Andor.cz - Dračí doupě online

U toho kulatýho stolu seděli tehdy dva vožralové. Byli to starý štangmasti, který za celej svuj život nepoznali snad nic jinýho než hlt píva zrovná z tohohle výčepu. Celej svuj volnej čas trávili právě tady. V putice U Kostela. Znali tady každýho hosta, židli i stůl. Tohle byl jejich druhý domov. Považovali by ho za ten svůj jediný, ale jejich manželky jim to nedovolily.
Nó, abych nepředbíhal.
Jeden z nich - ten vyšší s tim knírem a krátkejma hnědejma vlasama, to je Franta. Je to dobrej a poctivej chlap. Pracuje jako tesař, ale poslední dobou má nějak málo práce - tak je U Kostela. No a ten druhej, to už neni tak příjemnej mužskej. Menuje se Tonda a občas dokáže bejt fakt jedovatej. Jo, jo - je to ten s tou hladkou tváří a stejnejma vlasama. Jedinej rozdíl mezi nima snad je, že jeden má knír a ten druhej ne. Možná ještě voči maj jiný. Ba jo, jeden zelený a ten druhej hnědý. Zajmavý je, jak takový různý lidi můžou bejt nejlepší kámoši, co? A hele, už stávaj. No jo, nejspíš se dnes nechtěj tak ztřískat jak minule. Hehe, to byl mazec. Chudák Janek, ještě teď se z toho nevzpamatoval.
Franta s Tondou mávli na hospodského, pak hlasitě zahalekali na ostatní hosty, a odešli z hospody. Po noční ulici tehdy nešel krom nich nikdo. Alespoň z pohledu smrtelníka. Ve skutečnosti je doprovázely dvě tmou zahalené postavy a nelítostnými pohledy si je měřily od hlavy k patě. Ne - nemylte se, nebyli to žádní zlodějové nebo lapky. Ani pro upíry v téhle krátké povídce není místo. Bylo to něco, co potká každého z nás.

Ještě chvíli spolu ti dva nejlepší přátelé šli, než se to stalo. Tondovi podklouzla noha na vlhké městské dlažbě a hlavou dopadl na obrubník. Franta v úleku uskočil a též uklouzl. Spadl do otevřené kanalizační stoky. Dvě tmavé postavy to zpovzdálí pozorovaly. Po chvíli z bezvládného těla s rozseklou hlavou na obrubníku začal stoupat malý světlemodrý proužek energie. Stejný proužek stoupal i ze stoky. Dvě postavy k nim přistoupily a lehkým pohybem ruky proužky přeťaly.
"Myslíš, že sme udělali dobře?" zahuhlá hlubokým hlasem jeden smrť na druhého.
"Určitě," ozve se stejným hlubokým hlasem.
Obě smrti pak odešly kamsi pryč, kde je pohltila temnota města. Jakmile se stalo, že smrti zmizely z dohledu, začal se Tonda probouzet. Rukou se držel za rozseklé místo na hlavě, z kterého se valila krev, a zmateně se rozhlížel po svém kamarádovi. Ten se zrovna pokoušel vylézt ze stoky. Po chvíli se mu tak podařilo. Oba zranění se pak bez jediného slova vydali ke svým domovům.
Už se nikdy neobjevili U Kostela.