Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Zákon v zubech II.

Příspěvků: 47


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Victoria Christie le Dante je offline, naposledy online byla 16. ledna 2017 11:23Victoria Christie le Dante
 
Victoria Christie le Dante - 05. ledna 2017 22:31
vicky28941.jpg
Noc druhá, galerie

Vida, zdá se, že Výkřik byla správná strunka na vzbuzení většího zájmu a zajímavost s tím spojená se chytla jako vynikající téma k hovoru.
"Vlastně jen jeden."
Odpovím na jeho první otázku.
"O dvou víme, třetí má údajně nějaký soukromý sběratel a čtvrtý je kdovíkde... Nemám až takový přehled, jak možná působím."
S úsměvem na něj mrknu.
Ve skutečnosti mám o takových kusech až moc dobrý přehled, ovšem je pravdou, že o čtvrtém díle nevím se stoprocentní jistotou nic. Naopak o třetím vím, že ten soukromník, co se jím pyšní má podvrh a originál je na mém bezpečném místě. Tuhle pravdu ale před Damienem úspěšně zamlčím.

"Rozdíly, jistě... na jednom plátně jsou více výraznější oči postavy a nějaké detaily, na dalším je oděna v modrém rouše, nikoli v černé jako je zde... Jsou tam rozdíly. A všechny jsou tvořené jednou rukou."
Jsem náležitě hrdá, že tohle dílo mám ve sbírce, byť je to sbírka tajná. S největší pravděpodobností jí nikdy žádnému svému lidskému partnerovi neukáži a u upířích přátel si to též dvakrát dobře rozmyslím.

Pokud se Damien nechce zdržovat u Výkřiku, pomalým couravým krokem se suneme dál.
"Když tě nějaký obraz zaujme, řekni si, povím ti o něm, co vím."
Vyzvu jej. Byť jsem se do role průvodkyně postavila, tak bych nerada mluvila jen já a hlavně mě zajímá, jaké plátno jej zaujme.
"Mimochodem..."
Promluvím k jeho rozhlížení.
"Munch namaloval krom Výkřiku ještě další dvě díla v podobném duchu - Běznaděj a Úzkost. Obrazy spojuje prakticky identický výjev krajiny, avšak liší se počet osob jdoucí po lávce a vyjadřované emoce v jejich tvářích."
Mám cuky oživit pár starých kontaktů a vypátrat kam tahle díla skutečně doputovala, protože mít celou trojici je můj dlouhodobý sen. Poněkud se mi jeho splnění zkomplikovalo faktem, že teď pracuji pro zákon, ale... Všechno by se dalo nějak obejít.
 
Damien Edwin Fox - 04. ledna 2017 14:01
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Galerie

Zvláštní obraz a tak barevný. Napadne mne, když si jej prohlížím. Z těch barev mně začínají bolet oči, tak se raději pohledem zaměřím na Vicky a poslouchám pozorně její výklad. Musí se uznat, že se v tom vyzná. Mám to, ale štěstí, že mám osobní průvodkyni a ke všemu jsem s ní na rande.
Chvíli uvažuji nad tím, jestli bych se neměl štípnout, protože se mi to zdá jako až moc dobrý sen, než aby to byla skutečnost.
Takže byli čtyři exempláře. Zarazím se. Myslím, že jsem o tom něco četl. Matně si na to vzpomínám. Jak říká Vicky, ti zloději byli neskuteční amatéři.
"Takže kolik se jich vlastně postrádá?" Otážu se s neskrývaným zájmem. Pokud jsem dobře počítal, tak jeden je zpátky v Oslu, druhý je tady a kde jsou ty další dva. (Počítám s tím, že Vicky nemá ten svůj vystavený u sebe doma, tak aby byl na očích. Místo toho ho má někde schovaný v bezpečí. Takže o tom, že je majitelkou Fox neví. Pokud to je jinak, tak to ignoruj.)
"Jinak je to opravdu zajímavý obraz. Tak neskutečně barevný. Jsou všechny stejné nebo malíř udělal nějaké změny." To by mne vážně zajímalo. Nějak jsem to předtím nezjišťoval. Možná jí mohu připadat, jako barbar. Má matka se o malířství moc nezajímala, pokud se nejednalo o ilustraci do jejich knih.
 
