéž by si pošla mrcho! Neubrání se kruté myšlence směrem k elfce, kterou vlastně ani neznal. Viděl jak se El třese a s každou další větou v ní roste zlost. Teď nebo bude příliš pozdě. Obratně vyskočil ze židle, udělal dva rychlé kroky a zezadu ji pevně objal kolem ramen. Položil jí bradu na rameno a tichým konejšivým hlasem řekl: “Nestojí za to, nepotřebujeme je a zvládneme to i bez nich. Dostaneme se odsud. Slibuji.“ Tentokrát jí držel pevně a pokud by se z jeho objetí chtěla dostat, musela by vynaložit dost síly. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Piknik & posezení při měsíčku Eli, Kody Celé se to zvrhne v ostrou výměnu názorů mezi Kirou a... no, námi? Tak si to shrňme. Nejvyšší führer je Lostra, které patří i tato organizace. A zbytek toho moc neví? to je divné. Ke konci elfčina monologu se zamračím. Nevědost, ať už z milosti či co, se mi nelíbí. Raději vědět zlé a aspoň trochu tušit co čeká nebo může nastat. I Kody vypadá dost zaskočen, co se v Eli probudilo. Musím uznat, že jsem taky, většinou to je na mě. Je mi jich obou tak líto... Když Eli vypadá, že to už nezvládne, tak ale vstane a obejme ji kolem ramen. Předběhl mě, ale je to od něj milé. Taky se k nim přiblížím, najdu si místo a začnu ji hladit po rameni. Na tu elfku, kterou bych nejradši prohodila oknem, se ani nepodívám. V hlavě mi vybrují Eliina poslední slova. Možnost rozloučit se... Asi jsem to opravdu měla nejvíc v klidu. Cítím, že mi vlhnou oči, a tak začnu mrkat, abych slzy odehnala. Obvykle to nebývám já, kdo hledá něco pozitivního, ale tahle situace je divná už sama o sobě, tak proč to nezkusit. Začnu neobratně a můj hlas zní trochu dutě.. "Eli... Aspoň jsi ty a tvá rodina v pořádku. Nemuseli jste být, ale... Con mi řekl, že už to byla kritická situace, už nás chtěli co nejdřív zabít. Já vím že to je hrozně-" trochu mi přeskočí hlas, "no... ale zachránila jsi je tím." Ze své zkušenosti vím, že to není nic moc útěcha, ale lepší než vůbec žádná. Jednou se pro vás vrátím... Poslední myšlenky věnuju své rodině a musím si otřít oči. Počkám, až se Kira vytratí a poohlédnu se po dveřích, které by vedly ven. "Pojďme odsud vypadnout." Procházka na nočním vzduchu by mola aspoň trochu pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro KIRA
Dostávala jsem pomalu ale jistě vztek, který se mísil s lítostí. Částečně jsem je chápala, částečně jsem vůbec nechtěla, aby tu byli. Nepatřili sem. A já nechápala, co se tu vlastně děje. Lostra nikdy nesdílela informace. Jen dávala rozkazy, které jsme všichni plnili. Z jednoduchého důvodu. Měla pravdu. Všechno, co řekla, mělo důvod, všechno, co udělala, udělala pro měnší zlo a větší dobro. Pohlédnu na Elianu. Sama vím, co znamená opustit rodinu bez jediného slova. A vidět, jak se rodina mění v něco, co jsem měla ráda, na něco, co mohu již jen nenávidět. Raději bych byla, kdybych nevěděla, co se s bratrem stalo. Sice bych jim ráda řekla, co si o tom všem myslím, že je chápu, ale již jsem se stala tou nenáviděnou, tou zlou, takže není jediná možnost, že by ode mě pravdu přijali. Nebo pomoc. Pokrčím rameny. ,,Cokoli teď řeknu, v tobě vznítí jen další vztek," řeknu proto jen a nadále je vypustím z hlavy. Zavřu za sebou dveře a v duchu soptím. Bojím se o svou zem, bojuji o ni, konečně přijdou ti, co by mohli zachránit můj lid před zhoubou a dozvím se jen to, že všechno, co se snažím dělat, je vlastně zbytečné. Začínala jsem pociťovat hlubokou lítost. Vím, jak se cítí a zároveň… Nejraději bych je hodila ze srázu. Bylo tu bez nich mnohem lépe… Zároveň jsem ale jejich zmatek chápala. Ale ten kluk, ten mohl mít dopovědi, kdyby nebyl takový blbec. Cítila jsem se provinile a zle. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Eli, Kody Překvapeně vykulím oči jak se kolem mne sevřou silné paže. Jen sebou škubnu, ale drží mne pevně, bezmoc z toho sevření je jako hřebíček do rakve. Chladné prsty sevřu kolem jeho zápěstí, slzy se mi už bez zábran valí po tváři. Na jeho slova jen přikývnu a zlehka ho potáhnu za ruce, abych se mohla otočit k němu čelem a zabořit mu tvář skrytou v dlaních na hrudník. Němé vzlyky mi otřásají tělem, jak se je snažím udusit v dlaních. Eliščina slova už vnímám se zadrženým dechem, pěsti zaťaté. Výdech. Nádech. Drž! Přikývnu, jistě, že bych udělala vše, abych je ochránila, ale obejmutí před odchodem, pusa na tvář, i to blbé ahoj by bylo vše, co jsem chtěla. Jen se rozloučit. Konečně přestanu střídavě zadržovat dech, zpola klidná. Alespoň dost na to, abych vypadla z dohledu, doslechu a vůbec všeho, těch špičoušáků. Zvednu pohled na Kodyho, oči rudé od pláče, tváře uslzené a na rtech ne zcela přesvědčivý úsměv. „Díky,“ špitnu a lehce zatlačím do hrudníku, že mne může pustit. Rozpačitě ustoupím o pár krůčku a zastrčím si vlasy za ucho. I Elišce věnuji omluvný úsměv. „Já... Omlouvám se...“ Sklopím pohled hned zase k zemi, prsty propletené. Místo hněvu se už jen stydím. „Tam zmizel ten s křídly...“ Jen přikývnu na Eliščiny slova a ukážu na dveře. Pak jdu s nimi, ať už jdou tam nebo onam. Sama tu rozhodně nechci zůstat, ne teď. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Kira už dodá jedinou bezduchou větu, čímž zpečetí Kodyho názor na ní. Namyšlená blbá elfka. zhodnotí si jí pro sebe dost kriticky. Kdyby mi tohle řekla už dneska ráno, nemuselo k této situaci vůbec dojít. Cítil, jak se El třese. Netušil jestli je to čirá zloba, zoufalství, nenávist nebo třeba všechno dohromady, ale co věděl určitě, že jí teď nepustí. Počkal až si vyslechne jeho konejšivá slova a až teprve ve chvíli, kdy přikývla, lehce povolí sevření. Otočila se se k němu a položila schovanou tvář v dlaních na jeho hruď. To už u nich stála i Eliška. Hladila El po rameni a snažila se jí taky uklidnit. Místo velkých slibů, které zvolil Kody, však použila chladnou logiku. Každá část zapůsobila po svém a El přestává plakat. O malou chvilku později zvedne i zrak. Usmál se na ní upřímně od srdce, protože tenhle její záchvat, byl prostě to, co všichni dobře znali. Bylo to lidské a přirozené. Položil ji dlaně na tváře a palci setřel zbytek slz. "To nestojí za řeč." špitne polohlasně, sundá ruce z jejích tváří a tím jí úplně propustí. Udělá krok vzad, aby měli všichni dost osobního prostoru. Eliška navrhne vyrazit a jemu se ten nápad zalíbí. "Skvělý nápad." pošle k ní slovní poklonu a rovnou vyrazí ke dveřím. U nich se projistotu ještě zastaví a podívá se, jestli jdou dívky s ním. Pro jistotu si neodpustí ještě jedno malé: "šup šup" |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro not for a long time, but still jídelna Eli, Kody Po chvíli v Kodyho náručí a pár slovech se Eli uklidní. Chudák. A chudák já, mě nikdo neobjal... Zhluboka se nadechnu. Žádná slabost. Když Eli zvedne hlavu usměju se na ni. Nejraději bych udělala to samé, takže jí nic nevyčítám. Možná i trochu spíš i trochu závidím. "Není se proč omlouvat." Na chvilku se odmlčím, ale ještě něco dodám. "Bude to v pořádku, nějak to zvládneme." Říkám to i z velké části pro sebe, protože to taky potřebuju slyšet. No jo, Con. Málem bych zapomněla. Ale pro změnu bych ho raději neviděla. Usměju se trochu plaše i na Kodyho, když se chopí iniciativy a vydá se ke dveřím. Ještě se jednou povzbudivě usměju na Eliu a když Kody u dveří zase vtipkuje, musím říct, že ze mě spadla část napětí. Teď se docela těším ven, až vypadneme... no, odsud. Tak ráda bych se pořádně proběhla... |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli Překvapeně zamrkám, když mi Kody položí ruce na tvář a setře mi slzy z tváří s tím odzbrojujícím úsměvem. Tváře mi v momentu polije horkost, jak ještě k tomu stojíme k sobě mnohem blíž, než je normálně přípustné. Rychle sklopím pohled k zemi, zcela určitě rudá, a ustoupím jen, co mne pustí. Teď se na nikoho moc nedokážu podívat, tak jen hypnotizuji své prsty, co se proplétají, rozplétají a všelijak kroutí. Na Eliščina slova jen přikývnu, s rychlým pohledem na její tvář. Mám takový špatný pohled, že bych se pokusem o souvislou řeč jen potupila ještě víc, tak radši mlčím a jen cupkám za nimi ven. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Venku Eliška, Samuel, Eliana
Dveře jdou otevřít bez problémů, jako by se zde neřešilo, zda jde někdo ven, či se chce někdo dobýt dovnitř. Ostatně, je to hostinec. Z jídelny vyjdete na dřevěnou terasu, jež je kryta balkónem. Stříšku, kterou tvoří balkon, podpírají sloupy, které vypadají jako tenké kmínky stromů, po ncihž se plazí dřevěné psí víno. Z terasy vedou tři schody dolů na úzkou písčitou cestičku, která vede k ušlapané a blátivé cestě u lesa. Les je hustý a temný, jistě ne lákavý. Ovšem před blátivou cestou se vyskytuje krásný trávník, záhonky s květinami, o něž se jistě někdo stará, a dokonce i kameny, na nichž josu napsány vzkazy v jazyce, jemuž nerozumíte. Nebe je černé, poseté hvězdami a vzduch chladný a čistý. Odkudsi slyšíte klidné koňské zafrkání, které se nese v lesním tichu až trochu ostře. S koňským zafrkáním je slyšet i lidských tichý smích, který nepatří nikomu, koho byste znali. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Koutkem oka jsem zaznamenal Elininy rozpaky a červenající se líce, když mi to konečně dojde. Ty jsi fakt idiot Kody! okřikne mě moje vlastní svědomí. Stál jsem totiž mnohem blíž, než bylo vhodné a bez jakéhokoli svolení jsem narušoval její osobní prostor. Honem někam pryč. Ale kam, ale kam. Jasně ven, jak říkala Eliška. Jedna ruka okamžitě putuje k tělu a ta druhá na zátylek. Na patě se otočím, zamířím rovnou ke dveřím a doufám, že moje rozpaky nejsou zezadu vidět. Dveře se rozletí a měsíční světlo polije mou tvář. Nosem nasaju chladivý vzduch a horkost z mých tváří zmizí zase pryč. “Venku je hezky.“ houknu na holky, které jsou stále ještě uvnitř. “Nejspíš tu mají i nějaké koně.“ podotknu, protože mám ještě ze střední vsugerováno, že holky jsou na koně vysazený. Počkám, až mě dívky dojdou a pokud nebude mít žádná z nich nic proti, tak se vydá za zvukem koňského frkání |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Představa vtrhnout na známého nadpřirozeného vraha je vskutuku úsměvná. Ani ten úsměv vlastně neskrývám. Nevím sice nějak podrobně, co je ten člověk zač, ale je pravda, že to, že umím rozdat pár ran, by na nějakého super padoucha asi nestačilo. Ale nedivím se ani Helle a jejímu přístupu. Opravdu nezávidění hodná situace. A já už jsem v ní dnes podruhé. A stejně jako v prvním případě s Atomem bude útěk nejlepším řešením. To nám spíš řekni ty Margaret, jestli jsou lepší hory nebo ne. Jestli jít přes hory znamená narazit na nějakého prastarého magického draka, tak bych se tomu klidně vyhnul. Nevím jestli můj přístup pramení z čirého zoufalství, nebo už jsem se zkrátka smířil se vším, co mi Atom řekl, ale zkrátka když vidím, jak tady každý na všechno kašle. Je to dost demotivující k nějakému aktivnímu zapojení. A hlavně sakra vůbec nevím, kde jsme. Podle čeho bych měl asi tak rozhodnout, jestli jsou lepší hory nebo jít okolo. Podle toho popisu, zní ta vaše Lostra jako pěkná kráva. Ztracené království? To je zase co? Proč sakra nepošlou každému email, kde každému vysvětlí, co je za nadpřirozenou bytost a co po něm vlastně chtějí. Ne místo toho je lepší unést partu mladistvích, nic jim neříct a s trochou štěstí je po cestě nechat umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Na vzduch! Koutkem oka zahlédnu rozpaky obou svých společníků a musím se nad tím pousmát. Je to roztomilé. Ale nekomentuju to a ani na sobě nedám znát, že jsem si všimla. Musím přiznat, že se mi ulevilo, že dveře nebyly zamčené. Možná by mě to překvapilo, ale byla by to nepříjemná komplikace. Hned vyrazím za Kodym, už se nemůžu dočkat, až uvidím nebe. Venku se zhluboka nadechnu chladného nočního vzduchu. Nádhera! Po mé tváři se rozline spokojený úsměv a to špatné jakoby odcházelo. "Koně?" Zopakuju zvědavě a rozhlédnu se kolem. Párkrát jsem jela na ponících, ale nic víc. Přiznám se, že mě to trochu lákalo, ale na druhou stranu z nich mám velký respekt. Kody ale vypadá, že by se tam rád šel podívat, tak jen pokrčím rameny. "Proč ne, pojďme se podívat." Ještě se ohlédnu na les, ze kterého mi trochu běhá mráz po zádech. Ale zároveň cítím podivnou touhu ho jít prozkoumat. Někdy jindy, kdo ví, co tam žije. V tichu ještě kromě koní zaslechnu něco jako smích, ale nejsem si jistá a když po chvíli naslouchání nic nezjistím, začnu to prostě ignorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Eli, Kody Chladný vzduch mne polaská po rozpálených tvářích a zbavuje je přebytečné horkosti. Tak budu moct aspoň předstírat, že mám tváře zrudlé chladem. Ten mi ostatně hned pronikne skrz svetr s prvním náznakem větru na šíji. Setřepe mnou a rukávy si přetáhnu přes ruce, než si je ovinu kolem těla. Nesnáším zimu... Koně? Jít ke koním? Vždyť jsou děsiví... Nakrčím obočí, ale Eliška s tím souhlasí a moc jiných možností tu není. Rozhodně bych tu nechtěla zůstat stát sama. Tma sama o sobě by stačila, ale špičaté ucha tomu jen dávali korunku. „Neslyšíte někoho?“ Špitnu za nimi. Temnota kolem mne tak trochu děsí a smích, inu, znám dost hororů na to, abych věděla, že to nemusí být tak nevinné. Přicupkám až k nim a s neustálým ohlížením jen tak tak odolávám nutkání chytnout se jednoho z nich za paži. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Meziprostor „…v mezi čem?“ Překvapeně zamrkám. „Nepropadneme?“ Na chvíli se zoufale chytnu za hlavu, která mě z ničeho nic začala velmi bolet a zdá se, jako by v ní neskutečně silně pulzovalo. Nedává to smysl, nic co se děje nedává smysl a než se stihnu zamotat hlouběji do svých myšlenek, uslyším podivné zvuky. Z křoví najednou vykročí tvor, kterého nedokáži pojmenovat, protože jsem ještě v životě nic takového neviděla. Nosorožec se zdvojenou hlavou a navíc s hadím ocasem, kdo mi dal co do pití…? Nakloním se k Betovi a tiše se zeptám, protože jsem z jeho reakce nic nepoznala: „Tohle je hodný tvor, nebo mám začít utíkat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Veranda Uslyším, jak dvoje dívčí kroky vstoupí za mnou na dřevěnou verandu, což mi dodá trochu extra odvahy. Musel jsem být ten silný! Žádné slabosti, žádný vztek a hlavně působit vyrovnaně. Dodej jim odvahy a všechno bude fajn. Jenže kde jí mám brát já? Zaženu z tváře chmury a pokusím se vykouzlit bezstarostný úsměv, kterým obdařím obě dívky, když se k nim otočím čelem. Eliška byla očividně nakloněná pro variantu s koňmi, zatímco Eliana se tváří v tomhle ohledu dost skepticky a upozorní na nějaké hlasy, které přicházeli také od koní. Zaposlouchal jsem se a byla to pravda. Co když to budou další elfí otrapové? Nemyslím, že bychom měli sílu na další spršku deprese od těchto arogantních stvoření. Zvážím všechny možná rizika a až poté přednesu dívkám svůj návrh. “Asi bych se teď nechtěl potkat s nikým se zdejších „vyvolených“.“ na slovo vyvolený udělám oběma rukama gesto uvozovek, abych podtrhl sarkasmus, který jsem měl na srdci při vyřčení. “Možná by bylo lepší projít si zahrady a nakouknout tedy do toho tajuplného lesa?“ nadhodím alternativu, která se doslova nabízela, když si všimnu, jak se Eliana kuklí do svého svetru. Mně osobně nepřišlo, že by tu byla taková zima, ale holky byly vždycky zimomřivější. “Promiň.“ omluvím se bez sebemenšího důvodu Elian a sundám si mikinu, kterou jí natažením pravé ruky podávám. “Klidně si jí pujč, mě tohle počasí dělá dobře. “ Usměju se k dívce a pak se pohledem rychle přesunu k Elišce. “Pokud ti je také zima, skočím k sobě nahoru, měl bych mít v pokoji ještě bundu.“ Počkám co na to druhá dívka a pokud jen malinko naznačí, rozhodnu se vyběhnout po schodech a přinést i druhé dívce něco teplejšího na sebe. Do dneška nevím proč, ale studené počasí na mě působilo vždycky hrozně uklidňujícím dojmem. |
| |
| soukromá zpráva od Hella Wolfová pro "Ne, já nevím. Jak mám já sakra vědět, co bych měla dělat, to oni mě sem přivedli a nedali mi žádný informace proč, a co bych vlastně měla dělat, kromě toho, že mám zachránit nějaký království." Jo, tečou mi nervy, ale ukažte mi jednoho, kdo by se ocitl v téhle situace a nevěděl by proč, jak, a co vlastně bude dál, a byl by úplně v klidu? "Jestli chceme?" Obočí mi vystřelí vzhůru. Jak to máme asi vědět? Jak mám vědět, co v těch horách číhá? Jak jsou vysoké, jaká je tam cesta, počasí? Jak se mám rozhodnout v něčem, o čem vím úplný prd? Mám si hodit mincí? "Skvělý. Jo, to toho spoustu vysvětluje. Chce nás tu někdo, kdo nám neřekne kdo je a co po nás chce. Skvělý." Ohrnu ret v posměšném, ale spíš zoufalém ušklíbnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Kam dál? Už jsem se pomalu chtěla vydat směrem, odkud bylo slyšet frkání, ale ostatní mě ještě zarazili. Takže se mi to nezdálo. "Nebyla jsem si jistá jestli dobře slyším." Odpovím na Eliinu otázku a trochu se mi uleví, že nejsem tak moc mimo. Kody poznamená, že by to setkání nemuselo být pozitivní. Kdo ví, kdo tam zase bude. No, pravda, že jsme se sem šli uklidnit a setkání s někým dalším by jim moc nepomohlo. Mě možná, protože mám pořád otázky, ale budu se držet s ostatními. Zamyšleně hledím směrem ke stáji a kdoví proč mě láká se tam jít podívat. Ze zamyšlení mě vytrhne až Kodyho hlas. Zřejmě Eli půjčil mikinu. Ten je tak milý. To se dneska moc nevidí. Věnuju mu upřímný úsměv, ale má odpověď na jeho otázku bude negativní. "Ne, díky, moje bunda mi pro tuto chvíli stačí." A taky nechci abys šel pryč... Kdo ví, kdy bychom se znovu našli. V duchu se pousměju nad ironií celé situace. Ale aby nebyla zima, je třeba se trochu hýbat. "Tak co? Podíváme se aspoň po té zahrádce? Ať tu jen tak nestojíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Pod horou David, Hella
Margaret se na vás trpělivě podívá. ,,Já bych vám to všechno ráda vysvětlila, kdybych věděla něco víc, než vy dva. Ale jak se znám, ta bych to stejně neuměla vysvětlit. Pro mě je tohle všechno," ukáže na poušť kolem sebe ,, ,úplně normální. Neuměla bych vám to vysvětlit."
