To, že bude dál existovat nějaký stát, nemusí nutně znamenat, že systém zajímají některé oblasti. Řekněme, že nyní je osídlenost Česka 95% - jen málokde nejsou lidé a v podstatě ať jdeš kterýmkoli směrem, do pár hodin narazíš na nějaké sídlo. Výjimky, jako třeba Boubín, se vejdou do oněch 5%.

A co kdyby se osídlenost Česka propadla na 40%? Můžeš jít klidně i celé dny a nenarazíš na člověka. Kdyby došlo k vymření velké části populace (nemoc, válka) či aspoň k jejich masovému odsunu (vzpomeňme na sudety), tak ono opuštěné území by stále spadalo do jurisdikce státu, ale ten by neměl ani kapacity ani potřebu spravovat vysídlené území a obce - zejména v nouzovém stavu.

Vidíš v dálce vesnici, vejdeš tam, nikde ani noha. Domy opuštěné ve spěchu, na šňůrách stále visí prádlo. Jdeš od baráku k baráku a je ti jasné, že když si dáš tu práci, určitě vyšťouráš nějakou tu zeleninu, konzervu či kus uzeného. Zaber si kterýkoli dům a klidně si i riskni rozdělat oheň v peci, nejbližší osada je dobrých padesát kilometrů daleko za dvěma kopci. Zítra se sebereš a půjdeš dál tichou krajinou. Můžeš narazit na smečku divokých psů, možná i v dálce zahlédneš tříčlennou rodinu s dvoukolákem, ale vyhnete se sobě. Doufáš, že dorazíš ještě před setměním do dvacet kilometrů vzdálené vesnice, kde přespíš. Jen se modlíš, aby si ji pro sebe už mezitím nezabrala nějaká potulná banda, co tě bez váhání podřízne, kdybys chtěl dělat problémy.

Lidé se shlukují do skupin proto, že tak mají šanci přežít. Když se rozpadne síť městských služeb (třeba ho nepřítel vybombarduje, nebo mu hrozí karanténa kvůli pandemii), lidé tu oblast začnou opouštět. Proč by tam zůstávali, když většina produktivních lidí tam už není? Dovedu si tak představit, že při zalidněnosti 40% lidé nebudou žít roztroušeně po celém území, ale třeba obsadí jen určitá strategická místa, kde mají šanci uspět. Někde u zdroje vody, jídla a kde se mohou bránit. Zbytek území bude doslova země nikoho, žádná armáda, žádná policie - ti jsou potřeba jinde, kde se shlukuje většina populace. Tam může fungovat nějaká "vláda" či militaristická skupina.

V Litvínovském Motoklubu se už od revoluce dávali dohromady bajkeři, ultra-pravičáci a lidi z military kruhů. Koupili několik podzemních krytů, které tam nechali postavit němci za druhé světové války pro své vojáky a inženýry. Ukázalo se, že tuhle více jak stohlavou partu zajímalo víc než jen motorky, nadávání na cikány u piva, historie válčení a airsoft. Prakticky každý z nich měl zbrojní průkaz a aspoň dva kvéry. S blížící se krizí se začali seriózně přeorientovávat na prepperství, začali hromadit vodu, munici, pohonné hmoty a jídlo. Podzemní katakomby jim dávaly prakticky neomozené místo pro skladování všeho, po čem bude největší poptávka, až se státní systém rozpadne. Ten den přišel a Motoklub byl připraven. V nastálé panice dvě po zuby ozbrojené skupiny vzaly ztečí několik obchodních domů a během chvíle začali plnit přívěsy tahačů a dodávky proviantem. Kdo se stavěl na odpor byl bez milosti popraven rovnou na ulici. Policie nebyla připravena a během chaosu nedokázala vzdorovat nájezdu loupeživých zabijáků. Z města brzy utekli všichni, koho Motoklub nezotročil nebo nezabil. V Litvínova se stalo město teroru, kterému se i armáda radši začala vyhýbat.

Zákony platí v době míru a přehlednosti. Když je stát v rozvratu, často se stává, že se lidé i celé skupiny zvrhnou a nechají projevit to nejhorší z jejich povahy. Kolik lidí denně potkáme, kteří sní o tom někoho okrást, zabít či znásilnit, a jediné, proč to neudělají je vědomí, že by okamžitě přijela policie? A co kdyby policie nemohla přijet, ať už proto, že tato instituce už formálně neexistuje, je decentralizovaná či je prostě nasazena jinde? Kde byla policie a stát, když se pořádaly pogromy či byli lidé násilně vysídlováni a soused bral na souseda sekeru? (viděl jsi film Volyň?)

Co tohle všechno může způsobit, aby to nebyla ta klasická, otřepaná a milionkrát viděná zombie nebo jaderná apokalypsa? Třeba normální válka, kdy muži jdou bojovat, nikdy se už nevrátí domů, obec postupně chátrá, až si poslední její obyvatelé řeknou, že se zkusí uchytit v nějakém větším městě, daleko odsud? Případně se takový scénář může odehrávat na místě, kterým se prohnala vítězící strana, nechala za sebou jen smrt a zmar a zase postupuje dál? Postupující armáda nemůže všude nechávat své lidi, i když je ono dobyté území technicky vzato jejich. Jako pluh před sebou tlačí obránce území a většinu civilistů, zatímco někteří se schovají, počkají, až se nepřítel přežene, a pak se pokouší živořit na "území nikoho". I ve Stalkerovi byla armáda v podstatě nepřítel, i když ne každý voják tě chtěl hned na místě zastřelit. A i když ty oblasti byli dost pusté, sem tam jsi narazil na živé duše. Někteří byli přátelští, jiní se ti vyhýbali, další tě rovnou chtěli zabít. Ze strachu, z hladu, či prostě jen proto, že neexistoval nikdo a nic, co by jim v tom mohlo zabránit.

Zní ti to jako post-apo? Mě ano.

Popravdě mi to nepřijde moc jako post apo. Jestli to chápu správě, civilizace v globálním měřítku stále existuje, vlády, mezinárodní společenství a vše ostatní stále funguje. Jenom nějaký čtverec 50x50 byl vysídlen a nyní je čím? Zemí nikoho? Experimentální oblastí? Městem duchů?

Různě po světě existují hromady „měst duchů“, vysídlených oblastí a podobně. Akorát to má někdo pořád formálně pod správou a více méně se tam nic extra neděje.


Jak se vám zamlouvá takovýto setting? Za mě příliš ne.

Jak by vypadala společnost, která by takovouto oblast obývala? Nemyslím, že by tam byla nějaká společnost. V momentě, kdy by to bylo znovu osídleno, by se tím oblast začlenila společenských struktur.

Jak se bude lišit uvažování samotáře a nějaké skupiny? Budou se lidé spíš vraždit navzájem, nebo spíše budovat komunitu? Kdo přežije (a díky čemu) a co naopak povede ke smrti? Jak bude v takovémto světě figurovat zbytek státu?

Zase pořád je to území podléhajícím společenským normám, neumím si představit, že by si stát, který jinak normálně funguje řekl. „Tahle část naší země nás nezajímá, je to země nikoho, naše zákony tam uplatňovat nebudeme.“

Co by tam mohlo fungovat je nějaká forma sekty, co si jede na sebe. Ale pořád formálně podléhá státním institucím,…


PS: Post apo, kde nedošlo k žádné válce ani zombie by mohlo být zajímavé. Ale pořád to chce něco co zlikviduje „současné“ struktury moci, vlády, korporátu.
Třeba seriál. Revolution, nebo Den Trifidů

Fascinuje mě představa postapa, kde nedošlo k žádné jaderné válce, ani rozšíření zombie viru, ale kde obyvatelstvo zkrátka zcela opustilo nějakou větší oblast (celé město a přilehlé okolí, kupříkladu čtverec 50 x 50 km či víc. Žádní mutanti, žádné anomálie, žádná spálená země či radiační kapsy. Žádní nájezdníci s fialovými číry a zbrojemi z lebek.

