Zlatá mládež
hrálo se Denně
od: 10. dubna 2009 17:13 do: 14. února 2010 20:29
Dobrodružství vedl(a) Arilin
| |
 | Současnost. Bohatá čtvrť L. A. Velké vily, bazény, hřiště. Nabušený káry, motorky a čtyřkolky. Zlaté kreditky a fakt spousta drahých butiků. Kdo jste? Zlatá mládež. Papínek ropnej magnát, diplomat, velvyslanec, počítačovej génius nebo třeba prvotřídní plastickej chirurg. Matka hollywoodská herečka, moderátorka nejsledovanějších televizních zpráv, módní návrhářka nebo modelka v důchodu. A co vy? Sami doma, spousta peněz, vše, co chcete, už máte. Co s volným časem? Co takle pořádná pařba s hektolitry alkoholu, i když vám stále není jednadvacet? Nebo pořádnej závod v nabušených fárech v nočních ulicích? Návštěva stripklubu, vyrážečka do nejluxusnějších obchodů, barů a klubů? Vše podle libosti. Máte vše kromě rodičovské lásky, kterou vám drazí rodičové nahrazují zásobou zelených papírků a nelimitovaných platebních karet. Tak proč toho nevyužít? Ale pozor. Zlatá mládež má své sklony. Drogy, sex a alkohol. Jak ty papírky můžou člověka zkazit... |
| |
| Sobota dopoledne, luxusní čtvrť L. A. Klasické víkendové ráno. Slunce praží do francouzských oken, na ulici lze slyšet malé rozmazlené fakany místních zazobanců, kteří neustále piští a komentují tu nový model motorového letadýlka, tu zbrusu nové celoodpružené crossové kolo, tu zase nejnovější přírůstek v domácí zoo. A vy se probouzíte do dalšího dne naditého až po okraj zelenými sympatickými papírky. Co se podnikne dnes? A hlavně.... víte, co se vlastně podniklo včera? Víte, kde přesně teď jste, poznáváte to? Víte, kdo leží vedle vás? Víte, kde máte další dávku? Víte, kde máte zaparkovanou káru? Tušíte aspoň trochu, co je na dnešku tak krásného? |
| |
 | Sobota odpoledne – luxusní čtvrť L.A. Ráno jen co otevřu oči už si zase uvědomuji tíživost každého dne, která je čím dál tím těžší. Pořád poslouchat matku jak si užívá se svými milenci a pak pařit až do polomrtva. Dopotácet se domů a pak už jen spát. Ne, že by to tak bylo každý večer, ale každý pátek jistě. Pozvánky na různé akce se mi ve schránce vždycky nahromadí a já rád zajdu na pařbu a tam se opiju jen abych na chvíli zapomněl na vztek, který mám v sobě. Podívám se na hodinky a zjistím, že bych mohl ještě spát, ale nakonec mě přece ležení přestane bavit. Ranní rutina jako hygiena a snídaně. To už dělám v podstatě automaticky. Pak si hopsnu do bazénu a dám si tři délky. Docela dobrá rozcvička po ránu. Nakonec si obléknu tričko, které jsem si sám navrhl. Černé a vepředu znak, který připomíná ještěrku, ale i o tom by se dalo pochybovat. Volné džíny a na to stylová modrá mikina. Sednu ke kompu a začnu hledat nějakou slečnu, která by mohla mít zájem o kluka jako jsem já, ale počítač zaklapnu s velkou nechutí. Co mám dál dělat? V pokoji mý máti zase slyším nějaké šramocení. Raději zmizím dokud je ještě čas zmizet. Ještě by mi mohla něco zakázat či o něco požádat. Ani nemám zájem se s ní vidět a v téhle zlaté kleci už bejt nechci. Nakonec vezmu nejnutnější věci. Peněženku, mobil se sluchátky a klíče. Vyrazím ven. Jen se tak poflakovat a sledovat lidi. Třeba nakonec narazím na někoho či něco co mě zabaví. Napadá mě, že už jsem dlouho nedal žádnýmu cápkovi do kebule. |
| |
 | Sobota poránu Převalim se na bok. Kruci... je mi blbě... Pomalu otevřu oči, ale zdá se, že zapomínám, že by se oční víčka po mrknutí měla zase otevřít. Bože... co je za den? "To je dost, Alexi, udělala jsem ti snídani,"uslyším dívčí hlas od okna. Líně otočím hlavu a zamžourám na ní. Marně mučím mozkové buňky a pokouším se rozpomenout, co je ta holka zač. Slečna mi na klín položí podnos se smaženými vejci, slaninou a opečenou bagetou. Díky, Suzzie... "Cindy." Promiň, Cindy. Ale nejdřív mi podej někde mikinu. Vyhrabu se do sedu a zírám na ni zničeným pohledem, dívka mezitím vydrápla někde pod postelí moji mikinu. S poděkováním si vezmu mikinu, hrábnu do kapsy a vytáhnu zadrátkovanej pytlík a brčko. Talíř s jídlem na podnose trochu odsunu a z pytlíku vysypu malou hromádku bílého prášku. Rodělím ji na dvě stejně dlouhé úhledné lajny a brčkem nasaju každou do jedné dírky. Aaaa... chm... pokrčím nos, otřu dírky a napiju se pomerančového džusu z podnosu. Kouknu na dívku. Chceš taky, zlato? Ne, díky. Tobě to včera nestačilo? Zdaleka ne, kotě... Hlad nemám, takže se zvednu a podnos položím na noční stolek. Měla bys už odejít, budu blejt. slečna znechuceně nakrčí nos a zhnuseně se na mě podívá. Měl by ses léčit, Alexi. To je mi novinka, ty nádhero. Jako bych to neslyšel několikrát denně, vypadni. Zavrčim na ni a zmizim do koupelny, kde oběma rukama obejmu mísu a pustím do ní celej obsah žaludku, což sou hlavně žaludeční šťávy a krev. Doufám, že ta holka odtud zmizí co nejdřív... |
| |
 | Sobota dopoledne -doma Začínám se probouzet, cítím jak od pasu dolů dopadá na postel sluneční paprsky a mě začínalo být nepříjemně horko. Zkopu ze sebe tedy přikrývku, ale zase jsem nahá takže mi začíná být zase zima. Vzdychnu a zavrtím se, v tu chvíli za sebou ucítím teplo. Hned se začnu vrtět směrem k němu až narazím na teplé lidské tělo, které mi momentálně stačí. Ucítím jak mě obejme a já se spokojeně usměji. Včera jsem se tolik nezřídila, to poznám podle toho že vím s kým to v posteli ležím. No... vlastně si nejsem jistá, vím že se tam mihl Donald a Matěj. Ale doufám, že ten co mě tak pěkně zahřívá je Donald, ta Matějova žárlivost mě začínala otravovat. Když jsme sami tak je to skvělé, ale nějak nemůže unést ten fakt že se nestýkám jen s ním. Konečně se rozhodnu otevřít oči, zamžourám po pokoji a vytřu si z očí ospalky. Podívám se na hodiny, kolem desáté hodiny. Zůstanu ještě chvíli ležet a přemýšlím jestli mám jít dneska na pláž trochu se opálit nebo jít do školy, už bylo načase abych se tam zase mihla. Ale ne... vyhrála pláž, dneska nebudu chlastat a půjdu zítra do školy s čistou hlavou. Konečně se převalím na druhý bok a podívám se na svého spolunocležníka, ano. Byl do Donald. Zadívám se na něj, musím říci že s brýlemi mu to mnohem více sluší, ale těžko by mohl spát s brýlemi. Více se k němu přitulím a ještě chvíli polehávám než vstanu a jdu se osprchovat. Pak si musím zajít pro tabletu na rozbouřený žaludek, ne že by mi bylo špatně ale spíš se tak nějak nepříjemně stahoval. Pro jistotu jsem připravila i jeden pro Donalda. Pak jsem si zašla do kuchyně "Dobré ráno Nelo."pozdravím uklízečku a hospodyni v jednom. Ukořistím několik připravených vaflí a lahvičku javorového sirupu a vrátím se do svého pokoje. "Vstávej Donalde! Už je den a je tu snídaně."začnu ho budit a skočím na postel že se několikrát zhoupne "No tak... nemůžeš se válet celý den."šťouchnu do něj loktem. |
| |
 | Dnes padla Behind those eyes lies the truth and grief Behind those beautiful smiles I've seen tragedy The fallen skin hides the secrets within The silent forces that secretly ignite your sins Fly away, fly away From the darkened blade They haunt you Lucifer's Angels You never lived, you never died Your life has been denied They call you Lucifer's Angel Beyond these clouds you can hide all your tears Beyond this world you'll be safe from their wicked fears And in their... Ozvalo se zaklepání na dveře. Vyndal jsem si sluchátka z uší a pomalu se na posteli posadil. ,,Volno..." vyzvu dostatečně nahlas, aby to přes poměrně silné dubové dveře bylo slyšet. Ty se vzápětí otevřely. ,,Nesu ti něco k snídani... Udělala jsem nějaké obložené chleby a tady máš nějaké mléko a tak...." Pousměji se. ,,Díky, mami...." Vezmu si od ní tác s jídlem, které víc jak lákavě vonělo, pak se nad ní skloním a dám jí lehčí polibek na čelo. ,,Jinak.... až se najíš... otec by s tebou chtěl mluvit. Tak za ním pak zajdi, ať se zbytečně nerozčiluje, ano?" trochu starostlivě se na mě podívala. ,,Jistě, neměj strach. A běž si lehnout, mami. Na co si najímáme uklízečky, když to tu po nich stejně opět dokola pucuješ...." rozloučil jsem se s ní a zavřel dveře. Vážně by potřebovala odpočinek. V posledních dnech nevypadala dobře, celkem děsivě zhubla a měla nepěkné kruhy pod očima. Na její drobné postavě to ještě víc vyniklo a já si o ni dělal starosti. I když ona pokaždé s úsměvem řekla, že je to vpořádku. Nebylo. Vstal jsem a napil se mléka, ukousl chleba, ale vzápětí jsem díky tomuhle ztratil chuť. Nejlépe bude, když se vydám za otcem hned a zbytečně to neprotahovat. Tyhle rádoby terapeutické "dýchánky" nepatřily mezi mé nejoblíbenější činnosti. Každou sobotu a středu... Přesně v deset hodin ráno... |
| |
 | Sobota dopoledne-Doma Hned jakmile ráno otevřu oči, tak mi do tváře zasvítí slunce...Okamžitě se schovám pod peřinu a snažím se vzpomenout si na minulou noc.. Pamatuju si, že jsem byla na nějaké party, ale zbytek už ne..Ani nevím jak jsem se dostala sem, do mého pokoje...Jediný pohled stačí, abych zjitsila, že jsem stále oblečená... Ještě chvíli polehávám a snažím se vybavit si alespoň nějaké útržky.. Lahve s alkoholem...Spousta rozesmátých a opilých lidí... V tu chvíli si teprve uvědomím známou bolest hlavy a mírně rozhoupený žaludek, následky popíjení... Nakonec přece jen vstanu, ale hlavně proto, abych si v koupelně vzala nějaký prášek na kocovinu.. Hned jak se mi trochu uleví, tak se rychle osprchuju a stoupnu si před zrcadlo..Pohled na mě okamžitě přivolá další útržkovité vzpomínky... Krásný kluk..Cizinec z jiného města....Vášnivé polibky... Zadívám se na malou podlitinu na mém krku a mírně po ní přejedu prsty..Rychle popadnu potřebnou kosmetiku a náležitě se zkrášlím..Ne že bych to moc potřebovala, ale přírodě se vždycky může pomáhat...Nezapomenu ještě skrýt cucflek a potom ještě v županu seběhnu do kuchyně... Dobré ráno Ginger..Co je dnes na snídani?.. Mírně se usměju na naši hospodyni...Mám ji celkem ráda, protože mě pomáhala vychovat a bydlela s námi už v Itálii... Posadím se na barovou židli, která stojí nejblíž a napiju se pomerančového džusu...Přitom sleduju Ginger, jak uklízí talíře po rodičích.... Otec dnes odjel do Itálie, aby zkontroloval hotely a matka určitě jela na natáčení dalšího filmu..Už jsem si celkem zvykla na prázdný dům, krom hospodyně... Sním dva tousty a zbytek odsunu stranou..Vrátila se slabá nevolnost, takže se raději odeberu zpátky do svého pokoje... |
| |
 | Sobota dopoledne Ráda lítám letadlem, ale tuhle cestu si nějak nemůžu užít. I když mi táta poslal lístek do první třídy, stejně to nemění nic na tom, že se mě máti vlastně zbavila. Zauměte svá místa a připoutejte se prosím, budeme přistávat. Ozve se z reproduktoru hlas letušky. Stejně jsem celou dobu seděla na svém místě a četla si. Nic se na tom nemění. Akorát se zas musím zaškrtit páskem. Odložím knížku do poličky a jen sleduji blížící se LA letiště, na kterém přistaneme. Na letišti je jako obvykle šrumec. Než najdu svůj kufr, trvá to dlouho. Ještě štěstí, že táta poslal pro zbytek mých věcí už před týdnem. Chtěl mě vzít už tehdy soukromým letadlem, ale chtěla jsem trávit co nevíc času s mámou. A dneska, když už jsem musela odjet, prtože máma s Robem jedou na líbánky, letěl někam i táta takže letadlo k dispozici nebylo. Ale mě to nevadí. Hledám svůj kufr ale první věc, co udělám je že si jdu vyzvednout Rafela. Chudák. Nemá rád létání. Navíc v kotci. Před letištěm už na mě čeká auto. Je to pěkný velký jeep. Ještě že tak, už jsem se bála, že tam na mě bude čekat limuzína, nebo tak něco. Neříkám, že nemám ráda luxus a tak, ale nechci na sebe zbytečně upozorňovat. První do auta skočí Rafa, řidič naloží kufr i příruční tašku a už nastupuji i já. Mám dojem, že se ten dům nafukuje. Byla jsem tu tedy za celý svůj život jen asi desetkrát, ale pokaždé mi přijde větší a větší. A zrenomovanější. Je to nádherná bílá vila, typická pro tenhle zbohatlický kraj. Obrovská, s kurty, golfovým hřištěm, bazénem a samými palmami. Zdejší vedro se mi nelíbí, nejspíš budu zbytek života trávit v bazénu, nebo nevím jak to udělám. Mrzí mě, že tady táta není. Je to jako z bláta do louže. Od mámy, která se věnuje jen manželovi, k tátovi, který zas má jen práci. Mohla sem rovnou bydlet sama. Rozhoduji se, že prohlídku svého pokoje nechám na později a jdu se s Rafem proběhnout. Potřebuje to. Dlouhou blonďatou hřívu stáhnu gumičkou, na oči nasadím sluneční brýle a jen si převléknu tričko. Mám na sobě teď conversky, úzký džíny a tílko. Tak poď, Rafe. Hodlám být jen někde poblíž, abych se hned neztratila, ovšem jsem zabrána úvahami o dalším životě a nesoustředěným sledováním okolí, že nakonec nemám tušení kde jsem a kudy jít. |
| |
 | L.A-Nový dům Probudím se v nové posteli, jelikož jsme dojeli teprve včera večer takže ještě nic nemá vybalený protože Tesa naše hospodyně přijede až dnes zmátořeně vstanu a rozespale se podívám po pokoji včera jsem se ani nestačil podívat co kde je tak to jen letmo projedu pohledem Je docela velký a prostorný! zamyslím se pak vyjdu na chodbu a sejdu dolů po schodech ale bohužel nevím co kde je Mami kde je sakra kuchyně? zavolám Od hlavních dveří stále do zadu a do leva! ozve se matka jen znuděně jdu tím směrem. Když jí konečně najdu, přisednu sklesle ke stolu a pomalu jím co je připravený na jídlo ani nevím co to je Proč jsme museli odjíždět mohl jsem tam klidně zůstat! A být z přáteli a s Natalii! řeknu a při jméně Natali Měl jsem jí hodně rád a ona mě byli jsme spolu hodně dlouho a to se v jednom týdnu vše rozplyne blbej otec zatracená jeho firma! říkám si pro sebe a shodím ze stolu talíř ze zbytkem jídla Promiň jdu ven pokusím se tady zapadnout! Pokud to vůbec půjde! řeknu ještě naštvane při odchodu z kuchyně Pořád jí vyčítám to stěhování! Ale přitom vím že to není její vina! sklesle výjdu z domu a jdu se jen tak procházet po ulici a jen tak se poflakuju Heh přátele tady v zbohatlické čtvrti? To už jsou lepší lidi! zavzpomínám na staré přátele a na to jak jsme blbly v klubech vzpomínám a jen tak pokračuju kdoví kam |
| |
| Sobota, L. A. Vyčistím si zuby a skočim do sprchy. Doufám, že ta starostlivá pipka už zmizela... Obalim se ručníkem a vrátim se do svýho apartmánu (no, pokojem se to fakt nazývat nedá). Slečna naštěstí fakt zmizela a nechala tu po sobě jen vzkaz na polštáři. Ani se nenamáhám ho číst a rovnou ho hodim do koše. Postel ustelu a posbírám si hadry, co se válej po zemi. Hodím je dolů do prádelny otvorem ve zdi (speciální otcovo přání) a vlezu do šatny. Co dnes na sebe... conversky... Čapnu z regálu nové ponožky a z botníku čisté conversky. Tak stojím v čatně, ručník kolem boků, na nohou conversky, ale co dál? Hmátnu po černejch rozdrbanejch Riflích DandG a žlutém tričku pólo. Obléknu si spodní prádlo a vybrané oblečení, zkontroluju svůj odraz ve velkém zrcadle, hrábnu si do vlasů a už sbíhám schody dolů, do garáže. Na věšáku vezmu klíčky od svého Cadillacu a vyjedu ven na ulici. odkaz Vyjedu ulicí a zahlédnu povědomou blonďatou hřívu a velkého hafana. Stáhnu okénko u spolujezdce a přibrzdím. Ale ale, kohopak nám to sem čerti zanesli... Nea Hope Harrow. Tys ale vyrostla, zlato. Nechceš svézt, pokecat? Usměju se na dávnou známou z dětství. Tak tu sem neviděl, ani nepamatuju... |
| |
| Sobota, L.A. Rafe, my sme se ztratili...šup, hledej dům.. Opakuju po několikátý ale je to jako mluvit do dubu. Je to sice inteligentní pes, ale nezná to tady a momentálně je pro něj očividně důležitější to prozkoumat. S povzdechem si prohrábnu vlasy a rozhlížím se kolem, hledajíc něco povědomého. Jenže já ani nevim, jak dlouho sem šla... Telefon mám, ovšem nemám číslo na nikoho z domu, jen na tátu a nechci ho zbytečně rušit. Rozhlížím se kolem a bojuji proti psisku, které mě tahá za sebou jako závoj. Co? Podívám se do auta a hodně dlouho přemýšlím. On zná moje jméno, tak bych logicky měla znát jeho. Musím se zamyslet hodně. Boože jak si mě může pamatovat? Bylo nám pět! Alexi? Ještě chvíli váhám jestli je to on, ale když se usměje, potvrdí mi to. Vidíš to obrovský psisko? To patří ke mě a pochybuju, že si chceš špinit tak pěkný fáro psíma chlupama. Víš co bys ale mohl? Pamatuješ si ještě, kde bydlí muj táta? Jen mi řekni, jak se tam dostanu. Ztratila sem se. Přiznám mu a povzdechnu si. |
| |
3535.jpg) | Sobota kolem poledne, v pustině Zdál se mi pěkný sen, z něhož mě však vytrhl příšerný zvuk budíku. Ne že by ta skladba byla příšerná, ale s bolavou hlavou zní i skladba od Depeche Mode jako satanovy varhany. Já nechci do školy ... Řeknu tiše a s povzdechem šmátrám rukou vlevo abych našel ten mobil a vyrval mu ten uřvaný reprák a já měl svatý klid. Šmátrám, šmátrám a místo mobilu v ruce sevřu klacek. Přejedu rukou po celé délce a pak zmateně otevřu oči a vyjeně zírám. Toto není můj pokoj řeknu při pohledu na zatravněnou zem, můj mobil ležící ve spadaných větvích bůhví jakého stromu a mé auto, v jehož stínu jsem spal. Seberu mobil, vypnu ten budík a zaposlouchám se do lesního ticha, šumení lístí ve větru a zpěvů ptáčků. Sakra kde to sem? zeptám se sám sebe, ale než bych na něco přišel zapnu na mobilu GPS. Chvíli čtu údaje a nevěřím svým očím. Nalézám se v horách poblíž dálnice číslo 15, asi 100 km od baráku. Stopy po různých pneumatích znamenají jediné. Že jsem se včera zase zpil pod obraz a kámoši si ze mně rozhodli vystřelit. A nic lepšího je nenapadlo než mě vyvést do hor a nechat mě zde. Co kdyby mě přitom sežrala nějaká dravá zvěř? O tom si s nimi musím promluvit. Ještě lépe jim to platit, ale auto jim nenechám. Ať si jdou pěšky. Opřu se o svoji korvetu a zadívám se na hodinky. Poledne, super. To zas doma bude. Čert aby to spral! pomyslím si a vylovím z kapsy prášek na kocovinu a zapiju jej plechovkou minerálky co jsem našel v autě. Minerálka je teplá a už bez bublinek, ale i tak to bylo to nejlepší co jsem měl. Prášek jsem zapil a zbytek minerálky si provizorně vyčitil zuby a oprášil svý hadry ve kterých jsem spal na zemi a vyrazil k domovu. Lesem jsem jel opatrně protože korveta není zrovna ideální na lesní a polní cesty a při té pomalé jízdě jsem přemýšlel nad koupí nového auta. Když jsem se dostal na dálnici číslo 15, sešlápnul jsem plyn k podlaze a hnal se domů, ke sprše a něčemu do žaludku. |
| |
 | Sobotní ráno – doma Sometimes I wish I could save you,... Neprobudila bych se, kdyby mě nevzbudil nádherný hlas Pierra Bouviera, kterého jsem měla na svém iPhonu nastavený pro vyzvánění. Bohužel, teď mě nezachrání, jak v té písničce zpívá. Spíše mě rozeštval, protože mě nenechá spát. Rychle jsem si sedla na postel, což jsem neměla dělat. Děsně se mi vlivem alkoholu motala hlava, ale rukou jsem zázračně našmátrala mobil. Přes zavřené víčka jsem přečetla, že je to Mandy. Má „kamarádka“ Mandy. Tedy kamarádka na baterky. Prstem se dotknu displeje, abych přijala hovor. “Ahoj Michelle, včera jsi to tu pořádně rozjela. Proč jsi mi neřekla, že jsi jsem přišla kvůli tomu, že jsi se pohádala s mámou na jejím večírku a šla jsi se odreagovat? Já bych ti pomohla, vždyť víš – kamarádky...“ Její hlas zněl ironicky, nemyslela to vážně, ale já na tohle nemyslela. Já se pohádala s mámou? Snažila jsem se rozpomenout. Ano, byla jsem na jejím večírku, který pořádala a já se naštvala, jak se to chová a my se pohádaly. Asi jsem toho moc nevypila, jelikož jsem si to hodně pamatovala. Musela jsem se ohlédnout za sebe. Samozřejmě, byla jsem celá nahá, a za mnou ležel kluk, takže jsem si zase někoho dovedla a s ním strávila rušnou noc. Díval se na mou tvář, ale mě bylo z toho všeho špatně. “Já vím Mandy, ale nechtěla jsem tě zatěžovat. Byl to tvůj večírek, a já jsem chtěla, aby sis ho užila.“ Ticho v telefonu. Asi přemýšlela co mi říct, a mě to ani tak nevadilo, protože jsem vzpomínala co bylo dál. Šla jsem na večírek, který pořádala Mandy, tam jsem udělala zase pořádnou spoušť a pak si vybrala prvního kluka, na kterého jsem narazila a s ním odešla domů. Copak s tím nikdy neskončím? “Tak tedy dík. Musím končit. Čau.“ To byl tedy krátký rozhovor. Asi Mandy neměla co říct, tak raději hovor ukončila. Její chyba, stejně je na baterky – tajně toužím po normálním životě. Nejlepší kamarádky, láska, atd. – ale to nikdy nepřijde. Odložila jsem iPhone a začala jsem sbírat své věci, které se válely po posteli a zemi. Hodila jsem je na židli, určitě je pak vezme hospodyně Karin a uklidí je. “Měl bys vypadnout.“ Chtěla jsem, aby už šel, jelikož už i tak se podobám mámě, což nechci. Byl hodný – neodporoval, vzal věci, obléknul se a zmizel ze svého pokoje. Na to, že jsem měla kocovinu, jsem byla v pořádku. Nepila jsem sice hodně, ale i tak mě šíleně bolela hlava. Nedávala jsem si tabletky, jelikož by mi nepomohly. Naopak – dala jsem si ledovou sprchu. Ve svém šatníku jsem našla černo-růžové spodní prádlo, růžové šaty a černé legíny. Samozřejmě všechno značkové, tak jako mé nejdražší černé baleríny, které jsem zbožňovala. Ale jenom do té doby, dokud se neobjeví nová móda. Vlasy jsem si libovolně upravila. Samozřejmě, měla jsem je dokonalé i bez různých sprejů, ale s nimi vypadali ještě lépe. A já jsem chtěla někoho zaujmout. Samozřejmě jsem se líčila – brala jsem to za samozřejmost. Sice jsem na sebe nedávala kilo make-upu jako moje máti, aby zakryla všechny nedostatky na jejím obličeji, ale rozhodně jsem nevypadala jako štětky, které se vyskytovaly na této ulici. Bylo jich příliš – každý si je bral. A proč ne? Konečně jsem se vypravila dolů. V kuchyni byla Karin, která mi právě pokládala talíř mé oblíbené snídaně na stůl. Byla to omeleta, v které bylo až příliš kukuřice, kterou jsem tak zbožňovala. “Matka spí?“ “Ne, odešla před půl hodinou na natáčení toho jejího nového filmu...“ “Fajn, tak já se půjdu projít, možná půjdu na pláž.“ Karin jenom přikývla a já jsem snědla snídani a po té, když jsem se ohodnotila v zrcadle, jsem otevřela hlavní dveře a sešla pomalým ladným krokem připomínající tanec po schodech. Když jsem prošla přes naší bránu a byla jsem na ulici, zhluboka jsem se nadechla a vyrazila vstříc teplému vánku, který mi pomáhal zapomenout na to všechno. Promiň za to všechno, co dělám, tati... |
| |
 | Další ráno v LA Líně otevřu víčka a zadívám se na strop. Včerejší večer stál za nic, stejně jako noc. Nejdříve hádka s matkou o mé další návštěvě, pak mi nechtěla nastartovat motorka tudíž jsem nikam nevyrazil a nakonec Melany nemohla přijet. Většinu noci jsem nezamhouřil oka, a proto můj obličej teď zdobí velké kruhy únavy. Zasraný ráno. pomyslím si pobouřeně když se chci znovu otočit a usnout tak…na zbytek dne? Jenže mě bohužel volají povinnosti. Nemotorně se vyhrabu z postele, která svou velikostí připomíná královské lože. Pročež se jen v kalhotách na spaní vydám do přízemí, kde se nachází kuchyně. Moc toho nepojím jelikož vždy když má nade mnou vládu špatná nálada ztrácím chuť k jídlu. Oči mi zabrousí k nástěnným hodinám, které mi sdělí, že se blíží devátá hodina ranní. Kruci. Zase přijdu pozdě. zavrčím naštvaně. V klubu, který držím v děleném vlastnictví ještě s jedním chlapem je dnes rozdělení příjmů z měsíční tržby. A jak už vím z předchozí doby, tak tenhle noční podnik vynáší docela velké jmění. Spolu s tím mi také určitě přijdou nějaké finance od rodičů ze Švýcarska a od té společnosti v New Yorku. Představa, že budu mít opět peněz víc jak dost mi náladu lehce napraví. Dojím snídani a vydám se trochu poupravit. Lidé, se kterými se dnes sejdu jsou na společensky vyšší úrovni tudíž nechám svoje džínsy v klidu ležet na dně skříně. Na sebe si tradičně obléknu černé společenské kalhoty avšak formalita je formalita tudíž svetr vyměním za sako. Když jsem se pak zběžně prohlédnu v zrcadle musím, že není od věci jednou za čas vypadat jako to, co ve skutečnosti jsem. Nakonec si vezmu aktovku a klíčky od auta. Je čas vyrazit. Cesta mi zabere jen pár minut. Snad to je i tím, že moc nedbám na předpisy. Když člověk pospíchá tak mu je červená na semaforu u prázdné křižovatky celkem šuma. Aspoň, že Audi finguje. Budu muset na tu motorku někoho zavolat. Tohle je už po několikáté. uvědomím si když se na chvíli zaposlouchám do zvuku motoru. Zároveň prsty zlehka poklepávám na volant do rytmu hudby, která zní z rádia. Neznám tu písničku ale má melodii což je hlavní. Novodobé písně, kde zpěvačka jen párkrát vykřikne jinak tam zní samé bubny a celkově se výsledek rovná psychadelickému ničemu, mě skutečně nelákají. Odbočím na hlavní třídu, po které pokračuji jen pár dalších sekund dokud nezaparkuji u krajnice rovnou před klubem. V rychlosti se kouknu na hodinky. Teď už vím na sto procent, že jdu pozdě. Vstoupím do podniku bočním vchodem, u kterého je jistota, že je otevřen. Už na začátku mě přivítá smrad z cigaret. Vždy mě udivilo jak to stihly do večera všechno vyvětrat, aby to tu nebylo cítit. Bar i plac byl v podstatě prázdný až na dvě ženy, které to tu chudinky museli uklízet. Instinktivně jsem zamířil do zadní části budovy, kde už jistě začala zasedání. Se zaťukáním jsem vstoupil. Omlouvám se, že jdu pozdě, ale neslyšel jsem budík. pronesu jednu z otřepaných omluv, u které mám jistotu, že jsem ji ještě nepoužil. Ono nebylo ani moc příležitostí abych se vymluvil jelikož až na pár výjimek chodím vždy včas. |
| |
| Sobota v příjemné společnosti Pobaveně se ušklíbnu a natáhnu se přes sedadlo spolujezdce, abych jí otevřel dveře. Naskoč, hodim tě tam. A ten hafan ať vyskočí na zadní sedadlo. Jestli vim, kde má barák její fotřík? Chacha, denně tudy projíždim. Kotě, tohle je jedna čtvrť, tady zná každej každýho, co dělá, proč to dělá a tak. Jistěže si to pamatuju. Ale ty koukám ne. Je to přes ulici od nás. Mrknu na ni a čekám zda nasedne. Ale musim ti říct, že na těch sedmnáct nevypadáš. Vyrostla z tebe pořádná kočka... Udržím se a zírám jí jen do očí. A to sem teď jednu holku vyhodil... no, tahle aspoň nebude muset poslouchat jak vyhazuju krev do záchoda... |
| |
 | Ráno v Los Angeles - vila Arlecchina 9:07 Probudí mě hlasitá, absolutně nekultivovaná metalová hudba z vedlejšího pokoje, jenž mi drásá ušní bubínky a má za důsledek šílenou bolest očí, když je přirozeně do široka vytřeštím a pustí se mi do nich sluneční světlo, linoucí se z francouzského okna, vedoucího na široký balkón, otevřeného dokořán. "Jau! Kevine, ty hajzle, to si vypiješ! Jau!" zaječím a vyskočím svižně z postele. Debil, já mu dám, takhle si pouštět hudbu... A kdybych mu za to už tisíckrát nezmlátila hubu! myslím si, když si protírám rozespalé oči s červenými žilkami v krajích (ty mají z důvodu nevyspání, usnula jsem až na třetí ráno - jeden důvod byly Kevinovy hlasité efekty střílení v počítačové hře, a druhé byly Brisingr, já si nemohla pomoct a přečetla jsem ho od půlky knihy až do konce), nasupeně dupu po pokoji a přes krátkou noční košili se hážu froté župan světle modré barvy, úžasně mi ladící k barvě vlasů. Zatímco jednou rukou otvírám dveře, druhou hmatám na poličce po gumičce na vlasy. Zkušeně si je stáhnu do culíku, aby mi nepoletovaly po obličeji a štráduju si to po dlouhé chodbě až k bratříčkovu pokoji. Bez klepání vezmu za kliku a vrhnu se do pokoje jako dračice, načež ještě v pádu chytím Kevina za vršek pyžama a strhnu ho s sebou na zem. "Ty... ty debile! Já ještě spala!" ječím na něj, zatímco se napřahuju a vrážím mu takovou facku, že mu na tváři zůstávají přesné otisky mé dlaně i s prsty. Bráška se však nezdá, proti mému útoku si už vyvinul celkem spolehlivou obranu, na kterou momentálně hledám další okliku. Vytrhává se mi a bleskurychle se přetočí, takže je teď nade mnou. Jeho uhrovitá a nechutně velká tvář se vítězně zubí nad mojí. To už mu ale vyklouzávám a zatímco dupu z pokoje ven a uraženě mířím do svého, stihnu jej velmi bolestivě kopnout do holeně. 9:09 Shazuju ze sebe košili i župan a vklouzávám do masážní sprchy v mé vlastní koupelně velikosti lázní. 9:26 Nakrucuju se ze všech stran před zrcadlem a zkoumám každý coul svého image. Dlouhou hřívu zrzavých vlasů s černými kořínky jsem si důkladně rozčesala do hladka, přehodila přes rameno a na bezchybné pěšince přehodila poslední vadný vlas na druhou stranu. Na obličej jsem si nanesla bronzující tvářenku Rimmel London Natural Bronzer Sun Bronze 022, řasy protáhla hnědou řasenkou Rimmel London Volume Flash Curved, předtím jsem však na víčka až k obočí nanesla světlé, bronzové oční stíny Clinique Colour Surge Eye Shadow a rty přetřela leskem na rty Rimmel London Pink Champagne 006. Líčení jako z módního časopisu. Vypadá to dobře, dokonce skvěle! Teď ještě oblečení, které jsem si přichystala. Hnědý top Marks and Spencer s bronzovými odlesky, perfektně ladící s mým líčením, nad prsa se zavazováním za krk, k tomu bílé kalhoty Gap nejmodernějšího střihu a hnědé plážové žabky na podpatku s bílými pásky Roxy. Na uši si zavěsím dřevěné kruhové náušnice, na krk řetízek z bílého zlata, levá ruka vklouzne do dvou náramků – tenkého bílého a širokého hnědého. Nakonec vytáhnu ze skříňky v nočním stolku široké sluneční brýle s hnědými skly, přesná kopie těch, co měla moje matka na jednom záběru ve filmu. No dobře, není to až tak kopie – jaksi jsem je sebrala ze stolku v maskérně při posledním záběru, když se nikdo nedíval. Nikdo už je nechtěl a nesháněl se po nich, navíc patřili mojí matce a ta tyhle věci nenosí, takže se vlastně nic nestalo. Nikdo si ani nevšiml, že zmizely. Přejdu k zrcadlu, usměju se na sebe a pošlu si vzdušný polibek. Tohle je úžasný model. Vypadám opravdu jako modelka, jenjen přehlídkové molo, kupa fotografů a davy řvoucích fanoušků! 9:28 Pomalu a líně scházím po točitých schodech dolů. Okázale si posunu sluneční brýle trochu níž a prohlédnu si pokoj. Jedna ze služebných, Veronica, leští malou dřevěnou africkou sošku. Jessica, moje chůva, právě pokládá na stůl talíř s ovocným salátem a pomerančový džus – tento týden celým domem visí heslo: ŽIJME ZDRAVĚ! S díky se pouštím do snídaně a po jídle si běžím nahoru vyčistit zuby a překontrolovat, jestli se něco na bezchybném vzhledu herecké hvězdy a dcery slavné herečky a momentálně nejprodávanějšího spisovatele neporušilo. 9:31 Po zjištění, že je vše tak, jak má být a na svém místě, pohladím po tmavém kožíšku svou fretku Lady Carneval a slíbím jí, že ji večer vezmu na dlouhou procházku. Vytáhnu z kapsy včerejších džínů iPhone, vyberu jiný vyzváněcí tón (Poker Face od Lady GaGa jsem měla včera a dnes je na řadě Rockstar od Nickelback) a strčím si jej do kapsy dnešních kalhot. Poté vycházím z pokoje, zavírám za sebou dveře a dávám na ně cedulku DNES NEUKLÍZET, VEMTE LADY CARNEVAL NA PROCHÁZKU ZA MĚ. Poslední věc je, že zdokumentuju svůj dnešní look a iPhonem se vyfotím na délku. Po prohlédnutí fotky a zkonstatování „Nádhera!“ se vydávám ven z domu. Pravděpodobně půjdu nakupovat, na včerejších džínech jsem objevila malou skvrnu od trávy, která se tam objevila pravděpodobně tehdy, když jsem řádila s Lady Carneval v parku. Koupím si nové. Kromě toho mám nedostatek triček a nové náušnice by neškodily. Mám s sebou kreditku? Mám, v pořádku. Můžu vyrazit. 9:32 Vyrážím z domu a mířím k obchodu. |
| |
| Sarah Eckersleyová A proč ne, krásko? S tebou se budu válet v posteli třeba do skonání světa... Donald jí zajede prsty do vlasů a přitáhne si její obličej ke svému tak, aby ji mohl políbit. Hmm... tohle vypadá lákavě... Zkonstatuje talíř vaflí a jednu si strčí do pusy. Sladké, hm, dobrota. Budeš mě rozmazlovat? Navrhne, pak ale tak nějak zabruslí pohledem k nástěným hodinám a omluvně se usměje. Promiň, krásko, ale budu muset jít. poupraví si brýle na nose a vstane z postele. Jak jinak, je nahý, na těle se mu rýsuje spousta vypracovaných svalů a ten zadek svádí k hříšným myšlenkám. Máme s klukama dohodnutý sraz v jedné internetové kavárně nahoře ve městě. Chtějí si vyzkoušet nějaký nový antivirus, co vymysleli... Začne se rychle oblékat a přitom vymýšlí další a další důvody, proč na tom srazu musí být, že pak stejně ani nevíš, o čem mluví. Odejde, předtím ti však ještě s úsměvem ukradne jednu vafli a dá pusu na tvář. |
