Andor.cz - Dračí doupě online

Piscina IV
Zákopy imperiálních sil, druhá zákopová linie "Beta"
2. Den - večer

Kapitán Langos vypil trochu kouřícího kafeinu ze svého plechového hrnku. V hlavě stále nesl uložené informace z datatabletu, který obdržel od kapitána Verzuny. Pisciňané měli dokonalý přehled o svém okolí. Jejich obrana byla efektivně uspořádaná.

Jednotlivé, propojené linie, které měly býti průběžně zásobovány. Linie byly propojeny podzemními tunely a hlubokými zákopy, které mohly umožnit pěchotě rychle se přesunout po celém bojišti.

Poslední úprava proběhla před několika hodinami, těsně předtím než Langosovi muži zaujali své pozice v zákopech.

Imperiální obrana byla tvořena dohromady čtyřmi liniemi obrany. Alfa, Beta, Omega a Gama. Langos a jeho "Jiskry Cadie" se momentálně nacházeli v obranné linii Beta.

Langos si mimoděk ulevil, když viděl jaký rychlý masakr provedli orkové v plné síle u linie Alfa. Z obrovské a široké obranné linie Císařových věrných nezbylo prakticky nic. Čísla ztrát, která byla v datatabletu obsažena jej hluboce rmoutila.

"Tolik mrtvých..."

Langos vypil svůj kafein na další doušek a vrátil svůj hrnek zpět do kbelíku ,který sloužil jako sběratel špinavého nádobí.

Pokud na dnešním večeru bylo vůbec něco dobrého, tak to byla zpráva z velitelství, které nasadilo do boje pěchotu gardistů z Kriegu, která měla posílit cadiánce a pisciňany.

Ve chvíli, ve které se Langos opět chystal nahlédnout do datatabletu, přiběhl naprosto zadýchaný radista Quebbon. Radista bleskově zasalutoval a rychle podal Langosovi do rukou vox.

"Je to špatný šéfe! Torgast a ostatní kluci jsou ve strašný bryndě!"

Langos se již zaposlouchával do strašné kakofonie zvuků a křiku, který k němu doléhal z voxu. Několik gardistů, mezi nimi i poručík Hook, pozvedli hlavy a přistoupili blíže, aby slyšeli strašlivý křik, jejich přátel.

Vox zapraskal, dokud Quebbon s klením nedorovnal frekvenci.

"Ta....Torgast...palt....orkov..

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Piscina IV
Zákopy imperiálních sil, druhá zákopová linie "Beta"
2. Den - večer

Torgast pálil ze své las-pušky plné dávky po postupujících těžkooděných orčích bojovnících, zatímco druhou rukou pevně svíral vox svého radisty Hikka.

"Proč ten zasranej krám nefunguje Hikko!"

Torgast pozvedl svou laspušku a soustředil palbu na jednoho z postupujících mega-nobů. Stejně tak se mohl pokoušet sestřelit tank prakem.

Mega-nobové inkasovali strašlivé množství poškození. Torgast byl upřímně překvapen, že se přes tu soustředěnou palbu ve svých zbrojích neupekli zaživa. Imperiální las-pušky štěkaly bez přestání své paprsky proti pochodující smrti. Torgast opět zařval na svého radistu otázku.

Hikka mu ovšem nemohl pomoci. Nebohý gardista mu nemohl ani odpovědět. Natolik jej naplnil strach z přicházejícího konce, až nedokázal nic jiného, než jen ječet a pálit ze své zbraně.

Všem cadiáncům se dařilo stejně. Jediný kdo se zdál se svým koncem smířený, byli bratři Bronn a Ronn. Ti dva se divoce smáli, řvali nadávky nebo naopak, vyzývali orky, aby ještě zrychlili. Jejich těžký bolter vykusoval ve zbrojích orků nemalé díry. Jen díky jejich neustávající palbě padali orkové mrtví k zemi.

"Tady poručík Torgast, cadiánská pěší ! Souřadnice B-63-X, linie Beta! Hrozí průnik! Opakuji, hrozí průni- !"

Torgast se musel přikrčit, když mega-nobové pozvedli své hrůzu nahánějící ruční kulomety a spustili automatickou palbu. Dokonce i gardisté z planety Krieg byli donuceni přikrčit se a hledat spásu v krytí zákopů. Ti dotyční, kteří byli příliš pomalí, nebo příliš tvrdohlaví, se brzy změnili v rozdrcené kusy masa.

Aby to nebylo málo, dokázal Torgast velice zřetelně slyšet řev orků, který se ozýval za pochodujícími noby.

"Tady poručík Torgast, cadiánská pěší ! Souřadnice B-63-X, linie Beta! Hrozí průnik! U Císaře, na souřednicích B-63-X hrozí průnik!"

