Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

The End of the Gun

Příspěvků: 66


Hraje se Denně  Vypravěč Alorain je offlineAlorain
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Denis Hartraft je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 16:40Denis Hartraft
 Postava Sarah Bain je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 14:38Sarah Bain
 
Sarah Bain - 09. ledna 2017 12:06
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Tak fajn, nechám to na tobě


Slyším za sebou nasupený hlas Denise a jeho polohlasné brblání a neuniká mi ani jedno slovo, které vychází z té jeho zrádcovské pusy. Jako kdybych mohla za své přirozené instinkty dravce, který vyžaduje svou pravidelnou vydatnou krmi.
Tak fajn, ale jestli to bude stát za nic, pěkně si to odneseš a tentokrát to nebude jen vypití posledního šálku kafe! říkám si v duchu a bez varování se zastavuji a otáčím čelem k Denisovi.
Najednou až si příliš živě a tak nějak palčivě uvědomuji stisk jeho ruky a to, že ho vlastně celou dobu za ni držím.
Nervózně polknu a sama sobě si beru vítr z plachet, když trochu nervózním hlasem řeknu: „Tak fajn, veď mě, ale dej si pro vlastní dobro záležet.“ Jeho ruku však nepouštím a čekám, jestli to neudělá on, případně kam mě zavede.
 
Denis Hartraft - 01. ledna 2017 20:52
20100920170735d45e2b049646.jpg

Má cenu odporovat?



Naše průvodkyně se ukázala jako opravdu schopná. Upřímně jsem moc neočekával, že by byla co k čemu. Už nejednou jsem potkal průvodce, který byl absolutně k ničemu. Tohle je jeden z těch deseti případů, který je opravdu znalý místa. Procházeli jsme městem a já jsem sledoval, jak má Sarah oči navrch hlavy. Upřímně i já jsem byl z tohoto místa unešený. Já sám jsem spíše kulturní barbar, protože architektura mi nic neříká, ale i na takového barbara jako jsem já tohle zapůsobilo. Nahlížím dveřmi do restaurací, které nám průvodkyně ukazuje. Jídlo to už je jiná disciplína, tam se považuji za minimálně znalce a tak mě to opravdu zajímalo. Musím říct, že kdybych se neživil tím čím se živím, tak si rozhodně otevřu svojí restauraci. Jenom bych musel najít někoho kdo mi tam bude vařit, protože já nejsem zrovna nejlepší kuchař. Architektura se postupně mění, i když toho si moc nevšímám. Stále nakukuji do podniků a jejich styl se mění, takže zvednu hlavu a vidím, že jsme kousek jinde. Průvodkyni poslouchám na půl ucha. Najednou narazím do zadku Sarah, když se zastavíme. Vidím, jak platí průvodkyni, což mi vyfoukla vítr z plachet, protože jsem to chtěl udělat já.
Děkujeme moc madam. Bylo to velice příjemné a poučné.
Poděkuji a potom myslím, že vyberu restauraci, ale to už mě Sarah do jedné táhne.
Myslel jsem, že vyberu nějakou kde by jsme mohli krásně jako králové si pošmáknout, ale má cenu Ti odporovat? Bez tak Ti kručí žaludek co? To je horší možná než Tvé měsíční problémy.
Konstatuji suše a nechám se táhnout.
 
Sarah Bain - 28. prosince 2016 16:10
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Konečně na jídlo!