Victoria Christie le Dante - 04. ledna 2017 12:48
vicky28941.jpg
Noc druhá - galerie

S pousmáním přikývnu. V tomhle jsme za jedno, ať jde o černou tečku na bílé ploše, nebo několik barevných cákanců, obojí postrádá to správné umělecké kouzlo.

První výklad byl hodnocen jen jakýmsi zabručením, kdo ví, nač myslel. Těžko se k něčemu takovému vyjadřuje. Zvolím tedy trochu jiný šálek a zabrousím k obrazu, který mě stejně jako spoustu jiných lidí, fascinuje.

"Norský malíř Edvard Munch a jeho Výkřik."
Uvedu autora a název obrazu.
"Co se na obraze děje je víceméně jasné - křičící postava, ponurá nálada, chmury. Norští malíři jsou takovou tématikou proslulí. Často ještě od nich vznikají obrazy s norskou krajinou nebo ze života běžných lidí. Nic z toho však nebude přílši veselé."
Pousměji se.
"Munch prý namaloval čtyři exempláře Výkřiku a je to jeden z často kradených obrazů. Nejčerstvější pokus se odehrál v muzeu zvané Munchova pevnost v Oslu. Možná jsi o tom mohl slyšet. Srpen 2004, ukradli Výkřik společně s Madonou, která tu bohužel ukázaná není. Zloději byli tací nešikovní tragédi."
Znepokojeně mlasknu s myšlenkou, že bych to zvládla s daleko větší grácií i sama, než oni ve třech, nebo kolik jich bylo.
"Při útěku prý obrazy dvakrát upustili a ještě s nimi vrazili do skleněných dveří. Nedavno se muzeu povedlo Výkřik znovu získat, naštěstí prý není tak poškozen, jak se po té události očekávalo... A tohle..."
Ukážu rukou na obraz na stěně.
"... je jeden z těch čtyř."
Vrátím se odkazem k jedné z informací. Ten originál v Oslu se jim vrátil, tady visí druhý, třetí mám já. Do dnes netuším u koho se ukrývá ten čtvrtý, nebo jestli vůbec existuje.
 
Damien Edwin Fox - 24. prosince 2016 22:04
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Galerie s Vicky

"Nemohu nic jiného než souhlasit." Jsem vlastně rád, že se u moderního umění dlouze nepozastavujeme. Přesouváme se někam jinam.
"Nechápu, proč se černá tečka uprostřed bílého pole považuje za druh umění." Zašeptám tiše, tak aby to nikdo jiný kromě Vicky neslyšel. Nechtěl bych se dostat do žádného komfliktu, jenom kvůli tomu, že to je pouze můj vlastní názor a navíc vzhledem k tomu, co Vicky je, nepochybuji o tom, že by mne neslyšela.

Zastavíme se nad velice zvláštním obrazem. Chvíli si jej prohlížím a poslouchám výklad pozorně výklad. Musím uznat, že to co mi bylo sděleno bych z toho obrazu nevyčetl. Jsem naprostý barbar a jediné, co bych byl schopen k tomu říct, že ten obraz je prostě pěkně namalovaný a přečíst si štítek.
"Huh..." Takže se tu díváme na skvělou kopii.
Nějak více se k tomu nevyjadřuji a nechám se vést k dalšímu obrazu.
 
Victoria Christie le Dante - 18. prosince 2016 09:42
vicky28941.jpg
Noc druhá - galerie

Tanec a zpěv od mala, to je jediná možnost, jak může být člověk v určitých věcech opravdu dobrý...
Lidské bytosti se mohou narodit s talentem pro určité věci, ale když je netrénují, je ten talent k ničemu. Děti umělců jsou hnány v rodičovských stopách, ale Lišák je něco jiného. Není profesionální tanečník nebo zpěvák jak by se dalo čekat, nebo velký pan podnikatel v rodinné firmě... Vybral si, co chce se svým životem udělat a stál si za svým.
Nelituje toho někdy? Ne. Myslím, že ne. Vlastně, když vidím jeho pohled, tak nebýt jeho profese, možná bych mu zachránila život, ale už bychom se nevídali.

