Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Zapomenutí

Příspěvků: 95


Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Able je onlineAble
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ira/Isil je offline, naposledy online byla 27. února 2017 15:42Ira/Isil
 Postava Ryuuzaki je offline, naposledy online byla 27. února 2017 16:48Ryuuzaki
 Postava Temperence Smith je offline, naposledy online byla 27. února 2017 18:05Temperence Smith
 
Ryuuzaki - 26. února 2017 22:07
zk4774.jpg

Zuřící Isil


Vyslechni si Isil a zamračím se. Co si vlastně ta Willow doprdele myslí? Bodce a šlahouny jsou jednoduché ale trubičky s jehlovitým zakončením a celé duté je až moc titěrná práce. Takhle se bráška neuzdraví ani za rok dohaje... Ženská jedna co si myslí? Že manipulovat s temnotou když bráška je takhle mimo je nějaká brnkačka? Většinou mi pomáhá ale teď ne a vlastními značně omezenými silami po boji s pavouky, s lidmi na lodi, s podivnými netopýry už těch sil nemám moc a teď mám ještě dělat takovou jemnou prácičku?
Povzdechnu si po krátkém rozmýšlení " nejspíš to možné je... její schopnost zjevně je měnit strukturu krve. její hustotu i pevnost. Její krev je plně pod její kontrolou. měla by cizí krev přijmout snadněji ale jistější bude, když podle její skupiny vybereme krev vhodnou k dárcovství. Hlavně ale to neudělám bez svolení. " řeknu a podívám se na Isil která začíná běsnit a akorát přešla k té dívce a začala vztekle vrčet a prskat naštvaná slova.

Sleduji zuřící Isil a její nejistotu toho co udělá Iře, když bude třeba spát a tak se pousměju a odpovím Isil klidným tónem ve snaze ji uklidnit " Nejen Isil ale i Ira má zbraň, která se zavázala k ochraně. Zbraň, která se postará o nebezpečí i v době když ty nebudeš zrovna moct. Zbraně jsou od toho aby svého držitele chránili ale držitel musí důvěřovat, že to ta zbraň dokáže. Pokud by se o něco znovu pokusila stačí mi teď dát povolení v případě ohrožení zabíjet. " řeknu ji a přejdu pomalu vedle ni. Svým pohledem se dívám Isil do očí.
 
Ira/Isil - 26. února 2017 21:27
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg

No tak tohle ne!


Můj úšklebek se ještě rozšíří. Kdybys jen tušila, jak daleko od pravdy jsi maličká. Víš ty vůbec, co to je peklo? Znáš ho, zažila sis ho? Nadechuji se k nějaké odpovědi, ale najednou přímo od toho slabého tělíčka vyletí…krvavý?...nůž.
Automaticky zareaguji, mé reflexy na to stačí a v krvi mi stále pumpuje adrenalin z boje. Natočím se do strany a tvrdým bodcem na hraně křídla srazím dlouhou zbraň k zemi. Až teprve poté mi dojde, co se to vlastně stalo.
Z hrudi se mi vydere zvuk podobný zavrčení. To si opravdu dovolila? Taková pitomost, potom co dostala varování, viděla mě v akci. Dokonce jsem souhlasila s tím, že ji zachráním. No tak to ne. Někdo takový se kolem Iry rozhodně pohybovat nebude! Jakýsi spojenec aby ji častoval pak urážkami. Křídla se rozevřou a obě ruce napřáhnu k tomu, abych celé její tělo rozervala prodlouženými drápy.
Bude to jen další v hromadě mrtvol lidí, co se nám pokusili ublížit. Neboj, vyřídím jí rychle Iro a všeho se zbavím dokonale, ani to nepoznáš. Díky tomu, že jsem na fakt, že se mě lidé pokouší zabít značně zvyklá ani na okamžik neztratím kontrolu nad svou myslí. Proto také slyším slova oné dívčiny s lukem.
Se zuřivým pohledem se k ní otočím. „Já ji varovala. Dokonce jsem ani nezaútočila. A co ona?!“ Zavrčím vztekle a v mžiku oka napřáhnu nohu s pařáty a kopnu směrem těla ležícího přece mnou. Ploska dopadne do země, kousíček od Temperence a špičky drápů se zavrtají asi dva centimetry do jejího boku. „Kde mám sakra vzít jistotu, že Iru neprošpikuje tou svojí krví v momentě, kdy se probere. Že ji nepodřízne ve spánku jako prase na porážku. Nebojovala jsem tak dlouho, jen abych teď udělala další pitomou chybu.“ Vyprsknu, zatnu ruce do pěstí a nenávistným pohledem zírám na postavu v bezvědomí. „K čemu je vůbec dobrá, takhle se zabije sama.“ Zlostí mi drží křídla doširoka otevřená, v co nejvíce zastrašujícím gestu.
 