Dychtivě naslouchám vyprávění naší malé ale neúnavné průvodkyně, která ve svých zvláštních (a na pohled ne příliš pohodlných) botkách roztomile ale čile cupitá živými a místy značně přeplněnými ulicemi Města andělů. I když by se mohlo někomu zdát, že její vyprávění je nudné a nezáživné, já hltám každý detail a rozhlížím se po okolí tam, kam ukazuje.
Restauracemi se to kolem nás jen hemží a mně přijde každá naprosto úžasná, i když mnohdy vlastně ani netuším, jak pokrmy zde podávané vlastně vypadají, natož jak chutnají. Jak postupujeme dále ulicemi hlouběji a hlouběji, mění se architektura i lidé proudící po širokých chodnících. Právě se chichotám jednomu velice neobvyklému a extravagantnímu obleku černovlasého mladíka, který se pyšně jako páv producíruje očividně bez určitějšího cíle rozzářenými ulicemi Města, když můj periferní pohled upoutá nějaký neobvyklý pohyb.
Dva mladí muži oblečení ve zvláštních přiléhavých oblecích předvádí zvláštní pohyby, metají salta a přemety a v sérii působivých úderů se snaží svého protivníka poslat k zemi. Současně ale z jejich vystupování cítím, že jde vlastně jen o dobře promyšlenou exhibici s cílem rozpálit diváky doběla její fingovanou prudkostí a nebezpečností.
Zastavím se a fascinovaně hledím na ten zvláštní přírodní úkaz. Jaksi mi nejde na mozek, jak takoví lidi vlastně žijí a proč se takto veřejně znemožňují. Jejich velké obecenstvo povykující z plných plic a vehementně povzbuzující své favority však mluví opačně.
Pokrčím rameny a myslím si něco o zdravotním stavu jejich mysli, když se naše průvodkyně zastaví a s úsměvem ukončuje naši společnou informativní túru městem. Popřeje nám hezký večer a už to vypadá, že se chystá k odchodu, já ale z kapsy rychle vytahuji nějaké peníze a s úsměvem jí je podávám. „Děkujeme.“
Pak se rozhlížím kolem sebe a snažím se najít nějaký podnik, kde by se nejedlo pomocí nějakých předmětů zcela neuzpůsobených k jezení. Jedna z restaurací mi padne do oka svými příjemnými světly a lákavou atmosférou útulnosti způsobenou krásnými obklady stěn různě barevnými druhy dřeva, které se krásně leskne voskem a čistotou, tak odlišnou od všeobecného ruchu na ulici.
Popadnu Denise za ruku a táhnu ho ke dveřím, v břiše mi už hlasitě kručí a já vím, že pokud budu čekat ještě další chvíli, asi budu pěkně nesnesitelná. A někdo to odnese...
 
Vypravěč - 20. prosince 2016 12:13
titanfall_wallpaper_29752.jpg
Ulice

Vaše průvodkyně se mile usměje a začne s vyprávěním o zdejším okolí. Dozvídáte se jak něco málo o historii toho malého osobitého kousku města, tak i aktuální věci, které se zde dějí. Nejvíce se ale samozřejmě rozpovídá o restauracích, kolem kterých procházíte.
Je jich tu mnoho druhů, od opravdu tradičních, kde se člověk nepolíben touto kulturou jen těžko nají bez toho, aby si způsobil trapas, tak i takové, které ze starých způsoby si vzaly jen vzhled a jinak se stoluje podle všude dobře známých meziplanetárních pravidel.

Okolí se pomalu mění, jak vás průvodkyně vede dál, z klasické pozemské Číny se přesouváte do části čtvrti s Japonskou kulturou, která je o poznání modernější, než její čínský protějšek. I zde se ale vyzná a tak máte přehled o tom, kde se můžete dobře najíst a přitom si nelámat hlavu nad tím, co k čemu patří a čím se to má jíst.
Spolu s budovami se mění i dění kolem vás. V ulici je vidět více mladých tváří a rozhodně více bizarních úkazů, ať už se jedná o lidi v různých oblečcích nebo hrané souboje okořeněné akrobacií. Dvě velmi blízké kultury a jejich vývoj se dal naprosto jiným směrem, vyprávěním o podobných věcech končí vaše průvodkyně svůj výklad a mile se na vás usmívá.

