Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

První hrdinové

Příspěvků: 723


Hraje se Denně  Vypravěč Able je offlineAble
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Cass Light je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 15:51Cass Light
 Postava Tim Mclaren je onlineTim Mclaren
 Postava Isaac Coldson je onlineIsaac Coldson
 Postava Jan Hasan je offline, naposledy online byla 18. ledna 2017 14:48Jan Hasan
 
Isaac Coldson - 17. ledna 2017 23:11
isaac7305.jpeg

Společnost


Mlčky Cedrica následuji ven a dál k onomu pověstnému stavení, kde bydlel ten starý blázen. Tam jsme vešli dovnitř. "Dobře, ukaž se." Řeknu.

Nakonec se přece jen prokáže Cedricova schopnost mluvit s lidmi a jednat s nimi, neboť stařec Cedricovi ustoupí.
"Proč by někdo schovával zbraně? Prevence proti hrozbě. Připravenost. Snad někdo věděl o nebezpečí Krále." Navrhnu ale na jeho další slova se neznatelně pousměju. "Dobře." Upřímně nevím, co od toho mám očekávat, ale rozhodně mi to neublíží.

Pak staneme před známým motorkářským barem. To jsem byl s Nickem ještě sám. Sami dva, proti celému světu. Ty vzpomínky mě uvrhnou do melancholie. "Znám to tady. Hefaistost byl vůdce motorkářského gangu." Sdělím Cedricovi a následuju ho dovnitř, kde pověstná relaxace a hovor skončil a všichni se začaly koukat na mě. Cítil jsem se celkem nepatřičně, než si Cedric objednal alkohol a po celkem humorném odmítnutí se mu začali všichni smát. On si z toho ale nic nedělal. Naklonil se ke mě a položil mi ruku na záda... tedy... až moc dolů. Jeho jemný hlas a něžný dotek by mě normálně uklidnili, ale nyní mi nebyla normální situace.

Dech se mi při té chvíli kontaktu zadrhl a žaludek sevřel. Udělalo se mi zle. Klesl jsem pohledem k zemi a naprázdno polkl, než jsem se pomalu otočil na Cedrica.
"Omluv mě." Pípl jsem a namířil si to ven. Bez ohledu snad na cokoliv jsem vyšel z baru a šel dál... vlastně jsem ani nevěděl kam. Chtěl jsem se dostat dál od lidí. Dál od nestvůr. Dál od všeho možného.

Najdu si klidné a hlavně prázdné místo, kde se jen posadím na trávník a natáhnu se na záda. Koukám se do tyrkysového nebe, do té zdánlivě nekonečné, modré prázdnoty, kde vládne slunce. Nevěděl jsem co dělat... a tak jsem jen zavřel oči a rozjímal.

 
Cass Light - 17. ledna 2017 22:39
little_bird_by_fhrankee3681.jpg
Co se to děje?!

Nevím kolik času uteklo, ale pamatovala jsem si, že jsem se chvílemi budila, ale zase jsem upadala do bezvědomí.
Když jsem se probudila naposledy, hrklo ve mě a vystartovala jsem na nohy, tedy než můj pokus strhli zpět pouta. Zůstala jsem chvíli zmateně mrkat a sfoukla z obličeje pramen blond vlasů.
Rozhlédnu se. Moje škola? Proč mě vzala zrovna sem? Ne... neříkejte, že tohle je její základna? Napadlo mě to, ale říkala jsem si, že přece nebude mít základnu na tak očividném místě.
Uslyšela jsem Maryin hlas. Otočím tam hlavu a Vox stojí vedle ní.
Skoro až přátelsky mě informovala, že pokud něco zkusím tak dostanu pořádnou perdu elektřinou. Ano... ráda využívala znalost mé slabiny.
Zamrkám, protože jsem uviděla v jejích knoflících svůj odraz... kdo to k čertu je?!
Teď jsem se neudržela a vyvalila oči. Co se mi to stalo?
Odtrhla jsem oči od svého odrazu, když Mary začne řešit kdo jsem.
„Hm... myslela jsem, že o mě už dávno víš všechno.“ Řeknu a dívám se na ní. „Myslím, že tohle si nechám pro sebe. Je příjemné vědět, že nakonec nevíš všechno.“ Ušklíbnu se na ni a zatrhám rukama.
„Tak... teď přišla ta chvíle kdy padouch prozradí svůj ďábelský plán?“ zeptám se.
 
