Andor.cz - Dračí doupě online

Zprvu nic zvláštního, ale přece jenom vás to láká vejít dovnitř a podívat se co nabízí. Co by se mi jenom přece mohlo stát? A tak zvědavost neodolá a pod rouškou stínu z ulice otvíráte pomalinku dveře. Zpoza pantů se ozve hlasité zaskřípání, do nosu se vryje nezapomenutelný pach, pach starých věcí. Už u dveří vás ovanulo tajemno této místnoti. A jak jdete dál, nebo» vás zvědavost neopouští a ozývají se další skřípavé zvuky pod vašima nohama, jak postupně dopadají jedna za druhou na dřevěnou podlahu. Zvedá se zpod nich hrstka prachu, kterou protnul paprsek světla ze zabedněného okna. Rozhlížíte se kolem, vidíte spoustu starých věcí, velmi starých věcí, na kterých je minimálně coul prachu.
V tom se ozývá skřípavý, hluboký hlas který pomalu říká: "Čím posloužím?". Při tom si vás prohlíží svýma očima, které vás přímo probodávají. Jeho postava je shbená a vypadá poněkud staře a sešle. Nejspíš je to důsledek toho, že z té díry ani nevyleze, napadlo vás. Pokračuje dál tím svým skřípavým hlasem: "Nemám skoro co nabídnout v mém skromném obchůdku, pro tak skromného člověka jako jste vy. Mám jen pár starých starožitností na prodej", k tomu mohutně zakašlal, jako kdyby si měl vykašlat plíce a podívat se jak vypadají. Porozhlédnete se kolem a usoudíte, že přece jenom tady pro vás nic není nic co by jste koupili. A ten stařec do toho zase tím svým skřípavým a vlezlým hlasem až pod kůži: "Vidím, že věci tady, nejsou pro vás, odejděte prosím.".
Tak se mlčky obrátíte, přehodíte si pláš» přes rameno a chystáte se odejít ven. Když v tom se objeví váš měšec s penězi, jak se houpe vedle meče. Hlas se znovu ozve, už ne tím skřípavým hlasem co jste slyšeli dřív, ale je plnější, lahodící vašemu uchu, ba přímo vybízející: "Počkejte prosím milý pane, vidím, že jste smělý dobrodruh a že peněz máte také nazbyt, tedy pokud v tom váčku nejsou nasypané kameny.", usměje se, ale hned pokračuje dál tižším a tajemnějším tónem: "Neměl by jste zájem o nějaké věcičky, co by se vám určitě hodily na vašich dlouhých cestách a poutích? Pojďte za mnou, ukáži vám něco." Ani vás nenechá cokoli říct a pokračuje: " Kdybych vás chtěl okrást, už dávno bych to udělal." Kývne hlavou a z rohů vystoupí čtyři muži. Kde se tam vzali? Dali byste ruku za to že tam nebyli, i když, tady v temné místnosti. Nu, když se tak nabízí, co mi zbývá, půjdu, třeba se něco dozvím o místních poměrech.
Vede vás chodbou za sebou, jenom stíháte zaregistrovat, jak kdesi vzadu za vámi cvakne zámek, jako kdyby někdo zamykal. Vede vás dlouho. Teď je hlava plná myšlenek, nemůžete se zastavit v úporném přemýšlení. Ale přece jenom se zastavíte, dokonce i vaše nohy se zastaví. Vaše ústa zůstávají dokořán a jenom se s lačností díváte na všechny ty nádherné zbraně, všechno to vybavení kolem sebe, bezpochyby kouzelné. Oči vám překakují z jedné straný místnosti na druhou. Teprve teď si uvědomujete, jak je ta místnost veliká a krásně zdobená, kvalitní tesařská a kamenická práce, a že ještě zdaleka nekončí. Za ní jsou další...


Tak toto byl takový úvodek a myslím si, že jsem jím prakticky řekl všec jsem potřeboval říct. Mít v našem městě takové vetešnictví, kam nebude moci jít každý, nebo» jenom samotné vstoupení stojí velké peníze. Jenom pokochat se těmi věcmi. Každý dobrodruh by si tam našel co by potřeboval, mohl by prodávat své věci a kupovat. Samotný vůdce může zadávat zakázky, ale taky to bude omezené, nebude si tu moct všechno koupit každý a hned, budou nepřístupné místnosti, do kterých se někdo jen tak nedostane. To přívádí na řadu myšlenek. Psal jsem jak mi to přišlo, pozdější náměty budu dodávat do fóra k tomuto článku. Rády bych slyšeů váš názor.