Andor.cz - Dračí doupě online

V ruce svírám fotku mistrovského díla
a bojím se ji dát pod polštář,
jako bys krabička zápalek byla
a já popletený malý žhář.

Pak nakonec schovám si ji na kůži
a před spaním aspoň ten papír políbím
možná, že o dívkách smí snít jen muži,
a já jsem dívka a stejně o ní sním.

Jen pár lidí zná pravou lásku,
tu čistou, bez poskvrny,
kdy člověk dá svůj život v sázku,
aby ji objímal někdo jiný.

Zároveň chci, aby byla moje,
a zároveň, ať je šťastná s kýmkoliv,
zároveň přitom zdrhám z boje
a zároveň zbrojím na poli.

Když říká, že miluje
a že ne zrovna mne,
já prosím, ať se slituje
je mi krásně - je mi zle.

Tíží mě to a nadnáší,
popohání a zastavuje,
ta bolest, co mi přináší,
mi s krví tělem pluje.

Teď chápu ty basníky!
Před očima mám jenom tebe,
nejsou stromy není nebe,
myšlenky se zastavily, už se nemění
tvé jméno ve slunci, v luně po setmění.

Teď chápu schizofreniky!
Všude provází mě tvůj hlas,
je tu se mnou zas a zas
skoro cítím tvoje doteky
a zahrabu se pod deky
a směju se jak šílená,
podlamují se mi kolena
studí to a pálí,
ztrácí se to v dáli,
je to upřímné,
je to chtivé,
je to zoufalé,
je to živé.
Mrtvé.

Smířená s myšlenkou, že vždy budu jen pomocník,
anděl přátelství, ne ten lásky.
Stejně tomu, koho miluješ, skládám velký dík,
snad zahalí tě v sedmikrásky.

Dala bych ti klidně svůj hlas,
abych tě slyšela zpívat si zas.
Dala bych ti své smířené zraky,
mých krevních buněk bys dostala mraky.
Kdyby se ti něco pojíst chtělo,
já darovala bych ti svoje tělo.
Dala bych ti cokoliv, co si umíš představit
Tohle je šílenství, nedá se zastavit.

Miluju tě.

Abych to konečně nějak zakončila,
jsem zkrátka uvnitř mrtvá
a místo toho, abych s tím zatočila,
mi jediná otázka hlavou vrtá...
...co by se stalo, kdyby...?