Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Strážci pekel

Příspěvků: 7


Hraje se Denně  Vypravěč Lord.Firewall je offlineLord.Firewall
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Daina Taylor je offline, naposledy online byla 27. února 2017 17:56Daina Taylor
 Postava Darian Dark je offline, naposledy online byla 27. února 2017 16:49Darian Dark
 Postava Rakheila je offline, naposledy online byla 27. února 2017 18:18Rakheila
 Postava Erdix je onlineErdix
 
Rakheila - 17. února 2017 20:34
rakheila8193.jpg

Sál Shromáždění


Stejně jako bouře zuří na nebesích, i mé myšlenky se zmítají v chaotických vírech a jako krupobití naráží na chabé bariéry mého nitra snažíce se prodrat ven, zhmotnit se v slova a nechat se vykřičet ve změti urážek a hrubých obvinění. Stále mám v paměti ty první okamžiky po probuzení na tvrdém, chladném kavalci, zoufalé bušení pěstmi do zdí, dokud kůže neodhalila narudlé květy a Darianovy marné pokusy uklidnit mě. Ne, o nic z toho jsem se tu neprosila. Násilím mě vyrvali z mého života, se všemi jeho otevřenými stezkami a ač jsem možná stále jen bloudila a ještě hledala směr, byla jsem to já sama, kdo si určoval kudy jít. Utíkala jsem s rukama zbrocenýma krví ve snaze nalézt rozhřešení, ale jak by mi něco takového mohly nabídnout tyto chladné, kamenné stěny? Tohle nebyl svět, do kterého jsem patřila a lidé tady mi byli vzdálení.

Čas strávený v tichosti a osamění některé hrany již otupil, ale občasné vlny zlosti a pocitu nespravedlnosti se vždy dokázaly přelít na povrch a když už na sebe nevzaly podobu činů, probleskly v pohledu věnovanému našemu ochránci. Pokud bylo možné o Darianovy takto uvažovat. Možná byl vlastně ale jediným člověkem, se kterým jsem byla ochotná vyměnit si pár slov. Jako jediný únik před šílenstvím, které by mě těch dlouhých chvílích samoty jistojistě dohnalo. Obrazy, co jsem nosila celou dobu v hlavě bývaly v takových časech mnohem živější, prosáklé barvami i pachy, jako bych znovu byla v oněch místech a prožívala je stále dokola.

Věděla jsem, že se mám připravit na přijetí do řad příslušníků řádu, ale nebylo mi jasné, co od toho očekávat. Jak by nějaká ceremonie, předání posvátného roucha mohla jako mávnutím kouzelného proutku snad něco změnit. Panovala tu složitá hierarchie a za dobu svého působení si dokázali vymyslet celou řadu příkazů a trestů plynoucích z jejich nedodržení. Bylo tohle snad darem civilizace? Vynucovat si poslušnost a jednotu myšlenek skrze tyto na první pohled tupé, leč velmi důmyslné metody? Kolikrát z mých úst zazněla slova kritiky nad takovým společenstvím, postrádajícím lidskost a otupujícím mysl samotnou. Nebylo divu, že byli na pokraji zhroucení. "A lidé jako já je z toho mají vyvést? Složit přísahu a navrátit Řádu jeho původní slávu." Koutek se mi zvedl do lehkého úšklebku. Dívala jsem se na další muže a ženy, co byli vybráni a stejně jako na sobě, ani na nich jsem neshledala nic výjimečného, hodného takové zbytečně okázalé ceremonii.

Odříkala jsem slova přísahy, ale zněla mi neuvěřitelně prázdně. Neshledávala jsem na tomhle společenství nic vznešeného a nemohla se ani cítit součástí nějaké rodiny. Spíš jako vězeň, otrok nucený stále dokola opakovat ploché mantry a předstírat spoluúčast a hlubokost svých úvah i při činnostech tak běžných, jako je vytírání podlah. Když zmizely poslední odznaky mé původní příslušnosti, trpkost mě neopustila, ale ani vzpomínky na cokoliv z toho, co se odehrálo. Kromě jiného hábitu se nezměnilo vůbec nic. Necítila jsem žádné požehnání, náznak rostoucí víry, jiskřičku naděje, pocit vlastní výjimečnosti či osvícení, vůbec nic. Jen tíživé stovky pohledů a směsici nepříjemných pachů. Kdysi jsem věřila a slýchala i zkazky o tom, jak se řád Etheleinů snaží pomoci, ale zatím jsem tu nenalezla nic, co by potvrdilo ona slova.

Jídla jsem se skoro nedotkla, snědla jsem jen tolik, co jsem potřebovala a přemítala nad důsledky své volby. Mohla jsem se pousmát vlastní zbabělosti, kterou bych mohla vydávat za pověstnou touhu po přežití, ale byla jsem dost stará na to, abych si nedokázala lhát sama sobě. Uvítala jsem, když jsme byli rozpuštěni a posláni do nových pokojů. Žena, se kterou jsem měla ten svůj sdílet, už mezitím stačila odejít a pustit se ihned do pátrání. Netušila jsem, zda takový entuziasmus obdivovat či nikoliv. Ale i mé kroky nakonec zamířily do knihovny. Možná bych tam mohla nalézt odpovědi na některé z mých otázek, co mě poslední dobou tolik tížily. Otázek o mém daru, možná prokletí, o kterém jsem zatím s nikým nepromluvila...

Říkávalo se, že kdokoliv kdy vstoupil na prokleté písky pouště, byl poznamenán. Tekuté a zrádné písky v sobě uchovávaly pradávná tajemství a nesly v sobě vzpomínky na věky prodchnuté ukrutností, nenávistí a žalem. Dýky vražené do zad spojenců, slova víry snažící se ospravedlnit vraždy a další pachutě lidského selhání. Vrstvily se jedna na druhou, jako ta zrnka písku a občas, na nějaký krátký okamžik do sebe nechaly nahlédnout. Ozvy dávných bitev a vzpomínky na ženu, jejíž tvář se už dávno ztratila v mlze.

Procházela jsem staré mapy, snažila se najít ona místa, ačkoliv jsem měla jen velmi chatrné ponětí o tom, kde přesně se nacházím. Musely tu však být ale nějaké záznamy, možná i vzpomínky dalších, na kom tato místa zanechala nesmazatelnou stopu a vryla se jim do paměti. Deníky prastarých mudrců, cestovatelů, historiků i drsné, obnažující pravdy dalších skeptiků. Má tu naše působení skutečně nějaký význam, nebo je to jen další ze lží, další berlička, co nám má umožnit snazší lopotění se životem?
 