| |
| Doma - venku - pláž Usměji se na Dolanda, byl tak sladký až to možné nebylo. Těžko uvěřit, že cvok do počítačů může být tak pěknej. "No když se večer zastavíš, tak se můžeme v posteli válet znovu."mrknu na něj laškovně. "Rozmazlovat tě? Ne to ne.. jen nechci aby jsi mi někde padl na vyčerpání."pokrčím rameny. Pak ale pohlédne na hodiny a já hned vím, že bude muset jít. "Jasně. To je v pohodě. Jen běž a užij si to."ujistím ho, že mi to nevadí a s úsměvem ho pozoruji jak se obléká. Jak mě políbí na tvář, rychle si ho chytnu a pořádně ho políbím než ho nechám jít "Ahoj."houknu za ním a pak se protáhnu. Sama se najím a pak se jdu obléknout. Navleču na sebe modré bikinky a kolem pasu uváži takový ten plážový šátek. Učešu si vlasy, na hlavu nasadím sluneční brýle, nazuji si žabky a seberu velkou osušku a nesmím zapomenout na opalovací krém. Vyjdu z pokoje "Jdu ven!"zavolám, chvíli čekám a s nadějí poslouchám nějakou reakci. Nedočkám se ji, jako vždy. Seberu s poličky MP4 přehrávač a vydám se na pláž, kterou jsme měli vlastně rovnou před domem. "Však já si poradím."pohodím vlasy a vydám se na pláž, jak vejdu na písek, žabky sundám a jdu ještě o kousek dál, blíže k dalším lidem co tu už byli. Roztáhnu deku na kterou se položím. Do uší si pustím Modern Talking, nevím proč ale takhle stará skupina se mi hodně zalíbila. Já tak všeobecně byla hodně na staré skupiny z 80-90 let. Zatím co poslouchám muziku, chopím se opalovacího krému a začnu se mazat. |
| |
| Gabriel Richard O'Donell V pořádku, pane O'Donelly. Ještě čekáme na Davida Morsona, jistojistě se bude opět vymlouvat na nehybnou kolonu. Promluví ke Gabrielovi sympatický světlovlasý čtyřicátník v obleku s dolíčky ve tvářích. Gabriel se posadí a sotva stačí svlažit rty ve sklenici vody, vpadne do dveří obtloustlejší, zhruba třicetiletý muž. Jak vidno, hrozně pospíchal, z kalhot mu kouká spodek košile a kravatu má zavázanou tak, jak by to zvládlo tříleté dítě. Omlouvám se, ale na hlavní třídě byla nehybná kolona. Zafuní a padne do křesla vedle Gabriela, přičemž na ex vypije sklenici vody. To je zvláštní, zrovna tudy jsem sem jel... pronese první muž s ironickým úšklebkem. David Morson se trochu začervená, ale mlčí. Nuže, můžeme konečně přejít k jednání. promluví znovu první muž a jednání začíná. |
| |
| Roy Green Otcova ordinace vypadá fakt luxusně. Drahé kožené terapeutické křeslo, knihovna plná knih, počítač, uklidňující obrázky a barvy. Pro někoho však jako vystřižené z hororu. Konečně, necháváš na sebe čekat, synu. Promluví Royův otec docela nepříjemně. Poté pozmění hlas na ten svůj otravný "terapeutický". Takže, jak se dnes cítíš? Prohlíží si ho a vypadá, jako by ho chtěl zrentgenovat. Včera jsem tě neslyšel přijít domů. Buď jsem usnul velice brzy a spal jsem velice tvrdě, nebo jsi zase přišel k ránu. Co myslíš? Položí mu otec otázku tak, jako by se ptal na to, zda je lepší mercedes nebo Audi, což podtrhne ještě tak dobře známým úsměvem. Nemám rád, když jsi mimo, to víš moc dobře. Nesnáším, když sem přitáhneš nějakou couru. Ještě že máš apartmá na druhé straně domu, vzrušený výkřiky nějaký mrňavý děvky bych poslouchat fakt nechtěl. Ovšem, i takoví lidé mají problémy, ale to jsou jejich problémy a s námi nemají nic společného. Royi, my jsme lepší, můžeš mít kteroukoli, na kterou si ukážeš, můžeš mít poklidný život. Proč to děláš? A je to zase tady. Zdlouhavá přednáška o tom, co je špatné, co je dobré, kde jsi byl, cos dělal, s kým si byl atd. atd.. Docela to unavuje. Otec ti podá lahvičku s malými prášky. Na, to je na zklidnění. |
| |
| Jednání Pokynu hlavou na znak, že chápu a trochu se mi uleví když se dozvím, že tu další obchodní partner ještě není. I když u něj už je to tradice. Kupodivu se však v místnosti objeví těsně po mně. Schvácený, zpocený a udýchaný. Místo slov pozdravu na něj též pokynu hlavou. Někdy mne jeho chování dožírá, ale vždy se dokáži udržet na uzdě abych neřekl nebo neudělal něco nevhodného. To samé dělám v tuhle chvíli. Při poznámce staršího se mi na tváři objeví mírný pobavený úsměv. Ten muž vždycky věděl jak ostatním dokázat jejich hloupost či naivnost, že jim někdo na něco skočí. Snad i proto jsem byl rád, že jsem s ním většinu času vycházel a nedostal se s ním do ostřejší slovní přestřelky, kterou bych pravděpodobně prohrál. Zkušenost a stáří mu již dali své. Já byl teprve na začátku i přesto, že slovní hrátky bych měl jako budoucí právník mít v malíčku. Nuže pánové, dovolil bych si začít. Jelikož klub jistě prospíval jako vždy a jsme jen tři vlastníci nevidím důvod odhýbat od zaběhlého režimu a opětovně bych rozdělil tržbu v poměru 2:1:1. pronesu klidným hlasem. Pan McReen měl vždy hlavní podíl jelikož on byl původním majitelem klubu. Já a David jsme se pak o zbytek dělili napůl. Též jsem neviděl důvod proč by se měl měnit způsob jakým se suma rozdělovalo již několik měsíců když to stálo v nově sepsané smlouvě. Jednoduše jsem dnes šel na jistotu s tím, že ani jeden ze spolumajitelů nebude mít zbytečné námitky jak to Davidovým zvykem. Někdy byl hamižný, ale častokrát se krotil. Mírně tázavým pohledem jsem se koukl na své dva společníky avšak myšlenkami jsem se již viděl daleko odsud. Někde, kde bude klid, a kde si budu moci konečně užít po nepodařeném včerejšku. |
| |
 | Ráno doma a následně venku Ráno mě probudí sluneční paprsky slunce, které se ke mně vkradly střešním oknem a které mne polechtaly na nose. Pomalinku otvírám oči, dokud si mé oči úplně nezvyknou na slunce. Poté se posadím na posteli a porozhlédnu se po svém rozměrném pokoji. Když ucítím u svých nohou pohyb usměji se a přemístím svůj zrak k malému stvoření s jemnou srstí. Jakmile se na ní podívám vesele zaštěká a skočí mi do náruče. Chvíli se s mou malou Terry mazlím a kartáčuji jí její dlouhou srst, což jí dělá velice dobře. Po chvíli uslyším nad svojí hlavou nesouhlasné zamňoukání dvou tichých hlásků. Podívám se a tam na mě z poličky s pelíšky koukají dva páry nedočkavých očí. Položím Terry na zem, která při tom vydá tiché protestné zavrčení a postavím se na své posteli. Podrbám obě mé malé princezny za ouškem a tu starší Dainie si vezmu do náruče a slezu s ní z postele, kde ji následně pustím k dalším mým dvěma nejlepším kamarádům. Vydám se dolů, pouze v kraťáskách a tílku na spaní dolů po schodech do obrovské kuchyni. Dneska jsem ještě nikoho nepotkala. Podívám se na sporák, ne kterém jsou hodiny, které ukazují krátce po osmé hodině. Povzdechnu si a až teď se mi začíná ozývat má těžká práce na včerejším tří hodinovém tréninku tance. Nohy najednou ztěžknou, cítím každý sval v mém těle, jak se dožaduje pochvaly za těžkou práci, kterou musel včera podstoupit. Pomalu se natáhnu do skříně s kočičími a psími pochoutkami a malé Terry dám kostičku a kočičkám do jejich misek nasypu trochu masíčka. Poté se podívám do lednice, zhodnotit obsah lednice a co by se asi dnes nejvíce líbilo mému žaludku jako základ dne. Lednice přímo praská pod návalem všelijakých laskomin a pochoutek. Ale já jako vždycky zrakem pouze prošmejdím obsah a nakonec sáhnu do přihrádky s ovocem a vytáhnu vaničku jahod. Posadím se k velkému stolu, který je jak jinak než prázdný. Rodiče mi jako vždy nechávají na stole vzkazy typu: Máme tě rádi, dnes se vrátíme později.“ A k tomu ještě přidají nehorázně velkou sumu peněz pod malý vzkaz. Vždycky si vezmu vše, ale stejně se domů vracím s více jak polovinou. Zakousnu se do jahody a popadnu svou knihu, která zde leží už od večeře. Přetočím na stránku kde jsem skončila. K mému zklamání mi chybí už pouze deset stran a ty mám přečtené dříve, než dokoušu třetí jahodu. Ve chvíli, kdy odložím s povzdechem knihu s myšlenkou koupit si nějaké nové knihy, se ke mně s radostí rozeběhne můj nejmladší kamarád a to kočka Bella a vyskočí přede mne na stůl. Chvilku si s ní jen tak hraji, ale po chvíli ucítím na noze něčí drápky. Podívám se dolů a tam sedí Terry s vodítkem v puse a prosebným pohledem. Copak se mám pro vás rozdělit na tři? Povzdechnu si a postavím se. Za snídani považuji tři jahody, což mi ani nijak moc nevadí, nejsem holka, která se potřebuje netláskat hned na ráno pěti obrovskými rohlíky, ale musím uznat, že jak jsem teď drasticky změnila jídelníček by se nelíbilo nikomu jinému než mě. Sestavila jsem si jídelníček, který byl velice vybíravý. Už se tam neobjevují žádné sladké věci a vše je v miniaturních dávkách. Řekla jsem si, že ho budu dodržovat takový měsíc, chtěla jsem se zbavit pár kil, podle mne jsem měla absolutní nadváhu. Chvíli jsem se ho držela a potom už mi to nepřipadalo jako nějaké mučení. Zvykla jsem si, zvykám si rychle a proto, i když bych mohla jíst cokoliv, nesním více než dvě hrsti. To je poté pro můj žaludek nepřípustné a vždycky začne okamžitě vzdorovat, Chvíli jsem se ho snažila přesvědčit, ale poté jsem to stejně vzdala. Ten kdo by mě vyděl po delší době by si dokonce mohl myslet, že jsem se začala ztrácet. Chvíli jsem se zamyslela a dívala se v zrcadle na své ploché břicho s vystouplými žebry. Ze zamyšlení mě až vytrhne další zakňučení malé Terry, která stále svírala ve své tlamičce vodítko. Nojo, nojo, promiň. Zamumlám a vyběhnu schody nahoru. Vklouznu do koupelny, kde si pečlivě vyčistím svůj chrup, vlasy si učešu do culíku a ve předu nechám jenom pár pramenů vlasů, které nechám jako ofinu. Ještě se rychle přelíčím, černé linky kolem očí, trocha té černé řasenky a lesk na rty. Nechci si na obličej malovat druhý, nechci říct, že můj obličej je dokonalý, to zdaleka ne, ale jsem s ním dostatečně spokojena na to, abych na něj nemusela čmárat další. Poté se přemístím do mého prostorného pokoje a podívám se do své skříně, co bych si dnes asi mohla vzít. Ještě chvíli jen tak bloumám zrakem bezduše ve skříni, dokud se nerozhodnu pro džínovou minisukni, k tomu světle modré legíny a k tomu světle modré tílko. Ještě rychlá prověrka v zrcadle a když jsem spokojená, otevřu dveře, kde už nedočkavě přešlapuje Terry. Usměji se a vezmu si od ní vodítko, při čemž jí na krk nasadím náhrdelník posetý modrými karáty, které jí ladí k očím. Sejdeme spolu dolů, kde nám na pozdrav ještě zamňoukají mé princezny. Když otevřu dveře, Terry vyběhne jako splašená. Také mi to mohlo být jasné a tak se rychlou chůzí vadám za ní. Když ji konečně uvidím, už netrpělivě čeká na konci plotu našeho pozemku. Aspoň že čeká. Pomyslím si s úlevou a vydám se s Terry po boku po ulici, kam mě zrovna napadne. |
| |
| Sobota, odvoz Poslouchám Alexe, co řílá a pak se usměju. Tak jo, díky. Rafo, šup. Otevřu zadní dveře, poklepu na sedačku a Rafel si plavně vyskočí a uvelebí se na polstrovaném sedadle. Ty, už se tady chováš jako doma, co? Zasměju se při pohledu na to psisko a pak si sednu dopředu vedle Alexe a připoutám se. Nebyla sem tady přes osm let. To před třema rokama se nepočítá. Byl to jen víkend a ani sem nebydlela tady, ale v hotelu. Každej každýho zná, jen já budu jak debil ta nová. Už tady bydlim, jak se zdá, napořád. Pokrčím rameny a usměju se, pak opět zaměřím pozornost na krajinu před sebou. Jo, no dík.. Zamumlám a začrvenám se, dál zírám před sebe a jen čekám, až tam dojedeme. No, aspoň tady mám kamaráda.. |
| |
| Sobotní dopoledne stále v příjemné společnosti Napořád? To je dlouhá doba... Usměju se a otočím auto a zamířím zpátky, odkud jsem vyjel. Cestou si nepřítomně hraju s kroužkama ve rtu a poklepávám prsty do volantu jakoby do rytmu, až na to, že nic nehraje. Co takle někam zajít na oběd? Předpokládám, že papínka doma nemáš a znám pár perfektních restaurací. Popovídáme si, povíme co je novýho a tak, co říkáš? Zeptám se jí a pohlédnu na okamžik jejím směrem, ale hned se vrátím, abych sledoval cestu. Trasa nebyla dlouhá, brzy přibrzdím u její vily. Jsme tady, krasotinko. Mám se stavit tak za hodinu? Mrknu na ni. Páni, to je kost... milá slečna... třeba jsem našel spřízněnou duši... Klidně to můžeš brát jako rande, pokud ti to přijde snadnější než oběd s dávným kamarádem z dětství. Zahýbu na ni obočím a zářivě se usměju. Ještě že mám dobrýho zubaře... |
| |
| Sobota, odvoz To je.. Povzdechnu si a zadívám se z okénka ven, snažím se zapamatovat si alespoň lehce cestu.A co že sis dal piercing? I když, vypadá to dobře. A popravdě? Vždycky jsem šílela když měl někdo pierc ve rtu. Jo, pierc ve rtu to je moje. Miluju kluky s piercingem, i když u nás jich moc nebylo. No, nemám..doufám, že se vrátí brzo..měl by vědět, že sem tady..pokud teda nezapomněl.. Jo, to zní dobře. Mrknu na něj pobaveně. A kolik je valstně teď? Nebude to za hoďku brzo?Ale klidně se můžeš stavit dřív. Usměju se, stejně. Co mám dělat v domě, kde ani neni táta a já se tam ani nevyznám.. Rande? Překvapeně na něj podívám. Tak, když se vytáhneš s něčim co mě omámí, tak nad tim budu uvažovat. Rozesměju se pobaveně a pak vystoupím. Dík za odvoz, pak cinkni a nebo prozvoň, tady je moje číslo. Jo, vizitka. Musela sem jí mít v kapse, kdyby se něco dělo. |
| |
| Sobota, konec krásné společnosti Po její pochvale mých kroužků se samolibě usměju. Co to, co to... asi se to ke mně hodí, mimoto, že mi to doma zakázali. Ušklíbnu se svatouškovsky. Slibuju, že budeš omámená tak, jak to půjde. Klídek kámo, tahle křehotinka nevypadá, že by si dala s tebou lajnu... Zavolám ti. Za hodinu bude... třičtvrtě na jedenáct, takže teď je nejspíš o hodinu míň. Ušklíbnu se a kývnu jí na pozdrav. Uvidíme se, tak zatím. Nezamířím k protějšímu domu, což by bylo nasnadě, jelikož je můj, ale zase odjedu pryč. Co taky doma... dávku ještě nepotřebuju. |
| |
| Sobota Tak to jsem zvědavá, ok, zavolej..zatim.. Mávnu na něj, dám Rafa zas na vodítko a odejdu k domovu. Novému, přepichovému a nechtěnému domovu. Pecka. Hm...nemám klíče.. To je taky přepichový, zvonit na vlastní zvonek jako návštěva. Otevře mi majordomus, postará se o Rafa a já jdu mezitím najít svůj pokoj. No ty bláho... Ohromeně zírám na..no tohle je spíš další byt. Mám tam ložnici, ohromnou šatnu ve které zatim skoro nic kromě svejch hadrů, pak něco co vypadá jako pracovna a taky obývák. Celý to projdu a musim uznat. že tatík má vkus. A to dost dobrej. Mezitím se učešu a převlíknu. Vesmu si zas džíny, roury, tentokrát černý a fialovou lesklou halenku. Pár doplňku, trocha lesku a řasenky a hotovo. Natáhnu se na gauč u televize a čekám. Za chvíli ke mě přiběhne Rafa, kterého asi majordomus nezvládá a radši ho odvelel zas k paničce. |
| |
| L. A., sobota Než mi uběhne hodina, kterou sem slečně dal, pokouším se najít vhodnou restauraci. Tu najdu až v Hollywoodu. Restaurace "Dolce Enoteca E Ristorante". Hned jsem zařídil rezervaci soukromého salonku na jméno Swift a vrátil jsem se domů. Vyskočil jsem z auta a vyběhl nahoru do svého apartmánu a následně do šatny. Tak fajn, Alexi, teď musíš vypadat jako dokonalý gentleman. Svléknu žluté tričko a džíny a zoufale prohlížím obsah šatny. Zítra pudu nakupovat... Tak zhodnotím stav oblečení a vezmu si slušivé černé džíny, bílou košili s dlouhým rukávem a padnoucí černé sako. Zhodnotím svůj odraz v zrcadle a musím uznat, že mi to sekne. Nedbalá elegance... nezastrčená košile, která je volně přes džíny, k tomu sako... hm... KOuknu na boty a usoudím, že conversky se celkem hodí. Poupravím vlasy, decentně se nastříkám drahým antiperspirantem a parfémem a vyrazím dolů. Ještě stihnu zvednout iphone a zavolat na číslo, které mi nea dala. Ahoj, to jsem já, Alex. Za minutu jsem u tebe. Zatim. Položim telefon, vyběhnu z baráku a už zvoním na dveře jejich sídla. |
| |
| Sobta, hurá na rande:) Po většinu té dobty sledju televizi, nebo listuji časopiy, které se tu vzaly ani nevím odkud. Ještě párkrát zhodnotím svůj stav v zrcadle, udělám černé linky nad řasami na horním víčku a jsem spokojená. Tak co Rafe, jak se ti Alex líbil? Jako malí jsme byli kamarádi. Ale to ty si ještě ani nebyl. Rafa je sice psisko velký jako tele, ale jsou mu teprve tři. Takže takový moje mimčo. Líbil, viď? Aspoň tady nejsem úplně sama. Podrbu přítele v kožichu a dál koukám na televizi. Za chvíli mi zazvoní telefon, Alex. Tak fajn, bežim dolu.. Hned si jeho číslo uložím, vezmu lehčí kabátek, nazuju fialové botky na podpatku, je to spíš taková recese. Miluju retro a to se k tomu dokonale hodí. Nezlob tady Rafánku, brzo se vrátim. Pustim Rafaela na zahradu a vyjdu před bránu, kde už Alex čeká. Teda, tobě to ale sekne. No, s okouzlováním začínáš dobře. Rozesměju se a mrknu na něj. Fakt vypadá dobře, dost dobře. I když, ohledem k jejich sídlu se ani není čemu divit. |
| |
| Pláž Přece jenom se vydám na pláž. Láká mě to slunce, ale o to víc mě naštve, že jsem si zapomněla tašku na pláž doma. Nejsem ještě tak daleko od domu, proto tam zaskočím. Všechny věci jsem měla uložené na jedné poličce, proto jsem všechny vzala a jeden po jednom je strčila do černé plážové tašky. Dala jsem si jí na rameno a koukla jsem se do zrcadla. Pořád jsem vypadala dobře, ale stejně jsem si vždycky našla něco, co mi vadilo. Nikdo nejsme dokonalí. Ani my, jak si všichni myslí. Uvažovala jsem, že si vezmu plavky, ale dnes jsem neměla chuť na plavání. Proto jsem co nejrychleji vypadla z domu. Stejně tam byli jenom služebné, hospodyně, atd. Nebudu je rušit, ale zároveň se nechci dívat na velký jídelní stůl, kde určitě ležel dárek od matky. Kdy s tím proboha skončí?! Teď už pomalým krokem jsem vyšla na pláž. Když jsem došla na písek, vyzula jsem si baleríny, nechtěla jsem je poškodit. Bosými nohami jsem si užívala tepla, které písek a celá pláž vyzařovala. Milovala jsem slunce a teplo. Začala jsem si prohlížet lidi, kteří si tu užívali krásného dne. Samozřejmě, polovinu jsem jich poznala, jak jinak, tady chodili všichni jen z této čtvrti. Mezi nimi jsem poznala jednu mladou tvář, asi tak jako já. Pamatuji si na ní, jmenovala se Sarah, příjmení si bohužel nepamatuji. “Hele, kdopak tu je. Ahoj Sarah, taky si užíváš krásného dne?“ Na obličeji vytvořím kouzelný úsměv, naštěstí není nucený. |
| |
| Pláž - Kate To že na mě někdo mluví jsem poznala jenom proto, že na mě dopadl jeho stín, vytáhnu si sluchátka z uší a vzhlédnu k ní. Chvíli mrkám, ale pak ji poznám "Ale! Ahoj Kate."pozdravím ji "Co jsi říkala? Jo... no jo. Chtěla jsem jít původně do školy, ale po včerejší noci jsem nebyla zrovna ve formě na to, abych se tam odhodlala. Tak jsem se místo toho rozhodla nachytat si trochu té snědé. Solárka moc nemusím."zvednu se na loktech. "Přidáš se ke mě?"zeptám se a poukáži na spoustu místa kolem mě. "Tak jak jde život?"zeptám se a začnu vypínat MP4, teď jsem ji nepotřebovala. |
| |
| Pláž Když mi nabídne místo, s úsměvem si sednu. “Já bych taky měla trošku pochytit snědou, ale zatím mi má barva kůže vyhovuje. Cože? V sobotu do školy? Sarah, ty jsi se zbláznila!“ Zasměji se a jelikož mě trochu vadí silné paprsky slunce, z tašky si vytáhnu černé sluneční brýle. “Ani mi nemluv, já po té včerejší bych raději ještě spala, ale chtěla jsem si trochu užít. Doma je vždy prázdno, tak co bych měla dělat.“ Zasněně se dívám na hladinu moře, které mě vždycky uklidňovalo. “No, jak jde? Já ani sama nevím. Učím se, nakupuji, a pak večer jsem úplně někdo jiný... A ty?“ Tak ráda bych s tím skončila.... |
| |
| Doma-Pláž Ve svém pokoji se rozvalím na ještě neustlanou postel a čekám, než se můj žaludek znovu uklidní... Dnes bych si mohla zajít na pláž...Je tam horko..Ideální počasí na chytání bronzu.... Sice mám trošku snědší pleť po rodičích, ale i tak se ráda opaluju.. Obleču si zlato-červené plavky, na to hodím černé plážové šaty a rychle sbalím nejnutnější věci do tašky... Peněženku, opalovací krém, deku, brýle, klíčky....snad mám všechno..Nechce se mi proto potom vracet... Ještě jednou překontroluju obsah tašky a potom rychle seběhnu po schodech do velké haly... Na pláž to naštěstí nemám moc daleko, takže se během objevím na pobřeží... Dnes tu ještě není moc lidí... Rozhlížím se kolme, jestli nezahlédnu někoho více známého..Nakonec přece jen objevím dvě známé tváře, takže s úsměvem zamířím k nim.... Ahoj holky...Koukám, že jsme dnes všechny dostaly stejný nápad..Můžu k vám?.. Roztáhnu si vedle nich deku, sundám šaty a lehnu si.. |
| |
| Pláž - Kate - Sofie Překvapeně zamrkám "Cože? Dneska je sobota? No vidíš to.. já jsem tak mimo že už ani nevím co je za den. Ale to by vysvětlovalo, jak to, že se Donald objevil."pousměji se. Ve všední dny totiž studuje, hodlá se jednou stát hodně známým expertem přes počítače nebo tak něco. A já mu to přála. "No.... já to mám podobné, zábava, zábava, chlapy, chlapy... občas škola... jo a taky nakupování.. to nesmí v životě správné holky nikdy chybět."usměji se. Otočím hlavu, když uslyším další hlas "Sofi! No teda! To jsem zvědavá kdo dnes ještě přijde. Jasně pojď k nám. Dáme si dámskou jízdu."řeknu vesele. "Bych řekla, že dnes se tu objeví všechny holky z okolí. Z mého hlediska je dnes ideální den na opalování."posunu si sluneční brýle na nose. |
| |
| Ulice města Procházím se ulicemi a také podél pláže, ale nic mi nepřináší ani trochu radosti. Poslouchám svou oblíbenou muziku, ale ani to mě neuklidňuje. Zahnu do chudinské čtvrti. Tam jsou rvačky častější a já bych se rád do nějaké zapojil. Minule mě tu napadla banda cápků a já je zmasakroval. Ještě teď vidím jak se mě báli. Někdo by mě mohl nazvat bláznem, ale já tak rád cítím to vzrušení, když ucítím, že jsem silnější než kdokoliv jiný. Nevnímám moc okolí a čekám, kdo se kolem mě objeví. Tolik bych si přál se poprat a nebo mít slečnu. Ale žádnou dívku, která by mě chtěla pro prachy, ale takovou která by chtěla mě. |
| |
| Vítejte v pekle V povzdychu nadzdvihnu ramena, stisknu rty a natáhnu se po klice. Když vejdu dovnitř, je to, jako by mě ovanul ledový vzduch. Polknu a zase za sebou zavřu. Dáváš si na čas? probleskne mi hlavou a oči mi zabloudí k nástěnným hodinám. Samozřejmě, nebylo ještě ani deset. Potlačil jsem jak nějaký protest, tak i jen nadechnutí se, které by něco takového naznačovalo. Byla to opět jen jakási další jeho podivná zkouška, ve kterých si tak liboval. Přesně vím, co teď bude následovat. Tahle ranní "sezení" měla snad pokaždé průběh jakéhosi obřadního rituálu. Zatím neodpovídám, na to bude čas později. Teď by to stejně nemělo smysl. I když jsem tušil, CO bude následovat, tak na tyhle jeho řeči nemám dost pevný krunýř nikdy. Stisknu rty a zatnu pěsti, což se samozřejmě ukáže jako chyba, ale mě to začíná být jedno. Co mi ale jedno není, jsou ty výrazy, samozřejmě zvolené opět s tou jeho zlověstnou řečnickou delikatesou. Když o stůl klepne lahvička s prášky, tak o jeho desku chvíli poté cinkne náramek od hodinek, co mám na ruce. ,,Spíš by ses měl ptát, jak se cítí máma. Dře tady od rána do večera, ještě ti posluhuje a ty se ani neobtěžuješ o ni zajímat. A teď nemluvím o tom k ní přijít a přišoupnout k ní zas nějaký tohle svinstvo...! Ona NENÍ nemocná, jen je tu celé dny v tomhle velkým baráku, v téhle pozlacené klícce sama a POTŘEBUJE něčí společnost. Jenže kdy už konečně pochopíš, že ne tu od hospodyně nebo lidí na ulici nebo pláži? Ne tu ode mě?" vzdychnu a nesouhlasně pokývám hlavou. Kolikrát.... Kolikrát už.... Stále dokola... Bez výsledku... Leda v podobě další lahvičky s pilulkami.... ,,A jestli to všechno nevidíš, sám bys potřeboval psychologa. Velmi rád rozebíráš ostatní lidi, zvlášť se vyžíváš ve mě.... dobře... Ale co ti udělala máma? To se jí snad mstíš za to, že mě vůbec porodila, nebo snad jak mě vychovala? Ale tak to není, za to můžeš pogratulovat akorát sobě. Je mi třiadvacet. A rád bych už konečně začal žít svůj život, ne ten tvůj vysněný, co doteď! Už mě nebaví dělat jak ty pískáš a nenechám se vydírat tvými penězi. Já se o ně nikdy neprosil a vystačím si sám. Nemysli si, že nevím, co je práce. Děláš se chytrým a sečtělým, přitom nevíš nic o životě svojí vlastní rodiny. Která už tvojí rodinou není, stala se tvými pacienty a pokusnými králíky. Ty jsi ten poslední, kdo by mi měl říkat, co mám dělat. Nechci být jako ty." zadívám se na lahvičku s prášky. Škodolibě, znechuceně si odfrknu, pak jí přisunu k němu. ,,To je na zklidnění...." syknu a narovnám se, rozejdu ke dveřím. ,,Sezení skončilo.... tati. Díky, žes mě vyslechl. A večer nemusíš vysedávat přede dveřmi, čekal bys zbytečně..." |
| |
| Pasáž La Pierre - obchod Bijou Bijou 9:43 První obchůdek, do kterého jsem zamířila po mé návštěvě mé oblíbené pasáže v jednom z největších nákupních center v téhle čtvrti, byla bižuterie, kde si nejraději kupuju všechny náramky, náušnice, prstýnky, přívěšky, náhrdelníky, šátky a čelenky. Dnes jsem se rozhodla vyrabovat všechny obchody, které mi padnou do oka. Na kartu jsem si docela nedávno převedla pod tátovým dohledem velkou sumu peněz z jeho účtu v bance, a tak se nemusím bát, že by mi došly prašulky. Prohlížím si postupně všechny regály, beru do ruky všechny cetky a zkouším si je. V jednom z regálů mi padnou do oka kruhové žluté náušnice, z jedné strany celé žluté, z druhé bílé tečkované. Vypadají slibně, a tak je přihodím do taštičky na nákup, kterou jsem při vstupu do obchůdku obdržela. Prohlížím si dále, do taštičky padají další náušnice, tentokrát světle zelené ve tvaru dvou lesklých, drobných kuliček, zavěšených nad sebe (ty se mi budou ohromně hodit k tomu novému topu z Terranovy, který jsem si předevčírem koupila!), poté bílá čelenka s černými, světle zelenými a tmavě zelenými tečkami, tuna náramků a troje prstýnky, jeden světle modrý, druhý žlutý s bílými tečkami (ten se mi zase bude úžasné hodit k těm žlutým náušnicím). Klimatizace je v tomhle obchod pravděpodobně rozbitá, protože mi tu začíná být nepříjemné horko, z čehož usoudím, že bych už měla zaplatit a trochu se projít na vzduchu, aby se mi nerozmazalo líčení. Proto rychle předhodím tašku s nákupem prodavačce. Ta se na mě podívá jako na posvátnou bohyni. "Vy jste Alice Beam, že ano? Já Vás viděla hrát v jednom filmu, moje neteř ho zbožňuje... jmenuje se taky Alice a hrozně Vás obdivuje... můžete se mi prosím podepsat, abych měla pro neteř dárek? Byla by z toho nadšená, kdybyste to pro mě udělala!" prohlásí nadšeně a dychtivýma očima se na mě zadívá. Když mám dojem, že se na mě nedívá, rychle protočím oči vsloup. Tohle nesnáším, ale jestli se nechce začít chovat jako pipka, měla bych být hrozně usměvavá a veselá. "Jasně, že to udělám... Kolik je neteři?" zeptám se. Když se na mě nechápavě podívá, nadzvednu obočí. Rychle se pustí do řeči, aby si mě náhodou neurazila: "Je jí třináct. Hrozně Vás obdivuje, slečno... počkejte, ta z toho bude na mrtvici, až o tom podpisu uslyší! Víte, ona je hrozně..." Než však stihne doříct, co je hrozně, rychle jí podám papír, na kterém je mýma ohromnýma muříma nohama napsáno: PRO ALICI OD ALICE Prodavačka si nadšeně tiskne papír k sobě a schová si ho do kapsy. "Jste úžasná, slečno Alice... Děkuji vám, neteř bude nadšená! A ne... víte, je mi to trochu trapné, žádat Vás o tolik, ale nemohla byste se podepsat ještě jednou, tentokrát pro mne? Víte, já bych hrozně ráda, víte? Jmenuji se Morgan, můžete to také tak napsat?" A tak s tichým povzdechem pokračuje má autogramiáda pro jednu osobu. Tentokrát je na papíru napsáno: PRO MORGAN OD ALICE "Děkuji, děkuji, děkuji!" vychrlí ze sebe prodavačka nadšeně a papír si dá do stejné kapsy. "Takže," pokračuje, "kolik to máme... dvakrát náušnice, pět náramků, čelenka, troje prstýnky... To mi nikdo neuvěří, že prodávám slavné hvězdě!" 9:50 S úlevných vydechnutím opustím obchod a vydám se ven. Ani nevím, kam vlastně jdu, ale pečlivě si hlídám cestu, abych pak věděla, jak se mám vrátit zpátky. Jdu poměrně pomalu, protože se mi na podpatcích špatně běhá, ale taky proto, že ty doplňky jsou poměrně těžké a nechci si protrhnout tu nekvalitní taštičku, do které mi ten nákup prodavačka dala. Všimnu si, že do té stejné ulice, kam jdu já, už někdo směřuje - černé vlasy a modrá mikina. Vypadá to stylově, příčemž si mimoděk uvědomím, že tu nemám co dělat - tohle je chudinská čtvrť. Užuž se otáčím, že se zase vrátím, než mě tu někdo přepadne, ale v tu chvíli mě napadne, co tu dělá v tom případě tenhle - ten vypadá spíš jako jeden z nás, jako bohatej. Možná se chce jít porvat, ale mně připomíná Rena Drakea. Třeba to je on. Mohla bych se ho zeptat, vypadá jako jeden z těch fajnovějších bohatých. Lehce se stydím, co když to je jen obyčejný kluk, co se mu akorát podobá a třeba tu bydlí, ale nakonec mě přemůže zvědavost. "Hej, ty! Nejsi ty náhodou Reno?" zavolám na něj tak, aby to slyšel, ale ne tak, aby si třeba myslel, že mám nějakou ohromnou potřebu se s ním vybavovat. Kdyby to byl Reno, tak samozřejmě mám, ale je vždycky lepší si zachovat chladnější postoj, než být celý hr. Přesně toho se teď řídím já. |
| |
| Sobota, směle do luxusní restaurace Taky ti to sluší. No, já jsem vždycky uměl zapůsobit... Usměju se a nabídnu jí rámě. Zapůsobit umim. A způsobit infarkt taky dokážu... Dovedu ji ke svému čtyřkolovému miláčkovi, Cadillacu, a otevřu jí dveře. Pak zasednu za volant a vyjíždíme. Doufám, že máš ráda italskou kuchyni. Rezervoval jsem nám salonek v Dolce Enoteca E Ristorante. Je to perfektní restaurace nahoře v Hollywoodu. Vážně tam vařej skvěle. Teda, vařili, když jsem tam byl naposled a to už je nějakej ten pátek... poslední dobou stejně moc nejim, doufám, že se mi neudělá špatně... Rádio nechávám vypnuté, nevim, jestli by byla Nea ochotná poslouchat z CDčka Deep Purple nebo AC/DC. Tak povídej. Jakto, že seš zpátky v L. A.? Myslel jsem, že žiješ někde v Evropě, ne? Normálně mě ta slečna fakt zajímá. Docela pozdě si uvědomím, že jsem doma nechal ten pytlík s kokainem. Sakra... kruci! Do prdele, jak sem na to mohl zapomenout?! Mám sto chutí otočit auto a vrátit se domů pro dávku, ale kvůli své společnosti se snažím odolat. Snad to vydržím, nechci ji vyděsit. |
| |
| Roy Green Jakmile se Roy rozrušeně chopí slova, jeho otec se opře v židli, maličko skloní hlavu a prsty rukou dá k sobě do stříšky. Kouká na něj přes obroučky brýlý a pozorně mu naslouchá s pobaveným úsměvem. Vypadá to, že Royův otec na svou obhajobu pronášet nic nehodlá, jen si po chvíli vezme zápisník a něco si poznamená, na tváři má stále ten potměšilý úsměv. Royi, vidím, že se ti to moc nezlepšilo... Jako by snad ani neslyšel, co mu Roy říkal o vlastním životě. Bez řečí přijme lahvičku prášků zpět. Mám za to, že ti budu muset předepsat něco silnějšího. Snadno se rozčílíš. Poznamená jen. Ano, myslím, že dnešní sezení bylo pro oba poučné. Doufám, že večer přijdeš brzy. Řekne nakonec, ignorujíc Royovu poznámku o tom, že se na něj nemá čekat. |
| |
| Gabriel Richard O'Donell Pan McReen si Gabriela pozorně vyslechl a souhlasně pokýval hlavou. Ano, sdílím stejný názor. David Morson však na McReena chvíli zírá vražedným pohledem, pak se však narovná a odkašle si. Ehm, pánové, no, nevím jak ty, Gabrieli, ale já bych byl rád za rozdělení zisku v poměru 1:1:1, spravedlivě. Podívá se po Gabrielovi obtloustlý a zpocený společník. Teď se však na Davida pobaveně podívá McReen, pozvedne jedno obočí a ironicky se zasměje. Dovolte, pane Morsone, ale zřejmě zapomínáte, kdo má hlavní podíl. Z toho logicky plyne, že kdo má větší podíl, má o něco větší zisk. David zase trochu zčervená, ale pohledem neuhýbá. A co byste řekl tomu, že bychom každý měli stejný podíl na klubu? Pokud je mi známo, já jsem tento podnik vybudoval, tudíž bych si i nadále rád ponechal hlavní podíl, když laskavě dovolíte. uzemní ho McReen a tázavě pohlédne na Gabriela, jako by čekal další odpor. Pan O'Donell souhlasí s poměrem 2:1:1, tudíž bych tuto debatu ukončil. Těšilo mě, pánové, já bych se teď vrátil k rodině. Máme naplánován výlet do San Diega. Dcera má narozeniny a vydupala si návštěvu tamnější Zoo. S tím si McReen začne balit aktovku s podklady, potřese si se společníky rukou a chvatně odejde z podniku. |
