Autor: AnomisSekce: BáseňPublikováno: 01. dubna 2007 16:14Průměrné hodnocení: 4, hodnotilo 2 uživatelů [detaily] |
| ||||
Óda na temnotu... První myšlenka, která mě napadla při čtení této básně byla, že je to snad horší než písničky Daniela Landy. Ale nezoufej, některé jeho texty jsou celkem vydařené. Není třeba opakovat, co už řekl Marigold, takže jen připomenu, že rytmikou to máš i podle mě vpořádku, takže, pokud by to byl třeba text nějakého tanečního hip-hopu, určitě bys našla pár příznivců. Nebo to zkus nabídnout Bartošové... :) |
| ||||
Nevím jak jsi to psala, ale příště se do toho nikdy nenuť. Žádné: "Tak a teď napíšu básničku, abych se mohla na Andoru taky nečím pochlubit." Musí to prostě přijít samo a to se mi o těch tvých rýmech nezdá. Chvílemi je nějak nechápu... Jinak bohužel souhlasím s prvním názorem a dodávám, že slovo kritike je s i po r a ne y... |
| ||||
Anomis - 19.Dubna 2007 20:00 To nechápu. Myslíš to jako: A my, ostatní stíny, hledíme? |
| ||||
Marigold - 19.Dubna 2007 15:28 No .. děkuji az krytiku,,,.. jen .. v poslendím rýmu se jedná o překlik : A my ostatní stíny hledíme, jsme její stopy, všechno cítíme... děkuji za krytiku, udělám co mohu |
| ||||
Zdravíčko, tak se mi dneska naskytla chvilička času a zrovna tvoje báseň je tady novinkou, takže tady máš něco málo mých názorů a snad nejen destruktivní, ale i konstruktivní kritiku. Pokud budu brát tvoji báseň jako plnohodnotnou báseň budu jí muset strhat, a protože zřejmě to ani jinak myšleno nebylo tak začneme pěkně zostra. Celá báseň s již dávno ohraným tématem stínů a smrti působí nekompaktně, nelibozvučně, příliš nuceně a ohraně. jistá snaha o nápaditost rýmů je bohužel hacena téměř naprostou neschopností pořádný rým vytvořit. Když budeme rozebírat veršík po veršíku a sloku po sloce dostaneme se k jádru problému: Ulicemi temnota se plíží. Plíží, plíží, komu neublíží? Primitivita obou veršů především druhého, trojité zopakování plíží ti sice zajistí rým, který dokonce nepostrádá ani rytmus, ale postrádá lehkost a jakousi eleganci a úplně nejvíc mi připomíná repetilky pro malé děti. Kdo nahlédne do světa smrti teď? Neptej se a raději zpříma hleď. Takže tento verš je opět v pohodě rytmicky, ale sám rým, vyjádření celého verše svým způsobem zcela nelogické- proč zpříma hledět, když se blíží smrt kradoucí se ulicemi- chápal bych to, kdyby měl stát u zdi vstříc salvě, ale takto? Necítíš její pohled, netušíš, že ona hlídá, až prohloupíš. Opět naprosto nepochopitelný rým, silně vynucený okolnostmi a vůbec tím, aby mohl být. prohloupíš? Na to ona čeká? proč zrovna na prohloupení??? Proč ne na to až prohloupí někdo jiný? A proč zrovna hlídá- řekl bych, že má spoustu jiné práce než hlídat jednotlivce, přeci jen mluvíš tady o smrti jako životním ději nikoli o antropomorfní bytosti... Její krok je pro tebe jen stínem, my ostatní pouze hlavou kývem. Tady opět vynucenina, nejsem si jist,ale něco mi říká, že se nepíše kývem, ale kýveme. Opět zbytečně vynuceno, naprosto nesedící a nic neříkající. Jak může být někdo takhle slepý? Smrt se na paty pomalu lepí. Opět ti sedí rým, ale mám pocit, že smrti si nevšimneš nejsi-li strý člověk a tak nepoznáš, že se ti na paty lepí, leda, že by jsi byla vrah a tím i sama jeho smrt. jenže to je vzhledem k celému vývoji básně nelogické... Ty to asi necítíš, my však ano, tušíme, že přijde, co je dáno. Fajn opět sedí rytmus, ale co nám říkáš více, že vy to víte a on ne,a neměl by to být právě umírající kdo jako první pozná, to že umírá. A tady je opět ta možnost, že jste vrazi což ovšem: Ptáš se, co je dáno, je však pozdě; jsi ztracen ve stínuplném hvozdě. A najednou jsme z ulic v hvozdě- buď je to šikovná a zamýšlená metafora, že stínů hvozd bude říše smrti, nebo ti ujela báseň někam do pryč. já budu předpokládat, že to byl záměr, a pak se asi vydařil, třebaže je najednou jako výkřik do ticha... A my ostatní stíny hledáme, jsme její stopy, všechno cítíme. Tak a na závěr opět vynucený naprosto nesmyslný a na houby rým, který kazí po celou báseň vcelku příjemný rytmus. Tak a verdikt- jako jedna z mála básní tady si tady to tvoje dílko drží relativně pěkný rytmus a k tomu ještě navíc i vcelku hezkou zvukomalebnost až na poslední rým. jenže tohle bohužel není vše, chybí tvé básni řád možná i myšlenka, rýmy sice sedí, ale z 90% proto, že jsou vynucené. té básni chybí plynulost... čte se trhaně a pomalu, musíš si ji číst dvakrát, nahlas jestli vyzní či nevyzní- a bohužel nevyzní. je to na Andorské zlepšující se poměry velmi nepovedené dílko. Psal jsem to jinde píši znova sem- odložit, proškrkat, přepsat, poradit se s někým- třeba to dát sem do katovny. rádi poradíme rádi pomůžeme. Ale rozhodně ne něco tak syrového hodit na schválení do článků, pak to dopadá takto. S přáním Múzy líbající M. |
| ||||
Není to nejhezčí báseň, jakou jsem kdy četla, ale jde to:) |
| ||||
Někdy je snaha o rým horší než rým žádný... |
doba vygenerování stránky: 0.10376906394958 sekund