Daina Taylor - 15. února 2017 10:35
20110720073238279a2cd94573.jpg
Studium a pátrání

Jakmile k tomu byla příležitost pustila jsem se do splnění úkolu. S chutí a vervou, kterou jsem už dlouho necítila. Bylo příjemné mít nějaký cíl. Teď, když jsem se nemusela starat o to, kde budu spát, jíst, jestli mě nechytí... mi připadal život mnohem snadnější. Přidat se k řádu bylo doprovázeno mnoha varováním, že to nebude snadné, pomalu jsem měla pocit, že to přirovnávají k peklu, ale pro mě to byl ráj.
Odešla jsem do studovny, kde jsem hodlala začít své bádání. Mohla jsem zkusit observatoř, ale přiznám se, že ve hvězdách se příliš nevyznám. Doma jsem pozorovala hvězdy často a přesto jsem jim neporozuměla. Věděla jsem, že mají své názvy, své uskupení, ale ať jsem hledala jakkoliv nemohla jsem najít ani Velký vůz, což je asi nejvíc známé souhvězdí. Takže knihovna byla pro mě ta správná volba.

Začala jsem se procházet kolem regálů s knihami a prohlížela si jejich hřbety. Namátkou jsem jich pár otevřela a začetla se, ale pak jsem ji zase vrátila, protože jsem z toho neměla ten správný pocit a navíc mi většinou byl ten příběh povědomý.
Podívala jsem se nahoru, nejspíš ty co jsou méně přístupné budou zajímavější. Přinesla jsem si schůdky a začala pátrat ve vyšších policích. Podle prachu na některé z nich už dlouho nikdo nesáhl.
Pátrala jsem dlouho, měla jsem pocit, že jsou to hodiny, ale já se nevzdávala. A pak jsem našla něco co mě zaujalo. Vzadu za první řadou knih jsem viděla zastrčenou, nebo zapomenutou knihu. Vytáhla jsem ji ven a překvapilo mě, že její vazba je udělaná z kůže se štětinami. Že by z divočáka?
Srdce se mi rozbušilo, možná jsem našla to co jsem potřebovala.
Odešla jsem ke stolu, kde jsem se usadila a položila knihu. Sfoukla jsem z ní prach a pak ji opatrně otevřela. Ucítila jsem pach kůže a starého papíru.
Začala jsem číst, nebo se o to spíš pokusila. Bylo to napsáno starým dialektem, kterým se nemluvilo už velmi dlouho, naštěstí pořád některá slova zůstávala stejná jako dnes.
Zkoušela jsem to rozluštit, ale po nějaké době mi slova už jen plavala před očima. Knihu jsem zase schovala a šla si odpočinout.
Druhý den jsem se vrátila a znovu se ji snažila rozluštit. Začala jsem si dělat poznámky. Stranu, řádek a slova, která jsem v nich rozpoznala a doufala jsem, že časem pochopím o čem se v knize píše.
Zatím tak daleko jsem rozpoznala, že se jedná o cestovní deník. To šlo docela snadno poznat, poznámky o počasí, stavu cest a mizerném jídle byli poměrně časté. Jenže jsem pořád nemohla zjistit po čem ten člověk pátral či kam cestoval.
Začala jsem mít obavy, že jsem ztrácela čas s nudným a nic neříkajícím deníkem a že v něm nenajdu nic co by stálo za zmínku.
Až čtvrtý den, kdy jsem už začínala být nervózní a zvažovala to vzdát, jsem konečně rozluštila další slovo, které deník často zmiňoval. Energie. Co s energií? Jakou energií?
Pustila jsem se do práce s novou vervou.

Po dalších mnoha hodinách luštění, zkoumání, pátrání, listování a mnoha říznutí papírem, jsem měla výsledky.
Podle všeho se majitel deníku jmenoval Lyland Bergonel a byl to alchymista. Snažil se přijít na to, jak uchovat životní energii v krystalech a využít ji v léčebným účelům.
Čas se mi krátil, takže jsem musela hodně stran přeskočit, protože jsem potřebovala zjistit jestli na to přišel. Poslední den i hodiny jsem se snažila zjistit právě tohle. A taky jsem to zjistila, i když jsem ještě nerozluštila postup jak to udělat.
Podle toho co napsal, tak na to přišel a bylo k tomu potřeba zvláštní zelený krystal, který se dal najít jen v Nachových horách. To je ono!
 
Erdix - 12. února 2017 23:02
erdix2400.jpg
Sál shromáždění:

Sedím ve své ubikaci. Zatím zpytuji své svědomí a poslouchám kapky deště, které se rázem mění v ohlušující rachot spolu se záblesky světel, které tančí na studených zdech kláštera. Sem tam zajedou do černých spár a zanechají po sobě divnou stopu. V delších sekvencích pak spolu dohromady vytvářejí prapodivné obrazce, které jakoby snad ani nebyly z tohoto světa. Kroutím nad tímto jevem nevěřícně hlavou. Hladím hladkou stěnu, ale je ještě hladší než jsem si myslel a žádné stopy tu nakonec kromě divných škrábanců nenaleznu.

Zanedlouho nás však vyzvou k tabuli k velké hodovní síni. Rozhlížím se kolem avšak nikoho známého tu nepoznávám. Krátká cesta nebyla nezajímavá, chtěl jsem spatřit oblohu přes jeden kamenný výklenek, úzký tak akorát. Ale jen co jsem si zvykal na to nepřirozené přítmí, opět zaburácel hrom a světlo tentokráte ostřejší než předtím, ozářilo sochu chrliče. Ten stál či snad byl přikován už navěky ke sloupu o jehož hladkosti jsem ani tentokrát neměl nejmenší pochyb. Hutná deroucí se voda zde proudila skrze jeho rozšklebenou tlamu přímo dolů a dopadala neznámo kam. Snad až do úžlebí. Nepátral jsem po tom dále. S hrůzou jsem se na něj ještě jednou podíval a musel jsem hned ucuknout svou hlavu.
Někdo mě šťouchl čímsi do zad. Nebral jsem mu to za zlé a dál jsem šel svým tiše vlažným krokem až do předsálí. V duchu si jen žblebtám tu podivnou modlitbu, kterou už si nějaký ten pátek opakuji a pořád se mi v duchu točí dokola a dokolečka. Jen si pořád nemohu vzpomenout na ta pravá slova. V tomto místě se snad vypařilo všechno i včetně jakékoliv melodie či uklidňujícího zvuku.

