Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Král šamanů - Druhé kolo začíná!

Příspěvků: 48


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Amrit je offlineAmrit
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Raigar Svergierson je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 5:51Raigar Svergierson
 Postava Zhang Wu je onlineZhang Wu
 Postava Zeke Asakura je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:03Zeke Asakura
 Postava Železná panna Jeanne je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:03Železná panna Jeanne
 Postava Jessica Vafer je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:03Jessica Vafer
 Postava Lyserg Diethel je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 22:03Lyserg Diethel
 Postava Shirohane Nozomi je offline, naposledy online byla 22. ledna 2017 20:07Shirohane Nozomi
 Postava Leon Kerbes je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:44Leon Kerbes
 Postava Alisdair Donald Whitley je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:48Alisdair Donald Whitley
 Postava Naja Marine je offline, naposledy online byla 23. ledna 2017 6:44Naja Marine
 
Alisdair Donald Whitley - 22. ledna 2017 20:28
ppic2609.jpg
Londýn
Cesta do tohto smiešneho miesta dekadencie bola nudná, podľa plánu a ničím špeciálna - presne tak ako sa to dalo čakať. Cesta zo severného Anglicka, ale aj zápasenie s mizernou dopravnou situáciou veľkomesta jednoducho prebehli. V mysli som dakde úplne inde, trápia ma oveľa väčšie veci ako dopravné zápchy, alebo meniaca sa scenéria v okolí dialnice. Obnovili turnaj šamanov! Všetky tieto otravné rutinné aktivity majú znova jeden ciel a smer a to je turnaj. Aké sú moje šance? Aké kroky by som mal podniknúť? Všetky tieto náročné otázky, ktoré mi znemožnia spánok nie sú niečo na čo sa dá hneď odpovedať.
Zápasiac s týmito otázkami si ani nevšímam ako som sa ocitol v hale kde čakám na odlet do Ameriky. Nie som síce spoločenský a ani tímový hráč... ale dobre si uvedomujem že výzvi a nástrahy turnaja bude veľmi obťiažne prekonávať sám. Ak som si niečím ohľadom môjho dalšieho účinkovania v turnaji istý, tak je to to, že by som mal nájsť niekoho dostatočne hodnotného na spoluprácu.
Už je možné nastúpiť do lietadla...

 
Rozhodčí - 21. ledna 2017 12:22
41717.jpg

Čína – Zhang Wu


Policista nemá absolutně tušení, jak mrtvé zvíře nebo člověk může jíst. Vždyť mrtví nemá hlad, žízeň, nepotřebuje na záchod a podobně. Navíc duch proplouvá předměty a stěnami a nemůže z našeho světa nic vzít. Může pouze ovládnout člověka po jednotě a pomocí jeho bojovat nebo se i nadlábnout – sice z toho nebude mít moc trvalý požitek, ale i tak. Tento výjev je neopodstatněný.
„Raději mlčte,“ varuje ho jemně. „S těmito lidmi se nehádejte. Když jste věděl, že zastavujete, měl jste vysednout a nežrat jeho zboží.“ Vážně ho tahle situace štvala. Už by si přál, kdyby měl padla. „My to teď musíme řešit. Kdybyste vyskočil, aniž by to zjistil, udělal byste dobře.“ Ukáže na svého kolegu. „Prosím.“ Na jeho hůl jen kývne. Stejně mu neplánují nic udělat a kdyby on začal, museli by po něm vyhlásit pátrání za napadení policistů a všichni by si na něj dali pozor. Navíc policisté nemají rádi, když na ně někdo útočí.
Vyrazíme za kolegou a všichni čtyři odcházíme z tržiště. Vozka s tuříny za námi něco křičí, ale pak se naštvaně otočí a věnuje se svému obchodu.
„Tak běžte a radím vám, abyste se sem už nevracel. Tito lidé mají vliv na zdejší policii a příště skončíte ve vězení,“ řekne na upozornění. Starosta této vesničky má podplacené policisty, ale není to tak, že by byl zkorumpovaný, spíš se až přehnaně starostlivý a za drobné prohřešky se šlo sedet.