| |
| Cesta na oběd Jo jo, hlavně jako malej tříletej fracek na písku, tos na mě zapůsobil. V životě jsem si s tebou už nechtěla hrát. Rozesměju se, když si vzpomenu na příhodu. Jak mi mini Alex rozšlapal na pláži všechny bábovky a zničil hračky. S úsměvem se do něj zavěsím a nechám se dovést do auta. Posadím se, rozepnu sáčko a stáhnu okénko. Samozřejmě, mám. Tak to se moc těším. Usměju se na něj rozverně. V autě je chvílemi rozpačité ticho. Co nějakou hudbu, Klidně tiše,. ale jen aby tu nebylo takový ticho. Nemyslím že se nudím, nebo že málo mluvíš..ale.. Zapletu se do toho a znovu se nadechnu. Oustíš prosím CD nebo rádio? Ne ne, bydlela jsem přece normálně ve Washingtonu. Ale to už je dlouho. Takže ano, máš pravdu. Bydlela jsem ve Francii. Na riviéře. Vysvětlím mu, přestěhovaly jsme se tam kvůli Robertovi. Pff. |
| |
| V autě Pousměju se a nakonec CDčko teda pustim. Naštěstí si přehrávač vybírá mezi pěti cédy, vyhrábl jsem někde Lostprophets, to by mohlo bejt vhodný. Hudbu ztišim tak, aby nebylo ticho, přesto nepřehlušovala dech. Aha. Hmm, Francie, riviéra... Já byl jen v Paříži a Toulouse. Začínám pociťovat mírnou nervozitu z vědomí, že poslední dávku jsem si dal tak před dvěma hodinama. To znamená, že do dvou hodin bych si měl dát další, abych vypadal normální. Kruci... Nevědomky bouchnu do volantu, ale zamaskuju to nadávkou na protijedoucí auto. Ještě, že jsem byl na křižovatce. Sakra, čum na cestu ty matláku... omluvně se podívám na Neu. PRomiň, za volantem se vždycky rozčílim, když projede takovej... no takovej. Usměju se. Dojedem do West Hollywoodu a já zaparkuju na rozlehlém parkovišti před drahou restaurací. Tak jsme tady, DOLCE Enoteca e Ristorante. ( odkaz; Gallery; Los Angeles; page 5) Opět jí nabídnu rámě a elegantně vkročíme do lokálu. Zastavím se u recepčního. Dobré poledne. Máme rezervovaný salonek na jmého Alex Swift. Recepční se podívá do knihy, poté přikývne a odvede nás na místo. Jistě, pan Swift. Jak se daří panu otci? Doufám, že se těší dobrému zdraví, je to náš vážený host. Ano, otec se má skvěle. Mohl byste vzít dámě sako? požádám jej a pomůžu Nee ze sáčka. Recepční vezme sako a pověsí ho na masivní věšák u dveří salonku. Mohu vám nabídnout nějaké víno? zeptá se, když se posadíme, a svou otázku míří na dámu. |
| |
| Nejradši bych....! Na jeho slova nijak nereaguji, sáhnu po klice, kterou ale stisknu tak silně, až mi zbělejí konečky prstů, chvíli zatnu všechny svaly, ale pak dveře celkem zprudka otevřu a přibouchnu. Projdu víc jak rychle chodbou, ale v její polovině se zastavím a vrátím zpět. Chvíli se dívám na věšáček s klíčky, zaváhám, ale nakonec si ty od motorky vezmu. ,,Vidím, že se to nezlepšilo... To samé můžu říct já o tobě....." napůl zavrčím, klíčky zmizí v kapse kalhot. Otočím se a dojdu do svého pokoje, pohled mi sklouzne na snídani. Ani na ní nemám chuť, ale dala si s tím jistě práci..... Vytáhnu pár ubrousků, chleby do nich zabalím, ze skříně vzápětí vyletí velká černá sportovní taška. Netrvá to dlouho a je napěchovaná věcmi tak na týden. Přibalím k ní snídani, hodím ji přes rameno a natáhnu se po klice. ,,Royi.... Co to sakra děláš...." otočím se a opřu se o dveře zády, mírně zakloním hlavu a zavřu oči, nechám trák tašky sklouznout z ramene na zem. Jsem tu v pasti, jak myš.... Nemůžu tu mámu nechat, udělal by jí ze života ještě horší peklo, než mě. Nejhorší je, že ona neodejde. Nebude chtít... Protože už nerozlišuje mezi strachem a jinými city... Projedu si rukou vlasy. Ten pocit vzepření a vzdoru ze mě snad jako pokaždé vyprchal stejně rychle, jako sifon. Nejhorší je uvědomění, že ač nechci, musím přiznat, že se v některých věcech otci podobám a to čím dál víc... Když zůstanu, bude se to horšit. Když odejdu.... tak co máma? Byl bych už vážně stejný jako on, vykašlal bych se tak na ni... Nemůžu tam ani zpátky... ,,Změna plánu...." řeknu sám sobě ironicky, převleču se do něčeho volnějšího, S sebou vezmu ručník a rozhodnu se jít si provětrat hlavu... Třeba na pláž. Košili nechám ledabyle rozhalenou, k ní šortkové plavky, na nohy obyčejné sandály. Seběhnu po schodech a rozhlédnu se. ,,Mami... jdu..." ztichnul jsem, spala. Konečně.... Sehnul jsem se k ní a políbil ji na čelo, poslední zbytky opravdového rozhořčení se vytratily. Opatrně, tiše jsem vyklouzl z domu a vydal se k moři. Šumění vln bylo skutečně uklidňující, křik malých dětí už méně, ale hlavně, že jsem nemusel být zavřený. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu a zběžně se rozhlédl. Pochytil jsem samozřejmě hned několik povědomých tváří, i když vlastně jsem ty lidi nijak blíž neznal... Nebo blíž... Jistě... vídání se, s některými možná jednou dvakrát večírek a party... Jenže... To pro mě neznamenalo nějaké bližší poznání se. Z toho posledního si akorát trochu víc pamatuji Sarah, ale jinak nikoho. Ale zrovna teď jsem neměl myšlenky na to si s kýmkoli povídat. Pohodlně jsem se natáhl, zavřel oči a relaxoval... Nebo se o to aspoň snažil... |
| |
| Bar, jednání Vyslechnu si názor pana McReena a jsem rád, že souhlasí s tím, co jsem navrhl. Jenže jako na potvoru se opět ozve náš hamižný Davídek a rád by všechno fifty fifty. V tu chvíli mám chuť bezmocně praštit hlavou o stůl. Ten chlap se skutečně nikdy nepoučí. Už nejen proto, že by měl radši držet zobák, ale taky, aby si nezačínal s někým, kdo by s ním mohl vypovědět smlouvu. Když je nakonec „dohodnuto“, že se tržba rozdělí jak je ustanoveno mám jistotu, že peníze budu mít na kontě do večera. Ať se vám tam tedy líbí pane McReene. A popřejte vaší dceři vše nejlepší i za mne. rozloučím s ním a doplním to upřímným úsměvem. Nikdy jsem tu malou neviděl jen jsem o ní párkrát slyšel. I přesto se jevila jako budoucí dáma do společnosti. Což mi připomnělo, že bych mohl tak nenápadně dotlačit McReena k tomu, aby mě k nim pozval. Už tak se mu dostávám do přízně dost dlouho. A ty Davide…příště radši drž jazyk za zuby, než něco proneseš. A možná by nebylo ani od věci kdyby sis znova přečetl smlouvu hochu. pronesu k němu milým hlasem jako když se mluví k děcku. Moc dlouho se v místnosti nezdržuji, protože mě volají další povinnosti. V rychlosti nasednu do auta. Motor spokojeně zavrní načež se zapojím do okolního provozu, který mezitím zhoustl. Ani si toho nevšimnu jelikož se snažím na mobilu najít telefonní číslo na společnost v New Yorku. Dobrý den, tady Gabriel Richard O’Donell. Rád bych mluvil s vaším nadřízeným. ozvu se do sluchátka jakmile uslyším hlas jeho sekretářky. Můj hlas není nijak přátelský, spíše úsečný. V poslední době se podniku moc nedařilo a já se začal obávat, že moje investice přijde vniveč. Netrvá dlouho a uslyším hlas na druhé straně. Tak jak? ani se neobtěžuji se zdvořilostními frázemi. Chci fakta. Cítím jak se ve mně na chvíli probudilo mé druhé já, které jde za svým cílem ať to stojí, co to stojí. Pane O’Donelli, věc se má tak, že firma je na pokraji krachu. jeho hlas je dosti nervózní tudíž mi dojde, že mi to nejspíš nesděluje rád. A kdo by takovou novinu taky rád říkal, že? Zlobou stisknu čelisti. Chci svůj podíl. Hned jak ho dostanu vzdám se všech akcií…Žádné ale. Vaše firma je pro mne špatnou investicí. Prodělávám než abych vydělal. Pokud s tím máte problém můžeme celou záležitost řešit i jinou, pro vás méně výhodnou a velmi nákladnou, cestou. Moje podmínky znáte. ukončil jsem hovor jelikož nemělo smysl dál poslouchat ty nesmyslné bláboly o rodině a potřebě peněz. Nálada se opět vrátila na nulový bod. Potřebuju relaxovat, uklidnit se. pomyslím si toužebně. Můj problém je však záhy vyřešen když před sebou spatřím ohromnou modrou plochu. Zajedu k pláži. Sice už se pomalu zaplňuje, ale vím o pár místech, kde jsem relativně sám. Ihned jak zaparkuji zuji si boty, sundám ponožky a vyjdu z auta do rozehřátého písku. Venku už se dosti oteplilo a tak si sako přehodím přes rameno pročež jde i kravata dolů. Mořský vzduch na mě ihned zapůsobí uklidňujícím účinkem. Zhluboka se jej nadechnu. Pak už jen procházím okolo lidí. Totálně bez zájmu a cíle. |
| |
| Podnik Miluju Lostprophets!! Výborný! Usměju se na něj a při konverzaci poslouchám písničky. Jo, zatím to to jde..zapůsobils Pomyslím si pobaveně a jen tak po očku ho občas pozoruji. Ehm.. překvapeně a maličko vyděšeně na něj upřu oči, když bouchne do volantu a nadává. Jo jo, dobrý, nic se neděje.. Zamumlám tiše a uvolňuji napětí tím, že si oddechnu. U restaurace si nechám otevřít dveře, vystoupím a zavěsím se do něj. Dobrý den.. Nesměle ale přesto s úsměvem pozdravím recepčního a rozhlížím se kolem. Je to skutečně nádherná restaurace. Rozhovor recepčního a Alexe moc neposlouchám. Jdu vedle Alexe a stále pozoruji vše kolem. Až když se zmíní o mém saku, a Alex mi z něj pomůže, opět na ně upřu svou pozornost. Děkuji.. Hmm..pěknej a gentleman..jen aby to nebylo divadýlko..Ale proč by bylo? Posadím se, je to tam moc krásné. Ty polštářky a svíčky. No, líbí se mi to. Hmm.. Zamyslím se. Dala bych si Cabernett, nebo nějaké které vyberete vy. Červené, prosím. Usměju se na něj a podívám se na Alexe. |
| |
| V restauraci Skvělá volba, slečno. Já si dám totéž, co dáma. řeknu recepčnímu dřív, než se stačí zeptat. Přiznávám, jsem trochu unáhlený a zbrklý, ale to z toho pocitu, že s sebou nemám dávku. Musim na to pořád myslet. Recepční odejde a po chvíli za námi přijde číšník s lahví vína. Nalije nám ani ne polovinu sklenky a podá nám jídelní lístek. Děkuji. vezmu si jej od něj a usměju se na Neu. Číšník odejde s tím, že se vrátí za okamžik. Líbí se ti tady? Když jsem tu byl posledně, potkal jsem tu Joshe Hartnetta. mrknu na ni. Vydrž, chlape, vydrž... vždyť to zvládáš i bez koksu... Jo, ale to seš pak pod vlivem alkoholu. Sakra. To zvládneš, máš tu společnost... Cítím, že jsem se na čele trochu orosil a těkám pohledem po nějakém ubrousku. Začínám být vážně nervózní. |
| |
| Pláž Musím se zasmát Sarah, i když jsem si až později uvědomila, že mě nazvala Kate. Je to mé prostřední jméno, které mám po matce, ale já miluji své jméno Michelle. “Hm, Sarah, raději mi říkej Michelle, já nejsem má matka...“ A ani být nechci.... Navenek se usmívám, ale uvnitř trošku zuřím. To mi ještě tak scházelo, aby mě někdo nazýval mou matkou. Po chvilce zahlédnu Sofii, se kterou se znám odmalička, ke mně byla vždycky milá. Usměji se, když ji vidím. Sofie se svlékla do plavek a já jsem si říkala, proč jsem si ty plavky nevzala. “Já jsem tu spíš šla za účelem odpočinku...Ale dámskou jízdu dáme určitě!“ S úsměvem se kouknu na moře, které miluji, ale nakonec se musím pohlédnout, kdo asi tak o tři metry se usídlil na pláži. Byl to Roy, který byl už té doby, co ho znám, pěkný hezoun. A pak zahlédnu Gabriela, dnes asi všichni vycítili, jak je hezky a namířili si to sem. “No, hemží se to nejen krásnými holkami, jako jsme my, ale také krásnými kluky...“ Nasadím andělský výraz, jelikož měla jsem pravdu s tím, že se to tu hemží krásnými kluky. |
| |
| V restauraci Trošičku s obavami pozoruji Alexe a jeho chování. Recepční odejde a zatím zavládne ticho. Brzy však přijde číšník s lahví, sklenkami a jídelním lístkem. Prohlédnu si ho od hlavy k patě. Vypadá dobře. Děkuji Usměju se až se mi ve tvářích udělají ďolíčky. Pak se podívám na Alexe a věnuji mu ještě hezčí pohled, protože on vypadá líp a je milej. Vezmu si jídelák a namátkou ho někde otevřu. To je moje tradice. První jídlo je namátkové. Tedy pokud v něm není vysloveně něco, co nejím. Líbí, moc. Je to tady fakt pěkný. Hartnetta, Kdybych ho viděla já, kamarádka Vera by mě asi ušlapala. Rozesměju se a vzpomenu si, jak do něj byla udělaná. Pak se Alex zas chová divně a dokonce je nějaký bledý. Jsi v pořádku? Zeptám se starostlivě. Nevypadáš dobře. Co kdyby sme to odložili, Odvezu tě domu, když mi tedy svěříš svojí káru. Klidně ti budu dělat ošetřovatelku. Zasměju se laškovně. Když ti bude líp, zajdeme sem večer. Nebo jinam, když to nepude. Co ty na to, Vážně nevypadáš, že je ti ok. Starostlivě si ho prohlížím. Je mi líto, že by sme odsud vypadli, ale co, Teď tu bydlím a můžu tu být kdy chci, no ne? |
| |
| V restauraci Sakra, to sem podělal... Ne, ne, jen... ...co vlastně? Jen se děsim absťáku? To bude v pořádku, jen je mi nějak horko... asi maj porouchanou klimatizaci. Sundám si sako a odložím ho vedle sebe. Rukávy košile vyhrnu, takže lze na levém předloktí spatřit tetování. (viz. HP) Ani si to neuvědomím, a napiju se vína. Takže, co si dáš? Já si nikdy nemůžu vybrat, asi si zase řeknu o specialitu dne, sním vlastně všechno. |
| |
| Pláž - Sofia - Michelle Podívám se na Kate, nechtěla bych ji tak říkala "Promiň. Nevěděla jsem, že ti to vadí."omluvím se "Už ti tak říkat nebudu."slíbím ji. Nakonec Kate jsem ji říkala jenom proto že to bylo krátké. Příchodu Roye si také všimnu, prohlédnu si ho a asi jako každá normální holka by si povzdychla. Uculím se jak jsem uslyšela Michelle "No to máš tedy pravdu. Jeden takový pěkný kluk je tu zrovna kousíček."mrknu okem směrem k Royovi. "Tyjo... mít rande s Royem Greenem... to by byl asi vrchol mé blaženosti."pousměji se. I když nevím jistě, že by to tak bylo. Jistě... snažila jsem se najít jinou lásku, ale ta láska k nevlastnímu bratru tu pořád byla. Možná mě přitahovalo to, že je pro mě na dosah ruky, ale při tom nedosažitelný. |
| |
| Restaurace Jsi si jistý? Zeptám se opět srtarostlivě, ale nakonec tedy pokývám hlavou, že souhlasím. Tak dobře, kdyby ti ale bylo fakt zle, neni problém zajet domu a nechat to na jindy. Usměju se na něj něžně. Ukaž, to je taky nějaká novinka, co, Já jsem vedle tebe nějaká nudná. Rozesměju se a nakloním se k němu. Rukou přejedu po tetování, které si prohlížím. Hezký.. Zhodnotím to a pak se zas narovnám a podívám se na něj. No, já vždycky, když jsem v restauraci prvně otevřu někde jídelák a jídlo, které mi prvně padne do oka si objednám. Podívám se na stránku, abych se podívala, co se stane mým cílem dnes. Mmm...frittata No, vůbec nemám tušení, co to je. Nejspíš nějaká omeleta. Tak to asi nechám jako ty a dám si taky dnešní specialitu. Pokud se tedy mohu opičit. |
| |
| Restaurace Když si Nea všimne mého tetování, bezděky otočím ruku tak, aby nebylo snadně přečíst nápis, ale chytí mi ruku. Music and Drugs are my Peace. Uleví se mi, když mi konečně dojde, že to nijak dál nekomentuje a jen se ušklíbnu. No jo, všechno proti rodičům... Pak se rozesměju, když přečte nějaký pokrm z jídeláku. Taky netušim, co to je. Většinou ty názvy ani nejdou vyslovit. Konečně přijde číšník a optá se, co si budeme přát k jídlu. Dáme si Vaši dnešní specialitu. A řekněte kuchaři, aby si dal záležet, že tu obědvá vážená dáma, Nea Hope Harrow, jistě znáte jejího otce, která se tu zrovna zabydlela. Myslím, že má nasměrováno k tomu, aby se taktéž stala stálým zákazníkem. Usměju se afektovaně na číšníka. S úlevou mi dojde, že horkost a nervozita pomalu odezněli. Číšník přikývne a odejde. |
| |
| Podnik No, kdo někdy něco neudělal proti rodičům, že? Upřímně? Já mám taky tetování, ale mámě to bylo jedno. Ale ten její chlap mě za to sjel! Pamatuju si to, přišla jsem s tetováním přes celou páteř. A místo, aby na to něco řekla máma, tak mě seřval chlap, kterej se mnou nemá nic společnýho. Schválně jsem si pak nechala udělat další. Mé jméno v elfštině, ná pravém zápěstí. Ovšem to je momentálně zakryté náramky. Tak uvidíme, co nám přinese. Usměju se a jen čekám, Alex to zařizuje, ale po jeho dalších slovech jsem trošku rozmrzelá. Číšník odejde a já se ještě chvíli mračím. No..děkuju za představení, je to moc milé. Ale radši bych byla dál ta neznámá. Nechci aby mě poznávali a chovali se škrobeně jen proto, kdo je člověk kterýho skoro nevidim. Oni ho viděj víc než já.. Postěžuju si, ale pak se zas uklidním a jsem v pohodě. |
| |
| V restauraci Rozesměju se. A pak že seš nudná. Usměju se a mrknu, ale to už tam vleze ten číšník. Omlouvám se. Jen jsem chtěl, aby ses cítila jako princezna. upřímě se omluvím. Ani nevím, proč sem to říkal, sám nemám rád, jak se ke mně občas chovaj. A kde máš to tetování, jestli se můžu zeptat. Jsem docela zvědavej, co a kde má taková krásná křehká dívka vytetováno... Nevinně se usměju a levou rukou, tou s nápisem, se poškrábu na bradě a srovnám kroužky ve rtu. |
| |
| Restaurace To vážně nevadí. Mm, co kdyby sme zejtra šli někam, kde tě nikdo nezná a nikdo neví, kdo jsi? Jentak, nezávazně, inkognito? Teda, pokud se ti bude chtít se mnou někam jít. Co já vím, jak daleko fronta nápadnic sahá. Laškovně na něj mrknu a zasměju se. No, tetování.. Mám vlastně dvě. Tady... Vytáhnu náramky a ukážu elfský nápis. A to druhý..no, nemyslím si, že je vhodný se v restauraci svlíkat a ukazovat ho. Ale určitě ho nekdy uvidíš. No, třeba na pláži. Tetování od křční páteře až po bedra nejde přehlédnout. |
| |
| Restaurace To zní skvěle, vlastně... dlouho sem nebyl nikde, kde by mě neznali... Pak se zamyslím. Abych pravdu řekl... tak fronta sahá daleko, většinou ani nevidim nakonec..., rozesměju se.Ale ty holky většinou chtěj moje peníze nebo jen sex se známou a bohatou osobou, víc nic. Ušklíbnu se, možná mluvim až moc na plnou hubu. Ještě chvíli a rovnou jí můžeš pozvat na lajnu... Vážně ho někdy uvidim? To zní lákavě... Zve mě do postele nebo to má jen někde pod oblečením, úplně bez skryté nabídky? Pak mě zcela nečekaně, a to doslova, napadne super nápad. Hele Neo, já vim, že tu chceš být hlavně inkognito, ale dostal jsem takovej... nápad. Co takle malá party na oslavu tvého příjezdu? Jen lidi ze čtvrti, s většinou z nich jsi se už setkala dřív. Myslím, že oni uvítají možnost k pařbě a ty by ses určitě ráda seznámila. Kouknu do jejích krásnýcho modrozelených očí trochu nejistě. Ale jen, jestli budeš chtít. |
| |
| Restaurace Taky si myslím, je to pak něco zcela novýho. usměju se na něj potěšeně, řže je spokojený s mým návrhem. Aha....tak to asi ani nebudu ztrácet čas se stoupáním si do fronty.. Odpovím na oko zkroušeně a zklamaně. No jasně, proč bys neměl. Děláš dojem, tak si to určitě zasloužíš. I když nevim, co je za odměnu vidět mě v plavkách. Pomyslím si, ale myšlenku zaplaším a jen pokrčím rameny. Lidi ze čtvrti? Víš, že už si skoro nikoho nepamatuju? Ale jo, proč ne. Chci bejt inkognito takhle. Ne aby lidi, co bydlej kolem mě nevěděli, kdo jsem. Navíc, nerada hniju doma. Takže, výborný nápad. Rozzářím se, v očích mi vesele jiskří, tvář opět zdobí široký úsměv s ďolíčkem ve tváři. To bych fakt moc ráda, skvělý. Jsem úřžasnej. Ty jo. A kde kdy pomůžeš mi se nějak připravit, nebo tak? No, chápeš. Trošku nejistě se zasměju. |
| |
| Restaurace Jsem nesmírně potěšen její náhlou nadšeností. Klid děvče, pomůžu ti. Rozešlu maily, smsky a tak všem, který pozveme. Seženu nějakou hudbu a tak. V podstatě jediný, co budeš muset udělat je, hodit na sebe pěkný šaty, samozřejmě nejlíp mini, mrknu na ni s laškovným úsměvem, a propůjčit tomu dům. Mohlo by se to tedy udělat i u mě, ale u mě byla kalba posledně v naší čtvrti. Máme takovej zvyk, že se střídáme. Je to lepší. Odmlčím se, abych vzápětí mohl hodit svůj okouzlující zářivej úsměv, až se mi kroužky jemně zaříznou do rtu. Nemusela by ses stavět do řady. Dám ti VIP kartu a vždy budeš ta první. Usměju se a loknu si vína. |
| |
| Restaurace Během rozhovoru popíjím víno a poslouchám jeho plánování. Mini? Trošku se zaksichtím. Já šaty nenosim skoro vůbec a mini nenosim vůbec. Nevím proč, prostě nejsem zvyklá. Máma mě vždycky nutila šaty. Prý: "ukazuj svoje krásný nohy, bude se ti to hodit.." No a asi to je důvod, proč je neukazuju. Proč taky? Jí záleželo jen na tom, jak udělat dojem. Tak jo, dohodnu to doma a mám něco připravit, nebo tak něco? A na kdy? Na dnešek je to asi moc rychlý, co? Zeptám se. Ne rychlý to zařídit. Barák je volnej, táta je pryč i když mu klidně zavolám, bar má plnej a bazén je taky vyčištěnej. Místa je dost, ale nevím, jestli by měli tak narychle čas. Budu mít VIP, jo? Tak to zní lákavě.. V očích mi zajiskří a usměju se. |
| |
| Pláž Páni....Dámskou jízdu beru...Taky myslím, že se tu dnes hodně lidí objeví... Usměju se a nasadím si sluneční brýle... Rozhlédnu se okolo, jestli tu někde není koho dobře znám... Helemese...Roy...Mohl by jít k nám... Taky koukám...Co takhle pozvat krásného kluka sem.... Šibalsky se usměju a potom se otočím zase k Royovi... Sarah...Zařídit to rande není přece žádný problém... I když mít s rande s Royem...To by nebylo tak špatný...Je to krasavec... Mrknu na ni, upravím si vlasy a nasadím okouzlující úsměv.... Royi...Nechceš jít za námi?..Je tady místo... Jemně poklepu na místo vedle sebe a znovu se na něj usměju... |
| |
| V restauraci Zasměju se. Dnešek je moc brzo? Ale ne, dnešek je ideální. Aspoň vim jistě, že nikdo v okolí nic nepořádá. Teda jo, je jeden mejdan někde v severním Hollywoodu, ale to je prd. Zamyslím se. Připravit... no, hlavně aby bylo dost pití, obávám se, že pár flašek stačit nebude... Seženu ti barmana k bazénu, co říkáš? Bazén je super, určitě ho máš osvětlenej, to je ideální. A k jídlu bude stačit sushi, chipsy a nějaký steaky. Důležitý je hlavně to pití. Opřu se do polštářků a pohodlně se rozvalím naproti ní. Nedělej si s tím starosti. Řekl bych, že ideální čas je tak v osm. V půl sedmý bych přišel k tobě a pomohl bych ti s tím. Vlastně bys měla zařídit jen ten dům, zlato Přijde číšník a položí nám na stůl špagety s mořskými plody. Prosím. S velkou kuchařovou pečlivostí připraveny Spaghetti Frutti di mare. Mám vám vyřídit srdečný pozdrav, slečno Harrow. Přeji dobrou chuť.  Číšník nám dolije víno a odejde. No, musim říct, že to vypadá lákavě... |
| |
| Pozvání Ležím a místo relaxace se přistihnu, že si zas snažím utřídit myšlenky. Ale takhle to nejde... Mám dojem, jako by se do nich vloudil něčí hlas. I když přesná slova jsem nevnímal, slyšel jsem svoje jméno a to mi stačilo. Pomalu jsem se zvedl a oči zamířily vcelku jasným směrem. Sarah, Sofie a... Michelle? pousměji se a kývnu k nim hlavou. Jak vidno stejně nejsem schopný jenom obyčejným ležením všechno vypustit, tak proč to nezkusit způsobem, který zabírá vlastně vždycky? Pomalu se zvednu i s těmi pár věcmi. ,,Dobré ráno sličné slečny...." zlehka pobaveně přívětivě se pousměji, rozložím si věci vedle Sofie. ,,Doufám, že vám nevadí, jestli jsem vám pokazil dámskou jízdu..." pousmátí se ještě o něco víc rozšíří a zlehka mrknu, samozřejmě to bylo myšleno spíš řečnicky. ,,Dnes se počasí vážně povedlo a všechny to táhne sem... Naštěstí jsou pláže dost velké i pro celé L.A." Ještě jednou si všechny přítomné okolo sebe prohlédnu. Sofie moc dobře věděla, jaké má půvaby a přednosti a dokázala toho skutečně velmi rafinovaně využít. Až bylo občas s podivem, že se za ní netáhne fronta mladíků toužících i po jediném pohledu. Michelle byla za tou zdánlivě slušnou slupkou pod povrchem taky pěkná dračice a tím dělala čest barvě svých vlasů, která na slunci připomínala oheň. A nejeden by se s radostí nechal upálit jeho plameny... A Sarah? Trošku rozporuplná osůbka s dětskou zdánlivě nevinnou tvářičkou, za kterou se toho skrývalo víc, než by kdo tušil... Ještě se spíš mimoděk rozhlédnu okolo, když si všimnu dalšího, kdo mi nění úplně nepovědomý a s kým jsem už několik slov prohodil. ,,Nebude vám případně vadit ještě někdo? Já aspoň budu pak spíš vědět, kam s očima..... Protože takhle nevím, na kterou z vás se dívat dřív..." opět zlehka mrknu, pak se zvednu a vydám se pár kroků za Gabrielem, teď vím najisto, že je to on. ,,Zdravím. Nechceš si místo toho bloumání a nabírání si písku do bot sednout k okouzlující dámské společnosti?" kývnu bradou směrem k děvčatům. ,,Ale to se asi ptám zbytečně, že?" dodám s pobaveným úsměvem. |
| |
| Zapadlé části města L.A. Tlapu si tak dál aniž bych vnímal cokoliv kolem. Jedno sluchátko na uchu druhé volně visí dolů. Najednou uslyším své jméno a otočím se. Jo to jsem já a ty ty jsi myslím Alice, ne? Promluvím na dívku, kterou znám spíš jen tak zběžně. Přece jen u „nás“ je docela dost lidí v mém věku a já v nich mám jen zběžný přehled. Přijdu normálním krokem k ní. Kdyby se se mnou nechtěla bavit tak na mě nikdy nezavolá. Všimnu si, že Alice drží docela těžkou tašku a na těch podpatcích se jí musí docela špatně stát. Hold holky si na vzhled potrpí, ale kdo ne, že? Nějak nevím jak začít a tak mě napadne nabídnout Alici pomoc. Nechceš pomoct s tou taškou? A co vlastně děláš poblíž téhle čtvrti? Zeptám se a oddělám pramen vlasů, který mi spadl do obličeje a vezmu od Alice tašku, aby se s ní nemusela tahat. Musím však opatrně, protože taška vypadá jako by se chtěla každou chvíli roztrhnout. |
| |
| Pláž - Roy - Michelle - Sofie "Myslíš? No to, že je holka pěkná to někdy zdaleka nestačí. Ale tak... můžu to zkusit."pousměji se a trochu mě překvapí, že ho Sofie prostě jen tak k nám pozve, jako kdyby se nechumelilo. Zvědavě jsem očekávala jestli to příjme nebo bude dělat že ji neslyšel. Ale k mé radosti se zvedl a přesunul se k nám "Ahoj, Roy."pozdravím ho také a usměji se na něj. Podívám se na ostatní holky "Myslím, že to ani jedné nebude vadit. Myslím že mužský pohled na svět je přesně to co jsme potřebovali."přetočím se na břicho, už jsem bříško vystavovala slunci dost dlouho. "Ale ne... nebude. Aspoň z mého pohledu, že čím více tím lépe."řeknu a dívám se kam jde. Pak teprve si všimnu Gabriela, toho jsem znala jen od pohledu. Myslím, že jsme se i jednou pozdravili, znala jsem ho jen zběžně. "Ahoj, Gabrieli. Dlouho jsem tě neviděla."pozdravím dalšího mladíka, kterého Roy přivedl. Sundám si brýle z očí, které si položím na hlavu "Holky.. nenamazala by jste mi některá záda?"požádám je a rozepnu si vršek od plavek. Pak mrknu na Roye "Nebo nechtěl by jsi mi s tím pomoci ty Royi?"navrhnu s pousmáním. |
| |
| Podnik Tak jo, tak já to zařídim. Usměju se, jsem spokojená. Být v Alexově společnosti je vážně moc fajn. Zatím. Pití..no, táta tam má plnej ten bar, ale když zajistíš barmana a pojedem něco koupit, bude to asi lepší. Jinak jo, bazén je osvětlenej, vyhřívanej a pak zarohem, tam mezi těm růžovejma keřema je schovaná výřivka. Sushi, chipsy a steaky? Ok. Pojedeš to pak se mnou koupit, viď že jo, Upřu na něj psí pohled a nevinně se usmívám. Tak ok, nebude ti vadit, dkyž si zavolám, že ne? Ujistím se, než si vytáhnu telefon a vytočím číslo na Rose. To je tátovo vrchní služebná, nebo něco takovýho. Já nevim. Ahoj tati! Tady Nea. No, jasně už jsem tady od rána, nechtěla jsem tě rušit. No, hele, bude ti vadit, když si na večer pozvu pár kámošů? Řikal že ne, že je rád, že je to hned v pohodě a tak dále. Hmm..dobrou chuť... Nakloním se nad talíř a nípu z toho ty škeble a tak dále. Mořské plody, to není moje. Krevety ještě jdou, ale jinak ani ne. |
| |
| Restaurace No jasně, zajedu pro to s tebou. Myslím, že je to lepší, aspoň ti tu ukážu základní věci, které jsou ve městě nové nebo si je už nepamatuješ. Pak se pustím do jídla. Hlad nemám, kokain nějak potlačuje chuť k jídlu nebo co. Ale dám si. Jak ochutnám, dojde mi, že ten hlad nakonec nemám já,a le můj žaludek jo. Nebude ti vadit, když si tohle vezmu? Koukám, že ti to stejně moc nejede... Usměju se pobaveně a ukážu na černé škeble. Hmm... vířivka je super intimčo... Možná to dneska zvládnu bez šňupnutí... ale spíš ne... |
| |
| Restaurace Tak jo, dobře. Tak já už nebudu řídit a pak bych mohla řídit já. Táta řikal, že bych měla mít doma už to fáro, co mi koupil na uvítanou. Teda nebude to nic moc, chtěla jsem nějaký obyčko, abych ho moc neobtěžovala, ale stejně. No..já nějak mořský plody ne-e. Posluž si. Zasměju se, když přijde číšník, objednám si ještě sodovku. Už nebudu pít, abych mohla řídit. Jsem zodpovědná. Špagety i krevety jsou moc dobrý, ty klidně sním. Taky jsem měla hlad. Ráno jsem radši kvůli letu nic nejedla. No, to je. Vířivka je super. Dojím špagety a jen se posadím. |
| |
| Chudinská čtvrť Los Angels 9:32 Takže to přece jen je Reno. Měla jsem pravdu. pochválím se v duchu za svůj úsudek. "Jo, to náhodou jsem." prohlásím a prohrábnu si rukou dlouhé rusé vlasy. "Jé, děkuju, ale to jsi nemusel, já zas tak slaboučká nejsem, to akorát dělají ty podpatky a mizernej šuntskej chodník." ušklíbnu se, když mi Reno gentlemansky vezme tašku. "Co tady dělám? Vlastně sama nevím. Šla jsem si něco nakoupit, jak vidíš, a v obchodě se jim porouchala klimatizace, takže tam bylo nesnesitelné horko. Radši jsem šla na vzduch a jaksi jsem se zatoulala sem. Co tu děláš ty?" oplatím mu otázku. |
| |
| Procházka po pláži Chvíli jen tak bezcílně bloumám. Slaný vzduch a šumění moře je uklidňující a mě se na chvíli podaří zapomenout na starosti, které mě sužují. Z mého rozjímání mě až probere povědomí hlas. Otočím hlavu tím směrem a spatřím kluka, se kterým jsem se již párkrát setkal. Mírně se usměji a kouknu směrem jakým ukazoval. Ani jsem si těch děvčat nevšiml což mě lehce zamrzelo jelikož pak bych se k nim možná přidal i já sám. No pobízet mě dvakrát nemusíš. odpovím mu a potichu se zasměji. Pak se s Royem vrátím ke slečnám. Krásné dopoledne přeji. Koukám, že tu dneska snad potkám celé LA. pronesu s úsměvem a usadím se tak abych ne všechny viděl. Sako bohatě poslouží místo ručníku. Sluníčko už začíná být dotěrnější tudíž si rozepnu vrchní část košile. No jo byla to dlouhá doba. To bysme měli nějak napravit přisvědčím s úsměvem, který doplním kamarádským mrknutím a pohodlněji se usadím. Mezitím v éteru padne nabídka o namazání zad, ke které se nejspíš nahrne Roy. Což mi připomene jednu věc, na kterou jsem se ho chtěl už před nedávnem zeptat. Roy? Tak nějak mě něco napadlo. Jednou jsem tě viděl v mým klubu jak děláš za barem jako výpomoc. Jelikož nám teď jeden barman odpadl chtěl bych ti nabídnout jestli by jsi nevzal jeho místo a šel k nám dělat. přednesu mu nabídku. Je už jen na něm jak se rozhodne. |
| |
| Chudinská čtvrť L.A. To víš tady se opravenýho chodníka nikdy nedočkáš. Usměji se na ní. A nikdy jsem neřekl, že jsi slaboučká, jen bych si připadal hloupě. Tašku raději držím oběma rukama, aby mi nespadla nebo se nevysypala. Přišel jsem se trochu vyvětrat a uklidnit mysl. No, ale to je vlastně jedno co tu dělám. Už je to nepodstatné. Snažím se být v pohodě, ale nervozita na mě působí hodně. Budeš to chtít odnést domů nebo chceš ještě nakupovat? Zeptám se a podívám se na Alici svýma očima v barvě hořké čokolády. Dnes jí to moc sluší. Halenka jí krásně sedí k barvě pletí i vlasů. |
| |
| Pláž Sleduju Roye celou dobu, dokud si nerozloží věci vedlě mě... Dneska mu to fakt sekne...Ostatně jako vždy.... Vůbec nám to nebude vadit...Přece bych tě jinak nevolala... Svůdně se na něj podívám a obrátím se na záda, abych na všechny lépe viděla... Někoho dalšího...No pokud je to další krasavec, tak proč ne... S úsměvem přikývnu a mírně se nadzvednu na loktech, abych se mohla podívat, kam jde,.. Hmmm..toho kluka už jsem párkrát viděla...Ale na jméno si asi nevzpomenu...Zak tak dobře ho neznám.. Zdravím...Gabrieli.. Usměju se na něj a potom i na Roye... Když se ozve Sarah, jestli ji některá znás nenamaže záda, tak se k ní otočím, ale to už se zeptá Roye... Hmmm, ta se do toho balení nějak pustila...Řekla bych si taky o masáž, ale nebudu napodobovat... Mírně se ušklíbnu a přetočím se zpátky na břicho...Posunu si brýle a zavřu oči... To slunko dnes nějak moc pálí...Asi si nakonec přece jen budu muset říct o namazání...Nehodám se spálit... |
| |