,,No," zamyslí se. ,,Hory jsou složité na výstup, ale nebezpečí je všude kolem, takže to asi vyjde na stejno." Podívá se na hory. ,,Jdeme přes hory, je to… rychlejší."
Při Lostřině oslovení, které jí uštědřil David, sebou dívka trochu cukne. ,,Ještěžě tě neslyšela," zamumlá. Poté se zatváří bezradně. ,,Čím víc toho řeknu, tím víc se do toho zamotáte." S těmito slovy zamíří směrem k horám, které se před vámi tyčí jako stěžně lodí v klidném moři.
Jen co se k horám přiblížíte, asi nebudete s Margaret souhlasit. Přes hory vám to bude trvat nejméně dva měsíce. Jsou strmé, cesty mezi nimi tak klikaté a zašmodrchané, až není jasné, co je cesta a co jen uzoučká skulinka. Vaše průvodkyně však míří dál k horám, k těm kamenům, přes něž se budete muset dostat. Vklouzne do jedné z úzkých cest, která se kroutí jako Amazonka, a zmizí vám z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Rozdvojohlavý nosorožec Natálie Křídová
,,V meziprostoru. Prostoru mezi planetami," vysvětlí ti Bet s naprostou samozřejmostí, jako by každý den cestoval z planety na planetu jako metrem ze stanice na stanici.
Bet se na tvora ještě chvíli uchváceně dívá, než se z prvnotního překvapení vzpamatuje. ,,Zdrhej, a to rychle." Popadne tě za zápěstí a rozeběhne se do lesa. Tvor se okamžitě pustí za vámi, což se neobjede bez dusání, které otřásá celou zemí tak, že se zdá, že každou chvíli ztratíte rovnováhu. Les tvora zpomaluje, ale ani vám neposkytuje výhodu, kterou byste potřebovali. Bet tě v jednu chvíli pustí a naznačí ti, aby jsi běžela dál. ,,Zkusím ho zdržet, hlavně běž!" |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli Dobře, nejsem sama paranoidní, i oni ten smích slyší. Ale do lesa?! Bezděky nasucho polknu, pohled upřený k lesu, ale hned ho zase sklopím, jak mám pocit, že jsem tam něco viděla. Jen vítr, listí a podobné hovadiny... Klídek... „Zahrady zní fajn,“ přikývnu s lehkým úsměvem. Dokud se neženou do lesa, je to dobré... Elišce ho věnuji o poznání větší, jak mi ze srdce spadl obrovský kámen, že taky nechce do lesa. Překvapeně zamrkám, když mi Kody podá mikinu. Trochu váhavě si ji převezmu, na tváři starostlivý výraz. „Nebude ti zima?“ Nerozhodně přešlápnu a až po jeho potvrzení vklouznu do mikiny. Je krásně vyhřátá a na mne opravdu moc velká, ale to není u pánských velikostí žádná novinka. Hned se do ní zachumlám, zip nadoraz a kapuci na hlavě. Aspoň tak nevnímám tu temnotu za námi. „Díky moc, za tu mikinu,“ vykouzlím na rtech úsměv, když se v ní zakuklím. Ruce bez většího rozmýšlení vrazím do kapes, i když jsou trochu níž, než by bylo úplně pohodlné. Jen doufám, že tam nenajdu něco, co bych nechtěla. „Co vůbec, uhm, posloucháte za hudbu?“ Ozvu se po chvíli ticha, jak vykročíme po cestičce přes zahradu. Nějak nevím o čem mluvit, aby to nepřipomnělo domov. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro El a El Eliana si ode mne vezme mikinu, do které se s díky okamžitě zachumlá. Pro malou drobnou dívku byla poněkud větší, ale účel plnila. Eliška mou nabídku pro změnu odmítla. Nebral jsem si to nijak osobně, prostě jí nejspíš skutečně nebyla zima. Navíc jsem se vyhnul hledání svého pokoje. Měl jsem hrubou představu, kde by měl být, ale jistý jsem si rozhodně nebyl. "Dobrá." Brouknul jsem směrem k Elišce, zatímco si periferním viděním všiml, že Elianiny ruce vklouzli do kapes. Na malou chvilku mě polila horkost a mozek začal tahat zpaměti, jestli jsem v kapsách nenechal něco, co by dívka neměla najít. K mému štěstí jsem si nikdy do kapes mikiny nic nedával, ale příště bych měl být opatrnější. Dívky se nakonec usnesou nad procházkou po zahradě. Byla to poněkud nudná volba, ale možná právě to pravé pro naše rozrušené mysli. Otočil jsem se na patě zvoleným směrem a rukama v bok vytvořil dvě případné rámě, do kterých se mohli dívky v případě zájmu zavěsit. "Doprovodíte mne do zdejších zahrad dámy?" Prohodím první blbost, co se mi vloudila na mysl, abych odlehčil atmosféru. Poté Elian zmíní dotaz na hudbu. Chvilku si řadím priority a poté trochu neochotně přiznám. "Irskou a elektroswing, ale pokud to má pěknou melodii, tak nepohrdnu ničím." Vždycky se v mém okolí lidi odsuzovali podle hudebního vkusu a tak doufám, že mě děvčata nehodí do kolonky looser/uchyl. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro V zahradě Eli, Kody Oba dva vypadali, že můj návrh vzali. Elia vypadala uklidněně, že nejdeme do lesa. Kody se už netvářil tak šťastně, ale les bych dnes a v tuhle dobu opravdu neriskovala. Přitáhnu si k tělu bundu. Když stojíme, začíná mi být trochu zima, už abychom vyrazili. Trochu si ji přitáhnu ke krku. Kody, ať už ho cesta do lesa mrzí sebevíc, to ale nedá znát a hned s další průpovídkou nabídne rámě. Musím se zasmát a ani moc nepřemýšlím nad svým jednáním. "Díky pane, bude mi potěšením." Věnuju mu široký úsměv a využiju jeho nabídku. Jak procházíme zahradami, rozhlížím se kolem sebe a snažím se pochytit co nejvíc. Je tma, takže to moc nejde, ale zatím se mi tu líbí a rozhodně si to musím projít za světla. Eli přeruší mlčení a zeptá se na naši oblíbenou hudbu. Pousměju se. Každý z nás byl ještě nedávno pohodlně ve své rodině a s přáteli. Ale teď aby začal z nuly. Hrozné. První odpoví Kody. "Hele, irská je docela fajn. Teda - ne že bych měla kdoví jaký přehled, až tolik je nesleduju, ale občas na to mám vyloženě náladu." Zamyslím se, co bych měla odpovědět já. Ale co, když už stavět znovu, tak stavět na plné upřímnosti hned od začátku. Ať si myslí co chcou. Upřímně mě trochu děsí, kde se ve mě bere ta přímočarost, ale jsem trochu unavená, smutná a dlouho jsem si nezaběhala. Zítra budu asi zlá... Zaplaším tento monolog uvnitř mé hlavy a radši se soustředím na odpověď. "Já v podstatě poslouchám všechno, mám i oblíbené klasické skladby. Ale preferuju trvdší agresivní rock nebo nějaký metal - pokud zpěvák není moc... nemá až moc hluboký chraplák, to se nedá poslouchat." Nechám doznít svou odpověď. Tak, a teď si mě odsuzujte. Nebo alespoň na naší škole jel ve velkém pop a měkký rock, takže jsem mírně vyčnívala. "A co ty, Eli?" |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, El Všimnu si, jak se Kody lekne, když vrazím ruce do kapes. Ale už je moc pozdě, naštěstí tam nic nemá. Aspoň mi nic teda nedrkne do ruky. Idiote, půjčí ti mikinu a hned mu lezeš do kapes... Pohled zabodnu do země. „Promiň,“ špitnu a hned ruce zase z kapes vytáhnu. „Nechtěla jsem ti...“ Do nich lézt... Ani to nedořeknu a radši si jen zakuklím dlaně do rukávů. „Ráda,“ usměji se a zavěsím se do něj z druhé strany co Eliška. Teď bych možná dokonce do toho lesa i šla, jak mi ten dotek dodává odvahu. Ani by to nemusel být kluk, prostě kdokoliv, abych věděla, že v tom nejsem sama. Jen se rozhlížím po okolí a poslouchám, co oni na hudbu. S širokým úsměvem k nim po chvíli zvednu hlavu šťastná, že můj styl neodsoudí. „Irská? To je něco podobného skotské, nebo kelstké?“ Kouknu nejdřív na Kodyho, slyšela jsem už o hodně žánrech, ale o irské ještě fakt ne. Jasně jde poznat, že se o hudbu opravdu zajímám, jak mi náhle zasvítí očka. „To bych do tebe určitě neřekla. Z podobných znám jen ty staré profláklé, jako ACDC a tak. Taky je bereš do party?“ Zazubím se na Eli, i když se musím předklonit a o kousek si nadběhnout, jak má Kody tlusté sklo. „Hm, takže nějaký Turecký pochod?“ Nadhodím po chvilce, než se stihne zeptat mne. „To by k tomu zbytku asi sedělo nejvíc...“ „Nejradši mám asi nějaké balady, šansony, instrumentálky, prostě klidnou hudbu, co ale nese v sobě nějaký pocit. Taková, kde můžeš nechat prsty rozutéct se po klávesách a máš pocit, že ta hudba k tobě mluví.“ Nechám se trochu unést, ale ani mi to nevadí, „a když už se slovy, tak ať něco skutečně znamenají, to se mi pak líbí i rap a podobné věci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli První zareaguje Eliška, která se rozhodla hrát i mou prdlou hru na svrchnost. Musel jsem se pobaveně zasmát, když se jako pravá dáma ujala role a zavěsila se do mého rámě. To děvče mělo smysl pro humor a to se mi líbilo. Věnoval jsem jí vřelý úsměv a až poté se ohlédl na druhou stranu, jestli se připojí i Eliana. Ta zrovna tahala rozpačitě ruce z kapes mikiny a nejspíš se snažila o omluvu. “Nic se neděje.“ Přeruším jí raději dřív, než se oba zase dostaneme do nějaké příliš rozpačité situace. Poté se přidá i El do rámě a tak mám najednou z každé strany jednu hezkou holku. Tohle by se mi rozhodně doma nestalo. Do tváří se mi přitom zjištění nahrne lehký odstín červené, jenž se okamžitě pokusím zamaskovat rozhovorem o hudbě. “Vlastně ani nevím, prostě jsou tam dudy a tak.“ Pokrčím ramena tak, jak mi to rámě dovolí. V hudbě jsem se fakt nevyznal a jediné moje kritérium bylo, jestli se mi líbí nebo nelíbí. “Teď mnohem víc ujíždím na tom elektrickém swingu no..“ Doplním a jsem rád, že se slova ujala Eliška, která mi svojí preferovanou hudbou skoro vyrazí dech. Tohle drobné blonďaté stvoření ujíždí na hard rocku s metalem? Tak to hovno. S upřímným zájmem si jí prohlížím a poté přitakám na Elianin postřeh. “Ani já ne, fakt zírám.“ Z hlasu mohl být patrný jen čistý údiv, žádné odsuzování. Pokusím se trochu zaklonit, když vidím jak se Eliana snaží navázat oční kontakt s Eliškou. Poté ale přijde Elianin monolog na hudbu a moje pusa zůstane otevřená pro změnu druhým směrem. Když se konečně vzpamatuju, podívám se na Elišku, u které hledám známky podpory. “Ty jsi něčemu z toho rozuměla?“ Zeptám se trochu nevěřícně, ale hned na to se začnu upřímně smát. Ta debata byla tak hrozně obyčejná proti tomu, co se dělo okolo, až to bylo povznášející. Procházíme záhonem plných všemožných květin a bavíme se o hudbě, jakoby se vlastně nic nestalo. Jenže co uděláme potom, až nám dojdou témata, která nám pomáhají utéct od reality? Na čele se mi udělá několik menších vrásek, když se moje mysl vrátí k realitě. “Měli bychom si vytvořit nějaký plán, co myslíte?“ Nadhodím opatrně, abych děvčata moc nevyděsil. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Pomoc nosorožcohad! Mezisprostor mezi planetami. To mi tedy pomohl. Neměl by být prostor mezi planetami prázdný a my bychom se měli vznášet ve vesmíru, ve kterém nám za chvíli praskne hlava? A když řekne ať utíkám, tak utíkám, úplně nechci, aby mě tvor nabodl na jeden ze svých rohů. Běžím dál, i když se mě pustí, ale už nemůžu, nejsem trénovaný běžec a nepomáhá mi ani adrenalin v žilách, abych dokázala utéct dostatečně někam daleko. Ale mnohem lépe lezu na stromy a podle toho, jak tvor vypadá by se tam za mnou dostat nemusel. A tak vylezu na nejbližší strom, který má větvě dostatečně nízko, abych na ně dosáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Při měsíčku Ještě bylo pár dodatků k irské hudbě. Nebo prostě stará keltská je taky fajn. Je super, že jsme se dokázali vytrhnout pryč a bavit se o něčem tak banálním. Doufám, že tady nějaký přístup k hudbě bude, když už je o ní řeč. Po mé odpovědi se dočkám chvilky ticha. Elia se přes Kodyho předkloní, aby měla lepší výhled. Taky se trochu nahnu jejím směrem, abych jí to trochu usnadnila. "No jo, to by řekl málokdo." Nesměle se pousměju a začervenám se. Doufám, že to není moc vidět. "Jo, znám od nich pár písniček, ale nejsou moji oblíbení." Pousměju se. Jsem ráda, že to tak nehrotí. Hodně lidem se můj styl moc nelíbí, i když mám v repertoáru určitě i něco z jejich oblíbených. Zasměju se v reakci na Eliin poslední dotaz. "Moje oblíbená je novosvětská od Dvořáka, nebo třeba Haydn." Pak se zeptám já a začne povídat Elia. Odpoví dost básnickým způsobem. Před chvílí bych se ještě na ni kvůli tomu asi naštvala, ale když už nejsem v takovém tlaku tak mi to přijde milé. Nemůžu sice říct, že bych chytila všechno na první poslech, ale naštěstí asi nejsem sama. Kouknu na Kodyho, Eli a zase Kodyho. "No..." Zaváhám trochu, "myslím, že jsem něco vyhodnotila." Zazubím se, odkašlu si, udělám významnou pauzu a vážným hlasem pronesu. "Každý máme úplně jiný styl." Zase se zasměju a ještě věnuji Eli jednu otázku. "Hraješ na něco?" Četla jsem, že vztahy, ať už přátelské nebo partnerské mají lepší předpoklady k přežití, pokud mají dotyční rádi stejnou hudbu. Snad si budem rozumět i když se poznáme ještě víc. Osobně nejsem velký fanoušek rapu a čisté instrumentálky taky moc nemusím. Ale Eli i Kody jsou moc milí i přes tyto rozdíly. A Lenka instrumentálky ráda měla a když hrála na klavír, tak se to vždy krásně poslouchalo. Se stínem smutku ve tváři se zase 'zasunu' ke Kodyho boku, aby nebyly mé emoce tolik vidět. Po chvíli ticha přijde Kody s otázkou, která nad námi visí téměř od začátku. Co budeme dělat? Radši opatrně, ať zase něco neplácneš jako minule. "Jaký plán máš na mysli?" Zeptám se stejně opatrným tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Meziprostor Natálie Křídová
Ze svého místa na stromě nevidíš nic. Chvíli slyšíš praskot větví a zuřivé oddechování, ale i to během chvilky utichne. V lese je nyní ticho, které neprotíná ani zpěv ptáků. Každý tvůj pobyh je zde slyšet možná až příliš hlasitě, ale nebezpečí ti možná již nehrozí. |
| |
| soukromá zpráva od Natálie Křídová pro Meziprostor Čekám tak dlouho, než se začnu na větvi nervozitou ošívat. Delší dobu se ale nic neděje a tak se rozhodnu, že se pokusím sléz dolů a podívat se, jestli už to tvora přestalo bavit a jestli už jsme v bezpečí. Slézám opravdu pomalu a obezřetně, abych kdyžtak mohla vylézt zase zpátky, kdyby se po mně náhodou rozběhl. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Margaret se nám snaží vysvětlit, že vlastně ničemu moc nerozumí a nebylo by úplně nejvhodnější nám říkat jakékoliv podrobnosti. Jako jo chápu to, je asi lepší nemluvit o něčem, čemu sám nerozumím, ale stejně. To jsou tady všichni tak slepě oddaní nějaké vyvolené, že je ani nezajímá, proč dělají to, co dělají. Já byl vždycky pravý opak. U všeho mě zajímal hlavně důvod. Tihle lidé a ostatní podivná stvoření mi přijdou, že jsou ten typ, kterému když řeknete skoč, zeptá se jak vysoko. Takže zkrátka po nás chceš, abychom se na nic neptali a šli prostě za tebou do hor, které když to tak vidím, nemůžeme nikdy zvládnout přelézt. I kdybych odhlédl od toho, že nám cesta zabere odhadem několik týdnů, tak nemáme žádné horolezecké vybavení. Pochybuji, že zde bude krásná schůdná dlážděná cestička. Nehledě na to, nemáme ani žádné zásoby. Nevím co místní, ale člověk ze Země bez jídla a vody vydrží maximálně pár dní. A pokud nás nezabije toto, pořád je ve hře chlad. Jak teď lituji, že jsem se na předchozí zastávce zbavil, všeho zimního oblečení. Hella nijak hlasitě neprotestuje, zřejmě už nemá sílu omílat pořád dokola to co já - že tady prostě nic nedává smysl. Nezbývá mi ale asi nic jiného než začít věřit tomu, že Margaret ví, co dělá a s veškerými nástrahami se dokáže vypořádat. S posledním ohlédnutím vyrazím za ní. Kdybych byl věřící asi bych se zrovna pokřižoval. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Ticho Natálie Křídová
Neděje se nic. Tvé kroky jsou však slyšet hlasitěji než by ti bylo milé a možná i hlasitěji než je možné. Nebo se to také možná jen zdá. Těžko posoudit. Ani když staneš na zemi, se k tobě nikdo nerozběhne. Je tu ticho a až nepříjemný klid. Jako by tě někdo zavřel do místnosti, kde slyšíš jen sama sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Sevření ve skalách David Majer
„Svým způsobem,“ přikývne Margaret. Ani se nepozastavuje nad tím, jak to zní.
