Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

První hrdinové

Příspěvků: 839


Hraje se Denně  Vypravěč Able je offlineAble
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Cass Light je offline, naposledy online byla 27. února 2017 11:50Cass Light
 Postava Tim Mclaren je offline, naposledy online byla 27. února 2017 5:56Tim Mclaren
 Postava Jan Hasan je offline, naposledy online byla 27. února 2017 11:19Jan Hasan
 Postava Samantha (Sam) Hewitt je offline, naposledy online byla 27. února 2017 10:24Samantha (Sam) Hewitt
 
Jan Hasan - 26. února 2017 14:11
war24737908.jpeg
Stařešina

Někdy prostě člověk udělá něco, čemu sám ani pořádně nerozumí, ale prostě to udělá. Aluki. Andělem vyvolená, aby našla mrtvého chlapce a pomohla mu zachránit svět. Aby toho nebylo málo, musela chlapce udržet při smyslech, jinak svět zanikne. Dosti obtížný úkol. A ten úkol...já...jsem ji stál život. Stejně jako bráchu. Tohle je můj úděl? Nosit v sobě někoho kdo je mocnější než samotný bůh a sledovat, jak umírají všichni, které si oblíbím? To je na hovno osud.
"Pěkně děkuju, Orifiel. Měla jsi mě nechat smrdět v rakvi," řekl jsem tak nějak do vzduchu, když jsem na cestě míjel kamión. Aluki mě o něco požádala a já se to pokusím splnit. Ne nepokusím. Udělám to. Už žádné pokusy. Už žádné možná. Do všeho naplno. A jestli mě to má stát život...tak ať. Dva jsou dole. Dva zbývají. Teď už jen čekám, kdy potkám toho významného opeřence.

Ani nevím jak dlouho jsem jel. Ani pořádně nevím kde jsem. Ale vím kam mám jet. Sníh se před mou motorkou rozpouští rychle a umožňuje mi tak rychlou jízdu i v závějích. Z kapsy jsem vytáhl poslední cigaretu a připálil jsem si. Mašina tu chvíli, když jsem nedržel řídítka jela zcela sama. Mám takový pocit, že za chvíli budu na místě. Už v dálce vidím, jak tam někdo stojí.
Po přijetí blíž zjišťuji, že to je starý muž v kožešině.
"Posílá mě Aluki. Říká, že mi dokážete pomoct."
 
Vypravěč - 26. února 2017 11:07
thestaralightblue1963166.jpg
Infinity Korporace
Samantha

Grace se usměje při tvých slovech.”Tady je ta nepochopitelná Sam, kterou všichni milujeme. Nenech si zkazit život, kvůli nějakého blbečka,” řekne. Poté ti podá kapesník, aby sis utřela oči od slz. Za chvíli ani nejde poznat, že vůbec víš co to pláč je a tak vyrazíš s Grace ven ze dveří.
Procházíš dlouhou, velmi čistou, chodbou. Kolem tebe chodí lidi v bílých pláštích a jmenovkama. V Infinity korporaci, společnost pro kterou pracuješ, se odehrávaly všemožné výzkumy ve všemožných oborech. Od molekulární genetiky, přes organickou elektroniku až po, tvoje,kvantově mechanické inženýrství. A nebo jak tomu často říkal Vinc: Stavění sci-fi přístrojů.
Postupovala jsi dál přes chodbu, až jsi došla před laboratoř. Čekal tam na tebe s Grace Mike (viz. Hp) a celkem nervózně přešlapoval z jedné nohy na druhou.
“Konečně. Kde jste, za dvě minuty, už to musíš předvést. Vinc tam zrovna dělá svůj ,časy se mění’ proslov, ale nevím jak dlouho mu to budou žrát,” řekne Mike.
“Už jsme tady, tak si nestěžuj a otevři dveře” odpoví mu Grace. Mike jen obrátí očima, ale dveře otevře. Když vstoupíš dovnitř kromě známého prostředí tvé laboratoře vidíš Vince (viz. Hp) jak mluví se skupinou investorů, mezi kterými však je i ředitel Infinity Korporace (viz. Hp).
“...pokud nechceme, aby nás doma převálcovala, nesmíme usnout na vavřínech, nesmíme se spokojit s tím co už máme, ale musíme se neustále drát dopředu. O tom je Infinity a o tom je i náš vynález,” mluví Vinc, ale když si všimne, že si výrazně se mu uleví.
“Ale hvězda našeho výzkumu už je tady. Samantha Hewitt. Ta nám představí, jak naše teleportační zařízení funguje v praxi,” řekne Vinc a všichni začnou tleskat. Poté k tobě příjde a zašeptá ti do ucha.
“Asi by jsi měla říct pár slov,”
 