| Že by vyhlídky na lepší časy? ,,Já si myslím, že ne..." odvětím Gabrielovi a vrátím se spolu s ním k dívkám, usadím se na ručník. ,,Kdyby celé L.A.... Tady můžeš vidět asi to nejlepší z něj... Jinak to zas taková krása není...." nadhodím se smíchem a mrknu na děvčata, Sofii úsměv oplatím. Nějaké myšlenky na otce a domov, který tak nazývám spíš jenom ze "zvyku" zmizely, alespoň protentokrát, někam hluboko do zapomnění. Sotva si však sundám košili a vcelku pohodlně lehnu a zavřu oči, ozve se Sarah. Pousměji se a zas oči rozloupnu. ,,Hmm... nakonec, proč ne? Co bych to byl za nezdvořáka, nepomoct dámě v nouzi.. Spálená kůže není nic pěkného ani příjemného...." mrknu na ni, pomalu se zvednu do sedu a natáhnu se pro lahvičku s krémem. Na Gabrielova slova vzhlédnu, na rukou mě krém přecijen ještě trochu zastudí, dívky tu patrně nejsou zas tak dlouho. ,,No... A víš, že mi jdeš s touhle nabídkou do rány? Už mě nebaví poslouchat otcovo remcání, vždycky na mě vytáhne, že jeho peníze a tak dál. Takhle mu budu moct akorát tak se smíchem zamávat." odvětím a nahnu se nad Sarah, zatím spíš jemnějšími, krouživými pohyby jí začnu vmasírovávat krém do kůže, po celém povrchu zad, od ramen až trochu pod kříž. ,,Takže myslím, že se mnou můžeš počítat... Za kolik to bude je mi zatím tak trochu jedno, i když jestli nadhodíš aspoň přibližnou sumu a k tomu třeba i délku pracovní doby, vadit mi to nebude." na chvíli vzhlédnu od dívčiných zad, pak se uvelebím napůl do kleku tak, že jsem nad ní obkročmo, je to daleko pohodlnější. Roztírání zakončím tím, že oběma rukama přejedu po stranách jejího těla až k bokům, pak se opět nahnu dopředu a začnu jí mnout záda prozatím nahoře u ramen a krk, postupně trošku přitlačím, ale na tak, aby to bolelo. Měl jsem v tomhle hodně velký cvik, vždycky jsem mámě masíroval bolavá záda, nohy, ulevoval od bolestí hlavy, když byla unavená po náročném dni. |
| |
| Pláž Byla jsem chvíli mimo, jednoduše jsem se zamyslela. Přemýšlela jsem, co by mohlo být, kdyby tu byl otec. Možná bych byla ta lepší holka, ne to, co jsem teď. Máma by na tom byla rozhodně hůř, ale i tak se rodiče hádali kvůli máminým známostem na jednu noc. I když oba to snášeli, jelikož každý určitě měl někoho, když si ti dva nebyli nablízku. Byla jsem si jistá, že se mi v tu chvíli oči zalily slzami. Nevěděla jsem, jestli jsem dlouho přemýšlela, nicméně, když už jsem byla zase zpátky, přibyl tu v této skupince Gabriel. O něčem se bavili s Royem, o nějaké práci, nebo tak nějak. “Uh, já jsem se nějak zamyslela...Jinak ahoj Gabrieli, my jsme se dlouho neviděli. Jak se máš?“ Jemně zamrkám, abych vypadala andělsky, ale pochybuji, že se mi to daří. Musím se usmát, když vidím všechny ty tváře, jak jsou v pohodě. Jen trochu cítím, jak mi je teplo a já znovu zaklela, že jsem si nevzala ty pitomé plavky. Royovi bylo nejspíš taky teplo, neboť si sundal košili a totéž Gabriel. “Taky odhodila šaty, kdybych měla plavky... Jsem pitomá.“ Svojí pitomosti se musím zasmát, až zčervenám, jelikož si připadám směšně. Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela o sobě špatné věci, ale smála se tomu. Nikdy mi nevadilo mé zlozvyky – byla jsem taková, jaká jsem, a to už nezměním. “Kdy jsme naposledy takhle seděli a normálně si povídali?“ Byla to jenom myšlenka, ale já ji musela vyřknout nahlas. Ano, bylo to už dlouho, každý měl svůj život, ale nikdo nezapomene na to, jak jsme byli malí a hrávali jsme si spolu. To už je ale pryč, jsme už někteří dospělí a už tolik času není. Ale přece jsem ráda, že jsme tady spolu. |
| |
| Pláž - Michelle - Sofie - Roy - Gabriel Kluci se začali spolu bavit o práci za barem, překvapilo mě to, nakonec vždyť měl dost peněz. Ale jak mluvil dál, pochopila jsem. Jistě... chce být nezávislí, aby měl klid od rodičů že se baví za jejich finance. Mrknu na Gabriela "Jasně. Napravíme. Třeba už teď jsme s tím začali."odpovím mu a jak mě začal Roy mazat, přivřela jsem oči ale jak přitlačil div nezačnu příst blahem "Pro boha! Ty máš šikovné prsty... to je příjemné!"snažím se udržet abych se nekroutila blahem. Koutkem oka se podívám na Michelle "Že by nikdy?"odpovím ji. Pak mě něco napadne "Tak mě tak napadlo Royi."začnu vrnivě "Jestli nemáš na večer nějaké plány. Nechtěl by jsi si se mnou někam vyjít?"pozvu ho vlastně na rande. Tak Sofie říkala že rande by nemusel být takový problém a byla to pravda. Prostě se zeptat a nečekat až ho klofne jiná. Zvědavě se na něj ohlédnu. |
| |
| Restaurace Taktéž dojím a ještě vycucnu ty škeble. Hm... lahůdka... zamlaskám a dopiju sklenku červeného. To by mě zajímalo, co ti papínek koupil za káru. Já mám rád velký a rychlý auta. Cadillac je můj nejoblíbenější. Jo jo, debata o autech, rači ryhle přestat. No. Ještě jedna věc. Potřebuju vědět, jak se díváš na lidi, kteří si... občas... šňupnou. Sakra, takle vybalit sem to asi neměl... Bezděky si přejedu pravou dlaní po levém předloktí. Je tu totiž jeden černej kluk ze čtvrti. On... má rád kokain. Tak jestli ti to vadí, nebo jsi ochotná si ho pustit do domu... Do očí se jí nepodívám, chudák David. Takle všechno svést na něj. Očima těkám mezi jejím prázdným talířem, mým, a dveřmi. |
| |
| Na pláži v příjemné společnosti No pokud máš certifikát tak to bude okolo sto tisíc pokud ne bude to něco pod, ale je možnost si na účet společnosti bramanský kurz dodělat. A pracovní doba? Ve všední dny se začíná v osm a končí se ve tři ráno. O víkendu je otvírací doba v sedm a zavíračka v pět, ale znáš to sám, že se tyhle časy často přetáhnout nejméně o hodinu. V tom případě se pak vyplácejí přes časy. dám Royovi základní informace a dorozepnu si košili. Taky jsem si před cestou na pláž mohl zajet domů a převléknout se ze společenského do pohodlnějšího oblečení. postěžuji si v duchu avšak moji pozornost si získá Michelle. Jako jediná z holek má na sobě šaty. Jak je vidno je na tom stejně jako já. Tak docela to jde akorát se nedaří s jednou firmou což mi na náladě moc nepřidává. I když společnost jako je tvá a tvých kamarádek je víc než potěšující. odpovím s mírným úsměvem. Roy se zatím ujal masáže a jak to vypadá tak si to Sarah řádně užívá. Netrvá dlouho a padne tu zmínka o možném rande. Pro koho jiného než našeho fešáka Roye. Nikdy neměl o holky nouzi, ale já mu to nezáviděl. Byl jsem spokojen se svými děvčaty, která věděla, že za nevrlou a neprostupnou maskou se schovává někdo úplně jiný. Znova pohledem přejedu okolí. Pláž už se začíná plnit víc a víc. Není se čemu divit. Je teplo, svítí sluníčko a voda je určitě skvělá. Jak tak koukám Michelle tak jsme tady jen my dva, co se řádně nevybavili na pobyt na pláži. Vím, že bydlíš nedaleko odsud, ale co kdybych tě hodil domů. Ty bys na sebe hodila plavky, já bych mezitím odjel udělat to samé a pak bych se pro tebe vrátil? navrhnu jelikož samotnému se mi jet nechce. Ne teď když jsem se po dlouhé době ocitl v přítomnosti lidí, které bych možná mohl nazvat přáteli. |
| |
| Restaurace Lahůdka? Zašklebím se. No, nevim nevim. Fuj fuj. Rozesměju se a s nakrčeným nosem zavrtím hlavou. To já sem taky zvědavá, uvidíme uvidíme. Řekla jsem mu, že chci nějakou obyčejnou šunku. Tak snad trefil aspoň barvu. Zasměju se a přemýšlím, ajký auto by mi asi mohl koupit. No, s jeho penězma to asi šunka nebude, ale stejně. Řekla jsem, že nechci nic drahého. Nechci ho zatěžovat. Já miluju ryhlý sporťáky. Úplně neuvěřitelně. Už jako malá jsem se zamilovala do Jaguára. Prvotní model a ta láska roste se mnou. Ale pochybuju, že by si to táta zapamatoval. Vyprávím mu. Dostat tak jaguára, tak ho uctívám. Jeho další dotaz mě však vyvede z míry. Šňupnou? Zpokauji po něm šeptem. No..vždycky jsem se feťákům vyhýbala.. Co dělat, Nemám ráda fěťáky, ale je to jeho kamarád. Kamarád! Co když... Počkej a ty...ty..taky? Oči se mi vyděšeně rozšíří a teď nevím. Jen se zatajeným dechem čekám na odpověď. |
| |
| Pláž Můj rozzářený úsměv na tváři prozrazuje, že se v Gabrielově přítomnosti cítím dobře. Ano samozřejmě také v přítomnosti ostatních, ale on byl vždycky tak... milý. “Tak to je mi líto, ale určitě tě se to s tou tvou firmou vyřeší....Tak to jsem ráda, že se ti v naší společnosti líbí.“ Na tváři je pořád ten samý příjemný úsměv, ani nevím, jak jsem ho mohla tak rychle vytvořit. Jen mi ten můj úsměv kazí to horko, které je pro mě nesnesitelné. Já jsem opravdu pitomá... Říkám si v duchu, jelikož je doopravdy hezky, ale nesnesitelné horko. Ale Gabriel se hned nabídne a já ani neváhám nad odpovědí. “To je skvělý nápad, ráda půjdu.“ Ihned vstanu, jelikož si myslím, že je to opravdu dobrý nápad. Jeho návrh mě zachránil, já bych se tady udusila horkem, a to jenom minimálně. Otočím se na Sarah, Roye a Sofii, a s omluvným úsměvem jim zamávám. Holky si to určitě s Royem užijí a já rozhodně taky, tedy v přítomnosti Gabriela. Pak pohlédnu směrem tam, kde by měl být Gabriel. “Jdeme?“ |
| |
| Restaurace Kruci... tohle sem podělal... totálně... Kouknu jí do očí a polknu. Uhnu pohledem ke dveřím a pak zpátky na ní. Jsem nervózní. Naštěstí přijde číšník, zda jsme už dojedli. Ano, děkuji. Budete si ještě něco přát? Ne, myslím, že zaplatím. Doneste mi prosím účet. Číšník odejde a já se na Neu nervózně usměju. Teda, doufám, žes už nic nechtěla. Ještě ho můžu zavolat zpátky... |
| |
| Cesta s milou dámskou společností Odpovědi od Michelle se dočkám okamžitě a k mému potěšení je kladná. Tak jo bando. My vás teď na nějakou dobu opustíme. Zatím se mějte. řeknu ostatním a zvednu se načež doběhnu svou společnici. Tak povídej co je u tebe nového. Nějaké novinky za tu dobu určitě máš. řeknu cestou k autu přičemž si sako přehodím přes ruku a po očku pozoruji dívku vedle mne. Nakonec se přiblížíme k parkovišti, kde mám svou Audi R8 zaparkovanou (odkaz). Ač má bílou barvu je až překvapivě čistá. Ani stopy po prachu, kterého je v některých ulicích dost. Je to moje chlouba a plechová kráska, o kterou pečuji což je také znát. Nasedat slečno. A pozor ať mi nepoškrábáte potahy. pronesu na oko vážně ale pak se jen rozesměji a usednu za volant. Motor opět spokojeně zamručí. Obratně vymanévruji vozidlo z parkoviště. Najednou si však uvědomím, že za tu dobu, co jsem se s Michelle neviděl, jsem trochu pozapomněl, kde přesně bydlí. Je mi však trapné to přiznat a tak nechám zapracovat instinkt, který by mě měl spolehlivě dovést do cíle. Jestli chceš klidně pust nějakou hudbu. řeknu a usměji se na ní. |
| |
 | Doma Vzbudí mě nějaký prudký pohyb. Pootevřu oči a vidím už jen záda kluka ve spodkách, jak si to míří k mé koupelně. Kolik je vůbec hodin? Měl být už pryč.. Zase oči zavřu. Pak si ale uvědomím, že matinka pořádá ten její stupidní čajový dýchánek. Neochotně vylezu z postele, hmátnu do skříně pro kalhotky a natáhnu si je. Když se ale uvidím v zrcadle, tak tiše zavrčím. "Ať se jmenuje jakkoliv, skončila jsem s ním.." Ukazováčkem si přejedu po škrábanci pod pravým prsem. To se už vrací pachatel. Bez zájmu se k němu otočím zády a hodím na sebe podprsenku, džínové kraťasy a tílko, které končí nad pupíkem, takže je vidět můj piercing - roztomilá ještěrka. "Jdi zadem. A ať tě nikdo nevidí." oznámím mu suše. Vklouznu do koupelny, znechuceně sundám prkýnko dolů a pak se věnuji raní hygieně. Vlasy si sčešu do drdolu na temeni hlavy. Po návratu do svého pokoje jsem ráda, že po tom hlupákovi není památka. Líně sejdu dolů, kde je už pěkně živo. No jo.. matinka musí mít všechno dokonalé.. Zahnu do kuchyně. Na jídlo sice nemám pomyšlení, ale něco by snad mohlo zklidnit můj rozbouřený žaludek. "To se musíš tahat s každým?" ozve se za mnou nepříjemný hlas. Protočím oči a nenamáhám se ani otočit. Nech si blafy na koledu, krávo.. "Připomeň mi, maminko, abych se nespoléhala na mužskou inteligenci.." Oslovím ji lehce jízlivě. Obě to víme. Není pro mě nic. Akorát se o tom nemluví.. "A tohle mám za všechno.." zavrčí matka. Já ji v duchu pošlu do nehezkých míst a raději vypadnu z domu. Na můj původní úmysl se vykašlu. Rozdýchám to na čerstvém vzduchu. Zastavím se u svého miláčka. Jestli něco nebo někoho miluju, tak jedině svou motorku. Nasednu na ni, na přílbu kašlu. Co by se mi taky stalo, že. Jedu do města a to bez jasného cíle. Snažím se zbavit pocitu nevolnosti.. |
| |
| Restaurace Ne, ne nechtěla jsem nic. Odpovím spěšně a dál na něj vyčkávavě hledím. Čekám na odpověď. Zvládla bych, kdyby řekl že jo? Ne, nezvládla. Prosím, prosím, neber je. Řekni, že je nebereš. Prosím, prosím. Modlím se v duchu a povzdechnu si. Jen sleduju, jak číšník odnáší věci a olíznu si vyprahlé rty. Rukou si projedu hřívu blond vlasů a čekám, co mi odpoví. Notak, řekni že ne..fe´táka v domě snesu, pokud si tam nedá a nebo nebude dělat problémy, ale ty se mi líbíš... |
| |
| Čím dál tím lepší Potěšeně se pousměji, když nejen slyším, ale i tak nějak cítím, jak se Sarah masáž líbí. ,,Přiznám se, že to dělám už delší dobu.... Celkem z praktických důvodů, nebo pak taky čistě třeba z toho někoho potěšit..." pousměji se ještě o něco víc a současně s tím sjedu dlaněmi níž, k lopatkám. Její dotaz zatím přejdu mlčením, momentálně je trochu důležitější dojednání věcí s Gabrielem. ,,Tak jestli potřebujete hned..." otočím se opět na Gabriela, ,,Tak ten kurz počká, až bude volněji. Sto tisíc je podle mého názoru hodně a něco pod to taky, já toho moc nerozházím.... S pracovní dobou počítám, že bude spíš orientační, zvlášť při práci za barem, to je jasné. Takže díky za nabídku a informace, pak to někdy můžem sepsat, nastoupit můžu klidně už zítra, vadit mi to nebude...." na to se opět začnu víc věnovat Sarah, mnu jí spíš jemněji záda pomocí prstů, občas přitlačím hřbetem ruky. ,,Omlouvám se za zpožděnou odpověď, ale rád mám věci dořešené.... A pokud vím, navečer žádné plány nemám, alespoň zatím ne. Vlastně jeden ano... Vyskytovat se co nejdál od domova... A když mi u toho bude někdo dělat společnost, bránit se nebudu...." odvětím s lehčím pousmátím, nanesu si na ruce opět trochu krému. Neuniká mi rozhovor, odehrávající se hned vedle a na tváři mi vyvstane úsměv. Když ti dva odcházejí, kývnu k nim hlavou. ,,Mějte se a nemusíte pospíchat, času dost a den sotva začal... A myslím, že my vám nikam neutečeme..." zavolám za nimi, pak se opět otočím zpět k Sarah a pokračuji v masáži. |
| |
| Restaurace Dolce enoteca e ristorante Zadívám se na ni. Neunesla by to... rozhodně ne... Ty čekáš, že ti odpovim viĎ? Usměju se a chytím ji za ruku, kterou políbím. Neo, vypadám snad na to? Zeptám se jí vážně a zadívám se jí do očí. Kruci... doufám, že ji přesvědčim... Kdysi sem si dal.. od tý doby... Nezmůžu se na slovní lež, prostě jí nedokážu lhát, tak prostě jen zavrtím hlavou. Ať věří tomu, co jí neublíží. Myslim, že se jí líbim. Nemůžu si nechat uniknout takovou kůstku... Konečně přijde číšník a já pustim Nee ruku. Celkem to dělá 134 dolarů, pane Vyndám ze saka vedle mě peněženku a dám mu 15O dolarů. Velkorysé dýško. Číšník nám popřeje krásný zbytek dne a odejde. Půjdeme? |
| |
| Restaurace Nějak dlouho neodpovídá...a sakra... Na čele se mi objeví lehčí vrásky starostí. Když mi pak chytí ruku a políbí ji, spadne mi kámen ze srdce. Radostí vstanu a přes stůl se k němu nakloním, abych mu dala jen pusinku na tvář. Ani nevíš, jak jsem se bála... jediný, co bylo, je, že by ses tim zničil.. Vážně se na něj podívám. V tuto chvíli mám tak modrý pohled, že to vypadá, ajko bych mu viděla až na dno duše. Ale to naštěstí ne. Je mi líp, je to jako pocit blaženosti. Velký štěstí. Ulevilo se mi a to hodně. Když Alex platí, zkontroluji, zda nejsem někde špinavá a pak vstanu a čekám. Dojdu si pro sáčko a oblčeu si ho. Ano a nezapomeň, že řídim já. Doufám, že se obáváš. Automaticky se do něj zavěsím. |
| |
| Restaurace Povzbudivě se na ni usměju a odolám touze otočit tvář a políbit ji na rty. Jo, já vim. Jasně že vim, že mě to ničí... Jak kdyby mi to třeba ráno neříkala ta holka... Mandy? To je fuk... Každej mi to říká... No, trochu se obávám. ale doufám, že to s auťákama umíš. Nerad bych o svýho mazlíčka hned přišel... Ušklíbnu se, vezmu sako na sebe a ani nemusim nabízet rámě, ryhle se do mě zavěsí. Přijdem na pakroviště a já jí opět otevřu dveře a pak zcela nezvykle zapadnu na místo spolujezdce. Mám tě navigovat, nebo už trefíš? |
| |
| Restaurace To hned uvidíš, jaká je tady povolená rychlost? Pomalu nejezdím. Andělsky se na něj usměju a udělám nevinný, štěněcí pohled. Maličko se zašklebím, když ůpo takovém pěkném, intimním osvětlením vyjdeme na slunce a do vedra. Rychle do auta, jet, otevřít okýnka a užít si to... Klapu po prakovišti a pospíchám k autíčku. Celá nedočkavá do něj nastoupm, když mi Alex otevře dveře, Naštěluju si sedačku, zrcátko i všechno. Otevřu všechna okna, sundám sako, nastartuju a pustím hudbu. A heleme se...Deep purple... Překvapeně se na něj podívám. Výborně, to je to pravý.. je tam Smoke on the water? Zeptám se a to už vyjíždíme. Jetsli mě máš navigovat? No..nevím. Tak spíš ne a kdybych váhala, tak mi řekneš, ju? Vyjedu a splním předsevzetí, že jezdím rychle. U řízení už nepřemýšlím, mám to v krvi. Ráda o sobě tvrdím, že jsem výjimka potvrzující pravidlo ženského řízení. |
| |
| Restaurace Povolená rychlost? co to je? Ušklíbnu se. Ty ráda Deep Purple? Hezky... jasně, že tam je. Tuhle slečnu si nesmim rozzuřit... ne ne ne, líbí se mi... hned s tim končim... Co posloucháš? Guns n'Roses? Ac/DC? Kiss? Motley Crue? Ozzy? Nirvana? Bon Jovi? Asi nekončim... Cítím, že musím bejt doma hodně rychle, jestli nechci bejt nesnesitelnej... Jak nemám dávku, sem nepříčetnej... |
| |
| Restaurace Tak ok, jedu jak se mě chce. Následky sou na tobě. Pobaveně se na něj podívám a pak se opět věnuju silnici. To autíčko jezdí dost dobře. Jojo, moc je neznám. Ale tuhle jsem od nich zpívala. Sdělím mu jen tak mezi řečí, aniž bych si to uvědomila. No, já spíš novější...Miluju Muse, pak ty rádoby emo a tak, ale AC/DC, Kiss, Nirvanu i Bon Joviho občas jo. Kejvnu na něj. Když jsme mimo ruch hlavních tříd, ještě zrychlím. Kupodivu i vím kudy a před branou jeho domu zastavím luxusním dupnutím na brzdu. A sme doma.. Kolik je? Kolem 12tý? Teprve? On přijde v půl sedmý, tak to mám dost času. Ještě to domluvim a asi zas vezmu Rafa ven. Tak, napíšeš jim teda? A v půl sedmý, ok? |
| |
| Před domem A nešlo by to ještě dřív? Zkusit to můžu. Že musíme ještě nakupovat... Usměju se na ni a dostanu strašnou chuť, abych ji políbil. Moc rád jsem tě viděl, Neo. Zavolám ti. Usměju se na ni, převezmu si klíčky a vystoupím. Cadillac je v pohodě, takže sem spokojenej. Ještě se na ni otočím a mrknu na ni. Nemusim ho zvát, jestli nechceš. Ale já bych byl zejtra na suchu... |
| |
| Před domem Dřív? Taky jsem to chtěla přesunout na dřív. Hhh Klidně, proč ne. No jo, musíme ještě udělat nákup. Tak v kolik bys rád přišel? Je mi to jedno, i kdyby chtěl přijít hned za chvíli. Tak klidně. Stejně je ten dům na mě moc velkej a nudnej a prázdnej. I když, mohla bych jít k bazénu. Bydlíš hned naproti, stačí se zvednout, projít váš pozemek, silnici a zazvonit u brány. Ale jak chceš. Mrknu na něj uvolněně. Klidně pozvi, ale ať sebou NIC nenosí. Já si s nim pak sama ujasnim určitý věci. Odpovím mu. A Alexi? Zavolám ještě, ležérně opřena o bránu. Na to, že to mohlo bejt rande..nezapomněls na něco? Se smíchem ho popichuji, pak se ale otočím, že si najdu klíče a zalezu. |
| |
| Před domem tak... ve dvě? Usměju se. Super, mám jí... tak teď jí neodradit... a končim... Dobře, upozorním ho.Přikývnu pobaveně. tedy, naoko pobaveně. Jenže on neumí držet jazyk za zuby... určitě se prokecne. Ale když ho nepozvu, bude to horší... Otočím se za zavoláním a pozvednu obočí. Pak se usměju a zatímco se otočí jdu zase k ní. Chvíli za ní váhavě stojím, pak jí položím ruku na bedra a druhou si jí otočím k sobě. A co přesně máš na mysli? Koukám na ni tak z pěti centimetrů a už zase mám chutě... i chuť na koks mě přechází... |
| |
| Před domem Ok, ve dvě. Tak se budu těšit. Zatim bych si mohla jít zaplavat. Nebo hrát si s Rafem a Tarou. Tara je tátova doga. Rozmýšlím, co budu dělat. Najdu klíče a z váčku vytáhnu papírek s číslem. Kód. Naťukám ho do číselníku vedle brány a ta se začne otvírat. Už se celkem těším na večer... Uvažuji nad tím, co si vezmu na sebe a jestli mě vůbec přijmou. No, uvidíme. Najednou se přímo za mnou ozve jeho hlas, až trošku nadskočím. Jsi jako duch.. Oddechnu si a a otočím se k němu. Dívám se mu úplně zblízka do očí a pousměju se. No, co myslíš? Hlavu nakloním na stranu a zvednu koutek k úsměvu. |
| |
| Pláž Během chvíle tak trochu přestanu vnímat ostatní..Slyším sice jejich rozhovory, ale zůstávám mlčky ležet se zavřenýma očima... Trochu zpozorním, když Michelle položí otázku ohledně našeho posledního posezení... Páni..už je to asi hodně dlouho..pamatuju na ty doby , když jsme byli ještě malí..Neměli jsme takové "zájmy" jako ted.. Po chvíli se Michelle a Gabriel zvednou a někam odejdou..Asi jsem nějak vypustila jejich rozhovor nebo za to může tu slunce, že jsem nepostřehla kam mizí... Až odpovědť Roye mi to celkem objasní...Usměju se na ně a kousek je sleduju.... Chci se otočit na záda, ale pálivá bolest mi to nedovolí..Stačí mi jediný pohled na mírně červená záda, abych zjistila, že opalovat záda si už dnes vážně nebudu.... Au...Kruci... Rychle se zvednu a zamířím k moři, abych se trochu ochladila...Naštěstí ještě nejsem moc spálená, takže se to během chvíle zklidní..A studená mořská voda tomu pomáhá... Jakmile mě záda přestanou pálit, tak se posadím na okraj moře a chvíli se dívám na obzor... Tak jsem tu zbyla sama...Alespoň, že ty záda už tolik nebolí.. PO chvíli se zvednu a vrátím se zpátky na svou deku, abych si opálila i předek a uschly mi plavky..... |
| |
| Pláž - Sofie - Roy Usměji se když vidím jak ti dva jdou pryč, pak mrknu za sebe na Roye "Tak super. Tak se pak domluvíme na tom co spolu podnikneme. Až... ahh... si vychutnám tu skvělou masáž."zatnu prsty na nohou a přivřu oči. "Hmm... kdyby jsi třeba někdy chtěl nějakou bokovku tak bych si tě moc ráda najala jako maséra..."zavrním spokojeně. Trochu se leknu když vedle mě Sofie vyjekne, vzhlédnu a dívám se za ní jak jde k vodě ve které se ochlazuje. Když se vrátí soucitně syknu "Spálená co? No jo... to se někdy hodí mít u sebe takový ten časovač z kuchyně, ten dobře upozorní kdy je čas se otočit."pousměji se "Jestli nemáš opalovací krém tak si půjč můj."nabídnu ji "Je ho tam dost."nabídnu ji ochotně a pak vyjeknu "Je! Tam vydrž... jojo..."zamumlám když se dostal na místo pod lopatkou, kde mě píchlo a jak mi to tam masíroval myslela jsem že umři blahem. |
| |
| Pláž a ke každé ruce jedno krásné děvče Zasměji se. ,,No... bokovku... To nevím, kdy... Musím se taky učit a studovat, jestli chci úspěšně ukončit svoje vzdělání a že bych věru rád... Ale možná by to šlo nějak zařídit... Uvidíme." dodám, pak mou pozornost ale upoutá Sofie a to tak, že chvíli přestanu dívku pod sebou masírovat. Pohled na Sofiina červená záda způsobí, že se mi tvář soucitně stáhne a bolestně syknu, skousnu si ret. Spálit se je dost nepříjemné. Sice to ještě není tak moc, ale stejně... Ještě chvíli ji sleduji, ale opět začnu Sarah masírovat, později k ní opět skloním hlavu. ,,Fajn, dobře... Trošku ti tam přeskočilo.... tak se ani nedivím, ale to bude někdy chtít rozmasírovat pořádně. Nemáš ty náhodou občas problémy se zády?" otáži se, pokračuji v masáži, pak se otočím na Sofii, která si lehla na záda. ,,Jestli chviličku vydržíš, tak ti ty záda namažu. Sice je to už od toho momentálního spálení nezachrání, ale aspoň to nebude ještě horší...." pousměji se na ni, ještě trochu víc jsem přitlačil na to problematické místečko Sarah, na to jsem se natáhl dopředu, prsty sjel od krku podél celé páteře až ke kříži, pak to celé zopakoval zpět a znovu dolů, akorát celými dlaněmi. ,,Tak, hotovo, slečno, odpusť, ale jdu se věnovat citlivější záležitosti.... Spálená kůže není legrace..." okamžik na to se skloním nad Sofií, do ruky si vezmu lahvičku s krémem. ,,Tak, prosil bych otočit, sličná slečno..." pousměji se, počkám, až to udělá, do dlaní si dám opět trochu krému, který stále příjemně chladí a hodně opatrně a jemně jí ho začnu roztírat na rozpálenou, lehce načervenalou kůži. |
| |
| Pláž Jo spálená..Trochu jsem to přehnala...Příště se nesmím zapomenout otočit...Děkuju, myslím že ho budu potřebovat.. Usměju se na Sarah a rozhodím si mokré vlasy.... Dobře..To bych ti byla moc vděčná...Ještě víc se spálit vážně nechci.... Věnuju mu zářivý úsměv a trochu se pusunu na dece, protože mě opět začínají pálit záda... Poslušně se otočím na břicho, ale neobejde se to bez bolestného syknutí... Krucinál..že já si to vážně pohlídala...snad se to zklidní...jinak se po zybtek dne nehnu z domu... Hned jak se krém dotkne kůže, tak opět bolestně syknu... Během chvíle ale úlevně oddychnu, protože chlad začíná být na rozpálené kůži příjemný..Ještě k tomu s jeho jemnými dotyky.... Páni..To je příjemný...Děkuju..Řekla bych si taky o masáž, kdybych se nábala, že to bude bolet... |
| |
| Před domem, konec rande? Chvilku na ni jen s úsměvem koukám a pozoruji její rty. Pak jí rukou zajedu do vlasů a její obličej si přtiáhnu blíž. Jemně ji políbím na rty a zavřu oči. Je sladká... Několikrát ji měkce políbím a pak se odtáhnu. Usměju se a cuknu obočím. Myslel jsem tohle... Nevinně strčím ruce do kapes černých džínů a zatvářím se jako kluk, který právě prohodil míč oknem sousedky a zarputile tvrdí, že to byl někdo jinej. A můžu ještě? Zase se k ní nakloním. |
| |
| Město Frčím skrze několik ulic. Pocit nevolnosti mě nechce za žádnou cenu pustit. Kdybych si aspoň vzpomněla, co jsem to včera všechno vypila. Nakonec uznám, že by další jízda mohla mít nebezpečná, ale to prve musím o fous minout okraj kruhového objezdu. Zatraceně.. proč to sem cpou?! Zabrzdím a sesednu dolů. Několikrát se zhluboka nadechnu. Bezva. Hlavně klid.. nádech, výdech.. Vykašlu se na to, že jsem zastavila zrovna v bohaté čtvrti, momentálně je mi tak špatně, že mi je to putna. Svezu se na zem vedle motorky a hlavu si dám mezi kolena. "Hlavně nezvracet.." zašeptám si pod nos a dál zhluboka dýchám. |
| |
| Před domem Se stejným rozverným úsměvem sleduji jak se na mě dívá. Jsem docela nesvá, ale zároveń v dychtivém očekávání. Úplně lehce mi zajede rukou do té mé hřívy a přitáhne si mě, svou dlań položím na jeho paži a oddám se polibku. Áách můj bože.. Divím se, že se mi ihned nepodlomila kolena. Ale i konečky prstů, mě brní a v thle chvíli mám v hlavě veliký zmatek ale ještě větší euforii. Když se odtáhne, ještě chvíli mám zavřené oči a pak je otevřu, jemně si olíznu rty a podívám se na něj. Myslíš na hezký věci.. Zaculím se. Zeptá se jestli může ještě a já si chvíli, rádoby zamyšleně, prohlížím jeho obličej. Noo... Spojím ruce za zády a zas se nevinně usměju. V očích mi ale blikají veselé ohníčky. Zkus to.. Vyzvu ho pobaveně a nakloním hlavu lehce ke straně. |
| |
| Cesta v příjemné společnosti “U mě? Já ani sama nevím, co je u mě nového, všechno se pořád opakuje, až je to nudné. Pořád se učím, užívám si. Moje matka mi pořád kupuje maličkosti, které opravdu nechci – tím si mě vůbec nezíská. Chce mi pořídit nějakého čistokrevného psa nebo kočku s tím slavným rodokmenem. Ale vše při starém, opravdu.“ Jsem nucena pokrčit rameny, protože můj život je pořád stejný, vůbec se nezměnil. Proto jsem řekla jenom ty maličkosti, kterých jsem si za poslední dobu všimla. “A co je u tebe nového – teda krom té firmy?“ Byli jsme u jeho auta, které bylo bílé jako sníh. Neviděla jsem na něm ani malou špinku, nejspíš se o tuhle káru a krásu musel pečlivě starat. A bodejť by ne. Tohle auto by vypadalo jinak, kdyby se o něho nestaral. “Tak to abych byla nesmírně opatrná...“ V očích se mi zablýsknou veselé jiskřičky pobavení, trochu pozvednu koutky úst do úsměvu. Už se ale neudržím a začnu se chichotat. Nasednu do auta, na sedadlo spolujezdce. Motor hned naskočí a my vyjíždíme z parkoviště. Pobídne mě, jestli nechci pustit nějakou hudbu, a já se moc nenechávám poroučet. “A co posloucháš?“ V mini hifi věži má více CD, ale já jsem si vybrala to první, které nejspíš poslouchá nejčastěji. |
| |
| V autě S odpovědí si dám na čas jelikož se na silnici vyskytla složitější situace. No tak já se před třema rokama rafnul s otcem a od tý doby jsem ve Švýcarsku nebyl ani na víkend. Odmítám se s ním vídat. To je asi tak jediná novinka, kterou mám. Jak vidíš moc se mi poslední dobou nedaří. pronesu když se vše uklidní avšak svá slova zlehčím úsměvem a ledabylým mávnutím ruky na znak, že je mi to všechno jedno. Známe to oba. Rodiče ač se snaží nikdy nebudou to, co by měli být. douzavřu naši debatu a když uvidím jaké CD vzala Michelle do ruky jen se pousměji. Je to jedno ze starších alb skupiny Westlife nesoucí název Coast to Coast. Hned jakmile CD zajede do mechaniky rozezní se v autě první písnička My Love. Novodobá hudba mi nikdy nebyla po chuti. Snad za to může ta má „slabina“, kterou je romantika. Ano i já dokáži být někdy romantický. Tak jak slyšíš zůstal jsem věrný melodickým písničkám a ne těm dnešním bubnům a nesmyslným výkřikům. Ale pokud se ti tohle nelíbí a holduješ spíš těm novějším písničkám tak pak je to to cédo úplně dole. navedu Michelle. Přeci nechci, aby se moje návštěva cítila nesvá. pronesu na oko vážně, ale v očích se mi lišácky blýskne. |
| |
| Zapadlé uličky v chudinské čtvrti Los Angels "Možná že jednou jo. Třeba se nějakej bohatej magnát rozhodne zkrášlit poslední neumělou, pravou čtvrť bez plastických obličejů, Ferrari a divokejch mejdanů. Sice jsem tu poprvý v životě, ale bude mi to chybět." prohlásím s uměleckým nádechem v hlase a ironicky se ušklíbnu. V tu chvíli mi foukne vítr z pobřeží do zad a hodí mi vlasy do obličeje. Než si je opět odkryju, Reno pokračuje. "To je fakt. Jsi genteleman, co na to jinak říct..." přátelsky se usměju, seznamování mi vždycky šlo a tohle jde jak po másle. Ne! Nechci ho sbalit, ale jen si s někým popovídat. A s Renem se baví opravdu dobře. Všimnu si, že si mě Reno celkem zvláštně prohlíží. Tázavě nadzvednu obočí a zazubím se. "Co si mě tak prohlížíš?" zeptám se lehce nervózně a nejistotu se snažím zamaskovat usilovným prohlížením nalakovaných nehtů na levé ruce. |
| |
| Ulice Jdu pomalu a zamyšleně dál, kam se mi zachce, tedy spíše kam se Terry obrátí. Když se Terry najednou rozeběhne, znuděně se podívám za ní. Po chvíli přemlouvání sama sebe se s hlasitým povzdechem rozeběhnu za ní. "Stůj, nemám náladu na honěnou." Zavolám za ní nevrle, ale to už se zastaví u nějaké motorky a svýma velkýma očima si prohlíží osobu, která tam sedí přikrčená s hlavou mezi koleny. Vylekaně se podívám na dívku, která tam sedí a rychle k nim přiběhnu. Rychle se natáhnu pro Terry, aby dívku, která sedí bezmocně na zemi nechala být a připoutám ji na vodítko. Přikážu jí, ať si sedne a počká. Poté se znovu začnu zajímat o tu dívku, co přede mnou sedí s hlavou mezi koleny. "Ehm… Jsi v pořádku ?? Co je ti ??" Zeptám se a v mém hlase by mohl zaznít podtón starosti. Pomalu a lehce se dotknu jejího ramene, aby se nijak nevylekala. Jen doufám, že se mi tady nesesype, to by bylo něco pro mne… Pomyslím si zoufale a rozhlédnu se kolem, jestli neuvidím nějakou dobrou duši, která by mi byla ochotna pomoci. Když se zoufalým vztekem nikoho nevidím upřu svůj zrak dívce přímo do obličeje a vyčkávám, jestli mi vůbec je schopna něco říci. |
| |
