Andor.cz - online Dračí doupě

Zatmění - 23. května 2020 23:36

Zatmění - 24. května 2020 21:52

soukromá zpráva od Zatmění pro Sedíte před domem na schodech na verandu. Před vámi je rozlehlý dvůr. Parkuje tam Thomasův náklaďák a ještě jedno auto. Malé a červené. Určitě patří paní domu. Je příjemné počasí. Chvíle po poledni. Slunce příliš nepálí, hmyz neobtěžuje. Najedli jste se. Věříte, že za zády máte přátele. Máte si o čem povídat. Je to dokonalá chvíle. Možná nejlepší za celé roky. Potom se něco změní. Napřed jen vzdálený zvuk. Neurčitý. Ale přibližuje se. Dojde vám, že je to motor auta. Nejspíš další náklaďák.

Safi - 24. května 2020 22:08

soukromá zpráva od Safi pro "Slyšel jsem je říkat, že všechny děti, co se narodí, ty schopnosti mají," začnu, "ale neodvážil jsem se zeptat, co..." Zmlknu. Nedával jsem příliš pozor na okolí a teď se ten zvuk blíží rychleji, než se stačím rozmyslet co s tím. Pocit možné zrady sílí k nesnesení. Vyskočím na nohy a zběsile se rozhlédnu, jako by mi okrasné křoví nebo zábradlí verandy mohlo dát odpověď. Ale třeba jsou to další... další jako my. Přijedou unavení a hladoví a uvnitř se za chvíli ani nevejdeme kolem stolu. "Alexis, prosím tě," podívám se na ni naléhavě a omluvně, protože už jsme se přeci dohodli, že tady žádná zrada nehrozí a já si to pořád ještě přeju víc, než cokoli dalšího na světě. "Půjdeme se radši... schovat, jo? Alespoň za roh." Nechal bych se snadno přesvědčit, že mám zůstat sedět na místě. Z dalšího útěku mám skoro hrůzu.

Alexis - 24. května 2020 22:31

soukromá zpráva od Alexis pro Poslouchám jeho hlas, když v tom, jako kdyby oněměl. Tázavě se na něho podívám a uslyším to taky, když vidím jak začíná panikařit, tak se postavím také... ,,Safi, uklidni se, bude to dobré dobře? Bude dobře. Nepanikař, nebo se mi tu složíš." Snažím se ho uchlácholit, ale ani já sama si nejsem jistá tím, že to bude dobré, protože přeci jen nikdo nemluvil o tom, že by se měl přidat ještě někdo a za další, přeci jen... Oni nemůžou vědět, kde jsme protože GPSky nemáme, tedy... Já jí nemám... Ani mi nic pod kůži nedali... ,,Dobře, dobře jestli budeš klidnější za rohem, tak tam můžeme jít, ale třeba to jsou další a nebo to je jen nějaké auto, které zabloudilo, ale pokud se budeš cítit jistěji za rohem, tak půjdeme..." S úsměvem se zvednu a normálním krokem zamířím za roh. Rozhlédnu se, abych věděla, kudy bysme mohli zmizet třeba do pole nebo kde by byla možnost se schovat, kdyby náhodou bylo potřeba. Nemáme takovou sílu na to, bojovat. Já mám strach ze své schopnosti a on je na tom možná ještě hůř. Mám ho přesvědčovat, že to bude dobré? I když si tím sama nejsem jistá? Jistě, možná by mě poslouchal, ale co když by to dobré opravdu nebylo? Co když to jsou znovu vojáci a přijeli si pro nás? Ale to nedává smysl... Schovám se za roh i s ním a pozoruji to auto, které by každou chvíli mělo přijet Pokud by to opravdu byli vojáci, tak se nesmíme rozdělit... Protože je dost možné, že bysme se už nemuseli najít... A společně máme možná i větší šanci na to utéct a přežít... Nádech a výdech. Nemůžu se zbavit pocitu, že mi mé srdce za chvilku vyskočí z hrudi, ale nemůžu dát najevo strach... I když se bojím a bojím se opravdu hodně. ,,Safi... Usměj se na mě prosím." Poprosím ho a usmívám se, aby viděl že jsem v pohodě, i když za barákem.

Safi - 24. května 2020 22:58

soukromá zpráva od Safi pro Tohle je poměrně velký dům, postavený převážně ze dřeva, jak už je tu zvykem - máme docela štěstí, že zdejší paní má buď hodně ráda ozdobná křoví, nebo naopak nerada trhá plevel, ale je kolem i dost zarostlý. Stojí tu dokonce několik vysokých stromů, i když skutečný les začíná až o kousek dál. Pro nás je to dobré. Skrčíme se vedle sebe za nejbližším rohem a mezi větvemi dobře vidíme na příjezdovou cestu. "Já se nebojím," musím honem říct, protože je hrozně hloupý, aby mě utěšovala holka, ale zuby mi skoro drkotají a ruce mám jako led. Jestli jsou to vojáci... neměli jsme spíš běžet dovnitř a varovat ostatní? Kdybychom se třeba rozutekli na různé strany... tak by alespoň někoho nechytili? Ale je pozdě na změny plánu. Auto se před námi vynoří doslova v řádu vteřin a prostě se uvidí, jestli je to místní řezník se závozem masa na příští týden, nebo maskáčovou plachtou přikrytý náklaďák plný vojáků. Rychle se podívám na Alexis. Chci vědět, jak je na tom - a snad trochu nabrat sílu - musím obdivovat, jak klidně zní a jak se drží. Pousměju se přesně ve chvíli, kdy to řekne. Je snadné být klidnější, když se na ni dívám. "Já... promiň, omlouvám se, vím, že to bude v pořádku," řeknu provinile a hlas se mi asi trochu třepe, a najednou si připadám hrozně trapně a neuvěřitelně neschopně a nejraději bych se propadl hodně hluboko pod zem. Ani dívat se na ni už nevydržím. Je zraněná a kvůli mě tu teď sedí v roští. "To jenom..." Trochu bezmocně rozhodím rukama. "Opravdu hrozně moc tam nechci zpátky," vypravím ze sebe. Mimoděk se přistihnu při myšlence, že trest za tenhle útěk bude strašlivý.

Zatmění - 25. května 2020 09:34
	soukromá zpráva od Zatmění pro Zvuky motoru se přiblíží. Brzy pochopíte, že vůz je víc než jeden. Za zatáčkou se vynoří hned dva. Skutečně jsou plné vojáků. Je jich alespoň deset a všichni ozbrojení. Těžko říct, jestli je to namátková kontrola nebo cílený zátah. Ale bude to rychlé. Vojáci napůl vstávají a jsou připravení vyskočit ještě než vozy zastaví.

Alexis - 25. května 2020 16:47

soukromá zpráva od Alexis pro Dům, starý a dřevěný, takže by mohl lítat jedna báseň... A ta křoví, také ideální ale... Strnu, když spatřím dvě auta plná vojáků... Mohla bych je odhodit, nikdy jsem to nedělala ale vím, že to umím... Stejně jako oni... Nestíhám logicky uvažovat a proto se rozhodnu jednat. Mají na sobě spousty věcí, díky kterým je můžu dostat z dosahu. A pokud budou pálit... Pak... ,,I kdybych je měla zabít, tak se tam už nevrátíme!" Řeknu možná trochu ostřeji než bych chtěla a mé oči sledují ty napůl vystupující vojáky... Bojím se své schopnosti, ale jestli nic neudělám, tak nás i je chytí. ,,Jen mi slib, že až to se mnou sekne, tak mě tu nenecháš..." S úsměvem se na něj podívám a pak upustím páru, jak říkal Alex z tábora... Prostě jsem jen upustil páru a letělo i to, co jsem nechtěl... Dívám se na ty vozy, a modlím se ke všem svatým, abych nepoužila moc síly, aby se s těmi vozy dalo ještě něco udělat... Kdyby jen chtěli vylétnout a někam to nabourat... Neměla bych ale... Uvolním se a jednu ruku natáhnu směrem k prvnímu vozu. Když ti to nepůjde, použij ruku a naštvi se. mě pomáhá vztek... Ano, tak to říkal, ale já se neumím dobře vztekat, já se jen bojím... Ale nevím jestli je strach dostatečně silná emoce k tomu, co chci udělat... Má telekineze ještě nemá tvar, takže mohu zničit všechno a nebo nic. Přimhouřím oči a ruka, která je ještě zdravá se mi třese, ale jdu na to mám v plánu hodit jedno auto vojáků na to druhé... Abych je zastavila, a možná že rámus upozorní i ostatní, i když už ty vozy musí slyšet taky... ,,Safi... Až se něco stane, tak mě chyť a utíkej..." Jistě zbabělá, ano jsem, ale nemůžu ho tam nechat jít zpět. Pokud by to bylo i tak zlé, tak bych se mohla - měla bych se obětovat. Ale dokud nevím co se stane, tak nevím, co bude dál. U takovýchto domů bývá i studna nebo stodola, tam by se také dalo přinejhorším ukrýt. Třesu se celá, ale věřím si v tom, že když upustím páru, tak to vyjde tak jak potřebuji, možná trochu více.

Safi - 25. května 2020 19:59

soukromá zpráva od Safi pro "Co-co...cože?" zakoktám se a Alexin úsměv už náhle vůbec není tak uklidňující jako dřív. Už jsem se otáčel k útěku - byl jsem si jistý, že jestli zastaví a vyskáčou z vozů, rychle to tu obklíčí - ale Alexis utíkat buď nechce, nebo se bojí, že nebudeme dost rychlí... ... a my bychom nejspíš nebyli, už dávno jsem vyrostl z představy, že můžu nějak rozumně přemoct dospělého, cvičeného chlapa... Cha, vyrostl? Prostě ze mě tu představu vytloukli. "Tohle přeci nemůžeš," vydechnu jenom a sotva odolám touze se skrčit na zemi a zakrýt si oči. Tohle je hrozně špatně, to nesmíme - to si nesmíme dovolit! Oni nám to nedovolí! Ale nepohnu se, nezabráním jí, neudělám nic. V hlavě mám úplně prázdno, myšlenky mi skáčou jedna přes druhou a místo aby nějak navazovaly a dávaly smysl a upředl se z nich plán - Jak jako chytit a utíkat? Já ji přece neunesu! - jenom s námahou odtrhnu pohled od Alexis a otočím hlavu k prostranství před domem. Zrada, náhoda, pitomej osud, těžko říct, co z toho všeho. Obě auta už zastavují, první podrážky bot dopadají do hlíny. Její vztažená ruka... zírám jako uhranutý, je mi zle představou, co by se mohlo stát. S jistotou vím jenom to, že tohle dopadne strašně špatně.

Zatmění - 25. května 2020 20:58

soukromá zpráva od Zatmění pro První auto zastaví před domem. Druhé prudce zabrzdí těsně za ním. Vyskočí první vojáci a vzájemně se jistí. Alexis vztáhne ruku. Bližší auto se začne pomalu překlápět na bok. Vojáci stačí vylézt ven, někteří se vykutálejí. Utíkají se schovat za stromy. "K palbě připravit!" slyšíte. Druhé auto začne couvat. Narazí do stromu, ale couvá dál. Strom povážlivě zapraská. Není to příliš mohutný kmen a síly jsou vyrovnané. I tady vojáci vyskáčou. Kryjí se, někteří běží do strany. Rychlý nástup se jim nezdařil. Alexis se trochu klepe. Vydala hodně sil, ale byly špatně usměrněné.

Alexis - 25. května 2020 21:18

soukromá zpráva od Alexis pro Doprdele! Zakleju si v duchu, když se to nepovede podle mých představ, možná, když zapojím i druhou ruku, možná mé štěstí... Možná... ,,Buď za mnou a kdyby někdo vystřelil, tak zmiz do křoví... Prosím." Znovu se na něj usmívám a vyndám druhou ruku z úvazu. Notak, přeci nejsem takový jelito... Nádech a výdech, viděla jsem kam utekli, pokud se mi povede rozptyl takový, jaký bych chtěla, tak jim znemožním vystřelit. A nebo je odhodím... Nesmí začít střílet... To prostě nejde... Nesmí... Tentokrát se netřesu jen díky tomu co zkouším, ale pokud to nevyjde ani podruhé, tak ze mě bude cedník a z ostatních taky...

Safi - 25. května 2020 21:55

soukromá zpráva od Safi pro V mé tváři prolétne výraz unavené kapitulace. Věděl jsem to přeci... věděl jsem, že tahle chvíle nastane. Oni se objeví, proběhne něco jako boj - v tom lepším případě - a skončíme svázaní a zdrogovaní na korbě auta, znovu jen zásilky k předání, k inventarizaci, k odklizení... A bude to tam znovu, celé od začátku. Nebo nás rovnou zastřelí! Trochu mě ta představa rozveselí. Opatrně se nadechnu vzduchu, který náhle teče jako med. Jako ve zpomaleném filmu vidím překlápějící se vůz, záblesky slunce na jejich zbraních, slyším Alexino nespokojené zasyknutí. Najednou mi něco dojde. Tyhle domy mívají přeci zadní východy...? Tenhle boj nemůžeme vyhrát, ale třeba se někomu podaří utéct. Minimálně té holce, co patří mezi rychlíky. Nula zachráněných životů nebo celý jeden? A třeba někoho unese s sebou! To by byla pecka. Mrsknu sebou a uháním přikrčený, takže vlastně moc neuháním, spíš jen tak poskakuju, podél zdi dozadu, kde doufám najdu další dveře. Musím je varovat, musím je varovat...! Ta představa, že bych mohl dokázat alespoň něco, mě úplně uchvátí.

Zatmění - 25. května 2020 22:21

soukromá zpráva od Zatmění pro Sotva Safi doběhne k zadním dveřím, otevřou se před ním. Objeví se Carissima a Vincent. Za sebou vedou Lenu. Thomas je popohání. "Musíte každý na jinou stranu," chrlí ze sebe. "Hlavně rychle. Safi! Hledal jstem tě. Utíkej do lesa! Auta tam neprojedou. Je tam hodně děr a kamenů. Schováte se." Rockie vleče Holly, která brečí. "Safi, poběž s námi," řekne Rockie. Ruku k němu nenatáhne. Poučila se. Alexis ucítí prudkou bolest ve zraněné ruce. Tohle není dobrý způsob, jak ji léčit. Ale převrácené auto poskočí dozadu a vojáci couvají. V poškozeném stromě zapraská. A praská víc. Začíná se naklánět. Naštěstí spadne směrem od domu. Celé levé křídlo vojáků popadá. Alexis slyší, jak se válejí v křoví a tlumeně nadávají. Zatím nikdo nestřílí. Čekají na povel. Nebo možná na posily.

Safi - 25. května 2020 22:48

soukromá zpráva od Safi pro Strašně se mi uleví. Nevím, jak bych je naháněl po domě a přesvědčoval, že se děje něco hrozného - no, to by asi nebylo těžké - ale oni už utíkají, takže to jde mimo mě a nemůžu nic moc zkazit. "Je tam Alexis," vydechnu jenom, udýchaný víc stresem než sportovním výkonem. "Doběhnu pro ní. Poběžíme za vámi... jo? Nečekejte na nás." Na odpověď nečekám, a jak jsem přiběhl sem, tak uháním zpátky. V nešikovném, neobratném předklonu a napůl po čtyřech, hlavně abych nevystrčil hlavu nad úroveň křoví. Brzy vidím, že Alexis nezahálela. Kácí se strom, auto je jinde než před tím a když opatrně povytáhnu krk nahoru, abych měl trochu nadhled, vidím, že mezi vojáky nalevo je nějaké velké hemžení a moc organizovaně nevypadají. "Alex, musíme pryč," řeknu jí hrozně moc naléhavě. "Ostatní už utíkají. Pojď, prosím, proti těmhle nemáme šanci... prosím! Všichni utíkají!" Opravdu nemusíš být jediná, kdo se tu o něco pokouší!

Alexis - 26. května 2020 16:51

soukromá zpráva od Alexis pro Nevím kam Safi šel, ale doufám, že se šel schovat... K mému překvapení mě ruka zabolí takovým stylem, že mi vytrysknou slzy, ale nemůžu přestat, ne teď... Musím něco dělat... A také, že dělám, všímám si auta, které je nalepeně na stromě a strom za ním, jak se klátí na stranu. Dobře, alespoň malá ukázka síly to by je mohlo trochu znervóznět. Mírně se pousměju i když ta ruka bolí jako čert. Pak na mě promluví Safi. Těknu k němu pohledem a nakonec se na něj nevěřícně zadívám, přestanu zkoušet svou sílu a chytnu ho za ruku... Ano nedbám toho, že to nemá rád, a držím jej pevně tak, aby se mi nevysmekl. ,,Proč jsi sem přišel?" Dívám se na něj a vypadám možná i zoufale vzhledem k ubrečeným očím od bolesti. ,,Ostatní? Tys... Oni..." Vydechnu a jak ho držím za ruku, tak se i s ním rozeběhnu né tak, aby na nás bylo vidět, ale abysme byli v zákrytu domu aby se nedalo střílet... Mám v sobě spoustu adrenalinu, takže všechny emoce se mi nakupí, až se zastavím a uklidním, ale musí to být co nejdál odtud... ,,Co říkal Thomas?" Trochu na něj křiknu, abych věděla nějaké instrukce... Třeba jestli je možný se tady v tom lese někde o něco přizabít nebo někam zapadnout.

Safi - 26. května 2020 19:39

soukromá zpráva od Safi pro Slzy v jejích očích mě zaskočí, v první chvíli se začnu bát, že ji skutečně střelili, že jsem to jenom neslyšel, snad proto, jak mi hlasitě šumí krev v uších nebo šíleně tluče srdce - ale ona už je zraněná a máme to spočítaný a možná nás dokonce rovnou dorazí... Samotnou ji tu ale nenechám. "Pro tebe, přeci," vypravím ze sebe a snažím se nevytrhnout ruku, za kterou mě drží. Ale snad se mi ji podařilo vyburcovat, nebo už sama chce utíkat pryč a přešlo ji to bojovné šílenství... utíkáme a potácíme se a ženeme se pryč od nich, slyším štěkavé, nesrozumitelné rozkazy, ale pořád ještě nestřílejí - to ale nemusí být dobrá zpráva! dochází mi. Prostě nás chtějí živé. "Prý do lesa," řeknu rychle, "Thomas mluvil o lese! Je tam náročný terén, můžeme se tam schovat nebo se ztratit - já trochu doufám, že tam za námi nepůjdou..." Stále jsme krytí domem - a utíkáme. Někde za námi právě padá strom, to snad vojáky na chvíli zaměstná, a dokonce slyším nějaký ostrý třesk - Thomas? To už je jedno. Stejně nemůžeme zůstat pohromadě. Tak velký houf se neskryje. Potkáme se v Lize... snad. Zahlédnu ještě Hollyina záda mizící v křoví, řídký porost za domem postupně přechází v les, nevím, jestli je to už ten les, do kterého se prý máme schovat, jestli postupně houstne a dokážeme se ztratit, nebo budeme muset přes nějaké pole... Jsme poslední, dochází mi, za námi už nikdo není. "Doběhnu tě," vydechnu udýchaně a skloním se k zemi. Pocítím na okamžik divokou radost, že je přeci něco, co můžu udělat, co nikomu neublíží, to jenom zakryje naše stopy - zabořím ruce do trávy a ve snaze se soustředit zavřu pevně oči. Teď...! A nestane se - nic. Ať už proto, že jsem hrozně nervózní, nebo z jiného důvodu, to skvělé trnité roští, co jsem si tak zchytra vymyslel, se zkrátka... nekoná. Vrhnu po Alexis omluvný úsměv. Asi se moc úsměvu nepodobá. Tak to byl trapas...! A běžíme zas.