Pak už vcházíme společně do sálu a já zahlédnu opata ve své róbě jak jistojistě kráčí a všechny oči ho pozorují. Stejně tak jako ty mé. Jeho břitká řeč a hluboké tóny naznačují, že jde o něco mimořádného. Poslouchám ho téměř s kajícnou pokorou, abych se stal dalším služebníkem který má právo na nápravu. Jakmile řeč utichne, sliny v hrdle mi vyschnou. Dech se mi na krátko zastavil, avšak slova opět nějaký čas pokračují. Pak je vše opět ve svých daných liniích. V uších dobrodince však řeč vykazuje jistou míru neurčitosti.

Přísaha je pak něco co je svaté a svazuje nejen ruce, ale i tělo, ale pořád je to lepší než život beze smyslu. S tímto mementem opakuji poslední slova své přísahy. Prohlížím svůj nový zlatý oděv. Nic však na to neříkám. Pak jsem se podívám na své dlaně a pokynu pokývnutím hlavy na dálku i Darianovi. Nepřemýšlím nyní o barvách či jejich významu i když je to zdůrazňováno. Především v tu chvíli přemýšlím o řádu Ethleinů jako celku. Proč tu vlastně byl, proč tu je a proč byl stvořen a za jakým účelem. To je něco co mě zajímá. Co ve mě dřímá. Prostředky za kterých vznikl určitě nebyly náhodné, stejně tak jako můj příchod zde. I ten nemohl být otázkou náhody, ale spíš předurčením vyšší moci. Všímám si, že tu jsou i jiní, podobní lidé, přesto se tak ode mě liší.

Do tváře mi však jako vždy, vidět je jen stěží. Usednu k hodovní lavici a rozhlédnu se opatrně kolem. Vyčkávám na příležitost a poslušně čekám. Jakmile pozvedne opat svou číši, abychom se společně všichni napili i já vyhledám obyčejný dřevěný pohár a naliji si čisté vody. Pak políbím svůj přívěšek, udělám svaté gesto do vzduchu a zhluboka se napiji. Téměř se zakuckám, ale následně vezmu krajíc chleba a nic více a ledva si kousnu. Tím potlačím vznikající kašel. "Skromný jsi a ve skromnosti nechť zůstaneš." To jsou slova, která mi teď tanou na mysli a s tím se ponořím do svého rozjímání. Nevím odkud ta slova ke mě proudí, či zda jsou jen otázkou nějaké nevyřešené minulosti. Spousta věcí ve mě spí a snad jen čeká na to, kdo je probudí. Nebo to snad bude něco? Upadám do jemné letargie.

Zavřu na chvíli oči a slyším kakofonii lidské řeči a břinkání nástrojů. Lžičky, vidličky, nože i cinkot pohárů a překotný smích čísi či čehosi. Zvuky jsou zesilovány i zeslabovány, ale nemůžu s tím cokoliv dělat. Ač se snažím sebevíce, nemohu se soustředit na jednu danou událost. Na něčí rozhovor či plynulou konverzaci. A ačkoliv jsem samaritán a tak trochu konvertita z donucení a víno neokusím už teď se mi zdá, že se mi hlavou prosypávají roztodivné myšlenky. Raději oči opět otevřu a dále přemýšlím.

Proč lidé hodují a slaví něco, o čem vlastně nic neví. Proč se smějí, když vtip postrádá jakoukoliv logiku, zápletku či pointu? Proč se někteří mračí a jiní usmívají a jiným je to jedno. Přehlížím svým nic neříkajícím pohledem všechny členy stojící i obsluhu, která běhá u stolu.

Sám se spíše cítím někým, kdo by měl pomoci a ne tu sedět podroušeně ve svém zlatém oblečení a čekat na výsledek. Cítím se trochu zrazen tím co se tu děje a odehrává této zjizvené noci. Snad je noc, doufám, úplně jsem ztratil pojem o čase. Je tu vůbec? Nebo jsem snad jeho nezbytnou součástí. Nikdo si mě nevšímá. Vlastně ani nestojím o pozornost. Chci zpět do své ubikace. Mysl je zabavena těmito záležitostmi. Nemá smysl v tomto včelím úlu cokoliv řešit. Přeskakuji z větve na větev a každá se pod každým dalším skokem okamžitě láme. Představuji si, že jsem opět sám a kolem mě se odehrává začátek něčeho, čemu dokonale ještě nerozumím a rozumět v této fázi hned tak nebudu. Všechno chce svůj pravý čas, a proto i já se s tím smířím a kousnu si pomalu instinktivně do krajíce chleba. Au, kousl jsem se do prstu. Jeho chuť je zvláštní, nic neříkající, je však sladká, nevypovídající však nic o tomto neurčitém a přesto dokonale fungujícím světě. Zdá se, že je na mě o tomto hluboce a niterně přemýšlet, přesně tak jak mi to má víra přikazuje.
 
Daina Taylor - 09. února 2017 11:33
20110720073238279a2cd94573.jpg
Sál Shromáždění – Klášter

Když jsem se k tomuhle upsala, rozhodně jsem nevěděla co čeho jdu. Ale... pořád to bylo lepší, než život na útěku a věčná paranoia, že mě každou chvíli někdo chytí a upálí mě na hranici.
Upálení za živa nebylo zrovna něco co bych si užívala.
Klášter, ale nebyl tak špatný. Bylo tu tepleji, měla jsem postel, dostala jsem jídlo. Práce jako taková mi vůbec nevadila.
Lepší než prohrabovat odpadky nebo se snažit krást. Trochu jsem však nechápala, proč jsme tak hlídání. Měla jsem za to, že tu jsme dobrovolně všichni. Možná se jen báli, abychom nevlezli někam kde nemáme co dělat. Ale naším hlavním hlídačem byl Darian, který se i před svůj trochu zastrašující vzhled, ukázal být docela hodný.