Vypravěč - 17. ledna 2017 22:23
thestaralightblue1963166.jpg
Odhalená identita?
Cass

Slyšela jsi jenom jak se Mary začala smát nad tvojí poznámkou. Ještě poté něco dodala, ale to už jsi ztratila vědomí. Avšak momenty předtím, než si upadla do tmy cítila jsi, jak se ze svého Ms. Slayer stavu přeměňuješ do normálního.
Následovalo bezvědomí protkané občasnou luciditou. Jednou jsi cítila jak tě někam vezou a pak si zase upadla do spánku. Poté si slyšela nějaké hlasy.”Tohle je Ms. Slayer? Nějaká malá holka? To je…” zbytek si neslyšela, jelikož si znovu upadla do spánku.
Když jsi se už finálně probudila prudce jsi vystartovala na nohy. Nebo jsi to aspoň chtěla udělat, ale tvé nohy a ruce byly drženy zvláštně vypadajícími kovovými pouty, které byly přibité k zemi.
Podívala jsi se na sebe, na své pomlácené ruce a na své blonďaté vlasy. Zdála jsi se vyléčená. Ne plně, pořád si cítila nějaké modřiny a otoky, ale už jsi se mohla hýbat. Podívala jsi se kolem sebe. Byla jsi ve škole, ale vypadalo to tady jinak. Vypadá to, že Vox za zimní prázdniny přemodelovala. Vaše škola, byla celkem obrovský kampus, takže jsi to při tvé minulé návštěvě ani nemusela postřehnout.
“Počkat, blonďaté vlasy!” projelo ti hlavou z ničeho nic. Ty jsi neměla snědou kůži, byla jsi snad jediný člověk v Miami bledý jak stěna.
“Hvězdička se nám probudila,” uslyšíš najednou Maryin hlas, jak přichází do místnosti. Vedle ní stojí Vox.
“Jen tě škádlím. Dneska si vážně zazářila,” řekne poté Mary a stoupne si před tebe.”Mimochodem, jestli se tvůj tep moc zvýší, nebo tvoje velikost změní dostaneš několik tisíc voltů přímo do svalů. Jen pro zajímavost,” vysvětlí ti Mary důvod zvláštně vypadajících pout.
Mary má na sobě černý kabát s zrcadlovými knoflíky. V jednom z nich zachytíš svůj odraz a máš co dělat, aby se ti nezvýšil tep. Místo tebe na tebe zírala nějaká modrooká blondýna, jako vystřižená z pomády.
“Nechala jsme tvůj obličej projít všemi možnými databázemi, ale nikde o tobě není ani zmínka. Slayer, ty jsi zajímavější a zajímavější,” řekne Mary a zavrtí přitom hlavou, jako by jsi byl štěně, které jí překvapilo novým trikem.
“Víš co? My jsme staré známé. Prostě se tě zeptám přímo. Jak se jmenuješ?” zeptá se tě.
 