Alexis - 26. května 2020 20:22

soukromá zpráva od Alexis pro Pro tebe přeci... Srdce mi na malinkou chvilku zaplesá a kdybysme nebyli v takovém průšvihu, tak ho snad obejmu, ale pádíme pryč... Thomas říkal do lesa, jistě, vozy tam nedojedou, ale to si neuvědomil, že mohou jít po svých? Rozhlédnu se, ale že bych si všimla někoho dalšího, to bohužel, soustředím se, abych nezakopla nebo nespadla do nějakého vývratu, protože to by fakt bolelo, Když se zastaví a sehne se, tak se zastavím taky, srdce mi divoce buší a já pozoruji to, co dělá... Nápad to byl dobrý, ale nestalo se nic... Chytnu ho znovu za ruku a běžím s ním dál. ,,nemůžeme se zastavit Safi! Protože až mi opadne adrenalin, tak už neudělám ani krok..." Připomenu mu. Se zraněnou rukou máchám jako o život, abych se popohnala při běhu a slzy mi padají z tváří... Jistě stresová situace, možná i něco jiného. Budu se nás snažit směřovat buďto skrz les, a nebo dál třeba i do pole... Ale jestli přivezou psy, tak jejich čumák už nespleteme... Ta paní má stále moje staré oblečení!!! Bleskne mi hlavou a já zblednu ještě víc... Modlím se a doufám, že ho vyprala, když jsem se koupala, nebo ho spálila, to je mi jedno... ,,Safi?" Promluvím za běhu. ,,Můžeš ještě?" Trochu zakašlu ale běžím dál

Safi - 26. května 2020 20:52

soukromá zpráva od Safi pro "Nemůžu," odpovím po pravdě, nebo spíš zachraptím. Všechno to jídlo je mi teď spíš na škodu - to jsem nevěděl, jak špatně se s plným žaludkem utíká! Sám vnímám, že zpomaluju, a prostě nejde zrychlit, nohy vůbec neposlouchají. Když musíme přelézt nějaký padlý kmen, spíš přes něj přepadnu. "Co ty...?" Nejsem zvyklý - velmi teď vnímám, jak moc na tenhle pohyb nejsem zvyklý. Málokdy jsem se v táboře vůbec dostal ven, natož tohle... nohy se mi klepou a začínají se mi skoro podlamovat. Nevýhody svobody... Padlých stromů přibývá, už chápu, jak to Thomas myslel s tou neprostupností, rovně by tu nestála ani voda ve sklenici! Když už nepřelézáme strom, potácíme se nějakým šíleným výmolem. "Alex," zkusím. "Tohle je..." Sotva popadám dech. "Fantastický bludiště. Lepší skrýš nenajdeme." Nechci úplně přiznat, že každou chvíli asi upadnu kde zrovna stojím a už si jaksi nebudu moct vybírat... a hlavně Alexis! Vypadá - vypadá vážně špatně. Musím znovu uhnout pohledem, když vidím, že jí tečou slzy, tvář už má celou ušmudlanou, jak si ji občas otře rukama... "Co tamhle?" ukážu na něco, co je skoro jeskyně pod mohutnými kořeny napůl vyvráceného jehličnanu.

Alexis - 26. května 2020 21:06

soukromá zpráva od Alexis pro Neběžím, spíše se potácím, ale furt mě to nutí běžet co nejdál od nich. Když přelézáme padlý kmen nebo podlézáme tak se zastavím a sotva se držím na nohou. ,,Myslím, myslím, že už to déle jak pár minut nevydržím." Rozkašlu se a otřu si znovu obličej. I když jsem jako malá běhala a lítala všude možně teď jako by ty roky všechny byly pryč. Alex, támhle... zaslechnu a oči se mi malinko rozzáří. Vysvobození? Ne ale úkryt by to mohl být dobrý. Pokusím se na něj usmát ,,Dobrá práce Safi, zachránil jsi nás." S tímto se plížením vpřed rozejdu k té skrýši na kterou ukázal, tedy spíše tím směrem, protože před očima se mi dělají mžitky. ,,Můžeš mě tam prosím nějak dovést?" Nerada to přiznávám, ale budí mi v hlavě krev, před očima mám bíle tečky, sem tam hvězdičku a adrenalin pomalu upadá... Snažím se tma však dojít s jeho pomocí s hlavou vztyčenou. ,,Je škoda Safi, že neumíš léčit zlomené kosti." Znovu se usměju, když zapadneme do úkrytu. Já se posadím a zazubím se na něj. ,,Měl bys to zkusit znovu, třeba by ten kmen obrostl zeleným, nebo by nám poskytl lepší úkryt... Notak..." Trochu ho povzbudím. ,Dokážeš to Safi, věřím že to dokážeš."

Safi - 26. května 2020 21:20

soukromá zpráva od Safi pro "Léčit bohužel neumím... Jsem spíš přes ničení," odpovím mimoděk, když konečně dopadám vedle ní do našeho nového úkrytu. Je to skvělý místečko - dokonce ani nesedíme na hlíně, ale temně zelené lesní trávě, tuhých, tenkých stoncích, tak hladkých, když jednu rukama od kořenů, a podivně drsných po cestě zpátky. Jen trochu přikývnu. Ano, počítám s tím, že tuhle naši skrýš notně vylepším - tedy snad, neúspěch prve mě... nepřekvapil, usoudím nakonec. Dobrovolně jsem to nikdy před tím nezkoušel. Zábrany jsou neuvěřitelně silné. "Jen co uvidím víc než mžitky před očima," zamumlám a lehnu si. Na bok, s rukou pod hlavou, čelem k ní. Se zavřenýma očima nevydržím - musím se podívat a prohlédnout si ji. Nohy se mi klepou a pořád ještě nemůžu popadnout dech. To se změní, umíním si okamžitě v duchu. Budu běhat jako vítr. Krev v uších mi ještě divoce hučí, ale stejně se snažím naslouchat zvukům okolního lesa. Těžko říct, jestli nás vojáci vůbec pronásledovali. Třeba běželi za někým jiným, možná jsme je setřásli... možná nás ještě doženou... žaludek se mi stáhne. "To bylo ohromný, co jsi dokázala, tam u toho domu," řeknu. Ne, nezdá se mi. I teď se Alexis dokáže usmívat. "Ale vážně jsem se o tebe bál... co ruka...?

Alexis - 26. května 2020 21:28

soukromá zpráva od Alexis pro ,,To já také." Zavřu oči a mírně se usmívám, a dýchám tak, abych se nerozkašlala. ,,Mám to stejné." Opravdu mám ve tváři úsměv a i když se na něj nedívám tak se usmívám. ,,Bolí to jako čert, ale řekla bych, že to časem přebolí, nebo si na tu bolest zvyknu." Zdravou rukou přejedu po trávě, pomalu otevřu oči a podívám se do těch jeho. ,,Nebylo to ohromný Safi... Bylo to hodně špatný..." Podotknu. ,,Byla bych toho dokázala víc, možná, že by se mi povedlo je zastavit, ale zhoršila jsem tím situaci... A museli jsme utíkat. Kdybych byla lepší tak bychom tam mohli zůstat." Ošiju se, protože mi přejede mráz po zádech. Ano adrenalin ustupuje a já začínám cítit neuvěřitelnou únavu, bolest a chlad... Znovu zavřu oči. ,,i já se bála o tebe... Proto jsem udělala to, co jsem udělala." Znovu se usměju nad svou myšlenkou... Abych tě ochránila...

Zatmění - 26. května 2020 21:52

soukromá zpráva od Zatmění pro Je pozdní odpoledne. Zvuky pronásledování neslyšíte. Ani jiné lidské zvuky. V lese je hodně ptáků a jsou hluční. Jinak je delší dobu klid. V jedné chvíli vám nad hlavou přeletí vrtulník. Těsně nad stromy. Uvědomíte si, že neletí přímo. Krouží nad lesem. Vy máte nad hlavou vyvrácené kořeny. Dobrá jeskyňka. MOŽNÁ postačí, určitě před přímým výhledem. Vojáci ale mají přístroje, které umí hledat pohyb a teplo.

Safi - 27. května 2020 12:34

soukromá zpráva od Safi pro "To bys je musela zabít, abychom tam mohli zůstat," hlesnu. Mimoděk zkusím trochu couvnout, ale ten prostor není zase tak velký. Nemám kam a hlavně by to ani... nepomohlo. Je vyčerpaná, bojí se, má bolesti, snažím se hledat důvody. To není tak, že by byla... taková... Ale nic nevím, uvědomuju si to dobře. Okouzlila mě ve chvíli, kdy jsme spolu seděli na schodech u domu jen kousek odsud, na sluníčku, najedení a v pohodě - její úsměv a něha a jemná krása a touha jí složit hlavu do klína - ale vlastně ji vůbec neznám... Jenže stejně tak se jí nejsem ochotný vzdát. "A to by... nebylo správné." Tak, řekl jsem to. Jsem si tím jistý a dokázal jsem to říct. Sklopím oči k zemi a opatrně se nadechnu. Hrozně moc ji nechci nazlobit a tak hledám vhodná slova nebo něco, co by ji potěšilo, ale vůbec nevím, co a jak by to mělo být. "S rukou... to bude dobrý," řeknu proto, s očima stále zabodnutýma do země. "Uvidíš. Den dva a pak už bude jenom srůstat." To si zrovna pamatuju. Chci ještě něco dodat, ale uslyším vrtulník - a sotva se dokážu znovu nadechout, vím, že déle už otálet nesmím. Ale já nechci! Jenže jsou to jenom... rostliny. Ty se můžou. Vždycky to někde začíná... u maličkostí... Opřu se dlaněmi o zem. Snad že jsem klidnější, trochu jsem si odpočinul, vím, že musím, nebo že už jsem si to stačil rozmyslet, nebo zkrátka všechno dohromady - ale strom kolem nás se začne přetvářet a překážející kořeny se trochu stáhnou dozadu - ale hlavně kolem nich vyraší popínavky a rychle kolem nás i nad námi vytváří příkrov, vrstvu za vrstvou, hlavně ze směrů, odkud by nás mohl vrtulník spatřit - jsou to ochotné rostliny a proplétají se jedna přes druhou... Nechám jen malý otvor, kudy k nám může proudit vzduch a kudy se dostaneme snadno ven. Jsme teď ve skutečné jeskyni, v temně zeleném přítmí... nejspíš si to tu i zadýcháme a budeme v teple. Jsem trochu ohromený tím, co se stalo. Tohle neznám. Jsem zvyklý na náhlý výdej velkého množství energie naráz, tohle bylo postupné, ale jak náhle zjišťuji, o nic míň vyčerpávající. "O-odpočiň si," řeknu jí a je to pěkně sobecké, protože před očima se mi točí velká barevná kola a hezkou chvíli neudělám ani krok.

Alexis - 27. května 2020 16:07

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Kdybych byla silnější, tak bych je dokázala zabít." Řeknu prostě... Oči se mi zavírají, ale musíme dál... ,,Já vím, jednou to dobré bude. Až to dostanu do pořádného fixu. Jinak mi může srůst špatně a budou mi to lámat znovu..." Zazubím se na něj. Když ale uslyším vrtulník, tak mi úsměv zmizí, otevřu oči dokořán a zírám vzhůru... Safi však nad námi udělá takový hezký kokon, takže nás by nemělo být vidět, ale oni jsou slyšet... ,,Jestli mají termokamery tak nás stejně najdou, ale... Já už prostě nemůžu..." Choulím se to pomyslného klubíčka a snažím se si odpočinout. ,,Ty si taky odpočiň, musíme oba nabrat síly, abysme mohli vyrazit." Podívám se na něj, a pokud budu mít tušení, že ten vrtulník nad námi krouží, tak ho sundám na zem... Jen doufám, že mi to Safi odpustí

Safi - 27. května 2020 16:38

soukromá zpráva od Safi pro Rychle zavrtím hlavou. "Přes ty rostliny nás neuvidí ani termokamera. Udělal jsem vrchní vrstvu schválně dost silnou," ujišťuju jí rychle, hlavně ať znovu nezačne vstávat. Napůl je v tom naděje, napůl porůznu zaslechnuté a všelijak posbírané informace o limitech, které při hledání takových jako jsme my mají... Hlas se mi klepe. Začínám z ní mít doopravdy strach. "Ty bys je vážně dokázala zabít? Úplně doopravdy - zabít?" zeptám, protože tomu pořád nedokážu uvěřit, a taky chci mít jasno. Leží hrozně blízko, blizoučko; dávám si pozor, abychom se nedotkli, ale předem se obrňuju i proti možnosti, že ona to nakonec udělá. Další obyčejné gesto, prostě... gesto... Příšerně kontaktní osoba! Jen tak mě prve chytila za ruku. Možná se to ale tak prostě dělá... a já to nakonec zvládnu. Ale ne teď, jsem hrozně unavený a o další šoky pro tuhle chvíli tak úplně nestojím.

Alexis - 27. května 2020 21:00

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ano Safi, vážně bych to dokázala, kdyby byl v sázce náš život, tak bych neodešla bez boje... A pokud by na nás někdo z nich vystřelil, tak bych šla proti nim také." Znovu pootevřu oči abych se na něj podívala. ,,Dobře, děkuji že mě chráníš." Usměju se na něj, aby nebyl tak vystrašený. Možná, že jsem ho vystrašila tím, že bych odkázala zabít, prostě jen tak, zabít... ,,Neboj se, tobě neublížím..." Uklidním ho... Možná. ,,Jestli nás opravdu nenajdou, tak... Bychom se mohli prospat, alespoň na chvilku... Co myslíš?" Oči se mi klíží, i když jsem nějakou chvilku spala, tak tohle byla pro mě až moc velká stresová situace. I tak ale nechci, aby se mě bál.

Safi - 27. května 2020 21:16

soukromá zpráva od Safi pro Dobře, mně neublíží. Tak to jsem hned klidnější! "Trochu se prospat mi přijde vhod," řeknu diplomaticky. Takové "trochu" je trochu ošemetné a tak v duchu počítám: jestli usneme na pár hodin, v noci už budeme muset zůstat tady a hneme se až ráno. To znamená, že budeme mít pěknou žízeň, ale nic, co by se nedalo vydržet. Těch pár dní venku mě bohužel poučilo, že vodu na každém rohu nenajdu. Ale... jsme v lese. V každém lese je nakonec potok... ne...? Navíc hned teď stejně ven nemůžeme. Vrtulník není daleko a možná právě teď pronásleduje některé z dalších uprchlíků. "Ale," nedá mi to a oči se odmítají pořádně zavřít, "oni na nás útočí proto, že se nás bojí. Jenom bychom to zhoršili, dokázali jim, že... že se bojí právem." O co mi jde, to bych rád věděl! Vždyť jí to možná ani nechci rozmlouvat. "Když budeme bojovat až na krev, budeme stejní jako oni," zkusím nadhodit k úvaze. Přesvědčíš mě o opaku, prosím? Já tam nechci zpátky!

Alexis - 27. května 2020 21:22

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ale jen trochu." Usmívám se. ,,Ano Safi, ale my se bojíme jich, proto co nám dělali v těch táborech... A já se tam nevrátím, a dám jim dobrý důvod se nás bát..." Mluvím se zavřenýma očima. ,,Budeme se bránit silou... Pokud oni na mě budou mířit zbraní a budou chtít vystřelit, tak já použiju sílu... Pokud vystřelí a zabijou mě, protože se mě bojí, tak už bude pozdě jim vysvětlovat, že já jsem vlastně ta hodná..." Malinko otevřu oči, ale zase je zavřu. ,,Ale budu raději, když to nebudu muset udělat... oni jsou na smrt zvyklí, já ne..." Zhluboka se nadechnu a dlouze vydechnu. ,,A pokud by to bylo buďto my nebo oni, tak budu bojovat za nás, víš?" Mluvím klidně, možná už v takovém menším polospánku, ale snažím se vyslovit všechny myšlenky, které mě na toto téma napadly, i když některé jsem už zapomněla.

Safi - 27. května 2020 21:43

soukromá zpráva od Safi pro Už jsem tiše; jen ať spí. Neodvážím se odporovat, ani doopravdy nechci, i když je mi tahle logika cizí a vzdálená. A co hůř, trochu se snad i stydím, že to nejsem schopný vidět stejně... všechno by bylo o tolik jednodušší.... Ne, nebylo, hádám se se sebou v duchu. Prostě by přitvrdili. Místo deseti vojáků by poslali padesát a pak sto. Skončilo by to akorát hroznou válkou a pochybuju, že bychom to byli my, kdo vyhraje. A já po sobě nechci nechat potoky krve. Tábor zničí každého, přemýšlím chmurně, zatímco upadám do spánku. Alexis určitě byla dřív mírnější. A možná postoj ani jednoho z nás není správný, třeba je nějaká další cesta, lepší a rozumná. Nedokážu se smířit s představou, že by ta situace neměla žádné dobré řešení. Dívám se na Alexinu jemnou tvář... v zeleném přítmí vypadá jako elfí víla. A pak najednou spím.

Alexis - 28. května 2020 16:51

soukromá zpráva od Alexis pro Můj spánek je v rámci možností poklidný, když nepočítám sem tam bolest ze zraněné ruky, kterou neopatrně natáhnu, nebo si jí přilehnu jako teď... Skoro vyjeknu, protože to opravdu nebylo příjemné a rozhlédnu se, nikde nikdo jen Safi, který spí vedle mě.. Tedy snad je to Safi... Nevím, jak dlouho spal ale ještě ho nechám, aby nabral sílu a já se pomalu protáhnu. To jsme spali tak dlouho? Vyděsím se protože venku je ještě tma, ale snad už by mohlo každou chvilku svítat. Opravdu jsme spali dlouho. Jakmile se tma začne pomalu vyjasňovat, tak se podívám na Safiho. ,,Safi?" Promluvím na něj, ale nedotýkám se ho... ,,Safi, vstávej..." Znovu na něj promluvím a jestli ani to nepomůže, tak ho pohladím po tváři, sice ze mě bude mít infarkt, ale já už se ho snažila jednou probudit.