Cesta je klikatá a úzká. Zády se otíráte o jemně vyhřáté kamenné stěny. Nad vámi můžete spatřit jen proužek hvězdné oblohy. Prostor je stísněný a zdá se, že se každým krokem ještě více zužuje. Margaret je pár kroků před vámi a téměř stále na dohled. Cesta je stále stejná. Úzká, dlouhá a nudná. Po nějaké chvíli dorazíte na místo, kde se cesta rozšiřuje natolik, že tvoří prostor o velikosti 5x5 metrů. „Chcete si odpočinout, nebo pokračujeme dál?“ otáže se Margaret. „Další takové místo je asi tři hodiny cesty.“ |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli Jen přikývnu na Kodyho slova, ale ruce radši držím dál od kapes. „Jo, dudy jsou fajn,“ přikývnu s úsměvem, „ale elektrický swing jsem snad ještě neslyšela. Nemáš třeba nějakou písničku v mobilu? Bych si to ráda poslechla...“ Trochu zahanbeně sklopím hlavu, ale v téhle téhle tmě se to dá stejně tak vyložit jako koukání pod nohy, což vlastně i z půlky je. Volnou ruku mám vystrčenou do prostoru vedle sebe, kdybych náhodou potřebovala chytat balanc. „Novosvětská? Haydn?“ Nakrčím obočí, jak se snažím rychle přiřadit název k melodii, obvykle ani pořádně nevím co poslouchám, tak mi to chvilku trvá. „Ty jsou takové hodně klidné... Jakby smutné... Že?“ Do tváří se mi nahrne krev, jak ani jeden nepobral, co jsem říkala. No tak, Elio, hezky srozumitelně... Na Elin další dotaz jen přikývnu, než posbírám zase trochu klidu. „Hraju... Na housle a klavír... Můžu pak něco zahrát, jestli bude na čem. Trochu přiblížit, co poslouchám...“ Roztržitě si zastrčím vlasy za ucho. „Nebo umím i docela zpívat, jestli chcete...“ Skousnu si ret a jen po nich loupnu pohledem. Docela lituji, že mám mobil zapadlý někde v batohu, bylo by to o tolik jednodušší jim něco prostě pustit. Jestli souhlasí, vylovím z paměti první písničku, ke které není úplně třeba hudby. Klidnou, ale překrásnou. Při slovech o plánu se zase stáhnu z centra dění, obočí svraštěné přemýšlením, ale hlavně z opatrnosti, jak to nadhodili. „Myslíš, jak se vrátit?“ Jen špitnu, pohled upřený do země. „Nebo jak se vyhýbat špičatým uším?“ |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Zamyslím se nad Elianinou žádostí a návrhem v jednom. Moc rád bych jí zasvětil do electroswingu, jenže návrh s mobilem měl dvě drobné vady. Ta první, lehce malichernější, byla v tom, že jsem obou rukách měl zavěšené samotné dívky, takže jsem si prostě nemohl sáhnout pro mobilní telefon, natož v něm něco hledat. Ta druhá, zásadnější, spočívala v tom že, když jsem se pokoušel použít svůj telefon naposledy, tak v něm jen podivně bliklo a od té doby už se ani nerozsvítil. Zdejší klima mu nejspíš neudělalo příliš dobře. "Vlastně mám, ale jsou tu dvě nesnáze, proč vám to nemůžu pustit. V první řadě mám tak trochu plné ruce." Lehce nakrčím ramena, abych vyzdvihl fakt, že jsou v nich obě dívky zavěšené a ještě pro jistotu si je přitáhnu blíž, kdyby je nedej bože napadlo se pustit. Žádné takové, byl jsem takhle nadmíru spokojený. "No a v té druhé, když jsem tady zkoušel můj mobil naposledy, tak nejspíš odešel do věčných lovišť. Prostě jen bliknul a už nereagoval." Omluvně jsem se na každou z nich usmál. Poté se debata stočí někam nejspíš k vážné hudbě, což byla pro mne španělská vesnice, takže jen poslouchám líbivé dívčiny hlasy, zatímco očima propátrávám okolí. Moji pozornost zaujme až El, když zmíní, že hraje na dva hudební nástroje. To už bylo druhé překvapivé zjištění v okénku hudby, které bych asi netipl. Nejdřív ten metal a teď tohle. "Vážně? To by bylo úžasné." Vydechnu zaujatě, protože já sám jsem uměl hrát, tak leda na nervy. I když je pravda, že v tom jsem byl mistr. Pohled plný očekávání mi střelí na Elišku. "Ty taky na něco hraješ?" Zeptám se zvědavě, ale hned na to El nabídne, že by nám i zazpívala, pokud chceme. Souhlasně přikývnu. Trochu melodického zpěvu přeci nemohla být na škodu a navíc jsem byl hrozně na Elin výstup zvědavý. "Wau... jsi fakt dobrá." Ohodnotím její výkon, když dozpívá. Nejspíš bych i zatleskal, ale ruce stále nebyly k dispozici. Měla skutečné nadání, až jsem si vedle ní připadal dost obyčejný. Sklopil jsem pohled zahanbeně k zemi. "No vlastně od každého trochu." Přitakám nad jejich dotazy a návrhy kolem plánu. "Já.. teda.. měl jsem na mysli nějaký kratkodobější plány. Třeba, jak vůbec přečkat první noc." Na chvilku se odmlčím, protože hledám ty správná slova. Rozhodně jsem nechtěl vypadat jako nějaký úchyl nebo tak něco. "Já bych asi nejspíš sám v tom pokoji nezamhouřil oka, tak jsem se chtěl zeptal.. jestli byste.. jako nechtěli.. přečkat alespoň tuhle noc společně?" Do lící se mi přitom návrhu nahrne krev a to i přesto, že to bylo myšleno naprosto z logického bezpečnostního hlediska. Bylo by rozumné vzít si hlídky a zatímco dva spí, jeden bude hlídat a postupně se vystřídají. Jenže předat to takhle dívkám už byl pro mě prakticky nadlidský úkol. Nedostal jsem ze sebe dalšího slova. |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Tak moje slova se potvrdila, aneb jak vždycky říká můj otec, budu zkrátka držet hubu a krok. Zatím to jde však vcelku dobře. Cestička je sice malá a místy nepříjemně strmá nebo klikatá, nicméně je tady. Lepší než šplhat po kamenech. Kdybych odhlédl od všech nepříjemností, které se dnes staly a pravděpodobně ještě stanou, musel bych uznat, že toto je celkem pěkná procházka. Nevím, zda je to místním podnebím nebo něčím ve vzduchu, ale neustále zde ztrácím pojem o čase. Upřímně netuším jestli jsme šli půl hodiny nebo dvě, když jsme dorazili na pěkný rovný plácek. Jo můžeme tady chvilku počkat. Ne, že bych byl nějak extra unavený, i když lhal bych, kdybych tvrdil, že žádnou únavu necítím, ale vidina toho, že dalších X hodin půjdeme bez pauzy, mě velice rychle přemluvila k přestávce. Přece jenom to byl dnes docela náročný den. No jelikož to vypadá, že spolu budeme v nejbližší době trávit spoustu času , pověz mi Margaret něco o sobě. Odkud jsi, co děláš a tak. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
Seznamování David
Margaret přikývne a posadí se na zem. Tvá otázka ji trochu překvapí. ,,Pocházím z Edinie, ze země lidí," začne. ,,Vlastně je to tak trochu země bez kouzel. Potkala jsem se s Vyvolenou, to není jeden ze zážitků, které bych chtěla opakovat." Na chvíli se zadumá. ,,Když nad tím tak přemýslím, tak se hodně věnuji drakům, jejich studii a tak. Dokonce jsem v jednu chvíli našeho draka i ošetřovala, když se vrátil od Atona. Taky komunikace se zvířaty je zajímavá, ale baví mě i výuka zeměpisu a dějepisu. No a jde-li o nějaké obyčejné koníčky, tak se věnuji hře na loutnu." |
| |
| soukromá zpráva od David Majer pro Margaret se trochu rozpovídá o svém životě. Vtipná věc na tom všem je, že cokoliv jí přijde normální, je pro mě vlastně sci-fi. A opravdu by mě zajímalo, proč když tu jejich slavnou Vyvolenou nemá v lásce, skáče tak jak Vyvolená píská. Draci? To mi chceš jako říct, že ty filmové okřídlené bestie, které chrlí oheň vážně existují. A kolik prosím tě vůbec existuje světů? Loutna? To je tuším taková ta divně vypadající kytara. U nás ne úplně běžná věc jak si Margaret asi myslí. Vnuklo mi to však další myšlenku. Tak třeba mi někdy hru na loutnu ukážeš. A jak to vůbec v tom vašem světě je z hlediska technologie? Jak je možné, že ovládáte magii a podobné věci a zároveň používáte středověké nástroje? Úplně si nedovedu představit, že bych najednou měl skočit z technologického vrcholu zpátky do středověku a žít tady po zbytek života. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Just friendly chatting Eli, Kody Eli vypadá že neví jak přesně zní elektro swing. Já tedy taky nemám ucelenou představu, ale aspoň trochu obrázek mám o všech odvětvích. V myšlenkách Eli podpořím, když chce, aby Kody nějakou pustil. Ale Mám trochu obavy, jestli tady bude fungovat naše elektronika. I kdyby, tak žádnou zásuvku na nabíjení jsem tu teda neviděla. A Kody moji obavu potvrdí. "To je dost škoda, že to neguje teda." Nakrčím nesouhlasně obočí. Budu si muset odvykat asi. Dále zareaguju na Eliin dotaz na mou vážnou hudbu. Musím se zasmát, když vidím, jak usilovně přemýšlí. "No jak která část u novosvětské, ale mohla by se ti líbit, někdy ji musíš zkusit. A co se týče Haydna.. Ten má skladeb víc, takže asi jak co." Pokrčím rameny. Všechny určitě neznám. "Paráda." Usměju se na Eli, když prozradí, že hraje na dva nástroje. Takovým lidem jsem trochu záviděla. Kody se obrátí na mě a zeptá se i mě. "Jen jsem zkoušela keyboard a kytaru, ale... umím jen hrubé základy, nic moc." Pousměju se. Neměla jsem na to nervy a trpělivost. Nadšeně přikývnu, když Eli nabídne zpěv. Ten mi jde rozhodně líp než hra na nástroje, ačkoli ani s tím bych se nedostala mezi slavné umělce. Ale kapelu jednou chci. "Páni, to bylo super." Souhlasím s Kodym. Kór bez doprovodu. "Takže francie, jo?" Šibalsky se usměju. "Ta je zatraceně těžká." Všimnu si, že Kody trochu.. jakoby povadnul. Možná jen na chvíli, ale neunikne mi to. Vesele ho štouchnu loktem. "Hlavu vzhůru, pokud na nic nehraješ tak můžeš začít třeba na bicí a pak bychom mohli všichni založit kapelu." Zasměju se pobaveně. Ani nevím, co bych v ní dělala já, Eli zpívá rozhodně líp než já, ale co už. Plány. Tak sem s nimi. Jak to tady zvládnout přes noc. No, už jsme tady spali a nemyslím, že by nás chtělo něco sežrat. Nebo alespoň zatím. Trochu se začervenám, když se zakoktá. Sice nemám proč, ale soucítím s ním. Chvíli se rozmýšlím a pak zkusím odpovědět. "No... nepřipadá mi, že by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ta... Kira sice nevypadala moc mile, ale myslím, že by neublížila. Ale pokud se budeš - budete? cítit líp, tak mi to nedělá problém." Na závěr se usměju, abych ukázala, že to opravdu myslím vážně. Sice pořád cizí prostředí, ale tady v zahradě jsem se cítila už klidněji a vcelku bezpečně. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Na odpočívadle David Majer
,,U nás existují, u vás ne. Nemáte dostatek kyslíku a neporušené přírody, aby na Zemi mohli přežívat ve své podobě. Můžou se čas od času ukázat v podobě zvířat, ale neodlišíš je od těch normálních." Pokrčí rameny. ,,Ve zdejší ,dimenzi'" naznačí rukama uvozovky , ,,Deset, v jiných dimenzích i více, ale o nich ti toho moc neřeknu. Nikdy jsem v nich nebyla." O dimenzích mluví naprosto stejným tónem, jako by ti popisovala, že se pomeranče nevozí z Antarktidy.