"Bohužel je."
Přitakám.
"Mnohdy jsou děti umělců pro rodinu příšerným zklamáním, když pro vynucenou cestu, co jim rodičovstvo vyšlape, nemají vlohy."
Dodám k tématu a nechám vstoupit svůj doprovod do budovy.

"Ani v nejmenším jsem s tebou nehodlala diskutovat."
Nechám jak si to vůbec mohl myslet.
"Pozval ji mě. Platba mužem je tedy samozřejmostí.
Dodám s úsměvným úšlebkem a nechám ho ulovit vstupenky. Jakmile se vrátí, nechám si pomoct z kabátu a počkám, než je odnese do šatny.

Rozejdu se do útrob galerie rozhodnou chůzí, prostou jakéhokoli spěchu. Kabelku si nechám v ruce a rozhlížím se po obrazech visících na bílých zdech.
"Tadyty čmáranice jsou vrchol nevkusu. Zabrousíme více do historie."
Řeknu polohlasně, když se k němu nakloním.
Jak jsem řekla, tak i činíme.
Přistoupím k obrazu http://www.slavneobrazy.cz/obr/pict/ISG%20113855.jpg
"Rembrant - Bouře na moři Galilejském. Pluje zde Ježíš se svými učedníky kteří naříkají, že je jejich mistru lhostejna jejich smrt. Nakonec spící Ježíš vstane a výzvou „Mlč! Buď zticha!“ umlčí bouři.
Rembrant namaloval bouři v roce 1633 a je to jediný obraz s mořskou scenérií, který vytvořil."

Shrnu krátce výjev na plátně a přitočím se k Damienovi, abych ztišila hlas.
"Originál ukraden od sěratelky Isabelly Gardnerové roku 1903 a dosud je stále nenalezen."
Záhadně se usměji a krok ustoupím, abych se rozhlédla po dalším obraze, ke kterému přistoupím. Případně počkám na nějakou otázku.
 
Damien Edwin Fox - 17. prosince 2016 12:22
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Konečně galerie

"Hm… nějaký pátek to bude." Začnu s odpovědí.
"Mám takový pocit, že jsem se učil tančit už v době, kdy jsem se naučil chodit. Soutěžil jsem. Moje matka ve mně vždycky vidí ten potenciál, který jsem zahodil jakožto policista." Nevyčítá mi to. Sem tam se o tom zmíní, ale do výčitek to má daleko.
"A to stejné platilo u zpěvu. Chodil jsem do sboru. Občas si zajdu zazpívat do kostela a připomenout si staré časy." Tanec a zpěv, oba jsou fajn. Jenže zjistil jsem, že to není mé poslání. Má práce, kterou jsem si vybral. To je mé poslání. Pomáhat a chránit ty, kteří to sami nezvládnou.
Vždycky jsem trpěl hrdinským komplexem. Ať už tím, jak jsem se na základní škole postavil šikanátorům i za cenu vlastního nebezpečí. Bylo jich pět a já jsem byl proti nim sám. Jak to asi mohlo dopadnout? Domů jsem došel zmlácený, ale spokojený sám se sebou. Otec potom měl zdlouhavou debatu s matkou o tom, že bych k tanečním měl začít chodit na něco, díky čemu budu schopen se bránit.
"Myslím si, že je to úděl potomků umělců." Uzavřu to, když vcházíme do budovy a já vstoupím jako první.

"Lístky zaplatím. Nechci slyšet žádné protesty. Je to rande a já jsem gentleman." Vyjasním Vicky těsně před pokladnou.

"Takže moje vážená průvodkyně, veďte mně." Pronesu, když jsou lístky zaplaceny a kabáty odloženy v šatně. Je čas se pokochat krásným uměním v doprovodu přenádherné ženy.
 