Vypravěč - 17. ledna 2017 22:03
thestaralightblue1963166.jpg
Rogg
Jan

Jen co zařveš svojí výzvu ozve se zlomyslný smích.”Bojím. Já jsem tě jenom nechtěl odehnat,” řekne hlas. V té samé chvíli se na zemi objeví malý plamínek. Ten se však během chvíle začne zvětšovat a než se naděješ stojí před tebou ohnivá bytost s kamenným skeletem, který jí dodává aspoň nějaký tvar (viz. HP).
“Můžeš začít prosit. Nepomůže to, ale aspoň mě pobavíš. Já jsem Rogg. Jeden ze čtyř rytířů Valefara a já zajatce neberu,” představí se ti Rogg v celé své kráse.
Když se ti představí cítíš jak se v tobě něco zapíná. Obalí tě sytě oranžová záře. Tvoje krátké bíle vlasy ti dorostou, až po ramena. Tvoje svaly se automaticky napnou zvětší a tvá ramena jsou širší. Tvé oblečení se promění v červenou kápi a trochu železného brnění. Tvoje hruď je však naprosto holá. Jako nejdivnější je však fakt, že tvé ruce se přemění. Na tvé levé ruce se objeví tlustá železná rukavice a tvá levá se promění v ohnivý pařát.
Poté světlo opadne, ale pořád máš kolem sebe slabou oranžovou auru.
Rogg, očividně šokován tvojí proměnou, se na tebe znovu vrhne, ale ty téměř automaticky chytneš jeho ruku a odhodíš ho zpátky.
“Valefar nelhal. Vážně za ním poslaly Válku,” řekne Rogg.
“Uvidíme, kolik v tobě zůstalo z člověka,” dodá ještě. Poté se otočí na vlak, uvnitř kterého jsou ještě nějací lidé, a zhluboka se nadechne očividně připraven chrlit oheň.
 
Vypravěč - 17. ledna 2017 22:01
thestaralightblue1963166.jpg
Město Blackburn
Isaac

Cedric tě pobídne, aby jsi šel za ním. Zavedete tě ven z velitelství a do města. Jako první zajdete ke staříkovy o kterém se předtím Cedricovi zmiňoval muž.
Stojíte před malým rodinným domkem, který vypadá že se o něj nikdo moc nestará. Jestli byl někdy nabarvený, tak to ani nejde poznat, teď je tam převážně šedá cihla a popínavé rostliny.
“Vím, že jsem ti říkal, ať poznáš město, ale tohle nech na mě,” požádá tě Cedric, než vstoupíte dovnitř. Cedric zaklepe na dveře. Chvíli se nic neděje, ale nakonec jsou dveře otevřeny starým mužem s bílými vlasy a nažloutlými zuby. Vešli jste dovnitř.
“Slyšel jsem, že jste zase střílel po sousedech,” řekl Cedric klidně, jakoby káral malé dítě.
“Nejsou to žádní sousedi, ale…” stařík chce pokračovat, ale Cedric ho přeruší přísným pohledem. Vypadá to, že má talent promlouvat s obtížnými lidmi.
“Ale zajímá mě spíš, kde jste získal ty zbraně? Myslel jsem, že už jsme vám všechny zabavili,” zeptá se Cedric.
Starý muž jen pokrčí rameny a řekne:”Našel jsem je v lese. Byly tam zakopaný.”
Cedric lehce pokrčí obočí, ale hned poté se zase soustředí na muže. Pokárá ho a vysvětlí mu, že všichni musí pracovat pohromadě.
“To je zvláštní. Proč by někdo zakopával zbraně v lese?” zeptá se tě, potom co vyjdete ven. Cedric pak zavolá na nejbližšího člověka. Řekne mu ať jde za Tarasem a vyřídí, že byly nalezeny zbraně zakopané v lese.
“Ale to můžeme řešit zítra,” řekne nakonec,”teď musíš poznat město.”

Chvíli tě vede uličkami, až nakonec dojdete do motorkářského baru ve kterém jsi potkal Hefaista.
“Tady chodí většina lidí, když chce odreagovat, stal se z toho takového místo odpočinku,” vysvětlí ti Cedric, když vstupujete dovnitř. A sám to vidíš. Všichni tady spolu v klidu popíjí a klábosí. Tedy, až do chvíle, než si všimnou tvého příchodu. Poté celkem všichni zpomalý ztichnou a podívají se na tebe. Očividně nevědí co dělat.
“Dám si vodku s džusem,” zařve z ničeho nic Cedric uprostřed napětí, které by se dalo krájet.
“Prosím tě, ty by jsi nezvládl ani ten džus,” odpoví mu barman. Všichni se začnou smát. Dobrá nálada je navrácena. Cedric se k tobě přiblíží a zašeptá ti do ucha.”Bude to v pohodě,” řekne jemně. Cítíš jeho ruku na svých bedrech, jak tě něžně pobízí dopředu. Jeho ruka je na spodnější části tvých beder.
 
Jan Hasan - 17. ledna 2017 19:00
war24737908.jpeg
Máte letenku?