„Doufám, že si dnešní večer spokojeně užijete.“
 
Denis Hartraft - 26. listopadu 2016 08:08
20100920170735d45e2b049646.jpg

Jdeme vypnout



Ve výtahu jsem se opřel o stěnu a jenom poslouchal hudbu. Zatímco Sarah sledovala dveře výtahu a pravděpodobně v nich hledala nějaký smysl budoucího života, tak já jsem se díval na ní. Musím říct, že takovéhle šaty jí opravdu slušely. Ono málokdy jí vidím v něčem jiném než v pilotní kombinéze a tohle byla opravdu velké změna. Když vystřelí Sára z výtahu ještě si jí prohlédnu zezadu a rychle vystřelím za ní, aby to nebylo tak okatě vidět. Kdo by to chtěl poslouchat celý večer. Vzduch v hangárech nebyl nic moc, ale když jsme vystoupili z jednotky v obchodní čtvrti, tak jsem se konečně po čase nadechnul opravdového vzduchu. Bylo to divné, protože jsem zvyklý už na ten mechanický v kokpitu nebo na lodi. Tohle bylo jiné. Cítil jsem tu jasně nějaké koření, které jsem nedokázal identifikovat, ale to nebylo všechno. Podle všech těch světel a výloh to mohlo být absolutně cokoliv. Lidé jsou tu taky různí a já si matně vzpomínám na večírky mého otce a zvedá se mi žaludek. Ten starý jezevec bez tak teď sedí ve společnosti u dobrého vína a dělá, že třetího syna vůbec nemá. No...mě to rozhodně nevadí. Přišel jsem si trošku střízlivě a nepatřičně, mezi všema tady, ale to mi asi taky nevadí. V tom co má na sobě Sára, bude stejně pozornost přitahovat ona. Potom na nás promluví místní průvodkyně a já jen trošku pozvednu obočí. Vypadá celkem, že ví o čem mluví. Já po celém dni rozhodně nemám chuť přemýšlet kam a kudy.
Já souhlasím. Necháme to asi na Vás co nám všechno ukážete.
Vidím nadšení v očích Sáry a jen se usměju.
Půjdeme?
Nabídnu dámě rámě, což je asi vzpomínka na lepší vychování z mého mládí.
 
Sarah Bain - 22. listopadu 2016 09:16
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Večer může začít


Ve výtahu nastane ticho rušené jen tichou, ale příjemnou klasickou hudbou, jejíž tóny mi přijdou povědomé. Sepnu ruce za zády a pohupuji se na patách, čekám, až se výtah znovu tak nepříjemně zhoupne a my vystoupíme na povrchu. Neodvažuji se přemýšlet nad tím, že je to trochu trapná situace a nekoukám se vlevo ani vpravo, očima hypnotizuji dveře výtahu. Ani nevím, proč se vlastně cítím trapně, možná za to můžou ty zpropadeně krátké šaty. Jejich výběru už teď lituji, ale jsem příliš hrdá na to, abych to dala najevo.
Konečně se od sebe dva kovové díly před námi potichu odsunují a dovnitř vráží o poznání čerstvější vzduch, který mě neočekávaně zastudí na nohách. Energicky se vydám vpřed a vdechuji voňavý vzduch hýřící všemi barvami a zvuky, které si lze jen na světě představit.
Očima šmejdím po všem kolem sebe, zvláště po různých obchodech a restauracích, kolem se proplétají další lidé různého charakteru a s různými náladami nebo oblečením. Ulice, ve které právě stojíme, vypadá jako stará čínská čtvrť a přesně tím jsem nadšená. Barvy, světla a architektura tohoto stylu mě doslova uchvacují a nemůžu od ní odtrhnout oči, chci z ní vstřebat úplně všechno a vrýt si to do paměti. Je to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá na lodi, nebo co bylo obvyklé ve výcvikovém středisku nebo hůř, v domě mé rodiny.
Zanedlouho si nás dva bezcílně postávající v ulici vyhlédne místní průvodkyně, která vypadá jako domorodec a mě okamžitě zaujal její vzhled, zvláště ten bílý pudr v kontrastu s rudými rty a líčky. Kupodivu však takto vypadá přirozeně, jako by se tak snad už narodila. Usměju se a v její přítomnosti se hned uvolním. Už z prvního pohledu jsem získala dojem, že o Městě Andělů něco ví a dokáže se v něm bez mrknutí oka orientovat. Když nám nabídne pomoc s hledáním vhodné restraurace nebo dalších zařízení, pohlédnu nadšeně na Denise.
„Proč ne, já bych se po Městě moc ráda prošla a něco zajímavého se o něm dozvěděla. Alespoň se tu hned sami neztratíme.“
 