Safi - 28. května 2020 17:07

soukromá zpráva od Safi pro "Nespím," zamumlám, ale ještě chvíli trvá, než se mi podaří otevřít oči, a pak ještě další, než se mi povede zaostřit na Alexis. Musím se zasmát, když vidím, jak jí z vlasů trčí několik zelených lístků. "Máš príma maskování," řeknu a protřu si pořádně oči. "Mám dost tvrdý spaní... nebo byl vážně v noci klid?" Promnu si tvář a trochu se zavrtím, abych rozhýbal ztuhlé svaly. "Otázka dne," nadhodím váhavě. "Zkusit se vrátit do toho domu... nebo ne?" Jestli bychom vůbec trefili, napadá mě vzápětí. Utíkali jsme hlava nehlava.

Alexis - 28. května 2020 17:12
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,To by mohl říci každý." Usmívám se. a když pak narazí na můj účes tak se zašklebím. ,,To víš, jdu s módou. Ne, nezdálo... Opravdu byl klid, a nebo nebyl ale my jsme to zaspali." Zamrkám na něj abych si ho prohlédla v takovým pološeru. ,,Můžou tam na nás čeka, a kdo ví, jak jsme daleko, měli bysme jít dál... Nebo se chceš vrátit?" Zeptám se ho s úsměvem.

Safi - 28. května 2020 17:25

soukromá zpráva od Safi pro Zadívám se zamyšleně na otvor, kterým za pár chvil budeme muset prolézt ven z nory vstříc nebezpečí. "Já nevím," řeknu a prohrábnu si vlasy, protože nějak nevím, kam s rukama v té náhlé vlně nejistoty. "Nemáme vodu ani jídlo ani nic na sebe... nemáme nic," povzdechnu si. "Úplně krást se mi nechce... opuštěné domy jsou většinou vybrakované - nebo třeba nejsou, ale těch pár, co jsem potkal, tak tam nebylo užitečného vůbec nic," pokrčím rameny. "A třeba si vojáci řeknou, že se tam docela určitě nevrátíme, tak ani nemusí hlídat?" nadhodím s nadějí v oku. Nějak mi začíná docházet, že se musíme rozhodnout - sami! - a že to budu i já, kdo musí rozhodovat, a jaksi... vůbec se mi do toho nechce, protože to je rozhodnutí předem určené k neúspěchu.

Alexis - 28. května 2020 17:35
	soukromá zpráva od Alexis pro Já vím Safi, že nemáme nic..." Dívám se mu do očí... ,,A nebo si řeknou, že právě proto že nemají nic, tak se tam vrátí..." Povytáhnu obočí. ,,Výdy se dá něco užitečného najít, a jsme v lese, nějaká studánka nebo potůček možná tůňka tu být někde musí." zadívám se na něj... ,,Ale dej mi svůj názor co chceš dělat."

Safi - 28. května 2020 17:47

soukromá zpráva od Safi pro "Tak... ty začni?" zazubím se vesele. "Dáma má přednost, a taky jsi starší a rozumnější," vysvětlím svůj velmi rafinovaný směr myšlenek. "Ale žízeň už mám hroznou," připustím. "Víš co, udělám ten první velký krok... a vylezu na denní světlo." Samozřejmě vím, že tam nebudou nastoupení vojáci v pohotovosti, nikdo tam nebude čekat a namířenou zbraní... ale stejně se musím chvíli odhodlávat, než prolezu kratičkým zeleným tunelem ven. A opravdu tam nikdo není. "Můžeš!" zašeptám hlasitě.

Alexis - 28. května 2020 18:00

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Já jsem ti svůj názor řekla." Pousměju se a pozoruji ho, když vylézá ven... Jsme napnutá, jako struna harfy a pomalu lezu za ním, a když řekne že můžu, tak se postavím vedle něho. ,,Takže kudy dál?" Zeptám se ho a rozhlédnu se. Odkud jsme asi tak přiběhli a kam se musíme dostat. ,,Je zvláštní, že tu nejsou..." Řeknu pološeptem a rozhlédnu se ,,myslím si, že musíme jít tam" Ukážu za nás do prostoru... ,,tedy pokud se nechceš vrátit do toho domu."

Safi - 28. května 2020 18:07

soukromá zpráva od Safi pro Cože, ona už říkala, co chce...? Ale... honem si přehraju posledních pár vět. Ženské! "Možná nevěděli, kolik nás je, některé pochytali..." To je představa, která mi stáhne krk tak, až málem nedořeknu větu. "A myslí si, že už mají všechny?" Nad směrem, který ukáže, jenom přikývnu. "Takže nebudeme se vracet," ujistím se pro jistotu, že jsem to správně pochopil. "Jen doufám, že té staré paní nic neprovedli." Sestupujeme z mírného svahu, což je asi v pořádku, protože voda teče dolů, takže tam někde dole určitě bude - terén je dost neshůdný a jsme pěkně pomalí, ale snažím se to brát tak, že každého alespoň uslyšíme z dálky... minimálně nadávat. Jestli tohle projdeme bez zvrtnutého kotníku, bude to zázrak.

Alexis - 28. května 2020 18:25

soukromá zpráva od Alexis pro ,,To já nevím Safi." Posmutním, protože jestli někoho chytili, tak je to opravdu špatné. ,, Nemyslím si, že by jí něco udělali..." když nevím... Jdeme pomalu a jdeme takovým terénem, že tam by se netrénovaný člověk možná přizabil. dávám si pozor na nová zranění, na nohy a hlavně aby mi to neujelo a já si nekecla nebo tak... To by také nebylo dobré. ,,Kam si myslíš, že tohle vede?" Vím, že to neví, ale je to docela dobrý námět na debatu.

Safi - 28. května 2020 18:32

soukromá zpráva od Safi pro "Asi bych si dovedl předtavit pár pěkných míst," pousměju se na ni trochu. "... ale je to hrozně zvláštní - já vlastně vůbec nevím, co chci," řeknu a zastavím se a podívám se na ni naléhavě. "Zvykl jsem si věřit, že už nic dobrého nepřijde, a že každé snění je jenom taková - berlička. Kam vlastně jdeme?" rozhodím rukama. "Jak můžeme někam jít, když nevíme, kam chceme dojít?" Nejspíš bych se tu měl rovnou na místě zahrabat do hlíny a tiše zetlít.

Zatmění - 28. května 2020 18:50
	soukromá zpráva od Zatmění pro Do Safiho záchvatu depky se ozve pár výstřelů. Jdou z velké dálky. Může to být i kilometr. Na hlavou vám vyplašeně proletí ptáci. Po pár úderech srdce další.

Alexis - 28. května 2020 19:25

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Já bych taky ráda byla někde, kde je to fakt hezké." Usmívám se, když se však ale zastaví, tak si málem kecnu na zadek, protože jsem to nečekala... ,,Co vyvádíš Safi?" Pozoruji ho starostlivě... ,,Musíme..." Z dokončení věty mě vyruší výstřel... ,,Musíme jít dál!" Řeknu rozhodně... ,,Prostě pojď, někam dojdeme jasný? I když ani jeden z nás neví, kde Liga sídlí, jsem si jistá, že nás nějak najdou..." Popoženu ho zdravou rukou. ,,Prosím, pojď dál... PojĎ se mnou..."

Safi - 28. května 2020 19:48

soukromá zpráva od Safi pro Pfů, tak tohle je pořádná šlupka! Do abstraktního splínu zcela konkrétní děs reálných výstřelů. Ten zvuk známe všichni - nesplete se, nezamění. Zvednu hlavu za ptáky. Pro nás je to asi dobré - letí směrem, kterým jdeme, takže se vzdalujeme od toho něčeho, co se děje, ať už je to cokoli. Na okamžik zatnu zuby, až to zabolí. "Už jdu," řeknu okamžitě, jasný rozkaz je skvěle uklidňující věc. Když jít, tak jít. A taky jsem měl nějaké předsevzetí, a když nad ním nebudu přemýšlet moc, ale zato na něm začnu hned pracovat, bude to úplně nejlepší. Takže když kloužeme přes nejbližší balvan, podám Alexis ruku, aby se mohla opřít, a snažím se neoklepat moc viditelně, když ucítím její prsty ve svých. "Zlom si ještě nohu a sežerou nás tu tygři," zavtipkuju napůl. "Ehm... živou tu tygři?" V lese by nejspíš mohli.

Alexis - 28. května 2020 20:11
	soukromá zpráva od Alexis pro Konečně můžeme vyrazit, očividně výstřel ho donutil přemýšlet jasněji. ,,nemusíš to dělat." Řeknu, když se ho chytnu, abych přelezla balvan a nepřizabila se. ,,myslím si, že tygři ne, možná medvědi, pumy a menší šelmy." Pousměju se. Je odvážný. Pomyslím si. A možná, že se o něj trochu začínám být, aby to se sebou nepřehnal. ,,Jsi obdivuhodný Safi, víš to?"

Safi - 28. května 2020 20:47

soukromá zpráva od Safi pro "Cože... proč?" Alexis jsem zřejmě musel potkat proto, aby mě uváděla do nekonečných rozpaků a stále novými způsoby mě pokaždé znovu zaskočila. "To docela určitě nejsem. Na to vůbec nemysli, nebo tě čeká velké zklamání," řeknu a zní to o dost víc vážně, než jsem chtěl. Ruku má hebkou a sálá teplem. Na to by se dalo zvyknout. "Medvědi by proti nám neměli šanci," zamlouvám to honem. "Když jsi pohnula tím autem, medvěd je přímo brnkačka."

Alexis - 28. května 2020 20:54
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Jsi, a nevymluvíš mi to. Udělal jsi na mě dobrý dojem, víš?" Dívám se na něj. ,,V mých očích jsi ideální." Začnu se smát, protože je roztomilý. ,,Ano, ale to by se mi to muselo povést, tak jak bych chtěla..." Přimhouřím oči a stále ho pozoruji. ,,A ty nás dokážeš ochránit, já umím ničit." Vypláznu na něj jazyk. ,,Myslím, že se budeme dobře doplňovat. Nemyslíš?"

Safi - 28. května 2020 21:26

soukromá zpráva od Safi pro Ale ne. Potřebuju... příručku nebo návod, alespoň dobrou radu, nebo ještě líp - potřebuju toho medvěda! Ten by v téhle chvíli byl jediná možná záchrana. Mám poděkovat, odpovědět stejně, zrudnout - aha, to už se sakra právě děje - nebo jí to začít vymlouvat? Nebo všechno naráz...? "Doplňovat se budeme přímo skvěle," řeknu, ale je to zoufale nedostatečné. Zastavím se, abychom mohli popadnout dech, a se smíchem se na ni zadívám. "To mi děláš schválně!" prohlásím s jistotou. "A co hůř, dokonale to zabírá. Už jsem kolem tvých prstíků," natáhnu ruku a lehce stisknu tu její, "úplně omotaný." Páni, neznám ji ani dvacet čtyři hodin... a je to tak silné, až to bolí. Vím samozřejmě, že jsem tak vyprahlý po přítomnosti někoho... milého... že by mi nejspíš stačilo i docela málo. Ale Alexis není málo, je jako povodeň světla, ve které se beznadějně topím.

Alexis - 29. května 2020 12:07

soukromá zpráva od Alexis pro Pozoruji ho a úsměvem, jak rudne a je to fakt roztomilé. ,,Také si myslím, že budeme dobrý tým." Zašklebím se na něj a dívám se před sebe, pak se zastaví a já taky. ,,Já? A co ti dělám? Já jsem hodná!" Začnu protestovat a směji se. Když pokračuje, tak zrudnu já protože mě právě dokonale přivedl do rozpaků... ,,Ale já nechci, abych tě měla omotaného na prstech. Já chci abys byl svobodný a třeba mě měl jednou rád... " Jsem rudá jako rak, ale snažím se to rozdýchat... Všechno. Nakonec se na něj začnu znovu usmívat. Protože jsem právě přišla o slova. Doslova mi je vzal.

Safi - 29. května 2020 13:37

soukromá zpráva od Safi pro "Kdybys nebyla tak hodná, asi by to bylo snadnější," řeknu a vážně mi dá práci se nadechnout a neuhýbat očima, protože přeci jen na ni dělat dobrý dojem, i takovými maličkostmi... jako je to nedostižné umění podívat se někomu do očí. A pak se mi to přeci jen povede. "To nebyla stížnost, jasné? Jsem kolem nich omotaný docela rád." Ale pak mě trochu zmate. "Já samozřejmě jsem svobodný," řeknu popleteně, vždyť přeci ví, kolik mi je...? "Aha!" dojde mi vzápětí a jen se plácnu do čela. "Copak tebe by šlo nemít rád?" podivím se zcela upřímně a zmatený pohled se změní v široký úsměv. "To by bylo jako... třeba jako nemít rád zmrzlinu. Úplně vyloučená věc."

Alexis - 29. května 2020 14:01

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Kdybych nebyla tak hodná, tak bych to asi už nebyla já, víš?" Znovu se zazubím. ,,Ale víš, že být nemusíš, jasné?" mrknu na něj jedním okem a pomalu se rozejdu dál směrem neznámo samozřejmě co mi moje a jeho natažená ruka dovolí a pak se zastavím a ohlédnu na něj. ,,Jsou i tací, kteří mě nemají rádi, třeba pro to, že mě má rád někdo, koho mají rádi oni, nebo prostě jen proto, jaká jsem. Lidé jsou i zlí Safi, nejsou všichni takoví, jako já..." ALe myslím si, že zrovna tohle už ví a moc dobře. Na jeho poznámku o zmrzlině se začnu smát. ,,To máš pravdu, to je vyloučená věc... Půjdeme dál?"

Safi - 29. května 2020 14:16

soukromá zpráva od Safi pro "Musím," vykročím za ní. "Protože chci. Nebo chci, protože musím." Její prsty hřejí a je o moc snadnější se držet než dřív, když se soustředím jenom na to teplo. "Jestli to dává smysl nevím, ale... já jsem taky jenom já," vrátím jí úsměv. Tak omotaný? Omotaný, uvázaný, spletený a beznadějně zauzlovaný. Napadá mě, že nejspíš mám větší sílu než ona - takovou tu obyčejnou, fyzickou - a ta představa mě ohromí. Napřed tím, jak je nepravděpodobná, tak tím, že je naopak velice pravděpodobná. "A nejlepší je pistáciová, víš."

Alexis - 29. května 2020 18:42

soukromá zpráva od Alexis pro ,,To ale nedává vůbec smysl." Rozejdu se i s ním, a stále mám na tváři úsměv. Vypadáme jako dva možná milenci na procházce, kdyby byla jiná doba, tak by se to tak dalo určitě brát. ,,Doufám, že se nezměníš a budeš stále ty, jen ty." Vypláznu na něj jazyk. ,,Omyl Stracciatela je úžasná a nebo citrónová..." Jak já bych si dala poctivou zmrzlinu, pro tu bych snad i zabíjela.

Safi - 29. května 2020 18:56

soukromá zpráva od Safi pro "Propána nestraš," potřesu hlavou, "jestli se nezměním..." Musím se změnit... prostě musím, protože taková troska jako teď... "Tak prostě nemám nárok." Na svobodu, ani na její úsměv. "Ale víš - stracciatelu nemám, zato mám možná halucinace z žízně, ale - neslyšíš to taky? Možná bude místo čokoládové alespoň vodová." Od výstřelů už máme hezkou chvíli klid, tak jsem schopný začít vnímat i normální zvuky z okolí a tohle mi připadá úplně jako šumění potoka. Jazyk se mi málem lepí žízní na patro, ale teď se mi zase začalo líp šlapat. A ruku nepustím.

Alexis - 29. května 2020 19:28
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,já nestraším, jen se mi tvá nesmělost líbí, to je všechno, ale nechám to na tobě, jaký chceš být." Zaposlouchám se... ,,Máš pravdu!" Vydechnu, protože ač to nedávám znát, tak mám také strašnou žízeň. A třeba tam bude nějaká divoká malina poblíž. ,,Dostaneme se do bezpečí Safi, že ano?"

Zatmění - 29. května 2020 19:49
	soukromá zpráva od Zatmění pro Voda je velice ledová, křišťálově čistá a hlasitě skáče po kamenech. Na dně potoka je světlý písek s bílými křemínky. Vy ke břehu dojdete z neschůdného lesa, ale zjistíte, že z druhé strany vede pěšina. Jenom obyčejně vyšlapaná, ale vůbec není zarostlá. Zřejmě se používá.

Safi - 29. května 2020 20:13

soukromá zpráva od Safi pro Moje nesmělost se jí líbí. Takže okamžitě poslušně zrudnu. Dá se nějak odnaučit... rudnutí, propána? Nenapadlo mě do téhle chvíle o sobě uvažovat jako o nesmělém a moc nevím, jak s tím naložit. A co hůř, ponořený do téhle důležité otázky úplně ztratím možnost reagovat na tu druhou. Protože jestli se dostaneme do bezpečí...? "Určitě," řeknu úplně nepřesvědčivě. Ne nejspíš ne. Buď nás dřív najdou ti z Ligy, nebo vojáci, ale bezpečné nebude ani jedno... "Taky máš takovou žízeň?" vydechnu jenom, když doklouzáme, sešplháme a doklopýtáme k vodě. Držím ji a podpírám, dokud nestojí pevně na kameni na břehu, a pak se hned skloním k vodě. Vydrbu si pečlivě ruce, i když v nich málem ztrácím cit, jak je ledová, a opláchnout si obličej, to je naprosté blaho. A napít se! Z vody úplně trnou zuby.

Alexis - 29. května 2020 20:59

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ohromnou! A děkuji ti." Poděkuji mu, že mi tak pomáhá. Usmívám se a když bezpečně stojím, tak se sehnu a kleknu si na ten kamen tak, abych se mohla naklonit, opláchnout si ruku a napít se pomocí jedné ruky, přemáhání dnes bylo už dost, takže to jde pomaleji než bych chtěla. Když to bude nutné, klidně si i lehnu, abych tam nezahučela po hlavě. ,,To je tak příjemné." Řeknu když se napiji a sednu si... ,Škoda, že nemáme žádnou lahev nebo tak něco..." Vydechnu, protože voda je opravdu výborná. ,,Tak kapitáne, kudy teď?" Zamrkám na něj a čekám, jak se rozhodne. Jsem zvědavá na jeho rozhodnutí, přeci jen není malý, takže když ho chvilku nechám rozhodovat, tak nic nezkazím.

