| |||
Chodby --> kolej --> hlavní síň Kenji a Ryan, Liv ,,A za co jsi ji jako dostal?" Vyzvídám. V hlase lze rozpoznat jasnou ukřivděnost. Proč sušenku dostal on a ne i já?! ,,To si piš, že něco proti. Až příjdeme na pokoj, sežeru všechny tvoje sladkosti, co sis dovezl z Japonska. Nemysli si, že o nich nevím." Kysele se na něj zašklebím. Ten jeho napakovaný kufr sladkostma neměl šanci ukrýt. Ne přede mnou. Lakomec jeden. Nakonec můj návrh na očumování náboru na famfrpál projde. Jenže jen co dojdeme k východu, překvapeně se rozhlédnu po pozemcích. Byl slejvák jako prase. Provazy deště padaly na zem v nekončícím rytmu. Déšť byl tak urputný, že se bojím, aby tady mrňavou Liv snad ještě nezabil. ,,Jop, to zní rozumně." Přikývnu na Kenjiho prohlášení o změně směru. Cestou se s Liv rozloučíme a oba se vydáme do nebelvírské koleje. ,,No měls to zabalený jak prase." Podotknu. Takovou prasárnu jsem dlouho neviděl, ale co naplat. S těma šikmejma očima asi nejde dobře vidět. Má zmenšené zorné pole. Pobaveně se uchechtnu nad zmínkou o manze. Jasně, že si ji přečtu. Nebo minimálně prohlédnu obrázky. Trochu se zarazím. ,,Je vůbec v angličtině?" Napadne mě, když jdeme chodbou směr měnící se schody. To už v dálce ale vidím Ryana jak si to směle vykračuje k nám. ,,No né. Tak tebe si tam nenechali? Tak to máš obrovský štěstí kámo, už jsem vymýšlel epitaf." Rýpnu si do něj. Kdo by ho vůbec na nějaké ecperimenty chtěl? Stejně je teď úplně mimo z té zmijozelské. Ale je to náš kámoš a my kámoše nenecháme ve štychu! Nějak ty dva k sobě dostaneme. I kdybychom měli Sin svázat, hodit do pytle a přehozenou přes rameno donést k Ryanovi. ,,Přesně tak Rayi." Přikyvuju. ,,Ty jseš dneska jen o salátku." Chlácholivě ho poplácám po zádech a vydám se do naší koleje. Potřebuji tam hodit tu mangu. Nehodlám se promenádovat s pornem v ruce v hlavní síni. ,,Ten bachor musí dolů." Dál do něj rýpu a když se objevíme u nás v pokoji - mangu hodím na postel. V tu chvíli si však všimnu, že terárko s Kenjiho chameleonem je prázdné. ,,Hej vole." Zaklepu mu na rameno, jelikož je ke mně otočený zády. ,,Kde máš Bruce?" Ukážu prstem na terárko. Jeho chamík sice žádné oficiální jméno neměl, ale já mu říkal Bruce. Zní to prostě hustě. |
| |||
Kabinet - Velká síň Rosalie Anne Primrose, Violet Maria Primrose, Rhiannon Kearney, Rubeus Hagrid, Rolanda Hoochová, okrajově Reece Sheehan, Isaac Meadows, Albus Brumbál, Gronzo Nadopovaný lektvarem proti migréně, který konečně zatlačil tu nepříjemnou záležitost do nevědomí, vyjdu z kabinetu a zamířím do Velké síně se konečně najíst. Žaludek protestuje proti požití lektvaru na lačno a při představě, že by měl vypít cokoli, co obsahuje alkohol, bez řádné přípravy. Nemám sebemenší představu, co bych měl oslavenkyním darovat, je to příliš narychlo a já je vlastně neznám. S Anne jsme si povídali ve sklenících, příliš krátce. Její sestra je pro mě ještě větší záhadou než Anne sama. I když mi cosi říká, že by Anne nejspíš uvítala nějaký výlet za poznáním. Povolil by ale ředitel něco takového, prostě se jen tak o víkendu sebrat, vzít obě sestry a vytáhnout je mimo bradavické zdi? |
| |||
Velká síňSis, Rhiannon a Gronzo S povytaženým obočím jsem sledovala malého robůtka. Odložím vidličku a nůž, abych se na něj mohla soustředit. Celá jsem se rozzářila nad tím, jak rozkošný byl. Je mi zcela jasné, kdo je jeho původní majitel. A to aniž by malý Gronzo zmiňoval kolej. "Děkuji, Gronzo." na tváři se mi rozlil měkký úsměv. "Doufám, že se ti v mých sklenících bude líbit." řeknu upřímně a jemně se ho dotknu. Tyhle věcičky mě vždycky fascinovaly. Měla jsem pak tendenci se k nim chovat jako k živým tvorům. Ale mezi námi.. proč ne? Kdo mě za to bude soudit. Už už se chci ptát, proč můj dárek měla ona, ale Violet přijde s vysvětlením rychleji, než otevřu pusu. Jako vždy. "Richard je nejvíc informovaný student na škole. Mohl by si založit soukromou