Samantha (Sam) Hewitt - 25. února 2017 22:35
33oq39o3955.jpg
Zatmění – mimo prostor a čas a mí rádci
Svět se okolo mně se točí a převrací jako v nějakém kaleidoskopu.Potom se to však ustálí sedím a já sedím a dívám se na jednu epizodu Spidermana.
Zobrazit SPOILER

„Vypnout.Schováš se zde jak ubohé.“oznámí někdo velitelským tónem a obraz zmizí.A pak se přede mnou objeví dívka která vypadá jako já.Vlastně ona je já.
„Ano ty a já jsme jedno i když zde dvou částí.A já jsem ta racionální část co to s tebou je?Právě se blíží vyvrcholení tvé mnohaleté práce,lidstvo učiní obrovský skok kupředu a díky komu?Díky tobě.Tvé jméno se zapíše do dějin vedle Watta,Edisona a Ciolkovského a ty tu fňukáš jako nějaká středoškolačka.Styď se!Není to první kluk který tě nechal a tento to udělal tím nejcitlivějším způsobem.“
Zjistím že má pravdu přece jen teď to je něco jiného proto to tak bolí.
„Dobrá tak jinak jaká budoucnost by tě s tímto muzikantem čekala,pořád by byl pryč a ty by jsi žárlila na fanynky které by mávali svým spodním prádlem nebo ho po něm házeli.Nebo by říkali Podepiš se mi na podprsenku.Ó já žádnou nemám.“
„Já taky nenosím spodní prádlo pokud to není nutné.“namítnu i když ač nerada musím přiznat že má pravdu.
„Ale aby jsi neřekla že si jen stěžuji tak vím jak by jsi tomu mohla předejít.Ale k tomu potřebuješ stroj času,nebo Supemana který s tebou poletí rychle proti směru rotace Země.Nebo Santovy sáně ... Santovy sáně ... na tryskový pohon to by už nepotřeboval soby jejichž ujetá jména si nikdo nedokáže zapamatovat.“
Poslední úvaha jí poněkud zaujme a já otráveně řeknu.
„Mohla bych mluvit s někým jiným?“
„Jak si přeješ.“dívka srazí paty až sandály cvaknou.dá ruce podél těla a zavře oči.Její tělose začne měnit roste a nabývá objemu,oblečení se mění,vlasy se zkracují a kůže tmavne.Brzy přede mnou stojí muž snědé pleti v přiléhavém padnoucím oblečení tmavé barvy a s brýlemi se žlutý skly.Radši se ani neptám kdo to je.
„Já jsme id víš co to znamená id?Dobrá mám jinou otázku co chceš ty?“dodá potom než mu stačím odpovědět na tu první.
„Chci obojí já ho ... cítím k němu to co jsem k těm předtím necítila.“
„Dobrá,ale podívejme se na to z jeho strany.Často si nebyla doma,myslel si že vždy bude ten druhý protože souboj s tvou prací nemůže vyhrát.“
„To není pravda.“
„Je to pravda.“
Muž se podívá vedle a já si všimnu že se před mnou odehrávají vzpomínky ovšem nyní vidím to co jsem dřív neviděla.Všechny ty výročí které se museli rodiče oslavit v práci nebo máminy přípravy na poslední chvíli protože nechtěla přiznat že zapomněla a to je jen malá část.I když táta si už svůj sen splnil tak se vlastně rodiče setkali... ne pokud to vyšlo jim máme šanci i my dva.
„Správně,bojuj bitva není prohraná pokud žije poslední voják.Ale souhlasím že nejdřív je nutné získat čas.Ray nečeká odpověď a doufá že jí nedostane a tak mu pošli zprávu ve které mu vylič co k němu cítíš.Řekni že to je jenom odpověď na jeho dopis a že chceš aby o tom věděl.“
„Myslíš že si to přečte?“
„Ty sis taky pročítala jeho dopis i když jsi nechtěla.Nebylo to pro něj snadné rozhodnutí a tak zasaď semínko a on ho nechá růst,Bude stačit když začne pochybovat o svém rozhodnutí a uvažovat o své budoucnosti.Co když neprorazí?A co když prorazí,ale zazáří a zhasne?Tohle se může stát i v Americe kde kapely a zpěváci rostou jako houby po dešti.“
„Dobře udělám to.A děkuji vám ... oběma.“
Okolí se začne rozpínat a muž se opět mění kůže toho mu tmavne poněkud víc zatím co vlasy se prodlužují a zaplétají do copánku které nosí ...