Vypravěč - 26. února 2017 18:58
thestaralightblue19631661338.jpg
(Ne)Ideální první setkání
Isil, Ryuuzkai, Temperence

“Díky, za tohle. Nechápu jak jsem mohla být tak neopatrná,” poděkuje Willow Temperence. Přitom si promne nohu, ale kromě trochu odřenin, vypadá, že jí má v pořádku. Když se začne Temperence zmiňovat o lidi, chystá se už Willow něco říct, ale v tom přiletí Isil.
Willow se na mluvící Isil dívá, jak se asi prastarý člověk díval na vlky. Vidí sice něco divokého, co by ho mohlo zabít, ale vidí taky možnost té nejlepší pomoci.
“Aha, rozdvojená osobnost. Teď už to dává smysl,” řekne Willow sice nahlas, ale spíš pro sebe. Poté co Isil dořekne své výhrůžky přikývne.
“Mám toho moc, než abych se s tebou teď hádala,” řekne Willow, ale v tom už zareaguje Temperence. Mrští po Isil krvavý nůž a omdlí. I kdyby se Isil nepodařilo noži vyhnout, její regenerace se o to v pohodě postarala.
“Jo. Vypadá to, že její schopnosti fungují na principu krve. Zkus pomocí své temnoty provést nějakou jednoduchou transfúzi,” řekne Willow Ryuuzakimu, který mezitím mez ně přišel. Zatímco Willow mluvila její oči, byly soustředěné na Isil.
“Chápu, že jí nejspíš teď chceš zabít, ale prozatím se musíš uklidnit. Potřebuje tě, aby jsem tenhle ostrov nasměrovala k…,” uprostřed se z kapsy od Willow ozve zvonění. Ta poté vytáhne elektronicky vypadající kompas.
“Dobře, tak podle všeho ostrov míří k Japonsku sám od sebe. Za pár hodin tam jsme, ale i tak potřebuji, aby jsi jí nesnědla. První počkáme, až se probere a pak si s vámi musím znovu promluvit, tentokrát, už se všemi. Vydržíš do té doby jí nerozpárat?” požádá Willow Isil. Zní přitom jako zkušený trenér divokých zvířat, kterému se právě splašil lev.
 