Safi - 30. května 2020 09:22

soukromá zpráva od Safi pro Jen si mě dobírej... Ruce mám ještě rozklepané chladem a prsty bez citu, ale nejvíc ze všeho mě zajímá ta cesta. Dívám se na ni a čekám na myšlenku. No tak, hlavo! Nějaký... argument? Ten les byl opravdu špatně průchodný - bylo o zdraví se jím potácet, a kdyby Alexis spadla na tu svou ruku, mohlo by to dopadnout hodně špatně. Na cestě budeme několikanásobně rychlejší... a když budeme dávat pozor, možná i uslyšíme každého dost včas, abychom mohli zalézt do křoví. "Měli bychom dál pokračovat po ceště," řeknu nakonec. "Stejně musíme najít nějaké lidi. Nebo ne lidi, ale musíme si sehnat nějaké vybavení, však víš. Ale..." Trochu bezradně si prohrábnu vlasy. "Alexis, ze které strany jsme přišli?" Večer jsem možná ještě věděl - ale už jsem úplně ztratil orientaci. Kdyby náhodou ta cesta vedla zpátky k tomu té paní od Ligy, prostě to nepoznám.

Alexis - 31. května 2020 11:24

soukromá zpráva od Alexis pro Piji tak, abych nespadla do potoka, a také abych byla co nejméně mokrá a když se ho zeptám, kudy kam tak poslouchám. Odkud? ,,Nemám ponětí, ale nevšimla jsem si, že když jsem šla k chatě té paní, tak že bych šplhala takové kopce." Přeci jen, já tam přišla po svých, oni se vezli autem. ,,Takže ta cesta bude správné rozhodnutí, bych řekla. Vidím to stejně." Zazubím se a postavím. ,,Tak, půjdeme? Nebo tu chceš ještě chvilku zůstat?"

Safi - 31. května 2020 12:02

soukromá zpráva od Safi pro "Myslím, že nespěchám, určitě se mi do žaludku ještě trochu vody vejde," pousměju se, od potoka se mi tak úplně nechce, protože kdo ví, kdy padneme na další, a ta pěšina může vést celé kilometry daleko pořád lesem - ale ve skutečnosti začínám být trochu neklidný. Ta voda šumí dost hlasitě, skáče po kamení... kdyby se někdo blížil, neslyšeli bychom nejspíš ani tichý hovor, natož obyčejné kroky. "Dobře, možná bych raději šel," připustím a podám jí ruku - a je to zase o kousek snadnější - aby mohla přeskákat přes kamení na druhý břeh, k cestě. "Kopec si taky nevybavuju, spíš mi jde o to, abychom ho nějak neobešli a nebyli přesně tam, odkud se snažíme dostat. Ale... to bude dobrý, určitě to poznáme včas," zatvářím se povzbudivě. "Tak třeba tudy?" mávnu namátkou rukou jedním směrem a rychle se podívám, jestli souhlasí.

Alexis - 31. května 2020 12:10

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Dobře." Usmívám se, já už nemohu, napila jsem se fakt dost... Potok šumí krásně je tu takový hlučný klid a ve mě to evokuji takovou tichou pohodu. Měla jsem to ráda dřív a očividně mě to nepustilo ani teď. ,,Tak jdeme." S úsměvem ho nechám, aby mi pomohl se dostat přes ten potok abychom mohli jít zase dál. ,,Každá cesta vede do Říma no ne?" Začnu se smát, protože ano, všechny cesty nakonec vedou někam kam člověk potřebuje, buďto více, nebo méně. ,,Myslím si, že máme nějakou šanci, dostat se k Lize, jen to nebude tak snadné, jako kdyby nás tam někdo rovnou odvezl." Zhluboka se nadechnu a vydechnu, je tu opravdu nádherně.

Zatmění - 31. května 2020 13:20
	soukromá zpráva od Zatmění pro Cesta je mnohem pohodlnější než prodírání lesem. Částečně vede podél potoka. Vzdaluje se od něj a zase se blíží. Nikoho poblíž nezahlédnete. Až pak najednou dům. Objeví se náhle ve svahu pod vámi. Nedá se říct, jestli je obydlený. Žádné světlo ani kouř...

Safi - 31. května 2020 15:14

soukromá zpráva od Safi pro "Do Říma? Ty chceš až do Říma?" Ze školy si trochu vybavuju, že je to město v Evropě... jasně, hlavní město Itálie! "Ale to je přes moře," blýsknu se zeměpisnými znalostmi, "trochu se bojím, že to asi nedoplaveme...?" Ale představa je to parádní. Moře! Viděl jsem ho jenom kdysi dávno z letadla. Alexis vypadá, že si lesní klid a vzdoušek užívá, tak se snažím o totéž. A zahleděný do ní, všimnu si toho domu až ve chvíli, kdy stojíme úplně nad tím. Zastavím v půlce kroku, leknutím přestanu i dýchat, jako by to tam dole snad mohli slyšet, a popadnu Alexis za rameno. "Podívej," hlesnu. Je tam někdo, není?

Alexis - 31. května 2020 20:41

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ne Safi." Začnu se smát. ,,To bysme asi opravdu nedoplavali." Usmívám se a zhluboka dýchám, když mě chytne za rameno, tak se trochu proberu do reality, a všimnu si domku... ,,To vypadá, jako ideální místo na odpočinek, a nebo také jako dobrá past na dva zbloudilé pokusy..." Ano, když to řeknu takhle, tak to možná zní fakt blbě. ,,Půjdu se tam podívat, počkáš tu?" Podívám se na něj a přemýšlím, jestli by nebylo lepší hodit na střechu kamínek, protože když by to třeba bouchlo, tak bysme byli alespoň dál, ačkoliv asi by nás to sejmulo také

Safi - 31. května 2020 20:52

soukromá zpráva od Safi pro Okamžitě zavrtím hlavou a dlaní z ramene sklouznu po zádech. "Oba nebo nikdo. Stejně bych tě tu nemohl nechat - kdyby něco." Dívám se na ten domek a přemýšlím, jestli uvnitř mohlo zůstat něco užitečného. Třeba, v nějakém krajním případě, dokonce pár konzerv. "Vypadá zarostlý," uvažuju nahlas. "Ale po té cestě určitě občas někdo chodí..." Odtrhnu pohled od střechy zasypané starým listím a podívám se na Alexis. "Nakonec to někde budeme muset zkusit," řeknu váhavě. "Nějaké vybavení nutně potřebujeme. Ale..." Ech. Jak jí mám říct, aby nikoho nezabila? "Co kdybych tam zašel já?" napadá mě spásný nápad. "Budu zpátky rychle, slibuju."

Alexis - 31. května 2020 21:42

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Třeba chci, aby kdyby se něco stalo, tak aby alespoň jeden z nás měl šanci utéct..." Zadívám se na něj s mírným úsměvem ve tváři. ,,Tak já sama tam nemohu, ale tebe tam mám pustit?" Zamrkám překvapeně... A zarazím se. ,,Tak tam půjdeme společně." Pohlédnu na něj odevzdaně, protože on tady jen stěží zůstane. ,,Co když tam na nás někdo číhá a chytl by tě?" Zatvářím se neutrálně, protože si nejsem jistá, jestli by byl schopný někoho zabít.

Safi - 31. května 2020 22:02

soukromá zpráva od Safi pro "Jenže ty máš tu ruku," poukážu úplně logicky. "Takže je jasné, že bys potřebovala náskok a já bych utíkal... mnohem..." Povzdechnu si. "Co si to namlouvám?" řeknu neradostně. "Vždyť už pořádně běhat ani jeden neumíme. V táboře to bylo maximálně z jídelny na ubikaci." Trochu se ušklíbnu. "Nevadí, to časem doženeme. Obrazně i doslova." Znovu se zadívám nad dům. "Tak prostě oba? Mám pocit, že támhle," ukážu ještě pár kroků po cestě, "vede dolů pěšina."

Alexis - 31. května 2020 22:20

soukromá zpráva od Alexis pro Nádech, a výdech. ,,Ta ruka se jednou zahojí." Mírně se pousměju. ,,Myslím si, že bys utíkal rychleji, takže bys měl šanci utéct... A já... Bych tě dohnala." Znovu se usměju ještě více. ,,To je dobré Safi, půjdeme společně, ale kdyby cokoliv, tak budeš utíkat jasné? Já tě doženu." Chytnu ho za ruku a i s ním se rozejdu k té cestě, která vede k tomu domu. Safi, abych řekla pravdu, tak mám strach... Napadne mě myšlenka, kterou však neřeknu, ne nahlas, ale ano, bojím se. ,,Doufám, že tam bude něco, co nám pomůže v cestě." Řeknu k němu tišeji, abych nedělala přílišný hluk.

Zatmění - 31. května 2020 22:43
	soukromá zpráva od Zatmění pro

Safi - 31. května 2020 22:47

soukromá zpráva od Safi pro Ještě než stačíme sejít z jedné pěšiny na druhou, užší a strmější, která vede k domu, ve křoví něco zachrastí - a z každé strany cesty vyleze jeden kluk. Přitáhnu Alexis těsně k sobě a jenom se dívám z jednoho na druhého, neschopný promluvit. Jsou to... kluci. Sice o pár let starší, jeden jak druhý málem o hlavu větší a nevypadají moc sympaticky, ale jsou dost mladí, aby - aby byli lovná zvěř stejně jako my. Se schopnostmi a tím vším... Takže možná nebudou nepřátelé...? Pohnu rty, ale nevyjde ze mě ani hláska.

Alexis - 31. května 2020 23:26

soukromá zpráva od Alexis pro Když se rozejdeme dolů, tak než se stačíme napojit na cestu tak máme společnost... Srdce mi začne divoce bušit a já se zastavím a prohlédnu si ty dva. Na vojáky nevypadají... Pomyslím si a těkám očima z jednoho na druhého... Zaútočit nebo stát, jeden má zbraň a druhý... Ruce... Snažím se jim prohlédnout ty řetízky, co mají na krku, jestli to nejdou něco jako psí známky, ale vojáci je mají obdélníkové... Takže to nejsou vojáci... nepatrně se uvolním a pozoruji je... Oba... Safi si mě přitáhl k sobě... Krásné ochranářské gesto, ale vzhledem k tomu, jak ti dva vypadají, to bylo absolutně zbytečné, protože tihle dva by asi rozhodně šli přes mrtvoly... ,,Chtěli jsme se přiblížit k tomu domu, očividně je to buďto jejich skrýš, nebo tam mají něco, co je potřeba hlídat.. A jestli ten jeden vystřelí, tak na nás všechny upozorní vojáky..." ,,Hlavně prosím nestřílejte..." Rozmluvím se po několika minutách ticha a šrotování v hlavě. A pomalu zvednu obě ruce předejdu před Safiho a podívám se na něj pohledem, ať to udělá také... Opravdu nemáme zbraně a nic, čím bysme jim mohli ublížit, když nepočítám schopnosti tak nevyzpytatelné, že kdo ví, co by se mohlo stát. ,,Jestli nás tu nechcete, tak klidně odejdeme... Nevěděli jsme, že je obydlený..." Stále stojím a těkám pohledem. Nemůžou to být vojáci, protože ti jsou oblečení jinak, ale taky to nemůžou být úplní dospělí, tedy... Jistě, že dospělí jsou, ale ně tak, že by jim bylo více jak 23? Snad? Zhluboka dýchám a snažím se přemýšlet, co dál?!

Zatmění - 31. května 2020 23:42
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Nebudeme střílet," řekne ten vyšší. "Proč taky." Prohlíží si Alexis zvláštním způsobem. Plně jí dojde, že ten kluk je starší. Větší a silnější. Že ona je holka. "Jste sami?" zeptá se ten druhý, s vylepanými vlasy. Ohlédne se po stezce. "To střílení ráno bylo kvůli vám?" Chce vypadat přátelsky. Ale zapomíná se usmívat. Jenom zakroutí koutkem úst.

Safi - 31. května 2020 23:56

soukromá zpráva od Safi pro Tak teď vážně nevím. Je pro nás lepší vypadat jako součást větší skupiny, nebo by nás tím spíš rovnou odrovnali? Zato u střílení mám jasno hned. Nevypadat, jako když máme vojáky v patách. "Jsme sami," dám přednost pravdě s pohledem zabodnutým do země. "Střílení jsme slyšeli jenom z dálky," a málem dodám i to nešťastné pane, stěží v poslední chvíli spolknuté. "Rádi bychom pokračovali v cestě," dodám ještě, po pravdě, dost potichu.

Alexis - 31. května 2020 23:58

soukromá zpráva od Alexis pro Furt stojím napnutá. Ale, rozmluvili se a střílet nebudou, dám ruce pomalu dolu.. Pak se ozve Safi a já jen dodám. ,,Ne, kvůli nám ne." Cítím se malá, fakt strašně malá a křehká... Jasně, hraj si na hrdinu... Jsi blbá Alex... Fakt blbá. Pozoruji vyššího kluka a občas těknu na toho druhého... Haha, jasně, usměj se a já ti skočím do náruče, ještě to tak... Po těle se mi rozběhne husí kůže až se trochu ošiju. Ještě chvíli mě nervujte a já to nevydržím. Pomalu se mi začínají třást ruce... A je mi zima... Tedy, vypadá to, jako kdyby mi byla, protože se klepu, jako drahej pes... Jestli mi ujedou nervy, tak by to mohl být problém... Udělám krok dál od toho kluka, abych byla od něj dál

Zatmění - 01. června 2020 00:05

soukromá zpráva od Zatmění pro Ten vyšší se ušklíbne. "Vy jste fakt plyšáci. Done, vezmeme je dolů." Don kývne. "Jo, pojďte. Proberem to. Všechno potřebný. Odkud jdete a kam." Safiho ještě zastaví. Popadne ho za rameno a třepne s ním. Aby se mu musel podívat do tváře. "Jak se jmenuješ?" vyštěkne na něj. "Nech to dovnitř," přeruší ho vyšší - jmenuje se Kyle. "Je mi povědomej." "Vidim to co ty. Prostě to nech dovnitř. Běžte oba!" máchne rukou ke stezce.

Safi - 01. června 2020 00:12

soukromá zpráva od Safi pro Pohlédnu kratičce na Alexis, ale... mám něco dělat? Pořád je možné, že jsou z nás vyplašenější než mi z nich. Zatím nám nic neudělali... Nejspíš se bojí, že jsme předvoj kdo ví jaké invaze a že v našich patách přibíhá buď hromada vojáků, nebo hromada dalších plyšáků. Plyšáků. Nějak to dokázal říct jako nadávku. "Jsem Safi," řeknu Donovi do očí a ani nemrknu. Vykročím k té strmé stezce a k domu.

Alexis - 01. června 2020 00:20

soukromá zpráva od Alexis pro Zamračím se a kdybych byla vyšší, tak bych mu snad i jednu vrazila. Když nás chtějí vzít do té budovy, tak se zastavím... Prostě se seknu... Malý prostor, kdo ví, jestli jich tam nebude více... Znovu se začnu třást a stojím na místě... Když uvidím, co udělali Safimu, tak se mě zmocní panika... ,,Prosím řekněte mi kdo jste a co od nás chcete..." Zvednu ruce proti nim... A začnu se regulérně třást... Uklidni se, notak, vždyť působíš absolutně vyrovnaně, a teĎ si před nima budeš hrát na velkou holku? To ti nesežerou, ani jeden...

Zatmění - 01. června 2020 00:28
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Mně zajímá pravý jméno," řekne Don Safimu. "Tohle nezkoušej." Kyle se zadívá na Alexis a trochu povytáhne obočí. "Copak. Zapomnělas chodit? Mám tě odnýst?" Znovu kývne k domu. "Neblbni a padej. Jen si promluvíme. Pak si půjdete po svým. Máme právo vědět, kdo nám courá po lese."

Safi - 01. června 2020 00:33

soukromá zpráva od Safi pro Na jméno neodpovím - a co víc, ještě k tomu mám legitimní důvod. Dívám se totiž na Alexis a trochu propadám panice z představy, že propadne panice ona. "Alexis," řeknu a natáhnu k ní ruku. "Jenom si chtějí promluvit... jo?" Usilovně uvažuju, co můžou chtít. Taky bych si na jejich místě chtěl udržet přehled o tom, co se děje kolem mého domu, to jim vážně nemám za zlé. A na jméno se ptá... jenom tak, rozhodně. Jsem venku z tábora pár dní, prostě... mě nikdo nezná.

Alexis - 01. června 2020 00:38

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Já vám nechci ublížit..." Ale když budu muset... Zamrkám, jaké pravé jméno, o co tu krucinál jde? ,,Hlavně se mě nedotýkejte..." Začnu rychleji dýchat, protože jsem v koncích... Rozhlédnu se po okolí, jestli nezahlédnu vojáky... Ale... No jistě, maskovaný a ty je chceš najít v lese?! přemýšlej trochu... Když na mě Safi promluví jménem, tak na něj těknu pohledem, ale jiným, vystrašeným, fakt hodně vystrašeným. A co hůř, Jestli se ke mě někdo přiblíží, tak to už nezvládnu... Nevím co jsou zač, nevím proč bychom s nima měli mluvit... Oni nám jasně dali najevo, že ta bouda asi úplně nebude opuštěná, my to pochopili a chtěli jsme se zdejchnout, ale najednou mají pocit, že promluvit si s náma je dobrý nápad... NE NENÍ! Jestli ještě jednou zavrčíš na Safiho, tak se neznám. přimhouřím oči k tomu, který je blíže Safimu.

Zatmění - 01. června 2020 00:48

soukromá zpráva od Zatmění pro "Trochu hysterka," řekne Don posměšně. "Možná by to chtělo studenou sprchu." Kyle znovu předvede úsměv neúsměv. A pak se náhle pohne. Možná zahlédneš, že zvednul Safiho. Až trapně snadno. Hodil si ho přes rameno. Jen hvízdnul vzduch. A jsou pryč. Dole prásknou dveře. "Pořád ještě se nedotýkám," upozorní. Víš, že někdo má i schopnost ohně. Pálí na dotek. Možná to od tebe čeká a ještě váhá. "Půjdeš po svých?"

Alexis - 01. června 2020 00:56

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Nejsem hysterická, jen jsem měla opravdu těžký den... SAFI!!!" Když vidím co se stalo, tak udělám další krok dozadu... Jistě, že bych měla jít za ním, ale očividně tohle nebyl normální běh... ,,Vy... Vy jste z Ligy?" Zeptám se a stále se dívám k tomu domu, kde právě zmizel Safi, je dobře, že ten, co tu se mnou stojí tak neví, co mám za schopnost, jinak by prostě ke mě přišel, naložil si mě a odnesl... Prostě...

Zatmění - 01. června 2020 01:02
	soukromá zpráva od Zatmění pro Teď se Don doopravdy zamračí. "Co víš o Lize?" řekne ostře. Neklidně se rozhlédne. Ruka mu sjede níž. Skoro ke zbrani. "Tohle bude bouda," řekne napůl pro sebe, napůl pro tebe. "Mělo mi bejt jasný, že tu nebudete sami." Zadívá se na tebe. Na něco čeká.

