Andor.cz - Dračí doupě online

Jednoho velmi ošklivého dne se v čele vesnice Kovice objevil střelec. Nebyl to jen tak obyčejný střelec. Byl to totiž mimostřelec. K tomu se ale dostaneme až později.
střelec, s prastarou téměř fungující kuší vešel do obchodu se smíšeným zbožím. Měl v plánu dlouho cestovat, a tak chtěl koupit dva týdny zásob. Prodavač odmítal prodat dva týdny zásob, chtěl prodat pouze tři týdny. Střelec, disponující velmi malým obnosem měny Dogecoin, to i se svým charismatem smrdícího dědečka hříbečka dokázal usmlouvat na nižší cenu. Koupil tedy tři týdny zásob sušených veverek, které se akorát vešly do jeho batohu. Vydal se do hospody, kde se chtěl opít a najít nějaký důvod cestovat. A jak kostky osudu určily, důvod našel. Jakmile usedl, na rameno se mu sesunula plačící bisexuální barmanka. Několikrát se vysmrkala do jeho rukávu, než se jí stihl zeptat, co se děje. Barmanka se usadila před ním, nalila mu nechutný zkvašený drink zvaný Andorský ležák. Chuť byla tak strašná, že barmance zahnala slzy zpět do hlavy. Po pár ležácích z barmanky vyklubal její příběh. Její manžel, kovář, byl proklet. Střelec se zapomněl zeptat na to, co kletba způsobovala, ale dostal z ní že kletbu uvrhl Černý Knežník, který se schovává v opuštěné zarostlé kryptě. Střelec sliboval, že do rána v hospodě najde partu dobrodruhů se kterou se vydá zničit Černého Kněžníka.

Mezitím se plešatý bojovník, vychovaný v klášterech velmi perverzních mnichů, přiblížil do čela vesničky Kovic také. Zamířil si to do stejného obchodu se smíšeným zbožím jako střelec. Plešatý bojovník otevřel dveře do obchodu a okamžitě navázal oční kontakt s prodavačem, který stál za pultem. Jeho neměnící se kamenná tvář obchodníka přímo děsila, hlavně když se za plešatým bojovníkem zavřely dveře a on pokračoval směrem k obchodníkovi. Obchodník za pultem se chytl meče, ale to už se plešatý bojovník katapultoval přes pult na obchodníka. Ten ho pěstí odpálkoval zpět a skočil za ním přes pult. Cestou dolů mu svým mečem propíchl rameno. Plešatý bojovník začal křičet, a pokusil se obchodníka skopnout nohou. Pravdu říct, moc se mu to nepovedlo. Zlomil si při tom obě nohy na několikrát, vylomil si žebro z těla a zablokoval si všechno ostatní. Prodavač triumfálně seděl na jeho disfunkčním těle a pokoušel se z něho vysunout svůj meč.

Klika dveří se pomalu otočila. Dveře se začaly otevírat. Do místnosti vletělo hejno motýlů a ptáčků, kteří ihned pochcípali a spadli na zem. V nich stál podivný človíček poloviční výšky človíčků jiných. Ve vlasech měl mech, na kůži lišejník, plášť z uschlého listí a jehličí, vůbec celý vypadl jako zelná hlávka. Na rameni mu seděl frtek. Byl to velmi obratný lesní a majestátní tvor, jinak známý jako tchoř nebo fretka (sameček). Frtek měl ve tváři výraz naprosté šílenosti, kdežto druid měl výraz žádný neměl. Jeho oči koukaly skrz předměty, a vypadal jako když je naprosto nepřítomný. S lišejníkem na očních bulvách sledoval tuto šerednou scénu. Byl velmi stydlivý, a tak pouze koukal, co se děje, a doufal, že se to vyřeší samo. Nic se chvilku nedělo, a tak druidík utekl ven a schoval se za dveře.