Ryuuzaki - 25. února 2017 16:17
zk4774.jpg

Ostrov je v pohybu



Během souboje vnímám, že čím více své schopnosti používám tím pomaleji se bráška může regenerovat a zamračím se * aha... budu muset své schopnosti užívat s rozvahou... * zamyslím se krátce a vytrhnou smě slova Isil že by jsme tu holku měli najít. * jej... při zabíjení sem se nedíval o koho jde... snad se někde schovala * bleskne mi hlavou a očima slétnu mrtvoly ale nelze je identifikovat většinou a když slyším šplouchat vodu ale nejde o jemné šplouchání vycházejicí z toho jak chodím v kaluži krve pode mnou která vznikla velkými dírami nebo urvanými hlavami z těl nepřátel. Jde to z moře a tak pohledem zabrouzdám a chvíli tápu v lodi když ji uvidím a to už Isil vidí taky a sleduji jak je chytají ti pavouci a v okolí se vznesli netopýři * zdejší zvěř je opravdu podivná... * pomyslím si a vyslechnu si další rozkaz. To, že ty dvě chce pro sebe mi je poměrně lhostejné. Nemám však nejmenší zájem na tom jaký bude jejich osud. A tak mi nedělá problém kývnout hlavou. Když ukáže o koho se mám postarat temnotou jednoduše chytím jednoho netopýra několika temnými šlahouny které fungují jako chapadla a rozervu tvora na několik kusů. Takhle to ještě několikrát zopakuji. To už i ona má po boji a přemístíme se na břeh ostrova kde už je dívka na břehu s Willow. Mlčky to sleduji a oblečení mám od krve. často při těch ranách stříkala a nejednou sem byl v blízkosti dost na to aby to ulpělo i na mě. Skutečnost že se ostrov hýbe a zvětšuje je překvapujicí ale mám ted práci s bojem než abych se zdržovat údivem a sledováním


Vyslechnu si její slova o tom že Isil je zplozenec zla a ďábel a usměji se * vážně? Tak to pro mě asi nebude mít ani výraz * pomyslím si pobaveně avšak zachovávám klidnou tvář. Když vrhne dýku jen to sleduji. Bylo by lehké to chytit a ochránit Isil ale Pokud by se nedokázala vyhnout ani tomuto je opravdu slabá. Navíc jsem viděl co předvedla na lodi. Měla by pro ni být hračka se tomu vyhnout nebo se jinak ochránit před zraněním.

očima slétnu na Willow " Tohle... " začnu trochu s odporem a očima slétnu na dívku v bezvědomí aby sem naznačil o kom mluvím a pokračuji dál slovy " ...nám má nějak pomoct? " zeptám se a zavrtím hlavou

Celou dobu od začátklu souboje mám aktivní své oči avšak až teď mě napadne si prohlédnout auru Isil a dívky v komatu. Dívka v komatu diokáže zjevně manipulovat se svou krví a ISil vedle mě je prostě jen zvíře. Je silná, rychlá a divoká. Přesto v ní vidím i auru Iry.
Zatímco aura těch, kteří nejsou obyčejní jako já ( vyjímečných ), Willow Isil nebo dívka v komatu je rudá a následné střípky v barvě označují druh schopnosti tak aura Iry je čistě ruda a v nitru aury je spící modrá aura Iry. Zajímalo by mě jak vypadá aura Iry... nikdy jsem neviděl dvě aury v jediné bytosti ani bytost s aurou vyjímečného, která však neměla specifické schopnosti, které se v auře projevovaly střípky odlišné barvy. Tohle byla čistě rudá aura.
 
Temperence Smith - 25. února 2017 15:00
animegurl2642.jpg

Seznámení



Pavouci lehnou k zemi, jen to zasyčí. Sotva se držím na nohou, prsty na levé ruce mě nechtějí poslouchat. Spotřebovala jsem až moc krve. Otočím se na Willow, pozorně kouknu na její nohu, jestli není zraněná. Otočím se zpátky. Jsem úplně mimo. "W-Willow," hlesnu na dívku za sebou "musíme...pryč..na lodi je..něco..zabilo to posádku..heh..umí to lítat.." V tu chvíli se ozve neznámý hlas. "Ale, ale, ale. Koukám, že Willow si tě sehnala sama. Ani nepotřebovala naši pomoc." podívám se a vyjeknu. Je to ona, ta příšera z lodi. Z pohledu na její zakrvácenou tlamu a celé tělo se mi zvedá žaludek. A to že s tou zubatou tlamou umí mluvit, je snad ještě děsivější. Zůstanu jen zírat, obličej zkřivený v masku děsu.

