Andor.cz - Dračí doupě online

( - Prasek323 - )
Předobrý král

Velectěné dámy a pánové,
slyšte! Nesu písně nové!
Jeden příběh se kdysi udál
a hrdina jest samotný král.

Vyjel chrabře s vojskem svým,
vyzbrojen mečem a kopím.
Čest své ženy bránit se jal,
však to byl předobrý král.

Šiky vytvořilo obrovské
to slavné vojsko královské.
To vojsko - rytířů plné jest
a do boje nechá se vést.

"Za čest mé královny!" vykřikne král
a jeho kůň již vydal se v dál.
Zelený šáteček v rukouch třímá
a ryzá nenávist v hrudi mu dřímá.

Nad sebou jen nebe plné hvězd
a před ním, krutý nepřítel jest.
Čeká, dychtí, až konečně dorazí
a svému sokovi lebku rozrazí.

A tak se událo velkolepé vítězství
a bylo vymýceno zlé doupě neřestí.
Don Quijote u mlýnů slavným se stal,
neb on je ten předobrý král.


( - Psychop - )
Filemon a Bauxis

To tenkrát Zeus s Hermem krajem putoval,
spolu šli, bohové, s klidem v dál,
když tu náhle zastiženi tmou tmoucí,
nemohli jinak, než hrát nemohoucí.

Lidé zde však příkří, nepřejícní žijí,
pro bohy, za žebráky převlečené, ni kůrky nemají.
Až v posledním domku, na samém kraji vesnice,
žije starý pár, chudý, přechudý tak velice.

On a ona, Filemon a Bauxida,
jen ti dva a jejich nuzná bída.
Hubenou slepici poutníkům nabízí,
víno kyselé, prý rostly jen rybízy.

Žádný z poutníků nenechá se dvakrát pobízet,
však s manželi svorně jedí, radost pohledět.
Jen stařec zrakem smutným si je měří,
že víc pro ně nemá, to moc jej mrzí.

Hermes, ni Zeus však vzrušeni se nezdají,
boží posel se na vládce dívá potají.
„Že vlídní jste a srdce máte čistá,
neskončíte stejně, jak ta bídná víska!“

Vzduchem zaburácel jeho hřmotný hlas,
i z nebe sjel dolů na zem mocného blesku jas.
Voda v přívalech valila se z hlubin země,
z mraků v provazcích neteklo byť o kapičku méně.

Staří manželé v posvátné úctě na zápraží stáli,
se slzami v očích nad tou zkázou hořekovali.
Diovu mysl však již dávno čerstvé plány halí,
vedle nového jejich domu, oba starci zdají se tak malí.

Již nikdy bída, již nikdy hlad,
již nikdy zima, navždy chrání jeho hrad.
Jeho nový palác, mramorové sídlo,
kamenný pomník, zkrátka skvělé bydlo.

Jako starci však nemají již dlouhého žití,
by netrpěli, daroval jim Zeus jinačího bytí.
Na modravém břehu jezera stojí bílý chrám
i když vítr nefouká, dva stromy obejímají se tam.


( - Bard - )
Boleslav

Své vlastní matce zabil syna,
krví své krve zkropil chrámu práh,
vládcem on stal se, přesto sžírala jej vina,
dosáhl všeho, byl však bratrovrah.


( - Raewyn - )
Opilá Loutna
------------------------------------------
(inspirováno bardovskou poezií)

Pil jsem,
já ale pil.
Pil jsem,
hodně.
Pak blil.

Ta žena
jako laň.
Byla krutá
moje daň.

Byla mocná,
bezcitná,
má ponocná,
precizná.

Hrdlo úzké,
nad to není.
Hrdlo kluzké,
to se cení.

Lehká vůně,
kousek hloubš,
hrdlo slůně
je jak poušť.

A co to,
nejde zpět!
Bard už nikdy
nebude pět?

Možná ano
o moc výše.
Však ten rum,
ten píše.

Jen ta zátka,
jak ta drží.
Jak šroubu matka,
pohled se mi mlží.

Kalný pohled,
líčka rudé,
nemám rozhled
co mi zbude?

Omdlít asi
jít už spát,
zkrátit vlasy
či vous znát?

Vousy neznám
byl jsem drak,
už je nemám,
nechci zrak.

Chci jen
zase pít.
Pil jsem,
já zas pil...


( - Marigold - )
Valkyrie

Vzdálená...
valkyrie mrtvých plání
těžký meč
můj kříž pokání
a nadějí.
Až jednou zůstanu sám,
na bitevním poli,
a havrani,
si mě začnou brát,
odežeň je zpěvem
sester svých
a mou duši spas,
pro síně Odinovi.
Viselcem chci se stát,
bláznem Ygrasilu,
hole poutníkovi,
jedno oko
pod krempou září,
na cestu
mrtvých bojovníků...