,,Když bude čas," pokrčí rameny. ,,No… Má se to tak. Magie se dá rozvíjet jen v místech, kde nepůsobí tak silné elektromagnetické pole. Tady nenajdeš žádnou elektřinu, ani pušku, ani auto. Všechny tyto stroje totiž ruší úplnou působivost magie," vysvětlí. ,,Takže všichni kouzelníci a cestovatelé mezi dimenzemi, jako já, vědí, že existuje mobil, telefon a auto, ale doma nepoužívají ani jedno, protože by to akorát poškozovalo magické nadání." |
| |
| soukromá zpráva od Eliana Kopecká pro Kody, Eli „Jaká škoda,“ shrnu Kodyho problémy s mobilem a jen se uculím, když si nás přitáhne blíž. Kdo by se taky neculil, když se drží tak pěkného kluka, že? „No, asi od něj znám jen ty klidné,“ pokrčím rameny. Taky nejsem kdovíjaký znalec, naprostá většina skladatelů mne musela zaujmout na první dobrou, abych je pak zkoumala víc. „I když jsem se za tři roky nenaučila francouzsky ani bleptnout, tak výslovnost mi šla.“ Pokrčím celá rudá rameny, „na zpívání toho není víc třeba.“ K plánům se nevyjadřuji, jak mám pocit, že jsem něco zahlédla za hradbou lesa. S trochu rozpačitým úsměvem se vyvlíknu z Kodyho sevření a zastavím se, abych se tam mohla pořádně podívat. Úsměv mi už z tváře zmizel a nahradil ho strach. Tlumeně vyjíknu, o dva kroky couvnu, jen abych sprintem vyběhla na druhou stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Probuzení Jana Rytířová Pondělí 7.1.2019, 6:00, Praha
Spala jsi pokojně. Tvrdě a bez přerušení. Vše by bylo úžasné, kdyby nezazvonil budík, který tě vytrhl z blahodárného spánku. Otevřeš-li oči a pokusíš-li se budík vypnout, zjistíš, že jej nemůžeš najít. Není tam, kde jsi ho naposledy položila. Vydáš-li se jej hledáš, shledáš, že je pod postelí a zvoní bez přestání. |
| |
 | soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Takhle klidný spánek jsem už dlouho neměla. Ani sny mě neobtěžovaly. Najednou zazvonil budík. Slyšela jsem ho jen slabě přesto jsem ale po něm natáhla ruku, abych ho zamáčkla, protože mě to neustálé zvonění otravovalo. Hmatala jsem po budíku, ale ten nikde. Zvláštní. Vždycky ho nechávám na stejném místě. Rozlepila jsem oči a zaostřila na noční stolek vedle postele. Budík tam nebyl. Ale zvonil dál. Posadila jsem se a protřela si oči, načež jsem zívla. Sáhla jsem po naslouchátku, které naštěstí bylo na svém místě a nasadila si ho. Hned jsem slyšela lépe. Vstala jsem a jala se hledat budík. Byl překvapivě pod postelí. Vytáhla jsem ho a zamáčkla. Udiveně jsem na něj hleděla. Co zatraceně dělal pod postelí? |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Eli a Eli Obě dívky skoro až zalitují, když zmíním nefunkčnost svého mobilního telefonu. Copak se ani jedna z nich nepokusila použít ten svůj? Lehce překvapeným pohledem kouknu na jednu a potom i na druhou dívku. Poté už se strhne mezi dívkami diskuze o vážné hudbě, která naprosto míjí celou mou existenci. Respektive ze školy jsem dokázal identifikovat pouze jména skladatelů, ale to bylo tak všechno. Zaposlouchal jsem se tedy alespoň do jejich zvučných zapálených hlasů a kochal se okolím. Mezi živé mě přivede až Eliška, která si šťouchnutím loktem uzme mou pozornost. Překvapeně na ní zamrkám, a když jí odpovídám, už mám na tváři zase vlídný úsměv. “Nemám hudební sluch a na hudbu jsem fakt dřevo. Leda by bylo potřeba vyklidit nějaký lokál, to bych snad zvádl.“ Pobaveně se zasměju svému vtipu, který sám o sobě za moc nestál, ale zakládal se na pravdě tak proč ne. Eliška přinese do plánů na noc několik logických argumentů, které moje rozhozená mysl naprosto vytěsnila. Výborně Same vůbec teď nevypadáš jako naprostý hlupák a ještě ke všemu posera. Rezignovaně si povzdechnu nad svojí hloupostí, ale než stihnu cokoliv říct, tak se stane něco podivného. Eliana mi vyklouzne z rámě a jde se podívat blíž k lesu. Sice nevím, co tam zahlédla, ale její reakce mi doslova vyrazí dech. Nejdříve polekaně couvne, ale pak vyrazí tryskem do útrob lesa. Jediné na co jsem se zmohl bylo zdvižení volné paže směrem za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vzpurný budík Jana Rytířová
Budík udělal něco nečekaného. Začal znovit znovu, aniž by jsi s ním jakkoli hnula, či ho k tomu pošťouchla. A znvonil a znovil tak, že jsi ho nemohla zastavit. Jako by ti snad chtěl říci, že máš okamžitě začít nědo dělat, jinak ti nechá prasknout ušní bubínky. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Co to... Je snad rozbitý? Znovu a znovu jsem se ho snažila zamáčknout, ale on odmítal přestat zvonit. Co s tebou mám asi dělat? Přestaň zvonit nebo mi praskne hlava. Baterku jsem se mu nepokoušela vyndat, kryt stejně nejspíš bude na šroubek, a tak jsem budík zastrčila pod peřinu a doufala, že tak zvuk alespoň trochu ztlumím než vymyslím co s ním dál. Znovu jsem zívla a odebrala se do koupelny vyčistit si zuby a trochu se upravit. Třeba budík přestane zvonit sám. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Zvonek Jana Rytířová
Budík opravdu za malou chvíli zvonit přestane, ale ticho trvá je chvíli. Za moment se znovu ozve drnčení, tentokrát však patří domovnímu zvonku. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Zrovna jsem si dočistila zuby a vyplachovala si pastu z úst, když se rozdrnčel domovní zvonek. No, to mi ještě scházelo. Kdo zvoní tak brzo? Vyšla jsem z koupelny, pořád celá rozcuchaná a v pyžamu tvořeném volnými zelenými kostkovanými tepláky a bílým tílkem. Budík už naštěstí přestal zvonit. Došla jsem do předsíně, odemkla vchodové dveře a otevřela, abych se podívala kdo mě to přišel navštívit takhle brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Not just friendly chatting anymore Vlastně mě ani nepřekvapuje, že klasickou hudbu neznají. Ona jí většina moc přitažlivá není. Teď vypadám jak profík na ni, ale to nejsem a není mi to moc příjemné. Mám i normálnější styl. "Hm, to jsi fakt dobrá." Ohodnotím Eliu. Některé jazyky jsou prostě zlo. Škoda, že Kody nemá moc sluch, s elektrikou nebo za bicíma by mu to určitě slušelo. Odpovím pobaveným tónem na jeho poznámku: "To nevadí, tak nám můžeš dělat ochranku a časem se něco přiučíš." Zasměju se té představě. Opatrně Kodyho sleduju jak bude reagovat, když podávám svůj návrh. Nevypadá moc nadšeně. No super, teď tě bude nesnášet. Ještě chci svou odpověď nějak zmírnit, ale v tu chvíli se Elia někam zakouká a odejde od nás. "Co tam vidíš?" Zavolám na ni, ale odpovědi se nedočkám. Místo toho jen něčeho děsivého - Elia vypadá totálně vyděšeně a dá se na útěk skrze zahradu, na opačnou stranu. Asi dvě vteřiny jen zírám a nejsem schopná reakce. "Eli!" Zavolám na ni a když neodpovídá, vrhnu rychlý pohled na místo, kam se Elia dívala, pak na Sama. "Pojďme za ní." Vyhrknu jenom, a rozběhnu se směrem, kterým utekla. Nechci tu Kodyho nechávat samotného a ani se mi nechce za Eli běžet samotné, takže doufám, že se chytne a přidá se. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Fast and furious “To bych snad zvládl.“ Usměju se směrem k Elišce, když se nenechá odradit mou hudební hluchotou a najde pro mou osobu jiné využití. Bylo to od ní moc milé gesto a já si ho v téhle chvíli moc vážil. Člověk při té myšlence, jak stojí v backstage a hlídá kapelu, ve které se do hudby naplno ponoří tyhle dvě krásné holky, alespoň odpoutal od všech dnešních problémů. Z transu mě probere Eliščin hlas, jak volá Elianino jméno. Měl bych něco udělat? Ale co! Mysli. Mysli! MYSLI!!! I přes urputnou snahu, dostat ze sebe víc než přihlouplý výraz, zareaguje znovu rychleji Eliška. Rozběhne se za Elianou a mě pobídne, abych běžel s ní. Vzpamatuj se! Okřiknu v duchu sám sebe a moje nohy se konečně pohnou. Vyrazím za Eliškou nejrychleji, jak dovedu a pokud se mi jí podaří doběhnout, tak zmírním tempo. Chtěl jsem mít dívku stále na očích, kdyby se přeci jen objevilo nějaké nebezpečí, abych se jí mohl pokusit ochránit. Nebo jí v nejhorším případě poskytl dostatek času na útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Návštěva Jana Rytířová
Za dveřmi stojí kluk, kterého neznáš. Je poměrně vysoký, v basketbale by mohl být dobrý, stačilo by mu jen natáhnout ruku a míč by byl v koši. Jakmile otevřeš dveře, zahloubaný výraz zmizí z jeho tváře a nahradí jej vstícnost. Usměje se na tebe, ale v modrých očích se mu úsměv neodráží. Měňavě modré oči jsou stále vážné, ale nejsou chladné a nepřívětivé. Hnědé vlasy má rozcuchané jako vrabčí hnízdo. ,,Přeji dobré ráno, omlouvám se, že zvoním tak brzy, ale přivádí mě sem důležitá záležitost. Smím vás chvíli zdržovat?"
|
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Za Elianou Samuel, Eliška
Eliana míří pryč od lese, ale nepomáhá si tím, chce-li uniknout z pozemků hostince, musí přebehnout louku, na níž se nachází ohrada, již jste mohli spatřit z oknen svých pokoijů, a vběhnout do lesa na druhé straně volného prostranství, na němž roste tráva. Tráva je dlouhá, ale i tak se Elianě nějak daří běžet rychleji než vám. Stébla se vám třou o oblečení a skoro se zdá, jako by vás zadržovala. Proběhnete kolem ohrady, v níž stojí kůň a nechápavě vás přejede hnědýma očima, jako by se ptakl, proč tak spěcháte, když je tak krásná noc. Za chvíli vám dívka zmizí v lese. Stromy tvoří temnou hradbu, do níž by snad vstoupil jen blázen. Z vašich zážitků dobře víte, že zde v lese se nebudou vyskytpvat jen vlci, ale možná něco ještě horšího. A možná i něco, co vás zabije bez příčiny. Otázkou ovšem je, proč Eliana běžela do lesa, když se před chvílí vyděsila právě něčeho, co ve hvozdu bylo… |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Za dveřmi stál někdo koho jsem vůbec neznala. Chlapec. O dost vyšší než já. Krátce jsem si ho prohlédla. Trochu jsem se zastyděla. Vždyť já tu stála v pyžamu a rozcuchaná. Trochu jsem si uhladila vlasy a nasadila milý přátelský úsměv. ,,Dobré ráno, to je v pořádku už jsem byla vzhůru. Samozřejmě, co potřebujete?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro
DOPIS Jana Rytířová
Kluk sáhne do kapsy. ,,Mám tu pro vás dopis, do vlastních rukou." Vytáhne podlouhlý dopis. Papír obálky je zažloutlý, vypadá jako pergamen. Na spoji papírů se nachází červená pečet, na níž je vyobrazen drak v letu. Příchozí ti dopis podá. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Pozvedla jsem překvapeně obočí. Dopis? Do vlastních rukou? Převzala jsem si obálku, která vypadala spíš jako pergamenová než papírová. ,,Děkuji." Otočila jsem dopis. Zezadu byla pečeť! Zarazila jsem se a přejela po ní konečky prstů. Zatím jsem ji nerozlomila. ,,Odpusťte, že jsem nezdvořilá, ale kdo vy jste?" Zkoumavě jsem se na mladíka před sebou podívala. Kdo byl, že měl takovýhle zvláštní dopis? |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro ♪ Run, run, run ♪♫ Alespoň trochu mě uklidní, když za sebou uslyším Samovy kroky. Pokud má dobrou fyzičku, doběhne mě. Ale hlavní je, že běží za mnou a já nemusím zpomalovat, jen se soustředit na Eli. Co to do ní vjelo? Běží velmi rychle, takže ji ztrácím. Prosvištěli jsme přes louku, kolem ohrady s koněm. A dál... les. A ona si to namířila přímo do něho. To si tedy moc nepomohla. Moc nepřemýšlím a před prvními stromy se prudce zastavím. "Sakra!" Vydechnu a podívám se na Kodyho. "Ona... Ona se snad..." dodýchávám svůj sprint, "Jí snad totálně hráblo." Nádech, výdech, nádech, výdech. "Cobudemedělat?" vychrlím další větu najednou. Do toho lesa fakt nelezu. Co tam sakra mohla vidět? |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Posel Jana Rytířová
Evidetně ho zarazíš. Jako by takovou otázku nečekal. Jako by prostě počítal s tím, že brzo ráno zazvoní na cizí dveře, předá dopis a jako anonym zmizí. ,,Kdybych řekl, kdo jsem, nevěřila byste mi," řekne nakonec s úsměvem. Vypadá upřímně a bezelstně. ,,Jsem jen posel." |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Tak posel. Zajímavé. Koutky rtů mi zacukaly v úsměvu. ,,Třeba bych věřila. Mimochodem já jsem Jana. Ale to nejspíš víte." Napřáhla jsem k němu ruku, abychom si mohli rukama potřást. ,,A taky bych se mohla konečně podívat co je v tom dopisu." řekla jsem pak a opatrně rozlomila krásnou pečeť. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Dopis Jana Rytířová
,,Věřte, že nevěřila," pousměje se a přijme tvou ruku. Má pevný stisk, ale na drtivý. Přesně takový, jaký má být. ,,Michal," představí se. ,,Mám se vzdálit?" zeptá se, zatímco rozlamuješ pečeť. Pergamenová obálka obsahuje pergamenový dopis psaný uhlédným písmem.
Vážená slečno Rytířová,
jistě se divíte, proč se najednou za Vašimi dveřmi objevil jeden z mých žáků. Jmenuji se Lostra, kdysi Ledová, dnes jsem známější spíše jako Vychittitanová, avšak zdá se, že na mých příjmeních nezáleží, neočekávám, že jedno z nich znáte. Abych Vás však nezdržovala, překročím k tomu, rpooč Vám píši. Možná jste zaregistrovala zvláštní zaměny ve svém organismu. Přesněji řečeno však na svém bloku. Jistě se Vám již někdy stalo, že jste něco nakreslila, ujela Vám ruka a zjistila jste, že Váš výtvor se přenesl do reality. Dopis není vhodná forma, jak bych Vám mohla přiblížit učínek Vašich schopností. Proto Vám nabízím jinou možnost. Chcete-li se o svých schopnostech dozvědět více, můj student Vás ke mně jistě dovede. Ovšem pokud Vám dělají problémy průchody mezi dimenzemi, doporučuji na tento dopis rychle zapomenout.
Děkuji za přečtení.
S vřelými pozdravy
Lostra Ledová-Vychittitanová |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Say goodbye honey! Pronásledování se změní ve sprint. Je až k nevíře, jak je Eliška rychlá, ale co je ještě podivnější, že se nám Elianu nedaří vůbec dohonit. Ba co hůř, dokonce se nám vzdaluje. "Sakra stůj!" Pokusím se zakřičet, mezi nádechy a výdechy, směrem k Elianě. Jenže ona buď neslyší nebo slyšet nechce. Než se stihnu nadát, tak zmizí v temném lese, který očividně obklopoval hostinec ze všech stran. Eliška zprudka zastaví a já mám co dělat, abych jí nesrazil. Nohy klopýtnou jedna o druhou a s rukama nataženýma před sebou zastavím tak akorát, abych se jen lehce opřel o její ramena. Zhluboka dýchám, jak se snažím popadnout dech, protože na noční sprint jsem rozhodně nebyl připravený a moje plíce se mnou naprosto souhlasili. "Nevím..." Rozhodím rukama do stran. Asi jí mrdlo, když zaběhla do toho proklatýho lesa, ale jít tam za ní by byla sebevražda. "...ale moc možností nemáme." Snažím se působit trochu nad věcí, ale z očí mi určitě sálá stejné zmatení, jako u Elišky. "Můžeme jít za ní, ale s tou rychlostí co nasadila, jí stejně nedoženeme. Taky můžeme zkusit tu arogantní skupinku uvnitř." Ukážu směrem k hostinci, ale při vzpomínce na elfskou smetánku, se mi zkřiví zoufalý pohled ještě navíc do odporu. "Nebo... nebo..." Dojdou mi další nápady. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro ,,Těší mě." usmála jsem se mile a rychle dodala: ,,Nemusíte. Mně to nevadí." Pak už jsem se začetla do dopisu. Psaném na pergamenu! S každým dalším slovem mi úsměv mizel ze rtů a čelist mi klesala snad až ke kolenům. Zvláštní záměny ve vašem organismu? Ano, to s tím kreslením se mi opravdu stalo už několikrát. Poprvé ve čtrnácti pokud si dobře vzpomínám. Ale jak... Jak to ví ta žena co mi píše? A co je vůbec zač? ,,Průchody mezi dimenzemi?" šeptla jsem nevěřícně. Až po chvíli mi došlo, že jsem to řekla nahlas. Samozřejmě se mohlo jednat jen o nějaký podvod, ale pergamen? Pečeť? A to o mých schopnostech, které mě občas děsí? Toužila jsem se dozvědět víc. Lépe pochopit co umím. Kolikrát jsem se i bála vzít tužku do ruky. Ale můžu tomuhle věřit? Je jen jeden způsob jak to zjistit. ,,Co... Co má tohle znamenat?" Šokovaně jsem na mladíka pohlédla. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro the Last Goodbye "Promiň za to zastavení." Ještě musím dohnat resty, když do mě Kody málem narazil. Bylo to dost prudké, ale nemyslela jsem na to. Také vypadá, že ho běh vzal. Já se naštěstí vydýchám rychle. Jsem ráda, že se mu taky nechce do lesa. Ano, to by byla sebevražda. Prohrábnu si vlasy, které se mi během rozčepýřily do všech stran. "No... myslím že moc jiných možností asi nemáme." Nejsem ráda, ale... Je to naše jediná možnost. Pojďme, nemáme moc času. Ohlédnu se. Vidím za sebou ohradu a v ní koně, který si jen lhostějně postává. Třeba spí, šťastlivec. A za ním budovu, kterou jsme opustili. Jsem pořád hnaná strachem o kamarádku a pěkně vyděšená, a tak se k oné dominantě rozběhnu. Ne tolik rychle jako předtím, ale pořád mám v těle spoustu adrenalinu, který mě pohání dopředu. Zastavím u dveří a počkám na Kodyho a až se oba (nebo aspoň já) vydýcháme. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlení? Jana Rytířová
Michal se zatváří trochu nejistě. ,,No…" začne nejistě a evidetně neví, jak ti to všechno vysvětlit. ,,To je na hodně dlouhé vyprávění. Ale zkusím to nějak… shrnout. Takže, na světě existují lidé, kteří se liší pod těch ostatních tím, že v sobě majít tak zvanou magickou jiskru. Některé schopnosti jsou nebezpečné, některé nikomu neublíží, ale takových je málo. A paní Lostra se snaží všechny tyto lidi ochránit před jedním jistým elfem a chce je naučit jejich schopnostem." Chvíli přemýšlí. ,,Někteří z nadaných mají ale v sobě ještě něco jiného než schopnost. Umí vyhledat Zapomenuté království, ve kterém by se dalo schovat před nebezpečím, které právě hrozí všem světům." Nejistě se usměje. ,,Já vám říkal, že mi nebudete věřit." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Okřídlená návštěva Eliška, Samuel
Když dorazíte k hostinci, uslyšíte zevnitř hlasy. Jeden bezpochyby patří Áronovi, tomu nabubřelému elfovi, druhý sotva slyšíte, ale jde rozeznat, že patří dívce. Ne však Kiře, či někomu, koho již znáte. Někomu, koho jste zde ještě neviděli, nebo neslyšeli. Za vámi se ozvou kroky, a otočíte-li se, spatříte někoho, koho znáte, nebo alespoň Eliška jej poznává. Je to ten kluk s křídly, co seběhl po zábradlí a varoval vás před tím, abyste nejedli jídlo od Árona. Eliška jej zná pod jménem Con, Samuelovi se nepředstavoval. ,,Vyhodili vás ven?" zeptá se zvědavě poté, co vás pozdraví. Křídla se mu na zádech smrsknou a zmizí, jako by tam nikdy nebyla. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Zase zpátky Hlasy z budovy se nesou až ven. Bude dozajista super tam vtrhnout jen tak a začít panikařit. Ale jsem nervózní, dochází čas. Venku se ale ještě trochu vydýchám, abych nebyla tak uřícená a podvědomě si uhladím vlasy. Naštěstí nemusím chodit mezi lidi a komunikovat s někým, koho neznám, protože uslyším kroky hned za mnou. Otočím se, protože nejsou Samovy. V tu chvíli se mi uleví a spadne kámen ze srdce. "Cone!" Zavolám na něho a jsem ráda že ho vidím, i když se na mě vykašlal. To mu vyčiním později. "Ne tak docela - šli jsme se projít - ještě s jednou kamarádkou - a ..." Asi vyprávím trochu zmateně, ale co už. "Ona něco viděla v lese, pak zpanikařila a utekla nám támhle." Ukážu směrem k lesu, kde Elia zmizela. Už nemám co dodat. Mrknu na Kodyho, jestli to nechce udělat on, pokud ne tak čekám na odpověď od Cona. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Conovy otázky Eliška, Samuel
,,Utekla k lesu?" podiví se a pohlédne směrem, kterým Eliška ukáže. Netváří se dvakrát nadšeně, ale ani to nevypadá, že by vešel dovnitř a nehodlal tuto záležitost řešit. ,,Podívám se po ní," řekne nakonec a pohlédne opět na vás dva. ,,Jak rychle běžela? Útočila na vás, nebo prostě jen utekla?" optá se. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Při Michalově vysvětlování mi doslova klesla čelist. Když jsem si to uvědomila rychle jsem pusu zavřela. ,,Tak jo. To je... šílené." poznamenala jsem a vzápětí se nevesele zasmála. ,,A-ale věřím vám. Protože já jsem..." Odmlčela jsem se. Nenapadalo mě jak to popsat. ,,Já kreslím. Tedy... Občas... Zkrátka. To, co nakreslím někdy... Oživne." Což ale taky nebyl ten správný výraz. Povzdechla jsem si a prohrábla si volnou rukou rozcuchané vlasy. ,,Pojďte dál." vyzvala jsem nakonec mladíka, trochu víc otevřela dveře a uhnula na stranu, aby on mohl vstoupit. ,,Já jen chci vědět co to je. Jak to dělám a proč?" Pak mě napadlo ještě něco. ,,A-a co umíte, vy?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Rys Jana Rytířová
,,To říká většina lidí," připustí mladík a pousměje se. ,,Asi proto, že to šílené vážně je." Pokrčí rameny. Michal se na tebe usměje. Evidetně to chápe. ,,Ožívání věcí je ještě ta lepší varianta, hádám-li správně." Nezdá se, že by čekla odpověď. Mladík kolem tebe projde, ale vypaád trochu nejsitě. ,,Na tohle neumím dopovědět. Bohužel jsem nestudoval všechny schopnosti. Já zůstal u živlů a měničů." Omluvně se na tebe podívá. ,,Já?" vypadá dost zaskočeně. ,,No, já se umím měnit v rysa. Zní to divně, ale je to tak." |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro ,,To nevadí." Mávla jsem s úsměvem rukou nad Michalovou poznámkou že přesně neví jak se mé schopnosti nazývají. Pak jsem na něj chvíli zůstala překvapeně zírat. ,,Vy... Se měníte v rysa?" To je šílené... Snažila jsem se netvářit jako že mě to vyděsilo. Ale vyděsilo. ,,Tudy." Ukázala jsem směrem ke kuchyni, ,,Do kuchyně. Dáte si kávu nebo čaj? A omluvte prosím můj vzhled, ještě jsem se nestihla trochu upravit." Pokynula jsem mladíkovi ať si sedne. Dopis jsem odložila na stůl a zamířila k lince, abych dala do konvice vařit vodu. Protože minimálně já si kávu dám. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V kuchyni Jana Rytířová
,,Já vím, zní to praštěně." Pokrčí rameny. ,,Každopáně jsem jedno z těch méně divokých a nezvladatelných zvířat." Lehce se usměje. Michal tě následuje do kuchyně. ,,Poprosím čaj, děkuji." Celou dobu se rozhlíží, jako by hledal něco, co by na něj mohlo vyskočit. Asi ho cizí prostředí znervózňovalo. ,,To je v pořádku. To já jsem vás zaskočil trochu moc brzy." Na tvůj pokyn se posadí. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Méně divokých a nezvladatelných? To mě zrovna moc neuklidňuje. ,,Jistě. Ale bohužel mám jen pomerančový. Snad nevadí. Já čaj příliš nepiji. Mám ho tu víceméně jen pro návštěvy." Dala jsem vařit vodu. Neušlo mi jak ostražitě se tu rozhlížel. Jakoby očekával nebezpečí. Nasypala jsem do svého hrnku dvě lžíce kávy a přihodila tři kostky cukru. Do Michalova hrnku jsem vložila sáček čaje a čekala až se voda dovaří. Pak jsem oba hrnky zalila horkou vodou a ten s čajem položila před mladíka. Vzala jsem svou kávu, do které jsem ještě nalila trochu mléka a posadila se na židli naproti Michala. ,,Takže... ten dopis..." Začala jsem trochu nejistě a dopis znovu vzala do ruky, ,,Pokud chci zjistit víc, mám jít s vámi? Hned teď? Skrz dimenze?" Pokud je něco praštěný, tak to, co jsem právě teď řekla. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Nekalé úmysly Jana Rytířová
,,Ne, nevadí," ujistí tě s úsměvem Michal.
