Andor.cz - Dračí doupě online

Už tomu bylo nějaký ten čtvrtek, co se starosta Humpál, nyní již vlastně bývalý starosta Humpál, rozhodl rezignovat na svoji funkci a přenechal své místo v čele města Jičína mladšímu Honzovi Loupému. Ukázalo se, že to nebyl nejmoudřejší tah, protože Honza se okamžitě pokusil přejmenovat město na Kocourkov a byl tak občany násilně sesazen a od té doby nazýván už jedině jako Honza Hloupý. Odešel tedy do světa a víckrát už o něm nikdo z Jičína neslyšel.
Díky špatné zkušenosti se občané rozhodli z hlasování na post nového starosty vyřadit všechny Honzy, kteří v okolí přebývali. Košem tak dostal Honza Nebojácný, Honza Železný, ale dokonce i kandidující Jean Paul Belmondo, jakmile se přišlo na to, že překladem jeho jména není nic jiného než Honza. Tak se na špičku Jičínske byrokracie dostal Vašek. Byl to schopný diplomat a díky jeho nápadům město zaznamenalo značný ekonomický vzestup.
"Humpále," povídá mu jednou, když si bývalého starostu zavolal k sobě do kanceláře, "co by kamenem dohodil se rozkládá ohromný les. Postavíme pilu a část vykácíme." Vašek rád naslouchal názorům svého staršího kolegy, protože dokázal ocenit jeho přístup k věci.
Tentokrát ale Humpál strnul. Les Řáholec byl odedávna trnem v jeho patě hlavně kvůli loupežníku, který se tam schovával. Na druhou stranu už o něm nikdo neslyšel pěknou řádku let, bylo více než pravděpodobné, že je Rumcajs dávno pryč. Přece na stará kolena nezůstane i se svoji ženou a synkem ve vlhké jeskyni.
Nakonec ale povídá: „Nejdřív by sis to měl ale, Vašku, omrknout, postavit pilu není jen tak. Tenhle les se nemapoval co já pamatuju a je možné, že skrývá jedno nebo dvě překvapení, o kterých ani nevíš.“
Vašek pokýval moudře hlavou: „Už jsem slyšel o tvém zbojníkovi. Je to stará historie. Kolik let už jsme o něm neslyšeli?“ odpočítal potřebné roky na prstech, „je dávno po něm.“
Jejich rozhovor tehdy nepokračoval o moc déle, ale Humpálovi to nedalo a rozhodl se, že se vydá svého bývalého nepřítele číslo jedna hledat.
Les Řáholec už mezitím znovu postoupil směrem k městu, a tak opravdu nemusel daleko. Obul si pár svých nejlepších bot a vyrazil.
Mezi lidmi se kdysi šuškalo, že les je ve skutečnosti živý. Vždy, když do něj člověk vešel, nepoznával své okolí. Humpál to přisuzoval jen všeobecné pověrčivosti. V tomto lese byl už mockrát, a pokud byl živý, měl k němu respekt. Ještě nikdy se mu ale nepovedlo proniknout k Rumcajsově stavení, pokud ho k němu ten lotr sám nezavedl.
Chvíli se plahočil stezkami divoké zvěře a marně přemýšlel, jak Rumcajse vlastně najít. Byl tak zamyšlený, že si skoro nevšiml stínu, který mu zastoupil cestu.
Dotyčný si odkašlal. Humpál se nejprve zaradoval, že si ho Rumcajs našel sám, ale když přejel mladíka od hlavy k patě, poznal, že tohle není loupežník, jehož jméno bylo v zdejším kraji zlořečeno nejméně stokrát.
„Uctivé pozdravení přeji,“ dostalo se mu uvítání. Mladíkovi mohlo být něco málo přes dvacet let, byl rozcuchaný a kazajku mu zdobilo několik sepraných fleků. Boty měl ale chlapec dobré, jen co je pravda. Možná to byl Rumcajsův syn.
„Také vás zdravím, s kým mám tu čest?“ rozhodl se na to jít Humpál diplomaticky.
„Já jsem strašlivý loupežník Lotrando, k vašim službám,“ pokračoval mladík s úsměvem, „doufám, že jsem vás nepolekal.“
„Ale kde že,“ mávl jen rukou Humpál, „vy račte být syn Rumcajse?“
„Kdepak,“ zakroutil hlavou Lotrando, „zrovna jsem se k vám přistěhoval.“
„A nevěděl byste cestu k jeho sluji?“ ptal se dále Humpál. Mladíkova nenucenost byla odzbrojující a měl více slušnosti než většina městských hochů.
„To bych věděl. Ale nebude vám to nic platné, Rumcajse už tam nenajdete.“
„Japato?“ zajímalo Humpála.
„Japato, protože je hned vedle asi čtyři roky starý hrob,“ vysvětlil Lotrando, „klidně vás tam zavedu, jestli budete chtít.“
„To nebude nutné, nechte to být,“ odbyl jej Humpál, „měl bych se vrátit domů než se setmí.“
„To vám přeji šťastnou cestu,“ popřál mu Lotrando.
Humpál už se skoro otočil a vydal se po stezce zpátky, když jej napadlo. „A vy račte být tedy nový loupežník?“
„Tak jest. Vlastně jsem vás chtěl ještě požádat, abyste mi tu nechal všechny vaše peníze a cennosti. Určitě to chápete.“
Tón mladíkova hlasu stále pozbýval ostří, což Humpála vyvádělo z míry. Nikdy se Rumcajs nechoval tak nepředvídatelně.
„Obávám se, že peníze s sebou žádné nemám,“ pokrčil rameny Humpál, „vy to myslíte vážně?“
„Smrtelně,“ přisvědčil holomek.
Tu se Humpálovi úsměv vytratil z tváře. Jestli tenhle bude páchnout kolem, můžou se na tu pilu rovnou vykašlat.
„Víte, co se říká? Peníze nebo život. To já si asi budu muset vzít ten život,“ pokračoval Lotrando bezelstně. Očividně ho tato představa tížila.
„Ale to snad ne?“ bránil se Humpál. Pak jej napadlo, jak toho hlupáčka přelstí. „Ale pokud mě pustíte, vezmu si ve městě dost peněz a vrátím se sem. Pak mě budete moci přepadnout znovu a já vám ty peníze budu moci dát. Co kdybychom to udělali takhle?“
Lotrando se zamyslel a pak pokýval hlavou. „To by šlo. Ale dávejte po cestě pozor, ať někde nezakopnete.“
Bývalý starosta by se nejraději vysmál tomu chudákovi do tváře. Nejen, že byl hloupý, ale ještě takhle ohleduplný. Jen co sleze z kopce, pošle sem Vaškovy muže a ti Lotranda odvedou v okovech. „Tak tedy platí.“ Obrátil se k důvěřivému mladíkovi zády a vracel se po stezce, odkud přišel.
Série výstřelů jej zastavila v půli kroku. Humpál nevěřícně hleděl na tři rychle tmavnoucí rány na prsou, které mohlo udělat jen jedno.
„Příště si vem prachy, nebo se nesnaž takhle vyklouznout,“ zašeptal mu do ucha mladík, kterého dosud považoval za naprostého důvěřivce. „Ale že tam na druhé straně pozdravuju.“ Čtvrtý výstřel z revolveru připravil Humpála o poslední zbytky soudržnosti s tímto světem. Jak se sesouval k zemi, zůstal mu na obličeji stále překvapený výraz, který ho provázel na onen svět.