Tady a teď – přítomnost a moje nejlepší kamarádka.
Grace ... zjistím že stojím a Grace mně objímá zřejmě už četla ten dopis a nespíš jsme nebyla mimo moc dlouho.Ano tuhle situaci jsem už zažila protože před Rayem mně nechali čtyři kluci.Ano čtyři i když ti se mnou rozešli mnohem dřív (za týden až dva) zvlášť poslední Josh byl vážně citlivý když řekl že moje povaha je stejně příjemná jako škrábaní nehtů po tabuli.To se mně vážně dotklo a Grace mně tehdy utěšovala stejně jako teď.
„Muži jsou verbež!Slyšíš Grace?Verbež!Verbež!Verbež!“přitom jsem bušila rukama o stůl až časopisy na nadskakovaly.
A potom jsme seděli na střeše a jedli sušenky které jsme nazvali sviňáci (sušenky které jsme jedli vždy po rozchodu).I když tehdy měla Grce pravdu,ale nyní ... Ray to se mnou vydržel celý měsíc,ostatní se tomu divili a jeho kamarádi ho litovali nebo se ho ptali zda je masochista.
Láska není slepá,je retardovaná.I když tohle samozřejmě neřekli když byl poblíž.
Ray byl vždy tak milý a to i teď.ale jak praví jedno latinské přísloví Tempus fugit.
„Díky,ale i když si toho vážím tak to po tobě nemůžu chtít.A i ostatní na mně spoléhají,vy všichni jste se tak nadřeli nechci být ta která vám to pokazí.Navíc co bych řekla rodičům?A co historii?Ne nedovolím aby mi tato událost pokazila můj den.“
Potáhnu a pak z kapsy saka vytáhnu kapesník a vysmrkám se.
„Potom si ráda promluvím a můžeme zajít i někam kde si budu moct udělat pohodlí.A kde promyslím co dál protože tentokrát kategoricky odmítám být poražena.“
Jistě Grace to teď nechápe,ale později jí to vysvětlím.Tuto partii chci (a myslím si že i můžu) vyhrát,ale teď je čas na můj triumf.
 
Vypravěč - 25. února 2017 14:28
thestaralightblue1963166.jpg
Chvilka volna
Cass

Paolleti stál z otevřenou pusou, když viděl jak se Cass pomalu mění v Nill. Potom co před ním stála téměř perfektní kopie, této rudovlásky odkašlal si.
“Tak to by jsme měli. Bude pár dní trvat, než všechno připravím. A pak ještě pár dní, než seženeme všechny vězně, takže ty zatím můžeš jít zpátky do Miami,” řekne Paolleti Cass a poté se otočí na Tima.
“Když půjdeš rekrutovat vězně, tak půjdu s tebou. Jen, abych ti kryl záda,” řekne Paolleti Timovi, ale z jeho hlasu jde spíš slyšet, že si na něj chce dát pozor.

