Andor.cz - Dračí doupě online

Život? Směšný, krutý a krátký.
Dlouze, na tmavou oblohu hledí.
Někdy jistý, jindy zas vratký,
na skále, vysoko, smuten tam sedí.

Zítra v dáli, dnes pomalu mizí.
Bělostný má kabát, oči, kůži i vlasy.
Ten kdo ho nezná, sic, zde stále cizí.
Drápy jsou černé, ze zla a zvrhlé krásy.

Rudá záře, hle, kdosi strach cítí,
proklet byl sám, krutě a dlouze,
do hlubin pekla, jednou, člověk se chytí.
Podlehl životu, té nejsladší touze.

Domy jsou prázdné, věčnost již není.
Světem kráčí, slzy, po tváři kanou.
Odkaz věků, zde, toužíc po zapomnění,
on je tou věčnou, a poslední ranou.

Hněv bohů, oheň, mrtvé ticho nastalo,
soumrak se blíží, náhle, dech utichá.
Pohled vzhůru, strach, nebe zčernalo.
Prosby, vzlykot, vyzní do ticha.

Pohled odvrátí, on, letmý úsměv stačí.
Zlé tušení, chvění, strach znáti je,
náruč je rozevřená, řev tisíců značí.
Chůze, pevná, už není naděje.

Vztek a nenávist, pomsta, tak krásná,
lidskost v sobě, brzy navždy ztratí,
krajem křik, vzpomínka, stále jasná.
Bolest v srdci, čas se náhle krátí.

Na rukou krev, smrti, dnes se nedočká,
tělo zde leží, smutná to bledá krása,
letmý úsměv, čas plyne, bohužel nesečká.
Ironie světa - Tabula rasa.

Svícen života, tu, plamen dohořívá,
bílá růže, vadne na chladné podlaze.
Skelné oči, slza, nevíš kam se dívá,
štěstí, láska jest vykoupena předraze.