Před dveřmi si druid všiml vysoké, štíhlé, napůl elfské napůl lidské samičky. Z jeho nízkého úhlu pohledu bylo vidět, že samička nenosí spodní prádlo. Půlelfka bez spodního prádla vešla do obchodu. Druid se schovával za ní, což mu na šířku moc nevycházelo. Elfka se dala do hovoru s prodavačem, stála nad rozbitým bojovníkem a snažila se také získat nějaké zásoby. Všechny už vykoupil střelec mimostřelec, ale prodavač nabídl krom sušených veverek i služby jiné. Elfka odešla s prodavačem do zadních komnat obchodu. Druid mezitím využil totálního chaosu a pod svůj přírodní háb začal strkat všechny možné předměty které našel. Mezi nimi byl jeden velmi zvláštní ornamentální talíř ke kterému se vrátíme později. Nakonec se smiloval i nad nebohým bojovníkem a pokusil se mu pomoci na nohy. Při tom mu zlámal zbytek kostí které mu nečouhaly z těla ven a vypadalo to, že ho zabil. Ale jak určily kostky osudu, při druhém pokusu o pomoc bojovníka druid zázračně uzdravil, amputoval mu spodní zlomená žebra a všechny rány svou magickou silou zhojil. Ze zadních komnat se vydávaly podivné lidské zvuky, ale to druid neřešil, rozhlížel se po prodavačově nehlídaném pultu. Spatřil tři baňky. Ve dvou byly elixíry, jedna byla prázdná. Svým čuchem zjistil, že jeden z nich je podle všeho odvar z léčivých bylin a druhý voda s hrstí hnoje na chuť. Léčivým lektvarem polil a pomazal plačícímu bojovníkovi ránu na rameni. Roztrhaná kůže se ne příliš přesně zcelila, z rány přestaly cákat litry krve. Pomohl bojovníkovi na nohy, vzal láhev s hnojovou vodou pod hábit a v tu ránu se ozvala strašlivá rána. Znělo to, jako kdyby někdo v zadních komnatách odpálil bombu. Pár vteřin potom se ve dveřích objevila rozcuchaná elfka se zlatým svícnem se třemi svícemi v ruce. Ve vzduchu se vznášel pach sazí, a z elfky bez spodního prádla se velmi pomalým proudem sypal proud popela. Když měla mezi nohama už slušnou hromádku popela, oklepala se a koukla po ostatních. Bylo zřejmé, že je to čarodějka, a také bylo zřejmé, že své bleskové kouzla moc dobře neovládá. O tomto incidentu o přímo elektrické lásce mezi čarodějkou a prodavačem se už nikdy nemluvilo.

Čarodějka navrhla, že se všichni půjdou opít do místní knajpy. Bojovník přikývl a druid s tupým výrazem ve tváři následoval čarodějku. Ta nesla svůj nový zlatý svícen i do hospody, moc se jí líbil, přesto že to byl kýčovitý kšunt. Když došli ke knajpě, intuitivně se seřadili od největšího k nejmenšímu. Vůbec to byly velikosti extrémní. Čarodějka měla více než dva metry, bojovník byl extrémně průměrně vysoký a druid byl téměř poloviční co čarodějka. Po otevření dveří se bylo na pár vteřin slyšet šuškání po celé hospodě - většina zdejších čarodějku zná. Někdo možná slyšel ten příběh o tom jak omylem usmažila své rodiče, ale nikdo se jí na to nedovolil zeptat. Jediný stůl, kam by se všichni tři vešli, už okupoval na začátku zmíněný střelec. Ten už v sobě měl ale slušnou hladinku, a tak se nezmohl na odpor, když si kolem něj sedali. Čarodějka položila svůj oblíbený svícen na stůl a smetla ten hospodský, druidův frtek seskočil z ramena na stůl a ulehl ke svícnu. Barmanka s rudýma očima přinesla každému jeden nechutný Andorský Ležák, pak druhý, a po několika hodinách už účet přesahoval klasický hospodský svitek. Dokonce i frtek jich pár vypil.

Když vysvitlo slunce, všichni se postupně začali probouzet. Všem pekelně třeštila hlava, čarodějka byla o něco více rozcuchaná než obvykle, a frtek se nebyl schopný dopravit na druidovo rameno. Než se všichni pořádně vzpamatovali, střelec houkl na barmanku se slovy "Mám tu partu dobrodruhů."