O 1 den později

Už jsi byla zpátky v Miami. Když jsi přijela domů, mamka tě málem samou úlevou objala k smrti.
Už jsi měla po maturitě a přijímací zkoušky na vysoké školy, ještě nezačaly, takže si měla celkem dost volného času. Času, který si však mohla využít i jinak, než jen tréninkem.
Jelikož už jsi dostudovala školu, tak jsi už samozřejmě nemohla bydlet na koleji, takže sis musela vyklidit svůj pokoj. Měla jsi v plánu udělat to, až později, ale jelikož si z Washingtonu přijela o něco dřív, neměla jsi důvod to odkládat.
Došla jsi do kolejí a poté po schodech nahoru do pokoje, který si sdílela z Jessicou. Tvojí trochu výstřední spolubydlící, která však byla velmi dobrá s počítači.
“Klidně ti zato zaplatím. Prostě pro mě udělej tuhle jednu věc,” slyšela jsi ženský hlas jak se ozývá z tvého pokoje.
Když jsi přišla blíž viděla jsi tam Jessicu a ještě jednu dívku, jak stojí naproti sobě. Dívka držela v ruce mobil a máchala s ním Jessice pod nosem.
Chvíli ti to trvalo, ale nakonec ti došlo, že dívka je Audrey (viz. HP). Jedna z tvých spolužaček.Zabývá keramikou. Normálně bývala celkem klidná a vyrovnaná, ale teď vypadala naprosto jinak. Její oči, byly červené od pláče, vlasy jí trčeli všude možně, její oblečení vypadalo, že už ho měla na sobě nějakou delší dobu.
“Už jsem ti jednou řekla, že to nemůžu,” odpoví Jessica Audrey s naprostým klidem, který hraničí, až na nezájmů. To Audrey jenom víc naštvalo.
“Nemůžeš nebo nechceš?!” zařvala Audrey. Oči se jí začaly lesknout slzami.
“Obě,” odpověděla jí Jessica. Poté si v klidu sedla ke svému počítači. Audrey položila mobil vedle Jessici, jako by doufala, že to nějak změní její názor, ale když viděla, že se nic nestalo otočila se a naštvaně vyšla ven z pokoje a přitom do tebe bez jediné omluvy narazila. Mobil nechala na stole.
 
Vypravěč - 25. února 2017 14:26
thestaralightblue1963166.jpg
Chvilka volna
Tim

Paolleti stál z otevřenou pusou, když viděl jak se Cass pomalu mění v Nill. Potom co před ním stála téměř perfektní kopie, této rudovlásky odkašlal si.
“Tak to by jsme měli. Bude pár dní trvat, než všechno připravím. A pak ještě pár dní, než seženeme všechny vězně, takže ty zatím můžeš jít zpátky do Miami,” řekne Paolleti Cass a poté se otočí na Tima.
“Když půjdeš rekrutovat vězně, tak půjdu s tebou. Jen, abych ti kryl záda,” řekne Paolleti Timovi, ale z jeho hlasu jde spíš slyšet, že si na něj chce dát pozor.