 
Rozhodčí - 20. ledna 2017 16:46
41717.jpg

Raigar Svergierson - Stockholm
Obrázek
Morty


Školní výlet pro vybrané studenty do Stockholmu je naprosto úžasný! Ani jsem si nemyslel, že se sem někdy dostanu. Škoda jen, že Yoh nejel taky. Zajímá mě, co asi tak dělá. Konečně dostáváme rozchod až do večera. Rozhodnu se jít navštívit zdejší „Mekáč“. Typické americké jídlo u nás v Japonsku skoro nenajdete.
Vejdu dovnitř a musím vystát dlouhou frontu. Pak si objednám hranolky, kyblík pikantních křidélek a pití. Všechno poskládané na tácku odnesu ke stolu. Bohužel uvnitř je všechno obsazené, tak mi nezbývá než jít ven. Prokličkuji se mezi těsně naskládanými stoly a velkými lidmi k volnému stolu pro dvě osoby.
Položím tác na stůl a sednu si. Houpu nohama a vezmu si jedno křidélko a přiložím si ho k ústům. Zvednu hlavu a všimnu si velkého hromotluka o dva stoly dál. S otevřenou pusou na něj chvíli hledím, než si uvědomím, že vypadám asi dost podezřele. Rychle sklopím zrak a zakousnu se do křidélka. Stejně se neudržím a vždycky na něj zvědavě kouknu.

 
Lyserg Diethel - 20. ledna 2017 16:11
482e8abaab11c6a015c8639926cb7c9a1451.jpg
Tokio – kostel s Jeanne

Uslyšel jsem její zvučný hlas. Bylo to tak dávno, kdy jsem ho slyšel naposledy. Připadal mi uklidňující. Překvapilo mě, že jsem zatím první, kdo přišel. Myslel jsem, že Marco při ní bude tak jako vždycky. „Dobře,“ souhlasil jsem. Určitě ještě někdo přijde. Konec konců jsme se měli setkat až zítra. „Jsem poctěn, že do mě vkládáte tolik důvěry.“ Připadal jsem si jako nějaký slepý věřící. S tím jsem přece skončil. Nebo ne? Slíbil jsem si, že už nebudu slepě někoho následovat a všechno si pečlivě promyslím.
„Promiňte Jeane,“ oslovil jsem ji a stoupl si. „Už nejsem ten stejný Lyserg, jako posledně. Pokud se mi nebude něco líbit, řeknu vám to.“ Ano, když se mi něco nebude líbit, rozhodně to nenechám jen tak. Řeknu jim to a nenechám se zlákat jejich spravedlivostí. Doufal jsem, že jsem to neřekl moc zhurta, ale i ona se určitě změnila. Rozloučil jsem se a odešel. Nemělo cenu tam čekat na ostatní, když dorazí až zítra.
Vrátil jsem se do hotelu na oběd.
 
Železná panna Jeanne - 17. ledna 2017 18:16
gfg5695.jpg

Tokio - Mejiro Seikokai s Lysergem



Před pěti lety se Yohovi podařilo zabít svého bratra. Její role k zastavení Zekeho byla malá a bezvýznamná. Ale pak mohla žít normální život. Železnou pannu odložila a začala chodit do školy, kde si našla kamarády a zalíbení v knihách. Nezapomněla však na to, že turnaj bude pokračovat. Proto každý měsíc trávila několik dní v Železné panně.
Šťastné dny se měnily v týdny a týdny v roky. Měla pocit, jako by se události z turnaje nestaly. Spravedliví se rozpustili s tím, že pokud turnaj započne, setkají se v Tokiu. Když rok po přerušení zvonek stále mlčel, myslela si, že je konec. Avšak neklesala na mysli a dále se věnovala svému obyčejnému životu.
Jednoho dne studený display zvonku zazářil. Měla ho pověšený na stěně, aby ji připomínal její cestu. V pokoji bylo šero, dokud ho neproťala jasná záře. Dvojí pípnutí se rozlehlo po místnosti. Postava sedící u stolu zvedla hlavu. Začala se rozhlížet kolem sebe, aby zjistila zdroj zvuku i světla. Otočila se a uviděla zářící zvonek. Chvíli na něj civěla, zakroutila hlavou, zavřela oči, otočila se zpátky ke stolu a pak opět ke zvonku. Ne, opravdu se jí to nezdálo. Zvonek opravdu zářil.
Vyskočila ze židle a vzala ho do ruky. Přečetla si zprávu. Srdce jí málem přestalo tlouct. Zvedla hlavu. Kde že se to máme setkat? pomyslela si. Z ta léta to vypustila z hlavy. Posadila se na postel a snažila si vzpomenout. Nešlo jí to, tak se alespoň šla sbalit.
Lehla si do postele, stále nevěděla, kde se mají sejít. Když tak usínala vyplavalo jí na mysli název kostelíku i město. Vyskočila a místo si zapsala. Věděla, že ráno by si na to nemohla vzpomenout. Zalezla zpátky do postele a teď jí trvalo déle než předtím.

