Andor.cz - Dračí doupě online

Jen prázdná židle, tichý pláč,
černý stín se blíží, ptáš se: "Zač?"

Jen prázdná židle a v duši žal,
jen údiv, co vše osud vzal.

Pak slyšíš pouze srdce kvap,
a jediný zvuk: "Kap, kap, kap."

Jak vlhký strop propouští déšť,
pach plísně a ruce v pěst.

Oční víčka semknutá
a strachem bytost zalknutá.

A tiše, jako větru hlas,
že na hlavě ti vstává vlas.

Pak ozve se chroptící dech,
pach hniloby je ve všech zdech.

Studený pot jen teče dál,
z chladných vzlyků čiší žal.

Ať skončí to, přeješ si víc,
čím dál tím víc ti bledne líc.

Pak cítíš, jak tě někdo vzal,
k té židli tě táhne dál.

Vlhkých, drsných rukou stisk,
a hrůzou se ti třepe pysk.

Rty promodralé, pevně spjaté,
dříve rudé, rozehřáté.

Chladné dřevo pod sebou,
drkot zubů je slyšet tmou.

A pak si přeješ jenom zemřít,
vzduch se začal pachem hemžit.

Spatříš stínů víc a víc,
jeden právě jde ti vstříc.

Temný otvor nasál vzduch,
s ním poslední závan tuh.

Jen oční bělmo a blázna tik,
zbyl jen obal, stačil mžik.
Jen prázdná židle a tichý pláč,
nová oběť, ptá se: "Zač?"

A venku, na trávníku šedém,
se tyčí kámen se jménem.

Nad ním jen holý kříž,
co do temnoty šeptá.

Po větru se nesou slova,
až k osobě v koutě.

"Budeš chtít umřít, zas a znova,
stíny obejmou tě.

A strach se stane sám tvým vrahem,
ač nejstatečnější jsi hrdina.

Přidej se k nám, věčným spáčům,
k ničemu ti je nevina."

A prázdná židle, dál jen čeká,
a další hříšník v koutě kleká…