Alexis - 01. června 2020 01:13

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Nic, jen ta stará babička nahoře říkala, že si mě někdo vyzvedne... A pojedeme dál..." Zamračím se a pozoruji tu ruku, která skoro sjede ke zbrani... ,,Vyběhlo nás od té staré paní asi šest nebo sedm... Protože se tam objevili vojáci, kteří tady dělají ten bordel..." Dívám se na Dona a přikrčím se trochu víc. ,,A my se od nich chceme dostat co možná nejdál..." Rozhlédnu se. ,,Safi říkal, že je přivezl Nějaký Thomas..." Stále se dívám na Dona a pozoruji jeho ruku... ,, Pokud víte, kde jsou nějací členové Ligy, tak mi prosím vraťte Safiho, a ukažte mi směr, my půjdeme dál... Protože očividně vy k nim nepatříte..." Jistě neboj se, oni budou hodní, nebo snad to tam bude lepší... Přemýlám si v hlavě to, co říkal Safi... Nádech a výdech... ,, Půjdu dolů... Ale slibte mi, že nám nikdo neublíží... Protože jestli se dole něco semele, tak zemřeme všichni... A až budete mít odpovědi, tak nás necháte jít hledat členy Ligy..." Ano, chápeš to dobře, neumím ovládat svou schopnost, a nevíš, co můžu způsobit...

Zatmění - 01. června 2020 10:55
	soukromá zpráva od Zatmění pro Oči se mu rozšíří. "Takže přece Tomas," řekne zaujatě. "Ten, co jezdí s dodávkou. Já věděl že nás lakuje. Hajzl jeden." Znovu se rozhlédne. "Už jsem ti řekl, že pak půjdete po svým. Ale promluvíme si. Víš toho dost." Sjede tě zamračeným pohledem. "Ale nechceš to tu zapálit," řekne naštvaně. "Jsme v lese, kurva. Bylo by po nás a po tobě taky."

Zatmění - 01. června 2020 10:57
	soukromá zpráva od Zatmění pro Posadí tě prudce do židle. Sotva stačíš zaječet. Svázaný jsi dřív, než stačíš mrknout. Vyznají se. Svázali i dlaně. "Počkáme na Dona s tou holkou," dozvíš se.

Alexis - 01. června 2020 11:30

soukromá zpráva od Alexis pro A sakra... ,,Já bych neumřela... Ale ano, lehlo by to tu popelem, takže mi vrať Safiho... A rychle, než se stane něco, co fakt nechceš... A ne on dodávkou nejezdí..." Mám výhodu toho, že neví, co za schopnost mám... ,,Řeknu to naposledy, vrať mi Safiho, a nikdo nezemře... A i ten váš barák zůstane v celku..." Pokud ke mě udělá byť jen jeden krok, tak já ustoupím dozadu. A budu si držet vzdálenost. Oni možná chytají uprchlíky... Měla bych ho sejmout... Protože jestli se tohle dozví vojáci, tak je Thomas v nebezpečí... A všichni ti, které by vezl... ,,Vrať mi Safiho!!!" Křiknu na něj už nahlas a zamračím se. Dmýchám sílu Ha ha ha, jasně, buďto se nestane nic a nebo naopak tenhle svah i s tou chatkou zmizí... Jsi blbá Alex, posereš co můžeš... Očividně si tu vydělávají tak, že předávají nalezence zpět do tábora. Příště mysli, než se začneš ohánět pravdou... Blbá! Blbá!! BLBÁ!!!! Zorničky mám rozšířené a čekám, jestli použije on svou sílu... Kterou také nevím, jakou má... Tak jsem v hajzlu, ale tamten měl rychlost, což je špatný... Hodně špatný.

Zatmění - 01. června 2020 12:25

soukromá zpráva od Zatmění pro "Ten tvůj Safi je v pohodě," utrhne se Don. "Nezkřivíme mu vlásek." Trochu pozvedne ruce. Je připravený se bránit. Ale pak se konečně dočkal. Něco se mihlo kolem. Na cestě se zvedlo listí. Prolítlo to kolem tebe. Cítíš jen ránu do hlavy a pak už nic. Probuzení je pomalé. Vzadu na hlavě cítíš pěknou bouli. Jsi svázaná jako uzená rolka. Ležíš na pohovce. Je stará a proleželá. Je cítit zatuchlinou. Celá místnost je špinavá a stará. Brdloh. Kdysi to musela být víkendová chata. Jsou tu kamna, stůl, židle. Police na stěně. Omlácené zdi. Okna beze skel. Šero. Pár kroků před sebou vidíš Safiho. Je přivázaný k židli. Svázali ho stejně jako tebe. Velice zkušeně. Dali k sobě i dlaně. Nemůžete použít ruce na směrování síly. Jde to i bez toho. Ale je to příšerně těžké. Safi mluví mrtvolným hlasem bez života. Úplně vypnul.

Zatmění - 01. června 2020 12:26
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Tak znovu," řekne Don vztekle. "Celé jméno. A dělej. Nebo si podáme tu holku. Stačí nám jeden, jasný?"

Alexis - 01. června 2020 12:31

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Jasně to vojáci říkali taky!" Zamračím se a chci to použít, ale někdo je rychlejší... A vypne mě... Jsi BLBÁÁÁÁ! Zní mi v hlavě a rozmrkávám tu tupou ránu do hlavy a bolest ze zlomené ruky, kterou mám zkroucenou za zády v nepřirozené poloze a šíleně to bolí... ,,Safi..." Vzlyknu jen a dívám se na něj... Mysli trochu, bolí to, ale musíš přemýšlet... Pánové si neuvědomují jednu věc a to je to, že já nemusím zaměřovat, já tu sílu prostě vypustím a hotovo, jsem ještě moc malý level, než abych mohla zaměřovat... Ha ha ha. Slzy se mi zase začnou kutálet po tvářích, protože tohle je další selhání... Moje selhání, kdybych nečekala, tak se to mohlo vyvrbit jinak... Sice nevím jak ale jinak určitě.

Safi - 01. června 2020 12:34

soukromá zpráva od Safi pro Trochu pootočím hlavu, abych viděl na Alexis - mám pocit, že se pohnula, a opravdu vidím, jak se jí v šeru lesknou oči a snad i něco řekne. Dobře, to je dobře, bude v pořádku... ale nedokážu se ani povzbudivě pousmát. Celá ta situace je příliš známá. Ale začnu mluvit, samozřejmě. Nechci, aby si ji podali, v žádném smyslu toho slova. Zabodnu znovu pohled přímo před sebe a řeknu jim přesně to, co chtějí slyšet. "Jmenuji se Sung Nibori," řeknu bezvýrazně. Bude to tu zase - požadavky a přání, kterým nebudu schopný a nebo ochotný vyhovět, rozkazy, které... neuposlechnu. Jméno mezi ně naštěstí nepatří, ale ta hranice není daleko.

Zatmění - 01. června 2020 12:38
	soukromá zpráva od Zatmění pro Kyle stojí opřený zády o stůl. Listuje nějakými papíry. Když slyší Safiho celé jméno, celý se rozzáří. "Tak to je trefa," řekne. "Do černýho." "A ta holka ví něco o Thomasovi," řekne Don. Obrátí se k Alexis. Dřepne si před ní. Prstem jí posměšně ťukne do nosu. "Tak povídej. Kde jsou základny. S kým spolupracuje."

Alexis - 01. června 2020 12:43
	soukromá zpráva od Alexis pro Poslouchám je... Jasně že to jsou lovci...Dívám se před sebe do prázdna... A mlčím... Dívám se na Safiho, a věřím, že bych vydržela i to, že by mi tu ruku znovu lámali... ,,Pokud ho pustíte, tak vás tam vezmu..." Řeknu potichu...

Safi - 01. června 2020 13:02

soukromá zpráva od Safi pro To věřím, že jsem trefa do černého... a kdybych tu byl sám, bylo by snadné jenom to všechno kolem sebe nechat plynout. Zvyknout se dá totiž na všechno. I na provazy. "Proč jste proti nám," řeknu, ale hlavu nezvednu. "Vždyť jsme na tom stejně." Nedělám si moc nadějí, že ji poslechnou - přesněji řečeno vůbec žádné - spíš se začnu víc bát. Jestli uvěří, že je tam dokážeme dovést... na druhou stranu, a ta myšlenka mě naopak trochu rozveselí, tím možná získáme čas. "Mnohem lepší bude," řeknu a kratičce se podívám na Kyla, "když pustíte jí. Budu spolupracovat - až do předání. O to vám přece jde, ne? Někomu nás předat, nejspíš přímo vojákům, nejspíš i za odměnu..." Prudce se kousnu do rtů. Moc mluvím... a mluvím špatně... stačilo pár dní svobody a staré návyky nějak berou za své.

Alexis - 01. června 2020 13:06
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Jsi blázen!" Zavrčím tak, aby mě slyšel... ,,Proč by mě nechali jít, když mohou smáznout dvě mouchy jednou ranou a chytit nás víc, a za větší peníze..." Uchechtnu se... Ano zase má labilita... ,,A navíc, až dostanou co chtějí, tak mě zabijou, protože jim nebudu užitečná, mě na seznamu nemají, myslíš si, že by mě jen tak pustili? Jsi naivní!!"

Zatmění - 01. června 2020 14:00

soukromá zpráva od Zatmění pro "To je doják," protočí Don panenky. "Nejlepší bude, když nepustíme ani jednoho," shrne Kyle vaše dohadování. "Tohle není tržiště. Nemáte co nabídnout, koťata." Kotě. To oslovení nemuselo nutně znamenat urážku - pokud osoba, která ho použije, navrch nepřidá ten jednoznačný tón. Ten tón naznačující, že každé kotě stojí vývojově na stejné příčce jako křeček po mozkové smrti. "Nejsme na tom stejně," odsekne Safimu. "My jsme přišli na to, jak přežít. A ty BUDEŠ spoluracovat." Vrazí mu facku. Dost slušnou. Na židli ho udrží jenom provazy. "Bez podmínek. Jasný?" "Tak znovu," naváže Don. "Chci slyšet všechno o Thomasovi."

Alexis - 01. června 2020 14:06
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Trhni si... Zrádce..." Zavřu oči, když uvidím, jak ten hajzl dá Safimu facku... A dýchám, snažím se dýchat tak, abych byla klidná... ALE JAK V TÉHLE SITUACI MÁM BÝT KLIDNÁ!?!?!? Něco se musí stát... Něco... Kumulovat sílu, a pak jí vypustit jako paprsek... Ale to by mohlo být i po nás...

Safi - 01. června 2020 14:20

soukromá zpráva od Safi pro Nad fackou ani nepípnu. Budeš spolupracovat bez podmínek. Jasný? "Ano pane," odpovím přesně to, co chce slyšet, a pomalu se narovnám. Neprovokuj je, prosím Alexis v duchu. Tohle nepotrvá věčně. Až na to, že poslední 'nepotrvá věčně' trvalo pět let. "Já vám řeknu, co vím o Thomasovi," promluvím a trochu pohodím hlavou, abych dostal z očí přerostlé vlasy. Snažím se něco vymyslet... usilovně, za každou cenu. Jsem zvyklý se uzavřít do sebe a prostě tyhle situace přečkat, nedopustit, aby se mi dostaly pod kůži - ale teď je tu Alexis a tím se mění úplně všechno. Je mi až špatně představou, že by se k ní chovali stejně. "Klidně úplně všechno, ale znali jsme se den. To asi," ukážu bradou k papírům, ve kterých našel moje jméno, "víte, že nejsem venku dlouho."

Zatmění - 01. června 2020 14:38
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Abych netrhnul jednu tobě," štěkne Don k Alexis. Nějaké ohledy k holce má. I poraněnou ruku přivázal "opatrně". A na pohovce je to lepší než na zemi. Tam jsou střepy a bordel. Safiho slova potěší. "Tak mluv, Nibori," řekne. "Za dobrý informace budou výhody. Naštvat nás nechceš."

Alexis - 01. června 2020 14:47

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Proč?" Otevřu oči a dívám se na Dona... Zkusím pohnout nezraněnou rukou ale očividně uzly umí... ,,Co vám udělal tak hrozného, že na něj máte takovou pifku?" Dívám se na Dona. Nevímk terý z nich mě svázal, ale věřím, že ačkoliv mám na sobě oblečení větší, tak ten někdo cítil, že jsem fakt skoro kost a kůže takže kdyby mi jednu vrazil, tak by to bolelo... A moc... Tak jako ta ruka...

Safi - 01. června 2020 14:57

soukromá zpráva od Safi pro Výhody, to určitě... vrazí mi o jednu míň? Ale neušklíbnu se, ani to nekomentuju. Nejsem statečný, ani co by se za nehet vešlo nejsem. A nestojím o zbytečnou bolest. Vždyť jsou to ubožáci, odpovídám v duchu Alexis, jiný důvod nepotřebují. A najednou vidím ten jejich život - napůl se skrývají, napůl svoboda vykoupená tímhle... že chytnou a předají utečnce, nebo děti, které rodiče dokázali schovávat... vlastně je mi jich líto. Neměnil bych s nimi, i když jsem si ochotný přiznat, že být o hlavu vyšší a mít i nějaké svaly, to bych si vážně přál. Prve mě ten rychlý prostě chytil a odnesl - tak snadno! Jako bych byl malé dítě. Cítit jeho ruce po těle byla paralyzující hrůza, na kterou... nebudu myslet. Prostě nebudu. Jediný dotek na světě, který existuje, jsou Alexiny teplé dlaně. "Thomas to má dobře vymyšlené, proto ho nemůžou dostat," začnu. "Sbírá vhodné adepty úplně náhodně. Zastaví na ulici, promluví s vámi... a když souhlasíte, že chcete k Lize, posadí vás do dodávky." Samotnému mi to zní pravděpodobně. Přesně tak bych to udělal já, místo té benzínky, na kterou kdybych teď ukázal... "Nemá okna ani žádný průhled ven, řekl nám, že je to proto, aby nás nikdo neviděl... a když udělal přestávku a pustil nás ven, tak na místě, který nešlo nijak poznat, víte, třeba... mezi stromy bez výhledu a tak." Polknu. "Dal nám... dal nám jídlo, sliboval... nikdo se moc neptal." Zkouším to říkat, jako bych se za to trochu styděl. My možná jsme v háji, ale ani za nic nechci ohrozit Thomase a lidi kolem něj. Byly to nejlepší hodiny mého života. "Na jedné té přestávce nás překvapili vojáci," řeknu schválně tak, aby nebylo jasné, že jsme utekli z nějakého domu. "Rozeběhli jsme se na všechny strany, ztratili jsme se s ostatními..." Krk už mám úplně vyschlý. Potřesu hlavou. "To je vlastně všechno. Bloudili jsme lesem až sem." A je to na nás nejspíš vidět. Zkouším si vzpomenout, co o Thomasovi říkali, abych mohl přihodit nějaký věrohodný detail. "Jo a ta dodávka je modrá," dodám. "Značku nevím, v tom se nevyznám."

Zatmění - 01. června 2020 16:23

soukromá zpráva od Zatmění pro "Dejchá," ušklíbne se Don na Alexinu otázku. "Takovým je třeba šlápnout za krk," dopoví Kyle. "Aby si nevyskakovali." Podívá se po tobě. I tobě klidně šlápne na krk. Rád to potvrdí. "Pípni a končíš." Safiho pozorně vyslechnou. Zní to pravděpodobně. Thomas je na seznamu už dlouho. K té opatrnosti to sedí. "Ne, nesedí," řekne Don. "Ona říkala něco jinýho. Mluvila o nějaký bábě." Sevře ruku v pěst. Kůže na rukavici zavrže. Je to dost ohavný zvuk.

Alexis - 01. června 2020 16:33

soukromá zpráva od Alexis pro ,,A teď kde je pravda co? budete věřit někomu, kdo ho v životě neviděl nebo o něm jen slyšel, naproti někomu, kdo s ním byl celý den?" Začnu se smát, protože je to ironie... Těžká ironie... Ale očekávám jednu věc, že po tomhle se jejich pozornost zaměří na mě... ,,Už jim nic neříkej safi... Tobě věřit nebudou..." Znovu se začnu smát, jak je tahle situace těžce v prdeli...

Safi - 01. června 2020 17:31

soukromá zpráva od Safi pro Podívám se na Alexis úplně zmatený a nemálo vyvedený z míry. Snaží se mě chránit, odvodím si nakonec. Ale já to nepotřebuju - jsem na seznamu, ať už to znamená cokoli. Mám pro ně jistou cenu a musím spoléhat, že si to uvědomují. "Ano, mluvila o bá... staré paní," polknu a honem si přehrávám vlastní slova, ale snad jsem byl opatrný dost a nedošlo k nějakému rozporu - něco jim řekla, ale kdy, propána, a co všechno? Musela to být ta jediná chvilka, kdy jsme se oddělili a já tu skončil svázaný. "To byla právě ta poslední zastávka, kde nás přepadli vojáci." Takže tam už to znají, nemá pro vás cenu... takže fakt, že tam netrefíme, nám klidně můžete uvěřit. "Od té chvíle jsme na útěku." Vlastní hlas mi zní přiškrceně. Oddaloval jsem to dlouho, ale už nedokážu být tak klidný, jak bych chtěl a jak bych potřeboval. Já tam nechci zpátky! A nechci se tu nechat tlouct. Nadechnout a vydechnout. Vydržím všechno.

Zatmění - 01. června 2020 18:04

soukromá zpráva od Zatmění pro "Z toho nic nebude," řekne Don zklamaně. "Nic neví." Kyle si jistý není. "Pár facek a vzpomene si na detaily. Vsaď se. Thomas by byl parádní úlovek." Don se zahledí na Alexis. Prohlíží si ji podrobně. Přemýšlí nad ní. "Seš si jistej, že neodpovídá popisu?" přeptá se. "Jenom jedna asiatka," klepne Kyle na papíry. "Desetiletá. Tahle," ušklíbne se, "už je na šukání. Deset ani náhodou." "Jen si nech zajít chuť," doporučí mu Don. "Nebo ti Christina utrhne koule." Koukne na Alexis. Vytáhne obočí. "Kdy ti bylo naposled deset, kočko?"

Alexis - 01. června 2020 22:41

soukromá zpráva od Alexis pro Poslouchám Safiho a pozoruji ty dva, jak se dohadují... Pak se začnu smát... Nejsem asiatka, tedy ne tak úplně, jsem rodná Američanka s Asijskými předky. Nakonec se nade mnou začnou bavit dost nepříjemně... A kdy mi bylo deset? ,,Včera, možná převčírem... Takže si nech zajít chuť..." Skoro to až zasyčím a malinko se stáhnu, ale furt ty dva pozoruji... Jsou úplně blbí... Byli jsme se Safim ve stejném táboře... Očividně on má pro ně větší cenu, nechápu však proč... Nádech, a výdech. Notak, sílo umoudři se a nech mě ty dva vystřelit ke hvězdám, mají toho na sobě dost, za co by je šlo odmrštit...