detektivní společnost." osvětlím jí. Nevím, jak to dělá a vždycky mě to zajímalo. Ale je netaktní se ho na to ptát. "Ale musíš uznat, že tohle se mu povedlo. Pomocníčka uvítám." stočím pohled zpět na Gronza a černou krabičku, kterou drží. "Hádám, že tvůj dárek? Pochybuji, že by čekal před tvým kabinetem, aby mohl doručit dárek pro mě." zasměju se. Hlad mě přešel a teď mám vytoužené zpestření před večerní sešlostí. Nechce se mi tam. Otočím se za ženským hlasem. Myslím, že s Rhiannon jsem ještě tu čest neměla. Jméno si pamatuji, ale to asi tak vše. "Dobrý večer." odpovím jí s mírným pokynutím hlavy a zvědavými pohledy. |
| |||
Z HŘIŠTĚ NA VEČEŘInikdo konkretníKdyž jsem byla tak trochu odbitá od nabízené pomoci, přišla jsem si, jako vzduch. No co na to jsem si na bývalé škole zvykla, takže mě to nějak nepřekvapuje. Jeho odvedli pryč a mezitím profesorka, která raději to ukončila, aby tu nevznikli další úrazy. Jen sem tedy pokrčila rameny a šla si pro své věci, šla jsem rovnou na kolej, tak nějak po paměti a hele? Já se tam dostala. Hodila jsem si věci na postel, zkontrolovala fretáka a šla se opláchnout do koupelny. Nikdo tam nebyl, tak jsem měla klid. Jakmile jsem byla hotová, v pokoji jsem se oblékla do čistého, na stolku u postele jsem si všimla poznámek od Beccy, vzala jsem si to do tašky, vlasy nechala rozpuštěné, aby uschly. Je mi jedno, jak vypadám a co si myslí ostatní. Vyrazila jsem směr večeře. Měla jsem ještě čas, než se to všechno zahájila, sedla jsem si k našemu stolu a vytáhla zápisky, které jsem si začala přepisovat. Nějak jsem moc neřešila kdo je kolem, občas kukla, ale jinak nic. Až zkonči večeře, možná se půjdu projít, venku krásně prší a to já miluju. Rozhlédnu se zda neuvidím, někoho známějšího třeba Wolf nebo Nik, nějak se ztratili… Pobrukuju si a tak nějak vrtím hlavou do písničky, která mi taky hraje v hlavě. Ani jsem si nevšimla, kdy se síň pořádně zaplnila a ani zahájení večeře, prostě najednou se tam objevilo jídlo. Kouknu co tam máme, ale největší chuť jsem měla na kukuřici, na to jsem se hned vrhla. Poznámky jsem si dala stranou a jen tak koukala a jedla mlčky, stejně tam nikdo není koho znám a s kým bych se mohla bavit. Po večeři se konečně musím zastavit za Ros, pro moje semínko. Tak snad se nebude zlobit, že jsem se zdržela. Kouknu jejich směrem a zamávám i Violet a pak zahlédnu Reece jen se pousměji a dál zase jím. |
| |||
Velká síň Isy, okrajově Rosalie Anne Primrose Odtrhne ruku od té mé. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mě to nedotklo. Nimrá se v jídle a naštvaně na mě kouká, jako bych na něm spáchal zločin, když si přeji, aby se najedl. Pak náhle skončí s tvrzním, že dostane hlad za dvě hodiny. Přimhouřím oči. Pokud to je pravda, musel by mít hlad už... v průběhu vyučování, ne až téměř teď. Dobře, budu věřit, že ví, co dělá. Stáhnu ruku zpátky, nerozhodnutý, do čeho se pustím já sám. |
| |||
Chodba --> Přístěnek na košťata Acai “Jednoduše, Richard to říkal, pomocí hulky,” připomenu jí. ”Pak ti to ukážu, chceš?” nabídnu jí přívětivě. Navíc ráda pomůžu. Sama se těším, až to vyzkouším. Ve vlasech, na šatech, na krku, na zápěstí, vlastně kdekoli! Samozřejmě i tu šikovnou schopnost v podobě nošení těžkých věcí. To se bude hodit, Zavazadla poletí a nebudu mít zaneprázdněnou hůlku. Neměla jsem Cayluse vytahovat. Akorát se mi zase začne vařit krev. Asi je to na mně docela vidět, sama cítím, jak se mi zrychlil dech. Rozčilením. Proč mě to tak vadí?! Je to její věc! Já vím! Ale akorát jí ublíží. Nejradši bych tomu svůdníkovi poslala potlouk do toho jeho kudrnatýho ksichtu! V očích mi pobaveně zajiskří. S tím počkám na famfrpál, třeba se poštěstí! A hezky nenápadně, aby ho nikdo nestačil odstřelit jako dnes tu Eričinu ránu na havrana. I když ta byla taky dobrá! ”Jak myslíš,” vypadne ze mě nakonec kousavě. Zesinám, zblednu, ztratím dech, křečovitě sevřu v nruči knihy z knihovny a zmiňovaný bloček. ”Ty ses…?!” přeskočí mi hlas. A ona ještě pokračuje! Vždyť tu jsou lidi! To nemůže! Čapnu ji za ruku, asi troche bolestivě, nevím, teď je mi to úplně ukradené. A táhnu ji do nejbližších dveří. Dveří vedoucích do těsného přístěnku na košťata. Je tam možná metr až dva čtverečné, ale dvě se tam vejdeme. Zabouchnu dveře a opřu se o ně, aby nemohla ven! “Proč ses tam dívala?! Je to soukromý! Soukromý!“ Ano, dochází mi slova. Hlavně když si uvědomím, CO tam viděla! |