O 1 den později

Už uběhl den od doby co jste se domluvily na vašem plánu. Nevěděl jsi jak dlouho, budeš muset čekat, než Paolleti vyřídí všechny ostatní věci a ty budeš moct osvobodit Nill. Bylo to velmi zvláštních dvacet čtyři hodin. Projížděl sis všechno informace co jsi měl o všech vězních, ale po pár hodinách ti došlo, že už to umíš nazpaměť a opakuješ si to naprosto zbytečně. Snažil jsi se zabít čas upravováním si svého obleku a zkoušení různých nových věcí, ale i to tě po chvíli omrzelo.
Nakonec to byla Valerie, která ti nabídla něco na zabití času, než se objeví Paolleti. Předtím, když jsi ještě pracoval pro Atlas, jsi v mezičase dělal nějaké služby pro lidi kolem. Rozpustil nějaký ten gang, či získal důkazy proti nějakému korumpovanému politikovi. Jeden z těchto případů se zrovna objevil.
Voda v Indiánské rezervaci pár kilometrů od New Yorku nenapravitelně znečištěna. Celý region získával svojí vodu z podzemního pramene, který byl na rezervaci.
Znečištění přichází kontejnerů z nebezpečného odpadu, který byl na rezervaci “odložen” asi před deseti lety. Ale vypadá to, že kontejnery možná začaly prosakovat. Na povrch sice smutný příběh, ale ne o moc víc. Valerie však našla důkazy, které by mohly naznačovat, že kontejnery nezačaly prosakovat sami od sebe. A tak jsi se rozhodl se na to jít podívat osobně.
Přijedeš do města, které s rezervací sousedí. Pokusi jsi se udržet všechno co nejvíc v tajnosti, ale jsi známá osoba, takže nebude trvat moc dlouho, než tě někdo potká. Město není zas tak velké, takže máš jen několik možností jak začít. Můžeš zajít za místním šerifem, nebo starostou. Nebo se poptat v místní jídelně, co si o tom myslí místní. Nebo by jsi samozřejmě mohl jet k jádru problému hned se vydat do rezervace.
Ať však půjdeš kamkoliv budeš si muset vymyslet nějaký důvod proč se multibilionář rozhodl rezervaci navštívit.
 
Cass Light - 25. února 2017 11:08
little_bird_by_fhrankee3681.jpg
U Tima doma

Podívám se na ty dva. Chápu. No.... asi se nedá nic dělat.
Vzdychnu. Proč musím vždycky vyřizovat takovéhle věci?
„V pohodě. Stačí, když mi seženete fotku a já se už postarám o zbytek.“ Řeknu a narovnám se.
„Mám totiž ještě jednu schopnost.“ Řeknu a předvedu jim to názorně. Proměním se, vybavila jsem si Nill. To docela dobře stačilo. Moje barva vlasů se změnila na rusou, samy se zkrátili na stejnou délku a tvar, jako měla ona. Kůže se začala sama posouvat a měnit barvu, výška, váha, rozměry, vše se změnilo a pak jsem sundala masku a před kluky stála přesná kopie Nill.
„Umím taky měnit podoby.“ Oznámím jim hlasem Nill.
„Takže řekla bych, že tuhle stránku máme vyřešenou. Jen asi bude potřeba mít ten doklad. Dejte mi fotku agentky a to mi stačí, abych se na ní proměnila.“
 
Vypravěč - 25. února 2017 11:04
thestaralightblue1963166.jpg
Nejlepší kámoška
Samantha

Grace se zastaví s otevřenou pusou, když na ní vyjedeš. Její šok však rychle přejde v ofenzívu a už je připravena ti říct svoje, ale poté se omluvíš a začneš plakat.
Dopis mezitím ladně spadne na podlahu, ze které ho Grace zvedne a během pár vteřin si ho přečte.
“Ten hajzl,” jsou její první slova. Poté k tobě přijde blíž a obejme tě.“No, tak. On si ani slzy nezaslouží,” řekne ti Grace, zatímco tě jemně hladí po vlasech. Potom co už se tvé slzy, aspoň o trochu zmenší, Grace ti pomůže postavit se na nohy.
“Jestli chceš, klidně odtud můžeme vypadnout. Ano, šéf nás nejspíš zabije a jestli to ne, tak určitě vyhodí, ALE moje kamarádka je mnohem důležitější,” řekne Grace s přátelským úsměvem. Její copánky jí mezitím padaly do obličeje, tak si je jednou rukou odhrnula.
 