Vypravěč - 16. listopadu 2016 22:08
titanfall_wallpaper_29752.jpg
Město

Venkovní vzduch v hangáru je čerstvý, takže Sařiny nohy jsou zatím ušetřeny. Je jen otázkou času, než se i ty poslední zbytky denního tepla vzdají a noc bude znatelně chladnější. Nyní je to ale příjemné a potom, co jste strávili skoro celý den v kokpitech možná i vítané.
Zamíříte k přepravnímu uzlu, kde vám Max už připravil jednotku pro převoz do města. Hangár pro osobní vesmírné lodě se nachází pod městem, aby nebylo obtížné pro pasažéry a majitelé se dopravovat do města a v případě potřeby hned zpět. Čeká vás pouze krátká několikaminutová cesta výtahem, který vás za hraní klasické hudby doveze na povrch.

Vzduch vháněný klimatizací nahradí opravdu čerstvý vzduch prosycený různorodou směsicí vůní. Max nastavil jednotku, aby vás vyhodila prakticky ve středu obchodní čtvrti AngelCity, takže nyní máte ke všemu stejně blízko.
Obchody lákají jak barvami, tak vůněmi. Jiné sází na holografické poutače, které dokáží rozpoznat zájem jednotlivých procházejících osob a zkouší je nalákat k návštěvě ať už obchodu, restaurace nebo nočních klubů. Nechybí klasické stánky, které nabízí něco malého k zakousnutí nebo různé suvenýry z Města Andělů.
Ulice, ve které jste, je stylizovaná jako starý Chinatown ve velkých městech v době, kdy lidé ještě nelétali mezi planetami. Maxovu sluchu zřejmě neunikla zmínka o sushi, proto se rozhodl vám ukrátit hledání.

Všude je plno turistů, přesně jak se dalo čekat. Jejich oblečení hraje všemi barvami, jakoby se jeden druhého snažili předehnat v tom, kdo bude kýčovitější a bude více vyčnívat z davu. Musí se ale nechat, že někteří vypadají opravdu věrohodně.
„Přeji pěkný večer,“ osloví vás drobná žena v tradičním oblečení. V jejím hlase jde slyšet přízvuk cizího jazyka. „Pokud mi dovolíte, nabídla vám bych, že Vás tudy provedu a ukážu Vám ty nejlepší restaurace a obchody.“ Se sepjatými dlaněmi se mírně ukloní. Tvář má nabarvenou bílým práškem, se kterým silně kontrastují rudé líčka a rty. Průvodci jsou v turistických destinacích tradiční práce, automatizace výroby připravila hodně lidí o práci, proto se objevily i takovéto způsoby výdělku. „Specialista na lokální tradice a destinace“, tak se tomu honosně říkalo. V jistých ohledech tomu i tak bylo, ale najít kvalitního průvodce bylo taky velmi vzácné. Tato malá dáma vypadá na to, že by zdejší okolí znát mohla. I tak ale můžete zkusit vyrazit na vlastní pěst a zkusit štěstí. Rozhodně to bude napínavější a zajímavější, než vsadit rovnou na jistotu.
 
Denis Hartraft - 11. října 2016 21:18
20100920170735d45e2b049646.jpg

Čekání na ženskou...



Přestanu tlouct do dveří, protože vím že to nemá cenu. Ženská prostě ten svůj čas nezkrátí ani kdyby chtěla a někdo jí říkal, že to nepotřebuje. To už je prostě takový vesmírný zákon a kdo na to přijde brzy ušetří si spoustu starostí. Seberu se a odcházím ode dveří k výlezu z Thora. Třeba se jí mě zželí a přijde o něco dříve. Stojím opřený o futra a čekám. Co taky můžu dělat jinýho. Potom se Sára vynoří zpoza rohu a já musím říct, že jí to extrémně sluší. Nevím čím to je, ale jednou za čas když jí popadne takováhle parádivá, tak by nikdo nepoznal, že je to nájemná a vražedná žoldačka. Já sám jsem tuhle módu dávno zapomněl. Doma to bylo něco jiného, ale tam na to dohlížel můj drahý otec. Teď, když hodnotím co mám na sobě, tak budu vypadat jako chudý příbuzný, ale stejně v šatníku nic moc více nóbl nemám.
Už mě zase chceš na veřejnosti zahanbit a udělat chudého souseda od vedle viď? Každopádně já bych si dal nějakou exotiku! Myslím, že je na ní dneska extrémní nárok! Zákusek počítám jako samozřejmý. Podnik vybíráš Ty.
Mrknu na ní a nabídnu dámě rámě. Přeci jenom část svého vychování jsem ještě nezapomněl.
 