| |||
Velká síň Rebecca Riel, Coraline Spencer, Angela Silverlin, Gabriel Roux, Ryan Daniels, James Rogers Jr. Zazubila jsem se. "Já vím, ale štve mne, že kdybych to nebylo znenadání, asi by to dokázal vykrýt," řekla jsem. Opravdu mne to štve. Trénuju roky, abych byla v něčem svém dobrá a pak si tady přijede nějaký náfuka s debilním přízvukem. James se mi zdál trochu nesvůj. A neodpovídal na moji otázku, ale nechtěla jsem ho trápit. Evidentně v tom bude až po uši. "Prostě se každý předvedl a pak se zkoušelo různě hrát. Vstřelila jsem mu jednu trefu, ale musela jsem využít jednu z mnoha lam, co to neuměla, aby mi ho kryla. Nalákala jsem ji na sebe a pak jsem je obletěla v zákrytu a trefila se," vysvětlila jsem svoji strategii. Takhle zní složitě a trochu divně, ale byl to jeden z lacinějších triků. Předtím, než se u nás objevila Reb, tak se tu zjevila Coraline a dala mi obálku. "Poč.." chtěla jsem se na něco doptat, ale Cor si šla po svém. Reb přišla až k nám, asi nás slyšela. "Vypadáme snad jako Ryan? A jo.. není za co. Není to pro mne problém. " zazubila jsem se a nenápadně jsem zakroutila očima směrem na něj a zašklebila jsem se tak, aby to viděla jen Reb. Jamesovo chování mi přišlo roztomilé. Ale chápala jsem ho. Koukla jsem do obálky a zatvářila jsem se překvapeně. Něco s Myrou? To se jinak hold nedá. Snad se jí nic nestalo. Rozhlédla jsem se po okolí a hledala jsem očima Angie. Nikde však stále nebyla. Musela jsem jí říci, že zítra ráno odjedu. Podívala jsem se přemýšlivě na propustku, která tam byla též. "Nechávám vás tu, takže si budete moci vylít svý srdíčka a nebudu vás rušit," zazubila jsem se a odsunula jsem se do jiné části stolu a začala jsem jíst. |
| |||
ChodbaCassJak jsem říkala.. O jídle bych se mohla bavit hodiny a hodiny. Co mám ráda, co nemám ráda, kde vaří nejlíp a kde nejhůř. Vyšlo by to na krásný, zmatený monolog. Stejně jako u pohádek. Disney je skvělej a já každou pohádku viděla aspoň desetkrát. Včetně těch nových. To ale nahlas říkat nebudu. Nemusím jí na sebe prásknout každou kravinu. Dohodnuté jsme na osmou, bude to super den. Kolem jezera běhám ráda a navíc si tam potřebuju nasbírat pár věciček. Můžu to sfouknout při jednom. "Díky.. popravdě jsem dost přemýšlela o tom, jak ho vůbec dolů dostanu." ušklíbnu se. "Měla jsem se na to zeptat." Bůh ví, čeho je Regina schopná, když jí někdo umaže. Vždycky je tak vybraně oblečená a působí tím jemným, delikátním dojmem.. ale tichá voda břehy mele. Pořád je to holka ze zmijozelu, takže.. Trochu mě zaskočí, když mi Cayluse začne rozmlouvat. Nejdřív mám nutkání jí říct, že jí do toho nic není a můžu si spát s kým chci, ale.. Pravděpodobně to myslí dobře, tak na ní nebudu hnusná. Cor se to taky nelíbí, ale nic s tím neudělá. "Vyhovuje mi." pokrčím rameny. "Dělám, co mě baví a s ním mě to baví." to je hodně stručné. Být to někdo jiný, řeknu, že se mi líbí, že je přelétavý. Znamená to žádné závazky, žádná odpovědnost, žádné zbytečné problémy s čímkoli, co by vztah s takovým Derekem obsahoval. Když dojdeme dost daleko od velké síně, zpomalím. Vypadá dost nejistě, až je mi jí skoro líto. "V první řadě se chci omluvit. Neodolala jsem a do toho deníku se podívala." spustím s hlubokým nádechem. "A popravdě některé ty kresby jsou dost zajímavé, třeba ta.." snažím se najít správná slova, abych ji mohla popsat. |
doba vygenerování stránky: 0.85041189193726 sekund