Tim Mclaren - 24. února 2017 19:56
5d77e0d1728afd12c9319b3917c591953814.jpg
Doma

"Hmm..."
Zamručím a prohrábnu si rukama vlasy.
"Hmmm... dejme tomu, že nezná její pravou identitu... asi by se slušelo přiznat, že já už jí zjistil, ale to je protože funguju jinak..." pronesu a poklepu si prstem na hlavu. Ale ne, protože bych třeba měl o kolečko více, spíše možná o mikročip.
"...každopádně.... mohl bych vytvořit falešnou ID kartu... i čočky, pro případný sken sítníce... jo, našel jsem vhodnou osobu, za kterou by ses mohla vydávat, ovšem není to 100% úspěšnost, protože nevím, co přesně agentka teď dělá, takže může dojít k odhalení a to by bylo špatný..." řeknu.
Samozřejmě jsem měl na mysli Eshu, ale pořád tu bylo to, že jsem nebyl napojený do systému Atlasu, kdyby jo, mohl bych zajistit skoro všechno. Povzdechnu si.
"Rozhodni se sama..."
 
Samantha (Sam) Hewitt - 23. února 2017 22:33
33oq39o3955.jpg
Soumrak v čase minulém současném
Většinou mi nedělá problém se vyhnout tomu co nechci jako by svět byl jedna velká šachová partie.Ale teď je to jiné když držím v ruce pomačkaný dopis i když už jeho slova znám nazpaměť.
Nikdy nezapomínám ještě teď si pamatuji jak mně holky v prvním semestru vystrčily nahou z šatny a mysleli si že mně to bude vadit.
Přesto ten dopis znovu ho pročítám jako bych doufala že se jeho obsah změní.Einstein přece řekl že všechno je relativní.
Bílý jezdec vyšel dámě vstříc,ale jak mám tuhle partii vyhrát?
I já využila příležitost když máma chtěla abych střední školu přeskočila (a šla rovnou na vysokou) a teď jsem naštvaná to udělal někdo jiný?Přesto si nemohl najít školu zde?Co Skotsko nebo Irsko nebo něco blíž?Není tanečník tak proč Španělsko?Představa Raye jak na stole tančí flamengo mně na chvíli pobaví,ale jen na chvíli.
Proč ne rovnou Spojené státy ať je mezi námi pro jistotu oceán.
Protože Američané jsou barbaři a Spojené státy jsou smetiště které praská ve švech a kde by si dobrovolně nehrál ani pes.I ti ubozí bezdomovci žebrající na ulicích Liverpoolu nebo Brightonu mají víc úrovně než průměrný Američan.A to měla Unie původně ušlechtilý záměr je smutné jak může někdo takhle klesnout.Vrátím se však zpátky k dopisu taky ho nechci číst,ale musím.
Byla jsem ... ne jsem si jistá že se najde místo pro vás oba,nejsi vědec tak třenice ohledně nějaké teorie nehrozí.Kariéra?Kariéra?Navíc já to nikdy neřekla.Je sice pravda že ti kteří jsou průměrní mají víc času na osobní život a nemusí tak dělat kompromisy,ale oni je přesto dělají aby nemuseli si přiznat že jejich život je na ho ...
Dobře zpátky k dopisu,jasně a to nemohl říct promiň Sam vybral jsem si,ale ty to nejsi?Na odmítnutí jsem zvyklá navíc jsem si jistá že bychom našli kompromis kdyby tomu dal šanci.Tohle není pravidlo Hollywoodu kdy se jeden musí obětovat aby měli díváci nad čím smáčet kapesníky.A potom přijde Grace bohužel já jsem právě jako sopka před výbuchem nebo jako jaderná bomba kde se spojí dvě podkritické množství aby se tak přesáhlo to kritické.
„Ne nejsem v pohodě je to tvoje vina,kdyby jsi mně nevzala do toho pitomého baru!A rozhodně si nemyslím že je lepší ... lepší ...“
Zarazím se a ztěžká dýchám protože mi dojde že Grace neví proč na ní křičím.Možná si myslí že to jsou nervy přece jen dnes je můj den ... mít víc naspěch nikdy bych ten pitomý dopis nenašla.
„Promiň nechtěla jsem na tebe křičet ... já ... ani nejsem naštvaná na tebe ... já ...“
Dopis mi vypadne z rukou,ale já to nevnímám.Chci se vydat k oknu abych se mohla nadýchat se čerstvého vzduchu.Chci si taky zcela vysvléknout abych si mohla udělat pohodlí,ale nakonec se jen zmůžu jen na to že si položím ruce na stůl sesunu na ně a dám se do pláče.
Ráda bych to nechala za sebou,ale nemůžu ... a ani nechci.Bolí to ... je zvláštní přede mnou je teď budoucnost a já přesto ... ne to ne ... nikdy ...
 