Utekl nějaký čas a utekl vážně pomalu, když konečně nastal čas stát se členy řádu.
Dostali jsme docela jasné instrukce co dělat a jak se chovat, tak bych neměla udělat žádnou chybu.
Vůbec mě překvapilo, jak z toho dělají velkou věc, noví bratři a sestry v řádu asi není zase tak časté. Divím se, na světě je tolik lidí co by byli rádi, kdyby se po nich slehla zem. Ale asi ne všichni jsou vhodní. Jsem jen ráda, že to potkalo mě.
Když přišel čas našeho zasvěcení, byla jsem docela nervózní, ale slova po Opatovi jsem opakovala bez zachvění hlasu. Mohla jsem být na sebe hrdá.
A najednou jsem měla zlatý háv, cítila jsem se trochu nesvá z tohohle způsobu bleskového převlékání, ale co naplat.
Poslouchala jsem opatova slova. Měli jasná pravidla, snadno k pochopení, to se mi líbilo. Jasné buďto ano nebo ne. Žádné, nebo, tak či onak. To věci příliš zamotává.
A pak jsme dostali první úkol. Najít na obloze nebo v knihách něco zajímavého.
Zatnula jsem pěsti. Výzva! Udělám co je v mých silách abych uspěla! Tohle byla šance ukázat že ve mě něco je. Že jsem víc než jen holka na vdávání.
Zdálo se, že je snadné zahodit starý život. Pro mě určitě ano.
 
Vypravěč - 31. ledna 2017 00:20
pjlogo93735473.jpg
První zasedání nováčků – Sál Shromáždění, Kláštěr Ethleinů

Nad klášterem se proháněla zuřivá bouře. Prudký liják zaléval střechy i nádvoří uprostřed něj nekonečnými přívaly vod a kanalizace jen stěží zvládala odvádět přebytek srážek. Tu a tam udeřil poblíž kláštera oslepující blesk provázený hrozivým hřměním. Přestože zdmi kláštera se ozývalo časté dunění, které by mnohým mohlo nahánět strach, že se blíží konec světa, uvnitř se schylovalo k veliké události. Bez ohledu na nepřízeň vztekajícího se světa, právě opat řádu sestupoval po točitém schodišti své věže, aby zamířil do hlavní síně. Bylo jeho povinností ujmout se přivítání nových členů.

Ethleinov se již tísnili kolem těžkých dubových stolů, které skýtaly mnoho vybraných pokrmů i nápojů. Nebylo příliš zvykem, oslavovat za zdmi domova Ethleinů příliš často a denní režim byl většinou vyplněn jen prací. Každý měl vždy přesně určeno, jakou činností a kdy má přispívat ku prospěchu řádu a proto bylo také spíše výjimečným momentem, když se všichni členové shromáždili ke společné večeři. Příchodu opata tedy již všichni netrpělivě vyčkávali. Jakmile tedy vstoupil do hodovní síně (Sál Shromáždění), šum v sále utichl a Ethleinové povstali. Mnoho párů očí pak mlčky pozorovalo, jak starý a bělovlasý muž s výrazným pohledem kráčel středem sálu, přičemž po obou jeho stranách se po délce nacházely stoly. Ethleinové, jako vždy, byli oděni do mnišských hábitů, převázaných kolem pasu konopnými lanky. Jejich hábity se ovšem lišily svou barvou i kvalitou materiálu.

Zcela vzadu byli oděni do běžných hnědých barev, blíže k čelnímu stolu potom do modrých, zelených, žlutých, rudých i fialových. U čelního stolu, k němuž opat mířil, sedělo jen pět Ethleinů – oděni do bílých hábitů. Do stejných, jako opat.

“ Ethlien venor da bergon honesta!“ Burácivý hluboký hlas opatův přerušil ticho vznášející se v sále brzy poté, co dorazil ke svému místu – zcela vprostřed čelního stolu. “ Dun Ethlien venor honesta end min truene!“ Zahlaholilo sborem celé shromáždění, načež se všichni posadili až na opata, který po zahajovací formuli pokračoval v řeči. Naštěstí pro mnohé již v běžné řeči.

“Osudem Ethleinů je služba dobru! K Ethleinskému údělu dobra patřím i já! Prastaré heslo našich předků, kterým mezi sebe vítáme nové posily. Dnes, jsme se shromáždili všichni, … abychom oslavili příchod nových tváří a duší, které posílí naše řady! Jak všichni víme, je naše služba náročná, ponurá a mnohdy na každého z nás klade téměř neúnosná břemena. Nezáleží na tom, kdo z nás přišel do řádu jako svobodná bytost, či jako trestanec a vyvrhel odsuzovaný obyvateli Sábrie. Každý z nás dostal volbu se k řádu přidat. Každý z nás volal k Ethleinům s žádostí o přijetí a já žádost každého vyslyšel. Stali jsme se všichni jedinou rodinou, která nás spojuje napříč dobami radostí i hlubokého zármutku. Svět tam na druhé straně nás potřebuje a i když si to často neuvědomuje, my jsme si zvolili za své poslání jej chránit! Abychom toho byli ale schopni, museli jsme se nejprve naučit chránit své bratry i sestry zde. Jedině když budeme svorní, můžeme být společně silou a světlem, která může stát proti mocnostem zmaru, zkázy a temnot! Každý z nás je vázán neporušitelnou přísahou, která nás spojuje navzájem mezi sebou, ale i s našimi předky. Zejména skrze našeho vznešeného prapředka. Laimira Sáberského pak máme účast na milosti nebes, v jejichž nový příchod pevně věříme a jej očekáváme. Odtud pak pramení naše síla a odhodlání vytrvat a v bouři stát pevně až do posledního dechu! Je zvykem, v takto významný svátek, prokazovat si navzájem milosrdenství a proto tomuto dostojím i já! Tímto okamžikem, promíjím zbytek všech trestů našim bratřím a sestrám, kteří se provinili proti svým povinnostem či pravidlům řádu! Nechť se ze svých chyb poučí a opět naleznou pokoj, který musí vycházet z nich samotných, ale i vlídnost a přijetí od rodiny Ethleinů! “

Opat se odmlčel a dvoukřídlá brána sálu se rozevřela. Vstoupilo sedm Ethleinů, oděných do černých sutan. Každý z nich předstoupil před opata a hluboce se před ním uklonil. Nato jej opat pohladil po temeni hlavy a tiše každému něco zašeptal. Černé oděvy se pak zalily světlem a když opadlo, nabyly hnědých barev. Jedinou výjimkou byl oděv Dariana, který nabyl stříbrné barvy. “Život v řádu vyžaduje kázeň a poslušnost. Jakákoliv rebélie, bude potrestána. Nikoliv proto, aby bylo dosaženo pomsty, ale proto, aby provinilci okusili důsledků svého špatného jednání a mohli jej začít opravdu litovat. Právě lítost je pramenem pro další život. Vždyť i lítost jednoho z nejmocnějších andělů se stala pramenem z něhož vytryskl nový život pro celé stvoření! Vítám Vás proto zpět na cestě života. Obzvláště pak vítám zpět svého zástupce, Dariana! Pojď bratře a oslavuj s námi nový začátek a příchod nových bratrů i sester!“ Opat poté pokynul Darianovi, aby zaujal místo po jeho pravici. Jakmile tak učinil, opat zatleskal a na malém pódiu před ním se opět rozzářilo stříbrno modré světlo. Napětí v sále vzrůstalo, neboť to byla tak chvíle, na kterou každý čekal!

