Andor.cz - Dračí doupě online

Uh, ale, no...

"No, jenže, pokud někdo něco ví, je to kapitán, případně ti dva najatí cizinci. Tenhle, tenhle ví evidentně hovno. Tedy, ví hovno, kromě -" mávnu dramaticky rukou "- toho, jak vypadají naše xichty."

Tak. Tak to prostě je.

"Takže si vyber, jestli chceš pak v sobotu a možná i neděli v klidu pozevlit, nebo chceš ušetřit jednoho náhodného úplatného kokota a čekat, až tě za to někdo pohrotí."
Dvakrát rychle za sebou povytáhnu obočí, abych celému prohlášení dodala na vážnosti.

Založená reference se soví dronou, za UBI body!

"Počkej, odkdy skrytá čepel v bedrech NENÍ sofistikovaný plán?" zarazím se a vykulím překvapeně oči. Jako někdo, komu zrovna jeho okolí naprosto a bez skurpulí bere iluze o správnosti světa!

Calm your tits, bruh

"Ne, ne naopak." Utnu jeho zářný nápad, než ho napadne ho realizovat. "Tam se tpho může moc posrat. Ani nevíš, proč tam ti dva měli být - už tak na nás trošku divně čuměl, když jsi zmínil, úplně zbytečně, to víno - uděláme to prostě na jistotu. První hlídač pak kapitán a počkáme si v klidu, až přijdou ti dva, co maj přijít."

Stejně jsou to všecko zlý lidi, žejo?

" Původně jsem si říkala, že sejmeme jenom ty dva co měli přijít a necháme všechny v tom, že tu byli a zmizeli, ale tohle je dost možná lepší. A kdo ví, třeba fakt chtěli Della Rovereho okrást. Však tady musí mít nachystanou pokladnici, když i nám říkali, že žold dostaneme na hradě, no ne?"

Všichni dělají levoty!

"Tobě nedává smysl, proč se lidi převlékají za stráže?"
Zeptám se a mnohoznačně ukážu na svůj vlastní převlek a pak i na ten jeho. "Tak, já nevím, třeba aby se mohli volně pohybovat po hradě, kdyby... Chtěli něco ukrást?" Jako MY, žejo!!!

Nemusí to být ono, ale nic jiného, než vykrádání vévodovy pokladnice mě vlastně nenapadlo. Pochybuji, že by tu šli taky neplešit jako my a kvůli tomu uplatili velitele hlídek. Jako, zažila jsem dost divných věcí, ale stejně si to nemyslím!

"No... Prostě je poznáme, jako vždycky všechny poznáme," pokrčím rameny. Těžko se vysvětluje, jako bychom na to měli nějaký čuch. A když na ně koukáme dost dlouho, začnou svítit žlutě!

"Takže se vracíme zpátky na začátek, že netuším co máme dělat."
"To je v pohodě," pokusím se ho pochlácholit a poplácám ho... Hm, po zadku. Noaco. Můžu.
"Začala bych tím že si shrneme, co víme. Někdy v průběhu noci, asi už brzy, sem míří nějací dva chlapi. Ten, co hlídá vchod evidentně ani neví, jak vypadají, jen že mají přijít. Nemají být od stráže, ale nějací cizáci - a zároveň ho úplně nepřekvapilo, když jsme měli ten převlek, takže to byla náhodně asi součást plánu. Je možný, že ten Guarnieri je ale viděl a ví, jak vypadají. No a pak berou úplatky - jako každej, kromě všech těch kreténů, který chci uplatit vždycky já. Protože já vždycky natrefím na tadyty férový bastardy," postěžuju si.

Od koho ale ty úplatky berou?

A pak Bastiano navrhne plán, který vlastně zní velmi dobře. Z logiky věci by nikdo další přijít a otravovat neměl, kapitán se asi postaral, ať je nikdo neobtěžuje, zatímco budou dělat nějakou levotu.