Pak promluví znovu. "Opovaž se provést nějakou pitomost. Hlad sice už nemám, ale uleželé masíčko taky nění špatné." Při tom o krok vyděšeně ustoupím. To nemůže být..pravda.. "Ty jsi ďábel. Zplozenec zla.." vydechnu vyčerpaně a vyděšeně. Nemám dost krve, přesto ale vytvořím dlouhý nůž. Začne se mi mlžit zrak. Bleskově ho hodím na okřídlenou príšeru, přímo tam kde by měla mít srdce. Nevidím, jestli jsem trefila; nevidím nic. Cítím jak se mi podlomí kolena. V bezvědomí se složím k zemi.
 
Ira/Isil - 23. února 2017 16:46
fhcfhbfbfnfinal_fancftasy_fangirl1920x12009074.jpg

A hele kdo dorazil


Zkrvavené maso mi krásně klouže krkem. Po očku sleduji, co se děje kolem mě a je jasné, že ze strany obyvatel lodi mi už nic nehrozí. Z Ryuuzakiho skoro nespouštím zrak, jelikož je to právě on, kdo by mohl být mým smrtelným nepřítelem. Nechá mě ale v klidu se najíst. Neútočí a vypadá tak mírumilovně jak někdo, kdo právě vyvraždil celou lidskou posádku, může vypadat.
Cítím, jak mé útroby zalévá síla, jak svaly začínají pracovat, vybuzeny přísunem energie. Z muže na kterém jsem přistála, zbydou ve chvíli jen kosti obalené masem. Přesunu se k jednomu muži v černém plášti, k nějakému, který ještě jakž takž žije, a se zlověstným úsměvem mu urvu paži. Do obličeje mi vystříkne krev a do uší zazní mužům smrtelný řev. Nezúčastněně odstraním z paže oblečení a zakousnu se. Postupuji rychle a vybírám jen to nejlepší masíčko. Ještě pár vnitřností, ochutnám ze zvědavosti oko, zda třeba lidské oči nechutnají na téhle zemi lépe, ale ne. Stále mají tu nechutnou nahořklou příchuť.
A je to. Nikdo živý už nezbyl. Co jsme to. No jasně, ta holka. „Asi bychom měli najít tu holku.“ Pronesu a vznesu se do vzduchu abych zhodnotila situaci.
Zamyšleně zatřepotám křídly. Když odletím, budu mít z krku tenhle divný ostrov. Ale na krku zase o tři osoby víc. Asi těžko by mě nechali jen tak. A ti pitomci, co následují Zapomenuté nás stejně dokázali najít. A já o nich neměla ani tušení. Klidné máchání přeruší jeden prudký, rozčilený pohyb křídly, než se opět vrátí do normálu. Nechala jsem se tak hloupě zlákat. Ale o těhlech nadlidičkách nic nevím. Vím, že zatím se mě nesnaží zabít, což je asi nejvíc v co můžu kdy doufat. Tak fajn. Ale podám si Willow, znovu vyděsila Iru. Rozhodně si pro sebe přikývnu a nadnesu se o kousek výš.
„Tamty jsou moje" Křiknu na Ryuuzakiho a palcem ukážu na dvě postavy na ostrově. "S touhle havětí si dělej, co chceš." Teď zase ruku zamířím na podivné netopýří stvoření před námi.
Přeci jen ale nechci letět k ostrovu s tímhle v zádech. Protáhnu si drápy natolik, aby byly schopné zasáhnout hluboko do tkání těchto tvorů. Přiletím k netopýrovi nejvíce vlevo a předstírám, že ho chci zleva obletět. Na poslední chvíli ale prudce stočím křídla a zahnu doprava. Ostrá, dlouhá špice na mém levém křídle najde svůj cíl. Rozryje onomu netopýrovi celý hrudník a zasáhne srdce. Stihne se ještě drápy ohnat, ale zasáhne mě jen mělce do levé nohy na lýtku, než volným pádem spadne z oblohy. Okamžitě se vrhnu na druhého. Předchozím manévrem jsem ztratila výšku, vyletím výš, vyhnu se seku nohou a dostanu se za něj. Stáhnu křídla ochranně na záda a drápy se zaseknu do živé tkáně. Z netopýřího hrdla se ozve hrůzostrašný řev bolesti a vzteku. Na záda si ale nedosáhne. Srdce mi prudce tepe a cítím přicházející hlad. Jeden člověk byl málo, byla jsem moc hladová. Bez dalšího rozmyslu se zahryznu tomu tvorovi zezadu do krku. Maso je tuhé a strašně kyselé, ale je to maso. Polknu ho skoro v celku a pokračuji. Netopýr se zatím dál marně snaží mě ze sebe shodit, ale jeho pohyby slábnou. Vyhýbám se zatím životně důležitým místům, ale stejně začne po chvilce padat k zemi. Se mnou stále na zádech. V klidu si ještě ukousnu poslední kus a kousek na hladinou moře se pustím a rozevřu křídla. Náhlá změna tlaku mě vynese několik metrů výš.