V záři se počaly zjevovat zlaté hábity, které se vznášely jen pár centimetrů nad zemí. Poté Vás opat pokynutím ruky všechny vyzval, abyste před něj předstoupili. Na tuto chvíli jste všichni také již čekali. Okamžik, který nadobro změní váš dosavadní život. V klášteře jste pobývali již několik týdnů, které se Vám táhly jako celé roky. Bez ohledu na to, z jakých důvodů jste přišli, s vámi všemi bylo zacházeno stejně. Vaše okamžiky, na které si pamatujete, bylo probuzení na tvrdé posteli v potemnělé a poměrně chladné místnosti. Všichni jste byli prozatím společně a byli jste bedlivě střeženi. Nesměli jste vyjít z místnosti bez dozoru. A když se tak stalo, byla vaše cesta vždy do zahrady, do kuchyně, či kovárny, kde jste museli vykonávat ty nejobyčejnější práce.

Stali jste se tak svědky i toho, jak byl Darian – který vás měl na starosti – ztrestán opatem za zdánlivou maličkost. Jeden z nových Ethleinů si snažil ukrást pro sebe více jídla, při čemž byl ale přistižen. Darian se jej zastal přímo před vámi a odmítl rozkaz opata. Ten požadoval, aby jej v jakési trestárně osobně zmrskal. Pochopili jste to všichni. Postavit se opatovi znamená nevyhnutelné potíže! Darian se k vám všem choval vždy laskavě a snažil se vám ulehčit první dny v klášteře, co to šlo. Osamocení – to je první, na co si musíte zvyknout a přijmout to. Jinak se zblázníte. Život – tam v Sábrii pro vás skončil. Ten nový – v řádu – není tak lehký a bezstarostný, ale nabídne vám mnohem více, než jste si dokázali představit. Tak se vám to snažil vštěpovat. Na okamžik, slavnostního přijetí mezi ostatní, jste tedy čekali stejně netrpělivě, jako ostatní členové na slavnostní večeři, plnící sál nebeskými vůněmi pečeného masa, čokolády, medoviny, vína a všeho, co si jen člověk mohl přát. Jeden za druhým proto před opata s očekáváním přestupujete a dle Darianových rad se před ním ukláníte.
“Přísahám, že životem i smrtí budu sloužit věrně bratrům i sestrám, odkazu předků i poslání celého řádu vznešených Ethleinů, dokud mne přísahy nezprostí vůle stvořitele všeho bytí! Nezradím nikdy slova, která zde slavnostně a z vlastní svobodné vůle pronáším a kterými se cele odevzdávám nové rodině ethleinské!“ Tak zněla slova přísahy, kterou jste každý museli opakovat po opatovi. Každý z vás se mohl rozhodnout naposledy, zda chce či nechce být novým členem řádu. Pokud by kdokoliv z vás vzal svůj úmysl zpět, byl by poslán zpět do Sábrie, kde na něj očekával osud, který opustil. Pro dobrovolné adepty byl připraven jejich předchozí život, pro ty nedobrovolné většinou smrt či otroctví, před kterým utekli. Tak jako tak, všem odpadlíkům byla okamžitě vymazána paměť a byli členy eskortního týmu řádu odveden, či odvlečen k portálu. Dobrodužství takového hráče v tuto chvíli nenávratně končí a bude okamžitě z jeskyně uvolněn!

Jakmile jste pronesli přísahu, opat vždy vesel zvolal: “Hle! Nový Ethlein povstal!“ Pak vzal jeden za zlatavých hábitů, levitujících před ním a vzápětí jste do něj byli oděni, zatímco vaše veškeré běžné svršky i všechny osobní věci zmizely. (Ty nejosobnější a drobné věci později najdete ve svých ubikacích. Ostatní pak ve zbrojnici či pokladnici nebo knihovně. Již se staly majetkem řádu. I na toto Vás Darian připravoval a proto jste tím nebyli zaskočeni.) Když přísahal poslední z vás, opat se opět ujal slova.

“ Moji noví bratři! Vaše zlatavé oděvy brzy přijdou o svůj lesk a jejich barva se promění v mlhavou. Zbarvovat se bude pak podle Vašich zásluh či dle úkolů, které vám budou přiděleny. Každému tak bude jasné, co je vašim momentálním posláním! Černé barvy nabudou ve chvíli, kdy budete potrestáni pro nějaké pochybení. Znamená to, že Vás někdo z přestavených (ukáže na bíle oděné i na sebe) potrestal. Pokud se tak stane, přijměte prosím trest statečně a nezatvrzujte své srdce. Jen tak bude možné dosáhnout smíření a návratu k běžnému životu v řádu! Jsme na sobě všichni navzájem závislí. Kde není řád, tam nastupuje chaos! Kde je chaos a zmar, není místo pro světlo a mír! Mějte to na paměti a snažte se, ať Váš oděv není nikdy černý!“ Poté se opat odmlčí a pokyne Darianovi, aby před Vás předstoupil. Když tak učiní, ukáže na jeho oděv a pokračuje s vysvětlováním. “Darianův oděv je většinou také bílý a označuje, že patří k přestaveným řádu. Jediný, komu podléhá, jsem já sám, neboť je mým zástupcem. Mezi jeho největší úkoly patří, provázet nové členy řádu jejich prvními měsíci v řádu. Proto je jeho oděv stříbrný. Znamená to, že je momentálně uvolněn ze svých povinností a že je vám plně k dispozici. Jeho příkazy se budete všichni řídit! Jeho prvním počinem pak bude, že rozhodne, kdo s kým budete sdílet společnou kobku (ubikaci). Můžete jej požádat, chcete-li někoho konkrétního z vašich společníků, ale rozhodnutí je jen na něm. Muži a ženy ale zvlášť!“