"Hm," odtuším. "To by šlo. A o zevlení se neboj. Kdo komu řekne, že jsme to byli my? Žádní svědkové, pamatuješ?" zle se usměju a přivřu oči.

Ale na problémy jsme tu my!

"Všichni strážní dělají levoty. Všichni radní dělají levoty. Všichni kardinálové dělají levoty. Politika jsou prostě jenom levoty. Ale já vůbec netuším jakou. Proč by měla nějaká levota se dělat tím, že nějací dva idioti se převlečou za městkou stráž a odejdou? Mě to nedává žádný smysl."

Jakože fakt žádný.

"Ale máš pravdu, že nám to potenciálně dělá problémy. Takže je musíme sejmout. Teď je o otázka. Jak je poznáme? To na ně musíme čekat někde tady, až zahnou do zbrojnice. Což nám nedává moc prostoru. Variantou by i bylo, jít a sejmout toho spáče a počkat na ně jako hlídači, místo něj. Ovšem přijde mi trošku excesivní ho jen tak kuchnout a nějak omráčit a svázat na dva dny asi taky není úplně schůdné řešení. Stejně, co ti dva pobudové? Bylo by fajn, se jich i na něco zeptat. Ale to nejde úplně tak, že je majzneme po hlavě a zatáhneme za kopu hnoje, kde s nima budeme vést dialog. Takže se vracíme zpátky na začátek, že netuším co máme dělat."

Teda, můžeme udělat menší převrat a vyměnit i kapitána stráže, ale to asi není na pořadu dne. Nebo není?

Podrbu se na hlavě.

"Můžeme vyřídit toho spáče, pak ho vzít do kanceláře kapitána a toho taky vyřídit. A vyptat se jich, co se teda děje. A až přijdou ti dva, tak je vezmeme taky tam, kde budeme mít hezký klídek. Jenom je blbý, že pak si tu asi nemůžeme jen tak v klidu zevlit no. Protože cítím, že to asi vyvolá nějaké problémy."

Potenciální problémy

Já se do rozhovoru prostě nevměšuji. I když bych je možná chtěla oba dva místy trošku přetrhnout jak hady.
Proč prostě neřekl hned že máme práci a nešli jsme si po svých? Proč je potřeba být prostě za každou cenu přátelskej? Evidentně nečekal nikoho, kdo by donesl jakékoliv víno, nebo tak! JENŽE někoho evidentně čekal! A teď si myslí že my byli ten někdo.

*****

"Já naprosto nechápu, co se stalo. Ale vůbec to nechápu."
No, to dneska není poprvý, protože u toho vypitka jsi to taky nechápal, ale tady ses alespoň nějak sebevědomě a pohotově chytil. Takže dobrý. Snad dobrý, až na...
"No, podle mě kapitán místní stráže dělá nějakou levotu. A někdo ho měl navštívit a něco s tou levotou domluvit. Viděl jsi, jakej ten strážnej nasadil spikleneckej pohled? Jako by to bylo velký tajemství. Velký a nebezpečný tajemství. Což je zajímavé. Akorát že - hele, oni na někoho čekali a my přišli dřív, než ti dva správní. To znamená, že..." nakloním se mu k uchu, halapartnu dám trochu do boku, ať nám nepřekáží a zašeptám:
"Že ti správní teprve přijdou a pak z toho bude zbytečnej zmatek, kterej nachceme... "

Kousek se oddálím a neplešivě mrknu.

Tak chytej, když to bereš!

Ufff, vzal to. Rajče jedno zelený. Už jsem si říkal, že po nás zase zůstane tělo.

"No vidíš, že to jde," a spiklenecky mrknu.

"A my tedy jdeme. Tak šup, šup Alessio. Máme práci."

Což, teda si máme. Jenom nevím, jakou práci si myslí, že máme tenhle ospalej jouda.

***

Když se tedy vzdálíme, kouknu na Alessandru.

"Já naprosto nechápu, co se stalo. Ale vůbec to nechápu."

Což je... zvláštní pocit a trošku nezvyk.