Návštěvník přikývne. ,,Zní to… divně a hlavně nevidím důvod, proč byste mi měla věřit, ale ano. Já vám toho mnoho nevysvětlím, ani o Lostře ani o vašich schopnostech." Omluvně pokrčí rameny. ,,Nevím, jestli to bylo v dopise zmíněno, ale je možné, že po vás půjde někdo, kdo s vámi nebude mít úplně čisté úmysly." |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Okřídlená spása nebo záhuba? Dorazíme zpět k hostinci, ze kterého se stále ozývá několik hlasů. I kdybych chtěl, nejspíš bych je stejně nepoznal, takže se tím ani neobtěžuji. Místo toho zamíříme rovnou ke dveřím, kde potkáme okřídleného týpka, co se kdysi mihnul kolem nás a pak zmizel venku. Eliška se několikrát zmínila, že ho zná. Teda alespoň myslím, že to říkala. Střelím po ní pohledem a doufám, že se ujme slova. Přeci jen od ní, pokud se teda už znali, to bude mít větší váhu. Moje domněnka se potvrdí, což mi přinese velkou vlnu úlevy. Rozhodně se mi nechtělo dovnitř a prosit o cokoliv tu bandu snobů uvnitř. Ještě teď chytám nerva, když si vybavím to jejich arogantní chování. Místo toho souhlasně přikyvuji, když Eliška začne stručně vysvětlovat, co se stalo. Jakmile Con vznese pak další doplňující otázky, ujmu se slova i já. "Jo jo k lesu a upalovala hrozně rychle. Jako já nejsem žádnej sprinter, ale ani ona na to nevypadala a přitom se nám furt vzdalovala. Máme jít s tebou?" Zeptám se nakonec, ale někde uvnitř doufám, že takovou nabídku odmítne. Ten les vypadal divně a bez nějaké zbraně se mi tam rozhodně nechtělo. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Zkoumavě jsem se na Michala podívala. Můžu mu věřit? Těžko říct. Chová se mile, ale to nemusí nic znamenat. ,,Ne," zavrtěla jsem hlavou, ,,Nic takového se tu nepíše." Pomalu jsem usrkla horké kávy. ,,A kdo by chtěl mé schopnosti zneužít?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlování Jana Rytířová
Michal se zatváří trochu bezradně. ,,Zrovna vaše schopnosti jsou jednym z těch, které by se daly velmi dobře upotřebit ve válkách. Mohla byste zabít několik lidí na jednou a to jen pouhou čarou na papíře." Trochu bezradně pokrčí rameny. ,,Jsou lidé, kteří by stáli o zneužití vaší síly." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vzhůru k lesu Eliška, Samuel
Con zavrtí hlavou. ,,Pokud na tom vyloženě netrváte, zůstaňte raději tady. Kdoví, jestli nenarazím na malum somnium a to by pro vás mohlo být ještě smrtelně nebezpečné." Pohlédne zase k lesu. ,,Pokud na vás neútočila, tak se jí ještě nedostali do hlavy," utrousí spíše sám pro sebe a nechá zase ze zad vyrašit dračí křídla. Poté se otočí na vás. ,,Nepřibližujte se k lesu a kdyby z lesa cokoli vyběhlo, schovejte se uvnitř," doporučí vám než se vznese a odplachtí směrem k temné mase stromů. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jedno velké WHAT THE HELL? Jsem ráda, že se i Kody zapojí, dá mi to možnost se ještě dodýchat. Na jeho slova jen přikývnu a čekám, co Con odpoví. Doufám, že do toho lesa nebudeme muset chodit, ale na druhou stranu bych Eli moc ráda pomohla. Oddechla jsem si, že do lesa nemusím. Ale... na co přesně že by mohl narazit? A kdo se jí nedostal do hlavy? S pozdvihnutým obočím se už už nadechuju k otázkám, ale už jen zaslechnu doporučení a Con je pryč. Zmateně se podívám na Sama. "Chápeš něco z toho?" Možná by to chtělo spánek. Nebo aspoň čokoládu. Sakra, já chci čokoládu. Jestli ji v tomhle vesmíru nemají, tak se ohrožení neohrožení vracím zase domů. "Takže... Co teď?" Bezděky se k Samovi trochu přiblížím. Ty řeči o nestvůrách a o něčem, co vám může ovládnout mozek moc příjemné nejsou teda.Mám toho dost. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Při Michalových slovech mi po zádech přejel mráz. ,,To bych nikdy neudělala." zamumlala jsem a napila se kávy. Vzápětí jsem ucukla, protože byla pořád moc horká a já si popálila jazyk. Dále mi také na mysli vytanulo zda mohu Michalovi plně důvěřovat. V dopise sice stálo, že mi ho přinese nějaký učedník té ženy, ale klidně ho mohli zabít a Michal zaujmout jeho místo. A jaké plány se mnou má ta žena? Co když ona je na té špatné straně? ,,Já nechci používat svoje... Schopnosti... K zabíjení." Nervozně jsem si propletla prsty. ,,A povíte mi něco víc o těch "zlých" lidech?" |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Ztracen v nevědomosti Překvapeně zamrkám, když Con spustí podivnou hatmatilku spojenou s nepřeberným množstvím zmatečných informací. Nechápavě se podívám po Elišce a hledám u ní nějakou oporu. Tak trochu jsem doufal, že najdu podobně zmatený výraz a nebudu si muset potom připadat, jako naprostý blbec. K mojí úlevě se tak skutečně stalo, takže pokrčím neurčitě ramena, zatímco v mysli hledám nějakou logickou odpověď. “Vlastně ani ne…“ Přiznám poněkud neochotně, ale proč bychom si tu měli něco nalhávat? “…ale nejspíš je tam asi něco fakt nebezpečnýho. Bude lepší počkat tady.“ A hlavně bezpečnější! Ukážu prstem směrem na dřevěnou verandu. Osobně bych si šel lehnout a celou tuhle lapálii nejraději zaspal, ale z obav o Elianu by to nejspíš ani za nic nestálo. Posadím se na dřevěný schod, lokty si opřu o kolena a hlavu si položím do dlaní. Bylo toho najednou nějak moc. Kdybych měl alespoň nějakou představu, co mám dělat dál, tak by to možná nebylo tak černé. Jenže kde jí mám vzít? Potřebuju obejmout… Zvednu pohled k Elišce, která stále ještě stála kousek ode mě. “Přidáš se?“ Poklepu rukou na volné místo vedle sebe a počkám, jak se rozhodne. Bez ohledu na výsledek však pokračuji. “Je to tu ještě horší, než jsem si původně myslel. Myslíš, že ta jejich vůdkyně skutečně ví, co dělá?“ |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Trochu o magii Jana Rytířová
,,Vy možná ne, ale někdo jiný ano," připustí trochu zachmuřeně Michal.
,,To mnoho lidí ne," řekne Michal. ,,Všechno se dá použít dobře i špatně a bohužel jsou lidé, kteří své schopnosti umí zneužít." Pokrčí rameny. ,,Mnoho toho o nich nevím, ale pokusím se vám je přiblížit. Jejich vůdcem je elf, kterému se říká Aton Ohnivý. Někde se říká, že do něj vstoupil Pán Temnot a on za své činy nemůže, já tenhle názor nezastávám." V jeho hlase můžeš číst nepřátelství vůči tomuto muži. ,,Snaží se pochytat všechny, kdo by ho mohli svrhnout, nebo mu jakkoli sebrat vládu, nebo jen její kousek. Proto se pokouší spojit s otrokáři z Rudé Pouště, aby zajímali lidi nadané magií." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Čekání na verandě Jsem ráda, že Kody je na tom podobně a nejsem za úplněho idiota. Už to chci konečně mít pokoj. Jít spát. Prosím, přesně to teď potřebuju. "Jo, souhlas." Dostanu ze sebe a kývnu. Chvíli tam ještě stojím a dívám se za Conem, než mi dojde, že Sam už vedle mě vlastně nestojí. Našel si místo k sezení a nabízí mi, ať jdu vedle. Vděčně přijmu a posedím se za ním. Je fajn mít tu nějakého spojence. Nenápadně se rozhlédnu, kde bych si mohla lehnout. Aspoň na chvíli... "No... Ráda bych v to věřila. Ještě jsme ji neviděli, tak kdo ví..." Nechám větu doznít do ztracena. To byl ale pěkně blbý nápad lozit ven. Proč nás nikdo nevaroval? Začínají mi trochu slzet oči, ale začnu rychleji mrkat, abych je zahnala. Doufám, že si toho Sam nevšiml. Přitáhnu si kolena k bradě a opřu se o ně. "Co budeme dělat?" Možná mám na chvíli chuť se zvednout a rozběhnout se za Eli, abych měla klid, podobně jako ona. Prostě běžet, dokud nepadnu únavou. Mám chuť do něčeho praštit, ale jsem příliš unavená a vedle mě sedí Sam, musím se trochu krotit. Když už nic tak alespoň zatnu pěsti a zarývám si nehty do dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Pozorně jsem poslouchala Michalovo vyprávění. V hlavě mi pořád dokolečka běželo: To je šílenost. To je šílenost. To je... Ignorovala jsem to. ,,Takže," začala jsem poněkud nejistě, ,,když mě tenhle elf objeví a zajme, bude mě nutit páchat zlo? Sloužit mu? A co když už má někoho jako já?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Hovory o magii Jana Rytířová
Michal přikývne. ,,Buď bude využívat vaše schopnosti, nebo vás zabije. To asi záleží na jeho náladě." Zatváří se znechuceně. Očividně k němu nechová ani zrníčko jakékoliv sympatie. ,,Nemá," zavrtí hlavou. ,,Vaše shcopnost je ojedinělá a paní Lostra si dává pozor na všechny magické bytosti. Jen nevím, proč nezačala jednat dříve." |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Zamrazilo mě. Buď mě využije nebo mě zabije. Lákavé vyhlídky. ,,Takže jsem jediná co tohle umí?" Povzdechla jsem si a zajela si rukama do rozcuchaných vlasů. ,,No, v příbězích je tohle obvykle chvíle, kdy bych měla odejít s vámi, protože jinak mi hrozí smrtelné nebezpečí." zasmála jsem se, ale znělo to poněkud nuceně. ,,Je to i náš případ?" |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Bohužel Jana Rytířová
Michal přikývne. ,,Ano, ostatní s touto schopností bohužel zemřeli již před mnoha staletími," přisvědčí. Pousměje se, ale moc veselosti na něm vidět není. ,,Bohužel bych řekl, že ano." |
| |
| soukromá zpráva od Jana Rytířová pro Vážně jsem přikývla a sklopila oči k desce stolu. Přemýšlela jsem. Mám s ním jít? Zkusit mu věřit? Jestli mi doopravdy hrozí nebezpečí... Dokážu zabíjet lidi jen pomocí tužky a papíru... ,,Dobře. Půjdu s vámi." řekla jsem na konec a vstala od stolu. ,,Jen se obléknu a trochu upravím. Mám si s sebou něco zabalit?" |
| |
| soukromá zpráva od Samuel "Kody" Marínek pro Co teď, co potom? Eliška skoro bez váhání přijme místo vedle a mně se tím zase jednou uleví. Byl příjemný pocit vědět, že je tady stále někdo, kdo nejspíš chápe, jak se zrovna cítím. Ztracený, zmatený, bezradný, prostě jako Alenka v říši divů. Jen kurva mnohem víc posraná strachy. Eliana byla jednou z nás. Chtěla zpátky jako my, ale neuplynula ani hodina a bylo po ní. S touhle myšlenkou se nespokojeně zatřesu. Přestaň myslet hned na to nejhorší! Okřiknu sám sebe v duchu. Pořád tu byla šance, že jí ten okřídleňák najde a zachrání. Instinktivně se podívám směrem k lesu. “Hmmm… to nejsou zrovna moc příjemné vyhlídky…“ Odtuším nahlas trochu víc depresivně, než jsem původně zamýšlel. Tahle nejistota byla skutečně ubíjející. Nemohli jsme věřit naprosto ničemu. Židle v týhle Narnii mohla být klidně nějaký teleportační zařízení nebo zbraň hromadnýho ničení. Nic tu nebylo to, co u nás. Ničemu se tady nedalo věřit. Rozpačitě jsem se podíval na Elišku. Možná bych se neměl vázat ani na ní. Co když zmizí stejně jako Eliana? Nebo hůř, co když není tím, čím se zdá být? Moje paranoa se začínala zahryzávat hlouběji a hlouběji do mé duše. Pokud to takhle půjde dál, tak mi z toho určitě hrábne. Pokusím se vyhnat tyhle černé myšlenky z hlavy promnutím kořene nosu a hlubokým výdechem, ale moc to nepomohlo. “Nejspíš bychom měli počkat, dokud se ten tvůj kámoš nevrátí. Ale jestli chceš, můžeš jít klidně k sobě a vyspat se.“ Navrhnu Elišce možnost, která mě jako jediná přišla na mysl. “Já bych stejně neusnul, dokud bych nevěděl, co se teda vlastně stalo.“ Pokrčím rameny a pokusím se o chabý úsměv. Bohužel to byl jeden z těch horších a uklidnění nebo snad povzbuzení by se v něm hledali těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jak dál.... Teď když odezněla hlavní vlna adrenalinu a chvíli sedíme v klidu tak cítím jen silnou únavu. Ještě včera jsem měla docela náročnou cestu - bylo to vůbec včera? Nebyl to už týden, měsíc? Jsme tu jen takovou chvíli a už o jednu míň. Znovu si přehrávám v hlavě, co tam Elia musela vidět a jak začala utíkat. Místo rány do lavice ještě pevněji sevřu dlaň. I se Samem to je špatné. Kam se poděl ten veselý kluk, co všechno dokázal odlehčit? Možná nám oběma pomalu dochází, že to opravdu není jen sen a že hrozí vážné nebezpečí. Vyslechnu si jeho odpověď. Vlastně mě nepřekvapila, přišla bych na to i sama, možná jsem jen potřebovala slyšet přátelský hlas. "Jo, taky bych asi neusnula..." Podívám se na jeho úsměv. Smutný a prázdný, stejně jako se cítím já. Nesnáším, když se cítím tak bezmocně. Cítím v sobě napětí, jako by každá část mého těla chtěla vybouchnout a zároveň jen zůstat sedět už navždy. Tohle je příšerné. "Do háje!" Ozvu se zničeho nic docela nahlas. Vymrštím se ze sedu a praštím do zábradlí. Nebo něčeho podobného, co mi přijde pod ruku. Začnu si svůj vztek vylévat přímo na tohle místo, kde jsem najednou osaměla. "Už toho mám dost! Nikdo nám nic neřekne, ani se nikdo s ničím neobtěžoval a ještě k tomu to tu je tak nebezpečné" Vychrlím ze sebe naštvaně. Chci domů. "Já už tady toho mám opravdu dost!" V tuto chvíli stojím k Samovi zády a konečně si začnu pomalu uvědomovat, že jsem ho možná vyděsila. Chvíli ještě zůstanu, protože se bojím otočit. Ale přece jen to risknu. "promiň, jen... mě to tak strašně irituje." Odkopnu kamínek, co mi leží u nohy a začnu se procházet tam a zpátky, na docela malém prostoru a pořád blízko Samovi. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Balení Jana Rytířová
Michal se lehce usměje, je na něm vidět i úleva. Nejspíše počítal s tím, že s ním dobrovolně nepůjdeš, jen těžko můžeš odhadovat jeho pocity, či směr jeho pocitů. ,,Jen to, co je nezbytně nutné," informuje tě ochotně. ,,A možná, pokud máte, kapesní nůž, bude se hodit," dodá nepříliš nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Po domluvách a dohadech (Samuel,) Eliška