| Na spálenou kůži se musí opatrně ;o) Zlehka a spokojeně jsem se pousmál, když jsem slyšel, že je jí to příjemné. ,,To jsem rád. Ale tu masáž bych teď vážně neriskoval. Už tak vidím, že tě to docela bolí a kdyby se to pak prokrvilo, bylo by to ještě citlivější... Ale tak myslím, že tohle snad není poslední den v našem životě a nějaká příležitost se jistě taky naskytne a nejen jedna. Takže ti to nemusí být líto." odvětím, pak jen opravud hodně jemně přitlačím, aby se krém lépe vsákl do kůže. ,,Až přijdeš domů, tak bych doporučil něco po opalování a klidně i silnější vrstvu, ať tím kůže pěkně prosákne. Nejlíp se možná poohlédnout po nějakém vyloženě chladivém gelu pak ještě navíc, nebo krému s obsahem aloe. A jak říkám-klidně víc vrstev a větší množství, pak se ti to spálení rychleji zahojí a nebude hrozit, že ti třeba pak kůže zhnědne a sloupe se...." opět se natáhnu pro lahvičku s krémem, otočím ji dnem vzhůru a nechám zas trochu větší množství vytéct na dlaň, kterou vzápětí opět přitisknu na stále dost teplem sálající Sofiina záda. Trochu omluvně se zadívám na Sarah. ,,Promiň, pak ti klidně koupím nový, když ti s tím tady takhle laboruju.... Ale raději víc než míň tady platí dvojnásobně. Jak je něco spálené, má to daleko větší tendence spálit se ještě víc..." zlehka se pousměji, na to se opět začnu věnovat Sofii. |
| |
| Ulice Zvednu hlavu a trochu se pousměji. "Jo, dobrý.. jen.. nesnídala jsem.." zamumlám tiše. Proč to nepřiznáš, Sam? Teď si nemusíš hrát na hodnou holku.. papínek je daleko.." Odkašlu si a začnu pomalu vstávat. "Ehm.. kocovina.. znáš to.." přiznám se s úšklebkem. Rozhlédnu se a mlčky uvažuju o tom, co teď budu dělat. Nechce se mi vrátit se domů a nechat se tam očumovat jako chovná klisna. Pohledem zastavím na neznámé a zkoumavě si ji prohlížím. "A tys snídala?" |
| |
| Ulice, seznámení Nesnídala ?? To vypadá takhle jenom kvůli tomu že nesnídala ?? Musím se nad tím trochu pozastavit, ale když se mi potom přizná pochopím. Tak nějak, sem tam to taky zažiju. Pousměji se a pomůžu jí na nohy. Terry se mezitím otřepe a vyrazí svižným krokem k pro mne neznámé dívce. Dřív než ji stačím zadržet skáče Terry neznámé dívce na nohy a tlapkami se o ni otírá. Ihned ji stáhnu zase k sobě.Promiň, je to ještě štěně, neví jak se má chovat. Omluvně se na dívku podívám a pak se ještě rychle podívám káravě na Terry, která se vedle mne přikrčí. Když se mne dívka zeptá jestli jsem snídala, trochu mne to zaskočí. No vlastně ani ne, jestli chceš, tak můžeme někam vyrazit Nabídnu jí a pak se podívám na Terry. To bych ovšem nejdřív musela odvézt Terry domů a nebo bych mohla tu dívku pozvat k nám, kuchař už by měl u nás být. Pomyslím si a zamyšleně se na chvíli na dívku zadívám. Promiň, ani jsem se nepředstavila, já jsem Lea. Usměji se mile a napřáhnu k dívce pravou ruku. |
| |
| Ulice Pozapomenu na pocit nevolnosti a se smíchem Terry pohladím. "Jen si vyžaduje pozornost.. viď.. teda.. myslím, já na tohle zrovna nejsem odbornice.." Předělám si drdol, jelikož už asi musím vypadat jako hastroš. Při její nabídce se pousměji. "Přesně tohle jsem měla na mysli.. a kam to bude? Tedy.. mohly bychom jít někam, kde mají terasu, aby tahle psí slečna mohla s námi.. nebo.." odmlčím se a zadumám nad nějakou další variantou. Pak přijmu podávanou ruku. "Já jsem Sam, těší mě, Leo.." |
| |
| Ulice - Sam „Těší mě Sam“ Usměji se a začnu přemýšlet, kam by jsme mohli vyrazit. „Jestli by jsi neměla něco proti, tak bychom mohli jít k nám a terasa tam je taky.“ Usměji se a podívám se na motorku, vedle které jsme teď stály. „Opravdu pěkná“ Pochválím a dál se na ni zaujatě dívám. „Mám taky jednu, možná by jsme se potom mohli projet, tedy jestli je ti lépe.“ Pousměji se a svým zrakem se vrátím zpátky k Sam. „Jestli se mohu, ty jsi tu nová? Nikdy jsem tě tu neviděla.“ Stále se usmívám a Terry pustím z vodítka. Začne pobíhat kolem nás a je vidět, jak je nadšená. |
| |
| Pláž Taky si to myslím..Ale bolí to už vážně jen trochu...Vážně myslíš, že by sis na mě někdy našel čas ve svém přeplněném programu?..To by jsi mi udělal velkou radost. Usměju se a blaženě přivřu oči, protože bolest už téměř vyprchala a nahradil ji pouze přijemný pocit.. No má to jeden háček..Já s tebou souhlasím , že bych se měla doma ještě pořádně namazat, ale mě nemá KDO namazat..Zahradník má dnes volno a sourozence nemám... Usměju se při vzpomínce na našeho krásného zahradníka, který k nám chodí třikrát týdně, aby se nám postaral o zahradu...Celkem dobře se s ním povídá... Hned potom se zatvářím hrozně smutně a v hlavě už spřádám plán.. Taky promin Sarah..Měla jsem si vzít svůj krém a ne plýtvat tvým..Příště ti půjčím svůj a můžeš ho klidně celý vypotřebovat.. Zasměju se a potom se uvolním a užívám si masáž... Royi..myslíš, že bys měl dneska cestu kolem našeho domů?...Já že bych možná využila tvého nadání a tvého milého chování a poprosila tě o další namazání..Bylo by to určitě jen na chvíli a pak bys zase volný...Nechci tě ale nějak zatěžovat...Večer bys měl zase volný..Myslíš, že bych tě mohla poprosit?... Mezitím co jsem povídala, jsem si sundala brýle, takže teď na Roye upřu psí pohled a nevinně se usměju... |
| |
| Zapadlé uličky L.A. Já tyto ulice mám rád. Nikdo mě tu nezná a můžu se porvat aniž by mě matka tahala z průšvihu. Řeknu na Alicinu ironickou poznámku. Nechtěl bych, aby tyto ulice jakkoliv měnily. Prohlížím? No, víš, dneska ti to fakt sluší. Řeknu popravdě a rozhlédnu se kolem. Kousek je banda cápků. Tomu jednomu jsem minule zlomil nos. Raději půjdeme. Mám tam starý známý a nechci se s nimi bavit. Zazubím se na Alici a udělám pár kroků k „naší“ čtvrti. Vítr mi rozfoukává vlasy a ty mi padají do obličeje, ale na to jsem si už zvykl. Později je ostříhám… To už si, ale říkám asi měsíc hehe. |
| |
| Ulice - Lea "No, pokud ti nevadí, že si domu potáhneš naprosto cizí osobu.." prohodím se šklebem. Pak se ale usměju a dodám: "Velmi ráda.." Sleduju směr jejího pohledu a když tím svým zavadím o svou motorku, uchichtnu se. "Je nová. Ehm.. nedávno jsem "lehce" rozbila tu starou.. a projížďku bych brala.. jen se fakt musím najíst, jinak to bude stát za pendrek.." Na chvilku se věnuji Terry, která se mi moc líbí. Mohla jsem mít taky takovou, kdyby matinka nebyla taková.. taková.. Už ani v duchu nejsem schopná najít pro matku ten správný výraz. Zaženu nepěkné myšlenky a juknu na Leu. "Ale ne.. já jsem zdejší.. tedy, ne odsud, tady jsem snad poprvé.. " Odkašlu si, rozhlédnu se a snažím se zorientovat. A kde to vlastně jsem? "Většinou zůstávám na pro mě známých místech. Jen teď jsem trochu.. ztratila pojem o tom, kde jsem.. obvykle zůstávám s partou, takže ani nemusím vědět, kde co je.." Omluvně se usměju a pak se opět podívám na Terry. "A jakpak ty se jmenuješ? Hm?" Podrbuji ji. |
| |
| Pláž -Roy - Sofie Vlastně řekl na mou otázku ohledně bokovky v masírování možná což by docela mohlo být i Ano. Ale tak se uvidí. "Jasně."souhlasím. "Potíže se zády? No občas. ne moc často, jen když třeba od rána do večera pořád něco dělám. Ale to že bych běhala od rána do večera se právě nestává často, tak mě to právě často nebolí."odpovím mu. Když se mnou skončí spokojeně se protáhnu "Děkuji. Bylo to skvělý. A jasně... chop se Sofie. Snad ji pomůžeš."podepřu si rukou hlavu a dívám se jak pracuje na Sofii. "Hele to je v pohodě. Krému mám dost, tak si nedělej vrásky."podepřu si rukou hlavu, pozvednu obočí. Tak Sofie to taky zkouší, prej namazat jo a co ještě? |
| |
| Ulice - Sam „No, mě to nevadí, ale závisí na tobě, jestli chceš do domu úplně cizí osoby.“ Úšklebek jí oplatím, ale pak vytáhnu koutky úst do úsměvu. „Jistě, tak si ale cestou rozmysli, co by jsi asi tak chtěla, protože já opravdu nevím, co ti asi tak chutná.“ Upozorním Sam s úsměvem a společně s ní se zadívám na Terry. Jak to, že si Terry vždycky dokáže všechny omotat kolem tlapek. Nepatrně nad tím zakroutím hlavou. Nechápu to, je to takové číslo a přesto jí všichni okamžitě musí pohladit, když jí uvidí. „No, tohle je bohatá čtvrť L. A., jestli ti to něco říká.“ Usměji se omluvně, vím, že jí toho říkám opravdu málo, ale nechce se mi to všechno popisovat, když tak jí potom pomůžu najít cestu. „Tohle je Terry a je to hrozně hravé štěně, tak se ti když tak předem omlouvám, někdy neví, co dělá.“ Znovu se usměji a podívám se na Terry, která je celá šťastná, že konečně za ty dlouhé týdny zase našla někoho, s kým se ještě nezná. |
| |
| V autě Na silnici se něco děje, jelikož Gabriel musí dávat pozor na cestu, proto musím chvíli čekat na jeho odpověď. “Já jsem se včera pohádala zase s matkou, ale ta na to podle mě zapomene, byla totiž úplně mimo.“ Je mi docela líto, že se Gabrielovi nedaří, ono se to těžce poslouchá takové problémy, když víte,že nemůžete onomu člověku nějak pomoct. “Ale, bude líp. Možná, že se ti teď nedaří, ale pak se ti třeba bude dařit hodně dlouho.“ Sama jsem nevěděla, jestli jsem řekla pravdu, ale musím uznat, že já osobně si tohle myslím. Když se vám nedaří, přijdou dny, kdy vám bude opravdu dobře. “To teda nebudou, ale teda táta byl opravdovým tátou, tak jak se sluší a patří. Jenomže...“ On ví, vždyť to, že můj otec zemřel přímo na hřišti ví každý z této čtvrti. Každý si na to vzpomene hned, jak mě zahlédne. Taky to bylo otrava, každý mě jenom litoval a utěšoval, až jsem byla vzteky celá rudá. “Já poslouchám všechno, popravdě mi vadí jenom hip-hop a rap. Ani nevím, jak něco takového mohlo vzniknout, raději se tomu vyhýbám. A Westlife je skvělá skupina.“ Sama jsem je poslouchala, když jsem potřebovala fantazii, nebo si jen tak popřemýšlet. Vždycky jsem musela poslouchat hudbu, jelikož hudba mě tak nějak uklidňovala. “Já se cítím úplně normálně!“ Zasměji a zaposlouchám se do písničky. |
| |
| Dvě pozvání během pár minut? ,,Popravdě... zatím až tak přeplněný program nemám... Krom studia a učení k němu vpodstatě volno, i když uvidíme, jak to bude s tou prací za barem... Byl bych rád, kdyby to vyšlo....." pousměji se a jen mírně zkusím přitlačit. Pomalu, skutečně jemně. ,,Kdyby tě to bolelo, tak se hlavně ozvi, ne že to poznám až podle toho, že uslyším, jak skřípeš zuby...." upozorním ji pro jistotu, sjedu rukama o kousek níž a přitlačím palci u její páteře. ,,A co se týče cesty okolo vašeho domu.... Tak asi změním denní trasu... Protože s tím namazáním jsem skutečně nežertoval a proč si protahovat bolest, když to tak být nemusí... A když nemáš nikoho k ruce a já stejně nemám co na práci..." usměji se a zlehka pokrčím rameny. Dál jemně tlačím na důležité body k uvolnění svalstva a otočím se na Sarah. ,,Chceš se jen tak projít, nebo si zajít někam sednout? Kdyby to druhé, tak tě samozřejmě zvu. A v kolik hodin tě mám vyzvednout?" |
| |
| V autě Jo jo to máš pravdu. Všechno se jednou obrátí v lepší. souhlasím s Michelle. Úsměv mám na tváři jako přikovaný. Ne, že by to bylo z nutnosti, ale jednoduše to ani jinak nejde než se v přítomnosti téhle dívky usmívat. Vím. Tvého tátu pamatuju a myslím, že byl snad nejsolidnějším chlapem z týhle čtvrti jakého jsem měl tu čest znát. Sice jen od vidění, ale přeci… ač to možná bylo nemíste na chvíli rozvést debatu o jejím tátovi nemohl jsem si to odpustit. Michellin otec byl skutečně třída a to nejen na hřišti. Když se od ní dozvím, že taky moc nemusí hip-hop a rap tak mi popravdě spadne kámen ze srdce, že to cd úplně dole nebude muset do mechaniky. To jsem rád. řeknu jí upřímně. Chvíli na to už zatáčím do ulice, kde stojí její dům. Zastavím před ním načež pohlédnu na svou společnici. Tak jo. Jsme tu. Zpátky bych měl být tak za deset maximálně dvacet minut. Pokud budeš chtít tak se vydej na pláž beze mne. sdělím Michelle a tak nějak poprvé za dnešní den si jí pořádně prohlédnu. Dívky v LA se dělily do dvou skupin. Ty krásné a ten zbytek. Michelle stoprocentně patřila do té první. |
| |
| Uličky chudinské čtvrti Los Angeles "Jasně, být někde nikým nepoznán se občas dost hodí. Zvlášť, když jsi dcera slavnejch." přitakám. "Zhruba před deseti minutama mě v obchodě přepadla prodavačka s tím, že mě její neteř děsně obdivuje a doslova mě přinutila k tomu, abych se jí dvakrát podepsala. Včera mi zase nějakej padesátiletej trpaslík nabídl, jestli bych se nechtěla ,seznámit´ s jeho synem. V ruce držel nějaký bankovky a mával mi jima před nosem. Jako bychom zrovna my neměli těch vlastních dost, že ano?" prohodím s dalším z mých pověstných úšklebků - čímsi mezi úsměvem a ironickým šklebem. Po Renových dalších slovech mi ten úšklebek zůstane, oči však vytřeštím a na dvacet vteřin ztratím řeč. Nejsem schopná slova. Nakonec ze sebe vymáčknu, tentokrát opět sebevědomě: "Dneska? Mě to sluší vždycky, brouku." a rozesměju se, aby pochopil, že ho opravdu nebalím. "Starý známý? Jo, asi vím, jak to myslíš. Ale jestli se s nima chceš rvát, klidně se porvi, mě to nevadí. Tři roky dělám kickbox a judo, opravdu nemám strach. Ale jestli chceš jít?" pokrčím rameny a vydám se za ním. Vlasy si všechny přehodím na záda, vytáhnu z kapsy zlatě nabarvenou gumičku a stáhnu je do culíku, který si přehodím přes rameno, aby mi vlasy nefoukaly do obličeje. Žabky na podpatku mi pěkně klapou po dláždění a já si vykračuju vedle Rena, jako bychom byli už dávno dobří přátelé. |
| |
| Uličky L.A. Člověk rád udělá lidem radost. Ale někdy je to vážně vlezlý. Taky mám občas problémy a to nejsem žádná hvězda filmů či seriálů. Ušklíbnu se, když si představím Alici jak za ní běží postarší dědula s bankovkami v ruce. Když řekne, že jí to sluší vždycky donutí mě to k rozpačitému úsměvu. Ta si teda věří. Pomyslím si a uložím si do paměti, že na toto téma je lepší nemluvit. Nechám si rvaní na jindy. Nechci se předvádět. Ušklíbnu se a je mi jasné, že Alice není ani trochu křehká květinka. V její situaci se ani nedivím, že se učí bojovým sportům. Já to ani nepotřebuji. Tlapeme si to tak do „naší“ čtvrti a já jen tak přemýšlím kam vlastně chci jít. Měla jsi dnes ještě něco v plánu nebo ne? Zeptám se a odfouknu vlasy, které už mi zase spadají do obličeje. Je to hrozný. Vážně musím zajít k holiči. |
| |
| Pláž Vážně?..a Já si myslela jaký jsi zaměstnaný člověk...No nevadí....Určitě ti to s tím abrem výjde..budu ti držet pěsti.. Usměju se na něj a rukama naznačím stisknuté pěsti... Dobře..Kdyby to náhodou bolelo, tak budu křičet, že to uslyší až na druhé straně města....No tak daleko asi ne..To bych přišla o hlasivky.. Zasměju se, až se celá třesu... Neboj..Dám ti vědět, kdybych to nemohla vydržet...Skřípat zubama nebudu.. Když trochu přitlačí, tak mě rozpálená kůže sice trochu zabolí, ale nedám na sobě nic zdát..Naštěstí to během chvíle odezní.. Teeda..Tak až půjdeš okolo našeho domu, tak zazvoň....Určitě budu doma...Nebo dej možná předem vědět..Ale byla bych ti za to mooc vděčná.. Potom Roy obrátí pozornost k Sarah, takže se znovu uvolním a zavřu oči... |
| |
| Pláž Usměji se na něj a smyslně na něj zamávám řasami a pak laškovně mrknu "A co to takhle spojit? Třeba se chvíli projít a pak si na chvíli někam sednout?"navrhnu. Nic jsem proti Sofii neměla, byla to fajn holka, ale trochu mi vadilo, že se začala hned opičit a začala s Royem flirtovat. A když mě vlastně ještě předtím v tom podporovala. Ale tak stejně jsem nevěřila, že bych si Royovi náklonnost udržela věčně, nakonec je to muž. Docela dost žádaný muž. Ale strávit s ním jednu vášnivou noc by mi vůbec nebylo proti srsti nebo dokonce víc. Ale to bych ho musela něčím opravdu zaujmout, ale jak jen to udělat? Zamyšleně se poškrábu na nose, ale jistě to půjde nějak udělat. Je to muž a jako každý muž má své slabosti které ženy využívají po staletí. Znovu se Roye usměji a zamávám na něj smilně řasami, jako kdybych mu slibovala něco krásného a maličko jsem doufala jestli by mu to nevehnalo rozkošnou červeň do tváří. |
| |
| V autě “Vždycky, a to tomu tolik lidí nevěří...“ Nevěří, protože si myslí, že všechno bude buď dokonalé, nebo špatné. Vždycky ale se to obrátí k lepšímu. Já v to věřím. “To ano, ale život jde přece dál...“ Snažila jsem se působit vyrovnaně, ale necítila jsem se dobře tehdy, když se o mém otci mluvilo. Kdykoli, a bylo jedno jestli pozitivně nebo naopak pesimisticky, kriticky. Nebylo lehké se vypořádat s tou smrtí, když jste ji ještě sledovali a dívali jste se, jak na hřišti váš otec umírá. Pořád si ty chvilky pamatuji. Jsme před mým domem a já pomalým tempem vystupuji. Nechce se mi vystupovat, s Gabrielem mi tak nějak bylo hezky, pořád jsem se usmívala. “Sama bych na pláž nešla, určitě počkám!“ S menším ušklíbnutím se zasměji, zkusím si představit boj o Roye mezi Sarah a Sofií. Rozloučila jsem se lehkým mávnutím s okouzlujícím úsměvem. |
| |
| Ulice - Lea Rozhlédnu se. Snažím se vzpomenout kudy jsem to jela. Počkat.. jestli říká pravdu, což asi jo.. tak jsem to jen objela.. super.. už nebudu řídit s kocovinou.. takže jestli je to tak, pak vpravo musí být čínská restaurace.. Zamžourám tím směrem. Opravdu tam něco je. Kdesi za vilama něco vykukuje. Ale je to daleko, takže nemám šanci rozpoznat, jestli je to opravdu ta restaurace na kraji čtvrti. "Ehm.. je tu někde čínská restaurace? Snažím se zorientovat.. jinak já sním všechno.." Ušklíbnu se. Matinka se z toho může zbláznit. Ona musí držet pitomé diety, kdežto já se můžu cpát čím chci. "Obvykle si potrpím na vajíčka, slaninu a džus.." Pokrčím rameny, abych dala najevo, že mi na tom nesejde. Ruku si nedbale položím na sedačku na motorce. "Nejsem moc denní typ, to obvykle spím nebo mě naši vytáhnou na nucený oběd či podobnou blbost.. a v noci.. " Uchichtnu se. ".. to tu vypadá naprosto jinak.." |
| |
| Příprava na pláž Dobrá. Pak jsem tedy zpět za nějakou tu čtvrt hodinku. Zastavím zase tady. sdělím Michelle a mrknu na ní. Hned na to otočím své vozidlo a rozjedu se k sobě domů. Abych skutečně přijel za domluvenou dobu trochu šlápnu na plynový pedál. Díky tomu se k vile dostanu za rekordní čas. Možná bych sem mohl zavolat nějakou tu uklízečku, aby mi tady udělala pořádek. řeknu si když v rychlosti přelétnu svůj příbytek. A tak během převlékání čapnu telefon a rovnou jednu takovou dámu objednám. Bohudíky za peníze bez nichž by snad ani nebylo možné, aby se sem nějaká žena dostavila do pár minut. Skutečně úžasné. Akorát když se dooblékám zazní u dveří zvonek. To bude ona. pomyslím si a jen v plávkách dojdu ke dveřím. Skutečně za nimi stojí žena středního věku. Uvedu ji dovnitř a dám jí instrukce. Teď už jen bílé triko a může se jít. Uklízečce dál nevěnuji pozornost jen jedno a to když jí platím předem. Autem zase rychlostí kulového blesku projedu ulicemi LA načež zastavím před domem Michelle. Jelikož mám tušení, že bude za chvíli hotová ani nevypnu motor, jen se na tu chvíli pohodlněji usadím a svým kritickým okem si začnu prohlížet okolní vily. |
| |
| před domem Pobaveně roztáhnu rty do milého úsměšku. Koukám, že z tebe vyrostla pěkná nestoudnice, Neo. Jen tak dál a skvěle sem zapadneš. Mrknu na ni, odhrnu jí vlasy z tváře a dlaň jí chvíli na obličeji nechám a koukám do jejích očí. Takže ve dvě, jo? Zatim roznesu ty pozvánky. Přitisknu své rty na její, usměju se a pak bez jediného slova se otočím a zamířím naproti, do svého domu. Cestou se vesele usmívám a mám tendenci se ohlédnout, ale neudělám to. Obejdu svého stříbrného miláčka Cadillaca, přejedu ho dlaní a pak vyběhnu schody k hlavnímu vchodu. Jakmile se dostanu do svého "pokoje" (spíš je to velká bytová jednotka) zasednu ke compu a začnu žhavit klávesnici v nejlepších grafických programech. Tak koho pozveme? Nejlíp všechny... Alici, Daniel se taky rád odváže...chacha Gabriel, Lea, Sam... jo, Sam... Michelle, Reno a Roy, Sarah se Sofií A David... sakra... tomu chcípákovi musim zavolat. Telefon - David Moss Hej, kámo... Hm... dneska bude kalba u starýho Harrowa. Jo. Má dost hezkou dceru, Nea, kdysi tu bývala, ale ty si jí nemůžeš pamatovat, přistěhoval ses dýl. Co? No jo. Hele, malej háček. Vopovaž se jí říct cokoli o koksu, jasný? V žádným případě se to nesmí dozvědět, nebudeš si nic brát v jejím domě, je ti to jasný, kámo, jo? Cože? Říkám ti to doufám dost jasně. Jo chci. Asi... tři gramy, to by mi mělo chvilku vydržet. Hahaha. Jo, vydrží. No jo, jen si rejpni, ti to dokážu. Tak zatim. Ne, počkej. Jo. V půl devátý. Ok? Ta čus. Pozvánky mám hotový do hodiny. Fajn, zbývá mi hodina, než zase uvidim tu křehotinku. Zajdu si pořádně natáhnout do každý dírky a následně po čtvrt hodině vyhodit krvavý obsah žaludku do mísy. Páni... stejně je to dobrý... Sakra... Asi bych měl ty pozvánky naházet do schránek. Kurva. Někoho si na to najmu... |
| |
| Náhle vpodstatě plný program Na slova Sarah zlehka přikývnu a pousměji se. Po jejím očividně svádivém gestu mi zlehounka zacukají koutky úst a to pousmátí se o něco málo rozšíří. ,,To zní jako víc jak dobrý nápad a příjemné strávení konce dne. Hmmm... I když bych to možná navrhoval obráceně... Nejdřív večeře a pak procházka, při té aspoň příjemně slehne.... Pokud nemáš nic proti. Aby to bylo rychlejší, tak se pro tebe stavím na motorce, sjedeme do jedné restaurace, co je sice malá, ale o to větší má kouzlo, uvidíš." mrknu na ni, pak se otočím zpět k Sofii. ,,Vpořádku? Nebolí?" otážu se pro jistotu, protože kůže na jejích zádech díky prokrvení i když z lehké masáže ještě víc zčervenala. ,,A jinak... dám ti předem vědět, přecijen je to lepší... Leda že bys stála o překvapení z mého nenadálého objevení se..." mírně a opatrně jí promnu ramena. ,,Kdyžs byla u té zaměstnanosti.... Co vůbec ještě děláš celé dny krom vystavování se slunečním paprskům? V noci vím moc dobře...." dodám a zlehka pobaveně se pousměji, současně s tím přejedu zlehka dlaněmi po jejích zádech až těsně pod kříž, kde jemně, skoro neznatelně stisknu, pak sjedu zpět k ramenům. |
| |
| Na ulici se Sam Zatímco se Sam někam na chvíli zadívá podívám se na oblohu, která je dnes bez jediného bílého beránka. Připomíná mi to spoustu chvílí, špatných i dobrých. Když se konečně odpoutám od nebe a vrátím se myslí zpátky do reality, podívám se směrem, kam se dívá Sam. „Jo je tam, před chvílí jsi se dívala tím směrem.“ Odpovím pohotově na její otázku, máchnu rukou směrem k čínské restauraci a podívám se tím směrem, abych se ujistila, že ukazuji dobře. Když uvidím kousek velké červené budovy, zase se zrakem vrátím k Sam. „Ono se tam něco najde, ale vajíčka by tam měli být, já už opravdu nemám přehled o naší věčně narvané lednici, plné zbytečných věcí.“ Pokrčím mírně rameny na náznak nevědomosti a přitom se uculím. „Mě vždycky probudí slunce a potom už se mi ani v těch peřinách nechce ležet a navíc mě vždycky vytáhne tenhle prcek.“ Pohodím hlavou směrem k Terry, která teď už v klidu sedí vedle nás a usměji se. „Hmm..“ Přikývnu na její poslední slova a poté se líně protáhnu. „Tak co, jsi připravená vyrazit?“ Zeptám se, protože už se mi nechce stát na tom rozpáleném, šedém a zaprášeném chodníku, kde mi do zad praží slunce. |
| |
| Pláž Nad plány Roye se mi nadšením rozzáří oči "Samozřejmě, že nemám nic proti. To zní opravdu rozumněji."souhlasím a usměji se ještě více, šlo to vůbec ještě víc? "Na motorce?"zopakuji a snažím se představit sama sebe na něčem podobném jako je Harley, přitisknutá k Royovi, který by na sobě měl upnuté kožené kalhoty ve kterých by měl neodolatelnou prdelku. No jistě... vím, že tak to nejspíš nebude ale byla to pěkný představa. "Páni! Tak to se moc těším! Na motorce jsem se vždycky chtěla svést. Jednou jsem chtěla i motorku mít, ale pak jsem si to rozmyslela když nám ve škole pouštěli dokument o bezpečnosti jízdy no a nebylo to hezký."oklepu se. Pak si ale rukou podepřu bradu a dívám se na ty dva "Věřím že to bude fajn Roy. A třeba příště mě na rande pozveš zase ty. Víš... já nejsem zase tak zvyklá dělat první krok. Ale myslím, že v tomhle případě se to vyplatí."mrkla jsem na něj a poslala mu vzdušný polibek. |
| |
| Doma S Gabrielem jsme se rozloučili a já šla domů, kde jsem hospodyním a neznámým lidem nevěnovala pozornost. Místo okoukávání, kdo tu je, co dělá a proč, vyběhnu do svého pokoje a zavřu se v něm. Naštěstí v pokoji, ani v koupelně nikdo není, takže mám vyslovené soukromí. První, co jsem se sebou udělala, bylo, že jsem se odlíčila. Sice jsem měla všechnu tu vodě odolnou kosmetiku, ale nechtěla jsem se na ně spoléhat, jelikož se mohli rozmazat a já bych vypadala jako totální idiot. Jo, já si holt na dokonalost potrpím. Když jsem byla hotová s odličováním, oblékla jsem si plavky, které mi obepínali štíhlé tělo a svou tyrkysovou barvou mne zvýrazňovali. Vzala jsem si lehké šaty, taktéž modré, které se úžasně k plavkám i pobytu na pláži hodily. K nim modré stylové „žabky“, modrá plážová taška, do které jsem si dala všechny potřebné věci – a mohla jsem vyjít. Když jsem vycházela, viděla jsem, jak na příjezdové cestě čeká bílé auto, takže jsem pochopila, že Gabriel na mě už čeká. Motor tiše vrčel, takže nečekal asi dlouho – což jsem si oddychla. Přidala jsem na kroku a vydala se k autu... |
| |
| Pláž Mlčky poslouchám jak si Sarah domlouvá rande s Royem a raději si užívám masáž.... Dokument o bezpečnosti jízdy..No jistě....Blbosti, které se nám snaží ve škole dostat do hlavy..jako by to někoho zajímalo... Usměju se na Roye, když zase obrátí svou pozornost ke mě.... V pořádku..Vůbec to nebolí..Cítím se jako v bavlnce.. Zasměju se a sundám si brýle... Dobře..Kdyžtak dej vědět...Moje telefonní číslo máš a moc daleko odemě taky nebydlíš...No..I když já velmi ráda překvapení... Mrknu na něj a rozhlédnu se po pláži .. Michelle a Gabriel by už měli být každou chvíli zpátky..Pokud se teda někde nezapoměli.. Musím se zasmát, když po své otázce ještě dodá, že co dělám v noci ví... Jistě Jistě...Kdo by to taky nevěděl...Tvoje smůla chlapče, že jsi to ještě neokusil...Ale co není může vždycky být...Ještě nikdo si nikdy nestěžoval..Nemaji na co.. Noo..Každý den je to něco jiného...Někdy si zajedu na nákupy..Někdy jen s někým někam vyrazím..Občas mě i mamka vezme na natáčení, ale tam mě to moc nebaví...No a opalování to je úplná samozřejmost..Takže skoro každej den mám volno pro něco nenadálého.. Ted zrovna nahrávám pár písniček, co jsem složila a nazpívala, tak uvídíme co z toho bude... Usměju se a hned se mi v hlavě vybaví texty mých nejoblíbenějších písniček.. Možná vypadám na první pohled jako namyšlená bohatá holka, která se zajímá jen o sebe, kluky a sex, ale jen ti co mě opravdu poznali vědí, jak mám ráda zpěv a tanec... Když Sarah, začne mluvit o dalším rande, tak si raděi znovu nasadím brýle, abych mohla nepozorovaně protočit oči v sloup... Jak krásné, když si někdo ještě před prvním rande začne naivně domlouvat další..A navíc ještě s tak žádaným Royem.. |
| |
| S Michelle Znovu pohledem zabrousím k vile, u které stojím a k mému potěšení už k autu míří Michelle. Tak tohle je teda kus ženský. prolétne mi hlavou když si ji prohlédnu od hlavy až k patě. Skutečně jí to sekne a já znova nezapochybuji o tom, že má spousty kluků v zástupech, kterí by o ni stáli. O to je ta výzva lákavější ukořistit si tuto dívku na nějakou chvíli pro sebe. Když si sedne na sedadlo spolujezdce ještě chvilku ji pozoruji. Teda....málem jsem až té krásy oslepl. pronesl jsem nakonec a v úsměvu jsem odhalil dokonalé, bílé zuby. Hned na to jsem se opět vydal zpět na pláž, stále s mírným úsměvem na rtech. |
| |
| Před domem Nestoudnice? Ale to nikoli. Zasměju se a nevinně, přesto s jiskrnýma očima, se rozesměju. Ale podle něj zapadnu a to je dobře. Jo jo, jak může být člověk naivní. Maličko strnu, když mi dá dlań na tvář a tak něžně se na mě dívá. Není to jako by si se mnou hrál, teď ne. Vypadá to krásně a opravdově. Ano, ve dv.. Zbytek slov zmizí v polibku, až se mi div nepodlomila kolena. Odtáhne se a bez jediného slova odchází. Jen s lehce přihlouplým úsměvem stojím na místě a dívám se za ním. Jen chviličku, než se otočím a s nečekaným elánem vběhnu do domu. No, času mám ještě dost.. Pomyslím si při pohledu na hodinky. Proto jen najdu svůj pokoj, převléknu se do plavek a kraťásků a vyběhnu opět ven. Vezmu si frisbee a samosebou i Rafu. ..... Otcovou částí pláže proběhnu na normální, házím Rafovi frisbee a běhám s ním kolem pobřeží. Vlasy se mi lesknou na slunci a lehounce se houpají ve větru. Poběž, Rafo! Zavolám na něj, když opět hodím frisbee. |
| |
| S Gabrielem Zasedla jsem s úsměvem na sedadlo spolujezdce. V bočním zrcátku jsem zkoumala, jak vypadám a musela jsem se pochválit, hlavně poté, co můj vzhled zhodnotil Gabriel. Cítila jsem, jak jsem pomalu rudla, ale na tváři mi zůstal úsměv. “Nepřeháněj...To samé můžu říct já o tobě.“ Zasmála jsem se, můj smích zněl jako cinkot malinkých zvonků, které se rozezvučely za čerstvého větříku. Vyrazili jsme k pláži a já jsem byla zvědavá, jak dopadlo to randění s Royem. Doufala jsem, že mezi Sarah a Sofií nedošlo k žádné hádce, ale to jsem předem zatrhla. Doufala jsem, že nejdeme moc pozdě, aby si ostatní o nás nemysleli, kdo ví co... |
| |
| Ulice - Lea Zakoulím očima. To jsem zase něco pohnojila.. jsme skoro sousedky.. boha jeho.. jsem ale koště.. no nic.. asi začnu během dne chodit víc mezi lidi.. takhle to nejde.. "Jasně, můžeme jít.. " Ještě jednou se rozhlédnu a pak počkám, až mě povede, připravena tlačit motorku za ní. "Asi si taky pořídím nějakého toho mazlíčka.. koukám, že to má i výhody.." Usměju se na ni. Jasně.. koupím si nějakou obří zrůdičku a máti šlehne.. dva v jednom.. budu mít o zábavu postaráno a ještě se zbavím té ženské.. chachá.. Málem se zasměju nahlas, ale jen tak tak to ukočíruju. Lea si už asi o mně musí myslet, že jsem pomatená, tak abych v jejích očích ještě nebyla rovnou šílená.. |
| |
| Zpátky k naší čtvrti... domů, do lepší čtvrti, do svýho pokoje... do prdele to to fouká XD "No, já jsem si zahrála v papínkově knížečce máminu neteř a původně bych si dala klidně i repete, protože to sice strašně unavená, ale byla to fakt sranda, jenže jak tak vidím ti reakce lidí, tak uvažuju o tom, že se na to vykašlu. Ale ne, to bych zase přišla o tu slávu a třeba by se tam blýskla jiná holka, třeba lepší než já, a to nechci, chci si slávu ukořistit jenom pro sebe." usměju se. "Jsem už holt hamoun, já vim." "Hm... původně jsem si teda toho chtěla koupit víc, ale jak to tak vidím, už se na to asi vykašlu. Nestojí to za to, kromě toho z toho přepadení jsem ztratila chuť na další prodavačky. Nechápu, co na tom podpisu viděj. Za tři měsíce už stejně pravděpodobně bude umaštěnej a potrhanej a vyhodí ho, takže se s ním vlastně nic nestane... ale to je jejich problém, nás se to netýká." usměju se a kdybych si psala po internetu, asi (určitě) bych k tomu připsala :-D . "Snad už si jenom donesu nákup domů... a možná se cestou stavím někde na zmrzlinový pohár. Já nevím jak ty, ale já zbožňuju zmrzlinu. Možná už to ostatním přijde divný nebo tak něco, ale já se odmítám vzdát svých sladkostí." hraně nakrčím obočí a jako malé dítě si dupnu. Pak se zase rozesměju (jen do úsměvu, kdybych se začala řehtat... no, nevím, nevím). "Promiň, já asi strašně kecám, viď?" uvědomím si, zakryju si s rozpačitým výrazem pusu a zrudnu. S těmi slovy si převezmu svůj nákup do rukou. "Díky za nošení, ale já už to nějak zvládnu." usměju se zářivým úsměvem a jelikož si uvědomím, že už jsme tak nějak došli až skoro zpátky ke mně domů, pošlu mu vzdušný polibek s hereckým hraním, zašklebím se na něj a rozpustile zamávám. "Tak uděláme dětem pápá..." zamávám jako malé miminko a vydám se zpátky k domovu. Úplně jsem zapomněla na zmrzlinu, jen jsem si doma složila nákup a začala se před zrcadlem nakrucovat s novými doplňky... Kdo ví, kam se třeba ještě dneska vydám, vždycky jsem vypadala, vypadám a budu vypadat super. Tak proč to teď měnit? |
| |