Svaly jsou stále stažené a připravené na boj, odpovídají tomu i mé pohyby. Prudké a útočné. Dopadnu na nohy do přikrčené polohy. No tak ty vypadají opravdu vyrychtovaně. Stačilo by jedno škubnutí, jeden sek...Ale ne. Ta holčina alespoň pomohla Iře, i když furt netuším kdo to sakra má být. A nebudu jí věřit dokud to nezjistím, ale asi bych ji nemusela zabíjet. No, ale kdo je tohle...
"Ale, ale, ale. Koukám, že Willow si tě sehnala sama. Ani nepotřebovala naši pomoc." Ušklíbnu se na velmi vyčerpaně vypadající slečnu. Ten úšklebek vypadá asi poměrně hrozivě, jelikož mám pusu celou od krve, stejně tak ruce a vlastně i zbytek těla.

Vážně už bych se měla naučit být opatrnější, hlavně potom, co jsem viděla záblesk jejích schopností. A jak pavouci lehli k zemi. Ale ne. Na to jsem prostě moc zvědavá a asi paličatá. Těžko říct.
Přesto se k ní nepřiblížím až na dotek, kousek mezi námi nechám a napjatým, predátorským krokem ji obejdu aniž bych z ní spustila oči. "Opovaž se provést nějakou pitomost. Hlad sice už nemám, ale uleželé masíčko taky nění špatné." Pak zabodnu prst s drápem směrem, kde stojí Willow. "To samé platí pro tebe. Opovaž se ještě někdy Iru takhle děsit." Poslední větu vyplivnu se slyšitelnou nechutí a zhnusením.
 
Temperence Smith - 22. února 2017 20:24
animegurl2642.jpg

Naprosté vyčerpání



Zalykám se vodou. Vynořím se, plivu slanou vodu, jen aby se mi další dostala do úst. Jsem vyčerpaná, pálí mě ve svalech. Ale pokračuju-musím. Musím se dostat pryč. Ale už nemůžu. Přemýšlím že to vzdám: na dně moře mě ta bestie nikdy nenajde. Zrovna když se mi zavře nad hlavou hladina moře, dotknu se něčeho, co by tam být nemělo. Dřevo. Pevně chytím větev a přitáhnu se. A ta větev přitáhne mě. Citím, jak mi hladina vody klesá, od ramen dál k pasu. To se nevypouští moře; někdo mě táhne z vody ven.
Na pevnině chvilku ležím na boku, dusím se vodou a plivu ji ven. Pak namáhavě vstanu. Vykulím oči-vždyť je to malá holka, není jí víc než třináct! Ale vypadá sebejistě a něco na ní mi dává pocit že je starší. Možná ten účes? Kolik jí je-sedmnáct? “Já jsem Willow a nemáš zač,” ozve se dívka. Je vyčerpaná, stejně jako já. "Já..díky.." vydechnu. V další vteřině se vyrojí..pavouci!? Willow ani nestihne popadnout luk, když ji chytne jeden z pavouků a táhne ji k sobě. Je jich hodně. Co teď? Mohla bych utéct; prosekat se pavouky a zdrhnout. Ale dostanu se z tohohle...ten ostrov se hýbe?! Zavrhnu ale všechny myšlenky, kromě jedné.