Safi - 02. června 2020 09:04

soukromá zpráva od Safi pro Ne. Ne, ne, nenenene - to je špatný směr myšlenek. Úplně špatný - nemožný. Trhnu pouty, ale úplně zbytečně, a stejně nevím, co bych dělal, kdyby se mi povedlo se uvolnit. Kopnul Kyla pod koleno? "Kolik máme času?" vyhrknu ve snaze odvést pozornost někam jinam, hlavně pryč od Alexis a jejího... hmm... věku. "Kdy si pro nás přijedou?" Třeba až zítra, a to by nám dalo luxusní spoustu času na útěk. "A taky jsme od včerejška nejedli," dodám, sám napůl ohromený svou drzostí. "Podle Ženevských konvencích o válečných zajatcích byste nám měli zajistit slušné podmínky... i při věznění..." Dál už si to nepamatuju a nemám nejmenší tušení, co jsou to Ženevské konvence, ale znělo to dobře, když jsem to tehdá slyšel říkat jednoho kluka... no, nedopadl dobře, ale o to tady nejde.

Zatmění - 02. června 2020 10:53

soukromá zpráva od Zatmění pro "Vyžlata mě neberou," řekne Kyle. "Ale tebe můžu nakrmit svojí pěstí," řekne Safimu. "Jestli máš problém." Pohrozí mu, ale Don mu stáhne ruku. "Nech ho a běž to ohlásit. Čím dřív budou pryč, tím líp." Podívá se z jednoho na druhého. "Jak to stihnou, tak přijedou. Nejspíš v noci. Nebojte se," ušklíbne se. "Ještě nám nikdo neutekl." Kyle vyjde před dům a pak slyšíte jen zasvištění. Někam se rozběhl. Don si podá tašku. Vytáhne balík sušenek. Pohodí s ním v ruce. "Krmení dravé zvěře," řekne. "Kdo mě kousne do prstu, dostane pár facek." Jednu sušenku strčí Safimu do pusy. Další Alexis.

Alexis - 02. června 2020 17:14

soukromá zpráva od Alexis pro Jistě, že Kyla neberou vyžlata... Naštěstí... Pak ale odejde a já se zaměřím na Dona. ,,Done, jaký máš opravdový důvod tohle dělat?" Pozoruji ho a sušenku si vezmu opatrně. ,,Kdo tě k tomuhle nutí? Vždyť i ty s Kylem můžete žít možná i lépe, než ve staré chatrči..." Pozoruji ho a snažím se mu dívat do očí... ,,je možné, že v tom seznamu máte chybu, protože já byla ve stejném táboře jako on..." Pozoruji ho, protože nerozumím tomu, že je takový... Já nevím... Hodný...

Safi - 02. června 2020 17:29

soukromá zpráva od Safi pro Nechat se... krmit... jasně, jen další ponížení k dobru. Ale neprotestuju a sušenku si vezmu velmi opatrně. Hrdost je pěkná věc, ale jen do chvíle, než se pod člověkem začnou podlamovat slabostí nohy, protože už tři dny nejedl. Nejsem moc rád, že se Alexis ptá na takové věci. Nechci, aby se mě začala štítit, nebo mě nesnášet. Ale třeba to ani nebudou vědět? Nebo jí neodpoví? Ještě chvilku naději mám. "Třeba mají málo sezónního ovoce," zkusím zavtipkovat, "a snaží si nalovit pár takových, co ho dovedou vytvořit."

Zatmění - 03. června 2020 09:06

soukromá zpráva od Zatmění pro "Tady nežijeme," rozhlídne se Don znechuceně. "Je to jen skrýš." Rozdává sušenky a tváří se, že je normální krmit svázaný lidi. "Důvod je prostej. Peníze a svatej klid," ušklíbne se. "Žijeme si dobře, kočko. Za vás bude taky odměna. Za lidi ze seznamu větší. Na těch je extra zájem." S podezřením koukne na Safiho. "Nevypadáš jako zločinec. Ani jako eso. Proč tě chtějí? Kvůli čerstvým hruškám těžko." Rozdá poslední sušenku. Dojde k Alexis. Zkontroluje jí pouta. Na zraněnou ruku dává pozor. Znehybnit, ale nepřitížit. „Co jste vůbec. Sourozenci?“

Safi - 03. června 2020 09:44

soukromá zpráva od Safi pro Div neprotočím panenky – to nepozná čistokrevného korejce od pomíchané japonky? Asi ne. Ale jsem rád, že působí už klidnější. Zřejmě se ujistil, že v současném stavu nic moc nevyvedeme – a možná na něj Kyle nemá moc dobrý vliv. Snad se ten rychlík moc rychle nevrátí. „Nejsem…“ Nejsem zločinec, chci říct. Jenže si připadám jako zločinec a tak mi to moc nejde přes pusu. „Žádný důvod, pro který mě chtějí, není dobrý, Done,“ řeknu. „Snad ti ta odměna bude stát za to.“ Hloupá provokace, kterou jsem si měl nechat ujít. Ale nelíbí se mi, že se sklání na Alexis, nevidím, co dělá. Ať mi raději přijde ještě další vrazit, hlavně ať je od ní dál.

Alexis - 03. června 2020 17:46

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ale na jak dlouho? dokud nepochytáte všechny, co chtějí... A pak vás zabijou..." Povzdechnu si. ,,Ne sourozenci fakt ne... Jsme přátelé..." Dodám a syknu, když mi kontroluje ta pouta... ,,Asi bys nemohl co? je to fakt nepohodlné..." Zamrkám před sebe... ,,Ale víš co? Těch pár dní svobody, bylo asi to nejlepší, co se mi mohlo stát... A víš proč? Protože jsem mohla žít... A když se tam vrátím... tak zemřu..." Jo, to je fakt... ten kdo se vrátí, tak zemře, možná ne hned, ale časem určitě... ,,A na co asi? To jsi fakt tak hloupý? Na pokusy, třeba má tak dobrý genom že z něj budou dělat další..." A já tam umřu... Sama... Někde... ,,Jak s tím můžeš žít?!?!" Rozbrečím se do matrace, když mi to dochází, to všechno co se stane... ,,Proč... Jak můžeš... Když ty sám, si svobodný..." Vzlykám a mluvím a úplně jsem se uvolnila... Tak jako když jsem byla v táboře, úplně apatická, navenek živá, ale uvnitř úplně mrtvá... Dívám se na něj a brečím, tak jako vždy, když jsem seděla v tom baráku sama někde... A slyšela ostatní venku, a pak jsem šla ven já pracovat... A takhle furt dokola.

Safi - 03. června 2020 18:15
	soukromá zpráva od Safi pro Zavřu oči. Alexis pláče a její hlas se mi bolestně zarývá do hlavy. Pouta teď cítím jako těžká závaží. V hlavě úplné prázdno... bezmoc je něco, s čím se nedá smířit, snadno ani nesnadno - prostě nedá, nedá, nedá. A někde v mysli ještě krouží maličká provinilá naděje, že třeba Don v sobě najde kousek pochopení a snad i jakéhosi soucitu.

Zatmění - 03. června 2020 18:31

soukromá zpráva od Zatmění pro "Nic, co jsem stokrát neslyšel," ušklíbne se Don. Poplácá Safiho po rameni. "To si piš, že bude. Prachy, rozumíš. Jsou potřeba. Máš je a žiješ si. Nemáš, živoříš." Vstane a sáhne do kapsy. Vytáhne cigaretu a zapálí. "Přátelé," posmívá se. "Najdi si pořádnýho nabíječe, kočko. Tenhle je dobrej tak do zahrádky. Jako trpaslík." Vyfoukne kouř. Otráveně protočí oči. "Holky. Vždycky nakonec brečí," řekne. "Nechceš?" ukáže k Alexis cigaretu. "Na uklidnění."

Alexis - 03. června 2020 21:56
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Jak může být člověk klidný, když ví, že nejdéle za rok bude po něm?" Zabručím... ,,Stokrát lepší než ty..." Uchechtnu se... ,,Ne..." Podívám se na něj a svou silou do něj strčím tak, aby třeba i upadl... nebude to nic moc, ale třeba něco málo ano.

Safi - 03. června 2020 22:10

soukromá zpráva od Safi pro "Nebude po nás," sdělím tiše podlaze pod svýma nohama. "Zvládneme to." Sice nevím, co všechno z nás zbude, ale... jak to bylo? Co nás nezabije, to se nás pokusí zabít znovu a hůř? Pak ale Don buď ztratí rovnováhu, ani nevím, jestli špatně přešlápnul, nebo to snad byla Alexis se svou silou (9)? Jenom rozhodí rukama, cigareta mu někam odletí, on zavrávová a padne na záda. V té chvíli zapracuje moje židle - však už ji hezkou chvíli zpracovávám. Trvalo to, protože už byla hodně stará a dřevo hrozně proschlé, ale z nohou vystřelily šlahouny a omotaly Dona kolem rukou i nohou (8). Nejsou zvlášť silné a nevím, jestli ho mohou dlouho udržet, ale snad ho nějak znehybníme... "Alexis," vykřiknu divoce. "Ten stůl!"

Alexis - 03. června 2020 22:20
	soukromá zpráva od Alexis pro Co?" Povedlo se mu zavrávorat a pak ho něco spoutá... ,,Jako ho tím přizabít?" Zasoustředím se a zvednu stůl do výšky, a snad i nad Dona a Né tak, abxych ho zabila, ale tak abych ho omráčila ho na něj s pomocí "hodím" nechám spadnout, se zatlačením... Třeba ho i přišpendlit k podlaze

Safi - 03. června 2020 22:33

soukromá zpráva od Safi pro "Néééé! Jenom přimáčknout... znehybnit!" Chytal bych se za hlavu, ale ruce mám dosud spoutané. Ale zdá se, Alexis se vážně daři - snad i ten odpočinek udělal své - nebo se stačila uklidnit - nebo co já vím co, hlavní je, že stůl se vznese a přitlačí ho k podlaze. Don jenom hekne a už sebou tak divoce nezmítá. Takže i šlahouny by mohly chvíli vydržet! Máme šanci. Soustředím se znovu na svou židli. Začne měnit tvar, kroutit se, neudrží se na všech čtyřech a spadne do boku. Au, tak to jsem úplně nedomyslel... ale do hlavy jsem ránu nedostal, a hlavně, hlavně se konečně začínám dostávat z pout. Židle už je tak pokroucená, že se z ní můžu zkrátka vyvléct. "Alexis," vrhnu se okamžitě k ní. "Hned tě rozvážu..." Rychle jí přejedu rukama po vlasech, aby cítila, že jsem u ní, a začnu zkoumat pouta. Moje vlastní mi ještě visí kolem těla a na rukou, ale to je mi teď vážně jedno.

Alexis - 03. června 2020 22:37

soukromá zpráva od Alexis pro Trochu pozdě... Chudák Don... Pozoruji Safiho, co dělá a když vidím, jak se s ním židle podlomila, tak se snažím tou zdravou rukou se nějak vykroutit... ,,Safi!.." Vyhrknu na něj a objala bych ho, kdybych ještě stále nebyla spoutaná... Ale bohužel stále ještě jsem. DOcela mě uklidní, jak mě pohladí po vlasech, prostě je to třída... A já vyčkávám na jeho pomoc. ,,Děkuji, ale musíme zase rychle pryč než se vrátí ten druhý..." Brečím, směju se, já nevím, mé pocity jsou momentálně všelijaké.

Safi - 03. června 2020 22:43

soukromá zpráva od Safi pro "To se ti vážně povedlo," řeknu, a snažím se najít způsob, jak z ní sundat ta pouta. Jsou hrozně pevně utažená, rozvázat nejdou, nejsem bobr, abych je překousal... nůž, potřebuju nůž! Jenže Don sebou dost cuká, začít ho prohledávat, na to si netroufám. Ale na zemi byly střepy... Rychle najdu jeden, o který se hned nepořežu, a začnu přepižlávat provazy kolem rukou. Snažím se, vážně se snažím být opatrný na tu poraněnou... jde to hrozně špatně, střep se drolí a provazy jsou tuhé.

Zatmění - 03. června 2020 22:46
	soukromá zpráva od Zatmění pro Od odhozené cigarety chytily staré papíry na zemi. Než si toho všimnete, rozrůstá se slušný ohýnek. Safimu se opravdu povedlo přepižlat pouta na rukou. Jsou po celém těle z jednoho kusu provazu. Alexis se může vymotat.

Alexis - 03. června 2020 23:03

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Musíme ho vzít sebou!" Křiknu, když si všimnu plamenů... ,,je to sice zmetek, ale nemůžeme ho tady nechat..." Pozoruji ho a když mi Safi nějak přeřízne ta pouta, tak se pomalu vymotám, dávám bacha na tu ruku. ,,Safi, musíš ho spoutat pevněji, jinak ho odtud nedostaneme!" Křiknu na něj a postavím se, pomalu. Natáhnu k Donovi ruce snažím se ho zvednout i s kusem podlahy a tím stolem co je na ní. A prostě ho vší silou vyhodím ven, a i my musíme běžet pryč... Je to tu nebezpečné.

Safi - 03. června 2020 23:09

soukromá zpráva od Safi pro "To rozhodně," vyrazím ze sebe, protože nikdy bych ho tu nechat nemohl - a Alexis taky ne, opravdu není zas takový šílenec... stihne se mi ještě ve všem tom shonu trochu ulevit. Pomohu jí opatrně vstát a ještě ji okamžik podepřu, než stojí opravdu rovně. Jenže svázat Dona jaksi není čím. Pro rychlou práci bych potřeboval čerstvé dřevo, a to v tomhle starém domě není. Provazy jsou na kusy a navíc Don sebou zuřivě hází a nadává. Doufám, že se mi většinu těch slov zase povede zapomenout. A pak se Alexis dá zase do práce. Jen si přikryju hlavu, když mi na ní spadne prvních pár trosek. Popadnu ji za zdravou ruku a táhnu nekratší cestou ven.

Zatmění - 03. června 2020 23:15
	soukromá zpráva od Zatmění pro Chata se začne bortit. Alexinou silou přijde o celou jednu stěnu. Don na kusu podlahy proletí mezi stromy. Slyšíte z dálky vzteklé nadávky. Oheň se rychle rozrůstá. Co zbylo z domu brzy pohltí plameny. Byl úplně proschlý a starý. Ven proskočíte v poslední chvíli. A z cesty je slyšet zvuk motoru.

Alexis - 03. června 2020 23:18
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Pryč!" Zakřičím, chytnu Safiho a běžím... Nemám čas obdivovat to, co se mi povedlo a je fakt, že stresové situace nahrávají mé fóbii, ale ten motor se mi nelíbí... Kdo ví, jestli tam na nás nečekají vojáci... Chytnu ho a vyběhnu ne směrem k Donovi, ani ne směrem k tomu motoru, prostě dál od hořícího domu a dál od nich všech i se Safim.

Safi - 04. června 2020 10:16

soukromá zpráva od Safi pro Sveze se kus střechy, jen tak tak nás mine jeden z trámů, oheň blafne z nečekaného směru - pravý obrázek apokalypsy. Vyběhneme ven doslova na poslední chvíli, těsně za zády mi spadne jedna ze zdí a vyletí oblach prachu. Tuhle past už s Don s Kylem nikdy dobře nevyužijí... jenom doufám, že les je dostatečně vlhký, aby se oheň nerozšířil. S tím už teď my dva docela určitě nic neuděláme. "Tudy," ukážu udýchaně mezi stromy, ještě trochu ztuhlý dlouhou dobou v poutech. Brzy mi dojde, že ty zvuky odkuďsi nejsou jenom hučení v hlavě, ale motor. Vojáci? S tím ohněm budou mít co dělat, třeba nám dají pokoj. Brzy zapadneme mezi husté křoví a stromy, na pohodlnou cestu, která je teď pár desítek metrů nad námi, můžeme leda vzpomínat. "Počkej," hlesnu a zatáhnu Alexis za ruku, aby zastavila. "Asi před námi něco slyším."

Zatmění - 04. června 2020 11:25
	soukromá zpráva od Zatmění pro PJ Alexis: pár stovek metrů před vámi je silnice. Dost hustý provoz. Přetíná les. To je zvuk, co slyší Safi. Vaše původní pěšina tam také vede. Jdete souběžně s ní. Jen je kus nad vámi. Přejede po ní několik motorek. Za vámi ještě zaslechnete hlasy. Řvou kolem požáru. (Využij to na několik příspěvků dopředu. :))

Alexis - 04. června 2020 18:07

soukromá zpráva od Alexis pro Táhnu ho za sebou a běžím protože nechci aby nás někdo znovu chytl, mohlo by jich být více... Když však změní směr, tak běžím spíše vedle něho než před ním... Nakonec mě zastaví a... ,,Hmmm?" Zmlknu a poslouchám... Ano, je to vzdáleně a mohla by to být třeba i auta... ,,Myslíš si že je bezpečné tam chodit?" Pohlédnu na něho a zapřemýšlím. Pokud bychom našli někoho, kdo by nás svezl, tak bysme se mohli dostat dál, než jsme teĎ. Záleželo by na vojácích, buďto by jim bylo jasné, že nás někdo veze a udělali by kontroly, a nebo by jim to nedošlo... Ale kdo ví... Zhluboka se vydýchávám, protože mě začalo už i píchat v boku. ,,Ten požár je zdrží, myslím, že tohle je naše šance... Můžeme se nechat svézt... Někam daleko... Pokud to bude silnice, a ne vojenská cesta... Ale myslím, že jsem slyšela motorky." Dívám se na něj... A jsem na vážkách, kdokoliv může být stejný jako Don a jeho parťák... Kdokoliv nás může zradit... z jednoho stromu vedle utrhnu nějaké větvičky a dám si je do kapsy pro případ, že by byly potřeba pro Safiho, mě bohužel nic nepomůže... ,,Třeba by tam byl někdo, kdo by nás mohl odvézt do ligy..." A třeba tam bude někdo, kdo nás omráčí a buď odveze do tábora a nebo zabije... Musíme pryč, tady je to moc nebezpečné a kdo ví, kdy sem přiběhne ten rychlej parchant...

Safi - 04. června 2020 20:21

soukromá zpráva od Safi pro Trochu zmatený se na ni zadívám. "Myslíš chodit kam?" přeptám se. Ale dochází mi pomalu, co má na mysli - ten souvislý hukot bude asi vážně silnice. "Já totiž... já nemám vůbec představu, jak to chodí," přiznám neochotně. "Každý, kdo nás uvidí, bude vědět, že patříme do tábora. Jsou vůbec lidi, kteří by," rozhodím bezradně rukama, "nespolupracovali?" Otázka ve skutečnosti zní - máme nárok na tak nehoráznou porci štěstí, abychom někoho takového našli? "Třeba tam bude nějaké odpočívadlo," uvažuju nahlas. "Kdybychom museli stopovat, uvidí nás hrozných lidí. Ale kdybychom si je mohli prohlídnout předem a pak teprve oslovit...?"