Hodil jsem si nohy naproti na sedadlo, pohodlně založil ruce na prsou a zavřel oči. Za chvíli jsem i usnul.
Seděl jsem na kameni v nějaké jeskyni a díval jsem se pod nohy. Naproti mě praskal oheň. Když jsem zvedl oči, byli tu další tři postavy. Všichni seděli jak já. Jakoby na něco čekali. Jen sedí a mlčky koukají do země. Občas někdo přihodí do ohně a to je tak všechno. Nechápal jsem, co se děje. Nemohl jsem se hnout. Mohl jsem se jen dívat. Jako bych tam vlastně ani nebyl. Nechápal jsem o co tu jde. Pak mi to ale došlo. Čtyři tu sedí a čekají? Na co? Až je někdo povolá. A jeden z nich je Válka. Já jsem Válka.

Najednou jsem se díval do očí Aluki, jak se mnou třese. "Co je?" vyhrkl jsem a úplně vypustil, co se mi právě zdálo. Vypadala hodně vystrašeně.
"Dobře, drž se za mnou," řekl jsem a vyšel z kupé na chodbu s Aluki v závěsu. Razil jsem si cestu dozadu, měl jsem v plánu jít až do posledního vagónu a odtamtud se pokusit o útěk. Ale někdo se rozhodl, že mi to prostě zhatí.
"Jak to mys..." nestihl jsem se ani zeptat, jelikož jsem právě proletěl zdí vlaku a přistál asi o nějakých sto metrů dál ve sněhu.
"Sakra práce," povzdechl jsem si a posadil se. Nějak mi to ani nepřišlo, že bych letěl bůh ví jak dlouho a dopadl nějak špatně. Po krátkém ohledání a zjištění, že mám jen opálenou košili jsem se začal dívat po tom zmetkovi, kterej mě vyhodil z vlaku.
"Tak kde jsi? Neříkej, že se mě bojíš! Ukaž se zmetku!"
 
Isaac Coldson - 17. ledna 2017 16:35
isaac7305.jpeg

Až budu chtít znát váš názor,
tak vám ho řeknu


"Můžeme si nedovolit riskovat?" Odvětím Willow obratem. Ostatní brzy vyřknout své kladné přitakání.

Kvůli Willow si vzpomenu. Jezero je přeci jen kolébka Nadlidí. K Willow jen nakonec kývnu s tím, že teď je alespoň malá chvíle odpočívat. Ostatní se rozprchnou za svými povinnostmi, jen Cedric se mnou zůstane.
"Dobře. Někde jsem slyšel, že mám poznat sám sebe a nepřítele." Přikývl jsem a vydal se za Cedricem. Morálka, neshody... nojo, to je moje. Příležitost okouzlit.

 
Cass Light - 17. ledna 2017 16:23
little_bird_by_fhrankee3681.jpg
Únos

Spráskla jsem ruce a když jsem je odtáhla viděla jsem, jak John padá k zemi. Byl asi v bezvědomí. Nehýbal se a ani se nezvedl, to bylo pro mě hlavní.
Vydechnu a rozhlédnu se. Vše vypadalo tak male, jak jsem byla velká. Viděla jsem tamhle lidi? Měla bych jim jít pomoci. A co Marco? Můj Marco?
Adrenalin vyprchal, zachvěla se mi kolena a začala jsem klesat na zem. Naštěstí jsem se při tom zmenšila, takže když jsem dopadla už jsem měla svou normální velikost.
Zůstala jsem ležet a vnímala jsem každou část svého těla. Zírala jsem do nebe a doufala jsem, že po chvíli odpočinku se budu schopna zvednout.

Uslyšela jsem helikoptéru. Přistávala tak, že jsem neviděla kdo to je. Myslela jsem si, že možná Atlas.
Ale jakmile jsem uslyšela hlas, bylo mi jasné kdo to je. Zamračím se. Kupodivu i tohle bolelo.
Najednou jsem znovu ucítila bolest, jak se mi škubají svaly. Bolelo to, ale už tak mě všechno bolelo, takže mě to nedonutilo ani křičet.
Mary ke mě přijde a já se na ní zadívám. Doprovázeli ji dva muži, kterými protékala elektřina.
Mrcha.... chtěla mě vyčerpat a co teď? Hodlá mě unést a pitvat?
Snažila jsem se pohnout, ale jediné co mě poslouchalo byli prsty.
„Nemohla by jsi chcípnout mrcho?“ řekla jsem svoje poslední slova, jak tomu říkala.
Marco... snad to přežil. Určitě se o něj postarají. A já... já se z toho nějak dostanu. Určitě. Nějak.
 
