| |||
Behom, bežkom, behotom, skokom, skočkom, skoko... Rič, Cay, obľúbená profesorka a dnešok,Domčo, , ak dorazia tak Matt, + Dee Akonáhle sa prestanem preťahovať s mojim telom o podobu, mám pocit akoby zo mňa padol obrovský šuter. Možno rovno hora šutrov. Celý svet je zrazu len šmuha a ja mám stále chuť letieť od radosti rýchlejšie a rýchlejšie. Jednoducho vo vzduchu vyvádzam ako malé decko. Keď ale tmavých šmúh na tráve podo mnou začne byť akosi viacej, spomalím a zletím kamsi povedľa madam Hoochovej. A akurát na čas, aby som začula začiatok jej pokynov. Keďže ich poznám naspamäť, radšej sa venujem sledovaniu, kto to ide skúšať. Na Cornigruma sa len zaškerím. Lordstvo sa prišlo popozerať na nové posily, čo? Rič-rič sa mohol tváriť akokoľvek vznešene chcel, ja som sa kamarátila so Sin. To znamenalo zákulisné informácie o jeho osobe a povahe, a to vyústilo do toho, že ho nemám rada. Zaujme ma ale Caylus. Nadvihnem jedno tenké obočie. On vie lietať? Nepamätám si naňho z hodín lietania, a inokedy som ho lietať...asi ani nevidela? Takmer sa ho chcem spýtať, či si chce touto cestou prilákať nejaké ďalšie fanynky, ale skákať do reči trénerke som sa odnaučila už tak v druháku. Možno s výnimkou hádania sa o fauloch. Nakoniec je tam z tých čo poznám po zelených aj Dominik. Tiež to predtým do týmu ani neskúšal. Občas mi vŕtalo v hlave, prečo to ľudia z vyšších ročníkov prvý krát skúsia až takto neskoro. Tak krásny šport a oni čakajú tak dlho. Hrala by som to aj za nich. Momentálne by som to hrala aj za celý tým. Znova mám na tvári naplajstrovaný ten široký žiarivý úsmev. Preslov je ale riadne krátky, a tak moje poletovanie vo vzduchu netrvá dlho. Rozjasním sa pri pokyne prebehnúť sa, keďže som si ešte pred pol hodinou myslela že to už v živote nebudem počuť. Zosadnem, s nehou uložím metlu do stojana a ako žltá šmuha vybehnem možno zbytočne rýchlo na čele skupinky, vychutnávajúc si ten pocit rozcvičky. Makáme, makáme! Zakričím ešte za seba škodoradostne. Málo ľudí malo rado rozohrievacie kolečká, a ihrisko na metlobal nebolo malé. Mne to nevadilo, hodinou telocviku by som nahradila polku teoretických hodín na škole. Aj tak som mala v hlave iba to, ako sa znova vrátim na metlu, takže chcem tie dve kolečká mať čo najskôr za sebou. Lietať lietať lietať! |
| |||
Famfrpálové hřiště |
| |||
Před nástěnkouDee, MattyVšechno se mi v jediném okamžiku rozdrolí mezi prsty. Matty mě přimáčkne ke stěně a vrčí na mě něco polsky, Dei se na mě dívá jako by mě chtěla zabít. Šokovaně zamrkám, ani nemám sílu na to se jakkoliv bránit. Nechápu co se právě stalo. Co jsem udělal tolik špatně...? Přišel jsem ke svým přátelům a pozdravil Ričího? |
| |||
Pokoj --> Famfrpálové hřiště Nikdo konkrétní Po odchodu z ošetřovny se nikým a ničím nezdržuji a odcházím rovnou na kolej. Vážně se nemůžu dočkat, až dám pavouky k sobě a zjistím, jak si jsou sympatičtí. První věc, která mě po příchodu na pokoj potěší je, že tu jsem sám. Druhá věc je vyklizený prostor u Williamovy postele. Všechny jeho věci jsou pryč. Oblečení, pozlacený cetky i ten otravný opeřenec. Překvapeně zamrkám. Tomu se mi nechce věřit. Není to jen matoucí kouzlo? Zavřu oči a rychle je otevřu. „Říkal jsem to. Říkal! Já věděl, že ho vyrazej.“ zaraduji se nahlas a otevřu krabičku s pavoukem, kterého opatrně vezmu do dlaní. „Hned je tu víc místa pro tebe, krásko.“ promluvím ke sklípkanovi a spokojeně sleduji, jak se prochází po mé ruce. Neumím si představit lepšího mazlíčka než pavouka. Opravdu ne. Tohle zvíře je mi nejspíš souzený. „Tak pojď, představíme tě Pájovi.“ otevřu terárko a pustím Máju dovnitř. Aniž bych z těch dvou spustil oči, lehnu si do postele. Jen co hlava dopadne na polštář, všimnu si, že vedle mě cosi leží. To jsou kalhotky? S udiveným výrazem vezmu kus látky do ruky. Tmavě modré, krajky. Co tady dělá něco takového? Pokud mě paměť neklame, přímo sem jsem hodil ráno svou košili. A teď je tu místo ní tohle. „Deirdre…“ tiše zamručím a s požitkářským výrazem si kalhotky přitisknu k obličeji. Voní po ní. Nepochybně jsou její. Pozoroval jsem jí, když se pře pár hodinami oblékala. „Ty zvrhlá potvoro…“ Cítím z polštáře její parfém. Přesně ta stejná vůně rozkvétajících květin mě ráno šimrala v nose. Takže ležela v mojí posteli. A možná nejen to. Ta představa, co všechno mohla stihnout za tu dobu, co byl pokoj prázdný, mě neuvěřitelným způsobem provokuje. S každou další myšlenkou začne ruka samovolně sjíždět níž. To zatracené nutkání je tak silné… ale sakra, vždyť za chvíli je famfrpál! Rozhlédnu se kolem. Kroužky už nepochybně skončily, což znamená, že sem může přijít Richard nebo Calvin, aby si vzali košťata a odešli na hřiště. Asi bych měl taky jít, pokud chci být vážně chytačem. A to chci. Navíc tu přebytečnou energii musím někde vybít, když ne teď. „Tak to tu hlavně nepřevraťte vzhůru nohama.“ podívám se na terárko s pavouky a velmi neochotně vstanu. Málem přitom šlápnu na lordovu Vertini, která nevím proč, ležela pod mou postelí. Ven koukal jen ocas, o který nedopatřením zavadím. „A ty tu děláš co? Huš zpátky k Richardovi.“ vezmu podrážděného hada do rukou a ne zrovna šetrně ho přemístím na lordovu postel. Spokojeně se pousměju, popadnu koště a opustím pokoj. Když odcházím ze společenky, mineme se s Richardem, na kterého jen kývnu hlavou. Na nic dalšího nečekám a odcházím rovnou na hřiště. Jdu přesně včas. Tribuny se pomalu začínají plnit a přichází první zájemci o nábor. Přítomna je i samotná trenérka Hoochová. |
doba vygenerování stránky: 0.84613513946533 sekund