Andor.cz - Dračí doupě online

Prolog

Kolem ní poletovaly malé vločky sněhu. Zůstávaly jí ve vlasech, na tváři, na oblečení... Neroztávaly. Zastavila se a nechala studený vítr, aby jí čechral vlasy. Libovala si v podobných situacích - sama ve tmě, jen ona, sníh a vítr...
Krátké, zčásti roztrhané a vybledlé letní šaty poletovaly kolem jejích bílých lýtek. Těsně před obličejem si držela škrabošku, podobnou těm, které se prodávají v Benátkách. Místo papíru, látky či plastu bylo na její výrobu použito stříbro, které se v jemném měsíčním světle nádherně třpytilo. Místo levných ozdob ze skla byly použity kousky diamantu.
Něco zaslechla. Rychle se otočila, škrabošku stále držící před tváří. Ale nebyla jí nic platná. Jemu by nebyla skrytá nikdy. Rychle začala couvat. Byl rychlejší, brzo stál těsně u ní. V ruce držel dýku. Fialkové oči dívky sklouzly na blyštící se čepel. Ústa se bezhlasně otevřela. Pak už cítila jen bolest. Natáhl se po škrabošce, po své trofeji. Tentokrát však byla rychlejší ona. Odhodila ji a ještě v letu se škraboška změnila v obyčejnou pouťovou a zmizela ve větru.

1. kapitola
,,Uděláme si výlet do Itálie - jenom my dvě!" Oznámila mi mamka. Nemůžu říct, že by mě to nepřekvapilo. Spíš naopak. Klesla mi čelist a vykulily se mi oči.
Do Itálie? Ptala jsem se sama sebe. No dobře, vždycky jsem chtěla do Itálie. Uměla jsem i trošinku italsky. Ale už teď jsem tušila, že mi spíš pomůže moje angličtina.
,,Kdy?" Zeptala jsem se opatrně. Ne proto, že bych na prázdniny něco chystala. Neměla jsem kámošky, kluka, nic... Takže Itálie zněla jako skvělý nápad.
,,Pozítří!" Vykřikla nadšeně moje matka. Rychle jsem zamrkala a přemýšlela, jestli dobře slyším. Jak to mám všechno během zítřka stihnout? To jí ale zřejmě nezajímalo.
,,Běž se chystat," usmála se na mě a postrkovala mě do pokoje. Zamumlala jsem něco ve stylu "hmmm".
Zpod postele jsem vytáhla cestovní tašku a začala si balit věci. Plavky, trička, rifle, spodní prádlo... Ale rozhodně jsem si nevzala tu příšernou sukni, kterou mi koupila před dvěma týdny. Pak jsem si sbalila kosmetiku a zalezla jsem do postele. Zhasla jsem světlo (vypínač jsem měla příhodně nad hlavou) a doufala, že se mi to jen nezdá - do Itálie jsem chtěla už jako malá...
Stála tam. Už zase. Ucítila na sobě její pohled, ale věděla, že jí neprozradí. Fialové oči, zčásti kryté stínem ze stříbrné škrabošky, to slíbily. Pak tam přišel. Nevěděla, jak se jmenuje, ale poznala ho. Zabil ji... Vykřikla.
Zprudka jsem se posadila na posteli. Pravá ruka ohmatávala břicho. Tenhle sen se mi zdál už několikrát, ale tentokrát jsem její bolest i cítila. Nic mi nebylo. Vzpomněla jsem si na tu masku - byla ve stylu benátských škrabošek, ale mnohem krásnější. Jako by byla vyrobená z opravdového stříbra a diamantů. Blbost? Možná, ale mě to najednou bylo vcelku jedno.