Ve chvíli, kdy se začínáte ztrácet ve vlastních pocitech, kdy jste vystrašení a na dně a do toho všeho se vám plete zmatenost, vyjde z lesa Con. Na tváři má ustaraný výraz, ale to není to nejhorší, co na jeho ppstavě můžete spatřit. Po obličeji mu stékají pramínky krve, ne však jeho. Mlčky dojde až k vám a zcela vážně na vás pohlédne. Několik dalších vteřin mlčí, než se zmůže na tichá slova: ,,Nenašel jsem ji, pravděpodobně odběhla daleko. V nejlepším v ní přebývala její lidská stránka, to vás možná zachránilo před smrtí." Povzdechne si. ,,Měli byste jít spát. Všechno vám řeknu, zítra." |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Forever Alone Sam na můj výbuch nijak nereaguje, což mě moc nepotěší. Nevyděsila jsem ho moc? Trochu se i bojím podívat se mu do tváře. Po chvilce přecházení se z lesa vynoří postava. Cona poznám okamžitě. Jde ale sám a nevypadá to dobře. Začínám cítit mráz, jak mi přejíždí po zádech. Když dojde blíž, je to už jasné. Tváří se vážně a dokonce má na tváři krev. Po jeho sdělení jako by všechno ještě víc utichlo. Tak tedy... Sbohem Eli. Byla tu jen chvíli a už se jí stalo tohle. Jak tu máme přežít i my? Zničený mladý život, plný talentu, energie a snů... Na Conovu výzvu jen tiše kývnu. Ani nepláču, jsem příliš otřesená a opravdu unavená. Pohlédnu na Sama, ale beze slov se otočím a sama se vydám zpět. Cestu si příliš nepamatuji, ale najednou jsem u dveří. Jdou otevřít a vevnitř jsou i mé věci, takže to zřejmě bude můj pokoj. Můj pokoj. Jenže na jak dlouho? Jen ze zvyku ze sebe sundám špinavé oblečení a lehnu si jen ve spodním prádle. Stále otřesená a plná vzpomínek, přesto velmi rychle usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Nová den Eliška
Noc máš kupodivu klidnou. Nestraší tě žádné noční můry, ani nic, co by tě rušilo ze spaní. Přestože je klidná, mohla by být delší. Ráno tě probudí neodbytné bušení na dveře. otevřeš-li oči, spatříš sluneční světlo tančit po bílém povlečení, po šatní skříni i stole u okna. Při vší dobré vůli zvuk, který se dal nazvat klepání, utichl. Máš velký spánkový deficit, takže se ti možná chce jen znovu zabořit hlavu do polštáře, na druhou stranu… Možná ti hlavou vrtá, kdo se sem chtěl dobýt a nakonec tě nechal spát. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Povzdechnu si a zabořím hlavu do polštáře. Spánek dobrý, ale ještě bych snesla. Pomalu na mě začínají doléhat poslední dva dny. Svou rodinu jsem neviděla už věky. Moc ráda bych teď objala mámu. Bušení zničeho nic ustalo. Je to dobré znamení, nebo ne? Zvednu hlavu. Neslyším, že by se dveře otevíraly, takže neznámí útočník je asi pryč. Posadím se a prohrábnu si vlasy, aby vypadaly aspoň trochu přijatelně. Hodím na sebe tričko, které jsem nechala válet na podlaze a hodím si ho na sebe. Pomalu se přiblížím ke dveřím, připravená uskočit, kdyby se něco dělo. Ale nic. Stále ticho. Zadržím dech a zkusím pomalu, opatrně otevřít a rozhlédnout se po chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Na chodbách Eliška
Na chodbě nikdo není, jen světlo z malých lampiček vypadající jako malí dráčkové, ve jejichž ústech hoří oheň. Tyto zdroje světla jsou rozprostřeny v pravidetlných intervalech většinou u dveří do pokojů. Jedny dveře se otevřou a z místnosti vyjde dívka, která je ti věkem velmi blízká. Má světlé zlatozrzavé vlasy a zelené oči. Možná by vypadala jako obyčejná puberťačka, kdyby neměla u pasu dýku a netvářila se tak klidně a chladně. A kdyby na rameni neměla krvavou skrvnu. Zamíří kolem tebe pryč. Mnoho pozornosti ti nevěnuje. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Jen kolem mě propluje a zamíří chodbou dál. Mám nutkání jí nechat být, ale nutně potřebuju informace. Zase. Achjo. A na co se jí asi tak mám zeptat? jaký je program? Co je na oběd? Ušklíbnu se své hlouposti. Kéž by tu byl Con, ten by mi poradil. Ano, to je ono! Dívka je už kus ode mě, ale pořád ne dost daleko na to, aby neslyšela. Tiše si odkašlu, abych si dodala odvahy. "Ehm... Ahoj? Promiň, nevíš náhodou, kde bych našla Cona?" Kousnu se rtu. Doufám, že to bude v pořádku... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Na chodbě Eliška
Dívka se zastaví a ohlédne se. Chvíli si tě prohlíží s nečitelným pohledem. Nakonec promluví klidným hlasem: ,,Myslím, že bude někde s Áronem. Venku v ohradě, nebo u koní, možná u draka. Nebo také v kuchyni." Její pronikavý pohled se přemění v něco, co nedokážeš rozluštit, protože se odvrátí a zamíří chodbou pryč. ,,Možná by stačilo jen zavolat," poradí ti ještě, když odchází. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Super, co teď? No, venku jsme přece slyšeli koně, tak proč to nezkusit tam. Vydám se tedy chodbou, kterou jsem šla včera, abych se dostala zase na stejné místo. Pokud jde dívka stejným směrem, počkám a nechám ji odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Venku Eliška
Dívka na tvé díky nijak nereaguje a kráčí pryč, aniž by se ohlédla. Míří stejným směrem, ale za malou chvíli ti zmizí z očí. Vydáš-li se dál, dorazíš stejně jako včera ke schodům. Dole nikdo není, je tu až podezřelé ticho, skoro by byl slyšet špendlík spadnout na zem. Tvé kroky na dřevěných schodech se rozléhají hlasitěji, než by bylo komukoliv milo. Dostaneš se však až dolů bez povšimnutí, možná také proto, že zde není nikdo, kdo by tě slyšel, nebo tě zcela okázala ignoruje. Ať je to jak chce, můžeš zcela klidně projít místností až ke dveřím, které kupodivu nejsou zamčené. Vyjdeš-li ven, spatříš krajiu ozářenou sluncem. Stromy v temném lese nevypadají tak hrozivě, přestože se netváří nijak lákavě. Květiny vypadají mnohem přívětivěji než včera za svitu hvězd. Září všemi barvami a vesele se mihotají ve vlahém větříku. Teplota je nyní příjemná, není ani horko, ani zima. Vítr rozhání mraky. Vzduch je stejně čistý jako po dešti. A mimo jiné zaslechneš i veselé řehtání koní. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Rozhlédnu se kolem. Jde toho vidět trochu víc než za tmy. A uslyším nezaměnitelný zvuk koňského ržání. Tam by mohl být Con. Odhodlaně se vydám tím směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Venku Eliška
Zvuk koňského řehtání tě zavede za stavení až k ohradě, v níž běhají dva koně. Zdá se, že se oba skvěle baví. O dřevěnou ohradu se opírá Con a sleduje dovádějící koně. Dnes vypadá jako obyčejný kluk. Žádná křídla ani nic jiného, co by prozrazovalo, že se v něm skrývá něco, co nezasvěcený považuje za pouhou a obyčejnou pohádku. Dokonce i oblečením se nijak neliší od obyčejných školáků. Na sobě má obyčejný černý rolák a kupodivu džíny, boty se podobají pohorkám, kdoví jestli tak jen vypadají, nebo jsou to opravdu zcela normální boty. K mladíkovi nadšeně přihopsá Ronie - ta mladá fenka flata, co tě ještě včera shodila do sněhu - a jako při vašem prvním setkání po něm skočí a strhne ho na zem. Con se tomu jen zasměje. ,,Haf!" přivítá jej nadšeně a oběhne kolem něj kolečko. Poté zamíří k tobě. Vesele vrtí ocasem, jazyk vyplazený. Zastaví se před tebou a sedne si. Dvakrát štěkne na uvítanou a drcne tě hlavou do kolene. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Už si to k němu namířím důsledně rázným krokem, ale přeruší mě jeho pejsek. Ronnie? Myslím, že to bylo tak nějak. Cona shodí a pak přihopsá ke mě. Naštěstí po mě už neskáče. "Ale ahoj malá, ráda tě zase vidím." Sehnu se k ní a pohladím ji po hlavě. Ale dál, na tohle není čas. "Cone." Začnu vážným tónem, ale najednou mi dojdou slova. "Co to má všechno znamenat?" Začínám zase cítit tu vlnu adrenalinu, zrychlující se puls a krev v hlavě. Hrozí naštvaný výbuch? "A prosím... Prosím řekni mi toho víc. Jsem tu sama, ztracená, mojí kamarádce se něco stalo, mám toho dost, chci domů a... a... A prostě chci domů, mám toho dost! Tak mi to, prosím, vysvětli. Co se to tu sakra děje?" Vychrlím ten proud slov, ani nad ním nepřemýšlím. Nedokážu dost dobře vyjádřit své emoce. Po tomto malém naštvaném kousku se mu pořád dívám pevně do očí, ale ty mi začínají slzet. Sehnu se proto znova k fence a znovu ji pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Venku s vysvětlením Eliška
Při zvuku tvých slov se Con otočí. Fenka ti radostně olízne ruku, mladíkovi po tváři přeběhne úsměv, který však zamrzne, jakmile promluvíš na něj. Začne se zvedat ze země. ,,No," začne opatrně. Podle všeho si není jistý tím, co chce říci. ,,Děje se tu spousty věcí," pokračuje stále stejně opatrně a nejistě. ,,Třeba to, že nastává katastrofa, hroutí se vlády, Aton se nás snaží zabít a Lostra je ještě nevrlejší než kdy jindy." Povzdechne si. ,,Endera se vydala do Rudých Pouští, aby odtamtud vytáhla další z vás - nás. Pak je tu ta věc se Zapomenutým královstvím. Všichni věří, že tam najdeme úkryt, ale upřímně nejsme úplně přesvědčený, jestli něco z toho existuje." Celou dobu tě pozoruje. Mluví klidně, ale přesto se mu do hlasu vkrade i trochu starostí. ,,Lostra nás brání, jenže nikdo neví, jak dlouho ještě budeme moc vzdorovat Atonovi. Za chvíli se dostane i sem a pak," pokrčí rameny, ,,se můžeme rozloučit se vším." Fenka ti olízne tvář a zakňučí. ,,Proto jsou tu všichni, tak nevrlí," pokračuje a pohledem sklouzne na hostinec, v němž jis strávila jednu noc a možná budou následovat další. ,,Jediný, kdo si s tím nedělá hlavu je Dagy," ušklíbne se. ,,Ta nic nebere vážně. Má sebevědomí až ne půdu a myslí si, že dokáže Atona smést z povrchu zemského jen svým pohledem." Můžeš soudit, že on ji v lásce nemá. ,,Áron je pořád pod vlivem Atona, což mu zabraňuje se plně zapojit do plánů, připadá si zbytečný, takže si vztek vylévá na nás. Arin je zblázněný do Dagy a je mu jedno, co se kolem děje, Air si ze všeho jen dělá legraci, Daina je duchem mimo, Kira se bojí… Endera se věčně za někoho obětovává… Maggie je kdovíkde. A nad námi visí hrozba, že každý den bude poslední, že už tvorové Počátků nedokáží udržet Astru v bezpečí." Podívá se zase na tebe. ,,Řekněme, že jsem právě shrnul situaci tak stručně, jak jen to šlo. Řekl jsem ti všechno, co vím." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Tichá Praha, zasněžená Praha, klidná Praha, a mezi tím… kouzla… Pondělí 7.1., 6:00 William
Brouzdáš se mlhou snů. Obklopuje tě klid, ticho a voda. Chodíš po mořském dně. Všude kolem tebe plavou ryby, řasy se vlní v tichých proudech. Přicházíš až k chrámu, který zde byl uvězeněn před tisíci lety a pak…
CRRRRRRRRR! CRRRRRRRRR! CRRRRRRRRR! CRRRRRRRRR!
… tě vzbudil budík. Ležíš ve své posteli, hledíš do stropu a budík šílí. Zvoní a zvoní a nehodlá přestat. Budeš-li chtít jej umlčet, budeš muset chvíli pátrat. Není totiž na svém obvyklém místě. Někdo, ty určitě ne, jej hodil pod postel. |
| |
 | soukromá zpráva od William Andrews pro klidná Praha, a mezitím... kouzla... Pondělí 1.7., 6:00 Kolem mě je jen klid ticho a voda. Obeplouvá mě takový ten příjemný pocit, před probuzením, takový ten, kvůli kterému si člověk řekne ,,ještě pět minut". Chodím po mořském dně, kolem mě se v proudou vlní mořské řasy a plavou kolem mě ryby... docházím až k chrámu, do kterého musím jít. Potřebuju vědět, co skrývá a pak... CRRRR CRRRRR CRRRR CRRRRR Mám chuť někoho zabít. Je ráno, já jsem vzhůru a někde kdesi mi zvoní budík. Vstanu z postele, přičemž si zakopnu o nohu a málem skončím na nose. Poté hledám budík... asi po pěti minutách ho najdu... pod postelí. Zaklapnu ho a svalím se na postel ,,Ježiši" zabručím do polštáře. Horší začátek týdne si nedokážu představit... už jsem tam skoro byl a pak... Ten stupidní budík. Vrhnu na mlčící budík vražedný pohled. Nakonec se však - ačkoli se značnou nelibostí - seberu a jdu se umýt a převléknout. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Opravdu krásné ráno, kdy je požehnání dáno. Pondělí 7.1., 6:00 Edyta
Ve snech se loudáš lesem plném vysokých stromů. Všude je tolik možností, jež můžeš udělat. Vylézt sem či tam, přeskočit to, či ono, přebrodit tenhle nebo tamten potok. Jsi v divočině, v pralese, možná, ale jistá si tím nejsi. Tvé kroky tě vedou až k velké hoře, na níž chce cosi uvnitř tebe vylézt, ale než se kamene vůbec dotkneš…
Crrrr! Crrrr! Crrrr! Crrrr! Crrrr! Crrrr! Crrrr! Crrrr!
…tvůj budík se rozhodl, že tě vzbudí. A zvoní pořád a pořád, déle než by měl a hlasitěji, než má ve zvyku. Pokud se vykulíš z postele, zjistíš, že není na svém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Tichá Praha, zasněžená Praha, klidná Praha, a mezi tím… divná holka Pondělí 7.1., 6:00 William, Lagina
Dojdeš až do koupelny, kde tě však čeká možná milé, možná nemilé, překvapení. Na vaně sedí dívka s bílými vlasy učesanými do obyčejného ohonu, kolem uší jí spadají pramínky spletené do dvou malých copánků. Bledě zelenýma očima sleduje, jak se vypouští voda z vany. Tebe neregistruje, zatím. Ve tváři je poměrně bledá, každá piha na ní vystupuje až trochu nepatřičně, rty na bledé pleti září jako krev ve sněhu. Možná více než její vzhled tě zarazí její oblečení, pokud ji nevykopneš z koupelny okamžitě, jak ji uvidíš. Má na sobě totiž kožené brnění, jaké je možno spatřit pouze ve filmech. |
| |
 | soukromá zpráva od Edyta Volfová pro kdy je požehnání dáno. Pondělí 7.1., 6:00 Když budík přeruší můj sen, zamračím se. Jsem poměrně zklamaná. Rozmrzele se protahuji. Když si uvědomím, že budík zvoní podezřele dlouho zvedám se a chci ho vypnout. Když ho nenajdu tam co obvykle, zapomínám na sen a rozhlížím se kolem, abych našla ztracený budík. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Opravdu krásné ráno, kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o překvapení je postaráno... Pondělí 7.1., 6:05 Edyta
Budík zvoní a znoví a přestat nechce, když konečně identifikuješ směr, uběhnou asi tři minuty mučivého zvonění, které bezpochyby vzbudilo celý dům. tento pekelný nástroj najdeš pod postelí mezi několika ztracenými věcmi. Když jej umlčíš, všimneš si, že je k němu přilepený lísteček. Pěkně ohořelý lísteček, jehož minulost můžeš jen odhadovat. na malý monet se ti zatmí před očima a vyvstane před tebou obraz tvého pokoje:
Vidíš stále svýma očima, sedíš na stejném místě jako nyní, v rukou držíš budík se zvláštním papírkem, jehož sdělaní je ti porzatím utajeno. Najednou se za tebou ozve překpavepý hlas bezpochyby patřící muži: ,,A hele!" přesně v tu chvíli se tvé snové já otočí a spatříš malého papouška, který k tobě pomalu kráčí po koberci.