Místo odpovědi, kterou Torgast očekával, zazněl ve voxu pouze šum a pak krátká věta, u které si Torgast nebyl jistý, zda ji pochopil správně.

"...........Císař...chrání.............."

Torgast praštil voxem o zem a přebil svou zbraň. Mega-nobové konečně zastavili palbu, což gardistům opět umožnilo spustit palbu.

Gardisté z Kriegu byli jako z oceli. Jediné, co z jejich plynových masek zaznělo, byla nekonečná litanie, jenž velebila Císaře a zlatý trůn.

"Ti parchanti neznají strach!", došlo Torgastovi a na jeho staré tváři se objevil divoký úšklebek.

"No dobře, pak jim předvedeme, jak to dělají gardisté z Cadie!"

Za Cadii! Za Císaře! Bojujte Jiskry Cadie!", Torgast a ostatní cadiánci spustili hlasitým rykem zničující palbu, která strhla k zemi hned tři mega-noby, jejichž hlavy se proměnili v kouřící koule masa a mozkové hmoty.

Cadiánci již dávno vyčerpali své i ukořistěné granáty. Většině z nich již docházela munice, ale díky Císaři, užívali bojovníci z Kriegu stejné modely jako cadiánci a o svou munici se štědře podělili.

Nyní měli dostatek munice na to, aby přežili zhruba dvě minuty.

Možná ani to.

Mega-nobové byli sotva dvacet metrů od jejich zákopu a rychle se blížili. Přestože se ve svých zbrojích pohybovali dost neohrabaně, nebyli pro cadiánce žádnou novinkou. Všichni věděli, čeho jsou tito na první pohled pomalí protivníci schopní v kontaktním boji.

Patnáct metrů.

Cadiánci a kriegovci dokázali společnými silami vyprodukovat dostatečně silnou palbu na to, aby mega-noby sestřelili, jenže pokaždé když to vypadalo, že by se některému ze střelců mohlo poštěstit, nastavili mega-nobové s pobaveným úšklebkem do střelby své obrovské, umělé končetiny, které si hravě s paprsky las-pušek poradily.

Torgasta začala ovládat úzkost a zoufalství. Jak mohli jejich zbraně obstát proti něčemu takovému?

Deset metrů.

Poručík Torgast zřetelně slyšel zoufalý řev jeho mužů. Zásobníky nyní chaoticky dopadaly na zem, kde již tvořily malé hromádky kouřících kusů oceli. Palba cadiánců se stávala čím dál tím zbrklejší. Postupně již cadiánci ani nezasahovali nepřítele na jednotlivé místo, ale prostě zasypávali postupující orky palbou. Fakt, že se orkové jejich snažení vysmívali, jejich odvaze příliš nepřidávalo.

Opět to byli muži Kriegu, kteří nehnuli ani brvou. Stáli v bojovém postoji, stříleli bez přestávky a plynulými pohyby měnili zásobník za zásobníkem. Někteří z nich na chvíli přestali pálit jen proto, aby si na své pušky nasadili bajonety. Hned potom začali opět pálit.

Pět metrů.

Torgast nyní zřetelně rozeznával každý zatracený nýt a sesvářený kus kovu na oblecích mega-nobů. Obrovští, širocí, orčí giganti nyní naplnili bojiště svým dunivým smíchem. Cadiánci nyní doslova řvali zoufalstvím, nebyli již ani schopni vystřelit, když obrovská, cvakající klepeta byla na dosah.

Jeden z mega-nobů, zřejmě velitel, obr v unikátní, ostny posázené, modré zbroji, shlédnul na Torgasta. Kriegovci, kteří se pokusili proti orčím těžkooděncům vyrazit, byli během několika úderů srdce rozerváni na kusy.

Torgast pozvedl las-pušku, jako několik dalších veteránů cadiánců. Byl odhodlán předstoupit před Císaře jako voják, ne jako třesoucí se zbabělec. Jenže ve stejnou chvíli a s překvapivou rychlostí, pozvedl svůj obrovský spár i orčí velitel.

Jeho ocelová tlama se pohybovala, když z ní vycházel chraplavý, orčí hlas.

"Week umie..."

Torgastův ukazováček byl právě připraven zmáčknout spoušť, když se s burácením spustila palba a mega-nobové byli doslova strženi k zemi obrovskou salvou explozivních střel.

Než se stačili Cadiánci byť jen vzpamatovat, ozval se bojový pokřik.

"Kaj se! Neboť zítra zemřeš!"

Ve stejnou chvíli proběhli okolo zákopu andělé smrti. Temní andělé. Tmavě zelená, adamantiová zbroj.