| LA – město andělů Člověk musí vzít s dobrým i špatné. Pokud chceš být herečka musíš chápat to, že tě lidé poznávají, žádají o podpisy a sledují kdy uděláš chybu, aby si nepřipadali tak mizerně. Ušklíbnu se na Alici, která o sobě právě tvrdí, že je hamoun. Třeba ten podpis schovají a jednou až budeš hodně slavná vydraží. Začnu se smát. Mě si nikdo o podpisy neříká a jsem za to rád. Nesnáším popularitu a proto se nesnažím se stát hercem nebo tak. I když podle mě bych na to měl, ale proč se ještě více zviditelňovat? Víš, co zajdu s tebou. Zmrzlinu mám hrozně rád. Usměji se a představím se jak bude super až budu potom makat v posilce nebo si skočím do bazénu. A neboj taky mám věci, kterých bych se nevzdal. Dupnu lehce nohou do země jako Alice a spolu s ní se rozesměji. Můj smích je zvonivý. Ne v pořádku, alespoň nemusím mluvit já a neotravuješ mě řečmi o lásce. Ušklíbnu se. Tohle dělá totiž moje máma. Nemluví o ničem jiném než o milencích, ale musím s ní zatím žít. Ale jednou se postavím na vlastní nohy a to bude koukat. V podstatě si uvědomím, že jsme došli až k Alicině domu a ona mi vzala z rukou nákup. Jo jasně nemáš zač. Zamávám Alici na rozloučenou a snažím se zakrýt rudou v mých tvářích. Přece jen jsem trochu stydlivý co se týče dívek. Měj se krásně Alice. Zavolám na ni a přemýšlím jestli mám na Alici číslo. Abych ji pak mohl pozvat na tu zmrzlinu, když jsem to v podstatě slíbil. Vydám se domů. Pomalounku se loudám ulicemi a přemýšlím zda se stavím za starými známými ještě dnes nebo až zítra. |
| |
| Ulice, cesta domů, doma.. Podívám se na ní trochu zmateně, ale poté se podívám na její motorku.„Ukaž vezmu ti ji chceš?“ Zeptám se, ale ani nečekám na její odpověď, odstrčím jí jemně od motorky a roztlačím jí směrem k mému domu. „No ano i ne, má to výhody i nevýhody no, prostě se musíš připravit, že ti třeba jako štěně něco rozkouše, ale jinak to nic není.“ Pokrčím rameny a usměji se na ní. Podívám se na Terry, která stále pořád sedí na okraji chodníku a dívá se za námi. Zapískám na ní a ona se váhavým krokem vydá za mnou. Zakoulím očima. „Proč je chvíli hyperaktivní a chvíli zase lenoch.“ Povzdychnu si a podívám se vzhůru od motorky a podívám se, kde to vlastně jsme. Už jsme byly u domu. Zatočím brankou směrem na zahradu, přitáhnu motorku a poté se slovy „ Tak tady bydlím, vítej“a s příjemným úsměvem nechám projít ještě Sam a nakonec ještě malého psíka, za nímž branku zase zavřu. Její motorku postavím na příjezdovou cestu před garáž a vydám se pomalu směrem ke dveřím, kde otevřu hlavní dveře a poodstoupím od nich. „Tak tedy vítej.“ Usměji se na ní a když projde dveřmi zavřu za ní, psa nechám za dveřmi a přímo k nám přiběhnou dvě kočky. „Jen doufám, že nemáš alergii.“ Usměji se a pohladím obě po hlavě. |
| |
| Na pláž Jen se pousměji a vyrazím na cestu. Nechám hrát cd, které tam Michelle vložila předtím. Po chvíli jízdy se dopravíme až k plážím. Moje předešlé místo je zabrané, ale rychle najdu jiné a vystoupím. Tak jsme tu. Jsem zvědav jak to přežil Roy. prohodím a mírně se zasměji. Hned na to se vydám k místu, kde jsme své společníky zanechali. |
| |
| Návrat "ztracených" Nad slovy o bezpečnostní jízdě se zlehka, trochu shovívavě pousměji. ,,Tak vždycky se může něco stát... Na to nemusíš sedět na motorce, stačí kolo, jít pěšky, jet autem.... To by člověk nemohl zůstat ani ve vlastním domě, aby pak neměl strach, že mu spadne na hlavu. Bohužel ani když jezdíš opatrně ti to nemusí být nic platné, když se snad vždy najde nějaký idiot, co to do tebe napálí." pokrčím zlehka rameny. ,,Ale neboj se, pojedu dost opatrně, když vezu vcelku křehký náklad...." zlehka mrknu. ,,A máš pravdu... TŘEBA pozvu...." dodám po chvíli, kdy na slovo třeba dám trochu větší důraz a pousměju se. Na ujištění Sofie, že ji to nebolí zlehka pokývnu spíš pro sebe hlavou. ,,Hm, tak to doufám, že se tedy s nahrávkou pak pochlubíš... Jistě to bude minimálně zajímavé." pronesu uznalým tónem. Hudbu jsem měl rád, zvlášť některé písně mne dokázaly přenést z reality do toho světa, který bych chtěl. Ještě jednou přejedu palci podél délky celé páteře, pak se narovnám a sednu si zpátky na svůj ručník. ,,Tak hotovo, krásná slečno." mrknu ještě na Sofii. ,,Doufám, že jste spokojena." dodám a k tomu se ještě teatrálně ukloním. Koutkem oka se mi podaří zachytit nějaký pohyb, směřující naším směrem. Otočím se tam, abych zjistil, že jsem se nespletl. Byl to Gabriel a s ním... asi ta nejhezčí zrzka v LA a jeho okolí, co jsem kdy viděl a jistě by se mnou souhlasil nejeden další. ,,Tak ztracené ovečky jsou už zpátky?" zasměju se. ,,Tak to je dobře.... Když je nás víc, nebudem se bát vlka nic.... Hm, prokoukli jste, ne že by to předtím bylo horší.. Nejdete vy náhodou... na pláž?" pousměju se, ještě chvíli je pozoruji, pak se pohodlně natáhnu a úlevně vydechnu. Paprsky víc jak příjemně hřejí... Z relaxace mě ale vytrhne vcelku známý, nebo minimálně povědomý hlas. Opřu se o lokty a rozhlédnu se, pak se otočím za sebe. Dlouhá, blond hříva, skoro až neuvěřitelná, velký pes... Dívka samotná je mi trochu povědomá, hlavně díky těm nezkrotným, zlatým vlasům, které se jen tak nevidí, ale i přes veškeré úsilí si nemůžu vzpomenout na nic dalšího. Ani na její jméno, ani na to, kde jsem ji viděl... |
| |
| Pláž Noo..Možná se potom pochlubím..Ale nejdřív to musím dodělat no..No radši nejdřív posoudím jestli je to zajímavé..Jestli ne, tak to radši skryju před světem... Řeknu s úsměvem a užívám si zbytek masáže.... Oh, velice děkuji, krásný pane...Jsem nadmíru spokojena...Zasloužíte si můj velký obdiv.. Pronesu vážně a přitom si prohlížím Royovo tělo... Jeden z mála kluků tady, který by stál za hřích..Klidně i několinásobnej.. Z mého okukování mě vytrhne až když Roy začne mluvit něco o ztracených ovečkách... Zvědavě se rozhlédnu a když uvidím Gabriela a Michelle, tak se zasměju... Páni..Vy jste nás našli... Trochu mě překvapuje, že se vůbec vrátili...Nebo, že jim to netrvalo díl... S úsměvem se obrátím na záda, abych chytila bronz i na zbytek těla... Noo..Za normálích okolností bych si ted sundala vršek...Ale když je tu tolik holek....Tak to asi nechám na jindy...Doopalím si to doma... Když si Roy úlevně oddychne, tak využiju toho, že leží vedle mě a nakloním se nad něj se svůdným úsměvem... To znělo jako bys byl hrozně rád, že máš to masírování za sebou... A jako by byl nerad, že právě měl "nadvládu" nad dvěma kočkama... Laškovně se kousnu do rtu, narovnám se a prohrábnu si blonďaté vlasy, které už začínají celkem schnout... Zadívám se na moře a potom si zase lehnu a lehce vypnu hruď.... Otočím hlavu směrem k Royovi a s úsměvem se na něj podívám.... Pokud budeš chtít, tak bych tě pak taky namazala...A klidně bych ti udělala i masáž, i když to neumím tak skvěle jako ty.... |
| |
| Roznáška Nakonec se rozhodnu, že to přeci jen roznesu sám. Respektive rozvezu. Čtvť je poměrně velká. Vyjdu z domu s hromadou tvrdých kartonových pozvánek v černých obálkách. Jojo, typycký mejdlo smetánky. Sednu do svého stříbrného miláčka, pozvánky hodim na sedadlo spolujezdce, strčím klíčky do zapalování a zapnu přehrávač. odkaz Tonight... There's gonna be a fight So if you need a place to go Got a two room slum A mattress and a gun And the cops don't never show So come right in Cause everybody sins Welcome to the scene of the crime You want it? Believe it We got it if you need it The devil is a friend of mine If you think it's crazy You ain't seen a thing Just wait until we're going down in flames Chorus: We are...we are the saints We signed our life away Doesn't matter what you think We're gonna do it anyway We are...we are the saints One day you will confess And Pray to the saints of Los Angeles. Redline...trippin' on a land mine Sippin' at the Troubadour Girl's passed out naked in the back lounge Everybody's gonna score She's all jacked up She's down on her luck You want it, you need it The devil's gonna feed it Don't you say it's crazy You don't' know a thing Just wait until we're going down in flames Chorus: Když začne znít písnička od Mötley Crüe, Saints of Los Angeles, zarazím se. Motor běží, ale nikam nejedu. Vím že Nikki Sixx a Mick Mars psali písničku o svých zvrhlých životech, ale jako by to byla písnička o mně a dnešní noci... Dnes v noci Bude mejdlo Takže jestli chcete někam jít Zajistěte si dvoupokojovej slum, Matraci a bouchačku A policajti se nikdy neukážou Tak do toho rovnou pojď Páč hřeší každej Vítejte ve scéně zločinu Chceš to? Věř, Že to dokážeme, když budeš v nouzi. Ďábel je můj přítel. Jestli myslíte, že to je šílený, Pak ste ještě nic neviděli. Jen počkejte, až nás pohltí plameny. Refrén: My jsme… my jsme Svatý Svůj život sme už odepsali Nezáleží na tom, co si myslíte, Stejně to zas uděláme. My jsme… my jsme Svatý Jednoho dne se budeš zpovídat A modlit se ke Svatým z Los Angeles. Rudá čára… Zakopni na nášlapné mině Srkej v Troubadour Rozdej si to s nahou holkou v zadním salonku Ona dokáže všechno pozvednout, má spadeno na svůj osud Ty to chceš, potřebuješ to A ďábel to zařídí. Neříkejte, že je to šílený Vůbec nic nevíte Jen počkejte, až nás pohltí plameny Refrén: Trochu přidušeně polknu a rozjedu se. |
| |
| Chýlí se k večeru... Alex rozveze pozvánky ve stylových černých obálkách, které hodí do schránek každého, kdo by na mejdlu neměl chybět. Nutno podotknout, že se to týká všech, kromě Nei a Alexe. Alex je ve čtvrti známá firma, která se proslavila pořádáním hlučných mejdanů spolu se svým kámošem, černochem Davidem. Takže prosím, aby všichni brali na vědomí, že Alexe znáte všichni do jednoho a to docela dobře. Všem: Jakmile otevřeš poštovní schránku, vypadne na tebe stylová obálka, kterou velice dobře znáš. (Alternativa: může ti dopis dát služebná, rodiče atd., každopádně se ti do ruky dostane). Když ji rozlepíš, přečteš si zcela nový text: Zdravím Tě. Dnes Tě nezvu k sobě do bejváku ani k bazénu. Dovoluju si Tě pozvat do domu pana Harrowa. Proč? Protože se k němu po dlouhé době vrátila jeho milovaná dcera Nea Hope. Neměj strach, staroušek bude mimo domov. Spolu s Neou Ti zaručuji skvělou zábavu, na kterou jsi zvyklý/á, osvětlený a vytápěný bazén, výřivku, spoustu dobrého jídla a hlavně pití, které ti přímo u bazénu namíchá špičkový barman. Pro milovníky ohňů by se možná mohl objevit také skromný ohňostroj ;-). Jde hlavně o seznamovací party, Nea rozhodně nechce zůstat ve čtvrti samotná. Takže přijď a užij si večer. Začínáme v osm večer, nezmeškej. Budeme se těšit. Alex Swift, pověřený Neou Hope Harrow. Den se chýlí k večeru a je pomalu čas vyrazit na pařbu týdne. Všichni jsou zvědaví na novou tvář. Jaká ta dívka asi je? Namyšlená, jako skoro všechny tady, nebo poněkud slušně vychovaná dceruška bohatého papínka? Nea spolu s Alexem nakoupili, Alex zajistil vše, co slíbil a ještě si stihl odskočit šňupnout a koupit si pár grámků bílého prášku, čehož si samozřejmě Nea nevšimla. Všichni ostatní dříve či později dorazili domů, objevili pozvánku, připravili se, upravili, posilnili nebo cokoli, co považovali za nutné a vyrazili. |
| |
| Doma, přípravy S Rafem jsem pobíhala po pobřeží zhruba hodinu, teprve když jsem byla úplně vyšťavená, vrátila jsem se domů, skočila do bazénu a chvíli plavala. Hmm... to už je tolik? Jsem docela utahaná, asi nebyl nejlepší nápad takhle blbnout, když večer pořádám party. "Ahoj Alexi, promiň, ale jsem docela utahaná. Tak co kdybys přišel až pozdějš? Asi až kolem tý pátý šestý. Promiň a díky, Nea" Nadatluju sms a plácnu sebou na postel. Ani se nezdržuju uklizením svých věcí do skříní a během chvíle usnu. Ani nevím, jak dlouho jsem spala. Zjistím to až při pohledu na hodinky. Oou, nejvyšší čas.. Dám si rychlou sprchu, vlasy jen sepnu gumičkou a vezmu si kraťasy a tílko. Ne kamaráde, ty počkej tady. Podrbu Rafu za uchem a nasednu do autíčka. Táta se vyznamenal, muj milovanej jaguár XJ220 mi parkuje v garážui a je jen a jen muj. Tak, jedem.. Na palubku přidělám telefon, ve kterém otevřu mapu a aspoň vím, kam mám jet. Do centra. Nakoupím toho fakt spoustu. Jak nealkoholický, tak alkoholický pití. Vyšlo to na docela dost peněz, ale co se dá dělat. K čemu jinému se šetří, než aby se utrácelo? Když projíždím jednou ulicí, ve výloze zahlédnu nádherné fialové šaty. Jsou na ramínka, posázené kamínky a doslova mě uchvátily. Koupila jsem je. Doma jsem to všechno připravila, během chvíle dorazil i domluvený barman. Pomohl mi odnést nakoupené jídlo a pití a jakž takž jsme se dohodli. Bar jsme přestěhovali k bazénu. Když bylo všechno dohodlé, měla jsem nejvyšší čas se připravit. Opět jsem se vykoupala, umyla hlavu a jen s tužidlem vyfoukala. Oblékla jsem si ty šaty, na krk připrla stříbrný řetízek s fialovou kytičkou a do uší stříbrné naušnice. Namalovala jsem se jen decentně. Tužka na oči, řasenka a lesk na rty. Tak, hotovo. Jsem maličko nervózní, ale kdo by nebyl, že? Ještě obcházím po domě, nemusím nic uklízet, služebná to zvládá sama dokonale. Jediné, co jsem uklidila byl můj pokoj. Tak, Rafaeli, uvidíme, jak to dopadne. Hlavně nezlob a nekousej, dobře? odkaz |
| |
| Večer Rozvezl jsem pozvánky a z písničky, která jakoby byla o mém zkaženém životě a blížícím se večeru, jsem měl poněkud zvláštní pocit. Poté, co jsem rozvezl pozvánky, stavil jsem se u Davida pro domluvený koks. Pytlík jsem strčil do palubní přihrádky a před pátou jsem dorazil k Nee. Přešla mě nějak chuť na nějaké nákupy, tak jsem jí dal pouze seznam, co by nemělo chybět a omluvil se, že zatím zařídím toho barmana a hudbu. Musím dodat, že prozatím jsem Neu již nepolíbil. Se špičkovým barmanem jsem se domluvil, aby před půl sedmou dorazil do domu Harrowových, věděl jsem, že je spolehlivý. Sám jsem se pak šel připravit, abych stihl dorazit ještě s předstihem a vítat hosty spolu s Neou. Vysprchoval jsem se, oholil se do hladka a přemýšlel, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si vybral. Ležérní, stylová a rebelská móda mě baví. Tentokrát jsem zvolil model od Rag and Bone - bílou košili, potrhané úzké džíny, černou vestičku a klobouk, k tomu samozřejmě oldschoolové conversky. odkaz Jakmile jsem byl se svým vzhledem spokojený, přeběhl jsem přes ulici a dorazil k místu konání party. Pak jsem se ještě otočil, protože jsem zapoměl v autě velký reprák a hromadu cédéček. Všechno jsem to vzal do náruče a sotva vidíc na cestu jsem otevřel odemčenou branku Harrowovic sídla a obešel jsem dům až dozadu k bazénu. Ještě že si to tu stále pamatuju. |
| |
| Doma S Leou mi to uběhlo celkem rychle.. Při této myšlence se usměju a postavím se před zrcadlo. "Ale měla jsem tam zůstat déle, bez matky bych se opravdu obešla.." zamumlám ke svému odrazu. Zaostřím na odraz postele, na které se válí pozvánka a pousměju se. Dnešek nemusí skončit nijak špatně.. co si ale vzít na sebe? Vypadá to, že tam bude dost lidí.. Přejdu k šatníku a otevřu ho. Téměř ihned odsunu šaty stranou, pak se k nim přidají i sukně. Nenene.. dneska už neujdu ani krůček.. Zarazím se a na chvíli zauvažuju nad tím, jestli je dobrý nápad jet na motorce. Stoprocentně budu pít, to je jasný.. no co, řídila jsem tak už kolikrát.. pojedu nuzáckýma uličkama a bude to.. na přednášku své drahé matinky nemám žaludek.. Vytáhnu mé oblíbené džíny s dírama na stehnech a pak hmátnu ještě pro černé triko bez ramínek. Oblečení hodím na postel, dám si sprchu, umyju si vlasy a pak je vyfénuju. Při pohledu na hodiny se spěšně obléknu. Oči obtáhnu černou linkou a řasenkou. Hodím na sebe ještě bundu kvůli motorce a vyrazím ven. "Kam jdeš?" Tenhle tak nenáviděný hlas bych poznala všude. Ani se na matku neotočím a jdu dál. "Pryč." "A to je kam?" Těsně před tím, než za sebou prásknu dveřma, zavrčím: "Prostě pryč." Venku ještě soptím vzteky a neopouští mě to, ani když nasedám na motorku. Přilbu si tentokrát beru, zase takovej sebevrah nejsem. Nakonec se rozhodnu trochu se projet, než zamířím přímo na party. Rychlá jízda mi vždycky pomohla od vzteku. |
| |
| Nehoda Michelle se z pláže vrátila domů docela dlouho a objevila na kuchyňském stole pozvánku. S hrůzou zjistila, že bezva mejdlo se koná už za tři čtvrtě hodiny a tak začala poněkud vyšilovat. Dala si rychlou sprchu, vyfénovala umyté vlasy a pobíhala po svém pokoji neschopná vymyslet, co si vzít na sebe. Rozhodla se pro neutrální ohoz - červeně kostkovanou košili nedbale zastrčenou do perfektně padnoucích džínů, značkové tenisky a velké sluneční brýle. Jakmile byla spokojená s oblečením, nalíčením a učesáním, rychle vyběhla z domu, aby na druhý konec čtvrti doběhla včas. Doma vzkaz nenechala. Proč taky? Matka, hollywoodská režisérka a alkoholička stejně přijde pozdě. V běhu ještě kontroluje, jestli má vše potřebné. Lesk na rty, deodorant, zrcátko, tužku na oči, kondomy... vše ok. Jelikož Michelle bydlí na kraji zlaté čtvrti, musí sebou hodně hejbnout, aby přišla alespoň krátce po osmý. To má za následek její nepozornost... Přebíhala z jedné strany ulice na druhou. Vybrala si místo mezi dvěmi zaparkovanými auty, takže nemohla vidět, zda něco nejede. Ani se nerozhlédla. Ještě by jí zbývala čtvrthodina cesty. Zpoza auta se vyřítila nablejskaná motorka. Její řidič nejspíš v životě neslyšel o rychlostních limitech. Motorkář Michelle smetl jako mouchu na předním skle. Kabelka vyletěla vysoko do vzduchu, ozvalo se hlasité PRÁSK, zděšený výkřik motorkáře, poslední sten krásné mladé dívky a pak srdcervoucí ticho... |
| |
| Ulice - nehoda Mířím na večírek, snažím se soustředit na zábavu, která mě tam čeká, jen abych zapomněla na tu ženskou, co se prohlašuje za mou matku. Chlast mi vždycky pomohl. Má opilá mysl se pak ničím netrápí. Nebo je to přesně naopak, ale ani to není špatné, jelikož to ze sebe aspoń dostanu. S hlavou plnou takovýchto myšlenek projíždím jednou ulicí a najednou se mi něco mihne před očima. Nestihnu ani zaostřit a už se ozve rána, instinktivně zaječím. Zahlédnu jen čísi odlétající obrys, o víc se však v tu vteřinu nemůžu starat. Mám co dělat, abych zvládla motorku. Převrátím se s ní na bok a jen tak tak stihnu vytáhnout nohu. Žiju. Ale co ten druhej? Pomalu se zvednu a rozhlédnu se. "Z toho bude průšvih.. " zamumlám si pod nos. Nemůžu přece poskytnout matce další zbraň. Když zmizím, tak si toho nikdo nevšimne. Určitě ne. Nikdo tu není.. Ještě se rozhlédnu, postavím motorku a rychle odjedu pryč. Až o kus dál zajedu do postranní uličky, otřu případnou krev z motorky a třesoucíma rukama se opět chytnu řídítek a vyrazím. |
| |
| Večer v Los Angeles - vila Arlecchina Sedím v tureckém sedu na posteli ve svém pokoji. Jsem namáčknutá až úplně v rohu (přesněji řečeno úplně na kraji, co nejblíž u stěny, protože moje kruhová postel rohy nemá), vlasy stáhnuté do gumičky, aby mi nepadaly do očí, v uších sluchátka iPodu a v nich mi hraje Nightwish. Normálně tohle moc neposlouchám, ale podle mého názoru je tohle opravdu kvalitní hudba. Říkejte si, co chcete, ale Tarja je stejně lepší než Anette. Nechápu, proč ji museli vykopnout. Ta nová je přece jen její nová kopie, možná hezčí, ale zpívat umí mnohem hůř než Tarja. “In sleep he sang to me in dreams he came... that voice which calls to me and speaks my name... And do I dream again? For now I find the Phantom of the Opera is there - inside my mind...” Na klíně mám rozloženou učebnici algebry, ovšem je to jen maskování – v pondělí píšeme velký test z matematiky a chůva pořád chodí kolem mého pokoje a kontroluje, jestli se učím. Neučím. Algebra je nudná, nudná, nudná! Nejradši bych tu učebnici vzala a vyhodila z okna. Ale to bych zničila ty rozkošné rudé růže pod mým oknem a z toho by asi zahradník moc velkou radost neměl. Ve skutečnosti mám v učebnici ještě vloženou jednu knihu – manga komiks Romeo a Julie. Miluju mangu. Štve mě, že většina lidí si při slovech „anime“ a „manga“ představí hentai a pokémony. Manga jsou přece krásné obrázky... třeba Psycho knocker je podle mě hodně kvalitní (byla jsem z toho dost vyklepaná), ale třeba i Cruel Fairytales bylo dobré. “Sing once again with me our strange duet... My power over you grows stronger yet... And though you turn from me, to glance behind, the Phantom of the Opera is there- inside your mind...” Pomalu přestávám vnímat slova hudby a místo toho neslyšně pohybuji rty, jako bych odříkávala Shakespearovy verše společně s postavami. ”Those who have seen your face draw back in fear... I am the mask you wear... It's me they hear... Your spirit and my voice, in one combined: the Phantom of the Opera is there- inside my mind... He's there, the Phantom of the Opera... Beware the Phantom of the Opera...” Téměř plynule mi přejde hlas Nightwish do hlasu chůvy – přesto, že mám hlasitost puštěnou naplno! Rychle sklapnu knížku, aby si nevšimla komiksu a vytáhnu si sluchátka z uší. “Slečno Alice, máte tu poštu. Od nějakého Alexe. V černé obálce.“ sdělí mi protivným nosovým hlasem, který je jí tak vlastní. Nejspíš ji otravuje jen to, že musí vkročit do mého pokoje. Alex? Alex… Hm… jasně! Alex Swift! To bude zas nějaká párty. Doufám. Ta poslední byla super! pomyslím si. Roztáhnu spletené nohy, připlazím se po posteli co nejblíže to jde ke dveřím a natáhnu se po obálku. Čapnu ji dvěma prsty a vyškubnu z ruky. Jakmile chůva odejde a zavře za sebou tiše dveře, rozškubnu obálku a vytáhnu bílý papír. Coooo? protáhnu obličej jako kůň. Žádnej bazén? Já se chtěla předvýst v těch novech plavkách… chjo. zklamaně pročítám text dál. Takže bazén nakonec bude. Juchů! Takže se jde připravovat. Už zase vesele zahodím papír do koše. Ještě štěstí, že se ta párty nepořádá u mě. Musela bych uklízet ještě potom, co by hosti odešli. Samozřejmě se nejdřív osprchuju. Umyju se důkladně, pustím si i masáž a vlasy taky nevynechám. Vylezu a zatímco si jednou rukou roztírám vyživující krém po obličeji, druhou si lakuju nehty na druhé noze. Na černo. Dnes chci udělat dobrý dojem, když tu má být někdo nový. Opláchnu si ruce, aby mi na nich nezůstal žádný krém a stále ještě s vlasy v turbanu si kritickým pohledem prohlížím samu sebe v zrcadle. To chce zhubnout… hlavně zadek. Je jak sloní! nešťastně nakrčím nos. Vlasy si důkladně vyfénuju, pročešu a chvíli přemýšlím o loknách. Vypadám v nich Ú-Ž-A-S-N-Ě, ale musela bych trávit další půl hodinu v koupelně a to se mi nechce. Proto si je jen ledabyle upevním na hlavě do úmyslně rozčepýřeného účesu. (www.svetucesu.com – dlouhé vlasy, číslo 10 Otevřu šatník, div dvířka nevyletí z pantů a porozhlédnu se po nějakém opravdu dobrém kousku. Chvilku očima pátrám. Když už jsem to nakousla účesem, rozhodnu se nakonec pokračovat i v oblečení - mini zelené šatičky s černými zebřími pruhy. (www.in-obleceni.cz - šaty, sukně, minisukně - strana 4, 3. od spodu) Prohlédnu se v zrcadle. Vypadá to prostě božsky. Teď jen líčení – a mám půl hodiny času na to, abych tam dorazila včas. Nakonec si jen dám stejné líčení jako ráno – jen s tím rozdílem, že sladím se šaty, tentokrát do zelené. Tudíž výrazné kouřové stíny (proč se to vlastně jmenuje kouřové? To zní, jako bych si ty oči vykouřila) se zeleným nádechem, tlusté černé linky a jemná tvářenka, řasenka a jemný lesk na rty. Do uší stylové zelené náušnice a na krk Swarovski černý řetízek. O tři minuty později si nazouvám po stehna vysoké černé kozačky na nízkém podpatku, do ruky beru černou kabelku přes rameno a šofér (Gregory? Adam? Plete se mi to) mě veze autem před dům. O dalších pět minut později už stojím před dveřmi a zvoním. Ohlašuji se jménem „Alice-Angela Lourdés Beam“ (mé celé jméno). Na tváři mám sebejistý úsměv a okouzlující výraz. Vlastně jako vždy, když se koná mejdlo. |
| |
| Večer – ulici LA Dojdu domů a hodím si mptrojku na nabíječku, protože se mi po cestě vybila. No jo, už jsem jí taky týden nenabíjel. Zajdu si zaplavat do bazénu a přitom myslím na Alici. Jsem hrozně rád, že jsem ji dnes potkal. Pod vodou nic neslyším a připadám si tak svobodný. Vynořím se a uvidím mou máti. Podívám se na ni. Zase ty… Pozdravím mámu obvyklým způsobem a ona mi ukáže černou obálku. Tam teda rozhodně nepůjdeš. Řekne mi matka a v tu chvíli je rozhodnuto. Na tuhle akci musím. Zase se můžu porvat…. Boží…. To bude zase akce. Ušklíbnu se a odejdu do svého pokoje a usuším si vlasy. Na sebe natáhnu černé rifle a modré tričko. Na tričku je napsáno „Hope is not death.“ Učešu si vlasy a natáhnu černo modrou mikinu. Proužky mi prý sluší. Vezmu si přilbu a vyrazím do garáže. Pohladím rukou sedadlo motorky. Otevřu bránu a vyrazím na místo určení. Jsem zvědavý jaká Nea bude. Za chvíli dorazím k ní domů. Zaparkuju motorku. Sundám přilbu a vezmu si klíče do kapsy od bundy. Hmm… dneska bych si i dal říct s nějakou holkou. Rozhlédnu se kdo všechno přichází a změřím si pohledem hlavně dívky. |
| |
| Pozvání Odpoledne na pláži uteklo víc jak příjemně, v milé dívčí společnosti ani nebylo divu a na co si stěžovat. Jenže bylo na čase se pomalu zvednout a jít... domů? No, někdo by si to možná myslel. Sbalil jsem si věci, rozloučil se se všemi a vydal se tam... Dům byl tichý a prázdný, matka už musela vstát, protože pohovka byla ustlaná a přehoz na ní nepomačkaný. Vzpomněl jsem si, že bych mohl zkontrolovat poštu. Schránka nebyla prázdná, ale... Černá obálka? To je pomalu jak na pohřební oznámení. Ale kdyby bylo otcovo, nezlobil bych se ani trochu... pomyslím si a ušklíbnu se, po cestě do pokoje dopis rozlepím. Že mě to nenapadlo. No jo, Alex... Hmmmm... Co že to mám na večer v plánu? Mám dojem, že asi nic... A tady rozhodně zůstávat nehodlám. dodám si pro sebe v duchu, zatímco očima přelétávám pozvánku. ,,No dobře...." vezmu za kliku dveří, pak za sebou zavřu. Ze skříně letí nejdřív černá košile z poměrně vzdušné, mírně průsvitné látky se širšími, volnějšími rukáv. Za ní následují kalhoty tytéž barvy, imitující vzhledem kůži. Jednoduché, praktické, nedbale elegantní. Obleču se, poslední tři knoflíčky od krku nechám rozepnuté. V dlani mě příjemně zapálí klíčky od motorky. Přes ramena přehodím koženou bundu, ještě očima přelétnu pokoj, ale myslím, že jsem nic nezapoměl. Mohl jsem tedy vyrazit. Zajel jsem k Sarah, ale nedozvonil jsem se a na telefon taky nedovolal. Bylo mi to sice dost divné, ale nakonec jsem nad tím jen pokrčil rameny. Třeba bude na tom večírku a ještě si narychlo někam odběhla. Poslal jsem jí proto krátkou zprávu a znovu nasedl na stroj. Sotva se však opět rozezněl motor, vzpomněl jsem si na Sofii. Na tváři se mi objevilo lehčí pousmátí. Koneckonců, proč ne... pomyslím si, ještě se otočím na dům Eckersleyových, ale nakonec se rozjedu k tomu, kde bydlí Sofie. Zastavím před ním, do ruky vezmu mobil a vytočím její číslo. ,,Ahoj. Takys dostala pozvánku? Tak nějak mě napadlo... Jestli tam třeba nechceš hodit, myslím, že máme společnou cestu. Čekám venku." dodám s již širším úsměvem a jak jsem řekl, tak udělám. Motor zatím vypnu, těžko říct, jak a jestli je připravená. Opřel jsem se pohodlně o nižší zídku, natáhl nohy a... vyčkával. |
| |
| Pozvání na party Strávila jsem na pláži spolu s ostatními hodně času, ale nakonec stejně nadešel čas odejít...Ani jsem se nepřevlíkala zpátky do šatů..Jen jsem sbalila deku, rozloučila s úsměvem s ostatními a v plavkách vyrazila domů.... Když dorazím domů, tak rovnou zamířím po schodech do svého pokoje...Sotva ale odložím tašku na zem a chystám se jít osprchovat, tak zaklepe Gigner... Slečno Sofi, přišla vám nějaká pošta.. Vezmu si od ní černou obálku a s úsměvem jí poděkuju.... Páni..Něco chystá..Tak kdopak mě to zve?... Nedočkavě rozlepím obálku a rychle přečtu pozvánku.... V osm u Ney...tak to abych si hodně pospíšila...Jsem celkem zvědavá jaká bude.. Rychle vletím do koupelny, abych si dopřála hodně dlouhou koupel... Mezitím co ležím zahalená pěnou, tak přemýšlím co si na sebe vlastně vezmu.... Když jsemm konečně hotová, tak se zabalím do ručníku a rychle přeběhnu k velkému šatníku... Hmm..tyhle černý šaty jsou super...Ty si musím vzít... odkaz Nachystám šaty, vyfénuju si vlasy, rozčešu a nechám je rozpuštěné, protože se mi od přírody mírně vlní... Myslím, že žádné doplňky na šaty nejsou potřeba..ty šaty jsou už tak dost zdobené..Ale sebe ještě dozdobím... Do uší si připnu diamantové naušnice, které jsem kdysi dostala od otce a na ruku připnu tři stříbrné náramky... Tak ještě namalovat a jsem hotová..a ještě mám dokonce čas.. Obleču si šaty,obuju si boty na vysokém podpatku, navoním se drahou voňavkou a nalíčím se.... Zrovna když si přepudrovávám obličej, tak mi zazvoní mobil až zděšeně nadskočím... Kdo to může být?...To by si zkusili ted to zrušit.. Ahoj Royi..Samozřejmě, že jsem ji taky dostala...Skvělej nápad, díky..Za chvíli jsem tam.. Rychle doladím poslední detaily, abych byla dokonalá, do kabelky sbalím ty nejnutnější věci a zhodnotím výsledek před zrcadlem.... Hmm, myslím že jsem spokojená.. Radši už jdu, aby na mě Roy nemusel moc dlouho čekat, takže jsem během chvilky dole.... Hmm, sexy jako vždy... Vypadá to, že si mě nevšimnul, takže se k němu přikradu a a pozdravím ho, až když stojím vedle něj... Ahoj Royi..Sekne ti to, jako vždy.... S úsměvem ho líbnu na tvář a podívám se na motorku.... Nějak to v těch šatech přežiju.. Otočím se před ním kolem dokola a s úsměvem se na něj podívám... Tak?...jak vypadám?.. |
| |
| Na party se Sofií ,,No ahoj..." odvětím, po tom, co mě políbí na tvář se usměji. Pečlivě si ji prohlédnu, i když ne že by to bylo až tak třeba, téhle dívce by slušelo snad cokoli. Když se na mě podívá a zatočí se, zopakuji ten klouzavý pohled očima po její tváři a těle ještě jednou. ,,Popravdě?" nahodím zamyšlený výraz, poklepu si ukazovákem zlehka na rty, na nichž se ale v příštím okamžiku roztáhne trošku dravčí úsměv, v očích zajiskří. ,,Sexy, vyzývavě.... dohromady nemám slov. Nechceš se raději jít ještě převléct, nebo budeš riskovat, že se za tebou na té party potáhne štrůdl opačného pohlaví včetně uslintané cestičky?" koutky mi jemně zacukají. ,,A myslím, že ostatní holky by ti za to asi moc vděku nesložily..." úsměv se o něco rozšíří. ,,Anebo víš co? Mám nápad. Budeme prostě spolu, co říkáš? A ušetříme tak ostatní víc zklamání, než toho jednoho velkého...." zlehka na ni mrknu. ,,No, viděl bych to, že vyrazíme." dodám ještě po chvíli, co se na ni dívám, pak sednu na stroj, mírně ho nakloním, aby mohla učinit pokud možno s nejmenšími potížemi to samé. I když kraťounké šaty na to nejsou zrovna nejideálnější. Na to jí podám helmu. ,,Na... Já mám hlavu tvrdou, ale ty jsi poslední, kdo by to měl v jakémkoli případě odnést." počkám, až ji nasadí, zkontroluji, zda aspoň nějak sedí, na to počkám, až se mě chytne a vyrazím směrem k Alexovi. |
| |
| S Royem S úsměvem sleduju jeho výraz v obličeji a čekám na ortel. Ať si jen zkusí říct něco nelichotivého. To by pak pro něj byla hrůza. Já dokážu být potvora. Ale ten jeho výraz je hrozně sexy. Oo, velice vím děkuji za tak velkou pochavu. No já myslím, že to risknu v tomhle. Mě nikdy zástupy kluků nevadily. Zasměju se a nakloním hlavu jna stranu. Však holky jsou tady všude taky pěkný a kluků je všude dost. Když si zaberu Roye, tak mi snad odpustí. No páni, taková nabídka prostě nejde odmítnout. To beru všema deseti. Usměju se svůdně a v hlavě začnu trochu spřádat plány. Uvidíme jak se bude tvářit. Kdž už máme dělat, že jsme spolu, tak to tak opravdu musí vypadat. Se vším všudy. Chvíli tam ještě postáváme a mě neunikne jeho pohled směrem ke mě. Nevypadá to špatně. Dojdu k jeho motorce a podívám se na ni mírně podezřelým pohledem. Achjo. Moje šaty. No nějak tu cestu zvládnout musím. Za krásu se holt platí. Nějak se posadím, stáhnu šaty, tak aby nic moc nekoukalo a přitisknu se k Royovi. Ale tak. Já helmu nepotřebuju. Určitě pojedeš dostatečně bezpečně, abych dojela vpořádku. Nakonec si ji ale nasadím a na mém obličeji se snad poprvé za dnešek obejví naštvaný výraz, protože si nechci rozcuchat účes. Chytím Roye kolem pasu a posunu se co nejblíž k němu , tedy až tam kam mi to dovolí helma. Když se konečně rozjedeme směr party, tak si velice užívám rychlu jízdu. Hned po našem příjezdu si okamžitě sundám helmu a začnu si upravovat vlasy. No není to tak hrozný. Každopádně by mi návštěva u kadeřníka neuškodila. Podám helmu Royovi a provokativně ho opětovně políbím na tvář. Díky, že si mě nikde nevyklopil a také díky za skvělou jízdu. Na motorce jsem vážně dlouho nejela. ale s tebou jsem se samozřejmě ani nebála. Slezu z motorky a raději si i upravím šaty, protože se mi mírně vyhrnuly. Poté ještě počkám na Roye, až také sleze. |