Poté se opat rozhlédne po sále a pokračuje. “Modrý hábit znamená, že bratr či sestra má za úkol bádat a hledat v observatoři či nekonečných pramenech knih stopy po předcích, relikviích či pro nás zajímavých místech v Sábrii! Zelené znamenají cestu – jsou to členové, kteří zítra vyrazí na misii. Jejich předmět je tajný a je známý jen jim, mně a členům představenstva! Mají přísný zákaz o zaměření své mise s kýmkoliv jiným mluvit! Na misi zatím nemyslete. Kontakt se Sábrií je privilegiem, kterého se dostává jen za zásluhy!“ Žluté oděvy značí již vyspělé členy, u nichž se projevil mimořádný dar, využitelný pro dobro nás všech. Pracují často v alchymistické laboratoři! Rudé hábity náleží těm, kteří mají za úkol cvičit se v boji a magii v aréně. Fialové náleží těm, kteří budou čas trávit meditacemi a léčením svých zranění. Dnes zde nevidíte šedé hábity. Ty mají jej ti, kteří musí držet stráž u zakázané brány. Tam vás také hned tak nikdo nebude posílat, ale smiřte se s tím, že i na vás jednou dojde řada! A v neposlední řadě hnědé hábity. Těch je kolem většina, jak vidíte. Náleží členům, kteří mají za úkol starat se o běžných chod kláštera – topit, vařit, prát, starat se o zahradu a úrodu. Práce je vždy dost a je pro nás stejně tak důležitá, jako zdánlivě vznešenější záležitosti - mise, výzkum, bádání. To je základní přehled, který bude zatím stačit pro vaši orientaci. Nyní, z vás nových Ethleinů, bude jakýsi tým. Je jen na vás jaký přínos z vaší práce bude řád mít a já vás poté dle zásluh odměním či potrestám. Nejen tresty, patří mezi motivační možnosti mého úřadu! Jakmile dnešní večer skončí a vy se ubytujete v nových ubikacích, které jsou pro vás nachystány, začínají vaše nové životy. Jak jinak, než prací. Pro začátek vám všem ukládám za povinnost, během jednoho týdne najít na obloze či v knihách jakoukoliv důležitou či zajímavou věc, která by se mohla stát vaší pomyslnou startovní čarou. Vaše další úkoly pak budou souviset s postavením, které si pilností a důvtipem vydobudete. Váš oděv bude stále zlatý, po dobu tohoto týdne. Na jeho konci potom s Darianem probereme, jak úspěšní jste byli! Nyní již ale, usedněte ke stolu pod námi a přijměte pozvání k vaší první slavnostní večeři!“

Praktické poznámky:
1. Všichni napište standardní herní příspěvek – reakce na výše uvedené.
2. Darian rozhodne během dvou dnů do 01.02.2017 (pokud to nestihne, učiním tak já – vím, že toho má také dost v reálném životě) kdo s kým bude v ubikacích. Jakmile budete ubytováni, jděte na bod tři.
3. Během jednoho týdne (deadline je 06.02.2017) napište krátký příběh, píseň či báseň – nebo pojednání o objevu na hvězdné obloze. Snažte se být sice struční, ale ne až lakonicky. Čím zajímavější budete vaše práce, tím větší je šance, že právě vy budete odměněni. Pracovat budete v týmech – ve dvojicích tak, jak budete ubytováni. Práce v týmech a utajení bude významným herním prvkem. Vaše práce musí obsahovat prvky vás obou a proto každý zvlášť pošlete svoji část Darianovi šeptaným příspěvkem. Veřejně pak jeden z vás pošle za oba výsledek spojený z vašich dílčích přínosů. Pokud by někdo zůstal sám, bude pracovat s Darianem. Pokud zůstane sám Darian, může - ale nemusí se přidat k jakémukoliv týmu. Míru svého zapojení si může určit on. Samotný hráč bude ubikace zatím obývat sám, do příchodu nového hráče.
4. Jakmile budete mít svoji práci hotovou, dostanete další úkol. Tím bude první lekce v aréně. Opět v týmu.
5. Ve dnech 07.02.2017 až 08.02.2017 každý hráč vybere práci některého z ostatních týmů /ne svůj vlastní tým), který jej zaujme nejvíce. Ne každý je rozený spisovatel a proto oceňujte více chytlavost nápadu před vytříbeným slohem.
6. Každý tým poté předstoupí před Kroniku vědoucích a každý z týmu hodí kostkou (viz. Popis místností). Tým, který vyhraje svou prací „miss publikum“ bude mít jistou odpověď a nález pro další děj.
7. Hráči, kteří vědí, že nebudou moci být aktivní, to napíší do diskuze či poštou. Budou zařazeni do běžného chodu (manuální práce a jediné co se po nich bude chtít je jeden krátký příspěvek – tři řádky s popisem toho, jakou práci si zvolili). Odpověď na slavnostní ceremoniál ale očekávám – byť později.
8. Postavy, které budou plnit úkol zadaný opatem, mohou využívat i místnost rozkoší, či zkoušet štěstí na hřbitově a snažit se zaslechnout hlas předků. Může to přinést zajímavou inspiraci pro vypracování úkolu. Házet kostkou na hřbitově (viz. popis místností) lze jen 1x denně. Pokud někomu padne méně než sedm, tráví jeden den v místnosti ticha a po dobu jednoho týdne již nesmí na hřbitov. Šance na první úspěch zvedám – pro úspěch na hřbitově stačí 75%.
9. Během času na vaše dva příspěvky – na herní ze sálu + veřejně výsledek vaší práce, můžete aktivně komunikovat i mezi sebou. Čím více se budete snažit aktivně utvářet vzájemné vztahy, tím zajímavější to bude jeskyně. A já to ocením opravdu velice – stejně tak i opat 
10. Pokud budete mít dotazy, tak do diskuze. Ať se třeba neptáte na to samé. Při práci v observatoři či knihovně se nehází tentokrát na úspěch. Jde mi i zjištění vašeho tvořivého potenciálu a chuti hrát. Takže vítejte a dobře se bavte 
 
Vypravěč - 25. ledna 2017 09:25
pjlogo93735473.jpg
Kláštěr Ethleinů

Jak již bylo řečeno, klášter se nachází mimo reálný svět Sábrie, kde jsou Ethleinové ukryti běžným smrtelníkům, ale i démonům, kteří by se do něj rádi dostali. Řád se zde ocitl poté, co byl kletbou (viz. Historie) vypovězen mimo Sábrii – kletba je měla naprosto zničit, ale to se nestalo. Protože v dobrodružství bude klášter vašim novým domovem a bude důležitou součástí celého příběhu, je nutné se seznámit s jeho místnostmi a jejich účelem. Celé sídlo řádu se vznáší na kusu země ( o velikosti cca. 3 x 3 km) a je obklopen lesy i horami.