Vypravěč - 23. února 2017 16:20
thestaralightblue1963166.jpg
Den D
Samantha

Seděla jsi ve své kanceláře a znovu sis pročítala dopis od Raye. Nebylo ti jasné po kolikáté už ti ta slova probíhala hlavou.
Když jsi se dneska ráno probudila dopis ležel na nočním stolku.. Málem sis ho ani nevšimla. Přece jenom dneska byl velký den. Dneska se mají vyplatiti roky práce. Lidská rasa udělá obrovský krok do budoucna a to všechno díky tobě.
Znovu si to dočteš. Přemýšlíš, že ho odložíš a půjdeš se svým životem dál, ale místo toho se do dopisu znovu začteš.

Milá Sam
Nemám ponětí, jestli to rozluštíš, protože v mé srdce bije tak hlasitě, že skoro neslyším vlastní myšlenky. Takže jestli v tom budou nějaké pravopisné chyby, buď prosím přehlédni je.
Promiň. Odbíhám od tématu, abych se vyhnul tomu co chci napsat, ale je to nutné. První chci, aby jsi věděla, že tě miluju. Miluju tě, až to bolí a vím, že ty mě taky, ale je tady něco co miluješ víc. Tvoje práce má ve tvém srdci první místo a to je v pořádku. Věděl jsem to, když jsem tě potkal a počítal jsem s tím. Avšak nedávno se něco změnilo.
Víš, o mě, že i když dělám mechanika rád, můj pravý cíl je stát se hudebníkem. No, před pár měsíci jsem jen tak na zkoušku podal přihlášku na školu hudebních umění ve Španělsku a oni mě vzali. V tu chvíli jsem si uvědomil, že i pro mě musí přijít kariéra jako první, aspoň prozatím.
Chtěl jsem ti to říct, ale vždycky jsi buď byla v práci, a když už jsi přišla domů tvoje mysl byla ve hvězdách.
A tak jsem musel tohle rozhodnutí udělat sám. Jestli tenhle dopis čteš, znamená to, že už jsem nastoupil na letadlo do Španělska. Nemohl jsem ti to říct osobně, protože nás znám. Buď by to skončila, tak že bych já zůstal, a nebo hůř, ty by jsi obětovala svojí práci kvůli mě. Ale psát ti to ve zprávě mi připadalo kruté a tak jsem ti aspoň napsal tento dopis.
S láskou, Ray


Poté co sis dopis znovu přečetla někdo ti zaklepal na dveře kanceláře.
Hned poté do nich vešla Grace, tvá nejlepší kamarádka, spolubydlící a spolupracovnice. O dopise zatím nevěděla.
“Za patnáct minut začínáme test. Asi by jsme se měli připravit. Všechna tvá práce se konečně vyp…,” Grace se zastaví.
“Jsi v pohodě?” zeptá se tě starostlivě.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.078365087509155 sekund

na začátek stránky