Mžitky se rozptýlí a ty opět sedíš na zemi a hledíš na budík. ,,A hele!" ozve se za tebou překvapený hlas, který pravděpodobně patří muži, ale otočíš-li se, spatříš velkého barevného papouška, který k tobě pomalu skáče. je úplně stejný jako v tvé vizi. ,,Tohle jsem hledal!" řekne vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o překvapení je postaráno... Pondělí 7.1., 6:05 Když mi můj obraz zmizí před očima celá zmatená zvedám ruku, abych se chytila za hlavu. Bleskne mi hlavou, že bych se měla otočit, ale než cokoliv stihnu, škubnu sebou, když papouškův hlas doopravdy zazní za mími zády. Okamžitě se na něj otáčím a zaraženě na něj hledím. Asi někomu uletěl. Napadne mě. Okamžetě hodím bleskový pohled k oknu, abych se ujistila, že je otevřené. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro klidná Praha, a mezitím... divná holka Pondělí 7.1., 6:00 William, Lagina Když dojdu do koupelny, málem mě - dnes už podruhé - trefí šlak. Na vaně sedí úplně cizí holka, kterou jsem v životě neviděl a sleduje, jak se z vany vypouští voda. Má téměř bílé vlasy v culíku, bledou pleť a na sobě má... kožené brnění? Ano, zdá se, že ano. Na můj příchod nijak nereaguje, zjevně si mě ještě nevšimla. Zamračím se. Zdá se mi to? Spím snad pořád? Dojdu k té divné holce. ,,Ehm, promiň" začnu ne úplně jistě. ,,Ale, co tady děláš? Jak jsi se sem dostala? A proč máš na sobě tohle ... co jsi zač? To má být nějaký vtip? Protože jestli jo, tak mě se to vtipný nezdá..." řeknu nechápavě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Opravdu krásné ráno, kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o snídani je postaráno... Pondělí 7.1., 6:05 Edyta
Okno je oetvřené a proudí jím dovnitř studený vzduch zasněžené Prahy. Papoušek přihopsá až k tobě a natáhne k tobě pařátek. ,,Dáš mi ten papírrr?" zeptá se a nakloní hlavu na stranu. |
| |
 | soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William Stínopěvec Pondělí 7.1., 6:00 William
Zvednu hlavu od špuntu, lidské vychytávky jsou neuvěřitelně zajímavé. Tenhle špunt byl zajímavý, dal se ovládat takovým divným točítkem na straně vany, což se mi líbilo, něco takového by měla Lostra nainstalovat i ve škole. Tvářím se klidně, přesně tak, jak mě učil Áron. Ten kluk vypadal dost nejistě, rozhodně ne tak, jak bych si někoho, jako je on, představovala. Ale byl docela hezký, což mu rozhodně nehodlám říkat do očí. Poslechnu si veškeré jeho otázky a stoupnu si na kachličkovanou podlahu. Celá takhle koupelna mě fascinovala, ale poznat to na mě nebylo, na to se umím obstojně ovládat. Chvíli uvažuji, kde začnu. ,,Čekám na tebe," odpovím mu v myšlenkách. Mnoha lidem je to nepříjemné, ale co jiného mohu dělat, když mluvit neumím? ,,Poslala mě za tebou… jedna čarodějka, chce s tebou mluvit," vysvětlím. Čekám nepříznivou reakci, ale hodlám jít na všechno zpříma, kličky se nevyplácí. ,,To je velmi dobrá otázka, ráda bych ji zodpověděla, ale kdo jsem nevím ani já," přiznám, hodlám být i upřímná, ale jsem sama zvědavá, jak mi to dlouho vydrží. ,,Pocházím z Edirnie, ale čím jsem, to ůstává skryto mnoho zrakům," přiblížím mu svou existenci. ,,Nikdy jsem nebyla vážnější," odvětím. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o snídani je postaráno... Pondělí 7.1., 6:05 Zmateně se rozhlížím po pokoji, hledajíc pomoc. Jak ten papír mohl hledat, když byl přilepený na bydíku pod mou postelí? Podívám se na papírek, abych zjistila co mu to vlastně mám dát. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 7.1., 6:00 Lagina Ta holka zvedne hlavu od vany a otočí se na mě. Tváří se klidně a vyrovnaně, podobně se tvářím já ve škole, jen je v tom výrazu přidaná nezúčastněnost. Když domluvím, stoupne si na kachličkovou podlahu a já čekám, že začne mluvit, když se mi najednou v hlavě ozve hlas, ale ona rty nepohybuje. Nevyděsí mě to... jen zaujme. Když hlas v mé hlavě řekne, že tady na mě čeká, nadzvednu jedno obočí. ,,Ty nemluvíš?" zeptám se. Pokračuje, že jí za mnou poslala čarodějka, která prý se mnou potřebuje mluvit. Nijak nereaguju. Jsem poměrně zaražený, z části zaujatý, z části se mi moc nechce věřit... Prý neví, co je zač. Normálně bych se ušklíbl a měl sakrastickou poznámku, ale mlčím. Pochází z Erdinie. ,,Erdinie? A to je kde? Nikdy jsem o Edrinii neslyšel..." zeptám se. Nikdy nebyla vážnější, řekl bych, že spíš neumí nebýt vážná... to je fuk. ,,Takže, chápu to dobře, ty jsi ze země, o které jsem v životě neslyšel a vyslala tě sem čarodějnice, která se mnou chce o něčem mluvit?" když to takhle shrnu, zní to ještě absurdněji, než od té holky... ,,A o čem se mnou ta čarodějka potřebuje mluvit?" zeptám se nakonec... Teď mi došlo, že ta holka mi neodpověděla na otázku, jak se sem dostala... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Opravdu krásné ráno, kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o překvapení je postaráno… Pondělí 7.1., 6:05 Edyta
Na papírku je napsáno několik klikyháků, jejichž význam můžeš jen těžko odhadnout. ,,Dáš mi ten papírrrr, prrrrosím?" zeptá se znovu papoušek a zamává křídly, aby na sebe upozornil. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro kdy je požehnání dáno, nebojte se dámo, o snídani je postaráno... Pondělí 7.1., 6:05 No co... Asi má někdo místo holuba, poštovního papouška. Sklaním se a podávám mu papírek. Poté se narovnávám a čekám, že papoušek odletí. |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William Stínopěvec Pondělí 7.1. 6:00 William
Čekala jsem nějakou nepříznivou reakci. Něco… Jako záchvat, nebo tak. S ním to ani nehlo, což mě mírně překvapilo. S mírným zaváháním přikývnu.
Když se začne vyptávat dále, zarazí mě to. Nevím, co jsem čekala, ale otázky to asi nebyly. „Edirnie je vzdálená země, velmi vzdálená, nachází se v jiné…“ Zarazím se. Možná bych měla trochu kličkovat, ale do svých lží bych se zase zamotala. Nakonec ale dopovím, co jsem začala: „…dimenzi.“ Jeho reakce mě nyní zajímá ještě více.
Přikývnu. Shrnul to přesně. Není zapotřebí dalších slov. Při jeho další otázce se mírně ošiju. Nejsem si jistá, co bych mu měla říci. „O tvých schopnostech,“ řeknu tedy. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Podivný papoušek Pondělí 7.1, 6:05 Edyta
Papoušek si od tebe papírek vezme a poskočí si. „Děkuju,“ poděkuje ti a zvědavě se na tebe podívá. „Tak můžeme jít.“ |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 1.7., 6:00 Lagina Na mou otázku jen váhavě přikývne. Zjevně ji trochu překvapila má reakce. Já jsem sice překvapený... ale, pokud se ona dokáže dorozumívat pomocí pouhých myšlenek... tak je nejspíš možné i to, co mi sdělila... Začne vysvětlovat, že Edirnie je vzdálená, velmi vzdálená země, protože se nachází... Najednou se zastaví, jakoby si něco promýšlela a nakonec dodá, že je to země, v jiné dimenzi. Z toho jsem poněkud zaražený a nejspíš je to na mě vidět. Myslím si, že jiné dimenze existují... ale v životě by mě nenapadlo, že se potkám s někým z jiné dimenze... leda, že by ta holka byla blázen, ale zdálo se, že není. ,,Ale... jak je v tom případě možné, že jsi tady? Dá se snad cestovat mezi dimenzemi?" zamyslím se. Existenci jiných dimenzí bych klidně připustil... tohle je ale zvláštní - mezidimenzionální cestování. Na moje shrnutí toho, co řekla přikývne. Mluvit se mnou prý ta čarodějka chce o mých schopnostech. Nadzvednu obočí. ,,Mých schopnostech? Jakých schopnostech? Já se neumím, jako ty dorozumívat myšlenkami... nemám žádné zvláštní schopnosti..." podotknu. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1, 6:05 Dívám se na papouška a jsem stále zmatenější. Asi neumí mluvit, tak dobře, jak jsem si původně myslela. V domění, že si spletl "můžeme" s "můžu", se k němu už už nakláním, abych odpověděla, že může letět, když mě napadá, že ho možná někdo poslal záměrně. Jdu k oknu a chci se ujistit, že venku nikdo není. "Vydrž chvilku." Pronesu váhavě a potichu, prakticky si to říkám sama pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William Stínopěvec Pondělí 7.1., 6:05 William
Jeho zaraženost je vlastně jediný pocit, který jsem z jeho dosavadních reakcí čekala. A okamžitě se mi ulevilo, že se chová podle norem a měřítek. Ale jeho další otázky mě zmatou. Většina lidí by měla zdrhat. Hm, on ale asi není většina lidí. Nerada si to přiznávám, ale jsem za to částečně ráda. ,,Ano, mezi dimenzemi se dá cestovat skrze takzvané mezidimenzionární prostory." Vyjímečně se ve složitém slově nezamotám jako do pavučiny. ,,Je to složitá cesta." Zarazím se přesně ve chvíli, kdy bych mu ji chtěla vysvětlovat. To mám z tohom že tak ráda mluvím… myslím.
,,A do prkna," ulevím si, když zmíní, že žádné schopnosti nemá. Sednu si zase na okraj vany. Cítím se bezradně, což najevo dávám pouze tím, že si nervózně začnu pohrávat s copánky ve vlasech. Jak z tohodle mám vybruslit? To mi nemohli něco říct? ,,Tak to jsem v háji," usoudím. ,,U tebe by nemělo jít o komunikaci skrze myšlenky… Spíše o," zase zaváhám, za čož mám chuť se uškrtit, ,,o Stíny," dopovím. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Papoušek hačá, klidně čeká, nezabírá paranoia? Pondělí 7.1., 6:05 Edyta Papoušek se pohodlně usadí a prohlásí: ,,Beze všeho." Venku nevidíš nikoho, nebo alespoň nikoho, kdo by jen tak stál. Všichni, kdož pod okny procházejí, jdou do práce nebo do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro klidně čeká, nezabírá paranoia? Pondělí 7.1., 6:05 Když papoušek promluví, ztuhnu. Z okna se podívám, jen adych toho očividně inteligentního tvora neurazila, a adych si byla jistá, že to není žert. Jak jako, "Beze všeho"? To nezní nacvičeně. Jeho předchozí věta, nakonec přece jen nemusela být chybná. Teď na papouška koukám stále zmateně, ale jsem naprosto soustředěná a v pozoru. "Emm. Kam vlastně letíš, pokud to teda můžu vědět?" Mluvím opatrně. Ten papoušek my nahání husí kůži. Zdá se inteligentní. Ale proč bych s ním měla někam chodit? Nese mi vzkaz? Pozorně ho sleduji a... nepřestávám se divit tomu, jak šíleně to zní ...snažím se odhadnout nad čím přemýšlí. Přemýšlejí papoušci? Asi ano. Ale takhle? To musí být velmi inteligentní zvíře. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Ale pravda, že Ronie mi trochu pomáhá. Má to něco do sebe, mít s sebou mazlíčka. Možná bych pak nebyla permanentně ve stresu. Pak mi Con dá výčet jednotlivých členů. Viděla jsem někoho z nich? A proto se zmůžu jen na rozpačité "Ehm" Pohladím Ronie a snažím se, aby ode mě neutekla. Její přítomnost je opravdu osvěžující. "A co mám tedy dělat já? Děje se vůbec něco, nebo tu všichni čekají na popravu?" Na to, že to má být odboj tu je docela málo lidí... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Papoušek Pondělí 7.1., 6:05 Edyta
Papoušek pokrčí rameny, při čemž pohne křídly. ,,No, do Edirrrrnie. Mám tu na zemi nějakou pochůzku." Pohlédne na papírek a následně opět na tebe. ,,Ty budeš Edytta? Viiď?" zeptá se a nakloní hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:05 Ale ne! Žaludek mi při zaznění mého jména udělá kotrmelec. Někdo ho poslal. Ale... Ještě nepanikař. Nemusí to být nějaký ošklivý vtip. Možná... možná to je jen vtip. "Odkod znáš moje jméno?" Víc toho neřeknu. Pokud řeknu něco co proti mě nějací chytráci, co ho sem poslali, mohli použít, jsem ztracená. A tak mi z obličeje zmizí výraz a z hlasu tón. Mluví jen... zdvořile. Jakoby bych to nebrala vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlení Eliška
Ronnie se nadšeně nechá drbat a vrtí u toho ocasem tak, že tě čas od času trochu praští přes nohu. Nezdá se, že by se od tebe pokoušela vzdálit. Con ji k sobě nepřivolává. ,,Ty máš hledat, alespoň tak to říkala Lostra," vysvětlí Con, tváří se u toho zasmušile, jako by mu jen pomyšlení na tvůj úkol vířilo jeho nejhorší noční můry. ,,Bojujeme, zachraňujeme a čekáme," shrne jejich činnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Papoušek Pondělí 7.1., 6:05 Edyta
Papoušek se na tebe podívá trochu nejistým výrazem. ,,Řřřekli mi ho," odvětí a trochu ankrčí své ptačí čelo, jako by mu tvá otázka prostě nedávala smysl. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:05 "Kdo ti to řekl?" Stále bez výrazně. Jen se snažím, aby moje otázka zněla lehce zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Papoušek Pondělí 7.1., 6:05 Edyta ,,Lostrra," odpoví papoušek a poskočí si. ,,A taky Árrron." |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:05 Jasně, blbý vtipy! Usmívám se na papouška a mluvím už jen jakoby to byl "prank call". "Ale? Lostra a Áron. Tak je pozdravuj. Já s tebou nikam nemůžu. Skutečně mě to mrzí... Ale mám školu. Teď spěchám, takže leť pryč ať můžu zavřít před odchodem okno. Zbohem." Pronesu s rádoby zdvořilím úsměvem a pokračím k oknu, aby i papoušek pochopil, že je rozhonuto, že se o tom nehodlám bavit, a že opravdu spěchám. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 7.1., 6:05 Lagina Holka začne vysvětlovat, že mezi dimenzemi jsou takzvané mezidimenzionální prostory, kterými se mezi dimenzemi dá cestovat. Nakonec dodá, že je to složité... Zanadává si sama pro sebe. Nejspíš jsem podvědomě nasadil nechápavý výraz, protože jsem opravdu nepochopil, o čem tu mluví. Po chvíli vysvětlí, že u mě by nemělo jít o komunikaci myšlenkami... potom chvíli zaváhá a dodá, že u mě jde spíš o stíny. Zauvažuju, nad tím, co jsem se právě dozvěděl. Ode dávna mě stíny takříkajíc přitahovali, nikdy jsem úplně nepochopil proč... z jakého důvodu, ale bylo to tak. Tohle by dávalo smysl... kupodivu. Snažím se si urovnat myšlenky, které mi teď víří zmateně hlavou. ,,Takže..." začnu přímě ,,jde o stíny... a o co konkrétně? Jako... že bych měl umět... ovládat stíny?" konec věty jsem podvědomě řekl s mírně pochybovačným nádechem. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Papoušek Pondělí 7.1., 6:05 Edyta Papoušek se na tebe podívá mírně nechápavě. ,,Jak pozdrrravovat?" zeptá se. ,,To jim snad řřřřekneš sama, ne?" Evidetně nechápe, co tvé kroky i řeč těla říká. |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William Stínopěvec Pondělí 7.1., 6:05 William Sakra, uvědomím si. Je až nějak moc bystrý. Snad si nemyslí, že bych já něco takového zvládla! Poslali mě na moc těžký úkol, to nemám šanci zvládnout. ,,Ano," řeknu opatrně. ,,Něco na ten způsob," kousnu se do rtu. Do prkýnka dubovýho! |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:05 "Ne." Odbudu papouška. "To jim vyřídíš ty. Protože odlétáš." Říkám zatím co se mi začíná hrudí rozpína t úzkost. Z nějakého důvodu mám pocit, že čím déle tu bude, tím pravděpodobněji se popálím. Zkouším na něj mluvit mile a mluvím pomalu, aby pobral vše co říkam. "Těď prosím vyleť z tohohle okna." Ukážu směrem ven. "Tvoje návštěva byla milá, ale já už spěchám. Takže odleť. Měj se hezky a ty dva co tě sem poslali pozdravuj a řekni jim ať tě sem už neposílají." Papoušek to dle mého nepozná, ale můj tón vypovídá o tom, že mi papouškova přítomnost leze krkem. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 7.1., 6:05 Odpoví mi, že je to něco na ten způsob. Zamyslím se. Takže podle téhle holky, umím ovládat stíny. Pomalu přikývnu, spíš, abych si utřídil v hlavě myšlenky. Chci tuhle zvláštní debatu posunout dál, protože pokud mě tahle holka chce někam brát... i přes to, že do jiné dimenze ...tak mám dneska školu a jsou tu rodiče, kteří by byli k smtri vyděšení, kdyby mě tady, ani ve škole nenašli... Nevím úplně, jak tohle téma načít. ,,A... ty teda chceš, abych s tebou cestoval do jiné dimenze...?" zeptám se. Stejně mi takováhle otázka přijde absurdní... |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Neodbytný papoušek Pondělí 7.1., 6:10 Edyta
Papoušek se na tebe nechápavě podívá. Následně si pozorně prohlédne svá křídla. ,,Já odlétám?" optá se s připitomělým výrazem ve tváři. ,,Ale to nemůžu!" reaguje na tvá slova trochu zděšeně. ,,Bez tebe se nemám vracet, to mi říkal, když mě vyhazoval z okna." Trochu se na tebe zamračí, jako bys za to snad mohla ty. Rozhodně nevypadá, že by chtěl odletět. |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William 7.1. pondělí, 6:10
Nadechnu se, čímž dám trochu najevo, že bych chtěla něco říct, ale následně zase jen vydechnu a rozhodnu se chvíli přemýšlet, než něco řeknu. Teoreticky jsem přesně tohle chtěla. Nebo, oni to chtěli, já ho neznala. Jen mi dali instrukce a nechali mě, abych tohle všechno vyřešila. Něco jako: ,,A plav!" Co jsem s tímhle podle nich měla asi udělat? Moc dobře si uvědomuji, že přesně tohle se stalo mě a příliš lehce jsem tento fakt nenesla. Dokonce si myslím, že jsem se se svým ,,únoscem" prala. ,,No… Ano," připustím nakonec trochu neochotně. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:10 Začínám se vážně zlobit. Nasupeně koukám na papouška."A kam se beze mě nesmíš vracet, co? Do Ederrrrrrnie? Pokud vím, tak žádná neexistuje! Vrať se za tím očividně milým člověkem..." Řeknu a pak začnu přecházet po pokoji a brát si věci, které budu potřebovat do školy."Běž pryč. Ztrácíš čas, nikam nejdu." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Neodbytný papoušek Pondělí 7.1., 6:10 Edyta Papoušek se urazí. ,,Jistěže do Edirrnie," zamračí se. ,,Existuje!" dupne nožkou a nasupeně se na tebe dívá. ,,Ale jdeš!" zamračí se ještě více. ,,Jdeš a jdeš a jdeš! Jinak tě zabijou ti druzí!" |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:10 Jsem sice stále neštvaná, ale mám co dělat abych se nerozasmála. Papouškova zlost mi přijde legrační. Když zaní slovo "zabijou" zpozorním, ale zatím papouška neberu moc vážně. "Ah... A kdo by mě měl zabít? Jesli začneš o kouzlech rozesměješ mě." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Neodbytný papoušek Pondělí 7.1., 6:10 Edyta
Zamračí se ještě více. ,,Zabije tě Aton, prrrrotože mu stojíš v cestě." Vyskočí na tvou postel. ,,Jestli chceš, tak si umrrri." |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:10 "Komu, že stojím v cestě? Poslouchej, já vážně nemám čas na tvoje pohádky, mě nikdo zabít nechce, rozumíš? Nikomu v cestě nestojím. Já žádného Atona nezmám!" Rozčiluji se a zmatkovitě zbírám věci po pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro 7.1. Pondělí, 6:10 Nadechne se, jako by chtěla něco říct, ale potom zase vydechne. Chvíli je ticho, asi o něčem přemýšlí a nakonec souhlasí, ano chce mě odvést do jiné dimenze... Jsem překvapený, že je tak upřímná. Čekal bych spoustu kliček a podobně... ale ona prostě souhlasila. ,,Předpokládám, že asi nemám na výběr...?" napůl se zeptám, napůl spekuluju. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Neodbytný papoušek Pondělí 7.1., 6:10 Edyta Papoušek trpělivě vysvětluje: ,,Atonovi." Zamračeně se na tebe podívá. ,,Tak si umrri, když myslíš," pokrčí křídly a zvědavě začne na tvé posteli poskakovat, aby zjistil její rekaci. ,,Ó," protáhne vesele a začne skákat výš. ,,To ani nemusíš znát," otočí se zase na tebe. ,,On zná tebe." |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William 7.1. pondělí, 6:10 Ten má ale otázky! Jak na tohle mám znát odpověď? Na druhou stranu, Lostra mi musela věřit, když jsem… Když mě sem poslala. ,,Pravděpodobně," přikývnu na jeho otázku. Osobně si odpovědí nejsem jistá. Pak mě napadne něco dalšího. ,,A pokud jde o rodiče, ti jsou s tím smíření." To jsi mu to nemohla podat trochu mírněji? vynadám si, ale svá slova již nemohu vzít zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vstávání Pondělí 7.1. 2019, 6:10 Billie
Den začne tak, jak by sis určitě nepřála. Když se potloukáš svými sny, ať již akčními, nebo klidnými, ozve se otravné:
Crrrrr! Crrrrr!