1. Vstupní brána – jedná se o normální opevněnou bránu, kterou se dá vstoupit do kláštera z pozemků kolem. Nemá jiné využití. Za branou se nachází dlouhá chodba, po jejichž obvodových stěnách se nachází obrazy známých předků (dřívějších Ethleinů). Poté následuje druhá brána, za kterou se nachází schodiště stoupající do vyšších pater, nebo klesajících do podzemí. Prohlídku tedy začneme od pater nejvyšších.

2. Opatova věž – je bezesporu dominantou kláštera. Jde o druhou nejvyšší věž – celkem jsou čtyři. Jedná se o sídlo opata řádu, které obývá jen on sám. Vstup do ní není možný bez jeho svolení. Výjimku má jen Darian, který je jeho zástupcem.

3. Observatoř – nejvyšší věž. Je v ní hvězdárna s mocným magickým nástrojem. Magický dalekohled dokáže totiž i ze skryté dimenze (kde sídlí klášter) pozorovat hvězdy a souhvězdí v Sábrii (reálném světě). Každý, kdo se zde bude zdržovat, se může pokusit hledat nějaká vodítka, či znamení, která by mohla být pro řád přínosem. (Hráč, který se o to pokusí, musí sám nastudovat něco málo k nějakému souhvězdí a vymyslet smysluplnou zkazku či příběh, který jej k tomu napadne. Poté hodí desetistěnnou kostkou. Podle toho, kolik padne, na to zareaguji a ohodnotím jej i sdělím nějaké informace, které bude moci použít dle vlastního uvážení).

4. Zbrojírna s celami – nejmohutnější z věží. Je v něm ukryta zbrojnice se všemi známými zbraněmi i brněními. Postavy, které budou vyrážet do Sábrie na některou misi, ji musí navštívit a popsat, co si chtějí vzít se sebou. Aby to ale nebylo tak snadné, musí každou položku najít na internetu (obrázek) a ve svém příspěvku popisující přípravy na výpravu je ukázat. Bude-li toho mnoho, či bude volit s ohledem na misi nesmyslnosti, může mu to Darian či já zakázat a omezit jeho výbavu. Cely slouží pro krátkodobé ubytování případných nechtěných hostů. Mnoho let cel nebylo využito.

5. Věž přesídlování – nejmenší z věží, ale velice důležitá. Mimo jiné v ní má sídlo Darian Darko. Do jeho ubikací není povolen vstup nikomu jinému, mimo opata. Ve věži se nachází další veledůležité prvky. Prvním je místnost s tzv. Kronika Vědoucích. Jde o kulatou menší arénu obklopenou kamennými sochami s kápěmi. Jde o magický a živý organismus, který schraňuje všechny dostupné poznatky z historie. Nikdy nezasahuje do děje ve smyslu provádění změn, ale je obrovsky důležitá. V případě, že narazíte na nějaký Vám neznámý poznatek – jméno, příběh, hudbu, artefakt, který nebude nikde jinde popsán a uvědomíte si to, můžete požádat o radu Kroniku. Hodíte desetistěnnou kostkou a dle výsledku Vám odpovím. Dále se ve věži nachází Knihovna se studovnou – zde můžete strávit nějaký čas tím, že sami vymyslíte nějaký příběh, či něco tématicky zajímavého objevíte na internetu. Ethleinové často bádají a hledají nějakou stopu, která by mohla vést k objevení nějakého místa s artefaktem (díla dřívějších klenotníků), či místa se zachycenou božskou energií ze Sabriela, nebo která by odhalila něco z historie řádu.

Výše uvedené věže tvoří vrcholy čtvercového půdorysu kláštera. Jsou navzájem spojeny mohutnými zdmi, které jsou zakončeny cimbuřími se střílnami. Zdi jsou protkány úzkými chodbami, které je propojují. Z hradeb se dovnitř stáčí schodiště, klesající na úroveň vstupní brány. Klášter má ve svém středu prázdný střed, který je vyplněn následujícím.

6. Zahrada, kovárna, kuchyně – tato místa slouží k běžným účelům. Postav, které nebudou mít zrovna příliš času, budou přesunuty dočasně sem. Jejich prací bude zajištěn běžný chod kláštera.
Dále se v klášteře nachází mnoho dalších míst. Ty se nachází v podzemních patrech. Budou popsány tak, že poslední z nich se nachází úplně nejhlouběji.

7. Sál shromáždění – zde se všichni Ethleinové (s výjimkou těch na misi) jednou týdně shromáždí. Opat či Darian zde budou rozdílet dle svého uvážení úkoly, kterými se budete muset řídit. Příležitostně zde může být v důležitých momentech svoláno akutní shromáždění. V tomto případě bude příspěvek označen jako důležitý a budete mít jen 24 hodin na to, se do ní dostavit. Kdo to stihne, dostane většinou nějaký důležitý a zajímavý úkol spojený s výraznými odměnami. Kdo se nedostaví, má smůlu. Kdo se nedostaví opakovaně a bez řádné omluvy, bude potrestán.

8. Ubikace Ethleinů - Vaše osobní místnosti pro spánek a odpočinek. Jedná se o prosté místnosti se stolkem a dvěma postelemi. (Ano - Každý z vás bude mít svého spolubydlícího. O tom, kdo s kým bude sdílet pokoj, rozhodne Darian. Můžete ale projevit speciální přání – poštou pro Dariana. Jedinou závaznou podmínkou je rozdělenost pohlaví – tedy jen muži zvlášť a ženy zvlášť).

9. Aréna – místo pro aktivní výuku (magie a boj s démony). Zde to budu řídit zpočátku jen já sám, později i Darian.

10. Trestárna – místnost pro provinilce. Kdo bude přítěží, bude umístěn sem a bude potrestán. Trest a délka trvání bude na opatovi.

11. Místnost ticha a lazaret – Zde se budou zotavovat zranění - postavy (po trestech či nehodách), či zde budete meditovat za účelem obnovení celistvosti duše po bojích či magii Ethleinů.

12. Alchymistická laboratoř – místo pro výrobu magických lektvarů. Tuto místnost budete používat až později, poté, co naberete nějaké zkušenosti.

13. Místnost rozkoší – jediné místo v klášteře, kde je možné provozovat sex. Je pouze pro hráče starší 18-ti let. Bez výjimek. Vstup pouze na vlastní nebezpečí. Postavy, které se spolu domluví a budou si chtít spolu užít, musí být v této místnosti a musí psát soukromé příspěvky adresované jen tomu, komu jsou určeny. Za porušení je trestárna. Při opakovaném porušování vyhazov z jeskyně.