Vyrazila na místo, kde se měli Spravedliví setkat. Byl to více méně opuštěný kostelík, proto nebyl problém tam nechat Železnou pannu. Správce byl natolik vstřícný, aniž by něco vyžadoval. Možná byl rád, že kostelík konečně někdo navštívil. Stejně mu něco podstrčila a vlezla si do Železné panny. Nezbylo ji nic jiného než čekat.
Nemusela čekat dlouho. Do kostelíka vstoupil Lyserg. Klel si před Železnou pannu. Musela se usmát. Vždycky mluvil tak vznešeně. Měla i pocit, že si jeho chování ani nezasloužila.
„Zdravím tě, Lyserdu. Také tě ráda vidím. Jsi první, kdo přišel. Počkáme ještě chvíli na ostatní, poté se vydáme na cestu. Doufám, že se ujmeš vedení při hledání cesty. Zcela spoléhám na tvoje schopnosti.“ Nezdržovala se nějakým vyptáváním, jak se má a další podrobnosti. Při cestě budou mít spoustu času. Hlavní je vyřešit cestu, povídání se může nechat na později.
 
Zhang Wu - 14. ledna 2017 11:09
aman33277.gif

Čína- Král zlodějů? Spíš král smolářů



Trochu v očekávání jsem se koukl na svého opičího ducha. Ten se ovšem jen cpal kukuřicí kterou bůh ví kde uzmul a evidetně se bavil. Takže v tom opět a zase budu sám. Pravda část mě chce utéct,ale možná prostě přišla chvíle kdy nemáme utíkat a třeba nás prozřetelnost dovede k tomu co hledáme.
"Snědl jsem jeden jediný tuřín a ano svezl sem se s vámi,ale kdybych seskočil dřív než tu tak si toho ani nevšimnete."
usmál se ale to už se kolem nich postavila policie.
" Jistě s vámi..heh."
opatrně z vozu sundal svoji cestovní hůl.
"Nevadí když si jí vezmu je to jediná věc,která mi na tomhle světě patří."
mohl by použít jakoukoliv jinou hůl nebo klacek dokud nenajdou Jí je to dost jedno a bude jejich potenciál celkem malí a k ničemu.
 
Lyserg Diethel - 12. ledna 2017 19:19
482e8abaab11c6a015c8639926cb7c9a1451.jpg
Tokio – Mejiro Seikokai

Ubytoval jsem se v Tokiu, co nejblíže ke kostelu Mejiro Seikokai. Přesně tam máme zítra schůzku. Jsem rád, že jsem dorazil brzo. Aspoň jsem si to mohl pořádně prohlédnout a v klidu najít.
Popravdě jsem čekal něco velkolepějšího, ale kostelík byl poněkud obyčejný. Nebyl příliš rozlehlý, a i vnitřek byl nezajímavý – dřevěné lavice, klasický oltář s křížem uprostřed. Vlastně tu nebyla žádná socha svatého, což mě překvapilo. Myslel jsem, že Jeanne, podle chování Spravedlivých, bude spíše na honosnější kostelíky. Nechal jsem to plavat a vrátil se zpátky do hotelu.