Alexis - 04. června 2020 23:08

soukromá zpráva od Alexis pro ,,A ty si myslíš, že já jí mám?" Zadívám se na něj... ,,Ale až uhasí tu boudu, tak můžou udělat rojnici, a to nás budou nahánět... Musíme zmizet..." Dívám se na něj a přemýšlím. ,,Ano, právě, že to bude každý vědět... Nevím jestli si můžeme vybírat... Jestli máme šanci..." Rozhlédnu se. ,,ale musíme něco zkusit, máme svou sílu, myslím si, že když jí využijeme správně, tak se můžeme dostat daleko..."

Safi - 04. června 2020 23:22

soukromá zpráva od Safi pro Rozpačitě si prohrábnu vlasy. "Vlastně máš pravdu," řeknu, "pořád zapomínám, že jsme venku skoro stejně dlouho." Nějak mám pocit, že o ten kousíček, o který je starší, musí mít i víc zkušeností. Ale v tomhle jsme na tom hodně podobně - neměli jsme je kde nabrat. Její výhoda snad spočívala v tom, že byla starší, když to začalo, takže si pamatovala víc, ale... to nám teď nepomůže. Ale já svojí sílu nechci používat! odpovím jí jenom v duchu, protože teprve před chvilkou nás její síla zachránila a bylo by vážně pěkně nevděčný tohle říkat. "Takže... k silnici...?" A rovnou i vykročím. Protože Představa rojnice, která zní až příliš reálně, mě trochu vyděsí. Navíc budou ji vůbec potřebovat? Kyle to tady může prolítat cik cak dřív, než stačíme ujít pár kroků.

Alexis - 04. června 2020 23:29
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Třeba jí nemám Safi, já nevím." Pozoruji ho a přemýšlím. ,,Ano, můžeme jít k silnici..." Rozejdu se za ním. ,,Myslíš si, že se dostaneme do Ligy?"

Safi - 04. června 2020 23:40

soukromá zpráva od Safi pro ".... cože? Né, myslím představu... raději nic," pobaví mě ten zmatek, jak oba máme hlavu příliš plnou myšlenek. "Něco stejně zkusit musíme." Jak postupujeme, zvuky aut jsou postupně silnější a já neklidnější. Příliš mnoho dospělých lidí na jednom místě, to pro nás nemůže dopadnout dobře. Ne že by nám potkat kluky, co s námi měli být na jedné lodi, moc pomohlo. "Neměřím, že nás tam jen tak někdo zaveze," řeknu, "myslím, že Liga musí být hodně skrytá, a že by bylo příšerný štěstí  na někoho natrefit. Ale třeba časem najdeme nějaký vzkaz, jako jsem našel já poprvé."

Zatmění - 05. června 2020 10:27

soukromá zpráva od Zatmění pro Dojdete skoro k silnici. Už vidíte světlejší prostor za stromy. Hluk aut je výraznější. Pak se něco mihne. A znovu. Listí zavíří a větve zapraští. Okamžitě víte, že Kyle je zpět. Konečně se objeví před vámi. V ruce drží zvláštní pistoli. Ošklibě se zašklebí. Neztrácí čas řečmi. Vystřelí jednou. Podruhé. Alexis trefí do boku a Safiho do stehna. Oběma trčí z těla krátké šipky. Uspávací prostředek, to vám ještě dojde. Potom už je tma. Probudíte se za dlouho. V hlavě tepe a v puse sucho. Místnost je bílá a chladná. Okna tu nejsou, jenom klimatizace. Dveře masivní a zamčené, s malým okénkem jako ve vězení. Každý ležíte na jednom lůžku. Nic dalšího tu není. Máte dosud svoje šaty. Na tak čistou místnost si připadáte špinaví. Novinkou je obojek. Máte ho na krku oba. Je pevný a nejde sundat.

Alexis - 05. června 2020 10:38

soukromá zpráva od Alexis pro Trochu se pousměju na ty zmatky, který se nám povedlo vytvořit, je to zvláštní... ,,Já také ne Safi, ale... Třeba budeme mít štěstí, musíme mít štěstí..." Cesta k silnici nám nějakou chvilku zabere a už jí i vidíme ale... Jakmile si všimnu, že se kolem nás něco mihlo, tak vím, že je zle... Teď už neutečeme, ani kdybysme chtěli... ,,Safi! Pozor!" Ha ha, jak naivní myslet si, že bysme se nebránili, ale no... jednoduše to nestihneme, i kdybych ho tu prohodila lesem, tak už mě trefil... Podívám se na tu šipku, na Kyla a nakonec na Safiho. ,,Promiň." Stihnu říci, a pak je tu tma... Nevím jestli je to vysvobození, nebo jestli je to o to horší, že nevím, co se se mnou děje, ale pravděpodobně vysvobození... Ačkoliv ne, vysvobození to není... Tepe mi v hlavě a mám strašnou žízeň a vidím... Nic! Jen bílo a Safiho jak leží naproti mě s obojkem na krku... Oni si z nás udělali zvířátka!!! Buďto s čipem a GPS nebo s bombou, aby ten problém mohli vyřešit jednou pro vždy... Pomalu se posadím. Ta bílá barva je až oslepující. Předpokládám, že mé zranění je neošetřeno, tak si dávám pozor, abych si neublížila, opatrně se zvednu a jdu k Safimu, není to jaká dálka, ale přijdu si poměrně dost omámená, takže jdu pomalu... ,,Safi?" Promluvím k němu a když chci pokračovat, hlas se mi skoro zadrhne... Musím polknout. ,,Safi, jsi v pořádku?" Opatrně se ho dotknu a zatřesu s ním, aby se vzbudil... Musí se vzbudit, nemůže být mrtvý...

Zatmění - 05. června 2020 10:53

soukromá zpráva od Zatmění pro Safi leží hluboce spící. Možná v bezvědomí. Když s ním pohneš, je jako loutka. Úplně hadrovitý. Na svůj obojek nevidíš, ale jeho ano. Nemá mechanické zapínání, ale elektronické. Občas po něm přeběhne vlna slabého modrého světla. Pak se otevřou dveře. Stojí tam žena. Je oblečená ve světle zeleném plátěném oblečení. Vlasy má zakryté a na puse roušku. Nevidíš, jak se tváří. "Už jsi vzhůru," řekne překvapeně. Není to nepřátelské. Ale ani přátelské. Je chladná a profesionální. "Dobře." Maličko ustoupí. "Za chvíli vám donesou věci. Nedělej zatím hlouposti."

Safi - 05. června 2020 11:40

soukromá zpráva od Safi pro Když se objeví Kyle, ještě v té nějaké kratičké chvíli, než zvedne zbraň, mi stačí prolétnout hlavou všechno od včerejšího odpoledne, kdy jsem se seznámil s Alexis. Přijde mi neuvěřitelně líto, že už jí nebudu moct poznat blíž, taková ta lítost, kdy se v těle všechno sevře a zatne jako pěst, lítost silná až to bolí... a když místo zahřmění kulky zaslechnu jen třesk uspávací pistole, už mi ani nestačí dojít, že nás vlastně nechce zabít. Jsem proto opravdu překvapený, když zjistím, že jsem naživu. Ne že by mi to bylo něco platné. Slyším Alexin hlas, potom hlas nějaké ženy, cítím pach snad... desinfekce? Všechno je vzdálené a matné, slovům nerozumím a oči otevřít nedokážu.

Alexis - 05. června 2020 12:07

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Safi? Safi, prosím..." Znovu s ním zatřesu, ale žádná odezva... Nic... ,,SAFI!!!" Zakřičím, rozhlédnu se a pak uslyším hlas... A uvidím ženu, doktorku - spíše vědkyni, ale vypadá, jako kdyby odešla z operace se slovy : Jen si odskočím a hned v té transplantaci budeme pokračovat... Zamračím se na ní... Zle se na ní zamračím... Přitisknu se k Safimu v ochranitelském gestu a natáhnu proti ní ruku, je mi jedno jestli je to ta zraněná, ale dávám jí jasně najevo, že jestli se přiblíží, tak bude zle... Hodně zle... Nedělej hlouposti... Jistě, já nedělám hlouposti, já se snažím přežít... A vy jste udělali hloupost s těmi obojky... Jistě, pošli jich sem víc ať má co lítat... Notak, bude alespoň nějaká legrace! Pozoruji si jí... Vypadá, jako kdyby jsme byli kdoví čím nakažení... To neví, že ten virus nezabíjí dospěláky? Haha... Tak o co jí jde, abych jí nepoznala až by se mi náhodou povedlo utéct, a hledala bych všechny ty, co mi ublížili? Pardon dámo, ale první místo už na vždy bude mít Kyle... Až se mi jednou dostane do rukou, tak z něj vymlátím duši... Těknu pohledem z ní na Safiho, ale nevzdálím se od něj...

Zatmění - 05. června 2020 12:35

soukromá zpráva od Zatmění pro "NE!" vykřikne, když natáhneš ruku. "To nedělej. Máš obojek," ukáže na vlastní krk. "Když začneš, uspí tě. Není to příjemné," dodá klidněji. Podívá se na Safiho. "Ustup. Chci ho zkontrolovat." Když nereaguješ, přimhouří oči. "Ty to neznáš. Nebylas tu. Když řeknu ke zdi, postavíš se čelem ke zdi. Opřeš se o ní čelem. Uděláš krok dozadu. Ruce celou dobu za hlavou. Jasné?" Teď mluví ostře. Je to vyžadované pravidlo.

Alexis - 05. června 2020 12:51
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Tak se k němu nepřibližujte!" Skoro to až zasyčím... ,,Nejsem zvíře... To si pamatujte! A rozhodně vás k němu nepustím..." Sáhnu Safimu na krk tak, abych mu zkontrolovala tep, jestli ho zabili, tak to tady rozmlátím na padrť a půjdu najít toho rychlýho sráče...

Safi - 05. června 2020 12:59

soukromá zpráva od Safi pro Zamrkám a konečně mi jdou otevřít oči. Trochu se pousměju. Alexis... žije, žije, žije! A je tu se mnou. Což je naprosto příšerná zpráva, ale... jsem za to hrozně rád. I když se za to rád zároveň nesnáším. Konečně mi pronikne do hlavy i smysl rozkazů, které pronáší ta žena - důvěrně a nepříjemně známých. "Poslechni jí," šeptnu. "Neublíží mi. To je v pořádku." Zatracené uspávadlo... pěkně se mnou zamávalo.

Alexis - 05. června 2020 13:19

soukromá zpráva od Alexis pro Pozoruji tu ženu a prostě se od něj hnout nechci... Nechci, aby byl zase sám. Proto, když promluví, tak na něj překvapeně zamrkám... ,,Safi..." Pak se znovu podívám na ní... Pomalu vstanu od něj a jdu ke stěně čelem se opřu o stěnu a ruce dám za hlavu? Ano asi tak nějak to říkala... Proč mi tohle říkáš... Abys mě chránil? Pomyslím si, a pokud Safi jen pípne, tak ta žena uvidí, co je nevyrovnaný skoro dospělý zač...

Zatmění - 05. června 2020 14:26

soukromá zpráva od Zatmění pro "Tak je to správně," řekne žena. Přistoupí k Safimu a zkontroluje životní funkce. Když pochopí, že se také probudil, je ostražitější. Ale Safi je zatím kus hadru. Žena vytáhne malou destičku. Vezme Safiho za ruku a přitiskne k ní palec. Na malé obrazovce vyskočí jméno. "Sung Nibori," řekne. "V pořádku." Pod rouškou se usmívá. "Teď ty. Nehýbej se." Obezřetně se blíží k Alexis. "Jenom si vezmu otisky prstů."

Safi - 05. června 2020 14:33

soukromá zpráva od Safi pro To jsem rád, že vím, jak se jmenuju, mihne se mi hlavou trochu kousavá myšlenka, ale nepohnu ani malíčkem. Nejspíš by to nešlo, ani kdybych chtěl. Ale nečekal jsem nic jiného, takže bylo možná dobře, že jsem ani nezískal příležitost lhát - mají spoustu způsobů, jak si nás pojistit, jak si ověřit, že nelžeme, jak nás ponižovat, jak využít, jak... zabít... Opatrně dýchám. Utekl jsem jednou, uteču podruhé. Vhodná chvíle se najde. Když mi konečně došlo, že můžu utéct, že ta šance reálně existuje, nic už mě tu nezadrží. Zvlášť s perspektivou, že někde venku je opravdová Liga, se kterou bych mohl dokázat něco víc. Jen v klidu, Alexis, přemlouvám ji v duchu. Šetři síly. Budeme je potřebovat...

Alexis - 05. června 2020 20:41
	soukromá zpráva od Alexis pro Snažím se jí pozorovat, co mu dělá a pak jde ke mě... ,,Mám k vám natáhnout ruku? Abyste nemusela tak blízko ke mě?" Zeptám se jí, ale pochybuji že bude souhlasit... Safi... Jsem ráda, že jsi v pořádku... Jsem moc ráda, že jsi v pořádku... Dívám se na něj a pousměju se, i když mě nevidí... Myslím si, že měl rád můj úsměv

Zatmění - 05. června 2020 21:17
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Alexis Aoki," řekne žena překvapeně. "Další uprchlík. Hezky se vracíte." Opatrně vysouvá ke dveřím. "Za chvíli přijde dozor. Poslouchejte rozkazy a budete se mít dobře." Dveře poplašeně zaklapnou. Má z vás vítr. I s obojkem.

Alexis - 05. června 2020 21:27
	soukromá zpráva od Alexis pro Když máte venku zmetky jako Kyle, tak ještě aby ste nás nenašli, nebo si fakt myslíte, že jsme tu dobrovolně? Pche... Když se zaklapnou dveře, tak dojdu zase k Safimu. ,,Jsem ráda, že jsi v pořádku... To uspávadlo... Muselo to být fakt silné, protože nemám ponětí, jak jsme tu dlouho." Vydechnu ale usměju se na něj. ,,Jsem ráda, že jsem tu s tebou... Víš to?"

Safi - 05. června 2020 22:17

soukromá zpráva od Safi pro "Podle toho, jak si připadám, tak nejmíň týden," zapřeháním si trochu. "Ale už to konečně trochu vyprchává." Podaří se mi posadit a pak i tak napůl sklouznout z lehátka, i když se o něj ještě pro jistotu opírám. Natáhnu se pro Alexis a přitisknu ji k sobě, držím ji oběma rukama, trochu nešikovně, protože si dávám pozor i na její ruku a taky úplně hned nevím, jak ji chytit, a taky se trochu oklepu, i když zároveń vím, že je to Alexis a tak je to v pořádku - ale přitisknu a držím. "Nenechám je, aby nás oddělili," řeknu trochu zoufale, "rozumíš, nějak to zařídím, vymyslím... nenechám tě zmizet někam pryč."

Alexis - 05. června 2020 22:31

soukromá zpráva od Alexis pro Zamrkám na něj překvapeně ,,To si nemyslím, i když může to být pravda..." Dlouze vydechnu. A odstoupím od něj tak, aby se mohl v klidu postavit, i když se ještě musí opírat, tak to zvládl a objal mě... ,,Myslím si, že se nás nikdo ptát nebude Safi, prostě ty jako muž půjdeš jinam a já jako holka půjdu jinam... Pochybuji, že nás nechají spolu..." Řeknu zoufale a obejmu ho taky... Vím, že by dva nikdy nenechali spolu, kord, když se jim spolu povedlo přelstít Dona... Nemůžu myslet na to, že nás rozdělí, prostě nemůžu ,,Já vím Safi, že to nějak zařídíš, věřím ti." Řeknu nakonec

Safi - 05. června 2020 22:44

soukromá zpráva od Safi pro "Stejně to nějak vymyslím," trvám na svém. "Když jim dám co chtějí a budu chtít tak málo..." Trochu zoufale se zasměju. "Pro ně nic a mě by to nebylo málo..." Měl jsem vědět dřív, že Alexis sálá tak úžasným teplem. Pod mýma rukama tak křehká a štíhlá... Neztrácel bych ani minutu a trávil takhle omotaný kolem ní všechen čas, který bych dostal. A taky jsem najednou klidnější. Jako struna až k bolesti napjaté svaly povolují jako kouzlem. Nadechnu se její vůně. Páni. Co to propána provádím? Podlaho podlaho, mohl bych se prosím propadnout?

Alexis - 05. června 2020 23:03

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Dobře Safi, věřím ti.." Opřu se hlavou o jeho rameno a zhluboka dýchám, možná že mám ve tváři mírný úsměv. ,,Uvidíme, co bude, dobře?" Zůstávám stále o něj opřená hlavou a pak mě napadne... Musí tu mít kamery... Jestli nás pozorují, tak mají proti každému z nás páku, toho druhého... ,,Nepotřebuješ si ještě sednout?" Zeptám se ho. ,,Připadal jsi mi ještě omámený z toho uspávacího čehosi..."

Safi - 06. června 2020 09:40
	soukromá zpráva od Safi pro "Takhle je mi dobře," pousměju se trochu. Podlaha mě nevyslyšela, ale Alexis mi teď dává dobrou příležitost couvnout, zcela samozřejmě se odtáhnout. Jenže když ono se mi zároveň... vážně nechce.

Zatmění - 06. června 2020 10:00
	soukromá zpráva od Zatmění pro Cvaknou dveře. Tentokrát jsou připravení. Kromě ženy v zeleném ještě dva muži se zbraněmi. Žena je maličká a široká, už starší. Usmívá se přátelsky a starostlivě. "To je milé," řekne, když vidí, jak se držíte. Jako když teče med. "Ale teď vás musíme umýt a půjdete na ošetřovnu. Je v tom nějaký problém?" Muži udělají malý krok blíž.

Alexis - 06. června 2020 22:15

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Dobře." Pousměju se na něj a cvaknou dveře a už slyším hlas, který je sladký jako med... Akorád mě z té ženy budou bolet zuby... Pustím Safiho a podívám se na tu ženu a na ty dva, co přišli s ní... ,,Myslím si, že žádný..." Podívám se na Safiho a pak na tu starší ženu... A prohlédnu si i ty dva s těmi zbraněmi... A dlouze vydechnu... ,,Bude dobře hm?" Usměju se na Safiho a rozejdu se směrem k té ženě a těm chlápkům. ,,Kudy?"

Zatmění - 06. června 2020 23:00

soukromá zpráva od Zatmění pro "Pojďte," ukážou vám chodbou. Kachlíky a bílé zdi. Čisto až to bolí. Na konci vás rozdělí. Kluci na jednu stranu a holky na druhou. Sprchy nejsou společný. Na chodbě je spousta dveří. Ale další lidi nepotkáte. Kulatá žena zůstane s tebou. "Můžu ti říkat Alexis?" švitoří. "Najdeme ti něco na sebe. Vypadáš jako strašidlo. A ty vlasy! Šampon najdeš na poličce. Jaká je tvoje schopnost, dušinko?"