Vypravěč - 17. ledna 2017 16:10
thestaralightblue1963166.jpg
Helikoptéra
Cass

Spráskla si ruce a všechno v okruh jednoho kilometru to pocítilo. Když jsi své dlaně otevřela John spadl na zem. Byl celou dobu ve své červené formě, ale bezvědomí. Tedy nejspíš v bezvědomí.
Ještě pár vteřin, než všechen adrenalin vyprchal si zůstala velká. Všechno kolem tebe se zdálo jako miniatura. Byl to rozhodně nezvyklý pocit. Zdálo se ti, že v jedné z méně zničených budov vidíš nějaké lidi jak se kryjí, ale nebyla sis jistá. Neměla si však čas si to jakkoliv ujistit, jelikož adrenalin vyprchal. Všechna únava a bolest se na tebe najednou navalila a ty jsi se už nedokázala udržet na nohou. Spadla jsi na zem.
Naštěstí jsi se při svém pádu zmenšila do své normální velikosti, takže jsi pod sebou zalehla maximálně nějakého toho mravence.
Naprosto vyčerpaná jsi ležela na zemi. Všechno bolelo. Nevěděla jsi, jestli máš něco zlomené či naražené, ale neměla jsi v sobě dost síly na to, aby jsi vstala.
Poté uslyšíš zvuk helikoptéry. Přistává někde za tebou.
“Nádhera, prostě nádhera,” řekne ženský hlas a tobě je okamžitě jasné kdo to je. Ucítíš jak bolest ve svalech. Ze zkušenosti víš, že to je elektřina, ale jsi už tak pomlácená, že to je jen kapka v oceánu.
“Tolik síly a tolik potenciálu. Rozhodně si nezklamala Ms. Slayer, rozhodně jsi nezklamala,” řekne Mary, když k tobě přijde. Vedle sebe má dva bodyguardy oba srší elektřinou. Snažíš se pohnout, ale po šoku, který si dostala víš, že je jen otázka času, než ztratíš vědomí.
“Nějaká slova na dobrou noc?” zeptá se tě Mary.
 
Cass Light - 16. ledna 2017 23:57
little_bird_by_fhrankee3681.jpg
Staré a nové rány

Na chvíli jsme se zastavili a oba ztěžka oddychovali. Cítila jsem se unavená, krvácela jsem, ale John na tom nebyl o nic lépe.
A pak najednou promluvil. Zadívám se na něj. Myslela jsem si, že ho Ruby zbavila smyslů, ale teď jsem pochopila, že tomu tak nebylo. Jen vytáhla na povrch to co měl uvnitř a zbavila ho zábran.
Vzpomněla jsem si na chvíle, kdy mě týral, připadalo mu to legrační, vždy měl zvrácený smysl pro humor.
Zatnula jsem pěsti, jak jsem se začínala vztekat. Všechny ty pocity mě zaplavily, zlost, nenávist, lítost, ale hlavně chuť mu ublížit. Konečně aby zakusil na vlastní kůži jaké to je, když má nad ním někdo moc a on nemůže proti tomu nic udělat.
Chytla jsem jeho pěst a můj vztek mě posílil. Začala jsem se zvětšovat, takové výšky jsem dosáhla poprvé, ale teď jsem neměla kdy se nad tím podivovat.
„Teď se, ale role obrátí.“ Odpovím mu a on po mě skočil. Zamířila jsem. Teď jsem věděla, že ve své větší velikosti jsem pomalejší, tak jsem musela odhadnout kde v jakou chvíli bude. Ale pak jsem spráskla ruce, snažíš se ho rozplácnout mezi dlaněmi.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.071418046951294 sekund

na začátek stránky