14. Pokladnice a dílna klenotníků – jsou zde peníze a drahocennosti. Při přípravách na výpravu vám zde bude vydána nějaká hotovost – dle délky trvání mise. Dílka klenotníků je již převelice dlouho prázdná, protože je tomu již dlouho, co poslední klenotník zmizel, či zemřel. V případě objevu klenotníka, zde může být vyroben artefakt – relikvie.

15. Vodopád zjevení a portál – velice důležité místo. Je vstupní branou do Sábrie. Přenos je ale velice náročný na energii, která je napájena ze světelných krystalů. Dobíjení je možné jen sporadicky – sběrem měsíčního a hvězdného svitu. Z tohoto důvodu je možné na misi vyslat vždy jen menší skupinku Ethleinů. Tedy ano – ne všichni se budete vždy účastnit mise. Někteří budete mít práci v klášteře. O tom, kdo na misi bude vyslán a bude tedy tvořit hlavní dějovou linii, rozhodnu já, nebo Darian. Z počátku se bude rozhodovat dle míry zapojení a aktivity jednotlivých hráčů, později se bude brát ohled i na různá zranění a potřebu zvýšit opět celistvost duše postav. Portál je mramorový kruh za vodopádem. Vodopád slouží k odhalení případného démona, který by portálem prošel. Portál a vodopád je vždy chráněn službu držícími Ethleiny.

16. Hřbitov – dlouhá chodba s jednoduchými, do skály vytesanými kobkami, které jsou zavaleny kameny. Odpočívají v nich někteří zesnulí Ethleinové. Ty nejvýznamnější potom řád pohřbil do za kamenné zdobené sarkofágy. V chodbě hoří tři černé svíce – nikdy nezhasnou. Povídá se, že pokud se za předky zastaví v příhodnou dobu některý z vnímavých členů řádu, může zaslechnout tichounké šeptání zesnulých. Šance na to je ale opravdu malá. Pokud chcete zkusit, hoďte procentuální kostkou – úspěch je hodit více jak 94%. Pokud ale hodíte méně než 7% zachytíte strach některého ze zesnulých (spojený s jeho většinou tragickým skonem) a ubere Vám to 50% celistvosti duše.

17. Zakázaná brána – Nejhlubší a děsivé místo v klášteře. Jde o dvacet metrů dlouhou a úzkou chodbu. Přestože v ní plápolají pochodně, je zde nepřirozená tma a hrozná zima. Na počátku chodby je strážnice, kde musí sloužit vždy nejméně dva Ethleinové po dobu celého týdne. Dvakrát za neméně tři dny (reálného času) musí projít celou chodbu a zkoumat, zda někde nepraská strop, či zdivo, nebo něco zcela jiného podezřelého. Na druhém konci chodby jsou malá kamenná dvířka v mohutné a tlusté skalní mase. Dvířka jsou uzamknuta sedmi řetězy se sedmi zámky. V případě, že hlídka něco podezřelého zjistí, je povinna o tom bezodkladně informovat opata či Dariana. Opat má u sebe 4 klíče, Darian potom tři. Opat i Darian pak musí zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Za kamennými dvířky se nachází bývalý portál řádu, kterým do sídla málem pronikl démon Hubitel. Portál je zabezpečený, ale nikdo neví jistě, zda se jej podařilo zcela neprodyšně uzavřít. Portál je obklopen řadou věčně hořících svící, které mají ještě posílit mocná ochranná kouzla, které toto místo obklopují. Zhasnutí jediné z nich může mít strašné následky. Hlídka, která bude držet službu, se má na co těšit. Nikdo se zde rád nezdržuje. Zdávají se tady všem děsivé a živé sny. Postavy, které budou nuceny být zde, mají po dobu jednoho týdne sníženou celistvost duše o 40% a HP i magickou energii o 50%. Poté musí projít zkouškou ve vodopádu a pak trávit čas v lazaretu a místu ticha či ubikacích. Pro doplnění představy uvádím, že do strážnice se dá vstoupit jen v pojízdném výtahu, který je možné ovládat jen z horního patra – místnost za hřbitovem. Celé patro se zakázanou bránou je od zbytku kláštera zcela odděleno. Výtah končí buď ve strážnici, nebo na římse pod těžkými, padacími dveřmi 30 sáhů vysoko nad strážnicí. Tyto dveře jdou otevřít jen zvenčí. Hlídka je spojena s klášterem jen speciální obdobou potrubní pošty. Poplach vyhlásí posláním magické patrony obsahující rudou mlhu a zvukovou sirénu.



Tak milí hráči, dospěli jsme na samotný počátek celého příběhu. Všichni hoďte dvakrát kostkou (viz. Pokyny ve vlastnostech postavy v homepage) pro určení míry vašich vlastností. Poté máte dva dny na dotazy. Budu se snažit dříve, ale garantovaně snad až v pátek v noci, či během víkendu, očekávejte první herní příspěvek, na který budu očekávat již Vaše reakce.

S úctou
Vás PJ
 
Vypravěč - 20. listopadu 2016 13:21
pjlogo93735473.jpg

Obrázek



... Je mnoho cest jak přežít v pustině pro vědoucího. Mnohem méně jich pak nalezne ten, kdo se pustinou stal. Chraň se státi pustým, nebo Tě pohltí věčná zkáza ...

Kronika řádu Ethlien



Vítejte v zemi mezi nebem a zemí. Doslova. Vítejte na pomezí mezi životem a smrtí. Ať už dobrovolně, či jako únik před popravou, jste se stali novými členy bájného a tajemného řádu Ethleinů. Národa, či snad dokonce celé rasy, která již měla být dávno zapomenuta. Jen málo je těch, kteří o ní ví a ještě méně je těch, kteří na ně nevzpomínají s kletbou na jazyku. Jejich přítomnost totiž děsí jako nepojmenovaná hrůza ze sna. Ať tak či onak, museli jste dát, či dobrovolně dali svůj život jim. Pro pouhé přežití, nebo pro větší cíl. Odsud ale již není návratu. Stal jsi se jedním z nových strážců pekel. Bůh Ti buď milostiv.

... A byli sami, zapomenuti, prokletí. Jen oni znali tajemství a bloudili v temnotách a strachu. Tma je ale nepohltila ...

Kronika řádu Ethlien

 
 
1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.059048891067505 sekund

na začátek stránky