Sarah Bain - 11. října 2016 08:51
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Připravena do města


Hrubiánskému bušení na dveře mého pokoje nevěnuji větší pozornost než rozpláclému komárovi na zdi a nenechám se jím v nejmenším rozhodit. Stojím před zrcadlem a pečlivě pracuji na večerních kouřových očních stínech. Jediný špatný pohyb a z příjemného líčení bude obličeje alá mrtvá nevěsta. Anebo nevěsta bez oka...
Ani nevím, proč si dnešní večer dávám na svém vzhledu tolik záležet. Asi mám jen radost z toho, že se nám podařilo vyváznout z dnešní zakázky s co nejmenšími ztrátami.
Dokončím líčení i druhého oka, rozpustím si vlasy, učešu je a prohlížím se v zrcadle. Se svým vzhledem jsem více méně spokojena. V líčení nemám příliš velké dovednosti, jelikož jsem na to vždycky měla lidi, nebo jsem se na to prostě vybodla.
Obléknu si (i když opět nevím proč, protože se v tomto druhu oblečení moc dobře necítím) obyčejné přiléhavé černé šaty s poloviční rukávem a výstřihem do V dlouhé po kolena. Asi už musím úplně bláznit, protože si na nohy obuju černé lodičky s ne úplně vražedným podpatkem. Takové boty můj šatník totiž ani nevede...
Rozhodnu se Denise už déle netrápit před dveřmi mého pokoje, který je teď nějak podezřele potichu. Snad neodešel beze mě...? Z věšáku popadnu černou koženou bundu a doufám, že venku není příliš zima, aby mi neumrzly nohy. Pak vycházím z pokoje a rovnou zamířím k východu z Thora.
„Tak na co máš dneska chuť? Sushi nebo něco exotičtějšího? Já si dnes rozhodně dám i zákusek,“ oblíznu se mlsně.
 
Denis Hartraft - 26. září 2016 21:27
20100920170735d45e2b049646.jpg

Už jsme zase v sobě...



Je vidět, že Sarah se už přepnula do módu budu utrácet a Ty budeš platit. Navíc počítá s tím, že jí zaútočím na zadek nebo žebra, takže to radši nebudu dělat. Na to ještě dneska bude chvíle, ale teď bych riskoval tak akorát facku.
No! Zaplatím Ti večeři! To si myslím, že jo a tu pixlu kafe. Zbytek už bude na jednání. Thor není nafukovací a bůh ví co by jsi zase přitáhla.
Hučím jí do ucha, i když vím že mě pořádně neposlouchá. Typická ženská módu peněz. Je mi jasný, že jde k sobě do sprchy a tak se odpojím do svého pokoje a sprchy. Je fakt, že po tomhle dni jsem propocený až na prdeli. Shodím ze sebe kombinézu a spodky a vlezu do sprchy. Nutno říct, že teplá voda je opravdu příjemná a já tam notnou chvíli jenom stojím a nechávám jí stékat. Další boj za mnou a já jsem v jednom kuse. Rozhodně skvělý pocit. Potom se jenom rychle namydlím a vylezu ze sprchy. Utřu se a oblékám si něco přeci jen trošku reprezentativnějšího. Černé kalhoty a černé boty, černé triko a černá bunda. Moc černé to víme všichni, ale já barvy moc nemusím. Do pouzdra pod paží dám pistoli a vyjdu ze svého pokoje směrem k pokoji Zrzky.
Hej Zrzoune jak jsi na tom? Večeře volá!
Volám, zatímco tluču do dveří.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.050321102142334 sekund

na začátek stránky