Musím tu holku zachránit.

"Jděte někam!" hlesnu vyčerpaně a kousnu se. Z krve v ústech se mi dělá zle, ale potlačím to a vytáhnu z ruky krev. Tu ve vteřině zformuju do široké šavle, a rozeběhnu se k Willow. Jedním seknutím přeseknu pavučinu na její noze a vytáhnu ji na nohy. Levou rukou dívku zatlačím za sebe. Krok dopředu, a otočím se kolem osy. Dokončím rychlou piruetu a máchnu šavlí vodorovně, zároveň meč pustím. Ten se změní v malé projektily, jež prostřelí hlavy pavouků. Jen lehce vnímám nějaké tvory nad hlavou; vnímám jen adrenalin v krvi a únavu. Nesmírnou únavu a vyčerpání ze ztráty krve..
 
Vypravěč - 22. února 2017 18:22
thestaralightblue19631661338.jpg
Žijící ostrov
Všichni

Popsat to jako masakr, by bylo velmi úmyslné zmírňování. Netrvalo to ani deset vteřin a celá loď, byla pokryta krví a mrtvými těly v černých hábitech.
Většina z nich, ani nedostala šanci vytáhnout svojí zbraň či se podívat co je to vlastně zabilo. Avšak, když už jediní dva lidé na lodi Isil a Ryuuzaki a potom co Isil ukojí svůj hlas, oba dva si uvědomují, že dívka, kterou měli ochránit tady už není.
Temperence mezitím plave co nejvíc to jde. Veškerá únava či rozespalost jí opustila jen co skočila do vody, takže jediný limit už je jen její tělo. A to začíná souboj se silnými proudy, jež se vyskytují kolem ostrova. Jelikož je noc a vlny jí neustále šplouchají do očí, není ji jasné, jak daleko je od pevniny. Temperence se vzdávat rozhodně nechce, ale už jí začínají pomalu docházet síly. Zrovna v momentu, když už si není jistá, jestli to zvládne dál někdo cítí větev pod svýma rukama. Když se jí chytne, začne být někým přitahována směrem k pevnině.
Mezitím Isil a Ryuuzaki si všimnou postavy plavící se k pevnině. Oba poznají, že to je právě ona osoba, jejíchž socha, byla vystavena společně s těmi vašimi. Rozletěly se za ní, ale pak je zarazil pohled před nimi. Ostrov se celý začal hýbat. A nejen hýbat, zvedat. Začal se zvětšovat a přitom všude kolem sebe rozbouřoval vlny. V šoku Isil i Ryuuzaki na chvíli ztratili Temperence, ale když už jí znovu viděli, byla už na ostrově a mluvila s Willow.
Když se Temperence povedlo dostat se na ostrov, viděla zachránkyni, která jí předtím nabídla onu větev. Byla to mladá dívka, které nemohlo být víc jak dvanáct a vypadala teď naprosto vyčerpaně. “Já jsem Willow a nemáš zač,” řekne k Temperence, poté co chytne svůj dech. Hned poté co Temperence odpoví se z lesa vynoří pár tuctu pavouků (viz. Hp) a vypadají celkem naštvaně.
“To si ze mě děláš srandu!” zařve Willow víceméně dovzduchu. Poté chce rychle chytnou luk a šíp, který předtím odložila, ale není dost rychlá. Jeden z pavouků jí uchopí nohou do pavučiny a začne jí tahat k sobě. Temperamence se cítí vyčerpaná, ale jestli chce něco udělat musí jednat rychle. Stojí před ní deset pavouků v řadě a jeden z nich k sobě táhne Willow.
Mezitím Isil a Ryuuzaki se dívají na situaci před sebou. Zrovna teď jim nic nebrání, aby se pokusili buď odletět či ukrást loď, kterou mají pod sebou. Avšak jestli chtějí zpátky k ostrovu pomoct Willow a Temperence, v tom jim něco brání. Čtyř členná skupinka bytostí připomínající, asi dvou metrové netopýri (viz. HP) se vznesla z ostrova. Právě teď kolem něj krouží a útočí na kohokoliv kdo se ze vzduchu přiblíží.
 