Victoria Christie le Dante - 17. prosince 2016 11:31
vicky28941.jpg
Noc druhá, ve víru tance

Tanec je v mnoha ohledech velmi složitý a jednoduchý zároveň. Jakmile člověk projde základy a naučí se je, tak je pak jedno, jak si naučené dílky puzzle pospojuje a vytvoří tanenčí mozaiku.
Muž však musí být rozhodný a vědět, co chce udělat - on určuje kam se pár otočí, jaké kroky budou následovat, jakou figuru chce předvést. Žena se musí kompletně odevzdat a neprat se o vůdcovství, což spousta z nich nedokáže, nebo se jim i přes veškerou jejich snahu taková představa příčí, že jim podvědomí nedovolí splynout s mužem v tanečnch kreacích.

Proč ne?
Krátce si povzdychnu nad tím, že jsem to navrhla, ale na druhou stranu, písnička je to krásná a je pomalá, takže věřím tomu,ž e to jeho plíce zvládnou s klidem.
Znovu tedy začneme tančit, diváky nechávajíc okolo. Někteří pokračovali ve svých cestách, jiní jen postávali a pozorovali, ale zaznamenala jsem dokonce další dva páry, kteří se pustili také do jistých pohybů. Bohužel spíš než tanec to připomínalo šlapání zelí v těsné blízkosti.

"Není špatné si čas od času vyjít."
Řeknu já, protože si sama nejsem jistá okamžitým oplácením sympatií.
Píseň neznám, ale líbí se mi jak si ji Damien začne broukat. Mám ráda, když muž umí zpívat, alespoň trochu, nebo když zpívá rád (což se mnohdy neslučuje ani vzdáleně).

Dotančíme, i já přispěji zpěvákovi k dnešní "výplatě" a zamíříme ke galerii.
"Jak dlouho jsi se učil tanci?"
Nadhodím myšlenku k hovoru, než dojdeme do budovy plné obrazů, soch a dalších uměleckých děl z různých období.
 
Damien Edwin Fox - 16. prosince 2016 14:07
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Tanec, nuže proč ne

Náš společný tanec byl opravdu neskutečný. Ještě nikdy jsem s nikým něco takového neprožil bez zdlouhavých tréninků, domluv a dřiny. Jako kdyby se naše těla stala jedním, a v myšlenkách jsme si četli o tom, jaké budou naše kroky. Věřím, že něco takového prostě je možné. Přijal jsem skutečnost, že existuje svět nadpřirozena. Tenhle nový fakt mi už nedělá problém.
Volný tanec nám jde, nepochybuji o tom, že by nám třeba takové tango nebo salsa nedělalo žádný problém.

Zpěvák opravdu spustil další písničku.
Další kolo?
"Proč ne? Jde nám to skvěle, ale teď bych si zatančil tady, kde je více prostor." Nakloním se k ní blíže, abych jí to mohl pošeptat do ucha. Tentokrát se nejedná o nic světoborného a tanec by se dal řadit mezi ploužáky. Je to takové klidnější, neboť i hudba je taková. Užívám si chladnou blízkost Vicky.
"Je mi s tebou skvěle." Přiznám se jí. Takto jsem se dlouho necítil. Částečně z toho mám obavy, protože to znamená, že do této chvíle jsem neměl pořádně, co ztratit a teď se všechno změnilo.
Stejně tak jsem přestal vnímat diváky, kteří nás sledují. Kdybych je neignoroval, tak bych znervózněl a nedopadlo by to dobře. Byli jsme jen my dva… a písnička, kterou jsem slyšel v rádiu, takže refrén jsem si tiše broukal společně se zpěvákem.

"So come on, let it go
Just let it be
Why don't you be you
And I'll be me.
Everything that's broke
Leave it to the breeze
Why don't you be you
And I'll be me
And I'll be me..."


Zpíval jsem ve sboru, takže to taková hrůza nebyla. Moje matka tvrdila, že jsem talentovaný a měl bych s tím něco dělat. Místo toho jsem dal na dráhu policisty. Byla proti tomu, ale nakonec uznala, že je to můj život.
O tom, že zpívám, se vědělo. Občas jsem na večírku zpíval karaoke songy, takže to by nemuselo Vicky tak překvapit.
A jak všechno krásné končí, tak i písnička skončila. Opět se ozval potlesk a já se se svou taneční partnerkou uklonil.