Rotomeče zařvaly, boltery zpívaly. Torgast a cadiánci se z objetí strachu rychle vzpamatovali a již s dalším úderem srdce, se do palby bolterů přidával štěkající chorál las-pušek.

Hvězdní mariňáci, vedeni bratrem Atrinitusem, vtrhli mezi překvapené zelenokožce jako ocelový klín do rozbouřené vlny. Dupání tuctů plátových bot a řev servomotorů nedokázal přehlušit hlasitý ryk temných andělů. Ani nářek skolených orků.

Za Lva El´Johnsona! Za Císaře! Bratři, zničte ty cizáky!

Cadiánci a to, co zbylo z šokovaných kriegovců, vyrazili ze svých zákopů a oddali se své zuřivosti. Po boku uhánějících mariňáků sprintovali řvoucí gardisté, kteří za běhu pálili ze svých las-pušek proti zeleným kůžím, které byly až příliš zmatené a neorganizované nato, aby dokázaly císařovým bojovníkům odolat. Přesto, orkové nikdy nebyli mistři v obraně. Zato v protiútoku byli naprosto skvělí.

Povzbuzení řevem svých spolubojovníků, se orkové s máchajícími sekerami rozhodli vyrazit Císařovým bojovníkům vstříc a utkat se s nimi v boji na život a na smrt.

Bratr Atrinitus se sám střetl s jedním mimořádně mazaným orčím bojovníkem. Cizák byl ozbrojen dvojicí řvoucích roto-seker, se kterými nezacházel nijak obratně, zato zuřivě a rychle.

Bratr Atrinitus přenesl váhu na levou nohu a sklonil se před první roto-sekerou. Druhou srazil horizontálním sekem z cesty, opět proklouzl okolo roto-sekery a vší silou švihl svým rotomečem po boku svého nepřítele. Jenže orčí bojovník nebyl žádný zelenáč. Okamžitě postavil do dráhy rotomeče své rotosekery a s napnutými svaly meč odrazil, čímž Atrinituse odkryl pro svůj nadcházející úder. Ale Atrinitus tento útok očekával. Když po něm ork švihnul dvěma sekerami naráz, uskočil mariňák před sekem, který by jej dokázal zřejmě těžce zranit. Ork, příliš vyvedený z rovnováhy, než aby dokázal cokoliv podniknout, se v příštím úderu srdce ocitnul v říši mrtvých. Jeho nechápavě se tvářící hlava odletěla vzduchem, následována gejzírem černé krve.

Atrinitus se již chtěl vrhnout proti dalšími protivníkovi, když tu se okolo něj protlačili dva gardisté - cadiánci, dle uniformy - ozbrojeni las-puškou a auto-puškou s bajonety a jako hladové šelmy se na orka vrhly.

Wezzli a Kank zabodli své bajonety hluboko do orčí hrudi a jejich společná váha jejich nepřítele s nesouhlasným řevem porazila na zem. Než měl ork vůbec šanci švihnout po nich svou šavlí, zalehl široký Kank jeho ruku a vší silou se snažil zabránit orkovi zaútočit. Wezzli se mezitím drápal s nožem po orkově krku. Pokud se vezme v potaz, že se ork po celou dobu pokoušel ukousnout Wezzliho ruce, byl gardista překvapivě obratný a rychlý. Několika přesnými bodnutími orka vyřadil a následnou střelou mezi oči usmrtil.

Všude na bojišti to vypadalo stejně. Chrabří gardisté a nezlomní synové Johnsona utkávali s klejícími cizáky. Gardisté planety Krieg byli mimořádně efektivní.

Kank by nikdy v životě nepřiznal, že uvidí živého muže, který se utkal tváří tvář orkovi, ozbrojen jen šavlí a pistolí, a přežil. Plynové masky dodávali kriegovcům děsivý vzhled. Jejich dlouhé pláště vlály a stejně jako bojiště naplňoval ryk orků a temných andělů, stejně tak bylo slyšet jejich modlitby a cadiánské nadávky.

V ten temný večer, kdy temnotu protrhávala střelba a zem pokrývaly litry černé krve, byli Císařští blízko porážce. Ovšem díky synům El´Johnsona dokázali udržet své pozice a zasadit orkům další ničivý úder.

Ten večer zemřelo u linie beta, poblíže souřadnic B-63-X třicet čtyři gardistů, dva hvězdní mariňáci a sto dvanáct zelenokožců.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

"Ale je to dost na to, aby se dnes večer Khorne dostatečně osvěžil a nasytil?, ptal se průzkumník v rudé uniformě sám sebe.

- Pro všechny fanoušky Warhammer napsal -
DEUSN

P.S. : Díky všem za podporu!