Temperence Smith - 20. února 2017 19:28
animegurl2642.jpg

Výlet a s příchutí masakru



Je těžké vnímat všechno okolo, poslouchat a jasně přemýšlet. Hlava mě třeští od Funseiova zásahu. Kde to jsem? Jak dlouho jsem spala? Je rodina v pořádku? Asi ano, Funsei vypadal na čestného muže...už nežije..ale slíbil že na ně nikoho nepošle.. Vnímám i přes zavřené oči: je tma nebo se stmívá. Mám svázané ruce-naštěsí jen provazem, ne pouty nebo kovovým lankem. Jsme někde na moři, cítím slanou vůni moře. Daiki a Haru mě tam vzali před nějakou dobou. Teď je to ale jiné: zřejmě jsem na lodi, všude okolo jsou lidé. Mluví, ale nerozumím tomu co se děje.
Lehce otevřu oči. Jeden se řízne do ruky, vzápětí se ozve rána-jak to bylo Daiki? Jako..z rána? Ne, jako z děla!-a další z těch mužů v tmavém oblečení o mě zakopne, až vyjeknu. Hloupá, hloupá, hloupá! To už řve další z nich a vytahuje nůž. A potácí se. Všichni ztuhnou. A já? Nesnáším pohled na krev, na smrt. Vzpomínka na Funseie, jeho teplou, hustou krev na mojí ruce; a teď tenhle...udělá se mi zle. Ale překonám to: musím jednat.

Ruce podvléknu pod nohama, abych je neměla za zády. Vymrštím se na nohy a rozeběhnu se. Vrazím ramenem do jednoho z mužů a uhnu dalšímu co se po mě natáhne. Najednou se přede mne postaví dva. Mohla bych použít..Ne. Nebudu zabíjet, pokud to není nutné tak ne. Nesmím To zneužít.. Místo toho sebou smýknu v běhu na zem a na zádech podjedu pod nohama jednoho z těch přede mnou. Vstanu a chci se rozeběhnout, ale jeden mě popadne za vlasy až zavřísknu. A pak zaječí on. Poznám to; je to smrtelný ryk.

Otočím se když mě pustí, a uvidím peklo: on i další členové posádky jsou prošpikováni bodci, které vypadají jako upletené ze samotné temnoty. Ten přede mnou má v hrudníku díru o velikosti pěsti a řve. Ten vedle něj se nehýbe: špice mu proklála hlavu a z tváře mu nezbylo nic. Vyděšeně ustoupím, všimnu si nějaké postavy s křídly, jak...vytrhává zuby kus masa z krku jednoho z posádky. Taková spoušť, takový masakr...odvrátím se, padnu na kolena a začnu zvracet. Moc jsem toho nejedla, takže po chvíli je konec. Za sebou už slyším jen pár hlasů; to je špatné znamení. Přišla si ta okřídlená příšera pro mě? To mě vyděsí. Zvednu se a znovu se rozběhnu-pryč od toho masakru, pryč od toho. Doběhnu k okraji lodi. S rukama svázanýma to nepůjde. Kousnu se do ruky, až do krve. Z té vytvořím malý kotouč, jež roztočím a přeřežu lana. Jen co ho nechám zmizet a moje krev se rostříkne u mých nohou, zhluboka se nadechnu. A skočím přes palubu.