Alexis - 07. června 2020 14:12

soukromá zpráva od Alexis pro Rozejdu se za tou dámou, ale než vyjdeme, tak počkám na Safiho, jdeme chodbou, bílou s bílou... Brrrr ošiju se, protože ta bílá je fakt nepříjemná. Na konci chodby nás rozdělí, s úsměvem vyprovodím Safiho a zapadnu do sprch... ,,Říkejte mi třeba démon, mě to je jedno..." Neotočím se k ní... ,,Co ten obojek? nezkratuje ho voda? Nerada bych se tu válela usmažená proto, že někdo neví, jestli na to může voda..." Mírně se na ní pootočím... Pomalu se svléknu, z těch věcí, co jsem si vzala od staré paní... Je fakt že po modřinách zbyly jen zelené fleky, a podvýživa se taky nespravila... Ale alespoň už nevypadám tak strašně, jakože modročerně... ,,Ráda si hraju s vodou... Ale nevím jakou schopnost mám." Odpovím jí na její otázku... No jistě ještě jí řeknu, že bych jí s klidem mohla ublížit šamponem, a už bych se neumyla vůbec... Začnu se mýt... Vlasy vezmu nakonec také, alespoň čtyřikrát, abych se cítila fakt čistá... ,,Musíte být rádi, že se dobří holuby vracejí co?" Skoro se až zašklebím, nejsem nepřátelská, jenom nemůžu být sladká jako je ona... Tímhle si mě nekoupí.

Zatmění - 07. června 2020 19:17

soukromá zpráva od Zatmění pro "Opravdu si myslíš, že nevíme, jak reaguje s vodou?" Stále je milá. Neměnně, vražedně milá. Už to není věrohodné. "Nemusíš mít strach. Reaguje jenom na povely. Dálkové ovládání, víš?" Ze sprchy neodejde. Hlídá tě. Zmizí jen na okamžik. Odnese tvoje šaty a přinese bílou košili a župan. Obojí je trochu velké. Ale je to čisté a pohodlné. Místo bot dostaneš plátěné pantofle. "Rozmysli se ještě," řekne žena. "Kdo umí tak málo, nám není k ničemu. Pošlou tě pryč. Jestli chceš zůstat s tím kloučkem, snaž se víc."

Alexis - 07. června 2020 19:44

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Umím dost, abych ublížila... Ale s tím ovládáním je to horší... Nikdo mě necvičil.." Vydechnu. ,,Vy to možná víte, ale já to nevím... Proto jsem se zeptala..." Ach bože, jak mi leze na nervy... Pak se na ní podívám když řekne, že mě pošlou pryč, že budu bez Safiho... Ukážu jí svou schopnost... Nechci být bez něj... Svou schopností jí "podám" lahev se šamponem... Precizně a postupně za ní i další věci, nechám je chvilku "létat" kolem ní a pak je svou schopností vrátím zpátky... ,,teď jste to viděla... Nezapomeňte si to napsat... Abyste o mě měla více informací..." Vezmu si košili a župan... ,,Nerozumím jedné věci... A předpokládám, že mi víc neřeknete, ale stejně se zeptám... Proč nás chcete?" Pozvednu obočí ve velké košili a županu... A pantoflích, Tohle oblečení jsem na sobě neměla roky...

Zatmění - 07. června 2020 21:03

soukromá zpráva od Zatmění pro Jakmile se pokusíš použít svou schopnost, v obojku zapraská. Ucítíš prudkou bolest. Vystřelí do hlavy a zhasne tě tak rychle, že nevíš nic. Ani jak jsi upadla na zem. Probudíš se za hezkou chvíli. Znovu lehátko. Znovu bílé zdi. Tentokrát jsi na ošetřovně. Vedle tebe stojí lékař. Starší muž s vousem. Nejsi ráda, že jsi se nestačila obléct. Ležíš nahá, jak jsi byla ve sprše. Jen obojek zůstal. Muž si píše do papírů. "Vzhůru?" prohodí a koukne na tebe. "Nepoučili tě, že nemáš nic zkoušet?"

Alexis - 07. června 2020 21:23

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Aaaauuu." Řeknu a pozoruji ty bílé zdi... ,,Nečekala jsem, že když někomu ukážu jak lítají věci, pomalu, tak je že to špatně... Já, Ona... Chtěla vědět co mám za schopnost... Proč? Proč mi to udělala?" Dívám se na toho muže a ano opravdu nejsem ráda, že jsem se neoblékla, já jsem opravdu neudělala nic špatného... Z očí mi začnou téct slzy, protože opravdu jsem neudělala nic, co by jí mohlo ohrozit, jistě mohla jsem jí prohodit skrz budovu cokoliv, ale já jí neublížila!!! ,,Proč mi to udělala? Když jsem jí neohrozila... Nijak jsem jí neohrozila... Jen jsem jí to chtěla ukázat, zvedl se jen šampon..." Dám hlavu na stranu, abych se na něj nemusela dívat, nebo spíše, abych neviděla jak se on dívá na mě... A z očí mi tečou slzy, tohle byla těžká nespravedlnost...

Zatmění - 07. června 2020 22:23

soukromá zpráva od Zatmění pro "Jinak vás neudržíme pod kontrolou," řekne muž. "Obojek funguje automaticky." Spokojeně se usměje. "Je to velký pokrok. Konečně pořádná spolupráce." Zaškrtne další políčka. "Takže ovládáš telekinezi. Dobře. Takové potřebujeme. Vstaň, půjdeme na rentgen. Tamhle přes židli máš věci, obleč se." Povědomá bílá košile a župan. Tvoje slzy ho nezajímají. Jsi jen nezajímavá položka. Má úkol tě zprovoznit. Nic víc.

Safi - 08. června 2020 08:29
	soukromá zpráva od Safi pro Sprcha je fajn, i to všechno. Chodi se zbraní namířenou na má záda... to si myslí, že jsem blázen, abych nám to tu hodil celé na hlavu?

Alexis - 08. června 2020 17:50
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Takže opravdové loutky na baterky..." Zašeptám si pro sebe a když poví, že ovládám telekinezi, tak se na něj podívám. ,,Ano, ovládám." Když mi řekne, abych se oblékla, tak se pomalu zvednu a obleču, abych už nebyla tak... Nahá, holá... ,,Kam mám jít?" Zeptám se ho a čekám.

Zatmění - 08. června 2020 21:21

soukromá zpráva od Zatmění pro Rentgen je rychlý a netrápí tě. Všichni jsou profesionální kusy ledu. Vykonávají předepsanou proceduru předepsaným způsobem. Dokonce dostaneš vybrat barvu sádry. Je lehoučká a pevná. Ruka ti visí na závěsu a hodně se ti ulevilo. Za tři týdny tě zavolají na kontrolu. Lámat znovu naštěstí nemuseli. Obojek je jako klec. Masivní, tlusté pruty obří klece. Všechny se vešly do jednoho obojku. Vrátí se kulatá žena. "Půjdeme do skladu," řekne. "Vyfasuješ oblečení. Už ti řekli, do jakého půjdeš oddělení?" Chvíli hledá v papírech. Poznáváš je. Předávají si tebe a papíry. Každý do nich napřed kouká. Ženě obočí vyletí vzhůru. "Zajímavé." Koukne na tebe. Znovu do papírů.

Alexis - 08. června 2020 21:32

soukromá zpráva od Alexis pro Nádech a výdech... Jistě, jak by se člověk mohl takhle volně pohybovat, kdyby tu nebylo nějaké ALE... A jedno tu je a dost podstatné... Ten obojek... Dost kruté pro děti a dospívající... Ačkoliv když chcete poslušnost, tak ukázka síly je to pravé... Sádru si vyberu černou, aby na ní nebyla moc vidět špína, když už mám na výběr a konečně přišla úleva. Pak přijde ona žena... ,,Ne, nikdo mi nic neřekl..." Paradox co? Nevím nic vím jen, že se tu budu pohybovat jako zvířátko s obojkem... A když udělám něco co nemám, tak mě to bude bolet, hodně bolet... Jakmile jí vyletí obočí tak vydechnu... Pravděpodobně si přečetla to, že jsem telekinetik... Snad budu u Safiho... Prosím ať jsem na pokoji s ním, mě to nevadí... Hlavně aŤ nejsem s někým cizím, chlapa v pokoji bych přežila... Safiho bych si tam přála... Ale tak nějak tuším, že on ovládá jinou schopnost, takže se mnou nebude... To ne! Musíme být spolu...

Zatmění - 08. června 2020 21:43

soukromá zpráva od Zatmění pro "Nejspíš půjdeš na čtyřku," řekne ti. O baráku číslo čtyři jsi slyšela. Ti, co byli uvnitř, mezi vás nikdy nechodili. Byl nejpřísněji hlídaný. Děti, které tam žily, nesměly ven. Vykládaly se hrozné věci o vivisekcích a experimentech. Ale kdo ví. Nikdo neznal pravdu. I strážné měli speciální. Takový svět ve světě. Uzavřený za několika ploty navíc. "Takže dostaneš zelenou vestu," pokračuje žena. To jediné ji zajímá. Jak tě vyřídit správně.

Alexis - 08. června 2020 22:04
	soukromá zpráva od Alexis pro Ta žena... ,,Ale... Ale to nevíte jistě..." Pozoruji jí... ,,Co když mě budou chtít jinam?" Rozšíří se mi zorničky... Já tam fakt nechci... Fakt opravdu... Já potřebuji žít, nemůžu být zavřená někde... Zastavím se... Nemůžu tam jít, co Safi? Co bude dělat? Nejsem si jistá jestli tam skončí taky, ale... CO když tam byl poprvé, tak ho tam dají taky?

Zatmění - 08. června 2020 22:38
	soukromá zpráva od Zatmění pro "Vidím tu žádost o testy," klepne do papírů. "Ty chtěj vždycky kvůli čtyřce." Znovu se zvědavě podívá. "Zajímavý. Většinou berou mladší. Jakou máš asi velikost oblečení, dušinko?" Dovede tě k regálům, kde je spousta stejného oblečení. Obyčejné jednobarevné plátno. Ale dost velikostí. Konečně ti to padne. "Chceš kalhoty nebo sukni?" zeptá se, když loví v polici.

Safi - 09. června 2020 09:32
	soukromá zpráva od Safi pro Dostanu šaty, věci, všechno... a nakládačku.

Alexis - 09. června 2020 21:58
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ale, co ten klučina, co byl se mnou?" Zeptám se jí a když se zeptá na velikost oblečení, tak pokrčím rameny. Ano tohle už ani já neodhadnu... ,,Kalhoty." Řeknu a počkám až mi je podá... Ono v sukni něco dělat... Raději kalhoty, opravdu. ,,Jaké testy?"

Zatmění - 10. června 2020 12:30

soukromá zpráva od Zatmění pro "Ten?" Překvapeně se po tobě podívá. Asi nečekala, že ti to neřekl. "Strávil tam posledních pět let," uvolí se odpovědět. "Samozřejmě se tam musí vrátit." V očích se jí objeví poznání. "Proto tě tam posílají?" Přejede tě hodnotícím pohledem. "Máš mu zvednout náladu? To by ses měla hodně snažit. Když se neosvědčíš na čtyřce, půjdeš rovnou na jedničku." Jednička, to jsou nejdrsnější podmínky. Málo jídla, příšerná práce. Baráky jako pro zvířata. Dozorci si tam vybírají holky na jedno použití, někdy i kluky. Občas je nevracejí. Můžete jen hádat proč. Dostaneš štůsek oblečení. "Obleč si to." Soukromí žádné. "Testy tvých schopností. Jak velký máš potenciál." Znovu ten zkoumavý pohled. "Možná tam patříš. Prý jsi zničila celý dům."

Safi - 10. června 2020 15:16
	soukromá zpráva od Safi pro Prý jestli budu spolupracovat. Ne, nebudu. Ale nabízejí mi Alexis. Když kývnu, může být se mnou. A já... kývnu.

Alexis - 10. června 2020 17:18

soukromá zpráva od Alexis pro Vytřeštím oči, když mi řekne, že on tam strávil posledních pět let... Tak proto si tu svobodu tak užíval a tak moc jí chtěl... Pomyslím si. ,,Myslím si, že kdybych neměla na krku ten obojek, tak byste viděla, jak se osvědčím..." Řeknu možná trochu drze, ale je to tak, myslím si, že tomu pomalu začínám přicházet na kloub. Převléknu se, protože... Stejně na mě před chvilkou čuměl doktor... ,,Jen část... A k tomu pár vládních čtyřkolek..." Myslím si, že jsem řekla až moc... Ale uleví se mi, když vím, že budu se Safim, sice... Bude to jiné ale... Budu s ním.

Safi - 11. června 2020 08:27
	soukromá zpráva od Safi pro Starý známý. Řeknu ne.

Zatmění - 11. června 2020 09:28

soukromá zpráva od Zatmění pro "Kdyby..." Usměje se. Ošklivě. "Ale ty ho máš, viď, dušinko. Tak na to nezapomínej." Opustíte sklad. Chodby, kamery, prázdno. Suchý vzduch po klimatizaci. Když projdete dveřmi, stojí tam dva vojáci se zbraněmi v rukou. Tohle je ústředí celého tábora. Hlídají si to tu. Být rozumně oblečená, v padnoucích botech a umytá je určitě dobré. Natož s ošetřenou rukou. Škoda okolností. Kdo ví, co po vás chtějí. Proč vás vlastně zkoumají. Nebo cokoli jiného. Chtějí vás využít? Vyléčit? Najít obranu? Těžko říct. "Tady počkáš," řekne před dalšími dveřmi. "Najez se, jestli chceš." Za dveřmi je malá jídelna. Bílá, chladná. Pár stolů pro čtyři a obyčejné židle. Výdejní okénko. Vůně čerstvě vařeného jídla. A taky první mladí lidé, které tu potkáš. Jsou oblečení stejně jako ty. Na krku obojky. Dva (holka a kluk) jí, třetí kluk stojí u okna a kouká ven. Za výdejním okénkem to rachtá prací.

Alexis - 11. června 2020 19:29

soukromá zpráva od Alexis pro Neodpovím jí, ale v hlavě se mi zrodilo minimálně deset plánů na to, jak by tahle milá paní mohla umřít... Pak jdeme ven, pohlédnu na ty vojáky a nevím, přijde mi to možná trochu moc... Když mě dovede někam, kde budu čekat, tak se nadechnu a vydechnu... Pak otevře a je to... jídelna... Jídlo... Vejdu dovnitř a předpokládám, že se dveře za mnou zavřou zvenku, vidím tam tři lidi, dva jedí a jeden kouká ven... Nádech, výdech... Jdu pro jídlo, protože ano mám hlad... Nevím jak se s nimi začít bavit a věta typu tak jsem zpět jim asi taky na náladě nepřidá...

Zatmění - 11. června 2020 20:36

soukromá zpráva od Zatmění pro Z okénka se vynoří dvě ruce. Dostaneš tác s talířem a plastovými příbory. Jídlo vypadá obstojně. Vlastně až překvapivě. Hodně vzdálené od toho, co znáš z tábora. Tady se o své svěřence starají líp. Možná čtyřka není tak špatné místo. Kluk a holka se na tebe podívají. Ale neřeknou nic. Nevypadají nepřátelsky. Jenom otupělě. Kluk u okna se nepohne. Výhled je jako velké ponorama. Prostor tábora končí elektrickým plotem. Potom pás křoví. Dál začínají nízké baráky a krajina jako po bitvě. Krátery a rozbitá zem. Tak nějak si představuješ střelnici pro tanky. Najednou se trochu zachvěje země. Ozve se vzdálená exploze. Kluk sykne a opře se o sklo čelem i oběma rukama. Aby viděl co nejlíp.

Alexis - 11. června 2020 20:52

soukromá zpráva od Alexis pro ,,Děkuji." Řeknu těm rukám a vezmu si jídlo, chci se usadit, ale vlastně, jak to vypadá venku? Podívám se ven a pozoruji venku panorama něčeho, co by vypadalo i mile jen... Kdyby to nenarušily ty krátery po tancích nebo vzdušných střelách nebo bůhví čím? Pak uslyším explozi a také se nalepím tak abych viděla... ,,Co to bylo?" Zeptám se asi jen sama sebe, protože nevím jediný kdo by mi mohl odpovědět, tak to asi ví podobně jako já...

Zatmění - 12. června 2020 09:32
	soukromá zpráva od Zatmění pro Kluk u okna k tobě otočí hlavu. "Seš tu nová," řekne. Má hezké oči. Modré a smutné. "Tam si trénujou ty nejsilnější," vysvětlí. "Ta rána bude někdo se zemními schopnostmi. Mám tam holku," otočí hlavu zpátky. "Není tak dobrá, aby zbořila tenhle barák. Ale dost."

Alexis - 12. června 2020 21:26
	soukromá zpráva od Alexis pro ,,Ano, tady jsem." Přikývnu s odpovědí... ,,Trénují? proč by je měli trénovat?" Zeptám se zmateně. ,,Všichni jsou dobří tak, aby zničili barák, jakýkoliv, tomu věř." Pousměju se na něj ale ty oči... Smutek a nebeská modř... Neskutečný kontrast. ,,Bude v pořádku. Myslím tvoje holka " Usměju se a natáhnu se pro jídlo, abych mohla jíst a zároveň se dívat.

Zatmění - 01. července 2020 06:01

soukromá zpráva od Zatmění pro Jak to bylo dál Safi je zpět v programu. Doktor Marcus měl "radost", když ho uviděl. Málem z něj vymlátil duši. Vyhrožoval, že ublíží Alexis. Sliboval, že se bude mít dobře. Podplácel. Málem ho nechal umřít hlady. Nepomohlo nic. Safi svoje schopnosti odmítal používat. S armádou pracovat nebude. Jeho neuvěřitelná síla, kdy mohl působit zemětřesení a rozbíjet hory, zůstala nevyužitá. Pustit ho nemohli. Zůstal zavřený na bloku čtyři. Alexis při útěku objevila nové síly. Byla schopnější než dřív. Všechny zajímalo, co tak najednou. Pokusy byly drsné. Náročný trénink. Nátlak, drogy. Sliby. Občas jí dovolili být se Safim. Ale zlepšovala se. Sílila. Učila se sílu ovládat. Na spolupráci s armádou nakonec kývla. Věřila, že získá příležitost utéct. Ale zvykla si. Vždyť se má dobře. Utéct není kam. Může chodit za Safim nebo si najít jiné kamarády. JE DOBRÁ. I Marcus jí zdraví s úsměvem. Škoda, že to Safi nepochopil. Alexis získala dobré postavení v jednotce na potírání zločinu. Je přece správné bojovat proti zločinu. Jednoho dne jí pošlou znicit Ligu. Tu hloupou, pitomou Ligu, která jí stejně nepomohla. - Konec -

Zatmění - 01. července 2020 06:02
	soukromá zpráva od Zatmění pro Safi je dlouhodobě pryč a jsem líný řešit schopnosti s Alexis. :D Vážení, díky za hru a zase někdy. :)

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR