Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Liga Výjimečných

Příspěvků: 1118


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gabriel Van Helsing je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 16:02Gabriel Van Helsing
 Postava Elizabeth *Bess* McBane je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Elizabeth *Bess* McBane
 Postava Dr. Henry Jekyll / Mr.Hyde je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Dr. Henry Jekyll / Mr.Hyde
 Postava Victor Frankenstein je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Victor Frankenstein
 Postava Dorian Gray je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 23:10Dorian Gray
 Postava Jessica Norden je onlineJessica Norden
 Postava Lynessa Twin je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 21:36Lynessa Twin
 Postava Elaine Le Fay de Hen Ogledd je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 0:58Elaine Le Fay de Hen Ogledd
 Postava William Von Carstein je offline, naposledy online byla 09. května 2016 18:46William Von Carstein
 Postava Ariell Claymore je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:46Ariell Claymore
 Postava Christian Farkas je offline, naposledy online byla 19. ledna 2017 12:39Christian Farkas
 
Gabriel Van Helsing - 15. ledna 2017 09:28
helsing24538.jpg

Dohody s Ďáblem
Bess


Letmo slétnu pohledem k Bess a pak zpět na Drákulu. Jeho slova se mi vůbec ale vůbec nelíbí. Není to jeho obvyklý styl a to znamená, že je ještě více nevyzpytatelný, než byl posledně.
"Fajn....máš pravdu času opravdu nemáme mnoho, ale upozorňuji tě, že pokud se nás pokusí podrazit, tak jí šipkou provrtám lebku a pošlu tam, kam mě poslala ona s tím rozdílem, že ona se už nevrátí."
Řeknu mu naprosto vážně a chladně. Ne v tomhle nehodlám dělat žádné kompromisy i kdyby se pak vztekl. Když nás ona nechá ve štychu a nedodrží svou dohodu sejmu jí, jako jehně. Tentokrát ano.
"Pokud už tedy nemá na tom, co by se kdysi dalo u ní nazývat srdcem.....žádné protesty, mohli bychom vyrazit."
Dodám ještě směrem k Bess. Obezřetně se rozhlédnu a pak počkám, zdali vyrazíme, či se budeme muset ještě zdržet.
 
Sir Owen Doyle - 10. ledna 2017 12:03
alanrickmanbymitia_arcturus[168752]8276.jpg

Bess, Van Helsing


Dohoda o spolupráci

"Věřím, že náš cíl je společný. A že bude v jejím zájmu se jej zbavit." Drákula si byl svými slovy naprosto jistý. V jeho hlase nezněla žádná špetka pochybnosti, což bylo poněkud zvláštní.
Ovšem vzhledem k tomu, že Bess byla obeznámena s tím, že velká část toho všeho co se odehrává je psána do knihy a brk je ovládán Doylem, bylo poněkud jasné, že v tom má prsty on a tedy co hrabě říká, není nic jiného než pravda a promyšlený plán.
"Není důležité, co bude potom, je důležité co se děje nyní a to náš úkol. Nezabýval bych se tím, co bude po něm, když není hotov." Myslí to naprosto vážně.
Je pravda, že zatím tu trávíte čas slovy a nic se zatím neudělalo. Cíl je už možná přítomen a vám tak utíká čas, který nesmí být promarněn.
"Christian Farkas." Sdělí jeho jméno a na jeho tváři se objeví úsměv, neboť díky Doylovi ví, co provedl ten lovec a o tom, že mu unikla za Victorovi pomoci. Nemýlil se, že by bylo v jejím zájmu se jej zbavit.
"Domluvili jsme již nebo máme v úmyslu zabít čas dalším blábolením, mezitím, co by nám mohl cíl uniknout?" Otáže se a vyčkává, zda je všem jasno, jak důležité je pro tuto chvíli odložit válečnou sekeru a začít spolupracovat.
 
Elizabeth *Bess* McBane - 10. ledna 2017 10:42
b71057.jpg
Pekelná dohoda? Mmm... Možná.
- Van Helsing, okrajově Dorian -

Já tě vždycky najdu.
Ta slova mi zní v hlavě jako ozvěna. uhnu pohledem do země.
Nesmí mě najít.
vednu hlavu se svým sebejistým úsměvem, kterým obdarovávám všechny ve svém okolí, ale mé nitro zřírá strach. Svému pronásledovateli se v tuhle chvíli ze zpárů nedostanu, takže musím začít hrát jinou hru, avšak... On zná všechny mé hry.
Možná jsme až příliš rozrušená, nebo jsou lidé v domě mimo můj dosah, netuším čím to je, ale nikdo se nijak nehrne k tomu obětovat se pro mou záchranu i přes značné úsilí, které do toho vkládám. Smutné.

Jak jsem říkala, Vlad mě zabít nechce, ale fakt, že ho napadlo něco lepšího mě dvakrát netěší.
Co jsi vymyslel ty prohnilý kníže?
Bezelstně čekám, než vysloví svůj plán lovci a lovec mu souhlasně notuje, ač sám připustí, že to dělá nerad.
Nabídka, kterou mi Vlad dal mi dává příležitost k útěku, ačkoli slíbenému náskoku nevěřím.
Na druhou stranu... pokud to napsal Doyle, možná, ale opravdu jen možná, by se tomu dalo věřit... Potřeboval sem Vlada dostat, zdá se, z nějakého dalšího důvodu, než jsem já. Takže by naší dohodu splnit mohl tímhle způsobem...
Jenže čemu se dá v téhle Hře věřit? Ničemu... Mohu věřit jen sama sobě. Spúoléhat se na to, že někdo dostojí svému slovu je luxus, který si nemohu dovolit.

Jako kdyby Van Helsing četl mé myšlenky, vyjádří svou nedůvěru v mou spolupráci. Rozmyslím si, co bych ráda řekla, ale než se vůbec stačím nadechnout k nějakému slovu, dodá lovec svou žádost k Vladovi. Přimhouřím oči a probodnu lovce pohledem, ovšem jen na vteřinku. Očima přelétnu po svém vězniteli a když se znovu podívám na Van Helsinga, mám na rtech pousmání ve kterém sděluji, že si z nich nedělám velkou hlavu.
"To nejsou příliš motivující slova k tomu, abych měla v plánu naši případnou dohodu dodržet. Uvědomujete si to, drahý Van Helsingu?"
Pozvednu jedno obočí, abych podtrhla absurdnost toho, jak se do rozhovoru vložil. Poté se mile pousměji na Vlada.
"Prozradíte mi, kdo je cílem vaší důležité křížácké výpravy? Čím je váš cíl tak posvátný?"
Notuji vesele a u toho volnou rukou přejedu konečky prstů po Vladově hrudi, pokud se nechá. Když ne, obrazně řečeno nad tím mávnu rukou a na mých slovech to nic nemění.
 
Gabriel Van Helsing - 07. ledna 2017 07:55
helsing24538.jpg

Další pekelná dohoda?
Bess, okrajově Dorian


Ostražitě se rozhlédnu kolem nás a pak věnuji opět pozornost našemu zubatému páru.
"Zatraceně, že já tu ženskou nestřelil do hlavy hned, jak se tu objevila...."
Postesknu si v duchu, protože právě to jí dlužím a právě to bych tak rád udělal. Nicméně ač nerad, musím sám sobě připustit, že něco na tom, co říká Drákula je. Něco málo, jeho plán je smělý, odvážný a dost nebezpečný. V každém jeho momentu se může něco pokazit a právě tyhle plány většinou vyjdou, když vše ostatní selže.
"Ani se mi nechce věřit, že s tebou budu souhlasit. Jsou to opravdu podivné a zoufalé časy."
Zamračím se sám pro sebe a lehce rezignovaně si povzdychnu. Ruku však nechám poblíž své ukryté skládací kušičky.
"Každopádně, jak jí můžeme věřit, že nás nepodrazí a neobrátí se proti nám společně s naším cílem. Téměř jistě bude hledat příležitost, jak nás, co nejdřív nás zradit a utéct. To nesmíme dovolit náš cíl je příliš důležitý."
Podotknu vážně ale stejně jako Drákula i já vím, že nebudeme mít asi moc na výběr potřebujeme jakoukoli výhodu. Z toho, že mě Bess slyší si také nic nedělám. Chovám se jako Drákula ignoruju jí.
"A ještě jedna drobná nepříjemnost, kterou bych rád s tebou vyřešil. Vzhledem k tomu, že je to právě ona, kdo může za můj výlet do očistce a ta, kdo mě už jednou zabila, takže jistě chápeš, že jí něco dlužím. Jsem ochoten jí nechat naživu, ale až skončíme naši práci svou smrt jí musím nějak splatit. Nerad zůstávám něco dlužen."
Pronesu ještě vážněji a pohlédnu na Drákulu. Možná se mu to nebude líbit, ale doufám, že to pochopí a nějak se my dva dohodneme. Přece jen, jeho hra bude moci pokračovat a já chci jen vyrovnat účty.
 
Sir Owen Doyle - 06. ledna 2017 23:51
alanrickmanbymitia_arcturus[168752]8276.jpg

Gabriel, Bess, okrajově Dorian


Pokec u altánku s Drákulou

"Možná. Ale já tě vždycky najdu." Prohlásí pevný hlasem, který je stejně pevný jako onen stisk, kterým drží za ruku zrádnou ženu.
"Van Helsingu." Povzdechne si. Je na něm vidět, že není dvakrát šťasten za přítomnost svého momentálního kolegy. Přeci jen se to týká vás dvou a nikoho dalšího. Nicméně nechá Helsinga hovořit, jako kdyby nad něčím přemýšlel. Avšak není tím tak plně zaměstnaný a stále brání dámě v útěku.
"Nechci to s ní skoncovat." Zavrčí a svůj pohled přesune na lovce. "Právě naopak… napadlo mne něco lepšího." Zdá se, že dospěl k nějakému plánu a něco na tónu jeho hlasu Bess napovídá, že se jí to ani v nejmenším nebude zamlouvat.
"Mohla by nám pomoci. Oba dva moc dobře víme čeho je schopná. Může toho hlupáka zabavit a my tak využijeme příležitost, kterou nám nabízí moment překvapení." Sdělí lovci plán a ignoruje tak skutečnost, že je u toho přítomná i osoba, které se to týká. Jako kdyby na jejím názoru ani trochu nezáleželo.
"A ty má drahá, když nám pomůžeš, získáš náskok." Nabídne něco, co by se nemělo odmítat a to příležitost k útěku. Je otázkou zdali je to z jeho hlavy nebo z Doylovi knihy.
 
Jessica Norden - 06. ledna 2017 10:08
jess3988.jpg
Konec a vstup do neznáma
Eric

Nejsem si jistá, zda v nejbližší době - nebo kdy jindy - budu schopná vnímat slova jako drahá a láska jako něco jiného než nafouklé nic. Ovšem ta bolest v Ericových očích mi připomíná, že nejsem na světě úplně sama. Jistě, moje velká láska si právě vychutnává klín a polibky jiné, můj adoptivní otec mě chce nechat zabít společně s celým světem, ale jde tu o to, že je tu aspoň někdo, kdo může pochopit, jak se cítím. Což je momentálně asi největší spojení, které s kým teď mohu cítit.

Neptám se proč jdeme k Doylovi, je mi to vlastně jedno. Poslední smutné pohledy vrhnu směrem k tanečnímu parketu a místům, ve kterých jsem si připadala před kratičkým okamžikem jako naprostá královna, jakoby svět nikdy nemohl být lepší, správnější, hezčí.

Cestou se zaobírám vlastními myšlenkami. Část mého já by chtěla vrátit čas, ukázat se těm dvěma, když ze sebe strhávali oblečení, a když už nic, tak jim trochu znepříjemnit jejich chvilku. Ale tohle je jen velmi malá část mě, co si to přeje. Zbytek si jen zoufá, že by bylo lepší, kdybych nikdy nic takového nezažila. A nikdy už nic takového nechci zažít.

Než se stačím nadát, stojím před mým bývalým domem. Kde jsem začala věřit v dobro lidí. Asi je to trochu poetické, že přesně v tomto místě já zanechám všechny lidi a jejich lži. Kruh se tím uzavře. Nemůžu se přinutit k údivu v tom ohledu, že tu jsou nějaké dveře, o nichž jsem nikdy nevěděla. Všichni jen lžou a ohýbají pravdu tak, aby byla v jejich prospěch. Ach, já bláhová nikdy nevěřila, že budu tak zahořklá.

Eric už zmizel v těch dveřích, ale já zaváhám. Nebojím se toho, co mě čeká tam. Naposled se rozhlédnu po Doylově pracovně. Poslední pohled na svět, co nechávám za sebou. Lehce se mi zatřese spodní ret, při poslední myšlence, která mi proletí hlavou, než se vydám do dveří mimo tuto realitu.

*Omlouvám se, sestřičko, ale jsem si jistá, že si svůj trest odpykám..*
 
Elizabeth *Bess* McBane - 05. ledna 2017 23:32
b71057.jpg
Staří známí u altánku
- Dorian, Van Helsing -

A přesně ve chvíli, kdy jsem měla zmizet, mi je Dorianova ruka vytržena a její majitel i s ní odhozen proti stromu. Nestihnu se přemístit, Vlad mě ostře chňapne a přitiskne k sobě v čemž se mu snažím bránit.
"Vždycky uteču!"
Syknu po něm zpět. A v tu chvíli zjistím, že i přes Dorianovo bezvědomí nejsme sami.
Život má skutečně krutý smysl pro humor. Jeden by možná řekl i "Osud", ale to bych nesměla vědět, že za půlkou toho stojí Doyle a královsky se baví.
A já nána mu ještě pomáhala...
Pokouším se vyškubnout svému dřívějšímu partnerovi, od kterého jsem tak těžce unikla. Vlastně za to vděčím příchozímu lovci, nebýt možnosti, kterou mi dal, tak bych svou smrt nemohla zahrát a navíc zdržel pána Transylvánie dostatečně dlouho na to, aby hned nepřišel na mou lest.

"Vskutku zvláštní."
Přitakám v otázce humoru a propaluji zelenýma očima Vlada. Nezmítám se už tolik, jeho stisk je příliš pevný a vím, že se mu hned tak nevyškubnu, ať sebou budu lomcovat jak budu chtít.
"To musíte mít vážně hodnotný společný cíl, že se tváříte kolegiálně."
Prohodím zvědavou poznámku na adresu mužů, nepřátel na život a na smrt, kteří tu jsou teď bok po boku a evidentně pracovně.

Co se týče poznámky o skoncování se mnou, jsem si až příliš jistá, že Vlad mě zabít nechce, proto si z ní nic moc nedělám. A bohužel, proslavený upír má svou fylozofii, že jestli mi někdo má právo ubližovat fyzicky, tak to je jen on sám a nikdo jiný. Hádám, že se v tomhle nezměnil, když mě pořád neúnavně loví a snaží se dovléct zpět, místo aby mě jednoduše nechal zabít.

Zatímco se snažím získat čas povídáním, pokusím se o využití jiného svého talentu. Roztáhnu svou succubí auru směrem k domu a pokusím se přivábit nějbližší mužské cíle, kteří by se v omámení mohli pokusit mě chránit (64%).
 
Gabriel Van Helsing - 05. ledna 2017 18:53
helsing24538.jpg

Stará známá a banda kolem
Bess, Dorian a Jessica


Dohnat Drákulu bylo těžší, než jsem si myslel. Hnal se, jako vítr, ale dovolit mu zmizet by znamenalo katastrofu. Tak či onak, protože on jí prostě byl. A problémy a Drákula? To je jako já a příšery, prostě to na sebe přitahujeme.
Když svého momentálního spojence dojdu mám tu možnost sledovat zajímavý vývoj událostí. Jeden, co se připletl Drákulovi do cesty se proletí hezky vzduchem. Žádný velký stres, není důvod aby mě ten chlap zajímal. Ale ona žena, kterou Drákula chytil to je něco jiného.
Nenávistně se na ní zamračím, když poznám její obličej. Letmo slétnu očima k mladíkovi, který si dával rande ze stromem. Nestojím o to, aby se do toho pletl. Trošku zkrátím vzdálenost mezi mnou a naším upírským párečkem.
"Život má zvláštní smysl pro humor, že?"
Na tváři se mi objeví mírný chladný úsměv, když se letmo zadívám na dívku, ale ne do očí jí hledět nehodlám. Znovu stejné triky nepomohou.
"Nezapomněl jsem."
Pak má pozornost sjede k Drákulovi.
"Ona není náš cíl nezapomínej na to. Nemůžeme se s ní zdržovat. Řekl bych, že s ní oba máme nevyřízené účty, takže pokud to s ní chceš zúčtovat tak rychle nesmíme se rozptylovat."
Podotknu k drákulovi a sleduji, jak se zachová. Nejlepší by bylo, kdyby jí prostě urval hlavu a byl by pokoj. Rukou sjedu do svého společenského oděvu a nahmátnu cestovní vraždící udělátko ala mini skládací kuši na principu mé normální s šipkami se stříbrnými hroty, které byly ještě pro jistotu vysvěceny svěcenou vodou. Od příhod v Transylvánii jsem se začal proti chlupáčům a zubatcům zaopatčovat v mnoha směrech.
 
Sir Owen Doyle - 05. ledna 2017 16:47
alanrickmanbymitia_arcturus[168752]8276.jpg

*Jessica, Bess, Gabriel, Dorian*



Konec starého života, začátek nového - Jessica

"Už nemusíš být, má drahá." Prohlásí Stín, který tvé bolesti rozumí, neboť jí sám prožívá. I jeho zranila slova někoho, koho podobně miloval.
"Musíme jít k Doylovi." Oznamuje to spíše a vydá se směrem k východu pro služebnictvo, držíc tě přitom za ruku, tempem, tak aby si jej stíhala.
Opouštíte místa, kde ses na malou chvíli mohla cítit jako princezna. Opouštíte hudbu a taneční páry. Jaký krásný pohled to byl. A to všechno byl klam. Pouhá hra. Faleš. Nic z toho nebylo skutečné.
Jsi ponořena do svých myšlenek, do své bolesti, že ani nevnímáš cestu. Jako kdybys věřila svému společníkovi, či čekala na svou vlastní zkázu.
Začneš však vnímat, když stojíte před opuštěným sídlem, které představovalo tvůj domov. Další falešná hra. Panuje tu tíživé ticho.
Dojdete do Doylovi pracovny, kde Eric zamíří ke dveřím, které tam předtím nebyli. Nicméně v této chvíli tě to ani nepřekvapuje. Doyle byl lhář a podvodník. Téměř všichni muži ve tvém životě jimi byli.
Eric dveře otevře a začnete se propadat vírem. Vírem do neznáma, kde začíná nový začátek.

Altánek - Dorian, Bess a nově příchozí Gabriel

Gabriel, který pronásledoval svého soka a momentálního spojence, došel až k altánku, kde načapal inflagranti hostitele a ženu, kterou poznával z Doylova sídla a která mohla za jeho smrt, když se vydávala za jeho milou.
Hostitel se snažil před příchozím bránit saň, převlečenou za krásku v nesnázích a ta se mimo jiné pokoušela zmizet, avšak marně neboť jí to Drákula nedovolil.
Gabriel s ním měl tu čest bojovat. Nemohl se tedy divit, že vzdálenost mezi jím a těmi dvěma překoná během mrknutí oka, odhodí hlupáka několik metrů, než se zastaví nárazem do stromu. Nepředstavoval pro něj pořádného nepřítele a i přesto si troufal bránit tu mrchu. Pevně semkne ruku zlotřilé ženy, tisknouc jí k sobě s úmyslem jí už nikdy nedovolit útěk.
"Neutečeš mi. Tentokrát ne, Verono." Zašeptá jí do ucha.
Vypadá to, že snad zapomněl na úkol, kterým byl pověřen. Možná by to chtělo, aby mu to někdo připomněl, dřív než bude pozdě.

Stín neslyšel volání ženy, kterou kdysi dávno miloval a která mu tolik ublížila. Zůstala tedy na to sama. I Dorian jako ten, který jí byl ochoten chránit, nepomohl.
 
Elizabeth *Bess* McBane - 02. ledna 2017 14:06
b71057.jpg
Altánek
- Dorian -

Potěšeně se pousměji, když připustí, že mám pravdu. Bláhově si myslel, že by mohl být někým jiným, než je teď, že by? Že by se mohl usadit s obyčejnou dívkou? To není jeho styl a Doyle si pohrává s mou milou hračkou.
Snad se nebude zlobit, že mu tu s tím trošinku zamíchám, než půjdu.
Posuměji se v jednom z polibků nad tou myšlenkou.

Když jsme se tehdy poznali, už měl svůj obraz a rádce Henryho. To bylo to, čím upoutal mou pozornost. Nevěděl si rady s mocí, které se mu dostalo a tak jsme ho naučili, jak si užívat života. Nebyl to vůbec ztracený čas, protože i za dobu, co jsem už nestála u jeho boku se zdokonalil. Postupně nachází šněrování a zapínání mých šatů, aby se pustil do elegantního boje s nimi. Ani já neotálím a za krátký okamžik padají kalhoty na zem, aby se ruce mohly začít jemně věnovat pokladu, který ten kus oděvu ukrýval.

Krása znovushledání však netrvá dlouho. S prvním úderem rukou o sebe, jako by se mé srdce zastavilo a tuhnu uprostřed polibku.
Ne...
Pomalý potlesk patří jen nám a ještě než pohlédnu do tváře nově příchozího, uvědomím si, jak příšerně jsem nedávala pozor. Necítila jsem ho přicházet. Taková pravda bolí a v duchu hledám cestu k úniku.
Pořád je tu někde Victor.
Stín už mě několikrát vytáhnul s průšvihu, proč by ne i teď, že?

Dorian mě lehce přitiskl k sobě, čímž dal najevo, že mě hodlá bránit. Cítí nebezpečí, které stojí před námi.
"Vladislave."
Oslovím ho chladně.
Doyle, ty zmetku prašivej...
Prokleji v duchu svého dřívějšího spojence. O tomhle musel vědět, nebo to dokonce napsal? Ať je to jak chce, nehodlám se nechat přivlastnit svým dávným partnerem.
"Nepůjdu."
Odpovím rozhodně.
"Nikdy."
Syknu nepřátelsky. S tím se soustředím, podobně jako, když jsem utíkala před tím lovcem Farkasem. Soustředím se na to, abych se přenesla na krátkou vzdálenost kamkoli po okolí a mohla odtamtud pokračovat pryč. Zároveň s tím, ale doufám i v něco jiného a to v to, že by se Farkasovský útěk zopakoval ve stejném stylu, protože to by bylo pro mě úplně to nejlepší.
Victore, prosím..."
Zašeptám tiše, Stín by to měl slyšet, je přeci jen všude. Díky tomu, že by mě zachytil do své kapesní dimenze, bych zmizela z Vladova hledáčku do neznáma a mohla bych se na chvíli dobře ukrýt.
Krátce stisknu Dorianovu ruku na rozloučenou, poté ho pustím a (snad) zmizím.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.094506978988647 sekund

na začátek stránky