| |||
POSUN ČASU NA PONDĚLÍ, 6. ZÁŘÍ 09:15 Těžká noc. Alespoň pro některé z vás. Po tom, co jste se včera dozvěděli se nespalo nejlépe. Chtě nechtě, je tu další den, do kterého musíte vstoupit. Ať už včerejšek skončil jakkoliv a vy jste dělali cokoliv, zrovna teď musíte vstát. Je pondělí. Další školní den. Víkend skončil a s ním i volno. Teď je třeba se probrat, obléct si uniformu a vydat se vstříc ránu. Dnes nesmíte zaspat. První hodina s profesorkou Hoochovou sice odpadla, ale namísto toho vás čeká poslední rozloučení s Jacqueline Monroe ve školním kostele. S vaší spolužačkou, která před pár dny podlehla smrtící kletbě nějakého smrtijeda. Většina z vás má asi za to, že dvouhodinovka tělocviku s Hoochovou by byla přece jen lepší. |
| |||
Dívčí umývárny – 5. patro -> pokoje Cass a ostatní Snape to má možná prostě dané. Fakt se může stát, že ač si myješ vlasy každý den, jsou mastné. Z důvodů používání špatného šamponu." Osvětlím jí polohlasně, ne že bych se ho chtěla zastávat, ale prostě to tak je. A já mám profesora celkem ráda, i když je to kruťas. " Tak jo. Můžu tě vyzkoušet i nalíčit na zítra do kostela chceš?" Sice nevím jestli je dobrý nápad být nalíčená na pohřeb, ale proč by nemohla vypadat dobře. Spěchám za ní, schody beru po dvou opatrně, abych nezakopla a nerozbila si ústa. " Děkuji, jsem ráda, za tvůj hlas. Ty ses vlastně přihlásila na prefekta nebo ne?" Zeptám se, když za námi zaklapnou dveře společenky. Mávnutím pozdravím spolužáky a mizím v naší ložnici. O několik minut později, po tom co si připravím čistou uniformu, si zalezu pod deku a Zara se mi stočí do klubíčka u hlavy. Po několika minutách spokojeně usínám. |
| |||
Alacazarův kabinet --> můj kabinet Alacazar Trochu opatrně přeberu pohár s vínem, ale raději bych si ukousla jazyk, než abych pronesla nahlas nějakou nemístnou poznámku. Opatrně se napiju, jako bych se bála, že se mi pohár rozsype pod rukama, ačkloliv je jistě dost bytelný. Alacazar se mezitím posadí a já tak chvilku naslouchám jeho monologu. Mezitím se kolega znovu postaví, otře prach ze zbroje a otočí se na mě. Automaticky se usměju. "Říkala jsem si, že to nebude shoda jmen," pokusím se zažertovat, ale ještě než větu dokončím, je mi jasné, že moje vtipkování nejspíš nedopadne na úrodnou půdu. Podívám se na hodinky. "Tak či onak, půjdu spát. Dorazila jsem brzy ráno a moc toho nenaspala," na rozloučenou Alacazarovi podám ruku a zpola plný pohár, než odejdu z jeho kabinetu. Po cestě k sobě na chodbě seberu Sušenku, která sedí v rohu a syčí na stíny. "Buď hodná kočka," rozkážu jí a pohladím po hlavě, kterou má velkou jako menší pes. Jakmile dojdu do své "ubikace", do pěti minut spím, se Sušenkou omotanou kolem krku. |
| |||
Dívčí umývárny – 5. patro -> pokoje Runa a ostatní “Máš pravdu jako skoro vždy,“ odpovím a tím jedním slůvkem si do Runy trochu rýpnu. Ne že bych narážela na něco konkrétního, ale nikdo není neomylný. A tady s ní opravdu souhlasím. “A nepřestanu, to si piš! Někdo ti to říkat musí, ne?“ dodám nevinně a patlám si tvář krémy. Snad díky nim nebudu vypadat ráno v kostele jako tak moc velké strašidlo. Snad… “Jo jo… zakódovaný. Všechno jde. Navíc jsi v Británii, víc deště a vlhka najdeš snad jenom v deštných pralesech! No fakt, tak to nesváděj na DNA, jinak by to znamenalo, že má Snape tu svoji mastnotu vrozenou a nikdy se jí nezbaví!“ uchechtnu se. Ani nevím, jestli v tom byla lítost, pobavení nebo drobná nechuť. Možná všechno najednou. “Ale jo, vyblbnout se na nás můžeš dosyta!“ Zaraženě se podívám po hodinkách. Týjo! Co jsme tu tak dlouho dělaly?! “No to jo… ale div se když je voda tak příjemná,“ bráním nás. Snad to nebudeme muset vysvětlovat Filchovi! Schody beru raději po dvou, přeci jen je dost hodin a klidná budu až za dveřmi společenky. Však každý poslední metr jsem s úlevou vítala! “Ještě abys nás šetřila, to si nemůžeme dovolit! Každopádně můj hlas máš, jestli se nás bude Lupin ptát." Vejdeme společně do havraspárské místnosti a teprve tam se uvolním. Pozdravím zbytek koleje a mrknu po tácku se sladkým. No, moc toho nenechali. Vlastně Runě ukradnu poslední zapomenutý kousíček. Sotva na ochutnání. “Příště vezmu dva,“ řeknu jí omluvně. Dlouho se tu ale nezdržím, sehnu se pro Myšku a popřeju spolužákům dobrou noc. “Nebo jdeš taky?“ zeptám se Runy a zívnu. “Zítra musím vstávat, mám ten sbor.“ A ať už odpoví cokoli, odšourám se nahoru a bez meškání si zalezu pod teplou peřinku. |
doba vygenerování stránky: 0.81987285614014 sekund