Andor.cz - Dračí doupě online

Povinnost
Posel se brodil hlubokým sněhem. Na cestu mu svítil měsíc a jeho dech se v hlubokém mrazu srážel na obláčky páry. Byl unaven takřka k smrti, ale jeho odhodlání neznalo hranic. Musí doručit zprávu, která mu byla svěřena! Onen malý, umolousaný dopis, který si tiskl k prsům, měl zásadní význam. Pokud ho posel nedoručí včas, celé království zahyne pod kopyty císařských koní a pod meči knechtů. Byla to hrozná myšlenka. Posel věděl, že ho sledují, už slyšel štěkot psů a nadávky pronásledovatelů. Zrychlil, pokaždé vytrhl s nadlidským úsilím nohu z jiskřícího, přemrzlého sněhu, jen aby ji do něj znovu s křupnutím ponořil. Musel být už jen pár desítek metrů od hranic, tam ho spasí hlídka královského vojska. Povinnost ho poháněla kupředu a naděje mu dodávala sílu. „Stůj bastarde!“ hrdelní hlas ohromného knechta prořízl tmu. Posel byl zmatený, už je téměř na hranicích a zpoza stromu se místo záchrany vynořil nepřítel. Vousatý muž ve vyšívané a prostřihávané kazajce tasil katzbalger a vrhl se na posla. Kurýr neuměl bojovat, nikdo ho to nikdy neučil a on sám nikdy neměl zájem ohánět se mečem. Proti drsnému vojákovi z povolání neměl šanci. Cítil, jak se mu meč s odporným zasyknutím zanořil do těla a pak ho pohltil ledový sníh náhle zbarvený do ruda. Jak by bylo jednoduché zemřít, poslův pohled se začal rozostřovat a jeho mysl se propadal do tmy. Přívětivé, nekonečně milosrdné tmy. A potom povinnost v jeho hlavě vykřikla: „NE!“ a on si vzpomněl na své děti, na své sousedy a na krásná města svého království. Nechtěl, aby kvůli jeho selhání byla města spálena, děti povražděny a jejich rodiče dílem pobiti, dílem odvlečeni do otroctví. V posledním vzepětí se umírající posel zvedl na nohy, nečekanou silou srazil knechta, který se nad ním skláněl, do sněhu a začal utíkat. Před očima se mu tmělo, z boku mu stříkala krev a v hlavě mu dunělo: „Musíš přežít, musíš splnit svou povinnost!“ A on běžel. Po několika minutách, které se pro kurýra vlekly jako věčnost v očistci, se před ním ozvalo zaržání koně, tlumený dusot kopyt ve sněhu a válečný pokřik království: „Za boha a krále!“ řvali jezdci a štvali své koně směrem ke kurýrovi. „Jsem zachráněn!“ posel radostí vykřikl a do očí mu vhrkly slzy úlevy. Pak se mu do prsou zabodnul šíp. Nechápal co se stalo, tak kulhal dál směrem k jezdcům, kteří už byli skoro u něho. „Nikoho neživte! Pobijte všechnu císařskou svoloč!“ První z jezdců, mohutný rytíř v kroužkové zbroji, se sklonil k poslovi a mohutnou ranou mu rozťal lebku. Kurýr padl mrtev do sněhu. Jeho poslední myšlenka byla, že ho snad rytíři prohledají a najdou dopis pro krále. Jeho mrtvé, zmrzlé tělo však prohledávali jen zbrojnoši. A ti neuměli číst. Dopis, který znamenal přežití království, skončil v ohni.