Andor.cz - Dračí doupě online

Imric - 07.Listopadu 2007 15:34

HA. Tak vidis, tohle bylo super. Melo to myslenku, jak rekl Fistandantilus. To se mi opravdu dost libilo a propracovane by to mohlo byt i na samostatny clanek.

Imric - 07.Listopadu 2007 14:57


Hmmm. Mluvis tady o motivech, ale myslenak mi tu stejne chybi. Nevim no, hodnotim to z toho pohledu, ze se mi zda, ze to jde vytahnout z paty kdykoli. Je to jenom takovy popis. Nerikam, ze je to spatne, ale neni to pro me nijak objevne.

Imric - to bylo parádní :))
To mělo aspoň myšlenku !

co se povinnosti týče, tak mě tento článek inspiroval k napsání kratičkého textu na toto téma. Je to psané skoro jako automatický text. Popisuji tu jednu z mých "vedlejších" postav, tak jak mě to baví a jak to dělávám často a rád. :-)
-----------------
Povinnost.
Posel se brodil hlubokým sněhem. Na cestu mu svítil měsíc a jeho dech se v hlubokém mrazu srážel na obláčky páry. Byl unaven takřka k smrti, ale jeho odhodlání neznalo hranic. Musí doručit zprávu která mu byla svěřena! Onen malý, umolousaný dopis, který si tiskl k prsům měl zásadní význam. Pokud ho posel nedoručí včas, celé království zahyne pod kopyty císařských koní a pod meči knechtů. Byla to hrozná myšlenka. Posel věděl že ho sledují, už slyšel štěkot psů a nadávky pronásledovatelů. Zrychlil, pokaždé vytrhl s nadlidským úsilím nohu z jiskřícího, přemrzlého sněhu jen aby ji do něj znovu s křupnutím ponořil. Musel být už jen pár desítek metrů od hranic, tam ho spasí hlídka královského vojska. Povinnost ho poháněla kupředu a naděje mu dodávala sílu. „Stůj bastarde!“ Hrdelní hlas ohromného knechta prořízl tmu. Posel byl zmatený, už je téměř na hranicích a zpoza stromu se místo záchrany vynořil nepřítel. Vousatý muž ve vyšívané a prostřihávané kazajce tasil katzbalger a vrhl se na posla. Kurýr neuměl bojovat, nikdo ho to nikdy neučil a on sám nikdy neměl zájem ohánět se mečem. Proti drsnému vojákovi z povolání neměl šanci. Cítil jak se mu meč s odporným zasyknutím zanořil do těla a pak ho pohltil ledový sníh zbarvený do ruda. Jak by bylo jednoduché zemřít, poslův pohled se začal rozostřovat a jeho mysl se propadal do tmy. Přívětivé, nekonečně milosrdné tmy. A potom povinnost v jeho hlavě vykřikla: „NE!“ A on si vzpoměl na své děti, na své sousedy a na krásná města svého království. Nechtěl aby kvůli jeho selhání byla města spálena, děti povražděny a jejich rodiče dílem pobiti, dílem odvlečeni do otroctví. V posledním vzepětí se umírající posel zvedl na nohy, nečekanou silou srazil knechta který se nad ním skláněl do sněhu a začal utíkat. Před očima se mu tmělo, z boku mu stříkala krev a v hlavě mu dunělo: „Musíš přežít, musíš splnit svou povinnost!!!“ A on běžel. Po několika minutách, které se pro kurýra vlekly jako věčnost v očistci se před ním ozvalo zaržání koně, tlumený dusot kopyt ve sněhu a válečný pokřik království. „Za boha a krále!“ Řvali jezdci a štvali své koně směrem ke kurýrovi. „Jsem zachráněn!“ Posel radostí vykřikl. Pak se mu do prsou zabodnul šíp. Nechápal co se stalo, tak kulhal dál směrem k jezdcům kteří už byli skoro u něho. „Nikoho neživte! Pobijte všechznu císařskou svoloč!“ První z jezdců, mohutný rytíř v kroužkové zbroji se sklonil k poslovi a mohutnou ranou mu rozťal lebku. Kurýr padl mrtev do sněhu. Jeho poslední myšlenka byla, že ho snad rytíři prohledají a najdou dopis pro krále. Jeho mrtvé, zmrzlé tělo však prohledávali jen zbrojnoši. A ti neuměli číst. Dopis který znamenal přežití království skončil v ohni.

Krizak - 07.Listopadu 2007 01:15
navíc si myslím že myšlenku to má docela silnou, objevuje se tam spousta různých, dramatických literárních motivů; celé je to drama o povinnosti, neslpněné povinnosti a vině, ačkoliv to v povídce není přímo řečeno tak mám pocit že ta vina se krčí mezi řádky jako nějaká šelma :-), navíc tam máš ten nejsilnější motiv jaký v literatuře můžeš najít - smrt. Ať už jde o strach ze smrti, smrt blízkých a přátel ve vesnici zaviněnou neschopností hlavního hrdiny splnit si svou povinnost nebo o určitou lidskou zvědavost jak vlastně smrt vypadá a co je po ní.
hmm, nepíšu náhodou kraviny? Každopádně se mi toto dílko líbilo, ačkoliv by jeho téma mohlo být zpracováno mnohem lépe.
Howgh!

Mě se to líbilo :-) ,je to skoro jako od Otta

Krizak - 07.Listopadu 2007 01:15
lol:)
Sem myslel že to někdo zamíznul, protože se to tam objevilo asi v době mé delší nepřítomnosti:)


Jinak díky za všehny komentáře:)

Jenom bych se rád zeptal, jak je to s tím prvním článkem. Probíral jsem se staršími příspěvky, abych si doplnil znalosti a našel jsem tohle odkaz. Co to tedy je, když ne článek.

K článku samotnému. Hmmmm... stejným problémem trpívám i já. Nemá cenu psát krátká dílka, pokud neoplývají opravdu dobrou myšlenkou, takovou, která se zakousne do mozku čtenáře, vyvrtá si v něm noru a štrachá tam ještě dva dny. Takže opravdu, tohle není nic závratného.

První půlka mi přišla špatná - krátké holé věty. Možná však jde o účelovou strohost...

V části druhé mi již ona zmíněá strohost nevadila - (možná proto, že ve vyhrocených situacích píši taktéž krátké, nerozvinuté věty.) - vlastně byla ... nevím jestli dobrá, ale zajímavá (díky psychope - to je to slovo:)) rozhodně. Jestli si autora oblíbím, záleží na tom jak se bude vyvíjet dál.
...
Na první povídku to je dobré.

Nechci být zlá, ale na druhou stranu, je to tvé přání.
Tohle je skoro jen jako odpověď do nějaké jeskyně. Rozsahem i obsahem. Jakobys popisoval PJi reakci na to, co ti předhodil. Nemá to pořádný úvod ani závěr.
Pravda, je to alespoň trochu v rychlejším sledu, ale přesto tomu chybí jiskra.
Mohla bych být k tobě přívětivější, ale to by ti nepomohlo. Rozhodně tě neodrazuji od dalšího psaní, ale pro příště, i anotaci si napiš do wordu. Chyby v ní značí o více věcí. Nemáš v pravopisu jasno (ať už je to nízkým věkem nebo lajdáctvím) nebo ses na to opravdu jen vykašlal.
Piš dál, ale pokus se... napsat krátkou povídku je mnohdy těžší, než napsat šest stran... takže ti doporučuji, zkus něco delšího, rozhodně něco jako talent tam prosvítá, ale potřebuje to rozfoukat.

Zajímavé.