Na druhý den, jsem se vydal zpátky do kostelíku. Když jsem k němu přišel, nikdo z něj nevystupoval. Nekonala se tam žádná bohoslužba. Když jsem se tak rozhlédl, neviděl jsem poblíž nikoho. Přišlo mi, že se kostelu lidé vyhýbají. Pak jsem uviděl postarší ženu, co se ploužila po ulici. Musel jsem se zasmát.
Vstoupil jsem do kostela. Interiér byl totožný jako, když jsem tu byl včera až na to, že uprostřed stál železná panna. Přistoupil jsem k ní a poklekl na koleno. „Rád vás zase vidím, Svatá panno, řekl jsem vznešeně.
 
Rozhodčí - 11. ledna 2017 17:35
41717.jpg

Čína – Zhang Wu


Vozkova domněnka, že se jedná o cizince byla mylná. Podíval se znovu na prodejce a pak začal v duchu přepočítávat cenu. Samozřejmě nemohl zapomenout započítat cestu a bůh ví kolik tuřínů snědl cestou.
Jeho první otázka tudíž zůstala bez odpovědi. Užuž se chystal promluvit, že sklopil oči a řekl, že si myslel, že mu ten tuřín dal. Vozka zbrunátněl v obličeji. „Nedělej si ze mě srandu!“ zaječel zvýšeným tónem hlasu. Dalo by se říct, že zaječel spíše jako ženská. Odkašlal si a v obličeji byl ještě víc červený. Cítil se trapně, když se mu rozčilením zvedl hlas, ale nikdo z přítomných občanů nic neřekl.
Zamával na policisty, co se ploužili kolem. Zaujal je hlouček stojících prodejců a chtěli zjistit, co se tam stalo. „Prosím zatkněte toho zloděje!“ zakřičel na ně a prstem ukázal na komedianta před sebou. „Před mýma očima mi snědl tuřín a bůh ví kolik ji snědl během cesty, když se potají vetřel na můj vůz!“
Policisté se na sebe podívali. „Teď jsi na ředě ty, Mingu,“ řekl baculatější z policistů. Popravdě se ani nechtěl do toho zaplétat. Údajný zloděj totiž vypadal hodně zdatně. Ming si povzdechl. Doploužil se ke zloději. „Už to nechte na nás, děkuji,“ požádal tak hlouček diváků o soukromí. Když se začínají rozcházet otočí se k Zhangovi. „A vy dva pojďte se mnou, prosím,“ požádal ho. Ukázal ke svému kolegovi a čekal, až se rozejde. Uhnul pohledem, když si uvědomil, co řekl, ale rychle se vzpamatoval. „Prosím,“ pobídl ho znovu. Neměl v plánu ho zavřít za mříže, jen si chtěl s ním promluvit. Kdyby ho chtěl zavřít, nasadil by mu želízka hned namístě.


 
Jessica Vafer - 10. ledna 2017 23:04
girl36shizukask7172.jpg

Miramar


Celou cestu v letadle přemýšlím nad tím, jestli jsem mu měla nabídnout spolucestu. Ale stejně jel na druhou stranu než já. Než se doberu odpovědi, že bylo lepší, když se mnou necestuje, letadlo přistává. Podívám se na digitální hodiny a zjišťuji, že opravdu uběhly tři hodiny. Pokrčím rameny.
Vystoupím ve městě Miramar. Už z letiště jdou vidět velkolepé stavby shlížející na drobná stvoření – lidi. Obyvatelé těch nejvyšších pater určitě nerozeznají jednolité postavy na ulicích. Musí to být úchvatný pohled, pomyslím si. Ale rozhodně nechci v těch budovách trávit svůj čas prací. Mám z takových míst husí kůži a po pár incidentech se divím, že v těch mrakodrapech někdo vůbec zůstává.
Stopnu si taxi a ujíždíme do středu města. Vysednu na rušné ulici a jdu si objednat pokoj v hotelu, než zjistím, kudy pokračovat. Naneštěstí první hotel, do něhož vstoupím je ideální a mají volné pokoje.
Zavřu za sebou a cestovní tašku hodím na křeslo. Sednu si na druhé a rozbalím mapu, co jsem koupila na recepci. „Hmm,“ brouknu po chvíli studování mapy. Sice tak nemůžu najít cestu, ale alespoň prostuduji zdejší terén. Když se na ni tak dívám, tak větší města jsou jen na východě a dále na západ moderní kultura tak nějak upadá. „To znamená…“ zamumlám. Opřu se o opěradlo, založím si levou ruku na prsou a pravou dám k obličeji. Kousnu se do palce. Kouknu na hotelový telefon a po chvíli uskutečním hovor…