Přemýšlím nad tím, jak by se co nejreálněji udála taková věc. Krajem se mohla přehnat válka, ale armády v ní nezůstaly a pokračovaly dál, čímž vytvořily pusté území nikoho. Domy nejsou zničené, jen částečně vyrabované a především kompletně vysídlené. Původní obyvatelé se buď většinou odstěhovali jinam, zemřeli, nebo se ukryli kde se dalo a teď se snaží na sebe moc neupozorňovat. Do oblasti se stahují "stalkeři", tuláci, dezertéři, marodéři, "mrchožrouti".

Tato představa se nejvíc prolíná s filmem 28 dní poté (ovšem zcela bez zombíků) či hře Escape from Tarkov, v jisté míře i s filmem Cesta. Všude je ticho. Infrastruktura je mrtvá, nikdo se o oblast nestará a nezajímá a nejspíš ani nikdy nebude. Jediné pravidlo je "přežít co nejdéle". Nic už nikdy nebude takové, jako dřív.

================================

Jak se vám zamlouvá takovýto setting? Jak by vypadala společnost, která by takovouto oblast obývala? (rozsah: osada, město, okres, kraj, stát) Jak se bude lišit uvažování samotáře a nějaké skupiny? Budou se lidé spíš vraždit navzájem, nebo spíše budovat komunitu? Kdo přežije (a díky čemu) a co naopak povede ke smrti? Jak bude v takovémto světě figurovat zbytek státu? (armáda, policie a další složky)

Budu rád za tvořivou diskusi.

Jako momentálně si hraju s úpravou systému, kde by mi na vše stačila jen D10 sem tam občas. (Ano trochu vykrádačka 5e)

odkaz

Problém zůstává boj, který se ve zdejších podmínkách nedá technicky realizovat jako dnd 5e s pomocí Roll20, když hrajeme jen přes voice. Ale dá se říci že boj není všechno a dá se pojmout podle typu:

a) Rutina, auto resolve, player wins - žádná kořist, žádné epxy, spíš jen vycpávka.
b) Vyrovnané - trocha rizika, takový klasický rychlo popis, hráč obvykle vyhraje když má vhodnou postvu.
c) Boss fight - třeba taktická příprava,...

Což mi více méně fungovalo v koloniích. :D

Tohle všechno zní (aspoň tedy mně) dobře. Mám rád hardcore postapo dobrodružství, kde je důležité se do postavy vcítit a dokázat si představit, jaké to je nebýt zvyklý na otevřené nebe a daleký horizont, a postupně si uvědomovat nedostatečnost přípravy na tak těžký úkol mimo bezpečí a komfort vaultu. Žádné kapsy, žádné batohy, o otužilosti a odolnosti vůči hladu a nepřízni počasí ani nemluvě. Dál naivita vaulťanů, kteří vlastně celý život žijí v podstatě v utopickém kibucu. Atd atd atd.

Na papíře to všechno zní dobře. Rozumím tvé jisté frustraci, když shledáš, že část (či většina) hráčů není se svými postavami do prostředí natolik ponořena, aby jim došly určité nuance a faktory - třeba že nemají kapsy, v podstatě neznají kapitalismus ani autokracii, že nevědí, že krtkopotkan není hodný mazlíček, ale krvelačný tvor, že západ slunce naní děsná romantika, ale život ohrožující věc, že dřevo hoří, ne každá voda je pitná a s třicetikilovou bednou neujdeš ani půl kilometru.

Chce to opravdu odhodlané hráče, kteří nejen že dokáží domyslet každičký detailík celého Falloutího světa, ale bude je i bavit prožívat neustálou frustraci a neúspěch spojený s tím, že můžou v podstatě vše, co se va vaultu naučili, hodit tam venku za hlavu a s naivitou dítěte se učit od píky v podstatě vše, s čím se neměli šanci setkat. Navíc jelikož žili celý svůj život v dokonale izolovaném prostředí, jejich imunitní systém nebyl vystaven patogenům vnějšího světa. jak dlouho by reálně vaulťan přežil bez vakcín, řekněme na žloutenku, tetanus a vzteklinu? Pochybuji, že by v Shady Sands měli něco, co mi píchnou poté, co mě pokousala přerostlá krysa, nebo mě bodnul rezavým nožem nájezdník. V podstatě by stačilo spát první noc pod širákem a je zaděláno na oboustranný zápal plic.

Takže hardcore ano, ale odsaď pocaď. Chtít po hráčích, aby mysleli na každý prdík a pečlivě domýšleli vše, co se může stát, může vést k únavě hráče, který se chce v první řadě bavit. A slyšet furt dokola jen jak něco nejde, jak něco postava neumí, jak něco nezná a jak je všechno těžké... to není zábava. Buď si najdeš partu postapo masochistů, které baví neustále trpět nemocemi, nedostatkem, neznalostí a nezkušeností, nebo půjdeš cestou vyprávění příběhu. Ale pak se asi nebudeš bavit ty.

Dlužno podotknout, aspoň takhle na závěr, že já osobně nemám s přežitím v přírodě moc zkušeností. Když už jsem šel někam pod širák, vždy jsem měl mapu, dobré vybavení a zásoby. Být o to připraven, nevím, jestli bych dokázal přežít třeba měsíc. možná máš víc zkušeností v tomto ohleu než já. Je ale zábava hrát Falloutí jeskyni a předpokládat, že každý hráč domyslí každý aspekt survivalu, jako by měl letité zkušenosti? Protože tohle už možná není ani tak o znalostech postavy, jako spíš hráče. Co myslíš ty, Goraxi?

Pokračování, aneb kam tím mířím.


K mému častému dilematu, jakým je volba způsobu vedení hry, tedy:

1. Volné RP bez deníků, statistik, inventářů – s tím že se vše nechá na volnosti hráče.
2. RP s evidenčním systémem, nějakou tou kostkou a statistikami.

V ideálním světě by na tom nemělo záležet a hra vedená tak či onak by měla fungovat stejně. Praxe je ovšem odlišná…. A co mě v první možnosti dovede obvykle naštvat, když někteří tahají z neexistujících kapes vybavení, či z hlavy know how, které z principu mít nemohou.

Osobně mám raději druhou možnost, kde onen systém svým způsobem slouží jako berlička pro RP. Neboť si jako hráč nemusím „tolik pamatovat“, aneb není třeba myslet na vše nač by bylo potřeba myslet v čistém RP pojednání.

Příklad z ono prokletého Falloutu (viz výše):

V rámci RP – libovolné varianty – si postavy po pár hodinách uvědomí nedostatky ve své vybavenosti a připravenosti. Poprvé si uvědomují, že konstatní teplota ve Vaultu není samozřejmostí, zjišťují něco o chladu, větru, děšti.

Zjistí se, že ty baleríny nejsou úplně vhodné do hor a pouští.
Zjistí se, že ta bedna s 30 kg potravin a vody na osobu se v rukou po pár kilometrech pěkně pronese.

Nic z toho se nevylučuje se systémem … platí to jak pro systémovou hru, tak pro tu zcela bez systému závislou jenom na čistém RP.

Takové zamyšlení, aneb pár poznámek k Falloutu.

Vault 13 byl postaven pro projekt Societal Preservation Program a složil k sociálnímu experimentu dlouhodobé izolace s cílem:
1. Uzavřeno nejméně 200 let
2. Nebo do doby, kdy Enklává (vláda USA) bude tyto lidi potřebovat pro jiné pokusy.

Samozřejmě součástí konceptu Vaultu 13 jsou jistě i další sekundární experimenty, co mohou souviset s udržováním stavu populace, klidně mohou souviset s nějakým genetickým programem a kdo ví čím.

Výše zmíněnému hlavnímu projektu Dlouhodobé izolace je tak ve Vaultu podřízen každý aspekt běžného života místní rezidentů, aniž by ti sami o tom vůbec něco věděli. Ví akorát Správce a i ten ví, jen co potřebuje.

Jednoduše je tomu podřízení veškeré vybavení, know-how, edukace nové generace, informace o světě venku atd. Čili vše, co by mohlo, byť jen vzdáleně narušit onen experiment není ve Vaultu k dispozici. Místní rezidenti jsou zkrátka záměrně udržováni v nevědomosti…až hrozba zániku způsobená poruchou vodního čipu nutí Správce k improvizaci. Vyslání skupiny, či jednotlivce pro Vodní čip.

Nutno dodat, že život v uzavřeném prostředí Vaultu nutně deformuje vnímání reality všech obyvatel. Koneckonců ve Vaultu je konstantní teplota, pojmy jako teplo či zima jsou velmi abstraktní. Pojmy určující vzdálenost jsou také velmi zdeformované…aneb že je něco daleko znamená třeba jen že je to 1 000 metrů daleko a podobně. A tak dále…

Co si taková skupina může vzít sebou?

Kombinézu Vaultu – standardní a vlastně také jediné dostupné oblečení, které je ve Vaultu k dispozici. Místní rezidenti si ani neumí představit, že by mohlo existovat něco jiného, protože to nikdy neviděli a ani o tom neslyšely. Kombinézy jsou ze skladů, či syntetizátorů – obyvatelné sami o sobě nemají možnost to vyrábět.

Boty – zpravidla nějaké sandále, pantofle, baleríny – nic jiného k dispozici není. Žádná pevná outdoorová obuv zkrátka neexistuje a místní si ani neuvědomují, že by mohla existovat.

Pistole 10mm – pár kousků ve zbrojnici s minimem munice pro případy nouze.
Teleskopický obušek – rovněž pár kousků ve zbrojnici
Opět jde o skladové věci, které místní neumí vyrobit, jen je možná umí použít.
Nějaký ten stimpak – medicínská klasika, univerzální lék na vše.

Zásoby jídla….z automatů.

Zbývá otázka v čem to odnést. Ve valutu není nic jako batoh či brašna a ani tu o tom není žádné know-how. Interně se ve Vautu vše přepravuje v masivních přepravkách či bednách, takže onen vyvolený hrdina vyrazí z bedýnkou zásob v ruce.

Zapomněl jsem na něco? Kam tím mířím? O tom za chvíli …

Tak trochu přemýšlím vůbec o konceptu a způsobu hry, mimo lore, universum či příběh. Osobně mám PA spojeno se survival stylem a takovým bojem o přežití, kde prostě jsou jistá rizika.

Mé dilema spočívá v dvou možnostech:

1) Čisté RP bez deníků, systémů a dalších technických věciček, koncentrace na předem daný, více méně lineární příběh – v tom to pojetí mi přijde, že nemá smysl se zatěžovat combat encountery, modernizování EQ, zbraní a pod – mimo situace, kdy je to dané příběhem. Určitě si v tomto režimu neumím představit open world, kde by měl postavy volnost dělat si co chtějí i mimo hlavní linku příběhu.

2) Open World s evidenčním deníkem, zlepšováním atd….aneb klasika co ode mě již leckdo zná.


Zajímá mě názor na variantu 1, co si kdo myslí atd.

Jen si tady něco odložím.

odkaz
odkaz

Teda nečekal jsem že tohle existuje: odkaz