| |
| Vzadu u bazénu Doklopýtám dozadu k baru. Vážně, doklopýtám, nevzpomínám si, že by tu tenkrát starej Harrow měl kamenné dlaždice s velkejma mezerama... Položim reprák na bar a cédéčka hned vedle, takže si barmana ani nevšimnu. "Alexi, to je sice hezký, ale tady to mít nemůžeš. Zaprvý, takle se tu s nikym nevyspim, když na mě žádná z těch tvých čičinek neuvidí a za druhý, kdo by opil tu tvojí krasotinku?" Lekl sem se, fakt že jo. Mluvil na mě reprák, co není ani zapojenej v elektrice! Viditelně sem si oddechl, když z jedné strany repráku vykoukla Maxova kudrnatá zrzavá hlava. Kurva, tys mě vyděsil! Sem si myslel, že na mě mluví ten reprák! Max se upřímně rozesmál. "Ty seš zas sjetej jak Tommy Lee v osmdesátym osmym..." Blbost! Max jen se smíchem pokrčil rameny. Já sem popadl bednu a položil ji na zídku u bazénu. Cédéčka má jako vždycky na starosti Max. Motorka... kolik je? Vyběhl sem zpátky před barák, kde z motorky zrovna slejzala Sam. Týjo... vůbec se nedivim, že sem se s ní vyspal... dal bych si říct znovu... hmm... Opřenej o zeď vedle dveří sleduju, jak pohazuje vlasama a nervózně těká očima všude kolem. Nervózní jsem ji ještě neviděl, prolétne mi hlavou. Sejdu schody k ní a natáhnu ruku na pozdrav. Ahoj, kočko. Pojď zavedu tě dozadu k baru, vypadáš, že nutně potřebuješ panáka. Max už je tady celej nadrbanej, aby mohl dělat, co umí nejlíp. Zavedu ji dozadu k baru a pak se na ni omluvně usměju. Ještě musim něco zařídit, můžeš tu čekat na ostatní. Rozběhnu se nahoru do domu. Hostitelka stále nikde... Neo? Kotě, návštěvníci už sou tady! |
| |
| U bazénu Trhnu sebou, když zaslechnu Alexe. Klid, holka.. tvař se, že se nic neděje.. bože.. třeba to byla jen.. přemíra stresu? Jo.. opakuj si to několikrát a zabere to.. Pokusím se na něj usmát. Snažím se myslet spíše na to, jakej byl v posteli, než na tu nehodu. Když se zmíní o panáku, přikývnu. "Max? Mhmm.. co asi tak nejlíp umí.. a má s kým?" brouknu pobaveně snažíc se o vtip. Zaparkuju u baru a mávnu na Alexe, že je to v pohodě. Pak se okamžitě otočím k Maxovi. "Něco opravdu, ale opravdu silnýho.. a účinnýho.." |
| |
| U baru ahoj, kotě... ale, ale, copak? deprese? na Alexově party? to nebejvá, ne? Ušklíbne se od baru Max.  Začne lovit lahve, většinou s průzračnou tekutinou, takže může Samantha začít tušit, že základem vydatného drinku bude aspoň litr vodky. Jasně že obrazně. Postaví před Sam sklenici na nožičce se třemi kostkami ledu, čirou tekutinou vonící po citronech, černým brčkem a plátkem limetky. Tak tohle by mělo zahnat chmury a přivodit úsměv zlato. A pak mi dáš jak předposledně... |
| |
| Cestou necestou k baru Chvíli tak pokukuji po děvčatech a nakonec se rozhodnu jít do domu. Pořád se rozhlížím po ostatních a nakonec dojdu k baru. Sedí tu již několik lidí, ale to mi vůbec nevadí. Jsem na to zvyklí. Natáhnu se a dám si do velké sklenice hodně vodku a minimum džusu, abych to alespoň trochu obarvil. Všimnu si Maxe. Ten je snad na každé oslavě. Už si asi vyhlídl i dívku. Opřu se zády o bar a koukám se po dívkách. Většinou mě okouzlí dívky, které dokážou zaujmout. Tancem, mluvou, chůzí nebo čímkoliv podobným. Trochu se chvěju a doufám, že se budu moct porvat. To se na takových párty stává nebo ne? Už se těším. |
| |
| U baru Zašklebím se na něj. "To víš.. matinka.." Vypiju téměř polovinu a pak se oklepu. "Páni, to je síla.. ty víš přesně, co mám ráda.." Zasměju se téměř uvolněně. Nepěkné vzpomínky tlačím až někam do pozadí své mysli a snažím se myslet tak lehkovážně jako vždycky. "Je to skvělý.." Zaculím se a pak se rozhlédnu. "Tak co myslíš.. která ti dnes podlehne?" Nemůžu si pomoct a musím si rejpnout. Přejedu si jazykem horní ret a tázavě zvednu jedno obočí. |
| |
| U baru Max nalije Renovi, co si poručí. Maxxximum vodky, minnnnimum džusu. Proti gustu... Poté se začne opět věnovat Sam, i když občas po očku koukne k bazénu, jestli se už nějaká slečna nestihla svléknout. Mně? optá se s hraným pohoršením. Spíš bych se ptal, které dneska podlehnu já. Je skvělé být barman. Je to dobře placený, tyhle rozmazlený dětičky stejně nevědí, co s prachama. Je tu spousta sexy holek, co se nebráněj alkoholu a tímpádem ani divokýmu sexu. A to všechno si můžu užít v podstatě střízlivej. zamyslí se s pohledem upřeným někam do blba. Do přehrávače vloží cédéčko a po celém pozemku se začnou ozývat bubny a elektrické kytary. Jak tipické. Na jiných party bývá taneční muzika. Alexovy mejdany jsou specifický z různých hledisek. Bazén, bar, barman Max, dealer David, rocková hudba, zazobaný puberťáci, alkohol, drogy a sex. Miluju tyhle pařby. Uvědomí si, že musí vypadat směšně a tak se omluví Samanthě a obslouží několik dalších návštěvníků. Promiň, trochu sem se zamyslel. |
| |
| U baru Dopiju rychle drink a přisunu k němu prázdnou sklenku. "Maxi, Maxi, Maxi.. známe se už nějakou dobu, takže si tu nehraj na andílka.." Našpulím pobaveně rty. Nahnu se k němu a zašeptám: "Mám tě naprosto prokouknutého, drahoušku.." Uchichtnu se a pak se také rozhlédnu. Zatím nic moc, ale až se to rozjede.. mhmm.. už se nemůžu dočkat, až se to tu naplní.. člověk pak snadno přijde na jiné myšlenky.. zatím mi bude muset stačit Max.. zase.. "Myslím, že bych asi uhodla na co myslíš.. ty totiž nemyslíš na nic jiného.." Neodolám rýpnutí si a zasměju se. |
| |
| Na party Cesta proběhla vpořádku, se Sofií jsem si dovolil přidat plyn. U jiných dívek nebyla jistota, že by mi nezačaly křičet za zády. Jednou se mi to už stalo a ani jeden z nás z toho nebyl nijak dobře naladěný. Zastavím před domem, odkud se rozléhala dost specifická muzika a která mě osobně víc jak vyhovovala. Počkal jsem, až Sofie sesedne, pak jsem udělal to samé. Nemohl jsem si nevšimnout, jak si stahovala šaty. ,,Co oblečení, přežilo to?" pousměju se na ni, nechám si vtisknout polibek na tvář, ještě zkontroluji, zda je všechno, jak má být. Což znamená motorka stranou, kde nebude překážet a nebude moc na očích a klíčky od ní v mojí kapse u bundy. Tu si sundám a přehodím přes ruku, ještě jednou si prohlédnu Sofii. S lehčím pousmátím k ní dojdu, natáhnu ruku a sklouznu jí přes její záda k pasu, nakonec se ustálí na jejím boku. Přitáhnu si dívku trochu víc k sobě. ,,A jinak.... tebe vyklopit bych si nedovolil To by byl docela těžký zločin." dodám ještě, pak kývnu hlavou ke vchodu. ,,Půjdeme?" otážu se, ale spíš řečnicky. Počkám ještě, zda se Sofie nechce dál nějak upravit a pak, společně s ní vykročím. Krátkým rozhlédnutím zjistím, že pár lidí už tu je, jejich tváře nejsou neznámé, takže jim na pozdrav kývnu hlavou. Moje pozornost vzápětí patří Sofii. ,,Tak... Chceš zajít na drink? Zvu tě. Já to dneska ale patrně oželím. Přecejenom řídím." dodám ještě a zadívám se k baru. Samozřejmě Max. Nikdo jiný se tu ani čekat nedal. Pohled na barmana mi na krátkou chvíli připomene nabídku od Gabriella, ale to budu řešit spíš, až se dostaví sem. |
| |
| U baru
Ale prd, nemyslel sem na to, jak u toho vřískáš a házíš sebou. rejpl si Max taky a ještě k tomu to neřekl nijak potichu. Jen sem si říkal, jak jsou Alexovi party specifický. Maj určitý kouzlo a charakteristický věci, který nikdy nechyběj, přestože je to pokaždý jiný. Přijít sem někdo, kdo byl třeba jen jednou na Alexově party a nevěděl dopředu, že má něco společnýho i s timhle, stejně by to poznal. S třepáním šejkru se přes bar nakloní k Royovi a Sofii. Čau děcka, tak co si dáte? Týjo, Sofi, dneska ti to sekne víc než jindy... polichotí ještě blonďaté dračici, ale říká to spíše jejímu hlubokému výstřihu než jí samotné. |
| |
| U baru Zvednu obočí. "To není pravda! Já byla celkem potichu, ty podrazáku, o to se klidně můžeme vsadit.." Podotknu sebevědomě. Moc si z toho, co bylo mezi náma, nepamatuju, ale nevadí. Umím se přece ovládat! Konečně se taky zbavím bundy a zůstanu jen v černém triku bez ramínek a džínách. Kývnu příchozím na pozdrav a nemůžu si nevšimnout, kam to Max zase kouká. "Jak typické.." Zazubím se. Vlasy si přehodím přes jedno rameno a pobaveně sleduju další Maxovo počínání. |
| |
 | Cestou na party Zrovna projíždím ulicemi LA na adresu, kterou Alex určil, ve svém Bentley Continental GTC stříbrné barvy a i když to nemám daleko, stačím popřemýšlet o tom, co mě asi zase čeká. Uch, dneska to byl nudný den a dlouhý. Přestože jsem se probudila někdy ve 2 odpoledne. Ale k tomu vědět, že poslední "objev" stál zaprd. Vzpomenu si na slušného svalovce, se kterým jsem se setkala v nově otevřeném baru, a hned poté si také vzpomenu na to zklamání, které mě čekalo s ním v posteli. Sakra, začíná být těžké najít chlapa, který by mi stačil. Musím se nad tou poznámkou až usmát, i když mě moc netěší. Ocitám se před domem, který patří otci té nové holky a mrknu na pozvánku, jakže se vlastně jmenuje. Nea..chm..doufám, že aspoň bude za něco stát a nebude to nějaká blbá káča. Ale hlavně doufám, že tahle párty bude za něco stát, ovšem v režii Alexe by to neměl být problém. Zaparkuji své autíčko, pozvánku schovám do drobné stříbrnké kabelky psaníčkového typu, hodím si ji přes rameno a vystoupím, abych zamkla a ihned se vydala do domu. Uvnitř na party Nejdříve tam...a nejdříve k baru, odkud obhlédnu situaci. Vidím, že u baru už sedí někteřé známí, a proto se rychle propletu lidmi, kteří mi nic neříkají a zamířím rovnou k pultu s lahodnými nápoji. "Vodku a opovaž se tam nalít zase nějaký šumák!" Napůl výhružně a napůl pobaveně si objednám u Maxe, zatímco se posadím na barovou židličku a otočím se ke známým. "Zdravím lidi, už jste viděli tu...ehm..Neu?" ------------ Na baru vedle vás sedí asi 170 cm vysoká brunetka, jejíž vlasy spadají k lopatkám. Tělo má tvary plné přesně na správných místech - prsa, zadeček, naopak bříško je velmi štíhlounké a ladné nohy jsou téměř zcela odhalené, protože černá džínová minisukně zakrývá jen to nejnutnější. Ovšem velmi dobrý pozorvatel by si všiml krajkových tang. Hustě krajkované tílko s hlubokým výstřihem také odhaluje dosti a pro muže to musí být jistě hezký výhled. Brunetka je jen lehce namalovaná a už z jejího pohledu je jasné, že to není žádná panenka na hraní. |
| |
 | Doma Čas kdy se začít chystat. Sedím u PC jen v džínových kraťáscích a v bílém tričku na ramínka, kterému rozhodně nechybí výstřih a vlasy mám stažené gumičkou do culíku. Nemůžou chybět kruhové stříbrně náušnice, které jsou velké tak akorát. Rozloučím se s tam tím, tím, tím a s tam tou. Paa miláčci. Miluju vás. Opakuji si slova co sem jim odeslala. Vypnu PC a odejdu k velké skříni co mě stojí v pokoji. Můj pokoj je vlastně ložnice mých rodičů. Ti jsou v mým pokoji. Stejně nejsou doma. Ani moc doma nebývají. Sice za to musela být ségra na mě dost naštvaná, ale to už mě nezajímá. Prostě jsem to chtěla a tak to mám. Pokoj je docela velký. Velká manželská postel s nebesy. Stůl ze světlého dřeva, docela velký. Na něm stojí PC a kolem něj další krámy, jako parfémy, šminky, laky na nehty, brýle a doplňky. Najde se tam i deník, poznámkový blok, nějaká bílá propiska a na konci je kolem ní velké množství peří v růžové barvě. Pak ještě hřeben a mobil. Ještě v pokoji je pohodlné křesílko do, kterého se dá skvěle padnout. A další nábytek a zbytečné krámy, ale pro Ann věci důležité. Promnu si oči, ale jen tak lehce abych si neumazala stíny na víčkách. Otevřu skříň a přemýšlím co si oblíknout, abych se líbila. Musím se vždycky líbit. Nakonec ze skříně vytáhnu kraťoučké šaty s výstřihem v bílé barvě odkaz. Vysprchovaná, oblečená, namalovaná spokojená Annabella. Ještě nějaké doplňky a bude vše jak má být. Posadím se v pokoji ke svému zrcadlu v pokoj. Vlasy si nechám rozpuštěné, jen si je učešu. a otevřu šuplíček ve stolu. Vezme si z něj stříbrné náušnice odkaz a nasadí si je na uši místo stříbrných kruhů. K náušnicím si ještě vybere jednoduchý náhrdelník na holý krk ve stříbrné barvě odkaz a náramek odkaz, který si také nasadí. Když je nachystaná vezme si svou bílou kabelku odkaz do které dá šminky, mobil odkaz a potom i klíče o baráku. Posadím se na botník a nazuji si svoje boty na podpatku odkaz. Když sem hotová, konečně vyrazím. Párty v LA Kabelku si nasadím na rameno a přitisknu k sobě a pomalým krokem se vydám do domu Alexe. Nějak jsem v tom krášlení zapomněla na ségru, ale to už mě je jedno. Stejně zas určitě někde fetuje nebo co. Pokračuji dál po cestě chodníku. Jde slyšet zvuk mých bot. Jednu stranu vlasů si při cestě odhodím za rameno a vejdu dovnitř domu kde se koná párty. Rozhlídnu se po domě. U baru stojí Max a před ním pár lidí. Všude někdo stojí. Odejdu tedy k baru a hodím na něj svůj sladký úsměv. „Ahoj Maxi, chtěla bych vodku s džusem. Nic víc! Díky.“ Řeknu mu, ale „nic víc“ zdůrazním. Nerada bych se pak někde válela pod stolem nebo s někým v posteli ulepená od toho všeho. Potom pozdravím i ostatní a vyčkávám na svůj nápoj. POPIS: Annabella. Krásná světlovlasá slečinka s křídlama na zádech, ale s plamínkama v očích. Svět pozoruje zelenýma pronikavýma očima, která má ohraničené černou linkou a řasy namalované černou řasenkou. Oči, kterých si všimne každý na první pohled.. Na světě je už 18 let. Světle hnědé, trochu objemné vlasy, které má ve zvyku nosit spíše rozpuštěné. Její vlasy lemují hezký obličej. Na nízkém čele je světlé a ne příliš výrazné obočí. Nos je úzký, ale výrazný a obličej dodává půvabu stejně jako malá ústa. Je vysoká 173 cm a váží okolo 57 kilo. Preferuje pohodlné módní oblečení, často nosí lehce výrazné doplňky. I když vypadá velmi dobře, je důležitá její osobnost. |
| |
| PARTY..U baru Usměju se na Roye a pro jistotu se ještě jednou zkontroluju oblečení. Vypadáto, že oblečení je v naprostém pořádku. Sice trochu pomačkané, ale to se ztratí. Když jeho ruka sjede po mých zádech až k bokům, tak se usměju ještě víc, protože nemůžu říct, že by mi jeho dotek byl nepříjemný. Velice ochtoně se nechám přítáhnout víc do jeho blízkosti. Pochybuju, že by si taky dokázel někoho vůbec vyklopit, Royííčku. Uvidíme jestli se mi povede svést se ještě jednou. Příkývnu jako souhlas na jeho otázku a společně zamíříme dovnitř, odkud už je slyšet hlasitá hudba. Po cestě se zdrávím se známými tvářemi a na všechny se usmívám. Nemohu přehlédnout některé závistivé pohledy přítomných dívek, když vidí Royovu ruku na mém pasu. Jen se koukejte slečinky s kým tu Roy je. Bacha na mě. Dneska se ho nehodlám vzdát. Nejspíš si něco dám. Děkuji za nabídku. Dnesla ale hodlám zůstat střízlivá, teda alespon přiměřeně.Mám na tebe prosbu. Dohlídni na mě. Mrknu na něj a dotáhnu ho k baru. Kývnu směrem k Samanthě a pak se usměju se na Maxe. Nazdar Maxi. Díky za poklonu. To já vždy ráda slyším. Všimnu si kam směřuje jeho pohled a ušklíbnu se směrem k Royovi. Riziko povolání. Pošeptám mu a pak se se smíchem obrátím zpátky k Maxovi. Já si dneska dám Sex on the beach. A...Royi dej si alespon jednu semnou. Jeden drink ti nic neudělá. Přece mě nenecháš pít samotnou. Udělám psí oči a obejmu ho kolem pasu. |
| |
| Párty Po nějaké době se začali trousit první hosti, z dobrého strategického místa jsem měla možnost všechny si je prohlédnout. Balkon náležící mému pokoji je postavený koukej stranou od bazénu, takže tam krásně vidím. S lehkým úsměvem sleduji barmana Maxe, jak flirtuje s každou holkou, která přišla. Aby taky ne, jak vidím, v téhle čtvrti bydlí jen výstavní modelky. Docela se děsím, jak mě přijmou. Ovšem nesmím zapomenout ani na pánské osazenstvo, až se mi tajil dech, když jsem je viděla. Zvlášť ten s motorkou a blondýnou v minišatičkách. No, snad to nebude nějaká pohroma Líbí se mi hudba, kterou Alex vybral. Mám ráda rock, daleko víc než disko nebo tak něco. Fakt nemusím. Zamyšleně veškeré tohle dění pozoruji, musím se smát okatému chování Maxe, i na mě docela mrkal. Vedle mě na balkoně leží Rafael a taky to všechno pozoruje. Budu ho muset zavřít zadu k Faře a Ronymu. Fara a Rony jsou dva dobrmani, jen doufám, že se s Rafem nepoperou. Ale ten by se nedal. Ze zamyšlení mě vytrhne Alex, když řekne, že převážná většina hostů už dorazila. Jen kývnu a jdu za ním. Ještě zavolám Rafu, tak i můj věrný pobočník jde pozdravit hosty. Cestou dole přiberu i Faru a Rona, jsou dobře vycvičení, takže problém s nimi nebude. Vypadá to docela zajímavě. Scházím dolů po schodech vedoucích k bazénu. Po pravé straně obrovského vlkodava, který když se postaví na zadní má víc než dva metry a po levém boku mám dva dobrmany. Snad i díky světlu, které se odráží v tisíci kamíncích na šatech vypadám ještě víc andělsky než obvykle. Vlasy v pravidelných kudrlinách splývají po zádech až po boky. Na rozdíl od většiny přítomných holek nejsem opálená, jsem spíš bílá, jako z porcelánu, k celkovému vzezření to ale tak nějak pasuje. Na tváři mám nejistý, maličko tvrdý a obezřetný výraz. A co jako teď, mám zařvat, ahoj, já jsem Nea? Nebo čekat? Ach jo, to nebyl dobrej nápad. |
| |
| U baru Konečně se to tu začíná plnit.. Široce se zazubím na příchozí Colleen a Annabellu. "To je dost, že jste tady, holky.. můžeme to rozjet.. dlouho jsem vás neviděla.. naposled.. včera?" Zarazím se. "Nebo to bylo předevčírem?" Mávnu nad tím rukou. Plácnu rukama na místa vedle sebe, aby si holky přisedly. Budu ták hodná a udělám Maxovi dobrý výhled.. Ta trocha alkoholu, co mám už v sobě, mi pomáhá se bavit a nemyslet na budoucnost. "Vsadíme se dneska zase o něco?" Mrknu na holky a poposednu si. |
| |
| U baru Jak dořeknu svou větu o tom, jestli někdo viděl Neu, mám nutkání se ohlédnout. Občas se mi toto stává. Otočím se tedy a koho to nevidím, dívku, která vypadá jak andílek, doprovázenou třemi psy. Její výraz, kterým si nás prohlíží, mi vyvolá na ústech lehce pohodrlivý úsměv, což u mé osoby vlastně není nic nezvyklého. Posadím se bokem k baru, abych dále mohla sledovat toho učiněného andílka, zatímco poslouchám Samanthu. Sam je prostě správná holka. Usměju se na ni kupodivu celkem vlídně, protože je fakt, že Sam mám opravdu docela ráda. Ještě více se uculím, když zmíní sázky, a nemůžu toto téma nechat jen tak být. "Věděla bych, na čem můžeme začít..." Pronesu rádoby tajemně a mrknu směrem k Nee. "Zajímalo by mě totiž, kterého klučíka pokouše andílkův pejsek jako první. Slečna totiž nevypadá na rozdávání, ale místní hošánci už slintají." Znovu se uculím, ale zároveň trochu nedočkavě poklepu prsty o desku barového pultu, jelikož mé pití stále nikde. Místo aby Max makal, tak musí čumět do každého výstřihu, bože můj. |
| |
| U bazénu Schody dolů sejdu ještě dřív než Nea. Pod schody na ni počkám a usměju se na ni povzbudivě. Neboj, kotě. V pohodě. Pojď seznámim tě. Ale nejdřív někam zavři ty hafany, ne každej by se pak odvážil blíž. zasměju se a počkám, až je odvede. Pak ji chytnu za ruku, odhrnu pramínek vlasů z tváře a dám jí pusu. To jen aby si nějakej maník nezamanul vyzkoušet měkkost její postele. Zavedu ji k baru. Tohle je Max, už se znáte. Maxi, dal bych si White Lady a Nea...tázavě se na ni podívám |
| |
 | Doma Ráno jako každý jiný probudim osprchuju se dám si cigáro . pak jdu dolu kde snídaj moji rodiče. Brý ráno řeknu a najim se taky. Po snídani se jdu natáhnotu k bazenu . Občas mi někdo zavolá že chce nějakej ten gram. Dycky jen řeknu po obědě . Když je po obědě sednu so svýho černýho cadilaku escalade a objedu lidi co si u mě objednali pytliky koksu. Pak mi volá alex: Nazdar chlape ......jo???...tři??? no jasnačka .... jasný bude prdel tak jo večer čau Tak večer pařba . a prej nějaká pěkná šefová...hmm .. co si o mě myslíš jako že budu jí krást v baráku bo co . kurna když už tak nějakej krám s bednama a nebo vod fotra nějaká chechtáky. pomylsim si a dál objíždim místa a prodávám. Pak jen přijedu domu a hodim sprchu voblíknu se do něčeho pohodlnýho a vydám se směrem na pařbu.. Pařba Když tam přijdu jen koukám po lidech a zdravim.. Nazdar chlape máš se?? jo to je fajn ....čus jak to jde....Nazdárek kočičky Ušklíbnu se a jdu na bar a objendám si nějakej drink. Nazdar Alexi kamaráde jak to jde? zeptám se ho a kouknu na alexe kterej stojí vedle mě a vedle něj nějaká kočka. |
| |
| U baru Coleen a Anabella. To sou kousky. Tak o tom začne okamžitě přemýšlet Max, když přijdou další děvčata. Nalije jim, co si poručí a ještě se s nimi zasměje. Jakej šumák? To byl prvotřídní vitacit s vodkou. To je jako Semtex. A bylas řádně zlitá, musel sem ti to zředit. Usmál se, když konečně zase dorazil Alex. Na to, že ještě před chvílí tvrdil, že na něj mluví vypnutej reprák vypadal slušně. A s ním šla ta kráska Nea. Tak co to bude? Připraví Alexovi WhiteLady a v duchu se podiví nad tím, jak změknul. Dámskej koktejl, to přece nemohl myslet vážně. Nee připravil, co si poručila. Přišel David. Tak ten je tady taky? Tak to bude teprve mejdlo... Zdravim, Davide. Jack Daniels, jako vždycky? |
| |
| U baru Jenom si pohrdavě odfrknu, když Max poznamená, že jsem se ztřískala. Vydržím pít, ale svoje. Nesnáším jakékoliv míchání, čistá vodka je to nejlepší. Nebo whiskey. Za normálních okolností bych byla schopná už na Maxe vyletět, ale dnes jsem asi příliš zvědavá na Neu a Alexe, než bych se zatěžovala barmanem. Uchopím skleničku a vodku do sebe naleju na ex. Slastně přivřu oči, když mi protéká krkem. Joo, to je moje láska. Lehce, ale důrazně ťuknu skleničkou o barový pult. Max zná svou práci a je zvyklý nám dolívat bez ptaní. Takže vím, že až se po chvíli otočím, bude tu zase moje vodka. Zatím se otočím na nově příchozí pány a dámu. "Nazdar, Davide!" Fuj, tvoje sajrajty? Nikdy, kouřit ano, pít ano, ale šňupat a píchat si něco, ne díky. Nejsem žádný svatoušek, ale toto, to už fakt ne. Asi každý člověk má nějaké své meze. Pak se o točím i na Alexe a slečnu vedle něho. "Ahoj, Alexi, dobrá hudba. A kdopak je toto, že by Nea?" Prohlížím si krásku hezky od hlavy k patě a jsem zvědavá, jak se projeví. Tak se ukaž, co v tobě je a jestli se k nám hodíš. |
| |
| U bazénu Nejistě následuju Alexe, sleduji pohledy ostatních, nekteré mi na sebevědomí dvakrát nepřidají. Zvlášť jedna holka, která se na mě dívá jako na kus hadru, pohrdavě až mě z toho zamrazí. Klídek Přece by ses jich nebál. Podívám se na něj způsobem, že nevěřím tomu, že je takovej srábek. Ale dělám si legraci. Tak moment.. usměju se na něj. Rafo, Rone, Faro jdeme! Stačí jen ukázat a už jdou poslušně do kotce. Je mi trošku líto, že tam mám zavřít i Rafaela, ale jen by se tady pletl. Navíc je poměrně žárlivý. Když se k němu vrátím, s lehkým úsměvem se nechám políbit a pak ho následuju k baru. Inu, já si dám pro začátek Sex na pláži. Objednám si, sice ještě lehce odměřeně, ale v očích se mi stejně při vyslovení názvu blískne a koutky zacukají v úsměv. Za chvíli k nám přijde nějaký kluk, Alex ho osloví jako Davida, takže mi okamžitě dojde, kdo to je. Budu se chovat slušně, Alex mu snad řekl o mých pravidlech. Pomyslím si a lehce zdráhavě si ho prohlédnu. Ahoj Davide, já jsem Nea. Pozdravím ho, ale to už se k nám přidá právě ta, která se na mě tak nepěkně podívala. Ahoj, jojo, jsem Nea a ty? Usměju se na ni a čekám, až se představí. Snad se tady nebude nikdo nudit. |
| |
| DU baru Při Neině objednávce se musím usmát. Myslím, že se skvěle doplňujeme... Já whiteLady, ona Sex on the beach... taky by z toho mohlo bejt víc než název drinku... myšlenky mi zase ubíhají jediným směrem. Zdravím, Coleen. Pozdravím s těžko postřehnutelným odměřením. Tuhle holku moc v lásce nemám. Jo, jednou mi dala... ale je... no prostě jí nemám rád. Neu si za pas přitáhnu k boku a majetnicky ji držím, přituknu si s ní našimi drinky. Čau, Dave. Tohle je Nea, naše hostitelka. Víš co sem ti říkal... Dodám ještě varovně. Pak už se jen usmívám na Neu. Tak co, mám tě všem představit, nebo chceš jít sama. Nebo taky můžeš udělat nějakou blbost, toho si všimne každej. Třeba kdybys skočila nahá do bazénu. Mrknu na ni se smíchem a upravim si vestičku. |
| |
| U baru Pousměji se trochu přívětivě, protože přesto, že Nee určitě nebyl můj pohled milý, vytrvala a dokonce se nesesypala při první otázce. Dobrý začátek, holčičko. "Jsem Colleen a jsem prý zlá. Ale tady je lepší být zlá." Ušklíbnu se a mrknu na Alexe, který mě moc nemusí. Ostatně, kdo mě moc musí? Chvíli nechám Alexe a Neu být. Je jasné, jak je na ni Alex upnutý, pevně ji drží a dnes ji za celou noc jistě nehodlá spusti z oka. Blázínek... Když Alex poznamená, že by Nea mohla skočit nahá do bazénu, jen protočím oči a opět se k nim otočím. "Alexi, neházej hned hostitelku do bazénu. Neo, pojď taky mezi nás holky." Pak se natočím a ukazuji ji další z holek, co sedí u baru. "Tak tohle je Samantha, tady Annabella a Sofia." Pak svoji pozornost obrátím přímo k Nee. "A taky nám o sobě něco pověz, třeba kde si vzala tolik psů?" Celkem mile se usměji, když jde o zvířata, dokážu totiž projevovat city. Zvířata totiž nejsou takové svině jako lidi... Přesto ale neslevím ze svého rentgenujícího pohledu, kterým Neu probodávám. Asi se snažím najít něco, co by mi dalo důvod myslet si o ní to nejhorší. Ale zatím tu kopodivu není. |
| |
| U baru Pousměji se, koutky mi zlehounka zacukají. ,,Dohlédnout na tebe? Jestli to znamená, krom jiného, tě nespustit z očí, tak myslím, že s tím nebudu mít problém..." Kývnu Maxovi, k jeho "balícím technikám" se nijak nevyjadřuji, myslím si o nich své a když to dívkám vysloveně nevadí, tak nemusí být hned oheň na střeše. ,,Riziko povolání? Hmmm, spíš bych řekl, že riziko přírody, co tě tak štědře obdarovala." zlehka Sofii stisknu v pase. Když mě začne přemlouvat, pozvednu obočí. ,,Ale? A neměl jsem na tebe spíš dohlédnout?" nasadím v žertu trochu otcovský tón. Kdybych tu nebyl na motorce, tak i možná, ale... Navíc už kdysi jsem měl kvůli alkoholu problémy a na ten jeden bych nejraději zapomněl. Jenže vymazat ho z paměti prostě nejde. Povzdychnu si, zadívám se na Sofii, pak na Maxe, čelo se mi mírně podmračí. ,,Dobře..." prohlásím trochu rezignovaně. ,,Ale jen jeden." pronesu významně, ale pak se pousměji, něco mě totiž napadlo. ,,Tak fajn, Maxi. Dám si Bellini." sklouznu pohledem k Sofii. ,,Nebudeš doufám žárlit, že budete dvě?" zlehka na ni mrknu. ,,I když myslím, že ty jsi vcelku silná konkurence." dodám a pousměji se, když mou pozornost upoutá Alex. Nea? proběhne mi hlavou, když se zadívám na dívku s dlouhou blond hřívou, už díky té je vcelku nepřehlédnutelná a jeden z psů po jejím boku... Musím se pousmát. Když odvádí psy, otočím se zpět k Sofii. K baru se začínají víc jak rychle stahovat další lidé, více, či méně známí a teď nemám namysli počet různých avantýr. Zatím k naší vpodstatě hostitelce kývnu a pousměji se, ale do rozhovoru jí a děvčat se nijak nevměšuji, však bude jistě čas se s ní seznámit. Vezmu si od Maxe svůj koktejl a podám ten její Sofii. Ozve se lehčí cinknutí skla o sklo. ,,Tak na tenhle večer... Ať už se stane cokoli." pokývnu dívce hlavou a napiji se. Drink se Maxovi povedl, o tom žádná, ale... já jsem přecijen zastánce poněkud tradičnější "verze" tohoto nápoje, kdy se místo pálenky do něj přidávalo čerstvé pyré. ,,Jen tak pro zajímavost... Tenhle koktejl má už vcelku slušnější historii, vynalezli ho v Benátkách roku 1948. A pojmenován je na počest jednoho tamního malíře patnáctého století, Giovanniho Bellini. Na svých obrazech užíval podobné barvy, jako je ta, co má i tenhle koktejl." opět se trochu napiji. ,,Nezkoumala jsi někdy svoje kořeny dál do minulosti? Třeba to byl jeden z vašich předků." pousměji se na Sofii. |
| |
| u baru Jo jasně Maxi jako vždy. řeknu au sšklíbn use na barmana pak promluvím na Alexe: Jo neboj se klídek řeknu a napiju se ze skleničky pak přijde Collen Ahoj máš se? řeknu. pak už k baru začnou chodit další a další lidi Páni takovejch lidí. No myslym že bych si moch dát nějakej Blunt . ale radši ještě chvilku počkám. a pak se mužu někam vytratit pomyslím si a jendou rukou v kapse stisknu pytlík s kvalitní trávou. pak do sebe kopnu zbytek Jacka Danielse a objendám si rovnou další. Zapálim si cigáro a poslouchám Alexe a směju se |
| |
| U baru Ale notak. Dohlížet na mě můžeš přece i tak. Mrknu na něj a pozorně ho sleduju. Jestli se mi ho povede odměkčit, tak mám bod . Usměju se, když nakonec rezignuje a kývnu na Maxe. Bellini? No to si piš, že budu žárlit. Ale možná to zvážím, když budeš převážnou část pozornosti věnovat mě. Stejně jako on se otočím směrem k Alexovi, po jehož boku jde naše blonďatá hostitelka. Usměju se na ni, když mě Colleen představí. Možná bych se mohla přidat do rozhovoru. Vždycky se ráda dozvídám nové věci. To už ale obrátím svou pozornost zpátky k Royovi, který mi podává můj koktejl. Přiťuknu si sním a přitom se uculuju. Na tenhle večer...Ať to stojí za to Pěkně řečeno..Ať už se stane cokoliv.. Mým cílem je, aby se něco stalo, hochu.. Napiju se a musím uznat, že se to Maxovi povedlo. Nojo, Max je skvělej barman. Poslechnu si jeho vyprávění a když skončí, tak se zamyslím. Hmm, pán je velice vzdělaný.. Noo po minulosti jsem nikdy nějak moc nepátrala. Jsme sice hodně stará rodina prý plná talentů, ale jestli byl tenhle malíř mým předkem opravdu nevím. Pokrčím rameny a trochu se napiju. Kdybych to chtěla zjistit, tak bych buď musela hooodně pátrat na internetu, nebo bych musela zajet do Itálie. A tam by mě čekalo dlouhé čtení naším rodokmenem. Jedním lokem dopiju koktejl, sklenku postavím na pult a kývnu na Maxe. Maxi, prosím ještě jednou. Skvělý jako vždy. Usměju se, umožním mu pohled do mého výstřihu a opět se obrátím k Royovi. Omluv mě na chvilku. Hned jsem zpátky. Díky koktejlu už se cítím trošku veselá, takže Roye krátce políbím a rychle zamířím kolem ostatních hledat záchod, což naštěstí není moc těžké. |
| |
| U baru To, že je Coleen prý zlá mě nevykolejí, o mě si zas spousta lidí myslí, že jsem naivní. Ať si to myslí. Těší mě, Coleen. Viď, já si taky myslím. Zazubím se na Alexe. Přiťukneme si a já musím uznat, že lepší Sex jsem ještě nepila.A proto mi teď dáš napít, musím to zkontrolovat. Rozesměju se, ale vezmu si jeho drink a trošku mu upiju. Mmm, dobrý. Okomentuju to a úsměv věnuju Maxovi, přece jen, to on dělal ten drink. A víš jistě, že chceš abych skákala nahá do bazénbu jen pro to, abych se představila? Podívám se na něj a jiskří se mi v očích. To už se mě ale zastane Coleen a zve mě mězi holky, a pak že je zlá. Hezky se bav Mrknu na Alexe a jdu za ní. Ahoj, ráda vás poznávám, já jsem Nea. Usměju se na ně. No, můj je jen ten vlkodav, Rafael. Fara a Rony, to jsou ti dobrmani, jsou tátovo. Ale ti moc mazliví nejsou, jsou jen na hlídání. Všimnu si, že na mě kývne ten kluk s motorkou a blondýnou a taky kývnu a usměju se. Ono taky s takhle pěknýma klukama nejde nic jinýho. Pak se na mě usměje i ona blondýnka, představená mi jako Sofie. I na ní se usměju. |
| |