Přistání je šokové, voda je studená. Vynořím se, zapalám po dechu. Vidím ostrov kousek ode mě-museli jsme mířit k němu. Nadechnu se a začnu plavat kraulem k pobřeží. Co nejdál, schovat se před tou hrůzou na lodi, schovat se v lese.
 
Ryuuzaki - 20. února 2017 18:29
zk4774.jpg

Probuzená zbraň



Sleduji mlčky dění a náhle slyším to prasknutí a ucítím brášku. Zrak se mi rozzáří * On žije! Bráško! slyšíš mě?! * ale hned mi dojde že neslyší jelikož se stále regeneruje. výhodou pro mě je, že ve skutečnosti jak se ukázalo není den ale noc. moje schopnosti tedy mohu používat téměř bez omezení toho kde jsem. Náhle se Ira začala měnit...
Sleduji mlčky její přeměnu s mírně nejistým pohledem. Kdo ví jestli Isil bude na nás utočit. Kdo ví jestli Isil udělá co Willow navrhla.... Po přeměně dala rozkaz... Bylo jedno která z těch dvou byla zrovna vzhůru. Odevzdal jsem se ji jako zbraň a přesně na toto zacházení sem byl i zvyklý a tak se spokojeně pousměji a kývnu hlavou. Díky bohu, že je zrovna noc., mohu se vznést temnotou do vzduchu a s Isil držet tempo. Rozkaz je jasný: Vyvraždíme tuhle loď. Ovšem o přeživších mi Isil neřekla jediné slovo. Ze zkušenosti vím jednu věc: Pokud o rukojmích ani přeživších nepadne zmínka znamená to že nikdo naživu zůstat nesmí... Moje vnímaní se vrátilo do starých kolejí mého původního světa. Světa kde sem byl zbraň se kterou bylo právě takto zacházeno a která měla jen zabíjet a plnit rozkazy. Ano... S touto ženskou by bráška byl spokojený. Zajímavé jak jedno tělo mohou obývat dvě tak odlišné bytosti. To sem já a bráška byli ze začátku také ale já ho přijal a on přijal mě a věnoval mi svou moc a tím mi dal i možnost používat svévolně schopnost používat temnotu. A tak jsme se naučili spolu vycházet. pro mě to byla jediná rodina ale pro něj sem nebyl nic jiného než zdroj života. Věděl jsem to... Vše co pro mě dělal bylo jen pro jeho přežití a aby on přežil musel sem žít já. Proto mě vždy chránil. Klasická symbióza... Silný tvor chrání slabšího jelikož na přežití slabého závisí i přežití jeho samotného. Podobně jako pijavice. i on potřeboval živého "hostitele" a dělal co mohl aby svého hostitele udržel na živu v zájmu vlastního přežití i když na životě samotného hostitele mu nikdy nezáleželo.

Objevím se na lodi a temná křídla zmizely. Pousměji se a sleduji nepřátele. Následně jen krátce řeknu " Odstranit.... " a zatímco sám zůstávám nehmotný sleduji jak uspějí temné hroty vytvořené za zády každého nepřítele, které hned své cíle probodávaly.
Pokud se cíle pokusily hýbat zjistili, že to není možné. Temnota kolem nich byla zhuštěná a nedovolila pohyb více než o půl centimetru.
Tohle byl první pořádný rozkaz který mi jakožto zbrani dala. Hodlal sem se ukázat v co nejlepším světle. Nehodlal sem se zdržovat. měl sem prostě zabíjet. Čím rychleji to zvládnu tím lépe snad na mě bude pohlížet... Snad mě uzná jako užitečnou zbraň... To byl smysl mého života. nastal čas tento smysl znovu naplnit. Během toho jsem letmo po očku sledoval Isil jak si vede. Mít přehled o situaci byla jedbna ze základních věcí, kterou mě učili. Jedině tak totiž včas dokáže zbraň reagovat na nebezpečí které hrozí tomu, kdo zbraň ovládá....
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.054497957229614 sekund

na začátek stránky