Hned poznáváš, že takto zvoní jen a pouze tvůj budík. Pokud se rozhodneš jej vypnout, zjistíš, že není na svém obvyklém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:10 Čapnu poslední věci co potřebuji. Pak se zastavím u dveří. "Já musím jít. Chceš-li v tomto rozhovoru pokračovat vyleť oknem ven. Já ho zavřu, převleču se a až půjdu z domu, tak mi můžeš dál vyhrožovat smrtí, jo?" Nečekám na odpověď a stoupám si za papouška tak, že ho doslova vyháním z pokoje ven. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro 7.1. pondělí, 6:10 Pravděpodobně nemám na výběr... To bych pravděpodobně mohl vzít do zaječích. Hm... To není až tak špatný nápad... Zvednu jeden koutek, při představě toho, co by se dělo dál. Zamračím se. Jak jako, že jsou s tím rodiče smíření?! Vždyť jsem jejich jediný syn a krom toho - i kdybych byl z dvaceti dětí, brali by to stejně. ,,Jak to myslíš, že jsou s tím smíření?" mračím se čím dál víc ,, vědí vůbec o tom?" ptám se pochybovačně. Vadí mi, jak to sdělila, jakoby snad rodiče byli jen cizí lidi, které může vyřídit má mávnutím ruky... |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Ale Conových odpovědí už mám trochu dost. Mluví kompletně v hádankách a nevím, co s tím. A taky by mě zajímala ta Lostra. Beru, že je to tu její a pomáhá, tedy podle toho, co jsem slyšela, ale už mi to přijde, že ji až moc adoruje. "Hledat koho? Nebo co?" |
| |
 | soukromá zpráva od Billie Chambers pro Vznáším se v prázdnotě a jsem jí prostoupená, dokonce jako bych jí i tvořila. Jako by zde čas ztratil význam, možná tak to bylo před Velkým třeskem. A možná právě tohle začíná a s tím i nový vesmír. Náš Vesmír ... pak to nabere na rychlosti a já uslyším hlasy když se ujme opět vlády čas. Ty hlasy však volají jedno jméno ... moje jméno ... vydám se za voláním a světlo mně obklopí ... Zjistím že to je denní světlo a poněkud otravný zvuk který připomíná polnici burcující mně do krvavé bitvy, než zjistím že to je budík. Budíky nemají moc dlouhou životnost, protože dělají nevděčnou práci, za kterou jim hrozí poletí z okna nebo je čeká jiný tvrdý náraz na zeď pokoje. Tentokrát však budík není na svém místě což mně vytočí ještě víc. Dojdu si pro baseballovou pálku a s výrazem který v horrorech nevěstí nic dobrého pomalu dojdu k terorizujícímu narušiteli ticha. Buším do něj dokud neutichne a z budíku není stěží identifikovatelná změť součástek potom sklopím hlavu i pálku a držím minutu ticha. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Neodbytný papoušek Pondělí 7.1., 6:15 Edyta
|
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlování
|
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro 7.1. Pondělí, 6:10 Cože? Jak jakože to vědí celou dobu? Kroutím hlavou. ,,Jak je možné, že o tom věděli a nikdy nic neřekli..?" ptám se spíš sám sebe. Takže, jestliže o tom věděli... tak bych teoreticky mohl... Odejít. Připadám si špatně, že o tom takhle uvažuju, ale ta holka mi nedala na výběr, nějak si musím vnutit, že rodiče budou v pohodě. Chvíli mlčím a uvažuju a nakonec poraženecky řeknu ,, mužů se rozloučit...?" |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro "Tak... a kde mám začít? Nebo... jak je poznám? Připadám si tak ztraceně..." Poslední větu pronesu docela emotivně, protože i když je to Con, pořád chci obejmout, nebo alespoň slyšet nějaká slova útěchy. A informace, mám pocit, že to z něho tahám jako by nechtěl nic říct. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Pondělí 7.1., 6:15 Odevzdaně čapnu oblečení. Vyjdu z pokoje. A ukážu opačným směrem od koupelny."Tudy." Poletí-li papušek pryč tiše se rozběhnu ke koupelně, a bude-li prázdná, vběhnu dovnitř, tak aby se za mnou papušek nedostal. Zavřu dveře, vrhnu se k oknu a bude-li otevřené okamžitě ho zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Lagina Shadow pro William Pondělí 7.1., 6:10
Lagino, Lagino, Lagino, vynadám si v duchu. Ty jsi fakt inteligent… ,,No…" začnu nejistě, tentokrát se už ani nepokouším o zakrytí svých pochyb a zmatků. Do prkýnka! Do prkna dubovýho! Někdy se pokus přemýšlet, ty trdlo! kárá mě má mysl. ,,Byli infromovaní od… té čarodějky," řeknu tedy popravdě. Tu další zprávu mu raději říkat nebudu. Ještě bych schytala schwarz puntík.
Na jeho otázku přikývnu. To mi Lostra nezakázala. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Vysvětlování Eliška
V Conově tváři se zračí rozpolcení. Nakonec k tobě přistoupí a položí ti ruku na rameno. Ronnie ti olízne nohavici u kalhot a vesele se na tebe usmívá po psím způsobu. ,,To nevím," připustí. ,,Ví to Lostra, ta ti to řekne, až tu budete všichni." |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Návštěvník 7.1., 6:10, Billie
Budík je kompletně rozložen na spousty koleček a šroubků, přesto se z něj asi po minutě vyjde tiché zazvonění. ,,Páni," ozve se za tvými zády. ,,Koukám, že nesnášíš buzení ještě více jak já." Z hlasu je znát pobavení. Otočíš-li se, spatříš asi dva kroky za sebou svého vstevníka. V životě jsi jej zde neviděla. Jeho oči jsou mírně nafialovělé, vlasy schované pod čepicí a na tváři veselý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V koupelně 7.1., 6:15
Koupelna je prázdná, okno zavřené. Papoušek tě nenásleduje, nechá tě, ať si v koupelně děláš, co chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro 7.1., 6:15 Převleču se, spáchám hygienu a pak vylezu z koupelny. Ať už za mnou papoušek půjde nebo ne, půjdu spět do pokoje, kde si vezmu svetr. Poté půjdu do kuchyně a vezmu si s sebou snídani do ruky. Seberu se a dojdu si se snídaní spět do pokoje. Tam si vezmu školní tašku a kabát, v kterém mám klíče a klíčenku. (https://pin.it/lltmm4etpai5w5) V tašce nosím v malé kapse zbraň, kterou ani nepočítám, že použiji. (https://pin.it/vkdoeqst5ucjdl) Zavřu za sebou okno a jdu ke dveřím. Papouškovi nebráním, aby mě následoval, ale pokud nevyletí se mnou, zavřu ho doma. (Ja jsem zhruba oblečená https://pin.it/pdywz7phhcainz) |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 7.1., 6:10 Nejistě mi sdělí, že to mým rodičům řekla ta čarodějka. Stejně mi to celé připadá, jako hloupý vtip... Zatvářím se rezignovaně ,, Dobře..." řeknu tónem, který jasně říká ,,vzdávám se". Takže tahle holka přišla, aby mě odtáhla do jiné dimenze, proto, aby si se mnou pokecala nějaká čarodějnice... Pořád se tomu snažím uvěřit, ale nejde to. Vždyť to zní jako absolutní nesmysl! Holka přikývne. Smím se rozloučit s rodiči. Teď se ukáže pravda. Ještě jednou se podívám na podivnou holku, otočím se ke dveřím a jdu směrem ke kuchyni. Touhle dobou už budou oba rodiče jistě vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V kuchyni 7.1., 6:15 William
Dojdeš do kuchyně, kde sedí oba tví rodiče u snídaně a o něčem si povídají. Tvůj otec zrovna protáčí panenky. ,,Ne, rozhodně ne." ,,Ale ano," odporuje mu tvá matka s úsměvem. ,,Byl to on." ,,Ne, nebyl," mračí se tvůj otec. ,,Ale no tak, prostě to byl ten Brad Pitt." ,,Nebyl." ,,Ale byl." V tu chvíli si tě tvá matka všimne a usměje se na tebe. ,,Dobré ráno, Wille, jak jsi se vyspal?" pozdraví tě. Otec se na tebe podívá a trochu ublíženě žaluje na tvou matku: ,,Tvá matka mi nechce věřit, že ten herec byl Alan Delon." ,,Byl to Pitt." |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro Pondělí 7.1., 6:15 Dojdu do kuchyně a tam už vidím oba rodiče u snídaně. Podívám se za sebe, abych se ujistil, že za mnou ta holka není. Rodiče jsou zabraní do hádky o nějakém herci. Není to však hádka, jako taková, pořád se smějí a je to spíš jen poťouchlé dohadování v legraci. Je mi na nic z představy, že už bych takovou hádku nemusel nikdy slyšet... V tom si mě máma všimne a pozdraví mě, na její otázku, jak jsem se vyspal, odpovím jen vyhýbavým pohledem. Táta se na se na mě otočí a s hraně ublíženým výrazem si stěžuje, že mu mamka nechce věřit. Obyčejně bych se smál, ale teď se moje nálada dostává pod bod mrazu. Mám rodiče rád, proč je opouštět? Nakonec se dokopu k tomu, něco říct. ,, Musím s váma o něčem..." začnu mluvit a nenapadá mě, jak situaci pojmenovat. ,,O něčem důležitém mluvit". Znovu se podívám přes rameno za sebe. Tvářím se zoufale. |
| |
| soukromá zpráva od Billie Chambers pro Buším do toho budíku a buším dokud není rozložený na prvočinitele,možná by z něj později byl schopný někdo udělat perpetuum mobile,ale rozhodně z něj nebude schopný udělat znovu budík.Je to jako když jsem jednou smetákem srazila hlásič kouře a pak do něj na zemi bušila. Uvědomuji si jeho význam ovšem tento hlásič byl výtvor zla a vzhledem k mému pološílenému výrazu,tiku v oku,žíle na krku a smetáku který jsem svírala v ruce mi to ostatní nevyvraceli. Proto mně překvapí když budík přesto zazvoní tak se skloním a zatímco v jedné ruce pořád držím basebalovou pálku,tou druhou zvednu jednu ze součástek který se nachází na zemi poblíž prstů pravé nohy a pozorněji si jí prohlédnu.Z prohlídek mně však vyruší neznámý hlas a tak nejdřív nadskočím pak pevně sevřu pálku a prudce se otočím. "Kdo sakra jsi a co tu děláš?"jeho usměvavý výraz neznamená že nebudu chtít nějaké vysvětlení.I když i on bude asi překvapený protože ne vždy vidíte nahou blondýnku třímající pálku v bojovém postoji. Ano jsem zvyklá spát nahá protože to je příjemné a pohodlné. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro Kdesi v lesích… Bez času Edyta
Vyjdeš ven. Z nebe se snáší velké chomáče sněhu a usazují se ti ve vlasech. Jak však kráčíš dále a dále, sníh pod nohama se ti mění v zelenou trávu, domy kolem tebe se mění ve stromy. Za nějakou chvíli dokonce přestane sněžit. Stojíš uprostřed lesa, v němž je příjemné teplo, slunce svítí a ptáci zpívají. Jedno je jisté… Rozhodně nejsi v Praze. |
| |
| soukromá zpráva od Minová Tlapa pro V kuchyni 7.1., 6:15 William
Dívka za tebou nejde. Rodiče jsou však tvou náladou mírně zmateni. ,,Co se děje?" zeptá se tvá matka. |
| |
 | soukromá zpráva od Fermus pro V pokoji 7.1., 6:15, Biliie
Pobaveně se nad jejím postojem culím. Je skoro až roztomilé, že si myslí, že by se snad proti mě ubránila… kdybych jí chtěl cokoliv udělat. To, jak je ,,oblečená", se mě nijak nedotýká, viděl jsem spousty věcí… Takže se jen pobaveně usmívá. ,,Jsem padlý anděl a jdu tě odnést do pekla," řeknu s co nejvážnějším výrazem. Jsem zvědav, jak bude reagovat. Jsem si jist, že to bude bezpochyby legrační. |
| |
| soukromá zpráva od Edyta Volfová pro Bez času Jakmile zaregistruji odchylku od normálu zaraženě se zastavím. Začnu se kolem zmateně rozhlížet a okamžitě to obrátím zpět. Když si všimnu, že ať jdu kamkoli, zacházím hlouběji do lesa, zastavím. Když změny kolem ustanou zůstanu chvíli zmateně stát. Poté si začnu srovnávat myšlenky. Šla jsem po ulici... a teď jsem v lese daleko od domova. Buď mi před spaním dal někdo něco sníst a nebo mě nadopovali ve spánku... Divím se, že v této situaci žertuji a ješte k tomu sama pro sebe. Rozhlédnu se abych se z orientovala a zjistila kde to teda jsem. |
| |
| soukromá zpráva od William Andrews pro 7.1., 6:15 Holka za mnou nešla, to je nejspíš dobře... Alespoň neuvidí moje zmatené jednání... Rodiče jsou zjevně trochu zmatení, z mé nálady, máma se mě ptá, co se děje. Nevím úplně, jak tohle začít, tak začnu od začátku a popravdě. ,,V mým pokoji se právě objevila holka, která o sobě tvrdí, že je z jiný dimenze a říká, že mě do tý dimenze má vzít na rozkaz nějaký čarodějnice" vychrlím na jeden nádech a čekám na reakci rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Eliška Adámková pro Zase ta Lostra. Kdo to k čertu vůbec je, že je to taková bohyně? Zvednu hlavu a zadívám se Conovi do očí. "Prosím. Kdy to bude? Nebo můžu ji potkat dřív? Cítím se tu pořád tak ztraceně..." Jedna moje část by si nafackovala za takové hloupé dětinské chování, ale na druhou stranu se tak opravdu cítím. Jsem zmatená sama v sobě, natož v tom, co se kolem děje... |
| |
| Vážení hráči,
kvůli nedostatku času jsem nucena jeskyni zrušit. Velmi se omlouvám, že jsem dobrodružství nedokázala dotáhnout do konce - snad jej někdy opětovaně oživím a doufám, že by o něj mezi vámi byl stále zájem. Bohužel to má nynější situace nepřípouští. Děkuji vám za skvělou hru a doufám, že se ještě někdy potkáme, ať v mé jeskyni, nebo jako hráči, či snad pod vaším vedením. Přeji vám příjemné okamžiky na andoru i v reálném životě, nechť se vám daří .)
S pozdravy
Velanis |