Slunce se klaní k obzoru. Ještě, než se zcela setmí jdu se projít. Obchody pomalu zavírají a prodavačky a prodavači netrpělivě čekají, až poslední okukující zákazník opustí obchod. Chtějí jít domů a odpočinout si. Prohlížím si výlohu jednoho obchodu s drahým oblečením. Vždycky žasnu nad tím, jaké výstřihy a kombinace barev dokáže člověk vymyslet. Zakroutím hlavou nad jedním topem, který odhaloval víc, než zakrýval. Dám si ruce do kapes. Po dlouhé ulici zamířím zpátky do hotelu. Začíná mě bolet hlava. Cítím bodavou bolest na temeni.
Dám si prášek, co nejrychleji se převleču do pyžama a zalehnu do postele. Zavřu oči a snažím se usnout.


 
Leon Kerbes - 07. ledna 2017 23:18
vlkk3325.png

Chicago



Snažím se zaostřit zrak, něco do mě však uhodí a já přitom zavřu oči. Když je znovu otevře sedím zase v letadle.„Konečně ses probudil, prej budem za pár minut přistávat.“„To byl jen sen, bylo, bylo to tak skutečné.“ „To některé sny bývají.“ Najtův pohled sklouzne k mojí ruce. „Co je to?“ Rozevřu dlaň, je v ní mašle té dívky se snu. „To je z mého snu.“„Máš dost divný sny, když se ti zdá o mašlích.“

Začne se mi vybavovat sen.„Byl jsem v tomhle letadle, všichni spali, šli jsme se podívat do kabiny ta však byla prázdná, chyběl knipl, byla tam hora, letěli jsme přímo na ni, pomocí Ledových tesáků jsme odklonili směr letadla, bohužel jsme přišli o křídlo. “„Tady tě zarazím, tys použil Ledové tesáky, ale na to musím být přece spojen s tttesáky.“ „No tos jaksi byl,v tom snu jsem nemohl najít svou skříňku, tak jsem to udělal.“ „Tys to udělal, výš jak to nesnáším.“„Klid byl to jen sen.“„Pokračuj.“ „Kde jsem to skončil, jo už vím, letadlo se začalo řítit k zemi, pak jsem použil Nával smečky, přežili jsme to pak se zjevila dívka, byla němá, vypadalo to jako by ji odnesl vítr, když mizela hodila mi tuhle mašli a pak už si nic nepamatuju, vím, že tam ještě něco chybí nemůžu si, ale vzpomenout.“„Shrneme si to, tobě se zdálo o dívce která ti hodila mašli a když ses probudil taks tu mašli měl v ruce.“ „Přesně tak, ale bylo tam ještě něco, ta dívka jako by tam nepatřila, jakoby nebyla součástí toho snu.“ „Tak to...“Upozorňujeme cestující, právě přistáváme, prosíme useďte ve svých sedadlech. a odložte veškeré nápoje a potraviny. Děkujeme, že jste si vybrali naši společnost... Pak se ozvalo, ještě spoustu jinejch keců, přistáli jsme, vystoupili a ocitli se na letišti. Když z něj odcházím spatřím na nebi malí bílý mráček, který se, ale zničeho nic rozplyne.„Stále podivnější a podivnější.“„Nemůžu jinak než souhlasit.“ Oba dva odtrhne oči od nebe a odejdem pryč.

Sedíme v kavárně na letišti, já pojídám zmrzlinový pohár a Najt leží spokojeně pod větrákem. „Tak mě jen napadlo Najte, byl bys schopný určit pachovou stopu té dívky.“ „Popravdě si myslím, že zápach snu neucítím, no za pokus nic nedám.“ Položím mašli na zem a on k ní začne čuchat. „No nevěřím tomu zápach tam skutečně je, nedokážu určit místo, ale mělo by být od nás zhruba tak na jihozápad.“ „Jsi si jistý.“„Jo.“„Tak to znamená, že po cestujeme směr jihozápad.“


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.045571088790894 sekund

na začátek stránky