"Tak a teď můžeme jít za uměním." Mrknul jsem na ní a vyčkával. Opět zpěvák zahrál nějakou hudbu, ale teď jsem jí nechal být. Je čas jím tam, kam jsme chtěli jít. Ještě by nám to mohli zavřít.
 
Victoria Christie le Dante - 16. prosince 2016 12:59
vicky28941.jpg
Noc druhá, tanec mezi světly

Ještě než mě k sobě přitáhne, sklepnu řetízek kabelky z ramene a vezmu ji jako psaníčko. Tak se bude tančit podstatně lépe.
Hned na to jsem lapena v Damienově blízkosti, která by jednomu zastavila srdce, kdyby mu nějaké bilo.
Volný tanec, sbírka kroků a otoček z různých standartních tanců, a při tom žádný z nich jako celek.
Prvních pár kroků mi trvá, než se přizpůsobím tomu, jak vede. Pokud chce pár skvěle zatančit, zdrženlivost musí stranou, takže není divu, že jsme v jedné vteřině tělo na tělo. Od toho okamžiku jsme jako jeden, když si Damien usmyslí otočku doprava, nemusí nic říkat a točíme se. Vytvoříme spolu něco, co se jen tak někomu nepodaří - perfektní tanec bez domluvy nebo náročných tréninků.

Wau...
Nevšimla jsem si, že máme diváky, dokud jsme nezastavili po skončení písně a neozval se potlesk. Krok jsem od něj odstoupila, ale on mi znovu podal ruku, aby mě několikrát otočil a uklonili jsme se. Po příkladu svého tanečního partnera jsem začala dýchat, jednak kvůli vlastní paranoie a druhak aby se on necítil divně.
Počkám než zaplatí talentovanému hudebníkovi a vrátí se se svým konstatováním.
"Inu... je toho v tobě víc, než se zdá."
Odpovím s upřímným potěšením. Zpěvák mezitím spustil něco dalšího, ve snaze pokračovat v úspěšném výdělku, ale jak vidím Damienův dech, tempo které jsme ke konci nasadili nebylo úplně klidné, jen co je pravda.
"Půjdeme? Nebo chceš další kolo?"
Poukáži ke galerii, ale otázku k dalšímu tanci pronesu spíše škádlivě, než vážně. Nerada bych aby se ještě nachladil.
 
Damien Edwin Fox - 16. prosince 2016 12:28
df185b4af5e745a0e85d81da5a8372cd5767.jpg
Tanec se světly

Jestli se dá na takovou hudbu tančit a taky v aleji mezi světly? Samozřejmě, že ano. Neboť tančíte se světly a s partnerkou. Zaujal jsem taneční pózu a dali jsme se do tance, vyhýbajíc se tak světlům a sem tam i lidem, kteří se jen líně procházeli. Na tváři mi hrál úsměv od ucha k uchu. A to vše do rytmu překrásné hudby a zpěvákova hlasu.
Nesmím mu zapomenout dát nějaké ty drobné. Díky němu přece něco takového děláme.
Nenazval bych to obyčejným klasickým tancem a stejně tak jako ploužákem, byla to jakési splynutí. A chvíli jsem cítil, jako kdyby se pohnuly i samotné sloupy světel, aby naše pohyby kopírovaly.
Hudba se pomalu blížila ke konci a my jsme vytancovali ven z labyrintu světel, kde se utvořil půl kruh diváků. Provedli jsme několik otoček, které kdyby viděl Patrick Swayze, šel by se zahrabat.
Konec taky stál za to a nemluvně o tom potlesku, který jsem opravdu nečekal. Popadal jsem dech, mezitím co jsem uklonil. Bylo to vážně úžasné a tomu chlapcovi co nám tak krásně hrál, jsem hodil papírovku. Zasloužil si to.

Obrázek
"Kdo by řekl, že to stále ve mně je?"
Jsem prostě talent. Abych se vám přiznal, sám jsem netušil, že něco takového zvládnu. Je to dlouho, co jsem naposledy tančil.
Vlastně naposledy to bylo s Nicole. Už přesně nevím z jakého důvodu potřebovala chodit do tanečních, ale to naše tango bylo... velice zvláštní. Stejně jako tanec s Vicky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.048815011978149 sekund

na začátek stránky