| U baru Zasměju se. ,,Vzdělaný? No... ani moc ne. Spíš jen, řekněme, se dost zajímám o věci, které možná budu jednou dělat. I když myslím, že než doženu Maxe, pokud vůbec někdy, tak to pěkně dlouho potrvá." odvětím a pokývnu hlavou směrem k barmanovi. Hlavně při tom nebudu koukat holkám do výstřihu a podobné. Nic proti Maxovi, ale já upřednostňuju jinačí jednání, které má často stejný úspěch, mnohdy i lepší. Ne každé se líbí, když jí mladíci místo do očí pořád zírají o dost níž. ,,Tak možná bys při tom pátrání mohla zjistit, že máš detektivní talent. Člověk nikdy neví, na co může přijít." mrknu na ni. ,,A komisařka jako ty... myslím, že by ti zločinci padali s přiznáním do náruče sami." dodám s lehčím pousmátím, opět se napiju pití. První a poslední, víc toho do mě dneska nikdo nedostane. Nejenže řídím, ale... s alkoholem jsem ze dne na den skončil. Proč? To ví jen jeden člověk, ostatní si můžou leda šuškat nějaké domněnky. ,,Jistě, klidně běž. Nikam ti neuteču a odvléct jinou se snad nenechám." pronesu trošku škádlivě, sleduji, jak odchází, pak se pootočím krátce k hostitelce a společnosti, co jí obklopuje, ale nakonec se jen pohodlně opřu o bar. |
| |
| U baru Pozorně poslouchám Neu a prozatím její slova provázím lehkým úsměvem. "Na hlídání? Jistě tvůj tatík ví, co má hlídat." Ušklíbnu se a vševědoucně na Neu mrknu. Obzvlášť jestli bude takový ješita, jako jsou zatím všichni muži, co jsem potkala... "Ale ten vlkodlak je pěkný." A jistě to nejčistší stvoření, co tu je. Opět se ušklíbnu nad svojí myšlenkou a otočím se k baru, kde stojí má sklenička a je opět plná vodky. Opět na ex ji do sebe naliju a pohledem se vrátím na Neu. Přehodím si nohu přes nohu a loktem se opřu o bar. "A co hodláš dělat tady v LA?" Neskrývám svoji zvědavost, protože mě opravdu zajímá, jestli se tato dívenka připojí k ostatní zkažené mládeži a nebo jestli bude chtít jí tou správnou cestou. Jsem zvědavá, jak dlouho by jí to ve společnosti Alexe vydrželo. |
| |
| U baru Jen tak postávám a popíjim svojí White Lady a pokukuju po Nee. Je tak krásná... a je... jiná než ty nádhery tady. Skoro všechny sou ochotný mi dát, stejně jako kterýmukoliv jinýmu. Ale Nea na to nevypadá. Její máma jí vychovala dobře... Pohled upřu na mezi holkama sedící Samanthu a zasměju se. Sam, ty se prosim tě o nic nesázej, nebo to dopadne jako posledně. Co si to vlastně měla udělat? Byl sem trochu... zfetlej... zarazím se. Ehm, trochu opilej, mám to takový rozmazaný. Mám za to, že v tom hráli nějakou roli nějaký prasárny s černým klukem z Malibu, ne? Musim si rejpnout. Sam je fajn. Drsná holka, která nezná pravidla a žije si podle svýho. Všichni vědí, že doma to nemá lehký, o to víc si užívá peněz. Jo, to si taky rád poslechnu, Neo. Co máš v plánu tady v L.A.? |
| |
| U baru Max je ve svém živlu. Pěkný holky a jeho drinky jdou na odbyt. Sam, kotě, nevsázej se, Alex má pravdu. odpoví jí místo holek, i když příliš by na tom netrval, kdyby šlo do tuhýho. Třeba ta vířivka by nebyla marná... Obslouží několik dalších příchozích a prohodí s nimi několik slov. Avšak jeho oblíbená společnost je v blízkosti baru. Rockové pecky řvou dostatečně hlasitě, aby je slyšeli všichni (repráky sou rozmístěný skoro po celým prostoru) ale zároveň tak, aby nemuseli úplně křičet, když na sebe mluví. Jojo, Alex to má už vychytaný. Max si všimne, jak David vyhlíží své oběti. Dave. Vsadim se, že tu má s sebou nějaký balíčky. A Alex to stejně nevydrží, vždyť si myslel, že na něj mluví reprák... je na tom špatně, měl by se jít léčit, oni by to z něj vymlátili a mohl by to začít znova s čistou krví... Hm, ale myslim, že Nee by se nelíbilo, kdyby to tady začal propagovat nápadně. Dave, syn černýho mafiánskýho bosse. Synáček, co se musí pro tátu pořádně ohánět... |
| |
| U baru Nad Coleeninou poznámkou o tom, že je co hlídat se jen zasměju a lehce pokrčím rameny. "No, je to vlkodav. Ne vlkodlak, díky bohu. Ale číslo je to i tak, ale je to muj mazánek a je dost žárlivej." Poťouchle se zašklebím a koutkem oka zamžourám na Alexe. Sleduji ji, jak na ex vypije panáka vodky a jen se slabě otřesu. Fuj.. Když se mě pak zeptá, co tady hodlám dělat, zamyslím se. Její otázku ještě podpoří Alex, takže musím přemýšlet o to víc. Chvíli je napínám, než se usměju a odpovím. "Hodlám tu přežít.." Rozesměju se, ale hned se uklidním. "Ne, nevím. Hodlám nastoupit na nějakou školu a pak se uvidí." Chci studovat, ale o tom jim nehodlám povídat. Nikdo z nich nevypadá na studijní typy, já sice taky nejsem, ale chci, aby ze mě něco bylo. Jen se lehce usměju, načež si jdu k Maxovi pro něco dalšího, tentokrát si poručím Malibu kokteilek. |
| |
| Stále na party. Malá zastávka na záchodě netrvá nijak dlouho. Zdržím se spíše u zrcadla, abych co nejvíc zdokonalila svůj vzhled. Rychle se vrátím stejnou cestou kolem baru až na své místo a usměje se na Roye. Už jsem zpátky. Tak koukám, že si tu vydržel počkat. To jsem ráda, že tě jiná neokouzlila víc než já. Usměju se a vezmu si od Maxe druhý drink, ze kterého se ihned napiju. Tak kde jsme to přestali? Zvědavě se na něj podívám, ale nakonec se jen usměju a znovu ho políbím. Opět jenom krátce ale vášnivě. Promin. Lehce se kousnu do rtu a podívám se na něj omluvným pohledem. Vlastně jsem mu ani nedala prostor pro nějakou reakci. Myslím, že už jsem si vzpoměla kde jsme to skončili. Už jsme probrali, že mám možná předka malíře. No vlastně bych řekla, že o toho mě víš hodně i o mojí rodině. Teď mi něco pověz o tvoijí rodině a tvém původu. Pohodlně se usadím na barové stoličce a čekám.. |
| |
| Na baru se Sofií Všimnu si Sofie, jak se vrací zpátky, ještě se krátce pootočím k Nee a Coleen, když zaslechnu část jejich rozhovoru o přežívání a... studování? To jde dohromady? No, možná ano, pokud studujete alespoň zčásti to, co vás baví a k čemu máte vztah. Ne do čeho vás uvrtá milující a stejně milovaný otec... pomyslím si, ale to už je Sofie u mě. Úsměv jí oplatím. ,,No, myslím, že patrně ne. Nebo jsem možná nechtěl být neurvalý a nechat tady dámu samotnou..." mrknu na ni, ale vpodstatě to myslím vážně. Nejsem žádný přebíhavec a koho jsem slíbil doprovodit a dělat mu společnost, s tím také zůstanu. Mimo slušnosti je to taky velmi příjemné, alespoň ve většině případů. A tento do té většiny rozhodně spadá. Když mě políbí, jen sotva to díky té krátkosti stihnu opětovat. Pozvednu obočí, ale ne údivem, spíš pobaveně. Takové je i pousmátí na mojí tváři. ,,Omluva se přijímá." odvětím nakonec s milým, skoro až něžným úsměvem. Chvíli si ji prohlížím, její slova zčásti nevnímám, až na.. ty poslední. Ty se mi rozezní v hlavě jako kostelní zvony. Hlasitě, bolestivě. Okamžik mám nutkání zakrýt si uši a tvář, ale odolám tomu. Tohle nutkání skryji za trošku rozpačité prohrábnutí vlasů prsty. ,,Popravdě... není moc co říct. Nevím, kde až máme kořeny, vím jen, že máma někde ve Skandinávii, snad. Nic moc zajímavého. Otec neustále pracuje, skoro už ani nevíme, jak vypadá a... to by bylo vpodstatě asi všechno. Nic zajímavého. Opravdu." z tohohle tématu mi rozhodně není dobře po těle a i když to dokážu mistrnně skrýt, přecijen je to trochu znát. Minimálně na tom, že úsměv a jakási rozveselená jiskra v očích zmizely. ,,No... popravdě spíš bych se vrátil k předchozímu... "rozhovoru"." dodám po chvíli a menší plamínky v očích se zas objeví. Přitáhnu si Sofii k sobě, uchopím ji jednou rukou kolem pasu, druhou sjedu přes její hebké vlasy až na zátylek a dlouze, několikrát ji hluboce políbím, přičemž jí jemně stisknu šíji a stejně tak v druhé ruce bok. |
| |
| U baru Neinu poznámku o správném názvu plemene jejího miláčka přejdu. Nemám co k tomu dodat, jistě má pravdu, rozumí tomu a já se zrovna nechci kvůli takové banalitě hádat. Čeho si však všimnu, je znechucení Nei, když na ex vypiju vodku. Musím se nad tím ušklíbnout. Jistě, zkažená dívenka to není, ale jestli si nedá pozor, tak se zkazí stejně rychle jako ostatní. Na poznámku o přežití se také usměji, ale můj úsměv je chladný. Raději poslouchám dále. Studovat? A co? Probůh, co my bychom mohli studovat? Ale jistě, ty jsi jiná... Sleduji Neu, jak si objednává další "pitíčko" a přemýšlím, jaké ambice taková holka může mít. Nu co, zeptáme se přeci samotné aktérky. "A copak by si chtěla studovat?" Přesládlým hláskem na Neu znovu promluvím, jako když se babička ptá malého haranta, čím by chtěl být. |
| |
| Na párty Usměju se mile na Maxe když mě podá můj drink co sem si vybrala a chytnu ho do ruky a odejdu od baru směrem k nějaké pohodlné sedačce, která vypadá osamoceně. Sice mám radši společnost, ale teď sem si prostě nachvíli sedla sama. Uvelebím se na pohodlné sedačce a pomulu ucuvávám ze skleničky a u toho přemýšlím co se vlastně všechno dneska na téhle párty může stát. Kolik toho vypiju a jak nakonec dopadnu. Snad né nijak špatně. Po dlouhém přemýšlení o kravinách si všimnu, že moje sklenička je prázdná. Páni, neměla bych to přehánět. Prohodím jednu stranu svých dlouhých vlasů a vstanu. Dojdu pomale k baru a podám skleničku Maxovi a usměju se. Díky. Když mu poděkuju otočím se na podpatku a odejdu si na toeltu. Když sem se vším hotová už jen zbývá navštívit umyvadlo než se zase dostanu mezi lidi. Na tu slavnou párty. Umyju si nejprve ruce a pak se prohlídnu v zrcadle. Jestli není někdo něco špatně. Vše vypadá, že by mohlo všechno v pořádku, ale přece jenom mě to nedá a přepudruju si obličej a černou tužkou si znova přejedu linky u očí. Potom se ještě trochu navoní parfémem a potom všechno zase schovám do kabelky a odejdu opět mezi lidi. Co teď? .. Co tu mám vlastně dělat? Nikdo si mě nevšímá, nikdo se se mnou nebaví, každej tu někoho má a baví se. Já ne. Trochu se ušklíbnu a rozhlídnu se po místnosti a nakonec se rozhodnu. Dojdu k baru a opět se mile usměju a podívám na Maxe a sednu si k baru za ním, ale kousek i od holek aby jsme kdyžtak mohli spolu prohodit kousek slova. Dala bych si to samé. Tu vodku s džusem. Díky moc.. Poděkuju mu dopředu a čekám na svoje pití a přitom na někoho kdo se mnou konečně začne mluvit. |
| |
| Na baru..Že by se to konečně někam hnulo?.. S úsměvem na rtech poslouchám jeho vyprávění o rodině, i když ke konci si všimnu, že Royovo chování není už tak živé jako vždy. Myslím, že bude moudřejší, když už se k tomu nebudu vracet. Tohle pro něj jak se zdá není zrovna nejpříjemnější téma. Po jeho dalších slovech začnu rychle přemítat k čemu se chce vrátit, ale to už si mě k sobě Roy přitáhne a já ihned pochopím. Páni, nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Instinktivní mu položím ruce na ramena a přitisknu se k němu, přičemž si vychutnávám polibky, které mu vracím. No páni...Myslím, že jsme našli společné téma. Ještě jednou ho s úsměvem lehce políbím a pak se napiju drinku. Všimnu si, že vedle nás stojí u baru Annabella, takže mrknu na Roye a otočím se k ní. Ahoj, Ann. |
| |
| U baru Nedá mi to, musim si vytáhnout jointa. Doma ubalenej, s příměsí volný báze kokainu, cracku. Jojo, už cejtim blížící se dojezd, ty repráky, co na mě mluvili... no, nemůžu si to dovolit. Takle je to nenápadný, a poznat by to nemusela ani Nea. Doufám, že ti nevadí, když si dám jointa? usměju se Neu a pohledem zavadim na ostatní. Ježiš, hlavně neříkejte, že v tom mám crack... |
| |
| U baru Tím, že jsem řekla, že chci studovat, jako bych vlila olej do ohně. Copak je púro ně studium něco tak strašně trapnýho a nemožnýho? Radši chlastaj, fetujou a pařej.. "Psychologii, nebo medicínu." Odpovím Coleen neutrálně, načež se otočím jinam. "Jedno malibu.." Objednám si, vezmu si ho a odcházím. "Jak je libo, Alexi.." Pokrčím rameny. Smrad trávy už znám, tohle smrdí ještě jinak. Nemám to ráda, už jsem zkoušela hulit, ale jediný účinek byl, že mi bylo zle. "Omluvte mě, klidně se dál bavte." Usměju se na ostatní, načež spěšně opustím místnost, vyběhnu schody, projdu patro, svůj pokoj až na velkou terasu. |
| |
| U baru Příjemnost se z hlasu hostitelky trochu vytratila, přesto však svoje znechucení, jestli nějaké nad námi pociťuje, dobře skryla. Tak dobrá, přetvařovat se, to ti půjde. Však to je základ pro život. "Tak psychologii nebo medinu, hmm, to se budeš muset hodně učit." Trochu jízlivě odpovím a pokývám hlavou. Nepřekvapuje mě, že Nea hodlá odejít. Čekala jsem, kdy tak učiní. A jestli si za to můžu připsat vinu já, tak jsem jedině ráda. "Alexi, myslím, že tě děvenka už prokoukla. Nos přeci jenom mezi kukadlama má." Poznamenám s ironickým nádechem a obrátím oči v sloup. "Maxi, ještě jednu prosím." Objednám si a přehodím si nohu přes nohu, zatímco loktem se opřu o barový pult a koketně si dlaní podepřu hlavu. |
| |
| U baru Zmlkni Coleen! Vyštěknu na ni a dívám se za Neou. Několikrát potáhnu z jointa a zbytek podám Sam. "nenápadně" se vytratím a po schodech zamířím za Neou. Dojdu zezadu až k ní a položím jí ruku na rameno. Neo... jestli ti to vadí... řeknu tiše. Jestli ti to vadí.. tak to nebudu dělat před tebou... Pomáhá mi to zapomenout na všechny problémy, promiň. A holek si nevšímej, jsou vychovaný jinak než ty. Maj problémy doma, rodiče jim svojí lásku nahrazujou penězma, tak jako mě. Všichni tu jsme v podstatě stejný. Jestli si nedáš pozor, budeš jako my. Nemusíš zapadnout přece stoprocentně... Usměju se za jejími zády a ruku z ramene dám zase dolů a jen stojím a čekám na její reakci. |
| |
| U baru Kývu všem na pozdrav. Jsem jak pejsek na palubní desce.. Ušklíbnu se sama sobě. Myšlenka na auto mi ale připomene, co jsem já provedla na motorce. Ne, tyhle myšlenky nechci. Nic jsem neudělala! Přesvědčuji sama sebe. Zatřepu hlavou a, když mi Alex podá jointa, vrátím se do reality. "Ježiši.. Alexi, co já s tim?! Krucinál.. jde si do háje a mně tu nechá tohleto.." Zabručím si pod nos. Pak se ale přimhouřenýma očima zaměřím na Maxe. Vyhoupnu své velectěné pozadí na barový pult, nohy přehodím na stranu, kde se pohybuje obvykle barman. Sedím tedy k několika lidem zády, což mi ale nijak nevadí. Jointa stále držím nejistě v ruce. "Maxi, Maxi.. já jsem na suchu! Ty mě úplně normálně zanedbáváš! Na.." Natáhnu k němu ruku s jointem. Dneska se chci bavit. Jen bavit! |
| |
| Max, u baru Max se na Sam tázavě podívá a naleje jí vodku s džusem, podá jí to, ale jointa si nevšímá. Co s tim mám dělat? Já pracuju, ty vole. Strč si to do koutku a zkus to, budeš mít lepší náladu, kotě. Mrkne na Sam a uculuje se. Jo holka, zvykni si, seš tu už dost dlouho na to, abys mohla přejít z chlastu na lepší věcičky... Zakroutí hlavou a jointa si odmítá vzít, moc dobře ví, že v něm není jen tráva a s tim si nechce začínat. Přece jen se musí nějak uživit a jako fetka by mu to asi moc nešlo. |
| |
| U baru Opět se zašklebím. Pak se napiju a jointa váhavě odložím do popelníku. "Já... tohle moc nemusím.. a bavit se můžeme i bez toho, ne?" Zamáchám na něj řasama, sem tam ještě mrknu po popelníku. Chlast ve mně mizí rychleji než obvykle. A taky je to znát. Pomalu se začínám culit jak idiot. "Máááxi... já se chci bavit.. pojď se bavit!" Normálně by mi bylo trapně - začátek večera a já jsem už takhle jetá. Nohama lehce pohupuju sem a tam. Občas po Maxovi chňapnu. "Oni se bez tebe na chvíli obejdou!" |
| |
| Max, u baru Povytáhne obočí a dál míchá koktejly a obsluhuje ostatní. Sam, kotě, to nejde. Musim pracovat, za to mě Alex platí. Ale kdybys nemluvila jen o tancování... Ušklíbne se a přejede jí palcem po rtech. Otočí se na kluka v modrém tričku. Mžourej si jinam, to je naše věc co tu děláme. Taky se můžeš napít vody z bazénu, když pyskuješ. Nováčci... |
| |
| Nahoře Pomalu, nijak nespěchám, si vychutnávám Malibu kokteil, převaluji onu kokosovou chuť na jazyku a přemýšlím. To, že mi Alex položí ruku na rameno, mě tak moc nepřekvapí. Slyšela jsem vrznout dveře a kdo jinej by to byl, než on? Coleen? Děkuji, nechci. Beze slova, s očima upřenýma na mahagonové zábradlí terasy poslouchám Alexovu obhajobu. Nevím, co mu na to mám říc. Nemám ráda feťáky, prostě ne. Jeho ale ano, ale abych si namlouvala, že by kvůli mě toho nechal? Nejsem hloupá. Otočím se na něj a chvíli si jej jen beze slov prohlížím. "Co všechno bereš, Alexi?" Zeptám se jej. Dívám se mu zpříma do očí,v krku cítím velký knedlík a ztěžka polknu. Hlavně nesmím působit jako hlupá, naivní husička. Lítostivá, abych se třeba rozbrečela. |
| |
| U baru Našpulím uraženě rty. "Člověk aby si tě pronajal nebo co.." Plácnu ho po ruce. Pak sjedu dolů z baru, ovšem na jeho straně, ne na té, kde bych se měla zdržovat. "A za trest ti tu budu překážet!" vyžvejknu poopile. Nakonec se vyprsím a začnu si rádoby svůdně natáčet na prst pramen vlasů. "Alex to pochopí.. je taky jenom chlap!" |
| |
| Nahoře Polknu. Snažím se neuhnout očima a koukám do těch jejích jasných. Nedokážu jí lhát, ale pravdu by neunesla... Neo... pohladím jí po tváři a rychle rukou ucuknu. Já... nechci ti lhát... Neudržím se a sklopim oči. Poodejdu od ní, přesunu se k zábradlí a koukám dolů k bazénu na ostatní bavící se mladé lidi. Kouřim trávu a crack, šňupu kokain... odmlčím se a poslouchám ticho. Mám tě rád, Neo. Nechci ti ublížit. Odjeď odtud, prosím. Zachraň se před tim hnusem a špínou... Zase se k ním přiblížím... |
| |
| Nahoře Jen se na něj dívám, když ode mě poodejde, je mi jasný, že to co mi řekne, se mi líbit nebude. Nejdu za ním, prostě se jen opírám o zábradlí a dívám se na prosklené dveře do mého pokoje. Když mi řekne, co bere, na chvíli zadržím dech. Jako bych se nemohla ani nadechnout, ani vydechnout. Proto nakonec jen vydechnu. Mlčím. "A kam přesně podle tebe mám jet? Máma mě neche. Tady jsem teď doma." Opět polknu, chci toho tak moc, když chci působit normálně? Zatraceně! Opatrně a hlavně jako by nic si promnu oči. Dělám to ale spíš pro to, abych si osušila oči a ani náznak slz se nedostal na tvář. |
| |
| Max, bar Max se snaží Sam zadržet. Sam, sem bys neměla... už to ani nedořekne, nemá to cenu a Sam už je za barem. Už je zase značně opilá... super! Uhni, prosim tě. snaží se ji odstrčit, když obsluhuje ostatní mladistvé. Nakonec ji chytí za ramena a mírně s ní zatřepe. Samantho, mohla bys mě nechat pracovat? Chvilku? Než budou všichni tak opilí, že už je ani obsluhovat nebudu muset? Vzdá to a zatřepe hlavou. Jo, Alex je chlap, proto je teď nahoře s tou křehotinkou, co nemá ráda fetky, super. zamumlá si. Natočí hlavu na stranu, zvedne ukazováček na někoho, kdo po něm chce pití a zahledí se na přiopilou Sam. Asi tě budu muset trochu zkrotit... Rychle, než stačí uhnout, ji chytí za boky a divoce políbí. |
| |
| U baru Při každém jeho káravém slovu zakoulím očima. No jo.. to je pořád dokola.. tak fajn.. já se vtírat nebudu.. Pomyslím si trpce, už se chystám říct, že teda padám, ale Max mě překvapí polibkem. Stačím jen zamrkat a, když se odtáhne, zaculím se. "Teda, Maxi.." Udělám několik kroků zpět a žuchnu na zem. Kupodivu si zcela vědomě sednu. "Tak já tu počkám.." prohlásím přiblble, jako kdybych říkala, že si stopnu taxíka. |
| |
| Nahoře Trochu sklesle se dívám na Neu. Jsem znechucenej sám ze sebe. Co sis myslel, ty idiote? Že bude chtít bejt s feťákem? Že se bude koukat, jak se z tebe stává troska? Bude ti píchat adrenalin, až se předávkuješ? Že začne taky brát? Nebo že kvůli ní dokonce dokážeš přestat? Jo, dokážu kvůli ní přestat! Co si to nalháváš, ty pako? Neo... mrzí mě, že jsem ti lhal. Víš, za tu dobu cos tu nebyla, se změnilo mnoho věcí. Vim, že sem jen zazobanec, co neví co s penězma, tak rozhazuju za fet. Promiň. A pak se tu objevíš po takových letech, nikdo kromě mě tě nezná. A já se do tebe zbláznim. Nevim co mám dělat já, nedokážu už nic. Ale ty... odjeď vedle do Malibu, řekni tátovi, že tu s námi nechceš bejt, cokoli, hlavně odjeď. Nechci, abys byla jako my. Ty jsi jiná, chceš studovat, jdi studovat. Máš peníze a možnosti, využij toho jinak než já. Políbím ji na tvář. |
| |
| Max, bar "Opráší" si ruce po dobře udělané práci a dál se věnuje svým zákazníkům. Sem tam se koukne na Sam dřepící na zemi a uculí se. Nakonec to nevydrží a na bar položí cedulku "ZA CHVILKU JSEM ZPÁTKY" narychlo naškrábanou na podtácek. Podá Sam ruku. Tak pojď, musim tě nachvíli odklidit z dohledu, znesnadňuješ mi tu práci. Nekompromisně ji vytáhne na nohy a odtáhne někam, kde tuší koupelnu. Ocitnou se v pěkně prostorné koupelně v přízemí s výhledem do zahrady. Zatáhne závěsy, zamkne. Sorry, kotě, ale nedáváš mi jinou možnost. |
| |
| Bar, koupelna Lehce vyjeknu, když mě Max vytáhne na nohy. Nechám se však odvést jako poslušná holčička. Když se ocitneme v koupelně, zvednu jedno obočí. "Pán se snad chce vykoupat?" Vyprsknu smíchy a opřu se o stěnu. "Jak nedávám jinou možnost? Jsem byla hodná, ne? Jsem ani nepípla!" Zašklebím se a tvářím se, že mě děsně zajímá odraz v zrcadle. "A co mi mladý pán udělá? Za trest mě tu zamkne?" Schválně si povytáhnu lem černého trika bez ramínek výš a zkazím mu tak celkem slušný pohled na má prsa. |
| |
| Max, Koupelna To taky není špatnej nápad, ale mám lepší... Ušklíbne se. A to triko si klidně můžeš sundat. Mrkne na ni. Nebudeš ho vůbec potřebovat, a ten zbytek taky ne. Zasměje se a přejde k ní. A koupat se budem až po tom. Zamihotá obočím. CENZURA |
| |
| Nahoře Se zavřenýma očima poslouchám, co mi říká. Není mi dobře. V krku mám pořád ten zatracenej knedlík, do očí se mi tlačí slzy a nemůžu proti tomu nic dělat. Jsem naprosto zoufalá. Nevím, co si počít. Mysl křičí, ať ho okamžitě vykopu z pozemkuz mého otce a jeho kamarádíčky taky. Jennže to tak docela dobře nejde. Už ta představa, že bych ho vykopla mě děsí. Jenže nevěřím tomu, že bych mu dokázala pomoci, že by se kvůli mě změnil. Úplně zoufalá zvednu ruku a slabě, skoro neznatelně jej bouchnu rukou zaťatou v pest do hrudi. Nebolí to, neni to rána. Je to jako když malé dítě brečí a buší do maminky neschopno zjistit, co dělat. Počítám s tím, že když to zkusím znovu, chytím mě za ruku. Pak se jen bezmocně svezu dopředu a opřu se o něj. "To já ale nechci. Slyšíš mě, Alexi?" Zafňukám polohlasně spíš do jeho košile, než k jeho uším. "Zatraceně, proč, ty pitomče? Proč ses do mě zbláznil, proč si mi to řekl a proč mě teď radši posíláš pryč, než abych do toho spadla taky. Teď nemůžu jít, kvůli tobě! Zatraceně. Jenže co mám dělat?"Rukou, kterou jsem do něj předtím bušila se zachytím za látku košile, druhou mu položím na rameno. |
| |
| U baru Musím se upřímně zasmát, když na mě Alex vyštěkne. Sleduji ho pošklebným pohledem, jak mizí za Neou. "Tak to jsem na tebě zvědavá, možná, když budeš citlivý, tak ji dostaneš, ale pak je opravdu tak hloupá, jak jsem si myslela." Tiše si pro sebe povídám. Moji pozornost na baru však přitáhne Sam, která už je namletá. Musím několikrát obrátit oči vsloup, když vidím, jak se chová. Ovšem Max si to nechá líbit a pod záminkou rušení ji nakonec odtáhne pryč. Takové pěkné bonusy při práci... Pomyslím si, ale nehodlám čekat, až se náš barman vrátí s uspokojeným výrazem. Raději se zvednu a zamířím k bazénu. U bazénu se rozhlížím mezi lidmi a snažím si vyhlídnout někoho zajímavého, samozřejmě opačného pohlaví. Jsem opřená o jeden ze sloupů, skleničku, kterou jsem si vzala z baru, držím v rukách a zkoumám objekty. Hmm, nějaký ležérní, fajnový by dnes bodl jako příjemná společnost... |
| |
| Nahoře na terase Když se Nea chystá na druhou ránu, chytim ji za ruku. Slyšim tě... přikývnu. Já nevim, proč jsem se do tebe zbláznil. Snad proto, že nejsi holka na jednu noc, proto, že víš co chceš. Je mi ze mě na blití. To ale není dobré rozhodnutí, zůstat tu se mnou. Měla bys jít. Chci, abys měla lepší život než já. Já se o sebe postarám. Prohodím ironicky, snažím se situaci trochu zlehčit. Zatím ještě sem v pohodě, horší to bude, až budu mít absťák... Já nevím, co bys měla dělat. Musíš se rozhodnout, jestli odsud odjet, pryč ode mě a týhle hnusný čtvrti. Nebo jestli se mnou tady zůstat, což si myslím, že není nejlepší řešení, ale realizovat by se teoreticky dalo... Jen mi prosím slib, že jestli tu zůstaneš, nezhnusim se ti, ale zároveň to nebudeš zkoušet taky. Ty bys mi mohla pomoct... Nesnáším ticho. Radši budu hodně mluvit, než abych jen mlčel. Pevně ji stisknu a políbím do vlasů. Třeba bysme to spolu mohli zvládnout, ale to nic nemění na tom, že bys udělala líp, kdybys odtud odjela... |
| |
| Na baru – nemilé zprávy Zlehka se na Sofii po jejích slovech pousměji a letmo ji pohladím po tváři. Po jejím mrknutí a pohledu k Annabell se pousmátí o něco rozšíří, zatím zůstávám spíš v pozadí, když mě vyruší zavrčení mobilu v kapse. Gestem naznačím Sofii, ať mě omluví, že se vzdálím. Odeberu se někam, kde je co největší ticho a klid. Při pohledu na číslo nevím, zda zvednout obočí údivem, nebo ho naopak nechat klesnout v rozčilení. Proč mi volá? Tohle už zachází příliš daleko... zavrčím v duchu trochu podrážděně, ale nakonec po chvíli pozorování blikajícího displaye stisknu možná trochu násilně tlačítko pro příjem hovoru. „Ano?“ Pro tentokrát jsem se se svým očekáváním zmýlil... Vrátil jsem se zpět k Sofii a jemně jí stiskl rameno. Tváře pobledlejší, pohled zastřený jakousi mlhou. „Omlouvám se, ale... musím nutně domů. Vysvětlím ti to.. později.“ vtisknu jí rychlý polibek, ještě kývnu na Annabell a vyrazím víc jak rychle k motorce, nasednu, nastartuji a vyrazím domů. Prsty se obemknou kolem řídítek, až klouby zbělají. Zuby zaťaté a vítr šlehající do tváře, spolu s myšlenkou, aby se mi to jen zdálo... Dorazil jsem, sotva stroj opřel o stojánek a vyběhl do schodů, akorát vstříc otci. „Zdejší prostředí na tebe nemá dobrý vliv... Mimoto se objevil jakýsi Johan Hawk. Není ti to jméno povědomé?“ Jistěže mi bylo povědomé, víc jak dost. Otcův stisk dlaně na rameni. Poprvé za dlouhou dobu, ale nijak nezahřál, spíš naopak. „Uvědomuješ si... co to znamená, doufám.“ Mlčenlivé kývnutí, vyrazil jsem do svého pokoje, aniž bych se ohlédl. Připravit si věci na cestu... |
| |
| Nahoře na terase "Ale já nikam nechci. Chápeš? Nechci. Nebudu pořád pendlovat sem a tam! Stačí, že mě máma z Francie poslala sem, nechala jsem tam kamarádky, spolužáky, školu.. všechno!" Zavrtím nesouhlasně hlavou a otřu si slzy. "To, že to nezkusím ti klidně slíbím. Ale, každá dohoda musí mít dvě strany. Ty mi slíbíš, že no.. já nevím. Přestat bude asi hodně těžký, co? Ale každopádně to zkusíš. Já vím, že to bude těžký, ale život takovej je. Pro všechny, ať si každej myslí co chce, co já bych o tom mohla vědět.." Pevně se mu dívám do očí. Myslím to naprosto vážně. "Ať se ti to bude zdát jakkoli hnusný, s feťákem chcodit nebudu." Jo, muselo to znít hnusně, ale přece na něj nemůžu být hodná! Každej absťák jednou přejde. "Zvládneme to, ale musíme se snažit oba.." Opřu se hlavou o jeho hrudník a jen tam tam chvíli setrvám. Pak ho chytím za ruku a vedu k sobě do pokoje. "Počkej chvilku, ano?" Dojdu si do koupelny, kde si umyju obličej, načež zasedk toaletnímu stolku, abych nanesla novou vrstvu řasenky, když ta stará moc nevydržela. A nechci, aby někdo něco poznal. |
| |
 | Cesta Zastavím před jedním z těch fajnových baráčků, který mi celkem připomíná ten náš. Mrknu na hodinky a zatroubím. Pro tuhle příležitost jsem si vzal světle modrý džíny a bílou košili. Se zapínáním jsem se namáhal jen do poloviny. Jako tradičně mám na hlavě sluneční brýle. "Elisabeth!" houknu k domu a znovu zatroubím. Je sice moje vina, že ji vyzvedávám tak pozdě, ale malá Olivie, jediný človíček v naší rodině, kterého zbožňuji, mě nechtěla pustit. Při vzpomínce na čokoládovou skvrnu na modré košili, kterou jsem si chtěl původně vzít, se zašklebím. Malej postrach je to.. Nakonec se zazubím a čekám na Elis, jak jsem jí předtím slíbil. |
| |
| U baru a všude kolem Když jsem si brala svůj drink opět sem poděkovala Maxovi s milým úsměvem. I když si toho možná nevšiml. Jak jsem si všimla nemá čas se dívat kolem sebe když tu flirtuje se Samanthou. Na pozdrav Sofie mile odpovím a opět se usměju. Tak co? Jak se ti tady líbí? Zeptám se jí po pozdravu a rozhlédnu se po celém domě kde se koná tahle párty. Docela se tu nudím. Žádný volný kluk na pohled za kterým bych mohla jít a trochu zaflirtovat. Proto si hledám asi právě zábavu u holek se kterýma se dá aspoň o čemkoliv pokecat. Prohodím si svoje dlouhé vlasy a upravím si šaty když vstanu ze židličky aby nebyli zmačkané. Potom se podívám opět na Sofii a odpovím jí sama na tu stejnou otázku co sem jí položila aniž by se mě na to zeptala. Já se tu docela nudím. Pití mě nějak nedostává moc do nálady, možná trochu, a nikdo s kým by se dalo dobře povídat. Každý tu je s někým. trochu se ušklíbnu nad poslední větou, ale potom se hned zase usměju. Sem ráda, že aspoň s někým teď mluvím a myslím, že není potřeba se na Sofii šklebit. |
| |
| Před Elisabethiným domem Neustále troubím. Kde ta holka je? Jestli tráví mládí u zrcadla... A ještě si zatroubím. Nadávání starší ženské ignoruji. "Jestli taková bude i Olivie, tak ji přetrhnu.." zamručím si pod nos. Opět zatroubím a vylezu z auta. "Elisabeth! Radil bych ti vylézt.. jinak se tu paní Barsonová zblázní!" křiknu k domu. Na ženštinu se jen zašklebím a mlčky si vyslechnu, jaký jsem to rozmazlený spratek. Já jsem možná drzej, ale to ty tady přesluhuješ.. Zavrtím hlavou a schválně se ještě nahnu k volantu a zatroubím. "Elis! Máš pět minut, pak jedu!" Najednou mě napadne, jestli je ta holka vůbec doma. Pokrčím rameny. Když nebude, jedu sám. Aspoň nebudeme vypadat jako pár nebo tak.. |
| |
 | Doma Už brzo ráno jsem vstala a šla do koupelny.Osprchovala se, vyčistila zuby, namazala krémem a upravila vlasy. Po té, co jsem svou práci dokončila v koupelně zaběhla jsem do pokoje kde jsem zasedla k toaletnímu stolku. Malováním jsme ztratila více času, než jsem plánovala a proto jsem měla menší časový skluz. Rychle jsem vešla do šatny a nemohla se rozhodnout co si dám na sebe, nakonec jsem zvolila miny šaty béžové barvy a k nim lodičky. Když jsem se podívala na své neupravené nehty málem jsem omdlela.Rozhodla jsem se, že to napravím a tak jsem znova zasedla k toaletnímu stolku a nalakovala si nehty na rudě červenou. Rozhodla jsem se, že si ještě udělám kávu a zakousnu něco k snídani. Sotva jsem se napila slyšela jsem troubení. Naštvaně jsme se zakousla do koláče, párkrát sousto přežvýkala a polkla. Rychle jsme takto spořádala koláč, zapila ho hrnkem ještě teplého kafe a šla jsem do předsíně. Nezapomněla jsem na psaníčko, které nosím vždy s sebou.Ještě jsem tedy rychle vklouzla do lodiček, když jsme zaslechla že mám pět minut. Práskla jsme za sebou velkými dveřmi a šla k autu. “Nazdar Chrisi“ Řeknu s úsměvem a nasednu na místo spolujezdce. |
| |
| Auto, cesta Dřepnu za volant a zazubím se. "To je dost.. sis ještě šla nechat udělat prsa, né?" zamumlám stále s širokým úsměvem. Pohledem pak sjedu na její hruď. Tohle škádlení mě nikdy nepřestane bavit.. Rozjedu se a zamířím na adresu podle pozvánky. Nějaké rychlostní limity mě netrápí. "Tak jak to dneska vidíš? Rozjedeme to?" Zahejbu obočím jako správnej frajer, ač je mi jasné, že mi to stejně nepomůže. U domu s pořádným zapištěním brzd zastavím, oběhnu auto a jako gentlas otevřu Elis dveře. "Má krev volá po alkoholu.." |
| |
| Cesta "Mm, měla jsem to v plánu, ale nestíhala jsem." Řeknu a také se zazubím.V autě ještě jednou zkontroluji své nehty a v zrcátku svůj obličej. "Jak to dneska vidím?Po svích se domů určitě nedostanu." Mrknu na něj s úsměvem.Když řídí Chris cesta uběhla velmi rychle, chci říct, asi tak třikrát ryhcleji než kdybych řídila já. Za Chrisovi pomoci jsem vystoupila z auta a znova se usmála. "Ty snad nějakou máš?" Zazubila jsem se. |
| |
| U baru Zavrtím hlavou. "Krev? No jistě! Chceš si to ověřit? Jen si kousni.." Zasměju se a okamžitě vyhledám bar, ke kterýmu zapluju. "Ahoj, ahoj, ahoj! Zatraceně "dlouho" jsem vás neviděl.. mhmmm... " Rozhlédnu se po nějakém potěšení na dnešní večer. "Hej.. kde je barman nebo něco takovýho?" Čapnu cedulku a zamáchám s ní. "To mi mohlo bejt hned jasný... tak koho dostal Max tentokrát?" Kouknu na okolí a poklepávám prsty na bar. "Jako to potěšení mu přeju.. ale kdo mě obslouží?" Nahodím výraz jako ten nejunavenější člověk, který má za pár vteřin umřít, pokud nedostane pravidelný přísun alkoholu. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR