Gumidek

Anoldilovy cesty dimenzí.

Svazek první
PÍSEČNÝ SVĚT

ÚVOD

Když se v roce 2100 vynalezlo cestování časem, nikdo nečekal, jaké bude mít účinky. Když Anoldil dostal služebně a dokonce i dobrovolně vznášedlo s regulací času, nečekal, jaké to bude mít účinky. Tehdy mu šlo jen o to, že měl rychlejší vozidlo, větší plat a dostal svůj případ. Konečně se mohl pomstít. Upírovi. Jedinému a poslednímu na světě, kterého ještě nezabil. Který mu stále uniká. Ale to by pro vlkodlaka přeci neměl být problém. A to navíc pro vlkodlaka, co si povídal se svatým Václavem. Jenže to nevěděl, že jeho nepřítel je mnohem starší. Rok jedna byl jeho nový „život“.
Honil se za ním několik let, když už jej skoro měl. Tehdy byly jen tři vozy, které dokázaly regulovat čas. A jedno měl Anoldil. Druhé bohužel jeho nepřítel. Když jej Anoldil téměř doháněl, náhle se mu rozsvítilo před očima. Jeho nepřítel reguloval čas, ale oba byli u sebe příliš blízko. Ani jeden z nich neví, kde jsou, ani jeden z nich neví, jak se dostat zpátky domů. Vrátili se v čase!? Ne... to by oba znali zdejší místa a lidi. Dostali se do jiného světa.

****

Anoldil se objevil v království zvaném Remao. Ukryl své vozidlo do hloubi moře a vydal se obhlédnout okolí. Tehdy byl zajat královskou gardou a předveden před ještě mladého krále Shikomo. Tento král byl poctivý, spravedlivý a dobrý král, který se o své království dobře staral. Anoldil mu mnohokráte pomohl, ale jeho důvěru si získal jen tím, že se mu podíval do očí. Tehdy dostal svou šanci. Splnil pro krále spoustu úkolů, které se mu hodily. Alespoň mohl obhlédnout svět v okolí. Pátrat po svém nepříteli. Hledal několik let, když se královi narodilo dítě. Tehdy na dobrých patnáct let musel Anoldil zanechat putování po širém okolí, protože dostal do opatrovnictví mladého Kawazashimaru. S ním zůstával po dvorech, pokojích a učil jej patnáct let. Poté dostal jeho mladý učeň svůj první úkol. A putování a hledání opět pokračovalo. Opět. Dalších deset let. Dostal se na Sever, na Jih, na Východ, i na Západ, až nakonec cestoval dlouhé tři roky. Tři roky, aby se dostal na druhou polovinu širého světa. Cestou, kde ho potkalo mnoho zlého, mnoho bojů, nepříznivých podmínek, vln, deště, kde se nakonec nejspíš nachází ten, koho hledá. Vše tomu tak nasvědčuje. Vše....







PŘÍBĚH


Loď právě plula k Městu Kai- nu, pojmenovaném po poušti Kui, ve které se nacházelo spolu s dalšími asi třiceti městy, vzdálené od sebe ne méně než sto kilometrů. Lodní hlasatel zrovna začal hlásit:
„ Pane Kawazashimaru. Už nás tam očekávají."
Kawazashimaru společně se svým přítelem Anoldilem stáli na přídi, ale přesunuli se k malým lavicím, které na lodi měli vystavěné.
„Mladý Kawazashimaru, tvůj úkol není složitý. Nezapomínej. Jsi tu jen na diplomatické misi a na malých výzvědách. Zanechej svou agresi a unáhlenost jen do té největší tísně a zrady," radí Kawazashimarovi jeho věrný přítel a opatrovník Anoldil. Jak domluvil, vstal, odešel do své kajuty a zanechal jej v myšlenkách.

*****

Když loď doplula k přístavu, Kawazashimaru si upnul svou róbu královského diplomata a vyšel na pevnou půdu. Zde jej očekával onen člověk, jenž zastupuje krále. Jeho pravá ruka Reo-shek.
„Jdeš se mnou, Anoldile, nebo se zachováš jako vždy a necháš mě v tom samotného?“ pošeptá mladý Kawazashimaru na jeho pravou stranu k Anoldilovi.
Anoldil se jen zasmál a poté se od jeho boku odpojil a vyšel bez jediného směru do města. Kawazashimaru na něj koukal s udiveným, ale již velmi praktickým úsměvem. Je stále stejný... napadá jej myšlenka, kterou nemá poprvé. Má ji často. Vlastně posledních pár misí. Kawazashimaru na něj hledí velmi odměřeným způsobem. Anoldil vypadá velmi zvlášně. Jeho delší hnědé vlasy, které má na dvě patky, se mu na hlavě drží způsobem nepopsatelným. Má je ne zrovna krátké, ačkoliv nejdelší také nejsou. Jeho oblečení je velmi zvláštní, ale nikdo by neřekl, jak je pružné a speciálně upravené pro jeho „rasu“. Často nosí černý kabátec či háv s kapucí, kterou jen málokdy má sundanou. Pod ním se schovává pár velmi zvláštních zbraní, které si přinesl s sebou ze světa „jiného okolí“, jak to začali jiní nazývat, když jim o jejich světě tolik vyprávěl. Zepředu je to poměrně mladý muž, ačkoliv je to jen vzhledem. Vedle levého oka se mu táhna jizva. Rád na ni vzpomíná.
Mladý Kawazashimaru jde ladným, královským krokem k Reo-shekovi a následně se mu řádně klaní. Poté nastoupí do kočáru a je odvezen na hrad. Několik námořníků na lodi, kteří odjezd jen sledovali, se dali do práce na lodi a také na obhlídku města.

*****

Cesta na Hrad trvala dlouhých dvacet minut a Kawazashimaru držel několik pergamenů určených k diplomatickým účelům. Dýku, kterou měl pečlivě schovanou (a dokonce ne jedinou), si pečlivě hlídal, aby se o ní nic nezjistilo. Když dorazili před zámek, místo krále ho přivítala královská garda. Bez otázek ho vysvlékla, svázala a hodila do žaláře pod hradem. Kawazashimaru nechápal, oč jde, a přál si, aby se toto dostalo k Anoldilovi. Netušil však, že spojení mezi nimi se přerušilo až se zavřením hradní brány.

*****

Anoldil vše sledoval z dobré dálky a už si dokonce i stihl obhlédnout okolí hradu. Kolem dokola byla téměř pětimetrová zeď. To však nebyl pro Anoldila problém a jedním skokem se dostal až nahoru. Však to také pro něj nebyl problém. Když se dostal nahoru, přikrčil se, aby byl méně vidět. Zpod hávu vytáhl dvě zbraně. Jedna byla plastová, ale ne z obyčejného plastu. Z jednoho z nejtvrdších plastů jeho světa. Střelná zbraň. On sám jí říkal postaru. Po jeho staru, z jeho světa. Říkal jí čezeta, i když se jmenuje W5802252. Nabitá tříštivými náboji. V druhé držel nůž. Opravdu dlouhý nůž, s vylitou značkou. „SOLINGEN“.
Seskočil dolů a po čichu se blížil k hradu. Náhle po něm někdo vystřelil.
"Co to? Střelba? Tady?" Zaklel si sám pro sebe a uskočil ke stromu na velkém nádvoří, které bylo zelené, nebo spíš jediné zelené místo široko daleko. Rozhlédl se kolem. Voják držel zbraň velice překvapeně. Byl velmi mladý a viditelně střílel ze zbraně poprvé.
Tak je to zde. Konečně se pomstím, pomyslí si, když zde, na tomto velice zaostalém světě vidí zbraně jako je ta jeho. Na nic nečeká a po vojákovi vystřelí. Voják dostane přesnou střelu do srdce. Je mrtev na místě, jen několik posledních nervů ještě chvíli pracovalo. Anoldil má volnou cestu. Také ji využil dřív, než přišla posila. On už ale byl na okně hradu. A rozbít sklo pro něj nebylo těžké. Proskočil dovnitř, ale štěstí mu opět nepřálo. Několik ozbrojenců na něj začalo hledět. Stihl jich pět střelit. Tři už byli u něj a drželi jej. Nebylo to však nic těžkého a on s nimi praštil o zem. Dýkou je všechny podřízl. Vydal se chodbami, aby našel královský trůn. Sem tam některé stráže zabil, některým nebylo těžké projít za zády.

*****

Když jsem vešel do velké trůnní haly, král seděl na trůnu. Právě zde bylo několik vojáků, královská garda. Čekali na mě. Vše nabralo rychlý spád. Vlevo ode mne byl velký stůl, přímo naproti trůnu. Okamžitě jsem k němu přeběhl, převrátil jej a udělal to hlavní. Přeměnil jsem se. Začal jsem celý chlupatět a nabírat novou váhu a výšku. Mě tělo se začalo zvětšovat a nohy trošku podlamovat. Hlava se začala měnit ve vlčí. Přeměnil jsem se do formy krino a nabral 1,5x větší výšku. Váha vzrostla pomalu na půl tuny.
Vyskočil jsem do vzduchu a dopadl přímo na jednoho odvážného vojáka. Byl na místě mrtev. Pak jsem nabral svou nejvyšší možnou rychlost a začal pobíhat mezi zmatenými vojáky a všechny do jednoho pozabíjel. Jen jeden z nich mě sekl mečem, ale rána se zahojila téměř okamžitě. Když jsem se ohlédl, král nikde. Vydal jsem se za ním do závěsu za trůnem. Velkou halu jsem si ani pořádně neprohlédl, a to byla chyba. Když jsem odhrnul závěs, byla tam jen zeď. Náhle jsem pocítil bodavou bolest na boku. Škrtla o mě kulka. Když jsem se otočil, král se na mě díval vychytralým způsobem. Mířil mi přesně do obličeje. Byl jsem nucen se změnit znovu do formy člověka.
"Tak ty jsi mě nakonec našel. Nečekal jsem, že tě ještě někdy uvidím. Už jsem si tu dělal velké plány," načal král rozhovor.
Anoldil nechápal, o čem král mluví, a dlouho si promýšlel odpověď v hlavě, ale nakonec udělal dva závěry. "Buď jsem honil špatného týpka, nebo jste byli dva. O co tu jde? Řekni mi to." Jeho vztek se stále zvyšoval, ale stále chtěl znát odpovědi.
"Povím ti malý příběh. Kdysi dávno byli nedaleko malé planetky Země dvě lodě. V jedné byli dva uprchlíci, ve druhé byl jeden zoufalec. Všichni tři se neš»astnou náhodou dostali do regulace času. Dostali se do světa, kterému tu říkají Diem. Neboli den. Nikdy jsem ten význam příliš nechápal, ale není to nic důležitého. Ten zoufalec hledal svého nepřítele, ale nestihl jej. A to jen protože jeho nepřítel dokázal rozluštit, jak regulace času skutečně pracuje. Ve vesmíru jsou cesty, které mají určitý směr. Regulace času je otevírá k dostání se do různých světů. Rashka objevil tři cesty. Neví, kam vedou, ale jednu si vybral. Kdežto já!? Já zůstal zde, abych tu mohl vládnout do konce života. A ty? Ty jsi podlehl své pomstě a zemřel zbraní druhořadého zlodějíčka, vraha, upíra, který se podílel na smrti celého tvého rodu. Jako všichni upíři, které jsi vyvraždil. Ale teď je čas zemřííííííííít!" Poslední slova už řval, a nakonec jen chrčel. To když zazněl výstřel z mé pistole. Upír padl mrtev k zemi.
"Takže už je jen jeden, říkáš," pokusil jsem se o vtip, ale nějak moc mi nevyšel. Otočil jsem se od něj, ale nejdříve jsem si vzal jeho korunu. Když jsem procházel několik komnat, uviděl jsem zde i několik papírů a na nich kresby. Byly zde zobrazeny vesmírné cesty pro regulaci času. Složil jsem je a dal je do kapsy. Pak jen zbývalo najít prince Kawazashimaru a odjet odsud s korunou pro jeho otce.

*****

Cesta nám trvala už jen rok a když jsme připluli, oznámil jsem králi, že musím dál po svých nohou. Král to přijmul. Sice si přál, abych zůstal, ale propustil mě s požehnáním. Za těch několik let, co jsme byli na cestách, se mu narodil další syn. Král byl sice už starý a jeho druhý syn mladý, ale požádal mnem jestli může Kawazashimaru cestovat se mnou. Nechtěl jsem jej brát, ale bylo neslušné odmítnout jeho žádost. Jen jsem se poklonil a tehdy to bylo naposledm co jsem jej viděl. Když jsem vylétl vznášedlem z vody, Kawazashimaru se velmi podivil. Nastoupil ale bez řečí, ale bude trvat léta, než mu vše vysvětlím. Teď je třeba najít Rashku a pomstít se. Pořádně se pomstít....